Strana I
DE VERNACULIS ET EXTRANEIS REGISTRIS, PRAECIPUE DE HIS, QUAE AD BOHEMICAM ET ALIAS AUSTRIACAS AULICAS CANCELLARIAS PERTINENT. O domácích a cizích registrech, zvláště o registrech české a jiných rakouských dvorských kanceláří. Sepsal Jaromír Čelakovský. (Rozpravy král. české společnosti nauk. — VII. řada, 3. svazek.) (Třída pro filosofii, filologii a dějepis č. 6.) VPRAZE 1890. Nákladem královské české společnosti nauk. — Tiskem Dr. Edvarda Grégra. — V kommissi u Fr. Řivnáče. —

Strana II

Strana III
SLOVUTNÉMU UČITELI SVÉMU PANU PROF. DR. ANTONÍNU RANDOVI, MAJITELI ČESTNÉHO ZNAKU PRO VĚDU A UMĚNÍ, RYTÍŘI ŘÁDU ŽELEZNÉ KORUNY TŘETÍ TRÍDY, C. K. DVORNÍMU RADOVI, ČLENU PANSKÉ SNĚMOVNY A ŘÍŠSKÉHO SOUDU ATD. ATD. V DOKONALÉ ÚCTĚ PŘIPISUJE SPISOVATEL.

Strana IV

Strana 1
I. Hledíme-li k formě, obsahu a povaze právních zápisů v rozmanitých úředních knihách, jež se druhdy, zvláště od druhé polovice středověku, vedly jinde i u nás při světských a du- chovních úřadech a soudech, aby byly oporou správě a soudnictví, můžeme tyto knihy rozděliti na tři velké skupiny. Buď obsahují přepisy listin jednoho neb mnoha vydavatelů jednomu příjemci neb desti- natáři určených a v jeho archivu neb registratuře obyčejně chovaných, pak mluvíme o kopi- ářích listin neboli o chartulářích; anebo obsahují přepisy listin vydaných jedním vydavatelem různým příjemcům a zanášených do knihy obyčejně při samém jich vydávání, pak mluvíme o registrech neboli o knihách registraturních; anebo konečně obsahují takovéto knihy záznamy při úřadech neb soudech pod úřední jich autoritou k jich potřebám aneb za tím účelem ve- dené, aby buď podporovaly ústní svědectví osob, jež se právních jednání před těmito úřady neb soudy předsevzatých účastnily, jakož i paměť úředníkův a soudců samých, aneb aby po- skytovaly písemné svědectví o takovýchto jednáních právních, anebo konečně aby některá právní jednání netoliko dosvědčovaly, nýbrž i spoluzakládaly, jsouce jedním z požadavků jich právo- platného předsevzetí, — pak knihy takovéto zovou se obyčejně akta, také protokoly, desky, knihy úřední a soudní v užším smyslu slova.1) Účel zakládání takovýchto knih byl tedy různý, rovněž jako různá jest forma a právní povaha zápisů v nich. Skoro ve všech vzdělaných zemích setkáváme se s knihami takovýmito; avšak v některé zemi zařizovaly se dříve a v druhé mnohem později; a vnitřní jich zařízení bylo dokonalejší nebo méně dokonalé dle toho, na jakém stupni vzdělání stály v některé době kde vláda a společnost a jaký kde byl smysl pro pořádek a právo. Ano možno vysloviti po- všechnou zásadu, že stupeň vzdělanosti obyvatelstva některé země jmenovitě ve středověku 1) Srv. důkladná díla J. Fickera „Beiträge zur Urkundenlehre“ I. str. 340 a 344 a Harry-ho Bresslau-a, „Handbuch der Urkundenlehre“ I. str. 85 násl., 552 a 652 násl.; též R. Schrödera „Lehrbuch der deutschen Rechtsgeschichte“ str. 658 a H. Brunnera „Deutsche Rechtsgeschichte“ I. str. 399. — Rozvržení svrchu položenému není na závadu, že v některých knihách setkáváme se se zápisy, jež do dvou neb i tří skupin náležejí, neboť jeden druh zajisté bude vždy převládati; rovněž arci nevadí, že ve středověku rozdíly ty se přesně nečinily, nýbrž že pro ony tři skupiny knih užívalo se promiscue výrazů: registra, regesta, libri, acta, rotuli, protocollum, tabulae atd. U mnohého úřadu a soudu vedl se i trojí druh těchto knih a označován často nahodile tak neb onak. Zachované porůznu v archivech knihy kon- ceptní řadí se povahou svou ke knihám registraturním, nahrazujíce je často. Třída pro filosofi, filologii a dějepis. VII., 3.

Strana 2
2 6. Jaromír Čelakovský: sotva se dá lépe poznati a změřiti, nežli podle stavu, v jakém se nalezaly úřadní knihy, které dosvědčovaly a zabezpečovaly veřejná i soukromá práva obyvatelstva té země. Rozeznáváme pak druhy těchto knih hlavně dle toho, jakou moc průvodní měly zápisy v nich. Jestliže pán archivu dal sobě přepsati do jedné neb více knih důležitější listiny, jež se v archivu jeho chovaly, tedy tak činil obyčejně proto, že chtěl míti náležitý přehled listin, na nichž se jeho práva a povinnosti zakládaly, aby nemusil po každé utíkati se k originálům, když nějakého poučení potřeboval a aby v případě, že by originály ohněm neb jinak vzaly za své, podržel aspoň jich přepisy, jichž by se v čas potřeby mohl dovolávati, neboť v pří- padě nebezpečí daly se kopiáře spíše zachrániti nežli listiny. Z takovýchto důvodů také záhy dávaly si podřízené úřady přepisovati nařízení došlá je od vyšších instancí do zvláštních knih. Průvodní moc měly arci toliko listiny v archivu chované a do kopiářů tudy přepsané, nikoli tyto kopiáře samy. Teprvé když odpadnul podklad kopiářů — originály to listin, tu mohla subsidiárně nastati průvodní moc také kopiářův, a sice byla průvodní jich moc silnější neb slabší dle toho, jaké postavení měl ten, jenž se svého kopiáře dovolával. Byl-li to světský neb duchovní kníže anebo vrchnost, které příslušelo tak zv. právo archivní, pak i přepisům listin pod jich autoritou učiněným a jimi tedy pověřeným přiznávala se arci mnohem větší průvodní moc před úřady a soudy, nežli kopiářům listin, jichž se soukromé osoby dovolávaly. Zcela jináče tomu bylo při registrech. Úkolem register bylo právě dosvědčiti, že listiny do nich přepsané byly řádně vyhotoveny; jejich průvodní moc o právoplatném vydání a ob- sahu listin byla tudy nepochybna.1) Na řádném přepisování neboli registrování listin do knih, ačkoli nebylo povinné, měli jak vydavatel tak i příjemcové listin pochopitelně velký zájem. Nechať registrování dělo se dle originálu listiny aneb dle konceptu jejího, což se řídilo zvláštními potřebami a zařízeními jedné každé kanceláře,2) nechať se přepsání do registra vykonalo při samém vyhotovení listiny anebo teprve o něco později, přepis takový do registra rovněž tak, jako souvisící s ním poznámka registraturní na listině učiněná měly všude povahu pověření čili rekognice pravosti listiny. Vydavatel její a jeho nástupcové chránili se tímto spůsobem před dovoláváním se listin padělaných proti nim a příjemce rovněž byl chráněn od námitky, že je podvržena listina, které se dovolává. Registra sice obyčejně nebyla veřejná jako na př. naše desky, avšak byla asi všude cizím osobám se svolením pána neb přednosty kanceláře, v které 1) Nalézají-li se v registrech poznámky, že listina v nich zapsaná nebyla vydána, „non processit“ (srv. na př. Ficker u. m. II. str. 33), což je tolik, jako by zápis býval mřežován, tedy je to jenom důkazem, že ostatní listiny v registru zapsané byly řádně vydány. Srv. ohledně papežských a říšských register Ficker u. m. II. str. 33, 36 a 505, avšak též opáčné mínění na str. 35; Bresslau u. m. str. 99, 113 a 118; Theodor Lindner „Das Urkundenwesen Karl’s IV.“ str. 94, 108 násl. a 159 násl.; H. Zimmerman v „Mitth. des Inst. f. öst. Geschichtsforsch.“ II. str. 118; Otto Posse, „Die Lehre von den Privaturkunden“ str. 99 násl. a 202 až 208, kdež jednají čl. 16—26 uveřejněného řádu říšské kanceláře z r. 1482—1484 a čl. 2—7, 17 a 42 jiného řádu z r. 1494 o regi- strování; konečně Gerhard Seeliger, „Erzkanzler und Reichskanzlei“ str. 203 (dvorský řád z r. 1498 čl. 8 a 9). — V registrum císaře Sigmunda z l. 1436 a 1437, jehož originál byl nám se svolením Jeho Jasnosti Morice knížete z Lobkovic z knížecí bibliotéky Roudnické do Prahy laskavě zapůjčen a z něhož v příloze III. regesta uveřejňujeme, jakož i v pozdějších registrech českých nalezli jsme některé na to doklady, že v české kanceláři královské obyčejně asi dle konceptu bylo registrováno, o čemž nížeji při pojednání o těchto registrech ještě se zmíníme.

Strana 3
O domácích a cizích registrech. 3 se vedla, přístupna.1) V případě sporu registrum rozhodlo. O listině, jejíž přepis byl v něm nalezen, nemohlo se pochybovati, že je pravá a jestliže původní listina vzala za své, mohl na základě registra vždy býti opatřen její pověřený přepis anebo zjednáno nové její potvrzení.2) Mělo to zvláště důležitost v těch případech, kdy šlo o nabytí práv panovnických soukromými osobami na př. k statkům korunním, zádušním, manským neb odumřelým a kdy přepis listiny do registra měl analogický účel jako úřední záznam nabývání věcných práv k zpupným statkům v knihách veřejných. Dále nesluší pustiti se zřetele, že do register panovnických přepisovaly se hlavně majestáty neboli privilegia (diplomata) a později i listy otevřené neboli mandáty (literae apertae, patentes), ano i listy posélací (literae clausae), jichž zevní forma od mandátů časem ani se hrubě nelišila 3) a že ve středověku a ještě i dosti dlouho v novém věku zákony a nařízení větším dílem ve formě listů, privilegií to a mandátů, se vydávaly. Následkem toho arci registrování listů, které byly projevem panovnické moci zákonodárné nebo vládní v těch oborech, ve kterých tato moc byla neobmezenou anebo toliko částečně obmezenou, mělo zároveň povahu pověřování vyhlášených zákonův a nařízení. Konečně sluší uvésti, že k vedení register zavdaly podnět také podobné příčiny jako k zakládání kopiářů. Stolice papežská, císařové a králové, světští i duchovní zeměpánové, jakož i vrchnosti a města měli na tom pochopitelný zájem, aby v jich kancelářích udržoval se ná- ležitý pořádek, tak aby snadným spůsobem mohli nabýti poučení o obsahu listin, jež jich jménem byly vydány a aby při zhotovování nových listin šetřilo se práv a závazků, jež byly pojištěny listinami dříve vydanými. Takového poučení mohli arci nejsnadněji dojíti z register, když sobě do nich dávali přepisovati listiny z jich kanceláře vydávané, a tak nepřímo zase registra sloužila k zabezpečení práv a závazkův obsažených v listinách prvé vydaných. Z toho všeho je patrno, že při přepisování listin do kopiářův a registrů šlo obyčejně o průkaz existence neb právoplatného vydání listin a teprve nepřímo také o průkaz existence nějakého práva ať v objektivním ať v subjektivním smyslu slova; naproti tomu při zápisech 2) 1) Zajímavé doklady o dovolávání se papežských register sděluje J. Thaner v „Mittheil. des Instituts f. öst. G.“ IX. str. 402 násl. v článku „Zur rechtlichen Bedeutung der päpstlichen Regesten“. Dle čl. 24 řádu říšské kanceláře z r. 1482—1484 činil arcibiskup Mohučský jakožto arcikancléř říše nárok, aby toliko s jeho svolením směl někdo cizí čísti v registrech říšských aneb dělati sobě z nich vý- pisy. (Posse u. m. str. 203.) U nás v XV. stol. na soudě komorním strany předkládaly výpisy z krá- lovských register (srv. na př. Archiv Č. IX. str. 461); ano soud tento byl příslušným ve sporech o vydaných privilejích královských, při čemž k registrům bylo snad dovoleno přihlížeti. V „Scriptores rerum bohem.“ III. str. 102 máme takový příklad obnovení a potvrzení privilegia zniče- ného na základě starého registra. 3) O těchto rozdílech listin pojednávají Léopold Delisle „Catalogue des actes de Philippe Auguste“ 1856 Introduction str. LVI. násl., kdež se také (na str. LVII.) cituje spis Angličana Duffus-a Hardyho „Rotuli litterarum patentium“ v Londýně 1833 vydaný, v kterém se činí totéž rozdělení listin; Th. Sickel „Acta regum et imperatorum Karolinorum“ I. str. 4 násl.; Ficker u. m. II. str. 5 násl.; Bresslau u. m. str. 48 násl.; Lindner u. m. str. 1 násl. a též v Löherově „Archivalische Zeitschrift“ IX. str. 169, Posse u. m. str. 66 násl., G. Seeliger v „Mittheilungen des Inst. f. öst. Geschichtsf.“ VIII. str. 31; též srv. Brunner u. m. str. 392 násl. a ve spise „Zur Rechtsgeschichte der römischen und germ. Urkunde“ str. 5 násl.; E. Glasson, „Histoire du droit et des institutions de la France“ II. str. 216 násl.; Schröder u. m. str. 655 a j. v.

Strana 4
6. Jaromír Čelakovský: 4 do aktů šlo o pamět aneb o průkaz právoplatně předsevzatého právního jednání anebo o dodr- žení předepsané neb obvyklé formy nabývání práva. Není úkolem tohoto pojednání zabývati se blíže otázkami, jež s formou a právní po- vahou zápisů do aktů souvisí, a proto postačí, když jako známou věc předpokládáme, že všechny zápisy do akt neměly stejnou moc průvodní, nýbrž že i tu ohledně jich právní povahy mnohá rozmanitost se vyskytovala. Původně asi všude přiznávala se plná věrohodnost toliko aktům zeměpanských úřadův a soudův a kdokoli chtěl vésti úřední akta, opatřoval sobě povolení k tomu od zeměpána; avšak následkem vývoje moci stavovské, následkem trvalého přenášení práv zeměpanských a zvláště vrchní soudní moci na stavy a též následkem šíření se umění notářského i ostatní úřední akta vedená na př. při úřadech a soudech městských a vrchno- stenských obdržovala průvodní moc u větší neb menší míře. Zápisy v aktech různily se dále tím od sebe, že některé byly určeny toliko pro úřad neb soud, kdežto jiné více nebo méně pro veřejnost; v některých aktech setkáváme se se stručnými zápisy o vydávání neb pečetění listin, kteréžto zápisy časem přeměnily se v úřední záznamy neb „paměti“ o právních jednáních před soudy neb úřady předsevzatých a listinami kromě toho utvrzovaných; někde šlo, jak už jsme svrchu naznačili, o podporování ústního svědectví, jinde o úřední svědectví listinné o před- sevzatém právním jednání; často zápisy takové s různou průvodní mocí do jedné knihy sou- časně se konaly, ano někde akta měla původně formu register a z těch teprvé se vyvinula.1) Kromě toho, jak známo, v našich českých zemích následkem zvláštního vývoje poměrů majet- kových nejspíše od zřízení soudů zemských a desk při nich v polovici XIII. století aneb aspoň od XIV. století počínajíc v pravidelných dobách a obvykle toliko vkladem do desk zemských mohla se právo vlastnické a jiná věcná práva k svobodným v deskách zapsaným statkům nabývati; zápis tudy do desk neměl toliko povahu prostředku průvodního, jako tomu bylo na př. při některých zápisech do našich knih městských, nýbrž i povahu kon- 1) Srv. na př. pojednání J. Emlera o „nejstarších knihách městských v Čechách, zejména o knize Pražské Staroměstské od r. 1310 a Bydžovské od r. 1311“ ve zprávách učené společnosti 1873 str. 54, kdež k některým rozdílům už poukázáno. Rovněž pozoruhodny jsou výpisky ze Staroměstské nejstarší knihy uveřejněné v Emlerových Regestech III. č. 392, 1852, 1869, 1883, 1900, 1920, 1939, 1948, 1960, 1966, 1972, 1980, 2032, 2036, 2049, 2058 atd. Srov. na př. list městský s datem 22. listopadu 1331, daný konšely Staroměstskými Václavu Komorníkovi na dům (Reg. č. 1854) a výpis z řečené knihy Staroměstské ze dne 16. května 1332 (Reg. č. 1900), kdež se čte, že „sigillate sunt littere Wankoni Komornik pro domo empta“. V knize Staroměstské z téže doby (č. 987 archivu m. Prahy) znějí v části nadepsané „liber de venditionibus hereditatum, domorum et censuum“ záznamy o provoláních obsahu smluv uzavřených mezi stranami po čtyry zahájené soudy obyčejně takto: „Petrus publicavit, quod emit domum erga Wenceslaum, quam promisit disbrigare, ut jus civitatis. Primo — secundo, tertio, quarto,“ a srovnáme-li záznamy ty se svrchu položenými doklady, tedy stává se zcela jasno, v jakých formách na Starém městě ve XIV. století nabývala se věcná práva k nemovitostem. O uzavřené smlouvě byl nejprvé napsán list městský a jeho obsah provoláván po čtyry soudy zahájené. Neod- poroval-li nikdo, tu teprvé jest tento list městský v zahájeném soudě pečetěn a stranám vydán; zá- roveň v knize městské poznamenáno, že se tak stalo. Knihy s takovýmito záznamy o proklamacích a o pečetění listů mají patrně povahu úředních aktův a účelem zápisu do knih je svědectví o vy- konaném jednání právním. Zajímavo je, že na Starém městě i statuta obecní jsou podobně ve formě listů sepisována a pak na zahájených soudech proklamována a městskou pečetí pečetěna. (Srv. Re- gesta III. č. 2006 a 2009). Naproti tomu Bydžovská kniha z r. 1311, která pověřena byla dokonce městskou pečetí, obsahuje z počátku úplné úřední přepisy vydaných listů městských a napotom, když od té formy se upustilo, úřední záznamy o právních jednáních. Má tedy v první starší své části povahu registra a napotom úředních akt.

Strana 5
O domácích a cizích registrech. 5 stitutivního jednání právního.1) Vkladem do desk dokonávalo a utvrzovalo se právní jed- nání před soudem zemským neb před úřadem desk zemských předsevzaté a jestliže k ně- kterému svobodnému statku nebylo právo vlastnické do desk zemských vloženo a držitel jeho zemřel, nezanechav nedílných dědicův, spadnul statek jeho jako odúmrť na krále.2) Po- dobně i některé normy právní, jako snesení sněmovní, nálezy obecní a zvláštní, snad i paměti soudcův a úředníků dokonávaly a tvrdily se zápisem do desk zemských. Aby jmenovitě snesení sněmovní nabylo moci zákonné, musili král i stavové relací ke dskám přiznati se k němu a dáti je do desk zapsati. Pak bylo vyhlášeným a obecně uznaným zákonem, jenž zároveň každému byl přístupný, neboť desky na rozdíl na př. od královských register byly veřejné, každý mohl se jich dovolávati, každý v nich mohl čísti a výpisy z nich sobě dáti zhotoviti. 3) Ale kdežto o úředních aktech, zvlástě pokud spadají pod pojem knih veřejných, značná řada důkladných prací od předních našich právníkův a historiků byla napsána, nebyla posud v naší literatuře registrům a kopiářům věnována taková pozornost, jaká jim vzhledem k důle- žitosti jich jakožto sbírkám předních pramenů právnických a historických nepopíratelně náleží. 1) O historickém vývoji ústavu veřejných knih a zvláště o této doposud sporné otázce srv. nyní hlavně vynikající dílo A. Randy „Das Eigenthumsrecht nach österreichischem Rechte“ § 18., kdež také pra- meny a ostatní literatura jsou uvedeny. Kromě dokladů ve spise Randově uvedených chceme tuto ze zmíněného už registru císaře Sigmunda v knížecí Lobkovické bibliotéce v Roudnici sign. VI. Fb. 19 1. 42 uvésti ještě jeden. Je to mocný list, kterým císař Sigmund 7) března 1437 zmocňuje hofmistra Hynka Ptáčka z Pirkštejna, aby mohl svobodně nakládati se svým majetkem po čas života i na případ smrti, a jenž zní slovně takto: „Sigis- mundus etc. notum facimus etc., quod habito respectu ad grata seruiciorum studia et constantis fidei puritatem, quibus nobilis Heincze Ptaczko de Purgstein, magister curie atque fidelis noster dilectus, maiestati nostre complacuit, indesinenter complacet et complacere debebit et poterit verius in futurum, animo deliberato, sano procerum et fidelium nostrorum accedente consilio et de certa nostra sciencia sibi hanc graciam fecimus auctoritate regia Bohemie et facimus per presentes, quatenus ipse universa et singula bona mobilia et immobilia, predia, possessiones, agros, rubeta, piscinas, vineas, aquas, molendina, census, redditus et prouentus, in quibuscunque consistant seu quibuscunque possint spe- cialibus vocabulis designari, tam in castris et ciuitatibus, quam in terra sita, que principaliter iusto titulo possidet et obtinet uel auxiliante domino acquirere poterit in futurum, dare, donare, assignare et legare in vita seu in morte possit et valeat cuicunque uel quibuscunque personis tam spiritualibus quam secularibus et de ipsis disponere, prout sibi melius et vtilius visum fuerit expedire, decernentes auctoritate regia Bohemie et omnino volentes, quod talis uel tales, cui uel quibus prefatus Heincze bona sua dederit, legauerit seu assignauerit, ipsa bona sine impedimento quolibet habere, tenere et possidere valeant atque possint; talis eciam legacio seu donacio robur firmitatis obtineat, acsi per tabulas regni nostri Bohemie firmata fuisset, dantes eciam et transferentes in talem seu tales, quibus prefata bona per dictum Hincz Ptaczkonem legata seu donata fuerint, omne jus successionis siue deuolucionis, quod nobis tanquam regi Bohemie post mortem dicti Heincz in ipsius bonis competere posset quouismodo, de plenitudine nostre regie potestatis, non obstante consuetudine regni Bohemie, illa videlicet, quod decedentis bona, que per tabulas regni nostri Bohemie alicui donata non fuerunt, ad nos seu successores nostros reges Bohemie deuoluantur. Mandamus igitur nobilibus vrzednikonibus et beneficiariis Pragensibus et signanter prothonotariis et vicenotariis tabularum terre regni nostri Bohemie, fidelibus nostris dilectis, firmiter et districte, quatenus prefato Heincz Ptaczkoni dictam nostram graciam, dum presentibus desuper requisiti fuerint, terre tabulis annotent et fideliter inscribant, prout indignacionem grauissimam voluerint euitare. Presencium etc. Datum Prage anno etc. XXXVII, die VII. mensis Marcii.“ Podobný mocný list z r. 1423 nalézá se v Archivu Č. I. str. 535 č. 219 a sotva lze o tom pochybovati, že i v dřívějších časech králové mocné listy stejného znění vydávali; v ná- potomních časech arci přicházejí takovéto mocné listy velmi hojně. Srv. též můj článek „Nová kapitola díla Všehrdova“ ve „Sborníku dějepisných prací“ 1888 str. 1. 2) 3)

Strana 6
6 6. Jaromír Čelakovský: Příčina toho arci byla ta, že vzácné tyto památky namnoze byly nepřístupny, ano i neznámy, a že vlastně teprve v novější době, kdy skoro všude o užívání archivalií liberálnější náhledy zavládly, mohou se i na tomto poli důkladnější studia konati. Jako v jiných mnohých směrech tak i v tomto oboru první u nás začal se obírati otázkami sem spadajícími František Palacký, uveřejniv některá pojednání o papežských a českých registrech, když byl poznal jich důležitost při svých studiích zvláště v Římě a ve Vídni. Jest pak potěšitelno, že za našich dnů řada mladších učenců z naší vlasti do archivu vatikánského rok co rok na náklad země vysílaných může pokračovati tam v práci od něho započaté. V mnohem větších arci rozměrech, nežli nám je to možno, věnuje se právě nyní na mnohých jiných stranách pozornost knihám regi- straturním jak v archivech papežských tak i kdekoli jinde uschovaných, a jestliže vidíme, kterak právě nyní tato registra stolice papežské, registra císařů římských a jiných panovníků kře- stanských jsou předmětem zkoumání a prací v tak neobyčejné míře závažných, tedy zajisté musíme si přáti, abychom i u nás u větší ještě míře, nežli posud, měli účastenství na vědeckém tomto takořka světovém ruchu, a aby při tom i registrům a kopiářům našich domácích kan- celáří věnovala se podobná aneb aspoň přiměřená pozornost. Přítomné pojednání nechce v tom ohledu býti ničím více, nežli příspěvkem k poznání některých z těchto bohatých zřídel, z nichž možno čerpati též mnohého nového poučení o minulosti naší. Studie historicko-právní a vydávání pramenů práva městského přiměly nás, abychom pátrali jmenovitě po registrech, která se druhdy vedla v české naší kanceláři krá- lovské a z nichž úřední texty městských privilegií i jiných zákonných předpisů daly by se opatřiti, a úkolem spisu tohoto v první řadě je podati zprávu o potěšitelném příznivém výsledku tohoto bádání. Při tom míníme sobě povšímnouti poměru, v jakém registra naše královská nalézají se k jiným registrům jak starším tak i současným, a proto přihlédnouti též k registrům papežským a říšským, jakož i k registrům na dvorech panovníků v čelnějších zemích evropských vedeným; chceme vyložiti, kterak registratura naše královská zařízena byla ve XIII. století podle vzoru kanceláří italských a kterak v kanceláři naší královské už od té doby, jmenovitě pak za Karla IV. tak vzorný zaveden byl pořádek, že zřízení její sloužila časem za vzor a následo- vání hodný příklad jiným též kancelářím. Ne bez příčiny nazývali naši předkové registra naší kanceláře královské „klenotem země České“ a z líčení našeho bude tušíme jasno, že jako desky zemské tak i tato registra královská můžeme právem pokládati za důkaz zavážného podílu naší vlasti na kulturních snahách střední Evropy. Bohužel ze starších našich register královských jenom málo se nám na naše časy uchovalo; za to arci tím vzácnější jsou zachované pozůstatky. Teprvé od časů panování Fer- dinanda I. skoro v nepřetržité řadě zachovala se nám registra naší kanceláře královské v origi- nálech neb přepisech, a pojednávajíce tuto tedy o starších i novějších těchto registrech, chceme na konci svého spisu v přílohách uveřejniti některé výpisky z našich register královských XIV. a XV. století o majetku korunním a církevním v Čechách, jež se nám v několika rukopisech zachovaly (v přílohách č. I. a II.); dále regesta zachovaného původního registra císaře Sigmunda z r. 1436 a 1437 (v příloze č. III.) a konečně seznamy register, která se nalezají v c. kr. šlechtickém archivu ve Vídni, jakož i seznamy starších úřadních knih, uložených v archivu zdejšího c. kr. místodržitelství. (Příloha č. IV.). Konečně chceme příležitosti té užíti k tomu, abychom podali některé zprávy o regi-

Strana 7
O domácích a cizích registrech. strech jiných též úřadů českých a rakouských, jichž obsah má pro dějiny naše domácí, jakož i pro dějiny ostatních zemí rakouských značnou zajímavost. Jsou to jmenovitě registra ostatních kanceláří domu rakouského, dále dvorské komory, českého místodržitelstva a české komory, jež se chovají v c. kr. státním a dvorském archivu ve Vídni, v c. kr. šlechtickém archivu a v archivu c. kr. říšského finančního ministerstva tamže, jakož i v archivu zdejšího c. kr. místodržitelství. II. Obyčej uschovávati přepisy neb duplikáty listin, důležitých pro veřejnou správu neb i pro zájmy soukromé, na bezpečných místech, aby jich obsah zabezpečen byl před zkázou neb paděláním, je pradávný. V novější době jsou na to zajímavé doklady sneseny, že mnoho staletí před Kristem, v dobách, kdy známost písma byla považována za tajemné, posvátné umění, přístupné hlavně kněžím, v Babyloně a Assyrii uschovávaly se jedny a tytéž dokumenty státní v archivech několika paláců královských a že i odlitky cihel, do kterých byly klínovým písmem psány soukromé smlouvy, chovaly se v chrámech, aby pravost pořízených takto a stra- nám vydaných dokumentů byla pověřena. 1) Šířením se známosti písma šířila se i tato snaha zachovati písemnosti před zkázou a podvržením v rozmanitých formách ze zemí východních do Egypta, do Řecka a odtud zase nejspíše do západních zemí evropských, kdež všude v dávných už dobách chovány jsou za stejnými účely úřední kopie ve chrámech nebo na jiných místech veřejně přístupných.2) Tak 1) Srv. pojednání N. Čebotarevského „Вавилонскій контрактъ 666 г. Ао Р. X.“ v Moskevském Юриди- ческомъ Вѣстникѣ 1889 na str. 124; o kopii jedné desky v archivu chrámovém v Borsippě jedná Pinches v The Babylonian and Oriental Record I. (1886) str. 8; dále srv. Jules Oppert et Joachim Ménant „Documents juridiques“ (Paříž 1877) ; J. Oppert „Un acte de vente conservé en deux exemplaires“ v Zeit- schrift für Keilschriftforschung I. (1884) str. 45., J. N. Straszmaier „Die alt-babylonischen Verträge aus Warka“ Berlin 1882 (výtisk z pojednání pátého kongresu orientalistů v Berlíně 1881); Fritz Hommel „Geschichte Babyloniens und Assyriens“ (Berlín 1885) str. 110, 156 a 485; R. Dvořáka „Papyrusy Fa- jumské“ v Atheneum 1888 str. 273 násl. a J. V. Práška „Nález Tell-el-Amárnský“ v „Osvětě“ 1888 str. 918. O Řecku sdělil mi p. prof. dr. J. V. Prášek následující: Zákon Drakonův hrdelný (zsol vo“ póvov), jenž jediný Solonem v platnosti ponechán, byl r. 409 př. Kr. znova do kamene vtesán a zachoval se tento opis podnes. R. 1886 viděl jsem jej v Athénách ve věži větrů. Vydán jest Kirchhoffem, Corp. Insc. Attic. I, 61. (Literatura jeho: Koehler, Hermes II, 27.; Philippi, N. Jahrb. für Philol. 1872. ; Bergk, Philol. XXXII, 671). Důležitá snad bude formule usnesení sněmovního v této příčině. Po úvodních formalitách se čte: Orvopávns elne (navrhl): vòv Agánovrog vóuov vòu neol zo“ póvov dvayeapávvov ol dva- roapals vóv vópov rapalaßóvrsg naod vo� xard zovravslav voauuaráog vija ßovlijs lv ovijkn RGtlvn nal xara dávvov voógôev vije ovodg v�s ßacilslag. Zrod ßaatkstos (radnice v Athénách) na agoře byla budova, v níž a před níž opisy zákonův i smluv uchovávány. (Andokidés De mysteriis 83-85). Zákony Solonovy psány byly ovozooproóv na čtyřstranných dřevěných sloupích (žžovas), které uchovány byly na Akropoli. Za Efialta (před r. 469 př. K.) postaveny byly kamenné opisy jejich (uýeßsc) ve stoi basileios. R. 1885 nalezen byl zlomek jednoho z těchto opisů, který dle písma pochází ze VI. stol. (Kumanudis ’Exyowppa) in vijs lv výj dyood AOrvov dvacxapřs.'Eprusols dexatoloyini 1885, str. 205— 220), důkaz to, že byly známy i jiné veřejné opisy, mimo ty, které uloženy byly ve stoi basileios. Před stoou basileios byly i uschovávány opisy nájemných smluv ve příčině polí lelanthských na Euboii a sice již za dob Kleisthenových. (Aelian Var. Hist. VI. 1.) Originály různých dekretů, povahy veřejné i soukromé, byly ukládány na Akropoli; valná část jich zachována a uveřejněna v „Corp. Insc. Attic.“ Za Makedonských dob učinil Krateros první sbírku veřejných i soukromých listin, z níž toliko zachovaly se zlomky.

Strana 8
8 6. Jaromír Čelakovský: jmenovitě v starém Římě v době republiky náleželo kvestorům uschovávati v aerariu exem- pláře důležitějších státních listin, zvláště senatusconsultův a zákonů 1); tak v archivu pa- pežském v chrámě sv. Petra chovaném ukládala se akta koncilů v Římě odbývaných a uza- vřená na nich constituta v původním vyhotovení2); z doby Karla Velikého a jeho nástupců zachovaly se nám zprávy, že státní listiny, kapitularie atd. v několika exemplářích bývaly vyhotovovány, z kterýchžto exemplářů jeden v registratuře dvorské (in archivo palatii) a jiný ve dvorské kapli (in sacri palatii capella) v Cáchách neb v Saint Denis se ukládaly 3). Francouzský král Filip August přišed v bitvě u Frettevalu o státní svůj archiv, jenž Angli- čanům do rukou padl, zřídil nový trésor des chartes i nařídil, aby ostával umístěn v kapli královského paláce a aby do něho ukládaly se též exempláře vydaných důležitějších listů krá- lovských, ačkoli zároveň listy přepisovány jsou též do register.4) V Uhrách ukládaly se za Arpá- dovcův exempláře zákonův a jiných státních listin u kapitoly v Stoličném Bělehradě, jejíž probošť byl obyčejně podkancléřem, za Karla Roberta dělo se tak na Vyšehradě a od časů Ludvíka Velikého v domě tavernikálním na Budíně, do něhož královský archiv byl přenesen 5) a podobně i v Čechách takováto akta státní svěřována sou „ochraně svatých“ zvláště v kostele sv. Víta na hradě Praž- ském, ano ve XIII. století důležitější listiny ukládaly se v několika exemplářích ve více kostelích.*) V takovémto ukládání a chování sbírek listin možno spatřovati jakési začátky kopiářův a register; neboť, jakmile množily se archivalie a nedaly se v přehledu udržovati, nastala po- třeba přepisovati je do zvláštních knih a napotom registrovaly se do takovýchto knih i nově vydané důležitější listiny, na místě, aby se byly uchovávaly úřadní jich přepisy neb duplikáty. V prvních už staletích po Kristu začala se v kancelářích římských imperátorů vésti několikerá registra, zvaná „Commentarii,“ do kterých jednak konstituce jednak privilegia jednak nařízení císařská se zapisovaly, a rovněž v provinciích říše římské ve čtvrtém a pátém století po Kr. davali praefektové přepisovati došlé zákony a reskripty do zvláštních knih, takže kompilátorům kodexů, obsahujících sbírky císařských konstitucí, bylo možno čerpati z těchto autentických přepisů. 7 Podobně i na dvoře císařův východořímských vedla se snad od časů rozdělení říše římské registra pro listiny z kanceláře císařské vydávané. 3) 1) Srv. Otto Karlowa „Römische Rechtsgeschichte“ I. str. 40. 2) Bresslau u. m. str. 122 násl. G. Waitz Deutsche Verfassungsgeschichte (2. vyd.) III. str. 524; Glasson u. m. II. str. 435; W. Wat- tenbach Das Schriftwesen im Mittelalter (2 vyd.) str. 538; Bresslau Handbuch str. 132. 4) Wattenbach u. m. str. 539. Srv. Imre Hajnik „A királyi könyvek." (Budapest 1879) str. 16; též J. Jerney psal maďarsky o tomto předmětu (dle Mittheilungen des Instituts f. öst. Gech. II. str. 659) v časopise uherské společnosti historické. 6) Srv. J. Emler „Die Kanzlei der boehm. Könige Přemysl Ottokar II. u. Wenzels II.“ str. 37; též G. Wolf „Geschichte der k. k. Archive in Wien“ str. 11. Srv. H. Bresslau „Die Comentarii der röm. Kaiser und die Registerbände der Päpste“ v Zeitschrift der Savignystiftung für Rechtsgeschichte, Rom. Abtg. VI. str. 242, téhož Handbuch der Urkundenlehre str. 91; Th. Mommsen „Römisches Staatsrecht“ II. (3 vydání) str. 907, Pavel Krüger „Geschichte der Quellen und Literatur des röm. Rechts“ (v Bidingově Handbuchu I. 2) str. 108 a 275, konečně Otto Seeck v Savigny-Zeitschrift Rom. Abth. X. str. 8. násl., jenž vede důkaz, že kompilatoři kodexů ne- čerpali z register císařských, nýbrž provinciálních. 8) Prof. dr. Konstantin Jireček sděluje s námi v té příčině toto: Z archivu císařské kanceláře byzan- 3) 5)

Strana 9
O domácích a cizích registrech. 9 Rozpadnutím se říše římské nezanikla mnohá z vynikajících jejích veřejných zařízení. Stolice papežská už v pátém století po Kr. zavedla ve své kanceláři vedení register po způ- sobu římském a od té doby přidržovala se nepřetržitě této instituce, zdokonalujíc ji napořád. Nejstarší o tom zprávy sahají do druhého desetiletí pátého století, do doby papežů Zosima a Coelestina I. 1), a jestliže papežům bylo možno po dlouhá století s obdivu hodnou důsled- ností sledovati jedny a tytéž cíle a říditi se ve svém konání a rozhodování jednotnými zása- dami, tedy neposlední příčinou toho bylo, že ve svých registrech měli zrcadlo snah a skutků předchůdců svých na stolici papežské. O těchto pak registrech papežských, jakož vůbec o diplomatice papežské, bylo v posledním čase tolik důkladného a nového psáno, zvláště od r. 1882, kdy velkodušným rozhodnutím nynějšího papeže Lva XIII. stal se archiv Vatikánský vědeckému bádání obecně přístupným; ano od té doby i prameny archivu toho v tak hojné míře se uveřejňují, že tuto není možno podrobněji rozhovořiti se o výsledcích posavádního bádání, nýbrž třeba přestati na nejnutnějších zprávách, pokud s předmětem našeho pojed- nání souvisejí. 2) 1) tinské se nám nic nedochovalo. Ale v listinách 11. a 12. století výslovně se zmiňují registra jedno- tlivých „sekretův“ čili částí té kanceláře, pod jménem zaprla, do kterých jednotlivá ustanovení císařská byla vkládána anebo zapisována (xavaovpovvvut). R. 1045 císař Konstantin Monomach da- roval klášteru Nea Moné na ostrově Chiu jistý roční důchod; darování to jest obsaženo v listu k „vestarchu“, s rozkazem, aby jej dal vnésti do „chartií“ svého sekretu a klášteru aby dal přepis stvrzený podpisem vestarcha a jeho „sekretikův“ (Acta graeca V. p. 1). Na jednom chrysobullu císaře Michaila Duky z 1. 1074 (ib. V. p. 135) zachovala se v čele delší poznámka, kdy listina ta byla vnesena do pěti císařských „sekretův“, finančních, vojenských atd. za příčinou četných exempcí, ježto v ní jsou obsaženy. Ve smlouvě císaře Izáka Angela s Janovany r. 1192 se zmiňují „chartia“ logotheta rov soóuov, jenž spravoval věci zahraniční, ale jen jako archiv, v němž se uloží duplikát listiny s týmiž podpisy a pečetmi (ib. III. p. 25). Podrobné knihy vedeny byly i u patriarchátu a u biskupův, pod správou chartofylaxa a protonotaria (Zhishman „Die Synoden und die Episkopal-ämter in der morgenländischen Kirche“ Wien 1867 str. 123, 139); zachovaná registra patriarchátu Cařihradského z 1. 1315—1402 vyplňují první dva díly „Acta graeca“, vyd. od Miklošiće a Jos. Müllera. Srov. Bresslau v uvedeném článku v Savignyho Zeitschrift Rom. Abth. VI. str. 244 a P. Ewald v Neues Archiv II. str. 505 násl., jenž ještě zbytky registra papeže Gelasia I. (60 listů) za nejstarší pokládal. Obšírnější zprávy o archivu vatikánském a jeho registrech podali: Gaetano Marino „Memorie istoriche degli archivi“ 1825 ; G. H. Pertz „Italiänische Reise“ v „Archiv der Gesellschaft für aeltere deutsche Ge- schichte“ V. (1824) str. 24 násl.; Fr. Palacký „Literarische Reise nach Italien 1840“; B. Dudík „Iter Roma- num“ 1855; P. A. Munch „Oplysninger om det pavelige Archiv.“ Christiania 1876. (Něm. překlad od S. Löwenfelda v Löherově „Archivalische Zeitschrift“ IV str. 66); W. Diekamp „Die neuere Literatur zur päbstlichen Diplomatik“ v Görresově „Historisches Jahrbuch“ IV. (1883) str. 210, 361 a 601; D. Gre- gorius Palmieri „Ad Vaticani archivi Romanorum pontificum regesta manuductio.“ Romae 1884; téhož úvod k „Regestum Clementis papae V.“ (jehožto vydání zúčastnili se čeští benediktini kláštera Raj- hradského Navrátil a Šťastný); Gachard „Les archives du Vatican“; G. B. de Rossi „De origine historica indicibus scrinii et bibliothecae sedis apostolicae commentatio“ Romae 1886 ; P. H. Denifle „Die päbstlichen Registerbaende des XIII Jhrdts. und das Inventar derselben vom J. 1339.“ Berlin 1886 (Výtisk z „Archiv für Liter. u. Kirchengeschichte des Mittelalters“, kterýžto časopis tento učený archivář papež- ský společně s Fr. Ehrlem od r. 1886 vydávají, věnujíce tam diplomatice papežské pilnou pozornost); dále Bresslau „Handbuch“ str. 93 násl., kdež také je podán přehled novějších edicí register papežských, jejž náleží doplniti právě vyšlým prvním dílem „Mittheilungen aus dem Vaticanischen Archiv“, vydaným cís. akademií ve Vídni a obsahujícím: „Aktenstücke zur Geschichte des deutschen Reiches unter den Kö- nigen Rudolf I. und Albrecht I., gesammelt von A. Franta, F. Kaltenbrunner u. E. v. Ottenthal. Wien 1889." Menší pojednání o diplomatice papežské, jakož i o publikacích register uveřejnili Ferd. Kaltenbrunner, W. Diekamp, E. v. Ottenthal, E. Werunsky, Th. Sickel, Fr. Mareš, P. Kehr, H. Bresslau, F. Thaner a j. v Mühl- Třída pro filosofil, filologil a dějepis VII., 3. 2

Strana 10
10 6. Jaromír Čelakovský: Jest nejprve známo, že registra papežská zachovala se v nepřetržité řadě teprve od časů papeže Innocence III. (1198) a že z doby předcházející přešly na nás toliko jich zbytky buďto v originálu anebo v přepisech pozdějších. Tak objeveny a také už vytištěny jsou tako- véto pozůstatky z doby papeže Gelasia I. (494—498) a jeho nástupců, dále papežů Řehoře I. (590—604), Jana VIII. (872—882), Řehoře VII. (1078—1085) a Analekta II. (1130). Rovněž ve spisech středověkých spisovatelův o církevním právu zachoval se větší počet listin druhdy v registrech zapsaných, jež zároveň dokazují, že spisovatelé ti čerpali z těchto register.1) Nyní pak chová se dle sdělení papežského archiváře Palmieriho v archivu vatikánském 2019 register od r. 1198 až do konce XVI. století jdoucích, aniž tím počet těchto důležitých historických památek je vyčerpán. Jsouť kromě toho ještě zachovány 402 díly papírových register z doby avignonských papežův, značný počet knih registraturních od r. 1389 jdoucích a v archivu Lateránském chovaných, jakož i neznámé množství register suplik a tak zv. nunciatur, politické to a pro dějiny všech křesťanských národů předůležité korrespondence papežů, která už od času papeže Innocence III. se odděleně vedla. Novější registra papežská jdoucí od konce XVI. století chovají se posud v archivech příslušných správních úřadů papežských. Pokud se vnější formy a vnitřního zařízení těchto register týče, tedy sluší nejprve uvésti, že do počátku XI. století byla registra psána na papyru a teprve od toho času na pergameně; že za papeže Jana XXII. (1316—1334) začala se nejspíše pro úsporu psáti na papíře, avšak že brzo zase uznalo se za potřebné vésti vedle papírových register také registra pergamenová, jež se z předešlých přepisovala, a to tak, že se jeví býti mnohem neúplnější jich. Od r. 1390 upustilo se docela od takovéhoto přepisování a vedla se tedy od té doby v kanceláři papežské toliko papírová registra. Přepisování důležitých listin dělo se pak v starší době do jedněch společných register v chronologickém pořádku; během XIII. století, zvláště za pa- peže Urbana IV. začaly se listiny odděleně do více register zanášeti. Do zvláštních knih registrovaly se tak zv. literae communes, jež se na žádost stran a proti zaplacení předepsané taxy vydávaly, a do jiných knih psaly se literae curiales neboli de curia, listy to politického obsahu, vyhotovené z nařízení kurie a arci bez placení taxy vydávané. K těmto dvěma druhům registrů přišly za bacherových „Mittheilungen des Instituts für österr. Geschichte“ I. str. 373; III. str. 565; IV. str. 497; V. str. 128, 213, 440, 618 a 659; VI. str. 79, 140, 203, 491, 615; VII. str. 21, 297, 477, 555, 691 a 699; VIII. (1887) str. 84 a 629; IX. (1888) str. 1 a 402; Ergänzungsb. I. (1885) str. 401; dále L. Delisle, Georges Digard, Emile Molinier, L. Duchesne, Ch. Langlois a j. v „Bibliothèque de l'écoles des char- tes.“ XXXVIII. str. 103; XLIII str. 276, 626 a 717; XLV. str. 31, 231 a 436; XLVI. str. 16 a 84; XLVII. str. 80, 469 a 646; XLVIII. str. 121; XLIX. (1888) str. 145 a 254 a L. (1889) str. 161, 290 (zpráva o postupu vydávání register XIII. století, jež l'école française de Rome podniká) a 433; P. Ewald, F. Thaner, Julius v. Pflugk-Harttung, S. Löwenfeld, C. Rodenberg, Wattenbach a j. v „Neues Archiv der Gesellschaft für ältere deutsche Geschichtskunde“ II. str. 205; III. str. 139, 319 a 433; IV. str. 184 a 401; V. str. 275 a 505; VI. str. 452; VII. str. 83 a 143/; VIII. str. 227, 555 a 606; IX. str. 321, 473 a 632; X. str. 311, 507 a 586; XI. str. 141 a 369; XII. str. 408 a 415 a XIV. (1889) str. 187, 189, 223 a 443; v Löherově „Archivalische Zeitschrift“ V. str. 78; VI. str. 1 a 239; VIII. str. 270 a 322; IX. str. 1 a 320; XII. str. 59 a XIII. str. 212; v Görresově „Historisches Jahrbuch“ V. str. 489; VI. str. 271; VII. str. 233, 442 a 636; VIII. str. 487; X. (1889) str. 334 atd. U nás srv. Jar. Gollův článek v Athenaeum III. str. 181, stenograf. zprávy českého sněmu 1886 str. 269—279 a „Zprávu historické komise o výsledcích bádání v archivu Vatikánském z r. 1889“ (Pří- loha českého sněmu z téhož roku č. 289.) Z předgraciánských sbírek čerpala jmenovitě „Collectio Anselmi Lucensie“ († 1086), XIII. dílů, z register papežských. Srv. též Bresslau u. m. str. 93.

Strana 11
O domácích a cizích registrech. 11 papeže Honoria IV. (1285—1287) ještě zvláštní registra komorní, do nichž se zapisovaly literae de camera ve věcech finančních vydávané a za papeže Jana XXII. (1316—1334) registra pro listy zapečetěné, literae secretae.1) V XV. století knihy s přepisy zapečetěných listů zovou se re- gistry brev t. j. papežských listů ve věcech správních vydaných a pečetí rybářskou (sub annulo piscatoris) zapečetěných a tato registra rozeznávají se od ostatních register, rozdělených na několik oddílů, do nichž se přepisují bully papežské, obecně platná to nařízení stolice papežské, jimž se druhdy i privilegia říkalo, s pečetmi na hedbávné neb konopné šnůře visícími. Otázka, zdali přepisy do register papežských dály se dle originálů neb konceptů (minut), ostává napo- řáde spornou; avšak pravdě je podobno, že později registrováno dle originálů hlavně tenkráte, když obsah listu byl důležit a když žádal toho zájem kurie a stran, aby se tak stalo.2) Tento vývoj vnitřního zařízení papežských register je jmenovitě proto zajímavý, že odpovídá dosti dobře obdobnému vývoji a dělení registraturních knih, s nimiž se v kancelá- řích světských panovníkův od konce XII. století setkáváme a o nichž s dosti velkou pravdě- podobností dá se předpokládati, že byly zařizovány dle vzoru papežských register.3) Byly to pak kanceláře králů francouzských, anglických a sicilských, v nichž registra dle tohoto vzoru vedená nejdříve dají se na jisto postaviti. Ve Francii už od r. 1192 jsou zprávy, že listiny královské do register se přepisovaly. Když pak r. 1204 registra ta v bitvě u Frettevalu za své vzala, kázal král Filip August založiti nová registra, do nichž dal přepsati zachované porůznu listy a napotom nařídil, aby do nich všechny důležitější listiny z kanceláře královské vydávané i nadále se přepisovaly. Registra tato byla rozdělena nejprvé na deset a pak na osmnácte skupin dle adresátů, na jichž jména listiny zněly. Kromě těchto register kance- lářských vedla se ve XIII. století při dvoru francouzském registra též komorní a soudní a listiny do register kancelářských zanášené dělily se na listy královské v slavnostní formě vydané (cartae, les chartes), jež měly trvalou míti platnost; na nařízení otevřeně vydaná neb na patenty (lettres patentes) s méně slavnostní formou, jež nebylo třeba v tajnosti chovati a jež dočasný měly význam, a na listy pečetí uzavřené (lettres closses), jež měly povahu korrespondence.4) Podobně dělily se listiny, které v prvních letech XIII. století do register anglických králů se pře- pisovaly, takže tato registra dle toho na tři oddíly se rozpadala.5) Na Sicilii zachovaly se zbytky register z doby králování Fridricha II. (z l. 1230—1248), a zdá se, že tam vedle zachovaných register, do nichž se přepisovaly mandáty, vedla se už tehdy zvláštní též registra privilegií. Po přestávce několika let začínají se pak od r. 1265 v státním 29 9 5) 1) Srv. Bresslau u. m. str. 98, též M. Prou v „Bibliothèque de l'école des chartes“ 1889 str. 290. Bresslau u. m. str. 99; též Ottenthal v „Mittheilungen des Inst. f. öst. Gesch.“ Ergänzungsb. I. str. 401. Kterak byla rozšířena v zemích křesťanských známost o registrech papežských a jaké vážnosti po- žívala, dokazuje na př. to, že r. 1234 polští knížata žádali papeže Rehoře IX., aby jim povolil smlouvu jednu státní dati zapsati do register papežských „ad majus facti robur et evidentiam“, a papež dal k tomu svolení. (Wattenbach u. m. str. 538.) Léopold Delisle, proslulý ředitel národní bibliotéky v Paříži, vydávaje regesta král. listin francouz- ských z 1. 1180—1223 pojednal r. 1856 v úvodu k spisu „Catalogue des actes de Philippe Auguste“ o sedmi rukopisech v řečené pařížské bibliotéce chovaných, jež obsahují originály neb kopie nej- starších register francouzských, jakož i o obsahu těchto register, a r. 1883 vydal v Paříži heliotypi- ckou reprodukci nejstaršího orig. registra francouzského z 1. 1205—1212, chovaného v archivu vati- kánském (tak zv. registrum veterius) ve spise „Le premier registre de Philippe-Auguste.“ Delisle „Catalogue“ str. LVII; též Brunner v Holtzendorfově „Encyklopedii“ (4 vyd.) str. 305; Wattenbach u. m. str. 143.

Strana 12
12 6. Jaromír Čelakovský: archivu Neapolském tak zvaná registra angiovinská, jež čítají nyní celkem 378 foliantů ze XIII., XIV. a z počátku XV. století. Ještě r. 1585 čítalo se jich 444; avšak napotom mnohá z nich za své vzala, zvláště v čas revoluce r. 1701 a zároveň do velkého nepořádku jsou uvedena, v němž posud trvají. K tomu také přispělo časté stěhování jich. Původně byla ukončená registra ukládána v královské komoře a mincovně zv. „Zecca“; pak ale často z místa na místo pře- nášena, až konečně uložena jsou v klášteře sv. Severina v Neapoli, kdež se posud chovají. V XVI. století byly kusy register z rozličných dob beze vší souvislosti dohromady svázány a tak se stalo, že na př. nejstarši registra krále Karla I. z l. 1265—1285 jsou roztroušena v 58 knihách registraturních. Jako pak vůbec za králů z rodu Anjouského zaváděla se na Sicilii francouzská zařízení státní, tak i registra královská vedla se tam v té době dle vzoru francouzského a také asi vliv kanceláře papežské neostal na zařízení jich bez vlivu. Rozpadala se na registra cancellariae a registra camerae a prvnější obsahovala buďto přepisy privilegií anebo přepisy patentů čili mandátů. Knihy zvané extravagantes infra regnum a druhé extravagantes extra regnum byly registry král. listů pod velkou pečetí vyda- ných; kdežto ostatní registra dělíce se na skupiny listin dle úředníků, kterým byly posílány, obsahují větším dílem nařízení královská.1) V zemích mimorománských sahají nejstarší zprávy o vedení register do druhé polovice XIII. století a tyto zprávy týkají se české královské kanceláře Přemysla Otakara II., o čemž však hodí se nám lépe pojednati až v následujícím oddílu v souvislosti s ostatními zprávami o starých našich registrech královských. Zprávy, které máme o knihách registraturních německých zeměpánův a římsko-německých císařů, jakož i zachované zbytky takovýchto knih spadají vesměs teprve do XIV. století. V státním archivu Vídeňském chovají se četné knihy kancelářské XIV. a XV. století, jež se týkají zemí vnitrorakouských; avšak knihy ty dle všeho neobsahují toliko přepisy listin z kanceláří vévodů rakouských, vévodů korutanských a hrabat tyrolských atd. vydaných, nýbrž i přepisy jinakých listin a také úřední záznamy, takže na ten čas nemůžeme určitě říci, které z těchto knih mají převahou povahu register a které kopiářů neb aktův a od které doby tedy vlastně registra v těchto zemích se začínají. Dle vydaných seznamů 2) začínaly 1) Srv. Paul Durrieu „Les archives angevines de Naples. Étude sur les registres du roi Charles Ier (1265—1285)“ v „Bibliothèque des écoles françaises d'Athènes et de Rome“ XLVI. Paris 1886; kdež také na str. 8. podán je přehled literatury o těchto registrech. Kusou zprávu o nich podal též A. Fanta v „Mittheil. d. Inst. f. öst. Gesch.“ IV. str. 450 a B. Capasso uveřejnil v „L'archivio storico per la province Napoletane“ X. str. 761 jich inventář. — Srv. Bresslau u. m. str. 104 a 137. Constantin v. Böhm uvádí ve spise „Die Handschriften des k. k. Haus-, Hof- und Staatsarchivs“, k němuž r. 1874 vydal „Supplement“, 34 úředních knih kanceláře tyrolské a předních zemí rakouských z 1. 1303—1493, jež nazývá knihami kancelářskými a registraturními, též chartulářemi a sice č. 383 až 386, 389—392 a 394 (větším dílem z doby vévody Korutanského Jindřicha, jenž se do smrti r. 1335 psal králem Českým a v jehož registrech dle nápisů soudě také některé listy z moci královské české vydané sou zapsány); č. 398—407 (z doby markrabí braniborského Ludvíka a manželky jeho Mar- kéty zv. Maultasche); č. 408 (Menharta IV. z 1. 1361 a 1362), č. 409, 410, 414—416 a 395 (vévodů Le- opolda IV. a Fridricha IV. z 1. 1403—1439); č. 411, 412, 418—420, 422 a 423 (vévody Sigmunda z 1. 1440—1489) a č. 424 (císaře Maximiliana z 1. 1490—1493). Dále uvádí Böhm 29 úředních knih kan- celáří vévodů rakouských, jež asi sou registry v našem smyslu slova, a to č. 49 (z doby vévodů Fri- dricha Krásného a Albrechta II. z 1. 1308—1338); č. 15 (Albrechta II. a Rudolfa IV. z l. 1336—1359); č. 39, Supl. č. 407—409 a 421 (Albrechtů III. a IV. z 1. 1365—1396); č. 40 a 42, Supl. č. 422 29

Strana 13
O domácích a cizích registrech. 13 by se zápisy v kancelářských knihách hrabat tyrolských rokem 1303 a v knihách vévodů rakouských rokem 1308 a tyto poslednější knihy rakouské kanceláře dělí se na libri pri- vilegiorum ducatus Austriae („Gunst-, Gnaden-, Kauf- und Schuldbriefe“) a na knihy manské (registra feudorum, Lehenbücher); při čemž známé dělení zemí rakouských mezi členy domu habsburského mělo za následek, že časem vedly se zvláštní knihy pro Rakousy pod Enží a nad Enží neboli pro Dolní Rakousko a zase zvláštní pro Štýrsko, Krajinu a Korutany, neboli pro Vnitřní Rakousko. Podobně i v jiných německých zemích začínají se registra teprve v těchto dobách. Tak pokud známo, v arcibiskupství Trevirském sahají do r. 1311, v arcibiskupství Mohučském do r. 1347; v Míšni do r. 1348, ve Falci do r. 1354, v Braniborsku do r. 1416 atd.1) Poněvadž pak císařská neboli římská kancelář bývala v této době spojena s některou kanceláří zeměpanskou a původně, jak uvidíme, do register zeměpanských zapisovaly se též listy vydané do říše římským králem neb císařem, jenž byl zároveň zeměpánem, takže registra pro říši a pro dotčené území vedla se společně, tedy dalo se předpokládati, že pokud není zpráv o registrech zeměpanských, také o registrech říšských v pramenech asi řeči nebude. Skutečně zprávy o takovýchto registrech nesahají dále nežli do první polovice XIV. století. Jak nyní předními německými diplomatiky na jisto je postaveno, ve XIII. století cho- valy se sice v kancelářích římsko-německých králů přepisy neb koncepty listin, s jichž použitím byly snad sestaveny některé formuláře pro tuto kancelář2); rovněž vedla se tam některá úřední akta3); avšak registrování listin z kanceláře vydaných do zvláštních knih nebylo ještě v obyčeji, takže v případech, kdeby zajisté bylo postačilo nahlédnutí do register, dovoláváno se svědků. Tak tomu bylo ještě za císaře Jindřicha VII., jenž jak známo, na výpravě do Italie r. 1313 zemřel a jehož archiv se na naše časy zachoval. Archiválie totiž, jež se za čtyřletého pobytu jeho v Italii v říšské kanceláři nastřádaly, ostaly tam po smrti jeho, dostavše se většinou do archivů v Pise a Turině a z těchto pozůstatků nyní tiskem vydaných4) je patrno, že v kance- 1) 2) 3) (Albrechta V. z 1. 1411—1437); č. 43, 44, 51 a 121, Supl. č. 411, 427 a 428 (krále Ladislava Po- hrobka z 1. 1453—1457); č. 41, 45, 46, 129 a 417, Supl. č. 412, 418, 419, 425, 430 a 431 (krále řím- ského Fridricha III. z 1. 1424—1426, 1452—1493): konečně č. 52 (císaře Maximiliana z 1. 1486—1501). Těchto register hojně užili vydavatelé rakouských pramenů XIV. a XV. stol. (Chmel, Lanz, Karajan, Birk a j.), jichž publikace akademie Vídeňská obstarala. Srv. Bresslau u. m. str. 116 a Posse u. m. str. 99 násl. Srv. Ficker u. m. I. str. 331 násl., Wattenbach u. m. str. 541 a Bresslau u. m. str. 108 násl. a 139. Otto Stobbe vydávaje v akademii vídeňské „Summa curiae regis“ vyslovil v úvodu na str. 310 do- mněnku, že spisovatel tohoto formuláře z doby cís. Rudolfa I. a Albrechta I. užil snad knih regi- straturních v císařské kanceláři vedených; avšak Herzberg-Fränkel v článku „Geschichte der deut- schen Reichskanzlei 1246—1308“ v „Mittheilungen des Instituts f. österr. Geschichte“ Ergänzb. I. str. 254 násl., naproti tomu dokázal, že spisovatelé formulářů z té doby nečerpali z register, nýbrž že výpisky a koncepty notářů byly podkladem jich práce a že ani ještě r. 1312 nemohlo býti register říšských (str. 297): K témuž výsledku došel J. Kretzschmar „Die Formelbücher aus der Kanzlei Ru- dolfs von Habsburg. Innsbruck 1889“, prokázav, že tyto formuláře mají společný základ ve formuláři Ondřeje z Rody a nejsou tedy samostatnými pracemi. Dle míru zemského z r. 1235 měl sudí dvorský (justiciarius curiae) míti notáře, jenžby zapisoval nálezy na soudě královském vynesené („scribet omnes sententias“) do zvláštní knihy, aby se dle nich v následujících časích soudilo. Zbytky archiválií v Turině zachované vydal Dönniges v „Acta registrata Henrici VII. imperatoris“ (1839) a Pisánské archiválie uveřejnili Ficker v „Sitzungsberichte der Wiener Akademie“ XIV. Bd. (1855) str. 142 násl. a Bonaini „Acta Henrici VII. Florencia 1877“ ve dvou dílech.

Strana 14
6. Jaromír Čelakovský: 14 láři Jindřichově registra v našem smyslu slova se ještě nevedla, nýbrž že tam měly v ten čas toliko kopiáře listin císaře došlých, též protokoly o zasedání tajné rady a jakési „registrum curiae“ pro příjmy a vydání dvora.1) Teprve za Ludvíka Bavora (1314—1347) dají se konstatovati první začátky takovýchto register v kanceláři vévodů bavorských a zároveň králů římských, a to začátky dosti ještě nedostatečné. V státním archivu Mnichovském zachovaly se dva zlomky register, jeden z 1. 1322—1327 a druhý z 1. 1330—1332 2), z nichž je patrno, že jenom malá část listů z krá- lovské kanceláře vydaných do register se zanášela, týkajíc se větším dílem záležitostí finančních, a pokud se takové zapisování předce dělo, že stávalo se ve formě, která namnoze podobá se úředním záznamům o vydávání listin a jenom z části přepisům listů do register. Jmenovitě v prvím zlomku toliko 13 německých zápisů přidržuje se formy listiny (Wir Ludwig etc.), ačkoliv nepodávají její slovné znění, nýbrž toliko hlavní obsah; kdežto všechny ostatní latin- ským jazykem psané zápisy mají formu stručných pamětí o vydání listin neb regest, začínajíce buď „Nota, quod rex confirmavit etc.“ anebo „Item dominus rex etc.“ Zlomek tento je tedy vlastně spíše úředním aktem nežli registrem. Více registru podobá se druhý zlomek, nadepsaný „Regestum notarii regis Ludovici Bertholdi de Tuttlingen,“ v němž přepisy listin s vynecháním opakujících se forem tvoří většinu (104), jsouce propleteny nicméně některými krátkými záznamy (29) ve formě „notae.“ Při tom přepisy jsou často nesprávny, datum jich tu i tam je vyne- cháno a chronologický pořádek nezachován, takže je patrno, že přepisování listin dělo se po nějakém čase najednou, při čemž řady listů v některých měsících vydaných přepisovač po- minul. Při tom listy přepsané týkají se větším dílem záležitostí říšských a v menší míře věcí bavorských; listy do Italie dané docela scházejí, konečně zápisy latinské a německé, jichž je menšina, jsou pohromadě, aniž se činí mezi nimi nějakého věcného neb místního rozdílu. Patrno z toho, že vlastně ani v té době pořádná registra v říšské kanceláři, jež by mohla vnitřním uspořádáním svým na př. papežským registrům se rovnati, se nevedla, nýbrž že tu máme činiti s prvními náběhy vedení register říšských.3) Teprve v kanceláři římského a českého krále Karla IV., jež byla spojenou kanceláří římsko-českou, setkáváme se s pravidelným a dokonalejším vedením register. V této kanceláři poprve připisovalo se na listy v ní vyhotovené z počátku na ohbu a napotom od r. 1351 na rubu znamení registraturní a registrator připisoval k němu své jméno, ruče tak za to, že listina byla neb bude do registra zapsána. 4) Pověření takovéto nenalezá se na listinách před- cházejících králů římských, nýbrž bylo Karlem IV. po způsobu papežské kanceláře teprve zavedeno, a poněvadž se s ním na listech královských obyčejně setkáváme, tedy dokazuje, že 1) Srv. Bresslau u. m. str. 108 a 140. Vydal je A. F. Oefelius v „Rerum boicarum scriptores“ I. str. 735—774. Prvnímu zlomku nadepsa- nému „Acta Ludovici“ předchází „Libellus primaciarum precum et alimoniarum a Ludovico caesare collatarum a. Ch. 1322“, jenž obsahuje jakýsi seznam listů beze všeho datum a tedy sem vlastně nenáleží. Srv. též Ficker u. m. II. str. 35 a 505, Bresslau u. m. str. 110. násl. a Fr. Löher v „Archivalische Zeitschrift“ XII. str. 280. Böhmer v „Regesta imperii ab a. 1314—1347“, kdež arci těchto zbytků re- gister bylo užito, uvádí na str. 74 jednu listinu Ludvíka Bavora z r. 1330 (č. 1212), kdež se dokládá: „Has autem nostras litteras, ne oblivio intercidat, mandavimus registrari“; avšak jinak na žádné listině tohoto krále znamení registraturní ještě nepřichází. 4) Srv. Theodor Lindner „Das Urkundenwesen" str. 108 násl. 2)

Strana 15
O domácích a cizich registrech. 15 vedení register bylo v ten čas pravidelným zařízením kanceláře Karlovy. Nehledě však k těmto znamením registraturním máme hojně i jiných zpráv o tom, že Karel IV. brzo po svém zvolení za krále římského učinil v kanceláři své opatření, aby jmenovitě všechny listy pod velkou pečetí do říše vydávané, společně s listy z královské moci české vyšlými do register se přepi- sovaly. V starých letopisech našich zachovala se nám nejprve zpráva, že základní listina Nového města Pražského d. v Praze 8. března 1348 byla zapsána v „registrum imperiale.“ Ve válkách husitských přišli o ni Novoměstští a císař Sigmund znovu jim ji r. 1436 potvrdil, dav ji v starých registrech vyhledati. 1) Dále dvě listiny Karlovy z r. 1353 byly o několik let později z register („de registro cancellarie“) vymazány; 2) jiná listina z r. 1355, kterou Karel IV. dal marku braniborskou v léno Ludvíku Římanu, byla zapsána „in registro lombar- dicali in folio C,“ kteréžto registrum bylo vedeno nejspíše po čas Karlovy cesty do Italie r. 1354 a 1355 a obsahovalo asi povýtečně listy italské 3) a tak i později nejednou činí se zmínka, že z register Karlových byl opatřen výpis zapsaných tam listin anebo že listina druhdy vydaná byla od slova k slovu zapsána nalezena v registrech císařské kanceláře.*) Rovněž četně zachované formuláře listin z doby Karlovy patrně čerpaly z register kanceláře jeho, ano přední jich sestavovatel mistr Jan z Gelnhausen, jenž byl v létech 1366—1374 registrátorem císařské kanceláře, výslovně v úvodu k jednomu z těchto formulářů praví, že registra sacri imperii byla jedním z podkladů jeho práce. 5) Bohužel z těchto Karlových register říšských zachoval se nám toliko jediný díl a to zvláštní jakous náhodou v státním archivu Drážďanském, kamž dle všeho už na konci XIV. století se dostal. Jest to originální „registrum imperiale domini imperatoris presentis, videlicet Karoli“, jak asi původní jeho nadpis zněl, jež obsahuje 526 listů ze spojené římsko-české kanceláře vyšlých v době od ledna 1360 do dubna 1361 (až na několik výjimek).*) Z registra toho můžeme čerpati poučení o formě a obsahu i ostatních register tehdy vedených, avšak nám nedochovaných. Registrování dělo se asi obyčejně dle konceptův a to tak, že časem více listin pohromadě se přepisovalo, čímž se dá vysvětliti časté porušování přesného chronologického pořádku v registru. Většina listin přepsána je v plném znění s vynecháním arci opakujících 9) 1) Srv. „Scriptores rerum bohemicarum“ III. str. 102, jakož i „Časopis Č. Musea 1836“ str. 311. Praví se tam souhlasně k r. 1437: „Také Velebnost JCská ráčil jest tomu Novému městu Pražskému všech práv a svobod potvrditi a obnoviti, jichž sú zbaveni byli od Staroměstských a jich přepisy Jeho Velebnosti ukazovali. Proti tomu páni Staroměstští odpierali, praviece, že sú takových listuov nikdy neměli. Ale ciesař ohledav registrum imperiale skrze pana Kašpara [Šlika] kancléře i jiným hodným svědomím jsa zpraven, kázal panu Kašparovi kancléři těch všech listuov potvrditi.“ Srv. k tomu též moji „Sbírku pramenů práva městského“ I. str. LXXIX, 80 a 230. Alfons Huber „Regesten des Kaiserreichs unter K. Karl IV.“ č. 1687 a 1688. Srv. Adam F. Glafey „Anecdotorum S. R. J. historiam ac jus publicum illustrantium collectio. Dresdae 1734“ str. 45, též Huber u. m. č. 1258, 2307—2309 a 3056 a Lindner u. m. str. 154. 4) Srv. Huber u. m. č. 3958 (Karel vysvědčuje r. 1363, že nalezl listinu „de verbo ad verbum in regestro cancellarie nostre cesaree, quo singula privilegia a nobis emanantia regestrantur“); Lindner „Urkundenwesen“ str. 186 a v „Archivalische Zeitschrift“ IX. str. 191, kdež uvádí výtahy z register z let 1356, 1365 a 1373. 5) Srv. Huber u. m. str. LVII. a Lindner „Urkundenwesen“ str. 152. 6) Vydal je r. 1732 Glafey tiskem ve spise svrchu (pozn. 3) uvedeném, vynechav v něm úmyslně deset listin, jež se většinou týkají lén koruny České ve Fojtlandě. Srv. Lindner u. m. str. 156 a Bresslau „Handbuch“ str. 113 a v „Neues Archiv“ XI. str. 95.

Strana 16
16 6. Jaromír Čelakovský: se forem protokolních a jenom při méně důležitých listinách spokojil se přepisovač se stručným regestem. Z listin takto tu přepsaných a vesměs asi pod velkou pečetí vydaných je sepsáno 271 latinským a 255 německým jazykem a z nich skoro tři čtvrtiny týkají se záležitostí ně- meckých a italských a jenom asi čtvrtina (kolem 135) záležitostí českých zemí. Registrovaly se tedy v ten čas listiny latinské a německé pohromadě a rovněž přepisovaly se v tu dobu listy dané do říše s listy danými do zemí českých do jedněch společných register. Uvidíme, že brzo na to ještě za Karla IV. vedle takovýchto říšských register povstala zase zvláštní česká registra. Naproti tomu okolnost, že z let 1360 a 1361 známo je několik listin pod menší pečetí vydaných se znamením registraturním, jež v zachovaném registru nepřicházejí, činí pravdě podobno, že vedle register privilegií vedla se v ten čas ještě druhá registra, do kterých se státní smlouvy a snad i otevřené listy zapisovaly.1) Krom toho arci napořáde nálezy říšského soudu dvorského, jakož i českého soudu dvorského vepisovaly se do zvláštních register.2) Z toho patrno, že registraturní činnost v kanceláři Karlově byla velmi rozsáhlá a nepřekvapí nás, když se na listinách z některých měsíců r. 1360 a 1361 setkáváme se jmény tří až čtyř registrá- torů, kteří byli současně v kanceláři císařské zaměstnáni.3) O takovéto organisaci kanceláře a o spořádaném vedení register v ní nebylo arci za předchůdců Karlových na stolici císař- ství římského ještě řeči a proto plnou měrou zasloužena je chvála, kterou přední diplo- matik německý Theodor Lindner vzdává našemu Karlu IV., pravě, že v „jeho kanceláři vy- tvořily se poznenáhlu dalším zdokonalováním toho, co od předchůdců bylo zůstaveno, normy, které ostávaly napotom v platnosti po celé následující století a daleko ještě za toto století a že i na tato zařízení jevilo rozhodný vliv vynikající organisatorské nadání znamenitého tohoto panovníka.“4) Skutečně za krále Václava IV. nezměnilo se hrubě ničeho na organisaci kanceláře královské a na vedení register při ní. Až do srpna 1400, kdy Václav IV. byl v Rense kurfir- sty z důstojenství krále římského sesazen, byly kanceláře římská a česká v jedno spojeny a listy z nich vydávané jsou označovány jmény společných registrátorův a stejnými znameními registraturními.5) Rovněž činí se zprávy o registrech vedených v této kanceláři5) a v ruko- pise cís. univ. bibliotéky Pražské (sign. VI. A 7) zachovaly se některé důležitější výpisy z re- gister z let 1397—1400, jež zdají se tomu nasvědčovati, že v té době vedla se v kanceláři královské dvoje registra privilegií, a to jedna, do kterých se latinské, a druhá, do nichž se německé listy zapisovaly. V řečeném totiž rukopise, nadepsaném později „Copiarium dipl. Przemislaeum“, o němž ještě také v následující kapitole promluvíme, jsou opsány latinské listy krále Václava z 1. 1397—1400 pohromadě na listech 1—27 a opět německé listy královské z téže doby podobně jsou pohromadě vepsány na listech 56 až asi 71. Na německých listinách 2) 3) 4) c) 1) Srv. Lindner v „Archiv. Zeitschrift“ IX. str. 189 a Bresslau „Handbuch“ str. 113. Srv. též poznám. 4. na str. 18. Lindner „Urkundenwesen“ str. 155. Lindner u. m. str. 19. „Urkundenwesen“ str. 207. Lindner u. m. str. 28 a 114. R. 1397 na př. zavázali se poslové kr. Václava IV. radě m. Kolína nad Rýnem, že majestát obci její vydaný zapíšou „in das register in der kanzlei in Böhmen“ a že o vymázání jiného listu králov- ského z těchto register se postarají. (Lindner u. m. str. 182.)

Strana 17
O domácích a cizích registrech. 17 je mnohem více kráceno, nežli na latinských, zvláště datování je vynecháváno, kdežto na listi- nách latinských je většinou podrženo. Přepisovač, který činil tyto výpisky, sbíral sobě tímto spůsobem materiál k jakémusi formuláři listův a měl, jak se podobá, původní registra kance- lářská za předlohu, kterážto registra se tedy v tu dobu na latinská a německá dělila. Pokud se obsahu těchto dvou zlomků týče, může se z okolnosti, že v obou jsou listy dané do říše pomíchány s listy danými do zemí českých, (v latinském fragmentu je 32 listů českých a toliko 24 do říše daných, kdežto v německém je většina listů vyšlých do říše) činiti závěrek, že v těchto létech vedla se v kanceláři královské zase společná registra pro říši i pro země české, jak tomu bylo v prvních létech panování Karla IV.; avšak s urči- tostí nelze to tvrditi. Nevíme, jak sobě přepisovač počínal, a uvidíme, že jsou určité zprávy o tom, kterak i za Václava IV. vedle říšských register psala se zvláštní česká registra. 1) O vnitřním uspořádání říšských register můžeme se důkladněji poučiti teprve od r. 1400, od které doby se nám registra ta v nepřetržité takořka řadě zachovala, tvoříce arci pokračování toho, co už bylo za Karla IV. i Václava IV. Ruprecht Falcský byv 21. srpna 1400 zvolen za římského krále vedl v spojené své kanceláři římsko-falcské několikerá registra až do své smrti 18. května 1410, jež se jednak v c. kr. státním a dvorském archivu ve Vídni, jednak ve velkovévodském generálním archivu bádenském v Karlsruhe zachovala. Registra ta dělí se takto: 1. Latinské říšské registrum privilegií a patentův od r. 1400—1410. (Registrum lite- rarum regalium latinarum per serenissimum principem ac dominum d. Rupertum, .. Roma- norum regem .. sub sigillis suis regiis pendentibus ex parte Romani regni datarum et con- cessarum.) 2) Register tento dělí se na dva díly; od 1. 1—117 jdou listy pod velkou pečetí královskou od 16. prosince 1400 až do 17. dubna 1410 vyšlé; od 1. 125—145 jdou patenty neboli listy pod visutou menší pečetí v téže době vydané („hic secuntur littere regales latine minori sigillo regio sigillate ac etiam littere super primariis precibus concesse“); 2. Německé říšské registrum privilegii od r. 1400—1410. („Ein dutsche register, darynn des allerd. fursten und herren h. Ruprechts, .. Römischen kueniges .. briefe, die er mit sime kuniglichen anhangenden majestat ingesiegel verluhen vnd geben hat, . . von worte zu worte geschrieben sind“);") 3. Německé říšské registrum patentův od r. 1400—1410. (Ein duetsche register, dar- inne geschrieben sint des allerd. fuersten und herrn h. Ruprechts Romischen koniges .. duet- sche briefe, die er under sinem cleinen kueniglichen anhangenden odir ofgedruecktem inge- sigel . . geben hat“);4) a 4. Říšské registrum listů posélacích neboli missiv z r. 1400—1410, jež se dělí na oddělení německých missiv od 1. 1—83 („ein dutsche register, darynne geschrieben sind brieve 1) Viz kap. III. 2) Orig. je v c. kr. státním archivu Vídeňském sign. lit. A. a současná kopie č. 460 (staré č. 5) v Karlsruhe. Srv. Julius Weizsaecker „Deutsche Reichstagsakten“ IV. str. V. a VIII.; Lindner u. m. str. 171 násl., a Bresslau „Urkundenlehre“ str. 114 násl. 3) Orig. ve Vídni lit. C. a souč. kopie v Karlsruhe č. 459 (staré č. 4). Čítá listů 297. Srv. Weizsaecker u. m. IV. str. V. a VI. 4) Orig. v Karlsruhe č. 467 (staré č. 81/2). Srv. Weizsaecker u. m. IV. str. IX. Třída pro filosofil, filologii a dějepis. VII., 3.

