z 372 stránek
Titul
1
2
3
4
Literárněhistorický úvod
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
Úvodní ediční poznámky
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
Zlomek Legendy o Panně Marii
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
Zlomek Legendy o nanebevstoupení Páně
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
Šafaříkův zlomek Legendy o apoštolích
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
Durychův zlomek Legendy o apoštolích
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
Neurčený Paterův proužek č.1
95
96
97
98
Zlomek Legendy o Jakubovi Menším
99
100
101
102
103
104
105
106
Zlomek Legendy o Veronice
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
Neurčený Paterův proužek č.6
121
122
123
124
Neurčený Paterův proužek č.7
125
126
127
128
Neurčený Paterův proužek č.12
129
130
131
132
Musejní zl. Legendy o seslání sv. Ducha
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
Zlomek Legendy o Pilátovi
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
Drkolenský zlomek Legendy o Jidášovi
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
Musejní zlomek Legendy o Jidášovi
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
Klementinský zl. Leg. o Jakubovi Menším
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
Zlomek o papeži Silvestrovi
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
Klementinský zl. Leg. o umučení Páně
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
Kynského zl. Leg. o umučení Páně
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
Zl. Leg. o umučení Páně (ruk. klement.)
227
228
229
230
231
232
Zl. Leg. o umučení Páně (ruk. strah.)
233
234
235
236
237
238
Slovník
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
Závěrečná poznámka vydavatelova
338
Nejdůležitější zkratky
339
340
341
342
Obsah
343
344
Obrazové přílohy
345
346
347
348
349
350
351
352
353
354
355
356
357
358
359
360
361
362
363
364
365
366
367
368
369
370
371
372
- s. 240: ...Oni (zlodéji) sé preć ot nie (stáé)Zie, Ana ostatka doséZe Jak Kl 212; An, jakZ pisali proroci, krotkych Íudí ješče krocí, jéde...
- s. 241: ...259; (Titus?) üsilé nepré- sta, Aze vSak hi doby mésta Jak Kl 216; netáhnu (s inf) brZe ..... , až = sotva...,...
- s. 246: ...UmSIKI 45; = UmkK 2b1; zdali by sé kde sebravse Jak Kl 47; v. také aby, ač bych, bych, kdyby; - v...
- s. 249: ...VýbAk); (Zena v)ecé: ,,Czo sé lekli? Proč ste masa neupekli...?** Jak Kl 199; Zidovstvo zno- va kfièe a fka: ,,czo nám otvlaécujes...
- s. 263: ...JidM 33; k iheruzzalemíu JakKl 18; By iheruza- ]em potupen Jak Kl 219; ottad sé podvize (Ježíš) sém k iherujjalemy blíZe UmKl...
- s. 278: ...JakKl 1; slunce sé vzdvih od morzie pustilo papirslky jasné Jak Kl 12; ta moc morzie piéplula JakKl! 30; Vladna (Je- 278...
- s. 282: ...bych kady mohl na nebe, tu mi nelzie zbyti tebe Jak Kl 40; v3akZ nelzie nikakZ utéci JakKl 45; nem alf piíd.:...
- s. 304: ...JidM 168; dosti j»be pokirmiv- $e lehu vóbec v&tci spáti Jak Kl 8; oba ta dva krále silné vojsky ne u mále...
- s. 305: ...lové) za mořem na mśóle..., Sen hi on strachu dálejí Jak Kl 4; Sen hi on radost- ně křičé UmkKl 58; sise,...
- s. 325: ...na sé pobdie (Zidé), po tej réci, jaksto Job die Jak Kl 37? (pokuta, trest Kl. z1.); Ty (Piláte) v tom neéti...
- s. 330: ...ho penéz na tridcétech vybiera viüuZ z ptákóv v sietech Jak Kl 224; z Zidóv nékterí byli, již sé jeho (JeZíSe) smirtü...
Název:
Nejstarší české veršované legendy, soubor rukopisných zlomků
Autor:
Cejnar, Jiří ; Hrabák, Josef
Rok vydání:
1964
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
372
Počet stran předmluvy plus obsahu:
372
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Literárněhistorický úvod
- 31: Úvodní ediční poznámky
- 49: Zlomek Legendy o Panně Marii
- 59: Zlomek Legendy o nanebevstoupení Páně
- 71: Šafaříkův zlomek Legendy o apoštolích
- 85: Durychův zlomek Legendy o apoštolích
- 95: Neurčený Paterův proužek č.1
- 99: Zlomek Legendy o Jakubovi Menším
- 107: Zlomek Legendy o Veronice
- 121: Neurčený Paterův proužek č.6
- 125: Neurčený Paterův proužek č.7
- 129: Neurčený Paterův proužek č.12
- 133: Musejní zl. Legendy o seslání sv. Ducha
- 143: Zlomek Legendy o Pilátovi
- 155: Drkolenský zlomek Legendy o Jidášovi
- 167: Musejní zlomek Legendy o Jidášovi
- 181: Klementinský zl. Leg. o Jakubovi Menším
- 193: Zlomek o papeži Silvestrovi
- 205: Klementinský zl. Leg. o umučení Páně
- 217: Kynského zl. Leg. o umučení Páně
- 227: Zl. Leg. o umučení Páně (ruk. klement.)
- 233: Zl. Leg. o umučení Páně (ruk. strah.)
- 239: Slovník
- 338: Závěrečná poznámka vydavatelova
- 339: Nejdůležitější zkratky
- 343: Obsah
- 345: Obrazové přílohy
upravit
Strana 1
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD TEXTY A STUDIE K DĚJINÁM ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY 2 Nejstarší české veršované legendy
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD TEXTY A STUDIE K DĚJINÁM ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY 2 Nejstarší české veršované legendy
Strana 2
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ Vědecký redaktor akademik Bohuslav Havránek Recenzoval akademik František Ryšánek
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ Vědecký redaktor akademik Bohuslav Havránek Recenzoval akademik František Ryšánek
Strana 3
Nejstarší české veršované legendy Soubor rukopisných zlomků K vydání připravil JIŘÍ CEJNAR Uvod napsal prof. dr. Josef Hrabák Nakladatelství vensk kader Praha 1954 e věd
Nejstarší české veršované legendy Soubor rukopisných zlomků K vydání připravil JIŘÍ CEJNAR Uvod napsal prof. dr. Josef Hrabák Nakladatelství vensk kader Praha 1954 e věd
Strana 4
Jiří Cejnar 1964
Jiří Cejnar 1964
Strana 5
LITERÁRNĚHISTORICKÝ ÚVOD Tato kniha přináší básnické texty dokládající výši naší literární kultury před více než šesti a půl staletími. Šlo o básnická díla, která představovala ve své době veliký umělecký čin. Naše literatura jimi stanula na výši sou- dobé evropské literární tvorby, a to hned na začátku souvislého vývoje písemnictví v českém jazyce, pokud jej můžeme sledovat z dochovaných pramenů. Je třeba litovat jen toho, že se tyto nejstarší památky nedocho- valy celé, nýbrž jen ve zlomcích. To však není z hlediska dochování staročeských literárních památek nic výjimečného. Mnoho z památek bylo zničeno opotřebováním, ale i nezájmem pozdějších pokolení, která vyřazovala starší díla, aby bylo místo pro skladby nové, modernější. Obraz počátků písemnictví užívajícího češtiny skládáme proto pracně z nepatrných zlomků. Pergamenové listy, na nichž byly za- psány nejstarší literární památky, bývaly často oškrabovány, aby se mohlo použít pergamenu pro napsání nové práce, a později, když již zobecněl papír, nejedna památka byla rozřezána a jejího pergamenu použil knihař ke zpevnění vazby nového spisu. Říká se, že knihy mají své osudy. To platí ve zvýšené míře pro staré, zlomkovitě dochované památky. Některé mají osudy přímo dramatické. Historie o tom, jak byly postupně objevovány list po listu, jak se z ojedinělých proužků pracně skládaly celé listy, kolik bylo třeba mravenčí píle, aby se rozluštily a určily, četla by se jako napínavý román. Ještě dnes se obohacuje naše znalost o nové zlomky. V posledních desíti letech byl nalezen v Ostřihomě nový, osmý již zlomek Alexandreidy, nedávno v Českých Budějovicích další, devátý.1 A snad ještě důležitější pro poznání naší nejstarší literární kultury je nález zlomků z cyklu nejstarších legend, tzv. Klementinské zlomky. Jde o zlomky sestavené z proužků použi- tých pro vazbu latinského rukopisu získaného z kláštera v rakouském Admontě pro pražskou universitní knihovnu (zvanou Klementinum); zde je objevil r. 1952 R. Holinka a určila je E. Urbánková.2 I malý nález, pár slov dochovaných na ústřižku pergamenu vlepeného do 1 Ostřihomský zlomek vydal jeho objevitel Péter Király r. 1956 (Studia Slavica Academiae Scientiarum Hungaricae 2, 157n.). Budějovický zlomek byl objeven r. 1962; vydal jej Karel Pletzer (ČNM 132, 1963, 185n.). 2 Urbánková tyto zlomky vydala za spolupráce Fr. Ryšánka a Fr. Šimka v Praze 1959 (Klementinské zlomky nejstarších českých legend). 5
LITERÁRNĚHISTORICKÝ ÚVOD Tato kniha přináší básnické texty dokládající výši naší literární kultury před více než šesti a půl staletími. Šlo o básnická díla, která představovala ve své době veliký umělecký čin. Naše literatura jimi stanula na výši sou- dobé evropské literární tvorby, a to hned na začátku souvislého vývoje písemnictví v českém jazyce, pokud jej můžeme sledovat z dochovaných pramenů. Je třeba litovat jen toho, že se tyto nejstarší památky nedocho- valy celé, nýbrž jen ve zlomcích. To však není z hlediska dochování staročeských literárních památek nic výjimečného. Mnoho z památek bylo zničeno opotřebováním, ale i nezájmem pozdějších pokolení, která vyřazovala starší díla, aby bylo místo pro skladby nové, modernější. Obraz počátků písemnictví užívajícího češtiny skládáme proto pracně z nepatrných zlomků. Pergamenové listy, na nichž byly za- psány nejstarší literární památky, bývaly často oškrabovány, aby se mohlo použít pergamenu pro napsání nové práce, a později, když již zobecněl papír, nejedna památka byla rozřezána a jejího pergamenu použil knihař ke zpevnění vazby nového spisu. Říká se, že knihy mají své osudy. To platí ve zvýšené míře pro staré, zlomkovitě dochované památky. Některé mají osudy přímo dramatické. Historie o tom, jak byly postupně objevovány list po listu, jak se z ojedinělých proužků pracně skládaly celé listy, kolik bylo třeba mravenčí píle, aby se rozluštily a určily, četla by se jako napínavý román. Ještě dnes se obohacuje naše znalost o nové zlomky. V posledních desíti letech byl nalezen v Ostřihomě nový, osmý již zlomek Alexandreidy, nedávno v Českých Budějovicích další, devátý.1 A snad ještě důležitější pro poznání naší nejstarší literární kultury je nález zlomků z cyklu nejstarších legend, tzv. Klementinské zlomky. Jde o zlomky sestavené z proužků použi- tých pro vazbu latinského rukopisu získaného z kláštera v rakouském Admontě pro pražskou universitní knihovnu (zvanou Klementinum); zde je objevil r. 1952 R. Holinka a určila je E. Urbánková.2 I malý nález, pár slov dochovaných na ústřižku pergamenu vlepeného do 1 Ostřihomský zlomek vydal jeho objevitel Péter Király r. 1956 (Studia Slavica Academiae Scientiarum Hungaricae 2, 157n.). Budějovický zlomek byl objeven r. 1962; vydal jej Karel Pletzer (ČNM 132, 1963, 185n.). 2 Urbánková tyto zlomky vydala za spolupráce Fr. Ryšánka a Fr. Šimka v Praze 1959 (Klementinské zlomky nejstarších českých legend). 5
Strana 6
