Strana I
HISTORICKÝ ARCHIV. VYDÁVÁ I. TŘÍDA ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ V PRAZE. PEČÍ HISTORICKÉ KOMMISSÍ PŘI NÍ ZŘÍZENÉ. ČÍSLO 5. LISTÁŘ K DĚJINÁM ŠKOLSTVÍ KUTNOHORSKÉHO. (1520—1623). V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 1894.

Strana II

Strana III
LISTAR K DĚJINÁM ŠKOLSTVÍ KUTNOHORSKÉHO (1520—1623). SESTAVIL DR VOJTĚCH J. NOVÁČEK V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMENI. 1894.

Strana IV
(PŘEDLOŽENO DNE 26. LEDNA 1894.) TIEMEM J.OTTY V PRATE.

Strana V
PŘEDMLUVA. iří Zach, někdy ředitel realních škol v Hoře Kutné, v roční zprávě těchže škol na rok 1876 (a také o sobě) vydal: »Paměti o školách v král. horním městě Hoře Kutné«, v nichž na 13 stranách pojednal o starších školách partikularních u sv. Jakuba a sv. Barbory, které r. 1623 provedením reformace katolické v Hoře vzaly za své. V pojednání tom často odvolává se na archiv městský a pomoc, kterou mu při práci té poskytl P. M. Veselský, správce téhož archivu, tak že mohli bychom souditi, že archiv ten pro dějiny škol, které Zach za předmět práce své si obral, jest úplně vyčerpán. Jsa r. 1892 po více měsíců v Kutné Hoře zaměstnán badáním pro archiv zem- ský, při čemž doznal jsem všemožné podpory pana starosty Jana Macháčka, začež mu povinné díky činím, shledal jsem záhy, že tomu tak není. Všímaje si při procházení archivalií bedlivě listů škol se týkajících, sebral jsem zne- náhla dosti značný jich počet a, navrátiv se do Prahy, prošel jsem knihy fakulty filosofické (Oeconomica), které se odkazem někdejšího sboru doktorů filosofie dostaly do archivu zemského, a doplnil sbírku svou 28 listy, z nichž uveřejnil Fr. Dvorský v »Pamětech o školách českých« dílem v plném znění, dílem u výtahu listů 16. Tak vznikl tento »Listář k dějinám škol Kutnohor- ských«, o němž soudím, že dobře poslouží tomu, kdo pokusí se o sepsání dějin těchto škol a podnikne tím práci po mém zdání velice záslužnou. Co přičiněno v poznámkách a shledáno dosti pracně, má býti budoucímu děje- pisci školství Kutnohorského usnadněním práce a nynějším čtenářům »Listáře« vysvětlením. Za pomoc, které se mně dostalo při užívání rukopisů a tisků méně snadno přístupných, děkuji především milému učiteli a příteli svému panu prof. dru. J. Emlerovi, jakož i pánům prof. Ant. Truhlářovi, prof. dru. Ant. Vře-

Strana VI
šťálovi, správci knížecí knihovny Lobkovické, a pánům úředníkům bibliotheky Musea království Českého. Slavné Akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění díky jsem zavázán za to, že přijala tuto sbírku listů mezi své publikace, a slavnému Historickému spolku, že značným příspěvkem hmot- ným vydání její urychlil. Konečně budiž mně dovoleno vysloviti obzvláštní díky Nestoru mezi dějepisci českými, jehož nám Bůh po dlouhá leta ještě zachovej, slovutnému pánu, panu prof. dru. V. V. Tomkovi, c. k. vládnímu radovi, který k žádosti I. třídy Akademie laskavě se uvázal ve přehlížení korrektury. V PRAZE, v měsíci červnu 1894. Dr. V. J. Nováček.

Strana VII
ÚVOD. utná Hora, která mezi městy českými po staletí držela po Praze první místo, zajisté i pokud škol se týče od zavedení řádů městských v hlučné osadě kovkopů, tedy od samého počátku svého, jejž klademe do prvního desítiletí čtrnáctého věku, neostávala za jinými městy. Bohužel z doby nej- starší z příčin na snadě jsoucích došly nás o škole Kutnohorské jen nahodilé zmínky. K r. 1382 uvádí rukopis kapituly Pražské rektora škol Kutnohorských Matěje 1), jediné to jméno učitele, které se nám zachovalo z doby předhu- sitské. Roku 1409, kdy dne 18. ledna v Kutné Hoře listem krále Václava IV. rozhodnut památný spor o tři hlasy národa českého na vysokém učení Praž- ském, 2) byly zajisté v Hoře již školy dvě: starší při farním chrámu sv. Jakuba, odtud Svatojakubskou a častěji Vysokokostelskou nazvaná, a nová při nedávno založeném kostele sv. Barbory. 3) Při škole Svatobarborské r. 1429 již od delší doby byl učitelem mistr Jindřich, jemuž obec za jeho věrné a užitečné služby darovala zahradu pod školou Svatobarborskou s pozemkem při té zahradě ležícím. 4) Týž mistr Jindřich stroje se na cestu do Basileje dne 2. prosince 1432 »zahradu pod kaplú a pod školú jdúce do kostela k světej Barboře«, která mu od obce byla dána, v 10 kopách grošů č. vzdal panu Ambrožovi minemistru. 5) Patrno, že zpráva Dačického 6) k r. 1479: 1) Tomek, Děje university Pražské I, str. 310. 2) Tamtéž, I, str. 147—149. 3) Již v bulle ze dne 16. dubna 1401, kterou papež Bonifác IX. stvrzuje založení chrámu toho, praví se o zakladatelích, že »scolas pro scolaribus ibidem fieri et constitui ordinarunt«. 4) V nejstarší knize městské (z let 1426—1489) na listu C 5 čteme zápis; »Magistri iuratorum et consules iurati cum consensu communitatis ortum sub scola ad sanctam Barbaram cum area sita sub orto Henrico, rectori paruulorum, contulerunt et dederunt pro suo fideli seruicio, quod vtiliter pro communitate gessit, ad librum ciuile assignantes ad tenendum, vtendum, possidendum ac pro sua vtiliori necessitate vendendum secundum ius et omnimodam disposicionem communitati competentem. Actum anno M'CCCC° vice- simo nono. Ambrosius, tunc temporis magister monete, Libaco iudex, Mikess hofmistr, magister ciuium.« 5) Tamtéž na listu F 4. 6) Paměti Mikuláše Dačického z Heslova. K vydání upravil Dr. Ant. Rezek. I, str. 44.

Strana VIII
VIII Uvod. »V pátek po přenešení sv. Václava založena jest škola u sv. Barbory« ne- může se týkati nového založení školy nebývalé, ale spíše přestavby školní budovy. 7) O obou školách do počátku XVI. století pro nedostatek zpráv nic po- věděti neumíme. Teprv odtud plynou zprávy o školách Kutnohorských čím dále tím hojněji. Vysvítá z nich, že školy v Hoře ani lépe ani hůře opatřeny nebyly než v Praze a jiných větších městech království Českého. 8) Škola Vysokokostelská byla vždy o více třídách, v druhé polovici XVI. století o pěti, od r. 1598 o šesti, Svatobarborská byla trojtřídní. Jako všude ve městech, nesla se i v Hoře snaha k tomu, aby aspoň správcové škol byli akademicky vzdělaní.9) Opatřovati školám správce bylo právem i povinností rektora university Pražské. Uprázdnilo-li se místo správce té neb oné školy, obracela se rada městská k rektorovi university s prosbou, aby škole správce podal, ponechávajíc mu někdy, aby vybral osobu po svém zdání, avšak častěji už mívala vyhlídnutého správce školního, vešla s ním v jednání a, když vyslovil svou ochotu přijmouti místo v Hoře, žádala rektora university za jeho stvrzení. V takovém případě, bylo-li jen poněkud možno, rektor učinil radě, od které mohl se nadíti štědrého »daru zeleného čtvrtku« neb i koláče při jiných příležitostech, nejraději po vůli; někdy ovšem viděl se nucen odepříti, uváděje v listu omluvném ten neb onen důvod, který však obyčejně radě nezdál se dosti podstatným, což zavdávalo příčinu k širšímu dopisování anebo i jednání po osobách za tím účelem buď schválně nebo u příležitosti sněmu do Prahy vyslaných. Často byl nedostatek uchazečů o místa učitelská, nebot universita mívala málo posluchačů. Tu Horští, kteří chtívali, aby správce školy byl mistrem, musili se spokojiti bakalářem anebo jen pouhým studentem a nadějí, že tento se přičiní, aby dosáhl brzo aspoň gradu bakalářského. Ale ať mistr, at bakalář, téměř vždy přišel mladík nezkušený, který měl co dělati, aby zachoval svou autoritu u podřízených sobě officialů školních a žáků, dovedl žíti v dobré shodě s duchovenstvem a nezadal vinou svou neb svých svěřenců radě příčiny k stížnostem a důtkám. Úřad svůj nastupovali učitelé buď o sv. Jiří neb o sv. Havle. Správce školy při jmenování svém 7 J. G. Megerle von Mühlfeld, Merkwürdigkeiten der k. fr. Bergstadt Kutten- berg und des daselbst befindlichen uralten Silberbergwerkes (ve Vídni 1825) str. 119 praví: »Die letztere (totiž školu Svatobarborskou) liess Johann Charwat, ein reicher Bürger und Verehrer der Wissenschaften, um das Jahr 1480 auf eigene Kosten von neuem erbauen. Aus Dankbarkeit befreite der Magistrat seine fünf in dem Bezirke der Stadt gelegene Häuser bis an seinen Tod von allen Abgaben.« Jan Charvát zemřel 16. srpna 1486. (Da- čický, I, 46.) 8) O školách důkladně pojednal nejlepší znalec školství českého Frant. J. Zoubek v »Osvětě« X, díl II (1880) článkem: Školy za náboženského různověrství v Čechách. Ma- terial k dějinám škol městských v XV. a XVI. století sbírá právě neunavný náš kulturní historik Z. Winter, který ve svém »Kulturním obraze českých měst« o nich pojedná. *) Viz článek Z. Winterův »Učitelstvo latinských škol městských v 16. věku v XXVII. roční zprávě c. k. akademického gymnasia v Praze (1891).

Strana IX
Úvod. IX musil se zavázati rektorovi university slibem, 10) který obsahoval tyto kusy: že při vyučování bude užívati knih předepsaných, že se bude spravovati řádem školním 11) od university vydaným, že bude hleděti ke vzdělání mravů žáků, že bude choditi v šatě počestném pod kolena sáhajícím, že přičiní se, aby ze žáků jeho čipernější oddali se dalším studiím na universitě, 12) že bez vy- 10) Protože, pokud víme, slib rektorů školních není nikde otištěn, podáváme ho tuto, jak ho čteme v rukopise »Oeconomica« B 18 na listu 30: 1. »Promitto cum synergis et classium moderatoribus me propositurum discentibus cujuscunque aetatis summam doctri- nae religionis christianae e libellis usitatis, qui in hunc usum Pragae imprimuntur, lingua vernacula infimae classi, mediae classi latina, majoribus vero catechesim d. Chitraei. 2. Bonas artes et linguam latinam ex libelles praescriptis et probatis autoribus, compendium latinae grammaticae, item dialectices, quod piae memoriae M. Petrus Codicillus conscripsit et illi sunt libelli recepti et probati. 3. Ordinem docendi et discendi ab universitate con- stitutum fideliter servabo. 4. Asuefaciam discipulos ad honestam disciplinam eosque civili- tate morum excolam. 5. Habitum togatum et infra genua demissum cum in schola, tum extra scholam in publicum prodiens, gestabo. 6. Magna cura atque sollicitudine in hoc in- cumbam, ut ex discipulis meis recte institutis numerus studiosorum academiae Pragensis augeatur. 7. Promitto, me nullum discipulum in meam scholam absque testimonio recep- turum neque pueros aut adolescentes in inferioribus classibus bene edoctos et exercitatos diutius velle in mea schola detinere, sed parentibus me consilium daturum, ut eos ad scholas in vicinia majores emittant, quos ego dato testimonio sum promoturus. 8. Col- legas et synergos meos scholasticosque majores suscipiam cum promisso obedientiae, fideli- tatis et diligentiae cum ad beneficia capienda, tum ad officia scholastica praestanda; NB. forma recipiendi sit talis: Ego N. promitto, quod praeceptori obediam in honestis et licitis, leges scholae ordinemque studiorum fideliter servabo, diligenter colam bonas artes, vocationisque meae munia gnaviter praestabo, in eo me Deus adjuvet. 9. Promitto me ordinem studiorum eundem retenturum, quem antecessor meus retinebat et elapsis septi- manis quatuor eundem rectori universitatis missurum adscriptis nominibus meorum syner- gorum et omnium scholasticorum etiam mendicorum et semestri elapso indicaturum rectori universitatis, ubi initium in lectionibus fecissem et quo usque progressus essem. 10. Pro- fugos scholasticos extra tempus in meam scholam non recipiam et si qui clanculum e mea schola in aliam se subducant, eosdem domino rectori indicabo et, quantum scire potero, locum significavero. 11) První řád a způsob vyučování (modum ac ordinem docendi) správcům škol, pokud známo, vydal rektor Jan Hortensius Pražský l. 1539; známějším je řád vyučovací, který sepsal M. Petr Codicillus z Tulechova, rektor university Pražské 1. 1586 parti- kulárním školám městským v Čechách a na Moravě, jejž universita za svůj přijala. Adaukt Voigt 1. 1783 uveřejnil ho u výtahu (Acta literaria II, 254—276), Fr. J. Zoubek v českém překladu s titulem: M. Petr Codicilla z Tulechova Řád školám městským v Če- chách a na Moravě 1. 1586 akademií Pražskou vydány v »Besedě Učitelské« i o sobě 1873. M. Vavřinec Benedikti z Nudožer r. 1607 na oslavu otevření nové školy u sv. Jiljí na Starém městě Pražském ve sborníku chvalořečných básní latinských otiskl báseň didaktickou, nadepsanou »Penitioris scholae structura« o 370 plynných a z velké části vkus- ných šestiměrech upravenou dle způsobu Horatiova, zejména pak dle listu k Pisonům, jejíž obsah v sobě zavírá 1) Náčrtek vyučovacího řádu latinské školy partikulární (v. 1—214). 2. Příčiny neúspěchu při učbě (v 215—292). 3. Navržení některých oprav (v. 293—370). O této práci Benediktiho způsobem poutavým pojednal Ant. Truhlář ve článku: »M. Va- vřince Benedikta z Nudožer školní řád z r. 1607«, otištěném v Čas. Musea 1891 str. 67 a sl. 12) Rukopis knížecí knihovny Lobkovické v Praze č. 300: »Manuale rectoris Pragensis 1559—1581« uvádí zejména žáky, kteří přicházeli na universitu z partikularních škol ve městech českých. Vidíme z něho, že počet studentů z Hory byl vždy dosti značný, tak

Strana X
X Uvod. svědčení předešlé školy žáků dospělejších přijímati nebude a rodičům že bude raditi, aby žáky dobře vycvičené na školy vyšší dávali (tento článek měl platnost pro správce škol, jež měly méně než pět tříd a vyššími školami míněny školy partikularní ve městech, která měla aspoň školy o pěti třídách), že své pomocníky a starší žáky zaváže slibem předepsaným, že zachová při vyučování týž pořádek, kterým spravoval se předchůdce jeho, a během 4 neděl opis osnovy vyučovací a seznam officialů školních i žáků rektorovi university zašle, konečně že kromě času (sv. Jiří a sv. Havla) nebude přijímati žáků do školy, a kdyby jemu který žák sběhl, že jméno jeho rektorovi oznámí a se přičiní, aby vyzvěděl, do které školy se uchýlil. Z povinností, kterými vázáni byli graduovaní učitelé škol partikularních universitě, plynulo jim právo příslušnosti k ní, ostávalit i jako učitelé pod jurisdikcí university, která je chránila před možnými přechmaty soudů měst- ských, před nimiž stávali, byť i jen jako svědci ve přích osob cizích, jediné se svolením rektora akademie Pražské. Nový správce školní uváděn v úřad způsobem slavnostním inspektory 13) škol od rady ustanovenými. Tu před officialy školními a žáky učiněno mu připomenutí, jak se chovati má řídě se řádem v městě obvyklým, aby spoko- jenosti své vrchnosti si získal. Teprv po tomto slavnostním uvedení uvázal se správce školy v nesnadný svůj úřad jako hospodář školní budovy, před- stavený officialů školních a žáků v ní bydlících, o jejichž tělesné a duševní potřeby bylo mu pečovati, konečně jako ředitel vyučování. Za práci svou měli správcové školní i jiní officialové plat stálý (stans, salarium) jako všude jinde i v Hoře po samý konec XVI. století dosti skrovný, za to bylo proměnlivých platů případných (accidencí) řada nekonečná, a pokud ani ty nestačily, pomáhali si učitelé rekordacemi, t. j. posílali žáky po domech zpěvem upomínat sousedů, aby něčím přispěli učitelům k zlepšení jich příjmů. Z této žebroty, která proto, že příliš často se opakovala, byla roku 1563 immatrikulováno absolventů školy Vysokokostelské 30; r. 1566 ze školy Vysoko- kostelské 27 a od sv. Barbory 20; r. 1568 od Vysokého kostela 27, Svatobarborských 16; r. 1571 od sv. Barbory 13; r. 1575 přivedl Jan Rosacius od Vysokého kostela žáků 13 a Bartoloměj Nymburský od sv. Barbory 9; 1576 bylo Vysokokostelských 29, 1578 těchže za vedení Jana Hořepnického 12, konečně roku 1580 přivedl M. Jan Hořepnický universitě ze školy u sv. Jakuba 16, a rektor školy Svatobarborské Petrus Austensis svých žáků 13. 13) Za inspektory škol po obnovení rady každoročně při rozdělování povinností mezi členy rady jistý (nestejný) počet osob z rady stanoven, mezi nimiž v Hoře vždy na prvém místě se jmenuje cís. rychtář. Při volbě přihlíženo k tomu, aby mezi nimi bylo pokud možno nejvíce mužů akademicky vzdělaných a tudy věcí školských znalých, proto k hodnosti inspektorské povoláváni všickni bývalí učitelé, kteří se v Hoře usadili. Inspektory byli ku př. r. 1573: cís. rychtář, Tomáš bakalář, Jakub bakalář, Jan Veverýn, Petr Bernášek, Václav Vyzina a Pavel bakalář; r. 1613, 16. ledna ustanoveni za inspektory: Václav Sixt, cís. rychtář, Tobiáš Tříska, primator, Václav Franc a M. Jan Benicius; r. 1614, 24. čer- vence, rychtář JMC Václav Sixt ze Zvířetína (bývalý učitel), primator Jan Šultys z Fels- dorfu (někdy kantor), Tobiáš Tříska Táborský, M. Jan Benicius Táborský (bývalý učitel), Václav Franc z Liblic, a k nim přidáni: JMC hofmistr Jan Piscis (bývalý učitel) a JMC puchalter Mikuláš Vodňanský z Čázarova. Inspektoři byli bezprostředními představenými správců škol, povinností jejich bylo bdíti nad jejich životem i nad pořádkem ve školách,

Strana XI
Uvod. XI málo výnosnou, bývalo mnoho mrzutostí a velice na ni žehráno, protože jako koledy žákovstvu podávala příčinu k protoulání drahého času, jehož případněji mělo se užiti k učení, a uvolnění kázně ve školách. Proto již r. 1538 přimlouval se děkan za zrušení koled a rekordací, ale prozatím marně; teprv když r 1559 také správce školy Vysokokostelské žádal, aby officialové místo rekordace a koledy jiné platy měli, zrušeny aspoň rekordace a dáváno od rady téhodně ke každé škole po 15 groších, které podle klíče radou ustanoveného děleny mezi officialy. O stravu nebylo se učitelům starati, od sv. Jakuba tři přednější a ze školy Svatobarborské dva měli stravu při stole dotčených správců duchovních; o stravu nižších officialů pečovala rada všelijak odkazujíc je buď k hubenému stolu žákovskému, nebo platila za ně stravu u osob soukromých nebo v ku- chyních veřejných, nebo konečně dávala jim určitou část peněz a ponechala jim starost, aby si opatřili stravu, kde budou moci. 14) Stravování učitelů při stole správců duchovních bylo pozůstatkem ze staré doby katolické, kdy správcové církevní byli bezprostředními představenými učitelů a měli první slovo a neobmezenou moc ve škole, začež s obročím jejich spojeno bylo břemeno stravování učitelů. Z okolnosti, že v době, o níž jednáme, děkan Svatojakubský choval na stravě tři officialy a farář Svato- barborský dva, ač všech bylo více (do r. 1598 osm, odtud devět), můžeme důvodně souditi, že za posledních katolických správců duchovních byla škola Vysokokostelská trojtřídní, kdežto škola Svatobarborská měla třídy dvě. Se školou nekatolickou neměli správcové církevní tak úzkého spojení, i vyučování náboženství bylo věcí učitelů laiků, kteří kněžím podlehali skoro jen na tolik, jako jiní věřící, jsouce povinni i se žáky službám božím pilně obcovati, jen kantor pro své služby kůrní byl od správců duchovních více odvislým. Stravo- vání officialů školních bylo tedy pouhým břemenem, které lpělo na užívání beneficia a pro obě strany stávalo se často nesnesitelným. 15) S ním souvisel také povinný coelibat učitelstva, který musil býti zachováván i v době, kdy kněží, přidrževše se učení Lutherova, dávno již se ženili. 16) A coelibat byl hlavní příčinou, že učitelé při školách dlouho se nezdrželi. Mínil-li který školu opustiti, nebo nelíbil-li se radě, byla strana straně vázaná pololetní výpovědí, spravovati zádušní peníze i statky ke školám přikázané, pečovati, aby udrženy byly budovy školní v dobrém stavu a aby měšťané povinnosti své ke školám řádně plnili a žákovstvo nedostatkem netrpělo. (Srov. článek Šimkův, Kutnohorské příčinky k dějinám českého škol- ství v Pam. Archaeol. v díle XVI.) 14) Nespokojenost se stravou byla tytýž i příčinou, že učitelé z Hory odcházeli. Správce školy Vysokokostelské Jan Rosacius r. 1576 Horu opustil, uváděje jako přední příčinu, že často není zdráv a neví, zdali z povětří či z jídla a stravy ničemné a časem nestravné. A Rosacius měl přece stravu při stole děkanově, ký div, že naříkali si nižší officialové, jejichž stravování roku 1543 měl na starosti zvoník! (Srov. Šimkovy Kutnohorské příčinky k dějinám českého školství v Památkách Archael. XVI. str. 149 a sl.) 15) Srovnej v té příčině článek Šimkův na uved. místě str. 149 a č. 52 této sbírky. 16) Jen v některých městech českých dovoleno bylo učitelům se ženiti, tak ku př. v Žatci, kamž za správce školy z Hory povolán r. 1615 ženatý Jiří Horatius Rychnovský. Srovn. poznámku k č. 123.

Strana XII
XII Uvod. danou od Havla do Jiří nebo od Jiří do Havla. V Hoře nejčastěji vypovídají službu učitelé, zřídka rada; příčinou výpovědi v nejřidších případech bývala nespokojenost se zaopatřením, někdy udála se proto, že učitel mínil se obrátiti ke stavu duchovnímu, 17) ob čas stalo se, že správce školní povolán na uni- versitu za professora, 18) anebo že podřízený official stal se správcem školy v jiném městě, nejčastěji odcházeli učitelé z té příčiny, že toužíce po vlastním krbu hodlali se oženiti. Učitelství bylo vůbec pro akademiky jen přechodním zaměstnáním, jehož hleděli se co nejrychleji zbaviti, obyčejně tou cestou, že vstupovali ve výhodné sňatky manželské se zámožnými dcerkami a bohatými vdovami. V Hoře zvláště vdovy a písařství vyváděly ze škol mistry a baka- láře. Pokud se nám podařilo zjistiti, z učitelů Kutnohorských oženili a usadili se v Hoře následující: M. Václav Didakt Turnovský, písař radní, ok. r. 1555 (č. 14), M. Mikuláš Rakovský z Uher r. 1569 (č. 16), Pavel Hraběšínský, písař radní, r. 1571 (č. 18), Jan z Ledče r. 1576 (č. 25), Bartoloměj Petrides Nymburský r. 1577 (č. 28), Melichar Žatecký r. 1578 (č. 131), Jan Janiceus Hořepnický r. 1581 (č. 27), Václav Sixtův z Čáslavi r. 1583 (č. 37), M. Jan Piscis Vysokomýtský, písař radní, r. 1584 (č. 38), Václav Vodička Horažďo- vický, písař radní, r. 1588 (č. 47), Martin Kochan Strakonický r. 1589 (č. 56), Jan Šoltys ze Slaného r. 1589 (č. 58), M. Jan Benicius Táborský, písař radní, 1593 (č. 60), M. Martin Mathiades Písecký, písař radní v Kolíně (č. 62), Jan Agaton Pražský po r. 1603 (č. 94), M. Petr Capo Netovický, písař radní, r. 1609 (č. 101), Petr Petrides Křivsoudovský r. 1609 (č. 120), Tomáš Marti- nides Slanský po r. 1605 (č. 103), M. Melichar Colidius Solnický r. 1614 (č. 104), Jiří Syrus Českobrodský r. 1615 (č. 157), konečně Adam Hněvu- sický (č. 130). Někteří, oženivše se v Hoře, usadili se v sousedních městech, jako M. Palladius z Hlinska v Čáslavi (č. 98), M. Václav Jiří Peristerius jinak Kolumban, rodák Kutnohorský, v Kolíně (č. 161). Častá změna učitelů ovšem školám nesvědčila, ale přispívala za to ne- málo ke zvelebení a vzdělání stavu městského. Akademicky vzdělaní mladíci, pocházející ze všech konců rozlehlého království, kteří v Hoře se usazovali, pro- šedše před tím ve službě školní více měst a nabyvše více zkušeností, byli zdravým živlem v měšťanstvu, které bez nich při všeobecném odporu proti všem novotám a náklonnosti k pohodlnému uzavírání se proti všemu světu kromě zdí městských bylo by zajisté zbahnělo; noví ti měšťané byli udržo- vatelé spojení mezi městy, šířitelé vzájemnosti stavu městského a energičtí zástupcové jeho proti ostatním stavům privilegovaným. Starousedlí měšťané nijak jim nezazlívali, že řídíce se heslem »Virtus post nummos« brali sobě, 17) Z učitelů Kutnohorských, pokud víme, stali se kněžími: Petr succentor od sv. Barbory (č. 15), Mikuláš Hanzlinius z Mělníka (č. 109), Václav Melisseus Lounský (č. 94), Jan Mathiades Nosislavský (č. 135), Jiří Lukáš Záviš Velvarský (č. 164), Matěj Albus, kantor Svatobarborský (č. 130), Tobiáš Cichoraeus z Hradce Králové (č. 170) a Václav Knobelius Čáslavský (č. 136). 13) Ze správců školy Vosokokostelské stali se professory: M. Jan Rosacius Sušický r. 1580, odešed před tím 1576 z Hory do Loun (č. 16), M. Ondřej Mitýsko Litoměřický r. 1594 (č. 62, M. Jan Campanus Vodňanský r. 1603 (č. 83 a 93).

Strana XIII
Uvod. XIII »podle práva žákovského« (jak praví Dačický II, 3), vdavek chtivé babky za ženy 19) s nadějí, že brzo poskytnou jim příležitost, vzíti sobě »po staré mla- dou«. Zbohatlého bývalého officiala školního, na něhož, pokud ve službě školní trval, dosti s patra hleděli, rádi do středu svého přijímali, radou jeho se řídili a k úřadům městským ho obírali. Noví měšťané ku podivu rychle vpravovali se do nových poměrů a dosti často svým spolusousedům, jimž nedostalo se akademického vzdělání, dávali cítiti svou převahu duševní, z níž těžili sice přečasto pro své osobní prospěchy, ale nicméně také v zájmu města, které stalo se jim novým domovem. V Kutné Hoře obzvláště vidíme, že bývalí učitelé měli v radě první slovo, jim náležela representace města na venek, písař radní byl duší a mluvčím vyslaných ku sněmům, jednal jménem města s úřady královskými i s králem samým, k němu měl předně zřetel, kdokoli s radou městskou měl co dělati. Obraťme se od učitelů 20) k žákům. Největší asi počet byl žáků domá- cích, kteří ostávajíce při rodině, docházeli do školy jen k vyučování, z přes- polních žáků snad také vždy někteří synové rodičů vznešenějších bydlili v rodinách Horských, 21) ale většina jich měla byt ve škole. Mezi těmi, kdož bydlili ve školní budově, někteří byli expendenti, t. j. tací, za něž rodičové platili stravu buď penězi nebo vařivem, jiní byli poloexpendenti, za něž rodiče platili jen část expense, většinu měli mendici, žebráčkové, odkázaní na kře- sťanské milosrdenství dobrodinců. Počet žáků ve školách bydlících přes tu chvíli se měnil, 22) bylit také žáci přespolní živlem velmi pohyblivým: hned jich byly školy plny přes míru, hned zase stěžovali si pánové v radě, že jest jich málo na újmu dobré pověsti škol Horských. Každý konec pololetí činil 19) Z 21 učitelů, kteří se oženili v Hoře, jejichž manželky většinou neznáme, tito nabyli jmění tím, že vzali si letité vdovy: Melichar Žatecký, Václav Sixtův z Čáslavi (ten vzal si vdovu po třech mužích) Václav Vodička Horažďovický, Jan Šoltys ze Slaného, Petr Capo Netovický, Melichar Colidius Solnický, Jiří Syrus Českobrodský a Adam Hněvusický. 20) Počet učitelů, kteří v Hoře se vystřídali, byl zajisté mnohem vyšší, než uvádí náš Listář, jsouť zachovány zprávy téměř jen o těch, které podával rektor university a tu ještě ne o všech. Sám Dačický uvádí několik officialů školních, o nichž nedopátrali jsme se sebe menší zmínky. Jsou to následující: r. 1533 umřel Matouš Svačina, kantor výborný (I, 92), 1577 oženil se Johannes, kantor ze školy s Kateřinou starou Bzeneckou jinak Samserkou (II, 3), jejíž dceru Annu vzal si r. 1583 Johannes Hubeus jinak Hubka Jaroměřský, ze školy mládenec (II, 13), který r. 1604 stal se šepmistrem (II, 90); r. 1600 vstoupil v stav manželský Andreas Brtnický, student školní (třeba bezpochyby roz- uměti, že byl officialem při některé škole, jež Dačický napořád jmenuje žáky nebo stu- denty), s Lidmilou, dcerou neb. Stanislava Poláka, kožišníka (II, 72); téhož r. 1600 Pavel, rektor školní, příjmím Stříbrský, urostlý člověk nalezen jest utopený ve vodě nedaleko Starého Kolína při Labi; nepovědomo, jak k tomu přišel, nebo čtyry téhodny o něm vě- děno nebylo, kam se poděl (II, 74); konečně r. 1625, 30. září vstoupili v stav manželský Krištof, mládenec ze školy Vysokokostelské, syn Martina Děkanovského, svobodníka, s pannou Kateřinou, dcerou neb. Poděvinského na Uhelném trhu (II, 261). 21) Tak víme ze článku Šimkova na uv. m. str. 154, že r. 1573 děkan choval u sebe některá pacholata a bál se, že pro nepilnost rektorovu odejdou. 22) Když jesuité dne 18. dubna 1628 reklamovali jmění obou škol pro sebe, udali, že studentů u sv. Jakuba chovalo se přes devadesáte a u sv. Barbory do dvaceti. (Opis v ar- chivě Kutnoh.) Máme za to, že počet udaný je vůbec nejvyšší možný.

Strana XIV
XIV Uvod. v tom změnu. Odešel-li oblíbený některý učitel o sv. Havle nebo sv. Jiří na školu jinou, táhli žáci za ním houfně. 23) V Hoře, pokud víme, stalo se tak, když na jaře roku 1603 mladičký Haldius stal se správcem školy v Českém Brodě (č. 85), ač správcem školy Vysokokostelské byl slavný Campanus. Tuto nestálost žactva právem klade M. Vavřinec Benedikti z Nudožer ve své básni: »Penitioris scholae structura« za hlavní překážku zdaru při učbě. 24) Jinou překážkou studia bylo každodenní zpívání při službách božích ranních, které trvalo v Hoře nejméně hodinu, ale přečasto dvě i více hodin, na něž správcové školní marně žehrali, zasazujíce se o jeho obmezení. V Hoře hlavně M. Melichar Colidius r. 1610 (č. 126) snažil se uvaliti zpěv kostelní všedního dne na literaty, ale nevíme, přistoupila-li k návrhu jeho rada. Ještě více času učení ujímaly pohřby, které v městě tak lidnatém jako Hora konaly se téměř každodenně. Bez kantora a několika žáků zpěváků neodbyl se pohřeb sebe chudší; umřel-li bohatec, žalmovali žáci s kantorem při mrtvole z peněz celou noc a nazejtří strávila pohřbem dopoledne celá škola; ba i přes pole vychá- zeli officialové školní se žáky na pohřby, umřel-li na některé z četných tvrzí v okolí Horském zeman zámožnější. Na pohřby učitelé si nestěžovali, neboť měli z nich zisk. I když pominuly rekordace a koledy obmezeny na dobu vánoční, byly tyto pro příliš široký výklad slova »doba vánoční« příčinou, že učení v měsíci lednu nestálo za nic. Vždyť žáci Horští vybíhali na koledy do širého okolí i na několik mil cesty! Můžeme tak aspoň souditi z toho, že Českobrodští před vánoci r. 1612 i 1613 ohražovali se proti nevítané ná- vštěvě žáků koledníků z Hory (č. 140 a 154). Přičteme-li k času pro školu 23) O vandrování žactva vypravuje Dr. Z. Winter v Osvětě 1890, str. 469 a sled. 24) Budiž nám dovoleno podati tuto slova jeho z hloubí srdce pocházející ve zdařilém překladu Ant Truhláře otištěném v Časopise Musea 1891 na str. 72: »Kéž mám věž takovou, vrcholem že by sáhala k hvězdám, S nížto celou spatřiť mohl bych zemi Českomoravskou I kraje Pannonské bohaté: kéž dáno mi pospol Stentora ohromným hlaholem vítězně přemáhat: Rychle potom bych vstoupil, kdež témě na báni V největší vysokost vzdušné věže vzhůru vypíná, Tam bych vykřikoval, do všech světa hlásaje konců: „Ach děti, ach junové, proč nestálosti hovíte? Kam žene vás nerozum? K čemu jest ona proměna častá? Nezmechatí kámen, je-li z místa na místo kutálen: A zcela táž útlou mládež bude stíhati sudba, Jestliže místo měníc bez rozvahy stále vybírá Učbu jinou. Surová, bez věd bude tráviti léta. Vám rodičům důrazně radím: nedovolte synáčkům Tak žít, jak libo jim: kdykoliv rozpusta by hodlal Ze školy upláchnouť, zabraňtež a víry nedejte Lžím nepříslušným, jež druh mu našepce daremný. Otcova často kazí pěkné schopnosti povolnost. Též nechtějte, honem v nejvyšší třídu by syn váš Postoupil; náramně hřešiť vídáme tu otce. Postup a s ním učení pravidelným děj se pořádkem!“ Takto bych ohlašoval s nebetyčné výšiny věžní.«

Strana XV
Uvod. XV ztracenému časté svátky zasvěcené, 25) výroční trhy, několikerá posvícení, den obnovení rady, návštěvy vznešených osob, jež žáci slavili zpěvem, zbývá pro plodnou práci školní času žalostně málo a ten ubíjen nešťastnou methodou vyučovací. Všude učilo se abstraktně a formálně, slovům bez věcí, bez po- stupu přirozeného, mluvnici bez slovníku, latině bez češtiny. Bez nadsazování praví Dačický o žácích v »Prostopravdě«: »Scestnéť jsou tak školy vaše; podstatného nic neumíte.« Než nebudeme se pouštěti do výkladu způsobu tehdejšího vyučování, neboť i o Hoře platí to, co o učení na jiných školách městských psáno. 26) Přihlédněme k životu žáků, kteří ve školách bydleli. Ti chudáci věru ne- měli na růžích ustláno. Že o pohodlném bytu nemůže býti řeči, seznáme, až budeme jednati o budovách školních, že časem pro nedostatek dříví trpěli zle zimou, dovídáme se ze stížností správců školních; to však byly maličkosti, z nichž nezchoulostivělá tehdejší mládež školní málo si dělala. Nejhůře bývalo s ukojením potřeb žaludku, který bouřlivě hlásil se o svá práva. Sama rada městská odpovídajíc na stížnosti katolického arciděkana Matouše Apiana z Mi- lesu dne 25. října 1625 27) praví o žácích starých škol nekatolických tenkráte již od dvou let zrušených, že »na tom, co se jim ve skromnosti z kuchyně k tomu nařízené přistrojilo, zůstávati a hladem přimírati musili«. Přimírali-li žáci hladem v bohaté Hoře v době, kdy plynul ke školám výnos bohatých na- dání (o nichž doleji), jak bylo asi ubožákům ve městech chudších? jak v Hoře samé, než našli se dobrodinci, kteří opatřili školám stálý důchod? Školy vedle kostelů a špitálů patřily k záduší, pečovati o ně bylo zá- služným skutkem milosrdenství křesťanského. Do jisté míry staral se o ně v Hoře sám zákon vzniklý, jak se podobá, na základě starobylého obyčeje. V horním právě Rudolfa II. z r. 1604 28) zní článek 36. takto: »Dále se u nás vidí za slušné a náležité pro čest a chválu, též pro rozkaz Pána Boha a pro očekávání hojného požehnání, aby při všech horách našich, též duchovních i na stavův gruntech v království Českém při každém horním nákladu, totiž duolích, vortích i štolách, k kostelům, školám, k špitálům dva kukusy kverci na svůj náklad pavovali a v auspeitích se na ně dáváním tak chovali, jak o tom v snešení s stavy o hory a kovy světleji oznámeno a vyměřeno jest«. 29) Některá stálá pomoc školám horským plynula také z mince královské, hlavně však starala se o ně rada, která jednak vedla na ně náklad z měšce obecního, 25) Jako svátky, které v Hoře od starodávna se světívají, uvádí horní právo císaře Rudolfa (Rukopis Musea král. Č. 23, 95 na listu 164) tyto: Narození Krista Pána, Nové léto, Boží křtění, Hromnice, sv. Matěje, Zvěstování Panny Marie, sv. Filipa a Jakuba, Boží vstoupení, Boží tělo, sv. Jana Křtitele, sv. Petra a Pavla, Rozeslání apoštolů, sv. Jakuba, sv. Vavřince, Matky boží Nanebevzetí, sv. Bartoloměje, Narození Matky boží, sv. Matouše, sv. Michala, sv. Šimona Judy, Všech Svatých, sv. Ondřeje, sv. Tomáše, Vzkříšení Páně, sv. Ducha a všecky neděle. 26) Z. Winter v »Osvětě« 1890. 27) Orig, ve státním archivě ve Vídni (Böhmen x B.); opis v archivě zemském v Praze. 28) Rukopis Musea král. Č. 23 G 5, list 1621. 29) Viz Sněmy, IV, str. 280.

Strana XVI
XVI Úvod. jednak svalovala břemeno stravování chudých žáků aspoň v čase postním na bedra měšťanů, konečně zvláštními hospodáři k tomu ustanovenými bděla nad tím, aby kmenové jmění školní, záležející z nemovitostí, k nimž i obec věnováním některých rolí přispěla (č. 20.), i jistin na úrok uložených se ne- umenšovalo, nýbrž spíše rostlo a aby roční výnos jeho dobře jsa spravován na vydržování chudé mládeže školní byl nakládán. Zámožní měšťané rádi činili odkazy ke školám, z nichž plynul k výživě a ošacení chudých žáků buďto dočasný 30) nebo stálý 31) důchod roční. Ko- řínek 32) udává, že fond školní měl (bezpochyby v době, kdy školy nekatolické zrušeny) jistiny 430 kop 30 gr. č. »a to na drva k času zimnímu, 33) men- dikům na šaty, košile, obuv; několik postavů sukna a štuk plátna na ošacení chudších mládenců; dva groše bílé na žemličky každý týden a to na věčné časy« a zejména zpomíná odkazu Magdaleny Hanušové, která oběma školám r 1586 věnovala 100 kop 34) a Jakuba Holého, 35) který za živa výnos dvou kukusů mezi žáky rozděloval a manželce své uložil, aby po jeho smrti totéž 30) Kněz Svatomír Zrůbek z Újezda, první arciděkan Kutnohorský, r. 1505 odkazuje: »rektorovi k Vysokému kostelu 3 zlaté, k sv. Barboře rektorovi 1 zl., kantorům po 1 zl., officialům všem po 1 zl.; kumpanuom po 11 gr.; trunkatuom po 1 gr., domicelluom po 1 gr.« (Rukopis Jindřicha Snopka, opata Sedleckého, nyní v archivě Vorlickém č. 41 na listu 1351) a dne 7. února 1516 Kateřina, sestra nebožky Elišky Jandové, odkazuje panu Pavlovi Klenovskému ze Ptení stolici pregéřskou, »aby nejprve on té stolice užívaje každý týden chudým dával 10 gr. bílých ... a žákuom k sv. Barboře za zpřevánie »Otče, bože« dva groše na památku nebožtíka pana Jandy a sestry mé i také mou a to do desíti lel pořád zběhlých«. 31) Dne 8. srpna 1616 tvrzen kšaft Sabiny Hranické, hospodyně z domu u Bakalářů řečeného, jímž (26. září 1615) statek svůj všecek odkázala sestře své Marii, Lukáše Portens- dorfera manželce, ale poručila jí vydati mezi jiným: »žákovstvu k obojí škole 25 kop gr. č. na ten spůsob, aby takových 25 kop gr. č. odkázaných při týchž školách obou zůstávaly a nikdy od nich žádným spůsobem odcizovány nebyly, ale podle dobrého zdání a svědomí pánův inspektorův každoročně oužitek přivozován k školám a na chudé žákovstvo pro fedruňk jich obracován byl.« (Orig. kšaftu v archivě Kutnohorském.) Jiné podobné odkazy z let 1544 a 1549 uvádí Šimek na uv. m. 32) Staré paměti Kutnohorské str. 250. 33) Paní Maternová učinila jeden z nejstarších odkazů toho druhu, dle něhož 11/2 lánu rolí přikoupených ze dvoru Ferdyanova v Přítoce na drva vycházelo ke každé škole ročně po 1 kopě 6 gr. č. (Zpráva cís. rychtáře z r. 1624.) 34) Tamtéž str. 252; Magdalena Hanuška, starožitná Hornice dle Dačického (1I, 31), zemřela r. 1590. Podle zprávy cís. rychtáře z r. 1624 za odkaz její koupena chalupa v Ne- škaredicích, ku kteréž 3 kopy 18 záhonů rolí náleželo, odkudž každého téhodne dáváno na maso ke škole Vysokokostelské 7 grošů a ke škole Svatobarborské 5 gr. 35) Jakub Holý, rodem z Hostinného (jejž Kořínek na uv. m. str. 255 chybně nazývá Šotnovským z Závořic), zemřel dne 7. února 1592 (Dačický II, 36) bezdětek Byl kožiš- níkem, měl dům »u Hutníčků« proti radnici a seděl v radě jako první konšel. Kořínek praví o něm, že »chudým žákům sukna, střevíce, knihy, papír a jiné potřeby kupoval; za 80 kop gr. č. vorné roli kus k školám Kutenským přikoupiti a z ní pocházející užitky na vychování obojího žákovstva nakládati poručil, manželce pak své nařídil, aby ona po jeho smrti z dvou kukusů uberlaufy, tak jak on kdy prve, na chudé žáky vynakládala, kdyžby pak i ji Bůh z tohoto světa povolal, aby ihned ty kukusy s svými uberlaufy k školám při- padly, tak jakby páni šepmistři za nejlepší uznali.«

Strana XVII
Úvod. XVII činila a až by také zemřela, měly dle poslední vůle jeho ty dva kukusy školám připadnouti. Velice vzrostlo nemovité jmění škol Kutnohorských, když Zikmund Kozel z Riesentálu k nim dvůr Luňákovský v Poboři koupil (č. 73) a když vedle odkazu Tomáše Bikaneckého z Lipan učiněného r. 1585 (č. 35) připadla jim r. 1600 ves Šetějovice. Všimněmež si konečně školních budov. Že by po r. 1479 škola Svato- barborská byla přestavována, o tom, ač pilně jsme po tom pátrali, zpráv nikde jsme nenašli; můžeme tedy důvodně souditi, že budova z roku 1479 sloužila účelům školním, až dosloužila. K ní vztahuje se popis, jejž učinil dne 25. února 1625 císařský rychtář Jan z Tulechova, 36) který praví pojednav o chrámě sv. Barbory: »Při kterémžto kostele na vršku fara s zahrádkou při ní a v ní tři světničky a komor devět se nacházejí. A dole pod ní nad dolem Voslem, kdež někdy, jak se zpráva činí, trejb bejval, škola sama o sobě, v níž jest jedno auditorium pro mládež a světnička s komorou pro rektora školního a jiných komor pro žákovstvo přespolní, jehož se tu vždy jistý počet choval, osm. Ta škola nyní ode dvou let pusta zůstává a taková škoda v ní učiněna jest, že [na] opravení toho velký náklad býti musí.« Rozměrů právě tak skrovných, ne-li ještě skrovnějších, byla asi také stará dřevěná škola při farním chrámě sv. Jakuba vedle Vlaského dvora. Ta as po samý konec XVI. století trvala v tom způsobu, jak byla vystavěna po r. 1424, kdy celá Hora ohněm zničena. Čas ovšem jí pevnosti nepřidal; proto dočítáme se již r. 1537 smutné zprávy, že byla velice sešlá a hrozila sesutím. 37) Bylo ovšem povinností rady městské postarati se o novou školní budovu, ale ta v době, kdy při každém větším vydání, které obci hrozilo, byla na snadě vý- mluva, že celé město jest »propavováno«, t. j. neplodným nákladem na hory ochuzeno, neměla na spěch. Tenkráte za skutečného nedostatku a všeobecného skrblictví zámožnějších trvalo velice dlouho, než vyskytl se škole mecenáš, ale konečně našla ho přece v osobě Zikmunda Kozla z Riesentálu, 38) který za- čav z mála dodělal se velikého jmění. Zikmund Kozel někdy před r. 1586 chtěje v domě svém vedle radnice v nově vystavěném pro pohodlí své míti lázničku 39) žádal radu, aby směl z obecního vodovodu do ní vodu vésti. Aby pány snáze k povolení naklonil, slíbil, že dá na stavbu nové školy 50 kop gr. č. Když pak dne 27. srpna 1586 o naléhavé potřebě stavení nové školy v radě jednáno, Kozel upomenut na slib daný (č. 49) odpověděl, že »ne proto, že se mu ta voda pouští, takových 50 kop gr. se uvolil dáti, ale pro tu lásku, kterouž k škole a tomu místu má; a co onen čas před panem rychtářem JMC připověděl, při tom že stojí«. Tak získala škola Vysokokostelská dobro- dince, který položil první peníze na novou její stavbu. Našel-li příklad Kozlův následovníků, nevíme a skoro bychom o tom pochybovali, neboť dosti dlouho 36) Zpráva jeho ke komoře o záduší kutnohorském v archivě městském. 37) J. Šimek, Kutnohorské příčinky k dějinám českého školství v Pam. Arch. XVI, str. 294. 38) Viz o něm poznámku k č. 49 na str. 38. 39) Dačický II, 77. V. Nováček: Listář k dějinám školství Kutnohorského. II

Strana XVIII
XVIII Uvod. trvalo, než našly se prostředky z měšce obecního, aby na místě staré chatrné budovy dřevěné postavena byla nová na tehdejší dobu nádherná od kamene. Konečně však přece k tomu došlo r. 1594. 40) Skromný mecenáš Zikmund Kozel objednal si prostřednictvím přátel svých Adama Hubera a M. Daniele Adama z Veleslavína u proslulého tenkráte básníka příležitostného M. Jiříka Karolida z Karlsperka na oslavu té události celou sbírku básní, 41) které širému světu hlásaly slávu jeho a lichotily jeho ješitnosti tou měrou, že od- hodlal se sáhnouti mnohem hlouběji do sáčku, než byl po tu chvíli učinil. 40) Dačický II, 47. Budova školy Svatojakubské málo změněna slouží do té chvíle za obydlí arciděkana a kaplanů. Portál z červeného mramoru zdobí erby Zikmunda Kozla z Riesentálu a Mikuláše Vodňanského z Čázarova, který, když škola stavěna, byl císařským rychtářem v Hoře, a zajisté více této své hodnosti a přátelství s Zikmundem Kozlem než poskytnuté pomoci hmotné děkuje, že erb jeho na portále umístěn 41) Básně ty vyšly pod titulem: Liber Epigrammatum ad nobilem virum d. Sigismundum Kozelium à Rysenthal, pro schola superiore Kuttenbergensi M. Georgii Carolidae à Karls- perga. Pragae. Typis M. Danielis Adami anno MDXCV. Na rubu titulu je znak Kozlův. Listů má knižečka ta 32. V předmluvě praví Karolides: »Parui ad postulata tua hortatoribus clarissimis dno Adamo Hubero at M. Danieli Adamo... et libellum epigrammatum pro schola reipublicae vestrae recens pietati et literis exstructa, juventuti patriae dicata, Kutten- bergae novo ornamento facta confeci ea diligentia, quam tui et amicorum hortatorum apud me autoritas requirebat domesticaque negotia patiebantur... Scribebam ex aedibus meis ad 14 Calend. Martii anni salutis humanae MDVC, rerum fatalium in communi calamitate VII.« Vizme některé ukázky ze sbírky, věnované vesměs chvále Kozlově. Na listu A 3: Schola maior Kuttenbergensis recens erecta auctore Sigismundo Kozelio a Ryzenthal &c. Haec antiqua situ jam jam casura ruinae Viderat, ut princeps sit schola, signa suae, Nemo inclinanti, praeter consueta senatus Munera, praesentem ferre parabat opem: Kozelius donec motus pietatis amore, (Qui fasces Kuttna primus in vrbe gerit), Principis tenui, mox ab radicibus imis Tam pulcrum egregio Marte novavit opus. Perpetuosque dedit sumtus vitamque juventae, Quae Christum hic studiis Pieridesque colet: Rarae hoc exemplum in Musas pietatis ad astra Tollite Musarum quotquot amatis opes. Non nostrum hoc vidit, nec auorum ignobile seclum, Vix aetas similem proferet ulla virum. Vive Sigismunde et felicem transige vitam, Dum schola erit, mittant vel tibi Fata pacem. Aliter anno adjecto: HaeC sChola KozeLIo KVtnIs aVtore noVatVr TrVX SCItha CVM faLsa Pannones arte raplt Na listu D 4: Ad juventutem scholasticum pro Sigism. Kozelio. Grata Sigismundo patriae prognata juventus Esto; domum et vitam munere cujus habes. Quove magis sis grata, Deum prece posce, patronum Hunc tibi quo servet, te sibi, utrique scholam.

Strana XIX
Úvod. XIX Kutnohorští majíce novou školu, kterouž o pohodlí žákův i officialů dle tehdejšího názoru 42) nadbytkem bylo postaráno, zatoužili po tom, aby i vnitřní organisací svou nad jiné školy vynikala a dodala městu lesku co největšího. Prostředkem nejvhodnějším zdálo se jim, aby postavili v čelo školy muže jména zvučného, proslulého učeností. Byla blízka myšlénka, že sotva najdou koho, kdo by, maje vlastnosti, po nichž toužili, ucházel se o úřad, spojený s tak skrovnými a nejistými příjmy, jaké míval do té chvíle správce školy Vysokokostelské. Tu pomohl zase Zikmund Kozel, věnovav 200 kop s tím ustanovením, aby zakoupen byl dvůr, z něhož by na plat rektora školního, který měl býti vrchním správcem obou škol, vycházelo aspoň 50 kop gr. č. Obec přidala 30 kop a koupen za 230 kop gr. č. od Václava Luňákova, poddaného Horského, dvůr kmetcí v Poboři, k němuž přikázáni robotou pod- daní z Poboře i Blinky, tak že z výnosu jeho nejen zabezpečen plat vrchního správce, ale i něco přebývalo pro stůl žáků (č. 73). Hledajíce pro místo vrchního správce, nadané platem lepším, než jakému se těšili toho času professoři university Pražské, osobu vhodnou, připadli Horští — nevíme jakým způsobem — na Augustina Lukana ze Svídnice, který dosáhl gradu mistrského na akademii Marburské v Hessích. Vyjednavše s ním, že úřad, který mu podávali, přijme, ucházeli se po starém obyčeji o stvrzení jeho u rektora university Pražské. Ale tu narazili na odpor. Mistr Marek Bydžovský z Florentýna, rektor university, po třikráte (č. 67- 69) odepřel potvrditi Augustina Lukana za vrchního správce škol Kutnohorských, uváděje vždy za důvod, že týž neučinil zadosti tomu, co universita na něm žádala. Konečně však stalo se přece po vůli Horských, M. Augustin, pod- robiv se tomu, co universita na něm žádala, uvázal se v úřad vrchního správce, ale netěšil se dlouho z místa toho, neboť zemřel během roku 1597. Po smrti jeho zas měla rada městská s hledáním nástupce nesnáze ne- malé, proto musila se odhodlati k tomu, že prozatímně svěřila správu škol M. Janovi Hubeciovi Čáslavskému (č. 71), ohlížejíc se při tom pilně po vrchním správci, jejž konečně nalezla v M. Vavřinci Sarkandru Falkenber- ském, který tou dobou byl již od více let správcem školy v Chrudimi. Sar- kander než místo přijal, smluvil s radou a přibranými k poradě té kněžími dne 3. února 1598 (č. 80) nový školní řád (č. 73), který směřoval jednak k organickému spojení obou škol městských pod vedením společného vrch- ního správce, jehož práva i povinnosti v něm přesně vyměřeny, jednak hleděl povznésti školu Vysokokostelskou na jakýsi druh akademie, uváděje do ní některé věci jen při universitách obvyklé, hlavně však obíral se hmotnou stránkou postavení učitelstva, jehož příjmy stálé i případné až do nejmenších podrobností vyměřeny. Vyjednávání s universitou ve příčině potvrzení M. Va- vřince Sarkandra za vrchního správce škol Kutnohorských a schválení nového řádu školního pro Horu zavdalo příčinu k rozsáhlé korrespondenci, která jen 42) K nynějším budovám, sloužícím stejným účelům a asi stejnému počtu chovanců, ku př. k arcibiskupskému konviktu v Příbrami nebo dokonce Strakovské akademii v Praze ovšem novou tehdejší školu Vysokokostelskou nesmíme přirovnávati.

Strana XX
XX Uvod. částečně se nám zachovala (č. 74—81), ale konečně i tentokráte ostali Kutno- horští vítězi a M. Vavřinec Sarkander ve správu škol jejich se uvázal. Bohužel ne na dlouho; neboť již dne 19. října 1599 stal se obětí moru, jemuž již před ním dne 19. září byl podlehl kollega jeho při škole Vysokokostelské Jan Kosorský, rodák Horský, a dne 15. listopadu správce školy Svatobarborské Jiří Veverýn z Kranychfeldu, rodák Německobrodský. 43) Kutnohorským nastala nová starost s hledáním vrchního správce, jejž tentokráte podala jim universita. Stal se jím slavný již M. Jan Campanus Vodňanský, kterému tou dobou nabízena professura (č. 84), v niž k naléhání akademického senatu na jaře r. 1603 se uvázal (č. 93). Ač platy učitelů Kutnohorských byly nemálo zlepšeny a zejména příjmy vrchního správce byly tak vysoké, že i závist professorů universitních budily, přece učitelé jako kdy před tím často se střídali. Nicméně školy Kutnohorské zachovaly svůj lesk až do svého zániku r. 1623 a uměly na sebe obraceti po- zornost měšťanstva slavnými zkouškami žáků, které konány dvakráte v roce okolo sv. Havla i sv. Jiří (č. 95, 100, 126, 128, 134, 139, 146, 151, 161, 172), veřejnými disputacemi officialů školních, jež čtyřikráte do roka poutaly pozor- nost Horníků akademicky vzdělaných (č. 124, 126—128, 133, 137, 141, 149, 162, 172, 175), konečně občas představeními divadelními (č. 138, 163), k nimž do Vlaského dvora sbíhali se lidé ze všech stran. Bohužel byla doba utěšeného rozkvětu škol Kutnohorských příliš krátka. Přišla pohroma bělohorská s následky svými a r. 1623 učinila konec školám protestantským Svatobarborská škola načisto opuštěna, Vysokokostelská, ovšem s officialy katolickými, o něž postaral se nejvyšší minomistr Vilém Vřesovec z Vřesovic, živořila ještě několik let (č. 177—179), když však ujali se školství vyššího jesuité, klesla na školu nižšího řádu, která poskytovala nemnohým žáčkům pouze nejnutnější elementární vzdělání. 43) Srovn. Epitaphia Josephi Heliadis et Christophori Matthebaei M. Laurentio Sar- candro, Joanni Cossorio et Georgio Veverino scripta. Pragae 1599.

Strana 1
I. cc. 1520 (v Kutné Hoře). Správce školy u sv. Barbory v Kutné Hoře oznamuje radě, že nadále při té správě školní ostati nemíní a prosí, aby škola byla dřívím opatřena. (Orig. v archivě Kutnohorském.) VMti páni šephmistři, páni. Tak jak sem se předešle dožádal, abych na otázku VMti o mém této školy spravování neb nespravování konečný svůj oumysl odevřel, na to pamatujíc, nechtěl jsem toho déleji zanedbati. Protož kdy sem sobě rozvážil své některé těžkosti, kteréž sem několikrát trpěl s strany zdraví svého, tudíž také leta minulého platy, jako my říkáme accidenci, pro řídkost a málost pacholat, které jsem bral, dosti špatné a churavé, neb recor- dací, (ten jest muoj nejjistčí důchod), tý nejvíc III groše mívám. Na ty se musím dost skrovně chovati, abych k nim něco na útratu nepřiložil. Zimní platy jakž takž státi mohú; chyba, že sme jistě mnohdykrát louskali zimu a ještě ji často polouskáme pro nedostatek dříví a nevýtopnost světnice. Nejvejš pak, kdy sem sobě rozvážil tu nezdárnú naši čeládku školní, kterú sem zde pokusil býti mnohym nenavedenější než sem jinde míval, v pravdě litoval sem toho a lituji, že žádost VMti naplniti nemohu, kterúž já sobě, v pravdě pravím, nemálo vážím. A kdyby snad svrchu dotčených i jiných, (kteréž pro krátkost zanechám), příčin nebylo, nic míň bych ji sobě nevážil než jako hodno slušného rozkazu. A poněvadž pak ty příčiny jsú vedle mého zdraví dost hodné a na to štěstí správce školní snad dostatečnější a hodnější VMti se nahazuje, bez starosti žádám, že mi v tom neráčíte za zlé míti, že sem se tak brzo odsud pohnúti mínil. Bych měl s kejm krom školníků pracovati a mohl při tom platu letním, kterýž skůro s kantorem rovný beru, a druhdy on víc vezme, bych mohl, řku, zuostati při tom platu, snad bych svůj úmysl změnil; ale poněvadž nemohu při tom zuostati, a nemám také s kým pracovati, což mám tu co kuol vosaměti, an domácích a to velmi chudých, já nevím, jestli jich všech dvaceti? Tudy jak to schází, že jich tak málo? Předků-li mých za- nedbáním, čili mnou, čili officiály, čili rozkošnými syny a folkovnými staršími, či že [škola] tak daleko jest od města, já tomu nerozumím. Než za to jediné žádám, že mi v tom za zlé míti neráčíte, a mne v tom v nestálosti nestíhati, že mnou odsud ty příčiny pohejbají. Neb co se z potřeby děje, ne všecko ouhony hodné jest. Protož VMti věřím, že, rozvážíc to opatrně a zdravě, ne- ráčíte mi toho ve zlé obraceti. Já v čemž bych možným VMti posloužiti mohl, 1 V. Nováček: Listář k dějinám školství Kutnohorského.

Strana 2
2 Rektor university Kutnohorským 13. dubna 1521. nechci se toho nikdy lehce strhnouti, nýbrž vždycky se chci rád schopným a hotovým dáti naleznúti. Naposledy VMti prosím, že nás dřívím ráčíte rozkázati opatřiti. Teď od nového leta vždycky se o ně těžce nuzujeme. Kdy se zvoníkovi rozkáže, aby nám jich z fary dal, tehdy nám jich co na lžičku odměřuje, dosti se prve pro ně nazvihře, než nám jich dá, a před panem Janem, kostedlníkem, tak jakž i předky naše nás, kde můž, omlúvá, že jich mnoho spálíme. Tak jest, dává se tomu místo, že se jich mnoho spálí, ale poněvadž pak pán buoh neráčí uleviti, a světnice nesmírně spousta hrubá a nevýtopná, jakž jest tomu učiniti? Já to mohu říci, že nevím, trpěl-li sem kde tak často a tak čistě zimu jako zde. Ano i proto někteří z žáků i domácích jsou mi z školy odjati, spravivše své starší, jak míváme teplú školu. A též žáci tito, ačkoli mnozí dost nezdární, však, jak sám to uznávám, nemohúc zde státi, trpíc mnohú strany újmy milo- srdenství lidského obtížnost, dosti těžce sú ode mne přes zimu obdržatí. Tuto žádost na VMt z velké potřeby přinucení vskládám, ačkoli sem dlouho se zdržoval, abych tím VMt nezaneprazdňoval, avšak poněvadž sem toho znik- núti nemohl, věřím, že mne i mé žákovstvo neráčíte v tom zanedbati neb opouštěti. Správce školy Svatobarborské. Na rubu regest: Rector školy u sv. Barbory, že zde zuostati nemuože. II. 1521, 13. dubna (v Praze). Mistr Václav z Litomyšle, rektor university Pražské, přimlouvá se za Jana Kambálka, bakaláře, rodáka Kutnohorského, aby byl za správce školy u sv. Bar- bory přijat. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 216.) Službu svú vzkazuji, slovutné a vzáctné opatrnosti páni a přátelé milí. Joannes baccalář,*) ukazatel psaní tohoto, skrze některé přátely své znamenité jsa toho dostatečně zpraven, kterak by baccalář a rektor školy VMtí u svaté Barbory již úmysl jměl, zdáliti se školní práce, kterúž vedl a ještě nepřestává [vésti] při dítkách v městě VMtí, žádal jest mne, abych přímluvu psaním svým k VMtem učinil, téhož místa k dobrému zpravování abyšte jemu příti ráčili; on že práci k tomu náležitú podstatně vésti chce, zakazuje se, jakož není za nepodobné, poněvadž zpráva o něm dobrá jest. Protož k VMtem snažně se přimlúvám a žádám, nébrž i podle pořádku dobrého a úřadu rektorského [ho podávám, věře, VMti, že to tak [po] žádosti mé učiniti a témuž baccaláři, poně- vadž i mezi VMtmi rodilý jest, toho nad jiné příti ráčíte, pro snažnú žádost mú a přátelství dobré to učiníce. Nebo snad i tudy VMtem poctivost muože ruosti; jest naděje dobrá; a já také, když poznám žádostnú tuto přímluvu jemu býti užitečnú, podle možností svých, pokudž by jedné vystačiti mohly, *) Roku 1530 uvádí se Jan Kambálek z Chocemic jako písař radní v Čáslavi. (Archiv Kutnoh. č. 542.)

Strana 3
Rektor university Kutnohorským 13. září 1521. 3 tolikéž i mnohem více libosti abych VMtem okazoval, dám se naleznúti hotový dle přátelství dobrého. Prage sabbato in crastino reliquiarum anno oc. MOVCXXI°. Mistr Vácslav z Litomyšle, učení Pražského rektor. Na rubu: Slovutným a vzáctným pánom šephmistrom a panuom spolu- radním na Horách Kutnách, pánom a přáteluom milým. Po straně regest: Mistr Václav Šišmánek, rektor vniuersitatis, o Jana Kambálka, aby jemu rectury u svaté Barbory přáli. III. 1521, 13. září (v Praze). Mistr Václav z Litomyšle, rektor university, oznamuje Kutnohorským, že k žá- dosti jejich stvrzuje Pavla bakaláře za rektora školy u Vysokého kostela, a žádá, aby ho k tomu měli, by na examen mistrovské se připravil. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 217.) Slovutní ctihodní páni všefmistři, páni a přátelé milí. Jakož jste na mne vznesli o Pavla baccaláře, abych ho VMtem při škole u Vysokého kostela za rektora přál a stvrdil oc. I ač bych VMtem mohl s jinými mistry příčinu oznámiti, pro kterú by se to na tento čas státi nemohlo, však znaje VMti k sobě dobré přátelství, toho neodporuji a Vám jeho podávám i stvrzuji pro VMt i jiné vše jsa hotov učiniti, i také poněvadž kanovník muoj děkan Váš a farář budoucí u Vás býti má, jemu také nemohu přátelství zapříti oc, však za to VMti žádám, pod tú příčinú již jmenovaný baccalář ať tu školu spravuje, kdyby jemu dáno bylo znáti, aby na examen mistrovské šel a VMt abyšte jeho k tomu přidrželi pro obecné dobré i učení toho. Datum Prage feria VI ante exaltacionis crucis anno oc. XXI°. Mistr Václav administrator, učení Pražského rektor. Na rubu: Slovutným vzácným pánuom všefmistruom a pánuom spolu- radním na Horách Kutnách, pánuom a přáteluom milým. Po straně regest: Rector vniuersitatis, že podává rectora k Vysokému kostelu Pavla baccaláře a jej stvrzuje. IV. 1525, 3. března (v Praze). Mistr Havel z Žatce, administrator Pražský, přimlouvá se za Jiříka Ha- rovníka z Prahy, bakaláře a správce školy u Matky Boží před Týnem na Starém městě Pražském, aby od sv. Jiří za správce školy u Vysokého kostela byl přijat. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 370.) Modlitbu svú vzkazuji, pane šefmistře, VMt páni a přátelé zvláště v pánu bohu milí. Žádost pánuov a přátel Jiříka Harovníka,*) rodiče Pražského, baka- *) Jiří Harovník z Prahy stal se bakalářem roku 1524. (M. Marka Bydžovského z Florentina: Liber intimationum quarundam publice in alma academia Pragensi editarum *

Strana 4
M. Pavel, písař radní, rychtáři v Třebešicích 5. března 1529. láře ctného téhož učení slavného a správcí školy Matky Boží před Taynem, jest na mne vznešena, abych o něho slovem pravdy přímluvu k VMtem učinil tak prospěchu, aby podle námluvy s panem děkanem VMtí u Vysokého kostela školy při svatém Jiří býti mohl. Jejichžto slušné žádosti i pro jeho dobré a ctné zachování a pilnost při práci školní odepříti spravedlivě kterak bych mohl nenalezaje, i VMti snažně žádám, že jeho za rektora (poněvadž pan mistr jinaj neměl by býti), přijíti a mé přátelské přímluvy k VMtem ráčíte užiti dáti. A já VMtem vším volným přátelstvím rád se dáti chci od- měnně poznati. Dán v Praze první pátek postu leta páně MVC XXV°. Mistr Havel z Žatce, administrator Pražský. Na rubu: Vzáctné opatrnosti panuom šefmistru a raddě města Hor Kutten, pánuom a přáteluom svým zvláště milým. Stranou regest: Administrator přimlouvá se za Jiříka baccaláře, k Vyso- kému kostelu při sv. Jiří aby rektorem byl. V. 1529, 5. března (v Kutné Hoře). M. Pavel, písař radní v Hoře, žádá rychtáře Třebešického, aby Jana, kantora Svatobarborského, ze závazku cti a víry, že se postaví před právem Třebe- šickým, propustil, protože při svou s Lukšem Dlabačovým vyříditi chce před právem, k němuž oba přísluší. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 516.) Službu svú vzkazuji, opatrný pane rychtáři, příteli milý. Zprávu mi učinil Jan, kantor od svaté Panny Barbory na Horách Kutnách, o příhodě své, která onehdy u Vás v krčmě, když z Čáslavě šel a se opozdil, mezi ním a Lukšem, Dlabačovým synem, se sběhla. A protože ctí a věrú jest zavázán, aby se před Tebú stavěl tuto neděli najdřív příští, i oznámil jest týž kantor, že pro ne- dostatek na zdraví skrze úraz stavěti se a tam jíti by nemohl, žádaje mne, abych se k Tobě i jiným pánuom konšeluom přimluvil, abyšte jej, znajíce jeho nedostatek, z toho závazku propustili. Protož já Vás za to žádám, že téhož Jana kantora z toho závazku cti a víry propustíte, neb on jest na tom, jedva když se pozhojí, že téhož Dlabačova syna z toho, což se jemu od něho bez viny stalo, viniti chce, poněvadž pod tím právem jest, jako i on. A protož slušné jest, aby k tomu právu, kterémuž přísedí, oba poddáni byli a zvláště, poněvadž jeho vinou ani počátkem to nepřišlo a z toho že se chce vyměřiti. Protož věřím Vám, že mu na žádost mú to učiníte, jakož já chtěl bych se Vám toho odplatiti jako přáteluom milým. Odpovědi žádám. Dán na Horách Kutnách v pátek po přenesení svatého Václava leta páně MOVC XXIX°. Mistr Pavel, písař radní na Horách Kutnách. Na rubu: Opatrnému panu rychtáři v Třebešovicích, příteli mému milému. et clarorum virorum de eadem benemeritorum epitaphia. Rukopis kníž. knihovny Lobko- vické v Praze Nro. 384 na listu 24. Rukopis ten budeme citovati v poznámkách dalších Lib. int.)

Strana 5
Pře mezi Jarošovou a Danielem kantorem roku 1531. 5 VI. 1531. Kateřina, vdova Jarošova, žalovala před právem města Kutné Hory Daniele syna Jetlíkova z Vysokého Mýta, kantora při škole Vysokokostelské, že v den Hromnic u večer manžela jejího v hádce tesákem poranil, od kteréžto rány Jaroš třetího dne zemřel. Soud uznal (dne 12. července) Daniele vinným, načež sporné strany (dne 6. září) srovnaly se tím spůsobem, že Daniel podvolil se dáti Kateřině Jarošové a sirotkům jejím 50 kop gr. č., a sice 25 kop na vá- noce nejprv příští a druhých 25 kop odtud v plném roce též na vánoce. (»Liber sententiarum« z let 1510—1535 na listu L 29 a sl. a M 13 a sl. a »Kniha smluvní« z let 1528—1543, na listu F 28, obě v archivě Kutnohorském.) VII. 1543, 7. března (v Praze.) Universita Pražská Kutnohorským podává Jana, rektora školy v Berouně, za správce školy u sv. Barbory. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svú vzkazujem, slovutné opatrnosti páni šefmistři a páni milí. Kdež ste nám oznámili, že byšte Ondřeje, rektora Kouřímskýho, k svatý Barboře sobě za rektora k svatému Jiří vzali na přímluvu pánuo Kolínskejch, však tak, byla-li by v tom vuole naše. I račte znáti, že prve, než toto ozná- mení od Vás k nám přišlo, na to místo k svaté Barboře s uvážením Jana, budoucího baccaláře, na tento čas rektora Berounskýho, k Vám sme podali jemu připověděvše, že tam bude. I poněvadž ste se ráčili až posavad ouřadem naším, kterémužto přináleží usuzovati, kdo by na který místo hoditi se mohl, zpravovati, věříme, že i tomuto našemu nařízení místo dáti ráčíte. Dán v Praze v středu po družbadný (sic!) neděli leta 1543. Rektor a radda učení svobodného Pražského. Na rubu: Slovutné opatrnosti pánuom šefmistruom a raddě na Horách Kutnách, pánuom přáteluom našim milejm. Stranou regest: Pan rektor a radda vniuersitatis Jana baccaláře, rektora Berounského, za rektora k svaté Barboře podali. VIII. 1543, 24. dubna (v Praze). Mistr Jindřich Dvorský, rektor university, Kutnohorským píše, aby na Jana' nového správce školy u sv. Barbory, byli laskavi. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svú vzkazuji, slovutné opatrnosti páni šefmistři a páni milí. Joannes, budúcí bakalář a rector školy Vaší u svatý Barbory, maje se k Vám stěhovati požádal mne jest za list přímluvčí. I poněvadž mně to dobře vědomo jest, že kdekoliv jinde byl, choval se chvalitebně a při svým povolání pilně a věrně

Strana 6
Pře mezi Annou šenkýřkou a Janem succentorem r. 1543. a bez ouhony a v Vaší škole týž tak se míní a slibuje zachovati, k Vám se zaň přimlouvám, že ráčíte na něj laskavi bejti a nad ním svou ruku držeti; což když ráčíte učiniti, páni mistři vniuersitatis i se mnou toho pilnější budou, abyšte mohli do škol města Vašeho spůsobný rectory mívati. Dán v Praze v Veliké koleji v outerej po svatém Jiří letha 1543. Mistr Jindřich Dvorský oc., rektor učení svobodného Pražského. Na rubu: Slovutné opatrnosti pánuom šefmistruom a raddě na Horách Kutnách, pánuom přáteluom mejm milejm. Stranou regest Rector vniuersitatis o rectora se přimlúvá k svaté Barboře. IX. 1543, 8. a 31. října (v Kutné Hoře). Pře mezi Annou šenkýřkou, původem, a Janem succentorem, pohnaným, o dluh 20 kop gr. (Memorabilia 1542—1547, f. D 30' a 441). Anna šenkýřka vinila Joannesa*) succentora ze 20 kop gr. pravěci, že mu od čtyř let pomalu na jeho žádost na rozličné potřeby půjčovala. Proti tomu: že jest zlopověstná, že šilink u pranýře měla, že jí není povinen od- povídati a na to ukázal právo Ca I, A 2, 23. I jest vypovědíno, že se to právo vztahuje k jinému, jako kdy bylo o poctivost aneb o svědomí, a tato pře jest o dluh; a protož aby odpovídal. I žádal, aby řekla, kdy, kde a jak ten dluh vzšel a před kým mu půjčovala, při tom odpíraje, že zde čtyř let není než tři, a že mu ani jediného penieze nepůjčila, než jemu od pacholete dávala. Proti tomu: že neměl než jakús černú chaternú suknici, když zde byl po- najprve a že nepraví, aby čtyři leta půjčovala než od čtyř let, a že tomu čtyři leta budú, a že by mohla míti jednoho svědka, ale že zná, že jeden svědek nic není, žádaje (sic!), aby to přísahú zpravil. Proti tomu: že nemá toho práva učiniti. I jest nalezeno, aby toho svědka postavila, že chtí páni tu věc rozvážiti, když ten svědek postaven bude, a chtí se v tom spravedlivě zachovati. (31. října). Anna šenkýřka proti succentorovi žádala, aby svědek byl čten. A po přečtení mluvila, že příčinu ukazuje, aby přísahu za ten dluh učinil, po- něvadž přísaha jest konec sváru. Proti tomu: že měla šilink u pranýře a katu v rukou byla, že nemá práva užiti. Tu páni šephmistři a páni davše sobě čísti právo Ca I, A 2, 45: žalovati vyobcovaný nemuož, skrze Václava Vočku tuto vejpověď učinili: Poněvadž tato Anna v této obci skrze své neřády trestána, u pranýře mrskána i z města vypovědiena byla, čemu jest neodepřela, a aby jí milost zase učiněna byla, toho jest ničímž neukázala, k tomu i o času v kterém by měl ten dluh zjíti, chybila, z těch příčin že jí Jan succentor tou *) Týž Jan succentor měl 6. srpna 1542 při o čest s Janem z Trocnova. (Memorab, 1542—47, f. B 31).

Strana 7
Spor officialů Svatobarborských se zvoníkem 3. prosince 1540. žalobou povinen není, aby ho s pokojem nechala. A poněvadž jsúc nepořádná žena do města tohoto všetečně se vebrala na posměch právu, že ji páni trestati ráčí, aby ji pan rychtář vzal do vězení; a co s ní dále páni míní, že jí tajno nebude. X. 1543, 3. prosince. Officialové školy Svatobarborské stěžují si před radou na Jiříka, svoníka, že je stravou, jak náleží, neopatřuje. (Memorabilia 1542—1547, na listu D 57.) Bakalář od sv. Barbory i kantor a zvoník byli obesláni a jest k nim promluveno, jakož sem podali suplikací co se opatření stravy dotejče, aby oznámili. I mluvil bakalář, by měl vyčítati, co zvoník jim činí, aneb jak jest je obžaloval před pány, že by rozkoše hledali a kuřata a ptáčky jísti, (kte- rýchž nám jistě nikdy nekoupil), žádajíce, aby jim ty penieze dávány byly, a oni aby to zpravili a nač potřebí, když by k stolu přišli, dávali, aneb aby jim penieze dávali, co na koho z nich přijde, aby oni sami sobě stravu jednali, aby jim kuchařka strojila a on aby jich neopatřoval a oni aby pod ním [ne]byli. Proti tomu zvoník: že on jest nebyl na tom a není, aby měl jim jakú křivdu učiniti, aneb, což by nenáleželo, učinil, než pokudž by věc slušná byla a vystačiti mohl. Dictum per Heinricum Charvat: že z příčiny této roze- pře odkládají páni do středy nejdříve příští, aby stáli zase, že konec bude mezi nimi učiněn. XI. 1543, 5. prosince. Rada Kutnohorská, aby učinila konec hádání o stravu, usnáší se, že bakaláři a kantoru u sv. Barbory bude dávati 16 grošů českých (téhodně) na stravu, aby si jí jednali, kde se jim líbiti bude (Memorabilia 1542—1547, na listu D 59.) Bakalář a kantor a zvoník od svaté Barbory byly obesláni a jest k nim domluveno, že není žádných pamětí, aby kdy v tomto místě podobná roze- pře byla pro potravu a sem aby vstúpeno bylo a to pro samú nevhodnost, čemuž páni sú jistě neradi, že pan bakalář s kantorem stížili sobě šafování Jiříka nad sebú, že by nižší vyšší měl spravovati, a on též sobě jest stížil některé příčiny. A páni nevědúce, jakého prostředku vybrati, jakož pak i žá- dali kněze Matěje od sv. Bartoloměje, aby spravoval do sv. Jiří, ale on, ne tak pro práci kostelní, jako proto, což jest doslechl s strany potrav, toho učiniti nechce; a aby on bakalář dispensovati to měl, že by musel se odraziti od učení žákuov, nevidělo se pánům, aby měl bakalář dispensatorem stolu býti. A poněvadž pak páni nemohli prostředku najíti a aby měli tamž na faře i dříví páliti pro . . . . stu*) toliko, že by toliko byla škola obecní bezpotřebná, a *) Místo nečitelné,

Strana 8
8 Rada kárá správce školní 24. ledna 1547. protož sú páni na tom, že to tak rozdělují, že jim páni chtí dáti 16 gr. českých, aby sobě stravu jednali, kde chtí. A zvoníkovi také bude učiněno; a kuchařky nebude potřebí. A co se onoho téhodne dotejče, poněvadž se sami odtrhli a z pychu, neoznámivše nic, nešli, a on potřeb nakoupil, a protož sami sú sebú povinni. A kuchařky též bude odbyto. Poděkovali z pravého nálezu. XII. 1547, 24. ledna. Rada Kutnohorská kárá správce obou škol pro nepilnost a špatnou kázeň offi- cialů školních i žákův. (Memorabilia 1542—1547, na listu O 14.) Bakaláři byli obesláni a jest k nim domluveno*) o nepilnosti jich při žácích velkých a malých a že nemravně sú živi. Kumpáni pak a trunkati ti se nechovají náležitě a dávají se nacházeti v místech podezřelých a lidé o tom mluví a na pány vznášejí, co oni i mezi švadlenami dělají i s nimi do dvou hodin bývají, písně šeredné zpívají i tam po hospodách aneb v těch místech nenáležitých líhají. Též officialové, kantorové v kostele nebývají, než více po frejích a nočním takovém zpívání, jakoby žádnému ničím povinovati nebyli, ješto jináče než ležáci mají se chovati. Aby páni bakaláři v to nahlédli a takové věci zastavili a k nápravě přivedli, též i sami [jak náleží] se chovali. XIII. 1552, 12. dubna (v Praze). Universita Pražská dosazuje Kutnohorským Tomáše Ganymedova za správce školy u sv. Barbory na místě Jiříka Slada, který o sv. Jiří školu opustí. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 1122.) Službu svou VMti vzkazujem, páni a přátelé naši milí. Jakož jste k nám jedno i druhé psaní učiniti ráčili, žádajíc, abychme školu v městě Vašem u svaté Panny Barbory správcem opatřili, poněvadž by Jiřík Slad, rektor tý školy, při času svatého Jiří nejprv příštího od Vás hnouti se měl oc. tak, jakž též psaní Vaše to v sobě šíře obsahuje a zavírá. I páni a přátelé naši milí, ač- koli sme prve toho oumyslu byli, abychom Vám podali té osoby, o kterouž toho dobrým pořádkem hledajíc píšete, a touž že v předešlém psaní mí- níte, tomu sme porozuměli, však poněvadž ještě toho žádáte, my také podle *) S domluvami, které rada městská udílí učitelům, setkáváme se v knihách pamět- ních, v nichž zapsány jsou protokolly o sedění rady, dosti často (srovn. č. 43, 53, 54, 71, 72). J. Šimek ve článku »Kutnohorské příčinky k dějinám českého školství« v Pam. Arch. XVI, str. 291 uvádí ze starších dob, že rada udělila officialům školním důtku r. 1536 »že jsou málo pilnými«; r. 1538 »že školy opouštějí, v neděli procházky podnikají a povinnostem dost nečiní«; r. 1550: »že více frejů než školy si hledí, dosti nenaučí a latině nemluví«; r. 1569: »že ani školním mládencům lekce nečtou, neb majíce o 12 neb 11 hodin vstáti a se žáky pracovati, leží a spí do bílého dne«; r. 1575: »že katechismus dítkám nepřed- kládají a místo rekordací majíce žalmy čísti, toho nedělají«.