Strana 18
18 6. Jaromír Čelakovský: . . und darnach treffelich sendebrieve und auch werbunge“) a na oddělení latinských missiv od 1. 84—120 („Registrata in latino plura . . ac missive notabiles et ambaziate.) 1) Dělila se tudy říšská registratura Ruprechta Falcského na latínskou a německou a kromě toho každá z nich na známá nám už pododdělení: na registra privilegií, patentův a missiv. Kromě toho zachovala se z kanceláře tohoto panovníka zvláštní říšská registra manská a soudní, jež větším dílem k aktům náleží počítati a zvláštní registra falcská, v nichž se místem děje odvolání k „magnum registrum Theutonicum.“ 2) V prvních létech panování svého (1401—1405) snaže se Ruprecht o smír s králem Václavem IV. vysílal k němu posly, jež mezi jiným na něm žádali, aby mu vydal všechny knihy a listy, jež se týkaly říše3); avšak Václav IV. vždy zamítal takovou žádost, nechtěje vzdáti se práva na korunu římskou. Ve smlouvě s bratrem svým Sigmundem v Chebu 14. června 1416 uzavřené zavázal se sice tomuto, že mu zapůjčí aneb dá opsati registra říšská, ) avšak nezdá se, žeby byl úmluvu tu dodržel. Aspoň nezachovala se až na výjimky uvedené nikde registra Karlova a Václavova ani v přepisech ani v původním znění, vzavše nejspíše ve válkách husitských za své. Tehdy ještě říšská registratura byla považována za majetek panov- níka, jenž byl králem aneb císařem římským, jakož i nástupců jeho, nikoli říše, a teprve od časů Sigmunda začaly sobě nové náhledy v té příčině platnosti zjednávati. Sigmund totiž obrátil se listem d. ve Skalici 7. března 1422 na Špýrského biskupa Rabana, bývalého to kancléře Ruprechtova, aby vydal poslu jeho Konrádu z Winsperga všechna říšská registra, jež má u sebe („kunig Ruprecht unsers vorfarn an dem riche register und andere des richs register, die du inne hast“), poněvadž jich potřebuje v záležitostech říšských, a biskup skutečně vydal v srpnu o. r. aspoň tři tak zv. velká registra Ruprechtova, jež se napotom s registry Sigmundovými a jeho nástupců v říši nejprve do archivu Insbrucského a pak do státního archivu Vídeňského dostala.5) Říšská registra vedla se od těchto dob nepřetržitě až do zrušení říše římsko-německé r. 1806 a sice chová se v c. kr. státním a dvorním archivu ve Vídni celkem 304 velkých foliantů, které tvoří registraturu říšskou. Z těch připadají na dobu panování Ruprechta Fal- ckého jmenované tři díly (A—C); na dobu Sigmunda osm z let 1411—1437 6); Albrechta II. jeden z let 1438 a 1439 (sign. M.); Fridricha III. 12 z let 1440—1493 7; Maximiliana I. 16 2) 37 1) Orig. v Karlsruhe č. 593 (staré č. 146). Srv. Weizsaecker u. m. IV. str. XII. Lindner u. m. str. 176; Waizsaecker IV. str. XI. a XIX. a Josef Chmel, jenž r. 1834 uveřejnil „Re- gesta chron.-diplomatica Ruperti regis Romanorum. Auszug aus den im k. k. Archive zu Wien sich befindenden Reichsregistraturbüchern vom J. 1400—1410“; pojednav v úvodu o třech nejstarších regi strech státního archivu Vídeňského. „Deutsche Reichstagsakten“ IV. str. 398, 471 a 472 a V. str. 415, 416, 419 a 678. „auch sol .. Wenczlaw Sigmunden .. die register leihen, die zu dem heiligen Romischen reich gehoren adir die abschreiben lassen..., es schol auch.. Wenczlaw.. Sigmund die brive und register, die obir das lanth Brandenburg sprechende sein und auch einung adir puntnusse antreffende gegeben im schicken“ („Monumenta Zolleriana“ VII. str. 402). H. Zimmerman v „Mittheilungen des Inst. f. öst. G.“ II. str. 116. Kniha sign. D je z rozličných let a vlastně nenáleží sem, registrum E je z let 1411—1416, F 1417— 1418, G 1418—1423, H 1423—1428, I 1428—1433, K 1433—1435 a L 1436—1437. Srv. též Lindner u. m. str. 177 násl. a Bresslau u. m. str. 116. Sign. N 1442—1444, O 1440—1449, P 1452—1456, Q 1464—1468, R 1470, S 1471—1475, T 1485— 1489, V 1489—1492, W 1491—1493, Cc 1486, Dd 1487 a N. 24 „Reichsacta Friderici IV. und Maxi-

Strana 19
O domácích a cizích registrech. 19 z let 1486—15181); Karla V. 27; Ferdinanda I. 29; Maximiliana II. 18; Rudolfa II. 34; Matyáše I. 11; Ferdinanda II. 8; Ferdinanda III. 7; Leopolda I. 32; Josefa I. 7; Karla VI. 32; Karla VII. 2; Františka I. 22; Josefa II. 23; Leopolda II. 4 a Františka II. 8 register. Z knih těchto pouze ty, jež z XV. století pocházejí, byly posud důkladněji probádány; naproti tomu novější registra nejsou posud podrobně prozkoumána a možno tedy o vnitřním jich zařízení toliko kusé zprávy podati. Z výkazu register, který jsem si k svým potřebám před několika léty ve Vídni učinil a jejž svrchu jsem položil, je patrno, že za Sigmunda a Albrechta II. zapisovaly se listy z císařské kanceláře vyšlé do společných register bez ohledu na to, byly-li psány latinským neb německým jazykem a to asi proto, že v tu dobu němčina silně už začala zatlačovati v cís. kanceláři latinu a nebylo tedy více třeba zvláštních latinských register. 2) Ale jakmile rozmohlo se užívání národních jazyků ve veřejném životě, nebylo příčiny, proč by na př. do Čech nevydávaly se z císařské kanceláře listy také českým jazykem psané, a skutečně rada vrchního zemského soudu mimo sl. A. Rybička, o jehož zásluhách o tuto práci bude se mi ještě zmíniti, ubezpečoval mne, že v knihách těch i něco česky psaných listů nalezl, když z nich před léty výpisky pro zvěč. Palackého činil. 3) Podobně dávali i následující císařové římští přepisovati listy do říše vyšlé do společných knih registra- turních; avšak za Fridricha III., Maximiliana I. a zajisté i za jich nástupců vedla a zachovala se netoliko hlavní nebo „velká" registra majestátův a privilegií, nýbrž i vedlejší neb „menší“ registra asi toho obsahu a rozdělení, jak jsme je za Ruprechta Falckého seznali a jak už asi i za Karla IV. byla zavedena. Jsmeť nyní o vydávání a registrování listů v dvorské kanceláři císařské jmenovitě z doby císaře Maximiliana I. dosti poučeni a tu seznáváme ze zpráv zachovaných, že i tehdy vedla se několikerá registra. Od císařské kanceláře oddělila se sice v 1. 1494—1502 na čas říšská kancelář, spravovaná Mohučským arcibiskupem jakožto arcikancléřem říše, avšak ostatní dobu ostávala s říšskou kanceláří spojena přese všechny i napotom trvající spory o to, kdo má na řízení její míti vliv rozhodující. *) V oné době trvání dvou kanceláří císařské a říšské vedle sebe vydány jsou několikeré řády kancelářské, jež sice v některých věcech sobě odporují, avšak o manipulaci v kancelářích těch obvyklé dosti shodná ustanovení obsahují, takže možno z nich o ní zevrubněji se poučiti a jež také zajisté ostaly celkem základem všech později vyda- ných řádů kancelářských. Arcibiskup Mohučský Berthold uvázav se totiž osobně ve správu říšské kanceláře vydal pro ni 3. října 1494 řád, v kterém mezi jiným nařizoval sekretářům, aby všechny listy, 1) 2) 3) 4) miliani I. ab a. 1442—1512. Regesta z těchto knih uveřejnil Josef Chmel ve dvou dílech r. 1838—1840 v „Regesta chronol.-dipl. Friderici IV. Romanorum regis (imperatoris IV.). Auszug aus den im k. k. geh. Haus-, Hof- und Staatsarchive zu Wien sich befindenden Reichsregistraturbüchern vom Jahre 1440—1493“. Sign. X 1494—1502, Y 1515, Z 1516, Aa 1517, Bb 1518, Ee 1486, Ff 1490—1492, Gg 1494—1495 Hh 1494, Ii 1495, Kk 1496—1498, Ll 1495—1499, Mm 1500—1501, 0o 1501, Pp 1510 a Qq 1504. (Ss je registrum z 1. 1561—1562). Srv. Lindner v „Archivalische Zeitschrift“ IX. str. 190. Palacký také uveřejnil dvě české listiny z r. 1418 z říšských regest v Archivu Českém VI. str. 40. Srov. Sigmund Adler „Die Organisation der Centralverwaltung unter K. Maximilian I.“ (1886) str. 43 násl.; Eduard Rosenthal „Die Behördenorganisation K. Ferdinands I.“ (1887) str. 94 násl.; Th. Fellner „Zur Geschichte der öster. Centralverwaltung“ v „Mittheilungen des Inst. f. öst. Geschichtsf.“ VIII. (1887) str. 265; jmenovitě Gerhard Seeliger „Erzkanzler und Reichskanzleien" (1889) str. 70 násl.; pro dobu předcházející též Bresslau „Urkundenlehre“ I str. 381 násl.

Strana 20
20 6. Jaromír Čelakovský: jež se týkají věcí pamětihodných, odevzdávali registrátorům, by je zapisovali do register, jako jmenovitě listy, kterými se udělují služby, úřady, manství, dary, platy, věna, milosti, výsady, potvrzení, presentace, nominace, šlechtictví aneb upravují jiné záležitosti na rozhodnutí císaře závislé. Kromě toho uložil registrátorům, aby vedli zvláštní registra o dosazování úřednictva, jiná o holdování, o ustanovování roků stranám, o glejtech a listech průvodních. 1) Registrátor měl všechny listy s visutými pečetmi vyšlé řádně buď sám neb skrze jiné osoby dáti z kon- ceptů do knih registrovati, na rub listů napsati slovo „Registrata" a podepsati své jméno s příjmením, začež mohl od stran žádati zvláštní poplatek. 2) Zároveň zakazovalo se taxá- torú vydávati list straně dříve, pokud jej registrátor nepřečetl a nezregistroval. 3) Císař Maximilian I. těžce nesa obmezení svých práv panovnických podřízením římské kanceláře arcibiskupu Mohučskému, organisoval nově dvorskou radu a spojenou s ní dvorskou kancelář a vypracoval pro ně společný řád ze dne 13. února 1498, v kterém rovněž vydal podrobná ustanovení o vydávání listů jeho jménem do říše i do zemí rakouských, jakož i o vedení register. 4) Dle toho řádu má registrátor neb písař mu přidaný přepisovati listy do register dle konceptu, jejž mu sekretář odevzdá, když byl kancléř dvorský napsal na ten koncept „Registranda,“ a registrovati do knih netoliko listy pod velkou pečetí vyšlé, nýbrž i instrukce, patenty a missivy pod menší pečetí vydávané („es sey bekennen, instruction oder annder beslossen oder offenn missifen oder gescheftbrief.“) Kromě říšských register pro listy do říše německé vydávané měl vésti jiná registra pro listy do Italie a jiných cizích zemí posílané; jiná, do kterých se přepisují otevřené neb zapečetěné listy podřízeným úřadům zně- jící a jiná pro země rakouské.5) Když byl list do registra přepsán, má registrátor na rubu originálu připsati „Registrata“ s jménem svým a odevzdati list po opětném porovnání znění jeho s registrem kancléři, aby jej v radě dal pečetiti. Registrum musilo tedy dle této instrukce srovnati se jak s konceptem tak i přepisem na čisto, což nejspíše bylo novotou; při registrování nemělo dále nic z listu se vynechávati a koncepty dle zemí seřaděné měly se do truhlic ukládati a uschovávati. Kromě toho byl registrátor povinen každého roku o sv. Michalu dáti registra, která za uplynulý rok byla napsána, na čisto přepsati a přepis pěkně pořízený císaři o vánocích předložiti prostřednictvím kancléře, který připojil k němu zprávu, co se toho roku událo. Registra ostávala v rukou kancléře, jsouce označována velkými písmeny a číslicemi a ta z nich, jichž se více nepotřebovalo, ukládala se po roce ve sklepě na místo, kam císař nařídil. Takovým bezpečným úkrytem, kde se chovala arcana domu rakouského, 2) 1) Posse u. m. str. 206 čl. 17—19, též Seeliger v „Archiv. Zeitschrift“ XIII. str. 4 §§ 8—10. „Item der registrator soll guten vleisz haben alle brieve, so under anhangenden sigeln ausgeen, or- denlich in ein buch mit seiner handt zu registriren oder durch andere, doch uff seinen costen regi- striren lassen, und so die dermassen registrirt sein, gen den concepten collationiren, damit in dem register nichts ungerechts erfunden werde. Und soll auch uff alle brieve, besunder was anhangende insigel hatt, aussen zuruck das wortt Registrata und dobey seinen gewonlichen namen und zunamen schreiben. Auch von den leuthen, die soliche brieve ausbringen, fur sein registratur zimlich leidlich belonung fordern, alles wie in uebung, herkomen und gewonlich ist.“ (Posse u. m. str. 205 čl. 5—7, též Seeliger v „Archiv. Zeitschrift“ XIII. str. 3 čl. II.) 3) Posse u. m. str. 208 čl. 42. 4) Seeliger „Erzkanzler" str. 192. 5) Seeliger u. m. str. 202.

Strana 21
O domácích a cizích registrech. 21 byla za Maximiliana I. a i dlouho za nástupců jeho komora v Insbruku, do které tedy také dokončené knihy registraturní posílaly se k uschování. 1) Císař Maximilian po vydání těchto instrukcí viděl se sice nucena učiniti arcibiskupu Mohučskému některé ústupky ohledně správy říšské kanceláře, jmenovitě když zase k dvorské kanceláři byla připojena, a také nástupcové jeho dopřávali arcikancléřům vlivu na správu její po čas trvání říšského sněmu;2) avšak jak už bylo pověděno, na vnitřním ústrojí jejím, zvláště pokud se registratury týkalo, nezměnilo se asi více ničeho podstatného. Když pak r. 1749 císařovna Marie Teresie při státní kanceláři zřídila c. kr. dvorský, domácí a státní archiv, tu napotom r. 1784 i důležitější archiválie z Insbruku jsou převezeny do Vídně a mezi nimi na- lézalo se také 42 registraturních knih říšských z doby panování Ruprechta Falcského, Sig- munda, Albrechta II., Fridricha III., Maximiliana I. a Ferdinanda I. Ostatní říšská registra- tura teprve před nedávnými léty přišla do Vídně; ostávalať obyčejně při říšské radě dvorské, za Rudolfa II. byla v Praze, r. 1612 převezena je do Vídně, r. 1742 dostala se do Řezna, r. 1809 byla v Paříži a konečně v novějším čase uložena je v státním archivu Vídeňském a spojena tam se staršími registry říšskými v jedinou sbírku, utrpěvši asi častým stěhováním mnohou také ztrátu.3) Posavádní přehled knih registraturních v zemích románských a německých chceme doplniti tuto ještě zprávami, jež se nám podařilo opatřiti si o panovnických registrech v Uhrách a některých zemích slovanských. O královských knihách uherských uveřejnil v aktech uherské akademie Emerich Hajnik zajímavé pojednání,*) z něhož se dovídáme nevítanou zprávu, že ze staré registratury uherských králů na naše časy ničeho se nezachovalo, nýbrž že zachovaná registra teprve v době habs- burské začínají. Zahynul tím historický pramen, který i pro naše dějiny byl zajisté nemálo důležit. Ve zmíněném spise sneseno je hojně na to dokladů, že v uherské kanceláři krá- lovské vedla se od druhé polovice XIV. století pravidelně registra a z dokladů těch možno sobě učiniti také náležitou představu o vnitřním jich uspořádání. Nejstarší zpráva o listině zapsané „in nostro regestro regali in nostra cancellaria existenti“ pochází z r. 1363 a od r. 1365 vyskytuje se časem na rubu listův uherských králů znamení registraturní (Rm neb R“ ad librum regale neb ad regestrum regale), k němuž od r. 1464 připisuje se dokonce i stránka knihy královské, do které list byl zapsán. Hajnik myslí, že se začala vésti uherská registra následkem lepší správy, kterou Karel Robert z rodu Anjouského po způsobu itálském v uherské kanceláři zaváděl anebo následkem toho, že r. 1351 prováděly se nové zákony, které předpisovaly, aby se chovala v patrnosti donace králem učiněná. Od časů kr. Sigmunda označovaly se tyto královské knihy jmény králův a běžnými číslicemi (na př. liber regius Mathiae primus, liber Vladislai primus až quintus atd.), takže registratura každého krále tvořila pro sebe celek. Tudy se ví, že jménem Sigmundovým bylo označeno několik knih, Matyášovým dvě, Vladisla- vovým pět a Ludvíkovým dvě. Zapisovaly se pak do nich toliko donační listy královské, a to 3) 1) Srv. Adler u. m. str. 432 a 514. 2) Seeliger „Erzkanzler" str. 80, 115, 153, 208 a 221. v G. Wolf „Geschichte der k. k. Archive in Wien" str. 40 a 73. „A királyi könyvek a vegyes házakbeli királyok korszakában“ (knihy královské z doby králů různých domů). Budapest, 1879. Užito bylo zde výtahu, který mi z tohoto pojednání, z Pešti mi spisovatelem ochotně zaslaného, prof. Brábek, přední náš znalec řeči a literatury maďarské, laskavě byl učinil.

Strana 22
22 6. Jaromír Čelakovský: v nejširším smyslu slova,1) tedy udělování a potvrzování statků, práv, výsad, milostí, hodností, úřadů atd., kdežto listy pod menší pečetí vyšlé se nepřepisovaly. Úředník, kterému přislušelo registrování, zval se v Uhrách konservátorem a byl zároveň král. archivářem. Ukončené knihy královské ukládaly se v archivu zemském nalézajícím se na hradě Budínském v domě taverni- kálním neboli král. komory, kde také chovaly se klenoty královské a důležitější akta státní. Potřeboval-li kdo výpis ze starších knih, opatřil si povolení k tomu v král. kanceláři. Král vydal na to tavernikovi rozkaz, aby knihy prohledal a sám z nich výpis pořídil anebo aby je kanceláři neb soudu předložil. Ještě za kr. Ludvíka II. byla registra na Budíně; avšak buďto r. 1526, kdy byl hrad ten Turky dobyt, anebo s větší pravděpodobností při konečném jeho obsazení sultánem Solimanem r. 1541 vzaly knihy královské s ostatními spisy tavernikálními za své, o čemž také zmiňuje se protokol z r. 1559 v zemském uherském archivu chovaný. Novější libri regii, vedené za králů z rodu habsburského, začínají rokem 1527, jsou v úplnosti zachovány teprve od r. 1690 a chovají se ve Vídni při král. uherském ministerstvu a latere. Ještě posud zapisují se do nich privilegia a diplomy šlechtické. Přednosta uherského státního archivu dr. Julius z Pauleru, od něhož mám tyto zprávy, sdělil mi též laskavě, že kromě toho v témže uherském ministeriu ve Vídni chovají se registra bývalé sedmihradské kanceláře dvorské od konce XVII. století jdoucí, a že v uherském státním archivu v Pešti opatruje se několik register sedmihradských knížat Jana Sigmunda Zápolského, Bétlena Gabora, Rákó- czy-ův a Appaffi-ho. Z uherského registra krále Ludvíka II. zachoval se tam jediný list. Není nemožno, že v archivech tureckých najdou se svým časem některé archiválie z hradu Budínského odvezené a proto v Uhrách i jinde s napnutím očekávají se výsledky badání členův akademie uherské v Cařihradě, kteří, jak známo, loni první z evropských učencův obdrželi přístup do biblioték a archivů sultánových. O registraturních knihách polských králů není samostatné monografie. Porůznu ve spisech najdou se zprávy o tak zv. „knihách metryky korunní“ v hlavním archivu korunním ve Varšavě chovaných; avšak o jich vzniku a vývoji málo posud dostalo se na veřejnost zpráv. Obrátil sem se proto do Varšavy o naučení v té věci a přednosta tohoto archivu, vynikající historik polský prof. dr. Adolf Pawinski s příkladnou ochotou učinil mi následující sdělení o registrech jeho správě svěřených: „Knihy královské kanceláře polské, nazývané všeobecně libri metrices regni, regestra či prostě metrica, polsky metryka koronna, — byly zavedeny dle vší pravděpodobnosti již ve XIV. století za Kazimíra Velikého; avšak přijmouti rok 1367 za počátek jejich zařízení není nijakého důvodu. Ze čtrnáctého století ani jedna kniha se nezachovala. Není jich též z doby panování Vladislava Jagella (1386—1434) a Vladislava Varnenčíka (1434—1444). Zachovalo se toliko podání, ostatně dosti neurčité, jakoby všecky knihy kanceláře královské, které oby- čejně kancléři s sebou vozili, provázejíce krále, bývaly ztraceny v bitvě s Turky u Varny roku 1444. Možno-li věřiti tomuto podání, pak ztracené tehdy knihy spadaly nanejvýše do doby panování Vladislavova anebo též do posledních let vlády jeho otce Vladislava Jagelly. Stěží lze předpokládati, žeby král, ubíraje se na dalekou vojenskou výpravu, potřeboval úplnou 1) Kr. Sigmund mluví r. 1436 o knihách registraturních, „in quibus nostrae regiae donationes et confir- mationes ac consensusales adhibitiones solent conscribi“ a jinde zase „in quibus minutae et regestra super ipsis nostris donationibus conscribi solent.“ (Hajnik u. m. str. 8).

Strana 23
O domácích a cizích registrech. 23 sbírku knih metryckých z celých osmdesáti nebo sto let. Že takovéto královské knihy či re- gistry byly za Vladislava Jagella, toho máme přímé doklady. V jednom přepisu listiny z r. 1421, nalezené spisovatelem této zprávy v knize metryky č. 86. na str. 76. mluví se o re- gistrech, „ubi tunc (1421) dicta privilegia conscribebantur.“ Můj osobní náhled je, že do těch prvopočátečních knih se zapisovaly toliko stručné záznamy, týkající se podstaty věci, jména osoby, jež darovací listinu obdržela atd. Dle vší pravděpodobnosti listiny nebývaly vtahovány do knih v celém znění, per extensum, nýbrž toliko zkráceny. Nejstarší zachovaná kniha korunní metryky (č. 10.) vztahuje se k počátku panování Kazimíra Jagelly (1448—1492) a obsahuje zápisy, listiny, privilegie atd. za sedm let 1448—1454 na 140 listech in folio. Tento její nevelký objem svědčí o tom, že zařízení královské kanceláře bylo ještě v první fási svého vývoje. V knize je zachován přísně chronologický pořádek, avšak pokud se jejího obsahu týče, není v ní žádného systému. Vedle státních spisů, poselství neb instrukcí vysla- ným, listů k cizozemským mocnostem, vyskytují se privileje královské, dané na př. soukromým osobám na vysazení trhu neb na zavedení německého práva. Z doby panování tohoto krále (1448—1492) existuje všeho všudy pět knih, které co do obsahu ničím od sebe se neliší. Jich obsah ostává nezměněn i v následujících staletích. Ony obsahují: darovací listiny, privilegie dané jednotlivým osobám neb korporacím, zemím, provinciím nebo městům, směny král. statků, listiny o založení a zařízení kostelů, chudinských ústavů, klášterů, nařízení týkající se vnitřní správy politické a finanční, ražení peněz, král. patenty zvoucí na sněm, pokládání sněmů atd. Do těchto knih vnášely se také soukromé právnické listiny, jež pro jich důležitost sepisovaly se u přítomnosti krále na př. závěti, ustanovení poručníků. Dle toho, jak práce královské kanceláře stávala se složitější a jak se zdokonalovalo zařízení této kanceláře, zaváděly se při ní zvláštní druhy knih. Nejpozoruhodnější je znám pod názvem libri legationum, knihy to poselské, do kterých vnášely se poselství neboli instrukce dané vyslancům, dopisy k cizím mocem, zprávy vyslanců atd. Ony začínají se v prvních letech panování kr. Sigmunda (1507—1548) a chovají se nyní v archivu ministerstva zahraničních záležitostí v Moskvě. Rokem 1658 začíná se dále zvláštní oddíl metryckých knih známý pod jménem Sigillata. Následkem bouřlivé doby švéd- ského nájezdu za Jana Kazimíra přestávali kancléři toliko na vnášení do knih poznámky o pečetění listin (Connotatio litterarum in cancellaria regia alterutra sigillatarum). Následovně to byly přehledné seznamy listů vycházejících z královské kanceláře a pověřených kancléřem neb místokancléřem. Takovými listy byly privilegie, patenty, královská nařízení opatřená velkou neb malou pečetí. Knihy ty jdou do r. 1794. Konečně r. 1742 za Augusta vzniká ještě nový oddíl knih známých pod jménem kancléřské knihy (akta kanclerskie), do kterých zapiso- valy se listy, privilegie, patenty, z větší části per extensum, ale vyskytují se též zápisy listů, které jsou označeny toliko dle obsahu s vynecháním obyčejných kancelářských formulí.“ K tomuto zajímavému sdělení prof. Pawiňského chceme něco málo ještě dodati, co odjinud je nám o korunní metryce polské známo. 1) Dokončené knihy její od dávných dob cho- 1) Srv. článek metryka (nejspíše od Helcela) v „Encyklopedyja powszechna“ (Varšava 1860) Tom. II. str. 105; J. W. Bandtkie „Prawo prywatne polskie" str. 452; W. A. Maciejowski „Historya prawo- dawstw slowianskich“ V. str. 600; P. Burzyński „Prawo polskie“ I. str. 134 a j. Též kníže M. Obolenskij a prof. J. Danilowič v úvodu spisu: „Книга посольская метрики Великаго княжества Литовскаго“ (V Moskvě 1845) na str. V. pojednali o korunní metryce polské.

Strana 24
6. Jaromír Čelakovský: 24 valy se v státním archivu na zámku Krakovském v korunním pokladu společně s klenoty a listinami státními; naproti tomu běžné čili k úřadování potřebné knihy ostávaly při dvoře obyčejně v opatrování místokancléře. Z počátku zapisovaly se do těchto knih listy všeho druhu pohromadě bez ohledu na to, byly-li pod velkou neb menší pečetí vydány, avšak během XVI. století od zápisných knih oddělily se knihy veřejných záležitostí, do kterých psaly se hlavně dekrety a patenty, dále knihy poselské, knihy soudů královských atd. Psány jsou tyto knihy do polovice XVI. století většinou latinsky, napotom polsky a latinsky; avšak v starších knihách pořídku též české a německé zápisy přicházejí, zvláště pokud se Slezska týkají. 1) Za Stanislava Poňatovského přeneseny jsou r. 1765 se svolením sněmu všechny archiválie ze zámku Krakovského do Varšavy a spojeny s tamějším dvorským neboli korunním archivem (zvaným též korunní metrykou). Když pak r. 1794 Suvarov zmocnil se Varšavy, odvezeny jsou knihy metryky polské do Petrohradu a zapisování do nich přestalo. Zvláštní komise r. 1798 zhotovila jich seznam,2) z kterého patrno, že tehdy čítala metryka korunní: 1. 401 knih zápisných (libri inscriptionum), jdoucích od polovice XV. století do r. 1794. Z těchto sahá 40 do r. 1526, tedy do doby, kdy styky Polsky a Čech byly velmi živé; 2. 120 knih týkajících se rozmanitých veřejných záležitostí (libri variarum transactionum publicarum) z 1. 1544—1792; 3. 40 knih poselských (regestra legationum) z 1. 1503—1761, z nichž dle uveřejněného podrobného seznamu3) sedm (č. 1—5, 22 a 23) obsahuje poselství z 1. 1503—1526, 25 z 1. 1526—1627 a osm z 1. 1625 až 1761; 4. 29 knih snesení sněmovních (libri decretorum comitialium et relationum) z l. 1591 až 1750; 5. 41 knih zv. Sigillata (Matricula sigillatorum) z 1. 1658—1794; 6. 58 knih hra- ničných a popisných (libri lustracionum et revisionum) z 1. 1546—1791, do kterých soupisy hranic, hradů, zámkův a jiných poměrů říše polské se zapisovaly; 7. 488 knih soudů králov- ských neboli assessorských (libri decretorum assessorialium) od r. 1527—1794 a konečně 8. 57 knih soudu referendárského (libri decretorum referendalium) z let 1594—1780. Většina těchto knih korunní metryky byla následkem míru Tiflisského r. 1807 navrácena vévodství Varšav- skému a zůstávají od té doby zase uložena v hlavním neboli korunním archivu Varšavském. Něco jich ostalo v Petrohradě při litevské metryce, o níž ihned řeč bude, 4) a mezi nimi ostaly tam také knihy poselské, které napotom r. 1828 uloženy jsou v hlavním archivu v Mo- skvě, kdež jsou posud. Pro nás mají zvláštní důležitost arci knihy zápisné, do kterých se psaly listy králů polských časem i do zemí českých odesílané, jakož i tyto knihy poselské, v je- jichžto seznamech se výslovně podotýká, že v nich jsou zapsána naučení poslům vysílaným ke všem takořka mocnostem a také četná poselství, která do Čech, Rakous a Uher byla vykonána. Kromě knih korunní metryky vedly se v kanceláři polských králů, kteří od r. 1386 2 3) 4) 1) Metryky hojně bylo užito při vydávání „Acta Tomiciana“ a „Monumenta medii aevi historica res gestas Poloniae illustrantia.“ V novějším čase Michal Boniecki v „Codex diplomaticus Poloniae, quo continentur privilegia ducum Silesiae“ (Varšava 1887) hojně užil knih metryckých, uveřejniv z nich mezi jiným osm listů českým jazykem psaných z l. 1471—1508. Srv. též J. Perwolfa článek „České zápisy v Metrice korunní“ v „Časopisu Č. Musea“ 1880 str. 408. Seznam ten je otištěn v zmíněném spise knížete M. Obolenského a prof. Daniloviče I. str. 327—374. Obolenskij a Danilovič u. m. I. str. 419—434 a 440—452. S. L. Ptašickij ve spise „Описаніе книгъ и актовь Литовской метрики“ (Petrohrad 1887) na str. 108, 147 a 154 uvádí 33 takovýchto zápisných knih z 1. 1569—1794, 4 soudní knihy, 43 knih veřejných aktů atd., jež ostávají v Petrohradě, ačkoli náležejí k metryce korunní.

Strana 25
O domácích a cizich registrech. 25 byli zároveň velkoknížaty litevskými, samostatné metrycké knihy velkoknížetství Litevského (me- trica magni ducatus Lithuaniae). Osudy i vnitřní jich zařízení dosti těsně přiléhají k polské metryce, a poněvadž knihy ty do XVII. století byly větším dílem psány ruským jazykem, po- kládaly se za ruskou registraturu královské kanceláře polské. Z důkladné monografie, kterou nedávno přednosta této metryky v Petrohradě neboli „metrykant“ S. L. Ptašickij vydal, 1) můžeme sobě nyní učiniti dokonalou představu o nich. Víme odtud, že není žádných dokladů na to, žeby před XV. stoletím byly se vedly takovéto knihy úřední pro Litvu. První zprávy pocházejí z doby panování Kazimíra IV. (1447—1492), nejstarší v původním znění zachovaná kniha metrycká je z 1. 1506—1513 a čtyři starší knihy z 1. 1440—1505, jež se zachovaly v přepisech z r. 1597, mají větším dílem ještě povahu akt a teprve na sklonku XV. století podobají se více registrům. Knihy ty uchovávaly se v starší době na zámku Trockém a kolem r. 1511 jsou převezeny do Vilny. Meškal-li velkokníže ve Vilně, přepisovány jsou listy od něho vydané přímo do register, jinak sprovázeli jej metrykanté na cestách a navracejíce se po čase ode dvora (obyčejně „z Ljachov“) do Vilny, zapisovali podle konceptů do metryky akta mezi tím časem vydaná. Původně obsahovaly knihy ty podobně jako knihy metryky polské soupisy darování učiněných, přepisy privilegií, nálezů, dekretů, poselství a jiných rozmanitých písem- ností — všechno pohromadě bez nějakého rozdílu. Během XVI. století i tu oddělily se od knih zápisných neboli knih privilegií a donací (libri inscriptionum), zvláštní knihy poselské, knihy veřejných záležitostí a knihy nálezů vyšších soudů velkoknížecích a také pro některé země začaly se psáti zvláštní knihy (na př. metryka Volyňská). Knihy zápisné v první polovici XVII. století dělily se dále na knihy kancléřské (metrica major), do kterých listy pod velkou pečetí vyšlé se zapisovaly, a na knihy menší kanceláře (metrica minor) pro listy vydané pod menší pečetí a zároveň v ten čas popolštily se všechny knihy metryky litevské.3) Před tím r. 1594 kancléř litevský Lev Sapieha nařídil, aby se doposud ukončené knihy znovu přepsaly a přepisy u kancléře chovaly, kdežto staré knihy aby ostávaly v pokladu na hradě Vilenském. Přepisování to a revise trvaly do r. 1621 a na naše časy zachovaly se větším dílem toliko tyto přepisy, kdežto originální staré knihy až asi na čtyři vesměs zahynuly. Kolem r. 1636 byl pro knihy metryky litevské zakoupen zvláštní dům ve Vilně a od této doby sbírka ta utrpěla mnohých ztrát. V létech 1649—1659 Tataři, Švédové i Rusové část jich pobrali neb zničili, r. 1765 přestěhována je z Vilny do Varšavy, kdež je spořádána polským dějepiscem Narusze- wiczem a konečně r. 1794 odvezl ji kníže Rěpnin společně s metrykou korunní do Grodna a pak do Petrohradu, kdež také ostala až na některé výjimky při vládnoucím senátu do našich dnů. Pokud byla ve Varšavě přepsal translátor ruského jazyka Antonín Korvin-Kosakowski 65 starých, ruským jazykem psaných knih do 29 velkých foliantů na rozkaz polského senátu latinským písmem a tyto přepisy byly společně s polskou metrykou korunní r. 1807 vévodství varšavskému vráceny; pročež chovají se od té doby v hlavním archivu Varšavském. Kromě toho s poselskými knihami polské metryky dostalo se i sedm poselských knih litevských z l. 1517—1645 do hlavního archivu Moskevského, kdež jsou posud.3) 1) Srv. předcházející pozn. 4 na str. 24. Srv. Perwolf u. m. str. 418. 3) Z těchto knih vydali poselství z doby kr. Sigmunda Augusta a Štěpána Batoryho z 1. 1545—1572 tiskem kníže M. Obolenskij a prof. J. Danilovič a z 1. 1576—1583 M. P. Pogodin a D. Dubenskij v Moskvě r. 1843 nákladem moskevské společnosti pro dějiny a starožitnosti ruské ve dvou dílech zmíněného 4 2) Třída pro filosofil, filologií a dějepis. VII., 3.

Strana 26
26 6. Jaromír Čelakovský: Metryka litevská dle úkazu cárského z r. 1803 tvoří zvláštní pomocný úřad neb expedici vládnoucího senátu pro země přivtělené a vede se dále, takže každému z těchto zemí je dovoleno důležitější listiny dáti sobě do ní zapsati a žádati za výpisy z ní. Rovněž i věde- ckému bádání stala se od r. 1836 přístupnější,1) ano z nařízení ministerstva spravedlnosti sestavil metrykant Ptašickij a ve zmíněném svém „popisu metryky Litevské“ tiskem uveřejnil podrobný inventář knih a aktů v ní chovaných. 2) Registraturní knihy panovnické, s kterými jsme se posud seznámili,3) objevují se nám přes všechny zvláštnosti v jednotlivostech jako větve jednoho mohutného stromu, jehož kořeny tkví v půdě italské. Od nich nápadným způsobem liší se úřední knihy psané při dvoře ruských cárů, o nichž chceme se ještě zmíniti. Při tom arci větším dílem jsme odkázáni na zprávy, které mimotně přicházejí ve spisech věnovaných politickým a právním dějinám Ruska,*) jakož i na některé publikace těchto knih, neboť samostatné práce o nich posud není. Před XV. stoletím není žádných zpráv o úředních knihách v Rusku, čemuž nelze se hrubě diviti, když se uváží, že národ ruský vlastně až do r. 1480 úpěl pod tatarským jhem. Teprve v druhé polovici patnáctého století připomínají se knihy na cárském dvoře vedené, které však mají spíše formu letopisů neb pamětí nežli register v našich stranách obvyklých a te- prve později objevují se také knihy, jež se mohou k našim úředním knihám do jisté míry po- čítati. Jako vůbec zřízení dvora cárského v těchto dobách podstatně se různí od bývalé orga- nisace našich dvorů panovnických, tak i písemnictví na dvoře cárském za Rurikovcův i Ro- manových jiným způsobem bylo obstaráváno nežli v západní Evropě. Zdali při tom Byzancie, po jejímžto pádu císařská moc přešla na velká knížata ruská, nejevila vliv na instituce ruské, nechceme rozhodovati.5) Cár společně s bojarskou dumou radil se a vydával zákony, úkazy; výjimečně také bez dumy nařizoval a časem i duma sama činila nálezy, prigovory. Podnět k zákonodárné činnosti vycházel jednak od zemského sněmu, soboru; jednak a to obyčejně od podřízených dumě úřadů, prikazů, jichž přednostové byli členy dumy. Tito dvorští úřadové byli druhdy velmi četní6) a považováni jsou za jakési komise neb expedice dumy. Majíce své se- kretáře a písaře obstarávali sami kancelářské potřeby dvora. Tudy nebylo samostatné jednotné kanceláře dvorské neb cárské, z které by vycházely všechny listiny; nýbrž každý prikaz měl 3) 4) 6) už spisu: „Книга посольская метрики Великаго княжества Литевскаго.“ V úvodu k prvnímu dílu pojednáno je o metryce litevské, na str. 398—418 uveřejněn je seznam knih metryky litevské z r. 1798, kdy z Varšavy do Petrohradu se dostaly, a na str. 435—439 seznam poselských knih téže me- tryky v Moskvě chovaných. 1) Srv. Ptašickij u. m. str. 63 násl. Užili jí jmenovitě vydavatelé „Aктовъ западнои Pоссiи,“ Bunge v „Liv.-Esth.- und Kurlaendisches Urkundenbuch,“ a Antonín Prochaska v „Codex epistolaris Vitoldi Magni ducis Lithuaniae.“ (V Krakově 1882) a j. v. Z něho seznáváme, že v Petrohradě nalézá se 190 knih zápisných z 1. 1440—1775; 37 knih veřejných záležitostí z 1. 1528—1794; 2 knihy „Sigillata“ z 1. 1645—1651; 24 knih popisných a hraničných z 1. 1542—1779 a 308 knih soudních z 1. 1506—1792, jež dohromady tvoří metryku litevskou. I v knížetstvích slezských, jmenovitě v Těšínsku a Opolsku, vedla se registra knížecí, zvaná metryky, jež knihám polsko-litevským jsou příbuzna; avšak o těch ponecháváme si pojednati na jiném místě. Srv. jmenovitě K. Bestuževa-Rjumina „Pyccкaя Иcтоpiя.“ (V Petrohradě 1872; německý překlad od dra. Th. Schiemanna v Mitau 1874), I. str. 87 násl.; M. F. Vladimirskij-Budanov „Обзоръ исторій русскаго права.“ (V Petrohradě 1888) str. 161 násl. a 205 násl. Srv. sdělení prof. Jirečka na str. 8 (pozn. 8) o registrech „sekretů“ se zprávami tuto podanými o knihách prikazův. 6) Vladimirskij-Budanov u. m. str. 180 uvádí jich až 47.

Strana 27
O domácích a cizích registrech. 27 svou kancelář a ponavrhoval i expedoval ty listy, tudy také ty úkazy a prigovory, které spa- daly do oboru jeho působnosti. Následkem toho nemohla se také vésti při dvoře ruských cárů nějaká jednotná registra neb metryky, do kterých by všechny vydané listy se pře- pisovaly, nýbrž v jednotlivých prikazech vedly se několikeré zápisné knihy, z nichž — jak praveno — některé blíží se více a jiné méně povahou svou registrům. Tak v každém úřadě po vydání nového Sudebníka cára Ivana IV. r. 1550 až do r. 1649, kdy vyšel tiskem nový zákonník cára Alexeje Michajloviče, vedly se knihy úkazů, ukaznija knigi prikazov, a to tak, že úkazy a prigovory, jež se týkaly oboru působnosti dotýčného prikazu a obyčejně na jeho podnět byly cárem a dumou vydány, se k Sudebníku připisovaly anebo také neodvisle od Su- debníku do těchto knih v chronologickém pořádku se zapisovaly. Takovým zspůsobem každý prikaz měl své úřední sbírky úkazův a bojarských prigovorův. Z těch dochovaly se našich časů sbírky předpisův o právu procesuálném a soukromém, jiné o věcech trestních v kni- hách razbojnago prikaza, jiné o chlapství a poddanství, jiné o věcech policejních a měst- ských, jiné o manstvích a svobodných statcích atd., které pro právní a kulturní dějiny při- rozeně mají velkou důležitost.1) Podobným způsobem připisovaly se i k novému zákonníku z r. 1649 nové úkazy, jimiž vyplňovaly se mezery platného práva. Kromě toho v některých prikazech vedly se nadále rozmanité zápisné knihy, jež podržovaly převahou původní formu letopisů, takže do nich zapisovaly se události u dvora cárského sběhlé, jakož i listiny cárem vydané neb cára došlé v plném znění neb u výtahu potud, pokud k osvětlení těchto událostí mohly přispívati. Tak v archivu ministeria spravedlnosti v Moskvě chová se 26 takovýchto knih z 1. 1614—1636, jež se vedly v tak zv. razrjadu, ústředním to úřadu dvorském nad rozdělováním služeb dvorských, vojenských a civilních, pozdějším to vládnoucím senátu, a jež proto knigi razrjadnyja zovou. Do nich psaly se mezi jiným nařízení ve věcech služby cárské vydaná, jmenovací dekrety úředníkův, odpovědi a relace podřízených hodnostů, posel- ství atd. Podobný obsah mají zachované knigi dvorcovyje, zápisné knihy dvoreckého prikazu (chcemeli: úřadu hospodářského) z 1. 1612—16762); knihy poselského prikazu tak zv. „vy- chody“ od r. 1693 až do počátku XVIII. století jdoucí3) a j. v. Patrno, že jedině zapisování úkazův a prigovorů do knih prikazných má povahu regi- strování vydaných právních listin — arci nedostatečného —, aby tím úkoly správy státní byly podporovány; naproti tomu že listy přepsané do knih posléze jmenovaných jsou vlastně do- datky k letopisům a mohou na nejvýše za jakýsi surrogát register aneb kopiářů se pokládati. Společno s registry mají to, že byly psány pod úřední autoritou a že i strany se jich dovolá- valy, chtějíce prokázati stavovství neb soukromá některá práva; avšak liší se od nich pod- statnými znaky, hlavně tím, že neměly za účel pověření zapsaných listin, že listiny tvořily toliko menšinu zápisův a nepocházely od jednoho vydavatele. 2) 3) 1) Vydány byly porůznu archeologickou komisí v Moskvě. Společnou sbírku učinil z nich prof. M. Vla- dimirskij-Budanov, uveřejniv ji v třetím díle svého sborníku pramenů ruského práva „Христоматiя no исторіи русскаго права“ (Kiev 1885), kdež také na str. 1 uveřejnil literaturu předmětu toho se týkající. Cárská osobní kancelář vydala r. 1853 dva díly „Книги разрядння“ a r. 1850—1854 tři díly a do- plněk „Дворцовые разрядK“, podavši v úvodech dějiny těchto knih. Pavel Strojev vydal v Moskvě r. 1844 „Выходы государей царей и великихъ князей Михайла Оеодо- ровича, Алексія Михаиловича, Феодора Алексіевича всея Русіи самодержцевъ съ 1632 по 1682 годъ“. Hlavní obsah arci těchto knih (o 810 stranách) je každodenní takořka popis šatů, které měl panující cár, vycházeje ze svých komnat, a mimotně přepisovaly se sem také listiny.

Strana 28
28 6. Jaromír Čelakovský: III. Ze zpráv, jež jsme mohli tuto sděliti o knihách registraturních, které se vedly v kan- celářích duchovních a světských knížat, vysvítá tušíme dostatečně, že jest to skutek nemalé váhy pro právní a kulturní dějiny naše, když se dá prokázati, že v naší české kanceláři krá- lovské už v druhé polovici XIII. století, tedy dříve nežli ve vůkolních zemích, ano dříve nežli v samotné říšské kanceláři, vedla se registra kancelářská. Skutek ten nepodléhá nyní žádné pochybnosti. Již z formuláře „Instrumenta Henrici Italici“, který Johannes Voigt z rukopisu Královeckého r. 1863 ve Vídeňské akademii uveřejnil1), byla známa formule listu z r. asi 1279, v které o registrech dvorských za krále Přemysla Otakara II. vedených se zmínka činí. V dlouholetém totiž sporu probošta Vyšehradského mistra Petra s děkanem a kapitolou kostela Vyšehradského „super statu, condicionibus et juribus Wissegradensis ecclesie“ učinili tři od obou stran volení úmluvcové výpověď, kterou Přemysl Otakar II. potvrdil, přivěsiv k ní pečeť královskou vedle pečetí jiných svědků. Na větší zabezpečení a utvrzení výpovědi bylo toto potvrzení královské ve více exemplářích zhotoveno, které jsou v několika kostelích uloženy („arbitrium per diversas ecclesias atque loca depositum"), a kromě toho zapsáno je toto potvrzení do registra dvoru královského („in registro regie curie est notatum"). Po pádu velikého krále zvo- leni jsou r. asi 1279 dva noví úmluvcové, z nichž jedním byl sám spisovatel formuláře magister Henricus Italicus, jenž byl tehdy ještě král. protonotářem a kanovníkem Vyšehradským, a ti učinili novou výpověď, kterou předešlá za zrušenou se prohlašovala, a v níž se dále ustanovovalo, že mají z listů po kostelích uložených sřezati se pečeti a že tehdejšímu správci zemskému markrabí braniborskému Ottovi má se přednésti žádost, by přepis staré výpovědi byl v re- gistru královském mřežován, jak jest to obyčej, a tak platnosti pozbyl („ut dicti arbitrii transcriptum in registro contentum per cassatorias lineas, ut moris est, debeat facere annullari“). Dle toho vedla se registra královská na dvoře krále Přemysla Otakara II., také králem potvrzené výpovědi úmluvců se do nich přepisovaly, a po r. 1278 nalezala se v rukou mar- krabí braniborského jakožto správce země, takže mohlo k nim i nadále býti hleděno. V no- vějším čase nalezl nový zajímavý doklad o registrech v těch dobách na dvoře královském u nás vedených zasloužilý vydavatel některých našich formulářů Ferdinand Tadra v jednom Mnichovském rukopise, v němž se zachoval zlomek jedné o nové kusy rozmnožené redakce formuláře mistrem Jindřichem Vlachem sepsaného.3) V zlomku tom přichází v mnohém ohledu pozoruhodná paměť, kterou „Henricus Italicus, notarius quondam domini regis“ (tedy po r. 1278) na požádání rychtáře, přísežných i vší obce města Pražského sepsal, aby byla zapsána na za- čátek knihy městské, která se nově zakládala, a kterou do svého formuláře nejspíše proto převzal, aby se jí mohlo užívati při zakládání knih městských i v jiných městech. Tu pak Y „Das urkundliche Formelbuch des königl. Notars Heinricus Italicus aus der Zeit der Könige Otta- kar II. und Wenzel II. v. Böhmen“ v „Archiv f. Kunde öst. Geschichtsquellen“ Bd. XXIX. str. 86 č. LXXV; srv. též Emlerova „Regesta“ II. č. 1182. Arci už dříve užívalo se v české kanceláři královské formulářův a jiných podkladů písemných k sepisování listin, čehož dokladem jsou zachované listy panovnické ze XII. a XIII. století, jež předpokládají důkladnou známost umění písařského a zhotovování listin po způ- sobu italském. Srv. Palacký „Formelbücher“ I. str. 222. „Věstník král. české společnosti nauk“ 1889 str. 102. 2)

Strana 29
O domácích a cizích registrech. 29 praví mistr Jindřich v této paměti, že Engbert, měšťan a přísežný města Pražského, patře na to, kterak v městě Pražském od samého založení obyvatelé smlouvy uzavírají ústně a ne písemně, nešetříce při tom náležitých forem, a kterak v případě sporu musí prokazovati své právo svědky neb prostředky průvodními na náhodě závislými, následkem čehož často se vy- nášejí nálezy nespravedlivé a spravedlivý o své právo přichází, uzavřel přispěti k tomu, aby se v Praze založily knihy městské na způsob register královských, do nichž by se všelijaké smlouvy a jiná jednání právní zapisovaly, aby ostaly budoucím v paměti a tvořily důkaz pravdy.1) Rychtář, přísežní i všechna obec města Pražského schválili úmysl založiti takovéto městské knihy a požádali jednomyslně a naléhavě notáře zvěčnělého krále Přemysla Otakara II. mistra Jin- dřicha Vlacha, aby paměť o tom zapsal do nově založených knih, a zároveň aby ty knihy na oddíly rozdělil, tak aby se smlouvy dle obsahu svého odděleně do nich mohly zapisovati. Jindřich podvoliv se žádosti té napsal vlastní rukou úvod, jejž opatřil znamením svým notář- ským pro věčnou paměť („meo signo signavi ad veram et publicam noticiam posterorum“). Musíme si odepříti šířiti mnoho slov na tomto místě o bohatém obsahu této zprávy. V řečeném formuláři následuje za ní ještě jiný na to doklad 2), že se v Praze skutečně r. 1280, 1) „Sane vel antiquorum negligencia vel ignorancia pocius vel huius patrie plantacione novella segniter priscis a temporibus est obmissum, quod obligaciones sive contractus, quibus plerumque mutuis alter- nisque ligaminibus homines adinvicem vinciuntur, in civitate Pragensi scripture vel memorie non mandantur; sed dum placet cuilibet sua simpliciter tractare negocia et laudat unusquisque causam superficialiter expedisse, alcioris dampni se multiplicitatibus inplicat et solempnitatem cautelarum fu- giens reddit se vehemencius impeditum, fit enim persepius, ut testibus vel fati necessitatem pacientibus vel superstitibus fortassis adhuc et recusantibus testimonium perhibere, oblivionis excusacione vel alterius cause cuiuslibet pretendendo, in probacionibus actores deficiant atque rei. Sicque multociens iustus opprimitur et iniquus, qui opprimendus fuerat, relevatur, resereturque via nocentibus, ut aude- ant uberius malignari, quia dum falsitati obice veritatis, autentico testimonio non obsistitur, calumpnia- torum falsum ut verum asserere non veretur, cum ubi veri non speratur clarere sinceritas equipol- leat mendax veridico nec pauciores fautores inveniat is, qui nequiter iniustam causam foverit, quam qui iustam. Istius eciam cause occasione false proferuntur sentencie, rerum proprietas perditur et in- genuitas, quod est deterius, venenatur, cum filiis quandoque non potentibus legitimas matrimonii probare nupcias vel concubinatus illecebre vel adulterii scelerata commercia vel incestus detestanda sacrilegia opponantur, unde insultantibus iniuriis iura proferuntur, invalescente nequiciarum turbine naufragatur equitas, pacis relegatur, tranquillitas casusque formidabilis nec inmerito redditur civitatis. Ergo [ego Engbertus] sequens mearum modestiam virium, qui non possum in omnibus in hoc saltem, ut prefatus defectus in civitate Pragensi deficiat, profectum rei publice procuravi et istos quaternos contractuum vel obligacionum regalium registrorum ad instar de certa consciencia, voluntate spontanea communique consensu proborum et discretorum virorum Wrovini judicis, Hyltmari Wridingeri, Cun- radi longi, Theodrici Welvlini, civium et juratorum civitatis prefate tociusque universitatis eiusdem, in hoc congessi volumine, quod in eis obligaciones, pacta conventa, sponsalia, nupcie, empciones, vendiciones, locaciones, conductiones et demum omnes contractus quocunque nomine censeantur, qui vel que in predicta civitate fient, fideliter conscribantur et recte in futurorum memoriam et testimo- nium veritatis.“ Tadra u. m. str. 105. Jindřich Vlach praví v této formuli, že strany jej žádaly, „ut hanc confessio- nem seu assercionem in quaternis contractuum dicte ciuitatis deberem conscribere.“ Srv. též list kr. Václava II. d. v Nižburku 18. září 1299, kterým potvrzuje usnesení obce Pražské zakoupiti obecní dům, aby písař městský mistr Petr v něm sídliti a úřad notářský (officium notarie) provozo- vati mohl „collectas et litteras civium conscribendo“ (v mé „Sbírce pramenů práva městského“ I. str. 15) a list papeže Jana XXII. na „officium tabellionatus“ ze dne 27. června 1317, dle kterého notář v Čechách ustanovený měl složiti takovouto přísahu: „Tabellionatus officium fideliter exercebo; contractus, in quibus exigetur consensus partium, faciam nil addendo vel minuendo, quod substan-

Strana 30
30 6. Jaromír Čelakovský: do kteréžto doby může se také sepsání svrchu zmíněné paměti položiti, začaly psáti městské knihy ve formě register, a že mistr Jindřich Vlach měl na tom účastenství, přepsav jedno narovnání ve formě notářského spisu sepsané sám do těchto knih. Bohužel staré tyto knihy jako všechny skoro archiválie Pražské ze XIII. století vzaly za své, bez pochyby při požáru r. 1399, a tak o jich vnitřním zařízení nemůžeme se blíže poučiti. Nás arci zajímá zde hlavně ta okolnost, že knihy ty zakládaly se „ad instar regalium registrorum“, že jich úkolem mělo býti zabezpečiti jednání právní a že tudy i ústav register královských sledoval podobné účely, a konečně že osobnost mistra Jindřicha Vlacha uvádí se v úzkou souvislost s vedením úředních knih v kance- láři královské i při městském úřadě v Praze. Víme o muži tomto, jemuž vynikající místo náleží v politických i právních dějinách naší vlasti, že byl narozen v Isernii v Neapolsku a že jsa od- tamtud vyobcován vyučil se u mistra Petra de Prece v Římě umění notářskému. Přišed r. 1270 do Prahy i zde umění toto dále šířil a naleznuv pohostinství u českého kancléře a zároveň pro- bošta Vyšehradského mistra Petra, založil na Vyšehradě zvláštní školu notářskou.1) Když se byl napotom z poselství do Italie navrátil, jmenován je během r. 1273 protonotářem králov- ským neboli přednostou českého oddělení kanceláře krále Přemysla Otakara II. a v postavení tom setrval až do nešťastného zahynutí svého pána, stav se kromě toho r. 1275 též Vyšehrad- ským a Olomúckým kanovníkem. Po katastrofě r. 1278 jest nejspíše pro podezření, jako by snad býval v nějakém dorozumění s králem Rudolfem, z rozkazu královny vdovy ve vlastním domě blíže kláštera sv. Tomáše zajat a do vězení dán, avšak brzo na to zase propuštěn, když byl biskup Tobiáš, maje zajisté přesvědčení o nevině jeho, se jej rozhodně zastal. Ještě za správcovství Otty Braniborského psával se královským protonotářem, avšak r. 1283 zaujal jeho místo v král. kanceláři mistr Velislav a on, jak jsme viděli, propůjčoval obci Pražské své služby a zanášel se sepisováním formulářův a jiných písemností. Projdeme-li pak jména notářů zaměstnaných v kanceláři krále Přemysla Otakara II., sotva najdeme mezi nimi dru- hého notáře, jenž by býval tak způsobilým jako Henricus Italicus zdokonaliti správu kanceláře královské zavedením registrování vydávaných listů královských do zvláštních knih dvorských nebo královských. On zajisté již ve své domovině, jak řada sicilských listin v jeho formulá- řích dokazuje, jakož i napotom v Římě přiučil se praxi kancelářské a seznal důležitost knih registraturních; on, jenž tak horlil pro písemné uzavírání smluv a vnášení jich do knih pro budoucí paměť a svědectví, zajisté se přičinil též o to, aby v královské kanceláři jeho správě svěřené zapisovaly se vydané listy do register, jestliže se tak už před ním nebylo dálo. Poněvadž pak před jeho vstoupením do kanceláře královské nemáme žádných zpráv o vedení register při ní, jest zajisté pravděpodobnou domněnka, že nejspíše sám Jindřich Vlach zavedl u nás knihy kancelářské na ten způsob, jak se v ten čas vedly v kanceláři papežské a sicilské. Vliv Italie vůbec na vývoj našich veřejných institucí byl v těchto dobách velmi značný, mnohá naše za- řízení měnila a zdokonalovala se podle cizích vzorů, s nimiž naši králové měli příležitost se seznámiti. Na registrech královských máme toho poučný příklad. Stará registra arci neza- tiam contractus immutet . . . Contractus in prothocollum redigam et postquam in protocollum rede- gero, malitiose non differam contra voluntatem illorum vel illius, quorum vel cuius contractus est, super eo conficere publicum instrumentum salvo meo iusto et consueto solario.“ (Emler „Regesta“ III. č. 382). 5) Srv. Josef Emler „Die Kanzlei der boehm. Koenige Přemysl Ottokars und Wenzels II.“ str. 27 násl.

Strana 31
O domácích a cizich registrech. 31 chovala se, avšak s velkou pravděpodobností můžeme tvrditi, že dosti značná část jich obsahu zachránila se nám ve formě formulářů, jejichž spisovatel byl právě známý nám už magister Henricus Italicus. Máme-li totiž od něho samotného zprávy o vedení register v české dvorské kanceláři za jeho protonotářství, tedy není žádné příčiny pochybovati o tom, že on při sepi- sování svých formulářů přihlížel netoliko k listinám, přepisům a konceptům chovaným v kan- celáři královské anebo odjinad mu známým, nýbrž i k výpisům, jež si z register samých byl po čas svého úřadování učinil. Je pak vůbec známo, že, když se zkoumá původ a obsah důležitěj- ších formulářů, obyčejně přichází se na souvislost jich s kancelářemi, v nichž se vedla registra1) a není příčiny mysliti právě zde na nějakou odchylku od tohoto pravidla. Tu pak zasluhuje povši- mnutí ještě ta okolnost, že se nám zachovaly dva druhy formulářů z péra mistra Jindřicha Vlacha, arci v několikerých redakcích. Formuláře ty byly od něho brzo po r. 1278 v původ- ním znění sestaveny a pak novými kusy skrze jiné přepisovače rozmnožovány.2) Jeden z těchto formulářů má nápis „Instrumenta Henrici Italici“ anebo také „Formae privilegiorum“ a v něm jsou obsaženy hlavně formule listů neboli privilegií; druhý zove se „liber formularum Henrici Italici“ a přicházejí v něm většinou formule dopisův a také mandátů. Nápadná tato okolnost, že v těchto formulářích přichází rozdělení massy listin na dvě velké skupiny, s kterýmžto roz- dělením i v jiných kancelářích jsme se setkali, ospravedlňuje další domněnku, že Jindřich při sepisování svých formulářů čerpal, jak se podobá, z dvojích register královských, z jedněch, do kterých se psala privilegia neb listy pod visutou pečetí vydávané, a z druhých, do kterých registrovaly se ostatní důležitější písemnosti kanceláře královské. Takovým způsobem přichá- zíme k závěrce, na kterou arci žádných přímých dokladů nemáme, a již toliko jako pravdě- podobnou vyslovujeme, že v kanceláři krále Přemysla Otakara II. a pak arci též za nástupců jeho vedla se podobně jako v kanceláři papežské a v kancelářích králů sicilských a francouz- ských kromě hlavních register privilegií také registra vedlejší, do nichž se důležitější patenty a missivy zapisovaly. Je-li domněnka naše správna, pak se dá snadno vyložiti, proč Jindřich Vlach mluví o registrech v množném počtu (regalia registra) a kromě toho můžeme zachovaným zprávám o registrech dvorských z této doby rozuměti tak, že aspoň větším dílem znění celých listů do nich se zapisovalo, takže hlavní jich obsah mohl odtud do formulářů býti převzat. Konečně není nemožno, že v kanceláři Otakarově nějaký čas vedle register pro země české psala se také zvláštní registra pro země rakouské, poněvadž ve formulářích listy do Čech vyšlé jsou pohromadě s listy do Moravy danými, kdežto rakouských listin tu není. O vedení register v kanceláři královské za nejbližších nástupců Přemysla Otakara II. nedostává se nám přímých zpráv; avšak není příčiny pochybovati o tom, že blahodárná tato instituce jednou zavedená i nadále se udržela. Jestiť aspoň zkušeností jiných kanceláří pro- kázáno, že kdekoli v nich s registrováním listů se začalo, napotom i nadále se v něm pokra- čovalo, třebas bylo se musilo tu i tam pro nahodilé příhody na nějaký čas od toho ustati.3) 1) Srv. Palacký „Ueber Formelbücher“ str. 223. Srv. hlavně Emlerovo zmíněné pojednání o české kanceláři str. 54 násl.; dále Th. Dolliner „Codex epi- stolaris Primislai Ottocari II.“ (1803); Th. Voigt u. m. úvod; Fr. Tadra „Nově nalezené rukopisy formulářů XIII. a XIV. století“ v „Rozpravách české společnosti nauk“ z r. 1888 a ve „Věstníku“ téže společnosti 1889 str. 82; Boleslaw Uanowski „Przyczynki zródłowe do ostatnich lat panowania Ottakara II.“ (1886) a v „Mitth. des Inst. f. österr. Geschichtsf.“ VI. str. 421. 3) Srv. Bresslau u. m. I. str. 108.

Strana 32
32 6. Jaromír Čelakovský: Že za králů Václava II. a III. se vedla registra, tomu zdají se nasvědčovati zachované po- zdější redakce formulářů mistra Jindřicha Vlacha, jichž obsah se rozmnožoval novými listinami z kanceláře obou těchto králů vyšlých. Rozmnožené tyto redakce dle všeho pocházejí od no- tářů české kanceláře, kteří při práci té asi rovněž čerpali z register královských, jako činil jich předchůdce magister Henricus Italicus. O Jindřichu Korutánském už jsme se zmínili, že za- nechal po sobě v Tyrolsku a Korutansku devět knih kancelářských z let 1303—13351) a za- jisté i jako král český podržel zavedený jednou pořádek v královské kanceláři. Nástupce jeho král Jan Lucemburský brzo po dosednutí na trůn vynesl na veřejném soudě nález, kterým všechny zápisy, privilegie a listiny za panování předchůdce jeho učiněné a vydané se rušily a za neplatné prohlašovaly2); čímž arci i registrům z té doby pocházejícím právní moc byla odňata. Král Jan sám dle všeho neměnil v prvních létech svého panování mnoho na zařízení české kanceláře královské, jak se bylo za předchůdců jeho ustálilo. Bylť jeho hlavním rádcem proslulý lékař a v ten čas arcibiskup Mohučský Peter z Aspeltu, jenž v 1. 1297—1306 za- stával úřad kancléře českého a který pobývaje nyní v Čechách při dvoře královském za- jisté k tomu přihlížel, aby česká kancelář řízena byla zkušenými muži, protonotáři a notáři, kteří by i registraturu královskou v pořádku udržovali. 3) Není tudy příčiny pochybovati 1) Srv. str. 12. pozn. 2. „(rex) sentenciavit, ut omnia privilegia, instrumenta et litere, que regnante predicto principe domino Heynrico, duce Karinthie, in Boemia confecte, scripte et sigillis quibuscunque sigillate seu roborate fuerunt, casse, irrite et vane esse debeant de cetero et nullius vigoris penitus seu valoris.“ (Emler „Regesta“ III. č. 49). O poměrech české kanceláře za krále Jana zachovalo se nám méně zpráv nežli o poměrech téže kanceláře z doby posledních králů z rodu Přemyslovského (srv. zmíněné pojednání Emlerovo) a to následkem té okolnosti, že na listinách Janových obyčejně neuvádějí se jména osob, které v kan- celáři působily, jako tomu bylo ve XIII. století. Nicméně víme, že titulárními kancléři českými byli po celou tuto dobu až na krátkou výjimku proboštové Vyšehradští, jako to i dříve bývalo, a sice: 1. Petrus Angeli od r. 1306—1316. (Srv. Emler „Kanzlei“ str. 45 a 47; též „Fontes rerum bohem.“ IV. str. 233). 2. magister Henricus, cancellarius regis r. 1317 a 1318 („Fontes rerum bohem.“ IV. str. 242 a 248), jenž byl kanovníkem Vyšehradským a nejspíše spravoval kancelář královskou do- časně, pokud nebyl nový probošt Vyšehradský a tím kancléř český jmenován. Petr Žitavský nazývá jej „vir legalis in consiliis et negociis regalibus praecipuus.“ Proboštem a kancléřem stal se pak 3. Jan, nemanželský syn krále Václava II. a trval v hodnosti té od r. 1319—1334. (Srv. „Fontes rerum bohem.“ IV. str. 261, 319, 395 a 478 a Emler „Regesta“ III. č. 499, 511, 514, 518, 519, 521 a 522). Když se byl r. 1334 stal biskupem Olomúckým, obdržel 4. Pertold z Lipé, syn Jindřicha z Lipé „preposituram Wissegradensem, que annexam sibi habet regni cancellariam“, a ostal v úřadě kancléřském do své smrti r. 1347. („Fontes rerum boh.“ IV. str. 323 a 335). Kromě toho udělil markrabí moravský Karel r. 1342 proboštům kostela Olomúckého název kancléřů v markrabství moravském („can- cellariam seu titulum cancellarie in marchionatu Moravie.“ Emler „Regesta“ IV. č. 1099 a 1100); avšak to byl toliko pouhý titul. Protonotáři, notáři neb sekretáři král. jmenují se v té době: 1. magister Tho- mas de Fractis, familiaris et notarius regis r. 1312 (Emler „Regesta“ III. č. 104); 2. Nicolaus, ecclesie Ratisponensis electus, protonotarius et secretarius regis r. 1313 (Emler „Regesta“ III. č. 142); 3. Jo- hannes de Kemnicz, curie nostre notarius r. 1315 a 1325 (Emler „Regesta“ III. č. 272 a 1075). O něm praví král Jan „que [servitia] nostris die noctuque invigilando negotiis indesinenter impendit.“ 4. Jo- hannes Pragensis, Olomucensis et Wissegradensis ecclesiarum canonicus, protonotarius noster dilectus (nejspíše napotomní kancléř) r. 1318 a 1319 (Emler „Regesta“ III. č. 453, 465, 470 a 486); 5. Con- radus de Sleyda, secretarius regis Johannis asi v 1. 1328—1330. (Th. Jacobi-ho „Codex epistolaris Johannis regis Bohemiae“ č. 114 a 122); 6. Henricus, notarius regis Bohemiae r. 1331 („Fontes rerum

Strana 33
O domácích a cizích registrech. 33 o tom, že aspoň v prvnějších letech panování krále Jana psala se při dvoře českém registra královská, třebas nepodařilo se nám na to dokladů naleznouti. Později arci správa kanceláře jako správa země vůbec při ustavičném potulování se krále v cizině přišla asi do nepořádku, registrování listů do knih stávalo se zajisté obtížným; ano mnohá z register, ač byla-li za králem vozena, nejspíše se ztratila; avšak tvrditi ani popírati všechno to s určitosti nelze. Jediná zpráva, kterou jsme o královských knihách kancelářských z této doby nalezli, týká se register komory královské; 1) avšak ani z té nedá se bezpečně dovozovati, žeby v komoře královské byly se tehdy listy týkající se věcí finančních v plném znění do register zapisovaly, ačkoli za- chované dva formuláře z let 1325—1345, při nichž bylo hojně užito písemností komory krá- lovské a některých jich přednostů, královských to podkomoří, daly by se uvésti na doklad ta- kovéhoto mínění.2) Teprve když syn kr. Janův Karel r. 1333 a opět 1338 na místě otcově převzal správu země, tu asi obnoven je pořádek v královské kanceláři české a napotom správa její napořáde se zdokonalovala. Tato kancelář spojena jest pak, jak už jsme se zmínili, r. 1346 s římskou kanceláří v jedinou kancelář dvorskou, která vyřizovala všechny záležitosti jak zemí českých tak i ostatních zemí říše římské.3) Na vyřizování těchto záležitostí pozbyli jak arcikancléřové říše římské tak i proboštové Vyšehradští jakožto kancléřové čeští větším dílem vlivu 4); v čele kanceláře stával dvorský kancléř, kterého Karel z vyššího duchovenstva dle své vůle jmenoval, jenž zaměstnával v kanceláři četné úřednictvo, notáře a registrátory,5) kterým asi boh.“ IV. str. 309 a 310 a Emler „Regesta“ III. č. 1844 a 1858); 7. Burchardus, notarius regis r. 1333 (Emler „Regesta“ III. č. 2050); 8. Nicolaus (Nyort), notarius regis r. 1340 (Emler „Regesta“ IV. č. 819). V staré knize Litoměřické připomíná se na 1. 2 nějaký čas před r. 1341 Nycolaus Morosus, notarius domini regis Bohemiae, což je nejspíše s Nyortem totožná osobnost. Kromě toho jmenují se v ten čas písaři komory královské (notarii camere regie): 1. Mikuláš r. 1308 a 1309 (Emler „Regesta“ II. č. 2178 a 2202); 2. Albertus, notarius camere per Boemiam r. 1316 (Emler „Regesta“ III. č. 338) a 3. Herbordus 1325—1341 (Emler „Regesta“ III. č. 1920 a IV. č. 398, 873, 904, 992 a 994; Jacobi-ho „Codex“ č. 181.) V zachované jedné formuli (Jacobi-ho „Codex“ č. 181) sděluje král Jan notáři král. komory Herbor- dovi obsah privilegia m. Pernu r. 1325 uděleného (Emler „Regesta“ III. č. 1077) a nařizuje mu, aby jej zapsal do registra komorního („que in nostro registro tibi committimus et volumus consignari“), poněvadž se list týkal skladu zboží a placení ročního úroku do král. komory. Písař komorní zapsal do registra nejspíše toliko hlavní obsah listu královského, pokud toho k úřadování v komoře bylo zapotřebí a tak snad i s jinými podobnými listy mu sdělenými činil. Registra camerae regiae, byla-li takto vedena, měla arci povahu spíše akt. Jsou to: formulář v Jacobi-ho „Codexu“ uveřejněný a tak zv. „Summa Gerhardi“ z 1. 1336—1345, kterou F. Tadra v „Archiv f. österr. Gesch.“ LXIII. tiskem vydal. O organisaci její srv. V. Tomkův »Dějepis m. Prahy“ III. str. 13; Lindner „Urkundenwesen“ str 13. násl. a Huber „Regesten“ str. XXXVI. Císař Karel IV. sice potvrdil proboštům Vyšehradským 15. května 1358 právo, že má s jich důsto- jenstvím býti spojen úřad kancléře českého (Huber „Regesten“ č. 6196); avšak ve skutečnosti kan- cléřství české ostávalo pouhou hodností dvorskou, s kterou toliko asi část důchodů kanceláře dvorské v tu dobu byla spojena. Vlastní řízení dvorské kanceláře ostávalo od ní nezávislé. Rovněž tak arci- biskupové Mohučští jakožto arcikancléři říše per Germaniam neměli vlivu v ten čas ani na ustano- vování úřadnictva dvorské kanceláře ani na vyřizování kancelářských záležitostí. Srv. Lindner u. m. str. 14 a 27; Bresslau u. m. str. 392 a Seeliger u. m. str. 59. Seznamy registrátorů v kanceláři Karla IV. a Václava IV. pilně sestavili Huber „Regesten“ str. XLI. a Lindner u. m. str. 19 a 30, kdež ale registrátor Johannes č. 5 a Johannes Saxo č. 13, dále č. 27 Nicolaus de Praga a č. 28 Nicolaus de Pinga jsou patrně osobami totožnými. O registrátorech těch Třída pro filosofil, filologii a dějepis VII., 3. *) 3) 4) 5

Strana 34
34 6. Jaromír Čelakovský: práce nebyly trvale rozdělovány dle nějakých territoriálních neb věcných hledisek. Následkem tohoto spojení české a římské kanceláře stalo se, že také registra vedla se nějakou dobu spo- lečně i pro listy, které Karel vydal z královské a od r. 1355 z císařské moci římské, i pro ty, jež vydal z královské moci české. O tom, že se tak dálo do dubna r. 1361, sotva lze pochy- bovati, poněvadž v zachovaném registru říšském z 1. 1360 a 1361, o němž řeč byla (na str. 15), registrovány jsou také listy vydané do zemí českých (napočetli jsme jich 135 mezi 526 listinami) a v Huberových Regestech nenašli jsme zprávy ani o jediném listu s velkou visutou pečetí v té době do koruny české vydaném se znamením registraturním, jenž by zároveň v za- chovaném registru nepřicházel. Naproti tomu máme některé na to doklady, že buď rokem 1361 počínaje anebo brzo na to začala se zase v dvorské kanceláři Karlově vedle říšských register psáti zvláštní královská registra česká. Bývalý registrátor dvorské kanceláře Jan z Gelnhusen („Johannes de Geylnhusen, olym supremus cancellarie imperialis registrator nunc scriba Brun- nensis“) sepsal formulář „Collectarius perpetuarum formarum“, jejž po smrti císaře Karla IV. věnoval vévodovi rakouskému Albrechtovi III., a tu v úvodu k němu napsal, že když dlel na dvoře císaře Karla IV., zastávaje z jeho milosti úřad registrátora, tu prý v registrech listů jak svaté říše tak i království českého (in registris litterarum tam imperii sacri quam regni Bohemie) často čítával a s rozkoší stopoval záměry a skvělé skutky božského císaře. Vida ale že v kanceláři císařské i mimo ni množství formulářů nechutně a neúplně sestavených se užívá, odhodlal se s nemalým úsilím sesbírati jakoby po zahradě nejchutnější ovoce tak tuto ze všech register trvalé a neměnitelné formy listin a spracovati je v jedinou sbírku k zjevnému užitku všech notářů. I předkládal vévodovi svou sbírku, aby „přijaly Rakousy, čemu se těší Čechy.“ 1) Poněvadž Gelnhusen píše se na listinách registrátorem v letech 1366—1373 a v červnu 1374 společně s kancléřem Janem ze Středy kancelář dvorskou opustil, 2) tedy sbíral patrně materiál ke svým formulářům z register kancelářských v těchto letech a registra království českého, o nichž se zmiňuje, musila se v této kanceláři vésti už také před r. 1374. Na doklad, že existovala takováto zvláštní česká registra, uvádí se dále jedno místo z jiného formuláře 2) teprve od r. 1352 jsme náležitě spraveni, kdy svá jména psali na rub listů vedle znamení registra- turního, kdežto před tím na listech Karlových obyčejně toliko znamení Ra se čte. Ve své sbírce privilegií král. měst, jejíž další díly k tisku chystám, nalezl jsem některé dodatky k seznamům svrchu zmíněným a sice na rubu privilegií čtou se tato jména registrátorů z doby panování Karla IV. a Václava IV., o nichž nedá se pochybovati, že zapisovali do register listy do Čech vydávané: 1. Henricus (Australis?) 1352—1360; 2. Wlpertus 1354—1357; 3. Johannes Saxo 1355—1374; 4. Jo- hannes de Chremsir 1357—1363; 5. Miliczius 1358—1360 (do r. 1362 corrector); 6. Johannes Lust 1363—1382; 7. Wilhelmus Kortelangen 1366—1382; 8. Johannes de Geilnhausen 1366 (13. října) — 1373 (25. dubna); 9. Nicolaus de Praga 1371—1374; 10. Wenceslaus de Jenikow 1376—1388 (28. ledna); 11. Jacobus de Cremsir 1382—1384; 12. Benessius de Nachod 1382—1384; 13. Franciscus de Gewicz 1384—1389 (1. ledna); 14. Bartholomaeus de Nova civitate 1385—1397; 15. Petrus de Wischow 1389 až 1399; 16. Wenceslaus de Olomuncz 1392—1395 (23. července); 17. Johannes de Wratislavia 1391 až 1396; 18. Johannes de Bamberg 1398—1404; 19. Jacobus de Praga 1399—1401 (20. července); 20. Pau- lus de Tost 1404 (1. března) — 1406 (19. prosince) a 21. Caspar de Lewbicz 1407 (20. července) — 1418 (21. června). V posledních létech panování Václava IV. (1414—1419) přichází na některých listi- nách toliko poznámka Ra bez jména registrátora. Srv. též Lindner v „Archivalische Zeitschrift“ IV. str. 158. Jana Hoffmana „Sammlung ungedruckter Nachrichten“ Halle 1737 díl II. str. 1. Srv. Ferd. Tadra v „Časopisu Č. Musea“ 1886 str. 98 a moje pojednání „O právech městských m. Brikcího z Licska“ str. 28.