vazby, může mít velikou vědeckou cenu. I když nejde o novou památku, která by rozmnožila znalost naší staré literatury po kvantitativní stránce, každý nález podává svědectví o kulturním životě své doby a obohacuje poznání jazyka. Proto je také aktuálním úkolem naší jazykovědy i literární vědy kritické vydání všech dosud známých zlomků nejstarších českých legend, k nimž patří cyklus legend o apoštolích, legenda o seslání ducha sv., legenda o Panně Marii, legenda o umučení, legenda o papeži Silvestrovi a apokryfy o Pilátovi a o Jidášovi. Na první pohled se může zdát, že zlomky starých textů, zčásti dokonce velmi porušené, dochovávající pouze jednotlivá, třebas i nesouvislá slova nebo jen jejich části, jsou faktem pouze jazykovým a nemají žádný význam pro literární historii. Ale není tomu tak. Jsou stejně důležité pro historika jazyka jako pro historika literatury a poskytují důležitý materiál i pro obecnou jazykovědu a pro poetiku. Lingvista v nich nachází nenahraditelná svědectví, bez nichž by se dala těžko konstruovat historická mluvnice, důležitá i pro poznání mluvnické stavby dnešního jazyka, literární historik v nich nachází stejně cenné svědectví o literárním životě. Dějiny literatury dnes již nepojímáme jen jako dějiny hotových textů, ale i jako dějiny lite- rární kultury. Svědectví o literární kultuře podává každý jazykový fakt, a proto se stýká při studiu literatury literární historik s lingvistou. Ling- vistický rozbor a hodnocení staré památky jsou pro literárního historika nepostradatelné, protože svědectví o celkové literární kultuře určité doby má klíčový význam pro poznání umělecké hodnoty konkrétních jednotli- vých děl. Jazykozpyt a literární historie se proto stýkají při studiu staré literatury daleko více než při studiu literatur novodobých. Ostatně i práce literárního historika zabývajícího se nejstaršími obdobími literárního vývoje liší se v mnohém od práce literárního historika doby novější. Obraz literárního života v nejstarší době se musí skládat ze zlomků a z útržků. Literární historik pracuje vlastně podobně, jako kdyby šlo o sestavení rozmetané mozaiky, ze které se dochovaly jen jednotlivé ka- ménky. A tak, zatímco historik nové literatury pracuje spíš abstrakcí, tj. zjednodušováním složitého obrazu, zakládajícího se na všech existujících literárních dílech, historik starší literatury pracuje opačným způsobem, dotvářením. Přitom nemá nikdy zaručeno, že se dochovalo právě to nejcen- nější. Pracuje tedy vždycky s částí, s pars pro toto, a ze zlomků postupuje k hypotetickému celku.3 To ovšem vyžaduje zvláštní postupy. Nevystačíme jen se znalostí domá- cích textů a soudobého života v domácím prostředí, ale musíme hledat 3 K tomu srov. Josef Hrabák, K metodologii studia starší české literatury, Praha 1961. 6
vazby, může mít velikou vědeckou cenu. I když nejde o novou památku, která by rozmnožila znalost naší staré literatury po kvantitativní stránce, každý nález podává svědectví o kulturním životě své doby a obohacuje poznání jazyka. Proto je také aktuálním úkolem naší jazykovědy i literární vědy kritické vydání všech dosud známých zlomků nejstarších českých legend, k nimž patří cyklus legend o apoštolích, legenda o seslání ducha sv., legenda o Panně Marii, legenda o umučení, legenda o papeži Silvestrovi a apokryfy o Pilátovi a o Jidášovi. Na první pohled se může zdát, že zlomky starých textů, zčásti dokonce velmi porušené, dochovávající pouze jednotlivá, třebas i nesouvislá slova nebo jen jejich části, jsou faktem pouze jazykovým a nemají žádný význam pro literární historii. Ale není tomu tak. Jsou stejně důležité pro historika jazyka jako pro historika literatury a poskytují důležitý materiál i pro obecnou jazykovědu a pro poetiku. Lingvista v nich nachází nenahraditelná svědectví, bez nichž by se dala těžko konstruovat historická mluvnice, důležitá i pro poznání mluvnické stavby dnešního jazyka, literární historik v nich nachází stejně cenné svědectví o literárním životě. Dějiny literatury dnes již nepojímáme jen jako dějiny hotových textů, ale i jako dějiny lite- rární kultury. Svědectví o literární kultuře podává každý jazykový fakt, a proto se stýká při studiu literatury literární historik s lingvistou. Ling- vistický rozbor a hodnocení staré památky jsou pro literárního historika nepostradatelné, protože svědectví o celkové literární kultuře určité doby má klíčový význam pro poznání umělecké hodnoty konkrétních jednotli- vých děl. Jazykozpyt a literární historie se proto stýkají při studiu staré literatury daleko více než při studiu literatur novodobých. Ostatně i práce literárního historika zabývajícího se nejstaršími obdobími literárního vývoje liší se v mnohém od práce literárního historika doby novější. Obraz literárního života v nejstarší době se musí skládat ze zlomků a z útržků. Literární historik pracuje vlastně podobně, jako kdyby šlo o sestavení rozmetané mozaiky, ze které se dochovaly jen jednotlivé ka- ménky. A tak, zatímco historik nové literatury pracuje spíš abstrakcí, tj. zjednodušováním složitého obrazu, zakládajícího se na všech existujících literárních dílech, historik starší literatury pracuje opačným způsobem, dotvářením. Přitom nemá nikdy zaručeno, že se dochovalo právě to nejcen- nější. Pracuje tedy vždycky s částí, s pars pro toto, a ze zlomků postupuje k hypotetickému celku.3 To ovšem vyžaduje zvláštní postupy. Nevystačíme jen se znalostí domá- cích textů a soudobého života v domácím prostředí, ale musíme hledat 3 K tomu srov. Josef Hrabák, K metodologii studia starší české literatury, Praha 1961. 6
Strana 7
analogie s jinými literaturami. Studium starší literatury musí být proto vždy do jisté míry studiem srovnávacím a nedochované prameny musí být nahrazovány analogiemi. A zde je důležitý každý útržek, i ten nejnepatrnější, protože nám pomůže proniknout do spleti problémů, vlivů, kulturních styků a filiací. Protože jde o problémy namnoze diametrálně odlišné od problematiky literatury nové, musím se dále zmínit o některých obecných otázkách stře- dověké kultury na naší půdě. Teprve pak přejdu k specifickým zvláštnostem našich památek, které v tomto souboru vycházejí poprvé v úplnosti. II Nejstarší zlomky legend, vydané v této knize, dosvědčují kulturní tvoři- vost v našem literárním životě okolo roku 1300. To však nebyly začátky slovesné kultury v našich zemích vůbec. Naši předkové užívali pro své kulturní potřeby v písemných projevech4 zprvu staroslověnštiny (od 9. stol.) a brzo pak latiny (od poloviny 10. stol.), která staroslověnštinu vytlačo- vala (během 11. stol.), aby opanovala sama pole; to však neznamená, že také čeština neměla od samého začátku kulturního života určité kulturní funkce. I když je jako jazyk písemných památek doložena poměrně pozdě, nacházíme stopy českého jazyka v bohemismech textů staroslověnských a latinských, podle nichž lze soudit o užití češtiny v náboženském životě, který do sebe strhoval tehdy celou oblast ideologické nadstavby. Ale brzo nacházíme i přímé stopy literárního užití češtiny v písni (v hymně Hospo- dine, pomiluj ny, složené původně staroslověnsky, ale postupně v ústech lidu bohemizované, ve Svatováclavské písni) a v překladech částí bible (žaltáře, evangeliáře). Lze proto předpokládat, že již na počátku 13. století existovalo určité zázemí pro pozdější rozvoj literární tvorby v českém jazyce. O vyspělosti tohoto zázemí můžeme soudit jednak podle vysoké jazykové kultury pramenně dochovaných památek z konce 13. stol., jednak podle analogie s vyspělou kulturou výtvarnou, představovanou gotickým slohem a daleko lépe dochovanou a známou než soudobá kultura literární. Latina měla v kulturním životě po celý středověk výsadní postavení. Vzhledem k tomu není možné dobře ocenit kulturní tvořivost českým jazy- kem bez zřetele k soudobé literární kultuře latinské.5 Jde jednak o meziná- rodní kulturu (tedy o díla cizího původu, která byla u nás v oběhu), jednak 4 K tomu srov. podrobněji v akademických Dějinách české literatury I, Praha 1959. 5 O významu studia latinské tvorby pro dějiny české literatury srov. Jos. Hrabák, Význam latinské knižní vzdělanosti pro slovanské literatury starší doby, Českosloven- ské přednášky pro V. mezinárodní sjezd slavistů v Sofii, Praha 1963, str. 195; týž, Význam latinské vzdělanosti pro starší českou literaturu, Ze starší české literatury (v tisku).
analogie s jinými literaturami. Studium starší literatury musí být proto vždy do jisté míry studiem srovnávacím a nedochované prameny musí být nahrazovány analogiemi. A zde je důležitý každý útržek, i ten nejnepatrnější, protože nám pomůže proniknout do spleti problémů, vlivů, kulturních styků a filiací. Protože jde o problémy namnoze diametrálně odlišné od problematiky literatury nové, musím se dále zmínit o některých obecných otázkách stře- dověké kultury na naší půdě. Teprve pak přejdu k specifickým zvláštnostem našich památek, které v tomto souboru vycházejí poprvé v úplnosti. II Nejstarší zlomky legend, vydané v této knize, dosvědčují kulturní tvoři- vost v našem literárním životě okolo roku 1300. To však nebyly začátky slovesné kultury v našich zemích vůbec. Naši předkové užívali pro své kulturní potřeby v písemných projevech4 zprvu staroslověnštiny (od 9. stol.) a brzo pak latiny (od poloviny 10. stol.), která staroslověnštinu vytlačo- vala (během 11. stol.), aby opanovala sama pole; to však neznamená, že také čeština neměla od samého začátku kulturního života určité kulturní funkce. I když je jako jazyk písemných památek doložena poměrně pozdě, nacházíme stopy českého jazyka v bohemismech textů staroslověnských a latinských, podle nichž lze soudit o užití češtiny v náboženském životě, který do sebe strhoval tehdy celou oblast ideologické nadstavby. Ale brzo nacházíme i přímé stopy literárního užití češtiny v písni (v hymně Hospo- dine, pomiluj ny, složené původně staroslověnsky, ale postupně v ústech lidu bohemizované, ve Svatováclavské písni) a v překladech částí bible (žaltáře, evangeliáře). Lze proto předpokládat, že již na počátku 13. století existovalo určité zázemí pro pozdější rozvoj literární tvorby v českém jazyce. O vyspělosti tohoto zázemí můžeme soudit jednak podle vysoké jazykové kultury pramenně dochovaných památek z konce 13. stol., jednak podle analogie s vyspělou kulturou výtvarnou, představovanou gotickým slohem a daleko lépe dochovanou a známou než soudobá kultura literární. Latina měla v kulturním životě po celý středověk výsadní postavení. Vzhledem k tomu není možné dobře ocenit kulturní tvořivost českým jazy- kem bez zřetele k soudobé literární kultuře latinské.5 Jde jednak o meziná- rodní kulturu (tedy o díla cizího původu, která byla u nás v oběhu), jednak 4 K tomu srov. podrobněji v akademických Dějinách české literatury I, Praha 1959. 5 O významu studia latinské tvorby pro dějiny české literatury srov. Jos. Hrabák, Význam latinské knižní vzdělanosti pro slovanské literatury starší doby, Českosloven- ské přednášky pro V. mezinárodní sjezd slavistů v Sofii, Praha 1963, str. 195; týž, Význam latinské vzdělanosti pro starší českou literaturu, Ze starší české literatury (v tisku).