Strana 9
Farář Svatobarborský radě r. 1552. 9 ouřadu našeho k tomu své povolení dáváme a Tomáše Ganymedei*) za správce svrchujmenované školy stvrzujem a při času dotčeném jeho k Vám vypraviti chceme. Dáno v Starém městě Pražském v koleji Veliké v outerej po květné neděli leta oc. LIIO Rektor a mistři spolu radní učení Pražského. Na rubu: Slovutné opatrnosti pánuom šephmistruom a raddě na Horách Kutnách, pánuom a přáteluom našim milým. Stranou regest: Rector a mistři vniuersitatis Thomáše Ganymedei za správcí školy k svaté Panně Barboře dávají 1552. XIV. 1552 (v Kutné Hoře). Kněz Matouš Hradecký, farář u sv. Barbory, přimlouvá se za mistra Václava, správce školy u Vysokého kostela, aby za písaře radního byl přijat. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Vaše Milost, poctiví páni šephmistři a Vaše Milost páni spoluradní a Vaše Milost páni vobecní a páni přátelé moji v Kristu pánu milí. Toto psaní, kteréž teď VMtem činím, jinou příčinou žádnou není, než strany pana mistra Václava,**) kterejž školu při kostele Vysokým vod let několik spravuje a dítkám Vašim i všem, kteříž ho potřebují v této obci, (zvláště pak v listech latinskejch), podle svého umění s náležitostí přisluhuje v tom svého vlas tního oužitku nevyhledávajíc, neb jest byl a ještě jest na tom, což by bylo užiteč- ného této obci a poctivého VMtem, aby vo to pečoval. Ač pak takového vopatření za práci svou neměl jest, však seznávaje lásku (VMtí předně) k sobě, v jisté naději toho vočekával jest a vočekává, že, když k tomu příčinu slu- šnou míti ráčíte, vohlídajíc se na byt let jeho a v nich všecku práci snažnou jeho, vohlídajíc se na poctivé a pokojné chování jeho v této obci, že žádnému příčinou svou k zlému nebyl jest a VMtí že sobě nemálo vážil a váží, to všecko uvažujíc, že ho ráčíte vopatřiti. Teď již pak přišlo k tomu (poněvadž pán buoh prostředkem smrti ráčil pana Jeronima z Melhauzu z tohoto světa vytrhnouti), že ráčíte míti příčinu k vopatření pana mistra Václava, za kteréhožto i já snažně se k Vašim Mtem přimlouvám sa té naděje, že má přímluva u Vašich Mtí místo míti bude, že ráčíte ho za služebníka Vašich Mtí i této *) Tomáš Ganymedes rodem ze Stříbra (Mysenus) stal se dne 14. července 1550 bakalářem (Monumenta universit. Prag. I, 152), načež veřejně disputoval o thesi: »An cognitio linguarum futuro theologo sit necessaria vel non?« (Lib. int. fol. 83). Opustiv školu usadil se v Hoře. Dne 25. března 1572 činí ho Jan Klaudius Stříbrský, kantor Kaňkovský, svým dědicem (srovn. č. 19). **) Míněn bezpochyby M. Václav Didakt Turnovský, který od r. 1549 školu Vy- sokokostelskou spravoval a dosáhnuv gradu mistrského dne 16. června 1550 (Lib. int. f. 81) při škole setrval do roku 1555, načež stav se písařem radním v Hoře se usadil. Jeho dceru Lidmilu r. 1576 pojal za manželku Pavel Hraběšínský, také písař radní a do r. 1571 správce školy u sv. Barbory (srovn. č. 18. pozn.).

Strana 10
10 Rada dává succentorovi peníze na cestu 19. února 1556. obce a za písaře radního na místo nebožtíka pana Jeronima přijíti, neb poně- va[d]ž jest muž učenej a vážnej, poznávám to, že Vašim Mtem i této obci ke všemu dobrému bude; a to ráčíte poznati, že Vašim Mtem na žádnou lehkost nebude, neb i takovejch mužův konečně ráčíte potřebovati. Za vod- pověď laskavou a přátelskou Vašich Mtí žádám. Kněz Matouš Hradecký],*) farář Barborský. Na rubu: Pánům šephmistrům a pánům spoluradním i všem pánům přítomnejm k laskavému přečtení svěří. Stranou regest: P. farář Barborský přimlouvá se o písařství městské za mistra Jana (sic!) 1552. XV. 1556, 19. února (v Kutné Hoře). Kutnohorští zakládají penězi Petra, succentora od sv. Barbory, který do ciziny se ubírá, aby dosáhl potvrzení na kněžství. (Kniha smluvní 1544—1562, f. L3.) Petr, succentor od svaté Panny Barbory, maje na se ouřad kněžský při- jíti a pro potvrzení toho ouřadu do cizí vlasti se vypraviti a jíti, dožádal jse jest toho na páních šephmistřích a raddě na Horách Kutnách skrze přímluvu poctivého kněze Šimona, místo pana faráře u svaté Panny Barbory, že jsú ho na tu cestu a potřebu jeho penězi, což by se mu nedostalo, založili a jemu půjčili jmenovitě 5 kop gr. č. a to na takový způsob, kdyžby se jemu pán Buoh pomohl zase navrátiti, že má a přiříká u svaté Panny Barbory býti do tří let pořád zběhlých a té summy pánuom a obci se odsluhovati; a pakli by toho neučinil aneb z příhody některé tomu dosti učiniti a zde býti ne- mohl, tehdy má a povinen bude, hned bez odtahuov tu summu pánuom a obci zase navrátiti; a to má uručiti a ujistiti dostatečně. A k tomuto zápisu se jest přiznal Petr succentor osobně v plné raddě feria 4, prima jejunii, anno 1556, pretore Joanne Ryssanek. XVI. 1569, 18. ledna (v Kutné Hoře). Smlouva svadební mezi Mistrem Mikulášem Rakovským, správcem školy Vy- sokokostelské, a Salomenou, vdovou po Janovi Žlutickém. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 2251.) Staly sou se smlouvy svadební dobrovolný celý a dokonalý mezi panem Mistrem Mikulášem Rakovským,**) na ten čas správcím školy Vysokokostelský *) O knězi Matoušovi Hradeckém viz Jirečkovu Rukověť I, 258. **) M. Mikuláš Rakovský, rozený Uher, stal se roku 1562 bakalářem, při čemž disputoval o thesi: »Utrum poëtica an vero oratoria facultas sit praestantior nec ne? (Lib. int. f. 109). Brzo potom, jak se podobá, dostal se ke škole Vysokokostelské a jako rektor

Strana 11
M. Mikuláše Rakovského smlouva svatební 18. ledna 1569. 11 na Horách Kutnách, s jedné a paní Salomenou, po někdy dobré paměti panu Janovi Žlutickém pozůstalou vdovou, z strany druhé a to takové, že jmeno- vaná paní Salomena dotčeného pana Mistra Mikuláše Rakovského z své dobré a svobodné vůle přijímá hned této hodiny za mocného hospodáře do všeho statku obapolního, kterýž má a míti bude, i na všecku svú a všelijakou spra- vedlnost, kdež jí koliv a po komž koli náleží a náležeti bude. Z takového pak všeho statku svého jmenovaného dotčená paní Salomena vymieňuje sobě dvacet kop grošův českých, s těmi aby měla moc a vůli podle libosti své učiniti, dáti, poručiti bez překážky jmenovaného pana Mistra Mikuláše Ra- té školy dosáhl gradu mistrského r. 1565, při kteréžto příležitosti měl disputaci o thesi: »Utrum anima hominis sit mortalis an non?« (Lib. int. f. 133.) Oženiv se usadil se v Hoře a zemřel v domě svém »u Kačků« r. 1586. Dačický (II, 26) praví o něm, že byl »poëta carminuov latinských«. Nástupcem jeho ve správě školy Vysokokostelské stal se od sv. Jiří 1569 M. Vincenc Makovský z Makové, který téhož dne co Rakovský povýšen na mistra svobodných umění, při čem jednal o thesi: »An felici in fortuna prospera magis opus sit amicis, an vero in re adversa?« (Lib. int. f- 133.) Na něho r. 1572 žaloval děkan, že nemá řádu ve škole a místo vyučování raději spí. M. Vincenc Makovský zavolán do rady a ostře mu domluveno, že žáků nemá, neboť domácí odcházejí od něho k sv. Barboře. Dal za odpověď, že více žáků nepotřebuje. Téhož roku opustil Horu; později stal se rektorem školy Svatopetrské v Novém městě Pražském a jsa v úřadě tom zemřel dne 5. února 1581. (Lib. int. fol. 220.) Po něm byl správcem školy Vysokokostelské Martin Marcocius z Mohelnice (Miglicenus), od r. 1570 bakalář, který při povýšení svém hájil thesi: »Utrum qui sit bonus medicus, eundem quoque necessario esse philosophum.« (Lib. int. fol. 159.) Do Hory přišel z Kouřímě, odkudž přivedl s sebou žáky, jak praví děkan ve své žalobě r. 1573, nějaké »Mazuchy a Poláky«, pro něž prý chtějí žáci všickni odejíti, zvláště by prý byl nerad, aby odešla ta pacholata, která (děkan) u sebe chová. Proti pomluvě dě- kanově, že chodil v Kouřími po hospodách, zastala se ho rada, že jest dobrý mládenec; ostatně páni slíbili, že do školy dohlednou. Martin Marcocius, oženiv se již r. 1573, od- stěhoval se do Čáslavě (Šimek, na uv. místě str. 153 a 154), kde stal se písařem, maje za nástupce v úřadě Jana Rosacia Sušického, nejstaršího syna plodného spisovatele českého Tomáše Řešátka Soběslavského († 1602). Jan Rosacius stal se r. 1573 bakalářem, při čemž jednal o thesi: »Utrum poëtica christianae reipublicae sit necessaria nec ne?« (Lib. int. fol. 1701), a r. 1576 mistrem svobodných umění. Při determinací po svém pový- šení na mistrovství jednal o otázce; »An ad magistratus civilis officium pertineat curare reite institui adolescentes in pietate et literarum studiis nec ne?« (Lib. int fol. 184.) Roku 1576 odešel z Hory, kde byl nespokojen (Šimek, na uv. m. str. 151, do Loun. V knize archivu Lounského I E 35 čteme ke dni 27. října 1576: »Outraty, když se do Prahy pro věci pana M. Jana Rosaciusa jezdilo, 5 kop, 27 gr., 4 peníze«. M. Rosacius měl v Lounech platu kvartálního 12 kop (bakalář 6 kop, kantor a succentor po 3 kopách). Správu školy Lounské měl na starosti do Povýšení sv. Kříže r. 1580, načež povolán na universitu za professora. (Za tyto zprávy o Rosaciovi díky zavázan jsem důst. pánu Fr. Štědrému, faráři ve Slavětíně.) Přičiněním jeho zrušen dne 7. března 1578 starý zvyk, dle něhož nákladem obce Lounské v den sv. Mikuláše strojen žákům hojný oběd, řečený »biskupský«, na místě kterého od té doby žákovstvu každý týden dáváno po celý rok po 10 gr. míš. (A. Merz, Archivalní paběrky o školách a učitelích lounských v »Učitelských Novinách« III. 1885. str. 350.) V letech 1580—1583 byl M. Rosacius professorem university Pražské, načež přijal místo radního písaře v Kolíně a tu oženil se s Annou, zámožnou dědičkou někdy primatora Jiříka Pachty. Leč zemřel již dne 29. listopadu 1584 maje věku asi 30 let. (Vávra, Dějiny Kolína I, str. 199.) Spisy jeho uvádí Jireček v Rukověti k dějinám literatury I, str. 197.

Strana 12
12 Verše na stěnách školy Vysokokostelské. kovského. Jestližeby pak pán bůh jmenovanou paní Salomenu prve nežli pana Mistra Mikuláše Rakovského z tohoto světa prostředkem smrti a bez kšaftu pojíti ráčil, tehdy takovej její statek všecek zouplna i s těmi XX kopami gr. č. podle těchto smluv svadebních dobrovolných při panu Mistru Mikulášovi jakožto manželu jejím plným právem zůstati má bez všelijaké syna a bratra jejího i jiného každého člověka překážky a naříkání. Proti tomu jmenovaný pan Mistr Mikuláš Rakovský týmž a takovým způsobem jmenovanou paní Salomenu přijímá hned této hodiny do všeho svého statku obapolního i na všecku svou a všelijakou spravedlivost, kteráž mu po rodičích a přátelích jeho náleží a náležeti bude, za mocnou hospodyni. Z takového pak statku svého obapolného též sobě toliko XX kop gr. č. vymieňuje a v moci své zanechává a zůstává (sic!), tak aby s týmiž XX kop. gr. č. měl moc a vůli učiniti, dáti a poručiti buď jmenované paní Salomíně aneb komuž by koliv jinému chtěl bez překážky též paní Salomeny. Jestližeby prve nežli jmenovaná paní Salomena a vzláště bez kšaftu umřel, tehdy takový jeho všecken statek obapolní při paní Salomíně bez naříkání každého člověka pokojně zůstati má však tak, jestližeby dítek žádných spolu neměli. Pakli by pán bůh všemohúcí z milosti a požehnání svého svatého dítky, syny neb dcery, jim spolu dáti ráčil a živi pozůstaly po jeho smrti, tehdy táž často jmenovaná paní Salomena v takovém společném obapolním statku toliko třetinu míti má a děti pozůstalý živý dva díly; tak jakž se ten dobrý pořad na těchto slavných Horách Kutnách při tom zachovává podle práva. A tyto smlouvy svadební pro širší toho pamět, jistotu a dobrý pořad v knihy městský zapsány býti mají. Dálo se v outerý před svatými Fabianem a Šebestianem leta páně oc. LXVIIII. K těmto smlouvám přečteným v raddě přiznaly se obě straně a aby do kněh městských mezi jiný zapsány byly, žádaly. I jest jim k žádosti jejich povoleno f. 4. Quasi modo letha ut supra LXVIIII. XVII. [1569] Disticha vyvěšená na stěnách školy Vysokokostelské ku povzbuzení učitelů i žáků. *) (Otištěna v »Epicedia clarissimo viro D. Joanni Tapinaeo, civi et notario Gutenbergensi... srcîpserunt amici«. Pragae 1569.) Carmen in pariete scholae Altae aedis Gutebergensis inscriptum. Pieriis Musis isthaec castisque Camoenis Est domus et studiis litterulisque data. Gutteberga potens in eam curare scholarchas Ipsa solet doctos ingenuosque viros. *) Známost veršů těch děkuji laskavosti pana professora Ant. Truhláře. Za původce jejich pokládám M. Mikuláše Rakovského, který do počátku roku 1569 byl správcem školy Vysokokostelské. (Srovn. č. 16.)

Strana 13
Verše na stěnách školy Vysokokostelské. 13 Scilicet, ut doceant charam teneramque iuventam, Tradant huic artes cum pietate bonas, Ut pueros doceant mores constanter honestos Et de sincera relligione Dei. Namque Deo gratum est teneram docuisse iuventam, Nil studio tali dignius esse potest. Crede mihi, recte teneram quicunque iuventam Ornat doctrina moribus atque bonis, Principio laudem, post tandem praemia sumit A Domino; solvit nam pia facta Deus. Vos alios artes igitur quicunque docetis, Sumetis magni praemia magna Dei. Rarior et quamvis in vos sit gratia vulgi, Attamen a Domino gratia vestra manet. Cumque Deus certo promittat praemia cunctis, Ingenuas artes qui bene cunque docent: Vester inanis erit nunquam labor hic licet ingens, A Domini veniunt nam bona cuncta manu. Vos igitur sitis certi, quod praemia digna Certo sumetis, quae Deus ipse dabit, Pulvere de terrae cum surgent corpora vestra, Aethereis fient lucidiora polis. Inque schola pueros quem vos docuistis Jesum, Ad summi is ducet vos sua regna patris. Revera est talis felix nimiumque beatus, Omnipotens cuius comprobat acta Deus. Haudque potest homini melius contingere quicquam, Quam servire uni speque fideque Deo. Aliud eidem scholae affixum. Fige pedem, iuvenis, qui vis agnoscere Christum, Qui poscis Latio nectere verba modo. Grammaticam ingenuam mores discesque probatos Et Latio reliquis promptius ore loqui. Aliud. Huc propera gressu celeri, studiosa iuventus, Si cupis in studiis exeruisse caput. Grammaticae primum praecepta salubria disce, Sint basis haec studii tempus in omne tui, Nec Latiae linguae primordia desere quaeso, Disce sed imprimis excoluisse stilum, Ut varios possis autorum noscere libros Scireque, quid falso pectore turba gerat.

Strana 14
14 Pavla Hraběšínského smlouva svadební 19, června 1571. Huic te mox reliquas dialectica ducet in artes, Te erudiet scrupos solvere posse graves. Ergo tui satagis placidas tibi reddere Musas Et tua Gorgoneo tingere labra vado. Grammaticen, mores vigili conamine disce, Huic reliquas artes sedulitate strues! XVIII. 1571, 19. června (v Kutné Hoře). Smlouva svadební mezi Pavlem Hraběšínským, bakalářem, správcem školy u sv. Barbory, a Dorotou, vdovou od Bakalářů. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 2480.) Leta 1571 v outerý po svatém Vítě staly se smlouvy svadební celý a dokonalý mezi slovutným panem Pavlem Hraběšínským,*) bakalářem od svaté Panny Barbory, z jedné a poctivou paní Dorotou, vdovou od Bakalářů, z strany druhé a to takový, že jmenovaná paní Dorota dávaje (sic!) se k stavu svatého manželství za manželku témuž panu bakaláři hned od actum těchto smluv dala se jest a těmito smlúvami dává se vším statkem svým a spravedlností svou, kterouž má aneb míti bude, a jeho do všeho statku svého za hospodáře mocného přijímá, však s tím doložením, že sobě z takového statku 50 kop gr. č. vymieňuje, s těmi aby moc měla činiti, buď panu bakaláři, manželu svému, a neb [komu] koliv jinému je dáti, jak by se jí dobře líbilo bez překážky každého člověka. Proti tomu on pan Pavel bakalář přijímá paní Dorotu man- želku svou tolikéž hned od actum těchto smluv do všeho statku svého, kterejž má aneb míti bude, za mocnou hospodyni, tak aby ona paní Dorota v tom obapolním statku třetinu měla, jakž v tomto městě za řád se zachovává, mějte dětí neb nemějte. Dálo se ut supra. Pavel Hraběšínský, bakalář, s Dorotou, manželkou svou, přítomni jsúce při právě podali těchto smluv a k nim se přiznali, a aby v knihy městský zapsány byly, žádali. K čemuž jest jim povoleno pretore Stanislao pellifice a. 1573 feria II. post Iudica. *) Pavel Hraběšínský z Tábora (Paulus Rabiessinus Thaborita) povýšen za baka- láře dne 10. května 1570, při čemž disputoval o thesi: »Utrum quaelibet artes magnae exercitatione dialectices contemplationeque sublimium in natura rerum indigeant nec ne. (Lib. int. fol. 158'.) Oženiv se stal se písařem radním; ovdověv záhy pojal 7. srpna 1576 za manželku Lidmilu, dceru svého kollegy M. Václava Didakta (Dačický, II, 2), ale také s ní nepobyl dlouho, neboť 23. ledna 1581 ženil se po třetí, tentokráte s Marianou, dcerou Jana Pecha z Kouříma (Dačický II, 6). Roku 1582 zemřel v moru (Dačický, II, 10) a Mariana, vdova po něm, provdala se r. 1585 za Jakuba Holého »od Hutníčkův«, rodem z Hostin- ného (Dačický II, 17), a když podruhé ovdověla, za Augustina Šmilaura z Jihlavy, který ji přečkal, neboť zemřela 16. července 1596 (Dačický II, 57).

Strana 15
Kaňkovského kantora poslední vůle 25. března 1572. 15 XIX. 1572, 25. března (v Kutné Hoře). Jana Misenusa Klaudia Stříbrského, kantora Kaňkovského, kšaft. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 2557.) Jan kantor Misenus Klaudius, rodič Stříbrský, leže v kázni buoží, však rozumu zdravého a paměti dobré užívaje učinil jest kšaft a pořízení o statečku svém, jímž jej pan buoh z milosti své svaté naděliti ráčil, přede pány na žádost jeho od pana šephmistra pana Jana Mokronysa vyslanými, panem Rehořem Vodičkou, panem Václavem Vyzinou a Jindřichem Trnkou, písařem radním, takové: Což koliv statku svého mám na čemkoli, ten všecken poroučím a po své smrti dávám panu Tomášovi Ganimedesovi, baccaláři, tak aby jemu na to žádný nesáhal a v tom překážky žádné nečinil, to jest vůle má. Také to oznamuji, že já žádnýmu nic dlužen nejsem, kromě Jakubovi Stříbrskýmu z váhy 20 gr. č., ale má na to lamentací mý a jednu knihu o rytíři křesťanském. Orlojík, který mám, ten také poroučím panu Tomášovi Gani- medesovi. A z toho ze všeho aby vydal Marketě babě, která mne hlídá, kožíšek otáhlý barchanem pošitý. Tento kšaft jednou i druhý přečten jest Janovi kantorovi, kterýž pře- slyševše oznámil, že jest to jeho dcelá a dokonalá vůle v tom, žádaje, aby při tom tak, nic jinak zachováno bylo, jakž jest sobě tuto sepsati dal. Actum f. 3. Anunctiationis Mariae 1572. Na rubu: Kšaft Jana Misenusa, kantora Kaňkovského. 1572. Publikován feria 4 post Conductum Paschae 1572. XX. 1573, 29. dubna (v Kutné Hoře). Rada Kutnohorská věnuje školám roli, z jejíhož výnosu má vydáváno býti téhodně ke každé z obou škol po desíti pecních chleba. (Liber haereditatum 1560—1583, f. I 11.) Páni šephmistři a radda na Horách Kutnách s pány obecními a pány soudci poručili sou dáti zvorati obce za šibenicí nad rolí někdy Jakuba Srba mezi vrchní a dolejší cestou k Čáslavi běžící na ten konec a za tou příčinou, poněvadž by školy zdejší Vysokokostelská a u svaté Barbory špatně opatřeny byly a důchodův žádných, odkudž by nějaké pohodlí jim státi se mohlo, ne- měly, aby předkem nákladem a prací ze špitála takové dědiny dělány a osí- vány byly a odtud z špitála každého týhodne do jedné i druhé školy po desíti pecních na budoucí časy beze vší překážky se vydávalo. Kteréžto po- ručení leta 1563 se stalo a nyní do knih městských pro budoucí pamět po- znamenati a vložiti rozkázáno feria 4 ante ascensionem domini 1573 prae- tore Wenceslao Vilémovský.

Strana 16
16 Rektor university Kutnohorským 25. května 1574. XXI. 1574, 25. května (v Praze). M. Matěj Dvorský z Hájku, rektor university, Kutnohorským za zatímního správce školy u sv. Barbory podává Bartoloměje Petridesa Nymburského. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 2665.) Službu svú vzkazuji, slovutné opatrnosti páni a přátelé mně přízniví. Zdraví a vedle toho jiného všeho dobrého Vám věrně přeji. Kdež k úřadu mému psaní činíce v něm oznamovati, že by Martin*) bakalář, správce školy Svatobarborské, za příčinou vstoupiti v svatý stav manželský umínění do města Loun obrátiti se konečně jměl a toho žádati, aby Alexander bakalář, na ten čas ludimoderator v osadě svatého Petra na Poříčí v Novém městě Pražském, na místo jeho do školy města Vašeho výš jmenované za správce k času svatého Ducha najprve příštího podán byl, ráčíte; pak poněvadž týž Alexander bakalář hledaje toho bedlivě povolení jest od pánův a starších i tolikéž od ctihodného kněze faráře osady výš dotčené k takovému jinam obrácení a mimo čas hnutí dosáhnouti a dožádati jse nemohl: a protož obrán jest Vám Bartholomaeus Petrides Nymburgenus**) a místo téhož Alexandra na tento čas, jakožto studiosus a alumnus učení Pražského, za vicerectora do školy často jmenované se podává a úřadem mým ve jmeno boží potvrzuje v té duověrné naději, že jeho přívětivě přijmouce v svém laskavém opatrování a ochraně jmíti a držeti ráčíte; nebo není pochybné, než že on také, pokudž náležité bude, svého povolání práce bedlivě vykonávati pošetří. Pán bůh ne- beský račiž se Vám dáti všelijak dobře jmíti. Date v Starém městě Pražském v kolleji krále Václava jinak Císařské v outerý den památky sv. Urbana letha oc LXXIIII°. Mistr Matěj Dvorský z Hájku, rector učení Pražského. Na rubu: Slovutné opatrnosti pánuom šephmistruom a raddě na Horách Kutnách, pánům mně laskavě příznivým. Stranou regest: Pan rector universitatis o baccaláře Svatobarborského. XXII. [1575] (v Kutné Hoře). Filip Göstel, rodák Jáchymovský a někdy učitel v Jáchymově, prosí radu Kutnohorskou, aby mu dovolila německou mládež mužskou i ženskou vyučovati. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Ernuheste, Achbare, Ersame, Wolweyse, fursichtige gonstige liebe Herrnn. Euer Ern. vnd ir sind meine dinst willig beuor. Vndt hab Euer E. w. mit *) Martin bakalář rodem z Ovčár u Kutné Hory stal se správcem školy u sv. Barbory po odchodu Pavla Hraběšínského od sv. Havla 1571. **) Bartoloměj Petrides Nymburský stav se r. 1575 bakalářem, při čemž disputoval o thesi: »Mundum a deo creatum esse ipsius ac providentia gubernari ex natura assumptis demonstrationibus probari possit nec ne?« (Lib. int. fol. 176), ostal při školství do sv. Havla r. 1577, načež, hodlaje se oženiti a v Hoře usaditi, opustil školu (srovn. č. 28).

Strana 17
Erasmus Felner, něm. farář, radě r. 1575. 17 diesem schreiben In vndertheniger demut zuersuchen nicht vnderlassen mögen, Demnach Ein Zeitlang in der Kayserlichen freyen Bergkstadt Zu Sant Joa- chimbstall Ich deuczche schul gehalttenn vnd Nunmals aber, weil das Bergk- werg alda mer gering Vnd dardurch wenig Einkhommen, die Leuth eins Theils in Noth vnd Armut geraten, Aber den segen gothes des Almechttigen wider erwartten mueszenn, damit aber ich Erlichen leuthen, sonderlich der Jugent, dinen möchtte, Auch dardurch erhaltten mich könde, meine beszerung zu- suchen fürgenommen. Nachdeme aber Jeziger Zeit Alhir in dieser loblichen witberumbten freyen Bergkstadt Kuttenberg mit Teudscher schuel Inn Zimb- lich versehen, habe Ich solches, darmit der gemeiner Jugendt der deutschen sprach mit lesen, schreiben, Rechnen, Inen dardurch in Christlicher Zucht vnd forcht Gottes, darin sie möchten ertzogen vndt vnderweyszen, gedint werden mochtte, fur gueth geacht, Derwegen Ich dan mich Alhir herro be- geben vnd Nach meinem armenn Vormögen Ein Itzlichen sein kindt, knaben Vndt mägdlein, Treulich vnd fleyszig zulernen, Auch von Ainem Idem Nach seinem Vormögen Ain Zimblichs Zunemen Erbothen, Langet derowegen An Euer Ernuhest vnd Ew. dis mein demutig bitten, dieweil Ich Aldo In S. Joachimbstal geborn vndt erzogen Vndt mein Haus vndt Hof sambt Weib vnd kindt habe thue Vndt aus schmelerung des Lieben Bergkwergs Vnd geringecz Berkwergs Einkhommenn mich an andere orther begeben muszen, Euer En vndt w. die wolle mir Armen diener gônstig Erlauben, Alhir ein offentlichen Anschlag Zuthun vndt schul zuhaltten. Wil gegen E. E. w. mich Auch gegen Idermenniglichen Ewiclich vndt frumblich, wie einem Erliebendenn Menschenn wol vnd Anstehet, vorhaltten, Wie vndt daran EEn vndt W. ein gönstigs wolgesallen haben sollen. Gonstiger Zuuorsicht EEw werden mir solches nicht waigern Vndt Thu e. w. mich in derselben schutz demutig be- uellen Vnd vmb gonstig Antwort demutig bitten. Inn Eyll. E. E. Vndt E. W. dinstwilliger Philip Göstell. Na rubu: An den Ernuhesten Achbarn wolweysenn Herrn Burgermaister, Richter vndt Rath der Kaiserlichen berumbthen freien Berkstadt Kuttenberkg demutige Supplication. XXIII. 1575 (v Kutné Hoře). Erasmus Felner, německý farář v Kutné Hoře, přimlouvá se za Filipa Gö- stela, rodáka Jáchymovského, aby při německé faře byl učitelem ustanoven. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Erbare weysse günstige gebietent herren. Nachdem Wir Deutschen in vnse- rer Kirchen *) yeziger zeit eines deutschen Schulmeistrs (so die kirch inn singen *) Němcům ke konání bohoslužeb odevzdán chrám sv. Jiří za Kouřimskou branou. Tu byla také škola náboženské obce německé. Posledním při ní správcem byl Martin Wagner Mimoňský, který r. 1614 koupil dům nárožní při bráně kouřimské za 265 kop V. Nováček: Listář k dějinám školství Kutnohorského. 2

Strana 18
18 Šmelcíři z Jáchymova radě r. 1575. vnd Anderen Christlichenn nottwendigen sachen, vnsere Christliche Kirch zu zie- renn vnd zu Schmücken) Im mangel, Ist mir Einer mit Namen philip Göstel aus dem Jochamsthal von Erlichen vil christlichen leutten Commendiert Worden seiner getrewen Diensten Auch mercklichen fleiszes In Vnderweyssung mit rechnen, schreiben, lesen vnd die blühende Jugent in gottes Wortt vnd An- deren Christlichenn gott Wolgefelichen tugenten zu Vnderweyssen fürkummenn. Weyl dann Nun yziger zeit vnser kirch Eines schulmeisters Im mangel, zu dem Es nit allein gemeiner Deutschen knapschafft Nuzlich, das die kirch mit Einem fleisigen vndt getrewen Schuldiener Versehen würde, Auch die liebe Jugent in gottes Wortt Im Catechismo vnd Anderen Christtugenten solt vnderwisen werden, Ich geschweig, Was lob vnd rhum es E. F. E. W. bringen würde, Einen Solchen man bey gemeiner statt einzukummen lassen, auch was wie frummen alhie gemeiner burgerschafft in lernung vnd vnderweyssung irer Kinder hieraus folgen, haben E. F. E. W. günstigklich zuermessen. Es gelangt demnach mein Embsig bitten An statt vndt von wegen vnser gemeinen deutschen knapschafft, Ewr Erbare Weyszheitten, die wolten gedachten philip Göstel alhie zu dienen günstlich befürderen vnd vntter vnd bey vns der lieben Jugent alhie zu nuz zu einem schuldiener An vnd auffnemen. Das bin ich für mein person neben gemeiner ganzen deutschenn Knapschafft gegen E. f. E. W. geburender schuldiger dannkbarkeit zu verdienen geflissen E. f. E. W. williger Erasmus Felnerus, deutscher pfarrer alhie. XXIV. 1575. (v Kutné Hoře). Smelcíři z Jáchymova v Kutné Hoře usedlí přimlouvají se za krajana svého Filipa Göstela, učitele. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Ernuheste Ersame Wolweise fursichtige gonstige liebe Herrn. Ewer Erbare Weyszheitten sindt vnsere willige dynst beuor. Vnd konnen Ewer Erbare Weyszheitten nit bergen, Demnach briefzeuger Phylip Göstel aus Sanct Joa- chymstal offendtlich Teudtsche Schul gehalten, darneben vnd bey, wie einem Ehrlichen Burgersmann vnd Nachtbar gebürt, sich Trewlich, Erlich vnd frumlich vorhalten vnd ehr aber nit allein, weil das liebe Berckwerck bey vns in Sanct Joachymbstal ein zeitlang gering gestanden (Vorhoffen aber zu gott eines reicheren segens) sein besserung suchen hatt, Sondern wol mehr Ehrliche Personen armutwegen wegck begeben haben müssen. Demnach dann bemeltter Phylip Gestel sich bey vns in Sanct Joachymbstal nun ehrlich vnd frumblich gr. č. a vložil jej do knih sobě, Alžbětě, manželce a dítkám svým (Haeredit. 1605—1620 f. K 12) R. 1618 ovdověv, vložil dům ten do knih pro sebe a syna svého Adama (tamtéž f. N 23). Martin Wagner ostal v Hoře i po vypovědění učitelů nekatolických do r. 1627, načež také se vystěhoval.

Strana 19
Kutnohorští Jaroslavovi Trčkovi 21. ledna 1576. 19 gehalten, Sogelanget derwegen an Ewer Erbare Weyssheitten vnd gunsten dyss vnser freundtlich bytten, Ewer Erbare Weyssheitten die wollen merer- melten Phylip Göstel als vnsern guten freundt vnd lieben Nachtbarn bey Euch alhier vffm Kuttembergck gonstigck lassen beuohlen sein, bey Euch auf vnd annehmen, günstige forderung erzeugen, beweysen vnd mitteilen, Dan wir selbsten eugner Person zu Ewer Erbar Weyssheiten erschinnen werden vnd solches mundilichen gehtan, Aber aus Vorhinderung des grossen Schmelczens vnd probierens den ganczen Tag nit abkommen konnen. Bytten derwegen Ewer Erbare Weyssheitten, die wollen vnsern schreiben statt vnd glauben geben, Wie wir vns denn selbsten mit eygener Handt als Zeugen wyssentlich vnderschrieben haben. Ewer Erbar Weyssheitten, die wollen ihme vnser vorbytt genissen lassen. Das seindt wir vmb Ewer Erbare Weyssheitten wieder zu uordienen erbottigck vnd vmb gonstig andtwort byttendt. E. E. Vndt gunsten dinstwillige Christoff Nestler, hüttenmeister inn Sandt Joachimstall. Hermogenes Thunekher, Huetenreuter in Sant Joachimstal, mein Hantsch|rift]. Denn Ernuhesten, Ersamen, Achtbarn, wolweysenn Herrn Burgemeyster vnd Rath der Keyserlichen frewen bergkstatt Kuttenberg, vnseren gönstigen Herrnn vand gueten freunden zu erbrechen. Stranou regest: Šmelcíři z Jochmstalu o německého školmistra 1575. XXV. 1576, 21. ledna (v Kutné Hoře). Kutnohorští píší panu Jaroslavovi Trčkovi, aby se u bratra svého Burjana přimluvil, by tento Jana kantora, syna Matouše řezníka z Ledče, z poddanství propustil. (Kopiář z let 1575—1584, f. 39). Panu Jaroslavovi Trčkovi o Jana kantora, syna Matouše řezníka z Ledče. VMti oznamujeme, že jest nás Jan kantor, někdy Matouše řezníka, pod- daného VMti z města Ledče, syn, jehož jste času předešlého panu Burjanovi, bratru VMti, darovati ráčili, požádal k VMti za přímluvu, poněvadž v obci naší na Horách Kutnách v škole jsouce manželku chudou děvečku sobě pojal a skrze své dobré chování, bude-li vůle boží, i k opatření živnůstkou přijíti může, abyšte se k JMti panu Burjanovi, panu bratru VMti, za něho, aby jemu u nás na Horách Kutnách bytu a živnosti příti, z poddanosti a člověčenství i s spravedlností jeho, ač má-li kde jakou, propustiti ráčil, laskavě přimluviti ráčili. Na jehožto žádost slušnou a jsouce k němu láskou nakloněni k VMti se snažně přimlouváme a za to žádáme, že k ponížené žádosti jeho Jana kantora i také naší přímluvě v tom se laskavě k JMti panu bratru VMti *

Strana 20
20 Kutnohorští Burjanovi Trčkovi 21. ledna 1576. přimluviti i také, aby do obce naší od JMti z poddanosti a člověčenství pro- puštěn byl, milostivě fedrovati ráčíte. Připovídá k VMti a JMti pánu svému i všem pánům bratřím VMti a tomu všemu rodu, pokudž živ bude, se všelijak volně, služebně a uctivě chovati a ve všem možném se vší vděčností a ochot- ností na každém místě toho VMti odsluhovati. My také od osob našich v podobné věci rovnou odměnu i jinak ve všem možném služby své VMti vždycky hotové zamlouváme. Za laskavou odpověď VMt žádáme. Sabbato post Fabiani Sebastiani 1576. XXVI. 1576, 21. ledna (v Kutné Hoře). Kutnohorští prosí pana Burjana Trčku z Lípy, aby Jana kantora, syna Ma- touše řezníka z Ledče, z poddanství propustil. (Kopiář z let 1575—1584, f. 391.) Panu Burjanovi Trčkovi o téhož Joannesa kantora. Joannes jinak Jan kantor, poddaný VMti a ukazatel listu tohoto, majíc ten úmysl, poněvadž i z vůle boží manželku sobě pojal, při obci naší zůstati a mezi námi se živiti a dítky učiti, požádal jest nás k VMti o propuštění jeho k nám na Hory Kutny z poddanosti a člověčenství za přímluvu. A poněvadž taká slušná žádost jeho jest, k VMti jakožto pánu křesťanskému, nám i obci naší ve všem dobře příznivému, se se vší snažností přimlouváme a za to VMt žádáme, že k ponížené prosbě jeho i také žádosti naší se k němu jakožto poddanému věrnému VMti milostivě nakloniti a k nám na Hory Kutny jej z poddanosti a člověčenství i s spravedlností jeho, ač má-li jakou, propustiti i také jemu list vejhostní dáti, laskavě poručiti ráčíte. On jakožto věrný pot- danej připovídá k VMti, pánům bratřím VMti i všemu rodu a erbům VMti, pokudž živ bude, všelijak volně, služebně a uctivě na každém místě se chovati a] odsluhovati. My také v podobné věci rovnou odměnou i jinak toho se VMti odměniti rádi chceme a v tom VMt za milostvou a laskavou odpověď žádáme Sabbato post Fabiani Sebastiani 1576. XXVII. 1576, 22. října, (v Praze). M. Matěj Dvorský z Hájku, rektor university, Kutnohorským za správce školy Vysokokostelské podává od sv. Havla Jana Hořepnického, správce školy u sv. Petra na Poříčí na Novém městě Pražském. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svú vzkazuji, slovutné opatrnosti páni a přátelé mně v dobré přízni milí. Zdraví a vedle toho jiného všeho dobrého Vám věrně přeji. Kdež jste předešle skrz vyslané z prostředku Vašeho žádost na úřad můj vzložili, aby Joannes Horzepnicenus, *) baccalář a správce školy na ten čas na Novém *) Jan Janiceus (Joannes Janicei, též Janebides) Hořepnický stal se bakalářem dne 27. července 1575, při čemž disputoval o thesi: »Utrum amicitia sit vitae necessaria

Strana 21
Kutnohorští rektorovi university 12. srpna 1577. 21 městě Pražském v osadě svatého Petra na Poříčí, k času tohoto svatého Havla do školy města Vašeho Vysokokostelské za správcí a praeceptora podán byl, pak vedle takové žádosti Vaší náležité a slušné jmenovaný Joannes baccalář za správce do školy výš dotčené Vám se podává a ve jméno buoží úřadem mým potvrzuje i odsýlá v té naději, že jakž jest on svého povolání bedlivý a šetrně pilný, tak také jeho přívětivě přijmouce v svém laskavém opatrování a ochraně jmíti a držeti ráčíte. Pán buoh nebeský v svém svatém a buožském požehnání račiž se Vám dáti všelijak dobře jmíti. Datum v Starém městě Praž- ském v kolleji krále Václava jinak Císařské, v pondělí po památce jedenácte tisíc panen letha oc LXXVI° Mistr Matěj Dvorský z Hájku, rector vniuersitatis v učení Pražském. Na rubu: Slovutné opatrnosti pánuom šephmistruom a raddě na Horách Cuttnách, pánuom a přáteluom mně v dobré přízni milým. Stranou regest: P. rektor vniuersitatis o Joannesa Horzepnicenusa. XXVIII. 1577, 12. srpna, (v Kutné Hoře). Kutnohorští píší rektorovi university, aby jim ke škole sv. Barbory podal správce na místě Bartoloměje Petridesa Nymburského, který se oženiti a v Hoře usaditi chce. (Concept v archivě Kutnohorském pod č. 2893.) Službu svú vzkazujem, urozený a poctivý pane příteli náš milý. Zdraví i všeho dobrého od pána boha Vám žádáme. Oznamujem Vám, kterak dnův těchto Bartoloměj Nymburský, bakalář nynější při škole svaté panny Barbory u nás na Horách Kutnách, umínil jest stav svůj proměniti a pojmúc sobě manželku vedle vůle buoží mezi námi se osaditi a živnost vésti, pročež i v po- vinnosti té dále od času svatého Havla státi nemíní. Protož VMt přátelsky žádáme, že nám správce k též škole hodnýho, umělého a pobožného, kterýžby mládež umění liternímu, vůli buoží a dobrým mravům vyučoval, od času sva- tého Havla nejprv příštího obrati a dohoditi ráčíte, čehož my se VMti dobrým přátelstvím odměniti nepominem. Za odpověď žádáme. Dán na Horách Kut- nách v pondělí po památce svatého Vavřince leta oc LXXVIIO et an inter bonos et malos illa sit obsequium potius quam amicitia nec ne?«; za mistra povýšen 19. srpna 1579, při čemž pojednal o otázce: »An recte dictum sit a Simonide, tempus esse sapientissimum nec ne?« (Lib. int. f. 176 a 2081). Správu školy Vysokokostelské přejal po Janu Rosaciovi, který odešel do Loun, a ostal při ní do sv. Havla roku 1581. Do něho stěžoval si r. 1578 a 1579 děkan, že nechce kantora chovati, ale raději při škole druhého i třetího bakaláře má, z čehož vznikají nepořádky při pohřbech, při nichž se latinsky zpívá, ač tomu nikdo nerozumí. Také při škole že nechová se jak náleží. Rada hleděla srovnati děkana s bakalářem po dobrém (Šimek v Pam. Archaeol. 1894 str. 154). Roku 1581, 7. září, dal se Jan Janiceus Hořepnický tajně oddati s Lidmilou, sestrou Zik- munda Stejšky Freisichselbsta proti vůli bratří nevěstiných. Ti se s ním pak pustili v soudy a i u císaře ho žalovali, ale prohráli. Roku 1582 zemřel morem. (Dačický, II, 7 a 10.)

Strana 22
22 Mistři kolleje Karlovy Kutnohorským 3. srpna 1580. XXIX. 1580, 3. srpna, (v Praze). Probošt a mistři kollegiati kolleje Karla IV. oznamují Kutnohorským, že je nutno, aby správce školy Vysokokostelské, M. Jan Janiceus Hořepnický, před nimi se postavil. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 2135.) Službu svú vzkazujem, slovutné opatrnosti páni přátelé naši milí; téhož zdraví i všeho jiného dobrého na pánu buohu žádáme. Jakož nám psaní činiti ráčíte, jehož datum na Horách Kutnách v sobotu den sv. Abdona [30. čer- vence] leta tohoto LXXX°, v kterémž se za poctivého pana Mistra Jana Janicea, správce školy Vysokokostelské, aby do dalšího času při témž spravo- vání zanechán byl, přimlouvati ráčíte, jakož též psaní VMti to v sobě šířejí obsahuje a zavírá, tomu sme vyrozuměli. I toho Vás tejna učiniti nemůžeme, že důležitá toho potřeba jest, aby on sám osobně se před námi postavil a příčinu citací vyslyšel. Což v té nebo v jiné věci VMtem i vší obci Vaší dobrého a užitečného i jemu slušného, náležitého a poctivého učiniti nám možné bude, na přímluvu VMti vše rádi a ochotně učiníme. Tím VMt i pana mistra Jana spraviti ráčíte. Milost a láska pána boha všemohúcího račiž s VMtí bejti. Dathum v kolleji císaře Karla Čtvrtého jinak Veliké v Starém městě Pražském, v středu den památný nalezení Štěpána svatého mučedlníka buožího letha oc LXXXO. Probošt a mistři kollegiati kolleje Karla Ctvrtého císaře v starém městě Pražském. Na rubu: Slovutné opatrnosti pánům šefmistru a raddě na Horách Kut- nách, pánům nám laskavě příznivým. Stranou regest: Probošt, mistři kollegiati o mistra u Vysokého kostela. XXX. 1580, 5. srpna (v Kutné Hoře). Kutnohorští přimlouvají se u mistrů kolteje císaře Karla IV., aby M. Jan Hořepnický při správě školy Vysokokostelské na dále byl ponechán. (Kopiář z let 1575—1584, f. 232.) Panu proboštovi a mistrům kollegiatům kolleje Karla Čtvrtého císaře v Starém městě Pražském. Učinili jsme předešle VMti žádostivé a přímluvné psaní, co se postavení pana mistra Jana Janicea, správce školy naší Vysokokostelské, dotýče, pokudžby možné bylo, aby za jistými příčinami VMti v dotčeném psaní našem i také skrze Jana Veverýna, písaře našeho radního, oustně předloženými z té jeho citací sjíti a on při správě dotčené školy naší zůstaven býti mohl, načež od VMti odpověď psanou máme. A poněvadž pak tomu se srozumívá, že na ten čas z osobního postavení jeho sjíti nemohlo, protož tak činí a vedle obligatí své před VMti se postavuje s tou jakž i prve žádostí, že nad ním jakožto chu lým a nedostatečným ochrannou ruku držeti, při správě s počátku psané

Strana 23
Kutnohorští dru. Gabrielovi Svěchínovi 5. srpna 1580. 23 školy naší Vysokokostelské zanechati a v tom ve všem předešlé naší žádostivé a přátelské přímluvy za něj učiněné skutečně užiti dáti ráčíte. A my se toho VMti obecně i jednomu každému z VMtí obzvláštně ve všem možným rádi odsluhovati chceme a připovídáme. A nemaje (sic!) na ten čas lásky a vděčnosti čím jiným k VMti prokázati, truňk vína při témž vyslaném našem Janovi Ve- verýnovi VMti odsýláme a toho abyste v dobrém zdraví užiti, nám i témuž p. mistrovi Janovi na slušnou žádost jeho a naší přátelskou přímluvu příjemnou odpověď dáti i také jeho při škole naší Vysokokostelské zůstaviti ráčili, žádáme. Feria 6 ante Transfigurationis Domini 1580. XXXI. 1580, 5. srpna (v Hoře Kutné). Kutnohorští píší doktoru Gabrielovi Svěchínovi z Paumberka, aby se přimluvil při mistřích kolleje Veliké, by M. Jan Janiceus Hořepnický správcem školy u Vysokého kostela ještě mohl ostati. (Kopiář z let 1575—1584, f. 231.) P. doctorovi Gabrielovi o M. Jana Hořepnického. Jan Veverýn Písecký z Kranychfeldu, písař náš radní, oznámil jest nám kterak z poručení našeho majíce při pánech mistřích kolleje Velké o pana mistra Jana Janicea, správce školy Vysokokostelské u nás na Horách Kutnách, přátelské jednání VMti jakožto obzvláštního našeho pána a přítele v přímluvě potřeboval i skutečně užil, čehož VMti děkujeme, i také naši vděčnou odměnu za to připovídáme. A poněvadž pak toho času nic jistého pro pospíchání z Prahy jeho Jana Veverýna s jinými vyslanými našimi zase domů na místě postaveno býti nemohlo, jeho spolu s týmž panem mistrem zase do Prahy odsýláme a za to žádáme, že ještě v potřebě té, aby on p. mistr Jan v jmeno- vané škole naší Vysokostelské od z počátku psaných pánův mistrův a profes- sorův kolleje Velké do dalšího času za příčinami od téhož Jana Veverýna VMti předoznámenými za správce zachován byl, se přimlouvati a je v tom přátelsky, kdež náleží, fedrovati pomoci ráčíte; a my se toho VMti službami našimi ve všem možném rádi odměniti chceme. Za přátelskou odpověď, po- kudž možné jest, s naplněním žádosti naší žádáme. Feria 6 ante Transfigu- rationis Domini 1580. XXXII. 1581, 25 ledna. (v Kutné Hoře.) Kutnohorští píší mistrům kolleje Karla IV., aby M. Jan Janiceus Hořepnický při správě školy u Vysokého kostela byl ponecháu. (Kopiář z let 1575—1584, f. 257.) Do kolleje pánům mistrům o mistra Vysokostelského. VMti ku paměti přivozujem svou předešle skrze vyslané naše psaním i také oustně vzloženou žádost co se pana mistra Jana Hořepnického, na ten čas správce školy naší Vysokostelské, a dalšího při též správě školní zanechání

Strana 24
24 Kutnohorští rektorovi university 11. září 1581. dotýče, a jsme k VMti té přátelské a nepochybné naděje, poněvadž se dobře chová, přízeň a lásku skrze bedlivost, kterúž při učení dítek a spravování též školy zachovává, od nás a spolusousedův našich i s officiály svými sobě zejskal, že jeho při též škole u nás na Horách Kutnách na další čas zůstaviti a této přímluvy naší v tom skutečně jemu užiti dáti ráčíte. A my se toho VMti službami svými i všelijakou volností svou odměniti chceme. Za odpověď žádáme. Feria 4. conversionis Pauli 1581. XXXIII. 1581, 11. září (v Kutné Hoře). Kutnohorští žádají rektora university, aby školu jejich u Vysokého kostela na místě M. Jana Janicea Hořepnického, který se oženil, jiným správcem opatřil. (Kopiář z let 1575—1584, f. 285.) Panu rectorovi universitatis o rectora k Vysokému kostelu. VMt tejna nečiníme, že těchto dnův mistr Jan Hořepnický, správce školy Vysokostelské u nás na Horách Kutnách, stav svůj proměnil a pojavše sobě manželku od svatého Havla nejprv příštího déle takové práce a správy školní na sobě zdržovati nemíní. A poněvadž pak to místo, jsouce mnohem lépe nyní než prve bývalo od nás opatřené, také pobožného, pilného a učeného muže pro čest a chválu pána boha, tolikéž vzdělání mládeže domácí i přes- polní, kteráž příčinou pilnosti dotčeného mistra Jana Hořepnického k též škole Vysokostelské nemalé zření má, potřebuje, protož k VMti, jakožto vrchnosti přední academiae Pražské v tomto království českém, v tom se utíkáme a za to přátelsky žádáme, že v tý dobré příčině na nás laskavou pamět jmíti a dle řádu VMti mužem dobrým, učeným a pobožným tu školu a obec naši opatřiti ráčíte; a my se toho VMti dobrým přátelstvím i jinak službami svými rádi odsluhovatí chceme. Za laskavou odpověď VMt žádáme. Feria 2. post Nativitatis Mariae 81. XXXIV. 1581, 27. září (v Kutné Hoře). Kutnohorští děkují rektorovi university, že jim od sv. Havla za správce školy u Vysokého Jana Třebovína, rektora školy u sv. Petra na Poříči v Praze jmenoval. (Kopiář z let 1575—1584, f. 287.) Panu rectorovi universitatis o rectora k Vysokému. Jan Veverýn, písař náš radní, zprávu nám toho učinil, kterak byšte na žádosť naši správce školního do školy Vysokostelské Joannesa Třebovína, na ten čas baccaláře při škole svatého Petra na Poříči, muže hodného a uče- ného, obrati i také jeho na touž condici confirmovati míniti ráčili, čehož jsouce vděčni VMti děkujeme v té naději, poněvadž již čas svatého Havla

Strana 25
Tomáše Bikáneckého z Lipan poslední vůle 11. září 1582. 25 blízký jest, že již to s ním na místě postaviti i také k nám k správě jmeno- vané školy jej confirmovati ráčíte. A my se toho etc. Feria 4 ante Venceslei 1581. XXXV. 1582, 11. září. (v Kutné Hoře). Poslední pořízení Tomáše Bikáneckého z Lipan, jímž pro případ úmrtí vnuka svého Jana Bikáneckého z Lipan odkazuje oběma školám Kutnohorským ves Šetějovice. (Výpisy z desk zemských v archivě Kutnohorském pod č. 3451 a 3769). V kvaternu trhovém šerém léta MDLXXXV ve čtvrtek po svatém Stanislavu, P. XVIII. Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, boha otce, boha syna, boha ducha svatého. Já Tomáš Bikánecký z Lipan známo činím tímto listem kšaftujícím přede všemi. Znajíce, že sme všecko lidé smrtedlní a že nic jistšího nemáme jako smrt, ale dne a hodiny její nevíme, a protož, pokudž mně pán buoh paměti a rozumu zdravého příti ráčí a za to jeho milosti svaté žádajíce, aby po mé smrti žádných nevolí a soudů o statček můj, kteréhož mi pán buoh popříti ráčil, nebylo a tak maje list mocný od nejjasnějšího knížete a pána pana Ferdinanda, voleného císaře římského, uherského a českého krále, JMti slavné a svaté paměti pána mého milostivého, tak abych mohl a moc tu měl stateček svůj všecken, movitý i nemovitý, dědičnej neb zápisnej, dáti, odkázati osobě neb osobám a poručníky zdělati statku svého, jakžby mi se dobře líbilo a zdálo, jakž týž list mocný od JMC mně danej to vše v sobě obsahuje a zavírá, i na takové JMC milostivé povolení o statku svém toto pořízení a kšaft činím. Předkem a nejprve poroučím a dávám Janovi staršímu Bikáneckýmu z Lipan, bratru mému vlastnímu, čtyry tisíce tolarů hotových, však na ten spůsob, aby hned ve dvou nedělích po smrti mé on Jan Bikánecký povinen dáti byl a dal paní Marianě Všeamské z Prachomet a dvěma synům jejím, Jindřichovi a Divišovi bratřím vlastním Všeamským z Sínčan, jeden tisíc to- larův, panu Zykmundovi a panu Václavovi Haugkvicům bratřím vlastním po sto tolařích, paní Kateřině Klucké z Žitenic dvě stě tolarův, panu Mikulášovi Vodňanskému z Cázarova sto tolarův a Janovi vnuku mému a strejci [svému], co tam [v] kšaftu není, vosmi seth hotových na těch vosm tisíc aby doložil [a jemu sirotku Janovi, vnuku mému, dal, a komu se jemu zdáti bude sa poruč- níkem, aby jich půjčeno s radou jiných pánův poručníkův bylo, na pohřeb a po pohřbu chudým lidem aby rozdělil sto tolarů. Choditcí pak své šaty ty všecky Janovi Bikáneckému, bratru svému, poroučím. Dále pak Janovi mladšímu Bikáneckýmu z Lipan, vnuku svému, kteréhož mi pán buoh dáti ráčil po mém nejmilejším synu, též Janovi mladším tehdáž Bikáneckým, i svrchupsanému Janovi, vnuku svému, poroučím a dávám vosm tisíc kop míšenských, kteréž na listech a jistotách mám u těchto osob: u JMti pána pana Jetřicha mladšího z Žerotína a na Strážnici tři tisíce kop míš.,

Strana 26
26 To máše Bikáneckého z Lipan poslední vůle 11. září 1582. u JMti pána pana Kašpara Melichara z Žerotína a na Kolíně sedmnácte seth kop míš., u JMti pána Adama Slavaty z Chlumu a z Košmbergka a na Čestíně Kostele pět seth kop míš., u pana Jana Nykláska z Žitenic a na Chotouchově půl šesta sta kop míš., u pana Petra Nykláska z Žitenic a v Dolanech čtyři sta kop míš., u pana Jana Myšky ze Žlunic a na Zaječících čtyři sta kop míš., u pana Adama staršího Materny z Květnice a na Přítoce dvě stě kop míš, u pana Zigkmunda Haugkvice z Biskupic sto dvaceti kop míš., u pana Mikuláše Nykláska z Žitenic a na Břežanech jedno sto kop míš., u pana Jana Libenického z Vrchovišť a na Libenicích jedno sto kop míš., u paní Kateřiny vdovy Nykláskovy z Hrušova jedno sto kop míš., u Doroty Hoškové v Hoře Kutné na ceduli řezanou s rukojmění třidceti kop míš., jakž to vše listové spečetění šíře ukazují; a ostatek na hotových penězích aby jemu vosm seth kop míš. od Jana, bratra mého vlastního, jakž se svrchu píše, dáno bylo. Také jemu dávám a poroučím ves celou Šetějovice, kterouž mám po někdy paní Vrbíkové, a jakž sem jí v držení a užívání byl, to jemu všecko z lásky dávám a poroučím. Z strany pak svrškův a nábytkův ty všecky poroučím a dávám Janovi, vnuku svému, též cožkoliv na klínotech od zlata a stříbra i kamení drahého v prsteních, ty všecky poroučím a dávám témuž Janovi, vnuku svému. A pánův poručníkov prosím, aby to všecko zejména, načemž koli co jest, sepsali a do truhel, což můž býti, schovali a do sklepu tu v domě mém schovali, nebo i ten dům též sem Janovi, vnuku svému, na rathauze zde na Horách Kutnách zapsal a dal. Pán buoh náš všemohoucí račiž jemu v tom své svaté požehnání dáti vedle vůle své svaté a ve zdraví let rozumnejch dočekati, aby toho všeho s bázní boží a z děkování pánu bohu užíval. Co se pak dotejče peněz sirotčích z též vsi Šetějovic, kteréž sem já v držení od léta tisícího pětistého šedesátého osmého, ty peníze sou za mnou v truhle mé a v krabici, na kteréž jest napsáno: »Peníze sirotčí vsi Šetějovic«, kteréž se podle registr purgkrechtních najdou s registříky poznamenanými, ty aby svrchupsaným sirotkům, když k místům přijdou páni poručníci zouplna povinni byli dáti. Nad kterýmžto pak Janem mladším Biká- neckým z Lipan, vnukem svejm, podlí zřízení zemského tyto pány poručníky z dožádání svého na nich přátelského pro vochranu a dochování jemu toho všeho, což tak jemu dávám a poroučím, řídím a ustanovuji: urozené pana Jana staršího Bikáneckého z Lipan, bratra svého, pana Zykmunda Haugkvice z Biskupic, pana Frydrycha Nykláska z Žitenic; a paní Lidmilu z Biskupic, máteř téhož sirotka vlastní, také k nim pánům poručníkům přidávám, aby též s dotazem jejím a povolením o sirotka dobré řídili a zavírali. A svrchu- psaným pánům poručníkům i paní máteři sirotka se srdečně důvěřuji, že jeho předně k vůli boží, k chvále a k slávě boží na dobré vésti budou i k potěšení mateři a všem přátelům jeho do let jeho náležitých. A při tom pánův po- ručníkův za to velice prosím, aby o to usilovali a k tomu se skutečně přičinili, aby za ty peníze všecky k ruce sirotku statek na lidech koupili, aby takové peníze na ourocích nebyly, což by sirotku [k] budoucímu dobrému bylo.

Strana 27
Tomáše Bikáneckého z Lipan poslední vůle 11. září 1582. 27 Což pak užitku a důchodů každého roku se sejde z svrchupsaného statečku ode mně vnuku mému daného a poručeného, o tom též takto poroučím, aby z týchž důchodů páni poručníci každého roku paní Lidmile z Biskupic, mateři sirotka, na vychování jeho dáváno bylo padesáte tolarův a na šatky jemu deset tolarův bez odpornosti a paní mátě jeho bude povinna na to jeho chovati, čísti a psáti jeho dáti učiti. A v tom spůsobu a v tom opatrování aby od pánů poručníků máteři nechán byl do desíti let věku svého; po vyjití deset let věku jeho za to žádám, dáli jemu pán buoh živu bejti, aby páni poručníci spolu s paní máteří jeho snesouce se jeho, aby se německy učil, v místo poctivé dali, kdež by se vůli boží i mravům učil živ bejti; a ty peníze, co paní máteři jeho na něj vydávali, pokudž při ní byl, i bylo-li by více třeba, aby nouze netrpěl, na něj aby nakládali až do let rozumnejch a náležitejch sirotka, čehož věčnej pane bože podle vůle Tvé svaté račiž jemu dáti toho dočekati. A když se to z vůle boží stane a let svejch vnuk můj dojde, prosím, že jemu páni poručníci v celosti toho statečku i s přichováním postoupí podlí zřízení zemského; toho jim pánům poručníkům se důvěřuji. Jestliže by pak pán bůh všemohoucí častopsaného Jana, vnuka mého, od smrti uchovati neráčil a jej skrze smrt z tohoto světa povolati ráčil, tyto nápadníky k statku tomu po něm nařizuji a činím: pana Jana staršího Bikáneckého z Lipan, bratra svého vlastního, paní Lidmilu Bikáneckou z Biskupic, paní Maryanu Všeam- skou z Prachomet a dva syny její, Jindřicha a Diviše Všeamské z Sínčan, pana Václava [a] pana Zykmunda bratří Haugkvice z Biskupic, pana Jana [a] pana Frydrycha bratří vlastní Nyklásky z Žitenic, však aby nejprve po smrti Jana, vnuka mého, a prve nic, z toho všeho statku tak po něm zůstalého dáno bylo a neb na listech ukázáno tisíc tolarů k záduší kostela sv. Panny Barbory na Horách Kutnách na tento spůsob, aby to páni poručníci tak opatřili a s pány šephmistry Hory Kutny o to se snesli, aby za ten tisíc tolarů někde k témuž kostelu koupen byl plat, a kdyby tak spěšně koupen nemohl bejti, aby páni šephmistři hned ukázali platu, co by stálo za ten tisíc tolarů na některé vsi své dědičné, to aby dskami zemskými stvrdili, aby takovej plat k tomu kostelu pánům kostelníkům zouplna dáván byl na potřeby téhož kostela. Též aby páni poručníci z téhož statečku tak po smrti vnuka mého a prve nic pánům literátům latinským i českým k Vysokému kostelu též na Horách Kutnách dvě stě tolarů dali, aby tíž páni literati sobě i budoucím pánům literatům ňákej plat koupili a jeho užívali a tak aby tím snažněji pána boha chválili. A což by se za živnosti sirotka z toho statečku přichovalo, o to o všecko ti nápadníci aby se spravedlivě rozdělili a ti nápadové z mrtvých aby na živé připadli. Z strany pak vsi Šetějovic, jestli že by již často psaný vnuk můj umřel, tehda po jeho smrti, ač pán buoh rač ucho- vati, tu ves dávám a poroučím s tím se vším a jak sem jí sám v držení a užívání byl, ke dvěma školám, k Vysokému kostelu a k svaté Barboře, což z ní k platu ročního jest deset kop a dva groše vše české, sedm slepic, z každého sudu piva dva groše české, tak aby z toho důchodu každého týhodne do každý školy po šesti gr. č. žákům dáváno bylo na časy budoucí. A páni šephmistři takové

Strana 28
28 Tomáše Bikáneckého z Lipan poslední vůle 11. září 1582. dobrodiní vděčně přijmouce k týmž školám učiněné budou povinni z prostředku svého vosobu voliti, kteráž by ty platy z též vsi vy- bírala a z nich žákům, každé škole po šesti gr. vydávala každou sobotu a z toho počet dělala, aby to nikam jinam než k těm školám vobracováno nebylo A pak-li by páni šephmistři ty platy z též vsi kam jinam obraceti chtěli než k častopsaným školám, aby každý přítel můj mohl jim tu ves odníti s týmž vším příslušenstvím a sám ty platy žákům vydávati na časy budoucí. Však i toto vymieňuji: při- jmouce od týchž lidí poddaných ty platy, aby ničímž víceji kromě berní zstěžováni nebyli od žádného. A což tak v tom mém kšaſtu řídím a odkazuji o stateček po mně pozůstalý též i po smrti Jana vnuka svého, ač kdyby jeho pán buoh od smrti uchovati neráčil dříve nežli by let svejch rozumnejch došel, a koho po něm a v ja- kém spůsobu nápadníky činím, co by komu dáti se mělo, v tom ve všem jest celá vůle má, aby to tak stálé a pevné bylo všecko.*) A což bych dále vejše o dluzích a ještě hotových penězech mimo toto kšaftem odkázání zřídil a poručil listem pod pečetí svou aneb oustně před lidmi hodnověrnými, to v moci své zůstavuji a zanechávám, aby tak stálé a pevné bylo, jakoby v tomto mém kšaftu slovo od slova vepsáno bylo, aby se tomu všemu dosti stalo a jako bych na to dobrou vůli řádně zdělal, jednomu každému tak podle mého poručení z statku mého peněz těch aby vydáno bylo. A pánův ouředníkův menších desk zemských prosím, když by tento kšaft můj s listem mocným JMC slavné a svaté paměti mně danej (sic!) ke dskám zemským přinešen byl, aby jej ve dsky zemské vložiti a vepsati poručiti a rozkázati ráčili podle zřízení zemského, neb za to prosím, že jest v tom ve všem celá a dokonalá vůle má. Toto také při tom kšaftu znamenitě vy- mieňuji, abych tu vůli a moc měl tento kšaft buď na díle aneb všecken změ- niti, přidati aneb ujíti, kdyby mi se kdyžkoliv dobře líbilo. Když bych koli jinej kšaft udělal a pořádnej se tak našel, tehdy ihned tento kšaft, by pak i nezkaženej a porušenej nebyl, nižádné moci déle míti nemá. A pak-li bych nezměnil a jiného psáti nedal, tehdy vždy za to prosím, že v tom jest vůle má, aby v své mocnosti ve všech klausulech zůstal v té celosti. A toho všeho, což sem v tomto kšaftu psáti dal a rukou svou se podepsal, [aby] stálé bylo, na potvrzení a budoucí paměť pečeť svou vlastní k tomuto kšaftu mému přitiskl sem a pro lepší toho důvěrnost a jistotu dožádal sem se urozených pana Štefána Mírka z Solopisk, pana Petra Nykláska z Žitenic a v Dolanech a *) Pan Tomáš Bikánecký z Lipan zemřel dne 23. dubna 1585; vnuk jeho Jan jsa slabého ducha živořil při matce své na Vysokém Veselí, kde také dne 2. ledna 1600 zemřel a 4. ledna v kostele v Jizbořicích pochován. Kutnohorští hned 20. ledna 1600 uvázali se v držení Šetějovic, proti čemuž Václav a Zikmund bratři Haugvicové protestovali, vy- kládajíce, že »Jan Bikánecký rozumných a spravedlivých let dočekal a tím dočekáním let svých a užíváním statku svého takový kšaft a pořízení děda svého jest zrušil a v nic uvedl«. Nevíme, došlo-li ke při nebo narovnání; jisto však jest, že školy Kutnohorské v pokojném držení Šetějovic ostaly až do svého zrušení, načež Šetějovice s jinými vsemi Kutnohorským zabavenými od císaře Ferdinanda II. darovány nově založené kolleji jesuitské.

Strana 29
Kutnohorští rektorovi university 31. března 1583. 29 pana Jaroslava Žíšovského z Audímě, že sou také pečeti své dali jim beze škody k tomuto kšaftu mému na svědomí toho všeho přitisknouti. Jenž jest psán a dán na Horách Guttnách leta od narození syna božího tisícého pěti- stého osmdesátého druhého v outerý po narození panny Marie. Tomáš Bikánecký z Lippan svou vlastní rukou. XXXVI. 1583, 31. března (v Kutné Hoře) Kutnohorští žádají rektora university, aby jim místo M. Jeronyma Machabea, který se stal professorem, jiného správce ke škole u Vysokého kostela opatřil. (Kopiář z let 1575—1584, f. 379.) Panu rectorovi universitatis o správce školy Vysokostelské. Nemůžem před VMtí toho tejna učiniti, že dne pondělního nyní pominu- lého p. mistr Jeronym Machabeus,*) správce školy Vysokostelské u nás na Horách Kutnách, jest nám do rady spisu svého podal, jímž oznamuje, že [by z jisté vůle VMti a jiných pánův mistrův v academii učení Pražského z správy též školy Vysokostelské vzat a do počtu pánův professorův s některými jinými p. mistry do academie pojat býti měl, berouce od nás odpuštění.**) I pokudž by tak bylo, neradi sme tomu, ale poněvadž toho příčinu jistou oznamuje, ne- věděli bychom tomu co říci. Než k VMti se vší důvěrností se utíkáme a za to žádáme, poněvadž v té příčině naší, a to neposlední školy v království tomto, potřebnosti vyrozumívati ráčíte, že na nás, abychom hodným a dobrým mužem a správcem často psané školy, kterýžby i s panem děkanem v lásce pokojně se snášeti mohl, od času svatého Jiří nejprve příštího opatřeni byli, přátelskou a laskavou paměť jmíti ráčíte. Ačkoli pak nějaký Adamus Guri- menus Prochasius***) nám se k též správě školní skrze přímluvu přátel svých *) Jeronym Machabaeus z Kralovic (Hieronymus Machabaeus Kralouicenus) stal se bakalářem r. 1577, při čemž disputoval o thesi: »An sine cognitione philosophiae pateat aditus ad recte intelligendum et docendum theolegiam nec ne?« (Lib. int. f. 193); dne 22. října 1582 povýšen byv za mistra, měl za předmět své disputace otázku: »An feli- citas disciplina, consuetudine aut alio quopiam exercitio acquiri possit, an vero divinum munus sit nec ne?« (Lib. int. f. 234). **) Ke dni 18. března 1583 poznamenáno v Memorabiliích z let 1583—1585 f. C 1. »Mistr Jeronim Machabaeus, správce školy od Vysokého kostela, jsa do akademie za pro- fessora povolán, žádal, aby propuštěn z povinnosti své byl.« Professorem Machabaeus, jak se podobá, se nestal, neboť zemřel v Hoře r. 1587. (Dačický II, 23.) ***) Míněn Adam Procházka z Kouřími, který 24. září 1577 povýšen za baka- láře (zároveň s Jeronymem Machabeem Kralovickým), při čemž disputoval o thesi: »Utrum sicuti aliarum ingenuarum artium et disciplinarum ita medicinae genitrix ac productrix sit ratio experientiae coniuncta nec ne?« (Lib. int. f. 193.) Později oddal se stavu kněžskému a byl r. 1609 farářem u sv. Havla na Starém městě Pražském. Na počátku roku 1610 vydal spis hanlivý, jímž bojoval proti sjednocení Luteránů s Bratřími vytýkaje stavům, že sobě do konsistoře nasázeli bludařův a kacířův, arianův, novacianův, donatistův a t. d. Byl proto obeslán před konsistoř a jen pokorným odprošením defensorů unikl trestu. (Ji- reček, Rukovět II, 145)

Strana 30
30 Kutnohorští rektorovi university 24. září 1583. ohlašuje a ji užiti žádá, ale my, poněvadž jeho neznáme a povědomi nejsme ani o spůsobích jeho žádné vědomosti nemáme, toho VMti k uvážení, jakž oznámeno, ve vší dobré důvěrnosti pro naši v tom přátelskou a volnou od- měnu podáváme a v tom ve všem se poručena činíme. S tím VMt pánu bohu v jeho mocnou ochranu poroučíme a přátelské odpovědi očekávati budeme. Feria 5. post Iudica 1583. XXXVII. 1583, 24. září (v Kutné Hoře). Kutnohorští píší rektorovi university M. Petrovi Codicillovi, aby jim na místě Václava Sixtova z Čáslavi jiného coadiutora ke škole u Vysokého kostela podal. (Kopiář z let 1581—1588, f. 151.) Panu mistru Petrovi Codicillovi o synergu. Za jiné nemáme, než že Joannes Piscis, správce na ten čas školy naší Vysokostelské, VMti v známost jest uvedl, že Venceslaus Sixti Čáslavinus, *) synerga jemu k pomoci vyučování dítek připojený, příčinou změny stavu svého v povinnosti té, které byl od Vás oddán, již dále než do času svatého Havla památky příští státi nebude, o čemž my tolikéž věda a znaje (sic!), že již dotčená škola naše a povinnost správce jejího bez jiného coadiutora pro pod- statnější vyučování jakž přespolní tak domácí mládeže býti nemůže, našli sme to za slušné, nedostatek ten předjítím tímto předjíti. Protož k VMti v potřebě tak důležité se utíkajíc, se vší snažností žádáme i prosíme, že na místo Ven- cesilai Sixti jinýho pomocníka hodného již jmenovanému správci též školy Vysoko[ko]stelské obrati a z ouřadu svého jemu připojiti a to pro dobré a uži- tečné předně církvi, potom i města našeho ráčíte. Což když se stane, my jakž jedného tak druhého v své péči míti a ruku ochrannou nad ním držeti a VMti všelijak volnými službami ve všem dobrém odměňovati a odsluhovati se rádi chceme. Za odpověď žádáme. Dán sabbato post Mathaei 1583. *) Václav Sixtův pocházel z Čáslavi, kde bratří jeho Adam, Jakub a Jindřich zaujímali vynikající postavení (Sedláček, Čáslav str. 188 a sl.) Opustiv školu u sv. Jakuba o sv. Havle r. 1583, vzal si za manželku Mandalenu od Balcarů, která před ním měla tři muže, a když 16. července 1586 zemřela (Dačický, II, 21), pojal k manželství pannu Ma- rianu, dceru nebožtíka Jindřicha Trnky, dne 15. dubna 1587 (Dačický, II, 22); ovdověv po- druhé, pojal za třetí choť Dorotu, dceru Jindřicha Klepsatle, kramáře norimberského, který se byl v Hoře usadil (Dačický, II, 193). Václav Sixtů zemřel dne 12. ledna 1620 zároveň s dcerou svou Lidmilou, jsa od r. 1605 do smrti královským rychtářem v Hoře a maje dolejší lekárnu při radnici. Roku 1603 dne 3. června spolu s bratry svými dostal majestát na erb a povolení psáti se »ze Zvířetína« (Památky arch. V. 360). Vdova po něm Dorota provdavši se krátce před smrtí za tovaryše apatekářského zemřela r. 1626. (Dačický, II, 264). Z dcer jeho Dorota vzala si r. 1615 vdovce Jana Vaška, mydláře, Alžběta r. 1617 Václava jircháře, a Justina provdala se dne 18. září 1623 za Jiřího Henrika Stridonia, který byl prvním konšelem z katolíků v Kouřimi (Dačický, II, 148, 175, 232).

Strana 31
Kutnohorští rektorovi university 28. března 1584. 31 XXXVIII. 1584, 28. března (v Kutné Hoře). Kutnohorští píší M. Petrovi Codicillovi, rektoru university, aby jim na místě Jana Piscise, který se oženil, podal Jana Kherna Plzenského za správce ke škole u Vysokého kostela. (Kopiář z let 1581—1588, f. 208.) Panu rektorovi universitatis, M. Petru Codicillovi, o správce druhý psaní. Učinili sme předešle psaní k VMti, ním žádajíc, poněvadž Joannes Piscis, *) správce školy naší Vysoko[ko]stelské, stav svuoj proměnil a v správě té školní od svatého Jiří příštího déle býti nemá, abyšte ráčili na místo jeho jiným hodným mládencem k správě školy té z ouřadu svého nás fedrovati. Na to však posavad, nepochybně z příčin jistých a uvážených, odpovědi nám dáno býti nemohlo, což u nás své místo má. Ale poněvadž mezi tím jest nám a panu děkanu našemu mládenec Joannes Kern**) Pilzenus na plac dán a v učení a pokojném a pobožném životě, tak že by takové místo, pokudž ná- leží, zastati mohl, schválen, pokudžby to jméno dobré v skutku při něm se nacházelo, aby nám od VMti k správě té školy oddán byl, byli bychom toho vděčni a obzvláště p. děkan náš, kterýž známost s ním poněkud má a tu naději sobě o něm, že by pilen školy byl a dobré srovnání a spokojení s ním míti mohl, pokládá, žádostiv toho jest. Protož VMti to k uvážení při- pouštíme, nýbrž, pokudžby hodnost při témž mládenci se našla, za to se vší snažností žádáme, že se v to, aby on totiž Joannes Kern k nám za správce do školy Vysoko[ko stelské pro šíření předně cti a chvály božské v mládeži a vzdělání dobré správy ve škole, ano také dle té přiložené mysli k němu od p. děkana našeho, kterémuž i v tom libost svou prokázati bychom rádi chtěli, od času svatého Jiří příštího dostal, vložiti a z ouřadu VMti k tomu jeho *) M. Jan Piscis z Vysokého Mýta stal se správcem školy Vysokokostelské o sv. Jiří 1583 a povýšen byv dne 4. září téhož roku za bakaláře, při čemž disputoval o thesi: »Utrum in republica tutius imperent cives quam peregrini nec ne?« (Lib. int. f. 241), pobyl v úřadě tom do sv. Jiří 1584. Oženil se pak a stal se písařem radním. Ovdověv záhy, pojal druhou manželku Kateřinu; a když i ta r. 1609 zemřela, vzal si 20. září 1610 za třetí manželku Sabinu (či Sybillu?), vdovu po Hans Helmovi, bradýři, Němci, dceru nebožtíka Tobiáše (či Ludvíka?) Šafára, který býval hofmistrem horním. M. Jan Piscis stal se r. 1612 hofmistrem horním a 14. března 1617 při obnovení rady jmenoval ho nejvyšší minemistr Vilém z Vřesovic, který mu velice přál, prvním konšelem. V Hoře držel dům řečený u Hanušů, kterýž při velkém požáru dne 22. srpna 1608 vyhořel. Piscis přikoupil pak spáleniště souseda svého Mikuláše Vondráčkovic, řezníka, a postavil dům nový, větší. V Perštejnci měl dvorec, jejž po smrti jeho ujala obec v dluhu 2000 kop míš., které za ním měla pokladna obecní i sirotčí. Jan Piscis zemřel náhle 24. března 1617 a pochován v kostele Panny Marie na Náměti. Dačický nebyl mu přítelem a velice nepříznivě vy- slovuje se o jeho hospodářství při horách i při obci. Ze synů jeho Jan stal se r. 1606 mnichem v Sedlicích a Zikmund, oženiv se v úterý masopustní r. 1618, později také dal se na kněžství. (Dačický, II, 96, 107, 110, 116, 126, 133, 152, 169, 177, 180.) **) O Janu Khernovi Plzenském viz Jirečkovu »Rukověť« I, 342.