Strana 35
O domácích a cizích registrech. 35 asi v stejnou dobu na základě písemností kanceláře Karlovy sepsaného. Jest to list císaře Karla IV., zachovaný v „Summa cancellariae Caroli IV.“, kterým císař jednoho ze svých no- tářů jmenuje českým archivářem a registrátorem, ustanovuje mu jednu hřivnu týdenního platu z důchodů urbury Kutnohorské, aby státní listiny koruny české do pořádku přivedl, je zre- gistroval a i nově docházející v přehledu choval, tak aby v čas potřeby mohl podati rychle vysvětlení.1) Nově jmenovaný tento registrátor měl tedy listy odjinud došlé a v českém ar- chivu státním ukládané do kopiáře přepisovati, nikoli vydávané listy královské registrovati. Následovně zpráva ta nedokazuje, žeby se česká registra byla v kanceláři Karlově vedla, avšak je nicméně dokladem toho, že Karel IV. cítil potřebu, aby listy neb archiválie, jež se týkaly zemí českých, byly pro sebe zvláště v přehledu chovány a aby oddělovaly se od listů týkajících se ostatních zemí říše římské, Německa a Italie. Tato potřeba vedla také k tomu, že se v té době skutečně psala zvláštní registra česká. Zachovalyť se nám v několika rukopisech četné výpisky ze starých register našich královských a výpisy tyto sahají až do doby císaře Karla IV., takže o existenci takovýchto zvláštních register českých v té době nelze pochybovati. Za krále Vladislava, když r. 1486 zvolena byla komise k sepsání zřízení zemského a rovněž po r. 1490, když navrátily se země přivtělené ke koruně české, snaženo se o to, aby byla obnovena práva královská ke všem statkům manským v zemích českých i v říši, jakož i k rozzastaveným statkům korunním a církevním. Za tím účelem prozkoumána jsou registra královská, pokud se chovala v kanceláři české, aby zjistilo se, ke kterým stat- kům a panstvím mohou jménem koruny činiti se nároky. Při té příležitosti nejspíše ozna- čena jsou zachovaná registra běžnými číslicemi s připojením jmen králů, za kterých byla psána (na př. liber primus Karoli, liber secundus Karoli et Wenceslai, liber tertius Wenceslai atd.) a učiněny jsou z register výpisy o statcích, k nimž měl král nějaké právo. Povstaly tako- výmto způsobem a zachovaly se dvě obšírné sbírky výpisů ze starých register českých: 1. Soupis „zámků, měst, městeček, vsí i jiných rozličných zboží příslušných manstvím anebo lénem ke koruně české“, obsahující 431 výpisků ze šestnácti knih registraturních (libri I—XI., XIII—XVI. a XVIII.), kteréžto výpisy v příloze č. I. z rukopisu c. kr. dvorního a státního archivu ve Vídni č. 185 z 1. 493—532 uveřejňujeme, a 2. Soupis „zámkův a zboží duchovního, kteréž jest zapisováno a zastavováno od mno- hých klášterů zbořených a v království českém válkami zkažených“, kterýžto soupis v několika rukopisech přichází, ač ne vždy úplně, a jejž uveřejňujeme v příloze č. II. dle tří rukopisů 2) se všemi varianty a doplňky v nich se vyskytujícími. V tomto soupisu zachovalo se nám 236 výpisů z devíti knih registraturních (libri VI., VII., IX., X., XII., XV—XVIII.), větším dílem ze XV. století pocházejících. Oba ty soupisy, obsahující 667 výpisků, čerpaly pak z jedněch a těchže knih králov- 1) Fr. Pelzel „K. Karl der Vierte“ II. „Urkundenbuch“ č. CCCXXIV. Srv. Lindner u. m. str. 27 a 155 a Bresslau u. m. I. str. 112. Prof. Sedláček sdělil mi, že nalezl před léty v rukopise kapitoly Pražské č. XXII. (?) staré znění tohoto soupisu, odkudž prof. Devoty v „Popsání kláštera Sedleckého“ (V Praze 1824) na str. 215 některé zápisy uveřejnil, pokud se týkaly statků kláštera Sedleckého; avšak při této práci nebylo nám možno rukopisu tohoto užíti. 2 5*

Strana 36
36 6. Jaromír Čelakovský: ských a doplňují se na vzájem, takže s užitím jich a ve spojení s jinými zprávami a pozů- statky můžeme sobě obnoviti poněkud obraz starých našich register královských. Vysvítá pak z těchto dvou soupisů, že v době krále Vladislava znali ještě dvě knihy registraturní, jež byly zcela neb částečně za Karla IV. psány, a to: 1. nejstarší česká registra, jež čítala aspoň 166 listův a obsahovala latinské i německé listy, dané Karlem IV. z moci královské české asi v letech 1361—1363. Dobu tu bude možno určitěji označiti, až svým časem bude vydán český diplomatář a datum větší části výpisů bude se moci ustanoviti. Nám bylo možno tak učiniti jenom při některých výpisech. Poně- vadž kniha ta byla ze zachovaných tehdy českých register patrně nejstarší, byl jí dán název: Liber primus Karoli a musila býti založena tedy brzo po ukončení společného registra římsko- českého z I. 1360 a 1361, jehož originál se chová v státním archivu Drážďanském. Výpisů zachovalo se z ní 45. (Příl. I. č. 1—45.) 2. knihu pojmenovanou: Liber secundus Karoli et Wenceslai, jež čítala aspoň 190 listův a do které byly přepsány listy královské z posledních let panování císaře Karla IV. a z prvních let panování krále Václava IV. Výpisků zachovalo se z ní 58. (Příl. I. č. 46—103.) Patrno z toho, že za krále Vladislava neměli už po ruce česká registra Karlova asi z 1. 1363—1375 a rovněž arci z doby, jež r. 1361 předcházela; neboť nedá se mysliti, žeby z těchto let nebývalo v registrech žádných zápisův o českých statcích manských. Naproti tomu seznáváme z těchto pozůstatků, že česká registra vedla se asi od r. 1361 toliko jedna pro všechny majestáty královské do zemí českých vydávané bez ohledu na to, v jakém jazyku byly sepsány. Zdali také psala se kromě toho registra listů otevřených a posélacích pro tyto země, nevíme; avšak když uvážíme, jak velikou váhu přikládal Karel IV. pořádku ve správě státní a když také projdeme zachované z té doby formuláře, tu možnost zvláštních takovýchto register kancelářských i komorních za tohoto krále zajisté připustíme. Jako pak máme výpisy z register Karla IV., tak zachovaly se nám v soupisech vý- pisy z hlavních register i následujících králů. Víme odtud o dalších šesti knihách registra- turních za panování krále Václava IV. vedených, jichžto dobu sepsání ale nepodařilo se nám blíže ustanoviti, poněvadž výpisky z nich jsou velmi stručny. Snad badatelům v místních dějinách českých spíše se udá svým časem dobu toho neb onoho zápisu blíže označiti a tím přispěti zároveň k rozhraničení let, do kterých začátek i konec jedné každé knihy náleží po- ložiti. Nám nezbývá, nežli spokojiti se s tím, že ku konci XV. století byla ještě známa tato česká registra krále Václava IV: 1. Liber tertius Wenceslai, jenž čítal nejméně 272 listův a z něhož zachovalo se 36 výpisů. (Příl. I. č. 104—139); 2. Liber quartus Wenceslai. Listův aspoň 146; výpisů 37. (Příl. I. č. 140—177); 3. Liber quintus Wenceslai. Listův aspoň 204; výpisů 28. (Příl. I. č. 178—205); 4. Liber sextus Wenceslai. Listův aspoň 367; výpisů 79. (Příl. I. č. 206—282 a II. č. 1 a 2); 5. Liber septimus Wenceslai. Listův aspoň 194; výpisů 26. (Příl. I. č. 283—306 a II. č. 3 a 4); 6. Liber octavus Wenceslai. Listův aspoň 103; výpisů 31. (Příl. I. č. 307—337).

Strana 37
O domácích a cizích registrech. 37 Jest otázka, zdali těchto šest knih tvořilo celou českou registraturu Václava IV. anebo zdali snad byl větší počet knih registraturních za tohoto krále napsán, o nichž některých za Vladislava více už nevěděli, a dále, zdali všechny listy královské psaly se do jedněch a týchže register jako za Karla IV. anebo zdali činil se mezi nimi rozdíl, v kterém jsou sepsány jazyku. Když uvážíme, že Václav IV. panoval 41 let a že tudy na každou z oněch šesti knih regi- straturních by přišlo skoro sedm let jeho panování, kdežto za Karla IV. v jednom registru listy toliko ze dvou, nejvýše tří let přicházely; tedy uznáme za pravděpodobno, že česká regi- stratura té doby nejméně ještě jednou tolik knih obsahovati musila, než z kolika máme vý- pisky a že za krále Vladislava měli už toliko zbytky z ní. Kromě toho v soupisech při výpiscích z register u jednoho každého listu poznamenává se, v kterém jazyku byl sepsán a odtud seznáváme, že listy na manství (kromě těch, jež se spravovala dvorskými deskami) většinou za Václava IV. německým jazykem se psaly. Předce však s výpisky z německých listů uvádějí se také výpisky z listů latinských, což dokazuje, že tehdy obyčejně asi vedla se toliko jedna registra listů z moci královské české vydaných, do kterých latinské i německé a později zajisté i české listy v chronologickém pořádku se pohromadě zapisovaly. Avšak nějaký čas, jak se podobá, upustilo se od tohoto pravidla a vedla se zvláštní registra pro listy latinské a zvláštní pro listy německé. Liber quartus Wenceslai soudě dle výpisků zacho- vaných měl toliko německé zápisy, a přepisy listin, které se nám zachovaly ve zmíněném už rukopise c. kr. univ. bibliotéky Pražské „Copiarium dipl. Przemislaeum" (sign. VI. A 7) z če- ských register z 1. 1400—1407, také zdají se tomu nasvědčovati. 1) Jdouť v tomto rukopise od 1. 27—52 latinské listy krále Václava IV. z 1. 1400—1404 pohromadě po předcházejících listech latinských z 1. 1397—1400; od 1. 71—91 německé listy téhož krále z 1. 1400—1405 po listech německých z let 1397—1400 a konečně od listu 92 až 149 jdou latinské a německé listy téhož krále pohromadě z 1. 1405—1407. Listy tyto, jsouli z register kancelářských vypsány, jak se podobá, mohou pocházeti toliko z českých register, neboť od r. 1400, kdy byl Václav IV. z hodnosti krále římského sesazen, nevedla se při dvoře jeho žádná říšská registra. Následovně přepisovač listů do r. 1404 neb 1405 mohl míti před rukama dvoje registra česká, jedna pro latinské listy a druhá pro listy německé, kdežto po r. 1404 registrovaly se asi listy latinské a německé zase do jedněch společných knih, jak se asi také před r. 1397 dálo. Rok před tím stal se v říjnu kancléřem českým Václav Králík z Buřenic, který skoro současně obdržel také proboštství Vyšehradské, 2) a tu v prvních letech jeho kancléřství stala se, jak se podobá, ta proměna, že na místě odděleného vedení register říšských a českých vedla se zvláštní registra pro listy latinské a zvláštní pro listy německé bez ohledu na to, do kterých zemí byly vy- dány. Nasvědčuje tomu také ta okolnost, že v kanceláři královské byli zaměstnáni do r. 1396 tři, od r. 1396—1401 dva registrátoři a od toho roku až do smrti krále Václava IV. toliko jeden registrátor.3) V létech 1396—1401 mohli tedy oni dva registrátoři sobě práci tak roz- 1) Srv. str. 16. Rukopis ten dostal se nejspíše ve válkách husitských do Polska, kdež do něho vepsali formulář listů polského krále Vladislava Jagelly z 1. 1424—1427. Srv. A. Prochaska „Codex episto- laris Vitoldi Magni“ str. CXI. Popis rukopisu podává též Lindner „Urkundenwesen“ str. 169. 2) Srv. Tomek „Dějepis m. Prahy“ III. str. 12 a Lindner „Ueber Kanzler und Kanzlei des K. Wenzel in den J. 1378—1400“ v „Archivalische Zeitschrift“ IV. str. 150. 3) Srv. pozn. 5 na str. 34.

Strana 38
6. Jaromír Čelakovský: 38 děliti, že zapisovali listy říšské a české pohromadě do dvojích register, jedněch latinských a druhých německých; po r. 1400 ale, když už se vedla toliko česká registra, ostalo nejspíše nějaký čas při tomto rozdělení dle jazyka, při tom oboje společná registra nabyla povahu českých register, a konečně od r. 1404 neb 1405 jediný registrátor usnadnil si práci tím, že zapisoval všechny listy královské, latinské, německé a české, zase do jedněch register. Tak se dají v souhlas uvésti zachované zprávy o registrech krále Václava IV.1) Je z nich zároveň patrno, že během XV. století mnohá z nich musila přijíti k ztracení. Aspoň za krále Vladislava ne- znali už oněch register, z kterých čerpal přepisovač rukopisu „Copiarium dipl. Przemislaeum“; kromě toho r. 1453, jak ihned uvidíme, komise sněmovní pohřešovala už některá registra z let 1382, 1404 a 1416 a konečně o zvláštních registrech nějakých, do kterých by se byly přepisovaly listy otevřené a posílací, jakož i o registrech komorních také se nikde neděje zmínka, ačkoli asi se dále vedly jako za Karla IV. a jako na dvoře vzdorokrále Ruprechta Falcského. Král Sigmund ujav se po smrti krále Václava IV. vlády v koruně české, spojil opět českou kancelář s říšskou kanceláří a následkem toho listy královské do říše i do zemí če- ských dávané pověřovaly se jedněmi a těmiže registrátory. 2) Naproti tomu v spojené této kanceláři vedla se napořáde česká registra odděleně od říšských register. Písaři při zapiso- vání listů někdy se zmýlili, přepsavše listy do nepravého registra; následkem toho nalézáme v registrech listy takové mřežovány a po stranách, stalo-li se pochybení v říšském registru, přípisky: „quere in registro Bohemie", a stalo-li se v českém registru: „quere in registro im- periali". 3) Z českých register zachovalo se nám nejprve něco výpisků v zmíněných soupisech z doby Vladislavské. Uvádějí se tam: 1. Liber nonus Sigismundi. Z něho máme 21 výpisků z 19 německých a z 2 latin- ských listin, jež na prvních 81 listech byly vepsány. (Příl. I. č. 338—357 a II. č. 5); 2. Liber decimus Sigismundi. Z něho 3 výpisky (2 lat., 1 něm.) na 141 listech. (Příl. I. č. 358 a 359 a II. č. 6). Jedna z listin takto vypsaných měla datum 26. listopadu 1420. 3. Liber undecimus Sigismundi. Výpisky ze čtyř německých listin. (Příl. I. 360 až 363) na 97 listech. 4. Liber decimus secundus Sigismundi. Z něho máme největší počet výpiskův a to 176 (v příl. II. č. 7—183) ze 132 českých a 38 latinských listin (při šesti není jazyk uveden) z 1. 1436 a 1437 a při posledním výpisku cituje se list 92. 1) O těchto registrech zmiňuje se také konfirmace krále Vladislava z r. 1487, kterou na jich základě potvrzoval se list krále Václava IV. z r. 1417 na hejtmanství na Moravě. Pravíť Vladislav v potvr- zení svém, že rozkázal „hledati v registřích kanceláře naší listu registrovaného, což se dotýče výsady a duochoduov úřadu hajtmanství markrabství Moravského, i nalezen jest ten list registrovaný v regi- střích krále Václava“ atd. (V. Brandl „Kniha Tovačovská“ str. 18.) Byli to: Henricus Fye od r. 1420—1428 a Marquardus Briesacher 1429—1436. Srv. Lindner „Urkun- denwesen“ str. 38, jehož ale tvrzení, jakoby listy Sigmundovy do zemí českých vyšlé neměly obyčejně žádného znamení registraturního, nezakládá se na pravdě. Velká většina listů, zvláště přivilegií měst- ských, jež jsme měli v rukou, má na rubu poznámku Ra buď s jménem registrátora aneb bez něho a toliko na několika málo listech jsme znamení registraturní pohřešovali. Srv. Lindner „Urkundenwesen“ str. 38 a Přílohu III. č. 22. 3)

Strana 39
O domácích a cizích registrech. 39 Na první pohled je patrno, že tato čtyři registra netvořila celou českou registraturu Sigmundovu. Jest známo, že za žádného krále českého nebylo promrháno tolik korunního a církevního majetku v Čechách i v zemích přivtělených, jako za Sigmunda, a následkem toho musilo býti mnohem více register, do kterých se přepisovaly královské listy, jež o divo- kém tomto hospodářství vydávaly svědectví, nežli jak se svrchu vykazuje. Jsou na to také doklady. V knížecím Lobkovickém archivu v Roudnici chová se pod sign. VI. Fb. 19 originální registrum císaře Sigmunda, jež mezi oněmi čtyřmi knihami nepřichází a jež za Vladislava patrně se v kanceláři královské více nenalézalo. V tomto registru je přepsáno 63 latinských a 42 německých listin Sigmundových z doby od 28. září 1436 až do 7. pro- since 1437 na 171 listech. Na listu 145 začal písař psáti jeden český list, ale nedokončil ho, poněvadž list ten patrně sem nenáležel, nýbrž měl býti zapsán do současně vedeného če- ského registra nazvaného později „liber XII. Sigismundi“. Ze zachované této knihy vychází tedy na jevo, že po válkách husitských, když byl Sigmund přijat za českého krále a v Praze obnovil královské úřady, v kanceláři jeho vedla se dvoje registra zemí českých, jedna, do kterých se psaly české listy, a druhá, do kterých se psaly listy německé; kdežto listy latinské registrovaly se do jedněch i druhých knih, nejspíše dle toho, byly-li psány do Čech a Moravy anebo do Slezska a Lužice. Zdali se tak dělo od počátku vlády Sigmundovy, zdali se vedle oněch libri IX. až XI. Sigismundi, do kterých se přepisovaly německé a latinské listy, vedla také pořáde registra na české a latinské listy, nevíme; avšak zajisté do r. 1436 bylo více knih registraturních napsáno, nežli jak by se zdáti mohlo dle zpráv v soupisech zachovaných. Sigmund měně často sídlo neměl vlastně kde knihy registraturní ukládati a tudy většina jich snadně mohla vzíti za své, možná že společně se staršími registry. V Roudnici chovaná kniha registraturní je vlastně vedle registra Karlova z 1. 1360 a 1361 nejstarší zachovaná památka naše tohoto způsobu a proto uveřejňujeme v příloze III. regesta z ní a to v jazyku, v kterém ta která listina je psána. Český překlad byl by činil dosti velkých nesnází, zvláště když značná část listin těch týká se Slezska a Lužice.1) Kniha ta je v mnohém ohledu zajímava, zvláště též v ohledu diplomatickém. Bylať psána za kancléř- ství Kašpara Šlika, o jehož nabytí statků v Čechách podává též některé zprávy, a pod dozo- rem dvou cís. notářů Petra Kaldea, probošta Nordhausenského, a Jana Tuška z Pacova. Jméno registrátora Marquarda Briesachera, které jsme nalezli na jednom privileji z r. 1436, v ní nepřichází; avšak byla zajisté vedena pod jeho dohlídkou, ačli ještě byl na živu. 2) Až do 1. 148 psány jsou v knize té zápisy jednou rukou, v druhé části od 1. 148—171 dá se jiná ruka pozorovati. Písař jeden i druhý patrně najednou řadu listů přepisoval, a to asi často dle konceptův,3) čímž se vysvětluje, že chronologického pořádku přísně nešetřil. 2) 3) 1) Dosti nesprávný přepis tohoto registra nalézá se v rukopise knížecí Lobkovické bibliotéky v Praze v rukopise „Diplomatarium regis Georgii“ na 1. 587—724 a v jednom rukopise hrab. Weichâ-Ger- storfské bibliotéky v Budišíně, odkudž Hermann Markgraf v „Neues Lausitzisches Magazin“ XLVII. str. 235—238 některé výňatky uveřejnil. Srv. Lindner u. m. str. 33. V knize jsou toho některé doklady. Tak na 1. 42 (č. 35) je zapsáno potvrzení privilegií městečka Kralovic ze dne 8. března 1437, vydané na základě předloženého transsumptu starších privilegií, jejž klášter Plasský obyvatelům Kralovickým nově vyhotovil, poněvadž o originály ve válkách husitských přišli. Písař registra nemaje více originálu konfirmace v ruce, vypustil z ní znění potvrzených privilegií a při slovech „quondam transsumptum abbatis et conventus prescriptorum, cuius tenor sequitur et est

Strana 40
40 6. Jaromír Čelakovský: Pro dobu panování následujících králů Albrechta, Ladislava, Jiřího, Vladislava a Lud- víka jsme v první řadě odkázáni na naše soupisy, avšak též máme z té doby pozůstatky našich register a jiné četné zprávy o nich. V soupisech jmenují se: 1. Liber XIII. Alberti et Ladislai. Máme v nich 21 výpisů z německých vesměs listin. (Příl. I. č. 364—384) na 252 listech. 2. Liber XIV. Alberti et Ladislai, od 1. 29 toliko liber Ladislai. Výpisů 19 z 17 něm. a 2 lat. listin (Příl. I. č. 385—406) na 77 listech. 3. Liber XV. Georgii. Výpisů 22 z 16 německých, 5 českých a 1 latinské listiny z 1. 1459—1465. (Příl. I. č. 404—422 a II. č. 184—186) na 294 listech. 4. Liber XVI. Georgii. Výpisů 5 z 3 českých a 2 německých listin z 1. 1465 a násl. (Příl. I. č. 423—425 a II. č. 187 a 188) na 51 listech. 5. Liber XVII. Wladislai. Výpisů 43 z 39 českých a 4 latinských listin z 1. 1471 až 1481 násl. (Příl. II. č. 189—232) na 428 listech. 6. Liber XVIII. Wladislai. Výpisů 10 z 8 českých a 2 latinských listin z 1. 1473, 1479 a násl. (Příl. I. č. 426—431 a II. č. 233—236) na 324 listech. Přehlédneme-li pozorně údaje o těchto šesti registrech královských, která se začínala r. 1438 a šla nedaleko za r. 1481, tedy shledáváme, že za Albrechta II. a Ladislava vedla se asi podobně jako za Sigmunda dvoje registra královská v české kanceláři, jedna pro ně- mecké a latinské a druhá pro české a latinské listy. Uvedené libri XIII. a XIV. tvořily pa- trně německou registraturu, vedle které zajisté byla v ten čas také registratura česká, které za Vladislava už neznali. Naproti tomu za krále Jiřího dle všeho registrovaly se všechny listy královské do jedněch knih bez ohledu na to, v jakém jazyku byly sepsány a tak se asi také dělo v prvních letech panování krále Vladislava.1) Moc panovnická tohoto krále byla vlastně do r. 1490 toliko na Čechy obmezena a proto listy královské psaly se obyčejně čes- ským, někdy také latinským jazykem. Německého jazyka užívalo se v kanceláři české tehdy zřídka. Tudy nebylo nalehavé příčiny děliti registra dle jazyka. Teprve když se země při- vtělené r. 1490 ke koruně navrátily, psala se asi zase dvoje hlavní registra, česká a německá, do kterýchžto posledních zvláště listy do Dolního Slezska a Lužice vydávané se zapisovaly, a na tom ani za krále Ludvíka dle všeho ničeho se neměnilo. talis“ připsal: „Non inveni“. Podobně na 1. 56 (č. 51) přepsal písař konfirmaci privilegií císařem Sig- mundem dne 17. října 1436 m. Tachovu udělenou, do jejíhožto originálu vloženo bylo znění dvou listů kr. Jana a Karla IV.; avšak v registru jsou texty obou těchto listů vynechány a po straně připsáno zase: „Non inveni“. Přípisky ty nepřipouští jiného výkladu, nežli že přepisovač neregistroval dle kon- firmace na čisto přepsané, neboť v té by byl texty potvrzených listin nalezl, nýbrž že registroval dle konceptu, kde potvrzené listy se vynechávaly, a to v době, kdy předloh, dle kterých do originálu na čisto listy ty jsou přepsány, v kanceláři už nebylo. Předkládaly se listiny, za jichž potvrzení se žádalo, král. kanceláři buď v originálu neb v pověřených přepisech, a když jich znění bylo užito při přepisování konfirmace na čisto, jsou žadatelům zase vráceny. V kanceláři ostal toliko koncept kon- firmace, do kterého nebylo třeba přepisovati listy, za jichž potvrzení se žádalo, a ten sloužil tedy patrně za podklad registrování. Někdy však i potvrzené listy jsou v registru přepsány, tu arci dělo se registrování spíše dle originálu konfirmace. Podobně byla v kanceláři synů krále Jiřího, vévodů to Minsterberských a hrabat Kladských, psána v 1. 1472—1501 jedna společná registra pro listy české, latinské i německé obyvatelům hrabství Klad- ského vydané. České listy ze zachovaných register Kladských uveřejnil jsem v „Archivu Českém“ VIII. str. 369—395 a IX. str. 361—369.

Strana 41
O domácích a cizích registrech. 41 Z register německým jazykem psaných nepřešlo na nás z doby Jagellonské ani jediné; naproti tomu z českých register zachránila se nám aspoň jedna původní kniha v cís. kr. stát- ním a dvorním archivu ve Vídni, kdež se pod sign. 201 chová. Kniha ta byla psána za kan- cléřství Jana ze Šelnberka a protonotářství Jana Šlechty ze Všehrd; obsahuje na 282 listech 480 česky a 7 latinsky psaných listů královských, jež v době tří let a několika měsíců od ledna 1498 až do března 1502 byly do zemí českých (jmenovitě do Čech, Moravy, Opavska, Těšínska, Hlohovska a Lehnicka) vydány. Z uveřejněných z ní Františkem Palackým regest1) možno poznati, jaké bohatství zachovalo se nám v jediné této knize a jaká nenahraditelná ztráta potkala naše dějepisectví tím, že skoro všechna ostatní naše registra z doby Jagellon- ské, jakož i z dob předcházejících se nám ztratila.2) Registra tato jsou označena názvem „Liber XXII. Wladislaus“, což dokazuje, že v době Jagellonské knihy registraturní znamenány jsou napořáde běžícími číslicemi a jmény králů, za kterých byly psány, podobně jako se to i v Uhrách dálo. Kromě toho patrno z toho, že v letech asi 1481—1498 byla napsána nejméně ještě tři registra s označením „libri XIX., XX. a XXI. Wladislai“, o nichž nemáme odjinud zpráv. K těm přibylo v letech 1502—1526 nejméně sedm neb osm hlavních knih registraturních, takže poslední registrum krále Ludvíka mohlo býti označováno číslem XXIX. neb XXX. Tím arci není řečeno, že by v české kanceláři královské bývalo do r. 1526 napsáno toliko třidcet knih registraturních, neboť, jak víme, v počet ten nejsou zahrnuta mnohá hlavní registra, o nichž už za Vladislava se nevědělo, a arci také mnohá registra zvláštní; nýbrž číslo to udává počet toliko těch register, která do doby Jagellonské se zachovala a v této době dále se psala, jsouce číslicemi označována. O vedení a užívání register, jakož i o organisaci české kanceláře v těchto dobách, máme arci i odjinud zprávy. Na listech královských na pergameně psaných a s visutou pe- četí vydávaných setkáváme se obyčejně na rubu se znamením registraturním. Za kr. Ladislava 1) V „Archivu Českém“ VI. str. 567—591. Částečně arci obsah jich zachoval se jednak v originálních listinách královských, jednak v přepisech těchto listin po archivech a bibliotékách roztroušených, a dal by se na tom podkladě obnoviti. Tak v zmíněném už rukopise knížecí Lobkovicské bibliotéky v Praze „Diplomatarium Georgii regis Bo- hemiae“ zachovala se bohatá snůška listin, jež byla nejspíše v kanceláři krále Jiřího pořízena a je- jíž sestavovatel užil archiválií této kanceláře, jmenovitě asi též královských register z let 1458—1470. (Srv. Fr. Palackého „Dějiny n. česk.“ IV. 2 str. 11 a téhož „Urkundl. Beiträge zur Geschichte Georg's von Poděbrad“ str. XI.); v rukopise c. kr. dvorního a státního archivu ve Vídni č. 185, z kterého v přílohách dva soupisy statků uveřejňujeme, přepsáno je na 1. 251—492 několik set předůležitých listů králů Sigmunda, Ladislava, Jiřího, Vladislava a Ludvíka (poslední z r. 1521), v plném znění aneb u výtahu, jež se týkají větším dílem důchodů komorních, hradů, měst, klášterů atd. a jež soudě dle ruky za krále Ferdinanda I. byly do jakéhos pořádku dle předmětů, jichž se týkají, uvedeny a patrně z královských register do této knihy přepsány. Dále velký počet výpisků ze starých regi- ster obsahuje německý rukopis knížecí Lobkovicské bibliotéky v Roudnici sign. V. Dc. 17 s nadpi- sem: „Summari ausczueg oder extrackt aus etlichen gar alten khüniglichen mayestatten, vertraegen vnd andern undterschiedlichen vber erb, pfand vnd geistliche guetter begnadungen“, jenž byl kolem r. 1564 sestaven a čítá 150 listů; a podobně i jiné rukopisy a i formuláře XV. a XVI. století čer- paly dosti asi hojně z register královských a po archivech našich najde se ještě něco i přímých úředních výpisů z nich. Srv. na př. „Archiv Český“ IX. str. 461. Tu je z register soudu komorního zpráva, že r. 1488 Aleš Nedamír z Jablonné „na komorním soudě okázal výpis z registr královských, kdež král Jiří JMt vyznává, že ta zbožie (ves Chrast) pan Jan Sádlo od starodávna držel jest.“ 2) Třída pro filosofil, filologii a dějepis. VII., 3. 6

Strana 42
42 6. Jaromír Čelakovský: a Jiřího připisují k němu registrátoři často svá jména, 1) za králů Vladislava a Ludvíka ne- děje se tak. Přispěla snad k tomu také ta okolnost, že v prvních letech panování kr. Vladi- slava byly poměry královské kanceláře ještě neustáleny a později při tom už ostávalo, zvláště když od r. 1509 královská registra nejspíše psávala se při dvoře královském za hranicemi země. Ostatně nejv. kancléř sám aneb některý z nejv. úředníkův obyčejně pověřovali maje- státy královské jakožto relátorové a časem králové Vladislav i Ludvík podepisovali se vlastno- ručně v nich. Následkem toho, jak se podobá, podpis registrátora ztrácel na svém vý- znamu a postačovalo znamení registraturní, které arci dokazovalo, že listy královské byly zapsány do knih registraturních. Ale i jiné jsou ještě zprávy o těchto knihách. Když král Ladislav uveden je do země, byla na sněmě zvolena pětičlenná komise, které uloženo přivésti majetkové poměry v zemi do pořádku. Dle sněmovního snesení měl každý, kdo měl jaké zápisy královské na statky, před ní je ukázati, a kdo by tak v předepsané lhůtě neučinil, měl o ně přijíti, nemaje práva více se jich dovolávati. Komise odbývala během r. 1453 a 1454 několikerá sezení a rozhodovala o právoplatnosti listin jí předložených. Při tom ohledávala registra královská a přesvědčovala se, zdali listy předložené jsou v nich zapsány a zdali se s nimi srovnávají. Toliko ty královské listy, které nalezla pořádně zaznamenány v registrech, považovala za věro- hodny, při ostatních výslovně poznamenávala, že jich v registrech nenalezla. Máme tu za- jímavý doklad, jak značná průvodní moc přiznávala se zápisům do register královských. Jak ze zachovaného protokolu vidíme,2) měla komise před sebou hlavně registra Sig- mundova z let 1420—1437; o starších registrech krále Václava IV. obyčejně pozname- návala: „nemáme těch register“ anebo „těch starých register před sebú sme neměli.“ Její pak protokol neboli „registra zápisů“, jež se nám v pozdějších ne dosti správných pře- pisech zachovala, týkají se téhož předmětu jako naše dva soupisy, jež v přílohách uveřejňu- jeme, a oba prameny doplňují se zajímavě navzájem. Podobně za krále Vladislava uzavřel r. 1487 sněm žádati krále, aby svolal sněmovní komisi k poradám o svobody zemské a o sepsání zřízení zemského a aby „při tom času JMKská ráčil poručiti panu kancléři se všemi registry starými královskými při těch osobách volených býti.“3) Kancléř měl patrně v komisi z register těch prokázati, která jsou práva českého krále; jmenovitě konkretně uvésti, ku kterým statkům může král činiti nároky. Sou- díme, že za tímto účelem byly také zhotoveny zmíněné výpisy z královských register, které v prv- ních dvou přílohách uveřejňujeme. Dále vysvítá z této zprávy, že registra královská byla v opa- trování nejv. kancléře českého. Při tom ostalo nejspíše i v následujících letech, i když dvůr královský do Uher se přestěhoval. Nejv. kancléř, jenž býval dle královské výpovědi z r. 1497 obírán ze stavu panského a nesměl více náležeti stavu duchovnímu, jako tomu bylo v staletích předešlých, obdržel rozhodující vliv na vedení české kanceláře, jež z úřadu dvorského byla se 2) 1) Našli jsme na privilegiích městských jména těchto registrátorů: 1. Johannes Slowiczky 1454; 2. Jo- hannes de Brunna 1459 a 3. Jacobus de Cadano 1461—1468. 2) Uveřejnil jej Fr. Palacký v „Archivu Českém“ I. str. 493 a II. str. 175 a 444. Srv. též Josefa Emlera „Zlomek register zápisů markrabství Moravského z r. 1459“ uveřejněný v „Archivu Českém“ VII. str. 569—604, kdež ale ke královským registrům nebylo přihlíženo. „Archiv Český“ IV. str. 521.

Strana 43
O domácích a cizích registrech. 4 vlastně stala českým úřadem zemským. Po r. 1490, kdy Vladislav větším dílem sídlil na Bu- díně a kdy kancléř nemohl pořáde meškati při osobě jeho, bylo arci třeba učiniti nějaké jiné opatření ohledně řízení královské kanceláře. Kdežto vlastní česká kancelář ostávala napořád v Čechách, část její doprovázela krále na všech jeho cestách. Byla to jakási expositura, kterou řídil král. protonotář neb sekretář, maje k ruce přidáno několik písařů. Z této expositury, zvláště když sídlila na Budíně, mohly se ale jménem krále vydávat toliko otevřené a posélací listy; vyhotovovati majestáty, pečetiti a pověřovati je, náleželo napořád na nejv. kancléře českého, který byl v držení pečetí královských. Vladislav jsa tím obmezen ve vykonávání moci panovnické, hleděl si všelijak pomoci a vydával časem maje- státy i do zemí českých pod uherskou pečetí; avšak kancléřové čeští zajisté tomu kladli odpor Následkem toho vedla se asi hlavní registra majestátův i nadále v Praze1) a na Budíně mohla se psáti toliko zvláštní jakás registra pro korrespondenci královskou. V poměrech těchto dle všeho stala se důležitá změna za krátkého pobytu krále Vladislava r. 1509 v Čechách. Už před tím smlouvou Svatojakubskou ze dne 10. srpna 1508 byla značně obmezena moc nejvyš- šího kancléře Albrechta z Kolovrat a přeneseno bylo zastupování krále v zemi za jeho nepří- tomnosti na nejv. purkrabího Zděnka Lva z Rožmitála. Když pak král do Čech přijel, podali mu páni strany Rožmitálské žaloby na nejv. kancléře, obviňujíce tohoto, že vydával listy pod pečetí královskou bez vědomí krále a to tak, jako by z Budína pocházely, ačkoli byly psány v Praze neb na Krupce. Král uchopil se milerád této příležitosti, aby zjednal sobě většího vlivu na řízení kanceláře české. Vynášeje nález v té rozepři ustanovoval, že obě královské pečeti, velká i malá, mají býti odňaty nejv. kancléři a ostávati nadále v moci krále při dvoře jeho.2) Došlo sice napotom k nějakému dohodnutí mezi králem a nejv. kancléřem, o jehož obsahu nedostává se nám ale bližších zpráv. Není ale pochybno, že kancléři ostal jakýsi vliv na vedení záležitostí kancelářských. Nejspíše přiznal mu král právo jmenovati úředníky kan- celáře české, ponechal mu menší pečeť a svolil k tomu, aby se majestáty do Prahy odesílaly, aby je stranám vydával, když mu taxu zaplatí aneb když se s ním o ni smluví; avšak registrování listů do knih obstarávala od této doby dle všeho expositura kanceláře české na Budíně.3) 3) 1) Soudíme, že i zachovaná registra z 1. 1498—1502 jsou psána v Praze, třebas listy větším dílem na Budíně byly datovány. Musilyť mezi Pražskou kanceláří a králem býti ustavičné styky. Na 1. 28 b. tohoto registra je zapsáno, že 2. května 1498 „vydáno od p. kancléře devět membrán s majestáty královskými Albrechtovi podkomořímu, na kterýchž jsou dělány jistoty na dluhy dolepsané“. („Archiv Č.“ VI. str. 570.) V tomto případě kancléř svěřil přednostovi král. komory několik nepopsaných listů s visutými pečetmi, aby sám na ně dal vepsati znění královských listův a vydal je pak stranám. Listy ty přes to byly přepsány do registra, což, soudíme, mohlo se státi toliko v Praze. Srv. Palackého „Dějiny n. č.“ V. 2 str. 148. Po smrti krále Vladislava sešli se vyšší dva stavové do Benešova 7. července 1516 na sněm, aby vyslali posly k císaři Maximilianu a králi Polskému jakožto poručníkům mladého krále Ludvíka. Tu jim nejv. kancléř Ladislav ze Šternberka předložil tyto články, které stavové také schválili: „Toto k úřadu páně kancléřovu náleží: Item listy mocné, kromě manóm do koruny české a markrabství moravského. Item listy erbovní vedle toho, jak král JMt stavu rytířskému obdarování dáti ráčil, těm, kdož při stavu rytířském státi chtí. Item jarmarky, trhy a městeček vysazování. Item léna podávati do cizí země, kdož by chtěli přijímati, buď knížata aneb kdož koli jiní, však na ten způsob, aby jemu byli čtyři přidáni, dva z pánův a dva z rytířstva, ti aby při tom byli a tu věc rozvážili, jak a pokud se jim podávati má, a jestliže by z nich čtyř který při tom býti nemohl, aby páni ráčili jiného dáti. Item co se pak dotýče těch majestátuov, kteréž sú sobě někteří za nebožtíka 6*

Strana 44
6. Jaromír Čelakovský: 44 V Čechách při úřadě nejv. purkrabí Pražského Lva Zděnka z Rožmitálu a později nejspíše také při úřadě hejtmanů zemských jakožto místodržících královských zřízena jest samostatná kancelář, z které vydávaly se listy otevřené a posélací v záležitostech veřejných a tyto listy přepisovaly se rovněž do zvláštních register, jichž zbytky se nám na naše časy zachovaly1) a kromě toho psala se „registra královská neb komorní“ při komorním a hejtmanském soudě, avšak to byly knihy, do nichž se hlavně nálezy těchto královských soudů zapisovaly.2) Napotom zvláště za krále Ludvíka stávalo se asi, že „česká kancelář“, která ostávala v Uhrách při dvoře královském, časem potřebovala též starší knihy registraturní a následkem toho nějaká část staré registratury odvezena je do Uher a tam společně s registry nově psa- nými jakož i s registry uherskými, jak jsme viděli, po r. 1526 za své vzala. V Praze ostá- valy toliko ty knihy registraturní, jichž k úřadování nebylo potřebí, a o těchto víme, že je r. 1556 tehdejší místodržící v Čechách arcikníže Ferdinand odeslal svému otci císaři Ferdi- nandu I. do Vídně. Psalť arcikníže 19. července 1556 císaři, že vedle jeho poručení „při kanceláři české zde na hradě Pražském všecku registraturu někdy krále Vladislava a krále Ludvíka dobrých pamětí vyhledati dal, a což se tak koliv toho najíti mohlo a při porážce krále Ludvíka dobré paměti neostalo a k zahynutí nepřišlo“, to všecko že JMCské teď příle- žitě posílá.3) Jaké osudy potkaly odvezenou do Vídně starou českou registraturu, nevíme. Zmíněný 2) krále JMti slavné paměti zjednali, kteříž sú jich ode mne ještě nevzali z té příčiny, neb sú se se mnú o ně ještě nesmluvili, a těch také mnoho není, ty abych mohl dodati (a v každém tom listu jsú relátorové) krom těch majestátuov, kteříž by byli proti panskému a rytířskému stavu.“ (Rukopis knížecího Lobkovicského archivu v Roudnici sign. DC. 54 na I. 27—31 a souč. kopie v archivu Jindřichohradeckém). — Opatření toto bylo toliko prozatimné, neboť na nejbližším sněmě dne 14. ledna 1517 stalo se usnesení, že správu země mají vésti čtyři hejtmané neb ředitelé zemští a při králi že mají býti stále čtyři radové čeští, kteří „toho mají pilni býti, aby psaním o české a zemské věci i těch zemí, kteréž k koruně české příslušejí, větší spletkové se v zemi nedáli a proti svolení zemskému.“ Kteří koli z těchto radů by co psáti rozkázali slovem krále, mají se každý zejména dáti v relací podepsati. „Item kanceláří česká“, praví se dále v snesení, „má při králi JMti držána býti a z té listové mají vydáváni býti skrze relací rad již jmenovaných a také to se má v kanceláři opatrovati, aby se žádní listové ke škodě království českému a k újmě jeho svobod nevydávali ani také též ke škodě svobod těm zemiem, které k koruně české příslušejí. Item co se kanceláří krá- lovství uherského dotýče, to aby při JMKské opatřeno bylo, aby od JMti listové do království če- ského a zemí k němu příslušejících nevycházeli, poněvadž také z kanceláří české do koruny uherské listové se nevydávají na žádná obdarování mimo předešlý obyčej a řád.“ Konečně ohledně úřadu nejv. kancléře ustanovuje snesení ještě toto: „Item co se pak listuov obnovování dotýče na peníze, v těch má jistec král JMt býti a k takovým listuom má jiná pečet proměnná býti krále JMti málo větší, nežli k posélacím listuom, a ta pečeť má býti při panu kancléřovi a úřadu jeho.“ (Týž ruko- pis Roudnický str. 31—36.) Srv. Františka Dvorského „Dopisy pana Zděnka Lva z Rožmitála v 1. 1508—1535“ v „Archivu Če- ském“ VII. str. 1—200, VIII. str. 161—320 a IX. str. 1—120 uveřejněné, z nichž velká část vzata je z nesvázaných ternionů v knížecím archivu Třeboňském chovaných, jež mají nadpisy: „Toto jsú registra, do kterýchž se vpisují přípisové listuov posélacích, kteří se píší od urozeného pána, pana Zděnka Lva z Rožmitála a z Blatné, najvyššího purkrabí Pražského.“ Je tu úřední korrespondence pohromadě se soukromými dopisy p. Lva. Srv. můj úvod k „Registrům soudu komorního“ v „Archivu Českém“ VII. str. 446. Nálezy tohoto soudu uveřejnil Fr. Palacký v „Archivu Českém“ IV. str. 263—328 z 1. 1471—1479 a já v témže „Archivu Českém“ VII. str. 450—568, VIII. str. 396—480 a IX. str. 455—560 z 1. 1472—1491. 3) Srv. „Památky archeologické“ IX. str. 474.

Strana 45
O domácích a cizích registrech. 45 „liber XXII. Wladislai“ bude asi jediným zachovaným pozůstatkem z ní, ačkoli p. rada vrch- ního zemského soudu A. Rybička sděluje svrchu položenou zprávu z r. 1556 poznamenal k ní, že „to, co se z registratury české dostalo do Vídně, bude, jak se podobá, uchováno v tajném archivu státním; neboť“ — dodává — „jakož toho jistou máme zprávu, v archivu bývalé dvorské kanceláře české nenalézá se listův a majestátů původně z kanceláře králů Jagellon- ských vyšlých“. Pochopitelno, že i my pídili jsme se ve Vídni po starých našich královských registrech, jež tam r. 1556 byly odvezeny; avšak všechno naše pátrání v tomto směru nemělo žádného výsledku. Třeba nám tudy spokojiti se, že ze staré registratury našich králův aspoň zajímavé některé pozůstatky našich časů se dochovaly, jmenovitě z let 1360 a 1361, 1397—1407, 1436 a 1437 a 1498—1502, a na základě těchto zbytků můžeme s jakousi bezpečností zodpo- vídati si na konec otázku, které listiny zapisovaly se do těchto registraturních knih a jaký tedy byl jich obsah a účel. Jest patrno, že obsah zápisů těchto souvisel s objemem práv panovnických, jak v které době k platnosti přicházela. Vykonávání těchto práv, jakmile mělo míti trvalejší platnost, dělo se ve středověku obyčejně ve formě vydávání královských listův, a to, šlo-li o záležitosti důležitější, na pergaméně a s visutými velkými pečetmi královskými. Na řádné registrování pak těchto listů, privilegií nebo majestátů, kterými král vykonával svá práva anebo přenášel je na jiné osoby neb korporace, kladla se přirozeně větší váha, nežli na přepisování patentův a missiv, jimž dočasná platnost se přikládala, ačkoli, jak víme, i tyto písemnosti u nás jako jinde do knih jsou psány. Následovně pozornost naši v první řadě zasluhují tak zv. registra majestátův, k nimž také pozůstatky svrchu dotčené náležejí, a v těch setkáváme se s privi- legiemi obecnými a zvláštními, s právy udělenými neb potvrzenými celé koruně neb ně- které zemi, všem stavům neb toliko jednomu stavu, s výsadami a milostmi propůjčenými kní- žatům, pánům, zemanům, manům, městům, církevním hodnostům a ústavům, svobodníkům, cechům, lidem poddaným, židům atd., s listy to královskými, jež mají obyčejně povahu projevu moci zákonodárné. Json v nich dále zapsány listy, kterými král vrchní právo patro- nátní a ochranné nad církevními ústavy a statky vykonává, uděluje církevní obročí a svo- luje k jich směně, dále literae praesentationis, literae expectativae, primariae preces, svolení k stavění kostelův a klášterů, potvrzení nadání a darů k účelům církevním a obecně uži- tečným, zápisy statků církevních a povolení k jich výplatám. Jsou tu důležitější nařízení a in- strukce dané nejv. úředníkům a soudcům zemským, artykule čtené při sázení rad městských, propůjčování úřadův, hodností a služeb dočasně i dědičně, vykazování úřednictvu platův, dávek a odměn z komory, kvitování úředníků, že složili správně účty. Jsou tu mocné listy na po- řizování se statky pro případ smrti; listy, kterými se povolují spolky a rozdíly statků, udělují dospělá léta, legitimují nemanželské děti, jmenují poručníci, opatřují lidé na poctivosti; listy, kterými se udělují nápady, odúmrti a výprosy, viny a pokuty na provinilcích, dávají glejty, potvrzují smlouvy, narovnání a výpovědi. Jsou tu manské listy, kterými udělují se léna v koruně české i v říši, povolují rozmanitá práva k nim, ano kterými statky ze svazku manského docela se propouštějí. Takovým způsobem registra do jisté míry zastupovala v té době též knihy manské, jmenovitě pro léna v říši. Jsou tu listy, kterými král přenáší práva svá finanční; listy, kterými postupuje neb zapisuje statky korunní, připisuje na zápisných statcích summy a životy;

Strana 46
46 6. Jaromír Čelakovský: reversy na svolené berně a pomoci, stvrzení a obnovení dlužních úpisů, kvitance na odvedené platy komorní, zápisy těchto platů, propůjčování práv na hradech, městech, klášteřích, horách, lesích a vodách, převody rychet, svolení k zřízení mostů, mlýnů, papíren atd. na řekách, povolo- vání cel, mýt, průvodů. Jsou tu konečně listy erbovní, kterými propůjčují se znaky a obyčejně zá- roveň uděluje povýšení do vyššího stavu; listy, jimiž se propůjčuje dvorské radovství, notářství, řečnictví neb jiné takové hodnosti a titule, kterými vysazují se města, městyse a vesnice, po- voluje pečetění červeným voskem, vysazují trhy a sklady, uděluje právo mílové, právo zarážeti krčmu, vařiti pivo, dělati slady, držeti židy, prodávati „konfekty“ a j. v.. Slovem do hlavních register psaly se všechny listy, které vydával král v oboru své právomoci v těch mezích, v jakých kdy měl právo účastniti se činnosti vládní, zákonodárné, správní a soudní. A poněvadž ve středověku panovati znamenalo skoro tolik, jako popouštěti práva královská a zase jich nabývati, tudy registra královská byla obrazem činosti panovnické, soupisem práv a závazků krále a tím stala se jedním z nejdůležitějších pramenů politických, právních a kulturních našich dějin, bohužel v tak skrovné míře z této starší doby na naše časy dochovaným. IV. Přicházíme k novějším domácím registrům z doby panování králů z rodu habsburského. I zde vidí se nám býti potřebno nejprve vylíčiti aspoň povšechně, jaké proměny se staly s českou kanceláří královskou od r. 1526 až do zrušení jejího r. 1749 a kterak vedle této kanceláře zřízeny jsou nové královské kanceláře při komoře české a později i při královském místodržitelstvu, aby osudy a zařízení registraturních knih, které se při těchto úřadech vedly, jakož i vzájemný jich poměr staly se nám srozumitelnějšími. Při tom arci opětně třeba nám připomenouti, že nenaleznuvše posud času a příležitosti probádati podrobněji tyto knihy, můžeme zde podati toliko příspěvky k seznámení s jich obsahem a povahou a že jinému času zůstavujeme do- plniti to, co zde podáváme. Jako v době Jagellonské tak i za krále Ferdinanda I. a jeho nástupců mnohé jsou vedeny spory o vlivu na řízení kanceláře české a o tom, jakou má míti působnost. Stavové pohlížejíce na kancelář jako na český úřad zemský čili stavovský, nechtěli novému králi dopřáti vel- kého vlivu na vyřizování záležitostí jí přikázaných; Ferdinand I. naproti tomu snažil se ovlád- nouti tento úřad a když se mu to nedařilo, aspoň obmeziti jeho působnost a utvořiti nové orgány, které by větší část kancelářských jeho záležitostí obstarávaly, nejsouce závislými na kancléři českém. Pokud platila zásada, že všechny listy do zemí českých musí vycházeti z české kanceláře a býti podepisovány kancléřem českým, potud král byl citelně obmezen ve vykonávání moci panovnické, potřebuje ke všemu souhlasu tohoto předního úředníka zemského. Následkem toho snažil se Ferdinand I. všelijakými cestami dosáhnouti toho, aby mohl vydá- vati majestáty aneb aspoň nařízení a méně důležité písemnosti z jiných také kanceláří svých a netoliko z kanceláře české, a jest tudy třeba nejprve seznati, zdali a pokud se mu snaha tato zdařila. Stavové čeští před volbou jeho za krále českého vložili sobě 19. října 1526 z vlastní právomoci do desk zemských snesení sněmovní, v kterém mezi jiným nalézal se článek, že „král budoucí a napotom králové čeští nemají dávati rozkazovati ani dopouštěti psáti žádných

Strana 47
O domácích a cizích registrech. 47 majestátuov ani potvrzení do království českého a do zemí k němu příslušejících, též do říše, což k koruně české přísluší, odjinud nežli z kanceláře české a od kancléře království českého a pod pečetí krále českého, i tak jakž spravedlivě býti má.“ Oni sami zavdali r. 1509 podnět k tomu, že Vladislav vzav obě pečeti královské ve svou moc napotom často bez ohledu na práva kancléře českého vydával listy z dvorské své kanceláře na hradě Budínském; nyní zdála se jim doba příhodna, aby napravili, v čem tehdy bylo pochybeno. Kromě toho uzavřeli, že král, kterýžkoli volen bude, má bývati dvorem svým v království českém a že ve věcech království tohoto a v tom, což přísluší králi českému, nemá užívati žádných jiných rad, nežli Čechův a obyvatelů zemí ke království českému příslušejících.1) Ferdinand v odpovědi, kterou dal 14. prosince písemně stavovské deputaci, zavázal se, že všechny články sněmovního sne- sení potvrdí, když už dříve jeho vyslancové na českém sněmu byli slibovali, že pán jich bude v zemi bydleti a že na svém dvoře zřídí českou radu, prostředkem které bude zemi spravo- vati.2) Současně ale moravští stavové rozmrzeni, že nebyli pozváni k volbě nového krále, a také neradi snášejíce, že Čechové prostředkem české kanceláře mínili vykonávati větší vliv na vládu na Moravě, nežli tomu bylo za posledních let, nebyli spokojeni s vyřízením českých žádostí i žádali 14. prosince 1526 Ferdinanda, aby vydával majestáty a listy „z kanceláří svých, z kterýchž se JMti zdáti bude, tak jakž jsú jiní králové, předkové JKMti, činili a toho moc jměli.“ Oni prý mají latinské a německé listy, které jim od králů českých dány byly také pod jinými pečetmi, nežli království českého a bylo by prý proti jich svobodám, kdyby nyní jináče býti mělo. Ferdinand dal deputaci moravské vyhýbavou odpověď, ačkoli námitky její mu za- jisté velmi vhod přicházely, a sděluje stavům českým po korunování stížnosti, jež mu přednesli, žádal za naučení, jak by se měl při vydávání listů do Moravy zachovávati, komu náleží pečeti královské míti při sobě a jaký řád se v té příčině zachovával. Stavové čeští setrvali v od- povědi své při prvotném usnesení, že do všech zemí českých toliko z české kanceláře mají býti listy psány; načež Ferdinand odpověděl jim, že učiní takové zařízení, aby nikdo neměl příčiny ke stížnostem. 3) Zároveň žádal stavy, aby mu označili dvě spolehlivé osoby, které by mohl za rady své potřebovati, a to tak, aby jeden z nich ostal po jeho odjezdu v koruně a druhý zdržoval se stále při dvoře královském a byl mu ve všem radou, čeho by žádala potřeba země.*) Bylť Ferdinand patrně odhodlán opatřiti kancelářské záležitosti svého dvora, pokud se týkaly zemí českých, asi tak, jak tomu bylo za krále Ludvíka. Při dvorské kanceláři, jež ho všude na cestách sprovázela a byla výkoným orgánem tajné a dvorské rady, mínil zříditi českou expedici, která by psala do zemí českých listy jeho jménem a kromě toho ve věcech finančních chtěl vydávati nařízení z kanceláře nově organisované komory české, kterou zároveň podřizoval radám dvorské komory ve Vídni. Vliv nejvyššího kancléře českého měl při tom, jak se podobá, ostati obmezen na pověřování majestátův a vydávání jich stra- nám, jak tomu bylo v posledních letech. V tomto smyslu už v řádu kancelářském vydaném 1. ledna 1527 dvorské své kanceláři zmiňoval se Ferdinand o českých a uherských sekretářích, které míní při této kanceláři jme- 2) 1) „Sněmy České“ I. str. 42. Tamtéž I. str. 52 a 67, též srov. Antonína Rezka „Zvolení Ferdinanda I.“ str. 48 a 85. 8 „Sněmy České“ I. str. 94, 233, 240 a 243. 4) Tamtéž I. str. 239.

Strana 48
48 6. Jaromír Celakovský; novati a jimž chce svým časem zvláštní řád vydati1), a v instrukci dané nově zřízené komoře české dne 25. března 1527 ustanovoval, že rada jeho a sekretář Jiří Žabka z Limberka, jenž byl druhdy též sekretářem krále Ludvíka 2) a kterého tudy do služeb svých převzal, má býti přednostou kanceláře této komory. Na něho mělo náležeti vydávati jménem krále otevřené a zavřité listy pod sekretem královským ve věcech komorních, kteréžto listy dva radové komorní s ním společně podpisy svými měli pověřovati. Listy na pergaméně psané a tímže způsobem podepisované měl posílati ke dvoru, aby tam byly velkou pečetí královskou zape- četěny. Kromě toho bylo mu uloženo přihlížeti k tomu, aby vydané listy byly do zvláštních register přepisovány a aby v kanceláři pořádek se udržoval; též měl časem přehlížeti regi- straturu a všechny spisy a cokoli by v nich shledal, žeby bylo králi na újmu nebo na pro- spěch, o tom měl radám komorním sdělení učiniti.3) Význam těchto opatření nemohl býti jiný, nežli že nový král ve věcech finančních snažil se domoci se co možná největší neodvislosti a že chtěje při dvoře svém chovati velkou pečeť královskou a užívati českých dvorských sekretářů mínil opatřiti sobě také volnost neto- liko při vydávání nařízení, nýbrž i zákonů, pokud pro ně forma majestátů byla obvyklou. Pochopitelno, že takovéto zužování působnosti kanceláře české nemohlo býti lhostejno tehdejšímu nejvyššímu kancléři Adamu z Hradce a že zajisté přičiňoval se o obhájení svých práv. Ferdinand zřídiv kancelář komory české a jmenovav nejspíše současně českého sekretáře 2) 3 1) „Die behamischen und hungrischen secretarien betreffent, will KMt. mit der zeit ordnung inn geben.“ (Posse „Privaturkunden“ str. 211.) „Sněmy České“ str. 3. Podotknouti třeba, že už král Ludvík jmenoval r. 1523 za pobytu svého v Čechách několik radů komory české a přidal jim k rukoum sekretáře. „So soll Jörg Zabkha von Limberg unser rat und secretari bei bemelter unser behamischen camer sein, die brief und schriften ober all hendel und sachen, die im camerrat beratslagt und beslossen werden, so vil not und die expedicion betrifft mit vleiss fertigen und bei den handlungen und rat- slegen der camersachen sein, dieselben hören und verfassen, damit die hendel aus solchem guten verstand dester gründlicher, formblicher und sleuniger gefertigt werden mugen; das er auch die registraturen und ander schriften aller camerhendel ausserhalb der, so raitungen betreffen und ainem buechhalter zu handeln und zu verwaren geburen, und dergleichen camersachen ordenlich und bewar- lich, auch derselben unserer camercanzlei gute ordnung gehalten und er vleissig aufsehen hab, das die beratslagten hendel [in behaimischer und teutscher sprach, wie es zu allerzeit die notturft er- fordert] notturftiglich verfasst, wol und recht geschriben und was not ist, ordenlich geregistrirt werde und daneben, sovil ime muglich, die registraturen und ander schriften seiner verwaltung oft und vleissig ubersche und was er darin befindt, das uns zu nuz oder nachtail kumben mag, oder darinnen ferner zu handeln ist, solches gedachten unsern verordenten camerreten furbringe, damit unser notturft darin bedacht und gehandelt werden mug. Und damit er des alles, so obstet und ainem secretari zu thun geburt, des statlicher verrichten mug, so haben wir ime drei canzlei- personen als gehilfen zue geben und auf dieselben ime die underhaltung verordent. Was also bei unsers behamischen camerratscanzlei fur brief ausgeen, sollen all under unsern namen und tittl ge- stellt werden, dergestallt, was zuegethan oder offen brief sein, dieselben durch zwen unser camerret und den secretari underschriben und dann mit unserm secret, das wir unsern camerreten zuegestellt, verfertigt werden; was aber offen pergamen urkund sein möchten, dieselben gleicher weise durch zwen unser camerret und den secretari underschriben, doch an unsern hof geschikt, dasselbs mit unserm kuniglichen sigill gesigelt und widerumben der camer zuegesandt werden.“ (Antonin Rezek „Geschichte der Regierung Ferdinands I. in Böhmen“ str. 166 a Eduard Rosenthal „Die Behördenorganisation K. Ferdinands I.“ str. 287). Instrukce tato byla vydána bez rekognice českého kancléře a zapsána v pamětní knihy dvorské komory ve Vídni. Slova v závorce podaná přicházejí v instrukcí české komory ze dne 24. dubna 1530, o níž ihned řeč bude.

Strana 49
O domácích a cizích registrech. 49 dvorského, jenž jej stále měl provázeti1), vydal brzo na to 24. dubna 1527 Moravanům majestát, ve kterém jich žádost za vydávání listů z kterékoli kanceláře takto vyřídil: „Co se vydávání listuov z kanceláří dotýče, toho my při svobodné vuoli a moci naší, pokudž nám spravedlivě jakožto králi českému a markrabí moravskému o vydávání listuov z kanceláří do tohoto mar- krabství náleží, zanecháváme a zuostavujem, neb na jiném neráčíme býti, než což nám v tom jakožto králi českému a markrabí moravskému spravedlivě náleží, žádnému k vuoli abychom toho neopouštěli, než při nás a moci naší povinně to zachovali.“ 2) Slova ta sotva připouštěla jiného výkladu, nežli že Ferdinand je odhodlán vydávati listy do Moravy netoliko z české kanceláře, nýbrž i z jiných kanceláří, jež by sobě jakožto král český při dvoře svém anebo kdekoli jinde zřídil. Žádostem Moravanů, kteří při tom měli též na mysli, že nejsou ještě ze zástavy koruny uherské vyplaceni, bylo tím mnohem více vyhověno, nežli stanovisku Čechů, kteří přiznávali právo vydávati listy do Moravy jediné kanceláři české. Tím nápadnější je, že nejvyšší kancléř český Adam z Hradce napsal své „vidit“ na tento majestát a po- depsal se v něm. Nejspíše obdržel od Ferdinanda slib, že majestát ten nemá býti na újmu jeho právům a že o působnosti české kanceláře a o poměru jejím k jiným kancelářím bude později rozhodnuto. Takovým způsobem se stalo, že hned na počátku panování nového krále v Praze dvě kanceláře vedle sebe trvaly, stará královská kancelář česká na hradě Pražském, jejímž přednostou byl nejv. kancléř český a která dle sněmovního snesení z r. 1526 byla výhradně oprávněna vydávati listy pod velkou pečetí do zemí českých, a nově zřízená kancelář české komory, které dle instrukce jí dané náleželo zhotovovati ve jménu krále všechny písemnosti ve věcech správy kameralistické. Kromě toho meškal-li král mimo Prahu, sprovázel jej obyčejně jeden ze sekretářů českých, jenž z počátku fakticky náležel k dvorské kanceláři a jehož mínil Ferdinand užívati k vyhotovování písemností do zemí českých daných a to jak listů pod velkou pečetí, tak i nařízení a resoluc jeho jménem vydávaných, o jichž obsahu ponechával sobě raditi se, s kým za dobré uzná, buď s českými radami při dvoře meškajícími anebo s členy tajné své rady, anebo s radami dvorské své komory, šlo-li o záležitosti finanční.3) Poněvadž takovýmto způsobem tajní radové vykonávali jakýsi vliv na záležitosti zemí českých a komoře české kromě toho bylo přímo nařízeno, aby se spravovala nařízeními dvorské ko- mory, snášeli stavové čeští neradi takovéto zasahání cizích živlů v obor působnosti nejvyšších úřed- níků zemských, kteří sebe za jedině oprávněnou radu královskou pokládali, a nesli rovněž těžce související s tím obmezování činnosti české kanceláře. Uzavřeli proto už v listopadu 1527 na sněmě žádati Ferdinanda, aby „kancelář českou při tom milostivě zachoval, což té kanceláři od starodávna náleží, aby se v to jiní a z jiných národův nevkládali proti svobodám tohoto království českého“ a kromě toho aby i „užitky krále v tomto království Čechové spra- 1) Byl to nejspíše Jiřík z Lokšan, jenž později stal se místokancléřem. A. Rezek „Geschichte Ferdinands I.“ str. 174. Srv. Herm. Biermann „Geschichte der österr. Gesammtstaatsidee“ str. 13; Th. Fellner v „Mittheil. des Inst.“ VIII. str. 273, 283 a 291; Rosenthal u. m. str. 66, 78, 85, 98 a 101; též A. Gindely „Rudolf II. und seine Zeit“ I. str. 33 násl. Z tohoto faktického stavu, že sekretář český často z usnesení tajné (nikoli dvorské) rady psal nařízení neb dopisy českému kancléři i jiným úřadům v zemích českých, nelze arci dovozovati, žeby úřadové v těchto zemích bývali právně podřízeni tajné radě nebo dvorské kanceláři, jež byla pouhým výkonným orgánem krále i tajné rady. Nařízení neb rozhodnutí taková vydávala se jménem krále a o radách, s kterými král bral poradu, neděla se v nich zmínka. (Srv. Rosenthal u. m. str. 99.) Třída pro filosofi, filologii a dějepis. VII., 3. 3)

Strana 50
50 6. Jaromír Čelakovský: vovali a o tom věděli, ale ne jiní národové aby se v to vkládati měli.“ Ferdinand odpověděl na to z Budína 21. ledna 1528 v přípisu ke komisi zvolené k napravování práva, jejímž členem byl též nejv. kancléř Adam z Hradce jakožto zástupce krále, že: „což se užitkuov našich v témž královstvie dotýče, zdá se nám za neslušné, aby nám kdo v tom jakú míru ukládati měl, jak bychom je spravovati a říditi měli“; avšak pokud se kanceláře království českého týče, o tom že chce dále uvažovati a aby mu tudy „při napravování práva to ozná- meno bylo, v čem jí ublíženo jest.“1) Takto ostalo ohledně kanceláře české komory při tom, co před rokem Ferdinand zařídil a stran kanceláře české měla sněmem zvolená komise k se- psání nového zřízení zemského podati návrhy, v čem by se měla státi náprava. Ferdinand ale nečekaje výsledku jejích porad vydal několik dní na to dne 12. února 1528 z Ostřihoma dvorské své kanceláři řád, v kterém mezi jiným přikazoval českému sekre- táři, jenž v této kanceláři řídil českou expedici, aby ochotně a rychle vše vyřizoval, cokoli mu dvorský kancléř jménem krále rozkáže. Sekretář tento jsa zavázán slibem poslušnosti českému kancléři a i hmotně na něm závislý, přicházel tím do nepříjemného postavení, neboť mohl snadno přicházeti s ním do sporu, zvláště když se mu nařizovalo, aby si opatřoval jeho podpis toliko, když půjde o vydání privilegií neb udělení nějakých milostí, o vyřízení rekursů ke dvoru, o rozepisování sněmův a vyhotovování sněmovních proposic.2) O všech těch věcech mělo se vlastně při dvoře stávati rozhodnutí bez účastenství českého kancléře a předce na venek byl by on za ně bral zodpovědnost. Dle všeho komise pro napravování práva ujala se velmi horlivě práv české kanceláře a ačkoli nepodařilo se jí prosaditi, aby do zřízení zemského z r. 1530 vložena byla ustanovení, která by jednala o její působnosti; tedy přece z některých zpráv dá se souditi, že vymohla na Ferdinandovi svolení k tomu, aby královské pečeti ostávaly v opatrování českého kancléře a aby všechny listy na pergaméně psané a do zemí českých pod velkou pečetí vydávané toliko z české kanceláře vycházely. Kromě toho došlo nejspíše i k usjednocení o tom, že má expo- situra česká při dvoře královském obdržeti samostatnější postavení, neboť pokládala se na- potom za součást kanceláře české a ostávala nejvyššímu kancléři českému podřízenou. Meškal-li král dvorem svým na hradě Pražském,3) tu všechny písemné záležitosti zemí českých, kromě finančních, jménem krále vyřizovala toliko „česká kancelář království českého“, s kterou „kancelář česká při dvoře“ neboli dvorská expedice česká v jedno splynula. Rovněž arci pova- žoval se nejv. kancléř český za přednostu české kanceláře při dvoře, jestliže meškal při osobě krále za hranicemi země, v kterémžto případě míval obyčejně také účastenství na poradách 1) 2) 3) „Sněmy České“ I. str. 265 a 270. Bidermann u. m. I. str. 13, též str. 101. Dle Ant. Gévay-ova „Itinerar K. Ferdinands I. 1521—1564“ meškal Ferdinand I. v Praze od 5. února — 28. března a od 27. května — 4. června 1527; 7. dubna — 23. září 1528; 4.—14. října 1529; 1. února — 18. dubna 1530; 17. dubna — 30. června 1531; 7. května — 8. června 1533; 29. listo- padu 1533 — 19. srpna 1534; 1. března — 5. září 1537; 26. prosince 1537 — 16. května 1538; 24. dubna — 26. května 1539; 19. ledna — 2. února 1540; 1. prosince 1541 — 17. ledna 1542; 4.—15. května 1542; 1. května — 25. srpna 1543; 16. listopadu 1543 — 27. února 1544; 21. června — 28. července, 7.—22. října 1544; 7. ledna — 28. února, 14. srpna — 5. října 1545; 30. července 1546 — 4. února 1547; 2. července — 10. října 1547; 20. ledna — 11. prosince 1549; 26. prosince 1551 — 23. ledna 1552; 25. srpna — 9. září 1554; 14. dubna — 16. května 1556; 22. března — 27. dubna 1557, 23. prosince 1557 — 4. února 1558; 8. listopadu — 18. prosince 1558 a 28. září 1561 — 5. října 1562.

Strana 51
O domácích a cizích registrech. 51 tajné rady.1) Přirozeně tudy musilo se uznati, že český sekretář zdržující se při dvoře mimo Prahu nepřestává býti proto úředníkem české kanceláře a že nemůže býti podřízen dvorskému kancléři, jak se původně mínilo. Takovéto rozdělení české kanceláře na zemskou a dvorskou, k němuž dle všeho během r. 1528 Ferdinand svolil, mělo však také některé stinné stránky. Strany přicházely ke dvoru a odtamtud byly odkazovány na kancléře českého, někdy také naopak. Následkem toho sta- vové moravští usnesli se na sněmě Brněnském o sv. Lucii 1529 odbývaném dáti poslům svým do Čech instrukci, aby prosili krále, by „kancelář česká tak spravována a držána byla, jakž za předkuov JKMti spravována a držána byla a pan kancléř aby při dvoře býval, aby každý přijedouc k JKMti své věci sjednati a na konci postaviti mohl; neb když páně kancléře při dvoře JKMti není, tehdy se lidem pruotahové dieti musí tím, že jim ku panu kancléřovi uka- zováno bývá a takby lidé k zmatkóm a o spravedlivosti přicházeti mohli.“2) Žádosti takovéto měly, jak se podobá, za následek, že v následujících letech v čele české kanceláře při dvoře postaven býval místokancléř, jenž ve srozumění s českým kancléřem, jemuž k ruce přidán druhý místokancléř, návrhy králi přednášel a žádostem stran i při dvoře samém vyhověti se snažil.3) Majestáty arci vycházely napořáde toliko z české kanceláře na hradě Pražském. V nové instrukci, kterou Ferdinand vydal české komoře v Linci 24. dubna 1530, nařizoval přednostovi kanceláře této komory Jiřímu Žabkovi, aby listy na pergaméně psané, pokud se týkaly záležitostí komorních, posílal mu ke dvoru ku podpisu a napotom je předkládal nejv. kancléři českému, aby k nim královskou pečeť přivěsil a se v nich podepsal.4) 1) Srv. Rosenthal u. m. str. 85. 2) Památky (sněmovní) č. I. list 74 v moravském zemském archivu. Srv. též V. Brandlovo „Glossarium“ str. 87. 3) Prvními nám známými místokancléři byli zmíněný Jiří Žabka z Limberka, asi od r. 1533—1547 českým místokancléřem zvaný, a současně s ním Jiřík z Lokšan, jenž od r. 1533 nazývá se německým místo- kancléřem až asi do r. 1556; jim následovali Sigmund Heldt z Kementu 1557—1562; dr. Jiří Mehl ze Střelic 1565—1580 atd. (Srv. „Sněmy České“, též Th. Fellner v „Mitth. des Inst.“ VIII. str. 283.) „was aber offen pergamenen urkhundt sein, möchten dieselben gleicherweisz durch zwen unser chamer- rete und den secretari underschriben und uns darnach zu verzaichnen zuesenden und so wir die verzaichnet, sollen dieselben mit unserm kuniglichn behaimischn anhangenden insigl durch unsern be- haimischen cannczler verfertigt werden.“ („Gedenkbücher Böhmen, Mähren u. Schlesien“ 1527—1531 Nro. 300 str. 121 v c. kr. archivu dvorní komory ve Vídni.) Příklad takovéhoto majestátu z české komory r. 1532 vydaného, králem, kancléřem a komorními rady podepsaného viz v mé „Sbírce pra- menů práva městského“ I. na str. 366. Podobně instrukce daná Ferdinandem české komoře ve Vídni 8. srpna 1548 ustanovuje: „Wir wellen auch, was für brieflich urkhunden mit dem grossen unserm behaimischen innsigl zu fertigen von nöten, das dieselbigen unser oberister behaimischer cantzler jeder zeit zuuor underschreiben solle.“ A na jiném místě této instrukce se pravi: „Was dann die brief in grossen sachen uber unsere camergueter, auch pflegen, aembter und dergleichen betrifft, wellen wir albeg ordnung und bevelch geben, das dieselben bei unserer behaimischen camer aufgericht und geferttigt werden. Wo wir aber die je zu czeiten aus furfallender eillender notturft an unsern hof bei unserer hofcammer fertigen wurden, sollen doch gemelter unserer behaimischen camer davon ab- schrift uberschickht und dieselben verschreibungen bei derselben unserer behaimischen camer auch registriert werden. Wir wellen auch bevelhen und ordnung geben, das hinfuran bei unsern hofcanz- leien ausser der hofcamer nichts, was unser cammerguet betrifft und demselbigen anhengig ist, gefert- tigt soll werden. Wo aber aus ubersehen ainicherlai verschreibung oder bevelch bei denselben unsern canzleien an bemelte unsere behaimische camerrät ausgeen wurden, sollen sy denselben nit nach- khommen noch volziehung thuen, sundern uns zuvor dasselb aigentlichen zu handen unserer hof- cammer berichten und unsers weitern beschaidts daruber erwarten.“ (Orig. v archivu c. a kr. říš- ského finančního ministeria.) O poměru české komory ku komoře dvorské srv. též „Sněmy Č.“ V. str. 35. 7*

Strana 52
52 6. Jaromír Čelakovský: Patrno z toho, že nejvyšší kancléř český podržel velkou pečeť královskou ve svém opatrování, kdežto v komoře české užívali zvláštní menší královské pečeti čili sekretu. Po- něvadž pak v následujících letech komora česká zase začala vydávati i majestáty bez podpisu nejv. kancléře pod touto menší pečetí vložili stavové čeští 5. prosince 1541 do známého sne- sení o napravení pohořelých desk zemských tento článek: „O majestátích z kanceláří. Poněvadž od starodávna majestátové z kanceláří královstvie českého jsou vždycky vycházeli pod pečetí, kteráž nejvyššímu kancléři královstvie českého svěřena jest, a ti tou pečetí pečetěni býti mají a žádnou jinou; by pak kteří majestátové v komoře JMKské psáni byli, tehda je má kancléř královstvie českého touž pečetí pečetiti, též i frystuňky, a kteřížby kolivěk jinou pečetí peče- tíni byli, ti nemají žádného místa míti. A protož JMKskú za to prositi máme, aby to hned zastaviti ráčil, aby pod touž pečetí z komory ani odjinud žádní majestátové více o věci krá- lovstvie českého a zemí k témuž královstvie příslušejících nevycházeli; pakli jsou kteří vyšli a řádní jsou, ti aby od pana kancléře pod tou jemu svěřenou pečetí obnoveni byli; kteří by pak obnoviti sobě takových majestátuov nedali, ti místa svého míti nemají, poněvadž se jest to prve zachovávalo a dckami zemskými zapsáno a stvrzeno bylo; kromě toliko jiných listuov buď počtuov, kvitancí, též na sumy a dluhy aneb jakýchžkoli jiných listuov, ježto by majestáty nebyly, ty budú moci z komory JMKské pod menší pečetí JMKské vycházeti.“ 1) Ferdinand i stavové přiznali se relací do desk k tomuto sněmovnímu snesení a tím nabyla zákonné platnosti zásada, že majestáty má vydávati toliko česká kancelář na hradě Pražském; kdežto jiné listiny mohou netoliko z české kanceláře, nýbrž i z jiných kanceláří jménem krále se vydávati. Význam ustanovení tohoto byl ten, že král, když chtěl ve formě majestátu vydati zákonný předpis, byl vázán souhlasem nejv. kancléře českého jakožto repre- sentanta stavů, tak jako k zákonům, které ve formě zřízení zemských neb snesení sněmovních byly sepsány, arci vždy svolení všech stavů potřeboval. Naproti tomu nebyl vázán na tako- výto souhlas při vydávání nařízení neb rozhodnutí ve formě otevřených neb posélacích listů. Tou cestou mohl o své újmě zaváděti mnohé závažné proměny a opravy v právním stavu zemí sobě podaných, a skutečně Ferdinand I. i nástupcové jeho tímto způsobem přiváděli nejedny jednotné zásady právní netoliko ve všech zemích českých, nýbrž i rakouských a uher- ských k platnosti. Formy, ve kterých se to dělo, stávaly se čím dále rozmanitějšími. Meškal-li král mimo zemi, psala jeho jménem česká expedice při dvoře nařízení (dekrety, instrukce) české kance- láři na hradě Pražském k rukám místodržících neb nejv. úředníků zemských, od nichž ná- vrhy obyčejně vycházely, jakož i rozhodnutí (resoluce, recessy) v záležitostech, které byly k sporným míněním podnět zavdaly. Ve věcech finančních docházely českou komoru podobná nařízení a rozhodnutí komory dvorské. Ve smyslu příkazův ode dvora daných vydávala na- potom česká kancelář na hradě Pražském jednak otevřené listy, které dle obsahu a formy za- čaly se děliti na patenty, mandáty, dekrety neboli nařízení, a na resoluce, recessy (abschiede) neboli rozhodnutí ve věcech obyčejně sporných. Kromě toho psala listy posélací neboli missivy, dopisy to jednotlivým osobám neb korporacím poslané bez moci závazné. Pokud se tyto písem- nosti týkaly obyvatelů království českého jednala obyčejně česká kancelář též v zastoupení 1) „Sněmy České“ I. str. 528.

