z 158 stránek
Titul
1
2
3
4
Úvod
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
Texty
27
28
O ženitbě
29
30
31
32
33
34
35
Boj štěstí s neštěstím
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
Veršové o milovníku
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
Májový sen
98
99
100
101
102
103
104
105
Stesk na ženitbu
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
Poznámky ediční
131
132
Poznámky ke kritice textu
133
134
135
136
137
Věcné poznámky a vysvětlivky
138
139
140
141
142
143
144
Slovníček
145
146
147
148
Obrazové přílohy - seznam
149
Obsah
150
Obrazové přílohy
151
152
153
154
155
156
157
158
Název:
Veršované skladby Neuberského sborníku
Autor:
Tichá, Zdeňka
Rok vydání:
1960
Místo vydání:
Praha
Počet stran celkem:
158
Počet stran předmluvy plus obsahu:
158
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Úvod
- 27: Texty
- 29: O ženitbě
- 36: Boj štěstí s neštěstím
- 74: Veršové o milovníku
- 98: Májový sen
- 106: Stesk na ženitbu
- 131: Poznámky ediční
- 133: Poznámky ke kritice textu
- 138: Věcné poznámky a vysvětlivky
- 145: Slovníček
- 149: Obrazové přílohy - seznam
- 150: Obsah
- 151: Obrazové přílohy
upravit
Strana 1
Veršované skladby Neuberského sborníku K vydání připravila a úvod napsala ZDENKA TICHÁ NAKLADATELSTVI ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD PRAHA 1960
Veršované skladby Neuberského sborníku K vydání připravila a úvod napsala ZDENKA TICHÁ NAKLADATELSTVI ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD PRAHA 1960
Strana 2
Strana 3
Aſ webonocy otm gaſz y Gwitſ Wnówa zaſž Kozdamż ſz obno wucſe: H3i mar pkledsche axtN gaß pre= wžſely emo Gkw przeb we. Ibo to bo zaſu bywa CcBo. delko teßy vſßegb wſſay obziwa Izoz tie boſa gwa vmrtwila= b áwſuby vhſßylá o moy wſegbo gtzWzaß gdeky prſßky ßwicf Sie ofowy Ruße Qágme/Zka zelenar Powſſew ſwieke woſ trewa Po Gákus PákHH poza�dc Ytogußy pri wſácá wodach ick wſá po wſſem ßrke Soyna znoſe coſſay ziko eßo bwići A Gáwew wky cuberský sborník, začátek Veršů o milovníku (rkp. Nár. musea v Praze, sign. E 39, fol. 50a) s jedinou iniciálou, která se v poškozeném sborníku ještě zachovala.
Aſ webonocy otm gaſz y Gwitſ Wnówa zaſž Kozdamż ſz obno wucſe: H3i mar pkledsche axtN gaß pre= wžſely emo Gkw przeb we. Ibo to bo zaſu bywa CcBo. delko teßy vſßegb wſſay obziwa Izoz tie boſa gwa vmrtwila= b áwſuby vhſßylá o moy wſegbo gtzWzaß gdeky prſßky ßwicf Sie ofowy Ruße Qágme/Zka zelenar Powſſew ſwieke woſ trewa Po Gákus PákHH poza�dc Ytogußy pri wſácá wodach ick wſá po wſſem ßrke Soyna znoſe coſſay ziko eßo bwići A Gáwew wky cuberský sborník, začátek Veršů o milovníku (rkp. Nár. musea v Praze, sign. E 39, fol. 50a) s jedinou iniciálou, která se v poškozeném sborníku ještě zachovala.
Strana 4
Zdeňka Tichá 1960
Zdeňka Tichá 1960
Strana 5
ÚVOD Soubor básní dochovaných v Neuberském sborníkul není zásadně důležit jen pro poznání dějin naší literatury, ale přispívá k osvětlení některých otázek celé naší kultury v době, kdy se hlásila po odlivu husitského revolučního hnutí nová epocha, pro niž je charakteristické úsilí o spojení literatury s životní praxí za kulturní převahy měšťanstva. Básně sborníku neobyčejně výstižně odrážejí složitou problematiku přechodné epochy, v níž se na jedné straně setkáváme se snahami o posílení vztahů feudálních, ale na druhé straně je připravována cesta vztahům novým, vytvářejícím již předpoklady pro vznik kapita- lismu. Tímto prvním a kritickým vydáním všech básní Neuberského sborníku chtěla bych především splnit aspoň část dávného požadavku literární historie, která už před třiceti šesti lety pociťovala nutnost vy- dání celého sborníku.3 Význam veršovaných skladeb, které vydávám, dobře vycítila už starší literární historie; svědčí o tom edice jak jednotlivých celých 1 Sborník Neuberský nebo Neuberkův (podle rodu Neuberků, z jejichž vlastnictví byl získán koupí r. 1902 pro Národní museum v Praze), který datujeme zhruba do prvního desítiletí 16. století, obsahuje skladby prozaické i veršované. Prózou jsou psány původní skladby Ctnost, rytíř a Moudrost a O Štěstí; vedle toho je ve sborníku zapsán — rovněž prózou — překlad jedenácti novel z Dekameronu spolu s pokusem o sa- mostatnou boccacciovskou povídku (Rozprávka o paní Salomeně). Veršem jsou složeny skladby O ženitbě, Boj Štěstí s Neštěstím, Veršové o milovníku, Májový sen a Stesk na ženitbu. — Podrobně se zabýval tímto sborníkem Vilém Pražák v knize Neuberkův sborník a Májový sen, Bratislava 1924. V této knize je bližší poučení o sborníku a celé jeho historii; zvláště cenné jsou tu údaje popisné. a Tento požadavek vyslovil už r. 1924 Vilém Pražák v uvedené knize; naposled jej znovu připomenul Josef Hrabák v článku K české poesii renesanční, SaS 7, 1941, str. 110. 5
ÚVOD Soubor básní dochovaných v Neuberském sborníkul není zásadně důležit jen pro poznání dějin naší literatury, ale přispívá k osvětlení některých otázek celé naší kultury v době, kdy se hlásila po odlivu husitského revolučního hnutí nová epocha, pro niž je charakteristické úsilí o spojení literatury s životní praxí za kulturní převahy měšťanstva. Básně sborníku neobyčejně výstižně odrážejí složitou problematiku přechodné epochy, v níž se na jedné straně setkáváme se snahami o posílení vztahů feudálních, ale na druhé straně je připravována cesta vztahům novým, vytvářejícím již předpoklady pro vznik kapita- lismu. Tímto prvním a kritickým vydáním všech básní Neuberského sborníku chtěla bych především splnit aspoň část dávného požadavku literární historie, která už před třiceti šesti lety pociťovala nutnost vy- dání celého sborníku.3 Význam veršovaných skladeb, které vydávám, dobře vycítila už starší literární historie; svědčí o tom edice jak jednotlivých celých 1 Sborník Neuberský nebo Neuberkův (podle rodu Neuberků, z jejichž vlastnictví byl získán koupí r. 1902 pro Národní museum v Praze), který datujeme zhruba do prvního desítiletí 16. století, obsahuje skladby prozaické i veršované. Prózou jsou psány původní skladby Ctnost, rytíř a Moudrost a O Štěstí; vedle toho je ve sborníku zapsán — rovněž prózou — překlad jedenácti novel z Dekameronu spolu s pokusem o sa- mostatnou boccacciovskou povídku (Rozprávka o paní Salomeně). Veršem jsou složeny skladby O ženitbě, Boj Štěstí s Neštěstím, Veršové o milovníku, Májový sen a Stesk na ženitbu. — Podrobně se zabýval tímto sborníkem Vilém Pražák v knize Neuberkův sborník a Májový sen, Bratislava 1924. V této knize je bližší poučení o sborníku a celé jeho historii; zvláště cenné jsou tu údaje popisné. a Tento požadavek vyslovil už r. 1924 Vilém Pražák v uvedené knize; naposled jej znovu připomenul Josef Hrabák v článku K české poesii renesanční, SaS 7, 1941, str. 110. 5
Strana 6
básní, tak i ukázek z nich; jen skladba O ženitbě dosud vydána nebyla. Dosavadní edice jsou však většinou nekritické a také žádný badatel se nepokusil ukázat tyto básně jako celek, tak, jako v době nedávné učinil Antonín Grund, když vydal z Neuberského sborníku překlad jedenácti novel z Dekameronu spolu s pokusem o samostatnou boccacciovskou povídku, Rozprávku o paní Salomeně (z téhož sborníku).3 Tak je naše edice veršovaných skladeb jakýmsi protějškem edice Grun- dovy. Vydání básní Neuberského sborníku je důležité i proto, že přináší materiál pro řešení problematiky obecné, totiž složité kulturní situace v přechodném období literárního procesu; k zamyšlení přímo vybízí např. vztah obsahu a formy našich básní. Kromě toho zaujmou nepo- chybně tyto skladby dnešní čtenáře i tím, že výrazně ilustrují změně- nou sociální a politickou situaci i poměry kulturní, které byly pozna- menány úsilím o vyrovnávání se s cizím humanismem a renesancí, kulturní poměry, z nichž už vyrůstá moderní literatura. Přitom — a to je pro české kulturní poměry na sklonku 15. století zvláště příznačné — ukazují vědomou autorovu snahu vyjít vstříc zájmům širších vrstev (viz dále o svědectví, že Májový sen se četl ještě dlouho po svém vzni- ku), jak to dokazuje mimo jiné i dovedné využívání prvků lidového jazyka. Zásadní význam souborného vydání těchto básní pro literární historii lze pak vidět v tom, že přispěje k poznání celkové literární situace významného období, které známe dosud pouze jednostranně, neboť se z něho badatelskému zájmu těšila převážně díla prozaická. I badatelé doby nedávno minulé (Václavek, Grund) se obraceli pře- devším k próze. Je sice pravda, že těžiskem české literatury se stává v tomto období próza, ale přechodnost doby je daleko lépe patrna na skladbách veršovaných než na próze (ukazuje ji např. rozpor mezi obsahem a formou u básní Neuberského sborníku: forma je progresiv- nější, obsah je blízký skladbám středověkým). Už proto je nejvýš po- třebné, aby byly tyto básně správně zhodnoceny a aby se také dostalo 3 Edice má název: Hynek z Poděbrad, Boccacciovské rozprávky, Praha 1950 (Památky staré literatury české, sv. 7); ostatní prozaické skladby Neuberského sborníku dosud vydány nebyly. Nemohl je do své edice zařadit Grund, protože nejsou nijak sourodé s novelami, nebylo možno je zařadit ani do edice této, neboť měla zahrnout pouze skladby veršované, které opět tvoří svérázný soubor. 6
básní, tak i ukázek z nich; jen skladba O ženitbě dosud vydána nebyla. Dosavadní edice jsou však většinou nekritické a také žádný badatel se nepokusil ukázat tyto básně jako celek, tak, jako v době nedávné učinil Antonín Grund, když vydal z Neuberského sborníku překlad jedenácti novel z Dekameronu spolu s pokusem o samostatnou boccacciovskou povídku, Rozprávku o paní Salomeně (z téhož sborníku).3 Tak je naše edice veršovaných skladeb jakýmsi protějškem edice Grun- dovy. Vydání básní Neuberského sborníku je důležité i proto, že přináší materiál pro řešení problematiky obecné, totiž složité kulturní situace v přechodném období literárního procesu; k zamyšlení přímo vybízí např. vztah obsahu a formy našich básní. Kromě toho zaujmou nepo- chybně tyto skladby dnešní čtenáře i tím, že výrazně ilustrují změně- nou sociální a politickou situaci i poměry kulturní, které byly pozna- menány úsilím o vyrovnávání se s cizím humanismem a renesancí, kulturní poměry, z nichž už vyrůstá moderní literatura. Přitom — a to je pro české kulturní poměry na sklonku 15. století zvláště příznačné — ukazují vědomou autorovu snahu vyjít vstříc zájmům širších vrstev (viz dále o svědectví, že Májový sen se četl ještě dlouho po svém vzni- ku), jak to dokazuje mimo jiné i dovedné využívání prvků lidového jazyka. Zásadní význam souborného vydání těchto básní pro literární historii lze pak vidět v tom, že přispěje k poznání celkové literární situace významného období, které známe dosud pouze jednostranně, neboť se z něho badatelskému zájmu těšila převážně díla prozaická. I badatelé doby nedávno minulé (Václavek, Grund) se obraceli pře- devším k próze. Je sice pravda, že těžiskem české literatury se stává v tomto období próza, ale přechodnost doby je daleko lépe patrna na skladbách veršovaných než na próze (ukazuje ji např. rozpor mezi obsahem a formou u básní Neuberského sborníku: forma je progresiv- nější, obsah je blízký skladbám středověkým). Už proto je nejvýš po- třebné, aby byly tyto básně správně zhodnoceny a aby se také dostalo 3 Edice má název: Hynek z Poděbrad, Boccacciovské rozprávky, Praha 1950 (Památky staré literatury české, sv. 7); ostatní prozaické skladby Neuberského sborníku dosud vydány nebyly. Nemohl je do své edice zařadit Grund, protože nejsou nijak sourodé s novelami, nebylo možno je zařadit ani do edice této, neboť měla zahrnout pouze skladby veršované, které opět tvoří svérázný soubor. 6
Strana 7
objektivního hodnocení jejich autoru. Konečně je třeba si uvědomit nad skladbami i to, že představují českou větev literární tvorby v ob- dobí, kdy latinští humanisté, byť Češi, svou mateřštinou pohrdali. Pro básnické skladby Neuberského sborníku, které nebyly dosud dosti známy širšímu publiku, ba ani širší obci literárních historiků, zavádím v edici pro lepší orientaci zčásti nové názvy. Vede mne k tomu i snaha vystihnout názvem co nejlépe obsah básně; je také nutno revi- dovat starší, někdy dokonce chybná označování skladeb, plynoucí patrně z neznalosti materiálu, která vedla k tomu, že bývají i vzájemně zaměňovány skladby prozaické s veršovanými.4 Všechny skladby dochované v Neuberském sborníku bývají připi- sovány literárními historiky synovi krále Jiřího z Poděbrad, Hynkovi z Poděbrad (1452—1492).5 Nikoli bezdůvodně. O tom, že Hynek byl činný literárně, poznamenává už Prokop Lupáč z Hlaváčova ve svém historickém kalendáři Rerum Bohemicarum ephemeris sive Kalendarium historicum: „Extant eius scripta nonnula: ut somnium Maiale (Májovej sen) et alia quaedam etc.“ Tím je přímo dosvědčeno Hynkovo autorství Májového snu. Pokládáme-li za dostatečně proká- zané, že byl Hynek z Poděbrad také autorem Veršů o milovníku,7 lze jej s velikou pravděpodobností označit i za skladatele ostatních básní. Tuto hypothesu podpírá i jejich formální rozbor. Vedle toho bylo také 4 Např. v Jakubcových Dějinách literatury české I, Praha 1929, str. 559, je řazena prozaická Ctnost ke skladbám veršovaným; Vlčkovy Dějiny české literatury I, Praha 1951, str. 228—230, pomíjejí Stesk na ženitbu, ač probírají jednu skladbu sborníku po druhé. 5 Tak např. Hanka připsal Hynkovi Ctnost a Stesk na ženitbu, Nebeský vyslovil domněnku, že autorem všech prací ve sborníku zapsaných je osoba jedna, podobně Jakubec, Vlček a nejnověji Grund. s Překlad citátu: „Zůstávají po něm (tj. po Hynkovi — ZT) některé spisy jako Májový sen a jiné drobnosti toho druhu.“ Viz v naší edici obrazová příloha čís. 1. 7Výmluvným svědectvím je např. už to, že objevitel „Májového snu“, Josef Dobrovský, pokládal i bez jakéhokoli podrobného rozboru za skutečný Májový sen — i když „v dvou písních“ — skladby obě (zřejmě pro jejich blízkost vý- razovou i částečně obsahovou, jak ukážeme dále). Podobně i Hanka, zřejmě pod vlivem Josefa Dobrovského, je mylně pokládal za skladbu jednu a otiskl obě pod ti-
objektivního hodnocení jejich autoru. Konečně je třeba si uvědomit nad skladbami i to, že představují českou větev literární tvorby v ob- dobí, kdy latinští humanisté, byť Češi, svou mateřštinou pohrdali. Pro básnické skladby Neuberského sborníku, které nebyly dosud dosti známy širšímu publiku, ba ani širší obci literárních historiků, zavádím v edici pro lepší orientaci zčásti nové názvy. Vede mne k tomu i snaha vystihnout názvem co nejlépe obsah básně; je také nutno revi- dovat starší, někdy dokonce chybná označování skladeb, plynoucí patrně z neznalosti materiálu, která vedla k tomu, že bývají i vzájemně zaměňovány skladby prozaické s veršovanými.4 Všechny skladby dochované v Neuberském sborníku bývají připi- sovány literárními historiky synovi krále Jiřího z Poděbrad, Hynkovi z Poděbrad (1452—1492).5 Nikoli bezdůvodně. O tom, že Hynek byl činný literárně, poznamenává už Prokop Lupáč z Hlaváčova ve svém historickém kalendáři Rerum Bohemicarum ephemeris sive Kalendarium historicum: „Extant eius scripta nonnula: ut somnium Maiale (Májovej sen) et alia quaedam etc.“ Tím je přímo dosvědčeno Hynkovo autorství Májového snu. Pokládáme-li za dostatečně proká- zané, že byl Hynek z Poděbrad také autorem Veršů o milovníku,7 lze jej s velikou pravděpodobností označit i za skladatele ostatních básní. Tuto hypothesu podpírá i jejich formální rozbor. Vedle toho bylo také 4 Např. v Jakubcových Dějinách literatury české I, Praha 1929, str. 559, je řazena prozaická Ctnost ke skladbám veršovaným; Vlčkovy Dějiny české literatury I, Praha 1951, str. 228—230, pomíjejí Stesk na ženitbu, ač probírají jednu skladbu sborníku po druhé. 5 Tak např. Hanka připsal Hynkovi Ctnost a Stesk na ženitbu, Nebeský vyslovil domněnku, že autorem všech prací ve sborníku zapsaných je osoba jedna, podobně Jakubec, Vlček a nejnověji Grund. s Překlad citátu: „Zůstávají po něm (tj. po Hynkovi — ZT) některé spisy jako Májový sen a jiné drobnosti toho druhu.“ Viz v naší edici obrazová příloha čís. 1. 7Výmluvným svědectvím je např. už to, že objevitel „Májového snu“, Josef Dobrovský, pokládal i bez jakéhokoli podrobného rozboru za skutečný Májový sen — i když „v dvou písních“ — skladby obě (zřejmě pro jejich blízkost vý- razovou i částečně obsahovou, jak ukážeme dále). Podobně i Hanka, zřejmě pod vlivem Josefa Dobrovského, je mylně pokládal za skladbu jednu a otiskl obě pod ti-
Strana 8
dokázáno Hynkovo autorství překladů Boccaccia, a to Antonínem Grundem, který pronesl názor, že Hynek je autorem všech prací do- chovaných ve sborníku.“ Skladby dochované v Neuberském sborníku jsou zvláště důležité proto, že zajímavě odrážejí rozeklanost druhé poloviny 15. století, kdy na jedné straně přetrvávaly a znova byly uváděny v život prvky cha- rakteristické pro středověk, ale na druhé straně vyvstávaly prvky pře- konávající středověký vztah k životu a předjímající budoucnost (jako např. první kroky humanismu); obojí tyto prvky však nestály vedle sebe, ale často se prolínaly a prostupovaly. tulem Májový sen. Teprve Nebeský ukázal, že jde o skladby dvě. Názor o Hyn- kově autorství u obou skladeb byl přijat literárními historiky, zejména když Vlček v Dějinách české literatury I, Praha 1897, str. 264, prohlásil Hynka za autora obou skladeb a vyslovil domněnku, že je autorem všech skladeb ve sborníku zapsaných. Doklad toho, že Hynek básnil, přináší též zápis v Archivu českém IX, 1889, str. 502, který oznamuje královo rozhodnutí Hynkovy pře s Vojtkem z Orlé: „...pro- tož Jeho Milost takto konečně a mocně vypoviedá: aby ta všecka haněnie s obú stra- nú buď ústně neb psaniem neb skládániem písní, to všecko na obě straně aby mi- nulo...“. Jiné důkazy viz uvedená kniha V. Pražáka, str. 47n. 8 V uvedené edici str. 19 a 135. Dohad o Hynkově autorství všech skladeb byl uváděn již dříve (viz pozn. 5 a 7), ale teprve Grund začal snášet k podepření této domněnky závažný materiál. Zabýval se Hynkem z Poděbrad už delší dobu, jak ukazují jeho universitní přednášky z r. 1947 (děkuji na tomto místě dr. E. Mackovi za jejich laskavé zapůjčení). Nepodařilo se mu však bohužel pro předčasnou smrt (1952) snést materiál k doložení Hynkova autorství všech skladeb Neuberského sborníku. — Zůstává otevřena také otázka, zda Hynek z Poděbrad nebyl i autorem Naučení rodičům a Zrcadla marnotratných. Jako pravděpodobného autora Zrcadla ho označil už Josef Jireček v ČČM 1873; Josef Vašica v edici Zrcadla marno- tratných (1940) a Naučení rodičům (2. vyd. 1946) vyslovil domněnku, že Hynek je snad autorem básní obou. V nejnovější době se zabýval především veršem těchto dvou skladeb a jeho srovnáním s veršem básní Neuberského sborníku Josef Hra- bák v knize Studie o českém verši, Praha 1959 (viz studii Od husitství k renesanci). Došel tu k názoru, „že se veršová výstavba obou skupin skladeb (tj. Zrcadla a Na- učení na straně jedné, a básní Neuberského sborníku na straně druhé — ZT) dosti výrazně od sebe liší a že Zrcadlo a Naučení představují vyšší stupeň prozaizace“ (str. 119), a dále že „rozbor verše tedy nepodporuje domněnku o společném autorovi rozbíraných skladeb: shody se týkají věcí podružných, celkový obraz verše se však nápadně rozchází“ (str. 120). 8
dokázáno Hynkovo autorství překladů Boccaccia, a to Antonínem Grundem, který pronesl názor, že Hynek je autorem všech prací do- chovaných ve sborníku.“ Skladby dochované v Neuberském sborníku jsou zvláště důležité proto, že zajímavě odrážejí rozeklanost druhé poloviny 15. století, kdy na jedné straně přetrvávaly a znova byly uváděny v život prvky cha- rakteristické pro středověk, ale na druhé straně vyvstávaly prvky pře- konávající středověký vztah k životu a předjímající budoucnost (jako např. první kroky humanismu); obojí tyto prvky však nestály vedle sebe, ale často se prolínaly a prostupovaly. tulem Májový sen. Teprve Nebeský ukázal, že jde o skladby dvě. Názor o Hyn- kově autorství u obou skladeb byl přijat literárními historiky, zejména když Vlček v Dějinách české literatury I, Praha 1897, str. 264, prohlásil Hynka za autora obou skladeb a vyslovil domněnku, že je autorem všech skladeb ve sborníku zapsaných. Doklad toho, že Hynek básnil, přináší též zápis v Archivu českém IX, 1889, str. 502, který oznamuje královo rozhodnutí Hynkovy pře s Vojtkem z Orlé: „...pro- tož Jeho Milost takto konečně a mocně vypoviedá: aby ta všecka haněnie s obú stra- nú buď ústně neb psaniem neb skládániem písní, to všecko na obě straně aby mi- nulo...“. Jiné důkazy viz uvedená kniha V. Pražáka, str. 47n. 8 V uvedené edici str. 19 a 135. Dohad o Hynkově autorství všech skladeb byl uváděn již dříve (viz pozn. 5 a 7), ale teprve Grund začal snášet k podepření této domněnky závažný materiál. Zabýval se Hynkem z Poděbrad už delší dobu, jak ukazují jeho universitní přednášky z r. 1947 (děkuji na tomto místě dr. E. Mackovi za jejich laskavé zapůjčení). Nepodařilo se mu však bohužel pro předčasnou smrt (1952) snést materiál k doložení Hynkova autorství všech skladeb Neuberského sborníku. — Zůstává otevřena také otázka, zda Hynek z Poděbrad nebyl i autorem Naučení rodičům a Zrcadla marnotratných. Jako pravděpodobného autora Zrcadla ho označil už Josef Jireček v ČČM 1873; Josef Vašica v edici Zrcadla marno- tratných (1940) a Naučení rodičům (2. vyd. 1946) vyslovil domněnku, že Hynek je snad autorem básní obou. V nejnovější době se zabýval především veršem těchto dvou skladeb a jeho srovnáním s veršem básní Neuberského sborníku Josef Hra- bák v knize Studie o českém verši, Praha 1959 (viz studii Od husitství k renesanci). Došel tu k názoru, „že se veršová výstavba obou skupin skladeb (tj. Zrcadla a Na- učení na straně jedné, a básní Neuberského sborníku na straně druhé — ZT) dosti výrazně od sebe liší a že Zrcadlo a Naučení představují vyšší stupeň prozaizace“ (str. 119), a dále že „rozbor verše tedy nepodporuje domněnku o společném autorovi rozbíraných skladeb: shody se týkají věcí podružných, celkový obraz verše se však nápadně rozchází“ (str. 120). 8
Strana 9
Rozeklanost doby byla dána neustálým sílením a vzestupem reakce, která za dynastie Jagellovců zatlačovala do pozadí nejen města, ale i moc královskou, ve prospěch šlechty. Za této situace se dostával opět do popředí v literárních dílech feudální hrdina. Proto se objevuje snaha znovu zavádět do oběhu díla vzniklá již v době předhusitské. Tak se opisuje rytířská epika (Tristram a Izalda, Tandariáš a Flori- bella), skladby satirické (Podkoní a žák) i didaktické (Nová rada, Rada otce synovi). Ne všechna tato díla však měla ve změněném prostředí pohusitského období touž funkci jako v době předhusitské, kdy vznikla. Epika sloužila novému publiku spíš jako zábavná četba, než aby v ní hledalo obraz nebo dokonce vzor pro svou životní praxi; aktuálními se mohla stát jen díla s odhalenou tendencí didaktickou (Nová rada, Rada otce synovi), protože v nich vystupoval typ feudála, který někte- rými svými rysy byl stále ještě (nebo spíše znovu) živý v druhé polovině 15. století, kdy sílil zase vliv šlechty na politický život. Se změněnými podmínkami literárního života souvisí i to, že se stará, tradiční tematika pěstuje především ve skladbách veršovaných, kdežto skladby stavějící se nově k otázkám života jsou psány prózou, která nabývá v literárním procesu vedoucího postavení. Nový postoj k životu zatlačuje zřejmě do pozadí mluvní verš, který byl ve 14. sto- letí hlavní výrazovou formou literatury. Převládající úloha prózy v literárním životě se projevuje i tím, že veršované skladby opouštějí tradiční osmislabičný verš a užívají verše bezrozměrného. Na první pohled to vypadá jako opouštění starého „dokonalejšího“ verše, ale ve skutečnosti je to nutný důsledek nového vztahu literatury ke skuteč- nosti, který s sebou nese nové rozložení forem. Zvláště zřetelně je to vidět na tom, že nově vznikající veršovaná tvorba je těsně spjata se starší básnickou tradicí i obsahově, kdežto próza přináší více prvků, které jsou předzvěstí doby nové. Vystupuje to zejména ze srovnání veršovaných a prozaických skladeb didaktických.? Je vidět, že v pro- zaických skladbách se uplatňuje daleko více zřetel k praktickým život- ním zájmům charakteristickým pro člověka nové, již renesanční epochy, * Viz Jana Hasištejnského z Lobkovic Zprávu a naučení synu Jaroslavovi o tom, co činiti a čeho nechati nebo spisek Naučení pana Albrechta Rendla z Aušavy synům dané. 9
Rozeklanost doby byla dána neustálým sílením a vzestupem reakce, která za dynastie Jagellovců zatlačovala do pozadí nejen města, ale i moc královskou, ve prospěch šlechty. Za této situace se dostával opět do popředí v literárních dílech feudální hrdina. Proto se objevuje snaha znovu zavádět do oběhu díla vzniklá již v době předhusitské. Tak se opisuje rytířská epika (Tristram a Izalda, Tandariáš a Flori- bella), skladby satirické (Podkoní a žák) i didaktické (Nová rada, Rada otce synovi). Ne všechna tato díla však měla ve změněném prostředí pohusitského období touž funkci jako v době předhusitské, kdy vznikla. Epika sloužila novému publiku spíš jako zábavná četba, než aby v ní hledalo obraz nebo dokonce vzor pro svou životní praxi; aktuálními se mohla stát jen díla s odhalenou tendencí didaktickou (Nová rada, Rada otce synovi), protože v nich vystupoval typ feudála, který někte- rými svými rysy byl stále ještě (nebo spíše znovu) živý v druhé polovině 15. století, kdy sílil zase vliv šlechty na politický život. Se změněnými podmínkami literárního života souvisí i to, že se stará, tradiční tematika pěstuje především ve skladbách veršovaných, kdežto skladby stavějící se nově k otázkám života jsou psány prózou, která nabývá v literárním procesu vedoucího postavení. Nový postoj k životu zatlačuje zřejmě do pozadí mluvní verš, který byl ve 14. sto- letí hlavní výrazovou formou literatury. Převládající úloha prózy v literárním životě se projevuje i tím, že veršované skladby opouštějí tradiční osmislabičný verš a užívají verše bezrozměrného. Na první pohled to vypadá jako opouštění starého „dokonalejšího“ verše, ale ve skutečnosti je to nutný důsledek nového vztahu literatury ke skuteč- nosti, který s sebou nese nové rozložení forem. Zvláště zřetelně je to vidět na tom, že nově vznikající veršovaná tvorba je těsně spjata se starší básnickou tradicí i obsahově, kdežto próza přináší více prvků, které jsou předzvěstí doby nové. Vystupuje to zejména ze srovnání veršovaných a prozaických skladeb didaktických.? Je vidět, že v pro- zaických skladbách se uplatňuje daleko více zřetel k praktickým život- ním zájmům charakteristickým pro člověka nové, již renesanční epochy, * Viz Jana Hasištejnského z Lobkovic Zprávu a naučení synu Jaroslavovi o tom, co činiti a čeho nechati nebo spisek Naučení pana Albrechta Rendla z Aušavy synům dané. 9
Strana 10
než ve skladbách veršovaných. Typickými příklady takových básní jsou stejně básně Neuberského sborníku jako Naučení rodičům a zčásti i Zrcadlo marnotratných. * Pro zhodnocení básní, které zde vydáváme, a zvláště pro stanovení jejich místa v literárním vývoji, je třeba položit si otázku, jaký byl jejich vztah ke středověkému básnictví, tj. čím hledí ještě nazpět, a v čem předjímají pozdější literární vývoj.10 Vztah k středověké poesii vystupuje zvlášť nápadně v obou veršovaných skladbách, pro něž je prokázáno autorství Hynkovo, ve Verších o milovníku a v Májovém snu. Všimneme-li si jich aspoň v nejhrubších rysech, jasně vidíme těsnou souvislost se staročeskou milostnou lyrikou.11 Při vyhledávání souvislosti s touto větví naší středověké lyriky nelze však přejít otázku její datace. Víme totiž, že velkou část staročeské lyriky máme dochovánu teprve ve sbornících Moravana Oldřicha Kříže z Telče, zhruba současníka Hynka z Poděbrad, který ji zapisoval v letech 1457—1463. To se zdá ukazovat, že ještě v je- ho době byla tato lyrika živá, snad některé skladby toho druhu teprve v této době vznikaly, lze však také (podle analogie s jinými skladbami, které si Kříž zapsal) pomýšlet na to, že své sborníky pořizoval ze sběratelského zájmu. V každém případě však pozdní dochování staročeské lyriky milostné vzbuzuje nejasnosti v časovém určení jejího vzniku. 10 Dosavadní literární věda se touto otázkou podrobněji nezabývala; buď si ji nekladla vůbec, nebo ji přecházela jako okrajovou. Zajímavé je, že tohoto jevu si povšiml více zatím jen Alfred Waldau, který v úvodu ke knize Altböhmische Minne- poesie, Prag 1860, označuje Hynka z Poděbrad za posledního českého minnesängra. Říká, že,,sein (tj. Hynkova—ZT) die Leiden und die Freuden der Liebe schildern- des Gedicht, ,Májový sen', ist gleichsam das letzte abendsonnige Emporleuchten der böhmischen Minnedichtung“. Z pozdějších badatelů hovoří u Veršů o milovníku o „ideální lásce v duchu stře- dověkých lásek v básních“ Jan Jakubec v Dějinách literatury české I, Praha 1929, str. 557. Při výkladech o Májovém snu pak výstižně říká, že „sen o milé, jmenovitě na jaře, byl již běžný motiv u trubadurů, truverů a minnesingrů. Překládalo se do snu, co v t. zv. albách neboli svítáníčkách básníci prožívali“ (tamtéž, str. 558). u1 Shody nalézáme i v takových detailech, jakým je např. užívání obecných ape- lací při oslovování milé, líčení paniny krásy, pokládání milé za nejkrásnější stvoření na světě; jejich podrobným výčtem nemůžeme však zde zatěžovat. — O charakte- ristických rysech staročeské milostné lyriky poučuje úvod k edici Jana Vilikovské- ho, Staročeská lyrika, Praha 1940, a práce Václava Černého, Staročeská milostná lyrika, Praha 1948. 10
než ve skladbách veršovaných. Typickými příklady takových básní jsou stejně básně Neuberského sborníku jako Naučení rodičům a zčásti i Zrcadlo marnotratných. * Pro zhodnocení básní, které zde vydáváme, a zvláště pro stanovení jejich místa v literárním vývoji, je třeba položit si otázku, jaký byl jejich vztah ke středověkému básnictví, tj. čím hledí ještě nazpět, a v čem předjímají pozdější literární vývoj.10 Vztah k středověké poesii vystupuje zvlášť nápadně v obou veršovaných skladbách, pro něž je prokázáno autorství Hynkovo, ve Verších o milovníku a v Májovém snu. Všimneme-li si jich aspoň v nejhrubších rysech, jasně vidíme těsnou souvislost se staročeskou milostnou lyrikou.11 Při vyhledávání souvislosti s touto větví naší středověké lyriky nelze však přejít otázku její datace. Víme totiž, že velkou část staročeské lyriky máme dochovánu teprve ve sbornících Moravana Oldřicha Kříže z Telče, zhruba současníka Hynka z Poděbrad, který ji zapisoval v letech 1457—1463. To se zdá ukazovat, že ještě v je- ho době byla tato lyrika živá, snad některé skladby toho druhu teprve v této době vznikaly, lze však také (podle analogie s jinými skladbami, které si Kříž zapsal) pomýšlet na to, že své sborníky pořizoval ze sběratelského zájmu. V každém případě však pozdní dochování staročeské lyriky milostné vzbuzuje nejasnosti v časovém určení jejího vzniku. 10 Dosavadní literární věda se touto otázkou podrobněji nezabývala; buď si ji nekladla vůbec, nebo ji přecházela jako okrajovou. Zajímavé je, že tohoto jevu si povšiml více zatím jen Alfred Waldau, který v úvodu ke knize Altböhmische Minne- poesie, Prag 1860, označuje Hynka z Poděbrad za posledního českého minnesängra. Říká, že,,sein (tj. Hynkova—ZT) die Leiden und die Freuden der Liebe schildern- des Gedicht, ,Májový sen', ist gleichsam das letzte abendsonnige Emporleuchten der böhmischen Minnedichtung“. Z pozdějších badatelů hovoří u Veršů o milovníku o „ideální lásce v duchu stře- dověkých lásek v básních“ Jan Jakubec v Dějinách literatury české I, Praha 1929, str. 557. Při výkladech o Májovém snu pak výstižně říká, že „sen o milé, jmenovitě na jaře, byl již běžný motiv u trubadurů, truverů a minnesingrů. Překládalo se do snu, co v t. zv. albách neboli svítáníčkách básníci prožívali“ (tamtéž, str. 558). u1 Shody nalézáme i v takových detailech, jakým je např. užívání obecných ape- lací při oslovování milé, líčení paniny krásy, pokládání milé za nejkrásnější stvoření na světě; jejich podrobným výčtem nemůžeme však zde zatěžovat. — O charakte- ristických rysech staročeské milostné lyriky poučuje úvod k edici Jana Vilikovské- ho, Staročeská lyrika, Praha 1940, a práce Václava Černého, Staročeská milostná lyrika, Praha 1948. 10
Strana 11
Jaroslav Vlček ji klade až do 15. století,2 kdežto Jan Vilikovský ji zařazuje již do druhé poloviny století 14. a prvních dvou desítiletí století následujícího.13 Hovoří i o tom, že by bylo nasnadě domnívat se, že „česká světská lyrika vznikla... asi v po- lovině 14. století“.1 Částečně souhlasí s Vilikovským i Václav Černý,15 zároveň však upozorňuje, že by bylo možno uvažovat i o větším stáří této naší lyriky. Jako příklad uvádí Notu ot pana Viléma Zajiece (1319). Shledáváme-li styčné body u zmíněných básní Neuberského sborníku se středo- věkým básnictvím, musíme tedy počítat nejen s nejasnou dobou vzniku staročeské lyriky, ale i s tím, že dnes těžko můžeme dokázat, byly-li ony skladby alespoň sku- tečně v oběhu, byly-li totiž pociťovány jako živá součást literárního tvoření 15. sto- letí, či opsal-li je Kříž pouze ze svého zájmu sběratelského jako památky už antikvo- vané. Pravděpodobnější je, že skladby byly v 15. století ještě živé; máme totiž dokla- dy o značném rozšíření a dlouhém životě např. skladby Račtež poslúchati. S jejími jednotlivými strofami se setkáváme dokonce až v 18. století a známe i různé její va- rianty.18 Nelze sice z jednoho příkladu generalisovat, ale uvedený případ svědčí, že Hynek z Poděbrad mohl těžit z české milostné lyriky středověké na základě vlast- ního poznání. Závislost na literární tradici se ve Verších o milovníku a v Májovém snu výrazně projevuje ve vztahu autora ke skutečnosti. V obou sklad- bách postrádáme osobitost citů a představ, a to stejně tam, kde básník vypráví o svých touhách, smutku, ba zoufalství nad odloučeností od milé, s níž se vídá jen zřídka, jako tam, kde hovoří o její věrnosti, dobrotě, s níž ho vede k rytířským ctnostem, nebo kde oslavuje její krásu. To vše je v úplné shodě se středověkou feudální lyrikou. Jiným charakteristickým rysem této lyriky bylo spojování představy lásky s představou služby. I tento rys nacházíme ve Verších o milovníku: mládenec říká o své paní „v světě jí najradši slúžím“ nebo že věrné milé neškodí „poslúžiti“. To vše bylo přímo předepsáno milostnou teorií středověkou, jak ji vypracovala nejprve feudální lyrika provensálská. Láska v jejím pojetí je zdrojem všech ctností morálních i rozumových. Stejným pojetím lásky se vyznačují i Veršové o milovníku, jak nejlépe ukazuje pasáž, v níž mládenec hovoří o tom, jaké rady mu uděluje jeho milá. Obsah těchto rad se v základních rysech shoduje s tím, co 12 Viz Dějiny české literatury I, Praha 1951, str. 233—237. 13 Cit. edice, str. 5. 14 Tamtéž, str. 6. 1s Cit. kniha, str. 91. 16 Cit. edice Vilikovského, str. 178—180. 11
Jaroslav Vlček ji klade až do 15. století,2 kdežto Jan Vilikovský ji zařazuje již do druhé poloviny století 14. a prvních dvou desítiletí století následujícího.13 Hovoří i o tom, že by bylo nasnadě domnívat se, že „česká světská lyrika vznikla... asi v po- lovině 14. století“.1 Částečně souhlasí s Vilikovským i Václav Černý,15 zároveň však upozorňuje, že by bylo možno uvažovat i o větším stáří této naší lyriky. Jako příklad uvádí Notu ot pana Viléma Zajiece (1319). Shledáváme-li styčné body u zmíněných básní Neuberského sborníku se středo- věkým básnictvím, musíme tedy počítat nejen s nejasnou dobou vzniku staročeské lyriky, ale i s tím, že dnes těžko můžeme dokázat, byly-li ony skladby alespoň sku- tečně v oběhu, byly-li totiž pociťovány jako živá součást literárního tvoření 15. sto- letí, či opsal-li je Kříž pouze ze svého zájmu sběratelského jako památky už antikvo- vané. Pravděpodobnější je, že skladby byly v 15. století ještě živé; máme totiž dokla- dy o značném rozšíření a dlouhém životě např. skladby Račtež poslúchati. S jejími jednotlivými strofami se setkáváme dokonce až v 18. století a známe i různé její va- rianty.18 Nelze sice z jednoho příkladu generalisovat, ale uvedený případ svědčí, že Hynek z Poděbrad mohl těžit z české milostné lyriky středověké na základě vlast- ního poznání. Závislost na literární tradici se ve Verších o milovníku a v Májovém snu výrazně projevuje ve vztahu autora ke skutečnosti. V obou sklad- bách postrádáme osobitost citů a představ, a to stejně tam, kde básník vypráví o svých touhách, smutku, ba zoufalství nad odloučeností od milé, s níž se vídá jen zřídka, jako tam, kde hovoří o její věrnosti, dobrotě, s níž ho vede k rytířským ctnostem, nebo kde oslavuje její krásu. To vše je v úplné shodě se středověkou feudální lyrikou. Jiným charakteristickým rysem této lyriky bylo spojování představy lásky s představou služby. I tento rys nacházíme ve Verších o milovníku: mládenec říká o své paní „v světě jí najradši slúžím“ nebo že věrné milé neškodí „poslúžiti“. To vše bylo přímo předepsáno milostnou teorií středověkou, jak ji vypracovala nejprve feudální lyrika provensálská. Láska v jejím pojetí je zdrojem všech ctností morálních i rozumových. Stejným pojetím lásky se vyznačují i Veršové o milovníku, jak nejlépe ukazuje pasáž, v níž mládenec hovoří o tom, jaké rady mu uděluje jeho milá. Obsah těchto rad se v základních rysech shoduje s tím, co 12 Viz Dějiny české literatury I, Praha 1951, str. 233—237. 13 Cit. edice, str. 5. 14 Tamtéž, str. 6. 1s Cit. kniha, str. 91. 16 Cit. edice Vilikovského, str. 178—180. 11
Strana 12
radí svému synovi starý rytíř v Radě otce synovi. Rada otce synovi formuluje ideál středověkého rytíře, pro nějž nejvyšší místo v systému morálních hodnot patří cti. Jí jsou pak podřízeny a jí mají být ovládá- ny všechny ostatní kategorie volní, citové i rozumové.17 Podobně je tomu i v uvedené partii ve Verších o milovníku: spojovacím článkem celého řetězce rad paní mládenci je nabádání k čestnému chování. Láska je tu pojímána jako kategorie podřízená cti; ukazují to např. slova paní „ve cti o tvú lásku stojím“, výrok mládence „ve cti věrné milovánie — toť žádnému k škodě nenie“ atp. Na zdůrazňování smyslu pro čest je vlastně vybudován ideový plán celé básně, „stálost v poku- šení“, jak to charakterisoval výstižně J. Vlček.18 Příbuznost Veršů o milovníku s Radou otce synovi však nalézáme nejen v tomto celko- vém pojetí, ale i v obsahu jednotlivých rad, z něhož je patrno, že kodex morálních zásad středověkého rytíře byl běžný autoru Veršů o milovníku: paní ve Verších o milovníku nabádá k úctě a službě pa- ním, k hájení jejich cti, k tomu, aby mládenec měl v srdci jen jednu milou, aby se varoval pomlouvání, aby se neodvracel od chudých, ale vážil si jich jako každého dobrého člověka, aby byl zbožný atp., stejně jako radí svému synovi starý rytíř v Radě otce synovi. Kladení cti na nejvyšší stupeň v hierarchii morálních hodnot ukazuje i Májový sen. A je to opět mládencova milá, která tento příkaz neustále připomíná. V tom lze vidět také podobnost Májového snu s Verši o milovníku. Na rozdíl od zvyklostí středověkých však v Májovém snu i ve Ver- ších o milovníku radí mládenci jeho milá, tedy žena. To by ve středo- věku bylo těžko myslitelné. Veršové o milovníku a také Májový sen mají však i některé znaky typické pro svítáníčka, která byla jedním ze speciálních útvarů milost- né středověké poesie. Jak ve Verších o milovníku, tak i v Májovém snu stojí v pozadí milostného vztahu postava klevetníka, před nímž je nutno se mít na pozoru. Paní ve Verších o milovníku praví mládenci, 17 To dokládá právě Rada otce synovi. Otec totiž předesílá ostatním radám, které uvádí od verše 41 (Petrohradského rukopisu, viz ČČM 1892, str. 392n.; ukázku při- náší také Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu, Praha 1957, str. 516n.), důtklivé napomínání ke cti a jím v podstatě rámcuje své další rady. 18 Dějiny české literatury I, Praha 1951, str. 228. 12
radí svému synovi starý rytíř v Radě otce synovi. Rada otce synovi formuluje ideál středověkého rytíře, pro nějž nejvyšší místo v systému morálních hodnot patří cti. Jí jsou pak podřízeny a jí mají být ovládá- ny všechny ostatní kategorie volní, citové i rozumové.17 Podobně je tomu i v uvedené partii ve Verších o milovníku: spojovacím článkem celého řetězce rad paní mládenci je nabádání k čestnému chování. Láska je tu pojímána jako kategorie podřízená cti; ukazují to např. slova paní „ve cti o tvú lásku stojím“, výrok mládence „ve cti věrné milovánie — toť žádnému k škodě nenie“ atp. Na zdůrazňování smyslu pro čest je vlastně vybudován ideový plán celé básně, „stálost v poku- šení“, jak to charakterisoval výstižně J. Vlček.18 Příbuznost Veršů o milovníku s Radou otce synovi však nalézáme nejen v tomto celko- vém pojetí, ale i v obsahu jednotlivých rad, z něhož je patrno, že kodex morálních zásad středověkého rytíře byl běžný autoru Veršů o milovníku: paní ve Verších o milovníku nabádá k úctě a službě pa- ním, k hájení jejich cti, k tomu, aby mládenec měl v srdci jen jednu milou, aby se varoval pomlouvání, aby se neodvracel od chudých, ale vážil si jich jako každého dobrého člověka, aby byl zbožný atp., stejně jako radí svému synovi starý rytíř v Radě otce synovi. Kladení cti na nejvyšší stupeň v hierarchii morálních hodnot ukazuje i Májový sen. A je to opět mládencova milá, která tento příkaz neustále připomíná. V tom lze vidět také podobnost Májového snu s Verši o milovníku. Na rozdíl od zvyklostí středověkých však v Májovém snu i ve Ver- ších o milovníku radí mládenci jeho milá, tedy žena. To by ve středo- věku bylo těžko myslitelné. Veršové o milovníku a také Májový sen mají však i některé znaky typické pro svítáníčka, která byla jedním ze speciálních útvarů milost- né středověké poesie. Jak ve Verších o milovníku, tak i v Májovém snu stojí v pozadí milostného vztahu postava klevetníka, před nímž je nutno se mít na pozoru. Paní ve Verších o milovníku praví mládenci, 17 To dokládá právě Rada otce synovi. Otec totiž předesílá ostatním radám, které uvádí od verše 41 (Petrohradského rukopisu, viz ČČM 1892, str. 392n.; ukázku při- náší také Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu, Praha 1957, str. 516n.), důtklivé napomínání ke cti a jím v podstatě rámcuje své další rady. 18 Dějiny české literatury I, Praha 1951, str. 228. 12
Strana 13
že musila hledat „rozličných cest“, aby žádný nevěděl, kam jde, a na- bádá k rozchodu slovy: „jižť se blíží k večeru samému, ať by nás tuto někto uhlédal, snad by nás ve zlé domněnie vzal! Protož učiň tak, jak praviem, však se zlých lidí viec než čerta bojím! “ Také mládenec se podobně obává, aby jeho milá neměla kvůli němu „jakú řeč“. Strachem před klevetníky je motivován i rozchod mládence s neznámou kráskou.19 Podobně i v Májovém snu chlácholí mládenec svou milou slovy: „... já ty všecky přeraním, ktož by tvé pověsti strážce byli, žeť nic neustřehú, byť se zpadati měli! “ Svítáníčka připomíná Májový sen a Veršové o milovníku i přítom- ností epického živlu a dále tím, že jde o skladby dialogické, v nichž je užito jako vstupního motivu přírodního rámce. Ve Verších o milov- níku dává užití přírodního motivu více vyniknout líčení mládencova smutku (probouzející se jarní příroda kontrastuje s jeho stesky po milé). Ve svítáníčkách bývá využito kontrastu krásy probouzejícího se dne se smutkem milenců, pro něž rozednění znamená rozloučení.20 Užití tohoto kontrastu shledáváme nejen v milostné poesii Neuberského sborníku, ale také ve Stesku na ženitbu. Tu je překvapivá shoda veršů 93—108 se čtvrtou slokou1 svítáníčka Přečekaje vše zlé stráže, a zejména s druhou slokou“ svítáníčka Milý, jasný dni, jehož stručné vypočítávání znaků přicházejícího dne je ve Stesku na ženitbu jakoby rozvedeno. Pozoruhodné je i to, že stejně jako v Májovém snu je motivován rozchod neznámé paní s mládencem ve Stesku na ženitbu. „Viz verš 772—763. 2 Viz skladby Přečekaje vše zlé stráže a Milý, jasný dni. 1n Podle cit. edice Vilikovského, str. 61. u Rovněž podle edice Vilikovského, str. 58. 23 Viz verš 708—714. 13
že musila hledat „rozličných cest“, aby žádný nevěděl, kam jde, a na- bádá k rozchodu slovy: „jižť se blíží k večeru samému, ať by nás tuto někto uhlédal, snad by nás ve zlé domněnie vzal! Protož učiň tak, jak praviem, však se zlých lidí viec než čerta bojím! “ Také mládenec se podobně obává, aby jeho milá neměla kvůli němu „jakú řeč“. Strachem před klevetníky je motivován i rozchod mládence s neznámou kráskou.19 Podobně i v Májovém snu chlácholí mládenec svou milou slovy: „... já ty všecky přeraním, ktož by tvé pověsti strážce byli, žeť nic neustřehú, byť se zpadati měli! “ Svítáníčka připomíná Májový sen a Veršové o milovníku i přítom- ností epického živlu a dále tím, že jde o skladby dialogické, v nichž je užito jako vstupního motivu přírodního rámce. Ve Verších o milov- níku dává užití přírodního motivu více vyniknout líčení mládencova smutku (probouzející se jarní příroda kontrastuje s jeho stesky po milé). Ve svítáníčkách bývá využito kontrastu krásy probouzejícího se dne se smutkem milenců, pro něž rozednění znamená rozloučení.20 Užití tohoto kontrastu shledáváme nejen v milostné poesii Neuberského sborníku, ale také ve Stesku na ženitbu. Tu je překvapivá shoda veršů 93—108 se čtvrtou slokou1 svítáníčka Přečekaje vše zlé stráže, a zejména s druhou slokou“ svítáníčka Milý, jasný dni, jehož stručné vypočítávání znaků přicházejícího dne je ve Stesku na ženitbu jakoby rozvedeno. Pozoruhodné je i to, že stejně jako v Májovém snu je motivován rozchod neznámé paní s mládencem ve Stesku na ženitbu. „Viz verš 772—763. 2 Viz skladby Přečekaje vše zlé stráže a Milý, jasný dni. 1n Podle cit. edice Vilikovského, str. 61. u Rovněž podle edice Vilikovského, str. 58. 23 Viz verš 708—714. 13
Strana 14
V užití motivu jarní přírody u Veršů o milovníku a Májového snu bývá shledáván jeden z vlivů německých skladeb vytvořených meister- sangem, které byly zapisovány do tzv. liederbuchů.2 Máme však doklad, že uvedení milostné básně obrazem jarní přírody je obvyklé i v středo- věké poesii české,25 a to dokonce už v jedné z nejranějších skladeb toho druhu, v básni Dřěvo sě listiem odievá,28 nebo také např. v pozdější skladbě Slunce stkvúcé atd. Shoda s německým meistersangem tedy nic neváží, neboť jde zároveň o jev, který vyplývá z domácí básnické tradice. Obraz májové přírody, příznačný pro milostnou středověkou lyriku, nacházíme však v našem básnictví i mimo oblast milostné lyriky, a to v alegoricko-didaktické Nové radě Smila Flašky z Pardubic: „najviec podletnieho času, ještoť ožívá kořenie, veselí sě vše stvořenie, když již máj v rozličném kvietí drazě vešken svět osvietí, již povětřie všady hladké, v němž slyšíte pěnie sladké, ve dne, v noci i v svítánie, od ptáčkuóv milé zpievanie 27 v lesě, v háji i na poli." V tomto úryvku lze hledat nejen obecnější shodu s líčením májové přírody ve Verších o milovníku, jejichž autor jakoby rozváděl a dopl- 2 O tom např. Waldau v úvodu k cit. knize nebo Zíbrt v úvodu k cit. edici Májového snu. 25 Na to upozorňuje např. V. Černý v cit. práci, str. 62n. z8 Zajímavé je, že při hledání Májového snu vedl Josefa Dobrovského nález zápisu této skladby v pozůstalosti Durychově k domnění, že jde o hledanou báseň Hynka z Poděbrad (viz V. Nebeský, Zpráva o rukopise Májového snu, ČČM 1848, str. 113 až 137). n Verš 1700—1709; cituji podle edice Jiřího Daňhelky v Památkách staré lite- ratury české, sv. 9, Praha 1950. 14
V užití motivu jarní přírody u Veršů o milovníku a Májového snu bývá shledáván jeden z vlivů německých skladeb vytvořených meister- sangem, které byly zapisovány do tzv. liederbuchů.2 Máme však doklad, že uvedení milostné básně obrazem jarní přírody je obvyklé i v středo- věké poesii české,25 a to dokonce už v jedné z nejranějších skladeb toho druhu, v básni Dřěvo sě listiem odievá,28 nebo také např. v pozdější skladbě Slunce stkvúcé atd. Shoda s německým meistersangem tedy nic neváží, neboť jde zároveň o jev, který vyplývá z domácí básnické tradice. Obraz májové přírody, příznačný pro milostnou středověkou lyriku, nacházíme však v našem básnictví i mimo oblast milostné lyriky, a to v alegoricko-didaktické Nové radě Smila Flašky z Pardubic: „najviec podletnieho času, ještoť ožívá kořenie, veselí sě vše stvořenie, když již máj v rozličném kvietí drazě vešken svět osvietí, již povětřie všady hladké, v němž slyšíte pěnie sladké, ve dne, v noci i v svítánie, od ptáčkuóv milé zpievanie 27 v lesě, v háji i na poli." V tomto úryvku lze hledat nejen obecnější shodu s líčením májové přírody ve Verších o milovníku, jejichž autor jakoby rozváděl a dopl- 2 O tom např. Waldau v úvodu k cit. knize nebo Zíbrt v úvodu k cit. edici Májového snu. 25 Na to upozorňuje např. V. Černý v cit. práci, str. 62n. z8 Zajímavé je, že při hledání Májového snu vedl Josefa Dobrovského nález zápisu této skladby v pozůstalosti Durychově k domnění, že jde o hledanou báseň Hynka z Poděbrad (viz V. Nebeský, Zpráva o rukopise Májového snu, ČČM 1848, str. 113 až 137). n Verš 1700—1709; cituji podle edice Jiřího Daňhelky v Památkách staré lite- ratury české, sv. 9, Praha 1950. 14
Strana 15