Strana 32
32 Rektor university Kutnohorským 2. dubna 1584. oddati i dotvrditi ráčíte. Což tu [když] z příčin již předložených k přímluvě naší od VMti se stane, rádi se toho VMti předně, potom i vší universitati učení Pražského službami svými odsluhovati chceme. S tím milost Boží etc. Za odpověď žádáme. Datum feria 4 post Domine ne longe 1584. XXXIX. 1584, 2 dubna (v Praze). M. Petr Codicillus z Tulechova, rektor university, píše Kutnohorským, že jim Jana Kherna Plzenského za správce školy u Vysokého podati nemůže, ale že je od sv. Jiří jiným správcem opatří. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svú vzkazuji, slovutné a vzáctné poctivosti páni šefmistři, páni a přátelé mně laskavě přízniví. Téhož dobrého zdraví a při všech pracech Vašich jak obecních tak také domácích Vám na pánu bohu všemohoucím prospěchu a požehnání vinšujíc upřímně žádám. Kdež ste dvoje psaní v jeden rozum dnův pominulejch ke mně učinili, abych jiného hodného správce školy Vaší Vysokého kostele Vám opatřil, poněvadž by nynější Johannes Piscis od správy školní při času svatého Jiří odstoupiti měl, a mezi tím poněvadž by Vám i knězi děkanovi Vašemu podán a oznámen byl mládenec v učení i pokojném životě chvalitebný, Johannes Khern Plsenus, toho žádostivi jste, aby on předně pro rozšíření cti a chvály božské a vzdělání mládeže školní a dítek Vašich, ano i pro libost kněze děkana, kterú k němu míti počal, k spravování školy Vysoké města Vašeho oddán i dotvrzen byl oc; i nechci Vás toho tejna uči- niti, že sem několikráte se vší bedlivou pilností s předjmenovaným Johannesem Khernem, maje ho teď na examen pro gradu magisterii, promluvení měl jemu to předkládaje, co by dobrého obecního a jemu užitečného i poctivého pojíti z toho mělo, kdyby správu školy Vaší Vysoké ujal, s tím doložením, že bych na Moravu na místo jeho podati chtěl, kterého by mládence on uznal býti hodného a o touž věc JMti pánu i knězi děkanovi do Jaroměřic psaní učiniti, ale nic nemohl sem na ten čas, čehož sem byl žádostiv, při něm vyříditi. Tím mne spokojoval, že přípovědi své JMti panu Tasovi Mezeřickému z Lomnice oc. i knězi děkanovi jeho učiněné změniti nemůže, a ta jest byla největší příčina, že se jest s odpovědí protáhlo, v kteréžto příčině, že mne sobě vejmluvna máte, sem toho velice vděčen. Protož podle nejvyšší možnosti spolu s raddou svou o to péči míti chci, aby škola Vaše Vysoká hodným správcím k svatýmu Jiří (ač krátký čas jest) opatřena bejti mohla. Než vidělo by mi se za dobré (jestli však při svém povolání náležitě se drží), aby pro zdržení kázně a ne- rozběhnutí mládeže Johannes Zebracius*) pozůstaven byl. Ale toho při uvážení Vašem bedlivém zanechávám. S tím pán buoh rač dáti Vám se na všem dobře *) Jan Žebrácký (Joannes Polentarii Zebracius) povýšen za bakaláře dne 23. října 1583, při čemž disputoval o thesi: »Utrum cognitio linguarum sit necessaria ad conser- vandam verbi divini puritatem nec ne?« (Lib. int. f 2441); stav se správcem školy u sv. Barbory, ostal v Kutné Hoře do sv. Havla 1585.

Strana 33
Rada přijímá správce školy Svatobarborské I. října 1584. 33 a šťastně míti. Datum v Praze v kolleji Andělské v pondělí po Veliké noci leta oc 84°. M. Petr Kodycillus z Tulechova, rector vniuersitatis Pražské. Na rubu: Slovutné a vzáctné poctivosti pánuom šephmisrům a raddě na Horách Kuttnách, pánuom a přáteluom mně v Kristu pánu milým. Stranou regest: P. Mistr Petr Kodycillus o bakaláře 1584. XL. 1584, 1. října (v Kutné Hoře). Rada Kutnohorská přijímá Jana Žebráckého, kollegu školy Vysokokostelské, za správce školy u svaté Barbory. (Memorabilia z let 1583—1585, f. M 14.) Joannes Zebraczenus, collega od Vysokého kostela, povolán je do rady a jest mu oznámeno, že pan rector vniuersitatis psaní pánům učinil, jímž oznamuje, že jim jeho za správce školního k Vysokému podává a confirmuje, a protož ta žádost jeho na spisu podaná z strany odpuštění a zhoštění této obce někam jinam na pány vznešená svého místa jmíti nemůže; než při vůli téhož pana rectora universitatis že se zůstavuje a on za správce školy Barborské se přijímá a časem náležitým také tam uveden bude. Proti tomu: že se vůli vrchnosti své na odpor stavěti nechce, nébrž jí povoluje a condicí přijímá i také při tom všelijakou pilnost a bedlivost chovati chce. XLI 1584, 22. října (v Kutné Hoře). Kutnohorští prosí rektora university, aby jim Jana Kherna Plzenského za předního správce školy u Vysokého kostela dosadil. (Kopiář z let 1581—1588, f. 197.) Panu rektorovi universitatis o správce školního. Oznamujem VMti, kterak s nenadálou nemocí mistr Jan Khern Plzeňský, jdouce z markrabství Moravského na cestě se potkal, tak že k nám na Hory Khutny sotva se dopravil a tu se složil. Kteréhož ctihodný kněz Sixt Kandidus, p. děkan náš, podle známosti k sobě přivinul, a jakž nás spravuje i doktorem opatřiti, aby k prvnějšímu zdraví přijíti mohl, oumyslu jest, a nepochybně nětco toho začal; však při tom oznámivše nám týž p. děkan náš, že by toho velmi vděčen byl, kdyžby jej mistra Jana pán bůh k prvnímu zdraví navrátit (čehož jemu rádi přejeme a žádáme) ráčil, aby za některej čas správu školy naší Vysokostelské přijal a při ní pobyl a tuž školu tak častými změnami správcuov již trochu zlehčenou k prvější podstatě navrátil, přivedl a vzdělal. Za příčinou tou nás za připsání toto k ouřadu VMti požádal. Ačkoliv pak my neradi VMti v povinnost kráčíme, vzláště maje správce již vyhlášeného, však dobrý oumysl a jistě platný a užitečný mládeži pana děkana tento ne- 3 V. Nováček: Listář k dějinám školství Kutnohorského.

Strana 34
34 Abraham Kofrle žaluje succentora 12. prosince 1584. můžeme než schváliti a jeho ouřadu a osoby mnoho sobě vážíc a ušetřiti chtíc i my k tomu přistupujem a toho bychom také velmi vděčni byli, pokud by se to státi a on dotčený mistr Jan v jmenované škole naší za předního správce býti [a] tu školu s Václavem Horažďovským, k nám již obraným správ- cem, říditi a vzdělávati mohl. Protož VMt se vší uctivostí žádáme, že to v spra- vedlivý soud vzíti a což dále v té věci p. děkan náš před VMtí jednati sám životně bude, že v tom povolení naše jest, toho jemu věřiti, i laskavou a přátelskou na to odpověď dáti ráčíte, My VMti předně a potom i vší universi- tati službami svými, což pro touž školu, klenot ten obec naší, učiniti ráčíte, toho se odsluhovati rádi chceme. Datum feria 3. post Galli 1584. XLII. 1584, 12. prosince (v Kutné Hoře). Mezi Abrahamem Kofrlí a nejmenovaným succentorem o zbití žáka. (Memorabilia z let 1583—1585, f. O 7.) Abraham Koffrle*) vznesl na pány, že succentor syna jeho nenáležitě za vrch vzavše zbil a jemu téměř voko vyrazil, žádaje za opatření. Proti tomu: že neví, jak jest jemu se to přihodilo, vzavše jej za vrch vo lavici nějak se uhodil, čehož jest velmi nevděčen a neví, jak se to jest přihodilo. I slíbil rukou dáním, že po hodech se před pány postaví, a bude-li moci, jeho Abrahama v tom spokojí.**) XLIII. 1585, 20. března (v Kutné Hoře). Rada Kutnohorská napomíná officialy školní k větší pilnosti a obnovuje zákaz chodění po koledách a rekordacích. (Memorabilia z let 1583—1585, f. Q 171.) Bakaláři od jedné i druhé školy povoláni a tu jim oznámena příčina, proč by povoláni byli, že o tom bezpochyby věděti mohou, kterak zde při této obci před mnohými lety koledy a ty rekordací složeny jsou a jistý plat za ně se z obce dává za příčinou, aby mládež jsouc prázdna těch takových toulání lepší prázdnost a více času měla k učení svému; ano také i to nařízeno od předkuov, aby v tu hodinu, kteroužby rekordatum žákovstvo choditi jmělo, jistá některá lekcí se čtla. Poněvadž pak nemálo na tom záleží vrchnosti, aby věděla, kterak se mládež školní jak domácí tak přespolní učí, a poněvadž pak se naslejchá, že by veliká nepilnost při cvičení mládeže a zvláště drobných dítek byla, neb někteří čtyři, pět let do školy chodí a téměř nic neumějí, protož se napomínají k pilnosti. Přijali to a že pilnější býti chtí, připověděli. *) Abraham Gofrle zemřel teprv r. 1620 jako stařec více než stoletý. (Dačický II, 194.) **) Podobné žaloby opakují se dosti zhusta. Srovn. č. 55. Jiné případy z let 1549 a 1559 uvádí Šimek v Pam. Arch. XVI str. 293.

Strana 35
Kutnohorští rektorovi university 18. září 1585. 35 XLIV. 1585, 18. září (v Kutné Hoře). Kutnohorští žádají rektora university, aby jim za správce školy u sv. Barbory místo Jana Žebráckého podal Václava Mlikonia z Čáslavi. (Kopiář z let 1581—1588, f. 320.) Panu rektorovi universitatis o správce k svaté Panně Barboře. Při tom VMti tejna učiniti nemůžeme, že Joannes Zebracenus, bakalář, na ten čas správce školy naší Svatobarborské, včerejšího dne nám jest se skrze spis odeslaný do rady ohlásil, že déle od svatého Havla příštího v té povinnosti trvati moci nebude, ale k té povinnosti, kdež JMt pán jeho jej obrátiti ráčí, se postaviti a v ní zůstati musí, čehož my v pravdě jsme ne- vděčni, že tato proměna opak [sic!] při též škole mládeži škodlivá bejti a státi se má. Však příčinu od něho předloženou v tak krátkém čase pro nečasné oznámení nevěda, jak předjíti, tomu již místo dáti musíme. Ale poněvadž znáti ráčíte, že bez jiného správce ta škola v dobrém spůsobu státi by nemohla, naschvále k VMti posla tohoto vysílajíce, za to ve vší uctivosti žádáme, že na místo téhož Jana Zebracena z uvážení svého jiného nám učeného a pří- kladného mládence obrati a z ouřadu VMti v to místo confirmovati ráčíte. A jakž zprávu máme, že by ňáký Venceslaus Mliconius Čáslavinus, mládenec pokojný a učený a již při letech, v některé koleji za studiosa bejti měl, ten jestližeby již jinam odevzdán nebyl a místa svého neměl, byli bychom vděčni toho, abyste jeho nám k užití správy již dotčené školy voliti a podle ouřadu VMti potvrditi ráčili. My se VMti službami svými toho i vší universitatis [sic! dle nejvyžší možnosti odsloužiti chceme. Za odpověď, kterou bychom zpraveni býti mohli, žádáme. Dán na Horách Kutnách v středu po památce povýšení svatého kříže 1585. XLV. 1585, 12. října (v Kutné Hoře). Kutnohorští žádají rektora university, aby Jana Žebráckého při správě školy u sv. Barbory do sv. Jiří ponechal. (Kopiář z let 1581—1588, f. 327.) Panu rectorovi universitatis. Vedle toho, kdež ste ráčili k snažné žádosti naší poctivého Joannem*) Cochanum Strakonického, bakaláře, nám do školy k svaté Panně Barboře od svatého Havla příštího, poněvadž předešlý pořádné odpuštění vzal, podati a potvrditi, aby on mládež bázni Boží, liternímu umění, dobrým mravuom pro čest a chválu Boží a dobré obce naší vyučoval, což sme od VMti vděčně přijali, však nemůžem VMti toho tajiti, že poctivý Joannes Zebracenus, pře- *) Pravdě podobno, že má státi »Martinum« místo »Joannem«. O Martinovi Ko- chanovi Strakonickém viz č. 56. *

Strana 36
36 Kutnohorští rektorovi university 17. října 1585. dešlý správce té školy, nám jest oznámil, že pan president zřízené komory v království Českém,*) k němuž od JMti pána svého**) v službu podán jest, toho jemu propůjčovati, aby za puol léta ještě v škole zůstával, ráčí; protož že by do svatého Jiří příštího v předešlém spůsobu tu školu spravovati chtěl, a my abychom jemu toho přáli, že žádá. I poněvadž od nás jemu již bez před- nešení VMti této věci jisté odpovědi dáno býti nemohlo, my oumysl ten jeho i takovou žádosť VMti k uvážení podáváme, a pokudžby to se státi mohlo, za to, že při tom spůsobu toho zůstaviti a jeho Joanna Zebracena v té škole do svatého Jiří zanechati ráčíte, [se přimlouváme]. My od VMti laskavé odpovědi očekávati budeme. S tím etc sabbato post Dionisii 1585. XLVI. 1585, 17. října (v Kutné Hoře). Kutnohorští žádají rektora university, aby Jana Žebráckého na dále při správě školy u sv. Barbory ponechal. (Kopiář z let 1581—1588, f. 332.) Panu rectorovi universitatis o školního správce u sv. Barbory. Při tom, co by nám na přímluvné a žádostivé psaní naše v příčině Joan- nesa Zebracena za odpověď od VMti dáno bylo, a jaké příčiny z uvážení pánuov mistruov VMti k radě přidaných se nacházely, proč by tak pozdní a nečasný úmysl jeho místa svého míti a on při té správě školní u sv. Barbory již dále zůstati neměl a nemohl, tomu sme z psaní VMti porozuměli. Můžeme pak VMti oznámiti, pokudž na osobě jeho Joanna Zebracena bylo, že toho oumyslu jest nikdy nebyl již dotčené školy naší a správy při cvičení mládeže v ní pobožnosti, dobrým mravuom etc. se strhnouti, nýbrž jsa prve při škole Vysoko ko stelské za collegu, potom z ouřadu VMti podán jsa tam k svaté Bar- boře a v obojí užitek při mládeži učinivše, kdyby v tom JMti pána jeho pře- kážka jemu se nestala, k dalšímu prospěchu a vzdělání mládeže byl by rád přistoupil, a my, poněvadž tak drahný čas mezi námi byl, byli bychom jemu toho rádi přáli. Ale ráčíte znáti, že tak sobě svoboden nejní, aby pak juris- dicti universitatis se strhovati [měl], jemu na mysli, (jakž nám toho zprávu činí), nikdá nebylo. Protož pak ty i jiné příčiny dobrého oumyslu svého sám oustně VMti přednésti, i za to, aby v té správě školní u sv. Panny Barbory tu zachován na další čas byl, žádati chce. My se přimlouváme, pokudžby bylo možné, i za to žádáme, že se k tomu s pány mistry consiliarii VMti nakloniti i nám ho zanechati ráčíte. S tím etc. Datum feria 5. post Galli 1585. *) Presidentem komory české byl toho času pan Ladislav z Lobkovic na Zbiroze. **) Pánem na Točníku a Žebráce byl tenkráte Jan starší z Lobkovic, JMC rada a hejtman lén německých, bratr Ladislavův, který se stal po něm presidentem komory české.

Strana 37
Kutnohorští rektorovi university 31. října 1585. 37 XLVII. 1585, 31. října (v Kutné Hoře). Kutnohorští žádají rektora university za svolení, aby Václav Vodička Hora- ždovský, správce školy u Vysokého, směl vydati svědomí ve při Mariany Hraběšínské s Mikulášem Dačickým z Heslova. (Kopiář z let 1581—1588, f. 3391.) Panu rectorovi universitatis, aby povolil vydati svědomí bakaláři Vysoko[kolstelskému. Vedle toho VMti oznamujem, že jest při právě našem před námi rozepře mezi Marianou, po někdy Pavlovi Hraběšínským baccaláři vdovou pozůstalou, s jedné a Mikulášem Dačickým z Heslova strany druhé o nářek poctivosti vzešla. A když k tomu se schejlilo, že stranám čas k průvoduom jmenován, dotčená Mariana, poctivého Václava Vodičku,*) baccaláře a správce školy Vysoko[ko]stelské, k vydání svědomí proti straně sobě odporné jest pořadem práva citovala a jakého svědomí na něm žádá, v ceduli řezané jemu jest vy- světlila. On pak toho se učiniti zbraňuje, příčinu kladouce, že se obává, aby proti privilegiím slavné academie Pražské a VMti, vrchnosti své, nětco ne- přečinil a potom v nelásku skrze to neupadl; však jestli k tomu povolení své dáti ráčíte, že se tak zachová. I jsa [sic!] od již dotčené Mariany vdovy za toto psaní žádáni, k VMti se přimlouváme, že jemu Václavovi Vodičkovi baccaláři dovolení dáti, aby on, poněvadž jí vdově tu se poctivosti dotýče a na svědomí jeho mnoho sobě zakládá, takových (sic!) v právě próvodem byl, *) Václav Vodička z Horaždějovic, od 23. října 1583 bakalář, byl od sv. Jiří r. 1584 správcem školy Vysokokostelské do sv. Havla 1586. Roku toho dne 27. srpna (srvn. č. 48) stal se písařem radním a 2. února 1588 se oženil, pojav pro peníze za man- želku stařenu Dorotu, vdovu po Adamovi Čechtickém († 1581), písaři urburním, jejíž syn Jan oženil se již r. 1585 (Dačický II, 16, 25, 40). Dačický praví o něm, že »při těch penězích žádné rozkoše a zvůle neužil«. Čekaje marně na smrt své ženy, jíž v knihách městských za zdravého života zapsal tento epitaph: »Illius hac vetulae corpus requiescit in vrna, Quae fuit obscura nobilitate sata. Auxerat ipse Deus viuentem sordibus amplis, Coniugis hine fuerat crux mala, dira lues. Tota molesta fuit, nunquam pia, rare benigna Scatula nugatrix, quae deus ipse vetat. Has propter dotes fuerat grauissima cunctis Matronis reliquis, forma typusque malis. Inprimis partas lapidare iuuabat Diuitias, miseris aegre ferebat opem. Nunquam rite domi famulos famulasque regebat, Inutilis demens extitit oeconoma. Ipsius hinc corpus lutosa stertit in vrna Ex hoc ob meritum cuncta reserta mala.« zemřel r. 1593. Manželka jeho Dorota přečkala ho o mnoho let a teprv r. 1612 se světem se rozžehnala. (Dačický II, 40 a 131.)

Strana 38
38 Rada přijímá správce školního za písaře 27. srpna 1586. to ten outerej po památce svatého Martina nejprv příští stoje s ní při právě našem po pravdě vysvědčil, poručení činiti ráčíte, jakož nejsme jiné naděje, že poznaje slušnou a právní žádosť jí Mariany vdovy býti, přímluva naše místo při VMti své užive a bez dalšího zaneprázdnění a škod to se vyřídí. Za od- pověď žádáme. S tím milost etc. Datum feria 5. post Simonis et Judae. XLVIII. 1586, 27. srpna (v Kutné Hoře). Kutnohorští přijímají Václava Vodičku Horažďovického, správce školy u Vy- sokého kostela, za písaře radního. (Memorabilia 1586—1589, f. G 2.) Vácslav Vodička Horažďovský, bakalář a správce školy Vysoko[ko stelské, předstoupivše s přáteli svými před pány připomenul žádosť svou, ano také i přípověď a zámluvu panskou jemu učiněnou z strany písařství radního; žá- dal, by podle toho k závazku nejprve, potom i k povinnosti připuštěn byl. I dán mu závazek, kterýž říkal po písaři z kněh žlutých, a potom napomenut porozuměti mohl, co ten závazek v sobě obsahuje, protož aby se podle toho tak velikého závazku chovati hleděl se vší pilností, a když tak učiní od pá- nuov lásku i od jiných ode všech jmíti, též i v potřebách ochrany užiti moci bude. Jestli by pak jinak učinil, tehdy by to proti tomu závazku učinil, Pána Buoha na sebe rozhněval, pánuom a vrchnosti své v nelibost a nelásku sic upadnouti musil. Ale ta naděje že k němu od pánuov jest, že toho s pilností šetřiti bude, což by předně ke cti a chvále Pána Buoha, potom také k do- brému p. šephmistruov a spoluradních i obce této, ano také k jeho poctivosti bylo. Připověděl tak učiniti, poněvadž i v školách od preceptoruov i rodičuov svých se tomu vyučil. A tu hned k službě připuštěn. XLIX. 1586, 27. srpna (v Kutné Hoře). Při jednání rady Kutnohorské Zikmund Kozel upomenut na slib svůj, že něčím k stavbě školy přispěje. Oznámil, že slibu dostojí a 50 kop gr. č. na stavbu školy dá. (Memorabilia 1586—1589 f. 92.) Panu Zigmundovi Kozlovi *) připomenuta přípověď jeho onen čas učiněná, že by něco na stavení školy dáti chtěl. Proti čemuž odpověď dal, že on se *) Zikmund Kozel byl syn Mikuláše Kozla, který r. 1541 pojal za manželku Annu Poklůpkovou, šenkéřku, a zemřel r. 1591. Byv nejprve písařem urburním, stal se Zikmund Kozel r. 1586 hofmistrem horním a ostal v úřadě tom do r. 1592. Také byl po více let konšelem a s přítelem svým, císařským rychtářem Mikulášem Vodňanským z Čázarova, měl v radě první slovo. Jsa chudých rodičů syn pojal nejprve k manželství Kateřinu, bo- hatou vdovu po Jakubovi Stejškovi Freisichselbstovi, a když dne 5. června 1580 zemřela, oženil se v neděli masopustní r. 1581 s Annou, dcerou Matěje pekaře řečeného Dítě. Dolováním nemálo zbohatl, obzvláště důl řečený Štěstí na couku Kuklickém, jejž byl od

Strana 39
Kutnohorští rektorovi university 18. září 1586. 39 nadál, že mu páni ne pro těch 50 kop gr. č. tu vodu pouští, ale k žádosti jeho a přímluvě p. přátel; nebo on ne proto, že se mu ta voda pouští, takových 50 kop gr. se uvolil dáti, ale pro tu lásku, kterouž k škole a tomu místu má; a co onen čas před p. rychtářem Jeho Milosti Císařské připověděl, při tom že stojí. Než z strany tý vody ze žádný nádhernosti, ale ku potřebě své žádá a tak, jestli by svým jakým nechováním k tomu kdy příčinu dal, aby páni ji zase odjíti mohli a toliko ten pramen zbytečný, kterýž od tý lány (sic) pryč teče, že žádá. Zanecháno toho při předešlé odpovědi daný. L. 1586, 18. září (v Kutné Hoře). Kutnohorští píší M. Petrovi Codicillovi z Tulechova, rektoru university Praž- ské, aby jim správce školy u Vysokého kostela ustanovil. (Kopiář z let 1581—1588, f. 413). Panu rectorovi universitatis, M. Petrovi Kodicillo z Tulechova o správce k Vysokému. Když jsou se vyslaní naši zase z měst Pražských málo více před dvěma nedělemi domuov navrátili, to nám oznámili, že vedle poručení našeho při ouřadu VMti o správce jiného do školy naší Vysokolko]stelské, poněvadž by nynější*) od povolání svého pořádné odpuštění vzal a jinou práci před sebú měl, žádostivě jednali, na kteroužto žádost, že ste jim laskavou odpověď dáti a v tom, že muž hodný k spravování též školy k tomuto času sv. Havla nejprve příštího obrán bude, kterýž by k vedení a cvičení mládeže školní a dítek našich k bázni Boží a literním[u] umění i dobrým a šlechetným oby- čejuom příjemný býti mohl, se zakázati ráčili, toliko abychom VMti ještě psaním připomenuli. Kdež my jsouce vděčni té přátelské odpovědi, předně VMti uctivě děkujem, a podle toho majíce vždy na péči, aby již vejše psaná škola naše, jakožto poklad církve boží a obci ke všemu dobrému sloužící, opatřena byla, VMti tímto psaním žádost naši připomínáme a že ji v paměti Jiříka Karkala za chatrné peníze koupil, veliké užitky mu přinášel, tak že mohl, ač měl marnotratnou ženu, záletů si hleděl, velice nádherný dům vedl a veliké pány (r. 1586 také pana Viléma z Rožmberka) hostil, předce nakoupiti drahně zboží pozemského. Marno- tratného Karla Hášu z Újezda zakládal tak dlouho penězi, až byl r. 1595 přinucen prodati Kozlovi dědictví své ves Křesetice a dvůr Perštejnec za 18.350 kop míš., brzo potom koupil také Bikánec od Petra Salavy z Lípy za 6150 kop míš., ale záhy vnutil obé obci Horské za 26.500 kop míš Zikmund Kozel, který v neznámém roce nadán majestátem na erb a predikat »z Reyzntálu«, zemřel 24. března 1598 u věku okolo 50 let a pochován u kostela sv. Barbory. Zanechal jmění za 30.000 kop míš., ale vdova jeho provdavši se ještě r. 1598 za Mikuláše Vodňanského z Čázarova záhy statek ten promarnila a zemřela 27. dubna 1624 v chudobě. Ze synů jeho Jan pojal r. 1604 za manželku Dorotu, dceru kněze Jiříka Dikasta, správce duchovního v Jičíně; Mikuláš pobyv jako markytán v ležení vojenském u Budějovic, vrátil se do Hory r. 1619 a zemřel v chudobě, zanechav po sobě vdovu Elišku; Karel oženil se 5. července 1623 v Praze s Lidmilou, dcerou neb. Jiříka Liperta, někdy cís. pošt- mistra. (Dačický I, 106; II, 5, 14, 19, 20, 32, 34, 41, 48, 50, 51, 60—62, 68, 77, 196, 215.) *) Míněn Václav Vodička Horažďovický, který stal se písařem radním. Srvn. č. 47 a 48.

Strana 40
40 Rektor university Kutnohorským 27. září 1586. míti, ano i skutečně vyplniti ráčíte, té celé naděje sme. My, jsouce takové práce vděčni, vším dobrým VMti i academii Pražské se toho odsluhovati, a kdož nám podán bude, k němu i žákovstvu jeho lásku prokazovati, i pro vzdělání cti a slávy Boží a zvelebení dobrého obecného jeho vedle náležitosti opatrovati chceme. S tím milosti božské Vás poroučejíce, za laskavou odpověď žádáme. Datum feria 5. post Lamperti 1586. LI. 1586, 27. září (v Praze). M. Fetr Codicillus z Tulechova, rektor university Pražské, podává Kutnohorským za správce školy Vysokokostelské Václava Candida*) Pražského, bakaláře. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 3840; otištěn v Zachových »Pamětech o školách v král. horním městě Hoře Kutné« na str. 4.) LII. 1586, 6. října (v Kutné Hoře). Kutnohorští píší vyslaným svým v Praze, Ludvíkovi Karlovi z Rasné, Reho- řovi Vodičkovi a Pavlovi Litomyšlskému mezi jiným o školách. (Koncept v archivě Kutnohorském pod č. 3819.) ... Panu rektorovi pudlač svíček podle psaní Vašeho, když se koni Vám zase odešlí, poslána bude. Kteréž když se mu dodávati budou, budete moci s ním promluviti, aby nějaké zření k obci naší jměl a ji hodnými správci školními fedroval; nebo zprávu máme, že ten Venceslaus Candidus, kteréhož nám nyní do školy naší podává, kantorem na Malé straně jest, a škola naše prve collegou, cantorem a jinými officialy osazena jsouc, cantora druhého ne- potřebuje, než správce; protož aby toho, a to hodného muže, k nám promo- voval. S tím milosti buoží poručeni buďte. Datum z rady na Horách Kutnách, v pondělí po svatém Františku leta oc osmdesátého šestého. LIII. 1587, 17. března (v Hoře Kutné). Rada Kutnohorská obeslaným všem officialům školním udílí důtku pro ne- dbalost při konání povinností. (Memorabilia z let 1586—1589, f. N 21.) Správcové školní z obojí školy s svejmi coadjutory obesláni do rady a poněvadž se při nich nedbanlivost nachází, jak při chválách božských v chrámě Páně, tak potom při správě školní, napomenuti jsou, aby v tom se napravili; nebo páni mnoho naříkání slyšeti od lidí musí, jaká nedbanlivost při vyučování *) Václav Candidus Pražský stal se bakalářem dne 26. června 1585, při čemž disputoval o thesi: »Num anima hominis a corpore discedens sit immortalis et facultates sibi a Deo inditas retineat exerceatque?« (Lib. int. f. 259.)

Strana 41
Rada kárá správce školy Vysokokostelské 27. května 1587. 41 dítek a jich k dobrému vedení při nich se vskutku nachází, ano také to na voko spatřují a slyší, kdy služby v chrámě se vykonávají, jak to lenivě se činí a mládež ta, jakoby v žádné kázni nebyla, s hřmotem, hlukem do chrámu Páně jdou, lidem v modlitbách překážku činí, ješto by v tom jinší šetrnost za- chovati se měla a to nařízeno by býti mělo, aby pokojně a vážně do chrámu Páně šli. V škole také, jakž zpráva jest, nemnoho povinností že se vykonává a časem více procházek nežli dítek vyučování [se] hledí; nebo ti, kteříž dítky své do školy vysílají, mnoho v tom naříkají, že špatně se učí a takměř, co prve se naučily, to zapoměly. Protož v tom se napomínají, aby se napravili, že páni nad nimi také chtí ruku ochrannou držeti a jakž je tak žákovstvo jich všelikterak dle povinnosti fedrovati a opatrovati, jakž jiná naděje nejni, než [že toto napomenutí přátelské přijma, že se v tom tak a nejinak zachovají a bedlivost při povolání svém přiloží. Proti tomu: že sou omylně omluveni a to že jest jim s podivením, kdo by je tak před pány obžaloval a jim prve nic neřekl, ješto oni předně všelikterak pokojně se hledí chovati, v škole bývají, povinnost vykonávají, ač časem dostane se jim někam vyjíti, však dosti zřídka. Však jakkoliv, toto napomenutí že se přijímá, a bylo-li co toho, že napra- viti chtí. LIV. 1587, 27. května (v Kutné Hoře). Rada Kutnohorská udílí důtku Václavovi Candidovi Pražskému, správci škol- nímu u Vysokého kostela. (Memorabilia z let 1586—1589, f. P 4'.) Václav Candidus, bakalář a správce školní od Vysokého kostela, povolán do rady a předně jemu stíženo, že jsa obeslán, aby před pány tento minulý pondělí se postavil, toho neučinil, ale dosti pyšně pánuom zkázal, že se on po rathauzích toulati nebude; jestliže co páni potřebují, že inspectory mají, aby jemu skrze ně oznámili. Což jest pánuom za stížné a jim se toho nikdy netrefilo a příkladu podobného nevědí. Příčina pak obeslání jeho tato že jest, že mnozí lidé sobě stěžují, kterak velmi nedbanlivě své povinnosti vyhlídá, školu a mládež opouští, jak některého času i páni inspectoři, byvše tam hned po kázání, jeho najíti nemohli; protož že se v tom napomíná, aby pamatoval na povinnost svou, a mládež sobě svěřenou s pilností předně vuoli boží, potom jinému liternímu umění vyučoval, tak aby předně páni, potom i jiní lidé, vzláště rodičové, kteří své dítky tam mají a k učení vodsílají, neměli sobě co stěžovati. Proti tomu oznámil, že jest mu to za stížný, že tak páni ráčí jemu na zprávu nětčí omylnou tuze domlouvati a co těch škol pět spravoval v těchto časích, nikdy tak nebyl obsýlán; neví jaký to spůsob zde jest. Ráčí pak sobě páni stěžovati, že by ňáká nedbanlivost při něm a pomocnících jeho se našla, čehož on u sebe najíti nemůže; nýbrž pánuom oznamuje, že byl-li jest kdy pilen v těch školách, že zde jest. Protož žádá, aby páni takových zpráv přijímati neráčili, nýbrž, bylo-li by co toho, nechť by ti to v přítomnosti jeho vznášeli, a oznamovali. Však jakkoliv jest u pánuov omluven a podle toho toto na-

Strana 42
42 Martin Mareš žaluje Daniele succentora 23. září 1587. pomenutí jemu učiněno, to přijímá a, našlo-li by se co na nedostatku, na- praviti chce. LV. 1587, 23. září (v Kutné Hoře). Martin Mareš, švec, soused Kutnohorský, žaluje Daniele, succentora školy Svatobarborské, pro poranění syna. (Memorabilia z let 1586—1589, na listu T 15.) Martin švec obeslavši Daniele,*) succentora od sv. Panny Barbory, jej vinil, že tento pondělí pominulý v novým domě beze vší příčiny syna jeho stloukl, ním vo zem davší a kdo ví, jak s ním pánbuoh ještě naloží, bude-li živ, čehož mnozí sousedi, kteříž tehdáž přítomni byli, povědomi jsou, že syn jeho suc- centorovi tomuto žádné příčiny nedal, v tom proti němu za opatření žádaje. K tomu že on succentor sobě divně počínal, na vzkázání pana rychtáře měst- ského jemu dosti spurně a nenáležitě odpovídal, potom taky na stůl vskočil a jiné pobízel, aby se s ním prali, a jiné věci sobě provozoval. Proto že žádá jako chudý soused za opatření. Proti tomu [Daniel]: že nechtíc odtahu bráti a právu zaneprázdnění činiti, tuto odpověď jemu na takovou žalobu dává: aby ním měl vo zem [dáti], jakž to se teď přednáší, že tomu zjevně odpírá, a hned žádné zlé vůle s ním nejměl, ale on že tam byl s kantorem Vysokokostel- ským, když pak on odešel, tehdy tohoto pana souseda syn k němu přišel a jeho prosil, aby s ním ještě poseděl, což k žádosti jeho učinil a s ním poseděl. Když pak vstali, on se s ním objímal a líbal; on ho žádal, aby ho toliko na dvůr pustil, v tom on jsa hrubě opilý mu z rukou sám upadl a sám k ourazu přišel; on že tím vinen býti nemůže. Z strany pak toho, že by sobě divně počínal, na stoly skákal, jiné k bitvě pobízel, tomu také zjevně odpírá a že se toho nikoliv nenajde, žádaje, aby toho také povážiti ráčili a jej v své laskavé ochraně jmíti. Proti tomu: že tuto k nětčemu se zná a nětčemu že odpírá, že jsou živi lidé a v tom se pamatují, že to tak, jakž on tu vznáší, a ještě jemu to mluví, že nebude dobrý otec, nechá-li to tak; ano sám ten mládenec, který k němu o něj [succentora], aby vězení prázen byl, chodil, mluvil to, jak se mu to již koli přihodilo, aby to mimo sebe pustil, že tomu sám nerad jest; a teď tomu odpírá. Barvíř včerejšího dne k synu jeho že dvakráte chodil krve stavovat a staviti mu jí nemohl, a že mu krve vyteklo, jako by teď hovado zabil, proto že vždy za opatření jako chudý soused žádá. Proti tomu [succentor]: že ten mládenec k němu vyslaný mluvil, co samo v sobě jest, žádaje vždy, aby nad ním ochrannou ruku [páni] držeti ráčili, aby toho vězení prázen býti a k povinnosti své odjíti mohl. I odloženo per duas septimanas pře a podáni na smlouvu, aby succentor Martina Marše v tom hledal a pokojil, bude-li moci. Succentor slíbil čest, víru k stání a dostání ku právu rukou dáním. *) Byl to snad Daniel Stanislai Raconicenus, který dne 14. srpna 1586 se stal bakalářem. (Lib. int. f. 266.)

Strana 43
Kutnohorští rektorovi university 28. září 1588. 43 LVI. 1588, 28. září (v Kutné Hoře). Kutnohorští žádají rektora university, aby jim na místě Martina ſKochana] Strakonického, který se oženil, podal za správce školního k sv. Barboře Ondřeje Dumeta Rokycanského. (Kopiář z let 1581—1588, f. 536.) Panu rektorovi universitatis o správce školního. Při tom VMti oznamujeme, že těchto pominulých dnuov správce školy naší sv. Panny Barbory Martinus Strakonicenus*) stav svuoj, oženiv se, jest proměnil a za tou příčinou dále povinnosti té od času sv. Havla příštího spra- vovati moci nebude. I poněvadž povinnost naše jest se o to starati, aby škola ta jiným správcem pobožným, učeným a příkladným opatřena byla, v tom spůsobu poctivý Andreas Dumethus Rocicanus, **) svobodného učení bakalář, jest nám kommandován, že by on mohl a může se hoditi i také příjemný [býti] k vedení a cvičení mládeže školní a dítek našich k bázni Boží a liternímu umění, i k pobožným a šlechetným obyčejuom. Protož VMt ve vší uctivosti žádáme, že jmenovanou školu naši sv. Panny Barbory jakožto poklad církve Boží a obci ke všemu dobrému sloužící opatřiti a jeho Andrea Dumetha, po- kudž by ta zpráva o něm v skutku se srovnávala a ráčili byšte [ho] místa toho hodného uznati, k nám od času svatého Havla nejprve příštího voliti a potom vedle ouřadu VMti potvrditi ráčíte. My, což pro dobré a užitečné obce naší učiniti ráčíte, VMti i academii Pražské chceme se toho všelikterak odsluhovati a nad týmž správcem i žákovstvem jeho ruku ochrannou držeti i k nim všeli- kerak lásku prokazovati i vedle náležitosti [je] opatrovati. Za laskavou od- pověd žádáme. Dathum feria 4. Vencesilai 1588. *) Martin Kochan z Prachové (Martinus Kochanius a Prachowa) rodem ze Strakonic, povýšen za bakaláře dne 22. května 1585, při čemž disputoval o thesi: »Utrum artes dicendi regant vitam humanam nec ne?« (Lib. int. f. 257) a stal se téhož roku správ- cem školy Svatobarborské (srovn. č. 45), v kterémžto úřadě ostal do r. 1588, kdy pojal za manželku Zuzanu, dceru Jana Veverina Píseckého z Kranichsfeldu († 1590), písaře radního, proti vůli jeho a usadil se v Hoře jako prokurator právní. Zemřel, stižen byv dnou, dne 13. března 1609. Den před tím udělal poslední vůli, která vyhlášena dne 16. března, v níž pamatoval také na školu takto: »Item k škole k Vysokému že poroučí 100 kop míš. a to těch, které za panem Mikulášem Peycerinem ze Mstětic v městě Kolíně Novém nad La- bem zůstávají, na ten spůsob, aby takových 100 kop míš. od něho Mikuláše vyzdvíženo a k též škole zdejší u Vysokého obráceno bylo, a ty aby budoucně při též škole zůstávaly a nikdá od ní žádným spůsobem odtrhovány nebyly, ale podle dobrého zdání a dobrého svědomí pánův inspektorův každoročně z takové summy nějaký oužitek přivozován a na chudé žákovstvo pro fedruňk jich obracován byl« Vdova po něm Zuzana zemřela r. 1615; dne 12. dubna 1616 provdala se dcera jeho Anna za Ondřeje Hubea, vdovce, písaře rad- ního.(Dačický, II, 26, 51, 109, 156, 159) **) Andreas Dumeti Rocheczanus stal se bakalářem už 12. září 1580, při čemž měl disputaci o thesi: »Utrum qui dediti sunt studiis literarum, in his tamen negligenter versantur, graviter peccent nec ne?« (Lib. int. f. 217).

Strana 44
44 Žáci žalují služebníka mincmistrova v dubnu 1589. LVII. 1589, v dubnu (v Kutné Hoře). Někteří žáci školy u sv. Barbory, (Vencislaus Rosa Chlumecenus, Bartholo- maeus Marci Kostelecenus, Andreas Textoris Hlauenus a Vencislaus Polen- tarii Chlumecenus), prosí radu města Kutné Hory, aby jim zadostiučinění opatřila za útok, který na ně v hospodě učinil služebník mincmistrův. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 4301.) VMti vzáctné poctivosti pane rychtáři Jeho Milosti Císařské, páni šef- mistrové, páni ochráncové nám v Kristu Pánu milí. Zdraví a v něm hojného požehnání v šťastném a prospěšném této slavné obce spravování na Pánu Bohu VMtem upřímným srdcem žádati nepřestáváme. VMti vzáctné opatrnosti páni, věříme, že stížnost naši tuto laskavě vážíc stížně nésti neráčíte, nýbrž k nám se nachýlíc nás [v] ochranu svou přijíti ráčíte. Stížnost pak naše taková jest, že v pondělí velikonoční leta tohoto majíc u sebe jednoho přespolního spolu někdy učedlníka svého, abychom [ho] mohli uctíti podle obyčeje žákovského, odpuštění na krátký čas od pana bakaláře sme vzali ničehehož se zlého nenadávši. V tom když sme my do domu, jenž u Píšů sluje, přišli, kdež sme také i Vysoko ko]stelské žáky našli, k nim sme se připojili, a během žákovskejm partes vyňavši, zpívati sme počali harmonie pobožné. Tu vyvstavši [z] zástolí jeden s rapírem JMti pana mino- mejstra služebník a přišedši k našemu stolu, kord svůj na stůl náš jest položil, kterémužto Čáslavinus od Vysokého řekl: »Račte odpustiti«; a odtud příčina šarvátky vší byla. Nebo hned za ním jinej, [vlstavši od svého stolu, také k našemu přišel stolu, a ptal se, kdo by jim oslů dával. A když sme my všickni popírali, jakož pak pravda byla, že žádný toho slova ani na jazyku neměl, bez pomeškání Rozovi dva poličky dobře vyťal. I aby příčina skrze nás nebyla další svády, ty poličky Roza mile snesl. Ten pak jistej, nemaje na tom dosti, dvéře nám zaskočil a rapír i tulich dobyl, všechněm nám hrozíc. A když tak hrubě na nás tím rapírem doskakoval, Chrastenus od Vysokého se ptal, co by s tím myslil; ale on nic jemu neodpověděl, nýbrž po něm kolmo hnal a sekal, tak až i kus dveří utal; a že tak na nás dotíral, nemoha jemu jináč odepříti, Ballus Vysoko kojstelský jemu konvičkou dal a ven [ho vystrčil. Potom ten, kterýž ponejprve za náš stůl přišel, také rapír dobyvši, tím spůsobem jako i prvnější sobě provozoval. My pak nevěda se čím chrániti a nechtíc zbiti od něho bejti, konvičkama sme se chránili, tak že kdo mohl, aneb tu byl, jemu jest odpíral, až i ten ušel; a tak pokoj byl v domě učiněn. Poněvadž pak my za hodnou příčinou do toho domu vešli sme pokojně a jim sme žádné příčiny k sváru nedali, nýbrž ještě, kdyby opatrování božského nebylo, snad bychom od nich zbiti tu byli, pokorně VMti, jakožto ochráncův svejch milejch, prosíme, že ráčíte nad námi ochrannou ruku míti, nás v takové křivdě a nevině naší zastati, a je z takové vejtržnosti pokutovati. My slibujeme

Strana 45
Jana Sultyse smlouva svadební 4. června 1589. 45 všelikou uctivostí pokojně se chovajíc modlitbami nehodnými VMtem se od- sluhovati. S tím dej se VMtem Pán Bůh dobře míti. VMtem v službách po- volní z školy svaté Barbory: Vencislaus Rosa Chlumecenus, Bartholomaeus Marci Kostelecenus, Andreas Textoris Hlauenus, Vencislaus Polentarii Chlumecenus. Na rubu: Ponížená supplikací JMti císařskému rychtáři, JMtem pánům šef- mistrům k milostivému uvážení. LVIII. 1589, 4. června (v Kutné Hoře). Smlouva svadební Jana Šultyse Slanského, do té doby kantora školy Vysoko- kostelské, s Alžbětou vdovou po Janovi Čechtickém z Kranichfeldu. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 5256.) Leta páně 1589 v neděli po památce Těla božího staly se smlouvy svatební dobrovolné, celé a dokonalé u přítomnosti pánův a přátel z obojích stran k tomu dožádaných mezi Janem Šultysem z Slaného*) s jedné a Alžbětou, pozůstalou vdovou po nebožtíkovi Janovi Čechtickém z Kranichfeldu, s strany druhé a to takové, že ona Alžběta, svrchupsaná vdova, dává se za manželku Janovi Šultysovi a po sobě do dne a roka z statku svého věnuje jedno sto kop grošů českých na takový způsob, jestližeby jí Alžbětu pán bůh před vy- jítím dne a roku smrti uchovati neráčil, tehdy aby dotčenému Janovi Šultysovi z statku jejího takových sto kop gr. č. pokojně vydáno bylo. Naproti tomu Jan Šultys též do dne a do roka padesáte kop grošů českých jí Alžbětě, budoucí manželce své, zjišťuje na ten způsob, kdyby ho pán bůh dříve roku a dne z tohoto světa povolati ráčil, tehdy předkem těch sto kop grošů českých, které po sobě táž Alžběta věnovala, aby při ní zůstaly a potom těch padesáte kop gr. č. jí věnovaných aby jí z podílu Jana Šultysa od paní mateře jeho vydány byly pokojně. Po dni pak a po roce častopsaná Alžběta dává se témuž Janovi Šultysovi se vší a všelijakou spravedlností svou, kteroukoli jmá aneb kdekoli jmíti bude, kromě [že] sobě z toho ze všeho padesáte kop grošů vymíňuje a v moci své zanechává, tak aby s nimi buďto manželu svému dáti *) Jan Šultys nebo Šoltys, rodák Slanský, syn Mikuláše Šoltyse, který roku 1560 z Přibyslavi do Slaného se přistěhoval, stal se r. 1584 kantorem ve svém rodišti, kde pobyv nějaký čas, přijat za kantora ke škole Vysokokostelské v Hoře, již opustil, pojav za man- želku Alžbětu Holubovic, vdovu po Janovi Čechtickém (1 1586). Zbohatnuv obchodem s vínem nemálo, pídil se po hodnostech a i toho dosáhl, že propůjčen mu erb a praedikat »z Felsdorfu«. Roku 1593 a 1596 učiněn rychtářem městským, r. 1604 zvolen poprvé do rady, v níž zasedal, jsa od r. 1616 prvním konšelem, až do smrti; v letech 1612—1614 byl také úředníkem mince. Roku 1618 stal se direktorem a 21. června 1621 skonal v Praze na popravišti. Hlava popraveného primatora poslána do Hory a tu na železné lžíci nad branou Kouřimskou upevněna, kde ztrouchnivěla, a lžíce po ní teprv r. 1724 s brány sňata. O osu- dech rodiny jeho pojednal obšírně Lacina v »Pamětech král. m. Slaného I, str. 138—152.

Strana 46
46 Martin Mathiades žaluje některé občany v září 1589. aneb, co by se jí dobře vidělo, učiniti mohla bez překážky každého člověka. Zase proti tomu Jan Šultys přijímá ji Alžbětu, manželku svou, též po dni a po roce do všeho statku svého obapolního, kterýž má aneb jmíti bude, mějte dítky neb nemějte, podle práva na třetinu. Dálo se dne a leta svrchupsaného. LIX. 1589, v září (v Kutné Hoře). Martin Mathiades Písecký, kollega školy Vysokokostelské, žaluje Samucle Kavku, Jana, syna Rehoře Vodičky, Václava Nožířova, Jindřicha Spoustu Jana Tvrdočela, Daniele Mornšperského, Jana Lehnera a Víta Jičínského, že potkavše ho dne 17. září společně ho sbili a výtržnost nad ním provedli. (Orig. v archivě Kutnohorském č. 4348, 1—2.) LX. 1591, 30. ledna (v Kutné Hoře). Kutnohorští píší Rehořovi Vodičkovi a Pavlovi Litomyšlskému, vyslaným svým v Praze, aby rektora university požádali, by jim na místě M. Jana Benicia Táborského, který se stal písařem, za správce školy u Vysokého kostela M. Ondřeje Mitýsku potvrdil a také školu jejich u sv. Barbory jiným správcem opatřil. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 4567.) Službu svú vzkazujeme, slovutní páni přátelé a sousedé naši milí; zdraví a v něm jiného všeho dobrého, přejeme Vám. Že jest dnešního dne do rady naší pan mistr Jan Benicius Táborský,*) správce školy naší u Vysokého, s přáteli svými předstoupil, žádaje za jednoho písaře do kanceláře naší přijat býti, což když se stane, místo jeho v škole prázdné bude, poněvadž pak po- vinností naší jest, abychom školy naše mužmi hodnými, učenými i správnými k vyučování mládeže a vyzdvížení cti a slávy buoží náležitě opatrovali, místo něho jsme s radou pana archiděkana našeho poctivého pana mistra Ondřeje,**) správce školy na ten čas v Německém Brodu, obrali a o tu věc panu rektorovi universitatis academie Pražské píšeme za to žádajíce, aby nám za správce škol- *) M. Jan Benicius Táborský stal se bakalářem dne 4. září 1583, při čemž měl disputaci o thesi: »Utrum bonus plus honestate vitae, an vero doctrina apud alios profi- cere possit nec ne?« (Lib. int. fol. 241); správcem školy Vysokokostelské byl od sv. Havla 1587 do sv. Jiří 1591. Roku 1588 povýšen za mistra svobodných umění, při determinaci pojednal o otázce: »Cum ira vehemens sit affectus, voluptas vero suavis et iucunda: utrum difficilior irae quam voluptatis moderatio nec ne? (Lib. int. f. 274.) Opustiv službu školní stal se písařem radním. Roku 1593 v neděli masopustní [28. února] pojal za man- želku Dorotu, dceru Stanislava kožišníka, která zemřela 11. června 1618, a 5. února 1619 oženil se podruhé, vzav si nevěstu z města Kouříma. Od r. 1615 zasedal v radě a 26. května toho roku vítal císaře Matiáše orací latinskou. M. Jan Benicius zemřel 12. září 1623 v domě svém řečeném »u Staňků«; vdova jeho roku 1626 vdala se v Praze za Pavla Wagnera (Dačický, II, 153, 182, 189, 231, 267.) **) Míněn M. Ondřej Mitýsko Litoměřický, o němž viz č. 62 a 63.

Strana 47
Farář Svatobarborský radě 6. března 1591. 47 ního dán býti mohl. Protož takové psaní naše panu rektorovi dodati a jeho také oustně zase požádati, nicméně také o jiného správce ke škole svaté Panny Barbory, poněvadž nynější pan bakalář s žákovstvem svejm takové pohoršení na sobě lidu obecnému dávají, školy pilen není, mládež zanedbává, také oustně, poněvadž na něj skrze psaní panu rektorovi žalovati a ty nespůsoby jeho Vám dobře známe vypisovati nevalně by se to trefovalo, rozmluviti a jednati moci budete. S tím milost Buoží s námi. Datum na Horách Kutnách v středu po památce obrácení svatého Pavla na víru leta Páně devadesátého prvního. Šephmistři a radda na Horách Kutnách. Na rubu: Slovutným panu Rehořovi Vodičkovi a panu Pavlovi Litomyšl- skému na ten čas v městech Pražských, pánům přátelům a sousedům našim milým. LXI. 1591, 6. března (v Kutné Hoře.) Kněz Václav Hrdesius Brodský, farář u sv. Barbory, stěžuje si u rady na ne- spůsoby rektora školy u Svatobarborské. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 4530.) Modlitbu svou s vinšováním všeho nejlepšího VMtem, Jeho Mti Císařské pane rychtáři, páni šephmistři a páni spoluradní, vzkazují. Po tento všecken čas bytu mého zde na Horách Kutnách nikdy sem VMti nezaneprázdňoval, ač mi se k tomu hrubý příčiny dávaly oficialy školními, vše jsem to trpělivostí svou přemáhal, jsa veden tou nadějí, že ten jejich nespůsob snad se při nich promění v přívětivost. I nemohu uznati toho, nýbrž čím dál vždy víc že bouří, zvláště pak pan bakalář. Pak toho nemohouc od něho snášeti, VMtem jako svejm po Bohu patronům neb ochráncům svou stížnosť přednáším. Této neděle pominulé, nejsa jemu tím povinen, neb ví dobře, že po vykonání služebností církevních k stolu přijíti má, pro něho, aby k vobědu i k večeři šel, posílal jsem. On jest mi nechtěl přijíti. Potomně užera se po čtrmecítmé hodině outoky čině na mne po mnohokrát s pohrůžkou mi vzkazujíc, abych mu večeřet poslal; odbyl sem ho, proč jest tehdy, když sme jedli, nepřišel. Tu on v bouření a hanění hanebné mne i manželky mé jest se vydal, mně hromů starejch, aby mne jich tolik a tolik zabilo, chodě jako bejk užralý po ulicích spílal; čehož i děvečka páně děkanova doslejchala. Potom manželce mý kurev nadával a mnoho k újmě poctivosti její, čehož i lidé doslejchali, mluvil, ješto toho ničemnej potvorník za pravý ani svým učením a tytulem neučiní. Co pak mnoho více, chtíce, abych ho na stravě choval jako pána, to jemu vše, přijdeli k tomu, před Vašimi Milostmi oznámiti chci, a mnoho víc jiného. A ješto, nejlípe milej Buoh ví, žeť neklamám, za ten stans od Vaších Milost mně dávanej ani (račte odpustiti) z něho střevíc na sebe sem nepřivrhl, protož v té věci Vašich Milostí žádám za opatření. A já než od něho ty lehkomyslné, kteréž na učeného muže, jakž on za takového držán býti chce, kusy snášeti budu, raději pomyslím na to, abych před takovými věcmi sobě pokoj od něho učiniti mohl. S tím VMti v ochranu pána Boha všemohoucího poručena

Strana 48
48 Rektor university Kutnohorským 15. března 1591. činím. Actum v domě farním u sv. Panny Barbory v středu [po] neděli Invo- cavit 91. Kněz Václav Hrdesius Brodský. Na rubu: Jeho Milosti Císařské panu rychtáři a pánům šephmistrům i jiným spoluradním na Horách Kutnách, ochráncím mně v milosti boží mi- lejm, k dodání. LXII. 1591, 15. března (v Praze). M. Marek Bydžovský z Florentýnu, rektor university, Kutnohorským M. Ondřeje Mitýsku Litoměřického podává za správce školy k Vysokému kostelu a Martina Mathiada Píseckého, kollegu školy Vysokokostelské, za správce školy u sv. Bar- bory, a na místě jeho jmenuje kollegou školy Vysokokostelské Jana Maštěřov- ského z Prahy. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 4532.) Službu svú vzkazuji slovutné a vzáctné poctivosti páni a přátelé moji milí; zdraví a co v něm jiného všeho dobrého VMti od Pána Boha žádám. Kdež jakž skrze psaní, tak i skrze vyslané VMtí do měst Pražských ráčíte toho žádostivi bejti, aby školy VMtí jak u Vysokého kostela, tak i u sv Panny Barbory dobrými správci od sv. Jiří nejprve příštího opatřeny byly i uznávaje slušnou, náležitou, ano i pánu Bohu líbeznou žádost VMtí, že ráčíte tak snažnou práci a bedlivost míti, aby mládež jak domácí tak i přes- polní z mládí pro vzdělání církve svaté též i obecného dobrého předně po- božnosti, dobrým mravům, ano i liternímu umění se cvičila a vyučovala, tak činím a z uvážení společního pánův mistrův professorův VMti pana mistra Ondřeje Lithoměřického, *) na ten čas správce školy Brodu Německého, k Vy- sokému kostelu, a Martina Mathiada Píseckého,**) bakaláře, k sv. Panně Bar- boře, na jehožto místo za kollegu Jana Maštěrovského Pragenum, mládence dobrého, učeného, i pobožného k Vysokému kostelu podávám a confirmuji *) M. Ondřej Mitýsko z Litoměřic dosáhnuv hodnosti bakaláře dne 23. října 1583, disputoval o thesi: »Utrum res publicae in bono et firmo statu sine gubernatione et praesidio dei stare possint nec ne?« (Lib. int. f. 245); r. 1588 povýšen za mistra, při čemž pojednal o otázce: »Cum generatio rerum tota pendeat a vi astrorum, quae lumen habent non elemen- tare, sicut Empedocles sentit, sed incorporeum, ut Aristoteles: utrum motus illorum obser- vatio et contemplatio sit vitae communi utilis nec ne? (Lib int. f. 274 Správcem školy Vysokokostelské byl Mitýsko od sv. Jiří 1591 do sv. Jiří 1594, načež se stal v Praze profes- sorem. Zemřel 26. června 1602 a pochován v kapli Božího těla. Více o něm viz v Jirečkově Rukověti k dějinám literatury české, II, str. 39. **) Martin Mathiades Písecký byl kollegou školy u Vysokého kostela již r. 1589, neboť dne 16. března 1590 měl při s některými měšťany Kutnohorskými, na něž žaloval, že ho dne 17. září 1589 zbili (Archiv Kutnoh. č. 4348, 1—2). Toho roku stal se bakalářem a měl disputaci o thesi: »Sintne eae res publicae censendae felices, in quibus vel penes eruditos est potestas, vel ii, penes quos est potestas, erudiuntur?« (Lib. int. f. 2841). Od sv. Jiří 1591 byl správcem školy u sv. Barbory, od sv. Jiří 1594 po Mitýskovi) spravoval školu Vysokokostelskou prozatímně; na počátku roku 1596 se oženil a usadil v Kolíně, kde byl v letech 1602—1608 písařem radním. Zemřel r. 1608 (Vávra, Dějiny Kolína I, str. 168.)

Strana 49
Rektor university Kutnohorským 22. dubna 1591. 49 tolikéž i za cantora na ten čas v škole při témž kostele zůstávajícího se při- mlouvajíc, aby tu zase od sv. Jiří nejprv příštího při témž povolání zanechán byl, souc té naděje, že jeden každý z nich svému povolání za dosti činiti bude. Protož VMti žádám, že podle zakázání svého přijmouc je nad nimi ochran- nou ruku držeti, a jim ani žákovstvu jich žádné protimyslnosti činiti dopustiti [neJráčíte. Pán nebeský dejž se VMtem při všem dobře míti. Dán v Starém městě Pražském v kolleji krále Václava jinak Císařské v pátek po památce sv. Rehoře leta Páně devadesátého prvního. M. Marek Bydžovský z Florentýnu, rektor učení Pražského. Na rubu: Slovutné a vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a raddě na Horách Kutnách, pánům přátelům mým vzláště milým. LXIII. 1591, 22. dubna (v Brodě Německém). Mistr Ondřej Mitýsko z Litoměřic, správce školy v Německém Brodě, Kutno- horských žádá, aby mu oznámili, kterak má své svršky dopraviti do Hory, kamž za správce školy Vysokokostelské od rektora university byl podán. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 4531). Službu svou vzkazuji VMti pane šephmistře a páni mně v Pánu Buohu milí. Zdraví a v něm při pracech VMti jak obecních tak také domácích [pro- spěchu] od všemohúcího pána Buoha vinšuje upřímně žádati nepřestávám. Kdež jste při ouřadu universitatis učení Pražského snažnou žádostí hledati ráčili, aby mne za správce školy VMtí vrchnost má od času sv. Jiří nejprve příštího podala, i maje to pan rektor universitatis s pány mistry a s consiliariis v bedlivém uvážení i péči, aby dítky křesťanský i jiné žákovstvo v škole města VMtí (u Vysokého) bez správce a preceptoruov nezůstávaly, k VMtí žádosti, vyrozuměvše vůli mou, že bych volení a vocationi VMtí poctivě u sebe místo dal a práci povolání svého v škole VMtí bedlivě a s pilností s synergy svejmi vedle instrukcí universitatis říditi a vykonávati k dobrému církve buoží, mlá- deži k užitku chtěl, žádosti VMtí povolil, a [mne] za správce školního podal a potvrdil. I poněvadž již ten čas před rukama jest, ve jmeno Pána Buoha abych tu povinnost k sobě přijal, VMti za radu žádám, kterak bych mohl svou suppelektilem nejbezpečněji a nejpříhodněji dopraviti k místu jmeno- vanému (a to proto, abych o své újmě toho nic nečinil), měl-li bych naschvál- ního formana jednati, anebo ráčíte-li sami některého odeslati. Odsud zajisté do Hory Kutny ani k Praze s prázdnými vozy nejezdí, ale od Prahy často- kráte. Té naděje k VMti jsa, věřím, že mi psaním v známost uvésti ráčíte. Naposledy také žádám, abyšte tomuto psaní za zlý míti neráčili. Proč bych prvotně nepsal, toho příčiny jsou, kteréž jiným časem oznámiti nepominu. S tím milost věčného Pána Buoha s Vašimi Milostmi se všemi rač býti. Dán v Německým Brodě XXII. dne měsíce dubna leta P. 1591. M. Ondřej Mitýsko z Litoměřic, v službách vždycky hotový. V. Nováček: Listář k dějinám školství Kutnohorského. 4

Strana 50
50 M. Marek Bydžovský Kutnohorským 22. dubna 1591. Na rubu: Slovutné opatrnosti pánuom šefmistru a raddě na Horách Kutnách, pánům a přátelům mým milým. LXIV. 1591, 22. dubna (v Praze). M. Marek Bydžovský z Florentýnu, rektor university, podává Kutnohorským za předního kollegu ke škole Vysokokostelské Jana Litoměřického z Prahy. (Orig. ve sbírce pana c. k. místodržitelského rady Fr. Párise; opis v diplomatáři Musea král. Českého.) Službu svú oc. Jakož jest k žádosti Vaší jeden i druhý správce škol Vyso- kého kostela, též i sv. Panny Barbory a podle nich také i Venceslaus (sic!) Litoměřický Pragenus,*) bonarum artium candidatus, mládenec pobožný a učený, za prvního collegu k Vysokému kostelu podán, a poněvadž již ten čas přišel, že takové povolání k sobě přijíti má, za něho Vácslava (sic!) se při- mlouvám, že přijmouce jeho v ochranu pro jeho dobré chování, pobožnost ano i umění, kteréhož jak doma tak i jinde při dobrých a ctných praeceptořích jest nabyl, nad ním svou laskavou ruku držeti a jeho všelikterak fedrovati ráčíte, aby on Vácslav (sic!) Litoměřický uznajíc k sobě takovú lásku od VMti mohl volněji svou práci vykonávati, o němž já nepochybuji, než že, jakž od svých praeceptorův vyučen jest, všelikterak se o to přičiní, abyste neráčili míti co sobě slušně do osoby jeho stěžovati. Sem té celé naděje, že to k žádosti mé učiniti sobě stěžovati a mimo něho žádného za předního kol- legu přijíti dopustiti neráčíte. Pán nebeský dejž se VMtem při všem dobře míti. Datum Pragae feria 2. post Quasimodogeniti, 22. Aprilis anno domini 1591. M. Marcus Bydzouinus à Florentino, rektor učení Pražského. Na rubu: Slovutné a vzáctné poctivosti pánům šepmistrům a raddě na Horách Kutnách, pánům a přátelům mně v pánu Bohu milým. Stranou regest: M. Marcus Bydžovský, rektor učení Pražského, com- menduje Johannem Maškroubský (sic!) Pragenum za kollegu k Vysokému. LXV. 1592, 3. ledna (v Bystřici). Jan Pšenička, syn neb. Václava Pšeničky, havíře, kantor v městečku Bystřici u Benešova, prosí Kutnohorských, aby se ho jako rodáka ujali, by vězení, do kteréhož nevinně se dostal, mohl prázden býti. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 4573.) *) Jan Litoměřický jinak Maštěřovský, který později, když matka jeho pro- vdala se za Matiáše Jizbického z Jizbice, psal se Litoměřickým z Jizbice, stal se bakalářem dne 28. května 1591, při čemž disputoval o thesi: »Sitne consilium res pericu- losa et rectene fraudulentum consilium iure civili puniatur?« (Lib. int. f. 311.) Při škole dlouho nepobyl, ale usadil se na Novém městě Pražském, kde zemřel 28. srpna 1606, za- nechav synka a dvě dcery z prvního manželství a manželku, s níž byl teprv 18 neděl,

Strana 51
Rada jmenuje správce škol 18. dubna 1594. 51 LXVI. 1594, 18. dubna (v Kutné Hoře). Rada Kutnohorská M. Martina Mathiada Píseckého na místě Mistra Ondřeje Mitýska, který se stal professorem, ustanovuje správcem školy Vysokokostelské a Jana Mysticena správcem školy u sv. Barbory. (Memorabilia r. 1594.) V pondělí po neděli provodní jest mistr Martin Mathiades a pan Jan Mysticenus, rektor, povolán a jim oznámeno: poněvadž tuto pan mistr od Vysokého kostela, mistr Andreas Mitýsco má vzat býti za professora do akademie Pražské, že sou páni to neočekávajíce, aby od vrchnosti Vaší ňáká překážka nastala, Vás, pane mistře, obrali, abyšte za správce byli u svatého Jakuba a Vy, pane Jene, u svaté Panny Barbory. LXVII. 1595, 18. září (v Praze). Mistr Marek Bydžovský z Florentýnu, rektor university, píše Kutnohorským, že žádosti jejich, aby jim mistra Augustina Lukana Svídnického za předního správce škol a Mistra Martina Mathiada Píseckého za prvního pomocníka jeho potvrdil, vyhověti nemůže. (Orig. v archivě Kutnohorském pod. č. 4941.) Službu svú oc. Psaní, kteréž jste mi učiniti ráčili v známosť uvozujíc, kterak byšte pominulého léta 94, a tohoto 95 léta školu Vaši přední u Vy- sokého z gruntu s nemalým nákladem obce Vaší postaviti dáti a ji s ně- kterými pány přátely zvláštními mimo jiná předešlá beneficia nadati a opatřiti ráčili, aby tím lépeji v ní mládež jak domácí tak přespolní pravé pobožnosti, liternímu umění a dobrým mravům učiti se mohla, za kteroužto příčinou i k tomu počtu učitelův, kterýž se až posavad od starodávna tu držel, aby ještě jeden přední a vrchní správce do též školy nařízen byl, žádostivi býti ráčíte, jakž psaní Vaše to vše v sobě obsahuje a zavírá, sem porozuměl. A v pravdě takové mínění, ano jeden i druhý dobrý, pobožný a křesťanský oumysl VMti schvaluji. Pán Bůh všemohoucí rač Vám dáti, aby to vše k do- brému a konečnému vykonání pro čest a slávu jména Jeho nejsvětějšího a vzdělání církve Jeho svaté, ano i pro rozmnožení oudův učení Pražského a jiného obecného dobrého přijíti mohlo. Kdež pak dále oznamovati ráčíte, kterak byšte s radou pánův a přátel Vašich poctivého pana mistra Augustina Svídnického *) takové školy VMtí v nově vystavené a nadané za předního sestru Jana Theodora z Ottersdorfu, měštěnína Starého města Pražského. Bratr jeho mladší Pavel z Jizbice (o němž viz poznámku při č. 91) s některými přáteli vydal na počest jeho sbírku básní latinských. *) Majíce novou dle tehdejších názorů nádhernou školní budovu, odhodlali se Kutno- horští za rady a pomoci Zikmunda Kozla z Reyzntálu (srovn. č. 73) nejen ke zlepšení hmotného postavení officialů školních, ale i ke zcela nové organisaci školství Horského *

Strana 52
52 Rektor university Kutnohorským 18. září 1595. správce a pana mistra Martina Píseckýho za prvního jeho pomocníka obrati, ano i při nich obou, to aby k sobě přijali, obdrželi, žádajíce, abych mocí ouřadu svého k tomu povolení dal a je oba do též školy nové konfirmoval, a ačkoliv taková žádost VMti sama o sobě jest slušná a náležitá, kteréž bych dobře mohl obvyknouti a jí místo u sebe dáti, kdyby toliko sám pan mistr Augustin sobě na překážku nebyl, a to, což za pořad práva v akademii naší se vždycky držívalo a ještě bez přerušení drží, šetří a zachovává, sobě k místu vedl. Nebo že on jest za jeden oud akademie naší přijat, na tom dosti není. Nebo, kdyby podle toho každému se professio jak publica tak i privata v školách k učení Pražskému náležejících dopustiti měla, mnoho by neřádův skrze to pojíti mohlo, aniž by examin, promocí a jiných svědectví, kteráž se těm, kteříž toho za- sluhují, publice i privatim dávají a za hodné k správám školním usuzováni bývají, potřebí bylo; čehož jest ještě on pan mistr Augustin u nás nedostal, a jemu ještě toho ničehož dopuštěno není. A tak aby on proto samý, že jest oudem akademie naší, k beneficiím, aneb k dobrodiním těm, k nimž se žádný jiný mimo studiosy, bakkaláře, licenciáty a mistry učení Pražského ne- připouští, připuštěn býti měl, to se dobře trefiti nemůže, a mne toho na ten čas pro uvarování skrze to zlého příkladu nebezpečenství a dalšího zane- prázdnění nikterak dopustiti nenáleží. Protož žádám, že mně v té příčině omluvna u sebe míti, ano i nad řádem, právem a dobrými zvyklostmi aka- demie naší jakž předešle vždycky tak i nyní ruku ochrannou držeti ráčíte zvláště poněvadž v slušnejch a náležitejch příčinách nikdá jste od pánův mistrův oslyšáni býti neráčili, ano i v této žádosti, když on toliko to, což náleží, vykoná, neráčíte oslyšáni býti. Pán nebeský rač dáti se VMtem při všem dobře míti. Dán v Starém městě Pražském v kolleji krále Václava jinak Císařské v pondělí po památce Povýšení svatého Kříže, jinak 18. Septembris léta 95. M. Marek Bydžovský z Florentýnu, rektor akademie učení Pražského. Na rubu: Slovutné a mnohovzáctné poctivosti pánům šephmistrům a raddě na Horách Kutnách, pánům a přátelům mně v Pánu Bohu milým. vůbec, kterou míníli provésti tím spůsobem, že řízení obou škol hodlali vložiti v ruce jednoho vrchního správce, za něhož vyhlídli si, nevíme, také-li na radu Kozlovou, Augustina Lukana ze Svídnice ve Slezsku, který dosáhl hodnosti mistrské na universitě Marburské. Když ho Kutnohorští zvolili vrchním správcem škol a o potvrzení jeho u rektora se ucházeli, jest jim odepřeno z toho důvodu, že M. Angustin nepodrobil se řádu university Pražské, t. j. že jako mistr university cizí neucházel se za uznání svého gradu mistrského. Dal se sice intitulovati ale zpěčoval se podrobiti se celé řadě disputací, které žádány od těch, kdož nabyli hodnosti mistrské jinde (Lib. int. f. 711) a setrval dosti dlouho při svém odporu, ale konečně vida nezbytí se podrobil: 8. a 18. dubna 1596 měl disputace v kolleji Karlově, k nimž zval intimacemi ze 6. a 12. dubna, které nejen ozdobným slohem, ale i bohatostí myšlének vynikají nad současné písemnosti toho druhu (Lib. int. f. 3481 a 349 a sl). Tím smířil se s universitou na dobro, neboť již 4. února 1597 uveden jest na třetím místě mezi mistry, kteří měli kandidovati o uprázdněné stolice professorské. Bohužel zemřel M. Augustin již 10. června 1597 (srovnej č. 73).

Strana 53
Rektor university Kutnohorským 30. září 1595. 53 LXVIII. 1595, 30. září (v Praze). Mistr Marek Bydžovský z Florentýnu, rektor university, píše Kutnohorským, že nemůže Mistra Augustina Lukana Svídnického na ten čas potvrditi za předního správce škol jejich, protože týž dosud nevykonal, co mu od university bylo uloženo. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 4942.) Službu svú oc. Psaní, kteréž opět za příčinou pana mistra Augustina činiti ráčíte, sem porozuměl, a poněvadž sem předešle na psaní o touž věc příčiny toho, proč by na ten čas do té v nově vystavené školy VMti podán a con- firmován býti nemohl, jisté, slušné a spravedlivé předložil, a jiné odpovědi dáti nemohu, než, když on pan mistr Augustin to, co za právo v academii naší se jest vždycky držívalo a drží, bez nenáležitého a neslušného od něho vyměřování, poslušně a pokojně vykoná, tehdy já ihned bez dalšího prodlévání z povinnosti ouřadu svého jeho podati i confirmovati nepominu. Protož, jakž předešle tak i nyní VMti se omluvena činím, že toho, což se státi na ten čas nemůže, ne mně, ale jemu panu mistru Augustinovi to přičítati ráčíte, po něvadž, jakž toho jistou zprávu mám, že až posavad toho, což se jemu od pánův mistrův učení Pražského ne z ňákých obzvláštností, ale z podstaty statut a dobrých i chvalitebných obyčejův nám od slavné a svaté paměti pána, pana Ferdinanda, císaře Římského jakožto krále Českého, confirmo- vaných, podává, ujíti a vykonati nechce. Pán nebeský rač se VMtem dáti při všem dobře míti. Dán v Starém městě Pražském v kolleji krále Václava, jinak Císařské v sobotu den památný svatého Jeronýma, jinak ultima Septem- bris leta etc. 95. M. Marek Bydžovský z Florentýnu, rektor academie učení Pražského. Na rubu: Slovutné a vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a raddě na Horách Kutnách, pánům a přátelům mně v Pánu Bohu milým. LXIX. 1595, 28. října (v Praze). Mistr Marek Bydžovský z Florentýnu, rektor university, píše Kutnohorským, že nemůže M. Augustina Lukana Svídnického za předního správce škol jejich potvrditi, pokud nevykoná, co mu od university uloženo. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 4943.) Službu svú oc. Jaké opět psaní nepřestávajíc na předešlé odpovědi mně činiti a vždy, aby pan mistr Augustin do školy VMti vnově vystavené po- tvrzen byl, žádati ráčíte, jsem porozuměl. A když toho dokládati ráčíte, aby pan mistr Augustin proti tomu, což by z podstaty statut a řádův academiae bylo a jemu vykonati náleželo, býti anebo toho se zpečovati chtěl, z něho vy- rozuměti moci neráčíte, i není div, poněvadž jich povědomi býti a spoléhajíce

Strana 54
54 M. Martin Mathiades své radu na svadbu 21. února 1596. toliko na samé postranní omylné a povětrné zprávy toho, což se VMti před- kládá, zdravě uvažovati neráčíte, ješto vidí mi se, že všudy tak dobře jako někdo hoden jsem víry; ano i skutek to sám ukazuje, kdyby chtěl, že by již dávno byl to vykonal, což vykonati povinen jest. Protož neohlédajíc se na některá štráfování a kterak bych já se v povinnosti a povolání svém chovati jměl, aneb co by k úřadu mému náleželo, nebo nenáleželo, o čemž já prve dobře vím, vyměřování, na ten čas toho všeho při předešlé z jistého a společného uvážení a snešení všech pánův mistrův consiliariův actu regentium, jimž já víceji nežli komu jinému zavázán jsem, na psaní VMti odpovědi dané, za- nechávám. A bych nejraději chtěl, toho proti svému závazku a dobrému řádu, již pak nechť jej kdo chce jak chce křtí, nad nímž já povinnen jsem ruku ochrannou držeti, učiniti nemohu. A VMti žádám, že mně, an jsem k tomu žádné hodné příčiny nedal, v tom domnění, jako bych já proti povinnosti své, načež jsem nikdy nemyslil, ani kdy co toho před sebe bral, obecnému do- brému překážku činiti měl, míti neráčíte. Když on mistr Augustin to, což jemu od pánův mistrův učení Pražského z společného a jednomyslného sne- šení oznámeno jest, poslušně a náležitě bez vyměřování a nevážného v spo- lečnosti jich chování, ano i statut našich a zvyklostí neslušného, posměšného ano i všetečného vykládání, an mu ještě toho poručeno není, se zachová, tehdy všelikterak se přičiniti chci, aby žádost VMti bez dalšího prodlévání svůj průchod jmíti mohla. Pán nebeský rač se [dáti] VMti při všem dobře míti. Dán v Starém městě Pražském v kolleji krále Václava jinak Císařské v sobotu den památky svatých Šimona a Judy, apoštolův Páně, leta etc. 95. M. Marek Bydžovský z Florentýnu, rektor academie učení Pražského. Na rubu: Slovutné a vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a raddě na Horách Kutnách, pánům a přátelům mně v Pánu Bohu milým LXX. 1596, 21. února (v Kutné Hoře). M. Martin Mathiades zve radu na veselí svadební. (Memorabilia 1595—1596). Pan archiděkan kněz Jakub Melisseus a kněz Petr Námětský vstoupivše před pány s panem M. Martinem Mathiadesem, tam předně z předpuštění poděkovali a vinš křesťanský učinili a příčinu toho oznámili, že on M. Martin jsa toho oumyslu v stav manželský vstoupiti umínil, a poněvadž takové na- řízení boží ozdobeno bývá přítomností pánů přátel obojího pohlaví a k tomu on po několik let zde při spravování škol při učení mládeže křesťanské pod ochranou pánův [jest], toho žádá, aby ten sňatek ozdobiti a veselí svadební okvasiti a dále, poněvadž opatříc se manželkú při této obci na dálší časy zůstávati a k ní se přivtěliti jmá, aby ho páni v svý laskavý paměti jmíti a kdyžby jaká příhodnost byla a Pán Bůh dle vůle svý jeho k čemu potáhnouti ráčil, živností nějakou fedrovati, tak jako i prve to činěno, ráčili.