Strana 53
O domácích a cizích registrech. 53 a za souhlasu zemské vlády, kterou v nepřítomnosti krále v zemi měli býti nejvyšší úředníci a soudcové zemští, majíce nejv. purkrabí Pražského v čele, jakožto zástupcové krále i králov- ství; avšak kterou za Ferdinanda také druhdy tvořili zvláštní místodržící králem jmenovaní, jakými byli před r. 1547 „hejtmané krále JMti“, od r. 1547—1566 arcikníže Ferdinand a napotom časem „radové krále JMti na hradě Pražském.“ Tu kancelář česká považovala se také za expedici těchto místodržících a nejv. úředníků zemských, obstarávajíc písemnosti jménem krále i jich jménem vydávané ve věcech správy zemské neboli „regimentu“ a když se podařilo Ferdinandovi z panstva českého obrati si osoby důvěry hodné k úřadům zemským a jme- novitě k úřadu nejvyššího kancléřství, tu i kancelář česká zvláště po r. 1547 šířila v souhlasu s králem svou působnost, přizpůsobujíc se snahám směřujícím k povznesení moci panovnické a k ja- kémusi jednotnému řízení společných záležitostí zemí českých i ostatních zemí rodu habsburského. Podobně a v stejném duchu komora česká vydávala stranám nařízení a rozhodnutí ve věcech správy kameralistické dle toho, jaké pokyny dvorskou komorou byly jí uděleny. Při tom následkem uznávání zásady, že ve věcech komorních může král prostředkem komory své svo- bodně listy a zápisy vydávati, stával se praktickým rozdíl mezi statky a důchody komorními, s kterými odtud panovník svobodně mohl nakládati, a statky korunními neb zemskými, k jichž zcizení neb zastavení potřeboval napořáde svolení stavův a vyhotovení majestátů neb relace ke dckám z kanceláře české.1) K takovýmto korunním statkům počítala se také manství v zemích českých i v říši a proto ustanovovalo zřízení zemské z r. 1549 v čl. B 5, že král „na léna, kteráž k koruně české náležejí, nemá vydávati listuov z kanceláří německé, než z české království českého, ani do těch zemí, kteréž k koruně české příslušejí, ani do jiných zemí na věčné časy.“ 2) Naproti tomu, kdykoli šlo o nakládání s komorními statky a důchody, tu nebylo třeba více takovéto formy, nýbrž stačily listy, zápisy i smlouvy vydané komorou českou. V dobách, kdy konečně král meškal v zemi, vedení všech kancelářských záležitostí se arci zjednodušilo, neboť všechny písemnosti ve věcech zemské správy vycházely z české kance- láře; avšak forma nařízení a rozhodnutí jménem krále učiněných ostávala při tom celkem tatáž. Na tomto stavu věcí nezměnilo se mnoho za nejbližších nástupců Ferdinandových. Z uveřejněných sněmovních akt seznáváme, kterak po r. 1564 význam úřadu nejvyššího kancléře českého v ústrojí státním napořáde se zmáhal. Z dědičných zemí rakouských ostaly pod přímým panstvím císařů Maximiliana II. a Rudolfa II. toliko Rakousy pod a nad Enží, Uhry byly větším dílem v rukou Turkův a tím přicházely přirozeně k větší platnosti důležitost a váha zemí českých. Stavové čeští hledíce užiti přízně doby, nepřestávali žádati, aby sídlo dvora císařského trvale na hrad Pražský bylo přeloženo a aby nejvyšší úředníci zemští a mezi nimi v první arci řadě nejv. kancléř byli jedině oprávněnou radou krále ve věcech českých. Ne- jednou bylo na nich, jako už za Ferdinanda žádáno, aby jmenovali a svým nákladem vydržo- vali několik radů českých, kteří by při dvoře císařském stále sídlili; avšak stavové a nejspíše i nejv. kancléřové chovali se k takovýmto návrhům odmítavě. Obávali se, žeby tito čeští radové a přidaná jim k rukám česká expedice při dvoře zatlačili vliv nejvyšších úředníků zemských a také žeby odpadla jedna z hlavních příčin, proč naléhali na trvalé přesídlení dvora na hrad Pražský. Tak v březnu r. 1578 žádali nejv. úředníci císaře Rudolfa, aby se 1) Srv. též „Sněmy České“ IV. str. 220, 229, 233 a 301. 3) Ustanovení to opakuje též zřízení zemské z r. 1564 v čl. A 30.

Strana 54
54 6. Jaromír Čelakovský: usídlil v království českém a ve věcech zemí českých jich rady užíval, poněvadž s ním i se zemí nejlépe smýšlí a tudy aby prý „království české jsouc hlavou nebylo pouhým knížetstvím spravováno.“ Na to císař odpověděl v listopadu t. r., že kdykoli se bude nalézati v království, nebude užívati ve věcech zemí českých jiných rad nežli jejich; avšak meškaje mimo korunu musí raditi se s radami, které má při sobě. Nejv. úředníkům je dobře známo, kterak otec jeho i on často se toho domáhali, aby mohli užívati českých radů v záležitostech zemských, kdykoli by jim bylo meškati za hranicemi a že na něm ani na otci jeho ničeho nescházelo, jestliže k tomu nedošlo.1) Konečně na sněmě českém r. 1583 ohlásil, „že z obzvláštní ná- chylnosti, kterúž k tomuto slavnému království a národu českému nésti a jmíti ráčí, toho milostivého oumyslu bejti, aby, pokudž nejvejš možné, zde v tomto království na hradě Praž- ském bytem a dvorem svým na větším díle bývati a trvati ráčil.“ 2) Stavové povolili hojnou pomoc na opravu hradu Pražského a na vychování dvora císařského a císař přesídliv s celým dvorem a se všemi dvorskými úřady do Prahy, meškal zde skoro nepřetržitě až do své smrti. Následkem toho česká kancelář na hradě Pražském stala se „kanceláří krále i království če- ského“ a nejvyšší kancléř český jednou nejzávažnějších osobností při dvoře. Přání Moravanů, aby kancléř pokud možná ustavičně býval při dvoře, se vyplnilo. Kdežto dříve nejvyšší úřed- níci zemští, všichni anebo toliko někteří, tvořili místodržitelstvo krále za jeho nepřítomnosti v zemi3) a v tomto místodržitelstvu měl nejv. kancléř přední hlas, jsa prostředníkem mezi nejv. úředníky a stavy na jedné straně a mezi králem a jeho dvorskými úřady na druhé straně; nyní nejvyšší úředníci zemští, mezi něž náležel, stali se stálou radou císaře v záleži- tostech zemí českých a kromě toho kancléř český býval povoláván k sezením tajné rady, jež se („in consilio secretiori“) radila o všech společných záležitostech říše římské a zemí rodu habsburského. V záležitostech zemí českých předkládal návrhy přímo císaři, jakož i podával dobrá zdání o sneseních nejvyšších úředníků zemských i samých stavů zemí českých, časem též o návrzích dvorské a české komory ve věcech finančních. Nařízení a rozhodnutí císařská vycházela z jeho podnětu, časem arci když o nich v tajné radě bylo uvažováno. Kdežto dříve česká kancelář vedla korrespondenci mezi králem, místodržícími, nejv. úředníky i stavy, se- pisovala proposice a jiná akta sněmům králem předkládaná,*) vydávala majestáty, vyhlašovala 2) 3) 1) „Sněmy České“ V. str. 243 a 343, též III. str. 380 a 424; IV. str. 26, 254, 271, 339, 365, 383, 516 a 580 a V. str. 21, 28, 32, 77 a 685. „Sněmy České“ VI. str. 416. Srv. na př. instrukci d. císařem Rudolfem II. na hradě Pražském 24. února 1577 »místodržícím, sprá- vcím a radám našim království českého“ v nepřítomnosti krále nařízeným, v které se jim ukládá, aby nad důstojenstvím krále a nad regaliemi, svobodami a právy království českého a zemí k němu příslušejících ruku drželi. Místodržícími těmi jmenuje císař deset nejv. úředníků zemských, kteří se mají čtyřikráte v téhodni „v kanceláři naší české v světnici radní pro vyřizování našich vlastních a království českého i také stran potřeb a vejprav scházeti a pospolu bejvati“. Těm náleží po zralém uvážení odesílati návrhy a dobrá zdání králi k další jeho resoluci. „Také častopsaným místodržícím“, praví se konečně v instrukci, „pečeť naši, aby všecky věci, psaní a poručení, což by tak od nich v radě uváženo a za potřebu uznáno bylo, tou pro větší zření a duostojenství pečetili, dávati ráčíme, kteroužto pečeť místokancléř náš, ačby tu přítomen byl, anebo v jeho nebytu přísežný sekretář sobě svěřenou jmíti má.“ („Sněmy České“ V. str. 136.) Srv. též Fellner n. m. str. 298, jenž ale neprávem mluví o tom tak, jako by r. 1577 poprve bývalo zřízeno české místodržitelstvo. Císař Maximilian 27. května 1574 vyzval z Vídně nejv. úředníky zemské, aby podali mu dobré zdání o předlohách sněmovních; avšak oni dali mu toto za odpověď: „Co se pak spisování předložení sně-

Strana 55
O domácích a cizích registrech. 55 patenty a mandáty, doručovala stranám listy posélací, jsouc takto, jak už víme, výkonným orgánem krále i zemské vlády; nyní podržela všechny tyto úkoly a převzala ještě i působ- nost, kterou měla druhdy česká expedice při dvoře císařském. Kromě toho přítomnost císaře v zemi měla za následek, že obyvatelé obraceli se mnohem častěji ke dvoru se svými žádostmi a stížnostmi, a tu pak české kanceláři připadal úkol obsílati strany a rozhodovati mnohé spory, zvláště ve věcech zemských, stavovských, náboženských, podanských atd., při čemž mezi působností správní a soudní nečinil se přesný rozdíl. Tím arci kanceláři dáván také podnět míchati se vždy více do záležitostí příslušejících často jiným úřadům a soudům, ano i zasahovati přímo do řízení soudního. Záhy ozývaly se proto žaloby na sněmích i jinde na rušení výsad zemských a stavovských, kterého se česká kancelář dopouští, na „nezbedné suplikování“ k této kanceláři, na poručnický systém, který ona zavádí1) a z dějin je dostatečně známo, kterak za kancléřství Zděnka Vojtěcha z Lobkovic (od r. 1599) působení kanceláře české bylo jednou z neposledních příčin, pro které protivy politické a náboženské ve vlasti naší se pořáde přiostřovaly,2) až k převratům a vyvrácení staré ústavy vedly. movního dotýče, té práce bychom sobě, pokudžby se nám toliko to dobře trefiti mohlo, nic neobtě- žovali, ale Vaše CMt znáti ráčíte, že nám jakožto nejvyšším ouředníkům zemským, kteří podle a spolu se stavy tohoto království sněmovní věci jednati pomáhati a tomu všemu, co se tak na obec- ních sněmích svolí a zavírá, zadost učiniti musíme, takové spisování z mnohých slušných příčin by se nedobře trefilo, neb taková předložení vždycky od těch osob, kterýmž kancelář svěřena jest, spisována bývala, a protož sme VCMti radě a místokancléři Jiříkovi Mehlovi a Šenfeldovi, sekretáři království českého, jakožto těm, kterýmž podle nejvyššího pana kanclíře království českého to náleží a oni vždycky předešle za slavné a svaté paměti císaře Ferdinanda i VCMti sou předložení sněmovní spi- sovali, k vykonání to podali.“ („Sněmy České“ IV. str. 67.) Ať o Pavla Skály ze Zhoře „Historii české“; ať o aktech sněmovních, o první i druhé apologii stavů českých i o jiných pramenech té doby pomlčíme, chceme aspoň připomenouti známé místo v dopisu Karla ze Žerotína k panu Hodickému, kdež žaluje, že „cizozemci do země (moravské) se vloudili, nové mustry, praktiky, direkcie, resolucie, traktacie, regalie, visy, avisy a jiné těm podobné po- tvory uvedli.“ (V. Brandla „Sněm držaný l. 1612“ str. XXI.) Tak, jak známo, nejvyšší kancléř Zděnek z Lobkovic odepřel podpisem svým pověřiti majestát daný císa- řem Rudolfem II. dne 9. července 1609 stavům pod obojí na svobodu náboženskou a při tom předce nerozpakoval se setrvati v úřadě kancléřském, ačkoli obsah listiny majestátu byl smluven mezi císa- řem i stavy obojího vyznání náboženského. Vilém Slavata ve svých „Pamětech“ (Vydání Jirečkovo I. str. 370) o tom napsal takto: „V tom pak majestátu JMCská sám toliko vlastní rukou podepsán býti ráčil, an sice starobylý způsob a obyčej to s sebou přináší, že všelijaká privilegia a majestáty, kteří z kanceláře české vycházejí, vedle podpisu JMCské jakožto krále českého také nejvyšší kanclíř, místokanclíř a sekretář podpisují. Toho pak času pan Zdeněk Adalbert z Lobkovic, nejvyšší kanclíř království českého, v tom majestátu podepsati se nechtěl a tu kategorickou JMCské omluvu svou učinil, že pán uradiv se o to s učenými duchovními lidmi, v svědomí svém to nachází, že toho maje- státu proti víře své bez ublížení svědomí svému nijakž podepsati nemůže. Protož tíž vyslaní na místě direktorův a všech tří stavů pod obojí naschvále se nejvyššího pana purgkrabího dožádali, aby se pán v témž majestátu podepsal. Kterýž měvše také od JMCské sobě poručíno, pokudž by od stavův pod obojí v tom vyhledáván byl, aby se podepsal, což také učinil a v tom majestátu latině se pode- psal. Ordinární sekretář český, kterýž se ve všech českých psaních podpisoval, byl pan Jan Mencelius. Ale ten pro horlivost u víře své svaté katolické podobně jako jeho principál, nejvyšší pan kanclíř, scrupulum a na rozmyšlení měl do toho majestátu se podepsati. I byvše rovně tehdáž za jednoho sekretáře českého přijat pan Pavel Michna, ten se v tom majestátu podepsal.“ Pavel Skála v „Hi- storii české“ I. str. 242 dokládá k tomu, že stavové naléhali na to, „aby se v majestátu i nejvyšší kancléř vlastní rukou dle povinnosti své a notule kanceláře královské solenniter podepsal, poněvadž snad budoucně mohla by jej strana odporná v tom štráfovati a za nepořádný a neplatný naříkati;“

Strana 56
56 6. Jaromír Celakovský: Jako pak stavové čeští za posledních let panování císaře Rudolfa bránili se nejednou proti rozšiřování působnosti kanceláře české a snažili se nabýti většího vlivu na složení její; tak i stavové zemí přivtělených usilovali o to, aby mezi úřednictvem jejím měli své krajany a aby obmezili její působnost, jakož i komory české na své země. Moravští stavové r. 1608 přijavše Matyáše za pána vyhradili sobě, že nejsou více povinni spravovati se jakýmikoli po- ručeními z české kanceláře a komory vycházejícími a teprve, když byl Matyáš za krále če- ského korunován, uzavřeli 26. května 1611 se stavy českými smlouvu, kterou svolili, aby byli zase připojeni „ku správě kanceláře české a jiných expedicií dvorských krále českého, od kterých se byli oddělili“ a aby vešli „zase v celé, dokonalé spojení a spolčení s královstvím českým jakožto nejpřednější země vtělená;“ avšak jenom pod tou výminkou, když mimo tuto smlouvu nebudou „ani výše potahováni ani výše spravováni.“ „Poněvadž“ vymiňovali si hned v prvním článku smlouvy „podle starobylého obyčeje nejvyšší kanclíř království českého při dvoře JMKské zůstávati ustavičně má a povinen jest, aby z kanceláře české dvorské žádná poručení jménem JMKské, ovšem pak kohokoli jiného vědomě nevycházela, kteráby jakýmkoli způsobem čelela proti zřízení zemskému, svobodám, starobylým obyčejům, starodávnímu uží- vání, pořádkům a všemu tomu, čímž se markrabství moravské od starodávna řídí neb spra- vuje, a jestliže by kdy která vyšla, aby žádné moci a platnosti neměla.“ Kdyby se tak přece stalo, měla se podati stížnost na porušení práv a svobod, kterou náleželo pak rozsouditi králi a nejv. úředníkům a soudcům zemským obou zemí. Dále vyhrazovali sobě, aby kancelář česká nevkládala se do konání soudní moci na Moravě, nevydávala otevřených listů neb poručení ve věcech soudních ani glejtů bez vědomí a povolení hejtmana zemského a stavů. Rovněž mandáty neměly vycházeti z kanceláře pod jménem císaře, lečby prve od stavů moravských byly uváženy a schváleny, a od dávání poručení skrze dekrety mělo se docela upustiti. Kdykoli by potřeba nastala čeho nařizovati, mělo se tak díti ve formě psaní královských (listů posélacích) a to s mírností a šetrností, jak za předešlých králů bývalo. Obesílání ke dvoru, sročení stran v kanceláři české, vysílání komisí do markrabství, přijímání žalob lidí podaných na vrchnosti, dávání příročí a odvolávání ze soudů moravských, všechno to mělo přestati; naproti tomu královští mocní listové měli se každému vydávati proti zaplacení určité taxy a i na vydávání jiných listů měla se pevná taxa ustanoviti.1) Konečně při obsazování úřadů místokancléře a sekretářů měl se bráti ohled též na přání moravských stavů, kteří také v radě komory české přáli si míti nějakého krajana. O této smlouvě bylo na nejbližším sněmě v Brně jednáno za přítomnosti avšak konečně svolili k tomu, aby „když nejv. kancléř uznává sebe za nehodného,“ nejv. purkrabí se podepsal. Majestát byl napotom vložen do desk zemských i bylo by zajímavo věděti, zdali byl také zapsán do register majestátů kanceláře české. I na českých sněmích domáháno se dlouho toho, aby byla kancléři českému předepsána pevná taxa za vydávání všelijakých listů z kanceláře české a aby přestalo obvyklé smlouvání o „pocty a dary“ v každém jednotlivém případě; avšak bez výsledku. Uvedeme aspoň jeden příklad takového smlou- vání. R. 1575 oznámil nejv. kancléř Pražanům, že jim císař potvrdil privilegia a aby mu tedy v zná- most uvedli, co jemu kancléři od té konfirmací taxy dáti chtějí. On že nic neráčí podávati, nýbrž aby to sami u sebe uvážili, že „na to kancelář musí držeti.“ Podobně se smlouval český sekretář dvorský. Starší obecní souhlasili s návrhem konšelů, aby se kancléři dalo 300 kop, ale doložili: „Jenom aby privilegia v užívání byla, neb na onen čas (r. 1547) pánu z Plavna několik tisíc kop příčinou těch privilegií dáno, však přes to, kdo jen hlavu má, smí se jim na odpor stavěti a lecos před sebe bráti.“ Srv. „Sněmy České“ IV. str. 301, 340 a 473.

Strana 57
O domácích a cizích registrech. 57 císařova bratra arciknížete Maximiliana, jenž jménem císaře dal 29. srpna 1612 stavům dekla- raci, kterou větším dílem obsah smlouvy potvrzoval. Toliko ohledně obsazování míst v kan- celáři pravilo se v deklaraci takto: „Strany dosazení místokanclíře českého a osob v kan- celáři české ráčí JMCská té milostivé vůle býti a to milostivě naříditi chtíti, aby ouřad místokanclířství dle starobylého obyčeje s jistým JMCské vědomím a vůlí dosazen i také kancelář česká osobami hodnými a spůsobnými bez rozdílu náboženství opatřena byla.“ Stavové moravští napotom žádali císaře, aby jim články smlouvy a odpověď arciknížecí ve formě majestátu potvrdil; avšak na to nedošlo. Česká kancelář oznámila jim toliko, že císař je zůstavuje při odpovědi arciknížecí. 1) Podobné požadavky činili současně Slezáci a Lužičané, žádajíce z počátku, aby tak zv. německá expedice v české kanceláři byla spravována místokancléřem a sekretáři, na jichž jmenování by jim ostával vliv vyhrazen, jakož i aby do rady a úřednictva komory české do- sazováno bylo několik Slezanů. Až by se tak stalo, mínili podniknouti další kroky ku zřízení samostatné kanceláře i komory pro Slezsko a Lužici, tak aby země ty na Čechách byly do- cela nezávislé. Stavové čeští prohlédnuvše jich konečné záměry kladli tomu odpor, vymlou- vajíce se (7. června 1611), že prý je to věcí císaře a nikoli jejich jmenovati úředníky české kanceláře a komory. Důvod ten byl nemístný, neboť před tím chtěli opak toho provésti, aby totiž k jich návrhu úředníci kanceláře byli ustanovováni a doposud ve skutečnosti měl na toto jmenování rozhodující vliv nejv. kancléř český a snad i rada zemská. Stavové slezští milerádi uchopili se takovéto argumentace, z které plynulo, že císaři náleží rozhodovati o jich žádosti, a když Matyáš dostavil se do Slezska, aby dal sobě tam holdovati, tu dovedli přiměti jej k tomu, že jim po- volil zcela samostatnou kancelář slezskou se sídlem ve Vratislavi, nedbaje protestu přítomného kan- cléře českého Zdeňka z Lobkovic. Nyní nastala zase chvíle, kdy nejv. úředníci zemští i stavové čeští byli nuceni ujímati se práv české kanceláře. Do sněmovního snesení z r. 1615 vložili článek o německém místokancléři,2) v kterém žádali císaře, aby zrušil slezskou kancelář, a císař slíbil, že povolá vyslané z knížetství slezských ke dvoru svému na hrad Pražský a že tu věc přivede k místu a konci. Konečně v červnu 1616 došlo k sročení obou stran před císaře. Slezáci drželi se toho, že císař má právo zaříditi si dvorskou kancelář, jak chce, a že užívaje tohoto „jus mere regium“ mohl jim povoliti zvláštní kancelář. Naproti tomu Čechové dovo- zovali, že kancléř český není dvorským kancléřem, nýbrž nejvyšším kancléřem království če- ského, kterému dle zřízení zemského náleží působnost v zemích přivtělených a kterému ně- mecký místokancléř má stejnou přísahou býti zavázán, jako t. zv. český místokancléř, jenž byl 1) Srv. V. Brandla „Sněm držaný léta 1612“ str. XXVII, 96, 119, 154 a 164 násl.; též A. Gindelyho „Rudolf und seine Zeit“ II. str. 269. Článek ten zní: „Co se místokancléře německého a té celé prve nikda nebývalé expedice kanceláře slezské dotýče, poněvadž ta věc vysoce a velice proti regáliím JMCské jakožto krále českého a ko- runy české, též proti privilegiím a všem starobylým zvyklostem království znamenitě čelí a zřízení zemské to patrně a světle obsahuje a má, že JMsti králové čeští na léna, kteréž k koruně české náležejí, nemají vydávati listův z kanceláře německé, než z české království českého, protož JMCskou stavové ve vší poníženosti poddaně prositi nepřestávají, aby JMCská to, což tak na velikou újmu týchž privilegií, zřízení zemského a chvalitebných zvyklostí jejich jest, milostivě zastaviti a při čemž jsou od slavných předků JMCské JMtí králův českých předkové jich až do tohoto času vždycky zůstavováni bývali, zanechati a je stavy království tohoto v prv předešlý chvalitebný, dobrý způsob a obyčej milostivě uvésti ráčil.“ Třída pro filosofil, filologii a dějepis. VII., 3. 2)

Strana 58
58 6. Jaromír Čelakovský: r. 1611 opět dosazen. Po dlouhém marném vyjednávání rozhodnul Matyáš, že slezská kancelář má býti opět s českou kanceláří v jedno spojena a že slezskému místokancléři náleží obstarávati písemné záležitosti Slezska a Lužice. Při tom listy a nařízení do zemí těchto dané má podepiso- vati vedle něho také český kancléř, toliko má se na nařízeních připojovati poznámka „De- cretum in consilio regis Bohemiae expeditionis Silesiaticae et Lusaticae." Naproti tomu otázka, zdali místokancléř slezský má českému kancléři přísahou neb slibem býti zavázán, ostala ne- rozřešenou.1) Takovým spůsobem obnovena jest jednota české kanceláře, slezská kancelář stala se zase německou její expedicí, stojící pod správou německého místokancléře, kdežto přednostou české expedice býval v ten čas český místokancléř. Nějaký čas trvala také při kanceláři české zvláštní expedice moravská, majíc za přednostu sekretáře v Moravě usedlého. 2) Zároveň byla zase uznána působnost kanceláře na země přivtělené, arci v obmezené míře; a v opaku toho, k čemu stavové směřovali, opatřil sobě císař větší vliv na obsazování míst místokancléřů, se- kretářův a ostatního úřednictva při ní zaměstnaného, ano došlo při tom i k uznání zásady, že nejvyšší kancléř český má ustavičně meškati při osobě krále, tedy také když mešká král za hranicemi země, proti čemuž druhdy stavové čeští houževnatě se bránili. Když pak Matyáš r. 1612 přeložil sídlo svého dvora jakož i všech dvorských úřadů do Vídně3), tu se přesídlila tam též větší část úřednictva české kanceláře a i nejvyšší kancléř český Zdeněk z Lobkovic zdržoval se větším dílem u dvora, kdykoli nebylo jeho přítomnosti v zemi zapotřebí. Od času vypuknutí povstání českého arci přestěhoval se do Vídně docela, neboť stavové čeští na sjezdu březnovém r. 1619 položili i jej do seznamu osob, které „v zemi více trpěny býti nemají.“ 4) 1) Srv. A. Gindelyho u. m. II. str. 266 a 345 násl. 2) Srv. Wolf u. m. str. 130. 8) Srv. Petra rytíře Chlumeckého „Carl von Žerotín“ str. 813 a Bidermann u. m. I str. 34 a 97. Z úřadnictva české kanceláře připojil se k povstání českému toliko místokancléř království českého Bohuslav z Michalovic, který také za Fridricha Falcského v úřadě tom setrval. Na druhém generálním sněmu v srpnu 1619 (před volbou Fridricha) odbývaném vložili stavové do nově vypracované a se stavy zemí přivtělených smluvené ústavy též několik článkův o kanceláři a komoře české, jež zde k vůli úplnosti podáváme. Nejvyšší kancléř, president komory a sekretářové při kanceláři a komoře měli býti protestanté. „Co se zřízení regimentu dotýče“, pravilo se v čl. XXXIII., „poněvadž nejv. kancléř náboženství evangelitského býti má, protož mají všechny země, jakž od starodávna bývalo, při správě české kanceláře zůstávati; avšak co se místokancléře a sekretářův dotýče, ti mají tím spůsobem dosazováni býti, jakž při partikulárním snešení jedné každé země zmínka se činí. Obzvláštně poněvadž vedle starobylého obyčeje nejvyšší kancléř království českého při dvoře JKMti ustavičně býti a zůstávati má a povinen jest, tak aby z české dvorské kanceláře žádná poručení jak jménem JMKské tak žádného kohokoli jiného vědomě nevycházela, kteráž by proti majestátu, zřízením zemským, právům, svobodám, starobylým zvyklostem a obyčejům neb vejsadám jako i proti tomu všemu, čímž se přivtělené země řídí a spravují, jakýmkoliv spůsobem čelila; protož má toho při tom i ještě zů- staveno býti, a taková prve nikda nebývalá, neobyčejná a sama proti sobě čelící bezpotřebná, na potupu a lehkost zemí i také zřízeného v jedné každé práva, svobod a dobrých chvalitebných oby- čejův se vztahující porušení nikterakž vycházeti ani přijímána býti nemají. Psaní pak, která jménem JMKské stavům těchto sjednocených zemí anebo soudu zemskému nebo rozdílně, obzvláštně z české kanceláře činěna bývají, s takovou povlovností, mírností a rozšafností, jakž se to za času panování předešlých králů českých slavné paměti zachovávalo, i budoucně bez dotýkání anebo nemilostí hro- žení vycházeti mají.“ Patrně bylo při stylisaci tohoto článku vzato za základ ustanovení smlouvy roku 1611 s Moravany uzavřené a rozšířeno na všechny země české. Nicméně Slezané ani tehdy ještě neupustili od požadavku zvláštní slezské kanceláře a direktorové musili se jim zamluviti, že jim „budoucně k vyzdvižení kanceláře na jejich další připomenutí nápomocni budou.“ O „povinnosti místo-

Strana 59
O domácích a cizích registrech. 59 Po potlačení povstání poručena je správa království českého knížeti Karlu z Lichten- štejna nejprve jakožto komisaři od císaře plnomocenstvím nařízenému a od ledna 1622 jakožto „plnomocenstvím nařízenému místodržícímu v království českém.“ Patentem ze dne 17. ledna 1622 nařízeno jest obyvatelstvu, aby se k němu utíkalo, jak „ve věcech vojenských aneb ju- sticie se dotejkajících, tak také i komorních i v jiných jakýchkoli příčinách.“ Rok pak na to obnoveny jsou úřady a soudy zemské; nejvyšší úředníci zemští stali se zase radou místo- držitelskou s působností arci v mnohém ohledu obmezenou a jim k ruce přidána je část úřednictva české kanceláře. Kdežto od té doby císař měl ve Vídni při sobě stále několik českých radův a českou dvorskou kancelář, jež se považovala za trvale tam usídlenou, poněvadž nebylo naděje, žeby císař chtěl dvůr svůj na hrad Pražský přeložiti; v Praze při gremium místodržitelském povstala takto zvláštní česká královská kancelář místodržitelská, která podobně jako už dříve kancelář české komory začala se děliti na českou a německou expedici. Obě kanceláře a jich expedice obdržely napotom trvale přiděleno své zvláštní úřednictvo, své rady, sekretáře, koncipisty, taxatory, registratory, expeditory, protokolisty atd., kdežto před r. 1618, jak už jsme uvedli, kancelářské potřeby místodržitelstva obstarávala část uřednictva české kanceláře. Po smrti knížete z Lichtenštejna svěřil pak císař 22. února 1627 správu země trvale nejvyšším úředníkům a soudcům zemským jakožto svým místodržícím, přikázav jim, aby po- dávali ke dvoru zprávy o všech důležitějších věcech a spravovali se cís. resolucemi, jež jich dojdou, aniž arci chtěl tím nějakým spůsobem dáti se vázati návrhy, jež by mu předkládali. Na této organisaci zeměpanských úřadů zemských až do r. 1749 nezměnilo se více ničeho.1) Pokud se české kanceláře týče, měla ona ode dávna dvojí povahu, jednou jakožto český zemský úřad a po druhé jakožto královský úřad, kterému náležela jménem krále působnost nad všemi zeměmi českými. Přesídlením do Vídně tato poslednější povaha její obdržela roz- hodnou převahu. Česká kancelář stala se dvorským úřadem pro vyřizování společných hlavně správních a soudních záležitostí všech zemí českých a obdržela nadřízené postavení nad úřady a soudy zemskými ve všech zemích českých i v Čechách, ačkoli dle obnoveného zřízení zem- ského z r. 1627 (čl. A 36) nejvyšší kancléř český ostal nejvyšším úředníkem zemským v Čechách a měl býti napořáde obírán z českého stavu panského. Faktické poměry staly se mocnějšími kancléře království českého“ ustanovovalo se ještě, aby, kdykoliv bude nejvyšší kancléř království če- ského králi cokoliv přednášeti, „místokancléř království českého tolikéž toho přítomen byl, toho všeho doslýchal a o tom o všem vědomost měl, a cokoliv z německé expedicí kanceláře české buď ze strany lehen neb jakýchkoli jiných listovních věcí neb konfirmací vyjde, to vše aby tolikéž s podpisem místo- kancléře téhož království českého vycházelo a on od toho všeho třetí díl taxy, jakž od starodávna bývalo, měl.“ Konečně ohledně komory české pravilo se, „aby komoře dvorské poddána nebyla a to, coby ona nařídila, činiti nemusila.“ Kniha archivu m. Prahy č. 744 a str. 1, 65, 91, 105, 136 a 208. V letech 1632—1637, kdy král Fer- dinand III. sídlil větším dílem na hradě Pražském a společně s nejv. úředníky správu země vedl, kancelář místodržitelská ještě jednou obdržela povahu královské kanceláře české, neboť jejím před- nostou byl jmenován Jiří Adam hrabě z Martinic jakožto kancléř králův; avšak to mělo toliko pře- chodní význam. Martinic r. 1637 přesídlil v téže hodnosti do Vídně a zastupoval do r. 1651 nejv. kancléře českého Viléma Slavatu v jeho úřadě. (Srv. Krystyána ryt. d'Elverta „Beiträge zur Geschichte der böhmische Länder. Bd. IV.“ str. XXV.) Brzo na to přidáni jsou též král. tribunálu na Moravě a král. vrchnímu úřadu ve Slezsku kancléři, aby řídili tamější místodržitelské kanceláře. Srv. instrukce těmto úřadům dané ze dne 13. prosince 1636 a 7. září 1639 ve J. J. de Weingartena „Vindemiae“ str. 282 a 293. 83

Strana 60
6. Jaromír Čelakovský: 60 nežli ustanovení zákona. Jakmile hodnost nejvyššího kancléře stala se toliko úřadem královským, na jehož obsazování stavům jenom nepatrný vliv byl ponechán, jakmile nejvyšší kancléř za- vázán byl toliko králi přísahou a měl jako úředník jeho napořáde meškati při dvoře královském 1), nestálo nic více tomu v cestě, aby úřední jeho postavení jakožto předního rádce krále pokládalo se za vyvýšené nad hodnosti ostatních nejvyšších úředníků zemských v Čechách. Rovněž tak ostatní jemu podřízení úředníci v kanceláři české povýšili své postavení, stavše se úředníky dvor- skými, a jestliže při jich dosazování hledělo se nějaký čas ještě k tomu, aby někteří z nich byli ze zemí přivtělených a měli jakýsi vliv na referáty z těchto zemí, tedy k tomu vedla toliko praktická potřeba a nikoli nějaký ohled na bývalé požadavky Moravanův a Slezanův, aby mezi úřednictvem české kanceláře měli své krajany. Kromě toho nyní provedlo se, k čemu už v XVI. století nejednou se byly staly pokusy, že úrada a konečné rozhodování ve všelikých důležitějších záležitostech, jež se týkaly zemí českých, děly se při dvoře císařském ve Vídni a nikoli více v radě zemské na hradě Pražském. Císař, jenž o společných záležitostech všech zemí habsburských radil se buď s tajnými svými radami anebo s dvorskými radami vojenskými a komorními, šlo-li o záležitosti vojenské neb finanční, brával nyní poradu o zvláštních záleži- tostech zemí českých, zvláště o záležitostech zákonodárných, správních a soudních, s nejvyšším kancléřem českým a některými úředníky české kanceláře, kteří společně s jinými tajnými anebo dvorskými radami dočasně jim přidanými neb ze zemí českých přivolávanými začali tvořiti českou radu dvorskou ve Vídni, jejíž expedicí byla pak česká kancelář dvorská. Obnovené zřízení zemské z r. 1627 tento vývoj snažilo se už podporovati. Mluvilo sice na oko o české dvorské kanceláři ještě tak, jako by se zase měla navrátiti na hrad Pražský; avšak zároveň vydávalo takové předpisy o její působnosti (jmenovitě v čl. F 1—7 a 74 až 83), že byl z nich patrný úmysl povýšiti kancelář na nejvyšší politickou a soudní instanci zemí českých při dvoře císařském. Ustanovujeť, že se mají v ní vyřizovati a králi přednášeti „poli- tické a regimentu všeho a obecného dobrého dotýkající se věci“; avšak že k poradám o těchto záležitostech nemají více býti povoláváni nejvyšší úředníci a soudcové zemští, lečby některý z nich zvláště od nejvyššího kancléře se svolením krále byl k tomu obeslán. Rovněž kdyby následkem stížnosti neb suplikace některá soudní věc před osobu krále přišla, „tehdy když akta v české kanceláři dvorské zajdou a pořádně složena budou“ — praví se v čl. F 4 — „má se tu také v kanceláři nejméně u přítomnosti sedmi osob, nejvyšších našich ouředníkův zem- ských, soudu zemského neb komorního soudcův anebo jiných našich v příčině fedruňku spra- vedlnosti přísežných rad s nejvyšším kancléřem, též místokancléřem vejpověď státi.“ Každou takovou záležitost má nejvyšší kancléř císaři přednášeti „pro další milostivou resoluci jeho.“2) 1) Srv. Josefa Kalouska „České státní právo“ str. 464. Kdežto nejvyšší kancléř Zdeněk z Lobkovic psával se ještě na listinách až do smrti v červnu 1628 „supremus regni Bohemiae cancellarius“, ná- stupce jeho Vilém Slavata podpisoval se „regis Bohemiae supremus cancellarius“. V deklaratoriích císaře Ferdinanda III. z r. 1640 v čl. Aa 21 rovněž se nařizovalo, aby se věčně zachovávalo, že „naši nejvyšší úřadníci zemští ne královští, ale našimi královskými úředníky zemskými v království českém se jmenovati a psáti, i také od každého tak a nejinak jmenováni a psáni býti mají.“ Pozoruhodná jsou též ustanovení tohoto článku o řeči, v které má česká dvorská kancelář úřadovati a záležitosti jí přikázané vyřizovati. Pravíť se: „Tudíž i toho při tom s pilností šetříno býti má, kteříž by té řeči, v níž allegata podána jsou, povědomost měli neb neměli; a když by se taková akta německy podaly, tehdy aby od německého sekretáře nebo jiných k německé expedicí náležejících osob, pak-li česky, tehdy od českých pospolu složena a přečtena byla. Jakož pak také, cožby v jakýchkoli

Strana 61
O domácích a cizích registrech. 61 Podobná ustanovení měla platiti při vyřizování žádostí za revisi vejpovědí zemských a jiných zvláštních soudů. Povolil-li král k revisi, mělo nejméně devět nejpřednějších úředníků zemských i jiných rad zasednouti v české kanceláři na vyřízení její a císaři ponavrhnouti, jaká by se měla vynésti vejpověď ve formě resoluce. Kdyby byl král sídlil s českou kanceláří na hradě Pražském, nebylo by bývalo obtížno povolávati k poradě a vyřízení těchto záležitostí úředníky a rady zemské, pokud se kteří z nich k tomu hodili, sestaviti tudy pro jeden každý tak řka případ zvláštní senát; avšak povolávati do Vídně každou chvíli jistý počet nejv. úřed- níků bylo s obtížemi spojeno. Proto obnovené zřízení zemské v čl. F. 7. obsahovalo ještě dodatečné ustanovení, že císař zdržuje se mimo zemi může učiniti zařízení, jaká uzná za vhodná. Pravíť se v něm „Trefilo-li by se kdy, že bychme sami v zemi nebyli a našich místodržících tam zanechati ráčili, tehdy my jednoho každého času jisté nařízení učiniti chtíti ráčíme, jakby se zachovávati mělo v příčině takových kancelářských případností neb věcí, kteréž při dvoře našem vyřizované býti nemohou.“ Ustanovením tím vyhradil si císař právo ohraničiti působnost jak české dvorské rady a kanceláře ve Vídni, tak i české místodržitelské rady a kanceláře na hradě Pražském a k tomu také v následujících letech několikráte došlo.1) Brzo po nastoupení císaře Ferdinanda III. na trůn za nejvyššího kancléřství Viléma hraběte Slavaty opatřila sobě dvorská kancelář česká příčinách z kanceláře naší české dvorské vycházelo, v tom vždycky stavu, kraje neb osob, kdyžby vědomé bylo, žeby toliko samé české neb německé řeči užívaly, šetříno býti má.“ (Vydání H. Jire- čkovo str. 216). Při čtení těchto ustanovení nemožno potlačiti poznámku, že i v krutých dobách po r. 1620 bylo více přirozeného smyslu pro to, co je slušno a spravedlivo v národním ohledu, nežli často v naší době osvícené. Ve spise „Status particularis regiminis S. C. Majestatis Ferdinandi II.“, v nejstarším to rakouském státním schematismu, který byl vydán v Elzevírské tiskárně holandské r. 1637, v době, kdy císař Ferdinand II. ještě žil a v Čechách správu země vedl král Ferdinand III. (srv. pozn. 1 na str. 59), vypočítávají se rozličné dvorské rady a úřady. Vedle tajné rady (consilium intimum), jejímiž členy jmenují se též kardinál arcibiskup Ditrichstein z Moravy a hrabata Šlik a Slavata z Čech, vedle dvorské rady císařské, dvorské rady komorní, dvorské rady vojenské a dvorské rady uherské uvádí se též dvorská rada česká, o které se na str. 84 praví: „Consilium aulico-bohemicum, licet formatum quidem consilium ut reliqua (consilia) non esse videatur, quoniam in eo ordinarie saltem sunt, cancellarius, vice- cancellarius et secretarius; ac de caetero regimen locum tenenti supremisque officialibus regni Pragae commissum est; nihilominus tamen variae supplicationes et libelli memoriales, res feudales, feuda vexillifera, immunitates, confirmationes et extensiones privilegiorum concernentes ad cancellariam aulico-bohemicam tam ex urbe quam ex agro deferuntur ac postea omnia in cancellaria aulica expedi- untur ... Cum aliquid momentosi in aula accidit et contingit, consilium bohemicum nunc apud dominum vicecancellarium imperii, baronem a Stralendorf, celebratur, in quem finem, quoniam hoc tempore plurimae et quidem haud parvi momenti res, Bohemiae regnum hujusque incorporatas provincias attinentes, deliberandae et resolvendae occurunt (quae alias solis Bohemicis consiliariis nimis diffi- ciles et graves forent) Caesarea Majestas praeter dictos consiliarios bohemicos nonnullos adhuc alios ex consilio imperiali aulico deputavit.“ V seznamu tajných a dvorských radů na str. 108 jmenují se dva „consiliarii aulico-bohemici : d. Gulielmus comes de Schlawata, cancellarius; d. Adamus Libstentzky de Kollobrat baro, vicecancellarius regni bohemici“ a mezi expedicemi dvorských rad svrchu jmeno- vaných uvádí se na str. 126 také: „Expeditio bohemica: Georgius Freisleben, caesareus regiusque con- siliarius et secretarius aulico-bohemicus. Wolffius Henig, taxator et registrator utriusque expeditionis germanicae et bohemicae. Johannes Cramsdorf, expeditor; 3 concipistae et 6 amanuenses, quorum junior semper portitorem agere tenetur.“ Na počátku r. 1637 byl tudy počet úřednictva české kanceláře dosti ztenčen a i působnost její obmezena, což právě vysvětluje se tím, že Ferdinand III. měl v ten čas v Praze svou vlastní kancelář královskou; avšak od r. 1637 obdržela dvorská rada a kancelář česká působnost mnohem samostatnější a rozsáhlejší, nežli jakby se dle tohoto schematismu mohlo zdáti. Srv. též Bidermann u. m. I. str. 45 a 130.

Strana 62
6. Jaromír Čelakovský: 62 ve Vídni zvláštní budovu, dům to nynějšího ministeria vnitra v ulici Wipplingské1), kde nej- vyšší kancléřové čeští trvale sídlili a s úřednictvem sobě podřízeným úřadovali, čímž názorně vyjadřovala se myšlenka, že se na návrat české kanceláře do Prahy více nepomýšlí. Kompetence její zvláště ve věcech správních a soudních řadou dalších nařízení pořáde se šířila na úkor úřadův a soudů zemských ve všech zemích českých, tak že nemohlo býti více pochybnosti o tom, že tyto úřady a soudy mají jí ostávati napořáde podřízeny a že ona je vyvýšeným nad ně úřadem. Při tom nějaký čas ještě se stávalo, že k poradám české dvorské rady povoláváni jsou někteří nejvyšší úředníci neb soudcové zemští do Vídně anebo že případy soudní do kan- celáře podané přikazovány jsou radě místodržitelské v Čechách neb zemským soudcům některým jakožto komisařům k podání návrhů; avšak za císaře Leopolda I., jak se podobá, vždy více se od toho upouštělo a na místě toho k sezením české rady dvorské přibíráni jsou tajní neb dvorští radové z ostatních zemí rakouských, pokud počet českých radů dvorských ve Vídni meškajících k tomu nepostačoval. Když pak počet těchto radů se rozmnožil, nebylo arci potřeba více povolávati cizí rady. Tak r. 1692 sestávala česká dvorská rada a kancelář z nejvyššího kancléře, místo- kancléře a pěti českých radů dvorních, z nichž jeden byl assessorem a čtyři sekretáři české dvorské kanceláře.2) R. 1703 tvořili českou dvorskou radu nejvyšší kancléř, kancléř, místokancléř, dva „assessorové při královské dvorské české kanceláři“ a šest sekretářů. Císař Karel VI. v in- strukci ze dne 26. dubna 1719 české dvorské kanceláři dané předepsal, že se má nadále skládati ze dvou senátů, z nichž jednomu bude náležeti rozhodovati v politických záležitostech (senatus publicorum) a druhému v soudních záležitostech (senatus judicialis).3) Následkem toho bylo třeba zase počet českých dvorských radův rozmnožovati, takže r. 1720 čítalo se jich osm, jimž se v 1. 1715—1720 říkalo „tajní dvorští referendariové při dvorské kanceláři české“; r. 1740 dvanácte a r. 1749 před zrušením kanceláře následkem ztráty Slezska zase osm. S nimi zasedali společně v dvorské radě české též dvorští sekretářové čeští, jichž byl obyčejně počet tři nebo čtyři.4) Rovněž tak rozmnožil se počet ostatního úřednictva, jež až do prvních 3) 1) Srv. G. Wolf u. m. str. 130. Srv. J. J. de Weingarten „Vindemiae judicialis editio“ (v Praze 1692) str. 239. Srv. Wolf u. m. str. 15 násl. V jednom rukopise cís. král. dvorského a státního archivu ve Vídni z XVIII. století (Böhm u. m. č. 189) na str. 512—555 jsou akta týkající se této kancléřské instrukce, jichž však nebylo nám možno užíti. Dle současného pamětního spisu jednoho svolil císař Karel VI. k tomuto zařízení, „damit die böhmische Nation nicht mehr durch ausländische Richter geurtheilt werde.“ Srov. Herman Ign. Bidermann „Geschichte der öster. Gesammtstaatsidee“ II. str. 194, též str. 329. Od r. 1703 vydávaly se v Praze úplné schematismy všech úřadův a soudů v Čechách, k nimž „krá- lovská česká dvorská rada a kancelář“ („königl. beheimbischer hofrath und hofcantzley“) ve Vídni se napořáde počítaly. Císař Leopold I. totiž dal 28. května 1702 Jiřímu Labounovi, impressoru v Starém městě Pražském výsadu, že může ku svému „Novému titulárnímu kalendáři ke cti sv. Václava českým a německým jazykem vydávanému“ připojovati „poznamenání všech jak duchovních tak také světských v království českém zřízených tribunálův a instancí“ a od této doby tedy až do zru- šení české dvorské kanceláře r. 1749 možno se z těchto kalendářů poučiti o stavu úřednictva při kanceláři ustanoveného. Bude snad vítáno, když zde uvedeme jména čelnějších úředníků, s jichž podpisy ostatně na listinách z kanceláře vyšlých se často setkáváme. Za nápisem: „Při vysoce slavné a král. kanceláři české dvorské Jich Vysoce Hraběcí Excell. a Mti seděti ráčejí“ přicházejí tato jména: I. Nejvyšší kancléři v království českém, kteří stáli v čele dvorské kanceláře a byli zároveň členy tajné konferenční rady (výboru to tajné rady od časů císaře Leopolda I.): 1. Jan František hrabě z Vrbna 1700—1705 († 22. srpna 1705); 2. Václav Norbert Oktavián Kynský hrabě z Chynic (též král. dvoru českého nejvyšší hofmistr) 1705—1711; 3. Jan Václav Vratislav hrabě z Mitrovic 1712 2)

Strana 63
O domácích a cizích registrech. 63 let panování císaře Karla VI. dělilo se na českou a německou expedici; avšak brzo po zřízení dvou senátů politického a soudního r. 1719, kdy všechna agenda české kanceláře rozdělovala se dle věcných hledisek a nikoli více dle zemí a jazyka spisův, pomocné úřednictvo, pokud neostalo společno, bylo přikázáno buď politickému anebo soudnímu referátu. S takovýmito proměnami třídění setkáváme se jmenovitě v seznamech tak zv. „officiantů“ české dvorské kanceláře, k nimž se počítali taxatoři, registrátoři, expeditoři, archiváři a protokolisté. Regi- strátoři byli v české kanceláři v XVII. a na počátku XVIII. století obyčejně dva, český a ně- mecký, jsouce přiděleni svým expedicím, od r. 1723 byl toliko jeden společný. Do toho roku býval úřad českého registratora obyčejně spojen s úřadem taxatora a úřad německého regi- stratora považován co do hodnosti za nižší; v letech 1723—1725 jmenuje se vedle českého († 5. prosince); 4. Leopold Josef Šlik hrabě z Pozaunu 1713—1723 († 8. dubna); 5. František Ferdinand Kynský hrabě z Chynic 1724—1736; 6. Vilém Albrecht Krakovský hrabě z Kolovrat 1736—1738 († 21. dubna); 7. Filip Josef Kynský hrabě z Chynic 1738—1745 a 8. Fridrich Gervasius Protasius hrabě z Harrachu (též konferenční ministr) 1745 (26. července) —1749 († 4. června). — II. Kancléři v království Českém: 1. Václav Norbert Oktavián Kynský z Vchynic 1701—1705; 2. Jan Václav Vratislav hrabě z Mitrovic 1705 (6. června) —1711; 3. František Ferdinand hrabě Kynský z Vchynic 1716—1723; 4. Vilém Albrecht Krakovský hrabě z Kolovrat 1736 a 5. Filip Josef Kynský hrabě z Vchynic 1736—1738. III. Místokanoléři v království českém, časem též němečtí místokancléři zvaní: 1. Jan Wolfgang hrabě z Franckenberka 1703—1705; 2. František Ferdinand hrabě Kynský z Vchynic 1705 (6. června) až 1717; 3. Josef František hrabě z Vrbna a Bruntálu 1717—1719; 4. Vilém Albrecht Krakovský hrabě z Kolovrat 1719 (4. května) —1736 a 5. Rudolf Josef Kořenský hrabě z Terešova (též skutečná tejná rada) 1736—1749. IV. Čeští dvorští radové: 1. Jan Václav Vratislav hrabě z Mitrovic 1703—1704: 2. Josef František hrabě z Vrbna 1703—1716; 3. Jiří Václav Švábl ze Švalbenfeldu 1715—1718 (srov. o něm Bidermann u. m. II str. 329, pozn. 244); 4. Jan Kryštof ze Sannyku 1715—1720; 5. Jan Kryštof Pruskauer z Freyen- felsu 1715—1728; 6. Václav Jiří z Hanlu 1715—1718; 7. Maximilian František Xaver z Deblin (též dvorský rada a purkrabí v Znojmě v markrabství Mor.) 1715—1719; 8. Jan Antonín z Vidmanu 1720 až 1739; 9. Rudolf Josef Kořenský hrabě z Terešova 1721—1735; 10. František Jindřich Šlik hrabě z Pazounu 1721—1741; 11. Maximilian František Asterle z Astfeldu 1721—1737; 12. Hynek Pavel Hotovec z Husenic 1721—1736; 13. Augustin Beyerhuber z Hub 1721—1736; 14. Josef Arnold z Knichu 1721—1748; 15. Jan František z Turby 1728—1749; 16. František Antonín z Langeru 1728—1740; 17. Jan Kajetán Libštejnský hrabě z Kolovrat 1729; 18. Rudolf Josef hrabě Kolloredo z Waldsce 1731 až 1737; 19. Josef Kryštof z Jordánu 1731—1748; 20. Václav Arnošt Šafgotsch hrabě z Kynastu 1737 až 1749; 21. Michael Jan hrabě z Altanu 1737—1749; 22. Adam Filip hrabě Losy z Losmtalu 1737—1748; 23. Ignác Leopold z Rummerskirchu 1737—1749; 24. Jan Jindřich rytíř Kammerganský 1737—1749; 25. Karel Nykanor Vořikovský z Kundratic 1739—1749; 26. Heřman Vavřinec z Kannegiesseru 1740 až 1749 a 27. Jan Müller z Mühlensdorfu 1748—1749. V. Čeští dvorští sekretářové: 1. Jan Izayáš z Hartyku 1703—1707; 2. Jiří Umbrecht Bechyně z Lažan 1703 až 1705; 3. Jan Arnošt z Peinu 1703—1705; 4. Daniel Josef Hynek z Kryšu 1703—1705; 5. Maximilian František z Deblin (zvaný též místokancléřem v markrabství moravském v 1. 1703—1705) 1703—1714; 6. Jiří Václav Švábl ze Švalbenfeldu (též při dskách zemských menší písař) 1703—1714; 7. Jan Kryštof ze Sannyku 1706—1714; 8. Jan Volfgang z Ebelinu JUDr. 1709—1712; 9. Jan Kryštof Pruskauer z Freyen- felsu 1709—1714; 10. Václav Jiří z Hanlu 1713—1714; 11. Jan Kryštof z Jordánu 1721—1730; 12. Jan Linhart Praun z Praunfelsu 1721—1729; 13. Karel Nykanor Vořikovský z Kunratic 1721—1738; 14. Jan Tobiš (od r. 1736 z Tobišova) 1731—1738; 15. Jan Hynek Stang (od r. 1736 ze Stangu) 1731 až 1749; 16. Germanus Martin Launer (od r. 1736 z Launeru) 1731—1742; 17. Jan Fridrich z Egeru 1739—1749; 18. Jan Václav Liedl 1739—1748 a 19. Theodor Antonín z Rosenthalu (bývalý dlouholetý protokolista senátu české kanceláře in publicis politicis) 1749. Srv. též K. d'Elverta „Beiträge zur Geschichte der böhm. Länder“ IV. str. XXII. násl. a „Österreichische Verwaltungsgeschichte“ str. 184, 317 a 622; též F. Palackého „Přehled současný nejv. úředníků“.

Strana 64
64 6. Jaromír Čelakovský: registratora samostatný taxator a když napotom úřad německého registratora ostával neobsazen, měla kancelář toliko jediného registratora a jednoho taxatora.1) Snad potřeba dvou přestala také následkem rozmáhání se německého jazyka v úřadování kanceláře na úkor jazyka če- ského. Naproti tomu od r. 1732 místo jednoho protokolisty přicházejí dva, jeden in politicis a druhý in judicialibus. Před tím r. 1721 zřízen byl při české dvorské kanceláři také samo- statný úřad státního archiváře českého, jenž měl svěřeny klíče od sklepu, v kterém se chovala ar- cana království českého a jemuž nařizovalo se pilně toho dbáti, aby archiv, jenž je klenotem země české, nevzal nějaké pohromy ohněm neb jakýmkoli jiným spůsobem. 2) Konečně uvádí se v seznamech úřednictva české dvorské kanceláře značný počet koncipistů (3—4), kancelistů (7—13), akcesistů (někdy až 16), strážních dveří (2—4) a za nimi následují také jména advo- kátův (4—6) a dvorských agentů (13—20), kteří byli oprávněni zastupovati strany v záleži- tostech, jež byly české dvorské kanceláři k vyřizování přikázány. Pokud se týče písemností, jež z české této kanceláře, jakož i z kanceláří jí podří- zených byly vydávány, sluší nejprve vytknouti, že pečeti královské, velká i malá, přispůsobené ostatním pečetím císařským, ostávaly po r. 1620 při dvoře a to v opatrování nejvyššího kan- cléře českého aneb místokancléře; kdežto užívání menších pečetí císařských a královských bylo povoleno také jiným úřadům a jich kancelářím v zemích českých. Jmenovitě měli zvláštní sekret české místodržitelstvo na hradě Pražském, král. tribunál v Brně, král. vrchní úřad ve Vratislavi, jakož i česká komora a soud apelační v Praze. Následkem toho listy ve slavnostní formě pod velkou pečetí vydávané, majestáty to neb privilegia, mohly vycházeti pořáde toliko z české dvorské kanceláře, ostatní listy, pokud se při vydávání jich užívalo ještě pečetí, také z ostatních kanceláří. Ovšem forma i právní povaha těchto písemností se značně změnily. Pokud byla moc panovnická obmezena právy stavů, záleželo stavům i každému členu jich, aby měli písemné potvrzení svého zvláštního právního postavení ve společnosti státní ve formě majestátů neb privilegií; jakmile ale moc panovnická stala se takřka neobmezenou a měla možnost vydávati předpisy závazné pro všechny poddané ve všech takřka oborech práva, tu sice nepřestaly snahy stavů, korporací a jednotlivcův udržeti sobě zvláštní výsadné po- stavení ve společnosti, a byť to bylo toliko ve formě práv z milosti a do odvolání propůj- čených; avšak snahy tyto neměly více toho významu jako ve dřívějších dobách. Pro každého jednotlivce začaly míti mnohem větší důležitost a cenu obecně známé předpisy panovníkem vydávané a tak dlouho platné, pokud nebyly odvolány, nežli majestálie a privilegia, jichž obsah málo komu byl znám, jichž opatření bylo s velkými náklady spojeno a o nichž nyní platilo, že musí každým novým panovníkem býti znovu potvrzeny a že nesmí zákonům a právům třetích osob odporovati, aby podržely platnost. Čím více zásady moderního státu klestily sobě 1) Taxatory a zároveň českými registratory jmenují se: 1. Václav Maximilian Ždárský z Kosmačova 1703 až 1713; 2. Jan Antonín z Widmanu 1714—1719 a 3. František Maximilian Tumlíř 1719—1722. Něme- ckými registratory: 1. Daniel Karel Komínek 1703—1706; 2. František Maximilian Tumlíř 1707—1719 a 3. Jiří Paulin Urbány 1720—1722. Tento Urbány postoupil v 1. 1723—1725 na českého registratora a v 1. 1726—1738 jmenuje se prostě registratorem. Nástupcem jeho byl v úřadě registratora Jan Karel Řeháček 1739—1749. Taxatory byli: 1. Ferdinand Pein 1723—1739 a 2. Jan Franc 1740—1749. Srv. G. Wolf „Geschichte der k. k. Archive“ str. 16. Takovýmito archiváři jmenují se v seznamech: 1. Jan Antonín z Widmanu, jenž byl zároveň taxatorem a českým registratorem, 1714—1719; 2. Jan Baudyš 1721—1731; 3. Jan Karel Reháček 1732—1738 a 4. Antonín Jindřich Purtscher 1739—1749.

Strana 65
O domácích a cizích registrech. 65 dráhu, čím více hromadily se obecné a jednotné zásady právní, pro všechny obyvatele stejně platné, aby rovnost před zákonem mohla se státi skutkem, tím více ubývalo zvláštních před- pisů právních a tím řidčeji užívalo se starodávné formy listů pod velkou pečetí, privilegií, majestátů. Jenom potud, pokud zvláštní právní postavení jednotlivce, korporace neb celého stavu nechať na poli soukromého nebo veřejného práva neodporovalo nově vyvíjejícímu se zří- zení státnímu, docházelo ještě, zvláště při změně na trůně, k potvrzení neb zabezpečení tohoto postavení v takovéto formě.1) Naproti tomu jakmile panovníku v obnoveném zřízení zemském (v čl. A 8) bylo vyhrazeno „řád a právo nařizovati i všecko to, což s sebou jus legis ferendae přináší, činiti“, tu všechna rozhodnutí a nařízení jménem panovníka vydaná nabyla vlastně moc zákona. Vycházela pak takováto nařízení a rozhodnutí k úřadům a soudům zemí českých obyčejně z české dvorské kanceláře, jsouce podepsána císařem, nejv. kancléřem českým, kan- cléřem neb místokancléřem a jedním ze sekretářů dvorských a dostávala nejrozmanitější názvy, jež s recepcí římského právního názvosloví v patrné byly souvislosti: deklaratorie, novelly, prag- matiky, cynosury, resoluce, reskripty, patenty, mandáty, dekrety, řády, instrukce atd. Kdybychom přihlíželi k jich obsahu, snad by se nám podařilo roztříditi je na nejvyšší rozhodnutí, která měla za účel vyložiti, doplniti neb změniti zřízení v českých zemích platná a jež mají tudy povahu zákonův, a na pouhá nařízení, kterými platné zákony měly se prováděti; avšak forma těchto rozhodnutí a nařízení nemůže v té době býti podkladem takového roztřiďování. Spíše dá se činiti rozdíl mezi nařízeními, jež vycházela z úřadů dvorských a mezi těmi, která úřadové zemští vydávali a také obecně vyhlašovali. Důležitější z těchto nařízení, pokud se týkala zále- žitostí veřejných a politických aneb obsahovala nové předpisy zákonné, týkající se kterékoli otázky veřejného neb soukromého práva, bývala zasílána místodržitelstvu v Čechách a zemským úřadům v zemích přivtělených s rozkazem, aby je ve formě veřejných tištěných patentů neb mandátů dali vyhlásiti a úřadové tito, jakož i finanční úřadové zemští také v oboru vlastní své právomoci vydávali podobné listy otevřené a psali také ještě stranám dlouho listy posélací neboli missivy po starém způsobu.2) 1) Srv. též úvod k mým „Privilegiím měst Pražských“ str. CXXIV a násl. 2) O tom všem zajisté mohou poskytnouti bližšího poučení instrukce vydané české dvorské kanceláři a českému místodržitelstvu během XVII. a XVIII. století (srv. Weingartenovy „Vindemiae“ str. 279, kdež se citují tři instrukce místodržitelské z r. 1628, 1638 a 1652); avšak nám nebylo možno jich užíti při této práci. Zmíněná už instrukce císaře Ferdinanda II. daná král. tribunálu na Moravě 13. pro- since 1636 nařizuje zemskému hejtmanu, kancléři a radům tribunálu, aby nad tím bděli, „wie über unsern reformations- und anderen publicirten patenten, sowohl auch ob unsern regalien, herrlichkeiten und insonderheit unserer verneuerten landsordnung und denen beynebens unterschiedlich erfolgten resolutionen, declaratorien und rescripten ... unverbrüchlich gehalten... und kein wiedriges eingeführet noch gestattet werde.“ Kromě toho o expedici listů nařizuje se: „Damit auch alle im rath erwogen und erledigte sachen treulich und fleissig dem schlusz gemäsz expedirt,... so seind wir gnädigst gewölt, dasz der landhaubtmann alle decreta, verordnungen und sentenzen nebst dem cantzler und secre- tario selbst... unterschreiben und besieglen solle, im denen schreiben aber, so an uns abgehen werden, solle er landhaubtmann dieselben allein unterschreiben und besiegeln, was aber die übrigen verordnungen im land, es seyen patenta oder andere sachen anlangend, wirdt er sambt dem cantzler und secretario zu unterschreiben haben.“ Konečně v deklaraci této instrukce ze dne 29. července 1638 praví císař Ferdinand III. „Ingleichen so haben wir um unsers königl. tribunals mehreren splendors willen uns belieben lassen, demselben ein eigenes kaiserliches und landesfürstliches insiegl zu besieg- lung der bey dem tribunali daselbst in politischen und justizsachen ergehenden schreiben, dekreten, patenten und verordnungen anzuvertrauen, welches jedoch jederzeit in unsers canzlers händen ver- Třída pro filosofii, filologii a dějepis VII., 3. 9

Strana 66
66 6. Jaromír Čelakovský: Zbývá nyní zodpovídati otázku, zdali a pokud rozmanité tyto písemnosti, které vy- cházely z české kanceláře, jakož i z kanceláří úřadů zemských, zvláště českého místodržitel- stva a české komory, byly do registraturních knih přepisovány a zdali z těchto knih některé a které se dochovaly našich časů. Pokud se majestátův a ostatních listů na pergamenu pod velkou pečetí vydávaných týče, nemohlo o tom býti nejmenší pochybnosti, že se v době habsburské od r. 1526—1749 při české kanceláři napořáde přepisovaly do register, jako se to dálo v dobách předcházejících, a rovněž bylo pravdě podobno, že obdobným způsobem u české kanceláře i u ostatních úřadů zemských zjednávali si druhdy přehled také o všech ostatních úředních listinách a to jak vy- dávaných tak i docházejících. Nalézámeť na listech v té době do zemí českých pod velkou pečetí vyšlých obyčejně na rubu znamení registraturní (R“) a někdy k němu připojeno jest také jméno registrátora a později taxátora, s jehož úřadem, jak už víme, bylo české registrátorství delší dobu spo- jeno, 1) což nepřipouštělo jiného výkladu, nežli že listy tyto byly pořádně pod dozorem úředníků svrchu uvedených do registraturních knih přepisovány. Kromě toho měli jsme některé přímé zprávy o registrech české dvorské kanceláře z této doby. Josef Jungmann ve své „Historii literatury české“ (na str. 192) zmiňuje se na př. o šesti „registrech majestátův a jiných listů pod velikou pečetí královskou vyšlých“ z let 1531—1566, aniž by udával, kde se nalézají. V šestnáctém století chovala se tato registra v české kanceláři na hradě Pražském, neboť císař Maximilian na př usiluje o získání koruny polské r. 1576 žádal nejvyšší úředníky zemské v Čechách, aby „v knihách pergamenových při kanceláři české na hradě Pražském, do nichž výpisy nemálo privilejí vepsány jsou, i sice v registratuře, nicméně pokud by potřebu uznali, i při dskách zemských se vší bedlivou pilností vyhledati dali“, v jakém pořádku psali se předkové jeho králi uherskými, českými a polskými.2) Teprve za Matyáše r. 1612 jsou registra dvorských kanceláří a zajisté také české kanceláře z hradu Pražského do Vídně pře- vezena, což v lidu pražském pobouření způsobilo.3) Kancléř český Jiří Adam hrabě Martinic vydal 12. února 1636 pro královskou kancelář na hradě Pražském, která tehdy byla zároveň českou kanceláří místodržitelskou, 4) instrukci, v které mezi jiným předpisoval registrátoru, bleiben und von ihm aufbehalten werden soll.“ (d'Elvert „Beiträge“ I. str. 429, 432 a 462). — Po- dobná ustanovení jsou obsažena v instrukci dané cís. Ferdinandem III. 7. září 1639 vrchnímu úřadu slezskému. (Srv. Weingarten „Vindemiae“ str. 283 násl.) a přicházejí zajisté též v instrukcích českého místodržitelstva. Na rubu privilegií král. měst našli jsme jména těchto registrátorův a později taxátorů: 1. J. Gunthner 1532; 2. Nicolaus Walter 1558—1559; 3. Salomon Satný 1576; 4. S. Rogoisky 1577—1579; 5. Jan Myllner 1589; 6. Jiřík Perger 1593; 7. M. Adam Geyer (Czeyer?) z Pirnain 1614—1617; 8. Wendelyn 1624—1629; 9. W. Haennigk 1637—1642 (srv. též pozn. 1 na str. 61); 10. Jan Frydrych Ouštěcký, regi- strátor a expeditor při JMCské kanceláři dvorské 1649; 11. Johann von Khransdorff 1650—1654; 12. Viktorin Pekelský, taxátor a registrátor taxovního úřadu při král. české kanceláři dvorské 1663 až 1681; 13. Henrich Brollmes 1688 a 1695; 14. Václav Max Žďárský z Kosmačova (taxátor a český registrátor) 1697—1708; 15. František Maximilian Tumliř (taxátor a český registrátor) 1719; 16. Fer- dinand Pein (taxator) 1736; 17. Johann Franc, taxator 1746—1747; 18. Carl Ludwig von Boumburg, taxator 1747. Úředníci pod č. 14—17 jmenovaní přicházejí arci také v seznamech „officiantů“ české dvorské kanceláře, jež jsme v pozn. 1 na str. 64 uvedli. „Sněmy České“ IV. str. 511. P. Chlumecký „Žerotín“ str. 813. 4) Srv. pozn. 1 na str. 59.

Strana 67
O domácích a cizích registrech. 67 aby koncepty listů, které mu budou dodány, do knih přepisoval a po měsících seřaděné uschovával; a r. 1719 bylo archiváři české dvorské kanceláře, jenž byl zároveň taxátorem a českým registrátorem, uloženo, aby choval v patrnosti listiny v archivu uložené, pečoval o ve- dení dobrých register a srovnával kopie diplomů s původním jich textem, aby se chyby do nich nevtrousily. Kromě toho odporučovalo se mu, aby císařské resoluce, pragmatiky, in- strukce atd. dle obsahu pořádal a v přehledu udržoval, jakož i aby stranám bez svolení před- stavených nedovoloval nahlédnouti do archiválií, jeho opatrování svěřených.1) Konečně v účtech obcí městských setkali jsme se nejednou se zprávami, kolik bylo úřadnictvu české kanceláře dvorské za potvrzení privilegií na taxách zaplaceno a jaká jmenovitě registrátoru byla odměna dána za „kollationirování a registrování privilegií“ 2) a v archivech našich chovají se také ne- jedny výpisy z register české dvorské kanceláře z této doby. Nemohlo tudy býti pochybnosti, že v české kanceláři vedla se napořáde registra a sice jak majestátů tak asi i patentův a missiv. Otázka byla, zdali a kde zachovaly se tyto knihy, jež pro novější dějiny naše přirozeně mají velikou důležitost. Bylo na snadě hledati je v archivu c. kr. ministeria vnitra ve Vídni, v němž se chová většina archiválií bývalé české dvorské kanceláře, anebo v c. kr. domácím, dvorském a státním archivu tamže, kam po r. 1749 z roz- ličných archivův a také z českého státního archivu chovaného při české dvorské kanceláři mnohé důležité archiválie byly odevzdány; 3) avšak naše bádání na jednom ani na druhém místě nemělo žádného výsledku. Naskytla se nám otázka, zdali snad aspoň některá část starších register českých nebyla ponechána r. 1612 v Praze a zdali neuchovala se v archivu zdejšího c. kr. místodržitelství. Archiv ten uložený ve velmi nepřiměřených místnostech (pod kostelem sv. Mikuláše) stal se teprve v novějším čase poněkud přístupnějším, a tu bylo nám možno na jisto postaviti, že mezi spoustou rozmanitých úředních knih, register to a kopiářů českého místodržitelstva a české komory, nalézají se také tak zv. menší registra české kanceláře, do kterých zapisovaly se listy otevřené a posélací pod menší pečetí králov- skou vyšlé a to jak z české kanceláře tak i z českého místodržitelstva, jehož písemné zále- žitosti česká kancelář do r. 1620 obstarávala; avšak větších register české kanceláře, do kterých se majestáty a jiné listy pod velkou pečetí královskou vyšlé zapisovaly, ani zde nemohli jsme se dohledati. Konečně loňského roku šťastnou náhodou přišli jsme na stopu, kde by asi mohla se chovati naše větší registra královská z doby novější. Před třemi lety daroval totiž českému museum pan rada vrchního zemského soudu mimo sl. Antonín Rybička, badatel v oboru vlaste- neckých dějin našich v nevšední míře zasloužilý, značný počet výpisů z deseti úředních knih XVI. století, jež označoval názvy „Saalbuch No. 283—287 a No. 11 usque 15.“ Při bližším seznámení se s obsahem těchto zápisů poznali jsme, že jsou tu mezi jiným výpisky z oněch šesti register majestátův, jež Jungmann ve své „Historii literatury“ uvádí a že výpisky ty týkají se větším dílem udělování šlechtictví (listů tedy erbovních) a privilegií městských. Pan rada Rybička sdělil ochotně s námi, že r. 1846 vstoupiv jako akcesista k spojené dvorské kanceláři ve Vídni vypisoval sobě v prázdných chvílích v tamějším archivu české listiny, 1) Wolf „Archive“ str. 9. a 15. 2) Srv. na př. moji „Sbírku pramenů práva městského“ I str. 631. 3) Wolf u. m. str. 27.

Strana 68
68 6. Jaromír Čelakovský: kdekoli na ně přišel, chtěje jimi posloužiti zvěčnělému Františku Palackému. V ten čas přišlo od nejvyššího justičního úřadu také několik úředních knih, jimž se říkalo „Saalbücher“, a p. Ry- bička tyto knihy procházel a vypisoval po dvě léta až do r. 1848, kdy se dostal k nej- vyššímu soudnímu dvoru. Zajímal se tehdy zvláště o heraldiku českou a zde nalézal bohaté k ní příspěvky. Vyslovil pak mínění, že knihy ty posud se chovají v archivu c. kr. ministeria vnitra, kdež i druhdy bývaly. Když ale přes opětné dotazy v dotýčném archivu o existenci těchto knih ničeho nevěděli, tu nám přišlo na mysl, zdali by neměli v c. kr. šlechtickém archivu, jenž se rovněž v budově c. kr. ministeria vnitra ve Vídni nalézá, nějakou povědomost o těchto knihách, jež jsme důvodně považovali za větší registra české kanceláře. Do register těchto zapisovaly se také listy erbovní a šlechtický archiv mohl se těžce bez nich obejíti. A skutečně toto předpokládání osvědčilo se býti podstatným. Se svolením Jeho Excellence pana předsedy c. kr. ministerstva hraběte Taaffe obdrželi jsme přístup do tohoto archivu, jenž byl kolem r. 1828 zřízen jako zvláštní oddělení archivu c. k. spojené dvorské kanceláře a jenž později stal se úřadem samostatným. Místnosti jeho jsou rovněž nedostatečny, a tím vysvětluje se, že v postranní jedné tmavé komnatě chová se přes tři sta velikých v svinské kůži svázaných foliantů, s jichž obsahem už dávno nebyla dána někomu příležitost se zabývati. Seznavše, že skutečně podařilo se nám tu naleznouti některá větší registra české dvorské kanceláře, učinili jsme sobě seznam všech rukopisů v tomto archivu uložených, jejž v příloze č. IV. uveřejňujeme. V seznamu tom jsou také obsaženy registraturní knihy ostatních rakouských kanceláří, při jichž sepisování řídili jsme se větším dílem starším seznamem v archivu tom chovaným a nám laskavě zapůjčeným,1) neboť na krátko vyměřený pobyt náš ve Vídni nedovoloval nám, abychom všechny tyto folianty dopo- drobna prošli. Podobně chtějíce poučiti se o tom, které z přístupných rukopisů zdejšího c. kr. archivu místodržitelského mohou se počítati k registraturním knihám české kanceláře, ačkoli obsahují též korrespondenci českého místodržitelstva, a které z oněch rukopisů náležejí k regi- istratuře toliko českého místodržitelstva a české komory, prozkoumali a seznamenali jsme si za laskavého přispění pana c. kr. místodržitelského archiváře Karla Köppla 125 starších úředních knih, které jsou umístěny v místnosti archivní v budově místodržitelské a snažili jsme se tyto knihy dle obsahu jich roztříditi, což bylo spojeno s dosti velkými obtížemi. Máme nicméně za to, že se nám to až snad na některé maličkosti celkem dosti podařilo a že seznam těchto knih, který rovněž v příloze č. IV. ve spojení se seznamem rukopisů vídeňského archivu šlechtického podáváme, je postačitelný, abychom sobě mohli na jeho základě učiniti přiměřenou představu i o obsahu a důležitosti ostatních rukopisů, které v počtu asi dvou tisíc v podzemních místnostech archivu místodržitelského jsou uloženy a k nimž při práci této ne- mohli jsme přihlížeti.2) 1) Seznam ten má nadpis „Consignation der Majestal- oder Saalbücher im k. k. Staatsministerium in Wien“ a byl nám ochotně zapůjčen p. ředitelem c. kr. šlechtického archivu Albertem Heilmanem, jemuž vůbec za laskavou podporu našeho bádání jsme vřelými díky zavázáni. Zbývá i tuto vysloviti odůvodněné přání, aby archivu c. kr. místodržitelství, v kterém chovají se neocenitelné, přebohaté příspěvky k dějinám naší vlasti v brzkém čase dostalo se přiměřenějších místností, nežli na které nyní je odkázán, tak aby vzácné jeho památky historické a právní staly se přístupnějšími vědeckému zkoumání a uchránily se od možných pohrom.

