z 255 stránek
Titul
1
2
3
4
Úvod
5
6
7
8
Kronika Mnicha sázavského
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
O znamenitosti krále Vladislava
24
25
26
27
28
29
30
31
32
Pokračování Kosmovy kroniky
33
34
35
36
Letopis tzv. Kanovníka vyšehradského
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
Druhé pokračování Kosmovy kroniky
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
Pokračovatelé Kosmovi (doslov)
192
193
194
195
Letopis tzv. Kanovníka vyšehradského
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
Rukopisy Pokračovatelů Kosmových
214
215
Edice a překlady
216
217
Poznámky
218
219
220
221
222
223
224
225
Vysvětlivky
226
227
228
229
230
231
232
233
Seznam fotografií
234
235
Rejstřík míst
236
237
238
239
240
Rejstřík osob
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
Obsah
253
254
255
- s. 143: ...u oltáře blahoslave ného Diviše a druhý u oltáře blahoslavené Marie Magdaleny. Toto celé dílo sotva mohlo být v následujícím roce dokončeno....
- s. 239: ...Kateřiny 98, sv. Ludmily 118,P. Marie 117, 132, 159, bl. Marie Magdaleny 143, sv. Ma- těje, Ambrože, Jeronýma, Augustina, Ře- hoře aj....
Název:
Pokračovatelé Kosmovi
Autor:
Bláhová, Marie; Fiala, Zdeněk
Rok vydání:
1974
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
255
Počet stran předmluvy plus obsahu:
255
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Úvod
- 9: Kronika Mnicha sázavského
- 24: O znamenitosti krále Vladislava
- 33: Pokračování Kosmovy kroniky
- 37: Letopis tzv. Kanovníka vyšehradského
- 75: Druhé pokračování Kosmovy kroniky
- 192: Pokračovatelé Kosmovi (doslov)
- 196: Letopis tzv. Kanovníka vyšehradského
- 214: Rukopisy Pokračovatelů Kosmových
- 216: Edice a překlady
- 218: Poznámky
- 226: Vysvětlivky
- 234: Seznam fotografií
- 236: Rejstřík míst
- 241: Rejstřík osob
- 253: Obsah
upravit
Strana 1
POKRAČOVATELÉ KOSMOVIY SVOBODA PRAHA 1974
POKRAČOVATELÉ KOSMOVIY SVOBODA PRAHA 1974
Strana 2
POKRACOVATELÉ
POKRACOVATELÉ
Strana 3
— REDRON. eS TEGSIGMI SHVIIATI RVPH eR- Abalwalo-uduurt-nleſt pfundo- Au aplendeaItuenchamplezmí- bd mum-sAanus puerymu-maui an uum longrabauo, Iluchus no men genule,Aluni finui'dmuſci- Ituu lapis ci y hudus crpuls- idfr .abudu meunr'ufcuduſus- Avacooē�fur mnitou axpawnA= ana deſpaaenſhebrie:Ihunm- mouſmquo maus �moyſcs-li ar �os monſ e�malom unterta mo dhora ſheradio ſup uoed ineuemnſu polie tusg-eſlenduip de libuerd meſbou inque hodior uocibulo una noue�pbogse-nom pſumüte untur'aquocuci eil mno uſpiie qpellur fiſp.Aurnuque nerur inuř tenſennai an� nabo qur Franciuſioydiu mitrun-ſowe.ine- Aumnn ſeeoraunsSbarnuurmi honcſhi=A bunuer phiber,dbanni Ifana dom :Iuir achmatr:db au puer ms iſlrevfpuns metdd lundmiu�dmu puns gri: L. on mons frrumdus-ſme monſ fiens.Areui.npthendens diue-ul fuentudo dill-ul foentndoci:Itul tere longrabultero-Abdenngo ſer ucns tom.Anderr nondeeer,Ab dernhes trſmni.Abdacieabier mit�quilſuur nſpuir,Abdeern ydlir crpalir.akeuur : Ibdhcarce mhr-denghtalbhomnnat-mpu dur.Abdioir filni ſui rpchrc ſno iutr ul benditite;Abdicurr- updkaeenefunnt;Abdioaultir- abſondir alr-mgir,Abdi-ſan proauln.Abdibelſermenſdo-lb dnden abmu.Abduri-csti- lidnat�pdnar-- deduct t dif frit.hrac �s afmm ihoucſm pducr ad ſvidn-dalucur adho narevgls.abduce ſubmbur- Atds abſondo.Ibdon ſeruusme wus.Abden mmbu kmt-cuma ſqpun kums.Addo ſerousci mt pocepri�Abdomen gur-pingue do carunũ-Abour �nuur ſpurir- průc-icninus-twlndus-Angints tan- Abtwralſcnlo-poo.v.Abeür diſer ul'iur imenop apawnr.halngen důr. Avcſwn anhudir Lupis akris fir do ſe'nmmur,Ioungar-ſcorruu-ſt- mrquci ie mullí kubeir jprũ eit�ſqprgir diſenur,unmen aorpw mumen.lew ficander urns emini piuno negaer-Ibumr np posir grungu-Arlsehuf locusin ur ſitr�mgr putir-ul'mfkur defgrw ma bitn .dmendić. Abclu Abýmcady pud uis ir- Ibymald mun n'tdmntnur xpthr murt pater nis.AdAbou�pue ms ��ſine fihou auon-ni aauſy miſcuti pur ufeelbirſqs p.msmer avlledo diem Iſq�oums lapser pbuladelpine: Aml quis whur ſiue pu�evu-dby milla albcla umensoſitay dbeinum din pur nis mnder.Abuunnpums la urbs unf dr ynauib ſilmnts- mrt deyr.-Iouginpu�ſons,dhyu- undr fur ahdi ſcus pio-éitaiin puridis-uf puter fiur-Ioud purus uxus i gnknr idamus.ſompoli. a-�ducur par ſupfluus,dlngit mulaano wur.mſtrik plagi micbr pueronkinnus-ſue purruus- uuli:S. &alcmáa mili nunaqu Žbuhř pač nísins-Aliczrickuna rnr ucqylnu oſcimpohut-dod- mnhi-Abuaenqur ms supinia lnck�ſiur mmitas-ul uuporaur un guſ-lhiſn pur�ns slnfluns-ul�u nbs-Abo mati-nckJurumnn msngi ruprus:Arm�groſus ut us-Adia qus uu frrukse'mn ſorgaournn ſoorr uis ſungruſ-Ive ru�aundins miluinwudemntalt kuce-luguns: lairis �ao: ús dr- puugi.Nerña.iu iftur-bilim Abýrrputer dis-Abuſ-puikmani řdmakci ssuntadř kk ognoulh auſu-ul'ſknikuf -longr-anour- bris.Abeſion putrrpaes.Sorn ainguydnather-mlor-cnryulu carubſlurqur.Avanit-cemarAb hoe-Alugir-mnr-crpehir ſn cabſkosſeadſem cr,Abcum r'wo gury llugnfalucoe-qui ſainar fluuabouental purte Iveredimn Kerníí.ahruti-ul pr-Apucduealmn ſit-Farumen mut�ur purnaps- pamn�doune-funlusuk darflm- Abelechun luck lnnor nfrpuyel Iomtuureuur:omfmnn-Adng bentaer marjut lips admumn- mrinntur-louuo-now dbnnchn ſne lupus adime-fib.ail locus uii Abixuir'aladrablir.blegnr'an mukrur plulſkim andvm trſkuři dempuar'-hruegurnr doguſar.db u-mřlnům xaſduloučimu kegurngur-nntur.dblogur.b uill.a bireh ſmus.Aogrns-rünkh igar cmncer.dbiurrdhgrucks us hoſau:Ivomnanmeſquur udbrupe-neerprabſade-iblagur Abfumni-� cuemni=lbgnge- rn-ſianr sfiu.Ibur munds ſegrqgo-dnſqrow .Abbounet diſorr a) Lur.sigls.dongurangurm pir�diſorur-diſphaer, lohevrenſ dikngui�.Igui ſiji chatab dilinuk u bůmítrdustaní, dobomnu negni idi pent-diwgr miicur- antmkar.Avngar-iſdur�plus ur�wnt�ptus-ceſpat�WaIbndos nrbs cleſponn ipuree aſjr.Abbo qu nr Anepes fili uepens-uffilipne mnuřa lienuř� Aoboum fonnc munze:Abunrsaffline-plriur- poinis -ruuepes nepvnis-Abnr us �irunprimpor fit- obiitivgerſplaauir-mundnur. dnř mrilli a neponř purpus-li Aharapdhr, lbudi-bunnk-ſiř mſli-pundit-Abws thmil-Abugr nr.pruis ludu svfpurlneni: Alivnar-mur-notar.- Abvier.ii ms tirnom-jiboatho-krspatuslbe ckr.ñapenr .dbeker-dekr,dto ntur-mampur-ommdus. infimr- wekůmfar-Ibeknís dkufr- spbtue-mmumslbuko muknu- mi faepilldo inn-Ivuak' Abeieſar-mena gnar-fie- nd- Ibohn é nímbe livhou oqputr'Alualus-bunulrs-Tam Abýum psk gralo Abiſm uslunts men na Mater verborum, fol. 1b—2а KOSMIOVI
— REDRON. eS TEGSIGMI SHVIIATI RVPH eR- Abalwalo-uduurt-nleſt pfundo- Au aplendeaItuenchamplezmí- bd mum-sAanus puerymu-maui an uum longrabauo, Iluchus no men genule,Aluni finui'dmuſci- Ituu lapis ci y hudus crpuls- idfr .abudu meunr'ufcuduſus- Avacooē�fur mnitou axpawnA= ana deſpaaenſhebrie:Ihunm- mouſmquo maus �moyſcs-li ar �os monſ e�malom unterta mo dhora ſheradio ſup uoed ineuemnſu polie tusg-eſlenduip de libuerd meſbou inque hodior uocibulo una noue�pbogse-nom pſumüte untur'aquocuci eil mno uſpiie qpellur fiſp.Aurnuque nerur inuř tenſennai an� nabo qur Franciuſioydiu mitrun-ſowe.ine- Aumnn ſeeoraunsSbarnuurmi honcſhi=A bunuer phiber,dbanni Ifana dom :Iuir achmatr:db au puer ms iſlrevfpuns metdd lundmiu�dmu puns gri: L. on mons frrumdus-ſme monſ fiens.Areui.npthendens diue-ul fuentudo dill-ul foentndoci:Itul tere longrabultero-Abdenngo ſer ucns tom.Anderr nondeeer,Ab dernhes trſmni.Abdacieabier mit�quilſuur nſpuir,Abdeern ydlir crpalir.akeuur : Ibdhcarce mhr-denghtalbhomnnat-mpu dur.Abdioir filni ſui rpchrc ſno iutr ul benditite;Abdicurr- updkaeenefunnt;Abdioaultir- abſondir alr-mgir,Abdi-ſan proauln.Abdibelſermenſdo-lb dnden abmu.Abduri-csti- lidnat�pdnar-- deduct t dif frit.hrac �s afmm ihoucſm pducr ad ſvidn-dalucur adho narevgls.abduce ſubmbur- Atds abſondo.Ibdon ſeruusme wus.Abden mmbu kmt-cuma ſqpun kums.Addo ſerousci mt pocepri�Abdomen gur-pingue do carunũ-Abour �nuur ſpurir- průc-icninus-twlndus-Angints tan- Abtwralſcnlo-poo.v.Abeür diſer ul'iur imenop apawnr.halngen důr. Avcſwn anhudir Lupis akris fir do ſe'nmmur,Ioungar-ſcorruu-ſt- mrquci ie mullí kubeir jprũ eit�ſqprgir diſenur,unmen aorpw mumen.lew ficander urns emini piuno negaer-Ibumr np posir grungu-Arlsehuf locusin ur ſitr�mgr putir-ul'mfkur defgrw ma bitn .dmendić. Abclu Abýmcady pud uis ir- Ibymald mun n'tdmntnur xpthr murt pater nis.AdAbou�pue ms ��ſine fihou auon-ni aauſy miſcuti pur ufeelbirſqs p.msmer avlledo diem Iſq�oums lapser pbuladelpine: Aml quis whur ſiue pu�evu-dby milla albcla umensoſitay dbeinum din pur nis mnder.Abuunnpums la urbs unf dr ynauib ſilmnts- mrt deyr.-Iouginpu�ſons,dhyu- undr fur ahdi ſcus pio-éitaiin puridis-uf puter fiur-Ioud purus uxus i gnknr idamus.ſompoli. a-�ducur par ſupfluus,dlngit mulaano wur.mſtrik plagi micbr pueronkinnus-ſue purruus- uuli:S. &alcmáa mili nunaqu Žbuhř pač nísins-Aliczrickuna rnr ucqylnu oſcimpohut-dod- mnhi-Abuaenqur ms supinia lnck�ſiur mmitas-ul uuporaur un guſ-lhiſn pur�ns slnfluns-ul�u nbs-Abo mati-nckJurumnn msngi ruprus:Arm�groſus ut us-Adia qus uu frrukse'mn ſorgaournn ſoorr uis ſungruſ-Ive ru�aundins miluinwudemntalt kuce-luguns: lairis �ao: ús dr- puugi.Nerña.iu iftur-bilim Abýrrputer dis-Abuſ-puikmani řdmakci ssuntadř kk ognoulh auſu-ul'ſknikuf -longr-anour- bris.Abeſion putrrpaes.Sorn ainguydnather-mlor-cnryulu carubſlurqur.Avanit-cemarAb hoe-Alugir-mnr-crpehir ſn cabſkosſeadſem cr,Abcum r'wo gury llugnfalucoe-qui ſainar fluuabouental purte Iveredimn Kerníí.ahruti-ul pr-Apucduealmn ſit-Farumen mut�ur purnaps- pamn�doune-funlusuk darflm- Abelechun luck lnnor nfrpuyel Iomtuureuur:omfmnn-Adng bentaer marjut lips admumn- mrinntur-louuo-now dbnnchn ſne lupus adime-fib.ail locus uii Abixuir'aladrablir.blegnr'an mukrur plulſkim andvm trſkuři dempuar'-hruegurnr doguſar.db u-mřlnům xaſduloučimu kegurngur-nntur.dblogur.b uill.a bireh ſmus.Aogrns-rünkh igar cmncer.dbiurrdhgrucks us hoſau:Ivomnanmeſquur udbrupe-neerprabſade-iblagur Abfumni-� cuemni=lbgnge- rn-ſianr sfiu.Ibur munds ſegrqgo-dnſqrow .Abbounet diſorr a) Lur.sigls.dongurangurm pir�diſorur-diſphaer, lohevrenſ dikngui�.Igui ſiji chatab dilinuk u bůmítrdustaní, dobomnu negni idi pent-diwgr miicur- antmkar.Avngar-iſdur�plus ur�wnt�ptus-ceſpat�WaIbndos nrbs cleſponn ipuree aſjr.Abbo qu nr Anepes fili uepens-uffilipne mnuřa lienuř� Aoboum fonnc munze:Abunrsaffline-plriur- poinis -ruuepes nepvnis-Abnr us �irunprimpor fit- obiitivgerſplaauir-mundnur. dnř mrilli a neponř purpus-li Aharapdhr, lbudi-bunnk-ſiř mſli-pundit-Abws thmil-Abugr nr.pruis ludu svfpurlneni: Alivnar-mur-notar.- Abvier.ii ms tirnom-jiboatho-krspatuslbe ckr.ñapenr .dbeker-dekr,dto ntur-mampur-ommdus. infimr- wekůmfar-Ibeknís dkufr- spbtue-mmumslbuko muknu- mi faepilldo inn-Ivuak' Abeieſar-mena gnar-fie- nd- Ibohn é nímbe livhou oqputr'Alualus-bunulrs-Tam Abýum psk gralo Abiſm uslunts men na Mater verborum, fol. 1b—2а KOSMIOVI
Strana 4
O Svoboda, 1974
O Svoboda, 1974
Strana 5
ÚVOD Dílo nejstaršího českého kronikáře Kosmy († 12. 10. 1125) nezůstalo již za jeho doby neznámo. Na jeho kroniku přímo navazují hned dvě kronikářská sepsání 12. století, kroniky Mnicha sázavského a Kanovníka vyšehradského. V klášteře Sázavském měli v druhé polovině 12. století rukopis Kosmovy kroniky, v jejímž původním textu se čtenář o existenci tohoto čtvrtého nejstaršího českého kláštera nemohl dočíst ničeho. Klášter, který byl založen asi na počátku třicátých let 11. století, měl až do roku 1097 za bohoslužebný jazyk církevní slovanštinu a Kosmas jako přívrženec latinského liturgického jazyka existenci sázavských „rozkolníků“ ve své kronice úplně zamlčel. Ve své nepřízni k Sázavě byl tak důsledný, že ani násilné zlatinizování kláštera knížetem Břetislavem II. roku 1097 nedo/ kázalo jeho úplné mlčení prolomit. Avšak některý z již latinských sázav, ských mnichů, který měl ke slovanské minulosti kláštera mnohem tole rantnější poměr než kdysi Kosmas, sebral z trosek klášterních pramenů pro dobu do roku 1125 data a příběhy, které se Sázavy týkaly a doplnil (interpoloval) jimi text rukopisu Kosmovy kroniky, který klášter vlastnil. Pokračoval pak v psaní jakési klášterní kroniky i po roce 1125, vkládal však do ní, i když jen v omezené míře, i zápisy o těch veřejných zále žitostech, které byly podle jeho mínění důležité. Toto své samostatné vypravování dovedl až do roku 1162. V souhlasu se vznikem sázavských zápisů byly i ve vydávaných českých překladech našich nejstarších děje/ pisných sepsání pojaty sázavské interpolace Kosmova textu do roku 1125 do překladu Kosmovy kroniky jako doplňky a teprve pokračování po Kos/ mově smrti se vydává samostatně jako vlastní kronika Mnicha sázavského." Druhým kronikářským dílem, které navazuje bezprostředně na Kosmovu kroniku (aniž by však nějak zasahovalo do Kosmova textu), je letopis tzv. Kanovníka vyšehradského. Jeho sepsání je v podstatě dějinami vlády knížete Soběslava I. (1125—1140), který byl pro autora vzorem hrdiny, jemuž ve svém díle projevoval neomezenou úctu. Text letopisu se proto nejčastěji vztahuje přímo k osobě tohoto knížete, což má svůj kladný význam v tom, že autor tak zachytil nejdůležitější politické a veřejné události doby, jichž byl někdy i očitým svědkem. Zachoval řadu zpráv, které jsou důležitým podkladem pro studium stavu tehdejší české společnosti. Jakousi specialitou Kanovníka vyšehradského bylo dů/ kladné pozorování astronomických jevů, které ve svém díle podrobně popisoval, takže jsou stále předmětem pozornosti astronomů. Hodnota jeho díla se jen zvyšuje tím, že psal jako současník i přímý účastník za psaných událostí a příhod. Své sepsání dokončil někdy na počátku čtyřicátých let 12. století podrobným vypsáním smrti svého oblíbeného knížete a jeho oslavným nekrologem a snad připojil několik poznámek o prvním roce vlády Vladislava II. * Toto uspořádání přesně souhlasí i s vědeckou edicí Kosmovy kroniky od B. Bretholze. Podrobnější údaje o rukopisech jednotlivých spisů Pokračovatelů Kosmových jsou uvedeny v doslovu. 5
ÚVOD Dílo nejstaršího českého kronikáře Kosmy († 12. 10. 1125) nezůstalo již za jeho doby neznámo. Na jeho kroniku přímo navazují hned dvě kronikářská sepsání 12. století, kroniky Mnicha sázavského a Kanovníka vyšehradského. V klášteře Sázavském měli v druhé polovině 12. století rukopis Kosmovy kroniky, v jejímž původním textu se čtenář o existenci tohoto čtvrtého nejstaršího českého kláštera nemohl dočíst ničeho. Klášter, který byl založen asi na počátku třicátých let 11. století, měl až do roku 1097 za bohoslužebný jazyk církevní slovanštinu a Kosmas jako přívrženec latinského liturgického jazyka existenci sázavských „rozkolníků“ ve své kronice úplně zamlčel. Ve své nepřízni k Sázavě byl tak důsledný, že ani násilné zlatinizování kláštera knížetem Břetislavem II. roku 1097 nedo/ kázalo jeho úplné mlčení prolomit. Avšak některý z již latinských sázav, ských mnichů, který měl ke slovanské minulosti kláštera mnohem tole rantnější poměr než kdysi Kosmas, sebral z trosek klášterních pramenů pro dobu do roku 1125 data a příběhy, které se Sázavy týkaly a doplnil (interpoloval) jimi text rukopisu Kosmovy kroniky, který klášter vlastnil. Pokračoval pak v psaní jakési klášterní kroniky i po roce 1125, vkládal však do ní, i když jen v omezené míře, i zápisy o těch veřejných zále žitostech, které byly podle jeho mínění důležité. Toto své samostatné vypravování dovedl až do roku 1162. V souhlasu se vznikem sázavských zápisů byly i ve vydávaných českých překladech našich nejstarších děje/ pisných sepsání pojaty sázavské interpolace Kosmova textu do roku 1125 do překladu Kosmovy kroniky jako doplňky a teprve pokračování po Kos/ mově smrti se vydává samostatně jako vlastní kronika Mnicha sázavského." Druhým kronikářským dílem, které navazuje bezprostředně na Kosmovu kroniku (aniž by však nějak zasahovalo do Kosmova textu), je letopis tzv. Kanovníka vyšehradského. Jeho sepsání je v podstatě dějinami vlády knížete Soběslava I. (1125—1140), který byl pro autora vzorem hrdiny, jemuž ve svém díle projevoval neomezenou úctu. Text letopisu se proto nejčastěji vztahuje přímo k osobě tohoto knížete, což má svůj kladný význam v tom, že autor tak zachytil nejdůležitější politické a veřejné události doby, jichž byl někdy i očitým svědkem. Zachoval řadu zpráv, které jsou důležitým podkladem pro studium stavu tehdejší české společnosti. Jakousi specialitou Kanovníka vyšehradského bylo dů/ kladné pozorování astronomických jevů, které ve svém díle podrobně popisoval, takže jsou stále předmětem pozornosti astronomů. Hodnota jeho díla se jen zvyšuje tím, že psal jako současník i přímý účastník za psaných událostí a příhod. Své sepsání dokončil někdy na počátku čtyřicátých let 12. století podrobným vypsáním smrti svého oblíbeného knížete a jeho oslavným nekrologem a snad připojil několik poznámek o prvním roce vlády Vladislava II. * Toto uspořádání přesně souhlasí i s vědeckou edicí Kosmovy kroniky od B. Bretholze. Podrobnější údaje o rukopisech jednotlivých spisů Pokračovatelů Kosmových jsou uvedeny v doslovu. 5
Strana 6
Asi za deset let poté připojil neznámý autor k letopisu Kanovníka vyšehradského vypsání počátků vlády knížete Vladislava II., jehož tě žištěm je vypravování o odboji znojemského údělného knížete Konráda proti tomuto pozdějšímu druhému českému králi (Vladislav II. vládl 1140—1172, králem byl od r. 1158). Do vypravování je pojat i podrobný popis obléhání hradu Prahy na jaře roku 1142, z něhož vyplývá, že autor Vypravování o odboji měl jisté vztahy ke klášteru sv. Jiří na hradě; byl to možná některý z kněží, kteří u tohoto ženského kláštera působili. Nasvědčuje tomu i skutečnost, že autor věnuje ve svém spisku mimo řádnou pozornost několika zázračným příhodám kolem ostatků sv. Lud mily, které byly v klášterním kostele sv. Jiří uloženy a které měly ne pochybně podpořit úsilí kláštera o dosažení její oficiální kanonizace. Pražští biskupové se k oficiálnímu uznání Ludmiliny svatosti stavěli dlouho nepříznivě či nerozhodně (to je jasně patrné z Kosmovy kroniky i ze samého Vypravování o odboji), ale zázraky, k nimž došlo v souvis/ losti s obležením hradu Prahy při Konrádově odboji, vykonaly nepo chybně své: od episkopátu Daniela I. (1148—1167) byla už Ludmila zcela oficiálně uctívána v české církvi jako světice. Letopis Kanovníka vyšehradského i Vypravování o odboji se do chovaly až v tzv. rukopisu Dražickém (kapitulním), který byl psán pro pražského biskupa Jana IV. z Dražic někdy kolem roku 1340. A v témže rukopise je poprvé dochován i text letopisného svodu, který bývá ozna čován jako Druhé pokračování Kosmovo, přičemž Prvním pokračováním se rozumějí díla Mnicha sázavského a Kanovníka vyšehradského i Vyl pravování o odboji. Po Kosmově smrti se u svatovítské kapituly už nikdy nenašel autor, který by se jako Kosmas odvážil napsat „celou kroniku“, tj. od temných počátků českého národa po svou dobu, ale zájem o historické dění tam úplně nevymizel. Je nepochybné, že ve 12. i ve 13. století existovaly u svatovítského kostela krátké záznamy ve formě letopisných zápisů hlavně o takových událostech, které měly vý znam pro kostel, pražské biskupy i pro kapitulu, někdy však byly i širšího dosahu. Tyto záznamy nebyly vedeny soustavně, vznikaly spíše podle nahodilého zájmu svých neznámých autorů, někdy v nejstručnější formě, jindy jako obšírnější vypravování o některé důležitější politické či veřejné události. Někdy na konci 13. nebo na počátku 14. století sebral tyto roz troušené zápisy až do roku 1283 neznámý pořadatel, který se také pokusil o to, aby dostaly jakousi jednotnou formu. Plného úspěchu přitom ovšem nemohl dosáhnout, protože zápisy se příliš lišily způsobem svého vzniku i účelem. Je však jisté, že tento pořadatel zasáhl svým způsobem i do pů/ vodní formy zápisů, které měl před sebou, a proto je jeho svod třeba pokládat za jedno literární dílo (i když ne zcela jednotné). Vede k tomu i skutečnost, že mu dal alespoň v zásadě jednotný chronologický postup.
Asi za deset let poté připojil neznámý autor k letopisu Kanovníka vyšehradského vypsání počátků vlády knížete Vladislava II., jehož tě žištěm je vypravování o odboji znojemského údělného knížete Konráda proti tomuto pozdějšímu druhému českému králi (Vladislav II. vládl 1140—1172, králem byl od r. 1158). Do vypravování je pojat i podrobný popis obléhání hradu Prahy na jaře roku 1142, z něhož vyplývá, že autor Vypravování o odboji měl jisté vztahy ke klášteru sv. Jiří na hradě; byl to možná některý z kněží, kteří u tohoto ženského kláštera působili. Nasvědčuje tomu i skutečnost, že autor věnuje ve svém spisku mimo řádnou pozornost několika zázračným příhodám kolem ostatků sv. Lud mily, které byly v klášterním kostele sv. Jiří uloženy a které měly ne pochybně podpořit úsilí kláštera o dosažení její oficiální kanonizace. Pražští biskupové se k oficiálnímu uznání Ludmiliny svatosti stavěli dlouho nepříznivě či nerozhodně (to je jasně patrné z Kosmovy kroniky i ze samého Vypravování o odboji), ale zázraky, k nimž došlo v souvis/ losti s obležením hradu Prahy při Konrádově odboji, vykonaly nepo chybně své: od episkopátu Daniela I. (1148—1167) byla už Ludmila zcela oficiálně uctívána v české církvi jako světice. Letopis Kanovníka vyšehradského i Vypravování o odboji se do chovaly až v tzv. rukopisu Dražickém (kapitulním), který byl psán pro pražského biskupa Jana IV. z Dražic někdy kolem roku 1340. A v témže rukopise je poprvé dochován i text letopisného svodu, který bývá ozna čován jako Druhé pokračování Kosmovo, přičemž Prvním pokračováním se rozumějí díla Mnicha sázavského a Kanovníka vyšehradského i Vyl pravování o odboji. Po Kosmově smrti se u svatovítské kapituly už nikdy nenašel autor, který by se jako Kosmas odvážil napsat „celou kroniku“, tj. od temných počátků českého národa po svou dobu, ale zájem o historické dění tam úplně nevymizel. Je nepochybné, že ve 12. i ve 13. století existovaly u svatovítského kostela krátké záznamy ve formě letopisných zápisů hlavně o takových událostech, které měly vý znam pro kostel, pražské biskupy i pro kapitulu, někdy však byly i širšího dosahu. Tyto záznamy nebyly vedeny soustavně, vznikaly spíše podle nahodilého zájmu svých neznámých autorů, někdy v nejstručnější formě, jindy jako obšírnější vypravování o některé důležitější politické či veřejné události. Někdy na konci 13. nebo na počátku 14. století sebral tyto roz troušené zápisy až do roku 1283 neznámý pořadatel, který se také pokusil o to, aby dostaly jakousi jednotnou formu. Plného úspěchu přitom ovšem nemohl dosáhnout, protože zápisy se příliš lišily způsobem svého vzniku i účelem. Je však jisté, že tento pořadatel zasáhl svým způsobem i do pů/ vodní formy zápisů, které měl před sebou, a proto je jeho svod třeba pokládat za jedno literární dílo (i když ne zcela jednotné). Vede k tomu i skutečnost, že mu dal alespoň v zásadě jednotný chronologický postup.
Strana 7
Badatelé, kteří se Druhým pokračováním Kosmovy kroniky zabý/ vali, se častěji pokoušeli odlišit v něm jednotlivé původní složky, psané rozličnými autory v rozličných dobách. Nejvíce se ujalo dělení, které na základě úvah Palackého provedl Köpke a podrželi je i Emler a Tomek. Podle nich bylo Druhé pokračování členěno na Výpisky z Vincencia a Jarlocha, Příběhy krále Václava I., Příběhy krále Přemysla Otakara II., dvoje Vypravování o zlých letech po smrti Přemysla II., přičemž zbýva/ jící stručné zápisy byly označeny jako Letopisy české. Podle tohoto členění bylo pak Druhé pokračování vydáváno ve vědeckých edicích i v překladech pro širší veřejnost. Tím se ovšem zcela setřela původní podoba Druhého pokračování, jak se dochovalo v Dražickém rukopisu a které přes všechny nedostatky je třeba pokládat za jedno literární dílo, jak na to bylo již upozorněno. V tomto vydání se tedy poprvé dostává čtenáři do ruky český překlad Druhého pokračování přesně v té podobě, kterou mu dal jeho neznámý autor. Většinu uvedených latinských kronik a letopisů přeložil do češtiny Václav Vladivoj Tomek a později Karel Hrdina. V nynějším překladu bylo užito jako základu překladů Hrdinových, leckdy byl však respekto ván i starý překlad Tomkův, který hlavně v historické terminologii bývá přesnější (u tzv. Letopisů českých, Výpisků z Vincencia a Jarlocha, Pří/ běhů krále Václava a Epilogu jde ostatně o dosud jediný český překlad). Některé dodatky musely být přeloženy nově, neboť dosud přeloženy nebyly. Všechny dosavadní překlady byly upraveny tak, aby vyhovovaly novým poznatkům historického bádání (např. na místech, která nelze překládat doslovně, ale věcně odpovídajícím českým výrazem). Překlad je opatřen poznámkami a vysvětlivkami. Drobná vysvětlení některých termínů jsou uvedena v hranaté závorce přímo v textu. In mar/ gine jsou jednak poznámky obsahující odlišná čtení nebo dodatky jiných rukopisů (označeny písmeny malé abecedy) a odkazy na autory a díla, odkud byly převzaty některé obraty či citáty užité kronikáři, případně upozornění na chyby rukopisů. Arabskými číslicemi jsou uvedeny po drobnější poznámky, vysvětlující nebo blíže charakterizující údaje kroni/ kářů, či upozorňující na historické souvislosti. Tyto poznámky jsou na konci knihy. Málo užívané nebo dnes již běžně neznámé výrazy jsou uvedeny ve vysvětlivkách rovněž na konci knihy. Ctenář, který se již dříve setkal se sepsáními tzv. Prvních pokračo vatelů Kosmových, bude asi poněkud překvapen neobvyklým uspořádá/ ním knihy. Již tradičně je na prvním místě mezi Pokračovateli Kosmo/ vými uváděn tzv. Kanovník vyšehradský. Děje se tak naprosto oprávněně, neboť jeho letopis je jistě starší než kronika Mnicha sázavského. Avšak vzhledem k tomu, že se snažíme zachovat návaznost Druhého pokračo/ vání na letopis Kanovníka vyšehradského, tak jak je zřejmá v rukopisech, 6/ 7
Badatelé, kteří se Druhým pokračováním Kosmovy kroniky zabý/ vali, se častěji pokoušeli odlišit v něm jednotlivé původní složky, psané rozličnými autory v rozličných dobách. Nejvíce se ujalo dělení, které na základě úvah Palackého provedl Köpke a podrželi je i Emler a Tomek. Podle nich bylo Druhé pokračování členěno na Výpisky z Vincencia a Jarlocha, Příběhy krále Václava I., Příběhy krále Přemysla Otakara II., dvoje Vypravování o zlých letech po smrti Přemysla II., přičemž zbýva/ jící stručné zápisy byly označeny jako Letopisy české. Podle tohoto členění bylo pak Druhé pokračování vydáváno ve vědeckých edicích i v překladech pro širší veřejnost. Tím se ovšem zcela setřela původní podoba Druhého pokračování, jak se dochovalo v Dražickém rukopisu a které přes všechny nedostatky je třeba pokládat za jedno literární dílo, jak na to bylo již upozorněno. V tomto vydání se tedy poprvé dostává čtenáři do ruky český překlad Druhého pokračování přesně v té podobě, kterou mu dal jeho neznámý autor. Většinu uvedených latinských kronik a letopisů přeložil do češtiny Václav Vladivoj Tomek a později Karel Hrdina. V nynějším překladu bylo užito jako základu překladů Hrdinových, leckdy byl však respekto ván i starý překlad Tomkův, který hlavně v historické terminologii bývá přesnější (u tzv. Letopisů českých, Výpisků z Vincencia a Jarlocha, Pří/ běhů krále Václava a Epilogu jde ostatně o dosud jediný český překlad). Některé dodatky musely být přeloženy nově, neboť dosud přeloženy nebyly. Všechny dosavadní překlady byly upraveny tak, aby vyhovovaly novým poznatkům historického bádání (např. na místech, která nelze překládat doslovně, ale věcně odpovídajícím českým výrazem). Překlad je opatřen poznámkami a vysvětlivkami. Drobná vysvětlení některých termínů jsou uvedena v hranaté závorce přímo v textu. In mar/ gine jsou jednak poznámky obsahující odlišná čtení nebo dodatky jiných rukopisů (označeny písmeny malé abecedy) a odkazy na autory a díla, odkud byly převzaty některé obraty či citáty užité kronikáři, případně upozornění na chyby rukopisů. Arabskými číslicemi jsou uvedeny po drobnější poznámky, vysvětlující nebo blíže charakterizující údaje kroni/ kářů, či upozorňující na historické souvislosti. Tyto poznámky jsou na konci knihy. Málo užívané nebo dnes již běžně neznámé výrazy jsou uvedeny ve vysvětlivkách rovněž na konci knihy. Ctenář, který se již dříve setkal se sepsáními tzv. Prvních pokračo vatelů Kosmových, bude asi poněkud překvapen neobvyklým uspořádá/ ním knihy. Již tradičně je na prvním místě mezi Pokračovateli Kosmo/ vými uváděn tzv. Kanovník vyšehradský. Děje se tak naprosto oprávněně, neboť jeho letopis je jistě starší než kronika Mnicha sázavského. Avšak vzhledem k tomu, že se snažíme zachovat návaznost Druhého pokračo/ vání na letopis Kanovníka vyšehradského, tak jak je zřejmá v rukopisech, 6/ 7
Strana 8
uznali jsme za vhodné zařadit kroniku Mnicha sázavského, která s nimi nijak nesouvisí, na začátek knihy a na druhém místě uvést celý text obou pokračování Kosmovy kroniky, tak jak je uveden v nejstarším dochova/ ném rukopisu, včetně několika zápisů, vložených v něm mezi Kosmovu kroniku a letopis Kanovníka vyšehradského. Podrobné zdůvodnění tohoto postupu nalezne čtenář v pojednání o Druhém pokračování Kosmově v této knize. MARIE BLÁHOVÁI ZDENĚK FIALA
uznali jsme za vhodné zařadit kroniku Mnicha sázavského, která s nimi nijak nesouvisí, na začátek knihy a na druhém místě uvést celý text obou pokračování Kosmovy kroniky, tak jak je uveden v nejstarším dochova/ ném rukopisu, včetně několika zápisů, vložených v něm mezi Kosmovu kroniku a letopis Kanovníka vyšehradského. Podrobné zdůvodnění tohoto postupu nalezne čtenář v pojednání o Druhém pokračování Kosmově v této knize. MARIE BLÁHOVÁI ZDENĚK FIALA
Strana 9
KRONIKA MNICHA SÁZAVSKÉHO Mnich sázavský doplňoval údaje Kosmovy kroniky a po Kosmově smrti v ní samostatně pokračoval. V prvním vydání kroniky Mnicha sázavského uváděl K. Hrdina nejprve jeho vyprávění o založení Sázavského kláštera. Protože toto vyprávění bylo otištěno mezi jinými dodatky v kronice Kosmově, kam časově i podle textu sázav, ského znění Kosmovy kroniky patří, nebude uvedeno znovu v této knize. Text Mnicha sá/ zavského tu začíná až skutečným pokračováním kroniky Kosmovy od roku 1126.
KRONIKA MNICHA SÁZAVSKÉHO Mnich sázavský doplňoval údaje Kosmovy kroniky a po Kosmově smrti v ní samostatně pokračoval. V prvním vydání kroniky Mnicha sázavského uváděl K. Hrdina nejprve jeho vyprávění o založení Sázavského kláštera. Protože toto vyprávění bylo otištěno mezi jinými dodatky v kronice Kosmově, kam časově i podle textu sázav, ského znění Kosmovy kroniky patří, nebude uvedeno znovu v této knize. Text Mnicha sá/ zavského tu začíná až skutečným pokračováním kroniky Kosmovy od roku 1126.
Strana 10
Strana 11
1126 Když byl tedy slavný kníže Soběslav za jásotu všech předáků Čech povýšen na stolec otcovské slávy, nastala všude nesmírná radost, protože počátky dobrého knížete provázela, jak bylo viděti, milost shůry a že toho roku, čemuž bylo těžko věřiti, nedošlo mezi tímto knížetem a Otou k žádnému krveprolití. Ale bohužel! Starý nepřítel*, rozsvající všude nesvornost a domácí války, svým zuřivým štvaním způsobil, že naši radost vystřídal opak. Neboť příštího roku řečený kníže Ota, jsa nadmíru zarmoucen, že se zklamal v slibné své naději, pokládaje své roz hodnutí za nejvýhodnější, ale s malou prozíravostí o sebe do budoucna, vydal se spěšně se svými na cestu ke králi Lotarovi a ke knížatům veškerého Saska. A byv přijat s příslušnou poctou a našed příhodnou chvíli i místo, vyložil přede všemi důvod své cesty, totiž že kníže Soběslav vkročil do Čech pokoutně a že se násilím zmocnil knížecího stolce, který byl podle dědičného práva jemu určen a přísahou všech velmožů země české přislíben. Nakonec doložil stručně toto: „Vaše důstojnost, nejmilostivější císaři, nechť neodmítne učinit v této věci dobrotivé opatření. Vás povýšila mezi všemi knížaty celé říše milost božského řízení k vysoké hodnosti císařské proto, aby Vaše laskavost prokazovala všem, kdož toho vyhledávají v svých nesnázích, milosrdenství a spravedlnost; neboť my víme, že jsme povinni ve všem se po drobiti rozkazům vaší milosti a právě proto nám nemá býti pořad spravedlnosti podle vaší vlídnosti odpírán.“ Nato král laskavou odpovědí upokojil mysl knížete a přede všemi saskými knížaty prý promluvil takto: „Knížectví české, jak jsme zvěděli od svých předchůdců, stálo od počátku pod mocí císaře římského a nebylo nikdy dovoleno vykonati volbu nebo povýšení kteréhokoli knížete v té zemi, leč dá-li k tomu císařská milost svou mocí podnět, provedení a stvrzení. Je tedy sdostatek zřejmé, že ten, kdo by se dopustil nějaké opovážlivosti proti tomuto ustanovení, opovrhuje naší milostí, a že nejen tobě, nýbrž i nám a celé říši byla způ/ sobena nemalá potupa; a to nelze snášeti lhostejně.“ Co dále? Král a všechna knížata i nejpřednější muži ze Saska se pevně * Evangelium sv. Matouše 13. 39. 1 1
1126 Když byl tedy slavný kníže Soběslav za jásotu všech předáků Čech povýšen na stolec otcovské slávy, nastala všude nesmírná radost, protože počátky dobrého knížete provázela, jak bylo viděti, milost shůry a že toho roku, čemuž bylo těžko věřiti, nedošlo mezi tímto knížetem a Otou k žádnému krveprolití. Ale bohužel! Starý nepřítel*, rozsvající všude nesvornost a domácí války, svým zuřivým štvaním způsobil, že naši radost vystřídal opak. Neboť příštího roku řečený kníže Ota, jsa nadmíru zarmoucen, že se zklamal v slibné své naději, pokládaje své roz hodnutí za nejvýhodnější, ale s malou prozíravostí o sebe do budoucna, vydal se spěšně se svými na cestu ke králi Lotarovi a ke knížatům veškerého Saska. A byv přijat s příslušnou poctou a našed příhodnou chvíli i místo, vyložil přede všemi důvod své cesty, totiž že kníže Soběslav vkročil do Čech pokoutně a že se násilím zmocnil knížecího stolce, který byl podle dědičného práva jemu určen a přísahou všech velmožů země české přislíben. Nakonec doložil stručně toto: „Vaše důstojnost, nejmilostivější císaři, nechť neodmítne učinit v této věci dobrotivé opatření. Vás povýšila mezi všemi knížaty celé říše milost božského řízení k vysoké hodnosti císařské proto, aby Vaše laskavost prokazovala všem, kdož toho vyhledávají v svých nesnázích, milosrdenství a spravedlnost; neboť my víme, že jsme povinni ve všem se po drobiti rozkazům vaší milosti a právě proto nám nemá býti pořad spravedlnosti podle vaší vlídnosti odpírán.“ Nato král laskavou odpovědí upokojil mysl knížete a přede všemi saskými knížaty prý promluvil takto: „Knížectví české, jak jsme zvěděli od svých předchůdců, stálo od počátku pod mocí císaře římského a nebylo nikdy dovoleno vykonati volbu nebo povýšení kteréhokoli knížete v té zemi, leč dá-li k tomu císařská milost svou mocí podnět, provedení a stvrzení. Je tedy sdostatek zřejmé, že ten, kdo by se dopustil nějaké opovážlivosti proti tomuto ustanovení, opovrhuje naší milostí, a že nejen tobě, nýbrž i nám a celé říši byla způ/ sobena nemalá potupa; a to nelze snášeti lhostejně.“ Co dále? Král a všechna knížata i nejpřednější muži ze Saska se pevně * Evangelium sv. Matouše 13. 39. 1 1
Strana 12
* Srv. Kniha žalmů 54. 23. zaručili knížeti Otovi, že nikdo jiný nebude v Čechách panovati než on. Zatím chytrý, ba až příliš prozíravý kníže obcházel o překot nejlepší muže saské, jednoho po druhém, sliboval jim nesmírné dary, a jak se říká zlaté hory, aby si je zavázal všechny k pomoci pro sebe co nejochotnější. Kníže Soběslav tedy dostal zprávu, že král Lotar hrozí Čechům, strojí se k válce, zamýšlí zemi popleniti, jestliže oni co nejrychleji nevypudí Soběslava a nesvolí, aby jim byl dosazen Ota za knížete. Ale kníže Soběslav nebyl v duši nijak znepokojen těmito řečmi a klidným hlasem na to krátce odvětil: „Doufám v milosrdenství Boží a v zásluhy svatých mučedníků Kristových Václava a Vojtěcha, že nebude vydána naše země do rukou cizinců.“ Od té chvíle tedy velmi moudrý kníže řídil své myšlení k Hospodinu*, navštěvoval všechny chrámy a vzýval Boha o pomoc a ochranu v svých protivenstvích. Když se však dověděl, že se král Lotar blíží se silným vojskem Sasů k hranicím Čech, pospíšil postaviti se mu vstříc u hradu, který se nazývá Chlumec. Když druhého dne seděl kníže Soběslav se svými u oběda, přišli mu oznámiti: „Nejmilostivější kníže, ty si hledíš chutných jídel a nejednáš dost opatrně: neboť již, hle! nevyjdeš-li jim rychle vstříc, budou meče nepřátel panovati našim šíjím.“ Ozve se ihned pokřik v táboře, aby byl každý pohotově. Mezitím poslal kníže Soběslav posly Načerata, Miroslava, Smila a jiné ze svých předních ke králi s tímto vzkazem: „Toto praví Soběslav: „Moudrosti tvé, dobrý císaři, sluší věděti, že volba knížete českého, jak jsme slyšeli od svých předchůdců, nikdy nebyla závislá na vůli císaře, nýbrž vždy záležela na vůli předáků země české; v tvé však moci je toliko stvrzení volby. Bez důvodu se pokoušíš spoutat nás jhem nového zákona. Věz, že my k tomu naprosto nesvolujeme a chceme raději za právo čestně padnouti, než poddati se nespravedlivým nálezům, a zajisté, neupustíš-li od tohoto pokusu, je nasnadě, že se soud všemohoucího Boha mezi tebou a mnou projeví divem, který bude do budoucna památný na věky.““ Avšak král a všechno **) vojsko měli tato slova za bláznovství.** Neboť kníže Ota se za/ ručoval králi úplnou jistotou, že mu všichni vznešenější Čechové dali bezpečný slib věrnosti, a tvrdil, že není potřebí zbraní, nýbrž ** Evangelium sv. Lukáše 24, 11.
* Srv. Kniha žalmů 54. 23. zaručili knížeti Otovi, že nikdo jiný nebude v Čechách panovati než on. Zatím chytrý, ba až příliš prozíravý kníže obcházel o překot nejlepší muže saské, jednoho po druhém, sliboval jim nesmírné dary, a jak se říká zlaté hory, aby si je zavázal všechny k pomoci pro sebe co nejochotnější. Kníže Soběslav tedy dostal zprávu, že král Lotar hrozí Čechům, strojí se k válce, zamýšlí zemi popleniti, jestliže oni co nejrychleji nevypudí Soběslava a nesvolí, aby jim byl dosazen Ota za knížete. Ale kníže Soběslav nebyl v duši nijak znepokojen těmito řečmi a klidným hlasem na to krátce odvětil: „Doufám v milosrdenství Boží a v zásluhy svatých mučedníků Kristových Václava a Vojtěcha, že nebude vydána naše země do rukou cizinců.“ Od té chvíle tedy velmi moudrý kníže řídil své myšlení k Hospodinu*, navštěvoval všechny chrámy a vzýval Boha o pomoc a ochranu v svých protivenstvích. Když se však dověděl, že se král Lotar blíží se silným vojskem Sasů k hranicím Čech, pospíšil postaviti se mu vstříc u hradu, který se nazývá Chlumec. Když druhého dne seděl kníže Soběslav se svými u oběda, přišli mu oznámiti: „Nejmilostivější kníže, ty si hledíš chutných jídel a nejednáš dost opatrně: neboť již, hle! nevyjdeš-li jim rychle vstříc, budou meče nepřátel panovati našim šíjím.“ Ozve se ihned pokřik v táboře, aby byl každý pohotově. Mezitím poslal kníže Soběslav posly Načerata, Miroslava, Smila a jiné ze svých předních ke králi s tímto vzkazem: „Toto praví Soběslav: „Moudrosti tvé, dobrý císaři, sluší věděti, že volba knížete českého, jak jsme slyšeli od svých předchůdců, nikdy nebyla závislá na vůli císaře, nýbrž vždy záležela na vůli předáků země české; v tvé však moci je toliko stvrzení volby. Bez důvodu se pokoušíš spoutat nás jhem nového zákona. Věz, že my k tomu naprosto nesvolujeme a chceme raději za právo čestně padnouti, než poddati se nespravedlivým nálezům, a zajisté, neupustíš-li od tohoto pokusu, je nasnadě, že se soud všemohoucího Boha mezi tebou a mnou projeví divem, který bude do budoucna památný na věky.““ Avšak král a všechno **) vojsko měli tato slova za bláznovství.** Neboť kníže Ota se za/ ručoval králi úplnou jistotou, že mu všichni vznešenější Čechové dali bezpečný slib věrnosti, a tvrdil, že není potřebí zbraní, nýbrž ** Evangelium sv. Lukáše 24, 11.
Strana 13
spíše, že kdo bude chtíti, může vejít se sokoly a jestřáby do země beze všeho úrazu." Tedy dne 18. února táhly v osudné bezstarostnosti zástupy saských tlup mezi dvěma horami, a protože velmi hustý sníh učinil cestu obtížnou, mnozí, složivše brnění, šli pěšky. Ale když přišli do úzkého průsmyku mezi dvěma horami, kde byli jako z božského řízení sevřeni bez jakékoli možnosti útěku, kníže Soběslav, rozděliv své bojovníky na tři zástupy, náhlým útokem na ně vyrazil, a všechny, kdož se mu naproti postavili, ostřím meče přivítal. Tam padl kníže Ota, původce tohoto neštěstí, tam bylo pobito velmi mnoho nejlepších mužů saských, a stěží kdo mohl vyváznouti, leč snad ti, kdo zůstali opodál u zavazadel nebo po boku královu. Utrpěv tedy toho dne žalostnou porážku, vypravil král posly ke knížeti Soběslavovi se vzkazem a s žádostí, aby k němu přišel. On, nemaje strach z žádného protivenství a vzav s sebou jen několik předáků, odebral se ke králi a oslovil ho první, stoje, těmito slovy: „Nepopudila nás, nejmilostivější králi, ani naše nerozvážná smělost k bezpráví proti tobě, ani nepřiměla nás pyšná opovážlivost ku prolití krve tvých předáků. Nezamýšleli jsme zajisté způsobiti tvé milosti žádnou škodu ani potupu, nýbrž nechtěli jsme, jak jsme ti už častěji předtím po svých poslech oznámili, skloniti své šíje pod jařmo nového zákona, které ani otcové naši nemohli snést. A ejhle! božský soud dal zjevné svědectví o právu jednoho i druhého z nás a odklidil všelikou záminku k nezaviněné roztržce mezi oběma stranami. Nechť tedy už přestanou i příčiny všeliké nesvornosti, nechť se vrátí jednota svornosti. Všechen právní závazek, který naši předkové vůči krá/ lovské milosti uznávali, jsme ochotni i my stejně plniti svými statky i osobně podle místa i času.“ K tomu král odpověděl: „Kdyby nás nebyl kníže Ota nejusilovnějšími prosbami donutil, abychom se postavili v cestu celému tomu záměru, nebyla by se dala naše mysl žádným, sebenaléhavějším důvodem pohnouti k tomu, aby některý kníže směl i jen prst proti tobě vztáhnouti. Tedy se svolením Božím a z jeho přízně měj knížecí čest i otcovský stolec a zachovávej svazek vzájemné lásky a přátelství nám i celé říši neporušený.“ A po těch slovech mu odevzdal vlastní rukou * Srv. Kosmas I, 12 a II, 9. 12/13
spíše, že kdo bude chtíti, může vejít se sokoly a jestřáby do země beze všeho úrazu." Tedy dne 18. února táhly v osudné bezstarostnosti zástupy saských tlup mezi dvěma horami, a protože velmi hustý sníh učinil cestu obtížnou, mnozí, složivše brnění, šli pěšky. Ale když přišli do úzkého průsmyku mezi dvěma horami, kde byli jako z božského řízení sevřeni bez jakékoli možnosti útěku, kníže Soběslav, rozděliv své bojovníky na tři zástupy, náhlým útokem na ně vyrazil, a všechny, kdož se mu naproti postavili, ostřím meče přivítal. Tam padl kníže Ota, původce tohoto neštěstí, tam bylo pobito velmi mnoho nejlepších mužů saských, a stěží kdo mohl vyváznouti, leč snad ti, kdo zůstali opodál u zavazadel nebo po boku královu. Utrpěv tedy toho dne žalostnou porážku, vypravil král posly ke knížeti Soběslavovi se vzkazem a s žádostí, aby k němu přišel. On, nemaje strach z žádného protivenství a vzav s sebou jen několik předáků, odebral se ke králi a oslovil ho první, stoje, těmito slovy: „Nepopudila nás, nejmilostivější králi, ani naše nerozvážná smělost k bezpráví proti tobě, ani nepřiměla nás pyšná opovážlivost ku prolití krve tvých předáků. Nezamýšleli jsme zajisté způsobiti tvé milosti žádnou škodu ani potupu, nýbrž nechtěli jsme, jak jsme ti už častěji předtím po svých poslech oznámili, skloniti své šíje pod jařmo nového zákona, které ani otcové naši nemohli snést. A ejhle! božský soud dal zjevné svědectví o právu jednoho i druhého z nás a odklidil všelikou záminku k nezaviněné roztržce mezi oběma stranami. Nechť tedy už přestanou i příčiny všeliké nesvornosti, nechť se vrátí jednota svornosti. Všechen právní závazek, který naši předkové vůči krá/ lovské milosti uznávali, jsme ochotni i my stejně plniti svými statky i osobně podle místa i času.“ K tomu král odpověděl: „Kdyby nás nebyl kníže Ota nejusilovnějšími prosbami donutil, abychom se postavili v cestu celému tomu záměru, nebyla by se dala naše mysl žádným, sebenaléhavějším důvodem pohnouti k tomu, aby některý kníže směl i jen prst proti tobě vztáhnouti. Tedy se svolením Božím a z jeho přízně měj knížecí čest i otcovský stolec a zachovávej svazek vzájemné lásky a přátelství nám i celé říši neporušený.“ A po těch slovech mu odevzdal vlastní rukou * Srv. Kosmas I, 12 a II, 9. 12/13
Strana 14
jako odznak knížectví praporec, a když si dali navzájem políbení, kníže Soběslav, vrátiv se s největší slávou a ctí za nesmírného jásotu svého lidu do líbezného hlavního sídla, šestnáct let vládl na vytouženém stolci. Téhož roku dne 19. února Jan, šestý biskup svatého kostela olomouckého, vysvobozen z pout těla2, hřivnu sobě svěřenou Kristu vrátil stonásobnou. Po něm nastoupil Zdík, biskup podle posloupnosti sedmý, a byl téhož roku posvěcen dne 2. října. Téhož roku zemřela královna Svatava, matka knížete Soběslava, dne 1. září. 1127 Zemřel pan Kliment, opat kláštera svatého Vojtěcha a svatého Benedikta v Břevnově; po něm nastoupil Oldřich. Téhož roku Milejší, Bohu oddaná služebnice, ve zbožnosti za nikým nestojící v pozadí, usilující z plna srdce o bohulibé mravy, putovala k prahům svatých apoštolů v Římě, aby došla z božské milosti odpuštění svých hříchů, a navrátivši se téhož roku, vykročila šťastným skonem z dráhy vezdejšího života dne 12. července. 1128 1129 1130 Menhart, biskup český, přišel do Jeruzaléma. Rovněž téhož roku dne 1. března zemřel Václav, kníže moravský, otec všeho křesťan/ ství a milovník duchovních. Téhož roku dne 25. dubna zjevilo se obrovské znamení a bylo slyšet hrozné hřmění. Téhož roku dne 21. června dal Soběslav, kníže český, některé spiklence proti svému životu veřejně stíti na tržišti pražském, některé zbaviti nohou, rukou, jazyka a očí. Břetislav, syn knížete Břetislava, byl zbaven zraku.
jako odznak knížectví praporec, a když si dali navzájem políbení, kníže Soběslav, vrátiv se s největší slávou a ctí za nesmírného jásotu svého lidu do líbezného hlavního sídla, šestnáct let vládl na vytouženém stolci. Téhož roku dne 19. února Jan, šestý biskup svatého kostela olomouckého, vysvobozen z pout těla2, hřivnu sobě svěřenou Kristu vrátil stonásobnou. Po něm nastoupil Zdík, biskup podle posloupnosti sedmý, a byl téhož roku posvěcen dne 2. října. Téhož roku zemřela královna Svatava, matka knížete Soběslava, dne 1. září. 1127 Zemřel pan Kliment, opat kláštera svatého Vojtěcha a svatého Benedikta v Břevnově; po něm nastoupil Oldřich. Téhož roku Milejší, Bohu oddaná služebnice, ve zbožnosti za nikým nestojící v pozadí, usilující z plna srdce o bohulibé mravy, putovala k prahům svatých apoštolů v Římě, aby došla z božské milosti odpuštění svých hříchů, a navrátivši se téhož roku, vykročila šťastným skonem z dráhy vezdejšího života dne 12. července. 1128 1129 1130 Menhart, biskup český, přišel do Jeruzaléma. Rovněž téhož roku dne 1. března zemřel Václav, kníže moravský, otec všeho křesťan/ ství a milovník duchovních. Téhož roku dne 25. dubna zjevilo se obrovské znamení a bylo slyšet hrozné hřmění. Téhož roku dne 21. června dal Soběslav, kníže český, některé spiklence proti svému životu veřejně stíti na tržišti pražském, některé zbaviti nohou, rukou, jazyka a očí. Břetislav, syn knížete Břetislava, byl zbaven zraku.
Strana 15
1131 Byly vyzdviženy ostatky svatého Gotharda biskupa a vyznavače, muže podivuhodné svatosti. Téhož roku Silvestr, převor kláštera Sázavského, přišel do Říma. 1132 Přibyslava, manželka Hroznaty, skončila svůj život. Pokládáme za dosti vhodné vštípiti stručně perem do paměti věřících něco o jejím zbožném způsobu života. Důvěřujeme, že se líbila, pokud tělesně žila, svými mravy Bohu, a viděli jsme také, že se též stala lidem, milujícím Boha, zrcadlem všeliké ctnosti. Neboť se po celý svůj život horlivě snažila vroucně ctíti Boha, nic nad lásku k Bohu výše neklásti, chudým Kristovým z vniterné dobroty osvědčovati se matkou a osobám, určeným k službě Bohu, prokazovati s celou ryzostí a zbožností svého srdce čest a pomoc, jak toho potřeba vyžadovala. Dobrá byla v řádném svém manželství, ještě lepší zůstávala potom ve vdovství a jako nejlepší se zaskvěla po žalosti/ vém pohřbu svého milého jedináčka Šebíře. Hoříc touhou spatřiti hrob Boží, šla s panem biskupem Menhartem a s jinými do Jeruzaléma a šťastně se vrátila domů. Když se blížil čas, kdy měla odejíti z tohoto světa, a cítila, že jí ubývá sil, pozvala k sobě veškeré starší a váženější příbuzenstvo a věnovala ves Hostivař s přilehlým lesem, poli a lukami a veškerým statkem, jejž tam měla, a též všechnu svou čeleď, také ves Bosákovice, Bohu a svatému Janu Křtiteli k špitálu v Sázavě se souhlasem všech svých příbuzí ných a zajistila darování právními svědky. A tak málo dní potom, dne 3. května, vyšla v témž klášteře z tísně tohoto světa, aby se dočkala vzkříšení obecného a požívala šťastného odpočinutí. 1133 Opat Děthart, o němž jsme se výše zmínili, dne 18. prosince v dobrém stáří poručil šťastnou svou duši Hospodinu. Téhož roku Čechové poplenili Polsko. Téhož roku bylo zatmění slunce o polednách.3 14/15
1131 Byly vyzdviženy ostatky svatého Gotharda biskupa a vyznavače, muže podivuhodné svatosti. Téhož roku Silvestr, převor kláštera Sázavského, přišel do Říma. 1132 Přibyslava, manželka Hroznaty, skončila svůj život. Pokládáme za dosti vhodné vštípiti stručně perem do paměti věřících něco o jejím zbožném způsobu života. Důvěřujeme, že se líbila, pokud tělesně žila, svými mravy Bohu, a viděli jsme také, že se též stala lidem, milujícím Boha, zrcadlem všeliké ctnosti. Neboť se po celý svůj život horlivě snažila vroucně ctíti Boha, nic nad lásku k Bohu výše neklásti, chudým Kristovým z vniterné dobroty osvědčovati se matkou a osobám, určeným k službě Bohu, prokazovati s celou ryzostí a zbožností svého srdce čest a pomoc, jak toho potřeba vyžadovala. Dobrá byla v řádném svém manželství, ještě lepší zůstávala potom ve vdovství a jako nejlepší se zaskvěla po žalosti/ vém pohřbu svého milého jedináčka Šebíře. Hoříc touhou spatřiti hrob Boží, šla s panem biskupem Menhartem a s jinými do Jeruzaléma a šťastně se vrátila domů. Když se blížil čas, kdy měla odejíti z tohoto světa, a cítila, že jí ubývá sil, pozvala k sobě veškeré starší a váženější příbuzenstvo a věnovala ves Hostivař s přilehlým lesem, poli a lukami a veškerým statkem, jejž tam měla, a též všechnu svou čeleď, také ves Bosákovice, Bohu a svatému Janu Křtiteli k špitálu v Sázavě se souhlasem všech svých příbuzí ných a zajistila darování právními svědky. A tak málo dní potom, dne 3. května, vyšla v témž klášteře z tísně tohoto světa, aby se dočkala vzkříšení obecného a požívala šťastného odpočinutí. 1133 Opat Děthart, o němž jsme se výše zmínili, dne 18. prosince v dobrém stáří poručil šťastnou svou duši Hospodinu. Téhož roku Čechové poplenili Polsko. Téhož roku bylo zatmění slunce o polednách.3 14/15
Strana 16
1134 Dne 1. února zemřel Bohudar. Po pohřbu zbožného otce Dětharta byl dne 23. dubna jednomyslným usnesením a svorným hlasem bratří zvolen Silvestr, převor kláštera Sázavského, opatem téhož kláštera, muž počestností mravů všem milý, v hovoru velmi přívětivý, ve zdrženlivosti neobyčejný, přítel pokory, vroucí pěstitel pravé lásky k bližnímu, družil se k celému sboru bratří poutem přátelství a srdečností tak, že všichni cítili k němu spíše lásku než bázeň. A když tedy proběhla dráha jednoho roku, opět v den 23. dubna, přijal v metropoli [Praze] z rukou knížete Soběslava opatskou berlu a byl od ctihodného biskupa Jana po svěcen. Byv tedy božským řízením povýšen k tak krásné poctě, dobrý pastýř k radosti všech svých bratří vrátil se k milému stádu, jež bylo svěřeno jeho vedení. Zde se naskytlo místo, abychom doplnili, co jsme výše slíbili, totiž jakou láskou planul k pěstění svatého života řeholního a jak pilně pečoval o zvelebení a roz množení klášterního majetku. Neboť jak dovedl a uměl, vštěpoval velmi často veškerou řeholní kázeň do srdcí svých bratří. Učil, že je nejtěžším hříchem míti zbytečné věci soukromé proti před pisům, říkaje, že mnich, maje živobytí a oděv, má s tím býti spokojen. Zvláště také ukazoval všem příklad pokory a trpělivosti na sobě samém, stále opakuje: „Čím jsi větší, tím více se ponižuj ve všem.“ On vystavěl za své správy kapli rodičky Boží, vykrášlil chrám svatého Jana Křtitele pěknými malbami, v středu kostela od oltáře svatého Štěpána na jedné a svatého Martina na druhé straně dal postaviti zdi s oblouky, podlahu kostela ozdobil hlaze/ nými kameny, přivezenými z hory Petřína, vystavěl dormitoř, refektář, sklep, kuchyni a atrium kláštera se sloupky a okénky okolo velmi krásně. Ve vsi zvané Mnichovice vybudoval baziliku ke cti svatého Michaela“ a všech ctností nebeských. Co dále? Všechno jeho úsilí, všechna snaha, všechna starost po celý život směřovala především k tomu, aby se ve všem osvědčoval užiteč ným domu Hospodinovu. Téhož roku dne 3. července zemřel pan Menhart, desátý biskup svatého kostela pražského, pravý milovník mnichů a du/
1134 Dne 1. února zemřel Bohudar. Po pohřbu zbožného otce Dětharta byl dne 23. dubna jednomyslným usnesením a svorným hlasem bratří zvolen Silvestr, převor kláštera Sázavského, opatem téhož kláštera, muž počestností mravů všem milý, v hovoru velmi přívětivý, ve zdrženlivosti neobyčejný, přítel pokory, vroucí pěstitel pravé lásky k bližnímu, družil se k celému sboru bratří poutem přátelství a srdečností tak, že všichni cítili k němu spíše lásku než bázeň. A když tedy proběhla dráha jednoho roku, opět v den 23. dubna, přijal v metropoli [Praze] z rukou knížete Soběslava opatskou berlu a byl od ctihodného biskupa Jana po svěcen. Byv tedy božským řízením povýšen k tak krásné poctě, dobrý pastýř k radosti všech svých bratří vrátil se k milému stádu, jež bylo svěřeno jeho vedení. Zde se naskytlo místo, abychom doplnili, co jsme výše slíbili, totiž jakou láskou planul k pěstění svatého života řeholního a jak pilně pečoval o zvelebení a roz množení klášterního majetku. Neboť jak dovedl a uměl, vštěpoval velmi často veškerou řeholní kázeň do srdcí svých bratří. Učil, že je nejtěžším hříchem míti zbytečné věci soukromé proti před pisům, říkaje, že mnich, maje živobytí a oděv, má s tím býti spokojen. Zvláště také ukazoval všem příklad pokory a trpělivosti na sobě samém, stále opakuje: „Čím jsi větší, tím více se ponižuj ve všem.“ On vystavěl za své správy kapli rodičky Boží, vykrášlil chrám svatého Jana Křtitele pěknými malbami, v středu kostela od oltáře svatého Štěpána na jedné a svatého Martina na druhé straně dal postaviti zdi s oblouky, podlahu kostela ozdobil hlaze/ nými kameny, přivezenými z hory Petřína, vystavěl dormitoř, refektář, sklep, kuchyni a atrium kláštera se sloupky a okénky okolo velmi krásně. Ve vsi zvané Mnichovice vybudoval baziliku ke cti svatého Michaela“ a všech ctností nebeských. Co dále? Všechno jeho úsilí, všechna snaha, všechna starost po celý život směřovala především k tomu, aby se ve všem osvědčoval užiteč ným domu Hospodinovu. Téhož roku dne 3. července zemřel pan Menhart, desátý biskup svatého kostela pražského, pravý milovník mnichů a du/
Strana 17
Kapitulní rukopis G 5, fol. 105b. źcc widetut ſa- nicon fano iefe Jarſla. Straſevien Chadinualos Gin- Chronicon, ab Ano rymo Canonaca Ira ☞ſ mo diui ſlill: &lvi-Dns Con tadus cchieps Colomienſis ac œepit friitatem Teedia montis ſyo videlicet Idie bte Alatie magdale niezali nobiles iun cco-báliczd muius ſpoſitus Henricus de Seffli ca-Philipus comes te ſulleenſteyn. Henricus comcs de wirtenbucson hus comes &bolant.Nietrzich no bilis Dojlendinl2·Gotfrid'nota tuis anhieu talij nobiles- pſo ano ndicus Conradus archi plul ctulit fnomnato monalte tio Strag-i die bi Lamxa/ hac Idulgeciam Aidelicz idie dedicnco tus ccclie-n o� ſollemputnte bie Hatrie uugis idie bi Auguſin epi-rbfe Marie magdalene-Act fi odas ipars ſollempnitatu an nu unu z quadragita dies zhocd liceaa diu ſiclai pgenſis epiſo pi-rillamdulgeca impenui dura oten ſno allatu eſt oorp'y bit- unu itegru ſiu vgmu-x-mik d olonia zcoollocatu el leadic mo tis fyon- ſlno dice lawuacis ſill- E-ürwi.Sobieſlaus dcs uent ſmonmm zablata Oflonpuica pedalriam ſlituit filureus wraticlaumTprna ſedem. Otto dur morauie buent Auderil in PatiſponcSobierlaus uaſlatut morauam parte ados Eod anno-uu-ſon Jan-luceſcete. die fignũ uiſu elt-ſulguris-ſ qui buſdam uiſu elban natale domni- quibi in víglia uatitatis dni-ſed plancuſum eſt inocle ſaStephat pthomiis-Gadem hyemē tanta ma guitud inus fuit qualem nullus honunū ſe uidiſſe diœebat-iqua ml' tiloies mortuu ſunt-xuu-llhimy Mtray-iundaac aque-Glaáes inl tis rebe noqut.Hic Auceruus ter ſa vonũ ſedudus alb Oflone duce mo taue ilatus magna ſupbia rauan aa peauuie atmaliaa t miquitilte ál ſuo ecatu uienit ona bohemos uuxta omidi noie Chlumecz-ubr6o bierlaus due ci de adiutorio 7 ſuo conutatu-xy-bl'marcu:pſtrauit quigentos pmates ilor excepts ſauiferis iter quos tuit Otlo duy memoratus-Eitanto bello tres in ſclau pierunt-Reauc ſaxonum gleetis peuge-dunſick ei mpac f ſic dilo obieſlaus zbohenu cu magno honore Ysla illeſi redierunt fun ell auē inenterabile gaudum fam ceeias quam layas u tota fu milia ſa wencerlat-qua nec pres uxi nec au ner atlau hüetut taleu honorem qualem ompotens ds ſua gnn conceſlit nobis ſuaqz dextem viuſtoi dicd uit eos Ames).Nolo uos latae pres zmaties Qdauduu-aniiao nob uitatem aurllij opotentis dei-quiſaē pene abutw� aeratu-quod aquila uolans en die ainquat bellil fieret iter ſexoneszlohemos ſua noce clamalat ſum ſaxones pſaes nutu dei cadauacn tun rampanam ſonante auditieſt Perũ claſlantib: zaillodibe pmanb bohemienſibe z ſpoſitis/capellams pene teutil haſlam ſa wenceſlaiit
Kapitulní rukopis G 5, fol. 105b. źcc widetut ſa- nicon fano iefe Jarſla. Straſevien Chadinualos Gin- Chronicon, ab Ano rymo Canonaca Ira ☞ſ mo diui ſlill: &lvi-Dns Con tadus cchieps Colomienſis ac œepit friitatem Teedia montis ſyo videlicet Idie bte Alatie magdale niezali nobiles iun cco-báliczd muius ſpoſitus Henricus de Seffli ca-Philipus comes te ſulleenſteyn. Henricus comcs de wirtenbucson hus comes &bolant.Nietrzich no bilis Dojlendinl2·Gotfrid'nota tuis anhieu talij nobiles- pſo ano ndicus Conradus archi plul ctulit fnomnato monalte tio Strag-i die bi Lamxa/ hac Idulgeciam Aidelicz idie dedicnco tus ccclie-n o� ſollemputnte bie Hatrie uugis idie bi Auguſin epi-rbfe Marie magdalene-Act fi odas ipars ſollempnitatu an nu unu z quadragita dies zhocd liceaa diu ſiclai pgenſis epiſo pi-rillamdulgeca impenui dura oten ſno allatu eſt oorp'y bit- unu itegru ſiu vgmu-x-mik d olonia zcoollocatu el leadic mo tis fyon- ſlno dice lawuacis ſill- E-ürwi.Sobieſlaus dcs uent ſmonmm zablata Oflonpuica pedalriam ſlituit filureus wraticlaumTprna ſedem. Otto dur morauie buent Auderil in PatiſponcSobierlaus uaſlatut morauam parte ados Eod anno-uu-ſon Jan-luceſcete. die fignũ uiſu elt-ſulguris-ſ qui buſdam uiſu elban natale domni- quibi in víglia uatitatis dni-ſed plancuſum eſt inocle ſaStephat pthomiis-Gadem hyemē tanta ma guitud inus fuit qualem nullus honunū ſe uidiſſe diœebat-iqua ml' tiloies mortuu ſunt-xuu-llhimy Mtray-iundaac aque-Glaáes inl tis rebe noqut.Hic Auceruus ter ſa vonũ ſedudus alb Oflone duce mo taue ilatus magna ſupbia rauan aa peauuie atmaliaa t miquitilte ál ſuo ecatu uienit ona bohemos uuxta omidi noie Chlumecz-ubr6o bierlaus due ci de adiutorio 7 ſuo conutatu-xy-bl'marcu:pſtrauit quigentos pmates ilor excepts ſauiferis iter quos tuit Otlo duy memoratus-Eitanto bello tres in ſclau pierunt-Reauc ſaxonum gleetis peuge-dunſick ei mpac f ſic dilo obieſlaus zbohenu cu magno honore Ysla illeſi redierunt fun ell auē inenterabile gaudum fam ceeias quam layas u tota fu milia ſa wencerlat-qua nec pres uxi nec au ner atlau hüetut taleu honorem qualem ompotens ds ſua gnn conceſlit nobis ſuaqz dextem viuſtoi dicd uit eos Ames).Nolo uos latae pres zmaties Qdauduu-aniiao nob uitatem aurllij opotentis dei-quiſaē pene abutw� aeratu-quod aquila uolans en die ainquat bellil fieret iter ſexoneszlohemos ſua noce clamalat ſum ſaxones pſaes nutu dei cadauacn tun rampanam ſonante auditieſt Perũ claſlantib: zaillodibe pmanb bohemienſibe z ſpoſitis/capellams pene teutil haſlam ſa wenceſlaiit
Strana 18
Břevnovský rukopis Kosmovy kroniky, fol. 194a. Abor Ro (JAXALIFOMENA COSMAE a Monacho quopiam, ut oppan Iulliar onſcripta ſpea. Anno Op M. CXXVI.Slít Aoramam & allata (limi pionincia Dedalnui 374ri fila Vashan. n Acernam la.. O Dupc Mioaniat druemi QuAoim i Kazrhone.ſebl lat loraniá parh Oiinis. .. uuno 4 Nor. Zunur. luceoe 1bne pfegur. Ajuilus 22mDua kl Lmini, ypibvnla.. in tip ha Na A& Oomimi /d ilat v &nus Tluku prámatýri. Flo Lm hulmagnihlo niuia. 7ua .ulls honinosy ni Aſe diubat, ri7s mul homimis morkńcao 210-Cl.Mari hurdaſo yns gpaits vſki hs nocnit e Qfarins E ſymi:lsr l Oline Bues Alorumc, in ſlaans mon pperhia nrauanita ptie mahha o niqnima ooriho ſ ui uná belinos, iya :nnno ohlung. 4 ſlilus Lyu Dri luſmi t ho umiha 16. La.. Marc prſrauia svo. primaa, illeá Nopks áruie Oih2 temonalus, & ni tan bell. Ani ta2 lihni poirat.Kg m dy auris pPrret, Amiſp hum impaca. kt fr : ſbíla, & boni mugia lerore o glia illi: ne. nirlil ya.u t elriao 7ua Libis prhi Anlam ſe?an: . yaa paies noſli. me ai tralani Vlheri A, Anerum 1p Dini fgha upn: noliá hgamá Na. unh. nes Lhe ſah Aale uiiz ros, Anen & matos yul aulyi Rinai hohe vaiha-o ciprímki Zi oj l prr ul utrey ocorul jud y- Zuohas ta L a lilo nh ſhtenes elolanes. Zemu llat a ua li tlaura roul ttaa a. Glnra a diron huchus teſuhenálus primakl. hoimerum. ~ ſrrlus * ſap latis piur o. Aum. Sloo Cllui, nihr 71 . rl pena- Trhue nemina 7u mhahk s A ſues lrhenina l ut mos 3 .k& lri gyalu Alella, frafr. :. ſuum uyu lohai l lhAu ſo eeuuminaune QAla &o i 2o. IRi. an tpeaa o ſlnos lasmilla llaAisiu nor :hus, -/ 2&:pr ili.l mirae— uiDe Slaoklun heyma loskhome cl, —l Diuut, &uu 4 x manilio, prrurtch.x hma liſruu 4. 7 z gee sA hla O- 4
Břevnovský rukopis Kosmovy kroniky, fol. 194a. Abor Ro (JAXALIFOMENA COSMAE a Monacho quopiam, ut oppan Iulliar onſcripta ſpea. Anno Op M. CXXVI.Slít Aoramam & allata (limi pionincia Dedalnui 374ri fila Vashan. n Acernam la.. O Dupc Mioaniat druemi QuAoim i Kazrhone.ſebl lat loraniá parh Oiinis. .. uuno 4 Nor. Zunur. luceoe 1bne pfegur. Ajuilus 22mDua kl Lmini, ypibvnla.. in tip ha Na A& Oomimi /d ilat v &nus Tluku prámatýri. Flo Lm hulmagnihlo niuia. 7ua .ulls honinosy ni Aſe diubat, ri7s mul homimis morkńcao 210-Cl.Mari hurdaſo yns gpaits vſki hs nocnit e Qfarins E ſymi:lsr l Oline Bues Alorumc, in ſlaans mon pperhia nrauanita ptie mahha o niqnima ooriho ſ ui uná belinos, iya :nnno ohlung. 4 ſlilus Lyu Dri luſmi t ho umiha 16. La.. Marc prſrauia svo. primaa, illeá Nopks áruie Oih2 temonalus, & ni tan bell. Ani ta2 lihni poirat.Kg m dy auris pPrret, Amiſp hum impaca. kt fr : ſbíla, & boni mugia lerore o glia illi: ne. nirlil ya.u t elriao 7ua Libis prhi Anlam ſe?an: . yaa paies noſli. me ai tralani Vlheri A, Anerum 1p Dini fgha upn: noliá hgamá Na. unh. nes Lhe ſah Aale uiiz ros, Anen & matos yul aulyi Rinai hohe vaiha-o ciprímki Zi oj l prr ul utrey ocorul jud y- Zuohas ta L a lilo nh ſhtenes elolanes. Zemu llat a ua li tlaura roul ttaa a. Glnra a diron huchus teſuhenálus primakl. hoimerum. ~ ſrrlus * ſap latis piur o. Aum. Sloo Cllui, nihr 71 . rl pena- Trhue nemina 7u mhahk s A ſues lrhenina l ut mos 3 .k& lri gyalu Alella, frafr. :. ſuum uyu lohai l lhAu ſo eeuuminaune QAla &o i 2o. IRi. an tpeaa o ſlnos lasmilla llaAisiu nor :hus, -/ 2&:pr ili.l mirae— uiDe Slaoklun heyma loskhome cl, —l Diuut, &uu 4 x manilio, prrurtch.x hma liſruu 4. 7 z gee sA hla O- 4
Strana 19
chovních, zbožný těšitel chudých a poutníků; po něm nastoupil Jan. 1135 Dne 17. února byl vysvěcen pan Jan, jedenáctý biskup pražský. Téhož roku byl potvrzen řád svatého Augustina v městě Pise při premonstrátském kostele od papeže Inocence dne 3. května. 1136 1137 Opat Silvestr se vydal spolu s panem Jindřichem, biskupem olomouckým, a s jinými z popudu vnuknutí božského na pouť do Jeruzaléma, svěřiv zatím správu svého kláštera panu Beronovi, děkanu téhož místa. Téhož roku se vrátil za příznivého jižního větru dne 24. prosince; na této cestě zemřel zbožný bojovník Ruzin dne 13. října. Téhož roku odešel z tohoto světa dne 4. prosince Lotar, římský císař, dobrotivý utěšitel chudých a poutníků; po něm na stoupil Konrád. Kníže Lupolt byl vypuzen z Moravy. 1138 1139 Pan Jindřich, nejctihodnější biskup olomoucký, putoval do Říma. Téhož roku sešel z tohoto světa pan Jan, jedenáctý biskup svatého kostela pražského, pravý milovník duchovních a mnichů, laskavý utěšitel chudých a poutníků, dne 8. srpna; po něm nastoupil v biskupství téhož roku Silvestr, opat kláštera Sázavského, muž vpravdě Izraelitský.* Ale příštího roku z vnuknutí Boha, od něhož * Evangelium pochází vše dobré, uživ zdravé rady a uvažuje v duchu, že by asi sv. Jana 1, 48. nestačil na tak velkou tíži správy biskupství, a o výroku apoštol/ ském: „Nikdo, kdo slouží Bohu, nemíchá se do věcí světských“ 19
chovních, zbožný těšitel chudých a poutníků; po něm nastoupil Jan. 1135 Dne 17. února byl vysvěcen pan Jan, jedenáctý biskup pražský. Téhož roku byl potvrzen řád svatého Augustina v městě Pise při premonstrátském kostele od papeže Inocence dne 3. května. 1136 1137 Opat Silvestr se vydal spolu s panem Jindřichem, biskupem olomouckým, a s jinými z popudu vnuknutí božského na pouť do Jeruzaléma, svěřiv zatím správu svého kláštera panu Beronovi, děkanu téhož místa. Téhož roku se vrátil za příznivého jižního větru dne 24. prosince; na této cestě zemřel zbožný bojovník Ruzin dne 13. října. Téhož roku odešel z tohoto světa dne 4. prosince Lotar, římský císař, dobrotivý utěšitel chudých a poutníků; po něm na stoupil Konrád. Kníže Lupolt byl vypuzen z Moravy. 1138 1139 Pan Jindřich, nejctihodnější biskup olomoucký, putoval do Říma. Téhož roku sešel z tohoto světa pan Jan, jedenáctý biskup svatého kostela pražského, pravý milovník duchovních a mnichů, laskavý utěšitel chudých a poutníků, dne 8. srpna; po něm nastoupil v biskupství téhož roku Silvestr, opat kláštera Sázavského, muž vpravdě Izraelitský.* Ale příštího roku z vnuknutí Boha, od něhož * Evangelium pochází vše dobré, uživ zdravé rady a uvažuje v duchu, že by asi sv. Jana 1, 48. nestačil na tak velkou tíži správy biskupství, a o výroku apoštol/ ském: „Nikdo, kdo slouží Bohu, nemíchá se do věcí světských“ 19
Strana 20
* Druhá epištola sv. Pavla k Timoteovi 2, 4. atd.*, vzdal se z dobré vůle tohoto biskupství a vrátil se k svému opatství. 1140 Soběslav, kníže český, byl dne 14. února vybaven z údů smrtelných, nastoupil na cestu všeho těla; po něm následoval dne 17. února téhož roku v knížectví Vladislav, syn knížete Vladislava. A když se téhož času pan opat Silvestr vzdal biskupství českého, byl Ota, kanovník a probošt kostela pražského, zvolen biskupem a téhož roku dne 25. června vysvěcen. Téhož roku dne 15. září zemřela kněžna Adleita. 1141 Spytihněv, syn knížete Bořivoje, Miroslav a Mukar se vydali na pouť do Jeruzaléma v měsíci lednu. Téhož roku byla v Čechách povodeň. 1142 Předák Načerat a jiní přední muži čeští se spikli proti knížeti Vladislavovi a spojivše se s Moravany, s velkou mocí nepřátelsky vpadli do Čech. Když potom svedli bitvu a Čechové ustoupili, oblehli Prahu a ohněm zpustošili kostely svatého Víta, Václava a Vojtěcha a svatého Jiří. Když však konečně na ně přitáhl král římský Konrád, byvše odraženi, upustili od obléhání hradu a vrátili se na Moravu. Prostřednictvím kardinála Guida, biskupů Oty a Jindřicha a opatů dosáhli slušného odpuštění a učinili smlouvu o míru. Téhož roku shořela židovská synagóga a mnoho stavení v podhradí pražském. Bylo vidět létati hada. Téhož roku dne 13. července zemřela Herbirka, choť Bořivojova.
* Druhá epištola sv. Pavla k Timoteovi 2, 4. atd.*, vzdal se z dobré vůle tohoto biskupství a vrátil se k svému opatství. 1140 Soběslav, kníže český, byl dne 14. února vybaven z údů smrtelných, nastoupil na cestu všeho těla; po něm následoval dne 17. února téhož roku v knížectví Vladislav, syn knížete Vladislava. A když se téhož času pan opat Silvestr vzdal biskupství českého, byl Ota, kanovník a probošt kostela pražského, zvolen biskupem a téhož roku dne 25. června vysvěcen. Téhož roku dne 15. září zemřela kněžna Adleita. 1141 Spytihněv, syn knížete Bořivoje, Miroslav a Mukar se vydali na pouť do Jeruzaléma v měsíci lednu. Téhož roku byla v Čechách povodeň. 1142 Předák Načerat a jiní přední muži čeští se spikli proti knížeti Vladislavovi a spojivše se s Moravany, s velkou mocí nepřátelsky vpadli do Čech. Když potom svedli bitvu a Čechové ustoupili, oblehli Prahu a ohněm zpustošili kostely svatého Víta, Václava a Vojtěcha a svatého Jiří. Když však konečně na ně přitáhl král římský Konrád, byvše odraženi, upustili od obléhání hradu a vrátili se na Moravu. Prostřednictvím kardinála Guida, biskupů Oty a Jindřicha a opatů dosáhli slušného odpuštění a učinili smlouvu o míru. Téhož roku shořela židovská synagóga a mnoho stavení v podhradí pražském. Bylo vidět létati hada. Téhož roku dne 13. července zemřela Herbirka, choť Bořivojova.
Strana 21
1143 Kníže český Vladislav poplenil ohněm Moravu. Téhož roku apoštolský legát odloučil kněží od manželek. Téhož roku byla nalezena hlava svatého Vojtěcha biskupa a mučed, níka v kostele svatého Víta mučedníka na hradě Praze; též byla nalezena žíněná košile svatého Václava. Téhož roku byl slavně posvěcen chrám svatého Víta, Václava a Vojtěcha dne 30. září od tří biskupů: Oty pražského, Jindřicha olomouckého a biskupa bamberského. Téhož roku zbožný papež Inocenc odešel k Pánu. 1144 Guido, kardinál a legát apoštolské stolice, z podnětu lichých udání některých lidí zbavil opata Silvestra úřadu; ale příštího roku, když se Jindřich, biskup olomoucký, vrátil domů, dal ho skrze něho opět dosaditi. 1145 1146 Posvěcení kaple svaté Marie v Sázavě, kterou vystavěl pan opat Silvestr, od ctihodného biskupa Oty. 1147 Ctihodný opat z Clairvaux Bernard“, Bohu a lidem milý, uslyšev o útoku a pronásledování, které způsobil pohan Sanguin“ v sou/ sedství Jeruzaléma, napomínal tak, jako napomínal Matatyáš své syny, krále francouzského Ludvíka a všechny Francouze, aby se vydali s brannou mocí na výpravu Boží do Jeruzaléma a položili duše za bratry a aby křesťanský lid s pomocí Boží vysvobodili od meče pohanského. Na jeho výzvu se připravily ve Francii národy francouzské, anglické, lotrinské, saské, české, švábské, bavorské 20/21
1143 Kníže český Vladislav poplenil ohněm Moravu. Téhož roku apoštolský legát odloučil kněží od manželek. Téhož roku byla nalezena hlava svatého Vojtěcha biskupa a mučed, níka v kostele svatého Víta mučedníka na hradě Praze; též byla nalezena žíněná košile svatého Václava. Téhož roku byl slavně posvěcen chrám svatého Víta, Václava a Vojtěcha dne 30. září od tří biskupů: Oty pražského, Jindřicha olomouckého a biskupa bamberského. Téhož roku zbožný papež Inocenc odešel k Pánu. 1144 Guido, kardinál a legát apoštolské stolice, z podnětu lichých udání některých lidí zbavil opata Silvestra úřadu; ale příštího roku, když se Jindřich, biskup olomoucký, vrátil domů, dal ho skrze něho opět dosaditi. 1145 1146 Posvěcení kaple svaté Marie v Sázavě, kterou vystavěl pan opat Silvestr, od ctihodného biskupa Oty. 1147 Ctihodný opat z Clairvaux Bernard“, Bohu a lidem milý, uslyšev o útoku a pronásledování, které způsobil pohan Sanguin“ v sou/ sedství Jeruzaléma, napomínal tak, jako napomínal Matatyáš své syny, krále francouzského Ludvíka a všechny Francouze, aby se vydali s brannou mocí na výpravu Boží do Jeruzaléma a položili duše za bratry a aby křesťanský lid s pomocí Boží vysvobodili od meče pohanského. Na jeho výzvu se připravily ve Francii národy francouzské, anglické, lotrinské, saské, české, švábské, bavorské 20/21
Strana 22
spolu s urputnými Franky na výpravu Páně. Nastalo hnutí křes tanů proti pohanům.8 Touž dobou výmluvný biskup moravský Zdík procházel s Jindřichem, děkanem kostela pražského, Prusy, aby tam kázal, a téhož roku se vrátil." Téhož roku dne 12. června zemřel Zdislav, pátý opat kostela postoloprtského; po něm nastoupil Bero, děkan kláštera Sázav/ ského a téhož roku byl posvěcen dne 7. prosince. 1148 Dne 10. července zemřel Ota, dvanáctý biskup svatého kostela pražského; po něm nastoupil Daniel, probošt téhož kostela. LÉTA PÁNĚ Biskup Daniel byl vysvěcen od arcibiskupa mohučského. 1149 LÉTA PÁNĚ 1150 Muž slavného života Zdík, sedmý biskup kostela olomouckého, byl vzat z tohoto světa, aby žil věčným životem; po něm nastoupil Jan, kanovník z hory Strahova. Téhož roku zemřela Gertruda, kněžna česká. LÉTA PÁNĚ LÉTA PÁNĚ 1152 1153 Zemřel papež Evžen, muž chvályhodného života; po něm nastoupil Anastasius. LÉTA PÁNĚ 1154 Již na sklonku dne a za nastávajícího soumraku bylo zatmění měsíce. Potom umíralo mnoho lidí.
spolu s urputnými Franky na výpravu Páně. Nastalo hnutí křes tanů proti pohanům.8 Touž dobou výmluvný biskup moravský Zdík procházel s Jindřichem, děkanem kostela pražského, Prusy, aby tam kázal, a téhož roku se vrátil." Téhož roku dne 12. června zemřel Zdislav, pátý opat kostela postoloprtského; po něm nastoupil Bero, děkan kláštera Sázav/ ského a téhož roku byl posvěcen dne 7. prosince. 1148 Dne 10. července zemřel Ota, dvanáctý biskup svatého kostela pražského; po něm nastoupil Daniel, probošt téhož kostela. LÉTA PÁNĚ Biskup Daniel byl vysvěcen od arcibiskupa mohučského. 1149 LÉTA PÁNĚ 1150 Muž slavného života Zdík, sedmý biskup kostela olomouckého, byl vzat z tohoto světa, aby žil věčným životem; po něm nastoupil Jan, kanovník z hory Strahova. Téhož roku zemřela Gertruda, kněžna česká. LÉTA PÁNĚ LÉTA PÁNĚ 1152 1153 Zemřel papež Evžen, muž chvályhodného života; po něm nastoupil Anastasius. LÉTA PÁNĚ 1154 Již na sklonku dne a za nastávajícího soumraku bylo zatmění měsíce. Potom umíralo mnoho lidí.
Strana 23
LÉTA PÁNĚ 1155 Bratři naši Arsen, Žižna a Radosta odešli z tohoto světa. LÉTA PÁNÉ 1156 Bero, opat postoloprtský, dne 11. května, žel! předčasnou smrtí dokonal poslední svůj den. On věru v druhém období svého života se souhlasem milosti Páně obětoval sebe samého na oltáři kříže Kristova v tomto klášteře v oběť Bohu. Muž plný ctnosti lásky, prostý a čistý v mravech, zvláštní přítel dobrovolné chudoby, který pro zásluhy v svaté řeholi byl povýšen zprvu u nás k hodnosti děkanské, potom v klášteře postoloprtském skrze pana biskupa Otu k výsosti opatské. Byl představeným tohoto kostela osm roků, čtyři měsíce a třicet pět dní. 1157 Dne 9. ledna Spytihněv kníže, ba květ a sláva knížat, dospěl, bohužel! příliš předčasnou smrtí k mezi pozemského života, muž nad jiné darem lásky k Bohu bohatě nadaný a — nikdo ať se nemrzí pro ta slova — souhrn všech ušlechtilých ctností; kdo ho po zásluze vzpomene, nebude se moci zdržeti žalu a slz. Neboť klesl zlatý štít církve Boží, otec duchovních, matka sirotků, upřímný utěšitel zarmoucených, nejpilnější stopovatel veškeré počestnosti a dobroty, který miloval ctnost a ošklivil si nepravost, na jehož soudě milosrdenství a pravda vždy dosáhly vrcholu vítězství. K slitování nebyl nikdo nad něj ochotnější, ke hněvu a pomstě nad vinníky neochotnější. Ač ho Bůh bil metlou svého dobrotivého trestání dlouhý čas v životě vezdejším, přece mu vyhradil berlu útěchy k dosažení odměn v životě budoucím. Neboť zakusil dlouhá a těžká vyhnanství u cizích národů, až byl konečně z rozkazu a na přání císaře římského Fridricha přijat od knížete Vladislava nazpět do vlasti, ale po krátkém čase, když osud naň dolehl, odešel z tohoto světa, aby byl za dočasné utrpení oblažen útěchou věčného štěstí. 22/ 23
LÉTA PÁNĚ 1155 Bratři naši Arsen, Žižna a Radosta odešli z tohoto světa. LÉTA PÁNÉ 1156 Bero, opat postoloprtský, dne 11. května, žel! předčasnou smrtí dokonal poslední svůj den. On věru v druhém období svého života se souhlasem milosti Páně obětoval sebe samého na oltáři kříže Kristova v tomto klášteře v oběť Bohu. Muž plný ctnosti lásky, prostý a čistý v mravech, zvláštní přítel dobrovolné chudoby, který pro zásluhy v svaté řeholi byl povýšen zprvu u nás k hodnosti děkanské, potom v klášteře postoloprtském skrze pana biskupa Otu k výsosti opatské. Byl představeným tohoto kostela osm roků, čtyři měsíce a třicet pět dní. 1157 Dne 9. ledna Spytihněv kníže, ba květ a sláva knížat, dospěl, bohužel! příliš předčasnou smrtí k mezi pozemského života, muž nad jiné darem lásky k Bohu bohatě nadaný a — nikdo ať se nemrzí pro ta slova — souhrn všech ušlechtilých ctností; kdo ho po zásluze vzpomene, nebude se moci zdržeti žalu a slz. Neboť klesl zlatý štít církve Boží, otec duchovních, matka sirotků, upřímný utěšitel zarmoucených, nejpilnější stopovatel veškeré počestnosti a dobroty, který miloval ctnost a ošklivil si nepravost, na jehož soudě milosrdenství a pravda vždy dosáhly vrcholu vítězství. K slitování nebyl nikdo nad něj ochotnější, ke hněvu a pomstě nad vinníky neochotnější. Ač ho Bůh bil metlou svého dobrotivého trestání dlouhý čas v životě vezdejším, přece mu vyhradil berlu útěchy k dosažení odměn v životě budoucím. Neboť zakusil dlouhá a těžká vyhnanství u cizích národů, až byl konečně z rozkazu a na přání císaře římského Fridricha přijat od knížete Vladislava nazpět do vlasti, ale po krátkém čase, když osud naň dolehl, odešel z tohoto světa, aby byl za dočasné utrpení oblažen útěchou věčného štěstí. 22/ 23
Strana 24
Téhož roku zemřel dne 20. ledna Fridrich, opat postoloprtský, muž svrchované bystrosti ve věcech božských i lidských a vůči Bohu i lidem zbožně upřímný, ke všem srdečně vlídný. On jel s panem biskupem Danielem do země Hunů [Uhryl, neboť totiž tento biskup a Jindřich, bratr knížete Vladi/ slava, s jinými předáky země české vezli dceru krále uherského 1o k zasnoubení s Fridrichem, synem téhož knížete. Vykonav tuto cestu, přišel, vraceje se, do jedné vsi, aby si odpočinul, ale po třídenní nemoci vydechl naposledy. Téhož roku dne 19. února Jan, biskup kostela olomouckého, jenž byl povolán z kláštera svatého Augustina na Strahově, skončil vezdejší život, jsa sice ještě v květu mladosti, ale zralý ušlechtilostí mravů. On byl vždy, co mu síly stačily, neohroženým bojovníkem v obraně spravedlnosti a za stav i čest svaté církve Boží, ne povolný k neposlušným, povolný, ochotný a přívětivý k těm, kdož milují Boha. Od toho času, co dosáhl biskupské infule, zachovával v srdci, v oděvu i v řeči obzvláštní pokoru, takže se často ostýchal přijímati úctu i od nižších osob, říkaje, že mu nepřísluší vyžadovati čest od lidí, neboť je stvořen z téže hlíny. O ZNAMENITOSTI KRÁLE VLADISLAVA A JEHO BRATRA KNIŽETE DĚPOLTA Téhož roku císař Fridrich, spojiv se s knížetem Vladislavem a s jeho bratrem Děpoltem, vtrhl se silným vojskem do Polska, jeho knížata Boleslava a Měška podrobil své moci, vzal nesmírné peníze v zlatě a stříbře, a přijav potom k utvrzení a upevnění míru jejich syny za rukojmí, vrátil se podle svého přání jako vítěz. O uzavření tohoto míru se zajisté zasloužil svým vynikajícím úsilím především kníže Vladislav, neboť projevil tehdy takovou ochotu k císařovu přání, že chtěl buď sám od sebe a se svým lidem přiměti řečená knížata ke vzdání, nebo kdyby byla toho žádala potřeba, sám první s nimi začíti bitvu. Avšak císař, jak řečeno, dosáhnuv vytoužené slávy, navrátil se do svého sídla.
Téhož roku zemřel dne 20. ledna Fridrich, opat postoloprtský, muž svrchované bystrosti ve věcech božských i lidských a vůči Bohu i lidem zbožně upřímný, ke všem srdečně vlídný. On jel s panem biskupem Danielem do země Hunů [Uhryl, neboť totiž tento biskup a Jindřich, bratr knížete Vladi/ slava, s jinými předáky země české vezli dceru krále uherského 1o k zasnoubení s Fridrichem, synem téhož knížete. Vykonav tuto cestu, přišel, vraceje se, do jedné vsi, aby si odpočinul, ale po třídenní nemoci vydechl naposledy. Téhož roku dne 19. února Jan, biskup kostela olomouckého, jenž byl povolán z kláštera svatého Augustina na Strahově, skončil vezdejší život, jsa sice ještě v květu mladosti, ale zralý ušlechtilostí mravů. On byl vždy, co mu síly stačily, neohroženým bojovníkem v obraně spravedlnosti a za stav i čest svaté církve Boží, ne povolný k neposlušným, povolný, ochotný a přívětivý k těm, kdož milují Boha. Od toho času, co dosáhl biskupské infule, zachovával v srdci, v oděvu i v řeči obzvláštní pokoru, takže se často ostýchal přijímati úctu i od nižších osob, říkaje, že mu nepřísluší vyžadovati čest od lidí, neboť je stvořen z téže hlíny. O ZNAMENITOSTI KRÁLE VLADISLAVA A JEHO BRATRA KNIŽETE DĚPOLTA Téhož roku císař Fridrich, spojiv se s knížetem Vladislavem a s jeho bratrem Děpoltem, vtrhl se silným vojskem do Polska, jeho knížata Boleslava a Měška podrobil své moci, vzal nesmírné peníze v zlatě a stříbře, a přijav potom k utvrzení a upevnění míru jejich syny za rukojmí, vrátil se podle svého přání jako vítěz. O uzavření tohoto míru se zajisté zasloužil svým vynikajícím úsilím především kníže Vladislav, neboť projevil tehdy takovou ochotu k císařovu přání, že chtěl buď sám od sebe a se svým lidem přiměti řečená knížata ke vzdání, nebo kdyby byla toho žádala potřeba, sám první s nimi začíti bitvu. Avšak císař, jak řečeno, dosáhnuv vytoužené slávy, navrátil se do svého sídla.
Strana 25
A když se již počal ROK OD NAROZENÍ PÁNĚ 1158 radil se s knížaty říšskými, jak by se měl knížeti českému za jeho přičinění odvděčiti. Když tedy četní z nich tvrdili, že pokládají za příhodné, aby byl podle císařské štědrosti odměněn nejlepšími dary v zlatě a v stříbře, císař, řídě se velkodušnější radou, povolal k sobě knížete a oslovil ho těmito vznešenými slovy: „Stálost tvé statečnosti se nám velmi zalíbila, neboť i tvá upřímná věrnost vůči nám se stala samozřejmá celé říši, jak věrně, jak oddaně a jak vroucně miluješ stav náš, ano i celé říše, aby zůstal podle vůle Boží nedotčen, poněvadž jsi nikdy v nouzi naší neb i celé říše neváhal vystaviti život svůj a svých lidí v nebezpečenství. Majíce tedy tuto tvou vynikající statečnost na mysli a na srdci a přejíce si, abys i příště zachovával k naší císařské jasnosti nezměněnou věrnost, rozhodli jsme se podle naší štědrosti poctíti tebe ctí, které by sis sám přál. Poněvadž však víme, že tvá země oplývá zlatem, stříbrem i hojností všech drahocenných věcí a že ti nic z toho není vzácné, přijmi z milosti Boží a z naší dobroty králov/ skou korunu, kterou ti odevzdáváme, i důstojnost královské moci a cti v svém panství!“ Po těch slovech dal přinésti zlatou korunu perlami a drahým kamením podivuhodně okrášlenou, jíž prý císař sám užíval o největších svátcích. Byv tedy z Boží milosti takovou poctou povýšen, slavný kníže Vladislav se vrátil s nesmírným jásotem a radostí svých lidí domů. Potom téhož roku v měsíci květnu táhli král a jeho bratr, kní/ že Děpolt, s císařem Fridrichem do Itálie proti Miláňanům, kteří tehdy uvalili na sebe těžký hněv císařův pro nepřátelské chování k měšťanům města Lodi a Noly.11 Císař se totiž rozhodl, že neodtáhne dříve s vojskem od města, až se pomstí svým ne přátelům po zásluze ohněm a mečem. Dlouho by trvalo líčit, kolik bitev tam čestně a vítězně, jako kdysi Juda Makabejský, svedl spolu se svými nejlepšími slavný a vpravdě oslavy hodný král Vladislav, jednak srážeje čela svých protivníků, jednak je stíhaje zezadu, jednak zase na ně zleva i zprava prudce doléhaje. Ale protože ve válečných zápasech výsledek vítězství velmi často bývá 24/25
A když se již počal ROK OD NAROZENÍ PÁNĚ 1158 radil se s knížaty říšskými, jak by se měl knížeti českému za jeho přičinění odvděčiti. Když tedy četní z nich tvrdili, že pokládají za příhodné, aby byl podle císařské štědrosti odměněn nejlepšími dary v zlatě a v stříbře, císař, řídě se velkodušnější radou, povolal k sobě knížete a oslovil ho těmito vznešenými slovy: „Stálost tvé statečnosti se nám velmi zalíbila, neboť i tvá upřímná věrnost vůči nám se stala samozřejmá celé říši, jak věrně, jak oddaně a jak vroucně miluješ stav náš, ano i celé říše, aby zůstal podle vůle Boží nedotčen, poněvadž jsi nikdy v nouzi naší neb i celé říše neváhal vystaviti život svůj a svých lidí v nebezpečenství. Majíce tedy tuto tvou vynikající statečnost na mysli a na srdci a přejíce si, abys i příště zachovával k naší císařské jasnosti nezměněnou věrnost, rozhodli jsme se podle naší štědrosti poctíti tebe ctí, které by sis sám přál. Poněvadž však víme, že tvá země oplývá zlatem, stříbrem i hojností všech drahocenných věcí a že ti nic z toho není vzácné, přijmi z milosti Boží a z naší dobroty králov/ skou korunu, kterou ti odevzdáváme, i důstojnost královské moci a cti v svém panství!“ Po těch slovech dal přinésti zlatou korunu perlami a drahým kamením podivuhodně okrášlenou, jíž prý císař sám užíval o největších svátcích. Byv tedy z Boží milosti takovou poctou povýšen, slavný kníže Vladislav se vrátil s nesmírným jásotem a radostí svých lidí domů. Potom téhož roku v měsíci květnu táhli král a jeho bratr, kní/ že Děpolt, s císařem Fridrichem do Itálie proti Miláňanům, kteří tehdy uvalili na sebe těžký hněv císařův pro nepřátelské chování k měšťanům města Lodi a Noly.11 Císař se totiž rozhodl, že neodtáhne dříve s vojskem od města, až se pomstí svým ne přátelům po zásluze ohněm a mečem. Dlouho by trvalo líčit, kolik bitev tam čestně a vítězně, jako kdysi Juda Makabejský, svedl spolu se svými nejlepšími slavný a vpravdě oslavy hodný král Vladislav, jednak srážeje čela svých protivníků, jednak je stíhaje zezadu, jednak zase na ně zleva i zprava prudce doléhaje. Ale protože ve válečných zápasech výsledek vítězství velmi často bývá 24/25
Strana 26
nejistý a rozmanité příhody sehrávají přitom rozličné a těžké proměny, neobešlo se to tam ani u něho bez ztráty některých jeho předních. Milánští měšťané tedy, pozorujíce jeho vynikající statečnost a ráznost, a protože byl císaři nejmilejší, vypravili k němu posly a vyprosili si u něho, aby byl prostředníkem mezi nimi a císařem stran nabídky čestného dostiučinění a uzavření míru. A jeho ochota, projevená moudrou radou a úsluhou, do pomohla měštanům řečeného města k míru. L. P. 1159 Biskup Daniel jel do Milána k císaři Fridrichovi a byl od něho laskavě a čestně přijat; ponechal si ho v své službě, kde byl zaměstnán úkoly císařovými i říšskými dvě léta. Zatím vznikl v Římě po smrti Anastasia 12, kněze stolice apoštolské, veliký rozkol a byli zvoleni od protivných stran na stolici apoštolskou dva, Alexandr a Viktor. K urovnání tohoto rozkolu byl vypra ven biskup Daniel do Ríma, aby se totiž oba osobně dostavili do synody císařovy a celé říše, že má ten dosáhnouti podle veřejí ného i kanonického zákona knížectví apoštolské stolice, kdo by ho byl hodnější. V té synodě přede všemi knížaty říše a sto pade/ sáti biskupy dosáhl ovšem vítězství práva Viktor a podle svorného usnesení a se všeobecným souhlasem vzal na se arcipastýřství apoštolské stolice. To tedy řádně skoncovav, biskup Daniel byl od císaře i od apoštolského vyznamenán mnohými poctami a po výšen na apoštolského legáta, odebral se pak ke králi Hunů [uherskému] a odtud se vrátil do vlastního sídla biskupství pražského roku od narození Páně 1160, dobře s pomocí Boží ve všem pořídiv. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1161 Dne 10. února Silvestr, opat sázavský, v dvacátém osmém roce své správy odešel z temnot tohoto tělesného kraje do vlasti věčného pobytu, aby obdržel za práci vezdejšího života odplatu blažené odměny. Muž v pěstování veškerých ctností i ušlechtilostí
nejistý a rozmanité příhody sehrávají přitom rozličné a těžké proměny, neobešlo se to tam ani u něho bez ztráty některých jeho předních. Milánští měšťané tedy, pozorujíce jeho vynikající statečnost a ráznost, a protože byl císaři nejmilejší, vypravili k němu posly a vyprosili si u něho, aby byl prostředníkem mezi nimi a císařem stran nabídky čestného dostiučinění a uzavření míru. A jeho ochota, projevená moudrou radou a úsluhou, do pomohla měštanům řečeného města k míru. L. P. 1159 Biskup Daniel jel do Milána k císaři Fridrichovi a byl od něho laskavě a čestně přijat; ponechal si ho v své službě, kde byl zaměstnán úkoly císařovými i říšskými dvě léta. Zatím vznikl v Římě po smrti Anastasia 12, kněze stolice apoštolské, veliký rozkol a byli zvoleni od protivných stran na stolici apoštolskou dva, Alexandr a Viktor. K urovnání tohoto rozkolu byl vypra ven biskup Daniel do Ríma, aby se totiž oba osobně dostavili do synody císařovy a celé říše, že má ten dosáhnouti podle veřejí ného i kanonického zákona knížectví apoštolské stolice, kdo by ho byl hodnější. V té synodě přede všemi knížaty říše a sto pade/ sáti biskupy dosáhl ovšem vítězství práva Viktor a podle svorného usnesení a se všeobecným souhlasem vzal na se arcipastýřství apoštolské stolice. To tedy řádně skoncovav, biskup Daniel byl od císaře i od apoštolského vyznamenán mnohými poctami a po výšen na apoštolského legáta, odebral se pak ke králi Hunů [uherskému] a odtud se vrátil do vlastního sídla biskupství pražského roku od narození Páně 1160, dobře s pomocí Boží ve všem pořídiv. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1161 Dne 10. února Silvestr, opat sázavský, v dvacátém osmém roce své správy odešel z temnot tohoto tělesného kraje do vlasti věčného pobytu, aby obdržel za práci vezdejšího života odplatu blažené odměny. Muž v pěstování veškerých ctností i ušlechtilostí
Strana 27
povahy skvěle vynikající a tak oddaný i cvičením v praxi jako lásce k teorii, že bylo jasně viděti, jak, ač dlel ještě jako člověk v těle, přece horoucností svého ducha stál již v nebesích. Byl zvláštním přítelem šetrnosti, takže odmítal skvostnější jídla nebo číše vína jako nějaké nezdravé látky, zato měl zálibu v prostém pokrmu a v čisté vodě říční; hostiny mocných pánů a všech svět ských osob zatracoval, a proto také nebyl u mnohých ve zvláštní oblibě, neboť se v takových věcech s nikým nepouštěl do spolku. O jeho chvalitebném způsobu života by se dalo sice mnoho vyprávěti jako o vzoru zbožného žití a o obrazu počestnosti, ale protože se pamatuji, že jsem se o tom již výše zčásti zmínil a hlavně že jsou v tom klášteře jeho veliká díla, která vydávají jasná svědectví o tom, jak horlivě usiloval o čest a úctu Boží, nechť to zde postačí. Jen tolik řeknu se souhlasem všech: stěží by bylo našlo to místo takého otce, jako byl Silvestr opat i mravy svými i žitím. Po jeho smrti nastoupil v opatství téhož roku volbou krále Vladislava a biskupa Daniela Božata, převor téhož místa; složil však v krátkém čase, totiž po průběhu jednoho roku, z vlastní vůle správu svého úřadu. Neboť dovršiv již třicet let pobytu v klášteře, tak se odcizil světskému hluku, že ani nedbal toho, aby aspoň věděl trochu toho, co se v světě děje, a proto se docela nic nevyznal v opatřování vnějších důchodů kláštera nebo v roz suzování pří obecného lidu. Kromě toho bylo mu na závadu několik těžkých chorob, takže sotva jen někdy, byť toho sebevětší potřeba vyžadovala, mohl vyjíti pro prospěch kostela za zdi kláštera. Udolán jsa těmito a podobnými obtížemi, po roce složil ze sebe břímě přijaté správy. Téhož roku vpadl kněžic Soběslav v noci se šedesáti ozbroje/ nými bojovníky do hradu Olomouce a skoro všechny, které tam zastihl, dal rozličným zhanobením potupit. O tom se ihned dotkla sluchu krále Vladislava letící pověst; ten, sebrav vojsko, oblehl řečený hrad, ale vida, že byl silnou hlídkou bojovníků jemu i jeho lidem vstup do hradu učiněn nepřístupným, uznal za obezřelejší raději chytrostí než bojem zkusiti mladistvou mysl knížete. Vyzval knížete skrze posly k míru, ba slíbil a stvrdil, že přijme 26/27
povahy skvěle vynikající a tak oddaný i cvičením v praxi jako lásce k teorii, že bylo jasně viděti, jak, ač dlel ještě jako člověk v těle, přece horoucností svého ducha stál již v nebesích. Byl zvláštním přítelem šetrnosti, takže odmítal skvostnější jídla nebo číše vína jako nějaké nezdravé látky, zato měl zálibu v prostém pokrmu a v čisté vodě říční; hostiny mocných pánů a všech svět ských osob zatracoval, a proto také nebyl u mnohých ve zvláštní oblibě, neboť se v takových věcech s nikým nepouštěl do spolku. O jeho chvalitebném způsobu života by se dalo sice mnoho vyprávěti jako o vzoru zbožného žití a o obrazu počestnosti, ale protože se pamatuji, že jsem se o tom již výše zčásti zmínil a hlavně že jsou v tom klášteře jeho veliká díla, která vydávají jasná svědectví o tom, jak horlivě usiloval o čest a úctu Boží, nechť to zde postačí. Jen tolik řeknu se souhlasem všech: stěží by bylo našlo to místo takého otce, jako byl Silvestr opat i mravy svými i žitím. Po jeho smrti nastoupil v opatství téhož roku volbou krále Vladislava a biskupa Daniela Božata, převor téhož místa; složil však v krátkém čase, totiž po průběhu jednoho roku, z vlastní vůle správu svého úřadu. Neboť dovršiv již třicet let pobytu v klášteře, tak se odcizil světskému hluku, že ani nedbal toho, aby aspoň věděl trochu toho, co se v světě děje, a proto se docela nic nevyznal v opatřování vnějších důchodů kláštera nebo v roz suzování pří obecného lidu. Kromě toho bylo mu na závadu několik těžkých chorob, takže sotva jen někdy, byť toho sebevětší potřeba vyžadovala, mohl vyjíti pro prospěch kostela za zdi kláštera. Udolán jsa těmito a podobnými obtížemi, po roce složil ze sebe břímě přijaté správy. Téhož roku vpadl kněžic Soběslav v noci se šedesáti ozbroje/ nými bojovníky do hradu Olomouce a skoro všechny, které tam zastihl, dal rozličným zhanobením potupit. O tom se ihned dotkla sluchu krále Vladislava letící pověst; ten, sebrav vojsko, oblehl řečený hrad, ale vida, že byl silnou hlídkou bojovníků jemu i jeho lidem vstup do hradu učiněn nepřístupným, uznal za obezřelejší raději chytrostí než bojem zkusiti mladistvou mysl knížete. Vyzval knížete skrze posly k míru, ba slíbil a stvrdil, že přijme 26/27
Strana 28
podmínku míru, jakou by on chtěl. Kníže tedy, jako beránek nejprostší, na nic zlého nepomýšleje, vešel králi do rukou, mír a podmínka míru byly stvrzeny svátostí přísahy. Zde přísahal Jan, biskup moravský, onde všichni předáci čeští, tak jak král kázal, na utvrzení míru a důvěry. Ale kde je důvěra? Přísahy jsou porušeny, úmluva o mír uvedena vniveč, je jat a uvržen do pout kníže výtečné ušlechtilosti a na velmi pevném hradě Přimdě uvězněn pod nejpřísnější stráží k dlouhému trápení. 13 ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1162 * Diahogerum, liber I., c. IV. Za souhlasu božské milosti a přičiněním krále Vladislava a též pana biskupa Daniela ujal se opat Regnard správy kláštera Sázavské ho. On zprvu spravoval velmi poctivě klášter želivský a svou prací jej velmi zvelebil rozličnými statky. Ale v prvním roce vysvěcení biskupa Daniela povstali někteří ničemní lidé proti tomuto opatovi, muži ctihodnému, a co si jen mohli zlého o něm vy mysliti, neostýchali se častým a neslušným donášením namlouvati do uší biskupových, a poněvadž, jak praví svatý Rehoř, do mysli mnohými věcmi zaměstnané snadno se vkrádají pochlebníci*, biskup uvěřil jejich myšlenkám jako pravdě. Ihned byl ctihodný muž Regnard bez kanonického slyšení, neusvědčen od žalobců ani od právních svědků, a aniž se přiznal k vině mu přičítané, zbaven hodnosti opatské a vypuzen z kláštera s veškerým jemu milým sborem. Je opravdu podivné, že takový muž, jako byl pan biskup, mohl vydati tak krutý a unáhlený rozsudek proti pastýři i proti stádu a že se rozhodl docela nikoho nešetřiti pro obvinění jediného člověka, leč asi, jak se již tehdy někteří domýšleli a jak to i potom potvrdil výsledek, že to učinil pod tou záminkou, aby k onomu místu dopomohl některým řeholníkům řádu augustiniánů14, přivolaným z cizích národů. Řečený pan Regnard pak ve čtrnáctém roce po sesazení ze své správy, když Hospodin milostivě shlédl na jeho utrpení a trpělivost, byl ustanoven opatem kláštera Sázavského. Byl rodem z Met, velmi rozumný správce mnišského života, nadaný vděkem lásky a přívětivosti, v ctnosti pokory a mírnosti vzor stálosti,
podmínku míru, jakou by on chtěl. Kníže tedy, jako beránek nejprostší, na nic zlého nepomýšleje, vešel králi do rukou, mír a podmínka míru byly stvrzeny svátostí přísahy. Zde přísahal Jan, biskup moravský, onde všichni předáci čeští, tak jak král kázal, na utvrzení míru a důvěry. Ale kde je důvěra? Přísahy jsou porušeny, úmluva o mír uvedena vniveč, je jat a uvržen do pout kníže výtečné ušlechtilosti a na velmi pevném hradě Přimdě uvězněn pod nejpřísnější stráží k dlouhému trápení. 13 ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1162 * Diahogerum, liber I., c. IV. Za souhlasu božské milosti a přičiněním krále Vladislava a též pana biskupa Daniela ujal se opat Regnard správy kláštera Sázavské ho. On zprvu spravoval velmi poctivě klášter želivský a svou prací jej velmi zvelebil rozličnými statky. Ale v prvním roce vysvěcení biskupa Daniela povstali někteří ničemní lidé proti tomuto opatovi, muži ctihodnému, a co si jen mohli zlého o něm vy mysliti, neostýchali se častým a neslušným donášením namlouvati do uší biskupových, a poněvadž, jak praví svatý Rehoř, do mysli mnohými věcmi zaměstnané snadno se vkrádají pochlebníci*, biskup uvěřil jejich myšlenkám jako pravdě. Ihned byl ctihodný muž Regnard bez kanonického slyšení, neusvědčen od žalobců ani od právních svědků, a aniž se přiznal k vině mu přičítané, zbaven hodnosti opatské a vypuzen z kláštera s veškerým jemu milým sborem. Je opravdu podivné, že takový muž, jako byl pan biskup, mohl vydati tak krutý a unáhlený rozsudek proti pastýři i proti stádu a že se rozhodl docela nikoho nešetřiti pro obvinění jediného člověka, leč asi, jak se již tehdy někteří domýšleli a jak to i potom potvrdil výsledek, že to učinil pod tou záminkou, aby k onomu místu dopomohl některým řeholníkům řádu augustiniánů14, přivolaným z cizích národů. Řečený pan Regnard pak ve čtrnáctém roce po sesazení ze své správy, když Hospodin milostivě shlédl na jeho utrpení a trpělivost, byl ustanoven opatem kláštera Sázavského. Byl rodem z Met, velmi rozumný správce mnišského života, nadaný vděkem lásky a přívětivosti, v ctnosti pokory a mírnosti vzor stálosti,
Strana 29
Roudnický rukopis Kosmovy kroniky, fol. 120a. &monaſ Oasch ſvnendilcempßu'dco Suoßiádum ym ayw ope mormſáteſſeqiu cj alh dneknkio pēmetdefimiy &Gyß nßßfiluls eig wſ�im= cmorzpmgncz pboßemiá Hytae/ eznaßo vále�uw án neo ſne geſia vepkedt Hoiámmowich AMae c�e vogct Pyákċdm kr�yßápranchonatc okmſeo kiſeeuk Anesy Yáiɇbnś cs vegnanie Twegno komanbⱥvegkcowiká i Soßemna pnaynee DuerGoßeſki SAiev 9i/Hency Bone mɇmori obmácenſs epuß ßaßlad ná gie iezo/ákiiß wderat ſyſzpukⱥ niee ſuſkpelat á ikwßnd Wmeymßve kravna vách (2aboiceć beány eſu caemáh gi ceters nitr OuiSine cß wepozeßat memozaeh duetz boßymis ſnoná ßomem iác2 Aawi orBmg Rno Once ibrem deßlioyſáaeJaz pio Mſkres wcdyſkio wnod yweſia nbiaſſuhacheáe ſlePlut vele Conradiſiaeif exerpta gcßozenione refkiu ci noná e�iey liono Iaume áeßim enigenies fbe rach nemiſſma wmonte Givágow ynit kto noie wnß wy owonieoyby Auny 9 áž Cyeknißy opiimew oßabaiiig epaß whnmy mfiniaáoy w dmandⱥ Andeciz Hoſſeire Agioſob/wes ylhcp refzat ZPwio qued MſuáHliqua) voRgukoo tmpißewiſeticonepvɇ monſkonſa le ckros my de áſſee ma �ordimele máßiſkrnd nii /wegſáás Mw ca bia dekßezene Myrß ßibakowß mnánimi notv miſċeit deGtewveſh JomS vheno peſulanert ceynde che 2ns o9y v Reee noOr Sinen magne Mfenebar sel elme Tpwidſtáto MT owißy ecſys w ozdkiß zmeyae Ytee= venß Eeo que nMny ßaonleReßabeeTweágrone ſeaade Culy enſuani�mo śweti odce pnopies kvaz m Miáy gan= Sebant Cas findać nonaß zPſonás adiniß enonix as ßvacvin y dinciai fnapſnááqnoßć iſufimdAwec Ae�c mo ſemo�homgeneko penedneſnapus Rapuß Semaeſz weken� eáe zSpiepóſe kniy teno wnißendut ofitnka omielßeeśenß ßplßá ne niegvend eßⱥ premonéatzzde ſWetawi Weedoro veko ſpoſr nie deoykeny no widat ni ßys guew mãduus.Acep.ſz kumpus/ſáfycHno 6.9e/ rakvonipHeA á6kas M.Az eßpárofiſat w Ggemia pvagwny beme Senoceſſȧjanez MeiuleHſreycone kyec= áinSp vezanras Sinliene Gi niemcan ccoeſaRoau tezeſio �ſcHyoni wnenw Hiukoſpawce m ekeim Rynea dwby y bo ánni kvulo Sew ſpo�iy buctcea Bnonßſec tnen) áoⱥ. wá Rad6o c Reeák einom? bezl pu= dny Gośeſony Ráwie ca/ cetimiß/ßpoſgſmis ibee N eedwe lyſkenvelAdá boptno 7seidiwnhity ßnemcp o9mandk&abfirdnwpmezpanaß geſhmna gulkd deny bezyPma6 ABaß Gwaßonicnke Pnik nſwwek wi�one neer ſußoycij :ßrbuni�allz krſcecbekie oig puwlkio more ydefknawɇ Hȧoß nocat/ Cym/ßßyái wßnia vanon zerſido mluous okænir dincoc' SeRáitey quas Dnocte pſon= Frngon , ao0as1 m bpneabaefeczßioczamomwa in�ijm guyyſecieſep TmOio can Mieor laſuat Anjws quidOßon Bile afu y
Roudnický rukopis Kosmovy kroniky, fol. 120a. &monaſ Oasch ſvnendilcempßu'dco Suoßiádum ym ayw ope mormſáteſſeqiu cj alh dneknkio pēmetdefimiy &Gyß nßßfiluls eig wſ�im= cmorzpmgncz pboßemiá Hytae/ eznaßo vále�uw án neo ſne geſia vepkedt Hoiámmowich AMae c�e vogct Pyákċdm kr�yßápranchonatc okmſeo kiſeeuk Anesy Yáiɇbnś cs vegnanie Twegno komanbⱥvegkcowiká i Soßemna pnaynee DuerGoßeſki SAiev 9i/Hency Bone mɇmori obmácenſs epuß ßaßlad ná gie iezo/ákiiß wderat ſyſzpukⱥ niee ſuſkpelat á ikwßnd Wmeymßve kravna vách (2aboiceć beány eſu caemáh gi ceters nitr OuiSine cß wepozeßat memozaeh duetz boßymis ſnoná ßomem iác2 Aawi orBmg Rno Once ibrem deßlioyſáaeJaz pio Mſkres wcdyſkio wnod yweſia nbiaſſuhacheáe ſlePlut vele Conradiſiaeif exerpta gcßozenione refkiu ci noná e�iey liono Iaume áeßim enigenies fbe rach nemiſſma wmonte Givágow ynit kto noie wnß wy owonieoyby Auny 9 áž Cyeknißy opiimew oßabaiiig epaß whnmy mfiniaáoy w dmandⱥ Andeciz Hoſſeire Agioſob/wes ylhcp refzat ZPwio qued MſuáHliqua) voRgukoo tmpißewiſeticonepvɇ monſkonſa le ckros my de áſſee ma �ordimele máßiſkrnd nii /wegſáás Mw ca bia dekßezene Myrß ßibakowß mnánimi notv miſċeit deGtewveſh JomS vheno peſulanert ceynde che 2ns o9y v Reee noOr Sinen magne Mfenebar sel elme Tpwidſtáto MT owißy ecſys w ozdkiß zmeyae Ytee= venß Eeo que nMny ßaonleReßabeeTweágrone ſeaade Culy enſuani�mo śweti odce pnopies kvaz m Miáy gan= Sebant Cas findać nonaß zPſonás adiniß enonix as ßvacvin y dinciai fnapſnááqnoßć iſufimdAwec Ae�c mo ſemo�homgeneko penedneſnapus Rapuß Semaeſz weken� eáe zSpiepóſe kniy teno wnißendut ofitnka omielßeeśenß ßplßá ne niegvend eßⱥ premonéatzzde ſWetawi Weedoro veko ſpoſr nie deoykeny no widat ni ßys guew mãduus.Acep.ſz kumpus/ſáfycHno 6.9e/ rakvonipHeA á6kas M.Az eßpárofiſat w Ggemia pvagwny beme Senoceſſȧjanez MeiuleHſreycone kyec= áinSp vezanras Sinliene Gi niemcan ccoeſaRoau tezeſio �ſcHyoni wnenw Hiukoſpawce m ekeim Rynea dwby y bo ánni kvulo Sew ſpo�iy buctcea Bnonßſec tnen) áoⱥ. wá Rad6o c Reeák einom? bezl pu= dny Gośeſony Ráwie ca/ cetimiß/ßpoſgſmis ibee N eedwe lyſkenvelAdá boptno 7seidiwnhity ßnemcp o9mandk&abfirdnwpmezpanaß geſhmna gulkd deny bezyPma6 ABaß Gwaßonicnke Pnik nſwwek wi�one neer ſußoycij :ßrbuni�allz krſcecbekie oig puwlkio more ydefknawɇ Hȧoß nocat/ Cym/ßßyái wßnia vanon zerſido mluous okænir dincoc' SeRáitey quas Dnocte pſon= Frngon , ao0as1 m bpneabaefeczßioczamomwa in�ijm guyyſecieſep TmOio can Mieor laſuat Anjws quidOßon Bile afu y
Strana 30
Tropář děkana Víta, fol. 1a. v QOGOOMINE. A v „ DyRice-me muerua w „17. Imi a-erfvoce gu a-tu ef ve— ve w S. ST S. — . M . „ . — ul ſalutariſ me— uſ er w suſhnui to—ta di e. Z Deſpice mme & nuſerere me i vomu— — E . — 1 s ne cuſtoc ammam me am everi pe- me non * ſe M. 1 1 s. * confundar quo— ni am i� uio cauy w: Iym - „ . at 5es v. 6 4 Ayi. . ofert. De us tuouertens. �. A f A F fJ mu ne ter—
Tropář děkana Víta, fol. 1a. v QOGOOMINE. A v „ DyRice-me muerua w „17. Imi a-erfvoce gu a-tu ef ve— ve w S. ST S. — . M . „ . — ul ſalutariſ me— uſ er w suſhnui to—ta di e. Z Deſpice mme & nuſerere me i vomu— — E . — 1 s ne cuſtoc ammam me am everi pe- me non * ſe M. 1 1 s. * confundar quo— ni am i� uio cauy w: Iym - „ . at 5es v. 6 4 Ayi. . ofert. De us tuouertens. �. A f A F fJ mu ne ter—
Strana 31
ve všeliké jemnosti mravů schopný srovnání s nejlepšími. Velmi bděle pečoval o to, aby se stavěl na ochranu svých lidí, v mluvení pravdy nemohla mu ani královská vznešenost, ani moc knížecí nahnati strachu ani ostychu; jeho ducha nezměkčovalo ani štěstí k liché radosti, ani ho neštěstí nesklánělo do škodlivého smutku; byl mužem, který ve všech svých osudech jevil stále touž veselou tvář. Celý sbor hleděl spravovati spíše láskou než strachem; neboť se tak oddal pokoře, že ač byl nade všechny důstojnější a vzneše/ nější, ve všech svých skutcích osvědčoval pokoru. Také k hrubým pracím nebylo nad něj muže ochotnějšího, čilejšího, účinlivějšího; dovedl malovat a vyřezávat jakékoli obrazy ze dřeva, z kosti nebo z rozličných druhů kovů, také nebyl neznalý v umění kovářském, jakož i ve všem díle, které se dělává ze skla. 31
ve všeliké jemnosti mravů schopný srovnání s nejlepšími. Velmi bděle pečoval o to, aby se stavěl na ochranu svých lidí, v mluvení pravdy nemohla mu ani královská vznešenost, ani moc knížecí nahnati strachu ani ostychu; jeho ducha nezměkčovalo ani štěstí k liché radosti, ani ho neštěstí nesklánělo do škodlivého smutku; byl mužem, který ve všech svých osudech jevil stále touž veselou tvář. Celý sbor hleděl spravovati spíše láskou než strachem; neboť se tak oddal pokoře, že ač byl nade všechny důstojnější a vzneše/ nější, ve všech svých skutcích osvědčoval pokoru. Také k hrubým pracím nebylo nad něj muže ochotnějšího, čilejšího, účinlivějšího; dovedl malovat a vyřezávat jakékoli obrazy ze dřeva, z kosti nebo z rozličných druhů kovů, také nebyl neznalý v umění kovářském, jakož i ve všem díle, které se dělává ze skla. 31
Strana 32
Strana 33
POKRAČOVÁNÍ KOSMOVY KRONIKY podle kapitulního rukopisu G 5 V několika mladších rukopisech se dochoval text navazující na Kosmovu kroniku a sahající až do osmdesátých let 13. sto/ letí, kdy je celé dílo uzavřeno stručným přehledem, zahrnu/ jícím i kroniku Kosmovu. Toto Kosmovo pokračování má dvě základní části: letopis tzv. Kanovníka vyšehradského, na/ vazující bezprostředně na kroniku Kosmovu, a delší, poněkud nesouvislý text, na/ zývaný v historiografii obecně Druhé pokračování Kosmovo. Skutečnost, že Druhé pokračo/ vání navazuje na První, tj. na tzv. Kanovníka vyšehradského, a tvoří tak jeden celek s ním i s kronikou Kosmovou, zdů/ vodňuje dostatečně vydání celého Kosmova pokračování, tak jak se dochovalo v nejstar/ ším známém rukopisu (tj. v kapitulním rukopisu G 5). Nesourodost Druhého po/ kračování vedla k pokusům o rozlišení „„původních““ análů a kronik, z nichž vzniklo. Tak se stalo, že byly v českém pře/ kladu publikovány jen ty jeho části, které se vyznačovaly vysokou literární úrovní, ale nikdy Druhé pokračování jako ucelený historický pramen. Ale ani dostupné a dosud běžně užívané latinské edice nezachy/ cují text Druhého pokračování v jeho původní podobě. Když šlo o vydání českého překladu Druhého pokračování, bylo nutné obrátit se k nejstaršímu rukopisu a podle něho uspo/ řádat celý text. Jsme si vědomi, že Druhé pokračování je kom/ pilací. Nikdo však již neoddělí a nezrekonstruuje původní pra/ meny, z nichž vzniklo. Proto považujeme za nejvhodnější postup nezkreslovat toto dílo ještě dodatečným členěním, ale zachovat je tak, jak nám je odkázala minulost. Pořadí a znění zápisů ponecháváme přesně podle kapitulního rukopisu G 5 a jen v poznámkách uvádíme do/ datky jiných rukopisů, kterých je ostatně jen několik. Je samo/ zřejmé, že tato zásada neplatí v těch případech, kdy je na/ prosto jasné, že kapitulní rukopis má chybný text (tam, kde jsou zjevné písařské chyby, především vynechání části textu, a tím porušení jeho smyslu).
POKRAČOVÁNÍ KOSMOVY KRONIKY podle kapitulního rukopisu G 5 V několika mladších rukopisech se dochoval text navazující na Kosmovu kroniku a sahající až do osmdesátých let 13. sto/ letí, kdy je celé dílo uzavřeno stručným přehledem, zahrnu/ jícím i kroniku Kosmovu. Toto Kosmovo pokračování má dvě základní části: letopis tzv. Kanovníka vyšehradského, na/ vazující bezprostředně na kroniku Kosmovu, a delší, poněkud nesouvislý text, na/ zývaný v historiografii obecně Druhé pokračování Kosmovo. Skutečnost, že Druhé pokračo/ vání navazuje na První, tj. na tzv. Kanovníka vyšehradského, a tvoří tak jeden celek s ním i s kronikou Kosmovou, zdů/ vodňuje dostatečně vydání celého Kosmova pokračování, tak jak se dochovalo v nejstar/ ším známém rukopisu (tj. v kapitulním rukopisu G 5). Nesourodost Druhého po/ kračování vedla k pokusům o rozlišení „„původních““ análů a kronik, z nichž vzniklo. Tak se stalo, že byly v českém pře/ kladu publikovány jen ty jeho části, které se vyznačovaly vysokou literární úrovní, ale nikdy Druhé pokračování jako ucelený historický pramen. Ale ani dostupné a dosud běžně užívané latinské edice nezachy/ cují text Druhého pokračování v jeho původní podobě. Když šlo o vydání českého překladu Druhého pokračování, bylo nutné obrátit se k nejstaršímu rukopisu a podle něho uspo/ řádat celý text. Jsme si vědomi, že Druhé pokračování je kom/ pilací. Nikdo však již neoddělí a nezrekonstruuje původní pra/ meny, z nichž vzniklo. Proto považujeme za nejvhodnější postup nezkreslovat toto dílo ještě dodatečným členěním, ale zachovat je tak, jak nám je odkázala minulost. Pořadí a znění zápisů ponecháváme přesně podle kapitulního rukopisu G 5 a jen v poznámkách uvádíme do/ datky jiných rukopisů, kterých je ostatně jen několik. Je samo/ zřejmé, že tato zásada neplatí v těch případech, kdy je na/ prosto jasné, že kapitulní rukopis má chybný text (tam, kde jsou zjevné písařské chyby, především vynechání části textu, a tím porušení jeho smyslu).
Strana 34
Strana 35
LÉTA PÁNĚ 1256 Pan Konrád, arcibiskup kolínský, přijal fraternitu v kostele na hoře Sion [Strahov], totiž v den blahoslavené Marie Magdalény [22. července], a s ním i jiní urození muži, totiž pan probošt Jindřich de Sefflica, Filip, hrabě z Falkenštejna, Jindřich, hrabě z Virneburku, Verner, hrabě z Bolantu, Dětřich, urozený z Milendunku, Gottfried, notář arcibiskupův, a jiní urození. Téhož roku řečený arcibiskup Konrád udělil dříve jmenova/ nému klášteru Strahovskému v den svatého Vavřince [10. srpna] tento odpustek: totiž v den vysvěcení kostela, na všechny svátky blahoslavené Panny Marie, na den blahoslaveného Augustina biskupa a blahoslavené Marie Magdalény a v oktávu těchto svátků jeden rok a čtyřicet dní, a to se svolením pana Mikuláše, biskupa pražského. A tyto odpustky mají trvat na věky. Téhož roku bylo přineseno tělo jedné z jedenácti tisíc čistých svatých panen z Kolína a bylo umístěno v kostele na hoře Sion.
LÉTA PÁNĚ 1256 Pan Konrád, arcibiskup kolínský, přijal fraternitu v kostele na hoře Sion [Strahov], totiž v den blahoslavené Marie Magdalény [22. července], a s ním i jiní urození muži, totiž pan probošt Jindřich de Sefflica, Filip, hrabě z Falkenštejna, Jindřich, hrabě z Virneburku, Verner, hrabě z Bolantu, Dětřich, urozený z Milendunku, Gottfried, notář arcibiskupův, a jiní urození. Téhož roku řečený arcibiskup Konrád udělil dříve jmenova/ nému klášteru Strahovskému v den svatého Vavřince [10. srpna] tento odpustek: totiž v den vysvěcení kostela, na všechny svátky blahoslavené Panny Marie, na den blahoslaveného Augustina biskupa a blahoslavené Marie Magdalény a v oktávu těchto svátků jeden rok a čtyřicet dní, a to se svolením pana Mikuláše, biskupa pražského. A tyto odpustky mají trvat na věky. Téhož roku bylo přineseno tělo jedné z jedenácti tisíc čistých svatých panen z Kolína a bylo umístěno v kostele na hoře Sion.