Strana 8
o latinskou kulturní tvořivost našich předků. Její znalost je nezbytným předpokladem k poznání tvořivosti české, je však dosud nedostatečná. Do kulturní tvořivosti našich předků v latinském jazyku pronikáme jen pomalu a nesměle. Dlouho zde bylo nepochybně brzdou nesprávné chápání této literatury, které mělo za následek její vylučování z oblasti české vzděla- nosti. Zdálo se totiž, že patří pro svou jazykovou formu do oblasti nad- národní středověké latinské kultury. Teprve bádání posledních let přesvěd- čivě ukazuje, jak těsné byly vztahy mezi tvorbou staroslověnskou a latin- skou a později latinskou a českou a kolik cenného vytvořili naši předkové v latinském jazyce. Ztotožňování kulturní tvorby české s tvorbou v českém jazyce platí sice pro novou dobu, ale neplatí pro středověk. Z hlediska kulturního života ve středověku je toto hledisko nehistorické. Pocit vázanosti národní lite- ratury k národnímu jazyku se u nás vytvářel jen postupně a byl to dlouho- dobý proces. Zatlačování latiny češtinou v literárním životě pozorujeme poměrně pozdě, česká problematika bývala vyjadřována latinsky až do obrození. Jiná byla ovšem situace za doby husitské, kdy se stala čeština hegemonem veškerého kulturního života v domácím prostředí, jiná v 16. století, kdy zase sílila latina jako kulturní jazyk, a jiná zase byla situace v době pobělohorské, kdy latina přejímala funkce patřící dříve češtině a dělila se o ně s němčinou (někdy i vědomě na úkor němčiny). A zcela jiná byla situace ve 12. a 13. století, kdy po likvidaci posledních zbytků staro- slověnské vzdělanosti v Sázavském klášteře opanovala dočasně latina pole veškeré kulturní tvořivosti. V této době, která je pozadím pro literární rozvoj na počátku 14. století, byla latina jediným kulturním jazykem. Proto se v latinských spisech lite- rárně ztvárňovala i specificky česká problematika. Tehdejší vzdělanecké vrstvě nevadila latinská jazyková forma, latinskou tvorbu pokládali vzdě- lanci za svou — vždyť školství bylo latinské —, v latinských spisech vyjad- řovali své problémy, ať už šlo o spisy kazatelské (např. Opatovický homiliář) nebo historické (Kosmova kronika) nebo o legendistiku (Kristiánova legen- da). Kulturní tvořivost v této oblásti nebyla nikterak podřadná, byly vy- tvořeny památky evropské úrovně (Kristián, Kosmas). Literární tvořivost v českém jazyku vznikala za složité situace. Napřed byla jistá souvislost se staroslověnštinou (jak dosvědčují glosy a konečně i píseň Hospodine, pomiluj ny), pak se však vytvářely především vztahy k literatuře latinské a později též k německé. Nemá smysl zde sledovat složitý proces, jak probíhal během dlouhých století. Není ostatně dosud znám. Omezím se na kulturní poměry ve 13. století, z něhož vyrůstaly naše legendy. V této době byly kulturní poměry značně složité, protože odrážely slo- 8
o latinskou kulturní tvořivost našich předků. Její znalost je nezbytným předpokladem k poznání tvořivosti české, je však dosud nedostatečná. Do kulturní tvořivosti našich předků v latinském jazyku pronikáme jen pomalu a nesměle. Dlouho zde bylo nepochybně brzdou nesprávné chápání této literatury, které mělo za následek její vylučování z oblasti české vzděla- nosti. Zdálo se totiž, že patří pro svou jazykovou formu do oblasti nad- národní středověké latinské kultury. Teprve bádání posledních let přesvěd- čivě ukazuje, jak těsné byly vztahy mezi tvorbou staroslověnskou a latin- skou a později latinskou a českou a kolik cenného vytvořili naši předkové v latinském jazyce. Ztotožňování kulturní tvorby české s tvorbou v českém jazyce platí sice pro novou dobu, ale neplatí pro středověk. Z hlediska kulturního života ve středověku je toto hledisko nehistorické. Pocit vázanosti národní lite- ratury k národnímu jazyku se u nás vytvářel jen postupně a byl to dlouho- dobý proces. Zatlačování latiny češtinou v literárním životě pozorujeme poměrně pozdě, česká problematika bývala vyjadřována latinsky až do obrození. Jiná byla ovšem situace za doby husitské, kdy se stala čeština hegemonem veškerého kulturního života v domácím prostředí, jiná v 16. století, kdy zase sílila latina jako kulturní jazyk, a jiná zase byla situace v době pobělohorské, kdy latina přejímala funkce patřící dříve češtině a dělila se o ně s němčinou (někdy i vědomě na úkor němčiny). A zcela jiná byla situace ve 12. a 13. století, kdy po likvidaci posledních zbytků staro- slověnské vzdělanosti v Sázavském klášteře opanovala dočasně latina pole veškeré kulturní tvořivosti. V této době, která je pozadím pro literární rozvoj na počátku 14. století, byla latina jediným kulturním jazykem. Proto se v latinských spisech lite- rárně ztvárňovala i specificky česká problematika. Tehdejší vzdělanecké vrstvě nevadila latinská jazyková forma, latinskou tvorbu pokládali vzdě- lanci za svou — vždyť školství bylo latinské —, v latinských spisech vyjad- řovali své problémy, ať už šlo o spisy kazatelské (např. Opatovický homiliář) nebo historické (Kosmova kronika) nebo o legendistiku (Kristiánova legen- da). Kulturní tvořivost v této oblásti nebyla nikterak podřadná, byly vy- tvořeny památky evropské úrovně (Kristián, Kosmas). Literární tvořivost v českém jazyku vznikala za složité situace. Napřed byla jistá souvislost se staroslověnštinou (jak dosvědčují glosy a konečně i píseň Hospodine, pomiluj ny), pak se však vytvářely především vztahy k literatuře latinské a později též k německé. Nemá smysl zde sledovat složitý proces, jak probíhal během dlouhých století. Není ostatně dosud znám. Omezím se na kulturní poměry ve 13. století, z něhož vyrůstaly naše legendy. V této době byly kulturní poměry značně složité, protože odrážely slo- 8
Strana 9
žitou situaci. 13. století bylo naplněno velikými událostmi v životě hospo- dářském a politickém. Je to doba, kdy nabývá převahy peněžní směna nad směnou naturální, kdy se zakládají města, kdy přibývá jinonárodního obyvatelstva kolonizací, kdy se upevňuje monarchie a český stát nabývá evropského významu. Za této situace se pochopitelně mění život rytířstva i duchovenstva, a to se projevuje v nových nárocích kulturních. Mravy šlechtice se zjemňují, rostou jeho nároky na přepych a reprezentaci a záro- veň se mu objevuje konkurent v nové složce feudální společnosti — v boha- tém patriciovi. Nový životní styl proniká namnoze pod vlivem německých sousedů a s tím souvisí i dosti těsný vztah části šlechty k německé kultuře. Tak se dostávalo české přostředí současně do vztahů k dvojí jinojazyčné literární tvorbě. Pokud jde o vztah národní kultury k literární tvorbě latinským jazykem, nesmíme zapomínat na to, že pro zařadění určitého díla do rámce určité literatury je směrodatné v první řadě jeho určení a jeho čtenářský dopad (konsumpce). Dílo určené kulturním potřebám českého prostředí a v českém prostředí konzumované náleží do oblasti české literární tvořivosti. V dnešní společnosti je předpokladem tohoto určení jazyková forma srozumitelná všem příslušníkům národní pospolitosti, tedy národní jazyk. V dobách, kdy neparticipovala na literárním životě ještě celá národní pospolitost, nýbrž jen její část (a to platí v naší kultuře zejména pro středověk), nemusel to však být národní jazyk, nýbrž jazyk srozumitelný celé této literárně žijící vrstvě. U nás to byla ve 12. a 13. století latina. Ta se nepociťovala v soudobém kulturním kontextu jako cizí jazyk, nýbrž jako jazyk specifické úlohy kulturní; asi podobně jako ještě na počátku minulého století v sloven- ském prostředí spisovná čeština. Za této situace je ovšem zřejmé, že vztahy mezi latinskou tvorbou, která na našem území kolovala, a mezi vznikající tvorbou českým jazykem byly daleko těsnější, než by se mohlo zdát na první pohled. Ukazuje se např., že některé stylistické zvláštnosti, které uváděl do svých latinských formu- lářů Jindřich z Isernie v poslední třetině 13. století, objevují se po více než sto letech v české artistní próze (Tkadleček). Prostředky vypracované v latinské tvorbě stěhovaly se tedy do tvorby v jazyku národním.“ Pro středověk tento problém není dosud prozkoumán, starší bádání si ho vší- malo vlastně jen v renesanci; sledovalo se např., jak se utvářela za huma- nismu česká věta a jak působila latinská tvorba na styl soudobé české lite- ratury. Analogický problém však existoval i ve středověku. A existoval i vliv opačný, např. do Kosmovy kroniky pronikala některá lidová úsloví (ovšem v jazykové podobě latinské). Tyto vlivy jistě vyplývaly ze vzdělání soudobých autorů, kteří prošli 6 Srov. tamtéž. 9
žitou situaci. 13. století bylo naplněno velikými událostmi v životě hospo- dářském a politickém. Je to doba, kdy nabývá převahy peněžní směna nad směnou naturální, kdy se zakládají města, kdy přibývá jinonárodního obyvatelstva kolonizací, kdy se upevňuje monarchie a český stát nabývá evropského významu. Za této situace se pochopitelně mění život rytířstva i duchovenstva, a to se projevuje v nových nárocích kulturních. Mravy šlechtice se zjemňují, rostou jeho nároky na přepych a reprezentaci a záro- veň se mu objevuje konkurent v nové složce feudální společnosti — v boha- tém patriciovi. Nový životní styl proniká namnoze pod vlivem německých sousedů a s tím souvisí i dosti těsný vztah části šlechty k německé kultuře. Tak se dostávalo české přostředí současně do vztahů k dvojí jinojazyčné literární tvorbě. Pokud jde o vztah národní kultury k literární tvorbě latinským jazykem, nesmíme zapomínat na to, že pro zařadění určitého díla do rámce určité literatury je směrodatné v první řadě jeho určení a jeho čtenářský dopad (konsumpce). Dílo určené kulturním potřebám českého prostředí a v českém prostředí konzumované náleží do oblasti české literární tvořivosti. V dnešní společnosti je předpokladem tohoto určení jazyková forma srozumitelná všem příslušníkům národní pospolitosti, tedy národní jazyk. V dobách, kdy neparticipovala na literárním životě ještě celá národní pospolitost, nýbrž jen její část (a to platí v naší kultuře zejména pro středověk), nemusel to však být národní jazyk, nýbrž jazyk srozumitelný celé této literárně žijící vrstvě. U nás to byla ve 12. a 13. století latina. Ta se nepociťovala v soudobém kulturním kontextu jako cizí jazyk, nýbrž jako jazyk specifické úlohy kulturní; asi podobně jako ještě na počátku minulého století v sloven- ském prostředí spisovná čeština. Za této situace je ovšem zřejmé, že vztahy mezi latinskou tvorbou, která na našem území kolovala, a mezi vznikající tvorbou českým jazykem byly daleko těsnější, než by se mohlo zdát na první pohled. Ukazuje se např., že některé stylistické zvláštnosti, které uváděl do svých latinských formu- lářů Jindřich z Isernie v poslední třetině 13. století, objevují se po více než sto letech v české artistní próze (Tkadleček). Prostředky vypracované v latinské tvorbě stěhovaly se tedy do tvorby v jazyku národním.“ Pro středověk tento problém není dosud prozkoumán, starší bádání si ho vší- malo vlastně jen v renesanci; sledovalo se např., jak se utvářela za huma- nismu česká věta a jak působila latinská tvorba na styl soudobé české lite- ratury. Analogický problém však existoval i ve středověku. A existoval i vliv opačný, např. do Kosmovy kroniky pronikala některá lidová úsloví (ovšem v jazykové podobě latinské). Tyto vlivy jistě vyplývaly ze vzdělání soudobých autorů, kteří prošli 6 Srov. tamtéž. 9
Strana 10