ňoval příklady tento jakýsi základní vzorec, ale i velmi blízkou shodu s v. 1706—1709 Nové rady.28 Otázkou poměru milostných básní Neuberského sborníku k německým lieder- buchům se zabýval dosud nejvíce a nejpodrobněji Vilém Pražák. Podal důkaz, že Májový sen a Veršové o milovníku nejsou závislé na sborníku Kláry Hätzlerové, jak se běžně soudilo, nýbrž na nějakých jiných skladbách německé minnepoesie, resp. spruchpoesie. Přímý německý vzor sice nenašel, ale konstatoval při rozboru Veršů o milovníku, že se český zpracovatel drží „bez úchylky dané konstrukce, nikde ji neopouští, neodváží se něčeho přeměniti, kostry přestavěti, jinam uchýliti neb lát- kově prohloubiti“ (Neuberkův sborník a Májový sen, str. 55). Tím ovšem otázka původnosti básně není vyložena. Pozoruhodné jsou např. i obdoby s italským „slad- kým novým stylem“,2 všechny tyto otázky však nejsou dosud rozřešeny a nelze je 28 Pozoruhodné jsou i shody v jiných veršovaných skladbách Neuberského sbor- níku. V Boji Štěstí s Neštěstím nápadně připomínají začátek Nové rady verše 271—272 i svou krátkostí. Je ostatně vůbec zajímavé, že v básních Neuberského sborníku mnohá místa připomínají památky české literatury 14. století, např. Podkoního a žáka upomene v Boji Štěstí s Neštěstím verš 378, vzdáleně zazní i ohlas husitské písně Ktož sú boží bojovníci v Boji Štěstí s Neštěstím, ve Verších o milovníku se setká- váme s obraty připomínajícími Mastičkáře, dále jsou tu rýmové dvojice, které má Vévoda Arnošt nebo Tristram atp. 2 Tzv. sladký nový styl byl vytvořen florentskými básníky (zhruba od poloviny 13. století až do poloviny století 14.). Vyznačoval se bezprostředností inspirace a ide- alisací smyslové lásky. Poesie psaná v duchu sladkého nového stylu na rozdíl od tehdy běžné milostné poesie přinášela psychologické zvroucnění a estetické zjemnění; vyvrcholením po stránce etické i estetické je Dante Alighieri (1265—1321). Náznaky tohoto pojetí lásky byly už v literatuře provensálské a francouzské, u Danta však ještě více „ušlechtilá žena zmrazuje nízká srdce a zjemňuje každého, kdo se dostane do okruhu její působnosti“ (Josef Bukáček, Dante, Quaderni dell' istituto di cultura italiana di Praga V, 1949, str. 6). Bližší poučení viz též Francesco Flora, Storia della letteratura italiana I, Milano 1940, str. 66n. (tam i bibliografie na str. 565n.). — Zejména pro pojetí milé jako ctnostné vyšší bytosti, která milence zvedá k sobě — což je charakteristickým rysem zejména Veršů o milovníku, ale projevuje se vlastně i v Májovém snu tím, že paní poučuje milého a připomíná mu příkaz cti —, bychom mohli najít vzor v il dolce stil nuovo. Vztah ke sladkému novému stylu však není ni- jak mechanický: silné povědomí domácí literární tradice zřejmě vedlo autora básní Neuberského sborníku k tomu, že ono pojetí milé ve Verších o milovníku ilustruje vřazením pasáže, v níž mládenec vypočítává, jaké rady mu jeho milá uděluje ve své dobrotivosti. Forma rad i jejich obsah ukazuje, že báseň nese specifické znaky poesie české, a to nejen současné, která výrazně odrážela společenské dění, ale vřa- zuje se organicky do vývoje českého básnictví vůbec. Veršové o milovníku v něm 15
ňoval příklady tento jakýsi základní vzorec, ale i velmi blízkou shodu s v. 1706—1709 Nové rady.28 Otázkou poměru milostných básní Neuberského sborníku k německým lieder- buchům se zabýval dosud nejvíce a nejpodrobněji Vilém Pražák. Podal důkaz, že Májový sen a Veršové o milovníku nejsou závislé na sborníku Kláry Hätzlerové, jak se běžně soudilo, nýbrž na nějakých jiných skladbách německé minnepoesie, resp. spruchpoesie. Přímý německý vzor sice nenašel, ale konstatoval při rozboru Veršů o milovníku, že se český zpracovatel drží „bez úchylky dané konstrukce, nikde ji neopouští, neodváží se něčeho přeměniti, kostry přestavěti, jinam uchýliti neb lát- kově prohloubiti“ (Neuberkův sborník a Májový sen, str. 55). Tím ovšem otázka původnosti básně není vyložena. Pozoruhodné jsou např. i obdoby s italským „slad- kým novým stylem“,2 všechny tyto otázky však nejsou dosud rozřešeny a nelze je 28 Pozoruhodné jsou i shody v jiných veršovaných skladbách Neuberského sbor- níku. V Boji Štěstí s Neštěstím nápadně připomínají začátek Nové rady verše 271—272 i svou krátkostí. Je ostatně vůbec zajímavé, že v básních Neuberského sborníku mnohá místa připomínají památky české literatury 14. století, např. Podkoního a žáka upomene v Boji Štěstí s Neštěstím verš 378, vzdáleně zazní i ohlas husitské písně Ktož sú boží bojovníci v Boji Štěstí s Neštěstím, ve Verších o milovníku se setká- váme s obraty připomínajícími Mastičkáře, dále jsou tu rýmové dvojice, které má Vévoda Arnošt nebo Tristram atp. 2 Tzv. sladký nový styl byl vytvořen florentskými básníky (zhruba od poloviny 13. století až do poloviny století 14.). Vyznačoval se bezprostředností inspirace a ide- alisací smyslové lásky. Poesie psaná v duchu sladkého nového stylu na rozdíl od tehdy běžné milostné poesie přinášela psychologické zvroucnění a estetické zjemnění; vyvrcholením po stránce etické i estetické je Dante Alighieri (1265—1321). Náznaky tohoto pojetí lásky byly už v literatuře provensálské a francouzské, u Danta však ještě více „ušlechtilá žena zmrazuje nízká srdce a zjemňuje každého, kdo se dostane do okruhu její působnosti“ (Josef Bukáček, Dante, Quaderni dell' istituto di cultura italiana di Praga V, 1949, str. 6). Bližší poučení viz též Francesco Flora, Storia della letteratura italiana I, Milano 1940, str. 66n. (tam i bibliografie na str. 565n.). — Zejména pro pojetí milé jako ctnostné vyšší bytosti, která milence zvedá k sobě — což je charakteristickým rysem zejména Veršů o milovníku, ale projevuje se vlastně i v Májovém snu tím, že paní poučuje milého a připomíná mu příkaz cti —, bychom mohli najít vzor v il dolce stil nuovo. Vztah ke sladkému novému stylu však není ni- jak mechanický: silné povědomí domácí literární tradice zřejmě vedlo autora básní Neuberského sborníku k tomu, že ono pojetí milé ve Verších o milovníku ilustruje vřazením pasáže, v níž mládenec vypočítává, jaké rady mu jeho milá uděluje ve své dobrotivosti. Forma rad i jejich obsah ukazuje, že báseň nese specifické znaky poesie české, a to nejen současné, která výrazně odrážela společenské dění, ale vřa- zuje se organicky do vývoje českého básnictví vůbec. Veršové o milovníku v něm 15
Strana 16
řešit v úvodu k naší edici.3 Ať však bude podáno řešení jakékoli, podstatným zůstává to, že obě básně Hynkovy jeví těsné souvislosti s českou básnickou tradicí. I když se mohly opírat i o cizí vzory, neodcizily se domácí básnické tradici a českému prostředí. Než přejdeme k výkladům o ostatních básních Neuberského sbor- níku, je třeba, abychom se zastavili ještě u jedné otázky. Dosavadní badatelé hovoří o „lascivnosti“ tvorby Hynka z Poděbrad a toto hod- nocení odůvodňují poukazem na zprávy o jeho prý bezuzdném životě. Jejich názor je však třeba uvést na správnou míru. Zprávy o Hynkově 31 životě jsou velmi kusé.31 Tzv. doklady o jeho povaze jsou značně ovliv- něny subjektivními hledisky. Původcem tohoto nepříznivého pohledu na Hynka z Poděbrad je Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Hasištejn- ský odsoudil Hynka z Poděbrad ve svém dopise panu Petrovi z Rožm- berka a ve veršované Žalobě k svatému Václavu na mravy Čechů. Dopis pochází z doby, kdy Hynek byl už mrtev (asi z roku 1496), vznik básně — která vyšla rovněž po smrti Hynkově, 1493 — však spadá ještě do doby Hynkova života: Hasištejnský ji poslal roku 1489 Vše- hrdovi. Charakteristika podaná Hasištejnským se však nesmí přeceňo- vat, a to proto, že Hasištejnského vedly osobní důvody k rozšiřování záporného hodnocení Hynkovy povahy. Ucházel se — dokonce touto básní — o přízeň krále a nelibě nesl Hynkovu váženost, politický význam a přízeň, kterou mu prokazoval dvůr.32 Hasištejnský se pak znovu vrátil k osočení Hynka v básni Bernardu Adelmannovi,33 která je snad téměř současná s Žalobou. Víme-li tedy, že autentické zprávy o Hynkově životě jsou kusé a často ovlivněné osobními hledisky, ne- můžeme-li zcela spolehlivě proniknout také např. do všech jeho sporů představují vlastně jakýsi vyšší stupeň, určitou synthesu toho, co bylo, a to po té stránce, že formou lyricko-epickou ztvárňují milostnou tematiku, při čemž kladou důraz na didaxi. 30 Problematice básní Neuberského sborníku, již nejen nelze na těchto stránkách řešit, ale již vlastně není možno ani naznačit, budu věnovat detailnější odbornou studii. 31 Viz cit. práce V. Pražáka, str. 37. 22 O politickém významu Hynka z Poděbrad s doklady viz tamtéž, str. 45. Dále se o tom zmiňuje i Grund v úvodu k cit. edici. 33 Viz cit. práce V. Pražáka, str. 38. — Autor snesl do básně víc pohany našeho národa než chvály, což nesvědčí příliš ve prospěch Hasištejnského, protože skladba měla za úkol seznámit cizince s našimi dějinami. Měla tedy být objektivní. 16
řešit v úvodu k naší edici.3 Ať však bude podáno řešení jakékoli, podstatným zůstává to, že obě básně Hynkovy jeví těsné souvislosti s českou básnickou tradicí. I když se mohly opírat i o cizí vzory, neodcizily se domácí básnické tradici a českému prostředí. Než přejdeme k výkladům o ostatních básních Neuberského sbor- níku, je třeba, abychom se zastavili ještě u jedné otázky. Dosavadní badatelé hovoří o „lascivnosti“ tvorby Hynka z Poděbrad a toto hod- nocení odůvodňují poukazem na zprávy o jeho prý bezuzdném životě. Jejich názor je však třeba uvést na správnou míru. Zprávy o Hynkově 31 životě jsou velmi kusé.31 Tzv. doklady o jeho povaze jsou značně ovliv- něny subjektivními hledisky. Původcem tohoto nepříznivého pohledu na Hynka z Poděbrad je Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Hasištejn- ský odsoudil Hynka z Poděbrad ve svém dopise panu Petrovi z Rožm- berka a ve veršované Žalobě k svatému Václavu na mravy Čechů. Dopis pochází z doby, kdy Hynek byl už mrtev (asi z roku 1496), vznik básně — která vyšla rovněž po smrti Hynkově, 1493 — však spadá ještě do doby Hynkova života: Hasištejnský ji poslal roku 1489 Vše- hrdovi. Charakteristika podaná Hasištejnským se však nesmí přeceňo- vat, a to proto, že Hasištejnského vedly osobní důvody k rozšiřování záporného hodnocení Hynkovy povahy. Ucházel se — dokonce touto básní — o přízeň krále a nelibě nesl Hynkovu váženost, politický význam a přízeň, kterou mu prokazoval dvůr.32 Hasištejnský se pak znovu vrátil k osočení Hynka v básni Bernardu Adelmannovi,33 která je snad téměř současná s Žalobou. Víme-li tedy, že autentické zprávy o Hynkově životě jsou kusé a často ovlivněné osobními hledisky, ne- můžeme-li zcela spolehlivě proniknout také např. do všech jeho sporů představují vlastně jakýsi vyšší stupeň, určitou synthesu toho, co bylo, a to po té stránce, že formou lyricko-epickou ztvárňují milostnou tematiku, při čemž kladou důraz na didaxi. 30 Problematice básní Neuberského sborníku, již nejen nelze na těchto stránkách řešit, ale již vlastně není možno ani naznačit, budu věnovat detailnější odbornou studii. 31 Viz cit. práce V. Pražáka, str. 37. 22 O politickém významu Hynka z Poděbrad s doklady viz tamtéž, str. 45. Dále se o tom zmiňuje i Grund v úvodu k cit. edici. 33 Viz cit. práce V. Pražáka, str. 38. — Autor snesl do básně víc pohany našeho národa než chvály, což nesvědčí příliš ve prospěch Hasištejnského, protože skladba měla za úkol seznámit cizince s našimi dějinami. Měla tedy být objektivní. 16
Strana 17
a soudních pří a dovědět se z autentických pramenů, zda vítězství Hynkovo v nich opravdu souviselo jen s přízní, jíž se těšil u krále — jak bývá naznačováno v souvislosti se zápornými charakteristikami jeho povahy —, nebo zda opravdu bylo právo na jeho straně, nelze bez výhrad přijímat záporné jeho hodnocení. Pokud jde o soudní pře, zdá se, že právo opravdu bylo často na straně Hyn- kově. Zajímavá je po té stránce např. Hynkova pře s Dorotou Milotickou z r. 1480. Milotická „kniežete psaním i mluvením dotýkala“, jak praví zápis ze soudního pro- jednávání zveřejněný v Archivu českém,“ ale nedostavila se před soud, jemuž (jak tomu bylo zvykem i v jiných případech) předsedal král, „leč by gleytem byla opatřena na dvoře Jeho Milosti, aby byla bezpečna před svým mužem“.35 Hynek vyšel ze sporu vítězně, neboť paní Dorota, jak praví týž zápis,“ „tu při svú, kterúž jest proti kniežeti vedla, ztratila, a toho, což jest kniežeti psaním i řečí dotýkala, učiniti jest neměla, neb jest na tom kniežeti křivdu činila. A tomu jest Jeho Milost nikdy nevěřil ani věří na knieže, neb jest Jeho Milost na knieže jináč neslýchal ani v čem jeho shledal, než jakožto na ctné knieže slušie“. Příznačné je, že paní Doro- ta měla pří víc, jak ukazují zápisy v Archivu českém,3 a že když byla v právu (viz její při s Janem z Postupic r. 1475), bylo jí králem toto právo plně přiznáno. A ještě na jednu okolnost nesmíme zapomínat, snažíme-li se objek- tivně hodnotit Hynkův lidský profil: nesmíme totiž vytrhovat autora z doby, v níž žil, a ze společenské vrstvy, k níž náležel. Pro hodnocení Hynka z Poděbrad je to tím závažnější, poněvadž nemáme dostateč- ných věrohodných zpráv o jeho životě, jak jsme už upozornili, a tak bychom spíše mohli na jeho život usuzovat z dokladů obecné morálky jeho doby. To, co vytýkal Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic Hynkovi, bylo příznačné pro život naší tehdejší šlechty vůbec, krále Matyáše nevyjímaje.3° Nakonec to přiznává i sám Hasištejnský v Žalobě, když napadá mravy šlechty počínaje líčením hostiny.39 A nejen to. V Žalobě čteme,40 že nejen urození, ale 3 AČ VII, 1887, str. 527. 35 Tamtéž, str. 526—527. 36 Tamtéž, str. 527. 37 Viz např. AČ VII, 1887, str. 502, 541—542. 38 Viz o tom např. doklad, který cituje V. Pražák v uved. práci na str. 40 (z po- bytu krále Matyáše v Brně). 30 Viz překlad Žaloby v Karla Al. Vinařického Sebraných spisech II, Praha 1875, str. 200. 40 Cit. překlad, str. 201. 17
a soudních pří a dovědět se z autentických pramenů, zda vítězství Hynkovo v nich opravdu souviselo jen s přízní, jíž se těšil u krále — jak bývá naznačováno v souvislosti se zápornými charakteristikami jeho povahy —, nebo zda opravdu bylo právo na jeho straně, nelze bez výhrad přijímat záporné jeho hodnocení. Pokud jde o soudní pře, zdá se, že právo opravdu bylo často na straně Hyn- kově. Zajímavá je po té stránce např. Hynkova pře s Dorotou Milotickou z r. 1480. Milotická „kniežete psaním i mluvením dotýkala“, jak praví zápis ze soudního pro- jednávání zveřejněný v Archivu českém,“ ale nedostavila se před soud, jemuž (jak tomu bylo zvykem i v jiných případech) předsedal král, „leč by gleytem byla opatřena na dvoře Jeho Milosti, aby byla bezpečna před svým mužem“.35 Hynek vyšel ze sporu vítězně, neboť paní Dorota, jak praví týž zápis,“ „tu při svú, kterúž jest proti kniežeti vedla, ztratila, a toho, což jest kniežeti psaním i řečí dotýkala, učiniti jest neměla, neb jest na tom kniežeti křivdu činila. A tomu jest Jeho Milost nikdy nevěřil ani věří na knieže, neb jest Jeho Milost na knieže jináč neslýchal ani v čem jeho shledal, než jakožto na ctné knieže slušie“. Příznačné je, že paní Doro- ta měla pří víc, jak ukazují zápisy v Archivu českém,3 a že když byla v právu (viz její při s Janem z Postupic r. 1475), bylo jí králem toto právo plně přiznáno. A ještě na jednu okolnost nesmíme zapomínat, snažíme-li se objek- tivně hodnotit Hynkův lidský profil: nesmíme totiž vytrhovat autora z doby, v níž žil, a ze společenské vrstvy, k níž náležel. Pro hodnocení Hynka z Poděbrad je to tím závažnější, poněvadž nemáme dostateč- ných věrohodných zpráv o jeho životě, jak jsme už upozornili, a tak bychom spíše mohli na jeho život usuzovat z dokladů obecné morálky jeho doby. To, co vytýkal Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic Hynkovi, bylo příznačné pro život naší tehdejší šlechty vůbec, krále Matyáše nevyjímaje.3° Nakonec to přiznává i sám Hasištejnský v Žalobě, když napadá mravy šlechty počínaje líčením hostiny.39 A nejen to. V Žalobě čteme,40 že nejen urození, ale 3 AČ VII, 1887, str. 527. 35 Tamtéž, str. 526—527. 36 Tamtéž, str. 527. 37 Viz např. AČ VII, 1887, str. 502, 541—542. 38 Viz o tom např. doklad, který cituje V. Pražák v uved. práci na str. 40 (z po- bytu krále Matyáše v Brně). 30 Viz překlad Žaloby v Karla Al. Vinařického Sebraných spisech II, Praha 1875, str. 200. 40 Cit. překlad, str. 201. 17
Strana 18
„...i lid mravy panstva se řídě, ubíhá v bezpráví stejné. Přisahať neprávě a kouti šalby, to žert; vlasy pak vonnými potírati mastmi, toť rozkoš; dlouhé při lichých noci tráviti kostkách, zábava urozených! Starodávné již již utuchly významy slov; moudrému šibal, šetřivému již odňal jméno u nás lakomec; slavného zamítati Říma svátky, to jest učenost, a padouchů stříci se, pejcha. Kdož lichotiť se umí, ten za zdvořilého vyhlášen a veleben. A by pak nezdálo se, že lhu, i příklad měj zde našich nemravů. Zceněnou ženu vlastní někdo prodal za zlatých pět set; ač dlouho živil se při dvoru královském; i kupec takovéto se mrzké koupě hoden vynašel. Ale ten, tážeš-li se, člověk skutku nyní lituje? Ba chlubí se...“ Tím už sám Hasištejnský značně oslabil sílu svých invektiv adresova- ných Hynkovi.41 Z ostatních veršovaných skladeb Neuberského sborníku navazuje na starší literární tradici velmi úzce také Boj Štěstí s Neštěstím, a to svou ale- goričností, didaktickým zaměřením a užitím dialogu ve formě jakéhosi sporu. Literární předchůdce má tato skladba ve středověkých básnic- kých sporech, jejichž obliba trvá v české literatuře až do 18. století.42 Alegorická forma sporu je příznačná především pro básně středo- věké, podobně jako spojení s didaxí, např. ve známém Sporu duše s tělem. Ideově se blíží tomuto Sporu Boj Štěstí s Neštěstím i po té stránce, že hlavní poučení, z Boje vyplývající, že totiž člověk má nad všecka světská zboží a radovánky milovat Boha a tím řídit svůj život 4 Jiný doklad o snaze méně majetných vyrovnat se způsobem života zvyklostem pánů přináší i Stesk na ženitbu. u Připomeňme jen namátkou trojí alegorické zpracování Sporu duše s tělem, alegorický Svár vody s vínem, Podkoního a žáka, alegorické husitské Hádání Prahy s Kutnou Horou, různá „rozmlouvání“ humanistická (např. katolíka s nekatolíkem, starého Čecha s mladým Čechem), z doby po Bílé hoře alegorický spor sui generis vedený Sprosťákem a Malomluvem v Satiře na čtyři stavy, nový překlad středově- kého Sporu duše s tělem, Rozmlouvání sedlské atp. 18
„...i lid mravy panstva se řídě, ubíhá v bezpráví stejné. Přisahať neprávě a kouti šalby, to žert; vlasy pak vonnými potírati mastmi, toť rozkoš; dlouhé při lichých noci tráviti kostkách, zábava urozených! Starodávné již již utuchly významy slov; moudrému šibal, šetřivému již odňal jméno u nás lakomec; slavného zamítati Říma svátky, to jest učenost, a padouchů stříci se, pejcha. Kdož lichotiť se umí, ten za zdvořilého vyhlášen a veleben. A by pak nezdálo se, že lhu, i příklad měj zde našich nemravů. Zceněnou ženu vlastní někdo prodal za zlatých pět set; ač dlouho živil se při dvoru královském; i kupec takovéto se mrzké koupě hoden vynašel. Ale ten, tážeš-li se, člověk skutku nyní lituje? Ba chlubí se...“ Tím už sám Hasištejnský značně oslabil sílu svých invektiv adresova- ných Hynkovi.41 Z ostatních veršovaných skladeb Neuberského sborníku navazuje na starší literární tradici velmi úzce také Boj Štěstí s Neštěstím, a to svou ale- goričností, didaktickým zaměřením a užitím dialogu ve formě jakéhosi sporu. Literární předchůdce má tato skladba ve středověkých básnic- kých sporech, jejichž obliba trvá v české literatuře až do 18. století.42 Alegorická forma sporu je příznačná především pro básně středo- věké, podobně jako spojení s didaxí, např. ve známém Sporu duše s tělem. Ideově se blíží tomuto Sporu Boj Štěstí s Neštěstím i po té stránce, že hlavní poučení, z Boje vyplývající, že totiž člověk má nad všecka světská zboží a radovánky milovat Boha a tím řídit svůj život 4 Jiný doklad o snaze méně majetných vyrovnat se způsobem života zvyklostem pánů přináší i Stesk na ženitbu. u Připomeňme jen namátkou trojí alegorické zpracování Sporu duše s tělem, alegorický Svár vody s vínem, Podkoního a žáka, alegorické husitské Hádání Prahy s Kutnou Horou, různá „rozmlouvání“ humanistická (např. katolíka s nekatolíkem, starého Čecha s mladým Čechem), z doby po Bílé hoře alegorický spor sui generis vedený Sprosťákem a Malomluvem v Satiře na čtyři stavy, nový překlad středově- kého Sporu duše s tělem, Rozmlouvání sedlské atp. 18
Strana 19
na zemi, je vlastně i základní myšlenkou Sporu duše s tělem. I tam je položen důraz v obžalobě, kterou vede duše proti tělu, na bohabojný život na zemi, který po smrti zajišťuje člověku nebeské království. Přitom je zajímavé, že alegorické postavy Boje Štěstí s Neštěstím jed- nají zcela podle vlastností nebo kategorií, jež představují. Tato názor- nost není jen samoúčelná, dosahuje se jí daleko větší působivosti právě z hlediska didaktického k podtržení ideového záměru autorova, podob- ně jako tomu je u sporů středověkých. A stejně jako ve středověkých sporech i v Boji Štěstí s Neštěstím je autorův subjekt v ideovém plánu zcela nevýrazný; autor tu vlastně jen zprostředkuje objektivně platné a obecně uznávané morální příkazy. Kdežto však ve středověkých sporech jde o hlásání základního morálního příkazu doby, Boj Štěstí s Neštěstím představuje vlastně po této stránce krok nazpět, neboť hlásá morálku vrcholného středověku, který byl v protikladu k zása- dám renesančním, jež u nás už v 15. století působily. Poslední dvě básně Neuberského sborníku, které jsme dosud necha- rakterisovali, totiž O ženitbě a Stesk na ženitbu, spolu volně souvisí. V prvé skladbě, která je dochována značně fragmentárně a jejíž obsah lze stanovit jen velmi obtížně, rozjímá autor o tom, co čeká muže, když se ožení. Je to skladba monologická, jakýsi traktát. Druhá báseň je dialogická, je jí však předeslána monologická partie (začátek však chybí), jakýsi vstupní oddíl, kde mládenec vzpomíná na bezstarostný život, který vedl za svobodna, a lituje, že jej opustil. Objevuje se tu opět (jako ve Verších o milovníku) postava neznámé krásky, jíž mlá- denec žaluje své strasti, které prožívá od doby, co se oženil. Zajímavé je, že mládenec tu představuje „zeměnína“ té doby, tj. šlechtice, který v této době se stává spíše statkářem na rozdíl od středověkého rentiéra; „zeměnín“ je blízký např. postavě mládence ze Zrcadla marnotrat- ných. Ukazuje se tu nový způsob hospodaření na panském velkostatku, který v druhé polovině 15. století nabýval výrazných forem.43 Ve Stesku na ženitbu však jde zřejmě — jak nasvědčují verše 16-23 — o přísluš- níka nižší šlechty, toužícího se vyrovnat „pánům“. O rysech, jimiž se tato báseň připíná k literární tradici, jsme hovořili už výše. 43 Nepřesně se hovořilo o „přechodu od rentového hospodářství k převážně režij- nímu hospodářství,“ jak ukázal František Kavka v Přehledu dějin Československa v epoše feudalismu II, Praha 1956, str. 219n. 19
na zemi, je vlastně i základní myšlenkou Sporu duše s tělem. I tam je položen důraz v obžalobě, kterou vede duše proti tělu, na bohabojný život na zemi, který po smrti zajišťuje člověku nebeské království. Přitom je zajímavé, že alegorické postavy Boje Štěstí s Neštěstím jed- nají zcela podle vlastností nebo kategorií, jež představují. Tato názor- nost není jen samoúčelná, dosahuje se jí daleko větší působivosti právě z hlediska didaktického k podtržení ideového záměru autorova, podob- ně jako tomu je u sporů středověkých. A stejně jako ve středověkých sporech i v Boji Štěstí s Neštěstím je autorův subjekt v ideovém plánu zcela nevýrazný; autor tu vlastně jen zprostředkuje objektivně platné a obecně uznávané morální příkazy. Kdežto však ve středověkých sporech jde o hlásání základního morálního příkazu doby, Boj Štěstí s Neštěstím představuje vlastně po této stránce krok nazpět, neboť hlásá morálku vrcholného středověku, který byl v protikladu k zása- dám renesančním, jež u nás už v 15. století působily. Poslední dvě básně Neuberského sborníku, které jsme dosud necha- rakterisovali, totiž O ženitbě a Stesk na ženitbu, spolu volně souvisí. V prvé skladbě, která je dochována značně fragmentárně a jejíž obsah lze stanovit jen velmi obtížně, rozjímá autor o tom, co čeká muže, když se ožení. Je to skladba monologická, jakýsi traktát. Druhá báseň je dialogická, je jí však předeslána monologická partie (začátek však chybí), jakýsi vstupní oddíl, kde mládenec vzpomíná na bezstarostný život, který vedl za svobodna, a lituje, že jej opustil. Objevuje se tu opět (jako ve Verších o milovníku) postava neznámé krásky, jíž mlá- denec žaluje své strasti, které prožívá od doby, co se oženil. Zajímavé je, že mládenec tu představuje „zeměnína“ té doby, tj. šlechtice, který v této době se stává spíše statkářem na rozdíl od středověkého rentiéra; „zeměnín“ je blízký např. postavě mládence ze Zrcadla marnotrat- ných. Ukazuje se tu nový způsob hospodaření na panském velkostatku, který v druhé polovině 15. století nabýval výrazných forem.43 Ve Stesku na ženitbu však jde zřejmě — jak nasvědčují verše 16-23 — o přísluš- níka nižší šlechty, toužícího se vyrovnat „pánům“. O rysech, jimiž se tato báseň připíná k literární tradici, jsme hovořili už výše. 43 Nepřesně se hovořilo o „přechodu od rentového hospodářství k převážně režij- nímu hospodářství,“ jak ukázal František Kavka v Přehledu dějin Československa v epoše feudalismu II, Praha 1956, str. 219n. 19
Strana 20
Zmínili jsme se již o těsné souvislosti veršovaných skladeb Neuber- ského sborníku se starší literární tradicí po stránce výrazové. Této otázky je nutno si všimnout podrobněji. — Při rozboru tvárných prostředků básní Neuberského sborníku je třeba věnovat zvláštní pozornost jejich verši. Je to verš bezrozměrný. Verš o proměnlivém počtu slabik nebyl v naší literatuře formou novou, ve vývoji se však měnilo jeho postavení v systému veršových forem. Zatímco v době předhusitské jeho osou byla osmislabičnost, v husitském období se objevuje několik jeho nových variantů, v nichž osmislabičnost byla vystřídána jiným gravitačním bodem.“ Bezroz- měrný verš tohoto období dostával také širší funkci, než jakou měl dříve; ve 14. století byl znakem jistého zaměření mluvní poesie, nyní se postupně stával znakem projevu mluvního vůbec. Vznikal tak proti- klad verše rozměrného jako typické výrazové formy skladby zpěvní, a verše bezrozměrného jako typické formy pro skladby mluvní. Po husitských válkách proces pronikání bezrozměrného verše pokračuje. Je to vidět i z toho, že se rozměrný verš starších památek, pro nějž byla osmislabičnost konstantou, přepracovává na verš bezrozměrný. Tak je tomu např. u rukopisu Rady otce synovi z padesátých let 15. století.45 Sepětí mluvní poesie s bezrozměrným veršem je pak dovršeno v druhé polovině 15. století. Dokládají to vedle básní Neuberského sborníku dvě rozsáhlé skladby Zrcadlo marnotratných a Naučení rodičům, a menší, patrně značně fragmentární, báseň O válce s Uhry, zachycující mnoho zpráv z let 1468—1474. Pro strukturu bezrozměrného verše básní Neuberského sborníku jsou charakteristické, a vzhledem k struktuře bezrozměrného verše minulých období nové, dva nejpodstatnější znaky: sylabismus verše těchto básní a syntaktické vyhranění metrických celků — dvojverší“ a verše. 4 Viz Dějiny české literatury I, Praha 1959, str. 192. 45 Blíže o tom píše Josef Hrabák ve studii Dvě redakce staročeské Rady otce synovi, Studie ze starší české literatury, Praha 1956 (předtím ve Studiích a pracích linguistic- kých I, 1954). 48 Na prvním místě si všímám dvojverší proto, že je mi základní jednotkou, z níž vycházím při rozboru bezrozměrného verše. 20
Zmínili jsme se již o těsné souvislosti veršovaných skladeb Neuber- ského sborníku se starší literární tradicí po stránce výrazové. Této otázky je nutno si všimnout podrobněji. — Při rozboru tvárných prostředků básní Neuberského sborníku je třeba věnovat zvláštní pozornost jejich verši. Je to verš bezrozměrný. Verš o proměnlivém počtu slabik nebyl v naší literatuře formou novou, ve vývoji se však měnilo jeho postavení v systému veršových forem. Zatímco v době předhusitské jeho osou byla osmislabičnost, v husitském období se objevuje několik jeho nových variantů, v nichž osmislabičnost byla vystřídána jiným gravitačním bodem.“ Bezroz- měrný verš tohoto období dostával také širší funkci, než jakou měl dříve; ve 14. století byl znakem jistého zaměření mluvní poesie, nyní se postupně stával znakem projevu mluvního vůbec. Vznikal tak proti- klad verše rozměrného jako typické výrazové formy skladby zpěvní, a verše bezrozměrného jako typické formy pro skladby mluvní. Po husitských válkách proces pronikání bezrozměrného verše pokračuje. Je to vidět i z toho, že se rozměrný verš starších památek, pro nějž byla osmislabičnost konstantou, přepracovává na verš bezrozměrný. Tak je tomu např. u rukopisu Rady otce synovi z padesátých let 15. století.45 Sepětí mluvní poesie s bezrozměrným veršem je pak dovršeno v druhé polovině 15. století. Dokládají to vedle básní Neuberského sborníku dvě rozsáhlé skladby Zrcadlo marnotratných a Naučení rodičům, a menší, patrně značně fragmentární, báseň O válce s Uhry, zachycující mnoho zpráv z let 1468—1474. Pro strukturu bezrozměrného verše básní Neuberského sborníku jsou charakteristické, a vzhledem k struktuře bezrozměrného verše minulých období nové, dva nejpodstatnější znaky: sylabismus verše těchto básní a syntaktické vyhranění metrických celků — dvojverší“ a verše. 4 Viz Dějiny české literatury I, Praha 1959, str. 192. 45 Blíže o tom píše Josef Hrabák ve studii Dvě redakce staročeské Rady otce synovi, Studie ze starší české literatury, Praha 1956 (předtím ve Studiích a pracích linguistic- kých I, 1954). 48 Na prvním místě si všímám dvojverší proto, že je mi základní jednotkou, z níž vycházím při rozboru bezrozměrného verše. 20
Strana 21
Pokud jde o první z těchto znaků, je zajímavé, že rozmezí, v němž se pohybuje počet slabik, je u každé básně Neuberského sborníku jiné. U první, nazvané O ženitbě (dále jen I), pohybuje se počet slabik mezi 7—14, u Boje Štěstí s Neštěstím (dále II) mezi 5—16, u Veršů o milovníku (III) mezi 7—18, u Májového snu (IV) mezi 7—15, u Stes- ku na ženitbu (V) mezi 7—17. Celkové rozmezí je tedy 5—18 slabik. Přitom u básně I, II, IV a V největší procento připadá na verše de- vítislabičné, u skladby III na verše desetislabičné. V odklonu od ten- dence, aby gravitačním bodem bezrozměrného verše byl verš osmisla- bičný, což, jak jsme upozornili, bylo charakteristickým znakem bez- rozměrného básnictví 14. století, shledáváme rys příbuzný s tendencemi bezrozměrného verše, jaký se rozvinul za husitství. Výrazným rysem všech básní Neuberského sborníku je to, že dvoj- verší přestává být svérázným metrickým celkem. Jednak z velké části oba verše dvojverší nemají stejný počet slabik, jednak je různým způ- sobem rušeno syntaktické vymezování dvojverší. Setkáváme se např. s jevem, že syntaktický celek přesahuje daleko rozmezí dvojverší, nebo naopak zabírá rozlohu menší. Vyskytují se také případy, že uvnitř dvojverší je větší syntaktická pausa než na jeho hranici. Jindy opět, při dialogu, končívá řeč jedné postavy v lichém verši a postava druhá začíná hovořit ve verši sudém. K rozrušení dvojverší přispívá i užívání monorýmních víceverší. Uvedené formální znaky bezrozměrného verše básní Neuberského sborníku ukazují, že se verš těchto skladeb přibližuje próze. Tomu napomáhají i rýmy, které jsou po stránce zvukové vcelku nenápadné; často se objevují asonance, někdy dokonce jednoslabičné, např. ná- božná-laskavá, zdaří-mrzí, svú-Psotú, milostivý-dědičný, houfi-nemají, nevida-smutka, nesvázán-zkazen, jest-milost, manželství-potřebí, zjed- nati-bolí atp. I to dokládá, že se skladby blíží projevu prozaickému. Na druhé straně je však v básních přikládán velký význam hláskové instrumentaci.47 O tom svědčí četné příklady, jako: I 23 jednet sednu před ním smutně II 116 Shledali tu lásky namále edne edn ed n slal lás ál 47 Blíže o tom viz můj článek K využití cufonie v básních tzv. Neuberského sborníku, sborník Rodné zemi, Brno 1958, str. 376n. 21
Pokud jde o první z těchto znaků, je zajímavé, že rozmezí, v němž se pohybuje počet slabik, je u každé básně Neuberského sborníku jiné. U první, nazvané O ženitbě (dále jen I), pohybuje se počet slabik mezi 7—14, u Boje Štěstí s Neštěstím (dále II) mezi 5—16, u Veršů o milovníku (III) mezi 7—18, u Májového snu (IV) mezi 7—15, u Stes- ku na ženitbu (V) mezi 7—17. Celkové rozmezí je tedy 5—18 slabik. Přitom u básně I, II, IV a V největší procento připadá na verše de- vítislabičné, u skladby III na verše desetislabičné. V odklonu od ten- dence, aby gravitačním bodem bezrozměrného verše byl verš osmisla- bičný, což, jak jsme upozornili, bylo charakteristickým znakem bez- rozměrného básnictví 14. století, shledáváme rys příbuzný s tendencemi bezrozměrného verše, jaký se rozvinul za husitství. Výrazným rysem všech básní Neuberského sborníku je to, že dvoj- verší přestává být svérázným metrickým celkem. Jednak z velké části oba verše dvojverší nemají stejný počet slabik, jednak je různým způ- sobem rušeno syntaktické vymezování dvojverší. Setkáváme se např. s jevem, že syntaktický celek přesahuje daleko rozmezí dvojverší, nebo naopak zabírá rozlohu menší. Vyskytují se také případy, že uvnitř dvojverší je větší syntaktická pausa než na jeho hranici. Jindy opět, při dialogu, končívá řeč jedné postavy v lichém verši a postava druhá začíná hovořit ve verši sudém. K rozrušení dvojverší přispívá i užívání monorýmních víceverší. Uvedené formální znaky bezrozměrného verše básní Neuberského sborníku ukazují, že se verš těchto skladeb přibližuje próze. Tomu napomáhají i rýmy, které jsou po stránce zvukové vcelku nenápadné; často se objevují asonance, někdy dokonce jednoslabičné, např. ná- božná-laskavá, zdaří-mrzí, svú-Psotú, milostivý-dědičný, houfi-nemají, nevida-smutka, nesvázán-zkazen, jest-milost, manželství-potřebí, zjed- nati-bolí atp. I to dokládá, že se skladby blíží projevu prozaickému. Na druhé straně je však v básních přikládán velký význam hláskové instrumentaci.47 O tom svědčí četné příklady, jako: I 23 jednet sednu před ním smutně II 116 Shledali tu lásky namále edne edn ed n slal lás ál 47 Blíže o tom viz můj článek K využití cufonie v básních tzv. Neuberského sborníku, sborník Rodné zemi, Brno 1958, str. 376n. 21
Strana 22
Hlásková instrumentace není přitom samoúčelná, ale má i zatížení významové, neboť eufonie se často využívá k zdůraznění nejdůležitěj- šího slova v kontextu, např. slova „svatý“ v následujícím verši: V 80 že sem se v ten stav svatý dal ssvtstav svat K systému eufonických prostředků se přiřazuje v básních Neuber- ského sborníku i hromadění slov ze stejného základu, které bylo jedním z oblíbených prostředků už středověké poetiky. Těmito prostředky se zejména upozorňuje na citově exponovaná místa básní, jak svědčí např. verše 209—212 ve skladbě I: Tuť pak nebudem rýmovati, jediné Pána Boha milovati, tebe, spasitele našeho milého, mocného Boha i věčného! V uvedeném příkladu opakováním slov ze stejného základu (milovati- milého) je také těsněji spjato první a druhé dvojverší. V ukázce rovněž vidíme, jak autor aktualisuje otřelé spojení „milý Bůh“ tím, že slova tohoto sousloví od sebe odloučí. Vedle opakování týchž slovních základů užívá se i opakování týchž slov, které hraničí někdy přímo se slovní hříčkou. Tak ve skladbě I, verš 191—196, opakuje se slovo „milost“ v různých významech, ve verši 195 lze je dokonce vyložit hned dvojím způsobem: buď jako svět- skou lásku, nebo jako smilování, slitování boží48: Jedno, Pane Bože, pro tvú milost daj po smrti věčnú radost! Však jest to snadné tvé milosti, když ráčieš dáti všeho dosti: zde na tomto světě milost a na onom věčnú radost. 48 Pro umělecký postup básní Neuberského sborníku je vůbec příznačná záliba v kontrastu. 22
Hlásková instrumentace není přitom samoúčelná, ale má i zatížení významové, neboť eufonie se často využívá k zdůraznění nejdůležitěj- šího slova v kontextu, např. slova „svatý“ v následujícím verši: V 80 že sem se v ten stav svatý dal ssvtstav svat K systému eufonických prostředků se přiřazuje v básních Neuber- ského sborníku i hromadění slov ze stejného základu, které bylo jedním z oblíbených prostředků už středověké poetiky. Těmito prostředky se zejména upozorňuje na citově exponovaná místa básní, jak svědčí např. verše 209—212 ve skladbě I: Tuť pak nebudem rýmovati, jediné Pána Boha milovati, tebe, spasitele našeho milého, mocného Boha i věčného! V uvedeném příkladu opakováním slov ze stejného základu (milovati- milého) je také těsněji spjato první a druhé dvojverší. V ukázce rovněž vidíme, jak autor aktualisuje otřelé spojení „milý Bůh“ tím, že slova tohoto sousloví od sebe odloučí. Vedle opakování týchž slovních základů užívá se i opakování týchž slov, které hraničí někdy přímo se slovní hříčkou. Tak ve skladbě I, verš 191—196, opakuje se slovo „milost“ v různých významech, ve verši 195 lze je dokonce vyložit hned dvojím způsobem: buď jako svět- skou lásku, nebo jako smilování, slitování boží48: Jedno, Pane Bože, pro tvú milost daj po smrti věčnú radost! Však jest to snadné tvé milosti, když ráčieš dáti všeho dosti: zde na tomto světě milost a na onom věčnú radost. 48 Pro umělecký postup básní Neuberského sborníku je vůbec příznačná záliba v kontrastu. 22
Strana 23
V citované pasáži je opět těsná myšlenková souvislost podtržena opa- kováním sousloví „věčná radost“ v prvním a v třetím dvojverší. K eufonickým účelům užívá se v básních i opakování slov ze stejného základu kombinované s opakováním týchž slov. Na těchto případech je nejlépe vidět, jak autorovi na eufonické stránce projevu záleželo. Najdeme totiž takové pohrávání se zvukovou kvalitou slov, které mnoh- dy hraničí se samoúčelností. Opakování slov někdy jde tak daleko, že se mění v stereotypní formulky. Tento způsob autorova uměleckého postupu potvrzuje zálibu v kontrastu, na niž jsme již upozornili: zvu- ková vyumělkovanost je dohnána do extrému až ke zvratu v pravý opak v pasážích, jež působí přímo protichůdně svou primitivností. Uvedený postup nalézáme jak na rozloze menší (jeden až dva verše), tak i v pasážích delších, např.: II 104 za vlasy ji po kostele vláčiti, až ji vyvleče ze dveří II 623 Vtom počnú se ze dvora valiti valem III 125 pravím pravdu, to jest jisté, že neumiem o tom vypraviti III 190 protož já pravím vždy tvé milosti a v pravé pravdě bez chytrosti IV 183 Ani čítal, ani jakž živ vídal, ani živý člověk kdy slýchal o člověku takovém II 204 A když bude v patnáctém létě, budeť vládnúti po všem světě, a kterými on vládnúti nebude, zlé je(jich) posvícení bude! V 79 I ba, co sem toho často pykal, že sem se v ten stav svatý dal! 23
V citované pasáži je opět těsná myšlenková souvislost podtržena opa- kováním sousloví „věčná radost“ v prvním a v třetím dvojverší. K eufonickým účelům užívá se v básních i opakování slov ze stejného základu kombinované s opakováním týchž slov. Na těchto případech je nejlépe vidět, jak autorovi na eufonické stránce projevu záleželo. Najdeme totiž takové pohrávání se zvukovou kvalitou slov, které mnoh- dy hraničí se samoúčelností. Opakování slov někdy jde tak daleko, že se mění v stereotypní formulky. Tento způsob autorova uměleckého postupu potvrzuje zálibu v kontrastu, na niž jsme již upozornili: zvu- ková vyumělkovanost je dohnána do extrému až ke zvratu v pravý opak v pasážích, jež působí přímo protichůdně svou primitivností. Uvedený postup nalézáme jak na rozloze menší (jeden až dva verše), tak i v pasážích delších, např.: II 104 za vlasy ji po kostele vláčiti, až ji vyvleče ze dveří II 623 Vtom počnú se ze dvora valiti valem III 125 pravím pravdu, to jest jisté, že neumiem o tom vypraviti III 190 protož já pravím vždy tvé milosti a v pravé pravdě bez chytrosti IV 183 Ani čítal, ani jakž živ vídal, ani živý člověk kdy slýchal o člověku takovém II 204 A když bude v patnáctém létě, budeť vládnúti po všem světě, a kterými on vládnúti nebude, zlé je(jich) posvícení bude! V 79 I ba, co sem toho často pykal, že sem se v ten stav svatý dal! 23
Strana 24
Nejednu sem myslil sem i tam, zdychaje, že sem nevěděl, kde sem sám, mnohokrát že sem z toho nemocen byl, nevěda co počíti, tak sem myslil... Zvláštním stylistickým prostředkem v básních Neuberského sborníku je užívání lidových obratů, přísloví, rčení atp., které se uplatňuje na pozadí jazyka kultivovaného, např. stojím jako lelek; sedím jako vajr; meci se celú noc jako ryba; chodím jako bych tři propil; stojím jako vuol; paní chodí jakožto ruože; zježí se, jako by viděl vlka; bitý nese nebitého; ruka ruku myje; podávati vidliček; lezú jako múchy z po- myje; ulyzajíc se jako čert, nalezna želézko; ktož v peci býval, umí tam jiného hledati atd. Výrazně vynikají prostředky lidového a běžně hovorového výraziva zejména v básních s tematikou milostnou, které jsou závislé na tradici náročné literatury středověké, pro niž určité formální prostředky byly přímo předepsány. Proto také působí na nás neústrojně vřazování určitých ustálených formulek nebo motivů do básně, která milostnou tematiku nemá (Stesk na ženitbu). Básně Neuberského sborníku jsou typickým příkladem poesie, v níž doznívá veršovnické umění doby předhusitské. Dovedly těžit z básnictví minulých období nejen pasivně, ale s pochopením pro potřeby současné literatury ztvárnily běžná již témata tvůrčím způsobem, jak je vidět např. ve využití bezrozměrného verše, v umělém využití zvukových kvalit jazyka, v spojení výrazových prostředků jazyka kultivovaného s prostředky lidové mluvy atp. Tak ztělesňují ráz epochy, nesoucí znaky oné přechodné doby. Májový sen a Veršové o milovníku svědčí o tom, že Hynek z Podě- brad byl nadaným a vzdělaným básníkem,“ který přes své vysoké postavení společenské vědomě se obracel k tvorbě české v době, kdy 4 O Hynkově nadání hovoří také Lupáčova zpráva, viz obrazová příloha čís. 1. 24
Nejednu sem myslil sem i tam, zdychaje, že sem nevěděl, kde sem sám, mnohokrát že sem z toho nemocen byl, nevěda co počíti, tak sem myslil... Zvláštním stylistickým prostředkem v básních Neuberského sborníku je užívání lidových obratů, přísloví, rčení atp., které se uplatňuje na pozadí jazyka kultivovaného, např. stojím jako lelek; sedím jako vajr; meci se celú noc jako ryba; chodím jako bych tři propil; stojím jako vuol; paní chodí jakožto ruože; zježí se, jako by viděl vlka; bitý nese nebitého; ruka ruku myje; podávati vidliček; lezú jako múchy z po- myje; ulyzajíc se jako čert, nalezna želézko; ktož v peci býval, umí tam jiného hledati atd. Výrazně vynikají prostředky lidového a běžně hovorového výraziva zejména v básních s tematikou milostnou, které jsou závislé na tradici náročné literatury středověké, pro niž určité formální prostředky byly přímo předepsány. Proto také působí na nás neústrojně vřazování určitých ustálených formulek nebo motivů do básně, která milostnou tematiku nemá (Stesk na ženitbu). Básně Neuberského sborníku jsou typickým příkladem poesie, v níž doznívá veršovnické umění doby předhusitské. Dovedly těžit z básnictví minulých období nejen pasivně, ale s pochopením pro potřeby současné literatury ztvárnily běžná již témata tvůrčím způsobem, jak je vidět např. ve využití bezrozměrného verše, v umělém využití zvukových kvalit jazyka, v spojení výrazových prostředků jazyka kultivovaného s prostředky lidové mluvy atp. Tak ztělesňují ráz epochy, nesoucí znaky oné přechodné doby. Májový sen a Veršové o milovníku svědčí o tom, že Hynek z Podě- brad byl nadaným a vzdělaným básníkem,“ který přes své vysoké postavení společenské vědomě se obracel k tvorbě české v době, kdy 4 O Hynkově nadání hovoří také Lupáčova zpráva, viz obrazová příloha čís. 1. 24
Strana 25
naši latinští humanisté ve svých kosmopolitních snahách nejen svůj národ přehlíželi, ale dokonce jím pohrdali.50 A v tom je největší, ná- rodně-politický význam Hynkův a zároveň celého sborníku. Zdeňka Tichá s0 Hynkova tvorba těšila se dlouho živému zájmu; je to vidět ze dvou zpráv, podle nichž Májový sen byl tištěn (zatím se však nepodařilo tisk nalézt) a četl se ještě kon- cem 16. století. První zpráva je z r. 1573, a to v Tragedii neb Hře žebračí (viz edici Josefa Hrabáka, Staročeské drama, Praha 1950, str. 245), druhá je z r. 1585 v Rozmlou- vání Petra svatého se Pánem (viz edici Jaroslava Kolára, Frantové a grobiáni, Praha 1959, str. 162). 25
naši latinští humanisté ve svých kosmopolitních snahách nejen svůj národ přehlíželi, ale dokonce jím pohrdali.50 A v tom je největší, ná- rodně-politický význam Hynkův a zároveň celého sborníku. Zdeňka Tichá s0 Hynkova tvorba těšila se dlouho živému zájmu; je to vidět ze dvou zpráv, podle nichž Májový sen byl tištěn (zatím se však nepodařilo tisk nalézt) a četl se ještě kon- cem 16. století. První zpráva je z r. 1573, a to v Tragedii neb Hře žebračí (viz edici Josefa Hrabáka, Staročeské drama, Praha 1950, str. 245), druhá je z r. 1585 v Rozmlou- vání Petra svatého se Pánem (viz edici Jaroslava Kolára, Frantové a grobiáni, Praha 1959, str. 162). 25
Strana 26
Strana 27
TEXTY
TEXTY
Strana 28
Strana 29
O ŽENITBE (začátek chybí) 10 „chtěl-liť jest mne jedno bíti a nic lepšieho mi nečiniti, zvlášť co by bylo manželského. Nebyla bych já věčně teho, a kdybych to byla věděla, že bych s ním takové hody míti měla! Avšak v to jinak trefíme, že vždy lotra starého omámíme a musí vida neviděti — tu budem svého tak hleděti. Když chce pak mne darmo bíti, musíť, věru, potom oč míti! A byť se měl o to starec spad(ati), chciť toho na něm hle(dati). Buduť jemu pěkně vymlúvati)“ la 15 (zbytek listu utržen) 20 „věřím, že se nerozpačieš, buduť já k vuoli, když ty ráčíš!“ A byť nynie hospodář chtěl přijíti, jak přijde, budem se vaditi: „Dávaj ty mně viny a já tobě, zhodíma v tom dobře sobě!“ Uzříma, jakť mi odpustí ochotně, jedneť sednu před ním smutně Ib 29
O ŽENITBE (začátek chybí) 10 „chtěl-liť jest mne jedno bíti a nic lepšieho mi nečiniti, zvlášť co by bylo manželského. Nebyla bych já věčně teho, a kdybych to byla věděla, že bych s ním takové hody míti měla! Avšak v to jinak trefíme, že vždy lotra starého omámíme a musí vida neviděti — tu budem svého tak hleděti. Když chce pak mne darmo bíti, musíť, věru, potom oč míti! A byť se měl o to starec spad(ati), chciť toho na něm hle(dati). Buduť jemu pěkně vymlúvati)“ la 15 (zbytek listu utržen) 20 „věřím, že se nerozpačieš, buduť já k vuoli, když ty ráčíš!“ A byť nynie hospodář chtěl přijíti, jak přijde, budem se vaditi: „Dávaj ty mně viny a já tobě, zhodíma v tom dobře sobě!“ Uzříma, jakť mi odpustí ochotně, jedneť sednu před ním smutně Ib 29
Strana 30
25 i budu jemu žalovati, že si ty mne chtěl trestati. A což viec bude, to uslyšieš. Viem, že se přimluviti umieš, což bude zvlášť potřebí k tomu, (kdy) bude jedno hospodář v domu“ (zbytek listu utržen) 35 40 45 50 a činí často dobře toho, než by jí dal statku mnoho. Však se jí srdéčko raduje, když jí dobře mouku zpytluje. Ale když starý pojme mladú, tenť má jistě hotovú svádu, když jediné se chce vždy vaditi, a nikdy „kokohrhu“, než často bíti. Jedno jí pak dobře medu nezvař, nebudeť s tebú věrně, by byl césař! A toť jest jistá pravda pravá, žeť ne každému mladá žena zdráva. Druhý velmi často odplivá a ani se češe, ani se umývá, zježí se, jako by viděl vlka, častokrát odplivaje, chrká a paní chodí jakožto ruože a jemu se zvraštila okolo očí kóže, vokolo brady šedivá brada — a paní by vždy svému ráda! Protož sluší pomysliti, ktož chce se koli voženiti, buď to starý anebo mladý, sluší v tom užiti múdré rady: ušima se ovšem ženiti a očima pilně hleděti! 2b 30 2a 55 30
25 i budu jemu žalovati, že si ty mne chtěl trestati. A což viec bude, to uslyšieš. Viem, že se přimluviti umieš, což bude zvlášť potřebí k tomu, (kdy) bude jedno hospodář v domu“ (zbytek listu utržen) 35 40 45 50 a činí často dobře toho, než by jí dal statku mnoho. Však se jí srdéčko raduje, když jí dobře mouku zpytluje. Ale když starý pojme mladú, tenť má jistě hotovú svádu, když jediné se chce vždy vaditi, a nikdy „kokohrhu“, než často bíti. Jedno jí pak dobře medu nezvař, nebudeť s tebú věrně, by byl césař! A toť jest jistá pravda pravá, žeť ne každému mladá žena zdráva. Druhý velmi často odplivá a ani se češe, ani se umývá, zježí se, jako by viděl vlka, častokrát odplivaje, chrká a paní chodí jakožto ruože a jemu se zvraštila okolo očí kóže, vokolo brady šedivá brada — a paní by vždy svému ráda! Protož sluší pomysliti, ktož chce se koli voženiti, buď to starý anebo mladý, sluší v tom užiti múdré rady: ušima se ovšem ženiti a očima pilně hleděti! 2b 30 2a 55 30
Strana 31
60 65 70 75 80 85 Mohl by tak převzíti přes třidceti, že by snad nevěděl, čí jsú děti; a ty by mněl, že jsú tvoji, ani tak brzo sousedovi. I jestiť klénot, a dosti drahý, komužto Pán Buoh šťastně zdaří bohatě se oženiti a pěknú ženu pojíti. Tiem pak aby bezpečen byl, že se s dobrú voženil, a tak ať by v tom setrvala, až by duši vypustila, i všecko činila, což jest k vuoli, a nikdy nic proti tvé vuoli; znaje její dobré činy, nemohl by řéci jinak žádný jiný — toť jest žena právě pěkná, k tomu všecka ctná a šlechetná! Takováť nemyslí nic jiného, nežli milovati muže svého. Jaká na světě větší radost (jedno po smrti boží milost) bylať by viec vinšována? Slušíť prositi nebeského pána, když vstáváme neb leháme a ještě dosti činiti máme, abychme to uprosili sobě tak, bychom se zženili dobře. Neb i toto také v světě bývá, že mnohý panic rád zajímá všudy a všecky chce zjezditi a nestydí se žádné prositi, bud to panna aneb vdova. Zdaliť sú tu jedna slova? An tak pěkně mnoho prosí, že z lítosti proň učiniti musí, 3a 90 31
60 65 70 75 80 85 Mohl by tak převzíti přes třidceti, že by snad nevěděl, čí jsú děti; a ty by mněl, že jsú tvoji, ani tak brzo sousedovi. I jestiť klénot, a dosti drahý, komužto Pán Buoh šťastně zdaří bohatě se oženiti a pěknú ženu pojíti. Tiem pak aby bezpečen byl, že se s dobrú voženil, a tak ať by v tom setrvala, až by duši vypustila, i všecko činila, což jest k vuoli, a nikdy nic proti tvé vuoli; znaje její dobré činy, nemohl by řéci jinak žádný jiný — toť jest žena právě pěkná, k tomu všecka ctná a šlechetná! Takováť nemyslí nic jiného, nežli milovati muže svého. Jaká na světě větší radost (jedno po smrti boží milost) bylať by viec vinšována? Slušíť prositi nebeského pána, když vstáváme neb leháme a ještě dosti činiti máme, abychme to uprosili sobě tak, bychom se zženili dobře. Neb i toto také v světě bývá, že mnohý panic rád zajímá všudy a všecky chce zjezditi a nestydí se žádné prositi, bud to panna aneb vdova. Zdaliť sú tu jedna slova? An tak pěkně mnoho prosí, že z lítosti proň učiniti musí, 3a 90 31
Strana 32