Strana 36
Strana 37
LETOPIS tw. KANOVNÍKA VYŠEHRADSKÉHO
LETOPIS tw. KANOVNÍKA VYŠEHRADSKÉHO
Strana 38
Strana 39
ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1126 Řečený Soběslav přijel na Moravu, a odňav Otovi úděl Oldřichův, dosadil zase Oldřichova syna Vratislava na otcovský stolec. Ota, kníže moravský, navštívil Lotara v Řezně. Soběslav poplenil Otovu část Moravy. Téhož roku, dne 2. ledna, bylo viděti na úsvitě znamení blesku: někteří je viděli před narozením Páně, někteří v předvečer narození Páně, ale zřetelně je bylo viděti v noci na den svatého Štěpána prvomučedníka. Té zimy pomřelo mnoho lidí a napadalo takové množství sněhu, jaké prý žádný člověk neviděl. Dne 16. února byla zátopa a led nadělal škody na mnohých věcech. Tu Lotar, král saský, byv sveden od Oty, knížete moravského, a nadmut velikou pýchou a lakotou po penězích, též zlobou a ničemností, táhl se svým vojskem proti Čechům a dorazil k hradu jménem Chlumec. Tam kníže Soběslav s pomocí Boží a se svou družinou pobil dne 18. února pět set jejich šlechticů, štíto/ noše v to nečítaje; mezi nimi padl řečený kníže Ota. A v tak veliké bitvě zahynuli jen tři Slované; králi pak saskému s ostatními So/ běslav odpustil a propustil ho v pokoji. A tak se pan Soběslav a Čechové s velikou ctí a slávou bez úrazu vrátili. I nastala nevýslov ná radost mezi duchovními i světskými v celé rodině svatého Václava, protože se ani otcům našim, ani dědům a pradědům ne dostalo takové cti, jakou nám všemohoucí Bůh ze své milosti udělil a svou pravicí a spravedlivým soudem nepřátele přemohl. Amen. Nechci však, aby vám, otcové a matky, ušlo, co jsem slyšel, zvěstuji vám pravdu o pomoci Boha všemohoucího, kterou vidělo skoro obojí vojsko: před počátkem bitvy mezi Sasy a Čechy letěl toho dne orel a křičel nad Sasy, vyhlížeje si z vnuknutí Božího již předem jejich mrtvoly; též bylo slyšeti zvonící zvon. A dále: když na sto předáků českých i proboštů a kaplanů hlídalo, stojíce dokola, kopí svatého Václava, mezi nimi jeden kaplan ctnostný, urozený, jménem Vít, jenž držel kopí řečeného světce, jak je zvykem, oděn jsa v brnění a přilbu jako Achilles, zvolal slze radostí na své: „Druhové a bratří, buďte stálí, neboť nad hrotem posvátného kopí vidím svatého Václava, an, sedě na bílém koni 3 9
ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1126 Řečený Soběslav přijel na Moravu, a odňav Otovi úděl Oldřichův, dosadil zase Oldřichova syna Vratislava na otcovský stolec. Ota, kníže moravský, navštívil Lotara v Řezně. Soběslav poplenil Otovu část Moravy. Téhož roku, dne 2. ledna, bylo viděti na úsvitě znamení blesku: někteří je viděli před narozením Páně, někteří v předvečer narození Páně, ale zřetelně je bylo viděti v noci na den svatého Štěpána prvomučedníka. Té zimy pomřelo mnoho lidí a napadalo takové množství sněhu, jaké prý žádný člověk neviděl. Dne 16. února byla zátopa a led nadělal škody na mnohých věcech. Tu Lotar, král saský, byv sveden od Oty, knížete moravského, a nadmut velikou pýchou a lakotou po penězích, též zlobou a ničemností, táhl se svým vojskem proti Čechům a dorazil k hradu jménem Chlumec. Tam kníže Soběslav s pomocí Boží a se svou družinou pobil dne 18. února pět set jejich šlechticů, štíto/ noše v to nečítaje; mezi nimi padl řečený kníže Ota. A v tak veliké bitvě zahynuli jen tři Slované; králi pak saskému s ostatními So/ běslav odpustil a propustil ho v pokoji. A tak se pan Soběslav a Čechové s velikou ctí a slávou bez úrazu vrátili. I nastala nevýslov ná radost mezi duchovními i světskými v celé rodině svatého Václava, protože se ani otcům našim, ani dědům a pradědům ne dostalo takové cti, jakou nám všemohoucí Bůh ze své milosti udělil a svou pravicí a spravedlivým soudem nepřátele přemohl. Amen. Nechci však, aby vám, otcové a matky, ušlo, co jsem slyšel, zvěstuji vám pravdu o pomoci Boha všemohoucího, kterou vidělo skoro obojí vojsko: před počátkem bitvy mezi Sasy a Čechy letěl toho dne orel a křičel nad Sasy, vyhlížeje si z vnuknutí Božího již předem jejich mrtvoly; též bylo slyšeti zvonící zvon. A dále: když na sto předáků českých i proboštů a kaplanů hlídalo, stojíce dokola, kopí svatého Václava, mezi nimi jeden kaplan ctnostný, urozený, jménem Vít, jenž držel kopí řečeného světce, jak je zvykem, oděn jsa v brnění a přilbu jako Achilles, zvolal slze radostí na své: „Druhové a bratří, buďte stálí, neboť nad hrotem posvátného kopí vidím svatého Václava, an, sedě na bílém koni 3 9
Strana 40
a oděn bílým rouchem, bojuje za nás; i vy vizte!“ Oni pak užaslí hleděli sem i tam, ale nic neviděli, protože ne všem, nýbrž jen hodným toho bylo popřáno od Boha viděti ten zázrak. I truchlili, slzeli, z celého srdce vzdychali k Bohu, oči a ruce vzpínali k nebi a tak dlouho volali Kyrie eleison, až všemohoucí Bůh ze svého milosrdenství a svým svatým poslem Václavem, naším ochráncem, porazil nepřátele naše. Amen. Kníže Soběslav, jenž všechny přípravy k boji zařídil, poslal svého kaplana, té věci znalého, do vsi, která se nazývá Vrbčany; ten nalezl na stěně kostela praporec svatého Vojtěcha biskupa, i byl zavěšen na kopí svatého Václava mučedníka v čas bitvy proti Sasům, kde Bůh je přemohl. Amen. Téhož roku, dne 3. října, Zdík, byv zvolen biskupem na stolec olomoucký podle ustanovení kánonu, byl vysvěcen od svého arcibiskupa mohučského a při svěcení, odloživ barbarské jméno, byl zván Jindřich. Téhož roku se sešli kníže Soběslav a uherský král Štěpán k rokování a dali si navzájem dary. Soběslav, navrátiv se domů, zajal Břetislava a v poutech ho dal dovézti na hrad jménem Donín. Téhož roku pomřelo hladem na celém světě mnoho lidí. Pak byl Břetislav po třech měsících uvržen do vězení na hradě Jaroměři. Toho času Čechové přestavěli některá opevnění, která se slovansky nazývají Přimda, Zhořelec a Tachov. Také během toho času Soběslav, kníže nejjasnější, znovu postavil zbořenou kapli, zvanou na hoře Řípu, a Zdík, ctihodný biskup svatého kostela olomouckého, když bylo kapli obnoveno dřívější právo nadání, s největší uctivostí ji posvětil. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1127 Dne 23. února byla nalezena v hradu Hnězdně hlava svatého Vojtěcha mučedníka a biskupa právě v tom místě, kde byl tento mučedník mučednictvím korunován a pohřben. Soběslav, kníže český, byl pak toho času smířen s německým králem Lotarem a z náklonnosti a z úcty k němu oblehl hrad Norimberk s velikou
a oděn bílým rouchem, bojuje za nás; i vy vizte!“ Oni pak užaslí hleděli sem i tam, ale nic neviděli, protože ne všem, nýbrž jen hodným toho bylo popřáno od Boha viděti ten zázrak. I truchlili, slzeli, z celého srdce vzdychali k Bohu, oči a ruce vzpínali k nebi a tak dlouho volali Kyrie eleison, až všemohoucí Bůh ze svého milosrdenství a svým svatým poslem Václavem, naším ochráncem, porazil nepřátele naše. Amen. Kníže Soběslav, jenž všechny přípravy k boji zařídil, poslal svého kaplana, té věci znalého, do vsi, která se nazývá Vrbčany; ten nalezl na stěně kostela praporec svatého Vojtěcha biskupa, i byl zavěšen na kopí svatého Václava mučedníka v čas bitvy proti Sasům, kde Bůh je přemohl. Amen. Téhož roku, dne 3. října, Zdík, byv zvolen biskupem na stolec olomoucký podle ustanovení kánonu, byl vysvěcen od svého arcibiskupa mohučského a při svěcení, odloživ barbarské jméno, byl zván Jindřich. Téhož roku se sešli kníže Soběslav a uherský král Štěpán k rokování a dali si navzájem dary. Soběslav, navrátiv se domů, zajal Břetislava a v poutech ho dal dovézti na hrad jménem Donín. Téhož roku pomřelo hladem na celém světě mnoho lidí. Pak byl Břetislav po třech měsících uvržen do vězení na hradě Jaroměři. Toho času Čechové přestavěli některá opevnění, která se slovansky nazývají Přimda, Zhořelec a Tachov. Také během toho času Soběslav, kníže nejjasnější, znovu postavil zbořenou kapli, zvanou na hoře Řípu, a Zdík, ctihodný biskup svatého kostela olomouckého, když bylo kapli obnoveno dřívější právo nadání, s největší uctivostí ji posvětil. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1127 Dne 23. února byla nalezena v hradu Hnězdně hlava svatého Vojtěcha mučedníka a biskupa právě v tom místě, kde byl tento mučedník mučednictvím korunován a pohřben. Soběslav, kníže český, byl pak toho času smířen s německým králem Lotarem a z náklonnosti a z úcty k němu oblehl hrad Norimberk s velikou
Strana 41
mocí vojenskou a zpustošil a vypálil Bavorsko skoro až k Dunaji. Po deseti nedělích, vykonav svůj úkol, vrátil se s velikou nádherou a slávou domů. Bavoři však a Sasové, rozpáleni hněvem a zlobou, ustanovili si vévodu Konráda za krále a způsobili tak bohužel v říši nejnovější zmatek, horší dřívějšího. ROKU OD NAROZENÍ PÁNÉ 1128 O velikonocích zdvihl král Lotar z vody křtu syna knížete Soběslava a stali se důvěrnými přáteli; tomuto dítěti po biřmování slíbil syn Viprechtův po svém dožití před saskými předáky tam přítomnými celé své léno.15 Téhož roku podnikl Soběslav výpravu na pomoc svému kmotru, králi Lotarovi, proti králi Konrádovi; ... druhého dne se vrátil domů s díků činěním. Zanedlouho potom byl pak Konrád, syn Litoltův, zajat od Soběslava a uvězněn v domě kostela vyše hradského. Léto bylo suché. Téhož roku bylo mnoho českých předáků* od knížete Soběslava jato a uvrženo do pout a do vězení. Břetislav byl odvezen na hrad Děčín a Konrád k Jindřichovi, synu Viprechtovu. Téhož roku dne 9. Novembris a slovansky prosince16 bylo červené zatmění měsíce; chci podotknouti, že někteří z něho viděli srpek, jenž zůstal, sem tam se zmítaje, až zapadl. A mnoho hvězd jej obklopilo, jedna z nich obletěla měsíc, druhá se pustila na sever. Po desíti dnech objevila se na noc rudá znamení na severním nebi. * V rkp. G 5 je výraz principes, tj. knížata. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1129 Vratislav, syn Oldřichův, byl jat Soběslavem a potom poslán do vyhnanství. Hrad Kladsko byl od Soběslava obnoven a opevněn. Téhož roku obnovil kníže Soběslav kostel vyšehradský, jejž jeho otec, král Vratislav blahoslavené paměti, vystavěl za duši svou i své choti a svého potomstva se svolením a z moci nejslav nějšího papeže Alexandra a sedmdesáti dvou otců; řečený biskup svaté církve římské poslal k potvrzení důstojnosti toho posvátného 40/ 41
mocí vojenskou a zpustošil a vypálil Bavorsko skoro až k Dunaji. Po deseti nedělích, vykonav svůj úkol, vrátil se s velikou nádherou a slávou domů. Bavoři však a Sasové, rozpáleni hněvem a zlobou, ustanovili si vévodu Konráda za krále a způsobili tak bohužel v říši nejnovější zmatek, horší dřívějšího. ROKU OD NAROZENÍ PÁNÉ 1128 O velikonocích zdvihl král Lotar z vody křtu syna knížete Soběslava a stali se důvěrnými přáteli; tomuto dítěti po biřmování slíbil syn Viprechtův po svém dožití před saskými předáky tam přítomnými celé své léno.15 Téhož roku podnikl Soběslav výpravu na pomoc svému kmotru, králi Lotarovi, proti králi Konrádovi; ... druhého dne se vrátil domů s díků činěním. Zanedlouho potom byl pak Konrád, syn Litoltův, zajat od Soběslava a uvězněn v domě kostela vyše hradského. Léto bylo suché. Téhož roku bylo mnoho českých předáků* od knížete Soběslava jato a uvrženo do pout a do vězení. Břetislav byl odvezen na hrad Děčín a Konrád k Jindřichovi, synu Viprechtovu. Téhož roku dne 9. Novembris a slovansky prosince16 bylo červené zatmění měsíce; chci podotknouti, že někteří z něho viděli srpek, jenž zůstal, sem tam se zmítaje, až zapadl. A mnoho hvězd jej obklopilo, jedna z nich obletěla měsíc, druhá se pustila na sever. Po desíti dnech objevila se na noc rudá znamení na severním nebi. * V rkp. G 5 je výraz principes, tj. knížata. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1129 Vratislav, syn Oldřichův, byl jat Soběslavem a potom poslán do vyhnanství. Hrad Kladsko byl od Soběslava obnoven a opevněn. Téhož roku obnovil kníže Soběslav kostel vyšehradský, jejž jeho otec, král Vratislav blahoslavené paměti, vystavěl za duši svou i své choti a svého potomstva se svolením a z moci nejslav nějšího papeže Alexandra a sedmdesáti dvou otců; řečený biskup svaté církve římské poslal k potvrzení důstojnosti toho posvátného 40/ 41
Strana 42
zřízení služebníkům toho kostela, knězi, jáhnovi a podjáhnovi a též proboštovi, prostřednictvím Jana, biskupa tuskulského, a Petra, probošta u svatého Jiří mučedníka, sandály a mitry a povolil jim, aby jich na znamení apoštolské moci navždy užívali. Když se o těchto věcech stalo rozhodnutí a opatření, podřídil týž řečený král tento kostel svaté církvi v Římě. Založil jej tím způsobem, že přinesl na vlastních ramenou dvanáct plných nůší kamení ke cti svatého Spasitele tak, jako císař Konstantin založil kostel římský. Učinil jej tedy svobodným, a Soběslav, jak jsme pověděli, jej obnovil a obnovený skvěleji zvelebil: dal malovati stěny, zavěsil v něm zlatou korunu 17, jež váží dvanáct hřiven zlata, osmdesát hřiven stříbra, mědi a železa nepočítajíc, podlahu okrášlil hlazenými kameny, přidal boční lodi, kolem běžící, při/ stavěl na obou stranách krovy, opatřil cihlovým krytem celý vršek kostela i střechy, dal pokrýti klášter a všechny dílny; kromě toho rozmnožil počet kanovníků toho kostela a obdařil je dalšími platy, dvory a jinými statky.18 Téhož roku pan Menhart, biskup kostela pražského, obnovil hrob svatého Vojtěcha biskupa zlatem, stříbrem a křišťálem. Téhož roku byl Václav, syn Svatoplukův, poslán od knížete Soběslava do Uher na pomoc králi Štěpánovi proti Řekům 19, a spokojen se vrátil; ale žil potom jen čtyři měsíce, a čtvrtodenní zimnicí umořen, zemřel posledního dne měsíce února.20 ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ Právě v den narození Páně [25. prosince] na úsvitě vyšla denice Lucifer, což nebylo nikdy vídáno ani slýcháno. Tehdy se pan Menhart, biskup pražského kostela, odebral do Jeruzaléma na modlení. Téhož roku také kníže Soběslav jel do Řezna k rokování s králem Lotarem a z milosti boží ušel utopení v jakési říčce, jménem Řezna. V tom městě se zdržel týden a pobořil dvacatero opevnění; pak se zdráv a vesel vrátil domů. Toto čině pan kníže Soběslav, zůstával jako dříve i dosud ve všem bez úrazu; i přijel na hrad Kladsko s četnou družinou, a opevniv jej pečlivěji a silněji 1130
zřízení služebníkům toho kostela, knězi, jáhnovi a podjáhnovi a též proboštovi, prostřednictvím Jana, biskupa tuskulského, a Petra, probošta u svatého Jiří mučedníka, sandály a mitry a povolil jim, aby jich na znamení apoštolské moci navždy užívali. Když se o těchto věcech stalo rozhodnutí a opatření, podřídil týž řečený král tento kostel svaté církvi v Římě. Založil jej tím způsobem, že přinesl na vlastních ramenou dvanáct plných nůší kamení ke cti svatého Spasitele tak, jako císař Konstantin založil kostel římský. Učinil jej tedy svobodným, a Soběslav, jak jsme pověděli, jej obnovil a obnovený skvěleji zvelebil: dal malovati stěny, zavěsil v něm zlatou korunu 17, jež váží dvanáct hřiven zlata, osmdesát hřiven stříbra, mědi a železa nepočítajíc, podlahu okrášlil hlazenými kameny, přidal boční lodi, kolem běžící, při/ stavěl na obou stranách krovy, opatřil cihlovým krytem celý vršek kostela i střechy, dal pokrýti klášter a všechny dílny; kromě toho rozmnožil počet kanovníků toho kostela a obdařil je dalšími platy, dvory a jinými statky.18 Téhož roku pan Menhart, biskup kostela pražského, obnovil hrob svatého Vojtěcha biskupa zlatem, stříbrem a křišťálem. Téhož roku byl Václav, syn Svatoplukův, poslán od knížete Soběslava do Uher na pomoc králi Štěpánovi proti Řekům 19, a spokojen se vrátil; ale žil potom jen čtyři měsíce, a čtvrtodenní zimnicí umořen, zemřel posledního dne měsíce února.20 ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ Právě v den narození Páně [25. prosince] na úsvitě vyšla denice Lucifer, což nebylo nikdy vídáno ani slýcháno. Tehdy se pan Menhart, biskup pražského kostela, odebral do Jeruzaléma na modlení. Téhož roku také kníže Soběslav jel do Řezna k rokování s králem Lotarem a z milosti boží ušel utopení v jakési říčce, jménem Řezna. V tom městě se zdržel týden a pobořil dvacatero opevnění; pak se zdráv a vesel vrátil domů. Toto čině pan kníže Soběslav, zůstával jako dříve i dosud ve všem bez úrazu; i přijel na hrad Kladsko s četnou družinou, a opevniv jej pečlivěji a silněji 1130
Strana 43
Svatojiřský žaltář, fol. 8a. I ſuio unpion & inuia pcccatorũ non ſtrut.Eicarbecha peſlulcn uo �ſedu.S ed mleged�ũ uo lumaſ auſ.amlege cuiſ medua
Svatojiřský žaltář, fol. 8a. I ſuio unpion & inuia pcccatorũ non ſtrut.Eicarbecha peſlulcn uo �ſedu.S ed mleged�ũ uo lumaſ auſ.amlege cuiſ medua
Strana 44
Antifonář 13. stol., fol. 18b a 19a. 1„ TUdi& e nobis ſ, cC12 celorum tw d vugme uatus q. . . S. Aſ. naſ cl dig N II cA eft vr honunem perdi n Jo ftum ad iegna cleſh c, 13) fa trilo cater gaud; c11 J 1y JS. 1 eer aitus angelorum c11 s „„ 1"1 foula ſalus éterna
Antifonář 13. stol., fol. 18b a 19a. 1„ TUdi& e nobis ſ, cC12 celorum tw d vugme uatus q. . . S. Aſ. naſ cl dig N II cA eft vr honunem perdi n Jo ftum ad iegna cleſh c, 13) fa trilo cater gaud; c11 J 1y JS. 1 eer aitus angelorum c11 s „„ 1"1 foula ſalus éterna
Strana 45
než dříve, rozhodl se jet na Moravu. Ale zjevením milosrdenství Božího, jak On sám praví: „Nic není skrytého, co by nemělo být zjeveno, ani tajného, ježto by nemělo zvědíno býti“* atd., objevil úklady a zrady, které byly dlouho proti němu strojeny; a tehdy na té cestě samé vyšly najevo a tak započatou cestu na Moravu na čas přerušily. Zpozorovav tedy první neděli, dne 15. června, na té cestě dva zbrojnoše, jak mu ukládají o život, povolal své průvodce Zdeslava, syna Blahova, a druhého Diviše, a žádal od nich slovo, že mu nebudou odporovati v jistém tajem/ ství. Oni dali knížeti slovo, jak žádal. Ten, ukázav jim zrádce, pravil: „To jsou ti zrádci, úkladníci a ničitelé mého života. Jak jste mi před chvílí slíbili, přiveďte je, aniž jim ublížíte, až přede mne, abych zcela úplně a jasně poznal pravdu o celé té zradě, i zjevné i dosud tušené.“ I byl jeden z nich ihned chycen s kopím a s dýkou, jedem napuštěnou a asi dva lokte dlouhou, druhý však utekl. Tu pan Soběslav, dostav z moudrosti Boží, jako Šalomoun, vnuknutí, povolal několik svých lovců a řekl jim, zatajuje však skutečnost: „Jednomu z mých zbrojnošů byl ukraden tlumok; pusťte ohaře, aby sledovali stopy zloděje.“ Oni, plníce rozkaz pána, rychle za nimi běželi a v jedné vsi ho chytili, an měl meč, napuštěn jedem, a přivedli ho spoutaného ke knížeti. Ten se v přítomnosti českých předáků tázal těch proklatých lotrů, řka: „Proč a k čí radě jste chtěli takový ničemný zločin spáchati? A čí jste bojovníci?“ A ti synové nepravosti nemohli takovou ohavnost zatajiti; a tak jeden vyznal, že je bojovník Miroslavův, syna předáka Jana, a druhý že jeho mladšího bratra Střezimíra. A úvodem jejich zlořečené řeči byla tato slova: „Dobrý a milý kníže, ptáš-li se po příčině a průběhu té věci, má se, aniž na mne padnul stín lži, takto: Miroslav nás nešťastné poslal, abychom zahubili tvůj slavný život.“ I byl Miroslav, jenž dlel právě na té výpravě, spoután nejtěžšími okovy; Střezimír však, jenž poradiv se s bratrem, vyžádal si předtím pod záminkou, že má matku těžce nemocnou, od knížete dovolení vrátit se domů z výpravy, byl rovněž v jedné vsi zajat a oba bratři byli odvedeni na Vyšehrad. Když se to tak stalo, Soběslav jel do sídelního hradu Prahy pomodlit se. Vstoupil tam s bosýma nohama a ve změněném * Evangelium sv. Matouše 10, 26. 45
než dříve, rozhodl se jet na Moravu. Ale zjevením milosrdenství Božího, jak On sám praví: „Nic není skrytého, co by nemělo být zjeveno, ani tajného, ježto by nemělo zvědíno býti“* atd., objevil úklady a zrady, které byly dlouho proti němu strojeny; a tehdy na té cestě samé vyšly najevo a tak započatou cestu na Moravu na čas přerušily. Zpozorovav tedy první neděli, dne 15. června, na té cestě dva zbrojnoše, jak mu ukládají o život, povolal své průvodce Zdeslava, syna Blahova, a druhého Diviše, a žádal od nich slovo, že mu nebudou odporovati v jistém tajem/ ství. Oni dali knížeti slovo, jak žádal. Ten, ukázav jim zrádce, pravil: „To jsou ti zrádci, úkladníci a ničitelé mého života. Jak jste mi před chvílí slíbili, přiveďte je, aniž jim ublížíte, až přede mne, abych zcela úplně a jasně poznal pravdu o celé té zradě, i zjevné i dosud tušené.“ I byl jeden z nich ihned chycen s kopím a s dýkou, jedem napuštěnou a asi dva lokte dlouhou, druhý však utekl. Tu pan Soběslav, dostav z moudrosti Boží, jako Šalomoun, vnuknutí, povolal několik svých lovců a řekl jim, zatajuje však skutečnost: „Jednomu z mých zbrojnošů byl ukraden tlumok; pusťte ohaře, aby sledovali stopy zloděje.“ Oni, plníce rozkaz pána, rychle za nimi běželi a v jedné vsi ho chytili, an měl meč, napuštěn jedem, a přivedli ho spoutaného ke knížeti. Ten se v přítomnosti českých předáků tázal těch proklatých lotrů, řka: „Proč a k čí radě jste chtěli takový ničemný zločin spáchati? A čí jste bojovníci?“ A ti synové nepravosti nemohli takovou ohavnost zatajiti; a tak jeden vyznal, že je bojovník Miroslavův, syna předáka Jana, a druhý že jeho mladšího bratra Střezimíra. A úvodem jejich zlořečené řeči byla tato slova: „Dobrý a milý kníže, ptáš-li se po příčině a průběhu té věci, má se, aniž na mne padnul stín lži, takto: Miroslav nás nešťastné poslal, abychom zahubili tvůj slavný život.“ I byl Miroslav, jenž dlel právě na té výpravě, spoután nejtěžšími okovy; Střezimír však, jenž poradiv se s bratrem, vyžádal si předtím pod záminkou, že má matku těžce nemocnou, od knížete dovolení vrátit se domů z výpravy, byl rovněž v jedné vsi zajat a oba bratři byli odvedeni na Vyšehrad. Když se to tak stalo, Soběslav jel do sídelního hradu Prahy pomodlit se. Vstoupil tam s bosýma nohama a ve změněném * Evangelium sv. Matouše 10, 26. 45
Strana 46
oděvu, jako král ninivetský, a všichni přicházejícího s radostí a velikou slávou a ctí přijali, právem se radujíce z jeho zachránění a chvalozpěv andělský zpívajíce, a zvoníce též na zvony. Pomodliv se tam, odebral se na Vyšehrad a byl tu od kanovníků svého otce, totiž krále Vratislava, uvítán s nevýslovnou radostí. Druhého dne, jako se včely slétají k své královně a matce, tak čeští předáci, uslyševše, že jejich kníže vyvázl z takových nebez pečenství, sešli se na vyšší hrad Vyšehrad a nalezše ho tam, radovali se z jeho zachránění jako matka z jedináčka. Nazítří shromáždil kníže Soběslav vznešené i prosté muže v paláci vyše hradském, také kanovníky pražské; i my jsme tam byli. Bylo v tom shromáždění veliké množství mužů, skoro tři tisíce. A vládce Čech sám, stoje uprostřed nás všech, jako syn odprošující otce za všechnu svou neposlušnost, pozdvihnuv hlasu svého, pravil se slzami toto: „Předáci čeští a štíte země české! Nechci se chváliti ani vynášeti, ale pravdu mluvím: když jsem býval vyhnancem, milostí Boží žil jsem všude šťastně a měl jsem sdostatek toho, čeho jsem potřeboval; nyní však s pláčem pravím: za života knížete Vladislava, bratra svého, neujal jsem se tohoto knížectví a důstojenství ani zbraní, ani nějakým jiným násilím, nýbrž dosáhl jsem ho Božím milosrdenstvím a volbou svého bratra ještě za jeho života a volbou vás všech. A z toho důvodu a z toho práva usuzuji, že jsem ho nabyl po právu a důvodně. Ale někteří z vzne/ šenějších této země chtěli mne z podnětu dáblova, žel Bohu, zahubiti, jako kdysi jejich předkové zabili mého bratra Břetislava, knížete velmi moudrého, a také zahubili bez příčiny Svatopluka. Mne, jenž jsem usiloval o prospěch vlasti a stejně o vaši čest, nevím z jaké záminky chtěli zničit, ale přispěním milosti Boží se jim to nepodařilo. Zdaž nevidíte, jaká tvrdost, jaká bezbožnost byla v jejich srdcích? Neb ti, jimž jsem uděloval bohatší dary své milosti a jež jsem nad jiné ctil s větší láskou a náklonností a jimž jsem poskytoval čestné místo po svém boku, usilovali v své zlobě o mou zkázu. Aby se však nezdálo, že je odsuzuji z pýchy nebo z nenávisti, nechť je libo vaší důstojnosti slyšeti z vlastních jejich úst, co budou mluviti."
oděvu, jako král ninivetský, a všichni přicházejícího s radostí a velikou slávou a ctí přijali, právem se radujíce z jeho zachránění a chvalozpěv andělský zpívajíce, a zvoníce též na zvony. Pomodliv se tam, odebral se na Vyšehrad a byl tu od kanovníků svého otce, totiž krále Vratislava, uvítán s nevýslovnou radostí. Druhého dne, jako se včely slétají k své královně a matce, tak čeští předáci, uslyševše, že jejich kníže vyvázl z takových nebez pečenství, sešli se na vyšší hrad Vyšehrad a nalezše ho tam, radovali se z jeho zachránění jako matka z jedináčka. Nazítří shromáždil kníže Soběslav vznešené i prosté muže v paláci vyše hradském, také kanovníky pražské; i my jsme tam byli. Bylo v tom shromáždění veliké množství mužů, skoro tři tisíce. A vládce Čech sám, stoje uprostřed nás všech, jako syn odprošující otce za všechnu svou neposlušnost, pozdvihnuv hlasu svého, pravil se slzami toto: „Předáci čeští a štíte země české! Nechci se chváliti ani vynášeti, ale pravdu mluvím: když jsem býval vyhnancem, milostí Boží žil jsem všude šťastně a měl jsem sdostatek toho, čeho jsem potřeboval; nyní však s pláčem pravím: za života knížete Vladislava, bratra svého, neujal jsem se tohoto knížectví a důstojenství ani zbraní, ani nějakým jiným násilím, nýbrž dosáhl jsem ho Božím milosrdenstvím a volbou svého bratra ještě za jeho života a volbou vás všech. A z toho důvodu a z toho práva usuzuji, že jsem ho nabyl po právu a důvodně. Ale někteří z vzne/ šenějších této země chtěli mne z podnětu dáblova, žel Bohu, zahubiti, jako kdysi jejich předkové zabili mého bratra Břetislava, knížete velmi moudrého, a také zahubili bez příčiny Svatopluka. Mne, jenž jsem usiloval o prospěch vlasti a stejně o vaši čest, nevím z jaké záminky chtěli zničit, ale přispěním milosti Boží se jim to nepodařilo. Zdaž nevidíte, jaká tvrdost, jaká bezbožnost byla v jejich srdcích? Neb ti, jimž jsem uděloval bohatší dary své milosti a jež jsem nad jiné ctil s větší láskou a náklonností a jimž jsem poskytoval čestné místo po svém boku, usilovali v své zlobě o mou zkázu. Aby se však nezdálo, že je odsuzuji z pýchy nebo z nenávisti, nechť je libo vaší důstojnosti slyšeti z vlastních jejich úst, co budou mluviti."
Strana 47
Potom byli řečení synové dáblovi postaveni před knížete a přísedící jeho; ti, kdož měli od svých starších21 poručeno hledati smrti knížete, nemohli zatajiti bezbožnou věc, nýbrž vinili z toho ze všeho Miroslava, syna Janova, že prý z jeho rozkazu jim bylo uloženo vše, co chtěli vykonati, neboť byli i jeho služebníky. Miroslavovi bylo pak poručeno, aby stál před tváří knížete, a jeden z předáků měl za úkol, aby vyšetřil od něho, zda se opovážil zosnovati takový zločin z vlastní zloby či z podnětu jiných nebo kdo byl návodcem tohoto spiknutí. Ten pak odpo/ věděl: „Nejmilostivější kníže! Nemohu nikterak zapříti veliký svůj hřích, jejž jsem k svému největšímu neštěstí zamýšlel, nýbrž chci jej v přítomnosti vaší a všech přísedících prozraditi. Neboť před nějakým časem navštívil mě třikrát jeden z bojovníků Břetislavo/ vých, jménem Boleša, abych ten hříšný čin na se vzal; nechtěl jsem však popřáti sluchu jeho návrhu. Naposledy však přišel ke mně váš kaplan Božík a jal se mně takto domlouvat: „Zdaliž, nejmilejší synu, býval někdo v naší zemi slavnější nebo moudřejší než tvůj otec? Tys však mezi ostatními předáky této země pokládán za nejmenšího. A chceš ještě k tomu strpěti, aby vlastní tvůj bratr snášel ve vězení tak dlouho, ač nevinen, tolik zlého? Je tedy lépe, abychom tohoto velmi pyšného knížete zabili a posadili na stolec takového, od kterého bezpochyby bychom mohli míti vše, co se nám zalíbí. Nevěříš-li mi, dovedu tě k tomu, komu budeš moci uvěřiti bez jakékoli pochybnosti. Když skončil tuto řeč, svolil jsem pohříchu k jeho výzvě a on mě dovedl k biskupu Menhartovi, jenž pobýval tehdy v jakési vsi, která se slovansky nazývá Žerčiněves. Zařídil to tak, jako by mě chtěl doporučiti biskupu do služby, a tam mělo vzniknouti celé to spiknutí.“ Byv stran řečeného spiknutí potom dotázán od knížete, těžce vinil po všech stránkách biskupa, řka: „Biskup Menhart, aby se ujistil v té věci naší stálostí, položil dva prsty na ostatky svatých a měl ke mně tuto řeč: „Zbavíš-li knížete života, budeš mít bezpochyby se ctí podle mého slibu a darování knížete Břetislava, co si vybereš z těchto pěti věcí; totiž Žatec, Litoměřice, “22 Když tak sám sebe i jiné vlastními ústy komoru, stůl nebo stáj. 46/ 47
Potom byli řečení synové dáblovi postaveni před knížete a přísedící jeho; ti, kdož měli od svých starších21 poručeno hledati smrti knížete, nemohli zatajiti bezbožnou věc, nýbrž vinili z toho ze všeho Miroslava, syna Janova, že prý z jeho rozkazu jim bylo uloženo vše, co chtěli vykonati, neboť byli i jeho služebníky. Miroslavovi bylo pak poručeno, aby stál před tváří knížete, a jeden z předáků měl za úkol, aby vyšetřil od něho, zda se opovážil zosnovati takový zločin z vlastní zloby či z podnětu jiných nebo kdo byl návodcem tohoto spiknutí. Ten pak odpo/ věděl: „Nejmilostivější kníže! Nemohu nikterak zapříti veliký svůj hřích, jejž jsem k svému největšímu neštěstí zamýšlel, nýbrž chci jej v přítomnosti vaší a všech přísedících prozraditi. Neboť před nějakým časem navštívil mě třikrát jeden z bojovníků Břetislavo/ vých, jménem Boleša, abych ten hříšný čin na se vzal; nechtěl jsem však popřáti sluchu jeho návrhu. Naposledy však přišel ke mně váš kaplan Božík a jal se mně takto domlouvat: „Zdaliž, nejmilejší synu, býval někdo v naší zemi slavnější nebo moudřejší než tvůj otec? Tys však mezi ostatními předáky této země pokládán za nejmenšího. A chceš ještě k tomu strpěti, aby vlastní tvůj bratr snášel ve vězení tak dlouho, ač nevinen, tolik zlého? Je tedy lépe, abychom tohoto velmi pyšného knížete zabili a posadili na stolec takového, od kterého bezpochyby bychom mohli míti vše, co se nám zalíbí. Nevěříš-li mi, dovedu tě k tomu, komu budeš moci uvěřiti bez jakékoli pochybnosti. Když skončil tuto řeč, svolil jsem pohříchu k jeho výzvě a on mě dovedl k biskupu Menhartovi, jenž pobýval tehdy v jakési vsi, která se slovansky nazývá Žerčiněves. Zařídil to tak, jako by mě chtěl doporučiti biskupu do služby, a tam mělo vzniknouti celé to spiknutí.“ Byv stran řečeného spiknutí potom dotázán od knížete, těžce vinil po všech stránkách biskupa, řka: „Biskup Menhart, aby se ujistil v té věci naší stálostí, položil dva prsty na ostatky svatých a měl ke mně tuto řeč: „Zbavíš-li knížete života, budeš mít bezpochyby se ctí podle mého slibu a darování knížete Břetislava, co si vybereš z těchto pěti věcí; totiž Žatec, Litoměřice, “22 Když tak sám sebe i jiné vlastními ústy komoru, stůl nebo stáj. 46/ 47
Strana 48
* První kniha Mojžíšova (Genesis) 4, 12. obvinil, byl potom s druhy vyveden z rady a druhého dne byly jemu, jeho bratru Střezimírovi a jednomu lékaři usekány na tržišti všechny údy. Výše řečení dva synové dáblovi podstoupili neslýchaná muka: byli totiž těsně vpleteni do kola, oči jim byly vyloupnuty, ruce a jazyk uříznuty a s přelámanými hnáty položeni na sloupy k jejich smrti přichystané, bídný život skončili. Křivosúd pak, jenž byl strýcem Miroslavovým, a jiní dva, z nichž jeden se jmenoval Vacemil a druhý Jindřich, právě ti, kteří byli obviněni řečeným Miroslavem před knížetem a řečeným sjezdem, odkázáni k soudu [Božímu], kráčeli v Praze přes železo, a tak odsouzeni všemohoucím Bohem, byli po pravdě shledáni vinnými Bylo proto rozhodnuto, aby podstoupili hrdelní trest; potom byli dne 23. června vedeni na tržiště a sekerou sťati. Kaplan Božík byl přítomen mezi ostatním množstvím lidu jako na podívanou; nevím však, zda přišel, aby smyl vinu sobě přičítanou, či zda ho tam dábel, který tu věc vymyslil a ve všem ji řídil, přivedl, aby se podíval na záhubu svých druhů, chtěje, aby se jeho zápasník netoulal příliš dlouho mimo jejich společnost. Neboť ten, jenž se dříve, maje zlé svědomí, toulal a prchal*, nyní se ukázal Boží milostí zjevným před očima všech. Jeden z předáků, zahlédnuv ho, zadržel jej a přivedl ke knížeti; byv dotázán o té věci, v ničem se nerůznil od řeči svých spoluviníků, a proto, byv spoután železným okovem, byl dopraven do vazby královským vladařem. V příštím týdnu dne 30. června byl oslepen Břetislav. Téhož roku dne 8. října jednu chvíli, totiž při západu slunce, bylo viděti jakousi obludu, draku podobnou, jak letí přes celé Čechy i přes mnoho jiných míst. Potom však mnozí viděli jiné znamení, velmi jasné, v jitřní hodinu. Vratislav, syn Oldřichův, se vrátil z vyhnanství. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1131 Dne 29. března, tj. v neděli, kdy se zpívá Laetare, se král Lotar sešel ve městě, které se nazývá Lutych, s velkou družinou jak duchovních, tak laiků. Na tomto shromáždění zvolili za papeže uprchlého Inocence, totiž toho, kterého Petr, syn Lvův, s ducho/
* První kniha Mojžíšova (Genesis) 4, 12. obvinil, byl potom s druhy vyveden z rady a druhého dne byly jemu, jeho bratru Střezimírovi a jednomu lékaři usekány na tržišti všechny údy. Výše řečení dva synové dáblovi podstoupili neslýchaná muka: byli totiž těsně vpleteni do kola, oči jim byly vyloupnuty, ruce a jazyk uříznuty a s přelámanými hnáty položeni na sloupy k jejich smrti přichystané, bídný život skončili. Křivosúd pak, jenž byl strýcem Miroslavovým, a jiní dva, z nichž jeden se jmenoval Vacemil a druhý Jindřich, právě ti, kteří byli obviněni řečeným Miroslavem před knížetem a řečeným sjezdem, odkázáni k soudu [Božímu], kráčeli v Praze přes železo, a tak odsouzeni všemohoucím Bohem, byli po pravdě shledáni vinnými Bylo proto rozhodnuto, aby podstoupili hrdelní trest; potom byli dne 23. června vedeni na tržiště a sekerou sťati. Kaplan Božík byl přítomen mezi ostatním množstvím lidu jako na podívanou; nevím však, zda přišel, aby smyl vinu sobě přičítanou, či zda ho tam dábel, který tu věc vymyslil a ve všem ji řídil, přivedl, aby se podíval na záhubu svých druhů, chtěje, aby se jeho zápasník netoulal příliš dlouho mimo jejich společnost. Neboť ten, jenž se dříve, maje zlé svědomí, toulal a prchal*, nyní se ukázal Boží milostí zjevným před očima všech. Jeden z předáků, zahlédnuv ho, zadržel jej a přivedl ke knížeti; byv dotázán o té věci, v ničem se nerůznil od řeči svých spoluviníků, a proto, byv spoután železným okovem, byl dopraven do vazby královským vladařem. V příštím týdnu dne 30. června byl oslepen Břetislav. Téhož roku dne 8. října jednu chvíli, totiž při západu slunce, bylo viděti jakousi obludu, draku podobnou, jak letí přes celé Čechy i přes mnoho jiných míst. Potom však mnozí viděli jiné znamení, velmi jasné, v jitřní hodinu. Vratislav, syn Oldřichův, se vrátil z vyhnanství. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1131 Dne 29. března, tj. v neděli, kdy se zpívá Laetare, se král Lotar sešel ve městě, které se nazývá Lutych, s velkou družinou jak duchovních, tak laiků. Na tomto shromáždění zvolili za papeže uprchlého Inocence, totiž toho, kterého Petr, syn Lvův, s ducho/
Strana 49
venstvem a lidem římského kostela vyhnal z papežské stolice. Proto poslali biskupa kostela münsterského, aby oznámil papeži Petrovi a všem Římanům, že král německý s vojskem chce k nim přijeti za pět měsíců. Ten pro strach z nepravého krále Konráda odbočiv z jedné a přímé cesty přišel do Čech a sloužil v hlavním hradě Vyšehradě s velikou ctí a s kanovníky téhož kostela slavnou mši o Nalezení svatého kříže; byv pak od knížete Soběslava štědře obdarován, putoval zemí markraběte rakouského, a prošed mnohými kraji, vrátil se domů. Ale toto poslání se obrátilo vniveč a zmizelo jako prach větrem unesený. Během toho času vystavěl kníže Soběslav na úpatí vsi jménem Tachov v území Mežska hrad, jemuž dal jméno podle vsi při něm ležící; jiný také vystavěl v krajině milečské u řeky Nisy a nazval jej jménem Zhořelec, kdežto dříve slul Dřínov. Tu se pan biskup Menhart vrátil zdráv a bez pohromy do sídla svého biskupství a vydal se knížeti Soběslavovi a všem předákům českým na všeliký soud, aby se očistil ze zločinu, z něhož byl viněn. Proto dva z kanovníků pražského kostela, jeden ze strany pana biskupa, totiž nevědomec, jenž se nazýval Herold a byl vikářem a kaplanem biskupa bamberského a arcikněz plzeňský, což se neslušelo, o němž Miroslav, syn Janův, říkal, že byl přítomen v kapli v Žerčiněvsi, kde byla složena přísaha mezi biskupem Menhartem, Božíkem a Miroslavem, druhý Tutha ze strany knížete. Tito dva byli posláni k arcibiskupu mohučskému a biskupu bamberskému, aby, jakýkoli soud by biskupu Menhar/ tovi uložili, on s vyrovnaností ho přijal. O dvou hvězdách, zaznamenaných před jedenácti lety, jsem vám, Čechové, potom nemohl podat žádný výklad, protože jejich dráhy byly rozdílné. Ale maje na ten čas úplné prázdno od jiných zaměstnání, vyložím vám o nich, pokud milost ducha svatého poskytne pomoci mému rozumu, jak jsem to viděl. Hvězda, vyšlá na úsvitě dne 22. února na počátku jara, kterou jste vy, Čechové, nazývali Lucifer23, zašla 26. prosince při zimním slunovratu na počátku dne. A téhož roku se objevila jiná hvězda, jasnější, dne 25. července při východu slunce, jež se ponenáhlu schylovala, až se dne 12. ledna neukázala. Není tuším lidí, kteří 48/ 49
venstvem a lidem římského kostela vyhnal z papežské stolice. Proto poslali biskupa kostela münsterského, aby oznámil papeži Petrovi a všem Římanům, že král německý s vojskem chce k nim přijeti za pět měsíců. Ten pro strach z nepravého krále Konráda odbočiv z jedné a přímé cesty přišel do Čech a sloužil v hlavním hradě Vyšehradě s velikou ctí a s kanovníky téhož kostela slavnou mši o Nalezení svatého kříže; byv pak od knížete Soběslava štědře obdarován, putoval zemí markraběte rakouského, a prošed mnohými kraji, vrátil se domů. Ale toto poslání se obrátilo vniveč a zmizelo jako prach větrem unesený. Během toho času vystavěl kníže Soběslav na úpatí vsi jménem Tachov v území Mežska hrad, jemuž dal jméno podle vsi při něm ležící; jiný také vystavěl v krajině milečské u řeky Nisy a nazval jej jménem Zhořelec, kdežto dříve slul Dřínov. Tu se pan biskup Menhart vrátil zdráv a bez pohromy do sídla svého biskupství a vydal se knížeti Soběslavovi a všem předákům českým na všeliký soud, aby se očistil ze zločinu, z něhož byl viněn. Proto dva z kanovníků pražského kostela, jeden ze strany pana biskupa, totiž nevědomec, jenž se nazýval Herold a byl vikářem a kaplanem biskupa bamberského a arcikněz plzeňský, což se neslušelo, o němž Miroslav, syn Janův, říkal, že byl přítomen v kapli v Žerčiněvsi, kde byla složena přísaha mezi biskupem Menhartem, Božíkem a Miroslavem, druhý Tutha ze strany knížete. Tito dva byli posláni k arcibiskupu mohučskému a biskupu bamberskému, aby, jakýkoli soud by biskupu Menhar/ tovi uložili, on s vyrovnaností ho přijal. O dvou hvězdách, zaznamenaných před jedenácti lety, jsem vám, Čechové, potom nemohl podat žádný výklad, protože jejich dráhy byly rozdílné. Ale maje na ten čas úplné prázdno od jiných zaměstnání, vyložím vám o nich, pokud milost ducha svatého poskytne pomoci mému rozumu, jak jsem to viděl. Hvězda, vyšlá na úsvitě dne 22. února na počátku jara, kterou jste vy, Čechové, nazývali Lucifer23, zašla 26. prosince při zimním slunovratu na počátku dne. A téhož roku se objevila jiná hvězda, jasnější, dne 25. července při východu slunce, jež se ponenáhlu schylovala, až se dne 12. ledna neukázala. Není tuším lidí, kteří 48/ 49
Strana 50
by věděli, která z těch hvězd by tedy měla slouti Lucifer, nýbrž ví to Bůh sám, který je stvořitel všeho, skrze něhož se stalo před našima očima mnoho znamení a zázraků, o nichž jsem výše něco zaznamenal. Zatmění měsíce, ale malá část z něho zůstala až do celého vyplnění. Vraťme se k předešlému. Dne 28. září biskup bamberský a biskup olomoucký se sedmi opaty českými v přítomnosti knížete Soběslava a lidu i duchovenstva očistili, složivše své štoly, Menharta, biskupa svatého kostela pražského, od veškeré viny, jež byla naň předtím vznesena, prohlašujíce totiž, že biskup Menhart nesmýšlel nic zlého proti knížeti Soběslavovi, nýbrž se zasazoval jen o to, jak by mohl být Břetislav vysvobozen z pout. Biskup Menhart odjel po skončení pře na koncil. Této synody se zúčastnil řečený uprchlý papež s padesáti biskupy kromě opatů; a tam zhasivše svíce, dali do klatby papeže Petra, jenž tehdy spravoval církev římskou, i krále Konráda. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1132 Dne 14. ledna se na severním nebi ukázala rozličná rudá znamení. Dne 19. ledna dlel pan Menhart v jakési vsi Chuchli a jednoho dne za soumraku stal se div neslýchaný a velmi hrozný. Když totiž, zmožen jsa již dřímotou, vstoupil na lože a jeho sluhové stáli u něho, najednou zazněl jim v sluch strašný hřmot, jako by vycházel z jeskyně, a blížil se k domu, v němž byl. Tím hřmotem postrašeni utekli [sluhové] a pána samotného tam nechali. On, nevěda si rady, seskočil z lůžka a jako u vidění se postavil ke zdi komína. A hle! kámen nápadné velikosti, valící se s hory, porazil dvě stěny i lože biskupovo a tam se zastavil. Tak vyvázl pan biskup bez úrazu. Amen. Téhoř roku dne 4. března bylo zatmění měsíce, a to celé krvavé. Kníže Soběslav jel na sněm krále Lotara do Bamberka. Když se shromáždění celého sněmu sešlo v královském paláci a král Lotar zasedl s knížetem Soběslavem důvěrně v jakési komůrce vedle paláce, hle, nevím zda stářím stavení, či od nějakého
by věděli, která z těch hvězd by tedy měla slouti Lucifer, nýbrž ví to Bůh sám, který je stvořitel všeho, skrze něhož se stalo před našima očima mnoho znamení a zázraků, o nichž jsem výše něco zaznamenal. Zatmění měsíce, ale malá část z něho zůstala až do celého vyplnění. Vraťme se k předešlému. Dne 28. září biskup bamberský a biskup olomoucký se sedmi opaty českými v přítomnosti knížete Soběslava a lidu i duchovenstva očistili, složivše své štoly, Menharta, biskupa svatého kostela pražského, od veškeré viny, jež byla naň předtím vznesena, prohlašujíce totiž, že biskup Menhart nesmýšlel nic zlého proti knížeti Soběslavovi, nýbrž se zasazoval jen o to, jak by mohl být Břetislav vysvobozen z pout. Biskup Menhart odjel po skončení pře na koncil. Této synody se zúčastnil řečený uprchlý papež s padesáti biskupy kromě opatů; a tam zhasivše svíce, dali do klatby papeže Petra, jenž tehdy spravoval církev římskou, i krále Konráda. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1132 Dne 14. ledna se na severním nebi ukázala rozličná rudá znamení. Dne 19. ledna dlel pan Menhart v jakési vsi Chuchli a jednoho dne za soumraku stal se div neslýchaný a velmi hrozný. Když totiž, zmožen jsa již dřímotou, vstoupil na lože a jeho sluhové stáli u něho, najednou zazněl jim v sluch strašný hřmot, jako by vycházel z jeskyně, a blížil se k domu, v němž byl. Tím hřmotem postrašeni utekli [sluhové] a pána samotného tam nechali. On, nevěda si rady, seskočil z lůžka a jako u vidění se postavil ke zdi komína. A hle! kámen nápadné velikosti, valící se s hory, porazil dvě stěny i lože biskupovo a tam se zastavil. Tak vyvázl pan biskup bez úrazu. Amen. Téhoř roku dne 4. března bylo zatmění měsíce, a to celé krvavé. Kníže Soběslav jel na sněm krále Lotara do Bamberka. Když se shromáždění celého sněmu sešlo v královském paláci a král Lotar zasedl s knížetem Soběslavem důvěrně v jakési komůrce vedle paláce, hle, nevím zda stářím stavení, či od nějakého
Strana 51
zlého člověka se probořila podlaha královského paláce se všemi, kdož byli uvnitř. V tomto zřícení bylo mnoho Němců raněno, jiní s těžkými úrazy sotva unikli smrti. Čechové však všichni zůstali bez pohromy. Nedlouho potom se král Lotar sešel s mno/ hými Němci k sněmu na hradě Plisni; tam se opět zřítil palác, ve kterém se shromáždili, ale z milosti Boží všichni vyvázli zdrávi. Téhož času konal král sněm v Goslaru; tam se zřítil palác se všemi přítomnými, ale z milosti Boží nikdo nebyl raněn. V týdnu po Vzkříšení Páně se objevilo strašné hřmění a neslýchané blesky, jimiž se věž svatého Václava zapálila, ale dík ochraně Boží milosti a přispěním modliteb svatých mučedníků Víta, Václava a Vojtěcha shořela pouze samotná věž, kostel pak zůstal od ohně uchráněn. Blahoslavený Gothard vyznavač a biskup proslul za své ctnosti slavnými divy, jež se udály pro jeho zásluhy ve městě Hildesheimu. Když se zvěst o tom rozhlásila po mnohých ná rodech věřících, velmi mnoho lidí putovalo na hrad Hildesheim, aby viděli jeho divy a hlavně aby byli jeho zásluhami a přímluvou zproštěni pout hříchů a tak si zasloužili, aby byli počítáni mezi syny Boží. Téhož času shořelo Řezno, město velmi mocné, skoro celé mimo čtyřicet domů, jež se s bídou zachránily. Také na jiných mnoha místech oheň nadělal toho roku mnoho škod. Kníže Soběslav poslal králi Lotarovi, když táhl do Říma, tři sta bojovníků na pomoc a postavil jim v čelo Jaromíra, syna Bořivojova. Když vyšedše ze své země přišli k jakémusi místu, nazývanému Omberk24, bojovali tam s Němci na trhu řečeného místa a s pomocí Boží nad nimi zvítězili. Kníže Vratislav z údělu moravského, jenž slove Brněnsko, syn Oldřichův, pojal z Rusi manželku, jež svou krásou předstihla řeckou královnu Helenu; leskem bělostné pleti se skvěla tak, že červenavý odlesk zlata dodával bělosti jejího těla nádechu růžových skvrn. Téhož roku táhl kníže polský s nesčetným vojskem do Uher, chtě proti vůli Uhrů dosaditi na trůn syna Kolomanova 25 po vypuzení slepého krále, který se nazýval Béla. Neboť matka řečeného jinocha byla zapuzena od svého manžela, krále Kolo 50/51
zlého člověka se probořila podlaha královského paláce se všemi, kdož byli uvnitř. V tomto zřícení bylo mnoho Němců raněno, jiní s těžkými úrazy sotva unikli smrti. Čechové však všichni zůstali bez pohromy. Nedlouho potom se král Lotar sešel s mno/ hými Němci k sněmu na hradě Plisni; tam se opět zřítil palác, ve kterém se shromáždili, ale z milosti Boží všichni vyvázli zdrávi. Téhož času konal král sněm v Goslaru; tam se zřítil palác se všemi přítomnými, ale z milosti Boží nikdo nebyl raněn. V týdnu po Vzkříšení Páně se objevilo strašné hřmění a neslýchané blesky, jimiž se věž svatého Václava zapálila, ale dík ochraně Boží milosti a přispěním modliteb svatých mučedníků Víta, Václava a Vojtěcha shořela pouze samotná věž, kostel pak zůstal od ohně uchráněn. Blahoslavený Gothard vyznavač a biskup proslul za své ctnosti slavnými divy, jež se udály pro jeho zásluhy ve městě Hildesheimu. Když se zvěst o tom rozhlásila po mnohých ná rodech věřících, velmi mnoho lidí putovalo na hrad Hildesheim, aby viděli jeho divy a hlavně aby byli jeho zásluhami a přímluvou zproštěni pout hříchů a tak si zasloužili, aby byli počítáni mezi syny Boží. Téhož času shořelo Řezno, město velmi mocné, skoro celé mimo čtyřicet domů, jež se s bídou zachránily. Také na jiných mnoha místech oheň nadělal toho roku mnoho škod. Kníže Soběslav poslal králi Lotarovi, když táhl do Říma, tři sta bojovníků na pomoc a postavil jim v čelo Jaromíra, syna Bořivojova. Když vyšedše ze své země přišli k jakémusi místu, nazývanému Omberk24, bojovali tam s Němci na trhu řečeného místa a s pomocí Boží nad nimi zvítězili. Kníže Vratislav z údělu moravského, jenž slove Brněnsko, syn Oldřichův, pojal z Rusi manželku, jež svou krásou předstihla řeckou královnu Helenu; leskem bělostné pleti se skvěla tak, že červenavý odlesk zlata dodával bělosti jejího těla nádechu růžových skvrn. Téhož roku táhl kníže polský s nesčetným vojskem do Uher, chtě proti vůli Uhrů dosaditi na trůn syna Kolomanova 25 po vypuzení slepého krále, který se nazýval Béla. Neboť matka řečeného jinocha byla zapuzena od svého manžela, krále Kolo 50/51
Strana 52
mana, a jsouc těhotná, vrátila se k otci a tam porodila hocha. Toho tedy chtěl kníže polský dosadit Uhrům za krále. Ale jeho úmysl zmařila Boží prozřetelnost; neboť slepý král vytáhl proti němu se svým vojskem a Boleslav, vyčkav noci, dal se ze strachu se svými na útěk. Uhři, stíhajíce ho, mnoho jich s pomocí Boží na tom útěku pobili. Zatím vtrhl kníže Soběslav, maje oporu v milosrdenství Božím a v přímluvě svatého Václava, dne 18. října se svým vojskem do Polska, a celou stranu té krajiny, která se nazývá Slezsko, úplně vypálil. Také odtud odvedl mnoho zajatců s nesčíslným množstvím peněz, též četná stáda mladých klisen, a tak se z přízně milosti Boží s velikou slávou a jásotem vrátil do vlasti. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1133 Dne 22. února přestál měsíc zatmění, ale jen čtvrtina jeho ztemněla a tak při nastávajícím východu slunce zapadl; po tomto zatmění umíralo mnoho lidí. Dne 16. ledna statečný kníže Soběslav udeřil podruhé na Polsko, se slavným úspěchem je zpustošil, přivedl odtud mnoho zajatců, zapálil na tři sta vsí a potom se jako vítěz z dopřání Božího vrátil domů. Toho času přijel legát apoštolský, obvinil biskupa Menharta z mnohých zavrženíhodných činů a přikázal obviněnému, aby se dostavil k slyšení u otce apoštolského a tam se ospravedlnil ze zločinu mu přikládaného. Spikli se totiž proti němu někteří zvrácení bratří z jeho kostela, aby ho zbavili jeho hodnosti a po tupně svrhli ze stolce. Ale milost Boží nedopustila, aby se toto jejich zlořečené a nešlechetné úsilí uskutečnilo. Kníže Soběslav odjel do Uher k svému švagru, králi uherskému, položil se táborem v kraji, jménem Váh, prodlel tam delší čas, a vyřídiv svůj úkol, vrátil se domů. Dne 2. srpna se objevilo zatmění slunce podivným způsobem; ponenáhlu ubývajíc, zmenšilo se tak, že koruna přišla ke straně polední jako u přibývajícího měsíce, potom se obrátila na východ, odtud na západ, potom se vrátilo do dřívějšího stavu. Také na mnoha místech v německých krajích, věříme-li pověsti, bylo
mana, a jsouc těhotná, vrátila se k otci a tam porodila hocha. Toho tedy chtěl kníže polský dosadit Uhrům za krále. Ale jeho úmysl zmařila Boží prozřetelnost; neboť slepý král vytáhl proti němu se svým vojskem a Boleslav, vyčkav noci, dal se ze strachu se svými na útěk. Uhři, stíhajíce ho, mnoho jich s pomocí Boží na tom útěku pobili. Zatím vtrhl kníže Soběslav, maje oporu v milosrdenství Božím a v přímluvě svatého Václava, dne 18. října se svým vojskem do Polska, a celou stranu té krajiny, která se nazývá Slezsko, úplně vypálil. Také odtud odvedl mnoho zajatců s nesčíslným množstvím peněz, též četná stáda mladých klisen, a tak se z přízně milosti Boží s velikou slávou a jásotem vrátil do vlasti. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1133 Dne 22. února přestál měsíc zatmění, ale jen čtvrtina jeho ztemněla a tak při nastávajícím východu slunce zapadl; po tomto zatmění umíralo mnoho lidí. Dne 16. ledna statečný kníže Soběslav udeřil podruhé na Polsko, se slavným úspěchem je zpustošil, přivedl odtud mnoho zajatců, zapálil na tři sta vsí a potom se jako vítěz z dopřání Božího vrátil domů. Toho času přijel legát apoštolský, obvinil biskupa Menharta z mnohých zavrženíhodných činů a přikázal obviněnému, aby se dostavil k slyšení u otce apoštolského a tam se ospravedlnil ze zločinu mu přikládaného. Spikli se totiž proti němu někteří zvrácení bratří z jeho kostela, aby ho zbavili jeho hodnosti a po tupně svrhli ze stolce. Ale milost Boží nedopustila, aby se toto jejich zlořečené a nešlechetné úsilí uskutečnilo. Kníže Soběslav odjel do Uher k svému švagru, králi uherskému, položil se táborem v kraji, jménem Váh, prodlel tam delší čas, a vyřídiv svůj úkol, vrátil se domů. Dne 2. srpna se objevilo zatmění slunce podivným způsobem; ponenáhlu ubývajíc, zmenšilo se tak, že koruna přišla ke straně polední jako u přibývajícího měsíce, potom se obrátila na východ, odtud na západ, potom se vrátilo do dřívějšího stavu. Také na mnoha místech v německých krajích, věříme-li pověsti, bylo
Strana 53
viděti téhož dne krev padající jako déšť. Také prý na jakémsi místě v krajích německých v touž hodinu spadl zároveň s krvavým deštěm kus masa, který byl tak veliký, že jej sotva dvanáct mužů mohlo zdvihnouti. Potom se odebral biskup Menhart, svaté zbožnosti chovanec, do Mohuče k svému arcibiskupu, aby se ospravedlnil. Tam se sjelo mnoho biskupů; v jejich shromáždění se čestně očistil ze zločinu jemu přičítaného, a svým žalobcům, kteří se opovážili proti němu povstati, všechen zlý čin milosrdně odpustil. Téhož roku král Lotar, dosáhnuv odznaků císařství, byl od papeže Inocence posvěcen v Lateráně v chrámu svatého Jana Křtitele; neboť se neodvážil vejíti do chrámu svatého Petra apoštola ze strachu před Petrem, synem Lvovým, jenž tehdy spravoval svatou církev římskou. Toho roku mladík bezuzdné povahy Vladislav, jmenovec výborného otce, utekl s mnoha vznešenými mladíky země české do krajů bavorských. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1134 Nešťastné Polsko, postavené pod ochranu neprozřetelného knížete Boleslava a již častokrát od Čechů i od Moravanů nepřátel/ sky zpustošené, bylo navštíveno, aby bylo znova zpustošeno rukou nepřátelskou a loupeno od obojího řečeného vojska českého i moravského, a bylo veskrze popleněno ohněm i mečem až k řece, která se nazývá Odra. Z Čechů však při tom nebyli jiní mimo Hradecké, Chrudimské, Boleslavské, Čáslavské a Kladské. Slavný kníže Soběslav, význačný jak mohutností duševní, tak silou tělesnou, a proto tím častějšího velebení hodný, sešel se k rokování s císařem Lotarem na hradě, který se nazývá Plzeň 26. Příčina toho byla taková: slepý král panonský [uherský] poslal biskupa města Bělehradu27, jménem Petra, k císaři s velikými dary, a aby přednesl křivdy, učiněné mu od knížete polského, před shromážděním císaře a jeho knížat. Poněvadž, jak tomu bývá při takových věcech, pořídí jen málo nebo nic poselství menšího k většímu, není-li při tom prostředníka, přijel řečený biskup 52/53
viděti téhož dne krev padající jako déšť. Také prý na jakémsi místě v krajích německých v touž hodinu spadl zároveň s krvavým deštěm kus masa, který byl tak veliký, že jej sotva dvanáct mužů mohlo zdvihnouti. Potom se odebral biskup Menhart, svaté zbožnosti chovanec, do Mohuče k svému arcibiskupu, aby se ospravedlnil. Tam se sjelo mnoho biskupů; v jejich shromáždění se čestně očistil ze zločinu jemu přičítaného, a svým žalobcům, kteří se opovážili proti němu povstati, všechen zlý čin milosrdně odpustil. Téhož roku král Lotar, dosáhnuv odznaků císařství, byl od papeže Inocence posvěcen v Lateráně v chrámu svatého Jana Křtitele; neboť se neodvážil vejíti do chrámu svatého Petra apoštola ze strachu před Petrem, synem Lvovým, jenž tehdy spravoval svatou církev římskou. Toho roku mladík bezuzdné povahy Vladislav, jmenovec výborného otce, utekl s mnoha vznešenými mladíky země české do krajů bavorských. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1134 Nešťastné Polsko, postavené pod ochranu neprozřetelného knížete Boleslava a již častokrát od Čechů i od Moravanů nepřátel/ sky zpustošené, bylo navštíveno, aby bylo znova zpustošeno rukou nepřátelskou a loupeno od obojího řečeného vojska českého i moravského, a bylo veskrze popleněno ohněm i mečem až k řece, která se nazývá Odra. Z Čechů však při tom nebyli jiní mimo Hradecké, Chrudimské, Boleslavské, Čáslavské a Kladské. Slavný kníže Soběslav, význačný jak mohutností duševní, tak silou tělesnou, a proto tím častějšího velebení hodný, sešel se k rokování s císařem Lotarem na hradě, který se nazývá Plzeň 26. Příčina toho byla taková: slepý král panonský [uherský] poslal biskupa města Bělehradu27, jménem Petra, k císaři s velikými dary, a aby přednesl křivdy, učiněné mu od knížete polského, před shromážděním císaře a jeho knížat. Poněvadž, jak tomu bývá při takových věcech, pořídí jen málo nebo nic poselství menšího k většímu, není-li při tom prostředníka, přijel řečený biskup 52/53
Strana 54
* Horatius, Epistolae I, 2, 14. ke knížeti Soběslavovi do Čech, aby jeho prostřednictvím a pří mluvou došlo jeho poselství úspěchu. Proto jel kníže Soběslav k císaři. Když tam přijel, byl laskavě a čestně přijat od císaře a dosáhl blahovolného a úplného splnění své žádosti, totiž, aby šla vůle císařova stran krále uherského i knížete polského podle vůle knížete Soběslava. Dary Uhrů pak, přinesené císaři, jsou tyto: dva bílí koně slušně vystrojení, jejichž sedla měla cenu 26 hřiven zlata, a mnohé jiné. Řečený Petr, biskup bělehradský, vykonav tedy poselství podle svého přání a byv též obdařen od císaře a od jeho choti mnohými cennými dary, s radostí se vrátil domů. Zatím Čechové, neumějíce se oddati klidu, vtrhli dne 26. února, právě v pondělí masopustní, do Polska. Poněvadž se už blížil začátek postu, Poláci, majíce za to, že již žádný nepřítel nepřijde, vyšli z hradů a rozmanitých opevnění a přebývali v svých vesnicích. Když tedy, jako by byli v bezpečí, chtěli požívat šťastných dob míru, nepřátelé na ně náhle a nenadále udeřili a rvali je jako ovce z ovčínů, když je nikdo nechrání. Ačkoli Čechové vešli do nepřátelské země bez knížete Soběslava, přece si přivezli odtud tak velikou kořist, že převyšuje kořisti, kterých v Polsku dobyla všechna knížata česká. Politováníhodná země, poddaná bláznivému knížeti! Neboť každé bláznovství králů si Achajci odpykat musí.“ Často jmenovaný král panonský [uherský] Béla, oslepený zlobou bratrovou, žádal svého zetě, totiž knížete Soběslava28, aby směl jeho dítě zdvihnouti z vody znovuzrození. Nesmí se však nikdo diviti, když se uzavírá takové kmotrovství mezi tchánem a jeho zetěm, mezi vlastním bratrem a sestrou; neboť naši potomci budou viděti svět v světle ještě divnějším, ba smutnějším, když se stává rodič, jak se již v mnohých případech jeví, kmotrem svého potomka. Neboť nyní blahodárná víra, ač se vznesla, opustivši světské příbytky, k hvězdám, přece se maličko dívá z nebe na zemi, ale potom, až se hlouběji rozšíří zhoubnější mor nevěry, uchýlí se do úkrytu ještě vyššího a nebude chtít ani zrak k nám obrátit. Král Béla vyslovil však k svému zeti přání stran jeho dítěte a kníže Soběslav, nechtě odříci, poslal ctihodného biskupa kostela pražského Menharta a co největší počet jiných předáků s dítětem
* Horatius, Epistolae I, 2, 14. ke knížeti Soběslavovi do Čech, aby jeho prostřednictvím a pří mluvou došlo jeho poselství úspěchu. Proto jel kníže Soběslav k císaři. Když tam přijel, byl laskavě a čestně přijat od císaře a dosáhl blahovolného a úplného splnění své žádosti, totiž, aby šla vůle císařova stran krále uherského i knížete polského podle vůle knížete Soběslava. Dary Uhrů pak, přinesené císaři, jsou tyto: dva bílí koně slušně vystrojení, jejichž sedla měla cenu 26 hřiven zlata, a mnohé jiné. Řečený Petr, biskup bělehradský, vykonav tedy poselství podle svého přání a byv též obdařen od císaře a od jeho choti mnohými cennými dary, s radostí se vrátil domů. Zatím Čechové, neumějíce se oddati klidu, vtrhli dne 26. února, právě v pondělí masopustní, do Polska. Poněvadž se už blížil začátek postu, Poláci, majíce za to, že již žádný nepřítel nepřijde, vyšli z hradů a rozmanitých opevnění a přebývali v svých vesnicích. Když tedy, jako by byli v bezpečí, chtěli požívat šťastných dob míru, nepřátelé na ně náhle a nenadále udeřili a rvali je jako ovce z ovčínů, když je nikdo nechrání. Ačkoli Čechové vešli do nepřátelské země bez knížete Soběslava, přece si přivezli odtud tak velikou kořist, že převyšuje kořisti, kterých v Polsku dobyla všechna knížata česká. Politováníhodná země, poddaná bláznivému knížeti! Neboť každé bláznovství králů si Achajci odpykat musí.“ Často jmenovaný král panonský [uherský] Béla, oslepený zlobou bratrovou, žádal svého zetě, totiž knížete Soběslava28, aby směl jeho dítě zdvihnouti z vody znovuzrození. Nesmí se však nikdo diviti, když se uzavírá takové kmotrovství mezi tchánem a jeho zetěm, mezi vlastním bratrem a sestrou; neboť naši potomci budou viděti svět v světle ještě divnějším, ba smutnějším, když se stává rodič, jak se již v mnohých případech jeví, kmotrem svého potomka. Neboť nyní blahodárná víra, ač se vznesla, opustivši světské příbytky, k hvězdám, přece se maličko dívá z nebe na zemi, ale potom, až se hlouběji rozšíří zhoubnější mor nevěry, uchýlí se do úkrytu ještě vyššího a nebude chtít ani zrak k nám obrátit. Král Béla vyslovil však k svému zeti přání stran jeho dítěte a kníže Soběslav, nechtě odříci, poslal ctihodného biskupa kostela pražského Menharta a co největší počet jiných předáků s dítětem
Strana 55
do Uher. Když tam přijeli, byl biskup Menhart přijat od krále uherského s nemenší ctí, než když ozdoben biskupskou infulí poprvé přišel do hlavního sídla svého biskupství. Pokřtiv tedy v den letnic dítě, řečený biskup, když se vracel od krále domů, obdarován drahocennými dary, a když Bůh, dobrotivý odplatitel věrných služebníků, ustanovil v blížící se den vyvésti věrného a schopného správce své čeledi Menharta z úzkostí tohoto života a přenésti jej k věčné radosti, byl při tomto návratu sklíčen nemocí, Nemoha pro zhoršení choroby jeti dále, ulehl na lůžko ve vsi, která náleží k jeho biskupství a nazývá se Sekyř. Zatím žádal kníže Soběslav svého tchána, krále uherského, aby dal knížeti Konrádovi Znojemskému sestru své choti, totiž královny29, za ženu, aby spolek, jejž spolu uzavřeli, takovým poměrem zesílen ještě pevněji trval. Když bylo po svatbě a kníže se doslechl, že biskup byl upoután nemocí, oplývaje v hloubi srdce dobrotou, nejprve cítil s ním soustrast, potom spěchal co nejvíce s návratem, aby toho, jejž miloval vroucí láskou, zastal ještě naživu. Vraceje se tedy z Uher, přijel již řečený kníže k svému biskupu a laskavě, jak bylo jeho vlastností, těšil nemocí sklíčeného. Ale biskup, tuše blízký konec svého těla, věnoval všechny dary, jež dostal od krále uherského, svému knížeti; kníže přijav je, vrátil se po návštěvě u svého pastýře domů. Po jeho odjezdu ctihodný biskup Menhart, na nějž jest vždy vzpomínati se zbožnou láskou, odevzdav nejvyššímu svému věřiteli zisk svěřené sobě hřivny, dvojnásobným úrokem rozmnožený, odstěhoval se z nebezpečných zmatků lidského života do šťastných příbytků blahoslavenců, maje se těšiti z věčné odplaty. A když bylo ctihodné jeho mrtvé tělo přivezeno do hlavního sídla jeho biskupství, biskup olomoucký Jindřich, jenž konal povinnou službu při jeho pohřbu, se slzami zapřísahal knížete Soběslava a všechny přítomné jak duchovní, tak laiky, jestliže v čem měli spíše ze zlomyslného popudu než z nějakého oprávněného důvodu s ubohým tím cizincem za jeho života jakoukoli různici, aby aspoň politováníhodnému jeho mrtvému tělu odpustili. A tak vykonav pohřební obřady čestně ho pohřbil v kostele svatých mučedníků Víta, Václava a Vojtěcha. Kdo by si přál poznat 54/55
do Uher. Když tam přijeli, byl biskup Menhart přijat od krále uherského s nemenší ctí, než když ozdoben biskupskou infulí poprvé přišel do hlavního sídla svého biskupství. Pokřtiv tedy v den letnic dítě, řečený biskup, když se vracel od krále domů, obdarován drahocennými dary, a když Bůh, dobrotivý odplatitel věrných služebníků, ustanovil v blížící se den vyvésti věrného a schopného správce své čeledi Menharta z úzkostí tohoto života a přenésti jej k věčné radosti, byl při tomto návratu sklíčen nemocí, Nemoha pro zhoršení choroby jeti dále, ulehl na lůžko ve vsi, která náleží k jeho biskupství a nazývá se Sekyř. Zatím žádal kníže Soběslav svého tchána, krále uherského, aby dal knížeti Konrádovi Znojemskému sestru své choti, totiž královny29, za ženu, aby spolek, jejž spolu uzavřeli, takovým poměrem zesílen ještě pevněji trval. Když bylo po svatbě a kníže se doslechl, že biskup byl upoután nemocí, oplývaje v hloubi srdce dobrotou, nejprve cítil s ním soustrast, potom spěchal co nejvíce s návratem, aby toho, jejž miloval vroucí láskou, zastal ještě naživu. Vraceje se tedy z Uher, přijel již řečený kníže k svému biskupu a laskavě, jak bylo jeho vlastností, těšil nemocí sklíčeného. Ale biskup, tuše blízký konec svého těla, věnoval všechny dary, jež dostal od krále uherského, svému knížeti; kníže přijav je, vrátil se po návštěvě u svého pastýře domů. Po jeho odjezdu ctihodný biskup Menhart, na nějž jest vždy vzpomínati se zbožnou láskou, odevzdav nejvyššímu svému věřiteli zisk svěřené sobě hřivny, dvojnásobným úrokem rozmnožený, odstěhoval se z nebezpečných zmatků lidského života do šťastných příbytků blahoslavenců, maje se těšiti z věčné odplaty. A když bylo ctihodné jeho mrtvé tělo přivezeno do hlavního sídla jeho biskupství, biskup olomoucký Jindřich, jenž konal povinnou službu při jeho pohřbu, se slzami zapřísahal knížete Soběslava a všechny přítomné jak duchovní, tak laiky, jestliže v čem měli spíše ze zlomyslného popudu než z nějakého oprávněného důvodu s ubohým tím cizincem za jeho života jakoukoli různici, aby aspoň politováníhodnému jeho mrtvému tělu odpustili. A tak vykonav pohřební obřady čestně ho pohřbil v kostele svatých mučedníků Víta, Václava a Vojtěcha. Kdo by si přál poznat 54/55
Strana 56
průběh jeho života a mnohonásobná protivenství, jež za svého biskupství vytrpěl z nastrojení dábla, nepřítele pokolení lidského a škůdce všech dobrých lidí, nechť se obrátí k předešlému líčení. Mezitím když biskup Menhart, jak již bylo řečeno, podle zákona smrti odešel ze světa, vyskytlo se mnoho lidí, ovšem skrytých, z nichž jedni přímluvami přátel a příbuzných, druzí však úplatky, kterými se i svatí pokazí, dožadovali se u knížete Soběslava i u císaře Lotara stolce svatého mučedníka Vojtěcha, domnívajíce se, že by ho mohli s jejich svolením dosíci bez vůle božské. Ale nebeský soudce, jenž čistou pravdu všude prohlédá, zkazil ničemné a Bohu protivné žádosti jich všech a nespravedlivé přání lidí potutelných, neboť jeho prozřetelnost se v svém opa/ tření neklame a jistota jeho předurčení se v naprosto ničem nemate. I odvrátil knížete Soběslava daleko od jejich pokusů a přiměl ho mocí svého božství, aby vyhledal svým věřícím schopného pastýře. A řečený kníže tedy, jsa naplněn duchem moudrosti, svolal, aby nebyl déle bez svého biskupa, sněm ke dni 29. září do své metropole Prahy. Byli na něm všichni nejlepší z Čech, jak duchovní, tak laikové, neboť se tam právě sešli k svátku blahoslaveného našeho patrona Václava mučedníka. Ač probíhal ve sněmě hlas božskému záměru se protivící, neboť jedni toho, druzí onoho prohlašovali za hodna biskupství, přece žádný z nich nebyl nalezen schopným; konečně byl povolán Jan, od Boha před věky vyvolený. Ten spravoval toho času probošství svatého kostela vyšehradského, vynikaje svou osobností nade všechny, líbě se všem svou přívětivostí a jsa i jinak v mravech milý Bohu i lidem; právem tedy zasloužil býti zvolen na výsost biskupství a dosazen za pastýře a správce podřízených. Zima nestálá, takže brzy mrzlo, brzy jako na jaře nastávala obleva, takže řeka Labe dvakrát zamrzla a dvakrát roztála. Ale řeka Vltava, jež svým řečištěm dělí hlavní naše hrady, Prahu a Vyšehrad, čtyřikrát zamrzla a čtyřikrát ledy na ní povolily; ale sněhu bylo málo. To nestálé počasí se počalo v měsíci listopadu, a neminulo po celý běh příštího roku ani jednoho měsíce, aby buď na jeho začátku, nebo na konci jednoho každého měsíce neřádilo s velikou prudkostí. Konečně druhého roku
průběh jeho života a mnohonásobná protivenství, jež za svého biskupství vytrpěl z nastrojení dábla, nepřítele pokolení lidského a škůdce všech dobrých lidí, nechť se obrátí k předešlému líčení. Mezitím když biskup Menhart, jak již bylo řečeno, podle zákona smrti odešel ze světa, vyskytlo se mnoho lidí, ovšem skrytých, z nichž jedni přímluvami přátel a příbuzných, druzí však úplatky, kterými se i svatí pokazí, dožadovali se u knížete Soběslava i u císaře Lotara stolce svatého mučedníka Vojtěcha, domnívajíce se, že by ho mohli s jejich svolením dosíci bez vůle božské. Ale nebeský soudce, jenž čistou pravdu všude prohlédá, zkazil ničemné a Bohu protivné žádosti jich všech a nespravedlivé přání lidí potutelných, neboť jeho prozřetelnost se v svém opa/ tření neklame a jistota jeho předurčení se v naprosto ničem nemate. I odvrátil knížete Soběslava daleko od jejich pokusů a přiměl ho mocí svého božství, aby vyhledal svým věřícím schopného pastýře. A řečený kníže tedy, jsa naplněn duchem moudrosti, svolal, aby nebyl déle bez svého biskupa, sněm ke dni 29. září do své metropole Prahy. Byli na něm všichni nejlepší z Čech, jak duchovní, tak laikové, neboť se tam právě sešli k svátku blahoslaveného našeho patrona Václava mučedníka. Ač probíhal ve sněmě hlas božskému záměru se protivící, neboť jedni toho, druzí onoho prohlašovali za hodna biskupství, přece žádný z nich nebyl nalezen schopným; konečně byl povolán Jan, od Boha před věky vyvolený. Ten spravoval toho času probošství svatého kostela vyšehradského, vynikaje svou osobností nade všechny, líbě se všem svou přívětivostí a jsa i jinak v mravech milý Bohu i lidem; právem tedy zasloužil býti zvolen na výsost biskupství a dosazen za pastýře a správce podřízených. Zima nestálá, takže brzy mrzlo, brzy jako na jaře nastávala obleva, takže řeka Labe dvakrát zamrzla a dvakrát roztála. Ale řeka Vltava, jež svým řečištěm dělí hlavní naše hrady, Prahu a Vyšehrad, čtyřikrát zamrzla a čtyřikrát ledy na ní povolily; ale sněhu bylo málo. To nestálé počasí se počalo v měsíci listopadu, a neminulo po celý běh příštího roku ani jednoho měsíce, aby buď na jeho začátku, nebo na konci jednoho každého měsíce neřádilo s velikou prudkostí. Konečně druhého roku
Strana 57
Sedlecký antifonář, pag. 285. Rria in Natali. S Egnotas admoil s f 111 48. mmenſis momlibus ornaur me.Pruchuur. ã Cel er lac ex euſ ore ſuſcr 11o †1/2e 1 . yt er ſanginſ euis anaurr genas meas. 'Df n� ref: I Jyn ſon ſauofid- . 1 17 pû me rona deuonone cimm. * Dagn'vns V Syẽ nua v yulch rua a .1.pl 1A 1 . . If o feſtum ſacranſime uurganis ce le brem' . 1. .apklenAtp . — qualuer yaſſa fiur be ata as nes ad memorum Avf.1 . . .i. AuA.AL L1I s/. 1As. MAI yerdder eruurem i ne mr Oma ſelun uire dilevir aue w ren 121 JA ufana quden ciyuralarur m amus ſel erar ſenetus mentis imen ſa- 1 . 1 1 " ,... ARI Qua ſoli.erram me am er collum meum cupir lay dibuſpira renoct mus trrcio decimo erms ſue anno monẽ „ ſrp J1JTJAJI naddr aunbuſme is meſnalt lef marga n ras frenrumdedr o 1.a MIIINAA me uermannbus aną choruſcamnbus grn nis. V Induur me dis
Sedlecký antifonář, pag. 285. Rria in Natali. S Egnotas admoil s f 111 48. mmenſis momlibus ornaur me.Pruchuur. ã Cel er lac ex euſ ore ſuſcr 11o †1/2e 1 . yt er ſanginſ euis anaurr genas meas. 'Df n� ref: I Jyn ſon ſauofid- . 1 17 pû me rona deuonone cimm. * Dagn'vns V Syẽ nua v yulch rua a .1.pl 1A 1 . . If o feſtum ſacranſime uurganis ce le brem' . 1. .apklenAtp . — qualuer yaſſa fiur be ata as nes ad memorum Avf.1 . . .i. AuA.AL L1I s/. 1As. MAI yerdder eruurem i ne mr Oma ſelun uire dilevir aue w ren 121 JA ufana quden ciyuralarur m amus ſel erar ſenetus mentis imen ſa- 1 . 1 1 " ,... ARI Qua ſoli.erram me am er collum meum cupir lay dibuſpira renoct mus trrcio decimo erms ſue anno monẽ „ ſrp J1JTJAJI naddr aunbuſme is meſnalt lef marga n ras frenrumdedr o 1.a MIIINAA me uermannbus aną choruſcamnbus grn nis. V Induur me dis
Strana 58
Rukopis spisu sv. Augustina De civitate Dei, fol. 1a. 7Z IEd — I LONS — —L U EE TRE E A☞sř AEs DE. TFE R OSVKB ☞ AK RE EE E Ha Amm! EEN MENNA SSIM VEN WNOY ANT A552E A ☞S IESE — ☞ M d 111 SIC-CELICA-TVR BATOSACRÉ TA C 115 411 II PIDIVTPHRT ECVIDITOCELL 1I FACTOR NOB TRIE 1II H SIBICON MIS SAREDDVNY DVT LFET CREDENDOPA DIVĚ vyfi D AN — PES-AOOAT�FIDFSIVSTO OCATHICBOS DIN HIC-SVNT TRARQNILLG. SEDES. EX GAVDIA'MILLE
Rukopis spisu sv. Augustina De civitate Dei, fol. 1a. 7Z IEd — I LONS — —L U EE TRE E A☞sř AEs DE. TFE R OSVKB ☞ AK RE EE E Ha Amm! EEN MENNA SSIM VEN WNOY ANT A552E A ☞S IESE — ☞ M d 111 SIC-CELICA-TVR BATOSACRÉ TA C 115 411 II PIDIVTPHRT ECVIDITOCELL 1I FACTOR NOB TRIE 1II H SIBICON MIS SAREDDVNY DVT LFET CREDENDOPA DIVĚ vyfi D AN — PES-AOOAT�FIDFSIVSTO OCATHICBOS DIN HIC-SVNT TRARQNILLG. SEDES. EX GAVDIA'MILLE
Strana 59
dne 28. října se strhla v hodinu nešporní po celém světě velmi krutá smršť, jež zuříc od prvního soumraku až do noci, pobořila kostely kamenné i dřevěné, též stavení, ploty, stohy ve stodolách, takže nezůstal snop na snopě, a stromy v lesích vyvrátila z kořene. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1135 Zvolenec svatého kostela pražského Jan se odebral k císaři, aby jeho volba byla potvrzena císařským svolením a schválením. Když tam přijel, byl poctěn s takovou svrchovanou ctí, že ho císař dal uvítati procesím a pak sám mu vyšel vstříc. Odevzdal mu potom odznaky biskupské hodnosti, tj. berlu a prsten, a poslal ho k arcibiskupu mohučskému, aby ho vysvětil na biskupa Boha hodného. Byv vysvěcen dne 17. února od svého arcibiskupa, vrátil se s velikou radostí a veselostí. Ještě než přišel do metropole svého biskupství, posvětil kostel jednoho z předáků, který mu byl na cestě, když přicházel. Když pak konal dne 7. března podle obyčeje svaté obřady svěcení, ukázalo se znamení na slunci: čtyři kruhy byly jakýmisi kličkami navzájem svázány, jeden uprostřed větší než ostatní, druhý na východě, třetí na západě, čtvrtý na severu a mezi nimi se jevila mnohá znamení jako zdánlivá slunce kolem pravého. A tak trvaly ty kruhy dobu skoro tří hodin, ba stopy toho znamení bylo pozorovati až do jedenácté hodiny denní. Biskup Jan, posvětiv ten kostel, byl přijat při vjezdu do sídla svého biskupství s velikým jásotem duchovenstva i lidu. Toho roku se metropole Čech Praha počala obnovovati po způsobu latinských měst. Kníže Soběslav a Boleslav trvali v rozkolu, v němž se pletichami nepřítele pokolení lidského už dříve začali svářit, a když nikdo z jim rovných nedovedl mezi nimi vhodným prostřednictvím zjednat mír, císař Lotar, jistě z vnuk nutí Božího, obeslal oba, aby v stanovený čas přišli k jeho dvoru. Zatímco jeden i druhý, poslušen rozkazu císařova, se svým průvodem tam rychle ujížděl, císař vyzýval po četných poslech svého kmotra a nejvěrnějšího přítele království Soběslava, aby přijel dříve než Boleslav; učinil to, jak jsme zvěděli, hlavně proto, 59
dne 28. října se strhla v hodinu nešporní po celém světě velmi krutá smršť, jež zuříc od prvního soumraku až do noci, pobořila kostely kamenné i dřevěné, též stavení, ploty, stohy ve stodolách, takže nezůstal snop na snopě, a stromy v lesích vyvrátila z kořene. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1135 Zvolenec svatého kostela pražského Jan se odebral k císaři, aby jeho volba byla potvrzena císařským svolením a schválením. Když tam přijel, byl poctěn s takovou svrchovanou ctí, že ho císař dal uvítati procesím a pak sám mu vyšel vstříc. Odevzdal mu potom odznaky biskupské hodnosti, tj. berlu a prsten, a poslal ho k arcibiskupu mohučskému, aby ho vysvětil na biskupa Boha hodného. Byv vysvěcen dne 17. února od svého arcibiskupa, vrátil se s velikou radostí a veselostí. Ještě než přišel do metropole svého biskupství, posvětil kostel jednoho z předáků, který mu byl na cestě, když přicházel. Když pak konal dne 7. března podle obyčeje svaté obřady svěcení, ukázalo se znamení na slunci: čtyři kruhy byly jakýmisi kličkami navzájem svázány, jeden uprostřed větší než ostatní, druhý na východě, třetí na západě, čtvrtý na severu a mezi nimi se jevila mnohá znamení jako zdánlivá slunce kolem pravého. A tak trvaly ty kruhy dobu skoro tří hodin, ba stopy toho znamení bylo pozorovati až do jedenácté hodiny denní. Biskup Jan, posvětiv ten kostel, byl přijat při vjezdu do sídla svého biskupství s velikým jásotem duchovenstva i lidu. Toho roku se metropole Čech Praha počala obnovovati po způsobu latinských měst. Kníže Soběslav a Boleslav trvali v rozkolu, v němž se pletichami nepřítele pokolení lidského už dříve začali svářit, a když nikdo z jim rovných nedovedl mezi nimi vhodným prostřednictvím zjednat mír, císař Lotar, jistě z vnuk nutí Božího, obeslal oba, aby v stanovený čas přišli k jeho dvoru. Zatímco jeden i druhý, poslušen rozkazu císařova, se svým průvodem tam rychle ujížděl, císař vyzýval po četných poslech svého kmotra a nejvěrnějšího přítele království Soběslava, aby přijel dříve než Boleslav; učinil to, jak jsme zvěděli, hlavně proto, 59
Strana 60
že chtěl ponechati Soběslavovi rozhodnutí o tom, s kterou nebo s jakou poctou by měl knížete Boleslava přijmout. Když tedy přicházel kníže Boleslav a císař konal se svými knížaty o té věci poradu, kníže Soběslav povstav pravil, aby to všichni přítomní slyšeli, že knížeti Boleslavovi nepřísluší žádná pocta od Boha, leda aby se stal biřicem císařovým. Když to řekl, odpověděla všechna knížata německá jednomyslně, že není nikoho, kdo by byl císaři tak věrný a oddaný jako kníže Soběslav, a ač ho dříve císař pokládal za nevěrného a za nepřítele, objevil se v této nynější věci zřejmě jeho nejoddanějším a nejvěrnějším přívržencem. Přišel tedy Boleslav, a když se zasedlo v radě, seděl kníže Soběslav po pravici císařově a z druhé strany jiná knížata, kdežto Boleslavovi byla postavena stolice před tváří císařovou jako biřici. Když se tam probralo mnoho rad, přece z mnohých příčin, když uzavřeli příměří a nedosáhli míru, vrátili se oba domů. Toho času přijeli k císaři poslové krále řeckého, nesouce mnoho velikých darů, a to z této příčiny: totiž jakýsi vévoda Roger, bydlící za Sicílií, útočil na krajiny řecké a král řecký žádal, aby ho císař zkrotil. 30 V Durynsku spadl z oblak na jednu rovinu kámen divné velikosti, jako veliký dům, zvuk od něho slyšeli v okolí bydlící lidé už po tři dny napřed; když dopadl, polovice se ho zaryla do země a tři dny ležel hork jako ocel z ohně vytažená. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1136 Svátek svatého Benedikta vyznavače připadlo slaviti na Bílou sobotu [21. března], to jest v předvečer Vzkříšení Páně, což se málokdy stává. Povím o věci zavrženíhodné a zřídka slýchané, jak jsem se o ní dověděl. Kdysi chtěl biskup olomoucký Jindřich stavět kostel ve vsi, která se nazývá Blansko, neboť ta ves od dávných časů patřívala pod moc jeho předchůdců. Ale Vratislav, jeden z knížat moravských, jakmile zvěděl o dobrém úmyslu dobrého biskupa, počal pilně pracovati o tom, jak by mohl ten úmysl překaziti, usiloval o to hlavně z té příčiny, že se dověděl, že jeho biskup má
že chtěl ponechati Soběslavovi rozhodnutí o tom, s kterou nebo s jakou poctou by měl knížete Boleslava přijmout. Když tedy přicházel kníže Boleslav a císař konal se svými knížaty o té věci poradu, kníže Soběslav povstav pravil, aby to všichni přítomní slyšeli, že knížeti Boleslavovi nepřísluší žádná pocta od Boha, leda aby se stal biřicem císařovým. Když to řekl, odpověděla všechna knížata německá jednomyslně, že není nikoho, kdo by byl císaři tak věrný a oddaný jako kníže Soběslav, a ač ho dříve císař pokládal za nevěrného a za nepřítele, objevil se v této nynější věci zřejmě jeho nejoddanějším a nejvěrnějším přívržencem. Přišel tedy Boleslav, a když se zasedlo v radě, seděl kníže Soběslav po pravici císařově a z druhé strany jiná knížata, kdežto Boleslavovi byla postavena stolice před tváří císařovou jako biřici. Když se tam probralo mnoho rad, přece z mnohých příčin, když uzavřeli příměří a nedosáhli míru, vrátili se oba domů. Toho času přijeli k císaři poslové krále řeckého, nesouce mnoho velikých darů, a to z této příčiny: totiž jakýsi vévoda Roger, bydlící za Sicílií, útočil na krajiny řecké a král řecký žádal, aby ho císař zkrotil. 30 V Durynsku spadl z oblak na jednu rovinu kámen divné velikosti, jako veliký dům, zvuk od něho slyšeli v okolí bydlící lidé už po tři dny napřed; když dopadl, polovice se ho zaryla do země a tři dny ležel hork jako ocel z ohně vytažená. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1136 Svátek svatého Benedikta vyznavače připadlo slaviti na Bílou sobotu [21. března], to jest v předvečer Vzkříšení Páně, což se málokdy stává. Povím o věci zavrženíhodné a zřídka slýchané, jak jsem se o ní dověděl. Kdysi chtěl biskup olomoucký Jindřich stavět kostel ve vsi, která se nazývá Blansko, neboť ta ves od dávných časů patřívala pod moc jeho předchůdců. Ale Vratislav, jeden z knížat moravských, jakmile zvěděl o dobrém úmyslu dobrého biskupa, počal pilně pracovati o tom, jak by mohl ten úmysl překaziti, usiloval o to hlavně z té příčiny, že se dověděl, že jeho biskup má
Strana 61
v té vsi uschováno ve skladišti mnoho jmění, a nemohl se dočkati toho, aby mu je tak či onak pobral. I stalo se, že se řečený biskup a kníže Konrád i kníže Vratislav sešli v jakémsi klášteře, jenž se nazývá Rajhrad, aby se poradili o některých věcech. Když do/ jednali, zakázal kníže Vratislav biskupu Jindřichovi stavět kostel ve svrchu řečené vsi, tvrdě, že ta ves náleží spíše jemu než biskupovi; konečně po mnoha poradách tam konaných, když uzavřeli příměří a nedosáhli míru, všichni se vrátili domů. Císař Lotar, chystaje se do Říma, žádal o pomoc knížete Soběslava. Ten, vyhověv žádosti císařově, sebral vojsko a postavil mu do čela Vladislava, který byl nedávno přiveden z vyhnanství. A když vyplácel bojovníkům závdavek, předal Vladislavovi devět set hřiven denárů; ten, přijav je, dal se tajně se svými druhy na útěk. Téhož roku dne 16. července se objevila hvězda, která se nazývá Lucifer, v místě, kde v zimě vychází slunce, a zachovávajíc dráhu výše, konečně dospěla k tomu místu, na němž slunce obvykle vychází 24. června, to jest v den, kdy počíná dne ubývati a noci přibývati. A když nějaký čas prodlévala na tom místě, objevila se za ní jakási nová hvězda, kterou jsme ani my, ani naši otcové, ba ani naši pradědové nikdy nevídali, a zanedlouho prvou předběhla. A brzy potom se vrátila předešlá hvězda touž cestou na své místo a tam zapadla, tato však spěla přímou drahou na západ. Toto zaznamenávám čtenářům nynějším i budoucím hlavně proto, aby ti, kdož na to méně dbají, věděli, že se objevila nová hvězda; jestliže si tuto věc s bdělou horlivostí zaznamenají, ať se naučí velebit Boha, podivuhodného v skutcích svých a slaví ného, a ať ho též prosí, aby vše, co koná viditelně, ráčil řídit tak, abychom si zasloužili, chválíce ve všem jeho všemohoucnost, přijmouti dar spásy, kterou nám slíbil. Neboť jsou to díla toho, o němž praví onen výborný spisovatel: Ty, jenž počítáš hvězdy, ty jediný znáš jejich jména, znamení, moci i dráhy a prostory, oběhy času. 60/61
v té vsi uschováno ve skladišti mnoho jmění, a nemohl se dočkati toho, aby mu je tak či onak pobral. I stalo se, že se řečený biskup a kníže Konrád i kníže Vratislav sešli v jakémsi klášteře, jenž se nazývá Rajhrad, aby se poradili o některých věcech. Když do/ jednali, zakázal kníže Vratislav biskupu Jindřichovi stavět kostel ve svrchu řečené vsi, tvrdě, že ta ves náleží spíše jemu než biskupovi; konečně po mnoha poradách tam konaných, když uzavřeli příměří a nedosáhli míru, všichni se vrátili domů. Císař Lotar, chystaje se do Říma, žádal o pomoc knížete Soběslava. Ten, vyhověv žádosti císařově, sebral vojsko a postavil mu do čela Vladislava, který byl nedávno přiveden z vyhnanství. A když vyplácel bojovníkům závdavek, předal Vladislavovi devět set hřiven denárů; ten, přijav je, dal se tajně se svými druhy na útěk. Téhož roku dne 16. července se objevila hvězda, která se nazývá Lucifer, v místě, kde v zimě vychází slunce, a zachovávajíc dráhu výše, konečně dospěla k tomu místu, na němž slunce obvykle vychází 24. června, to jest v den, kdy počíná dne ubývati a noci přibývati. A když nějaký čas prodlévala na tom místě, objevila se za ní jakási nová hvězda, kterou jsme ani my, ani naši otcové, ba ani naši pradědové nikdy nevídali, a zanedlouho prvou předběhla. A brzy potom se vrátila předešlá hvězda touž cestou na své místo a tam zapadla, tato však spěla přímou drahou na západ. Toto zaznamenávám čtenářům nynějším i budoucím hlavně proto, aby ti, kdož na to méně dbají, věděli, že se objevila nová hvězda; jestliže si tuto věc s bdělou horlivostí zaznamenají, ať se naučí velebit Boha, podivuhodného v skutcích svých a slaví ného, a ať ho též prosí, aby vše, co koná viditelně, ráčil řídit tak, abychom si zasloužili, chválíce ve všem jeho všemohoucnost, přijmouti dar spásy, kterou nám slíbil. Neboť jsou to díla toho, o němž praví onen výborný spisovatel: Ty, jenž počítáš hvězdy, ty jediný znáš jejich jména, znamení, moci i dráhy a prostory, oběhy času. 60/61
Strana 62
ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1137 * Evangelium sv. Lukáše 2, 36. Chci, odchýle se maličko od hořejšího vypravování, sem vložiti zmínku o jednom novém podivuhodném skutku božské dobroty a moci, jejž jsem poznal z podání hodnověrných lidí. V krajinách Čáslavi je jakási ves, zvaná Běstvina. V ní žila jedna žena od panenství svého mnoho let se svým mužem*, zachovávajíc mu věrnost a lásku, jak sluší; ale po dlouhém čase, když se její věk už chýlil k stáří, upadla v tak těžkou nemoc, že vůbec nemohla rovně choditi ani státi, nýbrž jiní lidé ji musili na lůžku nositi ven i zpět. Co dále? Touto nemocí byla poutána několik let. Stalo se však na Hod boží vánoční, kdy je zvykem našeho lidu společně hodovat, že řečená žena, postrádajíc obsluhy, samotna ležela doma. I přišly k ní sousedky a domlouvaly jí, aby se dala od nich donésti do jejich besedy a tam, i když nemůže seděti, aspoň nějak poležela. Ona, vyhovujíc jejich přání, to slíbila. Byvši tedy do nesena mezi hodující, poležela tam tak dlouho, až se strhl, jak tomu bývá mezi hodujícími, velký hluk a lomoz. Tu zavolala k sobě jednoho příbuzného a žádala ho, aby ji dal donésti domů, a to se i stalo. Bylo to v den svátku svatého Štěpána prvomučedníka a v sobotu; a když samotna doma seděla a nikdo u ní nebyl, najednou slyšela příjemný zvuk, jako hlas zvonu, a poněkud roztrpčena pravila: „Ach, cože se ten můj bratr tolik pustil do hodování, že tak nevčas koná služby Boží?“ Bylť její bratr farářem kostela tam vystavěného. Když to dořekla, hle, dveře domu, kde seděla, se otevřely a zvuk, jejž zaslechla, zněl, jako by zvon byl pověšen v jejím domě. A když se, plna strachu, ohlédla ke dveřím, viděla tam státi dva vznešené muže, vzezření i šatu biskupského. Jeden z nich, dotknuv se jí berlou, kterou držel, pravil: „Vstaň a vzdej Bohu slávu; já jsem Jan evangelista, jehož svátek má býti zítra slaven od věřících po celém světě. Zde je můj bratr, svatý Gothard; věz, že jsi naší přímluvou uzdravena.“ A pozdvihli ji, vedli ven, a uchopivše ji, dovedli, jak tomu božská moc chtěla, do vsi, jež se nazývá Slapy, v níž jakýsi urozený a mocný, jménem Mladota, vystavěl baziliku ke cti svatého Gotharda biskupa
ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1137 * Evangelium sv. Lukáše 2, 36. Chci, odchýle se maličko od hořejšího vypravování, sem vložiti zmínku o jednom novém podivuhodném skutku božské dobroty a moci, jejž jsem poznal z podání hodnověrných lidí. V krajinách Čáslavi je jakási ves, zvaná Běstvina. V ní žila jedna žena od panenství svého mnoho let se svým mužem*, zachovávajíc mu věrnost a lásku, jak sluší; ale po dlouhém čase, když se její věk už chýlil k stáří, upadla v tak těžkou nemoc, že vůbec nemohla rovně choditi ani státi, nýbrž jiní lidé ji musili na lůžku nositi ven i zpět. Co dále? Touto nemocí byla poutána několik let. Stalo se však na Hod boží vánoční, kdy je zvykem našeho lidu společně hodovat, že řečená žena, postrádajíc obsluhy, samotna ležela doma. I přišly k ní sousedky a domlouvaly jí, aby se dala od nich donésti do jejich besedy a tam, i když nemůže seděti, aspoň nějak poležela. Ona, vyhovujíc jejich přání, to slíbila. Byvši tedy do nesena mezi hodující, poležela tam tak dlouho, až se strhl, jak tomu bývá mezi hodujícími, velký hluk a lomoz. Tu zavolala k sobě jednoho příbuzného a žádala ho, aby ji dal donésti domů, a to se i stalo. Bylo to v den svátku svatého Štěpána prvomučedníka a v sobotu; a když samotna doma seděla a nikdo u ní nebyl, najednou slyšela příjemný zvuk, jako hlas zvonu, a poněkud roztrpčena pravila: „Ach, cože se ten můj bratr tolik pustil do hodování, že tak nevčas koná služby Boží?“ Bylť její bratr farářem kostela tam vystavěného. Když to dořekla, hle, dveře domu, kde seděla, se otevřely a zvuk, jejž zaslechla, zněl, jako by zvon byl pověšen v jejím domě. A když se, plna strachu, ohlédla ke dveřím, viděla tam státi dva vznešené muže, vzezření i šatu biskupského. Jeden z nich, dotknuv se jí berlou, kterou držel, pravil: „Vstaň a vzdej Bohu slávu; já jsem Jan evangelista, jehož svátek má býti zítra slaven od věřících po celém světě. Zde je můj bratr, svatý Gothard; věz, že jsi naší přímluvou uzdravena.“ A pozdvihli ji, vedli ven, a uchopivše ji, dovedli, jak tomu božská moc chtěla, do vsi, jež se nazývá Slapy, v níž jakýsi urozený a mocný, jménem Mladota, vystavěl baziliku ke cti svatého Gotharda biskupa
Strana 63
a vyznavače. A když tam přišli, postavili ji před chrám a ona stála tak pevně na nohou, jako by nikdy nebyla bývala ochromena. Držíce ji za ruce, uvedli ji dovnitř a hle, muži přejasných tváří, odění v bílá roucha, pěli tam chvalozpěvy Bohu. Ale nelze lidským hlasem vylíčit, jakou prý tam vůni, jakou jasnost cítila. Zatímco se toto dálo, vrátil se její muž z besedy sousedů, a nenašed manželku, domníval se, že byla svedena nějakým pokušením zlého ducha, a svolav sousedy, hledal ji v okolí celé vsi po mokřinách a porostu. Ale nenašedše ji, shromáždili se v domě a sedíce naříkali. Zatím ona pomodlivši se sňala náušnice a chtěla je obětovati na oltář, ale svatý Jan evangelista to zakázal, řka: „Zítra, až se lidé sejdou u vás na mši, obětuj tyto náušnice v tvém kostele na oltáři a vypravuj veliké skutky Boží*, jež skrze nás milost Boží vykonala na tobě, a pak už nežij s mužem.“ Když se to stalo, tíž svatí ji dovedli nazpět a postavili před dveře jejího domu a hned zmizeli. Ona však vesele vstoupivši do svého domu, nalezla plačící, i vypravovala jim o moci Boží a zjevila jim, jaké a jak veliké věci Bůh na ní vykonal. A tu zase oni plakali radostí, ne tak z jejího návratu jako z uzdravení. A když zasvitl příští den a celé okolí se scházelo, aby slyšelo mešní tajemství, řečená žena, jak jí bylo od svatých uloženo, položila své náušnice přede všemi, kdo tam stáli, na oltář a vypravovala pořadem vše, co se s ní božským řízením stalo. Oni, slyšíce to a vidouce ji zdrávu, nesmírné díky činili Bohu a jeho svatým. Ctihodný biskup Jindřich se rozhodl putovati k hrobu Páně, a dosáhnuv svolení knížete Soběslava, slavil Hod boží vánoční se svým bratrem biskupem Janem v Praze. Potom jeli oba na Moravu a světili v biskupském sídle Olomouci svátek Tří králů. Jan se pak vrátil domů, Jindřich však se vydal na cestu a s ním zároveň putovali mnozí z obou zemí; mezi nimi byl i náš přítel a nejvěrnější příznivec tohoto kostela, Boleslav. Poněvadž se však v Cařihradě dlouho zdrželi — neboť císař právě vedl války v dalekých končinách — nemohli dojíti do Jeruzaléma před Bílou sobotou. A když přijeli, biskup tam zůstal, chtě se tam dočkat příštího Hodu velikonočního. Pak spolupoutníci, poklonivše se hrobu Páně, jeli zpět a zakusili na moři mnoho nebezpečenství * Pátá kniha Mojžíšova (Deuteronomium) 10, 21. 62/63
a vyznavače. A když tam přišli, postavili ji před chrám a ona stála tak pevně na nohou, jako by nikdy nebyla bývala ochromena. Držíce ji za ruce, uvedli ji dovnitř a hle, muži přejasných tváří, odění v bílá roucha, pěli tam chvalozpěvy Bohu. Ale nelze lidským hlasem vylíčit, jakou prý tam vůni, jakou jasnost cítila. Zatímco se toto dálo, vrátil se její muž z besedy sousedů, a nenašed manželku, domníval se, že byla svedena nějakým pokušením zlého ducha, a svolav sousedy, hledal ji v okolí celé vsi po mokřinách a porostu. Ale nenašedše ji, shromáždili se v domě a sedíce naříkali. Zatím ona pomodlivši se sňala náušnice a chtěla je obětovati na oltář, ale svatý Jan evangelista to zakázal, řka: „Zítra, až se lidé sejdou u vás na mši, obětuj tyto náušnice v tvém kostele na oltáři a vypravuj veliké skutky Boží*, jež skrze nás milost Boží vykonala na tobě, a pak už nežij s mužem.“ Když se to stalo, tíž svatí ji dovedli nazpět a postavili před dveře jejího domu a hned zmizeli. Ona však vesele vstoupivši do svého domu, nalezla plačící, i vypravovala jim o moci Boží a zjevila jim, jaké a jak veliké věci Bůh na ní vykonal. A tu zase oni plakali radostí, ne tak z jejího návratu jako z uzdravení. A když zasvitl příští den a celé okolí se scházelo, aby slyšelo mešní tajemství, řečená žena, jak jí bylo od svatých uloženo, položila své náušnice přede všemi, kdo tam stáli, na oltář a vypravovala pořadem vše, co se s ní božským řízením stalo. Oni, slyšíce to a vidouce ji zdrávu, nesmírné díky činili Bohu a jeho svatým. Ctihodný biskup Jindřich se rozhodl putovati k hrobu Páně, a dosáhnuv svolení knížete Soběslava, slavil Hod boží vánoční se svým bratrem biskupem Janem v Praze. Potom jeli oba na Moravu a světili v biskupském sídle Olomouci svátek Tří králů. Jan se pak vrátil domů, Jindřich však se vydal na cestu a s ním zároveň putovali mnozí z obou zemí; mezi nimi byl i náš přítel a nejvěrnější příznivec tohoto kostela, Boleslav. Poněvadž se však v Cařihradě dlouho zdrželi — neboť císař právě vedl války v dalekých končinách — nemohli dojíti do Jeruzaléma před Bílou sobotou. A když přijeli, biskup tam zůstal, chtě se tam dočkat příštího Hodu velikonočního. Pak spolupoutníci, poklonivše se hrobu Páně, jeli zpět a zakusili na moři mnoho nebezpečenství * Pátá kniha Mojžíšova (Deuteronomium) 10, 21. 62/63
Strana 64
pro bouře. A tak někteří z nich, bloudíce po moři, zahynuli; mezi nimi zemřel řečený Boleslav a byl pochován na jednom pustém ostrově. Zbylí se s velikou nesnází zachránili. Téhož roku se kníže Soběslav sešel v postě se svým tchánem, králem uherským; pojednav s ním o mnoha rozmanitých věcech, slavil svátky velikonoční na hradě Olomouci, neboť nemohl před velikonocemi dojet do svého sídla na Vyšehradě. Výborná kněžna Adleita odjela do Panonie [Uhryl, snažně si přejíc být tam o svátku svatého Štěpána krále a vyznavače [20. srpna], ale bratr ji tam zdržel ještě déle, až pohřbil svého otce Almuše. Neboť ten Almuš, byv od svého bratra Kolomana oslepen, skončil svůj život ve vyhnanství v krajinách řeckých, a tak zůstalo jeho tělo deset let nepohřbeno, až je král Béla, jeho syn, od téhož řečeného tyrana oslepený, přenesl do svého království. Po pohřbu otcově kněžna Adleita, nemohouc se do svátku svatého Václava mučedníka [28. září] vrátiti do vlasti, slavila jeho svátek v řečeném hradě Olomouci. Kníže Soběslav a kníže Boleslav se sešli o letni/ cích [30. května] na hradě Kladsku, jenž stojí na pomezí českém, a učinili tam smlouvu o mír; potom se vrátili domů. Po svátcích pak Boleslavův syn Vladislav vyzdvihl z vody křtu novorozeného syna knížete Soběslava na hradě Němčí a dal mu jméno Václav. Ale zatímco pořadem líčíme věci lidí smrtelných, zbývá, abychom něco málo dodali o nadzemských. A poněvadž jsme se minulého roku zmínili o dvou hvězdách, nyní také povíme o třech. Neboť se ukázala třetí hvězda, podobná jasností dvěma řečeným, dne 11. září; vyšla před svítáním na tom místě, kde slunce kráčí ve znamení Lva. Druhá, která se nazývala Lucifer, vyšla 28. prosince rovněž před svítáním; třetí, kterou bylo viděti předešlého roku, se s těmito už neobjevila. Císař Lotar, spojený kmotrovstvím s naším knížetem Soběsla vem, právem smrti sešed z tohoto světa na hradě Rodburku, ode bral se na nebe a byl pohřben na jakémsi hradě, jménem Brunšvik. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1138 Dne 26. února po západu slunce bylo spatřeno po celých
pro bouře. A tak někteří z nich, bloudíce po moři, zahynuli; mezi nimi zemřel řečený Boleslav a byl pochován na jednom pustém ostrově. Zbylí se s velikou nesnází zachránili. Téhož roku se kníže Soběslav sešel v postě se svým tchánem, králem uherským; pojednav s ním o mnoha rozmanitých věcech, slavil svátky velikonoční na hradě Olomouci, neboť nemohl před velikonocemi dojet do svého sídla na Vyšehradě. Výborná kněžna Adleita odjela do Panonie [Uhryl, snažně si přejíc být tam o svátku svatého Štěpána krále a vyznavače [20. srpna], ale bratr ji tam zdržel ještě déle, až pohřbil svého otce Almuše. Neboť ten Almuš, byv od svého bratra Kolomana oslepen, skončil svůj život ve vyhnanství v krajinách řeckých, a tak zůstalo jeho tělo deset let nepohřbeno, až je král Béla, jeho syn, od téhož řečeného tyrana oslepený, přenesl do svého království. Po pohřbu otcově kněžna Adleita, nemohouc se do svátku svatého Václava mučedníka [28. září] vrátiti do vlasti, slavila jeho svátek v řečeném hradě Olomouci. Kníže Soběslav a kníže Boleslav se sešli o letni/ cích [30. května] na hradě Kladsku, jenž stojí na pomezí českém, a učinili tam smlouvu o mír; potom se vrátili domů. Po svátcích pak Boleslavův syn Vladislav vyzdvihl z vody křtu novorozeného syna knížete Soběslava na hradě Němčí a dal mu jméno Václav. Ale zatímco pořadem líčíme věci lidí smrtelných, zbývá, abychom něco málo dodali o nadzemských. A poněvadž jsme se minulého roku zmínili o dvou hvězdách, nyní také povíme o třech. Neboť se ukázala třetí hvězda, podobná jasností dvěma řečeným, dne 11. září; vyšla před svítáním na tom místě, kde slunce kráčí ve znamení Lva. Druhá, která se nazývala Lucifer, vyšla 28. prosince rovněž před svítáním; třetí, kterou bylo viděti předešlého roku, se s těmito už neobjevila. Císař Lotar, spojený kmotrovstvím s naším knížetem Soběsla vem, právem smrti sešed z tohoto světa na hradě Rodburku, ode bral se na nebe a byl pohřben na jakémsi hradě, jménem Brunšvik. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1138 Dne 26. února po západu slunce bylo spatřeno po celých
Strana 65
Čechách jakési znamení v podobě draka, jak letí na západ, a náhle zmizevši, zanechalo za sebou načervenalá znamení. Před letni/ cemi*, dne 11. května, se zjevila na severní straně na nebi červená znamení tvaru sloupů, na dvě části rozdělená, a zdálo se, jako by se brzy v boji utkávala, brzy zase vzdalovala. Tedy po zvolení krále Konráda všechna knížata a někteří přední mužové a dvořané jeho říše se usnesli míti dvůr a sněm o svátku letnic, v den 22. května, ve městě Bamberku. Měli se tam v určený čas sejíti všichni, kdo příslušeli k jeho říši, jednomyslně potvrdit jeho volbu a od vévody řezenského měly být v přítom/ nosti všech knížat převzaty královské odznaky. Ale když se všichni sjeli, jak bylo určeno, vévoda řezenský se ani nechtěl zúčastnit sněmu, ani nevydal královské odznaky. Po skončení sněmu a pro jednání mnoha záležitostí, tedy, když se všichni vraceli domů, prodlel král ještě v tom místě. Náš kníže Soběslav, jenž přijel již před řečeným svátkem k němu a byl od krále přijat s velikou ctí, několik dní tam pobyl. Přízní milosti královy dosáhl toho, aby jeho syn Vladislav mohl po něm nastoupit v řízení knížectví. Ač byl ještě chlapcem, byl mu před tváří otcovou podán od krále praporec a na potvrzení toho vykonali všichni čeští předáci před králem přísahu na ostatky svatých. Když se tak stalo, kníže Sobě slav, pln radosti dle přání se vrátil do vlasti se svými. Když se pak přiblížil den, kdy je věřícím slaviti svátek apoštolů Petra a Pavla [29. června], kníže Soběslav nařídil svým bojovníkům první ho i druhého řádu, aby se co nejdříve sjeli k němu do Sadské, a když to učinili, kníže sám zčásti prosil, zčásti poroučel, aby věrnost, kterou by chtěli zachovat po jeho smrti jeho synu, potvrdili pod přísahou v jeho přítomnosti; a to se i stalo. Téhož roku, když se blížil svátek blahoslaveného patrona našeho, Václava [28. září], kníže Soběslav dal svou dceru, jménem Marii, v řádné manželství synu Leopolda, markraběte východního [rakouského] a obdařil ji věnem pěti set hřiven stříbra. Ten sňatek se pak konal na Moravě v kraji olomouckém. Dne 14. října při prvním soumraku se ukázala na severu rudá znamení. Druhou noc, dne 15., totiž v touž hodinu, stalo se tak rovněž a třetí noci, 16. října, na úsvitě se ukázala týmž způsobem. Kníže Boleslav zemřel. * V orig. je pascha, tj. velikonoce, ale to neodpovídá uvedenému datu. 64/65
Čechách jakési znamení v podobě draka, jak letí na západ, a náhle zmizevši, zanechalo za sebou načervenalá znamení. Před letni/ cemi*, dne 11. května, se zjevila na severní straně na nebi červená znamení tvaru sloupů, na dvě části rozdělená, a zdálo se, jako by se brzy v boji utkávala, brzy zase vzdalovala. Tedy po zvolení krále Konráda všechna knížata a někteří přední mužové a dvořané jeho říše se usnesli míti dvůr a sněm o svátku letnic, v den 22. května, ve městě Bamberku. Měli se tam v určený čas sejíti všichni, kdo příslušeli k jeho říši, jednomyslně potvrdit jeho volbu a od vévody řezenského měly být v přítom/ nosti všech knížat převzaty královské odznaky. Ale když se všichni sjeli, jak bylo určeno, vévoda řezenský se ani nechtěl zúčastnit sněmu, ani nevydal královské odznaky. Po skončení sněmu a pro jednání mnoha záležitostí, tedy, když se všichni vraceli domů, prodlel král ještě v tom místě. Náš kníže Soběslav, jenž přijel již před řečeným svátkem k němu a byl od krále přijat s velikou ctí, několik dní tam pobyl. Přízní milosti královy dosáhl toho, aby jeho syn Vladislav mohl po něm nastoupit v řízení knížectví. Ač byl ještě chlapcem, byl mu před tváří otcovou podán od krále praporec a na potvrzení toho vykonali všichni čeští předáci před králem přísahu na ostatky svatých. Když se tak stalo, kníže Sobě slav, pln radosti dle přání se vrátil do vlasti se svými. Když se pak přiblížil den, kdy je věřícím slaviti svátek apoštolů Petra a Pavla [29. června], kníže Soběslav nařídil svým bojovníkům první ho i druhého řádu, aby se co nejdříve sjeli k němu do Sadské, a když to učinili, kníže sám zčásti prosil, zčásti poroučel, aby věrnost, kterou by chtěli zachovat po jeho smrti jeho synu, potvrdili pod přísahou v jeho přítomnosti; a to se i stalo. Téhož roku, když se blížil svátek blahoslaveného patrona našeho, Václava [28. září], kníže Soběslav dal svou dceru, jménem Marii, v řádné manželství synu Leopolda, markraběte východního [rakouského] a obdařil ji věnem pěti set hřiven stříbra. Ten sňatek se pak konal na Moravě v kraji olomouckém. Dne 14. října při prvním soumraku se ukázala na severu rudá znamení. Druhou noc, dne 15., totiž v touž hodinu, stalo se tak rovněž a třetí noci, 16. října, na úsvitě se ukázala týmž způsobem. Kníže Boleslav zemřel. * V orig. je pascha, tj. velikonoce, ale to neodpovídá uvedenému datu. 64/65
Strana 66
ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1 139 Kníže Soběslav vykoupil od manželky Viprechtovy zpět několik hradů za sedm set hřiven stříbra a přidal jí k tomu třetí denár na hradě Doníně. A když se kníže Soběslav vracel se svým vojskem, ustanoviv bojovníky ke hlídání hradů, jednoho dne, když byl uprostřed lesa při vchodu do své země, vál velmi prudký vichr, který vyvracel nejen stavení nebo jakékoli překážky v cestě, nýbrž i silné lesní stromy z kořene. Tím se octli Čechové ve velikém nebezpečenství a byli tak poděšeni, že jeden z hradských správců, přistoupiv ke knížeti, pravil: „Hle, pane kníže, před Bohem a svatými jeho i před vaší milostí jako svědkem slibuji, jestliže mne všemohoucnost Boží ráčí vysvobodit z tohoto nebez pečenství a dopřeje mi života, vězte, že co nejdříve vezmu na se oděv mnišského slibu.“ Ale dík ochraně Boží zahynulo pádem stromů jen sedm lidí z celého vojska, ostatní se všichni vrátili bez úrazu. Dne 1. března bylo viděti červená znamení na neobyčejném místě od soumraku do svítání. Toho roku svátek svatých mučedníků Vojtěcha a Jiřího byl slaven od věřících 23. dubna. Tento den nabyl lesku tím, že připadl právě na den Vzkříšení Páně. Toho času navštívil kníže Soběslav svého švagra Bélu, krále panonského [uherského]; neboť týž král Béla vdával svou dceru za syna německého krále Konráda. To zasnoubení se konalo ve svátek letnic [I1. června].31 Dne 19. července se zatměla obloha, neboť dým neobyčejně smrdutý se vznášel jako mlha a kouřilo se bez přestání dnem i nocí Ta tma trvala tak celý týden, a 24. července neobvyklé temno o polednách zastínilo povětří hnilobným puchem, který jako by vycházel z pekla a dráždil čich lidí. Někteří také říkali, že viděli jakousi trhlinu na slunci. Protože Sasové odporovali králi Konrádovi a zdráhali se dáti souhlas a uznání jeho volbě, rozhodl se napadnout je válečně a podrobit svému panství. A sbíraje za pomoci několika přátel posily pro své vojsko, požádal kromě jiných i našeho knížete Soběslava, aby se zúčastnil se svými řečené války; neboť v udatnost
ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1 139 Kníže Soběslav vykoupil od manželky Viprechtovy zpět několik hradů za sedm set hřiven stříbra a přidal jí k tomu třetí denár na hradě Doníně. A když se kníže Soběslav vracel se svým vojskem, ustanoviv bojovníky ke hlídání hradů, jednoho dne, když byl uprostřed lesa při vchodu do své země, vál velmi prudký vichr, který vyvracel nejen stavení nebo jakékoli překážky v cestě, nýbrž i silné lesní stromy z kořene. Tím se octli Čechové ve velikém nebezpečenství a byli tak poděšeni, že jeden z hradských správců, přistoupiv ke knížeti, pravil: „Hle, pane kníže, před Bohem a svatými jeho i před vaší milostí jako svědkem slibuji, jestliže mne všemohoucnost Boží ráčí vysvobodit z tohoto nebez pečenství a dopřeje mi života, vězte, že co nejdříve vezmu na se oděv mnišského slibu.“ Ale dík ochraně Boží zahynulo pádem stromů jen sedm lidí z celého vojska, ostatní se všichni vrátili bez úrazu. Dne 1. března bylo viděti červená znamení na neobyčejném místě od soumraku do svítání. Toho roku svátek svatých mučedníků Vojtěcha a Jiřího byl slaven od věřících 23. dubna. Tento den nabyl lesku tím, že připadl právě na den Vzkříšení Páně. Toho času navštívil kníže Soběslav svého švagra Bélu, krále panonského [uherského]; neboť týž král Béla vdával svou dceru za syna německého krále Konráda. To zasnoubení se konalo ve svátek letnic [I1. června].31 Dne 19. července se zatměla obloha, neboť dým neobyčejně smrdutý se vznášel jako mlha a kouřilo se bez přestání dnem i nocí Ta tma trvala tak celý týden, a 24. července neobvyklé temno o polednách zastínilo povětří hnilobným puchem, který jako by vycházel z pekla a dráždil čich lidí. Někteří také říkali, že viděli jakousi trhlinu na slunci. Protože Sasové odporovali králi Konrádovi a zdráhali se dáti souhlas a uznání jeho volbě, rozhodl se napadnout je válečně a podrobit svému panství. A sbíraje za pomoci několika přátel posily pro své vojsko, požádal kromě jiných i našeho knížete Soběslava, aby se zúčastnil se svými řečené války; neboť v udatnost
Strana 67
jeho bojovníků skládal nejvíce naděje na vítězství. Když tedy král a kníže Soběslav, spojivše se, rozličnými cestami vpadli do Saska, tito [Sasové], nemohouce odolati jejich síle, utekli se na hrady a neodvážili se přijít králi na oči, až když, poddavše se prostřednictvím knížete Soběslava králi v panství, dosáhli ve všem od něho míru. Tak bylo získáno bez boje vítězství, aniž byla čest králova porušena. Vracejíce se odtud [Čechové] poplenili jedno místo a přivezli si velkou kořist. Toho času Jan, biskup pražský, dlouhou nemocí usoužen, dne 8. srpna přesídlil do nebes; byv stižen v březnu ochablostí, byl poután chorobou až do 8. srpna, jak jsme pravili. Byl pak pohřben v kapli svatého Gotharda biskupa a vyznavače, kterou sám vystavěl, dav probourat na severní straně zeď kostela svatého Václava. Po něm nastoupil Silvestr, opat sázavský, za neblahého znamení. Jeho volba se stala dne 29. září, ale protože nebyl posvěcen dříve, než zemřel kníže, z jehož vůle byl zvolen, trvalo jeho zvolení jen krátce, jak se z pozdějšího vypravování ukáže. Potom odjel kníže Soběslav na svůj dvůr, jenž se nazývá Chvojno 32, a tam přebývaje, jal se opravovat hrad, jenž se jmenuje Hostín Hradec [Hostinné n. L.]. Pomýšlel totiž na to, že kdyby se Bohu chtělo způsobit nesvár mezi ním a knížaty polskými, mohl by je snad částečně podrobit pod své panství, a proto opevňoval ty hrady, které jsou z jejich strany. Ale božská pro zřetelnost usoudila jinak. Neboť dříve než mohl řečený hrad dostavět, zasažen byv v neděli před Narozením Páně smrtelnou nemocí, byl upoután na lůžko. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1140 Když se nemocnému víc a více přitěžovalo, byl odvezen z Chvojna a donesen na svrchu již jmenovaný hrad. Uznal jsem za vhodnější pominout mlčením, jaké zvěsti, jaké úvahy mezitím znepokojovaly české předáky, abych snad neupadl u někoho v nenávist, kdybych sledoval každou tu věc, jak se stala. Sjeli se totiž všichni přední Čechové na hrad Vyšehrad, a majíce dnem i nocí porady, usilovali jedni toho, druzí onoho zvolit a dosadit 66/67
jeho bojovníků skládal nejvíce naděje na vítězství. Když tedy král a kníže Soběslav, spojivše se, rozličnými cestami vpadli do Saska, tito [Sasové], nemohouce odolati jejich síle, utekli se na hrady a neodvážili se přijít králi na oči, až když, poddavše se prostřednictvím knížete Soběslava králi v panství, dosáhli ve všem od něho míru. Tak bylo získáno bez boje vítězství, aniž byla čest králova porušena. Vracejíce se odtud [Čechové] poplenili jedno místo a přivezli si velkou kořist. Toho času Jan, biskup pražský, dlouhou nemocí usoužen, dne 8. srpna přesídlil do nebes; byv stižen v březnu ochablostí, byl poután chorobou až do 8. srpna, jak jsme pravili. Byl pak pohřben v kapli svatého Gotharda biskupa a vyznavače, kterou sám vystavěl, dav probourat na severní straně zeď kostela svatého Václava. Po něm nastoupil Silvestr, opat sázavský, za neblahého znamení. Jeho volba se stala dne 29. září, ale protože nebyl posvěcen dříve, než zemřel kníže, z jehož vůle byl zvolen, trvalo jeho zvolení jen krátce, jak se z pozdějšího vypravování ukáže. Potom odjel kníže Soběslav na svůj dvůr, jenž se nazývá Chvojno 32, a tam přebývaje, jal se opravovat hrad, jenž se jmenuje Hostín Hradec [Hostinné n. L.]. Pomýšlel totiž na to, že kdyby se Bohu chtělo způsobit nesvár mezi ním a knížaty polskými, mohl by je snad částečně podrobit pod své panství, a proto opevňoval ty hrady, které jsou z jejich strany. Ale božská pro zřetelnost usoudila jinak. Neboť dříve než mohl řečený hrad dostavět, zasažen byv v neděli před Narozením Páně smrtelnou nemocí, byl upoután na lůžko. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1140 Když se nemocnému víc a více přitěžovalo, byl odvezen z Chvojna a donesen na svrchu již jmenovaný hrad. Uznal jsem za vhodnější pominout mlčením, jaké zvěsti, jaké úvahy mezitím znepokojovaly české předáky, abych snad neupadl u někoho v nenávist, kdybych sledoval každou tu věc, jak se stala. Sjeli se totiž všichni přední Čechové na hrad Vyšehrad, a majíce dnem i nocí porady, usilovali jedni toho, druzí onoho zvolit a dosadit 66/67
Strana 68
* Homil. in evang. 1. II. h. 40. ** Evangelium sv. Matouše 25. 40. na stolec. Přece však celé to shromáždění hledělo na Načerata, aby se tomu, komu by on přál, rovněž oni jednomyslně podrobili. Zatím ti, kdož dleli u knížete Soběslava a spolu s jeho paní man/ želkou, nevidouce u něho žádnou známku, že by se mohl uzdravit, pomazali ho olejem. Potom, když jeho tělo víc a více sláblo, dne 14. února, kníže, přijav svátosti, sešel ze světa. Ach běda, těžko je nyní líčit, jakou tesklivostí a jakým rozčilením se tehdy Čechy zachvívaly. Právem byly tesklivy, ztrativše takového ochránce a otce, neboť kníže byl poután takovou láskou k vlasti, že, maje péči o všechny, byl vždy ochoten zemřít za svobodu a čest svých poddaných. Proto se též všemožně varoval rozkoše těla, která přemnohé muže vysiluje. Statečný kníže Soběslav byl osobně nade všechny výtečný, v hovoru příjemný, ve válce udatný, v radě prozřetelný a v almužně štědrý. Byl si z hovorů se svými osobními kaplany vědom, že svatý Rehoř pravil*: „Proč tedy jste leniví k rozdílení darů, když to, čeho poskytujete ležícímu na zemi, dáváte sedícímu v nebi.“ Měl též horlivou a pilnou péči o chudé, neboť nebyl hluchým posluchačem příkazu evangelia: "** „Co jste učinili jednomu z mých nejmenších, mně jste učinili.“ Ač byl zaměstnán velikou starostí nejen o své knížectví a věnoval též péči Moravě a Srbsku [Lužice] a nadto, jak jsem výše sdostatek ukázal, v přečetných věcech své rady poskytoval i králi panon/ skému [uherskému], přece častokrát sám o sobě rozjímal, aby duše, zajatá v síti takových zaměstnání, nezahynula nepřipravena. Proto, jakoby poučen slovy jednoho mudrce „Dary, jež dává umírající, to nejsou dary“ pojal spolu se svou chotí, paní Adleitou, spasitelný úmysl, že si pospíší usmířit přede dnem svého skonu nejvyššího soudce a dozorce nad lidským svědomím, zvláště když uvažovali, že po jejich smrti nikdo k nim nezachová tak věrnou oddanost, aby rozdal jejich statky chudým a služebníkům Božím tak, jak by oni byli zaživa učinili. Co více? Povolali kaplana Vincence, nad nějž neměli jiného věrnějšího, a vyložili mu podrobně úmysl svého svatého přemýšlení; zároveň ho vyzvali a poprosili, aby jejich jménem požádal kanovníky svatého kostela vyšehradského i pražského, jakož i spojenkyně, jeptišky svatého Benedikta,
* Homil. in evang. 1. II. h. 40. ** Evangelium sv. Matouše 25. 40. na stolec. Přece však celé to shromáždění hledělo na Načerata, aby se tomu, komu by on přál, rovněž oni jednomyslně podrobili. Zatím ti, kdož dleli u knížete Soběslava a spolu s jeho paní man/ želkou, nevidouce u něho žádnou známku, že by se mohl uzdravit, pomazali ho olejem. Potom, když jeho tělo víc a více sláblo, dne 14. února, kníže, přijav svátosti, sešel ze světa. Ach běda, těžko je nyní líčit, jakou tesklivostí a jakým rozčilením se tehdy Čechy zachvívaly. Právem byly tesklivy, ztrativše takového ochránce a otce, neboť kníže byl poután takovou láskou k vlasti, že, maje péči o všechny, byl vždy ochoten zemřít za svobodu a čest svých poddaných. Proto se též všemožně varoval rozkoše těla, která přemnohé muže vysiluje. Statečný kníže Soběslav byl osobně nade všechny výtečný, v hovoru příjemný, ve válce udatný, v radě prozřetelný a v almužně štědrý. Byl si z hovorů se svými osobními kaplany vědom, že svatý Rehoř pravil*: „Proč tedy jste leniví k rozdílení darů, když to, čeho poskytujete ležícímu na zemi, dáváte sedícímu v nebi.“ Měl též horlivou a pilnou péči o chudé, neboť nebyl hluchým posluchačem příkazu evangelia: "** „Co jste učinili jednomu z mých nejmenších, mně jste učinili.“ Ač byl zaměstnán velikou starostí nejen o své knížectví a věnoval též péči Moravě a Srbsku [Lužice] a nadto, jak jsem výše sdostatek ukázal, v přečetných věcech své rady poskytoval i králi panon/ skému [uherskému], přece častokrát sám o sobě rozjímal, aby duše, zajatá v síti takových zaměstnání, nezahynula nepřipravena. Proto, jakoby poučen slovy jednoho mudrce „Dary, jež dává umírající, to nejsou dary“ pojal spolu se svou chotí, paní Adleitou, spasitelný úmysl, že si pospíší usmířit přede dnem svého skonu nejvyššího soudce a dozorce nad lidským svědomím, zvláště když uvažovali, že po jejich smrti nikdo k nim nezachová tak věrnou oddanost, aby rozdal jejich statky chudým a služebníkům Božím tak, jak by oni byli zaživa učinili. Co více? Povolali kaplana Vincence, nad nějž neměli jiného věrnějšího, a vyložili mu podrobně úmysl svého svatého přemýšlení; zároveň ho vyzvali a poprosili, aby jejich jménem požádal kanovníky svatého kostela vyšehradského i pražského, jakož i spojenkyně, jeptišky svatého Benedikta,
Strana 69
Rukopis s texty epištol a evangelií, fol. 73a. 73 IRUIGIUIA HAIALIS DNI SIQVINTIA Sci IV elii STDM MATHIVA IMOSSET DOSPON SATA MATIR IMV Ma riaioſepheAme quã conurnitrm.murma eſl mnrw habenſ de ſpũ ſcō; Ioſephai� unr= riuſcū eſſer iuſhiſ-&noller tam nducere: uo lum occulie cimmirre eam. Her au� en coanamr. erce angls dni imſomniſapparun en dicens. loſeph fili daud=nolinmere acciperr Wariam comigem mã Quodemm inta namã eſ. de ſpi ſcō eſk. Parierai�r filiã=&uocabrſnom ei ihm. Iyſe rnim ſalu� facier yplin ſuum apeecms evrum. In NOCIE Naralis DfI FOSTEMUV Ii Dalarvan. INIciV sci Evolii. ScDRMATHEYM. IFIK GIHERATIONIS ü API filii dauid filn abrábám. Abrabam nue grnun y ſȧác/Iſanc ánē genun iȧcob-Lácob
Rukopis s texty epištol a evangelií, fol. 73a. 73 IRUIGIUIA HAIALIS DNI SIQVINTIA Sci IV elii STDM MATHIVA IMOSSET DOSPON SATA MATIR IMV Ma riaioſepheAme quã conurnitrm.murma eſl mnrw habenſ de ſpũ ſcō; Ioſephai� unr= riuſcū eſſer iuſhiſ-&noller tam nducere: uo lum occulie cimmirre eam. Her au� en coanamr. erce angls dni imſomniſapparun en dicens. loſeph fili daud=nolinmere acciperr Wariam comigem mã Quodemm inta namã eſ. de ſpi ſcō eſk. Parierai�r filiã=&uocabrſnom ei ihm. Iyſe rnim ſalu� facier yplin ſuum apeecms evrum. In NOCIE Naralis DfI FOSTEMUV Ii Dalarvan. INIciV sci Evolii. ScDRMATHEYM. IFIK GIHERATIONIS ü API filii dauid filn abrábám. Abrabam nue grnun y ſȧác/Iſanc ánē genun iȧcob-Lácob
Strana 70
Breviář s hymny, fol. 102a. yanem et patns filmi ſuus quoo yacuum nuit yonie ſenuinu gia criuidialis mach tn pAllis aznana laudut. Ginſenila Pitn ſunoai fili ſpni quocz ſ lie ſempiiuaglá mondate ſo da Aien ri tater fiunigida ſantee fon onigiana iur pel lens ques mbila mana veuu ſkuſliin O elas que cſlioni intaes piem filia tigo noirha ucha geuuir pudiaſlnua uanere hauenuſerā puſiulam koletrailai ſubleua panrin nu que tacer nent imini O quocata ſkrmia hoſlē noſtu etina wpelle quap uoriaut em eeligaudia Sicglia pi w thu ryocy filio ſpiu paclito ruoet vnn wuno Amen i munuda prodigia cor cepi nam vgnuaila fit ile umln genulatuana ſaitilliui mnane marnma prols geſat daaa tunueradpartunu gelida pmntene matusutlcria Dic ent onio ugula naanrg:mo mna nneaeſlarouus inao cedes diiaculo E auumno mat do mie vatis unfla et vates auu pamo nddie ſalutes douno adnuus e nosdinunn ancte procopidukeeSo pauper tupiɇ &ſlator mißor ow pnoßis A mieni d choiɇ angeko W ru miſſi de auka ce Oriſim MAA * vegis pala tii O�upſerut/pc * ☞ M A pumy inſu N.. uſ tou A ſor tiu A v wco pius pa= ter pii bodie iniiiut aſy cu ko — AA* oiæ Wtanieś crcßangeſ Aſſupſee= A
Breviář s hymny, fol. 102a. yanem et patns filmi ſuus quoo yacuum nuit yonie ſenuinu gia criuidialis mach tn pAllis aznana laudut. Ginſenila Pitn ſunoai fili ſpni quocz ſ lie ſempiiuaglá mondate ſo da Aien ri tater fiunigida ſantee fon onigiana iur pel lens ques mbila mana veuu ſkuſliin O elas que cſlioni intaes piem filia tigo noirha ucha geuuir pudiaſlnua uanere hauenuſerā puſiulam koletrailai ſubleua panrin nu que tacer nent imini O quocata ſkrmia hoſlē noſtu etina wpelle quap uoriaut em eeligaudia Sicglia pi w thu ryocy filio ſpiu paclito ruoet vnn wuno Amen i munuda prodigia cor cepi nam vgnuaila fit ile umln genulatuana ſaitilliui mnane marnma prols geſat daaa tunueradpartunu gelida pmntene matusutlcria Dic ent onio ugula naanrg:mo mna nneaeſlarouus inao cedes diiaculo E auumno mat do mie vatis unfla et vates auu pamo nddie ſalutes douno adnuus e nosdinunn ancte procopidukeeSo pauper tupiɇ &ſlator mißor ow pnoßis A mieni d choiɇ angeko W ru miſſi de auka ce Oriſim MAA * vegis pala tii O�upſerut/pc * ☞ M A pumy inſu N.. uſ tou A ſor tiu A v wco pius pa= ter pii bodie iniiiut aſy cu ko — AA* oiæ Wtanieś crcßangeſ Aſſupſee= A
Strana 71
se vším duchovenstvem uvnitř v hradě bydlícím, aby konali služby Boží za zemřelé podle obyčeje, totiž prvního, druhého, třetího a sedmého dne a tak dále až do výročí, takto jich vzpomínajíce, jedni aby sloužili mše za spasení živých, jiní za hříchy a jiní za věrné zesnulé. Dohodli se tedy za první den ustanovit svátek všech svatých [1. listopadu]. O tom, jak srdečně a jak pobožně chvályhodný kníže Soběslav konal toto dílo milosrdenství, svědčí, že o výročním dni on sám obědval v klauzuře vyšehradské s kanovníky toho chrámu a se vším zbožným duchovenstvem, shromážděným z podhradí, a tam v bohaté úpravě bohatě svou štědrost najevo dával. Týž výtečný kníže Soběslav mezi jinými velikými skutky, jež vykonal, podrobil císaři Lotarovi a králi Konrádovi Sasy a Bavory a jiné, kteří se kdysi říši římské protivili. Těmito a mnohými takovými poctami obklopen, byl řečený kníže dne 14. února překvapen smrtí. A proto odplatitel všeho dobrého, Bůh, pro nějž z lásky řečený kníže vykonal toto dobré dílo, račiž nyní podle štědré vůle vlídného dárce duši jeho přízniv býti. Amen. Po něm nastoupil Vladislav. Opat Silvestr pozbyl biskupství. Vladislav se svými navštívil svého švagra krále Konráda ve městě Bamberku, a přijav tam od krále praporec, vrátil se domů. Toho roku se Ota vydal na cestu za vysvěcením na biskupa, a dosáhnuv ho dne 28. května v metropolitním městě Mohuči od arcibiskupa Alberta, vrátil se s velikou ctí a radostí domů. Téhož roku kněžna Adleita, v mravech ctnostná a výtečná, po nemnohých obězích pozemského života utrápena bolestmi srdce svého, sešla dne 15. září z tohoto světa, přeživši svého manžela o sedm měsíců. Řeku Sázavu, jež teče podle kláštera téhož jména Sázava, stihlo dne 19. listopadu přerušení jejího toku v délce přes dvacet honů odshora dolů. Mlýn téhož kláštera, jenž odedávna nikdy nebyl bez vody, stál tehdy na suchu. Opat i bratří toho kláštera a služebníci přišli k břehu a pozorovali ten div; a aby byla pověst o tomto zázraku ještě větší, sbírali neobyčejně veliké ryby a raky v suchém řečišti. Tato změna řečené řeky trvala z řízení božského od první do šesté hodiny. a) Muzejní rukopis zde dodává: Odtud psal Vincencius, kanovník pražský, a pokračoval odtud až do roku 1198. 71
se vším duchovenstvem uvnitř v hradě bydlícím, aby konali služby Boží za zemřelé podle obyčeje, totiž prvního, druhého, třetího a sedmého dne a tak dále až do výročí, takto jich vzpomínajíce, jedni aby sloužili mše za spasení živých, jiní za hříchy a jiní za věrné zesnulé. Dohodli se tedy za první den ustanovit svátek všech svatých [1. listopadu]. O tom, jak srdečně a jak pobožně chvályhodný kníže Soběslav konal toto dílo milosrdenství, svědčí, že o výročním dni on sám obědval v klauzuře vyšehradské s kanovníky toho chrámu a se vším zbožným duchovenstvem, shromážděným z podhradí, a tam v bohaté úpravě bohatě svou štědrost najevo dával. Týž výtečný kníže Soběslav mezi jinými velikými skutky, jež vykonal, podrobil císaři Lotarovi a králi Konrádovi Sasy a Bavory a jiné, kteří se kdysi říši římské protivili. Těmito a mnohými takovými poctami obklopen, byl řečený kníže dne 14. února překvapen smrtí. A proto odplatitel všeho dobrého, Bůh, pro nějž z lásky řečený kníže vykonal toto dobré dílo, račiž nyní podle štědré vůle vlídného dárce duši jeho přízniv býti. Amen. Po něm nastoupil Vladislav. Opat Silvestr pozbyl biskupství. Vladislav se svými navštívil svého švagra krále Konráda ve městě Bamberku, a přijav tam od krále praporec, vrátil se domů. Toho roku se Ota vydal na cestu za vysvěcením na biskupa, a dosáhnuv ho dne 28. května v metropolitním městě Mohuči od arcibiskupa Alberta, vrátil se s velikou ctí a radostí domů. Téhož roku kněžna Adleita, v mravech ctnostná a výtečná, po nemnohých obězích pozemského života utrápena bolestmi srdce svého, sešla dne 15. září z tohoto světa, přeživši svého manžela o sedm měsíců. Řeku Sázavu, jež teče podle kláštera téhož jména Sázava, stihlo dne 19. listopadu přerušení jejího toku v délce přes dvacet honů odshora dolů. Mlýn téhož kláštera, jenž odedávna nikdy nebyl bez vody, stál tehdy na suchu. Opat i bratří toho kláštera a služebníci přišli k břehu a pozorovali ten div; a aby byla pověst o tomto zázraku ještě větší, sbírali neobyčejně veliké ryby a raky v suchém řečišti. Tato změna řečené řeky trvala z řízení božského od první do šesté hodiny. a) Muzejní rukopis zde dodává: Odtud psal Vincencius, kanovník pražský, a pokračoval odtud až do roku 1198. 71
Strana 72
ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1141 * Evangelium sv. Marka 8, 34. Kníže Vladislav slavil svátek Narození Páně ve vsi, jež se nazývá Živohošť; v týž svátek, když se noc snesla na celý svět, uprchl odtud chlapec Vladislav k svému strýci jménem Bélovi, jenž tehdy panoval v Uhrách. Zima byla tehdy proměnlivá. Béla, král uherský, zemřel, a naši uprchlíci truchlili se svěšenými hlavami. Toho roku v postě bylo mnoho lidí po celé zemi české zvěšeno na šibenicích, přední z nich pak na hoře Šibenici; někteří z nich vyvázli a uprchli. Dne 15. dubna řeka Vltava, jež teče mezi hrady Vyšehradem a Prahou, se mocně rozvodnila, nadělala mnoho škody na okolních věcech. Dne 23. dubna vyšel nový Lucifer, ale svými zvláštnostmi nepodobný předešlému Luciferovi, o němž jsem se svrchu zmínil: onen vyšel 16. července, tento byl spatřen dne 23. dubna, a tak koná dráhy rozdílné. Tehdy Zdík, biskup kostela olomouckého, vzal kříž ze svatého oltáře svatého Petra, a slze radostí, zpíval tuto antifonu: „Kdo chce přijít za mnou, zapři sebe sám a vezmi kříž svůj“* atd. vsedl, provázen svými, na koně, aby pohanům, kteří slovou Prusi, vštípil víru v svatou Trojici a pokřtil je; ale lépe je mlčeti o jeho cestě, protože jeho úsilí bylo marné, a radovati se z jeho návratu. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1 142 Za panování Konráda, pokud ještě nebyl císařem římským, ale po nastolení knížete Vladislava, jenž nastoupil na stolec po svém strýci, slavném muži Soběslavovi, strhla se mezi Čechy šílená roztržka, která je z podnětu věrolomnosti pobouřila a ve dva šiky je rozdělila: lepší a urozenější strana přešla ke Konrádovi, knížeti moravskému, kdežto nižší a mladší zůstala při Vladislavovi. Když se tak stalo, byl náhle zavržen mír a překotně prohlášena válka; sešli se na smluveném místě a ve zbrani rokovali o zapuzení Vladislava a o zvolení Konráda, ale neusnesli se na žádné záruce svornosti a míru. Nazítří pak Moravané s přeběhlými Čechy náhle povstali proti Vladislavovi a jeho bratru Děpoltovi a Jindřichovi a zahnali je s celým vojskem na útěk. Když se bránili,
ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1141 * Evangelium sv. Marka 8, 34. Kníže Vladislav slavil svátek Narození Páně ve vsi, jež se nazývá Živohošť; v týž svátek, když se noc snesla na celý svět, uprchl odtud chlapec Vladislav k svému strýci jménem Bélovi, jenž tehdy panoval v Uhrách. Zima byla tehdy proměnlivá. Béla, král uherský, zemřel, a naši uprchlíci truchlili se svěšenými hlavami. Toho roku v postě bylo mnoho lidí po celé zemi české zvěšeno na šibenicích, přední z nich pak na hoře Šibenici; někteří z nich vyvázli a uprchli. Dne 15. dubna řeka Vltava, jež teče mezi hrady Vyšehradem a Prahou, se mocně rozvodnila, nadělala mnoho škody na okolních věcech. Dne 23. dubna vyšel nový Lucifer, ale svými zvláštnostmi nepodobný předešlému Luciferovi, o němž jsem se svrchu zmínil: onen vyšel 16. července, tento byl spatřen dne 23. dubna, a tak koná dráhy rozdílné. Tehdy Zdík, biskup kostela olomouckého, vzal kříž ze svatého oltáře svatého Petra, a slze radostí, zpíval tuto antifonu: „Kdo chce přijít za mnou, zapři sebe sám a vezmi kříž svůj“* atd. vsedl, provázen svými, na koně, aby pohanům, kteří slovou Prusi, vštípil víru v svatou Trojici a pokřtil je; ale lépe je mlčeti o jeho cestě, protože jeho úsilí bylo marné, a radovati se z jeho návratu. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1 142 Za panování Konráda, pokud ještě nebyl císařem římským, ale po nastolení knížete Vladislava, jenž nastoupil na stolec po svém strýci, slavném muži Soběslavovi, strhla se mezi Čechy šílená roztržka, která je z podnětu věrolomnosti pobouřila a ve dva šiky je rozdělila: lepší a urozenější strana přešla ke Konrádovi, knížeti moravskému, kdežto nižší a mladší zůstala při Vladislavovi. Když se tak stalo, byl náhle zavržen mír a překotně prohlášena válka; sešli se na smluveném místě a ve zbrani rokovali o zapuzení Vladislava a o zvolení Konráda, ale neusnesli se na žádné záruce svornosti a míru. Nazítří pak Moravané s přeběhlými Čechy náhle povstali proti Vladislavovi a jeho bratru Děpoltovi a Jindřichovi a zahnali je s celým vojskem na útěk. Když se bránili,
Strana 73
jak mohli, největší vůdcové války Načerat, Smil, Ben a velmi mnoho jiných na obou stranách padlo. Tu Čechové, vidouce, jak Moravané nabývají převahy, kdežto jim samým že se pomoci Boží nedostává, se dali všichni na útěk; ale vstoupivše s Děpoltem do hlavního hradu Prahy, zesílili opevnění a rychle vypravili Vladislava ke králi německému, aby si vyžádal jeho pomoci. Proto Konrád, zahořev touhou po knížectví, pronásledoval prchající, oblehl Prahu a rozložil kolem branný lid, postavil praky, samostříly, lučištníky a nakonec metal oheň na kostely, kláštery a budovy. Běda! tíha nevídaného zločinu, neslýchaná úzkost, nezvyklá strast, starosti, strach a hrůza padly na obyvatele podhradí a na jejich sousedy. Jeptišky, Bohu i lidem milé z kláštera svatého Jiří mučedníka a svaté Ludmily mučednice, vidouce všechny své svatyně a příbytky spáleny, ulekané, od nářků a těžkých vzdechů položivé, sotva schopny pozdvihnouti oči a ruce k nebi, volaly: „Pane, smiluj se nad námi a shlédni na nás!“ A našedše znenadání východ z hradu, prchly a uchýlivše se na jedno místo pod horou Petřínem, zůstaly v kostele svatého Jana Křtitele33 jako ve vyhnanství, v smutku a v pláči, dokud by nespatřily obnovení vlastního místa. Když tedy minulo několik dní, pro bolest a sklíčenost ne čitatelných, rozhlásila se zvěst o příchodu německého krále Konráda a jeho průvodců, knížete Vladislava a biskupa Zdíka, muže ctihodného a svaté paměti, i udatného vojska. Uslyšev o tom údělný kníže* Konrád, utekl se svými stoupenci tajně do své země a už se neukázal. Král Konrád po svém příchodu dosadil znova knížete v pevném míru, a vzav slíbené peníze, vrátil se domů. Tu se zaradovali všichni, kdož předtím truchlili, jako by se byli probudili z těžkého sna, a jali se, co bylo poškozeno, opravovat, a co bylo nadobro zkaženo, znova budovat. Tehdy paní jeptišky, dcery svaté a katolické církve, bydlící ve výše jmenovaném místě, dnem i nocí lkavým hlasem podle žádosti spravedlivého Simeona říkaly: „Kdy vyjdeme odtud? Kdy budeme bydliti v klášteře? Kdy se budeme s plnou radostí modliti k Bohu?“** Byvše brzy vyslyšeny od Hospodina, slyšely zprávu, že strážci na hradbách, rybáři a chudí lidé, v noci * Vorig. tetrarcha, tj. ten, který drží čtvrtý díl. ** Evangelium sv. Lukáše 2, 25. 72/73
jak mohli, největší vůdcové války Načerat, Smil, Ben a velmi mnoho jiných na obou stranách padlo. Tu Čechové, vidouce, jak Moravané nabývají převahy, kdežto jim samým že se pomoci Boží nedostává, se dali všichni na útěk; ale vstoupivše s Děpoltem do hlavního hradu Prahy, zesílili opevnění a rychle vypravili Vladislava ke králi německému, aby si vyžádal jeho pomoci. Proto Konrád, zahořev touhou po knížectví, pronásledoval prchající, oblehl Prahu a rozložil kolem branný lid, postavil praky, samostříly, lučištníky a nakonec metal oheň na kostely, kláštery a budovy. Běda! tíha nevídaného zločinu, neslýchaná úzkost, nezvyklá strast, starosti, strach a hrůza padly na obyvatele podhradí a na jejich sousedy. Jeptišky, Bohu i lidem milé z kláštera svatého Jiří mučedníka a svaté Ludmily mučednice, vidouce všechny své svatyně a příbytky spáleny, ulekané, od nářků a těžkých vzdechů položivé, sotva schopny pozdvihnouti oči a ruce k nebi, volaly: „Pane, smiluj se nad námi a shlédni na nás!“ A našedše znenadání východ z hradu, prchly a uchýlivše se na jedno místo pod horou Petřínem, zůstaly v kostele svatého Jana Křtitele33 jako ve vyhnanství, v smutku a v pláči, dokud by nespatřily obnovení vlastního místa. Když tedy minulo několik dní, pro bolest a sklíčenost ne čitatelných, rozhlásila se zvěst o příchodu německého krále Konráda a jeho průvodců, knížete Vladislava a biskupa Zdíka, muže ctihodného a svaté paměti, i udatného vojska. Uslyšev o tom údělný kníže* Konrád, utekl se svými stoupenci tajně do své země a už se neukázal. Král Konrád po svém příchodu dosadil znova knížete v pevném míru, a vzav slíbené peníze, vrátil se domů. Tu se zaradovali všichni, kdož předtím truchlili, jako by se byli probudili z těžkého sna, a jali se, co bylo poškozeno, opravovat, a co bylo nadobro zkaženo, znova budovat. Tehdy paní jeptišky, dcery svaté a katolické církve, bydlící ve výše jmenovaném místě, dnem i nocí lkavým hlasem podle žádosti spravedlivého Simeona říkaly: „Kdy vyjdeme odtud? Kdy budeme bydliti v klášteře? Kdy se budeme s plnou radostí modliti k Bohu?“** Byvše brzy vyslyšeny od Hospodina, slyšely zprávu, že strážci na hradbách, rybáři a chudí lidé, v noci * Vorig. tetrarcha, tj. ten, který drží čtvrtý díl. ** Evangelium sv. Lukáše 2, 25. 72/73
Strana 74
pracující, viděli, jak z jejich kostela vyšly plameny a vznesly se až k nebi. Touto zvěstí skrze Ducha svatého napomenuty, navštívily klášter, prohledaly kostel, prozkoumaly oltáře, především však se pídily plačky po ostatcích svaté Ludmily, své patronky. Povolavše Vernera, kameníka a zedníka, žádaly ho, aby pátral mezi kameny a ohořelým dřívím. A aj, z vůle Boží nalezl Verner rakev ne/ porušenou a ohněm nedotčenou, a vrátiv se radostně k paním, oznámil jim radostnou zvěst, žádaje za ni odplatu. O svatý Bože, Ó divný v svatých svých! ó požehnaný v skutcích svých! Jakým plesem jsi ráčil naplniti své služebnice, jakou útěchou navštívení ovlažiti, jak velikou radostí svého zjevení obveselit! Padly na zem, děkujíce Bohu, slzami půdu zkropily, a zapomenuvše na zármu/ tek, spěchaly pozdvihnout schránku; ale jako by se byly lekly, couvly v své smělosti, a zavolavše kněze Puda, pokusily se za jeho rady a pomoci vynésti rakev ven. A když vyšly k hradní bráně, našly ji zavřenou a zamčenou, jako by se stavěla na odpor jejich cestě, a ač se do brány vší silou opíraly a usilovně jí viklaly, nedovedly ji otevřít. Tímto zázrakem zmateny, vrátily se na místo, odkud vyšly. A poslavše posla k biskupu Otovi, prosily, aby přišel a rozhodl, co se má činit. On odpověděl, že si netroufá něco učinit, dokud nepošle do Říma. Potom zas žádaly Zdíka, biskupa moravského, aby splnil jejich přání. Ten jim to slíbil, dostane-li souhlas od jejich biskupa. Jeptišky tedy, nevzdavše se svého předsevzetí, vyzdvihli na radu pana Jindřicha, děkana pražského, a arcijáhna Petra i ostatních ze sboru rakev, otevřely ji a prohlédly, pak ji zase s radostí uložily vedle oltáře. A nebudiž ani pominuto mlčením, jakým divem, zasluhujícím, aby byl hlásán na věky, se přišlo na krádež Vernerovu. On odnesl potají částku těla blaho slavené Ludmily, bojovnice Kristovy, a vrátil se do své vlasti; k stavění chrámu najal dva muže. Ti však, sotva začali dílo, zemřeli, a příštího roku jiní dva; třetího roku zemřel on sám. Vida to jeho syn, přijel na příkaz svých sousedů a přátel do Čech, vyložil kancléři Gervasiovi, svému příbuznému, co se stalo, a byv od něho vyzván, vrátil odňatou věc kostelu. Ve jménu Pána našeho Ježíše Krista, jemuž je čest a sláva na věky věkův. Amen.
pracující, viděli, jak z jejich kostela vyšly plameny a vznesly se až k nebi. Touto zvěstí skrze Ducha svatého napomenuty, navštívily klášter, prohledaly kostel, prozkoumaly oltáře, především však se pídily plačky po ostatcích svaté Ludmily, své patronky. Povolavše Vernera, kameníka a zedníka, žádaly ho, aby pátral mezi kameny a ohořelým dřívím. A aj, z vůle Boží nalezl Verner rakev ne/ porušenou a ohněm nedotčenou, a vrátiv se radostně k paním, oznámil jim radostnou zvěst, žádaje za ni odplatu. O svatý Bože, Ó divný v svatých svých! ó požehnaný v skutcích svých! Jakým plesem jsi ráčil naplniti své služebnice, jakou útěchou navštívení ovlažiti, jak velikou radostí svého zjevení obveselit! Padly na zem, děkujíce Bohu, slzami půdu zkropily, a zapomenuvše na zármu/ tek, spěchaly pozdvihnout schránku; ale jako by se byly lekly, couvly v své smělosti, a zavolavše kněze Puda, pokusily se za jeho rady a pomoci vynésti rakev ven. A když vyšly k hradní bráně, našly ji zavřenou a zamčenou, jako by se stavěla na odpor jejich cestě, a ač se do brány vší silou opíraly a usilovně jí viklaly, nedovedly ji otevřít. Tímto zázrakem zmateny, vrátily se na místo, odkud vyšly. A poslavše posla k biskupu Otovi, prosily, aby přišel a rozhodl, co se má činit. On odpověděl, že si netroufá něco učinit, dokud nepošle do Říma. Potom zas žádaly Zdíka, biskupa moravského, aby splnil jejich přání. Ten jim to slíbil, dostane-li souhlas od jejich biskupa. Jeptišky tedy, nevzdavše se svého předsevzetí, vyzdvihli na radu pana Jindřicha, děkana pražského, a arcijáhna Petra i ostatních ze sboru rakev, otevřely ji a prohlédly, pak ji zase s radostí uložily vedle oltáře. A nebudiž ani pominuto mlčením, jakým divem, zasluhujícím, aby byl hlásán na věky, se přišlo na krádež Vernerovu. On odnesl potají částku těla blaho slavené Ludmily, bojovnice Kristovy, a vrátil se do své vlasti; k stavění chrámu najal dva muže. Ti však, sotva začali dílo, zemřeli, a příštího roku jiní dva; třetího roku zemřel on sám. Vida to jeho syn, přijel na příkaz svých sousedů a přátel do Čech, vyložil kancléři Gervasiovi, svému příbuznému, co se stalo, a byv od něho vyzván, vrátil odňatou věc kostelu. Ve jménu Pána našeho Ježíše Krista, jemuž je čest a sláva na věky věkův. Amen.