latinskou školou. Někde mohlo jít o přímý vliv latinské tvorby, jindy zase o vliv stylistických příruček (rétorika a stylistika byly vyučovacími před- měty). Ostatně nebylo vždy ani nutné zprostředkování latinské školy, vlivy latinské literární tvorby mohly pronikat i jinudy. Lze předpokládat určitý vliv latinské tvorby i na lidi latiny neznalé. Hranice mezi latinskou literaturou a literaturou v domácím jazyce nebyla úplně neprodyšná. nedá se ani jednoznačně říci, že by latinská tvorba vůbec nepočítala s domácím publikem neznalým latiny. Homiliáře např. obsahovaly kázání, která byla sice zapsána latinsky, ale přednášela se lidu neznalému latiny česky. Konečně máme i svědectví o tom, že také latinská kronika mohla počítat s domácím publikem, i když to není doklad český. Míním zmínku autora polské kroniky Galla-Anonyma, který přímo naznačil, že počítá s tím, že jeho dílo bude tradováno také v polském překládání.? Takovou cestou mohly pronikat do domácí tvorby i některé stylistické zvláštnosti z latinské literatury a upevňovala se v povědomí příslušnost této tvorby k domácí kultuře. Složitější vztahy byly k literární kultuře německé,“ pokud byla pěstována v našich zemích. Ve 13. století si oblíbila část české šlechty s panovnickým dvorem v čele německé básnictví. Záliba v literatuře totiž patřila k novému životnímu stylu kulturního rytíře. Zájem o německou literární tvorbu zasáhl nepochybně jako módní jev i část duchovenstva. Je samozřejmé, že také k této literatuře si musela vytvářet vznikající tvorba v českém jazyku své vztahy; nemohla ji prostě přehlížet, musela se s ní vyrovnávat. Přesto však vztah k této německy tradované literatuře se utvářel jinak než vztah k lite- ratuře v latinském jazyku. Němčina byla totiž pociťována na rozdíl od latiny jako jazyk skutečně cizí, jako živý jazyk sousedů, při německé tvorbě nebylo a nemohlo být onoho pocitu nadnárodního jazyka, jako u latiny. Nemáme proto také dokladů na to, že se pro specificky české potřeby vy- tvářela v německém jazyku díla, která by měla podobnou funkci jako např. latinsky napsaná Kosmova Česká kronika. Pokud vznikala německá díla s českou problematikou (básnická oslava Jana z Michalovic nebo krále Václava), byla určena spíš zahraničnímu publiku a doma jen úzkému okruhu." Hlavní důvod, pro který nemůžeme německou tvorbu vzniklou na naší půdě pokládat za součást kulturní tvořivosti české, tak jako obdobně vzniklou tvorbu latinskou, spočívá v jejím určení. Ve středověku sice bylo v našich zemích dosti lidí rozumějících německy, snad více než lidí znalých 7 Srov. tamtéž. s K tomu srov. Josef Hrabák, Betrachtungen zur Bedeutung des lateinischen und deutschen Schrifttums für die literarische Kultur des tschechischen Mittelalters, Sborník prací filosof. fakulty brněnské university E 6, 1961, str. 217—222. Německým básnictvím v Čechách ve 13. století se zabýval Arnošt Kraus, Jan z Michalovic, německá báseň 13. věku, Praha 1888. 10
latinskou školou. Někde mohlo jít o přímý vliv latinské tvorby, jindy zase o vliv stylistických příruček (rétorika a stylistika byly vyučovacími před- měty). Ostatně nebylo vždy ani nutné zprostředkování latinské školy, vlivy latinské literární tvorby mohly pronikat i jinudy. Lze předpokládat určitý vliv latinské tvorby i na lidi latiny neznalé. Hranice mezi latinskou literaturou a literaturou v domácím jazyce nebyla úplně neprodyšná. nedá se ani jednoznačně říci, že by latinská tvorba vůbec nepočítala s domácím publikem neznalým latiny. Homiliáře např. obsahovaly kázání, která byla sice zapsána latinsky, ale přednášela se lidu neznalému latiny česky. Konečně máme i svědectví o tom, že také latinská kronika mohla počítat s domácím publikem, i když to není doklad český. Míním zmínku autora polské kroniky Galla-Anonyma, který přímo naznačil, že počítá s tím, že jeho dílo bude tradováno také v polském překládání.? Takovou cestou mohly pronikat do domácí tvorby i některé stylistické zvláštnosti z latinské literatury a upevňovala se v povědomí příslušnost této tvorby k domácí kultuře. Složitější vztahy byly k literární kultuře německé,“ pokud byla pěstována v našich zemích. Ve 13. století si oblíbila část české šlechty s panovnickým dvorem v čele německé básnictví. Záliba v literatuře totiž patřila k novému životnímu stylu kulturního rytíře. Zájem o německou literární tvorbu zasáhl nepochybně jako módní jev i část duchovenstva. Je samozřejmé, že také k této literatuře si musela vytvářet vznikající tvorba v českém jazyku své vztahy; nemohla ji prostě přehlížet, musela se s ní vyrovnávat. Přesto však vztah k této německy tradované literatuře se utvářel jinak než vztah k lite- ratuře v latinském jazyku. Němčina byla totiž pociťována na rozdíl od latiny jako jazyk skutečně cizí, jako živý jazyk sousedů, při německé tvorbě nebylo a nemohlo být onoho pocitu nadnárodního jazyka, jako u latiny. Nemáme proto také dokladů na to, že se pro specificky české potřeby vy- tvářela v německém jazyku díla, která by měla podobnou funkci jako např. latinsky napsaná Kosmova Česká kronika. Pokud vznikala německá díla s českou problematikou (básnická oslava Jana z Michalovic nebo krále Václava), byla určena spíš zahraničnímu publiku a doma jen úzkému okruhu." Hlavní důvod, pro který nemůžeme německou tvorbu vzniklou na naší půdě pokládat za součást kulturní tvořivosti české, tak jako obdobně vzniklou tvorbu latinskou, spočívá v jejím určení. Ve středověku sice bylo v našich zemích dosti lidí rozumějících německy, snad více než lidí znalých 7 Srov. tamtéž. s K tomu srov. Josef Hrabák, Betrachtungen zur Bedeutung des lateinischen und deutschen Schrifttums für die literarische Kultur des tschechischen Mittelalters, Sborník prací filosof. fakulty brněnské university E 6, 1961, str. 217—222. Německým básnictvím v Čechách ve 13. století se zabýval Arnošt Kraus, Jan z Michalovic, německá báseň 13. věku, Praha 1888. 10
Strana 11
latiny, přesto však nemůžeme němčinu klást z hlediska české kultury na stejné místo jako latinu. Pokud užívali němčiny sedláci v pohraničí, kolo- nisté nebo německý patriciát ve městech, nešlo o sociální složky, které by byly nositelkami písemnictví, a pokud se němčina uplatnila jako módní jazyk u části šlechty a duchovenstva, nesloužila celé šlechtické vrstvě tak, jako sloužila latina celé vrstvě duchovenstva. Šlo o módní jazyk, jakým např. v Rusku na konci 18. a na začátku 19. století byla franština. Zatímco latina byla monopolním jazykem v kulturním životě, němčina této pozice neměla. Byla doménou jen části šlechty, nemohla tedy splnit základní podmínku, která je nezbytná pro zařadění díla do oblasti národní literatury, totiž potenciální přístupnost u celé pospolitosti, ke které se obrací. Jestliže v nové době je touto pospolitostí národní celek, pro středověk musíme na jeho místo dosadit tu jeho část, která „literárně“ žila, a to je duchovenstvo a šlechta. Proto také vliv středohornoněmeckého proudu na českou kulturu byl jiný než vliv kultury latinské. Latinská kultura pronikala celou kulturní tvorbu svými vlivy a podněty, němčina však mohla zasáhnout jen část. Byla asi v podobné rovině, jako např. na konci 19. století kultura francouz- ská. Šlo o cizí literaturu, která byla známa části vzdělanců, jejíž znalost byla určitým projevem kulturnosti a se kterou se proto domácí tvorba musela vyrovnávat, ale která se ve své původní jazykové podobě nemohla stát vlastním kulturním majetkem sloužícím celé vrstvě národní pospoli- tosti reprezentující kulturní život. Nesmíme také zapomínat na to, že písemnictví představuje jen část slo- vesné kultury. Slovesnou kulturu vytvářejí všechny slovesné památky, tedy celá oblast literatury spolu s celou oblastí slovesnosti ústní; přitom v staré době byl vzájemný vztah písemnictví a ústní slovesnosti jiný, než jaký je dnes, slovesnost ústní měla dlouho absolutní převahu nad písem- nictvím. Zatímco v dnešním literárním procesu písemnictví (tj. texty fixo- vané písmem, psané a tištěné) udává ráz slovesné kultuře jako celku, ve středověku tomu bylo dlouho naopak. Přesněji, platilo to jen pro tvorbu jazykem latinským, kdežto v slovesné kultuře vytvářené českým jazykem měla ústní slovesnost naprostou převahu. V historickém vývoji se vzájemný vztah těchto dvou větví slovesné kultury měnil, ale nevyvíjel se zcela přímo- čaře. Napřed se posouval směrem k písemnictví, v době pobělohorské zase spíše směrem k ústní slovesnosti, a teprve v nové době nabylo písemnictví zase zcela převahy; dualismus ústní a písemně fixované tvorby však byl a je v slovesné kultuře vždycky. Z hlediska literárního vývoje byla dlouho ústní slovesnost jedinou repre- zentantkou slovesné kultury a slovesná tvořivost byla omezena jen na ni. Naši nejstarší ústní slovesnost nemáme sice doloženu pramenně, ale o její existenci svědčí jednak různé zmínky (např. u kronikářů), stopy v literár- 11
latiny, přesto však nemůžeme němčinu klást z hlediska české kultury na stejné místo jako latinu. Pokud užívali němčiny sedláci v pohraničí, kolo- nisté nebo německý patriciát ve městech, nešlo o sociální složky, které by byly nositelkami písemnictví, a pokud se němčina uplatnila jako módní jazyk u části šlechty a duchovenstva, nesloužila celé šlechtické vrstvě tak, jako sloužila latina celé vrstvě duchovenstva. Šlo o módní jazyk, jakým např. v Rusku na konci 18. a na začátku 19. století byla franština. Zatímco latina byla monopolním jazykem v kulturním životě, němčina této pozice neměla. Byla doménou jen části šlechty, nemohla tedy splnit základní podmínku, která je nezbytná pro zařadění díla do oblasti národní literatury, totiž potenciální přístupnost u celé pospolitosti, ke které se obrací. Jestliže v nové době je touto pospolitostí národní celek, pro středověk musíme na jeho místo dosadit tu jeho část, která „literárně“ žila, a to je duchovenstvo a šlechta. Proto také vliv středohornoněmeckého proudu na českou kulturu byl jiný než vliv kultury latinské. Latinská kultura pronikala celou kulturní tvorbu svými vlivy a podněty, němčina však mohla zasáhnout jen část. Byla asi v podobné rovině, jako např. na konci 19. století kultura francouz- ská. Šlo o cizí literaturu, která byla známa části vzdělanců, jejíž znalost byla určitým projevem kulturnosti a se kterou se proto domácí tvorba musela vyrovnávat, ale která se ve své původní jazykové podobě nemohla stát vlastním kulturním majetkem sloužícím celé vrstvě národní pospoli- tosti reprezentující kulturní život. Nesmíme také zapomínat na to, že písemnictví představuje jen část slo- vesné kultury. Slovesnou kulturu vytvářejí všechny slovesné památky, tedy celá oblast literatury spolu s celou oblastí slovesnosti ústní; přitom v staré době byl vzájemný vztah písemnictví a ústní slovesnosti jiný, než jaký je dnes, slovesnost ústní měla dlouho absolutní převahu nad písem- nictvím. Zatímco v dnešním literárním procesu písemnictví (tj. texty fixo- vané písmem, psané a tištěné) udává ráz slovesné kultuře jako celku, ve středověku tomu bylo dlouho naopak. Přesněji, platilo to jen pro tvorbu jazykem latinským, kdežto v slovesné kultuře vytvářené českým jazykem měla ústní slovesnost naprostou převahu. V historickém vývoji se vzájemný vztah těchto dvou větví slovesné kultury měnil, ale nevyvíjel se zcela přímo- čaře. Napřed se posouval směrem k písemnictví, v době pobělohorské zase spíše směrem k ústní slovesnosti, a teprve v nové době nabylo písemnictví zase zcela převahy; dualismus ústní a písemně fixované tvorby však byl a je v slovesné kultuře vždycky. Z hlediska literárního vývoje byla dlouho ústní slovesnost jedinou repre- zentantkou slovesné kultury a slovesná tvořivost byla omezena jen na ni. Naši nejstarší ústní slovesnost nemáme sice doloženu pramenně, ale o její existenci svědčí jednak různé zmínky (např. u kronikářů), stopy v literár- 11
Strana 12
ním zpracování (pověsti v kronikách) a konečně analogie s ústní slovesností jiných etnických celků, např. východních Slovanů. Lze s plným právem předpokládat, že se o ni aspoň do jisté míry opírala i vznikající slovesnost psaná. Určitého zde však můžeme sotva něco říci, už proto ne, že starou ústní slovesnost nemáme přímo doloženu. Pro zachycení literárního procesu je třeba rozřešit ještě jednu otázku, totiž určit hranici, kdy máme právo mluvit o prvních literárních památkách. Nebylo by totiž správné, abychom pokládali každou písemnou památku za text literární povahy. Je třeba rozlišovat mezi texty, jejichž význam je pouze jazykový, a mezi texty, jejichž význam je literární. Jinými slovy, začátky literární kultury nejsou současné s prvními doklady písemného užití jazyka. O literatuře a literární tvorbě můžeme mluvit s plným právem teprve tehdy, když písemné památky začnou tvořit zvláštní samostatnou součást slovesné kultury, tj. když se oddělují od ústní slovesnosti jako autonomní větev slovesnosti. To znamená, že písemné projevy musí mít určité publikum (nesmí jít jen o záznamy soukromého rázu, jako jsou např. poznámky kazatele) a musí v nich být určitá tvarová diferenciace (tj. musí mít určitou estetickou funkci a musí být určitým způsobem rozrůzněny). Z tohoto hlediska můžeme pokládat za skutečnou literární tvorbu v národ- ním jazyku u nás až tvorbu z konce 13. století. Starší aplikace češtiny na texty potřebné k náboženskému životu (překlady částí bible a ojedinělá píseň) nemůžeme ještě pokládat za literaturu v pravém slova smyslu, nýbrž jen za její zárodky. Jde o jedinou funkci, zatímco literární kultura vyžaduje funkcí více. Tomu vyhovuje tvorba, jak ji známe z konce 13. století, tedy v době, v které jsou zakotveny naše legendy (meditativní veršované sklad- by, epika, kromě toho aplikace češtiny pro oblast náboženskou, právnickou, kazatelství). Můžeme s plným právem předpokládat, že podobné poměry v literárním životě byly už dříve, aspoň v polovině 13. století. V této době patrně krystalizovala vedle praktických funkcí (jazyk náboženský a práv- nický) i funkce estetická (zábavná literatura nábožensky vzdělavatelná) a určité druhové rozrůznění (lyrika, epika, kázání atd.). Není snad třeba rozvádět, že vznik nových žánrů byl přímým důsledkem rozšiřujícího se obsahového rozpětí literární tvorby. 14. století je „velké“ století naší starší literatury, ale základy k literár- nímu rozvoji byly položeny ve století třináctém. Jestliže 14. století bylo dobou sklizně, 13. století bylo dobou setby. Literární historik musí sledovat tento proces, v kterém klíčila nová kvalita, nová odnož literární kultury — literární kultury šířené písmem. Proto je klíčovým problémem pro poznání vývoje staročeského písemnictví studium 13. století. 12