95 100 105 110. 115 120 a též i mnohá cizí žena bývá od něho prošena; ten pak, když se vožení, chce, aby žádný nemluvil s jeho paní, a praví: „Jáť sem v peci býval, protož bych nerad jiného hledal u své ženy, ani v svém domu!“ Jedno hádaj, svolí-li ona k tomu, neb se trefí druhdy nábožná a na tvú duši laskavá. Zajímal-li si kde jednoho, nerada by nechala toho, deset za jeden otplatí, byť pak měla mlatci dáti! Také by ji pak zbil, trpí mile, nebť jí o tvú duši píle! Však jsi slýchal Písmo ono, že Buoh zpomene marné slovo, kteréž jsi kdy měl v promluvení což pak tehdy tvé marné kývaní, musíť je žena oplatiti, ač chceš se věčně nemučiti! O tom nechci mnoho psáti, neb to muože každý znáti a každý to dobře ví i tomu také rozumí, že ne každému se žena zdaří, a druhého velmi těžce mrzí. Mnozí hyzdí a mnozí chválé a mnozí mají dosti namále — tak se vždy v světě děje, že se mnohý druhému zasměje a o svém hoři doma neví; by pak věděl, nic řéci nesmí, boje se, by nenasmíšil lidi, mysle o tom, že toho ne každý vidí, 3b 4a 125 32
95 100 105 110. 115 120 a též i mnohá cizí žena bývá od něho prošena; ten pak, když se vožení, chce, aby žádný nemluvil s jeho paní, a praví: „Jáť sem v peci býval, protož bych nerad jiného hledal u své ženy, ani v svém domu!“ Jedno hádaj, svolí-li ona k tomu, neb se trefí druhdy nábožná a na tvú duši laskavá. Zajímal-li si kde jednoho, nerada by nechala toho, deset za jeden otplatí, byť pak měla mlatci dáti! Také by ji pak zbil, trpí mile, nebť jí o tvú duši píle! Však jsi slýchal Písmo ono, že Buoh zpomene marné slovo, kteréž jsi kdy měl v promluvení což pak tehdy tvé marné kývaní, musíť je žena oplatiti, ač chceš se věčně nemučiti! O tom nechci mnoho psáti, neb to muože každý znáti a každý to dobře ví i tomu také rozumí, že ne každému se žena zdaří, a druhého velmi těžce mrzí. Mnozí hyzdí a mnozí chválé a mnozí mají dosti namále — tak se vždy v světě děje, že se mnohý druhému zasměje a o svém hoři doma neví; by pak věděl, nic řéci nesmí, boje se, by nenasmíšil lidi, mysle o tom, že toho ne každý vidí, 3b 4a 125 32
Strana 33
135 140 145 150 155 160 ač sám v sobě chodě vrčí, jako by dobře koupil, proto mlčí. Mnohokrát nese bitý nebitého, a protož nesluší spravovati žádného; neb ktož se cizému neštěstí raduje, ztěžka se jeho sám uvaruje, neb kdež ruka ruku myje, býváta ovšem bílé obě. A protož já radím toto tobě: buď to mladý, starý člověk, král, pán i ktožkolivěk, že chce v stav manželský vstúpiti, slušíť jemu dobře pomysliti a s múdrými se poraditi — chce-li potom tesknosti zbýti — a zvlášť s těmi, kteréž u víře shledáš. A to ještě s strachem učiniti máš, neb nechť se zdaří, jak chce koli, tobě k mysli neb proti vší vóli — i zdaliž ji muožeš zbýti? Než musíš ji až do smrti míti, a nechť činí, jak chce koli najlépe, již tvá ona věčně bude. Však Arestoteleš mudřec radí a těmito slovy takto praví: „Což činíš, čiň s rozmyslem, synu, múdře prohlédaje k konci v každém činu!“ Než tutoť konce nebude, leč se kto s kterú rozvede, ale pro hodné příčiny, k tomu aby byly slušné viny, jimž by všichni porozuměli, kohož by koli rozvésti měli. Sic buď stará nebo mladá, též také kmet anebo baba, a buď pak kto chce aneb která, 4b 130 5a 33
135 140 145 150 155 160 ač sám v sobě chodě vrčí, jako by dobře koupil, proto mlčí. Mnohokrát nese bitý nebitého, a protož nesluší spravovati žádného; neb ktož se cizému neštěstí raduje, ztěžka se jeho sám uvaruje, neb kdež ruka ruku myje, býváta ovšem bílé obě. A protož já radím toto tobě: buď to mladý, starý člověk, král, pán i ktožkolivěk, že chce v stav manželský vstúpiti, slušíť jemu dobře pomysliti a s múdrými se poraditi — chce-li potom tesknosti zbýti — a zvlášť s těmi, kteréž u víře shledáš. A to ještě s strachem učiniti máš, neb nechť se zdaří, jak chce koli, tobě k mysli neb proti vší vóli — i zdaliž ji muožeš zbýti? Než musíš ji až do smrti míti, a nechť činí, jak chce koli najlépe, již tvá ona věčně bude. Však Arestoteleš mudřec radí a těmito slovy takto praví: „Což činíš, čiň s rozmyslem, synu, múdře prohlédaje k konci v každém činu!“ Než tutoť konce nebude, leč se kto s kterú rozvede, ale pro hodné příčiny, k tomu aby byly slušné viny, jimž by všichni porozuměli, kohož by koli rozvésti měli. Sic buď stará nebo mladá, též také kmet anebo baba, a buď pak kto chce aneb která, 4b 130 5a 33
Strana 34
170 175 180 185 190 195 nechať jest pak i jezbera, a nechť sú spolu, jak chtí, v trti — tiť sú svoji až právě do smrti! Neb kteréž kněz koli štolú svázal, tyť jest již věčně zavázal, aby vždycky svoji byli, byť se pak sobě i nelíbili. Čistá svoboda a neženění! Nejsi v žádném zavázaní a nebojíš se nižádného, bohatého ani také chudého; ať by ženu zléhal tobě, netřebať mysliti sobě. A což to nenie veliká lahoda, a zvlášť ta šlechetná svoboda? Na toť sluší vždy mysliti, ktož toho zvlášť muož požiti, neb na tom světě k věcem všem poctivá svoboda hodí se těm zvlášť, ktož jí umějí užiti. Nade všecko sluší ji vážiti (kromě svého spasenie) a nade všeho světa jměnie, neb svoboda, štěstí, k tomu zdraví, toť sú klénotové tři praví; a ktož ty klénoty má, ten má všecko, což požádá. Jedno, Pane Bože, pro tvú milost daj po smrti věčnú radost! Však jest to snadné tvé milosti, když ráčieš dáti všeho dosti: zde na tomto světě milost a na onom věčnú radost. I budeť právě s hod na hody, což muož býti viec lahody, bude-li tak, jakž chceme míti, 5b 165 34
170 175 180 185 190 195 nechať jest pak i jezbera, a nechť sú spolu, jak chtí, v trti — tiť sú svoji až právě do smrti! Neb kteréž kněz koli štolú svázal, tyť jest již věčně zavázal, aby vždycky svoji byli, byť se pak sobě i nelíbili. Čistá svoboda a neženění! Nejsi v žádném zavázaní a nebojíš se nižádného, bohatého ani také chudého; ať by ženu zléhal tobě, netřebať mysliti sobě. A což to nenie veliká lahoda, a zvlášť ta šlechetná svoboda? Na toť sluší vždy mysliti, ktož toho zvlášť muož požiti, neb na tom světě k věcem všem poctivá svoboda hodí se těm zvlášť, ktož jí umějí užiti. Nade všecko sluší ji vážiti (kromě svého spasenie) a nade všeho světa jměnie, neb svoboda, štěstí, k tomu zdraví, toť sú klénotové tři praví; a ktož ty klénoty má, ten má všecko, což požádá. Jedno, Pane Bože, pro tvú milost daj po smrti věčnú radost! Však jest to snadné tvé milosti, když ráčieš dáti všeho dosti: zde na tomto světě milost a na onom věčnú radost. I budeť právě s hod na hody, což muož býti viec lahody, bude-li tak, jakž chceme míti, 5b 165 34
Strana 35
205 210 i kterak muože lépe býti, když již na onen svět puojdeme, jestliže se kde shřejeme, že by nám dobře přisvítili — jediné bychom tam dlúho nebyli. Milý Pane, rač nás vzíti potom, budem míti dosti již na tom a přijmem rádi jako s medem, když jedno s tebú v nebi budem! Tuť pak nebudem rýmovati, jediné Pána Boha milovati, tebe, spasitele našeho milého, mocného Boha i věčného! 6a 200 35
205 210 i kterak muože lépe býti, když již na onen svět puojdeme, jestliže se kde shřejeme, že by nám dobře přisvítili — jediné bychom tam dlúho nebyli. Milý Pane, rač nás vzíti potom, budem míti dosti již na tom a přijmem rádi jako s medem, když jedno s tebú v nebi budem! Tuť pak nebudem rýmovati, jediné Pána Boha milovati, tebe, spasitele našeho milého, mocného Boha i věčného! 6a 200 35
Strana 36
BOJ ŠTESTI S NEŠTESTIM (začátek chybí) 5 10 15 20 protož ku příkladu jinému chci přivésti toto sepsání a k lahodnějšímu poslúchaní. Stalo se zde v tomto světě, že tak jedno pěkné dítě bylo se jest urodilo, ješto bylo dobrým milo. Otec jeho chudý bíše, na statku málo jmějíše; mátě také chudá byla. Tuť jsta jednu dceru měla, pannu pěknú a ozdobnú, ke všemu dobrému podobnú. Ctnost jí jméno na křtu dali, sami ji přílieš milovali. Kterúž podnes Buoh miluje, i každý, ktož o dobré usiluje. Těchto obyčejuov z mladosti byla: z svého dětinství dobře činila, protiviec se všemu zlému, majíc náchylnost vždy k dobrému. Jakž ve čtyrech letech byla, hned otce, máteř i všecky dobré ctila, když přišla k létu šestému a od šesti až k desátému, počala Boha svého ctíti 7b 7a 25 36
BOJ ŠTESTI S NEŠTESTIM (začátek chybí) 5 10 15 20 protož ku příkladu jinému chci přivésti toto sepsání a k lahodnějšímu poslúchaní. Stalo se zde v tomto světě, že tak jedno pěkné dítě bylo se jest urodilo, ješto bylo dobrým milo. Otec jeho chudý bíše, na statku málo jmějíše; mátě také chudá byla. Tuť jsta jednu dceru měla, pannu pěknú a ozdobnú, ke všemu dobrému podobnú. Ctnost jí jméno na křtu dali, sami ji přílieš milovali. Kterúž podnes Buoh miluje, i každý, ktož o dobré usiluje. Těchto obyčejuov z mladosti byla: z svého dětinství dobře činila, protiviec se všemu zlému, majíc náchylnost vždy k dobrému. Jakž ve čtyrech letech byla, hned otce, máteř i všecky dobré ctila, když přišla k létu šestému a od šesti až k desátému, počala Boha svého ctíti 7b 7a 25 36
Strana 37
30 35 40 45 50 55 a jemu vždycky slúžiti. To jest činila velmi ráda, ač jest byla k tomu i mladá. Všecky činy dobré do sebe měla, za každé se slovo zarděla, což mluvila neb slýchala. Vždycky se toho lekala, aby nic v světě neučinila, nemluvila, nemyslila, ni jednala než to, což by Bohu libo bylo a všecko se jí dobré líbilo; po všem dobrém vždy túžila. Když již ve čtrnácti letech byla, svú chuovu sobě oblíbila, jejížto jméno Rozum bíše, tu jako za svú máteř do smrti jmějíše; kdež jest koli v světě byla, všudy ta chuova za ní chodila. Nebyliť jí k mysli tanci, hudci, piš(t)ci, ani herci, ani jaké světské strojenie od stříbra, zlata i drahého kamenie, k tomu kolby, honby a výskanie, ni také světské zpievanie. Žádného jest nemilovala, kohož jest v svém rodu neměla; ktož jejího jména nectil, v hlavu jí ten nepřítel byl. Než milovala lidi tiché, věrné, múdré a neliché, vzteklým, světským, všetečným vyhýbala se lidem, i zúfalým, také by neviem co objíti měla, nikoli se s takovými nepotkala, buďto v městě nebo v poli; kdež se s kým potkala koli, 8a 60 37
30 35 40 45 50 55 a jemu vždycky slúžiti. To jest činila velmi ráda, ač jest byla k tomu i mladá. Všecky činy dobré do sebe měla, za každé se slovo zarděla, což mluvila neb slýchala. Vždycky se toho lekala, aby nic v světě neučinila, nemluvila, nemyslila, ni jednala než to, což by Bohu libo bylo a všecko se jí dobré líbilo; po všem dobrém vždy túžila. Když již ve čtrnácti letech byla, svú chuovu sobě oblíbila, jejížto jméno Rozum bíše, tu jako za svú máteř do smrti jmějíše; kdež jest koli v světě byla, všudy ta chuova za ní chodila. Nebyliť jí k mysli tanci, hudci, piš(t)ci, ani herci, ani jaké světské strojenie od stříbra, zlata i drahého kamenie, k tomu kolby, honby a výskanie, ni také světské zpievanie. Žádného jest nemilovala, kohož jest v svém rodu neměla; ktož jejího jména nectil, v hlavu jí ten nepřítel byl. Než milovala lidi tiché, věrné, múdré a neliché, vzteklým, světským, všetečným vyhýbala se lidem, i zúfalým, také by neviem co objíti měla, nikoli se s takovými nepotkala, buďto v městě nebo v poli; kdež se s kým potkala koli, 8a 60 37
Strana 38
65 70 75 80 85 na hradě anebo na tvrzi, ten jí takový žádný nemrzí, ktož miluje dobré činy koli, ten jí má sobě ve všem k vuoli, buď bohatý, chudý aneb nuzný. Dobré, nábožné i poctivé lidi, tyť ona po všem světě vidí, a každý dobrý jí dobrého přeje a ona se z nich na každého směje, každého objímajíc a líbajíc, těm všem ráda posluhujíc. Do dnešnieho dne, ač jest stará, protoť slúží dobrým ráda. A toho vypsati neumiem, což já o ní dobrého viem, protož měl bych jí rád slúžiti, i každý, ktož chce s Bohem býti. Chciť dále o ní pověděti — prosím, umějte rozuměti —, čímť jest byla darována od samého nebeského Pána, ješto jí toho ráčil popříti, čehož jí nemuož žádný vzíti. Ač jest z chudých rodičóv byla, proto urozením vysokým se stkvěla, neb přítelkyně boží jest 8b (vytržené listy) 90 95 tuž jdú z kostela ti tří, Múdrost, Ctnost a Rozum, chůva její. Než z kostela ven vykročili, hned na ně žáci jazyk vyplazili, děti jim vidliček podávajíc, žádné k nim vážnosti nemajíc. Bodaj ještě dva v kostele byli, 9a 38
65 70 75 80 85 na hradě anebo na tvrzi, ten jí takový žádný nemrzí, ktož miluje dobré činy koli, ten jí má sobě ve všem k vuoli, buď bohatý, chudý aneb nuzný. Dobré, nábožné i poctivé lidi, tyť ona po všem světě vidí, a každý dobrý jí dobrého přeje a ona se z nich na každého směje, každého objímajíc a líbajíc, těm všem ráda posluhujíc. Do dnešnieho dne, ač jest stará, protoť slúží dobrým ráda. A toho vypsati neumiem, což já o ní dobrého viem, protož měl bych jí rád slúžiti, i každý, ktož chce s Bohem býti. Chciť dále o ní pověděti — prosím, umějte rozuměti —, čímť jest byla darována od samého nebeského Pána, ješto jí toho ráčil popříti, čehož jí nemuož žádný vzíti. Ač jest z chudých rodičóv byla, proto urozením vysokým se stkvěla, neb přítelkyně boží jest 8b (vytržené listy) 90 95 tuž jdú z kostela ti tří, Múdrost, Ctnost a Rozum, chůva její. Než z kostela ven vykročili, hned na ně žáci jazyk vyplazili, děti jim vidliček podávajíc, žádné k nim vážnosti nemajíc. Bodaj ještě dva v kostele byli, 9a 38
Strana 39
100 105 110 115 120 125 kteří se jim poklonili! Než kteří byli tam zuostali, všickni se jim posmívali, i psi, po kostele běhajíce na ně velmi štěkajíce. Vtom se jakýs blázen vyrazí, najprv chuovu její porazí a počne ji tak velmi tlačiti, za vlasy ji po kostele vláčiti, až ji vyvleče ze dveří. Tožť se Ctnost v pláč udeří, a Múdrost zasmávši se ven vykročí. A tepruv kolikos bláznóv vyskočí, počnú tyto tři vláčiti po blátě spolu, smýkati, že tak tyto v blátě utlačili, až k sobě podobny nebyly. Tožť lezú jako múchy z pomyje, ano se jim každý směje a to dobře všichni chválé. Shledali tu lásky namále. Až do domu svého Ctnost kročila, tepruv těch bláznuov zbyla, i rozprávěla o příhodě sedši s svým hostem, pěkně se připravivši. I pověděla: „Rozumiem, že jest málo těch, kteříž nás nemají v posměch. Milý pane, nám jest spolu zůstati, neb mi umřela otec i máti. Protož, Múdrosti, beruť tě za otce sobě a dávámť se již mocně tobě, neb těch již v světě málo znám, kteří mají lásku k nám!“ Múdrost málo pomyslil, takto k Ctnosti promluvil, řka: „Zavolaj sem chuovy své“ 9b Múdrost: 130 39
100 105 110 115 120 125 kteří se jim poklonili! Než kteří byli tam zuostali, všickni se jim posmívali, i psi, po kostele běhajíce na ně velmi štěkajíce. Vtom se jakýs blázen vyrazí, najprv chuovu její porazí a počne ji tak velmi tlačiti, za vlasy ji po kostele vláčiti, až ji vyvleče ze dveří. Tožť se Ctnost v pláč udeří, a Múdrost zasmávši se ven vykročí. A tepruv kolikos bláznóv vyskočí, počnú tyto tři vláčiti po blátě spolu, smýkati, že tak tyto v blátě utlačili, až k sobě podobny nebyly. Tožť lezú jako múchy z pomyje, ano se jim každý směje a to dobře všichni chválé. Shledali tu lásky namále. Až do domu svého Ctnost kročila, tepruv těch bláznuov zbyla, i rozprávěla o příhodě sedši s svým hostem, pěkně se připravivši. I pověděla: „Rozumiem, že jest málo těch, kteříž nás nemají v posměch. Milý pane, nám jest spolu zůstati, neb mi umřela otec i máti. Protož, Múdrosti, beruť tě za otce sobě a dávámť se již mocně tobě, neb těch již v světě málo znám, kteří mají lásku k nám!“ Múdrost málo pomyslil, takto k Ctnosti promluvil, řka: „Zavolaj sem chuovy své“ 9b Múdrost: 130 39
Strana 40
(vyřezané listy) 135 „jáť tebe nemohu při sobě míti, neb mě jaks za to jest strach, že jsi k mým letóm nětco plach. Sobě se potom budete hoditi a veselé spolu ploditi, nebo mně se již nic nelíbí“ 10a (zbytek listu utržen) Svoboda: 140 „budeš tam, pokudž se bude líbiti." „Dobře, dobře,“ Svoboda vece k tomu, „co kto ví, co Buoh dá komu i skrze takové, jako sem já. Snad se mému pánu dobře vésti má!" (Jakž) dopoví, zhuoru skočí 10b (zbytek listu utržen) Múdrost: Ila 145 150 155 „A aby, Svobodo, činil právě, neb jest tvé najlepší, radímť zdravě, dokudž mladý, bývaj vesel rád, když budeš v letech mých, nebudeť toho snad!“ Tu jide Svoboda od Múdrosti k Štěstí, an tam veselé, že všecko třeští. Proto, ač jest bylo mladé dítě, nenie toho ve všem světě, utěšenie i vší radosti bylo při něm, všeho dosti. Mohu řéci to jistě, avšak jako by řekl: „Buď mi tak!“, tak všeho dosti bylo, což jedno srdce pomyslilo. Tožť Svoboda poče výskati, " 40
(vyřezané listy) 135 „jáť tebe nemohu při sobě míti, neb mě jaks za to jest strach, že jsi k mým letóm nětco plach. Sobě se potom budete hoditi a veselé spolu ploditi, nebo mně se již nic nelíbí“ 10a (zbytek listu utržen) Svoboda: 140 „budeš tam, pokudž se bude líbiti." „Dobře, dobře,“ Svoboda vece k tomu, „co kto ví, co Buoh dá komu i skrze takové, jako sem já. Snad se mému pánu dobře vésti má!" (Jakž) dopoví, zhuoru skočí 10b (zbytek listu utržen) Múdrost: Ila 145 150 155 „A aby, Svobodo, činil právě, neb jest tvé najlepší, radímť zdravě, dokudž mladý, bývaj vesel rád, když budeš v letech mých, nebudeť toho snad!“ Tu jide Svoboda od Múdrosti k Štěstí, an tam veselé, že všecko třeští. Proto, ač jest bylo mladé dítě, nenie toho ve všem světě, utěšenie i vší radosti bylo při něm, všeho dosti. Mohu řéci to jistě, avšak jako by řekl: „Buď mi tak!“, tak všeho dosti bylo, což jedno srdce pomyslilo. Tožť Svoboda poče výskati, " 40
Strana 41
165 170 175 180 185 190 praviec: „Nechci sobě o nic stýskati. Vidím, že mám toho pána, jemuž každá věc ráda poddána, a já se chci oň tak starati, zda by mu se chtěli poddati ve všem světě najmocnější, a kteříž sú najbohatější, jako jeho věrný služebník a jeho cti pravý milovník. Mámť teď strýce u sebe svého, Zdravieť jesti jméno jeho, nechámť jemu v základě toho, že jich k němu přivedu mnoho, a nepřijduť jako nynie sám, ale přiveduť vojska k vám a což najbohatějšiech lidí. Chudíť se se mnú jeti neb jíti stydí, a byť chtěli, nedámť jim sem — budem je strkati a honiti ven. A dokudž strýc muoj, Zdraví, bude Štěstí slúžiti, muož toho tiemto požiti; dokudž on koli při něm bude, žádné nemoci míti nebude, a jest jemu potřebnější nežli já, neb on mnohá koření zná, komuž jich dá, musí zdráv býti, leč jich již Buoh nechce míti ale dokudž on s kým chce býti, žádnýť v světě nemuož umříti. Strýče Zdraví, teď tebe nechám, a za toť tebe prosím sám: chovaj mi pána mého milého a Mladost ať jest chuova jeho jakož ty ji také dobře znáš, a za přítelkyni ji sám máš ta ať mi jej čistě vychová, — IIb 12a 160 41
165 170 175 180 185 190 praviec: „Nechci sobě o nic stýskati. Vidím, že mám toho pána, jemuž každá věc ráda poddána, a já se chci oň tak starati, zda by mu se chtěli poddati ve všem světě najmocnější, a kteříž sú najbohatější, jako jeho věrný služebník a jeho cti pravý milovník. Mámť teď strýce u sebe svého, Zdravieť jesti jméno jeho, nechámť jemu v základě toho, že jich k němu přivedu mnoho, a nepřijduť jako nynie sám, ale přiveduť vojska k vám a což najbohatějšiech lidí. Chudíť se se mnú jeti neb jíti stydí, a byť chtěli, nedámť jim sem — budem je strkati a honiti ven. A dokudž strýc muoj, Zdraví, bude Štěstí slúžiti, muož toho tiemto požiti; dokudž on koli při něm bude, žádné nemoci míti nebude, a jest jemu potřebnější nežli já, neb on mnohá koření zná, komuž jich dá, musí zdráv býti, leč jich již Buoh nechce míti ale dokudž on s kým chce býti, žádnýť v světě nemuož umříti. Strýče Zdraví, teď tebe nechám, a za toť tebe prosím sám: chovaj mi pána mého milého a Mladost ať jest chuova jeho jakož ty ji také dobře znáš, a za přítelkyni ji sám máš ta ať mi jej čistě vychová, — IIb 12a 160 41
Strana 42
200 205 210 215 220 225 přítelkyně milá tvá i také má. Jáť se již nechci nynie vrátiti, ale chciť práci takovú vážiti tak, že po všem světě pojedu a najlepší s sebú přivedu; chovajtež jeho dobře, prosím, nebo já nynie předse jeti musím; než otci jeho nedajte ho pěstovati, ani v ničemž ho kázati. A když bude v patnáctém létě, budeť vládnúti po všem světě, a kterými on vládnúti nebude, zlé je(jich) posvícení bude!“ A s tiem Svoboda jede pryč, neb pánu svému ještě platen nebyl nic, poněvadž ještě v kolébce ležal. Zatiem k jiným králóm odjel, chvále Štěstí velikým pánóm, césařóm, knížatóm i králóm, rozprávěje, že jest je již viděl a jemu se v službu připověděl. A ktož koli chce jemu slúžiti, on jej chce rád přijíti, že Neštěstí všeho prázden bude, statku i všeho dobrého nabude. A tak všady o něm mluvil — byť pak vlastní jeho otec byl — mocných k němu pobízeje, ale chudého žádného nechtěje; a zmínil-li se co chudý o tom, zatřesa hlavú, řekl: „Nech mě, A nakrátce jim takto pověděl, aby se k Štěstí nižádný netřel, k komuž on přirozen nenie: prvé ztratíť své všecko jměnie, dřieve než co se u něho doslúží. povím potom! 12b 195 230 42
200 205 210 215 220 225 přítelkyně milá tvá i také má. Jáť se již nechci nynie vrátiti, ale chciť práci takovú vážiti tak, že po všem světě pojedu a najlepší s sebú přivedu; chovajtež jeho dobře, prosím, nebo já nynie předse jeti musím; než otci jeho nedajte ho pěstovati, ani v ničemž ho kázati. A když bude v patnáctém létě, budeť vládnúti po všem světě, a kterými on vládnúti nebude, zlé je(jich) posvícení bude!“ A s tiem Svoboda jede pryč, neb pánu svému ještě platen nebyl nic, poněvadž ještě v kolébce ležal. Zatiem k jiným králóm odjel, chvále Štěstí velikým pánóm, césařóm, knížatóm i králóm, rozprávěje, že jest je již viděl a jemu se v službu připověděl. A ktož koli chce jemu slúžiti, on jej chce rád přijíti, že Neštěstí všeho prázden bude, statku i všeho dobrého nabude. A tak všady o něm mluvil — byť pak vlastní jeho otec byl — mocných k němu pobízeje, ale chudého žádného nechtěje; a zmínil-li se co chudý o tom, zatřesa hlavú, řekl: „Nech mě, A nakrátce jim takto pověděl, aby se k Štěstí nižádný netřel, k komuž on přirozen nenie: prvé ztratíť své všecko jměnie, dřieve než co se u něho doslúží. povím potom! 12b 195 230 42
Strana 43
13a 235 240 245 250 255 260 Ale mocným štědře slibuje, svú čest i víru jim zavazuje; i podnes se to vždy děje, že ktož bez nedostatku bude, že se u Štěstí dobře míti bude. Tak mezi těmi všemi dlúho bíše, až Štěstí na šestnácté léto jdíše. Nikdy nekvaséc s nuznými, jedno s pány velikými a bohatými, a také na čas i s chudými, a zvlášť s lidmi nedlužnými, neb se jeho dlužní styděli a chudí se také jemu vyvíjeli. A když Štěstí k letóm přicházelo, že již i otce svého znalo, také i chuovu mateře své, o nichž jest slýchal věci mnohé a již měl zprávu všeho, kto jsú vše přátelé jeho a kteří také i služebníci, jeho dvoru milovníci. Hned všecky k sobě obeslal, aby před ním každý stál, ktož jeho chce za pána míti, že je chce všecky před sebú viděti a tu na všecky mile pohleděti. Pak, kteříž se líbiti jemu budú, že velmi štědře darováni budú, neb má stříbra, zlata příliš dosti, protož je chce dařiti bez lítosti i všelijakým v světě zbožím mocně, jakožto svým vlastniem. Když došlo to poselstvie velikého kána, prebytera Jana i také žoldána, a tak v světě najbohatějšiech, i všech lidí najmocnějších, 13b 265 43
13a 235 240 245 250 255 260 Ale mocným štědře slibuje, svú čest i víru jim zavazuje; i podnes se to vždy děje, že ktož bez nedostatku bude, že se u Štěstí dobře míti bude. Tak mezi těmi všemi dlúho bíše, až Štěstí na šestnácté léto jdíše. Nikdy nekvaséc s nuznými, jedno s pány velikými a bohatými, a také na čas i s chudými, a zvlášť s lidmi nedlužnými, neb se jeho dlužní styděli a chudí se také jemu vyvíjeli. A když Štěstí k letóm přicházelo, že již i otce svého znalo, také i chuovu mateře své, o nichž jest slýchal věci mnohé a již měl zprávu všeho, kto jsú vše přátelé jeho a kteří také i služebníci, jeho dvoru milovníci. Hned všecky k sobě obeslal, aby před ním každý stál, ktož jeho chce za pána míti, že je chce všecky před sebú viděti a tu na všecky mile pohleděti. Pak, kteříž se líbiti jemu budú, že velmi štědře darováni budú, neb má stříbra, zlata příliš dosti, protož je chce dařiti bez lítosti i všelijakým v světě zbožím mocně, jakožto svým vlastniem. Když došlo to poselstvie velikého kána, prebytera Jana i také žoldána, a tak v světě najbohatějšiech, i všech lidí najmocnějších, 13b 265 43
Strana 44
270 275 280 285 290 295 k tomu vzkázal Svobodě, služebníku svému, porúčeje mocně jemu, aby on to již všecko zřídil a po všech dvořiech i zemiech zjezdil, hned k němu samému aby přijel a jemu to vše pověděl o všem o tom, kterak se k tomu budú míti, a ktož pak k němu nebude chtíti, aby nedával žádnému viny než sobě pro své nemúdré činy. A když to bylo známo po všech zemích, neměl toho nižádný v smiech, tak hned všickni k němu pospíchali bojíce se, aby nezmeškali. Zvlášť ktož nevelmi bohat byl, takový každý jemu slúžiti chtěl, takže se i s dětmi nesli k němu, chtiec všichni slúžiti jemu. Ale již on takový rozum měl, že ne každého přijíti chtěl, neb mu to jest z přirozenie, že na nuzné a chudé laskav nenie a nebude v to nikoli uveden, leč bude prvé súdný den. Pak tito páni najmocnější, ve všem světě najbohatější, Svobodu sú tak darovali, zlata i stříbra jemu dosti dali, že jest jim to znáti dal, co jest jim byl Štěstí vzkázal. Ihned mu se každý přikázal, a tak mluvíce k Svobodě: „Totoť my porúčíme tobě, aby bez meškání k Štěstí jel a takto jemu od nás pověděl, že jsme věrní služebníci jeho 14a 14b 300 44
270 275 280 285 290 295 k tomu vzkázal Svobodě, služebníku svému, porúčeje mocně jemu, aby on to již všecko zřídil a po všech dvořiech i zemiech zjezdil, hned k němu samému aby přijel a jemu to vše pověděl o všem o tom, kterak se k tomu budú míti, a ktož pak k němu nebude chtíti, aby nedával žádnému viny než sobě pro své nemúdré činy. A když to bylo známo po všech zemích, neměl toho nižádný v smiech, tak hned všickni k němu pospíchali bojíce se, aby nezmeškali. Zvlášť ktož nevelmi bohat byl, takový každý jemu slúžiti chtěl, takže se i s dětmi nesli k němu, chtiec všichni slúžiti jemu. Ale již on takový rozum měl, že ne každého přijíti chtěl, neb mu to jest z přirozenie, že na nuzné a chudé laskav nenie a nebude v to nikoli uveden, leč bude prvé súdný den. Pak tito páni najmocnější, ve všem světě najbohatější, Svobodu sú tak darovali, zlata i stříbra jemu dosti dali, že jest jim to znáti dal, co jest jim byl Štěstí vzkázal. Ihned mu se každý přikázal, a tak mluvíce k Svobodě: „Totoť my porúčíme tobě, aby bez meškání k Štěstí jel a takto jemu od nás pověděl, že jsme věrní služebníci jeho 14a 14b 300 44
Strana 45
305 310 315 a béřem jej za pána svého. K tomu toto také uměj pověděti, že ne chudí, ani jich ovšem děti, než my všichni najbohatější, kteříž jsme v světě najmocnější, k němu se všichni přiznáváme a jej za dědičného pána máme, i ti všichni, kteříž sú bez nedostatku, že jej milujem víc než otce jeho ani matku. A také mu to slibujem, že se ho nehty i zuby držeti budem, neb víme, dokudž on bude chtíti, že se my budem dobře míti. A Bohu děkujíce i jemu dobře se máme, mimo jeho Milost jiného pána nežádáme! Svoboda: (vytržený list) 320 325 330 Ihned Štěstí té chvíle, přijav to poselství mile, i dí, že chce mezi ně jeti a každého z nich očitě viděti, ktož mu se pak nebude líbiti, že nechce s ním míti nic činiti. „Než, Svobodo, tebeť žádám za to a pomniem velmi dobře na to, že když sem byl malý, žes mi se přikázal, a na toť sem se dobře ztázal. I protož nechciť jinak míti, musíš mým hofmistrem býti! Neb ty vieš, kto se nám hodí, ač kdy koho okřikneš, nic neškodí, neb tvé obyčeje všady znají a tebe rádi při sobě mají znamenití lidé a bohatí. 15a 335 45
305 310 315 a béřem jej za pána svého. K tomu toto také uměj pověděti, že ne chudí, ani jich ovšem děti, než my všichni najbohatější, kteříž jsme v světě najmocnější, k němu se všichni přiznáváme a jej za dědičného pána máme, i ti všichni, kteříž sú bez nedostatku, že jej milujem víc než otce jeho ani matku. A také mu to slibujem, že se ho nehty i zuby držeti budem, neb víme, dokudž on bude chtíti, že se my budem dobře míti. A Bohu děkujíce i jemu dobře se máme, mimo jeho Milost jiného pána nežádáme! Svoboda: (vytržený list) 320 325 330 Ihned Štěstí té chvíle, přijav to poselství mile, i dí, že chce mezi ně jeti a každého z nich očitě viděti, ktož mu se pak nebude líbiti, že nechce s ním míti nic činiti. „Než, Svobodo, tebeť žádám za to a pomniem velmi dobře na to, že když sem byl malý, žes mi se přikázal, a na toť sem se dobře ztázal. I protož nechciť jinak míti, musíš mým hofmistrem býti! Neb ty vieš, kto se nám hodí, ač kdy koho okřikneš, nic neškodí, neb tvé obyčeje všady znají a tebe rádi při sobě mají znamenití lidé a bohatí. 15a 335 45
Strana 46
340 Svoboda: 345 350 355 360 365 Na chudé a nuzné nebudeš tbáti, neb my jich sami neradi máme, ani také na ně co velmi tbáme na svém dvoře, neb kdež vlásti chceme, všady je ven z země ženeme. A s tvú radú hnáti je chcem, takto jednaj, ať jich vždy zbudem!“ Svoboda otpověděv velmi krátce: „A totoť pravím na počátce: Jáť jich tuto mnoho velmi vidím a za mnohé se z srdce stydím. A nevzal bych jmění všelikého, bych jich nesehnal se dvora tvého! Nynie chci krátce mluviti, zač mě žádáš, chci to učiniti, a jest mé to přirození s velikých pánuov vládaní. A já, by mi poručeno nebylo, kdež mám vlásti, tu mi jest milo, než povohlédna se na dvoře ve všech koutech, i po tvé komoře, chciť pověděti zdání své. A proto ty učiníš vedlé vuole tvé, neb jest snadné rozkazovánie, kdež v ničemž nedostatku nenie. A já kdežkolivěk pohledím, než musíť se také přihlédati, když budeme veselé mievati. Bez tohoť býti nemuož na tvém dvoře při tvém velikém zboře. Protož já to vše zřídím, kohož hodného býti k tomu uzřím. Než jest jeden pán, tvój poddaný, slove Neštěstí a jest velmi odraný, ale protot se bude hoditi také pro rozličné lidi mnohé, 16b 16a 370 46
340 Svoboda: 345 350 355 360 365 Na chudé a nuzné nebudeš tbáti, neb my jich sami neradi máme, ani také na ně co velmi tbáme na svém dvoře, neb kdež vlásti chceme, všady je ven z země ženeme. A s tvú radú hnáti je chcem, takto jednaj, ať jich vždy zbudem!“ Svoboda otpověděv velmi krátce: „A totoť pravím na počátce: Jáť jich tuto mnoho velmi vidím a za mnohé se z srdce stydím. A nevzal bych jmění všelikého, bych jich nesehnal se dvora tvého! Nynie chci krátce mluviti, zač mě žádáš, chci to učiniti, a jest mé to přirození s velikých pánuov vládaní. A já, by mi poručeno nebylo, kdež mám vlásti, tu mi jest milo, než povohlédna se na dvoře ve všech koutech, i po tvé komoře, chciť pověděti zdání své. A proto ty učiníš vedlé vuole tvé, neb jest snadné rozkazovánie, kdež v ničemž nedostatku nenie. A já kdežkolivěk pohledím, než musíť se také přihlédati, když budeme veselé mievati. Bez tohoť býti nemuož na tvém dvoře při tvém velikém zboře. Protož já to vše zřídím, kohož hodného býti k tomu uzřím. Než jest jeden pán, tvój poddaný, slove Neštěstí a jest velmi odraný, ale protot se bude hoditi také pro rozličné lidi mnohé, 16b 16a 370 46
Strana 47
375 380 385 390 395 400 kteréž tvá milost rád všecky vidí, ač někteří se tebe ovšem stydí. I protož, který se líbiti nebude, nechť on toho moc míti bude, at jej po své vóli treskce. Ktož pak povolen býti nechce, buď v světě ktož chce koli, a nechtěl býti tobě k vuoli, buď césař, král, ktožkoli chce, onť jej připraví k vuoli lehce, neb on těch pod sebú dosti má, jichžto tvá milost ještě nezná, s nimižť muož sobě k vuoli připraviti, kohožkoli jediné bude ráčiti. Toť sú ti jeho služebníci, Nemoc, Chudoba, Psota i všichni bídníci. Tiť mají houfy veliké, i rozličné lidi všelijaké, na něž vy také pohledíte a viem, že je rádi uzříte, ješto nenie mezi nimi, mám za to, jednoho, abyšte žádali na svuoj dvuor toho. Ale však tak na veliké pány sluší, že rozličné lidi u sebe míti musí: jedni ať veselé a radost plodí, a kto ví, kteří se k čemu hodí, onen k tomu a onen k jinému neb tak sluší pánu takovému.“ Tuž pak i řídil týž Svoboda, že bíše taková lahoda na tom dvoře, kdež bylo Štěstí, tak, že trubači všudy třeští, pištci, hudci, rozliční kratochvilníci, zpěváci, preláti i také žáci. Nebyloť jest toho na mále! Ano každý svého pána chválé 16b 405 17a 47
375 380 385 390 395 400 kteréž tvá milost rád všecky vidí, ač někteří se tebe ovšem stydí. I protož, který se líbiti nebude, nechť on toho moc míti bude, at jej po své vóli treskce. Ktož pak povolen býti nechce, buď v světě ktož chce koli, a nechtěl býti tobě k vuoli, buď césař, král, ktožkoli chce, onť jej připraví k vuoli lehce, neb on těch pod sebú dosti má, jichžto tvá milost ještě nezná, s nimižť muož sobě k vuoli připraviti, kohožkoli jediné bude ráčiti. Toť sú ti jeho služebníci, Nemoc, Chudoba, Psota i všichni bídníci. Tiť mají houfy veliké, i rozličné lidi všelijaké, na něž vy také pohledíte a viem, že je rádi uzříte, ješto nenie mezi nimi, mám za to, jednoho, abyšte žádali na svuoj dvuor toho. Ale však tak na veliké pány sluší, že rozličné lidi u sebe míti musí: jedni ať veselé a radost plodí, a kto ví, kteří se k čemu hodí, onen k tomu a onen k jinému neb tak sluší pánu takovému.“ Tuž pak i řídil týž Svoboda, že bíše taková lahoda na tom dvoře, kdež bylo Štěstí, tak, že trubači všudy třeští, pištci, hudci, rozliční kratochvilníci, zpěváci, preláti i také žáci. Nebyloť jest toho na mále! Ano každý svého pána chválé 16b 405 17a 47
Strana 48
415 420 425 430 435 440 od počátku světa až do skonánie. Pak uslyšíte, jaké zřízenie na tom dvoře udělali, v němž — až je smrt zkazila — sú tak trvali. Neb jeden jest mocný pán, po Bohu najmocnější, jenž jest Smrt nazván. Ten se jest na Štěstí rozhněval, že jej sobě již byl v lehkost vzal i se všemi jeho poddanými, veselými, bohatými i chudými, a kterýžkoli v světě byl, každý se jemu protivil. I kterak je sobě připravil, to dobře uslyšíte potom. Což dále, když přijde, poviem vám o tom. A když již přijdeme k tomu, co jest všem mocí okázal, a kterak komu, takto zřízení jest bylo: Jakž jest Štěstí míti chtělo, že se všickni k němu tříti chtěli, ktož sú v světě najméně měli. I ti, ktož sú Neštěstí slúžili, byli by u Štěstí rádi byli, ale on jest tak činíval, od Neštěstí některé brával a dával jemu zase mnoho jiných, bohatých, mocných, také chudých, a zvlášť kteří se jemu nelíbili, ti všichni k němu musili. Mnozí se také k Neštěstí třeli, kteříž prvé u Štěstí v službě byli, svévolně Štěstí opúštějíce a Neštěstí dobrovolně slúžíce, zvlášť kterýmž se toho chtělo, aby Štěstí jim — a ne oni jemu — slúžilo. A to nikdy nebylo, ani muož býti, 17b 410 48
415 420 425 430 435 440 od počátku světa až do skonánie. Pak uslyšíte, jaké zřízenie na tom dvoře udělali, v němž — až je smrt zkazila — sú tak trvali. Neb jeden jest mocný pán, po Bohu najmocnější, jenž jest Smrt nazván. Ten se jest na Štěstí rozhněval, že jej sobě již byl v lehkost vzal i se všemi jeho poddanými, veselými, bohatými i chudými, a kterýžkoli v světě byl, každý se jemu protivil. I kterak je sobě připravil, to dobře uslyšíte potom. Což dále, když přijde, poviem vám o tom. A když již přijdeme k tomu, co jest všem mocí okázal, a kterak komu, takto zřízení jest bylo: Jakž jest Štěstí míti chtělo, že se všickni k němu tříti chtěli, ktož sú v světě najméně měli. I ti, ktož sú Neštěstí slúžili, byli by u Štěstí rádi byli, ale on jest tak činíval, od Neštěstí některé brával a dával jemu zase mnoho jiných, bohatých, mocných, také chudých, a zvlášť kteří se jemu nelíbili, ti všichni k němu musili. Mnozí se také k Neštěstí třeli, kteříž prvé u Štěstí v službě byli, svévolně Štěstí opúštějíce a Neštěstí dobrovolně slúžíce, zvlášť kterýmž se toho chtělo, aby Štěstí jim — a ne oni jemu — slúžilo. A to nikdy nebylo, ani muož býti, 17b 410 48
Strana 49
445 by pán měl služebníku slúžiti, a zvlášť tu a na tom dvoře, kdež vždy radost a žádného hoře. Tuto chci již pověděti, což sem já mohl srozuměti, jaký řád Svoboda zpuosobil (vyřezaný list) 450 18a 455 460 465 470 tuť s ním tepruov naložili, jakž jemu poručili byli. A když již od oběda vstali, ihned po panny a paní poslali. Tuť jim nebylo nic jiného píle, než strojili jedno kratochvíle, freje, tance i jiné věci, jako by se radostí chtěli ztéci. A tu před nimi kláli i honili, jsúc všickni dvořené veseli, k tomu všecky panny i paní, kteréž k tomu dvoru byly zvány. Tu Mladost tance rozdávala a Svoboda se přitom dívala, jako sluší na hofmistra ctného na dvoře krále tak mocného. A kteříž tu najveselejší byli, ti jsú Zdraví nad jiné ctili k veselí jeho potřebujíc a ke všem kratochvílém ho žádajíc. Tu pak Neštěstí s svú rotú, s Chudobú, Bídú i také Psotú, nikdíž tu býti nechtěli, kdež sú tito veselé měli, neb jiných přitom nebylo, než kohož sobě Štěstí zvolilo. Všichni jeho vyvolení, 18b 475 49
445 by pán měl služebníku slúžiti, a zvlášť tu a na tom dvoře, kdež vždy radost a žádného hoře. Tuto chci již pověděti, což sem já mohl srozuměti, jaký řád Svoboda zpuosobil (vyřezaný list) 450 18a 455 460 465 470 tuť s ním tepruov naložili, jakž jemu poručili byli. A když již od oběda vstali, ihned po panny a paní poslali. Tuť jim nebylo nic jiného píle, než strojili jedno kratochvíle, freje, tance i jiné věci, jako by se radostí chtěli ztéci. A tu před nimi kláli i honili, jsúc všickni dvořené veseli, k tomu všecky panny i paní, kteréž k tomu dvoru byly zvány. Tu Mladost tance rozdávala a Svoboda se přitom dívala, jako sluší na hofmistra ctného na dvoře krále tak mocného. A kteříž tu najveselejší byli, ti jsú Zdraví nad jiné ctili k veselí jeho potřebujíc a ke všem kratochvílém ho žádajíc. Tu pak Neštěstí s svú rotú, s Chudobú, Bídú i také Psotú, nikdíž tu býti nechtěli, kdež sú tito veselé měli, neb jiných přitom nebylo, než kohož sobě Štěstí zvolilo. Všichni jeho vyvolení, 18b 475 49
Strana 50
480 485 490 495 500 505 muží, ženy, k tomu panny i paní, tiť sú u veselí vždy byli, kteříž se Štěstí dobře líbili. Tu jest bylo bohatství mnoho, krásy, mladosti, radosti i všeho toho, což k tomu přísluší, krátce mluvíce, — leč královstvie božieho — nebylo třeba více. A tak ještě i podnes bývá, ktož na tom dvoře přebývá. O tom chci přestati psaní svého, neb toho v světě nenie žádného, kto by to mohl krátce vymluviti, jaké při Štěstí muož veselé býti. Zvlášť kteříž mu milí na jeho dvoře, tiť nepoznávají žádného hoře, než dokudž jest duše v jich těle, majíť nad zbytky veselé. A když již Štěstí stáro bylo, to jest konečně zvěděti chtělo, kto jest jeho a kto nenie — a sedíce u velikém myšlenie, tu se tak probudilo z toho praviec, že jich jest velmi mnoho, kteřížto pod něj slušejí, ale však ne všichni sobě rozomějí. I protož je chce rád viděti všecky, což jest jich koli, i jich děti. A hned káže sněm volati, všem písařóm přikázati, aby chutně listy psali, po všem světě je rozeslali. A tak aby bylo napsáno, zvláště každému přikázáno, aby se všichni rychle sjeli a o tom aby všichni věděli. Pak ktož by na čem neměl jeti, 19a 510 50
480 485 490 495 500 505 muží, ženy, k tomu panny i paní, tiť sú u veselí vždy byli, kteříž se Štěstí dobře líbili. Tu jest bylo bohatství mnoho, krásy, mladosti, radosti i všeho toho, což k tomu přísluší, krátce mluvíce, — leč královstvie božieho — nebylo třeba více. A tak ještě i podnes bývá, ktož na tom dvoře přebývá. O tom chci přestati psaní svého, neb toho v světě nenie žádného, kto by to mohl krátce vymluviti, jaké při Štěstí muož veselé býti. Zvlášť kteříž mu milí na jeho dvoře, tiť nepoznávají žádného hoře, než dokudž jest duše v jich těle, majíť nad zbytky veselé. A když již Štěstí stáro bylo, to jest konečně zvěděti chtělo, kto jest jeho a kto nenie — a sedíce u velikém myšlenie, tu se tak probudilo z toho praviec, že jich jest velmi mnoho, kteřížto pod něj slušejí, ale však ne všichni sobě rozomějí. I protož je chce rád viděti všecky, což jest jich koli, i jich děti. A hned káže sněm volati, všem písařóm přikázati, aby chutně listy psali, po všem světě je rozeslali. A tak aby bylo napsáno, zvláště každému přikázáno, aby se všichni rychle sjeli a o tom aby všichni věděli. Pak ktož by na čem neměl jeti, 19a 510 50
Strana 51
515 520 525 530 535 aby šel, ktož chce od Štěstí milosti dojíti, že jich všech za to žádá a s nimi pilně mluviti má, takže všichni budú slyšeti, bohatí, chudí, mladí, staří i děti, a koho při čem chce zuostaviti, že toho nechce před nimi zatajiti, co jest umyslil a na tom zuostal v radě, že poví každému, chudému, bohatému i babě. Tužť poslové ruozno jeli a druzí pěšky běžali. Kohožkoli došlo toto psanie, hned každý jel, a to bez meškánie. Jedni šli a druzí se vezli, nemohli-li sú jíti, ale čtvermicí lezli. Všichni k tomu pospíchali, mladí, staří, velicí i také malí — leč by nemohl pro nemoc neb pro chudobu — každý byl na tom sněmu v tu dobu. A několik mnoho let k tomu jeli, neb tu všickni býti chtěli. Proto pan Štěstí nikdy neprázdnilo, ale vždy předse své věci pósobilo, to, což jest za obyčej mělo, i co ono kolivěk míti chtělo. 19b (vyříznuté listy) 540 545 I poče mluviti Štěstí slovy těmi, ktož sú byli přede všemi, řka: „Milí, mnohomocní páni, všichni, kteříž jste tuto sezváni! Napřed vám velmi děkujeme a mnohým dobrým to otplatiti (chceme), že jste se tuto sjeli nynie k našemu pilnému obeslánie, 20a 51
515 520 525 530 535 aby šel, ktož chce od Štěstí milosti dojíti, že jich všech za to žádá a s nimi pilně mluviti má, takže všichni budú slyšeti, bohatí, chudí, mladí, staří i děti, a koho při čem chce zuostaviti, že toho nechce před nimi zatajiti, co jest umyslil a na tom zuostal v radě, že poví každému, chudému, bohatému i babě. Tužť poslové ruozno jeli a druzí pěšky běžali. Kohožkoli došlo toto psanie, hned každý jel, a to bez meškánie. Jedni šli a druzí se vezli, nemohli-li sú jíti, ale čtvermicí lezli. Všichni k tomu pospíchali, mladí, staří, velicí i také malí — leč by nemohl pro nemoc neb pro chudobu — každý byl na tom sněmu v tu dobu. A několik mnoho let k tomu jeli, neb tu všickni býti chtěli. Proto pan Štěstí nikdy neprázdnilo, ale vždy předse své věci pósobilo, to, což jest za obyčej mělo, i co ono kolivěk míti chtělo. 19b (vyříznuté listy) 540 545 I poče mluviti Štěstí slovy těmi, ktož sú byli přede všemi, řka: „Milí, mnohomocní páni, všichni, kteříž jste tuto sezváni! Napřed vám velmi děkujeme a mnohým dobrým to otplatiti (chceme), že jste se tuto sjeli nynie k našemu pilnému obeslánie, 20a 51
Strana 52
550 555 560 565 570 575 neb sami znáte býti potřeba toho, že jest jich již velmi mnoho, ješto sú k Neštěstí přistúpili a prvé sú v naší radě byli. Snad ještě některé v radě máme, kteréž Neštěstí rádi dáme! S nimi ať nakládá, jak chce, i (s) svú Starostí, Nemocí, Bídú a Psotú. Nebo to sami vidíme, i od mnohých o tom slyšíme, že Neštěstí jich mnoho podmanilo a v Chudobě je podrobilo k Nemoci, Bídě, Psotě a k Starosti, ješto měli prvé příliš dosti. K tomu lidí mladé i všelijaké, panny, paní i muží také. I chceme z nich některé míti, a z našich některé ovšem jíti, je převelmi těžce svázati a je u vězení Neštěstí dáti, ať je trápí se vší svú rotú, buďto Chudobú, Bolestí, Bídú i Psotú! Ihned Svobodu mezi ně pošleme, že je přebéře, které my míti chceme. A ty, Neštěstí, chceš-li také poslati, chcemť vydati, kteří se vám a ne nám budú líbiti!“ Tuž malitko pomluvili, až k tomu všichni svolili, aby z sebe s obú stran vydali, všecky aby přehlédali, a kohož Štěstí míti neráčí, hned byl vydán Neštěstí bez rozpači. Svoboda počne hned mluviti a takto k tomu praviti: „Milostivý králi, račte vydati“ 20b Svoboda: 580 52
550 555 560 565 570 575 neb sami znáte býti potřeba toho, že jest jich již velmi mnoho, ješto sú k Neštěstí přistúpili a prvé sú v naší radě byli. Snad ještě některé v radě máme, kteréž Neštěstí rádi dáme! S nimi ať nakládá, jak chce, i (s) svú Starostí, Nemocí, Bídú a Psotú. Nebo to sami vidíme, i od mnohých o tom slyšíme, že Neštěstí jich mnoho podmanilo a v Chudobě je podrobilo k Nemoci, Bídě, Psotě a k Starosti, ješto měli prvé příliš dosti. K tomu lidí mladé i všelijaké, panny, paní i muží také. I chceme z nich některé míti, a z našich některé ovšem jíti, je převelmi těžce svázati a je u vězení Neštěstí dáti, ať je trápí se vší svú rotú, buďto Chudobú, Bolestí, Bídú i Psotú! Ihned Svobodu mezi ně pošleme, že je přebéře, které my míti chceme. A ty, Neštěstí, chceš-li také poslati, chcemť vydati, kteří se vám a ne nám budú líbiti!“ Tuž malitko pomluvili, až k tomu všichni svolili, aby z sebe s obú stran vydali, všecky aby přehlédali, a kohož Štěstí míti neráčí, hned byl vydán Neštěstí bez rozpači. Svoboda počne hned mluviti a takto k tomu praviti: „Milostivý králi, račte vydati“ 20b Svoboda: 580 52
Strana 53
(vytržené listy) 585 tu Chudoba před Štěstím stál a očitě to uhlédal, kterak sú mnozí vzati byli, ješto jemu prvé slúžiti musili. Tak se jest o to rozhněval, před Štěstím jest bez rozumu křikal. 2la Neštěstí: (část listu utržena) 590 595 600 605 610 „kteřiež tuto před (tebú) stojí, ješto sú také prvé byli moji, račiž mi je nynie vrátiti zase, ač nás nechceš zbúřiti na se! Neb máme od svého krále rozkázanie, abychom osob nepřijímali, “ a ktož se nám líbí od tebe, brali!" Tuž vezma Chudoba mocného krále, i podá jeho Bídě a Psotě dále, a to z císařuov nejednoho, z králóv, z knížat i jiných mnoho. A tak se počne s nimi trhati, ruce i nohy jim lámati, Nemoc, Bolest za pasy s nimi choditi, Starost poče z nich žerty pósobiti, řka: „Hle, jak jsme vás pobrali, ano již vám poň kvíky staly! Kéž z nás nynie kumšty máte! A vy se jaks zapíráte, když Neštěstí od nás mluviti chtělo, žádného jest slyšenie nemělo, než tak jste na se vzhlédali a všichni jste nám se posmívali, ulyzajíc se jako čert, nalezna želézko. Byloť jest nám to dosti těžko. 22а 21b 53
(vytržené listy) 585 tu Chudoba před Štěstím stál a očitě to uhlédal, kterak sú mnozí vzati byli, ješto jemu prvé slúžiti musili. Tak se jest o to rozhněval, před Štěstím jest bez rozumu křikal. 2la Neštěstí: (část listu utržena) 590 595 600 605 610 „kteřiež tuto před (tebú) stojí, ješto sú také prvé byli moji, račiž mi je nynie vrátiti zase, ač nás nechceš zbúřiti na se! Neb máme od svého krále rozkázanie, abychom osob nepřijímali, “ a ktož se nám líbí od tebe, brali!" Tuž vezma Chudoba mocného krále, i podá jeho Bídě a Psotě dále, a to z císařuov nejednoho, z králóv, z knížat i jiných mnoho. A tak se počne s nimi trhati, ruce i nohy jim lámati, Nemoc, Bolest za pasy s nimi choditi, Starost poče z nich žerty pósobiti, řka: „Hle, jak jsme vás pobrali, ano již vám poň kvíky staly! Kéž z nás nynie kumšty máte! A vy se jaks zapíráte, když Neštěstí od nás mluviti chtělo, žádného jest slyšenie nemělo, než tak jste na se vzhlédali a všichni jste nám se posmívali, ulyzajíc se jako čert, nalezna želézko. Byloť jest nám to dosti těžko. 22а 21b 53
Strana 54
Již vidíte, co se nynie děje, znajíc, že všeho Buoh do času přeje! A čehož jest Štěstí na nás žádal, což jest v tom jeho dobrého, již jest shledal. A shledáte, že ještě z toho jiné bude, že jich mnoho na tom dvoře nebude a že mezi vámi tak chcem zabrázditi, poněvadž k nám lásky nechcete míti, protož mezi nás někteří musíte, “ a jak s vámi sehráme, to uzříte! Vtom počnú se ze dvora valiti valem zajavše Štěstí znamenitých houfem. 625 Pan Svoboda: A Svoboda velikým hlasem zvolá: „Jáť toto pravím prostě zhola: nerač se, králi, tomu dívati, aby nás tak měli zajímati! Nebude-liť z toho nětco jiného, však nás poberú, že neostane žádného!“ Tehdy počne Štěstí mluviti, zda by to mohl zastaviti: „Co se to, pro Buoh, děje? Já vidím, že se nám Neštěstí zasměje, že se dobře vede jeho poddaným, ale jaks nemírně našim věrným! Pověz nám, Neštěstí, proč to děláš? Však vieš, že sem já pán váš!“ „Milé Štěstí, pane náš milostivý, znám, že si ty král a pán dědičný! Tížeš se mne, proč se to děje, bera tvé věrné, tobě se usmívaje? Děkuj z toho sobě a jemu, Svobodovi, hofmistru tvému, kteréhož sobě vyvolil za zprávce, a jest tvých věrných zrádce! Bychť já byl měl rozkazovati, uměl bych já to jinak zpravovati, Štěstí: Neštěstí: 640 645 620 630 635 22b 23a 615 54
Již vidíte, co se nynie děje, znajíc, že všeho Buoh do času přeje! A čehož jest Štěstí na nás žádal, což jest v tom jeho dobrého, již jest shledal. A shledáte, že ještě z toho jiné bude, že jich mnoho na tom dvoře nebude a že mezi vámi tak chcem zabrázditi, poněvadž k nám lásky nechcete míti, protož mezi nás někteří musíte, “ a jak s vámi sehráme, to uzříte! Vtom počnú se ze dvora valiti valem zajavše Štěstí znamenitých houfem. 625 Pan Svoboda: A Svoboda velikým hlasem zvolá: „Jáť toto pravím prostě zhola: nerač se, králi, tomu dívati, aby nás tak měli zajímati! Nebude-liť z toho nětco jiného, však nás poberú, že neostane žádného!“ Tehdy počne Štěstí mluviti, zda by to mohl zastaviti: „Co se to, pro Buoh, děje? Já vidím, že se nám Neštěstí zasměje, že se dobře vede jeho poddaným, ale jaks nemírně našim věrným! Pověz nám, Neštěstí, proč to děláš? Však vieš, že sem já pán váš!“ „Milé Štěstí, pane náš milostivý, znám, že si ty král a pán dědičný! Tížeš se mne, proč se to děje, bera tvé věrné, tobě se usmívaje? Děkuj z toho sobě a jemu, Svobodovi, hofmistru tvému, kteréhož sobě vyvolil za zprávce, a jest tvých věrných zrádce! Bychť já byl měl rozkazovati, uměl bych já to jinak zpravovati, Štěstí: Neštěstí: 640 645 620 630 635 22b 23a 615 54
Strana 55
655 660 665 670 675 neb to tvá Milost zná sám, co já jich pod svú mocí mám, a to s tvú vólí, i sám od sebe, že jich již málo okolo tebe — a z toho nemáš děkovati, ale Svobodovi, tomu láti! Neb on v ničemž míry nemá, ani tvému otci vlásti dá, než vždy, jakž chce sám. Přivykl tancóm, frejóm i kolbám, a zdá mu se, že jest všeho světa pán, smýkaje se všudy jako cikán. U každého bohatého i chudého pobude a ktož nic nemá, hned jeho zbude a přichytí se častokrát mnohého bláznivého tranta i zteklého, a když jej připraví mezi nás — tu hned potud s ním jeho kvas. Jáť bych měl k němu z práva milost míti a Chudoba, Bída, Psota i naši děti, neb on nás daří mnohými a zvláště lidmi veselými, starými, mladými a kratochvilnými, kteřížto bez míry radost plodí — jich statkóm najvíc Svoboda škodí! A my je všecky přijmeme, proto sobě s žádným nestýštěme. A shledáš to nadléch, králi, velmi jste se nám dříve smáli, nechtějíce mne vyslyšeti, že sú se nám smály i děti. A kdyby ty poslúchal Múdrosti, otce tvého“ 23b 650 680 (vytržený list) Povstav Neřád poče mluviti, 24a 55
655 660 665 670 675 neb to tvá Milost zná sám, co já jich pod svú mocí mám, a to s tvú vólí, i sám od sebe, že jich již málo okolo tebe — a z toho nemáš děkovati, ale Svobodovi, tomu láti! Neb on v ničemž míry nemá, ani tvému otci vlásti dá, než vždy, jakž chce sám. Přivykl tancóm, frejóm i kolbám, a zdá mu se, že jest všeho světa pán, smýkaje se všudy jako cikán. U každého bohatého i chudého pobude a ktož nic nemá, hned jeho zbude a přichytí se častokrát mnohého bláznivého tranta i zteklého, a když jej připraví mezi nás — tu hned potud s ním jeho kvas. Jáť bych měl k němu z práva milost míti a Chudoba, Bída, Psota i naši děti, neb on nás daří mnohými a zvláště lidmi veselými, starými, mladými a kratochvilnými, kteřížto bez míry radost plodí — jich statkóm najvíc Svoboda škodí! A my je všecky přijmeme, proto sobě s žádným nestýštěme. A shledáš to nadléch, králi, velmi jste se nám dříve smáli, nechtějíce mne vyslyšeti, že sú se nám smály i děti. A kdyby ty poslúchal Múdrosti, otce tvého“ 23b 650 680 (vytržený list) Povstav Neřád poče mluviti, 24a 55