Strana 55
Rada jmenuje M. J. Hubecia správcem škol 13. října 1597. 55 Dána na to odpověď: předně že páni vinš učiněný vděčně přijíti ráčili a jim zase týhož dobrýho na Pánu Bohu žádají; a co se žádosti jedny i druhý na místě pana mistra Martina předložené dotejče, páni, pokud komu bude možné, sňatek jeho svadební přítomností svou ozdobiti a veselí pomoci okva- siti i taky dále, jestližeby kdy Pán Bůh jeho k jaký povinnosti v týto obci povolávati by ho ráčil a toho jaká příhodnost byla, jeho v paměti jmíti a živností fedrovati chtí. A na dokázání k němu lásky a vděčnosti za práci tu, kterou zde při vyučování mládeže křesťanské vedl, to dobrodiní jemu činiti a pro uctění pánů přátel a hostí jeho 11/2 vědra vína moravského a z špitála korec žita a korec pšenice a k tomu skopec darovati ráčí. LXXI. 1597, 13. října (v Kutné Hoře), Kutnohorští ustanovují M. Jana Hubecia za prozatímního vrchního správce škol a vytýkají officialům školním některé nepořádky. (Memorabilia 1597—1598.) Vicerector školy Vysokokostelské pan M. Jan Hubecius*) s officialy svejmi povolán a tu jemu v přítomnosti jich škola k správě, poněvadž přední správce objednán býti nemůže, aby ji jak leges vyměřují spravoval do opa- tření téhož předního správce, jmenovitě do svatého Jiří, poručeno a jim offi- cialům tolikéž poručeno, aby se ním řídili a spravovali. A jakž pánův zpráva dochází, že při učení mládeže jak domácí tak přespolní veliká nedbanlivost se při nich nachází, lectiones a exercitia se opouštějí a disciplina školní na nej- vyšší zlehčena jest, jakož to za častý pánům k uším přichází, že někteří ani v škole nelíhají, za častý se ven ze školy do hospod upouštějí a od lidu obecního ráno teprva domů přicházející se spatřují, protož zase se v tom všickni ze spolka upomínají, aby se toho více na zošklivení se lidem nedo- pouštěli a povinnosti svý jak náleží vyhlídali, lectiones a exercitií neobmeškávali a pan mistr nad disciplinou a dobrejm řádem pozor jměl a ruku ochrannou držel, tak aby jak páni jakožto collatores jejich tak i jiný obecní lid nad nepříkladným jejich životem se nezhoršoval. Dále kdež také i ten nespůsob a neřád se nachází při succentořích, že nemírným a nenáležitejm trestáním k mládeži zvláště dítkám zdejším se přikračuje a místo metly se pohlavkují a poličkují, nad čímž rodičové jejich velikou stížnost mají, a z strany funer *) M. Jan Hubecius Čáslavský stal se bakalářem dne 2. června 1593, při čemž disputoval o otázce: »Utrum poëtae, cum prodesse et delectare studeant, simul etiam idonea vitae recte instituendae dicant?« (Lib. int. f. 3181); 7. října 1596 povýšen za mistra a měl disputaci o thesi: »Utrum in disciplina ac institutione vitae prior corporis et appe- titus quam mentis et rationis cura haberi debeat nec ne?« (Lib. int. f. 3451.) Z Hory na počátku roku 1599 dostal se za správce škol do Hradce nad Labem a oženil se tam r. 1600. (Dvorský, Paměti o školách českých, č. 65). Sepsal: »J. Hubecii: Origo Bacchanaliorum ex Herodoto desumta« (Pragae 1592), kterýžto spis provázel Jan Campanus Vodňanský básní: »Carmen de Joanne Hubecio Dionysiographo ad Gutenbergam.« (Dlabač, Leben des Jo- hannes Campanus, str. 21.)

Strana 56
56 Rada kárá officialy školní 20. října 1597. tolikéž, že při placení mládenci lidí nad možnost a mírnost natahovali, pročež na pana mistra, že v to nenahlédá a k nápravě nepřivozuje, naříkáno bylo, odkudž pánům příčina dána, že jistý vyměření, od čeho by se co platiti jmělo, o tom učiniti musili a toho jim bude vejpis vydán. Naposledy i v tom páni a jiný lid obecní nemalou stížnost mají, že někteří se tak neřádně až do večera po rynku toulati spatřují a ve dni nedělní a sváteční sem tam hned od nešporův chodí a večer světsky po hospodách zpívají a tak pohoršení na sobě, lidem se pak v ošklivost dávají a tudy na sebe i na ně takový do- mnění, že špatná kázeň a pilnost jest při vyučování jak jich tak cizí mládeže, dávají. Protož aby ti nespůsobové a neřádové k nápravě, tak jak leges uka- zují, přivedeni byli. Proti tomu že správu školy k sobě přijímá a tu práci věrně vedle nejvyšší možnosti vésti chce, pan mistr omluvu svou učinil, že z strany osoby jeho omylná správa pánům učiněna, nebo on, co zde jest, sotva dvakráte v hospodě spatřen jest a nočního času aby měl kam ze školy vycházeti, [toho že není], nýbrž se v škole zdržuje, ji časně zavírati dá a v čtení lekcí a exercití i jiných pracech školních povinnost svou jak leges ukazují věrně koná a to může říci, že neví, aby dvě hodiny zmeškal; a co se [těch jiných věcí (?)] dotýče, na to [chce míti] bedlivý pozor, aby toto předložený napomenutí panský nadarmo nebylo a na něho i kollegy jeho páni nejměli sobě ani kdo jiný co stěžovati a naříkati. LXXII. 1597, 20. října (v Kutné Hoře). Rada Kutnohorská kárá M. Jana Hubecia pro neslušné chování officialů školních. (Memorabilia 1597—1598.) M. Jan Hubecius, vicerector školy Vysoko[ko]stelské, opět povolán za tou příčinou, že pánův zpráva dochází, že přední collega jeho, bakalář a cantor, hned dnes tejden napomenutí pánův zlehčivše po dvě již noci v škole ne- leželi a včera i na sobotu při povinnosti své a službách církevních najíti se ne- dali, protož jestli tomu tak jest, aby pánům o tom zprávu učinil, aby věděli tu věc jak opatřiti a k nápravě při nich přivésti. Pan mistr oznámil, že jest tak sic něco toho bylo, ale on že jim dle povinnosti své o to přísně domluvil a oni mu připověděli [se] napraviti; protož se přimlouvá, aby jim to na ten čas prominuto bylo. I poručeno mu ku povinnosti je navrátiti, že páni budou věděti, jak to napraviti. LXXIII. 1598, 3. února (v Kutné Hoře). Rada Kutnohorská k návrhu M. Vavřince Sarkandra Falkenberského, nově zvoleného předního správce škol v Kutné Hoře, stanoví nový řád školní. (Memorabilia 1597—1598.) Leta Páně 1598 v outerej po památce Hromnic JMC pan rychtář, páni šephmistři a páni spoluradní majíc sobě to od pánův soudcův, pánův obecních

Strana 57
Rada stanoví nový řád školní 3. února 1598. 57 i vší obce zde na Horách Kutnách v moc dáno a poručeno, aby z strany do- brého řádu v jedné i druhé škole vedle toho dobrodiní, jakož jest pan Zig- kmund Kozel z Reyzntálu, spoluhorník zde na Horách Kutnách, chtíc z pravé a upřímné lásky, kterouž ku pobožnosti a liternímu umění jmá, k tomu příčinu dáti, aby zde na Horách Kutnách, vlasti jeho milé, škola přední u Vysokého náležitě vyzdvížena a v ní mládež v pobožnosti, dobrých mravích a umění literním pobožně vedena a užitečně cvičena býti mohla, toho najprvnější původ byl, aby táž přední škola z gruntu v nově vystavena byla, na to také pomoc do padesáti kop gr. č. učinil a vedle toho starost a opatrování, kterak by týž stavení předsevzato a co nejdřív a najlépe na náklad a groš obecní po- staveno býti mohlo, na sebe přijal i to jistým časem k místu přivedl; a když již vystavena byla, dále o to se staral, aby k tomu počtu správcův školních, který předešle býval, ještě jeden přední neb vrchní správce chován byl a toho povinnost byla taková, aby jsa vrchním správcem též školy v ní přední lekci četl a obojí školu i správce její pod svou správou jmaje v dobrém řádu a regimentu držel; za jeho pak práci také aby obzvláštní plat do padesáti kop opatřen býti mohl a on takovej plat přijímaje všech jiných platův školních stálých i případných, kteréž posavad na jiné předešlé správce v též škole od starodávna šly a se scházely, prázen byl, pročež k tomu skrze dobrý fedruňk a radu pánův a přátel obce této sem promovován i od pánův přijat jest po- ctivý vysoce učený pan mistr Augustin Lukanus Svídnický z slavné akademie Marpuržské v Hessích. A vedle toho, aby takový plat na téhož vrchního správcí opatřen býti mohl, týž pan Zigkmund Kozel z Reyzntálu při slovutné a vzáctné poctivosti pánech šephmistřích, radě, obecních, soudcích i vší obci města tohoto Hor Kuten toho žádal, aby mu na to dvůr na gruntech jejich ve vsi Poboři od Václava Luňákova, poddaného jejich, koupiti povolili. Kteréžto jeho tak upřimné a pobožné mínění páni šephmistři, rada, obecní, soudcové a obec schválivše tomu rádi netoliko povolili, ale také k těm dvěma stům kopám gr. č., kteréž on Zigkmund Kozel na koupení takového dvoru oddal, ještě z důchodův obecních třidceti kop gr. č. na zaplacení téhož dvoru s čímž koupen jest, totiž s náčiním, osetím, dobytkem koňským, hovězím a jiným obilím všeli- jakým a svršky obzvláště poznamenanými, přidali. A poněvadž by z samého toho dvoru takový oužitek, z kteréhož by na vrchního správce škol jich oznámených 50 kop gr. dáváno a placeno bylo, býti nemohl, k témuž dvorci roboty jim z nadepsané vsi Poboře ano i ze dvou poddaných ze vsi Blinky obrátili na takový spůsob, aby poddaní, kteréž v týchž vesnicech mají, místo oznámených robot rolí k témuž dvorci naležité časně vzdělávati, hnojiti a se- meno, kteréž však jim z téhož dvoru k setí dáváno bude, osívati povinni byli. A což by tak vedle toho jakéhokoli oužitku z téhož dvorce rolí a jiných věcí mimo náklad na žetí, sečení a vázání obilí a časem na stavení, když by byla potřeba, se sešlo, z toho předně dotčených 50 kop gr. č. na vrchního škol správcí [aby] vycházelo a ostatek na polepšení stolu žákovstva v obojí škole, jakž by kde kdy toho ti, kteřížby k tomu zřízeni byli, potřebu po- znali, každotýhodně s vůlí pánův šephmistrův a pánův [aby] obraceli.

Strana 58
58 Rada stanoví nový řád školní 3. února 1598. V čemž takovou povolnost týchž pánův šephmistrův, rady, obecních, soudcův i vší obce týž pan Zigkmund Kozel z Reyzntálu s obzvláštní vděč- ností poznav, takový dvůr koupený a penězi tak jakž nadepsáno zaplacený v své opatrování vzal a z něho jakž oznámený plat vrchnímu správci škol, panu mistru Augustinovi Lukanovi Svidnicskému, kterýž první k tý povin- nosti při*) . . .. leta 1596 přistoupil a v ní až*) . . . leta 1597, kdyžto pro- středkem smrti z tohoto světa vykročil, zůstával, spravoval i na kantora, expensi žákovstvu, jakž kdy ten dvůr vynášeti mohl, jisté pomoci učinil a činí. Po smrti pak oznámeného pana mistra Augustina Lukana, když o to nemalá péče, kdo by na jeho místo k takové správě škol zdejších dosazen býti mohl, byla, z [s polečného pánův a obce [snešení], radou pana arci- děkana a pánův farářův na tom zůstáno jest, aby k tomu poctivý a vysoce učený pan mistr Laurencius Sarkander Falkenberský**) přivolán a v tom ná- ležitou žádostí následován byl, povinnost tu a správu týchž škol zdejších aby k sobě přijal. Kterýž takové poctivé žádosti odepříti nemoha jistých někte- rých artykulův, kterýmižby dobrý řád v týchž školách vyzdvížen, vzdělán i utvrzen býti mohl, podal; pokudžby páni jim povolili, že by s tím k správě školní zde na Horách Kutnách přistoupiti chtěl. Což když od pánův šeph- *) Prázdné místo, které ostalo nevyplněno. Viz poznámku k č. 67. **) O M. Vavřinci Sarkandrovi Falkenberském, jejž pokládáme za nej- znamenitějšího mezi vrchními správci škol Kutnohorských, bohužel málo víme. Byl rodem Moravan (Quadus); roku 1589 stav se bakalářem disputoval o thesi: »Utrum medico in profligandis morbis motus et influentiae coelestes sint observandae nec ne?« (Lib. int. f. 2841); za mistra svobodných umění povýšen dne 10. listopadu 1593, při determinaci měl za předmět své rozpravy: »Cum in ecclesia et politia oporteat certam teneri descriptionem anni et mensium: utrum cognitio coelestium motuum necessaria sit et utilis in vita?« (Lib. int. f. 328.) Učiteloval v Chrudimi a v Hoře celkem 12 let, což dovídáme se z bezvýznamné jinak básně, již věnoval mu po smrti Josef Heliades Německobrodský. (Epitaphia M. Lau- rentio Sarcandro, Joanni Cossorii et Georgio Veverino scripta. Pragae 1599.) Rybička (v Čas. Musea 1849 I, 96 a 97) udává, že byl správcem školy Chrudimské v letech 1595—1598, čímž není vyloučeno, že na téže škole působil již dříve. Na každý spůsob byl muž vy- nikající, neboť dne 4. února 1597 uvádí se mezi mistry, již mají býti povoláni k professuře universitní na místě prvním; na třetím pak místě M. Augustin Lukán Svídnický, tenkráte rektor školy Vysokokostelské, na pátém M. Jan Campanus Vodňanský, ten- kráte rektor školy v Hradci Králové, a na šestém M. Jan Hubecius Čáslavský, kon- rektor školy Vysokokostelské v Kutné Hoře. (Oeconomica B 14 na listu 6.) M. Vavřinec Sarkander, bohužel dlouho v Hoře nepůsobil, neboť zároveň s arciděkanem Kutnohorským Jakubem Melisseem podlehl moru dne 19. října 1599 a spolu s ním pochován v jednom hrobě v kostele Svatobarborském při kůru po levé straně. (Dačický II, 70.) Měsíc před ním, dne 19. září, zemřel Jan Kosorský, první kollega školy Vysokokostelské, a měsíc po něm, dne 15. listopadu, rektor školy Svatobarborské Jiřík Veverin z Kranichfeldu, rodák Neměckobrodský, důvěrný přítel Kosorského, který po jeho smrti prohlašoval, že sám brzo zemře a přátel svých žádal za napsání skladeb pohřebních. Těch se také trojici učitelů Horských dostalo sbírkou: Epitaphia... M. Laurentio Sarcandro, Joanni Cossorii et Georgio Veverino scripta, k níž přispěli M. J. Campanus Vodňanský, Josef Heliades Německobrodský, Krištof Mathebaeus, žák Sarkandrův z Chrudimě, Jiří Tessacius a Sa- muel Lagarinus z Chrudimě. (Že jsem mohl užiti sbírky té, děkuji laskavosti pana prof. Ant. Truhláře.)

Strana 59
Rada stanoví nový řád školní 3. února 1598. 59 mistrův, rady, obecních a soudcův i na místě vší obce u přítomnosti JMC. pana rychtáře uvažováno bylo, jest od týchž pánův obecních a soudcův to všechno JMC. panu rychtáři, pánům šephmistrům a pánům v moc dáno, aby oni dostavíce sem na Hory Kutny předřečeného pana mistra Laurencia Sar- kandra s ním jakž o ty artykule, na nichž by všecka správa a dobrý řád škol zůstával, tak i o počet správcův školních, ano i plat jim náležitý, to všecko bedlivě povážíce, na místě postavili. Protož vedle toho p. rychtář JMC., páni šephmistři a spoluradní výš řečení dožádavše se toho při již psaném panu mistru Laurenciusovi Sarkan- drovi z Falkenbergka, správci na ten čas školy města Chrudimě, že jest sem na Hory Kutny naschvále na náklad jich přijel, s ním u přítomnosti pana arciděkana, toho času ctihodného kněze Jakuba Melissea Krtského, a jiných pánů farářů zdejších tyto artykule uvážili, zavřeli a za řád v školách svých nařídili: I. Aby u Vysokého jeden vrchní správce školní byl a zůstával, kterýž by na oboji školu náležitý pozor jměl, v nich jak správce tak i mládež školní v dobrém řádu a kázni, aby obojí povinnost svou pilně a snažně konali, držel. A tu povinnost, poněvadž níže psané artykule páni i na místě vší obce při- jali a za řád do své školy uvésti připověděli, jest k sobě nadepsaný pan mistr Laurencius Sarkander na mnohé a snažné toho při něm ode pánův vyhledávání v tom se již Pánu Buohu poruče a pánům se důvěřiv u přítom- nosti nadepsaných pana arciděkana, pánů farářů přijal. II. Témuž řád a práva po školy zdejší předešle z obzvláštního uvážení panského sepsaná jsou odvedena a v moc dána, aby k nim, což by se mu kdy vidělo a zdálo, že by k dobrému vzdělání školy a mládeže v ní sloužilo i potřebné bylo, přidati, změniti neb ujíti, pánům to prve neb inspektorům k tomu nařízeným ukážíc, mohl. III. Ten aby k sobě jiných pět pomocníkův k Vysokému, prvního mistra nebo bakkaláře, druhého kantora a tři sukcentory, z nichž jeden aby lektor ad differentiam jiných se jmenoval a jeho obzvláštní povinnost byla menší dobře a pěkně latině i česky psáti učiti; a do školy k svaté Barboře tři toliko, prvního též mistra nebo bakkaláře, potom s volí jeho aneb kohožby on [navrhl], poněvadž jemu obvzláště spravování a opatrování [obecné tamní též druhé školy poručeno bude, k němu druhého cantora a třetího suc- centora, muže pobožné, bohabojné, příkladné a učené, vedle své libosti a vůle, kteréžby nejpříjemnější k prácem školním býti znal, toho v tom nejvíce šetříc, aby ti, nemohouli všickni, ale na větším díle z akademie neb z alumnů akademie Pražské byli, voliti mohl. A kohož by tak sobě volil, toho časně pánům v známost uvésti jmá; páni z povinnosti své o to, aby ten, kohožby jim tak kdy jmenoval, a ne jiný, vzláště na přední místa, k němu promovován byl, se snažiti a o to akademii a pana rektora jejího starati budou. IV. Co se alumnův školních tkne, poněvadž nadepsaným řádem a právy pro školy zdejší sepsanými jistej počet aby mládeže větší i menší v přední i druhé škole chován býti jměl, vyměřen jest, tajž aby také mládence větší

Strana 60
60 Rada stanoví nový řád školní 3. února 1598. i menší přijímati moc jměl a kdežby kterého do které školy, však do počtu toliko vyměřeného, obrátil, každý aby tu zůstávati a býti povinen byl. V. Co se jiných tkne, kteří k učení do školy buď od rodičův nebo přátel svých přivozováni budou, každý aby nejinému než vrchnímu správci oznamo- ván i od něho do školy přijímán byl a ten, jakžby kterého vtip a spůsobnost seznal, [aby] jemu classem i místo v ní ukázal. Též byl-li by ten toho žádostiv nebo na místě jeho rodičové neb přátelé, aby mu obvzláštní preceptor propter privata[m] praesentia[m] aneb jak to se jmenuje ku pozůstávání po jinejch, (poněvadž k tomu tak vždycky jedna hodina post publica studia ráno i po vobědích býti jmá a za to též jistý plat in legibus nařízený jest), anebo men- ším také paedagogus z alumnův školních neb jiných extra scholam k vedení do školy i zase domů dán byl, to aby také v samé moci vrchního správcí zůstávalo; však jestli by rodičové neb přátelé, majíc toho obvzláštní své příčiny, za kterého preceptora neb paedagogum dítkám neb dítěti svýmu nominatim žádali a v tom by nic ku překážce nebylo, bude povinen také jich žádosti v tom šetřiti. Tu moc a svobodu také v té příčině quoad prae- ceptorem privatum paedagogum instituendum aby i ten, komuž druhá škola svěřena a poručena bude, v též své škole jměl. VI. Škola přední u Vysokého aby byla sex classium: první classis rekto- rova, druhá kollegy jeho, třetí cantorova, IV. prvního sukcentora, V. lektora, VI. druhého sukcentora. Čemu pak v té každé klassi učiti se mládež aneb co jí proponováno býti jmá, to leges et ordo studiorum, kterýž každého půl leta od vrchního správcí u přítomnosti inspectorův k tomu nařízených publi- kován bude, ukáže. Druhá pak škola u sv. Barbory trium ordinum bude: primus ordo rectoris, II. cantoris, III. succentoris. [VII.] Artes dicendi generales, též rudimenta physices et ethices, ob- zvláštně pak officia Ciceronis, kteráž vedle řádu a práv školám těmto vy- daných na památku toho dobrodiní, od pana Zigkmunda Kozla z Reyzntálu školám učiněného vždycky v středu čteny býti mají, toliko u Vysokého in prima et secunda classi aby proponován a to tak od vrchního správcí roz- děleno bylo, aby vždycky ráno druhou a třetí hodinu, po vobědích pak první toliko hodinu se čtly a těch hodin aby žákovstvo větší od druhé školy ex primo ordine do přední školy vždycky přicházeli a rozdělíc se, jakžby který do které z těch dvou classí náležel, ty lekcí slyšeli a podle toho tak exercitia styli disputationum et repetitionum tu oznamovali. Správce školy druhé prae- ceptor jejich také aby v týchž lekcích každého dne dvě hodině k čtení jměl a lekcí ty, kteréž mu koli od vrchního správcí poručeny budou, týchž dvou hodin v též přední škole každého dne četl a v tom [proponovlání stylum za jednoho collegu dotčeného vrchního správcí byl. VIII. Jiných mimo ty tři hodiny jakž v přední škole u Vysokého in primis duabus classibus tak i v druhé u svaté Barbory in primo ordine authorové latinští i řečští pro cognitione utriusque linguae*).... ad usum *) Místo nečitelné.

Strana 61
Rada stanoví nový řád školní 3. února 1598. 61 accomodatum, tak jakž to, kdyby se v který hodiny co toho čísti jmělo, vrchní správce s inspektory nařídí, čteni a vykládáni budou. Však poněvadž těch hodin také služby boží v kostelích se obyčejně dějí, to aby tak od vrchního u Vysokého a od druhé školy správcí u svaté Barbory opatrováno bylo, aby žádné zpívání v kostele od žákovstva obmeškáno nebylo, načež obvzláštně cantorové z povinnosti své pozor jmíti budou. IX. Exercitia tato hlavnější, jakž na správce a preceptory, tak i na školní též jinou vně ze školy mládež táhnoucí se nařízení in legibus obzvláště na- psána jsou. X. Praemia pak za ty práce své jakž správce vrchní tak i jiní collegae jeho jmíti budou tyto: Předně co se dotýče pana vrchního správcí, jakž na něj z napředoznáme- ného dvoru 50 kop gr. č. vycházeti jmá, toho se při tom zouplna zůstavuje. Potom kdež některým officialům každotýhodně jistý plat po dosti skrovnu z některých věcí vycházel, nad čímž ti [častokráte] stížnost jměli, že toho, když jim to tak pomálu přichází, ničímž užiti nemohou; protož takové týhodní placení dokonce minouti [má a] každý z officiálův od pánův a obce tímto platem ročním poctivě opatření býti mají: pan collega u Vysokého . . . . . . . 11 kop — gr. — » cantor . . . . . . . . . . . . . 7 » — I. sukcentor . . . . . . . . . . . 3 » II. sukcentor . . . . . . . . . . . 2 » 30 » III. sukcentor » . . . . . . . . . . . 2 K tomu succentorové každého téhodne sabbatalia od každého z svých classibus po 1 denaru jmíti a o to se sami děliti budou. Pan správce školy u sv. Barbory . . . . 11 kop gr. č. cantor . . . . . . . . . . . . . . . 6 » » » succentor . . . . . . . . . . . . 2 » » a succentor s cantorem jakž to prve bývalo sabbatalia od každého po 1 den. každý tejden. Ti pak stálí platové jim čtyrykrát do roka, při každých suchých dnech čtvrtý díl toho vycházeti a se dávati bude. K tomu také quartální neb platy čtvrtletní, kteříž se od pacholat při každých suchých dnech platí, jmíti a o to se tímto spůsobem děliti budou: z každých patnácti kop, grošův, též peněz vrchnímu správci u Vysokého . . . . . . . . . 2 collegovi . . . . . . . . . . . . . . . 4 cantorovi . . . . . . . . . . . . . . . 3 třem succentorům po 2, učiní všem . . . . . . . 6 U sv. pak Barbory správce, cožkoli se těch kvartálů sejde, polovici vezme a o druhou polovici cantor s sukcentorem ti se tak děliti budou, aby suk- centor měl polovici partis cantorovy, ku příkladu, kdyžby bylo 1 gr., přijde správci . . . . . . . . . . 71/2 denaru . . . . cantorovi . . . . . . . . . . . . . . . 5 sucentorovi . . . . . . . . . . . . . . 21/2

Strana 62
62 Rada stanoví nový řád školní 3. února 1598. Tím spůsobem také v obojí škole o montales a gregoriales, tak jakž ta proportio v každé škole obzvláštně vyměřena jest, aby se dělili všickni. Cre- tale pak, které z každého z těch classí po 2 den. dvakrát do roka se platí, samým cantorům a succentorům rovným dílem náležeti jmá. Candelare neb na svíčky jednou v rok po svatém Havle u Vysokého a u sv. Barbory správci školní aby od každého z pacholat po 1 gr. přijímali a za to světla skrze oeco- noma do všech classí v čas lekcí a studií, pokudž potřeba bude, dávali. Jiných mimo to platův žádných více býti nejmá. XI. O jiný běžný a případný platy takto se děliti budou: Z funer, poněvadž to vyměřeno jest, co od kterého funusu officialům obzvláštně a co k tomu žákovstvu dáváno a placeno býti jmá, o to se takto děliti budou: u Vysokého správce vrchní z každých dvatcíti grošův neb peněz . . . . 6 vezme . . . . . . . . . . . . . . . collega . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 cantor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 . . . . . . . . . . . . 6 succentorové po 2, učiní v škole u sv. Panny [Barbory] z každých patnácti grošův neb peněz správce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71/2 cantor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 succentor . . . . . . . . 21/2 . . . . Co se pak funer přespolních dotejče, tu poněvadž všechněm p. officia- lům i žákovstvu jedna summa se na větším díle dává, o to se v jedný i druhý škole děliti budou tímto spůsobem: co by kdy se od toho kterého funusu buď všechněm ze spolku anebo pánům officialům zvláště a zvláště žákovstvu vybralo, aby to do jedné summy složeno bylo, třetí díl žákovstvu a dva díly pánům officialům rovným dílem přišlo. Cantací všecky aby samým cantorům a succentorům s žákovstvem v obojí škole náležely a oni se o ně takto dělili u Vysokého polovici každé cantací, co by jí bylo, aby šla žákovstvu a z druhé polovicí opět polovice cantorovi a ostatek sukcentorům, takto když by bylo 12 grošů neb peněz, přišlo by: . . . na žákovstvo . . . . . . . . . . . . 6 cantorovi . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 succentorům . . . . . . . . . . 3; . u sv. pak Barbory polovice každé kantací žákům a druhé polovice kantorovi dva díly a třetí díl succentorovi, ku příkladu kdyby vší kantací bylo 12 gr. nebo peněz: žákovstvu náležeti bude . . . . . . . . . . . . . 6 kantorovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 sukcentorovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Jiné pak dělení mimo toto a vzláště mezi žákovstvem to při libosti a vůli každé školy správce, poněvadž nevšichni mezi žákovstvem jednostejně se učí a sobě zasluhují, se zůstavuje.

Strana 63
M. Vavřinec Sarkander rektorovi university 10. února 1598. 63 LXXIV. 1598, 10. února (v Chrudimi). Mistr Vavřinec Sarkander Falkenberský, správce školy v Chrudimi, rektorovi university oznamuje, že byl zvolen za předního správce škol Kutnohorských a žádá za potvrzení své i kollegů, které si obral, a sice Václava Dikasta Nesuchyňského k škole Vysokokostelské a Jiříka Veverína Německobrodského k sv. Barboře. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 5288.) Salue Carolei rector venerande licaei, o mihi prae reliquis dignus honore coli. Quemadmodum pelagi fluctibus multum diuque iactati postquam terram optatam attigere, mare abhorrent et abominantur nec facile aut temere eidem sese iterum committunt, idem et mihi usu venit in hoc meo nauigio, in quo variis procellis agitatus, quum me hisce scolis omnimo abdicare decrevissem, ut vix tandem mihi animum in re uxoria totum occupatum ab amplissimo senatu Kuttembergensi saepissimis literis et ingentibus pollicitationibus ex- pugnari paterer. Quod equidem nunquam fore credidi, ut me denuo in istud pistrinum dederem. Hoc adeo nuper factum est, quum Kuttembergam euocatum multis sermonibus ultro citroque habitis eo ad extremum perpulere, ut promit- terem suscepturum scholae illius gubernacula certis tamen cum conditionibus, nempe si certa et transacta inter nos omnia senatus academicus rata haberet, de quibus se perscripturos coram mihi receperunt. Quamobrem M. T. qua par est reuerentia oro, ut haec acta omnia, quantumvis privato consilio sus- cepta, meliorem in partem interpretari et sua auctoritate cofirmare velit. Et vero inprimis, quia mihi utriusque scolae illic gubernatio et constitutio a senatu commissa sit, neque ignoremus quamquam non sit tutum incognitis et prio- ribus illic tempore officialibus fidere, ne, quaeso, M. T. dedignetur pro suo in me amore Vencesilaum Dicastum Nesuchenum,*) scholae meae collegam, mihi pro primo synergo in hac primaria, et in altera Georgium Veuerinum Teutobrodenum, collegii Nezarethani (ni fallor) alumnum, adiungere et cofir- mare utpote spectatos mihi antea satis et probatos. Ac ille quidem iam mihi se manu stipulata ex patria reuersus obstrinxit, salua tamen superioris magi- stratus auctoritate, hic vero non solum a me, sed et tacite a parentibus vocatur, ut quem in vicinia esse senio iam confecti malint, quam longe a se remotum. Quo magis spero et propemodum certam fiduciam concipio, me id, quod unice expeto, non grauatim abs T. M. impetraturum. Erit hoc omnibus bonis tam gratum quam quod gratissimum. Valeat M. T., quam deus optimus ma- ximus nobis et academiae nostrae diu incolumem et florentem conseruare *) Václav Dikast Nesuchyňský stal se bakalářem dne 17. srpna 1595, při čemž měl disputaci o thesi: »An Isocratis dictum verum sit: Si cupidus discendi fueris, plurima addisces?« (Lib. int. f. 336.)

Strana 64
64 Rektor univ. M. Vavřinci Sarkandrovi 17. února 1598. dignetur. Chruddae ex meo museo calamo tumultuario quam raptissime IV Idus Feb. anno epochae christianae MDIIC. M. T. obseruantissimus M. Laurentius Sarcander Falkembergenus, ludi Chrud. praefectus. Na rubu: Magnifico et clarissimo viro domino magistro Trojano Nigello ab Oskorzina, rectori almae academiae Pragensis dignissimo, domino praecep- tori suo debita obseruantia semper colendo. LXXV. 1598, 17. února (v Praze) Rektor university píše M. Vavřinci Sarkandrovi Falkenberskému, správci školy v Chrudimi, aby dne 27. února k němu se dostavil, aby s ním o správě škol Kutnohorských mohlo býti promluveno. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 2587.) Reverende domine magister. Binas hisce diebus accepi ab amplissimo senatu Guttenbergensi [litteras], quibus tertiae accesserunt Tuae vnius solum plane argumenti, quibus significatur transactum esse negotium inter amplis- simum senatum et Te de suscipiendo abs Te regimine primariae et nouae scolae ipsorum certis conditionibus, quarum mihi etiam simul exemplum tra- ditum. Cum autem in actione ista excepta sit auctoritas magistratus scholastici, cuius hic necessarie requiritur consensus, utraque pars a me requirit, ut id pro officii mei ratione ratum habeam et approbem. Non neglexi rem totam ad consilium meum et quibus in praesentia demandata est gubernatio studiorum scholasticorum referre. Horum igitur sententiam talem esse scito, ut quam primum Tu ipse coram officio meo compareas Teque sistas; opus enim est nobis colloquio Tui, cum propter insolentiam rei et conditionum Tuarum, quas Guttenbergensibus praescribis, quarum simile exemplum non inuenimus, tum ut ex plurium et quidem doctorum virorum collatione magis in recto proposito confirmaris et de nonnullis necesariis rebus instruaris. Quod te fac- turum pro ea obseruantia, qua superiores colis, et pro eo amore ac studio, quo erga rem literariam flagras, minime dubito. Diem comparitionis et quo Te plane expectabimus statuo Tibi 27. Februarii hora 14. Interim bene ac feliciter vale. Data Pragae in collegio Caroli IV. alias Magno 17. Februarii anno ultimo domini patientiae oc. 98. Rector Academiae Pragensis manu propria. Na rubu: Ornatissimo viro pietate et doctrina praestanti domino magistro Laurentio Sarcandro Falcomontano, ludi rectori Chrudimensi industrio, amico charissimo.

Strana 65
Rada rektorovi university 21. února 1598. 65 LXXVI. 1598, 21. února (v Kutné Hoře). Kutnohorští píší rektorovi university, aby jim M. Vavřince Sarkandra Falken- berského za předního správce škol a Václava Dikasta Nosislavského a Jiřího Veverina z Kranichsfeldu z Něm. Brodu za kollegy jeho potvrdil, jakž byl slíbil vyslaným jejich, a aby od citování M. Sarkandra upustil. (Concept v archivě Kutnohorském pod č. 5293.) Panu rektorovi universitatis academiae Pražské. Slovutný Rehoř Vodička, JMC rychtář zde na Horách Kutnách, a Jan Piscis, písař náš radní, při navrácení svém dnův těchto domů z měst Pražských nám oznámili, že k tomu své celé povolení jakž sami od sebe tak i od aka- demie, aby pan mistr Laurencius Sarkander Falkenberský za předního správcí škol našich a vedle něho za prvního collegu dominus Venceslaus Dicastus Nosislauinus k Vysokému, k svaté pak Barboře D. Georgius Weuerinus a Kranychsfeld Teutobrodenus promovováni byli, dávati ráčíte a na jiném již že nezůstává, než aby na ně konfirmací od VMti vyšla a ta že taky konečně vyjde, na to abychom se bezpečili; však že prve on pan mistr Laurencius se před ouřadem VMti za jistými některými příčinami postaviti a v tom náležité poslušnosti k akademii a ouřadu VMti prokázati musí, načež taky psaní jemu svědčící od VMti nám odesláno. Protož přijímajíce od VMti to, že jste se k žá- dosti naší tak nakloniti a tomu, aby školy naše dotčenými správci opatřené býti mohly, povoliti ráčili, VMti uctivě děkujeme a na tom vedle nejedné naší přátelské úmluvy posavad jsme, VMti i vší akademii vším dobrým přátelstvím [se] odměňovati i odsluhovati; však co se tkne dotčeného listu panu mistru Sarkanderovi svědčícího, poněvadž se dnův těchto ku panu mistru Ursinovi, praeceptoru svému, vypraviti umínil, a tak v jistotě, byl-li by doma neb nebyl, věděti nemůžeme, na ten čas, pokudž bychom nezvěděli jisté věci, jest-li doma, za sebou jsme zanechali. A poněvadž co se konfirmací tkne, bude-li se s ní až do osobního pana mistra do měst Pražských vypravení očekávati, obáváme se, aby to s škodným nebezpečenstvím našim i škol našich nebylo, nebo o tom víme, že pan mistr od některých v Chrudimi velmi hrubě rozpakován jest, aby vždy to naše s ním najednání a zůstání proměněno býti mohlo, manželstvo a jiné příčiny mu se naskytají a navrhují Protož, jest-li ho citací dříve, nežli nám na něj konfirmací dána bude, dojde, mohlo by se mu tak mnoho příčin, té pak citací takovej vejklad v Chrudimi dávati, že by musil dokonce oumysl svůj od našich škol odvrátiti a k něčemu jinýmu přiložiti a tak by školy naše bez správcův býti a toto naše tak snažné s velikým naším nákladem a outratami jednání v nic přijíti a nám i posmíšek nemalý z toho vyrůsti [by] musil, s čímž kdybychom se za tuto upřímnost naší, kterouž v té příčině k akademii, jí se strhnouti nechtíce a nemíníce, jmáme, potkati jměli, každý by nás v tom srdnatě litovati a, byli-li bychom tudy k něčemu jinému přinutkáni, u sebe vejmluvna jmíti musil. Protož vždy k VMti tu naději majíce naschvále opět z prostředku svého listu tohoto ukazatele do V. Nováček: Listář k dějinám školství Kutnohorského. 5

Strana 66
66 M. Vavřinec Sarkander rektorovi university 28. února 1598. měst Pražských vysíláme a za to žádati nepřestáváme, že v tom nás [i škol našich přátelsky šetřiti a k tomu, jaké nebezpečenství ano i budoucí zlé za tím, kdyby s tou confirmací se dál odkládati jmělo, bejti chce, prohlednouti, tomu časně v cestu vkročiti a dotčenou confirmaci jakž na pana mistra i napřed jmenované Venceslaum Dicastum a Georgium Weuerinum dáti a tím neod- kládati ráčíte. Co se postavení pana mistra před ouřadem VMti dotejče, to potom, kdykoli se VMti viděti bude, se státi a vykonati moci bude, když již toliko my tím, že on pan mistr k nám se dostati jmá a toho nám změniti moci nebude, dotčenou confirmací zbezpečeni budeme. A což tak v tej příčině na tuto potřebnou žádost naši učiniti ráčíte, VMti se toho vždycky i vší aka- demii dobrým přátelstvím odměňovati a odsluhovati rádi chceme, na to jisté přátelské a brzké odpovědi žádajíce. S tím oc. Datum Sabbato post Reminis- cere 1598. Stranou regest: Panu rektorovi, aby z citací sjíti mohlo. LXXVII. 1598, 28. února (v Chrudimi). M. Vavřinec Sarkander Falkenberský, správce školy v Chrudimi od Kutno- horských zvolený za předního správce škol, píše rektorovi university, že na ten čas do Prahy dostaviti se nemůže. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 5238.) Litteras abs T. M. 17. Februarii datas accepi demum 27 eiusdem mensis Cuttemberga ab amplissimo senatu transmissas. Omnibus pellectis intellexi, me citari et diem mihi comparationis in senatu academico praestitutum fuisse eum, qui iam praeteriit. Quod utinam me Cuttembergensibus eas tam diu retinere in mentem incidisset, equidem potuissem ante octiduum commode cum nostris senatoribus istuc proficisci. Nunc sane tam longum et dubium iter resolutis nivibus ne dicam periculosis conficere pedibus, si maxime velim, haud possum. Equidem magistratui lubens pareo, sed quoad licet et quatenus valeo; ut autem ad impossibilia obligatur nemo, ita nec impossibilia tentanda. Sed quidnam causae dicam, cur evocer; oportet magni rem esse momenti, quae dilationem ad tempus commodius non patiatur. Imo vero est. Nam leges ego inauditas et conditiones inusitatas Cuttembergensibus praescripsi et in certo proposito nondum sum confirmatus et rebus necessariis non satis instructus. De confirmatione, quam et ego et Cuttembergenses reverenter petiimus, ver- bum nullum. Hae sunt nimirum, quae certe aliter transigi non potuerant, nisi mutuo colloquio, hoc est in tam longum iter et lutosum et laboriosum et id pedes conficerent. Omiseram conditionem ludi rectoris, qui ita tractatur instar agasonum et mancipiorum, velint nolint, pareant necesse est, etiam si vitae periculum adeundum sit. Nulla hic ézoturia, nulla dispensatio, nulla cu- iusquam ratio habetur, bonus an malus, fidelis an infidelis, quis sit, nihil interest. Imo contra: malus amatur, infidelis laudatur, bonus premitur, fidelis opprimitur. Quid ita quia multum pecuniae comparcit et eam in patriam trans- mittit, quia nova et inaudita scholis proponit et pro suo arbitratu disponit.

Strana 67
Děkan Chrudimský Janu Piscisovi 11. března 1598. 67 Indignus ergo promotione, indignus confirmatione, si vel petat millies, quinimo excommunicandus etiam, si quid collibeat. Sed quid ego ne unquam conditiones Cuttembergensibus proponere praescripsi? quia non nisi aliquoties tandem etiam quantumvis inuitus eo vectus sum, cum ipsi receperunt, si inauditae, si inusi- tatae. Ego certe non cogebam quemquam, sed meam sententiam ingenue rogatus aperiebam. Ego illum locum nunquam appetii neque modo appeto. Valedixi illi ludo, valedico et huic, denique imposterum omnis me abdicabo in gratiam vestri, si ita vobis placeat. Neque enim usque adeo in angustum copiae meae redactae sunt, ut scholis carere nequeam. Liberatus hoc pistrino, cui vertendo hosce aliquot annos laboriose impendi, gratias deo ingentes agam. Quis enim est omnium, qui tot indignis modis exagitatus, acceptus et tractatus sit ab his, quos tueri oportebat? Quam ob rem? Quia bene et fideliter iuuentuti scholasticae profui et omnibus modis prodesse studui nec cum ratione insanire volui. Hinc illae calumniae, hinc plus quam aniles fabulae, quamquam libenter admiserunt, ancipuerunt, iactarunt, qui nihil (quod pace ea omni dictum velim) nobis ad id contulerint. Quid? Gradus magisterii an non profuit? Imo obfuit. Si quidem pluribus molestiis et oneribus premor ego, quam ullus vel bac- calaureus vel studiosus. Quem tamen ego gradum neque expetii, certe refugi, invitus succepi. Itaque ante biennium Zacam, nunc Cuttenbergam impetrare confirmationem nequeo. Quo melior est conditio cantorum et succentorum in scholis, quam mea. Sed aliis licet quietis esse, mihi non item. Scio nec me pugit certe haec in me proficiscantur ex occulto nempe odio, quo me plerique ob rem bene gestam patria procul persequuntur et invidiose tradu- cunt. Sed hoc deo optimo maximo commendo, qui haec suo tempore non sinet inulta. Bene valeat M. T. me excusatum hac vice temporis habeat, nec minori benevolentia in posterum quam hactenus complecti velit. Raptim et tumultuarie. Chrudae 28. Febr. anno 97 (sic!). T. M. Observantissimus M. Laurentius Sarcandr. LXXVIII. 1598, 11. března (v Chrudimi). Kněz Martin Stephanides, správce církevní v Chrudimi, píše Janu Piscisovi, písaři radnímu v Kutné Hoře, aby Kutnohorští konfirmaci M. Vavřince Sar- kandra u rektora university co nejdříve vyjednati hleděli, a třeba-li rozmluvy jeho s rektorem, aby na příhodnější čas byla odložena. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 5290.) Salutem gratiam et benedictionem a Deo Patre per Christum Emmanuelem nostrum T. H. reprecor. Slovutné poctivosti pane Jene Piscis, mně v Pánu Bohu upřímně milý. Příčinou psaní Vašeho pilně sem se na téhož posla Vašeho pana mistra i školy ptal. Nemohu se nic doptati, že posla žádného od Vás v Chrudimi u pana mistra nebylo od pátku před Letare, kteréhož že vypravil a po něm

Strana 68
68 Děkan Chrudimský Janu Piscisovi 21. března 1598. pánům věci, které za sebou měl, všecky odeslal i psaní své do kolleje Pražský ku panu rektorovi; od toho času žádného posla že u něho nebylo, leč by tejž posel Martin nějakým nebezpečenstvím zahynul. Pan mistr Laurentius také velice sobě stěžuje, že k posměchu jeho jest poslouženo a příčina dána, aby od svého předsevzetí dobrého upustiti musil, poněvadž páni při vrchnosti akademie toho nezjednali, aby confirmatí jemu poslána byla, ale dopustili v takové necesty jeho obsílati, ješto k vykonání toho jemu možnost zdraví nepostačuje, aby měl se před nimi postaviti tyto časy. Jestli by potřeba byla jakého colloquium s panem mistrem, mohlo by se to dobře po slavnosti velikonoční při svátostech neb některým příhodným časem státi. Protož bylo by nejlépe, aby páni šefmistři rozšafné pány mistry v jejich předsevzetí spo- kojili a sobě confirmatí časné na pana mistra Vavřince Sarkandra vyjednali a ji odeslali, aby časné ještě odpuštění od Chrudimských vzal. Mám za to, že pan mistr by se také na svý přípovědi upamatoval, jediné aby meškáno nebylo. A vidí se mi, že by páni mistři neměli tomu jednání překážeti, po- něvadž se tu obzvláště pánův a školy jich dotejče a správa její nětco zvlášt- ního míti chce mimo obyčejný řád škol jiných, čemuž jeden každý dobře rozuměti může. Když páni Vaši při panu rektorovi confirmatí obdrží, mám za to, že najednání prvnější bude moci stálé býti, čemuž Pán Bůh rač pomoci i požehnati pro dobré a užitečné církve svý svaté, jehož lásce i ochraně Vás i všechnu poctivou obec města poroučím. Datum v Chrudimi v středu před památkou svatého Rehoře leta Páně 1598. Kněz Martin Stephanides, Váš v Pánu. Na rubu: Slovutné a vzáctné poctivosti panu Janovi Piscisovi, měštěnínu a radnímu písaři na Horách Kutnách, pánu a příteli mému upřímně milému. LXXIX. 1598, 21. března (v Chrudimi). Kněz Martin Stephanides, správce církevní v Chradimi, píše Janu Piscisovi, písaři radnímu v Hoře, že mistr Vavřinec Sarkander po velikonocích do Prahy k rektorovi se vypraví; radí, aby Kutnohorští s ním poslali Jana Piscise, aby jménem jich nový řád školní, který universitě se nelíbí, obhájil. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 5289.) Salutem et consolationem in Christo Jesu reprecatur. Slovutné a vzáctné poctivosti pane Jene Piscisi, mně v Pánu Bohu upřímně milý. Nejsem toho vděčen, že to Vaše prvnější s panem mistrem Sarkandrem, rektorem školy naší, jednání chce se změniti, nad čímž i pan mistr velikou lítost a těžkost nese a vysoce osvědčuje, že toho on žádná příčina není a což jest na onen čas připověděl, kdyby se stalo dosti těm vejmínkám, že by on tomu rád dosti učinil; nyní pak že jemu možné není, poněvadž tak dlouho nemohl odpuštění od Chrudimských vzíti a nyní neví, jak náležitě to před sebe vzíti, o čemž nepochybně z psaní jich vlastního porozumíte. Mně jest

Strana 69
Kněží Horští o jednání s M. Vavř. Sarkandrem 24. března 1598. 69 těžká věc jemu k tomu raditi pro naše Chrudimské, poněvadž o žádném hodném správci školním nevíme a od nouze neradi bychom nětco nepokoj- ného přijali. Podle citatí pan mistr s neděle po slavnostech do Prahy se vy- praví a kdyby se u Vás zastavil, jakž já radím, oustně mohlo by o ty věci rozmluveno býti i na nětčem jistém postaveno. A snad mohli by páni Vás s ním do akademie vypraviti, aby, jestli by chtěli ordinem studiorum bedlivejm soudem a uvážením pánův páni mistři měniti neb to nějak vykládati, mohli páni zastati jakožto svou vlastní věc, neb jest tomu rozuměti, že pánům mistrům ne zouplna ten řád se líbí a že by oni vždycky při obyčeji zvyklém chtěli zůstati, aby se nic v školách nenapravilo. Protož v přítomnosti mohlo by o to podstatně promluveno býti, aby, což pan mistr náš k žádosti pánův učinil vy- praviv se do Hory, nebylo na zlou stranu vykládáno a insolens factum pra- veno. Nepochybuji, že to i jinak rozšafností svou páni dobře opatří a budou-li chtíti páni obdržeti pana mistra, na to pomyslí, aby Chrudimští také dobrým a věrným [správcem] opatřeni býti mohli, nebo slyším, že pan mistr Váš Hubecius v Hradci Královy býti má, a tak bychom na holičkách zůstati museli. Pán Bůh račiž prostředkův dobrých poskytnouti, aby všudy dobře bylo a církev i škola v dobré správě zůstávala. Amen. S tím Vás k milostivé ochraně boží poroučím. Datum v Chrudimi v bílou sobotu velikonoční leta Páně 1598. K. Martin Stephanides, Váš v Pánu. Na rubu: Slovutné a vzáctné poctivosti panu Janovi Piscisovi, měštěnínu a písaři radnímu na Horách Kutnách, pánu a příteli mně v Pánu Kristu upřímně milému. LXXX. 1598, 24. března (v Kutné Hoře). Správcové církevní v Kutné Hoře vydávají svědectví o jednání rady s mistrem Vavřincem Sarkandrem ve příčině správy škol. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 5292.) My správcové církevní na Horách Kutnách známo činíme tu, kdež náleží, že sme požádáni od JMC pana rychtáře, pánův šephmistrův na Horách Ku- tnách, abychom toho jednání, kteréž bylo mezi nimi z strany jedné a mezi panem mistrem Vavřincem Sarkandrem, správcem školním v městě Chrudimi, z strany druhé, tak jak toho přítomni byvše jsme povědomi, zprávu psanou učinili a jim pánům ku potřebě spečetěnou dodali. O kteroužto věc při spo- lečném sjití když sme promluvili a ji vážili, to jsme uznali: poněvadž páni slušné věci a nám dobře povědomé při nás vyhledávati ráčí, že nám se tak zachovati náleží. Protož pravdivou zprávu a svědomí o tom činíme a vydáváme tak, jak se v tom dobře pamatujeme, že ten pondělí po neděli Quinquagesimae jinač masopustní [2. února] leta tohoto 98 sem do Hory k žádosti pánův pan mistr Vavřinec Sarkandr z Chrudimě přijel a druhého dne v outerý [3. února] času ranního hned po službách božích církevních na faru u Vy-

Strana 70
70 Děkan Chrudimský Janu Piscisovi 28. března 1598. sokého kostela JMC pan rychtář, páni šepmistři a páni povolavše nás k tomu ode všech čtyr far se sjíti a tu s dotčeným panem mistrem s připomenutím svých skrze psaní předešlých žádostí oustně jednati a toho při něm s náležitou uctivostí vyhledávati ráčili, aby od času svatého Jiří nejprv příštího správu školy Vysoko[ko]stelské ujíti odporen nebyl zamlouvajíc se jemu láskou, po- mocí i náležitou ochranou. Na jejichžto pánův žádost to za odpověď dal, že ačkoliv již od prací školských upustiti a jinší spůsob života předsevzíti umínil, však jsa hnut žádostí pánův, že by tu dotčenou správu školní na se přijíti chtěl, kdyby některé věci v cestě neležely. Když pak ty věci od něho předkládané páni slyšeli a k nim, aby tak pro vyzdvížení učení svobodného v té škole se dály, přistoupiti a povoliti ráčili, hned opět naň žádost vzložena byla, aby touž správu k sobě přijal a pánům na to již jistou a patrnou, z kteréž by jeho konečnému předsevzetí vyrozuměti a sebe zpraviti mohli, odpověď dal. Tu svrchu jmenovaný pan mistr Vavřinec promluvil: Poněvadž páni k těm konditím od něho před- loženým přistupovati ráčí, nemaje se na čem zastavovati, že v tom jistou vůli boží, aby správu té školy ujal a dáleji s mládeží pracoval, býti poznává, jí se neprotiví, ale poddává, a tak že od nejprv příští ho] svatého Jiří touž správu ujíti a k tomu času hodnými collegy opatřiti se míní, jen aby páni dále té věci při panu rektorovi universitatis, aby byl sem confirmován, vyhledávati ráčili. Což páni od něho přijíti a jemu se tím, co by k té věci k nim pří- slušelo, k vyřízení zakázati ráčili. Ty věci od času ranního když se dosti prodlouženě dály a na místě po- stavily, teprva páni toho při nás a při něm panu mistru žádati ráčili, abychom se k snídaní ku panu šephmistru najíti dali, což se i stalo. Ty věci že sou pravdivé, to k svědomí našemu a k závazkům k ouřadům našim kněžským učiněným bereme. Pro lepší toho jistotu tuto zprávu a svědomí ku potřebě svrchu dotčených pánův sepsané konsistorskou pečetí děkanství Horského s naším jistým snešením spečetiti jsme dali. Stalo se na Horách Kutnách na faře Vysoko[ko]stelské v outerý velikonoční leta tohoto 1598. Na rubu: Zpráva a svědomí ku potřebě pánuov šephmistrův a pánuov na Horách Kutnách, tu kdež náleží. LXXXI. 1598, 28. března (v Chrudimi). Kněz Martin Stephanides, správce církevní v Chrudimi, Janu Piscisovi, rad- nímu písaři v Kutné Hoře, oznamuje, že mistr Vavřinec Sarkander těžce nese, že rektor university potvrzení jeho za předního správce škol Horských tak dlouho odkládá a že jest odhodlán školství na dobro se sříci. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 5291.) Salutem et benedictionem in Christo Jesu Emmanuele nostro. Velice sem nad tím zarmoucen, že pánův Vašich dobré a chvalitebné mínění i předsevzetí z strany školy takové těžké odpory snáší, že posavad v veliké nejistotě z strany předložených správcův postaveno zůstává. Z řečí

Strana 71
Rada kárá soukromé učitele 27. ledna 1599. 71 pana mistra soudím, že jeho osobou tu nic nezchází, ale páni mistři s panem rektorem tou nečasnou citatií jsou vysoce v cestě, že neuváživše nynější velmi zlé cesty jeho do Prahy obsílají a k tomu příčinu v psaní svém k změnění toho, což jest skrze pány najednáno dobře, pokládají. Pan mistr hned tehdy byl by rád se do Prahy před panem rektorem dostavil, ale nemohl žádného sobě koně objednati a pěšky jíti bylo nemožné a nyní pro nastávající slav- nosti také odjíti bylo by neslušné. Mohli by páni mistři dobře to limitovati a do jiného času odložiti a na ten čas confirmatí Vás i jiné obce spokojiti. Nyní pan mistr náš velice se nad tím rmoutí, že v tak krátkém čase neví jak poctivé od Chrudimských odpuštění vzíti, čemuž i dobře rozumíte, že k žádné jeho pochvale to sloužiti nemůže, že teprva při času týměř svatého Jiří od- puštění béře, v čem jemu za zlé nemám, nebo řád řádem musí býti a také Chrudimští nezasloužili toho na něm, aby tak jakoby utéci měl od nich, kvapně odpuštěním je opustil a to nečasně. Protož nevím týměř jak raditi. Vaší škole jakožto hojnější přál bych pana mistra našeho, však naší nerad bych pusté viděl. Jest tehdy potřebí pánům šefmistrům obírati těch cest při panu rektorovi, aby z obojí strany dobře bylo a Chrudimští aby neměli sobě co stěžovati; což panu rektorovi a pánům professorům jest snadné učiniti a taková nesrozumění pokojně a autoritate srovnati od věcí zbytečných upustíce. Což mně možného bude, rád chci nápomocen býti, aby dobrá mínění pánův s začátky šťastnými k svému cíli přijíti mohla, než mohu pánu důvěrně ozná- miti, že pan mistr velice na odpor se tomu postavuje a týměř k zhoštění škol příčinu odtud béře, když [s ním] tak jaksi nemotorně co s nějakým mendi- kem zacházeti chtějí, v čemž milý Bůh rač mysl jeho oblomiti a spravovati milostí ducha svýho svatého, aby při začátku jednání a naději dobré o sobě učiněné setrval a tak Vás potěšil i spokojil a nás také hodným [správcem školním] opatřil. B. V. Datum v Chrudimi v sobotu při památce zvěstování Panny Marie leta Páně 1598. K. Martin Stephanides, Váš v Pánu. Na rubu: Slovutné a vzáctné poctivosti panu Janovi Piscisovi na Horách Kutnách, měštěnínu a radnímu písaři, pánu a příteli mně v Pánu Bohu upří- mně milému. LXXXII. 1599, 27. ledna (v Kutné Hoře). Rada Kutnohorská vytýká držitelům soukromých škol, že na úkor škol veřejných mnoho dítek přijímají. (Memorabilia z let 1598—1600.) Jan Čáslavský, Jan Beránek a jiní, kteří po straně kromě hlavních škol děti učí,*) povoláni a jim povědíno, kterak pan mistr školní s svejmi officialy *) Učitelů soukromých byl v Kutné Hoře vždy některý počet a přáno jim, aby vý- živu svou hledali vyučováním děvčat. Hochy-li do škol svých přijímali na úkor škol veřej-

Strana 72
72 Rada kárá soukromé učitele 27. ledna 1599. sobě stěžují, že nemálo pacholátek k sobě k cvičení přijímají a tudy na zá- davu těch škol a záhubu tý mládeže jsou. A páni že to sami poznávají, že v tý příčině nemalého nespůsobu proti nařízení panskýmu se dopouštějí; jedno že jim tak chlácholíce vůli pouští a tím spůsobem je kazí, proto nejvíce oni se k nim táhnou a rodičové jich je tam k nim dávají, druhé že jest jim prvé zapovědíno bylo, aby pacholátek k sobě žádných nepřijímali, než děvčátka učiti jim dovoleno bylo. Protož, aby obzvláštně oznámili, proč se toho do- pouštějí a pacholátek k sobě tak na mnoze přijímají, a čemu je učí. Předně Jan Čáslavský oznámil, že jest nikdy na to nemyslil, aby týto slavný škole v překážce bejti chtěl a měl; nýbrž co se těch pacholátek do- tejče, že jest malý učíval a když tomu rozuměl, že z jeho učení vyrostají a něčeho více potřebují, že sám je do školy s rodiči vodíval a vodí; a přes vosm nikdy jich více neměl a nyní jich 10 má, dva přespolní a 8 domácích. Tomu pak že je učí: Pána Boha za stvořitele, syna jeho za vykupitele a ducha svatého za posvětitele svého znáti. Jan Beran jinak Agnus zprávu učinil, že je předně k pobožnosti a po- znání Pána Boha vede a když začátky mají, ty že taky do školy odsílá a těch, kteří se škol hlavních strhnou, že nepřijímá; a na ten spůsob že jest jim toho dovoleno, aby kůru u Námětskýho kostela zastávali, což on tak činí; a nyní že jich 10 má. Na Duchoslava dotaz učiněn, jaké lekcí jim čte, poněvadž jich tak mnoho těch pacholat má. Oznámil proti tomu, že on takovejch pacholátek nemá, než toliko abecedáře a slabikanty a že jich 16 má; žádá pánův, aby milostivě, že jich přes počet tolik má, vážiti ráčili. Jan Starej též povolán a stíženo mu, poněvadž mu předešle jest z ob- zvláštní přízně panský pro ušetření jeho potřebnosti k tomu povoleno, aby děvčátka učiti mohl na ten spůsob, aby žádných pacholat k sobě při tom nepřijímal, on pak nešetříc nic toho, netoliko pacholata, ale i ty, kteří prvé v školách vobecních byli a z nich sběhli, přijímá a proti nařízení panskýmu toho se dopouští. Proti tomu oznámil, že toliko slabikanty a abecedáře jmá a mimo ty žádných jiných k sobě nepřijímá a nyní že jich jen 10 jmá. Oznámeno jim per eundem, že to páni většímu počtu přednésti a měli-li by oni tak přece v tom spůsobu takovou živnost vésti, poněvadž tak mnoho ných, dostávalo se jim od rady důtky. Tak ku př. stalo se »paedagogům« Cyprianovi a Janovi Čečetkovi dne 21. června 1542. (Memorab. 1542—47, f. A 68.) Již r. 1535 stěžoval si děkan s bakaláři, že v Hoře jsou čtyry pokoutní školy a žádali za jich zrušení. Rada domluvila učitelům, že svou nepilností sami zavinili, že lidé raději k paedagogům soukro- mým dítky dávají než do škol veřejných, nicméně obeslala držitele těch škol a dovolila Zrnkovi, aby dále učil syny Klobásovy počtům, »ješto ve škole se tomu neučí a počtů ti bakaláři, co k nim syn Klobásův chodí, neumějí«, písaři od Loreckého zapovědíno dale učiti, jakýsi Vitvold vymlouval se, že vůbec neučí a čtvrtý obžalovaný Johannes bakalář ku přímluvě faráře Námětského dostal povolení učiti 16 pacholat po 3 leta s po- vinností obstarávati zpěv kostelní ve chrámě Námětském. (Šíře Šmek v Arch. Pam. XVI. str. 294.) Roku 1547 zase zavřeny dvě školy postranní, z nichž jednu držel Diviš Kučera, který býval dříve učitelem veřejným v Kutné Hoře. Roku 1550 povoleno třem učitelům veřejným, kteří se oženili, učiti soukromě, ale jen na několik měsíců. (Tamtéž.)

Strana 73
Rektor university Kutnohorským v dubnu 1599. 73 pacholat proti zápovědi panský k sobě přijímají, vážiti i jim, na čem to po- staví, v známost uvésti dáti chtí. LXXXIII. 1599, po 25. dubnu (v Praze). M. Martin Bacháček, rektor university, Kutnohorským Jana Kosorského, rodáka Horského, do školy podává. (Oeconomica B 18, f. 36; u výtahu v Dvorského »Pamětech o školách českých« č. 34.) Službu svú vzkazuji slovutné poctivosti VMti páni šephmistři. Dobrého zdraví a při vyřizování věcí obecních hojného božského požehnání s mno- hými prospěchy vinšuje přeji věrně rád. Psaní VMtí, jehož datum na Horách Kutnách v outerý po květné neděli leta tohoto oc 99, co by v sobě obsaho- valo, z přečtení jsem porozuměl a VMti z toho děkuji, že tak bedlivý pozor na školu VMti v nově vystavenou míti ráčíte. Já na jiném bejti nechci, než kde bych některý dobrý fedruňk té VMtí starosti mohl učiniti, vždycky se dám rád volen nalézti. A nyní tak činím a Jana Kosorského,*) rodiče města VMtí a studiosa učení Pražského, dle ouřadu mého do školy VMtí promovuji a dodávám a jiné naděje o něm nejsem, než že jak jinde i u nás, tak že i v této správě chovati se a mládež VMtí bedlivě vyučovati bude. A pokudž tomu za dosti učiní, za něj se k VMtem přimlouvám, že jej přívětivě přijíti i také v náležitých příčinách laskavě fedrovati ráčíte; on se toho VMtem povinně odsluhovati a já dobrým přátelstvím odměňovati nepomineme. S tím VMtí se vší obcí v ochranu všemohoucího Boha poručena činím. Datum ve čtvrtek oc. M. Bacháček. LXXXIV. 1600, 21. ledna (v Praze). Vyslaní Kutnohorských mezi jiným oznamují radě, co vyjednali v Praze ohledně škol. (Orig. v archivě Kutnohorském.) . . . Z strany správcův školních o to prvé, nežli nám psaní VMtí přišlo, jsme se starali a s lidmi těmi, kteříž tomu rozumějí a lidí školních povědomi jsou, o to jsme radu držali i to dobré zdání slyšeli. Předně co se předešlého jednání pana mistra Brizia tkne, aby jeden z professorův k nám, kterýž, jak se nám zpráva dává, i jmenován byl, se promovoval, žádnej chváliti nechtěl, nébrž, proč by se nám to dobře trefiti nemohlo, jisté příčiny přednášeli, o kterýchž, když se domů vrátíme, VMtem oznámíme. Co se mistra Kampana**) *) Jan Kosorský, kollega školy Vysokokostelské, dne 19. srpna téhož r. 1599 stal se bakalářem, při čemž disputoval o thesi: »Cum musica sit tacita quaedam philosophia, num studiosae iuventuti sit proponenda nec ne?« (Lib. int. f. 3671), ale již po měsíci, dne 19. září 1599 zemřel morem. Epitaphia mu věnovali přátelé jeho. Viz č. 73. *) Jan Campanus nar. se 24. června nepovědomého roku (okolo 1570) ve Vod- ňanech; r. 1591 byl studentem, dne 2. června 1593 povýšen za bakaláře, při čemž dispu-

Strana 74
74 Vyslaní Kutnohorští 21. ledna 1600. tkne, ten že jmá jméno učenosti; však jak užitečně školy spravuje a jak mlá- deži prospívá, to že jest vůbec známé a zvláště tu, kdež školy spravoval. toval o thesi: »El xavà Aloxvkov copòs � oóx ó тoRx' alôos, dxx' slôòs xonotua; (Lib. int. f. 318) a stal se správcem školy v Jihlavě, odkudž záhy odešel do Teplic a Hradce Králové, kde ostal až do sv. Havla 1596. Povýšen byv 7. října 1596 na hodnost mistrovskou, roz- bíral otázku: »Utrum natura, quae est parens omnium rerum, conferat tantum vivere, philosophia vero regens et conservans vitam hominum tradat rationem recte et honeste vivendi nec ne?« (Lib. int. f. 345), stal se rektorem školy u sv. Jindřicha v Novém městě Pražském a setrval v úřadě tom do sv. Jiří 1600, kdy svěřena mu vrchní správa škol Kutnohorských. O sv. Jiří r. 1603 opustil Campanus Kutnou Horu a stal se professorem universitním, ale ostával i potom až do smrti své v čilém spojení s městem tím a věnoval mu celou řadu ze svých přehojných básní latinských, z nichž uvádíme: Acclamatio festo natalitio Guttenbergensis scholae inspectorum (Pragae 1607); Carmina ad inclitam Cuttnam ve sbírce »Carmina scholae Cuttnensis« (Pragae 1607); Carmen ad Cuttenbergam v »Ad- plausus honori renovati senatus Cuttebergensis« (Pragae 1618); básněmi svými slaví některé sňatky manželské v Hoře konané a i v jiných básních rád svého pobytu v Hoře vzpomíná, tak ve svém Carmen nuptiale, otištěném v »Honores D. Georgio Moravecio, reiplublicae Melnicensis protonotaria, foedus matrimoniale cum domina Ludmila Dworsky, vidua, die 24 Junii 1612 feriente spripti« pěje: Prisca superstitio Baptistae luce, Georgi, Ut locus hic illic luceat igne, iubet. Tales nam memini Cuttnae spectavimus ignes, Me duce Castalias te comitante deas Lux eadem mihi natalis tibi facta iugalis Carmine festivo cur celebretur, habet. Že Campanova komedie »Břetislav« nebyla sepsána jazykem českým, jak od r. 1845 tvrdí se na mnoha místech, ale latinským, přesvědčivě dokazuje J. Král v Listech filologických 1892. str. 172 a sled. Campanus oženiv se, ostal professorem. Z manželství jeho pošly dvě dcerky, které však obě zemřely v útlém věku, Lidmila dne 12. července a Anna 10. září 1619 (Parentalia Annulae puellulae blandulae, filiolae clariss. et doctissimi viri domini M. Johannis Campani Vodniani, academiae Pragensis professoris publici, consistorii evangelici assessoris ... quae vitae nondum annum egressa horis matutinis 10. Sept. vivere desiit a MDCXIX .. ab amicis. Pragae typis Pauli Sessii). Než ještě nastalo pronásledování ne- katolíků, přestoupil Campanus k vyznání katolickému dne 12. listopadu 1622, což mu od vrstevníků velice za zlé kladeno. M. Samuel Martinius Hořovský ve své »Parentatio antiquissimae Bohemorum qua Pragae fuit academiae Carolinae« píše o tom takto: M. Jo- hannes Campanus Wodnianus, senior facultatis philosophicae, graecae linguae ac poeseos per annos 20 publicus professor, praeceptor et affinis meus, cum extra omne periculum esset, nescio quo infausto omine, mox post Jesuitarum reditum coepit cum ipsis colludere, saepius colloqui, eorum solemnitates frequentare, in laudem Divae Matris ut et sanctae Margarethae rhytmos minus christianos fingere: haec dum inconsiderate, consilio vaccil lanti, ut erat perpetuo precipitis iudicii, facit, in gravem ec periculosum morbum incidit, in quo dubius iam animo, haerens et vacillans, Jesuitas interim quotidie admittens, num ex phrenesi et vehementia morbi, ut aliqui volunt, an vero deliberata voluntate, ut plures credunt, aperte coram omnibus ad pontificios accessit et die dominico vocatis aliquot cle- ricis cum pompa theatrali, campanulis atque vexillis, rem strenue procurante atque promo- vente Daniele Basilio, ex lectulo missam audit, mox hostiam et sacramentum sub una tantum specie contra conscientiam et voluntatem Christi institutoris accipit, tandem non multis intervenientibus diebus morsu conscientiae nunquam cessante moritur. Solennitatem exequiarum ipsi Jesuitae procurarunt, honoris gratia praesentia omnium suarum scholarum,

Strana 75
Rektor university Kutnohorským 6. října 1600. 75 K tomu, poněvadž jest málo pánův professorův, že k professí již dnův těchto s panem mistrem Střeskou povolán jest. Však jestli byšte škole naší co na tituli mistrovském tak zakládati ráčili, jestli který z nich dvou znikne professí, o to že se páni a přátelé naši starati chtí, aby k nám se dostal. Ale že nám k tomu radí, abychom, poněvadž nyní tak málo pánův jest a do pěti toliko v školách i s těmi dvěma k professí povolanými zůstává, na tituli se neza- stavovali, ale byť byl bez titule mistrovskýho, našel-li by se hodný, aby vzat byl, že tudíž bude examen mistrovský pro ty, kteříž jsou toho hodni uče- ností svou, tu že by také k tomu přijíti mohlo, že by ten, který by se k nám bez titule mistrovského v nynější nedostatek dostal, také gradován býti mohl. Potuď zdání jich jest. Co se tkne pana doktora Zalužanskýho, s ním jsme se prvy radili nejednou, jeho dobré zdání slyšeli, však k němu se nevelmi vděčně ukázali; nebo dobré zdání jeho jsme, s nimž se i pan mistr Marek conkordoval, opovrhli a za to také žádné odměny neučinili, protož jak jeho více zaneprázdňovati s holejmi rukama, poněvadž on jiné než z toho, čemu se naučil, živnosti nejmá a z toho pomoc k vyživení svému očekává, nevíme. Zdání pak jeho bylo takové, abyšte najprvé ráčili dobrý řád v školách V. Mti vyzdvihnouti, methodum studiorum certam naříditi a to aby perpetua zůstá- vala, žádný správce školní aby ji neměnil, ale k ní přivazán byl, leč byšte toho obzvláštní potřebu sami poznati ráčili, to aby skrze VMti a nejiného se stalo. Jaký by pak řád býti jměl, ten se nám sám sepsati uvolil a ten sformovati cum statutis academiae nostrae a jej z nich vzíti. To kdyby se stalo, již že bychom třebas dosti prostého, kdyby toliko pilný a amans labo- rum byl, za správcí škol našich vzíti mohli, nešetříc ani slavného jména a titulův. To bylo jeho zdání, ale ne všechněm nám se líbilo; tak to pominulo. Poněvadž pak na onen čas rada jeho pominuta, nevím s jakou chutí nám dále raditi chtíti bude. Však i tak učiniti a při příležitém čase k němu sjíti a o to promluviti chceme. Než obáváme se, že na pánův Brodských školy správcí, budeme-li ho však moci dostati, přestati musíme a jeho za předního správce jmíti. LXXXV. 1600, 6. října (v Praze.) M. Martin Bacháček, rektor university, podává Kutnohorským na místě Jana Vokala Pražského*) za předního kollegu vrchního správce škol Kutnohorských quod nunquam alias factum vidimus, conhonestarunt, carmina, epitaphia, threnos publi. carunt et laudes nescio quas in conversionem non finxerunt.« Campanus zemřel 13. pro- since 1622. (Dačický II, 215.) Srovn.: Dlabač, Biographie des M. Joh. Campanus von Wodnian (v Praze 1819), kde vyčteny všecky spisy Campanovy. *) Vokal Jan, Pražan, stal se bakalářem dne 27. července r. 1599, při čemž dispu- toval o thesi: »Temperamentum rectene dicatur convenientia primarum qualitatum et ele- mentorum?« (Lib. int. f. 366), učiteloval u sv. Martina v Praze od sv. Havla 1599 do sv. Jiří 1600, načež pobyv půl leta v Hoře, dostal se do Českého Brodu, kde r. 1602 se oženil a usadil. Roku 1627 vystěhoval se na Slovensko. Strahovská bibliotheka chová jeho rukopis obsahující sbírku listin a jiných písemností, písní, satyr, popisů atd. hlavně o věcech ná- boženských v Čechách z let 1417—1609 (Jireček, Rukověť II, str. 329).

Strana 76
76 Porada senatu akademického 10. února 1601. M Jana Campana Vodňanského, Melichara Haldia mladšího z Neuenperka *) ke škole Vysokokostelské. (Oeconomica B 18 na listu 81; otištěno v Dvorského »Pamětech o školách českých« pod č. 93.) LXXXVI. 1601, 10. února (v Praze). Záznam o poradě akademického senatu konané ve příčině povolání M. Jana Campana Vodňanského, předního správce škol Kutnohorských, za professora na universitu. (Oeconomica B 14, f. 87.) 10. Februarii hora 14. Gratias egi dominis magistris, quod comparuerint: Relecta charta additum de revocando domino M. Joanne Campano. Dominus M. Venceslaus Vlaverinus neminem vocandum censet, hoc dilemmate: Neque vocandus dominus M. Joannes Campanus 1. quia litteras mitteret publicas, si vellet resignare scholam; non mittit. Ergo 2. plus prodest juventuti Gute- bergae, quam hic prodesset, siquidem classes non sunt. 3. Salarium habet ibi melius. 4. Studiosos emittit frequentes, quod nisi mitteret, vacua essent col- legia; neque quisquam alius, quia auctior esset numerus docentium, quam discentium; ergo nullus. Dominus M. Chorinnus addidit: nullam esse habita- *) Melichar Haldius z Neuenperka, syn váženého měšťana a senatora Starého města Pražského stejného jména, narodil se v Praze r. 1582; odbyv nižší školy u věku velice útlém, poslán na universitu do Annaberka, kde však pobyl jen krátký čas, neboť pro nebezpečí moru povolán od otce domů. Maje věku 17 let zapsán jako student v Praze o sv. Havle 1599 a ostal na universitě ještě v následujícím svatojirském běhu, načež k žá- dosti M. Jana Campana, tenkráte předního správce škol Kutnohorských, podán za konrektora ke škole Vysokokostelské od sv. Havla r. 1600. Za svého pobytu v Hoře stal se r. 1601 bakalářem a v úřadě svém učitelském došel takové obliby u žáků, že, když o sv. Jiří r. 1603 do Českého Brodu, kde přijal místo správce školy, se stěhoval, celý zástup žáků ho provázel na nové místo působení, jehož bohužel bylo na krátce, neboť Haldius, maje za krátko od- byti examen mistrovské, zemřel dne 14. února 1604. Mrtvé tělo jeho přivezeno z Brodu do Prahy a průvod pohřební bral se s ním z Karolina do chrámu sv. Jiljí, kde pochováno 16. února 1604. Ku pohřbu jeho zval rektor M. Bacháček zvláštní vyhláškou (č. 96) a dru- hové vydali Haldiovi na počest »Epicedion«, v němž Campanovo: »Carmen duplex in mortem Melchioris Haldii a Najenpergk, Boh. Brodae scholae rectoris, die 14. Februarii 1604 mortui« Campanus pěje: Cum mihi Pierii datus es collega laboris, Qua gravis igne fero Cuttna metalla coquit: Hic ter hyems ubi te vidit, Bojema lycaeo Broda suo tamen te dare iura videt Miraturque choros tecum glomerare frequentes, Anxia quos sub te discere cura tenet. Audit hoc studii mater, Pragam ergo vocaris Ante alios, ut tibi serta secunda feras. Vidit nec invidit mors improba, nec mora morbo Prostratum in casses te trahit illa suos. (Dlabač, Lebensbeschreibung des Joh. Campanus, str. 72.)