ním zpracování (pověsti v kronikách) a konečně analogie s ústní slovesností jiných etnických celků, např. východních Slovanů. Lze s plným právem předpokládat, že se o ni aspoň do jisté míry opírala i vznikající slovesnost psaná. Určitého zde však můžeme sotva něco říci, už proto ne, že starou ústní slovesnost nemáme přímo doloženu. Pro zachycení literárního procesu je třeba rozřešit ještě jednu otázku, totiž určit hranici, kdy máme právo mluvit o prvních literárních památkách. Nebylo by totiž správné, abychom pokládali každou písemnou památku za text literární povahy. Je třeba rozlišovat mezi texty, jejichž význam je pouze jazykový, a mezi texty, jejichž význam je literární. Jinými slovy, začátky literární kultury nejsou současné s prvními doklady písemného užití jazyka. O literatuře a literární tvorbě můžeme mluvit s plným právem teprve tehdy, když písemné památky začnou tvořit zvláštní samostatnou součást slovesné kultury, tj. když se oddělují od ústní slovesnosti jako autonomní větev slovesnosti. To znamená, že písemné projevy musí mít určité publikum (nesmí jít jen o záznamy soukromého rázu, jako jsou např. poznámky kazatele) a musí v nich být určitá tvarová diferenciace (tj. musí mít určitou estetickou funkci a musí být určitým způsobem rozrůzněny). Z tohoto hlediska můžeme pokládat za skutečnou literární tvorbu v národ- ním jazyku u nás až tvorbu z konce 13. století. Starší aplikace češtiny na texty potřebné k náboženskému životu (překlady částí bible a ojedinělá píseň) nemůžeme ještě pokládat za literaturu v pravém slova smyslu, nýbrž jen za její zárodky. Jde o jedinou funkci, zatímco literární kultura vyžaduje funkcí více. Tomu vyhovuje tvorba, jak ji známe z konce 13. století, tedy v době, v které jsou zakotveny naše legendy (meditativní veršované sklad- by, epika, kromě toho aplikace češtiny pro oblast náboženskou, právnickou, kazatelství). Můžeme s plným právem předpokládat, že podobné poměry v literárním životě byly už dříve, aspoň v polovině 13. století. V této době patrně krystalizovala vedle praktických funkcí (jazyk náboženský a práv- nický) i funkce estetická (zábavná literatura nábožensky vzdělavatelná) a určité druhové rozrůznění (lyrika, epika, kázání atd.). Není snad třeba rozvádět, že vznik nových žánrů byl přímým důsledkem rozšiřujícího se obsahového rozpětí literární tvorby. 14. století je „velké“ století naší starší literatury, ale základy k literár- nímu rozvoji byly položeny ve století třináctém. Jestliže 14. století bylo dobou sklizně, 13. století bylo dobou setby. Literární historik musí sledovat tento proces, v kterém klíčila nová kvalita, nová odnož literární kultury — literární kultury šířené písmem. Proto je klíčovým problémem pro poznání vývoje staročeského písemnictví studium 13. století. 12
Strana 13
III Abychom mohli otázku vzniku literární kultury sledovat, musíme si uvědomit specifické rysy literárního života v počátcích literárního vývoje. Pro jejich utváření bylo určující především třídní zakotvení literárních projevů. Literární projevy dlouho sloužily výlučně zájmům duchovenstva a feu- dálů, na nichž byli duchovní zprvu závislí a s nimiž byli i později, když se již začínali osamostatňovat a vystupovat jako rovnocenný partner, těsně spjati. Tato monopolizace písemnictví byla dána už samým rázem středo- věkého vzdělání. Znalost latiny a písma byla dlouho výsadou pouze duchov- ních, a proto se i opisování knih soustřeďovalo do klášterních písařských dílen (skriptorií) a knihovny byly hlavně při klášterech. Už pro toto omezení mohly písmem tradované texty původně sloužit jen tenké vrstvě středověké inteligence znalé písma (tedy především kněžím) a třídě, se kterou byla tehdejší inteligence spjata (tedy šlechtě). Z neznalosti písma nesmíme totiž usuzovat na absolutní nekulturnost světských feudálů. Šlechtic nepotřebo- val znát písmo, měl k ruce písaře, a když se chtěl zúčastniti literárního života, měl k ruce předčítače nebo řemeslného recitátora. Většího rozšíření mohlo písemnictví dosáhnout teprve tehdy, až se stávalo aspoň potenciálně přístupným širším společenským vrstvám, napřed měšťanstvu. Ale to byl dlouhý a pomalý proces, projevující se až od poloviny 14. století. Za těchto okolností se svérázně vyvíjel také vztah písemnictví k ústní slovesnosti. Nesmíme totiž ztotožňovat ve středověku ústní slovesnost s tvorbou lidovou a klást ji do antagonistického protikladu s písemnictvím jakožto tvorbou určenou výlučně feudálům. Ve skutečnosti třídní rozdělení vedlo uvnitř slovesnosti ústní: na jedné straně stála ústní slovesnost lidová — na druhé straně ústní slovesnost určená feudálům spolu s písemnictvím. Přitom inteligence, která měla monopol na latinskou literaturu, nebyla vyloučena z účasti na ústní slovesnosti české. Vzdělanci (zpravidla duchov- nímu) byla tedy potenciálně přístupna veškerá slovesná kultura, latinská i česká, a to její část feudální i lidová. Šlechtická část publika neznalá latiny nemohla ovšem participovat na tvorbě latinské. Její rostoucí kulturní nároky však způsobily, že se pro jejich potřebu začaly zpracovávati některé oblíbené látky latinské literatury v českém jazyku a že byla současně jejich ústní slovesnost, vytvářená rozličnými žertéři a žakéři, fixována písmem a přecházela tak do oblasti literatury psané. S třídním zakotvením vznikajícího písemnictví byla těsně spjata jeho tematika. Nesnažila se obsáhnout celý život ve všech jeho polohách, nýbrž jen tu oblast, na které byli zainteresováni duchovní a feudálové. To byla oblast náboženská a rytířská. Obojí zřetele se přitom pochopitelně prostu- 13
III Abychom mohli otázku vzniku literární kultury sledovat, musíme si uvědomit specifické rysy literárního života v počátcích literárního vývoje. Pro jejich utváření bylo určující především třídní zakotvení literárních projevů. Literární projevy dlouho sloužily výlučně zájmům duchovenstva a feu- dálů, na nichž byli duchovní zprvu závislí a s nimiž byli i později, když se již začínali osamostatňovat a vystupovat jako rovnocenný partner, těsně spjati. Tato monopolizace písemnictví byla dána už samým rázem středo- věkého vzdělání. Znalost latiny a písma byla dlouho výsadou pouze duchov- ních, a proto se i opisování knih soustřeďovalo do klášterních písařských dílen (skriptorií) a knihovny byly hlavně při klášterech. Už pro toto omezení mohly písmem tradované texty původně sloužit jen tenké vrstvě středověké inteligence znalé písma (tedy především kněžím) a třídě, se kterou byla tehdejší inteligence spjata (tedy šlechtě). Z neznalosti písma nesmíme totiž usuzovat na absolutní nekulturnost světských feudálů. Šlechtic nepotřebo- val znát písmo, měl k ruce písaře, a když se chtěl zúčastniti literárního života, měl k ruce předčítače nebo řemeslného recitátora. Většího rozšíření mohlo písemnictví dosáhnout teprve tehdy, až se stávalo aspoň potenciálně přístupným širším společenským vrstvám, napřed měšťanstvu. Ale to byl dlouhý a pomalý proces, projevující se až od poloviny 14. století. Za těchto okolností se svérázně vyvíjel také vztah písemnictví k ústní slovesnosti. Nesmíme totiž ztotožňovat ve středověku ústní slovesnost s tvorbou lidovou a klást ji do antagonistického protikladu s písemnictvím jakožto tvorbou určenou výlučně feudálům. Ve skutečnosti třídní rozdělení vedlo uvnitř slovesnosti ústní: na jedné straně stála ústní slovesnost lidová — na druhé straně ústní slovesnost určená feudálům spolu s písemnictvím. Přitom inteligence, která měla monopol na latinskou literaturu, nebyla vyloučena z účasti na ústní slovesnosti české. Vzdělanci (zpravidla duchov- nímu) byla tedy potenciálně přístupna veškerá slovesná kultura, latinská i česká, a to její část feudální i lidová. Šlechtická část publika neznalá latiny nemohla ovšem participovat na tvorbě latinské. Její rostoucí kulturní nároky však způsobily, že se pro jejich potřebu začaly zpracovávati některé oblíbené látky latinské literatury v českém jazyku a že byla současně jejich ústní slovesnost, vytvářená rozličnými žertéři a žakéři, fixována písmem a přecházela tak do oblasti literatury psané. S třídním zakotvením vznikajícího písemnictví byla těsně spjata jeho tematika. Nesnažila se obsáhnout celý život ve všech jeho polohách, nýbrž jen tu oblast, na které byli zainteresováni duchovní a feudálové. To byla oblast náboženská a rytířská. Obojí zřetele se přitom pochopitelně prostu- 13
Strana 14
pují, rytířské prvky pronikají i do duchovní epiky (do legend) a naopak náboženské složky pronikají do látky světské (Alexandreida). Tvorba česká si přitom neklade tak vysoké ideologické cíle jako tvorba latinská, měla ráz spíš mravně výchovný a zábavný. Je to pochopitelné, jestliže uvážíme, že počítala spíš se světským feudálem než s příslušníkem ducho- venstva. Vzdělaný kněz se obracel vždycky v první řadě k literatuře latin- ské, v níž nacházel odpověď na všechny důležité otázky týkající se jeho společenské vrstvy. Způsob, jakým se témata umělecky ztvárňovala v literárních dílech, byl podmíněn světonázorově, totiž ideologií feudální třídy.10 Oficiální středo- věký světový názor, pokládající za jedinou skutečnou realitu neměnný svět transcendentální a tento svět jen za odlesk světa věčného, promítal se do požadavků kladených na literární dílo hlavně po té stránce, že literární dílo nebylo a ani nemohlo být přímým odrazem života, jak jsme tomu zvyklí v nové době. Jednotlivé složky díla souvisely s realitou daleko složitěji než dnes, protože dílo odráželo realitu prostřednictvím šablon. Podle středo- věkého nazírání poznávat pravdu totiž znamenalo poznávat hotový, ne- měnný, předem daný a v podstatě ztrnulý abstraktní systém; pravda byla jednou provždy zjevena v dílech církví uznaných autorit. Duchovní hod- noty nebyly ničí, nebo lépe patřily všem, tvořily obecný majetek, a jednou získaný poznatek se v důsledku toho mohl stěhovat z jednoho díla do druhého, ať už to byl obraz nebo celé téma. Problém původnosti se tedy jevil středověkému člověkovi jinak než dnešku. Slovesné umění spočívalo v podstatě v tom, jak složit nové dílo z hotových prvků. Tato tvůrčí metoda se projevuje ve výraze, ale i ve vytváření typů. Literární typ byl chápán tak, jak to podmiňoval světový názor. Zobec- nění neprobíhalo ve vytváření nových literárních postav, jak je tomu v dnešní literatuře, ale v uvádění postav již hotových a tradicí ustálených, namnoze historických. V oblasti světské epiky byl takovým hrdinou např. Alexander Veliký, v oblasti nábožensky vzdělavatelné literatury obrazy jednotlivých tradicí ustálených světců. Typ tedy nebyl vytvářen přímo z životní reality, ale pro určité vlastnosti vybírány z hotové zásobnice ustálené postavy. Spolu s ustálenými typy se stěhovalo i slovní vyjádření. Nacházíme na- pořád tytéž nebo podobné obraty, metafory, rýmy a podobně. Dnešnímu čtenáři se to často jeví jako nedostatek originality nebo jako neumělost. Z hlediska požadavků kladených na literární dílo svou dobou však v tom žádná neumělost viděna nebyla, spíš naopak — v užívání hotových obratů a formulí byl viděn doklad vysoké literární kultury. Ustálené obraty a obrazy (těm se říká v odborné literatuře řecky topoi) 10 Srov. podrobněji Jos. Hrabák, Poznámky o zobrazování skutečností v staročeské literatuře, Ze starší české literatury. 14