Strana 56
685 690 695 700 705 Svoboda: 710 od svých staršiech řéditi, od purkmistruov a konšeluov, i také od obecných pánuov: „Cožkoli tuto Neštěstí mluvilo, všecko s naší vólí činilo, neb jsme jeho za to všickni prosili, aby se zprotivil a my s ním byli. Dokudž muož našich hrdel stačiti, nechceme s tebú dobře býti! A když jedno povolíme svým, uzřieš, jakť srazí rohy hercóm tvým, ješto sú nynie na tvém dvoře, i všudy v kútiech i v komoře. Netřebať bude Rácuov na ně, dalekoť my statečnější máme, žeť budú na mosty i do bran vskakovati — králi, to máš jistě shledati! Již chci nynie řeči ukrátiti, neb nesluší nám hrdě mluviti. A když pak přijde k tomu, všichni uzří, co kto udělá komu!“ I přimluví se k tomu Psota, za nímž jich stála veliká rota: „Nechme, tovaryší, řečí! Jestliže nám přijde s nimi k seči, toť pak dobře uhlédají, co kto komu udělají!“ Svoboda poče mluviti hrdě těmito slovy, dosti tvrdě: „Milý králi, nechť to při své vóli mají, což mohú najhoršího, ať nám udělají! Znám to, že úfáte v množstvie, ale vždy jest toto při Štěstí, pánu našem. Kde to konec vezme? Ještěť někto v horšiech lehne, než pána našeho vyžene! 24b 715 56
685 690 695 700 705 Svoboda: 710 od svých staršiech řéditi, od purkmistruov a konšeluov, i také od obecných pánuov: „Cožkoli tuto Neštěstí mluvilo, všecko s naší vólí činilo, neb jsme jeho za to všickni prosili, aby se zprotivil a my s ním byli. Dokudž muož našich hrdel stačiti, nechceme s tebú dobře býti! A když jedno povolíme svým, uzřieš, jakť srazí rohy hercóm tvým, ješto sú nynie na tvém dvoře, i všudy v kútiech i v komoře. Netřebať bude Rácuov na ně, dalekoť my statečnější máme, žeť budú na mosty i do bran vskakovati — králi, to máš jistě shledati! Již chci nynie řeči ukrátiti, neb nesluší nám hrdě mluviti. A když pak přijde k tomu, všichni uzří, co kto udělá komu!“ I přimluví se k tomu Psota, za nímž jich stála veliká rota: „Nechme, tovaryší, řečí! Jestliže nám přijde s nimi k seči, toť pak dobře uhlédají, co kto komu udělají!“ Svoboda poče mluviti hrdě těmito slovy, dosti tvrdě: „Milý králi, nechť to při své vóli mají, což mohú najhoršího, ať nám udělají! Znám to, že úfáte v množstvie, ale vždy jest toto při Štěstí, pánu našem. Kde to konec vezme? Ještěť někto v horšiech lehne, než pána našeho vyžene! 24b 715 56
Strana 57
A já, králi, radím tobě, nepřijímaj jich na milost sobě! Nebť otpovídají na tvém dvoře a není-liž to dosti hoře?“ Múdrost vece: „Králi, synu milý, co chceš počínati koli, všecko to rač před se s rozmyslem bráti! A proto pomysl, kto se k čemu hodí, neb což s rozmyslem učiníš, nic neškodí! Král Štěstí velmi horlivě sedě a k tomu takto otpovědě: „Nechci na ně viec hleděti! Hofmistře, kaž jim ihned preč jeti aneb jíti, jakžkoli umějí. A vždy zvíme, co činiti chtějí tak zlého nám i našim poddaným, s tak potvorným lidem a polámaným.“ 735 Neštěstí: A vstav král, i jide do pokoje. Tu hned Neštěstí vece stoje: „Nu, když nás tak váží lehce, musíť nás vážiti těžce! Toť mají všichni shledati, že jim chcem války dosti dáti! A hned se budem brojiti a všichni na vojnu strojiti!" Tu hned na koně vsedali a z sněmu se všichni rozjeli, rozlezli se, rozešli, i ti kulhaví. Kto by se byl tomu podíval, byl by dvornú čeled uhlédal s rozličnými přípravami, s vlky na nohách a s prašivými, k tomu s vředy rozličnými, neb tu žádní jiní nebyli, jedno kteří se Štěstí zprotivili, kteréž Štěstí pryč zahnalo. Múdrost: Štěstí: 725 730 740 745 750 25a 25b 720 57
A já, králi, radím tobě, nepřijímaj jich na milost sobě! Nebť otpovídají na tvém dvoře a není-liž to dosti hoře?“ Múdrost vece: „Králi, synu milý, co chceš počínati koli, všecko to rač před se s rozmyslem bráti! A proto pomysl, kto se k čemu hodí, neb což s rozmyslem učiníš, nic neškodí! Král Štěstí velmi horlivě sedě a k tomu takto otpovědě: „Nechci na ně viec hleděti! Hofmistře, kaž jim ihned preč jeti aneb jíti, jakžkoli umějí. A vždy zvíme, co činiti chtějí tak zlého nám i našim poddaným, s tak potvorným lidem a polámaným.“ 735 Neštěstí: A vstav král, i jide do pokoje. Tu hned Neštěstí vece stoje: „Nu, když nás tak váží lehce, musíť nás vážiti těžce! Toť mají všichni shledati, že jim chcem války dosti dáti! A hned se budem brojiti a všichni na vojnu strojiti!" Tu hned na koně vsedali a z sněmu se všichni rozjeli, rozlezli se, rozešli, i ti kulhaví. Kto by se byl tomu podíval, byl by dvornú čeled uhlédal s rozličnými přípravami, s vlky na nohách a s prašivými, k tomu s vředy rozličnými, neb tu žádní jiní nebyli, jedno kteří se Štěstí zprotivili, kteréž Štěstí pryč zahnalo. Múdrost: Štěstí: 725 730 740 745 750 25a 25b 720 57
Strana 58
755 760 Nebylo jest jich velmi málo, a je vzali na jeho dvoře. Tiť sú měli dosti hoře, že mají proti němu býti a chtě vše jemu rádi slúžiti, krom což jich prvé s Neštěstím přijelo. To množství žádného počtu nemělo, neb se zbírali ot počátku světa a vždycky až do dnešního léta. Pan Štěstí: (vytržené listy) pravíc, že se netřeba Pýše samé vaditi, že chtí všichni pomoci i raditi, než by Pýchu toho nepomstili, že by radši živi nebyli, než za to proto všickni prosili s pilností, aby Múdrost pověděl své zdání jich milosti. 770 Múdrost: Tu Múdrost poče mluviti s vážností, každému zachovavše podle vzácnosti: „Což počnete, abyšte s Rozumem počali, po učinění skutku abyšte neželeli, na to račte pomysliti, že všickni máte co ztratiti! Proč se chcete s lotrem o palici dráti? Však jim nemáte co bráti. Jsú jich velmi velicí houfi, co jeden z vás má zato, všichni nemají. A oniť pro jiné hrdě nemluví, než že vašimi statky chtí býti živi, oniť s vámi dobrú válku mají a protož s vámi svády hledají. I budete-li se s Pýchú raditi, tent neumie jiného, než se vaditi a nehledíť k konci žádnému, 775 780 26a 765 785 26b 58
755 760 Nebylo jest jich velmi málo, a je vzali na jeho dvoře. Tiť sú měli dosti hoře, že mají proti němu býti a chtě vše jemu rádi slúžiti, krom což jich prvé s Neštěstím přijelo. To množství žádného počtu nemělo, neb se zbírali ot počátku světa a vždycky až do dnešního léta. Pan Štěstí: (vytržené listy) pravíc, že se netřeba Pýše samé vaditi, že chtí všichni pomoci i raditi, než by Pýchu toho nepomstili, že by radši živi nebyli, než za to proto všickni prosili s pilností, aby Múdrost pověděl své zdání jich milosti. 770 Múdrost: Tu Múdrost poče mluviti s vážností, každému zachovavše podle vzácnosti: „Což počnete, abyšte s Rozumem počali, po učinění skutku abyšte neželeli, na to račte pomysliti, že všickni máte co ztratiti! Proč se chcete s lotrem o palici dráti? Však jim nemáte co bráti. Jsú jich velmi velicí houfi, co jeden z vás má zato, všichni nemají. A oniť pro jiné hrdě nemluví, než že vašimi statky chtí býti živi, oniť s vámi dobrú válku mají a protož s vámi svády hledají. I budete-li se s Pýchú raditi, tent neumie jiného, než se vaditi a nehledíť k konci žádnému, 775 780 26a 765 785 26b 58
Strana 59
790 795 800 805 810 815 toť jest přirození jemu samému. I Luciperoviť jest dobře zjednal, byv v nebi u veliké slávě, Buoh jej proň sehnal, a by se on byl s Pýchú neradil, byl by se s Bohem Pánem nesvadil a jistě byl by v nebi i podnes — protož v pekle svázán jest jako pes. I ráčíš-li míti, ať jest dobře tobě, zavěž Pýchu slibem sobě, aneb vydaj jej Neštěstí svázaného, ač chceš se uvarovati budúcího. Lépeť jest Pýchu svázati a svázaného Neštěstí vydati, Chudobě, Bídě a Psotě, nežli by proň přišlo na tě, že by skrze jeho radu byl sám svázán i tento každý najmocnější pán. A v tom byšte musili Pýchy užiti, že byšte musili poddáni býti Neštěstí, i všem vojskóm jeho, což by se tu nestalo mnoho zlého? A já bych radějí, ví Buoh, umřel, nežli bych se tomu dívati měl, aby Neštěstí syna mého opanovali, když by již jiné pány jímali Chudoba s Bídú, Psotú, v jich se uvazovali. Tu by bylo pozdě vinu Pýše dávati, když byšte se již musili nuzovati! Než dokudž ještě čas máte, jest má rada, že s ním války necháte. Pohleďte, jak jest dosti všady všeho! Zdali máš, králi, jednoho mocného? Ani se stkvějí bohatstviem tvoji poddaní, i ten Pýcha, i všichni jiní, ano žádného nedostatku nenie, než všady zbytky po tvém jměnie. 27a 820 59
790 795 800 805 810 815 toť jest přirození jemu samému. I Luciperoviť jest dobře zjednal, byv v nebi u veliké slávě, Buoh jej proň sehnal, a by se on byl s Pýchú neradil, byl by se s Bohem Pánem nesvadil a jistě byl by v nebi i podnes — protož v pekle svázán jest jako pes. I ráčíš-li míti, ať jest dobře tobě, zavěž Pýchu slibem sobě, aneb vydaj jej Neštěstí svázaného, ač chceš se uvarovati budúcího. Lépeť jest Pýchu svázati a svázaného Neštěstí vydati, Chudobě, Bídě a Psotě, nežli by proň přišlo na tě, že by skrze jeho radu byl sám svázán i tento každý najmocnější pán. A v tom byšte musili Pýchy užiti, že byšte musili poddáni býti Neštěstí, i všem vojskóm jeho, což by se tu nestalo mnoho zlého? A já bych radějí, ví Buoh, umřel, nežli bych se tomu dívati měl, aby Neštěstí syna mého opanovali, když by již jiné pány jímali Chudoba s Bídú, Psotú, v jich se uvazovali. Tu by bylo pozdě vinu Pýše dávati, když byšte se již musili nuzovati! Než dokudž ještě čas máte, jest má rada, že s ním války necháte. Pohleďte, jak jest dosti všady všeho! Zdali máš, králi, jednoho mocného? Ani se stkvějí bohatstviem tvoji poddaní, i ten Pýcha, i všichni jiní, ano žádného nedostatku nenie, než všady zbytky po tvém jměnie. 27a 820 59
Strana 60
830 835 840 845 850 855 Ale přistúpíš-li k válce s nimi, uzřieš, jakť sehrají s tvými, ješto jich potom budeš pykati. Mně nerač viny dávati! A protož pravím začasu, varuj se války s nimi i kvasu, nebť neznám na tom zisku tobě, nech jich, ač vážíš mú radu sobě! A budú-liť co chtíti na tě i na tvé počíti, to před sebú budeš míti. Co z toho učiniti chcete s Rozumem to před se vezmete. Najdem k tomu dosti rady, žeť nebudú zištní s tebú svády! A mně nerač za zlé míti, že mi se událo dlúho mluviti! Zdála mi se pilná potřeba toho, neb máte ztratiti druzí mnoho, protož bych rád, abyšte se rozmyslili, a což chcete před se vzéti, rozvážně učinili, neb cožkoli před se rozvážně vezmete, toho potom pykati nebudete. Prosím, račtež otpustiti, již já nynie nebudu viec mluviti. Však bych to byl prvé rád učinil, ale že sem rozkázanie syna i vaše naplnil, abych mluvil, tak se vám zdálo, i pověděl sem k tomu málo, abyšte tím ráčili hýbati a z toho učinili, což se bude vám zdáti. Než toho ještě radím vám krátce — však jest váš veliký zrádce — neposlúchajte Pýchy, ani jeho rady, chcete-li ujíti škodné vády! A to potom máte shledati, poslechnete-li ho, že budete pykati, 27b 28a 825 60
830 835 840 845 850 855 Ale přistúpíš-li k válce s nimi, uzřieš, jakť sehrají s tvými, ješto jich potom budeš pykati. Mně nerač viny dávati! A protož pravím začasu, varuj se války s nimi i kvasu, nebť neznám na tom zisku tobě, nech jich, ač vážíš mú radu sobě! A budú-liť co chtíti na tě i na tvé počíti, to před sebú budeš míti. Co z toho učiniti chcete s Rozumem to před se vezmete. Najdem k tomu dosti rady, žeť nebudú zištní s tebú svády! A mně nerač za zlé míti, že mi se událo dlúho mluviti! Zdála mi se pilná potřeba toho, neb máte ztratiti druzí mnoho, protož bych rád, abyšte se rozmyslili, a což chcete před se vzéti, rozvážně učinili, neb cožkoli před se rozvážně vezmete, toho potom pykati nebudete. Prosím, račtež otpustiti, již já nynie nebudu viec mluviti. Však bych to byl prvé rád učinil, ale že sem rozkázanie syna i vaše naplnil, abych mluvil, tak se vám zdálo, i pověděl sem k tomu málo, abyšte tím ráčili hýbati a z toho učinili, což se bude vám zdáti. Než toho ještě radím vám krátce — však jest váš veliký zrádce — neposlúchajte Pýchy, ani jeho rady, chcete-li ujíti škodné vády! A to potom máte shledati, poslechnete-li ho, že budete pykati, 27b 28a 825 60
Strana 61
865 Pan Pýcha: 870 875 880 885 890 neb co kto kdy měl provésti potřebného, ještě sem neslýchal od žádného, aby toho potomně nepykal, což s Pýchú a radú jeho před se vzal leč by se vám tepruv zdařilo. Ale nezdá mi se, by to podobné bylo! Tuž hned mnozí na tom byli, aby, což Múdrost radí, tak učinili. Pýcha se počne z toho hněvati a dvorně se hněvy nadýmati. I vysoko se nad jiné spínaje, na Múdrost se z srdce hněvaje. Svoboda, hofmistr, podlé něho stál, což Pýcha prvé mluvil, svoloval, a vždy pobízeje Pýchy k tomu, aby mluvil, což se jemu líbí k komu. Tuž Pýcha, velmi hrdě stoje: „Já pravím, že žádného pokoje, tvé Milosti, králi, s nimi míti neradím! Než Múdrosti, s tebú se o to svadím, že mě velíš kázati svázati a Neštěstí hubenému vydati. Neb já mluvím jako ten, ješto sem k tomu přirozen, ať bych všecko mocí podmanil. Pak jižť sem tě dosti příliš ctil a více tebe nechci již ctíti, poněvadž mě velíš jíti. Ty radíš rovně jako baba! Teď jsme mluvili s Svobodu oba, že umieš, na lavici sedě, raditi, ale... se s lidmi vaditi. Než vždycky cos kam pleteš a všem nám rozumy měteš, a co ty mluvieš, takť se zdá, že žádný múdřejí raditi nemá. 28b 860 29a 61
865 Pan Pýcha: 870 875 880 885 890 neb co kto kdy měl provésti potřebného, ještě sem neslýchal od žádného, aby toho potomně nepykal, což s Pýchú a radú jeho před se vzal leč by se vám tepruv zdařilo. Ale nezdá mi se, by to podobné bylo! Tuž hned mnozí na tom byli, aby, což Múdrost radí, tak učinili. Pýcha se počne z toho hněvati a dvorně se hněvy nadýmati. I vysoko se nad jiné spínaje, na Múdrost se z srdce hněvaje. Svoboda, hofmistr, podlé něho stál, což Pýcha prvé mluvil, svoloval, a vždy pobízeje Pýchy k tomu, aby mluvil, což se jemu líbí k komu. Tuž Pýcha, velmi hrdě stoje: „Já pravím, že žádného pokoje, tvé Milosti, králi, s nimi míti neradím! Než Múdrosti, s tebú se o to svadím, že mě velíš kázati svázati a Neštěstí hubenému vydati. Neb já mluvím jako ten, ješto sem k tomu přirozen, ať bych všecko mocí podmanil. Pak jižť sem tě dosti příliš ctil a více tebe nechci již ctíti, poněvadž mě velíš jíti. Ty radíš rovně jako baba! Teď jsme mluvili s Svobodu oba, že umieš, na lavici sedě, raditi, ale... se s lidmi vaditi. Než vždycky cos kam pleteš a všem nám rozumy měteš, a co ty mluvieš, takť se zdá, že žádný múdřejí raditi nemá. 28b 860 29a 61
Strana 62
A velíš mě vydati Neštěstí — vydaj mě, uzřieš, žeť chlupy ztřeští. Ty, Múdrosti, mluvieš jako starý neb kněz. Lépe já se hodím k válce, to věz! Neb to ještě vždy tak pravím a na svú čest já k tomu radím, aby král nedal na se fúkati žádnému Neštěstí, Chudobě, Psotě, ani z nich žádnému, i také Bídě!" A to mluvíše, rukú rozkyvuje. „Pravím, ktož našeho pána čest miluje, že jemu nemóž žádný raditi, než chutně se s nimi svaditi a všecky je mocí setříti, a mají-li co, i to jim vzíti. Ať vždy moc pána našeho znají a potom ať pomenší fúkají!“ Múdrost k Pýše: Múdrost otpovědě krátce: „Já sem to viděl na počátce, že se má řeč neslíbí tobě. Ale chceš-li to rozvážiti sobě a pomysliti na konec i na počátek, srozumieš, jaký má z toho býti zmatek. Ale proto tobě za zlé nemám, neb v tvé steklosti tě dobře znám. A jakož ty mú radu hanieš, kto křiv nebo práv bude, to zvieš. Ale jáť se proto nechci vaditi, než to viem, že lépe umiem raditi, toběť v mysli jiného nenie, než hrdé řeči a fúkanie. Protož potom, když přijde k čemu, svolíš také k dosti rovnému. Než jáť se nechci tuto svářiti, neb máme nynie pilně se raditi. 900 905 910 915 920 925 29b 895 62
A velíš mě vydati Neštěstí — vydaj mě, uzřieš, žeť chlupy ztřeští. Ty, Múdrosti, mluvieš jako starý neb kněz. Lépe já se hodím k válce, to věz! Neb to ještě vždy tak pravím a na svú čest já k tomu radím, aby král nedal na se fúkati žádnému Neštěstí, Chudobě, Psotě, ani z nich žádnému, i také Bídě!" A to mluvíše, rukú rozkyvuje. „Pravím, ktož našeho pána čest miluje, že jemu nemóž žádný raditi, než chutně se s nimi svaditi a všecky je mocí setříti, a mají-li co, i to jim vzíti. Ať vždy moc pána našeho znají a potom ať pomenší fúkají!“ Múdrost k Pýše: Múdrost otpovědě krátce: „Já sem to viděl na počátce, že se má řeč neslíbí tobě. Ale chceš-li to rozvážiti sobě a pomysliti na konec i na počátek, srozumieš, jaký má z toho býti zmatek. Ale proto tobě za zlé nemám, neb v tvé steklosti tě dobře znám. A jakož ty mú radu hanieš, kto křiv nebo práv bude, to zvieš. Ale jáť se proto nechci vaditi, než to viem, že lépe umiem raditi, toběť v mysli jiného nenie, než hrdé řeči a fúkanie. Protož potom, když přijde k čemu, svolíš také k dosti rovnému. Než jáť se nechci tuto svářiti, neb máme nynie pilně se raditi. 900 905 910 915 920 925 29b 895 62
Strana 63
930 935 A ctím syna a pána svého, máloť bych já tbal fúkanie tvého! A zmíníš-li se kdy o to se mnú sám, na všeckoť slušnú otpověd dám, bude-lit se čeho velmi chtíti, budeš to před sebú míti. Jsi bez rozumu velmi statečný.“ (chybi list) 940 945 950 955 960 „Nu, nechmež tak, všehoť živý dočká! Uzříte, co z toho nadléch býti má. Já vždy pravím, že se musíme svaditi, že spolu nikdy nebudem moci dobře býti, neb mě Neštěstí mrzí i s svými pomocníky, s těmi se všemi potvorníky.“ Tuž se ihned brzo pokrotili, ale túto řečí velmi smutni byli, slyšíce, že se Neštěstí brojí a se všemi svými na pole se strojí, chtě na vojnu vytrhnúti a k samému Štěstí přitrhnúti a spolu konečně váleti; že chtí dokonce zvěděti, co jich jest a býti má, a co jich nenie, že se chtí děliti o bohatých jměnie. Bych měl o tom vypisovati kterak sú se počali zbierati aneb jaká měli vojska a jak veliká, poněvadž byla rozličná čeled a vše(liká), muože každý tomu rozuměti, že jich nemohlo málo býti, aneb kterací v tom vojsku byli celé by knihy k psaní nestačily. Protož o tom přestanu mluvenie, bylo by daremné zaneprázdněnie. 30b 30a 63
930 935 A ctím syna a pána svého, máloť bych já tbal fúkanie tvého! A zmíníš-li se kdy o to se mnú sám, na všeckoť slušnú otpověd dám, bude-lit se čeho velmi chtíti, budeš to před sebú míti. Jsi bez rozumu velmi statečný.“ (chybi list) 940 945 950 955 960 „Nu, nechmež tak, všehoť živý dočká! Uzříte, co z toho nadléch býti má. Já vždy pravím, že se musíme svaditi, že spolu nikdy nebudem moci dobře býti, neb mě Neštěstí mrzí i s svými pomocníky, s těmi se všemi potvorníky.“ Tuž se ihned brzo pokrotili, ale túto řečí velmi smutni byli, slyšíce, že se Neštěstí brojí a se všemi svými na pole se strojí, chtě na vojnu vytrhnúti a k samému Štěstí přitrhnúti a spolu konečně váleti; že chtí dokonce zvěděti, co jich jest a býti má, a co jich nenie, že se chtí děliti o bohatých jměnie. Bych měl o tom vypisovati kterak sú se počali zbierati aneb jaká měli vojska a jak veliká, poněvadž byla rozličná čeled a vše(liká), muože každý tomu rozuměti, že jich nemohlo málo býti, aneb kterací v tom vojsku byli celé by knihy k psaní nestačily. Protož o tom přestanu mluvenie, bylo by daremné zaneprázdněnie. 30b 30a 63
Strana 64
965 970 975 980 Než když již byli všickni zhuoru, tehdy táhli všichni jim na vzduoru, a když se kolivěk měli hnúti, nelze jich bylo přehlédnúti, neb tito všichni vojska měli a všudy před svými býti chtěli: Chudoba, Nemoc, Bolest, Bída, Psota, Starost, Neřád, Závist i také Slota. Neštěstí je všecky zpravoval a s tímto poselstvím k Štěstí poslal: aby jemu pověděl, co v úmysle mají, že jich táhnú a že toho nenechají, že to, což oni mají, že to chtí míti, nechtí-li jim z dobré vuole dáti, že chtí bezděky všem bráti. A Neštěstí poručil Závisti, aby mluvil, jak mu se zdá, vedlé své chytrosti, jak se k válce, aby shlédl, mají a velmi-li se nás všech bojí. Štěstí i s svými služebníky, k tomu se všemi pomocníky, a ihned honce opustili, že Závisti jsú hned v patách byli. 3la 985 990 995 Štěstí v jednom městě bíše, kteréž Veliké Bohatství jméno mějíše. To jest bylo za mnoho mil zdéli, tak jmějíše veliké zšíři, neb se v něm nemohl změstknati se všemi najmilejšími přátely i poddanými svými. Štěstí v tom městě tehdy bíše, kdy Závist předeň vstúpiti chtíše a mluviti to, což poručeno měl, neb s samým králem mluviti chtěl. Tuž jemu přístup zjednali, 64
965 970 975 980 Než když již byli všickni zhuoru, tehdy táhli všichni jim na vzduoru, a když se kolivěk měli hnúti, nelze jich bylo přehlédnúti, neb tito všichni vojska měli a všudy před svými býti chtěli: Chudoba, Nemoc, Bolest, Bída, Psota, Starost, Neřád, Závist i také Slota. Neštěstí je všecky zpravoval a s tímto poselstvím k Štěstí poslal: aby jemu pověděl, co v úmysle mají, že jich táhnú a že toho nenechají, že to, což oni mají, že to chtí míti, nechtí-li jim z dobré vuole dáti, že chtí bezděky všem bráti. A Neštěstí poručil Závisti, aby mluvil, jak mu se zdá, vedlé své chytrosti, jak se k válce, aby shlédl, mají a velmi-li se nás všech bojí. Štěstí i s svými služebníky, k tomu se všemi pomocníky, a ihned honce opustili, že Závisti jsú hned v patách byli. 3la 985 990 995 Štěstí v jednom městě bíše, kteréž Veliké Bohatství jméno mějíše. To jest bylo za mnoho mil zdéli, tak jmějíše veliké zšíři, neb se v něm nemohl změstknati se všemi najmilejšími přátely i poddanými svými. Štěstí v tom městě tehdy bíše, kdy Závist předeň vstúpiti chtíše a mluviti to, což poručeno měl, neb s samým králem mluviti chtěl. Tuž jemu přístup zjednali, 64
Strana 65
a když přístup učinil k králi, ihned všem mlčeti kázali. Tu uhlédav, an všady čistě ozdobeno, div že se jemu žalostí srdce neutrhlo, vida, ano všichni v přípravě stáli, jako by je najčišť zmalovali. Zdech Závist, pomyslil sám v sobě: „Dostane-li se co toho také tobě?“ Mysle, že by chtěl radějí umříti, nemá-li toho všeho mnoho míti, tak že stál chvíli bez paměti, neb mu se chtělo toho všeho míti, vida, ano všichni dosti mají a o nic se nikdy nestarají. Tuž povstav, jako by se probudil, těmito slovy k králi pověděl: Pan Závist mluví: „Najjasnější a mnohomocný králi, i vy všichni milí páni, kteříž jste se tuto koli sešli, tohoto poselství abyšte poslyšeli, prosím, račtež otpustiti, budu-li co nelibého vašim Milostem mluviti! Račtež věřiti, žeť mi jest poručeno, cožkoli tuto bude k vám mluveno. Neštěstí, pán muoj najmilostivější“ 1000 1005 1010 1015 31b 1020 (chybí list) 1025 „Chudoba, Nemoc, Bída, Psota, Starost, Neřád, Bolest i všecka rota, vojska naše, a zvlášť Neštěstí, což jich máme pod svú mocí napořád, malí i velicí, teď sú otpovědné listy poslali a takto mně pověděti rozkázali: cožkoli budu vedlé Neštěstí počínati, 32а 65
a když přístup učinil k králi, ihned všem mlčeti kázali. Tu uhlédav, an všady čistě ozdobeno, div že se jemu žalostí srdce neutrhlo, vida, ano všichni v přípravě stáli, jako by je najčišť zmalovali. Zdech Závist, pomyslil sám v sobě: „Dostane-li se co toho také tobě?“ Mysle, že by chtěl radějí umříti, nemá-li toho všeho mnoho míti, tak že stál chvíli bez paměti, neb mu se chtělo toho všeho míti, vida, ano všichni dosti mají a o nic se nikdy nestarají. Tuž povstav, jako by se probudil, těmito slovy k králi pověděl: Pan Závist mluví: „Najjasnější a mnohomocný králi, i vy všichni milí páni, kteříž jste se tuto koli sešli, tohoto poselství abyšte poslyšeli, prosím, račtež otpustiti, budu-li co nelibého vašim Milostem mluviti! Račtež věřiti, žeť mi jest poručeno, cožkoli tuto bude k vám mluveno. Neštěstí, pán muoj najmilostivější“ 1000 1005 1010 1015 31b 1020 (chybí list) 1025 „Chudoba, Nemoc, Bída, Psota, Starost, Neřád, Bolest i všecka rota, vojska naše, a zvlášť Neštěstí, což jich máme pod svú mocí napořád, malí i velicí, teď sú otpovědné listy poslali a takto mně pověděti rozkázali: cožkoli budu vedlé Neštěstí počínati, 32а 65
Strana 66
1035 1040 1045 1050 1055 1060 Štěstí: aby jim viny neráčil dávati, že svú čest nynie ohrazují a tvoji býti nepřítelé chtějí, i všech tvých poddaných světských, také i duchovních. A z tohoť všichni vinu dávají, žes jim zebral všem, kteří co mají, a že chtí se s vámi o všecko děliti. Nechcete-li z dobré vuole vrátiti, chtí na to hrdla svá vážiti. A toť tvé Milosti oznamují, žeť otpovědi na to žádné nepotřebují, neb to rozkázaní od nich mám, a to pravím v pravé pravdě vám, že to v naší mysli nenie, abychme jaké chtěli rokovánie, s vašimi Milost(m)i aby jednáno bylo. Takť mluvím, jakž mi se poručilo, že radějí chcme hrdla skládati, nežli se v jaký tadynk dáti. Než k tomuť svolujeme a našimi to pečetmi ujistiti chceme, že s vámi věčně válku vésti budem, leč všeho, což máme, i hrdel, zbudem. Tehdy Štěstí zavolav Múdrosti, rozkáže pověděti tomu hosti, chce-li toho málo sčekati, chcem jemu otpověd dáti. Pakli se jemu nezdá učiniti toho, že nezáleží na tom mnoho, však jsme od mnohých hrdé řeči slýchali, ješto potom rovné přijímali, pak že to před sebú mají a že uzří, co z toho udělají. A najmenší nepřátelstvie ukázali 32b 1030 66
1035 1040 1045 1050 1055 1060 Štěstí: aby jim viny neráčil dávati, že svú čest nynie ohrazují a tvoji býti nepřítelé chtějí, i všech tvých poddaných světských, také i duchovních. A z tohoť všichni vinu dávají, žes jim zebral všem, kteří co mají, a že chtí se s vámi o všecko děliti. Nechcete-li z dobré vuole vrátiti, chtí na to hrdla svá vážiti. A toť tvé Milosti oznamují, žeť otpovědi na to žádné nepotřebují, neb to rozkázaní od nich mám, a to pravím v pravé pravdě vám, že to v naší mysli nenie, abychme jaké chtěli rokovánie, s vašimi Milost(m)i aby jednáno bylo. Takť mluvím, jakž mi se poručilo, že radějí chcme hrdla skládati, nežli se v jaký tadynk dáti. Než k tomuť svolujeme a našimi to pečetmi ujistiti chceme, že s vámi věčně válku vésti budem, leč všeho, což máme, i hrdel, zbudem. Tehdy Štěstí zavolav Múdrosti, rozkáže pověděti tomu hosti, chce-li toho málo sčekati, chcem jemu otpověd dáti. Pakli se jemu nezdá učiniti toho, že nezáleží na tom mnoho, však jsme od mnohých hrdé řeči slýchali, ješto potom rovné přijímali, pak že to před sebú mají a že uzří, co z toho udělají. A najmenší nepřátelstvie ukázali 32b 1030 66
Strana 67
(chybi list) Závist: 1070 1075 1080 1085 1090 1095 „viem, žeť sú neporučili toho mluviti, ještos řekl naposledy řeči své, že by rád, co na nás vidíš, aby bylo tvé! Týž se Závist velmi rozsmál a takto jim jest otpověd dal: „Ktož v peci býval, umí tam jiného hledati! Bodaj svého nepožil, kto nechce cizého žádati! Ač ty o to mnoho nemluvieš, byť všecko dali, vzal by, to dobře vieš. Neházej na kůly, všakť jest pod střechú, a protož nehrdaj řečí mú, však sem ještě neslýchal, by kto bohatstviem rozmetával. Také oč mluviti nemáš, poněvadž Štěstí za syna máš. A protož nám za zlé nemějte, neb žádný neví, koho obuv hněte, nežli toho, ktož v něm chodí. A protož my víme, co nám škodí. A bychme tak bohatství syti byli, mnozí bychom proti Štěstí nemluvili, a poněvadž jinak nemuož býti, musíme se jedni druhými živiti. A já sem proto k vám vyslán, neb sem mezi těmi najznamenitější pán, kteří o to vždycky péči mají, což kde vidí, všeho žádají. Jižť my také o to se pokusíme, neb na tom i hrdla složíme. A já div že neumru žalostí, vida, že vy máte všeho dosti, a já i s našimi že nemáme míti " ba, jest tisíckrát lépe umříti!“ Múdrost se tomu opět zasmál, řka: „Vidíš, žeť sem pravdu pověďal, 33b 1065 33a Múdrost: 67
(chybi list) Závist: 1070 1075 1080 1085 1090 1095 „viem, žeť sú neporučili toho mluviti, ještos řekl naposledy řeči své, že by rád, co na nás vidíš, aby bylo tvé! Týž se Závist velmi rozsmál a takto jim jest otpověd dal: „Ktož v peci býval, umí tam jiného hledati! Bodaj svého nepožil, kto nechce cizého žádati! Ač ty o to mnoho nemluvieš, byť všecko dali, vzal by, to dobře vieš. Neházej na kůly, všakť jest pod střechú, a protož nehrdaj řečí mú, však sem ještě neslýchal, by kto bohatstviem rozmetával. Také oč mluviti nemáš, poněvadž Štěstí za syna máš. A protož nám za zlé nemějte, neb žádný neví, koho obuv hněte, nežli toho, ktož v něm chodí. A protož my víme, co nám škodí. A bychme tak bohatství syti byli, mnozí bychom proti Štěstí nemluvili, a poněvadž jinak nemuož býti, musíme se jedni druhými živiti. A já sem proto k vám vyslán, neb sem mezi těmi najznamenitější pán, kteří o to vždycky péči mají, což kde vidí, všeho žádají. Jižť my také o to se pokusíme, neb na tom i hrdla složíme. A já div že neumru žalostí, vida, že vy máte všeho dosti, a já i s našimi že nemáme míti " ba, jest tisíckrát lépe umříti!“ Múdrost se tomu opět zasmál, řka: „Vidíš, žeť sem pravdu pověďal, 33b 1065 33a Múdrost: 67
Strana 68
1100 1105 neb vidím, co tobě škodí a v tvém srdci hněv plodí. Co já mluvím, jsúť řeči kumštovné, ale poněvadž se nezdá podobné od našeho pána rovné přijíti, když chceš, muožeš preč odjíti! A shledáte, že nás neustrašíte, ale rovné přijíti musíte!“ (chybi list) 1110 1115 1120 1125 Tehdy Závist poče mluviti: „Chci vám ot počátku praviti: (k)dyž sem najprv před králem stál (a) již sem byl poselství zdal, (t)ak sem zhlédal na vše strany, (a)no všudy lid právě vybraný, (o) no krásný, ono ještě čistčí, ono bohatý, ono bohatší, a udaj se kdež koli pohleděti, ano mi se všeho chtělo míti. Jedno cožs v světě pomyslil sobě, ano všeho dosti před očima tobě, že sám nevieš, čehoť se chce prvé míti. Tak mi se to všecko chtělo ujíti, div, že sem kdy mohl živ býti! Ale nejsú takoví jako u nás, ješto chce každý mluviti z vás, a zvlášť u vojště Neřádově nepoddá se žádný žádnému v slově. A tak pak všichni křikají, jakž se komu zdá, tak vóli mají, ale tam ti najbohatější páni stáli všichni jakožto malo(vaní) a žádný jest z nich nic nemluv(il), nežli ktož k tomu povolán byl). 34b Závist: 34a 1130 68
1100 1105 neb vidím, co tobě škodí a v tvém srdci hněv plodí. Co já mluvím, jsúť řeči kumštovné, ale poněvadž se nezdá podobné od našeho pána rovné přijíti, když chceš, muožeš preč odjíti! A shledáte, že nás neustrašíte, ale rovné přijíti musíte!“ (chybi list) 1110 1115 1120 1125 Tehdy Závist poče mluviti: „Chci vám ot počátku praviti: (k)dyž sem najprv před králem stál (a) již sem byl poselství zdal, (t)ak sem zhlédal na vše strany, (a)no všudy lid právě vybraný, (o) no krásný, ono ještě čistčí, ono bohatý, ono bohatší, a udaj se kdež koli pohleděti, ano mi se všeho chtělo míti. Jedno cožs v světě pomyslil sobě, ano všeho dosti před očima tobě, že sám nevieš, čehoť se chce prvé míti. Tak mi se to všecko chtělo ujíti, div, že sem kdy mohl živ býti! Ale nejsú takoví jako u nás, ješto chce každý mluviti z vás, a zvlášť u vojště Neřádově nepoddá se žádný žádnému v slově. A tak pak všichni křikají, jakž se komu zdá, tak vóli mají, ale tam ti najbohatější páni stáli všichni jakožto malo(vaní) a žádný jest z nich nic nemluv(il), nežli ktož k tomu povolán byl). 34b Závist: 34a 1130 68
Strana 69
1135 1140 1145 Než ten Svoboda s Pýchú by z... byli, co sú se čistě velmi připra(vi)li a tak sú se zhrda postavili, i všem jiným sú rozkazovali. A od pat až do vrchu hlavy měli na sobě příliš drahé přípravy, od perel, zlata i drahého kamenie, tu nic lacinějšího na nich nenie. Tak sú se v tom čistě stkvěli, jako by rovně shořeti měli. A věru, sobě sem tak myslil, Ó bych s vámi někde na lese byl a mohl vás tam mocen býti, musili bychom kocúra podříti! O to, což vy na sobě máte, přijdeť ještě, to shledáte! Než poselstvíť sem zdal, jakž mi poručeno a ještě ke mně dosti tvrdě mluveno. Múdrost jest od krále mluvil“ 1150 (vyříznuté listy) „a toho vězenie zbaviti. Povězte Svobodě, Pýše od nás, ať se přimluví k králi za nás, neboť jsme pro ně a vedlé nich zašli 1155 a v to těžké vězenie přišli. Hlásní odpovídají: „Věru, myť nesmíme pustiti ani s žádným o vás mluviti. Víme jistě, že bychme byli biti, neb nám přísně přikázali, abychom žádného neopovídali. A poněvadž jste již přišli v to vězenie, již žádnému, ani pánu našemu, nic do vás nenie. Protož, chcete-li zase jíti a Neštěstí se vyslúžiti 1160 35a 69
1135 1140 1145 Než ten Svoboda s Pýchú by z... byli, co sú se čistě velmi připra(vi)li a tak sú se zhrda postavili, i všem jiným sú rozkazovali. A od pat až do vrchu hlavy měli na sobě příliš drahé přípravy, od perel, zlata i drahého kamenie, tu nic lacinějšího na nich nenie. Tak sú se v tom čistě stkvěli, jako by rovně shořeti měli. A věru, sobě sem tak myslil, Ó bych s vámi někde na lese byl a mohl vás tam mocen býti, musili bychom kocúra podříti! O to, což vy na sobě máte, přijdeť ještě, to shledáte! Než poselstvíť sem zdal, jakž mi poručeno a ještě ke mně dosti tvrdě mluveno. Múdrost jest od krále mluvil“ 1150 (vyříznuté listy) „a toho vězenie zbaviti. Povězte Svobodě, Pýše od nás, ať se přimluví k králi za nás, neboť jsme pro ně a vedlé nich zašli 1155 a v to těžké vězenie přišli. Hlásní odpovídají: „Věru, myť nesmíme pustiti ani s žádným o vás mluviti. Víme jistě, že bychme byli biti, neb nám přísně přikázali, abychom žádného neopovídali. A poněvadž jste již přišli v to vězenie, již žádnému, ani pánu našemu, nic do vás nenie. Protož, chcete-li zase jíti a Neštěstí se vyslúžiti 1160 35a 69
Strana 70
1170 1175 1180 1185 1190 myť nic lepšího nevíme, a to my sami z sebe vám radíme. Tuž tito, sklopivše každý hlavu, jdú zase k Neštěstí, vahú pravú, a řkúc: „Netřebať nám pospiechati, poněvadž se nám velí vysluhovati. Vidíte, že Neštěstí mluvilo pravdu nám, pravě, co jest a přihodí se, to znám. Protož běda nám, nebožátkuom, co jsme přišli k velikým zámutkóm!“ Potom ti nepřátelé Štěstí trápili, že medulánské kníže v kostele zabili vedlé samého Štěstí to se stalo, rychle tu Neštěstí přibylo také i florenského jednoho znamenitého, Laurencius de Medicis jest bratr jeho. A tak mnohým sú často činili, že již s nimi velikú tesknost měli, neb kdež se najlépe nadáli, vždycky je ti nepřátelé jímali, trápíc, zsužujíc, i mordovali. Král Matyáš, uherský mocný pán, který byl Štěstí velmi znám, a Štěstí jej také velmi miloval to jest vešken svět dobře znal proto jej také Starost jala a k Nemoci slibem zavázala. A ač jest byl zavázán k Nemoci, proto měl při Štěstí mnoho moci. 35b 1165 (chybí list) 1195 Při těch válkách zjevil se jest rek veliký, jehož se jest bál člověk všeliký. Ten tento obyčej jest měl: když již mezi ně vskočiti chtěl, 36a 70
1170 1175 1180 1185 1190 myť nic lepšího nevíme, a to my sami z sebe vám radíme. Tuž tito, sklopivše každý hlavu, jdú zase k Neštěstí, vahú pravú, a řkúc: „Netřebať nám pospiechati, poněvadž se nám velí vysluhovati. Vidíte, že Neštěstí mluvilo pravdu nám, pravě, co jest a přihodí se, to znám. Protož běda nám, nebožátkuom, co jsme přišli k velikým zámutkóm!“ Potom ti nepřátelé Štěstí trápili, že medulánské kníže v kostele zabili vedlé samého Štěstí to se stalo, rychle tu Neštěstí přibylo také i florenského jednoho znamenitého, Laurencius de Medicis jest bratr jeho. A tak mnohým sú často činili, že již s nimi velikú tesknost měli, neb kdež se najlépe nadáli, vždycky je ti nepřátelé jímali, trápíc, zsužujíc, i mordovali. Král Matyáš, uherský mocný pán, který byl Štěstí velmi znám, a Štěstí jej také velmi miloval to jest vešken svět dobře znal proto jej také Starost jala a k Nemoci slibem zavázala. A ač jest byl zavázán k Nemoci, proto měl při Štěstí mnoho moci. 35b 1165 (chybí list) 1195 Při těch válkách zjevil se jest rek veliký, jehož se jest bál člověk všeliký. Ten tento obyčej jest měl: když již mezi ně vskočiti chtěl, 36a 70
Strana 71
1205 1210 1215 1220 1225 1230 místo lebky vzal na se umrlčí hlavu, maje suchú, bledú všecku postavu, žáby, hadi všady po něm lezli, červí se všudy rozsuli. Maje k tomu kosu v své ruce, když se rozhněval, sekl jí prudce, žádného prostě nevybíraje, u Štěstí i u Neštěstí žádnému neodpúštěje. Když koli mezi ně vskočil a ktož jej koli z nich zuočil, tak před ním každý utíkal, že to jest Smrt, to každý znal. Buď na světě král neb ktožkoli, kohož zajal kosú v městě neb v poli, každého jest hrdla zbavil, anebo pod se mocně podmanil, buď chudý, bídný aneb bohatý, a byť měl najlepší šaty. Každý musil předse jíti, kohož on jest chtěl koli míti. Tak jich mnoho zbil ten rek, že se jemu neobránil žádný člověk, aniž se obrániti jemu muože jediné smiluj se, milý Pane Bože! Nebyloť jest tak nikdy silného, ani tak mocného a statečného, neb ani bohatého ani chudého neuctil, ale musil do vrše jeho. A s kým koli on se jest speřil, každým na chřbet on udeřil, aneb na nos, neb jak se mu zdálo, tak jich byl vyplel, že jich ostalo málo. Poče se všem s ním stýskati, že již nesměli ani na městě výskati, an všecky pořád morduje, krále, pány a žádného neholduje. 36b 1200 71
1205 1210 1215 1220 1225 1230 místo lebky vzal na se umrlčí hlavu, maje suchú, bledú všecku postavu, žáby, hadi všady po něm lezli, červí se všudy rozsuli. Maje k tomu kosu v své ruce, když se rozhněval, sekl jí prudce, žádného prostě nevybíraje, u Štěstí i u Neštěstí žádnému neodpúštěje. Když koli mezi ně vskočil a ktož jej koli z nich zuočil, tak před ním každý utíkal, že to jest Smrt, to každý znal. Buď na světě král neb ktožkoli, kohož zajal kosú v městě neb v poli, každého jest hrdla zbavil, anebo pod se mocně podmanil, buď chudý, bídný aneb bohatý, a byť měl najlepší šaty. Každý musil předse jíti, kohož on jest chtěl koli míti. Tak jich mnoho zbil ten rek, že se jemu neobránil žádný člověk, aniž se obrániti jemu muože jediné smiluj se, milý Pane Bože! Nebyloť jest tak nikdy silného, ani tak mocného a statečného, neb ani bohatého ani chudého neuctil, ale musil do vrše jeho. A s kým koli on se jest speřil, každým na chřbet on udeřil, aneb na nos, neb jak se mu zdálo, tak jich byl vyplel, že jich ostalo málo. Poče se všem s ním stýskati, že již nesměli ani na městě výskati, an všecky pořád morduje, krále, pány a žádného neholduje. 36b 1200 71
Strana 72
1240 1245 1250 1255 1260 1265 Smrt: I poče Smrt velikým hlasem volati a takto těmito slovy vymlúvati, řka: „A vy se sami mordujete a žádný žádného nešanujete, však vy k tomu práva nemáte, že sem já popravce, zda toho neznáte? A jedni druhé pod se podmaňujete, že sem já posel boží, zdali nevíte? Však mi všichni poddaní musíte býti, co jest se vás kdy mohlo zroditi! Protož, Štěstí, ač chceš, ať tě živím i s svými, učini tak, jak já radím, a pomni se Bohu pokořiti, kterýž vás muož, kdy chce, skrotiti. Ale ty v svém bohatství i s poddanými přisáhl by, že nad tebú Boha není však bude-li Pán Buch chtíti, ač lidé nic, ale já mohu všecko vzíti! Však máš Múdrost při sobě, tak čiň, cožť radí a raditi bude tobě, ale ne ti tvoji herci mladí, Pýcha, Svoboda, i světští lidé jiní! A já těmto pryč rozkáži, aby proti tobě Neštěstí nemohlo, sváži, a tyto vojska pryč obrátím od vás, kteří by pak své vuole chtěli z vás užívati, chci jim životuov ukrátiti! Tu hned poče se s kosú ohýbati a napořád všecky postříhati, řka: „Vidíte-li, co mohu udělati, ač mne chcete neposlúchati?“ Tužť jich v tom vojště Smrt mnoho zbila a ostatek jich preč rozplašila, že podnes více vojsk nemají, než vždycky již poruozno bývají. 37a 37b 1235 72
1240 1245 1250 1255 1260 1265 Smrt: I poče Smrt velikým hlasem volati a takto těmito slovy vymlúvati, řka: „A vy se sami mordujete a žádný žádného nešanujete, však vy k tomu práva nemáte, že sem já popravce, zda toho neznáte? A jedni druhé pod se podmaňujete, že sem já posel boží, zdali nevíte? Však mi všichni poddaní musíte býti, co jest se vás kdy mohlo zroditi! Protož, Štěstí, ač chceš, ať tě živím i s svými, učini tak, jak já radím, a pomni se Bohu pokořiti, kterýž vás muož, kdy chce, skrotiti. Ale ty v svém bohatství i s poddanými přisáhl by, že nad tebú Boha není však bude-li Pán Buch chtíti, ač lidé nic, ale já mohu všecko vzíti! Však máš Múdrost při sobě, tak čiň, cožť radí a raditi bude tobě, ale ne ti tvoji herci mladí, Pýcha, Svoboda, i světští lidé jiní! A já těmto pryč rozkáži, aby proti tobě Neštěstí nemohlo, sváži, a tyto vojska pryč obrátím od vás, kteří by pak své vuole chtěli z vás užívati, chci jim životuov ukrátiti! Tu hned poče se s kosú ohýbati a napořád všecky postříhati, řka: „Vidíte-li, co mohu udělati, ač mne chcete neposlúchati?“ Tužť jich v tom vojště Smrt mnoho zbila a ostatek jich preč rozplašila, že podnes více vojsk nemají, než vždycky již poruozno bývají. 37a 37b 1235 72
Strana 73
Múdrost: 1270 1275 Múdrost počne hned mluviti k Smrti: „Neučiníme-li, co velíš, budem v trti. Protož, Štěstí, milý synu, chceš-li míti dlúhý věk a s námi věčný býti, umějž Boha svého nad jiné ctíti, nade všecka zboží milovati. Budeš v slávě zde, i potom s námi, jedno znaj, že Buoh jest nad námi! A služme jemu vždycky rádi všichni, staří i také mladí, nebo to všichni dobře známe, že všecky věci od něho máme. 1280 (chybí list) 1285 1290 1295 „než vždycky Bohu děkovati. Pakli dopustí chudobu, bídu i psotu, nemoc, bolest, starost, z jich vojska rotu, aby nás opět tito trápili, jediné, milý Bože, abychom v nebi byli daj nám to vše mile trpěti, což se tu koli bude nám díti, a daj se nám zde hříchóv pokáti; rač se, milý Kriste, k Bohu Otci přimlúvati! A když již bude toho čas, že by přišla smrt po nás, abychom s veselím duše poslali a s Trojicí svatú se radovali, k tomu se tak připravili s pokáním svatým, a dobře činili, jsúce v nebi s tvými volenými, se všemi anjely svatými. Ať nás nezže věčný plamen!“ Tuž skřičechu všichni: „Amen!“ 38a 73
Múdrost: 1270 1275 Múdrost počne hned mluviti k Smrti: „Neučiníme-li, co velíš, budem v trti. Protož, Štěstí, milý synu, chceš-li míti dlúhý věk a s námi věčný býti, umějž Boha svého nad jiné ctíti, nade všecka zboží milovati. Budeš v slávě zde, i potom s námi, jedno znaj, že Buoh jest nad námi! A služme jemu vždycky rádi všichni, staří i také mladí, nebo to všichni dobře známe, že všecky věci od něho máme. 1280 (chybí list) 1285 1290 1295 „než vždycky Bohu děkovati. Pakli dopustí chudobu, bídu i psotu, nemoc, bolest, starost, z jich vojska rotu, aby nás opět tito trápili, jediné, milý Bože, abychom v nebi byli daj nám to vše mile trpěti, což se tu koli bude nám díti, a daj se nám zde hříchóv pokáti; rač se, milý Kriste, k Bohu Otci přimlúvati! A když již bude toho čas, že by přišla smrt po nás, abychom s veselím duše poslali a s Trojicí svatú se radovali, k tomu se tak připravili s pokáním svatým, a dobře činili, jsúce v nebi s tvými volenými, se všemi anjely svatými. Ať nás nezže věčný plamen!“ Tuž skřičechu všichni: „Amen!“ 38a 73
Strana 74
VERŠOVÉ O MILOVNÍKU 50a 5 10 15 20 25 S velikonoci o tom čase svět se rodí znova zase, rozličně se obnovuje, když se již máj přibližuje, máj, ten čas převeselý, nenie takový přes rok celý. A jako toho času bývá, ješto tehdy všecko všady obžívá, což jest byla zima umrtvila, všecko a všudy usušila, to máj všecko zkřísí zase, veselý vešken svět čině o tom čase. A rozličně se zazelenává po všem světě, roste tráva po hájích, po lukách i po zahradách, při potocích i při všech vodách. A tak všady po všem světě hojná zelenost, všady čistě vonného kvítí a barev rozličných, bílých, červených, žlutých, brunátných. Aniž muož člověk pomysliti, co má té kratochvíle býti, aby tehdáž nenalezl při tom času, když máj přijde, přemoha zimu, řédě kvítí zeleností a dá toho všemu létu dosti, a všecko všady znovu plodí, 50b 74
VERŠOVÉ O MILOVNÍKU 50a 5 10 15 20 25 S velikonoci o tom čase svět se rodí znova zase, rozličně se obnovuje, když se již máj přibližuje, máj, ten čas převeselý, nenie takový přes rok celý. A jako toho času bývá, ješto tehdy všecko všady obžívá, což jest byla zima umrtvila, všecko a všudy usušila, to máj všecko zkřísí zase, veselý vešken svět čině o tom čase. A rozličně se zazelenává po všem světě, roste tráva po hájích, po lukách i po zahradách, při potocích i při všech vodách. A tak všady po všem světě hojná zelenost, všady čistě vonného kvítí a barev rozličných, bílých, červených, žlutých, brunátných. Aniž muož člověk pomysliti, co má té kratochvíle býti, aby tehdáž nenalezl při tom času, když máj přijde, přemoha zimu, řédě kvítí zeleností a dá toho všemu létu dosti, a všecko všady znovu plodí, 50b 74
Strana 75
35 40 45 50 55 60 obnovuje a obživuje svět, zima musí jíti před ním zpět. O tom nenie potřebí mnoho psáti a to muože každý v světě znáti, že jest pravda a klam nenie, a že jest máje všecko stvořenie, zvířata, ptactvo i lidé, křesťané, pohané i židé. Od toho chci nynie počíti. Nestyšte sobě poslyšeti, co se jest mně přihodilo tehdáž, když jest o tom čase bylo, kterýž já teď svrchu chválím. Nepřičin(ím), ale spíš umálím. Miloval sem jednu pěknú paní, kteráž ve dne, v noci i na svítaní vždycky mi mé srdce ryla, neb jest daleko ode mne byla. Když sem ji najviec miloval, v svém srdci za najlepší klénot choval, musil sem jí nevídati, ale vždy věrně zpomínati. Toť mi najvětší radost činilo, a nic mi veselejí nebylo, než vždy mysliti nětco o ní a ustavičně túžiti po ní, neb nic mi v svě(tě) nezdálo se činiti veselejšího, než abych mohl o ní mysliti. Až vtom jednú také vyjidech, nedaleko odšed, stezku nadjidech, po níž šel sem sám jediný, nebyl se mnú žádný jiný. I uhlédach kvítí rozličného, přečistého a převonného, i rozličných zeleností s utěšeným víc než dosti ptactva zpievaním. 5la 30 75
35 40 45 50 55 60 obnovuje a obživuje svět, zima musí jíti před ním zpět. O tom nenie potřebí mnoho psáti a to muože každý v světě znáti, že jest pravda a klam nenie, a že jest máje všecko stvořenie, zvířata, ptactvo i lidé, křesťané, pohané i židé. Od toho chci nynie počíti. Nestyšte sobě poslyšeti, co se jest mně přihodilo tehdáž, když jest o tom čase bylo, kterýž já teď svrchu chválím. Nepřičin(ím), ale spíš umálím. Miloval sem jednu pěknú paní, kteráž ve dne, v noci i na svítaní vždycky mi mé srdce ryla, neb jest daleko ode mne byla. Když sem ji najviec miloval, v svém srdci za najlepší klénot choval, musil sem jí nevídati, ale vždy věrně zpomínati. Toť mi najvětší radost činilo, a nic mi veselejí nebylo, než vždy mysliti nětco o ní a ustavičně túžiti po ní, neb nic mi v svě(tě) nezdálo se činiti veselejšího, než abych mohl o ní mysliti. Až vtom jednú také vyjidech, nedaleko odšed, stezku nadjidech, po níž šel sem sám jediný, nebyl se mnú žádný jiný. I uhlédach kvítí rozličného, přečistého a převonného, i rozličných zeleností s utěšeným víc než dosti ptactva zpievaním. 5la 30 75
Strana 76
65 Neumiem o tom pověděti, co mi se tu událo viděti, ale nemohl sem býti vesel, když sem tu té jisté neměl, kterúž bych byl radějí viděl 51b (část — asi při zápisu skladeb — byla vynechána) 70 75 80 nežli jeho muož svět v sobě míti, i nade všecko utěšenie, což jeho muož míti boží stvořenie. A tak vždy přes tu stezku jidech, až převelmi čistú studnici nalezech, v níž nadjidech vodu živú, ana se dře z skály mocí pravú, čistý pramen bystrý maje, živú vodu vydávaje. I počech do ní hleděti, zpoleh na loket, zdychaje přečasto opět, i počech takto opět mysliti: „Ó co bych chtěl rád netúžiti, bych tě měl, má milá, při sobě, spomohla by mi v této mé sirobě, v kteréž musím pro tvú lásku býti, najveselejí mi vší se radostí krýti“ 85 (chybí list) 90 i udach mi se pohleděti okolo sebe, uhlédach pěknú pannu, zdál mi se anjel z nebe, ana stojí v čistých šatech, že se jí tak na své mysli užasech, a vytřeštiv na ni oči jako omámený, i stoje, pravý blázen z brku vyražený! Tu ta panna přečistým krokem, hlediec na mě svým milým okem, 52a 76
65 Neumiem o tom pověděti, co mi se tu událo viděti, ale nemohl sem býti vesel, když sem tu té jisté neměl, kterúž bych byl radějí viděl 51b (část — asi při zápisu skladeb — byla vynechána) 70 75 80 nežli jeho muož svět v sobě míti, i nade všecko utěšenie, což jeho muož míti boží stvořenie. A tak vždy přes tu stezku jidech, až převelmi čistú studnici nalezech, v níž nadjidech vodu živú, ana se dře z skály mocí pravú, čistý pramen bystrý maje, živú vodu vydávaje. I počech do ní hleděti, zpoleh na loket, zdychaje přečasto opět, i počech takto opět mysliti: „Ó co bych chtěl rád netúžiti, bych tě měl, má milá, při sobě, spomohla by mi v této mé sirobě, v kteréž musím pro tvú lásku býti, najveselejí mi vší se radostí krýti“ 85 (chybí list) 90 i udach mi se pohleděti okolo sebe, uhlédach pěknú pannu, zdál mi se anjel z nebe, ana stojí v čistých šatech, že se jí tak na své mysli užasech, a vytřeštiv na ni oči jako omámený, i stoje, pravý blázen z brku vyražený! Tu ta panna přečistým krokem, hlediec na mě svým milým okem, 52a 76
Strana 77
100 105 110 115 120 125 ke mně samému přistúpila a takto ke mně promluvila: „Rač tě Pán Buch pozdraviti!" Já počech také sotva mluviti, řka: „Děkujiť já tvé milosti! Tak sem se lekl, až toho dosti! „Milý, proč se mne lekáš? Však nejsem obluda, to na mě znáš!“ A v tom mi své ruky podala a mne převelmi ochotně objala. I poče ke mně tak přepěkně mluviti, a ten veselý máj mně chváliti, jeho mi všicku radost vypravujíc, i jeho povahy všecky oznamujíc, řkúc: „Pohleď všady na vše strany, jaký to čas převybraný, ano se veselí všecko stvořenie, čisté barvy a vuoně rozličného kořenie, jako by všecko chtělo poskočiti a zdá mi se, že se tobě chce mysliti! Poď teď, nedaleko tě poodvedu, a na tak veselém místě s tebú sedu, ješto se bude zdáti ráje dosti, leč jsi přemožen od žalosti; chciť se s tebú tak těšiti, jakž najlépe budu uměti, s přeochotným častým objímaním, k tomu milú, čistú řečí a líbaním. Však vidieš, že sem osoby té, že bych měla utěšiti srdce smutné!“ I vede mě s sebú na tak místo čisté, pravím pravdu, to jest jisté, že neumiem o tom vypraviti, ani toho místa vychváliti, jak jest převeselé bylo. Tuť se tepru srdce mé zarmútilo, 52b 95 77
100 105 110 115 120 125 ke mně samému přistúpila a takto ke mně promluvila: „Rač tě Pán Buch pozdraviti!" Já počech také sotva mluviti, řka: „Děkujiť já tvé milosti! Tak sem se lekl, až toho dosti! „Milý, proč se mne lekáš? Však nejsem obluda, to na mě znáš!“ A v tom mi své ruky podala a mne převelmi ochotně objala. I poče ke mně tak přepěkně mluviti, a ten veselý máj mně chváliti, jeho mi všicku radost vypravujíc, i jeho povahy všecky oznamujíc, řkúc: „Pohleď všady na vše strany, jaký to čas převybraný, ano se veselí všecko stvořenie, čisté barvy a vuoně rozličného kořenie, jako by všecko chtělo poskočiti a zdá mi se, že se tobě chce mysliti! Poď teď, nedaleko tě poodvedu, a na tak veselém místě s tebú sedu, ješto se bude zdáti ráje dosti, leč jsi přemožen od žalosti; chciť se s tebú tak těšiti, jakž najlépe budu uměti, s přeochotným častým objímaním, k tomu milú, čistú řečí a líbaním. Však vidieš, že sem osoby té, že bych měla utěšiti srdce smutné!“ I vede mě s sebú na tak místo čisté, pravím pravdu, to jest jisté, že neumiem o tom vypraviti, ani toho místa vychváliti, jak jest převeselé bylo. Tuť se tepru srdce mé zarmútilo, 52b 95 77