Strana 75
DRUHÉ POKRAČOVÁNÍ KOSMOVY KRONIKY
DRUHÉ POKRAČOVÁNÍ KOSMOVY KRONIKY
Strana 76
Strana 77
Za onoho času, kdy panoval v říši římské král Konrád a v Čechách vládl kníže Soběslav, Zdík, jinak Jindřich, dobré paměti biskup olomoucký, šat náš, jejž viděl v Jeruzalémě, vzal na sebe nad hrobem života s velkým, jak se praví, slz prolitím, a zřeknuv se tam jak požívání masa, tak všech jiných vnad života, přinesl nazpět vzpomenutému knížeti a Čechům jak nového člověka, tak také novou řeholi. A když kníže ten zanedlouho zemřel, jeho nástupce, slavný Vladislav, jakož i manželka jeho, vysoce urozená Gertruda, sestra dříve řečeného krále Konráda, povzbuzeni příkladem a napomínáním řečeného biskupa, založili nový kostel novému řádu, postavivše překrásnou stavbu na hoře Strahově, jehož jméno změnili na horu Sion. LÉTA PÁNĚ 1 140 Velmi dobře s nimi spolupracoval týž biskup, nejvíce po stránce duchovní, shromažďuje odkudkoli mohl řeholní bratry, jimž také postavil v čelo nejprve jakéhosi Blažeje. Když se však určitě dozvěděl o zřízení kostela premonstrátského, že odtamtud byl začátek řádu a vzor života řeholního, hned dle úrady se samými zakladateli jednomyslně poslali a vyžádali si sbor z domu stein/ feldského. A toho času řád náš, ač ještě nebyl rozšířen, však hořel velkou horlivostí, jak v Prémontré, tak ve všech kostelích řádu našeho a nejvíce v kostele steinfeldském, který neměl ani nemá žádného v řeholi rovného. Jsouce vábeni jeho nejlíbeznější vůní, knížata zemí si všude oblíbila zakládat nové kostely a povolávat osoby toho řádu k osvícení svých zemí. Mezi nimi také tito zakladatelé, o nichž je právě řeč; podavše své žádosti nejprve kapitule, potom kostelu steinfeldskému, čeho zbožně žádali, s plným efektem obdrželi. Neboť bylo uloženo steinfeldskému proboštu, aby vyřídil jejich záležitost a přání vyplnil. Potom probošt, muž Boha plný, nemeškal v tom, co mu bylo rozkázáno, nýbrž vzav s sebou bratry a pana Gotšalka, který se později stal opatem želivským, cestoval do Čech. Přišel do Prahy, byl zbožně přijat, zavázal se ku přijetí místa, a pak, navraceje se do vlasti, zůstavil tu vzpomenutého Gotšalka ze strany své s bratry, kteří by 77
Za onoho času, kdy panoval v říši římské král Konrád a v Čechách vládl kníže Soběslav, Zdík, jinak Jindřich, dobré paměti biskup olomoucký, šat náš, jejž viděl v Jeruzalémě, vzal na sebe nad hrobem života s velkým, jak se praví, slz prolitím, a zřeknuv se tam jak požívání masa, tak všech jiných vnad života, přinesl nazpět vzpomenutému knížeti a Čechům jak nového člověka, tak také novou řeholi. A když kníže ten zanedlouho zemřel, jeho nástupce, slavný Vladislav, jakož i manželka jeho, vysoce urozená Gertruda, sestra dříve řečeného krále Konráda, povzbuzeni příkladem a napomínáním řečeného biskupa, založili nový kostel novému řádu, postavivše překrásnou stavbu na hoře Strahově, jehož jméno změnili na horu Sion. LÉTA PÁNĚ 1 140 Velmi dobře s nimi spolupracoval týž biskup, nejvíce po stránce duchovní, shromažďuje odkudkoli mohl řeholní bratry, jimž také postavil v čelo nejprve jakéhosi Blažeje. Když se však určitě dozvěděl o zřízení kostela premonstrátského, že odtamtud byl začátek řádu a vzor života řeholního, hned dle úrady se samými zakladateli jednomyslně poslali a vyžádali si sbor z domu stein/ feldského. A toho času řád náš, ač ještě nebyl rozšířen, však hořel velkou horlivostí, jak v Prémontré, tak ve všech kostelích řádu našeho a nejvíce v kostele steinfeldském, který neměl ani nemá žádného v řeholi rovného. Jsouce vábeni jeho nejlíbeznější vůní, knížata zemí si všude oblíbila zakládat nové kostely a povolávat osoby toho řádu k osvícení svých zemí. Mezi nimi také tito zakladatelé, o nichž je právě řeč; podavše své žádosti nejprve kapitule, potom kostelu steinfeldskému, čeho zbožně žádali, s plným efektem obdrželi. Neboť bylo uloženo steinfeldskému proboštu, aby vyřídil jejich záležitost a přání vyplnil. Potom probošt, muž Boha plný, nemeškal v tom, co mu bylo rozkázáno, nýbrž vzav s sebou bratry a pana Gotšalka, který se později stal opatem želivským, cestoval do Čech. Přišel do Prahy, byl zbožně přijat, zavázal se ku přijetí místa, a pak, navraceje se do vlasti, zůstavil tu vzpomenutého Gotšalka ze strany své s bratry, kteří by 77
Strana 78
pro konvent připravili příbytky, prozatím dřevěné. A když byly zhotoveny, zase po uplynutí roku se týž probošt vrátil a přivedl s sebou konvent duchovních i s opatem, kterého zvolili, jehož jméno bylo Gezo. Ten by byl rád pana Gotšalka podržel u sebe, ale jeho probošt mu rozkázal navrátiti se do Steinfeldu, kde měl čekat, co mu bylo od Boha předurčeno. Také myslím, že nebude nemístné, když krátce povím, jakým způsobem týž Gezo, první opat strahovský, nejprve přišel ve Steinfeldu k obrácení; neboť v tom se projeví milosrdenství jeho Pána, který divnými způsoby volá své předurčené. On, když byl v Kolíně kanovníkem a kustodem většího kostela, muž bohaty a nádherný, jednou v noci ve snu spatřil své bratry kanovníky, jak sedí pohromadě jako v kruhu, a sebe v jejich středu. A hle! Postavil se před ně kdosi strašlivého vzezření, který metlou, již držel v ruce, udeřil prvního do hlavy, potom druhého, potřetí třetího, a tak ztepal všechny tu i tam po pravici i levici jeho. Naposledy, když chtěl udeřiti i jeho, vyhnul se ráně, a tak se probudil. Po tomto vidění pak následovala smrt oněch, a všichni v krátké době byli vzati z tohoto světa, a to v tom pořádku, jak ve vidění byli udeřeni. On vida to a boje se smrti, utekl jako před nosorožcem a utekl se do Steinfeldu do přístavu kláštera; i choval se tam spravedlivě a podle řehole až do dne, kdy byl přijat za opata. Zajisté týž Gezo byl muž vší ctnosti a pilnosti, opatrný správce jak v duchovních, tak světských věcech, velký horlitel kázně; podle jeho ustanovení prospívá a řídí se kostel strahovský dosud. Tak je jeho památka žehnána, protože po smrti neumírá, a jeho díla znovu obživlá stále hlásají, že je živ. ROKU OD NAROZENÍ PÁNÉ 1154 Král Konrád se dostal na cestu všeho těla. Na jeho místo byl zvolen za krále jeho synovec Fridrich, vévoda švábský, rytíř ve zbrani udatný, který počal šťastně vésti kormidla celého světa.
pro konvent připravili příbytky, prozatím dřevěné. A když byly zhotoveny, zase po uplynutí roku se týž probošt vrátil a přivedl s sebou konvent duchovních i s opatem, kterého zvolili, jehož jméno bylo Gezo. Ten by byl rád pana Gotšalka podržel u sebe, ale jeho probošt mu rozkázal navrátiti se do Steinfeldu, kde měl čekat, co mu bylo od Boha předurčeno. Také myslím, že nebude nemístné, když krátce povím, jakým způsobem týž Gezo, první opat strahovský, nejprve přišel ve Steinfeldu k obrácení; neboť v tom se projeví milosrdenství jeho Pána, který divnými způsoby volá své předurčené. On, když byl v Kolíně kanovníkem a kustodem většího kostela, muž bohaty a nádherný, jednou v noci ve snu spatřil své bratry kanovníky, jak sedí pohromadě jako v kruhu, a sebe v jejich středu. A hle! Postavil se před ně kdosi strašlivého vzezření, který metlou, již držel v ruce, udeřil prvního do hlavy, potom druhého, potřetí třetího, a tak ztepal všechny tu i tam po pravici i levici jeho. Naposledy, když chtěl udeřiti i jeho, vyhnul se ráně, a tak se probudil. Po tomto vidění pak následovala smrt oněch, a všichni v krátké době byli vzati z tohoto světa, a to v tom pořádku, jak ve vidění byli udeřeni. On vida to a boje se smrti, utekl jako před nosorožcem a utekl se do Steinfeldu do přístavu kláštera; i choval se tam spravedlivě a podle řehole až do dne, kdy byl přijat za opata. Zajisté týž Gezo byl muž vší ctnosti a pilnosti, opatrný správce jak v duchovních, tak světských věcech, velký horlitel kázně; podle jeho ustanovení prospívá a řídí se kostel strahovský dosud. Tak je jeho památka žehnána, protože po smrti neumírá, a jeho díla znovu obživlá stále hlásají, že je živ. ROKU OD NAROZENÍ PÁNÉ 1154 Král Konrád se dostal na cestu všeho těla. Na jeho místo byl zvolen za krále jeho synovec Fridrich, vévoda švábský, rytíř ve zbrani udatný, který počal šťastně vésti kormidla celého světa.
Strana 79
ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1155 Kníže Vladislav byl přijat od krále Fridricha do největší milosti. Ale synové Soběslavovi, vyhnanci, se věrně přidrželi krále Fridricha a byli od něho i od jeho knížat čestně chováni. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1156 Král Fridrich, sebrav velmi velké množství knížat a jiných bojovníků, maje při sobě Jindřicha, vévodu saského, a Fridricha, syna krále Konráda, i jiná knížata, vydal se se silným vojskem na cestu do Říma k papeži Hadriánovi, aby jej dle povinného práva vysvětil na císaře. Když však při východu z Alp před městem Veronou přitáhli k nedobytnému hradu Gwardě, Veronští, jako ze svého práva, jemu a jeho lidu zapovídali přechod, pravíce, že není posvěceným císařem, pročež že by dle jejich práva byl povinen vyplatiti jim peníze, když by chtěl odtud táhnouti do Říma. Ale až by jej přijali jako svěceného za císaře, pak že by mu vzdali povinnou poctu jako císaři, ne dříve. Král Fridrich, uslyšev to, potlačil svůj hněv, a utajiv jej, dával dobrá slova, peníze, které žádali, jim slíbil, a jako by dal na to ujištění, prošel přes Veronu beze škody na svých vojích. Když tedy královské vojsko bylo položeno na druhé straně, nařídil Veronským, aby si přišli pro dlužné peníze. Ti, věříce jeho slovům, vypravili třináct urozenějších, připojivše k nim mnoho urozených, ke králi pro peníze jim slíbené. Král však, přijav je s tváří veselou, dav o slíbených penězích nejpěknější slova, kázal je zajmouti, a mno hé z nich usmrtiv, třináct urozenějších poručil oběsiti.*34 A když jeden z nich pravil, že je jeho příbuzným z bližší linie a prokázal to svědectvím, poručil ho proto pověsiti výše jakožto urozenějšího, aby svým potomkům zanechal takový příklad a nahnal ostatním strach, aby se neopovažovali činiti takové věci proti svým pánům. Mezitím mu Pavijští a Kremonští vyšli vstříc jako svému nejmilejšímu pánu s mnohým vybraným vojenským lidem a kráčeli k jeho službě královskou cestou. Konečně král vjel do * V Kapitulním rukopise poslední část věty chybí, ale je nutno ji doplnit, neboť další text na ni navazuje. 78/ 79
ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1155 Kníže Vladislav byl přijat od krále Fridricha do největší milosti. Ale synové Soběslavovi, vyhnanci, se věrně přidrželi krále Fridricha a byli od něho i od jeho knížat čestně chováni. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1156 Král Fridrich, sebrav velmi velké množství knížat a jiných bojovníků, maje při sobě Jindřicha, vévodu saského, a Fridricha, syna krále Konráda, i jiná knížata, vydal se se silným vojskem na cestu do Říma k papeži Hadriánovi, aby jej dle povinného práva vysvětil na císaře. Když však při východu z Alp před městem Veronou přitáhli k nedobytnému hradu Gwardě, Veronští, jako ze svého práva, jemu a jeho lidu zapovídali přechod, pravíce, že není posvěceným císařem, pročež že by dle jejich práva byl povinen vyplatiti jim peníze, když by chtěl odtud táhnouti do Říma. Ale až by jej přijali jako svěceného za císaře, pak že by mu vzdali povinnou poctu jako císaři, ne dříve. Král Fridrich, uslyšev to, potlačil svůj hněv, a utajiv jej, dával dobrá slova, peníze, které žádali, jim slíbil, a jako by dal na to ujištění, prošel přes Veronu beze škody na svých vojích. Když tedy královské vojsko bylo položeno na druhé straně, nařídil Veronským, aby si přišli pro dlužné peníze. Ti, věříce jeho slovům, vypravili třináct urozenějších, připojivše k nim mnoho urozených, ke králi pro peníze jim slíbené. Král však, přijav je s tváří veselou, dav o slíbených penězích nejpěknější slova, kázal je zajmouti, a mno hé z nich usmrtiv, třináct urozenějších poručil oběsiti.*34 A když jeden z nich pravil, že je jeho příbuzným z bližší linie a prokázal to svědectvím, poručil ho proto pověsiti výše jakožto urozenějšího, aby svým potomkům zanechal takový příklad a nahnal ostatním strach, aby se neopovažovali činiti takové věci proti svým pánům. Mezitím mu Pavijští a Kremonští vyšli vstříc jako svému nejmilejšímu pánu s mnohým vybraným vojenským lidem a kráčeli k jeho službě královskou cestou. Konečně král vjel do * V Kapitulním rukopise poslední část věty chybí, ale je nutno ji doplnit, neboť další text na ni navazuje. 78/ 79
Strana 80
žádoucího Říma a v ustanovený čas byl od papeže pana Hadriána posvěcen na císaře. Když pak po vykonaném posvěcení požívali dle svého práva pokrm na královských stanovištích položených v překrásné rovině před královským městem Římem, Římané, sníce o starodávné hrdosti, hněvajíce se na posvěcení pana císaře, jako by se stalo proti jejich vůli, ozbrojili se silně proti němu. Co více? ozbrojené šiky postupují za Tiberu. Když to císař uslyšel, zbrojil proti nim vojsko a rozkázal, aby nikdo proti nim neútočil, dokud nepostoupí na rovinu. Lateránští táhnou proti císařovu vojsku na rovné pole; první šiky se setkávají, dochází k bitvě. Když však je císař Fridrich se synem krále Konráda a s jinými knížaty zpředu mužně poráží, Jindřich, vévoda saský, jakožto muž bojovný, udeří na ně vojensky udatně zezadu, od mostu přes Tiberu; a když přišli skoro k železným vratům, která jsou uprostřed mostu, Lateránští, pozorujíce to a volíce ze dvou zlých věcí menší zlo, zavírají železná vrata jak nepřátelům, tak svým, a tak bídně poraženi, zahynuli jedni mečem, jiní ve vodě; ostatní v počtu 400 zajati, byli předvedeni panu císaři. Pan císař je pak odevzdal Petrovi, prefektovi města Říma, který se ho věrně přidržel a jemuž oni pobořili jak jeho paláce v Římě, tak tvrze jinde. Městský prefekt potrestal pro takovouto opovážlivost některé z nich oběšením, od některých vzal přemnoho peněz k znovuvystavění svých paláců, a tak císař v nejrovnějších polích dobyl žádoucího vítězství. Tedy po tomto vítězství císař, uzavřev s panem papežem Hadriánem spolek a smlouvu, aby Římany, kteří se stali nepřáteli říše, ani samého krále sicilského, který říši neposlouchal, bez rady a vûle pana papeže ani naopak pan papež bez rady a vůle pana císaře na milost nepřijímal, šťastně se navrátil do Lombardie. Nezapomenuv rovněž urážky Milánských, když již nedaleko Říma rozbořil Spoleto, oblehl město Terdonu, které se spiklo proti císaři s Milánskými, a obklíčiv je silným vojskem, k čemuž mu poskytli pomoci Pavijští a Kremonští a jiná lom/ bardská města, když padlo z obou stran mnoho lidu, od základu rozbořil, zanechav poraženým pouze život. Když to spatřilo ono královské a nejpevnější město, sousedící s Terdonou, které s ní přizvukovalo přísahám Milánských, uteklo se k panu císaři
žádoucího Říma a v ustanovený čas byl od papeže pana Hadriána posvěcen na císaře. Když pak po vykonaném posvěcení požívali dle svého práva pokrm na královských stanovištích položených v překrásné rovině před královským městem Římem, Římané, sníce o starodávné hrdosti, hněvajíce se na posvěcení pana císaře, jako by se stalo proti jejich vůli, ozbrojili se silně proti němu. Co více? ozbrojené šiky postupují za Tiberu. Když to císař uslyšel, zbrojil proti nim vojsko a rozkázal, aby nikdo proti nim neútočil, dokud nepostoupí na rovinu. Lateránští táhnou proti císařovu vojsku na rovné pole; první šiky se setkávají, dochází k bitvě. Když však je císař Fridrich se synem krále Konráda a s jinými knížaty zpředu mužně poráží, Jindřich, vévoda saský, jakožto muž bojovný, udeří na ně vojensky udatně zezadu, od mostu přes Tiberu; a když přišli skoro k železným vratům, která jsou uprostřed mostu, Lateránští, pozorujíce to a volíce ze dvou zlých věcí menší zlo, zavírají železná vrata jak nepřátelům, tak svým, a tak bídně poraženi, zahynuli jedni mečem, jiní ve vodě; ostatní v počtu 400 zajati, byli předvedeni panu císaři. Pan císař je pak odevzdal Petrovi, prefektovi města Říma, který se ho věrně přidržel a jemuž oni pobořili jak jeho paláce v Římě, tak tvrze jinde. Městský prefekt potrestal pro takovouto opovážlivost některé z nich oběšením, od některých vzal přemnoho peněz k znovuvystavění svých paláců, a tak císař v nejrovnějších polích dobyl žádoucího vítězství. Tedy po tomto vítězství císař, uzavřev s panem papežem Hadriánem spolek a smlouvu, aby Římany, kteří se stali nepřáteli říše, ani samého krále sicilského, který říši neposlouchal, bez rady a vûle pana papeže ani naopak pan papež bez rady a vůle pana císaře na milost nepřijímal, šťastně se navrátil do Lombardie. Nezapomenuv rovněž urážky Milánských, když již nedaleko Říma rozbořil Spoleto, oblehl město Terdonu, které se spiklo proti císaři s Milánskými, a obklíčiv je silným vojskem, k čemuž mu poskytli pomoci Pavijští a Kremonští a jiná lom/ bardská města, když padlo z obou stran mnoho lidu, od základu rozbořil, zanechav poraženým pouze život. Když to spatřilo ono královské a nejpevnější město, sousedící s Terdonou, které s ní přizvukovalo přísahám Milánských, uteklo se k panu císaři
Strana 81
a pobořivši podle jeho vůle všechny své věže a opevnění, usmířilo jej svou poddaností. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1157 Císař Fridrich stanovil svým knížatům obecný sněm ve Würz/ burku na svátek letnic [19. května]. Tam si vzal za manželku paní Beatrici, dceru vévody burgundského, převyšující krásou a ozdobou jaksi takřka lidské tvary, jako z božského plemene. Při této svatbě byl mezi jinými knížaty kníže Vladislav s panem Danielem, biskupem pražským. Jak se na takového císaře sluší, byla svatba slavena šťastně. Pan císař tam pak oznámil knížatům nesnesitelnou hrdost Milánských. Ti, uslyševše to, radili, aby byli stíháni trestem jako nepřátelé říše. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1158 Císař Fridrich, slitovav se nad knížetem Vladislavem, vyhnaným z Polska, a nad svou sestrou, která byla jeho manželkou, chystal vojska do Polska, aby jej zase dosadil do jeho knížectví; a vtrhnuv s četnými vojsky, ukrutně je hubil. Polská knížata pak, nemohouce odolati takové síle, přišla prostřednictvím českého knížete k jeho milosti, tak totiž, že nesouce tasené meče nad svými hrdly, před stavila se velebnosti císařské. Když dali rukojmí na zadostiučinění a když od nich byly přijaty přísahy, že mají poslat proti Milánu 300 vyzbrojených bojovníků na pomoc panu císaři, byli vzati na milost pana císaře. ROKU OD NAROZENÍ PÁNÉ 1159 Pan císař ustanovil slavný sněm svým knížatům na vánoce do Magdeburka.35 Tam je po průvodu s královskými znaky a po šťastném vykonání slavnosti napomínal a žádal, aby mu, pamětlivi jeho královské krve, poskytli svou pomoc k potření hrdosti Milánských. Knížata mu to jednomyslně a věrně slíbila. Též Vladislav, kníže český, spatřiv, že tolik a takových knížat 80/ 8 1
a pobořivši podle jeho vůle všechny své věže a opevnění, usmířilo jej svou poddaností. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1157 Císař Fridrich stanovil svým knížatům obecný sněm ve Würz/ burku na svátek letnic [19. května]. Tam si vzal za manželku paní Beatrici, dceru vévody burgundského, převyšující krásou a ozdobou jaksi takřka lidské tvary, jako z božského plemene. Při této svatbě byl mezi jinými knížaty kníže Vladislav s panem Danielem, biskupem pražským. Jak se na takového císaře sluší, byla svatba slavena šťastně. Pan císař tam pak oznámil knížatům nesnesitelnou hrdost Milánských. Ti, uslyševše to, radili, aby byli stíháni trestem jako nepřátelé říše. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1158 Císař Fridrich, slitovav se nad knížetem Vladislavem, vyhnaným z Polska, a nad svou sestrou, která byla jeho manželkou, chystal vojska do Polska, aby jej zase dosadil do jeho knížectví; a vtrhnuv s četnými vojsky, ukrutně je hubil. Polská knížata pak, nemohouce odolati takové síle, přišla prostřednictvím českého knížete k jeho milosti, tak totiž, že nesouce tasené meče nad svými hrdly, před stavila se velebnosti císařské. Když dali rukojmí na zadostiučinění a když od nich byly přijaty přísahy, že mají poslat proti Milánu 300 vyzbrojených bojovníků na pomoc panu císaři, byli vzati na milost pana císaře. ROKU OD NAROZENÍ PÁNÉ 1159 Pan císař ustanovil slavný sněm svým knížatům na vánoce do Magdeburka.35 Tam je po průvodu s královskými znaky a po šťastném vykonání slavnosti napomínal a žádal, aby mu, pamětlivi jeho královské krve, poskytli svou pomoc k potření hrdosti Milánských. Knížata mu to jednomyslně a věrně slíbila. Též Vladislav, kníže český, spatřiv, že tolik a takových knížat 80/ 8 1
Strana 82
bylo hotovo ke zbrani proti Milánským, slíbil jíti mu na pomoc osobně se svým vojskem. Také pan Daniel, biskup pražský, pak neodepřel podstoupiti se svým knížetem tuto práci proti Milá nu. Za takové přičinění ozdobil císař Vladislava, knížete českého, královskou korunou a učinil jej z knížete králem. Skončil Fridrichův císařský sněm; chystají se zbraně proti Milánu, odevšad se hlásá obležení Milánu. V ustanovený čas se hnou k obležení Milánu vojska z rozličných krajin světa. Císař Fridrich a jeho vůdcové, markrabí a jiná knížata táhnou proti Milánu. Vladislav, král český, první překračuje Alpy, a táhna šťastně k Veroně, položí své vojsko před královským městem Brescií. Brescijští, neodvažujíce se proti nim vyjíti ani se postaviti takovému vojsku, pouze hlídají své hradby. Celá brescijská krajina je zpustošena Čechy. Potom po krátkém čase přitáhla císařská vojska; všechna vojska plesají radostí nad příchodem císaře. Nad královskou řekou Ogliem se pokládají císařská vojska. Přicházejí k řece Addě, nadmíru prudké. Nalézají tam stržené mosty a převeliké množství lidí z kra jiny milánské, kteří jim brání v přechodu přes vodu. Na břehu vedle strženého mostu jsou postaveny císařské stany, jimiž se naplnila pole; asi o míli níže nežli toto stanoviště se stavějí stany pana Vladislava, krále českého, a pana Daniela, biskupa pražského, i jiných českých knížat; po tolika namáháních požívají chutné pokrmy. Mezitím Odolen, syn Střižův, rytíř udatný, se s dvěma bojovníky pokouší nalézti brod, a když ho nenalézá, vrhá se do/ prostřed vln, a jen jeden druh ho následuje. Viděli jsme je koulet se uprostřed vln tak, že tu chvíli se zdálo, jako by se točili oni na koních, tu chvíli zase koně nad nimi. Konečně se s pomocí Boží zdrávi dostávají přes řeku; jejich třetí druh však, buď že měl slabého koně, buď slabé srdce, se vrátil na břeh. Když to bylo oznámeno českému králi, totiž že dva rytíři našli brod, odhazují se stoly a udeří se na buben válečné znamení; zbrojí se bojov/ níci, a když sám král český Vladislav, co rytíř statečný a slavný, jde před nimi, pobodávají své oře doprostřed prudkých vln, a tak pod ochranou Božího milosrdenství přemáhají jak zlé, tak prchlé vlny, ač přitom mnoho bojovníků zahynulo utonutím.
bylo hotovo ke zbrani proti Milánským, slíbil jíti mu na pomoc osobně se svým vojskem. Také pan Daniel, biskup pražský, pak neodepřel podstoupiti se svým knížetem tuto práci proti Milá nu. Za takové přičinění ozdobil císař Vladislava, knížete českého, královskou korunou a učinil jej z knížete králem. Skončil Fridrichův císařský sněm; chystají se zbraně proti Milánu, odevšad se hlásá obležení Milánu. V ustanovený čas se hnou k obležení Milánu vojska z rozličných krajin světa. Císař Fridrich a jeho vůdcové, markrabí a jiná knížata táhnou proti Milánu. Vladislav, král český, první překračuje Alpy, a táhna šťastně k Veroně, položí své vojsko před královským městem Brescií. Brescijští, neodvažujíce se proti nim vyjíti ani se postaviti takovému vojsku, pouze hlídají své hradby. Celá brescijská krajina je zpustošena Čechy. Potom po krátkém čase přitáhla císařská vojska; všechna vojska plesají radostí nad příchodem císaře. Nad královskou řekou Ogliem se pokládají císařská vojska. Přicházejí k řece Addě, nadmíru prudké. Nalézají tam stržené mosty a převeliké množství lidí z kra jiny milánské, kteří jim brání v přechodu přes vodu. Na břehu vedle strženého mostu jsou postaveny císařské stany, jimiž se naplnila pole; asi o míli níže nežli toto stanoviště se stavějí stany pana Vladislava, krále českého, a pana Daniela, biskupa pražského, i jiných českých knížat; po tolika namáháních požívají chutné pokrmy. Mezitím Odolen, syn Střižův, rytíř udatný, se s dvěma bojovníky pokouší nalézti brod, a když ho nenalézá, vrhá se do/ prostřed vln, a jen jeden druh ho následuje. Viděli jsme je koulet se uprostřed vln tak, že tu chvíli se zdálo, jako by se točili oni na koních, tu chvíli zase koně nad nimi. Konečně se s pomocí Boží zdrávi dostávají přes řeku; jejich třetí druh však, buď že měl slabého koně, buď slabé srdce, se vrátil na břeh. Když to bylo oznámeno českému králi, totiž že dva rytíři našli brod, odhazují se stoly a udeří se na buben válečné znamení; zbrojí se bojov/ níci, a když sám král český Vladislav, co rytíř statečný a slavný, jde před nimi, pobodávají své oře doprostřed prudkých vln, a tak pod ochranou Božího milosrdenství přemáhají jak zlé, tak prchlé vlny, ač přitom mnoho bojovníků zahynulo utonutím.
Strana 83
Žaltář 13. stol., fol. 2b — kalendář. ☞ Warcis. Vonaum. V MAdramm. v. Oumplien p. 6 111 Oaurmam. Ani d ſoce m. B II Hlndonom. c I 0 Eperpetie er felietnd V vin wpomuchaconi. vnn Weregoruemn. vi walerandrim. wEmcli conf. WGregonipp. H teonis ept. BM w leonis ip. C 11 u U IVVS longmi nlms. e vvnk april Cyriaci m. Genlruchs v. F vwi k Algunarept. 6 vv k Aohammusi. Axnnk v xm k bumtperriept c vn k Benenen atbans. U xi � Pauliepi. x k Hictonniim. s vmi k Curnum. 6 vnt k Annunuacos.ojane Hvn k Caſloli. v vi k Reſurrechotiiu. t v 1 Syzuſp. Suſlaſu i. mi k iu k Lunmit. I k valbmne v. &l6 �ſ aprilts Marie egyprace. Quaruor coronaror. Wreeriiept. VAmbroſiiept. C 11 o Ho Hkyrems v. ē vniwFurnum. Fvn wBrndanioont. w perpenu ept. v w Foruman conf. Hv Exechielis where. n V 11 philuprept c m w zenoms iů. 9 11 w ē JUV S Eufenue �. Om Tyburci yalioz Frvnk G vvnk Quiriacrept Axo k Anicenyp. B vv k periciacon. c ynu k Eleucherii ciaconu. k leorus noniſp. Rxm e vn k Umeennim. k Symeonioepn. x 6 2 k bay w. Hvnnk Corone v. Georgem. B vn k c vn k Oarclew. U vi R Oarcelluum. e v k Unaliorh. t nu k German conf. 6 I K Uralis cons. Hn k Hun B 11
Žaltář 13. stol., fol. 2b — kalendář. ☞ Warcis. Vonaum. V MAdramm. v. Oumplien p. 6 111 Oaurmam. Ani d ſoce m. B II Hlndonom. c I 0 Eperpetie er felietnd V vin wpomuchaconi. vnn Weregoruemn. vi walerandrim. wEmcli conf. WGregonipp. H teonis ept. BM w leonis ip. C 11 u U IVVS longmi nlms. e vvnk april Cyriaci m. Genlruchs v. F vwi k Algunarept. 6 vv k Aohammusi. Axnnk v xm k bumtperriept c vn k Benenen atbans. U xi � Pauliepi. x k Hictonniim. s vmi k Curnum. 6 vnt k Annunuacos.ojane Hvn k Caſloli. v vi k Reſurrechotiiu. t v 1 Syzuſp. Suſlaſu i. mi k iu k Lunmit. I k valbmne v. &l6 �ſ aprilts Marie egyprace. Quaruor coronaror. Wreeriiept. VAmbroſiiept. C 11 o Ho Hkyrems v. ē vniwFurnum. Fvn wBrndanioont. w perpenu ept. v w Foruman conf. Hv Exechielis where. n V 11 philuprept c m w zenoms iů. 9 11 w ē JUV S Eufenue �. Om Tyburci yalioz Frvnk G vvnk Quiriacrept Axo k Anicenyp. B vv k periciacon. c ynu k Eleucherii ciaconu. k leorus noniſp. Rxm e vn k Umeennim. k Symeonioepn. x 6 2 k bay w. Hvnnk Corone v. Georgem. B vn k c vn k Oarclew. U vi R Oarcelluum. e v k Unaliorh. t nu k German conf. 6 I K Uralis cons. Hn k Hun B 11
Strana 84
Listina pražského biskupa Fridricha z 12. března 1177. ☞ 1 9. Hou 'ty omnub xpl nachbul vam plaus upoul q.qun� od ogd tridgic dt gra pgens acle. 4 yumulal munuture xuu-a dno duct Jobel lao antuuu uyta tokicay dekquuu: i; quiea mules suur inbillau) nomunt kum & ciecbar Dande oc caula lepi ora duce & pmaub cu muktociem ucmulata tucrar: nec dermunara o — 4 W A A ydact pruvllaul (do du duct dampratont libr unde onnideand-umanu qucu rengraut: Vuce u ou myocle mo uy A OV Słs lala none boyduano qyt a polndenda onulz- bguduate 9ruue yhus dual onkiluo. conurentu nto uy yduplua conlerteur u hx queycla loprat.p omia- ulam oolene ut hoo i ptauu rauu ɇ muul�u pmancat prudenu uroßz wylluo.p= A Ierlbo canorar & omuo boorus ollaudayto. dur quo ligllorvan prpur.& qo Iub amathemaurt, nymuy Lolata A A lganch ſ wluench duumtul por/latr auchetatt day l pan prapts aplop he oryjoborauy.urocu: hoc uyrnggre plumpsqy guo gue y lumyaenl lubday an cra boa yanges u y m. uda gaduure du quaer Igunax u peuu. an. ey upbillaul qua de vona uod gw monty e orh ouuy l gauſinu duch s ſw adum el ha luar Coyudu 2 guteo A u: w hoclyg srlat quuonel yas Iymuatt cmoucns ry�o una cu uyue y.ple lua julapur� j le bequiolun de rys prtls dum ol au bov auno duxr' woymanou; ouluo ceart. lyory. naieuoe x� qut� pyu�-onau) punos ooelanmo quexr qu uy. )us mayiq-ug : Nomura auuc vfumen pymcwyl de luogun. bqualius wontus 7 canyel. Vdellau an M de Vato- á VA A de lammuye. Sexma comne de beluua. lugonul marſcale. Vttco callel de o. Lac uudr Vamam amer: Vwhan pugyn.O mun a lell pag: bualoy cdull y il grad. Vdro caleI deyowhe. Suda de pais. Fyrlbez a al ſal de wia au. Ruadhus alul de kurunic) yborglans arehid Lutomurcey- Panlul duan 7 Iemun aydnd de benz.-Sdyda ardid de plijzy Alqarde: Vlavos ayehid. Laulus maguler: Faegun prut alleuyn). Walkus-Odomarn). I Halto Iubunos. ) ulcaya. O/ lus owr. Caraes canur. qyule daynte: Luyl O putgrn Iey ' l ovuday. Clmurelv mnytr Dervn agulo. unz y ponzav Iy ma tuouta bylay. 8 Alow laopneara umare ſalbanumas Raſylus. . va Bohunal Vit Doopse
Listina pražského biskupa Fridricha z 12. března 1177. ☞ 1 9. Hou 'ty omnub xpl nachbul vam plaus upoul q.qun� od ogd tridgic dt gra pgens acle. 4 yumulal munuture xuu-a dno duct Jobel lao antuuu uyta tokicay dekquuu: i; quiea mules suur inbillau) nomunt kum & ciecbar Dande oc caula lepi ora duce & pmaub cu muktociem ucmulata tucrar: nec dermunara o — 4 W A A ydact pruvllaul (do du duct dampratont libr unde onnideand-umanu qucu rengraut: Vuce u ou myocle mo uy A OV Słs lala none boyduano qyt a polndenda onulz- bguduate 9ruue yhus dual onkiluo. conurentu nto uy yduplua conlerteur u hx queycla loprat.p omia- ulam oolene ut hoo i ptauu rauu ɇ muul�u pmancat prudenu uroßz wylluo.p= A Ierlbo canorar & omuo boorus ollaudayto. dur quo ligllorvan prpur.& qo Iub amathemaurt, nymuy Lolata A A lganch ſ wluench duumtul por/latr auchetatt day l pan prapts aplop he oryjoborauy.urocu: hoc uyrnggre plumpsqy guo gue y lumyaenl lubday an cra boa yanges u y m. uda gaduure du quaer Igunax u peuu. an. ey upbillaul qua de vona uod gw monty e orh ouuy l gauſinu duch s ſw adum el ha luar Coyudu 2 guteo A u: w hoclyg srlat quuonel yas Iymuatt cmoucns ry�o una cu uyue y.ple lua julapur� j le bequiolun de rys prtls dum ol au bov auno duxr' woymanou; ouluo ceart. lyory. naieuoe x� qut� pyu�-onau) punos ooelanmo quexr qu uy. )us mayiq-ug : Nomura auuc vfumen pymcwyl de luogun. bqualius wontus 7 canyel. Vdellau an M de Vato- á VA A de lammuye. Sexma comne de beluua. lugonul marſcale. Vttco callel de o. Lac uudr Vamam amer: Vwhan pugyn.O mun a lell pag: bualoy cdull y il grad. Vdro caleI deyowhe. Suda de pais. Fyrlbez a al ſal de wia au. Ruadhus alul de kurunic) yborglans arehid Lutomurcey- Panlul duan 7 Iemun aydnd de benz.-Sdyda ardid de plijzy Alqarde: Vlavos ayehid. Laulus maguler: Faegun prut alleuyn). Walkus-Odomarn). I Halto Iubunos. ) ulcaya. O/ lus owr. Caraes canur. qyule daynte: Luyl O putgrn Iey ' l ovuday. Clmurelv mnytr Dervn agulo. unz y ponzav Iy ma tuouta bylay. 8 Alow laopneara umare ſalbanumas Raſylus. . va Bohunal Vit Doopse
Strana 85
Tak král český po přemožení vln vskočil se svým udatným branným lidem do svých nepřátel a ze všech stran je branným lidem obehnal; zbiti, svázáni, zajati jsou přemnozí. Z obou stran se zdvíhají hlasy k nebi, veselé od Čechů z vítězství, smutné od Milánských z nenadálého neštěstí. Císařova vojska pak zprvu myslí, že Milánští přitáhli svým ku pomoci; když však viděli, jak Češi mužně porážejí jejich protivníky, radujíce se z takového vítězství, zdvíhají radostné hlasy k nebi a diví se, kterak a jakým způsobem přemohli tak prudké vlny. Čechové, když je tak přemohli, odevzdávali ohni hrady, vsi, co mohli, berouce pře hojnou kořist. Král se mezitím odebírá k mostu císařovu, maje péči o spravení mostu. Z obou stran, jak od císaře, tak od krále, se svážejí dřeva, potřebná k mostu. Zatím přerušila takovou práci noc. Při prvním svítání přišel posel, že Milánští přišli svým na pomoc k hájení brodu. Bez meškání se zbrojí lid, statečně se bojuje, Milánští poraženi se dávají na útěk; není divu, neboť smrti se musí v takovém případě brániti buď mečem, nebo nohama. Čechové velmi mnoho z nich zabili, osmdesát urozenějších z milánského vojska zajali a odevzdali královské moci. Král český je odevzdal císařovu majestátu k jeho poctě. Pan císař šťastně přešel se svými vojsky řeku Addu po opravených mostech. Oblehl velmi pevný hrad Milánských Trec a zakrátko ho dobyl. Odtud táhli k městu Lodi, kdysi velmi slavnému, které Milánští do základu rozbořili. Uprostřed rozbořeného města byly postaveny císařské stany a císař, hledě na jeho poboření, usiloval tím více o rozboření Milánu. Když se tak dělo, Milánští přišli ke dvoru pana císaře s jeho průvodem, podávajíce panu císaři slušné zadostiučinění za svá provinění. Knížata slyšíce to, radí, aby je císař přijal na svou milost. Ale Anselm, arcibiskup kostela ravenského, povstav, odpovídá proti tomu, řka: „Neznáte chytrost Milánských. Podávají vám sice slova sladká a pokorná, ale v prsou skrývají chytrou lišku; nechť jim bude zase měřeno měrou, kterou měřili jiným. Rozbořili chrámy boží, svobodná císařská města, nechť bude jejich Milán také rozbořen; žádného na nich milosrdenství neučinili, nechť ho též neobdrží.“ 8 5
Tak král český po přemožení vln vskočil se svým udatným branným lidem do svých nepřátel a ze všech stran je branným lidem obehnal; zbiti, svázáni, zajati jsou přemnozí. Z obou stran se zdvíhají hlasy k nebi, veselé od Čechů z vítězství, smutné od Milánských z nenadálého neštěstí. Císařova vojska pak zprvu myslí, že Milánští přitáhli svým ku pomoci; když však viděli, jak Češi mužně porážejí jejich protivníky, radujíce se z takového vítězství, zdvíhají radostné hlasy k nebi a diví se, kterak a jakým způsobem přemohli tak prudké vlny. Čechové, když je tak přemohli, odevzdávali ohni hrady, vsi, co mohli, berouce pře hojnou kořist. Král se mezitím odebírá k mostu císařovu, maje péči o spravení mostu. Z obou stran, jak od císaře, tak od krále, se svážejí dřeva, potřebná k mostu. Zatím přerušila takovou práci noc. Při prvním svítání přišel posel, že Milánští přišli svým na pomoc k hájení brodu. Bez meškání se zbrojí lid, statečně se bojuje, Milánští poraženi se dávají na útěk; není divu, neboť smrti se musí v takovém případě brániti buď mečem, nebo nohama. Čechové velmi mnoho z nich zabili, osmdesát urozenějších z milánského vojska zajali a odevzdali královské moci. Král český je odevzdal císařovu majestátu k jeho poctě. Pan císař šťastně přešel se svými vojsky řeku Addu po opravených mostech. Oblehl velmi pevný hrad Milánských Trec a zakrátko ho dobyl. Odtud táhli k městu Lodi, kdysi velmi slavnému, které Milánští do základu rozbořili. Uprostřed rozbořeného města byly postaveny císařské stany a císař, hledě na jeho poboření, usiloval tím více o rozboření Milánu. Když se tak dělo, Milánští přišli ke dvoru pana císaře s jeho průvodem, podávajíce panu císaři slušné zadostiučinění za svá provinění. Knížata slyšíce to, radí, aby je císař přijal na svou milost. Ale Anselm, arcibiskup kostela ravenského, povstav, odpovídá proti tomu, řka: „Neznáte chytrost Milánských. Podávají vám sice slova sladká a pokorná, ale v prsou skrývají chytrou lišku; nechť jim bude zase měřeno měrou, kterou měřili jiným. Rozbořili chrámy boží, svobodná císařská města, nechť bude jejich Milán také rozbořen; žádného na nich milosrdenství neučinili, nechť ho též neobdrží.“ 8 5
Strana 86
* Kanovník vyšehradský, 1136. Uslyšev to pan císař se svými knížaty, přijal jeho radu, a odvržením své rukavice dle způsobů starých císařů je veřejně uvrhl ve svou klatbu, ukazuje tím, že jsou zjevnými nepřáteli říše. Spatřivši to, mládež veselá hřmotí do zbraně. Branný lid táhne proti Milánu, vyhlašuje se, aby bylo všechno vojsko ve zbroji připraveno na znamení pana císaře. Vzchází den, mnohým přinášející smrt, mnohým vítězství. V nejrovnějších polích již před Milánem, pro vojska nejvhodnějších, se hotoví císařská vojska. Tedy v první řadě vojska táhne vpřed do rovin Ludvík, bratr císařův, falckrabí rýnský, v prvním květu své mladosti, dle důstojenství starých předků svých, maje před sebou branný lid švábský, pavijský a kremonský, kteří byli strůjci této výpravy. Druhé místo má Fridrich, syn krále Konráda v letech jinošských, vévoda rotenburský, se svým udatným vojskem. K rozmnožení tohoto vojska přistupuje Hugo, markrabí montferratský s udatným lidem Veronských, Brescijských a Mantovských. Třetí místo zaujímá Vladislav, král český, se svým vojskem velmi velkým a udatným, které ze všeho svého mužstva, sebraného v jedno, shromáždil. Na čtvrtém místě se položil Jindřich, vévoda rakouský, se svým převelikým vojskem. Na pátém místě Ota, falckrabí řezenský, i se svými bratry Fridrichem a Otou a četným lidem bavorským. Na šestém místě sám císař Fridrich se svým vojskem, jehož délky a šířky bylo velmi těžko poznat. Na sedmém místě vytáhl Fridrich, arcibiskup kolínský a vojsko knížat německých a lombardských, u veliké síle sebrané. Potom množství knížat, jehož nikdo spočítat nemohl, kterých, Bože, Ty jen znáš znamení, moc, běh, čas, prostory, dráhu. Tak tedy veliká a tolikerá vojska, strašná leskem železa, táhnou proti bráně milánské, která se nazývá Římská brána, a tak, nikým nezdržována, přicházejí k městu dávno žádanému. Mi/ lánští však, neodvažujíce se dát do boje s tolika a takovými vojsky v polích, opevňují své příkopy a opevnění, které postavili okolo hradeb, a hlídají je branným lidem. Pan císař však, když vidí, že se neodvažují vytáhnouti ven z opevnění, jsa jménem i skutkem mocnější, nařizuje postaviti své stany před řečenou bránou, která se nazývá Římská. A nařizuje též, aby se u druhých bran
* Kanovník vyšehradský, 1136. Uslyšev to pan císař se svými knížaty, přijal jeho radu, a odvržením své rukavice dle způsobů starých císařů je veřejně uvrhl ve svou klatbu, ukazuje tím, že jsou zjevnými nepřáteli říše. Spatřivši to, mládež veselá hřmotí do zbraně. Branný lid táhne proti Milánu, vyhlašuje se, aby bylo všechno vojsko ve zbroji připraveno na znamení pana císaře. Vzchází den, mnohým přinášející smrt, mnohým vítězství. V nejrovnějších polích již před Milánem, pro vojska nejvhodnějších, se hotoví císařská vojska. Tedy v první řadě vojska táhne vpřed do rovin Ludvík, bratr císařův, falckrabí rýnský, v prvním květu své mladosti, dle důstojenství starých předků svých, maje před sebou branný lid švábský, pavijský a kremonský, kteří byli strůjci této výpravy. Druhé místo má Fridrich, syn krále Konráda v letech jinošských, vévoda rotenburský, se svým udatným vojskem. K rozmnožení tohoto vojska přistupuje Hugo, markrabí montferratský s udatným lidem Veronských, Brescijských a Mantovských. Třetí místo zaujímá Vladislav, král český, se svým vojskem velmi velkým a udatným, které ze všeho svého mužstva, sebraného v jedno, shromáždil. Na čtvrtém místě se položil Jindřich, vévoda rakouský, se svým převelikým vojskem. Na pátém místě Ota, falckrabí řezenský, i se svými bratry Fridrichem a Otou a četným lidem bavorským. Na šestém místě sám císař Fridrich se svým vojskem, jehož délky a šířky bylo velmi těžko poznat. Na sedmém místě vytáhl Fridrich, arcibiskup kolínský a vojsko knížat německých a lombardských, u veliké síle sebrané. Potom množství knížat, jehož nikdo spočítat nemohl, kterých, Bože, Ty jen znáš znamení, moc, běh, čas, prostory, dráhu. Tak tedy veliká a tolikerá vojska, strašná leskem železa, táhnou proti bráně milánské, která se nazývá Římská brána, a tak, nikým nezdržována, přicházejí k městu dávno žádanému. Mi/ lánští však, neodvažujíce se dát do boje s tolika a takovými vojsky v polích, opevňují své příkopy a opevnění, které postavili okolo hradeb, a hlídají je branným lidem. Pan císař však, když vidí, že se neodvažují vytáhnouti ven z opevnění, jsa jménem i skutkem mocnější, nařizuje postaviti své stany před řečenou bránou, která se nazývá Římská. A nařizuje též, aby se u druhých bran
Strana 87
milánských zarazily stany jiných knížat; a brzy se děje, co nařizuje; před rozličnými branami se stavějí stany rozličných knížat. Milánští pak pozorují, z které strany by na ně mohli udeřiti. A v prvním šiku se pokusili udeřiti na vojsko Ludvíka, císařova bratra, který své voje postavil u brány svatého Diviše. A okolo hodiny večerní táhnou k bitvě s branným zástupem, jak mohou nejsilněji. Řečený kníže, jako udatný bojovník, jim se svým chrabrým lidem vychází vstříc. Dochází k boji, z obou stran padají nejudatnější bojovníci; brzy vítězí ti, brzy oni. Když to slyší Vladislav, král český, dává udeřiti do bubnu své válečné znamení. Nemešká se, zbrojí se lid, táhne vpřed na pomoc bojujícím. Ludvík, bratr císařův, se tím udatněji snaží odrazit Milánské od sebe. Mezitím Vladislav, král český, skvoucí se ve svém odění, útočí se svým vojskem na první šik Milánských; probodl veskrz kopím samotného jejich vůdce a praporečníka Dacia, ten proboden tam padl. Druzí bojovníci pak, jak z Čech, tak z Němec, vrážejí do nepřátel, kudy kdo mohl. Břicho se dotýká břicha, noha šlape nohu, rozléhají se udatných mužů přeudatné rány. Z obou stran padají nejudatnější bojovníci. Od hodiny večerní až do ranního svítání trvá bitva. Milánští poraženi, couvají zpět za hradby, když jich bylo mnoho zabito a zajato. Takovýmto tancem bojovníků jsou Milánští sevřeni odevšad. Pan císař pak nepřestává každého dne obcházet se svými vojsky Milán, aby odtud nikdo nemohl odejíti; každého dne se dějí rozličné útoky proti nim; jsou oslabováni mnohým pobíjením a zajímáním; uvnitř je hubil hlad, venku meč. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ ROKU 1159 1160 Toho roku se biskup Daniel vrátil z Milánu. ROKU 1161 8 6/8 7
milánských zarazily stany jiných knížat; a brzy se děje, co nařizuje; před rozličnými branami se stavějí stany rozličných knížat. Milánští pak pozorují, z které strany by na ně mohli udeřiti. A v prvním šiku se pokusili udeřiti na vojsko Ludvíka, císařova bratra, který své voje postavil u brány svatého Diviše. A okolo hodiny večerní táhnou k bitvě s branným zástupem, jak mohou nejsilněji. Řečený kníže, jako udatný bojovník, jim se svým chrabrým lidem vychází vstříc. Dochází k boji, z obou stran padají nejudatnější bojovníci; brzy vítězí ti, brzy oni. Když to slyší Vladislav, král český, dává udeřiti do bubnu své válečné znamení. Nemešká se, zbrojí se lid, táhne vpřed na pomoc bojujícím. Ludvík, bratr císařův, se tím udatněji snaží odrazit Milánské od sebe. Mezitím Vladislav, král český, skvoucí se ve svém odění, útočí se svým vojskem na první šik Milánských; probodl veskrz kopím samotného jejich vůdce a praporečníka Dacia, ten proboden tam padl. Druzí bojovníci pak, jak z Čech, tak z Němec, vrážejí do nepřátel, kudy kdo mohl. Břicho se dotýká břicha, noha šlape nohu, rozléhají se udatných mužů přeudatné rány. Z obou stran padají nejudatnější bojovníci. Od hodiny večerní až do ranního svítání trvá bitva. Milánští poraženi, couvají zpět za hradby, když jich bylo mnoho zabito a zajato. Takovýmto tancem bojovníků jsou Milánští sevřeni odevšad. Pan císař pak nepřestává každého dne obcházet se svými vojsky Milán, aby odtud nikdo nemohl odejíti; každého dne se dějí rozličné útoky proti nim; jsou oslabováni mnohým pobíjením a zajímáním; uvnitř je hubil hlad, venku meč. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ ROKU 1159 1160 Toho roku se biskup Daniel vrátil z Milánu. ROKU 1161 8 6/8 7
Strana 88
ROKU 1162 Děpolt táhl s královým synem na pomoc císaři a Soběslav byl 36 zajat." LÉTA PÁNĚ 1163 1164 Král Vladislav vtrhl do země Hunů [Uher], vypudil odtamtud krále řeckého, upokojil uherské předáky. 1165 1166 1167 1168 Kníže Děpolt a biskup Daniel zemřeli v Itálii; po něm nastoupil Fridrich, čtrnáctý biskup.37 1169 1170 ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1171 Svatý Tomáš, arcibiskup canterburský, byl umučen.38 1172 Král Vladislav táhl s císařem do Polska.39 1173
ROKU 1162 Děpolt táhl s královým synem na pomoc císaři a Soběslav byl 36 zajat." LÉTA PÁNĚ 1163 1164 Král Vladislav vtrhl do země Hunů [Uher], vypudil odtamtud krále řeckého, upokojil uherské předáky. 1165 1166 1167 1168 Kníže Děpolt a biskup Daniel zemřeli v Itálii; po něm nastoupil Fridrich, čtrnáctý biskup.37 1169 1170 ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1171 Svatý Tomáš, arcibiskup canterburský, byl umučen.38 1172 Král Vladislav táhl s císařem do Polska.39 1173
Strana 89
1174 Soběslav byl propuštěn z vazby a ustanoven knížetem. 40 1175 Kníže Oldřich, bratr Soběslavův, táhl do Milána. 1176 Kníže Soběslav hubil ohněm Rakousy. Velké sucho zkazilo obilí. Soběslav bojoval proti Fridrichovi v Čechách. Téhož roku dne 18. ledna zemřel král Vladislav, zakladatel strahovského kostela.41 1177 Kníže Oldřich byl zajat bratrem Soběslavem. Sám Soběslav byl od Čechů zapuzen ze stolce. Fridrich, syn krále Vladislava, byl nastolen. Soběslav zemřel ve vyhnanství.42 1178 Biskup Fridrich zemřel, po něm nastoupil Valentin, patnáctý [biskup]. 43 1179 1180 1181 LÉTA PÁNĚ 1182 Strahovský kostel byl podruhé vysvěcen, totiž dne 25. dubna, od ctihodného pana Vojtěcha, arcibiskupa salcburského, a to z té 88/ 8 9
1174 Soběslav byl propuštěn z vazby a ustanoven knížetem. 40 1175 Kníže Oldřich, bratr Soběslavův, táhl do Milána. 1176 Kníže Soběslav hubil ohněm Rakousy. Velké sucho zkazilo obilí. Soběslav bojoval proti Fridrichovi v Čechách. Téhož roku dne 18. ledna zemřel král Vladislav, zakladatel strahovského kostela.41 1177 Kníže Oldřich byl zajat bratrem Soběslavem. Sám Soběslav byl od Čechů zapuzen ze stolce. Fridrich, syn krále Vladislava, byl nastolen. Soběslav zemřel ve vyhnanství.42 1178 Biskup Fridrich zemřel, po něm nastoupil Valentin, patnáctý [biskup]. 43 1179 1180 1181 LÉTA PÁNĚ 1182 Strahovský kostel byl podruhé vysvěcen, totiž dne 25. dubna, od ctihodného pana Vojtěcha, arcibiskupa salcburského, a to z té 88/ 8 9
Strana 90
příčiny, že bylo hnuto velkým oltářem a kůr byl zvýšen. Byli přítomni skoro všichni kanovníci kostela pražského a mnozí opati, z nichž jeden a nejpřednější, ač dle svého soudu nejmenší, opat Gotšalk, který takovou slavnost ozdobil svým kázáním a mezi jiným, co mluvil, řekl také toto: „Jsem tu,“ dí, „ó bratři nej/ milejší, na druhém vašem zasvěcení, který jsem byl i při prvním, a zdá se mi, že vidím stav tohoto domu velice rozdílný od onoho, který byl tenkrát. Neboť tehdy byl ve statcích chudý, ale v zásluhách bohatý; nyní naopak se ve statcích zmohl, ale kázeň utuchla,“ a tím způsobem, co bylo pokárání hodno, káraje a k poctivosti vyzývaje, dával jim spasitelná naučení. 1182b b) Fürstenberský rukopis má na tomto místě: 1183. Valentin biskup zemřel; po něm nastoupil Jindřich, který potom v biskupství obdržel i knížectví; a jiní říkají, že nastoupil Břetislav. V tom je kronika pokažena. (Následující zápisy datuje o rok dopředu před ostatními rukopisy.) Zemřel biskup Valentin. Nastoupil Jindřich, šestnáctý [biskupl, který potom v biskupství došel knížectví. 1183 Konrád, kníže moravský, obléhal Prahu.44 1184 Čechové válčili s Moravany.45 1185 Kníže Václav, přinucen obléhal Prahu, a zbaven naděje, odtáhl. 46 1186 Bylo zatmění slunce. Bylo mření lidí. 1187
příčiny, že bylo hnuto velkým oltářem a kůr byl zvýšen. Byli přítomni skoro všichni kanovníci kostela pražského a mnozí opati, z nichž jeden a nejpřednější, ač dle svého soudu nejmenší, opat Gotšalk, který takovou slavnost ozdobil svým kázáním a mezi jiným, co mluvil, řekl také toto: „Jsem tu,“ dí, „ó bratři nej/ milejší, na druhém vašem zasvěcení, který jsem byl i při prvním, a zdá se mi, že vidím stav tohoto domu velice rozdílný od onoho, který byl tenkrát. Neboť tehdy byl ve statcích chudý, ale v zásluhách bohatý; nyní naopak se ve statcích zmohl, ale kázeň utuchla,“ a tím způsobem, co bylo pokárání hodno, káraje a k poctivosti vyzývaje, dával jim spasitelná naučení. 1182b b) Fürstenberský rukopis má na tomto místě: 1183. Valentin biskup zemřel; po něm nastoupil Jindřich, který potom v biskupství obdržel i knížectví; a jiní říkají, že nastoupil Břetislav. V tom je kronika pokažena. (Následující zápisy datuje o rok dopředu před ostatními rukopisy.) Zemřel biskup Valentin. Nastoupil Jindřich, šestnáctý [biskupl, který potom v biskupství došel knížectví. 1183 Konrád, kníže moravský, obléhal Prahu.44 1184 Čechové válčili s Moravany.45 1185 Kníže Václav, přinucen obléhal Prahu, a zbaven naděje, odtáhl. 46 1186 Bylo zatmění slunce. Bylo mření lidí. 1187
Strana 91
Kníže Fridrich se všemi předáky své země, rovněž i pan biskup Jindřich s opaty a se vším duchovenstvem byli povoláni k císař/ skému dvoru a konal se velký sněm. Také téhož roku měl být z rozkazu svého bratra Fridricha zajat Děpolt, ale maje výstrahu od některých svých příznivců, zachránil se útěkem.47 1188 Jeruzalém byl obležen pohany a vzdán Saladinovi. 1189 Zemřel kníže Fridrich. Nastoupil Konrád, kníže moravský, chvály hodný. Děpolt dostal zpět svá území. Také císař římský s nesčíslným množstvím křesťanů se dal za moře, chtěje válčiti s pohany, a tam skončil život utonutím, a pohřben odpočívá v Antiochii. A také mnozí urození páni země české s knížetem Děpoltem, následujíce ho, byli zachváceni nenadálou smrtí. 1190 Kníže Konrád pak táhl s císařovým synem do Apulie, kde sám dobyv nejslavnějšího vítězství, ach! smrtí předčasnou byl uchvácen a kosti jeho byly přivezeny do Prahy a pohřbeny. Nad ním nechť pláčí slzící a v srdcích litující. Ach, ach! Konráde, kníže, jenž máš být často vzpomínán, žij v Kristu, jsa odveden ze světa tohoto! 1191 Kníže Václav dosedl na otcovský stolec, jejž držel sotva tři měsíce. 1192 Kníže Václav byl sehnán ze stolce. Přemysl se stal knížetem. Hrad Praha byl obležením sklíčen, ale nedobyt. Potom po třech 90/91
Kníže Fridrich se všemi předáky své země, rovněž i pan biskup Jindřich s opaty a se vším duchovenstvem byli povoláni k císař/ skému dvoru a konal se velký sněm. Také téhož roku měl být z rozkazu svého bratra Fridricha zajat Děpolt, ale maje výstrahu od některých svých příznivců, zachránil se útěkem.47 1188 Jeruzalém byl obležen pohany a vzdán Saladinovi. 1189 Zemřel kníže Fridrich. Nastoupil Konrád, kníže moravský, chvály hodný. Děpolt dostal zpět svá území. Také císař římský s nesčíslným množstvím křesťanů se dal za moře, chtěje válčiti s pohany, a tam skončil život utonutím, a pohřben odpočívá v Antiochii. A také mnozí urození páni země české s knížetem Děpoltem, následujíce ho, byli zachváceni nenadálou smrtí. 1190 Kníže Konrád pak táhl s císařovým synem do Apulie, kde sám dobyv nejslavnějšího vítězství, ach! smrtí předčasnou byl uchvácen a kosti jeho byly přivezeny do Prahy a pohřbeny. Nad ním nechť pláčí slzící a v srdcích litující. Ach, ach! Konráde, kníže, jenž máš být často vzpomínán, žij v Kristu, jsa odveden ze světa tohoto! 1191 Kníže Václav dosedl na otcovský stolec, jejž držel sotva tři měsíce. 1192 Kníže Václav byl sehnán ze stolce. Přemysl se stal knížetem. Hrad Praha byl obležením sklíčen, ale nedobyt. Potom po třech 90/91
Strana 92
měsících bylo se svolením knížete Václava oznámeno skrze císařského vyslance, že je předán do rukou pana biskupa. Kníže Václav pak, když konal cestu v krajině srbské, byl zajat skrze úklady vrtkavého markrabí té země a zavřen v nejtvrdší stráži; toliko Spytihněv unikl.48 Téhož roku kníže Přemysl zpustošil krajinu jakýchsi Němců, a císaře tím popudil k hněvu. Také pan biskup se vydal k prahům svatého Jakuba apoštola na modlení; císař jej pro peníze sobě slíbené zadržel a tak se zdržen vrátil do Čech. 1193 Na počátku března se pan biskup Jindřich vrátil k císařskému dvoru a na začátku srpna se s velkou slávou a ctí vrátil do Čech s knížátkem Spytihněvem, nesa knížecí praporce, podané sobě od císaře, a přece se neodřekl jména a důstojenství svého biskupství. 1194 1195 1196 Dne 15. června zemřel biskup Jindřich, který byl knížetem českým.49 1197 Kníže Spytihněv přemohl knížete Přemysla. Téhož roku byl oslepen. Týž Přemysl byl korunován od císaře Filipa. 1198 Břetislav kníže a biskup sešel z tohoto světa.49
měsících bylo se svolením knížete Václava oznámeno skrze císařského vyslance, že je předán do rukou pana biskupa. Kníže Václav pak, když konal cestu v krajině srbské, byl zajat skrze úklady vrtkavého markrabí té země a zavřen v nejtvrdší stráži; toliko Spytihněv unikl.48 Téhož roku kníže Přemysl zpustošil krajinu jakýchsi Němců, a císaře tím popudil k hněvu. Také pan biskup se vydal k prahům svatého Jakuba apoštola na modlení; císař jej pro peníze sobě slíbené zadržel a tak se zdržen vrátil do Čech. 1193 Na počátku března se pan biskup Jindřich vrátil k císařskému dvoru a na začátku srpna se s velkou slávou a ctí vrátil do Čech s knížátkem Spytihněvem, nesa knížecí praporce, podané sobě od císaře, a přece se neodřekl jména a důstojenství svého biskupství. 1194 1195 1196 Dne 15. června zemřel biskup Jindřich, který byl knížetem českým.49 1197 Kníže Spytihněv přemohl knížete Přemysla. Téhož roku byl oslepen. Týž Přemysl byl korunován od císaře Filipa. 1198 Břetislav kníže a biskup sešel z tohoto světa.49
Strana 93
1199 Zemřel Fridrich, biskup čtrnáctý50. Daniel II. byl zvolen biskupem. Vladislav ustoupil knížectví bratru Přemyslovi a ten tedy knížectví přijal. 1199 Kníže* Přemysl byl povýšen na krále a propustiv svou manželku, zasnoubil se s Konstancií, sestrou krále uherského.“ 1200 1201 * Tak Muzejní rukopis. Kapitulní rukopis má rex (král). Dodatečně bylo in margine opraveno na dux (kníže). c) Muzejní rukopis dodává: Ondřeje. Bylo všude zemětřesení. 1202 1203 Konrád, kníže moravský, oblehl Prahu. Král Přemysl se protivil králi Filipovi a učinil slib císaři Otovi. 1204 Svatý Prokop byl kanonizován. Téhož roku svedli Čechové válku s Moravany. 1205 Král Přemysl se vrátil do milosti Filipovy a dal rukojmí za sedm tisíc hřiven. 1206 Kníže Lešek s bratrem Konrádem zabili Romana, krále ruského. Filip zajal biskupa kolínského a zahnal Otu. 92/93
1199 Zemřel Fridrich, biskup čtrnáctý50. Daniel II. byl zvolen biskupem. Vladislav ustoupil knížectví bratru Přemyslovi a ten tedy knížectví přijal. 1199 Kníže* Přemysl byl povýšen na krále a propustiv svou manželku, zasnoubil se s Konstancií, sestrou krále uherského.“ 1200 1201 * Tak Muzejní rukopis. Kapitulní rukopis má rex (král). Dodatečně bylo in margine opraveno na dux (kníže). c) Muzejní rukopis dodává: Ondřeje. Bylo všude zemětřesení. 1202 1203 Konrád, kníže moravský, oblehl Prahu. Král Přemysl se protivil králi Filipovi a učinil slib císaři Otovi. 1204 Svatý Prokop byl kanonizován. Téhož roku svedli Čechové válku s Moravany. 1205 Král Přemysl se vrátil do milosti Filipovy a dal rukojmí za sedm tisíc hřiven. 1206 Kníže Lešek s bratrem Konrádem zabili Romana, krále ruského. Filip zajal biskupa kolínského a zahnal Otu. 92/93
Strana 94
1207 Bylo zatmění slunce. Téhož roku Kunhuta, dcera krále Filipa. byla dána za manželku Václavovi, synu krále Přemysla. 1208 Císař Filip byl zabit od falckrabího Oty. 1209 Ota se stal v Římě císařem. 1210 d) Muzejní rukopis dodává: zahynul i Ota. Kníže Konrád zahynul v Apulii. Ota byl exkomunikován. 1211 Král Přemysl se bouřil proti císaři a Černín byl vypuzen z Čech. 1212 Přinesení ostatků Tomáše, Jakuba a Tadeáše apoštolů a svatého Mauricia z Němec do Prahy. Černín, komorník krále českého, byl vypuzen ze země od krále a ode všech předáků. Fridrich, král sicilský, přijel do Němec. 1213 Královna uherská byla zabita. 1214 Daniel II., biskup kostela pražského, zemřel. Po něm nastoupil Ondřej.
1207 Bylo zatmění slunce. Téhož roku Kunhuta, dcera krále Filipa. byla dána za manželku Václavovi, synu krále Přemysla. 1208 Císař Filip byl zabit od falckrabího Oty. 1209 Ota se stal v Římě císařem. 1210 d) Muzejní rukopis dodává: zahynul i Ota. Kníže Konrád zahynul v Apulii. Ota byl exkomunikován. 1211 Král Přemysl se bouřil proti císaři a Černín byl vypuzen z Čech. 1212 Přinesení ostatků Tomáše, Jakuba a Tadeáše apoštolů a svatého Mauricia z Němec do Prahy. Černín, komorník krále českého, byl vypuzen ze země od krále a ode všech předáků. Fridrich, král sicilský, přijel do Němec. 1213 Královna uherská byla zabita. 1214 Daniel II., biskup kostela pražského, zemřel. Po něm nastoupil Ondřej.
Strana 95
Listina Přemysla Otakara II. z 21. ledna 1262. unomno munto uch nticrumunſ amn Q.-P.—ſv. La- 1 b.D—9-f. ge Ma.x. N. 1 � L2 v -c'L2 —e vr-uIc-c ſ-e a 0�c. Do4fƒ- g c. A O9 ,f ar f2 S aſoji S, & 7 C,-pd. g.cf— ſy 8-ſz'†ſo P 2V2bu & s„ Gwná †ſuem c s d I- (o fola ber pl—Ow 9 ſz ( (— D “ c ſ j „ ruat AaQ. ſe is h "caA“y2Il,As CF s,ſlv. f A Fr9+N. Aj-3msAa d-ſ-.cpah ſe ☞Fc2Aſ.eſ.2 5213- J ƒ 6— Pa l. L.,fal p.sjaAul pupſe I2s fug fl.a5L.&raa"cBJ—l aL.a bap & &ſ rvoſ 5Ivohb-�shraàr g Ap'AoLAsi kepa
Listina Přemysla Otakara II. z 21. ledna 1262. unomno munto uch nticrumunſ amn Q.-P.—ſv. La- 1 b.D—9-f. ge Ma.x. N. 1 � L2 v -c'L2 —e vr-uIc-c ſ-e a 0�c. Do4fƒ- g c. A O9 ,f ar f2 S aſoji S, & 7 C,-pd. g.cf— ſy 8-ſz'†ſo P 2V2bu & s„ Gwná †ſuem c s d I- (o fola ber pl—Ow 9 ſz ( (— D “ c ſ j „ ruat AaQ. ſe is h "caA“y2Il,As CF s,ſlv. f A Fr9+N. Aj-3msAa d-ſ-.cpah ſe ☞Fc2Aſ.eſ.2 5213- J ƒ 6— Pa l. L.,fal p.sjaAul pupſe I2s fug fl.a5L.&raa"cBJ—l aL.a bap & &ſ rvoſ 5Ivohb-�shraàr g Ap'AoLAsi kepa
Strana 96
Listina svatovítské kapituly z roku 1267. ovds preſenn laen, �e JFr &saeoy ☞ * anſ gue Vele u n e vc p ſup pureg, D an ff. wwblſ Fe8778 Jpowie ak retsd & oſemu sn přt Hpoventet se-dkum? 9rsm 3 lik Domo Twſ 7zEk & yonSlo. ſac �ac ſoamu .dr 1 fſa S lk ſremus qne Fué ſamara gunz vß áw Hearw r ſuur v� rage � meno pur bow x p. -- vvſl. v yala prmo Iro y ſr v b. pror nina &ev oratwn l° Rlas Xua m guSae� ſ� .v Ja ſe oDranem ſaren' valoe. Oo wßpratſe ☞ mulacho gl yſ-� ráa ,l. Femu áw clragl. wina Aw 9 Anar &. & Jucohg ſal gue sa Juſjv hune woCkyuo Bochn w zochow yk W 2hn á yefrweh yra Avahouh prsl, v Luhema wa c& ſ & Cna wognew 2 &m.ſu tzſ � Elſco Gos cherág V pla vak glrys Zu
Listina svatovítské kapituly z roku 1267. ovds preſenn laen, �e JFr &saeoy ☞ * anſ gue Vele u n e vc p ſup pureg, D an ff. wwblſ Fe8778 Jpowie ak retsd & oſemu sn přt Hpoventet se-dkum? 9rsm 3 lik Domo Twſ 7zEk & yonSlo. ſac �ac ſoamu .dr 1 fſa S lk ſremus qne Fué ſamara gunz vß áw Hearw r ſuur v� rage � meno pur bow x p. -- vvſl. v yala prmo Iro y ſr v b. pror nina &ev oratwn l° Rlas Xua m guSae� ſ� .v Ja ſe oDranem ſaren' valoe. Oo wßpratſe ☞ mulacho gl yſ-� ráa ,l. Femu áw clragl. wina Aw 9 Anar &. & Jucohg ſal gue sa Juſjv hune woCkyuo Bochn w zochow yk W 2hn á yefrweh yra Avahouh prsl, v Luhema wa c& ſ & Cna wognew 2 &m.ſu tzſ � Elſco Gos cherág V pla vak glrys Zu
Strana 97
1215 Ondřej byl vysvěcen na biskupa pražského v Římě v den svaté Cecilie. Konal se koncil v Římě. 1216 Bratři svatého Vojtěcha byli přeneseni do Prahy. Téhož roku dne 10. dubna biskup Ondřej vyhlásil v Čechách zákaz boho/ služeb i pohřbívání; potom se odebral do Říma. 1217 Dne 29. května* arcibiskup mohučský zbavil Čechy interdiktu. Téhož roku množství křesťanů táhlo za moře. * Muzejní rukopis uvádí: 10. června. 1218 Biskup vratislavský Vavřinec s knížetem českým Děpoltem táhli do Prus. 1219 Zima byla teplá a deštivá. Téhož roku biskup pražský Ondřej podruhé uvrhl na Čechy interdikt. 1220 Poláci byli pobiti od Prusů a krutostí meče od Rusů zabiti a od zlatokopů povražděni, bídně zahynuli. 1221 Kardinál Rehoř, byv čestně přijat od krále Přemysla a od veškerého duchovenstva, otevřel kostely a zrušil interdikt. Papež Honorius potvrdil řád kazatelský. 97
1215 Ondřej byl vysvěcen na biskupa pražského v Římě v den svaté Cecilie. Konal se koncil v Římě. 1216 Bratři svatého Vojtěcha byli přeneseni do Prahy. Téhož roku dne 10. dubna biskup Ondřej vyhlásil v Čechách zákaz boho/ služeb i pohřbívání; potom se odebral do Říma. 1217 Dne 29. května* arcibiskup mohučský zbavil Čechy interdiktu. Téhož roku množství křesťanů táhlo za moře. * Muzejní rukopis uvádí: 10. června. 1218 Biskup vratislavský Vavřinec s knížetem českým Děpoltem táhli do Prus. 1219 Zima byla teplá a deštivá. Téhož roku biskup pražský Ondřej podruhé uvrhl na Čechy interdikt. 1220 Poláci byli pobiti od Prusů a krutostí meče od Rusů zabiti a od zlatokopů povražděni, bídně zahynuli. 1221 Kardinál Rehoř, byv čestně přijat od krále Přemysla a od veškerého duchovenstva, otevřel kostely a zrušil interdikt. Papež Honorius potvrdil řád kazatelský. 97
Strana 98
1222 Zemřel Vladislav, kníže moravský, bratr krále Přemysla. Téhož roku se hvězda neobyčejné jasnosti ukázala světu na západě. 1223 1224 Ondřej, biskup pražský, jsa v Římě ve vyhnanství, zemřel. Téhož roku byl zvolen za biskupa pražského Pelhřim. 1225 Kardinál Konrád přišel do Čech. Vladislav, markrabí moravský, bratr krále Václava, zemřel51. 1226 Kazatelé obdrželi dům ve městě pražském. 1227 Dne 19. prosince byl vysvěcen biskup Jan. Dne 16. srpna byl vysvěcen oltář svaté panny Kateřiny. 1228 Král Václav byl se svou manželkou, královnou Kunhutou, pomazán v kostele pražském od ctihodného arcibiskupa mohuč ského Siegfrieda v neděli, kdy se zpívá Esto mihi [6. února]. Dne 16. června byla vysvěcena kaple svatého Tomáše. 1229 Apoštolský legát jménem Šimon vyžadoval desátek všech příjmů
1222 Zemřel Vladislav, kníže moravský, bratr krále Přemysla. Téhož roku se hvězda neobyčejné jasnosti ukázala světu na západě. 1223 1224 Ondřej, biskup pražský, jsa v Římě ve vyhnanství, zemřel. Téhož roku byl zvolen za biskupa pražského Pelhřim. 1225 Kardinál Konrád přišel do Čech. Vladislav, markrabí moravský, bratr krále Václava, zemřel51. 1226 Kazatelé obdrželi dům ve městě pražském. 1227 Dne 19. prosince byl vysvěcen biskup Jan. Dne 16. srpna byl vysvěcen oltář svaté panny Kateřiny. 1228 Král Václav byl se svou manželkou, královnou Kunhutou, pomazán v kostele pražském od ctihodného arcibiskupa mohuč ského Siegfrieda v neděli, kdy se zpívá Esto mihi [6. února]. Dne 16. června byla vysvěcena kaple svatého Tomáše. 1229 Apoštolský legát jménem Šimon vyžadoval desátek všech příjmů
Strana 99
od kostela. Týž Šimon zakázal služby boží všem konventním kostelům. 1230 Zemřel Přemysl, král český, dne 15. prosince. 1231 1232 Bratří minorité obdrželi dům v Praze. Svatá Alžběta byla kanonizována. 1233 Anežka, dcera krále Přemysla, přijala oděv chudých paní. 1234 Klauzura kostela pražského byla opravena z kamene a klenuta. 1235 Vít se stal kanovníkem kostela pražského dne 31. prosince. 1236 Jan, dvacátý první biskup pražský, zemřel dne 17. srpna; po něm nastoupil Bernard. 1237 1238 1239 Bernard, biskup pražský, zemřel; po něm nastoupil Mikuláš.52 98/ 99
od kostela. Týž Šimon zakázal služby boží všem konventním kostelům. 1230 Zemřel Přemysl, král český, dne 15. prosince. 1231 1232 Bratří minorité obdrželi dům v Praze. Svatá Alžběta byla kanonizována. 1233 Anežka, dcera krále Přemysla, přijala oděv chudých paní. 1234 Klauzura kostela pražského byla opravena z kamene a klenuta. 1235 Vít se stal kanovníkem kostela pražského dne 31. prosince. 1236 Jan, dvacátý první biskup pražský, zemřel dne 17. srpna; po něm nastoupil Bernard. 1237 1238 1239 Bernard, biskup pražský, zemřel; po něm nastoupil Mikuláš.52 98/ 99
Strana 100
1240 Na Čechy padl veliký strach z Tatarů. Téhož roku se vrátil biskup Mikuláš, byv posvěcen v Římě, a byl dne 28. července přijat ve svém sídle. Královna Konstancie zemřela dne 13. prosince. 53 1241 * Fürstenberský rukopis uvádí: 19. září. Pohané, kteří se nazývají Tataři, zhubili mnoho křesťanských království; a Vít byl zvolen děkanem v kostele pražském dne 22. září.* Oni [Tataři] zastřelili Kolomana, bratra krále uherského, celé Uhry zhubili a Jindřicha, knížete polského, v bitvě zabili s jeho vojskem v Polsku samém. Dne 5. října bylo zatmění slunce po poledni, takže se lidé domnívali, že se stmívá. 1242 Fridrich, vévoda rakouský, poplenil Moravu a zmaten odtud s velkou škodou odtáhl, když do samé Moravy přitáhl Václav, král český, chtěje zkusiti válečné štěstí. 1243 Sultán babylónský vtrhl do Svaté země s velikým množstvím pohanů, kteří se nazývají Korozini, a úplně zničil svaté město Jeruzalém a chrám se svatým hrobem Páně, muže i ženy s dětmi bez rozdílu pobil. Byla vymalována dlouhá chodba klauzury ke straně půlnoční. 1244 [Biskup] Posvětil kostel svatého Jakuba bratří minoritů. Téhož roku byla vymalována pražská klauzura. 1245 Byl znovu vysvěcen oltář svatého Václava a posvěcen oltář
1240 Na Čechy padl veliký strach z Tatarů. Téhož roku se vrátil biskup Mikuláš, byv posvěcen v Římě, a byl dne 28. července přijat ve svém sídle. Královna Konstancie zemřela dne 13. prosince. 53 1241 * Fürstenberský rukopis uvádí: 19. září. Pohané, kteří se nazývají Tataři, zhubili mnoho křesťanských království; a Vít byl zvolen děkanem v kostele pražském dne 22. září.* Oni [Tataři] zastřelili Kolomana, bratra krále uherského, celé Uhry zhubili a Jindřicha, knížete polského, v bitvě zabili s jeho vojskem v Polsku samém. Dne 5. října bylo zatmění slunce po poledni, takže se lidé domnívali, že se stmívá. 1242 Fridrich, vévoda rakouský, poplenil Moravu a zmaten odtud s velkou škodou odtáhl, když do samé Moravy přitáhl Václav, král český, chtěje zkusiti válečné štěstí. 1243 Sultán babylónský vtrhl do Svaté země s velikým množstvím pohanů, kteří se nazývají Korozini, a úplně zničil svaté město Jeruzalém a chrám se svatým hrobem Páně, muže i ženy s dětmi bez rozdílu pobil. Byla vymalována dlouhá chodba klauzury ke straně půlnoční. 1244 [Biskup] Posvětil kostel svatého Jakuba bratří minoritů. Téhož roku byla vymalována pražská klauzura. 1245 Byl znovu vysvěcen oltář svatého Václava a posvěcen oltář
Strana 101
svatých evangelistů, dne 6. října. Papež Inocenc slavil koncil v Lyoně, na němž konečným rozsudkem sesadil císaře Fridricha, vyloučiv jej z obcování věřících pro kacířství proti němu pro kázané. A na jeho místo byl zvolen za krále německého landkrabí durynský, jménem Jindřich. Na témže koncilu byl sesazen Konrád, který byl prosazen za biskupa olomouckého laickou mocí; na jeho místo byl dosazen pan Bruno. 1246 Fridrich, vévoda rakouský, byl v bitvě zabit Uhry a dcera jeho staršího bratra Jindřicha, kdysi vévody rakouského, vstoupila v manželství s Vladislavem, synem českého krále, a tím Vladislav obdržel vévodství rakouské. Také když tehdy zemřel Měšek, kníže polský, bez dětí, předáci tohoto knížectví přijali řečeného Vladislava sobě za knížete, poddávajíce sebe a všechno své jeho moci. 1247 Zemřel Vladislav, syn krále Václava, který nastoupil po Fridrichovi ve vévodství rakouském. 1248 Král Václav byl sehnán ze stolce. Královna Kunhuta zemřela dne 13. září. Učení v Praze zašlo. Mnoho domů ve městě pražském a mnoho vsí v celém království českém bylo spáleno. Hlídači od kostela pražského utekli. Král francouzský přešel s vojskem přes moře v pátek před letnicemi. Čechové a Moravané u Mostu poraženi, utekli. 1249 Dne 22. března biskup Mikuláš zastavil ve všech kostelích, zřízených v jeho diecézi, zvonění na zvony a veškerou slavnostní 100/101
svatých evangelistů, dne 6. října. Papež Inocenc slavil koncil v Lyoně, na němž konečným rozsudkem sesadil císaře Fridricha, vyloučiv jej z obcování věřících pro kacířství proti němu pro kázané. A na jeho místo byl zvolen za krále německého landkrabí durynský, jménem Jindřich. Na témže koncilu byl sesazen Konrád, který byl prosazen za biskupa olomouckého laickou mocí; na jeho místo byl dosazen pan Bruno. 1246 Fridrich, vévoda rakouský, byl v bitvě zabit Uhry a dcera jeho staršího bratra Jindřicha, kdysi vévody rakouského, vstoupila v manželství s Vladislavem, synem českého krále, a tím Vladislav obdržel vévodství rakouské. Také když tehdy zemřel Měšek, kníže polský, bez dětí, předáci tohoto knížectví přijali řečeného Vladislava sobě za knížete, poddávajíce sebe a všechno své jeho moci. 1247 Zemřel Vladislav, syn krále Václava, který nastoupil po Fridrichovi ve vévodství rakouském. 1248 Král Václav byl sehnán ze stolce. Královna Kunhuta zemřela dne 13. září. Učení v Praze zašlo. Mnoho domů ve městě pražském a mnoho vsí v celém království českém bylo spáleno. Hlídači od kostela pražského utekli. Král francouzský přešel s vojskem přes moře v pátek před letnicemi. Čechové a Moravané u Mostu poraženi, utekli. 1249 Dne 22. března biskup Mikuláš zastavil ve všech kostelích, zřízených v jeho diecézi, zvonění na zvony a veškerou slavnostní 100/101
Strana 102
výzdobu kostelů, povoliv toliko dva nejmenší zvony ke zvonění a postní oděv ve svátek ke mši, byť připadl svátek jakkoli veliký. Tedy král Václav v prvním roce a po více let svého panování velice miloval duchovenstvo světské i řeholní a s větším zalíbením ctil kostely Boží a jejich služebníky. Během času však, když se již jeho otec odebral na cestu veškerého těla, dal obezdít město pražské a jiné trhové vsi, které se v naší obecné řeči nazývají městy, nařídil opevnit dřevem nebo kamením, donucuje řeholní i světské duchovní ke stavění hradeb a příkopů týchž měst. Za jeho panování vládl po mnoho let dobrý mír. Loupežníci, zloději a násilníci kostelů a mnozí jiní zlosynové přestali činiti těžkosti a obtíže, nebo ti, kteří je činili, chyceni podstoupili hrdelní trest. Také za jeho časů byla v Čechách vynalezena hra v turnaje. ROKU 1245 panování pak krále Václava patnáctého nebo šestnáctého. Týž král Václav, oddav se vůli svého těla, začal milovati život o samotě a sám s několika lidmi přebývati na hrádcích nebo domech k tomu vystavěných, ač ještě stále panoval v celém jeho království dobrý mír a pokoj. Také za časů téhož krále bylo vystavěno mnoho řeholních domů ve městě pražském, totiž bratří kazatelů u svatého Klimenta, bratří minoritů u svatého Jakuba, chudých paní u svatého Františka, templářů u svatého Vavřince, špitálníků čili hvězdářů54 u svatého Petra v ulici německé. A více domů týchž řeholí bylo se svolením řečeného krále postaveno v českém království. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ panování pak krále Václava dvacátého. Dne 31. července urození a rodem starší země české přijali si za knížete nebo za krále syna téhož krále Václava, jménem Přemysla, a přísahali mu věrnost v klauzuře kostela pražského, ačkoli otec o tom nic nevěděl. 1249
výzdobu kostelů, povoliv toliko dva nejmenší zvony ke zvonění a postní oděv ve svátek ke mši, byť připadl svátek jakkoli veliký. Tedy král Václav v prvním roce a po více let svého panování velice miloval duchovenstvo světské i řeholní a s větším zalíbením ctil kostely Boží a jejich služebníky. Během času však, když se již jeho otec odebral na cestu veškerého těla, dal obezdít město pražské a jiné trhové vsi, které se v naší obecné řeči nazývají městy, nařídil opevnit dřevem nebo kamením, donucuje řeholní i světské duchovní ke stavění hradeb a příkopů týchž měst. Za jeho panování vládl po mnoho let dobrý mír. Loupežníci, zloději a násilníci kostelů a mnozí jiní zlosynové přestali činiti těžkosti a obtíže, nebo ti, kteří je činili, chyceni podstoupili hrdelní trest. Také za jeho časů byla v Čechách vynalezena hra v turnaje. ROKU 1245 panování pak krále Václava patnáctého nebo šestnáctého. Týž král Václav, oddav se vůli svého těla, začal milovati život o samotě a sám s několika lidmi přebývati na hrádcích nebo domech k tomu vystavěných, ač ještě stále panoval v celém jeho království dobrý mír a pokoj. Také za časů téhož krále bylo vystavěno mnoho řeholních domů ve městě pražském, totiž bratří kazatelů u svatého Klimenta, bratří minoritů u svatého Jakuba, chudých paní u svatého Františka, templářů u svatého Vavřince, špitálníků čili hvězdářů54 u svatého Petra v ulici německé. A více domů týchž řeholí bylo se svolením řečeného krále postaveno v českém království. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ panování pak krále Václava dvacátého. Dne 31. července urození a rodem starší země české přijali si za knížete nebo za krále syna téhož krále Václava, jménem Přemysla, a přísahali mu věrnost v klauzuře kostela pražského, ačkoli otec o tom nic nevěděl. 1249
Strana 103
Když to otec uslyšel, těžce to nesl, ale z opatrnosti sobě vrozené se přetvařoval. Roku pak panování krále Václava dvacátého prvního řečený král s velikým vojskem Čechů, Rakušanů i Uhrů přitáhl do Čech a dne 13. února se usadil se svým vojskem na hradě Vyšehradě. Ale osmý den odtud odtáhl a přebrodil se vším svým vojskem bezpečně řeku Vltavu pod vsí Bubny, a přišed do kláštera na hoře Sion [Strahov], několik dní tam pobyl, a jeho vojsko meškalo kolem hory a za ní, i v klášteře břevnovském. Zdvihnuv se odtud šestého dne, přitáhl k městu Žatci a podrobil je bez boje svému panství. Ale mnoho jiných vesnic poplenil, vyloupil a vypálil. Ke konci řečeného roku a na začátku roku následujícího v zimě bylo však v království českém mnoho požárů. Když tedy byl uzavřen mír a smíření stvrzeno přísahami a napsány na to listiny, vydal se král na cestu k Litoměřicím a poručil všem prelátům a kanovníkům kostela i diecéze pražské, aby mu do osmi dnů vyjeli vstříc a neopominuli mu být nápomocni podle svých sil; k té záležitosti byl od pana papeže Inocence IV. ustanoven za vykonavatele pan biskup míšeňský, aby preláti českých kostelů i kanovníci, kdyby se nesnažili vyjeti králi vstříc a podle svých sil mu pomáhat, byli exkomunikováni a konečně zbaveni svých beneficií. O téže záležitosti byl také dodán list nového krále německého, obsahující podobný trest, a byl čten kanovníkům i jiným duchovním veřejně v pražském kostele. Králův syn pak, maje za to, že onen mír byl pravý a ne před stíraný, přišed se svými, bydlel v Praze, vloživ do hradu i do města velmi silnou posádku, a potom odjel do jiných měst a hradů, které mu připadly za podíl. Mezitím král, přebývaje v Litoměřicích, sebral během několika týdnů četné vojsko. Tam mu vyšlo vstříc mnoho prelátů kostelů a někteří kanovníci a poskytli mu své osoby i dary různých věcí i své věrné služby. Když pak král pořádal se svými věrnými sněm v témže městě, bylo vydáno nařízení a ohlášeno po všech blízkých trzích, pod obdržením královské milosti a pod uvarováním se hrdelního trestu, aby přestala všechna násilí a útisky, hubení a loupení vsí i aby se všichni, jak urození, tak 102/103
Když to otec uslyšel, těžce to nesl, ale z opatrnosti sobě vrozené se přetvařoval. Roku pak panování krále Václava dvacátého prvního řečený král s velikým vojskem Čechů, Rakušanů i Uhrů přitáhl do Čech a dne 13. února se usadil se svým vojskem na hradě Vyšehradě. Ale osmý den odtud odtáhl a přebrodil se vším svým vojskem bezpečně řeku Vltavu pod vsí Bubny, a přišed do kláštera na hoře Sion [Strahov], několik dní tam pobyl, a jeho vojsko meškalo kolem hory a za ní, i v klášteře břevnovském. Zdvihnuv se odtud šestého dne, přitáhl k městu Žatci a podrobil je bez boje svému panství. Ale mnoho jiných vesnic poplenil, vyloupil a vypálil. Ke konci řečeného roku a na začátku roku následujícího v zimě bylo však v království českém mnoho požárů. Když tedy byl uzavřen mír a smíření stvrzeno přísahami a napsány na to listiny, vydal se král na cestu k Litoměřicím a poručil všem prelátům a kanovníkům kostela i diecéze pražské, aby mu do osmi dnů vyjeli vstříc a neopominuli mu být nápomocni podle svých sil; k té záležitosti byl od pana papeže Inocence IV. ustanoven za vykonavatele pan biskup míšeňský, aby preláti českých kostelů i kanovníci, kdyby se nesnažili vyjeti králi vstříc a podle svých sil mu pomáhat, byli exkomunikováni a konečně zbaveni svých beneficií. O téže záležitosti byl také dodán list nového krále německého, obsahující podobný trest, a byl čten kanovníkům i jiným duchovním veřejně v pražském kostele. Králův syn pak, maje za to, že onen mír byl pravý a ne před stíraný, přišed se svými, bydlel v Praze, vloživ do hradu i do města velmi silnou posádku, a potom odjel do jiných měst a hradů, které mu připadly za podíl. Mezitím král, přebývaje v Litoměřicích, sebral během několika týdnů četné vojsko. Tam mu vyšlo vstříc mnoho prelátů kostelů a někteří kanovníci a poskytli mu své osoby i dary různých věcí i své věrné služby. Když pak král pořádal se svými věrnými sněm v témže městě, bylo vydáno nařízení a ohlášeno po všech blízkých trzích, pod obdržením královské milosti a pod uvarováním se hrdelního trestu, aby přestala všechna násilí a útisky, hubení a loupení vsí i aby se všichni, jak urození, tak 102/103
Strana 104
poddaní, těšili bezpečnému míru. Tedy po skončení sněmu a po velmi tajné poradě se král se svým vojskem dal na cestu, táhna k Sadské; na tomto tažení strávil mnoho nocí, kdy bylo poddaným působeno mnoho těžkostí a mnoho vsí bylo o všechno oloupeno a byly spáchány rozličné i neslýchané zločiny. Potom, přitáhnuv k Sadské, odpočíval ve svém opevnění a říkal, že chce táhnouti na Moravu a potom do Uher. Vývoj věcí se však projevil jinak. Neboť když nastával svátek Nanebevzetí slavné Panny [15. srpna] a králův syn mezitím zůstával v Praze na hradě, král, vypraviv své vojsko, dobyl dne 5. srpna města — jak se myslilo, zradili mu je někteří měštané — a téhož dne dopoledne vešel do něho se svými. Biskup Mikuláš mu slavně vyšel vstříc s bratry minority a uctivě ho uvítal s procesím a velkým množstvím lidu obojího pohlaví, přičemž se zvonilo na zvony ve všech kostelích po městě, a uvedl jej do kostela svatého Františka s velkou radostí lidu. Králův syn, který tehdy přebýval na hradě, když pak viděl, že smlouva jeho otce je dokonce zrušena, a spatřil, že města bylo dobyto proti jeho vůli, odevzdal hrad pražský svým věrným k hlídání a odebral se na bezpečnější místo. Někteří pak z jeho věrnějších, kterým bylo svěřeno hájení biskupského dvora, vidouce, že jejich síly nemohly stačit k jeho obhájení, odvezli odtud v noci všechny věci a téže noci jej zapálili, a nesouce s sebou rozličné věci, utekli se na hrad. Druhého dne pak král, poslav své bojovníky, obsadil věž, která je na konci mostu, i biskupský dvůr, z něhož se ještě kouřilo, bez všelikého odporu a vložil do nich posádku udatných mužů. Potom, poradiv se se svými a zrušiv již podruhé svou úmluvu, kterou s dobrou vírou slíbil synovi a urozeným země, sešikoval vojsko k dobývání pražského hradu, postaviv bojovníky k východu, k západu a k půlnoci, aby řečeného hradu dobývali a nikomu nedovolili do hradu vejíti nebo z něho vyjíti. Také přivedl bezbožné lidi z Jihlavy a zřídil mnoho strojů [obléhacích] proti hradu. Paním také poručil vyjíti z kláštera. Někteří urození se svými služeb/ níky, kteří byli ponecháni k hájení řečeného hradu, však všemi způsoby odporovali a bránili zmužile zdi hradu luky a samostříly.
poddaní, těšili bezpečnému míru. Tedy po skončení sněmu a po velmi tajné poradě se král se svým vojskem dal na cestu, táhna k Sadské; na tomto tažení strávil mnoho nocí, kdy bylo poddaným působeno mnoho těžkostí a mnoho vsí bylo o všechno oloupeno a byly spáchány rozličné i neslýchané zločiny. Potom, přitáhnuv k Sadské, odpočíval ve svém opevnění a říkal, že chce táhnouti na Moravu a potom do Uher. Vývoj věcí se však projevil jinak. Neboť když nastával svátek Nanebevzetí slavné Panny [15. srpna] a králův syn mezitím zůstával v Praze na hradě, král, vypraviv své vojsko, dobyl dne 5. srpna města — jak se myslilo, zradili mu je někteří měštané — a téhož dne dopoledne vešel do něho se svými. Biskup Mikuláš mu slavně vyšel vstříc s bratry minority a uctivě ho uvítal s procesím a velkým množstvím lidu obojího pohlaví, přičemž se zvonilo na zvony ve všech kostelích po městě, a uvedl jej do kostela svatého Františka s velkou radostí lidu. Králův syn, který tehdy přebýval na hradě, když pak viděl, že smlouva jeho otce je dokonce zrušena, a spatřil, že města bylo dobyto proti jeho vůli, odevzdal hrad pražský svým věrným k hlídání a odebral se na bezpečnější místo. Někteří pak z jeho věrnějších, kterým bylo svěřeno hájení biskupského dvora, vidouce, že jejich síly nemohly stačit k jeho obhájení, odvezli odtud v noci všechny věci a téže noci jej zapálili, a nesouce s sebou rozličné věci, utekli se na hrad. Druhého dne pak král, poslav své bojovníky, obsadil věž, která je na konci mostu, i biskupský dvůr, z něhož se ještě kouřilo, bez všelikého odporu a vložil do nich posádku udatných mužů. Potom, poradiv se se svými a zrušiv již podruhé svou úmluvu, kterou s dobrou vírou slíbil synovi a urozeným země, sešikoval vojsko k dobývání pražského hradu, postaviv bojovníky k východu, k západu a k půlnoci, aby řečeného hradu dobývali a nikomu nedovolili do hradu vejíti nebo z něho vyjíti. Také přivedl bezbožné lidi z Jihlavy a zřídil mnoho strojů [obléhacích] proti hradu. Paním také poručil vyjíti z kláštera. Někteří urození se svými služeb/ níky, kteří byli ponecháni k hájení řečeného hradu, však všemi způsoby odporovali a bránili zmužile zdi hradu luky a samostříly.
Strana 105
Když však připadlo Nanebevzetí slavné Panny [15. srpna], král uložil svým bojovníkům i obráncům hradu příměří, aby žádný z jeho lidí ani protivníků v tak slavný den netrpěl žádného příkoří ani bolesti poraněním. Nicméně žádnému z obyvatel hradu nepopřál dovolení, aby směli přijíti do města. Lidé, obležení v hradě, měli tedy velkou nouzi o vodu a byl takový nedostatek píce pro koně i dobytek, že kdyby se obležení hradu protáhlo více dní, lidé, koně i dobytek by byli musili pomříti pro velký nedostatek vody a nouzi o píci. Když tedy bylo po svátku blahoslavené Panny, král v bez pečnosti a pokoji druhého dne slavil svou slavnost a dal připraviti skvostné hody svým předákům, duchovním i laikům. Neboť toho dne přišel, oděn ve všechny ozdoby královské, do kostela svatého Františka a přijal královskou korunu, jež mu byla vsazena na hlavu rukama biskupů, totiž pražského a olomouc kého, a tak oblečen do královského pláště a drže v rukou jablko a žezlo, vešel do kostela, aby slyšel slavnou mši svatou a vyslechl ji pobožně. Tuto mši sloužil biskup olomoucký a k jejímu obřadu opatřil velmi mnoho voskovic pro libost a milost královskou. Po jejím skončení se přistoupilo k hodům, které byly připraveny s královskou nádherou. Byli při nich svrchu řečení biskupové a preláti jiných kostelů. Urození Čech pak při ní slušně přisluhovali podle povinností svých úřadů, ozdobeni rozličnou slavnostní výstrojí. I poslal král také pro svého syna a pro pány, kteří se ho přidrželi, aby co nejdříve k němu přišli i aby s ním jednali o napravení pokoje a lepšího pořádku země. Konečně syn, přišed k otci, ve všem se otci poddal a přimlouval se za všechny urozené, kteří ho [Václava] urazili. K jeho po níženým prosbám přijal syna i urozené k plné své milosti a téhož dne podal všem se slzámi políbení míru. Mezitím syn na napomínání svých, nebo abych lépe řekl, z nutnosti, postoupil hrad pražský i jiné hrady do otcových rukou, a vzdav se dokonce otci, poručil se se všemi svými jeho milosti, pravě, že bude velice rád spokojen tím, čím by jeho štědrost chtěla, aby spokojen byl. Král o tom mnoho jednav, udělil synovi markrabství moravské se vším příslušenstvím, 104/105
Když však připadlo Nanebevzetí slavné Panny [15. srpna], král uložil svým bojovníkům i obráncům hradu příměří, aby žádný z jeho lidí ani protivníků v tak slavný den netrpěl žádného příkoří ani bolesti poraněním. Nicméně žádnému z obyvatel hradu nepopřál dovolení, aby směli přijíti do města. Lidé, obležení v hradě, měli tedy velkou nouzi o vodu a byl takový nedostatek píce pro koně i dobytek, že kdyby se obležení hradu protáhlo více dní, lidé, koně i dobytek by byli musili pomříti pro velký nedostatek vody a nouzi o píci. Když tedy bylo po svátku blahoslavené Panny, král v bez pečnosti a pokoji druhého dne slavil svou slavnost a dal připraviti skvostné hody svým předákům, duchovním i laikům. Neboť toho dne přišel, oděn ve všechny ozdoby královské, do kostela svatého Františka a přijal královskou korunu, jež mu byla vsazena na hlavu rukama biskupů, totiž pražského a olomouc kého, a tak oblečen do královského pláště a drže v rukou jablko a žezlo, vešel do kostela, aby slyšel slavnou mši svatou a vyslechl ji pobožně. Tuto mši sloužil biskup olomoucký a k jejímu obřadu opatřil velmi mnoho voskovic pro libost a milost královskou. Po jejím skončení se přistoupilo k hodům, které byly připraveny s královskou nádherou. Byli při nich svrchu řečení biskupové a preláti jiných kostelů. Urození Čech pak při ní slušně přisluhovali podle povinností svých úřadů, ozdobeni rozličnou slavnostní výstrojí. I poslal král také pro svého syna a pro pány, kteří se ho přidrželi, aby co nejdříve k němu přišli i aby s ním jednali o napravení pokoje a lepšího pořádku země. Konečně syn, přišed k otci, ve všem se otci poddal a přimlouval se za všechny urozené, kteří ho [Václava] urazili. K jeho po níženým prosbám přijal syna i urozené k plné své milosti a téhož dne podal všem se slzámi políbení míru. Mezitím syn na napomínání svých, nebo abych lépe řekl, z nutnosti, postoupil hrad pražský i jiné hrady do otcových rukou, a vzdav se dokonce otci, poručil se se všemi svými jeho milosti, pravě, že bude velice rád spokojen tím, čím by jeho štědrost chtěla, aby spokojen byl. Král o tom mnoho jednav, udělil synovi markrabství moravské se vším příslušenstvím, 104/105
Strana 106
podržev si toliko polovinu mince v Jihlavě55, a tak mu s dobro/ volným svolením povolil odejíti. Potom král, poradiv se užitečně se svými věrnými, vešel pěšky v pátek, který připadl na 20. srpna, za svítání do hradu pražského, vypudiv však dříve odtud všechny, kteří byli strážci téhož hradu. Tam pak byl v bráně hradu přijat od prelátů a duchovních kostela s procesím a poctivě uveden do kostela se zpěvy a chválami při zvonění větších zvonů většího kostela, přičemž lid a urození země, kteří byli tehdy přítomni, zpívali Hospodin pomiluj ny. Když tedy král dlel na hradě, bylo uděleno panu biskupovi a kanovníkům většího kostela privilegium na všechnu svobodu, jakou žádali, psané i královskými pečetěmi stvrzené, a dáno do rukou biskupových dvakrát. Král pak, zůstav tři dny na hradě a uspořádav věci dle své libosti a vůle, čtvrtého dne, který tehdy připadal na 24. srpna, časně ráno vyjel z hradu a odebral se na své hrádky, na nichž byl dříve zvyklý přebývat. Po uplynutí čtyř neděl pak, když král přebýval na jednom hrádku, řečeném Týřov, přišel k němu jeho syn s několika urozenými, chtěje žádati pro sebe i své věrné hojnější milost, kterou po více poslích témuž synovi i urozeným slíbil, když by přišel k němu na řečený hrádek. Tu král, dostav příležitost, kterou si v mysli dávno přál, zajal svého syna i některé pány na témže hrádku, a nedbaje dokonce svého slibu, dal odvézt svého syna ke střežení na jeden velmi pevný hrad. Urozené země pak dal odvézt zpět na hrad pražský, nařídiv co nejpřísněji, aby byli dva a dva uvrženi v poutech do jednotli/ vých žalářů. Téhož roku shořel kostel vyšehradský. 1250 Dne 2. července odpoledne spadly veliké kroupy, které způsobily mnoho škod na osení zimním i jarním, na vinicích, na stromech ovocných i jiných a způsobily velkou záhubu dobytka, ptactva rozličného druhu, též mnoho lesní zvěře pobily. Na mnohých místech v českém království a nejvíce okolo Prahy se utopilo
podržev si toliko polovinu mince v Jihlavě55, a tak mu s dobro/ volným svolením povolil odejíti. Potom král, poradiv se užitečně se svými věrnými, vešel pěšky v pátek, který připadl na 20. srpna, za svítání do hradu pražského, vypudiv však dříve odtud všechny, kteří byli strážci téhož hradu. Tam pak byl v bráně hradu přijat od prelátů a duchovních kostela s procesím a poctivě uveden do kostela se zpěvy a chválami při zvonění větších zvonů většího kostela, přičemž lid a urození země, kteří byli tehdy přítomni, zpívali Hospodin pomiluj ny. Když tedy král dlel na hradě, bylo uděleno panu biskupovi a kanovníkům většího kostela privilegium na všechnu svobodu, jakou žádali, psané i královskými pečetěmi stvrzené, a dáno do rukou biskupových dvakrát. Král pak, zůstav tři dny na hradě a uspořádav věci dle své libosti a vůle, čtvrtého dne, který tehdy připadal na 24. srpna, časně ráno vyjel z hradu a odebral se na své hrádky, na nichž byl dříve zvyklý přebývat. Po uplynutí čtyř neděl pak, když král přebýval na jednom hrádku, řečeném Týřov, přišel k němu jeho syn s několika urozenými, chtěje žádati pro sebe i své věrné hojnější milost, kterou po více poslích témuž synovi i urozeným slíbil, když by přišel k němu na řečený hrádek. Tu král, dostav příležitost, kterou si v mysli dávno přál, zajal svého syna i některé pány na témže hrádku, a nedbaje dokonce svého slibu, dal odvézt svého syna ke střežení na jeden velmi pevný hrad. Urozené země pak dal odvézt zpět na hrad pražský, nařídiv co nejpřísněji, aby byli dva a dva uvrženi v poutech do jednotli/ vých žalářů. Téhož roku shořel kostel vyšehradský. 1250 Dne 2. července odpoledne spadly veliké kroupy, které způsobily mnoho škod na osení zimním i jarním, na vinicích, na stromech ovocných i jiných a způsobily velkou záhubu dobytka, ptactva rozličného druhu, též mnoho lesní zvěře pobily. Na mnohých místech v českém království a nejvíce okolo Prahy se utopilo
Strana 107
také mnoho lidí a potahů a velmi mnoho stavení a stodol bylo rozbořeno povětřím. Toto krupobití trvalo bez přestání sedm dní; a kroupy byly podivné velikosti a tříhranné a některé byly smíchány s mechem a potom následoval také velký déšť a povodeň. Téhož roku sebral král Václav berni po celém svém království, sbíraje z každého popluží. Téhož roku dne 17. prosince třetí hodinu, když rytíř Pertold jel na koni přes most a přišel k věži, která je na konci mostu, hnuli dva krkavci kamenem z nejvyššího vršku žaláře; ten spadnuv, udeřil téhož Pertolda do hlavy; pod tímto úderem spadnuv z koně, ihned vypustil ducha. Téhož roku dne 16. listopadu Vít, děkan pražský, obdržev rozkaz krále Václava, přišel k němu na hrádek Týřov a druhého dne opásal na králův rozkaz mečem Nedvěda*, vladaře králova, na Velízi v kostele svatého Jana Křtitele, před některými urozenými českými. Téhož roku Ctibor, sudí, byl dne 29. prosince sťat mečem na hoře Petříně a jeho syn Jaroš byl lámán kolem za městskými zdmi. * V rukopisu je Ursus. 1251 Dne 15. ledna byly ve shromáždění téměř všeho lidu a v procesí veškerého duchovenstva města uvítány za zdmi městskými proti Vyšehradu ostatky, které pan papež poslal Anežce, sestře krále Václava, a jiné, které přinesli bratři minorité; i byly doneseny do kostela svatého Františka. Téhož roku Václav, král český, vytáhl do pole proti Bavorům s velkým vojskem Čechů a Moravanů, od něhož bylo na cestě spácháno mnoho zlého, loupeže, žhářství a jiné škody bez počtu po Čechách, takže v mnohých vesnicích plakali ubožáci. Když se mezitím král se svými vrátil ke svým hradům, jeho syn se vším vojskem vtrhl do Bavor a velkou část té země pohubil, vypálil a různými zly soužil. Potom, uzavřev příměří s vévodou bavorským, který o ně žádal, vrátil se k 1. květnu domů. Čechové 106/107
také mnoho lidí a potahů a velmi mnoho stavení a stodol bylo rozbořeno povětřím. Toto krupobití trvalo bez přestání sedm dní; a kroupy byly podivné velikosti a tříhranné a některé byly smíchány s mechem a potom následoval také velký déšť a povodeň. Téhož roku sebral král Václav berni po celém svém království, sbíraje z každého popluží. Téhož roku dne 17. prosince třetí hodinu, když rytíř Pertold jel na koni přes most a přišel k věži, která je na konci mostu, hnuli dva krkavci kamenem z nejvyššího vršku žaláře; ten spadnuv, udeřil téhož Pertolda do hlavy; pod tímto úderem spadnuv z koně, ihned vypustil ducha. Téhož roku dne 16. listopadu Vít, děkan pražský, obdržev rozkaz krále Václava, přišel k němu na hrádek Týřov a druhého dne opásal na králův rozkaz mečem Nedvěda*, vladaře králova, na Velízi v kostele svatého Jana Křtitele, před některými urozenými českými. Téhož roku Ctibor, sudí, byl dne 29. prosince sťat mečem na hoře Petříně a jeho syn Jaroš byl lámán kolem za městskými zdmi. * V rukopisu je Ursus. 1251 Dne 15. ledna byly ve shromáždění téměř všeho lidu a v procesí veškerého duchovenstva města uvítány za zdmi městskými proti Vyšehradu ostatky, které pan papež poslal Anežce, sestře krále Václava, a jiné, které přinesli bratři minorité; i byly doneseny do kostela svatého Františka. Téhož roku Václav, král český, vytáhl do pole proti Bavorům s velkým vojskem Čechů a Moravanů, od něhož bylo na cestě spácháno mnoho zlého, loupeže, žhářství a jiné škody bez počtu po Čechách, takže v mnohých vesnicích plakali ubožáci. Když se mezitím král se svými vrátil ke svým hradům, jeho syn se vším vojskem vtrhl do Bavor a velkou část té země pohubil, vypálil a různými zly soužil. Potom, uzavřev příměří s vévodou bavorským, který o ně žádal, vrátil se k 1. květnu domů. Čechové 106/107
Strana 108
* V rukopisu je Idus Aprilis, tj. 13. dubna, ale Květná neděle byla v roce 1251 9. dubna. pak, zvláště Plzeňští, hnali s sebou na zpáteční cestě mnoho dobytka z Bavor. Na Očišťování svaté Marie [2. února], když biskup kázal, strhla se velká síla větrů a povětří se zatemnilo, takže sotva bylo možno rozeznat obličeje lidí; potom spadl veliký sníh v mnohých krajinách Čech, jakého náš věk nepamatuje. Dne 11. března biskup Mikuláš konal svěcení kněžstva v Týně v kostele svatého Kryštofa a tam vysvětil na jáhna zvolence pasovského. Téhož roku se stal Havel sakristánem. Dne 1. dubna biskup Mikuláš světil na kněžství v kostele svatého Františka, kde vy světil zvolence salcburského na jáhna a zvolence pasovského na kněze. Dne 9. dubna* na Květnou neděli byl zvolenec pasovský, Bertold povýšen na biskupa v kostele pražském v přítomnosti pěti biskupů, kteří mu žehnali, a šestého, zvolence salcburské ho; a toho dne byly dány odpustky na sedm let a dvě stě osm/ desát dní, protože každý biskup i zvolenec odpustil jeden rok a čtyřicet dní. Dne 8. srpna za svítání se strhla velká síla větrů a blýskání a hřmění. Opět dne 14. srpna se strhlo podobné a strašné. Podruhé 18. dne téhož měsíce o půlnoci se strhlo podobné, jehož silným návalem se mnoho stavení pobořilo, stodoly se ze základů vyvrátily, mnoho lidí bylo udeřeno bleskem, obilí potlučeno krupobitím, ovoce střeseno se stromů, vinice poškozeny v celé pražské diecézi. Obilí špatně vzešlo a zvláště ozim. Papež toho roku vybral od českého duchovenstva tisíc hřiven stříbra. Také roku toho, brzy před svátkem svatého Václava [28. září], byly odvezeny do Polska peníze ve zlatě v ceně tisíce hřiven stříbra polské váhy, sebrané ode všeho duchovenstva království českého, a odevzdány panu Tomáši, biskupu vratislavskému. Také se téhož roku narodila hříbata, která se těm, kteří je viděli, jevila jako tříletá. Bylo také velké sucho, pro které lidé nemohli síti v srpnu, v září a do poloviny října. Toho roku také vzešlo špatně obilí, víno a ovoce na stromech. Jeden kněz z Bernartic, jménem Martin, byl zajat a zle oloupen byl uvržen do veřejného vězení na konci mostu a dne 19. listopadu z vězení propuštěn. Posledního listopadu byli
* V rukopisu je Idus Aprilis, tj. 13. dubna, ale Květná neděle byla v roce 1251 9. dubna. pak, zvláště Plzeňští, hnali s sebou na zpáteční cestě mnoho dobytka z Bavor. Na Očišťování svaté Marie [2. února], když biskup kázal, strhla se velká síla větrů a povětří se zatemnilo, takže sotva bylo možno rozeznat obličeje lidí; potom spadl veliký sníh v mnohých krajinách Čech, jakého náš věk nepamatuje. Dne 11. března biskup Mikuláš konal svěcení kněžstva v Týně v kostele svatého Kryštofa a tam vysvětil na jáhna zvolence pasovského. Téhož roku se stal Havel sakristánem. Dne 1. dubna biskup Mikuláš světil na kněžství v kostele svatého Františka, kde vy světil zvolence salcburského na jáhna a zvolence pasovského na kněze. Dne 9. dubna* na Květnou neděli byl zvolenec pasovský, Bertold povýšen na biskupa v kostele pražském v přítomnosti pěti biskupů, kteří mu žehnali, a šestého, zvolence salcburské ho; a toho dne byly dány odpustky na sedm let a dvě stě osm/ desát dní, protože každý biskup i zvolenec odpustil jeden rok a čtyřicet dní. Dne 8. srpna za svítání se strhla velká síla větrů a blýskání a hřmění. Opět dne 14. srpna se strhlo podobné a strašné. Podruhé 18. dne téhož měsíce o půlnoci se strhlo podobné, jehož silným návalem se mnoho stavení pobořilo, stodoly se ze základů vyvrátily, mnoho lidí bylo udeřeno bleskem, obilí potlučeno krupobitím, ovoce střeseno se stromů, vinice poškozeny v celé pražské diecézi. Obilí špatně vzešlo a zvláště ozim. Papež toho roku vybral od českého duchovenstva tisíc hřiven stříbra. Také roku toho, brzy před svátkem svatého Václava [28. září], byly odvezeny do Polska peníze ve zlatě v ceně tisíce hřiven stříbra polské váhy, sebrané ode všeho duchovenstva království českého, a odevzdány panu Tomáši, biskupu vratislavskému. Také se téhož roku narodila hříbata, která se těm, kteří je viděli, jevila jako tříletá. Bylo také velké sucho, pro které lidé nemohli síti v srpnu, v září a do poloviny října. Toho roku také vzešlo špatně obilí, víno a ovoce na stromech. Jeden kněz z Bernartic, jménem Martin, byl zajat a zle oloupen byl uvržen do veřejného vězení na konci mostu a dne 19. listopadu z vězení propuštěn. Posledního listopadu byli
Strana 109
Strana 110
Kyje u Prahy, kostel sv. Bartoloměje.
Kyje u Prahy, kostel sv. Bartoloměje.