pují, rytířské prvky pronikají i do duchovní epiky (do legend) a naopak náboženské složky pronikají do látky světské (Alexandreida). Tvorba česká si přitom neklade tak vysoké ideologické cíle jako tvorba latinská, měla ráz spíš mravně výchovný a zábavný. Je to pochopitelné, jestliže uvážíme, že počítala spíš se světským feudálem než s příslušníkem ducho- venstva. Vzdělaný kněz se obracel vždycky v první řadě k literatuře latin- ské, v níž nacházel odpověď na všechny důležité otázky týkající se jeho společenské vrstvy. Způsob, jakým se témata umělecky ztvárňovala v literárních dílech, byl podmíněn světonázorově, totiž ideologií feudální třídy.10 Oficiální středo- věký světový názor, pokládající za jedinou skutečnou realitu neměnný svět transcendentální a tento svět jen za odlesk světa věčného, promítal se do požadavků kladených na literární dílo hlavně po té stránce, že literární dílo nebylo a ani nemohlo být přímým odrazem života, jak jsme tomu zvyklí v nové době. Jednotlivé složky díla souvisely s realitou daleko složitěji než dnes, protože dílo odráželo realitu prostřednictvím šablon. Podle středo- věkého nazírání poznávat pravdu totiž znamenalo poznávat hotový, ne- měnný, předem daný a v podstatě ztrnulý abstraktní systém; pravda byla jednou provždy zjevena v dílech církví uznaných autorit. Duchovní hod- noty nebyly ničí, nebo lépe patřily všem, tvořily obecný majetek, a jednou získaný poznatek se v důsledku toho mohl stěhovat z jednoho díla do druhého, ať už to byl obraz nebo celé téma. Problém původnosti se tedy jevil středověkému člověkovi jinak než dnešku. Slovesné umění spočívalo v podstatě v tom, jak složit nové dílo z hotových prvků. Tato tvůrčí metoda se projevuje ve výraze, ale i ve vytváření typů. Literární typ byl chápán tak, jak to podmiňoval světový názor. Zobec- nění neprobíhalo ve vytváření nových literárních postav, jak je tomu v dnešní literatuře, ale v uvádění postav již hotových a tradicí ustálených, namnoze historických. V oblasti světské epiky byl takovým hrdinou např. Alexander Veliký, v oblasti nábožensky vzdělavatelné literatury obrazy jednotlivých tradicí ustálených světců. Typ tedy nebyl vytvářen přímo z životní reality, ale pro určité vlastnosti vybírány z hotové zásobnice ustálené postavy. Spolu s ustálenými typy se stěhovalo i slovní vyjádření. Nacházíme na- pořád tytéž nebo podobné obraty, metafory, rýmy a podobně. Dnešnímu čtenáři se to často jeví jako nedostatek originality nebo jako neumělost. Z hlediska požadavků kladených na literární dílo svou dobou však v tom žádná neumělost viděna nebyla, spíš naopak — v užívání hotových obratů a formulí byl viděn doklad vysoké literární kultury. Ustálené obraty a obrazy (těm se říká v odborné literatuře řecky topoi) 10 Srov. podrobněji Jos. Hrabák, Poznámky o zobrazování skutečností v staročeské literatuře, Ze starší české literatury. 14
Strana 15
měly dva důležité prameny, latinskou literaturu a bibli.11 Tyto prameny je třeba určovat, protože bez jejich pomoci bychom si těžko mohli vytvořit aspoň přibližnou představu o tom, jak vypadalo kulturní pozadí a jaký měl autor rozhled. U bible je určování citátů a narážek poměrně snadné a u vět- šiny památek bylo již provedeno, ale obtížné je to s jednotlivými topoi. Zde bude třeba studovat společné tematické, kompoziční i jazykové rysy mnoha památek a ve velkém časovém rozpětí, zejména bude nutno pro- zkoumat latinské antologie čtené ve středověké škole, z nichž si žáci osvojo- vali spolu se základy básnické teorie i určitou zásobu loci communes, z kterých pak mozaikovitě skládali nová díla. Teprve na základě srovnání řady děl poznáme, jak autor skladby složené v národním jazyce závisel na předlohách a jaká byla jeho (ovšem z hlediska středověkého nazírání) origi- nalita, tj. jak dovedl obecný majetek kombinovat v nové mozaiky. Jeho literární kultura byla v soudobých očích tím větší, čím větší měl zásobu topoi a čím obratněji je dovedl kombinovat. Některé zvláštnosti středověkého literárního díla vyplývaly i ze zvlášt- ností literárního života ve středověku. Protože v slovesné kultuře převažo- vala ústní slovesnost a i písemně tradované památky se obyčejně tradovaly hlasitým přednesem, písemnictví bezděky nabývalo některých charakte- ristických rysů ústní slovesnosti.12 Normální způsob vnímání slovesného díla totiž nebylo tiché čtení „pro sebe“, na jaké jsme zvyklí dnes, nýbrž recitace. Jak jsem už uvedl, ve středovèkém prostředí se většina publika zúčastňo- vala literárního života, aniž uměla číst. Toto publikum, zajímající se o literární tvorbu českým jazykem, ale neznalé písma, bylo odkázáno na recitátora. To však z hlediska své doby nebylo takovou překážkou, jakou by to bylo dnes. Knihy byly pracně opisovány a mohl si je pro jejich dra- hotu pořizovat jen málokdo. Zejména širším vrstvám nebyly vůbec pří- stupné. Proto by byla širším vrstvám znalost písma příliš nepomohla, nebyla by jim podstatně přiblížila literární památky. S neznalostí písma souvisel však i jiný poměr k textu, 13 než na jaký jsme zvyklí dnes. Protože byl text hlasitě předčítán, každá jeho recitace se stá- vala vlastně jeho novým přetvářením, takže byl fixován jen relativně (podobně jako je tomu v slovesnosti ústní). Zápis neměl (pokud ovšem nešlo o texty biblické, které byly kanonizovány jako textus sacer, „Písmo svaté“) přísně ustálenou podobu, byl v podstatě pomůckou pro přednašeče. Proto je v zápisech středověkých památek mnoho variantů. 11 O topoi pojednal např. Ernst Robert Curtius, Europäische Literatur und latei- nisches Mittelalter, Bern 19542. Stručně též Fr. Graus, Několik poznámek ke středově- kému učení o společnosti, ČSČH 7, 1959, str. 205—231. 12 Srov. Oldřich Králík, O existenci literárního díla v starší době, Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci, Jazyk a literatura 5, 1959, str. 41—55. 13 Srov. Jos. Hrabák, K metodologii..., str. 36—49; tam i další bibliografické odkazy. 15
měly dva důležité prameny, latinskou literaturu a bibli.11 Tyto prameny je třeba určovat, protože bez jejich pomoci bychom si těžko mohli vytvořit aspoň přibližnou představu o tom, jak vypadalo kulturní pozadí a jaký měl autor rozhled. U bible je určování citátů a narážek poměrně snadné a u vět- šiny památek bylo již provedeno, ale obtížné je to s jednotlivými topoi. Zde bude třeba studovat společné tematické, kompoziční i jazykové rysy mnoha památek a ve velkém časovém rozpětí, zejména bude nutno pro- zkoumat latinské antologie čtené ve středověké škole, z nichž si žáci osvojo- vali spolu se základy básnické teorie i určitou zásobu loci communes, z kterých pak mozaikovitě skládali nová díla. Teprve na základě srovnání řady děl poznáme, jak autor skladby složené v národním jazyce závisel na předlohách a jaká byla jeho (ovšem z hlediska středověkého nazírání) origi- nalita, tj. jak dovedl obecný majetek kombinovat v nové mozaiky. Jeho literární kultura byla v soudobých očích tím větší, čím větší měl zásobu topoi a čím obratněji je dovedl kombinovat. Některé zvláštnosti středověkého literárního díla vyplývaly i ze zvlášt- ností literárního života ve středověku. Protože v slovesné kultuře převažo- vala ústní slovesnost a i písemně tradované památky se obyčejně tradovaly hlasitým přednesem, písemnictví bezděky nabývalo některých charakte- ristických rysů ústní slovesnosti.12 Normální způsob vnímání slovesného díla totiž nebylo tiché čtení „pro sebe“, na jaké jsme zvyklí dnes, nýbrž recitace. Jak jsem už uvedl, ve středovèkém prostředí se většina publika zúčastňo- vala literárního života, aniž uměla číst. Toto publikum, zajímající se o literární tvorbu českým jazykem, ale neznalé písma, bylo odkázáno na recitátora. To však z hlediska své doby nebylo takovou překážkou, jakou by to bylo dnes. Knihy byly pracně opisovány a mohl si je pro jejich dra- hotu pořizovat jen málokdo. Zejména širším vrstvám nebyly vůbec pří- stupné. Proto by byla širším vrstvám znalost písma příliš nepomohla, nebyla by jim podstatně přiblížila literární památky. S neznalostí písma souvisel však i jiný poměr k textu, 13 než na jaký jsme zvyklí dnes. Protože byl text hlasitě předčítán, každá jeho recitace se stá- vala vlastně jeho novým přetvářením, takže byl fixován jen relativně (podobně jako je tomu v slovesnosti ústní). Zápis neměl (pokud ovšem nešlo o texty biblické, které byly kanonizovány jako textus sacer, „Písmo svaté“) přísně ustálenou podobu, byl v podstatě pomůckou pro přednašeče. Proto je v zápisech středověkých památek mnoho variantů. 11 O topoi pojednal např. Ernst Robert Curtius, Europäische Literatur und latei- nisches Mittelalter, Bern 19542. Stručně též Fr. Graus, Několik poznámek ke středově- kému učení o společnosti, ČSČH 7, 1959, str. 205—231. 12 Srov. Oldřich Králík, O existenci literárního díla v starší době, Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci, Jazyk a literatura 5, 1959, str. 41—55. 13 Srov. Jos. Hrabák, K metodologii..., str. 36—49; tam i další bibliografické odkazy. 15
Strana 16
Jiným důsledkem zaměření na přímou řeč přednašečovu byly zvláštnosti ve výstavbě kompoziční a stylistické. Po stránce kompoziční sem patří např. zeschematizovaná kompozice dlouhých skladeb, různá extempore, odbočky, opakování motivů, oslovování publika atp., po stránce výrazové orální ráz textů, tj. použití takových prostředků, které by usnadňovaly přednes. K nim patří zejména užití veršové formy. Nejstarší česky složené památky, které bychom podle dnešních hledisek řadili do literatury krásné nebo zábavné, jsou vesměs veršované. V počátcích souvislého literárního vývoje byl verš — jako zvláštní stylizace jazykového projevu expresivně zaměřeného — vlastně znakem uměleckého literárního projevu vůbec (proti jazykovým projevům jiné povahy). Jeho užití bylo motivováno i tím, že přednašeč zpravidla byl pociťován jako vypravěč (podle dnešních hledisek jako autor), navazující těsný kontakt se svým publikem, tedy uplatňoval chtě nechtě svůj subjekt. IV Zmínil jsem se o tom, že písemnictví sloužilo okolo roku 1300 především zájmům vládnoucí třídy, a proto v něm převažovala tematika náboženská a rytířská. Tato tematika se zpracovávala v podobě lyrické (např. Kunhu- tina modlitba) a epické. V mezích epiky se vyhranila dvě křídla, epika svět- ská a epika duchovní. K duchovní epice patřily hlavně legendy. Dnes označujeme termínem legendal4 v užším slova smyslu vypravování z náboženského podání, zejména o světcích, v širším slova smyslu pak každé rozšiřované nepravděpodobné vypravování vížící se ke skutečné události. Tím se blíží v dnešním povědomí žánr legendy pověsti a pohádce. Ovšem i původní středověká legenda má s oběma těmito literárními útvary styč- né body. Dnešní literárněvědný termín „legenda“ se ustálil pro česky skládané památky teprve v minulém století, středověk ho pro českou tvorbu neznal. Původně se vyskytoval jen v literární tvorbě latinské, kde se jím označo- vala vypravování o světcích, která se měla číst při oficiu (legenda = texty, které mají být čteny), později pak nábožensko-vzdělavatelná četba vůbec. Tento latinský termín se někde překládal do staré češtiny jako „čtenie“, častější však bývalo označení „pravenie“, řeč, kniha apod. Geneticky vycházela legenda z hagiografie (tj. z vypravování o životě svatého nebo ze zprávy o jeho umučení), ale její poměr k životopisu je podobný jako poměr tradice k historické pravdě. Historický základ bývá 14 Podrobnější poučení o žánru středověké legendy podává Ant. Škarka ve stati Básnická legenda v literatuře českého středověku (úvod k publikaci J. Hrabák-V. Váž- ný-A. Škarka, Dvě legendy z doby Karlovy, Praha 1959, str. 5—13). 16
Jiným důsledkem zaměření na přímou řeč přednašečovu byly zvláštnosti ve výstavbě kompoziční a stylistické. Po stránce kompoziční sem patří např. zeschematizovaná kompozice dlouhých skladeb, různá extempore, odbočky, opakování motivů, oslovování publika atp., po stránce výrazové orální ráz textů, tj. použití takových prostředků, které by usnadňovaly přednes. K nim patří zejména užití veršové formy. Nejstarší česky složené památky, které bychom podle dnešních hledisek řadili do literatury krásné nebo zábavné, jsou vesměs veršované. V počátcích souvislého literárního vývoje byl verš — jako zvláštní stylizace jazykového projevu expresivně zaměřeného — vlastně znakem uměleckého literárního projevu vůbec (proti jazykovým projevům jiné povahy). Jeho užití bylo motivováno i tím, že přednašeč zpravidla byl pociťován jako vypravěč (podle dnešních hledisek jako autor), navazující těsný kontakt se svým publikem, tedy uplatňoval chtě nechtě svůj subjekt. IV Zmínil jsem se o tom, že písemnictví sloužilo okolo roku 1300 především zájmům vládnoucí třídy, a proto v něm převažovala tematika náboženská a rytířská. Tato tematika se zpracovávala v podobě lyrické (např. Kunhu- tina modlitba) a epické. V mezích epiky se vyhranila dvě křídla, epika svět- ská a epika duchovní. K duchovní epice patřily hlavně legendy. Dnes označujeme termínem legendal4 v užším slova smyslu vypravování z náboženského podání, zejména o světcích, v širším slova smyslu pak každé rozšiřované nepravděpodobné vypravování vížící se ke skutečné události. Tím se blíží v dnešním povědomí žánr legendy pověsti a pohádce. Ovšem i původní středověká legenda má s oběma těmito literárními útvary styč- né body. Dnešní literárněvědný termín „legenda“ se ustálil pro česky skládané památky teprve v minulém století, středověk ho pro českou tvorbu neznal. Původně se vyskytoval jen v literární tvorbě latinské, kde se jím označo- vala vypravování o světcích, která se měla číst při oficiu (legenda = texty, které mají být čteny), později pak nábožensko-vzdělavatelná četba vůbec. Tento latinský termín se někde překládal do staré češtiny jako „čtenie“, častější však bývalo označení „pravenie“, řeč, kniha apod. Geneticky vycházela legenda z hagiografie (tj. z vypravování o životě svatého nebo ze zprávy o jeho umučení), ale její poměr k životopisu je podobný jako poměr tradice k historické pravdě. Historický základ bývá 14 Podrobnější poučení o žánru středověké legendy podává Ant. Škarka ve stati Básnická legenda v literatuře českého středověku (úvod k publikaci J. Hrabák-V. Váž- ný-A. Škarka, Dvě legendy z doby Karlovy, Praha 1959, str. 5—13). 16