Strana 69
O domácích a cizích registrech. 69 Z těchto seznamů vysvítá, že registratura české dvorské kanceláře v době habsburské obsahovala: 1. registra majestátův a jiných listů pod velikou pečetí královskou vyšlých. Jako v době předcházející vedla se v české kanceláři v XVI. a v první polovici XVII. století dvoje takováto registra, jedna pro přepisování českých a druhá pro přepisování německých majestátů; napotom ale, jak se podobá, psala se jediná společná registra pro všechny pergamenové listy. V archivu šlechtickém ve Vídni chová se nejprve originálních pět takovýchto register českým jazykem psaných z let 1531—1570 (č. 283—287) a jedno originální registrum německým jazykem psané z 1. 1530—1538 (č. 297). Rukopisy ty jsou označeny kolkem: „K. k. Bibliothek der obersten Justizstelle und Gesetzcommission“ a na deskách jedné každé knihy je poznamenáno: „Dieses Buch ist in Folge Hofkanzleydekrets vom 5. Jänner 1844 von der k. k. Obersten Justizstelle zum Amtsgebrauch der Hofkanzley übernommen worden. Wien 10. Februar 1844. Möller, Registrant.“1) Rukopisy tyto chovaly se tedy do r. 1844 v knihovně nejvyššího úřadu justičního ve Vídni a odtamtud toho roku dostaly se do archivu šlechtického. Mezi nimi je oněch pět českých 1) Srv. ve čtvrté příloze A I. č. 1—6 a A V. č. 15. Spojená dvorská kancelář starala se v ten čas o to, aby zápisy genealogické v šlechtickém archivu z rozličných úřadů snesené se rozmnožovaly výpisy z jiných archivův, a proto se také na nejvyšší úřad justiční ve Vídni v té příčině obrátila. Následkem toho došlo svrchu zmíněných šest rukopisů, jakož i jedno registrum českých missiv z 1. 1564—1566 (v čtvrté příloze A V č. 15). Činí se o tom zmínka také v protokolu v archivu šlechtickém chovaném a nadepsaném: „Übersicht derjenigen Adelsmaterialien, welche seit dem Jahre 1828 theils von untergeordneten Stellen, theils von anderen Hofstellen oder von dem Aus- lande an die k. k. vereinigte Hofkanzley gelangt sind, Z tohoto protokolu seznáváme, že šle- chtický archiv obdržel v ten čas tyto zprávy o šlechtě českomoravské: „Im Jahre 1829. Adelsver- zeichnüsse aus Böhmen und aus Mähren.“ — Im J. 1833. Hasners Repertorium über die in der böhm. Landtafel verkommenden Notizen über den Adel. 20 Bände. — Im J. 1835. Diplomkonzepte, die bei dem boehm. Gubernium aufgefunden worden sind. 363 Stück. — Das Repertorium des böhm. Land- tafeldirektors Zeeh über die in der Landtafel enthaltenen auf den Adel und das Inkolat, dann den Güterbesitz enthaltenen Daten. 26 Foliobände. — Verhandlungsakten über Adelsverleihungen, welche bei dem General.-Hof-Taxamte aufgefunden worden sind. 76 Stück. — Altes Titularbuch des Bric- cius von Liczko. — Verzeichniss aus den bei dem böhm. Gubernium vorhandenen Kopialbüchern. — Im J. 1837. Verzeichniss der primi magistri philosophiae des Sankt. Wenzel-Seminars in Prag, die den Titel nobilis de lauro geführt haben. — Im J. 1840. 1. Verzeichniss der Ollmützer fürsterzbischöf- lichen Lehenbesitzer. 2. Verzeichniss über die in dem Regierungsarchive zu Bresslau befindlichen Intimationen über Adels- und Inkolatssachen. - Im J. 1842. 1. Aus Mähren a) einen Auszug aus einem Vormerkbuche des mährisch-schlesischen Landrechtes über die von dem J. 1535 bis 1618 er- folgten Introduzirungen bei den mährischen Ständen. b) Ein Reppertorium über die an das Land- tafelamt in Betreffe des Ritterstandes einzelner Familien von dem J. 1625 bis 1782 ergangenen Inti- mationen. 2. Von der Staatskanzley a) ein Verzeichniss über die in den Reichsregistraturbüchern der Hausarchivs vorkommenden 245 Adelsbriefe, b) ein gleiches Verzeichniss über 1361 Wappen- briefe. — Im J. 1843. a) Aus der böhm. Landtafel 5 Stück Abschriften. b) 21 Stück Abschriften von den Diplomen, welche die Fürsten von Schwarzenberg als comites palatini ausfertigten. c) Von den mährischen Ständen 37 Stück Copien von Adelsakten. d) Von der mährischen Landtafel 6 Orig. Diplome. e) Von dem mährisch-schlesischen Landrechte 18 Stück Auszüge aus der Landtaffel in Betreff adeliger Familien. — Im J. 1844. Von der Hofkammer 8 Registratursbücher und 2 Diplome. 7. Ein Verzeichniss über 146 Stück Diplome, welche in den Registraturbüchern des Hausarchivs ein- getragen sind. 8. Von der obersten Justizstelle 7 Bände (Diplome und Reskripten aus den Regierungs- epochen der Kaiser Ferdinand I. und Maximilian II.), dann einen Fascikel Akten, welche den Adel im Allgemeinen betreffen. 11. Aus dem Brünner Museum eine Diplomsabschrifft.“

Strana 70
70 6. Jaromír Čelakovský: register, jichž nápisy uvádí Jungmann ve svých dějinách literatury české a z kterých pan rada Rybička v letech 1846—1848 sobě výpisy dělal, nazývaje je „Saalbuch No. 283—287“. Tato registra jsou velmi dobře uchována a obsahují celkem přepisy těchže listů krá- lovských, jako starší česká registra královská, o jichž obsahu jsme už promluvili. Jmenovitě hojně tu přicházejí potvrzení privilegií a nově udělená privilegia zemím, stavům, městům, cechům a j., 1) sněmovní artykule králem stvrzené, smlouvy o statky korunní a církevní, listy erbovní a mocné atd. Kam se děla původní registra majestátů Ferdinanda I. česká z let 1527—1530 a německá z let 1527—1529 a 1539—1564, jakož i původní obojí takováto registra z doby následující, zvláště zlet 1570—1580, neumíme pověděti. V šlechtickém archivu ve Vídni chovají se kromě toho registra majestátů, jež obsahují přepisy listin z let 1580—1749, avšak ta v nejednom ohledu jsou záhadna.2) Jest to 76 velkých foliantů, jež neobsahují současných přepisů listů z české kanceláře dvorské vydaných, nýbrž pozdější kopie těchto přepisů. Kdy a za jakým účelem bylo toto hromadné přepisování předsevzato, jež musilo vyžadovati mnoho času, velkého nákladu a namáhání, nepodařilo se nám posud vypátrati. Zajisté měli přepisovači několik let s tím dělati a soudíce dle rukopisu položili bychom toto přepi- sování do doby panování císaře Františka I. Rovněž ostává záhadno, zdali přepisovači, jichž bylo několik, přesně se drželi předloh, z kterých přepisovali anebo zdali snad z register ne- vypisovali toliko některé určité listiny, jmenovitě privilegia měst a cechův a listy erbovní, a konečně kde se nyní chovají tyto předlohy, původní to registra české dvorské kanceláře. Nedá se přece mysliti, aby ku konci XVIII. aneb na počátku XIX. století byla se teprve tato registra snad sestavovala z konceptů v archivu spojené dvorské kanceláře chovaných, 3) nýbrž spíše je pravdě podobno, že na počátku tohoto století existovala původní registra majestátův a že z těch k úředním potřebám byly v ten čas zhotoveny přepisy. Možno v tom ohledu vy- sloviti arci doposud toliko domněnky. Jednou z možných domněnek jest, že originální registra české dvorské kanceláře ostala po r. 1749 při nejvyšším justičním úřadě a chovají se snad posud při c. kr. nejvyšším soudním dvoře ve Vídni; kdežto pro spojenou kancelář dvorskou snad při zakládání šlechtického archivu byly opatřeny jich přepisy anebo výpisy. Domněnku tu podporuje ta okolnost, že nejvyšší justiční úřad, jak ještě uvidíme, pokládal se za ná- stupce obou dvorských kanceláří, české a rakouské, ve věcech soudních a zákonodárných, 2) 1) V rukopise č. 285 na 1. 90—160 jsou na př. přepsány všechny konfirmace privilegií městských, pokud privilegia ta byla po přemožení odporu stavovského r. 1547 král. městům v Čechách navrácena. Srv. čtvrtou přílohu A I. č. 7—51 a II. č. 70—100. 3) V šlechtickém archivu ve Vídni je foliant č. 293 s nadpisem „Majestalia 1711—1749“, jenž obsa- huje abecední rejstřík z konceptů listin v archivu spojené dvorské kanceláře z této doby chovaných a na jehož deskách je tato poznámka registranta Möllera: „Notandum: Jene hier eingetragenen Pieçen, bey welchen keine Fascikulatur angesetzt erscheint, wurden, wenn sie Adelssachen betraffen, an die adelige Abtheilung, betraffen sie Studien- oder Erziehungssachen an die Studienarchivsab- theilung und bezogen sie sich auf Geistlichkeit, Stifter, Klöster etc., so wurden selbe an die geist- liche Archivsabtheilung abgetreten. Alle übrigen ohne Faszikulatur, sie mochten nun Gewerbsver- leihungen, Zunftartikelbestättigungen, Personal- und Ortsfreyheiten, Privilegien betreffen, wurden unter der Rubrik IV. D 7 in passenden Unterabtheilungen in die Archivsakten eingetheilt.“ Mám za to, že tato poznámka, jakož i sám rejstřík nejsou v souvislosti s registraturními knihami v šlechtickém archivu chovanými, nýbrž že se týkají oddělení archivu c. kr. ministeria vnitra ve Vídni, v kterém pod zmíněnou rubrikou skutečně jsou uložena hojná akta, týkající se záležitostí městských, zvláště také udělování a potvrzování privilegií městům a cechům v XVIII. století.

Strana 71
O domácích a cizích registrech. 71 maje jmenovitě přikázán také úkol zákonodárné komise.1) Jemu bylo proto třeba znáti starší zákonné předpisy, pokud byly ve formě majestátů vydány a do register zapsány, a tím by se nám také vysvětlovalo, kterak to přišlo, že r. 1844, když spojená dvorská kancelář sbírala data o šlechtě rakouské, nejvyšší justiční úřad mohl jí ze své bibliotéky poslati sedm originálních register z doby Ferdinanda I., jichž už patrně nepotřeboval a k jichž přepsání nebylo před tím došlo. Další badání ukáže, zdali domněnka tato je podstatna. Pokusili jsme se obdržeti v tom ohledu zprávy, avšak písemné dotazování nemělo posud výsledku. V každém případě hlavní obsah register majestátů české dvorské kanceláře je ve zmíněných foliantech šlechtického archivu aspoň v přepise zachován a jestliže tyto folianty obsahují úplné přepisy register majestátův a nikoli jenom výpisy, pak dělila se tato registra od r. 1580 na knihy privilegií a na knihy listův erbovních neboli nobilitací. 2. Kromě toho vedla se v XVI. století v české kanceláři zvláštní registra listův ote- vřených, pod menší pečetí královskou vyšlých neboli patentův a sice dvoje, jedna česká a druhá německá.2) V zdejším c. kr. archivu místodržitelském našli jsme pět takovýchto originálních českých register z 1. 1545—1606 a dvanácte německých z l. 1541—1600 a není pochybno, že v tomto archivu větší počet těchto knih se chová. Registra ta, zvláště česká, byla do r. 1618 společna české kanceláři a českému místodržitelstvu a proto se v nich setkáváme netoliko s nařízeními královskými do všech zemí českých vyšlými, nýbrž i s patenty místodržitelskými do Čech danými. Do nich také přepisovaly se instrukce a proposice k sněmům, recessy, de- krety, dvojné listy neboli dupláty (doppelblaetter), glejty atd. Když se česká dvorská kancelář po r. 1620 do Vídně přestěhovala, tu se zajisté při ní podobným způsobem chovala nejv. roz- hodnutí a nařízení v patrnosti a v archivu c. kr. ministeria vnitra ve Vídni posud se nalézají současně psané neb sestavované knihy a sbírky vydaných cís. resoluc, patentů, dekretů atd.; kdežto o ostatních spisech a listinách registraturních a archivních české dvorské kanceláře začala se vésti repertoria a protokoly, poněvadž přepisování jich do register stávalo se pro jich množství čím dále tím větší nemožností. 3. Konečně při české kanceláři, pokud byla na hradě Pražském, psala se napořáde registra listů posélacích pod menší pečetí vyšlých neboli missiv a to rovněž dvoje, jedna česká a druhá německá. V archivu místodržitelském našli jsme 22 takovýchto českých knih z let 1533—1613 a 33 německých z let 1530—1601.3) Jeden díl z této české registratury z let 1554—1556 (č. 11) zabloudil kdysi do kláštera bosákův u sv. Václava na Zderaze a po zrušení kláštera dostal se do universitní knihovny Pražské a jiný díl téže registratury z let 1564—1566 (č. 15) dostal se mezi registra v šlechtickém archivu ve Vídni chovaná. Do těchto knih mis- sivních zapisovala se psaní jménem krále anebo jménem místodržících vyšlá od měsíce k měsíci. Psaní českým jazykem psala se v ten čas větším dílem do Čech, Moravy, Opavska a Horního Slezska; německá psaní posílala se do Dolního Slezska a obou Lužic. Česká registra patrně vedla česká expedice při české kanceláři a německá registra německá expedice. Že v archivu místo- držitelském chová se i těchto knih větší ještě počet, bude asi rovněž nepochybno. 1) Srv. M. Friedrich v. Maasburga „Geschichte der obersten Justizstelle in Wien“ str. 6 násl. V úvodu str. VI zmiňuje se spisovatel, že materiál k svému spisu sbíral v archivu nejv. soudního dvoru ve Vídni „aus dem theilweise ungeordneten Wuste von Akten, Registern und Rathsprotokollen.“ Srov. čtvrtou přílohu A III a IV. 3) Srv. čtvrtou přílohu A V a VI. 2)

Strana 72
72 6. Jaromír Čelakovský: Tolik tedy podařilo se nám vypátrati o registrech české dvorské kanceláře z let 1526 až 1749. Chceme nyní přihlédnouti k registrům a kopiářům, jež se vedly při české komoře v Praze. Sdělili jsme svrchu, že král Ferdinand I. už v první instrukci této komoře r. 1527 dané nařizoval sekretáři komornímu Žabkovi, aby všechny důležitější listiny z komory vychá- zející dával registrovati a že listiny tyto dělil na pergamenové listy pod velkou pečetí vy- dávané a na listy otevřené a posélací.1) V druhé instrukci české komoře dne 24. dubna 1530 dané doplnil předešlá nařízení v ten způsob, že určitěji označil, jaké knihy registraturní a ko- piáře mají se vésti v kanceláři této komory. Mělyť se svědomitě psáti: 1. kniha zpráv a dobrých zdání (unterrichtungen), jež komora podává ke dvoru; 2. kniha missiv, které se z komory píšou úředníkům neb jiným osobám; 3. kniha mandátů neb nařízení daných ve věcech komorních; 4. kniha rozhodnutí a nařízení, která dojdou komoru ode dvora; 5. kniha listů na pergaménu psaných a ve věcech komorních vydávaných, do které by se přepisovaly majestáty (bekennen), ustanovování úředníků, skládání účtů, dlužní úpisy, listy služební, frystunky na hory a jiné zápisy a smlouvy vyhotovené dle rozkazů ode dvora došlých, a ko- nečně 6. obecná kniha neboli kopiář starých zápisů, svobod a privilegií.2) Napotom dle instrukce ze dne 8. srpna 1548 jmenoval Ferdinand I. při komoře české dva sekretáře, z nichž jeden měl říditi českou a druhý německou expedici, a společného regi- strátora, kterému ukládalo se, aby všechny důležitější listiny dával do knih přepisovati a aby nikomu nedovoloval do nich nahlédnouti bez svolení radů komorních.3) Později dosazováni jsou obyčejně dva registrátoři, jeden při české a druhý při německé expedici komorní, kterážto poslednější ostatně utrpěla značnou újmu r. 1557, když rentmistrský úřad ve Slezsku byl proměněn v samostatnou slezskou komoru.4) Tudy po celý ten čas vedla se v komoře české 1) Srv. pozn. 3 na str. 48. tohoto spisu. 2) Pravít se v instrukci: „Und der gemelt unser chamersecretari soll furohin jerlich dise registratur- puecher mit ordenlichen und vleissigen tabulaturn und numeriren halten, nemlich erstlich ains zu den underrichtungen und missiven, so uns an unsern hof, und das ander zu gemainen missiven, so an die ambtleut oder sunst geschriben werden; item das dritt zu den bevelhen und geschefften, so umb gelt oder ander handlungen auf die pflegen, ambtleut und ander underthanen, in was sachen das sey, ausgeen und das viert zu den geschefften und antworten, so von uns am hof auf unser chamer- rete ausgeen und verfertigt, die auch nach lenngs registrirt sollen werden. Was dann bekhennen, ambtleut bestallung, pflegbrief, duch raitbrief den ambtleuten, darzue auch ainich schuldbrief, obligation, dienstbrief, perkhwerchs, silberkauf oder ander verschreibungen und verträg aus unsern beuelhen oder nach vermug diser unserer ordnung durch unser rete angeschaffen und aufgericht wurden, die sollen auch in ain besonder puech nach lengs ordenlich registriert werden... Und insonders soll unser secretari ain gemain puech fur sich nemen und haben, darin soll er die alten pfandschaftbrief, freihaiten und privilegia, auch ander verschreibungen, was oder souil denselben unsern reten auf unser oder ir eruordern unczher furpracht sein und noch furan furpracht werden, nach lenngs ordenlich regi- strirn lassen nnd ime aussen der rubriken geben „gemain alt verschreibungen“ und prima pars; also wann dasselb puech vollig registrirt wurde, ain anders als secunda pars mit der rubrigken, als obsteet, anfahen und halten.“ (Kniha pamětní c. kr. dvorského komorního archivu ve Vídni č. 300 na 1. 121.) „Obbemelte unsere zwen secretari sollen auch samentlichen mit allem vleisz alle berathschlagte hand- lungen verfassen, auch auf unsern zuegeordneten registrator und copisten ir aufsehen haben, damit alle cammerhanndl und schriften, auch briefliche urkhunden und anders ausserhalb der raittungen, so dem puechhalter zuegehören, in der cantzlei ordenlichen und bewarlichen behalten und aufgehebt, auch was zu registriern von nöten mit allem vleisz in die puecher eingeschrieben und registriert." (Orig. v archivu c. kr. dvorské komory ve Vídni.) 4) Srov. d' Elverta „O. Verwaltungsgeschichte“ str. 60 a 64.

Strana 73
O domácích a cizích registrech. 73 dvojího druhu registra, jedna pro české a druhá pro německé písemnosti, jež se kromě toho dělily na takové, které komoru docházejí a na ty, které z ní vycházejí. Císař Rudolf II., poněvadž docházely jej mnohé stížnosti na nedbalé úřadování české komory, vyslal komisaře, aby provedli visitaci její a na základě provedeného jimi vyšetřování vydal 15. září 1582 ob- šírnou instrukci, ve které mezi jiným káral, že od r. 1572 málo nebo nic se do knih nere- gistrovalo a nařizoval, aby všechny spisy byly v komoře do pořádku uvedeny a pokud potřeba toho vyžaduje, také zregistrovány. 1) S těmi zprávami je úplně ve shodě seznam rukopisů, chovaných v zdejším archivu místodržitelském a náležejících k registratuře české komory, jejž v příloze uveřejňujeme.?) Seznáváme z něho, že v XVI. století a tak zajisté i později vedla se v kanceláři české komory: 1. Česká registra majestátů, zápisů, obdarování, frystunků, smluv i jiných všelijakých listů z komory české vydávaných. V seznamu uvádíme osm takovýchto register z l. 1527—1618, jimiž zajímavým spůsobem doplňují se zachovaná registra majestátů české kanceláře z téže doby. Na dvou z těchto knih komorních3) je patrno, že byly psány o několik let později, nežli jak by se dle data listů do nich zapsaných souditi dalo, a to asi následkem svrchu zmíněné instrukce z r. 1582. Majestáty, které se do těchto register přepisovaly, týkaly se větším dílem správy komorní a vycházely z komory české. Nejvyššímu kancléři českému, jak víme, náleželo pověřovati je svým podpisem a při této příležitosti jsou asi obyčejně přepisovány také do register majestátů české kanceláře.4) Takovým způsobem mnohé majestáty byly dvakráte registrovány, jednou v komoře a po druhé v kanceláři a pokud česká kancelář meškala na hradě Pražském, tu oba úřady často sobě vypomáhaly svými registraturami, jsouce arci v stálých stycích úředních. Konečně se i v komorních registrech majestátů najde dosti dokladů, že se do nich podobně, jako se obyčejně i v české kanceláři dělo, z konceptů přepisovalo.5) 3) 1) „Sněmy České“ VI. str. 252. Srv. čtvrtou přílohu B I.—VI. V seznamu B I. č. 5 a 6. Tak na př. v komorní knize zápisův a majestátů z 1. 1543—1550 (v seznamu B I. č. 2) je na listu 228 přepsána konfirmace privilegií Staroměstských z r. 1547, která také v registrech majestátů české kanceláře z 1. 1545—1552 (v seznamu A I. č. 4) na 1. 92—94 přichází. V knize komorní vynechá- vají se však konfirmace privilegií ostatních král. měst z r. 1547, jež v těchto registrech přicházejí, za to odkazuje se tam k registratuře české kanceláře těmito slovy: „Ten majestát (Staroměstský) jiným městuom vyšlý z dvorské kanceláře a tam se mají najíti.“ Takový zajímavý doklad nalezli jsme na př. v komorním registru majestátů z let 1561—1570 (v se- znamu B I. č. 4), kdež na listu 82 je přepsán majestát, kterým Ferdinand I. obci Staroměstské 22. září 1562 vrátil některé statky a důchody obecní. (Srov. moji „Sbírku pramenů práva městského“ I. str. 430.) V originálu této listiny, jenž se chová v archivu města Prahy, postupuje král Staro- městským mezi jiným „mlejny s šlejfernami a s pilami na řece Vltavě, řekou Vltavou, s přívozy“ atd. a místo toto, jak známo, zavdalo podnět k rozličným výkladům, ano před soudy popíralo se právo obce Pražské k řečišti dokonce z toho důvodu, poněvadž prý v privileji z r. 1562 nebyla obci po- stoupena řeka Vltava, nýbrž toliko mlýny a jiné objekty „řekou Vltavou“ t. j. „v řece Vltavě“. Avšak v archivu zdejšího c. kr. místodržitelství zachoval se koncept tohoto majestátu (ve fasc. P—106/1) s přípiskem současným: „Pane Víte napiztež tento majestát pánuom Pražanuom s pilností“ a v tomto konceptu stojí zcela zřetelně místo slov „řekou Vltavou“, jež se dostala do originálu ne- dbalostí tohoto pana Víta, „řeku Vltavu“. Rovněž ve zmíněném komorním registru majestátů se čte, že Ferdinand I. postoupil obci Staroměstské „řeku Vltavu“ a nikoli „řekou Vltavou“. Z toho násle- 2) Třída pro filosofil, filologii a dějepis. VII., 3. 10

Strana 74
74 6. Jaromír Čelakovský: 2. Německá registra zápisův a majestátův, o nichž celkem platí totéž, co jsme o českých pověděli. Říkalo se jim „Bekennen“, což se vysvětluje začátečným slovem, jehož se v pro- tokolu takových listů užívá a jež známému „oznamujem“ v českých listech odpovídá. V seznamu knih archivu místodržitelského (B II) uvádíme jich deset z let 1530—1609. 3. Česká registra nařízení a rozhodnutí z české komory vyšlých, jež se proto „Česká vydání“ zovou. V seznamu (B III) uvádíme jich šest z let 1553—1581. 4. Německá registra nařízení a rozhodnutí české komory, nadepsaná „Gemainsachen von der kammer ausgegangen“. V seznamu (B IV) jsou dvě takové knihy z let 1533—1580. 5. Registra dobrých zdání a zpráv radů komory české ke dvoru nebo ke dvorské ko- moře podaných. Jsou vesměs psána německým jazykem, majíce nadpisy „Unterrichtungen“ anebo „Rathsschlaege", též „Berichte an hof“ a v seznamu (B VI) uvádíme jich čtrnácte z let 1531—1577. Knihy posud uvedené jsou skutečnými knihami registraturními. Kromě toho chovají se s nimi pohromadě knihy, do kterých přepisovala se nařízení daná králem neb dvorskou ko morou české komoře, jakož i knihy miscellaneí, do kterých se psaly rozličné zápisy, ruko- jemství, smlouvy a jiné listiny k úřadování komory české potřebné. Knihy tyto jsou kopiářemi a uvádíme jich v seznamu (B V a VII) několik ze XVI. století. Patrno tudy, že registra ko- mory byla zcela tak zařízena, jak to instrukce z r. 1530 předpisovala. Podobné knihy registraturní a kopiáře psaly se při komoře české až do zrušení jejího r. 1749; avšak hromadící se materiál listinný činil nutné, aby jenom důležitější písemnosti do knih se přepisovaly a aby ostatní spisy a listiny pomocí protokolův a repertorií chovaly se v patrnosti. V tomto smyslu obsahuje instrukce daná císařem Karlem VI. české komoře dne 20. července 1719 bližší předpisy, ustanovujíc jmenovitě v čl. 6, 19 a 20, kterak se má na- kládati se spisy a listinami, jež komory dojdou a opět s těmi, které z ní vycházejí. Nařízení a rozhodnutí dvorské komory, jakož i jiné písemnosti došlé mají se zapisovati do běžného pro- tokolu v abecedním pořádku, aby se snadně vyhledati mohly a protokolista má k záznamům poznamenávati, jak který kus byl vyřízen. Spisy a listiny, jako smlouvy, reversy atd. má registrátor s přidanými mu příručími spořádané uschovávati a které z nich uzná za důležity, aby se registrovaly, těch koncepty opatřené registraturní poznámkou má odevzdati koncipistovi, aby je přepsal a sám pak má kolacionováním se přesvědčiti, že se přepis s konceptem řádně srovnává.1) O privilegiích nečiní se v instrukci té žádná jiná zmínka, nežli že dle čl. 57 má duje, že tato listina byla do registra přepsána z konceptu a nikoli z originálu majestátu, a dále že král Ferdinand I. skutečně navrátil obci Staroměstské „řeku“ a tedy i řečiště v hranicích obce a nikoli toliko mlýny atd. v řece. Jest to zároveň dokladem, kterak registra mohou přispívati také k správnému výkladu úmyslu zákonodárce nebo vydavatele listu do nich zapsaného, jestliže do ori- ginálu listiny vloudila se vinou písaře smysl rušící chyba; neboť úřednímu přepisu do registru musí se zajisté přiznati stejná autorita, jako originálu listu, jenž konečně není také ničím jiným nežli podobným úředním přepisem konceptu. Koncept, je-li zachován, vyjadřuje arci vůli vydavatele listiny nejsprávněji. V čl. 19. se praví: „Der böheimbischer cammer-registrator sambt seinen adjuncten solle der teutscher und böheimbischer sprachen erfahren seyn, alle und jede expedirte cammersachen und schrifften, ihnen die erlegte revers, bestandt- und kaufcontracten sambt anderen dergleichen briefflichen ur- kunden ordentlich abtheillen, jedes besonders einschreiben und eintragen, ordentlich relationiren, in die büecher und register, jedes seinen rubriquen nach, einzeichnen, auch darüber gebräuchige tabula-

Strana 75
O domácích a cizích registrech. 75 česká komora býti dříve slyšána, kdykoli by z kanceláře chtěla se vydati privilegia, jež by se přímo neb nepřímo dotýkala zeměpanských práv a důchodů.1) Sešlo z toho patrně docela, aby česká komora sama listy na pergaméně vydávala. Podobně vedly se několikeré knihy registraturní po roce 1620 při českém místodrži- telstvu v Praze, o nichž však na ten čas nemůžeme určitějších zpráv podati. Dle seznamu ruko- pisův a knih v zdejším c. kr. místodržitelském archivu chovaných, jenž nám před časem z hodnověrné strany byl sdělen, jsou v archivu tom uloženy mezi jiným: 1. knihy patentů z let 1541 až do r. 1783, jež čítají 1845 čísel; 2. 160 „kopiářů“, v nichž jsou úřední pře- pisy privilegií, zápisů, listů manských a erbovních z let 1521—1673; 3. knihy sněmovních snesení od r. 1497 až do roku 1783 a 4. knihy dvorských reskriptů z let 1624 až 1783. K registrům možno asi toliko první dva druhy knih počítati. Kromě toho jest odjinud známo, že až do r. 1748 vedly se při místodržitelstvu jedny knihy českých a druhé knihy německých konceptův 2) a že v české i německé expedici místodržitelské podobně jako v kanceláři české komory vedla se zvláštní repertoria od měsíce k měsíci o všech spisech a listinách, jež místodržitelstva byly došly a při něm zůstávaly, jakož i o těch, které zase samo vy- dávalo. Prvnější zvala se „registraturou na všelijaké spisy do expedice české (pokud se týče německé) přicházející a v ní zůstávající“, kdežto druhá mají nápisy „knihy spisů vysílajících“.3) 3) turen mit ihren ziffern machen und halten, damit ein jedes förderlich zu finden, ingleichen was ein- zuregistriren von nothen, dasselbe in denen concepten mit dem gebräuchigen registerzeichnen genugsamb vormerkhen und es denen canzelisten zum abschreiben geben, folgendts die registrirte concepten fleissig und obachtsamb collationiren und ein tabular darüber machen, die darzue gehörige einschlüsse hinzuelegen, folgendts zuemachen, besiglen und in jene orth, wohin sye gehörig durch den canzley- thürsteher, der sich alle täge, wenn keine rathssession ist, bey dem registratore und expeditore an- zumelden hat, überschicken und antworth darumben thuen, Unser kays. sigill nicht müssbrauchen, we- niger selbtes jemandt anderen vertrauen, sondern in gutter verwahr halten, wie sein jurament ohne deme auf sich traget.“ (Kop. této instrukce v archivu dvorské komory ve Vídni fasc. V. A 1 Buch- haltungen, Böhmen 1617—1827). Článek ten zni: „Von noch anderwärthigen privilegiis, so unsseren cameral-juribus und gefehlen nach- theillig. In connexion des jetzt angeführten articuls insistiren wir auf alle weeg und weiss gnädigst der bereits von unsseren höchst seel. herrn vattern im längst verwichenen sechzehenhundert neün und fünffzigsten jahr bey einer der hoff-cammer ertheillten audienz wohl bedächtlich dahin geschäpfften resolution, dass nemblich durch unssere hoff-canzleyen einige unsseren kays. und königl. auch landt- fürstl. juribus und einkünfften directe vel indirecte nachtheillige privilegia ohne vorherig mit unsserer böheim. cammer gepflogener communication weder confirmiret weder neüerlich verlihen, sondern wann dergleichen einseithig ergiengen, selbte eo ipso alss sub- et obreptitie impetrirter, mithin vor null und nichtig gehalten werden sollen, dahero dann unssere kays. hoff- und unssere böheim. cammer durch den königl. procuratorem bey der landtaffel und besonders bey denen königl. stätten durch unssere königl. richtern ein wachtsambes aug haben werden, dass in fahl derley privilegien, confir- mationes oder concessiones vorkhämen, hiervon alssogleich ihr unssere kays. hoff-cammer und von derselben unss die nothdurfft pro remedio gehorsambst beygebracht werde.“ Srv. B. Rieger v „Osvětě“ 1887 str. 596. V archivu místodržitelském měli jsme v rukou na př. knihu „Zůstávajíc 1622“ a tu na prvém listu se čte: „Slánští žádají za povolení, aby se mohli vydlužiti a vesnice pro berně vzaté vyplatiti. R[esolutio:] že se povoliti nemůže.“ Podobně stručně znějí zápisy ostatních argumentův a resolucí v té knize s udáním signatury, pod kterou jsou akta uložena. O vedení takovýchto knih a repertorií také ještě po r. 1749 obsahuje zajímavé předpisy na př. instrukce, kterou císařovna Marie Terezie vydala nejv. reskriptem ze dne 15. prosince 1764 kancelářskému úřednictvu král. gubernií v Čechách a na Moravě. Dle instrukce té mají se nejv. resoluce, reskripty, dvorské dekrety a jiná nařízení, jež obsahují zá- 10*

Strana 76
76 6. Jaromír Čelakovský: Takováto repertoria vedla se také při moravském král. tribunálu v Brně a při slezském úřadě vrchním ve Vratislavi dle instrukcí jim daných 1) a jsou arci dokladem, jak znamenitá pro- měna stala se s registraturami všech úřadů následkem bureaukratisování veškeré správy a za- tlačení ústního řízení řízením písemným. Akta úřední množila se v takové úžasné míře, že nebylo více možno přepisováním jich do knih zjednávati si přehledu o nich. Následkem toho registrování přestalo býti totožno s přepisováním vydaných listů do knih a nabylo významu zapisování argumentův úředních listin a konceptů do příručních knih, aby pomocí takovýchto rejstříků neb ukazatelů udržovaly se tyto sbírky listin v pořádku a přehlednosti. Při tom tyto rejstříky vedené v registraturách i archivech zaujaly místo a plní částečně úkol bývalých knih registraturních. Současně zákony a nařízení začaly se tiskem uveřejňovati v rozmani- tých úředních sbírkách, až konečně hromadné jich uveřejňování dálo se tak pravidelně, že na- bylo povahu veřejného jich vyhlašování a pověřování, čímž plní se částečně obdobný úkol, jaký mělo druhdy přepisování majestátův a patentů do knih registraturních. Kdežto arci tyto starší sbírky právních pramenů málo komu byly přístupny, obsah oněch novějších „register zákonův a nařízení, jichž pokračováním jsou naše zákonníky a vládní věstníky, stal se nyní obecně každému přístupen a znám, takže nikdo více nemůže se neznalostí jich omlouvati. V. S registry majestátů české dvorské kanceláře chová se pohromadě v c. kr. šlechtickém archivu ve Vídni něco přes dvě stě registraturních knih, jež se druhdy vedly při dvorské kanceláři rakouské a po r. 1749 při spojené kanceláři dvorské ve Vídni. Chtějíce o těchto registraturních knihách ještě promluviti, máme za přiměřeno zmíniti se aspoň letmo též o or- ganisaci a působnosti úřadů, při kterých byly psány, a zároveň podati některé zprávy o pa- mětních knihách vedených druhdy při dvorské komoře ve Vídni, jež vnitřně souvisí s registry, o nichž posud bylo jednáno. Právem pokládá se císař Maximilian I. za zakladatele zeměpanských úřadů, z kterých během času vyvinul se složitý organismus nejvyšších úřadův a soudů říše habsburské. Spojiv r. 1493 dědičné země rakouské ve svých rukou obnovil a zreformoval dvorské úřady, jichž prostřednictvím mínil vykonávati v rozsáhlé míře vládu v těchto zemích, jakož i v říši. Tajná a dvorská rada s dvorskou kanceláří, jakož i dvorská komora se zvláštní sobě přidanou kan- celáří — toť byly nejvyšší orgány, kterým náleželo obstarávati při dvoře císařském společné záležitosti říše a zemí rakouských, zvláště politické a soudní záležitosti na jedné straně a fi- konný předpis anebo nějaký návod pro gubernium, přepisovati do zvláštní knihy resolucí. O ostatních listinách a spisech, jež gubernium obdrží neb vydá, mají se toliko stručné záznamy do knih konati. Tak se má vésti exhibitní protokol o podaných spisech, kniha referentův o spisech radům přikázaných a o jich zprávách a dobrých zdáních, rádní protokol o usneseních gremiálních a zajisté i kniha o ex- pedovaných spisech. Instrukce obsahuje podrobné předpisy, jakou formu mají míti akta guberniem vydávaná a kdo je má podepisovati. Na generální komando vojenské má gubernium psáti nóty, na vyšší místa při dvoře insinuáty, úřadům souřadným dekrety a úřadům podřízeným missivy. Stranam mají se vydávati dekrety a dekretace. (d'Elvert „Verwaltungsgeschichte“ str. 407.) 1) Srv. d' Elverta „Beiträge“ I. str. 435 a Weingartena „Vindemiae“ str. 287.

Strana 77
O domácích a cizích registrech. 77 nanční záležitosti na straně druhé.1) Dřívější rozdělení dědičných zemí rakouských na dvě skupiny jednak pěti zemí dolnorakouských, jednak zemí hornorakouských potrvalo při tom na- dále a jevilo se jmenovitě v tom, že ve Vídni a v Inspruku dosazeny jsou Maximilianem I. pro jednu každou skupinu těchto zemí místodržitelstva čili regimenty a komory pro politickou, soudní a finanční jich správu. Regimenty ty dělily se na politické a soudní senáty a měly své kanceláře se zemskými kancléři v čele.2) Zdržoval-li se císař v sídle regimentu — a to dálo se často v Inspruku — tu arci dvorské a zemské úřady, zvláště kanceláře, do jisté míry v jedno splynuly. Ačkoliv i říšští i rakouští stavové nepřestali naléhati na císaře, aby říšské záležitosti odděleně od rakouských dával vyřizovati a aby zřídil při dvoře svém pro jedny i druhé zvláštní orgány, přes to Maximilian i nástupcové jeho, obávajíce se, že by pozbyli vlivu na záležitosti říšské, vzpírali se dlouho takovémuto dělení a hleděli toliko jednotlivé úřady dvorské tak uspořádati, aby vyhovovaly jak potřebám říše tak i zemí rakouských. Pokud se dvorské kanceláře týče, oddělila se od ní, jak už jsme se (na str. 19.) zmínili, v letech 1494—1502 zvláštní římská kancelář, jsouc podřízena arcibiskupu Mohuč- skému jakožto arcikancléři říše; avšak r. 1502 zase s ní se spojila a pak větším dílem až do začátku XVII. století potrvala při dvoře císařském jakožto spojená kancelář římskorakouská. Ve dvorské této kanceláři rozeznávali se za Maximiliana hlavně tři expedice: římská, dolno- rakouská a hornorakouská. Proto ve dvorském řádu ze dne 13. února 1498 nařizoval také Maximilian, že v dvorské kanceláři má registrátor s písařem mu přidaným kromě jiných register vésti zvláštní registraturní knihy pro země dolnorakouské a zvláštní pro země hornorakouské, do kterých by se přepisovaly majestáty, instrukce, listy neb missivy otevřené i zavřité. 3) V řádu římské kanceláři 12. září 1498 vydaném, v kterém musil Maximilian na čas k tomu svoliti, aby záležitosti říšské nebyly více s rakouskými směšovány, vyhradil si právo užívati ve věcech rakou- ských a burgundských zvláštních pečetí a učiniti o jich užívání potřebná zařízení.4) Brzo na to vydal svému dvorskému kancléři instrukci, jak si má v úřadě počínati, přikazuje mu opětně, aby všechny listy a zápisy do zemí rakouských i do říše pod velkou pečetí i pod sekretem vycházející dával do knih řádně registrovati.5) Když pak r. 1503 arcibiskup Mohučský musil vydati císaři pečeti říšské a dvorská kancelář obstarávala zase všechny říšské záležitosti, tu na pořádku v této kanceláři už dříve zavedeném nemnoho se změnilo. Jejím přednostou byl 2) 1) Srv. Adler u. m. str. 43 násl., Fellner u. m. str. 266 násl. a Schröder u. m. str. 752 násl. Srv. Adler u. m. str. 185 a 330, Seeliger u. m. str. 74 a Fellner u. m. str. 270. „Item es sol sein“ — praví se tam — „ein registrator, der sol haben dise nachgeschriben puecher: Item am ersten ein puech von den furstenthumben und lannden Osterreich, Steyr, Kernndten, Crain, Isterreich, Karst und Friaul, darein sollen geregistrirt werden all und yeglich henndel, so in die- selben lanndt ausgeen und die notdurfftig sind zu registriren, es seyen bekennen, instructionen, be- slossen oder offenn missifen und geschefft. Item darnach sol er aber hallten ein puech von den lannden Tyrol, Ellsas, Sungkew, Prisgew und was lannd weilennt erczherczog Sigmund zu Osterreich der kuniclichen maiestat ubergeben hat, darein auch also bekennen, instructionen, beslossen oder offenn missifen geregistrirt werden sollen.“ (Seeliger u. m. str. 202.) Srv. Posse u. m. str. 209 a Seeliger u. m. str. 209. „Er (der kanzler) sol auch ordnung furnemen, darob sein und verfuegen, damit alle verschreibungen, brief und gescheft, die geen under dem sigl oder secret aus, ordenlichen und formlichen yedes an sein stat geregistriert, und dieselben register wol versorgt, und das auch alle jare auf weinachten newe register angefangen und gehalten werden, also daz er von ainem yeden jar aller hendl aigne und sonder register hab.“ (Adler u. m. str. 513.) Srv. k tomu Seeliger u. m. str. 80 a 193.

Strana 78
78 6. Jaromír Čelakovský: dvorský kancléř, kterého císař v dorozumění s arcibiskupem Mohučským jmenoval a jenž byl duší tajné a dvorské rady; jemu podřízeni byli sekretáři jakožto ředitelové expedicí dvorských, zvláště říšské, dolnorakouské a hornorakouské, a společný registrátor, jenž dohlížel na vedení knih registraturních pro jednu každou skupinu zemí.1) Při tom časem register Inspruckého regi- mentu, jak se podobá, užíváno dvorskou kanceláří také k zápisům menší důležitosti, jež se týkaly zemí hornorakouských. 2) Takovým způsobem povstala za Maximiliana organisace státní, větším dílem dle vzoru nizozemského, v které živel úřednický na panovníku závislý obdržel mocné postavení, a mohl odtud pracovati k úplnému přetvoření neb odstranění stavovských forem státu. Na tomto zá- kladě budoval dále zvláště horlivě Ferdinand I., když se byl r. 1521 stal pánem zemí dolno- rakouských, r. 1522 zemí hornorakouských a napotom i místodržícím císaře v říši, jakož i králem českým a uherským. Jeho dvorská kancelář měla netoliko ostati výkonným orgánem tajné a dvorské rady a vyřizovati i nadále písemné záležitosti říše a dědičných zemí rakou- ských, nýbrž i nad nově nabytými zeměmi koruny české a uherské vykonávati část působnosti králi vyhrazené. Proto v řádech kancelářských ze dne 1. ledna 1527 a 12. února 1528 vy- daných rozmnožoval počet sekretářův a expedicí dvorských; avšak, jak už víme, záměry tyto setkaly se s odporem a nezdarem, a dvorská kancelář měla jmenovitě po r. 1533 fakticky vlastně toliko tři expedice, jako za Maximiliana: říšskou, dolnorakouskou a hornorakouskou a při tom jednoho společného registrátora.3) Ferdinand stav se císařem viděl se nucena r. 1559 upraviti smlouvou s arcibiskupem Mohučským uzavřenou poměr jeho jakožto arcikancléře říše k dvorské kanceláři, povoliv mu některý vliv na správu říšské expedice při ní, jakož i na část důchodů z ní. Následkem toho rakouské expedice dvorské kanceláře obdržely ale samostatnější postavení při dvoře císařském, jsouce spravovány zvláštními rakouskými místokancléři, kteří na arcikancléřích říše byli docela nezávislými. Místokancléři tito obstarávali napotom písemné záležitosti tajné rady, v které důleži- tější státní záležitosti pod předsednictvím císaře se vyřizovaly, řídili tudy vlastní kabinetní kancelář císařskou, kdežto říšský místokancléř účastnil se porad obyčejně toliko říšské rady dvorské.4) Při tom všechny expedice dvorské kanceláře prý pro úsporu měly společného registrátora, jenž arci i nadále vedl zvláštní registraturní knihy říšské a zvláštní knihy pro země dolno- a hornorakouské, kteréžto země pořáde tvořily zvláštní dva obvody správní. Po smrti císaře Ferdinanda I. rozděleny jsou, jak známo, dědičné země rakouské na tři celky se zvláštními zeměpány a zvláštními třemi středy vládními, což mělo za následek, že v těchto zemích stavovská zřízení a s nimi snahy partikularistické se velice utužily. Ra- kousko pod a nad Enží neboli Dolnorakousko obdržel Maximilian II. a následkem toho při spojené dvorské kanceláři římsko-rakouské byla toliko jedna rakouská expedice. Naproti tomu v Inšpruku a Štýrském Hradci povstaly samostatné dvorské kanceláře pro země horno- a vnitro- rakouské. Registraturní knihy, jež se druhdy vedly v dvorské kanceláři společně pro pět zemí dolnorakouských, rozdělily se nyní na knihy dolnorakouské, psané v oné rakouské expedici 1) Srv. Adler u. m. str. 478, Rosenthal u. m. str. 96, Fellner u. m. str. 267 a Seeliger u. m. str. 87 a 212. 2) Srv. Adler u. m. str. 429 násl. Srv. Posse u. m. str. 211, Rosenthal u. m. str. 97 a Fellner u. m. str. 273. 4) Srv. Seeliger u. m. str. 112 násl., 153 násl. a 176, Rosenthal u. m. str. 78 a 101. 3)

Strana 79
O domácích a cizích registrech. 79 dvorské kanceláře, a na knihy vnitrorakouské, psané při dvorské kanceláři v Štýrském Hradci. Kromě toho arci v Inspruku vedla se zvláštní registra hornorakouská. Za Maximiliana II. bylo opětně na to z německé strany naléháno, aby dvorská kan- celář docela se rozdělila na dvě kanceláře, na říšskou a zeměpanskou; avšak císař poukazuje k tomu, že Uhry a Čechy mají ode dávna své vlastní kanceláře a že rakouské písemnosti bez toho ve zvláštním oddělení dvorské kanceláře se vyřizují, nepřivolil k tomu a toliko učinil opatření, aby rakouská expedice měla své zvláštní úředníky, tudy i samostatného registrátora.1) Tak to ostalo i za císaře Rudolfa II., kdy spojená kancelář římsko-rakouská přestěhovala se na hrad Pražský; avšak r. 1608, když Matyáš donutil císaře, že mu postoupil kromě Uher a Moravy oboje Rakousy, tu zřídil si pro ně novou dvorskou kancelář ve Vídni, která, jak se zdá, i po r. 1612, kdy se dvorské úřady a kanceláře tam z Prahy přestěhovaly, podržela vedle říšské kanceláře úplnou samostatnost a od té doby ostalo to při rozdělení dvorské kanceláře na kanceláře dvě, říšskou a rakouskou.2) K působnosti rakouské kanceláře navrátily se za Ferdinanda II. země vnitrorakouské, avšak tak, že pro ně zvláštní oddělení při kanceláři té bylo zřízeno3) a když r. 1665 i země hornorakouské jsou s ostatními zeměmi dědičnými v jeden státní celek spojeny, tu při rakouské kanceláři dvorské zřízena je nová třetí expedice pro tyto země, které také „tyrolská kancelář dvorská“ se říkalo. 4) Expedice tyto ostávaly dle instrukce dvorské kanceláři rakouské dne 31. prosince 1669 dané na sobě dosti nezá- vislými, majíce každá svého přednostu; a při nich arci nadále vedly se odděleně troje knihy registraturní. Když pak už dříve bylo se zřízení rakouské kanceláře stalo více kollegiálným, podobně jako jsme to při české kanceláři viděli, tu za císaře Karla VI. zrušeny jsou při ní zemské expedice a proměněny ve věcné referáty, při čemž počet radův a sekretářů dvorských se zase rozmnožil. Nařízením ze dne 26. března 1720 provedena jest tato reorganisace na ten způsob, že jsou při ní zřízeny dva senáty, z nichž jednomu náleželo obstarávati státní a dvorské záležitosti a druhému vnitřní záležitosti dědičných zemí rakouských, a to jak provincialia tak i judicialia. 5) Konečně císařovna Marie Teresie jmenovala r. 1742 dva dvorské kancléře rakouské; jednomu z nich přikázala zahraničné a státní záležitosti, učinivši jej přednostou samostatné dvorské a státní kanceláře pro záležitosti zahraničné, ku které zá- roveň připojila první senát rakouské kanceláře dvorské; druhý pak dvorský kancléř (hrabě Seillern) ostal až do r. 1749 přednostou rakouské dvorské kanceláře pro politické a soudní záležitosti rakouských zemí dědičných.3) Tak byla připravena půda k proměnám, které r. 1749 v organisaci dvorských úřadův a kanceláří nastaly. 2) 3) 4) 1) Srv. Seeliger u. m. str. 177 a Fellner u. m. str. 290. Srv. Seeliger u. m. str. 177; naproti tomu Fellner u. m. str. 287, Bidermann u. m. I. str. 35 a 99, též Wolf u. m. str. 100 a 130 kladou toto rozdělení teprve do r. 1620. V zmíněném už schematismu „Status particularis regiminis Ferdinandi II. 1637“ na str. 95 a 127 uvádí se hrabě Werdenberg „cancellarius caesareus aulicus“ jakožto člen tajné rady a říšské dvorské rady a dále zvláštní „expeditio aulico-austriaca, quae maxime consilio imperiali intimo ac cancellario aulico d. Johanni Baptistae comiti de Werdenberg subjecta est.“ Při kanceláři té byli kromě dvor- ského kancléře dva sekretáři a jeden registrátor. Srv. též d'Elverta „Verwaltungsgeschichte“ str. 185. Srv. Bidermann u. m. I. str. 43, 48 a 116 a II. str. 1 násl. Srv. tamtéž II. str. 60 a 294. 6) Srv. d'Elvert u. m. str. 341.

Strana 80
80 6. Jaromír Čelakovský: Pokud se registraturních knih týče, do kterých se zapisovaly pergamenové listy do zemí rakouských pod velkou pečetí vydané, tedy o nich už víme, že se do r. 1565 vedly od- děleně dle dvou hlavních skupin dědičných zemí rakouských.1) V šlechtickém archivu ví- deňském chová se šest takovýchto dolnorakouských registraturních knih z doby Ferdinanda I. (z let 1540—1562), z nichž čtyři jsou původní registra a dvě pozdější přepisy a v kterých jest už provedeno dělení na privilegia a nobilitace. 2) Hornorakouské neboli tyrolské knihy registraturní z té doby chovají se, jak se podobá, v místodržitelském archivu Inspruckém.3) Od roku 1565 dělila se pak rakouská registratura na knihy dolnorakouské, vnitrorakouské a hornorakouské. Z dolnorakouských knih registraturních, jež se vedly v 1. 1565—1612 v ra- kouské expedici dvorské konceláře a napotom do r. 1749 při rakouské dvorské kanceláři, chová se v šlechtickém archivu ve Vídni padesáte dílů, z nichž většina jsou originály, dělíce se na registra privilegií a nobilitací. 4) Vnitrorakouská registra vedla se od r. 1565—1619 při štýrské kanceláři dvorské a napotom při dvorské kanceláři rakouské. V státním archivu Vídeňském 5) chovají se tři takováto původní registra z let 1564—1581 a v šlechtickém ar- chivu ve Vídni poznamenali jsme jich sobě 45 z let 1610—1750, jež se rovněž dělí na re- gistra privilegií a nobilitací.6) Konečně hornorakouská čili tyrolská registra začala se psáti při dvorské kanceláři rakouské od r. 1665 a v archivu šlechtickém ve Vídni je uloženo 22 takovýchto register privilegií a nobilitací, jež jdou od toho roku až do r. 1749.7) Podotýkáme, že v registraturních knihách dolnorakouských našli jsme obrovský materiál pro politické a právní dějiny všech zemí habsburských, neboť státní listiny, které panovníci z rodu habsburského vy- dávali z moci královské a arcivévodské a jež týkaly se všech jich zemí stejnou měrou, na př. míry, smlouvy mezinárodní a dědičné atd., přepisovaly se do těchto knih. V mnohem rozsáhlejší míře došlo, jak známo, do r. 1749 k scentralisování správy císařských a zeměpanských financí na dvoře panovníků z rodu habsburského. Maximilian I. zřídiv komoru dvorskou podřídil jí komory zemské v Inspruku a ve Vídni a předepsal, které knihy registraturní ve věcech finančních mají se psáti při dvoře i při těchto zemských úřa- dech.3) Ferdinand I. uvedl napotom v podřízenost k dvorské komoře také komory v Praze a Prešpurku, učiniv při tom opatření, aby všechny důležitější listiny, jež z úrad dvorské ko- mory vycházely, náležitě se registrovaly. Kdyby dvorská komora vydávala listy na perga- méně, měl dle řádu 1. září 1537 vydaného registrátor při ní ustanovený velkou pečetí je zapečetiti a dvorskému kancléři k podpisu předkládati, kterému při tom ostávalo vyhrazeno právo, aby v případě nesouhlasu podpis odepřel a rozhodnutí na panovníku si vyžádal.9) Proměny v territoriálních poměrech zemí rakouských po r. 1564 spůsobené neostaly arci bez 5) 8) 1) Srv. poznámku 2 na str. 12 tohoto spisu. 2) V čtvrté příloze C. I. č. 1—6. 3) Dle Adlera u. m. str. 431 chová se v Insbruku 13 dílů register majestálií neboli „bekennen“ z doby císaře Maximiliana I. a z toho dá se souditi, že i registra z pozdějších let tam budou. 4) V čtvrté příloze C. I. č. 7—55. Srv. Böhm u. m. „Supplement“ č. 33, 34 a 45. 6) V čtvrté příloze C. II. č. 1—45. 7) V čtvrté příloze C. III. č. 1—22. Srv. Adler u. m. str. 81, 92, 130, 146 násl., 526 a 565 násl., též Rosenthal u. m. str. 109. 9) Srv. Rosenthal u. m. str. 113 násl., 234, 239, 251 a 257.

Strana 81
O domácích a cizích registrech. 81 vlivu na působnost dvorské komory a její kanceláře. Horní a vnitřní země rakouské jsou z moci její vyňaty, obdrževše vlastní dvorské komory, a když během XVII. století zase se spojily se zeměmi dolnorakouskými, tu nicméně dlouho dovedly si uhájiti samostatnosti své ve věcech finančních, až teprve císaři Josefu I. podařilo se r. 1705 podříditi zase tamější komory (v Štýrském Hradci a Inspruku) komoře dvorské ve Vídni.1) Následkem toho referáty při ní dělily se dle skupin zemí, na něž dvorská komora vliv vykonávala, a to na referáty 1. pro říši německou a země dolnorakouské; 2. pro země české a 3. pro země uherské a k těm přibyly r. 1705 dva nové referáty: 4. pro země vnitro- rakouské a 5. pro země hornorakouské. Konečně r. 1717 i tu provedena byla reorganisace, následkem které referáty jsou rozděleny netoliko dle skupin zemí, nýbrž i dle jednotlivých odvětví správy finanční. 2) Podle toho, kolik bylo kdy zemských referátů při dvorské komoře, tolik také psalo se při ní oddílných registraturních neboli pamětních knih („Gedenkbücher der k. k. Hofkammer“). V archivu bývalé dvorské komory a nynějšího c. kr. říšského finančního ministeria ve Vídni zachoval se těchto knih neobyčejně velký počet a dělí se takto: 1. na pamětní knihy dvorské a dolnorakouské („Hoffinanz und Niederösterreich“), do kterých zapisovala se také akta, týkající se příjmův a vydání dvoru císařského. Knih těch je skoro 300 (č. 1—299) 3) a zápisy v nich začínají r. 1430 a jdou do r. 1749; 2. pamětní knihy zemí českých („Behamische Registratur“). Jest to 83 statných foliantů (č. 300—382) z let 1527—1749 a poznamenal jsem sobě o nich, že knihy č. 300—313 jdou z let 1527—1570; dvě léta 1571 a 1572 že jsou zapsána v registrech dolnorakouských, že č. 313—332 jsou z let 1573—1619 a č. 333—382 z let 1620—1749. V knihách těchto ve- směs německým jazykem psaných uložen je nesmírně bohatý materiál netoliko k finančním, nýbrž i k politickým, právním a kulturním dějinám zemí českých; 3. pamětní knihy uherské z let 1534—1762; 4. pamětní knihy říšské (Reichsgedenkbücher) z let 1556—1749; 5. pamětní knihy vnitrorakouské z let 1705—1749 a 6. pamětní knihy dolnorakouské z těchže let 1705—1749. Počet těchto posledně jme- novaných registraturních knih není mi znám. Po roce 1749 bylo na to několikráte pomýšleno, aby se v přepisování do těchto knih pokračovalo; avšak dle všeho nedošlo více na to.*) Naproti tomu proměny spůsobené císařovnou Marií Teresií a jejími nástupci ve složení a působnosti dvorských úřadův a kanceláří neměly za následek, žeby se bylo ustálo od vedení registraturních knih privilegií a nobilitací. Přihlédněme nejprve běžně k těmto reformám, pokud se těchto úřadů týkaly. 5) V známých přípisech ze dne 9) 1) Srv. Bidermann u. m. II. str. 11 násl. 2) Srv. Wolf u. m. str. 21 a 110, d'Elvert u. m. str. 60 a Bidermann u. m. II. str. 28 násl. O pamětních knihách č. 4, 5, 12 a 13 jedná Adler u. m. str. 534 násl. Srv. Wolf u. m. str. 7, 20, 118 a 127. Odkazujeme v té příčině k těmto spisům a pojednáním: J. F. Schmidta z Bergenholdu „Geschichte der Privatgesetzgebung und Gerichtsverfassung im K. Böhmen“ (1866) str. 265 a 357; Alfonse Domina Petrushevecze „Neuere österreichische Rechtsgeschichte“ (1869) str. 32 násl.; Josefa Kalouska „České státní právo“ (1871) str. 499 násl.; Wolf u. m. str. 112 a 131; Hugo Tomana „Das böhmische Staats- recht“ (1872) str. 103 násl.; Alfreda rytíře Arnetha „Geschichte Maria Theresia's“ IV. str. 38 a 510, Třida pro filosofil, filologii a dějepis. VII., 3. 11

Strana 82
82 6. Jaromír Čelakovský: 1. května 1749 k nejvyššímu kancléři českému hraběti Harrachovi a k rakouskému dvor- skému kancléři hraběti Seillernovi1) nařídila císařovna, aby vyřizování tak zvaných publica et politica zemí českých a rakouských při dvoře dálo se společně a oddělilo se od sporných zá- ležitostí soudních (judicialia contentiosa) těchže zemí. Následkem toho vedle státní kanceláře, která obstarávala společné záležitosti všech zemí habsburských a také ty, které byly pro- jednávány v tak zv. konferenci in internis (od r. 1760 v státní radě) povstaly ve Vídni dva nové centrální úřady státní pro země česko-rakouské: directorium in publico-politicis et cameralibus a nejvyšší justiční úřad. Působnost dvorské komory obmezena jest toliko na finance dvorské a na země uherské, kdežto direktorium přikázány jsou kromě politických také finanční zále- žitosti zemí neuherských. Zároveň dvorské kanceláře česká a uherská jsou prohlášeny trvale za zrušeny; toliko hraběti Harrachovi ponecháno je důstojenství nejvyššího českého kancléře dvorského a vyhrazeno mu jakožto konferenčnímu ministru první místo a hlas v konferenci in internis, která rozhodovala o předlohách a návrzích direktoria. Když ale hrabě Harrach brzo na to (4. června) zemřel, ostal úřad nejvyššího kancléře českého několik let neobsazen. Nej- vyššímu justičnímu úřadu neboli, jak se také nazýval, „nejvyšší justiční kanceláři“ přikázáno je rozhodování sporných záležitostí soudních v poslední instanci, jakož i řízení administra- tivních záležitostí soudních a spolupůsobení při činnosti zákonodárné, která měla za účel opatřiti zemím českým i rakouským jednotné právo. Přednostou úřadu toho jmenován ra- kouský dvorský kancléř hrabě Seillern a náměstky oba dvorští místokancléřové český a ra- kouský (hrabata Kořenský a Oed). Přednostové tito měli předsedati třem zemským senátům čili konsessům, na něž se dělil justiční úřad. V jednom z těchto senátů vyřizovaly se soudní záležitosti českých zemí, v druhém zemí dolnorakouských a v třetím zemí vnitro- a hornora- kouských a když většina členů zrušených dvorských rad, české a rakouské, přešla k nej- vyššímu úřadu justičnímu, nařídila císařovna, aby v českém senátě tvořili čeští radové a v ra- kouských senátech rakouští radové většinu. Podobně i při direktorium, jehož přednostou byl jmenován hrabě Haugvic, jsou zavedeny zemské referáty a i registratura a expedice dělily se dle skupin zemí, na něž působnost direktoria se vztahovala. 2) K čemu tedy už za Ferdinanda I. první, ač bezvýsledné, pokusy se byly staly, aby nejvyšší politická a soudní správa zemí českých a rakouských soustředila se v společném orgánu při dvoře; k čemu v obnoveném zřízení zemském z r. 1627 byla cesta razena ustanovením, že k poradám 1) IX. str. 293, 334 násl. a X. str. 94; M. Fridricha z Maasburga „Geschichte der obersten Justizstelle in Wien“ (1879); d'Elverta „Verwaltungsgeschichte“ (1880) str. 339 násl.; J. J. Hanela „O pojmu a objemu historie práva rakouského“ v „Právníku“ 1880 str. 361 násl.; Frant. Kronesa „Handbuch der Geschichte Oesterreichs“ (1881) IV. str. 432 násl. a 479 násl.; Alfonse Hubera „Geschichte der österreichischen Verwaltungsorganisation bis zum Ausgange des XVIII. Jahrh.“ (1884) str. 19; W. W. Tomak „Novější dějepis rakouský“ (1887) str. 391 a násl. a Bohuše Riegra „Dílo centralismu v 18. století“ v „Osvětě“ (1888) str. 193 násl. Srv. Maasburg u. m. str. 291 a 304. „Die Registraturen und Expeditionen in Bohemicis et Austriacis sollen noch separirter gehalten, das ist, die Bohemica in der Böheimischen, die Austriaca aber in der Oesterreichischen Expedition expe- diret und die acta sodann in eines jeden Theils registratur, jedoch separirter in dem bisherigen Bö- heimischen Canzleyhausz aufbehalten, und die von der Oesterreichischen Canzley dahin transferiret werden; dahingegen wird das Taxamt über beede Expeditiones durch einen Taxatorem zu besorgen seyn.“ (Maasburg u. m. str. 294.)

Strana 83
O domácích a cizích registrech. 83 o vnitřních záležitostech zemí českých i dvorští radové z jiných zemí mohou býti povoláváni a k čemu také císař Karel VI. přípravné kroky už byl učinil, aby byla správa soudní od politické v poslední instanci oddělena, to nyní všechno je trvale provedeno zřízením dvou českorakouských nejvyšších úřadů, správního a soudního. Při tom však snaženo se vyhověti zvláštnostem trvajícím v jedné každé skupině zemí utvořením senátů zemských při obou těchto nejvyšších úřadech a zachováváním do jisté míry formy, kterou ústavy zemské předpisovaly. Od roku 1754 dáván presidentu direktoria název: „reginae Bohemiae supremus et archidu- cissae Austriae primus cancellarius“ a z dvou náměstků jeho jeden nazýval se „král. českým a rakouským kancléřem“ a druhý „král. českým a rakouským místokancléřem.“1) Resolucí ze dne 2. ledna 1762 povolila císařovna, aby direktorium nazývalo se „c. kr. spojenou českou a rakouskou dvorskou kanceláří“ a podrželo vrchní řízení záležitostí toliko politických v zemích českorakouských; kdežto správu finančních záležitostí mělo postoupiti dvorské komoře a mini- steriální banco-deputaci. Z názvu přednosty úřadu toho i z názvu samého úřadu dalo se do- vozovati, že důstojenství rakouského kancléře dvorského je spojeno s důstojenstvím nejvyššího kancléře českého a že o tomto hodnostáři, jenž se stal přednostou spojené kanceláře dvorské, napořáde platí ustanovení českého obnoveného zřízení zemského z r. 1627, že má náležeti českému stavu panskému. 2). V letech následujících několikráte název, složení a působnost této spojené dvorské kanceláře jsou proměněny. Když r. 1776 zrušena jest nedávno před tím zřízená haličská dvorská kancelář, přešla politická její agenda na čas na český referát spojené česko-rakouské 1) V schematismech uvádí se tito: I. král. čeští nejvyšší a rakouští první kancléři („königl. böhmische oberste und österreichisch erste Hofkanzler“); od r. 1819 „c. kr. nejvyšší kancléři“: 1. Vilém hrabě Haugvic 1754—1761; 2. Rudolf hrabě Chotek 1761—1771 († 8. července); 3. Jindřich Kajetán hrabě Blümegen 1771—1782; 4. Leopold hrabě Krakovský z Kolovrat 1782—1796; 5. Prokop hrabě Lažanský 1796—1802; 6. Alojs hrabě Ugarte 1803—1817 († 18. listopadu); 7. František Josef hrabě ze Saurau 1818—1830; 8. Antonín Bedřich hrabě Mitrovský z Nemyšle 1830—1842 a 9. Karel hrabě z Inzaghi 1843—1848. II. Čeští a rakouští dvorští kancléřové („königliche boehmische und österreichische Kanzler“), po r. 1828 c. kr. dvorští kancléřové: 1. Jan Karel hrabě Chotek z Chotkova 1754—1763; 2. Judas Thadeáš svob. p. z Reischachu 1777—1780; 3. Jindřich hrabě z Auerspergu 1780—1783; 4. Jan Rudolf hrabě Cho- tek 1784—1789; 5. František Karel Kressel svob. p. z Qualtenbergu 1790—1792; 6. Fridrich svob. p. z Egeru 1802; 7. Josef svob. p. z Marku 1803—1809; 8. Prokop hrabě Lažanský 1814—1823 (r. 1819 zove se „böhmisch-galizischer Hofkanzler“); 9. Filip rytíř ze Stahlu 1825—1828; 10. Antonín Bedřich hrabě Mitrovský z Nemyšle 1828—1830; 11. Jan Nep. svob. p. z Geiszlernu 1828—1831; 12. František svob. p. z Pillersdorfu 1832—1848; 13. August Longin kníže Lobkovic 1834; 14. Karel hrabě z Inzaghi 1836—1842 a 15. Josef svob. p. z Weingartenu 1848. III. Čeští a rakouští místokancléři („böhmische und österreichische Vicekanzler“): 1. Jan Kryštof svob. p. z Bartensteina 1754—1763; 2. Leopold hrabě Clari 1777—1780; 3. Maria Josef hrabě Auer- sperg 1780—1782; 4. Tobiáš Filip svob. p. z Gebleru 1784—1786; 5. Jan Václav hrabě Ugarte 1788 až 1791; 6. Josef svob. p. z Marku 1798; 7. František hrabě Woyna 1803—1813; 8. Josef Karel hrabě Dietrichstein 1807; 9. Antonín z Baldacci 1810; 10. Ignác hrabě Chorinský 1814—1815; 11. Jan Nep. svob. p. z Geiszlernu 1816—1827; 12. Petr hrabě z Goesu 1821—1825; 13. Karel hrabě Chotek z Chot- kova 1826; 14. Jan Limbeck z Lilienau 1831—1841 a 15. Jan Krtička z Jadenu 1842—1848. Podpisy těchto úředníků přicházejí arci též na majestátech z této doby. Stavové čeští r. 1791 žádali císaře Leopolda II., aby obnovil nejvyšší úřady zemské a osadil je osobami vyšších stavů v zemi usedlými. K úřadům takovým počítali též dvorskou kancelář, žáda- jíce císaře „dasz auch bei Dero hofstelle das böhmische landesrefferat keinem andern, als einem hier landesangesessenen Böhmen anvertrauet werden möchte.“ Císař ale odpověděl nejvyšším rozhodnu- 11*

Strana 84
6. Jaromír Čelakovský: 84 kanceláře a její soudní agenda na český senát nejvyššího úřadu justičního; r. 1782 dvorská komora a r. 1797 i nejvyšší úřad justiční jsou k ní připojeny; avšak dvorským dekretem ze dne 26. srpna 1802 obnoveny jsou zase dvorské úřady v dřívější podobě. Napotom až do r. 1848 obstarávaly při dvoře dvorská a státní kancelář hlavně zahraničné, spojená dvorská kancelář1) politické, nejvyšší soudní úřad soudní a dvorská komora s banco-deputací a jinými ještě úřady finanční záležitosti buď všech anebo většiny zemí císařství rakouského. Při tom i nadále potrvaly při spojené dvorské kanceláři zemské referáty a registratura její dělila se na pět departementů: český, haličský, dolnorakouský, vnitrorakouský a tyrolský čili hornora- kouský. Podobně dělily se až do r. 1806 také registraturní knihy privilegií a nobilitací, které se při ní vedly. Císařovna Marie Teresie zavádějíc r. 1749 novou organisaci vydala též ustanovení o udělování a potvrzování privilegií a o vydávání šlechtických diplomů. Rozhodování o privi- legiích, pokud se týkají práv a důchodů zeměpanských, přikázala k agendě konference in in- ternis, jež pod jejím předsednictvím na základě přednesení direktoria a dobrých zdání zemských úřadů o nich rozhodovati měla; o ostatních confirmationes privilegiorum měl rozhodovati nej- vyšší justiční úřad. Už však r. 1763 předpis ten změněn na ten způsob, že potvrzování pri- vilegií přikázáno k působnosti spojené dvorské kanceláře a nejvyššímu úřadu justičnímu po- necháno toliko vykládati privilegia, kdyby cestou soudní o obsahu jich spor povstal.2) Po- dobně asi mělo se to s vyhotovováním diplomů, kterými se udělovalo povýšení do vyššího stavu. Ačkoli o tom nebyly žádné nové předpisy vydány, byly nicméně privilegia a nobilitace až do r. 1848 zapisovány do knih registraturních při spojené kanceláři dvorské. Aspoň do toho roku poznamenávali ředitelé registratury spojené dvorské kanceláře na takovýchto pergame- nových listech a libellech, že obsah jich dali registrovati do knih3) a registraturní tyto knihy také se větším dílem zachovaly v šlechtickém archivu ve Vídni. Poznamenali jsme sobě z nich tyto: 1. osmnácte register privilegií do zemí českých vydaných v letech 1750—1806; 2. devět register nobilitací do zemí českých udělených v letech 1747—1806; 3. osmnácte dolnorakouských register privilegií a nobilitací z let 1750—1806; 4. deset vnitrorakouských register privilegií a nobilitací z let 1751—1806; tím ze dne 28. června 1791: „Dem ständischen wunsche, dass das böhmische landesrefferat bei dieser Hofkanzlei in Zukunft keinem andern, als einem angesessenen Böhmen anvertrauet werden möchte, kann nicht willfahret werden.“ („Hist. Aktenstücke über das Staendewesen in Oesterreich“ II. str. 134 a 150). V schematismech zove se r. 1802—1804 „k. k. vereinigte Hofkanzley“; r. 1805 a 1806 „k. k. ver- einigte böhmisch-österreichische, galizische und italienische Hofkanzley“; r. 1807—1808 „k. k. ver- einigte böhmisch-österreichische und galizische Hofkanzley“ a r. 1819—1848 „k. k. vereinigte Hof- kanzlei“. Srov. Maasburg u. m. str. 11, 301 násl., 320 a 332. Řediteli registratury spojené dvorské kanceláře, s jichž jmény se na majestáliích v té době vydaných setkáváme, jmenují se v schematismech: 1. Lorenz Josef z Carqui 1750—1757; 2. František Kirstein von Kirstenau 1758—1761; 3. František Karel Hertel 1762; 4. František Mariophillus Leiszner 1763 až 1796; 5. Jan Michael svob. p. Sensel 1796—1815; 6. Sebestian Engelbrechtsmüllner 1817—1826; 7. Vin- cenc z Eysenu 1828—1836 a 8. Josef František Emil Trimmel 1837—1848. Poslední registraturní poznámku („Registrirt Joseph Franz Emil Trimmel, Registratursdirektor der k. k. vereinigten Hof- kanzley“) našli jsme na majestátu d. ve Vídni 24. února 1845, kterým císař Ferdinand V. povolil král. m. Domažlicům čtvrtý výroční trh. 1)

Strana 85
O domácích a cizích registrech. 85 5. deset hornorakouských register privilegií a nobilitací z let 1750—1806; 6. pět italských register privilegii a nobilitací z let 1750—1783 a 7. pět haličských register privilegií a nobilitací z let 1775—1802; 1) Dělila se tedy tato registratura spojené dvorské kanceláře do r. 1806 na šest oddílův a z těch každý zase na dva pododdíly: privilegií to a nobilitací. Po roce 1806 přestalo dělení těchto knih dle skupin zemí; pro všechny země císařství rakouského, kromě zemí uherských, vedla se při spojené dvorské kanceláři dvoje společná registra, jedna, do kterých se přepisovala privilegia, a druhá, do kterých se zapisovaly nobilitace. V seznamu našem uvádíme dvě takovéto knihy privilegií z let 1806—1820 a jedenácte knih nobilitací z let 1806—1832,2) jež se v ar- chivu šlechtickém chovají. Kde jsou uloženy nejnovější knihy registraturní do r. 1848 ve- dené, nevíme. Byť i po r. 1806 nebyly registraturní knihy pro jednu každou skupinu zemí zvláště vedeny, přece ukazovala se potřeba pořizovati aspoň seznamy privilegií a šlechtických diplomů do jedné každé skupiny zemí vydaných. Tak jsme v archivu šlechtickém ve Vídni měli v rukou na př. podrobný takovýto seznam privilegií do zemí českých v letech 1794—1827 daných.3) Tím vyčerpaly jsme zprávy, které se nám podařilo opatřiti si o vedení domácích registraturních knih po starém způsobu. Následkem proměn r. 1848 v státním životě způsobených odpadlo všeliké takovéto registrování. Privilegia se neudělují ani nepotvrzují více a o vydaných šlechtických diplomech vedou se toliko podrobné záznamy v c. kr. šlechtickém archivu ve Vídni. 1) Srv. v čtvrté příloze A I. č. 62—69; A II. č. 100—108; C I. č. 56—73; C II. č. 46—55; C III. č. 23—32; C IV. č. 1—5 a C V. č. 1—5. 2) C VI. č. 1—13. 3) C VII. č. 5.