Strana 78
135 140 145 150 155 160 že tu nenie paní té, kteráž těší vždy srdce mé. I počech velmi těžce zdychati a panna mě opět poče tázati: „Pročs nevesel a proč vždy myslíš? Mohu-li tě utěšiti, chci ráda, to vidíš, a s tebú kratochvíl poctivú vésti, prosím, rač tu se mnú siesti!“ „Sednu, panno, kde rozkážeš, a poviemť všecko, co mě otážeš, neb tohoto času veselého nic neviním, a tě, převelmi pěknú pannu, vidím, s níž muož každý vesel býti, komužkoli toho ráčí příti. Neb sem v túhách nynie svázán, pro něž sem v světě bídný nazván, jsa jat i svázán od milosti, že nevím, kterak počíti praviti tvé ctnosti. Ó panno, by znala, co mně škodí! „Pověz, milý, ačt se hodí! Umím-li já pomoci neb raditi, chciť tě ráda tvé žalosti zbaviti, jedno svobodně mi všecko pověz! „Panno, kdy ráčíš slyšeti, to na mě věz, že sem strápen přetěžkú milostí, že se nevím kam díti před žalostí. Já mním, že nenie v světě toho, by měl pro milost žalosti tak mnoho, kterúž já mám pro túženie, nemoha míti žádného utěšenie, když své najmilejší nemohu viděti. Jaký mám po ní zámutek, chci pověděti. Co kde vidím najpodobnějšího k radosti, div mi se srdce nerozpučí žalostí; a kdež vidím lidi veselé, 53b 130 53a 78
135 140 145 150 155 160 že tu nenie paní té, kteráž těší vždy srdce mé. I počech velmi těžce zdychati a panna mě opět poče tázati: „Pročs nevesel a proč vždy myslíš? Mohu-li tě utěšiti, chci ráda, to vidíš, a s tebú kratochvíl poctivú vésti, prosím, rač tu se mnú siesti!“ „Sednu, panno, kde rozkážeš, a poviemť všecko, co mě otážeš, neb tohoto času veselého nic neviním, a tě, převelmi pěknú pannu, vidím, s níž muož každý vesel býti, komužkoli toho ráčí příti. Neb sem v túhách nynie svázán, pro něž sem v světě bídný nazván, jsa jat i svázán od milosti, že nevím, kterak počíti praviti tvé ctnosti. Ó panno, by znala, co mně škodí! „Pověz, milý, ačt se hodí! Umím-li já pomoci neb raditi, chciť tě ráda tvé žalosti zbaviti, jedno svobodně mi všecko pověz! „Panno, kdy ráčíš slyšeti, to na mě věz, že sem strápen přetěžkú milostí, že se nevím kam díti před žalostí. Já mním, že nenie v světě toho, by měl pro milost žalosti tak mnoho, kterúž já mám pro túženie, nemoha míti žádného utěšenie, když své najmilejší nemohu viděti. Jaký mám po ní zámutek, chci pověděti. Co kde vidím najpodobnějšího k radosti, div mi se srdce nerozpučí žalostí; a kdež vidím lidi veselé, 53b 130 53a 78
Strana 79
170 175 180 185 190 195 všecko mě mrzí, když tu nenie té, kterúž miluji víc než co živého. Neumiem praviti nic jiného, než že sem prohrál vešken boj, její sem a ne sám svuoj, neb jest laskava věrně na mě a což jí se ctí, učiní vše pro mě. I toť pravím, panno, věrně tobě!“ Panna vece: „Prosím, nestyšť sobě, neb chci o to s tebú šíře rozmluviti, a zdali budu moci tě utěšiti, toť bych ráda pro tě učinila, a tobě vždy věrně poradila, čím by pozbyl těžkého túžení. Medle, pěkná-li to jest paní, jestli možné, prosím, rač mi pověděti!“ „Ba přerád, milá panno, jedno rač slyšeti! Pravím toto summú tobě, tak sem ji upevnil v srdci sobě, že mi se v světě pěknější nezdá, a že jedva Buoh v nebi tak pěknú má, a neumiem toho vypraviti." Panna vece: „Nenie se tehdy čemu diviti, poněvadž k ní tu milost máš, v kteréž se sám přede mnú znáš. Protož já pravím vždy tvé milosti a v pravé pravdě bez chytrosti, ať bych mohla co tobě spomoci, nespala bych ve dne i v noci, kdyby mohl míti jiný úmysl k milosti, připsalť by to každý k ctnosti; neb v čemžkoli míru před sebú máš, srdci svému i sobě lépe uděláš, a to potom vočitě uzříš!“ „Mluvíš, milá panno, jak rozumieš. Však já sobě sám nemohu nic pomoci, 54a 54b 165 200 79
170 175 180 185 190 195 všecko mě mrzí, když tu nenie té, kterúž miluji víc než co živého. Neumiem praviti nic jiného, než že sem prohrál vešken boj, její sem a ne sám svuoj, neb jest laskava věrně na mě a což jí se ctí, učiní vše pro mě. I toť pravím, panno, věrně tobě!“ Panna vece: „Prosím, nestyšť sobě, neb chci o to s tebú šíře rozmluviti, a zdali budu moci tě utěšiti, toť bych ráda pro tě učinila, a tobě vždy věrně poradila, čím by pozbyl těžkého túžení. Medle, pěkná-li to jest paní, jestli možné, prosím, rač mi pověděti!“ „Ba přerád, milá panno, jedno rač slyšeti! Pravím toto summú tobě, tak sem ji upevnil v srdci sobě, že mi se v světě pěknější nezdá, a že jedva Buoh v nebi tak pěknú má, a neumiem toho vypraviti." Panna vece: „Nenie se tehdy čemu diviti, poněvadž k ní tu milost máš, v kteréž se sám přede mnú znáš. Protož já pravím vždy tvé milosti a v pravé pravdě bez chytrosti, ať bych mohla co tobě spomoci, nespala bych ve dne i v noci, kdyby mohl míti jiný úmysl k milosti, připsalť by to každý k ctnosti; neb v čemžkoli míru před sebú máš, srdci svému i sobě lépe uděláš, a to potom vočitě uzříš!“ „Mluvíš, milá panno, jak rozumieš. Však já sobě sám nemohu nic pomoci, 54a 54b 165 200 79
Strana 80
205 210 215 220 225 230 ani ty mně, by myslila o to i v noci. A byť mi radil vešken svět, mně se všecko zdá zpět. Abych ji co mohl méně milovati, nechce mi se v tom žádného poslúchati, a ktož mi koli od toho radí, netbám, nech se o to se mnú, jak chce, vadí. A buď já při lidech nebo sám, když jí nenie, všudy sem svázán, té ze všech najkrajší paní; jatý sem, a rád, v její milování a mám nepokoj ve dne i v noci. Žádná nemá nade mnú té moci, abych ji mohl tak v srdci míti, pro ni žádné jiné nepříti, neb tak mě jest sobě podmanila, a mé srdce tuze zavázala, že na ni nemohu zapomenúti, ani v svém myšlenie pominúti, že mě právě v srdce ranila, její dobrota ke mně mne sobě podmanila. A tak sem se rozpálil v její milosti, když jí nevidím, pručím se žalostí a tak sem velikú milostí obtížen, že muoj rozum vešken súžen. Pro její samé milování opustil sem všecky panny i paní, a nadiviti se nemohu tomu, čím sem živ pro túženie, buď poručeno Bohu, a divím se vždycky sám sobě. Milá panno, však poviem tobě, že sem kdy pro túžení živ a jest to příliš veliký div, že to kdy mohu snésti sám, co já po ní přetěžké žalosti mám. A neumiem polovici pověděti, 55a 235 80
205 210 215 220 225 230 ani ty mně, by myslila o to i v noci. A byť mi radil vešken svět, mně se všecko zdá zpět. Abych ji co mohl méně milovati, nechce mi se v tom žádného poslúchati, a ktož mi koli od toho radí, netbám, nech se o to se mnú, jak chce, vadí. A buď já při lidech nebo sám, když jí nenie, všudy sem svázán, té ze všech najkrajší paní; jatý sem, a rád, v její milování a mám nepokoj ve dne i v noci. Žádná nemá nade mnú té moci, abych ji mohl tak v srdci míti, pro ni žádné jiné nepříti, neb tak mě jest sobě podmanila, a mé srdce tuze zavázala, že na ni nemohu zapomenúti, ani v svém myšlenie pominúti, že mě právě v srdce ranila, její dobrota ke mně mne sobě podmanila. A tak sem se rozpálil v její milosti, když jí nevidím, pručím se žalostí a tak sem velikú milostí obtížen, že muoj rozum vešken súžen. Pro její samé milování opustil sem všecky panny i paní, a nadiviti se nemohu tomu, čím sem živ pro túženie, buď poručeno Bohu, a divím se vždycky sám sobě. Milá panno, však poviem tobě, že sem kdy pro túžení živ a jest to příliš veliký div, že to kdy mohu snésti sám, co já po ní přetěžké žalosti mám. A neumiem polovici pověděti, 55a 235 80
Strana 81
240 245 250 255 260 265 kterak mi se ji chce viděti. By mi kto uměl poraditi, chtěl bych jemu věrně zaslúžiti, abych v tom mohl míti nějakú míru; neboť pravím pro svú víru, že mi přijde v jednom dni mnohotisíckrát zpomenúti na ni, abych mohl při ní býti! Tožť tepruv nemohu žalosti zbýti, a že mi tepru tíž než prvé bylo. Ó by mé srdce toho nějak zbylo, a mohl na míru přijíti, z tak těžké milosti vyjíti, děkoval bych svému Bohu! Takto dlúho živ býti nemohu, a jestliže ji neuzřím vskóře, tepruv se rozmuože mé hoře. Však mnohokrát v myšlení sedím, že pravý zaklaný beran hledím, a mluv se mnú, kto chce, co chce, nic mi se otpověděti nechce, že by ke mně střílel, tak sedím, a vím, že dosti vztekle hledím. By mi najlahodnějí kto vymlúval, vše mi po témž, jako by mi lál, nebo ani druhdy slyším, ani vidím, probera se z toho, druhdy se zastydím. Těžké břímě na mne jest zvalila, pro tu milost, kterú k ní mám, radosti mě zbavila. Toť by mi bylo najvíc k radosti, uhlédaje ji, abych pověděl jí o své žalosti, kterúž sem těžkú po ní měl, dokudž sem jí při sobě neměl. Než nechtěl bych, by kto měl slyšeti, sám bych jí chtěl pověděti, slovo od slova, té přemilé paní, 55b 56a 270 81
240 245 250 255 260 265 kterak mi se ji chce viděti. By mi kto uměl poraditi, chtěl bych jemu věrně zaslúžiti, abych v tom mohl míti nějakú míru; neboť pravím pro svú víru, že mi přijde v jednom dni mnohotisíckrát zpomenúti na ni, abych mohl při ní býti! Tožť tepruv nemohu žalosti zbýti, a že mi tepru tíž než prvé bylo. Ó by mé srdce toho nějak zbylo, a mohl na míru přijíti, z tak těžké milosti vyjíti, děkoval bych svému Bohu! Takto dlúho živ býti nemohu, a jestliže ji neuzřím vskóře, tepruv se rozmuože mé hoře. Však mnohokrát v myšlení sedím, že pravý zaklaný beran hledím, a mluv se mnú, kto chce, co chce, nic mi se otpověděti nechce, že by ke mně střílel, tak sedím, a vím, že dosti vztekle hledím. By mi najlahodnějí kto vymlúval, vše mi po témž, jako by mi lál, nebo ani druhdy slyším, ani vidím, probera se z toho, druhdy se zastydím. Těžké břímě na mne jest zvalila, pro tu milost, kterú k ní mám, radosti mě zbavila. Toť by mi bylo najvíc k radosti, uhlédaje ji, abych pověděl jí o své žalosti, kterúž sem těžkú po ní měl, dokudž sem jí při sobě neměl. Než nechtěl bych, by kto měl slyšeti, sám bych jí chtěl pověděti, slovo od slova, té přemilé paní, 55b 56a 270 81
Strana 82
280 285 290 295 300 305 že jest neslýchala o světském milování, o túženie, o tesknosti i o žalosti, že jest neslýchala z své mladosti, ani jest kdy o tom čítala, ztěžka by kdy jakživa vídala, (by) pro jednu v tak veliké žalosti byl, jakož já pro ni bývám, že toho žádnému napřed nedávám, a jak se svět najprvé počal, by kto tak věrně a příliš miloval ženu neb pannu, jako já ji miluji, a Pánu Bohu přísahám i slibuji, že nechci míti rovného sobě, by byl v světě věrnější než já tobě. Uměl bych s ní rozmluviti a proč tak toužím, oznámiti. Budiž to poručeno Pánu Bohu, že já sobě raditi neumím, ani mohu, 66 a zda by mi z toho pomohl, nežli ona." „A protož nemysli ty na to,“ vece panna, „daj mi to znáti a s sebú mluviti, kto ví, co komu kto spomuož. Pověz mi, jestliže to býti muož, a rozumíš-li, jest-li jí to pak vděk, co ty se tuto trápíš kolivěk, s tím túžením tvým a myšlením, a také-li si tak vážen v srdci jejím prosím, odpusť, že chci zvěděti!“ „Milá panno, račiž jediné poslyšeti! Kterak míníš, nevím, právě-li dorozumívám, tak-li, že by ráda viděla, jak se k své milé mám?“ „A já bych to ráda viděla, a to sem se ještě otázati chtěla, kterak tomu mám rozuměti, prosím, rač mi to pověděti! Mně se zdá, že víc žalosti míváš, 56b 275 57a 82
280 285 290 295 300 305 že jest neslýchala o světském milování, o túženie, o tesknosti i o žalosti, že jest neslýchala z své mladosti, ani jest kdy o tom čítala, ztěžka by kdy jakživa vídala, (by) pro jednu v tak veliké žalosti byl, jakož já pro ni bývám, že toho žádnému napřed nedávám, a jak se svět najprvé počal, by kto tak věrně a příliš miloval ženu neb pannu, jako já ji miluji, a Pánu Bohu přísahám i slibuji, že nechci míti rovného sobě, by byl v světě věrnější než já tobě. Uměl bych s ní rozmluviti a proč tak toužím, oznámiti. Budiž to poručeno Pánu Bohu, že já sobě raditi neumím, ani mohu, 66 a zda by mi z toho pomohl, nežli ona." „A protož nemysli ty na to,“ vece panna, „daj mi to znáti a s sebú mluviti, kto ví, co komu kto spomuož. Pověz mi, jestliže to býti muož, a rozumíš-li, jest-li jí to pak vděk, co ty se tuto trápíš kolivěk, s tím túžením tvým a myšlením, a také-li si tak vážen v srdci jejím prosím, odpusť, že chci zvěděti!“ „Milá panno, račiž jediné poslyšeti! Kterak míníš, nevím, právě-li dorozumívám, tak-li, že by ráda viděla, jak se k své milé mám?“ „A já bych to ráda viděla, a to sem se ještě otázati chtěla, kterak tomu mám rozuměti, prosím, rač mi to pověděti! Mně se zdá, že víc žalosti míváš, 56b 275 57a 82
Strana 83
315 320 325 330 335 340 než, dokud si živ, radosti poznáš, žet bývá veselé příliš krátko, rovně jako by byl její nebožátko. A toto tebe ještě také táži, velmi-li ona sobě to váží, když jí o své těžké milosti žaluješ a že se po ní tak vaříš i pečeš — čili se jí chce tomu zasmáti, aneb zdali to u kumšt obrátí? Jižť se mnoho a dost všetečně ptám, ale neměj za zlé, neb's se zmínil o to sám! „Ba, milá panno, coť mám za zlé míti? Šťastný sem, že mě chceš slyšeti! Mohuť to přisíci a bez hříchu, žeť ona z toho nemá žádného smíchu, neb ví, že nekumštuji, že ji nad vešken svět miluji. A když se s ní kolivěk shledám, vždycky ji k sobě vochotnú uhlédám, bych jí neviem co chtěl pověděti, hned mě jest hotova slyšeti. A když ji najprvé uhlédám, ihned jako noh před ní nemám, pro velikú hořící milost. Pohledě na její krásnú zpanilost, neviem, co mám najprv promluviti, studem sem něm a neviem, co činiti, maje státi před ní jako dvořák, i stojím jako lelek anebo žák. A ona, vidúc mě tak utrápeného, nedí mi žádného slova zlého, ale ochotně mě přitulí k sobě, řkúc: Muoj najmilejší, coť škodí tobě, žes tak velmi těžce smuten? Nestaraj se, jedno bud ochoten 57b 310 83
315 320 325 330 335 340 než, dokud si živ, radosti poznáš, žet bývá veselé příliš krátko, rovně jako by byl její nebožátko. A toto tebe ještě také táži, velmi-li ona sobě to váží, když jí o své těžké milosti žaluješ a že se po ní tak vaříš i pečeš — čili se jí chce tomu zasmáti, aneb zdali to u kumšt obrátí? Jižť se mnoho a dost všetečně ptám, ale neměj za zlé, neb's se zmínil o to sám! „Ba, milá panno, coť mám za zlé míti? Šťastný sem, že mě chceš slyšeti! Mohuť to přisíci a bez hříchu, žeť ona z toho nemá žádného smíchu, neb ví, že nekumštuji, že ji nad vešken svět miluji. A když se s ní kolivěk shledám, vždycky ji k sobě vochotnú uhlédám, bych jí neviem co chtěl pověděti, hned mě jest hotova slyšeti. A když ji najprvé uhlédám, ihned jako noh před ní nemám, pro velikú hořící milost. Pohledě na její krásnú zpanilost, neviem, co mám najprv promluviti, studem sem něm a neviem, co činiti, maje státi před ní jako dvořák, i stojím jako lelek anebo žák. A ona, vidúc mě tak utrápeného, nedí mi žádného slova zlého, ale ochotně mě přitulí k sobě, řkúc: Muoj najmilejší, coť škodí tobě, žes tak velmi těžce smuten? Nestaraj se, jedno bud ochoten 57b 310 83
Strana 84
350 355 360 365 370 375 a buď vesel, však mě teď máš, nic milejšího v světě nemám, to znáš!“ Tužť mě nepřesta objímati, k sobě přitiskati a ochotně líbati těmi ústky čistými jako červená ruože. Ach nastojte, muoj milý Bože, že ji nemám nynie zuočiti, srdce by mi se žalostí mohlo rozskočiti! By ty viděla, když již se mnú sede, tuť se mnú rozličnú kratochvíl vede, bílýma, ušlechtilýma rukama stiskajíc mě okolo hrdla svýma, vždy a vždy ustavičně líbajíc, a mně takové řeči mluviec, řkúci: »Muoj najmilejší, raď mi sám, co více k tvému veselí učiniti mám? Všecko učiním, co tvému srdci radost plodí, ať mi jedno mé cti neškodí! Což tě jedno muož veseliti, máš mě ve všem povolnu míti, nebo jsúci s tebu v rozlúčenie, často sem mívala spomyšlenie, abych se s tebú mohla shledati! Rozličných cest musila sem hledati, že sem vždy to k místu přivedla a teď vedle boka tvého sedla, že tomu žádný nesrozumí muž, ani žádný, kde sem nynie, o tom neví, než ty, muoj najmilejší, příteli v světě najvěrnější.“ Tuž já, probudě se jako ze spaní, i dím:,Má ze všech najmilejší paní, zdá mi se, že sva se let tisíc neviděla! Panna mne se opět otázala: „Když vy se pak spolu sejdete a jediná sama spolu sedete, ““ 58a 58b 345 84
350 355 360 365 370 375 a buď vesel, však mě teď máš, nic milejšího v světě nemám, to znáš!“ Tužť mě nepřesta objímati, k sobě přitiskati a ochotně líbati těmi ústky čistými jako červená ruože. Ach nastojte, muoj milý Bože, že ji nemám nynie zuočiti, srdce by mi se žalostí mohlo rozskočiti! By ty viděla, když již se mnú sede, tuť se mnú rozličnú kratochvíl vede, bílýma, ušlechtilýma rukama stiskajíc mě okolo hrdla svýma, vždy a vždy ustavičně líbajíc, a mně takové řeči mluviec, řkúci: »Muoj najmilejší, raď mi sám, co více k tvému veselí učiniti mám? Všecko učiním, co tvému srdci radost plodí, ať mi jedno mé cti neškodí! Což tě jedno muož veseliti, máš mě ve všem povolnu míti, nebo jsúci s tebu v rozlúčenie, často sem mívala spomyšlenie, abych se s tebú mohla shledati! Rozličných cest musila sem hledati, že sem vždy to k místu přivedla a teď vedle boka tvého sedla, že tomu žádný nesrozumí muž, ani žádný, kde sem nynie, o tom neví, než ty, muoj najmilejší, příteli v světě najvěrnější.“ Tuž já, probudě se jako ze spaní, i dím:,Má ze všech najmilejší paní, zdá mi se, že sva se let tisíc neviděla! Panna mne se opět otázala: „Když vy se pak spolu sejdete a jediná sama spolu sedete, ““ 58a 58b 345 84
Strana 85
385 390 395 400 405 410 kdež nenie tu člověka žádného, co žádá jeden od druhého, aneb čeho ona žádá na tobě, prosím, povězma pravdu sobě! „Panenko milá, chciť já rád pověděti, neteskli sobě jediné málo poslyšeti! Dí mi ta má najpěknější milá, při níž mé srdce, mysl i má síla: „Tys mé najvětší utěšenie, miluji tě nade všecko stvořenie, nad zlato, perly i drahé kamenie, a nic milejšího u mém srdci nenie! Buď vesel a buď živ bez starosti, mému srdci najmilejší hosti! Byť césaři, králi, knížata i páni všichni po mé lásce stáli, a dadúc mi všecka zboží svá, opustiec to všecko, já sem tvá! A s tímť chci do hrobu jíti, do mé smrti nechci milejšího míti! Také tebe prosím, najmilejší muoj, všady, kdež muožeš, tu po cti stuoj, a měj ode mne to naučenie: Ktož o které panně neb paní mluví, a ji na cti dotýkaje, buď mu nepřítel, kvasu s ním nemaje! Pakli toho nemuožeš staviti, hled se nakonec zbaviti, neb v tom nic rytieřského nenie, ktožkoli panny, paní hanie! I sám buď svého jazyku mocen, o žádné zle nemluv, buď jim radši pomocen, žádného prostě nepomlúvaje, od toho se pilně chovaje! S prvními věcmi měj Boha na paměti, žádost maje, vždy slovo boží slyšeti. 59a 380 415 85
385 390 395 400 405 410 kdež nenie tu člověka žádného, co žádá jeden od druhého, aneb čeho ona žádá na tobě, prosím, povězma pravdu sobě! „Panenko milá, chciť já rád pověděti, neteskli sobě jediné málo poslyšeti! Dí mi ta má najpěknější milá, při níž mé srdce, mysl i má síla: „Tys mé najvětší utěšenie, miluji tě nade všecko stvořenie, nad zlato, perly i drahé kamenie, a nic milejšího u mém srdci nenie! Buď vesel a buď živ bez starosti, mému srdci najmilejší hosti! Byť césaři, králi, knížata i páni všichni po mé lásce stáli, a dadúc mi všecka zboží svá, opustiec to všecko, já sem tvá! A s tímť chci do hrobu jíti, do mé smrti nechci milejšího míti! Také tebe prosím, najmilejší muoj, všady, kdež muožeš, tu po cti stuoj, a měj ode mne to naučenie: Ktož o které panně neb paní mluví, a ji na cti dotýkaje, buď mu nepřítel, kvasu s ním nemaje! Pakli toho nemuožeš staviti, hled se nakonec zbaviti, neb v tom nic rytieřského nenie, ktožkoli panny, paní hanie! I sám buď svého jazyku mocen, o žádné zle nemluv, buď jim radši pomocen, žádného prostě nepomlúvaje, od toho se pilně chovaje! S prvními věcmi měj Boha na paměti, žádost maje, vždy slovo boží slyšeti. 59a 380 415 85
Strana 86
420 425 430 435 440 445 A když budeš nade všecko Boha ctíti, nikdy v ničemž nemuož se zle díti. K tomu drž se také rád lidí dobrých, vyhýbaje se obecnosti zlých, nebo s dobrými za dobrého jmien budeš a vedlé zlých dobré pověsti zbudeš! Varuj se v každé hospodě dlužen býti, a v každé krčmě s vožralci píti! Byť pak se nesli k tobě s poctami, vyhni se jim, kdež muožeš, na strany! Neb v tom nedojdeš slova lepšieho, než žeť dějí: „Bude čistý vožralec z něho, neb neumí trunku žádnému otpověděti, věru se bude pěkně napíjeti!“ Poviemť ještě více tobě: Když já koli slyším o tobě, že tě chválé, žes muž dobrý a mezi dobrými lidmi svobodný (rozprávějíc také o tvé smělosti), že mi srdce pléše v radosti. A kteráž tě v stálé mysli sezná, a tě v tvých rytieřských kusiech pozná, každá tě bude milovati chtíti, ale prosím, rač mě samu v srdci míti! A prosím, cti rád každého dobrého, nevaž sobě lehce žádného, ani chudého, neb nemuož tak chudý býti, ať by se nemohl někdy oplatiti, co mu koli dobrého učiníš. Neradímť zle, to potom zvieš! A měj se pěkně od koní i zbroje, v rytieřských kusiech nemaje pokoje! K tomu budeš laskav na myslivost toť jest jedna rytieřská ctnost. K tomu nehleď žádného svévolně ze cti lúpiti, mlč radši, nechceš-li dobře mluviti! 60a 59b 450 86
420 425 430 435 440 445 A když budeš nade všecko Boha ctíti, nikdy v ničemž nemuož se zle díti. K tomu drž se také rád lidí dobrých, vyhýbaje se obecnosti zlých, nebo s dobrými za dobrého jmien budeš a vedlé zlých dobré pověsti zbudeš! Varuj se v každé hospodě dlužen býti, a v každé krčmě s vožralci píti! Byť pak se nesli k tobě s poctami, vyhni se jim, kdež muožeš, na strany! Neb v tom nedojdeš slova lepšieho, než žeť dějí: „Bude čistý vožralec z něho, neb neumí trunku žádnému otpověděti, věru se bude pěkně napíjeti!“ Poviemť ještě více tobě: Když já koli slyším o tobě, že tě chválé, žes muž dobrý a mezi dobrými lidmi svobodný (rozprávějíc také o tvé smělosti), že mi srdce pléše v radosti. A kteráž tě v stálé mysli sezná, a tě v tvých rytieřských kusiech pozná, každá tě bude milovati chtíti, ale prosím, rač mě samu v srdci míti! A prosím, cti rád každého dobrého, nevaž sobě lehce žádného, ani chudého, neb nemuož tak chudý býti, ať by se nemohl někdy oplatiti, co mu koli dobrého učiníš. Neradímť zle, to potom zvieš! A měj se pěkně od koní i zbroje, v rytieřských kusiech nemaje pokoje! K tomu budeš laskav na myslivost toť jest jedna rytieřská ctnost. K tomu nehleď žádného svévolně ze cti lúpiti, mlč radši, nechceš-li dobře mluviti! 60a 59b 450 86
Strana 87
455 460 465 470 475 480 Též také kto by chtěl sáhnúti na čest, znaj, že to tvuoj nápilnější klénot jest, uměj toho mužsky brániti a cti do toho hrdla chrániti, neb by mne, i každého, omrzal, jakž by na čest málo tbal! Ne proto mluvím, bych tě tepru cvičila jista sem, že jest čest tvá i má milá! neb přítel věrný má dóvěrně mluviti a nic před přítelem netajiti! Ještě toto pravím, co mám v sobě: Udá-liť se kde kdykoli tobě s nepřátely na poli činiti míti, z kohož muožeš býti, hleď jej jíti, a nic, jako na ctného muže sluší! Milovati tě všady musí panny, paní i každý člověk; kdežto uslyší ktokolivěk, každý dí: „Hle toho muže ctného, toť pravý rek života svého!“ Však i já k tobě proto lásku mám, že tak učiníš, to já znám, neb v tobě jest všecka má naděje, protož mé srdce věrně přeje! Já se sic nebojím pomlúvaní, leč by kto pro tě nenechal o mně žvaní, prosím, rač mě věrně zastati a nedaj mne zlým pomlúvati, zastaň mú čest, kterúž porúčím tobě, nedaj mě žádnému haněti sobě! Toběť sem věrný přítel celý, protož ty o to buď vždycky smělý každému toho odmlúvati, ktož by chtěl na mú čest sahati! A viem, že se vždy k dobrým pannám, paniem, to já pod svú vierú pravím, 60b 6la 485 87
455 460 465 470 475 480 Též také kto by chtěl sáhnúti na čest, znaj, že to tvuoj nápilnější klénot jest, uměj toho mužsky brániti a cti do toho hrdla chrániti, neb by mne, i každého, omrzal, jakž by na čest málo tbal! Ne proto mluvím, bych tě tepru cvičila jista sem, že jest čest tvá i má milá! neb přítel věrný má dóvěrně mluviti a nic před přítelem netajiti! Ještě toto pravím, co mám v sobě: Udá-liť se kde kdykoli tobě s nepřátely na poli činiti míti, z kohož muožeš býti, hleď jej jíti, a nic, jako na ctného muže sluší! Milovati tě všady musí panny, paní i každý člověk; kdežto uslyší ktokolivěk, každý dí: „Hle toho muže ctného, toť pravý rek života svého!“ Však i já k tobě proto lásku mám, že tak učiníš, to já znám, neb v tobě jest všecka má naděje, protož mé srdce věrně přeje! Já se sic nebojím pomlúvaní, leč by kto pro tě nenechal o mně žvaní, prosím, rač mě věrně zastati a nedaj mne zlým pomlúvati, zastaň mú čest, kterúž porúčím tobě, nedaj mě žádnému haněti sobě! Toběť sem věrný přítel celý, protož ty o to buď vždycky smělý každému toho odmlúvati, ktož by chtěl na mú čest sahati! A viem, že se vždy k dobrým pannám, paniem, to já pod svú vierú pravím, 60b 6la 485 87
Strana 88
495 500 505 510 515 520 že jest to věc rytířská a pravá, ktož se ctným pannám, paním zachová! S blázny a s opilci se nevaď, jistěť by bylo k hanbě snad, nebo ti kumštuom nerozumějí, najveselejí jim, když se za vrch smýkají! A netoliko ovšem jazyku svého, mluvě o pannách, o paních nětco dobrého. Toť mne jest tomu tak naučila ta mého srdce všecka síla, a neumiem já vymluviti toho, co múdrých řečí slyším od ní mnoho! Než pravím, kde jest kolivěk, daj jí Buoh šťastný, dlúhý věk pro tu víru a přátelskú, přívětivú řeč, kteráž pronikla srdce mé jako meč!“ A po těch všech řečech přisáhla vysoce, že na světě nic milého nemá, a toho že nic nelituje, že mne nade vše zboží miluje. Toť já na svú čest řéci mohu, že tepruv jako bych okřál znovu, tak mi se mé srdce zraduje, když ji tu mám, kteráž mě věrně miluje, skutkem, řečí hledí mé cti. Pravím já to beze vší zlé lsti, že ji tu tepruv míle obchytím a k její řeči takto otpovím: Ó má milá tohoto světa radosti, hořím plamenem jako v ohni v tvé milosti, znaje tvú ustavičnú víru k sobě, a ty mne ke všemu dobrému vedeš, i sobě, napomínajíc mě k řitířské ctnosti i kterak já mám zaslúžiti toho, tvé milosti? Tepruv se již mocně dávám tobě, a tě beru za najmilejšího přítele sobě, 61b 490 88
495 500 505 510 515 520 že jest to věc rytířská a pravá, ktož se ctným pannám, paním zachová! S blázny a s opilci se nevaď, jistěť by bylo k hanbě snad, nebo ti kumštuom nerozumějí, najveselejí jim, když se za vrch smýkají! A netoliko ovšem jazyku svého, mluvě o pannách, o paních nětco dobrého. Toť mne jest tomu tak naučila ta mého srdce všecka síla, a neumiem já vymluviti toho, co múdrých řečí slyším od ní mnoho! Než pravím, kde jest kolivěk, daj jí Buoh šťastný, dlúhý věk pro tu víru a přátelskú, přívětivú řeč, kteráž pronikla srdce mé jako meč!“ A po těch všech řečech přisáhla vysoce, že na světě nic milého nemá, a toho že nic nelituje, že mne nade vše zboží miluje. Toť já na svú čest řéci mohu, že tepruv jako bych okřál znovu, tak mi se mé srdce zraduje, když ji tu mám, kteráž mě věrně miluje, skutkem, řečí hledí mé cti. Pravím já to beze vší zlé lsti, že ji tu tepruv míle obchytím a k její řeči takto otpovím: Ó má milá tohoto světa radosti, hořím plamenem jako v ohni v tvé milosti, znaje tvú ustavičnú víru k sobě, a ty mne ke všemu dobrému vedeš, i sobě, napomínajíc mě k řitířské ctnosti i kterak já mám zaslúžiti toho, tvé milosti? Tepruv se již mocně dávám tobě, a tě beru za najmilejšího přítele sobě, 61b 490 88
Strana 89
530 535 540 545 550 poněvadž tu přílišnú víru znám, život, srdce i všecku sílu dávám, a toho buď mocna jako svého, neb sem tvuoj a žádného jiného! Nižádným se jiným nechci zpravovati, než což mi radíš, tak chci dělati! A poněvadž se nynie musím rozlúčiti s tebú, miluj mě věrně, nezuofámť nad tebú, a prosím, rač mě v svém srdci míti, jáť nemohu mimo tě žádnému příti, a zamkni mě v srdci sobě, neb se porúčím mocně tobě. Však ve cti o tvú lásku stojím!“ A ona mi dí: „Já tomu dobře věřím, neb ve cti věrné milovánie toť žádnému ke škodě nenie. Protož já urukuji svým srdcem tobě, že tě chci míti za najmilejšího sobě!“ A jakž sem toho rukojmí přijal, hned sem zhuoru vstal a děkoval. Má se řeč jí také slíbila, ihned mě jest pryč pobídila, řkúc: ,Jdi pryč, najmilejší srdci mému! Jižť se blíží k večeru samému, ať by nás tuto někto neuhlédal, snad by nás ve zlé domněnie vzal! Takéť se s světlem nehodí jíti, a potmě jda, mohl by se snad zbíti. Protož učiň tak, jakž praviem, však se zlých lidí viec než čerta bojím! A protož učiň tak, jakž sem kázala!“ Tu já vecech: »Má najmilejší, Buoh daj, aby mi zdrá- va spala! 62b 525 62a 555 Nežli by měla míti pro mě jakú řeč, již já puojdu, ač nerád, preč!“ Tu pak, o všecko konec majíc, 89
530 535 540 545 550 poněvadž tu přílišnú víru znám, život, srdce i všecku sílu dávám, a toho buď mocna jako svého, neb sem tvuoj a žádného jiného! Nižádným se jiným nechci zpravovati, než což mi radíš, tak chci dělati! A poněvadž se nynie musím rozlúčiti s tebú, miluj mě věrně, nezuofámť nad tebú, a prosím, rač mě v svém srdci míti, jáť nemohu mimo tě žádnému příti, a zamkni mě v srdci sobě, neb se porúčím mocně tobě. Však ve cti o tvú lásku stojím!“ A ona mi dí: „Já tomu dobře věřím, neb ve cti věrné milovánie toť žádnému ke škodě nenie. Protož já urukuji svým srdcem tobě, že tě chci míti za najmilejšího sobě!“ A jakž sem toho rukojmí přijal, hned sem zhuoru vstal a děkoval. Má se řeč jí také slíbila, ihned mě jest pryč pobídila, řkúc: ,Jdi pryč, najmilejší srdci mému! Jižť se blíží k večeru samému, ať by nás tuto někto neuhlédal, snad by nás ve zlé domněnie vzal! Takéť se s světlem nehodí jíti, a potmě jda, mohl by se snad zbíti. Protož učiň tak, jakž praviem, však se zlých lidí viec než čerta bojím! A protož učiň tak, jakž sem kázala!“ Tu já vecech: »Má najmilejší, Buoh daj, aby mi zdrá- va spala! 62b 525 62a 555 Nežli by měla míti pro mě jakú řeč, již já puojdu, ač nerád, preč!“ Tu pak, o všecko konec majíc, 89
Strana 90
565 570 575 580 585 590 a dokonalú smlúvu znajíc, kteráž se stala mezi námi, tepruv se ochotně požehnámy, řka: „Najmilejší, rač tě Buoh žehnati, a tuto noc dajžť Buoh přespati vesele a ve zdraví ráno vstáti, i mnoho let a dobrých časuov, a nám spolu dosti veselých kvasuov!“ Tehdy ona, přistúpivši ke mně, ochotně mě stiskne, že srdce ve mně radostí plesalo, a že, bych nemocen byl, zdá mi se, že bych se tehdy byl zhojil. Tuť mě líbila ústky přepěknými, rukama bílýma a přeušlechtilými mnoho nastokrát mě obchycujíc, praviec, že nad mě nemiluje nic. Tu já, jsa v tak hořící milosti, co najviec mohu, učiním jí k libosti. A zdá mi se, že bych nechtěl ráje míti za tu hodinu, když sem s ní, a mám preč jíti! Ó by ty sama panno, to viděla, však by se tomu ráda podívala! Tuž mě opět panna otázala: „Pověz mi, co sobě pak počínáš, když se s ní na místo rozžehnáš? A že, požehnajíc tě, hledí po tobě, co ty tu a tehda myslíš sobě jda preč, a ona hledí za tebú tu túžení chodí za pasy s tebú! A hned-li tě bolí srdce tvé, že máš zbaven býti té milé, neznaje, dokud jí neuzřieš, ana tě miluje nad jiné, to vieš! Pomyslíš-li, řka: „Již jí nevidím, již jí neslyším, ani s ní sedím, a Buoh ví, kdy na ni opět pohledím, 63a 560 63b 90
565 570 575 580 585 590 a dokonalú smlúvu znajíc, kteráž se stala mezi námi, tepruv se ochotně požehnámy, řka: „Najmilejší, rač tě Buoh žehnati, a tuto noc dajžť Buoh přespati vesele a ve zdraví ráno vstáti, i mnoho let a dobrých časuov, a nám spolu dosti veselých kvasuov!“ Tehdy ona, přistúpivši ke mně, ochotně mě stiskne, že srdce ve mně radostí plesalo, a že, bych nemocen byl, zdá mi se, že bych se tehdy byl zhojil. Tuť mě líbila ústky přepěknými, rukama bílýma a přeušlechtilými mnoho nastokrát mě obchycujíc, praviec, že nad mě nemiluje nic. Tu já, jsa v tak hořící milosti, co najviec mohu, učiním jí k libosti. A zdá mi se, že bych nechtěl ráje míti za tu hodinu, když sem s ní, a mám preč jíti! Ó by ty sama panno, to viděla, však by se tomu ráda podívala! Tuž mě opět panna otázala: „Pověz mi, co sobě pak počínáš, když se s ní na místo rozžehnáš? A že, požehnajíc tě, hledí po tobě, co ty tu a tehda myslíš sobě jda preč, a ona hledí za tebú tu túžení chodí za pasy s tebú! A hned-li tě bolí srdce tvé, že máš zbaven býti té milé, neznaje, dokud jí neuzřieš, ana tě miluje nad jiné, to vieš! Pomyslíš-li, řka: „Již jí nevidím, již jí neslyším, ani s ní sedím, a Buoh ví, kdy na ni opět pohledím, 63a 560 63b 90
Strana 91
600 605 610 615 620 625 na tu, jenž jest mého srdce radost —" Ó co máš, zdá mi se, tehdáž žalost! I jest vpravdě nač pomysliti!“ „Panno, rač mi toho jistě věřiti, že neumiem pověděti o tom, jakú já žalost mám opět potom od zdychání a od těžkého myšlenie! Tuť se zrodí ve mně nové túženie a rozličnú žalost plodím, i toho skutkem dovodím, že než ujdu čtyr kroků od ní, div jest, že mi se srdce nerozskočí po ni! Nechť se má mysl jak chce těší, rozpláču se, viem, že ona slyší, a vždy jdu před se, vždy sobě stýskaje, sám k sobě mluvě a rozjímaje: Ó milý Bože, že se mám rozlúčiti, boje se zlých lidí řečí, že mám bez ní býti! Však jistě za to hrdlo dám, jestliže ji často vídati nemám!“ A vždy před se jdu, jsa v myšlení, potkám-li se kde s slúpem, to nic není, že sednu na ocasu a sobě čelo prorazil, nic nečiji, jako bych se neurazil. Vstana, i opět před se jdu, přijda k svým, již pak v koutě sedu. Nechť se mnú, kto chce, co chce, mluví, spieš jemu stěna než já otpoví. Tuž se oni sšeptávají, a viem, že mi se mnozí posmívají, že jako vajr v koutě sedím, upra voči v jedno místo, tamž i hledím. A tak sem tepruv v těžkém myšlení, sedě sám, když tu žádného není, i sedím jako ubohý člověk. A čiň sobě já, jak chci kolivěk, 64a 595 630 91
600 605 610 615 620 625 na tu, jenž jest mého srdce radost —" Ó co máš, zdá mi se, tehdáž žalost! I jest vpravdě nač pomysliti!“ „Panno, rač mi toho jistě věřiti, že neumiem pověděti o tom, jakú já žalost mám opět potom od zdychání a od těžkého myšlenie! Tuť se zrodí ve mně nové túženie a rozličnú žalost plodím, i toho skutkem dovodím, že než ujdu čtyr kroků od ní, div jest, že mi se srdce nerozskočí po ni! Nechť se má mysl jak chce těší, rozpláču se, viem, že ona slyší, a vždy jdu před se, vždy sobě stýskaje, sám k sobě mluvě a rozjímaje: Ó milý Bože, že se mám rozlúčiti, boje se zlých lidí řečí, že mám bez ní býti! Však jistě za to hrdlo dám, jestliže ji často vídati nemám!“ A vždy před se jdu, jsa v myšlení, potkám-li se kde s slúpem, to nic není, že sednu na ocasu a sobě čelo prorazil, nic nečiji, jako bych se neurazil. Vstana, i opět před se jdu, přijda k svým, již pak v koutě sedu. Nechť se mnú, kto chce, co chce, mluví, spieš jemu stěna než já otpoví. Tuž se oni sšeptávají, a viem, že mi se mnozí posmívají, že jako vajr v koutě sedím, upra voči v jedno místo, tamž i hledím. A tak sem tepruv v těžkém myšlení, sedě sám, když tu žádného není, i sedím jako ubohý člověk. A čiň sobě já, jak chci kolivěk, 64a 595 630 91
Strana 92
635 640 645 650 655 660 ona mi vždy jest v mém myšlení, zdychaje těžce bez přestánie, rozpomínaje sobě, co jest pěkná, k tomu všecka dobrá a šlechetná! A byť věděla mé myšlenie, učinila by, neb jí nic milejí není, nežli aby mi k vuoli to učinila. Ó co jest ke mně ochotná byla, těšéci mě řečí svú milú, k tomu ochotnú i krásnú postavú! Tužť se opět natisíckrát zastarám a pro túžení nevím, co činiti nám. A když pak lehnu do postele, tužť mě rozchází více a déle, že nespím celú noc pro túženie. Přijde na mě jakéžs obracenie, tohoť nikoli nenie chyba, meci se celú noc jako ryba a zdá mi se noc jako rok, nic mi nenie prostě žádný skok. Tehdy velmi ráno vstanu, a div hořem vždy nesplanu! Vseda na kóň, i jedu na pole, zda bych se mohl namysliti do vóle, tam se dlúho nikoli neobudu, hnedky domů zase jedu. Den ote dne vždy víc túžím, a kdež chodím, vždycky myslím, rovně jako by mi z nosu kapalo, mnohý mě tíže, co mi se stalo, že chodím, jako bych tři propil, a že sem prvé rád vesel byl? Nesmiem jemu pravdy pověděti, než hledím výmluvy vymysliti, řka: „Milý, jaký to jest div, zda's toho neviděl, jak jsi živ, 64b 65a 665 92
635 640 645 650 655 660 ona mi vždy jest v mém myšlení, zdychaje těžce bez přestánie, rozpomínaje sobě, co jest pěkná, k tomu všecka dobrá a šlechetná! A byť věděla mé myšlenie, učinila by, neb jí nic milejí není, nežli aby mi k vuoli to učinila. Ó co jest ke mně ochotná byla, těšéci mě řečí svú milú, k tomu ochotnú i krásnú postavú! Tužť se opět natisíckrát zastarám a pro túžení nevím, co činiti nám. A když pak lehnu do postele, tužť mě rozchází více a déle, že nespím celú noc pro túženie. Přijde na mě jakéžs obracenie, tohoť nikoli nenie chyba, meci se celú noc jako ryba a zdá mi se noc jako rok, nic mi nenie prostě žádný skok. Tehdy velmi ráno vstanu, a div hořem vždy nesplanu! Vseda na kóň, i jedu na pole, zda bych se mohl namysliti do vóle, tam se dlúho nikoli neobudu, hnedky domů zase jedu. Den ote dne vždy víc túžím, a kdež chodím, vždycky myslím, rovně jako by mi z nosu kapalo, mnohý mě tíže, co mi se stalo, že chodím, jako bych tři propil, a že sem prvé rád vesel byl? Nesmiem jemu pravdy pověděti, než hledím výmluvy vymysliti, řka: „Milý, jaký to jest div, zda's toho neviděl, jak jsi živ, 64b 65a 665 92
Strana 93
670 675 680 685 690 695 že se nenarodil ten člověk, nechť jest buď ktožkolivěk, ať by vždycky vesel byl, nikdá na nic prostě nepomyslil? Protož nechť to divno kusa nenie, že sem druhdy také v myšlenie! A on dí mi: „A ty se poň hněváš? Já dím: „Nic — viem, že na mój hněv netbáš!“ Toť jednoho odbudu tak, a jiného kterakkoli jinak. Již pak po dlúhém dobře čase rád bych mohl býti vesel zase pokúšeje se o rozličné radosti, dávám se i v myslivosti, rozličné kratochvíle hledaje. Přepřílišnú kratochvíl maje, nic mě na světě nechce veseliti, najmilejí mi, div se nepřetrhnu, túžiti! Potom jdu k tanci mezi panny, paní, hledě na ně, nemohu se zbrániti zdychání. A čím je vidím veselejí, tím víc túžím a jest mě tesknějí. Vobejmúc mě mnohá, i dí: „Proč smuten, muoj milý, nyní? Buď vesel, prosím tebe!“ Diem jí: „Neblázň a nechme sebe, neb mám pilně cos mysliti, ano mi jiné, že mi se chce túžiti!" Tužť opět stojím jako vuol, a jako by mne umřelo puol. Buď já tu, aneb kdežkolivěk, nenavede mě žádný člověk na nic veselého a kratochvilného, ani na nic k tomu podobného, rovně vždy jako bez smysla chodím. 65b 700 93
670 675 680 685 690 695 že se nenarodil ten člověk, nechť jest buď ktožkolivěk, ať by vždycky vesel byl, nikdá na nic prostě nepomyslil? Protož nechť to divno kusa nenie, že sem druhdy také v myšlenie! A on dí mi: „A ty se poň hněváš? Já dím: „Nic — viem, že na mój hněv netbáš!“ Toť jednoho odbudu tak, a jiného kterakkoli jinak. Již pak po dlúhém dobře čase rád bych mohl býti vesel zase pokúšeje se o rozličné radosti, dávám se i v myslivosti, rozličné kratochvíle hledaje. Přepřílišnú kratochvíl maje, nic mě na světě nechce veseliti, najmilejí mi, div se nepřetrhnu, túžiti! Potom jdu k tanci mezi panny, paní, hledě na ně, nemohu se zbrániti zdychání. A čím je vidím veselejí, tím víc túžím a jest mě tesknějí. Vobejmúc mě mnohá, i dí: „Proč smuten, muoj milý, nyní? Buď vesel, prosím tebe!“ Diem jí: „Neblázň a nechme sebe, neb mám pilně cos mysliti, ano mi jiné, že mi se chce túžiti!" Tužť opět stojím jako vuol, a jako by mne umřelo puol. Buď já tu, aneb kdežkolivěk, nenavede mě žádný člověk na nic veselého a kratochvilného, ani na nic k tomu podobného, rovně vždy jako bez smysla chodím. 65b 700 93
Strana 94
705 710 715 720 725 730 To máš mú kratochvíl — leč ji uzřím, tu najmilejší tohoto světa, mú radost! Žádný mě nemuož utěšiti, než její milost. A když se s ní zase shledám, jakž najlépe umiem, své dobré jednám, divy o tom rozprávěje, jaká jest ve mně má naděje a kterak jí přeje srdce mé dobrého, že ji miluji víc, než se samého, též i o tom, kterak po ní túžím a v světě jí najradši slúžím to jí všecko oznámím já. Ona dí: „Však víš, že sem já tvá, hoře milostí po tobě, div neshořím! By nevímjak túžil, věrně se odvetím. Nespím, nejím mnoho, ani pím, ani vesela býti mohu, to vím. A nechci, by mi v světě rovna byla, by po svém milém tak věrně túžila, jak já po tobě, mój najmilejší pane! Když tě uzřím, mé srdce nahoru vstane, leževši prvé v těžké nemoci, neb sem túžila po tobě ve dne i v noci. A když se s tebú, mój milý, shledám, hlediec na tě, před tebú stojím, ihned má žalost konec má a srdce mé v radosti plá a jsem vpravdě veselejší. Než bych byla v ráji, s tebú sem radějši!“ Já slyše od ní řeč takovú, tu sem opět vesel znovu, jako bych se znovu na svět zrodil, poněvadž sem po ní věrně túžil. Tu s ní mám opět rozličnú radost. Cožpak škodí druhdy žalost anebo časem po milé túžiti 66b 66a 735 94
705 710 715 720 725 730 To máš mú kratochvíl — leč ji uzřím, tu najmilejší tohoto světa, mú radost! Žádný mě nemuož utěšiti, než její milost. A když se s ní zase shledám, jakž najlépe umiem, své dobré jednám, divy o tom rozprávěje, jaká jest ve mně má naděje a kterak jí přeje srdce mé dobrého, že ji miluji víc, než se samého, též i o tom, kterak po ní túžím a v světě jí najradši slúžím to jí všecko oznámím já. Ona dí: „Však víš, že sem já tvá, hoře milostí po tobě, div neshořím! By nevímjak túžil, věrně se odvetím. Nespím, nejím mnoho, ani pím, ani vesela býti mohu, to vím. A nechci, by mi v světě rovna byla, by po svém milém tak věrně túžila, jak já po tobě, mój najmilejší pane! Když tě uzřím, mé srdce nahoru vstane, leževši prvé v těžké nemoci, neb sem túžila po tobě ve dne i v noci. A když se s tebú, mój milý, shledám, hlediec na tě, před tebú stojím, ihned má žalost konec má a srdce mé v radosti plá a jsem vpravdě veselejší. Než bych byla v ráji, s tebú sem radějši!“ Já slyše od ní řeč takovú, tu sem opět vesel znovu, jako bych se znovu na svět zrodil, poněvadž sem po ní věrně túžil. Tu s ní mám opět rozličnú radost. Cožpak škodí druhdy žalost anebo časem po milé túžiti 66b 66a 735 94
Strana 95
745 750 755 760 765 770 ktož má věrnú — jí poslúžiti, znaje ji věrným srdcem k sobě? Toť pravím, milá panno, vpravdě tobě, že by to mohlo snadně býti, nechtěl bych po ní túžiti, poněvadž ji tak věrnú k sobě znám, povinen sem jí i sobě sám za víru věrně otplatiti, a to mám z práva učiniti. Když ji koli nevidím, nic se za to nestydím, že túžím po ní bez přestání, neb ji miluji nad panny, paní! Také jí to chutně dám znáti, že jest ona mého srdce máti, neb ona v mém srdci vajvodí, a túženie se mnú pro ni za pasy chodí, a aby tiem dobře jista byla, že jí nenie na světě, by ji odstrčila, neb jí v té víře do smrti setrvám, a od jiné žádné lásky nežádám. I mé srdce myslí, že se jest upevnila, neb toho na mně její dobrota zaslúžila. Jižť pravím, panno, vše, což ve mně...“ Tu promluvila opět panna ke mně: „Pravý jsi vězeň, toť já vidím, po tvých to řečech znamenám! A jakž já slyším, že nejsi frejíř a milovník, ale psanec, pravý nevolník! Ačkoli o veliké milosti rozprávieš, ale o radosti a veselí řídko zvíš, neb jsi svázán tak od milosti, ješto máš s ní pekla dosti a velmi malitko utěšenie! Jižť od tebe odpuštěnie musím míti a pryč odjíti, 67a 67b 740 95
745 750 755 760 765 770 ktož má věrnú — jí poslúžiti, znaje ji věrným srdcem k sobě? Toť pravím, milá panno, vpravdě tobě, že by to mohlo snadně býti, nechtěl bych po ní túžiti, poněvadž ji tak věrnú k sobě znám, povinen sem jí i sobě sám za víru věrně otplatiti, a to mám z práva učiniti. Když ji koli nevidím, nic se za to nestydím, že túžím po ní bez přestání, neb ji miluji nad panny, paní! Také jí to chutně dám znáti, že jest ona mého srdce máti, neb ona v mém srdci vajvodí, a túženie se mnú pro ni za pasy chodí, a aby tiem dobře jista byla, že jí nenie na světě, by ji odstrčila, neb jí v té víře do smrti setrvám, a od jiné žádné lásky nežádám. I mé srdce myslí, že se jest upevnila, neb toho na mně její dobrota zaslúžila. Jižť pravím, panno, vše, což ve mně...“ Tu promluvila opět panna ke mně: „Pravý jsi vězeň, toť já vidím, po tvých to řečech znamenám! A jakž já slyším, že nejsi frejíř a milovník, ale psanec, pravý nevolník! Ačkoli o veliké milosti rozprávieš, ale o radosti a veselí řídko zvíš, neb jsi svázán tak od milosti, ješto máš s ní pekla dosti a velmi malitko utěšenie! Jižť od tebe odpuštěnie musím míti a pryč odjíti, 67a 67b 740 95
Strana 96
780 785 790 795 800 805 nelze mi zde déle býti, neb sú lidé rozličných dómysluov, majíc v sobě mnoho nepotřebných slov. Snad by mně škodilo potom, kdyby nás někto spolu uhlédal, zlého by se o nás jistě nadál! Ješto si ty, ani já nemyslil na to, a bychme, neviemjak, přisáhli za to, že jsme tuto poctivě spolu byli — oni by ztěžka tomu uvěřili. Také neznám, bych tě co veselila; spieš sem tě ještě rozsrdnatěla, že se pálíš, jsa v túžení, a hledě na mě i myslíš na ni těžce, na tu, kterúž ty miluješ, jakož o tom dosti široce vypravuješ!" Tu sva oba zhuoru vstala a ochotně se rozžehnala. Podavši mi své ručičky, k tomu přepěkné hubičky, objímajíc mě, tak mluvila: „Ó bych já tak šťastna byla, ať bych mohla pomoci myšlení toho zbýti i tesknosti! A bude mi toho vždycky žel, že si vesel býti se mnú nechtěl, maje mne tu vedle sebe; vždy pravils, že teskno tebe po té paní, nic nemluvě o milosti. Tuž já na tom míti dosti musím a s tím pryč odjíti. Ó že já nemám ta býti, abych já těšila srdce tvé, aby zapomenul pro mě oné! Žehnaj tě Buoh a rač dáti tobě, aby tě to potkalo, čím těšíš srdce! “ 68a 775 96
780 785 790 795 800 805 nelze mi zde déle býti, neb sú lidé rozličných dómysluov, majíc v sobě mnoho nepotřebných slov. Snad by mně škodilo potom, kdyby nás někto spolu uhlédal, zlého by se o nás jistě nadál! Ješto si ty, ani já nemyslil na to, a bychme, neviemjak, přisáhli za to, že jsme tuto poctivě spolu byli — oni by ztěžka tomu uvěřili. Také neznám, bych tě co veselila; spieš sem tě ještě rozsrdnatěla, že se pálíš, jsa v túžení, a hledě na mě i myslíš na ni těžce, na tu, kterúž ty miluješ, jakož o tom dosti široce vypravuješ!" Tu sva oba zhuoru vstala a ochotně se rozžehnala. Podavši mi své ručičky, k tomu přepěkné hubičky, objímajíc mě, tak mluvila: „Ó bych já tak šťastna byla, ať bych mohla pomoci myšlení toho zbýti i tesknosti! A bude mi toho vždycky žel, že si vesel býti se mnú nechtěl, maje mne tu vedle sebe; vždy pravils, že teskno tebe po té paní, nic nemluvě o milosti. Tuž já na tom míti dosti musím a s tím pryč odjíti. Ó že já nemám ta býti, abych já těšila srdce tvé, aby zapomenul pro mě oné! Žehnaj tě Buoh a rač dáti tobě, aby tě to potkalo, čím těšíš srdce! “ 68a 775 96
Strana 97
815 820 825 830 Přejiť toho jako příteli dobrému, a chciť tě také poručiti srdci svému. Ty miluj, kterúž chceš — a já tě; měj také poručenu sobě mě! “ Žehnaj tě Buoh, jižť musím jíti! “ „Rač tě, milá panno, Buoh provoditi!" Nic sem jí víc nevymlúval, jedva sem jí tu odpověd dal, neb sem nemyslil, než tu na samú, mému srdci převýbornú. Tuž ta panna pěkná jide preč, a tak konec vzala naše řeč. Račiž jí Pán Buoh vše dobré dáti a mně s mú milú ve zdraví shledati a zachovati nás ode všeho zlého, vedlé žádosti srdce mého! Na světě nenie nic lepšího, než činiti vuoli Boha všemohúcího, a po smrti přijíti do královstvie božího. Tuť nám právě vinšem sede, když se bohdá tak povede, jakž umíme sobě na Bohu žádati. Kriste Pane, rač nám to dáti, zde s najlepšími rovnu býti! 68b 810 97
815 820 825 830 Přejiť toho jako příteli dobrému, a chciť tě také poručiti srdci svému. Ty miluj, kterúž chceš — a já tě; měj také poručenu sobě mě! “ Žehnaj tě Buoh, jižť musím jíti! “ „Rač tě, milá panno, Buoh provoditi!" Nic sem jí víc nevymlúval, jedva sem jí tu odpověd dal, neb sem nemyslil, než tu na samú, mému srdci převýbornú. Tuž ta panna pěkná jide preč, a tak konec vzala naše řeč. Račiž jí Pán Buoh vše dobré dáti a mně s mú milú ve zdraví shledati a zachovati nás ode všeho zlého, vedlé žádosti srdce mého! Na světě nenie nic lepšího, než činiti vuoli Boha všemohúcího, a po smrti přijíti do královstvie božího. Tuť nám právě vinšem sede, když se bohdá tak povede, jakž umíme sobě na Bohu žádati. Kriste Pane, rač nám to dáti, zde s najlepšími rovnu býti! 68b 810 97
Strana 98
MAJOVÝ SEN (chybí začátek) 5 10 15 20 tak s rozličným voněniem, k tomu i s utěšeným zpívaniem, že jest toho příliš dosti bylo, by se to v samém ráji dálo. Tak jsme všickni o to myslili, bychom tuto věčně byli, a brž i zjevně mluviec k tomu: „Muož-li býti kde veselejí komu? I pravili všichni, že nemuože. Budiž tobě chvála z toho, milý Bože, že's nám dal v tomto světě radost, ješto obživuje naši mladost, jediné po smrti daj přijíti k milosti a pojmi nás do věčné radosti, tehdy bude všeho více než dosti. Navrátím se k řeči této: Když se jest počínalo léto a všeliké koření již obžívalo, všudy se již všecko zelenalo, jakožto milý Pán Buoh zpuosobil ten čas, jakoby se svět znova zrodil, a jakožto měsíce máje vždy bývá, kdež svět jako znova obžívá. Toho přeutěšeného máje jest na světě dosti ráje od lidí i od všelikých zvířat, “ 69b 69a 25 98
MAJOVÝ SEN (chybí začátek) 5 10 15 20 tak s rozličným voněniem, k tomu i s utěšeným zpívaniem, že jest toho příliš dosti bylo, by se to v samém ráji dálo. Tak jsme všickni o to myslili, bychom tuto věčně byli, a brž i zjevně mluviec k tomu: „Muož-li býti kde veselejí komu? I pravili všichni, že nemuože. Budiž tobě chvála z toho, milý Bože, že's nám dal v tomto světě radost, ješto obživuje naši mladost, jediné po smrti daj přijíti k milosti a pojmi nás do věčné radosti, tehdy bude všeho více než dosti. Navrátím se k řeči této: Když se jest počínalo léto a všeliké koření již obžívalo, všudy se již všecko zelenalo, jakožto milý Pán Buoh zpuosobil ten čas, jakoby se svět znova zrodil, a jakožto měsíce máje vždy bývá, kdež svět jako znova obžívá. Toho přeutěšeného máje jest na světě dosti ráje od lidí i od všelikých zvířat, “ 69b 69a 25 98
Strana 99
30 35 40 od králuov, od pánuov i od knížat, od ptactva i ode všech živluov, i ode všech veselých, čistých časuov, jakož to všichni lidé muožte znáti, kteří veselého světa užíváte. A tak při tom toho nynie nechám, než příhodu svú poviem vám: Když sem byl ustal v kratochvíli, a jiní se ote mne rozešli byli, i jidech do pokoje svého, když již tu nebylo žádného, i lehnu do lože svého, dosti bohatě ustlaného kmenty, damašky i zlatohlavy. Jakž doležech, poobrátiv hlavy, a to k pravé (abych usnul) straně, uda mi se spáti velmi náramně. Tu poče mi se ve snách zdáti (vyříznuté listy) Paní mluví: 50 55 tu mi jest hned ruky podala, a podavši i přistúpila, objavši mě mile i políbila, a políbivši, takto mluvila. „Teď jsi nynie se mnú, muoj milý, sám. Přijde-li (k)to, běda nám! Hádaj, co by myslili sobě? Vieť Buoh, že sem přišla k tobě dobrým úmyslem, nebť věrně z srdce přeji, " a téhož se zase od tebe naději! „O má najmilejší, krásná paní, já sem se zapálil v tvém milování, že hořiem právě jako v peci! Prosím tvé milosti, rač se svléci 45 70a 99