Strana 17
úplně zastřen nánosem fantastických prvků, které v časovém průběhu stále sílily. Mnohé středověké legendy vznikaly už přímo s beletrizujícím určením, bez nároků, aby byly pojaty do bohoslužby. Chtěly působit mravně a výchovně, příkladem světcovým vychovávat k určitým ctnostem a vlastnostem, ztělesňujícím životní ideály vládnoucí třídy. Proto také byl jejich rozvoj vládnoucí třídou podporován. Souběžně s beletrizací sílily ovšem fantastické prvky a formální rafinovanost. Z bohaté latinské legendistické produkce - legenda byla jedním z nej- oblíbenějších literárních druhů středověku nabyl v tehdejší evropské vzdělanosti největší proslulosti soubor italského dominikána, pozdějšího janovského biskupa Jakuba de Voragine (1230—1298), nazvaný později Legenda aurea (Zlatá legenda). Tento svod legend uspořádaný podle kalen- dáře byl dobře znám i u nás, často se opisoval a býval přizpůsobován pro místní poměry doplňováním legend o českých světcích. Představuje vrchol- né vývojové stadium středověké legendistiky. Legenda v něm opustila někdejší historický základ a je v podstatě pohádkového nebo novelistického rázu. Do souboru jsou zařaděny i některé apokryfy, jak se říkalo legendis- tickým vypravováním, která církev nepřipouštěla do bohoslužby a která pronásledovala (odtud termín, apokryf je z řeckého dvóxpupoc tj. skrytá kniha), nebo jen trpěla jako zábavnou četbu. Zmíněný vývoj legendy od hagiografie k zábavné četbě lze pozorovat i v naší domácí produkci. Nejstarší legendy vznikly v kulturním ovzduší Velké Moravy — jsou to staroslověnské Životy Konstantina a Metoděje z doby okolo r. 900. Tato vyprávění byla ještě v podstatě rázu historic- kého, a byla značně ideově politicky exponovaná. Šlo o díla určená nej- vzdělanější vrstvě tehdejší společnosti a jejich tendencí bylo hájit kulturní program obou bratří. V dalším vývoji pozorujeme sílící politický zřetel a zároveň zaměřování legend na širší vrstvy. To platí už pro nejstarší staro- slověnské legendy o Václavovi a Ludmile, vzniklé v přemyslovských Čechách v 10. století. Obě jsou sice ještě historizující, ale přitom je pro ně charak- teristická snaha glorifikovat panovnický rod, a tím posílit jeho politické postavení. Příslušníci panujícího rodu, mezi jejichž předky byl světec, stá- vali se totiž v očích soudobé společnosti nedotknutelnými, protože v jejich žilách kolovaly částečky světcovy krve. Z tohoto politického důvodu byly věnovány příslušníkům panujícího rodu i nejstarší latinské legendy. V dal- ším vývoji však — tak jak se církev začíná emancipovat — objevují se i legendy s jinými světci, jejichž vrchol představuje stále doplňovaná legenda o opatu Sázavského kláštera Prokopovi. Charakteristický rys latinské legendární produkce českého původu je v jejím soustřeďování na české látky. Cizí látky nebyly nově zpracovávány, prostě se opisovaly cizí legendy. Naproti tomu první legendy v českém jazyce jsou tematicky vzdáleny české skutečnosti, je pro ně spíš charakte- 2 Nejstarší české verš. legendy 17
úplně zastřen nánosem fantastických prvků, které v časovém průběhu stále sílily. Mnohé středověké legendy vznikaly už přímo s beletrizujícím určením, bez nároků, aby byly pojaty do bohoslužby. Chtěly působit mravně a výchovně, příkladem světcovým vychovávat k určitým ctnostem a vlastnostem, ztělesňujícím životní ideály vládnoucí třídy. Proto také byl jejich rozvoj vládnoucí třídou podporován. Souběžně s beletrizací sílily ovšem fantastické prvky a formální rafinovanost. Z bohaté latinské legendistické produkce - legenda byla jedním z nej- oblíbenějších literárních druhů středověku nabyl v tehdejší evropské vzdělanosti největší proslulosti soubor italského dominikána, pozdějšího janovského biskupa Jakuba de Voragine (1230—1298), nazvaný později Legenda aurea (Zlatá legenda). Tento svod legend uspořádaný podle kalen- dáře byl dobře znám i u nás, často se opisoval a býval přizpůsobován pro místní poměry doplňováním legend o českých světcích. Představuje vrchol- né vývojové stadium středověké legendistiky. Legenda v něm opustila někdejší historický základ a je v podstatě pohádkového nebo novelistického rázu. Do souboru jsou zařaděny i některé apokryfy, jak se říkalo legendis- tickým vypravováním, která církev nepřipouštěla do bohoslužby a která pronásledovala (odtud termín, apokryf je z řeckého dvóxpupoc tj. skrytá kniha), nebo jen trpěla jako zábavnou četbu. Zmíněný vývoj legendy od hagiografie k zábavné četbě lze pozorovat i v naší domácí produkci. Nejstarší legendy vznikly v kulturním ovzduší Velké Moravy — jsou to staroslověnské Životy Konstantina a Metoděje z doby okolo r. 900. Tato vyprávění byla ještě v podstatě rázu historic- kého, a byla značně ideově politicky exponovaná. Šlo o díla určená nej- vzdělanější vrstvě tehdejší společnosti a jejich tendencí bylo hájit kulturní program obou bratří. V dalším vývoji pozorujeme sílící politický zřetel a zároveň zaměřování legend na širší vrstvy. To platí už pro nejstarší staro- slověnské legendy o Václavovi a Ludmile, vzniklé v přemyslovských Čechách v 10. století. Obě jsou sice ještě historizující, ale přitom je pro ně charak- teristická snaha glorifikovat panovnický rod, a tím posílit jeho politické postavení. Příslušníci panujícího rodu, mezi jejichž předky byl světec, stá- vali se totiž v očích soudobé společnosti nedotknutelnými, protože v jejich žilách kolovaly částečky světcovy krve. Z tohoto politického důvodu byly věnovány příslušníkům panujícího rodu i nejstarší latinské legendy. V dal- ším vývoji však — tak jak se církev začíná emancipovat — objevují se i legendy s jinými světci, jejichž vrchol představuje stále doplňovaná legenda o opatu Sázavského kláštera Prokopovi. Charakteristický rys latinské legendární produkce českého původu je v jejím soustřeďování na české látky. Cizí látky nebyly nově zpracovávány, prostě se opisovaly cizí legendy. Naproti tomu první legendy v českém jazyce jsou tematicky vzdáleny české skutečnosti, je pro ně spíš charakte- 2 Nejstarší české verš. legendy 17
Strana 18
ristická jistá exotičnost. To je ostatně charakteristické pro veškeru českou tvorbu 13. a 14. století ve srovnání s tvorbou latinskou. Latinská tvorba je svými tématy daleko více přisáta k české skutečnosti než tvorba česká. To bylo dáno určením literární tvorby. Latinské spisy sloužily výlučně výsad- ním vrstvám, které měly politické ambice, politická práva i možnost své ambice prosazovat, a proto řešily naléhavou problematiku i v literatuře. Po té stránce sloužila latinská tvorba duchovním, ale i části šlechty a pa- novníkovi (srov. např. kronikářství, pěstované od počátku 12. století a pod- porované ve 14. století Karlem IV.). V českém literárním projevu naproti tomu hledala šlechta zprvu především zábavu, a proto měla česká literatura hlavně zprostředkovávat publiku neznalému latiny zajímavé cizí látky (legendy, apokryfy, rytířské vyprávění). To ovšem neznamená, že by takové skladby byly netečné k domácí problematice, ta však nebyla ústředním tématem. Teprve když česká tvorba pevně zakotvila, její ráz se měnil a pronikaly do ní aktuální otázky politické a hospodářské. Dokládá to už v desátých letech 14. století Dalimilova kronika. Později tento proud sílí souběžně s tím, jak se dostávají k slovu nové společenské vrstvy; to ukazují např. satiry Hradeckého rukopisu asi z šedesátých let 14. století. Celý tento vývoj byl ve shodě se zvláštními podmínkami, za nichž vzni- kala česky psaná literatura. Jak jsem již uvedl, její počátky souvisely s rostoucím významem šlechty a její hospodářské moci. Spolu se zvětšující- mi se nároky feudálů na přepych rostl i jejich zájem o kulturní hodnoty. Literatura tím přestala být výlučně doménou duchovenstva a měnil se její jazyk, na místo latiny nastupovala čeština a u části šlechty se na čas uplatnila i němčina. Čeština však rychle němčinu z feudální literatury vy- tlačuje díky rostoucímu feudálnímu vlastenectví šlechty, které vyrůstalo z kořenů hospodářských a politických. Šlechta se totiž dostávala v druhé polovici 13. století do dvojího ohně, na jedné straně bojovala s královským dvorem a na druhé straně s městským patriciátem. Protože obojí tito ne- přátelé šlechty byli prosyceni cizáctvím — patriciát ve městech byl pře- vážně německý a královský dvůr při obsazování důležitých míst ve státě podporoval Němce — nabýval boj šlechty rázu boje národnostního. Přitom probíhal souběžně s bojem městské chudiny proti patriciátu, a tím přinášel objektivně pokrokové prvky i pro sociální vývoj. Z hlediska literárního vývoje přinesl zájem šlechty o slovesný projev vedle českého jazyka do písemnictví také prvky laicizace. Jediným hrdinou literárního projevu není už světec. Jako nové křídlo literární tvorby se obje- vuje díky šlechtickému publiku literatura světská (představovaná hlavně Alexandreidou) a začínající snahy o zesvětštění literatury pronikají i do legendy, v níž se odráží život soudobé šlechty a náboženská látka se pro- sycuje světskými prvky. Proces laicizace legendy byl vývojově důležitý zvláště proto, že šlo 18
ristická jistá exotičnost. To je ostatně charakteristické pro veškeru českou tvorbu 13. a 14. století ve srovnání s tvorbou latinskou. Latinská tvorba je svými tématy daleko více přisáta k české skutečnosti než tvorba česká. To bylo dáno určením literární tvorby. Latinské spisy sloužily výlučně výsad- ním vrstvám, které měly politické ambice, politická práva i možnost své ambice prosazovat, a proto řešily naléhavou problematiku i v literatuře. Po té stránce sloužila latinská tvorba duchovním, ale i části šlechty a pa- novníkovi (srov. např. kronikářství, pěstované od počátku 12. století a pod- porované ve 14. století Karlem IV.). V českém literárním projevu naproti tomu hledala šlechta zprvu především zábavu, a proto měla česká literatura hlavně zprostředkovávat publiku neznalému latiny zajímavé cizí látky (legendy, apokryfy, rytířské vyprávění). To ovšem neznamená, že by takové skladby byly netečné k domácí problematice, ta však nebyla ústředním tématem. Teprve když česká tvorba pevně zakotvila, její ráz se měnil a pronikaly do ní aktuální otázky politické a hospodářské. Dokládá to už v desátých letech 14. století Dalimilova kronika. Později tento proud sílí souběžně s tím, jak se dostávají k slovu nové společenské vrstvy; to ukazují např. satiry Hradeckého rukopisu asi z šedesátých let 14. století. Celý tento vývoj byl ve shodě se zvláštními podmínkami, za nichž vzni- kala česky psaná literatura. Jak jsem již uvedl, její počátky souvisely s rostoucím významem šlechty a její hospodářské moci. Spolu se zvětšující- mi se nároky feudálů na přepych rostl i jejich zájem o kulturní hodnoty. Literatura tím přestala být výlučně doménou duchovenstva a měnil se její jazyk, na místo latiny nastupovala čeština a u části šlechty se na čas uplatnila i němčina. Čeština však rychle němčinu z feudální literatury vy- tlačuje díky rostoucímu feudálnímu vlastenectví šlechty, které vyrůstalo z kořenů hospodářských a politických. Šlechta se totiž dostávala v druhé polovici 13. století do dvojího ohně, na jedné straně bojovala s královským dvorem a na druhé straně s městským patriciátem. Protože obojí tito ne- přátelé šlechty byli prosyceni cizáctvím — patriciát ve městech byl pře- vážně německý a královský dvůr při obsazování důležitých míst ve státě podporoval Němce — nabýval boj šlechty rázu boje národnostního. Přitom probíhal souběžně s bojem městské chudiny proti patriciátu, a tím přinášel objektivně pokrokové prvky i pro sociální vývoj. Z hlediska literárního vývoje přinesl zájem šlechty o slovesný projev vedle českého jazyka do písemnictví také prvky laicizace. Jediným hrdinou literárního projevu není už světec. Jako nové křídlo literární tvorby se obje- vuje díky šlechtickému publiku literatura světská (představovaná hlavně Alexandreidou) a začínající snahy o zesvětštění literatury pronikají i do legendy, v níž se odráží život soudobé šlechty a náboženská látka se pro- sycuje světskými prvky. Proces laicizace legendy byl vývojově důležitý zvláště proto, že šlo 18