Strana 111
exkomunikováni a vyhlášeni v pražském kostele opat milevský, probošt, převor, podpřevor, eklesiastik, farář z Červené, mistři dvorů téhož kláštera a na všechny jejich kostely byl uvalen interdikt pro žalobu Martinovu. Téhož roku dne 22. listopadu se Rakousy poddaly českému králi Václavovi. Ke správě tohoto vlastnictví byl poslán králův syn Přemysl, který vjel do města Vídně a do jiných měst, hradů a hrádků. Téhož roku byl Bartoloměj, kanovník pražský, zbaven své prebendy kapitulou pražskou se svolením biskupa Mikuláše a stvrzením rozsudku kapituly od něho, který týž Bartoloměj v minulém roce sám proti sobě zavedl a uvedl ve spis pro rozličná provinění a stálé nedocházení do kůru. Zima byla normální, ne příliš drsná ani mírná. 1252 Přemysl, syn krále Václava, slavil svatbu v Hainburku dne 11. února, vzav si za manželku paní Markétu, vdovu, dceru Leopolda, vévody rakouského, již dávno zemřelého. Téhož roku v postě, který připadal na 17. února, bratr Hugo, kněz kardinál titulu svaté Sabiny, legát apoštolské stolice, přijal jménem svého poslání plat od českého duchovenstva, jak řeholního, tak světského, ačkoli byl ustanoven v Německu. Téhož roku v čase jarním a před začátkem léta byl zřízen kůr v kostele pražském a byla rozšířena kaple svatého Michala a také palác ze strany západní byl vystavěn. Téhož roku připadl svátek letnic na 19. května; a v předvečer letnic i ve svátek uhodil velký mráz a na mnohých místech padal sníh. Jejich krutostí pošlo mnoho koní, ovcí a dobytka. Téhož roku dne 21. května byla vysvěcena kaple svatého Michala v kostele pražském od ctihodného otce pana Mikuláše, biskupa pražského. Byla velká nouze o píci a slámu. Jaro bylo téměř celé suché, jeho konec byl dosti mokrý; hlad dosti zlý na konci jara a na začátku léta. Téhož času vytrhlo z uherských hranic množství Kumánů a zabilo mnoho tisíc křesťanů na Moravě, neodpouštějíce téměř 11 1
exkomunikováni a vyhlášeni v pražském kostele opat milevský, probošt, převor, podpřevor, eklesiastik, farář z Červené, mistři dvorů téhož kláštera a na všechny jejich kostely byl uvalen interdikt pro žalobu Martinovu. Téhož roku dne 22. listopadu se Rakousy poddaly českému králi Václavovi. Ke správě tohoto vlastnictví byl poslán králův syn Přemysl, který vjel do města Vídně a do jiných měst, hradů a hrádků. Téhož roku byl Bartoloměj, kanovník pražský, zbaven své prebendy kapitulou pražskou se svolením biskupa Mikuláše a stvrzením rozsudku kapituly od něho, který týž Bartoloměj v minulém roce sám proti sobě zavedl a uvedl ve spis pro rozličná provinění a stálé nedocházení do kůru. Zima byla normální, ne příliš drsná ani mírná. 1252 Přemysl, syn krále Václava, slavil svatbu v Hainburku dne 11. února, vzav si za manželku paní Markétu, vdovu, dceru Leopolda, vévody rakouského, již dávno zemřelého. Téhož roku v postě, který připadal na 17. února, bratr Hugo, kněz kardinál titulu svaté Sabiny, legát apoštolské stolice, přijal jménem svého poslání plat od českého duchovenstva, jak řeholního, tak světského, ačkoli byl ustanoven v Německu. Téhož roku v čase jarním a před začátkem léta byl zřízen kůr v kostele pražském a byla rozšířena kaple svatého Michala a také palác ze strany západní byl vystavěn. Téhož roku připadl svátek letnic na 19. května; a v předvečer letnic i ve svátek uhodil velký mráz a na mnohých místech padal sníh. Jejich krutostí pošlo mnoho koní, ovcí a dobytka. Téhož roku dne 21. května byla vysvěcena kaple svatého Michala v kostele pražském od ctihodného otce pana Mikuláše, biskupa pražského. Byla velká nouze o píci a slámu. Jaro bylo téměř celé suché, jeho konec byl dosti mokrý; hlad dosti zlý na konci jara a na začátku léta. Téhož času vytrhlo z uherských hranic množství Kumánů a zabilo mnoho tisíc křesťanů na Moravě, neodpouštějíce téměř 11 1
Strana 112
žádnému pohlaví ani věku. Mezi nimi přišlo o život mnoho duchovních. Dne 13. června tekla krev z nohy Ukřižovaného v kostele svatého Jiří v Praze. Pomněn, sudí krále českého, se mu klaněl a rukou setřel krev z nohy Ukřižovaného. Téhož roku vzešel ozim na většině místech prostředně; jař, kromě prosa, téměř úplně zašla. Téhož roku dne 21. května byl založen na konci mostu na břehu řeky Vltavy od bratří s hvězdou špitál ke cti svatého Ducha. Toho roku byla velmi tuhá zima a led tlustý na dva lokte. Téhož roku byly opevňovány věže pražského hradu i na konci mostu. 1253 e) Fürstenberský rukopis dodává: Dne 25. března byl prohlášen za svatého Petr, nový mučedník řádu kazatelů“«. Brzy před svátkem Zvěstování [25. března] se sjelo více biskupů u krále českého na Starém hrádku. Mezi nimi byl zvolenec salcburský a biskup bamberský, řezenský, míšeňský, pasovský, olomoucký a jiní biskupové, které král Václav všechny přívětivě přijal a po více dní s velkými náklady uctivě hostil. Ale proč přišli a o čem s králem jednali, zůstává neznámo. Také legát apoštolské stolice, bratr Hugo, žádal podruhé na bratru Gerhardovi z řádu kazatelů a dostal padesát hřiven od duchovenstva pražské diecéze. 10. června pak, okolo půlnoci, spadla velikonoční svíce v kostele pražském a roztloukla se na několik kusů; její hořejší část uvázla na zábradlí. Také toho roku bylo opevněno město pražské na severu a na západě a biskupský dvůr, stojící na konci mostu, byl zcizen biskupu Mikuláši pražskému a opevněn valy a baštami. Také kostel Panny Marie křižovníků byl opevněn valem, zdí a baštami“. Na Čechy padl také velký strach z Kumánů a jiných cizích nepřátel. Král Václav, předcházeje jejich nájezd, sebral potřeby v obilí, víně, medu, uzeninách, soli a sýrech ode všech řeholníků pražské diecéze a od svých vladařů i od některých měst, ustanoviv každému jistou sumu k odvedení v počtu a míře, a uložil je
žádnému pohlaví ani věku. Mezi nimi přišlo o život mnoho duchovních. Dne 13. června tekla krev z nohy Ukřižovaného v kostele svatého Jiří v Praze. Pomněn, sudí krále českého, se mu klaněl a rukou setřel krev z nohy Ukřižovaného. Téhož roku vzešel ozim na většině místech prostředně; jař, kromě prosa, téměř úplně zašla. Téhož roku dne 21. května byl založen na konci mostu na břehu řeky Vltavy od bratří s hvězdou špitál ke cti svatého Ducha. Toho roku byla velmi tuhá zima a led tlustý na dva lokte. Téhož roku byly opevňovány věže pražského hradu i na konci mostu. 1253 e) Fürstenberský rukopis dodává: Dne 25. března byl prohlášen za svatého Petr, nový mučedník řádu kazatelů“«. Brzy před svátkem Zvěstování [25. března] se sjelo více biskupů u krále českého na Starém hrádku. Mezi nimi byl zvolenec salcburský a biskup bamberský, řezenský, míšeňský, pasovský, olomoucký a jiní biskupové, které král Václav všechny přívětivě přijal a po více dní s velkými náklady uctivě hostil. Ale proč přišli a o čem s králem jednali, zůstává neznámo. Také legát apoštolské stolice, bratr Hugo, žádal podruhé na bratru Gerhardovi z řádu kazatelů a dostal padesát hřiven od duchovenstva pražské diecéze. 10. června pak, okolo půlnoci, spadla velikonoční svíce v kostele pražském a roztloukla se na několik kusů; její hořejší část uvázla na zábradlí. Také toho roku bylo opevněno město pražské na severu a na západě a biskupský dvůr, stojící na konci mostu, byl zcizen biskupu Mikuláši pražskému a opevněn valy a baštami. Také kostel Panny Marie křižovníků byl opevněn valem, zdí a baštami“. Na Čechy padl také velký strach z Kumánů a jiných cizích nepřátel. Král Václav, předcházeje jejich nájezd, sebral potřeby v obilí, víně, medu, uzeninách, soli a sýrech ode všech řeholníků pražské diecéze a od svých vladařů i od některých měst, ustanoviv každému jistou sumu k odvedení v počtu a míře, a uložil je
Strana 113
v kostele svatého Jiří na hradě pražském. Jeptišky tohoto kostela byly nuceny vyjít z kláštera a přebývat ve městě. Stalo se to dne 16. června. Kumáni také, vytrhnuvše z Uher, nebo jiní zloději s nimi, zabili dne 25. června na Moravě u Olomouce mnoho tisíc křesťanů a bez počtu lidí utíkajících před nimi se utopilo. Také král uherský téhož času, přitáhnuv s nesčíslným množstvím svých a jiných národů, způsobil Moravě velké škody; některé zabil mečem, některé zajal a odvezl ze země, nešetře žádného pohlaví ani věku a skoro celou Moravu zpustošil loupením a pálením. Také mnohá opevnění, jež mohli, zpustošili a vypálili. Kostelní zvony a ostatky z rozbořených oltářů uloupili a odnesli s sebou; obracejíce kostely v popel, znesvětili kostelní svátosti, mnoho lidí ukřižovali na posměch Ukřižovanému. Mezitím přišel k uherskému králi legát pana papeže, zkrotil ho a donutil vrátit se domů. Téhož roku dne 22. září zemřel král Václav ve 24. roce a 8. měsíci své vlády. Jeho jediný syn Přemysl se vrátil z Rakous a byl dne 17. října přijat od prelátů kostelů a duchovních s poctami na stolec svého království. Téhož roku dne 30. března byla péčí biskupa Mikuláše vymalována svatyně většího kostela. Téhož roku dne 22. října byly přineseny z Krakova ostatky svatého Stanislava mučedníka a byly přijaty se slavnostním procesím v pražském kostele. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1254 Dne 25. ledna byl urozený muž Boreš zatčen a v poutech uvržen do vězení v Praze.57 Téhož roku dne 10. července vrátil Přemysl, syn krále Václava, pražskému kostelu kapli svatého Bartoloměje, kterou jeho otec ještě za svého života dal témuž kostelu za některé odňaté statky. Také toho roku dne 20. června přišel do Prahy Bernard, zvolenec neapolský, legát apoštolské stolice, a byl přijat se slavnostním procesím v pražském kostele. Přebýval pak s celou svou čeledí na hoře Sion [Strahov] až do 21. srpna. Během této lhůty vybral od duchovenstva pražské diecéze a obdržel dvě stě f) Fürstenberský rukopis dodává: Téhož roku. Na trhu města pražského byly zřízeny nějaké kamenné obrazy pro vzpomínku na věčnou památku českého krále Václava. Toto dílo obrazů bylo dokončeno okolo I. října. 112/113
v kostele svatého Jiří na hradě pražském. Jeptišky tohoto kostela byly nuceny vyjít z kláštera a přebývat ve městě. Stalo se to dne 16. června. Kumáni také, vytrhnuvše z Uher, nebo jiní zloději s nimi, zabili dne 25. června na Moravě u Olomouce mnoho tisíc křesťanů a bez počtu lidí utíkajících před nimi se utopilo. Také král uherský téhož času, přitáhnuv s nesčíslným množstvím svých a jiných národů, způsobil Moravě velké škody; některé zabil mečem, některé zajal a odvezl ze země, nešetře žádného pohlaví ani věku a skoro celou Moravu zpustošil loupením a pálením. Také mnohá opevnění, jež mohli, zpustošili a vypálili. Kostelní zvony a ostatky z rozbořených oltářů uloupili a odnesli s sebou; obracejíce kostely v popel, znesvětili kostelní svátosti, mnoho lidí ukřižovali na posměch Ukřižovanému. Mezitím přišel k uherskému králi legát pana papeže, zkrotil ho a donutil vrátit se domů. Téhož roku dne 22. září zemřel král Václav ve 24. roce a 8. měsíci své vlády. Jeho jediný syn Přemysl se vrátil z Rakous a byl dne 17. října přijat od prelátů kostelů a duchovních s poctami na stolec svého království. Téhož roku dne 30. března byla péčí biskupa Mikuláše vymalována svatyně většího kostela. Téhož roku dne 22. října byly přineseny z Krakova ostatky svatého Stanislava mučedníka a byly přijaty se slavnostním procesím v pražském kostele. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1254 Dne 25. ledna byl urozený muž Boreš zatčen a v poutech uvržen do vězení v Praze.57 Téhož roku dne 10. července vrátil Přemysl, syn krále Václava, pražskému kostelu kapli svatého Bartoloměje, kterou jeho otec ještě za svého života dal témuž kostelu za některé odňaté statky. Také toho roku dne 20. června přišel do Prahy Bernard, zvolenec neapolský, legát apoštolské stolice, a byl přijat se slavnostním procesím v pražském kostele. Přebýval pak s celou svou čeledí na hoře Sion [Strahov] až do 21. srpna. Během této lhůty vybral od duchovenstva pražské diecéze a obdržel dvě stě f) Fürstenberský rukopis dodává: Téhož roku. Na trhu města pražského byly zřízeny nějaké kamenné obrazy pro vzpomínku na věčnou památku českého krále Václava. Toto dílo obrazů bylo dokončeno okolo I. října. 112/113
Strana 114
hřiven čistého stříbra pro svůj úřad; na tuto sumu zaplatila kapitula pražská osmnáct hřiven. A jinému poslu kardinála Petra Kapucia zaplatila tři hřivny. Řečený pak legát Bernard se zastavil v mnohých kostelích a udělil bohaté odpustky. V některých kostelích když sloužil, udělil odpustků jeden rok a čtyřicet dní, v jiných pak kostelích každý den až do oktávu jeden rok a čtyřicet dní a čtvrtý díl všedních [odpustků]. Téhož roku zemřeli kanovníci pražští: Heřman, probošt lito/ měřický, dne 3. března, Jan dne 5. července, Rehoř dne 21. srpna. Toho roku se také špatně urodilo ozimé obilí i ovoce stromové; víno se vůbec nevydařilo. Náš věk nepamatuje, že by se předtím nahromadilo takové množství nedostatku. Také toho roku dne 1. května byl obnoven mír mezi králem uherským a vládcem českým, synem krále Václava. Řečený vládce pak, když se vracel z Rakous, přivezl s sebou jakousi archu, kterou duchovní při jeho dvoře nazývali archou Noemovou. V ní se uchovávají různé darované poklady. Téhož roku dne 4. října zemřel ve Forliánu mistr Diviš. Dne 14. prosince Přemysl, syn krále Václava, táhl do Prus, opásán znamením kříže, aby bojoval proti Prusům, a následovalo ho veliké množství urozených českých, moravských, rakouských i jiných bojovníků nižšího rodu. Přitáhnuv do Vratislavě, slavil vánoce a byl s velikou ctí, jak slušelo, uvítán od knížat polských a urozených i od biskupa vratislavského a hoštěn několik dní se svým veškerým vojskem velmi pěkně. Zatím tedy, co dlel ve Vratislavi, připojil se k němu markrabí braniborský se svým vojskem a oba společně táhli do Prus, vedouce s sebou četný lid. LÉTA PÁNĚ 1255 Kníže český a markrabí braniborský vtrhli do Prus a pohubili je kořistěním, pálením a loupením a rozličnou smrtí pobili mnohé, nešetříce žádného pohlaví ani věku. Zatím mocní a starší země pruské, zastrašeni — jak věříme — božským strachem a uslyševše jméno knížete českého, přišli k témuž knížeti se vší ponížeností a poddali se jemu
hřiven čistého stříbra pro svůj úřad; na tuto sumu zaplatila kapitula pražská osmnáct hřiven. A jinému poslu kardinála Petra Kapucia zaplatila tři hřivny. Řečený pak legát Bernard se zastavil v mnohých kostelích a udělil bohaté odpustky. V některých kostelích když sloužil, udělil odpustků jeden rok a čtyřicet dní, v jiných pak kostelích každý den až do oktávu jeden rok a čtyřicet dní a čtvrtý díl všedních [odpustků]. Téhož roku zemřeli kanovníci pražští: Heřman, probošt lito/ měřický, dne 3. března, Jan dne 5. července, Rehoř dne 21. srpna. Toho roku se také špatně urodilo ozimé obilí i ovoce stromové; víno se vůbec nevydařilo. Náš věk nepamatuje, že by se předtím nahromadilo takové množství nedostatku. Také toho roku dne 1. května byl obnoven mír mezi králem uherským a vládcem českým, synem krále Václava. Řečený vládce pak, když se vracel z Rakous, přivezl s sebou jakousi archu, kterou duchovní při jeho dvoře nazývali archou Noemovou. V ní se uchovávají různé darované poklady. Téhož roku dne 4. října zemřel ve Forliánu mistr Diviš. Dne 14. prosince Přemysl, syn krále Václava, táhl do Prus, opásán znamením kříže, aby bojoval proti Prusům, a následovalo ho veliké množství urozených českých, moravských, rakouských i jiných bojovníků nižšího rodu. Přitáhnuv do Vratislavě, slavil vánoce a byl s velikou ctí, jak slušelo, uvítán od knížat polských a urozených i od biskupa vratislavského a hoštěn několik dní se svým veškerým vojskem velmi pěkně. Zatím tedy, co dlel ve Vratislavi, připojil se k němu markrabí braniborský se svým vojskem a oba společně táhli do Prus, vedouce s sebou četný lid. LÉTA PÁNĚ 1255 Kníže český a markrabí braniborský vtrhli do Prus a pohubili je kořistěním, pálením a loupením a rozličnou smrtí pobili mnohé, nešetříce žádného pohlaví ani věku. Zatím mocní a starší země pruské, zastrašeni — jak věříme — božským strachem a uslyševše jméno knížete českého, přišli k témuž knížeti se vší ponížeností a poddali se jemu
Strana 115
a křesťanské víře se všemi svými. Velmi zbožný kníže, přijav je laskavě, pozval je k milosti křtu, jednoho mocnějšího z nich sám kníže vyzdvihl ze svatého pramene a pojmenoval ho svým jménem, nazývaje jej Otakarem. Jiného vyzdvihl z pramene markrabí braniborský a nazval ho svým jménem. Potom vyzdvihli ještě několik urozených z lůna matky církve, nazvali je svými jmény a obdařili je svými oděvy, byť byly sebecennější. Potom přišedše k jedné hoře, kterou nazvali Královou horou 58, vyl stavěli hrad k většímu utvrzení víry křesťanské. A když bylo velmi mnoho pruského lidu pokřtěno od pana biskupa olomouc kého i od jiných biskupů, kníže země české a markrabí brani/ borský, posilnivše novokřtěnce ve víře Ježíše Krista a přijavše od nich rukojmí, odevzdali zemi i lid do rukou křižovníků z domu německého a vrátili se domů se vším zdarem a radostí. Kníže český přijel tedy do Opavy 6. února a odtud spěchal do Rakous, kde pobývaje strávil celý půst. Potom v oktáv velikonoc přijel do Čech a byl za velikého jásotu kněžstva i lidu města pražského uvítán uctivě v procesí 8. dubna v katedrálním chrámě od biskupa a kanovníků tohoto kostela. Když kníže vycházel z hradu pražského, strhla se veliká vichřice a vír a svrhla jednoho jezdce, jenž jel za knížetem, z mostu před hradem; jeho kůň zahynul při pádu, ale on sám vyvázl zdráv. Také dřevěná zvonice se zvony uvnitř zdí [kostela] svaté Marie se zřítila v tu hodinu silným nárazem větrů a mnoho jiných škod se stalo ve městě i ve vsích. Jaro toho roku bylo skoro celé studené, větrné a vlhké. Po nějakém čase královna Markéta, manželka Přemysla, syna krále Václava, vyjela z rakouských hranic a přijela do Čech a dne 11. července byla přijata před zdmi města pražského ode všeho duchovenstva a lidu téhož města s procesími a s velkým plesáním i s rozličnými hudebními nástroji. Následujícího dne pak byla přijata v bráně pražského hradu od biskupa a kanovníků pražských se slavným procesím. Na tomto procesí byl Martin, opat břevnovský, a Jan, opat hory Sion [strahovský], se vším svým konventem oděni ve slavnostní kápě. Téhož roku byly zhotoveny nové varhany v pražském kostele, 114/115
a křesťanské víře se všemi svými. Velmi zbožný kníže, přijav je laskavě, pozval je k milosti křtu, jednoho mocnějšího z nich sám kníže vyzdvihl ze svatého pramene a pojmenoval ho svým jménem, nazývaje jej Otakarem. Jiného vyzdvihl z pramene markrabí braniborský a nazval ho svým jménem. Potom vyzdvihli ještě několik urozených z lůna matky církve, nazvali je svými jmény a obdařili je svými oděvy, byť byly sebecennější. Potom přišedše k jedné hoře, kterou nazvali Královou horou 58, vyl stavěli hrad k většímu utvrzení víry křesťanské. A když bylo velmi mnoho pruského lidu pokřtěno od pana biskupa olomouc kého i od jiných biskupů, kníže země české a markrabí brani/ borský, posilnivše novokřtěnce ve víře Ježíše Krista a přijavše od nich rukojmí, odevzdali zemi i lid do rukou křižovníků z domu německého a vrátili se domů se vším zdarem a radostí. Kníže český přijel tedy do Opavy 6. února a odtud spěchal do Rakous, kde pobývaje strávil celý půst. Potom v oktáv velikonoc přijel do Čech a byl za velikého jásotu kněžstva i lidu města pražského uvítán uctivě v procesí 8. dubna v katedrálním chrámě od biskupa a kanovníků tohoto kostela. Když kníže vycházel z hradu pražského, strhla se veliká vichřice a vír a svrhla jednoho jezdce, jenž jel za knížetem, z mostu před hradem; jeho kůň zahynul při pádu, ale on sám vyvázl zdráv. Také dřevěná zvonice se zvony uvnitř zdí [kostela] svaté Marie se zřítila v tu hodinu silným nárazem větrů a mnoho jiných škod se stalo ve městě i ve vsích. Jaro toho roku bylo skoro celé studené, větrné a vlhké. Po nějakém čase královna Markéta, manželka Přemysla, syna krále Václava, vyjela z rakouských hranic a přijela do Čech a dne 11. července byla přijata před zdmi města pražského ode všeho duchovenstva a lidu téhož města s procesími a s velkým plesáním i s rozličnými hudebními nástroji. Následujícího dne pak byla přijata v bráně pražského hradu od biskupa a kanovníků pražských se slavným procesím. Na tomto procesí byl Martin, opat břevnovský, a Jan, opat hory Sion [strahovský], se vším svým konventem oděni ve slavnostní kápě. Téhož roku byly zhotoveny nové varhany v pražském kostele, 114/115
Strana 116
které stály 26 hřiven stříbra; ale dokončeny byly následujícího roku v čas postní. Dne 30. prosince bylo zatmění slunce. LÉTA PÁNĚ 1256 V první dobu noční dne 28. ledna se v různých krajích Čech ukázalo veliké světlo; blesky se míhaly, bylo slyšeti hřímání. Zima byla tužší nežli obvykle, ale s přestávkami. Veliká síla větrů, ale velký mráz uhodil dne 26. října předešlého roku. Téhož roku dne 13. května přijel do Prahy Petr de Ponte Curvo, posel pana papeže, a vymáhal poplatky od duchovenstva celé pražské diecéze. Pražská kapitula zaplatila na tuto částku třiapůl hřivny. Týž posel dne 9. června uložil, avšak se souhlasem pražského biskupa a jiných prelátů, interdikt na město pražské kvůli jednomu mnichovi z Postoloprt, který byl ve městě pražském zajat, obrán a hanebně zneuctěn, a dodal k svému rozkazu, že služby boží se mají konat tichým hlasem s vyloučením těch, které byly zakázány a dány do klatby. Nařídil také, aby každý den v nešporní hodinu třikrát zvonily všechny zvony po všech kostelích při zhasnutých svíčkách, proti všem, kteří zajímají a olupují duchovní. Tento interdikt trval až do 23. června a téhož dne byl zrušen na přísahu a slib zadostiučinění měšťanů pražských. Téhož roku dne 17. července přijel do Prahy Konrád, arcibiskup kolínský, a bydlil po více dní na hoře Sion [Strahov) a byl od knížete země uctivě přijat a opatřován ve výdajích, aby, jak věříme, jednal s králem českým o císařství. Potom se, hojně obdarován mnohými a rozličnými klenoty od téhož knížete vrátil dne 10. srpna domů. Tento arcibiskup však nechtěl být přijat v pražském kostele se slavným procesím, ale pokorně přišel ve světském oděvu, aby vzdal poctu svatým mučedníkům. Téhož roku byla v mnohých krajinách velká úroda obilí, ale nedostatek vína a ovoce. Téhož roku v postě pan papež Alexandr potvrdil nějakou novou řeholi, která se nazývá blahoslavených mučedníků.59 Její bratři se objevili v Praze před svátkem svatého Václava.
které stály 26 hřiven stříbra; ale dokončeny byly následujícího roku v čas postní. Dne 30. prosince bylo zatmění slunce. LÉTA PÁNĚ 1256 V první dobu noční dne 28. ledna se v různých krajích Čech ukázalo veliké světlo; blesky se míhaly, bylo slyšeti hřímání. Zima byla tužší nežli obvykle, ale s přestávkami. Veliká síla větrů, ale velký mráz uhodil dne 26. října předešlého roku. Téhož roku dne 13. května přijel do Prahy Petr de Ponte Curvo, posel pana papeže, a vymáhal poplatky od duchovenstva celé pražské diecéze. Pražská kapitula zaplatila na tuto částku třiapůl hřivny. Týž posel dne 9. června uložil, avšak se souhlasem pražského biskupa a jiných prelátů, interdikt na město pražské kvůli jednomu mnichovi z Postoloprt, který byl ve městě pražském zajat, obrán a hanebně zneuctěn, a dodal k svému rozkazu, že služby boží se mají konat tichým hlasem s vyloučením těch, které byly zakázány a dány do klatby. Nařídil také, aby každý den v nešporní hodinu třikrát zvonily všechny zvony po všech kostelích při zhasnutých svíčkách, proti všem, kteří zajímají a olupují duchovní. Tento interdikt trval až do 23. června a téhož dne byl zrušen na přísahu a slib zadostiučinění měšťanů pražských. Téhož roku dne 17. července přijel do Prahy Konrád, arcibiskup kolínský, a bydlil po více dní na hoře Sion [Strahov) a byl od knížete země uctivě přijat a opatřován ve výdajích, aby, jak věříme, jednal s králem českým o císařství. Potom se, hojně obdarován mnohými a rozličnými klenoty od téhož knížete vrátil dne 10. srpna domů. Tento arcibiskup však nechtěl být přijat v pražském kostele se slavným procesím, ale pokorně přišel ve světském oděvu, aby vzdal poctu svatým mučedníkům. Téhož roku byla v mnohých krajinách velká úroda obilí, ale nedostatek vína a ovoce. Téhož roku v postě pan papež Alexandr potvrdil nějakou novou řeholi, která se nazývá blahoslavených mučedníků.59 Její bratři se objevili v Praze před svátkem svatého Václava.
Strana 117
ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1257 Přemysl, pán království českého, syn krále Václava, v třetím roce svého knížectví vypudil Čechy z pohradí a umístil cizozemce.60 Téhož roku dne 1. dubna* koupil Eberhart jakýsi statek ve vsi, která se nazývá Běloky, a dal jej oltáři blahoslavené Panny; jiný statek, koupený dříve ve vsi Dražkově, poukázal témuž oltáři. Téhož roku v polovině jara pan Mikuláš, biskup pražský, obnovil tabuli, která se lidově nazývá nebesa, když se stará rozbila. Téhož roku, když nadcházel den 1. srpna, nastala velká povodeň, která způsobila těžké a velké škody po celé pražské diecézi v zahradách, na oseních, polích a staveních, která stála na březích; také mnoho lidí zahubila. Také toho roku kníže český, vzav s sebou některé Čechy, Moravany a Rakušany, táhl do Bavor, kde zpustošil, vyloupil a vypálil mnoho vsí a kostelů; ale potom s velkou hanbou a škodou svých urozených a rytířů i věcí se vrátil domů. Neboť někteří z nich byli zabiti, jiní se utopili, jiní, ztrativše všechny věci i koně, se pěšky ve velké chudobě vrátili domů. Zima byla toho roku velmi tuhá. * Tak Kapitulní rukopis. Ostatní mají datum 30. března. 1258 ROKU MILOSTI Biskup Mikuláš zemřel dne 17. ledna a téhož roku dne 1. února byl za biskupa pražského zvolen Jan; a téhož roku dne 10. března byl potvrzen v kostele pražském panem Brunem, biskupem olomouckým, z moci mohučského. Toho roku byly zima i začátek a polovina jara velmi tuhé a studené, led na Vltavě velmi silný a trval až do velikonoc, které tehdy připadly na 24. března. Jan byl vysvěcen na biskupa ve Vídni v Rakousích v neděli dne 12. května, protože na ten den připadal den letnic. Ve svém sídle v Praze byl pak přijat dne 26. května s velkým jásotem duchovenstva i lidu a posazen na svou stolici. Také téhož dne sloužil první mši o slavné Panně. Téhož roku utrpělo ovoce na stromech a vinice mrazem 116/117
ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1257 Přemysl, pán království českého, syn krále Václava, v třetím roce svého knížectví vypudil Čechy z pohradí a umístil cizozemce.60 Téhož roku dne 1. dubna* koupil Eberhart jakýsi statek ve vsi, která se nazývá Běloky, a dal jej oltáři blahoslavené Panny; jiný statek, koupený dříve ve vsi Dražkově, poukázal témuž oltáři. Téhož roku v polovině jara pan Mikuláš, biskup pražský, obnovil tabuli, která se lidově nazývá nebesa, když se stará rozbila. Téhož roku, když nadcházel den 1. srpna, nastala velká povodeň, která způsobila těžké a velké škody po celé pražské diecézi v zahradách, na oseních, polích a staveních, která stála na březích; také mnoho lidí zahubila. Také toho roku kníže český, vzav s sebou některé Čechy, Moravany a Rakušany, táhl do Bavor, kde zpustošil, vyloupil a vypálil mnoho vsí a kostelů; ale potom s velkou hanbou a škodou svých urozených a rytířů i věcí se vrátil domů. Neboť někteří z nich byli zabiti, jiní se utopili, jiní, ztrativše všechny věci i koně, se pěšky ve velké chudobě vrátili domů. Zima byla toho roku velmi tuhá. * Tak Kapitulní rukopis. Ostatní mají datum 30. března. 1258 ROKU MILOSTI Biskup Mikuláš zemřel dne 17. ledna a téhož roku dne 1. února byl za biskupa pražského zvolen Jan; a téhož roku dne 10. března byl potvrzen v kostele pražském panem Brunem, biskupem olomouckým, z moci mohučského. Toho roku byly zima i začátek a polovina jara velmi tuhé a studené, led na Vltavě velmi silný a trval až do velikonoc, které tehdy připadly na 24. března. Jan byl vysvěcen na biskupa ve Vídni v Rakousích v neděli dne 12. května, protože na ten den připadal den letnic. Ve svém sídle v Praze byl pak přijat dne 26. května s velkým jásotem duchovenstva i lidu a posazen na svou stolici. Také téhož dne sloužil první mši o slavné Panně. Téhož roku utrpělo ovoce na stromech a vinice mrazem 116/117
Strana 118
* Tak v rukopisu; svátek sv. Ludmily byl však 15. září. a hynuly ovce. Zatmění měsíce bylo v neděli 19. května a tehdy se slavil svátek svaté Trojice. Týž Jan znovu vysvětil oltář svatého Ondřeje apoštola a Štěpána prvomučedníka dne 30. června. Potom postavil a vysvětil jiný oltář ke cti svatého Mikuláše vyznavače a blaho/ slavené Ludmily mučednice dne 15. srpna." LÉTA PÁNĚ 1258 Dne 19. října v první dobu noční, která se nazývá bouřlivá, byl kostel kláštera na hoře Sion, který se též nazývá Strahov, zapálen od svíčky, kterou jeden bratr, jenž tam spával, neopatrně v noci postavil u svého lůžka, a z dopuštění Božího, jehož prozřetelnost předvídala, že měl být ozdoben krásnější stavbou, byl zničen zuřivostí ohně se všemi budovami, které podle klášterního způsobu stály vedle sebe okolo rajského dvora. Tuto zkázu však, o které se myslilo, že pro svou velikost bude moci být napravena během dlouhé řady let, uvedla nečekaně během pěti let do původ/ ního stavu, ba mnohem krásnějšího, usilovná píle ctihodného pana Jana, jenž byl tehdy opatem toho místa, která — i když jinak účinná — zazářila v tomto díle ještě účinněji. Konečně mimo jiné, co opravil v lepší, dokončil dosti nádherným dílem v pátém roce po požáru, dne 17. září, kostel, jako od základů vystavěný, klenuv jej, a k němu po straně přistavěl kapli blahoslavené Voršily. LÉTA PÁNĚ 1258 Byl vysvěcen oltář svatého Ondřeje apoštola, Štěpána prvomučed/ níka, svatého Gervasia a Protasia, mučedníků, dne 30. června. Téhož roku byl vysvěcen oltář svatého Mikuláše vyznavače a Ludmily dne 16. srpna. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1259 Byl vysvěcen oltář svatých mučedníků Stanislava a Osvalda, dne 4. června.
* Tak v rukopisu; svátek sv. Ludmily byl však 15. září. a hynuly ovce. Zatmění měsíce bylo v neděli 19. května a tehdy se slavil svátek svaté Trojice. Týž Jan znovu vysvětil oltář svatého Ondřeje apoštola a Štěpána prvomučedníka dne 30. června. Potom postavil a vysvětil jiný oltář ke cti svatého Mikuláše vyznavače a blaho/ slavené Ludmily mučednice dne 15. srpna." LÉTA PÁNĚ 1258 Dne 19. října v první dobu noční, která se nazývá bouřlivá, byl kostel kláštera na hoře Sion, který se též nazývá Strahov, zapálen od svíčky, kterou jeden bratr, jenž tam spával, neopatrně v noci postavil u svého lůžka, a z dopuštění Božího, jehož prozřetelnost předvídala, že měl být ozdoben krásnější stavbou, byl zničen zuřivostí ohně se všemi budovami, které podle klášterního způsobu stály vedle sebe okolo rajského dvora. Tuto zkázu však, o které se myslilo, že pro svou velikost bude moci být napravena během dlouhé řady let, uvedla nečekaně během pěti let do původ/ ního stavu, ba mnohem krásnějšího, usilovná píle ctihodného pana Jana, jenž byl tehdy opatem toho místa, která — i když jinak účinná — zazářila v tomto díle ještě účinněji. Konečně mimo jiné, co opravil v lepší, dokončil dosti nádherným dílem v pátém roce po požáru, dne 17. září, kostel, jako od základů vystavěný, klenuv jej, a k němu po straně přistavěl kapli blahoslavené Voršily. LÉTA PÁNĚ 1258 Byl vysvěcen oltář svatého Ondřeje apoštola, Štěpána prvomučed/ níka, svatého Gervasia a Protasia, mučedníků, dne 30. června. Téhož roku byl vysvěcen oltář svatého Mikuláše vyznavače a Ludmily dne 16. srpna. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1259 Byl vysvěcen oltář svatých mučedníků Stanislava a Osvalda, dne 4. června.
Strana 119
V celých Čechách se urodilo víno velmi dobré. Eberhard, učitel bonifantů, zemřel dne 5. srpna. 1260 ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ Dne 4. března Přemysl, kníže země, shromáždiv velké množství, táhl na výpravu proti Uhrám. Při průchodu tohoto vojska byly Čechy velice poškozeny loupením a krádežemi. Také toho roku utrpělo osení i vinice a ovoce na stromech, něco suchem a něco kroupami v mnohých krajích. V jiných krajích se však víno hojně urodilo. Také toho roku kníže země, sebrav mnoho vojsk rozličných národů, vytáhl proti Uhrům, protože zrušili mír předtím uzavřený; tam také dobyl vítězství a mnoho tisíc Uhrů a jiných Saracénů pobil s přispěním Božím a zjevnou pomocí; když se vracel z této výpravy, přijali jsme ho se slavným procesím dne 22. srpna. Téhož roku byla vysvěcena Judita, abatyše svatého Jiří, v kostele pražském od Jana III., dvacátého čtvrtého biskupa pražského, dne 15. srpna. Téhož roku pan Tobiáš, probošt praž ského kostela, zřídil a nadal z vlastních statků jedno věčné vikářství v kůru pražském. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1260 Mezi knížaty a příbuznými vznešené krve, totiž mezi pánem a dědicem království českého, vévodou rakouským a štýrským a markrabětem moravským Přemyslem z jedné strany a mezi Bélou a jeho synem Štěpánem, králi uherskými z druhé strany vznikla opět různice, jako k ní byla před několika lety zavdá na příležitost, a spíše podnět ze strany těch králů uherských, nyní však ostřejší. Neboť starší král uherský Béla proti znění smlouvy, jež byla kdysi uzavřena s jeho synovcem, řečeným pá/ nem království českého, a stvrzena z obou stran přísahami osobně zaručenými a potom sepsanými veřejnými listinami, najednou téhož roku, kdy byla smlouva uzavřena, jal se, jak bylo zjištěno, obsazovat pomezí Moravy, Rakous a té části Štýrska, 118/119
V celých Čechách se urodilo víno velmi dobré. Eberhard, učitel bonifantů, zemřel dne 5. srpna. 1260 ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ Dne 4. března Přemysl, kníže země, shromáždiv velké množství, táhl na výpravu proti Uhrám. Při průchodu tohoto vojska byly Čechy velice poškozeny loupením a krádežemi. Také toho roku utrpělo osení i vinice a ovoce na stromech, něco suchem a něco kroupami v mnohých krajích. V jiných krajích se však víno hojně urodilo. Také toho roku kníže země, sebrav mnoho vojsk rozličných národů, vytáhl proti Uhrům, protože zrušili mír předtím uzavřený; tam také dobyl vítězství a mnoho tisíc Uhrů a jiných Saracénů pobil s přispěním Božím a zjevnou pomocí; když se vracel z této výpravy, přijali jsme ho se slavným procesím dne 22. srpna. Téhož roku byla vysvěcena Judita, abatyše svatého Jiří, v kostele pražském od Jana III., dvacátého čtvrtého biskupa pražského, dne 15. srpna. Téhož roku pan Tobiáš, probošt praž ského kostela, zřídil a nadal z vlastních statků jedno věčné vikářství v kůru pražském. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1260 Mezi knížaty a příbuznými vznešené krve, totiž mezi pánem a dědicem království českého, vévodou rakouským a štýrským a markrabětem moravským Přemyslem z jedné strany a mezi Bélou a jeho synem Štěpánem, králi uherskými z druhé strany vznikla opět různice, jako k ní byla před několika lety zavdá na příležitost, a spíše podnět ze strany těch králů uherských, nyní však ostřejší. Neboť starší král uherský Béla proti znění smlouvy, jež byla kdysi uzavřena s jeho synovcem, řečeným pá/ nem království českého, a stvrzena z obou stran přísahami osobně zaručenými a potom sepsanými veřejnými listinami, najednou téhož roku, kdy byla smlouva uzavřena, jal se, jak bylo zjištěno, obsazovat pomezí Moravy, Rakous a té části Štýrska, 118/119
Strana 120
jež předešlou smlouvou připadla za podíl řečenému jeho synovci. Ale i jeho syn, král Štěpán, jenž hleděl ukrutností a vraždami, páchanými na nevinném stádu Kristově, předstihnouti i své předky, vypravil se s vojskem Kumánů, totiž nevěřících a nelid/ ských lidí, proti jasnému vévodovi korutanskému Oldřichovi a jeho bratru Filipovi, kdysi zvolenci salcburskému, bratrancům řečeného krále českéhos1, kteří byli do onoho míru pojati, a nechávaje vojsku bez milosti a bez rozdílu pobíjeti mnichy, duchovní i prosté laiky i s jejich dětmi, unášeti a znásilňovati jeptišky i paní a odváděti je i jinochy, kteří měli být obraceni na jinou víru, páliti kláštery a jiné kostely i velkou část země koru/ tanské, zločiny až úžasně zlé zlobně páchal. Poněvadž za tato pro vinění proti přísaze a za jiné, jež — chtě být stručný — pomíjím, nebylo potom dáno žádné dostiučinění, přijal řečený pán království českého k žádosti štýrských urozených a měst, na radu Oty z Hardeka, některých Rakušanů a velmi skrovného počtu Mora/ vanů, Štýřany v svou ochranu. Ač tedy bylo toho času skoro celé Štýrsko v moci krále Štěpána a Uhři tam všude drželi posádky na hradech a v městech, přece s řečeným hrabětem z Hardeka a s některými Rakušany a Štýřany vypudil mocně proti všemu lidskému očekávání v krátkém čase řečeného krále Štěpána a Uhry z téhož Štýrska, dobývaje tam měst a hradů. Ale hrad Ptuj, v němž tehdy osobně dlela manželka řečeného krále Štěpána, rodem Kumánka, jež však již přijala svátosti víry, s městem a s několika málo jinými hrady načas zůstaly v moci řečeného krále Štěpána. Z toho se na škodu zmíněného pána království českého na Moravě a v Rakousích, ba na spáchání urážky Krista, prodraly na veřejnost i podlitina nenávisti a řevnivosti z toho vzešlé i rána bolesti lstivá, dmoucí se duchem nemilosti, jakoby proražena ven jizvou. Neboť počátkem léta Páně 1260 bylo ohlášeno mezi řečenými knížaty znova nepřátelství, takže toho roku v posvátný čas postní vyvedli proti sobě navzájem silná vojska. Ale protože se na obou stranách nedostávalo vojsku potřebných zásob, zejména pro koně, byla řeče/ ná knížata donucena prodloužiti příměří — jak se doufalo, míru předcházející — až do svátku svatého Jana Křtitele [24. června] nejblíže příštího. Ale, bohužel, věc dopadla opačně, neboť, ne
jež předešlou smlouvou připadla za podíl řečenému jeho synovci. Ale i jeho syn, král Štěpán, jenž hleděl ukrutností a vraždami, páchanými na nevinném stádu Kristově, předstihnouti i své předky, vypravil se s vojskem Kumánů, totiž nevěřících a nelid/ ských lidí, proti jasnému vévodovi korutanskému Oldřichovi a jeho bratru Filipovi, kdysi zvolenci salcburskému, bratrancům řečeného krále českéhos1, kteří byli do onoho míru pojati, a nechávaje vojsku bez milosti a bez rozdílu pobíjeti mnichy, duchovní i prosté laiky i s jejich dětmi, unášeti a znásilňovati jeptišky i paní a odváděti je i jinochy, kteří měli být obraceni na jinou víru, páliti kláštery a jiné kostely i velkou část země koru/ tanské, zločiny až úžasně zlé zlobně páchal. Poněvadž za tato pro vinění proti přísaze a za jiné, jež — chtě být stručný — pomíjím, nebylo potom dáno žádné dostiučinění, přijal řečený pán království českého k žádosti štýrských urozených a měst, na radu Oty z Hardeka, některých Rakušanů a velmi skrovného počtu Mora/ vanů, Štýřany v svou ochranu. Ač tedy bylo toho času skoro celé Štýrsko v moci krále Štěpána a Uhři tam všude drželi posádky na hradech a v městech, přece s řečeným hrabětem z Hardeka a s některými Rakušany a Štýřany vypudil mocně proti všemu lidskému očekávání v krátkém čase řečeného krále Štěpána a Uhry z téhož Štýrska, dobývaje tam měst a hradů. Ale hrad Ptuj, v němž tehdy osobně dlela manželka řečeného krále Štěpána, rodem Kumánka, jež však již přijala svátosti víry, s městem a s několika málo jinými hrady načas zůstaly v moci řečeného krále Štěpána. Z toho se na škodu zmíněného pána království českého na Moravě a v Rakousích, ba na spáchání urážky Krista, prodraly na veřejnost i podlitina nenávisti a řevnivosti z toho vzešlé i rána bolesti lstivá, dmoucí se duchem nemilosti, jakoby proražena ven jizvou. Neboť počátkem léta Páně 1260 bylo ohlášeno mezi řečenými knížaty znova nepřátelství, takže toho roku v posvátný čas postní vyvedli proti sobě navzájem silná vojska. Ale protože se na obou stranách nedostávalo vojsku potřebných zásob, zejména pro koně, byla řeče/ ná knížata donucena prodloužiti příměří — jak se doufalo, míru předcházející — až do svátku svatého Jana Křtitele [24. června] nejblíže příštího. Ale, bohužel, věc dopadla opačně, neboť, ne
Strana 121
Poslední soud z kostela sv. Petra a Pavla v Albrechticích. — A A
Poslední soud z kostela sv. Petra a Pavla v Albrechticích. — A A
Strana 122
Milevsko, kostel Navš í Pe hny Marie. 1ARI
Milevsko, kostel Navš í Pe hny Marie. 1ARI
Strana 123
mýlím-li se, co se stalo dříve i později, bylo počátkem bolestí. Když docházel určený čas příměří, mladší král uherský Štěpán se chystal s chrabřejšími a vybranými bojovníky uherskými a kumánskými k úkladům na vojsko, přicházející porůznu a oddě leně z Čech a z Polska, chtěje udeřiti na nic netušící, kteří by se s ním setkali nejdříve. Rozhodl se tedy tajně vpadnout a udeřit na tábor ctihodného pana biskupa olomouckého Bruna a jasných knížat Jindřicha Slezského a Vladislava Opolského, rozložený na lukách u Pohořelic, a k tomu cíli postupoval celou noc v dešti a mlze. Poněvadž průvodce zbloudil, dorazil proti svému očeká vání na úsvitě blízko k Falkensteinu a k Stožci, odkud v sousedství posádky, zvané Lava, bylo místo v lukách, kde se mělo podle úmluvy shromážditi hned o svátku svatého Jana Křtitele veškeré vojsko pána království českého. První se tam dostavili mužové ušlechtilí rodem, proslulí ctností a slovutní důstojností, pokrevní bratři Ota a Konrád, hrabata z Hardeka a Plaina se všemi svými. Ač se jim radilo, že by se měli až do příchodu vojska uchýliti do města Lavy, aby snad nebyli úklady Kumánů a Uhrů zaskočeni bez záštity, přece to jako muži duchem i tělem stateční, ba nadmíru smělí, odmítli učiniti, naopak, rozloživše pak stany na širém poli, trvali tam, ač nečetní, ve dne i v noci. Potom v sobotu, třetí den po svátku svatého Jana Křtitele [26. června], se počalo objevovati vojsko pána království českého, přicházejíc k řečenému místu na lukách u Lavy ponenáhlu z rozličných stran. Setkávali se tu, obtíženi zbraněmi a zemdleni námahami, ti z Čech a Moravy se svým pánem knížetem, jiní ze Saska s markrabím braniborským a jiní se ctihodným panem biskupem olomouckým a s jmenovanými jasnými knížaty slezským a opol/ ským, a jali se stavěti tábor. Vtom náhle zazněla zvěst v táboře, že Kumáni jsou velmi blízko a hubí sousední krajinu loupením, vražděním a pálí ohněm. Z toho nastal všeobecný poplach v táboře a všichni, s myslí kupodivu odhodlanou a zbraní opatřeni, táhnou do boje ve spořádaných šicích. A když tak vyšli na pole, nevím, zda úmyslně, či omylem — Bůh ví —, najednou bylo oznámeno, že to spáchal jen malý počet nevěřících nepřátel, ale ti že se již obrátili na útěk. Tehdy, když s klamným k tomu 123
mýlím-li se, co se stalo dříve i později, bylo počátkem bolestí. Když docházel určený čas příměří, mladší král uherský Štěpán se chystal s chrabřejšími a vybranými bojovníky uherskými a kumánskými k úkladům na vojsko, přicházející porůznu a oddě leně z Čech a z Polska, chtěje udeřiti na nic netušící, kteří by se s ním setkali nejdříve. Rozhodl se tedy tajně vpadnout a udeřit na tábor ctihodného pana biskupa olomouckého Bruna a jasných knížat Jindřicha Slezského a Vladislava Opolského, rozložený na lukách u Pohořelic, a k tomu cíli postupoval celou noc v dešti a mlze. Poněvadž průvodce zbloudil, dorazil proti svému očeká vání na úsvitě blízko k Falkensteinu a k Stožci, odkud v sousedství posádky, zvané Lava, bylo místo v lukách, kde se mělo podle úmluvy shromážditi hned o svátku svatého Jana Křtitele veškeré vojsko pána království českého. První se tam dostavili mužové ušlechtilí rodem, proslulí ctností a slovutní důstojností, pokrevní bratři Ota a Konrád, hrabata z Hardeka a Plaina se všemi svými. Ač se jim radilo, že by se měli až do příchodu vojska uchýliti do města Lavy, aby snad nebyli úklady Kumánů a Uhrů zaskočeni bez záštity, přece to jako muži duchem i tělem stateční, ba nadmíru smělí, odmítli učiniti, naopak, rozloživše pak stany na širém poli, trvali tam, ač nečetní, ve dne i v noci. Potom v sobotu, třetí den po svátku svatého Jana Křtitele [26. června], se počalo objevovati vojsko pána království českého, přicházejíc k řečenému místu na lukách u Lavy ponenáhlu z rozličných stran. Setkávali se tu, obtíženi zbraněmi a zemdleni námahami, ti z Čech a Moravy se svým pánem knížetem, jiní ze Saska s markrabím braniborským a jiní se ctihodným panem biskupem olomouckým a s jmenovanými jasnými knížaty slezským a opol/ ským, a jali se stavěti tábor. Vtom náhle zazněla zvěst v táboře, že Kumáni jsou velmi blízko a hubí sousední krajinu loupením, vražděním a pálí ohněm. Z toho nastal všeobecný poplach v táboře a všichni, s myslí kupodivu odhodlanou a zbraní opatřeni, táhnou do boje ve spořádaných šicích. A když tak vyšli na pole, nevím, zda úmyslně, či omylem — Bůh ví —, najednou bylo oznámeno, že to spáchal jen malý počet nevěřících nepřátel, ale ti že se již obrátili na útěk. Tehdy, když s klamným k tomu 123
Strana 124
* Seneca, Epistulae ad Lucilium 107. 11. souhlasem všech jim byla zjednána nejhorší bezpečnost, vrátili se jednotlivě do tábora. Avšak řečená hrabata z Plaina a statečný rytíř Kadolt, příjmím Sirotek, s nečetnými jinými zůstali v poli jakoby na ochranu vojska. A byť již často zakusili lstí v bojích s Kumány nebo s jinými, přece — jak dí přísloví, že osud nechtícího vede, ale chtícího táhne* — jali se o překot proná sledovat příliš daleko nepřátele, předstírající útěk. Za nimi se pustili někteří naši velcí a urození porůznu a bez pořádku. Když byli [Kadolt a jeho družina] obklíčeni zezadu ze skryté zálohy a tak potom zahubeni, byli tehdy také chyceni do léčky a pod lehli i oni a to někteří smrti někteří pak zajetí. O tom došly do tábora zvěsti ovšem nejisté a různé: někteří oznamovali, že řečená hrabata, Kadolt a ostatní, kteří byli s nimi, utkavše se s nepřáteli, žádají o pomoc, naproti tomu jiní podávali opačnou zprávu, totiž že oni sami byli od nepřátel přepadeni; tito měli, jak výsledek věci potom ukázal, spíše pravdu. Ihned vstávají od stolů knížata, zbraně spěšně popadnou rytíři a zbrojnoši a v brnění se štíty a v přilbách, někteří na nekrytých koních, spěchají v nepo/ řádku vstříc nepřátelům. Když našli krátce předtím řečené slavné bojovníky, Kadolta, hrabata a některé jiné, jak leží na cestě na bojišti, bez ducha na zemi, a většina z nich svlečeni do naha, někteří silní mezi nimi strachem otřeseni při prvním pohledu jako by zkameněli a velmi mnozí se obrátili od nepřátel zpět na útěk. Nicméně pán království českého s několika muži a pan biskup olomoucký první ze všech, též markrabí braniborský se svými pronásledovali prchající nepřátele. Jakmile se k nim řečený pán království českého a biskup olomoucký první ze všech přiblížili — markrabí braniborský byl ještě opodál na cestě —, bylo vidět, jak se někteří zastavují a své šiky rovnají proti nim. Ale když týž markrabí dojel, nastalo veliké zatmění, vichr, hřmění, bití silného deště, kmitání blesku; a bezbožní, ač je pro přílišnou únavu koní křesťanského vojska nikdo nepronásledoval, byli obráceni na útěk. A protože se řeka Morava tehdy nadmíru rozvodnila, jako by se otevřely nebeské splavy a vylila potopa shůry, utopilo se v ní, jak se podle pravdy tvrdí, přemnoho nepřátel. Nicméně však bylo křesťanské vojsko skoro až k zou/
* Seneca, Epistulae ad Lucilium 107. 11. souhlasem všech jim byla zjednána nejhorší bezpečnost, vrátili se jednotlivě do tábora. Avšak řečená hrabata z Plaina a statečný rytíř Kadolt, příjmím Sirotek, s nečetnými jinými zůstali v poli jakoby na ochranu vojska. A byť již často zakusili lstí v bojích s Kumány nebo s jinými, přece — jak dí přísloví, že osud nechtícího vede, ale chtícího táhne* — jali se o překot proná sledovat příliš daleko nepřátele, předstírající útěk. Za nimi se pustili někteří naši velcí a urození porůznu a bez pořádku. Když byli [Kadolt a jeho družina] obklíčeni zezadu ze skryté zálohy a tak potom zahubeni, byli tehdy také chyceni do léčky a pod lehli i oni a to někteří smrti někteří pak zajetí. O tom došly do tábora zvěsti ovšem nejisté a různé: někteří oznamovali, že řečená hrabata, Kadolt a ostatní, kteří byli s nimi, utkavše se s nepřáteli, žádají o pomoc, naproti tomu jiní podávali opačnou zprávu, totiž že oni sami byli od nepřátel přepadeni; tito měli, jak výsledek věci potom ukázal, spíše pravdu. Ihned vstávají od stolů knížata, zbraně spěšně popadnou rytíři a zbrojnoši a v brnění se štíty a v přilbách, někteří na nekrytých koních, spěchají v nepo/ řádku vstříc nepřátelům. Když našli krátce předtím řečené slavné bojovníky, Kadolta, hrabata a některé jiné, jak leží na cestě na bojišti, bez ducha na zemi, a většina z nich svlečeni do naha, někteří silní mezi nimi strachem otřeseni při prvním pohledu jako by zkameněli a velmi mnozí se obrátili od nepřátel zpět na útěk. Nicméně pán království českého s několika muži a pan biskup olomoucký první ze všech, též markrabí braniborský se svými pronásledovali prchající nepřátele. Jakmile se k nim řečený pán království českého a biskup olomoucký první ze všech přiblížili — markrabí braniborský byl ještě opodál na cestě —, bylo vidět, jak se někteří zastavují a své šiky rovnají proti nim. Ale když týž markrabí dojel, nastalo veliké zatmění, vichr, hřmění, bití silného deště, kmitání blesku; a bezbožní, ač je pro přílišnou únavu koní křesťanského vojska nikdo nepronásledoval, byli obráceni na útěk. A protože se řeka Morava tehdy nadmíru rozvodnila, jako by se otevřely nebeské splavy a vylila potopa shůry, utopilo se v ní, jak se podle pravdy tvrdí, přemnoho nepřátel. Nicméně však bylo křesťanské vojsko skoro až k zou/
Strana 125
falství sklíčeno pro žalostný pád Kadolta, hrabat i jiných. Ach, jaký to byl smutek a jaký nářek bratří minoritů v Lavě, když k nim za kvílení a pláče byla jedno po druhém přinášena těla skoro všech padlých! Nastane v tu chvíli nejistota, co by měl pán království českého, hlava tak velikého vojska, bolestí zemdlená, příště činiti. Dosti mnozí touží po návratu, ale aby se uchránili úhony na cti, jako synové tohoto světa, jsouce opatr/ nější nad syny světla*, zvláště knížata a jednotlivci mezi předními * Evangelium sv. Lukáše 16, 8. pány, usilují o to, aby se zdálo, že k tomu radili jiní. Vznikne z toho různice, která měla přinésti spásu teprve, až došlo k prospěšné jednotě a vítězství. Neboť se vyčítalo řečeným knížatům, Jindřichovi Slezskému a Vladislavovi Opolskému, že prý oni první se snažili vrátiti domů ze svého tábora a že by byli tím tehdy zavdali podnět vojsku, aby se ve zmatku rozešlo. Oni však jako mužové stateční a rozvážní popírali tuto pověst o sobě a sváděli vznik neboli kořen takové rady na markrabího braniborského. A když celý ten spor byl odklizen, všechno vojsko, řídíc se obecným usnesením a stejným míněním, směřuje tam, kde se podle pověsti utábořil král uherský S nimi byli zajedno pan Filip, kdysi zvolenec salcburský, a jeho bratr Oldřich, jasný kníže korutanský a štýrský. A tak v neděli, v oktávě svatých apoštolů Petra a Pavla, četné vojsko věřících, slyševši ráno mši, podle obecné dohody a z rozkazu svého hlavního knížete i jiných knížat, úplně vyzbrojeno, jak bylo potřebí, a v spořádaných šicích postupuje a hory i roviny pokrývajíc, objevilo se před nepřáteli a často řečený pán království českého shlížel pod praporem nejslavnějšího mučedníka Václava se svými bojovníky s výše jedné hory strmé, nahoře však rovné, na tábor nepřátelský. Tu ti nevěřící i ostatní, kteří s nimi byli — jak sami potom vypravovali —, byli by se hned obrátili na útěk, kdyby nebyli spoléhali na řeku Moravu, tvořící propast mezi námi a jimi. A není divu, že bázeň a třesení padlo na bezbožné, když viděli, že Manajim, to jest tábor Boží, proti nim táhne. Jistě ovšem zbožnost pána království českého a některých knížat, kterou tehdy projevili, zbožné úmysly a sliby, jimiž se Pánu zavázali zlepšiti svůj život a zřízení svých zemí v minci i v jiných věcech, dále 124/125
falství sklíčeno pro žalostný pád Kadolta, hrabat i jiných. Ach, jaký to byl smutek a jaký nářek bratří minoritů v Lavě, když k nim za kvílení a pláče byla jedno po druhém přinášena těla skoro všech padlých! Nastane v tu chvíli nejistota, co by měl pán království českého, hlava tak velikého vojska, bolestí zemdlená, příště činiti. Dosti mnozí touží po návratu, ale aby se uchránili úhony na cti, jako synové tohoto světa, jsouce opatr/ nější nad syny světla*, zvláště knížata a jednotlivci mezi předními * Evangelium sv. Lukáše 16, 8. pány, usilují o to, aby se zdálo, že k tomu radili jiní. Vznikne z toho různice, která měla přinésti spásu teprve, až došlo k prospěšné jednotě a vítězství. Neboť se vyčítalo řečeným knížatům, Jindřichovi Slezskému a Vladislavovi Opolskému, že prý oni první se snažili vrátiti domů ze svého tábora a že by byli tím tehdy zavdali podnět vojsku, aby se ve zmatku rozešlo. Oni však jako mužové stateční a rozvážní popírali tuto pověst o sobě a sváděli vznik neboli kořen takové rady na markrabího braniborského. A když celý ten spor byl odklizen, všechno vojsko, řídíc se obecným usnesením a stejným míněním, směřuje tam, kde se podle pověsti utábořil král uherský S nimi byli zajedno pan Filip, kdysi zvolenec salcburský, a jeho bratr Oldřich, jasný kníže korutanský a štýrský. A tak v neděli, v oktávě svatých apoštolů Petra a Pavla, četné vojsko věřících, slyševši ráno mši, podle obecné dohody a z rozkazu svého hlavního knížete i jiných knížat, úplně vyzbrojeno, jak bylo potřebí, a v spořádaných šicích postupuje a hory i roviny pokrývajíc, objevilo se před nepřáteli a často řečený pán království českého shlížel pod praporem nejslavnějšího mučedníka Václava se svými bojovníky s výše jedné hory strmé, nahoře však rovné, na tábor nepřátelský. Tu ti nevěřící i ostatní, kteří s nimi byli — jak sami potom vypravovali —, byli by se hned obrátili na útěk, kdyby nebyli spoléhali na řeku Moravu, tvořící propast mezi námi a jimi. A není divu, že bázeň a třesení padlo na bezbožné, když viděli, že Manajim, to jest tábor Boží, proti nim táhne. Jistě ovšem zbožnost pána království českého a některých knížat, kterou tehdy projevili, zbožné úmysly a sliby, jimiž se Pánu zavázali zlepšiti svůj život a zřízení svých zemí v minci i v jiných věcech, dále 124/125
Strana 126
obrat v duších přemnohých pánů a rytířů, kteří se snad ze strachu utíkali k zpovědi a k znamení svatého kříže, a konečně veliké modlitby, jež veliká část křesťanstva až k velkému Kolínu a ještě dále slavnostně vysílala za ně k Bohu, to vše jim, ba spíše četnému lidu křesťanskému, přineslo božské a andělské přispění. Co více? Koho zajímá plněji poznat průběh bitvy potom svedené a její výsledek, nechť čte níže uvedený list, jejž potom zaslal pán království českého nejsvětějšímu v Kristu otci a pánu Alexandrovi, z Boží milosti papeži čtvrtému; zní takto: „Nejsvětějšímu v Kristu otci a pánu Alexandrovi, z Boží milosti papeži svatosvaté církve římské, Otakar, z téže mi/ losti pán království českého, vévoda rakouský a štýrský, markrabí moravský atd. Protože dobrého pastýře těší osvobo zení jeho oveček od vlků a dobrotivého otce radostí naplňuje zdraví a štěstí jeho synů, pokládali jsme za vhodné vylíčit Vašemu Otcovství tímto listem podle pravdy průběh těžké války, kterou jsme s pomocí Boží vedli proti Bélovi a jeho synu Štěpánovi, jasným králům uherským, a Danielovi, králi ruskému, a jeho synům i ostatním Rusům a Tatarům, kteří mu přišli na pomoc, a proti knížatům Boleslavovi Krakov/ skému a Leškovi mladšímu Lenčickému a nesčetnému množství nelidských lidí Kumánů, Uhrů a rozličných Slovanů, Sikulů a Valachů, Bezerminů a Ismaelitů, též schizmatiků, jako Řeků, Bulharů, Rascianů a kacířských Bosňanů, a též průběh vítězství nám z nebes daného a po vítězství smíru, obnoveného mezi námi z jedné a řečenými králi z druhé strany. Neboť když jsme přišli se svými vojsky k řece, která se nazývá Morava, u místa, jež je vzdáleno na dvě míle od hradu a města Hainburku, které tam vymezuje hranice mezi Uhrami a Rakousy, nalezli jsme řečené krále a jejich vojska, jak se položili táborem naproti na druhé straně řeky. Tím se stalo, že tábor náš a našich protivníků dělila jenom řečená řeka. Protože poloha toho místa byla taková, že jsme bez nezhoji/ telné ztráty našich nemohli dosíci žádoucího přístupu k nepřátelům a o obnovení míru mezi námi a týmiž králi se
obrat v duších přemnohých pánů a rytířů, kteří se snad ze strachu utíkali k zpovědi a k znamení svatého kříže, a konečně veliké modlitby, jež veliká část křesťanstva až k velkému Kolínu a ještě dále slavnostně vysílala za ně k Bohu, to vše jim, ba spíše četnému lidu křesťanskému, přineslo božské a andělské přispění. Co více? Koho zajímá plněji poznat průběh bitvy potom svedené a její výsledek, nechť čte níže uvedený list, jejž potom zaslal pán království českého nejsvětějšímu v Kristu otci a pánu Alexandrovi, z Boží milosti papeži čtvrtému; zní takto: „Nejsvětějšímu v Kristu otci a pánu Alexandrovi, z Boží milosti papeži svatosvaté církve římské, Otakar, z téže mi/ losti pán království českého, vévoda rakouský a štýrský, markrabí moravský atd. Protože dobrého pastýře těší osvobo zení jeho oveček od vlků a dobrotivého otce radostí naplňuje zdraví a štěstí jeho synů, pokládali jsme za vhodné vylíčit Vašemu Otcovství tímto listem podle pravdy průběh těžké války, kterou jsme s pomocí Boží vedli proti Bélovi a jeho synu Štěpánovi, jasným králům uherským, a Danielovi, králi ruskému, a jeho synům i ostatním Rusům a Tatarům, kteří mu přišli na pomoc, a proti knížatům Boleslavovi Krakov/ skému a Leškovi mladšímu Lenčickému a nesčetnému množství nelidských lidí Kumánů, Uhrů a rozličných Slovanů, Sikulů a Valachů, Bezerminů a Ismaelitů, též schizmatiků, jako Řeků, Bulharů, Rascianů a kacířských Bosňanů, a též průběh vítězství nám z nebes daného a po vítězství smíru, obnoveného mezi námi z jedné a řečenými králi z druhé strany. Neboť když jsme přišli se svými vojsky k řece, která se nazývá Morava, u místa, jež je vzdáleno na dvě míle od hradu a města Hainburku, které tam vymezuje hranice mezi Uhrami a Rakousy, nalezli jsme řečené krále a jejich vojska, jak se položili táborem naproti na druhé straně řeky. Tím se stalo, že tábor náš a našich protivníků dělila jenom řečená řeka. Protože poloha toho místa byla taková, že jsme bez nezhoji/ telné ztráty našich nemohli dosíci žádoucího přístupu k nepřátelům a o obnovení míru mezi námi a týmiž králi se
Strana 127
obě strany několikrát všelijak pokoušely, ale poněvadž ti králové den ode dne a hodinu od hodiny měnili různě své vůle, nezůstávalo žádné místo pro mír, jelikož pán pomsty bezpochyby zatvrzoval jejich srdce tak jako faraónovo. Naposledy jsme nepřátelské straně nabídli volbu jedné ze dvou věcí: totiž aby buď ona ustoupila nám, abychom k ní mohli přejíti a svésti bitvu, nebo že my to povolíme nepřátelské straně. Z těchto rozdílných možností nepřátelská strana volila druhou, totiž abychom my ustoupili a svým ústupem jim poskytli místo k přechodu. Aby bylo viděti, že je to možné beze vší překážky, řečení králové a jejich báni a předáci nám poslali prostřednictvím vhodných poslů příměří, ustanovená a potvrzená jejich přísahami, na celý den bezprostředně předcházející svátku blahoslavené Markéty a polovinu dne téhož svátku. Avšak oni, zvyklí rušiti své smlouvy a přísahy, přešli přes vyhledané a již předtím pro sebe upravené brody tajně v noci s celým svým vojskem na naši stranu. A ač jsme řekli: pokoj a bezpečnost, náhle se objevili s nevýslovným množstvím proti nám nic netušícím na poli. A když spoléhajíc na příměří, sotva desetina našeho vojska zůstala u nás na stráži naší osoby, protože mnozí z našich, přeplavivše se přes Dunaj, vešli do města Hainburku a jiní s vozy ustoupili k stanovištím a tábořištím, naši nepřátelé, plní lsti, obkličujíce nás v šicích uspořádaných na způsob půlkruhu, byli by nás, kdyby nám Pán nebyl pomohl, snad zaživa pohltili. A tak, octnuvše se ve chvíli neodvratné tísně a jsouce si vědomi, že moc je nebeská, a poněvadž vítězství je dáno ne množstvím vojska, ale jako dar velikého Boha z nebe, skládali jsme veškerou naději v pomoc Nejvyššího. Povzbudivše tedy nejprve své spojence a spolubojovníky, udeřili jsme, obdařeni důvěrou z nebe, odhodlaně na četné klíny nepřátel. A Bůh je rukama našima a našich, spíše však svých bojovníků za strašil, porazil a na útěk obrátil, takže když utíkali o překot a jedni na druhé tlačili, řečená řeka Morava, podle etymologie svého věštího jména [zřejmě mortis via = cesta smrti], zčerve nala jako Rudé moře Egyptanům krví mnoha zabitých a stala se 126/127
obě strany několikrát všelijak pokoušely, ale poněvadž ti králové den ode dne a hodinu od hodiny měnili různě své vůle, nezůstávalo žádné místo pro mír, jelikož pán pomsty bezpochyby zatvrzoval jejich srdce tak jako faraónovo. Naposledy jsme nepřátelské straně nabídli volbu jedné ze dvou věcí: totiž aby buď ona ustoupila nám, abychom k ní mohli přejíti a svésti bitvu, nebo že my to povolíme nepřátelské straně. Z těchto rozdílných možností nepřátelská strana volila druhou, totiž abychom my ustoupili a svým ústupem jim poskytli místo k přechodu. Aby bylo viděti, že je to možné beze vší překážky, řečení králové a jejich báni a předáci nám poslali prostřednictvím vhodných poslů příměří, ustanovená a potvrzená jejich přísahami, na celý den bezprostředně předcházející svátku blahoslavené Markéty a polovinu dne téhož svátku. Avšak oni, zvyklí rušiti své smlouvy a přísahy, přešli přes vyhledané a již předtím pro sebe upravené brody tajně v noci s celým svým vojskem na naši stranu. A ač jsme řekli: pokoj a bezpečnost, náhle se objevili s nevýslovným množstvím proti nám nic netušícím na poli. A když spoléhajíc na příměří, sotva desetina našeho vojska zůstala u nás na stráži naší osoby, protože mnozí z našich, přeplavivše se přes Dunaj, vešli do města Hainburku a jiní s vozy ustoupili k stanovištím a tábořištím, naši nepřátelé, plní lsti, obkličujíce nás v šicích uspořádaných na způsob půlkruhu, byli by nás, kdyby nám Pán nebyl pomohl, snad zaživa pohltili. A tak, octnuvše se ve chvíli neodvratné tísně a jsouce si vědomi, že moc je nebeská, a poněvadž vítězství je dáno ne množstvím vojska, ale jako dar velikého Boha z nebe, skládali jsme veškerou naději v pomoc Nejvyššího. Povzbudivše tedy nejprve své spojence a spolubojovníky, udeřili jsme, obdařeni důvěrou z nebe, odhodlaně na četné klíny nepřátel. A Bůh je rukama našima a našich, spíše však svých bojovníků za strašil, porazil a na útěk obrátil, takže když utíkali o překot a jedni na druhé tlačili, řečená řeka Morava, podle etymologie svého věštího jména [zřejmě mortis via = cesta smrti], zčerve nala jako Rudé moře Egyptanům krví mnoha zabitých a stala se 126/127
Strana 128
tak cestou smrti těm, kteří se v ní utopili a zahynuli. Neboť v té řece zahynulo takové množství hříšníků, prchajících před tváří Boží, že přes mrtvoly lidí i koní jako po vystavených mostech přešli někteří naši do tábora nepřátel, a zmocnivši se vozů, stanů a zásob, získali též drahou kořist. Mohli jsme sice tehdy po vítězství od Boha nám daném, jak se všeobecně soudilo, našemu panství podrobiti království uherské a zatížiti je trvalým poddanstvím; hledíce však k tomu, že je lépe žíti s dobrým sousedem ve svornosti nežli přemoci a vyhladiti odbojného, a uvažujíce také, jak praví císař Konstantin: »Často se stávají milejšími přátelství po znepřátelení znovu uvedená ve svornost, chtěli jsme raději s knížaty a příbuznými ze vznešené naší krve, totiž s řečenými králi uherskými, s paní královnou a s mladším králem Bélou podle znění, navrženého nám velkým županem Rulandem z Bratislavy, obnoviti smlouvy o mír než pustošením a zeslabením velkého království uherského otevříti přístup Tatarům do zemí našeho panství. Posílajíce tedy znění výše řečené smlouvy, stvrzené pečetěmi řečených králů, královny a knížete Bély Vašemu apoštolství, pokorně žádáme, aby bylo od stolice apoštolské schváleno, a jak toho zasluhuje, ochranou apoštol/ skou na věky stvrzeno. Jest tedy toto slavné a veliké vítězství přičítat jenom Bohu a jeho svatým s důstojným díkůčiněním a chválami, což se také potvrzuje z některých zjevení. Neboť mnozí vypravují, že prý několik mužů, kteří byli postaveni za stráž vojska vzadu, vidělo na počátku bitvy jakéhosi ptáka, podobného v obrysech orlu, ale barvy nad sníh bělejší, se zlatou hlavou a krkem, jak nerozlučně sledoval praporec svatého Václava, kdysi knížete, vždy však patrona českého, slavného mučedníka. A zdálo se jim, jako by stále rostl, až pokryl celé vojsko křesťanské, táhnoucí do bitvy, svým tělem a perutěmi. A téhož dne rytíř Jan, syn Svojslavův, muž urozený, zbožný a naprosto hodnověrný, leže nemocen v svém domě, kolem třetí hodiny viděl u vytržení sebe, jak stojí na bojišti se svým vojskem. Pozoroval, že je malé a nespořádané, ale zároveň uviděl slavné patrony české, ani kráčejí na jedno světlé pole
tak cestou smrti těm, kteří se v ní utopili a zahynuli. Neboť v té řece zahynulo takové množství hříšníků, prchajících před tváří Boží, že přes mrtvoly lidí i koní jako po vystavených mostech přešli někteří naši do tábora nepřátel, a zmocnivši se vozů, stanů a zásob, získali též drahou kořist. Mohli jsme sice tehdy po vítězství od Boha nám daném, jak se všeobecně soudilo, našemu panství podrobiti království uherské a zatížiti je trvalým poddanstvím; hledíce však k tomu, že je lépe žíti s dobrým sousedem ve svornosti nežli přemoci a vyhladiti odbojného, a uvažujíce také, jak praví císař Konstantin: »Často se stávají milejšími přátelství po znepřátelení znovu uvedená ve svornost, chtěli jsme raději s knížaty a příbuznými ze vznešené naší krve, totiž s řečenými králi uherskými, s paní královnou a s mladším králem Bélou podle znění, navrženého nám velkým županem Rulandem z Bratislavy, obnoviti smlouvy o mír než pustošením a zeslabením velkého království uherského otevříti přístup Tatarům do zemí našeho panství. Posílajíce tedy znění výše řečené smlouvy, stvrzené pečetěmi řečených králů, královny a knížete Bély Vašemu apoštolství, pokorně žádáme, aby bylo od stolice apoštolské schváleno, a jak toho zasluhuje, ochranou apoštol/ skou na věky stvrzeno. Jest tedy toto slavné a veliké vítězství přičítat jenom Bohu a jeho svatým s důstojným díkůčiněním a chválami, což se také potvrzuje z některých zjevení. Neboť mnozí vypravují, že prý několik mužů, kteří byli postaveni za stráž vojska vzadu, vidělo na počátku bitvy jakéhosi ptáka, podobného v obrysech orlu, ale barvy nad sníh bělejší, se zlatou hlavou a krkem, jak nerozlučně sledoval praporec svatého Václava, kdysi knížete, vždy však patrona českého, slavného mučedníka. A zdálo se jim, jako by stále rostl, až pokryl celé vojsko křesťanské, táhnoucí do bitvy, svým tělem a perutěmi. A téhož dne rytíř Jan, syn Svojslavův, muž urozený, zbožný a naprosto hodnověrný, leže nemocen v svém domě, kolem třetí hodiny viděl u vytržení sebe, jak stojí na bojišti se svým vojskem. Pozoroval, že je malé a nespořádané, ale zároveň uviděl slavné patrony české, ani kráčejí na jedno světlé pole
Strana 129
v tomto pořadí: napřed spatřil kráčet svatého Václava, oděného v brnění se svou přilbou na hlavě, jak nese svůj meč v pochvě, ozdobený zlatem a drahými kameny, v levém podpaždí a v pravici před sebou vlastní praporec. Hned za ním šel svatý Vojtěch jako velký a silný muž, krásně oblečen v kněžské roucho. Dále viděl svatého Prokopa jako opata s pastýřskou berlou, jak kráčel v patách za svatým biskupem, naposledy uzřel pět bratří mučedníků, ani jdou ustrojeni ve vlastní suknice. Vtom uslyšel týž rytíř, že svatý Václav jasným hlasem praví řečeným druhům své slávy: „Mdlé je naše vojsko, spějmě hned před tvář Boží!“ Po těch slovech rozvinul svůj praporec proti nepřátelům a ti byli hned spatřeni, jak se všude dávají na útěk. S věštbami zvnějška bylo též v souhlase vnitřní uspokojení. Neboť jak často jmenovaný kníže český i jiná knížata, páni a rytíři shodně prohlašovali, že sice byli krátce předtím takřka polomrtvi a veškerých sil zbaveni, ale že právě v hodinu srážky s netušenou radostí duševní i tělesnou nabývali skoro všeobecně i každý zvlášť jistoty, že dosáhnou vítězství, takže byli ochotni nejen dorážeti na nepřítele, ale i na železné stěny odvážně udeřit. Také Jaroš, purkrabí pražský, muž hodnověrný, prohlásil hlasitě v kapitule pražské před biskupem pražským, proboštem, děkanem a kanovníky, že jeho vojsko, v jehož středu byl nesen praporec svatého Václava mučedníka, neutrpělo žádné škody ani ztráty na koních ani na lidech, nýbrž kamkoli se obrátilo, nepřátelé se obraceli od jejich tváře na útěk. Také železný hrot toho kopí, na němž visel praporec řečeného mučedníka, spatřili mnozí, jak se třpytí jako přejasný paprsek sluneční. Poslové krále uherského, kteří byli od něho posláni ke knížeti českému, vypravovali před týmž knížetem i před jeho pány, že když v hodinu vzájemného utkání Čechové pozdvihli mocný hlas k nebi, zazpívavše píseň vydanou svatým Vojtěchem 2, kterou lid zpívá každou neděli i o jiných svátcích při procesí, koně protiv/ níků se dávali proti vůli jezdců na útěk. Někdo, kdo spis zkoumal a zvláště v témž prorockém citu bedlivě slídil v tajemství čísel, tak praví: Od roku 1260 jsou mi od nynějška podezřelé časy i chvíle. 128/129
v tomto pořadí: napřed spatřil kráčet svatého Václava, oděného v brnění se svou přilbou na hlavě, jak nese svůj meč v pochvě, ozdobený zlatem a drahými kameny, v levém podpaždí a v pravici před sebou vlastní praporec. Hned za ním šel svatý Vojtěch jako velký a silný muž, krásně oblečen v kněžské roucho. Dále viděl svatého Prokopa jako opata s pastýřskou berlou, jak kráčel v patách za svatým biskupem, naposledy uzřel pět bratří mučedníků, ani jdou ustrojeni ve vlastní suknice. Vtom uslyšel týž rytíř, že svatý Václav jasným hlasem praví řečeným druhům své slávy: „Mdlé je naše vojsko, spějmě hned před tvář Boží!“ Po těch slovech rozvinul svůj praporec proti nepřátelům a ti byli hned spatřeni, jak se všude dávají na útěk. S věštbami zvnějška bylo též v souhlase vnitřní uspokojení. Neboť jak často jmenovaný kníže český i jiná knížata, páni a rytíři shodně prohlašovali, že sice byli krátce předtím takřka polomrtvi a veškerých sil zbaveni, ale že právě v hodinu srážky s netušenou radostí duševní i tělesnou nabývali skoro všeobecně i každý zvlášť jistoty, že dosáhnou vítězství, takže byli ochotni nejen dorážeti na nepřítele, ale i na železné stěny odvážně udeřit. Také Jaroš, purkrabí pražský, muž hodnověrný, prohlásil hlasitě v kapitule pražské před biskupem pražským, proboštem, děkanem a kanovníky, že jeho vojsko, v jehož středu byl nesen praporec svatého Václava mučedníka, neutrpělo žádné škody ani ztráty na koních ani na lidech, nýbrž kamkoli se obrátilo, nepřátelé se obraceli od jejich tváře na útěk. Také železný hrot toho kopí, na němž visel praporec řečeného mučedníka, spatřili mnozí, jak se třpytí jako přejasný paprsek sluneční. Poslové krále uherského, kteří byli od něho posláni ke knížeti českému, vypravovali před týmž knížetem i před jeho pány, že když v hodinu vzájemného utkání Čechové pozdvihli mocný hlas k nebi, zazpívavše píseň vydanou svatým Vojtěchem 2, kterou lid zpívá každou neděli i o jiných svátcích při procesí, koně protiv/ níků se dávali proti vůli jezdců na útěk. Někdo, kdo spis zkoumal a zvláště v témž prorockém citu bedlivě slídil v tajemství čísel, tak praví: Od roku 1260 jsou mi od nynějška podezřelé časy i chvíle. 128/129
Strana 130
ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ V měsíci dubnu byl učiněn mír a pokoj mezi králem uherským a kníže- tem českým a utvrzen peněžitým trestem, totiž 11 000 hřiven stříbra. Královna Markéta odjela z Čech do Rakous dne 18. října, z jakých příčin, Bůh ví. Téhož roku dne 25. října pojal kníže království českého za manželku Kunhutu, dceru Rostislava, knížete bulharského, na uherském hrádku, který se lidově uhersky nazývá Poseň. Když přijela do Prahy, přijali jsme ji se slavným procesím v kostele pražském dne 23. prosince. V den narození Páně kníže český, řečený Přemysl, byl posvěcen na krále s touž Kunhutou v kostele pražském od ctihodného otce mohučského, jménem Vernera, v přítomnosti šesti biskupů, pražského Jana, moravského, pasovského a dvou z Prus, též v přítomnosti markrabí ho braniborského s manželkou, syny a dcerami, rovněž v přítom/ nosti knížat polských a jiných mnohých urozených, hrabat, purkra bí, županů a jiných cizinců i nesčíslného množství Čechů. Těm všem řečený král připravil přeslavné hody po dva dny na poli zva ném Letná, které leží mezi vesnicemi zvanými Ovenec, Holešovice a Bubny, ve staveních k tomu slavnostně připravených. 1261 ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1262 Osev rozličných semen, jak zimních, tak letních, v mnohých krajích Čech téměř úplně zašel, tu krupobitím, tu suchem, tu průchodem vojska, táhnoucího do Uher, s výjimkou jediného prosa, takže ani lidé nemohli mít dostatek potravy, ani koně a dobytek píce. Ale ve velmi malých částech té země vyrostlo mnoho obilí v hojnosti; také vína a ovoce byla malá úroda. Toho roku bylo také mnoho požárů ve městech a vsích na Moravě, v Čechách a v Rakousích. V ROCE MILOSTI PÁNA NAŠEHO JEŽÍŠE KRISTA Byla velká drahota obilí, sena a píce v Čechách a na Moravě, 1263
ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ V měsíci dubnu byl učiněn mír a pokoj mezi králem uherským a kníže- tem českým a utvrzen peněžitým trestem, totiž 11 000 hřiven stříbra. Královna Markéta odjela z Čech do Rakous dne 18. října, z jakých příčin, Bůh ví. Téhož roku dne 25. října pojal kníže království českého za manželku Kunhutu, dceru Rostislava, knížete bulharského, na uherském hrádku, který se lidově uhersky nazývá Poseň. Když přijela do Prahy, přijali jsme ji se slavným procesím v kostele pražském dne 23. prosince. V den narození Páně kníže český, řečený Přemysl, byl posvěcen na krále s touž Kunhutou v kostele pražském od ctihodného otce mohučského, jménem Vernera, v přítomnosti šesti biskupů, pražského Jana, moravského, pasovského a dvou z Prus, též v přítomnosti markrabí ho braniborského s manželkou, syny a dcerami, rovněž v přítom/ nosti knížat polských a jiných mnohých urozených, hrabat, purkra bí, županů a jiných cizinců i nesčíslného množství Čechů. Těm všem řečený král připravil přeslavné hody po dva dny na poli zva ném Letná, které leží mezi vesnicemi zvanými Ovenec, Holešovice a Bubny, ve staveních k tomu slavnostně připravených. 1261 ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1262 Osev rozličných semen, jak zimních, tak letních, v mnohých krajích Čech téměř úplně zašel, tu krupobitím, tu suchem, tu průchodem vojska, táhnoucího do Uher, s výjimkou jediného prosa, takže ani lidé nemohli mít dostatek potravy, ani koně a dobytek píce. Ale ve velmi malých částech té země vyrostlo mnoho obilí v hojnosti; také vína a ovoce byla malá úroda. Toho roku bylo také mnoho požárů ve městech a vsích na Moravě, v Čechách a v Rakousích. V ROCE MILOSTI PÁNA NAŠEHO JEŽÍŠE KRISTA Byla velká drahota obilí, sena a píce v Čechách a na Moravě, 1263
Strana 131
takže královská míra žita se prodávala po 120 denárech, někdy více, někdy méně, pražské mince, pšenice však mnohem více a hrachu po 150. Tehdy také byl velký hlad mezi lidem, takže mnozí rolníci a různí řemeslníci prodali dobytek a jiné věci, a nemohouce se zachovat, byli přinuceni prosit o almužnu u cizích. Někteří také, opustivše své domy na venkově, s ženami a dětmi šli na žebrotu. Také mnoho dobytka a koní zahynulo pro veliký nedostatek píce a pro tuhost zimy, které toho roku zuřily více než obvykle. ROKU PÁNA NAŠEHO JEŽÍŠE KRISTA 1264 Dne 28. ledna se zdvihla velká síla větrů, pod jejichž náporem se zřítilo mnoho stavení, mnoho stodol se zbořilo v městě pražském a po celém českém království. Také mnoho stromů v lesích a hájích bylo vyvráceno z kořene. Rovněž skleněná okna pražského kostela byla rozbita. Rovněž toho roku dne 20. února se zřítilo stavení věže pražského kostela, které se lidově nazývá zvonice, a mnohé jiné budovy kostelů se zřítily. Téhož roku byla vysvěcena kaple Všech svatých dne 3. února od ctihodného biskupa pražského Jana třetího, za krále Přemysla, syna krále Václava, která byla vystavěna v roce milosti 1263. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1264 Dne 28. září, ve svátek slavného patrona Václava, týž král Přemysl vešel do většího kostela a s velikou zbožností se poručil modlitbám jak duchovních, tak laiků. Potom jel vstříc svým nejmilejším z Braniborska, švagru markraběti Otovi a své sestře, do Čáslavě. Ti s sebou vezli svou dceru a pan král, aby nebylo ani jiskřičky různice mezi ním a králem uherským, jeho strýcem, rozhodl se v zájmu příměří předtím sjednaného a věčného míru svých zemí dát řečenou dívku za manželku synu královu, jménem Bélovi, u Bratislavy83 za přítomnosti tří biskupů: pražského, 130/131
takže královská míra žita se prodávala po 120 denárech, někdy více, někdy méně, pražské mince, pšenice však mnohem více a hrachu po 150. Tehdy také byl velký hlad mezi lidem, takže mnozí rolníci a různí řemeslníci prodali dobytek a jiné věci, a nemohouce se zachovat, byli přinuceni prosit o almužnu u cizích. Někteří také, opustivše své domy na venkově, s ženami a dětmi šli na žebrotu. Také mnoho dobytka a koní zahynulo pro veliký nedostatek píce a pro tuhost zimy, které toho roku zuřily více než obvykle. ROKU PÁNA NAŠEHO JEŽÍŠE KRISTA 1264 Dne 28. ledna se zdvihla velká síla větrů, pod jejichž náporem se zřítilo mnoho stavení, mnoho stodol se zbořilo v městě pražském a po celém českém království. Také mnoho stromů v lesích a hájích bylo vyvráceno z kořene. Rovněž skleněná okna pražského kostela byla rozbita. Rovněž toho roku dne 20. února se zřítilo stavení věže pražského kostela, které se lidově nazývá zvonice, a mnohé jiné budovy kostelů se zřítily. Téhož roku byla vysvěcena kaple Všech svatých dne 3. února od ctihodného biskupa pražského Jana třetího, za krále Přemysla, syna krále Václava, která byla vystavěna v roce milosti 1263. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1264 Dne 28. září, ve svátek slavného patrona Václava, týž král Přemysl vešel do většího kostela a s velikou zbožností se poručil modlitbám jak duchovních, tak laiků. Potom jel vstříc svým nejmilejším z Braniborska, švagru markraběti Otovi a své sestře, do Čáslavě. Ti s sebou vezli svou dceru a pan král, aby nebylo ani jiskřičky různice mezi ním a králem uherským, jeho strýcem, rozhodl se v zájmu příměří předtím sjednaného a věčného míru svých zemí dát řečenou dívku za manželku synu královu, jménem Bélovi, u Bratislavy83 za přítomnosti tří biskupů: pražského, 130/131
Strana 132
olomouckého a braniborského. Nelze pominouti mlčením, jak nákladné hody byly strojeny vévodům a markrabím rozličných zemí, též obyvatelům v jeho zemích, v Čechách, na Moravě a v Rakousích, až do skončení slavností. Co dále? Přijel král uherský, maje zlaté řetízky viseti se skrání, s malým doprovodem, aby spatřil nevěstu svého syna, do stanu krále českého a bylo ujednáno svatební věno. A když odešel, jeho syn Béla, vynikající krásou nad syny mnohých, byv přítomen slavné mši, vložil dívce, jež mu byla k manželství oddána, zlatou korunu na hlavu a jeden z jeho pánů ji pak zase, vytasiv meč a máchnuv jím, s hlavy nevěstiny sňal podle řádu svého národa. Potom ji na lodi odvezl domů ne bez velikého pláče rodičů. Téhož dne 5. října král český v jednom novém stanu, jenž byl upraven na způsob kostela a pokryt různými sukny jako cihlami, učinil rytíři čtyři markrabí a knížete polského jako pátého mimo jiná hrabata a šlechtice skvostně ustrojené. Provo/ zoval s nimi rytířské hry a rozmanité kratochvíle, posadil ke stolu staršího krále uherského s rozličnými knížaty, laskavě a bohatě jim posluhuje. Kdožpak by se nedivil takovému nádhernému knížeti, jenž již v lůně matky své byl zván králem zlatým, jenž, maje zlato a stříbro i moudrost z nebe danou, vystavěl z velikých lodí most přes Dunaje4, po němž již dvakrát muselo jeho vojsko přejíti a zpět se vrátiti. Skončiv pak tuto slavnost, král Otakar se vrátil do Prahy zdráv a bez úrazu se všemi svými. Téhož roku v měsíci prosinci byla velká povodeň po celých Čechách. Tato neobvyklá povodeň způsobila mnoho škod na staveních, na obilí rozličného druhu a na mnohých jiných věcech. ROKU MILOSTI 1265 Král Přemysl slavil přeslavné hody při křtu své prvorozené dcery, kterou vyzdvihli z vody tři biskupové, pražský, olomoucký a bamberský, a to ve svátek Očištění blahoslavené Marie [2. února]. K tomuto svátku byli pozváni všichni urození čeští, moravští a rakouští. Toho dne týž král, maje na hlavě královskou korunu, přišel na procesí a vyslechl mši u oltáře svaté Marie
olomouckého a braniborského. Nelze pominouti mlčením, jak nákladné hody byly strojeny vévodům a markrabím rozličných zemí, též obyvatelům v jeho zemích, v Čechách, na Moravě a v Rakousích, až do skončení slavností. Co dále? Přijel král uherský, maje zlaté řetízky viseti se skrání, s malým doprovodem, aby spatřil nevěstu svého syna, do stanu krále českého a bylo ujednáno svatební věno. A když odešel, jeho syn Béla, vynikající krásou nad syny mnohých, byv přítomen slavné mši, vložil dívce, jež mu byla k manželství oddána, zlatou korunu na hlavu a jeden z jeho pánů ji pak zase, vytasiv meč a máchnuv jím, s hlavy nevěstiny sňal podle řádu svého národa. Potom ji na lodi odvezl domů ne bez velikého pláče rodičů. Téhož dne 5. října král český v jednom novém stanu, jenž byl upraven na způsob kostela a pokryt různými sukny jako cihlami, učinil rytíři čtyři markrabí a knížete polského jako pátého mimo jiná hrabata a šlechtice skvostně ustrojené. Provo/ zoval s nimi rytířské hry a rozmanité kratochvíle, posadil ke stolu staršího krále uherského s rozličnými knížaty, laskavě a bohatě jim posluhuje. Kdožpak by se nedivil takovému nádhernému knížeti, jenž již v lůně matky své byl zván králem zlatým, jenž, maje zlato a stříbro i moudrost z nebe danou, vystavěl z velikých lodí most přes Dunaje4, po němž již dvakrát muselo jeho vojsko přejíti a zpět se vrátiti. Skončiv pak tuto slavnost, král Otakar se vrátil do Prahy zdráv a bez úrazu se všemi svými. Téhož roku v měsíci prosinci byla velká povodeň po celých Čechách. Tato neobvyklá povodeň způsobila mnoho škod na staveních, na obilí rozličného druhu a na mnohých jiných věcech. ROKU MILOSTI 1265 Král Přemysl slavil přeslavné hody při křtu své prvorozené dcery, kterou vyzdvihli z vody tři biskupové, pražský, olomoucký a bamberský, a to ve svátek Očištění blahoslavené Marie [2. února]. K tomuto svátku byli pozváni všichni urození čeští, moravští a rakouští. Toho dne týž král, maje na hlavě královskou korunu, přišel na procesí a vyslechl mši u oltáře svaté Marie
Strana 133
v kostele pražském, a po dva dny obědval s řečenými biskupy a urozenými řečených zemí v královské síni na hradě pražském. Téhož roku začal velký spor mezi králem českým a vévodou bavorským. Pohnut touto nutností král český poslal urozené k hlídání českých hranic. Ti, táhnouce, způsobili mnoho škod na vsích biskupa pražského a kanovníků jiných kostelů. Také Moravané táhli k obraně českých hranic a způsobili mnoho škod v Čechách jen vesnicím kostelů a za hranicemi v Bavorsku. Roku pak 1266 opět táhnouce Čechové i Moravané okolo Očištění svaté Marie a v postě opět způsobili mnoho škod vesnicím biskupovým i jiných kostelů různých řeholí. Zima a jaro byly zpočátku vlhké a zašlo mnoho osevu žita. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1266 Dne 7. srpna český král jménem Otakar, jinak Přemysl, táhl proti Bavorsku s velkým množstvím Čechů, Moravanů, Rakušanů, Korutanů a Poláků, z nichž někteří vytáhli před králem, někteří ho doprovázeli, někteří pak následovali. Na tomto tažení způsobili mnoho škod v království českém loupením, braním a pálením, těžce utiskujíce poddané i vesnice kostelů. Ale vtrhnuvše do Bavor, působili mnohem těžší škody, ukrutně pustošíce loupením, braním a pálením část té země, která leží až k Řeznu, a upalujíce mnohé muže i ženy. Toho roku se také obilí, ovoce na stromech i víno v Čechách špatně urodilo pro poškození krupobitím a suchem. LÉTA PÁNĚ 1267 Dne 8. dubna* přišel do Prahy legát apoštolské stolice, totiž bratr Quido řádu cisterciáckého, kněz kardinál titulu baziliky svatých dvanácti apoštolů, a zdržel se v Praze až do 28. března a přijal na útraty od českého duchovenstva 150 hřiven stříbra. Odtud jel do Rakous a zdržel se ve Vídni a tam dne 10. května uspořádal shromáždění duchovenstva. Na tomto shromáždění byl přítomen Jan, biskup pražský, a s ním několik kanovníků. Zde je chybné datum. 132/133
v kostele pražském, a po dva dny obědval s řečenými biskupy a urozenými řečených zemí v královské síni na hradě pražském. Téhož roku začal velký spor mezi králem českým a vévodou bavorským. Pohnut touto nutností král český poslal urozené k hlídání českých hranic. Ti, táhnouce, způsobili mnoho škod na vsích biskupa pražského a kanovníků jiných kostelů. Také Moravané táhli k obraně českých hranic a způsobili mnoho škod v Čechách jen vesnicím kostelů a za hranicemi v Bavorsku. Roku pak 1266 opět táhnouce Čechové i Moravané okolo Očištění svaté Marie a v postě opět způsobili mnoho škod vesnicím biskupovým i jiných kostelů různých řeholí. Zima a jaro byly zpočátku vlhké a zašlo mnoho osevu žita. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1266 Dne 7. srpna český král jménem Otakar, jinak Přemysl, táhl proti Bavorsku s velkým množstvím Čechů, Moravanů, Rakušanů, Korutanů a Poláků, z nichž někteří vytáhli před králem, někteří ho doprovázeli, někteří pak následovali. Na tomto tažení způsobili mnoho škod v království českém loupením, braním a pálením, těžce utiskujíce poddané i vesnice kostelů. Ale vtrhnuvše do Bavor, působili mnohem těžší škody, ukrutně pustošíce loupením, braním a pálením část té země, která leží až k Řeznu, a upalujíce mnohé muže i ženy. Toho roku se také obilí, ovoce na stromech i víno v Čechách špatně urodilo pro poškození krupobitím a suchem. LÉTA PÁNĚ 1267 Dne 8. dubna* přišel do Prahy legát apoštolské stolice, totiž bratr Quido řádu cisterciáckého, kněz kardinál titulu baziliky svatých dvanácti apoštolů, a zdržel se v Praze až do 28. března a přijal na útraty od českého duchovenstva 150 hřiven stříbra. Odtud jel do Rakous a zdržel se ve Vídni a tam dne 10. května uspořádal shromáždění duchovenstva. Na tomto shromáždění byl přítomen Jan, biskup pražský, a s ním několik kanovníků. Zde je chybné datum. 132/133
Strana 134
ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ Král Otakar rozkázal vykopat ve všech vesnicích jámy. Do těch jam měla být položena husa nebo sele k chytání vlků. A téhož roku rozkázal obnovit váhy a míry a označit je svým znakem, což předtím nebývalo. 1268 ROKU OD NAROZENÍ PÁNÉ Dne 5. září se králi Otakarovi narodila dcera a byl zřízen pulpit i oltář v kostele pražském, jejž posvětil biskup Jan v den svatého Martina ke cti svatého Matěje apoštola a svatých vyznavačů Ambrože, Jeronýma, Augustina, Rehoře a mnohých jiných svatých. 1269 ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ Zašlo všechno obilí, jak ozim, tak jař, skoro v celých Čechách. Ovoce se urodilo středně, vína byla hojnost. Věž pražského kostela, která se před mnoha lety zřítila, byla opravena přičiněním pana Jana, ctihodného biskupa. Toho roku byla velká nepohoda počasí a na podzim velká povodeň z dešťů. Král Otakar postavil toho roku mnoho domů a hrádků ve svém království na různých místech. Toho roku také byla zřízena kamenná věž uprostřed klauzury kostela pražského, na níž mělo být umístěno světlo. Náklady na ni nesl Rehoř, rytíř krále a královny. 1270 LÉTA PÁNĚ 1271 * Srv. Kosmas III, 49. Dne 1. května zemřel Vít, děkan pražský. Ten hlásaje slovo života a uče věřící v Krista, rozséval spasitelné učení, získávaje za pozemské statky věci nebeské a naději na hojnější žeň za své zásluhy a práce. Neboť osvětloval lidské mysli jako svítelnice svítící* a scházeli se do kostela pražského na jeho kázání každou neděli a svátek urození země, měštané i jiní, řemeslníci a dělníci, aby mohli v schránce své paměti uchovávat slovo spasení ke cti
ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ Král Otakar rozkázal vykopat ve všech vesnicích jámy. Do těch jam měla být položena husa nebo sele k chytání vlků. A téhož roku rozkázal obnovit váhy a míry a označit je svým znakem, což předtím nebývalo. 1268 ROKU OD NAROZENÍ PÁNÉ Dne 5. září se králi Otakarovi narodila dcera a byl zřízen pulpit i oltář v kostele pražském, jejž posvětil biskup Jan v den svatého Martina ke cti svatého Matěje apoštola a svatých vyznavačů Ambrože, Jeronýma, Augustina, Rehoře a mnohých jiných svatých. 1269 ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ Zašlo všechno obilí, jak ozim, tak jař, skoro v celých Čechách. Ovoce se urodilo středně, vína byla hojnost. Věž pražského kostela, která se před mnoha lety zřítila, byla opravena přičiněním pana Jana, ctihodného biskupa. Toho roku byla velká nepohoda počasí a na podzim velká povodeň z dešťů. Král Otakar postavil toho roku mnoho domů a hrádků ve svém království na různých místech. Toho roku také byla zřízena kamenná věž uprostřed klauzury kostela pražského, na níž mělo být umístěno světlo. Náklady na ni nesl Rehoř, rytíř krále a královny. 1270 LÉTA PÁNĚ 1271 * Srv. Kosmas III, 49. Dne 1. května zemřel Vít, děkan pražský. Ten hlásaje slovo života a uče věřící v Krista, rozséval spasitelné učení, získávaje za pozemské statky věci nebeské a naději na hojnější žeň za své zásluhy a práce. Neboť osvětloval lidské mysli jako svítelnice svítící* a scházeli se do kostela pražského na jeho kázání každou neděli a svátek urození země, měštané i jiní, řemeslníci a dělníci, aby mohli v schránce své paměti uchovávat slovo spasení ke cti
Strana 135
Osecký klášter, křížová chodba.
Osecký klášter, křížová chodba.
Strana 136
Osecký klášter, kapitulní síň. Rasy
Osecký klášter, kapitulní síň. Rasy
Strana 137
a chvále Boží i k svému prospěchu. Neboť mu Hospodin udělil nemalou milost výmluvnosti k výkladu svého slova, duch moudrosti a rozumu jej naplnil a on vysílal výroky své moudrosti jako deště a ovlažoval jimi vyprahlá srdce lidská. Tento muž se zcela obětoval službě kostela pražského a své jmění pro jméno Ježíše Krista. Sestavil lekcionář, jenž slove matutinale, věnovav mu mnoho práce a bdění. Neboť předtím se jednotlivé knihy, jichž užívá kostel pražský během roku, vydávaly sepsané ve zvláštních svazcích k ranním službám podle rozdílu časového a určení, totiž Izaiáš v adventě, po oktávu Zjevení epištoly Pavlovy, v postě homilie nebo Genesis, o pašijových dnech Jeremiáš a tak každé zvlášť; takovými změnami vznikaly nesnáze a omyly u méně zkušených. Opatřil též na svůj náklad sepsání četných hudebních knih, patřících k vykonávání služeb božích, bdě nad tím, aby se nic nevynechalo, a připojil epištoly a evangelia, jež se zpívají o velkých svátcích. Neboť staré knihy byly všední a prosté, některé též stářím zvetšelé, k nepotřebě, takže neplnily svůj účel a vedly často při službách božích k omylům a zmatkům. Nákladem a na útraty děkana Víta byly pak sepsány tyto knihy: misály, graduály, notované antifonáře, žaltáře, hymnáře, kolektáře, baptistáře, breviáře a četné knihy kázání, jimiž osvítil kostel pražský ve službě Boží. Také mnoho jiných kostelů konventních i farních bylo zdokonaleno ve službách božích a osvíceno opsáním knih pražských, což, jak neváháme říci, je zásluhou pana děkana Víta, původce tohoto díla, a duši jeho na prospěch. Zvelebil též kostel pražský stavbou oltářů. Neboť zřídil na svůj náklad klenutý pulpit a umístil na levé straně kůru Panny Marie oltář svatých evangelistů. Zřídil též jiný pulpit, kde vikáři zpívávají na Zelený čtvrtek, ráno na Veliký pátek a na Bílou sobotu „Domine miserere“, zbudoval též oltář svatého Matěje, vykázav služebníku oltáře náležité zaopatření. Dokončil též klauzuru na dlouhé chodbě k severu ve sloupích řezaných a klenutých a vymalování celé klauzury. Rozšířil kapli svatého Michala, v níž se oblékají služebníci k sloužení mše, klenutými komorami vespod i svrchu a umístil v kapli oltář svatého Michala, 137
a chvále Boží i k svému prospěchu. Neboť mu Hospodin udělil nemalou milost výmluvnosti k výkladu svého slova, duch moudrosti a rozumu jej naplnil a on vysílal výroky své moudrosti jako deště a ovlažoval jimi vyprahlá srdce lidská. Tento muž se zcela obětoval službě kostela pražského a své jmění pro jméno Ježíše Krista. Sestavil lekcionář, jenž slove matutinale, věnovav mu mnoho práce a bdění. Neboť předtím se jednotlivé knihy, jichž užívá kostel pražský během roku, vydávaly sepsané ve zvláštních svazcích k ranním službám podle rozdílu časového a určení, totiž Izaiáš v adventě, po oktávu Zjevení epištoly Pavlovy, v postě homilie nebo Genesis, o pašijových dnech Jeremiáš a tak každé zvlášť; takovými změnami vznikaly nesnáze a omyly u méně zkušených. Opatřil též na svůj náklad sepsání četných hudebních knih, patřících k vykonávání služeb božích, bdě nad tím, aby se nic nevynechalo, a připojil epištoly a evangelia, jež se zpívají o velkých svátcích. Neboť staré knihy byly všední a prosté, některé též stářím zvetšelé, k nepotřebě, takže neplnily svůj účel a vedly často při službách božích k omylům a zmatkům. Nákladem a na útraty děkana Víta byly pak sepsány tyto knihy: misály, graduály, notované antifonáře, žaltáře, hymnáře, kolektáře, baptistáře, breviáře a četné knihy kázání, jimiž osvítil kostel pražský ve službě Boží. Také mnoho jiných kostelů konventních i farních bylo zdokonaleno ve službách božích a osvíceno opsáním knih pražských, což, jak neváháme říci, je zásluhou pana děkana Víta, původce tohoto díla, a duši jeho na prospěch. Zvelebil též kostel pražský stavbou oltářů. Neboť zřídil na svůj náklad klenutý pulpit a umístil na levé straně kůru Panny Marie oltář svatých evangelistů. Zřídil též jiný pulpit, kde vikáři zpívávají na Zelený čtvrtek, ráno na Veliký pátek a na Bílou sobotu „Domine miserere“, zbudoval též oltář svatého Matěje, vykázav služebníku oltáře náležité zaopatření. Dokončil též klauzuru na dlouhé chodbě k severu ve sloupích řezaných a klenutých a vymalování celé klauzury. Rozšířil kapli svatého Michala, v níž se oblékají služebníci k sloužení mše, klenutými komorami vespod i svrchu a umístil v kapli oltář svatého Michala, 137
Strana 138
* Evangelium sv. Matouše 6. 3. dal ji též vymalovat a nadal ji náležitým zaopatřením, přiděliv jí pozemky ve vsi Horněticích a jiné v Příbojích, které koupil za vlastní peníze. Zřídil též stálého vikáře děkanství pražského, vykázav mu ve vsi Bykoši pozemky, z nichž by mohl mít slušné živobytí. Týž pan děkan přiměl Céče85, sudího celého království českého, aby vystavěl kostel Všech svatých, jenž stojí u východu z klauzury proti dvoru královskému, a při stavbě tohoto kostela až do jejího dokončení zjednával a najímal týž děkan kameníky a jiné dělníky. Při něm byli ustanoveni dva kněží k bohoslužbám, jimž bylo dáno zaopatření v polnostech, nadání movitém i nemovitém a v lidech poplatných ve dvou vsích, totiž v Drhkově a Vyšíně. Tento muž Vít hořel zbožnou touhou a oplývající štědrostí pro rozdávání almužen; neboť jeho statky byly uloženy u Hospo dina a veškerá církev svatých bude vyprávět o jeho almužnách. Bral totiž k svému stolu každého dne tři chudé žáky, někdy čtyři, a dával jim i bohatě posloužiti. Také rozdával denáry chudým laikům, mužům i ženám, v soukromí a na skrytých místech v zákoutích kostela, když navštěvoval oltáře k uctění ostatků, pamětliv jsa slov evangelia: „Ať neví levice tvá, co činí pravice tvá.“* Nehledal lidské chvály podle onoho výroku filosofa: „Ovoce ctnosti moudrý ukládá ve vědomí, méně dokonalý ve slávě, neboť moudrý, jsa spokojen odměnou svědomí, slávy nehledá.“ Tento muž podporoval nejen žáky, sloužící pražskému kostelu, nýbrž se staral podle možnosti svých prostředků o ty, kdož byli na obecném učení. Své příbuzné a pokrevence a všechny přátele zahrnoval zvláštní láskou a pomáhal jim v jejich nedostatcích a potřebách, nejsa nepamětliv výroku: „Když máš bohatství hojnost, že stáří je na konci, pomni: přátelům naděluj štědře a lakomě nežij. On, jenž svými zásluhami zavázal jiné, aby ho byli pamětlivi..., neboť věkem byl zralý i blízek stáří, a hodila se naň ona věta Moudrosti: „Stářím zajisté ctihodným není dlouhověkost, aniž počtem let měřeno bývá, šediny jsou člověku moudrost a věk “** Tento muž vykonal starý činí mu život neposkvrněný. ** Kniha Moudrosti 4, 8—9.
* Evangelium sv. Matouše 6. 3. dal ji též vymalovat a nadal ji náležitým zaopatřením, přiděliv jí pozemky ve vsi Horněticích a jiné v Příbojích, které koupil za vlastní peníze. Zřídil též stálého vikáře děkanství pražského, vykázav mu ve vsi Bykoši pozemky, z nichž by mohl mít slušné živobytí. Týž pan děkan přiměl Céče85, sudího celého království českého, aby vystavěl kostel Všech svatých, jenž stojí u východu z klauzury proti dvoru královskému, a při stavbě tohoto kostela až do jejího dokončení zjednával a najímal týž děkan kameníky a jiné dělníky. Při něm byli ustanoveni dva kněží k bohoslužbám, jimž bylo dáno zaopatření v polnostech, nadání movitém i nemovitém a v lidech poplatných ve dvou vsích, totiž v Drhkově a Vyšíně. Tento muž Vít hořel zbožnou touhou a oplývající štědrostí pro rozdávání almužen; neboť jeho statky byly uloženy u Hospo dina a veškerá církev svatých bude vyprávět o jeho almužnách. Bral totiž k svému stolu každého dne tři chudé žáky, někdy čtyři, a dával jim i bohatě posloužiti. Také rozdával denáry chudým laikům, mužům i ženám, v soukromí a na skrytých místech v zákoutích kostela, když navštěvoval oltáře k uctění ostatků, pamětliv jsa slov evangelia: „Ať neví levice tvá, co činí pravice tvá.“* Nehledal lidské chvály podle onoho výroku filosofa: „Ovoce ctnosti moudrý ukládá ve vědomí, méně dokonalý ve slávě, neboť moudrý, jsa spokojen odměnou svědomí, slávy nehledá.“ Tento muž podporoval nejen žáky, sloužící pražskému kostelu, nýbrž se staral podle možnosti svých prostředků o ty, kdož byli na obecném učení. Své příbuzné a pokrevence a všechny přátele zahrnoval zvláštní láskou a pomáhal jim v jejich nedostatcích a potřebách, nejsa nepamětliv výroku: „Když máš bohatství hojnost, že stáří je na konci, pomni: přátelům naděluj štědře a lakomě nežij. On, jenž svými zásluhami zavázal jiné, aby ho byli pamětlivi..., neboť věkem byl zralý i blízek stáří, a hodila se naň ona věta Moudrosti: „Stářím zajisté ctihodným není dlouhověkost, aniž počtem let měřeno bývá, šediny jsou člověku moudrost a věk “** Tento muž vykonal starý činí mu život neposkvrněný. ** Kniha Moudrosti 4, 8—9.
Strana 139
mnoho dobrých skutků v domě Hospodinově, snášeje k jeho chvále břemena dne i horka, a ne nevhodně se přirovnává k proroku Samuelovi, jenž byv odstaven, byl obětován do domu Hospodinova s třemi měrami mouky a nádobou vína, aby sloužil Hospodinu po všechny dny svého života.* On též od svého dětství beze všeho nucení — neboť služby z donucení roztrpčují Hospodina — ale z vlastní vůle a podnětu obětoval se chrámu Páně, totiž pražskému kostelu k službě s neúnavnou myslí, s mužnou a vytrvalou odvahou a se stálou pohotovostí, aby mu sloužil ke chvále a slávě Ježíše Krista a blahoslavených mučedníků Víta, Václava a Vojtěcha po všechny dny svého života a naplnil je až do konce. Proto bylo řečeno o Samuelovi: „Poznali všichni **** První kniha od Dan až do Bersabe, že věrný Samuel je prorok Hospodinův.“ Samuelova 3, 20. Milost ctností, jež se skvěla v tomto muži, rozhlásila jeho jméno z podnětu činnosti, kterou se zcela zasvětil chvále domu Božího, po celé diecézi pražské a ve všech jejích končinách a všude až na hranice celého království českého. Neboť se skvěl v chrámu Božím jako svítelnice ne pod kbelec, ale na svícnu postavená.*** Vstával také o půlnoci ze svého lože před časem ranních služeb a obcházel pak všechny oltáře, aby uctíval ostatky, poklekaje u nich a modle se. Někdy, bylo-li ještě tolik času před zvoněním na ranní, přečetl i třetinu žaltáře, kterou nazýváme quinquagena. Pak budil zvoníky, aby zvonili na ranní, a mezi zvoněním zvonů vyšed z kostela, obcházel dokola komory, a tluče na dveře duchovních, budil je k ranním službám. Potom vkročiv do kostela, přicházel do kůru, a viděl-li tam kněze týdeníka, dával mu pokyny, aby začal ranní hodinky; nebyl-li však týdeník přítomen, nepokládal za újmu převzít osobně jeho povinnosti. Neboť ho těšilo osobně napravovat v kostele všechen nedostatek v službě Bohu, zaviněný služebníky. Tento muž nikdy nevyslýchal při světských soudech své poddané, nýbrž ponechá/ val výslech jiným. Pokuty pak těch, kteří byli výrokem soudců odsouzeni k peněžitému trestu, nikdy nevymáhal, a byla-li přinesena, nepřijímal ji, nýbrž s otcovskou láskou domlouval jim jako synům a někdy je též drsnějšími slovy ostřeji káral, aby se podobných věcí nedopouštěli; mělť na mysli ono evangelické: * Srv. První kniha Samuelova 1, 24. *** Evangelium sv. Matouše 5. 15: Kosmas III, 49. 138/ 139
mnoho dobrých skutků v domě Hospodinově, snášeje k jeho chvále břemena dne i horka, a ne nevhodně se přirovnává k proroku Samuelovi, jenž byv odstaven, byl obětován do domu Hospodinova s třemi měrami mouky a nádobou vína, aby sloužil Hospodinu po všechny dny svého života.* On též od svého dětství beze všeho nucení — neboť služby z donucení roztrpčují Hospodina — ale z vlastní vůle a podnětu obětoval se chrámu Páně, totiž pražskému kostelu k službě s neúnavnou myslí, s mužnou a vytrvalou odvahou a se stálou pohotovostí, aby mu sloužil ke chvále a slávě Ježíše Krista a blahoslavených mučedníků Víta, Václava a Vojtěcha po všechny dny svého života a naplnil je až do konce. Proto bylo řečeno o Samuelovi: „Poznali všichni **** První kniha od Dan až do Bersabe, že věrný Samuel je prorok Hospodinův.“ Samuelova 3, 20. Milost ctností, jež se skvěla v tomto muži, rozhlásila jeho jméno z podnětu činnosti, kterou se zcela zasvětil chvále domu Božího, po celé diecézi pražské a ve všech jejích končinách a všude až na hranice celého království českého. Neboť se skvěl v chrámu Božím jako svítelnice ne pod kbelec, ale na svícnu postavená.*** Vstával také o půlnoci ze svého lože před časem ranních služeb a obcházel pak všechny oltáře, aby uctíval ostatky, poklekaje u nich a modle se. Někdy, bylo-li ještě tolik času před zvoněním na ranní, přečetl i třetinu žaltáře, kterou nazýváme quinquagena. Pak budil zvoníky, aby zvonili na ranní, a mezi zvoněním zvonů vyšed z kostela, obcházel dokola komory, a tluče na dveře duchovních, budil je k ranním službám. Potom vkročiv do kostela, přicházel do kůru, a viděl-li tam kněze týdeníka, dával mu pokyny, aby začal ranní hodinky; nebyl-li však týdeník přítomen, nepokládal za újmu převzít osobně jeho povinnosti. Neboť ho těšilo osobně napravovat v kostele všechen nedostatek v službě Bohu, zaviněný služebníky. Tento muž nikdy nevyslýchal při světských soudech své poddané, nýbrž ponechá/ val výslech jiným. Pokuty pak těch, kteří byli výrokem soudců odsouzeni k peněžitému trestu, nikdy nevymáhal, a byla-li přinesena, nepřijímal ji, nýbrž s otcovskou láskou domlouval jim jako synům a někdy je též drsnějšími slovy ostřeji káral, aby se podobných věcí nedopouštěli; mělť na mysli ono evangelické: * Srv. První kniha Samuelova 1, 24. *** Evangelium sv. Matouše 5. 15: Kosmas III, 49. 138/ 139
Strana 140
* Evangelium sv. Matouše 7. 1. ** Srv. Kosmas III, 49. „Nesuďte, abyste nebyli souzeni“* atd. Do světských věcí vmě šovati se bránil vší mocí. Ve vsi, jež slove obecně Veliká Ves, v níž Ebrhart, blahé paměti kanovník pražský, koupil nějaké pozemky pro spásu své duše a odkázal je kostelu pražskému na výživu a odívání dvanácti žáků, kteří se nazývají bonifanti, tj. dobří chlapci, a jsou povinni stále sloužiti v řečeném kostele zpěvem, čtením a říkáním žalmů vystavěl týž děkan Vít kostel ke cti svatého Vavřince a dal u něho vztyčit ozdobnou věž na vlastní útraty a náklad. Dosáhl také od biskupa Jana odpustků za čtyřicet dní, aby se udělovaly věřícím Kristovým, kteří tam přicházeli o posvícení a o jiných největších svátcích. Založil i jiný kostel, ve vsi Kojeticích, svým nákladem ke cti svatého Víta, s kamennými zdmi a s krovem a vystavěl věž do výšky. Z pověsti, jež k němu dolétla, poznal, že ve vsi Sluhách je kostel docela zbořený a zpustlý, takže ani dveře u něho nezůstaly, a prasata, vlci a psi častokrát do něho volně zalézali; pan Vít, děkan pražský, jej dal znova od základů vystavět jako stavbu velmi vznešenou a vyzdvihl nad ním velmi krásnou věž k oslavě svatého Vojtěcha mučedníka. Vystavěl též oltář v kostele strahovském pod věží ke cti svatého Matěje apoštola. Týž děkan zlepšil poloviční prebendu ve vsi Stražkově, koupiv z vlastních peněz dvůr a dědictví jednoho rytíře, jménem..., jenž mnoho zlého činil té poloviční prebendě. Mnoho by bylo lze vypravovati o jeho ctnostech, co by zasluhovalo zaznamenání: o cudnosti, zdrželivosti, zachovávání postů, střídmosti, věrnosti, zbožnosti, snášelivosti k bližnímu, zachovávání Božích přikázání, sledování pravdy a spravedlnosti. Aby se však nezdálo, že vypisuje jednotlivé ctnosti, jemu od Boha udělené, upadám v nařčení ** z pochlebenství, odložím pero a chci to raději zůstaviti potomkům“ poněvadž jsou mnozí, v jejichž paměť jsou jeho skutky vštípeny mnohem lépe. Neboť všechny dary ctnosti se spojily v jeho osobě z daru všemohoucího Hospodina, ale on se tím nehonosil, neboť svět mu odumřel a on světu. Neboť svět prý odumírá tomu, koho svými vnadidly nepoutá, a ten prý odumírá světu, kdo po ničem světském netouží. Neliboval si v prázdných řečech, v podívaných ani v hercích. Jeho epitaf:
* Evangelium sv. Matouše 7. 1. ** Srv. Kosmas III, 49. „Nesuďte, abyste nebyli souzeni“* atd. Do světských věcí vmě šovati se bránil vší mocí. Ve vsi, jež slove obecně Veliká Ves, v níž Ebrhart, blahé paměti kanovník pražský, koupil nějaké pozemky pro spásu své duše a odkázal je kostelu pražskému na výživu a odívání dvanácti žáků, kteří se nazývají bonifanti, tj. dobří chlapci, a jsou povinni stále sloužiti v řečeném kostele zpěvem, čtením a říkáním žalmů vystavěl týž děkan Vít kostel ke cti svatého Vavřince a dal u něho vztyčit ozdobnou věž na vlastní útraty a náklad. Dosáhl také od biskupa Jana odpustků za čtyřicet dní, aby se udělovaly věřícím Kristovým, kteří tam přicházeli o posvícení a o jiných největších svátcích. Založil i jiný kostel, ve vsi Kojeticích, svým nákladem ke cti svatého Víta, s kamennými zdmi a s krovem a vystavěl věž do výšky. Z pověsti, jež k němu dolétla, poznal, že ve vsi Sluhách je kostel docela zbořený a zpustlý, takže ani dveře u něho nezůstaly, a prasata, vlci a psi častokrát do něho volně zalézali; pan Vít, děkan pražský, jej dal znova od základů vystavět jako stavbu velmi vznešenou a vyzdvihl nad ním velmi krásnou věž k oslavě svatého Vojtěcha mučedníka. Vystavěl též oltář v kostele strahovském pod věží ke cti svatého Matěje apoštola. Týž děkan zlepšil poloviční prebendu ve vsi Stražkově, koupiv z vlastních peněz dvůr a dědictví jednoho rytíře, jménem..., jenž mnoho zlého činil té poloviční prebendě. Mnoho by bylo lze vypravovati o jeho ctnostech, co by zasluhovalo zaznamenání: o cudnosti, zdrželivosti, zachovávání postů, střídmosti, věrnosti, zbožnosti, snášelivosti k bližnímu, zachovávání Božích přikázání, sledování pravdy a spravedlnosti. Aby se však nezdálo, že vypisuje jednotlivé ctnosti, jemu od Boha udělené, upadám v nařčení ** z pochlebenství, odložím pero a chci to raději zůstaviti potomkům“ poněvadž jsou mnozí, v jejichž paměť jsou jeho skutky vštípeny mnohem lépe. Neboť všechny dary ctnosti se spojily v jeho osobě z daru všemohoucího Hospodina, ale on se tím nehonosil, neboť svět mu odumřel a on světu. Neboť svět prý odumírá tomu, koho svými vnadidly nepoutá, a ten prý odumírá světu, kdo po ničem světském netouží. Neliboval si v prázdných řečech, v podívaných ani v hercích. Jeho epitaf:
Strana 141
V nadzemské výšiny vstoupit, Bože, Vítovi dopřej, nebesa nesoucí hvězdy, by poznal pod svatým jménem*, nepoddán právům smrti kéž požívá věčného žití. Amen. Také tento epitaf je napsán na kameni, položeném na jeho rakvi: Právem od slova „vita" [život] se dostalo Vítovi jména, neboť se život jeho skvěl ověnčen mravy a věrou. * Martianus, Capella 2, 193. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1271 V měsíci srpnu byl poslán arcibiskup kolínský a s ním několik jiných urozených pánů ke králi Otakarovi požádat ho jménem kurfiřtů, kteří měli moc a právo volby na císařské důstojenství, aby ráčil přijmouti vrchol hodnosti císařské. Nejjasnější král Otakar je přijal laskavě a milostivě, hostil je velmi uctivě několik dní, a svolav urozenější rytíře české a starší věkem a věhlasné moudrostí, velmi pilně se jich dotazoval, co by bylo třeba činiti v takové věci. Když se tedy sešli na jedno místo velmoži a přední mužové podle královského rozkazu a uradili se, jeden z nich, vynikající hodností, jenž byl toho času komorníkem království a dobrým řečníkem, jménem Ondřej, takovými slovy prý promlu vil: „Králi nejnepřemoženější a nejvýtečnější, kdo ze smrtelníků na světě se může rovnati tvé moci! Bůh kraluje na nebesích, ty z jeho dopuštění panuješ na zemi i nad vévody i knížaty zemí, a není, kdo by se mohl protiviti tvé vůli. Vždyť jsou ti neznámi lidé rozličných národů, kam jsi zván, a pochybný je výsledek těch věcí. Seď na stolci svých otců, tvé království a tvá moc se šíří s větší a větší slávou po krajích světa a tvé jméno zaznělo až k moři; již se řídí všechna knížata zemí tvými pokyny. I sám císař, bude-li toho potřebí, bude poslouchati tvých příkazů a státi na pomoc se štítem k tvé potřebě.“ Král Otakar tedy, vyslechnuv tyto řeči a maje na mysli, jak se jeho moc vynáší a velebí, upokojil se řečí, a odepřev ujmouti se té vysoké důstojnosti a moci, odměnil posly velkolepými dary ve zlatě, stříbře, gemách, prstenech, koních, komoních a rozmanitých a pestrých klenotech, a oděv je i celý jejich dvůr, poslal je zpět ke kurfiřtům s velikým díkůčiněním. Přišli ještě vícekrát poslové s podobnými vzkazy; i ty král laskavě 1 40/141
V nadzemské výšiny vstoupit, Bože, Vítovi dopřej, nebesa nesoucí hvězdy, by poznal pod svatým jménem*, nepoddán právům smrti kéž požívá věčného žití. Amen. Také tento epitaf je napsán na kameni, položeném na jeho rakvi: Právem od slova „vita" [život] se dostalo Vítovi jména, neboť se život jeho skvěl ověnčen mravy a věrou. * Martianus, Capella 2, 193. ROKU OD NAROZENÍ PÁNĚ 1271 V měsíci srpnu byl poslán arcibiskup kolínský a s ním několik jiných urozených pánů ke králi Otakarovi požádat ho jménem kurfiřtů, kteří měli moc a právo volby na císařské důstojenství, aby ráčil přijmouti vrchol hodnosti císařské. Nejjasnější král Otakar je přijal laskavě a milostivě, hostil je velmi uctivě několik dní, a svolav urozenější rytíře české a starší věkem a věhlasné moudrostí, velmi pilně se jich dotazoval, co by bylo třeba činiti v takové věci. Když se tedy sešli na jedno místo velmoži a přední mužové podle královského rozkazu a uradili se, jeden z nich, vynikající hodností, jenž byl toho času komorníkem království a dobrým řečníkem, jménem Ondřej, takovými slovy prý promlu vil: „Králi nejnepřemoženější a nejvýtečnější, kdo ze smrtelníků na světě se může rovnati tvé moci! Bůh kraluje na nebesích, ty z jeho dopuštění panuješ na zemi i nad vévody i knížaty zemí, a není, kdo by se mohl protiviti tvé vůli. Vždyť jsou ti neznámi lidé rozličných národů, kam jsi zván, a pochybný je výsledek těch věcí. Seď na stolci svých otců, tvé království a tvá moc se šíří s větší a větší slávou po krajích světa a tvé jméno zaznělo až k moři; již se řídí všechna knížata zemí tvými pokyny. I sám císař, bude-li toho potřebí, bude poslouchati tvých příkazů a státi na pomoc se štítem k tvé potřebě.“ Král Otakar tedy, vyslechnuv tyto řeči a maje na mysli, jak se jeho moc vynáší a velebí, upokojil se řečí, a odepřev ujmouti se té vysoké důstojnosti a moci, odměnil posly velkolepými dary ve zlatě, stříbře, gemách, prstenech, koních, komoních a rozmanitých a pestrých klenotech, a oděv je i celý jejich dvůr, poslal je zpět ke kurfiřtům s velikým díkůčiněním. Přišli ještě vícekrát poslové s podobnými vzkazy; i ty král laskavě 1 40/141
Strana 142
uvítal, ale jejich žádostem naprosto nechtěl vyhověti, nýbrž poctiv je dary, posílal je nazpět ke kurfiřtům, vzdávaje díky za nabídku takové důstojnosti. LÉTA PÁNĚ 1272 Dne 26. listopadu byl Rudolf zvolen za císaře.“ Téhož roku se zbořil pražský most uprostřed řeky Vltavy, dne 12. března. LÉTA PÁNĚ 1273 Dne 18. srpna byla velká povodeň na řece Vltavě, taková, že dřevěná kaplička, která stávala před mostem na Písku, byla úplně i se základy odplavena. A jiný, kamenný kostel, který byl pod mostem na ostrově, se z poloviny rozbořil a všechny mlýny, které byly u města pražského, pobořeny uplavaly s vodou. Mnoho lidí se utopilo, domy byly zničeny. V polích obilí i seno z luk uplavaly s povodní; zelné zahrady zničila, tekla přes město pražské, rozšířivši svůj tok až ke kostelu svatého Jiljí a ke kostelu svatého Mikuláše, tekouc přes celou židovskou ulici až do kostela svatého Františka. LÉTA PÁNĚ 1274 Urozený muž Boreš odstoupil od krále, ztrativ milost královu bez viny, neboť jeho nepřátelé krále nedobře zpravili. LÉTA PÁNĚ 1275 Dne 1. května papež Rehoř X. uspořádal koncil v Lyonu.67 Tento koncil týž Rehoř ohlásil před dvěma lety kněžím všech zemí, kde panuje křesťanská víra a vzývá se jméno Páně, aby se sjeli ke konání koncilu ve svrchu řečené lhůtě. Tento koncil trval sedm týdnů a na tomto koncilu byl přítomen Jan, biskup pražský, s několika kanovníky. A když se vrátil na svůj pražský stolec, nařídil po celé své diecézi, aby podle apoštolského nařízení
uvítal, ale jejich žádostem naprosto nechtěl vyhověti, nýbrž poctiv je dary, posílal je nazpět ke kurfiřtům, vzdávaje díky za nabídku takové důstojnosti. LÉTA PÁNĚ 1272 Dne 26. listopadu byl Rudolf zvolen za císaře.“ Téhož roku se zbořil pražský most uprostřed řeky Vltavy, dne 12. března. LÉTA PÁNĚ 1273 Dne 18. srpna byla velká povodeň na řece Vltavě, taková, že dřevěná kaplička, která stávala před mostem na Písku, byla úplně i se základy odplavena. A jiný, kamenný kostel, který byl pod mostem na ostrově, se z poloviny rozbořil a všechny mlýny, které byly u města pražského, pobořeny uplavaly s vodou. Mnoho lidí se utopilo, domy byly zničeny. V polích obilí i seno z luk uplavaly s povodní; zelné zahrady zničila, tekla přes město pražské, rozšířivši svůj tok až ke kostelu svatého Jiljí a ke kostelu svatého Mikuláše, tekouc přes celou židovskou ulici až do kostela svatého Františka. LÉTA PÁNĚ 1274 Urozený muž Boreš odstoupil od krále, ztrativ milost královu bez viny, neboť jeho nepřátelé krále nedobře zpravili. LÉTA PÁNĚ 1275 Dne 1. května papež Rehoř X. uspořádal koncil v Lyonu.67 Tento koncil týž Rehoř ohlásil před dvěma lety kněžím všech zemí, kde panuje křesťanská víra a vzývá se jméno Páně, aby se sjeli ke konání koncilu ve svrchu řečené lhůtě. Tento koncil trval sedm týdnů a na tomto koncilu byl přítomen Jan, biskup pražský, s několika kanovníky. A když se vrátil na svůj pražský stolec, nařídil po celé své diecézi, aby podle apoštolského nařízení
Strana 143
byly postaveny ve všech kostelích vyhloubené špalky ke sbírání darů věřících na pomoc Svaté zemi. Na tomto koncilu také papež Rehoř potvrdil zvolení Rudolfa a desátky, které byly vybrány v Německu na podporu Svaté země, dal k užitku zvolenci Rudolfovi. LÉTA PÁNĚ 1276 Jan, biskup pražský, pokryl katedrální kostel svatého Víta kamennými cihlami pěkného a trvalého díla. Pořídil také dvě velká okna, jemného a drahého díla a uzavřel je sklem. Na nich je zobrazena látka ze Starého i Nového zákona. Postavil tam také dva pulpity pěkného a skvostného díla, jeden u oltáře blahoslave ného Diviše a druhý u oltáře blahoslavené Marie Magdaleny. Toto celé dílo sotva mohlo být v následujícím roce dokončeno. LÉTA PÁNĚ Pátého roku88 po svém zvolení poslal Rudolf posly k Otakarovi, králi českému, s žádostí, aby mu vrátil země, totiž Štýrsko, Rakousy, Korutany, Pordenone, Fioletum a Furlánsko, tvrdě, že náleží k císařství a podléhají jeho panství. Avšak král Otakar, muž velikého srdce, nadaný zvláštním důmyslem při správě svého království a od chlapectví oddaný válečnictví, jemuž odvahy dodávala nepřemožitelná Bellona, sestra Fortuny*, a šťastný úspěch ve válkách, spoléhaje na svou moc a dychtě vždy po válkách a bojích, dal prý poslům Rudolfa, zvoleného za císaře, takovouto odpověď: „Země, jež Rudolf zpět žádá, nikdy neměl ani je mít nebude, nýbrž některé mi byly dány věnem vzhledem k uzavření manželství s Markétou, dcerou Leopolda, vévody rakouského, některé jsem také získal vítěznou rukou a mečem podrobil je svému panství. Proto ať si panuje v zemích svého císařství, ale v zemích, jež ode mne žádá zpět, nikdy vládnouti nebude. Vida tedy král Rudolf a uvažuje, že slovy nic nepořídí, roznícen po prvním a druhém upomenutí vztekem zlosti, rozhodl se v mysli své přemoci krále Otakara zbraněmi a připravuje se, jak Kosmas II, 10. 1276 142/143
byly postaveny ve všech kostelích vyhloubené špalky ke sbírání darů věřících na pomoc Svaté zemi. Na tomto koncilu také papež Rehoř potvrdil zvolení Rudolfa a desátky, které byly vybrány v Německu na podporu Svaté země, dal k užitku zvolenci Rudolfovi. LÉTA PÁNĚ 1276 Jan, biskup pražský, pokryl katedrální kostel svatého Víta kamennými cihlami pěkného a trvalého díla. Pořídil také dvě velká okna, jemného a drahého díla a uzavřel je sklem. Na nich je zobrazena látka ze Starého i Nového zákona. Postavil tam také dva pulpity pěkného a skvostného díla, jeden u oltáře blahoslave ného Diviše a druhý u oltáře blahoslavené Marie Magdaleny. Toto celé dílo sotva mohlo být v následujícím roce dokončeno. LÉTA PÁNĚ Pátého roku88 po svém zvolení poslal Rudolf posly k Otakarovi, králi českému, s žádostí, aby mu vrátil země, totiž Štýrsko, Rakousy, Korutany, Pordenone, Fioletum a Furlánsko, tvrdě, že náleží k císařství a podléhají jeho panství. Avšak král Otakar, muž velikého srdce, nadaný zvláštním důmyslem při správě svého království a od chlapectví oddaný válečnictví, jemuž odvahy dodávala nepřemožitelná Bellona, sestra Fortuny*, a šťastný úspěch ve válkách, spoléhaje na svou moc a dychtě vždy po válkách a bojích, dal prý poslům Rudolfa, zvoleného za císaře, takovouto odpověď: „Země, jež Rudolf zpět žádá, nikdy neměl ani je mít nebude, nýbrž některé mi byly dány věnem vzhledem k uzavření manželství s Markétou, dcerou Leopolda, vévody rakouského, některé jsem také získal vítěznou rukou a mečem podrobil je svému panství. Proto ať si panuje v zemích svého císařství, ale v zemích, jež ode mne žádá zpět, nikdy vládnouti nebude. Vida tedy král Rudolf a uvažuje, že slovy nic nepořídí, roznícen po prvním a druhém upomenutí vztekem zlosti, rozhodl se v mysli své přemoci krále Otakara zbraněmi a připravuje se, jak Kosmas II, 10. 1276 142/143
Strana 144
nejrychleji může, k válce. Král český tedy zvěděv, že se Rudolf chystá napadnouti jeho hranice, poslal proti němu vojsko k Teplé na obranu, aby nemohl vniknouti přes jeho hranice; sám král pak dlel na lovech, oddávaje se hrám a jiným dvorským zábavám. Král Rudolf tedy, věda o tom, že se král Otakar rozhodl poslati proti němu ozbrojené vojsko české, aby nemohl vniknouti do země české, obrátil své kroky jinam a postupoval po druhé straně Dunaje do Rakous, obsazuje hrady i některá městečka, města i vsi a podmaňuje vše pod své panství; táhl přes Pasov k Linci a tam se položil táborem se svým vojskem. Král Otakar, doslechnuv se o tom, nařídil svému vojsku, které bylo u Teplé, aby jak nejrychleji může přitáhlo k Drozdovicům. Oni tedy, táhnouce od Teplé kraji Plzeňským, Bechyňským a Prácheňským, přes lesy a háje, zakusili mnoho zlého, bloudíce po bezcestích a ne po cestách, avšak z vrozené špatnosti neustávali olupovat poddané, nešetříce ani pohlaví, ani věku; zvláště zle zkoušeli klášterníci v těch krajích. Konečně přišedše k určenému místu Drozdovicům, zaujali v tom obvodu prostor v délce a šířce čtyř mil a vystavěli tam stany a tábor. Král Otakar již dlel mezi nimi, kdežto král Rudolf byl na druhé straně Dunaje u Klince. A když již sedm neděl meškala řečená knížata se svými vojsky na řečených místech po obou březích Dunaje a viděla, jak lidé slábnou a hynou pro velikou nouzi a nedostatek potravy, a že silně ubývá koňské píce, bylo učiněno příměří skrze posly od obou knížat navzájem poslané, jimž byla zaručena bezpečnost složením přísahy. I zvolili za místo k jednání o přátelskou dohodu a obnovení míru v duchu živné svornosti jakýsi ostrov, zvaný Kamberk. Potom vstoupila v ustanovený den na řečený ostrov obě knížata s malým počtem k tomu zvláště povolaných a po obšírnějším jednání ujednali takovouto dohodu ve smlouvě svatební: aby totiž Václav, syn krále českého, pojal za manželku dceru zvolence Rudolfa a naproti tomu aby syn Rudolfův pojal za manželku dceru Otakarovu. Tato smlouva byla potvrzena složením přísahy obou knížat v přítomnosti mnoha biskupů a jiných četných urozených osob duchovních i světských. Byly též sepsány listiny o té smlouvě a opatřeny pečetěmi mnohých knížat na svědectví. Král Otakar,
nejrychleji může, k válce. Král český tedy zvěděv, že se Rudolf chystá napadnouti jeho hranice, poslal proti němu vojsko k Teplé na obranu, aby nemohl vniknouti přes jeho hranice; sám král pak dlel na lovech, oddávaje se hrám a jiným dvorským zábavám. Král Rudolf tedy, věda o tom, že se král Otakar rozhodl poslati proti němu ozbrojené vojsko české, aby nemohl vniknouti do země české, obrátil své kroky jinam a postupoval po druhé straně Dunaje do Rakous, obsazuje hrady i některá městečka, města i vsi a podmaňuje vše pod své panství; táhl přes Pasov k Linci a tam se položil táborem se svým vojskem. Král Otakar, doslechnuv se o tom, nařídil svému vojsku, které bylo u Teplé, aby jak nejrychleji může přitáhlo k Drozdovicům. Oni tedy, táhnouce od Teplé kraji Plzeňským, Bechyňským a Prácheňským, přes lesy a háje, zakusili mnoho zlého, bloudíce po bezcestích a ne po cestách, avšak z vrozené špatnosti neustávali olupovat poddané, nešetříce ani pohlaví, ani věku; zvláště zle zkoušeli klášterníci v těch krajích. Konečně přišedše k určenému místu Drozdovicům, zaujali v tom obvodu prostor v délce a šířce čtyř mil a vystavěli tam stany a tábor. Král Otakar již dlel mezi nimi, kdežto král Rudolf byl na druhé straně Dunaje u Klince. A když již sedm neděl meškala řečená knížata se svými vojsky na řečených místech po obou březích Dunaje a viděla, jak lidé slábnou a hynou pro velikou nouzi a nedostatek potravy, a že silně ubývá koňské píce, bylo učiněno příměří skrze posly od obou knížat navzájem poslané, jimž byla zaručena bezpečnost složením přísahy. I zvolili za místo k jednání o přátelskou dohodu a obnovení míru v duchu živné svornosti jakýsi ostrov, zvaný Kamberk. Potom vstoupila v ustanovený den na řečený ostrov obě knížata s malým počtem k tomu zvláště povolaných a po obšírnějším jednání ujednali takovouto dohodu ve smlouvě svatební: aby totiž Václav, syn krále českého, pojal za manželku dceru zvolence Rudolfa a naproti tomu aby syn Rudolfův pojal za manželku dceru Otakarovu. Tato smlouva byla potvrzena složením přísahy obou knížat v přítomnosti mnoha biskupů a jiných četných urozených osob duchovních i světských. Byly též sepsány listiny o té smlouvě a opatřeny pečetěmi mnohých knížat na svědectví. Král Otakar,
Strana 145
vida, že je takovou smlouvou a přátelstvím spojen se zvolencem Rudolfem, na jeho žádost a naléhání, a sveden byv radou některých svých, vzdal mu v naději na hojnější milost pět pra/ porců na znamení pokoření, doufaje, že mu budou tyto praporce ihned zase navráceny se zeměmi, jichž se vzdal. Ale Rudolf, jako muž prozíravý a opatrný, po úradě se svými předáky, uváživ věc zraleji, navrátil králi Otakarovi jen dva praporce se zeměmi Čechami a Moravou a nechával ho v naději, že mu vrá tí i ostatní země, tvrdě, že je přetížen nutnostmi a potřebami i nedostatkem věcí. Když se tak stalo a pouto míru mezi nimi velmi pevně trvalo a nebyly vyrvány kořeny přátelství, vrátili se veselí do svých domovů. Stalo se to léta Páně 1276 od 21. srpna do 1. prosince. Avšak o lecčems, co se tam v Kam/ berce stalo, chtěl jsem raději pomlčeti, abych snad neupadl v nenávist u některých lidí, líče jednotlivosti, jak se vskutku udály. Téhož roku Vítkovici s velkou mocí vojenskou odpadli“ od krále a způsobili mnoho zlého poddaným a klášterníkům v českém království a v té době král velice potřeboval jejich pomoci. Neboť se často stává, že když se knížata mezi sebou znesváří, nepřátelé dobývají vítězství. Také bylo toho roku vidět velké množství vlků z obou stran před branami pražského hradu, kteří hlasitě vyli, čímž předtuchou věštili špatný výsledek českému národu. g) Muzejní rukopis dodává: ze špatného vnuknutí. LÉTA PÁNĚ 1277 Dne 8. září král Otakar, nedbaje svého slibu, zavřel svou dceru, kterou zasnoubil N., synu Rudolfa, zvolence římského89, do kláštera svatého Františka, podrobiv ji řeholi a řádu, který se nazývá řád chudých paní. S ní tam ještě vstoupilo, aby žily pod touž řeholí, deset jiných panen, které chtěly vésti život v celibátu a sloužiti všemohoucímu Bohu podle svých sil, a jak to ukládá řehole toho kláštera. Vstoupení této dívky do kláštera a přijetí klášterního života bylo pokládáno nejen od učených mužů, nýbrž i od prostých venkovských laiků za počátek všeho neštěstí 144/145
vida, že je takovou smlouvou a přátelstvím spojen se zvolencem Rudolfem, na jeho žádost a naléhání, a sveden byv radou některých svých, vzdal mu v naději na hojnější milost pět pra/ porců na znamení pokoření, doufaje, že mu budou tyto praporce ihned zase navráceny se zeměmi, jichž se vzdal. Ale Rudolf, jako muž prozíravý a opatrný, po úradě se svými předáky, uváživ věc zraleji, navrátil králi Otakarovi jen dva praporce se zeměmi Čechami a Moravou a nechával ho v naději, že mu vrá tí i ostatní země, tvrdě, že je přetížen nutnostmi a potřebami i nedostatkem věcí. Když se tak stalo a pouto míru mezi nimi velmi pevně trvalo a nebyly vyrvány kořeny přátelství, vrátili se veselí do svých domovů. Stalo se to léta Páně 1276 od 21. srpna do 1. prosince. Avšak o lecčems, co se tam v Kam/ berce stalo, chtěl jsem raději pomlčeti, abych snad neupadl v nenávist u některých lidí, líče jednotlivosti, jak se vskutku udály. Téhož roku Vítkovici s velkou mocí vojenskou odpadli“ od krále a způsobili mnoho zlého poddaným a klášterníkům v českém království a v té době král velice potřeboval jejich pomoci. Neboť se často stává, že když se knížata mezi sebou znesváří, nepřátelé dobývají vítězství. Také bylo toho roku vidět velké množství vlků z obou stran před branami pražského hradu, kteří hlasitě vyli, čímž předtuchou věštili špatný výsledek českému národu. g) Muzejní rukopis dodává: ze špatného vnuknutí. LÉTA PÁNĚ 1277 Dne 8. září král Otakar, nedbaje svého slibu, zavřel svou dceru, kterou zasnoubil N., synu Rudolfa, zvolence římského89, do kláštera svatého Františka, podrobiv ji řeholi a řádu, který se nazývá řád chudých paní. S ní tam ještě vstoupilo, aby žily pod touž řeholí, deset jiných panen, které chtěly vésti život v celibátu a sloužiti všemohoucímu Bohu podle svých sil, a jak to ukládá řehole toho kláštera. Vstoupení této dívky do kláštera a přijetí klášterního života bylo pokládáno nejen od učených mužů, nýbrž i od prostých venkovských laiků za počátek všeho neštěstí 144/145
Strana 146
* Kosmas III, 22 a 42. a zkázu království českého. Na čí podnět nebo radu dal se král Otakar svésti k tomu, aby to učinil, nebo souhlasil s tím, aby se tak stalo, na to zbývá těžko odpovědět, protože do toho skutku byly zasvěceny jen vyšší osoby. A nechyběl ani jinak starý nepřítel lidstva, který, přikládaje troud své lsti a rozsévaje semena různic, nepřestává zaplétat v svou síť pokolení lidské. Ten též roznítil mysl krále Otakara k bojechtivosti tou měrou, že zapomenuv na všechny své sliby, jež dal zvolenci římskému, nemůže se dočkati dne, kdy by si vylil na něj hněv svůj. Pošle mu list více vyzývající k sváru než nabízející polibek míru.“ Téhož roku byl postaven větrný mlýn v zahradě strahovské. LÉTA PÁNĚ 1278 ** Srv. Kosmas III, 19. *** Viz výše, str 124. Dne 27. června vyjel král Otakar na výpravu proti zvolenci Rudolfovi na Moravu a zastavil se v Brně, čekaje na knížata polská a jejich vojsko, také na urozené české a moravské, s jejichž pomocí doufal dosáhnouti vítězství a země, jež mu byly odňaty, opět po drobiti svému panství. Nepamatoval na to v své mysli, že pochybný bývá výsledek válek, neboť rozličný bývá výsledek boje a brzy ti, brzy oni nabudou ve válce vrchu.** A na koho jeho osud doléhá, toho neustále vede nechtícího a chtícího táhne.*** Spojivše tedy vojska, přitáhli k Lavě a tam čekali, až by si získali píci pro koně a pro sebe živobytí olupováním poddaných. Potom se přiblížili k opevnění, které se nazývá Drozdovice, a tam zřídili tábor, vystavěli násep kolem řečeného opevnění a postavili na něm obléhací stroje a jiná rozličná dobývací zařízení. A když viděl, co se dálo, statečný rytíř Messover, jenž byl velitelem toho opevnění, nemoha odolati, vzdal město, sebe samého i vše, co měl, panství královu. Když se o tom dozvěděl zvolenec Rudolf, jenž již předtím sebral veliké množství Uhrů, Kumánů, Švábů, Sasů, Rakušanů, Štýřanů, Kolínských a Rýňanů a jiných rozličných národů, přešel Dunaj a přitáhl mu vstříc. Král Otakar pak byl již u toho místa, které se obecně nazývá „V sadu u králova loviště“, a je to lesnatá hora u řeky Moravy. 70 Zatím zvolenec Rudolf, jako muž prozřetelný a opatrný
* Kosmas III, 22 a 42. a zkázu království českého. Na čí podnět nebo radu dal se král Otakar svésti k tomu, aby to učinil, nebo souhlasil s tím, aby se tak stalo, na to zbývá těžko odpovědět, protože do toho skutku byly zasvěceny jen vyšší osoby. A nechyběl ani jinak starý nepřítel lidstva, který, přikládaje troud své lsti a rozsévaje semena různic, nepřestává zaplétat v svou síť pokolení lidské. Ten též roznítil mysl krále Otakara k bojechtivosti tou měrou, že zapomenuv na všechny své sliby, jež dal zvolenci římskému, nemůže se dočkati dne, kdy by si vylil na něj hněv svůj. Pošle mu list více vyzývající k sváru než nabízející polibek míru.“ Téhož roku byl postaven větrný mlýn v zahradě strahovské. LÉTA PÁNĚ 1278 ** Srv. Kosmas III, 19. *** Viz výše, str 124. Dne 27. června vyjel král Otakar na výpravu proti zvolenci Rudolfovi na Moravu a zastavil se v Brně, čekaje na knížata polská a jejich vojsko, také na urozené české a moravské, s jejichž pomocí doufal dosáhnouti vítězství a země, jež mu byly odňaty, opět po drobiti svému panství. Nepamatoval na to v své mysli, že pochybný bývá výsledek válek, neboť rozličný bývá výsledek boje a brzy ti, brzy oni nabudou ve válce vrchu.** A na koho jeho osud doléhá, toho neustále vede nechtícího a chtícího táhne.*** Spojivše tedy vojska, přitáhli k Lavě a tam čekali, až by si získali píci pro koně a pro sebe živobytí olupováním poddaných. Potom se přiblížili k opevnění, které se nazývá Drozdovice, a tam zřídili tábor, vystavěli násep kolem řečeného opevnění a postavili na něm obléhací stroje a jiná rozličná dobývací zařízení. A když viděl, co se dálo, statečný rytíř Messover, jenž byl velitelem toho opevnění, nemoha odolati, vzdal město, sebe samého i vše, co měl, panství královu. Když se o tom dozvěděl zvolenec Rudolf, jenž již předtím sebral veliké množství Uhrů, Kumánů, Švábů, Sasů, Rakušanů, Štýřanů, Kolínských a Rýňanů a jiných rozličných národů, přešel Dunaj a přitáhl mu vstříc. Král Otakar pak byl již u toho místa, které se obecně nazývá „V sadu u králova loviště“, a je to lesnatá hora u řeky Moravy. 70 Zatím zvolenec Rudolf, jako muž prozřetelný a opatrný
Strana 147
Předklášteří u Tišnova, klášterní křížová chodba.