30 35 40 od králuov, od pánuov i od knížat, od ptactva i ode všech živluov, i ode všech veselých, čistých časuov, jakož to všichni lidé muožte znáti, kteří veselého světa užíváte. A tak při tom toho nynie nechám, než příhodu svú poviem vám: Když sem byl ustal v kratochvíli, a jiní se ote mne rozešli byli, i jidech do pokoje svého, když již tu nebylo žádného, i lehnu do lože svého, dosti bohatě ustlaného kmenty, damašky i zlatohlavy. Jakž doležech, poobrátiv hlavy, a to k pravé (abych usnul) straně, uda mi se spáti velmi náramně. Tu poče mi se ve snách zdáti (vyříznuté listy) Paní mluví: 50 55 tu mi jest hned ruky podala, a podavši i přistúpila, objavši mě mile i políbila, a políbivši, takto mluvila. „Teď jsi nynie se mnú, muoj milý, sám. Přijde-li (k)to, běda nám! Hádaj, co by myslili sobě? Vieť Buoh, že sem přišla k tobě dobrým úmyslem, nebť věrně z srdce přeji, " a téhož se zase od tebe naději! „O má najmilejší, krásná paní, já sem se zapálil v tvém milování, že hořiem právě jako v peci! Prosím tvé milosti, rač se svléci 45 70a 99
Strana 100
65 70 80 85 90 a lehnúti ke mně sem! Pustím tě pryč přede dnem, a ještě dobře před svítaním, žeť já ty všecky přeraním, ktož by tvé pověsti strážce byli, žeť nic neustřehú, byť se zpadati měli, a že budem zatiem kratochvíl míti, jakž jedno sami budem chtíti. Tu tepruv milost srovnáme s milostí, a naobjímáme se do sytosti, a budem veselé spolu ploditi, i všecko, což sluší k milosti, pósobiti. Nevzal bych za to jmění všeho světa, budu-li tě míti vedlé svého boka! Protož svlec se a lehni, mé utěšenie, chceš-li, ať neumru ohněm pravého milovánie! 75 Paní mluví: „Ó milý Bože, blázna takového, kteréhož sem zvolila za milého! By byl múdrý, nikdy by o to nestál, aby mi mú milú čest odjal, kteréž sem svěřila jako ctnému, a ne jako lotru všetečnému! Že mě chceš lúpiti ze cti bez lítosti, buď Bohu žel mé milosti, kterúž sem já k tobě měla, a tě ve cti věrně milovati chtěla. A tys pak nestydatý člověk, že chceš mi zkaziti muoj mladý věk, neohlédaje se na mé urozenie, i na mú krásu i na mé jměnie, na mú víru i na mú čest, kteráž mi nade všecko mila jest. Nebo čemu bych já na světě byla, když bych od tebe cti zbyla? Již by má krása platila málo, kdyby mi se tak dálo, 70b 7la 60 100
65 70 80 85 90 a lehnúti ke mně sem! Pustím tě pryč přede dnem, a ještě dobře před svítaním, žeť já ty všecky přeraním, ktož by tvé pověsti strážce byli, žeť nic neustřehú, byť se zpadati měli, a že budem zatiem kratochvíl míti, jakž jedno sami budem chtíti. Tu tepruv milost srovnáme s milostí, a naobjímáme se do sytosti, a budem veselé spolu ploditi, i všecko, což sluší k milosti, pósobiti. Nevzal bych za to jmění všeho světa, budu-li tě míti vedlé svého boka! Protož svlec se a lehni, mé utěšenie, chceš-li, ať neumru ohněm pravého milovánie! 75 Paní mluví: „Ó milý Bože, blázna takového, kteréhož sem zvolila za milého! By byl múdrý, nikdy by o to nestál, aby mi mú milú čest odjal, kteréž sem svěřila jako ctnému, a ne jako lotru všetečnému! Že mě chceš lúpiti ze cti bez lítosti, buď Bohu žel mé milosti, kterúž sem já k tobě měla, a tě ve cti věrně milovati chtěla. A tys pak nestydatý člověk, že chceš mi zkaziti muoj mladý věk, neohlédaje se na mé urozenie, i na mú krásu i na mé jměnie, na mú víru i na mú čest, kteráž mi nade všecko mila jest. Nebo čemu bych já na světě byla, když bych od tebe cti zbyla? Již by má krása platila málo, kdyby mi se tak dálo, 70b 7la 60 100
Strana 101
jakož tvé bláznovství žádá — a mne cti mé zbaviti strádá — ješto by mi žádným zbožím nenahradil (když by mě toho klénotu zbavil) to, což by mi vzal malú věcí, by se chtěl pro mě den ote dne séci, a mohl pobiti vešken svět když by mi vzal mé cti květ. Tak by tvá žádost netrefná zpósobila, že bych sobě i všem v ohyzdu byla a smála bych jednu věc učinila: hned bych potud s tebú nemluvila, nechajíci tě v tom ustlání, aby uměl panny paní jinak ctíti, kterážť se svěří! A smála bych šla hned ze dveří a potud tebe prázdna byla, kdyžť jest má čest nemilá!“ Paní mládenec: „Má najmilejší, proč tak mluvíš? Div jest, že mě tú řečí nezabíš! Toť na mě právě hrom zjasna udeřil, že bych tomu byl nevěřil, abych měl dojíti této trti. Nadál bych se spíše smrti! A aby měla mysliti sobě, abych já měl tvú čest tobě najméně čím zkaziti račiž mi, má mila, jistě věřiti, že bych radši stokrát umřel, nežli o to se pokusiti chtěl! A nevím, proč mi blázny dáváš? Však ty svú čest v své moci máš, a té chovaj, jak ty koli ráčíš! Proto věřím, že se nerozpačíš, a své víry také nezměnieš, 100 105 110 115 120 125 71b 95 72a 101
jakož tvé bláznovství žádá — a mne cti mé zbaviti strádá — ješto by mi žádným zbožím nenahradil (když by mě toho klénotu zbavil) to, což by mi vzal malú věcí, by se chtěl pro mě den ote dne séci, a mohl pobiti vešken svět když by mi vzal mé cti květ. Tak by tvá žádost netrefná zpósobila, že bych sobě i všem v ohyzdu byla a smála bych jednu věc učinila: hned bych potud s tebú nemluvila, nechajíci tě v tom ustlání, aby uměl panny paní jinak ctíti, kterážť se svěří! A smála bych šla hned ze dveří a potud tebe prázdna byla, kdyžť jest má čest nemilá!“ Paní mládenec: „Má najmilejší, proč tak mluvíš? Div jest, že mě tú řečí nezabíš! Toť na mě právě hrom zjasna udeřil, že bych tomu byl nevěřil, abych měl dojíti této trti. Nadál bych se spíše smrti! A aby měla mysliti sobě, abych já měl tvú čest tobě najméně čím zkaziti račiž mi, má mila, jistě věřiti, že bych radši stokrát umřel, nežli o to se pokusiti chtěl! A nevím, proč mi blázny dáváš? Však ty svú čest v své moci máš, a té chovaj, jak ty koli ráčíš! Proto věřím, že se nerozpačíš, a své víry také nezměnieš, 100 105 110 115 120 125 71b 95 72a 101
Strana 102
135 140 145 150 155 160 ani slov svých proměníš, s kterýmiž jsi k loži přistúpila. Však viem, že pomníš, cos mluvila. Ač sem to rád velmi slyšal, ale byl bych se prvé nadál smrti náhlé, i nětco více, než sem tě uhlédal před sebú stojíce, tak přepěkné stvořenie, pro něž sem již v utěšenie. Takéť sem byl v strachu dosti a to jest svědomo tvé milosti. Protož prosím, nemysl toho, činíš mi tím smutku mnoho! A rač ještě poslyšeti, coť chci tepruv pověděti: Prosím, paní najmilejší, jako tvuoj ten najvěrnější, kohož ty pravíš, že v srdci máš, že mi toho užiti dáš, a nechajíc všeho zdráhaní lehni, má najmilejší paní! A lehni, mé najmilejší srdéčko, lehni, má přepěkná ženčičko! A lehni, má najkrazší ruože, neb mé srdce bez tebe býti nemuože! Svlec se a lehni, má holubičko, a polež mnoho neb maličko — to buď všecko již při tvé vóli! A což ty rozkážeš koli, dokudž sem živ, tak má býti, co chceš koli, to budeš míti ote mne, a nic jiného, podlé vuole srdce tvého! A toť připovídám tobě, žeť tě na vieru beru sobě do tohoto lože svého! 72b 130 165 102
135 140 145 150 155 160 ani slov svých proměníš, s kterýmiž jsi k loži přistúpila. Však viem, že pomníš, cos mluvila. Ač sem to rád velmi slyšal, ale byl bych se prvé nadál smrti náhlé, i nětco více, než sem tě uhlédal před sebú stojíce, tak přepěkné stvořenie, pro něž sem již v utěšenie. Takéť sem byl v strachu dosti a to jest svědomo tvé milosti. Protož prosím, nemysl toho, činíš mi tím smutku mnoho! A rač ještě poslyšeti, coť chci tepruv pověděti: Prosím, paní najmilejší, jako tvuoj ten najvěrnější, kohož ty pravíš, že v srdci máš, že mi toho užiti dáš, a nechajíc všeho zdráhaní lehni, má najmilejší paní! A lehni, mé najmilejší srdéčko, lehni, má přepěkná ženčičko! A lehni, má najkrazší ruože, neb mé srdce bez tebe býti nemuože! Svlec se a lehni, má holubičko, a polež mnoho neb maličko — to buď všecko již při tvé vóli! A což ty rozkážeš koli, dokudž sem živ, tak má býti, co chceš koli, to budeš míti ote mne, a nic jiného, podlé vuole srdce tvého! A toť připovídám tobě, žeť tě na vieru beru sobě do tohoto lože svého! 72b 130 165 102
Strana 103
170 A jsem-li syn otce ctného, a k tomu pod svú ctí a vierú, i na svú duši to já beru, žeť nic nepřekazím proti tvé vóli, než tak se zachovám, jak kážeš koli! A bychť měl i hrdlo ztratiti, dokudž sem živ, praviti“ (chybí list) 73a Mládenec mluví: K tomu já svolich bez rozpači, a řka: „Když tvá milost ráčí mně věřiti tak mnoho, lečť živ nebudu, zaslúžímť toho, a k tomu se vše státi má, čehožkoli tvá milost žádá! A než tu řeč právě dokonach, že ji hned nahú uhlédach, tak, jakž ji mátě urodila. Co jest tepruv pěkná byla! Ani čítal, ani jakž živ vídal, ani živý člověk kdy slýchal o člověku takovém, tak ušlechtilém a tak pěkném! Žádný neumí vymluviti, co jest krásy mohla míti: od vrchu hlavy i všecko tělo žádné vady na sobě nemělo. Ni živého ani malovaného, neviděl člověka takového nižádný živý, ani také já! Buď žel, že jest kdy smrtedlná! Já sem myslil sobě tak, že jest najevě, mysle však, a nemoha dočekati, aby lehla ke mně, div se srdce nerozpučilo ve mně 175 180 185 190 195 73b 103
170 A jsem-li syn otce ctného, a k tomu pod svú ctí a vierú, i na svú duši to já beru, žeť nic nepřekazím proti tvé vóli, než tak se zachovám, jak kážeš koli! A bychť měl i hrdlo ztratiti, dokudž sem živ, praviti“ (chybí list) 73a Mládenec mluví: K tomu já svolich bez rozpači, a řka: „Když tvá milost ráčí mně věřiti tak mnoho, lečť živ nebudu, zaslúžímť toho, a k tomu se vše státi má, čehožkoli tvá milost žádá! A než tu řeč právě dokonach, že ji hned nahú uhlédach, tak, jakž ji mátě urodila. Co jest tepruv pěkná byla! Ani čítal, ani jakž živ vídal, ani živý člověk kdy slýchal o člověku takovém, tak ušlechtilém a tak pěkném! Žádný neumí vymluviti, co jest krásy mohla míti: od vrchu hlavy i všecko tělo žádné vady na sobě nemělo. Ni živého ani malovaného, neviděl člověka takového nižádný živý, ani také já! Buď žel, že jest kdy smrtedlná! Já sem myslil sobě tak, že jest najevě, mysle však, a nemoha dočekati, aby lehla ke mně, div se srdce nerozpučilo ve mně 175 180 185 190 195 73b 103
Strana 104
205 210 215 220 225 230 celú hořící milostí pravú, vida tak čistú ženu, zdravú. A když již lehnúti měla, vokolo sebe všady pohleděla, a řkúc: „Věčný milý Bože, tohoto mého těžkého hoře, že pro milost čest, krásu i své jmění dávám v jednoho muže svěření! Ale poněvadž pak miluji jeho, nepyči kusa jednoho toho!" Požehnavši se i vkročí do lože mého. I počech ji objímati s ochotným líbaním, s přeochotným přitiskáním; ana mne vždy pamatuje, kterak mne velmi miluje, abych pomněl na její čest, kteráž mi od ní svěřena jest! A já vždy kdes pěkně mluvím, a proto vždy svého hledím, zda bych jí mohl kolena rozložiti a mezi ně se rychle vložiti, že mi přijde na to, slovo jakož praví: „Chceš-li mému, má milá, zdraví, ať neshořím jako v ohni, tehdy v stranu svú nohú pohni!“ I zapru se svú nohú ze spaní, že třeskne, jakož s hřímaní, a psíček, kterýž pod ložem ležel, lekl se toho, křikem zúpěl. A já procítiv, na loži sedech, vohlédaje se, hlavu zvedech, a než sem ku paměti přišel, pohleděch — a já podušku objal a sedím s ní jako omámený, pravý blázen otřeštěný! Jakú sem měl ve snách žalost, 74a 200 104
205 210 215 220 225 230 celú hořící milostí pravú, vida tak čistú ženu, zdravú. A když již lehnúti měla, vokolo sebe všady pohleděla, a řkúc: „Věčný milý Bože, tohoto mého těžkého hoře, že pro milost čest, krásu i své jmění dávám v jednoho muže svěření! Ale poněvadž pak miluji jeho, nepyči kusa jednoho toho!" Požehnavši se i vkročí do lože mého. I počech ji objímati s ochotným líbaním, s přeochotným přitiskáním; ana mne vždy pamatuje, kterak mne velmi miluje, abych pomněl na její čest, kteráž mi od ní svěřena jest! A já vždy kdes pěkně mluvím, a proto vždy svého hledím, zda bych jí mohl kolena rozložiti a mezi ně se rychle vložiti, že mi přijde na to, slovo jakož praví: „Chceš-li mému, má milá, zdraví, ať neshořím jako v ohni, tehdy v stranu svú nohú pohni!“ I zapru se svú nohú ze spaní, že třeskne, jakož s hřímaní, a psíček, kterýž pod ložem ležel, lekl se toho, křikem zúpěl. A já procítiv, na loži sedech, vohlédaje se, hlavu zvedech, a než sem ku paměti přišel, pohleděch — a já podušku objal a sedím s ní jako omámený, pravý blázen otřeštěný! Jakú sem měl ve snách žalost, 74a 200 104
Strana 105
240 245 250 255 260 mohla by přijíti z toho zlost, že jest to najevě nebylo! Tak mi se srdce zarmútilo, jako by mi otec muoj umřel. I vstav z toho lože, pryč sem odšel. — A protož ktož chce vesel býti, ten musí snóm nevěřiti. A má-li kto najevě pěknú ženu, nedávaj ji v žádnú cenu a věř jí jako příteli svému celému, a člověku velmi přemilému! Miluj ji a ona tě také milovati bude, a žádnýť jí z toho nesvede, žeť bude do smrti věrná tobě a nedáť tě žádnému zhyzditi sobě. Pakli kto ženě své nevěří, ať stává s oštípem u dveří a k tomu ať jí jej v hrsti chová, ještě dosti činiti má, aby ona neučinila, což jest sobě umyslila. Protož ktož chce vesel bývati, ten má své ženě věřiti, aby vida, učinil se toho nevida. Ujmeš sobě mnoho smutka a budeš vždycky vesel právě, čině sobě všudy zdravě. Na svém srdci i v myšlení budeš míti utěšenie, na tom světě velikú radost, a na onom boží milost. Rcemež všickni spolu amen, ať nás nezže věčný plamen! 74b 75a 235 265 105
240 245 250 255 260 mohla by přijíti z toho zlost, že jest to najevě nebylo! Tak mi se srdce zarmútilo, jako by mi otec muoj umřel. I vstav z toho lože, pryč sem odšel. — A protož ktož chce vesel býti, ten musí snóm nevěřiti. A má-li kto najevě pěknú ženu, nedávaj ji v žádnú cenu a věř jí jako příteli svému celému, a člověku velmi přemilému! Miluj ji a ona tě také milovati bude, a žádnýť jí z toho nesvede, žeť bude do smrti věrná tobě a nedáť tě žádnému zhyzditi sobě. Pakli kto ženě své nevěří, ať stává s oštípem u dveří a k tomu ať jí jej v hrsti chová, ještě dosti činiti má, aby ona neučinila, což jest sobě umyslila. Protož ktož chce vesel bývati, ten má své ženě věřiti, aby vida, učinil se toho nevida. Ujmeš sobě mnoho smutka a budeš vždycky vesel právě, čině sobě všudy zdravě. Na svém srdci i v myšlení budeš míti utěšenie, na tom světě velikú radost, a na onom boží milost. Rcemež všickni spolu amen, ať nás nezže věčný plamen! 74b 75a 235 265 105
Strana 106
STESK NA ŽENITBU (chybí začátek) 5 10 15 20 než vždy bydlí v utěšenie, dokudž sobě světa nezavíže, ale jak se vožení, hned mu tíže. O tom chci nětco pověděti, jak sem já mohl srozuměti, co jest svoboda a co není, a co jest to bídné voženění. A jestliže já právě tomu rozumiem, ne každému ženění chváliti umiem, aniž umiem o něm rozmysliti, proč se má mladý člověk ženiti, leč chce zvěděti, co hospodáři činiti mají a po čem hoře postříhají. Protož nechci dotýkati žádného, chciť počíti od sebe samého: A byv mladý, dosti frejovný, v útratách, v kratochvílech chtě býti každému rovný, ne jako na mě, zeměnína, slušalo, ale bylo pánuov málo, bych se jim nechtěl vrovnati, po všech svadbách a hodech smýkati, hrami, freji, tanci i věcmi jinými chtě srovnati s bohatými, i počech sobě přemyšlovati: „Však mi to nebude moci stačovati!“ I počnu já se dlužiti dosti hustě 76b 76a 25 106
STESK NA ŽENITBU (chybí začátek) 5 10 15 20 než vždy bydlí v utěšenie, dokudž sobě světa nezavíže, ale jak se vožení, hned mu tíže. O tom chci nětco pověděti, jak sem já mohl srozuměti, co jest svoboda a co není, a co jest to bídné voženění. A jestliže já právě tomu rozumiem, ne každému ženění chváliti umiem, aniž umiem o něm rozmysliti, proč se má mladý člověk ženiti, leč chce zvěděti, co hospodáři činiti mají a po čem hoře postříhají. Protož nechci dotýkati žádného, chciť počíti od sebe samého: A byv mladý, dosti frejovný, v útratách, v kratochvílech chtě býti každému rovný, ne jako na mě, zeměnína, slušalo, ale bylo pánuov málo, bych se jim nechtěl vrovnati, po všech svadbách a hodech smýkati, hrami, freji, tanci i věcmi jinými chtě srovnati s bohatými, i počech sobě přemyšlovati: „Však mi to nebude moci stačovati!“ I počnu já se dlužiti dosti hustě 76b 76a 25 106
Strana 107
30 35 40 45 50 55 a utráceti příliš velmi tlustě, že již nevěděch, kudy ven, pomysliv řka: „Nebudu více bzdem! Radějí začasu se oženiem a také nějak o se pomyslím, zdali bych mohl na míru trefiti, budu věru hospodařiti“ a ať krátce poviem tobě, pojach mladú ženu sobě. Mějích s ní kratochvíle dosti mnohokrát, právě do sytosti. A byl bych tomu nikoli nevěřil, dokudž sem se byl neoženil a mněl sem, že jej rozkopám, ó co jeho již dosti mám! K tomu kdež já pohledím koli, nikdiež mi nenie po vóli, a kdež koli jdu, aneb sedím, ve všem nedostatek vidím a neviem, co tomu zdíti. Sedím v psotě tepru jako v kvítí však mi se vždy ženiti chtělo již toho pyči, že mě hlava bolí i čelo. Prvé sem záhe spat chodíval a na den velmi dlúho léhal, již pak jdu o puol noci a vstanu před svítaním, a to v noci, a žena mne počne tázati, co mi se stalo, že mám obyčej tak ráno vstávati? Já jí ditem): „Ach, cos ty divná žena! Toběť jest všecka jedna cena. Leda já se s tebú vždy líbal, ty netbáš, bych já zítra třeba žebral. Musímť já ráno vstávati a rozkázati, co mají dělati.“ A nechci jí pravdy pověděti, 77a 60 107
30 35 40 45 50 55 a utráceti příliš velmi tlustě, že již nevěděch, kudy ven, pomysliv řka: „Nebudu více bzdem! Radějí začasu se oženiem a také nějak o se pomyslím, zdali bych mohl na míru trefiti, budu věru hospodařiti“ a ať krátce poviem tobě, pojach mladú ženu sobě. Mějích s ní kratochvíle dosti mnohokrát, právě do sytosti. A byl bych tomu nikoli nevěřil, dokudž sem se byl neoženil a mněl sem, že jej rozkopám, ó co jeho již dosti mám! K tomu kdež já pohledím koli, nikdiež mi nenie po vóli, a kdež koli jdu, aneb sedím, ve všem nedostatek vidím a neviem, co tomu zdíti. Sedím v psotě tepru jako v kvítí však mi se vždy ženiti chtělo již toho pyči, že mě hlava bolí i čelo. Prvé sem záhe spat chodíval a na den velmi dlúho léhal, již pak jdu o puol noci a vstanu před svítaním, a to v noci, a žena mne počne tázati, co mi se stalo, že mám obyčej tak ráno vstávati? Já jí ditem): „Ach, cos ty divná žena! Toběť jest všecka jedna cena. Leda já se s tebú vždy líbal, ty netbáš, bych já zítra třeba žebral. Musímť já ráno vstávati a rozkázati, co mají dělati.“ A nechci jí pravdy pověděti, 77a 60 107
Strana 108
70 75 80 85 90 95 že sem převzal přes třidceti, ano mě již všecko mrzí, ba, dobře na mě, když sem tak drzý, jsa svoboden a nesvázán, voženě se přisáhl bych, že tím budu zkázán. Prvé než sem se oženil, dobře všady zdálo mi se, bych měl města i hrady. Již by mě všecko omrzelo a se vším by mi teskno bylo, zdá mi se, že mě všecko svědí a že za každú latí jeden sedí. Mnohokrát již sobě v noci myslím (že celú nic skůro hořem nespím), co mnoho potřebuje a všady, a co musím vydávati, vezmi kde vezmi, vždy (d)okládati. I ba, co sem toho často pykal, že sem se v ten stav svatý dal! Nejednu sem myslil sem i tam, zdychaje, že sem nevěděl, kde sem sám, mnohokrát že sem z toho nemocen byl, nevěda co počíti, tak sem myslil. A z toho sem počal mysliti, avšak to jinak již nemuož býti, již se jest odvážiti toho, nechť jest z toho málo nebo mnoho. Tuž já pak jednú vstav, nemoha pro žalost ležeti, 78a musich ven z svého dvora jíti nedaleko, do jedné zahrady, a chtě pozbýti hoře tady a chtě i to ohlédati, skůro-li bude svítati, i šel sem odtud dále k háji. Uslyšech, ano již ptáčkové zpívají tak přesladkým notováním a rozličným libým zpívaním, 77b 65 108
70 75 80 85 90 95 že sem převzal přes třidceti, ano mě již všecko mrzí, ba, dobře na mě, když sem tak drzý, jsa svoboden a nesvázán, voženě se přisáhl bych, že tím budu zkázán. Prvé než sem se oženil, dobře všady zdálo mi se, bych měl města i hrady. Již by mě všecko omrzelo a se vším by mi teskno bylo, zdá mi se, že mě všecko svědí a že za každú latí jeden sedí. Mnohokrát již sobě v noci myslím (že celú nic skůro hořem nespím), co mnoho potřebuje a všady, a co musím vydávati, vezmi kde vezmi, vždy (d)okládati. I ba, co sem toho často pykal, že sem se v ten stav svatý dal! Nejednu sem myslil sem i tam, zdychaje, že sem nevěděl, kde sem sám, mnohokrát že sem z toho nemocen byl, nevěda co počíti, tak sem myslil. A z toho sem počal mysliti, avšak to jinak již nemuož býti, již se jest odvážiti toho, nechť jest z toho málo nebo mnoho. Tuž já pak jednú vstav, nemoha pro žalost ležeti, 78a musich ven z svého dvora jíti nedaleko, do jedné zahrady, a chtě pozbýti hoře tady a chtě i to ohlédati, skůro-li bude svítati, i šel sem odtud dále k háji. Uslyšech, ano již ptáčkové zpívají tak přesladkým notováním a rozličným libým zpívaním, 77b 65 108
Strana 109
105 110 115 120 125 130 slavíci, drozdi i škřivani, kosové i všickni ptáčkové jiní. Veliká zvěř sebú poče hýbati, lišky i jiná zvěř zhusta běhati, zajíci počechu sobě lože dělati, po všem háji ptáčkové proletovati, že všecko t(ře)štělo zpievaním, divocí holubi zhuoru byli s húkaním. A tak všecko vedlé svého přirozenie, když dnělo, hned bylo v utěšenie. Ale já, bych měl hrdla zbýti, nemohl sem se nikoli veseliti, na svú ženitbu se vždy rozpomínaje a každú hodinu fresle v hospodářstvie hraje. I sedech k jednomu stromu. Zhlédaje smutně k svému domu, ano všecko ruozno prší a děravo všudy, až vše srší nikdiež nic sobě nemohu vymysliti, čím bych se mohl veseliti, ano psota všady se mnú za pasy chodí, chudoba, bída, psota se mnú radost plodí. I pomyslich, mám-li domuov jíti, či co mám prvé počíti, však nikdiež v ničemž řádu nenie, jižť mám tepruv posvícenie! Ba, běda mně, že sem se kdy oženil, mněje, že sem sobě uskrovnil kdež jedno koliv (po hledím, tu všudy nedostatek vidím a chci-li se čím živiti, musím to všecko kúpiti i to musím na dluh vzíti, co mám k své potřebě míti. A když pak budu míti zaplatiti, i zda jest z čeho nahospodařiti? 78b 100 79a 109
105 110 115 120 125 130 slavíci, drozdi i škřivani, kosové i všickni ptáčkové jiní. Veliká zvěř sebú poče hýbati, lišky i jiná zvěř zhusta běhati, zajíci počechu sobě lože dělati, po všem háji ptáčkové proletovati, že všecko t(ře)štělo zpievaním, divocí holubi zhuoru byli s húkaním. A tak všecko vedlé svého přirozenie, když dnělo, hned bylo v utěšenie. Ale já, bych měl hrdla zbýti, nemohl sem se nikoli veseliti, na svú ženitbu se vždy rozpomínaje a každú hodinu fresle v hospodářstvie hraje. I sedech k jednomu stromu. Zhlédaje smutně k svému domu, ano všecko ruozno prší a děravo všudy, až vše srší nikdiež nic sobě nemohu vymysliti, čím bych se mohl veseliti, ano psota všady se mnú za pasy chodí, chudoba, bída, psota se mnú radost plodí. I pomyslich, mám-li domuov jíti, či co mám prvé počíti, však nikdiež v ničemž řádu nenie, jižť mám tepruv posvícenie! Ba, běda mně, že sem se kdy oženil, mněje, že sem sobě uskrovnil kdež jedno koliv (po hledím, tu všudy nedostatek vidím a chci-li se čím živiti, musím to všecko kúpiti i to musím na dluh vzíti, co mám k své potřebě míti. A když pak budu míti zaplatiti, i zda jest z čeho nahospodařiti? 78b 100 79a 109
Strana 110
140 145 150 155 160 165 Však nic nemám, co mě má živiti najlépe všecko vypáliti a jíti pryč, kam věda, ode všeho! Ba, nast nastojte ženění mého! Bych byl radši panicem byl, kto mi radil, abych se ženil, by zabit byl! Ó hospodářství, v této mé psotě teď se nesmiem s žádným potkati pro tě, nebo jinak sobě nemyslím, než že každý ví o mé psotě, mniem. A mnohý známý, mne potkaje, puojde mimo mě se usmívaje, “ i dí: „An snad vlka viděl, že se zježil! A jda mimo mne, před se šil. Pakliť jde druhý vedlé něho, ten okáže každému jeho: „Ba milý, co tento ženich po polévce jídá? Tuším, že s ním sedá za stuol bída!“ A já to vše v své uši slyším, když jest práv, smlčeti mu musím. Jižť mám chutně spomyšlenie, ba, nast nastojte, i v to voženěnie! Ó bych já se byl neženil, této mnohé starosti byl bych pozbyl, byl bych jedno staral o se sám, a teď již s celú rotú psoty mám! Toho jinak neumiem rozměřiti, neb sem nechtěl žádnému věřiti, mněl sem, že skrze ženitbu pánem budu, teď na psotu jako na varhany hudu. Bych měl provaz, již by se oběsil, asa bych té starosti pojednú zbyl. I počech sobě velmi těžce mysliti, sem i tam se obraceti, leže tu pod tím stromem, řka: „Nastojte mně s tím mým domem! 79b 135 170 110
140 145 150 155 160 165 Však nic nemám, co mě má živiti najlépe všecko vypáliti a jíti pryč, kam věda, ode všeho! Ba, nast nastojte ženění mého! Bych byl radši panicem byl, kto mi radil, abych se ženil, by zabit byl! Ó hospodářství, v této mé psotě teď se nesmiem s žádným potkati pro tě, nebo jinak sobě nemyslím, než že každý ví o mé psotě, mniem. A mnohý známý, mne potkaje, puojde mimo mě se usmívaje, “ i dí: „An snad vlka viděl, že se zježil! A jda mimo mne, před se šil. Pakliť jde druhý vedlé něho, ten okáže každému jeho: „Ba milý, co tento ženich po polévce jídá? Tuším, že s ním sedá za stuol bída!“ A já to vše v své uši slyším, když jest práv, smlčeti mu musím. Jižť mám chutně spomyšlenie, ba, nast nastojte, i v to voženěnie! Ó bych já se byl neženil, této mnohé starosti byl bych pozbyl, byl bych jedno staral o se sám, a teď již s celú rotú psoty mám! Toho jinak neumiem rozměřiti, neb sem nechtěl žádnému věřiti, mněl sem, že skrze ženitbu pánem budu, teď na psotu jako na varhany hudu. Bych měl provaz, již by se oběsil, asa bych té starosti pojednú zbyl. I počech sobě velmi těžce mysliti, sem i tam se obraceti, leže tu pod tím stromem, řka: „Nastojte mně s tím mým domem! 79b 135 170 110
Strana 111
175 180 185 190 195 200 Ba, by udeřil zjasna hrom a ztroskotal mne, i ten duom, i ty churavé dobytky, i mé všecky nábytky, ba také mú ženu i s čeledí, abych prázden byl vší zjedi!“ A vtom počech se velmi starati a jako z toho rychle usýpati i ležech tak ve mdlobě, mysle těžce o psotě a o chudobě, znaje to dobře, že smútí každého starého i každého mladého a podmaní pod se mnohého bohatého, toho, ješto prvé měl dosti. Onať jej všeho lehce zprostí, i všeho veselé zbaví a uškodí také i zdraví. I položich se pod strom v trávu, položiv pravú ruku pod hlavu, i ležech jakožto v uotrapách a mysle o rozličných psotách, hledě na toho stromu ratolesti, i poče mi se lecos hořem plésti, to, což mi s psotú obecno bylo, o tom mi se najvíc snílo. A já se s čeledí vadím, aneb někoho kyjem chladím, že ztrh se několikrát, hlavu zvedech a potom, zpodepřev se na strom, i sedech, položiv hlavu opět k suku, podloživ pod ni pravú ruku a chtě rád odpočinúti, zda by mě mohla tesknost pominúti. A opět zdech, i počech sobě mysliti, řka: „Čert-li mi se kázal oženiti 80a 80b 205 111
175 180 185 190 195 200 Ba, by udeřil zjasna hrom a ztroskotal mne, i ten duom, i ty churavé dobytky, i mé všecky nábytky, ba také mú ženu i s čeledí, abych prázden byl vší zjedi!“ A vtom počech se velmi starati a jako z toho rychle usýpati i ležech tak ve mdlobě, mysle těžce o psotě a o chudobě, znaje to dobře, že smútí každého starého i každého mladého a podmaní pod se mnohého bohatého, toho, ješto prvé měl dosti. Onať jej všeho lehce zprostí, i všeho veselé zbaví a uškodí také i zdraví. I položich se pod strom v trávu, položiv pravú ruku pod hlavu, i ležech jakožto v uotrapách a mysle o rozličných psotách, hledě na toho stromu ratolesti, i poče mi se lecos hořem plésti, to, což mi s psotú obecno bylo, o tom mi se najvíc snílo. A já se s čeledí vadím, aneb někoho kyjem chladím, že ztrh se několikrát, hlavu zvedech a potom, zpodepřev se na strom, i sedech, položiv hlavu opět k suku, podloživ pod ni pravú ruku a chtě rád odpočinúti, zda by mě mohla tesknost pominúti. A opět zdech, i počech sobě mysliti, řka: „Čert-li mi se kázal oženiti 80a 80b 205 111
Strana 112
210 215 220 225 230 235 a snad mi to souzeno bylo, by mě tudy veselé zminulo? Neb mi již draho všecko veselé, jehož sem měl hojně, jako tito ptáčkové! A již sedím v psotě jako v kvítí, kterúž každý den musím míti, a nemám v ničemž pokoje, ještě vždy horšího se boje. Jedno-liť já musím slyšeti a vida, že jest zle, i musím mlčeti. Pravím, že bych k tomu již svolil abych někde v (k)lášteře byl. A nenie zákona tak těžkého, bych se radši nedal do něho, asa bych této vší tesknosti zbyl a potom bych as z Bohem byl. I protož, pravím, s túto mú starostí, že jest na světě pekla dosti a strach i po smrti také pro mé lání všelijaké. Však nemám prostě nic, co potřebuji, kterak já se, bídný, psoty uvaruji? A nakrátce by co za peníz stálo, neboť toho nenie, aneb velmi málo, mis, lžic, telířóv, hrncóv i masa, sádla, soli, chleba, slanin i másla toho nikdiež ničehož nenie, ani sekyry k drvóm rubání. A tak čehož potřebuji při hospodářstvie svém, prostě mám nedostatek ve všem. A neumiem o tom vymysliti, co mám tomu učiniti, ale nic v tom lepšího nenie, bych mohl nechati ale myšlenie. A již aby mi v tom teplo bylo, co mé bláznivé ženěnie zamyslilo! 81a 240 112
210 215 220 225 230 235 a snad mi to souzeno bylo, by mě tudy veselé zminulo? Neb mi již draho všecko veselé, jehož sem měl hojně, jako tito ptáčkové! A již sedím v psotě jako v kvítí, kterúž každý den musím míti, a nemám v ničemž pokoje, ještě vždy horšího se boje. Jedno-liť já musím slyšeti a vida, že jest zle, i musím mlčeti. Pravím, že bych k tomu již svolil abych někde v (k)lášteře byl. A nenie zákona tak těžkého, bych se radši nedal do něho, asa bych této vší tesknosti zbyl a potom bych as z Bohem byl. I protož, pravím, s túto mú starostí, že jest na světě pekla dosti a strach i po smrti také pro mé lání všelijaké. Však nemám prostě nic, co potřebuji, kterak já se, bídný, psoty uvaruji? A nakrátce by co za peníz stálo, neboť toho nenie, aneb velmi málo, mis, lžic, telířóv, hrncóv i masa, sádla, soli, chleba, slanin i másla toho nikdiež ničehož nenie, ani sekyry k drvóm rubání. A tak čehož potřebuji při hospodářstvie svém, prostě mám nedostatek ve všem. A neumiem o tom vymysliti, co mám tomu učiniti, ale nic v tom lepšího nenie, bych mohl nechati ale myšlenie. A již aby mi v tom teplo bylo, co mé bláznivé ženěnie zamyslilo! 81a 240 112
Strana 113
245 250 255 260 A byť mi bylo nynie voliti, uměl bych tepru se s rozmyslem ženiti! I čert-li mi se voženiti kázal, ležím teď, jako by mě psotú svázal, jednu psotu a bídu za druhú zpomínaje, a v ničemž žádné radosti nemaje. Ó manželství s bídným hospodářstvím, to všecko přichází mi, že div se nezblázním! Nenie tak utrápeného člověka v světě jako já, tak pravím jistě. Již jest umřela má všecka radost a vedlé toho usvadla i má mladost, i mé všecko utěšenie umořilo to bídné mé voženěnie! A tak sem se rozžalostil byl, že sem se byl naprosto utajil, a jako bych usvadl a voněměl, tak sem již v uotrapách ležal, a jako bych se pominul s smyslem, tak sebu i rukama položiv se pod stromem, padl sem na nos. I poče mi se vtom zdáti, jako by cos na mě počalo volati. A já pomysliv, mám-li se ozvati 81b (list chybí) 265 270 já sem jiného nedomníval, než že jest z nebe aneb z ráje, bez nedostatku na sobě krásy maje a tak zpanilého života bíše, na ničemž vady nemějíše, že pro své na ni pohleděnie pozbyl bych mnoha zamúcenie. Na její hlavě příprava byla, že od zlata i drahého kamenie se stkvěla, 82а 113
245 250 255 260 A byť mi bylo nynie voliti, uměl bych tepru se s rozmyslem ženiti! I čert-li mi se voženiti kázal, ležím teď, jako by mě psotú svázal, jednu psotu a bídu za druhú zpomínaje, a v ničemž žádné radosti nemaje. Ó manželství s bídným hospodářstvím, to všecko přichází mi, že div se nezblázním! Nenie tak utrápeného člověka v světě jako já, tak pravím jistě. Již jest umřela má všecka radost a vedlé toho usvadla i má mladost, i mé všecko utěšenie umořilo to bídné mé voženěnie! A tak sem se rozžalostil byl, že sem se byl naprosto utajil, a jako bych usvadl a voněměl, tak sem již v uotrapách ležal, a jako bych se pominul s smyslem, tak sebu i rukama položiv se pod stromem, padl sem na nos. I poče mi se vtom zdáti, jako by cos na mě počalo volati. A já pomysliv, mám-li se ozvati 81b (list chybí) 265 270 já sem jiného nedomníval, než že jest z nebe aneb z ráje, bez nedostatku na sobě krásy maje a tak zpanilého života bíše, na ničemž vady nemějíše, že pro své na ni pohleděnie pozbyl bych mnoha zamúcenie. Na její hlavě příprava byla, že od zlata i drahého kamenie se stkvěla, 82а 113
Strana 114
280 285 290 295 300 Paní: 305 a to dílem neznámým a misterným; ozdobena byla bohatstvím výborným. Sukni také jmějíše perlami krumpovanú, i zlatem, od vrchu až k zemi, mezi tiem rozličné květy dělané, rozličnými cedulemi krumpované, k tomu rozličnými teksty psáno nad obyčej misterně krumpováno! Což v světě kamenie drahého, zdá mi se, že na sobě měla kus každého: ono světlý, čistčí, ono dražší, ono pěkný a ještě pěknější i počech se její kráse i přípravě dívati, a co jí mám řéci, počech mysliti, nebo netoliko mně, otrápenému, ale pravím každému živému muož býti jistě s podivenie(m) hleděti na tak čisté stvořenie. A ona vždy přistúpá ke mně, a já se jí stydím, až mi se srdce třese, vida její krásu a v bohatstvie tú dobú, a já maje na sobě zlé šaty a chudobu. Vstávaje, na koleno před ní poklečech a takto, nesměje na ni hleděti, vecech: „Rač Pán Buch dáti dobré jitro tobě! Přejiť věrně jako sobě zdraví i všeho dobrého vedlé vuole srdce tvého!" Ochotněť mi poděkovala, a hned se jest mne otázala: „Proč se rmútíš, to mi pověz! Umím-li poraditi, učiním ráda, to věz! Neb tvá postava ukazuje, že se tvé srdce neraduje!“ Tuž já otpověděch, a řka: „Vys(o)ce urozená paní, 83a chciť otpověděti k tvému tázaní, 82b 275 Mládenec: 114
280 285 290 295 300 Paní: 305 a to dílem neznámým a misterným; ozdobena byla bohatstvím výborným. Sukni také jmějíše perlami krumpovanú, i zlatem, od vrchu až k zemi, mezi tiem rozličné květy dělané, rozličnými cedulemi krumpované, k tomu rozličnými teksty psáno nad obyčej misterně krumpováno! Což v světě kamenie drahého, zdá mi se, že na sobě měla kus každého: ono světlý, čistčí, ono dražší, ono pěkný a ještě pěknější i počech se její kráse i přípravě dívati, a co jí mám řéci, počech mysliti, nebo netoliko mně, otrápenému, ale pravím každému živému muož býti jistě s podivenie(m) hleděti na tak čisté stvořenie. A ona vždy přistúpá ke mně, a já se jí stydím, až mi se srdce třese, vida její krásu a v bohatstvie tú dobú, a já maje na sobě zlé šaty a chudobu. Vstávaje, na koleno před ní poklečech a takto, nesměje na ni hleděti, vecech: „Rač Pán Buch dáti dobré jitro tobě! Přejiť věrně jako sobě zdraví i všeho dobrého vedlé vuole srdce tvého!" Ochotněť mi poděkovala, a hned se jest mne otázala: „Proč se rmútíš, to mi pověz! Umím-li poraditi, učiním ráda, to věz! Neb tvá postava ukazuje, že se tvé srdce neraduje!“ Tuž já otpověděch, a řka: „Vys(o)ce urozená paní, 83a chciť otpověděti k tvému tázaní, 82b 275 Mládenec: 114
Strana 115
Paní: 315 320 Mládenec: 325 330 335 340 že mi tak túha veliká jest, ješto mi jedva uvěří tvá milost! Mohuť dobře vo psotě rozprávěti, co jí mám v domě i moji děti. „Milý, pověz mi prostě, coť škodí a v tvém srdci žalost plodí! Umiem-liť v tom jakú radu dáti, máš ote mne celú víru shledati. A chciť raditi s pravú vierú, jinak nemysl žádnú mierú, nebs člověk na postavě změněný, já vidím, žes velmi zamúcený! „Paní milá, vidíš-li mě živého, zpravím tě gruntovně toho. Nedávno se jest přihodilo, že mi se bylo ženiti chtělo, i povolil sem vždy toho sobě. Poslyš, ať poviem dále tobě: jsa svoboden, zavázal sem s(o)bě svět, mněje, že dobře učiním — ano vše zpět! Již tomu nevím, co učiniti, tak se starám, že mi se chce oběsiti. Již sem prohrál vešken boj, mněje, že ulehnu, tepru mám nepokoj! Buďto večer aneb ráno nemuož býti nikdy nic dobře zjednáno, tak jest při mém hospodářství řád, že potřebuji všeho napořád, a nevěřím, než že mě čert omámil, že mě k tomu tak stavu podmanil. Bych se mohl znovu ženiti, již bych tepru věděl, co mám činiti.“ Tomu se ta paní zasmála a takto se mne otázala: „Nemohu srozuměti, kterak to míníš?“ „Počkaj, paní, hned uslyšieš! 83b 310 345 115
Paní: 315 320 Mládenec: 325 330 335 340 že mi tak túha veliká jest, ješto mi jedva uvěří tvá milost! Mohuť dobře vo psotě rozprávěti, co jí mám v domě i moji děti. „Milý, pověz mi prostě, coť škodí a v tvém srdci žalost plodí! Umiem-liť v tom jakú radu dáti, máš ote mne celú víru shledati. A chciť raditi s pravú vierú, jinak nemysl žádnú mierú, nebs člověk na postavě změněný, já vidím, žes velmi zamúcený! „Paní milá, vidíš-li mě živého, zpravím tě gruntovně toho. Nedávno se jest přihodilo, že mi se bylo ženiti chtělo, i povolil sem vždy toho sobě. Poslyš, ať poviem dále tobě: jsa svoboden, zavázal sem s(o)bě svět, mněje, že dobře učiním — ano vše zpět! Již tomu nevím, co učiniti, tak se starám, že mi se chce oběsiti. Již sem prohrál vešken boj, mněje, že ulehnu, tepru mám nepokoj! Buďto večer aneb ráno nemuož býti nikdy nic dobře zjednáno, tak jest při mém hospodářství řád, že potřebuji všeho napořád, a nevěřím, než že mě čert omámil, že mě k tomu tak stavu podmanil. Bych se mohl znovu ženiti, již bych tepru věděl, co mám činiti.“ Tomu se ta paní zasmála a takto se mne otázala: „Nemohu srozuměti, kterak to míníš?“ „Počkaj, paní, hned uslyšieš! 83b 310 345 115
Strana 116
Má svobodná mysl ta mě k tomu připravila, a ta mě prostě oženila.“ (chybí list) 355 360 365 370 Mládenec: 375 A paní počne mi mluviti, řkúc: „Nemohu se nadiviti, proč hanieš tak velmi ten stav svatý? Dosti toho, by byl člověk proklatý! A cos chtěl vždycky hovadsky živ býti, a nikdy v ničemž míry nemieti, že tupíš manželstvo, tu svátost, při níž se zachovává všecka ctnost? Neb tu svátost Buoh sám vyvolil, když Adama s Evú stvořil, v ráji jest je spolu oddal a tu ženu muži poddal. To učinil na památku každému člověku, nynějšiemu i budúciemu věku. Protož ten stav ne hyzděn, ale chválen má býti, jehož sám Buoh ráčil potvrditi. I budiž Buoh pochválen v své dobrotě a ty toho nepřičítaj k psotě! I nemáš-li co jiného na starosti, přestaň od té bláznivé žalosti a to také mysl vždy sobě, že jest manželský stav k spasenie tobě, a protož toho nikoli neželej, ale od Boha za zvláštní dar měj, že jest ráčil toho stavu příti " a tě do něho vyvoliti. „Paní, co vy toto mluvíte, co sám já prvé viem, o tom mi pravíte! Mněť to nemuož v hlavu jíti, by mi zima bylo, musím se druhdy potiti, 84b Mládenec: 84a 350 116
Má svobodná mysl ta mě k tomu připravila, a ta mě prostě oženila.“ (chybí list) 355 360 365 370 Mládenec: 375 A paní počne mi mluviti, řkúc: „Nemohu se nadiviti, proč hanieš tak velmi ten stav svatý? Dosti toho, by byl člověk proklatý! A cos chtěl vždycky hovadsky živ býti, a nikdy v ničemž míry nemieti, že tupíš manželstvo, tu svátost, při níž se zachovává všecka ctnost? Neb tu svátost Buoh sám vyvolil, když Adama s Evú stvořil, v ráji jest je spolu oddal a tu ženu muži poddal. To učinil na památku každému člověku, nynějšiemu i budúciemu věku. Protož ten stav ne hyzděn, ale chválen má býti, jehož sám Buoh ráčil potvrditi. I budiž Buoh pochválen v své dobrotě a ty toho nepřičítaj k psotě! I nemáš-li co jiného na starosti, přestaň od té bláznivé žalosti a to také mysl vždy sobě, že jest manželský stav k spasenie tobě, a protož toho nikoli neželej, ale od Boha za zvláštní dar měj, že jest ráčil toho stavu příti " a tě do něho vyvoliti. „Paní, co vy toto mluvíte, co sám já prvé viem, o tom mi pravíte! Mněť to nemuož v hlavu jíti, by mi zima bylo, musím se druhdy potiti, 84b Mládenec: 84a 350 116
Strana 117
večer i ráno starost maje, jsa manžel, v ničemž řádu u sebe nemaje. Neb tu nenie jedno samo manželství, ale jednoho-liť jest potřebí v hospodářství a v mém domu ktož psoty nezná, prav to tomu jedno-liť já musím míti, bych to měl u čerta vzíti, a nechtí-li mi uvěřiti, ihned musím nětco zastaviti a mysliti, čím mám živ býti, ač se chci na čas psoty skrýti." 390 Paní mluví: Paní takto otpovědě: „Jáť jiného nic nevědě, než chceš-li všecko v kořist hnáti a prostě o všecko se starati, nebyl by to žádný div, aby nebyl této hodiny živ! Protož těš se boží milostí a přestaň té veliké starosti, neb věz, žeť se to někdy změní a že to Pán Buch v lepší promění tak, že budeš míti dvory nápravné, k tomu čisté krávy dojné, skopce, vovce i berany se všemi slušnými nápravami, v obilé dosti i v oránie. Čekajž božího smilovánie! A když jiné starosti zbudeš, shledáš, že hned stav manželský chváliti budeš a hned tvé srdce žalosti zbude, když všecko bez nedostatku bude! 410 Mládenec: „Ba, toť jest darmo, milá paní, snad nevieš o psotě i mluvieš maní. Bude-liť tak, čehož ty mi žádáš, jakú starost míti opět, z mé řeči poznáš! 385 395 400 405 85a 85b 380 117
večer i ráno starost maje, jsa manžel, v ničemž řádu u sebe nemaje. Neb tu nenie jedno samo manželství, ale jednoho-liť jest potřebí v hospodářství a v mém domu ktož psoty nezná, prav to tomu jedno-liť já musím míti, bych to měl u čerta vzíti, a nechtí-li mi uvěřiti, ihned musím nětco zastaviti a mysliti, čím mám živ býti, ač se chci na čas psoty skrýti." 390 Paní mluví: Paní takto otpovědě: „Jáť jiného nic nevědě, než chceš-li všecko v kořist hnáti a prostě o všecko se starati, nebyl by to žádný div, aby nebyl této hodiny živ! Protož těš se boží milostí a přestaň té veliké starosti, neb věz, žeť se to někdy změní a že to Pán Buch v lepší promění tak, že budeš míti dvory nápravné, k tomu čisté krávy dojné, skopce, vovce i berany se všemi slušnými nápravami, v obilé dosti i v oránie. Čekajž božího smilovánie! A když jiné starosti zbudeš, shledáš, že hned stav manželský chváliti budeš a hned tvé srdce žalosti zbude, když všecko bez nedostatku bude! 410 Mládenec: „Ba, toť jest darmo, milá paní, snad nevieš o psotě i mluvieš maní. Bude-liť tak, čehož ty mi žádáš, jakú starost míti opět, z mé řeči poznáš! 385 395 400 405 85a 85b 380 117
Strana 118
420 425 430 435 440 445 Ale toho rač poslyšeti: budu-li dobrý statek na zemi míti, hned stokrát větší práci mám. A kterak to, ihned oznámím vám: že ktož má na zemi statek veliký, ten musí míti dobytek všeliký a všecko hospodářství napraviti a sám ke všemu ruku přičiniti, neb nepřihlédá-li sám k svému, by měl velmi mnoho, nevystačí jemu. A protož velikým statkem starosti neubude, kde při chudobě jedna, tu jich deset bude. Ještě chciť více pověděti: musíš děvky a pacholky míti a nebudú-liť věrní tobě, tiť nepomohú, jediné sobě. Pak když chci s pole voziti a obilé dobrým požiti, musím jim podlé jich vuole platiti, ač nechci na poli obilé shnojiti. Jestliže jemu mzdy málo podám, hned s ním nesmluvím, to jistě znám. Než daj jemu, co on bude chtíti, a ihned chce dobré vozníky míti, k tomu pluhy, vozy, brány ty ať sú dobře okovány! —, k tomu přípravy také, kteréž míti chce všelijaké. A když jemu to všecko zjednám, proto toho vždy jisto nemám, aby on dělal, kdy dělati má, než tak všeho ležeti nechá. A chce-li vuoli větší nežli já, diem-li co o tom, tehdy se hned hněvá a již tepruv nebude dělati, by to všecko mělo shníti neb zlámati. 86a 415 118
420 425 430 435 440 445 Ale toho rač poslyšeti: budu-li dobrý statek na zemi míti, hned stokrát větší práci mám. A kterak to, ihned oznámím vám: že ktož má na zemi statek veliký, ten musí míti dobytek všeliký a všecko hospodářství napraviti a sám ke všemu ruku přičiniti, neb nepřihlédá-li sám k svému, by měl velmi mnoho, nevystačí jemu. A protož velikým statkem starosti neubude, kde při chudobě jedna, tu jich deset bude. Ještě chciť více pověděti: musíš děvky a pacholky míti a nebudú-liť věrní tobě, tiť nepomohú, jediné sobě. Pak když chci s pole voziti a obilé dobrým požiti, musím jim podlé jich vuole platiti, ač nechci na poli obilé shnojiti. Jestliže jemu mzdy málo podám, hned s ním nesmluvím, to jistě znám. Než daj jemu, co on bude chtíti, a ihned chce dobré vozníky míti, k tomu pluhy, vozy, brány ty ať sú dobře okovány! —, k tomu přípravy také, kteréž míti chce všelijaké. A když jemu to všecko zjednám, proto toho vždy jisto nemám, aby on dělal, kdy dělati má, než tak všeho ležeti nechá. A chce-li vuoli větší nežli já, diem-li co o tom, tehdy se hned hněvá a již tepruv nebude dělati, by to všecko mělo shníti neb zlámati. 86a 415 118
Strana 119
455 460 465 470 475 480 K tomu počne hned reptati a mně ještě vinu dávati, řka: „Kterak sú u vozu kola mdlá! Naložím-li naň mnoho, že se zlámá.“ Tužť mu musím, což sám káže, jednati, bych se měl ihned spadati. Tut na tom dosti nebude, o pluh nová sváda opět bude, praviec: „Však do toho nic nenie! A v branách žádného hřebu nenie, jestliže toho hned mi nezjednáš, puojduť ode všeho, to shledáš!“ A já jemu dobré všecko zjednal byl, jedno že on jest to svévolně zhnojil. Ihned mi jiným pánem hrozí, nezjednám-li, co káže, hned pryč běží. A jestliže jemu z hněvu slovo diem, on mi jich deset, to jistě viem, i musím já všech řečí nechati, ač chci, aby chtěl nětco dělati i jemu rád zjednati, což káže. Tužť napravě pluh i voře tak, jakž sám chce a ne jako já, potom hned záplaty žádá, a řka: ,Pane, rač mi zaplatiti, chceš-li, ať budu slúžiti! Pakli mi hned nezaplatíš, nebuduť dělati, to ty zvieš, nebo musím sobě šaty zjednati, abych měl v čem s děvečkami potancovati!" Tuž já musím pěkně prositi, nechci-li jeho na se zbúřiti, řka, že jemu brzo peníze zjednám. Tuť před ním chvilku pokoj mám. Potom opět přijde pohonič ke mně, hledaje jiné příčiny na mně, 86b 87a 450 485 119
455 460 465 470 475 480 K tomu počne hned reptati a mně ještě vinu dávati, řka: „Kterak sú u vozu kola mdlá! Naložím-li naň mnoho, že se zlámá.“ Tužť mu musím, což sám káže, jednati, bych se měl ihned spadati. Tut na tom dosti nebude, o pluh nová sváda opět bude, praviec: „Však do toho nic nenie! A v branách žádného hřebu nenie, jestliže toho hned mi nezjednáš, puojduť ode všeho, to shledáš!“ A já jemu dobré všecko zjednal byl, jedno že on jest to svévolně zhnojil. Ihned mi jiným pánem hrozí, nezjednám-li, co káže, hned pryč běží. A jestliže jemu z hněvu slovo diem, on mi jich deset, to jistě viem, i musím já všech řečí nechati, ač chci, aby chtěl nětco dělati i jemu rád zjednati, což káže. Tužť napravě pluh i voře tak, jakž sám chce a ne jako já, potom hned záplaty žádá, a řka: ,Pane, rač mi zaplatiti, chceš-li, ať budu slúžiti! Pakli mi hned nezaplatíš, nebuduť dělati, to ty zvieš, nebo musím sobě šaty zjednati, abych měl v čem s děvečkami potancovati!" Tuž já musím pěkně prositi, nechci-li jeho na se zbúřiti, řka, že jemu brzo peníze zjednám. Tuť před ním chvilku pokoj mám. Potom opět přijde pohonič ke mně, hledaje jiné příčiny na mně, 86b 87a 450 485 119
Strana 120
490 495 500 505 510 515 pravě: „Já nemohu poháněti, chci nynie doma poseděti!" A já jemu diem: »Milý, proč búříš velmi, ano snad nenie oč? „I co se nemám búřiti, a já nemám v čem pohoniti, však košile ani kytle nemám, k tomu zlámal sem ostruhu, pohleď sám! A to mi máš zpráva zjednati, chceš-li, ať budu předse dělati. A také rozmrskal sem vešken bič, nezjednáš-li mi co třeba, puojdu pryč!“ Tehdy cožkoli mluv já, nezjednám-li, co on chce, nic netbá. Než zjednám-li, tehdy dělá, a nezjednám-li jemu, tehdy nechá. Potom mi děvka počne přimlúvati: „A ty mi nic nedáváš, kterak mám dělati? K tomu kusa střevíc nemám, i sukni zedranú, pohleď sám! Protož račiž mi košili kúpiti, sic věru musím pryč ujíti!“ A hned přijde děvka druhá, ihned se také preč trhá, řkúc: „Nekúpíš-li mi sukna sedm loket, budeť nová sváda opět! A máš-li mi kúpiti, kúpiž dobrého, nebo puojdu pryč a budu u jiného!" A pustím-li jí jakú svobodu, puojde pryč, by jinde měla píti vodu. A tak všickni dělají, bych měl, i dobytek, zemříti, nic netbají: „Pane, zjednaj nám piva, ať žiezní nezemřeme, chceš-li ať pryč neutečeme. A nikdy nemáme co jísti, že se musíme hladem třísti, 87b 520 88a 120
490 495 500 505 510 515 pravě: „Já nemohu poháněti, chci nynie doma poseděti!" A já jemu diem: »Milý, proč búříš velmi, ano snad nenie oč? „I co se nemám búřiti, a já nemám v čem pohoniti, však košile ani kytle nemám, k tomu zlámal sem ostruhu, pohleď sám! A to mi máš zpráva zjednati, chceš-li, ať budu předse dělati. A také rozmrskal sem vešken bič, nezjednáš-li mi co třeba, puojdu pryč!“ Tehdy cožkoli mluv já, nezjednám-li, co on chce, nic netbá. Než zjednám-li, tehdy dělá, a nezjednám-li jemu, tehdy nechá. Potom mi děvka počne přimlúvati: „A ty mi nic nedáváš, kterak mám dělati? K tomu kusa střevíc nemám, i sukni zedranú, pohleď sám! Protož račiž mi košili kúpiti, sic věru musím pryč ujíti!“ A hned přijde děvka druhá, ihned se také preč trhá, řkúc: „Nekúpíš-li mi sukna sedm loket, budeť nová sváda opět! A máš-li mi kúpiti, kúpiž dobrého, nebo puojdu pryč a budu u jiného!" A pustím-li jí jakú svobodu, puojde pryč, by jinde měla píti vodu. A tak všickni dělají, bych měl, i dobytek, zemříti, nic netbají: „Pane, zjednaj nám piva, ať žiezní nezemřeme, chceš-li ať pryč neutečeme. A nikdy nemáme co jísti, že se musíme hladem třísti, 87b 520 88a 120
Strana 121
525 530 535 540 545 550 soli nemáme, ani masa žádného a chleba sotně do dne zajtřejšího. I zda nás chceš hladem zmořiti? Chceš-li, ať děláme, musíš nám dobré bydlo činiti!“ A bych já zpíval jako slavík, nezjednám-li, co chtí, sem již nebožtík. A když již přijde má pěkná paní, jakož sem prvé pravil o ní již mě jest sám čert oženil! když sem se pak o to zmínil, poslyšte toho utěšenie, jaké jest mé bídné oženěnie: Tuť mě pak ta tepruv napíná a hněvivě se na mne nadýmá, řkúci: „A ty mi nic nechceš kúpiti! Co mám nahá jako lotr choditi nemaje kusa šatu žádného, že skoro nemám, čím přikrýti těla svého, ani své hanby, ani prsy. Budu plakati, že tě teskno býti musí! A jestliže mi nechceš hned kúpiti, shledáš, že toho musíš pykati. Nekúpíš-li mi ty, ale jiní mi kúpí, a nebudúť jako ty skoupí! A já chci jim toho zasluhovati, kterak najlépe budu uměti. Protož ať bych také mohla s jinými odbyti, kup mi sukeň čistých několik sukna dobrého, ať mám nětco damaškového. Však znáš, kterak mnohý chudý odpúští ženu k tanci, na veselé, všady, a připraví ji velmi čistě, jako by na ni chtělo poskočiti, to pravím jistě, aksamity, perlami vedlé svého jmění, šarlaty a kasankami hedvábnými. 88b 555 121