Strana 86
Příloha I. Výpisy z českých knih registraturních za krále Vladislava učiněné o statcích manských.1) (Z rukopisu cís. král. dvorního a státního archivu ve Vídni č. 185 na 1. 493—532.) Tuto se podpisují a znamenají zámci, města, městečka, vsi i jiné rozličné zboží, příslušné manstvím anebo lénem ke koruně České etc. [Liber primus Caroli.] 1. Císař Karel dopustil, aby tvrz řečená Koncze z Kunthu byla vybořena; odtud to zboží všecko připisuje a připojuje k tvrzem Salfeld a Rudolfstath, kdežto lénem přísluší [k] koruně České. Psáno německy Karoli primo folio primo. 2) 2. Císař Karel připojuje Hlo[ho]v město po věčné časy k koruně České.3) Psáno latině krátce libro Caroli primo fol. 9. 3. Ves Serezwicz v kraji Budišínském, léno od koruny. Psáno latině libro primo Caroli fol. 9. 4. Tvrz a vsi Břeczany, Vyklečice, Drahomíře, Nechřenice se vším příslušenstvím, léno k ko- runě. 4) Psáno latině libro primo Caroli fol. 10. 5. Městečko řečené Mare, k tomu vsi Seyfride, Deinhards, Hohendorf, Teczow, Gesow a les Frydembach5) s jinými vesnicemi, příslušejícími k rychtě svrchupsaného městečka, manství od koruny. Latině libro primo Caroli fol. 13. 6. V Kestřanech tři lány a mlýn a ve Lhotě puol druhého lánu, manstvím přísluší k ko- runě, a z toho čtyřmi koňmi králóm Českým slúžiti mají k potřebě. Psáno latině libro primo Ca- roli fol. 13. 7. Chrasť, Dobrá voda, Lažany, Střelice, Slavič, Kozojedy a vsi pod Černým lesem, man- ství k koruně. Psáno latině libro primo Caroli fol. 15. 8. Tvrz Pratenssteyn, má vždycky odevřena býti k potřebě králóm Českým. Psáno německy libro primo Caroli fol. 17. 9. Tvrz Altemnonforth6) se vším příslušenstvím, manstvím přísluší k koruně a má k potřebě 1) K textu příloh I a II připojujeme též některé poznámky, které s námi pp. prof. A. Sedláček a ar- chivář města Chebu J. Gradl laskavě sdělili. Označujeme je značkami S(edláček) a G(radl). Cizí a pochybná jména otiskujeme diplomaticky věrně dle rukopisu bez transkripce. Rukopisy, z kterých při tom čerpáme, byly nám laskavě zapůjčeny do archivu městského Jeho Excellencí p. Alfredem rytířem z Arnethu, ředitelem c. kr. domácího, dvorského a státního archivu ve Vídni, p. bibliothekářem kláštera Strahovského P. Dominikem Čermákem a p. knížecím archivářem v Roudnici Maxem Dvořákem, za kteroužto laskavost buďtež jim vysloveny vřelé naše díky. — 2) Srv. H. Bresslauem v „Neues Archiv“ XI. str. 96. (č. 4. b) uveřejněný výňatek listu, kterým Karel IV. v Norimberce 1. února 1361 dává Salfeld a Rudolfstadt v léno hrabatům ze Švarcburka. — 3) Srv. Huber „Regesten“ č. 3614 (30 března 1361). — 4) Orig. v c. kr. dvorním archivu ve Vídni chovaný má datum 26. května 1361 a jmenují se v něm tvrz a ves Pětipsy, Břežany, Vykletice, Drahonice v Žatecku. (S.) — 5) V orig. v tomže archivu pod datum 4. srpna 1361 chovaném píše se „Siffrids, Deynhárcz, Tettaw, Jesaew, Scheydembach“. (S.) — 6) Alten Montfort. (S.)

Strana 87
Příloha I. Výpisy ze starých českých register královských. 87 králóm Českým vždycky otevřína býti po věčné časy, kromě proti říši nic. Psáno německy libro primo Caroli fol. 18. 10. Hořičany a Svinava, dáno k manství králóm Českým. Psáno německy libro primo Caroli fol. 19. 11. Dvůr poplužní ve vsi Plešnici, kteráž přísluší k Frimburku, dán a propůjčen k manství Ottovi z Lomnice. Psáno latině libro [primo] Caroli fol. 20. 12. Tvrz Arnssteyn comitis de Drichensteyn, manství, přísluší k koruně.1) Psáno německy libro Caroli fol. 23. 13. Ves Brnhardesdorf, Olsna, Poczndorf, Gebhradsdorf, Wollentin v Trutnovském kraji někdy Petra z Cedlic manstvím k koruně České. Psáno německy libro primo Caroli fol. 26. 14. Lantgraf z Loychtemburku s povolením císaře Karla kterakýs rybník dělati měl u lesu řečeného Forssach, a což by tím rybníkem zatopili luk a lesu, to jim dává a propůjčuje pod spů- sobem léna k koruně.2) Psáno německy libro primo Caroli fol. 27. 15. Císař Karel oznamuje, že město a hrad Nové hrady v Greczen, vsi Ledrtal, Bynow Gruczow, Scziptun a dvůr poplužní Swarczhof, lesy anebo háje v počtu sto a XX lánův někdy pan Jošt z Rozmberka s bratřími svými to v manství měli a drželi od králův Českých.3) Psáno latině libro primo Caroli fol. 42. 16. Ves Vysoká dáno Boršovi z Ryzmberka a Burkardovi. Psáno latině libro primo Caroli folio 48. 17. Císař Karel propůjčil polovici zboží v Radněčicích k manství. Psáno latině libro primo Caroli fol. 51. 18. Petr Hoberk v kraji Gerlickém drží Welkow a což k tomu přísluší v manství. Psáno krátce latině libro primo Caroli fol. 51. 19. Ves Regersdorf v kraji Gerlickém propůjčena jest pod spůsobem léna Janovi a Tylonovi Halleróm, měšťanóm Gerlickým. Psáno latině libro primo Caroli fol. 52. 20. Polovici vsi, řečené Osek, se vším příslušenstvím někdy Anežce k věnu pod spůsobem léna půjčeno jest. Psáno latině libro primo Caroli fol. 55. 21. Plathu XIV hřiven ve vsi řečené Mages blíž Gerlice Janovi Wikeri, měštěnínu Ger- lickému propůjčeno jest. Psáno latině libro primo Caroli fol. 55. 22. Janovi, někdy synu Petra z Loczendorfu, pod spůsobem léna propůjčeno jest LXXX hřiven plathu ročního na zboží Pirnenském řečeném Burglehenn s bytem na témž hradě. Psáno latině libro primo Caroli fol. 56. 23. Ve vsi řečené Lwiden XX hřiven plathu Peckovi, Janovi a Mikulášovi pod spůsobem léna propůjčeno jest měštěnínóm Lubanským. Psáno latině libro primo Caroli fol. 56. 24. Smlúva o zámek Rytemburk s výminkami rozličnými císaři Karlovi i budúcím králóm Českým a koruně slušným způsobem učiněná. Psáno německy šíře libro primo Caroli fol. 61. 25. Zámek Hertemberk *) lénem přísluší k koruně a má vždycky k potřebě králóm Českým otevřen býti bez odporu. Psáno latině libro primo Caroli fol. 63. 26. Rotenperk a Turendorf zámci lénem příslušejí k koruně. Psáno německy libro primo Caroli fol. 71. 27. Hamr řečený Mekenhofen blíž Amberka, z toho plath vycházeti má králóm Českým. Psáno německy libro primo Caroli fol. 71. 1) 17. prosince 1361 („Archiv Český“ II. str. 444). — 2) Huber č. 3807. (11. ledna 1362). — 3) Orig. v dvorském archivu ve Vídni s datum 7. května 1362 (S.) — 4) Hartenberg u Bleistadtu v Loketsku. (G.)

Strana 88
88 Jaromír Čelakovský: O domácích a cizích registrech. 28. Hynkovi Knoblochsdorfovi a jeho dědicóm připůjčeno dva lány dědin u Kolíkova, příslu- šející k forberku v Kladště. 1) Psáno německy libro primo Caroli fol. 72. 29. Císař Karel koupil město Bystřici se všemi půžitky a příslušnostmi od Hogera z Lanths- steyna za pět tisíc a DCC a XIII kop grošův. Psáno německy libro primo Caroli fol. 82. 30. Krakov dvůr s vesnicemi Tracow, Rieschina, Scheslaw a Schiep2) se všemi půžitky a pří- slušnostmi, léno od králův Českých. Psáno latině libro primo Caroli fol. 92. 31. Tyrmansdorf se vším příslušenstvím, propůjčka jest králův Českých. Psáno latině libro primo Caroli fol. 94. 32. Císař Karel pod spůsobem léna osvíceným někdy Vladislavovi a Bolkovi 3), knížatóm Opolským, zápisův některých potvrzuje na některé krajiny a panství, jim prodané od osvíceného někdy knížete Albrechta Střelicenského za čtyři tisíce hřiven gr. českých. 4) Psáno libro primo latině Caroli fol. 99. 33. Rysněvice, Raševice, Krathonoše, Vykleky, Jistvice, Skyrschleby, Vesce, vsi, propůjčka králův Českých.5) Psáno latině libro primo Caroli fol. 99. 34. Tvrz Trnesberk5) před Českým lesem na biskupství Řezenském se vším příslušenstvím při- pisuje a připojuje lénem věčně k koruně České. Psáno německy libro primo Caroli fol. 100. 35. V Budyšíně na Beksli a na dvú sedlácích, jeden v Ješicích a druhý v Lubošicích, krá- lové Čeští připůjčku mají. Psáno německy libro primo Caroli fol. 102. 36. Na miestě řečeném Sprewemberk, a co k tomu přísluší, králové Čeští připůjčku mají knížatóm Míšenským. Psáno německy libro primo Caroli fol. 110. 37. Erhardesdorf, Gebhardesdorf, vsi a dvůr ve vsi Waltersdorf se třmi lány dědin a les řečený Behmarwalt a Spiczemberk v kraji Klatském, sluší lénem k koruně České. Psáno německy libro primo Caroli fol. 119. 38. Některá sú zboží anebo vsi u zámku Rotemburku, na nichž králové Čeští propůjčku mají. Psáno německy libro primo Caroli fol. 120. 39. Langenaw ves v Trutnovském kraji, propůjčka královská. Libro primo Caroli fol. 127. 40. Henrych z Kotvic zboží, kteréž držel jest, propůjčka králův Českých. Psáno německy libro primo Caroli fol. 143. 41. Beskové hrad a město, Skorkov hrad a město a dvory v Rychenwaldu a Buchholcz v Lu- žické zemi, propůjčka králův Českých. Psáno německy libro primo Caroli fol. 134. 42. Ves Ludekol u Golsru (Golsm?), propůjčka, sluší králuom Českým. Psáno německy libro et folio ut supra. 43. Hrad Hrtemberk 7) se vším příslušenstvím prodán jest císaři Karlovi a králi Václavovi k koruně České za dva a půl tisíce kop grošův českých, kterýž držel někdy Tym z Koldic. 3) Psáno latině libro Caroli primo fol. 151. 44. Nápad markrabství Moravského k koruně České.3) Psáno latině libro primo Caroli fol. 164. 45. Kyrněvice, Raševice, Krathonoše, Vykleky, Jistbice, Skyrchleby, Vesce s jich příslušen- 1) Srv. Huber č. 6242 (1363, 9. dubna) a 6273. — 2) Krakovec dvůr, vsi Krakov, Rousinov (Russina), Všesulov, Šípy (S.) — 3) Ruk. má Bolvofi. — 4) Srv. Huber č. 3089. — 5) Krněvice, Rašovice, Kratonoše, Výkleky, Jistbice, Skrchleby u Nymburka. (S.) — 6) Tenesberg v Hoření Falci. (S.) — 7) Hartenberg v Loket- sku. — 6) Po 15. červnu 1363, kdy byl Václav IV. korunován. Srv. Huber č. 4627 (20. března 1368). Tíma z Koldic byl od r. 1360—1380 mistrem královské komory a v 1. 1371—1375 též hejtmanem Vratislavským. Srv. též č. 25. S. má za to, že originál listu toho s datem srpen 1364 je v archivu Svatováclavském. — 9) Huber č. 3961 (20. června 1363), č. 4290 (27. března 1366), č. 4324 (19. května 1366), k tomu na str. 576 č. 436.

Strana 89
Příloha I. Výpisy ze starých českých register královských. 89 stvím, císař Karel propůjčil někdy Janovi a Jindřichovi Švábovi. 1) Psáno latině libro primo Ca- roli fol. 166. [Liber secundus Caroli et Wenceslai.] 46. Tvrz řečená Halbteyl a městečko Essenaw, jest se vším příslušenstvím propůjčka krá- lovská a má vždycky otevřína býti k potřebě. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai folio primo. 47. Půl hradu Štemberku a městečko pod ním s některými dvory k tomu příslušnými, pří- sluší lénem králóm Českým a má jim vždycky k potřebě otevřín býti. Psáno latině libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 13. 48. Hrad Jesow 2), hrad Zlenice s městečkem pod ním a z druhé strany Sázavy něco drahně vsí a dvorův, slušie propůjčkú králóm Českým. Psáno latině libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 14°. 49. Forberk ve vsi Rakel u Budišína, propůjčku na tom mají králové Čeští. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 18. 50. Tvrz Halbteyl a Herstein na Labi, na tom králové Čeští propůjčku mají. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 18. 51. Město Chotěbus, propůjčku aneb léno králův Českých. Psáno latině libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 28. 52. Zboží ležící v Goschzin podle města Lubras a zboží Wkolow podle Gubin, propůjčka, to všecko přísluší králóm Českým. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 28. 53. Na vsi řečené Herczogenwald v Javorském kraji králové Čeští propůjčku mají. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 28. 54. Na vsi Vysočanech, a co k tomu přísluší, [pro]půjčku mají na tom králové Čeští. Psáno latině libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 31. 55. Ves Sedlicz se vším příslušenstvím, propůjčka sluší králóm Českým. Psáno latině libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 58. 56. Rychta v Ličné s dvěma lány, mlýn svobodný, krčma též svobodná, zahrada ve čtyři strychy a louka řečená Hvozdec též v čtyři strychy, jiné věci etc., propůjčka jest na to králóm Českým. Psáno latině libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 39. 57. Ves Lamersdorf se vším příslušenstvím, léno od koruny. Psáno německy libro Caroli et Wenczeslai [2° fol.] 52. 58. Rubin nalezen jest a prodán císaři Karlovi, a ten kázal jest vsaditi do koruny.3) Psáno latině libro 2° Caroli et Wenczeslai. 59. Krakovec tvrz se vším příslušenstvím, léno jest od koruny. Psáno latině libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 87. 60. Dvůr poplužní v Březnici jest propůjčka králův Českých. Psáno latině libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 101. 61. Některé křoviny pod rybníkem u zámku řečeném Misemburk4) s chmelnicí pustú a dědiny ve XXIV strychův, přísluší propůjčka králóm Českým. Psáno latině libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 106. 62. Městečko řečené Grenenberk5) se vším příslušenstvím propůjčené od kuruny (sic) České někdy Halleróm, měšťanóm Nornberským. Psáno latině libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 107. 63. Tvrz Halbteyl a vsi Bleysper a Hermansfrisz se vším příslušenstvím, propůjčka králóm Českým. Psáno německy libro 2° Caroli [et] Wenczeslai fol. 107. 1) Srv. Huber č. 3706 (po 6. červnu 1361). — 2) Hrad Ježov u Senohrab. (S.) — 3) Ruk. má „do ku- ryny.“ — 4) Nižburk hrad u Křivoklátu. (S.) — 5) Snad Greuenberk, 23. března 1371. Srv. č. 290. (S.) Třída pro filosofií, filologit a dějepis VII., 3. 12

Strana 90
90 Jaromír Čelakovský: O domácích a cizích registrech. 64. Tvrz Halbteyl a městečko Essenaw 1) se vším příslušenstvím, v propůjčce zapsáno Halleróm, měšťanóm Nornberským. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 108. 65. Jsú některé vsi u města Pirny, hamer, zahrady, lesy a jiná zboží, na kterýchž králové Čeští propůjčku mají, a bylo propůjčeno někdy Koldicóm. Psáno německy libro 2° Caroli et Wen- czeslai fol. 117. 66. Dvůr ve vsi Czikaw s podacím a s forberkem se vsí Kawel, se vším toho příslušenstvím, jest propůjčka královská. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 122. 67. Tvrz a město Rulant se vším příslušenstvím, sluší lénem králóm Českým a má vždycky k potřebě královské odevřín býti. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 150. 68. Město Lomnice s vesnicemi, jest léno králův Českých a má vždycky k potřebě královské otevřeno býti. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 151. 69. Ves řečená Jerlslmdof v kraji Nowenmarktském, propůjčka sluší králóm Českým. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 154. 70. Zboží a vsi Zabrod, Decherwicz, Trahnow a jiné k tomu příslušnosti v kraji Budi- šínským, propůjčka jest královská. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 154. 71. Hamr v Kolhofen pod Rotmberkem s platem z toho hamru, na tom léno od koruny. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 158. 72. Ves řečená Brzeswicz s řekou, s mlýnem a s stavem a se všemi půžitky, léno. Psáno ně- mecky libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 158. 73. Ves Themerycz s forberkem, s příslušnostmi a s požitky a s jinými důchody tu okolo, léno. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 167. 74. Ves Miroslav a dvory jiné, krčma, léno. Psáno latině libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 167. 75. Vsi Batyn, Trupin, Maltuwicz, Rachlaw etc., Boschowicz, Lobotaw, Osylnik se všemi příslušenstvími, léno. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 168. 76. Ves řečená Bork v kraji Budišínském u věně propůjčená od králův Českých. Psáno ně- mecky libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 172. 77. Některé dvory ve vsech řečených Bertramsdorf a Heilgensdorf, léno. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 172. 78. Někdy Kuncz z Polkowicz a jeho budúcí, což mají tu v Hlohovském kraji, léno. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 172. 79. Ves řečená Svatice s příslušnostmi propůjčena a věno 2) znamenáno. Latině libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 172. 80. Ves řečená Hermansdorf s jinými příslušnostmi, Bremi, Roschow s některými jinými po- platky a půžitky, léno královské. Psáno libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 172. 89. Forberk ve vsi řečené Zycbormdorf v kraji Žitavském, léno. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 173. 90. Některé dvory ve vsech řečených Sosslewen, Radusch, forberk jeden a vsi Tanberk, Kozel, Sitin léno. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 174. 91. Dvorové ve vsech Berchstramsdorf, léno. Psáno německy libro 2° Caroli et Wen- czeslai fol. 174. 92. Někdy Heincz řečený Gerharsdorf nětco drahně lénem držel. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 174. 1) Dreschenau v Bayreutsku. (G.) — 2) Ruk. má vině.

Strana 91
Příloha I. Výpisy ze starých českých register královských. 91 93. Hrad Krakovec lénem zapsán s některými výmienkami. Psáno latině libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 177. 94. Dům řečený Skála v Burgeleyns1) s lukami pod ním, ve vsi Chrašťanech vosm lánův a ves Krakovice, léno. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 177. 95. Rychnow, léno. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 184. 96. Vsi u Budišína Ustrov, Krumenfurste, Zohaw, léno. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 186. 97. Půl městečka Minichberk. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 188. 98. Zámek Kostnicz, Abirspach a ves Voseka, léno, a má k potřebě králóm Českým otevřen býti. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 188. 99. Vsi Erkeczicz a Sakovi řečené, léno. Psáno latině libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 188. 100. Dvůr řečený Streysnorberk, propůjčka. Psáno německy libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 190. 101. Tvrz řečená Slewenticz se vším příslušenstvím, městy, městečky, many, léno. Psáno la- tině libro Caroli et Wenczeslai fol. 190. 102. Swarczpurk hrabství, léno. Psáno latině libro 2° Caroli et Wenczeslai fol. 190. 103. Ves Schleteyn, sto kop je zapsáno věno na ní a jest léno králův Českých. Psáno ně- mecky libro 2° [sic] Caroli et Wenczeslai fol. primo. [Liber tertius Wenceslai.] 104. Barckenstein, 2) léno. Psáno německy libro 3° Wenczeslai fol. primo. 105. O manech, kteříž přísluší k zámku Rotemburk, kterak se zachovávati mají v službách králóm Českým, a jestliže by kteří zemřeli bez dědicův mužského pohlaví, ten jich statek má při- padnúti na krále České. Psáno německy libro 3° Wenczeslai fol. primo. 106. Ves Spankowicz, léno, a zapsána u vině. Psáno německy libro 3° Wenczeslai fol. 3°. 107. Ves Kunczendorf v kraji Svídnickém se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 3° Wenczeslai [fol.] 30. 108. Dvůr poplužní ve vsi řečené Plechsnicz, příslušející k Frimburku, léno. Psáno latině, libro 3° Wenczeslai [fol.] 30. 109. Forberk ve vsi řečené Gay u Vratislavě, léno. Psáno německy libro 3° Wenczeslai fol. 14. 110. Ves Ulrichsdorf, léno, a zapsána u vině. Psáno latině libro 3° Wenczeslai fol. 14. 111. Ves Hochmrichsdorf s kostelním podacím v kraji Lubanském, léno. Psáno německy libro 3° Wenczeslai fol. 30. 112. Blankemburk, 3) hrad a městečko, propůjčeno jest někdy Ethardovi do života a má králóm Českým k potřebě vždycky otevřín býti. Psáno německy libro 3° Wenczeslai [fol.] 48. 113. Forberk a půl páthý hřivny plathu s jinými příslušnostmi ve vsi řečené Gwelcz, léno. Psáno německy libro 3° Wenczeslai fol. 74. 114. Rutenbach, dvůr a ves, léno. Psáno německy libro 3° Wenczezlaus fol. 63. 115. Ve vsi Rukensdorf XII lánův, louka a v též vsi forberk dva a půl lánu, ve vsi Colmers- dorf dva lány, v Lukaw dva lány, léno. Psáno německy libro 3° Wenczeslaus fol. 79. 116. Tvrz řečená Wyekoncheynn se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 3° Wen- czeslai [fol.] 86. 1) Má bezpochyby zníti Skalka u Burgeleyns (Křivoklátu). Srov. DD. 61 str. 364. (S.) — 2) Parkstein v Bavorsku. (G.) — 3) Blankenburg v Reuszské zemi. (G.) 12*)

Strana 92
92 Jaromír Čelakovský: O domácích a cizích registrech. 117. Ves Slatein řečená se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 3° Wenczeslai fol. 91. 118. Ves řečená Schothkaw a což k tomu přísluší, léno. Psáno německy libro 3° Wen- czeslai fol. 92. 119. Ves řečená Schenkendorf se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 3° Wen- czeslai fol. 107. 120. Zámek řečený Bosycz s městečkem,1) léno králův Českých, a má jim vždycky k potřebě otevřen býti jako JJMtí vlastní. Psáno německy libro 3° Wenczeslai fol. 105. 121. Město Homburk hrabství se všemi many, léno. Psáno 3° libro německy Wenczeslai fol. 129. 122. Rychta ve vsi řečené Lawban, léno. Psáno německy libro 3° Wenczeslai fol. 147. 123. Forberk řečený Spankowicz v kraji Mostském s mlýnem, dědinami, lukami etc., léno. Psáno německy libro 3° Wenczeslai fol. 147. 124. Tvrz Hawensteyn2) s vesnicemi, forberky, dědinami i se všemi půžitky a příslušnostmi, léno. Psáno německy libro 3° Wenczeslai [fol.] 149. 125. Tvrz Sparnek a Walsteyn 3) se všemi příslušnostmi, léno. Psáno německy libro 3° Wenczeslai [fol.] 151. 126. Ves Malkovice, a což k tomu přísluší, v kraji Vratislavském, léno. Psáno německy libro 3° Wenczeslaus fol. 167. 127. Ves Kutlic se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 3° Wenczeslaus fol. 168. 129. Ves Czakorsdorf v Lužickém kraji, a což k ní přísluší, léno. Psáno německy libro 3% Wenczeslai fol. 168. 130. Polovici vsi Lichtenaw s kostelním podacím, léno. Psáno německy libro 3° Wen- czeslai fol. 169. 131. Ves Blumberk, 4) léno. Psáno německy libro 3° Wenczeslai folio 170. 132. Dvůr a ves Saboltice s dědinami, lukami, léno. Psáno německy libro 3° Wenczeslai fol. 172. 133. Vsi řečené Wesen a Platkow v Lubínské krajině, léno. Psáno německy libro 3° Wen- czeslai fol. 180. 134. Vsi řečené Peterswald a Grime (či Grune?) se vším jich příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 3° Wenczeslai [fol.] 212. 135. Zboží řečená Smochticz, Byschicza, Lusicz, léno. Psáno německy libro 3° Wenczeslai fol. 242. 136. Dvůr řečený Erenstfeld 5) se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 3° Wen- czeslai fol. 243. 137. Ves Lamersdorf, a což k tomu přísluší, léno. Psáno německy libro 3° Wenczeslaus fol. 243. 138. Devět lánův a sedm zahrad s jiným příslušenstvím ve vsi řečené Seydlersdorf, léno. Psáno německy libro 3° Wenczeslaus fol. 247. 139. Zámci a tvrze se všemi příslušnostmi, což jest držal někdy Eberhard hrabě z Wirtem- berka, léno.6) Psáno německy libro 3° Wenczeslai [fol.] 275. 1) Vožice Mladá. (S.) — 2) Hauenštein za Kadaní. (S.) — 3) Sparneck a Waldstein (nyní zřícenina) u Münchbergu v Bavorsku. (G.) — 4) Plumberg u Kocengrünu v Loketsku. (G.) — 5) v Bavorsku. (G.) — 6) Snad 12. prosince 1384. (S.)

Strana 93
Příloha I. Výpisy ze starých českých register královských. 93 [Liber quartus Wenceslai.] 140. Ves řečená Kutelicz v kraji Budišínském, k tomu jiné vsi dvě Korguwicz a Erapust se vším jich příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 4° Wenczeslai fol. primo. 141. Ves Burk u Budišína, a což k tomu přísluší, léno. Psáno německy libro 4° Wen- czeslai fol. 3°. 142. Zboží a vsi Schonkyrchen, tvrz a ves řečená Blesperk a Sletyn 1) se vším příslu- šenstvím, léno. Psáno německy libro 3° (sic) Wenczeslai fol. 5°. 143. Schellenberk, Burgstal, Ratenstath se všemi toho příslušnostmi, léno. Psáno německy libro 4° Wenczeslai fol. 5°. 144. Zámek Paczkow se vším příslušenstvím, léno, a má králóm Českým k potřebě vždycky otevřen býti. Psáno německy libro 4°. Wenczeslai fol. 13. 145. Ves Regensdorf a Bunczlawicz v kraji Svídnickém, léno. Psáno německy libro 4° Wenczeslai fol. 17. 146. Vsi řečený Reychmansdorf, Mangensdorf, Gestlowicze a Saland s forberky a s jinými příslušnostmi, léno. Psáno německy libro 4° Wenczeslai [fol.] 19. 147. Ves Cumradsdorf, léno, zapsáno u věně. Psáno německy libro 4° Wenczeslai fol. 31. 148. Ves Tetow se vším, což k tomu přísluší, léno. Psáno německy libro 4° Wenczeslai fol. 24. 149. Zboží řečená Ode, Hemersreute, Breytbald u Českého lesu, léno. Psáno německy libro 4° Wenczeslai [fol.] 33. 150. Ves Světice se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 4° Wenczeslai fol. 33. 151. Ves Hermansdorf s hamry, a což k tomu přísluší, léno. Psáno německy libro 4° Wen- czeslai fol. 34. 152. Tvrz ve vsi Michelfeld podle Pernheym, léno, a má vždycky ku potřebě králóm Českým otevřen býti. Psáno německy libro 4° Wenczeslai fol. 35. 153. Některá zboží od zámku Rotemburka, léno. Psáno německy libro 4° Wenczeslaus fol. 36. 154. Forberk u Vilkově se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 4° Wenczeslai fol. 38. 155. Blíž Gerlice Weyssemburk, Markersdorf, Regersdorf, Sare, Soland, Glossin v Gerliczkém kraji, léno. Psáno německy libro 4° Wenczeslai fol. 38. 156. Devěth hřiven plathu ve vsi Floremsdorf v kraji Gerliczkém, item ves Tešk, Nemdorf, Lewbow se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 4° Wenczeslai fol. 39. 157. Belym město2) a co v něm, item clo s solí v Pirně a vsi Velin, Octenbalde, léno. Psáno německy libro 4° Wenczeslai fol. 42. 158. Zboží Spremberk, Frydrychsdorf, Tubenheym, Soland v kraji Budyšínském, léno. Psáno německy libro 4° Wenczeslaus [fol.] 46. 159. Vsi řečené Vlčkovice, Bresen, léno. Psáno německy libro 4° Wenczeslai fol. 53. 160. Dva lány dědiny ve vsi Mertersdorf v kraji Klatském, léno. Psáno německy libro 4° Wenczeslai folio 62. 161. Ves řečená Rudingsdorf, léno. Psáno německy libro 4° Wenczeslai fol. 63. 162. Tvrz Wildenaw, léno. Psáno německy libro 4° Wenczeslai [fol.] 63. 163. Na stavení a na přikoupení vsi k zámku Hiltpoltstein3) Psáno německy libro 4° Wen- czeslai fol. 65. 1) Schönkirchen, Plössberg a Schlatteim u Weidenu v Bavorsku. (G.) — 2) Bílina nad Ohří. (S.) — 3) V Bavorsku. (G.)

Strana 94
94 Jaromír Čelakovský: O domácích a cizích registrech. 164. Zámek, město Welin 1), léno. Psáno německy libro 4° fol. 86. 165. Zámek Freywdensteyn s městečkem Libenaw, s vesnicemi a jich příslušnostmi, léno.2) Psáno německy libro 4° Wenczeslai fol. 91. 166. Hrad Hyrsperk 3) se vším, což k tomu přísluší, léno, a má proto vždycky králóm Českým ku potřebě otevřín býti. Psáno německy libro 4° Wenczeslai fol. 92. 167. Některá zboží od Turendorfu 4) a Eschenbach, léno. Psáno německy libro 4 Wenczeslai fol. 121. 168. Parkssteyn se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 4 Wenczeslai fol. 149. 169. Zámek řečený Baruth biskupů Míšenských propůjčen jest na ten způsob, aby búdúcí biskupové Míšenští, kteříž by ten zámek držali, léno přijímali od králův Českých. Psáno německy libro 4 Wenczeslai fol. 155. 170. Vsi Damiansdorf v kraji Vratislavském, item LX jitr lesu řečený Santberk u Vratislavi, item půl vsi Rakschicz blíž Newmarkt, item Aldenburk a Michelsdorf, vsi v Svídnickém kraji, léno. Psáno německy libro 4 Wenczeslai fol. 187. 171. Ves Cundorf, léno. Psáno německy libro 4 Wenczeslai fol. 188. 171a. Tuchoraz, léno. Psánoněmecky libro 4 Wenczeslai fol. 189. 172. Dvûr anebo tvrz in dem Behmischen dorf podle Reychenstatu a forberk tudíž, Gaczen- dorf, Wytsdorf, Komnicz, Welnicz a tu jiné s rozličnými příslušnostmi, léno. Psáno německy libro 4 Wenczeslai fol. 191. 173. Zboží Koldicz, Eylpurg, Grawppen, Seeberg 5) etc. léno. Psáno německy libro 4 Wen- czeslai fol. 208. 174. Půl městečka Kunigswarth 6) a půl vsi Loes, léno. Psáno německy libro 4 Wenczeslai fol. 212. 175. Polovici městečka Raychenbach u Gerlicze, léno. Psáno německy libro 4 Wenczeslai fol. 228. 176. Dvůr řečený Rosmeussel) v Loketském kraji s XVIti sedláky usedlými, léno. Psáno ně- mecky libro 4 Wenczeslaus fol. 246. 177. Rotembach se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 4 Wenczeslai fol. 246. [Liber quintus Wenceslai.] 178. Vsi řečené Weissak, Brssnik a polovici Rosswicz, léno v Svídnickém kraji. Psáno ně- mecky libro 5 Wenczeslai fol. 10. 179. Hrad Navarov s jinými vesnicemi a příslušnostmi, s hamry tudíž, léno. Psáno německy libro 5 Wenczeslaus fol. 32. 180. Dvůr ve vsi řečené Kopicz, léno. Psáno německy libro 5 Wenczeslaus fol. 39. 181. Zboží a příslušenství ke vsi řečené Glaugchin, léno. Psáno německy libro 5 Wenczeslai fol. 40. 182. Hrad řečený Karlík zapsán a zastaven a připsáno na stavení 200 kop grošů. Psáno ně- mecky libro 5 Wenczeslai fol. 50. 183. Hartenssteyn zámek 3), léno. Psáno německy libro 5 Wenczeslai fol. 70. 184. Zboží řečené Manow, léno. Psáno německy libro 5 Wenczeslai fol. 77. 1) V Hoření Falci. (G.) — 2) Též v Hoření Falci. (G.) — 3) Hirschberg v Reuszské zemi. (G.) — 4) Thurndorf v Bavorsku. (G). — 5) Koldice, Ilburk v Sasku, Krupka, Žeberk v Čechách. (S.) — 6) Kynžvart (Königswart) u Mariánských Lázní. — 7) Rossmeisl. — 8) V Sasku, (G.)

Strana 95
Příloha I. Výpisy ze starých českých register královských. 95 185. Tři lány dědiny ve vsi Stadicích, léno. Psáno německy libro 5 Wenczeslai fol. 115. 186. Hrad Kamýk, léno. Psáno německy libro 5 Wenczeslai 120. 187. Třetina města řečeného Chotbus, léno.1) Psáno německy libro 5 Wenczeslai fol. 131. 188. Zboží řečené Saydaw se vším příslušenstvím v kraji Budyšínském, léno. Psáno německy libro 5 Wenczeslaus fol. 147. 189. Dva forberky ve vsi řečené Tamerisch, jeden s čtyřmi lány a druhý s třemi, léno. Psáno německy libro 5 Wenczeslaus fol. 153. 190. Ruland město se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 5 Wenczeslai fol. 157. 191. Zámek řečený Borsseingrun 2) ves Ammonsgrun, městečko Kunigswart, vsi Obrzandow 3), Mayrsgrun, Altwasser, Ulrychsgrun, Hermansgrun 4), dvûr ve vsi Weysenssteyn, dvûr ve vsi Tollingen, Glaczgrun, Margaresgrin 5), Czeidlweith s jinými právy, důchody a příslušnostmi, léno.6) Psáno německy libro 5 Wenczeslaus 159. 192. Zámek Kostelec se vším příslušenstvím, léno. Psáno latině libro 5 Wenczeslaus fol. 160. 193. Ves Olešnice, léno. Psáno latině libro Wenczeslai fol. 162. 194. Sídlo ve vsi řečené Temerycz a Puolcze se vším, což k němu přísluší, léno. Psáno ně- mecky libro 5 Wenczeslai fol. 172. 195. Města, hrady, vsi Steynow, hora se vším, což k tomu přísluší, léno. Psáno německy libro 5 Wenczeslai fol. 173. 196. Camencz město, k tomu jiné příslušenství tu okolo městečka, tvrze, vsi, léno od kuruny. Psáno německy libro 5 Wenczeslai fol. 176. 197. Ves Domansdorf u Vratfislavi] se vším, což k ní přísluší, item LX jitr lesu s porost- linami na Svaté hoře u Vrat[islavi], item polovici vsi řečené Raczschicz v kraji Newmarkském, item dvě vsi Aldemburgk a Michelsdorf v kraji Svídnickém, léno. Psáno německy libro 5 Wenczeslai fol. 186. 198. Tvrz a ves řečená Citkow, léno. Psáno německy libro 5 Wenczeslai fol. 186. 199. Ves řečená Bosankwicz a Len 7), podle České stezky ležícé, item ves řečená Stielan se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 5 Wenczeslai fol. 187. 200. Hrad Parkssteyn lénem propůjčen jest někdy Hendrychovi řečenému Trautenberger. Psáno německy libro 5 Wenczeslaus fol. 188. 201. Zámek Kynsperk v Chebském kraji propůjčen jest někdy Hyncíkovi Pflugk s některým úřadem v témž kraji. Psáno německy libro 5 Wenczeslaus fol. 190. 202. Ve vsi Starczedl VII kop plathu, item ves Aneplicze, léno. Psáno německy libro 5 Wen- czeslaus fol. 196. 203. Hrad řečený Bernwald v Lužické krajině, léno, a má ku potřebě králóm Českým otevřen býti, a držitelé téhož zámku mají králi Českému s III kopiníky a IV střelci, když by napomenuti byli, [slúžiti]. Psáno německy libro 5 Wenczeslaus fol. 201. 204. Ves Strzelicz v Namslavském kraji, léno. Psáno německy libro 5 Wenczeslaus fol. 202. 205. Siedlo řečené Skassow, léno. Psáno německy libro 5 Wenczeslaus fol. 204. [Liber sextus Wenceslai.] 206. Vsi Robssicz a Twrdin, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 23. 1) 1395, 25. června. Orig. v státním archivu Berlínském. (S.) — 2) Borschengrün je zřícenina u Amons- grünu v Loketsku. (G). — 3) Ober-Sandau tamže. — 4) Rukop. má Henmansgrun. — 5) Nyní Markusgrün u Kynžvartu. (G). — 6) 11. listopdu 1395 („Archiv Český“ II. str. 201). — 7) Snad Božantov a Lom (aneb Hlinná) u Tachova. Viz DD. 14. f. 200. (S.)

Strana 96
96 Jaromír Celakovský: O domácích a cizích registrech. 207. Hrad Kostelec se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 6 Wenczlaus fol. 25. 208. Ves řečená Pelokowicz v kraji Vratislavském. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 27. 209. Sídlo ve vsi řečeno Kuthericz se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 6 Wen- czeslaus fol. 30. 210. Hrad Krakovec s vesnicemi Krakov, Všeslav, Špicie, Rusynov, Skúpa, Zhoř, Slabce, Mo- dřejovice, Svinařov, Rušová, Novosedlí, Chlistov se vším příslušenstvím, léno.1) Psáno latině libro 6 Wenczeslaus fol. 32. 211. Město řečené Hostyni a což k tomu přísluší, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 38. 212. Sídlo řečené Ulrychsdorf v Budyšínském kraji, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 41. 213. Ves řečená Wurssen v kraji Budyšínském, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 47. 214. Některý díl na tvrzi řečené Wylhelmsdorf a dva dvory tudíž i léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 67. 215. Polovici zboží ve vsi řečené Plakewicz v Lemberském kraji, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 72. 216. Hrad Karlsperk vyplacen s povolením královským 2600 kopami grošův. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 72. 217. Ves řečená Codel v Gerlickém kraji, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 79. 218. Zboží řečené Bole, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 80. 219. Pětmezcítma lánův ve vsi Brunsdorf, item ve vši Belkow VIII kop grošův plathu, v Luten II kopy plathu, item dvůr jeden svobodný v městě Sumerfeld, léno. Psáno německy libro 6 Wen- czeslaus fol. 81. 220. Dvůr ve vsi řečené Urbaw2) s VI lány dědin, k tomu v též vsi V lánův a k tomu jiný dvůr v Moravě, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 83. 221. Dvůr aneb sídlo řečené Solgast se vším příslušenstvím v Lužické krajině, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 89. 222. Městečko Fraytinge a ves Lodonawicze3), léno k margkrabství Moravskému. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 93. 223. Zboží řečené Aldewasser, léno [k] markrabství Lužickému. Psáno německy libro 6 Wen- czeslaus [fol.] 94. 224. Ves řečená Kosswicz v Kalevském (sic) kraji. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 95. 225. Zámek řečený Baruth se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 6 Wenczes- laus fol. 97. 226. Vsi Strzygaw, Stargrad, Colaw, Grossenbresm, Kossczen, Gelan, Curkwicz, Gubingen, Mukenberk, Plessaw, item rychta v Gubině s viničným právem, item mlýn na předměstí v Gubině se vším panstvím, léno od markrabie Lužického. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 99. 227. Král Václav dává vajplathu na městech Herdingsfeld a Bernheim měšťanóm týchž měst, aby se sami vyplatili ve XIIti letech, budouli moci, a když se vyplatí, proto, aby poddáni byli a při- slušeli k koruně České. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 100. 1) Všesulov, Šípy, Rousinov, Kuzová, Novosedly. (S.) — 2) Vrbov u Znojma. (S.) — 3) Vratenín a Mladoňovice. (S.)

Strana 97
Příloha I. Výpisy ze starých českých register královských. 97 228. Sídlo řečené Karpensteyn1) a zboží k němu, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 106. 229. Strelan, Batyn, Zayda, vsi od zámku Seland v Budyšínským kraji, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 109. 230. Ves Czelesnicze2) s sídlem tudíž i s dvorem, léno markrabí Moravských. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 109. 231. Wystenhan, Grabendorf, Mukewar, Zarchen, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslai fol. 109. 232. Trybel město se vším panstvím, léno markrabí Lužických. Psáno německy libro 6 Wen- czeslai fol. 113. 233. Ves Meynow, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 115. 234. Vsi Rodemsdorf, Crussin, Swebersdorf, Lawderfayfen, Petresdorf a ve vsi řečené Ratkwicz v kraji Budyšínském a Lemberském, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 138. 235. Město Prebus řečené, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 141. 236. Hrad Sonnewald s městečkem, item ves Molendorf, léno. Psáno německy libro 6 Wen- czeslaus [fol.] 142. 237. Ves řečená Luka s lidmi a posádkú v též vsi, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 163. 238. Baruth město, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 163. 239. Rychta ve vsi řečené Kreymaw3) s krčmú, kovárnú, mastnými krámy a chlebnými a XXXII kopami grošův plathu ročního v kraji Chomútovském, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 174. 240. Vsi řečené Kurawicz, Krchowicz, Deyachs, Graffendorf se vším příslušenstvím, léno markrabí Moravských. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 179. 241. Město Plawen, hrad Beczow 4) s městečkem, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 189. 242. Zámek a zboží řečené Karpenssteyn, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 190. 243. Vsi Pilgremsdorf, Baranovice, Voškrčice, Palovice, Belk, Dambreško zapsány u vině pod způsobem léna. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 189. 244. Zámek řečený Naydek s městečkem, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 201. 245. Zámek Homole, léno, a držitelé toho zámku králóm Českým, kdyby napomenuti byli, slúžiti mají s XXti koňmi.5) Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 203. 246. Vsi řečené Byschicz a Lussicz v Budyšínském kraji, léno. Psáno německy libro 6 Wen- czeslaus fol. 204. 247. Sídlo řečené Spankowicz a Welwalicz,6) léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 210. 248. Petrovi řečenému Gablenecz zboží řečené Jansdorf7) propůjčeno, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 210. 249. Ves řečená Sslossnicz blíž Vrat[islavi], léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus. 250. Městečko Mere tudíž s dvorem, item vsi Tegenharcz, Seydfricz, Slumczke, ves u svatého Jiljí, Hekendorf, léno.8) Psáno německy libro 6 Wenczeslaus [fol.] 221. 1) V Kladsku. (S.) — 2) Čeložnice. (S.) — 3) Křimov u Chomútova. (S.) — 4) Plavno ve Fojtlandě, Bečov (Petschau) v Loketsku (po r. 1412). (G.) — 5) R. 1412 neb 1414. (Srov. Volkmer a Hohaus „Geschichts- quellen der Grafschaft Glatz“ II. Band str. 71.) — 6) Velkanice u Mostu? (S.) — 7) Janov u Oseka. (S.) — 8) Srov. č. 5. Třída pro filosofil, filologii a dějepis VII., 3. 13

Strana 98
98 Jaromír Čelakovský: O domácích a cizích registrech. 251. Forberk ve vsi Holensteyn v kraji Lemberském, léno. Psáno německy libro 6 Wen- czeslaus fol. 221. 252. Ves řečená Klem, Bresicz, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 234. 253. Městečko Hirssfeld s forberkem, item Burgstal, Ranow s forberky a s kostelním podacím, léno. Psáno německy libro 6 fol. 249 Wenczeslaus. 254. Zboží, tvrz anebo dvůr řečený Swadaw,1) léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 251. 255. Ves řečená Maricz, léno od markrabství Moravského. Psáno německy libro 6 Wen- czeslaus fol. 252. 256. Ves aneb sídlo řečené Solnic, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 281. 257. Zámek řečený Bilriet, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 286. 258. Ves řečená Newendorf v Lemberském kraji, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 289. 259. Zámek řečený Seberk2) se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 6 Wencze- slaus fol. 289. 260. Sídlo řečené Greyfenberg s městečkem, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 292. 261. Zámek řečený Schachaw pod spůsobem léna propůjčen někdy Anně a Milce, dcerám někdy Bernharda z Donína. Psáno německy libro 6 Wenczeslai fol. 295. 262. Dvůr řečený Bludov a ves Bohutín v Moravě, léno. Psáno německy libro 6 Wencze- [fol.] 298. 263. Dvůr řečený Spankovice, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 299. 264. Ves Pohlody, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus [fol.] 301. 265. Ves řečená Brenskovice, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 306. 266. Ves řečená Nykelsdorf v Svídnickém kraji s půl lesem, řečeném Rawsckerwald, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 312. 267. Dvůr ve vsi řečený Wydernschonpach, k tomu jiná dva dvory ve vsi a potok řečený Lewbicz3), léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 318. 268. Dvůr poplužní s VIII kopami grošův plathu ročního a věčného ve vsi řečené Draskov se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 318. 269. Městečko řečené Úšč [Vsscz] s sídlem anebo tvrzí, léno. Psáno německy libro 6 Wen- czeslaus fol. 321. 270. Hermandsdorf ves se vším příslušenstvím [ve] Vratislavském kraji, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 322. 271. Půl vsi Rakssicz v Newmarktském kraji, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 322. 272. Ve vsi řečené Pirschen XIII a půl hřivny platu, léno. Psáno německy libro 6 Wencze- slaus fol. 322. 273. Ves řečená Třebětice, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 334. 274. Ves řečená Rawsk v Svídnickém kraji, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 343. 275. Vsi řečené Elsteraw a Sarecz [s] jich příslušenstvím v Budyšínském kraji, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 356. 276. Zámek řečený Sensterberk, Finsterbald a dvůr řečený Solgast, léna. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 356. 277. Forberk a ves Kuchendorf v kraji Rachembach, léno. Psáno německy libro 6. Wen- czeslaus fol. 357. slaus 1) Svadov u Ústí nad Labem. (S.) — 2) Žeberk nad Eisenberkem. (S.) — 3) Unterschönbach s poto- kem nyní zv. Leibitschbach v Chebsku. (G.)

Strana 99
Příloha I. Výpisy ze starých českých register královských. 99 278. Peygendorf, ves v Svídnickém kraji, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 358. 279. Tvrz Ilemberk se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 359. 280. Mlýn podle zámku Reychembach, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 367. 281. Zboží řečené Sarecz forberk s dvěma zahradami, Begaw, Lope, Panowicz, Janowicz a Schonaw s mlýnem řečeným Laske, item Grossendorf, dvě hřivně plathu ve vsi Cmiesdorf, půl dvoru v Budyšíně, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 367. 282. Dvůr s platem Beyer ve vsi řečené Rostok v kraji řečeném Haynysch a Yordan, dvůr druhý ve vsi Rogessen v Stzryhomské krajině, léno. Psáno německy libro 6 Wenczeslaus fol. 367. [Liber septimus Wenceslai.] 283. Vsi Bošovice, Malšice, Trapin, Nessedlicz a forberk v kraji Budyšínském, léno. Psáno německy libro 7 Wenczeslaus fol. 9. 284. Dvůr řečený Blakowic v Lemberském kraji, léno. Psáno německy libro 7 Wenczeslai fol. 29. 285. Hrad a město Belyn se vším příslušenstvím, léno.1) Psáno německy libro 7 Wencze- slaus fol. 29. 286. Ves Schotkow v Vratislavském kraji, léno. Psáno německy libro 7 Wenczeslaus fol. 42. 287. Tvrz a ves řečená Sadowicz [ve] Vratislavském kraji, léno. Psáno německy libro 7 Wenczeslaus fol. 42. 288. Tvrz Grodes a ves Gortenicz v kraji Gerlickém, léno. Psáno německy libro 7 Wen- czeslaus fol. 55. 289. Babensuchen, hrad a město, léno. Psáno německy libro 7 Wenczeslaus fol. 65. 290. Sídlo a městečko řečené Grebenberk někdy Halleróm z Normberka propůjčené pod spů- sobem léna. Psáno německy libro 7 Wenczeslaus fol. 77. 291. Město a hrad Berchenn se vsí řečenú Crewczwertheim, item hrad Kennykein, léno. Psáno německy libro 7 Wenczeslaus fol. 81. 292. Hugsdorf a Geresdorf se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 7 Wenczeslaus fol. 81. 293. Hrad Orlík, léno.2) Psáno latině libro 7 Wenczeslaus fol. 95. 294. Newmburk město, vsi řečené Tymensdorf, Sayfirsdorf, Gosmsdorf, Herczogenwald, Hugs- dorf, Paricz, Hermansdorf, Lorenczsdorf, Birckenbruk a Sabuloth a nyní slove Tyrgart v kraji Buncz- slawském, léno. Psáno německy libro 7 Wenczeslaus fol. 118. 295. Vsi řečené Kunigshan, Rengersdorf, Chrussaw, Libensteyn a les řečený Crewschener Wald v Gerlickém kraji, léno. Psáno německy libro 7 fol. 128 Wenczeslaus. 296. Vsi Sabernicze v kraji Gerlicském, Kemnicz v témž kraji, Bertoltsdorf, Heinrychsdorf, v Žitavském kraji s jinými vesnicemi řečenými Wartle a Olšen, léno. Psáno německy libro 7 Wen- czeslaus 129. 297. Sídlo v městečku Rotemburk s vesnicemi Turmelsdorf, Newndorf, německy zum Kalten Wasser, zum Naos, zum Lode, Czobloz vnnd zum Brennlhain v kraji Gerlickém, léno. Psáno ně- mecky libro 7 Wenczeslaus fol. 130. 298. Vsi Nochow, Petrshein, ve vsech Tunendorf, Rebtnicz, Frydrychsdorf, Pawlsdorf v kraji Budyšinském, léno. Psáno německy libro 7 Wenczeslaus fol. 131. 299. Ves Dobšice s tvrzí anebo sídlem v též vsi v kraji Kerlicském, léno. Psáno německy Wenczeslaus fol. 139. 1) Hrad Bílina, 1407, 28. října. Orig. v archivu sv. Václavském. (S.) — 2) 10. června 1408. (S.) 13*

Strana 100
100 Jaromír Čelakovský: O domácích a cizích registrech. 300. Ves řečená Sweynern v kraji Vratislavském, léno. Psáno německy libro 7 Wenczes- laus fol. 143. 301. Půl pátha lánu dědiny ve vsi řečené Sakssicz v Newmartském kraji, léno. Psáno ně- mecky libro 7 Wenczeslaus fol. 144. 302. Michelsdorf v Svídnickém kraji, léno. Psáno německy libro 7 Wenczeslaus fol. 145. 303. Ves Budisswicz v Newmartském kraji, léno. Psáno německy libro 7 Wenczeslaus fol. 157. 304. Ves řečená Luk se vším příslušenstvím, léno. Psáno latině libro 7 Wenczeslaus fol. 161. 305. Důchodové a užitci ve vsi řečené Wirwicz v kraji Vratislavském zapsány toliko do života někdy Heynczikovi z Lažan. Psáno německy libro 7 Wenczeslaus fol. 169. 306. Ves řečená Niderspankowicz v Mostském kraji, léno. Psáno německy libro 7 Wenczes- laus fol. 194. [Liber octavus Wenceslai.] 307. Ves řečená Czamrdorf v Newmartském kraji, léno. Psáno německy libro 8 Wenczes- laus fol. 2. 308. Burglechen v Newmarktě a ves Jerslingdorf, léno. Psáno německy libro 8 Wenczes- laus fol. 2. 309. Dvůr a forberk ve vsi Saychaw v Javorském kraji, léno. Psáno německy libro 8 Wen- czeslaus fol. 3. 310. Důchodové a požitci ve vsi řečené Leuthen v Newmartském kraji, léno. Psáno německy libro 8 Wenczeslaus fol. 4. 311. Ves a dvůr Schönwald 1) v Chebském kraji, léno. Psáno německy libro 8 Wen- czeslaus fol. 4. 312. Ves Seichaw řečená v Javorském kraji, léno. Psáno německy libro 8 Wenczeslaus fol. 17. 313. Sídlo se vším příslušenstvím blízko od města Husperk zapsáno a zastaveno v dvou stech kopách grošů někdy Heinrychovi cetera (sic). Psáno německy libro 8 Wenczeslaus fol. 26. 314. Hrad řečený Borka se všemi důchody, léno.2) Psáno německy libro 8 Wenczeslaus fol. 27. 315. Bildsteyn hrad a město Newburg a Botwar město se všemi jich příslušnostmi, to všecko propůjčeno od koruny pod spůsobem léna Eberhartovi hrabí z Wirtemberka. Psáno německy libro 8 Wenczeslaus fol. 38. 316. Zboží některá v rozmanitém počthu okolo města řečeného Kamencz propůjčena sú lénem někdy Boršovi z Kamencz. Psáno německy libro 8 Wenczeslaus fol. 40. 317. Ves řečená Steinborn se vším příslušenstvím v Budyšínském kraji, léno. Psáno německy libro 8 Wenczeslaus fol. 41. 318. Dvůr anebo sídlo řečené Dypoltsdorf se vším příslušenstvím propůjčen pod spůsobem léna někdy Jakubovi Grolant a Ziboldovi Pomer, měštěnínuom Nornberským. Psáno německy libro 8 Wenczeslai fol. 43. 319. Burgstal Německý za Konerstat, propůjčeno pod spůsobem léna někdy Heniczovi řeče- nému Rumel měštěnom (sic) v Nornberce. Psáno německy libro 8 Wenczeslai fol. 49. 320. Ruland a Gorik v kraji Budišínském, léno. Psáno německy libro 8 Wenczeslai fol. 60. 321. Ves Coblusk v kraji Gerliczkém, léno. Psáno německy libro 8 Wenczeslai fol. 68. 322. Vsi Újezd, Schewbsdorf, Merteinsdorf, Bernwald a nětco ve vsi Poksperk, léno. Psáno německy libro 8 Wenczeslaus fol. 70. 1) Schönwald u Selbu nyní v Bavorsku. (G.) — 2) 12. června 1415. „Archiv Český“ III. str. 486. (.)

Strana 101
Příloha I. Výpisy ze starých českých register královských. 101 323. Dráhy u vsi Princzdorf v Gerlickém kraji, léno. Psáno libro 8 Wenczeslai fol. 70. 324. Městečko Hyrsseld s forberkem a s jiným příslušenstvím, item Burgstal, Ronow 1) s for- berkem a platy, s rychtami a podacím kostelním a jinými příslušnostmi, léno. Psáno německy libro 8 Wenczeslaus fol. 70. 325. Tvrz ve vsi Wilhelmsdorf s dvěma dvory, léno. Psáno německy libro 8 Wenczes- laus fol. 77. 326. Zámek řečený Trowpcze se vším příslušenstvím v Lužické zemi, léno. Psáno německy libro 8 Wenczeslaus fol. 82. 327. Zámek Neydek s městečkem, s vesnicemi, s hamry i se vším jiným příslušenstvím, léno.2) Psáno německy libro 8 Wenczeslaus fol. 82. 328. Zámek Sselmberk a Burgstal ve vsi Rotenstath s lesy i s jinými příslušnostmi, léno. Psáno německy libro 8 Wenczeslaus fol. 87. 329. Vsi Lawacz, Podietyn a Marssowa polovici, léno. Psáno německy libro 8 Wenczes- laus fol. 87. 330. Zámek Walstein, sídlo Sparnek a ves tudíž Czell, Raynhartsreite, Losnik větší a menší, Garmanssreut, Penck, Formicz, Goswasgrun, Pernelis, Meyerhof, Gettengrun, Schida, Forichkenreute každé polovici, dva dvory v Mussen, dva dvory v Stasse, jeden dvůr v Popenreute, jeden dvůr v Hilprechsgrun a jeden dvůr v Vnossten, Selbicz, léno.3) Psáno německy libro 8 Wenczeslai fol. 87. 331. Ves Gurk v Budyšínském kraji, léno. Psáno německy libro 8 Wenczeslai fol. 88. 332. Drebkow v Lužické zemi, léno. Psáno německy libro 8 fol. 88 Wenczeslaus. 333. Vsi Egesdorf VII kop plathu na rychtě, k tomu sedláky a many v též vsi, item Garn XVIII grošů, item v Hindemberk XVIII grošů s mlýny, s jinými důchody a příslušnostmi, léno. Psáno německy libro 8 Wenczeslaus fol. 89. 334. Vsi Olší, Forstichein, Lipthein a Winknantsdorf, léno. Psáno německy libro 8 Wen- czeslaus fol. 90. 335. Dvůr ve vsi Herbigsdorf, léno. Psáno německy libro 8 Wenczeslaus [fol.] 95. 336. Sídlo ve vsi řečené Odrawicz s forberkem, s jinými příslušnostmi i poplatky, kteréž v Sweyniczi mají, a zvláště rychtu v Odrawiczi, léno, propůjčeno Nostvicóm. 337. Rychta v Kamýku zapsána a zastavena v C a LX kopách grošův, někdy Nedvídkovi za- psána. Psáno latině libro 8 Wenczeslaus fol. 103. [Liber nonus Sigismundi.] 338. Hrabství Doninské s hrady, městy, městečky, vesnicemi, léno.4) Psáno německy libro 9 Sigismundi fol. primo. 339. Hrad Ylburk se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 9 Sigismundi fol. primo. 340. Města a hrad Gagersdorf se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 9 Sigis- mundi fol. 11. 340a. Ves řečená Tucheris, léno. Psáno německy libro 9 Sigismundi fol. 16. 341. Schwebischen halb, Burgstadl czu Pilred, léno. Psáno německy libro 9 Sigismundi fol. 21. 342. Hirsperk 5) se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 9 Sigismundi fol. 31. 343. Zámek Neitperk 6) s městečky, s vesnicemi, léno. Psáno německy libro 9 Sigismundi fol. 31. 1) Snad burgstal Ronow. (S.) — 2) 1. února 1419. (S.) — 3) Waldštein (zřícenina), Sparneck, Zell, Reinersreut, Losnitz, Garmersreut, Penk, Förmitz, Gottmansgrün, Mussen atd. kolem Münchbergu v Bavorsku. (G.) 4) Snad 28. prosince 1420. Srov. „Geschichte der Familie Dohna“ 1876. (S.) — 5) Hirschberg v Reuszské zemi. (G.) 6) Neuberg u Aše? (G).

Strana 102
102 Jaromír Čelakovský: O domácích a cizích registrech. 344. Tvrz řečená Heidek, léno. Psáno německy libro 9 Sigismundi fol. 33. 345. Dva forberky, burglehen s dvěma věžemi v Raychenbachu, léno. Psáno německy libro 9 Sigismundi fol. 49. 346. Veska Dipperstorf, léno. Německy libro 9 Sigismundi 54. 347. Lippina a Czichow, vsi k hradu Brúmovu v Moravě, léno. Psáno latině libro 9 Sigis- mundi fol. 63. 348. Ves řečená Grefendorf v Lužické krajině, Serechen na právě Lužickém, k tomu rybník a křoviny, léno. Psáno německy libro 9 Sigismundi fol. 89. 349. Nový hrad na hoře řečené Gabelsperk, léno. Psáno německy libro 9 Sigismundi fol. 106. 350. Vsi řečené Breytenich a Husbald se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 9 Sigismundi fol. 85. 351. Vsi řečené Fratnig a Ladanawicz, léno. Psáno německy libro 9 Sigismundi fol. 110. 352. Tvrz Haydek s horú a s rychtú a s jiným příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 9 Sigismundi fol. 134. 353. Vsi Zenecz, Dobrwusz a Leippe v Gerlickém kraji, léno. Psáno německy libro 9 Sigis- mundi fol. 136. 354. Maltice tvrz, Vynnykow, forberk Nossticz, Krapust, Sarig, léno. Psáno německy libro 9 Sigismundi fol. 149. 355. Zámek Hoierswerd propůjčen někdy Hyfn]kovi Bírkovi.1) Psáno německy libro 9 Sigis- mundi fol. 179. 356. Ves řečená Seč se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro 9 Sigismundi fol. 184. 357. Dvůr Hornicz, forberk a ves, item dvůr Steyne, forberk a ves se vším příslušenstvím, item forberk Wunczburk s mlýnem, se všemi důchody a požitky, léno. Psáno německy libro 9 Sigis- mundi fol. 81. [Liber decimus Sigismundi.] 358. Forberk Gerlsdorf s dvorem [v] kraji Lukovském, léno. Psáno německy libro X Sigis- mundi fol. 129. 359. Ves řečená Gewsmandorf, léno. Psáno latině libro X Sigismundi fol. 141. [Liber undecimus Sigismundi.] 360. Zámek Bibrsstein, léno. Psáno německy libro X (sic) Sigismundi fol. 24. 361. Ves řečená Schobrabicz, léno. Psáno německy libro XI Sigismundi fol. 94. 362. Zboží Glauchow, Waldmburg, Mehir, Seberg se všemi jich příslušnostmi, léno. Psáno německy libro XI Sigismundi fol. 94. 363. Forberk ve vsi řečené Goirfeyfen, léno v kraji Lemberském. Psáno německy libro XI Sigismundi fol. 97. [Liber tertius decimus Alberti et Ladislai.] 364. Tvrz Wilhelmsdorf s dvíma dvory, léno. Psáno německy libro XIII Albrechtus et La- dislaus fol. 6. 365. Schumwald a Strekennwald, léno.2) Psáno německy libro XIII Albertus et Ladislaus fol. 9. 366. Vsi řečené Kalík a Lewten, léno, propůjčeno Bibršteynovi. Psáno německy libro XIII Albertus et Ladislaus fol. 12. 1) 31. srpna 1420. (S.) Srov. „Archiv Český“ II. str. 196. — 2) 2. srpna 1438. Orig. v archivu Tře- boňském. (S.)

Strana 103
Příloha I. Výpisy ze starých českých register královských. 103 367. Ves řečená Redelicz v kraji Královském (sic), léno. Psáno německy Albertus et La- dislaus libro XIII fol. 23. 368. Burglehen v Bunczlavi, léno. Psáno německy libro XIII Albertus et Ladislaus fol. 39. 369. Vsi řečené Belgern a Rodewicz v kraji Budyšínském, léno. Psáno německy libro XIII Albertus et Ladislaus fol. 44. 370. Dvůr a ves Czuche, item Vusczwera, Alde Czuche, Radmisdorf, Brisen, Camnitk, Sak- waldow, Tawunczk, léno. Psáno německy libro XIII Albertus et Ladislaus fol. 51. 371. Vsi Wyssag, Bernburch, šest člověkův ve vsi Bernsdorf, léno. Psáno německy libro XIII Albertus et Ladislaus fol. 58. 372. Vsi Welbiczdorf a Hawgendorf s mlýny a jinými příslušnostmi v Namslavském kraji, léno. Psáno německy libro XIII Albertus et Ladislaus fol. 62. 373. Město Glogow, Fremssta, Sprotawa, Crossen, Schwabský Czulchow, Gruenenberk, Pulke- wicz a Slaw, léno knížatóm Slezským. Psáno německy libro XIII Albertus et Ladislaus fol. 63. 374. Lubras město se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro XIII Albertus et La- dislaus fol. 92. 375. Větší Schiraw v kraji Žitavském, léno. Psáno německy libro XIII Albertus et Ladislaus fol. 101. 376. Ves Frankental s mlýny a jinými příslušnostmi, léno. Psáno německy XIII libro Albertus et Ladislaus fol. 102. 377. Hrad Egerburk se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro XIII Albertus et La- dislaus fol. 107. 378. Zámek Golssen s městečkem pod ním, léno. Psáno německy libro XIII Albertus et Ladislaus fol. 191. 379. Ves řečená Thomaswald se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro XIII Albertus et Ladislaus fol. 210. 380. Zámek Praktenfels, Prakensen se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro XIII Albertus et Ladislaus fol. 212. 381. Burgstal zu Byelrith se vším příslušenstvím pod způsobem léna propůjčeno někderým osobám zu Schwebissen Hall. Psáno německy libro XIII Albertus et Ladislaus fol. 212. 382. Lobenstein, hrad a město se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro XIII Albertus et Ladislaus fol. 214. 383. Půl města Rychembach v Gerlickém kraji a Dolní Nechembachsdorf, Mengersdorf, Puo- Nechaw, Czimstorf, Turkow, Rotemburgk s mlýny a jinými příslušnostmi, léno. Psáno německy libro XIII Albertus et Ladislaus fol. 242. 384. Půl dvoru řečeného Nyten v Budyšínském kraji, dvě zahrady podle téhož dvoru, léno. Psáno německy libro XIII Albertus et Ladislaus fol. 252. [Liber quartus decimus Alberti et Ladislai.) 385. Dům nějaký pod zámkem Burgleis a nětco luk, řečených ležíce, k témuž zámku, k tomu pět lánův dědin s jedním podsedkem, léno. Psáno německy libro XIV Albertus et Ladislaus fol. 15. 386. Zboží Schonwald, Hohendorf, Perndorf s lesy a jiný mi] příslušnostmi, léno. Psáno ně- mecky libro XIV Albertus et Ladislaus fol. 22. 387. Zboží řečeno Wiegensdorf, Lusk, Czanem v krali Budyšínským, léno. Psáno německy libro XIV Albertus et Ladislaus fol. 26. 388. Sídlo řečené Sumensdorf, léno. Psáno německy libro XIV Albertus et Ladislaus fol. 27.

Strana 104
104 Jaromír Čelakovský: O domácích a cizích registrech. 389. Zboží ve vsi řečené Maricz se vším příslušenstvím, léno. Psáno latině libro XIV Ladislai fol. 29. 390. Vsi Slavroch, VIII hřiven plathu ve vsi Leschowicz, ves Cosmaw a Florensdorf s důchody a půžitky, léno. Psáno německy libro XIV Ladislai fol. 33. 391. Ves řečená Brechstaindorf se vším příslušenstvím, léno. Psáno něm. libro XIV Ladislai fol. 35. 392. Mangerstorf půl vsi, Gostnwicz celá ves a jiná zboží k tomu a forberk ve vsi Reychmans- dorf s rybníkem, léno. Psáno německy libro XIV Ladislai fol. 37. 393. Důchody a požitky, kteréž někdy Dieprant Raibnicz držel, krčmu ve vsi řečené Wedraw v kraji Polkemheinském, léno. Psáno německy libro XIV Ladislai fol. 40. 394. Zámek a město Pulsnicz, Tunedorf, Ohorn puol, Vrchní a Dolní Memerstarf, Weisbach, Heinrichsdorf, Hoszelicht, Swobisdorf, Hawswal, Breytmicht a Newnkirch a dvůr Elstorf, léno. Psáno německy libro XIV Ladislaus fol. 40. 395. Ves Neydlicz s forberkem, léno. Psáno německy libro XIV Ladislai fol. 41. 396. Ves Konewicz, Cromensdorf s platy některými z jiných vsí, léno. Psáno německy libro XIV Ladislaus [fol.] 41. 397. Milluegal ves a dvůr s jinými příslušnostmi a vesnicemi mnohými, léno. Psáno německy libro XIV Ladislaus fol. 42. 398. Město Ruolanth, item vsi Godmborn, Gruenenwald, Czisolf, Sell, Dlupsow, Arsdorf, Pykicz, Swarczbach, Belen, Tetaw, Borkow, léno. Psáno německy libro XIV Ladislaus fol. 43. 399. Plat v městě v Newmarkt LXX hřiven zapsán a zastaven v DCC hřivnách Barboře vdově Haber. Purglehen v městě v Newmarkt s forberkem, Kowlnig, léno. Psáno německy libro XIV Ladislaus fol. 44. 400. Czawch ves s jinými příslušnostmi, léno. Psáno německy libro XIV Ladislaus fol. 56. 401. Lichenburk, hrad a město, Rotwar, Wildstein, hrad a město se vším příslušenstvím a panstvím, propůjčeno pod spůsobem léna Oldřichovi hrabí z Wirtemberka. Psáno německy libro XIV Ladislaus fol. 76. 402. Nownburk, hrad a město se vším panstvím, propůjčeno lénem Ludvíkovi hrabí z Wirtem- berka. Psáno německy libro XIV Ladislaus fol. 77. 403. Všetaty ves se vším příslušenstvím, léno. Psáno latině libro XIV. Ladislaus fol. 8. [Liber quintus decimus Georgii.] 404. Vsi Goth, Newndorf polovici v Gerlickém kraji, svobodný dvůr v Sprembercze, Kochels- dorf, Mucker, Wolfeshaim, Torb v Spremberském právě, léno. Psáno německy libro XV. Georgius fol. 22. 405. Vykleky, Krněvice se všemi jinými půžitky a poplatky v jiných vsech, léno. Psáno česky libro XV. Georgius fol. 26. 406. Huchlingyn blíž Normberka, léno. Psáno německy libro XV Georgius fol. 31. 407. Ve vsi Pernlos, Wussting tu i jinde, léno. Psáno německy libro XV. Georgius fol. 31. 408. Zámek Walsstein, zámek Spornegl a ves Cell, Kenoltsreit 1), Garmanfreit, Groslosnicz, Clinlesnicz a v jiných vesnicech tudíž; item Berlein, Hallerstein, Gotzwengrin, Formicz, Obermayrhof, Nydermayrhof, Gottengrin, item s jinými vesnicemi a příslušnostmi, léno. Psáno německy libro XV Georgius fol. 31. 409. Hyrsperk se všemi městečky, vesnicemi a příslušnostmi, léno. Psáno německy libro XV Georgius fol. 33. 410. Knížatóm Saským drahně měst, hradův, městeček, vsí se všemi jich příslušnostmi pro- půjčeno jest pod způsobem léna od koruny České.2) Psáno německy libro XV Georgius fol. 33. 1) Reinersreut v Bavorsku. Srv. č. 330. — 2) 25. dubna 1459 (Palacký „Děj. Č.“ IV. 2. str. 80.)

Strana 105
Příloha I. Výpisy ze starých českých register královských. 105 411. A v druhém majestáthu hned jiné fol. 34. 412. Dvůr a ves Leuthmansdorf, Schonbirch, Betlgrin, Niderleutsmansdorf, Lynnd, léno. Psáno německy libro XV Georgius fol. 48. 413. Lidenaw, ves a sídlo v ní, Borgkirstorf, Malý Grobaw, půl vsi Ranaw, léno. Psáno ně- mecky libro XV Georgius fol. 55. 414. Weigenstorf, Lusk, Czornum v kraji Budyšínském; item Herfeld, městečko a mlýn, Burg- stal, Ronaw forberk s zahradou, Seyhettendorf, Raychenaw v Žitavském kraji, léno. Psáno německy libro XV Georgius fol. 55. 415. Rotbus město a hrad, Bietcz, Tupczk, Pernwalde, Besskow, Storkow a dvůr Lowein větší, léno. Psáno německy libro XV Georgius fol. 59. 416. Vsi Godmborn, Gumenwald, Czysoldt, Selle, Dlubsaw, Arstorf, Pikicz, Swaczbach, Belen, Tettaw, Borkow, Hernsdorf, Frawdorf, Memschk, item Gorig s tvrzí v k[r]aji Budyšínským, léno. Psáno německy libro XV Georgius fol. 80. 417. Tuchraysz, ves a dvůr, forberk, léno. Psáno německy libro XV Georgius fol. 81. 418. Dvůr a ves Malswicz a Bochlaw, léno. Psáno německy libro XV Georgius fol. 83. 419. Ze vsi řečené Stadice vořechy lískové sedláci králóm Českým za úrok dávati mají z té lésky někdy knížete Přemysla prvního v Čechách.1) Psáno česky libro XV Georgius fol. 87. 420. Dvůr poplužní na předměstí v Evančicích řečený Charamsův, léno.2) Psáno latině libro XV Georgius fol. 109. 421. Sídlo Dobešice a Ssadewald, léno. Psáno německy libro XV Georgius fol. 93. 422. Hrad řečený Snabelweyde 3), léno. Psáno německy libro XV Georgius fol. 114. [Liber sextus decimus Georgii.] 423. Knížeti Ottovi4) tito zámci a města pod způsobem léna propůjčeni jsú: Tenesperk, Hohenfels, Awerwach, Herthenstein, Stierberk, Beczenstein, Turndorf, Holenperg, Stralenfels, Eschen- bach, Rotemberk, Pernaw, Hamberg, Holenstein, Freynstath se všemi jich příslušnostmi.") A na to jest kněz Otta přísahu učinil koruně i budúcím králóm Českým, že věrně a upřímně všecko dobré jednati a působiti má království Českému. Psáno německy libro XVI Georgius fol. 11. 424. Zámek Pernsstein se vším příslušenstvím, léno. Psáno německy libro XVI Georgius fol. 12. 425. Ves Čeličnice v Moravě, léno. Psáno česky libro XVI Georgius fol. 23. [Liber duodevicesimus Wladislai.] 426. Zboží Kunratické nemá žádnému od koruny královské zapisováno býti po věčné časy. Psáno česky libro XVIII [Wlladislaus. 427. Smlúva Benešovská.*) Psána česky libro XVIII [W ladislaus fol. 30. 428. Smlúva Olomútcká.7) Psána latině libro XVIII° Wladislai fol. 306. 429. Smlúva s králem Mathyášem a s králem [W ladislavem JMstí, pánem Vaším (sic) o ně- které zámky a zboží v Moravě. Psáno česky libro XVIII Wladislaus fol. 314. 430. Námluva mezi králem Mathyášem a králem, pánem naším, o srovnání zrna při minci i o jiné věci. Psáno česky libro XVIII Wladislaus fol. 316. 431. Zápis krále Mathyáše Uherského o mír a pokoj a dobré přátelství s králem Vladislavem JMstí, pánem naším, s artykuly některými. Psáno latině libro XVIII° Wladislaus fol. 324. 1) 21. dubna 1460 (Srv. Melchioris „Goldasti Commentarii“. Apendix str. 106). — 2) 26. srpna 1460 Orig. v c. kr. dvorském archivu ve Vídni. (S.) — 3) v Bavorsku. — 4) Kníže Hornofalcký Otta II. — 5) 14. čer- vence 1465 (Palacký „Dějiny Č.“ IV. 2 str. 321). — 6) 9. června 1478 („Archiv Český“ IV. str. 465). — 7) 21 července 1479 („Palacký Děj. Č.“ V. 1. str. 183 a „Archiv Český“ V. str. 377.) Třída pro filosofil, filologii a dějepis. VII., 3. 14

Strana 106
Příloha II. Výpisy z českých knih registraturních za krále Vladislava učiněné o statcích zádušních. (A = Přepis p. rady vrchního zemského soudu m. sl. A. Rybičky z neznámého rukopisu Vídeňského v letech čtyřicátých učiněný a nyní v archivu českého musea uložený; B = Rukopis c. k. dvorního a státního archivu ve Vídni č. 185 na listech 535—567 a C = Rukopis bibliotéky kláštera Strahovského č. 111 na str. 35—51. Při vydání tomto béřeme rukopis A za základ, poněvadž obsahuje nejstarší text, a připojujeme varianty ostatních dvou rukopisů, toliko výjimečně přidrželi jsme se čtení těchto rukopisů.) Tuto se podpisují zámci a zbožie duchovnie, kteréž jest zapisováno a zastavováno od mnohých klášteruov zbořených v královstvie Českém válkami zkažených. [Liber sextus Wenceslai.] 1. Item. Řečice a Pelhřimov od duostojného někdy Kunrada arcibiskupa Pražského někdy Jankovi z Chotěnic 1) do života prodáno za 4000 kop gr. Psáno latině libro 6 Wenceslaus fol. 294. 2. Item. Ves řečená Újezdec s plathem 221/2 kopy gr. prodána od kláštera Strahovského do života Markvardovi a Evě, ženě jeho.2) Psáno latině libro 6 Wenceslai fol. 327. [Liber septimus Wenceslai.] 3. Item. Ves Nemyslovice se vším příslušenstviem od kláštera Cisteckého 3) prodána do života za 350 kop gr. Alšovi z Dubé. Psáno latině libro 7 Wenczeslai fol. 4. 4. Item. Dvuor poplužnie ve vsi řečené Humenec s platy a jinými příslušnostmi prodán do života od špitálu 4) křížovníkuov u mostu někdy Vavřincovi súkenníku v Starém městě a ženě jeho za 120 kop gr. Psáno latině libro 7 Wenczeslai fol. 5. [Liber nonus Sigismundi.] 5. Item. Ves řečená Potvorovice kláštera Velehradského dána do života Vojtěchovi s po- voleniem všeho konventu. Psáno latině liber 9 Sigismundi fol. 29. [Liber decimus Sigismundi.] 6. Item. Vsi a zbožie kláštera Opatovského v Hradeckém kraji zapsáno a zastaveno v 5200 kopách gr. někdy Alšovi z Šternberka.5) Psáno latině libro 10 Sigismundi fol. 50. 1) Janovi z Chotěmic B. — 2) Tak v AB. C má jiné znění: od kláštera Strahovského do života za tři a padesát kop. gr. Alšovi z Dubé. — 3) scil. Cisterského [Hradiště] (S.) — 4) až sem schází v C. — 5) Srv. „Archiv Český“ I. str. 539 (r. 1420).