Předklášteří u Tišnova, klášterní křížová chodba.
Strana 148
Doksany, krypta pod kostelem Panny Marie. vyhů
Doksany, krypta pod kostelem Panny Marie. vyhů
Strana 149
v rozhodné chvíli, který uměl luk napínati a povolovati v pří/ hodný čas*, zvěděv skrze své vyzvědače, že král se svými vojsky nemá ani zdání o příchodu nepřátel a jsou rozptýleni sem a tam, za loupením kořisti, jak je zvykem Čechů, a když král dlel jen s několika, náhle udeřil se svými vojsky na nic netušící a bezbranné, a obklíčiv je v polokruhu spořádanými šiky v nesmírném počtu, porazil jejich stany i jejich vojsko; i padl ** na vojsko krále Otakara strach a hrůza z velikosti ramene" zvolence římského a zděsili se a ulekli velmi, a nemohouce se postaviti na odpor jejich moci, dali se na útěk. A jako se stává, že když lidé utíkají ze strachu, lekají se i hnutí vzduchu a úlek sám zvyšuje jejich strach***h, vojska Rudolfova pronásledovala utíkající statečným a ozbrojeným mužstvem a některé pobila, jiné ranila. Mnoho urozenějších z Čech, Moravy a z Polska bylo od nich zajato, neboť byli obklíčeni ze všech stran a jako svině v chlívku zavřeni; z nich byli vybráni mocnější, bohatší a lepší, odvedeni do měst a opevnění a zavřeni do vězení, spoutáni železnými okovy na rukou a na nohou a týráni velmi těžkými mukami a rozličnými tresty, aby dali nemálo peněz ve stříbře a ve zlatě svým věznitelům. Zajatci pak vidouce, jak jsou na všech stranách soužením, bídou a mukami více a více trápeni a že ne mohou žádným přispěním ani pomocí vyváznouti z rukou pronásledovatelů, chtíce zachrániti holý život, prodávali, pokud neměli peníze na hotovosti, statky po svých předcích a tak se vykupovali. A co je, co by člověk nedal, visí-li mu nad šíjí meč? Kdo by, octna se v tísni, nedal za sebe rád vše, co má?† Někteří z utíkajících v naději, že útěkem uniknou pronásledování ne/ přátel, sami se vrhli do řeky Moravy, protože zápas bitvy se sváděl u této řeky, a hned se utopili. Avšak o zahynutí krále Otakara nemůžeme pověděti nic určitého, protože jedni tvrdí to, druzí ono, a tak v těchto četných rozporech jde mezi lidem hlas, že zmizel mezi vojskem a již se neobjevil. †† Král Rudolf pak dobyl nesčetné kořisti, jež se skládala z vozů nepřátelské strany, ze zlata, stříbra, koflíků, stříbrných misek, koberců, z jiných klenotů i z rozličných věcí, z výzdoby královské kaple, zbraní, koní urozených s pokrývkami a z jiných koní větší nebo menší ** Druhá kniha Mojžíšova (Exodus) 15. 16. *** Kosmas I, 36. h) Fürstenberský a Muzejní rukopis tu vkládá: Neboť nic neznamená množství v bitvě; někdy i Bůh dopustí a mocnější množství silných ozbrojenců pronikne šik tábořících, silnějším útokem přemůže silnější vojsko, podle onoho evangelického: Když je silný ozbrojen, jak se říká, jestliže však přijde silnější a zvítězí atd. † Kosmas III, 21. †† Kosmas I, 14. * Kosmas II, 16. 149
v rozhodné chvíli, který uměl luk napínati a povolovati v pří/ hodný čas*, zvěděv skrze své vyzvědače, že král se svými vojsky nemá ani zdání o příchodu nepřátel a jsou rozptýleni sem a tam, za loupením kořisti, jak je zvykem Čechů, a když král dlel jen s několika, náhle udeřil se svými vojsky na nic netušící a bezbranné, a obklíčiv je v polokruhu spořádanými šiky v nesmírném počtu, porazil jejich stany i jejich vojsko; i padl ** na vojsko krále Otakara strach a hrůza z velikosti ramene" zvolence římského a zděsili se a ulekli velmi, a nemohouce se postaviti na odpor jejich moci, dali se na útěk. A jako se stává, že když lidé utíkají ze strachu, lekají se i hnutí vzduchu a úlek sám zvyšuje jejich strach***h, vojska Rudolfova pronásledovala utíkající statečným a ozbrojeným mužstvem a některé pobila, jiné ranila. Mnoho urozenějších z Čech, Moravy a z Polska bylo od nich zajato, neboť byli obklíčeni ze všech stran a jako svině v chlívku zavřeni; z nich byli vybráni mocnější, bohatší a lepší, odvedeni do měst a opevnění a zavřeni do vězení, spoutáni železnými okovy na rukou a na nohou a týráni velmi těžkými mukami a rozličnými tresty, aby dali nemálo peněz ve stříbře a ve zlatě svým věznitelům. Zajatci pak vidouce, jak jsou na všech stranách soužením, bídou a mukami více a více trápeni a že ne mohou žádným přispěním ani pomocí vyváznouti z rukou pronásledovatelů, chtíce zachrániti holý život, prodávali, pokud neměli peníze na hotovosti, statky po svých předcích a tak se vykupovali. A co je, co by člověk nedal, visí-li mu nad šíjí meč? Kdo by, octna se v tísni, nedal za sebe rád vše, co má?† Někteří z utíkajících v naději, že útěkem uniknou pronásledování ne/ přátel, sami se vrhli do řeky Moravy, protože zápas bitvy se sváděl u této řeky, a hned se utopili. Avšak o zahynutí krále Otakara nemůžeme pověděti nic určitého, protože jedni tvrdí to, druzí ono, a tak v těchto četných rozporech jde mezi lidem hlas, že zmizel mezi vojskem a již se neobjevil. †† Král Rudolf pak dobyl nesčetné kořisti, jež se skládala z vozů nepřátelské strany, ze zlata, stříbra, koflíků, stříbrných misek, koberců, z jiných klenotů i z rozličných věcí, z výzdoby královské kaple, zbraní, koní urozených s pokrývkami a z jiných koní větší nebo menší ** Druhá kniha Mojžíšova (Exodus) 15. 16. *** Kosmas I, 36. h) Fürstenberský a Muzejní rukopis tu vkládá: Neboť nic neznamená množství v bitvě; někdy i Bůh dopustí a mocnější množství silných ozbrojenců pronikne šik tábořících, silnějším útokem přemůže silnější vojsko, podle onoho evangelického: Když je silný ozbrojen, jak se říká, jestliže však přijde silnější a zvítězí atd. † Kosmas III, 21. †† Kosmas I, 14. * Kosmas II, 16. 149
Strana 150
* Evangelium sv. Matouše 12, 25. ** Kosmas III, 20. ceny; tyto škody a ztráty nedovede lidský rozum oceniti ani spočítati. I nastal veliký strach a zmatek po celých Čechách a Moravě, jakého nebylo od počátku království českého. Neboť bylo spácháno mnoho loupeží a nekonečný počet kostelů byl vybit v klášterech mnichů, křižovníků, jeptišek, v domech bratří minoritů a ve sborech jiných rozličných řeholí. Němci, vypudivše, vyhnavše a vyvlekše za krky mnichy z Ostrova, přebývali v klášteře šest neděl a vyjedli všechno živobytí, jež bylo získáno k potřebě mnichů, kteří tam konali služby Boží a nepřestávali se k Bohu modliti za dobrodince a spasení živých i mrtvých. Ve dvaceti čtyřech vsích toho kláštera vyloupili všechno movité i nemovité tak, že se nenalezlo ani chloupku, ani zrnka. A co mám říci o jiných domech řeholníků? V Koruně, což byl nově vystavěný dům, nelze najíti ani známky, kde byl dům klášterní postaven. Co řekneme o šedých [mniších] v Oseku, v Břevnově řádu svatého Benedikta, o paních v Teplicích a ve Světci? Všichni byli stiženi v bolesti a hořkosti stejným utrpením a podobnými bolestmi. Neodvažuji se říci o klášterech vzdálenějších od města pražského, že by byly něco podobného zakusily, protože trpěly mnohem hůře. Z nich nejvíce byl postižen Vilémov, protože u něho stál král Rudolf dvakrát s veškerou svou mocí a branibor/ ský markrabí a knížata polská se tam sešla. Také vznikl nesmírný počet požárů po celých Čechách ve vsích i v městech a chudí byli okrádáni o dobytek, koně i jiná zvířata, o rozmanitou drůbež, o šatstvo, obilí a o píci čtvernožců. A stalo se toto rozervání království českého a roztržení podle libosti a vůle krále Rudolfa, zvolence římského. Braniborský markrabí dostal pražský hrad s větší částí Čech, kníže polský kraj Kladský, královna podíl se synem Václavem. A naplnilo se ono evangelické: „Každé království rozdělené zpustne.“* A ještě horší věci do budoucnosti věští Čechům šalby liché mysli.** Také Morava prý byla na několik dílů rozervána. Ach běda! Jakou úzkostí a jakým vzrušením byly zmítány Čechy a Morava, nedovedu ani já, ani sebevětší počet výmluvnějších lidí vyložit. Téhož roku Jindřich, kanovník pražský a notář královského dvora, byl dne 14. září zajat na rozkaz královny Kunhuty
* Evangelium sv. Matouše 12, 25. ** Kosmas III, 20. ceny; tyto škody a ztráty nedovede lidský rozum oceniti ani spočítati. I nastal veliký strach a zmatek po celých Čechách a Moravě, jakého nebylo od počátku království českého. Neboť bylo spácháno mnoho loupeží a nekonečný počet kostelů byl vybit v klášterech mnichů, křižovníků, jeptišek, v domech bratří minoritů a ve sborech jiných rozličných řeholí. Němci, vypudivše, vyhnavše a vyvlekše za krky mnichy z Ostrova, přebývali v klášteře šest neděl a vyjedli všechno živobytí, jež bylo získáno k potřebě mnichů, kteří tam konali služby Boží a nepřestávali se k Bohu modliti za dobrodince a spasení živých i mrtvých. Ve dvaceti čtyřech vsích toho kláštera vyloupili všechno movité i nemovité tak, že se nenalezlo ani chloupku, ani zrnka. A co mám říci o jiných domech řeholníků? V Koruně, což byl nově vystavěný dům, nelze najíti ani známky, kde byl dům klášterní postaven. Co řekneme o šedých [mniších] v Oseku, v Břevnově řádu svatého Benedikta, o paních v Teplicích a ve Světci? Všichni byli stiženi v bolesti a hořkosti stejným utrpením a podobnými bolestmi. Neodvažuji se říci o klášterech vzdálenějších od města pražského, že by byly něco podobného zakusily, protože trpěly mnohem hůře. Z nich nejvíce byl postižen Vilémov, protože u něho stál král Rudolf dvakrát s veškerou svou mocí a branibor/ ský markrabí a knížata polská se tam sešla. Také vznikl nesmírný počet požárů po celých Čechách ve vsích i v městech a chudí byli okrádáni o dobytek, koně i jiná zvířata, o rozmanitou drůbež, o šatstvo, obilí a o píci čtvernožců. A stalo se toto rozervání království českého a roztržení podle libosti a vůle krále Rudolfa, zvolence římského. Braniborský markrabí dostal pražský hrad s větší částí Čech, kníže polský kraj Kladský, královna podíl se synem Václavem. A naplnilo se ono evangelické: „Každé království rozdělené zpustne.“* A ještě horší věci do budoucnosti věští Čechům šalby liché mysli.** Také Morava prý byla na několik dílů rozervána. Ach běda! Jakou úzkostí a jakým vzrušením byly zmítány Čechy a Morava, nedovedu ani já, ani sebevětší počet výmluvnějších lidí vyložit. Téhož roku Jindřich, kanovník pražský a notář královského dvora, byl dne 14. září zajat na rozkaz královny Kunhuty
Strana 151
a oloupen o mnoho věcí a peněz ve svém domě. Pro toto zajetí biskup Jan uložil dne 21. září interdikt v kostele pražském. Tento interdikt připadl okolo svátku blahoslaveného Václava a dále. Týž Jindřich byl dne 29. září propuštěn z vězení a služby Boží v pražském kostele byly povoleny. Téhož roku dne 21. října zemřel Jan, pražský biskup dvacátý čtvrtý. On, zastávaje úřad biskupského stolce, řídil kostel pražský dvacet dvě léta.71 Byl to muž postavy vážné, u neznámých strach vzbuzující, k domácím vlídný, následovník pravdy, stoupenec spravedlnosti neúnavný, na soudě prozíravý, ve všeliké počestnosti mravů přeskvělý a ušlechtilostí nesrovnatelný, hostů a cizinců laskavý přijímatel a navštěvovatel. Jsa v řečnění obojím jazykem, českým i latinským, velmi výmluvný, svítelnice svítící v světě a hořící ne pod kbelcem, ale na svícnu postavená, osvěcoval srdce lidská slovem pravdy, skutky a příklady. Jiné jeho slavné skutky, ač velmi mnohé, skví se jako zaznamenání hodné, přece je pomíjíme bez dotčení, protože někteří lidé, ač sami nic dobrého nečiní, nepřestávají závidět jiným jejich dobré skutky.* Měl ve zvyku často vyhledávat a vítat shromáždění zkušených, jejichž moudrostí rozveseloval svého ducha a od nichž čerpal okrasy svých průpovědí sladčeji nad plynný nektar. A skvělo se arci i druhé světlo, zastiňující jako polední slunce všechny krále, vévody a knížata leskem velkolepé moci, totiž Otakar, nejjasnější král český. Tento Otakar, již od chlapeckého věku skládaje všechnu naději v ochranu Boha samotného, s mužnou statečností spravoval panství svého království. Neboť byl knížetem váženým, králem nepřemoženým, vůdcem v táboře oblíbeným. On pokaždé, když proti některému králi nebo vévodovi pohnul šikem válečným, vždy se vesel vrátil s velikou vítězoslávou domů. Byl též za své knížecí vlády roznícen velkou horlivostí lásky, laskavě odpouštěl těm, kdož své viny uznávali, nebyl hluchý k prosbám vdov a ochotně pomáhal sirotkům. V čas postní v noci, maje dosti na jednom sluhovi, tajně vcházel do kostela, a padnuv k zemi na dlažbu, tak dlouho trval na modlitbách, až země, na níž ležel, byla mokrá od hojného pláče slz.** Pak vstav k rozdávání almužny, volal před východem slunce úředníka, * Srv. Kosmas I, 22 a III, 49 (charakteristika Boleslava II. a biskupa Heřmana). ** Srv. Kosmas III, I a 6, II, 42 (charakteristika Břetislava II. a biskupů Kosmy a Jaromíra). 150/151
a oloupen o mnoho věcí a peněz ve svém domě. Pro toto zajetí biskup Jan uložil dne 21. září interdikt v kostele pražském. Tento interdikt připadl okolo svátku blahoslaveného Václava a dále. Týž Jindřich byl dne 29. září propuštěn z vězení a služby Boží v pražském kostele byly povoleny. Téhož roku dne 21. října zemřel Jan, pražský biskup dvacátý čtvrtý. On, zastávaje úřad biskupského stolce, řídil kostel pražský dvacet dvě léta.71 Byl to muž postavy vážné, u neznámých strach vzbuzující, k domácím vlídný, následovník pravdy, stoupenec spravedlnosti neúnavný, na soudě prozíravý, ve všeliké počestnosti mravů přeskvělý a ušlechtilostí nesrovnatelný, hostů a cizinců laskavý přijímatel a navštěvovatel. Jsa v řečnění obojím jazykem, českým i latinským, velmi výmluvný, svítelnice svítící v světě a hořící ne pod kbelcem, ale na svícnu postavená, osvěcoval srdce lidská slovem pravdy, skutky a příklady. Jiné jeho slavné skutky, ač velmi mnohé, skví se jako zaznamenání hodné, přece je pomíjíme bez dotčení, protože někteří lidé, ač sami nic dobrého nečiní, nepřestávají závidět jiným jejich dobré skutky.* Měl ve zvyku často vyhledávat a vítat shromáždění zkušených, jejichž moudrostí rozveseloval svého ducha a od nichž čerpal okrasy svých průpovědí sladčeji nad plynný nektar. A skvělo se arci i druhé světlo, zastiňující jako polední slunce všechny krále, vévody a knížata leskem velkolepé moci, totiž Otakar, nejjasnější král český. Tento Otakar, již od chlapeckého věku skládaje všechnu naději v ochranu Boha samotného, s mužnou statečností spravoval panství svého království. Neboť byl knížetem váženým, králem nepřemoženým, vůdcem v táboře oblíbeným. On pokaždé, když proti některému králi nebo vévodovi pohnul šikem válečným, vždy se vesel vrátil s velikou vítězoslávou domů. Byl též za své knížecí vlády roznícen velkou horlivostí lásky, laskavě odpouštěl těm, kdož své viny uznávali, nebyl hluchý k prosbám vdov a ochotně pomáhal sirotkům. V čas postní v noci, maje dosti na jednom sluhovi, tajně vcházel do kostela, a padnuv k zemi na dlažbu, tak dlouho trval na modlitbách, až země, na níž ležel, byla mokrá od hojného pláče slz.** Pak vstav k rozdávání almužny, volal před východem slunce úředníka, * Srv. Kosmas I, 22 a III, 49 (charakteristika Boleslava II. a biskupa Heřmana). ** Srv. Kosmas III, I a 6, II, 42 (charakteristika Břetislava II. a biskupů Kosmy a Jaromíra). 150/151
Strana 152
* Srv. Kosmas III (předmluva). jemuž svěřil péči o chudé, a ptal se ho, má-li vše připraveno k nasycení chudých. Neboť bylo jeho zvykem krmit po celý půst pět set chudých a na Veliký pátek je ošatit. Také umýval chudým nohy na Zelený čtvrtek podle počtu dvanácti apoštolů a poděloval každého z nich solidem denárů. A kdykoli přišel v postě do kostela pražského, osobně přistupoval ke kněžím a vyprošoval si od nich, aby zpívali mše za spasení živých, jiné za duše věrných zemřelých, též i mše votivní o svaté Trojici, o Duchu svatém, o Paní, o patronech, o svatém Mikuláši a jiných co nejvíce, jen když se mohlo najít tolik kněží. Do rukou každého kněze, sloužícího mši, pak obětoval dva zlaté nebo dvanáct stříbrných denárů. To jsme viděli a vydáváme o tom svědectví. Jak byl ten kníže štědrý, nedovede lidská mysl ani pochopit, ani povědět. Co nesčetných darů dal cizím vévodům a knížatům ve zlatě, stříbře, koních, prstenech a šatech, vyjádřiti neumím. Jaký průvod rytířů, knížat a střelců ho denně doprovázel, nebylo lze vypočítat. Urození země, plačte v hořkosti srdce nad svým králem, jenž vás odíval šarlatem v rozkoších a poskytoval vám k ozdobě zlatá roucha; vy, kteří jste bývali oděni v nejdražší roucha, na nichž také vysívaly třásně z nití, zbarvených zářícím nachem, vy, na něž se nádhera světská usmívala a jimiž se vznešenost pozemská pyšnila! Roucha kaple královské, kasule, dalmatiky, kápě a jiné ornáty byly šity jen z nejdražších balkinů, nachu a bavlny. Kalichy byly některé ze zlata, jiné ze stříbra; i jiné nádoby, určené k službě Boží, až po umývadla, byly všechny zrobeny ze zlata a ze stříbra. Též mísy, jemně vypracované z čistého zlata a stříbra, nosily se k jeho stolu při všech chodech, byť byly sebečetnější. Co více? Mezi králi od východu slunce až na západ nebylo lze toho času najíti některého, aby se skvěl takovou štědrostí, mocí a ušlechtilostí povahy. Aby se nezdálo, že upadám ve výtku pochlebenství, ač se držím pravdy, odložím pero a zanechávám potomkům*, aby vypsali jeho činy lépe a pravdivěji, jak byl štědrý a marnotratný v svých darech a věnováních. Neboť měrou jeho darů byla nezměrnost. Téhož roku zima a podzim byly teplé a mlhavé, vlhké
* Srv. Kosmas III (předmluva). jemuž svěřil péči o chudé, a ptal se ho, má-li vše připraveno k nasycení chudých. Neboť bylo jeho zvykem krmit po celý půst pět set chudých a na Veliký pátek je ošatit. Také umýval chudým nohy na Zelený čtvrtek podle počtu dvanácti apoštolů a poděloval každého z nich solidem denárů. A kdykoli přišel v postě do kostela pražského, osobně přistupoval ke kněžím a vyprošoval si od nich, aby zpívali mše za spasení živých, jiné za duše věrných zemřelých, též i mše votivní o svaté Trojici, o Duchu svatém, o Paní, o patronech, o svatém Mikuláši a jiných co nejvíce, jen když se mohlo najít tolik kněží. Do rukou každého kněze, sloužícího mši, pak obětoval dva zlaté nebo dvanáct stříbrných denárů. To jsme viděli a vydáváme o tom svědectví. Jak byl ten kníže štědrý, nedovede lidská mysl ani pochopit, ani povědět. Co nesčetných darů dal cizím vévodům a knížatům ve zlatě, stříbře, koních, prstenech a šatech, vyjádřiti neumím. Jaký průvod rytířů, knížat a střelců ho denně doprovázel, nebylo lze vypočítat. Urození země, plačte v hořkosti srdce nad svým králem, jenž vás odíval šarlatem v rozkoších a poskytoval vám k ozdobě zlatá roucha; vy, kteří jste bývali oděni v nejdražší roucha, na nichž také vysívaly třásně z nití, zbarvených zářícím nachem, vy, na něž se nádhera světská usmívala a jimiž se vznešenost pozemská pyšnila! Roucha kaple královské, kasule, dalmatiky, kápě a jiné ornáty byly šity jen z nejdražších balkinů, nachu a bavlny. Kalichy byly některé ze zlata, jiné ze stříbra; i jiné nádoby, určené k službě Boží, až po umývadla, byly všechny zrobeny ze zlata a ze stříbra. Též mísy, jemně vypracované z čistého zlata a stříbra, nosily se k jeho stolu při všech chodech, byť byly sebečetnější. Co více? Mezi králi od východu slunce až na západ nebylo lze toho času najíti některého, aby se skvěl takovou štědrostí, mocí a ušlechtilostí povahy. Aby se nezdálo, že upadám ve výtku pochlebenství, ač se držím pravdy, odložím pero a zanechávám potomkům*, aby vypsali jeho činy lépe a pravdivěji, jak byl štědrý a marnotratný v svých darech a věnováních. Neboť měrou jeho darů byla nezměrnost. Téhož roku zima a podzim byly teplé a mlhavé, vlhké
Strana 153
a s velkou silou větrů, a nebylo možné přejíti přes led. Také toho roku byly vykopány dva příkopy před pražským hradem, jeden s kameny a jiný větší bez kamenů v šířce 40 loket a hloubce 30. Délka obou sahala od říčky Brusky 72 až k Oboře. Byl obnoven i starý, který je blíže hradní zdi; z jedné strany byl opatřen vápennou zdí. Jeho druhá strana nebyla obnovena. Jeho šířka byla 40 loket a hloubka 50. Z druhé strany hradu, kde se říká U menší brány, byl vykopán příkop od říčky Brusky a veden přes horu Opyš až ke dvoru pana biskupa u řeky Vltavy. 1278 LÉTA PÁNĚ Když biskup Jan sešel cestou všelikého těla, byl probošt pražský Tobiáš, muž pocházející z urozeného rodu, věku zákonitého, zvolen ve jménu svaté a nedílné Trojice z milosti Boží příznivým a svorným souhlasem kanovníků dne 15. listopadu* biskupem stolce pražského, ač se velmi zdráhal. On ještě v úřadě proboštském přijímal nejen duchovní kostela nebo města pražského, nýbrž i ty, kteří přicházeli z kteréhokoli kraje světa, s ochotnou štědrostí z lásky ke Kristu a opatřoval jim z citu štědrosti potřeby k živobytí. Proto kanovníci pražského kostela, chtějíce s největším úsilím uvést svou volbu v skutek, sepsali podle předpisu o vykonané volbě listinu, a opatřivše ji pečetěmi všech kanovníků, předložili ji skrze slavnostní posly, Řehoře, mistra a děkana pražského, Aleše, probošta olomouckého, a Dětřicha, kanovníky pražské, muže veskrze ctihodné a opatrné, metropolitovi, arcibiskupu stolce mohučského, vznášejíce naň pokorně a poníženě naléhavou prosbu, aby ráčil volbu, kterou vykonala kapitula pražská, blaho- volně stvrdit. Zároveň omluvili též nepřítomnost svého zvolence jednak nebezpečími na cestách, protože tehdy byl v celém království českém po skonu krále velký nepokoj a zmatek, spojený s loupežemi a násilnostmi, jednak i velikou vzdáleností. Pronesli i jiné dvě důtklivé žádosti v té věci před vysoce ctihodným arcipastýřem, pokorně prosíce, aby se ráčil dát zastoupiti ctihodným mužem Brunem, biskupem olomouckým, aby jejich zvolence na stupeň kněžství povýšil a s dvěma biskupy * Kapitulní a Fürstenberský rukopis uvádí datum 15. září, což je omyl. 152/153
a s velkou silou větrů, a nebylo možné přejíti přes led. Také toho roku byly vykopány dva příkopy před pražským hradem, jeden s kameny a jiný větší bez kamenů v šířce 40 loket a hloubce 30. Délka obou sahala od říčky Brusky 72 až k Oboře. Byl obnoven i starý, který je blíže hradní zdi; z jedné strany byl opatřen vápennou zdí. Jeho druhá strana nebyla obnovena. Jeho šířka byla 40 loket a hloubka 50. Z druhé strany hradu, kde se říká U menší brány, byl vykopán příkop od říčky Brusky a veden přes horu Opyš až ke dvoru pana biskupa u řeky Vltavy. 1278 LÉTA PÁNĚ Když biskup Jan sešel cestou všelikého těla, byl probošt pražský Tobiáš, muž pocházející z urozeného rodu, věku zákonitého, zvolen ve jménu svaté a nedílné Trojice z milosti Boží příznivým a svorným souhlasem kanovníků dne 15. listopadu* biskupem stolce pražského, ač se velmi zdráhal. On ještě v úřadě proboštském přijímal nejen duchovní kostela nebo města pražského, nýbrž i ty, kteří přicházeli z kteréhokoli kraje světa, s ochotnou štědrostí z lásky ke Kristu a opatřoval jim z citu štědrosti potřeby k živobytí. Proto kanovníci pražského kostela, chtějíce s největším úsilím uvést svou volbu v skutek, sepsali podle předpisu o vykonané volbě listinu, a opatřivše ji pečetěmi všech kanovníků, předložili ji skrze slavnostní posly, Řehoře, mistra a děkana pražského, Aleše, probošta olomouckého, a Dětřicha, kanovníky pražské, muže veskrze ctihodné a opatrné, metropolitovi, arcibiskupu stolce mohučského, vznášejíce naň pokorně a poníženě naléhavou prosbu, aby ráčil volbu, kterou vykonala kapitula pražská, blaho- volně stvrdit. Zároveň omluvili též nepřítomnost svého zvolence jednak nebezpečími na cestách, protože tehdy byl v celém království českém po skonu krále velký nepokoj a zmatek, spojený s loupežemi a násilnostmi, jednak i velikou vzdáleností. Pronesli i jiné dvě důtklivé žádosti v té věci před vysoce ctihodným arcipastýřem, pokorně prosíce, aby se ráčil dát zastoupiti ctihodným mužem Brunem, biskupem olomouckým, aby jejich zvolence na stupeň kněžství povýšil a s dvěma biskupy * Kapitulní a Fürstenberský rukopis uvádí datum 15. září, což je omyl. 152/153
Strana 154
z blízkého sousedství, které by si přibral, vysvětil ho na hodnost biskupskou. Metropolita tedy, jako muž opatrný a prozíravý, prozkoumal se svými kanovníky a s jinými znalci kanonického práva řádně a podle práva listinu a neshledal v ní závady, maje uznání a soucit s nesnázemi svých podřízených a jsa si též odjinud vědom zlého stavu země české a také, že pro nebezpečí na cestách nemohl zvolenec pražský snadno k němu přijíti, vyhověl jejich oprávněným žádostem, a uvažuje, že by potvrzení nepřítomnému zvolenci, kdyby nějaké dal, bylo neplatné, zmocnil v duchu přednesené žádosti biskupa olomouckého, aby ho zastupoval. Ten si měl vyžádati a prohlédnout všechny články a podmínky článků, náležející k povaze věci, a uděliti zvolenci na pražské biskupství dary nebo dobrodiní, totiž stvrzení, povýšení na stupeň kněžství a vysvěcení na biskupa. A tak poslové kapituly pražské dosáhše od arcibiskupa mohučského splnění svých žádostí podle přání své vůle, vzdali mu hojné díky, a přijavše požehnání, vrátili se s veselou myslí do Čech. Přišedše do hradu pražského, byli od zvolence i od ctihodného sboru kanovníků a duchovních dne 22. prosince radostně uvítáni. 1279 LÉTA PÁNĚ Dne 5. ledna Tobiáš, zvolenec pražský, předeslav posly se zmocňujícím listem k ctihodnému muži biskupu olomouckému stran stvrzení své volby od arcibiskupa mohučského, jel na Moravu se ctihodnými muži, kanovníky pražskými, Rehořem, mistrem a děkanem pražským, s Alešem, proboštem olomouckým, a s Dětřichem, maje s sebou i jiné kaplany nižšího i vyššího stupně, a s četným průvodem urozených mužů světských. Našli olomouckého biskupa v biskupském městě jménem Ostrava, jež leží za krajem opavským na hranicích Polska a Moravy. Olomoucký biskup, dověděv se, že přišli, je čestně přijal a choval se k nim laskavě a vlídně. Neboť bylo vždy a jest jeho zvykem míti radost z příchodu hostí, následuje totiž autoritu, která praví: „Je zvláštním potěšením urozených lidí pohostinnu přijímat příchozí z kterékoli strany světa a laskavě se
z blízkého sousedství, které by si přibral, vysvětil ho na hodnost biskupskou. Metropolita tedy, jako muž opatrný a prozíravý, prozkoumal se svými kanovníky a s jinými znalci kanonického práva řádně a podle práva listinu a neshledal v ní závady, maje uznání a soucit s nesnázemi svých podřízených a jsa si též odjinud vědom zlého stavu země české a také, že pro nebezpečí na cestách nemohl zvolenec pražský snadno k němu přijíti, vyhověl jejich oprávněným žádostem, a uvažuje, že by potvrzení nepřítomnému zvolenci, kdyby nějaké dal, bylo neplatné, zmocnil v duchu přednesené žádosti biskupa olomouckého, aby ho zastupoval. Ten si měl vyžádati a prohlédnout všechny články a podmínky článků, náležející k povaze věci, a uděliti zvolenci na pražské biskupství dary nebo dobrodiní, totiž stvrzení, povýšení na stupeň kněžství a vysvěcení na biskupa. A tak poslové kapituly pražské dosáhše od arcibiskupa mohučského splnění svých žádostí podle přání své vůle, vzdali mu hojné díky, a přijavše požehnání, vrátili se s veselou myslí do Čech. Přišedše do hradu pražského, byli od zvolence i od ctihodného sboru kanovníků a duchovních dne 22. prosince radostně uvítáni. 1279 LÉTA PÁNĚ Dne 5. ledna Tobiáš, zvolenec pražský, předeslav posly se zmocňujícím listem k ctihodnému muži biskupu olomouckému stran stvrzení své volby od arcibiskupa mohučského, jel na Moravu se ctihodnými muži, kanovníky pražskými, Rehořem, mistrem a děkanem pražským, s Alešem, proboštem olomouckým, a s Dětřichem, maje s sebou i jiné kaplany nižšího i vyššího stupně, a s četným průvodem urozených mužů světských. Našli olomouckého biskupa v biskupském městě jménem Ostrava, jež leží za krajem opavským na hranicích Polska a Moravy. Olomoucký biskup, dověděv se, že přišli, je čestně přijal a choval se k nim laskavě a vlídně. Neboť bylo vždy a jest jeho zvykem míti radost z příchodu hostí, následuje totiž autoritu, která praví: „Je zvláštním potěšením urozených lidí pohostinnu přijímat příchozí z kterékoli strany světa a laskavě se
Strana 155
k nim chovati, a přijímá-li někdo, hnut citem dobroty, cizince, roznícen milostí lásky, tím více lne k blízkým. A tak když oznámil [Tobiáš] svoji záležitost a podal zmocňující listinu, prosil poníženě, aby postupoval podle znění, ve zmocnění jemu uděleném, jak bylo slíbeno. Olomoucký pak [biskup], nakloniv uši otevřené k jejich poctivým a spravedlivým žádostem, znaje mít soucit se znavenými prací, přinášet útěchu zarmouceným, slíbil, že uskuteční úkol, jenž mu byl svěřen, co nejdříve. Měl pak tehdy u sebe kolegu, biskupa basilejského, jenž mu byl přidělen k vykonávání královských poslání Rudolfa, zvolence římského. Přibrav si tedy tohoto biskupa basilejského k svěřenému výkonu, přikročil podle znění úkolu, jenž byl naň přenesen, ke zkoušce, vyšetřuje pilně a pečlivě podmínky a nic neopominuv z náležitostí, jež se vztahují k úkonu té věci, uskutečnil ji. A tak řádně to vše vykonav, vzýval jméno Ježíše Krista, sepsal a vydal ze zmocnění svého metropolity privilegium o stvrzení a stvrdil dne 18. ledna volbu Tobiáše biskupem pražským jako řádně a kanonicky provedenou od kapituly pražské. Téhož roku dne 21. února3 jel zvolenec Tobiáš, vzav s sebou z ctihodného sboru pražského kostela muže opatrné a vynikající rozvahou i vzdělané v písemnictví, totiž děkana pražského mistra Rehoře, probošta Tomáše, probošta Gotfrida a kanovníky pražské Vernhera, Oldřicha, Aleše, Dětřicha, Petra, Zdeslava a Beneše, též jiné kaplany biskupského dvora, všechny úplně oblečené v nejnádhernější oděvy s pestrou podšívkou a v kuní kožichy, kromě toho oděv i urozené, rytíře a panoše svého dvora, vyšší, střední i nižší, do zcela nových šatů, jež u každého označil znakem svých předků, tj. střelou zavinutou, na Moravu do města Brna k ctihodnému muži Brunovi, biskupu olomouc/ kému, a byl tam povýšen na stupeň kněžství od velice váženého a velké chvály hodného muže, biskupa sekovského, dne 1. března. Nazítří byl vysvěcen na biskupa titulu pražského od ctihodného muže Bruna, biskupa olomouckého, sekovského a basilejského biskupa v neděli, kdy se zpívá Reminiscere [26. února] 74, v domě kazatelů a v kostele Panny Marie. Odpustky pak byly toho dne dány na rok a čtyřicet dní. Téhož dne dal všem 154/155
k nim chovati, a přijímá-li někdo, hnut citem dobroty, cizince, roznícen milostí lásky, tím více lne k blízkým. A tak když oznámil [Tobiáš] svoji záležitost a podal zmocňující listinu, prosil poníženě, aby postupoval podle znění, ve zmocnění jemu uděleném, jak bylo slíbeno. Olomoucký pak [biskup], nakloniv uši otevřené k jejich poctivým a spravedlivým žádostem, znaje mít soucit se znavenými prací, přinášet útěchu zarmouceným, slíbil, že uskuteční úkol, jenž mu byl svěřen, co nejdříve. Měl pak tehdy u sebe kolegu, biskupa basilejského, jenž mu byl přidělen k vykonávání královských poslání Rudolfa, zvolence římského. Přibrav si tedy tohoto biskupa basilejského k svěřenému výkonu, přikročil podle znění úkolu, jenž byl naň přenesen, ke zkoušce, vyšetřuje pilně a pečlivě podmínky a nic neopominuv z náležitostí, jež se vztahují k úkonu té věci, uskutečnil ji. A tak řádně to vše vykonav, vzýval jméno Ježíše Krista, sepsal a vydal ze zmocnění svého metropolity privilegium o stvrzení a stvrdil dne 18. ledna volbu Tobiáše biskupem pražským jako řádně a kanonicky provedenou od kapituly pražské. Téhož roku dne 21. února3 jel zvolenec Tobiáš, vzav s sebou z ctihodného sboru pražského kostela muže opatrné a vynikající rozvahou i vzdělané v písemnictví, totiž děkana pražského mistra Rehoře, probošta Tomáše, probošta Gotfrida a kanovníky pražské Vernhera, Oldřicha, Aleše, Dětřicha, Petra, Zdeslava a Beneše, též jiné kaplany biskupského dvora, všechny úplně oblečené v nejnádhernější oděvy s pestrou podšívkou a v kuní kožichy, kromě toho oděv i urozené, rytíře a panoše svého dvora, vyšší, střední i nižší, do zcela nových šatů, jež u každého označil znakem svých předků, tj. střelou zavinutou, na Moravu do města Brna k ctihodnému muži Brunovi, biskupu olomouc/ kému, a byl tam povýšen na stupeň kněžství od velice váženého a velké chvály hodného muže, biskupa sekovského, dne 1. března. Nazítří byl vysvěcen na biskupa titulu pražského od ctihodného muže Bruna, biskupa olomouckého, sekovského a basilejského biskupa v neděli, kdy se zpívá Reminiscere [26. února] 74, v domě kazatelů a v kostele Panny Marie. Odpustky pak byly toho dne dány na rok a čtyřicet dní. Téhož dne dal všem 154/155
Strana 156
* Muzejní rukopis uvádí 28. dubna. příchozím i z vlastní vůle přišlým, slavnostní občerstvení a slavil přeskvostné hody, takže právem má tento den jeho narození být vzýván v oběhu každého roku. Přijav tedy vysvěcením znak biskupské hodnosti a vystrojiv skvostné hody svého narození, když všichni zůstali zdrávi a bez nehody, vracel se vesele domů. Přivítal ho s velikou slávou celý sbor pražský i jiní duchovní, řeholní, světští i městští, s nesmírnou radostí jako smutní synové, toužící po příchodu svého otce, v kostele na hoře Sion [Strahov] s praporci a procesími dne 26. února.* Duchovní zpívali: „Ecce sacerdos magnus“, světští „Hospodin pomiluj ny“. Protože dosud trval, žel Bohu, zlý stav království českého, neměli purkrabí, kteří vládli hradem pražským, odvahu vpustiti tam pana biskupa Tobiáše, když chtěl do něho vstoupiti, protože ho provázelo veliké množství lidu. Všemohoucí stvořitel a vladař celého světa, jenž určil povznésti Vás pro Vaše zásluhy k biskupské cti, račiž Vám za odvedený zisk ze svěřených oveček uděliti korunu slávy! Téhož roku v sobotu před Květnou nedělí, na kterýžto den připadlo Zvěstování Panny Marie [25. března], když chtěl pan biskup pražský Tobiáš sloužiti první mši po svém vysvěcení na biskupa v katedrálním kostele svatého Víta, byl mu odepřen vstup do hradu pražského od purkrabí, kteří spravovali veškerou obec království českého — jak si to myslili lidé prostoduší a rozumem zpozdilejší — spíše však, abych pravdivěji řekl, hleděli správu jeho rozvrátit. Sloužil tedy slavnostní mši o Zvěstování slavné Panny v kostele hory Sion [Strahov] ne bez zbrázdění čela nemalou vráskou; ale k tomu, aby tam vykonal služby svaté Panny, přiměl ho spravedlivý a zbožný důvod, totiž že ten kostel byl zasvěcen ke cti blahoslavené Marie, též rozsah kostela na šířku a délku, k tomu i krása jeho stavby, jako chrámu Šalomounova, a konečně četné množství lidu, který přišel. Jaké však bylo shromážděno množství duchovních, urozených, pánů, rytířů, měšťanů, laiků, venkovanů, žen vdaných, bekyň, vdov, dětí, mladíků i dívek k slavení první mše! Kdyby toto množství bylo opatřeno zbraněmi a vůle všech byla spojena vjedno, pražské město, nedobytné pokud by trvala vůle k jednotě, by zůstalo po mnohé chvíle časů neotřesené. Také téhož dne blahoslavené
* Muzejní rukopis uvádí 28. dubna. příchozím i z vlastní vůle přišlým, slavnostní občerstvení a slavil přeskvostné hody, takže právem má tento den jeho narození být vzýván v oběhu každého roku. Přijav tedy vysvěcením znak biskupské hodnosti a vystrojiv skvostné hody svého narození, když všichni zůstali zdrávi a bez nehody, vracel se vesele domů. Přivítal ho s velikou slávou celý sbor pražský i jiní duchovní, řeholní, světští i městští, s nesmírnou radostí jako smutní synové, toužící po příchodu svého otce, v kostele na hoře Sion [Strahov] s praporci a procesími dne 26. února.* Duchovní zpívali: „Ecce sacerdos magnus“, světští „Hospodin pomiluj ny“. Protože dosud trval, žel Bohu, zlý stav království českého, neměli purkrabí, kteří vládli hradem pražským, odvahu vpustiti tam pana biskupa Tobiáše, když chtěl do něho vstoupiti, protože ho provázelo veliké množství lidu. Všemohoucí stvořitel a vladař celého světa, jenž určil povznésti Vás pro Vaše zásluhy k biskupské cti, račiž Vám za odvedený zisk ze svěřených oveček uděliti korunu slávy! Téhož roku v sobotu před Květnou nedělí, na kterýžto den připadlo Zvěstování Panny Marie [25. března], když chtěl pan biskup pražský Tobiáš sloužiti první mši po svém vysvěcení na biskupa v katedrálním kostele svatého Víta, byl mu odepřen vstup do hradu pražského od purkrabí, kteří spravovali veškerou obec království českého — jak si to myslili lidé prostoduší a rozumem zpozdilejší — spíše však, abych pravdivěji řekl, hleděli správu jeho rozvrátit. Sloužil tedy slavnostní mši o Zvěstování slavné Panny v kostele hory Sion [Strahov] ne bez zbrázdění čela nemalou vráskou; ale k tomu, aby tam vykonal služby svaté Panny, přiměl ho spravedlivý a zbožný důvod, totiž že ten kostel byl zasvěcen ke cti blahoslavené Marie, též rozsah kostela na šířku a délku, k tomu i krása jeho stavby, jako chrámu Šalomounova, a konečně četné množství lidu, který přišel. Jaké však bylo shromážděno množství duchovních, urozených, pánů, rytířů, měšťanů, laiků, venkovanů, žen vdaných, bekyň, vdov, dětí, mladíků i dívek k slavení první mše! Kdyby toto množství bylo opatřeno zbraněmi a vůle všech byla spojena vjedno, pražské město, nedobytné pokud by trvala vůle k jednotě, by zůstalo po mnohé chvíle časů neotřesené. Také téhož dne blahoslavené
Strana 157
Panny byla podána kanovníkům pražským i všem duchovním velmi štědře hojnost ryb, vína a medoviny v domě pana biskupa. LÉTA PÁNĚ Dne 8. března Tobiáš, z Boží milosti biskup pražský, slavil v kostele pražském svěcení na kněžství, poprvé od svého biskupského vysvěcení. Svěcenců bylo však veliké množství; svěcení, počaté ráno, stěží se mohlo dokončiti za celý den, takže se musilo přijímání svátosti oltářní kněžím tehdy vysvěceným odložiti nazítří. Téhož dne byl mistr Rehoř, děkan pražský, vysvěcen na kněze. V těch dobách doléhalo na tohoto pana biskupa mnoho světských starostí a příboj rozličných zmatků, odcizování biskup/ ských statků a nekonečné loupení majetku biskupství a jeho poddaných, takže někteří pochybovali, zda biskup vystačí s potravinami na živobytí své a svého dvora. Přesto však nazítří po svěcení kněžstva v neděli, kdy se zpívá Reminiscere [9. března], ve výroční den svého vysvěcení, nehledě na svoji námahu, kterou podstoupil při svěcení kněží, ani na náklady, věnoval podle obyčeje svých předchůdců třetího roku svého biskupství do kostela pražského biskupskou svíci, vážící dvě stě dvacet liber vosku, ke cti a chvále blahoslavených mučedníků Víta, Václava a Vojtěcha. Sloužil též toho dne osobně mši svatou a vystrojil kanovníkům pražským i každému jinému, kdo přišel, štědrou hostinu, při níž byla hojnost ryb rozličného druhu a přemíra vína i medoviny. Dne 23. června roku předešlého, tj. v předvečer svatého Jana Křtitele, odpoledne se snesl velmi prudký lijavec, který nadělal mnoho a velikých škod: vyvrátil ze základů hradby na hradě pražském u kostela svatého Jiří, podemlel od základu hradní zeď na severní straně a strhl ji svou rychlostí do potoka Brusky. Rovněž popukaly u kostela pražského při dlouhé severní chodbě všechny klenby klauzury a polovina ambitu klauzury a refektář se zdí hradu se posunuly ze svého místa a vše hrozí sesutím. V lesích bylo u bystřin, přívalem deště prudce se řítících, 1281 156/157
Panny byla podána kanovníkům pražským i všem duchovním velmi štědře hojnost ryb, vína a medoviny v domě pana biskupa. LÉTA PÁNĚ Dne 8. března Tobiáš, z Boží milosti biskup pražský, slavil v kostele pražském svěcení na kněžství, poprvé od svého biskupského vysvěcení. Svěcenců bylo však veliké množství; svěcení, počaté ráno, stěží se mohlo dokončiti za celý den, takže se musilo přijímání svátosti oltářní kněžím tehdy vysvěceným odložiti nazítří. Téhož dne byl mistr Rehoř, děkan pražský, vysvěcen na kněze. V těch dobách doléhalo na tohoto pana biskupa mnoho světských starostí a příboj rozličných zmatků, odcizování biskup/ ských statků a nekonečné loupení majetku biskupství a jeho poddaných, takže někteří pochybovali, zda biskup vystačí s potravinami na živobytí své a svého dvora. Přesto však nazítří po svěcení kněžstva v neděli, kdy se zpívá Reminiscere [9. března], ve výroční den svého vysvěcení, nehledě na svoji námahu, kterou podstoupil při svěcení kněží, ani na náklady, věnoval podle obyčeje svých předchůdců třetího roku svého biskupství do kostela pražského biskupskou svíci, vážící dvě stě dvacet liber vosku, ke cti a chvále blahoslavených mučedníků Víta, Václava a Vojtěcha. Sloužil též toho dne osobně mši svatou a vystrojil kanovníkům pražským i každému jinému, kdo přišel, štědrou hostinu, při níž byla hojnost ryb rozličného druhu a přemíra vína i medoviny. Dne 23. června roku předešlého, tj. v předvečer svatého Jana Křtitele, odpoledne se snesl velmi prudký lijavec, který nadělal mnoho a velikých škod: vyvrátil ze základů hradby na hradě pražském u kostela svatého Jiří, podemlel od základu hradní zeď na severní straně a strhl ji svou rychlostí do potoka Brusky. Rovněž popukaly u kostela pražského při dlouhé severní chodbě všechny klenby klauzury a polovina ambitu klauzury a refektář se zdí hradu se posunuly ze svého místa a vše hrozí sesutím. V lesích bylo u bystřin, přívalem deště prudce se řítících, 1281 156/157
Strana 158
nesčetně vývratů, ba i kopce a nesčetné jeskyně se z přemíry a prudkosti deštové vody sesuly. Kolik stavení, zdí u vinic a domy v městě pražském uvnitř hradeb — vně nelze sečíst — voda s sebou vzala a strhla do řek! Veřejné cesty a jiné silnice ten déšť svým spádem vymlel a vyhloubil, jako by to byly příkopy kolem hradních zdí, někde v hloubce šesti loket, v šířce dvanácti, a tak tomu bylo všude, tu více a onde méně. V polích před hradbami města na místě, kde se říká „na Skytině“, nastala taková záplava, že tam plavci mohli jezdit s loďmi jako po Tibeře nebo po Dunaji, a ta voda, stékajíc ke kostelu svatého Petra v osadě německé, způsobila mnoho škod, podemlela zdi jejich dvora, a vniknuvši do kostela, odplavila veliké množství obilí, jež si tam uschovali farníci ze strachu před válkou, která se v té době vedla mezi Otou, markrabím braniborským, a pány království českého a měšťany pražskými. Odtud se dešťový proud valil a vzal s sebou dvanáct domů a strhl je do řeky Vltavy. A jak mnoho škod vzniklo z té průtrže mračen, nebylo by možné ani dlouhou řadou slov vypovědět. A nesmíme ani přejíti mlčením zmínku o prudké vichřici, jež se snesla toho roku dne 3. prosince, tj. na den svaté Barbory, a svou silou a prudkým úderem strhla s věží nejtěžší a nejpevnější stavby: na věži pražského hradu, která se nazývá „U větší brány“, první budovu, druhé spadlo na zem stavení proti domu pana biskupa a dvoru, jenž se odedávna nazýval věží biskupskou, vystavěné v průčelí hradu velmi pevným a umělým dílem. Třetí stavení na věži konec mostu, díla výtečného a velmi silného, strženo smrští se sesulo na zem. O jiných menších staveních, vystavěných na věžích hradeb nebo na baštách, se nemůžeme rozepisovat, avšak podle toho, co víme z hodnověrných zpráv, dvacet čtyři stavení věží na hradě pražském a na městských hradbách se sesulo silou větru. Kolik domů v městě pražském i mimo ně spadlo, pobořeno smrští, nelze ani spočítat. Na venkově byly smrští pobořeny stodoly a vyvráceno tolik ovocných i lesních stromů, že prý se něco podobného nestalo léta letoucí. Co dobrého nebo zlého během nepokojného času učinili na svých tábořištích pod horou Petřínem Spatzman, Siberk a Sazema se svými průvody, není třeba perem vypisovat,
nesčetně vývratů, ba i kopce a nesčetné jeskyně se z přemíry a prudkosti deštové vody sesuly. Kolik stavení, zdí u vinic a domy v městě pražském uvnitř hradeb — vně nelze sečíst — voda s sebou vzala a strhla do řek! Veřejné cesty a jiné silnice ten déšť svým spádem vymlel a vyhloubil, jako by to byly příkopy kolem hradních zdí, někde v hloubce šesti loket, v šířce dvanácti, a tak tomu bylo všude, tu více a onde méně. V polích před hradbami města na místě, kde se říká „na Skytině“, nastala taková záplava, že tam plavci mohli jezdit s loďmi jako po Tibeře nebo po Dunaji, a ta voda, stékajíc ke kostelu svatého Petra v osadě německé, způsobila mnoho škod, podemlela zdi jejich dvora, a vniknuvši do kostela, odplavila veliké množství obilí, jež si tam uschovali farníci ze strachu před válkou, která se v té době vedla mezi Otou, markrabím braniborským, a pány království českého a měšťany pražskými. Odtud se dešťový proud valil a vzal s sebou dvanáct domů a strhl je do řeky Vltavy. A jak mnoho škod vzniklo z té průtrže mračen, nebylo by možné ani dlouhou řadou slov vypovědět. A nesmíme ani přejíti mlčením zmínku o prudké vichřici, jež se snesla toho roku dne 3. prosince, tj. na den svaté Barbory, a svou silou a prudkým úderem strhla s věží nejtěžší a nejpevnější stavby: na věži pražského hradu, která se nazývá „U větší brány“, první budovu, druhé spadlo na zem stavení proti domu pana biskupa a dvoru, jenž se odedávna nazýval věží biskupskou, vystavěné v průčelí hradu velmi pevným a umělým dílem. Třetí stavení na věži konec mostu, díla výtečného a velmi silného, strženo smrští se sesulo na zem. O jiných menších staveních, vystavěných na věžích hradeb nebo na baštách, se nemůžeme rozepisovat, avšak podle toho, co víme z hodnověrných zpráv, dvacet čtyři stavení věží na hradě pražském a na městských hradbách se sesulo silou větru. Kolik domů v městě pražském i mimo ně spadlo, pobořeno smrští, nelze ani spočítat. Na venkově byly smrští pobořeny stodoly a vyvráceno tolik ovocných i lesních stromů, že prý se něco podobného nestalo léta letoucí. Co dobrého nebo zlého během nepokojného času učinili na svých tábořištích pod horou Petřínem Spatzman, Siberk a Sazema se svými průvody, není třeba perem vypisovat,
Strana 159
protože je to tuším sdostatek zaznamenáno od těch, kdož zakusili tíže rozličných utrpení a ztrátu majetku. Větrný mlýn na Strahově se zřítil smrští od základu a byl téhož roku znovu vystavěn. LÉTA PÁNĚ 1282 Podzim měl teplý průběh, ale zima byla tuhá a sněhu plno, její tuhost trvala až do Zvěstování blahoslavené Marie [25. března], a když sníh roztál, trvala dvacet dní veliká povodeň, takže nebylo lze v řečených dnech uvésti mlýny pro přílišné množství vody zpět na jejich místa a náležitým způsobem postaviti. Toho roku byl též veliký nedostatek všech věcí, obilí, masa, ryb, sýra a vajec, takže se dostala stěží jenom dvě slepičí vejce za jeden denár, kdežto mnozí lidé ještě pamatovali, že se před nedávnými časy v pražském městě kupovalo za denár padesát vajec. Téhož roku, dne 25. listopadu2, bylo uzavřeno příměří mezi Otou, markrabím braniborským, a urozenými země, ale mnozí spíše doufali, že byl uzavřen mír. Neboť od té doby ustali záškodníci činiti útisky, loupiti, znesvěcovati kostely, odváděti dobytek a koně, zajímati a trýzniti lidi, krásti pytle, pokrývky a lůžka. Tohoto roku se ani neselo na podzim, leč v končinách od pražského města vzdálených, a bylo-li seto, tedy jen málo. Proto veliký hlad soužil poddané a mnoho nuzných pomřelo, utrápeno hladem. Téhož roku dne 5. ledna počali v Praze na hradě zvonit všemi zvony, kdežto předtím po dvě léta se nezvonilo. Příčin bylo několik: ani strážci, ani zvoníci kostela pražského nebyli pouštěni do hradu, aby konali svou službu v kostele, ba — což je ještě závažnější — ani vikářům a dokonce ani samým kanovníkům pražským, když chtěli konat povinné služby Boží, se nedovoloval vstup do hradu, s výjimkou několika, totiž toliko Ondřeje, sakristána a kanovníka pražského, Chvalka kantora, Rehoře podsakristána, Patery, služebníka oltáře svaté Marie a vikáře. 158/159
protože je to tuším sdostatek zaznamenáno od těch, kdož zakusili tíže rozličných utrpení a ztrátu majetku. Větrný mlýn na Strahově se zřítil smrští od základu a byl téhož roku znovu vystavěn. LÉTA PÁNĚ 1282 Podzim měl teplý průběh, ale zima byla tuhá a sněhu plno, její tuhost trvala až do Zvěstování blahoslavené Marie [25. března], a když sníh roztál, trvala dvacet dní veliká povodeň, takže nebylo lze v řečených dnech uvésti mlýny pro přílišné množství vody zpět na jejich místa a náležitým způsobem postaviti. Toho roku byl též veliký nedostatek všech věcí, obilí, masa, ryb, sýra a vajec, takže se dostala stěží jenom dvě slepičí vejce za jeden denár, kdežto mnozí lidé ještě pamatovali, že se před nedávnými časy v pražském městě kupovalo za denár padesát vajec. Téhož roku, dne 25. listopadu2, bylo uzavřeno příměří mezi Otou, markrabím braniborským, a urozenými země, ale mnozí spíše doufali, že byl uzavřen mír. Neboť od té doby ustali záškodníci činiti útisky, loupiti, znesvěcovati kostely, odváděti dobytek a koně, zajímati a trýzniti lidi, krásti pytle, pokrývky a lůžka. Tohoto roku se ani neselo na podzim, leč v končinách od pražského města vzdálených, a bylo-li seto, tedy jen málo. Proto veliký hlad soužil poddané a mnoho nuzných pomřelo, utrápeno hladem. Téhož roku dne 5. ledna počali v Praze na hradě zvonit všemi zvony, kdežto předtím po dvě léta se nezvonilo. Příčin bylo několik: ani strážci, ani zvoníci kostela pražského nebyli pouštěni do hradu, aby konali svou službu v kostele, ba — což je ještě závažnější — ani vikářům a dokonce ani samým kanovníkům pražským, když chtěli konat povinné služby Boží, se nedovoloval vstup do hradu, s výjimkou několika, totiž toliko Ondřeje, sakristána a kanovníka pražského, Chvalka kantora, Rehoře podsakristána, Patery, služebníka oltáře svaté Marie a vikáře. 158/159
Strana 160
Ač byl mistr Rehoř děkanem toho kostela, byl mu přece častokrát vstup do hradu odepřen. * Muzejní rukopis uvádí 1283. 1282 *77 ** Srv. První kniha Makabejských 3, 51. *** Kosmas II, 1I a III, 27. LÉTA PÁNĚ Ota, markrabí braniborský, poručník knížete Václava, syna Otakara, nejjasnějšího krále českého, i celého království, poslal dne 7. ledna několik kanovníků pražských, svých kaplanů, aby pátrali po některých privilegiích krále Otakara. Poslal též, puzen ostnem své chtivosti a lakoty, rytíře a četné Němce se lstným a podvodným úmyslem, nepamětliv věčného spasení, a nařídil jim tajně, aby hledali a pátrali, kde jsou uloženy peníze Prušenka, číšníka a milce krále Otakara, a mnohých jiných. Neboť země česká byla tehdy ještě ve zlém stavu, řádilo v ní plenění, loupežení a žhářství; proto mnozí světští i duchovní snesli své věci a uložili zlato, stříbro, koflíky, prsteny, náhrdelníky a jiné vzácné kusy oděvu v pokladnici pražské, protože nebylo lze najíti lepší a bezpečnější úkryt ke schování uložených věcí než svatyni kostela pražského. Vešli tedy [Němci] do svatyně Ježíše Krista a svatých mučedníků, pošlapali kněžská roucha, poskvrnili a vyházeli ostatky svatých, dotýkajíce se jich bezbožnýma rukama, a hledali poklady peněz, pokládajíce za dovolené to, co jim posvátnost místa nedovolovala. Popadali skříně, potěžká/ vajíce těžší skřínky, a sekyrou a páčidlem je vylamovali. Kanovníci pražští a jiní služebníci kostela, vidouce, jak se páše takový těžký zločin a znesvěcují tak surově i svátosti Syna Božího, byli sklíčeni převelikou bolestí a klekajíce a vzdychajíce říkali: „Pane Ježíši Kriste, tvoje svaté věci pošlapány jsou a poskvrněny, kněží tvoji leží v kvílení a v ponížení, a hle, národy se shromáždily, aby nás pohubily.“** Ale oni, tvrdší než skály***, jak jsou již Němci přeukrutné povahy, zlostnou vášní podpáleni a o překot ochotni páchati zlo, pohaněli, nedbajíce bázně Boží, sluhy kostela láním, nadávkami a ranami, pěsti jim pod bradu vrážejíce, jiné bijíce a neslušně je vlekouce, a vzavše sakristánovi násilně klíče od sakristie, zavřeli a zamkli dveře, postavili u nich stráže a odešli. Potom vstoupili do kaple svatého Václava, vrhli se na jeho hrob
Ač byl mistr Rehoř děkanem toho kostela, byl mu přece častokrát vstup do hradu odepřen. * Muzejní rukopis uvádí 1283. 1282 *77 ** Srv. První kniha Makabejských 3, 51. *** Kosmas II, 1I a III, 27. LÉTA PÁNĚ Ota, markrabí braniborský, poručník knížete Václava, syna Otakara, nejjasnějšího krále českého, i celého království, poslal dne 7. ledna několik kanovníků pražských, svých kaplanů, aby pátrali po některých privilegiích krále Otakara. Poslal též, puzen ostnem své chtivosti a lakoty, rytíře a četné Němce se lstným a podvodným úmyslem, nepamětliv věčného spasení, a nařídil jim tajně, aby hledali a pátrali, kde jsou uloženy peníze Prušenka, číšníka a milce krále Otakara, a mnohých jiných. Neboť země česká byla tehdy ještě ve zlém stavu, řádilo v ní plenění, loupežení a žhářství; proto mnozí světští i duchovní snesli své věci a uložili zlato, stříbro, koflíky, prsteny, náhrdelníky a jiné vzácné kusy oděvu v pokladnici pražské, protože nebylo lze najíti lepší a bezpečnější úkryt ke schování uložených věcí než svatyni kostela pražského. Vešli tedy [Němci] do svatyně Ježíše Krista a svatých mučedníků, pošlapali kněžská roucha, poskvrnili a vyházeli ostatky svatých, dotýkajíce se jich bezbožnýma rukama, a hledali poklady peněz, pokládajíce za dovolené to, co jim posvátnost místa nedovolovala. Popadali skříně, potěžká/ vajíce těžší skřínky, a sekyrou a páčidlem je vylamovali. Kanovníci pražští a jiní služebníci kostela, vidouce, jak se páše takový těžký zločin a znesvěcují tak surově i svátosti Syna Božího, byli sklíčeni převelikou bolestí a klekajíce a vzdychajíce říkali: „Pane Ježíši Kriste, tvoje svaté věci pošlapány jsou a poskvrněny, kněží tvoji leží v kvílení a v ponížení, a hle, národy se shromáždily, aby nás pohubily.“** Ale oni, tvrdší než skály***, jak jsou již Němci přeukrutné povahy, zlostnou vášní podpáleni a o překot ochotni páchati zlo, pohaněli, nedbajíce bázně Boží, sluhy kostela láním, nadávkami a ranami, pěsti jim pod bradu vrážejíce, jiné bijíce a neslušně je vlekouce, a vzavše sakristánovi násilně klíče od sakristie, zavřeli a zamkli dveře, postavili u nich stráže a odešli. Potom vstoupili do kaple svatého Václava, vrhli se na jeho hrob
Strana 161
Vyšší Brod, portál v kostele Nanebevzetí Panny Marie. A —
Vyšší Brod, portál v kostele Nanebevzetí Panny Marie. A —
Strana 162
Klášter blahoslavené Anežky, kostel sv. Františka a sv. Barbory.
Klášter blahoslavené Anežky, kostel sv. Františka a sv. Barbory.
Strana 163
a ohledávajíce a ohmatávajíce jej ze všech stran, nahoře i dole, hledali peníze, ačkoli se sotva nebo nikdy nemohou najít, kde nejsou. Tu jeden z těch Němců, služebník dáblův, z jeho ponuknutí tajně vzal stříbrnou kadidelnici v kapli svatého Václava, ale milostivá přízeň božská a pomoc svatých mučedníků způsobily, že byv velkým strachem poděšen, vrátil ji neporušenou a nedotčenou služebníkům kostela. Potom jako slídící chrti vešli do krypty svatých Kosmy a Damiána, běhali po koutech sem a tam, a když nic nenašli, spočítali skříně, které tam byly uložené, vážíce zdviháním těžší, a pečlivě je zaznamenávali, aby snad nebyly vyměněny a postaveny tam lehčí. Pak se radili o klíčích, zda by si měli vzíti klíče a odevzdati je markrabímu, či mají-li je ponechat sakristánovi. Nakonec odňavše sakristánovi násilím klíče od krypty a kaple, postavili stráže uvnitř i vně kostela na všech stranách, a uloživše jim, aby bedlivě a pilně hlídaly, chtějí-li zachrániti oči na svých hlavách, odešli. A tak nebylo lze dva dny a jednu noc od nich dostati ani knihy, ani svíčky, ani jiné potřeby ke konání služeb Božích. Příštího dne, neustoupivše od základu svého hanebného předse vzetí, otevřeli podle daného jim rozkazu dveře a vešli do svatyně blahoslavených mučedníků, uloupili nesmírné množství peněz a hned je odevzdali svému pánovi. A nehrozili se páchat takový zločin, protože si již předtím zvykli dopouštět se podobných věcí i v jiných kostelích, a nebudou-li odstrašeni mocí Ježíše Krista od takových zločinných drzostí, lidský stud a pokárání je nezkrotí. Ačkoli se jinde praví: „Nebude možno odkliditi nevázanost ros/ toucího počtu zběhů, nebude-li proti nim užito trestu k nápravě kázně.“ A pamatujeme, že v císařských zákonech je prohlášeno: „Ustanovujeme, že zločiny více než jednou spáchané nemají dosáhnouti udělení milosti a že se lidskost císařského prominutí nevztahuje na ty, kdož beztrestnost starého provinění připsali ** ne svému polepšení, nýbrž spíše zvyklosti. Ó peníze, královno všeho zlého, přítelkyně lsti a podvodu, nepřítelkyně a protivnice duše a víry, ty utiskuješ spravedlnost, podvracíš spravedlivé soudy**, ty jsi oheň žhoucí, troud vzpoury, ty odvracíš člověka od ctění Boha a ponoukáš k bludu, stavějíc * Srv. Codex Justinianus I, 4, 3. § 4 (Corpus iuris civilis, rec. P. Krüger II, 8, 1915). ** Srv. Kosmas III 16. 1 63
a ohledávajíce a ohmatávajíce jej ze všech stran, nahoře i dole, hledali peníze, ačkoli se sotva nebo nikdy nemohou najít, kde nejsou. Tu jeden z těch Němců, služebník dáblův, z jeho ponuknutí tajně vzal stříbrnou kadidelnici v kapli svatého Václava, ale milostivá přízeň božská a pomoc svatých mučedníků způsobily, že byv velkým strachem poděšen, vrátil ji neporušenou a nedotčenou služebníkům kostela. Potom jako slídící chrti vešli do krypty svatých Kosmy a Damiána, běhali po koutech sem a tam, a když nic nenašli, spočítali skříně, které tam byly uložené, vážíce zdviháním těžší, a pečlivě je zaznamenávali, aby snad nebyly vyměněny a postaveny tam lehčí. Pak se radili o klíčích, zda by si měli vzíti klíče a odevzdati je markrabímu, či mají-li je ponechat sakristánovi. Nakonec odňavše sakristánovi násilím klíče od krypty a kaple, postavili stráže uvnitř i vně kostela na všech stranách, a uloživše jim, aby bedlivě a pilně hlídaly, chtějí-li zachrániti oči na svých hlavách, odešli. A tak nebylo lze dva dny a jednu noc od nich dostati ani knihy, ani svíčky, ani jiné potřeby ke konání služeb Božích. Příštího dne, neustoupivše od základu svého hanebného předse vzetí, otevřeli podle daného jim rozkazu dveře a vešli do svatyně blahoslavených mučedníků, uloupili nesmírné množství peněz a hned je odevzdali svému pánovi. A nehrozili se páchat takový zločin, protože si již předtím zvykli dopouštět se podobných věcí i v jiných kostelích, a nebudou-li odstrašeni mocí Ježíše Krista od takových zločinných drzostí, lidský stud a pokárání je nezkrotí. Ačkoli se jinde praví: „Nebude možno odkliditi nevázanost ros/ toucího počtu zběhů, nebude-li proti nim užito trestu k nápravě kázně.“ A pamatujeme, že v císařských zákonech je prohlášeno: „Ustanovujeme, že zločiny více než jednou spáchané nemají dosáhnouti udělení milosti a že se lidskost císařského prominutí nevztahuje na ty, kdož beztrestnost starého provinění připsali ** ne svému polepšení, nýbrž spíše zvyklosti. Ó peníze, královno všeho zlého, přítelkyně lsti a podvodu, nepřítelkyně a protivnice duše a víry, ty utiskuješ spravedlnost, podvracíš spravedlivé soudy**, ty jsi oheň žhoucí, troud vzpoury, ty odvracíš člověka od ctění Boha a ponoukáš k bludu, stavějíc * Srv. Codex Justinianus I, 4, 3. § 4 (Corpus iuris civilis, rec. P. Krüger II, 8, 1915). ** Srv. Kosmas III 16. 1 63
Strana 164
* Migne, Patrologia latina LXXIX 1223. Srv. c. 22 de sent. excommunicationis X, 5, 39 (Friedberg, Corp. iur. can. II). ho v místo bludu a zkázu duše. Na tvůj podnět Braniboři, podníceni ostnem lstivosti a lakoty, loupili cizí jmění, ač věděli, že není jejich, a nedbali toho, že se v Starém zákoně trestá nejen loupež, ale i zadržení, jakož svatý Rehoř vykládá evangelium Lukášovo, pravě: „Jakým trestem má býti pokutován ten, kdo cizí jmění loupí, jestliže se stíhá odsouzením do pekla ten, kdo lakotí se svým? Neboť jest ustanoveno i světskými právy i božskými nařízeními, že nikdo nesmí násilím brát cizí věc; neboť i ten, kdo, byv sveden nějakým omylem, pokládaje věc za svou, z neznalosti práva by ji vzal v tom domnění, že majitel smí svou věc odníti i násilím držitelům, je stanoven trest, aby ani taková myšlenka nemohla vzniknouti a aby takto uchvatitelé nesměli bez trestu provozovati své lakomství. Tím se má rozumět věc půjčená, pronajatá, zastavená nebo uložená. Víme též, že proti všem, kdož se vloupají do kostelů, byl vydán kánon, jímž jsou jednak zneuctěni znamením nečestnosti, jednak se jim odnímá účast v právních jednáních, nedosáhnou-li osvobození od římského * papeže, jestliže dříve poskytli příslušné zadostiučinění. Téhož roku dne 21. září obsadil Pavel Beruth násilím hrad pana biskupa Tobiáše v Roudnici i město a podrobil je svému panství. Obsadil i dvůr pana biskupa v městě pražském, v němž byla uložena velká zásoba obilí, vína, uzenin a sýrů, a připojil jej k svému panství. Rovněž markrabí braniborský, necítě ani trochu lítosti, že páše těžký zločin, a nechtě ustati v své ještě stále divoké mysli od své zamýšlené ničemnosti, nezalekl se toho, že vzbouřil ze spánku nejjasnější paní královnu českou s jediným a útlým synem Václavem za hluboké noci, kdy bylo všechno ticho, nestrachoval se vytrhovat je, pohřížené ve spánek, poručiv svým rytířům a služebníkům, aby ji i s hošíkem, ač tomu nechtěli a vzpírali se, jen chatrně oděné naložili na vůz a dovezli na hrad Bezděz po příkrých cestách a tmavých úvozech, přestože by taková jízda při neobyčejně rychlém cestování naháněla strachu i hrůzy lidem tak jemným i za nejjasnějšího dne. Jak se tehdy polekali a v srdcích zarmoutili, jak naříkali a vzdychali paní královna a její syn i veškeren královský dvůr a čeleď, nejvíce však paní. Ani při vraždění mláďátek a synů Racheliných** nepamatoval se Evangelium sv. Matouše 2, 18. **
* Migne, Patrologia latina LXXIX 1223. Srv. c. 22 de sent. excommunicationis X, 5, 39 (Friedberg, Corp. iur. can. II). ho v místo bludu a zkázu duše. Na tvůj podnět Braniboři, podníceni ostnem lstivosti a lakoty, loupili cizí jmění, ač věděli, že není jejich, a nedbali toho, že se v Starém zákoně trestá nejen loupež, ale i zadržení, jakož svatý Rehoř vykládá evangelium Lukášovo, pravě: „Jakým trestem má býti pokutován ten, kdo cizí jmění loupí, jestliže se stíhá odsouzením do pekla ten, kdo lakotí se svým? Neboť jest ustanoveno i světskými právy i božskými nařízeními, že nikdo nesmí násilím brát cizí věc; neboť i ten, kdo, byv sveden nějakým omylem, pokládaje věc za svou, z neznalosti práva by ji vzal v tom domnění, že majitel smí svou věc odníti i násilím držitelům, je stanoven trest, aby ani taková myšlenka nemohla vzniknouti a aby takto uchvatitelé nesměli bez trestu provozovati své lakomství. Tím se má rozumět věc půjčená, pronajatá, zastavená nebo uložená. Víme též, že proti všem, kdož se vloupají do kostelů, byl vydán kánon, jímž jsou jednak zneuctěni znamením nečestnosti, jednak se jim odnímá účast v právních jednáních, nedosáhnou-li osvobození od římského * papeže, jestliže dříve poskytli příslušné zadostiučinění. Téhož roku dne 21. září obsadil Pavel Beruth násilím hrad pana biskupa Tobiáše v Roudnici i město a podrobil je svému panství. Obsadil i dvůr pana biskupa v městě pražském, v němž byla uložena velká zásoba obilí, vína, uzenin a sýrů, a připojil jej k svému panství. Rovněž markrabí braniborský, necítě ani trochu lítosti, že páše těžký zločin, a nechtě ustati v své ještě stále divoké mysli od své zamýšlené ničemnosti, nezalekl se toho, že vzbouřil ze spánku nejjasnější paní královnu českou s jediným a útlým synem Václavem za hluboké noci, kdy bylo všechno ticho, nestrachoval se vytrhovat je, pohřížené ve spánek, poručiv svým rytířům a služebníkům, aby ji i s hošíkem, ač tomu nechtěli a vzpírali se, jen chatrně oděné naložili na vůz a dovezli na hrad Bezděz po příkrých cestách a tmavých úvozech, přestože by taková jízda při neobyčejně rychlém cestování naháněla strachu i hrůzy lidem tak jemným i za nejjasnějšího dne. Jak se tehdy polekali a v srdcích zarmoutili, jak naříkali a vzdychali paní královna a její syn i veškeren královský dvůr a čeleď, nejvíce však paní. Ani při vraždění mláďátek a synů Racheliných** nepamatoval se Evangelium sv. Matouše 2, 18. **
Strana 165
tuším takový nářek! Odvezše tedy paní královnu i s jejím nejdražším synem, usídlili ji podle rozkazu markrabího na velmi pevném hradě Bezdězi v těsném vězení pod stráží přeukrutných Němců cizozemců, zakázavše naprosto všem Čechům přístup k nim s výjimkou málo, sotva tří osob, jež jim donášely stravu a jiné nezbytnosti, které náleží k zachování lidského života. A od té chvíle se ztenčil a rozptýlil dvůr paní královny a její čeleď, jež vzrostly předtím do velikého počtu urozených jinochů a slečen i jiných rytířů, služebníků a úředníků. Vidouce tedy páni a starší v Čechách, jak je paní královna se svým synem soužena velikým hořem a sklíčena nesmírnou bolestí, a chtíce jim nějak pomoci, dosáhli na obecném sněmu, svolaném od Oty, markrabího braniborského, kde byly vyžadovány ode všech urozených přísahy o zachování věrnosti. Mezi jiným jednáním tíž urození dosáhli na markrabím toho, aby přivezl paní královnu a jejího syna zpět z hradu Bezděze a usadil je na pražském hradě, kde je uznané sídlo českého krále a celého království a kde se též mladičký kněžic narodil a byl vychován; neboť děti mají větší potěšení z toho, meškají-li v svém rodišti. Pan markrabí sice svolil k žádostem šlechty, ale co ochotně slíbil, ani dost málo nesplnil. Paní královna tedy, přesvědčivši se o lsti a klamu markrabího a o porušení jeho vlastních slibů, že totiž ani jeden z nich se nestal skutkem, že nevyhověl žádostem urozených a že, jsouc zavřena na těsném místě, nemůže žádným způsobem uniknouti útrapám a těžkým nesnázím, jež denně snášela, po tichých úvahách v své duši vymyslila, jak by mohla z oněch přehořkých trýzní uniknouti. Neboť se bála, aby ten nepříznivý začátek nenásledoval v zápětí ještě horší osud, protože i autorita praví: „Z tak nepříznivého začátku jest se do budoucna obávati ještě většího neštěstí, než doufati v šťastný konec.“ A jinde zas: „Jen stěží se dokoná s dobrým výsledkem, co se počne se špatným začátkem. Paní královna si tedy začala čas od času vyžadovat od purkrabího Heřmana, jenž byl představen témuž hradu na Bezdězi, povolení, aby směla navštíviti město Freistadt, v němž je kostel ke cti svatého Jiří mučedníka, aby se pomodlila; připadl 164/165
tuším takový nářek! Odvezše tedy paní královnu i s jejím nejdražším synem, usídlili ji podle rozkazu markrabího na velmi pevném hradě Bezdězi v těsném vězení pod stráží přeukrutných Němců cizozemců, zakázavše naprosto všem Čechům přístup k nim s výjimkou málo, sotva tří osob, jež jim donášely stravu a jiné nezbytnosti, které náleží k zachování lidského života. A od té chvíle se ztenčil a rozptýlil dvůr paní královny a její čeleď, jež vzrostly předtím do velikého počtu urozených jinochů a slečen i jiných rytířů, služebníků a úředníků. Vidouce tedy páni a starší v Čechách, jak je paní královna se svým synem soužena velikým hořem a sklíčena nesmírnou bolestí, a chtíce jim nějak pomoci, dosáhli na obecném sněmu, svolaném od Oty, markrabího braniborského, kde byly vyžadovány ode všech urozených přísahy o zachování věrnosti. Mezi jiným jednáním tíž urození dosáhli na markrabím toho, aby přivezl paní královnu a jejího syna zpět z hradu Bezděze a usadil je na pražském hradě, kde je uznané sídlo českého krále a celého království a kde se též mladičký kněžic narodil a byl vychován; neboť děti mají větší potěšení z toho, meškají-li v svém rodišti. Pan markrabí sice svolil k žádostem šlechty, ale co ochotně slíbil, ani dost málo nesplnil. Paní královna tedy, přesvědčivši se o lsti a klamu markrabího a o porušení jeho vlastních slibů, že totiž ani jeden z nich se nestal skutkem, že nevyhověl žádostem urozených a že, jsouc zavřena na těsném místě, nemůže žádným způsobem uniknouti útrapám a těžkým nesnázím, jež denně snášela, po tichých úvahách v své duši vymyslila, jak by mohla z oněch přehořkých trýzní uniknouti. Neboť se bála, aby ten nepříznivý začátek nenásledoval v zápětí ještě horší osud, protože i autorita praví: „Z tak nepříznivého začátku jest se do budoucna obávati ještě většího neštěstí, než doufati v šťastný konec.“ A jinde zas: „Jen stěží se dokoná s dobrým výsledkem, co se počne se špatným začátkem. Paní královna si tedy začala čas od času vyžadovat od purkrabího Heřmana, jenž byl představen témuž hradu na Bezdězi, povolení, aby směla navštíviti město Freistadt, v němž je kostel ke cti svatého Jiří mučedníka, aby se pomodlila; připadl 164/165
Strana 166
totiž na ten den svátek svatého Jiří [23. dubna]. Týž purkrabí Heřman vyhověl žádosti paní královny a dovolil jí, aby šla, kam se jí líbí, ale s tou podmínkou, že zanechá děti na hradě a že se, skončíc své poslání, k dětem vrátí. A tak se i podle řečené úmluvy stalo: odešla a přišla zpět. Podruhé, několik dní potom, žádala povolení navštíviti šedé mnichy v Hradišti, a obdrževši je, vyšla a téhož dne v tom městě obědvala, jsouc opatřena stravou v klášteře. Potřetí, obdrževši dovolení, přijela do města Mělníka, jež bylo zvláště její, a pobyvši tam tři dny na náklad měšťanů, vrátila se na Bezděz. Potom ještě požádala o dovolení jeti do Prahy k sestře Anežce, a dosáhši ho, odjela. Vyřídivše si tam své věci, předstírala, že chce jeti na Moravu navštíviti hrob svého manžela krále Otakara. A vydavši se na cestu, když měla jeti na Moravu, zaměřila své kroky do Opavy a tak chytře a moudře vyvázla z úzkostí a obtíží, jež trpěla od Němců. Někdy totiž lži bývají prospěšné; neboť dopustiti se klamu v tom, co se netýká víry, není vůbec hřích, nebo jen malý. Po několika dnech však markrabí Ota postavil v čelo svého království biskupa braniborského, a dav mu všechno právo a moc jako svému správci, aby vládl, hájil a chránil a zločince trestal, odjel do Sas, říkaje, že je zaměstnán velmi naléhavými nezbytnostmi. Ač měl tedy biskup braniborský z moci svého úřadu spolu s ostatními, kteří byli s ním určeni k úkolu, poskytovati ochrany před loupežemi, krádežemi a útisky všelikých utlačovatelů a trestati takové přestupníky tresty, které jsou v té věci světským právem ustanoveny, a zasahovati viníky zaslouženými tresty, opomíjel to hluchým uchem a slepým okem, hověl však skutkům zločinců, o nichž je nade vší pochybnost jisto, že jsou pro skutky svých rukou a nejzločinnějších počinů zapsáni peklu. Nedbal přitom nálezů svatých Otců, jež praví: „Usvědčuje se ze sou/ hlasu, kdo, ač může, zanedbá odporu proti lidem zlým. A není prost podezření ze skrytého spolčení, kdo zanechá odporu proti zjevnému zločinu.“ Toho času byly vyloupeny všechny kláštery mnichů cisterciáků, šedých i černých křižovníků, jeptišek i kanovníků a ostatních duchovních po celém království českém,
totiž na ten den svátek svatého Jiří [23. dubna]. Týž purkrabí Heřman vyhověl žádosti paní královny a dovolil jí, aby šla, kam se jí líbí, ale s tou podmínkou, že zanechá děti na hradě a že se, skončíc své poslání, k dětem vrátí. A tak se i podle řečené úmluvy stalo: odešla a přišla zpět. Podruhé, několik dní potom, žádala povolení navštíviti šedé mnichy v Hradišti, a obdrževši je, vyšla a téhož dne v tom městě obědvala, jsouc opatřena stravou v klášteře. Potřetí, obdrževši dovolení, přijela do města Mělníka, jež bylo zvláště její, a pobyvši tam tři dny na náklad měšťanů, vrátila se na Bezděz. Potom ještě požádala o dovolení jeti do Prahy k sestře Anežce, a dosáhši ho, odjela. Vyřídivše si tam své věci, předstírala, že chce jeti na Moravu navštíviti hrob svého manžela krále Otakara. A vydavši se na cestu, když měla jeti na Moravu, zaměřila své kroky do Opavy a tak chytře a moudře vyvázla z úzkostí a obtíží, jež trpěla od Němců. Někdy totiž lži bývají prospěšné; neboť dopustiti se klamu v tom, co se netýká víry, není vůbec hřích, nebo jen malý. Po několika dnech však markrabí Ota postavil v čelo svého království biskupa braniborského, a dav mu všechno právo a moc jako svému správci, aby vládl, hájil a chránil a zločince trestal, odjel do Sas, říkaje, že je zaměstnán velmi naléhavými nezbytnostmi. Ač měl tedy biskup braniborský z moci svého úřadu spolu s ostatními, kteří byli s ním určeni k úkolu, poskytovati ochrany před loupežemi, krádežemi a útisky všelikých utlačovatelů a trestati takové přestupníky tresty, které jsou v té věci světským právem ustanoveny, a zasahovati viníky zaslouženými tresty, opomíjel to hluchým uchem a slepým okem, hověl však skutkům zločinců, o nichž je nade vší pochybnost jisto, že jsou pro skutky svých rukou a nejzločinnějších počinů zapsáni peklu. Nedbal přitom nálezů svatých Otců, jež praví: „Usvědčuje se ze sou/ hlasu, kdo, ač může, zanedbá odporu proti lidem zlým. A není prost podezření ze skrytého spolčení, kdo zanechá odporu proti zjevnému zločinu.“ Toho času byly vyloupeny všechny kláštery mnichů cisterciáků, šedých i černých křižovníků, jeptišek i kanovníků a ostatních duchovních po celém království českém,
Strana 167
také statky chudých sedláků byly nejednou, ale vícekrát, ba nesčetněkrát zničeny i s koňmi, dobytkem a vůbec se vším, co se mohlo najít, ohněm na popel. A neminulo dne bez loupeže. Zatím pan Rehoř, pražský děkan, předstoupil s ostatními kanovníky, pokud je mohl nalézt, před biskupa braniborského, prose ho pokorně, aby statky proboštství pražského nebyly loupeny, protože toho času skoro celý majetek proboštství pražského byl uloupen. Ve městě pražském v proboštském dvoře bylo pobráno přes tři sta královských měr obilí rozličného zrna, ve vsích nejen koně, dobytek rozličného druhu a obilí, ba některá místa obrácena v popel, v četných pak stavení rozebrána, ze všeho krmení se nenašlo ani chlupu, ani pírka. Ale biskup braniborský nevyhověl snažným a pokorným prosbám mistra Rehoře, děkana pražského, ani jiných kanovníků a neměl ani lítost nad újmou a škodou církve, nýbrž roznícen velikým vztekem, jak Němci mají ve zvyku zuřit s velikou urputností proti Čechům, pronesl hrozné slovo, takže každému, kdo je slyšel, znělo v uších. Bylo to totiž takové slovo: „Nejen statky probošta Gotfrida budou vypleněny, ale i ostatních kanovníků, především těch, kteří se drží královny Kunhuty a jí kaplanují. A dodáváme k tomu: i na statcích bisku pových, kdekoli budeme moci činiti škodu nejen na věcech, ale i na lidech, učiníme to.“ Kéž by se jejich šíp obrátil proti nim, protože není spravedlivějšího zákona nad ten, aby strůjce vraždy byl zabit svým nástrojem.* Ale běda, jestliže se ještě přidává zármutku zarmouceným! Neboť toho času se Pán tak rozhněval na Čechy, zvláště na venkovany, podle slov: v čemkoli králové blázní, lid achajský odpyká za ně** že je Bůh trestal skrze rozličné národy tím způsobem, jako kdysi trestal a soužil provinilý národ izraelský. I bloudili po horách, po jeskyních i podzemních slujích, po lesích a hájích, skrývajíce své věci i těla v širých pustinách, dokud nepřišla zima a nenapadlo sněhu. Tehdy nebylo lze najíti místa, vhodná k jejich bydlení, kde by se mohli se svými věcmi a s dobytkem schovati, protože nepřátelé, stíhajíce je jako slídící psi, nalézali je podle stop vtlačených do sněhu a chytali jako lesní zvěř, chycené olupovali o majetek, svlékali z oděvů a nutili * Srv. Ovidius, Ars amatoria 1, 655. ** Horatius, Epistolae I, 2, 14; též srv. Kanovník vyšehradský, str. 54. 1 6 6/167
také statky chudých sedláků byly nejednou, ale vícekrát, ba nesčetněkrát zničeny i s koňmi, dobytkem a vůbec se vším, co se mohlo najít, ohněm na popel. A neminulo dne bez loupeže. Zatím pan Rehoř, pražský děkan, předstoupil s ostatními kanovníky, pokud je mohl nalézt, před biskupa braniborského, prose ho pokorně, aby statky proboštství pražského nebyly loupeny, protože toho času skoro celý majetek proboštství pražského byl uloupen. Ve městě pražském v proboštském dvoře bylo pobráno přes tři sta královských měr obilí rozličného zrna, ve vsích nejen koně, dobytek rozličného druhu a obilí, ba některá místa obrácena v popel, v četných pak stavení rozebrána, ze všeho krmení se nenašlo ani chlupu, ani pírka. Ale biskup braniborský nevyhověl snažným a pokorným prosbám mistra Rehoře, děkana pražského, ani jiných kanovníků a neměl ani lítost nad újmou a škodou církve, nýbrž roznícen velikým vztekem, jak Němci mají ve zvyku zuřit s velikou urputností proti Čechům, pronesl hrozné slovo, takže každému, kdo je slyšel, znělo v uších. Bylo to totiž takové slovo: „Nejen statky probošta Gotfrida budou vypleněny, ale i ostatních kanovníků, především těch, kteří se drží královny Kunhuty a jí kaplanují. A dodáváme k tomu: i na statcích bisku pových, kdekoli budeme moci činiti škodu nejen na věcech, ale i na lidech, učiníme to.“ Kéž by se jejich šíp obrátil proti nim, protože není spravedlivějšího zákona nad ten, aby strůjce vraždy byl zabit svým nástrojem.* Ale běda, jestliže se ještě přidává zármutku zarmouceným! Neboť toho času se Pán tak rozhněval na Čechy, zvláště na venkovany, podle slov: v čemkoli králové blázní, lid achajský odpyká za ně** že je Bůh trestal skrze rozličné národy tím způsobem, jako kdysi trestal a soužil provinilý národ izraelský. I bloudili po horách, po jeskyních i podzemních slujích, po lesích a hájích, skrývajíce své věci i těla v širých pustinách, dokud nepřišla zima a nenapadlo sněhu. Tehdy nebylo lze najíti místa, vhodná k jejich bydlení, kde by se mohli se svými věcmi a s dobytkem schovati, protože nepřátelé, stíhajíce je jako slídící psi, nalézali je podle stop vtlačených do sněhu a chytali jako lesní zvěř, chycené olupovali o majetek, svlékali z oděvů a nutili * Srv. Ovidius, Ars amatoria 1, 655. ** Horatius, Epistolae I, 2, 14; též srv. Kanovník vyšehradský, str. 54. 1 6 6/167
Strana 168
* Proroctví Izaiáše proroka 20, 4. ** Pátá kniha Mojžíšova (Deuteronomium) 32, 25. těžkými mukami, aby se penězi vykupovali. Obráni o šaty a své věci a nemajíce peněz, chodili v pytlích a poduškami nebo sítěnými zástěrami svá přirození zakrývajíce, byli ostny rozma/ nitých muk trýzněni. Na Mělníce byli mnozí nataženi na kola, a s vrchu spuštěni do řeky Labe, se utopili, jiní povražděni, jiní mečem zabiti, jiní uvězněni, jiní upáleni, někteří také, umořeni velikým hladem a tuhým mrazem a usouženi i nesčetnými jinými a různými trápeními, vypustili duši. A poznali jsme za našich časů z doslechu i na vlastní oči rozmanitější a četnější muka, než o jakých jsme v knihách čítali. A ačkoli za časů císaře Diokleciána a Maximiána bylo, jak čteme, největší pronásledování křesťanů, zde, uvážíme-li poměry, snad bylo ještě větší! Onde běželo o lidi nestejného náboženství, totiž o pohany a Saracény proti křesťa/ nům, zde byli obojí křtění; onde o dobu, kdy bujelo pohanství a kacířství, zde trvala víra křesťanská v pevné své síle; onde aby odpadli od víry a křesťanského řádu, zde nebylo jediné zmínky o tom, a ač nebylo ani po jiných stránkách nejslabšího stínu viny, byli dáveni lidé jako ovce od vlků a přišlo na ně, co řekl prorok: „Tak požene král asyrský zajetí egyptské a přestěhování etiop ské mladých i starých, nahé i bosé, s odkrytými zadky k hanbě egyptské" atd." Také mnozí duchovní, světští i řeholní, laikové, kteří se uchýlili pohostinu do hrazených měst, a jiní podruzi, byli oloupeni o majetek, ve zmatcích ochuzeni, trápením stiženi, rozličným pronásledováním sklíčeni, těžkými bolestmi a nevýslovnými vzdechy zmořeni, potupami zjitřeni, rozmanitými bouřemi bolestí do hlubiny bídy ponořeni, surovými hrozbami ustrašeni a někteří za hradbami města krutými ranami trýzněni, duše nebesům navrátili. I naplnilo se slovo prorocké: „Zvnějšku "** pohubí je meč a uvnitř strach. Jak i na hradě pražském v paláci královském byli velmi mnozí, od nichž bylo lze nadíti se peněz, rozmanitými mukami přivedeni do hrobu, chtěl jsem raději mlčením pominouti, než ty hnusné skutky, jež tam byly spáchány, popisem pera vylíčiti, aby nebylo ono slavné a veškeré chvály hodné místo poskvrněno kalem nejnečistších špín a pronesením ošklivých slov.
* Proroctví Izaiáše proroka 20, 4. ** Pátá kniha Mojžíšova (Deuteronomium) 32, 25. těžkými mukami, aby se penězi vykupovali. Obráni o šaty a své věci a nemajíce peněz, chodili v pytlích a poduškami nebo sítěnými zástěrami svá přirození zakrývajíce, byli ostny rozma/ nitých muk trýzněni. Na Mělníce byli mnozí nataženi na kola, a s vrchu spuštěni do řeky Labe, se utopili, jiní povražděni, jiní mečem zabiti, jiní uvězněni, jiní upáleni, někteří také, umořeni velikým hladem a tuhým mrazem a usouženi i nesčetnými jinými a různými trápeními, vypustili duši. A poznali jsme za našich časů z doslechu i na vlastní oči rozmanitější a četnější muka, než o jakých jsme v knihách čítali. A ačkoli za časů císaře Diokleciána a Maximiána bylo, jak čteme, největší pronásledování křesťanů, zde, uvážíme-li poměry, snad bylo ještě větší! Onde běželo o lidi nestejného náboženství, totiž o pohany a Saracény proti křesťa/ nům, zde byli obojí křtění; onde o dobu, kdy bujelo pohanství a kacířství, zde trvala víra křesťanská v pevné své síle; onde aby odpadli od víry a křesťanského řádu, zde nebylo jediné zmínky o tom, a ač nebylo ani po jiných stránkách nejslabšího stínu viny, byli dáveni lidé jako ovce od vlků a přišlo na ně, co řekl prorok: „Tak požene král asyrský zajetí egyptské a přestěhování etiop ské mladých i starých, nahé i bosé, s odkrytými zadky k hanbě egyptské" atd." Také mnozí duchovní, světští i řeholní, laikové, kteří se uchýlili pohostinu do hrazených měst, a jiní podruzi, byli oloupeni o majetek, ve zmatcích ochuzeni, trápením stiženi, rozličným pronásledováním sklíčeni, těžkými bolestmi a nevýslovnými vzdechy zmořeni, potupami zjitřeni, rozmanitými bouřemi bolestí do hlubiny bídy ponořeni, surovými hrozbami ustrašeni a někteří za hradbami města krutými ranami trýzněni, duše nebesům navrátili. I naplnilo se slovo prorocké: „Zvnějšku "** pohubí je meč a uvnitř strach. Jak i na hradě pražském v paláci královském byli velmi mnozí, od nichž bylo lze nadíti se peněz, rozmanitými mukami přivedeni do hrobu, chtěl jsem raději mlčením pominouti, než ty hnusné skutky, jež tam byly spáchány, popisem pera vylíčiti, aby nebylo ono slavné a veškeré chvály hodné místo poskvrněno kalem nejnečistších špín a pronesením ošklivých slov.
Strana 169
Nacházíme v knihách na mnohých místech, že za něčí hřích měla být trestána celá rodina nebo kraj, ba je to zjevné i z mnohých příkladů. Pro hřích Achabův ztratili jeho potomci královský stolec, pro hřích Davidův zuřil meč Hospodinův proti lidu, avšak v mnohosti národa je sláva králova, ve zmenšení lidu zkrušení knížete. Který se tedy pyšnil četností svého národa, právem byl trestán jeho zmenšením, jak čteme v pří bězích královských, kde David bolestí zasažen naříkal, řka: „Jáť jsem ten, kterýž jsem zhřešil, já jsem neprávě učinil; tito, jež jsou jako ovce, co učinili?“* Pro hřích Sodomských také dítky jejich, které vděk svému mládí nevěděly o hříších svých rodičů, byly stráveny ohněm nebeským; pro hřích Amalechitů kázal Bůh nejen jejich dítky, ale i tupá hovada zničiti; pro hřích Datana a Abirona, kteří byli původci odboje proti Mojžíšovi, nejen oni sami, ale i všechen jejich statek s nimi a s jejich dětmi sestoupil do pekla; pro hřích měšťanů byly poklady Jericha proklety, proto Achan**, jenž prý vzal zlatý prut a některé jiné klenoty, vzal je z věcí proklatých; pro hřích Egypťanů byly vydány krupobití jejich polnosti a pobita jsou jejich hovada i jejich prvorozenci, pro hřích Izraelitů byla archa Hospodinova vydána Filištínským; pro hřích Achanův** byl lid izraelský přemožen rukou nepřátel; pro hřích synů Heli upadl lid v ruce Filištínských; pro hřích Chámův byl zlořečen Kanaan, syn jeho; pro hřích Giezi, jenž milost zdraví prodal Naamanovi, zlořečením Eliseovým touž milost ztratil, stav se malomocným a pro jeho vinu malo mocenství bylo přeneseno na potomky.*** Čte se v knize Královské i o jiných králích, jimž bylo z vůle Boží dovoleno, aby udeřili na lid izraelský i na jiné národy, zajímali je a válečně přemáhali, avšak ti, kdož přičítali vítězství, jichž dobyli, moci své a nikoli moci Boží, byli od Boha trestáni. Když Nabuchodonozor, jenž se zmocnil Egypta a Etiopie, vychloubaje se, řekl: „Zdaliž to není ten Babylón, kterýž jsem já vystavěl, aby byl stolicí království mého“† atd., ihned Bůh změnil jeho mysl rozumnou a oděl ho zvířectvím divé zvěře, takže utíkaje od lidí, bydlil se zvířaty. Proti pýše Senacheriba, jenž přičítaje dosažené vítězství moci své a nikoli božské, chlubil se jím, Hospodin řekl: * Druhá kniha Samuelova První kniha královská 24, 17. ** V rukopise je Achor, což je zřejmě omyl. *** Od slov „a pro jeho vinu...“ není v Kapitulním rukopise. † Proroctví Daniela proroka 4, 27. 1 68/ 169
Nacházíme v knihách na mnohých místech, že za něčí hřích měla být trestána celá rodina nebo kraj, ba je to zjevné i z mnohých příkladů. Pro hřích Achabův ztratili jeho potomci královský stolec, pro hřích Davidův zuřil meč Hospodinův proti lidu, avšak v mnohosti národa je sláva králova, ve zmenšení lidu zkrušení knížete. Který se tedy pyšnil četností svého národa, právem byl trestán jeho zmenšením, jak čteme v pří bězích královských, kde David bolestí zasažen naříkal, řka: „Jáť jsem ten, kterýž jsem zhřešil, já jsem neprávě učinil; tito, jež jsou jako ovce, co učinili?“* Pro hřích Sodomských také dítky jejich, které vděk svému mládí nevěděly o hříších svých rodičů, byly stráveny ohněm nebeským; pro hřích Amalechitů kázal Bůh nejen jejich dítky, ale i tupá hovada zničiti; pro hřích Datana a Abirona, kteří byli původci odboje proti Mojžíšovi, nejen oni sami, ale i všechen jejich statek s nimi a s jejich dětmi sestoupil do pekla; pro hřích měšťanů byly poklady Jericha proklety, proto Achan**, jenž prý vzal zlatý prut a některé jiné klenoty, vzal je z věcí proklatých; pro hřích Egypťanů byly vydány krupobití jejich polnosti a pobita jsou jejich hovada i jejich prvorozenci, pro hřích Izraelitů byla archa Hospodinova vydána Filištínským; pro hřích Achanův** byl lid izraelský přemožen rukou nepřátel; pro hřích synů Heli upadl lid v ruce Filištínských; pro hřích Chámův byl zlořečen Kanaan, syn jeho; pro hřích Giezi, jenž milost zdraví prodal Naamanovi, zlořečením Eliseovým touž milost ztratil, stav se malomocným a pro jeho vinu malo mocenství bylo přeneseno na potomky.*** Čte se v knize Královské i o jiných králích, jimž bylo z vůle Boží dovoleno, aby udeřili na lid izraelský i na jiné národy, zajímali je a válečně přemáhali, avšak ti, kdož přičítali vítězství, jichž dobyli, moci své a nikoli moci Boží, byli od Boha trestáni. Když Nabuchodonozor, jenž se zmocnil Egypta a Etiopie, vychloubaje se, řekl: „Zdaliž to není ten Babylón, kterýž jsem já vystavěl, aby byl stolicí království mého“† atd., ihned Bůh změnil jeho mysl rozumnou a oděl ho zvířectvím divé zvěře, takže utíkaje od lidí, bydlil se zvířaty. Proti pýše Senacheriba, jenž přičítaje dosažené vítězství moci své a nikoli božské, chlubil se jím, Hospodin řekl: * Druhá kniha Samuelova První kniha královská 24, 17. ** V rukopise je Achor, což je zřejmě omyl. *** Od slov „a pro jeho vinu...“ není v Kapitulním rukopise. † Proroctví Daniela proroka 4, 27. 1 68/ 169
Strana 170
* Proroctví Izaiáše proroka, 10, 15. ** Srv. Kniha žalmů 79. 6. „Zdaliž se bude sekera chlubit proti tomu, kdo jí seká, aneb pozdvihne se pila proti tomu, kdož jí tře?“* O Antiochovi a o jiných králích, kteří pro své hříchy padli..., tak se čte, že skrze syny izraelské Bůh trestal Amorejské, Kananejské a jiné národy, jejichž země odevzdal v držení Izraelitům, vyšlým z egyptského otroctví. Čte se též v knize Soudců o Jabínovi, králi Kananejských, a o Madianských, že pro modloslužbu lidu povzbudil je Bůh, aby udeřili na Izraelské a země jejich opanovali. Když však lid Boží pod rukama jejich velmi dlouho sužovaný, poznal svůj hřích a usmířil Boha lítostí, z nařízení Božího Bárák, provázeje prorokyni Deboru, manželku Lapidotovu, porazil Jabína, krále kananejského, a Sisaru, knížete jejich vojska; Gedeon pak usmrtil Zebaha a Salmanu, krále madianské, i jejich vůdce Oreba a Zeba. To všechno, co bylo výše pověděno, dolehlo za těch časů Božím soudem na Čechy, ale není známo, zda pro vinu královu, či osob předních nebo prostředních neb nejnižších. Ale ač víme, že nakrmil nás chlebem slzí a nápoj dal nám v slzách v míru velikou**, přece jsme se radovali ze dní, v nichž nás pokořil, a z roků, v nichž jsme viděli neštěstí. On se smiloval nad Sionem, protože přišel čas smilování nad ním. Kéž se náš smutek již obrátí v radost, abychom žijíce chválili ho po všechny časy. Boží odveta tresce knížete i jeho národ hříšný a na velikosti urážky jeví se povahy msty. 1281 LÉTA PÁNĚ Ota, markrabí braniborský, poručník Václava, knížete českého, o vánocích78 a o Novém roce konal sněm s Tobiášem, biskupem pražským, a s urozenými země, s rytíři, pány a měšťany hrazených měst. Na tomto sněmu týž markrabí za obecného souhlasu postavil v čelo zemi Tobiáše, biskupa pražského, aby v něm měli útočiště všichni utiskovaní násilím a loupežemi a jakýmikoli křivdami tížení. A přidal témuž panu biskupovi Děpolta, sudího celého království, a jiné úředníky k trestání vin a zločinů světských, aby viníky a kterékoli zločince v kázni drželi
* Proroctví Izaiáše proroka, 10, 15. ** Srv. Kniha žalmů 79. 6. „Zdaliž se bude sekera chlubit proti tomu, kdo jí seká, aneb pozdvihne se pila proti tomu, kdož jí tře?“* O Antiochovi a o jiných králích, kteří pro své hříchy padli..., tak se čte, že skrze syny izraelské Bůh trestal Amorejské, Kananejské a jiné národy, jejichž země odevzdal v držení Izraelitům, vyšlým z egyptského otroctví. Čte se též v knize Soudců o Jabínovi, králi Kananejských, a o Madianských, že pro modloslužbu lidu povzbudil je Bůh, aby udeřili na Izraelské a země jejich opanovali. Když však lid Boží pod rukama jejich velmi dlouho sužovaný, poznal svůj hřích a usmířil Boha lítostí, z nařízení Božího Bárák, provázeje prorokyni Deboru, manželku Lapidotovu, porazil Jabína, krále kananejského, a Sisaru, knížete jejich vojska; Gedeon pak usmrtil Zebaha a Salmanu, krále madianské, i jejich vůdce Oreba a Zeba. To všechno, co bylo výše pověděno, dolehlo za těch časů Božím soudem na Čechy, ale není známo, zda pro vinu královu, či osob předních nebo prostředních neb nejnižších. Ale ač víme, že nakrmil nás chlebem slzí a nápoj dal nám v slzách v míru velikou**, přece jsme se radovali ze dní, v nichž nás pokořil, a z roků, v nichž jsme viděli neštěstí. On se smiloval nad Sionem, protože přišel čas smilování nad ním. Kéž se náš smutek již obrátí v radost, abychom žijíce chválili ho po všechny časy. Boží odveta tresce knížete i jeho národ hříšný a na velikosti urážky jeví se povahy msty. 1281 LÉTA PÁNĚ Ota, markrabí braniborský, poručník Václava, knížete českého, o vánocích78 a o Novém roce konal sněm s Tobiášem, biskupem pražským, a s urozenými země, s rytíři, pány a měšťany hrazených měst. Na tomto sněmu týž markrabí za obecného souhlasu postavil v čelo zemi Tobiáše, biskupa pražského, aby v něm měli útočiště všichni utiskovaní násilím a loupežemi a jakýmikoli křivdami tížení. A přidal témuž panu biskupovi Děpolta, sudího celého království, a jiné úředníky k trestání vin a zločinů světských, aby viníky a kterékoli zločince v kázni drželi
Strana 171
nálezy práv pozemských, a kdyby to jejich vina zasluhovala, dávali také na hrdle potrestati. V těch dobách se totiž nahrnulo do země české takové množství Němců z rozličných kmenů, urozených, středních i nejnižších osob, že jejich počet podle odhadu mnohých osob převyšoval množství much. Ale pan biskup, muž opatrný a prozřetelný, chtěje tím pečovati o bezpečnost státu a pokládaje za vrchol zla, že se vkradlo do země české takové množství cizozemců, kteří hubili její statky i obyvatele, pomýšlel především na odklizení jich, domlouvaje urozeným země, aby podporovali jeho žádosti, jež hodlal podati markrabímu Otovi, a podle svých sil jak mohou hleděli přiměti pana markrabího, aby byli cizo/ zemci nadobro z kořene vymýceni z Čech. Slíbili též všichni urození země, že chtějí poslouchati spravedlivých nařízení pana markrabího a vzdávati mu ve všem povinnou úctu jako pravému pánu. A tak pan markrabí, když slyšel a viděl nesčetné zlé skutky, jež Němci cizích kmenů páchali, a uvažuje též o poslušnosti a poddanství urozených, které mu slíbili prokazovat, vyhověl jejich žádostem a slíbil, že věc uskuteční, jak nejrychleji bude moci. A tak, čině malé nebo, abych tak řekl, žádné prodlení, poručil poslati posly po městech a trzích, aby oznámili a provolali hlasem biřicovým, aby všichni cizí Němci, kteří přišli do Čech pro loupení kořisti, odešli do tří dnů bez prodlení svobodně beze vší překážky, ukládaje trest, že jestliže někteří z nich neodejdou do tří dnů, budou potrestáni sami těžkým nálezem, jako se trestají lupiči, zloději a lotrové nebo noční přepadači domů. Němci uslyševše to, neprodleli ani chvíli, a jako by byli střelou jedem kalenou raněni, vydali se nakvap na cestu a odešli; a jako se netopýři za ranního úsvitu schovávají, tak Němci zmizeli jako mizí dým. Od té doby obyvatelé naší země, dověděvše se o odchodu Němců, okřáli hned na duchu; ti, kteří bydlili v lesích a hájích, se vrátili do svých domovů a od té doby člověk přiložil ruku k dílu, pacholek počal pracovati s pluhem, kovář v kovárně, tesař na stavbě, žena s přeslicí a vřetenem a kterýkoli řemeslník se začal potiti při své práci, maje již plnější důvěru ve svornost knížat a ve zdar míru. 170/171
nálezy práv pozemských, a kdyby to jejich vina zasluhovala, dávali také na hrdle potrestati. V těch dobách se totiž nahrnulo do země české takové množství Němců z rozličných kmenů, urozených, středních i nejnižších osob, že jejich počet podle odhadu mnohých osob převyšoval množství much. Ale pan biskup, muž opatrný a prozřetelný, chtěje tím pečovati o bezpečnost státu a pokládaje za vrchol zla, že se vkradlo do země české takové množství cizozemců, kteří hubili její statky i obyvatele, pomýšlel především na odklizení jich, domlouvaje urozeným země, aby podporovali jeho žádosti, jež hodlal podati markrabímu Otovi, a podle svých sil jak mohou hleděli přiměti pana markrabího, aby byli cizo/ zemci nadobro z kořene vymýceni z Čech. Slíbili též všichni urození země, že chtějí poslouchati spravedlivých nařízení pana markrabího a vzdávati mu ve všem povinnou úctu jako pravému pánu. A tak pan markrabí, když slyšel a viděl nesčetné zlé skutky, jež Němci cizích kmenů páchali, a uvažuje též o poslušnosti a poddanství urozených, které mu slíbili prokazovat, vyhověl jejich žádostem a slíbil, že věc uskuteční, jak nejrychleji bude moci. A tak, čině malé nebo, abych tak řekl, žádné prodlení, poručil poslati posly po městech a trzích, aby oznámili a provolali hlasem biřicovým, aby všichni cizí Němci, kteří přišli do Čech pro loupení kořisti, odešli do tří dnů bez prodlení svobodně beze vší překážky, ukládaje trest, že jestliže někteří z nich neodejdou do tří dnů, budou potrestáni sami těžkým nálezem, jako se trestají lupiči, zloději a lotrové nebo noční přepadači domů. Němci uslyševše to, neprodleli ani chvíli, a jako by byli střelou jedem kalenou raněni, vydali se nakvap na cestu a odešli; a jako se netopýři za ranního úsvitu schovávají, tak Němci zmizeli jako mizí dým. Od té doby obyvatelé naší země, dověděvše se o odchodu Němců, okřáli hned na duchu; ti, kteří bydlili v lesích a hájích, se vrátili do svých domovů a od té doby člověk přiložil ruku k dílu, pacholek počal pracovati s pluhem, kovář v kovárně, tesař na stavbě, žena s přeslicí a vřetenem a kterýkoli řemeslník se začal potiti při své práci, maje již plnější důvěru ve svornost knížat a ve zdar míru. 170/171
Strana 172
Na témže sněmu byla uzavřena smlouva mezi panem markrabím a urozenými země tím způsobem, že totiž o svátku apoštolů Filipa a Jakuba [I. května] téhož roku urození Čech mají dáti z obecné berně celé země markrabímu braniborskému patnáct tisíc hřiven stříbra pražské váhy a že pan markrabí přivede kněžice Václava do hradu pražského zpět na stolec jeho otce, krále Otakara, a svěří ho v ochranu panu Tobiášovi, biskupu pražskému, a jiným urozeným země, k nimž přidá několik Braniborů a též několik důvěryhodných měšťanů pražských, aby ho chovali pod bedlivou ochranou podle řádu, který by pan markrabí a urození země ustanovili. Když se přiblížila řečená lhůta, totiž svátek apoštolů Filipa a Jakuba, poslal pan markrabí své posly a listy na omluvu své nepřítomnosti, pravě, že je zaměstnán velmi naléhavými pracemi a že se proto k řečené lhůtě nemůže dostaviti ani knížete Václava postaviti před jejich tvář. Žádal však, aby mu byla poskytnuta jiná lhůta, totiž den narození svatého Jana Křtitele [24. června], slibuje, že by tehdy bez jakékoli závady a překážky postavil podle svrchu dotčené úmluvy knížete Václava před tvář urozených. Sbor urozených Čech, uslyšev to, ač byl velmi pobouřen zmarem své naděje a jejich nálada se projevovala v rozličných návrzích, přece přistoupili na řečenou lhůtu, aby nepřišlo potom ještě větší zlo, uspokojivše se příslovím, které říká: „Rty knížat nemají být poskvrněny výmyslem lži.“ LÉTA PÁNĚ 1282 Veliký hlad ve všech věcech, které náležejí k potřebám lidským k potravě, mořil lidi mnoha zemí. Ale zanechaje cizozemců, přistoupím k vylíčení starostí a bědných tísní u Čechů, protože obklíčilo Čechy ze všech stran neštěstí, jichž je bez počtu: útisky, loupežemi, nočními přepady, žhářstvím a zkázou všech věcí nepřátelé zavlekli mezi ně hlad; pronásledujíce jejich duše, přepadli a na zemi pošlapali jejich životy a v prach obrátili jejich slávu. Z toho se zkormoutilo srdce Čechů v jejich nitru a strach smrti padl na ně, protože Bůh vyvýšil pravice těch, kdož
Na témže sněmu byla uzavřena smlouva mezi panem markrabím a urozenými země tím způsobem, že totiž o svátku apoštolů Filipa a Jakuba [I. května] téhož roku urození Čech mají dáti z obecné berně celé země markrabímu braniborskému patnáct tisíc hřiven stříbra pražské váhy a že pan markrabí přivede kněžice Václava do hradu pražského zpět na stolec jeho otce, krále Otakara, a svěří ho v ochranu panu Tobiášovi, biskupu pražskému, a jiným urozeným země, k nimž přidá několik Braniborů a též několik důvěryhodných měšťanů pražských, aby ho chovali pod bedlivou ochranou podle řádu, který by pan markrabí a urození země ustanovili. Když se přiblížila řečená lhůta, totiž svátek apoštolů Filipa a Jakuba, poslal pan markrabí své posly a listy na omluvu své nepřítomnosti, pravě, že je zaměstnán velmi naléhavými pracemi a že se proto k řečené lhůtě nemůže dostaviti ani knížete Václava postaviti před jejich tvář. Žádal však, aby mu byla poskytnuta jiná lhůta, totiž den narození svatého Jana Křtitele [24. června], slibuje, že by tehdy bez jakékoli závady a překážky postavil podle svrchu dotčené úmluvy knížete Václava před tvář urozených. Sbor urozených Čech, uslyšev to, ač byl velmi pobouřen zmarem své naděje a jejich nálada se projevovala v rozličných návrzích, přece přistoupili na řečenou lhůtu, aby nepřišlo potom ještě větší zlo, uspokojivše se příslovím, které říká: „Rty knížat nemají být poskvrněny výmyslem lži.“ LÉTA PÁNĚ 1282 Veliký hlad ve všech věcech, které náležejí k potřebám lidským k potravě, mořil lidi mnoha zemí. Ale zanechaje cizozemců, přistoupím k vylíčení starostí a bědných tísní u Čechů, protože obklíčilo Čechy ze všech stran neštěstí, jichž je bez počtu: útisky, loupežemi, nočními přepady, žhářstvím a zkázou všech věcí nepřátelé zavlekli mezi ně hlad; pronásledujíce jejich duše, přepadli a na zemi pošlapali jejich životy a v prach obrátili jejich slávu. Z toho se zkormoutilo srdce Čechů v jejich nitru a strach smrti padl na ně, protože Bůh vyvýšil pravice těch, kdož
Strana 173
utiskovali českého krále, obveselil jejich nepřátele, vytrhl meč jeho pomoci, nepomohl mu ve válce, podvrátil ho a jeho trůn svrhl na zemi, ukrátil dnů života jeho a přioděl ho hanbou*, ano i do podsvětí přivedl; i byl přičten k mrtvým. A že za hříchy králů jsou trestáni nejen králové sami, ale i národové, svědčí prorok, jenž vida anděla bijícího lid, řekl: „Jáť jsem ten, kterýž jsem zhřešil, já jsem neprávě učinil; tito, jež jsou jako ovce, a je vidět na faraónovi, jenž pronásledoval co učinili?“** národ izraelský, neboť nejen on sám utonul v Rudém moři, ale ani jeden z jeho lidí nezůstal naživu, a také se podobně stalo s mnoha jinými králi. Proto nám zbývá povědět o ubožejších v Čechách, kteří oplývali množstvím statků a bohatství, a byvše o to o všechno připraveni loupením a kořistěním, s chuďasy dům od domu žebrajíce, hladem mřeli. Chodili tedy chudí, hnáni nesmírným hladem, po pražských ulicích a náměstích a po domech měšťanů, prosíce o almužnu. A protože počet chudých již příliš vzrostl, nemohli jim bohatší při udělování almužen stačit. Vraceli se tedy k večeru a trpěli hladem jako psi a hladem souženi reptali; i naplnilo se slovo Davidovo: „Oniť se rozptýlí, aby pojedli; pakli nasyceni nebudou, i budou reptati.“*** Žebrali též nesčetní řemeslníci a dělníci rozličných řemesel, z nichž někteří mívali kdysi svého jmění v ceně sto hřiven stříbra, a když byli někteří o to o všechno připraveni a jiní s rodinou všechno projedli, prodávali náramky, náušnice a řetízky svých manželek a vůbec všechny ozdoby, které náležejí k obyčeji ženského šatu, chtějíce aspoň zdraví života zahnáním hladu zachovati. A přece, když mnozí z nich vše, co měli, utratili, s chuďasy dům od domu žebrajíce, život bídně skončili. Měšťané sice dovolovali všem chudým vcházet do svého domu pro almužnu, ale když přicházeli do města pražského žebráci z venkova, kterých bylo bezpočtu, pro veliké množství začali krásti hrnce u ohně s pokrmy, které se připravovaly k jídlu měšťanům, a krásti jiné domácí věci, jakékoli mohli pobrati, ukrádali ke své škodě a nenávisti všech. A proto byl od toho času zakázán všem chudým přístup do domů a nebyli přijímáni na nocleh ani ve městě, ani mimo ně, protože ** Viz výše, str. 169. *** Kniha žalmů 58, 16. * Srv. Kniha žalmů 88, 43. 172/173
utiskovali českého krále, obveselil jejich nepřátele, vytrhl meč jeho pomoci, nepomohl mu ve válce, podvrátil ho a jeho trůn svrhl na zemi, ukrátil dnů života jeho a přioděl ho hanbou*, ano i do podsvětí přivedl; i byl přičten k mrtvým. A že za hříchy králů jsou trestáni nejen králové sami, ale i národové, svědčí prorok, jenž vida anděla bijícího lid, řekl: „Jáť jsem ten, kterýž jsem zhřešil, já jsem neprávě učinil; tito, jež jsou jako ovce, a je vidět na faraónovi, jenž pronásledoval co učinili?“** národ izraelský, neboť nejen on sám utonul v Rudém moři, ale ani jeden z jeho lidí nezůstal naživu, a také se podobně stalo s mnoha jinými králi. Proto nám zbývá povědět o ubožejších v Čechách, kteří oplývali množstvím statků a bohatství, a byvše o to o všechno připraveni loupením a kořistěním, s chuďasy dům od domu žebrajíce, hladem mřeli. Chodili tedy chudí, hnáni nesmírným hladem, po pražských ulicích a náměstích a po domech měšťanů, prosíce o almužnu. A protože počet chudých již příliš vzrostl, nemohli jim bohatší při udělování almužen stačit. Vraceli se tedy k večeru a trpěli hladem jako psi a hladem souženi reptali; i naplnilo se slovo Davidovo: „Oniť se rozptýlí, aby pojedli; pakli nasyceni nebudou, i budou reptati.“*** Žebrali též nesčetní řemeslníci a dělníci rozličných řemesel, z nichž někteří mívali kdysi svého jmění v ceně sto hřiven stříbra, a když byli někteří o to o všechno připraveni a jiní s rodinou všechno projedli, prodávali náramky, náušnice a řetízky svých manželek a vůbec všechny ozdoby, které náležejí k obyčeji ženského šatu, chtějíce aspoň zdraví života zahnáním hladu zachovati. A přece, když mnozí z nich vše, co měli, utratili, s chuďasy dům od domu žebrajíce, život bídně skončili. Měšťané sice dovolovali všem chudým vcházet do svého domu pro almužnu, ale když přicházeli do města pražského žebráci z venkova, kterých bylo bezpočtu, pro veliké množství začali krásti hrnce u ohně s pokrmy, které se připravovaly k jídlu měšťanům, a krásti jiné domácí věci, jakékoli mohli pobrati, ukrádali ke své škodě a nenávisti všech. A proto byl od toho času zakázán všem chudým přístup do domů a nebyli přijímáni na nocleh ani ve městě, ani mimo ně, protože ** Viz výše, str. 169. *** Kniha žalmů 58, 16. * Srv. Kniha žalmů 88, 43. 172/173
Strana 174
mnoho zlého povstávalo měšťanům z jejich hanebných skutků. Někteří chudí, byvše vně hradeb města přijati na nocleh, v noci vstavše, zabili hospodáře a zahubili jeho rodinu, a pobravše lepší věci, odešli. Takové a jim podobné věci se děly na mnohých místech. Jedna žebračka vzala na nocleh do své chýše v Oboře chudou ženu, jež měla všeho všudy pouhých pět kousků chleba v pytlíčku; šaty, jež měla na sobě, nemohly stát za dvě vejce. A přece hospodyně domu z vnuknutí dáblova a puzena velikým hladem ji v noci zabila, když spala, sekyrou jako vepře, a tak se dopustila zločinu vraždy. Měla také tato paní domu dvanácti/ letého chlapce, jenž se z podnětu zlého nepřítele stal spolu/ pachatelem toho zločinu. Ale protože božská Prozřetelnost nenechává takových zločinů, aby prošly bez pomsty — byl totiž den Velkého pátku, kdy byl spáchán tak strašný zločin a toho celého dne věrní Kristovi chodí ze zbožného úmyslu po kostelích — náhodou několik žen spatřilo na své cestě, jak je mrtvola, uvázaná za provaz, vlečena na pohřebiště u kostela svatého Jana, kde se tehdy těla mrtvých pochovávala. A protože zvrhlý syn ničemné matky nemohl tělo utáhnouti, řečené ženy, chtějíce se zúčastniti pro jméno Kristovo pohřební služby, přistoupily k mrtvému tělu a snažily se podle své možnosti přispěti k dokonání započatého úkolu. Avšak jedna z nich, bystřejšího ducha, když pohleděla na zakrvácené tělo, velice se divila, přemítajíc ve své mysli, že lidská těla, skonávající přirozenou smrtí, bývají zcela prosta prolití krve. Zatímco se řečené ženy mezi sebou delší čas soukromě dohovořovaly o tom, co by se mělo učiniti, strůjkyně zločinu, matka hocha, jenž táhl tělo na provaze, útěkem ušla smrti, hoch však byl od řečených žen zadržen a odevzdán městskému rychtáři. Rychtář pak, poznav pravdu z vyznání chlapce, odevzdal ho podle světského práva k oběšení. Jedna žena, ukazujíc jakémusi čtyřletému hošíkovi, dobře ustrojenému — neboť v tom věku otcové obvykle více milují a oblékají své syny — krásné ovoce a obmyslně vlídnými slovy mu lichotíc, zavedla ho do svého domu, a zavřevši dveře domu, zabila jej, a oloupivši jej, tělo pohřbila. A hned bez meškání běžela
mnoho zlého povstávalo měšťanům z jejich hanebných skutků. Někteří chudí, byvše vně hradeb města přijati na nocleh, v noci vstavše, zabili hospodáře a zahubili jeho rodinu, a pobravše lepší věci, odešli. Takové a jim podobné věci se děly na mnohých místech. Jedna žebračka vzala na nocleh do své chýše v Oboře chudou ženu, jež měla všeho všudy pouhých pět kousků chleba v pytlíčku; šaty, jež měla na sobě, nemohly stát za dvě vejce. A přece hospodyně domu z vnuknutí dáblova a puzena velikým hladem ji v noci zabila, když spala, sekyrou jako vepře, a tak se dopustila zločinu vraždy. Měla také tato paní domu dvanácti/ letého chlapce, jenž se z podnětu zlého nepřítele stal spolu/ pachatelem toho zločinu. Ale protože božská Prozřetelnost nenechává takových zločinů, aby prošly bez pomsty — byl totiž den Velkého pátku, kdy byl spáchán tak strašný zločin a toho celého dne věrní Kristovi chodí ze zbožného úmyslu po kostelích — náhodou několik žen spatřilo na své cestě, jak je mrtvola, uvázaná za provaz, vlečena na pohřebiště u kostela svatého Jana, kde se tehdy těla mrtvých pochovávala. A protože zvrhlý syn ničemné matky nemohl tělo utáhnouti, řečené ženy, chtějíce se zúčastniti pro jméno Kristovo pohřební služby, přistoupily k mrtvému tělu a snažily se podle své možnosti přispěti k dokonání započatého úkolu. Avšak jedna z nich, bystřejšího ducha, když pohleděla na zakrvácené tělo, velice se divila, přemítajíc ve své mysli, že lidská těla, skonávající přirozenou smrtí, bývají zcela prosta prolití krve. Zatímco se řečené ženy mezi sebou delší čas soukromě dohovořovaly o tom, co by se mělo učiniti, strůjkyně zločinu, matka hocha, jenž táhl tělo na provaze, útěkem ušla smrti, hoch však byl od řečených žen zadržen a odevzdán městskému rychtáři. Rychtář pak, poznav pravdu z vyznání chlapce, odevzdal ho podle světského práva k oběšení. Jedna žena, ukazujíc jakémusi čtyřletému hošíkovi, dobře ustrojenému — neboť v tom věku otcové obvykle více milují a oblékají své syny — krásné ovoce a obmyslně vlídnými slovy mu lichotíc, zavedla ho do svého domu, a zavřevši dveře domu, zabila jej, a oloupivši jej, tělo pohřbila. A hned bez meškání běžela
Strana 175
Klášter blahoslavené Anežky — Rajský dvůr. —
Klášter blahoslavené Anežky — Rajský dvůr. —
Strana 176
Přimda, hranolovitá věž.
Přimda, hranolovitá věž.