Strana 77
Jan Piscis jedná s universitou 13. února 1601. 77 tionem eius studiis idoneam. Pluralitas vocum fuit talis: si voluerit dominus M. Campanus in collegium venire, veniat; si noluerit, non urgetur. LXXXVII. 1601, 13. února (v Praze). Jan Piscis, písař radní, žádá jménem obce, aby M. Jan Campanus Vodňanský při správě škol Kutnohorských byl ponechán. (Oeconomica B 14, f. 871.) 13. Februarii pan Jan Piscis, písař radní pánů Hor Kuten, vstoupil před pány magistry s přítomnými dvými spoluradními. Učinil uctivou a obšírnou řeč jménem pana císařského rychtáře a pánů šeffmistrů, na psaní k nim učiněné že oustní odpověď dávají, poněvadž jejich obec tak velice jest soužena, že sami pán literáti jsou se složili do třiceti kop míš, na opravu tohoto domu; na kteroužto pan vícerektor M. Martin Bachacius odpověď dal s poděkováním jménem všech pánův mistrů. Po některé skleničce i to žádali, aby páni mistři pana M. Jana Campanusa do kolleje nevyzdvihovali, poněvadž jejich škole dobře a platně slouží a dobře se mu daří. Odloženo do jinšího dne, že páni mistři budou to míti v svém uvážení a povážení. Jiného dne potom přišli k panu děkanovi. Ex consensu omnium oznámeno jim, aby sobě toho hledali při panu Campanovi, že to v jejich moci není a jemu ani rozkázati, poručiti, ani zbrániti nemohou. Což slyším, že jest se tak stalo, a jeho následovali i k tomu, že se od sv. Jiří od nich nechal k přípovědi přidržeti, [přiměli]. LXXXVIII. 1601, 12. listopadu (v Praze). Mistři kolleje císaře Karla IV. ku prosbě Kutnohorských dávají své svolení, aby M. Jan Campanus Vodňanský ostal ještě jeden rok správcem škol Kutno- horských. (Oeconomica B 14, f. 1161.) Slovutné a vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a radě na Horách Kutnách oc, přátelům našim zvláště milým. Službu svú vzkazujem, slovutné a vzáctné poctivosti páni přátelé nám vzláště milí. Zdraví a v něm jiného všeho dobrého přejeme VMti. věrně rádi. Psaní, které jste ku panu rektorovi našemu oc. strany pana M. Jana Kampana Vodňanského, správce škol VMti, poněvadž jeho v tom dobrá vůle jest, aby ještě, pokud by v tom vůle Pána Boha byla, při správě škol VM. za rok zůstával, jakž to vše plněji psaní VM. v sobě obsahuje a zavírá, učiniti ráčili, jest nám od dotčeného pana rektora našeho, abychom na ně VM. odpověd dali, odvedeno. Nemnoho (sic!) sobě žádosti VM. vážíce, tolikéž uznávaje škol VM. toliko důležitou potřebu, tak činíme a panu M. Janovi Kampanovi podle jeho vlastního uvolení, čehož v psaní VM. dotčeno jest, aby dýleji při správě škol VM. zůstávati a je ke cti a chvále Pána Boha vzdělávati mohl, toho

Strana 78
78 Universita jedná o M. Janu Campanovi 15. listopadu 1601. přejeme. S tím milost Pána Boha rač býti s námi. Dán v kolleji císaře Karla Ctvrtého jinak Veliké v Starém městě Pražském v pondělí po památce sv. Martina leta Páně MDCI. Probošt a mistři kollegiati kolleje císaře Karla Ctvrtého jinak Veliké v Starém městě Pražském. LXXXIX. 1601, 15. listopadu (v Praze). Zpráva o hlasování mistrův university Pražské ve příčině ponechání M. Jana Campana Vodňanského při správě škol Kutnohorských na další rok. (Oeconomica B 14, f. 1171.) 15. Novembris uváženo, má-li pánům Horským od probošta a pánův mistrův strany pana Mistra Kampana odpověď dána býti podle poručení pana rektora. Major pars consensit nempe: Dominus M. Trojanus, M Martinus Bachacius, M. Andreas Mitisko; M. Simon vero Skala et M. Zacharias cen- suerunt, ne literas senatus Gutebergici vel copiam illarum mittendam ad do- minum M. Campanum, ut fateatur, num se ita res habeat, quia illis mansionem ad unum adhuc annum promiserit, et demum senatui rescribendum. M. Joan- nes Koczmanius abfuit. Consensus, ut literae a preposito dumtaxat mittantur. XC. 1602, 26. ledna (v Praze). Probošt a mistři kolleje císaře Karla IV. Kutnohorským k jich žádosti M. Jana Campana Vodňanského na dále předním správcem škol jejich zane- chávají. (Oeconomica B 14 na listu 126; otištěno v Dvorského »Pamětech o školách českých« pod č. 120.) XCI. 1602, 12. března (v Praze). Mistr Jan Adamův Bystřický z Bochova odpovídá M. Janovi Campanovi Vod- ňanskému, přednímu správci škol Kutnohorských, na stížnost jeho, že Pavel z Jizbice*) dotknul se cti jeho některými verši a odporučuje mu Jana Pomaria za kollegu. (Oeconomica B 17, f. 30.) Reuerendo virtute et doctrina clarissimo viro, domino magistro Johanni Campano Vodniano, rectori scholarum Guttebergensium industrio, amico et familiari suo charissimo *) Na počátku r. 1602 vydal devatenáctiletý student Pavel Jizbický z Jizbice ve Vittemberce sbírku básní satyrických pod titulem: »Paulli à Gisbice Pragensis, Periculorum poëticorum partes tres,« v nichž delší básní »In Zoilum et eius socios« (III, str. 148—152) citelně se dotknul university Pražské a na mnoha místech v posměch uvádí jednotlivé její

Strana 79
Rektor university M. Janu Campanovi 12. března 1602. 79 S. D. Legi Tuas literas diligenter, in quibus insignem instituis querelam de perfidia istius pessimi hominis Pauli Gizbicze, qui suo carmine mampacico inquam poëtico Tuam et aliorum optimorum virorum egregiam famam praeter omne meritum ac opinionem vehementer laesit, quae res mihi graviter de- cumbenti ac infirmo insignem attulit dolorem. Ac vehementer miror, unde tantam licentiam et audaciam assumpserit, qui nec mihi (ne unico quidem verbo a me laesus) pepercit, cum me Johannem Bystrzycenum à Bikanecz in suo carmine posuerit. O hominem poetam mendacem, inquam veracem! tam egregio dono divino in laedenda bonorum virorum fama (scelus exe- crandum) abutitur. Sed omitto. Cum autem hoc negotium ad nonnullos doctrina clarissimos viros, quorum nominibus non pepercit, pertineat, in eodem prudenti deliberatione opus est. Nam graviter, crede mihi, his ipsius scriptis laesi offen- duntur reverendi d. magistri [quibus] litteras legendas dedi, qui, quandoquidem tam graviter eos suo scommate perstringit, vehementer commoventur. Imo at alii boni viri, qui ipsius haec scommatica scripta legerunt, ut mihi hodie relatum est, graviter sunt commoti. De his sufficiat. Venio ad alteras, in quibus petis a me Tibi commendari unum atque alterum juvenem etiam nomine pro- prio subscripto. Ego ex animo libenter facerem, sed Orcinus est cuidam rei- publicae commendatus et alter in conditione manet. Verum hoc tamen addo. Proximis diebus convenit me D. Johannos Bydžowinus, vir bonus, eruditus ac de re literaria nostra optime meritus, civis Novae urbis Pragensis et non postremae autoritatis, qui me, (intercedente etiam egregio viro d. Severino Lossticzeno, cive Antiquae Urbis Pragensis, patruo meo charissimo), magno- pere oravit, ut Johannem Pomarium, suum privignum, quem ille non secus ac pater filium insigni complectitur amore, Tibi tanquam primario scholarum členy doktora Adama Hubera z Risenpachu, mistra Jiřího Karolida z Karlšperka, písaře radního Nového města Pražského, mistra Jana Campana Vodňanského a jiné. Vydání kni- žečky té v kruzích universitních způsobilo zděšení. První ozval se M Campanus, po něm jiní, žádajíce za potrestání všetečného mladíka. Z usnesení akademického senatu dopsáno 17. dubna 1602 Ondřejovi Ursinovi, děkanu fakulty artistické ve Vittemberce, aby dal Jizbického zatknouti a potrestati a spisek jeho zabaviti, ale nemohlo se státi, neboť Pavel z Jizbice již před tím Vittemberk opustil. Když vrátil se do Prahy, i sám císař o to starán, aby pošramocené cti university i jejích členů potrestáním nezbedníka dostalo se nápravy a schválně zjednaný prokurator psal ostré žaloby (většinou jsou otištěny v Dvorského Pamětech o školách českých, str. 165—174), ale mladý Jizbický, jsa bezpochyby chráněn mocnými protektory, nejen že nešel do sebe, ale v nové sbírce Schediasmatum Farrago nova (Lugduni Batavorum 1602) ještě směleji si počíná a zejména Campana (na str. 32, 47 a 70) citelně se dotýká. Pavel z Jizbice byl rodem z Litoměřic a synem Václava mlynáře z Mastýřovic, který vykoupiv se z poddanství nejprve v Litoměřicích a později na Novém městě Pražském se usadil a tu nemálo zbohatl vařením piva. Zemřel asi r. 1588 a vdovu jeho pojal za manželku Matyáš z Jizbice, který byv dříve kantorem, stal se úředníkem při komoře královské a pastorku svému vymohl, že směl jména i erbu jeho užívati. Pavel z Jizbice, který jako mladíček škole ještě neodrostlý nadán titulem básníka císařského (poeta caesarius), vzal romantický konec: dne 27. října 1607 v bytě milenky své Hadovy z Proseče zavražděn od soka Pětipeského. Přátelé věnovali mu sbírku: Threni in obitum Pauli a Gisbice Pragae 1607, a dobrák Campanus zapomenuv na starý hněv přispěl do ní básní řeckou a latinskou.

Strana 80
80 Melichar Haldius u akad. senatu 26. prosince 1602. Guttebergensium gubernatori, fideliter commendarem. Cujus optimi viri petitioni et alterius intercessioni cum nullo modo denegare potuerim et Johannem, privignum suum, jam annum integrum in collegio operam dedisse honestis literis mihi probe constat, id pro eo quo senem complector amore me fac- turum promisi. Quare eundem Johannem, nostrae Academiae alumnum, Tibi, reverende domine magister, amice dilecte, commendo ac vehementer sum- moque studio oro, ut pro illa veteri necessitudine nostra, eum collegam susci- pias, susceptumque humaniter tractes ac qua ratione suo officio sive in choro ecclesiastico regendo sive in pueris erudiendis perfungatur, Tua humanitate et industria edoceas ac viam illi demonstres, quo ille Te ductore et viam ad virtutem egregiam demonstrante in suo officio eo majori cum fructu proce- dere possit. Ille Johannes omnem obedientiam et in officio, quodcunque illi injunctum fuerit, administrando singularem diligentiam Tibi promisit. Parentes vero omne studium, quodcunque ab illis erga Te proficisci poterit, sancte polli- centur. Ego vero, qui (habita eorum senectutis ratione) una cum Severino, patruo meo, intercedo omnem meam operam et singulare studium declara- turum. Vale feliciter et quamprimum poteris responde Tuosque omnes fideles collegas meo nomine familiariter saluta. Pragae in collegio Angelico 12. Martii anno oc. 1602. M. Johannes Adami Bystrzicenus à Bochowa oc. XCII. 1602, 26. prosince (v Praze). Melichar Haldius z Neuenperka, kollega školy Vysokokostelské přináší aka- demickému senatu od M. Jana Campana Vodňanského veršované blahopřání. (Oeconomica B 14, f. 189.) December XXVI. Dominus Melchior junior Haldius à Najenpergk Bo- hemus, collega ad Altam aedem Guttebergae, tradidit literas senatui academico cum gratulatione versibus scripta a reverendo viro domino Joanne Campano Vodniano, scholarum Guttebergensium superintendente. XCIII. 1603, 27. ledna (v Praze). Mistři kolleje Karla IV. napomínají M. Jana Campana Vodňanského, správce škol v Kutné Hoře, aby pamětliv jsa slíbu před třemi lety daného v profes- suru se uvázal od sv. Jiří. (Oeconomica B 14, f. 1921.) Ornatissimo et reverendo viro domino M. Joanni Campano Vodniano, scholarum Guttebergensium rectori, amico dilecto. S. P. Triennium abit, ornatissime vir, amice dilecte, quum legitime vo- catus in nostram societatem stipulata manu promtitudinem et voluntatem Tuam nos juvandi et profitendi bonas artes in academia Pragensi promitteres: verum quia ad petitionem amplissimorum dominorum consulum Guttebergen-

Strana 81
Rektor university Kutnohorským 4. března 1603. 81 sium nostro permissu factum est, ut scholas illorum hucusque gubernes et jamjam inde abiturus illis certo valedicas ejusque animi sis a proximis feriis divi Georgii nobiscum vivere, Te amice ex officio nostro hortamur, ut in propo- sito Tuo perseveres, et ad nos eo ipso tempore commigres illis beneficiis, quibus nos Deo benedicente fruimur, fruiturus. Quod Te facturum non dubi- tamus, nos benevolentiam singularem erga Te declaraturos esse promittimus. Responsum expectamus. Feliciter vale. Dabantur Pragae in collegio Carolino alias Magno XVI. Calend. Februar. Anno 1603. Praepositus et magistri collegiati collegii Caroli IV. alias Magni in Antiqua urbe Pragensi. XCIV. 1603, 4. března (v Praze). M. Marek Bydžovský z Florentýna, rektor university, podává Kutnohorským k jich žádosti Václava Melissea z Loun za předního správce škol a Jana Agatona z Prahy za prvního kollegu jeho. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 437.) Službu svou vzkazuji slovutné a vzáctné poctivosti páni a přátelé mně v Pánu Bohu milí. Téhož zdraví a v něm jiného všeho dobrého přeji VMti věrně rád. Co byšte při ouřadu mém vyhledávati ráčili, z obšírného psaní VMtí sem porozuměl; a v pravdě na jiném nejsem, než vedle svého k vysla- ným Vašim zakázání učiniti což mně možného jest. A poněvadž vždy toho žádostivi býti ráčíte, aby do školy vaší Vysoko kolstelské za předního správce Venceslaus Meliseus *) Luneus a za prvního collegu Joannes Agaton**) Pra- genus, bakaláři svobodného učení Pražského, dodáni a confirmováni byli, tak jakž psaní Vašich Mtí to v sobě šíře obsahuje a zavírá, k takové žádosti VMtí tak činím a je oba dva od času sv. Jiří nejprv příštího do školy Vaší Vysoko[ko]stelské z moci a ouřadu mého promovuji a confirmuji, jsa té na- *) Václav Melisseus byl bezpochyby syn stejnojmenného kněze, který roku 1568 v Lounech působil. Dne 12. července 1595 stal se bakalářem, při čemž měl disputati o thesi: »Utrum ius non opinione, sed ab ipso deo constitutum sit?« (Lib. int. f. 3341) a učiteloval pak v Lounech do r. 1599 maje čtvrtletního platu 6 kop, načež bezpochyby odešel do Hory. Oblíbiv si později stav duchovní již r. 1604 školu opustil a byv ordinován na kněžství stal se v Hoře kaplanem. Lounská kronika Pavla Mikšovic, jejíž rukopis chová archiv hrabat z Waldšteina v Duchcově, má o něm k r. 1606 tuto zprávu: »Téhož leta 24. Januarii v outerý ženil se kněz Václav Melisseus jsouc kaplanem v Kutné Hoře u sv. Barbory, který před některým letem zde v městě Luna za správce školního býval. Pojal sobě za manželku pannu Kateřinu rodem z Mostu, která v službě byla za čeledína u pana Řehoře Zhorského Kladrubského, měšťana a písaře města Loun.« Roku 1593 byl otec Melisseův kněz Václav již mrtev. Toho roku dne 21. září vdávala se sestra Václava Melissea za Václava Stříbrského, syna nebožtíka Petra, písaře. (Zprávy ty děkuji laskavosti důst. pana Fr. Štědrého, faráře ve Slavětíně). **) Jan Agaton z Prahy neostal asi dlouho při službě školní, ale oženiv se usadil se v Hoře. V květnu r. 1621 zemřela jeho manželka, načež v listopadu 1622 pojal k man- želství pannu Annu od Zygelův (Dačický II, 200 a 204). V. Nováček: Listář k dějinám školství Kutnohorského, 6

Strana 82
82 Václav Melisseus radě 8. října 1603. děje, že oni své povolání tak vykonávati budou, abyšte neráčili míti sobě do nich co slušně stěžovati. Pán Bůh rač dáti, aby taková VMti práce a pil- nost při opatrování školy, jednoho z předních klenotův obce VMti, svůj dobrej a šťastnej průchod jmíti mohla. Pán nebeský dej se VMtem při všem dobře míti. Datum v kolleji krále Václava jinak Císařské v Starém městě Pražském v outerý po neděli Oculi 4. Martii letha 1603. M. Marek Bydžovský z Florentýnu, rektor akademie učení Pražského. Na rubu: Slovutné a vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a raddě na Horách Kutnách, pánům a přátelům mně v Pánu Bohu milým. XCV. 1603, 8. října (v Kutné Hoře). Václav Melisseus, přední správce škol Kutnohorských, sve radu ke zkoušce žáků. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Slovutné a vzáctné poctivosti JMti Císařské VMti pane rychtáři, VMti páni šefmistři a páni spoluradní laskavě přízniví. VMtem od Pána Boha štěstí a prospěchu ve všech radách a předsevzetích žádám. Nařizuje se v leges školám od Vaších Mtí předložených, aby každého puol leta examen veřejně držán a prospěch mládeže zkušován byl, v kterýžto čas ráčili jste posavad obyčej míti přítomni bývati, v tom jak povinnost svou konajíce, tak uctivost k literním uměním jakožto božím daruom prokazujíce; což netoliko nám v pracech našich a mládeži v dalším cvičení se k ochotnosti slouží, ale také příčinou jest vuobec jednomu každému o školách, povolání a vyučování škol- ním náležitě smejšleti. Podobného času že Pán Buoh VMti v zdraví dobrém ráčil dochovati, jeho svaté milosti děkuje VMtem předešlou zvyklost podlé mé povinnosti ku paměti přivozuji a s uctivostí náležitou žádám, bude-li vuole boží, že v tento pondělí nejprv příští a co více času k tomu potřebovati se bude do školy se skloníce předsevzetím tu našim ve jméno Pána Boha a k oslavě jména jeho přítomni býti ráčíte. Mimo přítomnou v ukázání pro- spěchuov našich možnost šetrnost všelikou na místě jak mně k správě při- daných tak pod správu náležejících VMtem připovídám a s tím ochraně boží VMti poroučím. Datum v škole Vysoko[kolstelské v středu 8. Octob. leta 1603. V. M. v službách volný Václav Mellissaeus, správce školy Vysokokostelské. Na rubu: Slovutné a vzáctné poctivosti panuom šefmistruom a pánuom spoluradním na Horách Kutnách, pánuom ochrancuom laskavě příznivým. Stranou regest: 1603 P. rektor školy Vysoko kolstelské, že se examen začne držeti, aby páni toho přítomni byli.

Strana 83
Rektor university zve na pohřeb Melichara Haldia 16. února 1604. 83 XCVI. 1604, 16. února (v Praze). M. Bacháček, rektor university, oznamuje úmrtí Melichara Haldia mladšího a sve na pohřeb jeho. (Oeconomica B 18, f. 2211.) Hisce diebus euocatus est ex hac uita non uita magnae spei juuenis, Melichar junior Haldius, in cujus funeris deductione intimatio eiusmodi, ut subsequitur, ualuis collegii est affixa. M. Martinus Bachatius Naumierziczius à Naumierzic, rector academiae Pragensis, candido lectori s. d. Ferunt Hormisdam Persam, cum Constantinus imperator Romae magnitu- dinem aediumque splendorem ipsi ostenderet et in ejus sententiam de tanta urbe inquireret, respondisse: sibi spectaculi eum fructum obtigisse, quod di- dicerit, Romae quoque homines mori solere: quo responso ut rerum huma- narum uanitatem notauit, ita imperium morti in omnes insinuauit. Verum enim est, quod Epicurus, malus autor, non male pronunciauit: Contra omnia alia tutum inueniri posse, contra mortem omnibus immunitam ciuitatem esse. Exempta non est, quod foris petamus, domesticis enim abundamus, et haec urbs ortu et nomine antiqua, aedificiorum uero magnificentia pene noua, hic quoque homines mori cum alias saepe tum heri docuit, cum juuenem optimum Melchiorem Haldium juniorem a Neienpergk a nostris in sua castra abstraxit. Ille quidem a non uita ad uitam traductus et e periculosa nauigatione ad portum feliciter appulit, cujus tamen abitus grauiter nobis accidit Nam ut egregie doctus, sic modestus et plane paterna suaque simul nobilitate spectatissimus. Natus is est in hac urbe, regni arce, Augusti et Musarum sede, natusque patre clarissimo domino Melchiore Haldio seniore a Neien- pergk, hujus urbis senatore primario, viro literato et literarum literatorumque maecenate eximio, quem ut nomine ita uita exprimere filius studuit non satis esse arbitratus e bonis nasci, nisi bonus ipse esse adniteretur; hinc quae non fecerat ipse, sua non putauit maluitque cum Cicerone sua uirtute quam ma- jorum gloria et opinione niti. Itaque admodum puer stadium studii pleno gradu ingressus, in patria primum, deinde Annaebergae ita cum aequalibus certauit, ut gratissimus esset praeceptoribus eius pikouasia et qukokoyia. Reuo- catus sub pestis tempus in patriam academiae alumnis accensus est annum agens decimum septimum, ubi Ingenium coeleste suis uelocius annis Exiit, aequales praeteriitque choros. Unde factum est, ut hic noster primarius docentium in noua Cutt- nensium schola collega fieret, ubi uix dici potest, quam cito in sui admirationem conuerterit omnes, etiam illos, qui ipsum ob aetatem Spartae illi non suffecturum ex suo ingenio judicarunt. Inde Brodam, quam Bohemicam uocamus, ad scholae regimen uocatus, Musas secum traxisse uisus est, magna discentium caterua ipsum comitante, quem studii *

Strana 84
84 Kutnohorští Janu Palladiovi 20. března 1604. fructum, etsi maximum cepit, tamen majorem cepisset, nisi mors atra illa dea tantum lumen ipsi inuidisset et magisterii jamjam ipsi merito conferendae digni- tati subtraxisset. Quo ejus obitu, ut dixi, merito moeremus et, ut debemus libenter ipsi, cum alios non liceat, supremum sepulturae honorem praestamus. Quod ut alii quoque nostrae academiae addicti ipsique Melichari deuincti faciant, monemus. Fiet autem funeris deductio hodie hora psalmodiarum ad templum Aegidianum. B. V. E collegio Carolino 16. Feb. mensis secundi, qui Romanis Februorum fuit. XCVII. 1604, 20. března (v Kutné Hoře). Kutnohorští Jana Palladia, správce školy Čáslavské, vyzývají, aby přijal správu školy u sv. Barbory. (Kopiář z let 1601—1613, f. 1701.) Poctivému a učenému panu Janovi Palladiusovi, učení Pražského bakaláři a správci školy města Čáslavě, na ten čas v městech Praž- ských zůstávajícímu, příteli našemu milému, o správu školy Svato- barborské. Tejna Vás nečiníme, že vyslaní naši, které jsme pominulých týhodnův v městech Pražských při sněmu obecném jměli, s urozeným a vysoce učeným panem mistrem Martinem Bacháčkem z Nauměřic, rectorem universitatis učení Pražského, majíce od nás osobně to poručeno, abyste k nám za správce školy naší při kostele svaté Panny Barbory od času svatého Jiří nejprv příštího, poněvadž předešlý správce odpuštění pořádné od nás vzal, na jeho místo pro- movováni býti mohli, jednali, a na to od téhož pana rektora, jakožto na ten čas vrchnosti Vaší, takové laskavé a přátelské zámluvy, že k tomu, abyšte na též místo, pokudžby vuole a oumysl Váš v tom byl, dosednouti mohli, povolovati i Vás k tomu z ouřadu svého promovovati, confirmovati chtíti ráčí, dostali. Protož Vám to v známost uvozujíce, nepochybujeme, že tak učiníte, dotčenou povinnost k sobě při již oznámeném času přijmete. My k Vám, po- mocníkům Vašim i mládeži školní lásku a dobrou přízeň jmíti i Vás v potřebách nastalých rádi fedrovati chceme. Odpovědi žádáme. Sabbato post Reminiscere 1604. XCVIII. 1604, 20. března (v Kutné Hoře). Kutnohorští píší M. Martinovi Bacháčkovi, rektoru university, aby jim za správce školy u sv. Barbory potvrdil Jana Palladia, správce školy Čáslavské, a za předního kollegu školy Vysokokostelské Samuele Josefova Sušického, správce školy v Kostelci nad Labem. (Kopiář z let 1601—1613, f. 170.) Panu rektorovi universitatis Pražské Mistru Martinovi Bacháčkovi z Nauměřic o bakaláře k svatý Barboře a collegu k Vysokému kostelu. Vyrozuměli jsme tomu z poctivého mistra Jana Beniciusa, písaře našeho radního, když se z měst Pražských, kdež za příčinou sněmu obecního vyslán

Strana 85
Rektor university Kutnohorským v dubnu 1604. 85 byl, domů navrátil, že jste se k nám, když on z poručení našeho na místě našem VMti o promovování k nám za správcí anebo předního collegu obojích škol Vysokostelské a Svatobarborské dominum Johannem Palladium*) a za druhého Samuelem Josephi Sutiacium, na ten čas správce školy měst Čáslavě a Kostelce nad Labem, kteréž sme tak sobě k tomu s radou a dobrejm zdáním jakž inspectorův, tak i předního správce škol našich, poctivého a učeného Vencesilai Melissei, zvolili, mluvil a jednal, laskavě a přátelsky ukázati, tyto oba dva pány bakaláře do oznámených škol našich od přicházejícího času svatého Jiří promovovati, když by toliko na nich oumysl jejich, chtěli-li by to k sobě přijíti, přezvěděti se mohl, zamluviti ráčili, začež VMti přátelsky děkujeme a VMti i vší akademii a učení Pražskému všelijakým dobrým přátel- stvím vždycky [se] odsluhovati rádi chceme. I poněvadž pak již jeden i druhej z předjmenovaných pánův bakkalářův tu vejš dotčenou povinnost k sobě, když s nimi o to na místě našem skrze předepsaného D. Vencesilaum Melisseum, nyní poctivého titule mistrovského competitorem, jednáno bylo, přijíti s tou však vejminkou, když by k tomu consensus VMtí a dominorum consiliariorum přistoupil, připověděli, VMt za to vždy přátelsky žádáme, že na nás, obec a školy naše v té příčině laskavý pozor dáti a vedle předešlé VMti laskavé zámluvy z počátku jmenovaný pány bakkaláře k nám do škol našich k vejš oznámeným povinnostem z ouřadu VMti promovovati a confirmovati ráčíte. Toho my se VMti vždycky dobrejm odsloužiti a k VMti také obzvláštní vděčnost ukázati chceme. S tím etc. Datum sabbato post Reminiscere 1604. XCIX. 1604, v dubnu (v Praze). M. Martin Bacháček, rektor university Pražské, mezi jinými potvrdil Jana Palladia z Hlinska za správce školy Svatobarborské a Petra Capona Neto- vického za předního kollegu školy Vysokokostelské. (Oeconomica B 18 na listu 232, v Dvorského »Pamětech o školách českých« pod č. 224.) Těchto dnův jsou confirmováni do měst království Českého jako Joannes Palladius do Hory Kutny k sv. Barboře; Joannes Šonovský z Šonova do Velvar Augustinus Křečka do města Německého Brodu; Johannes Gerbicr z Gerbic do města Brandejsa; Venceslaus Gelenius do Prachatic; Johannes Dicastus do Českého Brodu; Petrus Capo za collegam k Vysokému; Bohuslav Mathiae za collegam na Malou stranu; Johannes Ticalides za vícerektora do Litoměřic; Nisus Zatczenus oc. *) M. Jan Palladius z Hlinska zapsán za studenta university Pražské o sv. Havle r. 1599 (Tomek, Časopis Musea 1848, 1, str. 181). Brzo potom svěřena mu správa školy v Čáslavi, odkudž o sv. Jiří 1604 jsa tenkráte již mistrem povolán ke správě školy u sv. Barbory v Hoře. Roku 1605 o sv. Jiří převzal vrchní správu škol Kutnohorských a setrval při ní do sv. Havla r. 1606. Pak vzdal se úřadu, pojav za manželku Annu, dceru Eliáše Knaura od Hory Kutny a stal se písařem městským v Čáslavi, kde roku 1610 koupil dům v Horské ulici (č. 55), jenž se dlouho po něm jmenoval Palladiusovským. Zemřel v srpnu r. 1615 (Dačický, II, 154), náhrobek jeho posud stojí u kostela (Památky Arch. VI, 136). Srovn. Sedláček, Čáslav str. 156.

Strana 86
86 M. Jan Palladius radě v dubnu 1604. C. 1604, v dubnu (v Kutné Hoře). M. Jan Palladius, správce školy u sv. Barbory, zve radu za nepřítomnosti předního správce škol Kutnohorských Václava Melissea ke skoušce žáků. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Služby své povolné s vinčováním jak zdraví výborného tak šťastného v pracech obecních i domácích prospěchu s hojným božským požehnáním VMti vzkazuji. Poněvadž z těch věcí, kteréž k pohodlí a životu lidskému od Boha propůjčené jsou, jedna každá podle spůsobu svého hospodářům a pánům svým za práci a náklad jich roční času tohoto užitek hojný přináší, jakž to vše shromážďování všelijakých ourod zemských se spatřuje; i já také povinnost svou v tom býti jsem uznal, abych z mládeže, kteráž mi od VMtí jakožto opatrovníkův církve a škol svěřena jest, počet učinil a jakýby užitek otcovská o ni péče VMti a náklady nemalé přinášela skrze ten chvalitebný prostředek, jehož i antecessorové mojí se přidrželi, totiž examen publicum, ukázal. Ačkoliv pak tím jsem jist, že VMti s podivením bude, že já tuto mimo řád předešlý nětco před sebe beru neočekávaje, až by správce školy přední se mnou se v tom spolčíc tu věc sám i na místě mým k VMti přednesl a přítomnost VMti na takový examen vyžádal, však poněvadž za žádnou jinou příčinou to se neděje, než že já o příchodu a navrácení jeho nic jistýho nevěda, kdy- bych snad s tou věcí prodlívati a odkládati chtěl, zatím pak proměna v škole mně svěřené skrze odjítí některých mládencův, jakož čas ten před rukama jest, se stala, tak bych toho předsevzetí svého k konci žádným spůsobem přivésti nemohl, a tudy za rušitele dobrého řádu školám od VMtí vydaného držán býti mohl. Že toto mé ohlášení laskavě vážiti a z prostředku VMti osoby některé, pokudž by a kdy čas a zaneprázdnění obecní toho propůjčo- vala, do školy vyslati a tím náklonnosti a přízně ke všem nám dokázati ráčíte, se důvěřím. A s tím VMtem na všem dobře míti se vinšuji. VMti volný v službách M. Joannes Palladius, správce školy Barborské. Na rubu: Slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a raddě na Horách Kutnách, pánům a patronům mně laskavě příznivým. CI. 1604, 24. dubna (v Praze). M. Martin Bacháček podává Kutnohorským Petra Capona Netovického *) za předního kollegu k škole Vysokokostelské. (Oeconomica B 18 na listu 240; otištěno v Dvorského »Pamětech o školách českých« pod č. 236.) *) Petr Capo pocházel ze vsi Netovic u Slaného. Jsa studentem vysokého učení Pražského od sv. Havla 1603 sepsal a tiskem vydal: Heprygapia ut antiquitatis ita rerum

Strana 87
Farář Plaňanský Kutnohorským 25. září 1604. 87 CII. 1604, 25. září (v Plaňanech). Kněz Matěj Bezděkovský, správce církevní v Plaňanech, přimlouvá se u Kutno- horských, aby bratru jeho Janovi dovolili do sv. Jiří dítky soukromě vyučovati. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 613.) Služby mé v slovu božím povolné vzkazuji, VMti páni šephmistři a páni spoluradní, páni ke mně laskavě a dobrotivě přízniví. Zdraví a v něm jiného všeho dobrého a což by mohlo býti nejlepšího na všemohoucím a věč- ným Pánu Bohu žádajíc přeji VMtem věrně a upřímně rád. Jan Bezděkovský, bratr můj, zprávu jest mi toho učinil, kterak dnův pominulých skrze spis svůj, kterejžto do plné raddy Vaší jest podal, skrze kterýžto spis že jest toho při VMti poníženě vyhledával, abyšte se k němu jako k člověku potřeb- nému láskou křesťanskou laskavě nakloniti [a], poněvadž žádného řemesla neumí, aby některé dítky malé tu na Horách Kutnách umění liternímu vy- učovati mohl, milostivě povoliti ráčili, tak aby mohl jakéž takéž obživení mezi VMtí při té slavné obci s manželkou a dítkami svými jmíti, na kterouž jeho poníženou žádost žádné místné odpovědi nemajíc mne za toto přímluvné psaní k VMti požádal. Což já vidouc jeho velikou potřebnost k VMti se za něj se vší náležitou uctivostí přimlouvám, že k tomu své milostivé povolení dáti a jemu toho, tak aby též dítky, kdoby chtěli, jemu dáti k vyučování do sv. Jiří [mohli], milostivě popříti ráčíte. Což tu koliv pro mne a k [mé] přímluvě pro téhož bratra mého učiniti ráčíte, připovídám se toho VMtem na svých nehodných modlitbách odsluhovati. S tím milost Pána Boha našeho rač s námi býti. Datum z domu farního Plaňanskýho v sobotu po svatým Ma- touši leta 1604. VMti v službách povolný Kněz Matěj Bezděkovský, správce evangelium Kristova v městečku Plaňanech. Na rubu: Slovutné a mnohovzactné poctivosti pánům šephmistrům a raddě na Horách Kutnách, pánům ke mně laskavě a dobrotivě příznivým k dodání. gestarum fama celeberrimae urbis Slanensis, Pragae 1603; při kterémžto spisku otištěno: Campanovo: Carmen ad Slanam. (Dlabač, Biographie des Joh. Campanus str. 24). Od Havla 1604 byl předním kollegou školy Vysokokostelské, povýšen byv za bakaláře r. 1605, stal se předním správcem škol Kutnohorských. Při správě školy setrval do r. 1609, kdy se oženil s Esterou, vdovou po Martinovi Holubovi z Chrudimi, dcerou Jana Sokola, krejčího, a stal se písařem radním. Manželka jeho zemřela 18. března 1617 a M. Petr Capo 28. listopadu téhož roku pojal za manželku Reginu, dceru nebožtíka Václava France z Liblic. (Dačický II, 109, 161, 169, 177.) Capo náležel k nejváženějším měšťanům Kutnohorským, a po více let zasedal v radě. Protože patřil k nejhlavnějším odpůrcům reformace katolické, ubytováno v domě jeho dne 22. prosince 1625 na rozkaz nejvyššího minemistra Viléma z Vřesovic 20 mužů na tak dlouho, až by k vyznání katolickému se přiznal. Zdá se, že před veliko noci r. 1626 pro víru Horu opustil. (Bílek, Reformace katolická, str. 67.)

Strana 88
88 Rektor university Kutnohorským 12. března 1604. CIII. 1605, 12. března (v Praze). M. Martin Bacháček, rektor university, Kutnohorským Tomáše Martinida Slán- ského *) za správce školy u sv. Barbory podává na místě Jana Palladia, který za předního správce škol Kutnohorských byl povýšen. (Oeconomica B 18 na listu 2751; otištěno v Dvorského »Pamětech o školách českých« pod č. 280.) CIV. 1605, 27. dubna (v Praze). M. Martin Bacháček, rektor university, oznamuje Janu Piscisovi, písaři rad- nímu v Kutné Hoře, že M. Janu Palladiovi, vrchnímu správci škol Kutno- horských, za kollegu do školy Vysokokostelské podává Jiříka Soustala Třebo- chovského a do školy Svatobarborské Melichara Colidia Solnického.**) (Oeconomica B 18, na listu 2871; otištěno v Dvorského »Pamětech o školách českých« pod č. 316.) CV. 1606, 24. července (v Kutné Hoře). M. Jan Palladius z Hlinska, přední správce škol Kutnohorských, Melicharovi Colidiovi Solnickému, správci školy v Brandejse, píše, aby přijal místo con- rectora při škole Vysokokostelské. (Oeconomica B 18 f. 3351.) M. Johannes Palladius ejusmodi dedit ad Melchiorem Colidium Solnicenum. Postquam ita deo visum est, ut me ad aliud tum vitae tum vocationis genus ab hoc scholastico fatis sane non minus commodis quam incommodis haud carente vocaret, statui esse nihil, in quo magis laborarem, quam ut et legitime et honeste hinc migrarem et scholae hactenus fidei et industriae meae creditae, quantum in me esset, in posterum consulerem. Cum autem non satis esse arbitrarer successorem, qui munere isto cum laude fungi posset, petente et flagitante pene id a me senatu amplissimo substituere, nisi etiam collegae reliqui pietatem et honestatem unice collentes accedant, ideo rogatus ut, ne *) Tomáš Martinides Slanský zemřel v Kutné Hoře r. 1625, jako řečník, prokurator rozepří městských soudních. (Dačický II. 261. **) Melichar Colidius ze Solnice, stav sa bakalářem r. 1605, potvrzen byl za kollegu ke škole u sv. Barbory v Kutné Hoře, avšak zdá se, že místa toho nepřijal, ale ujal se správy školy v Brandejse. Teprv odtud o sv. Havle r. 1606 přijal místo konrektora školy Vysokokostelské a přistěhoval se do Hory. Roku 1608 měl se státi správcem kolleje v Litoměřicích (Dvorský, Paměti č. 585) a zdá se, že se tam na několik měsíců i od- stěhoval, ale již na počátku r. 1609 vrátil se zase do Hory a stal se vrchním správcem škol, v kterémžto úřadě, horlivě ho zastávaje, o čemž svědčí četné dopisy jeho k radě městské, jež se zachovaly, setrval do sv. Havla r. 1614. Toho roku 1. července se oženil s Kateřinou, vdovou po Václavovi Štětkovi Štětkovském a přijat v Hoře za měšťana. (Da- čický II, str. 146.)

Strana 89
Petr Capo Melicharovi Colidiovi 25. července 1606. 89 hac quoque in parte quicquam officii in me desiderari paterer, Tu pro caeteris visus es mihi dignus et idoneus, qui secundae classi in schola nostra primaria praeficiaris; quod quidem meum de Te judicium ut sine mora et contradicente nemine ab iis, qui tum aderant, comprobatum est, ita certum dedit indi- cium modestiam illam Tuam reliquasque animi dotes ad fulciendam scholae disciplinam juventutisque provehenda et promovenda commoda et plurimum et optime profuturam. Quapropter diligenter expendes et considerabis, quid hic facere velis. Locus est honestus, occasio progrediendi feliciter in laboribus et studiis Tuis pulcherrima, vita ipsa quieta et molestiarum, quas interdum schola facessit, plane expers. Ego certe Tibi in omnibus rectissime esse cupio planeque persuasum cui potius conditionem istam cedere malim, reperire me neminem. De vitae meae genere dubio procul Petrus, meae jam designatus scholae rector, Te edocebit. Sponsa mea futura est D. Eliae Knaur filia. Tu si voles pro meo erga te amore carmen aliquod nuptiale per occa- sionem meditaberis mihique mittes. Vixdum enim intra duorum uel trium mensium spatium negotium illud transigetur. Vale feliciter cum Tua schola. Gutteb. 9. Calend. Augusti anno 1606. Virtute atque eruditione insigniter ornato juveni D. Melchiori Colidio Solniceno, scholae Brandensis rectori industrio, amico optimo. CVI. 1606, 25. července (v Kutné Hoře). Petr Capo Netovický, nově ustanovený přední správce škol Kutnohorských, píše Melicharovi Colidiovi Solnickému, správci školy v Brandejse, aby přijal místo conrectora školy Vysokokostelské. (Oeconomica B 18, f. 336.) Designatus rector scholae Guttebergensis haec scribit: Gratia et pax a deo patre nostro et d. Jesu Christo sit Tibi amice caris- sime amen. Praeter omnem meam et humanam spem ac expectationem 24 Julii ab amplissimo senatorio ordine in medium ipsorum advocatus voca- tioni, qua me ab inferiori ad superiorem gradum evocabant et, regimen scho- larum Cuttembergensium a festo divi Galli ut susciperem, diuina mediante prouidentia ac benedictione amplissimo a senatu in scholam singulari amore ac cura honeste et legitime petebant, ut debui morem gessi. Et licet multa impedimenta me iuste ab hac officii mole ac majestate abalienare poterant, qualia sunt mea tum infirmitas tum àuvsia et oficii dignitas et sexcenta eius generis: tamen, quia litterarum sacrarum usu ac ministerio edoctus hic non humanum sed divinum negotium videbam, tam honestam vocationem reiicere nec debui nec potui, quin imo sarcinam meis humeris ad portandum a deo paratam suscepi, vocationi locum dedi, senatorio ordini fidem, sinceritatem et industriam bona fide promisi. Cum autem id genus negotii tantae molis et amplitudinis sit, ut unius hominis facultates longe excedat, eique ferendo fet praestando unicus satis idoneus non sit, Te, amice charissime, cuius mores, doctrinam, sedulitatem mihi perspectam ab aliis comprobatam habeo, mihi

Strana 90
90 Rektor university Kutnohorským 5. srpna 1606. succedere et meum gévsoyov primum in schola primaria esse volo. His itaque litteris ad Te ex industria, consensu, suasu et iussu totius amplissimi senatus, in quo Tui honorificentissima mentio facta fuerat Tuque suffragio omnium etiam me tacente in hunc locum electus fueras, Te ad eam functionis dignitatem voco, vocationi ut locum des, obsecro. Revera si, quondam affabilem, humanum, benevolum me expertus fuisti, hic ut id magis cumulate fiat, pro viribus meis enitar. Pergratum feceris et amplissimo senatui et mihi, Tibi vero rem maxime utilem, si dederis operam, ut haec vocatio pondus suum apud Te habeat. Emericum Sentpetroturecenum ad alterius scholae regimen invito. Vale. Re- sponsum mihi tamen gratum et acceptum desideratissime expecto. 8. Cal. Augusti anni DoMInVs protector noster Cuttnae e schola primaria. Petrus Capo Netovicenus. Erudito pietate ornato viro d. Melchiori Colidio Solniceno, ludi rectori apud Brandenses vigilanti, meo integerrimo. CVII. 1606, 5. srpna (v Praze). M. Martin Bacháček Kutnohorským podává za předního správce škol Petra Capona Netovického, za předního kollegu ke škole Vysokokostelské Melichara Colidia Solnického a za správce školy Svatobarborské Emerika Polonia. (Oeconomica B 18 na listu 3361; otištěno v Dvorského »Pamětech o školách českých« pod č. 390.) Služby své oc. Psaní VMtí, jehož datum na Horách Kutnách v pondělí po sv. Abdonu leta přítomného 1606, co by v sobě obsahovalo, z přečtení jsem porozuměl a chtěje, aby v brzce ta věc fedrována byla, žádost VMti radě mé jsem přednesl s nimižto za mnoho sobě váže žádosti VMtí tak činím a za předního správce škol VMtí od času sv. Havla nejprv příštího dodávám a dotvrzuji Petrum Caponem Netovicenum a za předního jeho pomocníka nebo conrectora Melchiorem Colidium Solnicenum*) i také do školy sv. Barbory Emericum Polonium Pannonium za ně se k VMtem přimlouvaje, abyste je laskavě přijíti, nad nimi a jinými collegy s jejich žákovstvem ochrannou ruku držeti a v náležitých potřebách laskavě fedrovati ráčili. O nich jiná naděje není než jak jsou se posavad šlechetně, pobožně a příkladně chovali, že i v školách VMtí se chovati budou. Na tuto chvíli tak na pospěch nechtěje posla zdržovat touto mou odpovědí VMt spravuji a obšírněji při Melicharovi Colidio a Emerico Polonio, až se do města Hory Kutny budou při času sv. Havla strojiti, strany té věci, dá-li Pán Bůh, napíši. S tím VMti i vší obce města Hory Kutny v ochranu všemohoucího Pána Boha poručena činím. Dán v kolleji krále Václava jinak Císařské v Starém městě Pražském v sobotu den Matky boží sněžné 5. Augusti leta 1606. *) O něm v knihách universitních poznamenáno 25. srpna t. r.: »Páni Brandejští skrze psaní toho vyhledávají, aby Melchior Colidius u nich byl zadržán; odpověď najde se v jejich psaní«. (Oeconomica B 18, na listu 337.)

Strana 91
Rektor university M. Petru Caponovi 19. října 1606. 91 CVIII. 1606, 19. října (v Praze.) M. Martin Bacháček, rektor university, Petrovi Caponovi Netovickému, přednímu správci škol Kutnohorských, radí, aby žáky k častému psaní dopisů naváděl. *) (Oeconomica B 18, f. 349.) Eadem die rescripsi Petro Caponi ad suas hisce verbis: S. In optimam partem interpretor Tuam illam, prout Tu scribis, audaciam. Mathaeus Tresorus **) in suis Rhetoricis in genere demonstrativo, ni fallor, inter gratulationes et nominatim in gratulatione de die natali monet juniores, ut ad seniores frequenter scribant et ita illis innotescant, quia illi aetati nullus invideat, sed potius omnes faveant crescentibus poëtis. Et si verum fateri volumus, necesse est, ut dicamus: Nos nihil scire, nisi quod memoria tenemus aut scribere possumus. Velim itaque, ut hoc frequenter agas et Tuos discipulos ad illud agendum urgeas, nec illos a consuetudine literas scribendi illud de- teneat, quia hic et alibi vicia admitterent. Verissimum illud: Nunquam male, nunquam bene. Si enim Tui discipuli non admittent vicia in scribendo, id est, si non male scribent, nunquam etiam bene scribent. Ideoque praeceptores multum peccant, parentibus imponunt, discipulos corrumpunt, dum ipsi illis epistolas conscribunt aut ita corrigunt, ut nihil vicii restet. Quale praemium inde auferunt? nisi illud, cum iterum ad parentes aut amicos scribunt, et qui- dem proprio Marte, omnia sunt referta viciis; tunc parentes merito praeceptores reprehendunt, quia filiolos negligunt, qui antea sat bene latine scribebant, nunc vero vitiose Vnde illud? nisi quia praeceptores antea ipsi scribebant illis latinas epistolas et discipuli nihil horum agebant, ideo absentibus praeceptoribus et aliis nihil horum praestare possunt. Igitur ipsi discipuli frequenter scribant, et quidem Marte proprio, nec multum curent, etiamsi perperam scribant; de his semel atque iterum admoniti cavebunt, ne posthac in eundem errorem relabantur. Sed haec extra rem; de reliquis Te, ni fallor, dominus Piscis edo- cebit. Ante dies aliquot Nicolaum Hanslinium***) ad Te dimisi. Vale cum Tua schola. Pragae e collegio regis Venceslai 19. 8bris. Anno 1606. Rector academiae Pragensis. Honesto ac erudito Petro Caponi Netoviceno, rectori scholarum Gutte- bergensium, suo dilecto, ad resignandum. *) Do českého jazyka přeložil list tento V. V. Tomek a otiskl ve článku: »Paměti o školách českých z rektorových let M. Martina Bacháčka 1598—1612« v Časopise Musea r. 1845, str. 396 a sl. **) Míněn Matouš Dresserus (vlastně Drescher), Erfurtan (* 1536, † 1607 jako professor univ. v Lipsku) a jeho spis »Rhetorica, dispositionis et elocutionis exemplis sacris et profanis quam plurimis illustrata«, který vydán v Basileji 1567 a později často; rozmno- žené vydání 1580 a 1588 (Laskavě se mnou sdělil pan prof. Ant. Truhlář.) ***) Viz o něm poznámku k č. 109.

Strana 92
92 Rektor university Kutnohorským 19. října 1606. CIX. 1606, 19. října (v Praze). M. Bacháček, rektor university, Kutnohorským oznamuje, že Mikuláše Hanzlinia Mělnického za kollegu k Vysokokostelské škole jim posílá, a žádá, aby in- spektoři správcům školním, když do škol je uvozují, před žákovstvem učinili připomenutí. (Orig. v archivě Kutnohorském, Oeconomica B 18, f. 3481; Dvorský v »Pamětech o ško- lách českých« č. 413.) Službu svou vzkazuji slovutné a vzáctné poctivosti páni šephmistři a páni radní. Téhož dobrého zdraví a při všech předsevzetích hojného božského po- žehnání s mnohejmi prospěchy při horách stříbrnejch vinšuje přeji VMtem věrně rád. Psaní Vašich Mtí, jehož datum na Horách Kutnách v pondělí den památný sv. Havla letha přítomného 1606, co by v sobě obsahovalo z pře- čtení jsem porozuměl. A jest mi s podivením, že Nicolaus Hanzlinius*) Mielni- cenus, vzav ode mne těchto dnuov předešlejch připsání, k povinnosti své se nedostavuje, leč by se snad na cestě s poslem minul, poněvadž se v městech Pražskejch nenachází. Já na jinejm nejsem, než kde bych mohl nětco toho učiniti, nad čímž byšte ráčili dobré zalíbení jmíti, učiním vděčně rád. Aby mohlo s některých budoucích na některé správce školní anebo collegas žalob sjíti, žádám, že při páních inspectořích to naříditi ráčíte, aby ihned když přední správce školní a jiný collegas do škol uvozují a za tyto neb jiný správce vyhlašují, aby jim před žákovstvem v známost uvozovali, aby oni na to pozor měli a v časy určitý od Vašich Mtí vyměřený prve, nežli by se žákovstvo v časy sv. Havla aneb sv. Jiří rozešlo, examina vykonávali a v těch lekcích, které jsou přes ten čas proponovali, v těch discipulos aby examinovali, anebo ordinem studiorum pánuom inspectorům podali, jestli by snad oni v některejch lekcích discipulos chtěli examinovati. Což když se stane a ruka nad tím držána bude, o čemž já nic nepochybuji, než že se to z uvážení Vašich Mtí skutečně vykonává, budou nad sebou jak praeceptores tak i discipulové lepší pozor jmíti a v mezech povolání svého zůstávati, praeceptorové při propono- vání svejch lekcí s některou podstatou a discipulové dobrejm pořádkem s po- sloucháním a pořádnejm tejchž lekcí v své knížky psaní m]. Ordine enim facile *) Mikuláš Hanzlinius z Mělníka studoval v Praze v běhu svatojirském r. 1606, ještě jako student stal se druhým kollegou školy Vysokokostelské o svatém Havle r. 1606. Dosáhnuv roku 1607 gradu bakalářského, ustanoven o sv. Havle 1608 správcem školy u sv. Barbory, v kterémžto úřadě byl ještě na jaře 1610. Později dosáhl mistrovství svob. umění i zřízen knězem evangelickým, načež vedl duchovní správu v Chyšech. Leta 1624 musil se odebrati do Sas a usadil se v Perně. Leta 1631 vrátiv se do Prahy, účastnil se synody, která pod předsedáním Martiniovým odbývána byla v kolleji Karlově o obnovení dřívějšího stavu věcí. Po zmaření výpravy Arnheimovy šel opět do Sas i byl r. 1633 s Janem Re- giem, někdejším děkanem žateckým, sbírat almužen v Hollandu a v Anglii, odkudž se vrátil teprv roku 1635. Spolu s Regiem sepsal apologii, kterou podali belgické konsistoři v Londýně, a asi r. 1634 i česky uveřejnili. (Srovn. Jireček, Rukověť k dějinám literatury české I, str. 227.)

Strana 93
Rektor university Kutnohorským 21. října 1606. 93 pervenimus, quo non licet ire labore. O jinejch věcech s pány vyslanejmi, kterejch v brzce bohdá očekávám, oustně obšírněji. S tím VMt se vší obcí na Horách Kutnách v ochranu všemohoucího Pána Boha poručena činím; on rač dáti a v tyto rychlý nebezpečný časy VMti všech společně i také jednoho každého obzvláštně s příbytky Vašími od všelijakejch zlejch nešťastnejch příhod ostříhati. Dán v kolleji krále Václava jinak Císařské v Starém městě Pražském ve čtvrtek po svatém Lukáši evangelistu 19 Octobris leta 1606. M. Martin Bacháček Nauměřický z Nauměřic, rektor učení Pražského a probošt kolleje krále Václava v Starém městě Pražském. Na rubu: Slovutné a vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a raddě na Horách Kutnách, pánům a přátelům svejm laskavě příznivejm. Stranou regest: 1606. Pan Mistr Martin Bacháček, rektor akademie Pražské, promovuje Nicolaum Hanzlinium k Vysokému za druhého collegu. V sobotu po sv. Lukáši 1606 dodáno. CX. 1606, 21. října (v Praze). M. Martin Bacháček, rektor university, Kutnohorským Emerika Polonia Pan- nonia za správce školy u sv. Barbory podává. (Oeconomica B 18, f. 3511; u výtahu v Dvorského »Pamětech o šk. č.« č. 416.) Do Hory. Službu svú vzkazuji, slovutné a vzáctné poctivosti páni šephmistři a páni radní. Zdraví a v něm jiného všeho dobrého přeji VMti věrně rád. V čerstvé paměti snáším psaní, kteréž jste mi předešle učiniti ráčili, jehož datum na Horách Kutnách v pondělí po sv. Abdonu letha Páně přítomného 1606. A že jste mezi jinými správci školními také Emericum Polonium Pannonium zvoliti ráčili, žádajíce, aby podle jejich uvolení z moci ouřadu mého k týmž správám dosazeni a dotvrzeni byli, mnoho sobě ušetřuje žádosti VMtí a sa toho žá- dostiv, aby mládež domácí i také přespolní ve školách na Horách Kutnách tak zvedena byla, tak aby se dojdúc let dospělých Pánu Bohu, církvi jeho svaté dobře [se] hoditi a obecnímu dobrému platně sloužiti mohla, tak činím a vejš jmenovaného Emericum Polonium*) za správce do školy k sv. Barboře dodávám a dotvrzuji, přimlouvaje se, abyste jeho přívětivě přijíti, touž správu školní jemu poručiti, nad ním, jeho kantorem i jiným žákovstvem ochrannou ruku držeti a v potřebách náležitých laskavě [je] fedrovati ráčili. O něm jiná naděje není, než jak jse předešle ctně a šlechetně choval, že i v obci VMtí se chovati bude. S tím milost boží rač bejti s námi se všemi. Dán v kolleji krále *) Emericus Polonius byl do té doby správcem školy v Roudnici (Tomek, Čas. Mus. 1845, str. 631), což vysvítá z listu Bacháčkova téhož dne psaného k Janovi Kirch- pergerovi z Kirchperka, proboštu Roudnickému. (Oeconomica B 18, f. 352.)

Strana 94
94 M. Martin Bacháček Kutnohorským 2. února 1607. Václava jinak Císařské v Starém městě Pražském, v sobotu po sv. Lukáši 21 8bris letha 1606. Slovutné a vzáctné poctivosti pánuom šephmistrům a raddě na Horách Kutnách, pánům a přátelům svejm příznivejm. CXI. 1607, 2. února (v Praze). M. Martin Bacháček, rektor university, Kutnohorským děkuje za poctu 6 tolarů za kalendáře, které jim byl poslal. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svou oc. Psaní, kteréž mně činiti ráčíte, jehož datum na Horách Kutnách v středu po novém letě jinak po památce obřezování Krista Pána leta 1607, co by o sobě obsahovalo, z přečtění jsem porozuměl. A jestli sem kdy co toho učinil a k správě škol VMtí některých mládencův podával a z moci ouřadu mého confirmoval, kteříž bedlivě a věrně práce své vykonávali a ještě vykonávají s šťastnejmi prospěchy mládeže VMti domácí i také přes- polní, to sem vděčně rád s jakousi ochotností udělal a ještě bohdá, pokudž Pán Bůh zdraví příti ráčí a potřeba by toho kázala, učiniti chci, v čemž mne páni volného a zavázaného míti ráčí. Že pak páni netoliko slovy uctivejmi děkují, ale také peněžitou štědrou odměnu mně činiti a za některé neokrášlené kalendáře 6 širokejch tolarův odsílati ráčí, čehož v pravdě zapotřebí nebylo, aniž sem já tím oumyslem těch kalendářův neodeslal, než za tou, abych k VMtem znamení jakéhož takéhož vděčnosti prokázal, že učení Pražské sobě laskavě poručené jmíti i také ty dva artykule z register starejch vidimo- vati ste ráčili; a opravdově u mne se snáší bejti věcí] nenáležitou k práci, kterou někdo vede, ještě k tomu připlacovati. Ale jakžkolivěk jest, toho já dáleji nevykládaje při tom zanechávám a VMtem uctivě a šetrně děkuji s tou při tom protestací, že se budoucně chci toho všelijak vynasloužiti a kde budu moci školám VMti dobrej fedrungk učiniti, udělám to vděčně rád s jakousi ochotností. Jakož sem byl toho oumyslu s panem Janem Piscisem o touž věc oustně rozmluviti a on mně v mý kolleji hledal, ale bezelstně nemohlo k tomu přijíti, abychom se byli shledali, jinejm dáli Pán Bůh časem, co toho obmeškáno jest, má vynahraženo bejti. Co se toho vidimus dotejče, v tom kollegae moji žádného nedostatku nemají, nýbrž VMtem, že ste tu věc tak bedlivě fedrovati ráčili, uctivě děkují a v příčině sobě dané všickni společně i také jedenkaždý obzvláštně toho se odsloužiti nepomineme. S tím VMti se vší obcí a jinejmi obyvateli na Horách Kutnách v ochranu všemohoucího Pána Boha poručena činím; on rač dáti a Vás všecky společně i také jednoho každého obzvláštně v tomto roce 1607 již nastalém v dobrém spůsobu zdraví chovati, při vyřizování věcí obecních hojného božského požehnání s mnohejmi prospěchy hor stříbrnejch dodávati, příbytky Vaše od všelijakejch zlejch ne- šťastnejch příhod ostříhati a je bohdá po roce šťastně v celosti zachovalé vesele spatřiti. Toho i jiného dobrého VMtem vinšuje věrně rád přeji a budoucně příti chci.

Strana 95
Rektor university Kutnohorským 29. března 1607. 95 Dán v kolleji krále Václava jinak Císařské v Starém městě Pražském v pátek den očišťování blahoslavené Panny Marie jinak Hromnic leta 1607. M. Martin Bacháček Nauměřický z Nauměřic, rektor učení Pražského a probošt kolleje krále Václava v Starém městě Pražském. Na rubu: Slovutne a vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a raddě města Hory Kutny, pánům přátelům svým příznivým. Stranou regest: 1606. Odpověď pana rektora učení Pražského o odeslání mu vidimusu a o pranostiky. CXII. 1607, 29. března (v Praze). M. Martin Bacháček, rektor university, žádá Kutnohorských, aby nedopouštěli zkracovati officialův ve stravě. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svou oc. Psaní, které ste mi učiniti ráčili, jehož datum na Horách Kutnách v sobotu po neděli postní Oculi leta přítomného 1607, co by v sobě obsahovalo, z přečtění sem porozuměl a také Nicolaum Hanczlinium Melni- cenum povolal a na jejich správu školní sem se dotazoval, i také toho věděti žádal, zdali by mezi nimi nějaká proměna bejti chtěla. Za odpověď dal, že on o tom žádné vědomosti nemá, nýbrž že o tom tak smejšlí, že všickni při tejchž správách zůstanou. Dáleji nechtěl sem s ním jednati, zdali by v čem jaké skrácení měl, poněvadž on toho mi nepřednášel; nicméněji žádám, že páni inspectores to naříditi ráčí, aby v stravě některého zkrácení neměl maje stůl podle jiného žákovstva, poněvadž také, jak sem z jeho řeči porozuměl, in prima classe lectiones proponuje. Jestli by při jinejch officiálích a školách VMti jaké zkrácení bejti chtělo, žádám, že páni inspectores ráčí mi to časně v známost uvésti, aby se časně tomu v cestu vešlo. S tím VMt se vší obcí na Horách Kutnách v ochranu všemohoucího Pána Boha poručena činím. Dán v kolleji krále Václava jinak Císařské v Starém městě Pražském ve čtvrtek po památce zvěstování blahoslavené Panny Marie 29 Martii leta 1607. M. Martin Bacháček Nauměřský z Nauměřic, rektor učení Pražského a probošt kolleje krále Václava v Starém městě Pražském. Post scripta: Pane Jene Piscis, naději se, že páni šephmistři Vás do měst Pražskejch za některými příčinami vypraviti ráčí a také snad za příčinou ourokův. Předešle to sem obdržel, že mi na tolařích odvedeno bylo, nebo sem i já měl do mnoha kop grošův mému věřiteli na tolařích odvésti, jakž se i tak stalo, ale ihned in continenti k mejm důležitejm potřebám mně jich zasi (!) zapůjčili s předešlou vejmínkou, abych takovou summu při tomto času zase na tolařích uplatil, o čež se opravdově starám a Vás žádám, abych ně- kterého takového fedruňku užiti mohl. V. Actum ut in literis.

Strana 96
96 M. Martin Bacháček Kutnohorským 13. dubna 1607. Na rubu: Slovutné a vzácné poctivosti pánům šephmistrům a raddě na Horách Kutnách, pánům a přátelům svejm příznivejm. Stranou regest: 1607. P. rektor universitatis Pražské za collegu u Vy- sokého. CXIII. 1607, 13. dubna (v Praze). M. Martin Bacháček, rektor university, Kutnohorským děkuje za dar zeleného čtvrtku. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svou oc. Vyslaní VMti dvou berancův a jednoho kačera mně do- dali, tak že má prostranná špižírna bude dobře zoužena. Z tak štědrého zele- ného čtvrtku na místě pánův professorův, poněvadž toho společně oučastni budeme, šetrně děkuji a jinejm dobrejm a VMti líbezným přátelstvím všickni společně i také jeden každý obzvláštně odměniti se nepominem. S tím milostivá boží vůle rač bejti s námi se všemi; všemohoucí Pán Bůh rač dáti, abyšte všickni společně v brzce nastávajících vejročních slavností vzkříšení Syna Bo- žího od mrtvejch v dobrém spůsobu zdraví dočekali, v chválách božských v chrámích Páně a doma s dítkami a s čeládkou v písničkách velikonočních spasitedlně strávili, téhož roku v témž dobrém zdraví s větší radostí a s menšími hříchy dočekali, šťastně dočekali, a také Vaše příbytky od všelijakých zlých nešťastných příhod v celosti zachovalé vesele spatřili. Toho i jiného dobrého VMtem vinšuje rád přeji a budoucně upřímně příti chci. Dán v Praze po- spěšně 13. Aprilis leta 1607. M. Martin Bacháček Nauměřský z Nauměřic, rektor učení Pražského a probošt kolleje krále Václava v Starém městě Pražském. Na rubu: Slovutné a vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a raddě na Horách Kutnách, pánům a přátelům svejm příznivejm. Stranou regest: 1607. Pan mistr Martin Bacháček, rektor učení Pražského, dèkuje za dar zeleného čtvrtku. CXIV. 1607, 13. října (v Praze). M. Bacháček, rektor university, Jana Týnského,*) který dle svědectví arci- děkana Kutnohorského v Hoře dobře se choval, za správce školy do Bohdánče dodává. (Oeconomica B 18, na listu 4021; otištěno v Dvorského »Pamětech o školách českých pod č. 494.) *) Jan Mathiades Týnský studoval na universitě ve svatojirském běhu 1607, o sv. Havle dostal se za správce školy do Bohdanče (Tomek v Čas. Mus. 1845 str. 636) za baka- láře povýšen r. 1609.

Strana 97
Rektor university Janovi Týnskému 16. února 1608. 97 CXV. 1608, 16. února (v Praze). M. Martin Bacháček, rektor university, Janovi Týnskému, správci školy v Bohdanči, oznamuje, že ho za kollegu ke škole ſsv. Barbory] v Kutné Hoře dosazuje od sv. Jiří. (Oeconomica B 18, f. 422.) S. Me amare modesta ingenia toties publice et privatim protestatus sum et nihil magis in votis habeo, quam ut illa forsan ex obscuriori loco in ali- quem splendidum evocem ac ea ratione illos meliores et doctiores efficiam, prout Tibi accidit; quam fortunam ego Tibi ex animo faveo. Haec itaque ages et citra prograstinationem administrationem scholae Bohdanecensis ampliss. senatui resignabis et circa festum d. Georgii Guttebergae tempestive cum Tua supellectili comparebis et officium unius collegae acceptabis, qua de re coram cum domino Petro Capone agam, qui hisce diebus debebit Pragae in examine pro gradu magisterii comparere. Donec Bohdanecii vivis, cum omnibus verbo et facto pacem colas et desiderium Tui apud Bohdanecenses relinquas. Vale et nostrae voluntati re ipsa studia satisfacere. Pragae e collegio regis Venceslai 16. Febr. anno 1608. Rector academiae Pragensis. Honesto ac erudito Johanni Teynensi, rectori scholae Bohdanecensis ac futuro collegae scholarum Guttebergensium, suo dilecto. CXVI. 1608, 16. února (v Praze). M. Martin Bacháček, rektor university, Kutnohorským oznamuje, že k jich žádosti stvrzuje Jana Týnského za kollegu školy u sv. Barbory. (Oeconomica B 18, na listu 4221; otištěno v Dvorského »Pamětech o školách č.« pod č. 527.) CXVII. 1608, 8. května (v Praze). M. Martin Bacháček, rektor university, podává Kutnohorským Jana Claudiana za kollegu ke škole u sv. Barbory. (Oeconomica B 18, f. 451; u výtahu v Dvorského »Pamětech o šk. č.« č. 576.) Do Hory. Službu svou oc. Pan licentiatus Petrus Capo, přední správce škol VMtí, mně toho zprávu učinil, že jest s Joannesem Claudianem na tom zůstal, aby za collegam při kostele sv. Panny Barbory zůstával, což Claudianus k sobě jest přijal i také připověděl, že tomu povolání zadosti chce učiniti. Přeje všeho dobrého školám VMtí rád to činím a jeho Joannem Claudianum za collegam k sv. Panně Barboře dodávám a z moci ouřadu mého mně na ten čas pro- půjčeného dotvrzuji. S tou při tom žádostí, abyste jeho přívětivě přijíti, nad ním ochrannou ruku držeti a v náležitých potřebách laskavě [ho] fedrovati V. Nováček: Listář k dějinám školství Kutnohorského

Strana 98
98 Rektor university Kutnohorským 25. září 1608. ráčili. O něm jiná naděje není, než jak se v jinejch obcech šlechetně a pří- kladně choval, že i v obci VMtí chovati se bude. S tím milost boží rač býti s námi se všemi. Dán v kolleji krále Václava jinak Císařské v Starém městě Pražském ve čtvrtek po památce nalezení sv. kříže, 8. máji leta 1608. Slovutné a vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a radním na Horách Kutnách, pánům a přátelům svejm laskavě příznivejm. CXVIII. 1608, 25. září (v Praze). M. Martin Bacháček, rektor university, podává Kutnohorským Mikuláše Han- zelia Mělnického za správce školy u sv. Barbory, Václava Chejnovského za kollegu k též škole a Jana Claudiana za druhého kollegu do školy Vysoko- kostelské. (Oeconomica B 18, f. 468, u výtahu v Dvorského »Pamětech o šk. č.« č. 595. Do Hory. Službu svou oc. Předešlých dnův psaní jste mně učiniti ráčili o dotvrzení některých osob do škol VMtí, na kteréž posavad žádná odpověď dána není, ne tak za mou příčinou jako těch osob, které obmeškávaly mne zpraviti a svou konečnou vůli v známost uvésti. Ale poněvadž včerejšího dne skrze psaní u mne se ohlásily, že VMtí dobré zdání jistým řízením božím se děje, Nicolaum Hanzelium Melniczenum za předního správce školního k svaté Panně Barboře dodávám a dotvrzuji od času sv. Havla nejprv příštího a za collegam jemu přidávám Venceslaum Nicolaidem Cheinovinum a za druhého collegam do školy Vysokokostelské Joannem Claudianum promovuji s tou při tom žá- dostí, abyste je všecky společně přívětivě přijíti, jim též správy poručiti, nad nimi a jiným žákovstvem ochranou ruku držeti i také v náležitejch potřebách laskavě fedrovati je] ráčili. O nich jiná naděje není, než že v mezích povolání svého budou zůstávati a jemu zadosti činiti. S tím milost boží rač bejti s námi se všemi. Dán v kolleji krále Vácslava jinak Císařské v Starém městě Praž- ském ve čtvrtek po sv Matouši, 25. Septemb. leta 1608. Slovutné poctivosti a vzáctné pánům šephmistrům a raddě města Hory Kutny, pánům a přátelům svým příznivým. CXIX. 1608, 27. září (v Kutné Hoře). Kutnohorští píší panu Jindřichovi Střelovi z Rokyc na Křivsoudově a Cho- ticích, aby Petra Petridesa Křivsoudovského, succentora u sv. Barbory, z pod- danství a člověčenství propustil. (Kopiář z let 1601—1613, f 446.) Urozenému p. Jindřichovi Střelovi z Rokyc na Křivsoudově a Cho- ticích o Petra Petridesa, succentora Barborskýho. V čem naší k Vám přímluvy Petr Petrides Křivsoudovský, poddaný Váš, na ten čas jeden z pomocníkův správce školy naší Svatobarborské zde na

Strana 99
Kutnohorští Jindřichovi Střelovi z Rokyc 27. září 1608. 99 Horách Kutnách užiti žádá, pro vyrozumění tomu žádost jeho na spisu nám předloženou Vám příležitě odsíláme; a poněvadž on Petr Křivsoudovský jsa k tomu nepochybně jistejm řízením božím veden toho oumyslu jest v dotčené škole naší na další čas při vyučování mládeže zůstávati, a my od sebe také jemu toho rádi příti chceme, k Vám se vedle žádosti jeho s pilností přimlou- váme, že jeho z člověčenství a poddanosti, kterouž Vám jakožto pánu svému dědičnému zavázán jest s spravedlností, kteráž by mu na gruntech Vašich náležela, propustiti a listem vejhostním svobodna učiniti odporni nebudete pro naši Vám toho volnou a přátelskou v podobné i jiné příčině odměnu. S tím milost a ochrana boží s námi býti rač. Datum na Horách Kutnách v sobotu po sv. Matouši, apoštolu Páně, leta 1608. CXX. 1608, 4. října (v Kutné Hoře). Kutnohorští píší Jindřichovi Střelovi z Rokyc na Křivsoudově a Choticích, aby Petra Petridesa Křivsoudovského, officiala školy Svatobarborské, který se oženiti hodlá, z poddanosti a člověčenství propustil. (Kopiář z let 1601—1613, f. 4471.) Urozenému p. Jindřichovi Střelovi z Rokyc na Křivsoudově a Cho- ticích, pánu a příteli nám příznivému, opět o succentora Barbor- skýho Jakej dále úmysl svůj nám Petr Křivsoudovskej,*) člověk poddanej Váš, jeden z officialův školy naší Svatobarborský, proč tak od Vás z poddanosti propuštěn byti žádá, skrze příležitej svuoj nám podanej spis pronesl, nás opět za přímluvu k Vám, aby tý svej žádosti užiti mohl, žádaje, ten spis jeho Vám pro hojnější tomu všemu vyrozumění v psaní našem odsíláme. A poněvadž to nějakejm nedorozuměním a nedopatřením toho, kterej předešlou žádost neb supplikaci jemu Petrovi Křivsoudovskýmu spisoval, že o takovém jeho úmyslu a předsevzetí žádné zmínky v té žádosti předešlé učiněno nejní, jakž v tom se on Petr Křivsoudovský omluvena činí, stalo a ten úmysl a předse- vzetí jeho tak daleko přivedeno jest, že jest již i zámluvy jisté k manželství netoliko od sirotka J. Mti Cské z ochrany naší, kteréhož tak sobě k témuž manželství oblíbil, ale i od poručníkův jeho tak, jakž toho v témž spisu do- kládá, dosáhl, k Vám se vždy s pilností přimlouváme i za to služebně žá- dáme, že ušetříce v tom vuole a nařízení Pána Boha nadepsanému poddanému Vašemu tu milost jakožto pán křesťanskej učiniti a jeho z svrchu oznámené poddanosti a člověčenství i s spravedlností, kteráž by mu na gruntech Vašich náležela, propustiti a listem vejhostním svobodna učiniti, tak aby to, co před sebe z vuole a vnuknutí buožího a s radou dobrejch lidí vzal, k místu a konci přivésti mohl, odporni nebudete, to pro naší Vám toho v podobné, kdyžby se kdy jaká trefila, i jiné každé příčině volnou a přátelskou odměnu *) Petr Petrides z Křivsoudova r. 1609 pojal za manželku Salomenu, dceru neb. Jana Šišky, havéře (Dačický, II, 110). *

Strana 100
100 Rektor university Kutnohorským 25. ledna 1609. učiníce. A s tím se Vám na všem dobře a šťastně jmíti vinšujíce, odpovědi přátelské žádáme. Datum na Horách Kutnách v sobotu po sv. Jeronymu leta 1608. CXXI. 1609, 25. ledna (v Praze). M. Martin Bacháček, rektor university, Kutnohorským oznamuje, že M. Petr Capo ke správě škol jich se navracuje a žádá, aby M. Melichar Colidius před ouřad rektora učení Pražského se dostavil a před vyslanými Kutnohorských i Žateckých se spravil. (Oeconomica B 18, f. 492; otištěno v Dvorského »Pamětech o šk. č.« pod č. 655.) CXXII. 1609, 4. února (v Kutné Hoře). Kutnohorští vyslaným svým v Praze píší mezi jiným o škole. (Kopiář z let 1601—1613, f. 477.) ... Naposledy co se tkne p. mistra Colidia a budoucího collegy jeho před- ního od času svatého Jiří příštího, oznámiti Vám můžeme, že jsme dnešního dne jeho p. mistra Colidia v radě před sebou jměli, chtíce tomu, předse-li by nynějšího správce školy svaté Panny Barbory Nicolaum Hanzlinium za téhož předního collegu jmíti chtěl, čili koho jiného na placu jměl, vyrozuměti, kterýž ačkoli nám, pokud by vuole naše v tom byla, že by sobě jeho Nicolaum Hanzlinium jmíti, a nemohlo-li by to bejti, poněvadž z oznámení našeho tomu, že se nám k tomu přistoupiti, aby on tak pojednou z toho místa, na kterým zůstává, vyzdvihován býti jměl, nevidí, vyrozuměl, tehdy Jonam Pelargum *) Vodnianum, nynějšího správce města Kolína Nového nad Labem, vinšoval. Nic- méně však jest mu toho [přáno], aby na to ještě dobře pomyslil a se uradil a někoho hodnýho nám, který by povinnost předního collegy dobře zastati mohl, jmenoval a poznamenanýho, tak aby se o něho s p. rectorem časně jednati mohlo, ještě dnes odeslal. Koho by pak on nám na plac dal, toho Vám jméno od něho poznamenané příležitě odsíláme a žádáme, že vezmouce *) Jonáš Pelargus, rodák Vodňanský a žák Campanův, byl od sv. Jiří 1605 do sv. Jiří 1606 kollegou při škole v Českém Brodě. V čase tom dosáhl hodnosti bakalářské dne 13. září 1605, kteroužto událost druhové jeho oslavili sbírkou básní: Gratulationes ad d. Jonam Pelargum prima laurea 13. Sept. 1605 ornatum Pragae 1605 in 4°, mezi nimiž oti- štěna také gratulace Campanova. (Dlabač. Leben des J. Campanus, str. 31 § II, 16.) O sv. Havle 1607 uvázal se ve správu školy v Kolíně, kdež ostal do sv. Jiří 1609, načež odešel do Hory, kde ostal do sv. Jiří r. 1610. Tou dobou stal se správcem školy v Mladé Bole- slavi, ale roku následujícího opustil školu na dobro, oženiv se s Barborou, vdovou po Jiříkovi Jandovi († 25. října 1600), někdy písaři radním a spolu radním v Ml. Boleslavi. Svadbu jeho oslavili druhové sbírkou: Carmina in nuptias d. Jonae Pelargi Vodniani, baccalaurei et scholae Boleslaviensis rectoris, Pragae 1611 in 4“, v níž také báseň Campanova, na níž se podepsal »M. Joh. Campanus V. civi et discipulo carissimo scribit«. (Dlabač, Leben des Joh. Cam- panus, str. 57, § IV, 20.) Pelargus záhy ovdověl. V Boleslavi zaujímal vynikající postavení a r. 1618 zvolen do rady městské. (Bareš, Dějiny Mladoboleslavského školství str 13.)

Strana 101
Rektor university Kutnohorským 19. října 1609. 101 o to s týmž panem rectorem a jinými, kteří tak nynějších studentův, bakka- lářův a mistrův jsou povědomi, radu za promotí a confirmatí toho, kterej by tak větší slovo jměl a o kterým by naděje byla, že by potomně k vyš- šímu povolání se hoditi mohl, tak jakž i Vaše dobré zdání o tom jest, žádati budete. S tím Pán Bůh rač dáti se Vám dobře a šťastně jmíti, práci a jednání Vašemu dále žehnati a nám s Vámi v dobrém zdraví s potěšitedlnými novi- nami shledati. Datum na Horách Kutnách v středu po očišťování Panny Marie leta 1609. CXXIII. 1609, 19. října (v Praze). M. Martin Bacháček, rektor university Pražské, dosazuje Jiřího Horatia Rych- novského za kollegu ke škole Svatojakubské. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 440.) Službu svou oc. Na oko spatřuji, že se o to bedlivě starati ráčíte, aby mládež domácí i také přespolní v školách VMtí v svém učení žádného zkrá- cení neměla, nýbrž v školách města Hory Kutny tak zvedena byla, aby se dojdouc let dospělých předně Pánu Bohu, církvi jeho svaté, dobře hoditi a obecnímu dobrému platně sloužiti mohla, čehož již (děkuje Pánu Bohu) mnoho příkladův jest, jakž mi předešlejch dnův jménem VMtí pan mistr Melchior Colidius v ten smysl obšírněji psaní činí. I chtěje té VMtí bedlivé starosti dobrej fedruňk učiniti, vysýlám Georgium Horatium Richnovinum,*) ouda učení Pražského, a z moci ouřadu mého mně od učení Pražského svěřeného dotvrzuji za collegam školy Vysoko[ko]stelské s stou žádostí, abyšte jeho pří- větivě přijíti, nad ním ochrannou ruku držeti i také v náležitejch potřebách laskavě [ho] fedrovati ráčili. O něm Jiříkovi jiná naděje není, než jak se u nás šlechetně choval, tak že se i v obci VMtí a při svém povolání věrně cho- vati bude. S tím VMti se vší obcí v ochranu všemohoucího Pána Boha po- ručena činím. Dán v kolleji krále Václava jinak Císařské v Starém městě Pražském, v pondělí po sv. Lukáši, evangelistu božím, 19. Octob. leta 1609. Vašich Mtí vždycky volný M. Bacháček. Na rubu: Slovutné a vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a raddě na Horách Kutnách, pánům a přátelům svejm příznivejm. *) Jiří Horatius Rychnovský byl kollegou u sv. Jakuba od sv. Havla 1609 do roku 1612, načež stal se správcem školy u sv. Barbory a konečně o sv. Jiří 1613 kon- rektorem školy Vysokokostelské. Roku 1615 potkala ho zlá nehoda, o níž škodolibý Da- čický (II, 148) toto poznamenal: »Panna Kateřina, dcera neb. p. Zikmunda Freisichselbsta, jinak Stejška, dopustila se kratochvíle a dostavše děťátko, žalovala na jakéhosi žáka škol- ního tu na Horách Kutnách a obvinivše jej v konsistoři Pražské, jest mu přisouzena k manželství a s ní se oddati musel. Alleluja.« Nemoha jako ženatý v Hoře při škole ostati, přijal místo správce školního v Žatci. Žatečtí píší Kutnohorským 20. května 1618: »Kateřina, manželka mistra Jiřího Horatia, správce našeho školního .... majíc spravedlnost na Ho- rách Kutnách na domě Stejškovském vyzdvihnouti, pro nedostatečnost zdraví splnomocňuje M. Jiřího Horatia, manžela svého...«

Strana 102
102 Melichar Colidius radě 4. ledna 1610. Stranou regest: 1609; Pan rector universitatis Pražské promovuje Georgium Horatium Richnovinum za collegu k Vysokému. CXXIV. 1610, 4. ledna (v Kutné Hoře). Melichar Colidius, správce školy u sv. Jakuba, zve radu na disputaci. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svou povolnou slovutné a mnoho vzáctné poctivosti JMC. pane rychtáři, VMti páni šephmistři a spolu páni radní, VMti páni inspectores škol na Horách Kutnách oc vzkazuje zdraví, štěstí i božího požehnání ob zvláštně při tomto roce v nově nastalém za mnohá a prodloužená leta vinšuji. Ačkoliv o tom dobrou a jistou vědomost mám, že JMti páni mnohými a nesčíslými věcmi a pracemi jak domácími tak i obecními zaneprázdněni býti ráčí, avšak nicméně z jistých příčin JMt pány svým kratičkým psaním navště- vuji. Nepochybuji o tom, že ten dobrý a chvalitebný spůsob a pořádek zde na Horách Kutnách od VMtí před mnoha lety ustanovený ještě v čerstvé paměti snášeti ráčíte, totiž aby v VMti školách každoročně při začátku každého čtvrt leta od správce školního a jeho pomocníků jisté theses buďto theolo- gicae aneb philosophicae proponovány a v přítomnosti VMtí disputovány byly. A poněvadž i nyní jak VMtí tak i mně i mým pánům officialům Pán Bůh nového roku šťastně dočekati dáti ráčil, tehdy z povinnosti své se všemi sem se snesl, abych také ten spůsob a nařízení chvalitebné zachoval a některé theses publice k disputování předložil, kteréžto i časně těm, jenž proti nim hádku a odpor míti mají, do rukou k bedlivému uvážení odevzdám. A tak již mi jiného nepozůstává, jen toliko, aby JMti páni pro vážnost a podstatu k té budoucí disputací najíti se dáti ráčili, což aby JMt páni učiniti a po kázání slova božího 8. Januarii, totiž nejprv příští v pátek po památce mu- drcův, nebo jakž obyčejně říkáme Tří králův leta 1610 do školy Vysoko- [koJstelské do předního auditorium přijíti a předně pana archiděkana, pana otce laskavého, potomně i jinší pány správce církevní i pány inspectores obojí školy připojiti ráčili, se vší uctivostí na místě jedné i druhé školy žádám. Nepochybuji, že má žádost slušná a náležitá u VMtí své místo míti bude. Odpovědi laskavé časně očekávati budu. Datum v škole sv. Jakuba na Horách Kutnách 4. Januarii leta 1610. VMtem v službách volný Melichar Colidius. Na rubu: Slovutné a mnoho vzáctné poctivosti JMC. panu rychtáři, pá- nům šephmistrům a spolu pánům radním, pánům inspectorům škol na Horách Kutnách, patronům a ochráncím laskavě příznivým JMtem k dodání. Stranou regest: 1610. Pan mistr školní od Vysokého, aby páni na disputaci přišli. Na místě v outerý po Novém letě 1610.