525 530 535 540 545 550 soli nemáme, ani masa žádného a chleba sotně do dne zajtřejšího. I zda nás chceš hladem zmořiti? Chceš-li, ať děláme, musíš nám dobré bydlo činiti!“ A bych já zpíval jako slavík, nezjednám-li, co chtí, sem již nebožtík. A když již přijde má pěkná paní, jakož sem prvé pravil o ní již mě jest sám čert oženil! když sem se pak o to zmínil, poslyšte toho utěšenie, jaké jest mé bídné oženěnie: Tuť mě pak ta tepruv napíná a hněvivě se na mne nadýmá, řkúci: „A ty mi nic nechceš kúpiti! Co mám nahá jako lotr choditi nemaje kusa šatu žádného, že skoro nemám, čím přikrýti těla svého, ani své hanby, ani prsy. Budu plakati, že tě teskno býti musí! A jestliže mi nechceš hned kúpiti, shledáš, že toho musíš pykati. Nekúpíš-li mi ty, ale jiní mi kúpí, a nebudúť jako ty skoupí! A já chci jim toho zasluhovati, kterak najlépe budu uměti. Protož ať bych také mohla s jinými odbyti, kup mi sukeň čistých několik sukna dobrého, ať mám nětco damaškového. Však znáš, kterak mnohý chudý odpúští ženu k tanci, na veselé, všady, a připraví ji velmi čistě, jako by na ni chtělo poskočiti, to pravím jistě, aksamity, perlami vedlé svého jmění, šarlaty a kasankami hedvábnými. 88b 555 121
Strana 122
560 565 570 575 580 585 I protož nebudeš-li mi též zjednati chtíti budeš se mnú hoře míti. A pověz mi hned, chceš-li mi to zjednati, anebo dokud mám toho čakati?“ Tuž já, maje takovú manželku v domu, musím se postaviti ochotně k tomu, řka: „Má ženčičko milá, rač počkati, jakého chceš, chciť rád nabrati. Jediné coť teď lepší bude cesta, ihned já pojedu do města. A také nynie peněz nemám, až prodám obilé, hned zjednám!“ Tožť se ona počne búřiti, maje chuť dobrú se mnú se vaditi, nechtě mi čekati jedné hodiny, vždy hledaje na mě příčiny, aby se jedno se mnú vadila a v ničemž mi k vuoli nebyla, leč to učiním, co by ona ráda, a žádné ochotnosti, než vždy sváda. Bych měl s dvora poslední krávu prodati, co ona zamíní, musím jí zjednati. Již já pak zhóru neb dolů skoč, musím jí dobyti, když se zasadí oč. A ty mi vždy ten stav chválíš svatý, ba sem s ním právě vězeň jatý! K tomu musím jí vuoz visutý kúpiti, bych se měl ihned o to zpadati, a čehož se jí kolivěk zechce, sic veselá býti nikoli nechce. A koně do vozu srsti jedné, k tomu šle čisté, řemenné, i vše, cožkoli sluší k tomu, nesmiem jí řéci slova proti tomu. A byť mělo všecko pusto ležeti, když zamyslí ona na svatbu jeti, 89a 89b 590 122
560 565 570 575 580 585 I protož nebudeš-li mi též zjednati chtíti budeš se mnú hoře míti. A pověz mi hned, chceš-li mi to zjednati, anebo dokud mám toho čakati?“ Tuž já, maje takovú manželku v domu, musím se postaviti ochotně k tomu, řka: „Má ženčičko milá, rač počkati, jakého chceš, chciť rád nabrati. Jediné coť teď lepší bude cesta, ihned já pojedu do města. A také nynie peněz nemám, až prodám obilé, hned zjednám!“ Tožť se ona počne búřiti, maje chuť dobrú se mnú se vaditi, nechtě mi čekati jedné hodiny, vždy hledaje na mě příčiny, aby se jedno se mnú vadila a v ničemž mi k vuoli nebyla, leč to učiním, co by ona ráda, a žádné ochotnosti, než vždy sváda. Bych měl s dvora poslední krávu prodati, co ona zamíní, musím jí zjednati. Již já pak zhóru neb dolů skoč, musím jí dobyti, když se zasadí oč. A ty mi vždy ten stav chválíš svatý, ba sem s ním právě vězeň jatý! K tomu musím jí vuoz visutý kúpiti, bych se měl ihned o to zpadati, a čehož se jí kolivěk zechce, sic veselá býti nikoli nechce. A koně do vozu srsti jedné, k tomu šle čisté, řemenné, i vše, cožkoli sluší k tomu, nesmiem jí řéci slova proti tomu. A byť mělo všecko pusto ležeti, když zamyslí ona na svatbu jeti, 89a 89b 590 122
Strana 123
600 605 610 615 620 625 nechajíce i všeho vorání, buďte ihned hotovi paní! A byť mělo kus statku uskočiti, jíť se jest vždy v tanci zatočiti. K tomu také na každé posvícenie nikdiež jí těžko jeti nenie a chce míti peněz dosti k ztravě opět ke mně takto pravě, že ,musím dobré jísti a píti, neb ten obyčej jiní i já musím míti,“ řkúc: ,Milý muži, jest ke cti tobě, ať já činím dobré bydlo sobě!“ Nikdy nechce nic dělati, vždycky ji čert naučil hesovati, a já vše, což ona chce, musím zjednati, ač se chci s ní nevaditi. A když mi pak má paní břichatá, tuť na mě přijde opět nová psota: a jáť jezdím všudy, chůvy ptaje (dosti velikú práci o to maje), nebo žena se nechce starati, jedno vždy bude stonati, praviec: »Milý muži, zachtělo mi se toho...“ a po malé chvíli opět ,onoho', toť já musím opět zjednati, a nezjednám-li, praví, že ,mě hlava bolí“ a tuť rozličné strojí pláče, jako pravá slepice kdáče: ,Ach nastojte, potratímť, potratím, ba, však mi těžko, že nevidím!“ Pakli jí chuovu již zjednám, tu já musím jednati sám, a cožkoli smí ona proceniti, tak s ní musím hned smluviti. A pakli málo se málem pozdráhám, hned praví, že ,jinde lepší mám, 90a 595 123
600 605 610 615 620 625 nechajíce i všeho vorání, buďte ihned hotovi paní! A byť mělo kus statku uskočiti, jíť se jest vždy v tanci zatočiti. K tomu také na každé posvícenie nikdiež jí těžko jeti nenie a chce míti peněz dosti k ztravě opět ke mně takto pravě, že ,musím dobré jísti a píti, neb ten obyčej jiní i já musím míti,“ řkúc: ,Milý muži, jest ke cti tobě, ať já činím dobré bydlo sobě!“ Nikdy nechce nic dělati, vždycky ji čert naučil hesovati, a já vše, což ona chce, musím zjednati, ač se chci s ní nevaditi. A když mi pak má paní břichatá, tuť na mě přijde opět nová psota: a jáť jezdím všudy, chůvy ptaje (dosti velikú práci o to maje), nebo žena se nechce starati, jedno vždy bude stonati, praviec: »Milý muži, zachtělo mi se toho...“ a po malé chvíli opět ,onoho', toť já musím opět zjednati, a nezjednám-li, praví, že ,mě hlava bolí“ a tuť rozličné strojí pláče, jako pravá slepice kdáče: ,Ach nastojte, potratímť, potratím, ba, však mi těžko, že nevidím!“ Pakli jí chuovu již zjednám, tu já musím jednati sám, a cožkoli smí ona proceniti, tak s ní musím hned smluviti. A pakli málo se málem pozdráhám, hned praví, že ,jinde lepší mám, 90a 595 123
Strana 124
635 640 645 ano mě jinam na čtvero žádají, a jak budu chtíti, tak se mnú zjednají“. Tu já již, jakž ona chce, zjednám a přivedu ji do domu sám. A jakž mi se dítě vylehne a je chuova v svú moc dosíhne, k tomu v pěstek je povije a do kolébky položíc přikryje, a již se s ním má pěstovati uzřieš, jak se počne túlati, po všem domě s kolébkú šúlati! Ano se jí všudy těskno zdá a na všecky se skoro hněvá, i všudy na všecky volá, co jí třeba, musí jí vše přinésti, a to, což najlepšího v domě mají, nemají-li, nechť v městě hledají. A pakli jí nezjednají čeho, tehdy hned chce nechati všeho, a praviec: „Nemohuť dítěte hledati, nemám jemu co ssáti dávati, a já nejím nic nikdy dobrého, ni se napiti co sladkého'“ 630 90b 650 (chybějí listy) 655 660 „zdaliž se neví, kdy včas k tobě obrátiti, aneb kdy tě má objíti a políbiti, a tak všecko včas a vhod činí, darmo ji tvá tesklivá mysl viní. Když umieš s ženú pěkně nakládati, onať umí zlú mysl v dobrú změniti, že nikdy nemáš zamúcenie, jedno vždycky utěšenie, a nedáť o nic starosti míti, když chce věrně přítelem býti. 91a 124
635 640 645 ano mě jinam na čtvero žádají, a jak budu chtíti, tak se mnú zjednají“. Tu já již, jakž ona chce, zjednám a přivedu ji do domu sám. A jakž mi se dítě vylehne a je chuova v svú moc dosíhne, k tomu v pěstek je povije a do kolébky položíc přikryje, a již se s ním má pěstovati uzřieš, jak se počne túlati, po všem domě s kolébkú šúlati! Ano se jí všudy těskno zdá a na všecky se skoro hněvá, i všudy na všecky volá, co jí třeba, musí jí vše přinésti, a to, což najlepšího v domě mají, nemají-li, nechť v městě hledají. A pakli jí nezjednají čeho, tehdy hned chce nechati všeho, a praviec: „Nemohuť dítěte hledati, nemám jemu co ssáti dávati, a já nejím nic nikdy dobrého, ni se napiti co sladkého'“ 630 90b 650 (chybějí listy) 655 660 „zdaliž se neví, kdy včas k tobě obrátiti, aneb kdy tě má objíti a políbiti, a tak všecko včas a vhod činí, darmo ji tvá tesklivá mysl viní. Když umieš s ženú pěkně nakládati, onať umí zlú mysl v dobrú změniti, že nikdy nemáš zamúcenie, jedno vždycky utěšenie, a nedáť o nic starosti míti, když chce věrně přítelem býti. 91a 124
Strana 125
665 670 675 680 685 690 Ona tebe těší a ty ji také nad radosti světa všelijaké, ona jest tvá a ty její. Protož ktož co dobrého přejí, neuměliť by jinak raditi, než aby se přestal s ženú vaditi. Ač jsi jí učinil kdy co protivného, již přestaň, pro Boha samého! Neb komuž se žena dobrá podaří, toť jest nade všecko zboží. A ty tuto želéš a nevíš čeho. Má jest rada: přestaň všeho a uměj ten dar od Boha znáti, ráčil-liť jest dobrú ženu dáti. Již jest toho darmo komu túžiti, a budeš-li o tom víc praviti, jistě posměchu nebudeš se moci zbaviti. Ač jest manželský stav nevděčný, staneš-li v něm právě, budeš bezpečný, neb ktož se v žádném stavu nezachová, ten vždycky o svú duši hrá. Protož uměj mé řeči srozuměti, ač chceš mú radu doslyšeti. Jediné přestaň sobě teskliti, muožť se ještě manželství líbiti. A dajž Buoh štěstí, toť vinšuji tobě, poslechni mne a nestyšť tak sobě, pustě mimo se svú všecku žalost a dajžť Buoh za to věčnú radost, a hleď stav manželský chváliti. Jak se mně líbí, nemohu vypraviti! Co na tom milém stavu záleží, jedno ptaj se na to dále na kněží. Protož hleď, aby včas přestal, snad by potom přemudroval!“ „Paní milá, toť já dobře znám, 91b 695 92a Mládenec: 125
665 670 675 680 685 690 Ona tebe těší a ty ji také nad radosti světa všelijaké, ona jest tvá a ty její. Protož ktož co dobrého přejí, neuměliť by jinak raditi, než aby se přestal s ženú vaditi. Ač jsi jí učinil kdy co protivného, již přestaň, pro Boha samého! Neb komuž se žena dobrá podaří, toť jest nade všecko zboží. A ty tuto želéš a nevíš čeho. Má jest rada: přestaň všeho a uměj ten dar od Boha znáti, ráčil-liť jest dobrú ženu dáti. Již jest toho darmo komu túžiti, a budeš-li o tom víc praviti, jistě posměchu nebudeš se moci zbaviti. Ač jest manželský stav nevděčný, staneš-li v něm právě, budeš bezpečný, neb ktož se v žádném stavu nezachová, ten vždycky o svú duši hrá. Protož uměj mé řeči srozuměti, ač chceš mú radu doslyšeti. Jediné přestaň sobě teskliti, muožť se ještě manželství líbiti. A dajž Buoh štěstí, toť vinšuji tobě, poslechni mne a nestyšť tak sobě, pustě mimo se svú všecku žalost a dajžť Buoh za to věčnú radost, a hleď stav manželský chváliti. Jak se mně líbí, nemohu vypraviti! Co na tom milém stavu záleží, jedno ptaj se na to dále na kněží. Protož hleď, aby včas přestal, snad by potom přemudroval!“ „Paní milá, toť já dobře znám, 91b 695 92a Mládenec: 125
Strana 126
705 Paní vece: 710 715 720 725 730 prvé, než mi pravila, vím to sám, jaké ten má veliké utěšenie, komuž Buoh dá k vůli voženěnie, ale jáť vím, co mi vadí. Chci nynie mlčeti, když mi tvá milost radí, a dokud živ, chci na to pomněti. Tvá přepěkná zpanilá postava, Buoh daj, byla dlúho zdráva! Chciť učiniti tvé rozkázaní a již přestati svého starání.“ „Příteli, musím pryč odjíti, neb se již k večeru přibližuje a vím, že se již po mně ptají, i kde sem tak dlúho, že mne hledají. Protož měj na mé řeči slíbenie, já musím od tebe pro zlé domněnie a žádámť od tebe odpuštěnie!“ Podavši mi ruky, dala mi požehnánie, poklonich se jí a ona též hlavy poklonila, a co jest zpanile pokročila zdvihši tu přepěknú hlavičku; i šla ode mne přes jednu lavičku, pod nížto bystrý potok tečíše. Jakž mi odtušila bíše, ihned se pokrotilo mé starání. Jakž rozmluvich s tú pěknú paní, tuť mě žalost opustila, když mě svú řečí utěšila, že se tomu doma podivili, kteří mých nedostatkuov svědomi byli, a když sem zase k veselí přišel, mněli, že sem veliký poklad našel. Protož každý znamenaj, jaké jest utěšenie, když komu jeho žena k vuoli nenie. Než komu se zdaří dobré oženěnie, slušíť děkovati božímu umučenie 926 700 126
705 Paní vece: 710 715 720 725 730 prvé, než mi pravila, vím to sám, jaké ten má veliké utěšenie, komuž Buoh dá k vůli voženěnie, ale jáť vím, co mi vadí. Chci nynie mlčeti, když mi tvá milost radí, a dokud živ, chci na to pomněti. Tvá přepěkná zpanilá postava, Buoh daj, byla dlúho zdráva! Chciť učiniti tvé rozkázaní a již přestati svého starání.“ „Příteli, musím pryč odjíti, neb se již k večeru přibližuje a vím, že se již po mně ptají, i kde sem tak dlúho, že mne hledají. Protož měj na mé řeči slíbenie, já musím od tebe pro zlé domněnie a žádámť od tebe odpuštěnie!“ Podavši mi ruky, dala mi požehnánie, poklonich se jí a ona též hlavy poklonila, a co jest zpanile pokročila zdvihši tu přepěknú hlavičku; i šla ode mne přes jednu lavičku, pod nížto bystrý potok tečíše. Jakž mi odtušila bíše, ihned se pokrotilo mé starání. Jakž rozmluvich s tú pěknú paní, tuť mě žalost opustila, když mě svú řečí utěšila, že se tomu doma podivili, kteří mých nedostatkuov svědomi byli, a když sem zase k veselí přišel, mněli, že sem veliký poklad našel. Protož každý znamenaj, jaké jest utěšenie, když komu jeho žena k vuoli nenie. Než komu se zdaří dobré oženěnie, slušíť děkovati božímu umučenie 926 700 126
Strana 127
735 a chvála Mariji, panně čisté, napřed tobě, Pane Kriste, neb jest všecko při tvé svaté vóli, a tak se stane, jak ty chceš koli! 127
735 a chvála Mariji, panně čisté, napřed tobě, Pane Kriste, neb jest všecko při tvé svaté vóli, a tak se stane, jak ty chceš koli! 127
Strana 128
Pokládám za svou milou povinnost poděkovat všem, kdo mi jakkoli pomohli při práci na této knize. Za mnohé cenné odborné rady vděčím především a nejvíc prof. dr. J. Hrabákovi. Srdečný dík za ochotnou pomoc patří oběma recensentům, prof. dr. V. Šmilauerovi a doc. dr. O. Králíkovi, kteří věnovali svazku velkou pozornost, pracovníkům staročeského oddělení Ústavu pro českou literaturu doc. dr. A. Molnárovi, dr. J. Kolárovi a dr. E. Pražákovi, kteří sledovali práci s nevšedním zájmem, dr. M. Kopeckému za připomínky k předmluvě a dr. D. Marečkové, redakční tajemnici PSLČ, za pomoc při řešení některých jazykových otázek. Dále patří můj dík redaktorce tohoto svazku H. Nahodilové i výtvarné redakci NČSAV. Za zapůjčení sborníku a všemožné vycházení vstříc děkuji rukopis- nému oddělení Národního musea v Praze, zejména dr. J. Tichému. V neposlední řadě patří můj dík i všem rukopisným oddělením, knihovnám a archivům, které daly své svolení k pořízení reprodukcí do této edice, nebo je samy zhotovovaly: rukopisnému oddělení Národního musea v Praze, městskému archivu v Brně, Strahovské knihovně a Památníku národního písemnictví v Praze a rukopisnému oddělení Národní a universitní knihovny v Praze. 128
Pokládám za svou milou povinnost poděkovat všem, kdo mi jakkoli pomohli při práci na této knize. Za mnohé cenné odborné rady vděčím především a nejvíc prof. dr. J. Hrabákovi. Srdečný dík za ochotnou pomoc patří oběma recensentům, prof. dr. V. Šmilauerovi a doc. dr. O. Králíkovi, kteří věnovali svazku velkou pozornost, pracovníkům staročeského oddělení Ústavu pro českou literaturu doc. dr. A. Molnárovi, dr. J. Kolárovi a dr. E. Pražákovi, kteří sledovali práci s nevšedním zájmem, dr. M. Kopeckému za připomínky k předmluvě a dr. D. Marečkové, redakční tajemnici PSLČ, za pomoc při řešení některých jazykových otázek. Dále patří můj dík redaktorce tohoto svazku H. Nahodilové i výtvarné redakci NČSAV. Za zapůjčení sborníku a všemožné vycházení vstříc děkuji rukopis- nému oddělení Národního musea v Praze, zejména dr. J. Tichému. V neposlední řadě patří můj dík i všem rukopisným oddělením, knihovnám a archivům, které daly své svolení k pořízení reprodukcí do této edice, nebo je samy zhotovovaly: rukopisnému oddělení Národního musea v Praze, městskému archivu v Brně, Strahovské knihovně a Památníku národního písemnictví v Praze a rukopisnému oddělení Národní a universitní knihovny v Praze. 128
Strana 129
POZNÁMKOVÝ APARÁT
POZNÁMKOVÝ APARÁT
Strana 130
Strana 131
POZNÁMKY EDIČNÍ Veršované skladby, které otiskujeme v této knize, jsou zapsány v rukopisném sbor- níku Neuberském (Neuberkově) chovaném v rukopisném oddělení Národního musea v Praze pod sign. V E 39. Sborník je velmi poškozen vytrháváním a vyřezáváním listů, a to především těch, na nichž zřejmě byly obrázky nebo iniciály. Dnes je ve sborníku pouze jediná iniciála zachována neporušeně (viz frontispice). Podle zjištění Viléma Pražáka (Neuberkův sborník a Májový sen, Bratislava 1924, str. 10n.) bylo v části veršované celkem 174 listů, z toho je dochováno pouze 104 listů, a ještě z těchto 104 listů je 13 nepopsaných. Můžeme počítat, že je asi polovina původního rozsahu textu ve veršované části ztracena. Nejvíce utrpěla skladba druhá, Boj Štěstí s Neštěstím. Při tak velkých poškozeních, jaká utrpěla veršovaná část Neuberského sborníku, byl by pochopitelně každý pokus o rekonstrukci obsahu ztracených částí (např. v Boji Štěstí s Neštěstím chybí na jednom místě dokonce až 13 listů!) příliš hypotetický. Hlavní dějový obrys básní však lze pochopit i přesto jasně (snad s vý- jimkou skladby prvé, O ženitbě, která je vskutku žalostným fragmentem, ale i tu víme, oč v podstatě jde): u Boje Štěstí s Neštěstím celkové shrnutí máme ve slovech Múdrosti v závěru, obsah Veršů o milovníku i Májového snu je dnes již dostatečně znám, Stesk na ženitbu také neklade žádné velké nároky na čtenáře, pokud jde o domýšlení obsahu. V rukopise je provedeno graficky dělení na verše. Výjimku tvoří pouze u skladby III prvních šest veršů, které jsou psány in continuo, a to zřejmě jen kvůli iniciále a rozvilinám kolem okraje listu, jež zabírají velkou plochu. Přesto však i v tomto případě je označován konec každého verše (pokud jeho poslední slovo není právě poslední na příslušném řádku) buď silnější svislou čarou, nebo dvojtečkou. Nedůsledně je v básních užito některých interpunkčních znamének. Nejpozoru- hodnější je, že hojně (i když ne ve všech případech) je užíváno tečky nebo dvojtečky za přesahem: např. ve skladbě II verš 44 (za slovem „všudy“), 1225 (za slovem „neuctil“), 1245 (za „i s svými“), 1260 („užívati“), 1272 („dlúhý věk“); ve skladbě III verš 55 („veselejšího“), 505 („vysoce“), 788 („těžce“), 804 („musím“); ve skladbě IV verš 135 („náhlé“); ve skladbě V verš 69 („zdálo mi se“), 251 („já“). Jinak stojí za povšimnutí užívání závorek, i když je jich užito v nepatrné míře: např. II verš 410 (až je smrt zkazila), 441 (a ne oni jemu), 482 (leč královstvie božieho) a IV verš 42 (abych usnul). Závorky jsem ponechala podle rukopisu ve svém přepise pouze u skladby IV verš 42; rozlišuji totiž myšlenkové odbočky nebo vložky těsnější a volnější a užívám pro ně závorek a pomlček, abych co nejvíce usnadnila dnešnímu 131
POZNÁMKY EDIČNÍ Veršované skladby, které otiskujeme v této knize, jsou zapsány v rukopisném sbor- níku Neuberském (Neuberkově) chovaném v rukopisném oddělení Národního musea v Praze pod sign. V E 39. Sborník je velmi poškozen vytrháváním a vyřezáváním listů, a to především těch, na nichž zřejmě byly obrázky nebo iniciály. Dnes je ve sborníku pouze jediná iniciála zachována neporušeně (viz frontispice). Podle zjištění Viléma Pražáka (Neuberkův sborník a Májový sen, Bratislava 1924, str. 10n.) bylo v části veršované celkem 174 listů, z toho je dochováno pouze 104 listů, a ještě z těchto 104 listů je 13 nepopsaných. Můžeme počítat, že je asi polovina původního rozsahu textu ve veršované části ztracena. Nejvíce utrpěla skladba druhá, Boj Štěstí s Neštěstím. Při tak velkých poškozeních, jaká utrpěla veršovaná část Neuberského sborníku, byl by pochopitelně každý pokus o rekonstrukci obsahu ztracených částí (např. v Boji Štěstí s Neštěstím chybí na jednom místě dokonce až 13 listů!) příliš hypotetický. Hlavní dějový obrys básní však lze pochopit i přesto jasně (snad s vý- jimkou skladby prvé, O ženitbě, která je vskutku žalostným fragmentem, ale i tu víme, oč v podstatě jde): u Boje Štěstí s Neštěstím celkové shrnutí máme ve slovech Múdrosti v závěru, obsah Veršů o milovníku i Májového snu je dnes již dostatečně znám, Stesk na ženitbu také neklade žádné velké nároky na čtenáře, pokud jde o domýšlení obsahu. V rukopise je provedeno graficky dělení na verše. Výjimku tvoří pouze u skladby III prvních šest veršů, které jsou psány in continuo, a to zřejmě jen kvůli iniciále a rozvilinám kolem okraje listu, jež zabírají velkou plochu. Přesto však i v tomto případě je označován konec každého verše (pokud jeho poslední slovo není právě poslední na příslušném řádku) buď silnější svislou čarou, nebo dvojtečkou. Nedůsledně je v básních užito některých interpunkčních znamének. Nejpozoru- hodnější je, že hojně (i když ne ve všech případech) je užíváno tečky nebo dvojtečky za přesahem: např. ve skladbě II verš 44 (za slovem „všudy“), 1225 (za slovem „neuctil“), 1245 (za „i s svými“), 1260 („užívati“), 1272 („dlúhý věk“); ve skladbě III verš 55 („veselejšího“), 505 („vysoce“), 788 („těžce“), 804 („musím“); ve skladbě IV verš 135 („náhlé“); ve skladbě V verš 69 („zdálo mi se“), 251 („já“). Jinak stojí za povšimnutí užívání závorek, i když je jich užito v nepatrné míře: např. II verš 410 (až je smrt zkazila), 441 (a ne oni jemu), 482 (leč královstvie božieho) a IV verš 42 (abych usnul). Závorky jsem ponechala podle rukopisu ve svém přepise pouze u skladby IV verš 42; rozlišuji totiž myšlenkové odbočky nebo vložky těsnější a volnější a užívám pro ně závorek a pomlček, abych co nejvíce usnadnila dnešnímu 131
Strana 132
čtenáři porozumění textům. Tento zřetel — aby dnešní čtenář mohl čísti vydávané texty s nejmenší námahou — byl mi vůbec vodítkem při doplňování a úpravě inter- punkce. Kvantita je v rukopise nedůsledně označována, snažím se ji proto doplnit podle dobových zvyklostí. Neuberkův sborník popsal velmi podrobně Vilém Pražák v cit. práci. Skladbám ve sborníku zapsaným věnovala česká literární věda počínajíc studií Václava Nebeského (ČČM 1848), z níž mnoho vytěžila, dost pozornosti. Bibliografii těchto prací uvádí Jan Jakubec, Dějiny literatury české I, Praha 1929, str. 563—564 a také Antonín Grund v edici Hynek z Poděbrad: Boccacciovské rozprávky, Praha 1950, str. 135n. Některé z veršovaných skladeb byly již otištěny, jak jsme se zmínili v úvodu, pře- vážně však nekriticky: Verše o milovníku a Májový sen otiskl pod chybným titulem Májový sen Václav Hanka v Starobylých skládáních 1823 (z toho Verše o milov- níku na str. 78—111, Májový sen na str. 111 až 122). V téže sbírce otiskl Hanka i Verše o manželství (v naší edici Stesk na ženitbu) na str. 122—152. Hanka otiskl také v ČČM 1840 na str. 391—402 pod názvem Ctnost, allegorická báseň skladbu Boj Štěstí s Neštěstím (v. 1—385 podle naší edice). Májový sen spolu s Verši o milovníku vydal nověji Čeněk Zíbrt ve Světové knihovně č. 1204 (Praha 1915). Za spolehlivé vydání lze považovat z toho všeho jen bibliofilskou edici Májového snu a Veršů o milovní- ku, kterou pořídili František Krčma-Karel Jánský 1929. Ukázku ze Stesku na ženitbu (v. 532—651 podle naší edice) přináší v novočeské úpravě Kniha satir (Bedřich Václavek — Donát Šajner, 1949). Do němčiny přeložil ne příliš šťastně ukázky z Májového snu a Veršů o milovníku (chybně je ovšem spojuje ve skladbu jednu pod titul Májový sen) Alfred Waldau pro výbor Altböhmische Minnepoesie (Prag 1860). 132
čtenáři porozumění textům. Tento zřetel — aby dnešní čtenář mohl čísti vydávané texty s nejmenší námahou — byl mi vůbec vodítkem při doplňování a úpravě inter- punkce. Kvantita je v rukopise nedůsledně označována, snažím se ji proto doplnit podle dobových zvyklostí. Neuberkův sborník popsal velmi podrobně Vilém Pražák v cit. práci. Skladbám ve sborníku zapsaným věnovala česká literární věda počínajíc studií Václava Nebeského (ČČM 1848), z níž mnoho vytěžila, dost pozornosti. Bibliografii těchto prací uvádí Jan Jakubec, Dějiny literatury české I, Praha 1929, str. 563—564 a také Antonín Grund v edici Hynek z Poděbrad: Boccacciovské rozprávky, Praha 1950, str. 135n. Některé z veršovaných skladeb byly již otištěny, jak jsme se zmínili v úvodu, pře- vážně však nekriticky: Verše o milovníku a Májový sen otiskl pod chybným titulem Májový sen Václav Hanka v Starobylých skládáních 1823 (z toho Verše o milov- níku na str. 78—111, Májový sen na str. 111 až 122). V téže sbírce otiskl Hanka i Verše o manželství (v naší edici Stesk na ženitbu) na str. 122—152. Hanka otiskl také v ČČM 1840 na str. 391—402 pod názvem Ctnost, allegorická báseň skladbu Boj Štěstí s Neštěstím (v. 1—385 podle naší edice). Májový sen spolu s Verši o milovníku vydal nověji Čeněk Zíbrt ve Světové knihovně č. 1204 (Praha 1915). Za spolehlivé vydání lze považovat z toho všeho jen bibliofilskou edici Májového snu a Veršů o milovní- ku, kterou pořídili František Krčma-Karel Jánský 1929. Ukázku ze Stesku na ženitbu (v. 532—651 podle naší edice) přináší v novočeské úpravě Kniha satir (Bedřich Václavek — Donát Šajner, 1949). Do němčiny přeložil ne příliš šťastně ukázky z Májového snu a Veršů o milovníku (chybně je ovšem spojuje ve skladbu jednu pod titul Májový sen) Alfred Waldau pro výbor Altböhmische Minnepoesie (Prag 1860). 132
Strana 133
POZNÁMKY KE KRITICE TEXTU Před tím, co se nám z této skladby dochovalo, jsou vyříznuty čtyři listy. 15 pod tímto veršem je zbytek stránky odtržen, takže z verše 16. lze přečíst pouze slovo ale - 26 viec] wijecz - 29 první slovo tohoto verše chybí, zbytek stránky je odtržen, takže z dalšího verše lze přečíst jen tu a tam slovo, a to červeně psaná slova Kucharzka po hoſpodarze a z násle- dujícího verše pouze zkratku mlule opět červeně psanou - 30 často] czasito - 48 vokolo] lo nadepsáno světlejším inkoustem - 58 mněl] miel - 65 že se s dobrú voženil] zes se dobru wozenil - 78 viec] wijecz - 165 jak] přes y inkoustová skorna - 168 jest] přes e inkoustová skvrna - 182 svoboda] proděravělá a částečně smazaná písmena wobo - 190 požádá] in- koustová skvrna přes oz - 204 tam dlúho] proděravělá a částečně smazaná písmena am d — pod obrázkem je napsáno Si Sas es credere noli me tangere. II Před tím, co se nám z této skladby dochovalo, chybí část (podle V. Hanky, který skladbu zčásti vydal v ČČM 1840, chybí 44 veršů), a dále jsou tu ještě tři stránky nepopsané. 17 každý, ktož] proděravělé místo v písmenech y kt - 39 letech] proděravělá obě e - 75 slúží] poslední dvě písmena porušena škrábáním a přepisováním přes škrábané místo, inkoust se tu rozlil - 77 viem] wijem - 88 za tímto veršem je tužkou u hřbetu jinou rukou poznamenáno, že chybí devět listů, Hanka v cit. vydání v ČČM uvádí, že chybějí listy tři - 104 za vlasy] w proděravělé - 120 se] vepsáno dodatečně - 122 nás] vepsáno dodatečně - 129 Múdrost] nade- psáno modrozeleně; na začátku verše u slova Múdrost] M psáno ozdobněji a červeně - 131 za tímto veršem, jímž stránka končí, jsou čtyři listy vyřezány u samého hřbetu, z pátého listu je dolní polovina utržena (na jeho rubové straně byl zřejmě barevný obrázek, po němž zůstaly stopy); Hanka v cit. vydání uvádí, že chybí devět listů - 137 dolní polovina stránky je šikmo odtržena, takže z textu zůstalo ppriczemz se czlowiek mij; na dalším řádku je modrozeleně napsáno slovo Swoboda; následující verš začíná opět ozdobně psaným červeným W; z něho zůstal pouze zbytek, a to Wieru mudroíti ze g; z následujícího verše zbylo pouze a ya take yaks; z následujícího verše zbylo pouze yakz fem s tebu pro; z následujícího verše zbylo pouze ze jem se yaks za; z následujícího verše zbylo pouze protoz puogdu; z ná- sledujícího verše zbylo pouze na; z následujícího verše zbylo pouze n; z následujícího verše zbylo pouze z; z následujícího verše zbyla pouze část ozdobně červeně psaného m; z následujícího verše 133
POZNÁMKY KE KRITICE TEXTU Před tím, co se nám z této skladby dochovalo, jsou vyříznuty čtyři listy. 15 pod tímto veršem je zbytek stránky odtržen, takže z verše 16. lze přečíst pouze slovo ale - 26 viec] wijecz - 29 první slovo tohoto verše chybí, zbytek stránky je odtržen, takže z dalšího verše lze přečíst jen tu a tam slovo, a to červeně psaná slova Kucharzka po hoſpodarze a z násle- dujícího verše pouze zkratku mlule opět červeně psanou - 30 často] czasito - 48 vokolo] lo nadepsáno světlejším inkoustem - 58 mněl] miel - 65 že se s dobrú voženil] zes se dobru wozenil - 78 viec] wijecz - 165 jak] přes y inkoustová skorna - 168 jest] přes e inkoustová skvrna - 182 svoboda] proděravělá a částečně smazaná písmena wobo - 190 požádá] in- koustová skvrna přes oz - 204 tam dlúho] proděravělá a částečně smazaná písmena am d — pod obrázkem je napsáno Si Sas es credere noli me tangere. II Před tím, co se nám z této skladby dochovalo, chybí část (podle V. Hanky, který skladbu zčásti vydal v ČČM 1840, chybí 44 veršů), a dále jsou tu ještě tři stránky nepopsané. 17 každý, ktož] proděravělé místo v písmenech y kt - 39 letech] proděravělá obě e - 75 slúží] poslední dvě písmena porušena škrábáním a přepisováním přes škrábané místo, inkoust se tu rozlil - 77 viem] wijem - 88 za tímto veršem je tužkou u hřbetu jinou rukou poznamenáno, že chybí devět listů, Hanka v cit. vydání v ČČM uvádí, že chybějí listy tři - 104 za vlasy] w proděravělé - 120 se] vepsáno dodatečně - 122 nás] vepsáno dodatečně - 129 Múdrost] nade- psáno modrozeleně; na začátku verše u slova Múdrost] M psáno ozdobněji a červeně - 131 za tímto veršem, jímž stránka končí, jsou čtyři listy vyřezány u samého hřbetu, z pátého listu je dolní polovina utržena (na jeho rubové straně byl zřejmě barevný obrázek, po němž zůstaly stopy); Hanka v cit. vydání uvádí, že chybí devět listů - 137 dolní polovina stránky je šikmo odtržena, takže z textu zůstalo ppriczemz se czlowiek mij; na dalším řádku je modrozeleně napsáno slovo Swoboda; následující verš začíná opět ozdobně psaným červeným W; z něho zůstal pouze zbytek, a to Wieru mudroíti ze g; z následujícího verše zbylo pouze a ya take yaks; z následujícího verše zbylo pouze yakz fem s tebu pro; z následujícího verše zbylo pouze ze jem se yaks za; z následujícího verše zbylo pouze protoz puogdu; z ná- sledujícího verše zbylo pouze na; z následujícího verše zbylo pouze n; z následujícího verše zbylo pouze z; z následujícího verše zbyla pouze část ozdobně červeně psaného m; z následujícího verše 133
Strana 134
zbylo pouze a; z následujícího verše zůstala jen část nějakého písmena, snad k; z následujícího verše zbyla opět jen část nějakého písmena, snad a; z následujícího verše se dochoval opět jen zbytek nějakého písmena, snad c - 139 Svoboda] nadepsáno červeně; začátek verše má ozdob- něji a modrozeleně psané začáteční písmeno - 143 rubová část utrženého listu; z veršů zbylo pouze hlegi od mudroſti pokroczy; m s zpiewanim y s kratochwili; ijem weſeli byli; pokynuw hlawu; du ruku prawu - 144 Múdrost] nadepsáno modrozeleně; začátek verše má ozdobněji a červeně psané začáteční písmeno - 169 Zdravieť] Zdrawijet - 207 je(jich)] proděravělé místo - 208 tiem] tijem - 211 Zatiem] Zatijem - 229 všecko] proděravělé místo - 263 došlo to] to dofilo - 306 najbohatější] proděravělé b - 317 za tímto veršem je opět ozdobněji červeně nadepsáno Swoboda a tužkou poznamenáno, že chybí jeden list (stejně udává i Hanka v cit. edici) - 318 verš má ozdobněji psané začáteční písmeno červeno-modroze- lené - 332 nic] přes toto slovo je zahnědlá skrvna - 334 při sobě] proděravělé místo - 343 Svo- boda] nadepsáno červeně; první slovo verše má ozdobnější začáteční písmeno modrozelené - 353 by] zahnědlá skvrna přes b - 355 povohlédna] proděravělé místo - 359 rozkazovánie] rozkazowanije - 360 nenie] nenije- 361 za tímto veršem, jímž stránka končí, patrně ještě něco chybí, Hanka se však v cit. vydání o tom nezmiňuje - 409 zřízenie] zrzizenije - 444 slúžiti] přes ti zahnědlá skvrna - 449 za tímto veršem, který je na stránce poslední, je jeden list vyříznutý, poznámka psaná tužkou na zbytku tohoto listu však uvádí, že chybějí listy dva - 461 zvány] zwanij - 463 Svoboda] swoda - 477 panny] pañy - 492 dokudž] hnědá skorna a první sla- bika slova rozmazána - 496 nenie] nenije - 497 myšlenie] myfilenije - 524 psanie] psanije- 537 za tímto veršem, který je poslední na stránce, jsou vyříznuty dva listy, poznámka tužkou na zbytku listu uvádí, že chybějí listy tři - 538 první písmeno je psáno červeně ozdobněji - 549 v] v písmenu je rozlitý inkoust - 552—553 i (s) svú Starostí] y swu s staroſti — 575 všecky] porušená písmena - 578 Svoboda] nadepsáno červeně; první písmeno verše psáno ozdobněji modrozeleně, ale obráceně - 580 za tímto veršem, který je poslední na stránce, chybějí dva listy, třetí má horní polovinu odtrženou, poznámka tužkou však uvádí, že chybějí listy tři; na poškozeném listu lze přečíst nahoře ozdobně psané červené M, pak až na devátém řádku zdola začíná verš písmenem s, z následujícího verše zůstalo pouze začáteční pís- meno p, v následujícím verši první slovo kterez a konec verše zali - 586 za veršem napsáno ozdob- něji červeně Nefstiesti; konec stránky, rubní strana měla zřejmě v horní části barevný obrázek, proto je tato část odtržena, lze přečíst až osmý verš zdola - 611 nalezna] proděravělé místo a špatně čitelná první slabika - 614 všeho] přes w inkoustová skvrna - 623 se] vepsáno dodateč- ně - 625 Pan Svoboda] nadepsáno červeně; první písmeno ve verši ozdobnější, modrozeleně psané - 631 Štěstí] nadepsáno modrozeleně; první písmeno verše ozdobnější a červené; počne] proděravělé místo - 638 vieš] wiješ - 639 Neštěstí] nadepsáno modrozeleně; první písmeno verše ozdobněji a červeně - 680 za tímto veršem, který je poslední na stránce, je vytržen jeden list- 681 první písmeno verše ozdobněji a modrozeleně - 709 Svoboda] nadepsáno modrozeleně; první písmeno verše ozdobněji červeně, ale psáno obráceně - 713 množstvie] mnozstwije - 722 Múdrost] nadepsáno červeně; první písmeno verše psáno ozdobněji a modrozeleně - 727 Stěstí] červeně nadepsáno; první písmeno verše ozdobnější, modrozelené - 729 viec] wijec - 735 Neštěstí] nadepsáno modrozeleně; první písmeno verše ozdobněji a červeně - 736 Neštěstí] ti dodatečně vepsáno - 741 brojiti] broditi - 763 Pan Štěstí] nadepsáno červeně; nadpisem stránka končí a dále jsou vytrženy tři listy, z rubové strany třetího listu lze přečíst nesouvisle 134
zbylo pouze a; z následujícího verše zůstala jen část nějakého písmena, snad k; z následujícího verše zbyla opět jen část nějakého písmena, snad a; z následujícího verše se dochoval opět jen zbytek nějakého písmena, snad c - 139 Svoboda] nadepsáno červeně; začátek verše má ozdob- něji a modrozeleně psané začáteční písmeno - 143 rubová část utrženého listu; z veršů zbylo pouze hlegi od mudroſti pokroczy; m s zpiewanim y s kratochwili; ijem weſeli byli; pokynuw hlawu; du ruku prawu - 144 Múdrost] nadepsáno modrozeleně; začátek verše má ozdobněji a červeně psané začáteční písmeno - 169 Zdravieť] Zdrawijet - 207 je(jich)] proděravělé místo - 208 tiem] tijem - 211 Zatiem] Zatijem - 229 všecko] proděravělé místo - 263 došlo to] to dofilo - 306 najbohatější] proděravělé b - 317 za tímto veršem je opět ozdobněji červeně nadepsáno Swoboda a tužkou poznamenáno, že chybí jeden list (stejně udává i Hanka v cit. edici) - 318 verš má ozdobněji psané začáteční písmeno červeno-modroze- lené - 332 nic] přes toto slovo je zahnědlá skrvna - 334 při sobě] proděravělé místo - 343 Svo- boda] nadepsáno červeně; první slovo verše má ozdobnější začáteční písmeno modrozelené - 353 by] zahnědlá skvrna přes b - 355 povohlédna] proděravělé místo - 359 rozkazovánie] rozkazowanije - 360 nenie] nenije- 361 za tímto veršem, jímž stránka končí, patrně ještě něco chybí, Hanka se však v cit. vydání o tom nezmiňuje - 409 zřízenie] zrzizenije - 444 slúžiti] přes ti zahnědlá skvrna - 449 za tímto veršem, který je na stránce poslední, je jeden list vyříznutý, poznámka psaná tužkou na zbytku tohoto listu však uvádí, že chybějí listy dva - 461 zvány] zwanij - 463 Svoboda] swoda - 477 panny] pañy - 492 dokudž] hnědá skorna a první sla- bika slova rozmazána - 496 nenie] nenije - 497 myšlenie] myfilenije - 524 psanie] psanije- 537 za tímto veršem, který je poslední na stránce, jsou vyříznuty dva listy, poznámka tužkou na zbytku listu uvádí, že chybějí listy tři - 538 první písmeno je psáno červeně ozdobněji - 549 v] v písmenu je rozlitý inkoust - 552—553 i (s) svú Starostí] y swu s staroſti — 575 všecky] porušená písmena - 578 Svoboda] nadepsáno červeně; první písmeno verše psáno ozdobněji modrozeleně, ale obráceně - 580 za tímto veršem, který je poslední na stránce, chybějí dva listy, třetí má horní polovinu odtrženou, poznámka tužkou však uvádí, že chybějí listy tři; na poškozeném listu lze přečíst nahoře ozdobně psané červené M, pak až na devátém řádku zdola začíná verš písmenem s, z následujícího verše zůstalo pouze začáteční pís- meno p, v následujícím verši první slovo kterez a konec verše zali - 586 za veršem napsáno ozdob- něji červeně Nefstiesti; konec stránky, rubní strana měla zřejmě v horní části barevný obrázek, proto je tato část odtržena, lze přečíst až osmý verš zdola - 611 nalezna] proděravělé místo a špatně čitelná první slabika - 614 všeho] přes w inkoustová skvrna - 623 se] vepsáno dodateč- ně - 625 Pan Svoboda] nadepsáno červeně; první písmeno ve verši ozdobnější, modrozeleně psané - 631 Štěstí] nadepsáno modrozeleně; první písmeno verše ozdobnější a červené; počne] proděravělé místo - 638 vieš] wiješ - 639 Neštěstí] nadepsáno modrozeleně; první písmeno verše ozdobněji a červeně - 680 za tímto veršem, který je poslední na stránce, je vytržen jeden list- 681 první písmeno verše ozdobněji a modrozeleně - 709 Svoboda] nadepsáno modrozeleně; první písmeno verše ozdobněji červeně, ale psáno obráceně - 713 množstvie] mnozstwije - 722 Múdrost] nadepsáno červeně; první písmeno verše psáno ozdobněji a modrozeleně - 727 Stěstí] červeně nadepsáno; první písmeno verše ozdobnější, modrozelené - 729 viec] wijec - 735 Neštěstí] nadepsáno modrozeleně; první písmeno verše ozdobněji a červeně - 736 Neštěstí] ti dodatečně vepsáno - 741 brojiti] broditi - 763 Pan Štěstí] nadepsáno červeně; nadpisem stránka končí a dále jsou vytrženy tři listy, z rubové strany třetího listu lze přečíst nesouvisle 134
Strana 135
pouze konce devíti veršů: a, ronicz, diti, to am, mluwil, dni, li, y, li - 770 Múdrost] nadepsáno červeně; první písmeno verše ozdobněji modrozeleně - 822 jměnie] gmienije - 846 viec] wijecz - 848 vaše] wífe - 852 učinili] ucziniti - 867 Pan Pýcha] nadepsáno modro- zeleně; první písmeno verše psáno ozdobněji červeně - 885 nechci] přes i inkoustova skvrna - 890 v rukopise je slovo wawa (?) - 912 Múdrost k Pýše] červeně nadepsáno; první písmeno verše ozdobněji modrozeleně - 936 za tímto veršem, který je poslední na stránce, chybí jeden list; patrně byl opět s obrázkem, protože na protější straně jsou stopy po modrozelené barvě - 967 vojska] woyffka - 969 Bída] rozmazané a proděravělé - 986 Štěstí] začáteční písmeno ozdobněji modro- zeleně; verš začíná po větší mezeře - 989 zšíři] zffyrzij - 1011 Tuž] Tuuz - 1013 Pan Zá- vist mluví] nadepsáno modrozeleně; první písmeno verše psáno ozdobněji červeně - 1021 Ne- štěstí] Nesstieyſti; za tímto veršem, který je poslední na stránce, chybí jeden list, na jehož rubové straně lze přečíst u hřbetu pouze nesouvisle ufyti, e ti, m ge, k, ti - 1032 a] proděravělé místo - 1053 hrdel] el rozlité - 1054 Štěstí] nadepsáno červeně; první písmeno verše psáno ozdobněji modrozeleně - 1064 nepřátelstvie] neprzatelstwije; za tímto veršem, který je poslední na stránce, chybí jeden list - 1068 Závist] nadepsáno modrozeleně; první písmeno verše ozdobněji a červeně - 1073 vieš] wijefs - 1075 a] proděravělé místo - 1084 nemluvili] přes ne zahnědlá skvrna - 1097 Múdrost] nadepsáno červeně; první písmeno verše ozdobněji modrozeleně - 1103 našeho] psáno přes škrábané místo, písmena jsou rozlita - 1106 za tímto veršem, který je poslední na stránce, chybí jeden list,na kterém byl opět obrázek; následující list je poškozen natržením - 1107 Závist] nadepsáno červeně, první písmeno verše bylo pa- trně ozdobněji a modrozeleně - 1110 před giz chybí první slovo verše, list je porušen, část vy- padlá - 1132 rubová strana roztrženého listu, v posledním slově verše chybí část, protože kousek listu odpadl — 1150 za tímto veršem, který je poslední na stránce, je vyřezáno třináct listů- 1156 Hlásní odpovídají] nadepsáno červeně; první písmeno verše psáno ozdobněji a modro- zeleně - 1190 Starost] psáno přes vyškrábané místo, inkoust je rozlitý - 1192 zavázán] zawan - 1193 za tímto veršem, který je poslední na stránce, chybí jeden list - 1194 první písmeno psáno ozdobněji a červeně - 1234 Smrt] nadepsáno červeně; první písmeno verše ozdobněji a modrozeleně - 1269 Múdrost] nadepsáno modrozeleně; první písmeno verše psáno ozdobněji a červeně- 1280 za tímto veršem, který je poslední na stránce, je vytržen jeden list. III Nadpis Werffowe o milownjku je psán dodatečně jinou rukou než celá skladba, zdá se, že je to táž ruka, jíž jsou označovány chybějící listy. 1 S] jediná iniciála, která zůstala v poškozeném sborníku, je zdobena rostlinným ornamentem, rozvinutým na pravý okraj strany - 4 přibližuje] rozlitý inkoust, psáno přes škrábané místo - 15 zahradách] zahradiech - 46 najviec] naywijecz - 68 za tímto veršem, patrně při opiso- vání, část vypadla - 85 za tímto veršem, který je poslední na stránce, chybí jeden list - 87 pannu] pañu - 89 užasech] uzaffech - 136 tebú] tubu - 137 siesti] sijeſti - 141 pannu] pañu - 145 pro něž] červená skvrna, inkoust je rozlitý - 150 pomoci neb raditi] raditi neb po- moczy - 181 panno] paño - 187 tehdy čemu] rozmazáno - 188 milost máš] rozma- záno - 191 pravdě] p proděravělé - 199 panno] paño - 227 pannyl paňy - 260 vymlúval] 135
pouze konce devíti veršů: a, ronicz, diti, to am, mluwil, dni, li, y, li - 770 Múdrost] nadepsáno červeně; první písmeno verše ozdobněji modrozeleně - 822 jměnie] gmienije - 846 viec] wijecz - 848 vaše] wífe - 852 učinili] ucziniti - 867 Pan Pýcha] nadepsáno modro- zeleně; první písmeno verše psáno ozdobněji červeně - 885 nechci] přes i inkoustova skvrna - 890 v rukopise je slovo wawa (?) - 912 Múdrost k Pýše] červeně nadepsáno; první písmeno verše ozdobněji modrozeleně - 936 za tímto veršem, který je poslední na stránce, chybí jeden list; patrně byl opět s obrázkem, protože na protější straně jsou stopy po modrozelené barvě - 967 vojska] woyffka - 969 Bída] rozmazané a proděravělé - 986 Štěstí] začáteční písmeno ozdobněji modro- zeleně; verš začíná po větší mezeře - 989 zšíři] zffyrzij - 1011 Tuž] Tuuz - 1013 Pan Zá- vist mluví] nadepsáno modrozeleně; první písmeno verše psáno ozdobněji červeně - 1021 Ne- štěstí] Nesstieyſti; za tímto veršem, který je poslední na stránce, chybí jeden list, na jehož rubové straně lze přečíst u hřbetu pouze nesouvisle ufyti, e ti, m ge, k, ti - 1032 a] proděravělé místo - 1053 hrdel] el rozlité - 1054 Štěstí] nadepsáno červeně; první písmeno verše psáno ozdobněji modrozeleně - 1064 nepřátelstvie] neprzatelstwije; za tímto veršem, který je poslední na stránce, chybí jeden list - 1068 Závist] nadepsáno modrozeleně; první písmeno verše ozdobněji a červeně - 1073 vieš] wijefs - 1075 a] proděravělé místo - 1084 nemluvili] přes ne zahnědlá skvrna - 1097 Múdrost] nadepsáno červeně; první písmeno verše ozdobněji modrozeleně - 1103 našeho] psáno přes škrábané místo, písmena jsou rozlita - 1106 za tímto veršem, který je poslední na stránce, chybí jeden list,na kterém byl opět obrázek; následující list je poškozen natržením - 1107 Závist] nadepsáno červeně, první písmeno verše bylo pa- trně ozdobněji a modrozeleně - 1110 před giz chybí první slovo verše, list je porušen, část vy- padlá - 1132 rubová strana roztrženého listu, v posledním slově verše chybí část, protože kousek listu odpadl — 1150 za tímto veršem, který je poslední na stránce, je vyřezáno třináct listů- 1156 Hlásní odpovídají] nadepsáno červeně; první písmeno verše psáno ozdobněji a modro- zeleně - 1190 Starost] psáno přes vyškrábané místo, inkoust je rozlitý - 1192 zavázán] zawan - 1193 za tímto veršem, který je poslední na stránce, chybí jeden list - 1194 první písmeno psáno ozdobněji a červeně - 1234 Smrt] nadepsáno červeně; první písmeno verše ozdobněji a modrozeleně - 1269 Múdrost] nadepsáno modrozeleně; první písmeno verše psáno ozdobněji a červeně- 1280 za tímto veršem, který je poslední na stránce, je vytržen jeden list. III Nadpis Werffowe o milownjku je psán dodatečně jinou rukou než celá skladba, zdá se, že je to táž ruka, jíž jsou označovány chybějící listy. 1 S] jediná iniciála, která zůstala v poškozeném sborníku, je zdobena rostlinným ornamentem, rozvinutým na pravý okraj strany - 4 přibližuje] rozlitý inkoust, psáno přes škrábané místo - 15 zahradách] zahradiech - 46 najviec] naywijecz - 68 za tímto veršem, patrně při opiso- vání, část vypadla - 85 za tímto veršem, který je poslední na stránce, chybí jeden list - 87 pannu] pañu - 89 užasech] uzaffech - 136 tebú] tubu - 137 siesti] sijeſti - 141 pannu] pañu - 145 pro něž] červená skvrna, inkoust je rozlitý - 150 pomoci neb raditi] raditi neb po- moczy - 181 panno] paño - 187 tehdy čemu] rozmazáno - 188 milost máš] rozma- záno - 191 pravdě] p proděravělé - 199 panno] paño - 227 pannyl paňy - 260 vymlúval] 135
Strana 136
wy vepsáno dodatečně - 269 jí při] rozmazáno - 283 pannu] pañu - 292 panna] paña - 301 panno] paño-318 dost] dofft - 376 neviděla] přes i inkoustová skvrna - 391 mém] psáno přes škrábané místo, inkoust je rozlitý - 404ji] rozlitý inkoust - 424 nesli] nezli - 430 Poviemt] Powijemt - 437 pozná] po přepisováno patrně přes se, skvrna - 445 zvieš] zwijes] - 486 pannám] paňam - 489 pannám] pañam - 495 pannách] pañach - 553 viec] wijecz - 572 spojka a a v slově „přeušlechtilými“ u vepsáno dodatečně - 574 nemiluje nic] nicz nemiluge - 576 najviec] naywijecz - 585 tehda] tehdaz, ale z pak vyškrábáno- 591 vieš] wijeſs - 608 rozpláču] Rozplacze; viem] wijem - 625 jako] yakor - 654 bych] ch vepsáno dodatečně - 674 viem] wijem; na] vepsáno dodatečně - 685 panny] pañy - 692 Diem] Dijem - 721 jak já] Ya ya - 733 se] vepsáno dodatečně - 740 panno] paño - 750 panny] pañy - 755 tiem] tijem - 757 v té víře do s] rozlitý inkoust, psáno přes vyškrábaná slova - 761 panno] paño - 762 panna] paña - 799 se mnú] sennu - 815 panno] paño - 820 panna] paña - 830 se] vepsáno dodatečně. IV Mezi Verši o milovníku a Májovým snem je vyříznuto pět listů, z toho pátý list už je zřejmě začátkem Májového snu, protože na zbytcích z něho je vidět část rostlinného ornamentu, patrně opět z iniciály (v levém okraji listu a na líci listu lze přečíst nesouvisle začátky deseti veršů dolní poloviny: a, a, czoz, wſſe, yakozto, ti kterzij, bylo by, kto by, a neb, mohl; na rubové straně lze přečíst z konce osmi veršů: mem, ili, weseli, ehdy mieli, uzy znielo, ch zpie- wanij, ti chtielo, j. 1 voněniem] wonienijem - 25 světě] swietietie - 42 abych] ch nadepsáno dodatečně- 44 za tímto veršem, který je na stránce poslední, chybějí tři listy - 49 Paní mluví] nadepsáno červeně - 50 (k)to] k proděravělé a smazané - 52 Vieť] Wijet - 55 před tímto veršem je vynecháno místo zřejmě na označení další mluvící osoby (mládenec); Ó] psáno ozdobněji a modro- zeleně - 57 hořiem] horzijem - 65 zatiem] zatijem - 75 Paní mluví] nadepsáno modrozele- ně; Ó] psáno ozdobněji a červeně - 80 všetečnému] cz proděravělé - 113 Paní mládenec] nadepsáno červeně; M] psáno ozdobněji modrozeleně; mládenec] mlade - 129 ne- změnieš] nezmienijes — 132 viem] wijem - 140 svědomo] om proděravělé - 147 pravíš] ij proděravělé - 169 nepřekazím] druhá strana proděravělého listu - 172 za tímto veršem, který je poslední na stránce, chybí jeden list - 173 Mládenec mluví] nadepsáno červeně; K] psáno ozdobněji a modrozeleně - 265, 266, 267 inkoustová skvrna přes první slabiku slova milost, spolu a přes poslední slabiku slova věčný. V Před skladbou chybí jeden list, začátek se tedy nedochoval. 56 di(em)] dij(em) proděravělé místo - 67 zkázán] zkazen - 78 (d)okládati] druhá strana proděravělého místa - 105 t(ře)štělo] proděravělé místo - 127 (po) hledím] druhá strana proděravělého listu - 172 ztroskotal] zroſkotal - 176 zjedi] zzedi - 194 což] czos -217 136
wy vepsáno dodatečně - 269 jí při] rozmazáno - 283 pannu] pañu - 292 panna] paña - 301 panno] paño-318 dost] dofft - 376 neviděla] přes i inkoustová skvrna - 391 mém] psáno přes škrábané místo, inkoust je rozlitý - 404ji] rozlitý inkoust - 424 nesli] nezli - 430 Poviemt] Powijemt - 437 pozná] po přepisováno patrně přes se, skvrna - 445 zvieš] zwijes] - 486 pannám] paňam - 489 pannám] pañam - 495 pannách] pañach - 553 viec] wijecz - 572 spojka a a v slově „přeušlechtilými“ u vepsáno dodatečně - 574 nemiluje nic] nicz nemiluge - 576 najviec] naywijecz - 585 tehda] tehdaz, ale z pak vyškrábáno- 591 vieš] wijeſs - 608 rozpláču] Rozplacze; viem] wijem - 625 jako] yakor - 654 bych] ch vepsáno dodatečně - 674 viem] wijem; na] vepsáno dodatečně - 685 panny] pañy - 692 Diem] Dijem - 721 jak já] Ya ya - 733 se] vepsáno dodatečně - 740 panno] paño - 750 panny] pañy - 755 tiem] tijem - 757 v té víře do s] rozlitý inkoust, psáno přes vyškrábaná slova - 761 panno] paño - 762 panna] paña - 799 se mnú] sennu - 815 panno] paño - 820 panna] paña - 830 se] vepsáno dodatečně. IV Mezi Verši o milovníku a Májovým snem je vyříznuto pět listů, z toho pátý list už je zřejmě začátkem Májového snu, protože na zbytcích z něho je vidět část rostlinného ornamentu, patrně opět z iniciály (v levém okraji listu a na líci listu lze přečíst nesouvisle začátky deseti veršů dolní poloviny: a, a, czoz, wſſe, yakozto, ti kterzij, bylo by, kto by, a neb, mohl; na rubové straně lze přečíst z konce osmi veršů: mem, ili, weseli, ehdy mieli, uzy znielo, ch zpie- wanij, ti chtielo, j. 1 voněniem] wonienijem - 25 světě] swietietie - 42 abych] ch nadepsáno dodatečně- 44 za tímto veršem, který je na stránce poslední, chybějí tři listy - 49 Paní mluví] nadepsáno červeně - 50 (k)to] k proděravělé a smazané - 52 Vieť] Wijet - 55 před tímto veršem je vynecháno místo zřejmě na označení další mluvící osoby (mládenec); Ó] psáno ozdobněji a modro- zeleně - 57 hořiem] horzijem - 65 zatiem] zatijem - 75 Paní mluví] nadepsáno modrozele- ně; Ó] psáno ozdobněji a červeně - 80 všetečnému] cz proděravělé - 113 Paní mládenec] nadepsáno červeně; M] psáno ozdobněji modrozeleně; mládenec] mlade - 129 ne- změnieš] nezmienijes — 132 viem] wijem - 140 svědomo] om proděravělé - 147 pravíš] ij proděravělé - 169 nepřekazím] druhá strana proděravělého listu - 172 za tímto veršem, který je poslední na stránce, chybí jeden list - 173 Mládenec mluví] nadepsáno červeně; K] psáno ozdobněji a modrozeleně - 265, 266, 267 inkoustová skvrna přes první slabiku slova milost, spolu a přes poslední slabiku slova věčný. V Před skladbou chybí jeden list, začátek se tedy nedochoval. 56 di(em)] dij(em) proděravělé místo - 67 zkázán] zkazen - 78 (d)okládati] druhá strana proděravělého místa - 105 t(ře)štělo] proděravělé místo - 127 (po) hledím] druhá strana proděravělého listu - 172 ztroskotal] zroſkotal - 176 zjedi] zzedi - 194 což] czos -217 136