Strana 177
s šaty zabitého hošíka na trh, aby je prodala, doufajíc, že si odnese zisk ze své ničemnosti, ačkoli podvod a klam sotva kdy nebo nikdy nemůže nikomu přinésti prospěch. Tu jeden řezník, spatřiv ženu, ana nese na zádech šaty, jak obyčejně nosívají vetešníci šaty na prodej, přistoupiv k ní, začal se jí vyptávati, zač jsou ty šaty. Byl totiž sousedem toho, jehož syn byl zabit, a poznav šaty, vedl ji do svého krámu, říkaje, že chce koupiti a hned zaplatiti; a ona šla s ním. Když však přišli na řečené místo, řezník vzal šaty a počal je bedlivě prohlížeti, zda opravdu náležejí synu jeho souseda, jak tušil. A když je lépe poznal, ptal se jí, kde šaty dostala. A ona odpověděla: „Jedna paní mi je svěřila, abych je prodala.“ On však: „Ty šaty jsou kradeny,“ a odepřev jí šaty, zavěsil je ve svém krámě na bidlo a prodlužuje hovor, během něhož by mohla věc být oznámena tomu, koho se týkala, zadržel ji. Zatímco se žena již prudčeji domáhala vrácení šatů, vtom se objevili sluhové, kteří hocha hledali, a poznavše šaty, zadrželi ženu a přivedli ji k otci s šaty zabitého hocha. Otec poznav pravdu, odevzdal ji rychtáři, rychtář šibenici. Jedna žena pochovala svého muže i celou rodinu kromě jediné dcery; obě vedly bídný život, shánějíce živobytí z almužen, již takřka položivé, protože mnozí chudí, ač celý den dům od domu žebrali, nemohli se doprositi nerci krajíčku chleba nebo sousta, ale ani kůrky nebo drobtu, aby se s bídou udrželi naživu. Ach, kdyby bylo bývalo aspoň slupek pro prasata! Jednoho dne se stalo, že matka, unavená po marném shánění almužny a hladová, přišla na noc domů. Potom se vrátila dcera a zabušila na dveře, chtějíc vejít do bytu, jak to každý den činívala. Matka ji nepustila do domu, řkouc: „Nač jsi přišla? Což nejsi na prahu smrti jako mrtvá? Máš tvář svraštělou a bledou, umřeš v domku a nebude, kdo by tě vynesl k pohřbu.“ A nevpustila ji dovnitř. A tu se stalo, že matka sama té noci zemřela; dcera přišedši druhý den, hodila matku do jámy, a o dlouhý čas ji přežila. V těch dobách nedovedl otec pro přílišnou krutost hladu přispěti ku pomoci synu žádnou útěchou ani naopak syn otci; matka se neznala k dceři a dcera k matce; bratr byl bratru cizí, 177
s šaty zabitého hošíka na trh, aby je prodala, doufajíc, že si odnese zisk ze své ničemnosti, ačkoli podvod a klam sotva kdy nebo nikdy nemůže nikomu přinésti prospěch. Tu jeden řezník, spatřiv ženu, ana nese na zádech šaty, jak obyčejně nosívají vetešníci šaty na prodej, přistoupiv k ní, začal se jí vyptávati, zač jsou ty šaty. Byl totiž sousedem toho, jehož syn byl zabit, a poznav šaty, vedl ji do svého krámu, říkaje, že chce koupiti a hned zaplatiti; a ona šla s ním. Když však přišli na řečené místo, řezník vzal šaty a počal je bedlivě prohlížeti, zda opravdu náležejí synu jeho souseda, jak tušil. A když je lépe poznal, ptal se jí, kde šaty dostala. A ona odpověděla: „Jedna paní mi je svěřila, abych je prodala.“ On však: „Ty šaty jsou kradeny,“ a odepřev jí šaty, zavěsil je ve svém krámě na bidlo a prodlužuje hovor, během něhož by mohla věc být oznámena tomu, koho se týkala, zadržel ji. Zatímco se žena již prudčeji domáhala vrácení šatů, vtom se objevili sluhové, kteří hocha hledali, a poznavše šaty, zadrželi ženu a přivedli ji k otci s šaty zabitého hocha. Otec poznav pravdu, odevzdal ji rychtáři, rychtář šibenici. Jedna žena pochovala svého muže i celou rodinu kromě jediné dcery; obě vedly bídný život, shánějíce živobytí z almužen, již takřka položivé, protože mnozí chudí, ač celý den dům od domu žebrali, nemohli se doprositi nerci krajíčku chleba nebo sousta, ale ani kůrky nebo drobtu, aby se s bídou udrželi naživu. Ach, kdyby bylo bývalo aspoň slupek pro prasata! Jednoho dne se stalo, že matka, unavená po marném shánění almužny a hladová, přišla na noc domů. Potom se vrátila dcera a zabušila na dveře, chtějíc vejít do bytu, jak to každý den činívala. Matka ji nepustila do domu, řkouc: „Nač jsi přišla? Což nejsi na prahu smrti jako mrtvá? Máš tvář svraštělou a bledou, umřeš v domku a nebude, kdo by tě vynesl k pohřbu.“ A nevpustila ji dovnitř. A tu se stalo, že matka sama té noci zemřela; dcera přišedši druhý den, hodila matku do jámy, a o dlouhý čas ji přežila. V těch dobách nedovedl otec pro přílišnou krutost hladu přispěti ku pomoci synu žádnou útěchou ani naopak syn otci; matka se neznala k dceři a dcera k matce; bratr byl bratru cizí, 177
Strana 178
* Kniha Žalmů 68, 9. ** Srv. Kosmas I. 3. *** První epištola sv. Jana 3, 17. † Tamtéž 3, 15. †† Evangelium sv. Matouše 25, 41—43. †�† Srv. Ovidius, Metamorphoses. neboť mizelo u nich vědomí přirozeného příbuzenství pro nedostatek věcí a naplnilo se ono prorocké: „Cizí učiněn jsem bratřím svým a cizozemec synům matky své.“* A tak hatila zuřivá nouze pravé poznání lidí. Často se stal opak toho, co dí spisovatel: Krása a přízeň lidu, též bohatství, bujará síla, schopnost ti odňaly, jíž člověka poznat bys měl, a jinde: Čtvero je věcí, jimiž se vynáší nad slušnost někdo: bohatství statků, vznešený rod, též učenost, krása. Za starodávna vše bylo všem společné a nikdo nenazýval svým, co držel**. Ale když již počíná pučeti kořen chtivosti a lakoty a když lačnost hladu k tomu ponouká, bratr, vida bratra sklíčeného velikou nouzí a stojícího na prahu smrti pro nedostatek živobytí, neostýchá se, ať nedím poskytnouti mu jídla, ale i odepříti mu krajíček chleba, ač jsou jedno tělo a jedna krev jako větve vypučelé z jednoho kmene, nedbaje svatého Jana řkoucího: „Kdo by pak měl statek tohoto světa a viděl by bratra svého, an nouzi trpí, a zavřel by střeva svá před ním, kterak *** A jinde: „Každý, kdož nenávidí láska Boží zůstává v něm? bratra svého, je vražedník a žádný vražedník nemá života v sobě zůstávajícího.“† Těm bude řečeno: „Jděte, zlořečení, do ohně věčného, kterýž je vám připraven od počátku světa: hostem jsem ++ byl a nepřijali jste mne, lačněl jsem a nedali jste mi jísti atd.“ †† Za pradávna živý duch poskytoval celému světu zdravé vánky, jichž hojnost mírnila žár žhavého vzduchu a ze semen vyháněl klíčky, do lidských těl vléval zdraví a oplozoval rostliny všeho druhu a přirozenosti, a proto se ne neprávem říká, že z počátku byly časy zlaté.††† Neboť lidé byli prostí a bezelstní a byla mezi nimi prostota, neznalá zlého a nezkušená ještě ve lsti; ta získala prvním věkům příjmení „zlatých“. Ale potom se příroda zvrhala v kovy méně cenné a nakonec zohavila v své neobezřelosti a nedbalosti poslední věky železem. A proto za našich časů hrozným morem hrozíc stykům lidským, přinesla sálavé ohně, tuhé a jedovaté mrazy a ty je nutily putovat do chřadnoucího světa, protože čím více si lidstvo zvyklo požívat
* Kniha Žalmů 68, 9. ** Srv. Kosmas I. 3. *** První epištola sv. Jana 3, 17. † Tamtéž 3, 15. †† Evangelium sv. Matouše 25, 41—43. †�† Srv. Ovidius, Metamorphoses. neboť mizelo u nich vědomí přirozeného příbuzenství pro nedostatek věcí a naplnilo se ono prorocké: „Cizí učiněn jsem bratřím svým a cizozemec synům matky své.“* A tak hatila zuřivá nouze pravé poznání lidí. Často se stal opak toho, co dí spisovatel: Krása a přízeň lidu, též bohatství, bujará síla, schopnost ti odňaly, jíž člověka poznat bys měl, a jinde: Čtvero je věcí, jimiž se vynáší nad slušnost někdo: bohatství statků, vznešený rod, též učenost, krása. Za starodávna vše bylo všem společné a nikdo nenazýval svým, co držel**. Ale když již počíná pučeti kořen chtivosti a lakoty a když lačnost hladu k tomu ponouká, bratr, vida bratra sklíčeného velikou nouzí a stojícího na prahu smrti pro nedostatek živobytí, neostýchá se, ať nedím poskytnouti mu jídla, ale i odepříti mu krajíček chleba, ač jsou jedno tělo a jedna krev jako větve vypučelé z jednoho kmene, nedbaje svatého Jana řkoucího: „Kdo by pak měl statek tohoto světa a viděl by bratra svého, an nouzi trpí, a zavřel by střeva svá před ním, kterak *** A jinde: „Každý, kdož nenávidí láska Boží zůstává v něm? bratra svého, je vražedník a žádný vražedník nemá života v sobě zůstávajícího.“† Těm bude řečeno: „Jděte, zlořečení, do ohně věčného, kterýž je vám připraven od počátku světa: hostem jsem ++ byl a nepřijali jste mne, lačněl jsem a nedali jste mi jísti atd.“ †† Za pradávna živý duch poskytoval celému světu zdravé vánky, jichž hojnost mírnila žár žhavého vzduchu a ze semen vyháněl klíčky, do lidských těl vléval zdraví a oplozoval rostliny všeho druhu a přirozenosti, a proto se ne neprávem říká, že z počátku byly časy zlaté.††† Neboť lidé byli prostí a bezelstní a byla mezi nimi prostota, neznalá zlého a nezkušená ještě ve lsti; ta získala prvním věkům příjmení „zlatých“. Ale potom se příroda zvrhala v kovy méně cenné a nakonec zohavila v své neobezřelosti a nedbalosti poslední věky železem. A proto za našich časů hrozným morem hrozíc stykům lidským, přinesla sálavé ohně, tuhé a jedovaté mrazy a ty je nutily putovat do chřadnoucího světa, protože čím více si lidstvo zvyklo požívat
Strana 179
výhod vzdělanosti a umění, tím snáze do myslí plížila se řevnivost. Ta po dobrém počátku vzrostla, aniž kdo to pozoroval, návodem přírody v nenávist a z té se nyní rodí vše, co pokolení lidské od následujících časů potom zakouší. Když tedy byl chudým odpírán vstup do domů ve městě pražském a nebyli přijímáni ani na nocleh pro páchání krádeží, jichž se dopouštěli, líhali v noci na ulicích a náměstích, zalézajíce jako prasata pro nahotu těla a tuhost mrazu do hnoje, který se vyhazoval z koníren na ulice. Bylť čas zimní a trvalé, velmi tuhé mrazy“, a jestliže se v letním čase umíralo jen hladem, zdvoj/ násobilo se také neštěstí v čase zimním, neboť smrt nevnikala do světa oknem, nýbrž dveřmi, neznajíc slitování s lidským pokolením, vždyť měla silné průvodce: hlad, nahotu a krutost mrazu, a jejich síla rychle pronikala všemi končinami celých Čech a zahubila většinu smrtelníků; a nebylo, kdo by je pochovával. Ach! Kde byli tehdy muži řeholníci — kteří se jindy tváří neobyčejně zbožnými — aby podávali církevní svátosti lidem, kteří se octli v takových nebezpečenstvích a strastech, ba v hodině smrti, nebo, abych to řekl ještě otevřeněji, ve smrti samé, a to aspoň nemnohým, kdož jsou k tomu určeni jako kněží a podle povinnosti svého stavu a nařízením svatých Otců. Kdo je vinen touto nedbalostí, že tolik tisíc lidí zemřelo bez církevních svátostí, o tom lze různě uvažovat, ale rozhodnuto bude, až přijde syn člověka v své velebnosti. Shromáždili se tedy všichni konšelé a obecní starší a po delší poradě o tom, co by se mělo učiniti k vymýcení této ohavnosti, usnesli se konečně podle úrady a obecné vůle najmouti dělníky ke kopání rozsáhlých jam, do kterých by se mohlo pochovati mnoho mrtvých těl. Byly hluboké tři látra a na všech stranách deset loket široké; do každého hrobu se vešlo tisíc nebo o něco více nebo méně těl. Těchto hrobů, budících úžas svou rozměrností, bylo celkem osm: jeden u svatého Petra v ulici Německé, do něhož bylo uloženo dva tisíce těl, u kostela svatého Lazara u malomocných dvě jámy, u kostela svatého Jana na Rybníčku dva hroby, ve Psářích dva hroby, u kostela svatého Jana v Oboře jeden hrob. Všechny ty hroby byly zaplněny lidskými ch) Muzejní a Fürstenberský rukopis dodávají: Stačil totiž k paměti neštěstí samotný velmi veliký hlad, i když by pohroma otupení mrazem v té době nenásledovala. 178/179
výhod vzdělanosti a umění, tím snáze do myslí plížila se řevnivost. Ta po dobrém počátku vzrostla, aniž kdo to pozoroval, návodem přírody v nenávist a z té se nyní rodí vše, co pokolení lidské od následujících časů potom zakouší. Když tedy byl chudým odpírán vstup do domů ve městě pražském a nebyli přijímáni ani na nocleh pro páchání krádeží, jichž se dopouštěli, líhali v noci na ulicích a náměstích, zalézajíce jako prasata pro nahotu těla a tuhost mrazu do hnoje, který se vyhazoval z koníren na ulice. Bylť čas zimní a trvalé, velmi tuhé mrazy“, a jestliže se v letním čase umíralo jen hladem, zdvoj/ násobilo se také neštěstí v čase zimním, neboť smrt nevnikala do světa oknem, nýbrž dveřmi, neznajíc slitování s lidským pokolením, vždyť měla silné průvodce: hlad, nahotu a krutost mrazu, a jejich síla rychle pronikala všemi končinami celých Čech a zahubila většinu smrtelníků; a nebylo, kdo by je pochovával. Ach! Kde byli tehdy muži řeholníci — kteří se jindy tváří neobyčejně zbožnými — aby podávali církevní svátosti lidem, kteří se octli v takových nebezpečenstvích a strastech, ba v hodině smrti, nebo, abych to řekl ještě otevřeněji, ve smrti samé, a to aspoň nemnohým, kdož jsou k tomu určeni jako kněží a podle povinnosti svého stavu a nařízením svatých Otců. Kdo je vinen touto nedbalostí, že tolik tisíc lidí zemřelo bez církevních svátostí, o tom lze různě uvažovat, ale rozhodnuto bude, až přijde syn člověka v své velebnosti. Shromáždili se tedy všichni konšelé a obecní starší a po delší poradě o tom, co by se mělo učiniti k vymýcení této ohavnosti, usnesli se konečně podle úrady a obecné vůle najmouti dělníky ke kopání rozsáhlých jam, do kterých by se mohlo pochovati mnoho mrtvých těl. Byly hluboké tři látra a na všech stranách deset loket široké; do každého hrobu se vešlo tisíc nebo o něco více nebo méně těl. Těchto hrobů, budících úžas svou rozměrností, bylo celkem osm: jeden u svatého Petra v ulici Německé, do něhož bylo uloženo dva tisíce těl, u kostela svatého Lazara u malomocných dvě jámy, u kostela svatého Jana na Rybníčku dva hroby, ve Psářích dva hroby, u kostela svatého Jana v Oboře jeden hrob. Všechny ty hroby byly zaplněny lidskými ch) Muzejní a Fürstenberský rukopis dodávají: Stačil totiž k paměti neštěstí samotný velmi veliký hlad, i když by pohroma otupení mrazem v té době nenásledovala. 178/179
Strana 180
* Carmina epigr. (ed. Buecheler). 1336, 5n. těly v šesti měsících. Ale když za jarních dní nastala obleva a země rozmrzla, pochovávali mrtvé na písčitých ostrovech a na polích před hradbami města. K pohřbívání bylo určeno několik mužů, a ač celý den pilně pracovali, sotva stačili donésti do hrobů těla všech, kdož toho dne zemřeli do západu slunce. Ale protože Staré Město, ležící na druhé straně mostu, je lidnatější, dopravovala se těla k pohřbení na vozech. A jestliže v jednom městě umřelo tolik tisíc lidí v tak krátkém čase, jak se píše, kolik tisíc lidí se počítalo zemřelých v celém království českém ve srovnání s jedním městem! Poněvadž město pražské samotné činí, jak se soudí, necelou třicetinu celého království českého, zahynula prý nepochybně v celém království většina lidí. Mnozí také, pracujíce k smrti, říkali: „Ach, kéž jsme se nenarodili a kéž ničí oko nevidělo nás! Kéž bychom byli z života matčina bývali přeneseni do hrobu, aspoň by byly ruce příbuzných účastny obřadu pohřebního, neboť sladčeji leží kosti, když přátelské ruce je pohřbí. Neboť lépe by nám bývalo zemříti, než špatně žíti, poněvadž autorita praví: Veselý dovede unésti jen nesnadno zármutku tíži, než aby v bídě byl živ, volí si raději smrt. Někteří lidé, největší ubožáci a nešťastníci, velikou nouzí sklíčeni, a nemohouce vyhověti přirozené potřebě těla obvyklou potravou, pojídali mrchy koní, dobytka a všelikých jiných zvířat i chcíplých psů. Ba dokonce — je to hrozné slyšeti a ohavné, ale nemůžeme to přejíti mlčením, protože to došlo k sluchu mnohých — někteří zabíjeli lidi v této bouři bídy a požírali je jako štěkaví psi k zachování těla. Někteří pak kradmo odnášeli v noci oběšence z šibenice, a nevyjímajíc ani čas postní, odvrhše bázeň Boží a zbyvše se lidského studu, mrtvoly jejich jedli. Mimoto se přihodilo ve vsi, zvané Hořany, jež náleží ke kostelu sadskému, že jedna dcera, pozbyvši všeho citu a nepamětliva lásky k matce, svou matku rozsekala na kusy, uvařila ji a snědla. Z předešlého líčení vysvítá, že se toho času mnoho zlého přivalilo na Čechy a jak byli bodáni ostny mnohých trestů, a to
* Carmina epigr. (ed. Buecheler). 1336, 5n. těly v šesti měsících. Ale když za jarních dní nastala obleva a země rozmrzla, pochovávali mrtvé na písčitých ostrovech a na polích před hradbami města. K pohřbívání bylo určeno několik mužů, a ač celý den pilně pracovali, sotva stačili donésti do hrobů těla všech, kdož toho dne zemřeli do západu slunce. Ale protože Staré Město, ležící na druhé straně mostu, je lidnatější, dopravovala se těla k pohřbení na vozech. A jestliže v jednom městě umřelo tolik tisíc lidí v tak krátkém čase, jak se píše, kolik tisíc lidí se počítalo zemřelých v celém království českém ve srovnání s jedním městem! Poněvadž město pražské samotné činí, jak se soudí, necelou třicetinu celého království českého, zahynula prý nepochybně v celém království většina lidí. Mnozí také, pracujíce k smrti, říkali: „Ach, kéž jsme se nenarodili a kéž ničí oko nevidělo nás! Kéž bychom byli z života matčina bývali přeneseni do hrobu, aspoň by byly ruce příbuzných účastny obřadu pohřebního, neboť sladčeji leží kosti, když přátelské ruce je pohřbí. Neboť lépe by nám bývalo zemříti, než špatně žíti, poněvadž autorita praví: Veselý dovede unésti jen nesnadno zármutku tíži, než aby v bídě byl živ, volí si raději smrt. Někteří lidé, největší ubožáci a nešťastníci, velikou nouzí sklíčeni, a nemohouce vyhověti přirozené potřebě těla obvyklou potravou, pojídali mrchy koní, dobytka a všelikých jiných zvířat i chcíplých psů. Ba dokonce — je to hrozné slyšeti a ohavné, ale nemůžeme to přejíti mlčením, protože to došlo k sluchu mnohých — někteří zabíjeli lidi v této bouři bídy a požírali je jako štěkaví psi k zachování těla. Někteří pak kradmo odnášeli v noci oběšence z šibenice, a nevyjímajíc ani čas postní, odvrhše bázeň Boží a zbyvše se lidského studu, mrtvoly jejich jedli. Mimoto se přihodilo ve vsi, zvané Hořany, jež náleží ke kostelu sadskému, že jedna dcera, pozbyvši všeho citu a nepamětliva lásky k matce, svou matku rozsekala na kusy, uvařila ji a snědla. Z předešlého líčení vysvítá, že se toho času mnoho zlého přivalilo na Čechy a jak byli bodáni ostny mnohých trestů, a to
Strana 181
přičiněním Sasů. Abychom se snad neuchylovali z cesty pravdy, zakrývajíce ji, nýbrž abychom označili věc správněji, stalo se to hlavně přičiněním zloby a lstivosti Sasů. Aby se jasněji objevily skutky podvodů a úskočnosti jejich, najevo postavíme jejich činy tím, že vyložíme jejich původ. 79 O původu národa saského je zajisté rozdílné mínění, neboť jedni myslí, že odvozují svůj původ od Dánů a Normanů, jiní pak, s nimiž prý souhlasí i Rekové, že jsou zbytky makedonského vojska, které táhlo s velikým Alexandrem a po jeho smrti se rozptýlilo po celém světě. Nalézáme také ve spisech jednoho dějepisce, že podle starodávného podání vyšli z Anglů, obyvatel Británie, a přeplavivše se přes oceán, z dychtivosti i potřeby hledajíce si sídla, byli přihnáni na místo, které se nazývá Hathuloga, v té době, kdy Theoderich, král francký, bojuje proti Irminfridovi, vévodovi durynskému, ukrutně zpustošil jejich zemi ohněm i mečem. A když nejprve přirazili k zemi, obyvatelé té země, kteří se nazývají Durynkové, těžce nesouce jejich příchod, chopili se proti nim zbraně. Sasové však udatně odporujíce, obsadili přístav. Konečně, když spolu dlouho bojovali a mnozí z nich z obou stran padli, rozhodli se obojí jednati o mír. I byla uzavřena dohoda ve smlouvě, že Sasové mohou prodávati i kupovati zboží, jinak zanechají polí, zabíjení lidí i loupení. I zůstávala tato smlouva neporušena mnoho dní. A když již Sasům došly peníze a neměli, co by kupovali nebo prodávali, usoudili, že mír je pro ně neužitečný. V té době se tedy stalo, že jeden mladík vyšel z lodí, obtížen množstvím zlata, zlatým řetězem i zlatými náramky. Potkav jej jeden z Durynků, řekl: „Co znamená tak náramně mnoho zlata na tvém hladovém krku?“ „Kupce hledám,“ říká, „k ničemu jinému to zlato nenosím, neboť když mě moří hlad, nač bych miloval zlato?“ A když se onen tázal po jakosti a velikosti ceny, řekl: „Není pro mne rozdíl v ceně, cokoli dáš, rád vezmu.“ I usmívaje se, Durynk řekl: „Co když ti naplním klín tímto prachem?“ Bylo pak na tom místě navezeno mnoho hlíny. Sas se nerozpakoval, otevřel klín a vzal hlínu, ihned odevzdávaje Durynkovi zlato. A oba veseli odešli ke svým. Durynkové Durynka chválami vynášeli k nebi, 180/18 1
přičiněním Sasů. Abychom se snad neuchylovali z cesty pravdy, zakrývajíce ji, nýbrž abychom označili věc správněji, stalo se to hlavně přičiněním zloby a lstivosti Sasů. Aby se jasněji objevily skutky podvodů a úskočnosti jejich, najevo postavíme jejich činy tím, že vyložíme jejich původ. 79 O původu národa saského je zajisté rozdílné mínění, neboť jedni myslí, že odvozují svůj původ od Dánů a Normanů, jiní pak, s nimiž prý souhlasí i Rekové, že jsou zbytky makedonského vojska, které táhlo s velikým Alexandrem a po jeho smrti se rozptýlilo po celém světě. Nalézáme také ve spisech jednoho dějepisce, že podle starodávného podání vyšli z Anglů, obyvatel Británie, a přeplavivše se přes oceán, z dychtivosti i potřeby hledajíce si sídla, byli přihnáni na místo, které se nazývá Hathuloga, v té době, kdy Theoderich, král francký, bojuje proti Irminfridovi, vévodovi durynskému, ukrutně zpustošil jejich zemi ohněm i mečem. A když nejprve přirazili k zemi, obyvatelé té země, kteří se nazývají Durynkové, těžce nesouce jejich příchod, chopili se proti nim zbraně. Sasové však udatně odporujíce, obsadili přístav. Konečně, když spolu dlouho bojovali a mnozí z nich z obou stran padli, rozhodli se obojí jednati o mír. I byla uzavřena dohoda ve smlouvě, že Sasové mohou prodávati i kupovati zboží, jinak zanechají polí, zabíjení lidí i loupení. I zůstávala tato smlouva neporušena mnoho dní. A když již Sasům došly peníze a neměli, co by kupovali nebo prodávali, usoudili, že mír je pro ně neužitečný. V té době se tedy stalo, že jeden mladík vyšel z lodí, obtížen množstvím zlata, zlatým řetězem i zlatými náramky. Potkav jej jeden z Durynků, řekl: „Co znamená tak náramně mnoho zlata na tvém hladovém krku?“ „Kupce hledám,“ říká, „k ničemu jinému to zlato nenosím, neboť když mě moří hlad, nač bych miloval zlato?“ A když se onen tázal po jakosti a velikosti ceny, řekl: „Není pro mne rozdíl v ceně, cokoli dáš, rád vezmu.“ I usmívaje se, Durynk řekl: „Co když ti naplním klín tímto prachem?“ Bylo pak na tom místě navezeno mnoho hlíny. Sas se nerozpakoval, otevřel klín a vzal hlínu, ihned odevzdávaje Durynkovi zlato. A oba veseli odešli ke svým. Durynkové Durynka chválami vynášeli k nebi, 180/18 1
Strana 182
že výbornou lstí podvedl Sasa, a říkali, že je nejštastnějším ze všech smrtelníků, že za špatnou cenu měl tak veliké množství zlata. Mezitím Sas, zbaven zlata, ale obtížen množstvím hlíny, se blížil k lodím. Tedy když se s ním druhové setkali a divili se, co dělal, někteří z přátel se mu začali posmívati, jiní jej kárati, všichni stejně myslili, že se pomátl. On však, vyžádav si ticho, řekl: „Následujte mne, nejlepší Sasové, a shledáte, že má pomatenost je vám užitečná.“ Oni pak, ač pochybovali, přece šli za ním, on pak, vzav hlínu, rozsypal ji po okolních polích, jak nejdrobněji mohl, a zaujal místo k ležení. Jak však Durynkové viděli, že Sasové zaujímají místo k ležení, zdála se jim věc nesnesitelná, a poslavše posly, stěžovali si na zrušení smlouvy a porušení dohody ze strany Sasů. Sasové odpověděli, že dosud zachovávali smlouvu bez porušení, ale zemi, za své zlato koupenou, chtějí v pokoji držeti, nebo jistě brániti zbraní. Když to obyvatelé Durynska slyšeli, proklínali saské zlato, prohlašovali, že ten, kterého krátce předtím prohlašovali za šťastného, je původcem zkázy jejich i krajiny. Tak konečně se rozpálivše, za slepým Martem bez pořádku a bez rozumu udeřili na ležení, Sasové však připraveni přijali nepřátele a porazili je, a dobře pochodivše, obdrželi právem války nejbližší místa kolem. Když tedy obojí dlouho bojovali a zdálo se, že Durynkové jsou Sasy přemoženi, snažili se prostřednictvím poslů uzavříti s nimi mír, a dopustili, aby se usadili v zemi, kterou získali. To jsme vložili proto, aby rozumný čtenář poznal, jaké lsti, chytrosti a podvodu užili. Neznajíce Boha stvořitele nebe i země, moře i těch, kteří v nich žijí, ctili ty, kteří přirozeně nebyli bohy, a nejvíce Merkura, kterému v jistých dnech přinášeli i lidské oběti. Nepokládali za dovolené ani zavírati své bohy do chrámů ani připodobňovati je nějaké lidské tváři pro velikost a důstojnost božství; luhy a háje zasvěcujíce a nazýva/ jíce jmény bohů, na tu tajnost jedině hleděli s úctou. Věštby a losování co nejvíce zachovávali; zvyk tohoto losování byl jednoduchý. Rozřezali prut, useknutý z ovocného stromu, na kousky, a ty, označené různými značkami, rozhodili na bílou látku nazdařbůh a náhodně. Potom, bylo-li tázání veřejné, kněz lidu, když soukromé, sám otec rodiny, vzývaje bohy a hledě k nebi,
že výbornou lstí podvedl Sasa, a říkali, že je nejštastnějším ze všech smrtelníků, že za špatnou cenu měl tak veliké množství zlata. Mezitím Sas, zbaven zlata, ale obtížen množstvím hlíny, se blížil k lodím. Tedy když se s ním druhové setkali a divili se, co dělal, někteří z přátel se mu začali posmívati, jiní jej kárati, všichni stejně myslili, že se pomátl. On však, vyžádav si ticho, řekl: „Následujte mne, nejlepší Sasové, a shledáte, že má pomatenost je vám užitečná.“ Oni pak, ač pochybovali, přece šli za ním, on pak, vzav hlínu, rozsypal ji po okolních polích, jak nejdrobněji mohl, a zaujal místo k ležení. Jak však Durynkové viděli, že Sasové zaujímají místo k ležení, zdála se jim věc nesnesitelná, a poslavše posly, stěžovali si na zrušení smlouvy a porušení dohody ze strany Sasů. Sasové odpověděli, že dosud zachovávali smlouvu bez porušení, ale zemi, za své zlato koupenou, chtějí v pokoji držeti, nebo jistě brániti zbraní. Když to obyvatelé Durynska slyšeli, proklínali saské zlato, prohlašovali, že ten, kterého krátce předtím prohlašovali za šťastného, je původcem zkázy jejich i krajiny. Tak konečně se rozpálivše, za slepým Martem bez pořádku a bez rozumu udeřili na ležení, Sasové však připraveni přijali nepřátele a porazili je, a dobře pochodivše, obdrželi právem války nejbližší místa kolem. Když tedy obojí dlouho bojovali a zdálo se, že Durynkové jsou Sasy přemoženi, snažili se prostřednictvím poslů uzavříti s nimi mír, a dopustili, aby se usadili v zemi, kterou získali. To jsme vložili proto, aby rozumný čtenář poznal, jaké lsti, chytrosti a podvodu užili. Neznajíce Boha stvořitele nebe i země, moře i těch, kteří v nich žijí, ctili ty, kteří přirozeně nebyli bohy, a nejvíce Merkura, kterému v jistých dnech přinášeli i lidské oběti. Nepokládali za dovolené ani zavírati své bohy do chrámů ani připodobňovati je nějaké lidské tváři pro velikost a důstojnost božství; luhy a háje zasvěcujíce a nazýva/ jíce jmény bohů, na tu tajnost jedině hleděli s úctou. Věštby a losování co nejvíce zachovávali; zvyk tohoto losování byl jednoduchý. Rozřezali prut, useknutý z ovocného stromu, na kousky, a ty, označené různými značkami, rozhodili na bílou látku nazdařbůh a náhodně. Potom, bylo-li tázání veřejné, kněz lidu, když soukromé, sám otec rodiny, vzývaje bohy a hledě k nebi,
Strana 183
zdvihl tři po sobě, a zdvižené podle vrubu předtím učiněného vykládal; a jestliže zakazovaly, nebyla toho dne žádná porada o věci*, bylo-li dovoleno, vymáhalo se také ještě stvrzení výsledku. Hádati podle hlasů a letu ptáků bylo vlastní tomuto národu, též zkoumati předpovědi a pohyby koní, pozorovati řehtání a frkání, a této věštbě se přikládala velká víra nejen mezi lidem ale i mezi předáky. Bylo také jiné pozorování věštby, které obvykle zkoumalo výsledek těžkých válek; totiž že zajatec toho národa, s nímž se mělo bojovati, jakýmkoli způsobem chycený, měl bojovati s vybraným mužem z lidu jejich vlasti a vítězství toho neb onoho měli za prozřetelnost. Košatým stromům a pramenům prokazovali úctu. Také dřevěný špalek nemalé velikosti vztyčený do výšky pod širým nebem uctívali, nazývajíce jej v národní řeči Irminsul, což v latině znamená universalis columna [sloup veškerenstva], jako by všechno držel. Jak potom věřili, že jisté dny, kdy měsíc buď začíná, nebo se vyplňuje, jsou nejšťastnější k začátku konání věcí a že zachovávali i jiné nespočetné druhy lichých pověr, kterými byli mateni, pomineme. Toto jsme svěřili písmu proto, aby rozumný čtenář poznal, z jakých temnot bludů byli osvobozeni milostí Boží, když byli oddáni uctívání démonů a protivní pravému náboženství a nepovažovali za nedovolené nebo nečestné přestupovati ani božská, ani lidská práva. Kdykoli byli přemoženi od některého krále, pokorně se mu poddali, slíbili vykonávati rozkazy, bez meškání vydali rukojmí, která byla požadována, přijali posly, kteří byli posláni. Kolikrát byli tak zkroceni a zkroušeni, že slibovali i vzdáti se uctívání démonů a poddati se ve všem křesťanskému náboženství, ale jak byli několikrát ochotni to učiniti, tak vždy byli náchylni to převrátiti. * Kapitulní rukopis tuto část textu vynechává. LÉTA PÁNĚ 1283 Dne 26. prosince 80, to jest v den blahoslaveného Štěpána, stalo se, co se zřídka stává: objevila se duha podivné krásy, jež se klenula nad celým městem pražským, sahajíc jedním okrajem na jihu za městské hradby, druhým na opačné straně města k severu 182/ 183
zdvihl tři po sobě, a zdvižené podle vrubu předtím učiněného vykládal; a jestliže zakazovaly, nebyla toho dne žádná porada o věci*, bylo-li dovoleno, vymáhalo se také ještě stvrzení výsledku. Hádati podle hlasů a letu ptáků bylo vlastní tomuto národu, též zkoumati předpovědi a pohyby koní, pozorovati řehtání a frkání, a této věštbě se přikládala velká víra nejen mezi lidem ale i mezi předáky. Bylo také jiné pozorování věštby, které obvykle zkoumalo výsledek těžkých válek; totiž že zajatec toho národa, s nímž se mělo bojovati, jakýmkoli způsobem chycený, měl bojovati s vybraným mužem z lidu jejich vlasti a vítězství toho neb onoho měli za prozřetelnost. Košatým stromům a pramenům prokazovali úctu. Také dřevěný špalek nemalé velikosti vztyčený do výšky pod širým nebem uctívali, nazývajíce jej v národní řeči Irminsul, což v latině znamená universalis columna [sloup veškerenstva], jako by všechno držel. Jak potom věřili, že jisté dny, kdy měsíc buď začíná, nebo se vyplňuje, jsou nejšťastnější k začátku konání věcí a že zachovávali i jiné nespočetné druhy lichých pověr, kterými byli mateni, pomineme. Toto jsme svěřili písmu proto, aby rozumný čtenář poznal, z jakých temnot bludů byli osvobozeni milostí Boží, když byli oddáni uctívání démonů a protivní pravému náboženství a nepovažovali za nedovolené nebo nečestné přestupovati ani božská, ani lidská práva. Kdykoli byli přemoženi od některého krále, pokorně se mu poddali, slíbili vykonávati rozkazy, bez meškání vydali rukojmí, která byla požadována, přijali posly, kteří byli posláni. Kolikrát byli tak zkroceni a zkroušeni, že slibovali i vzdáti se uctívání démonů a poddati se ve všem křesťanskému náboženství, ale jak byli několikrát ochotni to učiniti, tak vždy byli náchylni to převrátiti. * Kapitulní rukopis tuto část textu vynechává. LÉTA PÁNĚ 1283 Dne 26. prosince 80, to jest v den blahoslaveného Štěpána, stalo se, co se zřídka stává: objevila se duha podivné krásy, jež se klenula nad celým městem pražským, sahajíc jedním okrajem na jihu za městské hradby, druhým na opačné straně města k severu 182/ 183
Strana 184
* Institutiones Iustiniani I, 20, § 7 (rec. P. Krüger, Corp. iur. civ. I. 13, 1920). ** Tamtéž, 24, § 2. nad řeku Vltavu. Z té duhy kteřísi Židé a některé křesťanské ženy prorokovali celému království českému obrat ke štěstí v budouc/ nosti, tvrdíce, že duha, jako se staví proti dešťům a zastavuje víry bouří, tak i z dopuštění Pána Boha, jenž řídí celý svět, ochrání obyvatele království českého od útisků a rozličných utrpení. To spatřovali též v jiném znamení, totiž ve hvězdě, kterou bylo viděti dne 5. dubna nad růžkem měsíce, jak se třpytí velice zářivým leskem, a proto moudří a učení muži předpovídali příchod Václava, svého knížete a dědice českého království, jenž dlel u svého poručníka Oty, markrabího braniborského. Když ten 24. května přijel, vyšli mu páni a též rytíři vstříc na mnoho mil. Duchovní pak z celého města s lidem mu vyšedše vstříc, uvítali ho slavně v procesí před branou hradu zpívajíce „Advenisti desiderabilis“ i jiné hymny a písně, a lid zpíval „Hospodin pomiluj ny“. V tom procesí byl biskup Tobiáš s kanovníky svého kostela a jiné klášterní konventy: břevnovský, strahovský, kazatelé, minorité, správci všech kostelů, laikové, muži i ženy a řemeslníci všech odvětví. Týž markrabí braniborský, skončiv poručnický úřad, byl povinen podle právního řádu vydati počet ze správy svého úřadu, jak ustanovují zákony císařské v instituci o Atilianovi poručníku, kde se praví: „Když poručníci spravují věci sirotků mužských nebo ženských, po uplynutí poručnictví činí soudu počet.“* Ale ač týž markrabí již dávno dostal patnáct tisíc hřiven stříbra z obecné berně, jsa ještě ostnem nenasytnosti roznícen a povrhnuv lidským studem, vynutil od knížete českého dvacet tisíc hřiven stříbra za propuštění ze svého poručnictví, nedbaje toho, že se v týchž zákonech nalézá vyhlášeno, že nejen poručníci nebo opatrovníci jsou zavázáni ze správy majetku nedospělcům nebo dospělým a jiným osobám, ale že nedospělci mají i proti těm, kdož přijímají záruku dobrého vedení správy, podpůrnou žalobu, která jim může přinésti pomoc v poslední řadě.** Týž markrabí si za tu částku peněz též v zástavu podržel velmi pevná opevnění, totiž Děčín, Ústí, Most, Ronov a hrad Bezděz s městy, až by řečená částka peněz byla úplně splacena. Téhož roku bylo celé jaro suché. Rovněž téhož roku,
* Institutiones Iustiniani I, 20, § 7 (rec. P. Krüger, Corp. iur. civ. I. 13, 1920). ** Tamtéž, 24, § 2. nad řeku Vltavu. Z té duhy kteřísi Židé a některé křesťanské ženy prorokovali celému království českému obrat ke štěstí v budouc/ nosti, tvrdíce, že duha, jako se staví proti dešťům a zastavuje víry bouří, tak i z dopuštění Pána Boha, jenž řídí celý svět, ochrání obyvatele království českého od útisků a rozličných utrpení. To spatřovali též v jiném znamení, totiž ve hvězdě, kterou bylo viděti dne 5. dubna nad růžkem měsíce, jak se třpytí velice zářivým leskem, a proto moudří a učení muži předpovídali příchod Václava, svého knížete a dědice českého království, jenž dlel u svého poručníka Oty, markrabího braniborského. Když ten 24. května přijel, vyšli mu páni a též rytíři vstříc na mnoho mil. Duchovní pak z celého města s lidem mu vyšedše vstříc, uvítali ho slavně v procesí před branou hradu zpívajíce „Advenisti desiderabilis“ i jiné hymny a písně, a lid zpíval „Hospodin pomiluj ny“. V tom procesí byl biskup Tobiáš s kanovníky svého kostela a jiné klášterní konventy: břevnovský, strahovský, kazatelé, minorité, správci všech kostelů, laikové, muži i ženy a řemeslníci všech odvětví. Týž markrabí braniborský, skončiv poručnický úřad, byl povinen podle právního řádu vydati počet ze správy svého úřadu, jak ustanovují zákony císařské v instituci o Atilianovi poručníku, kde se praví: „Když poručníci spravují věci sirotků mužských nebo ženských, po uplynutí poručnictví činí soudu počet.“* Ale ač týž markrabí již dávno dostal patnáct tisíc hřiven stříbra z obecné berně, jsa ještě ostnem nenasytnosti roznícen a povrhnuv lidským studem, vynutil od knížete českého dvacet tisíc hřiven stříbra za propuštění ze svého poručnictví, nedbaje toho, že se v týchž zákonech nalézá vyhlášeno, že nejen poručníci nebo opatrovníci jsou zavázáni ze správy majetku nedospělcům nebo dospělým a jiným osobám, ale že nedospělci mají i proti těm, kdož přijímají záruku dobrého vedení správy, podpůrnou žalobu, která jim může přinésti pomoc v poslední řadě.** Týž markrabí si za tu částku peněz též v zástavu podržel velmi pevná opevnění, totiž Děčín, Ústí, Most, Ronov a hrad Bezděz s městy, až by řečená částka peněz byla úplně splacena. Téhož roku bylo celé jaro suché. Rovněž téhož roku,
Strana 185
dne 12. května, mráz tak silně poškodil vinice a ovocné stromy, že nepřinesly vůbec žádnou úrodu. Uškodil též ozimému i jarnímu setí pšenice, žita, ječmene, hrachu i jiného zrna po celých Čechách tak, že se musila na velmi mnohých místech setba posekat, protože by byla asi jen velmi malou nebo žádnou úrodu nepřinesla k prospěchu lidí. Téhož roku byl posvěcen kostel svatého Mikuláše v podhradí pražském od ctihodného otce a pana Tobiáše, z Boží milosti biskupa pražského, dne 12. ledna. Při tom svěcení jeden kulhavý počal rovně choditi pro zásluhu a na přímluvu svatého Mikuláše. Téhož roku dne 15. ledna kapaly krůpěje krve z nohy Ukřižo, vaného, postaveného na hrobě blahoslavené Ludmily v kostele svatého Jiří. O této věci, jež se stávala i jindy81, vydávají svědectví muži hodnověrní, tvrdíce, že to viděli. A poněvadž je to chvalitebné paměti hodno, nemíním ani pominouti mlčením, že pan Tobiáš, z Boží milosti biskup pražský, ač je vázán z povinnosti svého úřadu podporovati všechny kostely své diecéze, přece zvláštní láskou přeje kostelu pražskému, jehož je ženichem a pánem. Opatřil jej tehdy drahocennými ornáty a kostelními knihami ke cti a chvále služby Boží a blahoslavených mučedníků Víta, Václava a Vojtěcha. Věnoval mu tyto věci: kasuli, dalmatiku, subtil z bílého aksamitu s velkými lemy. Dále mu daroval jiné roucho černé, vyšívané zlatem; rovněž pallu na oltář z bílého balkinu, podšívaného červeným cendatem; též jinou pallu, na níž je vyšit lev a orel na způsob per; též tři oltářní ubrusy s širokými obrubami; též pruhovaný aksamit, který se klade na Velký pátek pod ostatky, a čtvrtý ubrus dlouhý, který se rovněž klade pod ostatky. Též věnoval veliký misál se všemi epištolami a evangelii na všední dny i svátky, psanými se zpěvem a hudbou, a s graduálem a sekvencemi, též veliký nokturnal s rubrikami a zpěvem přes celý antifonář; dal též brevíř s velkými písmenami podle běhu pražského kostela a se zachováním starobylého způsobu a obyčeje. Neboť takový starosta je obut na obě nohy, o němž se uznává, že se náležitě staral nejen o sebe, ale i o svůj kostel. Neboť se uvaroval podezření onoho spisovatele, který pravil: „Každý, kdo přijav na sebe úřad vrchnosti, počne ho 184/185
dne 12. května, mráz tak silně poškodil vinice a ovocné stromy, že nepřinesly vůbec žádnou úrodu. Uškodil též ozimému i jarnímu setí pšenice, žita, ječmene, hrachu i jiného zrna po celých Čechách tak, že se musila na velmi mnohých místech setba posekat, protože by byla asi jen velmi malou nebo žádnou úrodu nepřinesla k prospěchu lidí. Téhož roku byl posvěcen kostel svatého Mikuláše v podhradí pražském od ctihodného otce a pana Tobiáše, z Boží milosti biskupa pražského, dne 12. ledna. Při tom svěcení jeden kulhavý počal rovně choditi pro zásluhu a na přímluvu svatého Mikuláše. Téhož roku dne 15. ledna kapaly krůpěje krve z nohy Ukřižo, vaného, postaveného na hrobě blahoslavené Ludmily v kostele svatého Jiří. O této věci, jež se stávala i jindy81, vydávají svědectví muži hodnověrní, tvrdíce, že to viděli. A poněvadž je to chvalitebné paměti hodno, nemíním ani pominouti mlčením, že pan Tobiáš, z Boží milosti biskup pražský, ač je vázán z povinnosti svého úřadu podporovati všechny kostely své diecéze, přece zvláštní láskou přeje kostelu pražskému, jehož je ženichem a pánem. Opatřil jej tehdy drahocennými ornáty a kostelními knihami ke cti a chvále služby Boží a blahoslavených mučedníků Víta, Václava a Vojtěcha. Věnoval mu tyto věci: kasuli, dalmatiku, subtil z bílého aksamitu s velkými lemy. Dále mu daroval jiné roucho černé, vyšívané zlatem; rovněž pallu na oltář z bílého balkinu, podšívaného červeným cendatem; též jinou pallu, na níž je vyšit lev a orel na způsob per; též tři oltářní ubrusy s širokými obrubami; též pruhovaný aksamit, který se klade na Velký pátek pod ostatky, a čtvrtý ubrus dlouhý, který se rovněž klade pod ostatky. Též věnoval veliký misál se všemi epištolami a evangelii na všední dny i svátky, psanými se zpěvem a hudbou, a s graduálem a sekvencemi, též veliký nokturnal s rubrikami a zpěvem přes celý antifonář; dal též brevíř s velkými písmenami podle běhu pražského kostela a se zachováním starobylého způsobu a obyčeje. Neboť takový starosta je obut na obě nohy, o němž se uznává, že se náležitě staral nejen o sebe, ale i o svůj kostel. Neboť se uvaroval podezření onoho spisovatele, který pravil: „Každý, kdo přijav na sebe úřad vrchnosti, počne ho 184/185
Strana 186
světsky užívati, rád bývá zapomenut, byť i cokoliv nábožně " vymyslí.“ Protože mysli mnohých lidí znepokojuje starost o vystopování řady a posloupnosti potomstva knížat a králů českého království, kolik jich bylo od prvního knížete Přemysla až do této doby a kdo koho následoval v knížectví, odkud také vzala počátek hodnost královského majestátu, zanechaje rozvláčnosti slov, která se moudrým nelíbí a v některých obvykle vyvolává odpor, vynasnažím se vyložiti to, jak nejstručněji budu moci, vyhrazuje si však tu opravu, aby kdekoli by se čtenáři naskytl v tomto spise uzel pochybností, k odvrácení omylu se obrátil výše k vypsání, neboť tam najde zaznamenáno více. V rozdělení světa podle zeměměřičů zahrnuje Asie pod svým jménem polovinu světa a polovinu Afrika a Evropa. V Evropě leží Germánie, v jejichž krajinách směrem ke straně půlnoční jsou umístěny Čechy, do nichž prý přišel člověk, jménem Čech, s několika dušemi. Podle něho se celá země nazývá Čechy. Tento člověk Čech založil první sídla kolem hory Říp mezi dvěma řekami, totiž Ohří a Vltavou. Potom po uplynutí času povstal mezi nimi jakýsi muž, jménem Krok, k němuž proudili všichni jak z jeho vlastních kmenů, tak i z celého národa k rozhodování soudů. Tento muž, nemaje mužského potomstva, zplodil přece tři dcery věštkyně, z nichž první se jmenovala Kazi, druhá Tetka, třetí Libuše. Tato Libuše, ačkoli byla nejmladší, vynikala však nejvíce rozumem. Tu si celý národ po smrti jejího otce postavil do čela po společné poradě jako soudce. V té době však vznikl mezi lidem nemalý spor, a když přednesli paní žaloby a žádali, aby co nejrychleji vynesla konečný rozsudek, odpověděla prý: „K rozhodování soudů je nutná znalost příčin, neboť bez znalosti často byli odsouzeni spravedliví.".A nemohla hned učiniti zadost jejich žádostem. Tu lid pohrdl svou paní a jejími soudy, říkaje, že každá žena se hodí spíše k mužskému objetí než k nalézání práv bojovníkům. Nato Libuše, vidouc takové pohanění od lidu vznesené, skrývajíc ženský stud a zakrývajíc křivdu, řekla: „Jestliže nejsem hodna vám vládnouti, jděte
světsky užívati, rád bývá zapomenut, byť i cokoliv nábožně " vymyslí.“ Protože mysli mnohých lidí znepokojuje starost o vystopování řady a posloupnosti potomstva knížat a králů českého království, kolik jich bylo od prvního knížete Přemysla až do této doby a kdo koho následoval v knížectví, odkud také vzala počátek hodnost královského majestátu, zanechaje rozvláčnosti slov, která se moudrým nelíbí a v některých obvykle vyvolává odpor, vynasnažím se vyložiti to, jak nejstručněji budu moci, vyhrazuje si však tu opravu, aby kdekoli by se čtenáři naskytl v tomto spise uzel pochybností, k odvrácení omylu se obrátil výše k vypsání, neboť tam najde zaznamenáno více. V rozdělení světa podle zeměměřičů zahrnuje Asie pod svým jménem polovinu světa a polovinu Afrika a Evropa. V Evropě leží Germánie, v jejichž krajinách směrem ke straně půlnoční jsou umístěny Čechy, do nichž prý přišel člověk, jménem Čech, s několika dušemi. Podle něho se celá země nazývá Čechy. Tento člověk Čech založil první sídla kolem hory Říp mezi dvěma řekami, totiž Ohří a Vltavou. Potom po uplynutí času povstal mezi nimi jakýsi muž, jménem Krok, k němuž proudili všichni jak z jeho vlastních kmenů, tak i z celého národa k rozhodování soudů. Tento muž, nemaje mužského potomstva, zplodil přece tři dcery věštkyně, z nichž první se jmenovala Kazi, druhá Tetka, třetí Libuše. Tato Libuše, ačkoli byla nejmladší, vynikala však nejvíce rozumem. Tu si celý národ po smrti jejího otce postavil do čela po společné poradě jako soudce. V té době však vznikl mezi lidem nemalý spor, a když přednesli paní žaloby a žádali, aby co nejrychleji vynesla konečný rozsudek, odpověděla prý: „K rozhodování soudů je nutná znalost příčin, neboť bez znalosti často byli odsouzeni spravedliví.".A nemohla hned učiniti zadost jejich žádostem. Tu lid pohrdl svou paní a jejími soudy, říkaje, že každá žena se hodí spíše k mužskému objetí než k nalézání práv bojovníkům. Nato Libuše, vidouc takové pohanění od lidu vznesené, skrývajíc ženský stud a zakrývajíc křivdu, řekla: „Jestliže nejsem hodna vám vládnouti, jděte
Strana 187
Bezděz, hradní kaple. v- O
Bezděz, hradní kaple. v- O
Strana 188
Kolín, zbytky opevnění.
Kolín, zbytky opevnění.
Strana 189
a vyberte si pána; a koho si vyberete, bude vaším knížetem a mým manželem.“ A hned jim dala královská roucha, jmenujíc ves jménem Stadice, která leží u řeky Bíliny, poslala je, davši jim svého koně, kterémužto koni byla známa cesta, která je dovedla až do řečené vsi, a řekla jim: „U jmenované vsi najdete člověka jménem Přemysl, orajícího na poli strakatými voly, a toho přiveďte a bude vaším knížetem a mým manželem.“ A oni šli a splnili vše podle rozkazu své paní. Tento muž, jenž za mužné zásluhy vpravdě zaslouží býti zván mužem, který vymyslel a nařídil všechna práva, jež užívá a jimiž se spravuje tato země, ten je první český kníže. * Srv. Kosmas, kniha I. První kníže Přemysl. 2 Nezamysl 3 Mnata 4/ Vojen 5/ Vnislav 6/ Křesomysl Neklan 7 8 Hostivít 9/ Bořivoj, první křestan; byl pokřtěn od Metoděje, biskupa moravského, roku od narození Páně 894 10 Spytihněv 11/ Vratislav 12/ Václav Svatý, umučený bratrovou lstí dne 28. září 13/ Boleslav Ukrutný, bratrovrah 14/ Boleslav Pobožný, zakladatel pražského biskupství 15/ Boleslav Dobrý 16/ Vladivoj 17 Jaromír 18 Oldřich 19/ Břetislav 20/ Spytihněv, zakladatel pražského kostela 21/ Vratislav, kníže a první král český 22 Konrád kníže 23/ Břetislav kníže 189
a vyberte si pána; a koho si vyberete, bude vaším knížetem a mým manželem.“ A hned jim dala královská roucha, jmenujíc ves jménem Stadice, která leží u řeky Bíliny, poslala je, davši jim svého koně, kterémužto koni byla známa cesta, která je dovedla až do řečené vsi, a řekla jim: „U jmenované vsi najdete člověka jménem Přemysl, orajícího na poli strakatými voly, a toho přiveďte a bude vaším knížetem a mým manželem.“ A oni šli a splnili vše podle rozkazu své paní. Tento muž, jenž za mužné zásluhy vpravdě zaslouží býti zván mužem, který vymyslel a nařídil všechna práva, jež užívá a jimiž se spravuje tato země, ten je první český kníže. * Srv. Kosmas, kniha I. První kníže Přemysl. 2 Nezamysl 3 Mnata 4/ Vojen 5/ Vnislav 6/ Křesomysl Neklan 7 8 Hostivít 9/ Bořivoj, první křestan; byl pokřtěn od Metoděje, biskupa moravského, roku od narození Páně 894 10 Spytihněv 11/ Vratislav 12/ Václav Svatý, umučený bratrovou lstí dne 28. září 13/ Boleslav Ukrutný, bratrovrah 14/ Boleslav Pobožný, zakladatel pražského biskupství 15/ Boleslav Dobrý 16/ Vladivoj 17 Jaromír 18 Oldřich 19/ Břetislav 20/ Spytihněv, zakladatel pražského kostela 21/ Vratislav, kníže a první král český 22 Konrád kníže 23/ Břetislav kníže 189
Strana 190
24/ Bořivoj kníže 25/ Svatopluk kníže 26/ Vladislav kníže 27. Soběslav kníže 28 Vladislav kníže a druhý král český, zakladatel strahovského kostela 29 Fridrich kníže 30 Soběslav kníže 31/ Konrád kníže 32 Jindřich kníže a biskup 33 Vladislav kníže 34 Přemysl kníže a třetí král český, který byl nazýván také Otakar 35/ Václav král 36/ Přemysl král 371 Václav král LÉTA PÁNĚ zemřel Vilém Zajíc, nejvěrnější králů českých a ochránce českého lidu. A protože jsme na tomto místě krátce vypsali počet i pořadí knížat a králů, považujeme za vhodné, abychom vypsali počet let a vzdálenost časů mezi nimi. Tedy od prvního křesťanského knížete Bořivoje až do Vratislava, prvního českého krále, čte se, že bylo postupně 12 knížat, za kterýžto čas se počítá 40 pětiletí. Od prvního krále Vratislava do Vladislava, druhého krále, bylo knížat šest, za jejichž časů jsem počítal... 1320 Kronika končí se, kdo je mrtev, pohřbí se.
24/ Bořivoj kníže 25/ Svatopluk kníže 26/ Vladislav kníže 27. Soběslav kníže 28 Vladislav kníže a druhý král český, zakladatel strahovského kostela 29 Fridrich kníže 30 Soběslav kníže 31/ Konrád kníže 32 Jindřich kníže a biskup 33 Vladislav kníže 34 Přemysl kníže a třetí král český, který byl nazýván také Otakar 35/ Václav král 36/ Přemysl král 371 Václav král LÉTA PÁNĚ zemřel Vilém Zajíc, nejvěrnější králů českých a ochránce českého lidu. A protože jsme na tomto místě krátce vypsali počet i pořadí knížat a králů, považujeme za vhodné, abychom vypsali počet let a vzdálenost časů mezi nimi. Tedy od prvního křesťanského knížete Bořivoje až do Vratislava, prvního českého krále, čte se, že bylo postupně 12 knížat, za kterýžto čas se počítá 40 pětiletí. Od prvního krále Vratislava do Vladislava, druhého krále, bylo knížat šest, za jejichž časů jsem počítal... 1320 Kronika končí se, kdo je mrtev, pohřbí se.
Strana 191
Strana 192
POKRACOVATELÉ KOSMOVI Kosmova Kronika česká se záhy po svém sepsání rozšířila v opisech mezi vzdělanci své doby. Ti zřejmě oceňovali Kosmovu snahu o zaznamenání významných událostí pro příští pokolení. Proto se našli i někteří, kteří se po Kosmově smrti (roku 1125) odhodlali k pokračování v jeho díle i k pří padnému doplnění Kosmova textu. Tito autoři jsou v historické literatuře všeobecně známi jako „Pokračovatelé Kosmovi“. Ve dvou poměrně starých rukopisech se dochovala kronika, do plňující Kosmův text různými záznamy z historie Sázavského kláštera a pokračující potom až do roku 1162, která vyšla z pera neznámého mnicha Sázavského kláštera. Do dnešních dob se dochoval letopis navazující bezprostředně na kroniku Kosmovu a líčící období vlády knížete Soběslava I. (1125—1140; kronika končí rokem 1142). V literatuře se traduje jako letopis Kanovníka vyšehradského. V několika rukopisech na něj navazuje nesourodý spis, pokračující až do roku 1283, který bývá označován jako „Druhé pokračování Kosmovo“. KRONIKA MNICHA SÁZAVSKÉHO Sázavský klášter82 měl mezi českými duchovními institucemi zvláštní postavení. Byl tehdy jediným klášterem, na jehož založení se podílela soukromá osoba — jeho první opat Prokop. Klášter vznikl za vlády knížete Oldřicha asi ve třicátých letech 11. století83 z kolonie poustevníků, která se utvořila kolem poustevníka Prokopa v lesích nad Sázavou. Pokud jde o osobu Prokopovu, jsme odkázáni na vyprávění Mnicha sázavského a na Prokopské legendy. Prokop byl světský kněz, pocházel ze vsi Cho/ touně nedaleko Kouřimě. Seznámil se se slovanskou liturgií“4 a rozhodl se pro zbožný život. Opustil ženu a dítě (byl ženat jako tehdy většina kněží) a odešel do lesů, kde se oddal poustevnickému životu. Tam se s ním prý setkal kníže Oldřich, když zabloudil na lovu, a sblížil se s ním. Prokopova proslulost a v té době již neobvyklá slovanská liturgie při tahovaly lidi z okolí a někteří zůstávali s ním. Bylo nutné dát celému společenství nějakou organizaci. Proto je Prokop podřídil řeholi svatého Benedikta. Z vlastních prostředků i z různých darů, mezi nimiž mělo
POKRACOVATELÉ KOSMOVI Kosmova Kronika česká se záhy po svém sepsání rozšířila v opisech mezi vzdělanci své doby. Ti zřejmě oceňovali Kosmovu snahu o zaznamenání významných událostí pro příští pokolení. Proto se našli i někteří, kteří se po Kosmově smrti (roku 1125) odhodlali k pokračování v jeho díle i k pří padnému doplnění Kosmova textu. Tito autoři jsou v historické literatuře všeobecně známi jako „Pokračovatelé Kosmovi“. Ve dvou poměrně starých rukopisech se dochovala kronika, do plňující Kosmův text různými záznamy z historie Sázavského kláštera a pokračující potom až do roku 1162, která vyšla z pera neznámého mnicha Sázavského kláštera. Do dnešních dob se dochoval letopis navazující bezprostředně na kroniku Kosmovu a líčící období vlády knížete Soběslava I. (1125—1140; kronika končí rokem 1142). V literatuře se traduje jako letopis Kanovníka vyšehradského. V několika rukopisech na něj navazuje nesourodý spis, pokračující až do roku 1283, který bývá označován jako „Druhé pokračování Kosmovo“. KRONIKA MNICHA SÁZAVSKÉHO Sázavský klášter82 měl mezi českými duchovními institucemi zvláštní postavení. Byl tehdy jediným klášterem, na jehož založení se podílela soukromá osoba — jeho první opat Prokop. Klášter vznikl za vlády knížete Oldřicha asi ve třicátých letech 11. století83 z kolonie poustevníků, která se utvořila kolem poustevníka Prokopa v lesích nad Sázavou. Pokud jde o osobu Prokopovu, jsme odkázáni na vyprávění Mnicha sázavského a na Prokopské legendy. Prokop byl světský kněz, pocházel ze vsi Cho/ touně nedaleko Kouřimě. Seznámil se se slovanskou liturgií“4 a rozhodl se pro zbožný život. Opustil ženu a dítě (byl ženat jako tehdy většina kněží) a odešel do lesů, kde se oddal poustevnickému životu. Tam se s ním prý setkal kníže Oldřich, když zabloudil na lovu, a sblížil se s ním. Prokopova proslulost a v té době již neobvyklá slovanská liturgie při tahovaly lidi z okolí a někteří zůstávali s ním. Bylo nutné dát celému společenství nějakou organizaci. Proto je Prokop podřídil řeholi svatého Benedikta. Z vlastních prostředků i z různých darů, mezi nimiž mělo
Strana 193
asi nemalý význam přispění knížete Oldřicha, postavil kostel Panny Marie a svatého Jana Křtitele. Prokop však odmítal stát se opatem nově vznikajícího kláštera, jak si to přál kníže. Klášter se ustavil teprve po Oldřichově smrti za přispění Oldřichova nástupce Břetislava I. Ten po tvrdil a rozšířil Oldřichovo nadání, které prý zajistil listinou.85 Prvním opatem kláštera byl zvolen Prokop. Ve funkci zůstal až do své smrti 25. března 1053. Za nástupce Prokopova byl zvolen jeho synovec Vít. Kníže Spytihněv II. však použil svého práva jako spoluvlastník kláštera, a snad proto, že nebyl k volbě vyžádán jeho souhlas, vyhnal někdy v letech 1055—1056 slovanské mnichy z jejich kláštera.86 Ti se uchýlili do Uher, odkud je povolal zpět Spytihněvův bratr Vratislav II., jakmile nastoupil na trůn, a opět jim prý písemně potvrdil Břetislavovo nadání. Vratislav, asi aby upevnil postavení Sázavského kláštera proti výtkám a nepřízni latinského duchovenstva, pravděpodobně požádal o schválení slovanské liturgie. Není jisté, zda šlo o povolení pouze pro Sázavský klášter, jak se domnívají někteří historikové, nebo pro celé Čechy. Druhé možnosti by nasvědčovalo ostré odmítnutí papeže Řehoře VII. Po smrti opata Víta byl zvolen opatem Prokopův syn Jimram. Po jeho smrti roku 1085 se stal opatem Božetěch, jenž se velice zasloužil o zvelebení a výzdobu kláštera. Za Vratislavova nástupce, knížete Břeti/ slava II., docházelo v klášteře k různicím. Někteří členové kláštera vy stupovali proti opatu Božetěchovi, osočovali jej a pomlouvali u knížete. V té době již také nežil nikdo z Prokopova příbuzenstva a o osudu kláštera rozhodoval kníže sám. Asi koncem roku 1096 sesadil Božetěcha a vyhnal ho se všemi slovanskými mnichy, ať jeho přívrženci nebo odpůrci, z kláštera. 3. ledna 1097 byl do Sázavského kláštera uveden konvent mnichů z Břevnova. Tím historie slovanské liturgie na Sázavě skončila. Slovanští mniši se nějaký čas potulovali po Čechách a nakonec někteří z nich nalezli útulek ve „svém“ klášteře, kde však již nebylo ani stopy po slovanské liturgii, někteří možná i v klášteře ostrovském, čemuž by nasvědčovaly tamní slovanské glosy. Sázavský klášter byl v době svého rozkvětu významným kulturním střediskem. Kronikář líčí jeho nádhernou výzdobu, o niž se přičinil opat 87 Božetěch. Dodnes se zachovaly doklady o zdejší literární činnosti.“ Sázavští mniši potřebovali knihy ve slovanském jazyce. Opatřovali si je opisováním nebo překlady z řečtiny a latiny. Vznikala tu však i původní díla. Podle názoru některých badatelů tu snad vznikla například staro slověnská legenda o svatém Václavu. Pravděpodobně tu byly zapisovány zprávy o založení kláštera a o opatu Prokopovi, asi rovněž v jazyce staroslověnském. Opatem zlatinizovaného kláštera se stal Děthard, dříve probošt břevnovský. Řídil klášter až do své smrti roku 1133. Jeho nástupce Sil/ 192/ 193
asi nemalý význam přispění knížete Oldřicha, postavil kostel Panny Marie a svatého Jana Křtitele. Prokop však odmítal stát se opatem nově vznikajícího kláštera, jak si to přál kníže. Klášter se ustavil teprve po Oldřichově smrti za přispění Oldřichova nástupce Břetislava I. Ten po tvrdil a rozšířil Oldřichovo nadání, které prý zajistil listinou.85 Prvním opatem kláštera byl zvolen Prokop. Ve funkci zůstal až do své smrti 25. března 1053. Za nástupce Prokopova byl zvolen jeho synovec Vít. Kníže Spytihněv II. však použil svého práva jako spoluvlastník kláštera, a snad proto, že nebyl k volbě vyžádán jeho souhlas, vyhnal někdy v letech 1055—1056 slovanské mnichy z jejich kláštera.86 Ti se uchýlili do Uher, odkud je povolal zpět Spytihněvův bratr Vratislav II., jakmile nastoupil na trůn, a opět jim prý písemně potvrdil Břetislavovo nadání. Vratislav, asi aby upevnil postavení Sázavského kláštera proti výtkám a nepřízni latinského duchovenstva, pravděpodobně požádal o schválení slovanské liturgie. Není jisté, zda šlo o povolení pouze pro Sázavský klášter, jak se domnívají někteří historikové, nebo pro celé Čechy. Druhé možnosti by nasvědčovalo ostré odmítnutí papeže Řehoře VII. Po smrti opata Víta byl zvolen opatem Prokopův syn Jimram. Po jeho smrti roku 1085 se stal opatem Božetěch, jenž se velice zasloužil o zvelebení a výzdobu kláštera. Za Vratislavova nástupce, knížete Břeti/ slava II., docházelo v klášteře k různicím. Někteří členové kláštera vy stupovali proti opatu Božetěchovi, osočovali jej a pomlouvali u knížete. V té době již také nežil nikdo z Prokopova příbuzenstva a o osudu kláštera rozhodoval kníže sám. Asi koncem roku 1096 sesadil Božetěcha a vyhnal ho se všemi slovanskými mnichy, ať jeho přívrženci nebo odpůrci, z kláštera. 3. ledna 1097 byl do Sázavského kláštera uveden konvent mnichů z Břevnova. Tím historie slovanské liturgie na Sázavě skončila. Slovanští mniši se nějaký čas potulovali po Čechách a nakonec někteří z nich nalezli útulek ve „svém“ klášteře, kde však již nebylo ani stopy po slovanské liturgii, někteří možná i v klášteře ostrovském, čemuž by nasvědčovaly tamní slovanské glosy. Sázavský klášter byl v době svého rozkvětu významným kulturním střediskem. Kronikář líčí jeho nádhernou výzdobu, o niž se přičinil opat 87 Božetěch. Dodnes se zachovaly doklady o zdejší literární činnosti.“ Sázavští mniši potřebovali knihy ve slovanském jazyce. Opatřovali si je opisováním nebo překlady z řečtiny a latiny. Vznikala tu však i původní díla. Podle názoru některých badatelů tu snad vznikla například staro slověnská legenda o svatém Václavu. Pravděpodobně tu byly zapisovány zprávy o založení kláštera a o opatu Prokopovi, asi rovněž v jazyce staroslověnském. Opatem zlatinizovaného kláštera se stal Děthard, dříve probošt břevnovský. Řídil klášter až do své smrti roku 1133. Jeho nástupce Sil/ 192/ 193
Strana 194
vestr zastával tento úřad s krátkou přestávkou až do roku 1161. Po něm nastoupil Božata (vzdal se úřadu r. 1162) a Reginard. Slovanská literární činnost vyhnáním slovanských mnichů ustala, slovanské knihy byly snad zničeny. Noví obyvatelé kláštera však chovali stejnou úctu k zakladateli kláštera a postarali se o zachování zpráv o jeho životě i o osudech kláštera. Vznikaly tu legendy o svatém Prokopu, do plňované zázraky, připisovanými mu za jeho života i po smrti.88 V první polovině 12. století tu snad vzniklo, na základě starších legend, vyprávění o založení Sázavského kláštera, oproštěné od větších zázraků svých předloh a naopak doplněné o setkání Prokopa s knížetem Oldřichem. Někdy v té době se do Sázavského kláštera také dostal opis Kosmovy kroniky.89 Kosmas sám, jako kněz latiník, zřejmě nepocitoval ke slovanské liturgii žádné sympatie a jakékoli údaje o Sázavském klášteře zamlčel. Sázavský mnich, který kroniku opisoval, některé údaje do Kosmova textu doplnil. Vložil do něho i podrobné vyprávění o založení kláštera Sázav ského, čímž vyplnil závažnou mezeru Kosmova díla.90 Po opsání kroniky Kosmovy pokračoval Mnich sázavský samostatným líčením událostí až do roku 1162. Otázka vzniku kroniky Mnicha sázavského však není tak jedno duchá, jak by se na první pohled zdálo. Historikové léta řešili otázku, kolik lidí se podílelo na sepsání kroniky a kdy byla sepsána. Palacký1 nepovažoval tyto otázky za vyřešené, ale přikláněl se spíše k názoru, že kronika je dílem jednoho autora (ačkoli již před ním upozor nil Meinert92 na to, že v původním Sázavském rukopise lze rozlišit nej/ méně dvě písařské ruce), a připouštěl, že mohl najít starší písemné zprávy v klášteře. Byl asi současníkem událostí, o nichž vypravuje od smrti Kosmovy, a zemřel podle Palackého asi brzy po dokončení díla, roku 1162. Emler� posunuje datum dokončení kroniky, možná i celé její sepsání, až za rok 1173, kdy byl Soběslav II. propuštěn z vězení. Protože kronikář ví, že tam strávil dlouhý čas, je pravděpodobné, že psal zmíněnou zprávu až po jeho propuštění. Větší spor se rozvinul na počátku tohoto století mezi Bachmannem a Novotným. Bachmann“ se snažil dokázat, že kronika byla složena ze vzájemně nesouvisejících částí čtyř různých autorů, z nichž první, nějaký slovanský mnich, měl kolem roku 1100 sepsat dějiny od založení kláštera asi až do roku 1063, druhý, německý mnich, popsal poslední léta slovan ského ritu a snad období prvního latinského opata Dětharda (1063—1134) a dokončil svoji práci teprve ve třicátých letech 12. století. Třetí autor, asi rovněž německého původu, sepsal vyprávění o letech 1134—1161, které v posledních partiích může být téměř současné. Tento autor prý také spojil poznámky svých předchůdců s Kosmovou kronikou, a tak vytvořil vlastní sázavskou kroniku. Poslední zprávy prý pocházejí od
vestr zastával tento úřad s krátkou přestávkou až do roku 1161. Po něm nastoupil Božata (vzdal se úřadu r. 1162) a Reginard. Slovanská literární činnost vyhnáním slovanských mnichů ustala, slovanské knihy byly snad zničeny. Noví obyvatelé kláštera však chovali stejnou úctu k zakladateli kláštera a postarali se o zachování zpráv o jeho životě i o osudech kláštera. Vznikaly tu legendy o svatém Prokopu, do plňované zázraky, připisovanými mu za jeho života i po smrti.88 V první polovině 12. století tu snad vzniklo, na základě starších legend, vyprávění o založení Sázavského kláštera, oproštěné od větších zázraků svých předloh a naopak doplněné o setkání Prokopa s knížetem Oldřichem. Někdy v té době se do Sázavského kláštera také dostal opis Kosmovy kroniky.89 Kosmas sám, jako kněz latiník, zřejmě nepocitoval ke slovanské liturgii žádné sympatie a jakékoli údaje o Sázavském klášteře zamlčel. Sázavský mnich, který kroniku opisoval, některé údaje do Kosmova textu doplnil. Vložil do něho i podrobné vyprávění o založení kláštera Sázav ského, čímž vyplnil závažnou mezeru Kosmova díla.90 Po opsání kroniky Kosmovy pokračoval Mnich sázavský samostatným líčením událostí až do roku 1162. Otázka vzniku kroniky Mnicha sázavského však není tak jedno duchá, jak by se na první pohled zdálo. Historikové léta řešili otázku, kolik lidí se podílelo na sepsání kroniky a kdy byla sepsána. Palacký1 nepovažoval tyto otázky za vyřešené, ale přikláněl se spíše k názoru, že kronika je dílem jednoho autora (ačkoli již před ním upozor nil Meinert92 na to, že v původním Sázavském rukopise lze rozlišit nej/ méně dvě písařské ruce), a připouštěl, že mohl najít starší písemné zprávy v klášteře. Byl asi současníkem událostí, o nichž vypravuje od smrti Kosmovy, a zemřel podle Palackého asi brzy po dokončení díla, roku 1162. Emler� posunuje datum dokončení kroniky, možná i celé její sepsání, až za rok 1173, kdy byl Soběslav II. propuštěn z vězení. Protože kronikář ví, že tam strávil dlouhý čas, je pravděpodobné, že psal zmíněnou zprávu až po jeho propuštění. Větší spor se rozvinul na počátku tohoto století mezi Bachmannem a Novotným. Bachmann“ se snažil dokázat, že kronika byla složena ze vzájemně nesouvisejících částí čtyř různých autorů, z nichž první, nějaký slovanský mnich, měl kolem roku 1100 sepsat dějiny od založení kláštera asi až do roku 1063, druhý, německý mnich, popsal poslední léta slovan ského ritu a snad období prvního latinského opata Dětharda (1063—1134) a dokončil svoji práci teprve ve třicátých letech 12. století. Třetí autor, asi rovněž německého původu, sepsal vyprávění o letech 1134—1161, které v posledních partiích může být téměř současné. Tento autor prý také spojil poznámky svých předchůdců s Kosmovou kronikou, a tak vytvořil vlastní sázavskou kroniku. Poslední zprávy prý pocházejí od
Strana 195
čtvrtého autora, který byl asi také Němec a psal v sedmdesátých letech 12. století. Novotný95 nebyl Bachmannovými důvody přesvědčen a naopak do/ kazoval, že kronika je dílem jednoho a téhož mnicha Sázavského kláštera, který nezačal psát před nastolením Soběslava II. (1173). Odvolával se na stylistickou jednotu celé kroniky (které si povšiml již Palacký). Poněkud pestrá frazeologie a bohatá slovní zásoba kronikářova nasvědčuje — jak upozornil Válek?s — a Novotný se přiklonil k tomuto názoru —, že dílo vzniklo najednou v poměrně krátké době. Bachmann neuznal závěry Novotného a vyložil svůj názor v obšír nějším článku 7, na nějž Novotný opět reagoval.9 Vyčerpávajícím způ/ sobem prozkoumal znovu všechny své i Bachmannovy důvody a dospěl k následujícímu závěru, jenž platí dodnes: Sázavská kronika ve své dnešní podobě je dílem jediného autora, který nezačal psát před rokem 1173 a skončil před rokem 1178 u data 1162 (nejspíše byla napsána v roce 1177). Pro to svědčí skutečnost, že údaj o roce 11269 nemohl být napsán před rokem 1140, neboť slova, jež autor vkládá do úst Lotarovi, mohla mít smysl teprve v době Fridricha Barbarossy. Vyjadřují tedy situaci v době, kdy Mnich sázavský kroniku psal, nikoli v době, o níž psal. Ze stylizace zpráv o Silvestrovi vyplývá, že byly psány až po jeho smrti, tj. po roce 1161. Stejně tak zpráva o Soběslavovi II. mohla být napsána až po roce 1173. Sázavský mnich musel začít psát své dílo ve vysokém věku, neboť pamatoval rok 1126 a nejpozději v roce 1132 byl již v klášteře (což vy plývá z jeho údaje o Přibislavě), kde setrvával za opata Silvestra a Regi/ narda. Z kroniky ani ze žádných jiných pramenů nelze však podrobnější informace o jeho osobě zjistit. Všechny údaje, které Mnich sázavský vkládal do Kosmovy kroniky, i následující vyprávění, nemohl přes svůj vysoký věk zaznamenat na základě vlastní zkušenosti. K jednotlivým částem kroniky mu sloužily jako podklad různé starší prameny. Zprávy o Sázavském a Břevnovském klášteře, vkládané do Kosmovy kroniky, byly zřejmě čerpány z nekrologií těchto klášterů, případně z aktů, některé záznamy byly snad převzaty z dnes již nedochovaných Análů pražských a z Análů hildesheimských či quedlinburských, případně z jejich společné předlohy — Análů hersfeldských 100. Vyprávění o založení Sázavského kláštera vzniklo sice ve 12. století, ale dříve než dílo Mnicha sázavského. Ten je asi převzal jako celek, jen s některými stylistickými a snad i věcnými úpravami. Pramenem tohoto vyprávění byly pravděpodobně starší Prokopské legendy.101 Kromě těchto pramenů lze předpokládat existenci různých záznamů, vedených v Sázavském klášteře, kterých mohl kronikář rovněž použít. 194/195
čtvrtého autora, který byl asi také Němec a psal v sedmdesátých letech 12. století. Novotný95 nebyl Bachmannovými důvody přesvědčen a naopak do/ kazoval, že kronika je dílem jednoho a téhož mnicha Sázavského kláštera, který nezačal psát před nastolením Soběslava II. (1173). Odvolával se na stylistickou jednotu celé kroniky (které si povšiml již Palacký). Poněkud pestrá frazeologie a bohatá slovní zásoba kronikářova nasvědčuje — jak upozornil Válek?s — a Novotný se přiklonil k tomuto názoru —, že dílo vzniklo najednou v poměrně krátké době. Bachmann neuznal závěry Novotného a vyložil svůj názor v obšír nějším článku 7, na nějž Novotný opět reagoval.9 Vyčerpávajícím způ/ sobem prozkoumal znovu všechny své i Bachmannovy důvody a dospěl k následujícímu závěru, jenž platí dodnes: Sázavská kronika ve své dnešní podobě je dílem jediného autora, který nezačal psát před rokem 1173 a skončil před rokem 1178 u data 1162 (nejspíše byla napsána v roce 1177). Pro to svědčí skutečnost, že údaj o roce 11269 nemohl být napsán před rokem 1140, neboť slova, jež autor vkládá do úst Lotarovi, mohla mít smysl teprve v době Fridricha Barbarossy. Vyjadřují tedy situaci v době, kdy Mnich sázavský kroniku psal, nikoli v době, o níž psal. Ze stylizace zpráv o Silvestrovi vyplývá, že byly psány až po jeho smrti, tj. po roce 1161. Stejně tak zpráva o Soběslavovi II. mohla být napsána až po roce 1173. Sázavský mnich musel začít psát své dílo ve vysokém věku, neboť pamatoval rok 1126 a nejpozději v roce 1132 byl již v klášteře (což vy plývá z jeho údaje o Přibislavě), kde setrvával za opata Silvestra a Regi/ narda. Z kroniky ani ze žádných jiných pramenů nelze však podrobnější informace o jeho osobě zjistit. Všechny údaje, které Mnich sázavský vkládal do Kosmovy kroniky, i následující vyprávění, nemohl přes svůj vysoký věk zaznamenat na základě vlastní zkušenosti. K jednotlivým částem kroniky mu sloužily jako podklad různé starší prameny. Zprávy o Sázavském a Břevnovském klášteře, vkládané do Kosmovy kroniky, byly zřejmě čerpány z nekrologií těchto klášterů, případně z aktů, některé záznamy byly snad převzaty z dnes již nedochovaných Análů pražských a z Análů hildesheimských či quedlinburských, případně z jejich společné předlohy — Análů hersfeldských 100. Vyprávění o založení Sázavského kláštera vzniklo sice ve 12. století, ale dříve než dílo Mnicha sázavského. Ten je asi převzal jako celek, jen s některými stylistickými a snad i věcnými úpravami. Pramenem tohoto vyprávění byly pravděpodobně starší Prokopské legendy.101 Kromě těchto pramenů lze předpokládat existenci různých záznamů, vedených v Sázavském klášteře, kterých mohl kronikář rovněž použít. 194/195
Strana 196
Mnich sázavský psal své dílo jako pokračování Kosmovy kroniky a pod jejím bezprostředním vlivem. Proto se nelze divit, že si pro své vyprávění často vypůjčuje od Kosmy stylistickou výzdobu. Úrovně své předlohy však kronika nedosahuje. V některých částech se sloh díla při/ bližuje legendárnímu stylu, asi rovněž pod vlivem předlohy. V díle Mnicha sázavského lze ocenit autorovu nestrannost v líčení některých událostí. Kronikář, až na nepatrné výjimky, podává přesné a spolehlivé zprávy, což pochopitelně podtrhuje význam celého díla pro naši historio/ grafii. Při hodnocení díla nelze zanedbat ani skutečnost, že v kronice Mnicha sázavského se u nás poprvé objevuje nový typ kroniky — kronika klášterní. LETOPIS T TZV. KANOVNÍKA VYŠEHRADSKÉHO A DRUHÉ POKRAČOVÁNÍ KOSMOVO102 Druhé znění pokračování Kosmovy kroniky se dochovalo v poněkud mladších rukopisech (14.—16. století), ačkoli jeho první část vznikla zřejmě dříve nežli dílo Mnicha sázavského. Nejstarším a pravděpodobně i nejspolehlivějším rukopisem, v němž se toto pokračování dochovalo, je rukopis kapitulní knihovny193 G 5, nazývaný též kodexem Dražickým, neboť byl někdy před rokem 1343 sepsán pro biskupa Jana IV. z Dražic. Rukopis má 198 listů o rozměrech 341x263 mm, popsaných ve dvou sloupcích. Základní text je psán dvěma písaři úhlednou gotickou minus kulou. První písař psal vyšším stěsnaným písmem a jen začátky jednotli/ vých děl zdobil ozdobnými filigránovými iniciálami v barvě červené a modré. Tento písař opisoval i Kosmovu kroniku s pokračováním a skon čil seznamem českých panovníků. Druhý písař psal drobnějším písmem s nepatrnými mezerami mezi jednotlivými písmeny výpisky z různých kronik a kroniku Františka, kanovníka pražského, která navazuje na pokračování Kosmovy kroniky jako Secunda pars cronice Pragensis, za tímco Kosmova kronika s pokračováním se tu nazývá Prima pars cronice Pragensis. Druhá část rukopisu je mnohem lépe vyzdobena četnými drob/ nými iluminacemi podobného typu, jaký je v části první. Vedle zmíněných děl obsahuje rukopis řadu dalších významných středověkých pramenů k českým dějinám do 14. století a některé pozdější přípisky. Začíná Canapariovým utrpením svatého Vojtěcha, následuje Brunovo Utrpení svatého Vojtěcha, Versus de passione sancti Adalberti, Versus post missam cum processit usque ad mensam regis, Kristiánův život svatého Václava a svaté Ludmily, Gumpoldův Život svatého Václava, svato
Mnich sázavský psal své dílo jako pokračování Kosmovy kroniky a pod jejím bezprostředním vlivem. Proto se nelze divit, že si pro své vyprávění často vypůjčuje od Kosmy stylistickou výzdobu. Úrovně své předlohy však kronika nedosahuje. V některých částech se sloh díla při/ bližuje legendárnímu stylu, asi rovněž pod vlivem předlohy. V díle Mnicha sázavského lze ocenit autorovu nestrannost v líčení některých událostí. Kronikář, až na nepatrné výjimky, podává přesné a spolehlivé zprávy, což pochopitelně podtrhuje význam celého díla pro naši historio/ grafii. Při hodnocení díla nelze zanedbat ani skutečnost, že v kronice Mnicha sázavského se u nás poprvé objevuje nový typ kroniky — kronika klášterní. LETOPIS T TZV. KANOVNÍKA VYŠEHRADSKÉHO A DRUHÉ POKRAČOVÁNÍ KOSMOVO102 Druhé znění pokračování Kosmovy kroniky se dochovalo v poněkud mladších rukopisech (14.—16. století), ačkoli jeho první část vznikla zřejmě dříve nežli dílo Mnicha sázavského. Nejstarším a pravděpodobně i nejspolehlivějším rukopisem, v němž se toto pokračování dochovalo, je rukopis kapitulní knihovny193 G 5, nazývaný též kodexem Dražickým, neboť byl někdy před rokem 1343 sepsán pro biskupa Jana IV. z Dražic. Rukopis má 198 listů o rozměrech 341x263 mm, popsaných ve dvou sloupcích. Základní text je psán dvěma písaři úhlednou gotickou minus kulou. První písař psal vyšším stěsnaným písmem a jen začátky jednotli/ vých děl zdobil ozdobnými filigránovými iniciálami v barvě červené a modré. Tento písař opisoval i Kosmovu kroniku s pokračováním a skon čil seznamem českých panovníků. Druhý písař psal drobnějším písmem s nepatrnými mezerami mezi jednotlivými písmeny výpisky z různých kronik a kroniku Františka, kanovníka pražského, která navazuje na pokračování Kosmovy kroniky jako Secunda pars cronice Pragensis, za tímco Kosmova kronika s pokračováním se tu nazývá Prima pars cronice Pragensis. Druhá část rukopisu je mnohem lépe vyzdobena četnými drob/ nými iluminacemi podobného typu, jaký je v části první. Vedle zmíněných děl obsahuje rukopis řadu dalších významných středověkých pramenů k českým dějinám do 14. století a některé pozdější přípisky. Začíná Canapariovým utrpením svatého Vojtěcha, následuje Brunovo Utrpení svatého Vojtěcha, Versus de passione sancti Adalberti, Versus post missam cum processit usque ad mensam regis, Kristiánův život svatého Václava a svaté Ludmily, Gumpoldův Život svatého Václava, svato
Strana 197
václavská legenda Crescente per orbem universum, svatováclavský sermon Licet plura a svatováclavská legenda Crescente fide, pak následuje Kosmo) va kronika s pokračováním, seznam biskupů pražských (je psán pozdější rukou), výpisky z různých kronik, kronika Františkova a na konci jsou po zdější rukou připsány paměti pražské kapituly ze druhé poloviny 17. století. Nás zajímá pochopitelně část označená Františkem, kanovníkem pražským, jako „první část kroniky pražské“, a to od místa, kde končí kronika Kosmova. Kosmova kronika je tu na foliích 48a—105a. Na následující stránce (fol. 105b) jsou zprávy o návštěvě kolínského arci/ biskupa Konráda v klášteře Strahovském a o přenesení ostatků z roku 1256. Pak následuje dílo Prvního Kosmova pokračovatele (fol. 105b až 1173) a bezprostředně na ně navazuje Druhé pokračování (fol. 117 až 148a). Obě pokračování jsou zcela anonymní, nikde není žádná pů/ vodní zmínka o autorovi textu. Zprávy z roku 1256 byly do rukopisu opsány pravděpodobně z ně jakého záznamu svatovítské kapituly nebo snad kláštera Strahovského, a to zcela neuváženě na místo, kam chronologicky nepatří. Vezmeme-li v úvahu, že jsou psány touž rukou jako předcházející i následující text, a písař tedy asi počítal s tím, že bude v psaní díla chronologicky pokračo/ vat, je zařazení zmíněných zpráv na tomto místě nepochopitelné. Text Kosmova pokračování se téměř ve stejném znění, ale ne vždy v témž rozsahu zachoval i v několika ještě mladších rukopisech: v rukopise Muzejním ze začátku 15. století a v rukopise Fürstenberském, který je o něco mladší, ale pochází rovněž z 15. století, je pokračování Kosmovy kroniky dochováno téměř ve stejném rozsahu jako v rukopise Kapitulním. V Roudnickém rukopise (rovněž z 15. století) končí rokem 1159 (slovy „foris vastabat gladius“), v Břevnovském rukopise (z konce 16. století) rokem 1142. Již při prvním přečtení pokračování Kosmova je zřejmé, že jeho část, navazující na Kosmovu kroniku rokem 1126 a končící rokem 1142, je samostatným celkem, který až na poslední zprávu pochází z pera jediného autora. To nelze říci o následujícím textu, který tvoří velmi nesourodé zprávy nestejné historické i literární hodnoty. Autoři obou částí jsou naprosto neznámí. Tato skutečnost nebránila tomu, aby se stali před mětem řady úvah historiků, které se tradují již od dob Balbínových a Pešinových. Oba autoři vyslovili své názory nejprve na stránkách nejstaršího známého rukopisu.104 Z jejich marginálních poznámek, připsaných k ně kterým větám v textu, vyplývá, že považovali za autora Kosmova pokra/ čování kanovníka svatovítské kapituly, a Balbín připisuje zápisy z roku 1256 o Strahovském klášteře strahovskému mnichu Jaroslavovi. Ve svém díle považují Pešina i Balbín za autora Kosmova pokračování jakéhosi 196/197
václavská legenda Crescente per orbem universum, svatováclavský sermon Licet plura a svatováclavská legenda Crescente fide, pak následuje Kosmo) va kronika s pokračováním, seznam biskupů pražských (je psán pozdější rukou), výpisky z různých kronik, kronika Františkova a na konci jsou po zdější rukou připsány paměti pražské kapituly ze druhé poloviny 17. století. Nás zajímá pochopitelně část označená Františkem, kanovníkem pražským, jako „první část kroniky pražské“, a to od místa, kde končí kronika Kosmova. Kosmova kronika je tu na foliích 48a—105a. Na následující stránce (fol. 105b) jsou zprávy o návštěvě kolínského arci/ biskupa Konráda v klášteře Strahovském a o přenesení ostatků z roku 1256. Pak následuje dílo Prvního Kosmova pokračovatele (fol. 105b až 1173) a bezprostředně na ně navazuje Druhé pokračování (fol. 117 až 148a). Obě pokračování jsou zcela anonymní, nikde není žádná pů/ vodní zmínka o autorovi textu. Zprávy z roku 1256 byly do rukopisu opsány pravděpodobně z ně jakého záznamu svatovítské kapituly nebo snad kláštera Strahovského, a to zcela neuváženě na místo, kam chronologicky nepatří. Vezmeme-li v úvahu, že jsou psány touž rukou jako předcházející i následující text, a písař tedy asi počítal s tím, že bude v psaní díla chronologicky pokračo/ vat, je zařazení zmíněných zpráv na tomto místě nepochopitelné. Text Kosmova pokračování se téměř ve stejném znění, ale ne vždy v témž rozsahu zachoval i v několika ještě mladších rukopisech: v rukopise Muzejním ze začátku 15. století a v rukopise Fürstenberském, který je o něco mladší, ale pochází rovněž z 15. století, je pokračování Kosmovy kroniky dochováno téměř ve stejném rozsahu jako v rukopise Kapitulním. V Roudnickém rukopise (rovněž z 15. století) končí rokem 1159 (slovy „foris vastabat gladius“), v Břevnovském rukopise (z konce 16. století) rokem 1142. Již při prvním přečtení pokračování Kosmova je zřejmé, že jeho část, navazující na Kosmovu kroniku rokem 1126 a končící rokem 1142, je samostatným celkem, který až na poslední zprávu pochází z pera jediného autora. To nelze říci o následujícím textu, který tvoří velmi nesourodé zprávy nestejné historické i literární hodnoty. Autoři obou částí jsou naprosto neznámí. Tato skutečnost nebránila tomu, aby se stali před mětem řady úvah historiků, které se tradují již od dob Balbínových a Pešinových. Oba autoři vyslovili své názory nejprve na stránkách nejstaršího známého rukopisu.104 Z jejich marginálních poznámek, připsaných k ně kterým větám v textu, vyplývá, že považovali za autora Kosmova pokra/ čování kanovníka svatovítské kapituly, a Balbín připisuje zápisy z roku 1256 o Strahovském klášteře strahovskému mnichu Jaroslavovi. Ve svém díle považují Pešina i Balbín za autora Kosmova pokračování jakéhosi 196/197
Strana 198
Jaroslava, který prý byl nejprve kanovníkem pražským, potom mnichem na Strahově. 105 Jméno uvádí Hájek ve svém soupisu spisovatelů.106 Pešina považuje za dílo Jaroslavovo text, který dnes připisujeme Kanovníku vyšehradskému, pokračování připisuje pokračovateli Kosmovu a Jaro) slavovu. 107 Balbín pokládá tohoto Jaroslava za autora všeho, co je v kapi, tulním rukopise jako pokračování Kosmovo asi do poloviny 13. století, záznamy k roku 1256 nazývá Supplementum Jaroslai, následující zápisy připisuje pokračovateli Jaroslavovu. 108 První editor pokračování Kosmova podle kapitulního rukopisu, hrabě Jáchym Krakovský z Kolovrat109, se domníval, že celé pokračování Kosmovo je dílem dvou autorů. Oba prý byli současníky většiny událostí, o nichž píší. Pak se přiklání k Balbínovu názoru, že první z nich byl mnichem premonstrátského kláštera Strahovského, druhý kanovníkem svatovítského kostela. Druzí editoři pokračování Kosmova, Pelzel a Dobrovský110, zaujali kritické stanovisko k názorům Balbínovým a Pešinovým. Upozornili, že onoho Jaroslava uvádí Hájek v letech 890—1016, tudíž by nemohl psát kroniku 12. a 13. století, ale navíc uvádějí, že „Sunt quoque prorsus fabulosa ea, quae ex Iaroslao suo ad an. 890 Haiekus refert...“.111 Na Strahově v době, o níž jde, rovněž žádný Jaroslav není znám. Editoři dospěli k závěru, že dílo psali dva různí autoři. První byl prý kanovník svatovítský. Navázal bezprostředně na Kosmovu kroniku a skončil rokem 1142 slovy „In nomine domini Jesu Christi etc. Amen.“ Tento autor nepřežil polovinu 12. století. Pak po vynechání jednoho řádku jsou v kapitulním rukopise výpisky z letopisu Jarlocha, opata milevského, z letopisu Vincenciova a jiné krátké chronologické poznámky. Období od roku 1249 zaznamenal prý již současný autor. Tuto část nazývají Pelzel a Dobrovský Druhým pokračováním Kosmovým 112, zatímco vy právění o letech 1129—1142 je dílem prvního pokračovatele Kosmova. O tom, že první část je samostatným celkem, nikdo nepochyboval. Byly však vyslovovány různé úvahy o autorovi tohoto letopisu. Z letopisu je zřejmé jen to, že se autor pohyboval v nejbližším okolí panovníkově a byl jeho velkým příznivcem. Lze usuzovat, že náležel k duchovnímu stavu.113 Mínění Pelzela a Dobrovského platilo asi po jedno století. Otřásl jím nejprve Palacký114, který si povšiml zvláštního zájmu autorova o vše, co se týká Vyšehradu, a několika citáty z textu prvního pokračování Kosmova doložil hypotézu o autorství Kanovníka vyšehradského. Od dob Palackého byly rozvíjeny a zdůvodňovány oba uvedené názory, přičemž se vycházelo obvykle z různých výkladů jednoho místa v textu letopisu, na němž založil svůj názor i Palacký: k roku 1130 píše kronikář o tom, jak byl Soběslav I. uvítán na Vyšehradě od kanovníků svého otce a příštího dne „dux Sobieslaus congregavit nobiles et ignobiles
Jaroslava, který prý byl nejprve kanovníkem pražským, potom mnichem na Strahově. 105 Jméno uvádí Hájek ve svém soupisu spisovatelů.106 Pešina považuje za dílo Jaroslavovo text, který dnes připisujeme Kanovníku vyšehradskému, pokračování připisuje pokračovateli Kosmovu a Jaro) slavovu. 107 Balbín pokládá tohoto Jaroslava za autora všeho, co je v kapi, tulním rukopise jako pokračování Kosmovo asi do poloviny 13. století, záznamy k roku 1256 nazývá Supplementum Jaroslai, následující zápisy připisuje pokračovateli Jaroslavovu. 108 První editor pokračování Kosmova podle kapitulního rukopisu, hrabě Jáchym Krakovský z Kolovrat109, se domníval, že celé pokračování Kosmovo je dílem dvou autorů. Oba prý byli současníky většiny událostí, o nichž píší. Pak se přiklání k Balbínovu názoru, že první z nich byl mnichem premonstrátského kláštera Strahovského, druhý kanovníkem svatovítského kostela. Druzí editoři pokračování Kosmova, Pelzel a Dobrovský110, zaujali kritické stanovisko k názorům Balbínovým a Pešinovým. Upozornili, že onoho Jaroslava uvádí Hájek v letech 890—1016, tudíž by nemohl psát kroniku 12. a 13. století, ale navíc uvádějí, že „Sunt quoque prorsus fabulosa ea, quae ex Iaroslao suo ad an. 890 Haiekus refert...“.111 Na Strahově v době, o níž jde, rovněž žádný Jaroslav není znám. Editoři dospěli k závěru, že dílo psali dva různí autoři. První byl prý kanovník svatovítský. Navázal bezprostředně na Kosmovu kroniku a skončil rokem 1142 slovy „In nomine domini Jesu Christi etc. Amen.“ Tento autor nepřežil polovinu 12. století. Pak po vynechání jednoho řádku jsou v kapitulním rukopise výpisky z letopisu Jarlocha, opata milevského, z letopisu Vincenciova a jiné krátké chronologické poznámky. Období od roku 1249 zaznamenal prý již současný autor. Tuto část nazývají Pelzel a Dobrovský Druhým pokračováním Kosmovým 112, zatímco vy právění o letech 1129—1142 je dílem prvního pokračovatele Kosmova. O tom, že první část je samostatným celkem, nikdo nepochyboval. Byly však vyslovovány různé úvahy o autorovi tohoto letopisu. Z letopisu je zřejmé jen to, že se autor pohyboval v nejbližším okolí panovníkově a byl jeho velkým příznivcem. Lze usuzovat, že náležel k duchovnímu stavu.113 Mínění Pelzela a Dobrovského platilo asi po jedno století. Otřásl jím nejprve Palacký114, který si povšiml zvláštního zájmu autorova o vše, co se týká Vyšehradu, a několika citáty z textu prvního pokračování Kosmova doložil hypotézu o autorství Kanovníka vyšehradského. Od dob Palackého byly rozvíjeny a zdůvodňovány oba uvedené názory, přičemž se vycházelo obvykle z různých výkladů jednoho místa v textu letopisu, na němž založil svůj názor i Palacký: k roku 1130 píše kronikář o tom, jak byl Soběslav I. uvítán na Vyšehradě od kanovníků svého otce a příštího dne „dux Sobieslaus congregavit nobiles et ignobiles
Strana 199
in palacium Wissegradense, eciam Pragenses canonicos, atque nos ibidem fuimus“ (Kníže Soběslav shromáždil vznešené i prosté muže v paláci vyšehradském, také kanovníky pražské; i my jsme tam byli). Ve formulaci „atque nos ibidem fuimus“ vidí Palacký zřetelné rozlišení mezi kanovníky pražskými a těmi, k nimž se počítá sám autor, totiž vyšehradskými. Zároveň připomíná, že autor letopisu o sobě nikdy nemluví v plurálu, a proto nelze slovo nos překládat já, ale jedině my. V závěru hypoteticky uvažuje o autorství kanovníka Vincencia, s nímž se setkal jindel15 jehož ztotožňuje s knížecím kaplanem, jmenovaným v kronice116. S názorem Palackého se ztotožnil Wattenbach117 i Teige, jenž svoji stať končí otázkou, zda snad autor nebyl kaplanem knížecím118. Až na přelomu 19. a 20. století vystoupil Bachmann119 s opačným názorem. Upozornil mezi jiným na to, že zvláštní zájem o Vyšehrad lze vysvětlit významnou úlohou, jakou hrál za Soběslava I. a již dlouho před ním (od dob Vratislava II.). Na druhé straně se tím autor snažil vyplnit mezery ve vyprávění svého předchůdce, který z ohledu k biskupu Jaro mírovi pomlčel o založení kapituly vyšehradské, podřízené přímo papeži. 120 K Palackého důvodu o slavnostním přijetí na Vyšehradě roku 1130 Bachmann upozorňuje, že přijetí na Pražském hradě je líčeno ještě slav/ nostněji. Letopiscova slova „atque nos ibidem fuimus“ vztahuje na osobu autorovu, nikoli na církevní instituci jako Palacký. Proti Palackého tvrzení o užívání osobních zájmen uvádí, že autor o sobě mluví sedmkrát v singuláru a stejně tak často v plurálu. Proto tento důvod Palackého odpadá. A dalším důvodem, jenž se zdá dosti závažný, je Bachmannova úvaha, že by bylo celkem logické, kdyby v letopisu pokračoval příslušník instituce, jejímž členem byl i Kosmas, tedy kapituly pražské. 121 Na Bachmannův článek reagoval Novotný122. Připouštěl, že sám může být ovlivněn závěry Palackého, ale přesto poměrně kriticky zvažoval Bachmannovy důvody. Nepovažoval je za tak přesvědčivé, aby mohly názor Palackého vyvrátit. Upozornil, že Soběslavova návštěva Pražského hradu měla čistě náboženský charakter, že to byl určitý druh poutní cesty jako poděkování za záchranu života. Opravil Bachmannův počet užívání singuláru a plurálu o osobě autora letopisu na poměr devatenáct ku osmi. Připustil, že tím padá jeden z důvodů Palackého a uvedené místo lze přeložit též „i já jsem tam byl“, což by nasvědčovalo, že šlo o kanovníka pražského, ale že stejně tak může být správný překlad „i my jsme tam byli“, my jako instituce, jako kapitula vyšehradská. Skutečnost, že se o přítomnosti kanovníků vyšehradských jinak v této souvislosti nemluví, ač je více než pravděpodobné, že tam byli, považuje Novotný za potvrzení předpokladu, že jsou míněni oním slovem nos123. K Bach/ mannově úvaze o kontinuitě historiografické činnosti v kapitule pražské uvádí, že Kosmova kronika nebyla oficiálním dílem pražského kostela 198/ 199
in palacium Wissegradense, eciam Pragenses canonicos, atque nos ibidem fuimus“ (Kníže Soběslav shromáždil vznešené i prosté muže v paláci vyšehradském, také kanovníky pražské; i my jsme tam byli). Ve formulaci „atque nos ibidem fuimus“ vidí Palacký zřetelné rozlišení mezi kanovníky pražskými a těmi, k nimž se počítá sám autor, totiž vyšehradskými. Zároveň připomíná, že autor letopisu o sobě nikdy nemluví v plurálu, a proto nelze slovo nos překládat já, ale jedině my. V závěru hypoteticky uvažuje o autorství kanovníka Vincencia, s nímž se setkal jindel15 jehož ztotožňuje s knížecím kaplanem, jmenovaným v kronice116. S názorem Palackého se ztotožnil Wattenbach117 i Teige, jenž svoji stať končí otázkou, zda snad autor nebyl kaplanem knížecím118. Až na přelomu 19. a 20. století vystoupil Bachmann119 s opačným názorem. Upozornil mezi jiným na to, že zvláštní zájem o Vyšehrad lze vysvětlit významnou úlohou, jakou hrál za Soběslava I. a již dlouho před ním (od dob Vratislava II.). Na druhé straně se tím autor snažil vyplnit mezery ve vyprávění svého předchůdce, který z ohledu k biskupu Jaro mírovi pomlčel o založení kapituly vyšehradské, podřízené přímo papeži. 120 K Palackého důvodu o slavnostním přijetí na Vyšehradě roku 1130 Bachmann upozorňuje, že přijetí na Pražském hradě je líčeno ještě slav/ nostněji. Letopiscova slova „atque nos ibidem fuimus“ vztahuje na osobu autorovu, nikoli na církevní instituci jako Palacký. Proti Palackého tvrzení o užívání osobních zájmen uvádí, že autor o sobě mluví sedmkrát v singuláru a stejně tak často v plurálu. Proto tento důvod Palackého odpadá. A dalším důvodem, jenž se zdá dosti závažný, je Bachmannova úvaha, že by bylo celkem logické, kdyby v letopisu pokračoval příslušník instituce, jejímž členem byl i Kosmas, tedy kapituly pražské. 121 Na Bachmannův článek reagoval Novotný122. Připouštěl, že sám může být ovlivněn závěry Palackého, ale přesto poměrně kriticky zvažoval Bachmannovy důvody. Nepovažoval je za tak přesvědčivé, aby mohly názor Palackého vyvrátit. Upozornil, že Soběslavova návštěva Pražského hradu měla čistě náboženský charakter, že to byl určitý druh poutní cesty jako poděkování za záchranu života. Opravil Bachmannův počet užívání singuláru a plurálu o osobě autora letopisu na poměr devatenáct ku osmi. Připustil, že tím padá jeden z důvodů Palackého a uvedené místo lze přeložit též „i já jsem tam byl“, což by nasvědčovalo, že šlo o kanovníka pražského, ale že stejně tak může být správný překlad „i my jsme tam byli“, my jako instituce, jako kapitula vyšehradská. Skutečnost, že se o přítomnosti kanovníků vyšehradských jinak v této souvislosti nemluví, ač je více než pravděpodobné, že tam byli, považuje Novotný za potvrzení předpokladu, že jsou míněni oním slovem nos123. K Bach/ mannově úvaze o kontinuitě historiografické činnosti v kapitule pražské uvádí, že Kosmova kronika nebyla oficiálním dílem pražského kostela 198/ 199
Strana 200
a tudíž není důvodů, aby tu vzniklo její oficiální pokračování. Domnívá se, že při kostele pražském byly vedeny jiné oficiální záznamy. Novotný se snažil vyvrátit i další Bachmannovy důvody pro autorství kanovníka pražského a uvedl doklady, které podle jeho názoru mluví proti nim. Podotýká také, že důvody, uvedené Palackým, sice nestačí k důkazu, že autorem byl kanovník vyšehradský, ale stejně tak důvody Bachmannovy nejsou s to dokázat, že to byl kanovník pražský. Přesto považuje závěr Palackého za pravděpodobnější. Polemika mezi Bachmannem124 a Novotným 125 pokračovala, přičemž přes veškerou nejistotu se v české historiografii obecně přijímá názor Palackého, obhajovaný Novotným. K bližšímu určení autora letopisu by mohla vést zmínka k roku 1137, kde se vypráví o jakémsi Boleslavovi, který doprovázel biskupa Jindřicha Zdíka do Jeruzaléma. Autor ho tu nazývá „familiaris noster et fidelissimus huius ecclesie fautor“126 (náš přítel a nejvěrnější příznivec tohoto kostela). Měla to být tedy osoba blízká autorovi, dokonce snad jeho příbuzný, a příznivec kostela, k němuž autor náležel. Nelze však určit ani o jaký kostel jde, ani se nepodařilo onoho Boleslava na základě dochovaných pramenů identifikovat.127 Z uvedeného přehledu je zřejmá problematika, spojená s osobou autora prvního pokračování Kosmova. Důvody pro i proti jsou velmi neprůkazné. Je pravda, že se autor vyprávění příliš často zabývá Vyše hradem, ale vzhledem k tomu, že Vyšehrad byl sídelním hradem Sobě slavovým, je tato skutečnost naprosto logická. Na druhé straně letopisec odsuzuje některé kanovníky pražské způsobem, jakým by se podle názoru některých historiků o nich nemohl vyjadřovat příslušník této kapituly; nesmíme však zapomínat, že letopisec byl především straník knížete Soběslava a oněch „silnějších“ výrazů použil o muži, který měl být zasvěcen do spiknutí proti knížeti. Bachmannův názor o možné osobní nenávisti mezi některými členy téže kapituly nelze rovněž zcela od mítnout. Celá otázka je však ryze teoretická a pro dílo samo nemá velký význam, neboť na informovanost autora ani na kvalitu jeho díla otázka, zda autor náležel ke kapitule pražské nebo vyšehradské, nemůže mít vliv. V celém letopise také není naznačeno, že by autor nutně musel být členem kapituly. Ačkoli o osobě autorově víme velice málo, můžeme říci leccos o jeho politických názorech, do nichž nám tak často dává nahlédnout ve svém díle. První pokračovatel Kosmův byl zcela jistě přívržencem Soběslava I., jehož až příliš nekriticky ve svém díle oslavuje. Autorova informovanost
a tudíž není důvodů, aby tu vzniklo její oficiální pokračování. Domnívá se, že při kostele pražském byly vedeny jiné oficiální záznamy. Novotný se snažil vyvrátit i další Bachmannovy důvody pro autorství kanovníka pražského a uvedl doklady, které podle jeho názoru mluví proti nim. Podotýká také, že důvody, uvedené Palackým, sice nestačí k důkazu, že autorem byl kanovník vyšehradský, ale stejně tak důvody Bachmannovy nejsou s to dokázat, že to byl kanovník pražský. Přesto považuje závěr Palackého za pravděpodobnější. Polemika mezi Bachmannem124 a Novotným 125 pokračovala, přičemž přes veškerou nejistotu se v české historiografii obecně přijímá názor Palackého, obhajovaný Novotným. K bližšímu určení autora letopisu by mohla vést zmínka k roku 1137, kde se vypráví o jakémsi Boleslavovi, který doprovázel biskupa Jindřicha Zdíka do Jeruzaléma. Autor ho tu nazývá „familiaris noster et fidelissimus huius ecclesie fautor“126 (náš přítel a nejvěrnější příznivec tohoto kostela). Měla to být tedy osoba blízká autorovi, dokonce snad jeho příbuzný, a příznivec kostela, k němuž autor náležel. Nelze však určit ani o jaký kostel jde, ani se nepodařilo onoho Boleslava na základě dochovaných pramenů identifikovat.127 Z uvedeného přehledu je zřejmá problematika, spojená s osobou autora prvního pokračování Kosmova. Důvody pro i proti jsou velmi neprůkazné. Je pravda, že se autor vyprávění příliš často zabývá Vyše hradem, ale vzhledem k tomu, že Vyšehrad byl sídelním hradem Sobě slavovým, je tato skutečnost naprosto logická. Na druhé straně letopisec odsuzuje některé kanovníky pražské způsobem, jakým by se podle názoru některých historiků o nich nemohl vyjadřovat příslušník této kapituly; nesmíme však zapomínat, že letopisec byl především straník knížete Soběslava a oněch „silnějších“ výrazů použil o muži, který měl být zasvěcen do spiknutí proti knížeti. Bachmannův názor o možné osobní nenávisti mezi některými členy téže kapituly nelze rovněž zcela od mítnout. Celá otázka je však ryze teoretická a pro dílo samo nemá velký význam, neboť na informovanost autora ani na kvalitu jeho díla otázka, zda autor náležel ke kapitule pražské nebo vyšehradské, nemůže mít vliv. V celém letopise také není naznačeno, že by autor nutně musel být členem kapituly. Ačkoli o osobě autorově víme velice málo, můžeme říci leccos o jeho politických názorech, do nichž nám tak často dává nahlédnout ve svém díle. První pokračovatel Kosmův byl zcela jistě přívržencem Soběslava I., jehož až příliš nekriticky ve svém díle oslavuje. Autorova informovanost
Strana 201
nasvědčuje tomu, že měl styky u dvora. Někteří odborníci se domnívali, že byl knížecím kaplanem nebo že jinak sloužil u knížecího dvora.128 Otázka národnosti autora letopisu nebyla rovněž spolehlivě vy řešena. Palacký se neodvažoval rozhodnout, zda byl původem Čech, nebo Němec. Teige považoval za pravděpodobnější jeho český původ. Bachmann se v této otázce přiklání spíše k názoru Teigeho a dokládá jej citáty z letopisu a způsobem psaní osobních i místních jmen, která mohl použít jen Čech; zná místní zvyky, obrací se vždy k obyvatelům Čech a projevuje úctu k českým patronům. Novotný se domnívá, že autor byl cizinec, snad Polák, a nevylučuje možnost, že jím byl mistr Jindřich, který při vizitační činnosti kardinála Quidona byl suspendován a musel opustit Čechy.129 Bachmann k tomuto názoru správně podotýká, že v letopise nejsou vyjádřeny sympatie k Polákům či k Polsku, a považuje autorství Jindřichovo za pouhou možnost. Autor letopisu byl však jistě Čech. Domněnka Novotného o jeho národnosti nemůže obstát. Pokud jde o vzdělání autorovo, můžeme opět konstatovat pouze to, co lze zjistit z jeho díla. Znal zřejmě některé církevní spisovatele, jako Tertulliana, Augustina, Cassiodora. Projevuje rovněž nezvyklý zájem o astronomické a meteorologické úkazy. Jeho údaje, založené zřejmě na vlastním pozorování, jsou velice spolehlivé (což prokázaly astronomické propočty), ačkoli jeho astronomické znalosti byly omezené (nezná názvy planet). 130 Dílo prvního Kosmova pokračovatele navazuje bezprostředně na kroniku Kosmovu v roce 1126 a končí rokem 1142. O tom, že psal své dílo úmyslně jako pokračování Kosmovy kroniky a nikoli jako samostatný oslavný spis na knížete Soběslava, svědčí již první věta, která se vztahuje ještě ke Kosmovu vyprávění, začíná slovy „Dictus Sobeslaus“ a neopakuje již zprávy o Soběslavově nastolení, uvedené u Kosmyl81. Dílo však nedo sáhlo úrovně kroniky Kosmovy ani po stylistické, ani po věcné stránce. Je to zcela pochopitelné, vezmeme-li v úvahu vysokou kvalitu Kosmova díla. Přesto se spis prvního pokračovatele řadí k nejdůležitějším prame/ nům našich starších dějin. Posledním problémem díla prvního pokračovatele je doba jeho vzniku. Palacký byl toho názoru, že první pokračovatel psal své dílo současně s událostmi a tomu se snažil přizpůsobit i výklad vyprávění o dvou hvězdách, uvedeného v kronice u roku 1131132, které je zase stěžejním místem pro určení data vzniku letopisu. Teigemu133 se Palackého výklad zdál poněkud nucený a dospěl k závěru, že zmíněná zpráva nebyla psána současně, ale až po jedenácti letech, tj. roku 1142, a dokazuje, že dílo bylo psáno celkem najednou, je pojato jako jeden celek, jehož plán i rozsah 200/201
nasvědčuje tomu, že měl styky u dvora. Někteří odborníci se domnívali, že byl knížecím kaplanem nebo že jinak sloužil u knížecího dvora.128 Otázka národnosti autora letopisu nebyla rovněž spolehlivě vy řešena. Palacký se neodvažoval rozhodnout, zda byl původem Čech, nebo Němec. Teige považoval za pravděpodobnější jeho český původ. Bachmann se v této otázce přiklání spíše k názoru Teigeho a dokládá jej citáty z letopisu a způsobem psaní osobních i místních jmen, která mohl použít jen Čech; zná místní zvyky, obrací se vždy k obyvatelům Čech a projevuje úctu k českým patronům. Novotný se domnívá, že autor byl cizinec, snad Polák, a nevylučuje možnost, že jím byl mistr Jindřich, který při vizitační činnosti kardinála Quidona byl suspendován a musel opustit Čechy.129 Bachmann k tomuto názoru správně podotýká, že v letopise nejsou vyjádřeny sympatie k Polákům či k Polsku, a považuje autorství Jindřichovo za pouhou možnost. Autor letopisu byl však jistě Čech. Domněnka Novotného o jeho národnosti nemůže obstát. Pokud jde o vzdělání autorovo, můžeme opět konstatovat pouze to, co lze zjistit z jeho díla. Znal zřejmě některé církevní spisovatele, jako Tertulliana, Augustina, Cassiodora. Projevuje rovněž nezvyklý zájem o astronomické a meteorologické úkazy. Jeho údaje, založené zřejmě na vlastním pozorování, jsou velice spolehlivé (což prokázaly astronomické propočty), ačkoli jeho astronomické znalosti byly omezené (nezná názvy planet). 130 Dílo prvního Kosmova pokračovatele navazuje bezprostředně na kroniku Kosmovu v roce 1126 a končí rokem 1142. O tom, že psal své dílo úmyslně jako pokračování Kosmovy kroniky a nikoli jako samostatný oslavný spis na knížete Soběslava, svědčí již první věta, která se vztahuje ještě ke Kosmovu vyprávění, začíná slovy „Dictus Sobeslaus“ a neopakuje již zprávy o Soběslavově nastolení, uvedené u Kosmyl81. Dílo však nedo sáhlo úrovně kroniky Kosmovy ani po stylistické, ani po věcné stránce. Je to zcela pochopitelné, vezmeme-li v úvahu vysokou kvalitu Kosmova díla. Přesto se spis prvního pokračovatele řadí k nejdůležitějším prame/ nům našich starších dějin. Posledním problémem díla prvního pokračovatele je doba jeho vzniku. Palacký byl toho názoru, že první pokračovatel psal své dílo současně s událostmi a tomu se snažil přizpůsobit i výklad vyprávění o dvou hvězdách, uvedeného v kronice u roku 1131132, které je zase stěžejním místem pro určení data vzniku letopisu. Teigemu133 se Palackého výklad zdál poněkud nucený a dospěl k závěru, že zmíněná zpráva nebyla psána současně, ale až po jedenácti letech, tj. roku 1142, a dokazuje, že dílo bylo psáno celkem najednou, je pojato jako jeden celek, jehož plán i rozsah 200/201
Strana 202
byl předem určen. Předpokládá, že autor byl ve službách knížete Sobě slava, a skutečnost, že měl roku 1142 volný čas, o němž se v oné zprávě zmiňuje, by byla důsledkem jeho politického přesvědčení. Zastával-li totiž za Soběslava I. nějaký úřad, musel se ho vzdát nebo byl propuštěn a mohl se tedy věnovat líčení událostí let 1126—1141. Za konečné datum, kdy mohl být letopis sepsán, považuje rok 1145 (tehdy byly vráceny ostatky svaté Ludmily, o nichž se mluví na konci letopisu, ovšem ne vylučuje, že by to mohl být pozdější přípisek). Bachmann rozděluje letopis podle doby sepsání na pět částí: 1. sou/ časná zpráva o bitvě u Chlumce, 2. současné poznámky pražského kanovníka o Soběslavově vládě 1126—1140, spojené roku 1140, 3. rovněž současné historické poznámky, neuváděné však na správném místě, 4. zpráva o občanské válce roku 1142, která prý byla napsána o deset let později a 5. kronikářské údaje (1140—1141), spojující tuto zprávu s líče ním Soběslavovy vlády. Letopisec psal podle Bachmanna jen do roku 1140, ostatní prý psal jiný autor. Novotný považuje celý letopis, s výjimkou posledních záznamů (líčení občanské války a zprávy o svatojiřském klášteře), za dílo jediného autora, který psal současně s událostmi, ale teprve v letech 1141—1142 dílo dokončil, nebo spíše psal do roku 1130 současně a potom až po jedenácti letech, takže celé dílo dokončil v roce 1142134. Pro toto datum mluví i závěry Borské135, k nimž dospěla na základě údajů o zatmění měsíce, jež mohlo být vidět jedině v noci z 8. září 1131. Ivanov a Link1se se pokusili vyřešit spornou otázku dvou hvězd na základě přesných astro/ nomických výpočtů pro rok 1120 a 1131. Zmíněný údaj se podle nich mohl vztahovat jedině k roku 1131 a letopis byl tedy sepsán v roce 1142. Tím autoři potvrdili názor Teigeho i Novotného a splnili Novotného 137 přání po prozkoumání astronomických zpráv odborníkem.“ Zdá se tedy, že autor začal psát své záznamy současně s událostmi, ale kolem roku 1130 svou práci pro různá zaneprázdnění přerušil a vrátil se k ní až po jedenácti letech. K tomuto závěru vede jednak stylizace zmíně ného zápisu, nasvědčující tomu, že autor předtím něco psal138, i skuteč nost, že do roku 1130 jsou zprávy poněkud podrobnější než údaje násle dující. Zdá se, že si autor od roku 1130 dělal poznámky, které začal zpracovávat teprve v roce 1141.189 Zpráva o občanské válce v roce 1142 a o svatojiřském klášteře nevyšla z pera prvního pokračovatele Kosmova a byla k letopisu připojena až dodatečně, snad v roce 1152 nebo 1154.140 Jejím autorem byl někdo blízký svatojiřskému klášteru, pravděpodobně některý jeho kněz. Důvo dem připojení této zprávy byla zřejmě snaha o zvýšení počtu zázraků blahoslavené Ludmily, a tím o její svatořečení, která vycházela ze svato/ jiřského kláštera, v němž byly Ludmiliny ostatky uloženy.141
byl předem určen. Předpokládá, že autor byl ve službách knížete Sobě slava, a skutečnost, že měl roku 1142 volný čas, o němž se v oné zprávě zmiňuje, by byla důsledkem jeho politického přesvědčení. Zastával-li totiž za Soběslava I. nějaký úřad, musel se ho vzdát nebo byl propuštěn a mohl se tedy věnovat líčení událostí let 1126—1141. Za konečné datum, kdy mohl být letopis sepsán, považuje rok 1145 (tehdy byly vráceny ostatky svaté Ludmily, o nichž se mluví na konci letopisu, ovšem ne vylučuje, že by to mohl být pozdější přípisek). Bachmann rozděluje letopis podle doby sepsání na pět částí: 1. sou/ časná zpráva o bitvě u Chlumce, 2. současné poznámky pražského kanovníka o Soběslavově vládě 1126—1140, spojené roku 1140, 3. rovněž současné historické poznámky, neuváděné však na správném místě, 4. zpráva o občanské válce roku 1142, která prý byla napsána o deset let později a 5. kronikářské údaje (1140—1141), spojující tuto zprávu s líče ním Soběslavovy vlády. Letopisec psal podle Bachmanna jen do roku 1140, ostatní prý psal jiný autor. Novotný považuje celý letopis, s výjimkou posledních záznamů (líčení občanské války a zprávy o svatojiřském klášteře), za dílo jediného autora, který psal současně s událostmi, ale teprve v letech 1141—1142 dílo dokončil, nebo spíše psal do roku 1130 současně a potom až po jedenácti letech, takže celé dílo dokončil v roce 1142134. Pro toto datum mluví i závěry Borské135, k nimž dospěla na základě údajů o zatmění měsíce, jež mohlo být vidět jedině v noci z 8. září 1131. Ivanov a Link1se se pokusili vyřešit spornou otázku dvou hvězd na základě přesných astro/ nomických výpočtů pro rok 1120 a 1131. Zmíněný údaj se podle nich mohl vztahovat jedině k roku 1131 a letopis byl tedy sepsán v roce 1142. Tím autoři potvrdili názor Teigeho i Novotného a splnili Novotného 137 přání po prozkoumání astronomických zpráv odborníkem.“ Zdá se tedy, že autor začal psát své záznamy současně s událostmi, ale kolem roku 1130 svou práci pro různá zaneprázdnění přerušil a vrátil se k ní až po jedenácti letech. K tomuto závěru vede jednak stylizace zmíně ného zápisu, nasvědčující tomu, že autor předtím něco psal138, i skuteč nost, že do roku 1130 jsou zprávy poněkud podrobnější než údaje násle dující. Zdá se, že si autor od roku 1130 dělal poznámky, které začal zpracovávat teprve v roce 1141.189 Zpráva o občanské válce v roce 1142 a o svatojiřském klášteře nevyšla z pera prvního pokračovatele Kosmova a byla k letopisu připojena až dodatečně, snad v roce 1152 nebo 1154.140 Jejím autorem byl někdo blízký svatojiřskému klášteru, pravděpodobně některý jeho kněz. Důvo dem připojení této zprávy byla zřejmě snaha o zvýšení počtu zázraků blahoslavené Ludmily, a tím o její svatořečení, která vycházela ze svato/ jiřského kláštera, v němž byly Ludmiliny ostatky uloženy.141
Strana 203
F. Palacký byl také prvním historikem, který se podrobněji zabýval Druhým pokračováním Kosmovým.142 Byl první, kdo si všiml, že kronika není dílem jediného autora, a domníval se, že v ní lze rozlišit dva, ne-li více autorů. Oba byli, podle Palackého, členy pražské (tj. svatovítské) kapituly a žili v letech 1250—1283. Dnešní znění považoval Palacký za dílo třetí osoby. Ta je však sestavila mnohem později, snad teprve ve 14. století. Na základě Palackého domněnky se další vydavatel letopisu, R. Köpke143, pokusil o rozlišení jednotlivých autorů a celé dílo podle svých závěrů rozdělil na sedm částí: 1. Canonicorum Pragensium Continuatio Cosmae (do r. 1193), 2. Venceslai I. regis historia (1248—1249), 3. Anna/ lium Pragensium pars I. (1196—1278), 4. Annales Otakariani (1254—1278), 5.—6. Annalium Pragensium pars II. a III. (1278—1279; 1279—1283), 7. Epilogus interpolatoris. První část je kompilací z díla Vincenciova, Jarlochova a z Pražských análů. Vznikla, podle Köpkeho, ve 13. století. První část Annales Pragenses psali zřejmě dva současní autoři, kanovníci svatovítského kostela, z nichž druhý si zvláště všímal počasí. Historii krále Václava I. psal autor, který byl dobře obeznámen se situací a uměl ji dobře popsat. Byl to rovněž kanovník svatovítský. Nepsal současně s událostmi, ale ještě před Václavovou smrtí v září 1253. Annales Otaka) riani jsou prý psány „dvorským“ stylem; autorem byl opět kanovník svatovítský. Jiný kanovník svatovítský psal druhou část Annales Pragenses a další opět jejich třetí část. O závěrečném seznamu panovníků se Köpke domnívá, že jej sestavil kompilátor. Protože v seznamu není Václav III. (narozený roku 1289), usuzuje Köpke, že kompilace vznikla mezi lety 1283 (kdy končí anály) a 1289. Köpkeho rozdělení respektovali ve svém vydání, které je také po sledním vydáním druhého pokračování, J. Emler a překladatel letopisů V. V. Tomek14, aniž by svůj postup nějak znovu zdůvodňovali. Jednotlivé části uvádějí jen v jiném pořadí a s tím rozdílem, že Köpkeho latinská označení nahradili — podle jejich názoru — výstižnějšími českými názvy: Výpisky z Vincencia, Gerlacha a jiných starších letopisců českých; Letopisy české od roku 1196 do roku 1278; Příběhy krále Václava I.; Příběhy krále Přemysla Otakara II.; O zlých letech po smrti krále Otakara A a B; Závěrek sběratele. Kompilaci považují za dílo neznámého sběratele, který ji sestavil před rokem 1289, a byl jím asi některý z kanovníků nebo duchovních svatovítského kostela. Rozdělení, provedené v uvedených vydáních, ovlivnilo i následující literaturu. Ta se věnuje převážně jednotlivým částem Druhého pokračo vání, tak jak je rozlišil Köpke, a jen výjimečně kronice jako celku. J. Pekař se ve svém článku zabýval Příběhy krále Přemysla Ota/ kara II.145. Vyjadřuje se kriticky ke Köpkeho sestavení Annales Otakariani 202/203
F. Palacký byl také prvním historikem, který se podrobněji zabýval Druhým pokračováním Kosmovým.142 Byl první, kdo si všiml, že kronika není dílem jediného autora, a domníval se, že v ní lze rozlišit dva, ne-li více autorů. Oba byli, podle Palackého, členy pražské (tj. svatovítské) kapituly a žili v letech 1250—1283. Dnešní znění považoval Palacký za dílo třetí osoby. Ta je však sestavila mnohem později, snad teprve ve 14. století. Na základě Palackého domněnky se další vydavatel letopisu, R. Köpke143, pokusil o rozlišení jednotlivých autorů a celé dílo podle svých závěrů rozdělil na sedm částí: 1. Canonicorum Pragensium Continuatio Cosmae (do r. 1193), 2. Venceslai I. regis historia (1248—1249), 3. Anna/ lium Pragensium pars I. (1196—1278), 4. Annales Otakariani (1254—1278), 5.—6. Annalium Pragensium pars II. a III. (1278—1279; 1279—1283), 7. Epilogus interpolatoris. První část je kompilací z díla Vincenciova, Jarlochova a z Pražských análů. Vznikla, podle Köpkeho, ve 13. století. První část Annales Pragenses psali zřejmě dva současní autoři, kanovníci svatovítského kostela, z nichž druhý si zvláště všímal počasí. Historii krále Václava I. psal autor, který byl dobře obeznámen se situací a uměl ji dobře popsat. Byl to rovněž kanovník svatovítský. Nepsal současně s událostmi, ale ještě před Václavovou smrtí v září 1253. Annales Otaka) riani jsou prý psány „dvorským“ stylem; autorem byl opět kanovník svatovítský. Jiný kanovník svatovítský psal druhou část Annales Pragenses a další opět jejich třetí část. O závěrečném seznamu panovníků se Köpke domnívá, že jej sestavil kompilátor. Protože v seznamu není Václav III. (narozený roku 1289), usuzuje Köpke, že kompilace vznikla mezi lety 1283 (kdy končí anály) a 1289. Köpkeho rozdělení respektovali ve svém vydání, které je také po sledním vydáním druhého pokračování, J. Emler a překladatel letopisů V. V. Tomek14, aniž by svůj postup nějak znovu zdůvodňovali. Jednotlivé části uvádějí jen v jiném pořadí a s tím rozdílem, že Köpkeho latinská označení nahradili — podle jejich názoru — výstižnějšími českými názvy: Výpisky z Vincencia, Gerlacha a jiných starších letopisců českých; Letopisy české od roku 1196 do roku 1278; Příběhy krále Václava I.; Příběhy krále Přemysla Otakara II.; O zlých letech po smrti krále Otakara A a B; Závěrek sběratele. Kompilaci považují za dílo neznámého sběratele, který ji sestavil před rokem 1289, a byl jím asi některý z kanovníků nebo duchovních svatovítského kostela. Rozdělení, provedené v uvedených vydáních, ovlivnilo i následující literaturu. Ta se věnuje převážně jednotlivým částem Druhého pokračo vání, tak jak je rozlišil Köpke, a jen výjimečně kronice jako celku. J. Pekař se ve svém článku zabýval Příběhy krále Přemysla Ota/ kara II.145. Vyjadřuje se kriticky ke Köpkeho sestavení Annales Otakariani 202/203
Strana 204
a dokazuje, že to, co Köpke pojal do tohoto celku, bylo dílem čtyř autorů, z nichž se dvěma se setkáváme i v ostatních částech Druhého pokračování. Svůj názor zdůvodňuje nestejnou kvalitou a délkou jednotlivých zpráv, mezerami mezi nimi, ale hlavně zdůrazňuje „různost slohu a mluvy sbírky té“146. Annales Otakariani dělí pak na díla čtyř autorů, kteří psali: 1. samostatné vypsání uherské války, 2. chvály děkana Víta, biskupa Jana a krále Otakara, 3. dvě zprávy, hlásící se k autoru některých částí „Leto/ pisů českých“, a 4. zprávy z let 1271—1278. Pokud jde o dochované znění celé kompilace, domnívá se, že vznikla mnohem později, než se obecně předpokládalo, nejspíše až ve 14. století, snad až nedlouho před rokem 1340. Povrchnost celé práce, spěch, s nímž byla prováděna, i tendence oslavy a chvály pražských biskupů (zjevná i v textu Františ/ kově) vedly Pekaře k domněnce, že tzv. Druhé pokračování bylo psáno až pro biskupa Jana IV. z Dražic, a to o něco dříve než kronika Fran) tiškova. I když lze vznést námitky proti některým Pekařovým názorům, je jeho práce bezesporu pádným důvodem, mluvícím proti Köpkeho a Emlerově členění tohoto díla. Je důkazem, že nelze provést dokonalé rozlišení jednotlivých předloh kompilátorových. A. Bachmann147 vidí ve Druhém pokračování celkem šest částí: I. tzv. strahovskou kroniku (1142—1196), 2. záznamy pražského (tj. svatovítského) kostela 1196—1213, 1214—1225, 1225—1240, 1240 až 1249), 3. záznamy člena pražské kapituly (1250—1270, eventuálně též 1273—1278), 4. záznamy jiného člena kapituly o děkanu Vítovi, biskupu Janovi a Tobiášovi, o událostech let 1277—1281, snad i poznámky o návštěvě kolínského arcibiskupa Engelberta v Praze 1273—1274 a jiné zprávy z let 1273—1278, 5. líčení Zlých let po smrti krále Otakara 1279—1283 z pera třetího duchovního pražské kapituly, 6. řadu samo statných článků v českém patriotistickém duchu, vztahovaných ke králi Otakarovi, dějiny povstání 1248—1249, křížová výprava proti Prusům 1254—1255, uherská válka 1260, svatba v Bratislavě 1264, Rudolfovo tažení proti Otakarovi a uzavření míru v roce 1276. Kompilátor prý byl současník krále Václava II., snad sám kronikář let 1279—1283, též autor Epilogu. Další německý historik, Graebner, se v souvislosti s českou politikou od smrti Přemysla Otakara II. do vymření Přemyslovců zabýval tzv. pražskými záznamy od smrti Přemysla Otakara II. do roku 1283 (tzv. Zlá léta po smrti krále Otakara 148). Graebner si všímal především chrono/ logické stránky této poslední části Druhého pokračování. Jejím srovnáním s údaji jiných kronik a listin se snažil zjistit správná data namísto poněkud zmatené chronologie Druhého pokračování. Při svém studiu dospěl k zá/ věru, že původní chronologie byla porušena dodatečnými interpolacemi.
a dokazuje, že to, co Köpke pojal do tohoto celku, bylo dílem čtyř autorů, z nichž se dvěma se setkáváme i v ostatních částech Druhého pokračování. Svůj názor zdůvodňuje nestejnou kvalitou a délkou jednotlivých zpráv, mezerami mezi nimi, ale hlavně zdůrazňuje „různost slohu a mluvy sbírky té“146. Annales Otakariani dělí pak na díla čtyř autorů, kteří psali: 1. samostatné vypsání uherské války, 2. chvály děkana Víta, biskupa Jana a krále Otakara, 3. dvě zprávy, hlásící se k autoru některých částí „Leto/ pisů českých“, a 4. zprávy z let 1271—1278. Pokud jde o dochované znění celé kompilace, domnívá se, že vznikla mnohem později, než se obecně předpokládalo, nejspíše až ve 14. století, snad až nedlouho před rokem 1340. Povrchnost celé práce, spěch, s nímž byla prováděna, i tendence oslavy a chvály pražských biskupů (zjevná i v textu Františ/ kově) vedly Pekaře k domněnce, že tzv. Druhé pokračování bylo psáno až pro biskupa Jana IV. z Dražic, a to o něco dříve než kronika Fran) tiškova. I když lze vznést námitky proti některým Pekařovým názorům, je jeho práce bezesporu pádným důvodem, mluvícím proti Köpkeho a Emlerově členění tohoto díla. Je důkazem, že nelze provést dokonalé rozlišení jednotlivých předloh kompilátorových. A. Bachmann147 vidí ve Druhém pokračování celkem šest částí: I. tzv. strahovskou kroniku (1142—1196), 2. záznamy pražského (tj. svatovítského) kostela 1196—1213, 1214—1225, 1225—1240, 1240 až 1249), 3. záznamy člena pražské kapituly (1250—1270, eventuálně též 1273—1278), 4. záznamy jiného člena kapituly o děkanu Vítovi, biskupu Janovi a Tobiášovi, o událostech let 1277—1281, snad i poznámky o návštěvě kolínského arcibiskupa Engelberta v Praze 1273—1274 a jiné zprávy z let 1273—1278, 5. líčení Zlých let po smrti krále Otakara 1279—1283 z pera třetího duchovního pražské kapituly, 6. řadu samo statných článků v českém patriotistickém duchu, vztahovaných ke králi Otakarovi, dějiny povstání 1248—1249, křížová výprava proti Prusům 1254—1255, uherská válka 1260, svatba v Bratislavě 1264, Rudolfovo tažení proti Otakarovi a uzavření míru v roce 1276. Kompilátor prý byl současník krále Václava II., snad sám kronikář let 1279—1283, též autor Epilogu. Další německý historik, Graebner, se v souvislosti s českou politikou od smrti Přemysla Otakara II. do vymření Přemyslovců zabýval tzv. pražskými záznamy od smrti Přemysla Otakara II. do roku 1283 (tzv. Zlá léta po smrti krále Otakara 148). Graebner si všímal především chrono/ logické stránky této poslední části Druhého pokračování. Jejím srovnáním s údaji jiných kronik a listin se snažil zjistit správná data namísto poněkud zmatené chronologie Druhého pokračování. Při svém studiu dospěl k zá/ věru, že původní chronologie byla porušena dodatečnými interpolacemi.