Strana 103
M. Jakub Krupský Kutnohorským 24. února 1623. 103 CXXV. 1610, 24. února (v Slaném). M. Jakub mladší Krupský z Krupršdorfu, *) správce školy ve Slaném, odesílá Kutnohorským 18 výtisků svého českého překladu »Paedagogiky« Plutarchovy. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svou volnou vzkazuji VMtem slovutné a mnoho vzáctné pocti- vosti pane šeffmistře, páni spoluradní. Zdraví výborného, v každém předsevzetí dobrém prospěchu šťastného, požehnání božského hojného i jiného všeho do- brého vinšuje žádám věrně rád. Píše historicus Suetonius o Titovi Vespezianovi, VMti páni a patronové mně laskavě přízniví, který jednoho času rozpomenuv se při večeři na to, že žádnému za mnohé platné práce a služby k sobě do- kázané vděčně se neodměnil, takto promluvil: »Přítele svého den sem ztratil«. Dle toho příkladu já v pravdě musel bych se k tomu přiznati, že nercili den, ale i některá leta sem potratil, v kterýchž až posavad V. Mtem za dobrodiní mnohá ke mně prokázaná mými službami odměňovati sem se nesnažil. Nebo, ať krátce toho dotknu, byv z vlasti mé nejprve do školy VMtí, jenž jest u kostela sv. Barbory, v mladosti mé podán, v kázni dobré stále sem zůstával a v literním umění šťastně prospíval, až i odtud do akademie Pražské za předního praeceptora classium commen- dován a přijat sem byl. Protož abyšte vděčnost a šetrnost za veliká a mnohá dobrodiní VMti poznati ráčili 18 exemplárů Plutarchi mým vlastním nákladem a prací vydaných jakožto předním pánům a patronům svým z stavu městského odsílám a daruji jsa té důvěrnosti, že je] ode mne vděčně přijíti a laskavě VMtem [mne] poručeného míti ráčíte. Já VMtem vůbec všem a obzvláštně jednomu každému, kdybych kdy v čem platně sloužiti a prospívati mohl, v tom sebe vždyckny volného a ochotného býti zakazuji. Pán Bůh rač VMtem v tomto novém roce i za jiná prodloužená leta svou milostí a pomocí přítomen býti, abyšte věci obecní i domácí s výborným a šťastným prospěchem mohli říditi a spravovati. S tím VMti v ochranu boží poručena činím. Datum v škole města Slaného na den sv. Matěje, apoštola Páně, leta 1610. VMtem v službách volný M. Jakub mladší Krupský z Krupršdorfu. *) Jakub mladší Krupský z Krupršdorfu, rodem z Německého Brodu, opustiv školu Kutnohorskou na jaře r. 1604 pobyl na universitě Pražské do sv. Havla r. 1606, stav se již r. 1605 bakalářem (Tomek v Čas. M. 1848, 1, str. 191). Roku 1606 byl při škole v Písku; 11. dubna t. r. ucházeli se oň Klatovští; na to byl krátký čas správcem školy ve svém rodišti a od sv. Jiří 1607 do sv. Havla 1608 v Čáslavi, načež odešel do Slaného k správě školy, z níž 27 srpna 1611 se poděkoval. (Lacina, Paměti m. Slaného I. 102.) Jsa správcem školy v Něm. Brodě vydal spisek: Vera nobilitas a Joanne Krupsky Teutobrodeno descripta. Při něm otištěno Campanovo: »Carmen in veram nobilitatem a Joanne Krupsky Teuto- brodeno, ibidem rectore ludi, descriptam 1607. Pragae (v knihovně Strahovské; srovn. Dlabač str. 24 § I, 19). Jako rektor ve Slaném vydal: M. Jacobi junioris Krupsky, Biotanatographia. Pragae 160); při ní Campanovo: »Carmen ad lectorem« (Ibid.) Pro překlad paedagogiky Plutarchovy byl pronásledován (Srovn. Jireček, Rukověť I str. 429).

Strana 104
104 M. Melichar Colidius radě 12. dubna 1610. Na rubu: Slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pánům šeffmistrům a raddě na Horách Kutnách, pánům a patronům ke mně laskavě příznivým. Stranou regest: 1610. M. Jakub Krupský, správce školy Slanské, odsílá pánům 18 exemplárův Paedagogicae Plutarchi na česko přeložené. V pátek po přenešení sv. Václava leta 1610 dodáno. CXXVI. 1610, 12. dubna (v Kutné Hoře). M. Melichar Colidius, přední správce škol Kutnohorských, zve radu na zkoušku žáků a disputaci officiálů školních. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 445.) Službu svou oc. Ačkoliv z přítomnosti času snadně souditi a poznati mohu, že páni šephmistři mnohými pracemi zaneprázdněni a zaměstnáni býti ráčí, tak že sotva k přečtení tohoto psaní mého kratičkého chvíle propůjčena býti může, a protož, které by mne příčiny k psaní nutily, kratičce oznámím. Mezi jinšími tato jest první totiž nastávající a již se pomalu přibližující čas, v kterémžto podle řádu a chvalitebné zvyklosti téměř všudy správcové školní při přítomnosti pánův patronův a ochráncův počet z své bedlivosti v cvičení při mládeži jak domácí tak i přespolní vedené vydávají. A poněvadž i tato chvalitebná a nad jiné v vlasti naší milé vznešená obec jednu i druhou školu s velikými náklady vystavěla, do nich správce i pomocníky řádně vyvolené a povolané uvedla, ano i mládež obzvláštním vychováním opatřila, za slušnou a chvalitebnou věc soudil jsem býti, abych opět ten předešlý obyčej obnovil a své milé a důvěrně laskavé JMti pány šephmistry a jiné pány inspectores ruku ochrannou nad svobodným literním uměním držící psaním tímto naschvále učiněným zval a aby od prací povolání svého se uprázdniti a, dá-li Pán Bůh ve zdraví dočekati, v nejprvnější pondělí po neděli, jenž slove Provodní, hned po kázání slova božího z chrámu Páně do školy Vysokolko]stelské přijíti a mládež v pobožnosti a v literním umění zůstávající vyslechnouti a o jejím prospěchu vyzvěděti [ráčili], žádal. Ač pak soudím, že dne svrchu jmenovaného páni mnohými pracemi zaneprázdněni býti ráčí, avšak pro náležitost a slušnou potřebu mé žádosti budou se moci někteří z prostředku pánův inspectorův do menších a posledních classes vyslati a pomalu budoucího examen odbývati, druhého pak dne, totiž outerýho, v větším a plném počtu do velikého audi- torium JMti pány šephmistry k vyslýchání očekávati budu. Nemíním příliš dlouze práce své protahovati ani běžně ji odbývati, ale prostředně, dokud se jen pánům inspectorům líbiti bude, (jen žádám, ať se mi tehdáž žádná pře- kážka neděje, dokud bych sám neodbyl, ale nejprve moji auditores, potomně druhá škola, zbude-li co času, nechť jest slyšána). A po dokonání obojího examen, dá Pán Bůh buď v čtvrtek anebo v pátek, jakkolivěk VMtí snešení se stane, k proposicím v psaní tomto zavřeným spolu přistoupiti a, (pokudžby JMtem pánům se líbily), o nich disputovati míním. Druhá příčina mého psaní jest poněkud nová a neobyčejná. Ačkoliv všem vůbec to vědomé jest, že žákovstvo Vysoko[kolstelské školy času letního každodenně ráno do chrámu

Strana 105
M. Melichar Colidius radě 12. dubna 1610. 105 Páně k zpívání chodí a při něm nejmíněji hodinu, mnohdykráte i dvě i více, a to v ty, v nichž by měli na lekcí (jako jinde) zůstávati, stráví a tak se velice obmeškávají, ač pak to od mladosti znám, že jest dobrá věc Pána Boha netoliko každodenně písněmi svatými oslavovati, slova božího poslouchati, ale téměř každého času při shromáždění svatých zůstávati, ale poněvadž mnozí z nich, zvláště mladší a nerozumnější aneb nedbanlivější, ne vždycky na tu dobrou a svatou věc pozor dávají, nýbrž někdy místo poslouchání v memoriter učení aneb i snad v spaní (všudy praeceptores k discipulům jako i rodičové k dítkám dostihnouti nemohou) se dávají, dávno jsem na to přemejšlel i mno- hých dobrých pánův přátel radu slyšel, aby k tomu přivedeno bylo, aby mládež školní při svém cvičení zůstávala a místo ní někteří z pánův literátův českých takovou práci na sebe s menším obmeškáním přijali. A pak-li že by nemohlo toto mé zdání místa míti, tehdá k tomu bych radil, aby aspoň v těch dnech v škole při učení zůstávali, když mladí kněží kázání svá činí, jinších pak dnův aby tolikéž, když pan archyděkan služby svaté koná, zpíváním v chrámu Páně posluhovali. A netrvám, aby i pan otec můj laskavý tomuto mému novému zdání měl se hrubě na odpor postavovati, poněvadž i některé obecné písničky a žalmy svaté k jistým dnům náležející sebral. Ale abych se nezdál někomu nětco nového a neobyčejného začínati, toho všeho k bedlivému VMtí uvážen časně podávám; za odpověd laskavou na jednu i druhou žádost časně žádám. S tím se VMtem dobře a šťastně míti vinšuji. Datum na Horách Kutnách v přední škole sv. Jakuba 12. Aprilis anno 1610. VMtem v službách volný Melichar Colidius. Na lístku připojeném: Theses. I. Lex est doctrina hominum mentibus a deo indita et postea a Mose repetita, quae sancta et iusta praecipit et vitam aeternam promittit sub condi- tione, si omnia feceris; maledictionem vero minatur, si vel in minimo de- feceris. II. Lex Moysis est triplex: moralis, ceremonialis et iudicialis. III. Homo sponte fit malus suaque voluntate peccat. Melchior Colidius. IV. Corpora humana in coelis gloriosa reddita futura sunt omnis materiae expertia. Nicolaus Hanczlinius. V. Civitas ab optimo rege melius quam ab optima lege administratur. Jonas Pelargus. Na rubu: Slovutné a mnoho vzáctné poctivosti JMC. panu rychtáři, pánům šephmistrům a spolu pánům radním, pánům inspectorům obojí školy na Horách Kutnách, pánům patronům a ochrancům mým laskavým, JMtem k dodání. Stranou regest: 1610. Pan M. Colidius o examen svatojirský.

Strana 106
106 M. Melichar Colidius radě 18. července 1610. CXXVII. 1610, 18. července (v Kutné Hoře). M. Melichar Colidius Solnický, přední správce škol Kutnohorských, zve radu na disputaci. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svou oc. Ačkoliv podle příležitosti času letního snadně souditi mohu, že JMti páni mnohými a obzvláštně polními pracemi zaměstknáni býti ráčí, tak že sotva leč s obmeškáním tato má žádost své místo míti bude, ale poněvadž dobrý a starobylý řád ano i má povinnost mne napomíná, abych JMtem pánům v známost uvedl, že sem podle bedlivého uvážení a soudu umínil o některých thesibus v tomto psaní přítomném zavřených předně pro pochvalu boží a potomně pro užitek domácí i přespolní mládeže disputovati a před VMtí hádku obecní držeti. A protož VMt se vší náležitou uctivostí a šetrností žádám, že, dá-li Pán Bůh ve zdraví dočekati, v nejprvnější pátek, totiž 23. dne měsíce července leta přítomného 610, v plném počtu s panem archyděkanem a s pány inspectory jedny i druhé školy tím dřívěji po kázání slova božího do velkého auditorium přijíti ráčíte. Nepochybuji, že JMt páni šephmistři spolu s pány inspectory mou slušnou žádost pro mé i obojí školy odsloužení skutečně naplniti ráčí, což aby se stalo, jednou i po druhé se vší uctivostí žádám. S tím se VMti na všem dobře a šťastně míti vinšuji. Datum velmi na pospěch 18. Julii anno 1610. VMti v službách volný Melichar Colidius Solnický. Na lístku připojeném: Theses ad disputandum propositae de ecclesia: I. Ecclesia est congregatio membrorum Christi, hoc est sanctorum, qui vere credunt et obediunt Christo, et si in hac vita huic congregationi multi mali et hypocritae admisti sunt usque ad novissimum iudicium. II. Ecclesia catholica duas habet partes: ecclesiam nimirum triumphantem in caelis et ecclesiam militantem in terris. Melchior Colidius. III. Ignis elementum est efficacissimum, non consumit, motu autem exci- tatus accendit et urit: hunc aqua iuuat et promovet Joannes Felix Streycz Rochesanus.*) *) Jan Felix Strejc z Rokycan stal se bakalářem r. 160) a bezpochyby hned potom dostal se do Hory, kde ostal až do sv. Havla r. 1611, načež stal se správcem školy v Českém Brodě, odkudž na jaře r. 1613 povolán byl za správce školy v Žatci, jsa ten- kráte již mistrem. Toho roku vydal: M. Joannis Felicis Rocheczani duae oratiunculae, qua- rum primam in ingressu in scholam Boemo-Brodensem die 10. Decembris 1611 et alteram in introductione in scholam Zatecensem die 15 Maii 1613 recitavit. Pragae, 1613. Při nich otištěna Campanova báseň: Ad M. Joannem Felicem Rocheczanum. (Dlabač, Leben des Joh. Cam- panus, str. 36, § II, 31.) Roku 1616 se Strejc oženil. Svadba jeho oslavena sbírkou básní: Fautknov in honorem d. M. Joannis Felicis Streycii Rocheczani sponsi. Pragae 1616, při

Strana 107
M. Melichar Colidius radě 6. října 1620. 107 sunt. IV. Christiani astra observare et ex iis quaedam futura praedicere pos- Mathias Viti Chlumecenus. *) Na rubu: JCM. panu rychtáři, slovutné a vzáctné poctivosti JM. pánům šephmistrům a spolu pánům inspectorům škol na Horách Kutnách, pánům patronům a ochrancům po všechny časy nejmilejším k dodání. Stranou regest: 1610. P. M. Melichar Colidius Solnicenus o disputací 20. Jul. 1610. CXXVIII. 1610, 6. října (v Kutné Hoře). M. Melichar Colidius Solnický, přední správce škol Kutnohorských, sve radu na zkoušku žákův a disputaci officialů školních. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svou oc. Ačkolivěk žádné pochybnosti nemám, že JMt páni šeph- mistři a páni inspectores netoliko na praeceptores mládež domácí i přespolní pobožnosti a liternímu umění vyučující pozor míti, ale také laskavi býti ráčí, tak že téměř nebylo by potřeba tímto psaním zaneprázdnění činiti, však jsa chvalitebným zvykem a obyčejem předešlým ano již nastávajícím časem, při kterémž správcové mládeže počet z své pilnosti a bedlivosti před pány patrony vydávají, vzbuzen, tehdy tímto nynějším psaním JMtem pánům šephmistrům jakožto pánům patronům nejmilejším v známost uvozuji, že sem umínil pu- blicum examen, dáli Pán Bůh ve zdraví dočekati, nejprv v outerej příští totiž 12. Octobris anno 1610 v přední classi začíti a potomně následujících dnův po vykonaném náležitě ve všech auditoriích examen jistými proposicími (kteréž v tomto psaní k přehlídnutí odsílám) k disputaci proponovanými dokonati. Pokudž by pak pro veliká zaneprázdnění dne svrchu psaného JMt páni do předního auditorium přijíti neráčili, tehdá, žádám, některé osoby z pánův inspectorův do zadnějších classes vyslati ráčí; já tolikéž druhého dne JMt pány k vyslýchání mládeže své v větším počtu očekávati budu. Po dokonání pak takové školské práce přímluvu svou u VMtí za ty činím, jichž by po- božnost a bedlivost ano i naděje o budoucím prospěchu shledána býti mohla že některým archem je papíru pro památku a bedlivější cvičení darovati ráčíte chci ty, jenž budou oučastni takového darování, napomenouti, aby tím bedli- věji v začatém učení pracovali, a nedbanlivější [aby] jejich šlepějí následovali. Odpověd od VMtí časně očekávati budu. S tím VMti na všem dobře a šťastně čemž Campanova báseň řecká (Dlabač, na uv. m. str. 59 § IV, 31). Dačický (II, 108) uvádí k r. 1608, že zemřela (mezi jinými) »Dorota Hošková, jednooká, manželka Jana Strejce, kantora školního, již byl vdovu pojal a tu se při ní na Horách Kutnách usadil.« Tu buď omyl v roce, nebo zpráva týká se některého jmenovce Strejcova. *) Matěj Prlík, syn Víta Prlíka, řezníka v Chlumci, ze školy Kutnohorské odešel na universitu do Prahy o svatém Havle r. 1608. Následujícího roku povýšen byv za baka- láře bezpochyby hned se dostal do Hory, kde ostal do sv. Jiří r. 1613.

Strana 108
108 M. Melichar Colidius radě 5. prosince 1610. se míti vinšuji. Datum na Horách Kutnách v škole sv. Jakuba 6. Octobris anno 1610. MVti v službách volný Melichar Colidius Solnický. Na listu připojeném: Theses. I. Per solum Jesum Christum, unicum mediatorem ac pontificem nostrum, sunt preces, gratiarum actiones et laudes nostrae deo offerendae, per solum illum deo sunt gratae atque acceptae, non per angelos vel sanctos demortuos uel alias creaturas. II. Preces et gratiarum actiones publicae et psalmodiae in certa fidelium sunt instituendae lingua nota fidelibus audientibus et una precantibus et gratias agentibus, nequaquam autem peregrina et ignota, alioquin sunt inutiles. M. Melichar Colidius Solnicenus. III. Homo non renatus arbitrio in divinis destituitur, ac renasci sine Sacramento] sancto non potest. Mathias Viti Chlumecenus. IV. Dialectica ars bene diffiniende, eodemque sensu logica dicta est. Joh. Felix Streyczius Rochesanus. Na rubu: JMC. panu rychtáři, slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pá- nům šephmistrům a raddě, pánům inspectorům škol na Horách Kutnách, pánům patronům nejmilejším JMtem. Stranou regest: 1610. Pan mistr školní Melichar Colidius zve pány na examen. CXXIX. 1610, 5. prosince (v Kutné Hoře). M. Melichar Colidius Solnický, přední správce škol Kutnohorských, prosí radu, aby při koledě žáků jistý řád zachován byl a aby žákovstvu chleba přidáno bylo. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 415.) Službu svou oc. Že ste takto ročně na mou přímluvu a žádost mládencům v školách na Horách Kutnách zůstávajícím, aby jen toliko domácí pány pa- trony při času a památce narození Syna Božího navštěvovali, povoliti ráčili, služebně na místě všechněch děkuji. Nepochybuji, že i na budoucí časy takové povolení trvati a zůstávati bude. Ale ještě bych rád, aby při takovém dobrých lidí navštěvování jistý řád a spůsob zachován a budoucně držán byl, jako aby jedna škola druhou v pořádku domů a v chození nepředcházela, ale, jakž náleží, po sobě chodila; což bude-li od VMti přísně poručeno, mnohým tudy záštím a nevolím mezi žákovstvem (obzvláštně pak času postního) pocháze- jícím cesta se zastaví. I poněvadž pak sám toho osobně naříditi nemohu, žádám, že JMt páni některé z prostředku svého, kteřížby tuto mou žádost naplnili, časně do školy vyslati ráčí. Dálejí JMtem pánům v známost uvozuji, že mimo mou naději školy, obzvláštně pak Svatojakubská jest mládenci mno-

Strana 109
List zachovací Davida Albusa ze dne 22. prosince 1610. 109 hými na přímluvu dobrých lidí přijatými naplněna, tak že pro nedostatek chlebů dosti nouze pocítiti musejí. I obávaje se, aby snad taková mládež (o kterýchž z jistých znamení snadně poznati mohu, že se bohdá církvi boží i křesťanské obci časem svým platně hoditi budou moci), mi se nerozprchla, tímto psaním k VMtem za ně přímluvu činím, že některý pecen chleba ob- zvláštně na každý tejden přidati, ano i jinším dobrodiním (příkladem pana archyděkana, kterýž nejprv v outerý příští na faře oběd do školy přistrojiti poručí), fedrovati ráčíte; což stane-li se, kteří takové VMti náchylnosti a ště- drosti oučastni budou, spolu i se mnou nezapomenou, nýbrž i svým milým rodičům o lásce a náklonnosti oznámí a, aby VMtí dítky aneb známí po- dobných dobrodiní jinde v školách zůstávající od nich užívati mohli, žádati budou, ano i k dalšímu v školách VMti zůstávání a bedlivějšímu cvičení mysl přiloží. Odpovědi od VMti časné očekávati budu. S tím VMt v ruce a ochranu boží poručena činím. Datum na Horách Kutnách v škole Vysoko kolstelské v druhou neděli adventní leta 1610. VMtem v službách volný M. Melichar Colidius. Post scripta. Za předešlého čtvrt leta salarium aneb stans na mladšího sukcentora nevyšel. I poněvadž jest nebožec řezníku některou kopu zůstal a není, kde ji odjinud vzíti, žádám VMt, že mu dřívěji vydáte a dáti ráčíte, tak aby věřitel mohl spokojen býti. Datum ut in literis. M. Melichar Colidius. Na rubu JMti císaře římského panu rychtáři, slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a pánům spolu radním, pánům inspectorům škol na Horách Kutnách, pánům patronům a ochrancím laskavým Jich Mti. Stranou regest: 1610. P. M. Melichar Kolidius o přídavek chlebův pro žákovstvo. CXXX. 1610, 23. prosince (v Kutné Hoře). Kutnohorští dávají vysvědčení zachovalosti Davidovi, synu nebožtíka kněze Matěje Albusa, faráře Nebovidského, který před 23 lety byl kantorem při škole u sv. Barbory. (Kopiář z let 1601—1613, f. 549.) List zachovací Davidovi, nebožtíka kněze Matěje Albusa synu. My šephmistři a radda na Horách Kutnách známo činíme listem tímto obecně přede všemi, kdežkoli čten aneb slyšán bude a vzláště, kdež jej čísti a slyšeti náleží, že jsouce před nás pořadem práva od Anny, na onen čas ctihodného kněze Matěje Albusa, faráře a správce církevního v Nebovidech, a již nyní Martina Orleta, pláten barvíře spoluhorníka našeho, manželky a

Strana 110
110 List zachovací Davida Albusa ze dne 23. prosince 1610. Davida, syna jejího, téhož listu ukazatele, Adam Hněvusický,*) spoluhorník a radní, a Matěj Kuchař,**) obyvatel náš, lidé starožitní, dobře zachovalí a víry hodní obesláni a před námi to také Adam Hněvusický na závazek svůj, který k ouřadu svému konšelskému učinil, Matěj pak Kuchař k své víře a duši na místě přísahy vedle spůsobu a obyčeje práva našeho přijavše vyznali a vy- svědčili, že toho povědomi jsou a na paměti své mají, kterak jmenovaný nebožtík kněz Matěj Albus byvše před třiadvatcíti lety v škole naší při kostele svaté Panny Barbory za kantora, ji Annu, jenž byla Jiříka Kyseláře, také někdy spoluhorníka našeho, dcera, za manželku sobě pojal a s ní v stav svatého manželství řádně a poctivě, knězem k tomu vedle usta- novení církve svaté oddán a potvrzen jsa, vstoupil, v kterémžto manželství oni manželé několiko let zůstávajíce se vždycky dobře a počestně nic toho se, čímž by jejich dobrá pověst zhyzděna býti mohla, nedopustivše chovali, ano také dítky mezi sebou řádně na svět plodili, mezi nimiž z počátku psaný David, syn jejich, listu toho ukazatel, jsa tolikéž řádně od nich zplozen zde na Horách Kutnách, v kostele svatého Jakuba, jinak u Vysokýho řečeném, vedle obyčeje křesťanského u přítomnosti počestných obojího pohlaví lidí, kteříž na křtu svatém za něho připovídali, náležitě, jakž se to v poznamenání v registřích kostelních dotčeného kostela svatého Jakuba jináč Vysokého k letu již dávno pominulému 1597, na kteréž se v té příčině ona Anna Al- busová jinak Orletová potáhla, nachází, jest pokřtěn. Kdež my jak předo- známených osob o řádném nadepsaných manželův v stav manželský vstoupení vysvědčení, tak i o poctivém jeho Davida, syna jejich, na svět z nich zplození poznamenání vyslyševše, to jsme do téhož listu našeho vložiti a vepsati dali, a ten jemu Davidovi, ukazateli jeho, k žádosti častopsané matky jeho vy- dávajíce a sami také jak o rodičích jeho tak i o něm samém nic jiného nežli všecko dobré nevědouce k VMtem a Vám se služebně a přátelsky přimlou- váme, že téhož Davida za řádně na svět zplozeného jmíti a držeti a jej v bu- doucích jeho potřebách laskavě a přátelsky fedrovati ráčíte a budete pro jeho řádné na svět pojití a naši VMti a Vám toho služebnou a volnou v po- dobné i jiné příčině odměnu. Tomu na svědomí pečeť naši Hor Kuten větší jsme k listu tomuto visutě přitisknouti dali, jenž jest dán na Horách Kutnách v ponděli u vigilii svatého Tomáše, apoštola Páně, 23. Decembris léta 1610. *) Adam Hněvusický dostal se před lety do Hory za kantora a tu se usadil, pojav za manželku Annu, letitou vdovu po bakaláři Šturmovi, který bezpochyby také někdy byl učitelem při školách Kutnohorských a v Hoře se usadil. Když tato r. 1601 zemřela a k pohřbu nesena byla, dal zarmoucený vdovec trubačům pozounářům troubiti na věži Vysokokostelské, což vykládá Dačický (II, 85) že se stalo »snad radostí, že staré ženy zbyl, žádaje mladé, jakéž potom, však k svému hoři, dostal«. Roku 1603 pojal Adam Hněvusický Annu, dceru Pelantovu, kováře v Čáslavi, za manželku. Od r. 1604 zasedal v radě. Zemřel 3. ledna 1619 u vysokém věku. Vdova po něm provdala se dne 16. ledna 1624 za jakéhosi německého trubače polního, který s vojskem náhodou do Hory se dostal a tu se usadil. (Dačický, II, 89, 90, 188, 238.) **) O něm zmínku činí Dačický (II, 108) při roce 1608: »U práva Poděbradského sťata jest manželka Matěje Kuchaře starého od Hory Kutny pro cizoložství a že děťátko své zabila; muž se jí ujíti nechtěl«.

Strana 111
List zachovací Jakuba Žateckého ze dne 28. ledna 1611. 111 CXXXI. 1611, 28. ledna (v Kutné Hoře). Kutnohorští dávají list zachovací Jakubovi, synu nebožtíka Melichara Žate- ckého, který byl do r. 1578 předním pomocníkem vrchního správce školy Vysoko- kostelské. (Kopiář z let 1601—1613, f. 555). List zachovací Jakubovi, nebožtíka Melichara Žateckýho synu. My šephmistři a radda na Horách Kutnách všem vuobec i jednomu každému, jichž tento list náš duojde a od nichž čten aneb slyšán bude a vzláště, kdež jej čísti a slyšeti náleží, oznamujeme a na vědomí dáváme, že předstoupivše před nás do plné raddy Judith z Freydnpachu, někdy Melichara Žateckýho a již nyní Jana Třísky manželka a spoluhornice naše, s Jakubem, po jmenovaném nebožtíku Melicharovi Žateckým sirotkem zůstalým, synem svým, téhož listu ukazatelem, nás jest, abychom vyslyšíce nížepsaných osob, kteréž k tomu před nás obeslati dala, vysvědčení o řádném a poctivém jí s týmž nebožtíkem Melicharem Žateckým, manželem jejím předešlým, sjití a v stav manželský vstoupení a z nich jeho Jakuba, syna jejího na svět splození vedle toho jemu Jakubovi list zachovací hodnověrný ku potřebě jeho vydali, požádala. Kdež, poněvadž jsouce tak před nás pořadem práva slovutný Tobiáš Tříska Táborský, primátor, Adam Hněvusicský a Jindřich Labuška, vše spolu- radní naši, lidé starožitní, na své cti dobře zachovalí a víry hodní připraveni a to na závazky své, které k ouřadu svému konšelskému učinili, vedle spůsobu a obyčeje práva našeho přijavše, jednomyslně vyznali a vysvědčili, že toho povědomi jsou a v paměti dobré mají, kterak nadepsaný nebožtík Melichar Žatecký,*) svobodného umění bakkalář, na onen čas před mnoho- násobnými lety dostav se sem na Hory Kutny za jednoho předního pomocníka vrchního správce přednější školy naší Vysokokostelské, jinak u svatého Jakuba, a tu za některej čas v práci školní při vy- učování mládeže zůstávaje, potom sobě také zde manželku jednu i druhou z nichž z počátku oznámená Judyth z Freydenpachu, vlastní nebožtíka dobré paměti slovutného Jakuba Freysychselbsta z Freydnpachu, někdy spoluhorníka a JMC zde na Horách Kutnách rychtáře, dcera byla, pojal a s ní v stav svatého manželství, k čemuž skrze správce církevního, dvojí cti hodného kněze Sixta Candida Pražského, ty časy archiděkana na týchž Horách Kutnách, od- dáni a potvrzeni vedle ustanovení církve svaté byli, řádně a poctivě vstoupili *) Melichar Žatecký ostal při škole do r. 1578, kdy pojal za manželku bohatou stařenu, Dorotu, vdovu po Václavovi Vočkovi, který v letech 1553—1562 byl hofmistrem horním a leta 1563 koupil veliký nový mlýn. Roku 1586 22. dubna, ovdověv před tím, ženil se po druhé bera si za manželku pannu Juditu Stejškovou jinak Freisichselbstovou z Freydenpachu. Kdy zemřel, nevíme; zdá se, že r. 1610; neboť 1611 na počátku roku provdala se vdova po něm za Jana, syna Tobiaše Třísky, pekaře, a když i ten zemřel, vzala si za třetího manžela 11. srpna 1619 šedesátiletého Tristrama Lukaveckého z Lukavce, který zemřel 16. dubna 1620. (Dačický II, 4, 21, 191).

Strana 112
112 Kutnohorští hejtmanovi Chlumeckému 30 června 1611. a v tom manželství tohoto Jakuba, syna svého, také řádně a poctivě na svět z poctivého luože manželského zplodili a jak sami rodičové, vzláště pak často psaný Melichar Žatecký, otec téhož Jakuba, kterýž mnohá léta v ouřadu a povinnosti konšelské zůstával, se vždycky dobře a poctivě, jako také i on Jakub, syn jejich, pokudž při nich rodičích svejch zůstával, chovali, takže o nich nic jiného praviti nevědí nežli všecko dobré a chvalitebné. My jmajíce to před sebou, že dobré a šlechetné rodičův chování a z nich řádné a poctivé dítek na svět zplození památky a chvály pro obhájení a zachování dobrého jména a pověsti též pro fedrunk ctnosti hodné jest, to takové z předu dotče- ných osob, spoluradních našich, svědectví sem do tohoto listu našeho jsme vložiti a vepsati rozkázali. A protož ten svrchuoznámenému Jakubovi Žate- ckýmu, ukazateli jeho, vydávajíce, Vašich Milostí a Vás všech vuobec i je- dnoho každého služebně a přátelsky žádáme, kdež by se koli on Jakub Žatecký mezi VMti a Vás obrátil a mezi Vašimi Milostmi a Vámi živnost sobě oblíbil, že jej za řádně a poctivě na svět pošlého jmíti a držeti, k němu lásku a přízeň prokazovati, i jeho sobě v potřebách jeho laskavě a přátelsky poručena jmíti ráčíte a budete, to jak pro jeho poctivé na svět pojití, tak i naše VMtem služebné a Vám volné toho odměnění učiníce. Tomu na svě- domí a jistší toho důvěrnost pečet větší Hor Kuten k témuž listu našemu jsme visutě přivěsiti dali, jenž jest dán a psán na Horách Kutnách v pátek po památce obrácení svatého Pavla na víru křesťanskou, to jest 28. Januarii, leta od narození Krista Pána MDCXI°. CXXXII. 1611, 30. června (v Kutné Hoře). Kutnohorští píší Ondřejovi z Ostešova, hejtmanu panství Chlumeckého, aby Matěje, syna neb. Víta Prlíka, řezníka v Chlumci, správce školy u sv. Bar- bory, z poddanství a člověčenství propustil. (Kopiář z let 1601—1613, f. 5691.) Urozenému p. Ondřejovi z Ostešova, hejtmanu panství Chlume- ckýho, o vejhost Matthiae Viti Chlumeceno, bakkaláři Barbor- skýmu. Mathias Viti Chlumecenus, svobodného umění literního bakkalář, na ten čas správce školy druhé při kostele svaté Panny Barbory zde na Horách Kutnách, syn někdy Víta Prlíka, řezníka, souseda města Chlumce nad Cidlinou, listu tohoto ukazatel, předstoupiv před nás oznámil nám, kterak maje od dávního času obzvláštní své zření a náchylnost k obci této Hor Kuten, kdež začátky umění literního z požehnání buožího vzal i potom k správě před- oznámené školy naší se dostal, toho oumyslu jest i na další časy mezi námi zůstávati i potom, když mu toho příležitost sloužiti bude, [se] osaditi; rozuměje pak tomu, že k tomu pořádného sebe z člověčenství a poddanosti, kterou JMti královské jakožto králi a pánu svému dědičnému zavázán jest, propuštění potřebovati musí, nás při tom za toto k Vám přímluvné psaní požádal. I chtíce my jemu Mathiae Viti Chlumeceno toho rádi, aby mezi námi jak

Strana 113
M. Melichar Colidius radě 23. ledna 1612. 113 při správě školní na další čas tak i v společnosti sousedské zůstávati mohl, příti, pro jeho při povolání pilnost a pokojné obcování, k Vám se dle žádosti jeho s pilností přimlouváme, že jeho z dotčené poddanosti listem vejhostním na místě JMti královské z moci ouřadu Vašeho hejtmanského propustiti a svobodna učiniti tak, aby to, co v oumyslu jmá, svejm časem před sebe vzíti a sobě to k místu a konci bez všelijaké překážky přivésti mohl, odporni ne- budete pro naše Vám toho volné a přátelské v podobné, kdyžby se jaká přitrefila, příčině odměnění a odsloužení. A s tím se Vám na všem dobře a šťastně jmíti vinšujíce, přátelské a účinlivé odpovědi od Vás žádáme. Datum na Horách Kutnách ve čtvrtek po památce svatých Petra a Pavla, apoštolův Páně leta 1611. CXXXIII. 1612, 23. ledna (v Kutné Hoře). M. Melichar Colidius Solnický, přední správce škol Kutnohorských, zve radu na disputaci officialů školních. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svou oc. Poněvadž již ten čas, při kterémžto obyčejně podle chvali- tebného VMtí snešení publica disputatio v škole Vysoko[koJstelské jak od správce školního, tak i potomně i od jeho spolu pánův pomocníkův držána bývá, přišel, pročež maje pamět a pozor na své povolání a povinnost, některé theses ex nono decalogi praecepto sem sebral a složil. Ač pak kolivěk taková disputací měla se před některým dnem odbýti, ale že pro veliký nedostatek mého zdraví nemohl sem jak sám dostačiti, tak také ani svých discentů v ní pocvičiti, že pak, díka Pánu Bohu, k prvnějšímu zdraví zase pomalu přicházím, pročež materiam thesium bez prodlení před VMtmi přednáším a ji k bedli- vému uvážení a soudu podávám. Sem té celé a dokonalé naděje, že ji předně oblíbiti, potomně i při ní, když se publica disputací, totiž 27. Januarii leta přítomného 1612 držeti bude, s pány inspectory pro lepší podstatu a mládeže bedlivější a schopnější cvičení přítomni býti ráčíte. Za odpověď laskavou, kterou bych se časně spraviti mohl, VMtí se vší uctivostí žádám. S tím jak VMti tak i sám sebe s obojí školou v ochranu boží a opatrování poroučím. Datum na Horách Kutnách v škole Vysoko[kolstelské jinak svatého Jakuba 23. Ja- nuarii leta 1612. VMtem v službách volný Melichar Colidius. Na přiloženém archu: Theses ad XXVII Januarii propositae. 1. Hactenus de octo decalogi praeceptis: sequitur nonum, quod est de mendacio fugiendo. In eo occurrunt definitio et partes. 2. Mendacium est inaequalitas rationis et mentis cum studio fallendi. 3. Partes sunt duae: affirmativa et negativa. 4. Negativa hac sententia enunciatur: »Non loqueris falsum testimonium contra proprium tuum.« V. Nováček: Listář k dějinám školství Kutnohorského. 8

Strana 114
114 M. Melichar Colidius radě 23. ledna 1612. 5. In ea considerantur tum subjectum, tum species. 6. Subjectum sunt personae et res. 7. Personae hic in universum, cuiuscunque sint nationis, aetatis, conditi- onis et officii, mentiri prohibentur. 8. Res sunt aut publicae, aut privatae. 9. Publicae fiunt falsae, si quis ea, quae sunt communis authoritatis, im- mutet, corrumpat, supponat aut celet. 10. Eiusmodi sunt vel pondera publica, vel edictio publica, vel moneta publica. 11. De falsis ponderibus et mensuris extat Deuteron. 25 v. 13; Levit. 19 v. 35, Amos 8 v. 3. 12. De falsis principum edictis exstat, quae supponuntur D. Ad L. Cornel. 13. De monetae adulteratione lex illa est: Quicunque nummos aureos partim raserit, partim tinxerit vel finxerit, si quidem liberi sunt, ad bestias tradi, si servi sunt, supplicio affici debent. Digest. lib. 4. titulo 10. 14. In privatis falsum committitur vel in iudicio, vel extra iudicium. 15. In iudicio vel a litigantibus, vel ab advocato, vel a testibus, vel iudi- cibus ipsis. 16. A litigantibus, dum actor et reus scientes et prudentes falsum af- firmant. 17. Ab advocatis seu patronis, dum improbae causae patrocinium susci- piunt, legitimae vero aequitatem non summo studio [defendunt]. 18. A falsis testibus, si iudicio adhibiti falso vel vane testimonium dicunt. 19. Idcirco qui in iis deprehensi fuerint, sacrarum literarum authoritate, absque ulla deliberatione, puniuntur. Exod. 23. v 5. 20. A iudicibus, dum iustificant impium et condamnant iustum. Proverb. 17. 21. In rebus extra iudicium falsum committitur vel in testamentis, vel in contractibus, vel in nominis mutatione, vel in colloquiis. 22. In testamentis dum quis in iis voluntatem sive per falsam scriptionem, sive suppositionem de eo, quod quisque post mortem suam fieri volunt, violat. 23. In contractibus, dum quis opprimit aut circumvenit fratrem suum in negotio. I. Thess. 4 cap. v. 6. 24. In nominis mutatione, dum quis in alterius fraudem et perniciem aliud, priore suppresso, usurpat. 25. In colloquiis, dum quis aliud ore sinistre recitat, aliud mente malitiose cogitat. 26. Porro mendacium respectu specierum est vel simplex, vel compositum. 27. Simplex, quod nullius rei gratia fit, sed solum, quia mendax dicendo falsum delectatur, et hoc genus mentiendi otiosum dici potest. 28. Compositum, quod fit alterius rei causa. 29. Estque in verbis vel in moribus. 30. In verbis est vel iocosum, vel officiosum, vel malitiosum. 31. Iocosum est vel poëticum, ut fictio, vel ironicum, ut illusio. 32. Officiosum, quod fit cum intentione boni, ut vitam et civitatem tueri.

Strana 115
M. Melichar Colidius radě 23. ledna 1612. 115 33. Malitiosum, quod maxime prohibetur propter intentionem falsi, propter persuasionem mali, propter illationem damni. 34. In moribus mendacium est tum internum tum externum. Internum est suspicitas et invidia. 35. Suspicitas est, quum quis mala suspicatur de bonis, inductus aut falsis inspicionibus haustis ex recte vel ambigue dictis aut factis, quae sinistre accipit, aut etiam veris suspicionibus, quibus nimium indulget. 36. Invidia est animi tristitia de alieno bono, quod illi vel lucrum vel gloriam affert. 37. Externum est 1° vel arrogantia et dissimulatio, 2° vel adulatio et contentio, 3° scurrilitas vel rusticitas. 38. Arrogantia est vitium, cum quis res arrogans sibi sumit, cum non insint. 39. Dissimulatio est vitium, cum quis neminem offendit, ut aliquam utili- tatem inde capiat. 40. Contentio est, cum quis omnibus offenditur, hinc morosi et contentio- nibus pugnaces dicuntur. 41. Adulatio est vitium, quo quis laudat omnia nullaque in re adversatur, 42. Scurrilitas est vitium, quum quis in iocando et modum et decorum excedit non habita aut ratione honestatis, aut personarum, aut loci, aut tem- poris, aut gestuum et mentis et corporis, aut aliarum circumstantiarum. 43. Rusticitas est vitium, quo quis infectus ab omni festivitate sic abhorret, ut nulla ludorum vel suavitate deleniri posset. 44. Atque haec de parte negativa, quae vetat mentiri: iam de affirmativa, quae vera dicere iubet. 45. In ea mandantur virtutes, quae versantur vel in sermone vel in actio- nibus. 46. Sermo earum debet esse vel verus vel iucundus. 47. In vero sermone sita est veracitas. Est autem veracitas, qua quisque verum sive affirmando sive negando omni remota simulatione et dissimulatione constanter dicit. 48. Sermo amicus est iucundus aut urbanus. Iucundus est vel affabilitas vel comitas. Affabilitas est, qua vir bonus ea omnia, quae probanda et ut probanda sunt, probabit, offenditurque contrariis. 49. Comitas est, qua decorum in locis et iocis obseruamus. 50. Actiones aliae sunt publicae, aliae privatae. 51. Publicae sunt, quibus iudicium, sanctitas, authoritas et veneratio sancitur. 52. Privatae vero contractus, testamenta, sermones, colloquia, ceteraque omnia negotia sancte peragenda commendant. 53. Atque hujusque de definitione et partibus noni praecepti breviter et generaliter dicta sunto Melchiore Colidio. Alia thesis: Ignis est calidus, siccus, humidus; aër humidus, calidus, frigidus; aqua frigida, humida sicca; terra sicca, frigida, calida. Unicuique enim elemento *

Strana 116
116 M. Melichar Colidius radě 9. dubna 1612. competit una qualitas in intenso, altera in remisso, contrariae suae admixta gradu. Georgio Horatio Richnovino. Thema ultimum: Cum mediatoris nostri officium nemo, nisi verus deus et verus vereque iustus homo in una persona obire possit, solum Christum et quidem secundum utramque naturam mediatorem nostrum agnoscimus. Mathia Prlicio Chlumeceno. Na rubu: JMK panu rychtáři, slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pánům šephmistrům, pánům spoluradním, pánům inspectorům škol na Horách Guttnách, pánům mně laskavě a příznivě nejmilejším Jich Milostem. Stranou regest: 1612. P. M. Melchior Colidius o disputaci ad 27. Ja- nuarii a theses ex 9. praecepto. CXXXIV. 1612, 9. dubna (v Kutné Hoře). M. Melichar Colidius Solnický, přední správce škol Kutnohorských, zve radu na zkoušku žáků, prosí o přispění k lepšímu jich vyživení a navrhuje, aby na místě odcházejícího Samuele Sabbatecia Měřínského byl ustanoven kollegou při škole Vysokokostelské Jan Mathiades Nosislavský, kollega školy Svato- barborské. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svou oc. Poněvadž již téměř ten čas se přiblížil, v kterémžto podle své povinnosti počet z svého bedlivého při mládeži pracování mám jak já tak i moji páni collegové vydati, pročež VMti se vší uctivostí a náležitou šetrností žádám, že sobě tohoto nastalého týhodne některý den, buď čtvrtek anebo pátek, vyvoliti a do Vysoko[ko]stelské školy podle obyčeje s pány inspectory k vyzdvižení a vysvědčení, kterým a jak užitečným věcem jak VMtí dítky, tak potomně i přespolní mládež z dobrých a počestných rodičův pošlá se učila a cvičila, najíti dáti ráčíte. Jestliže by možné bylo, rád bych, aby aspoň někteří z pánův inspektorův aneb z pánův soudcův při examen pana bakaláře Barborského byli, potomně pak druhého dne JMti páni mému examen osobně přítomni býti ráčili. Kdyby památka sv. Jiří hned v pondělí velikonoční držána nebyla a všickni z pánův officialův zůstali, tehdy by má žádost mohla odložena býti, ale poněvadž v školách VMtí nemalá proměna bude, pročež žádám, že mé žádosti neráčíte oslyšeti, nýbrž v den od VMtí obraný brzo po kázání slova božího z kostela do školy jíti. Nemíním dlouze a tesklivě JMti pány zaměstknávati, ale jenom, že jsem věrně a upřímně při mládeži mně od Pána Boha a od VMtí svěřené pracoval, kratičce skutkem dokázati. Tu naději mám, kdokolivěk co dobrého školám a svobodnému liternímu umění přeje, že tímto mým náležitým předsevzetím pro chválu boží a potomně pro vzdělání a prospěch mých milých discipulův vedeným dobro- volně pohrzeti nebude, nýbrž tím svou vlídnost a upřímnost ke mně i k těm,

Strana 117
M. Melichar Colidius radě 9. dubna 1612. 117 jenž examinováni a vyslýcháni budou, dokáže a osvědčí. O JMK panu rychtáři, JMtech páních šephmistřích tu celou naději mám, pokudž nejvyšší možnost postačovati bude, že se zadosti mému očekávání stane. Dáleji chtěl sem téměř ihned při začátku své správy školní přímluvu učiniti, pokudž by věc možná byla, aby ňáká nádobka řídkého piva každého týhodne z Lorce na- lívána a do škol dávána byla. Nepochybuji, když JMti páni povážiti ráčí, že mnozí chudší téměř den po dni vodu, (an i tý se mnohdykráte nedostává), píti musejí, že to milosrdenství prokázati a ňákej sklípek, kde by se i jiné věci potřebné chovati a opatřiti mohly, spraviti dáti ráčíte. Měl bych touto příčinou i druhou věc od téhož žákovstva připomenouti, totiž, že mnozí z pánův sousedův a horníkův zde na Horách Kutnách, kteříž by opravdově mohli aspoň postním časem, dobrodiní prokazovati se spečují, obzvláštně pak páni správcové duchovní přespolní, kteříž své příbytky zde na Horách Kutnách a schránky mají, z rok do roka nejmenšího dobrodiní k školám neprokazují. Jest-li JMti páni ráčí i takové ponapomenouti, jistě jak já tak mé žákovstvo bude povinné na takové dobrodiní pamatovati, nýbrž obzvláštně, kterak by vděčnost prokázati mohlo, na to přemejšleti. Naposledy i o to se starám, aby školy dobrými a hodnými pomocníky opatřeny byly, pročež na místě Samuele Sabbatecia, *) na ten čas kollegy Vysoko[ko]stelské školy, s vůlí a radou pana archyděkana Joannem Mathiadem Noseslavinum, collegam Barborského, commenduji; do druhé pak školy na místo jeho podle snešení mého s panem bakalářem školy Barborské tři na škartě poznamenané VMti k uvážení a líbeznému zdání, abyšte podle své vůle jednoho z nich do druhé školy za collegu přijíti a o něj jako i o Vysoko[ko]stelského p. collegu panu rectorovi psáti ráčili, odevzdávám. Odpovědi od VMtí časné očekávám. S tím VMti Pánu Bohu poručené činím. Datum na Horách Kutnách v škole sv. Jakuba 9. Aprilis anno 1612. VMtem v službách hotový Melichar Colidius Solnický. Na rubu: JMK panu rychtáři, slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pánům šephmistrům, pánům spoluradním, pánům inspectorům škol na Horách Kutnách pánům mně laskavě příznivým JMti. Stranou regest: 1612. P. Mistr Melchior Colidius o examen vyslyšení, soudek piva z Lorce pro žákovstvo na tejden, a od osob duchovních ne- strojení obědův času postního, pak o bakaláře a collegu k Vysokému a k sv. Barboře. *) Samuel Sabbatecius z Měřína stal se bakalářem v září 1611, při čemž dispu- toval o thesi: »Utrum animae rationalis immortalitas physicis rationibus demonstrari pos- sit?«; odešed o sv. Jiří 1612 z Hory, stal se mistrem dne 14. března 1613, při čemž pojednal o otázce: »An in statu innocentiae politiae viguissent?« (Jičinský, Programmata acad. Prag.) Jinou disputaci jeho oslavil Campanus básní: Carmen in disputationem politi- cam »de consiliario regis« in academia Pragensi a M. Samuele Sabatecio Mieržino habitam. Pragae 1614 in 4". (Dlabač, Leben des Joh. Campanus, str. 27, § I, 27.)

Strana 118
118 Kutnohorští rektorovi university 16. dubna 1612. CXXXV. 1612, 16. dubna (v Kutné Hoře). Kutnohorští píší M. Janu Campanovi Vodňanskému, rektoru university, aby Jana Mathiada Nosislavského, kollegu u sv. Barbory, za předního kollegu a správce kůru k Vysokému kostelu a na místo jeho Václava Knobelia Čáslav- ského, do té doby druhého kollegu u sv. Barbory, potvrdil. (Kopiář z let 1601—1613, f. 616.) Urozenému a vysoce učenému panu mistru Janovi Kampanovi Vod- ňanskýmu, slavného učení Pražského rectorovi a kolleje Všech Svatých, jinak Angelské v Starém městě Pražském proboštu, pánu příznivému o collegy k Vysokýmu a k svaté Barboře. Službu, zdraví a při tom jiného všeho nejlepšího dobrého, zvláště pak v těchto začátcích a prvotinách ouřadu a správy VMti akademie a slavného učení Pražského štěstí a požehnání od Pána Boha s mnohým prospěchem a vzděláním rei literariae v království tomto Českém přejeme a vinšujeme věrně rádi. Vedle toho VMt tejna nečiníme, že poctivý mistr Melchior Coli- dius, vrchní správce škol našich svatého Jakuba jinak Vysoko[koJstelské a svaté Panny Babory, zprávu nám učinil, že Samuel Sabbatecius Mierzitius, přední collega jeho a správce kůru, jemu se o tom, že od času svatého Jiři nejprv příštího od povinnosti své odstoupiti a jinam se tu, kdež mu od VMti místo ukázáno [bylo], obrátiti míní, ohlásil, a podle toho nás, poněvadž na místo jeho sobě Johannem Matthiadem Noseslavinum, *) také předního collegam dotčené školy Svatobarborské, na místo pak jeho Vencesilaum Knobelium Časlavinum, druhýho collegam oznámené školy Svatobarborské, s vuolí a vě- domím naším též Georgii Horatii Rychnovini, správce též školy, zvolil, za připsání k VMti o dosazení a confirmování jich obou na ta místa a officia požádal. V čemž znajíce my žádost nadepsaného správce našeho slušnou býti tak činíme a VMt za to, že jmenované osoby jakožto alumnos a téhož učení Pražského bakkaláře na táž místa a officia z moci ouřadu VMti con- firmovati a tím spůsobem nyní i potom vždycky školy naše sobě k promotí domácí i přespolní mládeže v nich zůstávající poručené činiti ráčíte, [pro- síme], čehož my se VMti každého času všelijak odměňovati nepomineme. S tím se VMti na všem vždycky dobře a šťastně jmíti vinšujeme. Datum na Horách Kutnách v pondělí po neděli květné léta 1612. *) Jan Mathiades Nosislavský stal se bakalářem dne 23. srpna 1611, při čemž disputoval o thesi: »An magistratum orthodoxam religionem promovere, idolatricam vero abolere deceat?« (Jičinský, Programmata acad. Prag.) Později oddal se stavu duchovnímu a stal se správcem kostela sv. Barbory. Při odchodu kněží evangelických z Kutné Hory r. 1623 za branou Kouřimskou kázání lidu učinil (Historie o těžkých protivenstvích, str. 158, Dačický II, 229), ale sám z města neodešel, nýbrž tajně v Hoře se zdržoval do své smrti roku 1625. Tělo jeho dovezeno k pohřbu na grunty pana Mikuláše Salavy. (Dačický II, 262.)

Strana 119
Rektor university Kutnohorským 20. dubna 1612. 119 CXXXVI. 1612, 20. dubna v Praze). M. Jan Campanus Vodňanský, rektor university, podává Kutnohorským Jana Mathiada Nosislavského za předního kollegu školy Vysokokostelské a Václava Knobelia Čáslavského za kollegu školy Svatobarborské. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 443.) Službu svou vzkazuji slovutné a vzáctné poctivosti páni šephmistři, páni a přátelé mně laskavě přízniví; téhož zdraví a v pracech hojných prospěchův přeji VMtem věrně rád. Že o školy své a jejich vzdělání všelijak se staráte a aby ti, kteří v menších povinnostech při mládeži pilně pracovali, jako per gradus vejše se dostávati mohli, to náležitě opatrovati ráčíte, maje nad takovou péčí zvláštní zalíbení k žádosti VMtí tak činím a Joannem Mathiadem Nosi- slavinum, collegam Barbarensem, za choragum školy Vysoko[koJstelské, na jeho pak místo Georgio Horatio Richnovino, rectori scholae ad d. Barbaram, za collegam Vencesilaum Cnobelium *) Czaslavinum dosazuji a oba k dotčeným povinnostem z moci ouřadu rectorského mně na ten čas svěřeného confirmuji v té naději, že oni sobě (jako i prve) dobrého jména a při VMtech lásky za- sluhovati a dobývati svou pobožností a bedlivostí budou. Podle čehož, že je sobě poručené míti a laskavě fedrovati ráčíte, nepochybuji. Za odeslaný dar zeleného čtvrtku vděčně jej přijav šetrně děkuji a podobnou i jinou volností školám VMtí se zakazuji. S tím milost boží rač býti s námi se všemi. Dán v kolleji Všech Svatých jinak Angelské v Starém městě Pražském 20. Aprilis jinak u Veliký pátek leta 1612. M. Jan Campanus Vodňanský, na ten čas rector učení Pražského. Na rubu: Slovutné a vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a raddě na Horách Kutnách, pánům mně laskavě příznivým. Stranou regest: 1612. Pan rector academiae M. Joannes Campanus o přední collegy k Vysokýmu a k Barboře. *) Václav Knobelius Čáslavský povýšen za bakaláře dne 6. září r. 1611, při čemž měl disputaci o otázce: »Miles domesticus exotico num praeferendus?« (Jičinský, Programmata acad. Prag.) Z Kutné Hory roku 1614 odešel do Kolína, kde půl leta byl rektorem školy. Zastávaje úřad svůj krátký čas s pochvalou, počal školu zanedbávati a vymlouvaje se, že jde do Hory cvičit se v kázání, chodíval po vesnických posvíceních, s lehkými a povětrnými osobami tancoval, až pak z života nezdobného jizlivé známky na čele se mu ukázaly. Sousedé říkajíce o něm, že neznámému králi ve službě zůstával, ze strachu před nákazou dítky své od školy trhali. Když pak z rozkazu konšelů rozumní bradýři jeho pravý stav vyšetřili, dán jemu rozkaz, aby ihned od města odešel. Knobelius odešed z Kolína dal se na kněžství a jsa roku 1618 kaplanem v Čáslavi, napsal knihu o následování Krista Pána (Vávra, Dějiny Kolína I, str. 194, 196 a 197) a roku následu- jícího vydal v Hradci Králové: Kázání o předivném narození P. Krista. (Jireček, Rukověť I, str. 356.)

Strana 120
120 M. Melichar Colidius radě 8. srpna 1612. CXXXVII. 1612, 8. srpna (v Kutné Hoře). M. Melichar Colidius Solnický, přední správce škol Kutnohorských, zve radu na disputaci. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svou oc. Jakož jsem ten dobrý a chvalitebný řád a spůsob i spolu s svými pány kollegy předešle zachovával, abych při času od VMtí uloženém disputaci o materiích užitečných a platných míval, tak i nyní obzvláštně pama- tuje na své povolání některé theses ex ultimo decalogi praecepto de concupis- centia jsem sebral. Poněvadž pak JMti páni prvotně při takových disputacíích osobně, pokudž jednom možnost postačovati mohla, přítomni býti ráčili, ne- pochybuji, že tolikéž, dá-li Pán Bůh, v outerej nejprve příští, totiž 13. Augusti, po kázání slova božího tím časněji do předního auditorium přijíti a jak těch, kteříž materiam theseum defendovati, tak těch, kteří proti nim disputaci držeti a jmíti budou, bedlivě poslechnouti ráčí. Což aby JMti páni učiniti ráčili, se vší náležitou uctivostí na místě všech svejch pánův kollegův též žákovstva netoliko žádám, ale i v tu naději přicházím, že jak odpovědi časné, nač bych se měl bezpečiti, dostanu, tak potomně že JMti za auditores jmíti budu. S tím VMti Pánu Bohu v ochranu poručena činím. Datum v škole Vysoko[ko]stelské na Horách Kutnách 8. Augusti anno 1612. VMtem v službách volný Melchior Colidius Solnicenus. Přiloženo: Theses ad publicam disputationem propositae ex ultimo decalogi prae- cepto ad 18 Augusti anno 1612. 1. Adhuc de novem decalogi praeceptis; sequitur decimum, quo legislator omnem adversam charitati cupiditatem ex animo excutiendam et utilitatem toto corde declarandam praecipit. 2. Eius partes duae: una negativa, altera affirmativa. In hac de bona, in altera de mala concupiscentia disputabimus. 3. Negativa summatim docet, ne quae cogitatio nobis irrepat, quae noxia et in alterius detrimentum vergente concupiscentia animos nostros commoveat. Verba praecepti haec sunt: »Non concupisces domum proximi tui«. 4. Est autem concupiscentia prava omnium virium ad facienda ea, quae lege dei prohibentur, propensio, ut sunt caligo (?), dubitatio oc. 5. Porro in concupiscentia considerandae sunt partim causae, partim affectiones. 6. Causae aliae sunt externae, aliae internae. 7. Externae sunt efficientes vel finales. 8. Efficientes vel principales, vel adiuvantes. 9. Efficientes principales sunt, quae primas obtinent in cienda et exequenda cupiditate.

Strana 121
M. Melichar Colidius radě 8. srpna 1612. 121 10. Suntque propinquae vel remotae. Hae sunt intellectus et voluntas, illa electio. 11. Causae adiuvantes sunt vel cum homine natae, vel extrinsecus ei ac- cedunt. 12. Natae cum homine sunt naturae corruptio, de qua apostolus Ephes. 4 v. 3., Math. 26. v. 2. Item Sam. II. v. 24. 13. Extrinsecus accedunt diabolus et homines. Hi suis pravis verbis et blanditiis causam concupiscentiae suppeditant, hic vero venenatis afflatibus ad concupiscentiam provocat. Gen. 3, v. 5. 14. Finis concupiscentiae pravae est aeterna damnatio cum omnibus vitae ipsius incommodis. Gen. 2, v. 27 et 3 v. 19. Rom. 5, v. 18, 19. 15. Internae causae concupiscentiae sunt materia et forma. 16. Materia cupiditatis est id, quod videtur vel bonum vel malum ad corporis illecebras et praesertim ad gustatum et tactum pertinentes, vel ad instrumenta earum, ut ad divitias et similia. 17. Forma concupiscentiae est voluntatis et partium omnium hominis depravatio vel pugna et reluctatio adversus legem dei. 18. Affectiones concupiscentiae pravae sunt vel vehementiores vel se- datiores. 19. Vehementiores spectant vel nosmet ipsos vel alios. 20. Affectiones, quae nos spectant, sunt odium sui ipsius perversum et inordinatus amor sui. 21. Odium sui ipsius est, quum quis obstinate deo rebellat et ultro in exitium ruit. 22. Inordinatus amor sui est, quum quis se et sua magis amat, quam Christum Dominum. Joh. 12 v. 25. 23. Affectiones alios spectantes sunt: amor inordinatus in proximum tum odium iniquum in eundem. 24. Amor inordinatus in proximum est, cum quis in eius gratiam deum negligit. 25. Odium iniustum in proximum est, cum quis aversatur atque a se amovet alios homines ob illatam iniuriam. 26. Affectiones cupiditatis pravae sedatiores sunt vel opum vel honoris ambitio. 27. Cupiditas opum vel avaritia, vel simulatus contemptus diviciarum. 28. Avaritia est, quum quis quo plus habet, eo plus appetit et cumulat et tenaciter servans nec in suum nec in aliorum usus necessarios impendit. 29. Ambitio honoris est, quum quis honores indebitos venatur aliosque prae se contemnit et negligit, ut supra alios emineat et divicias amplas con- sequatur. 30. Haec de parte negativa. Superest affirmativa, quae iubet, quidquid concipimus, deliberamus, volumus, meditamur, cupimus, cum proximorum bono et commoditate coniungamus. 31. In ea primo definitio, secundo distributio consideranda.

Strana 122
122 M. Melichar Colidius radě 10. září 1612. 32. Est autem concupiscentia boni inclinatio et desiderium praestandi proximo omnia debita officia et salutem eius tuendi. 33. Est autem duplex: spiritualis et naturalis. 34. Spiritualis concupiscentia, qua spiritus contra carnem concupiscit. Gal. 5. v. 11. Haec concupiscentia est bona ac deo placens. 35. Naturalis concupiscentia est propensio, qua res absque ulla notitia inclinatur in id, quod sibi conveniens est, ut si esuriens cibum, sitiens potum, aegrotus sanitatem, fatigatus quietem, captivus libertatem concupiscat. 36. Atque haec de concupiscentia mala et bona dicta sunto; neque enim hic omnes cupiditatum affectiones numerandas voluimus et quod nimis prolixam operam postularent. In ipso deo favente disputationis actu aperius disseremus. Melchior Colidius Solnicenus. Fontium et fluviorum principium est mare. Georgius Horaczius Richnovinus. 1. Metalla non sunt meteora nec corpora viventia, sed mineralia fusilia, omni dimensione per malleum extensilia, quia ex sicca tenui et viscuosa aquae magis quam terrae substantia orta. 2. A deo cum mundo sunt creata, et inde non nisi in terra generantur. Mathias Vitus Prliczius Chlumecenus. Na rubu: JMC panu rychtáři, slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pá- nům šephmistrům, pánům spoluradním, pánům inspectorům škol na Horách Kutnách, pánům patronům mně laskavě příznivým JMtem. Stranou regest: 1612. Pan Mistr Melichor Colidius Solnicenus o dispu- taci ad 14. Augusti. CXXXVIII. 1612, 10. září (v Kutné Hoře). M. Melichar Colidius Solnický, přední správce škol Kutnohorských, prosí radu, aby žákům něco piva do školy bylo dáváno a aby páni svolili, by směl se žákov- stvem komedii »o Deboře« dle knihy Soudců provozovati. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svou oc. Předešlého kvartálu přimlouval jsem se za své žákovstvo, aby JMti páni takové dobrodiní prokázati a dosti skrovnou nádobku řídkého piva z pivovaru Loreckého každého týhodne obzvláštně darovati ráčili, ale nevím, proč jsem v své žádosti oslyšán, ješto kdykolivěk prve co náležitého od VMtí jsem požádal, tehdy jsem skutečné odpovědi dostával. I poněvadž takového oslyšení příčin věděti nemohu, ještě jednou snažně žádám, že JMti páni touto mou druhou přímluvou hnuti laskavě k řehole (!) lásku prokázati a tím dobrodiním nahoře jmenovaným obdařiti ráčí. Dáleji netajím před Vašimi Mtmi, že jak páni spolu moji collegae a upřimní pomocníci, tak i žá- kovstvo jedné i druhé školy žádost na mne snažnou vzložilo, abych mezi ně

Strana 123
M. Melichar Colidius radě 8. října 1612. 123 některou comoediam*) rozdělil a rozdal. I poznávaje jejich žádost býti slušnou a užitečnou, jí jsem neodepřel, nýbrž i naplniti připověděl, však s tou vej- mínkou, pokudžby JMC pan rychtář, JMti páni šephmistři, pan archyděkan povoliti ráčili. Pan archyděkan žádným spůsobem takovému mému předse- vzetí na odpor se nepostavuje; i tehdy v té naději celé zůstávám, že JMti páni jak žákovstva tak i tuto mou za ně přímluvu netoliko skutečně naplniti, ale také osobně, (pokudž by Pán Bůh příhodného času propůjčiti ráčil), nejprve ad tentamen den sv. Matouše, potomně ad actum generalem totiž 27. Sep- tembris osobně na Vlaském dvoře přítomni býti, ano i některých potřeb vojenských propůjčiti ráčí. Materia comoediae obrána de Debora ex libro Judicum, capite 4°. Nechť Jich Mti za to jmíti neráčí, abych měl co z prací svého povolání umenšiti, nebo privatis a ne publicis horis mládež v ní exer- citium své jmíti bude. Po odbytí takové comoediae, jak má práce platna a užitečna při cvičení domácí i přespolní mládeže byla, při examen a disputaci chci ukázati. Nyní toliko uctivě žádám, že o jedné i druhé žádosti od VMtí skutečně zpraven budu. S tím se VMtem na všem dobře a šťastně jmíti vinšuji. Datum na Horách Kutnách v škole, jenž slove u sv. Jakuba, 10. Septembris anno 1612. VMtem v službách volný M. Melichar Colidius. Na rubu: JMC panu rychtáři, slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pánům inspectorům škol na Horách Kutnách, pánům a patronům mým laskavě pří- znivejm Jich Mtem. Stranou regest: 1612. Pan M. Melichar Colidius o soudek piva do školy pro žákovstvo a o comedii. CXXXIX. 1612, 8. října (v Kutné Hoře). M. Melichar Colidius Solnický, vrchní správce škol Kutnohorských, zve radu na zkoušku žákovstva. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svou oc. Jak podle chvalitebného řádu a obyčeje zvyklého, tak také podle mé povinnosti za slušné jsem soudil býti, abych tímto dnešním psaním VMtem v známost uvedl, že jsem 11. Octobris, to jest ve čtvrtek nejprve příští leta 1612, v přední škole, jenž slove u sv. Jakuba, zde na Horách Kutnách v první classí examen držeti a prospěch jak při mládeži domácí, tak i přes- polní, před VMtmi ukázati umínil. Pročež VMtí se vší náležitou uctivostí žádám, *) Provozování komedií se žáky, ač, jak se zdá, před tím po dlouhou řadu let se neudálo, nebylo pro Kutnou Horu věcí zcela novou. Již r. 1549 Václav bakalář, rektor školy Vysokokostelské, nacvičil se žáky komedii o sv. Janu Křtiteli, která s povolením rady dávána na Vlašském dvoře, při čemž od diváků vybíráno po penízi. (Viz o tom článek J. Šimkův, Kutnohorské příčinky k dějinám českého školství. Pam. Archaeol. XVI, str. 292.) Srovn. č. 163.

Strana 124
124 Kutnohorští Českobrodským 24 prosince 1612. že k témuž dni ode mne málo vejšeji jmenovanému hned z kostela po kázání slova božího najíti se dáti a pány inspectory k školám VMtí náležející pojíti ráčíte. Poněvadž pak i následujícího dne jiné classes jako druhé školy exa- minované býti mají, žádám, že tolikéž JMti páni buď osobně přijíti, buď aspoň, (pokudžby některá příčina na překážce byla), v větším počtu pány inspectores odeslati ráčí. Poslednější classes pro krátkost času tohoto týhodne nebudou moci slyšány býti. Když tehdy JMti páni k nejprvnějšímu examen do školy přijíti ráčí, chci tolikéž i k nim, i k budoucí disputací den jistý obrati, však prvé časně theseum materiam okázati. Nyní ještě JMti pány služebně žádám, že tím raněji k takovému examen se najíti a ne do toho času, kdyžby téměř se odbejvati mělo, odkládati ráčí. Nebo když se téměř po každý do kolika na den hodin má očekávati, jak JMti páni, v čem dobrém a užitečném jejich scholae alumni prospěli, poznati neráčí, tak také ani já sám, ani moji disci- pulové náležitého pořádku zachovati nemůžeme, nýbrž to, co by náležitě slyšáno býti jmělo, vypouštíme. Mírnost při repetování lekcí a exercitií škol- ních chci zachovati a mimo náležitost JMti pány nezdržovati. Nyní důvěřuji se JMtem pánům šephmistrům, pánům inspectorům mně i svým školám pro vše časy příznivým, že do domu školního časně přijíti a mne i mých pánův kollegův práce a bedlivosti upřímně při mládeži vedené poslechnouti ráčí. O jinší věci k dobrému školy se vztahující po examen měl bych a mám mluviti. Pročež do příchodu JMtí pánův sobě odkládám. S tím JMti pány i sám sebe s obojí školou v ochranu a opatrování boží poručena činím. Datum na Horách Kutnách v škole svatého Jakuba jinak u Vysokého 8. Octobris anno 1612. VMtem v službách volný Melichar Colidius, správce školní. Na rubu: JMCské panu rychtáři, slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a spolu pánům radním, pánům inspectorům škol na Horách Kutnách, pánům mně laskavě po všechny časy příznivým JMti. Stranou regest: 1612 P. mistr Melchior o examen ad feriam 5. 11 Octobris. CXL. 1612, 24. prosince (v Kutné Hoře). Kutnohorští Českobrodským oznamují, že správcové škol žáky do Brodu na koledu posílati nebudou, jakož toho i před tím nikdy nečinili. (Kopiář z let 1601—1613, f. 684'.) Odpověď do Brodu Českýho o koledu žákovstva přes pole. Jaké by VO snešení s správcem školy VO z strany nastávající koledy vánoční žákovský bylo, to jsme správcům škol našich dle připsání VO v zná- most uvésti nepominuli. Kteřížto nám proti tomu oznámili, poněvadž jsou nikdá prve za správy své žákovstva svého do obce VO na koledu nepou- štěli, že ani letos oumyslu toho nejsou, poznávajíce to, že kdyby žákovstvo

Strana 125
M. Melichar Colidius radě 16. ledna 1613. 125 školy VO toho dobrodiní, kteréhož se tak mládencům školním jménem ko- ledy*) dostává, zde mezi námi jako právem odměnným užíti chtělo, tehdy žákovstvo škol našich s žákovstvem školy VO s těžkostí by in aequalitate beneficii srovnáno býti mohlo. Protož toho VO k dpovědi, abyšte čím nade- psaného správce svého školního zpraviti věděti ráčili, netajíce, VO se dobře a šťastně jmíti vinšujeme. Datum na Horách Kutnách v ponděli po památce Moudrosti Buoží leta 1612. CXLI. 1613, 16. ledna (v Kutné Hoře). M. Melichar Colidius Solnický, přední správce škol Kutnohorských, zve radu na disputaci officialů školních. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svou oc. Ačkoliv byl jsem toho oumyslu a vůle, abych předešlý tejden buď sám osobně v místě radním, buď skrze psaní JMti páni šeph- mistry na disputací publicam pozval, ale poněvadž jak mnohé jinší příčiny, tak obzvláštně JMtí pánův šephmistrův obnovení přistoupilo, pročež za slušné jsem soudil býti, abych oumysl svůj a vůli do dnešního dne poodložil. Ač pak dobře souditi mohu, že i přítomného dne velikými pracemi zaměstknáni býti ráčíte, ale maje paměť na mé povolání mně od Pána Boha a VMtí při správě školní svěřené, nechtěl jsem déleji den ode dne odkládati, nýbrž VMtí se vší náležitou uctivostí žádati, jestli že by věc možná byla, aby JMti páni tyto mé i pánův kollegův theses předně přehlídnouti aneb přeslyšeti, potom i k jejich disputování den sv. Vincencia, totiž outerý nejprve příští leta 1613, aneb kterýkolivěk den sobě podle líbezné vůle vybrati ráčí, sjíti se ráčili. Důvěřím se, že JMti páni jak mou žadost slušnou a náležitou, tak i pánův mých pomocníkův i všeho žákovstva domácího i přespolního přijíti a ji sku- tečně naplniti ráčí. S tím VMt i sám sebe v ochranu a opatrování boží po- ručena činím. Datum v škole svatého Jakuba na Horách Kutnách 16. Januarii anno 1613. VMtí v službách volný Melchior Colidius, správce škol na Horách Kutnách. Na rubu: JMti císaře římského panu rychtáři, slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pánům šephmistrům, spolu pánům radním, pánům inspectorům škol na Horách Kutnách, pánům patronům a ochrancům mně laskavě příznivým JMtem. Stranou regest: 1613. Pan Mistr Melichar Colidius o disputaci. *) Vycházení žáků na koledy do širého okolí byl zlořád, který nemálo byl na újmu prospěchu vyučování školního. Zápověď asi mnoho neprospěla, neboť také roku následu- jícího ohražují se Českobrodští proti návštěvě koledníků. Srovn. č. 154.

Strana 126
126 M. Matěj Prlík Chlumecký radě dne 9. února 1613. CXLII. 1613, 9. února (v Kutné Hoře). M. Matěj Prlík Chlumecký, přední kollega školy Vysokokostelské, prosí radu, aby propuštěn byl z povinnosti při škole Kutnohorské. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Služby své oc. Připomínaje sobě ta všeckna leta, kteráž jsem v obojí škole VMtí při poctivém povolání strávil, nacházím a poznávám v nich obzvláštní VMtí, jakožto pánův a patronův a collatorů svých, též pana arciděkana, pana otce svého laskavého, k sobě náklonnost. A tak za nevděčného hodně počten bych býti mohl, kdybych z oumysla místo změniti a jinam k podobné po- vinnosti táhnouti se měl. Ale poněvadž život jak jiných všech, tak obzvláště náš, kteří v školách pracujeme, v rukou božích, nejináč než jako míč zůstává, ale podle vůle jeho sem neb jinam uvržený tu, kdež obrácen jest, zůstávati musí: tak i já, znaje z jistých důvodů, že v tom vůle boží jest, abych jinam od památky sv. Jiří nejprv příštího obrácen byl a i v té obci, v které jsem někdy z mládí nemálo dobrodiní jako i zde přijímal, mládeži prospěl, v tom vůli svou vůli boží poddávám, a kdež mne skrz pořádné prostředky povolá- vati ráčí, povolání tomu u sebe místo dáti hotov jsem, nepochybujíc, že Pán Bůh i dále práci povolání mého požehnáním svým předcházeti a skrze mne, ač nestatečného, dílo své konati bude. Prvé však, než bych k tomu přistoupil, od VMtí z povinnosti té, kterouž VMtem do času pořádně jsem zavázán, také pořádně propuštěn býti žádám. Já mezi tím podle své nejvyšší mož- nosti o to, kterak bych netoliko slavné obci této celé, ale i jednomu každému z VMtí vděčnost povinnou osvědčiti mohl, pečovati budu. S tím VMti v ochranu boží poroučím. Actum v škole Vysoko[kolstelské 9 Februarii leta Páně 1613. VMtem v službě volný Mistr Matěj Prlicius Chlumecký. Na rubu: JMCské panu rychtáři, slovutné a mnohovzáctné poctivosti pánům šephmistrům a raddě na Horách Kutnách, pánům patronům a ochran- cům mně laskavě příznivým JMtem. Stranou regest: 1613. Mistr Matěj Prlicius Chlumecký valedikuje děkuje pánům z promocí. CXLIII. 1613, 2. března (v Kutné Hoře). Kutnohorští píší dru. Adamovi Huberovi z Rysenpachu, rektoru university, aby jim Jiřího Horatia Rychnovského potvrdil za předního kollegu školy Vysoko- kostelské a Václava Textoria Králové-Dvorského za správce školy u sv. Barbory. (Kopiář z let 1601—1613, f. 698.) Urozenému a vysoce učenému panu Adamovi Huberovi z Rysen- pachu, v lékařství doktorovi a universitatis učení Pražského rec- torovi, pánu a příteli nám příznivému, o conrectora a rectora k Vysokému a k sv. Panně Barboře. Nemůžeme VMti tejna učiniti, že poctivý a učený mistr Mathias Vitus Chlumecenus, přední školy naší u Vysokého kostela jinak sv. Jakuba řečený

Strana 127
M. Melichar Colidius radě 4. března 1613. 127 conrector, odpuštní pořádný od nás, že při času svatého Jiří nejprve příštího jinam, kdež pořádně za správce školního povolán jest, k témuž času se obrátiti míní, vzal, a my na místo jeho Georgium Horatium Rychnouinum, nynějšího správce druhé školy naší, jenž slove u sv. Panny Barbory, na místo pak jeho Vencesilaum Textorium Curium,*) na ten čas správce školy při kostele sva- tého Petra v Novém městě Pražském, jsme sobě s radou pana archiděkana našeho a jiných týchž škol našich inspectorův zvolili a oblíbili. A protož VMt za to uctivě žádáme, poněvadž se tu od nás nic jiného než toliko, co by k vzdělání dotčených škol našich sloužiti mohlo, neobmejšlí, že předjmeno- vané osoby k těm svrchu oznámeným povinnostem při nadepsaným času svatého Jiří z moci ouřadu VMti, vzláště když vyslaní naši dále oustně s VMt o to jménem a na místě našem jednati budou, promovirovati a confirmovati ráčíte. My se VMti toho, což tu v té příčině pro dobré častopsaných škol našich učiniti ráčíte, všelijakým dobrým a VMti líbezným přátelstvím odmě- niti a odsloužiti nepomineme. A s tím se VMti na všem dobře a šťastně vždycky jmíti vinšujíce, odpovědi žádáme. Datum na Horách Kutnách v so- botu po neděli Invocavit leta 1613. CXLIV. 1613, 4. března (v Kutné Hoře). M. Melichar Colidius Solnický, vrchní správce škol Kutnohorských, sve radu k rozhovoru o věcech školských. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svou oc. Před dvěma týhodny jsa do domu radního povolán zůstal jsem na tom s VMtí, koho bych podle své libosti a spravedlivého uznání na místo pana conrectora školy Vysoko[kojstelské za prvního collegam volil, tehdy abych časně pánům inspectorům oznámil, že o něj panu rektoru aca- demiae Pražské psaní učiněno a odesláno bude. I věda v sobotu tejden pominulý na faře o páních inspectořích, nepominul jsem osobu jednoho po- božného a učeného mládence zejména na škartě poznamenati a odeslati. Poněvadž pak až dosavad žádné odpovědi dosáhnouti nemohu, tehdy opět toto psaní k VMtem odsílám uctivě žádaje, abyšte buď dnešního aneb zej- třejšího dne po kázání slova božího neb na faře u pana archyděkana neb u Vysokého v škole na chvílku malou zastaviti se ráčili. A poněvadž tu ne- toliko o pana kollegu předního mám s VMtmi společně rozmlouvati, ale také některé jinší věci vlastně k školám VMtí náležející přednášeti, v tu naději přicházím, že se k mé žádosti laskavě skloniti a ji bez dalšího odkladu sku- *) Václav Textorius ze Dvora Králové stal se bakalářem dne 23. srpna 1611, při čemž měl disputaci o thesi: »An magnates debeant esse Musarum patroni et tutores?« (Jičínský, Programmata academiae Pragensis). Tenkráte sepsal a tiskem vydal: »Jesličky děťátka«. (Jungmann, Historie literatury české IV, 132.) Správcem školy u sv. Barbory v Kutné Hoře byl od sv. Jiří r. 1613 do sv. Jiří r. 1615. Viz o něm Jirečkovu Rukověť II, str. 287.