Strana 107
Příloha II. Výpisy ze starých českých register královských. 107 [Liber decimus secundus Sigismundi.] 7. Item. Dvuor v Horušanech křížovníkuov Zderazských se všiem příslušenstviem, item ves Počaplí jeptišek Svatojířských, Dylatany1) kněžie Karthúských, item Malý Velenec kanovníkuov hradu Pražského se všiem přieslušenstviem, to všecko zapsáno a zastaveno v 300 kopách gr. někdy Ješkovi z Roztok. Psáno česky libro 12 Sigismundus fol. 1°. 8. Item. Encovany kláštera Chotěšovského, Kostomlaty kněžie z Kladska, Ledčice, Veltrusy 2) kláštera Doxanského, Lužec 3), Chorušky, Nebužel kláštera Svatojirského, Vetlí 4) kněžie Rúdnických s vinicemi 5), Nemyslovice 8) kláštera Hradištského, Kleneč proboštstvie hradu Pražského, Mlčehuosty 7), Jenišovice, Bykev 8) proboštstvie Mělnického, Libkovice, Podlusky kostela hradu Pražského, Bašt Veliký, Čakovice, Želčín kněžie Vyšehradských, Zbomysl, Kramolsko, item Chřěník křížovníkuov s Malé strany, Skuhrov s mlýny, se všemi těch vsí puožitky a příslušnostmi. To všecko zapsáno a zastaveno ve 3000 kopách gr.9) někdy Janovi z Smiřic. Psáno česky libro 12 Sigismundi fol. 2. 9. Item. Hrad Oheb a opatstvie Wylemovské 10) se všemi duochody, puožitky a příslušnostmi, zapsáno a zastaveno v 5000 kopách gr. někdy Janovi Hertvíkovi z Rúsinova.11) Psáno česky libro 12 Sigismundus fol. 2. 10. Item. Zbožie kláštera Podlažického se všiem přieslušenstviem zapsáno a zastaveno ve 2500 kopách gr. někdy Janovi Pardusovi.12) Psáno latině libro 12 Sigismundi fol. 3. 11. Item. Lantsperk a Laukstein zbožie biskupstvie Lithomyšlského, zapsáno a zastaveno toliko do dvú leth bez výplacovánie. Psáno latině libro 12 Sigismundi fol. 3. 12. Item. Hrad a město Lythomyšl se všiem přieslušenstviem zapsán byl toliko za tři létha ve 4000 kopách gr. bez výplaty v tom času Vilhelmovi z Postupic.13) Psáno latině libro 12 Sigis- mundi fol. 3. 13. Item. Vsi opatstvie Sedleckého, Týnec městečko, Vinařice, Bělušice, Kojice, Semilčie, Chrčice, Krakovany se všiem přieslušenstviem zapsány a zastaveny v 1000 kopách gr. někdy Vaňkovi Vyzdvihačovi.14) Psáno latině libro 12 Sigismundi fol. 4.15) 14. Item. Ves Velimě s tvrzí, tři dvory ve vsi řečené Kly a ves Krychnov od kláštera Břevnovského zapsány a zastaveny v 600 kopách gr. někdy Dětřichovi Bořkovi z Miletínka. Psáno latině libro 12 Sigismundus fol. 4. 15. Item. Ves Libišany kláštera Opatovského zapsána ve 200 kopách gr. někdy Zdeňkovi Švábovi.16) Psáno latině libro 12 Sigismundus fol. 4. 16. Item. Ves Brodec 17) kláštera Karthúského, Stativnice 18) proboštstvie Vyšehradského, Olovice 19) Křižovníkuov s Malé strany, Cholec 20) kanovníkuov Vyšehradských, Křovice kláštera Stra- hovského, Huol kláštera Břevňovského, Neumiřice21) křižovníkuov s Malé strany, zapsány v 1000 kopách gr. někdy Cardovi.22) Psáno latině libro 12 Sigismundus fol. 4. 17. Item. Tochovské zbožie kláštera Ostrovského, zbožie Rožmitálské arcibiskupstvie Praž- ského, zbožie Kostelecké kláštera Břevňovského, zapsáno Zmrzlíkovi v 1000 kopách gr.23) Psáno latině libro 12 Sigismundus fol. 4. 1) místo „Dylatany“ má AB „s plathem“. — 2) Welirusy B, Velyrsusy C. — 3) Služec C. — 4) Valů A, Werly C. — 5) Nemá býti Sviničany? — 6) Nemyslavice C. — 7) Mlčechvosty BC. — 3) Bilov B, Bilev C. — 3) 300 kop gr. B. — 10) Vilemovského BC. — 11) Listina ta vydána 21. září 1436. (Srv. „Archiv Český“ I. str. 539). — 12) Rovněž 21. září 1436. (Srv. „Archiv Český“ II. str. 181). — 13) 21. září 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 516). — 14) z Vyzdvihačova C. — 15) 21. září 1436 (Srv. „Archiv Český“ II. str. 181). — 16) 21. září 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 513). — 17) Prodecz C. — 18) Statčonice B, Statěvnice C. — 13) Blovice C. — 20) Cho. tec B. — 21) Newinařice C. — 22) 21. září 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 507). — 23) 21. září 1436. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 187). 14*

Strana 108
108 Jaromír Čelakovský: O domácích a cizích registrech. 18. Item. Vsi Babice, Kojkovice, Pelhřimov, Vitonín, Volechov 1), Lhota, Přibině2), Micha- lovice, Kvasetice, Radnov, Květnov 3), Kojičien 4), Bezděkov, Kaliště, Rapotice, Chýška, Hořelka, Zahradčice, Přiesek 5), Snět, Syrov kláštera sv. Prokopa, zapsány v 1000 kopách gr. Mikulášovi Trčkovi.5) Psáno latině libro 13 Sigismundi fol. 4. 19. Item Královice městečko proboštství Vyšehradského, vsi Střietež, Břetice kanovníkuov Vyšehradských zapsáno v 400 kopách gr. někdy Močihubovi. 7) Psáno latině libro 12 Sigis- mundi fol. 4. 20. Item. Ves řečená Světie3) s dvorem poplužním a s jinými přieslušnostmi zapsána v 650 kopách gr. Matějovi Salavovi.9) Psáno latině libro 12 Sigismundus fol. 4. 21. Item. Zbožie Žďárské zapsáno v 61/2 stech kopách gr. někdy Petrovi Polákovi. Psáno la- tině lib. 12. Sigis. fol. 4. 22. Item. Břvany 10), Skúpice s dvory poplužními kláštera Kostoloportského 11), s rybníky a se vším příslušenstvím, zapsáno v 500 kopách gr. Benešovi z Kolovrath 12). Psáno latině libro 12. Sigis- mundus fol. 4. 23. Item. Vsi Lenešice, Březně kláštera Kostoloportského s mlýny, zahradami i se všiem jiným přieslušenstviem, zapsány v 500 kopách gr. Parczyfalovi. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 5. 24. Item. Volyně tvrz a městečko proboštstvie hradu Pražského se všiem přieslušenstviem za- psáno v 1000 kopách gr. Přibíkovi z Klenového. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 5.13) 25. Item. Hořien ves, diel k královstvie a diel k proboštstvie Mělnickému sluší, Brožánky proboštstvie Mělnického s přievozem, Vrben, Vraňany, což k královstvie příslušie, Mlačice14) kláštera Mělnického, Štětí 15), ves královskú, Vlněves kanovníkuov Mělnických, Ruosovice kanovníkuov Měl- nických, Borek ves proboštstvie Mělnického, Vrútice, Újezd jeptišek Svatojiřských, Krpy 16), Střiežovice mnichuov Boleslavských, Minice a Debrno, vsi královské, Kly17) ves kanovníkův Mělnických, se všemi těch vsí příslušnostmi a puožitky, zapsáno v 1700 kopách gr. Janovi Černínovi. Psáno česky libro 12 Sigismundus fol. 6. 26. Item. Ves Tmáň kláštera Břevňovského, Huhy ves kostela Matky Božie na Malé straně a v Straškově 18) 6 kop platu se všiem přieslušenstviem zapsáno ve 400 kopách gr. někdy Václa- vovi Baštskému. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 6. 27. Item. Ves Dřienov kláštera Karthúského, v Vraňanech několik člověkuov kostela hradu Pražského, ve Čtiněvsi několik člověkuov kanovníkuov hradu Pražského, Jeviněves kostela sv. Michala, Chřín 19) ves Matky Božie na Malé straně a ve Vnetěši 20) jednoho člověka se všemi přieslušnostmi zapsány v 1100 kopách gr. Albrechtovi z Běškovic. Psáno česky libro 12 Sigismundi fol. 7. 28. Item. Chrustov, Osek, Dubečno, vsi kláštera Opatovského, zapsány v 600 kopách gr. Havlovi z Dřevěnic.21) Psáno latině libro 12. Sigismundi fol. 8. 29. Item. Techov 22) tvrz se všiem přieslušenstviem kláštera sv. Karla zapsána v 600 kopách gr. Janovi Kamaréthovi.23) Psáno latině libro 12 Sigismundus fol. 8. 30. Item. Bošice 24) dvuor svatého Jiřie na hradě Pražském zapsán ve 300 kopách gr. Petrovi Krtkovi.25) Psáno latině libro 12. Sigismundus fol. 8. 1) Volichov BC. — 2) Přibim B, Přibina C. — 3) Květonov BC. — 4) Kojičín BC. — 5) Přesek BC. 6) 21. září 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 531). — 7) 21. září 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 532). — 8) Světě BC. 3) 21. září. 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 532). — 10) Břivany B. — 11) Postoloprtského B. — 12) 6. prosince 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 495). — 13) 21. září 1436. Orig. v archivu Maltézském. (S.) — 14) Mlažice BC. 15) Štěstí B. — 18) Kopy C. — 17) Kby B. — 18) v Stražkově BC. — 19) Ohřín B. — 20) ve Vnetiši C. — 21) 21. září 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 527). — 22) Těchov C. — 23) 21. září 1436. (Srv. „Archiv Český“ I. str. 524). — 24) Božice B. — 25) 21. září 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I str. 541).

Strana 109
Příloha II. Výpisy ze starých českých register královských. 109 31. Item. Veletov ves s blaty 1) a jezery kláštera Sedleckého zapsána ve 200 kopách gr. Mikulášovi Dievuočkovi. Psáno latině libro 12. Sigismundus fol. 8. 32. Item. Nepolisy ves svatého Jiřie na hradě Pražském zapsána ve 400 kopách gr. Petrovi z Zachrašťan. 2) Psáno latině libro XII Sigismundus fol. 8. 33. Item. Třeběšov většie s kostelním poddaciem, Třeběšov menšie, Řekov s mlýnem a s jiným přieslušenstviem od kláštera v Jaroměři, zapsáno ve 400 kopách gr. Jiřiekovi z Chvalkovic.3) Psáno latině libro 12 Sigismundus fol. 8. 34. Item. Telčice, Trnova, Vřiečeněnie 4), Chvaletice, Labětín, vsi kláštera Sedleckého, za- psány v 800 kopách gr. míšenských 5) Kunšovi Voděradovi.6) Psáno latině libro 12 Sigismundus fol. 8. 35. Item. Chotusice, Cěrkvice, Zbislav, Babice 7) s lesy, řekami kláštera Sedleckého, zapsány v 800 kopách gr. Janovi Chotúňovi.3) Psáno latině libro 12 Sigismundus fol. 8. 36. Item. Ves Hostín proboštstvie Vyšehradského, Veletice proboštstvie hradu Pražského, Přmyšlen, diel kláštera Břevňovského a diel Teplického, Větrušice kostela Vyšehradského, Zdiby klá- štera svaté Kateřiny, Zlonín9) proboštstvie hradu Pražského, vsi se všiem jich přieslušenstviem za- psány v 1100 kopách gr. Henrychovi z Leroid.10) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 9. 37. Item. Žleby hrad, Wilštein hrad, Chotěboř město se vším jich příslušenstvím, k tomu tvrz Dobrovice křížovníkův Pražských, zapsáno v 13000 kopách gr. Jiříkovi z Wismburku. Psáno česky libro XII° Sigismundus fol. 10.11) 38. Item. Ves Mokropsy jeptišek Svatojiřských s lesem Jeptiště i s jinými přieslušnostmi, zapsána ve 200 kopách gr. Oldřichovi Medkovi.12) Psáno česky libro 12 Sigismundus fol. 11. 39. Item. Ve vsi Hořenicích puol dvuoru, polovici poplužního dvoru s rybníky, lukami, lesy, zapsáno v 50 kopách gr. Barthoškovi z Drahynic. Psáno latině libro 12. Sigismundus fol. 11. a druhá polovice dvoruov svrchupsaných zapsána v 60 kopách gr. kromě platu v té vsi Jakubovi z Řítky.13) Psáno latině libro 12. Sigismundus fol. 12. od kláštera Strahovského. 40. Item. Černešice 14) dvoje, Chuchlí 15) dvoje, Žaboviesky, vsi kláštera Zbraslavského, za- psány ve 300 kopách gr. Petřiekovi z Radešín.16) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 12. 41. Item. Vsi Něčím, Dobřieč kláštera Ostrovského, Sobin, Přílepy kostela hradu Pražského, zapsány v 350 kopách gr. Psáno latině libro 12. Sigismundus fol. 12. 42. Item. Ves Slup, dvuor poplužnie ve vsi Hoznice, městečko Davle mlýn, ves Bojanovice, Mašičina kláštera Ostrovského, zapsány ve 200 kopách gr. Jakubovi Řítkovi.17) Psáno česky libro 12 Sigismundus fol. 12. 43. Item. Radotín ves se všiem přieslušenstviem kláštera Zbraslavského zapsána v 65 kopách gr. Zykmuntovi Třišípkému. Psáno latině libro 12. Sigismudus fol. 12. 44. Item. Čtyři kopy gr. plathu ročnieho ve vsi Hlubočrpy 18) od kláštera Karthúského v 40 kopách gr.19) Mikulášovi z Chotče.20) Psáno latině libro 12. Sigismundus fol. 13. 45. Item. Ves Klinice21) kláštera Zbraslavského a na čtyřiech dvořiech ve vsi Leštnici téhož kláštera, item ves Libčice proti Dolánkóm s řekú, s mlýnem a s jinými příslušnostmi téhož kláštera, zapsáno ve 260 kopách gr.22) Psáno latině libro 12 Sigismundus fol. 13. 1) Blary BC. — 2) 21. září 1436. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 178). — 3) 21. září 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. na str. 533). — 4) Vřečeněný B. — 5) 400 kopách gr. A. — 6) 21. září 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 537). — 7) Schází v BC. — 3) 21. září 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 519). — 3) Zlonim BC. — 10) z Leoryd C. — 11) Zápis ten schází v A. — 12) 12. října 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 504). — 13) 12. října 1436. (Srv. „Archiv C.“ I. str. 516.) — 14) Černošice C. — 15) Chuchly C. — 16) 23. října 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 508). — 17) 23. října 1436. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 183). — 18) Hluborčerpy C. — 19) 90 kopách gr. A. — 20) 23. října 1436. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 184). — 21) Klnice B, Klynce C. — 22) 23. října 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 499).

Strana 110
110 Jaromír Čelakovský: O domácích a cizích registrech. 46. Item ves Hoholice kanovníkuov hradu Pražského se všiem příslušenstviem zapsána ve 130 kopách gr. Jiříkovi Plevníkovi a jiným. Psáno latině libro 12. Sigismundus fol. 13. 47. A pod tiem hned jiný zápis též na svrchupsanú ves s druhú polovicí lesuov k té vsi přieslušejíciech. 48. Item ves Kucharek 1) Většie, kteréž polovice jedna příslušie k hradu Pražskému a druhá polovice k svatému Jiljie, item ves Komořanky kláštera Zbraslavského, polovice Modřan kněží Vyše- hradských, kromě cla, zapsáno to ve 200 kopách gr. 2) Psáno latině libro 12. Sigismundus fol. 13. 49. Item dvuor ve vsi v Klinči kláštera Zbraslavského zapsán ve 23 kopách gr. Augustynovi z Vylémova. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 13. 50. Item přievoz u Zbraslavě s krčmú, a s rybáři některými, zapsán ve 170 kopách gr. Vaňkovi Mostskému. Psáno libro 12. Sigismundus fol. 14. 50. Item Dub město a klášter, Krucmburg hrad, Hradiště klášter, item vsi Bukovinu, Jivinu, Neveklovice, Viemanov, 3) v Pachnu 4) jednoho člověka, item městečko Hradiště, vsi Rybytví, Březinu, Hoštkovice, Přestavlky, Blata, Hněvusice, Lhotice, poplužie Radešické, s mlýny a jiným příslušen- stviem zapsáno v 250 kopách gr. Janovi Čapkovi. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 14. 52. Item smlúva o některá zbožie mezi císařem Zygmuntem a Čapkem. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 15. 53. Item Radúš, Bykoš, Lunyn, Rpety kanovníkuov a hrobníkuov hradu Pražského, zapsáno v 500 kopách gr. Janovi Štěpáncovi. 5) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 15. 54. Item Podvořčany 6) ves kláštera Postoloprtského a vsi Vrbici, Libošice 7) kněžie Kar- thúských zapsány ve 1200 kopách gr. Buryanovi z Gutšteyna. Psáno česky libro 12. Sigismundus 15. 55. Item Bratřienov, Pikovice, Sázavu, Lúky, Podlužie, 8) Boholiby, vsi kláštera Ostrov- ského,9) item Ledčice, ves kostela sv. Appolináryše, Chotún 10) ves kláštera Zbraslavského s mlýnem v Studeném, zapsáno to v 150 kopách gr. Rusovi z Hřiešiehlav. 11) Psáno česky libro 12. Sigis- mundus fol. 16. 56. Item Kozolupy ves kanovníkuov hradu Pražského, Bobovice kláštera Ostrovského, za- psány ve 200 kopách gr. Mikšovi z Ludic. 12) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 16. 57. Item Čistá a Kalná, vsi kláštera Opatovského, poplužie k klášterci u Hostiného přieslušné a vsi téhož kláštera Slemen, dvě Zděrnice, Kunčice, Lhotu a v Borovnici tři člověky, zapsány v 800 kopách gr. někdy Hynkovi Krušinovi. 13) Psáno česky libro 12. Sigismundi fol. 16. 58. Item Bučeves 14) s dvorem a v Semenkovicích několik člověků, vsi křiežovníkuov s Malé strany, zapsány v 400 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 17. 59. Item Lethy ves kláštera Zbraslavského a kanovníkuov Vyšehradských s jinými přiesluš- nostmi, Jiloviště, ves kláštera Zbraslavského s nápravníkem, zapsáno ve 160 kopách gr. Sigmundovi Bolochovci. 15) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 18. 60. Item Reporyje ves kláštera Zbraslavského se všemi té vsi přieslušnostmi a puožitky, item Újezdec ves hradu Pražského a Bykoš, zapsáno v 700 kopách gr. Dětřichovi Tluksovi.16) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 18.17) 1) Kuchařek C. — 2) 23. října 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 510.) — 3) Vicinarův C. — 6) v Pachu C. 5) Štěpanovcovi BC. — 6) Podbořany BC. — 7) Bylošice C. — 8) Podlužce C. — 3) Zbraslavského C. — 10) Chotyn C. — 11) 17. října 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 541). — 12) 13. října 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 518). — 13) 19. října 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 535). — 14) Bitožives BC. — 15) 27. října 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 504). — 16) Tlusovi BC. — 17) Fol. 19. BC.

Strana 111
Příloha II. Výpisy ze starých českých register královských. 111 61. Item Smolnice ves kněžie Rúdnických zapsána v 700 kopách gr. Matějovi z Chlumčan. 1) Psáno česky libro 12. Sigismundus f. 19. 62. Item ves Piešče 2) kanovníkuov Vyšehradských zapsána v 90 kopách gr. Psáno latině libro 12. Sigismundus fol. 20. 63. Item tvrz Tlustovousy 3) s dvorem poplužniem křiežovníkuov Zderazských a ves Hru- šany kromě dvoru poplužnieho tu v Hrušanech, zapšané v 700 zlatých uherských. 4) Psáno latině libro 12. Sigismundus fol. 21. 64. Item tvrz Žatčie 5) a ves Vrbčany 6) proboštstvie Vyšehradského se všiem přieslušen- stviem, zapsána v 800 kopách gr., 7) Libro 12. Sigismundus fol. 21. 65. Item Bylany od arcibiskupstvie Pražského, zapsána v 400 kopách gr. 3) Libro 12. Sigismundus fol. 21. 66. Item vsi Libeň s dvorem poplužniem a Okrúhlá kláštera Ostrovského se všiem přieslu- šenstviem v 350 kopách gr. 9) Libro 12. Sigismundi fol. 21. 67. Item vsi kláštera Oseckého Škrle s dvorem poplužniem, Lažany, Vysočany, Zálezlí a Pří- lepy kláštera sv. Jiřie, Mradče se všiem přieslušenstviem, zapsány v 200 kopách gr. 10) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 21. 68. Item Měsice ves křížovníkuov s Malé strany se všiem přieslušenstviem, zapsána ve 200 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 21. 69. Item na vsi Lovosicích 11) připisuje se 1100 kop gr. Psáno česky libro 12. Sigis- mundus f. 22. 70. Item ves Zvojčice proboštstvie Vyšehradského zapsána ve 200 kopách gr. Psáno latině 12) libro 12. Sigismundus fol. 22. 71. Item vsi Hněvčice, Kunčice, 13) Zahájie, Chotěměřice, 14) Budče kanovníkuov kostela Pražského, zapsány v 400 kopách gr. 15) Psáno latině libro 12. Sigismundus fol. 22. 72. Ves Vnětěš 16) se všiem přieslušenstviem kláštera Strahovského ve 300 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 22. 73. Item císař Zykmund na Volyni a jiných vesniciech Přibíkovi z Klenového připisuje 500 kop gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 23. 74. Item zbožie od arcibiskupstvie Pražského: Štěpánov městečko a tvrz, vsi Reblov, 17) Ja- vorník, Chlum, Holice, Nesmyřice, 18) Lhota; item tvrz Křivsúdov s městečkem, s poplužiem, dva mlýny, vsi Lhotu, Černčice, Strojetice, ves i mlýn, dva člověky v Borovnici, Mnichovice, Březinu, Ločice,19) Lhotu, Budčice ves s mlýnem; item vsi kanovníkuov Vyšehradských: Zahrádku městečko a vsi Bělú, Bělice, Jeníkov dvuor s poplužiem, s lesy, Jistbici, Dobřikovice, Palčice,20) Tomice,21) Lhotice,22) Ježov, Rapotice, Šestěvice, Děkanovice, Děkančičky, Martinice, Vrannec,23) Blaževice, Ži- břidovice, Dunice,24) Hořice, Hroznětice se všemi a všelikými těch vsí a městeček přieslušnostmi; item Mnichovice, městečko kláštera sv. Prokopa, Dobrynice25) a Leštno, vsi kláštera Sedleckého, a jiné příslušnosti; to všecko zapsáno a zastaveno v 9012 zlatých uherských Mikulášovi Trčkovi. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 25. 1) 29. října 1436. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 177). — 2) Pišče BC. — 3) Tlustovlasy C. — 4) 23. října 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 496). — 5) Tatče B. — 6) Lybčany C. — 7) 23. října 1436. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 175). — 3) 23. října 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 515). — 9) 24. října 1436. (S.) — 10) 29. listopadu 1436. (Srv. „Archiv Český“ I. str. 542). — 11) Vosicích C. — 12) Zápis ten schází v BC. — 13) Kúnice BC. — 14) Chotěmiřice B. — 15) 23. listopadu 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 531). — 16) Netiš C. — 17) Beblov B., Bebkov C. — 18) Nesměřice C. — 19) Lažice B., Lačice C. — 20) Padčice C. — 21) Danice C. — 22) Schází v BC. — 23) Vramněc BC. — 24) Dvůrče C. — 25) Dobřenice C.

Strana 112
112 Jaromír Čelakovský: O domácích a cizích registrech. 75. Item tvrz Uhřiněves křiežovníkuov Malostranských, vsi Těchovice, Kolovrathy, Voděrady, Zbiebrady, Přestavlky, Lipany se všiem jich přieslušenstviem zapsáno to v 1000 kopách grošův. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 26. 76. Item tvrz Břežany kláštera Zbraslavského se všiem přieslušenstviem, k tomu vsi Zvoly, Chrobec, Lhotu, zapsáno to v 1200 kopách gr. 1) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 26. 77. Item Chomútov město a klášter křiežovníkuov Pruských, Túžím proboštstvie Milevského, Želany špitálu Pražského, Ploskovice 2) křiežovníkuov Malostranských, zbožie Pátecké kláštera Stra- hovského, Rudník kláštera svatého Appolinaře, Vřešťany kostela svatého Jiljie, Lahosť a Riesutie 3) kanovnicstvie svatého Václava na hradě Pražském, Chuořče a Liběšice probošstvie Lithoměřického, Skršien a Chabřie 4) kněžie Vyšehradských se všemi jich příslušnostmi, zapsáno v 5000 kopách gr. Jakubovi z Wřesovic. 5) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 27. 78. Item vsi kláštera Zbraslavského Točná a Hoštašovice, zapsány ve 200 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 28. 79. Item ves Chrčice křížovníkuov Zderazských, zapsána ve 113 kopách gr. ) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 28. 80. Item Březyněves křížovníkuov s Malé strany zapsána ve 200 kopách gr. 7) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 28. 81. Item Zvanovice, ves jeptišek Svatojířských, Lešnice, Oclivy, vsi svatého Prokopa, za- psány ve 400 kopách gr. Bohušovi 8) z Postupic. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 29. 81. Item zbožie svatého Prokopa: čtyřie krčmy pod klášterem, Sázava městečko, vsi Bělo- kozlí, Černečice, Čeřenice, Mštišovice, Choradice, 9) Bylice, 10) Dojetice, Samochov, 11) Křivolaj, 12) Pisoč, 13) Piskočely, Rovná, Skalice městečko, Hluma, 14) Kozlí, Bytče, 15) Stará Hora, Vlkačice, 16) Drkotín, 17) Kruty Svrchní i Dolní, Přestavlky, Břězinka, 18) Teplá, Újezdec, Lázčie, 19) Radvanice, Podhradice, Mrchojedy, Převlaka, Samopše, 20) Skryje, Blyna, Dúbravičany, Škramník, Nesměn, Ma- chotín s jinými plathy a s dvorem poplužniem v Vesci 21) se všemi jinými duochody a přieslušnostmi zapsáno v 1900 kopách gr. Janovi Zajímačovi. Psáno latině libro 12. Sigismundus fol. 29. 82. Item tři mlýny pod Žatcem kláštera Postoloprtského, 22) zapsány v 400 kopách gr. pánuom Žateckým. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 29. 83. Item ves a dvuor Újezd a Slavětice křížovníkuov Zderazských, zapsáno ve 400 kopách gr. Svojšovi z Zahrádky. 23) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 30. 84. Item Lahovice, 24) dvuor kláštera Zbraslavského zapsán v 60 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 30. 85. Item městečko Rokycany a tvrz arcibiskupstvie Pražského zapsáno ve 1200 kopách gr. Janovi Malovci. 25) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 30. 86. Item vsi kláštera Doxanského: Brňany, 26) Bohušovice, Kopysty Německé, Dušníky, Ro- 29) hatče, Chvalín, Olešek, Nučničky, 27) Libotěnice 28) zapsány v 600 kopách gr. Lithoměřickým. Psáno česky 30) libro 12. Sigismundus fol. 30 et 31 in medio. 1) 24. listopadu 1436. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 184). — 2) Proskovice C. — 3) Řísuty BC. — 4) Cha- berčie B, Chabeře C. — 5) 24. listopadu 1436. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 452). — 6) 28. listopadu 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 543). — 7) 28. listopadu 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 519). — 6) Bohuslavovi BC. — 9) Choradčice C. — 10) Bílce BC. — 11) Sanachov C. — 12) Křivolej BC. — 13) Pisoř C. — 14) Chluma C. — 15) Byčice B. — 16) Vlkařice BC. — 17) Drletín B, Drletny C. — 18) Březinky BC. — 19) Lázče BC. — 20) Sa- nopše C. — 21) v Vseči B, v Seči C. — 22) Kostoloportského C. — 23) 8. prosince 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 498). — 24) Lachovice A. — 25) Malovcovi C. — 26) Gyany C. — 27) Nuzničky C. — 28) Libotýnice C. — 29) 10. prosince 1436. (Srv „Archiv Č.“ I. str. 501). — 30) německy B.

Strana 113
Příloha II. Výpisy ze starých českých register královských. 113 87. Item Olšany, dvuor svatého Ambrože, zapsán v 150 kopách gr. Pavlovi měštěnínu na Novém městě Pražském. Psáno česky libro 12. Sigismundus f. 31. 88. Item ves Onomyšl arcibiskupstvie Pražského zapsána ve 200 kopách gr. Mikulášovi, Zbyňkovi a Hynkovi bratřiem. 1) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 31. 89. Item ves Hlízov kláštera Sedleckého a vsi Zbilidy s rybníkem, Petrovice, Čihovice, Ne- čice kláštera Želivského,2) zapsány v 200 kopách gr. Petrovi z Bydlin. 3) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 31. 90. Item ves křížovníkuov Zderazských Dobrovic s dvorem; item ves Lhotu Německú pro- boštstvie Pražského, item Srby ves jeptišek svaté Anny, zapsány v 600 kopách gr. Tvochovi. 4) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 31. 91. Item Uherče ves kanovníkuov Vyšehradských, item Svidnici dvuor a Počáply ves s dě- dinami, s lukami, rybníky; item vsi Lúkov, 5) Loučky, Podolé s mlejnem na Jizeře, 6) Břehy, 7) Penčinu, 8) Újezd, Vitanovice, Střiezovice, 9) Podařovice,10) Jirsko, 11) jednoho člověka v Soběsla- vicích vše to od kláštera Hradištského; item čtyry člověky v Soběslavicích 12) tudiež, kteříž slušely k svatému Janu pod Mladým Boleslavem; item Drahotice, ves křiežovníkuov od svatého Víta; to všecko zapsáno v 1000 kopách gr. Bohušovi z Friczsteina. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 32. 92. Item dvuor v Ovenci 13) s pluhem dědiny i jiným přieslušenstviem jeptišek Svatojiřských zapsán v 100 kopách gr. Vaňkovi Larvovi. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 32. 93. Item pozuostalé zbožie v Hoholicích kanovníkuov hradu Pražského přidáno Tomášovi, Jiříkovi, Hukovi, Uhříkovi, Petrovi. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 33. 94. Item Frantál 14) dvuor poplužní, Ždieřěč, Žietavy, 15) vsi kláštera Frantále, zapsány v 50 kopách gr. Janovi z Bechlova. 16) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 33. 95. Item. Ves Kněževesky Malé kláštera Strahovského s dvorem poplužním, zapsána v 150 kopách gr.17) Kuňce z Lomu.18) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 33. 96. Item. Řeny 19) dvuor a vsi Hostiradice, Hradiště 20), Petrov, Třebušín kláštera Ostrovského, Hořelec 21), ves jeptišek Svatojiřských, zapsáno ve 20 kopách gr.22) Jeronymovi, Janovi a Buškovi bratřiem z Čečelic.23) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 34.24) 97. Item. Třebenice městečko, Chodovice, Úpohlavy, Velemín, Choleleč, Siřevice, vsi jeptišek Svatojiřských, Dubeč proboštstvie Lithoměřického, Srbeč proboštstvie Mělnického, zapsáno v 1000 kopách gr. Janovi Kapléři z Sulevic.25) Psáno latině libro 12 Sigismundus fol. 34.26) 98. Item. Dvuor poplužní kanovníkuov hradu Pražského zapsán v 60 kopách gr. Oldřichovi z Polirad.27) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 34. 99. Item. Jeronymovi, Janovi a Buškovi bratřiem z Čečelic přidává se 28) dvuor řečený Obora s vesnicemi Kamená, Vrata 29), Zahořany kláštera Ostrovského, s jinými přieslušnostmi k prvním vesnicem zapsaným a k tomu 30 kop gr. též k první sumě zápisné.30) Psáno česky libro 12. Sigis- mundus fol. 34. 100. Item. Třebošice ves kněžie Karthúských Plzeňským zapsána ve 250 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus 35. 1) 10. prosince 1436. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 188). — 2) Želevského BC. — 3) 10. prosince 1436. „Archiv Č.“ I. str. 514). — 4) 15. prosince 1436. (S.) — 5) Lyzkow C. — 6) na jezeře BC. — 7) Přehy C. — 8) Penčnu B., Peruzny C. — 9) Střežovice BC. — 10) Podařovice C. — 11) Wyrzko C. — 12) od vše to až Sobě- slavicích schází v A. — 13) Wuwieczy C. — 14) Franthal B. — 15) Zintany BC. — 16) z Lechlova C. — 17) 200 kopách gr. C. — 13) 16. prosince 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 507). — 19) Řečený C. — 20) Schází v B. — 21) Hořelic C. — 22) 200 kopách gr. BC. — 23) Lezelyn C. — 24) 15. prosince 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 520). — 25) 21. prosince 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 502). — 26) Zápis tento schází v C. — 27) z Poli- hrad B. — 28) předává se A. — 29) Vrato C. — 30) 23. prosince 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 510). Třída pro filosofil, filologií a dejepis VII., 3. 15

Strana 114
114 6. Jaromír Čelakovský: O domácích a cizích registrech. 101. Item. Tvrz Zerčice1) a dvuor poplužní, Kobylníky, Křížovku, vsi arcibiskupství Praž- ského s jinými přieslušnostmi zapsáno ve 300 kopách gr. Jankovi z Derščerp.2) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 35.3) 102. Item. Bojetice ves proboštstvie a Obruby a Bechovu vsi kanovníkuov Vyšehradských, zapsány v 100 kopách gr. Janovi Semečkovi. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 36. 103. Item. Libenice tvrz, item Dolany, Šestary, Bielany, vsi kláštera Sedleckého zapsané to všecko v 2400 zlatých 4) uherských Hanušovi z Rychnova.5) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 36. 104. Item. Sigmundovi Horúthovi 6) Křečhořě, ves kapitoly hradu Pražského, zapsána v 140 kopách gr.7) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 37. 105. Item. Janovi Umrlému 3) Chřenice 2) tvrz, pět dvoruov v Královicích; item Nedvězie, Nupaky, vsi kanovníkuov Vyšehradských, Vratkov, ves kanovníkuov Boleslavských Starého, zapsáno to v 1100 kopách gr.10) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 37. 106. Item. Janovi Písaři v Žatci ves Klčín 11) kanovníkuov Boleslavských, zapsáno v 70 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 38. 107. Item. Knězi Bedřichovi zapsáno Kolín město, Miletín, Malenovice, vsi kláštera jeptišek k Rosiečiem, Solopisky 12), ve Kbele jednoho člověka kláštera Zbraslavského, Břežany, Libodřice, proboštstvie Vyšehradského; item Novú ves, Hradištko, Svaté Kateřiny, Zábořie sv. Jakuba, sv. Miku- láše s rybníkem, Nový dvuor, tvrz a ves, Ovčáry dvuor, mlýn v Hrobiech, mlýn u Kolína, Vesku, tři dvoři kláštera Sedleckého, Radovesice, v Žibohlaviech dva dvory arcibiskupstvie Pražského, Sány 13) ves, Jestřebie lhotu, Ovčáry 14) kláštera Strahovského, Chotuchov, ves kláštera sv. Prokopa, Lícko dvuor, Mastnice, Nebovidy, to všecko ve 3000 kopách gr.15) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 38. 109. Item. Hamškovi 16) z Stupic zapsán Týnec 17) tvrz, dvuor a ves křížovníkuov s Malé strany, k tomu luh u Malých Sedlčanek 18) kláštera Břevňovského ve 300 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 39. 110. Item. Matějovi z Skuhrova a Petrovi z Obořišť zapsáno Vraný, Skochovice, Hřibov, Vrdím, vsi kláštera Zbraslavského ve 100 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 39. 111. Item. Zbožie kláštera Lúněvského se všemi přieslušnostmi, k tomu množstvie jiných vsí a přieslušností klášteruov 19), zapsáno Táborským ve 2000 kopách gr.20) Psáno česky libro 12. Sigis- mundus fol. 41. 112. Item. Pešovi z Sedlčan zapsáno v Krňanech 21) kláštera Ostrovského, ve Smilovicích, Černkovci, na Březnici Malé děkanstvie a proboštstvie Týnského a na jednom člověku v Byčicích kněží Karthúských 60 kop gr.22) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 41. 113. Item. Lithoměřickým vsi Křešice a Třebušice proboštstvie Lithoměřického zapsány ve 100 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 41. 114. Item. Hynkovi z Valdštejna 23) dvuor poplužní v Sviňanech kláštera Hradištského; item vsi přieslušné k rychtě Jeníkovské, Rychnov, Rádlo a čtyři člověky v Otvojevicích 24) kláštera Hra- dištského, zapsáno v 500 kopách gr.25) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 42. 1) Žeřice C. — 2) z Derščep B; z Dečici C. — 3) 27. prosince 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 540). *) 24 zlatých A. — 5) 8. ledna 1437. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 185). — 6) Harutovi C. — 7) 10. ledna 1437. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 528). — 8) Chřenickému B. — 9) Hřemice C. — 10) 1200 kopách gr. BC. — 11) Klýčín C. — 12) Sokopisky B, Sokolopisky C. — 13) Sani BC. — 14) Nučary A. — 15) Srv. „Archiv Č.“ VI. str. 437. — 16) Hanušovi C. — 17) Tejnec C. — 18) Sedlečanech C. — 19) Kláštera C. — 20) 30. ledna 1437. (Srv. „Archiv Č.“ III. str. 515). — 21) na Kananech BC. — 22) 30. ledna 1437. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 176). — 23) z Wal- ssteyna BC. — 24) ve Vojovicích C. — 25) sobotu před hromnicemi 1436 (sic). (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 517).

Strana 115
Příloha II. Výpisy ze starých českých register královských. 115 115. Item. Zachařovi z Řenec dvuor Starú vinici řečený pod Gankem 1) kláštera Sedleckého, Pučery dvuor a ves kláštera sv. Prokopa, zapsáno ve 200 kopách gr.2) Psáno česky libro 12. Sigis- mundus fol. 42. 116. Item. Prokopovi Berwik zapsáno 5 člověkuov v Malešicích kanovníkuov Vyšehradských, a jiných, zejména k tomu několik kostela Pražského v 50 zlatých uherských. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 42. 117. Item. Janovi Blektovi 3) zapsán dvuor ve Vtelně, 4) k tomu 9 člověkuov kláštera Hradišt- ského ve 100 kopách gr.5) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 43.6) 118. Item. Mikulášovi z Tuhance dvuor v Hodkovicích děkanstvie Vyšehradského, zapsán ve 100 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 43.7) 119. Item. Bohunkovi z Olbramovic Ptic, ves kanovníkuov hradu Pražského a člověka jednoho v Holanech 8) kláštera Strahovského, zapsáno ve 158 kopách gr.3) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 44.10) 120. Item kanovníkův Karlšteinských 11) Újezd ves dána byla toliko do vůle králův Českých. Psáno latině libro XII° Sigismundus fol. 44. 121. Item. Jindřichovi Berkovi 12) z Dubé zapsáno Brníkov 13) a Ewan 14) vsi k Brožanuom pro- boštstvie Mělnického, toliko do vuole králuov Českých. Psáno česky libro 12 Sigismundus fol. 45. 122. Item. Janovi z Vyhnanic 15) ves Bystřice 16) mnichuov Lantškrounských zapsána ve 100 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 46. 123. Item. Hynkovi z Waldštejna 17) zapsána Býčkovice tvrz s dvorem poplužniem, s vesnicemi Nezly 18), Mlýnec, Třebušín 19), Dúbravice, Týniště, Babiny, Zubrnice, Leštinu proboštstvie Litoměři- ckého s lesy, háji Svatojakubskými, Lhotú, Hřibojedy, Hlupice, v Sovinicích dvuor, item Sedlec kláštera Chotěšovského, Újezdec jeptišek Svatojiřských, v Zahořanech 6 člověkuov, vinici kanovníkuov sv. Štěpána v Lithoměřicích v 500 kopách gr.20) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 46. 124. Item. Témuž Hynkovi tvrz Šestajovice 21) s dvorem poplužniem zapsána ve 300 kopách gr.22) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 46. 125. Item Joštovi z Kačic zapsáno 4 kopy gr. platu ročního v Drastech k hradu Pražskému na jednom člověku v 50 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 46. 126. Item. Petrovi Polákovi zapsány jsú vsi Dlúhá ves, Jilemník, Mačurov 23), Libotín, Osralov kláštera Frantálského 24), Světinov, Polničkov 25), Strčanov 26), Počátky kláštera Žďárského ve 200 kopách gr. Psáno latině libro 12. Sigismundus fol. 47. 127. Item. Janovi z Zlemu 27) Třebeničky, ves kláštera Ostrovského, zapsána ve 20 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 48. 128. Item. Alšovi z Ryzmberka zapsáno ves Máslojedy, dvuor poplužní, Benátky ves, také dvuor i s lesem, Račice, ves a rybník, ves Malú Habřinku 28), to vše od kláštera Opatovského v 1500 29) kopách gr.30) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 50. 129. Item. Jankovi z Chotěmic 31) vsi Radošovice a Loket kněžie hradu Pražského, těch vsí plath zapsán.32) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 50. 1) Jankem BC. — 2) 30. ledna 1437. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 198). — 3) Bletkovi B. — 4) ve Vletně B. — 5) 4. února 1437. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 544). — 6) Zápis ten schází v C. — 7) Zápis ten schází v C. — 3) schází v A, z Holauch B. — 9) v 208 kopách gr. C. — 10) 8. února 1437. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 184). — 11) Karlšteyn BC. — 12) Bírkovi B. — 13) Brynkov C. — 14) Tmáň C. — 15) z Rychmanic C. — 16) Bystřec B. Gisstczecz C. — 17) z Walšteina BC. — 18) Nezli B. — 19) Třebušen BC. — 20) 4. března 1437. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 505). — 21) Šestanovice C. — 27) 4. března 1437. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 178) — 23) Mačarov C. — 24) Frantál BC. — 25) Polička BC. — 26) Serčanov B. Stržano C. — 27) z Lomu C. — 28) Havřinku C. — 29) 2000 C. — 30) 19. března 1437. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 540). — 31) z Chotěnic C. — 32) 19. března 1437. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 531). 15*

Strana 116
116 6. Jaromír Celakovský: O domácích a cizích registrech. 130. Item. Petrovi z Slúpnice zapsán dvuor řečený Hanovský kněžie Karthúzských s lidmi kmetciemi a jinými přieslušnostmi v 70 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 51. 131. Item. Alšovi z Šumburku zapsáno městečko Vrutek [kláštera] Postoloprtského s rychtář- stviem toliko do vuole králuov Českých. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 54. 132. Item. Janovi Šmikusskému1) zapsána tvrz Bratrkovici2) se vsí, dvorem 3) v 500 ko- pách gr. kláštera Břevňovského. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 54.4) 134. Item. Matějovi Perníčkovi zapsán dvuor v Třešovicích kláštera Strahovského v 60 kopách gr.5) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 55. 135. Item. Smilkovi z Kremže zapsáno město Prachatice proboštstvie Vyšehradského, k tomu jiné vsi v 2500 kopách gr.6) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 57. 136. Item. Smilkovi z Kremže zapsány jsú vsi Zbytiny 7), Koryta, Sveněvice8), Ovesný 2), Černý Potok, Mošnu, Chrboly 10), Záhořie, Smědec a mlýn Podkrytý 11) kláštera Svatokorunského; item vsi Humňany, Stitice, Heřmaň, kanovníkuov Vyšehradských ve 300 kopách gr.12) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 57. 137. Item. Divíškovi 13) Bořkovi zapsáno zbožie kláštera Opatovského, Přelúčie 14) městečko, vsi Lhotu velikú, Škudli, Cozašice 15), Jankovice, Mokšien 16), Malú Lhotu s jinými přieslušnostmi v 600 kopách gr.17) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 58. 138. Item. Divíškovi 18) Bořkovi zapsáno Vykleky kláštera jeptišek Svatojiřských v Hradci Králové, Sobětuchy, Třesovice, Střežetice, Problúz 19) a v Dluhodvořiech dvuor poplužnie ve 300 kopách gr.20) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 58. 139. Item. Divíškovi Bořkovi zapsána ves Hrušová kláštera Zbraslavského ve 200 kopách gr. Psáno česky libro XII° Sigismundus fol. 58.21) 140. Item. Divíškovi 22) Bořkovi zapsána ves Stradim kláštera Zbraslavského ve 200 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 58. 141. Item. Janovi z Krajnic 23) zapsán dvuor s dědinami jeptišek od sv. Ducha s jinými duochody a puožitky v 200 kopách gr.24) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 59. 142. Item. Václavovi Cvokovi zapsána ves Třebinice 25) kláštera Břevňovského 26) ve 100 ko- pách gr.27) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 59. 143. Item. Divišovi Bořkovi zapsáno Zalešany a dvuor poplužní kláštera Skalického ve 300 kopách gr.23) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 61. 144. Item. Divišovi Bořkovi zapsána ves Tušce 29) svatého Apolinářie 30) ve 100 kopách gr.31) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 61. 145. Item. Rackovi z Vyškova 32) zapsána ves Nezamyslice kláštera v Lantškrúně v 350 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 64. 146. Item. Peškovi z Blahotic zapsáno Bečovice vsi, šest člověkuov v Blahoticích a sedm v Pcheřiech kostela hradu Pražského.33) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 64. 1) Šmikovskému C. — 2) Bratkovice C. — 3) se vším dvorem C. — 4) Zápis tento schází v A. — 5) 23. dubna 1437. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 511). — 6) 1. června 1437. (Srv. Časopis Č. M. 1888 str. 180). — 7) Bytwi C. — 8) Svěnovice BC. — 3) Ovesyn C. — 10) Crboli C. — 11) pod Kryty B. — 12) 1. června 1437. (Srv. „Časopis Č. M.“ 1888 str. 180). — 13) Divišovi BC. — 14) Přeloučí C. — 15) Cozačice C. — 18) Makšín C. 17) 10. května 1437. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 527). — 18) Divišovi BC. — 19) Prubluzí C. — 20) 10. května 1437. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 527). — 21) Zápis ten schází v A. — 22) Divišovi BC. — 23) z Kreymic C. — 14) 1. června 1437. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 518). — 25) Třebunice B., Třebenice C. — 26) Zbraslavského BC. — 27) 2. června 1437. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 519). — 28) 5. června 1437. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 519). — 29) Tušice C. — 30) Apolynařiše BC. — 31) 5. června 1437. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 520). — 37) Raškovi z Vy- žkova A. — 33) 22. června 1437. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 498).

Strana 117
Příloha II. Výpisy ze starých českých register královských. 117 147. Item. Vaňkovi Duršmidovi 1) zapsány vsi Mirovice, Záryby, Hovrčovice 2) kostela hradu Pražského ve 200 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 65. 148. Item. Prokopovi z Hořešovic někteří lidé zapsáni jsú v některých vsech v 50 kopách gr.3) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 66. 149. Item. Děpoltovi z Ryzemberka 4) zapsány vsi Dobršice a Smilovice děkanstvie k Týnu na Vltavě ve 200 kopách gr.5) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 67. 150. Item. Václavovi Duchcovskému 6) zapsán jest plath na některých lidech ve vsi Černeci?) kláštera Karthúzského a Svatomářského s Malé strany s dvorem i jinými přieslušnostmi ve 100 kopách gr.3) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 69. 151. Item Krištofovi Syslovi zapsána ves Poličany kanovníkuov hradu Pražského ve 100 kopách gr.9) Psáno česky libro 12. Sigismundus 72. 152. Item Martinovi 10) Paldrovi zapsáno, aby dědin některých v Stankovicích od téhož kostela užíval a je držel i s dědici svými k sedmi čtvrtem, toliko do vuole králuov Českých. 11) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 72. 153. Item panu Jindřichovi 12) z Stráže zapsán byl Přerov 13) tvrz s jinými vesnicemi v tisíci a 150 kopách gr. 14) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 73. 154. Item Hanušovi z Kolovrath zapisuje Slapy, 15) dvuor poplužní a vsi Buše, Přestavlky, Nový dvuor, Krámy, Ležice, 16) Záhořie, Žďár 17) kláštera Zbraslavského, 18) Štěchovice, městečko klá- štera Strahovského s rozličnými přieslušnostmi ve 330 kopách gr. 19) Psáno česky libro 12. Sigis- mundus fol. 73. 155. Item Janovi z Blanice zapsána ves Pravonín kláštera Lúňovského ve 200 kopách gr. 20) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 74. 156. Item Mikšovi 21) z Tichonic zapsáno: ves Bučice Dolejšie, Špačice, Heřmanice, Kněžice, Biskupice 22) kláštera Vylémova s jinými přieslušnostmi ve 400 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 74. 157. Item Janovi Tuškovi zapsáno ve vsi Přiestupím dvuor poplužní s lidmi kmetciemi a Bře- žany od arcibiskupstvie Pražského ve 300 kopách gr. 23) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 76. 158. Item Martinovi z Štilic zapsáno: dvůr poplužní se vsí Lichučevsi 24) jeptišek Svatojiřských ve 200 kopách gr. 25) Psáno česky libro XII. Sigismundus fol. 76. 26) 159. Item Janovi Bělčovi zapsána vinice pod zdí Vyšehradskú 27) téhož kostela v 30 kopách gr. 28) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 77. 160. Item Jiřiemu z Wismburku připisuje se na tvrz Drobovice 29) křiežovníkuov Pruských 30) 1000 kop gr. 31) Psáno česky libro 12. Sigismundus 77. 161. Item Jiřiemu z Wismburku zapisuje zbožie kláštera sv. Pole v 1000 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus 78. 32) 1) z Drnšmidovi B, Duršudovi C. — 2) Hovařovice C. — 3) 22. června 1487. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 182). — 4) z Rozumberka C. — b) 22. července 1437. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 521). — 6) Duchovskému C. — 7) Černoci BC. — 8) 26. srpna 1437. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 537). — 3) 16. září 1437. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 518). — 10) Moremovi B, Marynovi C. — 11) 2. září 1437. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 203). — 12) Jiříkovi C. 13) Převor BC. — 14) 4. října 1437. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 452). — 15) Slupy C. — 16) Lužice C. — 17) Zdan BC. — 18) Strahovského B. — 19) 4. října 1437. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 450). — 20) 16. října 1437. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 508). — 21) Myškovi A, Mikulášovi C. — 22) schází v C. — 23) 19. října 1437. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 180). — 24) Luthořevsi C. — 25) 21. října 1437. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 512). — 26) Zápis tento schází v A. — 27) Vyšehradem C. — 28) 21. října 1437. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 506). — 29) Dobrovice B. — 80) Pražských BC. — 31) 21. října 1437. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 177). — 32) Zápis tento schází v BC.

Strana 118
118 6. Jaromír Čelakovský: O domácích a cizích registrech. 162. Item Janovi z Černína zapsány jsú vsi Semikovice 1) a Závora 2) s dvorem poplužniem. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 78. v 400 kopách grošův. 163. Item Janovi z Kunvaldu 3) zapsány Klíčany, Hostice, křížovníkuov Zderazských; item Tišice, Rudeč Velký s clem proboštstvie hradu Pražského; item Zdetín, Neměřice, Svatomářských s Malé strany; item Vtelen nad Jizerú kláštera Hradištského, item Újezdec Chudý kláštera Břevňov- ského v 1150 kopách gr. 4) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 79. 164. Item Janovi Rakovnickému zapsáno je pět lánuov v Hostivařie 5) od kláštera svatého Prokopa ve 100 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 79. 165. Item Ondřejovi z Myslibořic zapsány vsi Nuosle 6) a Psáře ?) kostela Vyšehradského toliko do vuole králuov Českých. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 79. 166. Item Václavovi a Janovi bratřiem z Odic zapsány Svrčovice dvuor a ves s druhú vsí Kostomlaty 8) kanovníkuov Vyšehradských ve 200 kopách gr. 9) Psáno česky libro 12. Sigis- mundus fol. 80. 167. Item Blažkovi Pátkovi zapsán dvuor v Dřienově 10) s několika člověky sufragánstvie Pražského v 150 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 80. 168. Item Václavovi z Nebělova 11) zapsán dvuor Tryskovice 12) kláštera Strahovského ve 200 kopách gr. 13) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 80. 169. Item Jankovi Benedovi, měštěnínu Klatovskému zapsána ves Strhadlo kláštera Nepo- muckého v 60 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 81. 170. Item Jiřiemu z Kunstátu14) zapsány vsi Libice, Osek Veliký, Kanín, 15) Opoleky, Odřepsy, Podmokly, Pátek, Velenice, jeptišek Svatojířských, Hořany proboštstvie svatého Apollinářě, Chotín 16) biskupstvie Moravského, Pečky 17) kanovnictvie Normberského, Týnec, 18) Novú ves, Velenku křížo- vníkuov Svatomářských z Malé strany v 1000 kopách gr. 19) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 81. 171. Item Václavovi z Zlonic zapsán dvůr v Leyhově kláštera Kartúzského se všemi toho dvoru příslušnostmi ve 200 kopách gr. Psáno česky libro XII. Sigismundus fol. 81. 20) 172. Item Hanúškovi 21) ze Lhoty zapsáno 3 kopy gr. plathu ročnieho ve Zbynicích man- sionářstvie Vyšehradského ve 30 kopách gr. 22) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 82. 173. Item Habarthovi z Vranie 23) zapsána ves Kyšice od kostela všech Svatých na hradě Pražském ve 140 24) kopách grošův. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 83. 174. Item Janovi z Rábie připsáno na městečku Přěšticích, na vsech Soběkury kláštera Kla- drubského, item na Nezamyslicích, dvoru poplužniem i na jiných vesnicech kláštera Břevňovského, ve vsi Boru s dvorem poplužniem kláštera Zderazského 1350 kop gr. 25) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 84. 175. Item Janovi Nešporovi zapsány jsú vsi v Slánště tyto: Brandýs, Olšany, Drchkov, 26) Vyšín, Holusy 27) ve 200 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 85. 176. Item Janovi Zajímačovi zapsána ves Hostivař kláštera sv. Prokopa ve 500 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundi fol. 86. 1) Semkovice B. — 2) Zátvora BC. — 3) z Chunwaldu B, z Chumwaldu C. — 4) 2. listopadu 1437. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 544). — 5) Hostivaři BC. — 6) Nusle BC. — 7) Šářep C. — 8) Kostomlatky C. — 3) 6. listopadu 1437. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 185). — 10) v Dřínově B, v Dřenově C. — 11) z Nebylova C. — 12) Třískovice C. — 13) 6. listopadu 1437. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 177). — 14) z Kumstatu B. — 15) Kamin C. 16) Chotyn C. — 17) Pečtvi C. — 18) Tejč C. — 19) 6. listopadu 1437. (Srv. „Archiv Č.“ VI. str. 443). — 26) Zá- pis tento schází v A. — 21) Hanušovi C. — 22) 11. listopadu 1437. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 180). — 23) z Vra- nouně B, z Vrami C. — 24) 160 C. — 25) 11. listopadu 1437. (S.). — 26) Duchtov C. — 27) Kolusy C.

Strana 119
Příloha II. Výpisy ze starých českých register královských. 119 177. Item Mikulášovi Sokolovi zapsána ves Dobronice proboštstvie Vyšehradského v 200 kopách gr. 1) Psáno česky libro 12. Sigismundi fol. 87. 178. Item Oldřiechovi z Kralovic zapsány vsi Loket a Snět kanovníkův Vyšehradských ve 160 kopách gr. 2) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 87. 179. Item Mikulášovi Zajícovi zapsána tvrz Zběhlice ve 300 kopách gr. Psáno česky libro XII° Sigismundus fol. 87.3) 180. Item Václavovi z Křivé připisuje se na tvrz Tlustovúsy a na ves Horušany 150 4) kop gr. 5) Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 88. 181. Item mistru Janovi zapsáno městečko Dobřany kláštera Chotěšovského ve 225 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 89. 182. Item Buryanovi, Zbynkovi a Mikulášovi Trčkuom zapsána jsú zbožie arcibiskupstvie Pražského tato: Pelhřimov, Budíkov, Krašikovice, Rybník, Rybníček, Radětín, Bačovice, Lippice, Sta- novice, Starý Pelhřimov, Miletice, 6) Hodějevice, Služatky, Poříčie, Kojičice, 7) Proseč, Putinov, Skrýšov, 3) Chvojnov, Outěchovice, 9) Plevnice, Zachotín, 10) Vyskytnú, Rohoznú, Humtov, 11) dvuor Ksyni a jiné mnohé, které jsú zuostaly po zápisu pana Jindřicha z Stráže ve 3000 kopách gr. Psáno latině libro 12. Sigismundus fol. 91. 183. Item Janovi Kobianovi zapsána jsú tato zbožie: Hořelic kláštera Svatojiřského, ves ře- čenu Přievoz s přievozem i s lidmi v Újezdci k Přievozu přieslušnými, řekú Sázavu po 12) Vltavu kláštera Ostrovského, Hostiradice, 13) dvuor Obora řečený s lidmi v Zahořanech, Štěchovice městečko i s Bruncovem kláštera Ostrovského a Strahovského v 3509 kopách gr. Psáno česky libro 12. Sigismundus fol. 92. Haec Sigismundus, Boemorum rex. [Liber decimus quintus Georgii.] 184. Item Janovi z Chlumu zapsány vsi kláštera Svatého pole Libčice, Jelovice, Lično, 15) Městce, Dobré, 16) Hlinné, 17) Račetín, Sudín s některými lidmi z jiných vsí ve 1200 kopách gr. Psáno česky libro 15. Georgius fol. 7; a na témž zbožie připsáno 200 kop gr. 185. Item čtyrydceti kop gr. platu ročnieho zapsáno a zastaveno na klášteře Kuniciech ve 400 kopách gr. Rackovi a Jaroslavovi z Mrdic. Psáno česky libro 15. Georgius fol. 28. 186. Item hrad Mostský a zbožie od kláštera Postoloprtského zapsáno a zastaveno ve 12000 kopách gr. 18) peněz dobrých Viktorynovi, Jindřichovi knížatům. 19) Psáno česky libro 15. Georgius fol. 294. [Liber sextus decimus Georgii.] 187. Item 60 kop grošuov plathu ročnieho na klášteře Želevském zapsáno a zastaveno Bu- ryanovi z Lippy v 660 kopách gr. a ve 40 groších. Česky psáno libro 16. Georgius fol. 40. 20) 188. Item Černčien 21) ves na Moravě zapsána a zastavena ve 200 zlatých uherských. Psáno česky libro 16. Georgius fol. 51. Haec Georgius, Boemorum rex. 1) 24. října 1436. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 506 a 536, též II. str. 202). — 2) 21. listopadu 1437. (Srv. „Archiv Č.“ II. str. 176. — 3) Zápis ten schází v A. — 4) 200 C. — 5) 30. listopadu 1437. (Srv. „Archiv Č.“ I. str. 496). — 6) Milotice BC. — 7) Hořice C. — 8) Skušov BC. — 9) Antěchovice BC. — 10) Jatohlštýn C. 11) Huntov C. — 12) pod BC. — 13) Hostradice B. — 14) 400 C. — 15) Lyzno C. — 16) Dobro C. — 17) Hlumé B. Hlimné C. — 18) v 660 kopách a 40 gr. — 19) v sobotu po sv. Jiljí (7. září) 1465. (S.) (Dle rukop. B. str. 305). 20) Zápis ten schází v C. — 21) Čuručín B, Černičen C.

Strana 120
120 6. Jaromír Celakovský: O domácích a cizích registrech. [Liber septimus decimus Wladislai.] 189. Item městečko Netolice kláštera Korunského zapsáno ve 3000 zlatých uherských Jin- dřichovi Rubíkovi. 1) Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 1. 190. Item hrad zbořený Štermberg, městečko Divišov a vsi Zevosin, Všechlapy, svaté Kate- řiny v Praze, Kácovec, Němyz svatého Františka v Praze; 2) Otruby, 3) Draňovice, 4) Tichonice, 5) Černice, Černov, 6) Vicemilice, Dubovku, Radonice, zapsáno panu Čeňkovi z Kunštatu dotud, dokudž by nových hraduov ?) v drženie nebyl. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 2. 191. Item Fremutovi zapsána ves Nayřany 8) kláštera Chotěšovského ve 200 zlatých uher- ských. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 4. 192. Item Ovčáry, dvuor kláštera Sedleckého, zapsán v 1000 kopách gr. Mikulášovi Gfolé- řovi.9) Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 5. 193. Item ves Vodolice kláštera Oseckého zapsána v 600 zlatých 10) uherských. 11) Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 5. 194. Item Franšpice 12) kláštera králové v Starém Brně s dvorem poplužniem a Želovice, 13) Babice a Hozuspic, 14) zapsány Mikulášovi z Tulešic. Psáno latině libro 17. Wladislaus fol. 5. 195. Item Pavlovi Kniežeti vsi Žernosečky a Lhota kláštera Celle, zapsány do života i bratru jeho Purkhartovi. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 6. 196. Item Kostelany, Traplice a dvůr v Tupěsicích 15) kláštera Velehradského a lúku v Hu- stěněvicích 16) zapsány čtyřem osobám. Psáno česky libro XVII. WladisIai fol. 6. 17) 197. Item na les řečený Vysoká kláštera Chotěšovského připsáno 170 zlatých 18) uherských. Psáno latině libro 17. Wladislaus fol. 6.19) 198. Item dvuor poplužnie v Dobřanech kláštera Chotěšovského zapsán ve 100 kopách gr. Thimovi Černínovi. Psáno latině libro 17. Wladislaus fol. 7. 199. Item lúka Boršovna kláštera Sedleckého zapsána ve 600 kopách gr. Janovi Mlýnkovi a Buryanovi Horníkuom. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 7. 200. Item Dušníky a Chrašťany vsi arcibiskupstvie Pražského zapsány v 600 zlatých uherských. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 9. 201. Item Václavovi Hruozovi zapsány sú městečko Týnec, Vinařice, Bělušice, Kojice, Sel- mice, Jiřice, 20) Krakovany,21) Lhota vsi kláštera Sedleckého ve 2300 kopách gr., k tomu se také připisuje 400 zlatých uherských. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 14. 202. Item ves Svídnice kláštera Podlazského zapsána do žievota Viktorynovi z Kunšieho a Janovi synu jeho ve 300 kopách gr. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 14. 203. Item Buthovice ves kláštera Karthúského zapsána ve 300 kopách gr. Lukášovi 22) z Sta- rého města. Psáno latině libro 17. Wladislaus fol. 16. 204. Item dvuor v Bošicích kláštera svatého Ducha v Praze se všiem přieslušenstviem, za- psáno ve 300 kopách gr. a ves Zdánice se všiem přieslušenstviem zapsána ve 600 kopách gr., toho všeho Kouřiemštie již sú v držení. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 17. 1) 16. září 1471. (S.) — 2) v Praze schází v A. — 3) Odřižby C. — 4) Droňovice B. — 5) Tychomice B, Tychowicze C. — 6) Šternov BC. — 7) hraduch C. — 8) Neyřany C. — 3) Kfelířovi BC. — 10) v 500 zlatých C. 11) 11. prosince 1471. (S.) — 12) Fransyce C. — 13) Ležovice BC. — 14) Hosusyc C. — 15) v Lupěsicích C. — 16) v Hustěňovicech C. — 17) Zápis tento schází v A. — 18) 70 zlatých C. — 19) Zde končí rukop. C. s do- datkem: „Dopsáno jest tu sobotu před velikou nocí létha 1562.“ — 20) Chrčice B. — 21) Kralovany B. — 22) Lukšovi B.

Strana 121
Příloha II. Výpisy ze starých českých register královských. 121 205. Item. Lúka kláštera Zbraslavského, řečená Pelynečka, zapsána ve 400 zlatých uherských Jírovi Manuškovi z Nového města Pražského. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 18. 206. Item. Veltrusy ves kláštera Doxanského, zapsána ve 422 zlatých uherských. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 19. 207. Item. Ves Železnú arcibiskupstvie Pražského, zapsána ve 300 kopách gr. peněz dobrých Janovi Zlému, knězi. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 18. 208. Item. Stativnice, tvrz jeptišek svatého Jiřie s plathem ročniem 12 kop gr. zapsána ve 120 kopách gr.1) Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 20. 209. Item. Siedlo a ves Uhřiněves řečená křížovníkuov Malostranských zapsána v 1000 ko- pách gr., k tomu se připisuje druhých 1000 kop gr. Staroměstským. Psáno česky libro 17. Wla- dislaus fol. 20. 210. Dvuor řečený Krukavice kláštera Teplského, zapsán od opata téhož kláštera ve 300 kopách gr., při tom ves Pernařie téhož kláštera, zapsána ve 364 zlatých uherských a ve 42 kopách gr. míšenských. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 21. 211. Item. Dvuor Šěřboholy se všiem přieslušenstviem, zapsán ve 100 kopách gr. a 160 zlatých uherských. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 23. 212. Item. Ves řečená Červený Újezdec kláštera Chotěšovského, zapsána ve 100 kopách gr. peněz dobrých panu Buryanovi. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 24. 213. Item. Letov. Sičien s jinými vesnicemi a přieslušnostmi proboštstvie Vyšehradského, za- psány v 600 zlatých uherských Janovi z Rúpova. Psáno česky libro 17 Wladislaus fol. 24. 214. Item. Podhořany a Hospozín, vsi kanovníkuov Pražských2), zapsáno to v 600 kopách gr. Psáno česky libro 17 Wladislaus fol. 49. 215. Item. Vsi Dražice, Hojnice s rychtú a ves Rynolc 3) kláštera svaté Magdaleny na Malé straně, zapsány v 1500 kopách gr. dobrých a k tomu se připisuje 500 kop gr. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 50.4) 216. Item. Červený Újezdec kláštera Chotěšovského, zapsán v 100 kopách gr. dobrých. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 154. 217. Item. Encovany, tvrz a ves a dvuor poplužní, k tomu vsi Hrušovany 5) a Trnovú, za- psáno to v 200 kopách gr. dobrých, také vsi Svačenice 6), Vrutice a Sedlec, zapsány též ve 200 kopách gr. dobrých.7) Psáno česky libro 17 Wladislaus fol. 156 kláštera Chotěšovského. 218. Item. Městečko Kolovec kláštera Doxanského a Ziechov kláštera Chotěšovského v zástavě jest. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 203. 219. Item. Byšice 8), ves děkanství kostela sv. Václava na hradě, zapsána ve 300 zlatých rejnských. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 213. 220. Item. Ves Lupenice kláštera svatého Jana v Hradci Králové, zapsáno v 70 kopách gr. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 218.3) 221. Item. Zbožie některá duchovnie: Škrle, Lažany, Vysočany, Zálezly, Přílepy, Mradice jsú zapsána sama v 3730 kopách gr. dobrých. Psáno česky libro 17 Wladislaus fol. 220.10) 222. Item. Ves Dřeničice 11) jeptišek z Teplice a vsi Řísutie a Lahovice kapitoly Pražské, zapsány ve 283 kopách gr. a k tomu se připisuje 200 zlatých uherských do jednoho života. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 220. 1) 9. března 1475. (S.) — 2) Vyšehradských B. — 3) Ryvolcz B. — 4) 150 B. — 5) Hlušovany B. — 6) Svařenice B. — 7) 11. ledna 1481. (S.) — 8) Kyšnice B. — 3) 220 B. — 10) Tento zápis schází v B. — 11) Dřemčice B. Třída pro filosofii, filologif a dějepis VII., 3. 16

Strana 122
122 6. Jaromír Celakovský: O domácích a cizích registrech. 223. Item. Černěvice, ves kláštera Teplského 1) zapsána v 600 zlatých uherských do života. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 237. 224. Item. Truskovice, dvuor kláštera Strahovského, zapsán ve 200 kopách gr. do života Elišce z Postupic. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 246. 225. Item. Panu Bohuslavovi Švamberkovi Benešovice, Labzí 2) a což v Damnově 3) drží, vsi kláštera Kladrubského, zapsány ve 300 zlatých uherských. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 253. 226. Item. Ves řečená Bohuliby kláštera Ostrovského zapsána a zastavena v 50 kopách gr. Čeňkovi z Klinštejna. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 309. 227. Item. Václavovi z Zahrádky Pořiebačku, Lhotky, vsi kláštera Opatovského, zapsány ve 100 kopách gr. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 377. 228. Item. Zahrada na Malé straně v pustém domě arcibiskupstvie zapsána Oremusovi v 10 kopách gr. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 382. 229. Item. Ves Knovíz zapsána ve 20 kopách gr. do života Václava z Světic, šenka. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 386. 230. Item. V Daminěvsi lidé jsú zapsáni od kláštera svatého Vavřince pod Mělníkem ve 100 kopách gr. dobrých Janovi Čéčkovi do živnosti jeho i 4) ženy jeho. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 393. 231. Item. Ves Mlčechuosty 5) proboštstvie Mělnického zapsána ve 400 zlatých uherských Jindřichovi z Smiřic. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 408.5) 232. Item. Míkov, Zahořie, vsi kláštera Roudnického, zapsány jsú panu Hořickému ve 200 kopách gr. Psáno česky libro 17. Wladislaus fol. 428. [Liber duodevicesimus Wladislai.] 233. Item. Panu Buryanovi ves Liběšovice se všiem přieslušenstviem k proboštstvie Vyše- hradskému a Vrbici, zapsány ve 425 kopách gr. Psáno česky libro 18. 7) Wladislaus fol. 24. 234. Item. Minice, Debrnú, Vraňany, Vrutice, Rusovice, Borek, Oujezd, to všecko zapsáno Sokolovskému ve 1900 zlatých. Psáno česky libro 18. Wladislaus fol. 27. 235. Item. Zahrada proboštstvie Mělnického zapsána panu Korczbachovi ve 100 kopách gr. Psáno česky libro 18. Wladislaus fol. 32. 236. Item. Ves Chřeník 8) kláštera Jeruzalemského zapsána ve 400 kopách gr. panu Janovi z Cymburka. Psáno česky libro 18. Wladislaus fol. 38. Tskoog. 1) Teplicského B. — 2) Labčí B. — 3) Domniově B. — 4) jeho i schází v B. — 5) Mlčechvosty B. — 6) 438 A. — 7 17 B a tak i v následujících zápisech. — 8) Chřesník B.

Strana 123
Příloha III. Registrum regis Sigismundi ab annis 1436 et 1437. (Orig. v knížecím Lobkovickém archivu v Roudnici sign. VI. Fb. 19. Uveřejňujeme zde stručná regesta z ně- meckých a latinských listů císaře Sigmunda do zemí českých daných a do tohoto registrum v plném znění přepsaných.) [Sigismundus diuina fauente clemencia Romanorum imperator semper augustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex.] 1. 1436, 28. Septembris, bestaettigt dem Mathes Vornheckil "das frey gericht zu Lubin“, das ihm Hanns von Polenczk voygt zu Lusicz an seiner stat geliehen hat. Prag am nechsten frytag vor sand Michelstag anno etc. XXXVI. Pſer] Gfasparum] canc[ellarium] Petrus] Kalde (f. 1). 2. 1436, 28. Octobris, confirmat coheredibus Martino Zvikonis, Martino Kynczlonis, Andreae Litoltonis et Wenceslao Kynczlonis de villa Stadicz in districtu Bielinensi prope Vsk super flumine Bieline sita privilegium eorum praedecessoribus per d. Karolum IV. d. Prage IV. Idus Maii a. 1359 concessum (Conf. Goldast Appendix f. 103). D. Prage a. etc. XXXVI die 25. Octobris (f. 1). 3. 1436, 9. Octobris, verleiht dem Lupold Lamamer einige güter, welche von Wilhelm von Peczkowicz an ihn gefallen und erstorben sind. D. Prage in die sancti Dionisii a. XXXVI. Impe- rator Marquardus (f. 4). 4. 1436, 1. Decembris, confirmat privilegia civitatis Newburgensis. D. Prage 1. Decembris a. XXXVII (sic) (f. 4). 5. 1436, 11. Decembris, confirmat incolis et inhabitatoribus in Schonberg alias in Krasna hora privilegium regis Johannis d. Prage dominica Letare (18 Mart.) a. 1341 (cf. Emler Regesta IV N° 880), quod dictis aurifossoribus etiam Karolus IV. ad petitionem aurifossoris Wenceslai de Knin Prage 11. Januarii 1351 confirmavit. D. Prage f. 3. post festum s. Nicolai a. XXXVI (f. 5). 6. 1436, 8. Decembris, confirmat hominibus, inhabitatoribus et civibus villae forensis Dussnik ac Dubnecz, Rosieyowicz villarum literam Stefani de Tetin super eorum locatione d. in castro Tetin VIII kal. Julii 1321. (Cf. Emler Regesta III. N° 696.) D. die sabati post festum s. Ni- colai ut supra (f. 6). 7. 1436, 8. Decembris, confirmat consimilem literam (cf. Emler Regesta III N° 697) homi- nibus, incolis et communitatibus villarum Kytin, Dobrziess, Knyn et Lipczicz eodem anno datum (f. 8). 8. 1436, 28. Decembris, confirmat Johanni Luzzne custodi silvarum regalium ad castrum Hradek spectantium literam regis Wenceslai IV. patri eius Hanussio de Luzzna quondam custodi earundem silvarum regalium super certis pratorum jugeribus in fine et limitibus pratorum civitatis Rakownik in valle silvae Hwozdna adiacentium Prage 8. Januarii 1417 datum. D. Prage 28. De- cembris a. XXXVI (f. 10). 16*)

Strana 124
124 6. Jaromír Celakovský: O domácích a cizích registrech. 9. 1436, 15. Decembris, confirmat rusticis et incolis villae Lissani duo privilegia ipsis a rege Johanne a. 1341 (cf. Emler Reg. IV N° 1017 et 1027) data et mandat burggravio in Purgleins alias Hradeck et forestariis et omnibus aliis officialibus, quatenus dictos rusticos in praedictis gratiis non impediant. D. Prage sabato post festum sancte Lucie anno etc. XXXVI (f. 11). 10. 1436, 20. Decembris, confirmat incolis et inhabitatoribus Bohunicze, Hostice et aliarum villarum in districtu Wolinensi sitarum duo privilegia ipsis a regina Elisabeth a. 1315 et a rege Johanne a. 1316 (cf. Emler Reg. III N° 269 et 315) concessa et a rege Wenceslao IV. Prage 18. Aprilis 1375 confirmata. D. Prage in vigilia sancti Thome apostoli a. etc. XXXVI. Rſelator] do- minus Meinhardus de Noua Domo (f. 12). Incipit annus XXXVII. 11. 1437, 4. Januarii, dat incolis civitatis et suburbiorum Brode Bohemicalis quasdam gratias, quas prius habuerunt. D. Prage IV. Januarii a. etc. XXXVII. Imperfator]. Petrus K[alde] (f. 14). 12. 1437, 6. Januarii, liberat cives civitatis Cadanensis a solutione censuum regalium ad sex annos. D. Prage VI. Januarii a. XXXVII (f. 16). 13. 1437, 9. Januarii, bestättigt den burgern und inwonern des marktes zu Kunigsperg ihre privilegien, die ihnen besonders k. Karl IV. gegeben hat. G. zu Prage am mitwoch nach der heiligen dreyen kunigen tag anno XXXVII (f. 16). 14. 1437, 13. Januarii, leiht dem Mathes Hofman zum Elbogen gesessen den hof genant Munchhof bey Cadaw gelegen von der cron zu Behem zu lehen „in solchen rechten, als dann vnser edelleute vnd mane in dem lannde zum Elbogen ire lehen von aldersher besessen haben“. G. zu Prag am suntag post Epiphanie anno XXXVII (f. 17). 15. 1437, 9. Januarii, dat Alssoni de Sternberg alias de Holicz et Vlrico de Chrast dicto Kniezze 6 sex. 46 gross. census annui in Nebzzemicz, post mortem Wenceslai Fragmenta ad se tanquam regem Bohemie devolutas. D. Prage f. 4 post Epiphanie anno etc. XXXVII (f. 18). 16. 1437, 15. Januarii, confirmat civitati Coloniensi privilegia. D. Prage XV. Jan. a. XXXVII sub majestate (f. 19). 17. 1437, 15. Januarii, similis confirmatio civibus in Vsk super Albea (f. 20). 18. 1437, 18. Januarii, confirmat villanis in Stwolno literam a Pflugonibus de Rabenstein civitati Rabenstein a. 1337 datam (cf. Emler Reg. IV N° 475) et a Karolo IV. confirmatam. D. Prage XVIII. Januarii a. XXXVII (f. 19). 19. 1437, 25. Januarii, bestaettigt und vermehrt die privilegien der Stadt Eger. D. Prage in die conversionis sti. Pauli anno etc. XXXVII. Sigillum gloriosissimi principis etc. (f. 21). 20. 1437, 31. Januarii, remittit civibus civitatis Piescensis 75 sexag. bernae regalis per 30 annos. D. die ultima m. Januarii a. XXXVII. Ad relacionem domini Johannis Cunwald subcamerii Johannes Tussek (f. 23). 21. 1437, ineunte Februario, gibt seiner gemahlin Barbara „zu einem kuniglichen leib- geding und morgengab igliche stete, slosz, markt, dorfer, guter, gult vnd geniess.“ Geben zu Prag etc. (f. 23). 22. Sine dato, recipit familiarem et capellanum suum Rudolphum Lunen[sem?], plebanum ecclesiae sti. Martini in Stogkem, et ecclesiam parochialem ibidem in suam specialem protectionem et confirmat eorum privilegia. (Litera cancellata cum annotatione: "Quere in registro imperiali“) (f. 28). 24. 1437, 6. Februarii, confirmat Materno judici civitatis Piescensis et Johancae de Zahradka eius uxori literam super duobus laneis terrae in Milenowicz, ad quorum venditionem jure emfyteutico

Strana 125
Příloha III. Registrum regis Sigismundi. 125 rex Johannes a. 1337 (cf. Emler Reg. IV N° 425) dedit Pesskoni de Pabyenicz licentiam et quos Karolus IV. Pragae nono kalend. Mai 1352 Slawkoni dicto Beran et Jesskoni de Milenowicz confir- mavit. D. Prage sexto m. Februari. Caspar can[cellarius]. Petrus Kalde (f. 28). 25. 1437, 22. Januarii, confirmat et auget privilegia civitatis Alte Mute. (Cf. Šembera Vy- soké Mýto f. 135.) D. Prage a. etc. XXXVII die XXII m. Januarii (f. 29). 26. 1437, 7. Februarii, approbat Materno civi Piescensi literam super judio civitatis Piescensis. D. Prage die VII. m. Februarii a. XXXVII. G[asparus] canc[ellarius]. Petrus Kalde (f. 32). 27. 1437, 7. Februarii, confirmat incolis oppidi forensis Rokycan privilegia et dat eis facul- tatem, ut judicem ex ipsis eligere possint. D. Prage die VII. Febr. a. etc. XXXVII. Relator do- minus Meinhardus de Noua domo (f. 33). 28. 1437, 10. Februarii, bewilligt den Heinrich und Gindersich geuetern von der Duba, dass in irem marckte Heuerswerde alle wochen uf den mitwochen eyn fryer salczmarkt und alle jar eynen jarmarkt uf den nechsten suntag nach sand Bartholomeustag gehalten werde nach der ge- wonheit „in den steten czu Lusicz vnd zu Budissin“. G. zu Prage an sand Scolastica tag anno etc. XXXVII (f. 37). 29. 1437, 26. Februarii, confirmat civibus civitatis suae Somerueld privilegia per reges Bo- hemie et marchiones Lusacie et Misne ipsis data. D. Prage ut supra (f. 37). 30. 1437, 7. Januarii, approbat Johanni Mladi residenti in Wylemow (prope Cadan) literas Karoli IV. ab a. 1342 et 1348 (cf. Emler Regesta IV N° 1171 et Huber Reg. N° 393) et Wenceslai IV. ab a. 1396 super erectione bonorum in Wilhenicz in oppidum forense. D. Prage uts. (f. 38). 31. 1437, 1. Mart., confirmat Johanni de Mirowicz judicium in Mirowicz cum dimidia nona sexag. census a Pawlikone de Mirowicz emptum. Simul confirmat literam eidem Pawlikoni de Mi- rowicz datam [cum hac annotatione]: Quere in registro datum Posonii anno d. M° CCCC° XXIX feria IV post festum assumpcionis. Datum Prage uts. (fol. 40). 32. 1437, 5. Mart., bestaettigt dem burgermeister, ratmanen und burgern seiner stat zur Strigen alle priuilegia, die sie von k. Karl IV. „fur die czolle zu Breslaw“, von k. Wenczlaw „vber das lantgericht zu Strigen“ und von herzog Bolken „vber salzmerkte, byrbrewn vnd hand- werken uf dem lande“ bekommen haben. Geben zu Prag uts. (f. 41). 33. 1437, 7. Mart., dat facultatem Heinczoni Ptaczko de Purgstein magistro curiae, ut bona sua dare, donare, assignare et legare in vita seu in morte possit et ut „talis legacio seu do- nacio obtineat robur firmitatis, acsi per tabulas regni nostri Bohemie firmata fuisset“. D. Prage uts. (Cf. pag. 5. hujus operis) (f. 42). 34. 1437, 7. Mart., sub eadem forma nob. Petro de Michalowicz litera emanavit (f. 42). 35. 1437, 8. Mart., confirmat privilegia incolis oppidi Kralowicz. D. Prage uts. [In margine:] Non inveni (f. 42). 36. 1437, 16. Mart., bestaettigt dem burgermeister, rat und burgern seiner stat zur Sittaw ihre priuilegia, die ihnen von den kunigen vnd herczogen czu Behem vnd nemlich von k. Karl und k. Wenczlaw „vber ir lehen vnd ordnunge vnd gesecze“ gegeben sind. G. zu Prag am rechten sampstag noch sand Gregorientag a. etc. XXXVII (f. 43). 37. 1437, 13. Mart., erlaesst eine ordnung für die handwerker der stat zur Sittaw. G. zu Prag am mitwoch nach st. Gregorientag a. XXXVII (f. 44). 38. 1437, 14. Mart., bestaettigt der stat zu Luban ihre freiheiten vnd handvesten „vber das gerichte vnd die vogtey“. D. Prage f. 4 post Gregorii a. etc. XXXVII (f. 45). 39. 1437, 13. Mart., erlaubt dem Peter Selstrang die zum schlosse Spremberg gehörigen und vom herzog Johans von Gerlicz dem Niclasen Gersdorf von Horn verpfendeten guter an sich zu lösen (f. 46).