Strana 205
Největší část Zlých let byla prý napsána v letech 1279—1283, téměř současně s událostmi. Po skončení braniborského poručnictví byla prý kronika přepracována jiným autorem v protibraniborském duchu a tehdy autor připojil k dodatkům své vlastní tendenční výroky. J. B. Novák149 v podstatě souhlasil se závěry Graebnerovými, s vý jimkou Graebnerovy teorie o vědomé tendenčnosti druhého letopisce. Naopak se domnívá, že teprve po skončení braniborské správy mohly být popsány podle pravdy všechny činy, jichž se Ota Braniborský a jeho lidé dopustili. Ostatní Novákovy výtky se týkají spíše interpretace pramenů, a je tedy zbytečné se jimi na tomto místě hlouběji zabývat. J. Šusta studoval především tzv. Příběhy krále Václava150. Jen na okraj poznamenal o celém Druhém pokračování, že jde o kompilaci, jež vznikla na začátku 14. století. Příběhy krále Václava hodnotí jako dílo dobře zpraveného současníka, asi kanovníka svatovítského, napsané ještě před smrtí Václava I. Podotkl, že název, jehož původcem je Köpke, neodpovídá skutečnosti, neboť tu nejde o historii Václavovu, ale o apolo getický spis Přemyslův. Ve Druhém pokračování se však dochovala jen jeho část (proto ten prý nesmyslný začátek „Igitur rex Venceslaus“), do níž byly místy vkládány drobné dodatky. V. Novotný vidí v tzv. Druhém pokračování, především v letopisech českých 1196—1278, dvojí záznamy, z nichž jedny byly asi úředními zápisy svatovítského kostela, druhé rázu spíše soukromého.151 O Pří bězích krále Václava říká, že jsou současným vyprávěním, psaným ještě před Václavovou smrtí, že je to zamýšlené vyprávění historické, nikoli pouhý projev stranického rozvášnění, jak tvrdil Šusta, a rovněž nenese stopy, že by byl psán v cizině, jak se Šusta domníval. Pokud jde o autora, domnívá se Novotný, že se hlásil k Čechům a náležel asi k duchovenstvu svatojiřskému. Nepochybuje o tom, že bylo leccos zkomoleno a vyne cháno kompilátorem, ale nevidí důkaz, že by něco bylo přidáváno nebo podstatně měněno. Rovněž začátek se nezdá Novotnému tak nesmyslný, jak tvrdí Šusta, neboť tak se jeví v edici, ale ne ve Druhém pokračování, kde je text vložen do souvislé chronologické řady. J. V. Šimák si všímal především tzv. Letopisů českých152. Na rozdíl od Pekaře se domníval, že tuto část napsal jediný autor, ale ne v té podobě, jak ji podal Köpke. Svůj názor zdůvodňuje stylistickou jednotou mladších i starších zápisů. Rozborem obsahu zápisů jasně potvrdil, že autorem nemohl být nikdo jiný než kanovník svatovítský, který byl přítomen událostem, o nichž píše. Ze srovnání Vítova nekrologu a zpráv letopisů vyvozuje, že autorem letopisů byl děkan Vít sám, ovšem ne letopisů v té podobě, jak je vydal Köpke. Vyloučil z nich z pochopitelných důvodů vše, co se událo po Vítově smrti (zprávy z let 1272—1278), a některé další zprávy, které považuje až za přínos kompilátorův. Vítovi přičítá zápisy 204/205
Největší část Zlých let byla prý napsána v letech 1279—1283, téměř současně s událostmi. Po skončení braniborského poručnictví byla prý kronika přepracována jiným autorem v protibraniborském duchu a tehdy autor připojil k dodatkům své vlastní tendenční výroky. J. B. Novák149 v podstatě souhlasil se závěry Graebnerovými, s vý jimkou Graebnerovy teorie o vědomé tendenčnosti druhého letopisce. Naopak se domnívá, že teprve po skončení braniborské správy mohly být popsány podle pravdy všechny činy, jichž se Ota Braniborský a jeho lidé dopustili. Ostatní Novákovy výtky se týkají spíše interpretace pramenů, a je tedy zbytečné se jimi na tomto místě hlouběji zabývat. J. Šusta studoval především tzv. Příběhy krále Václava150. Jen na okraj poznamenal o celém Druhém pokračování, že jde o kompilaci, jež vznikla na začátku 14. století. Příběhy krále Václava hodnotí jako dílo dobře zpraveného současníka, asi kanovníka svatovítského, napsané ještě před smrtí Václava I. Podotkl, že název, jehož původcem je Köpke, neodpovídá skutečnosti, neboť tu nejde o historii Václavovu, ale o apolo getický spis Přemyslův. Ve Druhém pokračování se však dochovala jen jeho část (proto ten prý nesmyslný začátek „Igitur rex Venceslaus“), do níž byly místy vkládány drobné dodatky. V. Novotný vidí v tzv. Druhém pokračování, především v letopisech českých 1196—1278, dvojí záznamy, z nichž jedny byly asi úředními zápisy svatovítského kostela, druhé rázu spíše soukromého.151 O Pří bězích krále Václava říká, že jsou současným vyprávěním, psaným ještě před Václavovou smrtí, že je to zamýšlené vyprávění historické, nikoli pouhý projev stranického rozvášnění, jak tvrdil Šusta, a rovněž nenese stopy, že by byl psán v cizině, jak se Šusta domníval. Pokud jde o autora, domnívá se Novotný, že se hlásil k Čechům a náležel asi k duchovenstvu svatojiřskému. Nepochybuje o tom, že bylo leccos zkomoleno a vyne cháno kompilátorem, ale nevidí důkaz, že by něco bylo přidáváno nebo podstatně měněno. Rovněž začátek se nezdá Novotnému tak nesmyslný, jak tvrdí Šusta, neboť tak se jeví v edici, ale ne ve Druhém pokračování, kde je text vložen do souvislé chronologické řady. J. V. Šimák si všímal především tzv. Letopisů českých152. Na rozdíl od Pekaře se domníval, že tuto část napsal jediný autor, ale ne v té podobě, jak ji podal Köpke. Svůj názor zdůvodňuje stylistickou jednotou mladších i starších zápisů. Rozborem obsahu zápisů jasně potvrdil, že autorem nemohl být nikdo jiný než kanovník svatovítský, který byl přítomen událostem, o nichž píše. Ze srovnání Vítova nekrologu a zpráv letopisů vyvozuje, že autorem letopisů byl děkan Vít sám, ovšem ne letopisů v té podobě, jak je vydal Köpke. Vyloučil z nich z pochopitelných důvodů vše, co se událo po Vítově smrti (zprávy z let 1272—1278), a některé další zprávy, které považuje až za přínos kompilátorův. Vítovi přičítá zápisy 204/205
Strana 206
z let 1253—1266 (kromě několika vyloučených), ze starších pak všechny od roku 1227, které se týkají pražského kostela, dvora, věcí meteorolo gických a hospodářských. Nelze doložit, zda byly Vítovy zprávy úřední, nebo soukromé. Šimák vyslovuje též domněnku, že autorem Vítova ne krologu a pokračovatelem letopisů z let 1266—1270 a Příběhů Přemysla II. by mohl být Vítův nástupce, mistr Rehoř. Zprávu o pohromě Přemyslo, vých stoupenců v Rakousích roku 1260 napsal prý kdosi z Rakous, z moravského pomezí, pravděpodobně člen minoritského kláštera v Lavě. Šimák rovněž nadhodil otázku, zda teprve Kapitulní rukopis je originálem kompilace, jak by se zdálo ze závěrů Pekařových, nebo zda kompilace vznikla dříve a rukopis je jen jejím opisem. O její vyřešení se pokusil v souvislosti s jinou problematikou B. Mendl153. Povšiml si, že oba mladší dochované rukopisy mají na ně kterých místech správnější datování, jinde je zase naopak správné dato/ vání v rukopise Kapitulním, což je jasným důkazem pro to, že Kapitulní rukopis nemohl být originálem Druhého pokračování. Často však jsou chybná data ve všech rukopisech. To vysvětluje Mendl tím, že autor nezapisoval své záznamy současně s událostmi, ale až po nějakém čase. Mendl v podstatě souhlasí s Graebnerovým chronologickým řazením, ale nesouhlasí s jeho názorem, že Zlá léta psali dva letopisci, z nichž druhý měl napodobovat sloh prvního. Domnívá se, že původní text i interpolace psal týž autor, ale s časovým odstupem, a protibraniborská tendence se projevuje až v tom, co napsal až po odchodu Oty Branibor/ ského z Čech. Podle Mendla napsal Zlá léta vlastenecký a vzdělaný kněz svatovítského kostela a dokončil je asi ve druhé polovině roku 1283. Na dílo měl prý vliv i sám biskup Tobiáš. Vyslovuje též domněnku, že dílo bylo psáno pro mladého Václava, a ztotožňuje se se Šimákovým názorem o autorství děkana kostela svatovítského, mistra Rehoře. Šusta154 pochybuje o tom, že kompilace vznikla roku 1283, jak tvrdí Mendl, a že by autorem byl mistr Rehoř. Nepopírá, že leccos v poslední části mluví pro autorství Řehořovo, nelze však uvést nic na podporu domněnky, že by Rehoř byl zároveň pořadatelem celku Druhého pokra/ čování. Některé zvláštnosti lze prý vysvětlit jeho poněkud pozdějším původem; Šusta však neuvádí nic konkrétnějšího. K Hrdinovu překladu Příběhů krále Přemysla Otakara II. a Zlých let po smrti krále Přemysla Otakara II.155 napsal pojednání o letopisech Holinka a použil výsledků Hrdinovy práce156. Hrdina, na rozdíl od mno/ hých jiných badatelů, nepochyboval o tom, že zprávy zahrnuté Köpkem a Emlerem do Příběhů krále Přemysla pocházejí z pera jednoho autora, který dopsal kroniku asi počátkem roku 1279. Zahrnuje sem i zprávu o příchodu kolínského arcibiskupa Konráda do Prahy. Kompilátor prý měl za předlohu již zkrácenou a upravenou recenzi Příběhů. Autorem
z let 1253—1266 (kromě několika vyloučených), ze starších pak všechny od roku 1227, které se týkají pražského kostela, dvora, věcí meteorolo gických a hospodářských. Nelze doložit, zda byly Vítovy zprávy úřední, nebo soukromé. Šimák vyslovuje též domněnku, že autorem Vítova ne krologu a pokračovatelem letopisů z let 1266—1270 a Příběhů Přemysla II. by mohl být Vítův nástupce, mistr Rehoř. Zprávu o pohromě Přemyslo, vých stoupenců v Rakousích roku 1260 napsal prý kdosi z Rakous, z moravského pomezí, pravděpodobně člen minoritského kláštera v Lavě. Šimák rovněž nadhodil otázku, zda teprve Kapitulní rukopis je originálem kompilace, jak by se zdálo ze závěrů Pekařových, nebo zda kompilace vznikla dříve a rukopis je jen jejím opisem. O její vyřešení se pokusil v souvislosti s jinou problematikou B. Mendl153. Povšiml si, že oba mladší dochované rukopisy mají na ně kterých místech správnější datování, jinde je zase naopak správné dato/ vání v rukopise Kapitulním, což je jasným důkazem pro to, že Kapitulní rukopis nemohl být originálem Druhého pokračování. Často však jsou chybná data ve všech rukopisech. To vysvětluje Mendl tím, že autor nezapisoval své záznamy současně s událostmi, ale až po nějakém čase. Mendl v podstatě souhlasí s Graebnerovým chronologickým řazením, ale nesouhlasí s jeho názorem, že Zlá léta psali dva letopisci, z nichž druhý měl napodobovat sloh prvního. Domnívá se, že původní text i interpolace psal týž autor, ale s časovým odstupem, a protibraniborská tendence se projevuje až v tom, co napsal až po odchodu Oty Branibor/ ského z Čech. Podle Mendla napsal Zlá léta vlastenecký a vzdělaný kněz svatovítského kostela a dokončil je asi ve druhé polovině roku 1283. Na dílo měl prý vliv i sám biskup Tobiáš. Vyslovuje též domněnku, že dílo bylo psáno pro mladého Václava, a ztotožňuje se se Šimákovým názorem o autorství děkana kostela svatovítského, mistra Rehoře. Šusta154 pochybuje o tom, že kompilace vznikla roku 1283, jak tvrdí Mendl, a že by autorem byl mistr Rehoř. Nepopírá, že leccos v poslední části mluví pro autorství Řehořovo, nelze však uvést nic na podporu domněnky, že by Rehoř byl zároveň pořadatelem celku Druhého pokra/ čování. Některé zvláštnosti lze prý vysvětlit jeho poněkud pozdějším původem; Šusta však neuvádí nic konkrétnějšího. K Hrdinovu překladu Příběhů krále Přemysla Otakara II. a Zlých let po smrti krále Přemysla Otakara II.155 napsal pojednání o letopisech Holinka a použil výsledků Hrdinovy práce156. Hrdina, na rozdíl od mno/ hých jiných badatelů, nepochyboval o tom, že zprávy zahrnuté Köpkem a Emlerem do Příběhů krále Přemysla pocházejí z pera jednoho autora, který dopsal kroniku asi počátkem roku 1279. Zahrnuje sem i zprávu o příchodu kolínského arcibiskupa Konráda do Prahy. Kompilátor prý měl za předlohu již zkrácenou a upravenou recenzi Příběhů. Autorem
Strana 207
Příběhů byl kanovník svatovítský. Hrdina celkem správně upozornil, že kronikář přejímal některá místa z Kosmovy kroniky a je nutno tyto „colores“ hodnotit slohově a nevyvozovat z nich věcné důsledky, jak činili někteří historikové. Autor Zlých let byl opět pravděpodobně kanovník svatovítský, jenž však nebyl totožný s autorem Příběhů. Hrdina nesouhlasí s Mendlovým datováním; domnívá se, že Zlá léta vznikla o něco později než roku 1283, a hlavně nepovažuje jejich autora za pořadatele celku Druhého pokračo vání Kosmova. Pokládá za pravděpodobné autorství Rehořovo, ale upozorňuje na to, že přesvědčující důkaz o tom podán nebyl. Urbánek157 se na několika místech své práce o Kristiánovi dotýká též jednotlivých částí Druhého pokračování, především pak Příběhů krále Otakara a Zlých let. Akceptuje Pekařovy závěry o autorech Příběhů a Zlých let. Připomíná Šimákovu hypotézu o děkanu Vítovi jako autorovi některých částí Druhého pokračování. Dále rozvádí a zdůvodňuje Mendlův dohad o tom, že pokračovatelem Vítovým a tudíž i autorem Příběhů 1271—1278 a Zlých let byl Vítův nástupce v úřadě děkanském, pozdější biskup Rehoř z Valdeka. Za finis ad quem vzniku kompilace považuje datum korunovace Václava II., rok 1297. Druhé pokračování Kosmovo vyplňuje značnou mezeru ve vyprávěcích pramenech k českým dějinám od konce 12. do osmdesátých let 13. století. Pro více než osmdesát let je to jediný domácí pramen toho druhu. Tato skutečnost na jedné straně násobí jeho cenu, na druhé straně je však příčinou různých potíží, neboť pro mnohé události jsou zprávy Druhého pokračování jediným pramenem vůbec a nelze korigovat jeho zmatené údaje, ať chronologické, nebo věcné. Celé dílo je velice nejednotné, prolínají se tu analistické záznamy s delším souvislým vyprávěním, náplň záznamů se v různých obdobích rovněž nápadně liší. Text Druhého pokračování začíná vyprávěním o založení Strahovské/ ho kláštera, shodným téměř doslova s letopisem Jarlochovým158, pokračuje zprávami od roku 1154, týkajícími se událostí v Čechách i v říši, ale hlavně Fridrichova tažení do Itálie a bitvy u Milána. Jsou většinou převzaty z letopisu Vincenciova, některé analistické zápisy z tzv. análů Pražských, a to snad z jejich původního znění.15° Následují stručné, místy poněkud zmatené zápisy, opakující vícekrát některé události, často při různých datech1s0, často pochybené v chronologických údajích161. Týkají se zále/ žitostí politických, církevních, povětrnosti, ale nejvíce svatovítského kostela, jeho stavebních úprav a personálních změn. Tato část nese zřetelné stopy kompilace (až trojí opakování téže věci, opakování leto počtů, nesourodost zpráv, špatné chronologické pořadí zaznamenaných 206/207
Příběhů byl kanovník svatovítský. Hrdina celkem správně upozornil, že kronikář přejímal některá místa z Kosmovy kroniky a je nutno tyto „colores“ hodnotit slohově a nevyvozovat z nich věcné důsledky, jak činili někteří historikové. Autor Zlých let byl opět pravděpodobně kanovník svatovítský, jenž však nebyl totožný s autorem Příběhů. Hrdina nesouhlasí s Mendlovým datováním; domnívá se, že Zlá léta vznikla o něco později než roku 1283, a hlavně nepovažuje jejich autora za pořadatele celku Druhého pokračo vání Kosmova. Pokládá za pravděpodobné autorství Rehořovo, ale upozorňuje na to, že přesvědčující důkaz o tom podán nebyl. Urbánek157 se na několika místech své práce o Kristiánovi dotýká též jednotlivých částí Druhého pokračování, především pak Příběhů krále Otakara a Zlých let. Akceptuje Pekařovy závěry o autorech Příběhů a Zlých let. Připomíná Šimákovu hypotézu o děkanu Vítovi jako autorovi některých částí Druhého pokračování. Dále rozvádí a zdůvodňuje Mendlův dohad o tom, že pokračovatelem Vítovým a tudíž i autorem Příběhů 1271—1278 a Zlých let byl Vítův nástupce v úřadě děkanském, pozdější biskup Rehoř z Valdeka. Za finis ad quem vzniku kompilace považuje datum korunovace Václava II., rok 1297. Druhé pokračování Kosmovo vyplňuje značnou mezeru ve vyprávěcích pramenech k českým dějinám od konce 12. do osmdesátých let 13. století. Pro více než osmdesát let je to jediný domácí pramen toho druhu. Tato skutečnost na jedné straně násobí jeho cenu, na druhé straně je však příčinou různých potíží, neboť pro mnohé události jsou zprávy Druhého pokračování jediným pramenem vůbec a nelze korigovat jeho zmatené údaje, ať chronologické, nebo věcné. Celé dílo je velice nejednotné, prolínají se tu analistické záznamy s delším souvislým vyprávěním, náplň záznamů se v různých obdobích rovněž nápadně liší. Text Druhého pokračování začíná vyprávěním o založení Strahovské/ ho kláštera, shodným téměř doslova s letopisem Jarlochovým158, pokračuje zprávami od roku 1154, týkajícími se událostí v Čechách i v říši, ale hlavně Fridrichova tažení do Itálie a bitvy u Milána. Jsou většinou převzaty z letopisu Vincenciova, některé analistické zápisy z tzv. análů Pražských, a to snad z jejich původního znění.15° Následují stručné, místy poněkud zmatené zápisy, opakující vícekrát některé události, často při různých datech1s0, často pochybené v chronologických údajích161. Týkají se zále/ žitostí politických, církevních, povětrnosti, ale nejvíce svatovítského kostela, jeho stavebních úprav a personálních změn. Tato část nese zřetelné stopy kompilace (až trojí opakování téže věci, opakování leto počtů, nesourodost zpráv, špatné chronologické pořadí zaznamenaných 206/207
Strana 208
událostí apod.). Základní osnovu tvořily asi nějaké záznamy, vedené průběžně u svatovítského kostela. Není vyloučeno, že to byly úřední záznamy kapituly svatovítské, ač to s určitostí tvrdit nelze. V každém případě je z nich zřejmé, že nebyly psány jednou osobou, ale zapisovatelé se během času střídali (tento fakt je dán i časovým rozsahem zápisů, prolínajících Druhým pokračováním celých osmdesát let). Zprvu velmi stručné záznamy nabývají postupně na obšírnosti. Do těchto zápisů jsou vložena delší souvislá vyprávění, ale i jiné stručnější záznamy, snad z nějakých dalších análů. Některé tyto zápisy snad pocházely ze Strahov/ ského kláštera. K roku 1249 je vloženo podrobné vyprávění o odboji Václavova syna Přemysla proti otci (tzv. Příběhy krále Václava), kde se opět opakují události již jednou zaznamenané. Kompilátor si toho byl s největší pravděpodobností vědom a přizpůsobil tedy tomu jeho začátek (Igitur rex Venceslaus...). V edicích, kde byla tato část vyňata z kontextu, působí takový úvod nelogicky a sváděl k rozsáhlým úvahám o existenci většího celku, z něhož měla být tato část opsána do Druhého pokračová/ ní.162 Tuto domněnku nelze sice vyloučit, ale ani prokázat. Následující zápisy se vedle otázek politických zabývají podrobně údaji meteorologickými, astronomickými a otázkami hospodářskými. Rovněž tu jsou podrobnější zprávy o svatovítském kostele a o církevních otázkách. Z dalšího textu se dovídáme o tažení krále Přemysla Otakara II. do Prus (1254—1255). Köpke a Emler považovali tyto zápisy za součást tzv. Příběhů krále Přemysla, ačkoli je ani na základě jejich rozsahu, ani jejich stylu mezi ostatní sem řazené zprávy klást nelze. Daleko více připomínají podrobnější analistické záznamy, které se ve Druhém po kračování pro tuto dobu objevují běžně. Vůbec se zdá, že se vedení análů ujal po polovině 13. století pečlivější zapisovatel. Dalším vloženým vy právěním je podrobný popis války Přemysla Otakara II. s uherským králem (1260) i s celým zněním listu poslaného papeži. Znalost kraje, kde se události převážně odehrávaly, vedla některé badatele k závěru, že autorem byl někdo z Rakous, snad člen minoritského kláštera v Lavě. Zdá se však, že toto tvrzení neodpovídá skutečnosti. Časté odkazy na české patrony i znalost Přemyslova listu ukazují spíše na Čecha, pohybujícího se na panovnickém dvoře, nebo na někoho, kdo měl styky s lidmi u dvora. S podobným stylem, jakým je psáno toto vyprávění, se ve Druhém po kračování nikde jinde nesetkáváme. Mezi drobnějšími analistickými zprávami nejrůznějšího obsahu je dále vloženo vyprávění o svatbě Přemyslovy neteře se synem uherského krále Bély (1264), končící zřejmou chválou krále Přemysla Otakara II. K roku 1271 čteme obšírný nekrolog děkana svatovítské kapituly, Víta, pak vyprávění o nabídce císařské koruny Přemyslovi a po několika vše obecných zprávách je tu popisován Přemyslův konflikt se zvoleným
událostí apod.). Základní osnovu tvořily asi nějaké záznamy, vedené průběžně u svatovítského kostela. Není vyloučeno, že to byly úřední záznamy kapituly svatovítské, ač to s určitostí tvrdit nelze. V každém případě je z nich zřejmé, že nebyly psány jednou osobou, ale zapisovatelé se během času střídali (tento fakt je dán i časovým rozsahem zápisů, prolínajících Druhým pokračováním celých osmdesát let). Zprvu velmi stručné záznamy nabývají postupně na obšírnosti. Do těchto zápisů jsou vložena delší souvislá vyprávění, ale i jiné stručnější záznamy, snad z nějakých dalších análů. Některé tyto zápisy snad pocházely ze Strahov/ ského kláštera. K roku 1249 je vloženo podrobné vyprávění o odboji Václavova syna Přemysla proti otci (tzv. Příběhy krále Václava), kde se opět opakují události již jednou zaznamenané. Kompilátor si toho byl s největší pravděpodobností vědom a přizpůsobil tedy tomu jeho začátek (Igitur rex Venceslaus...). V edicích, kde byla tato část vyňata z kontextu, působí takový úvod nelogicky a sváděl k rozsáhlým úvahám o existenci většího celku, z něhož měla být tato část opsána do Druhého pokračová/ ní.162 Tuto domněnku nelze sice vyloučit, ale ani prokázat. Následující zápisy se vedle otázek politických zabývají podrobně údaji meteorologickými, astronomickými a otázkami hospodářskými. Rovněž tu jsou podrobnější zprávy o svatovítském kostele a o církevních otázkách. Z dalšího textu se dovídáme o tažení krále Přemysla Otakara II. do Prus (1254—1255). Köpke a Emler považovali tyto zápisy za součást tzv. Příběhů krále Přemysla, ačkoli je ani na základě jejich rozsahu, ani jejich stylu mezi ostatní sem řazené zprávy klást nelze. Daleko více připomínají podrobnější analistické záznamy, které se ve Druhém po kračování pro tuto dobu objevují běžně. Vůbec se zdá, že se vedení análů ujal po polovině 13. století pečlivější zapisovatel. Dalším vloženým vy právěním je podrobný popis války Přemysla Otakara II. s uherským králem (1260) i s celým zněním listu poslaného papeži. Znalost kraje, kde se události převážně odehrávaly, vedla některé badatele k závěru, že autorem byl někdo z Rakous, snad člen minoritského kláštera v Lavě. Zdá se však, že toto tvrzení neodpovídá skutečnosti. Časté odkazy na české patrony i znalost Přemyslova listu ukazují spíše na Čecha, pohybujícího se na panovnickém dvoře, nebo na někoho, kdo měl styky s lidmi u dvora. S podobným stylem, jakým je psáno toto vyprávění, se ve Druhém po kračování nikde jinde nesetkáváme. Mezi drobnějšími analistickými zprávami nejrůznějšího obsahu je dále vloženo vyprávění o svatbě Přemyslovy neteře se synem uherského krále Bély (1264), končící zřejmou chválou krále Přemysla Otakara II. K roku 1271 čteme obšírný nekrolog děkana svatovítské kapituly, Víta, pak vyprávění o nabídce císařské koruny Přemyslovi a po několika vše obecných zprávách je tu popisován Přemyslův konflikt se zvoleným
Strana 209
králem římským Rudolfem až po bitvu na Moravském poli a plenění Čech nepřátelským vojskem. Následují opět kratší všeobecné záznamy, mezi něž je vložen nekrolog pražského biskupa Jana III. z Dražic a krále Přemysla Otakara II. Od roku 1278 je tu obšírnější vyprávění o poměrech v Čechách po smrti krále Přemysla. Kronikář barvitě líčí řádění cizích vojsk, pustošení vsí a kostelů, osudy královny Kunhuty a mladého krále Václava, hlado mor, který postihl Čechy, i jeho důsledky. Do textu je vloženo vyprávění o původu saského národa, vyplývající asi ze zájmu autora zápisů o minu lost braniborských okupantů. Po záznamech k roku 1283 o nádherné duze, klenoucí se nad Prahou, v níž mnozí viděli příslib obratu k lepšímu, končí vyprávění zprávou o návratu krále Václava a o všeobecné radosti, která tehdy zavládla. Celé dílo je ukončeno stručnou charakteristikou Čech, pověstí o Libuši (obojí vypsáno podle Kosmovy kroniky) a sezna mem českých knížat a králů až po Václava II. Druhé pokračování je tedy složeno ze zápisů pocházejících od několika různých autorů. Autoři jednotlivých částí však zůstávají anonymní. Jak již bylo uvedeno, psali analistické záznamy členové svato vítské kapituly. Vyprávění o odboji mladého Přemysla proti Václavovi I., vložené k roku 1249, je první souvislejší text, který se z analistických zápisů vymyká. Vyznačuje se poměrně vysokou stylistickou úrovní a cel kem podrobnými a přesnými informacemi. Jejím autorem byl asi sou časník popisovaných událostí a osoba velmi dobře informovaná. Byl možná kanovníkem svatovítským. Psal své vyprávění až po skončení popisovaných událostí, ne však s velkým časovým odstupem, a pravdě podobně ještě před smrtí Václavovou. Nic bližšího o něm říci nelze. V delších vyprávěních, v nichž je obvykle hlavní postavou Přemysl Otakar II. (s výjimkou některých zápisů, jako je nekrolog děkana Víta a biskupa Jana III. z Dražic), což vedlo Köpkeho k jejich shromáždění pod názvem Annales Otakariani (Příběhy krále Přemysla Otakara II.), netvořily všechny zápisy, které tu Köpke shromáždil, jeden celek. Svědčí o tom jejich nestejná stylistická i obsahová úroveň i okolnost, že na sebe zápisy většinou nijak nenavazují. Této skutečnosti si povšimli někteří badatelé (Pekař, Bretholz, Šimák) a snažili se rozdělení opravit, obvykle tak, že některé zápisy přesunovali do tzv. Letopisů českých a naopak některé z letopisů do Příběhů. Důležité při tom je, že se nikdy ve svých názorech neshodovali a shromažďovali tak vlastně jen důvody pro to, že Druhé pokračování nemělo být nikdy takto rozděleno. Z pera jednoho autora jsou jistě zápisy k roku 1254 a 1255 o Pře myslově tažení do Prus. Bylo však již poukázáno na to, že tyto zápisy spíše patří mezi analistické záznamy. Jiný autor popisoval události u Lavy roku 1260. Zápis k roku 1264 připomíná poněkud Přemyslův nekrolog, 208/209
králem římským Rudolfem až po bitvu na Moravském poli a plenění Čech nepřátelským vojskem. Následují opět kratší všeobecné záznamy, mezi něž je vložen nekrolog pražského biskupa Jana III. z Dražic a krále Přemysla Otakara II. Od roku 1278 je tu obšírnější vyprávění o poměrech v Čechách po smrti krále Přemysla. Kronikář barvitě líčí řádění cizích vojsk, pustošení vsí a kostelů, osudy královny Kunhuty a mladého krále Václava, hlado mor, který postihl Čechy, i jeho důsledky. Do textu je vloženo vyprávění o původu saského národa, vyplývající asi ze zájmu autora zápisů o minu lost braniborských okupantů. Po záznamech k roku 1283 o nádherné duze, klenoucí se nad Prahou, v níž mnozí viděli příslib obratu k lepšímu, končí vyprávění zprávou o návratu krále Václava a o všeobecné radosti, která tehdy zavládla. Celé dílo je ukončeno stručnou charakteristikou Čech, pověstí o Libuši (obojí vypsáno podle Kosmovy kroniky) a sezna mem českých knížat a králů až po Václava II. Druhé pokračování je tedy složeno ze zápisů pocházejících od několika různých autorů. Autoři jednotlivých částí však zůstávají anonymní. Jak již bylo uvedeno, psali analistické záznamy členové svato vítské kapituly. Vyprávění o odboji mladého Přemysla proti Václavovi I., vložené k roku 1249, je první souvislejší text, který se z analistických zápisů vymyká. Vyznačuje se poměrně vysokou stylistickou úrovní a cel kem podrobnými a přesnými informacemi. Jejím autorem byl asi sou časník popisovaných událostí a osoba velmi dobře informovaná. Byl možná kanovníkem svatovítským. Psal své vyprávění až po skončení popisovaných událostí, ne však s velkým časovým odstupem, a pravdě podobně ještě před smrtí Václavovou. Nic bližšího o něm říci nelze. V delších vyprávěních, v nichž je obvykle hlavní postavou Přemysl Otakar II. (s výjimkou některých zápisů, jako je nekrolog děkana Víta a biskupa Jana III. z Dražic), což vedlo Köpkeho k jejich shromáždění pod názvem Annales Otakariani (Příběhy krále Přemysla Otakara II.), netvořily všechny zápisy, které tu Köpke shromáždil, jeden celek. Svědčí o tom jejich nestejná stylistická i obsahová úroveň i okolnost, že na sebe zápisy většinou nijak nenavazují. Této skutečnosti si povšimli někteří badatelé (Pekař, Bretholz, Šimák) a snažili se rozdělení opravit, obvykle tak, že některé zápisy přesunovali do tzv. Letopisů českých a naopak některé z letopisů do Příběhů. Důležité při tom je, že se nikdy ve svých názorech neshodovali a shromažďovali tak vlastně jen důvody pro to, že Druhé pokračování nemělo být nikdy takto rozděleno. Z pera jednoho autora jsou jistě zápisy k roku 1254 a 1255 o Pře myslově tažení do Prus. Bylo však již poukázáno na to, že tyto zápisy spíše patří mezi analistické záznamy. Jiný autor popisoval události u Lavy roku 1260. Zápis k roku 1264 připomíná poněkud Přemyslův nekrolog, 208/209
Strana 210
ale nelze s určitostí tvrdit, že by oba pocházely z pera téhož kronikáře. O autorovi Vítova nekrologu lze alespoň předpokládat, že byl členem svatovítské kapituly, někdo blízký děkanu Vítovi, možná i jeho přítel. S podobnými obraty se setkáváme několikrát v poslední části Druhého pokračování, ve Zlých letech po smrti krále Přemysla Otakara II., ale o možnosti, že by autorem byla táž osoba, platí totéž, co v předchozím případě. Následující zpráva o nabídce císařské koruny Přemyslovi při/ pomíná poněkud svým slohem zápis k roku 1264. K letům 1276—1278 je tu vylíčen Přemyslův konflikt se zvoleným římským králem Rudolfem, pak je vylíčena situace v zemi po bitvě na Moravském poli a nakonec jsou vloženy nekrology Jana III. a Přemysla Otakara II. Toto vyprá vění asi pochází od jednoho autora. Zdůraznění Janových a Přemyslových zásluh o svatovítský kostel naznačuje, že jejich autorem byl opět některý z kanovníků kostela svatého Víta. Některé zápisy nesou zřetelné známky toho, že nebyly psány současně s popisovanými událostmi, ale až poz ději, i s odstupem několika let. Ve stylistice některých zápisů se projevuje silný vliv Kosmovy kroniky, která asi jejich autorovi byla nedostižným vzorem. Rokem 1279 začíná opět souvislé vyprávění, které líčí vývoj v Ce chách od smrti krále Přemysla Otakara II. do odchodu braniborských vojsk. Již samo zde zmiňované období, jež lze charakterizovat obecně známým pojmem „Braniboři v Čechách“, naznačuje obsah tohoto vy právění: útlak, bída a utrpení obyvatel království, „spravovaného“ cizinci. Emler a Tomek docela oprávněně nazvali tuto část Druhého pokračování „Vypravování o zlých letech po smrti krále Přemysla Otakara II.“ Z této rušné doby se zachovalo velmi málo pramenů. Zlá léta jsou nejúplnějším z nich. Jejich závažným nedostatkem však je po někud zmatená chronologie. Bohužel ani dochované prameny diplo matické povahy nepřinášejí mnoho světla do celé situace. Zlá léta podle dochovaných rukopisů líčí události v následujícím pořadí: 1278 — volba Tobiáše z Bechyně za biskupa pražského a její potvrzení arcibiskupem mohučským. vysvěcení Tobiášovo; odepřen mu přístup do kostela svatého Víta. zpráva o počasí pro podzim a jaro (patří snad k minulému roku?); velká drahota; 25. listopadu uzavření příměří s Otou; 5. ledna obnoveno po dvou letech zvonění zvonů. — 7. ledna Ota poslal kanovníky vyhledat Přemyslova privi/ legia; loupení ve svatovítském kostele; Pavel Beruth obsadil Roudnici a biskupský dvůr v Praze; zajetí královny; žádosti o její propuštění; královnin útěk; odjezd Otův; správa svěřena braniborskému biskupovi; olupování klášterů; pronásledování 1279 — 1281 — 1282163
ale nelze s určitostí tvrdit, že by oba pocházely z pera téhož kronikáře. O autorovi Vítova nekrologu lze alespoň předpokládat, že byl členem svatovítské kapituly, někdo blízký děkanu Vítovi, možná i jeho přítel. S podobnými obraty se setkáváme několikrát v poslední části Druhého pokračování, ve Zlých letech po smrti krále Přemysla Otakara II., ale o možnosti, že by autorem byla táž osoba, platí totéž, co v předchozím případě. Následující zpráva o nabídce císařské koruny Přemyslovi při/ pomíná poněkud svým slohem zápis k roku 1264. K letům 1276—1278 je tu vylíčen Přemyslův konflikt se zvoleným římským králem Rudolfem, pak je vylíčena situace v zemi po bitvě na Moravském poli a nakonec jsou vloženy nekrology Jana III. a Přemysla Otakara II. Toto vyprá vění asi pochází od jednoho autora. Zdůraznění Janových a Přemyslových zásluh o svatovítský kostel naznačuje, že jejich autorem byl opět některý z kanovníků kostela svatého Víta. Některé zápisy nesou zřetelné známky toho, že nebyly psány současně s popisovanými událostmi, ale až poz ději, i s odstupem několika let. Ve stylistice některých zápisů se projevuje silný vliv Kosmovy kroniky, která asi jejich autorovi byla nedostižným vzorem. Rokem 1279 začíná opět souvislé vyprávění, které líčí vývoj v Ce chách od smrti krále Přemysla Otakara II. do odchodu braniborských vojsk. Již samo zde zmiňované období, jež lze charakterizovat obecně známým pojmem „Braniboři v Čechách“, naznačuje obsah tohoto vy právění: útlak, bída a utrpení obyvatel království, „spravovaného“ cizinci. Emler a Tomek docela oprávněně nazvali tuto část Druhého pokračování „Vypravování o zlých letech po smrti krále Přemysla Otakara II.“ Z této rušné doby se zachovalo velmi málo pramenů. Zlá léta jsou nejúplnějším z nich. Jejich závažným nedostatkem však je po někud zmatená chronologie. Bohužel ani dochované prameny diplo matické povahy nepřinášejí mnoho světla do celé situace. Zlá léta podle dochovaných rukopisů líčí události v následujícím pořadí: 1278 — volba Tobiáše z Bechyně za biskupa pražského a její potvrzení arcibiskupem mohučským. vysvěcení Tobiášovo; odepřen mu přístup do kostela svatého Víta. zpráva o počasí pro podzim a jaro (patří snad k minulému roku?); velká drahota; 25. listopadu uzavření příměří s Otou; 5. ledna obnoveno po dvou letech zvonění zvonů. — 7. ledna Ota poslal kanovníky vyhledat Přemyslova privi/ legia; loupení ve svatovítském kostele; Pavel Beruth obsadil Roudnici a biskupský dvůr v Praze; zajetí královny; žádosti o její propuštění; královnin útěk; odjezd Otův; správa svěřena braniborskému biskupovi; olupování klášterů; pronásledování 1279 — 1281 — 1282163
Strana 211
poddaných; žádost děkana Rehoře o ušetření kapitulních statků; útlak poddaných. Ota uspořádal sněm v přítomnosti biskupa a urozených čes/ kých; vyhnání Němců loupících v Čechách; smlouva o výkup/ ném za Václava a o jeho návratu; odklad návratu. hladomor. duha nad Prahou; Václavův návrat; zprávy o počasí; vysvěcení kostela svatého Mikuláše; zázrak v kostele svatého Jiří; Tobiá/ šovo podporování kostela svatého Víta. Není pochybnosti o datování událostí z let 1278 a 1279, ačkoli denní data těchto zápisů rozhodně správná nejsou164 (Tobiášova cesta na Moravu, jeho vysvěcení a návrat do Prahy). Pravděpodobné je i následující datum 1281. Další zápis, datovaný rokem 1282, vyvolává oprávněné pochyb/ nosti. Spíše patří k roku předcházejícímu. Bezpochyby špatně datované je vyprávění o zajetí mladého Václava a královny Kunhuty a o jejich odvezení na Bezděz i o Kunhutině útěku (v letopise je rok 1282). Srovná/ ním se spolehlivými diplomatickými prameny zjistíme, že se popisované události odehrály nesporně v roce 1279. První část vyprávění pod druhým datem 1282 je spíše diskusní, ale přesvědčivější je rozhodně názor po tvrzující rovněž rok 1279165, podobně i další události popisované v tomto zápise. Následující události, datované rokem 1281, jsou již zařazeny správně, rovněž i další zápisy (1282 a 1283). Zdá se tedy, že oba špatně datované zápisy byly do vyprávění vloženy dodatečně (snad až po od chodu Braniborů). Napsal je však autor původního vyprávění, což vyplývá z nápadné stylistické shody těchto zápisů s ostatními zápisy ve Zlých letech166. Celá tato část vyniká nad předchozí text svým slohem, zevrubným a barvitým líčením událostí, zjevně nacionalistickým zaměřením i infor movaností a vzděláním autora, který byl svědkem popisovaných událostí. Autor často užíval citátů z bible, antických autorů a právních spisů i četných barvitých přirovnání. Popisy otřesných příhod ze života chu/ dých obyvatel království zvyšují působivost díla. Celé vyprávění je prosyceno nenávistí k braniborským vojákům i všem Němcům, kteří — využívajíce situace — přitáhli do Čech, aby tu loupili. Autor ve své antipatii vůči nim vidí špatné vlastnosti přímo v jejich povaze a snaží se je doložit jaksi „historicky“. Protože se mu nedostávalo informací o samotných Braniborech, a také snad proto, že většina Němců, kteří s Otou přišli, byli asi Sasové, použil k ilustraci vyprávění o původu Sasů, převzaté z letopisů Frutolfových167. Přejímal téměř doslova celé pasáže z Frutolfovy kroniky, vynechával jen konkrétní údaje ze saských dějin a změnil pořadí zápisů tak, aby lépe vyhovovalo jeho záměru. V osobě autora tohoto vyprávění vystupuje po dlouhé době a jen 1282 1283 1281 210/211
poddaných; žádost děkana Rehoře o ušetření kapitulních statků; útlak poddaných. Ota uspořádal sněm v přítomnosti biskupa a urozených čes/ kých; vyhnání Němců loupících v Čechách; smlouva o výkup/ ném za Václava a o jeho návratu; odklad návratu. hladomor. duha nad Prahou; Václavův návrat; zprávy o počasí; vysvěcení kostela svatého Mikuláše; zázrak v kostele svatého Jiří; Tobiá/ šovo podporování kostela svatého Víta. Není pochybnosti o datování událostí z let 1278 a 1279, ačkoli denní data těchto zápisů rozhodně správná nejsou164 (Tobiášova cesta na Moravu, jeho vysvěcení a návrat do Prahy). Pravděpodobné je i následující datum 1281. Další zápis, datovaný rokem 1282, vyvolává oprávněné pochyb/ nosti. Spíše patří k roku předcházejícímu. Bezpochyby špatně datované je vyprávění o zajetí mladého Václava a královny Kunhuty a o jejich odvezení na Bezděz i o Kunhutině útěku (v letopise je rok 1282). Srovná/ ním se spolehlivými diplomatickými prameny zjistíme, že se popisované události odehrály nesporně v roce 1279. První část vyprávění pod druhým datem 1282 je spíše diskusní, ale přesvědčivější je rozhodně názor po tvrzující rovněž rok 1279165, podobně i další události popisované v tomto zápise. Následující události, datované rokem 1281, jsou již zařazeny správně, rovněž i další zápisy (1282 a 1283). Zdá se tedy, že oba špatně datované zápisy byly do vyprávění vloženy dodatečně (snad až po od chodu Braniborů). Napsal je však autor původního vyprávění, což vyplývá z nápadné stylistické shody těchto zápisů s ostatními zápisy ve Zlých letech166. Celá tato část vyniká nad předchozí text svým slohem, zevrubným a barvitým líčením událostí, zjevně nacionalistickým zaměřením i infor movaností a vzděláním autora, který byl svědkem popisovaných událostí. Autor často užíval citátů z bible, antických autorů a právních spisů i četných barvitých přirovnání. Popisy otřesných příhod ze života chu/ dých obyvatel království zvyšují působivost díla. Celé vyprávění je prosyceno nenávistí k braniborským vojákům i všem Němcům, kteří — využívajíce situace — přitáhli do Čech, aby tu loupili. Autor ve své antipatii vůči nim vidí špatné vlastnosti přímo v jejich povaze a snaží se je doložit jaksi „historicky“. Protože se mu nedostávalo informací o samotných Braniborech, a také snad proto, že většina Němců, kteří s Otou přišli, byli asi Sasové, použil k ilustraci vyprávění o původu Sasů, převzaté z letopisů Frutolfových167. Přejímal téměř doslova celé pasáže z Frutolfovy kroniky, vynechával jen konkrétní údaje ze saských dějin a změnil pořadí zápisů tak, aby lépe vyhovovalo jeho záměru. V osobě autora tohoto vyprávění vystupuje po dlouhé době a jen 1282 1283 1281 210/211
Strana 212
na několik málo let dobrý vzdělaný kronikář. Zájem o osudy svatovítského kostela svědčí opět o jeho příslušnosti ke kapitule svatovítské. Je samo zřejmé, že jako duchovní zná Starý i Nový zákon168. Méně samozřejmá — jak lze snadno ověřit srovnáním s většinou předcházejících zápisů Druhého pokračování — je znalost Ovidia, Horatia, Martiana, Seneky i jiných autorů1s9, i znalost římského práva (Kodex Justiniánův a Insti/ tuce170). Užití kroniky Frutolfovy svědčí o tom, že autor znal i středověká historická díla. Nejdůležitější dílo domácí — Kosmova kronika — mu nejednou poskytlo inspiraci pro jeho vlastní vyprávění171. Něco bližšího o osobě autorově, kromě toho, že jím byl na svou dobu asi dosti vzdělaný kanovník či jiný duchovní svatovítského kostela, se však z letopisu ani z jiných pramenů nedovídáme. Jakékoli pokusy o přiřčení díla některé známé osobě jsou neopodstatněné a je nutné odmítnout je v zájmu histo/ rické pravdy jako pouhé neprokazatelné domněnky. V literatuře byla nadhozena otázka, nebyl-li snad autor této části pořadatelem celého souboru Druhého pokračování. Žádný rozhodující důvod pro tuto domněnku ani proti ní neexistuje. Názory na tuto věc jsou vesměs ovlivněny subjektivním dojmem badatelů, kteří se snaží připsat autorovi této části některá souvislá vyprávění vložená do před- cházejícího textu172. Tuto hypotézu však dokázat nelze. Souvislejší vy právění jsou protkána běžnými kronikářskými obraty, převzatými z kroniky Kosmovy, a při stylistickém srovnávání je nutno postupovat velice opatrně. Spolehlivý důkaz o podílu autora Zlých let na celé kompi/ laci nebude moci být podán. Důležitá nejen pro tuto část, ale pro celé Druhé pokračování je otázka, kdy Zlá léta vznikla. Zlá léta jako poslední část kompilace jsou výchozím bodem pro datování celého Druhého pokračování Kosmova. Proto si tohoto problému povšimněme poněkud důkladněji. Mendl klade Zlá léta do druhé poloviny roku 1283 a zdůvodňuje to protihabsburskou náladou v Čechách a ohledy k Rudolfovi Habsburskému 173. Tento argu ment však platí i pro konec osmdesátých let, kdy přišla do Čech královna Guta. Špatné chronologické řazení mluví spíše pro pozdější datum. Mendl proti tomu sice namítá, že nikdo nedovede bez chronologických pomůcek bezpečně zařadit události několik let staré, ale v roce 1283 přece nemohl autor zařazovat do roku 1282 (tedy s nepatrným časovým odstupem) události, které se staly před čtyřmi roky! Reálnějším datem by snad byl konec osmdesátých let, případně poslední desetiletí 13. století. Naproti tomu J. Pekař klade vznik Zlých let až do 14. století, ovšem nepodává pro to dostatečné důvody.174 Doba sepsání Zlých let je terminus post quem vzniku celé kompilace. Její jednotlivé složky jsou většinou starší. Zápisy byly psány buď téměř současně s událostmi, nebo nedlouho po nich, výjimečně s delším časo/
na několik málo let dobrý vzdělaný kronikář. Zájem o osudy svatovítského kostela svědčí opět o jeho příslušnosti ke kapitule svatovítské. Je samo zřejmé, že jako duchovní zná Starý i Nový zákon168. Méně samozřejmá — jak lze snadno ověřit srovnáním s většinou předcházejících zápisů Druhého pokračování — je znalost Ovidia, Horatia, Martiana, Seneky i jiných autorů1s9, i znalost římského práva (Kodex Justiniánův a Insti/ tuce170). Užití kroniky Frutolfovy svědčí o tom, že autor znal i středověká historická díla. Nejdůležitější dílo domácí — Kosmova kronika — mu nejednou poskytlo inspiraci pro jeho vlastní vyprávění171. Něco bližšího o osobě autorově, kromě toho, že jím byl na svou dobu asi dosti vzdělaný kanovník či jiný duchovní svatovítského kostela, se však z letopisu ani z jiných pramenů nedovídáme. Jakékoli pokusy o přiřčení díla některé známé osobě jsou neopodstatněné a je nutné odmítnout je v zájmu histo/ rické pravdy jako pouhé neprokazatelné domněnky. V literatuře byla nadhozena otázka, nebyl-li snad autor této části pořadatelem celého souboru Druhého pokračování. Žádný rozhodující důvod pro tuto domněnku ani proti ní neexistuje. Názory na tuto věc jsou vesměs ovlivněny subjektivním dojmem badatelů, kteří se snaží připsat autorovi této části některá souvislá vyprávění vložená do před- cházejícího textu172. Tuto hypotézu však dokázat nelze. Souvislejší vy právění jsou protkána běžnými kronikářskými obraty, převzatými z kroniky Kosmovy, a při stylistickém srovnávání je nutno postupovat velice opatrně. Spolehlivý důkaz o podílu autora Zlých let na celé kompi/ laci nebude moci být podán. Důležitá nejen pro tuto část, ale pro celé Druhé pokračování je otázka, kdy Zlá léta vznikla. Zlá léta jako poslední část kompilace jsou výchozím bodem pro datování celého Druhého pokračování Kosmova. Proto si tohoto problému povšimněme poněkud důkladněji. Mendl klade Zlá léta do druhé poloviny roku 1283 a zdůvodňuje to protihabsburskou náladou v Čechách a ohledy k Rudolfovi Habsburskému 173. Tento argu ment však platí i pro konec osmdesátých let, kdy přišla do Čech královna Guta. Špatné chronologické řazení mluví spíše pro pozdější datum. Mendl proti tomu sice namítá, že nikdo nedovede bez chronologických pomůcek bezpečně zařadit události několik let staré, ale v roce 1283 přece nemohl autor zařazovat do roku 1282 (tedy s nepatrným časovým odstupem) události, které se staly před čtyřmi roky! Reálnějším datem by snad byl konec osmdesátých let, případně poslední desetiletí 13. století. Naproti tomu J. Pekař klade vznik Zlých let až do 14. století, ovšem nepodává pro to dostatečné důvody.174 Doba sepsání Zlých let je terminus post quem vzniku celé kompilace. Její jednotlivé složky jsou většinou starší. Zápisy byly psány buď téměř současně s událostmi, nebo nedlouho po nich, výjimečně s delším časo/
Strana 213
vým odstupem. Datem ad quem vzniku díla je doba sepsání nejstaršího známého rukopisu — tedy začátek čtyřicátých let 14. století. Do této doby také klade vznik Druhého pokračování Pekař s odůvodněním, že pro biskupa Jana IV. z Dražic měla být napsána úplná česká kronika. Tehdy prý byly narychlo spojeny staré analistické záznamy se souvislejšími texty a vznikla dnešní podoba kompilace.175 Kapitulní rukopis však pro kazatelně není originálem Druhého pokračování176, ale byl z něho teprve opsán, ať již přímo, nebo nepřímo přes nějaký další rukopis. Ale i některé jiné okolnosti posunují datum vzniku Druhého pokra čování blíže k době, kdy byla pravděpodobně napsána Zlá léta. Tomuto datu odpovídá i závěrečná část Druhého pokračování — Epilog, jmenovitě seznam českých panovníků v něm. Historikové si již dříve povšimli, že seznam končí Václavem II. Usoudili tedy, že byl sestaven před narozením Václava III. (roku 1289). Toto datum by bylo možno opravit na nastoupení (roku 1305) nebo alespoň korunovaci Václava III. (roku 1297). Toto datum poskytuje i dostatečný odstup od událostí pro vysvětlení chrono/ logických nesrovnalostí, i některé další okolnosti, které mluvily proti Mendlovu datování do roku 1283 (např. zájem o události v Polsku)177. Zdá se tedy, že kompilace vznikla na konci 13. století, nejpozději na počátku století 14. Neznámý kompilátor, s největší pravděpodobností kanovník svatovítského kostela, se tehdy asi rozhodl využít různých záznamů, jež byly předtím v kapitule vedeny, a navázat na kroniku Kosmovu a tzv. Kanovníka vyšehradského. Snad ho k tomu vedl vlastní historický zájem. Mohl být autorem posledních částí Druhého pokračo vání a potřeboval je zařadit do širšího rámce. Proto použil jemu nej/ přístupnějších starších záznamů bez ohledu na jejich kvalitu a vyplnil jimi mezeru mezi Kosmovou kronikou a dílem prvního pokračovatele a svým vlastním vyprávěním. Mohl jej však k tomu vést i nějaký vnější popud, např. podnět ze strany biskupa Tobiáše178 apod. Pro starší dobu, pro kterou se mu asi nedostávalo jiných pramenů, použil letopis Vincen/ ciův a Jarlochův a využil i análů svatovítského kostela. Ve 13. století byly asi vedeny při svatovítském kostele průběžně jakési, snad oficiální, anály, zaznamenávající vedle významných událostí politických především zále žitosti týkající se svatovítského kostela a církevního života v Čechách. Ty se staly jakousi kostrou celého Druhého pokračování. Byly doplněny o další analistické záznamy, vedené asi rovněž příslušníkem svatovítské kapituly, ale snad ne jako anály oficiální, a o souvislejší vyprávění, která snad byla součástí jiných letopisů, snad byla psána samostatně, možná až pro Druhé pokračování. Tyto delší souvislé texty nejsou současnými záznamy, ale byly vesměs psány až dodatečně. Ať byl kompilátor autorem některých částí Druhého pokračování či nikoli, je nesporné, že má rozhodující podíl na jeho definitivní podobě. 212/213
vým odstupem. Datem ad quem vzniku díla je doba sepsání nejstaršího známého rukopisu — tedy začátek čtyřicátých let 14. století. Do této doby také klade vznik Druhého pokračování Pekař s odůvodněním, že pro biskupa Jana IV. z Dražic měla být napsána úplná česká kronika. Tehdy prý byly narychlo spojeny staré analistické záznamy se souvislejšími texty a vznikla dnešní podoba kompilace.175 Kapitulní rukopis však pro kazatelně není originálem Druhého pokračování176, ale byl z něho teprve opsán, ať již přímo, nebo nepřímo přes nějaký další rukopis. Ale i některé jiné okolnosti posunují datum vzniku Druhého pokra čování blíže k době, kdy byla pravděpodobně napsána Zlá léta. Tomuto datu odpovídá i závěrečná část Druhého pokračování — Epilog, jmenovitě seznam českých panovníků v něm. Historikové si již dříve povšimli, že seznam končí Václavem II. Usoudili tedy, že byl sestaven před narozením Václava III. (roku 1289). Toto datum by bylo možno opravit na nastoupení (roku 1305) nebo alespoň korunovaci Václava III. (roku 1297). Toto datum poskytuje i dostatečný odstup od událostí pro vysvětlení chrono/ logických nesrovnalostí, i některé další okolnosti, které mluvily proti Mendlovu datování do roku 1283 (např. zájem o události v Polsku)177. Zdá se tedy, že kompilace vznikla na konci 13. století, nejpozději na počátku století 14. Neznámý kompilátor, s největší pravděpodobností kanovník svatovítského kostela, se tehdy asi rozhodl využít různých záznamů, jež byly předtím v kapitule vedeny, a navázat na kroniku Kosmovu a tzv. Kanovníka vyšehradského. Snad ho k tomu vedl vlastní historický zájem. Mohl být autorem posledních částí Druhého pokračo vání a potřeboval je zařadit do širšího rámce. Proto použil jemu nej/ přístupnějších starších záznamů bez ohledu na jejich kvalitu a vyplnil jimi mezeru mezi Kosmovou kronikou a dílem prvního pokračovatele a svým vlastním vyprávěním. Mohl jej však k tomu vést i nějaký vnější popud, např. podnět ze strany biskupa Tobiáše178 apod. Pro starší dobu, pro kterou se mu asi nedostávalo jiných pramenů, použil letopis Vincen/ ciův a Jarlochův a využil i análů svatovítského kostela. Ve 13. století byly asi vedeny při svatovítském kostele průběžně jakési, snad oficiální, anály, zaznamenávající vedle významných událostí politických především zále žitosti týkající se svatovítského kostela a církevního života v Čechách. Ty se staly jakousi kostrou celého Druhého pokračování. Byly doplněny o další analistické záznamy, vedené asi rovněž příslušníkem svatovítské kapituly, ale snad ne jako anály oficiální, a o souvislejší vyprávění, která snad byla součástí jiných letopisů, snad byla psána samostatně, možná až pro Druhé pokračování. Tyto delší souvislé texty nejsou současnými záznamy, ale byly vesměs psány až dodatečně. Ať byl kompilátor autorem některých částí Druhého pokračování či nikoli, je nesporné, že má rozhodující podíl na jeho definitivní podobě. 212/213
Strana 214
Rozhodně se nevyznačoval zvláštní pečlivostí a snahou po vytvoření hod notného díla. Druhé pokračování vzniklo zřejmě dosti narychlo, neboť zápisy různých předloh byly celkem povrchně shrnuty do jedné práce bez zřejmé snahy o solidní zpracování a zhodnocení. Z toho však ne vyplývá, že by ve Druhém pokračování zůstalo zachováno neporušené znění těchto původních pramenů. Naopak. V textu těch pramenů, jejichž původní znění je dochováno, jsou zřejmé zásahy kompilátora. Jistě se bez nich neobešly ani další zápisy. A tu je třeba zdůraznit to, co bylo již naznačeno v předchozím textu: nelze uměle vytrhovat ze Druhého pokračování jednotlivé zprávy a tvořit z nich nové celky, byť bychom se domnívali, že původně k sobě patřily. Kompilátor sestavil Druhé pokračování do té podoby, v jaké je známe. Nezbude tudíž nic jiného než chápat je jako nedílný celek, který vznikl v určité době na základě starších, dnes však již většinou neznámých pramenů, o jejichž úplnou rekonstrukci bychom se marně pokoušeli. Někteří autoři179 řadí do Druhého pokračování Kosmova i tři zprávy k roku 1256180, uvedené v Kapitulním rukopise před textem tzv. Kanov/ níka vyšehradského (příchod kolínského arcibiskupa Konráda do Prahy, odpustky, které udělil Strahovskému klášteru i přenesení ostatků na Strahov). Poměrně nelogické řazení v rukopise nenasvědčuje příliš pří slušnosti zpráv ke Druhému pokračování, a vypadá spíše na to, že písař měl asi tyto zápisy na volném listě a bez jakýchkoli úvah je přepsal hned za Kosmovu kroniku. Fakt, že ve zbývajících rukopisech nejsou tyto zápisy uvedeny, mluví spíše pro to, že v původním znění Druhého pokračování nebyly. Podle obsahu lze snad hledat jejich původ na Strahově. RUKOPISY POKRAČOVATELŮ KOSMOVÝCH Kronika Mnicha sázavského se dochovala ve dvou poměrně starých rukopisech: Drážďanském (z konce 12. nebo počátku 13. století) a Vídeň/ ském (ze 13. století). Drážďanský rukopis (uložen v Sächsische Landesbibliothek v Dráž/ danech pod signaturou J 43) obsahoval sázavskou verzi Kosmovy kroniky s pokračováním Mnicha sázavského a několik menších děl, která s těmito kronikami nesouvisejí. Kosmova kronika s pokračováním Mnicha sázav/ ského byla vyzdobena barevnými iniciálami. Rukopis pocházel přímo ze Sázavy. Za druhé světové války byl však silně poškozen, takže je až na
Rozhodně se nevyznačoval zvláštní pečlivostí a snahou po vytvoření hod notného díla. Druhé pokračování vzniklo zřejmě dosti narychlo, neboť zápisy různých předloh byly celkem povrchně shrnuty do jedné práce bez zřejmé snahy o solidní zpracování a zhodnocení. Z toho však ne vyplývá, že by ve Druhém pokračování zůstalo zachováno neporušené znění těchto původních pramenů. Naopak. V textu těch pramenů, jejichž původní znění je dochováno, jsou zřejmé zásahy kompilátora. Jistě se bez nich neobešly ani další zápisy. A tu je třeba zdůraznit to, co bylo již naznačeno v předchozím textu: nelze uměle vytrhovat ze Druhého pokračování jednotlivé zprávy a tvořit z nich nové celky, byť bychom se domnívali, že původně k sobě patřily. Kompilátor sestavil Druhé pokračování do té podoby, v jaké je známe. Nezbude tudíž nic jiného než chápat je jako nedílný celek, který vznikl v určité době na základě starších, dnes však již většinou neznámých pramenů, o jejichž úplnou rekonstrukci bychom se marně pokoušeli. Někteří autoři179 řadí do Druhého pokračování Kosmova i tři zprávy k roku 1256180, uvedené v Kapitulním rukopise před textem tzv. Kanov/ níka vyšehradského (příchod kolínského arcibiskupa Konráda do Prahy, odpustky, které udělil Strahovskému klášteru i přenesení ostatků na Strahov). Poměrně nelogické řazení v rukopise nenasvědčuje příliš pří slušnosti zpráv ke Druhému pokračování, a vypadá spíše na to, že písař měl asi tyto zápisy na volném listě a bez jakýchkoli úvah je přepsal hned za Kosmovu kroniku. Fakt, že ve zbývajících rukopisech nejsou tyto zápisy uvedeny, mluví spíše pro to, že v původním znění Druhého pokračování nebyly. Podle obsahu lze snad hledat jejich původ na Strahově. RUKOPISY POKRAČOVATELŮ KOSMOVÝCH Kronika Mnicha sázavského se dochovala ve dvou poměrně starých rukopisech: Drážďanském (z konce 12. nebo počátku 13. století) a Vídeň/ ském (ze 13. století). Drážďanský rukopis (uložen v Sächsische Landesbibliothek v Dráž/ danech pod signaturou J 43) obsahoval sázavskou verzi Kosmovy kroniky s pokračováním Mnicha sázavského a několik menších děl, která s těmito kronikami nesouvisejí. Kosmova kronika s pokračováním Mnicha sázav/ ského byla vyzdobena barevnými iniciálami. Rukopis pocházel přímo ze Sázavy. Za druhé světové války byl však silně poškozen, takže je až na
Strana 215
několik listů naprosto nečitelný. Jeho text je znám z vydání Menckeho, SRG III (1730). Přihlíželi k němu i další vydavatelé Kosmovy kroniky a Mnicha sázavského. Rukopis vídeňský (v Österreichische Nationalbibliothek ve Vídni pod signaturou 508) je opisem rukopisu Drážďanského. Původně byl uložen na Strahově, odkud se v 18. století dostal do jezuitské koleje v Klementinu. Po zrušení jezuitského řádu byl darován Marii Terezii. Letopis tzv. Kanovníka vyšehradského se dochoval v pěti rukopisech: I. nejstarší pochází ze začátku čtyřicátých let 14. století. Je uložen v knihovně pražské kapituly (dnes Archív Pražského hradu) pod signa/ turou G 5. Je nazýván též kodexem Dražickým. Vznikl pravděpodobně v kapitule svatovítské. Po smrti biskupa Jana IV. z Dražic, jemuž byl darován, se dostal do augustiniánského kláštera v Roudnici. Jeho další osudy nejsou známy. Až roku 1597 jej probošt svatovítské kapituly Jiří Bartold Pontan z Breitenbergu získal pro kapitulu. 2. Fürstenberský rukopis (uložen ve fürstenberské knihovně v Do naueschingenu, signatura 697) byl napsán pravděpodobně v Roudnici koncem 15. století. Je blízký rukopisu Kapitulnímu, i když není jisté, že vznikl přímo podle něho. Osudy rukopisu nejsou známy. Víme pouze, že v roce 1755 patřil klášteru sv. Apra v Toulonu a v roce 1827 jej Franz Simon von Pfaffenhoffen daroval fürstenberské knihovně. 3. Roudnický rukopis (uložen v Universitní knihovně v Praze pod signaturou MS VI F. b3) se skládá ze dvou částí. Část obsahující Kos/ movu kroniku s pokračováním vznikla asi v Roudnici v 15. století. Je tu opět zřejmá příbuznost s rukopisem Kapitulním. Roudnický rukopis objevil v roce 1826 Palacký. 4. Muzejní rukopis (uložen v Národním muzeu v Praze, signatura VIIID 20). Vznikl pravděpodobně v Roudnici na počátku 15. století (před rokem 1411). Patřil pak pražskému klášteru křižovníků s červenou hvězdou, kteří vlastnili od roku 1351 špitál v Budějovicích. Tam se někteří křižovníci uchýlili na počátku husitské revoluce a vzali s sebou mezi jinými rukopisy též Kosmovu kroniku. V Budějovicích zůstal rukopis až do minulého století. V roce 1840 byl nalezen na děkanství v Budějo/ vicích a farář Starého města budějovického Antonín Krejčí jej daroval Národnímu muzeu. 5. Břevnovský rukopis (uložen v Universitní knihovně v Praze pod signaturou MS F 3) je poměrně mladý. Pochází ze druhé poloviny 16. sto/ letí. Je příbuzný s rukopisem Kapitulním, ale přímo z něho opsán nebyl. Druhé pokračování navazuje na text Kanovníka vyšehradského v Kapitulním, Muzejním a Fürstenberském rukopise, jeho část (až po slova „foris vastabat gladius“) též v rukopise Roudnickém. 214/215
několik listů naprosto nečitelný. Jeho text je znám z vydání Menckeho, SRG III (1730). Přihlíželi k němu i další vydavatelé Kosmovy kroniky a Mnicha sázavského. Rukopis vídeňský (v Österreichische Nationalbibliothek ve Vídni pod signaturou 508) je opisem rukopisu Drážďanského. Původně byl uložen na Strahově, odkud se v 18. století dostal do jezuitské koleje v Klementinu. Po zrušení jezuitského řádu byl darován Marii Terezii. Letopis tzv. Kanovníka vyšehradského se dochoval v pěti rukopisech: I. nejstarší pochází ze začátku čtyřicátých let 14. století. Je uložen v knihovně pražské kapituly (dnes Archív Pražského hradu) pod signa/ turou G 5. Je nazýván též kodexem Dražickým. Vznikl pravděpodobně v kapitule svatovítské. Po smrti biskupa Jana IV. z Dražic, jemuž byl darován, se dostal do augustiniánského kláštera v Roudnici. Jeho další osudy nejsou známy. Až roku 1597 jej probošt svatovítské kapituly Jiří Bartold Pontan z Breitenbergu získal pro kapitulu. 2. Fürstenberský rukopis (uložen ve fürstenberské knihovně v Do naueschingenu, signatura 697) byl napsán pravděpodobně v Roudnici koncem 15. století. Je blízký rukopisu Kapitulnímu, i když není jisté, že vznikl přímo podle něho. Osudy rukopisu nejsou známy. Víme pouze, že v roce 1755 patřil klášteru sv. Apra v Toulonu a v roce 1827 jej Franz Simon von Pfaffenhoffen daroval fürstenberské knihovně. 3. Roudnický rukopis (uložen v Universitní knihovně v Praze pod signaturou MS VI F. b3) se skládá ze dvou částí. Část obsahující Kos/ movu kroniku s pokračováním vznikla asi v Roudnici v 15. století. Je tu opět zřejmá příbuznost s rukopisem Kapitulním. Roudnický rukopis objevil v roce 1826 Palacký. 4. Muzejní rukopis (uložen v Národním muzeu v Praze, signatura VIIID 20). Vznikl pravděpodobně v Roudnici na počátku 15. století (před rokem 1411). Patřil pak pražskému klášteru křižovníků s červenou hvězdou, kteří vlastnili od roku 1351 špitál v Budějovicích. Tam se někteří křižovníci uchýlili na počátku husitské revoluce a vzali s sebou mezi jinými rukopisy též Kosmovu kroniku. V Budějovicích zůstal rukopis až do minulého století. V roce 1840 byl nalezen na děkanství v Budějo/ vicích a farář Starého města budějovického Antonín Krejčí jej daroval Národnímu muzeu. 5. Břevnovský rukopis (uložen v Universitní knihovně v Praze pod signaturou MS F 3) je poměrně mladý. Pochází ze druhé poloviny 16. sto/ letí. Je příbuzný s rukopisem Kapitulním, ale přímo z něho opsán nebyl. Druhé pokračování navazuje na text Kanovníka vyšehradského v Kapitulním, Muzejním a Fürstenberském rukopise, jeho část (až po slova „foris vastabat gladius“) též v rukopise Roudnickém. 214/215
Strana 216
EDICE A PŘEKLADY Kronika Mnicha sázavského vyšla poprvé v roce 1730 ve třetím svazku Scriptores rerum Germanicarum praecipue Saxonicarum, str. 1717—1808, kde ji vydal Mencke. Letopis tzv. Kanovníka vyšehradského a Druhé pokračování vydal na základě Kapitulního rukopisu roku 1752 ve Vídni hrabě Jáchym Krakovský z Kolovrat pod názvem Continuatio chronici Bohemici olim conscripti a Cosma, Pragensis ecclesiae decano, nunc e codice MSto Pragensi producta dum, ex jure publice tentaretur ill. dom. Joachimus S. R. I. Krakowsky comes de Kolowrat, Viennae in collegio regio There siano nobilium. Nadále vycházela již díla všech Kosmových pokračování pohromadě: Roku 1873 je vydal Pelzel a Dobrovský ve Scriptorum rerum Bohemicarum, tomus I. Text Mnicha sázavského je vložen v hranatých závorkách a uvozovkách do textu Kosmova, Kanovníka vyšehradského a Druhého pokračování. V roce 1851 je vydal Köpke v edici Monumenta Germaniae historica SS IX, roku 1874 Emler v Pramenech dějin českých (Fontes rerum bohemicarum) II. Dodatky Mnicha sázavského ke Kosmově kronice až do roku 1125 vydal ještě Bretholz, Die Chronik des Cosmas von Prag. SRG, nova series, tom. II, Berlin 1923. První český překlad všech pokračování Kosmových pořídil V. V. Tomek v Emlerově edici (FRB II.). V roce 1882 vydal týž autor „Kosmův letopis český s pokračováním Kanovníka vyšehradského a Mnicha sázavského“; v roce 1930 vydal Mendl Tomkův překlad části Druhého pokračování pod názvem Letopis český O zlých dobách po smrti krále Přemysla Otakara II. Z překladu V. V. Tomka podává B. Mendl. Pragensia, kniha I. Díla prvních pokračovatelů a některé části Druhého pokračování přeložil K. Hrdina: První pokračovatelé Kosmovi (Praha 1950); Příběhy krále Přemysla Otakara II. Zlá léta po smrti krále Přemysla Otakara II. Dva současné letopisy (Praha 1947).
EDICE A PŘEKLADY Kronika Mnicha sázavského vyšla poprvé v roce 1730 ve třetím svazku Scriptores rerum Germanicarum praecipue Saxonicarum, str. 1717—1808, kde ji vydal Mencke. Letopis tzv. Kanovníka vyšehradského a Druhé pokračování vydal na základě Kapitulního rukopisu roku 1752 ve Vídni hrabě Jáchym Krakovský z Kolovrat pod názvem Continuatio chronici Bohemici olim conscripti a Cosma, Pragensis ecclesiae decano, nunc e codice MSto Pragensi producta dum, ex jure publice tentaretur ill. dom. Joachimus S. R. I. Krakowsky comes de Kolowrat, Viennae in collegio regio There siano nobilium. Nadále vycházela již díla všech Kosmových pokračování pohromadě: Roku 1873 je vydal Pelzel a Dobrovský ve Scriptorum rerum Bohemicarum, tomus I. Text Mnicha sázavského je vložen v hranatých závorkách a uvozovkách do textu Kosmova, Kanovníka vyšehradského a Druhého pokračování. V roce 1851 je vydal Köpke v edici Monumenta Germaniae historica SS IX, roku 1874 Emler v Pramenech dějin českých (Fontes rerum bohemicarum) II. Dodatky Mnicha sázavského ke Kosmově kronice až do roku 1125 vydal ještě Bretholz, Die Chronik des Cosmas von Prag. SRG, nova series, tom. II, Berlin 1923. První český překlad všech pokračování Kosmových pořídil V. V. Tomek v Emlerově edici (FRB II.). V roce 1882 vydal týž autor „Kosmův letopis český s pokračováním Kanovníka vyšehradského a Mnicha sázavského“; v roce 1930 vydal Mendl Tomkův překlad části Druhého pokračování pod názvem Letopis český O zlých dobách po smrti krále Přemysla Otakara II. Z překladu V. V. Tomka podává B. Mendl. Pragensia, kniha I. Díla prvních pokračovatelů a některé části Druhého pokračování přeložil K. Hrdina: První pokračovatelé Kosmovi (Praha 1950); Příběhy krále Přemysla Otakara II. Zlá léta po smrti krále Přemysla Otakara II. Dva současné letopisy (Praha 1947).
Strana 217
Strana 218
POZNÁMKY 8 10 11 12 18 16 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 Toto tvrzení neodpovídá přesně skutečnosti, neboť ještě v říjnu roku 1125 se Soběslav vypravil na Moravu a omezil Otovo panství. (Srv. ČD I/2, str. 564 an.) Autor tu asi naráží na Kosmova slova o tom, jak se Ota zapřisáhl, že odejde z Vyšehradu jako poražený nebo jako kníže. (Kosmas III 60.) Jan II., biskup olomoucký, zemřel podle jiných pramenů 21. února. (ČD 1/2, str. 584.) Dne 2. srpna. Nynější kostel Panny Marie je dnes v podstatě barokní. Chyba v datu. Má být pravděpodobně 26. května. (Srv. ČD I/2, str. 757, pozn. 3.) Zakladatel cisterciáckého řádu, duchovní původce druhé křížové výpravy. Imad ed-din Zenki, kníže mosulský. Roku 1144 dobyl Edessy v Mezopotámii, jež náležela království jeruzalémskému. (ČD I/2, str. 812.) Druhá křížová výprava; začala roku 1147. Omyl. Jindřich Zdík se vypravil do Polabí. (ČD I/2, str. 819.) Alžbětu, dceru Gejzy II. Má být asi Como. Jde o Hadriána IV. Anastasius IV. zemřel již v roce 1154. Soběslav byl vězněn až do roku 1173. Tj. premonstrátů. V Želivi byl od roku 1144 klášter benediktinský, roku 1149 biskup Daniel dosadil premonstráty. Jindřich, syn Viprechta Grojčského. Kronikářův omyl, neboť November je listopad. Zřejmě nějaký ozdobný předmět, snad svícen. Srv. Kosmova kronika Založení kostela vyšehradského. Tj. proti byzantskému císaři Janu Komnenovi. Mnich sázavský a jiné prameny mají datum 1. března 1130. (Srv. ČD I/2, str. 603, pozn. 1.). Tj. pánů. Tj. správu uvedených hradů, úřad komorníka, stolníka nebo podkoního. Tj. Světlonoš. K bližšímu určení těchto hvězd, uváděných Kanovníkem vyšehradským, srv. F. Link, Astronomické zprávy v kronice vyšehradského kanovníka, ČSČH 9 (1961), str. 559—571. Je to Augšpurk. Jde o Borise, který se vydával za syna krále Kolomana. Je jisté, že byl synem Koloma novy druhé manželky Eufemie, dcery Vladimíra Monomacha, zapuzené Kolomanem pro nevěru. Je to s největší pravděpodobností hrad Plíseňský (něm. Altenburg). (Srv. ČD I/2, str. 628.) Belgradu v dnešním Rumunsku. Béla II. byl oslepen svým strýcem Kolomanem. Byl Soběslavovým švagrem, nikoli tchánem, jak uvádí letopisec. Marii, dceru krále Uroše Srbského, sestru Heleny, manželky Bély II. Jde o Rogera II., krále sicilského. Bélova dcera Žofie byla provdána za Konrádova syna Jindřicha. Zřejmě dnešní Dvůr Králové. (Srv. ČD I/2, str. 660.) Tj. kostel sv. Jana Na prádle. Letopis Vincenciův, odkud je tato část převzata, uvádí počet dvanáct. Sněm se konal v Řezně. (Srv. ČD I/2, str. 880, pozn. 1.) 32 33 3 35
POZNÁMKY 8 10 11 12 18 16 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 Toto tvrzení neodpovídá přesně skutečnosti, neboť ještě v říjnu roku 1125 se Soběslav vypravil na Moravu a omezil Otovo panství. (Srv. ČD I/2, str. 564 an.) Autor tu asi naráží na Kosmova slova o tom, jak se Ota zapřisáhl, že odejde z Vyšehradu jako poražený nebo jako kníže. (Kosmas III 60.) Jan II., biskup olomoucký, zemřel podle jiných pramenů 21. února. (ČD 1/2, str. 584.) Dne 2. srpna. Nynější kostel Panny Marie je dnes v podstatě barokní. Chyba v datu. Má být pravděpodobně 26. května. (Srv. ČD I/2, str. 757, pozn. 3.) Zakladatel cisterciáckého řádu, duchovní původce druhé křížové výpravy. Imad ed-din Zenki, kníže mosulský. Roku 1144 dobyl Edessy v Mezopotámii, jež náležela království jeruzalémskému. (ČD I/2, str. 812.) Druhá křížová výprava; začala roku 1147. Omyl. Jindřich Zdík se vypravil do Polabí. (ČD I/2, str. 819.) Alžbětu, dceru Gejzy II. Má být asi Como. Jde o Hadriána IV. Anastasius IV. zemřel již v roce 1154. Soběslav byl vězněn až do roku 1173. Tj. premonstrátů. V Želivi byl od roku 1144 klášter benediktinský, roku 1149 biskup Daniel dosadil premonstráty. Jindřich, syn Viprechta Grojčského. Kronikářův omyl, neboť November je listopad. Zřejmě nějaký ozdobný předmět, snad svícen. Srv. Kosmova kronika Založení kostela vyšehradského. Tj. proti byzantskému císaři Janu Komnenovi. Mnich sázavský a jiné prameny mají datum 1. března 1130. (Srv. ČD I/2, str. 603, pozn. 1.). Tj. pánů. Tj. správu uvedených hradů, úřad komorníka, stolníka nebo podkoního. Tj. Světlonoš. K bližšímu určení těchto hvězd, uváděných Kanovníkem vyšehradským, srv. F. Link, Astronomické zprávy v kronice vyšehradského kanovníka, ČSČH 9 (1961), str. 559—571. Je to Augšpurk. Jde o Borise, který se vydával za syna krále Kolomana. Je jisté, že byl synem Koloma novy druhé manželky Eufemie, dcery Vladimíra Monomacha, zapuzené Kolomanem pro nevěru. Je to s největší pravděpodobností hrad Plíseňský (něm. Altenburg). (Srv. ČD I/2, str. 628.) Belgradu v dnešním Rumunsku. Béla II. byl oslepen svým strýcem Kolomanem. Byl Soběslavovým švagrem, nikoli tchánem, jak uvádí letopisec. Marii, dceru krále Uroše Srbského, sestru Heleny, manželky Bély II. Jde o Rogera II., krále sicilského. Bélova dcera Žofie byla provdána za Konrádova syna Jindřicha. Zřejmě dnešní Dvůr Králové. (Srv. ČD I/2, str. 660.) Tj. kostel sv. Jana Na prádle. Letopis Vincenciův, odkud je tato část převzata, uvádí počet dvanáct. Sněm se konal v Řezně. (Srv. ČD I/2, str. 880, pozn. 1.) 32 33 3 35
Strana 219
45 46 47 48 40 50 51 52 53 54 55 56 57 58 50 60 61 62 63 64 65 66 67 68 60 70 71 72 36 Mnich sázavský datuje tutéž událost rokem 1161. 37 Biskup Daniel zemřel roku 1167, Fridrich nastoupil roku 1169. 38 Tomáš Becket. 39 K tomu srv. Novotný, ČD 1/2, str. 994. Palacký, Dějiny I/2, str. 63. pozn. č. 52 0 Vladi- slavově účasti pochybuje. 40 To se stalo roku 1173. 41 Vladislav zemřel 18. ledna 1174. 42 Soběslav II. byl vypuzen roku 1178 a zemřel roku 1180. 43 Fridrich zemřel 31. ledna 1179. 44 Náleží k roku 1182. Náleží k roku 1185. Náleží k roku 1184. Fridrich byl Děpoltův bratranec. Srbskem je tu míněno území Polabských Slovanů. Jde přesně o Míšeňsko; jeho mar/ krabím byl Albrecht. Jindřich Břetislav zemřel 15. června 1197. Biskup Fridrich zemřel roku 1179. Před Danielem II. zastával biskupský úřad Jindřich Břetislav. Markrabí Vladislav zemřel 18. února 1227. Biskup Bernard zemřel 13. září 1240. Královna Konstancie zemřela asi 6. prosince (srv. Novotný, ČD I/3, str. 750). Tj. křižovníků s červenou hvězdou. Zřejmě polovinu výnosu mincovního regálu. Tj. Petr z Verony (1205—1252). Boreš z Riesenburka, od roku 1249 králův komorník. Založen Königsberg (Královec, dnes Kaliningrad v SSSR). Křižovníci s červeným srdcem (cyriaci). Do Prahy přišli r. 1256. Datum potvrzení řádu je asi mylné. Na jaře 1256 potvrdil Alexandr IV. řád augustiniánů poustevníků. Založení Malé Strany. Synové Bernarda Korutanského a Judity, dcery Přemysla Otakara I. Svatému Vojtěchovi byla připisována píseň Hospodin pomiluj ny. Svatba Kunhuty Braniborské s Bélou se konala na poli zvaném Vizal u Potenburku (na nynější rakouské straně Dunaje). Při kárných výpravách, podniknutých roku 1271 a 1273 do Uher, přešel Přemysl u Bratislavy Dunaj po pontonovém mostě. Nejvyšší zemský sudí v letech 1256—1264. Rudolf byl zvolen za krále římského ve Frankfurtu 29. září 1273. Tento koncil začal 7. května a skončil 17. července 1274. Omyl. První jednání o uvedených záležitostech bylo roku 1274. Přemyslova dcera Kunhuta byla zasnoubena Rudolfovu synu Hartmannovi. N., které je ve všech rukopisech, je mylné. Vzniklo snad špatným čtením H. v předloze. Vrch Goldberg u vsi Jedenspeigenu. Bitva byla svedena 26. srpna 1278 na rovině zvané Kruterfeld u vsi Suchých Krut (Dürnkrut). Ve skutečnosti necelý 21 rok (od 1. února 1258 do 21. října 1278). Dnešní název Brusnice. Chronologie tohoto vyprávění je chybná. Tobiáš jel do Brna pravděpodobně dříve. Neděle Reminiscere byla v roce 1279 26. února, nemohlo tudíž být předchozího dne 1. března. (Pubitschka, Chronol. Gesch. Böhmens IV/2, str. 471, a podle něho i další badatelé omylem kladou tuto neděli na 19. února.) 78 74 2 18/219
45 46 47 48 40 50 51 52 53 54 55 56 57 58 50 60 61 62 63 64 65 66 67 68 60 70 71 72 36 Mnich sázavský datuje tutéž událost rokem 1161. 37 Biskup Daniel zemřel roku 1167, Fridrich nastoupil roku 1169. 38 Tomáš Becket. 39 K tomu srv. Novotný, ČD 1/2, str. 994. Palacký, Dějiny I/2, str. 63. pozn. č. 52 0 Vladi- slavově účasti pochybuje. 40 To se stalo roku 1173. 41 Vladislav zemřel 18. ledna 1174. 42 Soběslav II. byl vypuzen roku 1178 a zemřel roku 1180. 43 Fridrich zemřel 31. ledna 1179. 44 Náleží k roku 1182. Náleží k roku 1185. Náleží k roku 1184. Fridrich byl Děpoltův bratranec. Srbskem je tu míněno území Polabských Slovanů. Jde přesně o Míšeňsko; jeho mar/ krabím byl Albrecht. Jindřich Břetislav zemřel 15. června 1197. Biskup Fridrich zemřel roku 1179. Před Danielem II. zastával biskupský úřad Jindřich Břetislav. Markrabí Vladislav zemřel 18. února 1227. Biskup Bernard zemřel 13. září 1240. Královna Konstancie zemřela asi 6. prosince (srv. Novotný, ČD I/3, str. 750). Tj. křižovníků s červenou hvězdou. Zřejmě polovinu výnosu mincovního regálu. Tj. Petr z Verony (1205—1252). Boreš z Riesenburka, od roku 1249 králův komorník. Založen Königsberg (Královec, dnes Kaliningrad v SSSR). Křižovníci s červeným srdcem (cyriaci). Do Prahy přišli r. 1256. Datum potvrzení řádu je asi mylné. Na jaře 1256 potvrdil Alexandr IV. řád augustiniánů poustevníků. Založení Malé Strany. Synové Bernarda Korutanského a Judity, dcery Přemysla Otakara I. Svatému Vojtěchovi byla připisována píseň Hospodin pomiluj ny. Svatba Kunhuty Braniborské s Bélou se konala na poli zvaném Vizal u Potenburku (na nynější rakouské straně Dunaje). Při kárných výpravách, podniknutých roku 1271 a 1273 do Uher, přešel Přemysl u Bratislavy Dunaj po pontonovém mostě. Nejvyšší zemský sudí v letech 1256—1264. Rudolf byl zvolen za krále římského ve Frankfurtu 29. září 1273. Tento koncil začal 7. května a skončil 17. července 1274. Omyl. První jednání o uvedených záležitostech bylo roku 1274. Přemyslova dcera Kunhuta byla zasnoubena Rudolfovu synu Hartmannovi. N., které je ve všech rukopisech, je mylné. Vzniklo snad špatným čtením H. v předloze. Vrch Goldberg u vsi Jedenspeigenu. Bitva byla svedena 26. srpna 1278 na rovině zvané Kruterfeld u vsi Suchých Krut (Dürnkrut). Ve skutečnosti necelý 21 rok (od 1. února 1258 do 21. října 1278). Dnešní název Brusnice. Chronologie tohoto vyprávění je chybná. Tobiáš jel do Brna pravděpodobně dříve. Neděle Reminiscere byla v roce 1279 26. února, nemohlo tudíž být předchozího dne 1. března. (Pubitschka, Chronol. Gesch. Böhmens IV/2, str. 471, a podle něho i další badatelé omylem kladou tuto neděli na 19. února.) 78 74 2 18/219
Strana 220
75 Zde a v následujícím vyprávění je chybná chronologie. Srv. pojednání o Druhém pokračování na konci této knihy. Podle jiných pramenů bylo příměří uzavřeno roku 1280. Následující události se odehrály nejspíše v roce 1279. 78 Jde o vánoce roku 1280, neboť ve středověku se počítal rok od vánoc, nikoli od 1. ledna. Následuje vyprávění převzaté z kroniky Frutolfovy. 80 Roku 1282 podle našeho počítání. Srv. pozn. 78. 81 Srv. výše k roku 1252. 82 Monografii o Sázavském klášteře napsal Krásl, Svatý Prokop, jeho klášter a památka v lidu, Praha 1895. Dějinami kláštera se zabýval podrobně též Novotný, ČD I/1—3. Z nové literatury viz Fiala, Přemyslovské Čechy, Praha 1965, str. 92nn. K problematice datování vzniku Sázavského kláštera srv. Novotný, ČD I/I, str. 717, pozn. č. 1. Kde se Prokop seznámil se slovanskou liturgií, není známo. V Čechách v té době byla jen liturgie latinská. V úvahu by mohla přicházet oblast Uher, hlavně na jihu (Chor vatsko), nebo obecně Balkán. Originál této listiny není dochován. Co mělo být jejím obsahem, je známo jen z vyprá/ vění Mnicha sázavského, datum známo není. Ale Mnich sázavský, píšící až v druhé polovině 12. století, mluví možná o zakládací listině jen podle poměrů, které existovaly v jeho době, takže existence skutečné zakládací listiny Sázavy není pravděpodobná. Kláštery břevnovský (založen r. 993) a ostrovský (založen r. 999) zakládací listiny ne měly, pouze vlastní pamětní zápisy (tzv. akty). Důvodů pro jejich vypuzení mohlo být asi více, včetně antipatií či politických problémů kolem slovanské liturgie i nesrovnalostí mezi Břetislavovými syny. Srv. Novotný, ČD I/2, str. 96nn. Je známo např. tzv. Sázavo-remešské evangelium, které bývá některými historiky považováno za pozůstatek literární činnosti samotného Prokopa. Tyto legendy pak asi byly podkladem pro Prokopovu kanonizaci, k níž došlo 4. července 1204. Prokopským legendám byla věnována rozsáhlá literatura, z níž upozorňuji alespoň na následující: Flajšhansovo vydání spisu J. Dobrovského, Kritischer Versuch die Geschichte des böhm. heiligen Abtes Prokop von späteren Erdichtungen zu reinigen, Praha 1929; Pekař se o Prokopských legendách zmiňuje v souvislosti s pracemi o Kristiánovi a v doslovu k uvedenému Flajšhansovu vydání; Chaloupecký ve Svato/ václavském sborníku legend Na úsvitě křesťanství (1942) a ve sborníku Středověké legendy Prokopské, vydaném ve spolupráci s Rybou (Praha 1953); Bartoš v ČNM 103, str. 45 nn. Světci a kacíři (1949), str. 53nn; Urbánek, Legenda tzv. Kristiána (1948); Ryba, Obrat v posuzování priority Prokopských legend a Břetislavových dekretů, Strahovská knihovna 3 (1968), str. 15—60; aj. To nebylo nic neobvyklého, neboť taková díla se asi mezi kulturními středisky své doby šířila poměrně rychle. Nebylo to také jediné dílo toho druhu, které bylo známo v Sázav/ ském klášteře (srv. níže o pramenech kroniky Mnicha sázavského). Přípisky Mnicha sázavského do roku 1125 včetně a vyprávění o založení kláštera Sázav/ ského jsou otištěny v Kosmově kronice. Würdigung der alten böhmischen Geschichtsschreiber, Prag 1830; II. vyd. 1869, str. 46—51; Ocenění starých českých dějepisců, Dílo Františka Palackého I, vyd. J. Charvát, Praha 1941, str. 115. Wiener Jahrbücher XV, Anzeigeblatt 33. FRB II, str. 238. Beiträge zu Böhmens Geschichte und Geschichtsquellen, MIOG XXI (1900), str. 229 až 233. 79 83 84 85 86 87 88 89 90 91 76 77 92 93 *
75 Zde a v následujícím vyprávění je chybná chronologie. Srv. pojednání o Druhém pokračování na konci této knihy. Podle jiných pramenů bylo příměří uzavřeno roku 1280. Následující události se odehrály nejspíše v roce 1279. 78 Jde o vánoce roku 1280, neboť ve středověku se počítal rok od vánoc, nikoli od 1. ledna. Následuje vyprávění převzaté z kroniky Frutolfovy. 80 Roku 1282 podle našeho počítání. Srv. pozn. 78. 81 Srv. výše k roku 1252. 82 Monografii o Sázavském klášteře napsal Krásl, Svatý Prokop, jeho klášter a památka v lidu, Praha 1895. Dějinami kláštera se zabýval podrobně též Novotný, ČD I/1—3. Z nové literatury viz Fiala, Přemyslovské Čechy, Praha 1965, str. 92nn. K problematice datování vzniku Sázavského kláštera srv. Novotný, ČD I/I, str. 717, pozn. č. 1. Kde se Prokop seznámil se slovanskou liturgií, není známo. V Čechách v té době byla jen liturgie latinská. V úvahu by mohla přicházet oblast Uher, hlavně na jihu (Chor vatsko), nebo obecně Balkán. Originál této listiny není dochován. Co mělo být jejím obsahem, je známo jen z vyprá/ vění Mnicha sázavského, datum známo není. Ale Mnich sázavský, píšící až v druhé polovině 12. století, mluví možná o zakládací listině jen podle poměrů, které existovaly v jeho době, takže existence skutečné zakládací listiny Sázavy není pravděpodobná. Kláštery břevnovský (založen r. 993) a ostrovský (založen r. 999) zakládací listiny ne měly, pouze vlastní pamětní zápisy (tzv. akty). Důvodů pro jejich vypuzení mohlo být asi více, včetně antipatií či politických problémů kolem slovanské liturgie i nesrovnalostí mezi Břetislavovými syny. Srv. Novotný, ČD I/2, str. 96nn. Je známo např. tzv. Sázavo-remešské evangelium, které bývá některými historiky považováno za pozůstatek literární činnosti samotného Prokopa. Tyto legendy pak asi byly podkladem pro Prokopovu kanonizaci, k níž došlo 4. července 1204. Prokopským legendám byla věnována rozsáhlá literatura, z níž upozorňuji alespoň na následující: Flajšhansovo vydání spisu J. Dobrovského, Kritischer Versuch die Geschichte des böhm. heiligen Abtes Prokop von späteren Erdichtungen zu reinigen, Praha 1929; Pekař se o Prokopských legendách zmiňuje v souvislosti s pracemi o Kristiánovi a v doslovu k uvedenému Flajšhansovu vydání; Chaloupecký ve Svato/ václavském sborníku legend Na úsvitě křesťanství (1942) a ve sborníku Středověké legendy Prokopské, vydaném ve spolupráci s Rybou (Praha 1953); Bartoš v ČNM 103, str. 45 nn. Světci a kacíři (1949), str. 53nn; Urbánek, Legenda tzv. Kristiána (1948); Ryba, Obrat v posuzování priority Prokopských legend a Břetislavových dekretů, Strahovská knihovna 3 (1968), str. 15—60; aj. To nebylo nic neobvyklého, neboť taková díla se asi mezi kulturními středisky své doby šířila poměrně rychle. Nebylo to také jediné dílo toho druhu, které bylo známo v Sázav/ ském klášteře (srv. níže o pramenech kroniky Mnicha sázavského). Přípisky Mnicha sázavského do roku 1125 včetně a vyprávění o založení kláštera Sázav/ ského jsou otištěny v Kosmově kronice. Würdigung der alten böhmischen Geschichtsschreiber, Prag 1830; II. vyd. 1869, str. 46—51; Ocenění starých českých dějepisců, Dílo Františka Palackého I, vyd. J. Charvát, Praha 1941, str. 115. Wiener Jahrbücher XV, Anzeigeblatt 33. FRB II, str. 238. Beiträge zu Böhmens Geschichte und Geschichtsquellen, MIOG XXI (1900), str. 229 až 233. 79 83 84 85 86 87 88 89 90 91 76 77 92 93 *
Strana 221
98 99 100 101 102 102 104 105 106 107 108 109 110 114 115 9s Studien zur Quellenkunde Böhmens II. Der Mönch von Sazawa, MIOG XXIV (1903). str. 552—579. Kronika sázavská a zpráva její k roku 1126, Čas. Mat. mor. XVII (1893), str. 238—244 a 309—317. Das Geschichtswerk des Klosters Sazawa, ZVGMS XIII (1909), str. 25—59. Zur böhmischen Quellenkunde II. Der Mönch von Sazawa, VKČSN 1910, č. 5. O událostech roku 1126 v souvislosti s líčením Mnicha sázavského pojednává Höfler, Böhmische Studien I. Der Sieg der Böhmen über die Deutschen bei Kulm 1126, AOGXV (1854), str. 305—317; Válek, c. d., a Schäfer, Lothars III. Heereszug nach Böhmen 1126, Hist. Aufsätze Karl Zeumer zum sechsigsten Geburtstag als Festgabe dargebracht von Freunden und Schülern, Weimar 1910, str. 61—80. K tomu srv. Novotný, MIOG XXIV, str. 578nn. Srv. filiaci Prokopských legend v knize Chaloupeckého a Ryby, Středověké legendy Prokopské, str. 14; o včlenění starších legend do vyprávění o založení Sázavského kláštera je pojednáno tamtéž, str. 83nn. V poslední době se problematikou zabýval Ryba, Obrat v posuzování priority Prokopských legend... (srv. pozn. 88). Závěry, uváděné v této části doslovu, především o Druhém pokračování Kosmově, jsou výsledkem podrobného rozboru nejstaršího rukopisu a textu Druhého pokračování (Druhé pokračování Kosmovo), který bude uveřejněn jinde (Sborník historický 21, 1973). Tam najde čtenář podrobnější zdůvodnění a vysvětlení některých problémů. Dnes v Archívu Pražského hradu. Pešina poznamenal k roku 1226 „Continuatur Cosmae chronicon ab anonymo canonico Pragensi" (fol. 105b), k roku 1137 „Anonymus continuator canonicus ecclesiae Pragensis prout etiam ex supradicto patet“ a k roku 1154 „Anonymus continuator canonicus ecclesiae Pragensis hic reliqua prosequitur“ (fol. 117b). Balbín k roku 1256 (fol. 105b) „Hic videtur chronicon suum inchoare Jaroslaus Strahoviensis", k roku 1130 „Author huius canonicus Pragensis“ (fol. 107b), k roku 1154 Balbín pouze poznamenal „Hic est hiatus aliquot annorum“ (fol. 117b). Pešina, Phosphorus septicornis, Pragae 1673, str. 37 a 558nn; Balbín, Bohemia docta, ed. Ungar, pars II., Pragae 1778, str. 4onn. Václav Hájek z Libočan, Kronyka czeská, seznam spisovatelů. Mars Moravicus sive Bella, seditiones, tumultus... quas olim in Moravia passa fuit, Pragae 1677, str. 292—317, 323, 328nn. Epitome historica rerum Bohemicarum..., Pragae 1677, str. 219—267, 272, 28onn. Continuatio chronici Bohemici olim conscripti a Cosma, Pragensis ecclesiae decano, nunc e codice MSto Pragensi producta..., Viennae 1752. Scriptorum rerum Bohemicarum tomus I. Cosmae, eccl. Prag. decani chronicon Bohe/ morum, Pragae 1783. 111 SRB I., str. XXXV. 112 SRB I., str. XXXVI—XXXVIII. 113 Teige, O prvním pokračovateli Kosmy (VKČSN 1889, str. 311), si povšiml jeho až ná padného mlčení o klášterech a vyvodil z toho, že autor nebyl mnichem. Würdigung der alten böhmischen Geschichtsschreiber, II. vyd., Prag 1889, str. 36—45; Ocenění starých českých dějepisců. Dílo Františka Palackého I., vydal J. Charvát, Praha 1941, str. 107—114. Uvádí jej Hammerschmidt, Hist. Wissehrad., str. 562, a Berghauer, Protomart. Poenit. c. 7, str. 234, ale v pramenech doložen není. Teige (c. d., str. 316) jej považuje za výmysl zmíněných autorů. K roku 1140 (FRB II, str. 233). Tento výklad se mi zdá být nepravděpodobný též proto, že autor, který by na jedné straně uvedeným způsobem zdůrazňoval svoji přítomnost, 96 97 116 220/221
98 99 100 101 102 102 104 105 106 107 108 109 110 114 115 9s Studien zur Quellenkunde Böhmens II. Der Mönch von Sazawa, MIOG XXIV (1903). str. 552—579. Kronika sázavská a zpráva její k roku 1126, Čas. Mat. mor. XVII (1893), str. 238—244 a 309—317. Das Geschichtswerk des Klosters Sazawa, ZVGMS XIII (1909), str. 25—59. Zur böhmischen Quellenkunde II. Der Mönch von Sazawa, VKČSN 1910, č. 5. O událostech roku 1126 v souvislosti s líčením Mnicha sázavského pojednává Höfler, Böhmische Studien I. Der Sieg der Böhmen über die Deutschen bei Kulm 1126, AOGXV (1854), str. 305—317; Válek, c. d., a Schäfer, Lothars III. Heereszug nach Böhmen 1126, Hist. Aufsätze Karl Zeumer zum sechsigsten Geburtstag als Festgabe dargebracht von Freunden und Schülern, Weimar 1910, str. 61—80. K tomu srv. Novotný, MIOG XXIV, str. 578nn. Srv. filiaci Prokopských legend v knize Chaloupeckého a Ryby, Středověké legendy Prokopské, str. 14; o včlenění starších legend do vyprávění o založení Sázavského kláštera je pojednáno tamtéž, str. 83nn. V poslední době se problematikou zabýval Ryba, Obrat v posuzování priority Prokopských legend... (srv. pozn. 88). Závěry, uváděné v této části doslovu, především o Druhém pokračování Kosmově, jsou výsledkem podrobného rozboru nejstaršího rukopisu a textu Druhého pokračování (Druhé pokračování Kosmovo), který bude uveřejněn jinde (Sborník historický 21, 1973). Tam najde čtenář podrobnější zdůvodnění a vysvětlení některých problémů. Dnes v Archívu Pražského hradu. Pešina poznamenal k roku 1226 „Continuatur Cosmae chronicon ab anonymo canonico Pragensi" (fol. 105b), k roku 1137 „Anonymus continuator canonicus ecclesiae Pragensis prout etiam ex supradicto patet“ a k roku 1154 „Anonymus continuator canonicus ecclesiae Pragensis hic reliqua prosequitur“ (fol. 117b). Balbín k roku 1256 (fol. 105b) „Hic videtur chronicon suum inchoare Jaroslaus Strahoviensis", k roku 1130 „Author huius canonicus Pragensis“ (fol. 107b), k roku 1154 Balbín pouze poznamenal „Hic est hiatus aliquot annorum“ (fol. 117b). Pešina, Phosphorus septicornis, Pragae 1673, str. 37 a 558nn; Balbín, Bohemia docta, ed. Ungar, pars II., Pragae 1778, str. 4onn. Václav Hájek z Libočan, Kronyka czeská, seznam spisovatelů. Mars Moravicus sive Bella, seditiones, tumultus... quas olim in Moravia passa fuit, Pragae 1677, str. 292—317, 323, 328nn. Epitome historica rerum Bohemicarum..., Pragae 1677, str. 219—267, 272, 28onn. Continuatio chronici Bohemici olim conscripti a Cosma, Pragensis ecclesiae decano, nunc e codice MSto Pragensi producta..., Viennae 1752. Scriptorum rerum Bohemicarum tomus I. Cosmae, eccl. Prag. decani chronicon Bohe/ morum, Pragae 1783. 111 SRB I., str. XXXV. 112 SRB I., str. XXXVI—XXXVIII. 113 Teige, O prvním pokračovateli Kosmy (VKČSN 1889, str. 311), si povšiml jeho až ná padného mlčení o klášterech a vyvodil z toho, že autor nebyl mnichem. Würdigung der alten böhmischen Geschichtsschreiber, II. vyd., Prag 1889, str. 36—45; Ocenění starých českých dějepisců. Dílo Františka Palackého I., vydal J. Charvát, Praha 1941, str. 107—114. Uvádí jej Hammerschmidt, Hist. Wissehrad., str. 562, a Berghauer, Protomart. Poenit. c. 7, str. 234, ale v pramenech doložen není. Teige (c. d., str. 316) jej považuje za výmysl zmíněných autorů. K roku 1140 (FRB II, str. 233). Tento výklad se mi zdá být nepravděpodobný též proto, že autor, který by na jedné straně uvedeným způsobem zdůrazňoval svoji přítomnost, 96 97 116 220/221
Strana 222
117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 183 134 by o sobě asi nemluvil tak neosobně, jako je tomu v letopisu. Editoři letopisu ve FRB II. ztotožňují v rejstříku (str. 569) Vincencia, kaplana knížete Soběslava, s Vincenciem, kaplanem biskupa Daniela a autorem letopisu z let 1140—1167, což se mi opět nezdá pravděpodobné. Písař Muzejního rukopisu (NMVIIID 20, fol. 1672) omylem připisuje témuž Vincenciovi část textu Kanovníka vyšehradského a část Druhého pokračování (některé partie v něm jsou skutečně převzaty z Vincencia). Deutschlands Geschichtsquellen, všechna vydání. VKČSN 1889, str. 316. Beiträge zu Böhmens Geschichte und Geschichtsquellen II. Der erste Fortsetzer des Kosmas, MIOG XX (1899), str. 39nn., XXI (1900), str. 209nn. Vyprávění o založení kapituly vyšehradské se zfalšovanou zakládací listinou bylo vloženo na základě vyprávění prvního pokračovatele do některých verzí Kosmovy kroniky. Dochovalo se ve Štrasburském a Mnichovském rukopise (srv. Kosmova Kronika česká, Praha 1972, Dodatky, č. II.). Srv. též Gollovu zprávu o Bachmannově článku v ČČH VII (1901), str. 99. Studien zur Quellenkunde Böhmens, MIOG XXIV (1903), str. 529nn. Goll (CČH VII, str. 99) navrhuje ještě třetí možnost výkladu citovaného místa. Vychází z toho, že autora kroniky lze hledat mezi kaplany knížete Soběslava a navrhuje výklad slov „atque nos ibidem fuimus" také: my kaplani. Der erste Fortsetzer Kosmas, ZVGMS X (1906), str. 30Inn. Zur böhmischen Quellenkunde. I. Der erste Fortsetzer Kosmas, VKČSN 1907/VII, str. 1—114. Tohoto místa si již dříve povšiml Tomáš Pešina z Čechorodu a poznamenal na okraj kapitulního rukopisu ke zmíněným slovům: „Author huius canonicus ecclesiae Pragensis, prout etiam ex supradictis patet“ (G 5, fol. 113b), což se vztahuje k předchozímu spor nému místu „atque nos ibidem fuimus“. Že jde nesporně o kostel pražský, ani z jednoho uvedeného místa vyvodit nelze. Goll (CCH VII, str. 99, pozn. I) se domnívá, že tu jde o kostel olomoucký, k čemuž latinský text rozhodně neopravňuje: ....Henricus... festum natalis domini Prage cum fratre suo Johanne celebravit. Quo peracto uterque eorum Moraviam adierunt, ibique Olomuc in sede pontificatus festum epiphanie egerunt. Johannes quidem repatriavit, Henricus vero iter arripuit, cum quo pariter multi de utraque regione profecti sunt, inter quos et familiaris noster et fidelissimus huius ecclesie fautor erat Boleslaus.“ (FRB II, str. 227). Gollovu domněnku převzal rovněž Novotný (ČD I/2, str. 644), a stejně tak překládal toto místo Hrdina (První pokračovatelé Kosmovi, Praha 1950, str. 40). Zmínky si povšiml Teige (VKČSN 1889, str. 311) a upozornil na to, že, přijmeme-li názor Palackého o příslušnosti autorově ke kapitule vyšehradské, muselo by potom jít o kostel vyšehradský. K tomu srv. níže v textu pojednání o době sepsání kroniky. Novotný, ČD I/3. str. 202, a obě výše jmenované stati. K tomu srv. Link, Astronomické zprávy v kronice vyšehradského kanovníka, ČSČH 9 (1961), str. 559—571. V Kapitulním rukopise G 5 je sice mezi Kosmovu kroniku a Prvního pokračovatele vložena zpráva z r. 1256, avšak věcná a stylistická návaznost mezi Kosmou a Prvním pokračováním není narušena. FRB II, str. 213, Würdigung, II. vyd., str. 39; Ocenění, str. 109. C. d., str. 313. Srv. článek ve VKČSN 1907 a ČD I/3, str. 202. K otázce vzniku kroniky tzv. kanovníka vyšehradského, Zápisky katedry čsl. dějin a arch. studia 1956, č. 1, str. 16—18. 135
117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 183 134 by o sobě asi nemluvil tak neosobně, jako je tomu v letopisu. Editoři letopisu ve FRB II. ztotožňují v rejstříku (str. 569) Vincencia, kaplana knížete Soběslava, s Vincenciem, kaplanem biskupa Daniela a autorem letopisu z let 1140—1167, což se mi opět nezdá pravděpodobné. Písař Muzejního rukopisu (NMVIIID 20, fol. 1672) omylem připisuje témuž Vincenciovi část textu Kanovníka vyšehradského a část Druhého pokračování (některé partie v něm jsou skutečně převzaty z Vincencia). Deutschlands Geschichtsquellen, všechna vydání. VKČSN 1889, str. 316. Beiträge zu Böhmens Geschichte und Geschichtsquellen II. Der erste Fortsetzer des Kosmas, MIOG XX (1899), str. 39nn., XXI (1900), str. 209nn. Vyprávění o založení kapituly vyšehradské se zfalšovanou zakládací listinou bylo vloženo na základě vyprávění prvního pokračovatele do některých verzí Kosmovy kroniky. Dochovalo se ve Štrasburském a Mnichovském rukopise (srv. Kosmova Kronika česká, Praha 1972, Dodatky, č. II.). Srv. též Gollovu zprávu o Bachmannově článku v ČČH VII (1901), str. 99. Studien zur Quellenkunde Böhmens, MIOG XXIV (1903), str. 529nn. Goll (CČH VII, str. 99) navrhuje ještě třetí možnost výkladu citovaného místa. Vychází z toho, že autora kroniky lze hledat mezi kaplany knížete Soběslava a navrhuje výklad slov „atque nos ibidem fuimus" také: my kaplani. Der erste Fortsetzer Kosmas, ZVGMS X (1906), str. 30Inn. Zur böhmischen Quellenkunde. I. Der erste Fortsetzer Kosmas, VKČSN 1907/VII, str. 1—114. Tohoto místa si již dříve povšiml Tomáš Pešina z Čechorodu a poznamenal na okraj kapitulního rukopisu ke zmíněným slovům: „Author huius canonicus ecclesiae Pragensis, prout etiam ex supradictis patet“ (G 5, fol. 113b), což se vztahuje k předchozímu spor nému místu „atque nos ibidem fuimus“. Že jde nesporně o kostel pražský, ani z jednoho uvedeného místa vyvodit nelze. Goll (CCH VII, str. 99, pozn. I) se domnívá, že tu jde o kostel olomoucký, k čemuž latinský text rozhodně neopravňuje: ....Henricus... festum natalis domini Prage cum fratre suo Johanne celebravit. Quo peracto uterque eorum Moraviam adierunt, ibique Olomuc in sede pontificatus festum epiphanie egerunt. Johannes quidem repatriavit, Henricus vero iter arripuit, cum quo pariter multi de utraque regione profecti sunt, inter quos et familiaris noster et fidelissimus huius ecclesie fautor erat Boleslaus.“ (FRB II, str. 227). Gollovu domněnku převzal rovněž Novotný (ČD I/2, str. 644), a stejně tak překládal toto místo Hrdina (První pokračovatelé Kosmovi, Praha 1950, str. 40). Zmínky si povšiml Teige (VKČSN 1889, str. 311) a upozornil na to, že, přijmeme-li názor Palackého o příslušnosti autorově ke kapitule vyšehradské, muselo by potom jít o kostel vyšehradský. K tomu srv. níže v textu pojednání o době sepsání kroniky. Novotný, ČD I/3. str. 202, a obě výše jmenované stati. K tomu srv. Link, Astronomické zprávy v kronice vyšehradského kanovníka, ČSČH 9 (1961), str. 559—571. V Kapitulním rukopise G 5 je sice mezi Kosmovu kroniku a Prvního pokračovatele vložena zpráva z r. 1256, avšak věcná a stylistická návaznost mezi Kosmou a Prvním pokračováním není narušena. FRB II, str. 213, Würdigung, II. vyd., str. 39; Ocenění, str. 109. C. d., str. 313. Srv. článek ve VKČSN 1907 a ČD I/3, str. 202. K otázce vzniku kroniky tzv. kanovníka vyšehradského, Zápisky katedry čsl. dějin a arch. studia 1956, č. 1, str. 16—18. 135
Strana 223
136 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 O astronomii a kronice a jak to spolu někdy souvisí. Dějiny a současnost III (1961), č. 1, str. 14. Závěry opakuje Link v citovaném článku na str. 563. VKČSN 1907/VII, str. 66. Zpráva v originále zni: „De duabus stellis vobis Bohemi ante XI annos memoratis, de ipsis postea nullo modo sermone meo aliquid explicare potui, diverse ibant. Sed interim dum ab aliis negotiis penitus otior... explanabo“ (FRB II, str. 213). Tomu by nasvědčovaly i poměrně přesné astronomické údaje, které by si těžko mohl jedenáct let pamatovat. Srv. Novotný, VKČSN 1907, str. 72nn. S podobnou snahou svatojiřského kláštera se setkáváme již dříve v kronice Kosmově (k r. 1100, Kosmas III, I1, ed. Bretholz, str. 171) i později ve Druhém pokračování Kosmově. C. d., str. 151nn. MGHSS IX., str. 14—22; 163—209. FRB II., str. 270nn. Příběhy krále Přemysla Otakara II. (Annales Otakariani). Čas. Mat. Mor. XVIII (1894). str. 128—136. Pekař, c. d., str. 130. Uber altere böhmische Geschichtsquellen. II. Die böhmischen Annalen des 13. Jahr/ hunderts. ZVGMS V (1901), str. 116—138. Böhmische Politik vom Tode Ottokars II. bis zum Aussterben der Premysliden. Die Prager Aufzeichnungen von Ottokars II. Tode bis zum Jahre 1283. MVGDB XLI (1903), str. 334—344. K nové literatuře a nově nalezeným pramenům o Václavu II. ČČH XII (1906), str. 44 až 58, 149—169, 261—273, 397—406. Kritické příspěvky k počátkům Přemysla II. Otakara. ČČH XXI (1905), str. 12—39. ČD I/3, Praha 1928, str. 988. Ještě k dějinám českého dějepisectví. I. Příspěvek k posouzení „Letopisů českých 1196—1278". ČČH XXXVIII (1932), str. 347—358. Z předzvěstí českého humanismu: Pořadatel letopisů pražských. Sborník prací věnova/ ných J. B. Novákovi k šedesátým narozeninám. Praha 1932, str. 60—85. Mendlovy názory jsou nastíněny již v jeho předchozí stručné studii, která vyšla jako doslov k Tomkově překladu Zlých let (srv. níže). Soumrak Přemyslovců, ČD II/I, Praha 1935, str. 88, pozn. 2. Praha 1947. Holinkou na str. 82 ohlášená Hrdinova práce, která měla vyjít v roce 1947 v Listech filologických, v uvedeném ročníku nevyšla a ani v následujících ročnících se nevyskytuje. Legenda tzv. Kristiána ve vývoji předhusitských legend Ludmilských i Václavských a její autor 1/I, Praha 1947, str. 47nn. Od slov „In diebus illis" až po,„semper vivere protestantur". Srv. FRBII., str. 485nn. Annales Pragenses vydali Emler a Tomek ve FRB II, str. 375—380, letopisy Vincenciův a Jarlochův vyšly tamtéž, str. 403—516. V roce 1957 vyšel i český překlad obou letopisů. Smrt Jindřicha Břetislava k roku 1196 a 1198 (správně 1197), Konrád obléhal Moravu k letům 1183 a 1213 (správně 1182), smrt biskupa Fridricha 1178 a 1199 (správně 1179), Konrádova smrt 1190 a 1210, Přemysl se stal králem 1197 a 1199, vypuzení Černína 1211 a 1212, sehnání krále Václava ze stolce 1248 a 1249, k roku 1260 se třikrát mluví o Přemyslově tažení do Uher, atd. Jindřich Břetislav zemřel 1197, a ne 1196 ani 1198, Konrád obléhal Prahu roku 1182, a ne 1183 ani 1213, biskup Fridrich zemřel 1179, a ne 1178 ani 1199. Přemysl byl povýšen na krále roku 1198, a ne 1197 ani 1199. Filip porazil Otu roku 1204, a ne 1206, 137 138 161 222/223
136 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 O astronomii a kronice a jak to spolu někdy souvisí. Dějiny a současnost III (1961), č. 1, str. 14. Závěry opakuje Link v citovaném článku na str. 563. VKČSN 1907/VII, str. 66. Zpráva v originále zni: „De duabus stellis vobis Bohemi ante XI annos memoratis, de ipsis postea nullo modo sermone meo aliquid explicare potui, diverse ibant. Sed interim dum ab aliis negotiis penitus otior... explanabo“ (FRB II, str. 213). Tomu by nasvědčovaly i poměrně přesné astronomické údaje, které by si těžko mohl jedenáct let pamatovat. Srv. Novotný, VKČSN 1907, str. 72nn. S podobnou snahou svatojiřského kláštera se setkáváme již dříve v kronice Kosmově (k r. 1100, Kosmas III, I1, ed. Bretholz, str. 171) i později ve Druhém pokračování Kosmově. C. d., str. 151nn. MGHSS IX., str. 14—22; 163—209. FRB II., str. 270nn. Příběhy krále Přemysla Otakara II. (Annales Otakariani). Čas. Mat. Mor. XVIII (1894). str. 128—136. Pekař, c. d., str. 130. Uber altere böhmische Geschichtsquellen. II. Die böhmischen Annalen des 13. Jahr/ hunderts. ZVGMS V (1901), str. 116—138. Böhmische Politik vom Tode Ottokars II. bis zum Aussterben der Premysliden. Die Prager Aufzeichnungen von Ottokars II. Tode bis zum Jahre 1283. MVGDB XLI (1903), str. 334—344. K nové literatuře a nově nalezeným pramenům o Václavu II. ČČH XII (1906), str. 44 až 58, 149—169, 261—273, 397—406. Kritické příspěvky k počátkům Přemysla II. Otakara. ČČH XXI (1905), str. 12—39. ČD I/3, Praha 1928, str. 988. Ještě k dějinám českého dějepisectví. I. Příspěvek k posouzení „Letopisů českých 1196—1278". ČČH XXXVIII (1932), str. 347—358. Z předzvěstí českého humanismu: Pořadatel letopisů pražských. Sborník prací věnova/ ných J. B. Novákovi k šedesátým narozeninám. Praha 1932, str. 60—85. Mendlovy názory jsou nastíněny již v jeho předchozí stručné studii, která vyšla jako doslov k Tomkově překladu Zlých let (srv. níže). Soumrak Přemyslovců, ČD II/I, Praha 1935, str. 88, pozn. 2. Praha 1947. Holinkou na str. 82 ohlášená Hrdinova práce, která měla vyjít v roce 1947 v Listech filologických, v uvedeném ročníku nevyšla a ani v následujících ročnících se nevyskytuje. Legenda tzv. Kristiána ve vývoji předhusitských legend Ludmilských i Václavských a její autor 1/I, Praha 1947, str. 47nn. Od slov „In diebus illis" až po,„semper vivere protestantur". Srv. FRBII., str. 485nn. Annales Pragenses vydali Emler a Tomek ve FRB II, str. 375—380, letopisy Vincenciův a Jarlochův vyšly tamtéž, str. 403—516. V roce 1957 vyšel i český překlad obou letopisů. Smrt Jindřicha Břetislava k roku 1196 a 1198 (správně 1197), Konrád obléhal Moravu k letům 1183 a 1213 (správně 1182), smrt biskupa Fridricha 1178 a 1199 (správně 1179), Konrádova smrt 1190 a 1210, Přemysl se stal králem 1197 a 1199, vypuzení Černína 1211 a 1212, sehnání krále Václava ze stolce 1248 a 1249, k roku 1260 se třikrát mluví o Přemyslově tažení do Uher, atd. Jindřich Břetislav zemřel 1197, a ne 1196 ani 1198, Konrád obléhal Prahu roku 1182, a ne 1183 ani 1213, biskup Fridrich zemřel 1179, a ne 1178 ani 1199. Přemysl byl povýšen na krále roku 1198, a ne 1197 ani 1199. Filip porazil Otu roku 1204, a ne 1206, 137 138 161 222/223
Strana 224
162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 Kunhuta se provdala za Václava roku 1206, a ne 1207, moravský markrabí Vladislav zemřel roku 1227, a ne 1225, atd. Nesrovnalosti tu jsou též v denních datech: roku 1151 byla Květná neděle 9. dubna, nikoli 13., roku 1267 by kardinál Quido přijel podle Druhého pokračování 8. dubna a zůstal v Praze do 28. března, což není možné, svátek sv. Ludmily nebyl 15. srpna (1258), ale 15. nebo 16. září, podobně data Tobiášovy cesty do Brna (1279) jsou nemožná. Šusta, Kritické příspěvky..., str. 22. Muzejní rukopis, fol. 112b, má letopočet 1283. Tuto skutečnost editoři FRB přehlédli (FRB II., str. 343, pozn. č. 8). K omylům asi došlo několikerým opisováním letopisu. Jde o loupení Braniborů ve svatovítském kostele. Köpke a po něm Emler a Tomek je zařadili k roku 1279 s odůvodněním, že toho roku již byl Ota v Čechách (MGH SS IX, str. 198, pozn. 84, FRB II., str. 343, pozn. č. 8). Graebner (c. d., str. 150) se domní/ val, že Ota spíše sháněl Přemyslovy listiny na konci poručnické vlády, a datoval událost rokem 1282, jak ji datují i Zlá léta. Mendl (c. d., str. 79) ji posunul až na konec roku 1282. Logičtější je výklad Šustův (ČD II/I, str. 303, pozn. č. 1), potvrzující rok 1279. Šusta usuzuje, že listiny mohl Ota potřebovat spíše na začátku své vlády, rovněž po penězích se asi sháněl dříve, neboť lze těžko předpokládat, že by v letech zmatků 1280 až 1281 někdo hledal královského pokladníka, a kostel na hradě, ovládaném branibor skou posádkou, by asi nebyl lákavým místem k uložení peněz soukromých osob. Palacký (Würdigung..., str. 94) soudil, že i tato část Druhého pokračování pochází od dvou autorů. Tento názor ovlivnil Köpkeho a vedl jej k rozdělení letopisu na Annalium Pragensium pars II. a III. Stejně tak Emler dělí Zlá léta na A a B. O dvou autorech uvažuje rovněž Graebner (c. d., str. 340) a Novák (c. d., str. 52). Pekař dokázal na základě výrazných slovních shod, že záznamy psal jeden letopisec. Stejný názor za stával i Mendl (c. d., str. 78). Jde o kroniku, která původně byla považována za dílo Ekkeharda z Aury. Bresslau, Bamberger Studien II., Die Chronik des Frutolf von Bamberg und des Ekkehard von Aura. NA 21 (1896), str. 197—234, prokázal, že jde o kroniku Frutolfa, mnicha z Michelsbergu († 1103). Hlavně ve druhém vyprávění k roku 1282 a při líčení hladomoru. Tamtéž. FRB II., str. 345 a 366. FRB II., str. 345, 359 apod. Pekařův pokus o důkaz, že větší část Příběhů Přemysla II. a Zlá léta psal týž autor (c. d., str. 133), není dostatečně průkazný, neboť se opírá o několik obratů, ve středo věkých kronikách naprosto běžných. C. d., str. 82. C. d., str. 134 nn. Tamtéž. Srv. Mendl, c. d., str. 83 nn. Názory jednotlivých historiků na vznik kompilace jsou uvedeny v úvodním přehledu literatury. Bližší podrobnosti a přesnější zdůvodnění zde uváděných názorů nalezne čtenář ve studii o Druhém pokračování, citované na začátku tohoto výkladu. Mendl, Z předzvěstí českého humanismu, str. 84. Srv. např. Hrdina, Příběhy krále Přemysla..., str. 70. G 5, fol. 105b, FRB II., str. 294, pozn. č. 2. 178 179 180
162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 Kunhuta se provdala za Václava roku 1206, a ne 1207, moravský markrabí Vladislav zemřel roku 1227, a ne 1225, atd. Nesrovnalosti tu jsou též v denních datech: roku 1151 byla Květná neděle 9. dubna, nikoli 13., roku 1267 by kardinál Quido přijel podle Druhého pokračování 8. dubna a zůstal v Praze do 28. března, což není možné, svátek sv. Ludmily nebyl 15. srpna (1258), ale 15. nebo 16. září, podobně data Tobiášovy cesty do Brna (1279) jsou nemožná. Šusta, Kritické příspěvky..., str. 22. Muzejní rukopis, fol. 112b, má letopočet 1283. Tuto skutečnost editoři FRB přehlédli (FRB II., str. 343, pozn. č. 8). K omylům asi došlo několikerým opisováním letopisu. Jde o loupení Braniborů ve svatovítském kostele. Köpke a po něm Emler a Tomek je zařadili k roku 1279 s odůvodněním, že toho roku již byl Ota v Čechách (MGH SS IX, str. 198, pozn. 84, FRB II., str. 343, pozn. č. 8). Graebner (c. d., str. 150) se domní/ val, že Ota spíše sháněl Přemyslovy listiny na konci poručnické vlády, a datoval událost rokem 1282, jak ji datují i Zlá léta. Mendl (c. d., str. 79) ji posunul až na konec roku 1282. Logičtější je výklad Šustův (ČD II/I, str. 303, pozn. č. 1), potvrzující rok 1279. Šusta usuzuje, že listiny mohl Ota potřebovat spíše na začátku své vlády, rovněž po penězích se asi sháněl dříve, neboť lze těžko předpokládat, že by v letech zmatků 1280 až 1281 někdo hledal královského pokladníka, a kostel na hradě, ovládaném branibor skou posádkou, by asi nebyl lákavým místem k uložení peněz soukromých osob. Palacký (Würdigung..., str. 94) soudil, že i tato část Druhého pokračování pochází od dvou autorů. Tento názor ovlivnil Köpkeho a vedl jej k rozdělení letopisu na Annalium Pragensium pars II. a III. Stejně tak Emler dělí Zlá léta na A a B. O dvou autorech uvažuje rovněž Graebner (c. d., str. 340) a Novák (c. d., str. 52). Pekař dokázal na základě výrazných slovních shod, že záznamy psal jeden letopisec. Stejný názor za stával i Mendl (c. d., str. 78). Jde o kroniku, která původně byla považována za dílo Ekkeharda z Aury. Bresslau, Bamberger Studien II., Die Chronik des Frutolf von Bamberg und des Ekkehard von Aura. NA 21 (1896), str. 197—234, prokázal, že jde o kroniku Frutolfa, mnicha z Michelsbergu († 1103). Hlavně ve druhém vyprávění k roku 1282 a při líčení hladomoru. Tamtéž. FRB II., str. 345 a 366. FRB II., str. 345, 359 apod. Pekařův pokus o důkaz, že větší část Příběhů Přemysla II. a Zlá léta psal týž autor (c. d., str. 133), není dostatečně průkazný, neboť se opírá o několik obratů, ve středo věkých kronikách naprosto běžných. C. d., str. 82. C. d., str. 134 nn. Tamtéž. Srv. Mendl, c. d., str. 83 nn. Názory jednotlivých historiků na vznik kompilace jsou uvedeny v úvodním přehledu literatury. Bližší podrobnosti a přesnější zdůvodnění zde uváděných názorů nalezne čtenář ve studii o Druhém pokračování, citované na začátku tohoto výkladu. Mendl, Z předzvěstí českého humanismu, str. 84. Srv. např. Hrdina, Příběhy krále Přemysla..., str. 70. G 5, fol. 105b, FRB II., str. 294, pozn. č. 2. 178 179 180
Strana 225
Strana 226
VYSVĚTLIVKY Abiron (Abírám) — společník Káracha a Dátána, kteří se vzbouřili proti Mojžíšovi a Aaro novi. Byl se svými druhy pohlcen zemí (Čtvrtá kniha Mojžíšova 16, 1—50, zvláště pak 31—33). Advenisti desiderabilis (Přišels, vytoužený) — začátek starého responsoria (znal je i Jan Hus, od něhož známe překlad některých slov). Advent (příchod) — první čtyři neděle církevního roku a přípravná doba na vánoce. Upo mínka na čas očekávání Mesiáše. Achab — sedmý král izraelský; panoval kolem roku 854 př. n. 1. Trpěl ve své říši pocty foinickým božstvům, čímž na sebe uvalil nesmiřitelný hněv starých proroků. (První kniha královská 21, 21—23). Achajci — starořecký kmen proslulý svou mocí a slávou, na jehož úpadku měly značný podíl domácí sváry v panovnickém rodě. Achan — z pokolení Judova, pověstný krádeží zlatých a stříbrných věcí při dobytí Jericha. Pro tuto krádež byli Izraelité poraženi při dobývání města Háj a Achan byl na rozkaz Judův ukamenován (Kniha Jozuova 7). Achor — údolí severně od Jericha, kde byl ukamenován Achan. (Kniha Jozuova 7, 24, 26.) Amalechité — starý arabský kočovný kmen na Sinajském poloostrově. Podle bible byli za časů Abrahámových mocní, po vyjití Izraelitů z Egypta byli poraženi, za králů Saula a Davida byli poraženi opět a za Chizkíjáha (Ezechiáš) byli úplně vyhlazeni. Zde narážka na První knihu Samuelovu, 15, 3. Ambit — klenuté loubí u kostelů nebo klášterů, z jedné strany otevřené a obklopující čtvercové nádvoří. Amorejští — mocný kananejský národ, pocházející od Cháma. V bibli v širším smyslu i jiné kananejské národy. Byli přemoženi Izraelity a splynuli s nimi. Král Šalomoun je po užíval k robotám (První kniha královská 9, 20). Antifona — střídavý bohoslužebný zpěv mezi sólovým hlasem a sborem nebo mezi dvěma sbory. Antifonář — kodex obsahující antifony, které se zpívají při bohoslužbě. Antiochos Veliký — největší panovník syrský (223—187 př. n. 1.), padl ve válce s Římany. Apoštolský — papež, papežský. Arcibiskup — metropolita, tj. biskup hlavního města církevní provincie, vykonávající v ně kterých záležitostech dozor nad podřízenými biskupstvími. Atiliův zákon — římský zákon z r. 188 př. n. 1., týkající se poručnictví. Atrium — ve starokřesťanské architektuře dvůr před průčelím kostela, ozdobený ambity. Augustiniáni (řád sv. Augustina) — řeholníci, jejichž řehole se zakládá na pravidlech daných sv. Augustinem. Rozlišujeme řeholní kanovníky sv. Augustina a augustiniány poustev níky (založil papež Alexandr IV. 4. V. 1256). Balkin — velice jemná tkanina, utkaná ze zlatých nití a hedvábí. Baptistář — kniha obsahující řád při křtu. Bárák — syn Abínomeův z pokolení Neftálí a jeden z izraelských soudců, který společně s prorokyní Debórou porazil Síseru, vojevůdce kananejského krále Jabína, a vysvobodil Izraelity z dvacetileté poroby. Bazilika — nejdůležitější typ raně křesťanských kostelů, převzatý z antiky. Podélná stavba o lichém počtu sloupy nebo pilíři oddělených lodí, s převýšenou, samostatně osvětlenou střední lodí, na východě uzavřenou apsidou. V dalším vývoji byl tento typ kostela obohacován o nové prvky (příčnou loď, předsíň, chór, kryptu apod.) a přizpůsoben i jinak v jednotlivých slohových obdobích (klenby v románské době).
VYSVĚTLIVKY Abiron (Abírám) — společník Káracha a Dátána, kteří se vzbouřili proti Mojžíšovi a Aaro novi. Byl se svými druhy pohlcen zemí (Čtvrtá kniha Mojžíšova 16, 1—50, zvláště pak 31—33). Advenisti desiderabilis (Přišels, vytoužený) — začátek starého responsoria (znal je i Jan Hus, od něhož známe překlad některých slov). Advent (příchod) — první čtyři neděle církevního roku a přípravná doba na vánoce. Upo mínka na čas očekávání Mesiáše. Achab — sedmý král izraelský; panoval kolem roku 854 př. n. 1. Trpěl ve své říši pocty foinickým božstvům, čímž na sebe uvalil nesmiřitelný hněv starých proroků. (První kniha královská 21, 21—23). Achajci — starořecký kmen proslulý svou mocí a slávou, na jehož úpadku měly značný podíl domácí sváry v panovnickém rodě. Achan — z pokolení Judova, pověstný krádeží zlatých a stříbrných věcí při dobytí Jericha. Pro tuto krádež byli Izraelité poraženi při dobývání města Háj a Achan byl na rozkaz Judův ukamenován (Kniha Jozuova 7). Achor — údolí severně od Jericha, kde byl ukamenován Achan. (Kniha Jozuova 7, 24, 26.) Amalechité — starý arabský kočovný kmen na Sinajském poloostrově. Podle bible byli za časů Abrahámových mocní, po vyjití Izraelitů z Egypta byli poraženi, za králů Saula a Davida byli poraženi opět a za Chizkíjáha (Ezechiáš) byli úplně vyhlazeni. Zde narážka na První knihu Samuelovu, 15, 3. Ambit — klenuté loubí u kostelů nebo klášterů, z jedné strany otevřené a obklopující čtvercové nádvoří. Amorejští — mocný kananejský národ, pocházející od Cháma. V bibli v širším smyslu i jiné kananejské národy. Byli přemoženi Izraelity a splynuli s nimi. Král Šalomoun je po užíval k robotám (První kniha královská 9, 20). Antifona — střídavý bohoslužebný zpěv mezi sólovým hlasem a sborem nebo mezi dvěma sbory. Antifonář — kodex obsahující antifony, které se zpívají při bohoslužbě. Antiochos Veliký — největší panovník syrský (223—187 př. n. 1.), padl ve válce s Římany. Apoštolský — papež, papežský. Arcibiskup — metropolita, tj. biskup hlavního města církevní provincie, vykonávající v ně kterých záležitostech dozor nad podřízenými biskupstvími. Atiliův zákon — římský zákon z r. 188 př. n. 1., týkající se poručnictví. Atrium — ve starokřesťanské architektuře dvůr před průčelím kostela, ozdobený ambity. Augustiniáni (řád sv. Augustina) — řeholníci, jejichž řehole se zakládá na pravidlech daných sv. Augustinem. Rozlišujeme řeholní kanovníky sv. Augustina a augustiniány poustev níky (založil papež Alexandr IV. 4. V. 1256). Balkin — velice jemná tkanina, utkaná ze zlatých nití a hedvábí. Baptistář — kniha obsahující řád při křtu. Bárák — syn Abínomeův z pokolení Neftálí a jeden z izraelských soudců, který společně s prorokyní Debórou porazil Síseru, vojevůdce kananejského krále Jabína, a vysvobodil Izraelity z dvacetileté poroby. Bazilika — nejdůležitější typ raně křesťanských kostelů, převzatý z antiky. Podélná stavba o lichém počtu sloupy nebo pilíři oddělených lodí, s převýšenou, samostatně osvětlenou střední lodí, na východě uzavřenou apsidou. V dalším vývoji byl tento typ kostela obohacován o nové prvky (příčnou loď, předsíň, chór, kryptu apod.) a přizpůsoben i jinak v jednotlivých slohových obdobích (klenby v románské době).
Strana 227
Benediktini — nejstarší západní řehole, založená sv. Benediktem Nursijským, který složil pro své mnichy na Monte Cassinu v Campagni řeholi o 73 kapitolách. Do Čech je uvedl sv. Vojtěch. Beneficium — trvalý důchod spojený s některým úkonem nebo úřadem. Zde církevní beneficium, tj. stálý důchod z církevního jmění na základě církevního úřadu, s nímž bylo právo na důchod spojeno. Bersabe (Beeršeba = studna přísahy) — nejjižnější místo Palestiny. Bezerminé — asi bisurmani, tj. mohamedáni, nevěřící. Biskup — nejvyšší hlava diecéze, papežův zástupce v diecézi. Boží soud (ordál) — ve středověku prostředek, jímž se obviněný očišťoval z nařknutí. Byl nařízen, nemohl-li obviněný prokázat svou nevinu nebo byl-li jeho důkaz nedostačující, neboť se věřilo, že Bůh sám prokáže pravdu. Nejčastější byla zkouška ohněm, tj. obvi- něný musel bez pohromy projít ohněm, vložit ruku do ohně, přenést v holé ruce žhavé železo nebo na něm postát. V Čechách zrušil boží soudy Karel IV. Breviář — kniha obsahující každodenní povinné latinské modlitby katolického kněze; vybrané statě pro jednotlivé denní doby. Cendat — podšitá hedvábná tkanina. Cisterciáci — reformovaná větev benediktinského řádu, šířící se z kláštera v Citeaux, zalo/ ženého sv. Robertem r. 1098. Řehole se začala šířit po přijetí Bernarda z Clairvaux za člena r. 1112. Dalmatika — liturgický úbor jáhna. Kabátek s krátkými rukávy, svazovaný po stranách pentlemi. Dán — nejsevernější pohraniční palestinské město. Dátán — viz u hesla Abiron. David — izraelský král (1011—972 př. n. l.); vynikal tělesnou silou, sličností, moudrostí a statečností. Osvobodil národ od nepřátelských sousedů a pozvedl jej k velké moci. Debóra — známá hebrejská prorokyně, která po smrti soudce Ehuda soudila lid, povzbuzo/ vala Báráka, aby osvobodil národ z poddanství kananejského krále Jabína, což se skutečně podařilo (Kniha soudců 4, 4—5. 31). Denár — stříbrný ražený peníz, původně římský, užívaný u nás v raném středověku. Desátek — dávka, která se odváděla z hrubého výnosu k účelům církevním. Původně snad desátá část výnosu. Odváděla se zprvu v naturáliích, ve 12. stol. se již vyskytují zprávy o desátku peněžitém. Dioklecián (Gaius Aurelius Valerius Diocletianus) — císař římský (284—305). Dormitoř — společná ložnice v klášterech. Ecce sacerdos magnus (Ejhle kněz veliký) — počáteční slova responsoria, jež se zpívá při biskupově vstupu do chrámu. Eklesiastik — chrámový zaměstnanec, který má na starosti liturgická roucha a ostatní bohoslužebné potřeby a obstarává zpravidla též zvonění. Elizeus (Elíša) — izraelský prorok mezi r. 896 a 840 př. n. l. Usiloval o to, aby přiměl lid k věrnosti pravému Bohu, přičemž působil především četnými zázraky. Epištola — liturgické čtení při mši. V kánónu novozákonních knih listy sv. Pavla a sedm listů katolických. Esto mihi — název neděle postní před postem, tj. 7. neděle před velikonocemi. Vznikl z introitu mše toho dne (Žalm 70, 3). Evangelium — řecký výraz, znamenající obecně radostnou věc, poselství. V Novém zákoně písemné záznamy o životě a učení Kristově. Církev uznává čtyři kanonická evangelia: sv. Matouše, sv. Marka, sv. Lukáše a sv. Jana. Exkomunikace — vyobcování z církve. Falckrabí — (comes palatinus). Původně soudce, který měl trvalé sídlo na královských 226/227
Benediktini — nejstarší západní řehole, založená sv. Benediktem Nursijským, který složil pro své mnichy na Monte Cassinu v Campagni řeholi o 73 kapitolách. Do Čech je uvedl sv. Vojtěch. Beneficium — trvalý důchod spojený s některým úkonem nebo úřadem. Zde církevní beneficium, tj. stálý důchod z církevního jmění na základě církevního úřadu, s nímž bylo právo na důchod spojeno. Bersabe (Beeršeba = studna přísahy) — nejjižnější místo Palestiny. Bezerminé — asi bisurmani, tj. mohamedáni, nevěřící. Biskup — nejvyšší hlava diecéze, papežův zástupce v diecézi. Boží soud (ordál) — ve středověku prostředek, jímž se obviněný očišťoval z nařknutí. Byl nařízen, nemohl-li obviněný prokázat svou nevinu nebo byl-li jeho důkaz nedostačující, neboť se věřilo, že Bůh sám prokáže pravdu. Nejčastější byla zkouška ohněm, tj. obvi- něný musel bez pohromy projít ohněm, vložit ruku do ohně, přenést v holé ruce žhavé železo nebo na něm postát. V Čechách zrušil boží soudy Karel IV. Breviář — kniha obsahující každodenní povinné latinské modlitby katolického kněze; vybrané statě pro jednotlivé denní doby. Cendat — podšitá hedvábná tkanina. Cisterciáci — reformovaná větev benediktinského řádu, šířící se z kláštera v Citeaux, zalo/ ženého sv. Robertem r. 1098. Řehole se začala šířit po přijetí Bernarda z Clairvaux za člena r. 1112. Dalmatika — liturgický úbor jáhna. Kabátek s krátkými rukávy, svazovaný po stranách pentlemi. Dán — nejsevernější pohraniční palestinské město. Dátán — viz u hesla Abiron. David — izraelský král (1011—972 př. n. l.); vynikal tělesnou silou, sličností, moudrostí a statečností. Osvobodil národ od nepřátelských sousedů a pozvedl jej k velké moci. Debóra — známá hebrejská prorokyně, která po smrti soudce Ehuda soudila lid, povzbuzo/ vala Báráka, aby osvobodil národ z poddanství kananejského krále Jabína, což se skutečně podařilo (Kniha soudců 4, 4—5. 31). Denár — stříbrný ražený peníz, původně římský, užívaný u nás v raném středověku. Desátek — dávka, která se odváděla z hrubého výnosu k účelům církevním. Původně snad desátá část výnosu. Odváděla se zprvu v naturáliích, ve 12. stol. se již vyskytují zprávy o desátku peněžitém. Dioklecián (Gaius Aurelius Valerius Diocletianus) — císař římský (284—305). Dormitoř — společná ložnice v klášterech. Ecce sacerdos magnus (Ejhle kněz veliký) — počáteční slova responsoria, jež se zpívá při biskupově vstupu do chrámu. Eklesiastik — chrámový zaměstnanec, který má na starosti liturgická roucha a ostatní bohoslužebné potřeby a obstarává zpravidla též zvonění. Elizeus (Elíša) — izraelský prorok mezi r. 896 a 840 př. n. l. Usiloval o to, aby přiměl lid k věrnosti pravému Bohu, přičemž působil především četnými zázraky. Epištola — liturgické čtení při mši. V kánónu novozákonních knih listy sv. Pavla a sedm listů katolických. Esto mihi — název neděle postní před postem, tj. 7. neděle před velikonocemi. Vznikl z introitu mše toho dne (Žalm 70, 3). Evangelium — řecký výraz, znamenající obecně radostnou věc, poselství. V Novém zákoně písemné záznamy o životě a učení Kristově. Církev uznává čtyři kanonická evangelia: sv. Matouše, sv. Marka, sv. Lukáše a sv. Jana. Exkomunikace — vyobcování z církve. Falckrabí — (comes palatinus). Původně soudce, který měl trvalé sídlo na královských 226/227
Strana 228
falcích a byl zástupcem panovníkovým u soudu, který byl na falci. K úřadu náležely i určité statky a právní moc nad příslušným teritoriem. Uřad se stal dědičným. Faraón — titul egyptského krále v biblickém písemnictví. Zde narážka na stálé odmítání Mojžíšovy žádosti o propuštění Izraelitů z Egypta (Druhá kniha Mojžíšova — Exodus — 7, 13). Filištínští — nejnebezpečnější nepřátelé izraelských kmenů za doby soudců. Přemohl je až král David kolem r. 1000 př. n. 1. Fraternita — bratrství. Gedeón — soudce izraelský, proslul pokořením Madjánských (Kniha soudců 6—8). Gema — drahokam nebo polodrahokam s řezaným nebo rytým obrazem. Genesis — z řečtiny, znamená vznik, původ. První kniha Mojžíšova, kniha počátků a rodo/ kmenů. Začíná stvořením světa a končí dobou patriarchů Abraháma, Izáka a Jakuba. Giezi — ve Starém zákoně služebník proroka Eliáše. Za svoji touhu po majetku byl potrestán malomocenstvím. Graduál — v římskokatolickém církevním ritu 1. krátký text čtený mezi epištolou a evange/ liem; 2. liturgická kniha obsahující mešní chorální zpěvy. Helena — v řeckém bájesloví manželka spartského krále Meneláa, dcera Diova a Lédina, vynikající svou krásou. Jejím únosem dal Parid podnět k trójské válce. Heli — velekněz a soudce židovského národa. Jeho synové Ofni a Fineas uvalili hněv boží na lid židovský; Heli byl k nim přesto příliš shovívavý, a Bůh proto oznámil vyplnění trestu, jímž rodině Heliově hrozil. Povstala válka s Filištínskými, při níž bylo zabito 34 000 Židů, mezi nimi synové Heliovi (První kniha Samuelova 3—4). Homiliář — středověká kniha biblických výkladů, uspořádaná podle kalendáře; sbírka kázání svatých otců. Homilie — výklad Písma svatého, při kterém se vysvětlovala věta za větou. Hradský správce (comes) — vykonával ve všech oborech správu určitého hradu v Čechách a jeho okolí na území dříve nepřátelských kmenů, vybíral naturální i peněžní dávky, svolával vojenskou hotovost, v počátečních dobách zastával i funkce v církevní správě. Původně dostávali tento úřad členové družiny jako odměnu. Hřivna — jednotka pro vážení zlata a stříbra, u nás pro vážení stříbrných mincí. Hymnář — kniha obsahující hymny, tj. duchovní písně. Chám — druhorozený syn Noemův, mytický praotec Hamitů. Po potopě se Noe zabýval rolnictvím a vinařstvím, a neznaje síly vína, opil se a ležel ve stanu nahý. Chám jej nepřikryl, přivolal bratry a posmíval se mu. Za to Noe proklel jeho syna Kanaana, který prý otce na děda upozornil (Genesis 9, 18—25). Chudé paní — viz klarisky. Infule — vysoká biskupská čepice. Interdikt — zákaz bohoslužebných úkonů (udělování svátostí, církevního pohřbu). Může být celkový (zákaz všech úkonů) nebo jen částečný. Může jím být stižena jen určitá osoba nebo místo. Ismaelité — snad nějaký kočovný národ jako byli bibličtí potomci Ismaelovi, nejspíše cikáni. Jabín — král kananejský; byl poražen Izraelskými (Kniha soudců 4). Jáhen — v katolické církvi nejnižší hierarchický stupeň. Jeremiáš — po Izaiášovi největší biblický prorok. Je známa starozákonní sbírka jeho pro roctví, sestavená asi jeho žákem Báruchem. Jericho — prastaré město v Palestině, kdysi bohaté středisko obchodu. Juda Makabejský — vůdce židovského boje za svobodu proti Seleukovcům a jejich králi Antiochovi IV. Epifanovi; 167/6—161 př. n. 1. Kanaan — syn Chámův. Kananejští — název jednoho z kmenů, jež před příchodem Izraelitů žili v Palestině.
falcích a byl zástupcem panovníkovým u soudu, který byl na falci. K úřadu náležely i určité statky a právní moc nad příslušným teritoriem. Uřad se stal dědičným. Faraón — titul egyptského krále v biblickém písemnictví. Zde narážka na stálé odmítání Mojžíšovy žádosti o propuštění Izraelitů z Egypta (Druhá kniha Mojžíšova — Exodus — 7, 13). Filištínští — nejnebezpečnější nepřátelé izraelských kmenů za doby soudců. Přemohl je až král David kolem r. 1000 př. n. 1. Fraternita — bratrství. Gedeón — soudce izraelský, proslul pokořením Madjánských (Kniha soudců 6—8). Gema — drahokam nebo polodrahokam s řezaným nebo rytým obrazem. Genesis — z řečtiny, znamená vznik, původ. První kniha Mojžíšova, kniha počátků a rodo/ kmenů. Začíná stvořením světa a končí dobou patriarchů Abraháma, Izáka a Jakuba. Giezi — ve Starém zákoně služebník proroka Eliáše. Za svoji touhu po majetku byl potrestán malomocenstvím. Graduál — v římskokatolickém církevním ritu 1. krátký text čtený mezi epištolou a evange/ liem; 2. liturgická kniha obsahující mešní chorální zpěvy. Helena — v řeckém bájesloví manželka spartského krále Meneláa, dcera Diova a Lédina, vynikající svou krásou. Jejím únosem dal Parid podnět k trójské válce. Heli — velekněz a soudce židovského národa. Jeho synové Ofni a Fineas uvalili hněv boží na lid židovský; Heli byl k nim přesto příliš shovívavý, a Bůh proto oznámil vyplnění trestu, jímž rodině Heliově hrozil. Povstala válka s Filištínskými, při níž bylo zabito 34 000 Židů, mezi nimi synové Heliovi (První kniha Samuelova 3—4). Homiliář — středověká kniha biblických výkladů, uspořádaná podle kalendáře; sbírka kázání svatých otců. Homilie — výklad Písma svatého, při kterém se vysvětlovala věta za větou. Hradský správce (comes) — vykonával ve všech oborech správu určitého hradu v Čechách a jeho okolí na území dříve nepřátelských kmenů, vybíral naturální i peněžní dávky, svolával vojenskou hotovost, v počátečních dobách zastával i funkce v církevní správě. Původně dostávali tento úřad členové družiny jako odměnu. Hřivna — jednotka pro vážení zlata a stříbra, u nás pro vážení stříbrných mincí. Hymnář — kniha obsahující hymny, tj. duchovní písně. Chám — druhorozený syn Noemův, mytický praotec Hamitů. Po potopě se Noe zabýval rolnictvím a vinařstvím, a neznaje síly vína, opil se a ležel ve stanu nahý. Chám jej nepřikryl, přivolal bratry a posmíval se mu. Za to Noe proklel jeho syna Kanaana, který prý otce na děda upozornil (Genesis 9, 18—25). Chudé paní — viz klarisky. Infule — vysoká biskupská čepice. Interdikt — zákaz bohoslužebných úkonů (udělování svátostí, církevního pohřbu). Může být celkový (zákaz všech úkonů) nebo jen částečný. Může jím být stižena jen určitá osoba nebo místo. Ismaelité — snad nějaký kočovný národ jako byli bibličtí potomci Ismaelovi, nejspíše cikáni. Jabín — král kananejský; byl poražen Izraelskými (Kniha soudců 4). Jáhen — v katolické církvi nejnižší hierarchický stupeň. Jeremiáš — po Izaiášovi největší biblický prorok. Je známa starozákonní sbírka jeho pro roctví, sestavená asi jeho žákem Báruchem. Jericho — prastaré město v Palestině, kdysi bohaté středisko obchodu. Juda Makabejský — vůdce židovského boje za svobodu proti Seleukovcům a jejich králi Antiochovi IV. Epifanovi; 167/6—161 př. n. 1. Kanaan — syn Chámův. Kananejští — název jednoho z kmenů, jež před příchodem Izraelitů žili v Palestině.