Strana 128
128 M. Jan Campanus Kutnohorským 7. března 1613. tečně naplniti ráčíte. S tím VMti v ruce a ochranu boží poručena činím. Datum na Horách Kutnách v škole u sv. Jakuba 4. Martii anno 1613. VMtem v službách volný Melichar Colidius, správce školní. Na rubu: JMC panu rychtáři, slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a raddě, pánům inspectorům škol na Horách Kutnách, pánům mně laskavě příznivým JMtem. Stranou regest: 1613 P. M. Colidius, aby páni o prvního p. collegu pro- mluvili k Vysokému kostelu [sic!]. CXLV. 1613, 7. března (v Praze). M. Jan Campanus Vodňanský, prorektor university, podává Kutnohorským Jiřího Horatia Rychnovského, správce školy Svatobarborské, za konrektora ke škole Vysokokostelské a na jeho místo Václava Textoria ze Dvora Králové, správce školy u sv. Petra na Novém městě Pražském. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 447.) Službu svou oc. Kdež toho při úřadě rektorském skrze psaní vyhledávati ráčíte, aby na místo poctivého M. Mathyáše Viti Chlumeckého, předního školy VMtí conrectora, Georgius Horatius Richnovinus, správce školy Barborské, a na tohoto místo Venceslaus Textorius Curius, na ten čas správce školy Petrské v Novém městě Pražském, byl promovirován a confirmován, takovou VMtí žádost slušnou býti poznávaje a znaje, že se tu slávy boží a vzdělání škol vyhledává, rád k tomu přistupuji a na místě pana rectora v nedostatku zdraví postaveného dle statut a moci sobě a facultate philosophica propůjčené Geor- gium Horatium Richnovinum za conrectora školy u Vysokého, do druhé pak školy za rectora Venceslaum Textorium od času sv. Jiří nejprv příštího do- sazuji a tímto psaním confirmuji v té naději, že, když oni se ctně a šlechetně chovati, povinnosti své dosti činiti a tudy dobrého jména více a více sobě dobývati a zasluhovati budou, je sobě poručené míti a laskavě (jako i jiné) fedrovati ráčíte. S tím milost boží rač býti s námi. Dán v kolleji Všech Svatých jinak Angelské v Starém městě Pražském ve čtvrtek po neděli Re- miniscere leta 1613. M. Jan Campanus Vodňanský, prorector učení Pražského. Na rubu: Slovutné a vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a raddě na Horách Kutnách, pánům a přátelům mým laskavě příznivým. Stranou regest: 1613. Pan prorector učení Pražského M. Jan Campanus dosazuje a confirmuje od sv. Jiří Georgium Horatium Rychnovinum k Vyso- kýmu za conrectora a Venceslaum Textorium k Barboře za rectora.

Strana 129
M. Melichar Colidius radě 14. dubna 1613. 129 CXLVI. 1613, 14. dubna (v Kutné Hoře). M. Melichar Colidius Solnický, přední správce škol Kutnohorských, zve radu na zkoušku žákovstva. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 446). Službu svou oc. Zdraví, štěstí a hojného od všemohoucího Pána Boha požehnání za dlouhá leta vinšuji a žádám. Ačkoliv v té důvěrnosti zůstávám, že JMt páni šephmistři jak o mně, tak i o mých pomocnících dobré smýšlení míti ráčí, totiž že v povinnostech a práci školské spolu se mnou bedlivě a věrně pracují a mládež přespolní i domácí předně v pobožnosti, potom v liter- ním umění, tak aby bohdá svým časem i církvi a obci křestanské s užitkem a s pochvalou prospívati mohla, vyučují, avšak nic méně, aby má i jejich společně vedená práce skutkem ukázána a dokázána býti mohla, tímto psaním dnešním JMt pány šephmistry a pány inspectory k 18. dni měsíce dubna leta tohoto přítomného 1613 tím časněji do přední classem na examen se vší náležitou uctivostí zůvi. Ač bych byl tomu povděčen, kdyby zejtřejšího dne takový examen mohlo se buď v předním buď v posledním auditorium začíti, ale vyrozumívám tomu, že některé příčiny na překážce budou, tak že by žá- kovstvo JMtí pánů a přednějších posluchačů míti nemohlo, pročež žádám, že páni šephmistři dne jmenovaného ranním časem po kázání slova božího jak sami tak i s pány inspektory přijíti a prací školských společně a upřímně konaných poslechnouti ráčí. Kdyby měla disputací konána býti, na čem spo- lečné snešení bude, chci hotově k ní přistoupiti, avšak příhodný čas býti soudím den sv. Jiří nejprv příští. Jak k examen tak k disputaci, pokudž jen možnost postačovati bude, žádám, že JMt páni do libosti své uprázdniti se ráčí. Kdyby se mělo mimo den uložený odkládati, snad by mohly některé překážky vkročiti, že by takové examen nemohlo vykonáno býti. Ale poněvadž pan M. Matěj, conrector školy přední již od VMti propuštěný, [se] strojí časně odjeti a k jinší školské správě přistoupiti má, míní poděkování náležité za ochranu a laskavé opatření učiniti. V té naději celé zůstávám, že jak pro vyslechnutí mládeže, tak potomně i pro jeho z školy vystoupení v větším počtu v den uložený najíti se dáti ráčíte. Odpovědi časné očekávám. S tím VMt i sám sebe s svou školou v ochranu boží poručena činím. Datum na Horách Kutnách v škole sv. Jakuba u Vysokého 14. Aprilis leta 1613. VMti v službách volný Melichar Colidius, správce školní. Na rubu: JMCské panu rychtáři, slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a raddě, pánům inspektorům škol na Horách Kutnách, pánům mně laskavě po všecky časy příznivým JMtem. Stranou regest: 1613. Pan Mistr Melchyor Kolydyus zůve pány na examen ad 18. Aprilis. V. Nováček: Listář k dějinám školství Kutnohorského. 9

Strana 130
130 Kněz Zachariáš Bruncvík radě 13. května 1613. CXLVII. 1613, 13. května (v Novém městě pod Bělou). Kněz Zachariáš Bruncvík, správce církevní v Novém městě pod Bělou v kraji Plzenském, někdy žák školy Vysokokostelské, připisuje Kutnohorským svůj traktat »O starožitnosti a posloupnosti večeře Páně pod obojí«. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svou oc. Theodoretus Magnus, císař, přísloví to míval: »Se magis gaudere, quod membrum ecclesiae dei esset, quam quod terris imperaret« to jest, že více nad tím se těší, že oudem církve boží jest učiněn, nežli že v císařské slávě jest zdůstojněn. K čemuž zvláštní zření maje JMti páni stavové království tohoto netoliko na onen čas s slavnými přímluvami kurfirštův svaté říše o svobodu náboženství a v tom dokonale majestatem JMC Rudolfa II. na časy budoucí ohražení heroitsky se starali, ale i dnes skrze JMti pány de- fensores consistoře a academiae Pražské při rozšíření církve a pravdy Kristovy pečovati nepřestávají a skrze to s přízoznámeným Theodoretem císařem pravými oudy církve boží sebe býti osvědčovati ráčí. I já také, abych oudem církve svaté sebe býti prokázal i k lásce a svornosti svaté, kterouž jedno každé království se staví, rozšiřuje a pevní, všem obyvatelům vlasti naší milé po- sloužil, tak aby z dalších postranních záští, kněžského kaceřování a nám pod- obojím jakýms novověrectvím očí vytýkání sjíti mohlo, z té příčiny tractat tento o starožitnosti a posloupnosti večeře Páně pod obojí hned od času Krista Pána až do našeho přítomného věku z nařízení Kristového, učení evangelického a apoštolského, z doctorů a sněmů osvícených, z canonů, decretů a práv duchovních, z historií církevních a nejvíce našich českých s připome- nutím i slavné obce VMtí jsem sebral. Když pak VMti [vejdle jiných slavných a vzáctných měst království tohoto zeleného čtvrtku jej připisuji, to z těch příčin činím: 1 že alumnem školy VMtí u Vysokého pod disciplinou pana Mistra Laurentia Sarcandra dráhný čas jsem zůstával, 2. že majíc z Prahy od sv. Jindřicha do města Žatce za správce církevního se dostati VMti jako poručníci na přímluvu pánův Žateckých ráčili ste mi Zu- zannu, dcerku a sirotka po dobré a slavné paměti knězi Valentinovi Šubarovi, archiděkanu VMtí, pozůstalého k manželství laskavě propustiti a dodati. Protož abych zase naproti povinné a vždycky hotové služby mé VMtem osvědčil, tractat tento pod jmenem VMtí na světlo vydávám a oferuji v té důvěrnosti, že jej laskavě jako od alumna a clientula VMtí někdejšího vděčně přijíti ráčíte. S tím ochrana Páně rač s námi býti. Amen. Dán v Neištatu pod zámkem Bělou v kraji Plzenském 13. Maii leta 1613. V modlitbách církevních VMtem zavázaný K. Zachariáš Bruncvík Novopražský, správce církve Páně v Neištatu. *) *) O Zachariáši Bruncvíkovi viz Jirečkovou Rukověť I, 105 a Časopis Musea 1892, str. 264.

Strana 131
Správce školy Svatobarborské radě 23. května 1613. 131 P. S Vitia nonnulla typographica irrepsere; ea, velim, benevolus cor- rigere dignetur lector. Na rubu: Slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a spoluradním Hor Kuten, pánům patronům mým laskavým JMtem. Stranou regest: 1613. K. Zachariáš Bruncvík »Traktát o starožitnosti a posloupnosti večeře Páně pod obojí« pánům odsílá. V pondělí po neděli Exaudi 1mum 1613. CXLVIII. 1613, 23. května (v Kutné Hoře). M. Václav Textorius Kralodvorský, správce školy u sv. Barbory, podává radě Kutnohorské zprávu o tom, co se mu přihodilo na cestě do Hory. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 444.) Službu svou oc. Jakož jste minulého dne outerního [21. května] mne před VMti povolati a mně o tom, abych, jak se jest při příchodu mém na cestě blíž Kaňku mezi poddanými JMti urozeného pana Pavla Hrabaně oc a mezi některými touž cestou jedoucími zběhlo, zprávu učinil, poručiti ráčili, na tom VMtem tuto jistou a pravdivou, jak se jest vše dálo, zprávu činím. Totižto, že jsem se dvoumi mládenečky svými a pacholetem cestou sstalí od jednoho rodiče pražského staroměstského, jenž se jmenoval Jan Rudolf Langr, a tovaryše jeho Jakuba Kokštely a ihned v Brodě na kotčí, jejž on sobě tam na svůj groš až do Hory projednal, vzat a tak jeda všickni spolu pokojně potkali jsme se v poli blíž Libenice s dotčeným JMti urozeného pana Pavla Hrabaně oc poddaným hnůj vezoucím na silnici mezi osením téhož poddaného s jedné a JMti urozeného pana Pavla Hrabaně oc strany druhé. Kterýžto pod- daný jda při koních s vidlicemi hnojnými na našeho kotčího s hurtem se obořil, aby mu vyhnul, ale maje od téhož kotčího odpověď, že jest se on tak dobře s svým hnojem nám jako my jemu vyhnouti mohl, hned jest nám všem spolu šelem s mnohým jiným haněním a pohrůžkami nadal. A když tak za chvíli nás plundrovati nepřestal a vždy ani sám vyhnouti nechtěl, nám pak dokonce zbraňoval, tehdy ssedl jest týž rodič pražský s tovaryšem svým s vozu a napomínal ho, aby věděl, koho a proč haní i šelem nadává, on však vždy více se na nás s vidlemi potrhoval. Což vida týž Pražan také se s svým tovaryšem na pozoru měl, rapíru však žádný z nich, což jsem viděl, z pošvy nevytáhl, až i v tom kotčí náš témuž poddanému JMti řekl: »Bloude, nehaněj jich, však to suksantor s svými žáky na voze sedí«, načež on zuřivě zkřikl: »Bodej je hrom zabil; znamenitej suksantor, šelmovští partyci, budut já se (račte odpustiti, jeho slova formalia jsou) viselcům rožnovským ještě vyhejbati«, toho s napřaháním svých videl hnojných dokládaje, když jsme tak poctivi, abychom, buď do panského buď do jeho vyhnuli, že zvíme, co nám z toho přijde. K té řeči jeho vida já, an možné nebylo z obojí strany než do osení se vyhnouti, anobrž že by se skrze tak špinavou jeho řeč a neústupnou všetečnost, kteréž mu ovšem jeho křesťanská vrchnost poroučeti *

Strana 132
132 M. Melichar Colidius radě 5. srpna 1613. neráčí, k ničemu dobrému neschylovalo, téhož Pražana na vůz jsem vpravil a tak kotčí náš, aby se vždy od nás žádné vejtržnosti nestalo, s koňmi svými do osení téhož poddaného, žádné však škody, kteráž by se ukázati mohla, neučiniv, vyhnul. S tím jsme jeho tak zlořečícího opustili. Aby pak kdo z nich aneb já, jenž jsem žádné zbraně své neměl a nemám, nad to pak někdo z mých, (jakž týž poddaný omylnou zprávu JMti pánu svému činí), rapír ven z pošvy vytáhnouti jměl, tomu já zřejmě odpírám, anobrž, (ačkoliv od téhož Pražana mně nemalé ublížení se stalo), však aby se témuž poddanému JMti urozeného pana Pavla Hrabaně oc buď od něho, buď ode mne, (anbrž mne, jakž vejš dotčeno, mimo naději nenáležitě uctil), v nejmenším jaké ublížení státi mělo, o tom žádné dokonce vědomosti nemám a místa dáti nemohu. Toho jsem tak obšírněji pro snadnější vyrozumění VMtí tejna učiniti nemohl. Při čemž se k otcovské VMtí ochraně připouštěje snažně žádám, že mne z takového domnění propustiti, JMti urozenému panu Pavlovi Hrabaňovi oc nevinu mou oznámiti a mne i školu mou JMti laskavě commendovati ráčíte. Dán v škole sv. Panny Barbory 23. Maji leta přítomného 1613. VMtem v službách volný M. Václav Textoryus Kralodvorský, správce školy Barborské. Na rubu: Slovutné a mnoho vzáctné poctivosti JMtem pánům šephmistrům na Horách Kutnách, pánům mně laskavě příznivým. Stranou regest. 1613. P. Mistr Václav Textorius zprávu činí na stížnost pana Pavla Hrabaně z Přerubenic v příčině poddaného jeho, co se na cestě stalo. CXLIX. 1613, 5. srpna (v Hoře Kutné). M. Melichar Colidius Solnický, vrchní správce škol Kutnohorských, zve radu na disputaci officialů školních. (Orig. v archivě Kutnohorském.) JMC VMti pane rychtáři, slovutné a vzáctné poctivosti VMti páni spolu [radní], páni inspectores škol na Horách Kutnách, páni mně v lásce upřímné laskavě přízniví. Službu svou vzkazuje vše dobré od všemohoucího Pána Boha vinšuji a žádám. Podle obyčeje starodávného a nařízení od VMtí chvali- tebného některé theses jak své, tak i mých pánův kollegův odsílám. Pročež služebně a uctivě VMti žádám, že je nejprve bedlivě přečísti, potomně k dispu- tování jich v nejprvnější pátek leta 1613 po kázání slova božího do Vysoko- koJstelské školy osobně i s pány inspectory, (obzvláštně s tím, který na zlehčení VMtí škol, na potupu mou, mých pánův kollegův a vší mládeže přespolní i domácí, dosti hanlivě, nemaje sobě žádné dané příčiny, častokráte, obzvláštně pak dne včerejšího před přítomností JMtí pánův radních i pánů některých přespolních mluví a toliko se in spe ku všem titulom honosí a

Strana 133
Pře mezi M. Colidiem a Tomášem Martinidem 9. srpna 1613. 133 chlubí,*) najíti dáti ráčíte. Nač bych se měl spolu s pány mými officialy i tolikéž žákovstvem bezpečiti, žádám, že laskavou a časnou odpověď dáti ráčíte. S tím VMti Pánu Bohu i sám sebe poručena činím. Datum na Horách Kutnách v škole sv. Jakuba 5. dne Augusti anno 1613. VMtem v službách volný Melichar Colidius Solnický, správce škol. Na rubu: JMC panu rychtáři, slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pánům šephmistrům, pánům spoluradním, pánům inspectorům škol na Horách Kutnách, pánům mně laskavě příznivým Jich Mtem. Stranou regest: 1613. P. M. Melichar Colidius, aby páni na disputaci přišli. Dodáno do rady v pondělí po sv. Petru v okovech 1613. CL. 1613, 9. a 12. srpna (v Kutné Hoře). Pře mezi M. Melicharem Colidiem Solnickým, předním správcem škol Kutno- horských, a Tomášem Martinidem Slánským o nářek cti. (Memorabilia r. 1613.) Pan mistr Melichar Colidius, správce školní, jsa s Tomášem Slánským před pány povolán a dotázán, co by v stížnosti proti Tomášovi Slánskýmu jměl, oznámil, že Tomáš Slánský na velikou potupu škol zdejších, jeho, pánův kollegův jeho a vší mládeže školní přespolní i domácí, ano i všech jiných poctivých mužův, kteří v akademii Pražské titule poctivého mistrovského do- sáhli, protrhujíc smlouvu na onen čas mezi nimi zde při právě vykonanou, v níž se k tomu zavazovali, aby toho, co se tak mezi nimi zběhlo, pod po- kutou žádnej žádnýmu nezpomínal a toho nezdvíhal a na to že sobě rukou podali, za časté na mnoha místech jako také i pominulého dne nedělního před komorníkem kraje Čáslavského a měřičem zemskejm u přítomnosti mnoho lidí poctivých, ano i některých pánův radních, u Vorlů o něm velice důtklivě a nařklivě mluvil, školu jeho klukovnou nazýval, táhnouc to ne tak na stavení, jako více na něho, pány kollegy jeho a mládež v ní zůstávající; item že jest mistr na rozhraní, mistr v pivováře a mistr v škole a všeckno že jsou mistři. A že tak nestoudný jest, že se netoliko o něho otírá, ale ani panu děkanovi pokoje nedává, mluvíc o něm, že při svrchu dotčené smlouvě mezi nimi seděl, radil, svědčil i soudil, protož že již toho více jemu trpěti [nechce], an se vždycky poctivě choval a mládež, která při něm zůstává, jemu od poctivých pánův rodičův a přátel pod správu poručena jest a on ji také v pobožnosti, dobrých mravech a svobodném umění cvičí a v náležité kázni jmá, tak že nic klukovskýho a nepoctivýho před sebe nebere, žádaje v tom proti němu za opatření a ochránění. *) Míněn Tomáš Martinides Slánský, o němž viz číslo následující.

Strana 134
134 Pře mezi M. Colidiem a Tomášem Martinidem 9. srpna 1613. Proti tomu: že mu se k tomu dala příčina od Václava Labušky a že jest to pravda, že ta smlouva není rata a confirmata, poněvadž jí jemu vej- pisu dáno není, již také sám pan mistr nějakými verši tištěnými protrhl. Co se dotejče pana děkana, k tomu že se zná a že se toho státi nejmělo. V tom však, aby školy klukovskými jmenovati a jinak potupně mluviti jměl, že se nepamatuje a na lidi, kteří tu přítomní byli, se odvolává, žádaje, aby na zprávu povoláni byli. Než, co se dotejče Jana Henyocha a Václava mladšího La- bušky, poněvadž ti jsou při straně pana mistra Kolidiusa, že jejich zpráva dostatečna býti nemůže. Na vystoupení z uvážení panského Jan Henyochus a Václav mladší La- buška povoláni na zprávu. Jan Henyochus zprávu činil: V ten den, jak ráčíte oznamovati, byl jsem zavolán od pana Václava Štětkovskýho k Vorlovům, kde již Tomáš Slánský a pan Václav Labuška byli, a potom po chvíli sám Tomáš Slánský dával příčinu a tu smlouvu mezi ním a panem Kolidiusem na onen čas učiněnou zdvíhal, mluvě, že není v knihách zapsána, z čehož ho Václav Labuška trestal a napomínal, aby toho tak zanechal, že jemu po tom nic není; on pak na to nic nedbaje, tak scurriliter sobě počínal, že i ti přespolní lidé i páni spolu- radní tu přítomní to těžce nesli a jeho pěkně napomínali, ale on čím dál, vždy hůř mluvil a pravil, že zdejší školy jsou klukovny a že mistr je kat, mistr v pivováře a mistr v škole, avšak, že jsou všecko mistři, tak že i ti poctiví pořádkové nad tím se uráželi. A já mu proti tomu řekl, aby toho nemluvil, že já taky svýho syna v škole jmám a nerad bych tomu byl, aby v klukovně [býti] a mezi kluky chodívati jměl, načež však on nic nedbal. Dále i o panu děkanovi mluvil, že při dotčené smlouvě mezi ním a panem mistrem Kolidiusem učiněné seděl, radil a soudil. Václav mladší Labuška tuto zprávu učinil: Vážil jsem práci ku panu komorníku a měřiči zemskému, abych s ním fůru zjednal a od nich jsem tam zdržán a za stůl posazen byl. Potom tam přišel Tomáš Slánský a přišed ke mně oznamoval, že se strojí k stolu večeře Páně, než že nemůže jmíti pří- činou pana mistra školního pokojného svědomí, pročež že by se rád některý den k němu vypravil a s ním promluvil. Proti čemuž jsem řekl, že to může učiniti, že pan mistr jeho rád uhlídá; a aby pan mistr co proti němu jmíti jměl, že o tom nic nevím a na to se neptám. A tu hned Tomáš Slánský dále mluvil, že jest také jedním inspectorem, avšak že do tý klukovský školy nepůjde. Z takových pak řečí, když jsem ho trestal a napomínal, aby toho nemluvil, že mnozí poctiví a dobří lidé přespolní i domácí tu jmají své dítky, jako také i já, a že by jim to nemalý zármutek přineslo, kdyby se toho do- věděti jměli, že v klukovně zůstávají a mezi kluky se počítají, na to netoliko nic nedbal, ale davši se do pana mistra školního, o něm velmi potupně mluvil, pravě: »ale znamenitý mistr, mohl bych mu verše korrygovati, nechť mi je jen pošle, snadnoť mu jest, čemu se dosti těžce naučí, říkati, proč mne na disputací nepozve a nedá mi theses, abych proti nim mohl disputovati; zvěděl by dobře, nemusil-li by zadu zůstati. A mistr jest kat, mistr v pivováře, mistr v škole, a všeckno jsou mistři«. O panu pak děkanovi mluvil, že při té smlouvě

Strana 135
Pře mezi M. Colidiem a Tomášem Martinidem 12. srpna 1613. 135 mezi ním a panem mistrem Kolidiusem na onen čas učiněné pan děkan seděl, radil a soudil. Z takových pak řečí, když jsem ho trestal, ani mně ne- odpustil, nýbrž pravil: »ale znamenitejs, žes radního pána syn«. Však o tom o všem páni spoluradní, kteří tu při tom byli, vědí a jeho napomínali, však vše nadarmo; necht VMtem o tom zprávu učiní. Odloženo do pondělka nejprv příštího pro malý počet pánův a Tomášovi napomenutí učiněno, aby skutkem i řečí panu mistru Kolidiusovi pokoj dal a víceji sobě nepřilíval. Připověděl se tak zachovati. 12. Augusti, v pondělí po svatém Vavřinci. Pan arciděkan předstoupiv před pány s mistrem Melicharem Kolidiusem Solnickým, správcem školy přední Vysoko[ko]stelské, s kollegy a pomocníky jeho, vznášel a připomínal mistr Melichar Kolidius stížnost svou, kterou dne pátečního [9. srpna] v škole u přítomnosti pana archyděkana proti Tomášovi Slánskému v jistých artikulích přede pány učinil. A když jemu, aby opáčil pro větší počet pánův, oznámeno, tak učinil: Kterak od něho Tomáše Slán- ského nemalé ale veliké skrácení snáší, že proti mně čelí, žákovstvu jiná a jiná příkoří činí; a pominulou neděli, včera tejden prošel, u Vorlův u přítom- nosti pánův Pražanův i když pořádkové při svých pořádcích seděli, tak jemu posměch a zlehčování učinil: předně že tý smlouvě místa dáti nemůže, proto že se nedála mezi stranami přítomnými, což na nemalé zlehčení pánův šeph- mistrův býti a se státi by musilo; druhé: že pana archyděkana zlehčoval a dotejkal těmi slovy, že jest sám soudil a při též smlouvě velel vystupovati třetí: školu klukovnou nazval a taky mne a jiné bydlící v ní za takové po- ložil a tím ty osoby mínil, proto akademie zlehčil mluvením: »mistři, mistr kat, mistr pivovárník a mistr v škole«, a tak jemu útržku i akademii učinil, že v tom žádného rozdílu nejmá. A poněvadž jest jemu, škole, akademii, panu archiděkanovi i pomocníkům jeho velké ublížení učinil, v tom se pánům, nemoha toho posměchu na sobě nechati, k opatření poroučí. Pan archiděkan také se ohlásil, co se dotejkání osoby jeho dotýče, že tomu, aby jakého vy- stupování, poroučení užívati jměl, při témž pracování jeho vedle pánův, aby takové nedorozumění mezi mistrem školním přítomným a ním Tomášem k uspokojení přivedeno bylo, nápomocen byl, odpírá a takového nářku na sobě nechati nemoha také se opatrovati v tom chce. Jest za tím to stíženo Tomášovi Slánskému, že to i sousedé zdejší stěžují a těžce nesou, že se leh- kost a potupa jak školám, tak i jejich dítkám činí. Tu mistr Georgius Rich- novinus, collega Vysoko[kojstelský, zprávu učinil, že jest se k tomu v domu u Jindřicha Třísky přiznával, že jest tak, že se k tomu znám, však jest pravda, aby tam kluci chodili, a na jiném místě, jednou i po druhý. Mistr Melichar Kolidius oznámil, když mu povídal mistr Rychnovinus, že na něj opřáhal, tu že jest mu řekl: »byste mu baňku dali«, ale že jest nic nenavozoval jeho, aby co tak činil. Při tom pan archiděkan žádal v té věci opatřen býti, poněvadž takového nářku na sobě nechati nemůže; že jest nic toho před sebe nevzal, aby měl co jiného před sebe bráti, jediné aby taková nedorozumění a ublí- žení, v čemž pan mistr školní dosti spravedlnosti proti němu jměl, k upokojení

Strana 136
136 Pře mezi M. Colidiem a Tomášem Martinidem 12. srpna 1613. přivedeno bylo. Nicméně pan mistr Melichar Kolidius také spolu s svejmi collegy, pomocníky, jako páni oudové akademie Pražské, ode pánův na jich dobrém jménu, tituli a povolání a takovému těžkému ublížení náležitě práv- ního a dostatečného opatření žádá a očekávati bude. Proti tomu Tomáš Slánský se ohlásil, že jest on v té smlouvě stál, ale že toho protrhováno bylo, že za ním žákovstvo hvízdalo, jemu na salutací ne- děkovalo, a Václav Labuška jemu dost příčin dával a jeho štípal, že se na examen a na disputací postaviti nesmím a že se ho bojím. Jestli jsem jemu jakou odpověď z horlivosti dal, nechť tam kluci chodí, jináče jsem neřekl mistra školního ani officialů jsem nehaněl, nýbrž jiných, [kdykoli jsem] jim v čem se dobrým propůjčiti mohl, to činivše, aby je fedrovali, poňoukal; a jestli že jsou k čemu jemu příčinu dali, nechť; toho na místě nechává. On snad z náruživosti o mý zdraví by smejšlel, když sami kumštů užívaji, proč jich sami nepřijímají. Cteny zprávy. Proti tomu oznámil: že ti kteří je dávali, sami více mohli vopilí býti, nežli von. On že mistra školního i officialy za dobrý, poctivý lidí jmá a toho o nich nikdy nic nemluvil, jsouc sám akademie oud. A pana archiděkana jsem víceji nedotejkal, v tom se nepamatuje, jeho vždycky v uctivosti měl a jmá, nebo sem to sám poznal, že k mému dobrými skrze pana archiděkana prostředkováno bylo. Zatím také pan mistr Jan Benicius Táborský i na místě mistra Petra Ka- pona ohlášení učinil, poněvadž jest on Tomáš Slánský osoby pana archiděkana neušetřil, ano i pana mistra školního, což se taky na officialy a pomocníky jeho táhne, a do toho také z strany zlehčování titule i jiné přimísil, kteříž toho poctivého titule mistrství k tomu legitime povoláni byvše, dostali a tomu se rozuměti nemůže a toho se nevykládá, samého-li pana mistra Melichara Kolidia tím mínil, a poněvadž jsou oni k témuž tituli řádně přišli a toho hodnověrné testimonium na patentu jmají, však rozdílným časem, a jeden každý povinnen jest svého dobrého jména i titule, tak také osoby své, aby na ní ouhony neuvedl, hájiti, protož podle toho proti těm takovým důtklivým a jízli- vým řečem jeho Tomáše Slánského, že jest titul ten mistrovský k těm, [kteří od světa zavrženi jsou, přirovnávati [směl], za spravedlivé opatření žádají. Mezi dvojíctihodným knězem Václavem Stefanem Teplickým, archydě- kanem na Horách Kutnách, mistrem Melicharem Kolidiusem Solnickým, správ- cem přední školy Vysoko[ko]stelské, i na místě mistra Jiříka Rychnovského a jiných officialův a pomocníkův jeho s jedné a Tomášem Slánským z strany druhé vypovědíno z uvážení pánův skrze pana Tobiaše Třísku Táborského, primatora: Jakož jsou předně dvojíctihodný kněz Václav Stefan Teplický, archyděkan zde na Horách Kutnách, stížnost svou proti Tomášovi Slánskému, že by jemu některými důtklivými řečmi v nepřítomnosti jeho v neděli po památce sv. Petra v okovách, to jest desátou po sv. Trojici 4. Augusti leta tohoto přítomného 1613 v domě hostinském u Vorlů řečeném, kdež téhož dne někteří poctiví lidé z měst Pražských přítomni byli a někteří také řemesl- níci při svých pořádcích v též hospodě své seděli, na ublížení a nářek cti

Strana 137
Pře mezi M. Colidiem a Tomášem Martinidem 12. srpna 1613. 137 jeho vztaženými, připomínáním a zdvíháním smlouvy a na onen čas vzešlého nedorozumění mezi mistrem Melicharem Kolidiusem Solnickým, správcem přední školy Vysoko[koJstelské zde na Horách Kutnách, a ním Tomášem Slánským ode pánův obviněného zdvížení těmi slovy od něho Tomáše Slán- ského, že by on pan archyděkan tehdáž a toho času při též smlouvě seděl, radil, svědčil i soudil mluvenými, těžce a nesnesitedlně toho jemu přičítáním na jeho dobré cti ublíženo bylo, podle toho také obzvláštně poctivý a učený mistr Melichar Kolidius Solnický i na místě a k ruce mistra Jiříka Rychnov- ského, conrectora, a jiných officialův a spolupracovníkův svých, též proti němu Tomášovi Slánskému to sobě vysoce přede pány, jakožto předními inspectory škol zdejších, stíživši, že od něho Tomáše Slánského veliká potupa škole přední Vysoko[ko]stelské, kteráž od něho klukovská nazvána, též col- legům jeho, tudíž také mládeži zdejší i přespolní učiněna a to ne tak na stavení, jako na lehkost v ní bydlících vztaženo, nicméně i tituli jeho mistrov- skému, kterýž on Tomáš k těm, kteříž od světa a poctivosti zavrženi jsou, přirovnával, mluvíc: mistr kat, mistr sládek, mistr v škole, že v tom rozdílu nejmá, což také nemohlo než na potupu a lehkost jeho i jiných sloužiti, an jemu správa školní od vrchnosti obce zdejší i mládež od poctivých rodičův jich poručena a on také sám z rodičův poctivých řádně pošlý a dobrého a šlechetného v povinnosti své chování a obcování jsa, při vyučování mládeže pobožnosti, mravům a dobrým ctnostem při literním umění nic scestného nikdy před sebe nebral a až posavad nebere, a tak se v tom proti němu i na místě a k ruce kollegův svých k ochraně, kdež náleží, utíkati musí, čehož také doslejchaje poctivý mistr Jan Benicius Táborský, spoluradní a přední písař i na místě mistra Petra Kapona Netovického, též písaře radního, poněvadž by se to také na nemalé ublížení na tituli jim rozdílným časem, řádnou k tomu vocaci majícím v slavné akademii Pražské daným a toho hodnověrnými testimonii a patenty učiněném potvrzení vztahovalo, k tomu ohlášení učinivši, tolikéž podle nadepsaných osob stěžujících proti němu Tomášovi Slánskému pokládali a přednášeli, v tom proti němu od osob svých slušného a náležitého opatření žádali, proti čemuž on, Tomáš Slánský, nepamětí svou a [v] podnapilém času byvší se zastíral a vymlouval. poklá- daje sobě k tomu některé, kterýchž však neokázal, příčiny dané, však při tom to vyhrazujíc, že jest pana archyděkana v ničemž, v čemž by mu tak vědomé bylo, nedotejkal, jeho vždycky, jakožto pana otce duchovního v uctivosti jměl a jmá, a co se též smlouvy dotýče, při té že jest jemu prostředkováním k dobrému byl, to při sobě poznává, mistra také školního Melichara Kolidia, collegův jeho i titul ten akademický, jako i školy netupil a nehaněl, nebo kdyby co toho se od něho stalo, to by proti němu samému, jakožto také oudu též akademie Pražské, čeliti a na něj se vztahovati musilo, kterýmžto omluvám jeho, jakožto ne[do]statečným a vzláště dotýkání předešlé smlouvy a zdvížení, že by zapsáno nebylo, kteréhož by se však byl v kancelláři doptal i nyní doptati moci bude, páni místa zouplna dáti nemohouce a to, což tak tu z pouhé náruživosti své před sebe vzal a nejedním spůsobem na zlehčo- vání osoby duchovní i jiných a titulův jich, literního umění a škol se dopustil

Strana 138
138 M. Melichar Colidius radě 9. října 1613. v svém bedlivém uvážení měvše, to vše, což takkoli od něho Tomáše Slán- ského mluveno bylo, jako nářky i slova hanlivá i cožkoliv mezi tím zašlo a k tomu přistoupilo, z podstaty ubrmanské zdvíhají, moří, kazí a v nic obra- cejí, tak že předně panu archyděkanovi předně na jeho ouřadu svatého kněž- ství i dobré cti, dědicům ani budoucím jeho, též jmenovaným mistru Meli- charovi Kolidiusovi a mistru Jiříkovi Rychnovskému spolu s dotčenými collegy jeho, škole ani mládeži, ani také osobám podle stížnosti jejich tuto připome- nuté, ovšem pak slavné akademii Pražské a všem oudům jejím na žádnou urážku a újmu cti a titulův jednoho každého z nich, nejsou, nebudou a býti nejmají, nyní i na časy budoucí. Že jest pak on, Tomáš Slánský, opět tuto nově mimo předešlé mnohem větší a těžší pánům zaneprázdnění učinivši, před- ního správce církevního neušetřením úřadu jeho duchovního, skormoucení a znepokojení příčinou byl a toho se proti předešlému sobě učiněnému napo- menutí, maje sám z toho jiné, aby toho aneb co podobného nečinili, vyvozo- vati, dopustil a tak rozkaz panský zlehčil, páni jej v svou kázeň a trestání bráti a jemu, aby se u vězení rathouzním postavil a z něho bez povolení panského nescházel, poroučeti ráčí. Pokudžby pak dále mimo a přes toto trestání co jinšího před sebe bráti [měl] a své drzosti nepřestal z příčin da- ných, páni neušetřujíce sousedství na ty prostředky, kterými by takové zjitřo- vání a nepokoje přetrhnouti a vykořeniti mohli, pomysliti a těch užívati, nepominouti ráčí. Podle čehož sobě usmysliti a všelikterak k tomu, aby sobě k něčemu odpornějšímu nepomohl, se vynasnažiti povinen bude. Actum v pondělí po sv. Vavřinci 12. Augusti leta Páně 1613. Praetore Andrea Michaelide. CLI. 1613, 9. října, (v Kutné Hoře). M. Melichar Colidius Solnický, vrchní správce škol Kutnohorských, zve radu na zkoušku žákovstva. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 446.) Službu oc. V známost VMtem uvozuji, že pan M. Václav Textorius Curius, školy Svatobarborské správce, těchto dnův tak do veliké a těžké nemoci upadl, že i od svého povolání přestati a jinam z školy dáti se od- nésti musil. Poněvadž pak žákovstvo zůstávající nemaje nad sebou přítomného správce opuštěno zůstává, obávati se, aby témuž žákovstvu tudy k zahálce a potomně i k svévolnosti příčina dána nebyla; pročež žádám, že JMti páni bez odkladu z prostředku pánův inspectorův některé do týž školy k spatření práce téhož žákovstva vyslati ráčí. Nejsem od toho, pokud mi tolikéž Pán Bůh zdraví dalšího popříti ráčí, abych pana mistra nemocného v práci neměl zastati, jen ať vůle a snešení pánův inspectorův přistoupí. Dáleji umínil jsem podle obyčeje a zvyklosti při tomto nejprve příštím svatém Havlu počet svého cvičení, které spolu s mejmi pány kollegy při mládeži domácí i přes- polní vedu, vydati. Pročež uctivě a se vší šetrností JMtí p. šephmistrů žádám, že v outerý na den sv. panny Hedviky leta tohoto přítomného v větším počtu s jinšími pány inspectory tím časněji po kázání slova božího do předního

Strana 139
M. Melichar Colidius radě 12. listopadu 1613. 139 auditorium najíti se dáti ráčí. Theses k disputaci téhož dne chci ukázati a, budou-li přijaté, pánům inspectorům časně do rukou dáti. Měl bych na místě žákovstva vida, an nedostatek veliký v chlebě trpí, i o nějakou schránku, v které by ti, jenž by od Pána Boha obzvláštně při této morové ráně na- vštíveni byli, opatření jakéž takéž měli, ano i jiné k školám přináležející VMtem psáti, ale v tu důvěrnost přicházím, že o ně deliberovati a potomně po odbytí examen a disputací laskavě odpověď dáti ráčíte. Nebudu-li v své odpovědi oslyšán, tehdy podle své povinnosti všemi možnejmi službami od- sluhovati se připovídám. S tím VMtem i sám sebe v moc a ochranu boží poručena činím. Datum na Horách Kutnách v škole sv. Jakuba 9. Octobris leta 1613. VMtem v službách volný Melichar Colidius, správce školní. Na rubu: JMC panu rychtáři, slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pá- nům šephmistrům a spolu pánům radním, pánům inspectorům škol na Horách Kutnách, pánům mně laskavě příznivým JMtem. Stranou regest: 1613. P. M. Colidius, správce školy Vysoko[ko]stelské, aby na examen páni přišli. CLII. 1613, 12. listopadu (v Kutné Hoře.) M. Melichar Colidius Solnický, přední správce škol Kutnohorských, prosí radu, aby žáci pokrmem a nápojem lépe byli opatřeni, a aby byli napomenuti kněží, kteří v Hoře domy mají, by dávky ke školám správně odvozovali. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 445.) Službu svou oc. Že Pán Bůh až posavad VMti v dobrém a výborném zdraví obzvláštně pak v této nebezpečné a zhusta na mnohých místech pro- skakující morové ráně chovati ráčil, z toho jeho božské milosti za časté jak sám, tak také i s jednou a druhou školou díky a chválu vzdávám a aby i budoucně VMti spolu s církví, školami a slavnou obcí škol Hor Kuten opatrovati a obhajovati ráčil, za to se tolikéž i sám i s svými mně na ten čas svěřenými a k mé správě a cvičení náležejícími modlím. Ačkolivěk pak jednou i po druhé JMtem pánům žádostivé jsem psaní učinil a v něm pro- sebně za obojí žákovstvo přímluvu činil, aby nad předešlé a nynější poněkud lepšího opatření při stravě, obzvláštně při chlebě a nápoji, který by byl třebas z ňákého dosti řídkého piva, užiti mohlo, ale abych se snad svou žádostí a přímluvou nezdál nětco nového mimo obyčej žádati, soudil jsem za slušnou a náležitou věc býti, abych JMtí pánů šephmistrů žádal, aby ony pány faráře přespolní, kteří zde na Horách Kutnách své domy a příbytky mají, buď obe- slali, buď jim psaní učinili, aby příkladem jinších pánův sousedův místo obědův postních ňákou částku obilí k jedné každé škole v jistý a určitý čas dávali a takové ob.lí aby se od týchž pánův farářův aneb od nich na místě vyslaných

Strana 140
140 M. Melichar Colidius radě 12. listopadu 1613. tu, kdež by páni ráčili poručiti, skládalo. Jest mi od VMtí páni šephmistři v plné radě přípověď učiněna, poněvadž jest [žádost] slušná a náležitá, že má býti v brzkém čase skutečně naplněna a za to mám, že by již k svému na- plnění skutečnému dávno přišla, kdyby toliko JMti páni každodenními pracemi obecními i domácími zaneprázdněni býti neráčili. Že pak o církev, o školy má bejti přední a obzvláštní péče a opravdová starost, pročež opěty svou pře- dešlou žádost za též žákovstvo na Horách Kutnách v škole VMtí zůstávající tímto psaním obnovuji a VMtí se vší náležitou uctivostí a šetrností žádám, že při nejprvnější příležitosti tohoto svatomartinského jarmarku ňáký spůsob a cestu najíti ráčíte, aby ti páni farářové přespolní své obydlí a příbytky zde na Horách Kutnách mající buď ňákou peněžitou summu, (za kterouž by se chléb kupovati a k školám od toho, kdo by k tomu vůli od VMtí nařízen byl, vydávati mohl), buď obilí ňákou částku v jistém místě skládali. A poněvadž jedna i druhá škola v chlebě téměř od tří nedělí příčinou toho Jana Hasmana, předešlého pekaře, veliký nedostatek trpí, (tak že od JMC pana rychtáře na chléb žákovstvu peníze posílané), obzvláštně pak v tuto boží morovou ránu mimo obyčej předešlý málo expedentů těch, kteří pomoc na máslo, na chléb každého týhodne činívali, nyní pak domů pro lepší opatření pobráni jsou, pročež VMtí služebně žádám, abyšte pro tu náchylnost, kterou k svobodnému umění liternímu máte, při páních ouřednících špitálských naříditi ráčili, aby oni novému pekaři poručili asi na každý den k přední škole po 10 a druhé asi po 6 společně buď rozdílně, tak aby každého dne ňákou částku chleba míti mohli, vydávati. A poněvadž jiná některá královská města na celý tejden ne jistou ňákou váhu chleba, ale co by jich žákovstvu při obědě a večeři stačiti mohlo, dávají, ano i častými obědy k tomu i nápojem krom času postního na ně vzpomínají, důvěřím se tolikéž, že jedné i druhé školy žá- kovstvo v pobožnosti a kázni náležité, poslušné a prospěšné zůstávající jak chleby hojnějšími, tak i aspoň tím řídkým pivem časně opatřeno bude. Jest-li v své přímluvě oslyšán nebudu, tehdy jak sobě sám té lásky od VMtí žá- kovstvu mému prokázané velice vážiti, tak i je napomínati [chci], aby na dobrodiní přijaté pamatovalo a budoucně VMtem všemi možnejmi službami se odměňovalo. Odpovědi časné a skutečné žádám. S tím VMti v ruce a ochranu boží poručena činím. Datum na Horách Kutnách v škole přední sv. Jakuba 12. Novembris 1613. VMtem v službách volný Melichar Colidius, správce školní. Na rubu: JMC panu rychtáři, slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a raddě, pánům inspectorům škol na Horách Kutnách, pánům mně laskavě příznivým JMtem. Stranou regest: 1613. P. M. Melichar Kolydyus o lepší opatření škol v chlebě a nápoji a o kněží, kteří zde své domy jmají.

Strana 141
Kutnohorští kněžím, kteří v Hoře domy drží, 17. prosince 1613. 141 CLIII. 1613, 17. prosince (v Kutné Hoře). Kutnohorští píší kněžím, kteří v Hoře domy drží, aby dávky ke školám správně odváděli. (Kopiář z let 1601—1613, f. 757.) Dvojíctihodnému knězi Jiříkovi Chiliadesovi, děkanovi a správci církevnímu v městě Polný, panu příteli a sousedu, o beneficia k školám zdejším. Vznášejí na nás správcové škol našich Vysoko[ko]stelské jinak při kostele svatého Jakuba a svaté Panny Barbory zde na Horách Kutnách, kterak sobě žákovstvo jejich za častý stěžují, že jim jak z jiných obyčejných tak obzvláštně výročních co se koled vánočních a obědův postních dotýče beneficií v obci této nemalé uchází tím spůsobem, že v kterých domích sami hospodáři bytem nejsou, jako jsou domy stavu vyššího, též lidí duchovních, nájemníci a domov- níci jejich toho na místě jejich dle sousedství zastávati zanedbávají, oni tou příčinou velmi těžce proti předešlým letům při týchž školách se sustentovati mohou. Pročež dotčení správcové školní nás v tom za opatření na místě téhož žákovstva svého žádají. I poněvadž Vám, jako i jinejm pánům správcům du- chovním, kteří tak sobě zakoupení zde mezi námi učinili, na ten spůsob a s tou vejminkou zápisu na duom Váš, že všelijaké povinnosti z téhož domu k obci, záduší, školám a horám jakožto onera civilia podle jinejch spoluhor- níkův a sousedův našich podnikati a zastávati povinni býti jmáte, dovoleno jest, protož tu takovou obligatí Vám ku paměti přivozujíce, nepochybujeme, že při nájemníku domu Vašeho to, aby předoznámené jedno i druhé bene- ficium k obojí škole zdejší tak jako i jiné povinnosti městské a horní z téhož domu Vašeho vycházela a se bez odpornosti vykonávala, nařídíte a opatříte. Čehož, nestalo-li by se, ač nesmejšlíme, znáti můžete, že bychom na to z po- vinnosti nastoupiti, kterak by to, aby z domu toho ty i jiné povinnosti bez zadržování vycházeti mohly, musili. S tím milost buoží s námi býti rač. Datum na Horách Kutnách v outerej den památný Moudrosti Buoží léta 1613. In eadem forma jinejm kněžím o touž věc psáti mutatis tantum titulis. Knězi Jakubovi Novenario Vysokomejtskýmu, na ten čas správci církev- nímu v . . . *) Věžným. Knězi Jiříkovi Vorlovi Nymburskýmu, na ten čas faráři a správci církev- nímu v městečku Chejnově. Knězi Janovi Kotčovskýmu, faráři a správci církevnímu ve vsi Konáro- vicích. Knězi Rehořovi Čechtickýmu, na ten čas faráři a správci ve vsi Vespe- kovech. Knězi Jiříkovi Nymburskýmu, na ten čas faráři ve vsi Dobrovítově. Knězi Václavovi Cardusovi Třebickýmu, faráři ve vsi Žlunici. 3) Místo nečitelné.

Strana 142
142 Kutnohorští Českobrodským 20. prosince 1613. Knězi Jiříkovi Dykastovi Miřkovskýmu, faráři a správci církevnímu při kostele svatého Štěpána Velikého v Novém Městě Pražském.*) Post scripta. Poněvadž posel tento naschvále k Vám s tímto psaním se vysílá, žádáme, že jemu od chůze, co náleží, zaplaceno bude. Knězi Havlovi Phaetonti, faráři při kostele svatého Jiljí v Starém městě Pražském, tak jako k Jiříkovi Dykastovi. CLIV. 1613, 20. prosince (v Kutné Hoře). Kutnohorští píší Ceskobrodským, že nařídili správcům školním, aby žáků do Brodu na koledu nepouštěli. (Kopiář z let 1601—1613, f. 758.) Odpověď do Brodu Českýho o koledu žákovskou. Jest nám jistě s podivením, že se opět roku tohoto to tak skrovné, kteréž obyčejně koledou jmenujeme, dobrodiní žákovstvu škol našich, v kterýchž také i z města VO rodilí mnozí se nacházejí, v obci VO, kteréhož snad nikdá prve nepožívali a ještě užiti žádostivi, jakž jsme tomu z zprávy mistrův a správcův našich školních vyrozuměli, nejsou, zapovídá a zastavuje, a tudy jakési ne- sousedství k nám pronáší. Avšak jak jest koliv, my nicméně vedle připsání VO tak jsme učiniti a takové zápovědi dotčeným správcům našim školním oznámiti dáti, aby tím žákovstvo své zpravili, nepominuli. S tím ochrana buoží s námi se všemi. Datum na Horách Kutnách v pátek po památce Moudrosti Buoží leta 1613. CLV. 1613, 21. prosince (v Žlunicích), Kněz Václav Kardus, správce církevní v Žlunicích, Kutnohorským oznamuje, že učinil opatření, aby z domu jeho dávky ke školám řádně byly odvozovány. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 435.) Slovutné a vzáctné poctivosti pane rychtáři JMC a páni šephmistři, v službě povolné a v žádosti od všemohoucího Pána Boha výborného zdraví a v pra- cech jak obecních tak i domácích hojného požehnáním božím prospěchu a v tyto nebezpečné časy zvlaštní boží ochrany VMtem jakožto ochráncům svým laskavým ve vší povinné uctivosti se ohlašuji. Psaní VMtí mně odeslané, z jaké by příčiny učiněno bylo a nač se vztahovalo, z přečtení jeho sem po- rozuměl. Poněvadž správcové škol Vysoko[ko]stelské jinak při kostele sv. Ja- kuba a svaté Panny Barbory vznášejí na VMti, že sobě žákovstvo týchž škol začasté stěžuje, že jim beneficií nemálo z domů těch, v nichž sami hospo- dářové bytem nejsou než nájemníci, uchází, zvlášť koleda a obědy postní tak že velmi těžce při týchž školách se sustentovati mohou, ráčíte jakožto *) Při posledních dvou adressách poznamenáno in margine: »V těchto dvou listech ta poslední periodus může vypuštěna býti«.

Strana 143
M. Melichar Colidius radě 25. června 1614. 143 ochráncové škol laskaví, s jakou výmínkou a obligací jakož jiným správcům duchovním, kteříž sobě pod ochranou VMtí zakoupení učinili, tak i mně zá- pisu na dům jest povoleno, ku paměti přivozovati a podle toho napomínati, abych to při nájemníku domu mého opatřil, aby taková beneficia k obojí škole jako i jiné povinnosti městské a horní z téhož domu mého vycházela a se bez odpornosti vykonávala. Kteréžto laskavé napomenutí VMtí přijímaje tak učiniti a při nájemníku domu mého to opatřiti chci, aby jakož jiné věci na místě mém vedle sousedství vykonává, tak i takových dobrodiní žákovstvu náležitých na místě mém nezadržovati, ale je bez odporu odvozovati a činiti hleděl, abyšte ráčili býti jakož v jiných věcech tak i v té se mnou dobře spokojeni. S tím milosrdného Pána Boha řízení a opatrování VMti i sebe po- ručena činím. Datum v Žlunicích v sobotu den památný sv. Tomáše léta 1613. VMtem v službách povolný K. Václav Kardus, správce církevní ve vsi Žlunicích. Poslu od chůze jest zaplaceno. Na rubu: Slovutné a vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a raddě na Horách Kutnách, pánům ochráncům na mne laskavým JMtem k dodání. K. Václav Cardus. Stranou regest: 1613. Odpověď k. Václava Cardusa v příčině odvozování z domu povinností k školám. CLVI. 1614, 25. června (v Kutné Hoře). M. Melichar Colidius Solnický, přední správce škol Kutnohorských, zve pány z rady na svadební veselí. (Memorabilia z roku 1614.) M. Melichar Colidius Solnicenus, přední správce škol zdejších se přátely svými dožádanými, předstoupiv přede pány se panem archydekanem, knězem Cyprianem Pešínem, též JMC. panem hofmistrem Janem Piscisem a panem Janem Šultysem z Felsdorfu, též Janem Agathonem žádost svou přednésti dal, kterak jest sobě z jisté vůle Pána Boha všemohoucího k stavu svatého manželství oblíbil poctivou vdovu paní Katheřinu po dobré paměti panu Václavovi Štětkovským a při pánech přátelích a pánech poručnících jejich to náležitými a chvalitebnými prostředky obdržel a poněvadž vedle smluv svadebních, kteréž k vyhlášení přijíti mají, mezi nimi budoucími manželi takový sňatek svadební dne outerního nejprv příštího [1. července] konán býti jmá, toho při JMC panu rychtáři a páních v náležité šetrnosti vyhledává a žádá, aby na jmenovaný den páni ku poctivosti téhož sňatku se jemu z prostředku svého za hoste propůjčiti a postaviti ráčili. Na to dána odpo- věd: V tom křesťanském předsevzetí páni společně budoucím manželům hoj- ného božského požehnání vinšují a žádají a z prostředku svého, kteří tak dále k tomu dožádáni budou, k tomu pojistí. A na dokázání za jeho konanou práci prospěšné vděčnosti na tom jsou se snésti ráčili, aby pro uctění pocti-

Strana 144
144 Zápis v knihách universitních o Syrovi 9. srpna 1614. vých pánův a přátel jak domácích tak také i přespolních vzáctná pomoc jemu učiněna byla, o čemž při úřadu zpraven bude. Id est vědro uherského vína, tele, skopec, korec pšenice na koláče. CLVII. 1614, 9. srpna (v Praze). Zápis, že Jiří Syrus Českobrodský,*) konrektor školy sv. Jakuba na Horách Kutnách, za něhož se přimlouvají Českobrodští, nemůže skládati examen, poně- vadž přišel pozdě. (Oeconomica B 11, na listu 55; otištěno v Dvorského »Pamětech o školách českých« pod č. 732.) CLVIII. 1614, 1. října (v Kutné Hoře). M. Václav Textorius Králové-Dvorský oznamuje radě, že do sv. Jiří 1615 při správě školy vytrvá. (Memorabilia z roku 1614.) M. Václav Textorius Curius povolán do rady a jemu oznámeno: že by páni rádi tomu z něho vyrozuměli, co před sebou a jaký úmysl jmá, poně- vadž se o něm zpráva činí, že jest o manželku dožádané přátely posílal. Oznámil, že ještě toho tak dalece předsevzato není, však nicméně on že se v tom pánům pronáší, že v stav manželský vstoupiti míní, ale aby od práce správy školní dříve sv. Jiří budoucího leta 1615 odstoupiti měl, toho není. I jest mu na to odpověď dána, že jemu páni v jeho předsevzetí křesťanském, jsouce jemu fedrungkem v těch příčinách nakloněni, žádné překážky činiti nebudou; však nicméně jeho v tom napomínají, aby on na správu svou školní pozor dal a toho sobě provztáhl až do jarního času po provodní neděli, tak aby při času sv. Jiří škola mládeží opuštěna nebyla a páni jemu měli zač děkovati. Tak se o to přičiniti připověděl a za laskavou zámluvu pánům poděkoval. *) Jiří Syrus (Cyrus) Českobrodský, syn kněze Jiřího Syra Hořického, který zemřel dne 2. července 1606, dokonav padesátý rok svého kněžství, jako správce duchovní u sv. Antonína v Hradci Králové, byl v ten čas, kdy otec jeho zemřel, na studiích ve Zhořelci. Mistrem stal se dne 26. března 1615, při čemž disputoval o thesi: »An Nabothus recte negaverit Achabo vineam suam?» (Jičínský, Programmata acad. Prag.) Nepobyl pak dlouho při škole, neboť dne 24. listopadu 1615 pojal za manželku Dorotu, vdovu po Bar- toloměji Štěrbovi od Pokšichů, dceru Václava France z Liblic, a usadil se v Hoře. Sňatek manželský oslaven sbírkou básní: Epithalamia nuptiis M. Georgii Syri Bohemo-Brodeni scripta. (Pragae 1615), v nichž Campanovo: Carmen in nuptias M. Georgii Syri Bohemo- Brodeni. (Dlabač, Lebensbeschr. des Joh. Campanus, str. 59.) Syrus zemřel při konci mě- síce srpna 1625. (Dačický II. str. 259.)

Strana 145
Rada M. Melichara Colidia přijímá za měšťana 24. listopadu 1614. 145 CLIX. 1614, 24. listopadu (v Kutné Hoře). Rada Kutnohorská propůjčuje M. Melicharu Colidiovi Solnickému právo měštanské. (Memorabilia z roku 1614.) M. Melichar Kolidius Solnický předstoupiv před pány s přátely svými žádal, aby jemu zde v obci této s Kateřinou, manželkou jeho, pokud mu se Pán Buoh zde na Horách Kutnách osaditi dáti ráčí, živnosti městské ode pánův příno bylo, a kdyžby dále toho při páních vyhledávati chtěl, co se při- jetí do sousedství dotýče, jakž by se v té příčině s manželkou svou na čem snesl, potomně také list zachovací a vejhostní pánům přednésti a před- ložiti chce. Zatím nicméně přinešen a předložen pánům list zachovací i vejhostní, načež od pánův odpověď dána skrze pana Václava France z Liblic: Co se žádosti poctivého M. Melichara Colidia dotýče, z přečtení obojího listu a vy- svědčení v listu zachovacím páni porozumívají, že on řádně z poctivých rodičů a manželsky splozen i také jiným listem vejhostním svobodou na onen čas od vrchnosti své obdařen jest; protož podle toho a na přímluvu pánův přátel jeho páni k tomu, aby jemu právo městské sloužilo, své k tomu povolení dávají. A poněvadž již podle toho i do sousedství přicházeti a právo městské jmíti bude, příjemného se na něj pánům k odvedení ukládá na místo a konec tři kopy gr. č. Ty připověděl k svátkům nejprv příštím odvésti. CLX. 1615, 14. března (v Kutné Hoře). Kutnohorští píší M. Janovi Campanovi Vodňanskému, aby jim správce ke škole u sv. Barbory podal. (Kopiář z let 1612—1620, f. 215.) Urozenému a vysoce učenému p. mistru Janovi Campanovi Vod- ňanskému, assessoru konsistoře pod obojí přijímajících a proboštu kolleje Andělské jinak Všech Svatých v Starém městě Pražském. Ku paměti Vám přivozujeme naši předešlou žádost, kterouž jsme toho, aby k nejprv příští památce svatého Jiří tohoto přítomného 1615 leta jeden z oudův slavné akademie Pražské sem k nám na Hory Kutny do druhé školy při kostele sv. Panny Barbory za správce školního a pomocníka dru- hého správce přední školy naší Vysoko[koJstelské promovován byl, žadostivě skrze osoby radní z prostředku našeho v městech Pražských některé obecní naše věci řídící vyhledávali, ano také v té příčině od Vás přátelské zámluvy k obírání osoby pobožné, učené a příkladné, kterýby z uznání Vašeho k tomu se hoditi a pro vzdělání dobrého řádu a kázně při mládeži v tom také předdotčenému správci dotčené přední školy naší u svatého Jakuba pro- spěšně nápomocný býti mohl, že v tom opatřeni budeme, dosáhli. A poněvadž V. Nováček: Listář k dějinám školství Kutnohorského. 10

Strana 146
146 M. Václav Jiří Peristerius radě 6. dubna 1615. již ten čas se přibližuje, nemohouce z povinnosti naší toho Vám připomenutí při této příležitosti pominouti, k Vám jakožto panu příteli našemu starodáv- nímu jsme té důvěrnosti, že nám té žádosti i zámluvy učiněné skutečně užiti dáti a nám osobu tu, kterážby k takové správě s dobrým vzděláním dosazena býti mohla, oznámiti i o confirmací při JMti p. rectorovi universitatis slavné akademie Pražské se přátelsky přičiniti ráčíte. Toho my se Vám v každých slušných příčinách přátelskou volností vším dobrým odměňovati rádi chceme, za odpověď žádajíce. S tím milost a ochrana boží rač býti s námi. Dán na Horách Kutnách v sobotu po svatém Rehoři 14. Martii leta Páně 1615. CLXI. 1615, 6. dubna (v Kutné Hoře). M. Václav Jiří Peristerius, přední správce škol Kutnohorských, zve radu na zkoušku žákovstva. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svou oc. Oznamuji VMtem, že jsem umínil podle obyčeje a usta- novení od VMtí chvalitebného examen v přední classi mé s mládeží držeti. Ačkoliv pak poněkud mimo čas uložený, však poněvadž blízký jest a brzo po slavnosti a památce vzkříšení Páně nastane a mládež v tom čase obyčejně svá místa mění, jiná se přijímá, někteří také k navštívení rodičů svých od- cházejí, vidělo mi se nejpříhodněji býti, abych v tento pátek nejprve příští, to jest 10. Aprilis leta tohoto 1615 tu práci v examinování mých in classe prima discentův vykonal. Pročež žádám VMtí a vzláště pánův inspektorův, že se dne nadepsaného sem do školy přední laskavě uchejliti a tu, jak by mládež mnoho i v pobožnosti i v literním umění prospěla, vyslyšeti dobrotivě ráčíte. Co se jiných klasses dotýče, poněvadž s nimi nic obmeškáno nebude, do příhodnějšího času, tak jakž s VMtmi a pány inspectory zůstanu, odložiti se moci bude. Sem té naděje k VMtem, že tuto mou slušnou žádost oslyšeti neráčíte a s tím se VMtem na všem dobře a šťastně míti vinšuji a VMtem se poručena činím. Datum zde na Horách Kutnách šestého dne Aprilis leta tohoto 1615. VMtem v službách volný Václav Jiří Peristerius, *) správce školy VMtí. *) M. Václav Jiří Peristerius jinak Kolumban, rodák Kutnohorský, syn Václava Holoubka a Bohunky z Vlčí Hory, osiřev před r. 1608 dán od poručníkův Jana Šultyse z Felsdorfu, Václava France z Liblic a Jana Hubaea († před r. 1613) na studie a zapsán o sv. Havla r. 1608 jako student na vysokých školách v Praze. Roku 1609 stal se bakalářem a před rokem 1613 mistrem, neboť toho roku dne 23. ledna vyznává, že po- ručníci pořádný počet jemu učinili ze spravedlnosti jeho po rodičích a bábě jeho Lidmile Holoubkové a děkuje jim, »že jest od nich náležitě opatrován a ke všemu dobrému z mla- dosti, obzvláště pak od Jana Šultysa jakožto přítele a švagra veden, i k umění liternímu, též cvičení v jazyku německém oddán a v svých studiích tak promovírován byl, že jednoho i druhého titule v umění filosofském, totiž bakalářského a mistrovského dostal. (Lib. Obli- gationum anni 1613, f. C 25a.) Zdá se, že tenkráte již působil při škole ve svém rodišti,

Strana 147
M. Václav Jiří Peristerius radě 4. srpna 1615. 147 Na rubu: JMC panu rychtáři, slovutné a vzáctné poctivosti pánům šeph- mistrům a pánům spoluradním zde na Horách Kutnách, pánům a přátelům mně laskavě příznivým. Stranou regest: 1615. Pan M. Georgius Venceslaus Peristerius o examen 1. classis ad fer. 6. 10. Aprilis. CLXII. 1615, 4. srpna (v Hoře Kutné). Václav Jiří Peristerius, přední správce škol Kutnohorských, zve radu na disputaci a prosí, aby škola novými officialy byla opatřena, protože nynější v Hoře zůstati nemíní. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svou oc. Tejna VMtí učiniti nemohu, poněvadž vedle dávního a chvalitebného od VMtí nařízeného spůsobu ten pořádek zde v školách VMtí ne bez malého užitku mládeže a discentův se zachovával, že každého čtvrt leta publica disputatio vyhlašována byla, pročež uznávaje já to v mé povin- nosti býti, nikoliv sem nemohl a nemám tak chvalitebného a užitečného usta- novení pominouti. Tak činím a publicam disputationem tento pátek nejprve příští, jenž jest 7. Augusti leta tohoto 1615, držeti jsem umínil. Ačkoliv o pří- tomnosti vzáctné VMtí nikdy v pochybování nejsem, maje o tom vědomost, že taková exercitia publica jak pro jiné mnohé příčiny tak předně pro do- kázání péče a starosti, též veliké lásky a náklonnosti jak docentium tak dis- centium ustanoviti jste ráčili, však při tom vědomost maje, jak veliké a každodenní obecní i domácí práce míti ráčíte, to při VMtech líbezné vůli zůsta- vuji, kdybykoli neb kterýkoli den od VMtí determinovaný byl, že se za ně- kterou chvilku, (neb nechci dlouho VMtí zdržovati), sem do této přední školy VMtí uprázdniti chtíti ráčíte, k tomu také slušně i já přistoupiti chci a mám. A jakož pak i to VMtí tejno není, že při času sv. Havla neprve příštího ale dokladů na to nemáme. Jisto jest, že v září roku 1614 již byl vrchním správcem škol Kutnohorských. Tenkráte vydal tiskem: Lapsus Adami sive admirabilis salutis humanae reparatio per miraculosam domini Jesu Christi deihominis patefactam nativitatem, concepta et pro more atque amore strenae loco bene ominando cum gratulatione consecrata nobilis- simis ac clarissimis viris domino Wenceslao Sixti à Zvirzetina, SCM apud Cuttnenses iudici, domino Joanni Schultissio à Felsdorf, primati Cuttnensium, domino patruo, et clarissimo ac doctissimo viro domino M. Johanni Benicio, syndico Cuttnensi, a M. Venceslao Georgio Peristerio Cutteno, scholarum patriae rectore. Pragae, typis Matthiae Pardubiceni. 8 listů ve 4° (v bibliotéce Musea kr. č. 49, B. 44 č. 12), při čemž otištěno Campanovo: Carmen ad lectorem. Roku 1616 vzdal se M. Jiří Peristerius správy školní, pojav za manželku Marianu, dceru Jana Payra z Kolína od hvězdy (č. 44) a usadil se v Kolíně, kde náležel k předním měšťanům a stal se konšelem 11. května 1618 a zase 13. ledna 1620 a 30. dubna 1625. M. Kolumban náležel k měšťanům ve víře evangelické nejstálejším, všemu nutkání k víře katolické vyhýbal se dočasným útěkem aneb dobrým úkrytem v městě; teprv na podzim r. 1626 vyznal víru katolickou a 15. května 1628 stal se zase konšelem. Zemřel r. 1643 a ostavil ve vdovství svou druhou choť Kristinu, která se pak vdala za Václava Školského, a když i ten zemřel r. 1663, za Mikuláše Podhorského. (Vávra, Kolín II, str. 96, 97, 106, 109, 156, 333).

Strana 148
148 M. Václav Jiří Peristerius radě 12. srpna 1615. v obojí škole VMtí proměna předních officialův a kollegův mých, tak jakž toho na sobě slovy i skutkem každodenním dáti znáti dávají, státi se má, služebně toho při VMtech žádám, že mně v tom laskavě nápomocni býti ráčíte, aby školy VMtí dobrými, pobožnými a učenými praeceptory zase opatřeny býti mohly. Té naděje a důvěrnosti sem, že jak onu slušnou žádost tak i tuto ponoukající potřebu školy VMtí v paměti své ano i mne v laskavé ochraně poručena míti ráčíte. S tím milost boží rač s námi zůstávati se všemi. Datum zde na Horách Kutnách 4. Augusti leta Páně 1615. VMti v službách hotový Václav Jiří Peristerius, správce obojí školy VMtí. Na rubu: JMC. panu rychtáři, slovutné a mnoho vzáctné poctivosti panu šephmistru a spoluradním zde na Horách Kutnách, pánům a patronům mně laskavě příznivým. Stranou regest: Anno 1615. P. M. Jiří Vácslav Perysterius o disputaci a o officialy, že nemíní zůstati. CLXIII. 1615, 12. srpna (v Kutné Hoře). M. Václav Jiří Peristerius, přední správce škol Kutnohorských, žádá radu za svolení, aby se žáky směl provozovati komedii »Melancholicus«. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svou oc. Oznamuji VMtem, že jsem umínil dá Pán Bůh druhého týhodne, tak jak by tomu příhodnost času nejprvnější sloužila, novou komedii publice exhibirovati. I poněvadž to bez známosti aneb povolení VMtí konati nemohu, služebně při VMtech toho vyhledávám, že mně v tom laskavé povolení dáti ráčíte. Nebude tu nic scestného, nebo to našich let komedie míti chtějí, ačkoliv komedie nic jiného nejsou, nežli spatřování jako v nějakém zrcadle mnohejch případností lidského života, v němž, jak sami víme, mnoho dobrého i slušného, mnohem pak víc tomu protivného se nachází. Však vedle dávního onoho poěty propovědění »Et prodesse volunt et delectare poëtae«, tuto novou komediji strojiti chceme, kterouž i tento náš počta vedle téhož pro- povědění jest složil. Nebo když viděl, že při člověku čtyry komplexiones se nacházejí, vedle nichž potom i lidé spůsoby, mravy a vášně na sebe berou, jednu z nich před sebe vzal a tu v tento spůsob a formu komedyje, kterouž my nyní exhibirovati chceme, jest uvedl, maje sobě toho za důvod jednu hystoryji, kteráž se v Lipště pravdivě stala. A poněvadž dosti široce jest ob- sažena, já toliko summu nejkratší VMtem té vší akcí přednáším, z nížto, jak nyní porozuměti, tak potomně spatřiti moci ráčíte. Jsem té k VMtem důvěr- nosti, že jak laskavé povolení této mé žádosti dáti, tak potom touž akci pří- tomností vzáctnou VMti ozdobiti ráčíte. Datum zde na Horách Kutnách 12. Augusti leta 1615.

Strana 149
Kutnohorští M. Jiřímu Lukášovi Záviši 16. září 1615. 149 Summa commediae, cui nomen Melancholicus. Melancholicus obitus sibi horam et diem Ex astrorum positu praenunciauerat Laboribus hic et lucubrantibus Assiduis vires male corumpens ingeni, Nec non quorundam ludibria inique ferens Cum primis eo die, quo sibi praedixerat Obitum, perterrefactus aspectu capri, Levandi furti causa Harpax quem adduxerat, In hanc melancholiam incidit, ut se mortuum Constanter credat. Hunc Sophus arte chymica Vnaque Philerbus, medici, se mortuos Simulantes itidem mire ex morbo liberant. V službách VMtí hotový Václav Jiří Perysteryus, správce školy obojí zde na Horách Kutnách. Na rubu: JMC panu rychtáři, slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pá- nům šephmistrům a spoluradním na Horách Kutnách, pánům a přátelům mně laskavě příznivým. Stranou regest: P. Mistr Jiří Václav Perysteryus žádá JMtí pánův šeph- mistrův, aby mu comedii strojiti dopustiti ráčili. Suscepimus feria 4a 16. Augusti anno 1615. CLXIV. 1615, 16. září (v Kutné Hoře). Kutnohorští píší M. Jiřímu Lukášovi Záviši Velvarskému, správci školy u sv. Štěpána na Novém městě Pražském, aby přijal u nich místo konrektora školy Vysokokostelské. (Kopiář z let 1612—1620, f. 251.) Poctivému a učenému panu mistru Georgio Lucae Zawissio Wellva- reno, na ten čas správci školy u svatého Štěpána v Novém městě Pražském o vocati. Jakož toho při Vás, poctivý a učený pane mistře Georgi Zavischi*) Vel- varine, abyšte pro potřebu přední školy naší Vysoko[ko stelské zde na Horách *) Jiří Lukáš Záviš Velvarský stal se bakalářem dne 23. srpna 1611, při čemž disputoval o thesi: »An is, qui honores assequi et retinere desiderat, opus magnanimitate habeat?« (Jičínský, Programmata acad. Prag.); na jaře r. 1613 byl rektorem školy ve Sla- ném, ale nepobyl tam dlouho. (Lacina, Paměti král. města Slaného I, 102.) Přijav místo rektora školy u sv. Štěpána na Novém městě Pražském, odstěhoval se do Prahy, kde po- výšen na hodnost mistrovskou dne 17. dubna r. 1614, při čemž pojednal o otázce: »An a natura institututum sit, ut alter regat et dominetur, alter vero ut pareat et serviat?« (Programmata). Kutnohorští vyžádali si ho za konrektora školy u sv. Jakuba, na kteréžto místo nastoupil o sv. Havle 1615. Ač byl hned na jaře roku následujícího povýšen na hodnost rektora všech škol Kutnohorských, přece při školství dlouho nevytrval, ale stav se knězem o sv. Jiří r. 1617 školu opustil.

Strana 150
150 Rada prohlašuje řád školní 20. května 1616. Kutnách a nastávající proměnu v též škole k přicházejícímu času svatého Havla se za conrectora poctivému a učenému panu mistru Vácslavovi Jiřímu Peri- steriusovi, jemuž obě školy naše k přední správě od nás poručeny jsou, se propůjčili, a tu práci k sobě přijali, prostředkem slušným vyhledáváno, a to také při tom, že netoliko k tomu consens vrchnosti Vaší akademické, po- ctivého a vysoce učeného p. mistra Mikuláše Troila Hagiochorána, prorectora universitatis academiae Pragensis, přistoupil, ale také obzvláštně Váš k tomu nakloněný úmysl a takové povinnosti k sobě příjetí při Vás s povolností Vaší obdržíno, i na tom aby Vaší succesí dotčená škola naše Vysoko kolstelská a disciplina v ní na místo odstupující osoby opatření své jmíti a dosáhnouti mohla, konečně zuostáno jest. Vedle toho tímto psaním naším Vám k ozná- menému officium conrectoris v té škole naší Vysoko kolstelské tuto pořádnou žádosť přednášíme a k němu legitimam vocationem dáváme, při tom žádajíce, že k oznámenému času svatého Havla prvpříštímu sem k nám do Hory Kutny k vyučování křesťanské mládeže domácí i přespolní pobožnosti a liternímu umění se vypraviti a což by před tím z strany odstoupení Vašeho od správy nynější předjíti jmělo, k tomu s pomocí boží přikročiti a se hotoviti budete. My té náchylnosti a opatření Vás, kteréž pilným synergům v každé nastalé slušné potřebě činíme, k Vám rádi dokazovati budeme. I to také, aby Vaše věci sem při témž čase dovezeny býti mohly, opatřiti dáti chceme. S tím etc. Dán na Horách Kutnách v středu po památce nalezení svatého Kříže 16. Septem- bris anno 1615. CLXV. 1616, 20. května (v Kutné Hoře). Rada Kutnohorská, přijímajíc M. Jiřího Záviše Velvarského za rektora škol svých, prohlašuje některé nové články řádu školního. (Memorabilia z roku 1616.) Páni šephmistři a páni radní s JMC. panem rychtářem a pány inspectory o tyto nížepsané artykule se společně snésti ráčili: I. Aby ordo lectionum, kterej ex communi suffragio senatus et consensu dominorum inspectorum scholarum sepsán jest, stále a neměnitedlně nyní i na časy budoucí zachován byl a nikdá se kromě scitu et consensu senatus neměnil. II. Jakož mnohý a častý stížnosti od sousedův a obyvatelův zdejších ku pánům přicházejí, že žákovstvo placení od conductu neb pohřbu generalního sobě nadhazují a některý nový prve nikdá nebejvalý platy vymejšlejí, aby na tom vyměření, které se od JMtí pánův šephmistrův a pánův leta 1597 stalo, přestávali, a mimo to ničímž žádného, zvláště z chudších a potřebnějších, neobtěžovali, leč by jim kdo sám co z dobré vuole mimo to nařízené při- dati chtěl. III. Jakož také i v tom se stížnosti nemalé pánův donášejí, že by offi- ciales školní sobě stipendia jak quartalní pro publica, tak i polouletní pro priuata institutione nemírně proti předešlým letům zvejšovali a tudy příčinu

Strana 151
Kutnohorští M. Janu Chocholovi 14. září 1616. 151 mnohejm potřebnejm rodičům a přátelům k tomu, že dítky své, nemohouce s takový nemírný platy pro potřebnost svou bejti, ze škol vejsadních strhují a je do postranních dávají, aby nemírným šacováním potřebnejch nepřetaho- vali, ale na tom, jak kdo seč bejti může, přestávali. IV. Nešpory aby se tak běžně s jakejmsi chvátáním, vzláště ve dni ne- dělní, jak se to posavad od několika let na veliký pohoršení mnohejch po- božnejch lidí a zlehčování služeb božích v církvi dálo, neodbejvaly, ale s ná- ležitou vážností a devotí chvály a pocty buoží vykonávaly. V. Když se dne outerního a čtvrtečního modlitba v církvi před letanií říká, že se lid obecní na tom [pozastavuje], že žákovstvo v kůru tak jako jiní v stolicích nekleká, aby i oni příkladem jejich s poklonou se Pánu Bohu modlili a tím spůsobem k větší vroucnosti v modlení probuzovali. VI. Item kdež se zase některý starý nespůsoby a toulky škodlivý žákov- ský, který předešle za jistými příčinami složeny jsou a v jiných dobře spra- vených školách také dokonce vyzdvíženy jsou, jako koledy officialský, minucí malování, montatí a masopustní cantatí noční, obnovují, že se již nakonec zapovídají a toliko montatí času jarního neb letního recreationis gratia pro- pouštějí. VII. Při pohřbích aby delectus v zpívání in deducendis funeribus pro tempore et occasione se zachovával a netoliko samý žalmy, a to jeden neb dva obyčejnější a známější, zpívány byly. Senatus consultum de officialibus scholae 1616. Publicatum publice in conceptione rectoris M. Georgii Zawischii Velua- rini f. 6 post Exaudi, 20. Maii anno 1616. CLXVI. 1616, 14. září (v Kutné Hoře). Kutnohorští píší M. Janu Chocholovi, správci kolleje Litoměřické, aby vrchní správu škol jejich přijal. (Kopiář z let 1612—1620, f. 3301.) Poctivému a učenému p. mistru Janovi Chocholiusovi*) Praž- skému, správci kolleje v městě Litoměřicích nad Labem, o vo- kací k správě škol zdejších. Nemůžeme toho před Vámi tajiti, že poctivý a učený mistr Jiří Lukáš Záwischius Welvarinus, na ten čas správce přední škol našich zde na Horách *) M. Jan Chochol, rodák Pražský, od sv. Havla 1607 byl předním kollegou školy Chrudimské (Tomek v Časop. Mus. 1845, str. 636), roku 1612 stal se 23. března licentiatem a o šest dní později povýšen za mistra svobodných umění, při čemž disputoval o thesi: »An plurimum conferant ad politiam conservandam fortitudo et temperantia?« (Fičínský, Programmata acad. Prag.), načež v únoru 1614 stal se správcem školy v Lounech a ke konci července 1615 zvolen za správce kolleje v Litoměřicích. Opustiv službu školní sta se městským písařem v Litoměřicích. Sňatek jeho manželský roku 1619 oslavil Campanus básní: »Taunkla nuptiarum solennitati cl. d. M. Johannis Chocholii NeoPrageni, syndici Lydomericensium xc. sponsi. Pragae 1619 in 4° (v bibliothéce kláštera Strahovského; srovn. Dlabač, Leben des Joh. Campanus, str. 63, § IV, 43).