Strana 137
v (k)lášteře] wla terze - 261 se] vepsáno dodatečně - 264 za tímto veršem, který je na stránce poslední, chybí jeden list - 275 ozdobena] ozdobeno - 278 tiem] tijem - 296 poklečech] po vepsáno dodatečně - 304 Paní] nadepsáno modrozeleně; P] psáno ozdobněji a červeně - 308 Mlá- denec] nadepsáno červeně; T] psáno ozdobněji modrozeleně; Vys(o)ce] proděravělé místo - 314 Paní] nadepsáno modrozeleně; M] psáno ozdobněji a červeně - 322 Mládenec] nadepsáno červe- ně; P] psáno ozdobněji modrozeleně - 327 poviem] powijem - 328 s (o) bě] druhá strana prodě- ravělého listu - 347 za tímto veršem, který je na stránce poslední, chybí jeden list - 348 Mláde- nec] nadepsáno červeně; A] psáno ozdobněji modrozeleně - 374 Mládenec] nadepsáno modro- zeleně; P] psáno ozdobněji červeně - 375 viem] wijem - 390 Paní mluví] nadepsáno červeně; P] psáno ozdobněji modrozeleně - 410 Mládenec] nadepsáno modrozeleně; B] psáno ozdobněji červeně - 447 diem-li] dijemli - 453 za tímto veršem, který je na stránce poslední, je napsáno jinou rukou a vybledlejším inkoustem: Wewfem mym... (nečitelné slovo) zarmutku - 467 viem] wijem - 527 co] přepisováno, špatně čitelné - 587 vozu] woſu - 651 za tímto veršem, který je na stránce poslední, chybějí dva listy - 697 Mládenec] nadepsáno modrozeleně; P] psáno ozdobněji červeně - 734 panně] pañie. 137
v (k)lášteře] wla terze - 261 se] vepsáno dodatečně - 264 za tímto veršem, který je na stránce poslední, chybí jeden list - 275 ozdobena] ozdobeno - 278 tiem] tijem - 296 poklečech] po vepsáno dodatečně - 304 Paní] nadepsáno modrozeleně; P] psáno ozdobněji a červeně - 308 Mlá- denec] nadepsáno červeně; T] psáno ozdobněji modrozeleně; Vys(o)ce] proděravělé místo - 314 Paní] nadepsáno modrozeleně; M] psáno ozdobněji a červeně - 322 Mládenec] nadepsáno červe- ně; P] psáno ozdobněji modrozeleně - 327 poviem] powijem - 328 s (o) bě] druhá strana prodě- ravělého listu - 347 za tímto veršem, který je na stránce poslední, chybí jeden list - 348 Mláde- nec] nadepsáno červeně; A] psáno ozdobněji modrozeleně - 374 Mládenec] nadepsáno modro- zeleně; P] psáno ozdobněji červeně - 375 viem] wijem - 390 Paní mluví] nadepsáno červeně; P] psáno ozdobněji modrozeleně - 410 Mládenec] nadepsáno modrozeleně; B] psáno ozdobněji červeně - 447 diem-li] dijemli - 453 za tímto veršem, který je na stránce poslední, je napsáno jinou rukou a vybledlejším inkoustem: Wewfem mym... (nečitelné slovo) zarmutku - 467 viem] wijem - 527 co] přepisováno, špatně čitelné - 587 vozu] woſu - 651 za tímto veršem, který je na stránce poslední, chybějí dva listy - 697 Mládenec] nadepsáno modrozeleně; P] psáno ozdobněji červeně - 734 panně] pañie. 137
Strana 138
VĚONÉ POZNÁMKY A VYSVĚTLIVKY V. 4n. roz. patrně: nebyla bych věčně tohoto (muže) ženou, jen kdybych... 13 roz.: třeba by se měl proto stařec zhubnouti 21 zhodíma hodíme se 22 Uzříma uzříme 31 roz.: než kdyby jí dal... 33 obscénní rčení, podobně jako „les rubati“ nebo „krájeti chléb“ (viz Václav Flajšhans, Česká přísloví I, 1911, heslo „múka“) 37 kokohrhu kokrhati; ve staročeském slangu kokot (kohout) = penis 38 roz.: nechovej se jen tak, jak se to líbí jí 56n. roz.: přestřelil nebo prohrál (asi z karetní hry, kde — podobně jako při hře „jedenadvacet“ — se braly karty do třiceti a kdo přebral přes třicet, prohrál. — Viz také skladbu Hra flus v Čechách z r. 1512, verš 9 (Palac- kého vydání ve Starých letopisech českých, 1829), kde je podobná narážka. 38 a ty by mněl ty by ses domníval, myslil bys 59 ani tak brzo sousedovi a oni (vlastně „ony“, děti) jsou spíše než tvé sousedo- sedovi 89 roz.: neprosí jen málo, jedním slovem, ale každou ženu téměř umluví, až ustoupí a vyhovímu 86 Jáť sem v peci býval srov. přísloví „Kdo v peci býval, umí tam jiného hledati“ nebo „Podle sebe soudím tebe" 102n. roz.: jestliže tys kdysi před tím, než jsi poznal svou nynější paní, miloval jen jedinou ženu, paní ti to nikdy nezapomene a oplatí ti to mnohonásobně s kýmkoli 106 by ji pak zbil bys ji pak zbil 107 roz.: neboť má na mysli prospěch tvé duše 108n. srov. Mat. 12, 36 111n. roz. asi: marné je tvé nesouhlasné potřásání hlavou nad tím, že ti žena musí oplatit 135 býváta býváte 151 Arestoteleš Aristoteles, slavný řecký filosof (384 př. n. 1. — 322 př. n. l.) 164 jezbera význam slova není dnes jasný; snad darmošlap (?) 138
VĚONÉ POZNÁMKY A VYSVĚTLIVKY V. 4n. roz. patrně: nebyla bych věčně tohoto (muže) ženou, jen kdybych... 13 roz.: třeba by se měl proto stařec zhubnouti 21 zhodíma hodíme se 22 Uzříma uzříme 31 roz.: než kdyby jí dal... 33 obscénní rčení, podobně jako „les rubati“ nebo „krájeti chléb“ (viz Václav Flajšhans, Česká přísloví I, 1911, heslo „múka“) 37 kokohrhu kokrhati; ve staročeském slangu kokot (kohout) = penis 38 roz.: nechovej se jen tak, jak se to líbí jí 56n. roz.: přestřelil nebo prohrál (asi z karetní hry, kde — podobně jako při hře „jedenadvacet“ — se braly karty do třiceti a kdo přebral přes třicet, prohrál. — Viz také skladbu Hra flus v Čechách z r. 1512, verš 9 (Palac- kého vydání ve Starých letopisech českých, 1829), kde je podobná narážka. 38 a ty by mněl ty by ses domníval, myslil bys 59 ani tak brzo sousedovi a oni (vlastně „ony“, děti) jsou spíše než tvé sousedo- sedovi 89 roz.: neprosí jen málo, jedním slovem, ale každou ženu téměř umluví, až ustoupí a vyhovímu 86 Jáť sem v peci býval srov. přísloví „Kdo v peci býval, umí tam jiného hledati“ nebo „Podle sebe soudím tebe" 102n. roz.: jestliže tys kdysi před tím, než jsi poznal svou nynější paní, miloval jen jedinou ženu, paní ti to nikdy nezapomene a oplatí ti to mnohonásobně s kýmkoli 106 by ji pak zbil bys ji pak zbil 107 roz.: neboť má na mysli prospěch tvé duše 108n. srov. Mat. 12, 36 111n. roz. asi: marné je tvé nesouhlasné potřásání hlavou nad tím, že ti žena musí oplatit 135 býváta býváte 151 Arestoteleš Aristoteles, slavný řecký filosof (384 př. n. 1. — 322 př. n. l.) 164 jezbera význam slova není dnes jasný; snad darmošlap (?) 138
Strana 139
V. 197n. roz.: bude nám to vhod, stane-li se tak, jak si přejeme — může býti vůbec něco lepšího? 202n. narážka na posmrtný pobyt v očistci II 11 jsta měla měli 93 jim vidliček podávajíc roz.: děti proti nim vztahovaly dva prsty roztažené od sebe (ukazovák a prostřední prst) na způsob vidličky, což bylo pokládáno za znamení potupy nebo prokletí v pláč udeří náhle se rozpláče 170 roz. asi: vsadím se s ním 176 doplň:jíti 179 roz.: může z toho mít užitek, bude mu to prospěšné 264 presbytera Jana podle vyprávění, která se uchovala např. v cestopisech (viz Cestopis tzv. Mandevilla, vydal František Šimek, 1911, kap. 105, str. 147n.), byl Jan vládcem Indie; vynikal zbožností a lidumilností, a proto ho všichni milovali jako otce. U Mandevilla čteme, že na jeho paměť tamní obyvatelé říkají každému svému císaři Jan a žádají, aby byl tak dobrý jako byl ten, po němž ho jmenují. Narážky na panství císaře (kněze) Jana najde- me i např. v cestopisech pozdějších (16. století). Někdy bývá jeho vláda kladena do jiných východních zemí, někdy bývá také nazýván velikým chánem. Jan vlastně představuje jakýsi ideální typ křesťanského vladaře. — Účelem zmínky v naší básni je nejspíše snaha názorněji říci, jak daleko se rozšířilo poselství, které vzkázalo do světa Štěstí. roz.: nikdy se nezmění ve svém vztahu k chudým 290 roz.: spíše bude soudný den 352 roz. asi: vládnutí s velikými pány 527 čtvermicí lezli lezli po čtyřech 604 roz. asi (?): již jste přestali kvičet, naříkat (patrně proto, že chtěli zůstat u dvora Štěstí) 605 roz.: Teď si z nás dělejte žerty (iron.)! 611 roz.: smáli jste se nám bez příčiny 624 roz.: zajali mnoho znamenitých lidí, kteří byli dříve u dvora Štěstí 641 Tížeš ss tážeš se 666 roz.: všímá si ho jen potud, než ho dostane k Neštěstí, pak už o něho zájem nemá 675 nestýštěme nestýskáme 882 roz. asi: co mu jeho představení nařídili 692 roz.: uvidíš, jak učiní konec pýše tvých lidí 695 Rácové = pojmenování pro uherské Srby (podle názvu řeky Rašky), známé z uherského vojska odvahou i krutostí 106 289 139
V. 197n. roz.: bude nám to vhod, stane-li se tak, jak si přejeme — může býti vůbec něco lepšího? 202n. narážka na posmrtný pobyt v očistci II 11 jsta měla měli 93 jim vidliček podávajíc roz.: děti proti nim vztahovaly dva prsty roztažené od sebe (ukazovák a prostřední prst) na způsob vidličky, což bylo pokládáno za znamení potupy nebo prokletí v pláč udeří náhle se rozpláče 170 roz. asi: vsadím se s ním 176 doplň:jíti 179 roz.: může z toho mít užitek, bude mu to prospěšné 264 presbytera Jana podle vyprávění, která se uchovala např. v cestopisech (viz Cestopis tzv. Mandevilla, vydal František Šimek, 1911, kap. 105, str. 147n.), byl Jan vládcem Indie; vynikal zbožností a lidumilností, a proto ho všichni milovali jako otce. U Mandevilla čteme, že na jeho paměť tamní obyvatelé říkají každému svému císaři Jan a žádají, aby byl tak dobrý jako byl ten, po němž ho jmenují. Narážky na panství císaře (kněze) Jana najde- me i např. v cestopisech pozdějších (16. století). Někdy bývá jeho vláda kladena do jiných východních zemí, někdy bývá také nazýván velikým chánem. Jan vlastně představuje jakýsi ideální typ křesťanského vladaře. — Účelem zmínky v naší básni je nejspíše snaha názorněji říci, jak daleko se rozšířilo poselství, které vzkázalo do světa Štěstí. roz.: nikdy se nezmění ve svém vztahu k chudým 290 roz.: spíše bude soudný den 352 roz. asi: vládnutí s velikými pány 527 čtvermicí lezli lezli po čtyřech 604 roz. asi (?): již jste přestali kvičet, naříkat (patrně proto, že chtěli zůstat u dvora Štěstí) 605 roz.: Teď si z nás dělejte žerty (iron.)! 611 roz.: smáli jste se nám bez příčiny 624 roz.: zajali mnoho znamenitých lidí, kteří byli dříve u dvora Štěstí 641 Tížeš ss tážeš se 666 roz.: všímá si ho jen potud, než ho dostane k Neštěstí, pak už o něho zájem nemá 675 nestýštěme nestýskáme 882 roz. asi: co mu jeho představení nařídili 692 roz.: uvidíš, jak učiní konec pýše tvých lidí 695 Rácové = pojmenování pro uherské Srby (podle názvu řeky Rašky), známé z uherského vojska odvahou i krutostí 106 289 139
Strana 140
V. 716 v horšicch lehne roz. asi: bude se mu dařit hůř 725 pomysl pomysli 759 krom doplň: těch 770 poče počal 771 roz.: zachovav každému tu čest, která mu náležela podle jeho postavení 776 s lotrem se dráti o palici význam asi ten: nesnižujte se tak, abyste bojovali nerovný boj 782 roz.: oni mají z války s vámi velký zisk 788n. narážka na biblické vyprávění, viz Izaiáš 14, 12—14, 19 795 zavěž zavaž 836 roz.: že nezískají svádu s tebou 892 měteš mateš 896 chlupy ztřeští asi ve významu: jsi blázen, mluvíš nesmysly 911 roz.: a pak ať se méně vytahují, vychloubají 974 že jich táhnů že na ně táhnou 984 honce opustili poslali rychlou jízdu 1027 roz.: poslali listy, v nichž vypovídají přátelství 1061 rovné přijímali slušně přijímali 1072 o to o tom 1074 roz.: nech na pokoji, co je v klidu 1083 A bychme a kdybychom 1106 viz vysvětlivku k v. 1061 1144 roz.: a mohl se vás tam zmocnit 1145 kocúra podříti rčení zakládající se na středověkém vojenském zvyku: viníka uvázali na provaz na jednom břehu řeky nebo potoka, na druhý konec uvázali kocoura a táhli ho na druhý břeh blátem a vodou 1147 přijdet roz.: přijdete jdú... vahú pravů váhajíce, nejistě jdou 1168 1176 medulánské kníže v kostele zabili narážka na zavraždění milánského knížete Maria Sforzy r. 1476.— Tato zmínka, stejně jako další dvě, vztahující se k současné události, pomáhá k datování skladby. —1180 i florenského jednoho znamenitého, Laurencius de Medicis jest bratr jeho naráž- 1179- ka na smrt Giuliana Medicejského, který padl za oběť spiknutí florentské šlechty 26. IV. 1478; šlechta usilovala o vyhubení rodu Medicejských. Měl být zavražděn i Lorenzo, ale byl jen poraněn. 1186n. narážka na nemoc krále Matyáše se vztahuje k jeho onemocnění v roce 1489—1490, jež bylo příčinou jeho smrti 7. IV. 1490. Zmínka o štěstí, které provázelo krále Matyáše, snad souvisí s jeho vítězným bojem s Frid- richem. 1225 vrš(e) košík z vrbového proutí, kterého užívají rybáři na lovení ryb 1233 žádného neholduje žádného nepřijímá na milost 1245 učini učiň 140
V. 716 v horšicch lehne roz. asi: bude se mu dařit hůř 725 pomysl pomysli 759 krom doplň: těch 770 poče počal 771 roz.: zachovav každému tu čest, která mu náležela podle jeho postavení 776 s lotrem se dráti o palici význam asi ten: nesnižujte se tak, abyste bojovali nerovný boj 782 roz.: oni mají z války s vámi velký zisk 788n. narážka na biblické vyprávění, viz Izaiáš 14, 12—14, 19 795 zavěž zavaž 836 roz.: že nezískají svádu s tebou 892 měteš mateš 896 chlupy ztřeští asi ve významu: jsi blázen, mluvíš nesmysly 911 roz.: a pak ať se méně vytahují, vychloubají 974 že jich táhnů že na ně táhnou 984 honce opustili poslali rychlou jízdu 1027 roz.: poslali listy, v nichž vypovídají přátelství 1061 rovné přijímali slušně přijímali 1072 o to o tom 1074 roz.: nech na pokoji, co je v klidu 1083 A bychme a kdybychom 1106 viz vysvětlivku k v. 1061 1144 roz.: a mohl se vás tam zmocnit 1145 kocúra podříti rčení zakládající se na středověkém vojenském zvyku: viníka uvázali na provaz na jednom břehu řeky nebo potoka, na druhý konec uvázali kocoura a táhli ho na druhý břeh blátem a vodou 1147 přijdet roz.: přijdete jdú... vahú pravů váhajíce, nejistě jdou 1168 1176 medulánské kníže v kostele zabili narážka na zavraždění milánského knížete Maria Sforzy r. 1476.— Tato zmínka, stejně jako další dvě, vztahující se k současné události, pomáhá k datování skladby. —1180 i florenského jednoho znamenitého, Laurencius de Medicis jest bratr jeho naráž- 1179- ka na smrt Giuliana Medicejského, který padl za oběť spiknutí florentské šlechty 26. IV. 1478; šlechta usilovala o vyhubení rodu Medicejských. Měl být zavražděn i Lorenzo, ale byl jen poraněn. 1186n. narážka na nemoc krále Matyáše se vztahuje k jeho onemocnění v roce 1489—1490, jež bylo příčinou jeho smrti 7. IV. 1490. Zmínka o štěstí, které provázelo krále Matyáše, snad souvisí s jeho vítězným bojem s Frid- richem. 1225 vrš(e) košík z vrbového proutí, kterého užívají rybáři na lovení ryb 1233 žádného neholduje žádného nepřijímá na milost 1245 učini učiň 140
Strana 141
III V. 20 brunátných zde ve významu „fialových“ 21n. roz.: člověk si nemůže pomyslet na jedinou kratochvíli, kterou by nebylo možno v tom čase nalézt 37 roz.: nebuď vám obtížno vyslechnouti 56 vyjidech vyšel jsem 57 nadjidech našel jsem 60 uhlédach spatřil jsem 67n. roz.: byl bych raději viděl svou milou, která je ze všeho na světě nejkrásnější 72 roz.: šel jsem dál po té stezce 73 nalezech nalezl jsem 78 počech počal jsem; zpoleh opřev se 83 spomohla by mi pomohla bys mi 86 udach mi se stalo se, že... 89 roz.: užasl jsem 91 roz.: stál jsem jako... 115 sedu sednu doplň: a nic tě nemůže potěšit 117 počech počal jsem 132 133 poče počala 148 by znala kdybys znala, věděla 157 roz.: kdo by měl... 162 najpodobnějšího k radosti totiž toho, co nejvíc vzbuzuje radost 171 cožjí se ctí co je pro ni čestné 173 nestyšt nestýskej 174 o to o tom 178 by bys 194 kdyby kdybys; smysl: kdybys mohl jinak (to je rozumněji) milovati 195 roz.: každý by to pokládal za tvou ctnost 201 by bys 208 při lidech mezi lidmi, ve společnosti 244 roz.: a toužím po tom, abych mohls ní být roz.: že jako... 255 258 roz.: i kdyby se na mne střílelo, nic nedbám 261 vše mi po témž všechno je mi jedno 278 (by) pro jednu by někdo pro jednu ženu 280 roz. asi: nikdo přede mnou tak velice nemiloval 291 roz. spíše mi může pomoci má milá než Bůh 303 by bys 311 by bys 337 stojím jako lelek stojím v rozpacích 352 by bys; sede sedne 141
III V. 20 brunátných zde ve významu „fialových“ 21n. roz.: člověk si nemůže pomyslet na jedinou kratochvíli, kterou by nebylo možno v tom čase nalézt 37 roz.: nebuď vám obtížno vyslechnouti 56 vyjidech vyšel jsem 57 nadjidech našel jsem 60 uhlédach spatřil jsem 67n. roz.: byl bych raději viděl svou milou, která je ze všeho na světě nejkrásnější 72 roz.: šel jsem dál po té stezce 73 nalezech nalezl jsem 78 počech počal jsem; zpoleh opřev se 83 spomohla by mi pomohla bys mi 86 udach mi se stalo se, že... 89 roz.: užasl jsem 91 roz.: stál jsem jako... 115 sedu sednu doplň: a nic tě nemůže potěšit 117 počech počal jsem 132 133 poče počala 148 by znala kdybys znala, věděla 157 roz.: kdo by měl... 162 najpodobnějšího k radosti totiž toho, co nejvíc vzbuzuje radost 171 cožjí se ctí co je pro ni čestné 173 nestyšt nestýskej 174 o to o tom 178 by bys 194 kdyby kdybys; smysl: kdybys mohl jinak (to je rozumněji) milovati 195 roz.: každý by to pokládal za tvou ctnost 201 by bys 208 při lidech mezi lidmi, ve společnosti 244 roz.: a toužím po tom, abych mohls ní být roz.: že jako... 255 258 roz.: i kdyby se na mne střílelo, nic nedbám 261 vše mi po témž všechno je mi jedno 278 (by) pro jednu by někdo pro jednu ženu 280 roz. asi: nikdo přede mnou tak velice nemiloval 291 roz. spíše mi může pomoci má milá než Bůh 303 by bys 311 by bys 337 stojím jako lelek stojím v rozpacích 352 by bys; sede sedne 141
Strana 142
V. 376 že sva se... neviděla že jsme se... neviděli 379 jediná sama... sedete sami sednete 383 povězma povězme po mé lásce o mou lásku 395 396 dadúc dávajíc 401 pocti stuoj vecti, čestně se chovej 410 roz.: dej pozor na to, co mluvíš 446 roz.: chovej hodně koní a měj pěknou zbroj 447 roz.: nepřestávej vykonávat rytířské činy 454 mužsky brániti statečně brániti 463 Udá-lit se přihodí-li se 464 na poli doplň: co 469 uslyší doplň: o tobě 475 doplň: tobě 483 o to v tom 494 = v. 410 526 roz.: to měj ve své moci 551 mohl by mohl bys 555 vecech pravil jsem; aby mi abys mi 558 o všecko konec majíc všechno končíce 561 požehnámy se rozžehnáme, požehnáme se při loučení 579 by ty bys ty by se by ses 580 dokud jí neuzřieš roz. asi: kdy ji uvidíš 590 617 sednu na ocasu na zadek 620 sedu sednu 633 co jest pěkná jak jest pěkná 651 velmi ráno časně ráno 653 Vseda vsedna 655 roz.: nepobudu tam dlouho 660 mě tíže ptá se mne 673 A ty se poň hněváš? Hněváš se proto? 694 roz.: musím usilovně o něčem přemýšleti, a to o něčem jiném (než k čemu radí paní), totiž o své touze po milé 717 ani pím a nepiji 739 roz.: když ví, že je mu věrná 756 roz.: že není na světě žádné jiné, která by ji odstrčila 784 roz.: nevím také, jak bych tě ještě těšila 785 roz. asi: spíše jsem ještě tvou lásku a touhu víc roznítila 790 sva oba... vstala oba jsme... vstali 791 se rozžehnala rozžehnali jsme se 801 tebe tobě 829 roz.: tehdy se nám splní, co si přejeme 142
V. 376 že sva se... neviděla že jsme se... neviděli 379 jediná sama... sedete sami sednete 383 povězma povězme po mé lásce o mou lásku 395 396 dadúc dávajíc 401 pocti stuoj vecti, čestně se chovej 410 roz.: dej pozor na to, co mluvíš 446 roz.: chovej hodně koní a měj pěknou zbroj 447 roz.: nepřestávej vykonávat rytířské činy 454 mužsky brániti statečně brániti 463 Udá-lit se přihodí-li se 464 na poli doplň: co 469 uslyší doplň: o tobě 475 doplň: tobě 483 o to v tom 494 = v. 410 526 roz.: to měj ve své moci 551 mohl by mohl bys 555 vecech pravil jsem; aby mi abys mi 558 o všecko konec majíc všechno končíce 561 požehnámy se rozžehnáme, požehnáme se při loučení 579 by ty bys ty by se by ses 580 dokud jí neuzřieš roz. asi: kdy ji uvidíš 590 617 sednu na ocasu na zadek 620 sedu sednu 633 co jest pěkná jak jest pěkná 651 velmi ráno časně ráno 653 Vseda vsedna 655 roz.: nepobudu tam dlouho 660 mě tíže ptá se mne 673 A ty se poň hněváš? Hněváš se proto? 694 roz.: musím usilovně o něčem přemýšleti, a to o něčem jiném (než k čemu radí paní), totiž o své touze po milé 717 ani pím a nepiji 739 roz.: když ví, že je mu věrná 756 roz.: že není na světě žádné jiné, která by ji odstrčila 784 roz.: nevím také, jak bych tě ještě těšila 785 roz. asi: spíše jsem ještě tvou lásku a touhu víc roznítila 790 sva oba... vstala oba jsme... vstali 791 se rozžehnala rozžehnali jsme se 801 tebe tobě 829 roz.: tehdy se nám splní, co si přejeme 142
Strana 143
IV 36 jidech šel jsem 41 doležech dolehl jsem 43 uda mi se stalo se mi, vydařilo se mi 44 poče mi se počalo se mi 125 roz.: nevím, proč mi nadáváš bláznů 173 svolich svolil jsem 179 dokonach dokonal jsem 180 uhlédach spatřil jsem 228 sedech sedl jsem 229 zvedech zvedl jsem 231 pohleděch pohlédl jsem 236 roz.: že to nebyla skutečnost V. 2 roz.: dokud žije volně, svobodně, bez závazků 13 roz. asi: jak, proč zkouší různé strasti 24 počech počal jsem 28 nevěděch nevěděl jsem 35 pojach pojal jsem 36 Mějích měl jsem 40—41 roz. asi: domníval jsem se, že jej (totiž patrně to oženění) rozkopám, poněvadž jsem se ho už nabažil 63 viz vysvětlení k v. 56n. u skladby I 69 bych měl jako bych měl 90 musích musil jsem 96 Uslyšech uslyšel jsem 101 poče hýbati počala hýbati 103 počechu počali fresle hraje asi nějaký karbanický výraz 112 113 sedech sedl jsem 121 pomyslich pomyslil jsem 137 kam věda nazdařbůh 148 před se šil asi: hleděl si svého, šel nevšímavě kolem(?) by se oběsil bych se oběsil 165 167 počech počal jsem počech počal jsem 177 179 ležech ležel jsem 188 položich položil jsem se 190 ležech ležel jsem; v uotrapách v omámení 143
IV 36 jidech šel jsem 41 doležech dolehl jsem 43 uda mi se stalo se mi, vydařilo se mi 44 poče mi se počalo se mi 125 roz.: nevím, proč mi nadáváš bláznů 173 svolich svolil jsem 179 dokonach dokonal jsem 180 uhlédach spatřil jsem 228 sedech sedl jsem 229 zvedech zvedl jsem 231 pohleděch pohlédl jsem 236 roz.: že to nebyla skutečnost V. 2 roz.: dokud žije volně, svobodně, bez závazků 13 roz. asi: jak, proč zkouší různé strasti 24 počech počal jsem 28 nevěděch nevěděl jsem 35 pojach pojal jsem 36 Mějích měl jsem 40—41 roz. asi: domníval jsem se, že jej (totiž patrně to oženění) rozkopám, poněvadž jsem se ho už nabažil 63 viz vysvětlení k v. 56n. u skladby I 69 bych měl jako bych měl 90 musích musil jsem 96 Uslyšech uslyšel jsem 101 poče hýbati počala hýbati 103 počechu počali fresle hraje asi nějaký karbanický výraz 112 113 sedech sedl jsem 121 pomyslich pomyslil jsem 137 kam věda nazdařbůh 148 před se šil asi: hleděl si svého, šel nevšímavě kolem(?) by se oběsil bych se oběsil 165 167 počech počal jsem počech počal jsem 177 179 ležech ležel jsem 188 položich položil jsem se 190 ležech ležel jsem; v uotrapách v omámení 143
Strana 144
V. 198 zvedech zvedl jsem 199 sedech sedl jsem 204 zdech vzdechl jsem; počech počal jsem 262 poče počalo 268 bíše byla 269 nemějíše neměla 276 jmějíše měla 286 počech počal jsem počech počal jsem 296 poklečech poklekl jsem 297 vecech pravil jsem 308 otpověděch odpověděl jsem 319 nemysl nemysli 329 ano vše zpět a ono mi jde všecko naopak 368 mysl mysli 390 otpovědě odpovídá 391 nevědě nevím 392 roz.: jestliže chceš mít ze všeho užitek 395 aby nebyl abys nebyl 413 míti opět doplň: budeš 495 předse dělati dále dělati 510 loket délková míra, zhruba 1/2 m 548 roz.: abych se mohla stýkat s jinými 554 jako by na ni chtělo poskočiti asi ve významu dnešního „až se na ni srdce směje (jak je hezká)“ 587 srsti jedné stejné barvy srsti 588 šle chomout s postraňky na koně 594 doplň: vyhověti, býti k službě 635 asi: zavine v plenky 716 poklonich poklonil jsem se 720 tečíše tekl 721 odtušila bíše byla potěšila, ulehčila 723 rozmluvich rozmlouval jsem 287 144
V. 198 zvedech zvedl jsem 199 sedech sedl jsem 204 zdech vzdechl jsem; počech počal jsem 262 poče počalo 268 bíše byla 269 nemějíše neměla 276 jmějíše měla 286 počech počal jsem počech počal jsem 296 poklečech poklekl jsem 297 vecech pravil jsem 308 otpověděch odpověděl jsem 319 nemysl nemysli 329 ano vše zpět a ono mi jde všecko naopak 368 mysl mysli 390 otpovědě odpovídá 391 nevědě nevím 392 roz.: jestliže chceš mít ze všeho užitek 395 aby nebyl abys nebyl 413 míti opět doplň: budeš 495 předse dělati dále dělati 510 loket délková míra, zhruba 1/2 m 548 roz.: abych se mohla stýkat s jinými 554 jako by na ni chtělo poskočiti asi ve významu dnešního „až se na ni srdce směje (jak je hezká)“ 587 srsti jedné stejné barvy srsti 588 šle chomout s postraňky na koně 594 doplň: vyhověti, býti k službě 635 asi: zavine v plenky 716 poklonich poklonil jsem se 720 tečíše tekl 721 odtušila bíše byla potěšila, ulehčila 723 rozmluvich rozmlouval jsem 287 144
Strana 145
SLOVNIČEK ač jestliže; ačkoliv ačť jestli, -li aksamit druh sametu an, ana, ano... a on, a ona, a ono... ani (+ sloveso) a ne... as aspoň asa, asi aspoň ať ať, aby bezd, pezd prd bezděky proti své vůli brada vousy; brada bráti na vieru bráti na čestné slovo brojiti se sem tam błhati; boufiti se brž spíše, rychleji býti laskav milovati čistý pěkný číti cítiti damašek hedvábná jednobarevná hladká látka, obyčejně květovaná darmo marně dafiti obdarovati děvka děvečka, služebná dniti rozednivati se dokonalý uzavřený dómysl domnění dorozumívati chápati dosieci dosáhnouti doslyfeti vyposlechnouti drzý opovážlivý; bujný dvorný dvoru přiměřený; divný dvořák dvořan Jreje zalety frejíř záletník, milovník fükati sápati se; nafukovati se; láti;. hnévati se herec kejklíř, šašek hesovati mnoho utráceti hledati ošetřovati; hlídati; hleděti si če- ho hodný náležitý holdovati vzdávati hold; podmaniti; býti poslušen koho horlivě hněvivě choditi za pasy zapasiti chovati (¢eho) zachovavati, opatrovati chovati se chrániti se; vystifhati se chutn£ spésné; ochotné; mile Jednét jenom Jedno, jednom jenom Jedva ledva, sotva Jesto kde, který; ač jéti zajmouti jmien poklädanÿ kdn chân kasanka buď ženský plášť sahající po- kotníky, nebo zástěra kázati kárati kdy když kment tenké drahocenné plátno kořenie byliny krumpovaný vyšívaný; protkávaný 145
SLOVNIČEK ač jestliže; ačkoliv ačť jestli, -li aksamit druh sametu an, ana, ano... a on, a ona, a ono... ani (+ sloveso) a ne... as aspoň asa, asi aspoň ať ať, aby bezd, pezd prd bezděky proti své vůli brada vousy; brada bráti na vieru bráti na čestné slovo brojiti se sem tam błhati; boufiti se brž spíše, rychleji býti laskav milovati čistý pěkný číti cítiti damašek hedvábná jednobarevná hladká látka, obyčejně květovaná darmo marně dafiti obdarovati děvka děvečka, služebná dniti rozednivati se dokonalý uzavřený dómysl domnění dorozumívati chápati dosieci dosáhnouti doslyfeti vyposlechnouti drzý opovážlivý; bujný dvorný dvoru přiměřený; divný dvořák dvořan Jreje zalety frejíř záletník, milovník fükati sápati se; nafukovati se; láti;. hnévati se herec kejklíř, šašek hesovati mnoho utráceti hledati ošetřovati; hlídati; hleděti si če- ho hodný náležitý holdovati vzdávati hold; podmaniti; býti poslušen koho horlivě hněvivě choditi za pasy zapasiti chovati (¢eho) zachovavati, opatrovati chovati se chrániti se; vystifhati se chutn£ spésné; ochotné; mile Jednét jenom Jedno, jednom jenom Jedva ledva, sotva Jesto kde, který; ač jéti zajmouti jmien poklädanÿ kdn chân kasanka buď ženský plášť sahající po- kotníky, nebo zástěra kázati kárati kdy když kment tenké drahocenné plátno kořenie byliny krumpovaný vyšívaný; protkávaný 145
Strana 146
kfikati s křikem volati kumšt žert kumštovati žertovati kvas zábava kvasiti hodovati; náležeti k sobě; brat- říčkovati se kytle hrubá sukně laskav býti (na koho, nač) milovati lebka přílba, helma leč leda; leda že by; leda když leda jen kdyby, jen aby libiti líbati lichý falešný malitko maličko maní maně, nazdařbůh marný bezdůvodný mdlý slabý; nepevný medulánský milánský metati se házeti sebou miera způsob milejt milejsi milost láska ; milost mniti domnivati se mysliti ptemyśleti nadlech, nadléch na dlouho, dlouho najevë vpravdě, ve skutečnosti najmilejí nejmilejší najpilnější nejdůležitější; největší cenu mající; nejpotřebnější náprava nástroj napraviti opatřiti; uvésti na pravou cestu nápravný manský nasmíšiti uvésti do smichu; rozesmati nast nastojte, béda, ach navésti pfivésti; ziskati nebožtík nebožák nemtrnÿ nedobrÿ obecnost obecenstvi; spolećnost obecný společný 146 objíti obejmouti od skrze, z odmlüvati odpirati, popírati odpustiti pustiti odpuštěnie míti, vzíti svolení k odchodu míti; odejíti odtušiti dáti naději; potěšiti; ulehčiti odvetiti se odplatiti se ochotný vlídný; milostný; veselý; laskavý opovidati ohlašovati otpověděti odříci; odepříti otpovídati skládati účty; vypovídati přátelství otrápený utrápený, omámený píle potřeba; snažení pilný důležitý; potřebný; veliké ceny pilně usilovně plach(ý) lehkoväzny; prchlivy po pro pobiditi pobidnouti; vyzvati poctivé počestně bohonié honák pojedni zároveň; najednou pojíti pojmouti pokrotiti zmírniti posliZiti slouZiti Postava vzezření postříhati posekati; porubati povaha vlastnosti pósobiti konati Požití míti užitek právě správně pravý správný prázdniti odpočinouti; zaháleti froceniti odhadnouti; stanoviti cenu pr£eti prchati; padati pruliti se svijeti se pfekaziti u&koditi pferaniu u&initi néco dříve, než to učiní jiný prestati ustati od ¢eho; upustiti pfiéiniti pfiloziti; pripojiti; zveliditi
kfikati s křikem volati kumšt žert kumštovati žertovati kvas zábava kvasiti hodovati; náležeti k sobě; brat- říčkovati se kytle hrubá sukně laskav býti (na koho, nač) milovati lebka přílba, helma leč leda; leda že by; leda když leda jen kdyby, jen aby libiti líbati lichý falešný malitko maličko maní maně, nazdařbůh marný bezdůvodný mdlý slabý; nepevný medulánský milánský metati se házeti sebou miera způsob milejt milejsi milost láska ; milost mniti domnivati se mysliti ptemyśleti nadlech, nadléch na dlouho, dlouho najevë vpravdě, ve skutečnosti najmilejí nejmilejší najpilnější nejdůležitější; největší cenu mající; nejpotřebnější náprava nástroj napraviti opatřiti; uvésti na pravou cestu nápravný manský nasmíšiti uvésti do smichu; rozesmati nast nastojte, béda, ach navésti pfivésti; ziskati nebožtík nebožák nemtrnÿ nedobrÿ obecnost obecenstvi; spolećnost obecný společný 146 objíti obejmouti od skrze, z odmlüvati odpirati, popírati odpustiti pustiti odpuštěnie míti, vzíti svolení k odchodu míti; odejíti odtušiti dáti naději; potěšiti; ulehčiti odvetiti se odplatiti se ochotný vlídný; milostný; veselý; laskavý opovidati ohlašovati otpověděti odříci; odepříti otpovídati skládati účty; vypovídati přátelství otrápený utrápený, omámený píle potřeba; snažení pilný důležitý; potřebný; veliké ceny pilně usilovně plach(ý) lehkoväzny; prchlivy po pro pobiditi pobidnouti; vyzvati poctivé počestně bohonié honák pojedni zároveň; najednou pojíti pojmouti pokrotiti zmírniti posliZiti slouZiti Postava vzezření postříhati posekati; porubati povaha vlastnosti pósobiti konati Požití míti užitek právě správně pravý správný prázdniti odpočinouti; zaháleti froceniti odhadnouti; stanoviti cenu pr£eti prchati; padati pruliti se svijeti se pfekaziti u&koditi pferaniu u&initi néco dříve, než to učiní jiný prestati ustati od ¢eho; upustiti pfiéiniti pfiloziti; pripojiti; zveliditi
Strana 147
přijítí přijmoutí přikázati se svěřiti se v ochranu přimlývatíi domlouvati; vytykati příprava předmět, který něco okrašluje; nářadí; úprava přirozený vrozený; někomu přiměřený, vlastní pHistci płiszhnouti pHti płati bykati litovati rovně zrovna; právě tak rovný téže jakosti, platnosti, moci; hodící se; spravedlivý rozcházeti pronikati; přicházcti na mysl rozkyvovati rozkládati (rukama) rozmetávati rozhazovati rozmluviti pohovofiti, rozmlouvati rozpač rozpaky, váhání rozpalovati se rozhnévati se; pochybovati ; váhati rozpuliti se rozpuknouti se rozsouti se rozlézti se; rozsypati se ruozno na různé strany rýti sužovati řád pořádek řéditi říditi, opatřovati shnojiti nechat shníti shřáti se ohřáti se siesti sednouti skficeti vzkfiknouti skůro skoro; brzo; téměř slíbenie záliba sltbiti libiti sluseti prísluseti, náleZeti smála zmála; témét, skoro smluviti sjednati smütiti zarmoutiti smykati za vrch smykati za vlasy, práti se sotně sotva, stěží sotva pracně, těžce spefiti se sraziti se; dáti se do sebe splanouti pojiti; shofeti spravovati fiditi; poucovati srovnati se Vyrovnati se staviti zastaviti; pfekaziti stonati sténati strádati usilovati summů vcelku svědomý vědomý, známý světský prostopášný svobodně bez překážky; bez obav svobodný ušlechtilý; bez závady Sanovati Settiti Sarlat tmavocervená látka, nejčastěji sukno nebo hedvábí Silati tékati tadynk rokování, jednání tehdy tedy tepru teprve teskliti sobé styskati si; mrzeti se těskný těsný těžký obtížný tlačiti stiskati; strkati trant drant = dráč, otrhanec trefiti pfipadnouti irefný případný, vhodný trť tření; nesnáz; spor tristi se třásti se túha tesknost; hoře; touha uv udati se vydafiti se udíti se pfihoditi se ujiti ujmouti ulyzovati se usmívati se, usmáti se umáliti zmenšiti; říci méně, než je pravda uraziti se uhoditi se urukovati zaruciti se rukojmím ustfici zpozorovati usvadniti uvadnouti usÿpati usinati 147
přijítí přijmoutí přikázati se svěřiti se v ochranu přimlývatíi domlouvati; vytykati příprava předmět, který něco okrašluje; nářadí; úprava přirozený vrozený; někomu přiměřený, vlastní pHistci płiszhnouti pHti płati bykati litovati rovně zrovna; právě tak rovný téže jakosti, platnosti, moci; hodící se; spravedlivý rozcházeti pronikati; přicházcti na mysl rozkyvovati rozkládati (rukama) rozmetávati rozhazovati rozmluviti pohovofiti, rozmlouvati rozpač rozpaky, váhání rozpalovati se rozhnévati se; pochybovati ; váhati rozpuliti se rozpuknouti se rozsouti se rozlézti se; rozsypati se ruozno na různé strany rýti sužovati řád pořádek řéditi říditi, opatřovati shnojiti nechat shníti shřáti se ohřáti se siesti sednouti skficeti vzkfiknouti skůro skoro; brzo; téměř slíbenie záliba sltbiti libiti sluseti prísluseti, náleZeti smála zmála; témét, skoro smluviti sjednati smütiti zarmoutiti smykati za vrch smykati za vlasy, práti se sotně sotva, stěží sotva pracně, těžce spefiti se sraziti se; dáti se do sebe splanouti pojiti; shofeti spravovati fiditi; poucovati srovnati se Vyrovnati se staviti zastaviti; pfekaziti stonati sténati strádati usilovati summů vcelku svědomý vědomý, známý světský prostopášný svobodně bez překážky; bez obav svobodný ušlechtilý; bez závady Sanovati Settiti Sarlat tmavocervená látka, nejčastěji sukno nebo hedvábí Silati tékati tadynk rokování, jednání tehdy tedy tepru teprve teskliti sobé styskati si; mrzeti se těskný těsný těžký obtížný tlačiti stiskati; strkati trant drant = dráč, otrhanec trefiti pfipadnouti irefný případný, vhodný trť tření; nesnáz; spor tristi se třásti se túha tesknost; hoře; touha uv udati se vydafiti se udíti se pfihoditi se ujiti ujmouti ulyzovati se usmívati se, usmáti se umáliti zmenšiti; říci méně, než je pravda uraziti se uhoditi se urukovati zaruciti se rukojmím ustfici zpozorovati usvadniti uvadnouti usÿpati usinati 147
Strana 148
utajiti se umlknouti uvazovati se k sobě přijmouti, spojiti se ským uvéfiti poskytnouti Gvér váha způsob vajr výr váleti válčiti vděk vhod vedlé podle veselejí veselejší vésti provozovati vešken veškerý, všechen viera víra; věrnost; pravda; důvěra vládaní vládnutí i vlásti vládnouti vlk opruzenina vochotný ochotný = milostný; milostivý; laskavý vozník tažný kůň vrovnati se vyrovnati se; připodobniti se vskóře brzo; rychle výborný vybraný vypraviti vyliéiti, vypovédéti vysluhovati slouziti vyslúžiti za službu odnésti: službu skon- čiti za jako zabrázditi uciniti brázdu začasu včas zachovati se chovati se, počínati si zaklaný tvrdošíjný zákon řehole 148 zamücenie zarmouceni zamücenÿ zarmoucenÿ zámutek zármutek záplata odměna; plat zasluhovati zjednávati si zásluhu zasłużiti odsloużiti se zastarati zestarnouti zastaviti dáti do zástavy Zbaviti se nechati na pokoji zbíti se potlouci se zboží majetek; bohatství zbyti zbaviti se; pozbýti zddti odevzdati; tlumočiti zdechnouti vydechnouti; povzdechnouti zditi ticì zjed piiżivnictvo zlatohlav tenká hedvábná látka protká- vaná zlatými nitmi zminüti minouti; zmizeti; uplynouti znáti poznávati; védéti zndfi se pfiznávati se Z práva právem zlázati se vyptati se ztrhnouti se vytrhnouti se zúfalý nevázaný ZZéci spâliti žák vysokoškolský student Ziviti nechati naZivu život tělo živý bystrý; čerstvý Zoldán sultán Zvant vanéni
utajiti se umlknouti uvazovati se k sobě přijmouti, spojiti se ským uvéfiti poskytnouti Gvér váha způsob vajr výr váleti válčiti vděk vhod vedlé podle veselejí veselejší vésti provozovati vešken veškerý, všechen viera víra; věrnost; pravda; důvěra vládaní vládnutí i vlásti vládnouti vlk opruzenina vochotný ochotný = milostný; milostivý; laskavý vozník tažný kůň vrovnati se vyrovnati se; připodobniti se vskóře brzo; rychle výborný vybraný vypraviti vyliéiti, vypovédéti vysluhovati slouziti vyslúžiti za službu odnésti: službu skon- čiti za jako zabrázditi uciniti brázdu začasu včas zachovati se chovati se, počínati si zaklaný tvrdošíjný zákon řehole 148 zamücenie zarmouceni zamücenÿ zarmoucenÿ zámutek zármutek záplata odměna; plat zasluhovati zjednávati si zásluhu zasłużiti odsloużiti se zastarati zestarnouti zastaviti dáti do zástavy Zbaviti se nechati na pokoji zbíti se potlouci se zboží majetek; bohatství zbyti zbaviti se; pozbýti zddti odevzdati; tlumočiti zdechnouti vydechnouti; povzdechnouti zditi ticì zjed piiżivnictvo zlatohlav tenká hedvábná látka protká- vaná zlatými nitmi zminüti minouti; zmizeti; uplynouti znáti poznávati; védéti zndfi se pfiznávati se Z práva právem zlázati se vyptati se ztrhnouti se vytrhnouti se zúfalý nevázaný ZZéci spâliti žák vysokoškolský student Ziviti nechati naZivu život tělo živý bystrý; čerstvý Zoldán sultán Zvant vanéni
Strana 149
OBRAZOVÉ PŘILOHY Frontispice: Začátek Veršů o milovníku (Neuberský sborník, rukopis Nár. musea v Praze, sign. V E 39, fol. 50a) 1. Zpráva O Hynkovi z Poděbrad v Historickém kalendáři Prokopa Lupáče z Hla- váčova (tisk ze Strahovské knihovny, sign. F K IV 61) Jiná Lupáčova zpráva o Hynkovi z Poděbrad (tamtéž) 2. Ukázka z Neuberského sborníku: konec skladby první, na dolní polovině listu kresba jakéhosi města (fol. 6a) 3. Ukázka z Neuberského sborníku: začátek Májového snu (tamtéž, fol. 69a) 4. Ukázka z Neuberského sborníku: konec poslední veršované skladby, Stesku na ženitbu (tamtéž, fol. 92b) 5. Ukázka dopisu Boh. Hasištejnského Petru z Rožmberka — osočení Hynka z Po- děbrad (rukopis NUK Praha, sign. XVII D 38, fol. 70a) 6. Panský tanec — vyobrazení na Zvíkově 7. Ukázka kreseb ze sborníku brněnského notáře Jana Thabrarra. Rukopis je cho- ván v městském archivu v Brně (č. 95) 8. Ukázka kreseb z téhož rukopisu 149
OBRAZOVÉ PŘILOHY Frontispice: Začátek Veršů o milovníku (Neuberský sborník, rukopis Nár. musea v Praze, sign. V E 39, fol. 50a) 1. Zpráva O Hynkovi z Poděbrad v Historickém kalendáři Prokopa Lupáče z Hla- váčova (tisk ze Strahovské knihovny, sign. F K IV 61) Jiná Lupáčova zpráva o Hynkovi z Poděbrad (tamtéž) 2. Ukázka z Neuberského sborníku: konec skladby první, na dolní polovině listu kresba jakéhosi města (fol. 6a) 3. Ukázka z Neuberského sborníku: začátek Májového snu (tamtéž, fol. 69a) 4. Ukázka z Neuberského sborníku: konec poslední veršované skladby, Stesku na ženitbu (tamtéž, fol. 92b) 5. Ukázka dopisu Boh. Hasištejnského Petru z Rožmberka — osočení Hynka z Po- děbrad (rukopis NUK Praha, sign. XVII D 38, fol. 70a) 6. Panský tanec — vyobrazení na Zvíkově 7. Ukázka kreseb ze sborníku brněnského notáře Jana Thabrarra. Rukopis je cho- ván v městském archivu v Brně (č. 95) 8. Ukázka kreseb z téhož rukopisu 149
Strana 150
OBSAH Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Texty O ženitbě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Boj Štěstí s Neštěstím . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Veršové o milovníku . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Májový sen. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Stesk na ženitbu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Poznámkový aparát Poznámky ediční Slovníček . . . . . . . . . . . . . . . 131 Poznámky ke kritice textu . . . . . . . . . . . . . . 133 Věcné poznámky a vysvětlivky . . . . . . . . . . . . 138 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 . Obrazové přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149
OBSAH Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Texty O ženitbě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Boj Štěstí s Neštěstím . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Veršové o milovníku . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Májový sen. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Stesk na ženitbu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Poznámkový aparát Poznámky ediční Slovníček . . . . . . . . . . . . . . . 131 Poznámky ke kritice textu . . . . . . . . . . . . . . 133 Věcné poznámky a vysvětlivky . . . . . . . . . . . . 138 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 . Obrazové přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149
Strana 151
A. D. 1491. * Henricus aliâs Hynco de Podiebrad, ſive minor natu, dux Munſterbergenſis ; Georgij Boëmiæ regis, ex Iohanna Rozmitalia uxore ſuſceptus, filius pòſt- quam diuturno morbo preſſus , multo tempore decubuiſ- ſet, moritur. Sepelitur Glâcij &c. (Vide 18. Iulij) prin- ceps literatus, ingenioſus,prudens. Extant eius ſcripta nonnulla: ut ſomnium Maiale ( Magowey Sen ) & alia qu�dam. &c. * De die obitus sam. ſſnon con- ſentiunt. A. D. 1492. Henricus, aliás Hynco, à Kunſtato Dux Munſterbergenſis, Georgij, Regis Boëmiæ, filius: (qui Po- diebrad� in Boëmia gravi morbo per longum tempus de- cumbens,tandem Il Iulij è vita exceßit ) hoc die Glacij * in cœnobio famili� Franciſcanorum ſepelitur. Cureus notat annum eius mortis 1497. contra annalium Boëmi- corum conſenſum, niſi accipiatur de morte Henrici eius nominis Primi, Ducis Munſterbergenſis : clari propter prudentiam, & bonitatem, qui & in magna gratia apud VVladiſlavum regem fuit &c. * Glocij Germanicá enunciatio- ne, ut elt in annalibns Cure i. 1. Zpráva o Hynkovi z Poděbrad v Historickém kalendáři Prokopa Lupáče z Hla- váčova (mimo jiné o tom, že Hynek byl literárně činný — zmínka o Májovém snu) Jiná zpráva Lupáčova (o smrti Hynkově)
A. D. 1491. * Henricus aliâs Hynco de Podiebrad, ſive minor natu, dux Munſterbergenſis ; Georgij Boëmiæ regis, ex Iohanna Rozmitalia uxore ſuſceptus, filius pòſt- quam diuturno morbo preſſus , multo tempore decubuiſ- ſet, moritur. Sepelitur Glâcij &c. (Vide 18. Iulij) prin- ceps literatus, ingenioſus,prudens. Extant eius ſcripta nonnulla: ut ſomnium Maiale ( Magowey Sen ) & alia qu�dam. &c. * De die obitus sam. ſſnon con- ſentiunt. A. D. 1492. Henricus, aliás Hynco, à Kunſtato Dux Munſterbergenſis, Georgij, Regis Boëmiæ, filius: (qui Po- diebrad� in Boëmia gravi morbo per longum tempus de- cumbens,tandem Il Iulij è vita exceßit ) hoc die Glacij * in cœnobio famili� Franciſcanorum ſepelitur. Cureus notat annum eius mortis 1497. contra annalium Boëmi- corum conſenſum, niſi accipiatur de morte Henrici eius nominis Primi, Ducis Munſterbergenſis : clari propter prudentiam, & bonitatem, qui & in magna gratia apud VVladiſlavum regem fuit &c. * Glocij Germanicá enunciatio- ne, ut elt in annalibns Cure i. 1. Zpráva o Hynkovi z Poděbrad v Historickém kalendáři Prokopa Lupáče z Hla- váčova (mimo jiné o tom, že Hynek byl literárně činný — zmínka o Májovém snu) Jiná zpráva Lupáčova (o smrti Hynkově)
Strana 152
Káem mći vſá tiz natom Qprufem w yako 6 medem ☞ gwpo ś tba wnebi bidem c pak noßidem vymowat me Pana boßá m�owaći Db Hſyteco naſ°meeßo/ Hoznoßo Go y wiegneGo Jas os (&cery Noli me Jwngew 2. Ukázka z Neuberského sborníku: konec skladby první, na dolní polovině listu kresba jakéhosi města
Káem mći vſá tiz natom Qprufem w yako 6 medem ☞ gwpo ś tba wnebi bidem c pak noßidem vymowat me Pana boßá m�owaći Db Hſyteco naſ°meeßo/ Hoznoßo Go y wiegneGo Jas os (&cery Noli me Jwngew 2. Ukázka z Neuberského sborníku: konec skladby první, na dolní polovině listu kresba jakéhosi města
Strana 153
D6 ɇáß bwzlowywy womeniem Komw y 6 weſſzwym zpwⱥmem geſe wdo Przkß doſc Bol By kto w ſnem rach wnko Doſwo kſicßii oto myſl o Hytßom ſubo Wiegme byli izY zewme mkawiez ktonmi Kwożk byái Gßlefi Cmu o prawk voſſichm ze nomoze Giadiz tobie Gwda z 6obo me boze zżb ná dwtomoo ſwietie woſe beſko obziwuce naſy meádoſe OOme poſmrá doy pzufb &miloſ &pocu nac do wiégnovdoſei ßd bⱥe wſſego wnce neź vſ Rewowſy ſe ßwogi 6et by ſo ceße pozmako Letho QwIſkk bzeni cz obziwa�o oſfiży ß iiz wſſegß zelenclo Okozcó/iko pom buoßzpvoßbie zao by ſ ſwick dnowa zwd obzwomeßych watſe vdo bywa 3. Ukázka z Neuberského sborníku: začátek Májového snu
D6 ɇáß bwzlowywy womeniem Komw y 6 weſſzwym zpwⱥmem geſe wdo Przkß doſc Bol By kto w ſnem rach wnko Doſwo kſicßii oto myſl o Hytßom ſubo Wiegme byli izY zewme mkawiez ktonmi Kwożk byái Gßlefi Cmu o prawk voſſichm ze nomoze Giadiz tobie Gwda z 6obo me boze zżb ná dwtomoo ſwietie woſe beſko obziwuce naſy meádoſe OOme poſmrá doy pzufb &miloſ &pocu nac do wiégnovdoſei ßd bⱥe wſſego wnce neź vſ Rewowſy ſe ßwogi 6et by ſo ceße pozmako Letho QwIſkk bzeni cz obziwa�o oſfiży ß iiz wſſegß zelenclo Okozcó/iko pom buoßzpvoßbie zao by ſ ſwick dnowa zwd obzwomeßych watſe vdo bywa 3. Ukázka z Neuberského sborníku: začátek Májového snu
Strana 154
X go ceße zyamſ poboz Ca dwHſſy cá propéßni Gwack. M odene pze6 g dwa Cawigk Ovi3 t byſey potoß tezifſ Bkm odtuſßyda boſſe Goo ſz pbotko me ſkwenih aß wz wkowiß 6 źcpábie panii Dić mie zkoſe opwßkeá Gg mɇ ſww/weko váioſſyk Zſo toww dowa poußá rbyk Kázp wycßwdoſlebiow ſwiddbrm == &Gyz ſym z ßewſ pzſſek cmed ze ſomkcke po�o boſßl Rroſoz Bddy znamonáy yaß gfvác ☞y Smu tfe�o zena kwnoć neme e Hrmſezauio dobre Gzomeme Skiſe Rekowaći boz vmißewe Q chwaká marytß po ziſce Mapzd tbio pane Ryßo Iſome oßißwſßoß pzi ſwe ſwále w� ßzene pab b c � B0 &B ß A 4. Ukázka z Neuberského sborníku: konec poslední veršované skladby, Stesku na ženitbu
X go ceße zyamſ poboz Ca dwHſſy cá propéßni Gwack. M odene pze6 g dwa Cawigk Ovi3 t byſey potoß tezifſ Bkm odtuſßyda boſſe Goo ſz pbotko me ſkwenih aß wz wkowiß 6 źcpábie panii Dić mie zkoſe opwßkeá Gg mɇ ſww/weko váioſſyk Zſo toww dowa poußá rbyk Kázp wycßwdoſlebiow ſwiddbrm == &Gyz ſym z ßewſ pzſſek cmed ze ſomkcke po�o boſßl Rroſoz Bddy znamonáy yaß gfvác ☞y Smu tfe�o zena kwnoć neme e Hrmſezauio dobre Gzomeme Skiſe Rekowaći boz vmißewe Q chwaká marytß po ziſce Mapzd tbio pane Ryßo Iſome oßißwſßoß pzi ſwe ſwále w� ßzene pab b c � B0 &B ß A 4. Ukázka z Neuberského sborníku: konec poslední veršované skladby, Stesku na ženitbu
Strana 155
ywa geßo ney rziieteſk wio ſyſſem váyniſa-a nedawneż v nać nebyß nád Amieze bynßi zname nikeyſſießo : wig wymſá wmeyſſneßo : niⱥ ßgedna nii wekkßychz wiegy ßot: wieyſſne�o : wſſkk ßo wez Payſſiec poraßßwanne panen a ßrzodźſewa wſ em we�ße� váyniſà Nwáż ko o ſom wcßybuge aby byknemießprwnie ßo meży naſyná panny w g a buoſwgenſkwij mije�a : Ny by bydyg= wzeńije ſweßo znaménity cß duruow ygne�ſſwym ßniſſuvim nepowſkyß ktwyz yowm áewſſee� 9ſ peſupen : w ſn neſflechee= noſ ( ſnad Cozſkym �oem) vyadé: o kerecz wſſigßni wſuwiie -Mayznameni keyſſwi 3 ſeekirzuow p= poßaiieo ſMbarije s zna= mi Aoe : zé geß gaßß ya ßzać nedu�u ſvſo naynnz= geyſſnec Rexemuz pády= gye nemog vziefagn Me wbie zpenze ty ſ wie: sy ynſſne neb ſem wig Gkweßo o wG neſcrſſuſ: aſe ze ſvſz mee pſámie ya: kcż geſe ká ſnád y gánym w wige przigże : kerznż wz kſe za gednk nebo za nay wieczy żywoſa vżyieß ma gm : zdak mi ßkabych ge w twee oßbie yakzſem guz powićdieß napomenuß: aby ne wzdyⱥß �owid naſo waſi keważ Rowada (vaſey Cicew ywwij) yrwzewije Szemi 'ſWmená a brzicßu pOmáména váymſo: a aßr wdcy Buſſe ſwee nej= R fieſa pi�u byk Rag= ßw/s wyborná geßk wieg: aßy wſßuzßni Rdeé wßo ſ gemu ſy nawzeni pißm by R a ſwee zádoſu wzomem zrżowakz a aßy ſe obyge:= gem ßowadſkym na zemi newzywſijeralAſe ze wßo w odyṡegńeß iß weſ: mi neymwych wnjege muo:= zemy źádak neż ß náijeh : ſy aſpon ſAm : yakgiiy 6u Y ſkoownoßm bus kyſy a ſpuoſho w : att Kgeſſo ſ w záßaſenij wzmane�ka wzßſw yńſni ȧ w ſnboße: ßáelſkych ſe waſkgn : 5. Ukázka dopisu Boh. Hasištejnského Petru z Rožmberka — osočení Hynka z Poděbrad
ywa geßo ney rziieteſk wio ſyſſem váyniſa-a nedawneż v nać nebyß nád Amieze bynßi zname nikeyſſießo : wig wymſá wmeyſſneßo : niⱥ ßgedna nii wekkßychz wiegy ßot: wieyſſne�o : wſſkk ßo wez Payſſiec poraßßwanne panen a ßrzodźſewa wſ em we�ße� váyniſà Nwáż ko o ſom wcßybuge aby byknemießprwnie ßo meży naſyná panny w g a buoſwgenſkwij mije�a : Ny by bydyg= wzeńije ſweßo znaménity cß duruow ygne�ſſwym ßniſſuvim nepowſkyß ktwyz yowm áewſſee� 9ſ peſupen : w ſn neſflechee= noſ ( ſnad Cozſkym �oem) vyadé: o kerecz wſſigßni wſuwiie -Mayznameni keyſſwi 3 ſeekirzuow p= poßaiieo ſMbarije s zna= mi Aoe : zé geß gaßß ya ßzać nedu�u ſvſo naynnz= geyſſnec Rexemuz pády= gye nemog vziefagn Me wbie zpenze ty ſ wie: sy ynſſne neb ſem wig Gkweßo o wG neſcrſſuſ: aſe ze ſvſz mee pſámie ya: kcż geſe ká ſnád y gánym w wige przigże : kerznż wz kſe za gednk nebo za nay wieczy żywoſa vżyieß ma gm : zdak mi ßkabych ge w twee oßbie yakzſem guz powićdieß napomenuß: aby ne wzdyⱥß �owid naſo waſi keważ Rowada (vaſey Cicew ywwij) yrwzewije Szemi 'ſWmená a brzicßu pOmáména váymſo: a aßr wdcy Buſſe ſwee nej= R fieſa pi�u byk Rag= ßw/s wyborná geßk wieg: aßy wſßuzßni Rdeé wßo ſ gemu ſy nawzeni pißm by R a ſwee zádoſu wzomem zrżowakz a aßy ſe obyge:= gem ßowadſkym na zemi newzywſijeralAſe ze wßo w odyṡegńeß iß weſ: mi neymwych wnjege muo:= zemy źádak neż ß náijeh : ſy aſpon ſAm : yakgiiy 6u Y ſkoownoßm bus kyſy a ſpuoſho w : att Kgeſſo ſ w záßaſenij wzmane�ka wzßſw yńſni ȧ w ſnboße: ßáelſkych ſe waſkgn : 5. Ukázka dopisu Boh. Hasištejnského Petru z Rožmberka — osočení Hynka z Poděbrad
Strana 156
Pelli v D 6. Panský tanec — vyobrazení na Zvíkově
Pelli v D 6. Panský tanec — vyobrazení na Zvíkově
Strana 157
7. Ukáz
7. Ukáz
Strana 158
8. Ukázk
8. Ukázk
- 1: Array
- 5: Array
- 27: Array
- 29: Array
- 36: Array
- 74: Array
- 98: Array
- 106: Array
- 131: Array
- 133: Array
- 138: Array
- 145: Array
- 149: Array
- 150: Array
- 151: Array