Strana 229
Kánon — 1. církevní právní normy, jednotlivá ustanovení církevních zákonů; 2. sbírka písem svatých; 3. předpisy a ustanovení papežů a církevních sněmů, týkající se hlavně církevní kázně. Kanonizace — slavnostní prohlášení za svatého. Kanovník — člen kapituly, žijící kanonickým životem. Kápě — pokrývka hlavy, spojená s řádovým oděvem v mnišských a starších mužských řádech. Kapitula — sbor kanovníků ustanovených při katedrálním nebo jiném význačném kostele. Kaplan — pomocník farářův v duchovní správě. Kardinál — nejvyšší hodnostář po papeži v katolické církvi. Kasule — svrchní mešní roucho katolického kněze; kdysi zvonový úbor bez rukávů, v novo/ věku eliptický pruh látky s otvorem pro hlavu. Kazatelé (dominikáni) — řád založený svatým Dominikem (1170—1221), kanonizován byl r. 1234. Měli se věnovat kazatelské činnosti. Klarisky (Ordo sanctae Clarae) — ženský duchovní řád, založený r. 1214 sv. Klárou v kláš/ teře sv. Damiána v Assisi, potvrzený Honoriem III. r. 1220. Měl asketickou řeholi, zprvu byl pod dozorem generála minoritů. Do Čech byly klarisky uvedeny r. 1234 sv. Anežkou, která pro ně vystavěla klášter na Františku. Klášter — (lat. claustrum) dům k společnému životu řeholníků, uzavřený laické veřejnosti. Klauzura — určitá část kláštera, kde jsou obydlí a ložnice členů řehole a kam není dovolen přístup osobám druhého pohlaví nebo kterou nesmějí bez dovolení představeného opustit. Též církevní předpis upravující vstup do klášterů nebo řeholních domů. Klatba — v církvi úplné nebo částečné zbavení účasti v církevním životě. Kodex — starý rukopis. Kolektář — sbírka kolekt, tj. modliteb, orací. Komorník — jeden z nejvyšších úředníků zemských. Měl důležité funkce v soudnictví, spravoval a opatřoval soudní pokuty a poplatky, od druhé poloviny 13. století hájil na zemském soudě hmotné a finanční zájmy panovníka. Komora — původně pokladna nebo klenotnice, tj. místnost, v níž knížata a králové uschová/ vali své jmění, pak místnost pro vyřizování věcí, týkajících se správy jmění, a úřad, obstarávající správu jmění knížat a králů. Koncil — též synoda. Schůze biskupů k projednávání a usnášení se o církevních záležitostech. Konvent — mnišské osazenstvo kláštera, přeneseně pak obytná klášterní budova. Královské knihy — starozákonní knihy, popisující dějiny Izraele, navazující na knihy Sa/ muelovy. Krypta — ve středověkém kostele až do příchodu gotiky prostor pod zvýšeným chórem kostela, v němž se pohřbívalo nebo se uchovávaly relikvie. Křižovníci — příslušníci rozmanitých řádů a náboženských společností, jež vznikly za kři/ žáckých výprav a spravovaly se augustiniánskou řeholí. Křižovníci s červenou hvězdou — církevní řád odvozený z bratrstva, které Anežka Pře myslovna povolala ke službě ve špitále ke cti sv. Františka. Byl ustanoven papežskou bulou z 27. IV. 1238; název má od r. 1252, kdy mu pražský biskup udělil znak červené hvězdy s křížem. Křižovníci s červeným srdcem — rytířský řád, rozšířený ve 13. stol. v Itálii, od 2. pol. 13. stol. v Polsku a Litvě. Jejich ústředí bylo v Krakově. V Praze byli od r. 1256 u sv. Kříže většího. Kumáni — (též Polovci, Plavci) národ tureckého původu. Béla IV. je usídlil ve středním poříčí Tisy na ochranu před tatarskými vpády. Kumáni zůstávali až do 14. stol. pohany. Kůr — vyvýšené místo v kostele, kde jsou varhany a kde zpěváci a hudebníci provozují církevní hudbu a zpěv. 228/229
Kánon — 1. církevní právní normy, jednotlivá ustanovení církevních zákonů; 2. sbírka písem svatých; 3. předpisy a ustanovení papežů a církevních sněmů, týkající se hlavně církevní kázně. Kanonizace — slavnostní prohlášení za svatého. Kanovník — člen kapituly, žijící kanonickým životem. Kápě — pokrývka hlavy, spojená s řádovým oděvem v mnišských a starších mužských řádech. Kapitula — sbor kanovníků ustanovených při katedrálním nebo jiném význačném kostele. Kaplan — pomocník farářův v duchovní správě. Kardinál — nejvyšší hodnostář po papeži v katolické církvi. Kasule — svrchní mešní roucho katolického kněze; kdysi zvonový úbor bez rukávů, v novo/ věku eliptický pruh látky s otvorem pro hlavu. Kazatelé (dominikáni) — řád založený svatým Dominikem (1170—1221), kanonizován byl r. 1234. Měli se věnovat kazatelské činnosti. Klarisky (Ordo sanctae Clarae) — ženský duchovní řád, založený r. 1214 sv. Klárou v kláš/ teře sv. Damiána v Assisi, potvrzený Honoriem III. r. 1220. Měl asketickou řeholi, zprvu byl pod dozorem generála minoritů. Do Čech byly klarisky uvedeny r. 1234 sv. Anežkou, která pro ně vystavěla klášter na Františku. Klášter — (lat. claustrum) dům k společnému životu řeholníků, uzavřený laické veřejnosti. Klauzura — určitá část kláštera, kde jsou obydlí a ložnice členů řehole a kam není dovolen přístup osobám druhého pohlaví nebo kterou nesmějí bez dovolení představeného opustit. Též církevní předpis upravující vstup do klášterů nebo řeholních domů. Klatba — v církvi úplné nebo částečné zbavení účasti v církevním životě. Kodex — starý rukopis. Kolektář — sbírka kolekt, tj. modliteb, orací. Komorník — jeden z nejvyšších úředníků zemských. Měl důležité funkce v soudnictví, spravoval a opatřoval soudní pokuty a poplatky, od druhé poloviny 13. století hájil na zemském soudě hmotné a finanční zájmy panovníka. Komora — původně pokladna nebo klenotnice, tj. místnost, v níž knížata a králové uschová/ vali své jmění, pak místnost pro vyřizování věcí, týkajících se správy jmění, a úřad, obstarávající správu jmění knížat a králů. Koncil — též synoda. Schůze biskupů k projednávání a usnášení se o církevních záležitostech. Konvent — mnišské osazenstvo kláštera, přeneseně pak obytná klášterní budova. Královské knihy — starozákonní knihy, popisující dějiny Izraele, navazující na knihy Sa/ muelovy. Krypta — ve středověkém kostele až do příchodu gotiky prostor pod zvýšeným chórem kostela, v němž se pohřbívalo nebo se uchovávaly relikvie. Křižovníci — příslušníci rozmanitých řádů a náboženských společností, jež vznikly za kři/ žáckých výprav a spravovaly se augustiniánskou řeholí. Křižovníci s červenou hvězdou — církevní řád odvozený z bratrstva, které Anežka Pře myslovna povolala ke službě ve špitále ke cti sv. Františka. Byl ustanoven papežskou bulou z 27. IV. 1238; název má od r. 1252, kdy mu pražský biskup udělil znak červené hvězdy s křížem. Křižovníci s červeným srdcem — rytířský řád, rozšířený ve 13. stol. v Itálii, od 2. pol. 13. stol. v Polsku a Litvě. Jejich ústředí bylo v Krakově. V Praze byli od r. 1256 u sv. Kříže většího. Kumáni — (též Polovci, Plavci) národ tureckého původu. Béla IV. je usídlil ve středním poříčí Tisy na ochranu před tatarskými vpády. Kumáni zůstávali až do 14. stol. pohany. Kůr — vyvýšené místo v kostele, kde jsou varhany a kde zpěváci a hudebníci provozují církevní hudbu a zpěv. 228/229
Strana 230
Kurfiřt — (z něm. Kurfürst nebo Churfürst = kníže volič) knížata v říši římsko-německé, která měla výhradní právo volit císaře. Kyrie eleison — řecké zvolání, značící Pane, smiluj se! Byla to původně střídavá modlitba při litaniích. Laetare — česky družebná neděle; čtvrtá neděle postní. Landkrabí — původně titul těch knížat v říši, která měla udržovat mír ve svém hrabství i v širším okolí a poskytovala v době války ozbrojený průvod, komu bylo zapotřebí. Lapidot — manžel prorokyně Debóry. Látro — délková míra; snad 2 metry nebo o něco více, v této době není délka přesně známa. Legát — v katolické církvi papežský vyslanec s mimořádnou plnou mocí ve věcech církevní správy i diplomacie. Lekcionář — liturgická kniha obsahující epištoly, čtení (lekce) a evangelia na všechny dny církevního roku. Lucifer, též Světlonoš — denice, jitřenka; velmi jasná hvězda. Madjánští — obyvatelé Midjánu, tj. území v severozápadní Arábii, v Hidžázu. Manajim — vlastně Manahaim, „dvojí tábor“. Marginální poznámky — poznámky psané na okrajích rukopisů. Mars — římský bůh války. Matatyáš (Mattatjáh) — příslušník kněžské rodiny Hasmonovců (Chašmónovců), jejíž členové stáli v čele židovského lidu v bojích proti syrským králům. Matutinale — sbírka modliteb, které se modlili duchovní při matutinu (tj. při jitřní mši). Maximianus (Marcus Aurelius Valerius Maximianus Herculius) — císař římský (286—310). Metropole — zde město se sídlem arcibiskupa nebo hlavní město vůbec. Minorité — členové duchovního řádu založeného sv. Františkem z Assisi. Původně žili z almužen, směli všude kázat a zpovídat. Měli zachovávat chudobu. Minuskula — písmo pohybující se v systému čtyř řádek (malá abeceda). Misál — liturgická kniha, obsahující všechny modlitby, zpěvy a texty předepsané v katolické církvi pro mši. Mitra — (též infule) liturgická pokrývka hlavy papeže, kardinálů a biskupů a jiných k tomu oprávněných prelátů. Skládá se ze dvou vyztužení, nahoře špičatých, sbíhajících se a potažených látkou zdobenou vyšíváním. Na zadní straně má dvě dolů spadající stuhy. Mojžíš — (Móšé) vysvoboditel Izraelitů z Egypta, jejich vůdce na cestě do Kanaánu a zá konodárce. Moudrost, Kniha Moudrosti — (Sofia Salómónos, Moudrost Šalomounova) starozákonní kniha, jejímž obsahem je boží moudrost a prozřetelnost v dějinách vyvoleného národa. Naaman — velitel vojska krále syrského (Druhá kniha královská 5). Nabuchodonozor — král babylónský (604—562 př. n. 1.), největší panovník chaldejské dynastie i babylónský vůbec. Nadání — v církevním právu v širším smyslu jmění věnované trvalému zbožnému účelu, v užším smyslu zbožná nadání, tj. hmotné statky věnované určité právní osobě církevní s trvalou povinností konat bohoslužby nebo jiné církevní úkony. Ninivetský král — podle Proroctví proroka Jonáše (3, 6) se obyvatelé Ninive káli z hříchů, jejich král složil se sebe svůj oděv a přioděl se žíní. Noemova archa — koráb, který Noe zhotovil na rozkaz Boží a na němž se zachránil se svou rodinou při potopě. Nokturnal — sbírka modliteb pro dobu noční (tzv. nokturny). Odpustky — prominutí trestů za spáchané hříchy čili milost propůjčená církví kajícím křesťanům, aby nemuseli snášet tresty na zemi nebo v očistci. Ve středověku, zvláště od začátku křížových výprav, se prodávaly a výnos byl původně určen na křížové výpravy. Oktáv — osmý den po určitém svátku.
Kurfiřt — (z něm. Kurfürst nebo Churfürst = kníže volič) knížata v říši římsko-německé, která měla výhradní právo volit císaře. Kyrie eleison — řecké zvolání, značící Pane, smiluj se! Byla to původně střídavá modlitba při litaniích. Laetare — česky družebná neděle; čtvrtá neděle postní. Landkrabí — původně titul těch knížat v říši, která měla udržovat mír ve svém hrabství i v širším okolí a poskytovala v době války ozbrojený průvod, komu bylo zapotřebí. Lapidot — manžel prorokyně Debóry. Látro — délková míra; snad 2 metry nebo o něco více, v této době není délka přesně známa. Legát — v katolické církvi papežský vyslanec s mimořádnou plnou mocí ve věcech církevní správy i diplomacie. Lekcionář — liturgická kniha obsahující epištoly, čtení (lekce) a evangelia na všechny dny církevního roku. Lucifer, též Světlonoš — denice, jitřenka; velmi jasná hvězda. Madjánští — obyvatelé Midjánu, tj. území v severozápadní Arábii, v Hidžázu. Manajim — vlastně Manahaim, „dvojí tábor“. Marginální poznámky — poznámky psané na okrajích rukopisů. Mars — římský bůh války. Matatyáš (Mattatjáh) — příslušník kněžské rodiny Hasmonovců (Chašmónovců), jejíž členové stáli v čele židovského lidu v bojích proti syrským králům. Matutinale — sbírka modliteb, které se modlili duchovní při matutinu (tj. při jitřní mši). Maximianus (Marcus Aurelius Valerius Maximianus Herculius) — císař římský (286—310). Metropole — zde město se sídlem arcibiskupa nebo hlavní město vůbec. Minorité — členové duchovního řádu založeného sv. Františkem z Assisi. Původně žili z almužen, směli všude kázat a zpovídat. Měli zachovávat chudobu. Minuskula — písmo pohybující se v systému čtyř řádek (malá abeceda). Misál — liturgická kniha, obsahující všechny modlitby, zpěvy a texty předepsané v katolické církvi pro mši. Mitra — (též infule) liturgická pokrývka hlavy papeže, kardinálů a biskupů a jiných k tomu oprávněných prelátů. Skládá se ze dvou vyztužení, nahoře špičatých, sbíhajících se a potažených látkou zdobenou vyšíváním. Na zadní straně má dvě dolů spadající stuhy. Mojžíš — (Móšé) vysvoboditel Izraelitů z Egypta, jejich vůdce na cestě do Kanaánu a zá konodárce. Moudrost, Kniha Moudrosti — (Sofia Salómónos, Moudrost Šalomounova) starozákonní kniha, jejímž obsahem je boží moudrost a prozřetelnost v dějinách vyvoleného národa. Naaman — velitel vojska krále syrského (Druhá kniha královská 5). Nabuchodonozor — král babylónský (604—562 př. n. 1.), největší panovník chaldejské dynastie i babylónský vůbec. Nadání — v církevním právu v širším smyslu jmění věnované trvalému zbožnému účelu, v užším smyslu zbožná nadání, tj. hmotné statky věnované určité právní osobě církevní s trvalou povinností konat bohoslužby nebo jiné církevní úkony. Ninivetský král — podle Proroctví proroka Jonáše (3, 6) se obyvatelé Ninive káli z hříchů, jejich král složil se sebe svůj oděv a přioděl se žíní. Noemova archa — koráb, který Noe zhotovil na rozkaz Boží a na němž se zachránil se svou rodinou při potopě. Nokturnal — sbírka modliteb pro dobu noční (tzv. nokturny). Odpustky — prominutí trestů za spáchané hříchy čili milost propůjčená církví kajícím křesťanům, aby nemuseli snášet tresty na zemi nebo v očistci. Ve středověku, zvláště od začátku křížových výprav, se prodávaly a výnos byl původně určen na křížové výpravy. Oktáv — osmý den po určitém svátku.
Strana 231
Opat — u některých řádů představený kláštera. Bývá volen konventem někdy doživotně, někdy na určitou dobu. Oreb — vůdce Madjánských (Kniha soudců 7, 25). Palla — součást mešní soupravy; ztužená čtvercová pokrývka, jež se klade na kalich. Panonie — původně římská provincie v pravém Podunají. Zde Uhry. Papež — biskup římský, který se jako nástupce Petrův stal představeným celé katolické církve. Patroni — v katolické hagiografii ochránci určité země. U nás původně sv. Václav a sv. Vojí těch, později též sv. Vít, sv. Prokop atd. Pašijové dny — velikonoční týden, počínající Květnou nedělí a končící Bílou sobotou. Podkoní — dvorský úředník, který spravoval knížecí konírny a byl velitelem panovníkova ozbrojeného průvodu. Od konce 12. stol. byl nazýván maršálek. Popluží — ve středověku základní výměra půdy spojená s jedním dvorcem. Prelát — církevní hodnostář, zastávající úřad, s nímž je spojena jurisdikce, tedy biskup, arcibiskup, představený kláštera apod. Privilegium — výsada ze všeobecných ustanovení právních. Probošt — původně dozírající mnich v klášteře, pak přední hodnostář v kapitulách, řídící záležitosti hospodářské nebo (u nás) představený kapituly. Převor — u některých řádů (dominikáni, augustiniáni apod.) představený kláštera, u ně kterých (benediktini, cisterciáci, premonstráti) náměstek opatův. Pulpit — pultík, stolek se sešikmenou deskou na psaní nebo čtení. Půst — čtyřicetidenní období před velikonocemi, kdy se řeholníci a kněží omezovali v jídle a nepožívali maso. Též na počátku každého čtvrtletí se v jednom týdnu ve středu, v pátek a sobotu držel půst. Ráchel — nejmladší dcera aramejského majitele stád Labana, druhá manželka Jakubova. Rasciané — Srbové. Refektář — jídelna v klášterní budově. Reminiscere — druhá neděle postní, nazvaná tak podle počátečních slov mše: Reminiscere miserationum tuarum Domine (Rozpomeň se na slitování tvá, Pane. — Žalm 24, 6). Rubrika — v katolických liturgických knihách červeně psaný návod pro liturgické úkony. Jinak též červeně psaný nadpis v knižním textu nebo ozdůbka na počátku řádky v knize, linkami vymezená řádka nebo sloupec, oddělení i dělící čára v textu. Řehole — (lat. regula) způsob života, jímž se řídí členové klášterů a zavazují se k tomu kláš/ terními sliby. Sakristán — při větších chrámech kněz, který má na starosti posvátná roucha a nádobí v chrámě. Salmana — král madjánský (Kniha soudců 8). Saracéni — obecné jméno pro nepřátele křesťanů na východě. Sekvence — liturgický mezizpěv, který v římském misálu následuje po epištole. Senacherib — výbojný král asyrský (705—681 př. n. 1.). Sikulové — Sekelové, maďarský kmen v Sedmihradsku. Sión — jméno starobylé jebušejské pevnosti, kterou král David dobyl a učinil svým sídlem. Později se stal Sión částí Jeruzaléma. Sněm (říšský) — shromáždění duchovních i světských předáků říše k poradě o důležitých záležitostech říšských. Sodomští — obyvatelé starověkého města, které podle bible (První kniha Mojžíšova 19, 24) bylo zničeno ohněm a sírou pro nepravosti jeho obyvatel. Solid — zlatá mince zavedená císařem Konstantinem kolem r. 312 n. l. Byl odstraněn mincovní reformou Karla Velikého, ale udržel se nadále jako početní jednotka. Na jeden solid se počítalo 12 denárů. 230/231
Opat — u některých řádů představený kláštera. Bývá volen konventem někdy doživotně, někdy na určitou dobu. Oreb — vůdce Madjánských (Kniha soudců 7, 25). Palla — součást mešní soupravy; ztužená čtvercová pokrývka, jež se klade na kalich. Panonie — původně římská provincie v pravém Podunají. Zde Uhry. Papež — biskup římský, který se jako nástupce Petrův stal představeným celé katolické církve. Patroni — v katolické hagiografii ochránci určité země. U nás původně sv. Václav a sv. Vojí těch, později též sv. Vít, sv. Prokop atd. Pašijové dny — velikonoční týden, počínající Květnou nedělí a končící Bílou sobotou. Podkoní — dvorský úředník, který spravoval knížecí konírny a byl velitelem panovníkova ozbrojeného průvodu. Od konce 12. stol. byl nazýván maršálek. Popluží — ve středověku základní výměra půdy spojená s jedním dvorcem. Prelát — církevní hodnostář, zastávající úřad, s nímž je spojena jurisdikce, tedy biskup, arcibiskup, představený kláštera apod. Privilegium — výsada ze všeobecných ustanovení právních. Probošt — původně dozírající mnich v klášteře, pak přední hodnostář v kapitulách, řídící záležitosti hospodářské nebo (u nás) představený kapituly. Převor — u některých řádů (dominikáni, augustiniáni apod.) představený kláštera, u ně kterých (benediktini, cisterciáci, premonstráti) náměstek opatův. Pulpit — pultík, stolek se sešikmenou deskou na psaní nebo čtení. Půst — čtyřicetidenní období před velikonocemi, kdy se řeholníci a kněží omezovali v jídle a nepožívali maso. Též na počátku každého čtvrtletí se v jednom týdnu ve středu, v pátek a sobotu držel půst. Ráchel — nejmladší dcera aramejského majitele stád Labana, druhá manželka Jakubova. Rasciané — Srbové. Refektář — jídelna v klášterní budově. Reminiscere — druhá neděle postní, nazvaná tak podle počátečních slov mše: Reminiscere miserationum tuarum Domine (Rozpomeň se na slitování tvá, Pane. — Žalm 24, 6). Rubrika — v katolických liturgických knihách červeně psaný návod pro liturgické úkony. Jinak též červeně psaný nadpis v knižním textu nebo ozdůbka na počátku řádky v knize, linkami vymezená řádka nebo sloupec, oddělení i dělící čára v textu. Řehole — (lat. regula) způsob života, jímž se řídí členové klášterů a zavazují se k tomu kláš/ terními sliby. Sakristán — při větších chrámech kněz, který má na starosti posvátná roucha a nádobí v chrámě. Salmana — král madjánský (Kniha soudců 8). Saracéni — obecné jméno pro nepřátele křesťanů na východě. Sekvence — liturgický mezizpěv, který v římském misálu následuje po epištole. Senacherib — výbojný král asyrský (705—681 př. n. 1.). Sikulové — Sekelové, maďarský kmen v Sedmihradsku. Sión — jméno starobylé jebušejské pevnosti, kterou král David dobyl a učinil svým sídlem. Později se stal Sión částí Jeruzaléma. Sněm (říšský) — shromáždění duchovních i světských předáků říše k poradě o důležitých záležitostech říšských. Sodomští — obyvatelé starověkého města, které podle bible (První kniha Mojžíšova 19, 24) bylo zničeno ohněm a sírou pro nepravosti jeho obyvatel. Solid — zlatá mince zavedená císařem Konstantinem kolem r. 312 n. l. Byl odstraněn mincovní reformou Karla Velikého, ale udržel se nadále jako početní jednotka. Na jeden solid se počítalo 12 denárů. 230/231
Strana 232
Stolník — jeden z důležitých dvorských sluhů, obsluhující u knížecího stolu. Od 13. stol. čestný úřad, vykonávaný jen při mimořádných příležitostech. Subtil — bílá tunika s dvěma tmavými pruhy, kterou nosili ve středověku podjáhni. Sudí — (dvorský) předsedal soudům na dvoře panovníkově, kterým původně podléhalo všechno svobodné obyvatelstvo. Od 2. pol. 13. století se jeho kompetence omezila na vlastní příslušníky panovníkova dvora a na jeho přímé lenníky. Synoda — církevní shromáždění. Šalomoun — třetí král izraelský (973—930 př. n. l.), druhorozený syn a nástupce Davidův. Pověst zveličila jeho panovnický a kulturní význam, jeho bohatství a moudrost se staly příslovečnými. Šedí mniši — zde cisterciáci. Štóla — v katolické liturgii pás látky splývající kolem krku, který nosí při liturgických obřadech jako symbol církevní jurisdikce jáhen, kněz a biskup. Původně snad sloužil k otírání posvátných nádob. Templáři — členové rytířského řádu, založeného r. 1119, mající ve svém programu též ochranu poutníků putujících do Jeruzaléma, později povinnost bojovat proti nevěřícím. Název pochází od tzv. templu Šalomounova v Jeruzalémě, kde sídlili. Úděl — část území přidělená členu panovnické rodiny, zůstává však částí jednotného státu. Údělná knížata — v Čechách mladší členové panovnického rodu, kteří obdrželi úděl. Byli podřízeni přímo knížeti, později králi. Velikonoční svíce — (paškál) silná bílá voskovice, představující v katolické liturgii Vykupitele po jeho zmrtvýchvstání. Je po celou dobu velikonoční umístěna vedle hlavního oltáře a bývá rozsvěcována ke slavným bohoslužbám. Odstraňuje se po svátku Nanebe/ vstoupení Páně. Při svěcení křestní vody byla spouštěna do křtitelnice (proto též cereus baptismalis). Vikář — něčí zástupce v úřadě. Kapitulní vikář — společně s administrátorem zástupce biskupův v době uprázdnění biskupského stolce, volený kapitulou. Vladař (vilicus) — správce knížecích statků, který měl i částečnou soudní pravomoc ve svém okrsku. Zeb — vůdce Madjánských (Kniha soudců 7. 25). Zebah — král madjánský (Kniha soudců 8). Žaltář — liturgická kniha katolické církve obsahující biblické žalmy čtené při chórových modlitbách.
Stolník — jeden z důležitých dvorských sluhů, obsluhující u knížecího stolu. Od 13. stol. čestný úřad, vykonávaný jen při mimořádných příležitostech. Subtil — bílá tunika s dvěma tmavými pruhy, kterou nosili ve středověku podjáhni. Sudí — (dvorský) předsedal soudům na dvoře panovníkově, kterým původně podléhalo všechno svobodné obyvatelstvo. Od 2. pol. 13. století se jeho kompetence omezila na vlastní příslušníky panovníkova dvora a na jeho přímé lenníky. Synoda — církevní shromáždění. Šalomoun — třetí král izraelský (973—930 př. n. l.), druhorozený syn a nástupce Davidův. Pověst zveličila jeho panovnický a kulturní význam, jeho bohatství a moudrost se staly příslovečnými. Šedí mniši — zde cisterciáci. Štóla — v katolické liturgii pás látky splývající kolem krku, který nosí při liturgických obřadech jako symbol církevní jurisdikce jáhen, kněz a biskup. Původně snad sloužil k otírání posvátných nádob. Templáři — členové rytířského řádu, založeného r. 1119, mající ve svém programu též ochranu poutníků putujících do Jeruzaléma, později povinnost bojovat proti nevěřícím. Název pochází od tzv. templu Šalomounova v Jeruzalémě, kde sídlili. Úděl — část území přidělená členu panovnické rodiny, zůstává však částí jednotného státu. Údělná knížata — v Čechách mladší členové panovnického rodu, kteří obdrželi úděl. Byli podřízeni přímo knížeti, později králi. Velikonoční svíce — (paškál) silná bílá voskovice, představující v katolické liturgii Vykupitele po jeho zmrtvýchvstání. Je po celou dobu velikonoční umístěna vedle hlavního oltáře a bývá rozsvěcována ke slavným bohoslužbám. Odstraňuje se po svátku Nanebe/ vstoupení Páně. Při svěcení křestní vody byla spouštěna do křtitelnice (proto též cereus baptismalis). Vikář — něčí zástupce v úřadě. Kapitulní vikář — společně s administrátorem zástupce biskupův v době uprázdnění biskupského stolce, volený kapitulou. Vladař (vilicus) — správce knížecích statků, který měl i částečnou soudní pravomoc ve svém okrsku. Zeb — vůdce Madjánských (Kniha soudců 7. 25). Zebah — král madjánský (Kniha soudců 8). Žaltář — liturgická kniha katolické církve obsahující biblické žalmy čtené při chórových modlitbách.
Strana 233
Strana 234
SEZNAM CERNOBÍLÝCH FOTOGRAFIÍ 1/ Kapitulní rukopis G 5, fol. 105b (Archív Pražského hradu). Rukopis vznikl kolem roku 1340. Zápisy z roku 1256 a začátek textu tzv. Kanovníka vyšehradského. Na okraji jsou poznámky Balbínovy a Pešinovy. 2/ Břevnovský rukopis Kosmovy kroniky (Universitní knihovna v Praze, sign. MS F 3, fol. 194a). Začátek letopisu tzv. Kanovníka vyšehradského. Rukopis je z konce 16. století. 3/ Roudnický rukopis Kosmovy kroniky (Universitní knihovna v Praze MS VI Fb 3, fol. 120a). Konec textu tzv. Kanovníka vyšehradského a začátek Druhého pokračování (od slov In diebus illis). Rukopis je z 15. století. 4/ Tzv. tropář děkana Víta (Archív Pražského hradu, Cim. 4, fol. 1a). Podle poznámky v rukopise byl zakoupen pro kapitulu svatovítskou v roce 1235 děkanem Vítem. 5/ Svatojiřský žaltář (Universitní knihovna v Praze, sign. MS XIII E 14/b, fol. 8a, pag. I). Rukopis je z kláštera sv. Jiří a vznikl ve 13. století. Na obrázku iniciála B. 6/ Antifonář 13. století (Universitní knihovna v Praze MS VI G 15, fol. 18b a 19a). 7l Sedlecký antifonář (Universitní knihovna v Praze MS XIII A 6, pag. 285), 13. sto/ letí. 8/ Rukopis spisu sv. Augustina De civitate Dei (Archív Pražského hradu A VII, fol. 1a). Vyobrazení představuje boží obec. Dole pod nápisem Boemienses jsou vyobrazeni čeští patroni (sv. Vojtěch, sv. Prokop, sv. Václav a sv. Ludmila). 9/ Rukopis 12. století s texty epištol a evangelií (Archív Pražského hradu B VIII/2, fol. 73a). 10 Část pražského breviáře s hymny (Archív Pražského hradu A XIV, fol. 102a). Na polovině stránky je zapsána píseň ke sv. Prokopovi s notami (14. století). 11/ Žaltář 13. století (Universitní knihovna v Praze XIV E 3, fol. 2b). Ukázka středověkého kalendáře pro měsíc březen a duben. 12/ Listina pražského biskupa Fridricha z 12. března 1177, kterou postupuje Přibyslavovi, družinníku knížete Soběslava, ves Lazce za újezd u Rokycan (Archív Pražského hradu, sign. 4 I 3). 13/ Listina Přemysla Otakara II. z 21. ledna 1262, kterou daruje svatovítskému kostelu královskou míru v městě pražském, již mu udělil už jeho otec Václav I. (Archív Praž) ského hradu, sign. 37 II 15). Kapitula svatovítská uzavírá dohodu s Půtou, zvaným Petřík ze Mšeného, podle níž kapitula postupuje Půtovi les, patřící k její vsi Vrbice, za což poddaní z této vsi mohou užívat spolu s Půtovými poddanými ze vsi Podolí podolských studní. Listina je z roku 1267. Písmenem J. je jmenován probošt Jakub, W. decanus je děkan Vít (Archív Pražského hradu, sign. 40 II 24). 15a—b/ Pečeť Přemysla Otakara II. z listiny z roku 1262 (a — avers, b — revers). 16/ Kyje u Prahy, kostel sv. Bartoloměje — celkový pohled od severozápadu (foto SUPPOP Praha). 171 Fresky z apsidy kostela sv. Petra a Pavla v Albrechticích znázorňující poslední soud — 3. čtvrtina 12. století (foto SUPPOP Praha). 18/ Milevsko — severní průčelí bývalého klášterního kostela Navštívení Panny Marie. Založen roku 1187. přestavěn ve 2. polovině 13. století (foto SUPPOP Praha). 19 Osecký klášter, pohled do křížové chodby a část portálu do kostela (foto SUPPOP Praha). 20 Osecký klášter — kapitulní síň s raně gotickým pulpitem (foto SUPPOP Praha). 21/ Předklášteří u Tišnova — klášterní křížová chodba; po roce 1233 (foto SUPPOP Praha). 14
SEZNAM CERNOBÍLÝCH FOTOGRAFIÍ 1/ Kapitulní rukopis G 5, fol. 105b (Archív Pražského hradu). Rukopis vznikl kolem roku 1340. Zápisy z roku 1256 a začátek textu tzv. Kanovníka vyšehradského. Na okraji jsou poznámky Balbínovy a Pešinovy. 2/ Břevnovský rukopis Kosmovy kroniky (Universitní knihovna v Praze, sign. MS F 3, fol. 194a). Začátek letopisu tzv. Kanovníka vyšehradského. Rukopis je z konce 16. století. 3/ Roudnický rukopis Kosmovy kroniky (Universitní knihovna v Praze MS VI Fb 3, fol. 120a). Konec textu tzv. Kanovníka vyšehradského a začátek Druhého pokračování (od slov In diebus illis). Rukopis je z 15. století. 4/ Tzv. tropář děkana Víta (Archív Pražského hradu, Cim. 4, fol. 1a). Podle poznámky v rukopise byl zakoupen pro kapitulu svatovítskou v roce 1235 děkanem Vítem. 5/ Svatojiřský žaltář (Universitní knihovna v Praze, sign. MS XIII E 14/b, fol. 8a, pag. I). Rukopis je z kláštera sv. Jiří a vznikl ve 13. století. Na obrázku iniciála B. 6/ Antifonář 13. století (Universitní knihovna v Praze MS VI G 15, fol. 18b a 19a). 7l Sedlecký antifonář (Universitní knihovna v Praze MS XIII A 6, pag. 285), 13. sto/ letí. 8/ Rukopis spisu sv. Augustina De civitate Dei (Archív Pražského hradu A VII, fol. 1a). Vyobrazení představuje boží obec. Dole pod nápisem Boemienses jsou vyobrazeni čeští patroni (sv. Vojtěch, sv. Prokop, sv. Václav a sv. Ludmila). 9/ Rukopis 12. století s texty epištol a evangelií (Archív Pražského hradu B VIII/2, fol. 73a). 10 Část pražského breviáře s hymny (Archív Pražského hradu A XIV, fol. 102a). Na polovině stránky je zapsána píseň ke sv. Prokopovi s notami (14. století). 11/ Žaltář 13. století (Universitní knihovna v Praze XIV E 3, fol. 2b). Ukázka středověkého kalendáře pro měsíc březen a duben. 12/ Listina pražského biskupa Fridricha z 12. března 1177, kterou postupuje Přibyslavovi, družinníku knížete Soběslava, ves Lazce za újezd u Rokycan (Archív Pražského hradu, sign. 4 I 3). 13/ Listina Přemysla Otakara II. z 21. ledna 1262, kterou daruje svatovítskému kostelu královskou míru v městě pražském, již mu udělil už jeho otec Václav I. (Archív Praž) ského hradu, sign. 37 II 15). Kapitula svatovítská uzavírá dohodu s Půtou, zvaným Petřík ze Mšeného, podle níž kapitula postupuje Půtovi les, patřící k její vsi Vrbice, za což poddaní z této vsi mohou užívat spolu s Půtovými poddanými ze vsi Podolí podolských studní. Listina je z roku 1267. Písmenem J. je jmenován probošt Jakub, W. decanus je děkan Vít (Archív Pražského hradu, sign. 40 II 24). 15a—b/ Pečeť Přemysla Otakara II. z listiny z roku 1262 (a — avers, b — revers). 16/ Kyje u Prahy, kostel sv. Bartoloměje — celkový pohled od severozápadu (foto SUPPOP Praha). 171 Fresky z apsidy kostela sv. Petra a Pavla v Albrechticích znázorňující poslední soud — 3. čtvrtina 12. století (foto SUPPOP Praha). 18/ Milevsko — severní průčelí bývalého klášterního kostela Navštívení Panny Marie. Založen roku 1187. přestavěn ve 2. polovině 13. století (foto SUPPOP Praha). 19 Osecký klášter, pohled do křížové chodby a část portálu do kostela (foto SUPPOP Praha). 20 Osecký klášter — kapitulní síň s raně gotickým pulpitem (foto SUPPOP Praha). 21/ Předklášteří u Tišnova — klášterní křížová chodba; po roce 1233 (foto SUPPOP Praha). 14
Strana 235
22 Klášter v Doksanech — krypta pod západní částí kostela Panny Marie; kolem pol. 12. století (foto SUPPOP Praha). 23/ Vyšší Brod, klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, raně gotický portálek v sakristii; 2. pol. 13. století (foto SUPPOP Praha). 24 Klášter blahoslavené Anežky v Praze — kněžiště kostela sv. Františka (pol. 13. stol.) a kostel sv. Barbory (3. čtvrtina 13. stol.) — jižní průčelí (foto SUPPOP Praha). 25/ Klášter blahoslavené Anežky v Praze — Rajský dvůr po rekonstrukci (foto SUPPOP Praha). 26/ Přimda, hranolovitá věž, pohled od jihu (foto SUPPOP Praha). 271 Bezděz — hradní kaple; kolem roku 1270 (foto SUPPOP Praha). 28/ Kolín — zbytky opevnění u kostela sv. Bartoloměje; 2. pol. 13. století (foto SUPPOP Praha). SEZNAM BAREVNÝCH FOTOGRAFIÍ I/ Mater verborum (Národní muzeum v Praze, sign. X A 11, fol. 1b—2a). 234/235
22 Klášter v Doksanech — krypta pod západní částí kostela Panny Marie; kolem pol. 12. století (foto SUPPOP Praha). 23/ Vyšší Brod, klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, raně gotický portálek v sakristii; 2. pol. 13. století (foto SUPPOP Praha). 24 Klášter blahoslavené Anežky v Praze — kněžiště kostela sv. Františka (pol. 13. stol.) a kostel sv. Barbory (3. čtvrtina 13. stol.) — jižní průčelí (foto SUPPOP Praha). 25/ Klášter blahoslavené Anežky v Praze — Rajský dvůr po rekonstrukci (foto SUPPOP Praha). 26/ Přimda, hranolovitá věž, pohled od jihu (foto SUPPOP Praha). 271 Bezděz — hradní kaple; kolem roku 1270 (foto SUPPOP Praha). 28/ Kolín — zbytky opevnění u kostela sv. Bartoloměje; 2. pol. 13. století (foto SUPPOP Praha). SEZNAM BAREVNÝCH FOTOGRAFIÍ I/ Mater verborum (Národní muzeum v Praze, sign. X A 11, fol. 1b—2a). 234/235
Strana 236
REJSTŘÍK MÍST Adda, řeka 82, 85 Afrika 186 Alpy 82 Altenburg viz Plisen Antiochie 91 Apulie 91,94 Asie 186 Augšpurk (Omberk) 51 Babylón 169 Bamberk 50, 65, 71; biskup viz Bertold z Lei- ningenu, Egilbert, Jindřich I. ze Schmiedefeldu, Ota Svatý; vikář a kaplan viz Herold basilejský biskup viz Jindřich Knoderer Bavory 41, 53, 107, 108, 117, 133; vévoda viz Ludvík II., Ota II. Bechyrisky kraj 144 Bernartice, ves sv. od Písku 108 Bersabe 139 Bezděz, hrad jv. od České Lípy 164—166, 184, 211 Bělehrad (Belgradu v Rumunsku) 53; biskup: Petr Běloky, ves záp. od Kladna 117 Běstvina, ves jz. od Chrudimě 62 Bílina, řeka 189 Blansko, ves sev. od Brna 60 Bosdkovice, ves 15 Branibory 131; markrabí viz Ota III., Ota V., biskup viz Gebhart Bratislava (Poseň) 130, 131, 204 Brescia 82 Britdnie 181 Brněnsko, moravský úděl 51 Brno 146, 155 Brunsvik, hrad 64 Bruska, potok u Prahy 153, 157 Břevnov, klášter u Prahy 14, 103, 150, 193, 195 Bubny, ves u Prahy 103, 130 Budějovice viz České Budějovice burgundský vévoda viz Rajnold III. Bykoš, ves již. od Berouna 138 Cařihrad 63 Como viz Nola (?) Cdslav 62, 131 Čechy, české království, české země 11, 12, 20, 46, 48, 49, 54, 56, 68, 74, 77, 87, 89, 92, 94, 97, 98, 100, 102, 103, 105, 107, 108, 112, 115, 116, 119, 123, 126, 130—134, 138, 139, 144, 145, 149, 150, 154, 156, 160, 165, 171—173, 184— 186, 193, 201, 206, 207, 209—213 Červená, ves sv. od Písku 111 České Budějovice 215 Dan 139 Děčín, hrad 41, 184 Donaueschingen 215 Donín, hrad již. od Drážďan 40, 66 Drážďany 214 Drazkov, ves 117 Drhkov (Drchkov), ves sev. od Slaného 138 Drozdovice (Drosendorf), město v Dolních Ra- kousích, záp. od Znojma 144, 146 Dřínov viz Zhořelec Dunaj 41, 127, 132, 144, 146, 158 Durynsko 60, 181 Dvür Krdlové viz Chvojno (?) Egypt 169 Etiopie 169 Evropa 186 Falkenštejn, hrad v Dolních Rakousích 123 Fioletum 143 Forlidn 114 Francie 21 Freistadt (Kuří Vody u České Lípy), kostel sv. Jiří: 165 Furldnsko 143
REJSTŘÍK MÍST Adda, řeka 82, 85 Afrika 186 Alpy 82 Altenburg viz Plisen Antiochie 91 Apulie 91,94 Asie 186 Augšpurk (Omberk) 51 Babylón 169 Bamberk 50, 65, 71; biskup viz Bertold z Lei- ningenu, Egilbert, Jindřich I. ze Schmiedefeldu, Ota Svatý; vikář a kaplan viz Herold basilejský biskup viz Jindřich Knoderer Bavory 41, 53, 107, 108, 117, 133; vévoda viz Ludvík II., Ota II. Bechyrisky kraj 144 Bernartice, ves sv. od Písku 108 Bersabe 139 Bezděz, hrad jv. od České Lípy 164—166, 184, 211 Bělehrad (Belgradu v Rumunsku) 53; biskup: Petr Běloky, ves záp. od Kladna 117 Běstvina, ves jz. od Chrudimě 62 Bílina, řeka 189 Blansko, ves sev. od Brna 60 Bosdkovice, ves 15 Branibory 131; markrabí viz Ota III., Ota V., biskup viz Gebhart Bratislava (Poseň) 130, 131, 204 Brescia 82 Britdnie 181 Brněnsko, moravský úděl 51 Brno 146, 155 Brunsvik, hrad 64 Bruska, potok u Prahy 153, 157 Břevnov, klášter u Prahy 14, 103, 150, 193, 195 Bubny, ves u Prahy 103, 130 Budějovice viz České Budějovice burgundský vévoda viz Rajnold III. Bykoš, ves již. od Berouna 138 Cařihrad 63 Como viz Nola (?) Cdslav 62, 131 Čechy, české království, české země 11, 12, 20, 46, 48, 49, 54, 56, 68, 74, 77, 87, 89, 92, 94, 97, 98, 100, 102, 103, 105, 107, 108, 112, 115, 116, 119, 123, 126, 130—134, 138, 139, 144, 145, 149, 150, 154, 156, 160, 165, 171—173, 184— 186, 193, 201, 206, 207, 209—213 Červená, ves sv. od Písku 111 České Budějovice 215 Dan 139 Děčín, hrad 41, 184 Donaueschingen 215 Donín, hrad již. od Drážďan 40, 66 Drážďany 214 Drazkov, ves 117 Drhkov (Drchkov), ves sev. od Slaného 138 Drozdovice (Drosendorf), město v Dolních Ra- kousích, záp. od Znojma 144, 146 Dřínov viz Zhořelec Dunaj 41, 127, 132, 144, 146, 158 Durynsko 60, 181 Dvür Krdlové viz Chvojno (?) Egypt 169 Etiopie 169 Evropa 186 Falkenštejn, hrad v Dolních Rakousích 123 Fioletum 143 Forlidn 114 Francie 21 Freistadt (Kuří Vody u České Lípy), kostel sv. Jiří: 165 Furldnsko 143
Strana 237
Germánie 186 Goslar 51 Gwarda, hrad v Itálii Kouřim 192 Krakov 113 Králova Hora (Královec, Königsberg, dnes Kali- ningrad v SSSR) 115 Hainburk, město v Dolních Rakousích 111, 126, 127 Hathuloga 181 Hildesheim 51; biskup viz sv. Gothard Hnězdno 40 Holešovice, ves u Prahy 130 Hornětice (nyní Horňátky), ves ssz. od Prahy 138 Horšovský Týn viz Týn Hořany, ves sv. od Českého Brodu 180 Hostín Hradec (Hostinné n. L.) 67 Hostivař, ves u Prahy 15 Hradiště (dnes Mnichovo Hradiště) 166 Chlumec, hrad záp. od Chlumce u Chabřovic 12, Labe, řeka 56, 168 Laterán, chrám sv. Jana Křtitele 53 Lava (Laa), město v Dolních Rakousích, jv. od Znojma 123, 125, 146, 206, 208, 209 Letná, pole u Prahy 130 Linec 144; viz též Klinec (?) Litoměřice 47, 103 Lodi, město v sev. Itálii 25, 85 Lombardie 80 Lutych 48 Lužice viz Srbsko Lyon 101, 142 39, 201 Chotouň, ves sev. od Kouřimi Chuchle, ves u Prahy 50 Chvojno (zřejmě Dvůr Králové) 67 Irminsul, posvátné místo Sasů 183 Itálie 25, 88, 207 Magdeburg 81 Méty 28 Mežsko,území v západních Čechách 49 Mělník 166, 168 Milán 26, 81, 82, 85—87, 89, 207; brána sv. Diviše 75, Římská brána 74 míšeňský biskup viz Konrád Mnichovice, ves jv. od Prahy, kostel sv. Michala Jaroměř, hrad v sv. Čechách 40 Jericho 169 Jeruzalém 14, 15, 19—21, 42, 63, 77, 91, 100, 200 Jihlava 104, 106 Kamberk, ostrůvek v Dunaji poblíž Vídně 144, 16 Mnichovo Hradiště viz Hradiště Mohuč 53, 71; arcibiskup viz Albert ze Saar- brückenu, Albert II. ze Saarbrückenu, Gerhard, Jindřich, Siegfried z Eppsteinu, Verner z Eppen- steinu 145 Kladsko, hrad 41, 42, 64; kladský kraj 150 Klementinum viz Praha Klinec (snad Linec) 144 Kojetice, ves ssv. od Prahy 140 Kolín n. R. 35, 78, 125; arcibiskup viz Bruno IV. ze Saynu, Engelbert z Falkenberka, Konrád z Hochstadenu Koruna (dnes Zlatá Koruna), klášter u Českého Krumlova 150 Korutany 143 Morava, markrabství moravské 19—21, 39, 63, 65, 68, 100, 104, 105, 111, 113, 119, 120, 123, 130, 132, 145, 146, 149, 150, 154, 155, 166, 211 Morava, řeka 124—127, 146, 149 Moravské pole 209, 210 Most 101, 184 münsterský kostel 49; biskup viz Egbert Němčí, hrad mezi Kladskem a Vratislaví 64 německá ulice viz Praha 2 36/237
Germánie 186 Goslar 51 Gwarda, hrad v Itálii Kouřim 192 Krakov 113 Králova Hora (Královec, Königsberg, dnes Kali- ningrad v SSSR) 115 Hainburk, město v Dolních Rakousích 111, 126, 127 Hathuloga 181 Hildesheim 51; biskup viz sv. Gothard Hnězdno 40 Holešovice, ves u Prahy 130 Hornětice (nyní Horňátky), ves ssz. od Prahy 138 Horšovský Týn viz Týn Hořany, ves sv. od Českého Brodu 180 Hostín Hradec (Hostinné n. L.) 67 Hostivař, ves u Prahy 15 Hradiště (dnes Mnichovo Hradiště) 166 Chlumec, hrad záp. od Chlumce u Chabřovic 12, Labe, řeka 56, 168 Laterán, chrám sv. Jana Křtitele 53 Lava (Laa), město v Dolních Rakousích, jv. od Znojma 123, 125, 146, 206, 208, 209 Letná, pole u Prahy 130 Linec 144; viz též Klinec (?) Litoměřice 47, 103 Lodi, město v sev. Itálii 25, 85 Lombardie 80 Lutych 48 Lužice viz Srbsko Lyon 101, 142 39, 201 Chotouň, ves sev. od Kouřimi Chuchle, ves u Prahy 50 Chvojno (zřejmě Dvůr Králové) 67 Irminsul, posvátné místo Sasů 183 Itálie 25, 88, 207 Magdeburg 81 Méty 28 Mežsko,území v západních Čechách 49 Mělník 166, 168 Milán 26, 81, 82, 85—87, 89, 207; brána sv. Diviše 75, Římská brána 74 míšeňský biskup viz Konrád Mnichovice, ves jv. od Prahy, kostel sv. Michala Jaroměř, hrad v sv. Čechách 40 Jericho 169 Jeruzalém 14, 15, 19—21, 42, 63, 77, 91, 100, 200 Jihlava 104, 106 Kamberk, ostrůvek v Dunaji poblíž Vídně 144, 16 Mnichovo Hradiště viz Hradiště Mohuč 53, 71; arcibiskup viz Albert ze Saar- brückenu, Albert II. ze Saarbrückenu, Gerhard, Jindřich, Siegfried z Eppsteinu, Verner z Eppen- steinu 145 Kladsko, hrad 41, 42, 64; kladský kraj 150 Klementinum viz Praha Klinec (snad Linec) 144 Kojetice, ves ssv. od Prahy 140 Kolín n. R. 35, 78, 125; arcibiskup viz Bruno IV. ze Saynu, Engelbert z Falkenberka, Konrád z Hochstadenu Koruna (dnes Zlatá Koruna), klášter u Českého Krumlova 150 Korutany 143 Morava, markrabství moravské 19—21, 39, 63, 65, 68, 100, 104, 105, 111, 113, 119, 120, 123, 130, 132, 145, 146, 149, 150, 154, 155, 166, 211 Morava, řeka 124—127, 146, 149 Moravské pole 209, 210 Most 101, 184 münsterský kostel 49; biskup viz Egbert Němčí, hrad mezi Kladskem a Vratislaví 64 německá ulice viz Praha 2 36/237
Strana 238
Německo, německé kraje 52, 53, 87, 94, 111, 143 Nisa, feka 49 Nola, město v Itálii (správně asi Como) 25 Norimberk, hrad 40 Obora viz Praha Odra, řeka 53 Oglio, řeka 82 Ohře, řeka 186 Olomouc 24, 55, 64, 113; oltář sv. Petra 72; biskup viz Bruno z Schauenburka, Jan II., Jan III., Jan IV., Jindřich Zdík, Konrád z Fried- berka olomoucký kraj 65 Omberk viz Augšpurk Opava 115, 166 opavský kraj 154 Opyš viz Praha Osek, klášter u Duchcova 150 Ostrava 154 Ostrov, klášter na ostrově u Davle 150, 193 Ovenec, ves u Prahy 130 Panonie viz Uhry Pasov 144; zvolenec viz Bertold ze Sigmaringe- nu, Ota z Lonsdorfu Petřín, vrch u Prahy 16, 73, 107, 158 Pisa 19 na Pisku viz Praha Pliseń (Altenburg), hrad již. od Lipska sr, 53 Plzeň viz Pliseň plzeňský kraj 144 Pohořelice, ves již. od Brna 123 Polsko 15, 24, 52— 54, 81, 88, 100, 108, 123, 149, 154, 201, 213; kníže viz Boleslav III., Boleslav IV., Lešek Bílý, Lešek Černý, Měšek II., Mě- šek III., Vladislav II. Pordenone, město v sev. Itálii 143 Poseň viz Bratislava Postoloprty, město v záp. Čechách 116; kostel 22, 23 Praha 6, 16, 45, 48, 56, 59, 63, 72, 73. 77, 90,91, 93, 94, 97—99, 101— 104, II2, 113, I15—117, 130, 132, 133, 142, 145, 150, 153, 154, 156— 159, 164—168, 172, 173, 179, 180, 183, 204, 206, 209—211, 213, 215 Staré Město 180 Malá Strana (podhradí pražské) 177, 185 německá ulice 102, 179 Obora 153, 174, 179 na Písku 142 na Rybníčku 179 na Skytině 158 kostely a kláštery: sv. Františka 102, 104, 105, 107, 108, 142, 145; abatyše: Anežka sv. Jakuba 100, 102 sv. Jana (v Oboře) 179 sv. Jana (na Rybníčku) 179 8v. Jana Kititele 73 sv. Jiljí 142 sv. Jifl 6, 20, 68, 72, 74, 104, 112, 113, 119, 157, 185, 202, 211; abatyše: Kunhuta, pro- bośt: Petr sv, Klimenta 102 ev. Lazara 179 P. Marie („chrám Matky Boží konec mosta pod fetézem' na nynější Malé Straně) 112, 115 sv. Mikuláše (na Starém Městě) 142 sv. Mikuláše v podhradí pražském (na Malé Straně) 185, 211 sv. Petra 102, 158, 179 sv. Václava 67; kaple sv. Gotharda 67 sv. Vavfince 102 sv. Víta, Václava a Vojtěcha, pražský kostel 20, 21, 55, 68, 99, 102, 103, 108, 111—113, 115, 117, 119, 130, 131, 133, 134, 137, 138, 140, 143, 151—153, 156, 157, 159, 160, 185, 189, 198, 199, 208, 210, 211, 213; kaple sv. Michala 11:1, 137, sv. Tomáše 98, sv. Václava 160,163, Všech svatých 131, oltářsv. Diviše 143,sv.evangelistà 137, Sv. Gervasia a Protasia 118, sv. Kateřiny
Německo, německé kraje 52, 53, 87, 94, 111, 143 Nisa, feka 49 Nola, město v Itálii (správně asi Como) 25 Norimberk, hrad 40 Obora viz Praha Odra, řeka 53 Oglio, řeka 82 Ohře, řeka 186 Olomouc 24, 55, 64, 113; oltář sv. Petra 72; biskup viz Bruno z Schauenburka, Jan II., Jan III., Jan IV., Jindřich Zdík, Konrád z Fried- berka olomoucký kraj 65 Omberk viz Augšpurk Opava 115, 166 opavský kraj 154 Opyš viz Praha Osek, klášter u Duchcova 150 Ostrava 154 Ostrov, klášter na ostrově u Davle 150, 193 Ovenec, ves u Prahy 130 Panonie viz Uhry Pasov 144; zvolenec viz Bertold ze Sigmaringe- nu, Ota z Lonsdorfu Petřín, vrch u Prahy 16, 73, 107, 158 Pisa 19 na Pisku viz Praha Pliseń (Altenburg), hrad již. od Lipska sr, 53 Plzeň viz Pliseň plzeňský kraj 144 Pohořelice, ves již. od Brna 123 Polsko 15, 24, 52— 54, 81, 88, 100, 108, 123, 149, 154, 201, 213; kníže viz Boleslav III., Boleslav IV., Lešek Bílý, Lešek Černý, Měšek II., Mě- šek III., Vladislav II. Pordenone, město v sev. Itálii 143 Poseň viz Bratislava Postoloprty, město v záp. Čechách 116; kostel 22, 23 Praha 6, 16, 45, 48, 56, 59, 63, 72, 73. 77, 90,91, 93, 94, 97—99, 101— 104, II2, 113, I15—117, 130, 132, 133, 142, 145, 150, 153, 154, 156— 159, 164—168, 172, 173, 179, 180, 183, 204, 206, 209—211, 213, 215 Staré Město 180 Malá Strana (podhradí pražské) 177, 185 německá ulice 102, 179 Obora 153, 174, 179 na Písku 142 na Rybníčku 179 na Skytině 158 kostely a kláštery: sv. Františka 102, 104, 105, 107, 108, 142, 145; abatyše: Anežka sv. Jakuba 100, 102 sv. Jana (v Oboře) 179 sv. Jana (na Rybníčku) 179 8v. Jana Kititele 73 sv. Jiljí 142 sv. Jifl 6, 20, 68, 72, 74, 104, 112, 113, 119, 157, 185, 202, 211; abatyše: Kunhuta, pro- bośt: Petr sv, Klimenta 102 ev. Lazara 179 P. Marie („chrám Matky Boží konec mosta pod fetézem' na nynější Malé Straně) 112, 115 sv. Mikuláše (na Starém Městě) 142 sv. Mikuláše v podhradí pražském (na Malé Straně) 185, 211 sv. Petra 102, 158, 179 sv. Václava 67; kaple sv. Gotharda 67 sv. Vavfince 102 sv. Víta, Václava a Vojtěcha, pražský kostel 20, 21, 55, 68, 99, 102, 103, 108, 111—113, 115, 117, 119, 130, 131, 133, 134, 137, 138, 140, 143, 151—153, 156, 157, 159, 160, 185, 189, 198, 199, 208, 210, 211, 213; kaple sv. Michala 11:1, 137, sv. Tomáše 98, sv. Václava 160,163, Všech svatých 131, oltářsv. Diviše 143,sv.evangelistà 137, Sv. Gervasia a Protasia 118, sv. Kateřiny
Strana 239
98, sv. Ludmily 118,P. Marie 117, 132, 159, bl. Marie Magdaleny 143, sv. Ma- těje, Ambrože, Jeronýma, Augustina, Ře- hoře aj. 134, 137, sv. Michala 137, sv. Mikuláše 1r1I8,sv. Ondřeje 118, sv. Sta- nislava a Osvalda 102, sv. Štěpána 118, sv. Václava 100; krypta sv. Kosmy a Da- miána 163; kür P. Marie 137 Všech svatých 138 kaple sv. Bartoloměje 113 biskupský dvůr 112, 210 Klementinum, jezuitská kolej 215 most 107, 108, 112, I42 věž sv. Václava 51 Opyš 153 biskup: Bernard, Daniel I., Daniel II., Fridrich, Jan I., Jan II., Jan III., Jan IV., Jindřich Břeti- slav, Menhart, Mikuláš z Riesenburka, Ondřej, Ota, Pelhřim, Silvestr, Tobiáš z Benešova, Va- lentin viz též Břevnov, Bubny, Hostivař, Let- ná, Petřín, Strahov, Vyšehrad Prdcheňský kraj 144 Prémontré, premonstrátský kostel, klášter záp. od Laonu ve Francii 77 Prusy 22, 97, 114, 130, 208, 209 Přibyslav, město vých. od Havl. Brodu 195 Příboje, ves ssv. od Prahy 138 Přimda, hrad jjv. od Tachova 28, 40 Ptuj (Pettau), hrad ve Štýrsku 120 Rajhrad, klášter již. od Brna 61 Rakousy 89, III, 113—115, I17, 119, I20, 126, 130, 132, 133, 143, 144, 206; vévoda: Fridrich, Jindřich, Leopold III., Leopold IV., Leopold VI. Rodburk, hrad v Tyrolích 64 Ronov, hrad u Žitavy 184 Roudnice n. L. 164, 210, 215 Rudé mofe 127 Rus 51 na Rybníčku viz Praha Řecko 60, 64; král 60, 88 238/239 Řezno 39, 42, 51, 133; vévoda viz Jindřich Pyšný biskup viz Albert z Pietengau Řím 14, 15, 19, 26, 51, 61, 74, 79, 80, 94, 97, 98, 100; kostel sv. Petra 53; papež: Alexandr II., Alexandr IV., Anaklet, Evžen III., Hadrián IV., Honorius, Inocenc II., Inocenc IV., Řehoř VII., Řehoř X., Viktor Rimshd brdna viz Milán Rimshd fife 77; král, císař: Filip, Fridrich I., Fridrich II., Jindřich VI., Jindřich, syn Kon- ráda III., Jindřich Raspe, Konrád II., Konrád IV., Lotar, Ota IV., Rudolf I. Říp, vrch ve středních Čechách 40, 186 Sadská, ves záp. od Poděbrad 65, 104; kostel 180 salcburský biskup viz Vojtěch III., zvolenec viz Filip Korutanský Sasko 11, 67, 123, 166 Sázava, řeka 71, 192 Sdzava, Sázavský klášter 5, 9, 15, 16, 19, 21, 22, 27, 28, 71, 192—195, 214 kostel P. Marie a sv. Jana Kititele 16, 193; oltář sv. Martina 16,sv. Stépána 16; kap- le P. Marie 21 sehovsky biskup viz Bernhard Sekyř Kostel, zaniklý biskupský dvůr u Podivína na Moravě 55 Sicílie 60; král: Roger II., Vilém I. Sion 170 Sion viz Strahov na Skytin£ viz Praha Slapy, ves již. od Prahy 62 Slezsko 52 Sluhy, ves sv. od Prahy 140 Spoleto 80 Srbsko 68, 92: srbský (= míšeňský) markrabí viz Albrecht Stadice, ves jz. od Ústí n. L. 189 Staré Město Viz Praha Starý hrádek, bývalý hrad u Rakovníka 112 Steinfeld, steinfeldský klášter v Porýní 77, 78
98, sv. Ludmily 118,P. Marie 117, 132, 159, bl. Marie Magdaleny 143, sv. Ma- těje, Ambrože, Jeronýma, Augustina, Ře- hoře aj. 134, 137, sv. Michala 137, sv. Mikuláše 1r1I8,sv. Ondřeje 118, sv. Sta- nislava a Osvalda 102, sv. Štěpána 118, sv. Václava 100; krypta sv. Kosmy a Da- miána 163; kür P. Marie 137 Všech svatých 138 kaple sv. Bartoloměje 113 biskupský dvůr 112, 210 Klementinum, jezuitská kolej 215 most 107, 108, 112, I42 věž sv. Václava 51 Opyš 153 biskup: Bernard, Daniel I., Daniel II., Fridrich, Jan I., Jan II., Jan III., Jan IV., Jindřich Břeti- slav, Menhart, Mikuláš z Riesenburka, Ondřej, Ota, Pelhřim, Silvestr, Tobiáš z Benešova, Va- lentin viz též Břevnov, Bubny, Hostivař, Let- ná, Petřín, Strahov, Vyšehrad Prdcheňský kraj 144 Prémontré, premonstrátský kostel, klášter záp. od Laonu ve Francii 77 Prusy 22, 97, 114, 130, 208, 209 Přibyslav, město vých. od Havl. Brodu 195 Příboje, ves ssv. od Prahy 138 Přimda, hrad jjv. od Tachova 28, 40 Ptuj (Pettau), hrad ve Štýrsku 120 Rajhrad, klášter již. od Brna 61 Rakousy 89, III, 113—115, I17, 119, I20, 126, 130, 132, 133, 143, 144, 206; vévoda: Fridrich, Jindřich, Leopold III., Leopold IV., Leopold VI. Rodburk, hrad v Tyrolích 64 Ronov, hrad u Žitavy 184 Roudnice n. L. 164, 210, 215 Rudé mofe 127 Rus 51 na Rybníčku viz Praha Řecko 60, 64; král 60, 88 238/239 Řezno 39, 42, 51, 133; vévoda viz Jindřich Pyšný biskup viz Albert z Pietengau Řím 14, 15, 19, 26, 51, 61, 74, 79, 80, 94, 97, 98, 100; kostel sv. Petra 53; papež: Alexandr II., Alexandr IV., Anaklet, Evžen III., Hadrián IV., Honorius, Inocenc II., Inocenc IV., Řehoř VII., Řehoř X., Viktor Rimshd brdna viz Milán Rimshd fife 77; král, císař: Filip, Fridrich I., Fridrich II., Jindřich VI., Jindřich, syn Kon- ráda III., Jindřich Raspe, Konrád II., Konrád IV., Lotar, Ota IV., Rudolf I. Říp, vrch ve středních Čechách 40, 186 Sadská, ves záp. od Poděbrad 65, 104; kostel 180 salcburský biskup viz Vojtěch III., zvolenec viz Filip Korutanský Sasko 11, 67, 123, 166 Sázava, řeka 71, 192 Sdzava, Sázavský klášter 5, 9, 15, 16, 19, 21, 22, 27, 28, 71, 192—195, 214 kostel P. Marie a sv. Jana Kititele 16, 193; oltář sv. Martina 16,sv. Stépána 16; kap- le P. Marie 21 sehovsky biskup viz Bernhard Sekyř Kostel, zaniklý biskupský dvůr u Podivína na Moravě 55 Sicílie 60; král: Roger II., Vilém I. Sion 170 Sion viz Strahov na Skytin£ viz Praha Slapy, ves již. od Prahy 62 Slezsko 52 Sluhy, ves sv. od Prahy 140 Spoleto 80 Srbsko 68, 92: srbský (= míšeňský) markrabí viz Albrecht Stadice, ves jz. od Ústí n. L. 189 Staré Město Viz Praha Starý hrádek, bývalý hrad u Rakovníka 112 Steinfeld, steinfeldský klášter v Porýní 77, 78
Strana 240
Stožec (Schatzberg) v Dol. Rakousích 123 Strahov, Strahovský klášter 22, 24, 35, 77, 78, 89, 103, 113, 116, 118, 140, 156, 159, 189, 197, 207, 208, 213, 215 kaple bl. Voršily 118 Stražkov (podle Šimáka Střížkov u Prahy) 140 Svatá země 100, 143 Světec, klášter sv. od Bíliny 150 Šibenice, vrch u Prahy (asi nynější Vítkov) 72 Štýrsko 119, 143 Tachov 40, 49 Teplá, klášter vých. od Chebu 144 Teplice, klášter v záp. Čechách 150 Terdona (Tortona), město v sev. Itálii 80 Tibera, řeka 80, 158 Toulon, klášter sv. Apra 215 Trec (Trezzo), hrad v sev. Itálii 85 Týn (Horšovský Týn) 108; kostel sv. Kryštofa Váh, řeka 52 Veliká Ves, ves sev. od Prahy 140; kostel sv. Va- vřince 140 Velíz (Veliš), vrch a hrad u Jičína 107; kostel sv. Jana Křtitele 107 Verona 79 Vídeň 111, 117, 133, 215 Vilémov, klášter u Čáslavi 150 Vltava, řeka 56, 72, 103, 112, 117, 142, 153, 158, 184, 186 Vratislav 114; biskup: Tomáš Kozlowaroga, Vavřinec Doliveta Vrbčany, ves sev. od Kouřimě 40 Vyšehrad 45, 46, 49, 56, 64, 67, 72, 103, 107, 198—200 kostel vyšehradský 41, 68, 71, 106 Vyšín (Vyšínek), ves sev. od Slaného 138 Würzburg 81 108 Týřov, hrad záp. od Berouna 106, 107 Zhořelec 40, 49 Zlatá Koruna viz Koruna Uhry 42, 51, 52, 55, 64, 72, 88, 100, 101, 104, 113, 119, 126, 128, 130, 193; král: Béla II., Béla IV., Emerich, Gejza II., Koloman, Ondřej II., Štěpán II., Štěpán V.; královna: Alžběta Kumánka, Gertruda, Helena Ústí n. L. 184 Žatec 47, 103 želivský klášter, jz. od Humpolce 28 Žerčiněves (Žerčice), biskupský dvůr u Mladé Bo- leslavi 47, 49 Živohošť, ves již. od Prahy 72
Stožec (Schatzberg) v Dol. Rakousích 123 Strahov, Strahovský klášter 22, 24, 35, 77, 78, 89, 103, 113, 116, 118, 140, 156, 159, 189, 197, 207, 208, 213, 215 kaple bl. Voršily 118 Stražkov (podle Šimáka Střížkov u Prahy) 140 Svatá země 100, 143 Světec, klášter sv. od Bíliny 150 Šibenice, vrch u Prahy (asi nynější Vítkov) 72 Štýrsko 119, 143 Tachov 40, 49 Teplá, klášter vých. od Chebu 144 Teplice, klášter v záp. Čechách 150 Terdona (Tortona), město v sev. Itálii 80 Tibera, řeka 80, 158 Toulon, klášter sv. Apra 215 Trec (Trezzo), hrad v sev. Itálii 85 Týn (Horšovský Týn) 108; kostel sv. Kryštofa Váh, řeka 52 Veliká Ves, ves sev. od Prahy 140; kostel sv. Va- vřince 140 Velíz (Veliš), vrch a hrad u Jičína 107; kostel sv. Jana Křtitele 107 Verona 79 Vídeň 111, 117, 133, 215 Vilémov, klášter u Čáslavi 150 Vltava, řeka 56, 72, 103, 112, 117, 142, 153, 158, 184, 186 Vratislav 114; biskup: Tomáš Kozlowaroga, Vavřinec Doliveta Vrbčany, ves sev. od Kouřimě 40 Vyšehrad 45, 46, 49, 56, 64, 67, 72, 103, 107, 198—200 kostel vyšehradský 41, 68, 71, 106 Vyšín (Vyšínek), ves sev. od Slaného 138 Würzburg 81 108 Týřov, hrad záp. od Berouna 106, 107 Zhořelec 40, 49 Zlatá Koruna viz Koruna Uhry 42, 51, 52, 55, 64, 72, 88, 100, 101, 104, 113, 119, 126, 128, 130, 193; král: Béla II., Béla IV., Emerich, Gejza II., Koloman, Ondřej II., Štěpán II., Štěpán V.; královna: Alžběta Kumánka, Gertruda, Helena Ústí n. L. 184 Žatec 47, 103 želivský klášter, jz. od Humpolce 28 Žerčiněves (Žerčice), biskupský dvůr u Mladé Bo- leslavi 47, 49 Živohošť, ves již. od Prahy 72
Strana 241
REJSTŘÍK OSOB Abiron 169 Adleita Uherská, manželka Soběslava I. (cca 1123 —1140) 20, 64, 68, 71; bratr: Béla II. Adléta Míšeňská, manželka Přemysla Otakara II. (1187—1198) 93 Achab 169 Achajci 54, 167 Achan 169 Achilles 39 Albert z Pietengau, biskup fezensky (1247— 1260) 112 Albert ze Saarbriickenu, arcibiskup mohučský (1111—1137) 40, 49, 53, 59 Albert II. ze Saarbriickenu, arcibiskup mohućsky (1138—1141) 71 Albrecht Pyšný, markrabí míšeňský (1190—1195) 92 Aleš, probošt olomoucký, kanovník pražský 153 —I55 Alexandr Veliký, král makedonský (356—323 pi. n.l) 181 Alexandr II., papež (1061—1073) 41 Alexandr IV., papež (1254—1261) 116, 126 Alexandr, protipape£ viz Anaklet Almuë, král chorvatsky (1091—1127) 64; bratr: Koloman, syn: Béla II., dcera: Adleita sv. Alžběta 99 Alžběta Uherská, manželka knížete Fridricha (1147; Ť po 1189) 24 Alžběta, Kumánka, manželka Štěpána V. (cca 1253 T po 1290) 120, 128 Amalechité 169 sv. Ambrože oltář viz Praha, kostel sv. Víta Amorejští 170 Anaklet II. (Petrus de Frangipanis), protipapež (1130—1138) 26, 48—50, 53; otec: Lev Anastasius IV., papež (1153—1154) 22, 26 Anežka, dcera Přemysla Otakara I., abatyše u sv. Františka (t 1282) 99, 107; bratr: Václav I. 240/241 Anežka, dcera Přemysla Otakara II. (1269—1296) 134, 166 Anežka Babenberská, manželka Vladislava II. Pol- ského (1125/27, f po 1157) 81 Anglové 181 Anselm z Havelbergu, arcibiskup ravensky (1155 —1158) 85 Arsen, mnich sázavsky 23 Antiochos Veliký (223—187 př. n. I.) 170 Atilian 184 sv. Augustin, křesťanský bohoslovec (354—430) 201 sv. Augustina oltář viz Praha, kostel sv. Víta babylónský sultán 100 Bachmann Adolf 194, 195, 199—202, 204 Balbín Bohuslav 197, 198 Bárák 170 Bartoloměj, kanovník pražský 111 sv. Bartoloměje kaple viz Praha Bavoři 41, 71, 107 Beatrice, dcera Rajnolda III. Burgundského, man- želka Fridricha I. 81 Béla II., král uherský (1131—1141) 51—55, 64, 66, 68, 72; otec: Almuš, sestra: Adleita, dcera: Žofie Béla IV., král uherský (1235—1270) 100, 113, 114, 119, 125, 126, 128, 131, 132, 208; bratr: Koloman Béla, syn Bély 1V., vévoda slovinsky, chorvatsky adalmatsky (1261—1269) 131, 132, 208; man- želka: Kunhuta Braniborská Ben, předák 73 sv. Benedikta jeptišky viz Praha, klášter sv. Jiří Beneš, kanovník pražský 155 Bernard z Clairvaux (1090—1153) 21 Bernard, biskup pražský (1236—1240) 99 Bernard, zvolenec neapolský, papežský legát (1253 —1262) 113, 114, Bernhard, biskup sekovsky (1268—1283) 155
REJSTŘÍK OSOB Abiron 169 Adleita Uherská, manželka Soběslava I. (cca 1123 —1140) 20, 64, 68, 71; bratr: Béla II. Adléta Míšeňská, manželka Přemysla Otakara II. (1187—1198) 93 Achab 169 Achajci 54, 167 Achan 169 Achilles 39 Albert z Pietengau, biskup fezensky (1247— 1260) 112 Albert ze Saarbriickenu, arcibiskup mohučský (1111—1137) 40, 49, 53, 59 Albert II. ze Saarbriickenu, arcibiskup mohućsky (1138—1141) 71 Albrecht Pyšný, markrabí míšeňský (1190—1195) 92 Aleš, probošt olomoucký, kanovník pražský 153 —I55 Alexandr Veliký, král makedonský (356—323 pi. n.l) 181 Alexandr II., papež (1061—1073) 41 Alexandr IV., papež (1254—1261) 116, 126 Alexandr, protipape£ viz Anaklet Almuë, král chorvatsky (1091—1127) 64; bratr: Koloman, syn: Béla II., dcera: Adleita sv. Alžběta 99 Alžběta Uherská, manželka knížete Fridricha (1147; Ť po 1189) 24 Alžběta, Kumánka, manželka Štěpána V. (cca 1253 T po 1290) 120, 128 Amalechité 169 sv. Ambrože oltář viz Praha, kostel sv. Víta Amorejští 170 Anaklet II. (Petrus de Frangipanis), protipapež (1130—1138) 26, 48—50, 53; otec: Lev Anastasius IV., papež (1153—1154) 22, 26 Anežka, dcera Přemysla Otakara I., abatyše u sv. Františka (t 1282) 99, 107; bratr: Václav I. 240/241 Anežka, dcera Přemysla Otakara II. (1269—1296) 134, 166 Anežka Babenberská, manželka Vladislava II. Pol- ského (1125/27, f po 1157) 81 Anglové 181 Anselm z Havelbergu, arcibiskup ravensky (1155 —1158) 85 Arsen, mnich sázavsky 23 Antiochos Veliký (223—187 př. n. I.) 170 Atilian 184 sv. Augustin, křesťanský bohoslovec (354—430) 201 sv. Augustina oltář viz Praha, kostel sv. Víta babylónský sultán 100 Bachmann Adolf 194, 195, 199—202, 204 Balbín Bohuslav 197, 198 Bárák 170 Bartoloměj, kanovník pražský 111 sv. Bartoloměje kaple viz Praha Bavoři 41, 71, 107 Beatrice, dcera Rajnolda III. Burgundského, man- želka Fridricha I. 81 Béla II., král uherský (1131—1141) 51—55, 64, 66, 68, 72; otec: Almuš, sestra: Adleita, dcera: Žofie Béla IV., král uherský (1235—1270) 100, 113, 114, 119, 125, 126, 128, 131, 132, 208; bratr: Koloman Béla, syn Bély 1V., vévoda slovinsky, chorvatsky adalmatsky (1261—1269) 131, 132, 208; man- želka: Kunhuta Braniborská Ben, předák 73 sv. Benedikta jeptišky viz Praha, klášter sv. Jiří Beneš, kanovník pražský 155 Bernard z Clairvaux (1090—1153) 21 Bernard, biskup pražský (1236—1240) 99 Bernard, zvolenec neapolský, papežský legát (1253 —1262) 113, 114, Bernhard, biskup sekovsky (1268—1283) 155
Strana 242
Bero, děkan sázavský, potom opat postoloprtský 19, 22, 23 Berta, manżelka Jindficha, syna Viprechta Grojć- ského 66 Bertold z Leiningenu, biskup bambersky (1258— 1285) 132 Bertold ze Sigmaringenu, biskup pasovsky (1250— 1254) 111, 112 Bezerminé 126 Blah 45; otec: Zdeslav Blažej, opat strahovský 77 Bohudar 16 Boleslav I., kníže český (935—967/972) 189 Boleslav II., kníže český (967/972—999) 189 Boleslav III., kníže Cesky (999—1002; 1003; t 1037) 189 Boleslav III. K¥ivousty, knize polsky (1102—1138) 51— 54, 59, 60, 64, 65; syn: Vladislav II. Boleslav IV., Kadeřavý, kníže polský (1146—1173) 24 Boleslav V., Stydlivý, vévoda krakovsko-sando- měřský (1243—1279) 126 Boleslav, příznivec snad kostela vyšehradského 63, 64, 200 Boleslavsti 53 Boleša, bojovník knížete Břetislava 47 Boreš z Riesenburka, nejv. komorník 113, 142 Boris Konrád, syn Eufemie, manželky uherského krále Kolomana (1112—1155) 51 Borská I. 202 Bořivoj I., kníže český (t cca 894) 189, 190 Bořivoj II., kníže český (1101—1107, 1117—1120, T 1124) 20, 51, 192; synové: Lupold, Spyti- hněv, Jaromír Bosňané 126 BoZata, pievor, potom opat sázavsky (1161— 1162) 27,194 Božena (Beatrix), manželka Oty III. Branibor- ského (1243—1286) 131; bratr: Přemysl Ota- kar II., dcera: Kunhuta BoZetéch, opat sázavsky (cca 1085—1096) 193 Božík, kaplan Soběslava I. 47—49 Braniboři 164, 172, 210, 211 Brescijśti 82, 86 Bretholz B. 209, 216 Bruno z Querfurtu (974—1009) 196 Bruno IV. ze Saynu, arcibiskup kolinsky (1205— 1208) 93 Bruno z Schauenburka, biskup olomoucký (1245 —1281) 101, 105, 112, IIS, 117, 123, 124, 130, 132, 153—155 Břetislav I., kníže český (1034—1055) 189, 193 Břetislav II., kníže český (1092—1100) 5, 14, 46, 189, 193; syn: Břetislav, bratr: Soběslav I., Vla- dislav Břetislav, syn Břetislava II. (1130) 14, 40, 41, 47, 48, 50 Břetislav, kníže český viz Jindřich Břetislav Bulhari 126 Canaparius 196 Cassiodorus, tímsky ucenec (468?—562?) 201 Ctibor, sudí 107; syn: Jaros Čáslavští 53 Čéč, nejvyšší sudí (1256—1264) 138 Čech, praotec 186 Čechové: 12, 15, 20, 39, 49, 51, 53, 54, 66, 67, 72, 73, 77, 82, 85, 89, 90, 93, 101, 103, 117, 129, 130, 133, 149, 150, 165, 167, 170, 172, 180, 205 Černín, nejvyšší komorník (1205—1211) 94 Dacius, vůdce milánský 87 Daniel I., biskup prazsky (1148—1167) 6, 22, 24, 26—28, 81, 82, 87, 88 Daniel II., biskup prazskÿ (1197—1214) 93, 94 Daniel Romanović, kral haliésko-vladiméisky (od 1205, 1 cca 1264) 126 Ddnové 181 Datan 169 David 169, 173 Debora 170 Děpolt I. (t 1167) 24, 25, 72, 73, 88; bratr: Vla- dislav II., Jindfich
Bero, děkan sázavský, potom opat postoloprtský 19, 22, 23 Berta, manżelka Jindficha, syna Viprechta Grojć- ského 66 Bertold z Leiningenu, biskup bambersky (1258— 1285) 132 Bertold ze Sigmaringenu, biskup pasovsky (1250— 1254) 111, 112 Bezerminé 126 Blah 45; otec: Zdeslav Blažej, opat strahovský 77 Bohudar 16 Boleslav I., kníže český (935—967/972) 189 Boleslav II., kníže český (967/972—999) 189 Boleslav III., kníže Cesky (999—1002; 1003; t 1037) 189 Boleslav III. K¥ivousty, knize polsky (1102—1138) 51— 54, 59, 60, 64, 65; syn: Vladislav II. Boleslav IV., Kadeřavý, kníže polský (1146—1173) 24 Boleslav V., Stydlivý, vévoda krakovsko-sando- měřský (1243—1279) 126 Boleslav, příznivec snad kostela vyšehradského 63, 64, 200 Boleslavsti 53 Boleša, bojovník knížete Břetislava 47 Boreš z Riesenburka, nejv. komorník 113, 142 Boris Konrád, syn Eufemie, manželky uherského krále Kolomana (1112—1155) 51 Borská I. 202 Bořivoj I., kníže český (t cca 894) 189, 190 Bořivoj II., kníže český (1101—1107, 1117—1120, T 1124) 20, 51, 192; synové: Lupold, Spyti- hněv, Jaromír Bosňané 126 BoZata, pievor, potom opat sázavsky (1161— 1162) 27,194 Božena (Beatrix), manželka Oty III. Branibor- ského (1243—1286) 131; bratr: Přemysl Ota- kar II., dcera: Kunhuta BoZetéch, opat sázavsky (cca 1085—1096) 193 Božík, kaplan Soběslava I. 47—49 Braniboři 164, 172, 210, 211 Brescijśti 82, 86 Bretholz B. 209, 216 Bruno z Querfurtu (974—1009) 196 Bruno IV. ze Saynu, arcibiskup kolinsky (1205— 1208) 93 Bruno z Schauenburka, biskup olomoucký (1245 —1281) 101, 105, 112, IIS, 117, 123, 124, 130, 132, 153—155 Břetislav I., kníže český (1034—1055) 189, 193 Břetislav II., kníže český (1092—1100) 5, 14, 46, 189, 193; syn: Břetislav, bratr: Soběslav I., Vla- dislav Břetislav, syn Břetislava II. (1130) 14, 40, 41, 47, 48, 50 Břetislav, kníže český viz Jindřich Břetislav Bulhari 126 Canaparius 196 Cassiodorus, tímsky ucenec (468?—562?) 201 Ctibor, sudí 107; syn: Jaros Čáslavští 53 Čéč, nejvyšší sudí (1256—1264) 138 Čech, praotec 186 Čechové: 12, 15, 20, 39, 49, 51, 53, 54, 66, 67, 72, 73, 77, 82, 85, 89, 90, 93, 101, 103, 117, 129, 130, 133, 149, 150, 165, 167, 170, 172, 180, 205 Černín, nejvyšší komorník (1205—1211) 94 Dacius, vůdce milánský 87 Daniel I., biskup prazsky (1148—1167) 6, 22, 24, 26—28, 81, 82, 87, 88 Daniel II., biskup prazskÿ (1197—1214) 93, 94 Daniel Romanović, kral haliésko-vladiméisky (od 1205, 1 cca 1264) 126 Ddnové 181 Datan 169 David 169, 173 Debora 170 Děpolt I. (t 1167) 24, 25, 72, 73, 88; bratr: Vla- dislav II., Jindfich
Strana 243
Dépolt II. (1174; t 1190) 91 Děpolt III. (+ 1223) 97 Děpolt, nejvyšší sudí (1277) 170 Déthart, opat sézavskÿ (1097—1133) 15, 16, 193, 194 Dětřich z Milendunku 35 Dětřich, kanovník pražský 153—155 Dioklecián, císař římský (284—305) 168 Divi$ 45 Divis, mistr 114 sv. Diviše brána viz Milán; oltář viz Praha, kostel sv. Víta Dobrovský J. 198, 216 Durynkové 181, 182 Eberhart, kanovník pražský (od 1236, f 1259) 117, 119, 140 Egbert, biskup münstersky (1127—1132) 49 Egilbert, biskup bambersky (1139—1146) 21i Egypfané 127 Elizeus 169 Emerich, král uhersky (1196—1204) 93; sestra: Konstancie EmlerJ. 7, 194, 203, 204, 206, 208, 216 Engelbert II. z Falkenberka, arcibiskup kolínsky (1261—1274) 141,204 Eufemie, manželka Kolomana Uherského (1107, rozv. 1113, T 1116) 51; otec: Vladimír II. Mo- nomach, syn: Boris Konrád EvZen III., papeZ (1145—1153) 22 Filip, kral fimsky (1198—1208) 92—94 Filip z Falkenštejna 35 Filip Korutanský, probošt vyšehradský, 1247— 1256 zvolenec salcburský, 1269 zvolený patri- archa aquilejsky (f 1279) 108, 112, 120, 125; bratr: Oldřich Filištínští 169 Francouzi 21 Frankové 22 František, kanovník pražský, kronikář 196, 197, 204 242/243 sv. Františka klášter viz Praha Fridrich I. Barbarossa, vévoda švábský, král, od 1155 císař římský (1152—1190) 23—26, 78— 82, 85—88, 91, 195, 207; bratr: Ludvík, man- želka: Beatrice Burgundská, syn: Jindřich VI. Fridrich II., král sicilský (od 1198), král, od 1220 císař římský (1212—1250) 94, IOI Fridrich, kniże cesky (1172—1173, 1178, t 1189) 24, 88, 89, 91, 190; otec: Vladislav II., manżel- ka: Alžběta Uherská Fridrich, syn Konráda III. 79, 80, 86 Fridrich II. z Alteny, arcibiskup kolínský (1156 —1158) 86 Fridrich, biskup pražský (1169—1179) 88, 89, 93 Fridrich, vévoda rakouský (1230—1246) 100, 101; bratr: Jindřich Fridrich z Wittelsbachu (T 1173) 86; bratři: Ota I., Ota ml. Fridrich, opat postoloprtsky 24 Frutolf, mnich z Michelsbergu, kronikát (T 1103) 211, 212 Gebhart, biskup braniborský (1277—1287) 166, 167, 210 Gedeon 170 Gejza II., král uherský (114I1—1161) 24, 26; dcera: Alžběta Gerhard, arcibiskup mohučský (1251—1259) 117 Gerhard, dominikán 112 Gertruda Babenberská, manželka Vladislava II. (cca 1140—1150) 22, 77; bratr: Konrád III. Gertruda Babenberská, manželka markrabího Vla- dislava (1246—1247, 1299) 101; otec: Jindřich Gertruda, královna uherská (1203—1214) 94 Gervasius, kancléř 74 sv. Gervasia oltář viz Praha, kostel sv. Víta Gezo, opat strahovský 78 Giezi 169 Gotfrid, probošt pražský 155 sv. Gothard, biskup hildesheimský (1022—1038) 51, 52, 62
Dépolt II. (1174; t 1190) 91 Děpolt III. (+ 1223) 97 Děpolt, nejvyšší sudí (1277) 170 Déthart, opat sézavskÿ (1097—1133) 15, 16, 193, 194 Dětřich z Milendunku 35 Dětřich, kanovník pražský 153—155 Dioklecián, císař římský (284—305) 168 Divi$ 45 Divis, mistr 114 sv. Diviše brána viz Milán; oltář viz Praha, kostel sv. Víta Dobrovský J. 198, 216 Durynkové 181, 182 Eberhart, kanovník pražský (od 1236, f 1259) 117, 119, 140 Egbert, biskup münstersky (1127—1132) 49 Egilbert, biskup bambersky (1139—1146) 21i Egypfané 127 Elizeus 169 Emerich, král uhersky (1196—1204) 93; sestra: Konstancie EmlerJ. 7, 194, 203, 204, 206, 208, 216 Engelbert II. z Falkenberka, arcibiskup kolínsky (1261—1274) 141,204 Eufemie, manželka Kolomana Uherského (1107, rozv. 1113, T 1116) 51; otec: Vladimír II. Mo- nomach, syn: Boris Konrád EvZen III., papeZ (1145—1153) 22 Filip, kral fimsky (1198—1208) 92—94 Filip z Falkenštejna 35 Filip Korutanský, probošt vyšehradský, 1247— 1256 zvolenec salcburský, 1269 zvolený patri- archa aquilejsky (f 1279) 108, 112, 120, 125; bratr: Oldřich Filištínští 169 Francouzi 21 Frankové 22 František, kanovník pražský, kronikář 196, 197, 204 242/243 sv. Františka klášter viz Praha Fridrich I. Barbarossa, vévoda švábský, král, od 1155 císař římský (1152—1190) 23—26, 78— 82, 85—88, 91, 195, 207; bratr: Ludvík, man- želka: Beatrice Burgundská, syn: Jindřich VI. Fridrich II., král sicilský (od 1198), král, od 1220 císař římský (1212—1250) 94, IOI Fridrich, kniże cesky (1172—1173, 1178, t 1189) 24, 88, 89, 91, 190; otec: Vladislav II., manżel- ka: Alžběta Uherská Fridrich, syn Konráda III. 79, 80, 86 Fridrich II. z Alteny, arcibiskup kolínský (1156 —1158) 86 Fridrich, biskup pražský (1169—1179) 88, 89, 93 Fridrich, vévoda rakouský (1230—1246) 100, 101; bratr: Jindřich Fridrich z Wittelsbachu (T 1173) 86; bratři: Ota I., Ota ml. Fridrich, opat postoloprtsky 24 Frutolf, mnich z Michelsbergu, kronikát (T 1103) 211, 212 Gebhart, biskup braniborský (1277—1287) 166, 167, 210 Gedeon 170 Gejza II., král uherský (114I1—1161) 24, 26; dcera: Alžběta Gerhard, arcibiskup mohučský (1251—1259) 117 Gerhard, dominikán 112 Gertruda Babenberská, manželka Vladislava II. (cca 1140—1150) 22, 77; bratr: Konrád III. Gertruda Babenberská, manželka markrabího Vla- dislava (1246—1247, 1299) 101; otec: Jindřich Gertruda, královna uherská (1203—1214) 94 Gervasius, kancléř 74 sv. Gervasia oltář viz Praha, kostel sv. Víta Gezo, opat strahovský 78 Giezi 169 Gotfrid, probošt pražský 155 sv. Gothard, biskup hildesheimský (1022—1038) 51, 52, 62
Strana 244
sv. Gotharda kaple viz Praha, kostel sv. Víta Gotšalk, opat želivský 77, 78, 90 Gottfried, notář kolínského arcibiskupa Konráda 35 Graebner F. 204—206 Guido, kardinál 20, 21 Gumpold, biskup v Mantové (981—985) 196 Guta Habsburská, manželka Václava II. (1287— 1297) 212 Hadrián IV., papež (1154—1159) 79, 80 Hájek z Libočan Václav 198 Hartman, syn Rudolfa I. Habsburského (1263— 1281) 144, 145 Havel, sakristán kostela praZského 108 Helena, řecká královna sr Helena, manželka Bély II. (1129—1149); sestra: Marie Heli 169 Herbirka Babenberská, manželka Bořivoje II. (f 1142) 20 Herold, kanovník pražský, vikář a kaplan biskupa bamberského, arcikněz plzeňský 49 Heřman, probošt litoměřický, kanovník pražský 114 Heřman, purkrabí hradu Bezdězu 165, 166 Holinka R. 206 Honorius, papeZ (1216—1227) 97 Horatius, římský básník (65—8 př. n. Ll) 212 Hostivít, mytický kníže český 189 Hradečtí 53 Hrdina K. 7,9, 206, 207, 216 Hroznata 15; manželka: Přibyslava, syn: Šebíř Hugo, kardinál, papežský legát 111, 112 Hugo, markrabí montferratský 86 Hunové viz Uhři Chdm 169 Chrudimští 53 Chvalek, kantor při kostele pražském 159 Irminfrid, vévoda durynsky 181 Inocenc II., papež (1130—1143) 19, 21, 48, 52, 53 Inocenc IV., papez (1243— 1254) 101, 103, 107, 108 Ismaelité 126 Ivanov M. 202 Izraelité 169, 170 Jabín 170 sv. Jakub 92, 94; kostel viz Praha sv. Jan 178; kostel viz Praha sv. Jan evangelista 62, 63 sv. Jana Křtitele kostel viz Laterán, Sázava, Praha, Velíz Jan I., biskup pražský (1134—1139) 16, 19, 56, 59, 62, 67 Jan II., biskup pražský (1227—1236) 98, 99 Jan III. z Dražic, biskup prażsky (1258—1278) 117—119, 129—134, 140, 142, 143, I5I, 153, 204, 209, 210 Jan IV., z Dražic, biskup pražský (1301—1343) 6, 196, 204, 213, 215 Jan II., biskup olomoucky (1104—1126) 14 Jan III., biskup olomoucky (1150—1157) 22, 24 Jan IV., biskup olomoucký (1157—1172) 28 Jan, biskup tuskulský 42 Jan, kanovník pražský 114 Jan, opat strahovský 99, 102 Jan, předák 45, 47, 49; synové: Miroslav, Stře- zimír Jan, syn Svojslavüv, rytíf 128 Jarloch, opat milevsky, kronikár (1165—1222 a 1234) 7, 203, 207, 213 Jaromír, kníže český (1003, 1004—1012, 1033— 1034, t 1035) 189 Jaromir, syn Bofivoje II. (4 pred 1135?) 51 Jaromir (Gebhart), biskup prażsky (1068—1090) 199 Jaroslav, údajně kanovník pražský, pak mnich strahovský 198 Jaroš, syn Ctibora sudího 107 Jaroš ze Slivna, purkrabí pražský (1253—1264, T 1272) 129
sv. Gotharda kaple viz Praha, kostel sv. Víta Gotšalk, opat želivský 77, 78, 90 Gottfried, notář kolínského arcibiskupa Konráda 35 Graebner F. 204—206 Guido, kardinál 20, 21 Gumpold, biskup v Mantové (981—985) 196 Guta Habsburská, manželka Václava II. (1287— 1297) 212 Hadrián IV., papež (1154—1159) 79, 80 Hájek z Libočan Václav 198 Hartman, syn Rudolfa I. Habsburského (1263— 1281) 144, 145 Havel, sakristán kostela praZského 108 Helena, řecká královna sr Helena, manželka Bély II. (1129—1149); sestra: Marie Heli 169 Herbirka Babenberská, manželka Bořivoje II. (f 1142) 20 Herold, kanovník pražský, vikář a kaplan biskupa bamberského, arcikněz plzeňský 49 Heřman, probošt litoměřický, kanovník pražský 114 Heřman, purkrabí hradu Bezdězu 165, 166 Holinka R. 206 Honorius, papeZ (1216—1227) 97 Horatius, římský básník (65—8 př. n. Ll) 212 Hostivít, mytický kníže český 189 Hradečtí 53 Hrdina K. 7,9, 206, 207, 216 Hroznata 15; manželka: Přibyslava, syn: Šebíř Hugo, kardinál, papežský legát 111, 112 Hugo, markrabí montferratský 86 Hunové viz Uhři Chdm 169 Chrudimští 53 Chvalek, kantor při kostele pražském 159 Irminfrid, vévoda durynsky 181 Inocenc II., papež (1130—1143) 19, 21, 48, 52, 53 Inocenc IV., papez (1243— 1254) 101, 103, 107, 108 Ismaelité 126 Ivanov M. 202 Izraelité 169, 170 Jabín 170 sv. Jakub 92, 94; kostel viz Praha sv. Jan 178; kostel viz Praha sv. Jan evangelista 62, 63 sv. Jana Křtitele kostel viz Laterán, Sázava, Praha, Velíz Jan I., biskup pražský (1134—1139) 16, 19, 56, 59, 62, 67 Jan II., biskup pražský (1227—1236) 98, 99 Jan III. z Dražic, biskup prażsky (1258—1278) 117—119, 129—134, 140, 142, 143, I5I, 153, 204, 209, 210 Jan IV., z Dražic, biskup pražský (1301—1343) 6, 196, 204, 213, 215 Jan II., biskup olomoucky (1104—1126) 14 Jan III., biskup olomoucky (1150—1157) 22, 24 Jan IV., biskup olomoucký (1157—1172) 28 Jan, biskup tuskulský 42 Jan, kanovník pražský 114 Jan, opat strahovský 99, 102 Jan, předák 45, 47, 49; synové: Miroslav, Stře- zimír Jan, syn Svojslavüv, rytíf 128 Jarloch, opat milevsky, kronikár (1165—1222 a 1234) 7, 203, 207, 213 Jaromír, kníže český (1003, 1004—1012, 1033— 1034, t 1035) 189 Jaromir, syn Bofivoje II. (4 pred 1135?) 51 Jaromir (Gebhart), biskup prażsky (1068—1090) 199 Jaroslav, údajně kanovník pražský, pak mnich strahovský 198 Jaroš, syn Ctibora sudího 107 Jaroš ze Slivna, purkrabí pražský (1253—1264, T 1272) 129
Strana 245
sv. Jeronýma otlář viz Praha, kostel sv. Víta sv. Jiljí kostel viz Praha Jimram, syn sv. Prokopa, opat sázavský (t 1085) 193 Jindřich VI., král, od 1191 císař římský (1169— 1197) 91,92 Jindřich, syn Konráda III., král římský (1147— 1150) 66; snoubenka: Žofie Uherská Jindřich Raspe, král římský (1246—1247) 101 Jindřich, bratr Vladislava II. (Ť po 1169) 24,72 Jindřich II. Jasomirgott, vévoda rakouský (1141 —1177) 86 Jindřich, bratr Fridricha II. Rakouského (1208— 1228) 101; dcera: Gertruda Babenberská Jindřich Pyšný, vévoda bavorský (1126—1139) 65 Jindřich XII. Lev, vévoda saský (1142—1195) 79, 80 Jindřich II. Pobožný, vévoda vratislavský (1238— 1241) 100 Jindřich III. Bílý, vévoda vratislavský (1248— 1266) 123, 125, 130 Jindřich IV. Probus, vévoda vratislavský (1270— 1290) 150 Jindřich, syn Viprechta Grojčského, purkrabí mag- deburský (1124), markrabí dolnolužický (1131 —1135) 41, 66 (omylem jmenovän Viprecht); otec: Viprecht, manzelka: Berta Jindřich Břetislav, biskup prazskÿ (1182—1 1097), kníže český (1193—1197) 90—92, 190 Jindřich Zdík, biskup olomoucký (1126—1150) 14, 19—22, 40, 50, 55, 60—62, 72—74, 77, 200 Jindřich, arcibiskup mohučský (1142—1153) 22 Jindřich I. ze Schmiedefeldu, biskup bamberský (1242—1257) 112 Jindfich Knoderer, biskup basilejsky (1275—1286) 155 Jindřich, kanovník pražský, královský notář 150, ISI Jindřich, děkan kostela pražského 22, 74 Jindfich de Sefflica 35 Jindfich z Virneburku 35 244/245 Jindfich, mistr 201 Jindřich, předák 48 sv. Jiří kostel viz Praha, Freistadt Juda Makabejský 25 Judita, abatyše u sv. Jiff 119 Kadolt Sirotek, rytíč 124, 125 Kanaan 169 Kananejśti 170 Kanovník vyšehradský 5—8, 33, 192, 196, 198, 200, 214—216 sv. Kateřiny oltář viz Praha, kostel sv. Víta Kazi 186 Kladští 53 Kliment, opat břevnovský 14 sv. Klimenta klášter viz Praha Kolínští 146 Koloman, kräl uhersky (1095—1114) 51, 64; manželka: Eufemie, syn: Boris Konrád, bratr: Almuš Koloman, bratr Bély IV., vévoda korutanský a ha- liesky (1208—1241) 100 Konrád II., král římský (1138—1152) 19,20, 41, 49, 50, 65—67, 71—73, 77—80; syn: Fri- drich, Jindřich, sestra: Gertruda Konrád IV., král římský (1250—1254) 103 Konrád Brněnský, kníže český (1092) 189 Konrád II., údělný kníže znojemský (1123, po 1161) 6,41, 55, 61, 72, 73; otec: Litolt, man- želka: Marie, dcera Uroše Srbského Konrád II. Ota, údělný kníže znojemský (po 1161), markrabí moravský (od 1182), kníže český (1182; 1189—1191) 90, 91, 93, 94, 190 Konrád, falckrabi rynsky (1153— 1195) 86, 87. (omylem jmenován Ludvík) Konrád I., vévoda mazovský (1202—1247) 93; bratr: Lešek Bílý Konrdd, hrabé z Hardeka a Plaina 123—125 Konrád z Friedberka, biskup olomoucký (1240— 1247) 101 Konrád z Hochstadenu, arcibiskup kolínský (1238 —1261) 35, 116, 197, 206, 214
sv. Jeronýma otlář viz Praha, kostel sv. Víta sv. Jiljí kostel viz Praha Jimram, syn sv. Prokopa, opat sázavský (t 1085) 193 Jindřich VI., král, od 1191 císař římský (1169— 1197) 91,92 Jindřich, syn Konráda III., král římský (1147— 1150) 66; snoubenka: Žofie Uherská Jindřich Raspe, král římský (1246—1247) 101 Jindřich, bratr Vladislava II. (Ť po 1169) 24,72 Jindřich II. Jasomirgott, vévoda rakouský (1141 —1177) 86 Jindřich, bratr Fridricha II. Rakouského (1208— 1228) 101; dcera: Gertruda Babenberská Jindřich Pyšný, vévoda bavorský (1126—1139) 65 Jindřich XII. Lev, vévoda saský (1142—1195) 79, 80 Jindřich II. Pobožný, vévoda vratislavský (1238— 1241) 100 Jindřich III. Bílý, vévoda vratislavský (1248— 1266) 123, 125, 130 Jindřich IV. Probus, vévoda vratislavský (1270— 1290) 150 Jindřich, syn Viprechta Grojčského, purkrabí mag- deburský (1124), markrabí dolnolužický (1131 —1135) 41, 66 (omylem jmenovän Viprecht); otec: Viprecht, manzelka: Berta Jindřich Břetislav, biskup prazskÿ (1182—1 1097), kníže český (1193—1197) 90—92, 190 Jindřich Zdík, biskup olomoucký (1126—1150) 14, 19—22, 40, 50, 55, 60—62, 72—74, 77, 200 Jindřich, arcibiskup mohučský (1142—1153) 22 Jindřich I. ze Schmiedefeldu, biskup bamberský (1242—1257) 112 Jindfich Knoderer, biskup basilejsky (1275—1286) 155 Jindřich, kanovník pražský, královský notář 150, ISI Jindřich, děkan kostela pražského 22, 74 Jindfich de Sefflica 35 Jindfich z Virneburku 35 244/245 Jindfich, mistr 201 Jindřich, předák 48 sv. Jiří kostel viz Praha, Freistadt Juda Makabejský 25 Judita, abatyše u sv. Jiff 119 Kadolt Sirotek, rytíč 124, 125 Kanaan 169 Kananejśti 170 Kanovník vyšehradský 5—8, 33, 192, 196, 198, 200, 214—216 sv. Kateřiny oltář viz Praha, kostel sv. Víta Kazi 186 Kladští 53 Kliment, opat břevnovský 14 sv. Klimenta klášter viz Praha Kolínští 146 Koloman, kräl uhersky (1095—1114) 51, 64; manželka: Eufemie, syn: Boris Konrád, bratr: Almuš Koloman, bratr Bély IV., vévoda korutanský a ha- liesky (1208—1241) 100 Konrád II., král římský (1138—1152) 19,20, 41, 49, 50, 65—67, 71—73, 77—80; syn: Fri- drich, Jindřich, sestra: Gertruda Konrád IV., král římský (1250—1254) 103 Konrád Brněnský, kníže český (1092) 189 Konrád II., údělný kníže znojemský (1123, po 1161) 6,41, 55, 61, 72, 73; otec: Litolt, man- želka: Marie, dcera Uroše Srbského Konrád II. Ota, údělný kníže znojemský (po 1161), markrabí moravský (od 1182), kníže český (1182; 1189—1191) 90, 91, 93, 94, 190 Konrád, falckrabi rynsky (1153— 1195) 86, 87. (omylem jmenován Ludvík) Konrád I., vévoda mazovský (1202—1247) 93; bratr: Lešek Bílý Konrdd, hrabé z Hardeka a Plaina 123—125 Konrád z Friedberka, biskup olomoucký (1240— 1247) 101 Konrád z Hochstadenu, arcibiskup kolínský (1238 —1261) 35, 116, 197, 206, 214
Strana 246
Konrád, biskup míšeňský (1240—1258) 103,112 Konrád z Urachu, kardinál biskup portský a sv. Rufiny 98 Konstancie Uherská, manželka Přemysla Otaka- ra I. (1198—1240) 93, 124; bratr: Ondřej II. Konstantin Veliký, císař římský (306—337) 42 Konstantin, císař řecký 128 Köpke R. 7, 203—206, 208, 209, 216 Korozini 100 Korutané 133 Kosmas, kronikáf (f 1125) 5, 6, 192, 194, 196, 198—200, 202, kronika: 5, 6, 8, 9, 33, 192, 194—197, 199, 20I, 207, 212—216, Druhé pokračování Kosmovo: 6—8, 33, 198, 203— 210, 213, 214 sv. Kosmy a Damiána krypta viz Praha, kostel sv. Víta Krakovský z Kolovrat Jáchym, hrabě 198, 216 Krejčí A. 215 Kremonsti 79, 80, 86 Kristián 196, 207 Krok 186 sv. Kryštofa kostel viz Týn Křesomysl, mytický kníže český 189 Křivosúd, strýc Miroslavův 48 Kumdni 111—113, I20, I23, 124, 126, 146 Kunhuta, dcera Přemysla Otakara II. (1265— 1321), abatyse svatojifská (od 1302) 144, 145 Kunhuta Braniborská, manželka Bély Uherského (1264—1269, Ť 1292) 131, 132, 208; otec: Ota III. Braniborský Kunhuta Štaufská, manželka Václava I. (1228— 1248) 94, 98, 101; otec: Filip Kunhuta, 2. manželka Přemysla Otakara II. (1261 —1278, tŤ 1285) 130, 150, 164, 165, 167, 209—211; otec: Rostislav, syn: Václav II. Lapidot 170 Laterdnití 80 sv. Lazara kostel viz Praha Leopold III., vévoda rakouský (1102—1136) 49, 65; syn: Leopold IV, Leopold IV., vévoda rakouský (1136—1141) 65; manželka: Marie, dcera Soběslava I. Leopold VI., vévoda rakouský (1199—1230) 111, 143; dcera: Markéta Lešek Bílý, vévoda krakovský a sandoměřský (1194 —1198/1199, 1201, 1202—1227) 93; bratr: Konräd I. Mazovsky Lešek Černý, vévoda lenčický (1260), krakovský a sandoměřský (1279—1288) 126 Lev de Frangipanis, otec vzdoropapeže Anakleta 48, 53 Libuše, mytická kněžna česká 186, 209 Link F. 202 Litolt, údělný kníže znojemský (1101, f 1112) 41; syn: Konrád Lotar, král, od 1133 císař římský (1125—1137) 11—13, 19, 39—42, 48—51, 53, 54, 56, 59—61, 63, 64, 71, 195 sv. Ludmila 6, 74, 185, 196, 202, klášter viz Praha, klášter sv. Jiří; oltář viz Praha, kostel sv. Víta Ludvík VII., král francouzský (1137—1180) 21 Ludvík II., vévoda bavorský (1253—1294) 133 Ludvík, bratr Fridricha I., falckrabí rýnský viz Konrád Lupolt, syn Bořivoje II., údělný kníže olomoucký (1135—1137; 1143) 19 Madianští 170 Mantovsti 68 Marie, dcera Soběslava I. 65; manżel: Leopold IV. Rakouský Marie, dcera Uroše Srbského, manželka Konráda Znojemského (1132) 55 Panny Marie kostel viz Praha, oltář viz Praha, kostel sv. Víta, kůr tamtéž bl. Marie Magdalény oltář viz Praha, kostel sv. Víta Marie Terezie (1740—1780) 215 Markéta Babenberská, 1. manželka Přemysla Ota- kara II. (1252—1260, T 1267) 111, 115, 130, 143 Martianus, rímsky spisovatel 212
Konrád, biskup míšeňský (1240—1258) 103,112 Konrád z Urachu, kardinál biskup portský a sv. Rufiny 98 Konstancie Uherská, manželka Přemysla Otaka- ra I. (1198—1240) 93, 124; bratr: Ondřej II. Konstantin Veliký, císař římský (306—337) 42 Konstantin, císař řecký 128 Köpke R. 7, 203—206, 208, 209, 216 Korozini 100 Korutané 133 Kosmas, kronikáf (f 1125) 5, 6, 192, 194, 196, 198—200, 202, kronika: 5, 6, 8, 9, 33, 192, 194—197, 199, 20I, 207, 212—216, Druhé pokračování Kosmovo: 6—8, 33, 198, 203— 210, 213, 214 sv. Kosmy a Damiána krypta viz Praha, kostel sv. Víta Krakovský z Kolovrat Jáchym, hrabě 198, 216 Krejčí A. 215 Kremonsti 79, 80, 86 Kristián 196, 207 Krok 186 sv. Kryštofa kostel viz Týn Křesomysl, mytický kníže český 189 Křivosúd, strýc Miroslavův 48 Kumdni 111—113, I20, I23, 124, 126, 146 Kunhuta, dcera Přemysla Otakara II. (1265— 1321), abatyse svatojifská (od 1302) 144, 145 Kunhuta Braniborská, manželka Bély Uherského (1264—1269, Ť 1292) 131, 132, 208; otec: Ota III. Braniborský Kunhuta Štaufská, manželka Václava I. (1228— 1248) 94, 98, 101; otec: Filip Kunhuta, 2. manželka Přemysla Otakara II. (1261 —1278, tŤ 1285) 130, 150, 164, 165, 167, 209—211; otec: Rostislav, syn: Václav II. Lapidot 170 Laterdnití 80 sv. Lazara kostel viz Praha Leopold III., vévoda rakouský (1102—1136) 49, 65; syn: Leopold IV, Leopold IV., vévoda rakouský (1136—1141) 65; manželka: Marie, dcera Soběslava I. Leopold VI., vévoda rakouský (1199—1230) 111, 143; dcera: Markéta Lešek Bílý, vévoda krakovský a sandoměřský (1194 —1198/1199, 1201, 1202—1227) 93; bratr: Konräd I. Mazovsky Lešek Černý, vévoda lenčický (1260), krakovský a sandoměřský (1279—1288) 126 Lev de Frangipanis, otec vzdoropapeže Anakleta 48, 53 Libuše, mytická kněžna česká 186, 209 Link F. 202 Litolt, údělný kníže znojemský (1101, f 1112) 41; syn: Konrád Lotar, král, od 1133 císař římský (1125—1137) 11—13, 19, 39—42, 48—51, 53, 54, 56, 59—61, 63, 64, 71, 195 sv. Ludmila 6, 74, 185, 196, 202, klášter viz Praha, klášter sv. Jiří; oltář viz Praha, kostel sv. Víta Ludvík VII., král francouzský (1137—1180) 21 Ludvík II., vévoda bavorský (1253—1294) 133 Ludvík, bratr Fridricha I., falckrabí rýnský viz Konrád Lupolt, syn Bořivoje II., údělný kníže olomoucký (1135—1137; 1143) 19 Madianští 170 Mantovsti 68 Marie, dcera Soběslava I. 65; manżel: Leopold IV. Rakouský Marie, dcera Uroše Srbského, manželka Konráda Znojemského (1132) 55 Panny Marie kostel viz Praha, oltář viz Praha, kostel sv. Víta, kůr tamtéž bl. Marie Magdalény oltář viz Praha, kostel sv. Víta Marie Terezie (1740—1780) 215 Markéta Babenberská, 1. manželka Přemysla Ota- kara II. (1252—1260, T 1267) 111, 115, 130, 143 Martianus, rímsky spisovatel 212
Strana 247
Martin, opat břevnovský 115 Martin, knéz z Bernartic 108, 111 sv. Martina kaple viz Sázava, oltář viz Sázava Matatyd 21 sv. Matěje oltář viz Praha, kostel sv. Vita sv. Mauricius 94 Maximidn, císař římský (286—310) 168 Meinert J. G. 194 Mencke J. B. 215, 216 Mendl B. 206, 207, 212, 213, 216 Menhart, biskup prażsky (1122—1134) 14—16, 42, 47, 49, 50, 52—56 Messover (Štěpán z Messova), rakouský maršálek, rytif 146 Metoděj, biskup moravský (1885) 189 Měšek III. Starý, kníže velkopolský (1138) a kra- kovsky (1173—1177, 1190, 1198/1199—1202) 24 Měšek II., kníže opolský (1239—1246) 101 sv. Michala kostel viz Mnichovice, kaple viz Praha, kostel sv. Víta, oltář tamtéž Mikuláš z Riesenburka, biskup pražský (1240— 1258) 35, 99— 101, 104, 105, 108, 111—113, 116, 117 sv. Mikuláš 185; kostel viz Praha, oltár viz Pra- ha, kostel sv. Víta Mildnsti 25, 26, 80—82, 85—87 Miroslav, pfedák 12 Miroslav, syn Janův, předák 45, 47—49; strÿc: Křivosúd, bratr: Střezimír Miroslav, poutník do Jeruzaléma 20 Mladota, předák 62 Mnata, mytický kníže český 189 Mnich sázavský 5—9, 192, 194—196, 214, 216 Mojžíš: 169 Moravané 20, 53, 72, 73, 90, 93, 191, 107, 117, 120, 133 Mukar, poutník do Jeruzaléma 20 Naaman 169 Nabuchodonosor 169 Načerat, předák 20, 68, 73 246/247 Naëerat, posel Sobéslava I. k Lotarovi 12 Nedvěd, vladař 107 Neklan, mytický kníže český 189 Nezamysl, mytický kníže český 189 Němci 51,92, 150, 160, 163, 165—167, 171, 211 Normani 181 Novák J. B. 205 Novotný V. 194, 195, 199—202, 205 Odolen, syn Stfiżiv, rytif 82 Oldřich, kníže český (1012—1033, 1034) 189, 192—194 Oldřich, údělný kníže brněnský (1101; 1113) 39, 41, 48, 51; syn: Vratislav Oldřich, bratr Soběslava II. (1134—1177) 54, 89 Oldřich, opat břevnovský 14 Oldřich III., vévoda korutanský (1256—1269) 120, 125 Oldřich, kanovník pražský 155 Ondřej II., král uherský (1205—1235) 93; sestra: Konstancie Ondřej, biskup pražský (1214—1224) 94, 97, 98 Ondřej, sakristán a kanovník pražský 159 Ondřej z Říčan, nejvyšší komorník (1262—1275) 141 sv. Ondřeje oltář viz Praha, kostel sv. Vita Oreb 170 sv. Osvalda oltář viz Praha, kostel sv. Víta Ota IV., král, od 1209 císař římský (1198—1218) 93, 94 Ota II., údělný kníže olomoucký, od 1123 též brnénsky (T 1126) 11—13, 39 Ota IIL, markrabí braniborsky (1220—1267) 114, 115, 123—125, 130, 131, manželka: Božena (Beatrix), dcera: Kunhuta Ota V. Dlouhý, markrabí braniborský (1267— 1299) 150, 158—160, 163—166, 170—172, 184, 205, 206, 210, 211 Ota I. z Wittelsbachu, vevoda bavorsky (1180— 1183) 86; bratři: Fridrich, Ota ml. Ota ml. z Wittelsbachu, bratr Oty I. (T 1189) 86
Martin, opat břevnovský 115 Martin, knéz z Bernartic 108, 111 sv. Martina kaple viz Sázava, oltář viz Sázava Matatyd 21 sv. Matěje oltář viz Praha, kostel sv. Vita sv. Mauricius 94 Maximidn, císař římský (286—310) 168 Meinert J. G. 194 Mencke J. B. 215, 216 Mendl B. 206, 207, 212, 213, 216 Menhart, biskup prażsky (1122—1134) 14—16, 42, 47, 49, 50, 52—56 Messover (Štěpán z Messova), rakouský maršálek, rytif 146 Metoděj, biskup moravský (1885) 189 Měšek III. Starý, kníže velkopolský (1138) a kra- kovsky (1173—1177, 1190, 1198/1199—1202) 24 Měšek II., kníže opolský (1239—1246) 101 sv. Michala kostel viz Mnichovice, kaple viz Praha, kostel sv. Víta, oltář tamtéž Mikuláš z Riesenburka, biskup pražský (1240— 1258) 35, 99— 101, 104, 105, 108, 111—113, 116, 117 sv. Mikuláš 185; kostel viz Praha, oltár viz Pra- ha, kostel sv. Víta Mildnsti 25, 26, 80—82, 85—87 Miroslav, pfedák 12 Miroslav, syn Janův, předák 45, 47—49; strÿc: Křivosúd, bratr: Střezimír Miroslav, poutník do Jeruzaléma 20 Mladota, předák 62 Mnata, mytický kníže český 189 Mnich sázavský 5—9, 192, 194—196, 214, 216 Mojžíš: 169 Moravané 20, 53, 72, 73, 90, 93, 191, 107, 117, 120, 133 Mukar, poutník do Jeruzaléma 20 Naaman 169 Nabuchodonosor 169 Načerat, předák 20, 68, 73 246/247 Naëerat, posel Sobéslava I. k Lotarovi 12 Nedvěd, vladař 107 Neklan, mytický kníže český 189 Nezamysl, mytický kníže český 189 Němci 51,92, 150, 160, 163, 165—167, 171, 211 Normani 181 Novák J. B. 205 Novotný V. 194, 195, 199—202, 205 Odolen, syn Stfiżiv, rytif 82 Oldřich, kníže český (1012—1033, 1034) 189, 192—194 Oldřich, údělný kníže brněnský (1101; 1113) 39, 41, 48, 51; syn: Vratislav Oldřich, bratr Soběslava II. (1134—1177) 54, 89 Oldřich, opat břevnovský 14 Oldřich III., vévoda korutanský (1256—1269) 120, 125 Oldřich, kanovník pražský 155 Ondřej II., král uherský (1205—1235) 93; sestra: Konstancie Ondřej, biskup pražský (1214—1224) 94, 97, 98 Ondřej, sakristán a kanovník pražský 159 Ondřej z Říčan, nejvyšší komorník (1262—1275) 141 sv. Ondřeje oltář viz Praha, kostel sv. Vita Oreb 170 sv. Osvalda oltář viz Praha, kostel sv. Víta Ota IV., král, od 1209 císař římský (1198—1218) 93, 94 Ota II., údělný kníže olomoucký, od 1123 též brnénsky (T 1126) 11—13, 39 Ota IIL, markrabí braniborsky (1220—1267) 114, 115, 123—125, 130, 131, manželka: Božena (Beatrix), dcera: Kunhuta Ota V. Dlouhý, markrabí braniborský (1267— 1299) 150, 158—160, 163—166, 170—172, 184, 205, 206, 210, 211 Ota I. z Wittelsbachu, vevoda bavorsky (1180— 1183) 86; bratři: Fridrich, Ota ml. Ota ml. z Wittelsbachu, bratr Oty I. (T 1189) 86
Strana 248
Ota z Wittelsbachu, syn Oty ml. (t 1209), vrah Filipa Švábského 94 Ota II., vévoda bavorský (1231—1253) 107 Ota, biskup pražský (1140—1148) 20—23, 71, 74 Ota Svatý, biskup bamberský (1103—1139) 49, 50 Ota z Lonsdorfu, biskup pasovský (1254—1265) 130 Ota, hrabě z Hardeka a Plaina 120, 123—125 Otakar, Prus 115 Otakar viz Přemysl Otakar Ovidius, římský básník (43—18 př. n. 1) 212 Palacký F. 7,194, 198—201, 203, 215 Patera, služebník oltáře sv. Marie a vikář 159 Pavel Beruth 164, 210 Pavijśti 79, 80, 86 Pekaf J. 203—207, 209, 212 Pelhfim, biskup pražský (před 1223—1226; 1240) 98 Pelzel F. M. 198, 216 Pertold, rytif 107 Pe$ina z Cechorodu Tomdś 197, 198 sv. Petr z Verony, mučedník (1205—1252) 112 Petr Kapucius, kardinál 114 Petr, biskup bělehradský (1134?) 53, 54 Petr de Ponte Curvo, papežský legát 116 Petr, prefekt města Říma 80 Petr, arcijähen 74 Petr, probošt u sv. Jiří: 41 Petr, kanovník pražský 155 Petr viz Anaklet II. sv. Petra chrám viz Řím, klášter viz Praha, oltář viz Olomouc t. Pfaffenhoffen Franz Simon 215 Plzeňští 108 Poláci 54, 97, 133, 201 Pomnén sudi 112 Pontan z Breitenbergu Jifí Bartold, probo&t svato- vítské kapituly 215 sv. Prohop 93, 129, 192—194 sv. Protasia oltdf viz Praha, kostel sv. Víta Prusové 72, 97, 114, 204 Prušenek, nejvyšší číšník | 160 Přemysl, mytický kníže český 186, 189 Přemysl Otakar I., kníže, od 1198 král český (1192 —1193; 1197—1230) 91—94, 97—99, 102, 190; manželky: Adléta Míšeňská, Konstancie Uherská, bratr: Vladislav (Jindřich) Přemysl Otakar II., král český (1253—1278) 7, 102, 104, IOS, III, II3— 117, 119, 120, I23— 126, 128—134, 141, 143—146, 149, 151, 160, 166, 172, 190, 203—205, 208—210, 216; man- Zelky: Markéta Bamberská, Kunhuta, sestra: Božena (Beatrix), švagr: Ota III. Braniborský, neteř: Kunhuta Braniborská Přibyslava, manželka Hroznatova 15; syn: Šebíř Pud, kněz 74 Ouido, papežský legát 133, 201 Radosta, mnich sázavský 23 Rachel 164 Rajnold III., hrabě burgundský 81, dcera: Beatrice Rakušané 103, 117, 120, 133, 146 Rasciané 126 Reginard, opat sázavský 28, 194, 195 Roger II., král sicilský (1130—1154) 60 Roman, kníže haličský (1188/1199), velkokníže kijevský (1200/1201—1205) 93 Rostislav, kníže haličský (1236—1238), černohor- sky (1241), bán Slovinska a Maé&vy (t 1263 130; dcera: Kunhuta Rudolf I. Habsburský, král římský (1273—1298) 142—146, 149, 150, 155, 204, 209, 210, 212; syn: Hartman Ruland z Bratislavy, Zupan 128 Rusové 97, 126 Ruzin, bojovnfk 19 Rýňané 146 Řehoř VII., papež (1073—1085) 193 Řehoř X., papez (1271—1276) 142,143
Ota z Wittelsbachu, syn Oty ml. (t 1209), vrah Filipa Švábského 94 Ota II., vévoda bavorský (1231—1253) 107 Ota, biskup pražský (1140—1148) 20—23, 71, 74 Ota Svatý, biskup bamberský (1103—1139) 49, 50 Ota z Lonsdorfu, biskup pasovský (1254—1265) 130 Ota, hrabě z Hardeka a Plaina 120, 123—125 Otakar, Prus 115 Otakar viz Přemysl Otakar Ovidius, římský básník (43—18 př. n. 1) 212 Palacký F. 7,194, 198—201, 203, 215 Patera, služebník oltáře sv. Marie a vikář 159 Pavel Beruth 164, 210 Pavijśti 79, 80, 86 Pekaf J. 203—207, 209, 212 Pelhfim, biskup pražský (před 1223—1226; 1240) 98 Pelzel F. M. 198, 216 Pertold, rytif 107 Pe$ina z Cechorodu Tomdś 197, 198 sv. Petr z Verony, mučedník (1205—1252) 112 Petr Kapucius, kardinál 114 Petr, biskup bělehradský (1134?) 53, 54 Petr de Ponte Curvo, papežský legát 116 Petr, prefekt města Říma 80 Petr, arcijähen 74 Petr, probošt u sv. Jiří: 41 Petr, kanovník pražský 155 Petr viz Anaklet II. sv. Petra chrám viz Řím, klášter viz Praha, oltář viz Olomouc t. Pfaffenhoffen Franz Simon 215 Plzeňští 108 Poláci 54, 97, 133, 201 Pomnén sudi 112 Pontan z Breitenbergu Jifí Bartold, probo&t svato- vítské kapituly 215 sv. Prohop 93, 129, 192—194 sv. Protasia oltdf viz Praha, kostel sv. Víta Prusové 72, 97, 114, 204 Prušenek, nejvyšší číšník | 160 Přemysl, mytický kníže český 186, 189 Přemysl Otakar I., kníže, od 1198 král český (1192 —1193; 1197—1230) 91—94, 97—99, 102, 190; manželky: Adléta Míšeňská, Konstancie Uherská, bratr: Vladislav (Jindřich) Přemysl Otakar II., král český (1253—1278) 7, 102, 104, IOS, III, II3— 117, 119, 120, I23— 126, 128—134, 141, 143—146, 149, 151, 160, 166, 172, 190, 203—205, 208—210, 216; man- Zelky: Markéta Bamberská, Kunhuta, sestra: Božena (Beatrix), švagr: Ota III. Braniborský, neteř: Kunhuta Braniborská Přibyslava, manželka Hroznatova 15; syn: Šebíř Pud, kněz 74 Ouido, papežský legát 133, 201 Radosta, mnich sázavský 23 Rachel 164 Rajnold III., hrabě burgundský 81, dcera: Beatrice Rakušané 103, 117, 120, 133, 146 Rasciané 126 Reginard, opat sázavský 28, 194, 195 Roger II., král sicilský (1130—1154) 60 Roman, kníže haličský (1188/1199), velkokníže kijevský (1200/1201—1205) 93 Rostislav, kníže haličský (1236—1238), černohor- sky (1241), bán Slovinska a Maé&vy (t 1263 130; dcera: Kunhuta Rudolf I. Habsburský, král římský (1273—1298) 142—146, 149, 150, 155, 204, 209, 210, 212; syn: Hartman Ruland z Bratislavy, Zupan 128 Rusové 97, 126 Ruzin, bojovnfk 19 Rýňané 146 Řehoř VII., papež (1073—1085) 193 Řehoř X., papez (1271—1276) 142,143
Strana 249
Řehoř de Crescentio, kardinál 97 Řehoř z Valdeka, mistr a děkan pražský, později biskup praZsky (1296—1301) 153—155, 157, 160, 167, 206, 207, 211 Řehoř, kanovník pražský 114 Řehoř, podsakristán kostela pražského 159 Řehoř, rytíř Přemysla Otakara II. 134 sv. Řehoř 28, 68, 164 sv. Řehoře oltář viz Praha, kostel sv. Víta Řekové 42, 126, 181 Římané 49, 80 Salmana 170 Samuel, prorok 139 Sanguin (Imad ed-din Zenki), kníže mosulský 21 Saracéni 119, 168 Sasové 12, 39—41, 66, 71, 146, 181, 182, 211 Sazema (asi Sezema z Krašova) 158 Senacherib 169 Seneka, římský filosof (4 př. n. l. — 65 n.l.) 212 Siberk (Albrecht ze Žeberka, od 1277 purkrabí v Kadani) 158 Siegfried z Eppsteinu, arcibiskup mohučský (1200 —1230) 97,98 Sikulové (Sekelové, národ v Maďarsku) 126 Silvestr, převor, potom opat sázavský; 1139 zvo- len biskupem prażskym (t 1161) 15, 16, 19— 21, 26, 27, 67, 71, 193—195 Simeon 73 Sisara 170 Slované 39, 129 Smil, předák, posel Sobéslava I. k Lotarovi 12 Smil, předák 73 Soběslav I., kníže &esky (1125—1140) 5, 11—14, 16, 20, 39—42, 45—56, 59—61, 63—68, 71, 72, 77, 79, 190, 192, 198—202; manzelka: Adleita Uherská, syn: Soběslav, Oldřich, Václav, bratr: Břetislav II., Vladislav I. Soběslav II., kníže český 27, 41, 88, 89, 190, 194, 195; otec: Soběslav I., bratr: Oldřich, Václav Sodom3t{ 169 248/249 Spatzman (Dětřich Spatzman z Kostelce, v I. 1271—1278 podkomoří) 158 Spytihněv I., kníže český (t cca 905) 189 Spytihněv II., kníže český (1055—1061) 189, 193 Spytihněv, syn Bořivoje II. (* 1157) 20, 23 Spytihněv, kníže brněnský (t 1198) 92 sv. Stanislav 113; oltář viz Praha, kostel sv. Víta Střezimír, předák 45, 48; otec: Jan, bratr: Mi- roslav Stfiż 82; syn: Odolen Svatava Polská, manželka Vratislava II. (1062— 1126) 14 Svatopluk, kníže český (1107—1109) 42, 46, 90; syn: Václav Olomoucký Svojslav 128; syn: Jan Šebíř, syn Hroznatův 15 Šimdk J. V. 205—207, 209 Šimon, papežský legát 98, 99 Štěpán II., král uherský (1114—1131) 40, 42 Stépdn V., král uherský (1270—1272) 119, 120, 123, 126, 128—130; manželka: Alžběta sv. Štěpána oltář viz Praha, kostel sv. Víta, Sázava Štýřané 120, 146 Šusta J. 205, 206 Švábové 86, 146 Tadeáš apoštol 94 Tataři 100, 126, 128 Teige K. 199, 201 202 Tertullian, křesťanský apologeta (160—222) 201 Tetka 186 Theoderich, král francký 181 Tobiáš z Benešova, biskup pražský (1278—1296) 153—157, 164, 170—172, 184, 185, 204, 206, 210, 211, 213 Tobiáš, probošt pražského kostela 119 Tomáš Kozlowaroga, biskup vratislavský (1232— 1268) 108, 114 Tomáš, probošt pražský 155 Tomás Bechet arcibiskup canterbursky (1162— 1170) 88
Řehoř de Crescentio, kardinál 97 Řehoř z Valdeka, mistr a děkan pražský, později biskup praZsky (1296—1301) 153—155, 157, 160, 167, 206, 207, 211 Řehoř, kanovník pražský 114 Řehoř, podsakristán kostela pražského 159 Řehoř, rytíř Přemysla Otakara II. 134 sv. Řehoř 28, 68, 164 sv. Řehoře oltář viz Praha, kostel sv. Víta Řekové 42, 126, 181 Římané 49, 80 Salmana 170 Samuel, prorok 139 Sanguin (Imad ed-din Zenki), kníže mosulský 21 Saracéni 119, 168 Sasové 12, 39—41, 66, 71, 146, 181, 182, 211 Sazema (asi Sezema z Krašova) 158 Senacherib 169 Seneka, římský filosof (4 př. n. l. — 65 n.l.) 212 Siberk (Albrecht ze Žeberka, od 1277 purkrabí v Kadani) 158 Siegfried z Eppsteinu, arcibiskup mohučský (1200 —1230) 97,98 Sikulové (Sekelové, národ v Maďarsku) 126 Silvestr, převor, potom opat sázavský; 1139 zvo- len biskupem prażskym (t 1161) 15, 16, 19— 21, 26, 27, 67, 71, 193—195 Simeon 73 Sisara 170 Slované 39, 129 Smil, předák, posel Sobéslava I. k Lotarovi 12 Smil, předák 73 Soběslav I., kníže &esky (1125—1140) 5, 11—14, 16, 20, 39—42, 45—56, 59—61, 63—68, 71, 72, 77, 79, 190, 192, 198—202; manzelka: Adleita Uherská, syn: Soběslav, Oldřich, Václav, bratr: Břetislav II., Vladislav I. Soběslav II., kníže český 27, 41, 88, 89, 190, 194, 195; otec: Soběslav I., bratr: Oldřich, Václav Sodom3t{ 169 248/249 Spatzman (Dětřich Spatzman z Kostelce, v I. 1271—1278 podkomoří) 158 Spytihněv I., kníže český (t cca 905) 189 Spytihněv II., kníže český (1055—1061) 189, 193 Spytihněv, syn Bořivoje II. (* 1157) 20, 23 Spytihněv, kníže brněnský (t 1198) 92 sv. Stanislav 113; oltář viz Praha, kostel sv. Víta Střezimír, předák 45, 48; otec: Jan, bratr: Mi- roslav Stfiż 82; syn: Odolen Svatava Polská, manželka Vratislava II. (1062— 1126) 14 Svatopluk, kníže český (1107—1109) 42, 46, 90; syn: Václav Olomoucký Svojslav 128; syn: Jan Šebíř, syn Hroznatův 15 Šimdk J. V. 205—207, 209 Šimon, papežský legát 98, 99 Štěpán II., král uherský (1114—1131) 40, 42 Stépdn V., král uherský (1270—1272) 119, 120, 123, 126, 128—130; manželka: Alžběta sv. Štěpána oltář viz Praha, kostel sv. Víta, Sázava Štýřané 120, 146 Šusta J. 205, 206 Švábové 86, 146 Tadeáš apoštol 94 Tataři 100, 126, 128 Teige K. 199, 201 202 Tertullian, křesťanský apologeta (160—222) 201 Tetka 186 Theoderich, král francký 181 Tobiáš z Benešova, biskup pražský (1278—1296) 153—157, 164, 170—172, 184, 185, 204, 206, 210, 211, 213 Tobiáš, probošt pražského kostela 119 Tomáš Kozlowaroga, biskup vratislavský (1232— 1268) 108, 114 Tomáš, probošt pražský 155 Tomás Bechet arcibiskup canterbursky (1162— 1170) 88
Strana 250
sv. Tomáš apoštol 94 sv. Tomáše kaple viz Praha, kostel sv. Víta Tomek V. V. 7,203, 216 Tutha, kanovník pražský 49 Uhři 26, 51, 52, 54, 88, 103, 119, 120, 123, 126, 146 Urbdnek R. 207 Vacemil, predák 48 sv. Václav, kníže český (T 935) 12, 21, 39, 40, SI, 52, 56, 125, 128, 129, 131, 139, 157, 159, 189, 193, 196, 197 Václav II., kníže český (1191; t cca 1192) 64, 90—92, 190; otec: Soběslav I. Václav, údělný kníže olomoucky (1126—1130) 14, 42, otec: Svatopluk Václav I., král český (1230—1253) 7, 94, 98, 100—107, 111—115, 117, 131, 190, 203, 208, 209; bratr: Vladislav, syn: Přemysl Otakar II., manželka: Kunhuta Štaufská Václav II., král český (1283—1297) 144, 150, 160, 164, 170, 172, I84, 204—207, 209, 211, 213; manželka: Guta Habsburská Václav III., král český (1305—1306) 203, 213 sv. Václava kostel viz Praha, kaple a oltář viz Praha, kostel sv. Víta, věž viz Praha Valaši 126 Válek J. 195 Valentin, biskup pražský (1180—1182) 89, go Vavřinec Doliveta, biskup vratislavský (1207— 1232) 97 sv. Vavřince kldšter viz Praha, kostel viz Veliká Ves Verner z Bolantu 35 Verner z Eppensteinu, arcibiskup mohučský (1259 —1284) 130, 153, 154 Verner, kameník a zedník 74 Vernher, kanovník pražský 155 Veronstf 79, 86 Viktor, protipapeż (1138) 26 Vilém I., král sicilský (1154—1166) 80 Vilém Zajíc z Hasenburka 190 Vincenc, kaplan Soběslava I. 68 Vincencius, kanovník pražský, kronikář 7, 71, 203, 207, 213 Viprecht Grojésky (1 1124) 41; viz též Jindřich; syn: Jindřich, vdova: Berta Vít, kanovník, pak děkan kostela pražského (tŤ 1271) 99, 100, 107, 134, 137—141, 204— 207, 210 Vit, kaplan 39 Vít, synovec sv. Prokopa, opat sázavský 193 sv. Vít 51, 139, 140, 157, 185; kostel viz Praha Vítkovici 145 Vladimir II. Monomach, knfZe kijevsky (1113— 1125) 52; dcera: Eufemie Vladislav I., kníže český (1109—1117, 1120; Ť 1125) 20, 46, 190; syn: Vladislav II., bratr: Břetislav II., Soběslav I. Vladislav II., kníže, od 1158 král český (1140— 1172; f 1174) 5,6, 20, 21, 23—25, 27, 28, 53, 61, 71—73, 77, 79, 81, 82, 85—89, 190; man- żelka: Gertruda, syn Fridrich, otec: Vladislav I., bratr: Děpolt, Jindřich Vladislav (Jindřich), kníže český (1197), mark- rabí moravský (1192—1194, 1197—1222) 93, 98, 190; bratr: Přemysl I. Vladislav, markrabí moravský (1224—1227) 98; bratr: Václav I. Vladislav, markrabí moravský, vévoda rakouský (t 1247) 101; otec: Václav I., manželka: Ger- truda Babenberská Vladislav, syn Soběslava I. (1165) 65, 72 Vladislav II. Vyhnanec, kníže polský (1138—11 59) 64, 81; otec: Boleslav III., manželka: Anežka Babenberská Vladislav, kníže opolský (1246—1281) 123, 125, 130 Vladivoj, kníže český (1002—1003) 189 Vnislav, mytický kníže český 189 Vojen, mytický kníže český 189 Vojtěch III., arcibiskup salcburský (1183—1200) 89
sv. Tomáš apoštol 94 sv. Tomáše kaple viz Praha, kostel sv. Víta Tomek V. V. 7,203, 216 Tutha, kanovník pražský 49 Uhři 26, 51, 52, 54, 88, 103, 119, 120, 123, 126, 146 Urbdnek R. 207 Vacemil, predák 48 sv. Václav, kníže český (T 935) 12, 21, 39, 40, SI, 52, 56, 125, 128, 129, 131, 139, 157, 159, 189, 193, 196, 197 Václav II., kníže český (1191; t cca 1192) 64, 90—92, 190; otec: Soběslav I. Václav, údělný kníže olomoucky (1126—1130) 14, 42, otec: Svatopluk Václav I., král český (1230—1253) 7, 94, 98, 100—107, 111—115, 117, 131, 190, 203, 208, 209; bratr: Vladislav, syn: Přemysl Otakar II., manželka: Kunhuta Štaufská Václav II., král český (1283—1297) 144, 150, 160, 164, 170, 172, I84, 204—207, 209, 211, 213; manželka: Guta Habsburská Václav III., král český (1305—1306) 203, 213 sv. Václava kostel viz Praha, kaple a oltář viz Praha, kostel sv. Víta, věž viz Praha Valaši 126 Válek J. 195 Valentin, biskup pražský (1180—1182) 89, go Vavřinec Doliveta, biskup vratislavský (1207— 1232) 97 sv. Vavřince kldšter viz Praha, kostel viz Veliká Ves Verner z Bolantu 35 Verner z Eppensteinu, arcibiskup mohučský (1259 —1284) 130, 153, 154 Verner, kameník a zedník 74 Vernher, kanovník pražský 155 Veronstf 79, 86 Viktor, protipapeż (1138) 26 Vilém I., král sicilský (1154—1166) 80 Vilém Zajíc z Hasenburka 190 Vincenc, kaplan Soběslava I. 68 Vincencius, kanovník pražský, kronikář 7, 71, 203, 207, 213 Viprecht Grojésky (1 1124) 41; viz též Jindřich; syn: Jindřich, vdova: Berta Vít, kanovník, pak děkan kostela pražského (tŤ 1271) 99, 100, 107, 134, 137—141, 204— 207, 210 Vit, kaplan 39 Vít, synovec sv. Prokopa, opat sázavský 193 sv. Vít 51, 139, 140, 157, 185; kostel viz Praha Vítkovici 145 Vladimir II. Monomach, knfZe kijevsky (1113— 1125) 52; dcera: Eufemie Vladislav I., kníže český (1109—1117, 1120; Ť 1125) 20, 46, 190; syn: Vladislav II., bratr: Břetislav II., Soběslav I. Vladislav II., kníže, od 1158 král český (1140— 1172; f 1174) 5,6, 20, 21, 23—25, 27, 28, 53, 61, 71—73, 77, 79, 81, 82, 85—89, 190; man- żelka: Gertruda, syn Fridrich, otec: Vladislav I., bratr: Děpolt, Jindřich Vladislav (Jindřich), kníže český (1197), mark- rabí moravský (1192—1194, 1197—1222) 93, 98, 190; bratr: Přemysl I. Vladislav, markrabí moravský (1224—1227) 98; bratr: Václav I. Vladislav, markrabí moravský, vévoda rakouský (t 1247) 101; otec: Václav I., manželka: Ger- truda Babenberská Vladislav, syn Soběslava I. (1165) 65, 72 Vladislav II. Vyhnanec, kníže polský (1138—11 59) 64, 81; otec: Boleslav III., manželka: Anežka Babenberská Vladislav, kníže opolský (1246—1281) 123, 125, 130 Vladivoj, kníže český (1002—1003) 189 Vnislav, mytický kníže český 189 Vojen, mytický kníže český 189 Vojtěch III., arcibiskup salcburský (1183—1200) 89
Strana 251
sv. Vojtěch 12, 21, 40, 42, 51, 56, 97, 129, 139, 140, 157, 185, 196; kostel viz Praha bl. Voršily kaple viz Strahov Vratislav I., kníže český (905—921) 189 Vratislav II., kníže, od 1085 král český (1061— 1092) 41, 46, 189, 190, 193, 199 Vratislav, údělný kníže brněnský (1125, 1156) 39, 41, 48, 51, 60, 61; manželka 51 Zdeslav, kanovník pražský 155 Zdeslav, syn Blahův, předák 45 Zdík viz Jindřich Zdislav, opat kostela postoloprtského 22 Zeb 170 Zebah 170 Židé 184 Žižna, mnich sázavský 23 Žofie, dcera Bély II. Uherského, jeptiška (* 1136/ 1137) 66; snoubenec: Jindřich Wattenbach W. 199 250/251
sv. Vojtěch 12, 21, 40, 42, 51, 56, 97, 129, 139, 140, 157, 185, 196; kostel viz Praha bl. Voršily kaple viz Strahov Vratislav I., kníže český (905—921) 189 Vratislav II., kníže, od 1085 král český (1061— 1092) 41, 46, 189, 190, 193, 199 Vratislav, údělný kníže brněnský (1125, 1156) 39, 41, 48, 51, 60, 61; manželka 51 Zdeslav, kanovník pražský 155 Zdeslav, syn Blahův, předák 45 Zdík viz Jindřich Zdislav, opat kostela postoloprtského 22 Zeb 170 Zebah 170 Židé 184 Žižna, mnich sázavský 23 Žofie, dcera Bély II. Uherského, jeptiška (* 1136/ 1137) 66; snoubenec: Jindřich Wattenbach W. 199 250/251
Strana 252
Strana 253
OBSAH 5 Uvod 9 KRONIKA MNICHA SÁZAVSKÉHO 24. O znamenitosti krále Vladislava a jeho bratra knížete Děpolta 33 POKRAČOVÁNÍ KOSMOVY KRONIKY PODLE KAPITULNÍHO RUKOPISUG 5 37 Letopis tzv. Kanovníka vyšehradského 75 Druhé pokračování Kosmovy kroniky 192 POKRAČOVATELÉ KOSMOVI (doslov) 192 Kronika Mnicha sázavského 196 Letopis tzv. Kanovníka vyšehradského a Druhé pokračování Kosmovo 214 Rukopisy Pokračovatelů Kosmových Edice a překlady 216 218 Poznámky Rodokmen Přemyslovců ve 12. a 13. století 225 Vysvětlivky 226 234 Seznam fotografií 236 Rejstřík míst 241 Rejstřík osob
OBSAH 5 Uvod 9 KRONIKA MNICHA SÁZAVSKÉHO 24. O znamenitosti krále Vladislava a jeho bratra knížete Děpolta 33 POKRAČOVÁNÍ KOSMOVY KRONIKY PODLE KAPITULNÍHO RUKOPISUG 5 37 Letopis tzv. Kanovníka vyšehradského 75 Druhé pokračování Kosmovy kroniky 192 POKRAČOVATELÉ KOSMOVI (doslov) 192 Kronika Mnicha sázavského 196 Letopis tzv. Kanovníka vyšehradského a Druhé pokračování Kosmovo 214 Rukopisy Pokračovatelů Kosmových Edice a překlady 216 218 Poznámky Rodokmen Přemyslovců ve 12. a 13. století 225 Vysvětlivky 226 234 Seznam fotografií 236 Rejstřík míst 241 Rejstřík osob
Strana 254
Strana 255
POKRAČOVATE LÉ KOSMOVI)))Y Přeložili Karel Hrdina, V. V. Tomek a Marie Bláhová. Uvod napsali Marie Bláhová a Zdeněk Fiala. Překlad revidovala, doslov, poznámky a vysvětlivky napsala, rejstřík jmen a míst sestavila Marie Bláhová. K vydání připraveno za odborného dohledu univ. prof. Zdeňka Fialy, DrSc. Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Jiří Rathouský. Vydání I. Praha 1974. Vydalo nakladatelství Svoboda jako svou 3501. publikaci. Odpovědný redaktor Ludvík Kotek. Technický redaktor Josef IlI. Vytisklo Rudé právo, tiskařské závody, Praha. Náklad 45 000. AA 13,81, VA 21,57. Tematická skupina 02/61. Cena brož. výt. 31,90 Kčs, váz. výt. 40,— Kčs. 66/508-21-8.7 Členská knižnice 25 - 012 - 74 Kčs 40.—
POKRAČOVATE LÉ KOSMOVI)))Y Přeložili Karel Hrdina, V. V. Tomek a Marie Bláhová. Uvod napsali Marie Bláhová a Zdeněk Fiala. Překlad revidovala, doslov, poznámky a vysvětlivky napsala, rejstřík jmen a míst sestavila Marie Bláhová. K vydání připraveno za odborného dohledu univ. prof. Zdeňka Fialy, DrSc. Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Jiří Rathouský. Vydání I. Praha 1974. Vydalo nakladatelství Svoboda jako svou 3501. publikaci. Odpovědný redaktor Ludvík Kotek. Technický redaktor Josef IlI. Vytisklo Rudé právo, tiskařské závody, Praha. Náklad 45 000. AA 13,81, VA 21,57. Tematická skupina 02/61. Cena brož. výt. 31,90 Kčs, váz. výt. 40,— Kčs. 66/508-21-8.7 Členská knižnice 25 - 012 - 74 Kčs 40.—
- 1: Array
- 5: Array
- 9: Array
- 24: Array
- 33: Array
- 37: Array
- 75: Array
- 192: Array
- 196: Array
- 214: Array
- 216: Array
- 218: Array
- 226: Array
- 234: Array
- 236: Array
- 241: Array
- 253: Array