Strana 152
152 Kutnohorští nejmenovanému 13. ledna 1617. Kutnách, mimo všecku naději naši dnův těchto k nám se skrze psaní v tom prohlásil, že maje před sebou mnohé příčiny, kteréž jeho k jinšímu spůsobu života vedou, za těmi jest správu dotčených škol našich, ačkoli v krátkosti času, totiž od svatého Havla příštího od sebe nám zase odvésti a odstoupiti umínil. O kterémžto úmyslu jeho, aby jej proměniti jměl, naděje jmíti ne- mohouce, o Vás pak od mnohých poctivých lidí dobré jméno a chvalitebné, počestné chování slyšíce, jako i [o] mnohém prospěšném při správě školní pra- cování Vašem zprávu sobě danou jmajíce a o to z povinnosti své pečujíce, kterak by též školy naší žákovstvo jak domácí tak přespolní i mládež v kázni a při dobrém řádu zachováni, správcem a preceptorem předním opatřeni byli, Vám k též správě tuto pořádnou vocatí skrze psaní naše dáváme a k Vám jsme té duověrnosti, že ji k sobě přijíti se nezpečujíce při času svatého Havla nejprv příštího sem k nám do Hory Kutny se vypraviti a k též správě při- stoupiti nepominete. Což když se stane, k Vám podle povinností našich lásku, přízeň i k jiným spolupomocníkům Vašim ochrany a fedrungku náležitého dokazovati i k vrchnosti Vaší akademicské o povolení k tomu a na Vás svědčící confirmací dání tím časněji psáti a toho náležitě vyhledávati i od Vás odpovědi po tomto poslu naschválním očekávati budeme. S tím milost a ochrana boží rač býti s námi. Dán na Horách Kutnách v středu den pa- mátný Povýšení svatého Kříže 14. Septembris anno 1616. CLXVII. 1617, 13. ledna (v Kutné Hoře). Kulnohorští píší nejmenovanému, aby přední správu škol u nich přijal. (Kopiář z let 1612—1620, f. 348). Slovutný a vysoce učený pane, příteli náš milý. Od Pána Boha Vám zdraví i všecko jiné dobré vinšujeme a věrně rádi přejeme a při tom Vás tejna nečiníme, že poctivý a též vysoce učený p. mistr Jiří Lukáš Zavischius, nynější správce škol našich, od správy týchž škol při času svatého Jiří nejprv příštího, poněvadž již ouřad svatého kněžství k sobě přijal, odstoupiti a ku po sluhování církevnímu přistoupiti jmá. My pak, když jsme s pilností o to, abychom na místě jeho jiného správce, muže hodného, opatřiti mohli, pe- čovali, Vás jsme sobě za správce vrchního týchž škol našich s radou a dobrým zdáním jak předně panuov mistruov professoruov slavné academiae Pražské, tak inspectoruov dotčených škol našich zvolili a oblíbili. A protož vedle toho naschvále k Vám s tímto psaním vysíláme a za to přátelsky žádáme, poněvadž skrze to jednomyslné o osobu Vaší snešení jisté znamení vůle boží se poznává a spůsob regimentu školního zde na Horách Kutnách Vám jakožto tomu, který jste několiko let pořád tu in officio choragi, conrectoris a rectoris zů- stával, dobře povědomej, (na čemž mnoho záleží), jest, že tu takovou správu obojí školy zdejší k sobě od vejš oznámeného času svatého Jiří nejprv příštího s povážením toho, že to Vám k obzvláštní pochvale a mládeže školní k hoj- nému prospěchu a vzdělání sloužiti bude, přijíti odporni nebudete. My, jak sme předešle k Vám lásku a přízeň jměli, tak i na budoucí časy, když se

Strana 153
Kutnohorští universitě 20. září 1617. 153 k nám zase bůhdá šťastně dostanete, ji k Vám hojněji prokazovati a Vás se všemi Vašimi, kteříž pod správou Vaší zůstávati budou, náležitě opatrovati chrániti a fedrovati v potřebách Vašich a jejich rádi chceme, a tím se Vám zamlouváme. A s tím se Vám dobře jmíti vinšujeme. Odpovědi brzké a účinlivé s naplněním žádosti naší žádáme. Datum na Horách Kutnách v pátek ochtáb památky sv. Mudrcuov léta 1617. Sephmistři a radda na Horách Kutnách. CLXVIII. 1617, 20. září (v Kutné Hoře). Kutnohorští žádají M. Mikuláše Alberta z Kamenka, prorektora university, aby jim na místě odcházejícího M. Matěje Mráze za správce školy u sv. Bar- bory potvrdil Martina Havlova ze Žlutic, kollegu školy u sv. Štěpána na Novém městě Pražském. (Kopiář z let 1612—1620, f. 3841.) Urozenému a vysoce učenému p. mistru Mikulášovi Albertovi à Ka- menek, prorectori universitatis slavné academiae Pražské, o con- firmaci conrectora. Poněvadž poctivý mistr Mathias Mrazius, na ten čas synerga a pomocník předního pana mistra Vysokokojstelského, jemuž obojí školy naší správa poručena jest, vedle ohlášení a v tom pronešení správu školy naší druhé při kostele svaté Panny Barbory zde na Horách Kutnách od přicházejícího času památky svatého Havla odevzdati a od ní úmysl jinam se obrátiti před sebou jmaje odstoupiti umínil, pominouti toho nemůžeme, abychom pro další k oznámenému času slušné a náležité též školy a mládeže přespolní i do- mácí jako i žákovstva opatření při VMti [za] promoci a za substituci jiného successora a spolupomocníka předřečenému p. mistru Vysoko kojstelskému k správě školy u svaté Barbory vyhledávati nejměli. A porozumívajíce tomu, že by poctivý Martinus Galli Žluticenus k té práci a pomoci dobře se hoditi mohl, VMt žádáme, že jej Martinum Galli Žluticenum, na ten čas collegu v škole svatého Štěpána v Novém městě Pražském, k též správě druhé školy naší Svatobarborské ex authoritate et officio VMti k témuž času svatého Havla prvpříštího psaním VMti cofirmovati a tak nás v takové duoležité potřebě laskavě a přátelsky fedrovati ráčíte, čehož my v příčinách slušných Vám se přátelsky odměňovati rádi chceme. A za odpověď žádáme. Dán na Horách Kutnách v středu u vigilii památky svatého Matouše, apoštola a evan- gelisty Páně, 20. Septembris leta 1617. CLXIX. 1617, 4. prosince (v Kutné Hoře). Martin Havlův ze Žlutic, správce školy u sv. Barbory, prosí radu, aby školu lépe chlebem opatřila a žáky z postranních škol do této školy odkázala. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svou s vinšováním od Pána Boha všech spasitedlných věcí slovutné a vzáctné počestnosti JMC VMti pane rychtáři, VMti páni šephmistři na Horách

Strana 154
154 Konsistoř Kutnohorská Tobiáši Cichoraeovi 25. října 1618. Kutnách, páni mně laskavě přízniví, vzkazuji a VMtí, aby toto mé ohlášení VMtem obtížné nebylo, velice žádám. Jsouce od VMtí k správě školy Svatobarborské skrze pana Mistra Jana Martinia povolán, doslejchal sem, kterak na mále v týž škole žákovstva pro některé nespůsoby, kteréž VMtem přítomným lépeji nežli mně nepřítomnému povědomy byly, zůstává, nad čímž velmi těžek sem byl a o to všelijak se snažil, abych ho nětco víceji pro práci k které od VMtí povolán jsem, mohl míti, čehož mi se dostalo, že se ho víceji při mně nyní nežli prve zdržuje a dobrodiní od VMtí prokázaná užívá, však vždy při tom v chlebě nedostatek trpí, o nějž tuto VMtem jakožto vrchnosti a patronům k sobě náklonným se utíkám a VMtí žádám, aby zase ten chléb, který předešle na školu tuto vycházel, se vydával, aby ono maje vyživení hotovější k učení bylo, nebo jako přeplněný nespůsobný jest k dílu, tak i lačný; a vůbec se říká: »nesytý nepotáhne«, ano i bedlivější VMtem se odsluhování. Při tom také poníženě VMtí prosím, poněvadž ne k zahálce, ale k práci mne i spolupomocníky mé ráčili ste do této školy povolati, abyste nad ní ochrannou ruku držeti, školy postranní, v nichž dobrých a slavných rodičův dítky jen se kazí, pře- trhovati, je do této, která proto od slavné a svaté paměti VMtí předkův vyzdvížena jest, aby v ní mládež vzdělána býti mohla, odsílati pro obecné dobré poručiti ráčili. My k tomu bedlivě se přičiniti chceme, aby jak VMtí tak rodičův týchž dítek, které nám svěřeny budou, očekávání marné nebylo. V čemž že oslyšán nebudu, VMtem se důvěřuji a VMti v ochranu boží po- roučím. Dán v škole u svaté Panny Barbory na Horách Kutnách 4. Decembris leta Kristova 1617. VMtem v službách volný Martin Havla Žlutický, správce na ten čas týž školy. Na rubu: Slovutné a vzáctné počestnosti JMtem pánům šephmistrům a raddě na Horách Kutnách, panům patronům mně laskavě příznivým k dodání. Stranou regest: P. bakalář Barborský o chleby a postranní školy. CLXX. 1618, 25. října (v Kutné Hoře). Konsistoř Kutnohorská dává knězi Tobiášovi Cichoraeovi z Hradce Králové, který do roku 1615 byl officialem při škole Svatojakubské, vysvědčení o do- brém chování a sňatku manželskem. (Z archivu města Poličky, otisknuto v Časopise Musea 1847, 1, str. 424.) My arciděkan a a jiní k Horské konsistoři přináležející a na Horách Kutnách služebníci slova božího a assesorové všechněm i jednomu každému jakéhokoliv řádu a stavu, před nimiž by tento list čten aneb čtoucí slyšán byl, v Kristu Pánu pozdravení vzkazujíce, v známost uvádíme, že jest poctivý, pobožný a učený muž Tobiáš Cichoraeus Kralohradecký, ukazatel toho na- šeho osobě jeho svědectví, když v přední škole naší, jenž jest u sv. Ja- kuba, seznána jest jeho pobožnost, při cvičení mládeže pilnost, také

Strana 155
Universita Kutnohorským 25. února 1619. 155 i v tom, že by v církvi, přijma svaté posluhování podle řeči apoštola (1. Tim. 3, 10) práci vésti a ten řád kněžský přijíti chtěl, se prohlásil, tak však aby o té věci soudu, kterýmž by patřilo, zanechal, jehož šlechetnou vůli poznavše, do Prahy jsme jej odeslali, aby podle soudu a moci církve Páně řádem apo- štolským skrze pobožné modlitby a svaté rukou vzkládání svěcen byl v úřad kazatelský. Kdežto on když v učení božím zkoušený a examinovaný k úřadu kazatelskému pořádně potvrzen jest, jakž o tom pana administratora a pánův assessorův list věřící dosvědčuje, když pak takž k tomu úřadu potvrzen jest Pánu Bohu a církvi jeho prvotiny svých prací pobožným řádem obětoval v kostele sv. Jakuba 8. máje léta 1615. Potom u dvojí poctivosti hodného muže kněze Vácslava Štefana Teplického, arciděkana, pobožně uče a šlechetně živ jsa, půl třetího léta*) v kaplanství ztrávil. Odtud potomně počestně do Roz- hovic povolán jsa, pobožnou, stydlivou, na poctivosti vždycky dobře zacho- valou panenku, dobré paměti pana Vácslava Štětkovského, spoluradního na Horách Kutnách, dcerku Zuzanu za manželku pojal, a s ní sňatek svadební s vyhlášením požehnání Páně skrze dvojí poctivosti pana arciděkana konal v přítomnosti obojího pohlaví poctivých osob: urozeného pána Jana Voldřicha Klusáka z Kostelce; dvojí poctivosti hodného kněze Cypriana Pešiny Žate- ckého, faráře Náměstkého, slovutného pana Vácslava Sixta, JMC. pana rych- táře, slovutného pana Jiříka Ledera, kupce a jiných, item poctivých matron paní Doroty, manželky pana arciděkana; Anny, kněze Cypriana Pešiny; Marty, pana Jiříka Ledera manželky a tety nevěsty, a jiných leta Páně 1618 23. Octobris. Pročež tomuto knězi Tobiášovi Cichoraeovi pro důvěrnost všeho toho, což oznámeno, toto naše svědectví vydali jsme. Aby pak takové svě- dectví s větší důvěrností přijato býti mohlo, pečet konsistoře naší k němu přivěsiti jsme dali. Datum u Hory Kutné léta Páně 1618 25. Octobris. CLXXI. 1619, 25. února (v Praze). Universita dosazuje M. Samuele Alektoria Batelovského, správce školního v Chrudimi, za vrchního správce škol Kutnohorských, Jana Grynwalda Mělnického, správce školy ve Vodňanech, za konrektora školy Vysokokostelské a Cypriana Kozla z Peclínovce za správce školy u sv. Barbory. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svou vzkazujem slovutné a vzáctné poctivosti páni a přátelé nám vzláště milí. Téhož zdraví i jiné všecko nejlepší přejem VMtem upřímně rádi. Kdež toho skrze schvální VMtí psaní, jehož datum na Horách Kutnách v pátek den Stolování svatého Petra, Februarii 22. leta přítomného k úřadu prorektorskému učiněné, aby poctivý a učený mistr Samuel Alectorius**) *) V srpnu 1616 pod báseň latinskou, jím složenou, podepsal se Cichoraeus »symmista Guttnae«. (V bibliotéce Musea kr. Č. 49, C 15, č. 52.) **) M. Samuele Alektorya Batelovského jako správce školy Chrudimské uvádí A. Rybička v Čas. Musea 1849, I, 98. V Kutné Hoře ostal až do zrušení školy evan- gelické.

Strana 156
156 M. Samuel Alektorius radě 10. října 1619. Battelovinus, nynější správce školní v městě Chrudimi, za vrchního správce škol VMtí, a za conrectora jeho Joannes Grynwaldus Mielnicenus, na ten čas správce školní města Vodňan, jakož i za directora školy VMtí druhé, jenž slove u svaté Panny Barbory, Cyprianus Kozelius Neo-Pragenus, *) philoso- phiae candidatus, k nastávajícímu času sv. Jiří promovirován, dosazen a con- firmován byl, vzáctně vyhledávati ráčíte, i mnoho sobě žádosti VMtí vzáctné, jakož i snažné péče, kterouž o vzdělání v pravé pobožnosti a umění literním mládeže školní domácí i přespolní jmíti ráčíte, vážíce, tak činíme a dotčeného poctivého i učeného mistra Samuelem Alectorium Battelovinum za vrchního správce škol VMtí a za conrectora jeho Joannem Grynwaldum Mielniczenum, za direktora školy druhé, jenž slove u svaté Panny Barbory, Cyprianum Koze- lium de Peczlinovecz od času sv. Jiří prvpříštího z moci úřadu prorektor- ského tímto listem dosazujem a confirmujem, jsouc k VMti té celé důvěrnosti, že, když oni při mládeži povolání svá s pilností, (o čemž nepochybujem), vy- konávati budou, je sobě poručené jmíti a všelijakým fedruňkem jim i mládeži školní, (což se až posavad náležitě dálo), nápomocni býti ráčíte. S tím milost a ochrana boží s námi se všemi býti rač. Datum v kolleji císaře Karla Čtvr- tého jinak Veliké v Starém městě Pražském v pondělí po památce svatého Matěje, apoštola Páně, Februarii 25, leta 1619. Prorector a radda učení Pražského. Na rubu: Slovutné a vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a raddě na Horách Kutnách, pánům a přátelům nám vzláště milým a laskavě příznivým. Stranou regest: 1619. P. prorektor a radda učení Pražského M. Sa- muelem Alectorium, Johannem Krynvaldum Melnicenum, Cyprianum Kozelium à Peczlinovecz za správce školní confirmují. CLXXII. 1619, 10. října (v Kutné Hoře). M. Samuel Alektorius Batelovský, přední správce škol Kutnohorských, zve pány z rady na zkoušku žáků a disputaci officialův a prosí, aby škola dřívím byla opatřena. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Služby své povolné s vinšováním všech dobrých věcí na modlitbách VMtem vinšuje a žádá. Poněvadž slovutné a mnoho vzáctné poctivosti VMt páni šephmistři čas sv. Havla, v kterémžto podle pobožného a chvalitebného obyčeje školy VMtí navštěvovati a o prospěchu mládeže v literním umění vyzvídati ráčíte, na- stává, že dá Pán Bůh budoucího tohoto týhodne jak k examen tak k dispu- *) Cyprianovi Kozlovi z Peclínovce, rodáku Pražskému, v Kutné Hoře po- větří nesloužilo, proto přál si místo proměniti. Slánští dne 6. března 1620 žádali, aby k nim podán byl. Když jim to odepřeno, žádali 10. dubna 1620 Jana Kutnaura Rovenusa, kollegu u sv. Jiljí v Praze, o něhož stáli také Kutnohorští. (Dvorský, Paměti o školách českých str. 447.)

Strana 157
M. Samuel Alektorius radě 14. října 1619. 157 taci den sobě zvoliti a do školy pro dobré odtud vyplývající se uchýliti ráčíte, se vší náležitou šetrností žádám. I toho tolikéž při VMtech vyhledávám, poněvadž čas zimní nastává, že pro mládež a dítky, an jich prve ne na mnoze pro tu postranní něme- ckou školu do školy chodí, na nás dřívím vzpomenouti ráčíte. S tím VMti ochraně boží poručena činím. Datum na Horách Kutnách 10. Octob. leta 1619. VMtem v službách volný M. Samuel Alektoryus. Na rubu: Slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a raddě na Horách Kutnách, pánům ochráncům a opatrovníkům ke mně laskavě příznivým JMtem. Stranou regest: 1619. P. M. Samuel Alectorius pány na examen zůve. CLXXIII. 1619, 14. října (v Kutné Hoře). M. Samuel Alektorius Batelovský, přední správce škol Kutnohorských, na- vrhuje radě, aby bakaláře Jana Kutnaura Rovenského za kollegu ke škole Vysokokostelské přijala. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Služby své oc. Jakož slovutné a vzáctné poctivosti VMti páni šephmistři ráčili jste mi navrhnouti, abych na místo collegy svého Sebastianum Vokicium jiného sobě oblíbil a VMtem jeho v známost uvedl, tak tehdy nyní činím, (poněvadž teprva včerejšího dne odpovědi na psaní mé od p. M. Campana jsem dostal), a VMtem Johannem Kuttnaurium Rovenum, artis philosophiae baccalaureum, maje ho sobě od pana M. Campana poručeného, jmenuji a commendiruji. Kteroužto věc že dáleji fedrovati a promovirovati ráčíte, uctivě žádám. Odpovědi laskavé na žádost mou z strany examen s vykonáním (!) očekávám. S tím VMti boží ochraně poručena činím. Datum na Horách Kut- nách z školy Vysokokostelské 14. Octobris anno 1619. VMtem v službách volný M. Samuel Alektoryus. Na rubu: Slovutné a vzáctné poctivosti pp. šephmistrům a raddě na Ho- rách Kutnách, pp. patronům a ochráncům ke mně laskavě příznivým JMtem. Stranou regest: 1619. P. M. Samuel Alectorius, že se za Joannem Kaut- naurium, aby za kollegu k Vysokému přijat byl, přimlouvá. CLXXIV. 1619, 21. října (v Praze). M. Mikuláš Troilus Hagiochoranus, rektor university, na místě navrženého Jana Kutnaura Rovenského, který zatím ke škole u sv. Jiljí v Starém městě Pražském byl dosazen, Kutnohorským Jana Vodicia z Mirovic za třetího kollegu školy u Vysokého kostela podává. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svou vzkazuji slovutné a vzáctné poctivosti páni a přátelé mně laskavě přízniví. Zdraví a v něm jiného všeho dobrého přeji VMtem věrně rád.

Strana 158
158 M. Samuel Alektorius radě 10. ledna 1622. Kdež toho skrze psaní, aby Johannes Kutnauer Rovenus za třetího kollegu do školy při Vysokém jináč sv. Jakuba dodán a confirmován byl, vyhledávati ráčíte, ale že již před týhodnem na něj do školy sv. Jiljí v Starém městě Pražském konfirmací jest prošla, žádosti VMtí dosti státi se nemůže. Nicméně aby škola VMtí opatřena byla, s radou pana rektora učení Pražského obrán jest poctivý mládenec Johannes Wodicius Mirovicenus, kteréhož VMti dle povinnosti své za třetího collegu do též školy vejš jmenované dosazuji a konfirmuji v té naději, když on pobožně a příkladně se chovati a mládež sobě svěřenou bedlivě vyučovati bude, že jeho sobě poručeného jmíti a dle zakázání nad ním ruku ochrannou držeti ráčíte. S tím milost Pána Boha našeho s námi se všemi býti rač. Datum v kolleji císaře Karla IV. jinak Veliké v Starém městě Pražském 21. Octobris leta 1619. M. Mikuláš Troilus Hagiochoranus, rector v učení Pražském. Na rubu: Slovutné a vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a raddě na Horách Kutnách, pánům a přátelům svým laskavě příznivým. Stranou regest: 1619 P. Mistr Mikuláš Troillus Hagiochoranus confirmuje Jana Kuttnaura Rovenského za collegu k Vysokému (sic!). CLXXV. 1622, 10. ledna (v Kutné Hoře). M. Samuel Alektorius Batelovský, přední správce škol Kutnohorských, zve radu na disputaci. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Službu svou oc. Dáleji podle povinnosti mé na mne jak od Boha tak od VMtí vzložené, poněvadž to jak čas obyčejný tak řád zvyklý a pobožný s sebou přináší, VMti ad disputationem publicam zůvi a že sobě k témuž actum den zvolíce do školy přední svatého Jakuba se uchejliti ráčíte, uctivě žádám. Theses ventilandas odsílám. Za VMt se povolnou službou zamlouvám a zakazuji. S tím VMti ochraně boží poručené činím. Datum na Horách Kutnách 10. Januarii leta 1622. VMtem v službách volný M. Samuel Alektorius Theses pro disputatione publica. 1. Climacterici anni adferunt mutationes vitae, morum et corporis. Corollar. 2. 18us, et 21us, anni toti Europaes climacterici, fuerintne praeteritorum bellorum caeterorumque dissidiorum causae? Aff. Verum illud: Quando mutantur tempora, mutatur etiam musica: et quando mutatur musica, mutantur item tempora. Aff. M. Samuel Alectorius.

Strana 159
Arciděkan radě 1. dubna 1622. 159 1. An ducis praesentia in bellis multum faciat ad vincendos hostes et consequendam victoriam. Aff. 2. An in duce belli celeritas laudanda. Aff. Johannes Vodicius de Januciis. Naturâ an solum assuefactione dextra manus est habilior sinistra. Post Aff. Vencesilaus Veuerinus de Granichfelda. Na rubu: Slovutné a vzáctné poctivosti pánům šephmistrům a raddě na Horách Gutnách, pánům collatorům a patronům ke mně laskavě příznivým. Jich Mtem. Stranou regest: 1622. P. M. Samuel Alectorius zůve na disputaci. CLXXVI. 1622. 1. dubna (v Kutné Hoře). »Pana děkana ſkněze Jeremiáše] podání z strany officialův školních panu Janu Endrlovi, primatorovi, šephmistru staršímu Janovi Spísovi a Janovi Sreyterovi na faře k rukám dodané 1. Aprilis anno 1622.« (Copia v archivě Kutnohorském.) Předně upouštím ode všeho, co dáno jest až dosavad na vychování kollegy, za rok celý 16 kop míš., jeden korec pšenice, jeden hrachu, jeden ječmene a hrnec másla. Potom od expensí, kteráž každého týhodne vychází, jenž jesti 2 kopy míš. a 20 gr. míš. Třetí: deset korcův žita passiruji staré míry, nápodobně korec hrachu a ječmene korec. Čtvrté: postupuji polovici másla a sádla. Páté: pouštím polovici toho, co na koření přichází. Šesté: suoli také velikou prostici jednu. Na to budou-li se moci stravovati officialové školní tři, kaplan jeden a kuchařka jim sloužící, kteréž já nikoliv nepotřebuji, kdež dosti mi moje na- vaří manželka k mému snědku anebo já sám, nebude potřebí co přidávati. Co by pak mně vycházeti mělo proti práci mé, vejslovně jestiť toto: Předně: 200 kop míš. z toho dvoru Zibohlavského a potom 25 kop míš. přidaných. Potom: deset korcův žita, 6 korcův pšenice, korec hrachu, korec ječmene, dva korce ovsa. Třetí: polovice peněz na koření, másla a sádla polovice a prostice soli veliká. Z kterýchžto peněz a viktualních věcí, co na čtvrt leta přichází, napřed mi se odvozovati má, jako 56 kop míš. a 15. gr. za quartál jeden, žita půl třetího korce, věrtel hrachu, věrtel ječmene, másla a sádla co přijde, tři kopy míš. na koření, suol. S pšenicí pak a ovsem čekáno býti může až k pří- hodnému času. Pak-li bych se dříve téhož času odebral, snadně porovnáno býti může.

Strana 160
160 Officialové školní nejvyššímu mincmistru 30. července 1623. Co se pak dotýče piva, to v svém spůsobu zůstávati může, aby zůstávalo v mém vladařství poručeje já jim k stolu jejich v kaplance vydávati, co by obyčejné a zapotřebí bylo. Pak-li se vidí, tehdy na dvě neděle pro osobu svou toliko chci míti půl sudu a k hodům božím vždycky jako i o posvícení při svatém Jakubu celý sud. Takž také i dříví užívání společné býti může, moha já rovně při témž ohni sobě dáti kus masa uvařiti, při kterémž kuchařka officialům, kaplanu a sobě strojiti jídlo bude. Což vše tak rozlosováno prohlídám k obci této, abych ji od osoby své neobtížil, přídavkův žádaje . . .; chceli officialům přidávati, já se v to nepři- mísím. Bude to také při svobodné vůli kteréhokoliv po mně děkana, aby zase jich k stolu svému přispolčiti mohl; jakož pak i sami officialové mezi tím vždy pospolně stravu v faře dle jistého spůsobu majíce, musí na sebe lepší pozor míti, nežliby se stalo, kdyby byli roztrhováni a jednomu každému díl jeho na penězích dán, kteréž by s zanedbáním mládeže tudíž od některého marně propité býti mohly. Na čemž by kuchařka přestati chtěla a kterak by se měla chovati v při- pravování pokrmův, o tom s ní nechť jest jednáno. CLXXVII. 1623, 30. července (v Kutné Hoře). Katoličtí officialové školní stěžují si u nejvyššího minomistra, Viléma z Vře- sovic, že nedostávají, co jim náleží, a prosí ho za pomoc. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Salutem ac omnia fausta illustrissimae D. V. nos infra scripti officiales a deo precamur. Illustrissime domine, humiliter significamus, nos ab eo tempore, quo hic in Montibus Cuthnis divinus s. Rom. ecclesiae cultus est (divina gratia favente) restitutus, statim incepisse nostrum officium in templis publice per- agere, deindeque ad scholas pro officialibus introductos munia scholastica obiisse et labores in iuventute instruenda suscepisse, prout dominus archi- decanus caeterique omnes boni testabuntur. Nos vero ab his laboribus nul- lum salarium tanto iam tempore pro necessariis quotidianis comparandis, (prout illustrissima Dominatio Vestra clementer mandaverat), accepimus et victus, qui nobis officialibus est ab illustrissima D. V. dari iussus, usque ad hodiernum diem non datur, sed cogimur cum reliquis pauperibus scholaribus cibum a civibus sat difficulter et tenuiter datum sumere. Et quod miserius est, nobis officialibus hactenus adhuc nihil de lectisterniis, (ut par est), pro- visum est, sed ut incedimus, ita decumbimus una cum organista, qui bene meritus nec cibum nec potum nec obellum quidem adhuc pro suo assiduo labore acquisivit. Quapropter rogamus omnes humillime illustrissimam D. V., ut nobis in hisce omnibus rebus clemens ac benignus fautor et dominus esse velit atque cuncta ita ordinare, ut nos debitam mercedem pro laboribus

Strana 161
Officialové školní nejvyššímu mincmistru 30. července 1623. 161 hactenus peractis recipere et in posterum ordinatam et cuilibet deputatam ubi quaerere et a quo recipere pro servitiis scire valeamus. Hisce nos humillime illustrissimae D. V. commendamus, faciet, (uti optamus ac speramus), ut honore dei ecclesiaeque catholicae bonum augeatur. Pro qua re deus illustrissimae D. V. mercedem temporalem ac sempiternam copiosissime largietur. Illustrissimae D. V. subiectissimi atque obedientissimi officiales Laurentius Rudnerus à Rudenbergk, artium ac philosophiae magister nec non pro tempore in Montibus Cuthnis apud Altam aedem s. Jacobi scholae rector. Thomas Eggebrecht B. Joannes Hircinus. Martinus Troegerus. Jonas Jacobi, organista. Illustrissimo ac magnifico D. D. Wilhelmo de Wrzesowicz et Nova arce, domino in Biela, Neckmirs, Podmokli, Petschki, Nebovid, Craliczich et Mo- kropiz, Sac. Caes. Maiest. consiliario, cubiculario et supremo in regno Bohemiae monetarum praefecto, nec non gubernatori in Montibus Cuthnis oc., patrono ac domino nostro clementissimo humillima suplicatio. Vilém z Vřesovic ut infra panu primasovi a pánům k dostatečnému vopatření té věci, anebo co mají proti tomu, aby na to brzkou odpověď dali. Při tom současný český překlad: Vysoce urozený pane, pane. VMti v poníženosti oznamujeme, že od toho času, jakž zde na Horách Kutnách boží pocta svaté římské katolické církve (z požehnání božího) jest navrácena, hned jsme začali naše povolání v kostelích veřejně vykonávati a zatím do škol za officialy uvedeni jsouce, práce školní jsme] vykonávali a tak při mládeži v vyučování vedli, jakž o tom pan archy- děkan a jiní všickni dobří vysvědčiti mohou. My pak za takové práce žádného platu již za takový čas k spravování každotýhodních potřeb, (tak jakž jste o tom VMti dobrotivě poručiti ráčili), jsme nepřijali, strava pak, která nám officialům z poručení VMti dávána býti jmá, až do dnešního dne se nedává, ale přinuceni jsme s jinými chudými žáky jídla od měšťanův dosti těžce a skrovně vycházející přijímati. A což bídnějšího jest, nám officialům až posavad nic od peřin, (jakž sluší), opatřeno není, ale v čem a jak chodíme, v tom i taky líháme spolu i s varhaníkem, kterýž dobře toho zaslouživši ani jídla, ani pití, ani haléře ještě za svou ustavičnou práci nedostal. Protož VMt všickni po- níženě prosíme, že nám v těch všech věcech dobrotivě a laskavě spomoci a patronem býti ráčíte a to všecko tak naříditi, abychom náležitou mzdu za práce posavad konané jmíti a dostati a napotom nařízenou a jednomu ka- ždému uloženou kde hledati a od koho přijímati za služby naše věděti mohli. S tím se VMti poručené činíme a v tom, (jakž naději jmáme), čest a sláva boží a církve katolické dobře rozmnožena bude, začež Pán Buoh VMti od- platu časnou i věčnou hojně dáti ráčí. V. Nováček: Listář k dějinám školství Kutnohorského 11

Strana 162
162 Officialové školní radě 9. října 1623. Stranou regest: JMti nejvyššímu panu minomistru supplikací latinská od officialův školních podaná 30. Julii 1623. CLXXVIII. 1623, 9. října (v Kutné Hoře). Katoličtí officialové školní prosí radu, aby opatřeni byli platem a šaty ložními. (Orig. v archivě Kutnohorském.) Summa extremaque necessitas, imo summa rerum penuria et paupertas Caes. Maj. praetori, simul amplissimo prudentissimoque senatui tanquam dura- bile et carentibus intolerabile onus hoc supplici nostro scripto sequentia ex- tremae necessitatis gratia manifestare nos cogit et impellit. Nos a principio nostrae vocationis usque ad hoc temporis spatium omnia, quaecunque nos decebant, in templo diligenter fideliterque, (ad quod etiam vocati et constituti sumus), perfecimus, ut de nobis admodum reverendus dominus decanus caeterique viri consulares testimonium dare possunt. Pro- pterea ad Caes. Maj. praetorem, ad amplissimum prudentissimumque senatum auxilii gratia confugimus rogantes atque obnixe petentes, ut nobis nostrum salarium, (quod aequum erit), persolvere dignetur et de rebus aliis necessariis certos nos faciant; hoc etiam silentio praeterire non possumus, ut nobis de lectisterniis providere velit, hyems enim prae foribus est, ideo impossibile erit ita diutius decumbere, uti decubuimus. Nos vicissim nostri officii quod erit tales nos erga superiores nostros debita obedientia reverentiaque quam pietate erga alios ordines [et] homines exhibebimus, ut Vestram Amplitudinem atque Prudentiam beneficium illud in nobis collatum haud poenitere queat. Subiectissimi atque obedientissimi Jonas Jacobi, organista. Thomas Eggebrecht, bassista. Martinus Troeger, falsetista. Stranou regest: Připomenutí předešlé suplikací officialův 9. Octobris o sa- laria a ložní šaty. Od peřin některý kus jim z panského domu jmá vydáno býti. CLXXIX. 1623, 6. listopadu (v Kutné Hoře). JMC. rychtář, šephmistři a rada na Horách Kutnách píší hejtmanům kraje Čáslavského vyvracejíce obžalobu arciděkana Kutnohorského, kněze Matouše Apiana, o školách, co následuje. (Koncept v archivě Kutnohorském.) . . . Dále z strany officialův školních a žákovstva již jest prve oznámeno, že předešle dva správcové církevní totiž Vysoko[kolstelskej a Svatobarborskej na důchody k farám jich vycházející mimo kaplany pět officialův přednějších

Strana 163
Kutnohorští hejtmanům krajským 6. listopadu 1623. 163 chovati povinni byli, a poněvadž nyní panu děkanovi ti všickni předešlí dů- chodové všech tří far puštěni jsou, kaplana žádného nechová, počet také offi- cialův školních zmenšen je, vidí se nám, že by bez obtížení a škody čtyři nebo tři přednější officialové školní na stravě odtud vychováni býti mohli. My také, kdyžby lepší pilnost než posavad přičiněna, náležitý řád a disciplina držána byla, nepominuli bychom toho, aby jak panu mistru, tak i jinejm po- mocníkům jeho jistej plat a stans nařízen i k němu všelijaká láska a ochrana prokázána byla, v tom nápomocni býti. Ale pokud od nich k tomu se příčiny nedává, pražádné naprosto discipliny a dobrého řádu nedrží, preces ranní i ve- černí opouští, lekcí ani jedné ani žádného jiného nejmenšího exercitium až posavad, jsa skoro u nás přes tři čtvrti leta, nezačíná, nýbrž žákovstvu všecken folk pouští, skrze to oni po hospodách se toulají a netoliko nočně přemohouce se truňkem povyky po ryncích a ulicích na ourážku a zhoršení mnohejch kře- sťanskejch srdcí činí, ale také posledně beze všeho studu a ostejchání svejch benefactorů se bijí a sekají, školní pak dům, to místo svaté, tak zohavují, že skla, lavice, stoly, dvéře, almary potloukli, vylámali a poštípali, kachle z kamen zvyráželi, hrnce měděný vytrhali a kde se jim vidělo prodali, tak že žalostivo na to hleděti a velikými penězi to napraveno býti moci nebude. Nad to pak před školou i v škole, kde se prve mládež v pobožnosti a známosti literního umění cvičila, v kuželky a karty hry provozují, domácí také mládež, přijde-li do školy, ničemuž dobrému se neučí, nébrž většího žákovstva příkladem čistá mysl jejich v mladém věku uražena a poskvrněna bývá. Nemáliž nad tím křesťanský a pobožný srdce raději úpěti, nežli nařizováním k tomu jakých platův takovejm věcem folkovati a větší posilu dávati, nechť to každému po- božnému v uvážení zůstává. Avšak pod tím vším, poněvadž při dvoře ve vsi Poboři na vychování žákovstva od předkův našich koupeném a obráceném, odkudž prve velikej počet jich u jedné i druhé školy vychováván byl, tohoto roku všecko obilí k pokažení od krupobití z připuštění božího přišlo a tou příčinou žákovstvo odtud svého vychování by jmíti nemohlo, nepominuli sme k tomu přivésti, že sousedé po pořádku jídla jim strojí a do školy odsílají, na čemž i officiales školní, jsouce na ten čas zbaveni stolu pana archydyakona, i žákovstvo přestati mohou. A kdyby to, co jest od sousedův na ta jídla s velikou obtížností jich, jakožto těžkejmi cupusy a sbírkami na obecní pa- vungk i jiné své vlastní náklady stížených, naloženo, sčísti se jmělo, na tisíce by vyneslo Avšak jak i toho dobrodiní vděčni jsou, jak sousedům, co by jim strojiti jměli, v tuto náramnou drahotu vyměřovati a někdy dva i tři obědy strojiti dáti a od některých peníze bráti smějí a mnohejm sousedům za to ani nepoděkují, toho tuto připomínati nechceme. A vidí se nám, že na tom opatření na ten čas dobře přestati mohou a žádné příčiny oč se domlouvati nejmají, vzláště že i officialům školním, když jen povinnost svou pilně a ná- ležitě konati budou, stans slušnej z ungeltův předešlejm spůsobem nařízen býti moci bude. . . . Urozenému pánu panu Heraltovi Vácslavovi Libštejnskému z Kolovrat na Janovičkách, Žíšově a Hrádku nad Páchem, JMti římského císaře raddě,

Strana 164
164 Kutnohorští hejtmanům krajským 6. listopadu 1623. komorníku, urozenému a statečnému rytíři panu Ondřejovi Hornateckému z Dobročovic na Zbraslavicích, Dobřeni a Radboři, též JMCské raddě, pánům hejtmanům kraje Čáslavského a JMC pánům commissařům, pánům milostivě a laskavě příznivým Jich Mtem zpráva o pana děkana od nás JMC rychtáře, šephmistrův a rady na Horách Kutnách.

Strana 165
REJSTŘÍK JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. Agaton Jan XII, 81, 143. Agnus, Beran, Beränek Jan 71, 72, Albert z Kamenka Mikuláš 153. Albus, Matěj, farář v Nebovidech, XII, 109, 110; Anna jeho manželka 109; David syn 109, 110. Alektorius Samuel Batelovský 155, 156, 157, 158, 159. Alexander bakalář, ludimoderator u sv. Petra na Poříčí v Praze 16. Ambrož mincmistr VII. Anglie 92. Anna šenkýřka 6. Annaberk 16, 83. Apian Matouš, arciděkan XV, 162. Aristoteles 48. Arnheim 92. Z Audímě Žíšovský Jaroslav 29. Austensis Petrus X Bacháček Martin 73, 75, 76, 77, 78, 83, 84, 85, 86, 88, 90, 91, 92, 93, 94, 95, 96, 97, 98, 100, 101. od Barcalü Mandalena 30. Ballus 44. Basilej VII. Basilius Daniel 74. Bělá 180, 161. Benedikti z Nudožer Vavřinec IX, XIV. Benicius Jan Táborský X, XII, 46, 84, 136, 137, 14%. Beránek, Beran, Agnus, Jan 71, 72. Bernášek Petr X. Beroun b. Bezděkovský Jan a Matěj 87. Bikánec 39. Bikánecká z Biskupic Lidmila 26, 27. Bikánecký z Lipan Jan st. 25—27, Jan ml. 25 28, Tomáš XVII, 25, 28, 29. z Biskupic Bikánecká Lidmila 26, 27; srovnej Haugvic. Blinka XIX, 57. Bohdaneč 96, 97. z Bochova viz Bystficky. Boleslav MI. 100. Bonifác IX, VII. Brandýs 85, 88—90 Břežany 26. Brizius mistr 73. Brod Český XIV, 75, 76, 83, 85, 100, 106, 124, 125, 131, 142, 144. Brod Německý 46, 49, 58, 63, 65, 85, 103. Brtnický Ondřej XIII. Bruncvík Zachariáš 130. Budějovice 39. Bydžovský Jan 79. Bydžovský z Florentýna Marek XIII, 3, 48, 50—54, 75, 81, 82. Bystřice 50. Bystřický z Bochova Jan 78, 80. Bzenecká (Samserka) Kateřina XIII. Campanus Jan Vodňanský XII, XIV, 55, 58, 13—80, 87, 100, 103, 106, 107, 111—119, 128, 144, 145, 147, 151, 157; Anna a Lid- mila, dcery jeho 74. Candidus Sixt Pražský, arcidčkan 33, 111: Václav Pražský 40, 41. Capo Petr Netovicky XII, XIII, 85, 86, 89—91, 97, 100, 136, 137. Cardus Václav Ttebícky 141—143. Cicero 60. Cichoraeus Tobiáš, XII, 154, 155. Ciprian paedagog (2. Claudian Jan 97, 98. Codicillus z Tulechova Petr IX, 30—33, 39, Colidius Melichar Solnicky XII—XIV, 88—90, 100—102, 104—108, 118, 115—117, 120, 192—195, 197—199, 132—140, 143, 145; Kateřina jeho manželka, 143, 145. z Čázarova viz Vodňanský. Čáslav 2, 4, 11, 15, 30, 35, 55, 58, 84, 85, 103, 110, 118, 119. Čáslavinus 44. 

Strana 166
166 Rejstřík jmen osobních a místních. Čáslavský Jan 71, 72. Čečetka Jan 72. Čechtický Adam 37, Dorota jeho manž. 37, Jan syn jeho 37: Rehoř 141. Čechtický z Kranichfeldu Jan 45; Alžběta jeho manželka 45, 46. Čestín Kostel 26. Dačický z Heslova Mikuláš 31, 37, 101. Daniel succentor 42. Dicastus Jan 85. Didakt Václav Turnovský, XII, 9, 10, 14. Dikast Jiřík Miřkovský 39, 142; Dorota, dcera jeho 39; Václav Nesuchyňský 63, 65, 66. Dítě Matěj, pekař 38. Dlabač Lukáš 4. Dobřeň 164. z Dobročovic viz Hornatecký. Dobrovítov 141. Dolany 26, 28. Dresserus (Drescher) Matouš 91. Duchcov 81. Duchoslav 72. Dumet Ondřej 43. Dvorská Ludmila 74. Dvorský z Hájku Jindřich 5, 6, 16, 20, 21. Dvůr Králové 126. Eggebrecht Tomáš 161, 162. Empedokles 48. Endrle Jan 159. Epicurus 83. Erfurt 91. Falkenberský, Falcomontanus viz Sarkander. Felner Erasmus, německý farář, 17, 18. z Felsdorfu viz Šultys. Ferdinand I. císař 25, 53; II. 28. Franc z Liblic Václav X, 87, 144—146. Freisichselbst z Freydenpachu Jakub 88, 111, Judita jeho dcera 111, 112, viz Stejška. z Freydenpachu Judita 111, 112. Ganymedův Tomáš Stříbrský 8, 9, 15. Gelenius Václav 85. Gerbicr z Gerbic Jan 85. Göstel Filip 16, 17, 18, 19. Grynwald Jan Mělnický 155, 156. Hadova z Proseče 79. Hagiochoranus viz Troilus. z Hájku viz Dvorský. Haldius z Neuenperka XIV, Melichar ml. 76, 80, 83, 84. Haldius z Neuenperka Melichar starší 83. Hanušová Magdalena XVI Hanzlinius Mikuláš XII, 91, 92, 95, 98, 100, 105. Harovník Jiří 3, 4. Hasman Jan 140. Háša z Ujezda Karel 39. Haugvic z Biskupic Václav 28 a Zikmund 25, 26, 28; Lidmila viz Bikánecká z Bi- skupic. Havel z Žatce, administrator 3, 4. Havlův Martin Žlutický 153, 154. Heliades Josef 58. Helm Jan 31. Henyochus Jan 134. z Heslova viz Dačický. Hircius Jan 161. Hlavno 44. Hlinsko 85, 88. Hněvusický Adam XII, 110, 111. Holland 92. Holoubek Václav 146. Holoubková Lidmila 146. Holub Martin 87. Holubová Alžběta 45. Holý Jakub XVI, 14. Horatius Jiří Rychnovský XI, 101, 102, 116, 118, 119, 122, 126—128, 135—138. Horaždějovice 36—38. Horažďovský Václav 34. Hořepnický v. Janiceus. Hořice 144. Hornatecký z Dobročovic Ondřej 164. Hortensius Jan Pražský IX. Hostinné XVI, 14. Hošková Dorota 26, 107. Hrabaně z Přerubenic Pavel 131. 132. Hraběšínská Mariana 37, 38. Hraběšínský Pavel XII, 9, 14, 37. Hradec Králové 55, 58, 69, 74, 144, 154, 155. Hradecký Matouš, kněz, farář u sv. Barbory 9, 10. Hrádek nad Páchem 163. Hranická Sabina XVI. Hrdesius Václav Brodský, farář Svatobar- borský 47, 48. z Hrušova Nyklásková Kateřina 26. Hubaeus Jan 146; Ondřej 43. Hubecius Jan XIX, 55, 56, 58, 69. Huber z Rysenpachu Adam, 79, 126. Hubeus, Hubka, Jan Jaroměřský XIII. Charvát Jindřich 7; Jan VIII. Chejnov 141. Chejnovský viz Nicolaides. Chiliades Jiřík, děkan v Polné 141. Chitreus IX. Chlumec nad Cidlinou 44, 107, 112. z Chlumu viz Slavata. z Chocemic viz Kambálek. Chochol Jan Pražský 151. Chorinnus mistr 76. Chotice 98, 99. Chotouchov 26. Chrastenus 44. Chrudim XIX, 58, 59, 63—71, 87, 151, 155, 156. Chyše 92. Jáchymov 16, 17, 18, 19. Jakub bakalář X. Jakubův Jonáš 161, 162. Jan, kantor Svatobarborský 4. Jan z Ledče, kantor 19, 20. Jan, kostelník u sv. Barbory 2. Jan, správce školy u sv. Barbory 5. Jan, succentor 6. Janda Jiří 100. Jandová Eliška XVI.

Strana 167
Rejstřík jmen osobních a místních. 167 Janiceus (Janebides), Jan Hořepnický X, XII, 20—24. Janovičky 163. de Januciis viz Vodicius. Jaroměř XIII. Jaroměřice 32. Jarošová Kateřina 5. Jeremiáš arciděkan 159. Jetlík Daniel, kantor Vysokokostelský 5. Jičín 39. Jičínský Vít 46. Jihlava 14, 74. Jindřich mistr VII. Jiřík, zvoník 7. Jizbický z Jizbice Matiáš 50, 79; Pavel 51, 78, 79; srovnej Litoměřický. Jizbořice 28. Johannes, kantor XIII. Kambálek Jan z Chocemic 2, 3. z Kamenka viz Albert. Kaňk 9, 15, 131. Karkal Jiří 39. Karolides z Karlšperka Jiří mistr XVIII, 79. Kavka Samuel 46. Khern Jan 31, 32, 33, 34. Kirchperger z Kirchperka Jan 93. Klatovy 103. Klaudius Jan Stříbrský, kantor na Kaňku 9. 15. Klenovský ze Ptení Pavel XVI. Klepsatl Jindřich 30; Dorota dcera jeho 30. Klobása 72. Klucká z Žitenic Kateřina 25. Klusák z Kostelce Jan Oldřich 155. Knaur Eliáš 85, 89. Knobelius Václav Čáslavský XII, 118, 119. Koczmanius mistr 78. Kofrle Abraham 34. Kochan z Prachové Martin XII, 35, 43. Kokštela Jakub 131. Kolín XII, 5, 11, 26, 43, 48, 100, 119, 147. z Kolovrat Libštejnský Heralt Václav 163. Kolumban viz Peristerius. Konárovice 141. Kosorský Jan XX, 58, 73. z Kostelce viz Klusák. Kostelec nad Labem 44, 84, 85. z Košmberka viz Slavata. Kotčovský Jan 141. Kouřim 5, 11, 14, 29, 30, 46. Kozel z Peclínovce Ciprian 155, 156. Kozel z Reyzntálu Jan 39; Karel 39; Miku- láš 38, 39; Zikmund XVII, XVIII, 38, 39, 51, 52, 57, 58, 60. Kralice 161. Kralovice 29. z Kranichfeldu viz Čechtický a Veverýn. Křečka Augustin 85. Křesetice 39. Krištof, succentor XIII. Křivsoudov 98, 99. Krty 59. Krupský z Krupršdorfu Jakub ml. 103, 104. Kučera Diviš 72. Kuchař Matěj 110. Labuška Jindřich 111; Václav 134. Lagarinus Samuel 58. Langer Jan Rudolf 131. Ledeč 19, 20; z Ledče Jan XII. Leder Jiřík 155; Marta, manželka jeho 155. Lehner Jan 46. Libák VII. Libenice 26, 131. Libenický z Vrchovišť Jan na Libenicích 26. z Liblic viz Franc. z Lipan viz Bikánecký. Lipert Jiří, cís. poštmistr 39; Lidmila dcera jeho 39. Lipsko 148. z Lípy viz Salava. Litoměřice 46, 48, 49, 50, 79, 85, 88, 151. Litoměřický Václav 50. Litoměřický jinak Mašteřovský Jan 50. z Litomyšle Václav mistr, administrator a rector univ. 2, 3. Litomyšlský Pavel 40, 46, 47. z Lobkovic Jan st. na Točníku a Žebráce 36; Ladislav na Zbiroze 36. Londýn 92. Lorec 117. Lorecký 72. Loštický Severin 79, 80. Louny 11, 16, 21, 81, 151. Lukan Augustin Svídnický XIX, 51—54, 57, 58. Lukavecký z Lukavce Tristram 111. Luňák Václav XIX, 57. Machabeus Jeronym, mistr 29. Makovský z Makové Vincenc mistr 11. Marburk XIX, 52, 57. Marcocius Martin 11. Mareš Martin 42. Marketa baba 15. Markův Bartoloměj 44. Martin posel 68. Martin bakalář, správce školy Svatobarbor- ské 16. Martinides Tomáš Slánský XII, 88, 133—138, Martinus Jan 154. Martinius Samuel Hořovský 74, 92. Mastýřovice 79. Maškroubský Jan 50. Maštěřovský jinak Litoměřický Jan 48, 50. Matěj, kněz od sv. Bartoloměje 7. Matěj, rektor VII. Materna z Květnice Adam st. na Přítoče 26. Maternová XVI Mathebaeus Krištof 58. Matiáš císař 46. Mathiades Jan Nosislavský XII, 116, 117, 118, 119. Mathiades Jan Týnský 96, 97. Mathiades Martin XII, 46, 48, 51, 52, 54, 55, 56. Matouš řezník z Ledče 19, 20. z Melhauzu Jeronim, písař radní 9, 10. Kutnauer Jan Rovenský 156, 157, 158. z Květnice viz Materna. Kyselář Jiřík 110.

Strana 168
168 Melisseus Jakub Krtský, arciděkan 54, 58, 59. Melisseus Václav XII, 81, 82, 85, 86. Mělník 74, 92. Meziřický z Lomnice Tas 82. Měřín 116. Michačlides Ondřej 138. Mikeš hofmistr VII. Mikšovic Pavel 81. Mimoň 17. Mírek z Solopisk Štěpán 28. Miřkov 142. Mirovice 157, 158. Mitýsko Ondřej, mistr XII, 46, 48—51, 78. Mlikonius Václav 35. Mohelnice 11. Mokronys Jan 15. Mokropsy 161. Morava 58. Moravec Jiří 74, Mornšperský Daniel 46. Most 81. Mráz Matěj 153. ze Mstětic viz Peycerin. Mysticenus, Jan 51. Myška ze Žlunic Jan na Zaječicích 26. Mýto Vysoké 5, 31, 141. Nauměřický z Nauměřic viz Bacháček. Nebovidy 109, 161. Nekmiř 161. Nestler Krištof, hutmistr 19, Nesuchyně 63. Neškaredi e XVI. Netovice 86. z Neuenperka viz Haldius Nicolaides Václav Chejnovský 98. Nigellus Trojan z Oskořína, mistr 64. Nosislav 116. Nova arx 161. Nové město pod Bělou 130. Novenarius Jakub Vysokomýtský 141. Nožířův Václav 46. Nyklásek z Žitenic Fridrich 26, 27; Jan na Chotouchově 26, 27; Mikuláš na Břeža- nech 26; Petr v Dolanech 26, 28; Kate- řina z Hrušova 26. Nymburk 16, 21, 141. Nymburský Jiřík 141, Ondřej, rektor školy v Kouřimi 5. Orcinus 79. Orlet Martin 109, 110. z Ostešova Ondřej 112. z Ottersdorfu Jan Theodor 51. Pachta Jiřík, primator v Kolíně 11; Anna dcera jeho 11. Palladius Jan XII, 84, 85, 86, 88. Pardubický Matěj 147. Pavel bakalář, rektor u Vysokého X, 3. Pavel mistr, písař radní 4. z Paumberka viz Svěchín. Payr Jan 147. Z Peclínovce viz Kozel. Pečky 161. Pech Jan 14. Rejstřík jmen osobních a místních. Pelantova Anna 110. Pelargus Jonáš 105, 110. Peristerius (Kolumban) Václav Jiří XII, 146, 147, 148, 150. Perno 92. Perštejnec 31, 39. Pešín Cyprian Zatecky, arcidékan 143, 155, Anna, manZelka jeho 155. Pétipesky 79. Petr, succentor od sv. Barbory XII, 10. Petrides Bartoloméj Nymbursky X, XII, 16, 21. Petrides Petr Křivsoudovský XII, 98, 99. Peycerin ze Mstětic Mikuláš 43. Phaeton Havel 142. Piscis Jan X, XII, 30, 31, 32, 65, 67—69, 77, 88, 91, 94, 95, 143; Kateřina a Sabina (Sybilla ?) manželky jeho 31, Jan a Zikmund synové jeho 31. Pisek 43, 46, 48, 51, 103. Plańany 87. Plzeň 81, 32. Poboř XVII, XIX, 57, 163. Poděbrady 110. Poděvinská Kateřina XIII. Podhorský Mikuláš 147. Podmoklí 161. Poklůpkova Anna 38. Polák Stanislav XIII. Polentarii Václav 44. Polná 141. Pomarius Jan 78, 79, 80. Polonius Pannonius Emericus 90, 93. Portensdorfer Lukáš XVI. Praha 40, 46, 48—51, 65, 66, 71, 73, 75, 76, 79, 81, 85, 92, 151, 156; kollej Andělská jinak Všech Svatých 33, 80, 118, 119, 128, 145; Karla IV. jinak Veliká 6, 9, 22, 23, t, 78, 80, 81, 84, 92, 156; krále Václava jinak Císařská 16, 21, 52—54, 82, 90, 93— 98, 101; Nazaretská 63; kostel u sv. Havla 29; sv. Jiljí 76, 83, 84, 142; sv. Jindřicha 180; sv. Štěpána Velikého 142; škola u sv. Jiljí IX, 156— 158, sv. Jin- dficha 74; sv. Martina 75; sv. Petra na Poříčí 11, 16, 20, 21, 24, 127, 128; sv. Štěpána 149, 158; Týnská 3, 4, srovn. uni- versita. Prachatice 85. z Prachomet Všeamská Mariana 25, 27. z Prachové viz Kochan. z Přerubenic viz Hrabaně. Přítoka XVI, 26. Prlík Matěj (Mathias Viti) 107, 112, 116, 122, 126, 128, 129; Vít 107, 108, 112. Procházka Adam 29. Psenitka Jan, kantor v Bystřici 50, Václav, havíř 50. ze Ptení viz Klenovský. Radboř 164. Rakovník 42. Rakovský Mikuláš, mistr XII, 10, 11, 12. z Řasné Ludvík Karel 40. Regius Jan 92. Řešátko Tomáš Soběslavský 11. z Reyzntálu viz Kozel. 

Strana 169
Rejstřík jmen osobních a místních. z Risenpachu viz Huber. z Rokyc viz Střela. Rokycany 43, 106. Rosa Václav 44. Rosacius Jan Sušický X—XII, 11, 21. Roudnice 93. Rozhovice 155. z Rožmberka Vilém 39. Rudner z Rudenberka Vavřinec 161. Rudolf II, 130. Rychnov 101. Ryšánek Jan 10. Sabbatecius Samuel Mëfinskÿ 116, 117, 118. Salava z Lípy Mikuláš 118; Petr 39. Samserka viz Bzenecká. Sarkander Vavřinec Falkenberský XIX, XX, 56, 58, 59, 63—T1, 130. Sasko 92. Sedlice 31. z Sínčan viz Všeamský. Sixt ze Zvířetína Adam 30; Jakub 30; Jin- dřich 30; Václav X, XII 30, 147, 155; man- želky jeho Mandalena, Mariana a Dorota 80; dcery: Alžběta, Dorota, Justina a Lid- mila 30. Skála Šimon, mistr 78. Slad Jiřík, správce školy u sv. Barbory 8. Slané 45, 86— 88, 108, 104, 156. Slavata z Chlumu a z Košmberka Adam na Čestíně Kostele 26. Slovensko 75. Soběslav 11. Sokol Jan 87. Solnice 88 z Solopisk Mírek Štefán 28. Spousta Jindřich 46. Srb Jakub 15. Stanislav kožišník 14, 46; Dorota, dcera jeho 46. Stanislavův Daniel 42. Starý Jan 72, Stejška Freisichselbst z Freidenpachu Jakub 98, 111; Kateřina jeho manželka 38; Judita jeho dcera 111, 112; Zikmund 21, 101; Lidmila jeho dcera 21. Stephanides Martin, kněz 67—71. Strakonice 35, 43. Strážnice 25. Strejc Jan, kantor 107. Strejc Jan Felix 106, 108. Střela z Rokyc Jindřich 98, 99. Střeska mistr 75. Stříbro 9, 15. Stříbrský Jakub 15; Pavel XIII; Václav 81. Stridonius Jiří Jindřich 30. Sušice 11. Sušický Samuel 84, 85. Svačina Matouš, kantor XIII. Svěchín z Paumberka Gabriel, doktor 23. Svetonius 108. Svídnice 51—53, 57, 58. Syrus Jiří Českobrodský XII, XIII, 144. Syrus Jiří Hořický, kněz, 144. Šafár Tobiáš (Ludvík?) 31. Šetějovice XVII, 25—28, 169 Simon, kn&z u sv. Barbory 10. Šiška Jan 99. Šišmánek Václav z Litomyšle, mistr, rektor university 3. Školský Václav 147. Šmilauer August 14. onovský z Šonova Jan 85. Šoustal Jiřík 88. Špís Jan 159. Šreyter Jan 159. Štefán Václav Teplický, arciděkan 136, 137, 155; Dorota, manželka jeho 155. Štěrba Bartoloměj 144, Dorota, vdova po něm 144. Štětka Štětkovský Václav 88, 134, 143, 155; Kateřina, vdova po něm 143. Šturm bakalář 110. Šubar Valentin, arciděkan 130, Zuzanna dcera jeho 130. Šultys (Šoltys) z Felsdorfu Jan X, XII, XIII, 45, 46, 143, 146, 147; Mikuláš 45. Tapinaeus Jan 12, Tábor 14, 46, !11. Teplice 64, 136. Tessacius Jiří 58. Textoris Ondřej 44. Textorius Václav z Králové Dvora 126—128, 131, 132, 138, 144. Thunekker Hermogenes, hutrejtif 19. Ticalides Jan 85. Točník 36. Tomáš bakalář X. Trčka z Lípy Jaroslav 19, 20; Burjan 19, 20. Třebechov 88. Třebešice 4. Třebíč 141. Třebovinus Jan 24. Tresorus viz Dresserus. Tříska Jan 111; Jindřich 135; Tobiáš Tá- borský X, 111; 136 Troeger Martin 161, 162. Trnka Jindřich, písař radní 15, 30; Mariana, jeho dcera 30. Troilus Hagiochoranus Mikuláš 150, 157, 158. Trojan Nigellus z Oskořína, mistr 64, 78. z Tulechova Jan XVII. z Tulechova viz Codicillus. Turnov 9. Tvrdočel Jan 46. Týn 96. z Újezda viz Háša a Zrůbek. Ursinus Ondřej, mistr 65, 79. Václav IV, VII. Václav bakalář, rektor školy Vysokokostelské 123. Václav z Litomyšle, mistr, administrator a rektor univ. 2, 3. Wagner Martin Mimoňský 17, 18; Alžběta jeho manželka 18; Adam, syn jeho 18; Pavel 46. Vašek Jan 30. z Veleslavína Daniel Adam XVIII. Velvary 85, 149, 

Strana 170
170 Rejstřík jmen osobních a místních. Vespekovy 141. Veverýn z Kranichfeldu Jan X, 22, 23, 43, Zuzana jeho dcera 43; Jiří Německobrod- ský XX, 58, 63, 65, 66; Václav 159. Vilémovský Václav 15. Vittemberk 78, 79. Vitvold 72. Vlaverinus Václav 76. z Vlčí Hory Bohunka 146. Vočka Václav 6, 111. Vodicius de Januciis Jan Mirovický 157, 158, 159. Vodička Rehoř 15, 40, 46, 47, 65, Jan, syn jeho 46; Václav XII, XIII, 37—39. Vodňanský z Čázarova Mikuláš X, XVIII, 25, 38, 39. Vodňany 58, 73, 100, 155, 156. Vokal Jan 75. Vokicius Šebestian 157. Vondráčkovic Mikuláš 31. Vorel Jiřík Nymburský 141. Vrbíková 26. z Vřesovic Vilém, nejvyšší minemistr XX, 31, 87, 160, 161. z Vrchovišť viz Libenický. Všeamská z Prachomet Mariana 25, 27. Všeamský z Sínčan Diviš a Jindřich 25, 27. Vysoké Veselí 28. Vyzina Václav X, 15. Zaječice 26. Zachariáš mistr 78. Zalužanský doktor 75. Záviš Jiří Lukáš Velvarský XII, 149, 150, 151, 152. Zbiroh 36. Zbraslavice 164. Zhořelec 144. Zhorský Rehoř 81. Zibohlavy 159. Zrnko 72. Zrůbek z Újezda Svatomír, arciděkan XVI. ze Zvířetína viz Sixt. od Zygelův Anna 81. z Žatce Havel, administrator 3, 4. Žatec XI, 67, 85, 92, 100, 101, 106, 130, 155 Žatecký Melichar XII, XIII, 111, 112; Jakub syn jeho 111, 112. Žebrácký Jan 32, 33, 35, 36. Žebrák 36. z Žerotína Jetřich mladší na Strážnici 25; Kašpar Melichar na Kolíně 26. Žíšov 163. Žíšovský z Audímě Jaroslav 29. z Žitenic Klucká Kateřina 25; viz Nyklásek. Žlunice 141, 142, 143. ze Žlunic viz Myška. Žlutice 153. Žlutický Jan 10, 11, Salomena 10—12.

Strana 171
REJSTŘÍK VĚCNÝ. Abecedáři 72. accidencí 1. actu regentes 54. actus generalis 123. administrator arcibiskupství 3, 4, 155. akademie Pražská 52, 59, 103, 135 —137, 152, srovn. universita. almužny 92. alumnové školní 16, 59, 118, 124. apologie 92. arciděkan, děkan, horský XVI, 3, 4, 11, 21, 29, 31, 32, 46, 54, 96, 102, 105, 106, 109, 193, 126, 127, 133—138, 143, 154, 159, 162, 162. assessor konsistofe 145, 154, auditorium přední veliké, 102, 106, 107, 120, 139. autorové latinští a řečtí 60. u Bakalářů dům v Hoře XVI, 14. baňka 185. sv. Barbory chrám v Hoře 27, 39, 58, 81; farář 47, 48. barvíř 42. bésné latinské XVIII, 11, 51, 74, 79; řecké 79. básník císařský 79. bassista 162. beneficia ke školám 141, 142. bradýři 119. Bratři 29. »Bfetislav«, komedie 74. budovy &kolní XI, XVII—XIX. candelare 62. cantace 62, 151. citace 22, 64, 65, 69. classes IX, 60—62, 95, 104, 107, 123, 124, 129, 146. coadiutor 30, 40. coelibat učitelů XI. collatores 55. collega viz kollega. competitor titule mistrovskeho 85. complexiones čtyři 148. conductus generalis 150. conrector 76, 88, 127, 128, 137, 144, 149, 150, 152, 153, 155, 150. consens rectora university 150. cretale 62. člověčenství 20, 98, 99, 112. čtvrtku zeleného dar VIII, 96, 119. dar na stavbu školy 39, 57; zeleného čtvrtku VIII, 96, 119; rektorovi university 40; sva- dební učiteli 55, 143, 144. dávky ke školám 117, 141—143. »o Deboře« komedie 122, 123. děkan viz arciděkan defensoři 29, 130. determinace 11, 46. děvčat učení 72. direktor 45, 156. disciplina 55, 163. dispensator stolu 7. disputace officialů školních XX, 52, 102, 104, 106, 107, 113, 120, 123, 125, 129, 132, 133, 134, 147, 156, 157, 158. srovn. theses. disticha ve škole u Vysokého 12, 13. divadlo XX. dobrodiní školám 117. dolování 38. domicellové XVI. dopisů psaní 91. dříví pro školu XVI, 1, 2, 156, 157, 160. dsky zemské 28. dvůr školní XVII, XIX, 57, 58. epicedion 76, epitaphia 35, 58, 73. epithalamia 144. erby XVIII. examen publicum 82, 86, 92, 105, 107, 108, 116, 123, 124, 129, 139, 146, 156, 157; mistrovské 3, 144. exercitia 55, 56; styli disputationum et repe- titionum 60, expendenti XIII, 140. expense XIII, 58, 159. facultas philosophica 128. falsetista 162. 

Strana 172
172 fara Vysokokostelská 70. fond školní XVI. freje 8. funera 55, 56, 62. gregoriales 62 gubernator scholarum 80. »u Hanušů« dům v Hoře 31. hejtmané krajští 162. hofmistr horní 31, 38, 111, 143. hra v karty a kuželky 163. hrách 159. »u Hutníčkův«, dům v Hoře XVI, 14. chalupa školní XVI. choragus 11, 152. chleb pro Záky 15, 108, 109, 139, 140, 158, 154. inspektoři škol X, 41, 43, 60, 61, 85, 92, 95, 102, 104, 106, 107, 116, 122, 124, 127, 129, 132 — 184, 138, 139, 146, 150. institutio publica et privata 150. instrukce školám 49. intimace 52. » sv. Janu Kftiteli« komedie 125. jarmark 140. jazyk latinský 8; německý 27, 146. ječmen 159. Jesuité XIII, XX, 28, 74. sv. Jiří chrám v Hoře 17. jmění škol XVI, XVII. jurisdikcí university 36. u Kačků dům 11. kalendáře 94. kancelář 46. kantor XI, 1,'21, 45, 56, 59 - 62, 79, 110. kaplan 162, 163. kaplanka 160. kaplanství 155. kat, mistr na rozhraní 134, 135, 137; katu v rukou 6. katechismus IX, 8. kázání 105, 119. kázeň špatná 56. klekání v kostele 151. klukovna 134, 135. kněží Horští XI, 59, 69, 70; kněží mladí 105; kněží v Hoře domy držící 139 —142. knihy městské 134; školní IX, žluté 38. koláče 144. koledy XI, XIV, 34, 108, 124, 125, 141, 142, 151. kollega 33, 36, 46, 48, 49, 56, 61, 62. 63, 75, 80, 81, 84, 86, 88, 92, 97, 98, 100—102, 116, 118, 119, 122, 125—127, 135, 157, srovn. synerga. kollegiati 22, 23. komedie 122, 123, 148, 149. komora královská 79. komornik krajsky 133, 134. konrektor viz conrector. Rejstřík věcný. koření 159. kostel německý 17. kotčí 131. konsistoř podobojí 29; horská 70, 154, 155; belgická 92. kšaft XVI, 15, 25—29, 43. kuchařka 7, 8. Kuklický couk 38. kukusy školní XVI, XVII; zádušní XV. kumpáni XVI, 8. »Lapsus Adami«, spis 147. lamentací 15. lectiones 55, 56, 95, 163; lekcí čtení 8, 57. leges 55, 56, 60, 61, 82. lektor 59, 60. letanie 151. licentiatus 52, 151. list mocný ke kšaftování 25, 28; výhostní 113, 145; zachovací 109, 111, 145. literáti XIV, 27, 77; čeští 27, 105. Lorecký pivovar 122. ludimoderator 16. Luteräni 29, majestat Rudolfa II. 130. máslo pro žáky 140, 159. masopust 151. »Melancholicus«, komedie 148, 149. mendici XIII, XIV, XVI. měřič zemský 133, 134. města královská 140. měšťané XII, XIII. methodus studiorum 75. metla 55. mince královská XV. mincmistr nejvyšší 160, 161. minucí malování 151. mistři 52, 133, 134, 135; mistr na rozhraní 133, 135, 137. moderatores classium 1X. montales 62. montatio 151. mor XX, 14, 21, 58, 78, 139, 140. náklad na školy 15, 57. Námětský kostel 31, 12; farář 54, 155. nářek cti 17, 133—138. návštěvy vznešených osob XV. nespůsoby žáků 154. nešpory 151. oběd biskupský 11. obědy pro žáky 109, 117, 139, 141, 142, 163. obnovení rady XV. obročí duchovní XI. odkazy ke školám XVI, 25, 27, 28, 43. odměny žákům 107. officialové školní viz správce, rektor, col- lega, synerga, kantor. oheň svatojanský 74. onera civilia 141. orace latinská 46. ordines 60. ordo lectionum 150. ordo studiorum IX, 60, 69, 92. 

Strana 173
Rejstřík věcný. organisace školství XIX, 51, 52. orlojík 15. osnova vyučovací X. »Otée bože«, píseň XVI. oves 159. paedagogus 20, 60, 72, 87. pečeť konsistoře horské 70, 155. peřiny pro školu 162. písař radní 2, 4, 9, 10, 11, 14, 22, 31, 37, 38, 39, 43, 46, 67, 68, 77, 79, 81, 84, 87, 88, 100, 151; urburní 37, 38. písně šeredné 8; velikonoční 96; srovn. can- tace. pivo pro žáky 117, 122, 128, 139; pro offi- cialy 160. plat officialů školních X, XI, 1, 11, 61, 62, 81; zlepšen 51, 159, 160, 161; stálý a pří- padný 57, 62; kvartální 61; za pohřby 150; za vyučování 150; za stravu učitelů 11 83, platy nemírné lol; plat ke školám 28. plat vrchního správce 57, 58. Plutarchova paedagogika 108, 104. pocta spisovateli 94. počet učitelů 57. počtům učení 72. poddanství 19, 20, 98, 99, 112, 131. poděkování učitele 129. pohlavkování 55. pohřby XIV, 21, 110, 150, 151. Pokšichů dům v Hoře 144. poličkování 55. poloexpendenti XIII. pořádkové řemeslničtí 135, 136. posvícení XV, 119, 160. povinnosti ke školám 141, 142, 143. pozaunáři 110. praeceptor 21, 60, 103. praemia 61. pranostiky 95. pranýř 6. právo městské 145. příjemné 145. připomenutí správcům šk. 92. privilegia university 37, 53. professio publica et privata 52, 75. professoři university XX, 23, 29, 48, 51, 52, 73, 96, 152. professura 80. prokurator právní 43. proměna officialů XII, 33, 147, 148, 149, 150. proponování lekcí 92. prorektor 128. proposice 104. prvotiny kněžské 155. pšenice 159. pudlač svíček 40. řád školní 1X, XIX, 56—62, 69, 75, 92, 150, 151 reformace katolická 87. registra kostelní 110. rekordace X, XI, 8, 34. rektor university VIJI—X, XX, 2, 8, 5, 6, 16, 20, 21, 24, 29, 30, 31, 32, 33, 35, 36, V. Nováček: Listář k dějinám školství Kutnohorskeho. 173 37, 39, 43, 46, 47, 48, 49, 51, 52, 53, 54, 63, 64, 65, 66, 67, 68, 70, 73, 76, 77, 78, 81, 82, 83, 84, 85, 88, 91, 92, 93, 94, 95, 96, 97, 98, 100, 101, 118, 119, 126, 128, 146, 150, 157, 158, repetoväni lekci 124. roboty XIX, 5. role &kolní XVI, 15. rozcházení žáků 92. rychtář císařský X, 38, 59, T, 42. »o rytíři křesťanském« kniha 15. 123; městský sabbatalia 61. sádlo 159. salarium X, 76, 109. senat akademický 76, 79, 80. slabikanti 72, slib správce školního 1X, učitelů 1X, X. služby boží 56, 61, 151. smlouva svadební 10, 14, 45, 143. sňatek tajný 21. sněm 84. do sousedství přijetí 145. spis hanlivý 29. správce (rektor) škol přední, vrchní XIX, XX, 51, 52, 53, 56, 57, 58, 59—63, 17, 79, 80, 81, 82, 87, 88, 89, 90, 91, 102, 104, 106, 107, 113, 116, 118, 120, 122, 123, 124, 125, 129, 143, 147, 148, 150, 152, 155, 156, 157; školy Vysokokostelské 3, 10, 11, 20—24, 29—34, 36—41, 46, 48, 51, 58, 123, 141, 142; Svatobarborske 1—3, 5, 6, 8, 9, 16, 21, 32, 33, 35, 36, 43, 46—48, 51, 58, 84—86, 88, 92, 93, 98, 100, 101, 119, 126—128, 138, 141, 142, 145, 153—156. správce küru 118. u Staňků dům v Hoře 46. stans X, 109. statuta university 53, 75. stavové 130. Stejškovský dům 101. stipendia kvartální a polouletní 150. stolice pregéfská Xv]. strava officialů školních X, XV, XVI, 7, 95, 159, 163; žáků XIX, 57, 95, 139. studenti 73, 76, 92. succentor 6, 34, 42, 59—62, 98, 99, 109. suché dni 61. sůl 159. superintendens scholarum 80. svadba 143. svátky zasvěcené XV. svěcení na kněžství 155. svršky učitelů 6, 15. symmista 155. synerga 1X, 30, 49, 150, 153. synoda 92. šacení žáků XVI. šat učitelů IX. šaty chodicí 25, šaty ložní pro officialy školní 160—162. Sibenice 15. Silink u pranyte 6. 

Strana 174
114 škola německá 17—19, 151; partikularní IX, X; postranní 71, 72, 151, 153, 154; vý- sadní 151; školní budova 1, 38, 39, 51, 57. šmelcíři 19. špitál i5, 55, 140. Štěstí, důl 88. švadleny 8, tentamen komedie 123. these k disputacím 9—11, 14, 16, 20, 21, 29, 31, 32, 40, 43, 46, 48, 50, 55, 58, 63, 73—75, 81, 102, 105, 106, 108, 113—122, 124, 125, 127, 132, 134, 139, 144, 149, 151, 158, 159. titul mistrovsky 75, 132, 133, 136, 137. toulky officialů 8, 56; žáků 151. trestání nemírné 34, 55. traktat 130, 131. trhy výroční XV. trubač polní 110. trunkáti XVI, 8. učitel za měšťana přijat 88, 145; nemocen 138; v poddanství 19; pochválen 24; sbit 46, 48; stává se kn&zem XII, 10, 29, 81, 92, 118, 119, 149, 154, 155, professorem XII, 11, 48, 51; stěhuje se 49; stěžuje si na stravu 7; vězněn 42, 50; vypovídá službu 1, 35; zadlužen 6; žalován 47, 48; žení se XII, XIII, 43, 54. ulitelć kśrani 8, 11, 34, 40, 41, 55, 56, 144; jich nespůsoby 47, 55, 56, 163; jich počet 163; příjmy XVI, XIX, XX, 159, 160; zkoušky 52. ungelty 163. universita VII—X, XIX, XX, 5, 8, 11, 29, 49, 58, 76, 78, 80, 83, 94, 146, 155, 156. Rejstřík věcný. úředníci špitálští 140. útok na žáky 44. uvedení v úřad správce školního X. varhaník 160—162. verše hanlivé 134. veselí svadební 54. vicerector u sv. Babory 16. vidimus 94, 95. víno collegiatům 23; moravské 55; uherské Vlaský dvůr XX. vocatio legitima 150, 152. u Vorlů dům v Hoře 133, 134, 135, 136. Vosel důl XVII. výpověď ze služby XI, XII. vysvědčení zachovalosti 154; žáků IX. záduší XI, XV. závazek k písařství radnímu 38. zima ve škole 1, 2. zkouška žáků XX, 82,86, 104, 107, 116, 128, 124, 129, 138, 146, 156, 157. zpěv kostelní XIV, 72, 105; po hospodách zvoník XI, 2. žáci XI, XV, 1, 2, 44, 55, 141, 150, 151 jich počet IX, X, XIII, 1, 109, 136, 154; 157; jich nepilnost 8, 34, 41, 163; pro, vázejí učitele XIV, 11, 83, 84, 76, 131- bez dohledu 138; jich platy 62; vandro- vání XIV; strava XV; mají hlad XV, žá- kovský obyčej 44. žalmy 8, 151. žito 159. živnost městská 145.