Strana 126
126 6. Jaromír Čelakovský: O domácích a cizích registrech. 40. 1437, 3. Mart., vergibt Sander Bolcze von Gronaw vnd Hansen Home synem vetter alle missetat, die sie vnd ire diener in den leuffen und kriegen nechst vergangen mit zugriffe, raube, brand, nome vnd slacht oder sust in den landen in der Slesien vnd in dem furstentume begangen hant. G. zu Prag uts. Relacio d. Alberti de Coldicz et Johanne [sic] de Chotiemicz. Petrus Kalde (f. 47). 41. 1437, 18. Mart., bestaettigt eyn ordnung vnd gesecze, die sein bruder k. Wenczlaw dem rate vnd den burgern vnd hantwerken in der stat zur Sittaw gemacht hat, sowie eynen usspruch, den im namen des k. Wenczlaw der edle Hinke Bercke von der Duben genant von der Lippen se- liger zwischen dem rate, burgern vnd gemeinden in der stat zu Sittaw getan hat. G. zu Prag am nechsten montag vor sand Benedictitag a. d. etc. XXXVII (f. 47). 42. 1437, 15. Mart., bestaettigt als ein kunig zu Behem das letzte geschefte der Margareth Procops von Ach seliger wittebe, die das dorf Kotwicz dem Hansen Kottenplauer von Eger und Sigmund Toss von Gissubel vermacht vnd vbergeben hat. D. Prage f. 6 post Gregorii a. etc. XXXVII (f. 48). 43. 1437, 21. Mart., facit gratiam specialem Machne de Wartemberg alias de Wesele, ut omnia bona sua possit dare, donare, legare et testari quibuscunque personis, ecclesiasticis duntaxat exceptis. D. Prage die s. Benedicti a. XXXVII (f. 48). 44. 1437, 18. Mart., verschreibt dem Wenczlawen Tluxa von Dohalicz für 1100 schock beh. gr., die ihm der verstorbene Puoth von Czastolowicz hauptman zu Glacz schuldig geblieben ist, „die ezwen hoffe vnd veste zu der Nyder Steynaw in dem weychbilde czu Glacz gelegen vnd dorczu Seyfersdorf vnd ouch das burglehen uf dem hause zu Glacz."... „Ouch so soll derselbe Wenczlaw vnd sine erben der hauptmanschaft zu Glacz von den vorgen. gutern mit dreen pferden dynen in dem lande, wene aber so dicke sie des von dem hauptman zu Glacz erfordert vnd ermant werden, gleich andern manne doselbest.“ G. zu Prag am nechsten montag nach suntag Judica a. XXXVII (fol. 49). 45. 1437, 27. Mart., confirmat Baworio de Potensstein alias de Zinkow duas literas praede- cessori ipsius Rusoni de Luticz per Karolum IV. a. 1365 et Wenceslaum IV. a. 1368 datas super obligatione 54 sexag. census annui super allodio dicto Kodaw et civitate regia Tusta. D. Prage uts. Ad relacionem Przibikonis de Klonow Johannes Tussek (f. 51). 46. 1437, 4. Aprilis, bestaettigt die privilegien der stat zu Gubin in dem lande czu Lusicz. G. zu Prag an sand Ambrosientag a. XXXVII (f. 51). 47. 1437, 13. Mart., data sunt arma civitati Brode Bohemicali. Prage uts. (f. 53). 48. 1437, 5. Aprilis, confirmat ad petitionem Pawliconis civis Noue civitatis Pragensis literas Swachonis et aliorum civium ejusdem civitatis super legatione certorum censuum pauperibus pro panno distribuendo. D. Prage uts. Imperator. Johannes Tussek (f. 53). 49. 1437, 16. Aprilis, erlaubt dem ritter Dieterich von Franckenberg an seiner stat die konigl. houptmanschaft zu Namslaw, die dem seligen ritter Niclasen Stibicz vnd sinen erben vmb 2750 gulden hungerisch in golde verschreben wurde, von diesen an sich zu losen. G. zu Prag am dinstag nach sand Tiburcientag a. XXXVII (f. 54). 50. 1437, 8. Aprilis, confirmat Luce judici civitatis Nymburgensis literam per regem Wen- ceslaum praedecessori suo Vito dicto Sockel super exemptione summae 20 sexag. gr. de duabus curiis allodialibus a. 1416 concessam. D. Prage uts. Canc[ellarius]. P[etrus] Kalde (f. 55). 51. (1436, 17. Octobris), confirmat privilegia civitatis Tachoviensis et antiquam consuetudi- nem super jure recessus alicujus civis extra civitatem ad alium locum, conceditque ei duas nundinas. D. Prage anno d. M. CCCC XXXVII (f. 56). [In margine:] Non inveni. 52. 1437, (sine d.) ad petitionem Hanusskonis Holup de Tachouia, veri heredis araturae agrorum in villa Rzebezie revocat donacionem eiusdem arature Arnesto de Widicz "tamquam bonorum

Strana 127
Příloha III. Registrum regis Sigismundi. 127 ad nos vti regem Bohemie heredibus aliquibus non existentibus deuolutorum.“ D. Prage etc. Ad relacionem Procopii de Rabstein Franciscus de Branicz (f. 57). 53. 1437, 19. Juni, bestetigt dem ritter Andre von Studnicz, seinem „teglich hofgesind" den kauf von 100 schock gr. pr. jerlicher czinse, die etwan dem Johannesen von Bamberg vnd Magda- lenen siner hausfrawen k. Wenczlaw vmb 1000 margk gr. prager muncze vnd mehrischer zall uf die rente, zinse vnd gulte der zu Brun verschriben sind.“ G. zu Prage f. 4. post Viti a. etc. XXXVII Maiestas (f. 58). 54. 1437, 21. Juni, befreit die stat Munsterberg auf vier ganze jare von allen königl. zinsen, lozungen, geschossen, beten vnd anderen vfseczungen. G. zů Prage am nechsten frytag vor sand Johans baptistentag anno XXXVII. Imperator. Petrus Kalde (f. 58). 55. 1437, 13. Juni, confirmat privilegia civitati Tustensi, signanter super judicio civitatis. D. Prage uts. (f. 59). 56. 1437, 24. Juni, befreit die einwohner der stat zu Reichenbach, die „verdorbnusz von den finden vsz Behem mit brande, morde vnd roube entphangen hant“, auf vier jare von allen steuren, waehrend welchen die einwohner zu ihren güttern zurückkehren und neue häuser bauen sollen unter strafe der confiscation. G. zu Prage an des h. sand Johans Baptisten abend a. etc. XXXVII (f. 61). 57. 1437, 10. Januarii, confirmat privilegia carnificibus Nove civitatis Pragensis. D. Prage uts. (f. 61). 58. 1437, 23. Aprilis, besttaetigt den fleischhawer der Grossen stat zu Prag ire privilegien, besonders von k. Wenzl IV. vom J. 1417 und ordnet an, dass „ire czumpft vnd ampt in iren baner vnd schilde eynen wissen lewen mit eyme czwefachigen czagel in eynem roten felde furen“ und dass „die meister gesworen manne dorczu seczen vnd kiesen sollen, die das fleisch vf den fleischbencken besehen“. G. zu Prag an sand Jorgentag a. etc. XXXVII (f. 61). 59. 1436, 26. Augusti, confirmat privilegia Majori civitati Pragensi, signanter duas litteras regis Karoli IV. ab a. 1347 et 1348. Datum Prage uts. Ad mandatum d. imperatoris G. Slig can- cellarius. (Conf. Čelakovský Sbírka pramenů práva městského Pars I. p. 221) (f. 65). 60. 1436, 26. Augusti, confirmat Maiori civitati Pragensi duodecim privilegia a regibus Johanne, Karolo IV. et Wenceslao IV. data. D. Prage uts. Ad mandatum d. imperatoris Petrus Kalde, prepositus Northusiensis. (Conf. Čelakovský Sbírka I. p. 224) (f. 70). 61. 1436, 26. Augusti, bestaettigt den burgeren der Grossern stat zu Prage eine anordnung k. Wenzel IV. vom J. 1409, dass die inwohner der Newen stat zu Prag sich an ihren rat beruffen und daselbst das recht nemen sollen. G. im 1436 jare am nechsten suntag nach s. Bartholomeustag. (Conf. Čelakovský Sbírka I. p. 227) (f. 84). 62. (1436, 26. Augusti), confirmat Maiori civitati Pragensi 18 privilegia a regibus Jo- hanne, Karolo IV. et Wenceslao IV. data. Sine dato. (Conf. Čelakovský Sbírka I. p. 228) (f. 86—106). 63. 1436, 1. Octobris, confirmat Novae civitati Pragensi privilegia a regibus Karolo IV. et Wenceslao IV. data. D. Prage uts. (Conf. Čelakovský Sbírka I. p. 230) (f. 107—116). 64. 1437, 18. Maii, confirmat ad petitionem abbatis monasterii Slauorum ordinis sancti Benedicti Noue ciuitatis Pragensis privilegia a regibus Karolo IV. et Wenceslao IV. eidem monasterio data, signanter literas Karoli IV. d. in Ysnacho 20. Januarii 1349 (Conf. Pelzl Urkundenb. I. p. 91), d. Prage 15. Novembris 1350 (Ib. I. p. 101) et d. Prage 16. Septembris 1355 (Ib. II. p. 382), sicut Wenceslai IV. ab a. 1365 et 1393. D. Prage uts. (f. 117—122).

Strana 128
128 6. Jaromír Celakovský: O domácích a cizích registrech. 65. 1436, 8. Septembris, confirmat Jeronimo, Welislao et Sigismundo fratribus de Genecz literam Karoli IV. d. Prage 4. Decembr. 1552 super libertatione unius domus in oppido Hostomicz a solutione bernae regalis. D. Prage a. MCCCCXXXVI in die natiuitatis sancte Marie virginis gl. (f. 123). 66. 1437, 25. Julii, erlaubt dem kloster zu Gumhayn den hof zu Bistricz einem wernt- lichen manne oder gebawren zu erbe vnd zu zinse vszuseczen vnd vmb dasselbe gelte einen andern hofe in der stat oder vor der stat zu Cadan widerzuchaufen. G. zu Eger am dinstag nach sant Marie Magdalenentag nach Cr. etc. XXXVII jare (f. 124). 67. 1436, 1. Novembris, bestetigt als ein kunig zu Behem die briefe, die sein sun herczog Albrecht von Ostreich als ein marggraf von Merhern den Vlrich und Stefan brüdern Eiczinger auf die hewser Neuhewsel vf der Teye gelegen vnd Schenkenberg gegeben hat, vnd tut in die gnad, was man ausz vnd in dieselben slosser furet von speis vnd koste zu irer notdurft, daz kein zol noch maut sol davon gegeben werden. G. zu Prage an aller heiligen tag (f. 124). 68. 1436, 18. Decembris, confirmat civitati Gurimensi quaedam bona monasteriorum et spi- ritualium personarum. D. Prage a. etc. XXXVI f. 3 post Lucie virginis. Ad relacionem d. Jo[hannis] subcamerarii Franciscus de Branicz (f. 125). 69. 1437, 20. Februarii, confirmat civitati Misensi privilegia a regibus Bohemie concessa. D. Prage uts. (f. 126). 70. 1437, 14. Octobris, confirmat incolis villae Czeprun literam regis Johannis ab a. 1337. (Conf. Schlesinger Stadtbuch von Brüx N° 66 et 237.) D. Prage a. etc. XXXVII° in die sancti Ca- lixti pape (f. 127). 71. 1437, 26. Octobris, dat Johanni Coler canonico Legnicensi literam capellanatus. D. Prage uts. (f. 128). 72. 1437, 4. Octobris, dat Przibikoni de Jasanicz consensum ad venditionem impignoratae regiae villae, dictae Kralowa Lhota, Busskoni dicto Sekirka de Sedczecz pro 100 sex. gr. pr. D. Prage a. etc. XXXVII° feria sexta in die sancti Francisci confessoris (f. 129). 73. 1437, 16. Octobris, confirmat Johanni dicto Wolko de Wsseborzicz, Swachne relictae quondam Johannis dicti Trnecz de Stanowicz et Margarethe ejusdem filiae conthoralique le- gitimae dicti Wolkonis literam regis Wenceslai IV. d. Prage 30. Maii 1407 super obligatione curiae Nicolai Ubaldini, Pragensis et Wissegradensis ecclesiarum canonici in Trzeboradicz in 120 sex. gr. D. Prage a. MCCCCXXXVII° f. 4 in festo sti. Galli confessoris (f. 130). 74. 1437, 4. Novembris, verschreibt der Eufemia geb. von Munsterberg grefin zu Ottingen das land Munsterberg mit allen steten, schlossen etc. fur die summe 4000 rinisch gulden vnd 100 schok gr., das vor ettlichen jaren dem Puoten von Czastalowicz vmb 6000 schock beh. gr. ver- schrieben war und das er von seiner mutter vnd seinen kindern gegen bezalung von 3000 schok auszahlen wollte. (Cf. Grünhagen und Markgraf Lehensurkunden II. f. 147.) D. Prage dominico ante Martini (f. 131). 75. 1437 (Novembris), verschreibt dem Janken von Chotiemicz in 1600 schok die muncz czu der Schweidnicz mit der gewalt dieselben muncz mit seinen amptleutten zu bestellen. G. zu Prage a. d. etc. XXXVII° (f. 132). 76. 1437, 10. Novembris, confirmat Hostislao de Wlenecz obligationem censuum in villis Bielecz et Lety a. 1421 ratione eorum servitiorum in conservatione castri Carlstein factam. D. Prage sabato post Leonardi confessoris a. d. etc. XXXVII° (f. 133). 77. 1437, 7. Novembris, confirmat civitati Slanensi privilegia. D. Prage uts. (f. 134).

Strana 129
Příloha III. Registrum regis Sigismundi. 129 78. 1437, 4. Novembris, libertat cives Minoris civitatis Pragensis ab omnibus censibus et bernis ad decem annos. D. Prage a. d. MCCCCXXXVII° f. 2 post festum Omnium Sanctorum. (Cf. Čelakovský, Sbírka I. str. 234) (f. 134). 79. 1437, 2. Augusti, erlaubt der stat zu Eger, dass sie alles das salcz, das dahin gein Eger bracht vnd gefurt wirt, selbs kaufen vnd das wider verkaufen, sowie ein vngelt in der stat aufseczen könne. G. zu Eger am freytag nach sant Peterstag ad vincula (f. 136). 80. 1437, 8. Novembris, confirmat Johanni de Lhota literas super villa Nemiedicz. D. Prage uts. (f. 136). 81. 1437, 2. Novembris, bestaettigt dem Dieterich Frankenberger die befreiung seines huszes in der stat Namslaw, das er von demselben husze keyn wache zu tund oder geschosse zu geben nicht pflichtig ist vnd das die lute, die dorynn zuflugt haben vnd dorynn komen, ouch sicherheit vnd freyheit gebruchen an iren personen. G. zu Prage am nechsten samstag nach aller heiligen tag, vnser reiche etc. Ad relacionem d. Casparis Slick cancellarii Petrus Kalde etc. (f. 138). 82. 1437, 2. Februarii, sichert dem herzog Cunrat gen. Kentner die nachfolge in den landen des Conrad des weissen herczogen zur Olssen vnd zur Kozel. G. zu Prage a. etc. XXXVII° an vnserer frawen tag lichtmesse. (Cf. Grünhagen u. Markgraf, Lehnsurkunden II. Bd. f. 52) (f. 138). 83. 1437, 7. Septembris, gibt den burgern zu Breszlaw einen schadlosbrief, dass sie nicht durfen angesprochen werden deswegen, was sy vor czeiten mit iren helfer wider die feynde vsz Behem vnd ire helfer, byleger vnd furderer getan vnd begangen haben. G. zu Prage anno etc. XXXVII an vnser lieben frawen abend Natiuitatis (f. 139). 84. 1437, sine dato, verleiht dem Rudiger von Sparneck vnd seinem bruder Friczen die slossere Sparnek vnd Waldstein, das halb dorf Marteinslomnicz vnd was sy auch zu Fleysnicz vnd zu Zeilwicz haben, sowie das halsgericht vnd den ban zu Sparnek vnd Waltstein. Mit vrkund etc. (f. 140). 85. 1437, 29. Septembris, verleiht dem Heinrich Falkenawer vnd Hansen dessen sun den hamer zu Skowie mit erczgruben, eysenbergkwerken vnd eckern zu rechtem lehen, doch das sy von dem hamer sechs schinen eysens zu yglicher wochen, die sy vormals dem purggraf vf Karlstein nach vszwisung des registers doselbst geanntwort haben, nu furbaszmer in die kunigliche cammer alle wochen geben sollen. Ob yemande zu in ichts zu sprechen hette oder gewunne, der sol das recht suchen vnd nemen vor dem königl. burggrafen vf sant Wenczlawen haws, doselbst ouch einem yglichen clager ein vnuerczogen recht widerfaren sol. G. zu Prage nach C. g. etc. XXXVII jare an sant Michelstag (f. 141). 86. 1437, 10. Octobris, confirmat Johanni de Drahonicz et patruo eius Petro, filio quondam Raczkonis de Drahonicz, literam regis Wenceslai IV. d. Karlstein a. 1383 V. Idus Julii super monte Bilssczicz alias Hradisscze prope Wodnan situato et proscriptionem 200 sex. gr. super eo factam. D. Prage uts. (f. 144). 87. 1437 sine dato. My Sigmund etc. wyznawame etc., ze przyssel przed nas opatrny Martin krezmarz przed klassterem Zbraslawem [Continuatio deest]. [In margine :] Confirmacio curie in Radotyn Martino de Aula regia (f. 145). 88. 1437, 10. Octobris, dat consensum ad solutionem 400 sexagenar. Johanni de Drahonicz, filio quondam Ondraczkonis, per Nicolaum et Johannem fratres de Lobkowicz factam et ad praescrip- tionem praedictarum 400 sexag. una cum capitali summa super castris Hluboka et Zwiekow. D. Prage uts. Ad relacionem Henrici Zito purgrauii in Fryenberg Petrus Kalde (f. 147). 89. 1437 sine d., facit Johanni de Cunwald, regni Bohemie subcamerario, et Pessikoni fratri eius, civibus Maioris civitatis Pragensis, gratiam, quod ipsi bona sua tam mobilia quam immobilia Třída pro filosofil, filologii a dějepis. VII., 3. 17

Strana 130
130 tam in vita quam in morte dare, donare, legare et testari, necnon testamentarios sive commissarios eorundem eligere seu constituere possint. D. Prage a. XXXVII° Imperator. Jo[hannes] Tussek (f. 148). 90. A. d. MCCCCXXXVII° Prage d. imperator creat Johannem Tussek de Paczow, clericum coniugatum Pragensis diocesis motu proprio notarium et thabellionem publicum (f. 149). 91. 1437, 4. Decembris, concedit Arnesto Lestkowecz de Humpolecz et inhabitatoribus ibidem in Humpolecz annuale forum. D. Znoyme uts. Imperator. Jo[hannes] Tussek (f. 149). 92. 1437, 29. Octobris, confirmat pabulatoribus Nove civitatis Pragensis venditionem avenae et feni in foro prope ecclesiam s. Heinrici et non alibi. D. Prage uts. (Cf. Čelakovský, Sbírka I. p. 233) (f. 150). 93. 1437, 7. Novembris, confirmat privilegia peratoribus, cingulatoribus et aliis sub eisdem artificiis operariis. D. Prage uts. (f. 151). 94. 1437, 1. Augusti, gibt dem Caspar Slick ritter, pfleger zu Eger vnd zum Elpogen, sowie kais. canczler das gut zur Lichtenstat im Elpogner kreyse gelegen, das er vom Raczko abt vnd seinem convent des closters zu Topl gekauft hat. G. zu Eger a. d. etc. XXXVII° an sant Peters tag ad vincula (f. 152). 95. 1437, 7. Novembris, dat Johanni apothecario, civi Maioris civitatis Pragensis, quosdam census in villis Prziewora Maiori, Prziewora Minori et Welika Dobra, ad se tamquam regem Bohemie devolutos. D. Prage a. etc. XXXVII° f. 5 post Leonardi. Ad relacionem Jo[hannis] sub- camerarii Johannes Tussek (f. 153). 96. 1437, 7. Novembris, confirmat Hrochoni de Vdynie libertationem domus in civitate Maiori Pragensi prope s. Castulum site. D. Prage uts. (f. 153). 97. 1437 4. Novembris, confirmat Cube de Gewissowicz literas super emptione villae Sedlissczky. D. Prage f. 2. post Omnium Sanctorum. Ad relacionem d. Hasskonis de Waldstein et Jankonis de Chotiemicz Jo[hannes] Tussek (f. 154). 98. 1437, 26. Octobris, bestättigt der stat zu Jawer ihre privilegia, die ihr die kunige zu Behem vnd herzoge in Slesien gegeben haben. G. zu Prage am sampstag nach XIM virginum a. d. etc. XXXVII (f. 157). 99. 1437, sine d., bestättigt dem Zdenyek von Rozmital vnd syner husfrawen Margrethen 60 schok czins der kuniglichen bern, die er auf dem closter Chotiessaw von Wilhelmen Dupowecz vmb 600 schok b. gr. gekauft hat und die k. Wenczlaw etwann dem Janowecz von Swamberg ver- schriben hat. G. zu Prag nach Cr. g. etc. XXXVII jare. Relator d. W. de Luticz (f. 159). 100. 1437, 7. Decembris, confirmat ad petitionem Przibislai abbatis monasterii Lucensis alias in Bruck prope Snoymam privilegia dicto monasterio concessa. D. Snoyme uts. (f. 160). 101. 1437, sine d., bestättigt den burgern der stete zur Swidnicz vnd zu Jawer die vom k. Karl IV ihnen ertheilte befreiung vom czolle vnd vngelt in der stat zu Breszlaw. (f. 162). 102. 1437, 28. Octobris, verschreibt dem canczler Caspar Slick 2100 gulden rinisch vf die pfleg zu Eger, „wann er, als wir yczund zu Eger mit vnsern kurfursten gewezen vnd gelegen sind, zu vnsers hofes notdurft 900 rinisch gulden gelihen vnd als wir die sendboten aus Behem mit czerung in das heilig concilium gen Basel fertigten, aber 1200 rinisch gulden alles in parem gelde gelihen hat.“ G. zu Prag a. d. etc. XXXVII° an sant Simonis vnd Jude tag (f. 165). 103. 1437, 1. Novembris, schlegt zu der pfandsumme vf das slos vnd herschaft zum Elbogen 1000 schock behm. gr., die ihm sein kanczler Caspar Slick burggraf zu Eger vnd zum Elbogen ge- lihen hat, „damit wir vns vnd vnser gesind, als wir von hynne cziehen wolten in vnser kunigreich gen Hungern, lozeten vnd vsbrachten“ und bestimmt, dass der egen. Caspar dasselb slos vnd her- 6. Jaromír Celakovský: O domácích a cizích registrech.

Strana 131
Příloha III. Registrum regis Sigismundi. 131 schaft ynnehaben soll vnd davon nit gelözet werden, die weil er lebt. G. zu Prag nach Cr. g. etc. XXXVII° an allerheiligen tag (f. 165). 104. 1437, 1. Septembris, bestättigt die pfandweise verschreibung des sloses Schonnek in dem Voytland von Fridrich vnd Wilhelm gebruder herczogen zu Sassen, lantgrauen in Doringen, das sie von der crone von Behemen in pfandesweise innehaben, an seinen kanzler ritter Caspar Slick und bestimmt, dass er dieses schlos nicht pflichtig sei abzutreten, wenn auch die cron von Beheim die Voytlande lozen würde. G. zu Prag a. d. etc. XXXVII an sant Gilgen tag (f. 167). 105. 1437, 8. Septembris, verleiht und gibt seinem kanzler dem ritter Kaspar Slick und seinen erben das slos Schoneck erblich. G. zu Prag nach Cr. g. etc. in dem XXXVII jare an vnserer lieben frawen tag nativitatis (f. 169). 106. 1437, 8. Novembris, tritt seinem kanzler Gaspar Slick und seiner gemahel der fürstin Agnesen herczogin zur Olssen 2500 schok behem. gr. ab, die der Hans von Kotbus nach dem tey- ding der fürsten zu Breslau haette etlichen kaufleuten von Collen bezahlen oder wenn er dies nit tete, in welcher summe er sein stat vnd herschaft Kotbus haette dem kaiser abtreten sollen. G. zu Prag nach Cr. g. MCCCCXXXVII jar an freytag vor sant Mertenstag (f. 171). 17*)

Strana 132
Příloha IV. Seznam knih registraturních, chovaných v c. kr. šlechtickém archivu ve Vídni, jakož i star- ších knih úřadních uložených v archivu c. kr. místodržitelství v Praze. (Registraturní knihy šlechtického archivu ve Vídni označujeme písmenou Š. a knihy úřední archivu místodrži- telského v Praze písmenou M., připojujíce k nim v závorce běžná čísla, která v těchto archivech mají. Pokud nám bylo možno, poznamenali jsme, jakým jazykem jsou zápisy v těchto knihách psány a které z knih šlechtického archivu jsou pozdější přepisy.) A. Registra české dvorské kanceláře. (Od r. 1530—1749, též česká registratura direktoria in publicis et cameralibus a spojené dvorské kanceláře z r. 1749—1806.) I. Registra majestátů pod velkou pečetí vyšlých. 2. 3. 4. 5. 6. 1. (Š. č. 297) Registra majestátův od r. 1530—1538. Na hřbetě nápis: „Majestalia 1530 až 1538.“ (Listů 243.) Orig. Zápisy německé. Přepisy majestátů jsou seřaděny dle měsíců. S rejstříkem vzadu. (Š. č. 283) „Registra majestátuov a jiných listuov z povolení najjasnějšíeho kniežete a pána, pana Ferdinanda, Římského, Uherského a Českého krále etc. pod velikú JKMti pečetí vy- šlých l. 1531.“ Orig. Jdou do konce r. 1538 (l. 1—193). Zápisy české. S rejstříkem vzadu. Na hřbetu novější nadpis: „Majestalia Bohemica ab anno 1531 usque 1538." (Š. č. 284) „Registra majestátuov najjasnějšieho knížete a pána, pana Ferdinanda, Řím- ského, Uherského a Českého krále pod větší pečetí vyšlých létha 1539.“ Orig. Jdou do konce r. 1544 (1. 1—187). Zápisy české. S rejstříkem vzadu. (Š. č. 285) „Registra majestátuov najj. knížete a pána p. Ferdinanda etc. pod větší pe- četí vyšlých létha božího 1545.“ Orig. Jdou do konce r. 1552 (l. 1—244). Zápisy české. S rejstříkem vzadu. (Š. č. 286) Registra majestátů pod větší pečetí vyšlých. Orig. Na hřbetě nadpis: „Majestalia Bohemica ab anno 1553 usque ad annum 1559“ (1. 1—190). Zápisy české. Vzadu „Registrum majestátuov.“ (š. č. 287) „Registra majestátuov najjasnějšího knížete a pána p. Ferdinanda Římského císaře po všecky časy rozmnožitele říše, Uherského a Českého krále etc. létha božího 1560.“ Orig. Jdou do r. 1570 (1. 1—358). Zápisy české. S rejstříkem vzadu. (Š. č. 11) Registra majestátův pod velkou pečetí vyšlých z l. 1580—1592 (1. 1—505). Bez nápisu. Kop. Zápisy české. 7.

Strana 133
Příloha IV. Seznam knih registraturních. 133 8. (Š. č. 14) Registra majestátův pod velkou pečetí vyšlých z l. 1593—1597 (1. 1—533). Kop. Zápisy české. 9. (Š. č. 15) Registra majestátův pod velkou pečetí vyšlých z 1. 1598—1611 (1. 1—445). Kop. Zápisy české. 10. (Š. č. 19) Registra majestátův z r. 1611 (1. 1—312). Kop. Bez nápisu. Zápisy německé. 11. (Š. č. 20) Registra majestátův pod velkou pečetí vyšlých l. 1611—1614 (1. 1—550). Kop. 12. (Š. č. 25) Registra majestátův pod velkou pečetí vyšlých z 1. 1614—1618. Kop. Zápisy české. 13. (Š. č. 290) Registra majestátův z 1. 1611—1627. Za nápisem: „K. Rudolfi, Mathias und Ferdinandi II. Saalbuch.“ Kop. Priv. Zápisy většinou české. 14. (Š. č. 31) Registra majestátův z 1. 1620—1625. Kop. z 1. 1625—1629 (1. 1—192). Orig. Zápisy české. 15. (Š. č. 36) 16. (Š. č. 38) z 1. 1626—1628. Kop. z 1. 1627—1630. Kop. 17. (Š. č. 40) z 1. 1629—1630. Kop. 18. (Š. č. 43) 19. (Š. č. 47) z 1. 1631—1637. Kop. z 1. 1638—1647 (1. 1—706). Kop. Zápisy české. 20. (Š. č. 54) s nápisem na hřbetě: „K. Ferdinandi III. und IV. Privile- 21. (Š. č. 60) gien“ ab a. 1648—1653 (1. 1—881). Kop. 22. (Š. č. 66) Registra majestátův ab a. 1654—1660 (1. 1—880). Kop. 23. (Š. č. 73) „K. Leopoldi I. Privilegia“ ab a. 1661—1668. Kop. „ 24. (Š. č. 80) „ 1669—1675. 1676. 25. (Š. č. 89) 1677—1682. 26. (Š. č. 91) 27. (Š. č. 96) 1683—1694. 1695—1705. 28. (Š. č. 102) 29. (Š. č. 112) Privil. ab a. 1705—1711. Kop. 30. (Š. č. 128) „ 1712—1717. „ 31. (Š. č. 144) 1718—1723. „ „ 1724—1731. „ 32. (Š. č. 152) 1732. 1 díl. „ 33. (Š. č. 160) 1732. 2 díl. „ 34. (Š. č. 161) 35. (Š. č. 162) 1732—1734. „ 1733. 36. (Š. č. 164) „ 37. (Š. č. 166) 1735—1736. 1736. 38. (Š. č. 167) „ 39. (Š. č. 169) 1737—1738. „ 1739—1740. „ 40. (Š. č. 170) „ 41. (Š. č. 172) „ 1740—1743. „ 42. (Š. č. 182) „ 1744—1746. „ 43.—45. (Š. č. 189—191) Privilegia ab a. 1746. 3 díly. Kop. 46.—48. (Š. č. 186—188) Privilegia ab a. 1747. 3 díly. Kop. 49.—50. (Š. č. 193 a 194) Privilegia ab a. 1748. 2 díly. Kop. 51. (Š. č. 196) Privil. ab a. 1749. 52. (Š. č. 197) „ 1750. (Š. č. 203) 53. „ 1751—1755. „ 1756—1761. „ 54. (Š. č. 208) „ 1762—1766. „ 55. (Š. č. 215) „ 56. (Š. č. 220) 1767—1770. „ „ 57. (Š. č. 224) 1771—1780. „ „ 58. (Š. č. 234) 1781. „ 59.—61. (Š. č. 238—240) Privilegia ab a. 1782. 3 díly. Kop. 62. a 63. (Š. č. 241 a 242) Privilegia ab a. 1783. 2 díly. Kop. 64. (Š. č. 245) Privil. ab a. 1784. Kop. 65. (Š. č. 246) „ 1784—1785. „ 1786—1787. „ 66. (Š. č. 252) „ 67. (Š. č. 254) 1788—1793. „ „ 68. (Š. č. 263) 1793—1794. „ 1795—1806. „ 69. (Š. č. 266) „ Koр. „ „

Strana 134
134 70. 71. 72. 73. 74. 75. 76. 77. 78. 79. 80. 81. 82. 83. 84. 85. 86. 87. 88. 89. 90. 91. 92. 93. 94. 4. 5. 6. Jaromír Čelakovský: O domácích a cizích registrech. M. Registra listův erbovních neb nobilitací. (Š. č. 12a) Registra listiw erbovnich od r. 1580—1597. Kop. Zápisy české. (Š. č.12b) , » » „„ 1598—1611. , » (Š. č. 22) , » a „ 1611—1615 (l 1—350). Kop. Zapisy české, ně- mecké a latinské. (S. &. 23) Registra listáv erbovnich atd. z r. 1619—1618 (l. 1—538). Kop. Zápisy české a německé. (8. & 32) Registra Nob. z r. 1621—1626. Kop. (Š. č. 44) » , 1629—1634. , (S. &.48) » „ 1634—1639. , (Š. č. 55) » , 1639—1645 (l. 1—723) Kop. ,Nobilitationen*. Zápisy némec. (S. č. 59) " „ 1646—1649. Kop. Zápisy něm. (8. &. 63) » „ 1650—1652 (l. 1—877). Кор. (8. 6.65) Registra Nob. 1653—1657. Kop. (Š. č. 67) » 1657—1661. , 95. (S. & 154) Regist. Nob. 1725—1727. Kop. (8. č. 74) » 1662—1665. , 96. (Š. č. 157) » 1728—1731. , (Š. č. 79) я 1666—1669. 97. (8. ¢& 163) » 1732—1735. , (S. & 83) » 1670—1675. , 98. (Š. č. 168) » 1736—1740. , (S. &. 90) » 1676—1680. , 99. (Š. č. 174) » 1740—1746. , (Š. č. 94) » 1681—1686. , | 100. (Š. č. 192) » 1747—1752. , (Š. č. 99) » 1687—1693. , | 101. (Š. č. 204) » 1758—1757. , (8. & 100) » 1687—1704. , 102. (8. & 209) я 1758—1762. , (8. & 101) » 1694. » 103. (Š. č. 216) » 1763—-1767. , (Š. č. 105) » 1699—1701. , 104. (Š. č. 221) » 1768—1775. , (8. & 107) » 1702—1705. , 105. (Š. č. 228) » 1776—1783. , (S. č. 111) » 1705—1711. , | 106. (8. & 250) » 1781—1790. , (8. & 129) » 1712—1718. „ | 107. (8. & 259) » 1791—1795. , (Š. č. 147) » 1719—1724. , 108. (Š. č. 268) » 1796—1806. , III. Registra českých listův otevřených pod menší pečetí vyšlých. (M. 35) „Registra listuov odevřených, duplátuov, glajtuov pod menší pečetí vyšlých, i také rTecessové najjasnějšího knížete a pána, pana Ferdynanda, Římského, Uherského a Českého krále etc. lélha božieho 1545.“ Jdou od ledna 1545 do konce r. 1549. Orig. (M. 50) „Registra listuov odevřených, duplátuov, glajtuov pod menší pečetí vyšlých i také recessuov najjasnějšího knížete a pána, pana Ferdinanda etc. létha božího 1551.* Jdou do srpna 1560. K tomu na předních osmi přivázaných listech: „Registra sněmuov a instrukcí najjasnějšího knížete a pána, pana Ferdinanda, Římského, Uherského a Ceského krále létha božího 1551.“ Orig. (M. 65) Registra listuov otevřených, duplátův, recessů, instrukcí k sněmu atd. (bez nápisu) od r. 1560 do r. 1566. Orig. (M. 94) Registra listův odevřených a dekretiw z r. 1576 a 1577. Orig. (M. 108) Registra dekretúv a recessiw od r. 1600 aż do r. 1606. Orig. 

Strana 135
Příloha IV. Seznam knih registraturních. 135 IV. Registra německých listův otevřených pod menší pečetí vyšlých. 1. (M. č. 24) Kniha patentův a recessů („abschiede“) od července 1541 do září 1543. Orig. 2. (M. č. 28) Kniha patentův od října 1543 do ledna 1547. Orig. 3. (M. č. 40) Kniha patentův od ledna do října 1547. Orig. 4. (M. č. 55 fol. 1—57) Kniha nařízení arciknížete Ferdinanda od května 1554 až do února 1556. Orig. V knize té nadepsané „Missiven und Berichte 1554—1613“ je několik složek dohromady svázaných, jež několika druhům knih náležejí. 5. (M. č. 57) Kniha patentů císaře Ferdinanda I. od ledna 1554 až do prosince 1564. Orig. 6. (M. č. 70 a) Kniha patentův od ledna do března 1560. Orig. 7. (M. č. 66) Kniha patentův od dubna do července 1560. Orig. 8. (M. č. 59) Kniha patentův od ledna 1555 až do září 1576. Orig. 9. (M. č. 58) Kniha patentů za nápisem „Röm. Kais. Mt. kaiser Ferdinandi des ersten ergan- gene abschid sambt derselben repertorio von anfang 1555 bis zum mittel 1564.“ Orig. 10. (M. č. 77) Kniha patentu za nadpisem „Röm. KMt. Maximiliani des andern etc. von anfang IMt regierung, welche sich den 26. Julii 1564 jar, als kaiser Ferdinand seel. gedechtnus den tag zuvor in got seligelich entschlaffen, glücklich angefangen, abschied und decreta, so in Irer Röm. KMt aignen und dann allerlay gemeinen parteysachen und handlungen ergangen.“ Kniha jde od r. 1564 do konce r. 1574. Orig. 11. (M. č. 78) Kniha resoluc za nápisem „Kais. bevelich an die fürstl. Durchlaucht.“ Nařízení daná arcivévodovi Ferdinandovi v 1. 1565—1567. Orig. 12. (M. č. 55 f. 58—242) Kniha patentů z 1. 1588—1600. Orig. V. Registra českých listův posélacích. 1. (M. 11) „Registra posielacích listuov vyšlých létha MDXXXIII.“ Jde do června 1534. Orig. 2. (M. 13) „Registra listuov posélacích l. MDXXXIV.“ Jde do července 1536. Orig. 3. (M. 16) „Registrum listuov posélacích ad annum MDXXXVI, VII a VIII.“ Jde od srpna 1536 do konce června 1538 (na 1. 355). Orig. 4. (M. 20) „Registra listuov posélacích“ od července 1538 až do února 1540. 5. (M. 32) „Listy posélací“ z l. 1544 od ledna do prosince. Orig. 6. (M. 34) „Registra listuov posélacích pod menší pečetí vyšlých najjasnějšího kniežete pána, pana Ferdinanda, Římského, Uherského a Českého krále etc.“ od prosince 1545 až do ledna 1546. Orig. 7. (M. 38) „Registra listuov posélacích pod menší pečetí vyšlých najjasnějšího knížete, pána pana Ferdinanda etc.“ od února 1546 do března 1547. Orig. 8. (M. 41) „Registra listuov posélacích pod menší pečetí vyšlých“ atd. od dubna 1547 až do konce r. 1549. Orig. Listy z r. 1549 vydány jsou jménem arciknížete Ferdinanda. 9. (M. 46) „Registra listuov posélacích“ za arciknížete Ferdinanda vyšlých od ledna 1549 až do konce r. 1552. Orig. Nalézají se tu také nařízení z komory České vydaná a jménem arci- knížete Ferdinanda opatřená. 10. (M. 49) „Registra listuov posélacích pod menší pečetí vyšlých“ od ledna 1551 až do pro- since 1552. Orig. 11. „Registra listuov posélacích pod menší pečetí vyšlých najjasnějšího knížete a pána, pana Ferdynanda Římského, Uherského a Českého etc. krále etc. od začátku létha 1554 až do

Strana 136
136 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. ю оно ть w 6. Jaromír Čelakovský: O domácích a cizích registrech. posledního dne měsíce Julii létha 1556.“ Orig. Zápisy jdou dle měsíců. Registrum toto chová se v cís. universitní knihovně Pražské pod sign. XVII A 27 s poznámkou XVII. stol.: „Est con- ventus sti. Wenceslai fratrum discalceatorum ordinis sti. Augustini Neo-Pragae.“ (M. č. 60) „Registra listuov posélacích“ od srpna 1556 do května 1558. Orig. (M. č. 62) „Registra listuov posdlacich“ ой června 1558 do července 1561. Orig. (M. č. 71) „Registra listuov posélacích“ od července 1561 do září 1562. (Š. č. 288) „Missivae Bohemicae de annis 1564—1566.“ Listů 573. Orig. V zadu rejstřík. č. č. (M. & 97) Missivy české z r. 1577. Orig. (M. é 101) , „ Zr. 1589. Orig. (M. 6. 106) , „ zl 1597 a 1598. Orig. (M. č. 110) , „ zl 1601 a 1602 svázané pohromadě s německými missivami z r. 1601. Orig. (M. ë. 111) , „ zr. 1603. Orig. (M. č. 114), » Zr. 1604. Orig. (M. ë. 115) +» „ zr. 1605. Orig. (M. 6. 116) , » zr. 1607 a 1608. Orig. (M. é 55) » „ od ledna 1608 do května 1613. Orig. VI. Registra německých missiv. (M. č. 6) Na hřbetě nápis: „Katserliche Befehle vom J. 1530.“ Něm. listy posélací větším dílem do Slezska a Lužice od ledna do září 1530. Orig. . (M. & 7) Na hřbetě: „Kaiserliche Befehle 1530—1533.“ Jdou od října 1530 do března 1533. Orig. (M. &. 12) Në&m. missivy od bfezna 1533 do prosince 1534. Orig. (M. ë. 14) , n od ledna 1535 do srpna 1536. Orig. (M. 6. 17) » » od září 1536 do prosince 1537. Orig. (M. é. 18) , » od ledna do prosince 1538. Orig. (M. é 21) , » od ledna do prosince 1539. Orig. (M. 6. 23) , » od ledna 1540 do září 1541. Orig. (M. č. 25) , p od fijna 1541 do 30. prosince 1542. Orig. (M. 6. 26) , p od ledna do prosince 1543. Orig. (M. é 30) , » od ledna do prosince 1544. Orig. (M. č. 38) » » od ledna do prosince 1545. Orig. (M. é. 36) , » od ledna do prosince 1546. Orig. (M. é. 39) , » od ledna do prosince 1547. Orig. (M. č. 43) , » od ledna do prosince 1548. Orig. (M. č. 44) , » od ledna do prosince 1549. Orig. (M. 6. 47) , » od ledna do prosince 1550. Orig. (M. é. 48) , od ledna do prosince 1551. Orig. (M. č. 852) , Missiven Ertzh. Ferdinand“ od ledna 1553 do března 1555. Orig. (M. č. 64) Nám. missivy od ledna do prosince 1559. Orig. (M. č. 67) , n arcikn. Ferdinanda od ledna do prosince 1560. Orig. (M. ë. 82) , n od ledna 1568 do prosince 1569. Orig. . 84) „Kais. Befehle des ganzen Jahres“ od ledna do prosince 1570. Orig. ex f (M. 

Strana 137
24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. № o B o 6. T. 8. Příloha IV. Seznam knih registraturních. 137 (M. č. 85) „Kais. Befehle des ganzen Jahres“ od ledna do prosince 1571. Orig. č. 88) n ^ » 1572. Orig. (M. &. 90a) „Kais. Mt. beuelch" z 1. 1573—1574. Orig. (M. & 93) ,Ka/s. Mt. beuelch? z 1. 1575— 1576. Orig. (M. č. 96) » » z l. 1577. Orig. (M. é. 98) » » z l 1578. Orig. (M. č. 99) » » z r. 1579. Orig. (M. č. 107) n » z r. 1599. Orig. (М. & 97) ,Kais. beuelch" z r. 1600. Orig. (M. & 110 , » z r. 1601. Orig. (M. 8. 121) » » z 1. 1654—1669. Orig. Přicházejí tu též české missivy. B. Registra a kopiáře české komory. I. Registra českých zápisův a majestátů pro komoru Českou založená. (M. 6. 5) „Registra všech zápisuov, obdarování, frystunkuov, smluv i jiných všelijakých listuov. od krále JMti, kteříž z komory JMti v královstvie Českém vycházejí.“ Jdou od r. 1527 až do konce r. 1542 (f. 625). — Orig. Vepsáno celé znění mnohých majestátů. (M. č. 27) „Krále JMti zápisové a majestáty létha Páně 1543.* Jdou do konce r. 1550. Orig. (M. č. 51) „Majestátové létha Páně 1551.“ Jdou od května 1551 až do kvétna 1556. Orig. (M. č. 70 b) „Majestátové létha Páně 1561.“ Jdou od ledna 1561 až do května 1570. Orig. (M. č. 89) Majestáty, listy mocné, erbovní atd. od ledna 1572 až do června 1600. Orig. (M. č. 95) „Majestátové“ od r. 1576 až do března 1594. Orig. (M. č. 105) » od r. 1595 až do r. 1609. Orig. (M. č. 118) ; od r. 1610 až do r. 1618. Orig. II. Registra německých zápisův a majestátů pro komoru českou založená. 1. 2. 3. леев - © № (M. & 10) ,Bekennen* 1530—1534. Orig. (M. č. 22) » od ünora 1539 do kvétna 1546. Orig. (&. 42) ,Bekennen" od ledna 1547 do kvétna 1552. Orig. (ć. 56) „Bekennen* 1554—1558. Orig. 8. (č. 103) „Bekennen* 1590—1593. Orig. (č. 63) » 1559—1563. , 9. (6. 104) , 1594—1599. , (č. 76) » 1564—1570. , 10. (č. 109) » 1600—1609. , (&.100 , 1583—1589. , III. Registra českých listů neb „vydání“ komorních. . (M. é. 53) „České vydáné“ za arciknížete Ferdinanda od ledna 1553 až do května 1556. Jsou to nařízení a rozhodnutí učiněná arciknížetem k návrhu komory. Orig. (M. č. 61) „Vydáné české“ od začátku r. 1557 do konce r. 1559. Orig. (M. č. 69) „Všelijaké vydání na poručené JMCské a komory České“ od r. 1560 až do konce r. 1564. Orig. Třída pro filosofil, filologii a dějepis VII., 3. 18 

Strana 138
138 6. Jaromír Celakovský: O domácích a cizích registrech. 4. (M. č. 68 b) „Vydání české“ komory České. Několik složek z rozličných dob v jednu knihu svázaných, tak na 1. 1—14 z února 1560; od 1. 110—183 celý rok 1565; od 1. 184—383 celý rok 1568; od 1. 14—109 z r. 1574; od 1. 384—459 od ledna do října r. 1579 a od 1. 460 násl. od ledna do srpna 1581. Orig. 5. (M. č. 83) „České vydání“ od ledna 1569 až do konce r. 1572. Orig. 6. (M. č. 90 b) „České vydání“ od ledna 1573 až do konce r. 1578. Orig. IV. Registra německých nařízení komory české. 1. (M. č. 29) „Gemainsachen von der kammer ausgegangen“ od ledna 1533 do února 1534, pak z 1. 1556—1565 a 1580. Orig. 2. (M. č. 83) „Gemaine sachen“ od ledna do září 1569. Orig. V. Kopiáře nařízení komoře české daných. 1. (M. č. 8) „Registraturpuech aller beuelch, so von Röm. KMt. an die behemisch kammer ausgangen", od ledna 1531 do dubna 1537. Orig. 2. (M. č. 19) „Königl. bevelch, so im 1538 jare von hof an dy behemisch kammer aus- gangen.“ Jdou od ledna 1538 do října 1543. Orig. 3. (M. č. 31) „Königl. befehle an die kammer in Böheim“ od ledna 1544 do září 1553. Orig. 4. (M. č. 54) „Befehle an die cammerret" od ledna do prosince 1554. VI. Registra dobrých zdání a zpráv komory české ke dvoru daných. 1. (M. č. 9) „Registraturpuech zu den underrichtungen, so von der Beheimischen cammer an Königl. Mt. hof gethan, angefangen 28. Julii 1531.“ Jde do konce r. 1534. Orig. 2. (M. č. 15) „Unnderichten an hof von der camer im 1535 jahr angefangen.“ Jde do konce r. 1540. Orig. 3. (M. č. 37) „Underrichten“ od února 1546 do konce r. 1548. Orig. 4. (M. č. 45) „Rathschlege“ od ledna 1549 do konce 1550. Orig. 5. (M. č. 55 f. 58 násl.) „Bericht an hof“ od ledna 1560 do února 1564. Orig. 6. (M. č. 68 a) „Bericht nach hof“ 1560. Orig. 7. (M. č. 72) „Bericht gegen hof“ 1561—1562. Orig. 8. (M. č. 74) „Bericht an hof“ 1563 Orig. 11. (M. č. 80) „Bericht an hof“ 9. (M. č. 75) 12. (M. č. 81) „ „ „ 1564 „ „ 13. (M. č. 91) „ 1565 10. (M. č. 79) „ 14. (M. č. 92) „Rathschlaege“ 1574—1577. Orig. 1566 Orig. 1568 1574 VII. Kopiáře rozličných smluv, zápisův, rukojemství atd. 1. (M. č. 73) „Zápisové a rukojemství podle notule listuov hlavních od létha 1562 učiněných.“ Na 1. 1. je nadpis „Listuov hlavních a zápisuov s rukojměmi zdělaných přípisové tuto se pořád nejdou, kteréž JMCská pán, pan Ferdinand etc. osobám níže položeným od 1. 1562 zdělati jest poručiti ráčil.“ Jdou do října 1572. Orig. 2. (M. č. 102) Kniha rozličných zápisů, zvláště smluv trhových jménem krále uzavřených z l. 1589—1615. Orig.

Strana 139
Příloha IV. Seznam knih registraturních. 139 C. Registra vedená při rakouských expedicích dvorské kanceláře, při rakouské dvorské kanceláři, při direktorium in publicis et cameralibus a při spojené kanceláři dvorské.) I. Dolnorakouská registra privilegií a nobilitací. (Niederösterreichische Privilegia.) 1. (č. 1) Registra nobilitací z r. 1497—1621 (1. 1—1000). Kop. 2. (č. 2) Registra privilegií Ferdinanda I. od června 1540 do února 1541 (1. 1—280). Napřed rejstřík. Orig. Zápisy něm. 3. (č. 3) Registra privilegií. Annus d. 1544—1547 (f. 1—116). Orig. Zápisy lat. 4. (č. 4) Registra privilegií 1547—1557 (1. 1—173). Orig. Zápisy něm. 5. (č. 5a) Registra privilegií a nobilitací. Na hřbetě: „Ferdinandi I. Saalbuch 1559—1562“ (f. 1—196). Orig. Od 1. 95 jdou nobilitace s nadpisem: „Adenliche wappenspesserung, no- bilitationes vnd plasmaturn sambt einfierung der dienst, so vnderschidlichem forma con- sueta gefertigt worden anno 1560". 6. (č. 5b) Novější kopie předešlého registru z 1. 1559—1562. 7. (č. 6) „Niederösterreichische Confirmationes N° 6“ z doby císaře Maximiliana II. r. 1565 až 1574 (f. 1—570). Orig. S rejstříkem. 8. (č. 7) Registra privilegií z r. 1567—1576 (f. 1—570). 9. (č. 8) Novější kopie předešlého registru. 10. (č. 9) Privilegia cís. Rudolfa II. z r. 1577—1583 (p. 1—304). Orig. 11. (č. 10) „Rudolfi II. Saalbuch de anno 1578—1579“ (p. 1—165). Orig. 12. (č. 13) „Rudolfi II. Oesterreichische Privilegia omnis generis ab anno 1582 usque ad annum 1602“ (f. 1—428). Orig. 13. (č. 16) „Rudolfi II. Oesterreichische Privilegia ab a. 1603—1611“ (f. 1—445). Orig. 14. (č. 17) „Kaisers Mathiae Oesterreichische Privilegia de a. 1608—1613. Lib. I.“ (f. 1 bis 458). Orig. 15. (č. 21) „K. Mathiae Oesterreichische Privilegia omnis generis de anno 1610—1615“ (f. 1—382). Orig. 16. (č. 24) „K. Mathiae Oesterreichische Privilegia von anno 1608—1619. Lib. III.“ (f. 1 bis 429). Orig. 17. (č. 26) Privilegia cís. Ferdinanda II. z r. 1618—1626 (f. 1—945). Kop. (č. 27) „K. Ferdinandi II. Oesterreichische Privilegia omnis generis ab anno 1619 bis 18. 1625.“ Orig. 19. (č. 28) dto. ab anno 1619—1625. Orig. 20. (č. 29) Privilegia z r. 1619—1626. Kop. 21. (č. 30) Oest. Priv. 1619—1623. Orig. 22. (č. 34) 1624—1629. „ 23. (č. 35) 1625—1627. Kop. 24. (č. 37) Oest. Priv. 1625—1631. „ 1627—1628. Orig. 25. (č. 39) „ 26. (č. 42) 1628—1636. Kop. „ 27. (č. 45) 1630—1632. » 1) Knihy tuto uvedené chovají se vesměs v c. kr. archivu šlechtickém ve Vídni. 18*

Strana 140
140 6. Jaromír Čelakovský: O domácích a cizích registrech. 28. (č. 50) Oest. Priv. 1637—1640. Orig. 1637—1644. Kор. 29. (č. 51) 1637—1644. „ (č. 52) 30. (č. 58) 1644—1649. Priv. a Nob. 31. 1649—1652. Priv. a Nob. 32. (č. 61) 1649—1656. (č. 62) 33. 1657—1681. Priv. 34. (č. 69) 1658—1687. Nob. 35. (č. 71) 1662—1678. Priv. 36. (č. 76) 1670—1705. „ (č. 84) 37. 38. 1671—1699. „ (č. 85) (č. 93) 1678—1704. „ 39. 40. 1705—1710. „ (č. 110) 1706—1710. „ 41. (č. 116) 42. (č. 117) 1706—1729. Nob. 43. (č. 121) 1707—1711. Priv. 1709—1713. „ 44. (č. 125) 1712—1720. Nob. Priv. 45. (č. 130) 1712—1728. 46. (č. 132) „ 1714. Priv. 47. (č. 134) 1715—1716. Priv. 48. (č. 137) 1717—1718. „ 49. (č. 140) 1719—1723. „ 50. (č. 146) 51. (č. 153) Oest. Priv. 1724—1738. Priv. 52. (č. 159) 1730—1740. Nob. „ 53. 1740—1744. Priv. (č. 173) (č. 176) 1741—1759. Nob. 54. 1745—1749. Priv. 55. (č. 183) 56. (č. 199) 1750—1752. „ 1753—1759. „ 57. (č. 205) 58. (č. 212) 1760—1764. Nob. 59. (č. 214) 1760—1780. Priv. 1765—1769. Nob. (č. 217) 60. 1770—1773. „ (č. 223) 1774—1777. „ (č. 226) 1778—1780. „ (č. 229) (č. 230) 1780—1783. » 1781—1791. Priv. (č. 237) 1784—1787. Nob. (č. 247) 1788—1790. „ (č. 253) 1790—1792. „ 68. (č. 255) 69. (č. 261) 1792—1800. Priv. 1793—1795. Nob. 70. (č. 264) 1796—1800. „ (č. 267) 71. 72. (č. 269) 1801—1803. „ 1804—1806. „ 73. (č. 270) 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67. „ II. Vnitrorakouská registra privilegií a nobilitací. (Innerösterreichische Privilegia.) 1. (č. 18) Nadpis: „Maximiliani et Leopoldi privilegia omnis generis ab anno 1610 usque (f. 1—932). Kop. 1668“ 2. (č. 33) Registra 1623—1626. Kop. 1627—1630. Nob. 3. („ 41) „ 1631—1635. Nob. 4. („ 46) 1636—1642. Nob. 5. („ 49) 1638—1667. Priv. 6. („ 53) 1643—1650. Nob. 7. („ 56) 1643—1656. Priv. 8. („ 57) 9. („ 64) 1651—1657. Nob. 1657—1664. Nob. 10. („ 68) 1658—1660. Priv. 11. („ 70) 1660—1661. Priv. 12. („ 72) „ 1662—1672. Priv. 13. („ 75) 1665—1669. Nob. 14. („ 77) 15. („ 82) 1670—1673. Nob. 16. („ 87) 1673—1698. Priv. 1674—1680. Nob. 17. („ 88) 18. (č. 95) Registra 1681—1695. Nob. 1696—1705. Nob. 19. („ 104) „ 1699—1705. Priv. 20. („ 106) 1705—1706. Priv. 21. („ 108) „ 1705—1715. Nob. „ 22. („ 114) 1706. Priv. 23. („ 115) „ 24. a 25. („ 118 a 119) Registra 1707. Priv. 2 díly. 26. („ 122) Registra 1708. Priv. 1709—1711. Priv. 27. („ 124) „ 1712—1713. Priv. 28. („ 127) 1714—1715. Priv. 29. („ 135) „ 1716—1718. Priv. 30. („ 138) „ 1716—1728. Nob. 31. („ 139) „ 32. a 33. („ 142 a 143) Registra 1718. Priv. 2 díly. 34. („ 145) Registra 1719. Priv. 35. („ 148) 1720. Priv. „

Strana 141
Příloha IV. Seznam knih registraturních. 141 36. (č. 149) Registra 1721—1725. Priv. 37. („ 155) 1726. Priv. „ 38. („ 156) 1727—1740. Priv. „ 39. („ 158) 1729—1740. Nob. 40. („ 171) 1740—1742. Priv. 1640—1765. Nob. 41. („ 175) 42. („ 179) 1743—1744. Priv. 43. („ 180) 1744—1745. Priv. 44. („ 184) 1746—1747. Priv. 45. („ 195) 1748—1750. Priv. 46. (č. 202) Registra 1751—1754. Priv. 1755—1757. Priv. 47. („ 207) „ 48. („ 210) 1758—1776. Priv. „ 49. („ 219) 1766—1780. Nob. 1781—1782. Priv. 50. („ 235) 51. („ 236) 1781—1791. Nob. 52. („ 243) 1783. Priv. 53. („ 248) 1784—1789. Priv. 1791—1806. Priv. 54. („ 260) 1792—1806. Nob. 55. („ 262) „ „ IlI. Hornorakouská registra privilegií a nobilitací. (Tirolische Privilegia.) 1. (č. 78) Registra 1665—1671. Nob. 1672—1676. Nob. 2. („ 86) 1677—1683. Nob. 3. („ 92) 1684—1694. Nob. 4. („ 97) 1685—1705. Priv. 5. („ 98) 1695—1705. Nob. 6. („ 103) 1705—1706. Priv. 7. („ 109) „ 1705—1711. Nob. 8. („ 113) 1707. Priv. 9. („ 120) 1708—1710. Priv. 10. („ 123) 1712. Priv. 11. („ 126) 12. („ 131) 1712—1720. Nob. 1713. Priv. 13. („ 133) 1714—1716. Priv. 14. („ 136) 1717—1722. Priv. 15. („ 141) 1721—1733. Nob. 16. („ 150) 17. (č. 151) Registra 1723—1740. Priv. 1734—1740. Nob. 18. („ 165) „ 19. („ 177) 1741—1764. Nob. „ 1742—1743. Priv. 20. („ 178) 21. („ 181) 1744—1745. Priv. 1746—1749. Priv. 22. („ 185) 23. („ 198) 1750. Priv. 1751—1753. Priv. 24. („ 201) 25. („ 206) 1754—1758. Priv. 1759—1780. Priv. 26. („ 211) 1765—1780. Nob. 27. („ 218) 28. („ 232) 1780—1783. Priv. 29. („ 233) 1780—1783. Nob. 30. („ 251) 1784—1790. Priv. 31. („ 257) 1790—1804. Priv. 32. („ 258) 1790—1806. Nob. IV. Italská registra privilegií a nobilitací. (Italienische Privilegien.) 3. (č. 222) 1769—1773. Nob. Priv. 1. (č. 200) 1750—1760. Nob. Priv. 4. („ 225) 1773—1782. „ 2. („ 213) 1760—1768. » „ 5. (č. 244) 1783. Nob. Priv. V. Haličská registra privilegií a nobilitací. (Gallizische Privilegien). 1. (č. 227) 1775—1780. Nob. Priv. 2. („ 231) 1780—1783. „ 3. (č. 249) 1784—1789. Nob. Priv. 4. („ 256) 1790—1794. „ 5. (č. 265) 1795—1802. Nob. Priv.

Strana 142
142 6. Jaromír Čelakovský: O domácích a cizích registrech. Vl. Registra majestátův a nobilitací císařství Rakouského. (Kaiserthums Oesterreichs Majestalia.) 1. (č. 272) 1806—1809. Priv. 2. („ 276) 1810—1820. „ 3. („ 271) 1806—1807. Nob. 4. („ 273) 1806—1819. Inkol. 5. („ 274) 1808—1809. Nob. 6. („ 275) 1810. Nob. 12. (č. 291) Franz des I. Saalbuch 1818—1820. Nob. 13. („ 282) 1820—1832. „ „ „ 7. (č. 277) 1811—1812. Nob. „ 8. („ 278) 1812—1813. 9. („ 279) 1814—1815. „ 10. („ 280) 1816. Nob. 11. („ 281) 1817. „ VIl. Rejstříky: 1. (č. 292) Na hřbetě nápis: „Maiestalia in böhmischer Sprache ab anno 1580 usque 1745." Obšírný abecední rejstřík všeho, co je z těch let v registrech majestátův. 2. (č. 293) Na hřbetě nápis: „Majestalia 1711—1749.“ Abecední rejstřík konceptů privilegií v archivu c. kr. ministeria vnitra uložených. 3. (č. 294) Na hřbetě nápis: „Majestalia 1749—1761.“ Na 1. 1—30 je seznam starších register české dvorské kanceláře, napotom na 1. 1—250 jde protokol spojené kanceláře z r. 1751—1761. 4. (č. 295) Na hřbetě nápis: „Majestalia ab anno 1762—1793.“ Rejstřík české registratury z těch let. 5. (č. 296) Na hřbetě nápis: „Majestalia ab anno 1794—1827.“ Seznam majestátů rok za rokem do Čech, Moravy a Slezska v těch letech daných, současně psaný. Dodatek. Domněnka na str. 70. tohoto spisu vyslovená, že snad původní registraturní knihy české dvorské kanceláře z let 1580—1749, jichž pozdější přepisy chovají se v c. kr. šlechtickém archivu ve Vídni, zůstaly při nejvyšším soudním dvoře ve Vídni, neosvědčila se býti podstatnou. Při posledním pobytu ve Vídni o velikonočních svátcích r. 1890 přesvědčil jsem se osobně, že ani v archivu a re- gistratuře nejvyššího soudního dvoru ani v tamější bibliotéce tyto knihy nejsou.

Strana 143
OBSAH. I. Roztřídění úředních knih na kopiáře, registra a akta str. 1. — Průvodní moc a forma zápisů v kopiářích a registrech str. 2. — Privilegia, patenty, missivy str. 3. — Právní povaha zápisů do aktů vůbec, do desk v zemích českých zvláště str. 4. — Úkol pojednání str. 6. II. Uschovávání úředních kopií listin v starých časech str. 7. — Commentarii římských imperátorů str. 8. — Chartia císařů východořímských str. 9. — Registra papežská str. 9. — Druhy těchto register str. 10. Registra kanceláří králů francouzských a anglických str. 11. — Nejstarší sicilská registra str. 11. — Registra angiovinská str. 12. — Nejstarší registra v střední Evropě z kanceláře Přemysla Otakara II. str. 12. — Knihy registraturní vévodů rakouských a hrabat tyrolských str. 12. — jiných německých zeměpánů 13. — Registra říšská za Ludvíka Bavora str. 14. — Registra kanceláře římsko-české Karla IV. str. 14. — Registraturní zna- mení str. 15. — Registrum imperiale z r. 1360 a 1361 str. 16. — Registra Václava IV. str. 16. — Ruprechta Falcského str. 17. — Druhy říšských register str. 18. — Jich seznam str. 18. — V jakém jazyku psány str. 19. — Řády říšské kanceláře z doby císaře Maximiliana I. str. 19. — Osudy říšské registratury str. 21. Libri regii králů uherských str. 21. — Novější registra uherská a sedmihradská str. 22. — Metryka koronna králů polských str. 22. — Knihy zápisné a poselské str. 23. — Sigillata str. 23. — Novější polská registra str. 24. — Metrycké knihy litevské str. 25. — Libri inscriptionum et legationum str. 25. — Metrica major et minor str. 25. — Úřední knihy ruských cárů str. 26. — Ukaznija knigi prikazov str. 27. — Knigi razrja- dnyja str. 27. III. Starší registra české kanceláře královské str. 28. — Zprávy mistra Jindřicha Vlacha o registrech Přemysla Otakara II. str. 28. — Založení městských knih v Praze regalium registrorum adinstar. str. 29. — Účastenství Jindřicha Vlacha na zavedení register královských str. 30. — Jeho formuláře a poměr jich k re- gistrům str. 31. — Pravděpodobnost dvojích register v české kanceláři privilegií a missiv str. 31. — Registra následujících králů str. 32. — Česká kancelář za krále Jana str. 32. — Registra komory královské str. 33. — Dvorská kancelář Karla IV. str. 33. — Seznam registrátorů str. 34. — Do r. 1361 společná registra římsko- česká str. 34. — Napotom zvláštní královská registra česká str. 34. — Zpráva Jana z Gelnhusen str. 34. — Výpisy ze starých register zachované ve dvou soupisech statků manských a církevních str. 35. — Liber primus Karoli str. 36. — Registra Václava IV. str. 36. — Copiarium dipl. Przemislaeum str. 37. — Dvorská kancelář císaře Sigmunda str. 38. — Registrátoři při ní str. 38. — Registra Bohemie z té doby str. 38. — Původní registrum Sigmundovo z 1. 1436 a 1437 str. 39. — Dvoje registra zemí českých: česká a německá str. 39. — Registrování dělo se obyčejně dle konceptů str. 39. — Zprávy o královských registrech z doby následujících králů str. 40. — Dvoje hlavní registra za kr. Vladislava str. 40. — Původní liber XXII. Wladislai str. 41. — Registra zápisů komise z r. 1453 str. 42. — Nejv. kancléř opatruje král. registra str. 42. — Česká kancelář v době Jagellonské str. 43. — Změna r. 1509 str. 43. — Obě pečeti královské v moci krále str. 43. — Expo- situra české kanceláře na Budíně str. 44. — Při ní registrují se listy do knih str. 44. — Registra listů posé- lacích při úřadě hejtmanů zemských str. 44. — Registra soudu komorního str. 44. — Osudy staré registratury české str. 44. — Pozůstatky starých register str. 45. — Obsah i účel královských register str. 45. IV. Novější královská registra česká z doby habsburské str. 46. — Kancelář česká za Ferdinanda I. str. 46. — Spory o její působnost str. 46. — Snesení sněmovní z r. 1526 před volbou krále str. 46. — Žá- dost Moravanů stran kanceláře str. 47. — Česká expedice při dvorské kanceláři str. 47. — Kancelář české komory 48. — Instrukce komory z r. 1527 str. 48. — Majestát Moravanům r. 1527 daný str. 49. — Vliv tajné

Strana 144
rady a dvorské komory na záležitosti české str. 49. — Odpor stavů str. 49. — Odpověď Ferdinandova str. 50. Řád dvorské kanceláře ze dne 21. ledna 1528 str. 50. — Ústupky českému kancléři učiněné str. 50. — Roz- dělování české kanceláře na zemskou a dvorskou str. 51. — Žádost Moravanů, aby kancléř český stále při dvoře býval str. 51. — Místokancléři český a německý str. 51. — Majestáty vydává česká kancelář na hradě Instrukce české komory z r. 1530 a 1548 str. 51. — Snesení sněmovní z r. 1541 o maje- Pražském str. 51 státích str. 52. — Formy otevřených a posélacích listů str. 52. — Kancelář česká zároveň expedicí českého místodržitelstva a rady zemské str. 53. — Nařízení a rozhodnutí komory české str. 53. — Listy manské str. 53. — Odpor českých stavů proti českým radám při dvoře str. 54. — Přesídlení dvora císařského na hrad Pražský za Rudolfa II. str. 54. — Vliv nejvyššího kancléře českého str. 54. — Zmáhání se působnosti české kanceláře str. 55. — Odpor českých stavů proti tomu str. 55. — Smlouva Moravanů s Čechy z r. 1611 str. 56. — Deklarace arciknížete Maximiliana z r. 1612 o této smlouvě str. 57. — Požadavky Slezanův a Lu- žičanů stran kanceláře str. 57. — Zřízení samostatné slezské kanceláře ve Vratislavi str. 57. — Sněmovní snesení z r. 1615 proti tomu str. 57. — Opětné připojení slezské kanceláře r. 1616 k české kanceláři str. 58. Expedice slezská a moravská při ní str. 58. — Přeložení dvorských úřadů do Vídně za Matyáše str. 58. — Přesídlení též české kanceláře str. 58. — Snesení stavů z r. 1619 str. 58. — Obnovení úřadů zemských roku 1623 str. 59. — Česká královská kancelář místodržitelská v Praze str. 59. — Česká rada a dvorská kancelář ve Vídni str. 59. — Ustanovení obnoveného zřízení zemského o její působnosti str. 60. — Česká kancelář dvorská nejvyšší politickou a soudní instancí zemí českých při dvoře str. 60. — Trvalé přesídlení její do Vídně str. 62. — Šíření její působnosti str. 62. — Zřízení dvou senátů politického a soudního r. 1719 při ní str. 62. — Seznamy jejího úřednictva str. 62. — Registrátoři a státní archiváři čeští str. 64 a 66. — Pečeti císařské a královské str. 64. — Forma písemností z kanceláře vycházejících str. 64. — Majestáty se znameními regi- straturními str. 66. — Jiné doklady na vedení register v české kanceláři str. 66. — Větší registra majestátů v šlechtickém archivu ve Vídni str. 68. — Menší registra české kanceláře v místodržitelském archivu Praž- ském str. 68. — Osudy těchto knih registraturních str. 69. — Přepisování register za císaře Františka I. str. 70. — Od r. 1580 knihy privilegií a nobilitací str. 71. — Registra listův otevřených a posélacích str. 71. Sbírky cís. resolucí a patentů při české kanceláři dvorské str. 71. — Registra a kopiáře při české komoře vedené str. 72. — Dvoje expedice při komoře: česká a německá str. 72. — Registra zápisův a majestátů z komory české vydaných str. 73. — Registra nařízení, rozhodnutí a dobrých zdání komory české str. 74. — Instrukce Karla VI. r. 1719 komoře české vydaná str. 74. — Knihy registraturní a kopiáře při českém místo- držitelstvu v Praze str. 75. — Novější význam registrování str. 76. V. Novější rakouské knihy registraturní str. 76. — Dvorské a zemské úřady za Maximiliana I. str. 77. — Spojená kancelář římsko-rakouská str. 77. — Dvě rakouské expedice při ní str. 77. — Registra dolnorakouská a hornorakouská str. 77. — Řády kancelářské Ferdinanda I. str. 78. — Smlouva z r. 1559 s arcibiskupem Mohučským str. 78. — Rakouští místokancléři str. 78. — Po r. 1564 samostatné kanceláře v Inšpruku a Štýrském Hradci str. 78. — Snahy po rozdělení kanceláře římsko-rakouské str. 79. — Samo- statný registrátor při rakouské expedici str. 79. — Zřízení samostatné rakouské kanceláře dvorské za Ma- tyáše str. 79. — Od r. 1665 tři expedice při ní str. 79. — Reorganisace z r. 1720 str. 79. — Oddělená státní kancelář str. 79. — Do r. 1565 dvoje registraturní knihy: dolnorakouské a hornorakouské str. 80. — Po r. 1565 od dolnorakouských oddělují se registra vnitrorakouská str. 80. — Přehled těchto register v šlechtickém archivu ve Vídni str. 80. — Komory dvorská a zemské str. 80. — Pamětní knihy dvorské komory str. 81. — Změny r. 1749 spůsobené str. 82. — Zrušení kanceláří dvorských a zřízení direktoria a nejvyššího justičního úřadu str. 82. — Zemské referáty při těchto úřadech str. 82. — Spojená česká a rakouská dvorská kancelář str. 83. — Její přednostové str. 83. — Haličská dvorská kancelář připojena str. 83. — Proměny v názvu a pů- sobnosti spojené kanceláře str. 84. — Privilegia a šlechtické diplomy registrují se nadále str. 84. — Přehled registraturních knih při spojené kanceláři dvorské vedených str. 84. — Ředitelové registratury spojené kan- celáře dvorské str. 84. I. Příloha. Výpisy ze šestnácti českých knih registraturních učiněné za krále Vladislava o stat- cích manských str. 86. — II. Příloha. Výpisy z devíti českých knih registraturních učiněné za téhož krále o statcích zádušních str. 106. — III. Příloha. Výpisy z původního registra císaře Sigmunda z let 1436 a 1437 str. 123. — IV. Příloha. Seznam knih registraturních, chovaných v c. kr. šlechtickém archivu ve Vídni, jakož i starších knih úřadních uložených v archivu c. kr. místodržitelství v Praze str. 132.