Strana 19
o velmi oblíbený literární druh sloužící původně přímo i nepřímo zájmům církve. Ve středověku, kdy bylo vrcholem ideologické nadstavby nábožen- ství, legenda mohla dát člověku to, co mu nedávala bohoslužba: zábavnou četbu, a to srozumitelným jazykem. Právě proto se mohla legenda stát nástrojem propagandy v duchu společenské vrstvy, která legendy pro- dukovala. Po té stránce je důležité, že se v časovém průběhu zájmy církve měnily, zvláště v jejím vztahu k světské moci. Pro tento vývoj bylo charakteris- tické postupné odpoutávání témat legendistiky od světců z panovnického rodu, o němž již byla řeč. Zřejmě to byl odraz měnícího se postavení církve ve státě. Církev přestávala být závislá na panovníkovi, usilovala o vlastní moc, a proto se měnil i obsah legend — do popředí se stavějí světci mimo panovnický rod, přičemž je patrný vývoj od hrdiny jako příslušníka feu- dální třídy (biskup Vojtěch) k hrdinovi blízkému lidu (Prokop). Zároveň však tato změna tematiky byla v souladu s politickými nároky šlechty, která se oddělovala od krále, a proto neměla zájem o legendu glorifikující předka vládnoucího rodu a tím ideologicky podporující panovnickou moc. Jakmile se legenda začala tematicky odpoutávat od světců z okruhu pří- slušníků panovnického rodu, ztrácela ovšem svůj původní státně politický charakter. Pokud se výjimečně objeví v mladší legendě mezi světci Pře- myslovec, není už tradován jako panovník nebo politik, nýbrž jako asketa (Anežka Přemyslovna); jedinou výjimkou je pozdní pokus Karla IV. o vy- tvoření oficiální verze václavské legendy spojené s politickými cíli. Změněný postoj legend k státně politickému životu se projevil i v postoji legendy ke skutečnosti. Jak se legenda stávala doménou laického publika, nabývaly v ní vrchu prvky mravně výchovné a beletristické. Legenda chce nyní uchvát, fantazii čtenáře nebo posluchače, chce se stát zábavnou čet- bou, a proto v ní přibývá pohádkového a fantastického živlu. Spolu s tím sílí exotika, nepochybně podporovaná vzpomínkami na křížové výpravy, které přiblížily feudálnímu publiku Palestinu a vůbec Blízký východ. Toto všechno platí už pro nejstarší vrstvu legend složených česky. Souběžně s tím, jak se státně politický aspekt odděloval od legendy, pře- cházely některé funkce starých legend do kronikářství. Nejlépe je to vidět na době Karlově. Karel píše sice oficiální verzi václavské legendy, v níž posiluje Václavovy státnické rysy, ale těžisko politicky propagační litera- tury se snaží vložit do kronikářství; v 10. století, kdy vznikaly první legendy o českých světcích, bylo by to bývalo vloženo do hagiografie. Tak lze pozorovat vedle snah o posvětštění legendy i osamostatňování literatury politické. 19
o velmi oblíbený literární druh sloužící původně přímo i nepřímo zájmům církve. Ve středověku, kdy bylo vrcholem ideologické nadstavby nábožen- ství, legenda mohla dát člověku to, co mu nedávala bohoslužba: zábavnou četbu, a to srozumitelným jazykem. Právě proto se mohla legenda stát nástrojem propagandy v duchu společenské vrstvy, která legendy pro- dukovala. Po té stránce je důležité, že se v časovém průběhu zájmy církve měnily, zvláště v jejím vztahu k světské moci. Pro tento vývoj bylo charakteris- tické postupné odpoutávání témat legendistiky od světců z panovnického rodu, o němž již byla řeč. Zřejmě to byl odraz měnícího se postavení církve ve státě. Církev přestávala být závislá na panovníkovi, usilovala o vlastní moc, a proto se měnil i obsah legend — do popředí se stavějí světci mimo panovnický rod, přičemž je patrný vývoj od hrdiny jako příslušníka feu- dální třídy (biskup Vojtěch) k hrdinovi blízkému lidu (Prokop). Zároveň však tato změna tematiky byla v souladu s politickými nároky šlechty, která se oddělovala od krále, a proto neměla zájem o legendu glorifikující předka vládnoucího rodu a tím ideologicky podporující panovnickou moc. Jakmile se legenda začala tematicky odpoutávat od světců z okruhu pří- slušníků panovnického rodu, ztrácela ovšem svůj původní státně politický charakter. Pokud se výjimečně objeví v mladší legendě mezi světci Pře- myslovec, není už tradován jako panovník nebo politik, nýbrž jako asketa (Anežka Přemyslovna); jedinou výjimkou je pozdní pokus Karla IV. o vy- tvoření oficiální verze václavské legendy spojené s politickými cíli. Změněný postoj legend k státně politickému životu se projevil i v postoji legendy ke skutečnosti. Jak se legenda stávala doménou laického publika, nabývaly v ní vrchu prvky mravně výchovné a beletristické. Legenda chce nyní uchvát, fantazii čtenáře nebo posluchače, chce se stát zábavnou čet- bou, a proto v ní přibývá pohádkového a fantastického živlu. Spolu s tím sílí exotika, nepochybně podporovaná vzpomínkami na křížové výpravy, které přiblížily feudálnímu publiku Palestinu a vůbec Blízký východ. Toto všechno platí už pro nejstarší vrstvu legend složených česky. Souběžně s tím, jak se státně politický aspekt odděloval od legendy, pře- cházely některé funkce starých legend do kronikářství. Nejlépe je to vidět na době Karlově. Karel píše sice oficiální verzi václavské legendy, v níž posiluje Václavovy státnické rysy, ale těžisko politicky propagační litera- tury se snaží vložit do kronikářství; v 10. století, kdy vznikaly první legendy o českých světcích, bylo by to bývalo vloženo do hagiografie. Tak lze pozorovat vedle snah o posvětštění legendy i osamostatňování literatury politické. 19
Strana 20
Zbytky nejstarších českých legend kladou badateli několik otázek. Prvním problémem je rozluštění, seřadění a určení zlomků. Tuto proble- matiku se filologii podařilo rozřešit. Podařilo se také vyhledat vzory, resp. analogie v soudobé latinské i německé literatuře a shodná místa s Alexan- dreidou. Výsledky této práce podává edice otištěná zde dále. Nepodařilo se však dosud uspokojivě odpovědět na otázku, zda jde o trosky jediného velikého díla cyklického, nebo zda máme před sebou zlomky několika samo- statných prací. S tím pak těsně souvisí tři další otázky: kdy naše legendy vznikly, zda mají společného autora a jaký je jejich časový i autorský vztah k Alexandreidě. Odpověd na tyto otázky můžeme dát jen částečnou. Jejím předpokladem je rozbor ideologického postoje jazyka a umělec- kého zpracování. Pro literární historii je ovšem výchozí otázka první, zda jde totiž o ně- kolik samostatných skladeb nebo o trosky jediného cyklu. Myšlenka na jediný cyklus se vtírá už proto, že všecky legendy, až na vypravování o papeži Silvestrovi, tvoří tematický celek, neboť se všechny kupí okolo Kristova života; konečně i legendu o Silvestrovi bylo by možno do tako- vého cyklu vložit — jako výklad o potřebě křtu. Pravděpodobnost tohoto názoru podpírá i obdobný cyklus známý ze soudobé německé literatury a literatura latinská.15 Abych urovnal cestu k dalším výkladům, dovolím si malou anticipaci výsledků rozboru, který bude podán dále, a pokusím se odpovědět již nyní na výchozí otázku. Rozbor umělecké výstavby nemůže sice říci poslední slovo, ale přece jenom podává cenné údaje, tím cennější, že máme možnost srovnávat zlomky různého původu, dochované z různých rukopisů. Přitom se jeví nápadné shody a podobnosti, ale i určité rozdíly, zvláště ve veršové výstavbě. Podle nich je zřejmé, že jeden cyklus tvoří legendy o apoštolích (proto celý cyklus označujeme často singulárem jako „legendu“ o apošto- lích). Texty zlomku Šafaříkova, Durychova i klementinského (o Jakubu Menším) jeví tak nápadné podobnosti, že můžeme bezpečně usuzovat na trosky jednoho díla. Přitom Šafaříkův a Durychův zlomek jsou z jednoho kodexu; zde je tedy pravděpodobnost jejich genetické sounáležitosti dána již způsobem dochování, ale veršový rozbor těsnou souvislost skladeb ještě potvrzuje. Druhé dílo tvoří legenda o umučení: i zde všechny tři zlomky (Kynského, klementinský a Štítného) mají výrazné společné rysy. Po stránce veršové má tato skladba velmi blízko k legendě apoštolské, liší se 15 Míním německý veršovaný pasionál vydaný ve dvou svazcích Karlem Köpkem (Das Passional, Quedlinburg u. Leipzig 1852) a K. A. Hahnem (Das alte Passional, Frankfurt a. M. 1857) a Voraginovu Zlatou legendu (vydal Th. Graesse, 3. vyd. ve Vratislavi 1890). 20
Zbytky nejstarších českých legend kladou badateli několik otázek. Prvním problémem je rozluštění, seřadění a určení zlomků. Tuto proble- matiku se filologii podařilo rozřešit. Podařilo se také vyhledat vzory, resp. analogie v soudobé latinské i německé literatuře a shodná místa s Alexan- dreidou. Výsledky této práce podává edice otištěná zde dále. Nepodařilo se však dosud uspokojivě odpovědět na otázku, zda jde o trosky jediného velikého díla cyklického, nebo zda máme před sebou zlomky několika samo- statných prací. S tím pak těsně souvisí tři další otázky: kdy naše legendy vznikly, zda mají společného autora a jaký je jejich časový i autorský vztah k Alexandreidě. Odpověd na tyto otázky můžeme dát jen částečnou. Jejím předpokladem je rozbor ideologického postoje jazyka a umělec- kého zpracování. Pro literární historii je ovšem výchozí otázka první, zda jde totiž o ně- kolik samostatných skladeb nebo o trosky jediného cyklu. Myšlenka na jediný cyklus se vtírá už proto, že všecky legendy, až na vypravování o papeži Silvestrovi, tvoří tematický celek, neboť se všechny kupí okolo Kristova života; konečně i legendu o Silvestrovi bylo by možno do tako- vého cyklu vložit — jako výklad o potřebě křtu. Pravděpodobnost tohoto názoru podpírá i obdobný cyklus známý ze soudobé německé literatury a literatura latinská.15 Abych urovnal cestu k dalším výkladům, dovolím si malou anticipaci výsledků rozboru, který bude podán dále, a pokusím se odpovědět již nyní na výchozí otázku. Rozbor umělecké výstavby nemůže sice říci poslední slovo, ale přece jenom podává cenné údaje, tím cennější, že máme možnost srovnávat zlomky různého původu, dochované z různých rukopisů. Přitom se jeví nápadné shody a podobnosti, ale i určité rozdíly, zvláště ve veršové výstavbě. Podle nich je zřejmé, že jeden cyklus tvoří legendy o apoštolích (proto celý cyklus označujeme často singulárem jako „legendu“ o apošto- lích). Texty zlomku Šafaříkova, Durychova i klementinského (o Jakubu Menším) jeví tak nápadné podobnosti, že můžeme bezpečně usuzovat na trosky jednoho díla. Přitom Šafaříkův a Durychův zlomek jsou z jednoho kodexu; zde je tedy pravděpodobnost jejich genetické sounáležitosti dána již způsobem dochování, ale veršový rozbor těsnou souvislost skladeb ještě potvrzuje. Druhé dílo tvoří legenda o umučení: i zde všechny tři zlomky (Kynského, klementinský a Štítného) mají výrazné společné rysy. Po stránce veršové má tato skladba velmi blízko k legendě apoštolské, liší se 15 Míním německý veršovaný pasionál vydaný ve dvou svazcích Karlem Köpkem (Das Passional, Quedlinburg u. Leipzig 1852) a K. A. Hahnem (Das alte Passional, Frankfurt a. M. 1857) a Voraginovu Zlatou legendu (vydal Th. Graesse, 3. vyd. ve Vratislavi 1890). 20
Strana 21
však od ní lyrickým způsobem zpracování. Už starší věda si všimla jejích rozdílných rysů proti ostatním soudobým legendám, a proto ji stavěla stranou, pokládala ji za starší než ostatní legendy. Opírala se přitom ovšem o analogie z jiných literatur.16 Pro specifické rysy vidí v této skladbě A. Škarka veršované kázání.17 — Ne zcela jasné je postavení legendy o Panně Marii: má společné rysy s legendou apoštolskou, ale stylisticky se blíží spíš Umučení. Stejně nejasné je postavení legendy o seslání sv. Ducha. Je vzdá- lenější apoštolské legendě než legenda o P. Marii, ale je jí bližší než legenda o papeži Silvestrovi. Ta stojí docela stranou Naproti tomu se značně liší od všech ostatních legend — apokryfy o Jidášovi a o Pilátovi. Navzájem však jeví apokryfy tolik shod, že je bezpečně můžeme pokládat za jeden celek, resp. za části jednoho cyklu. Podle toho, co jsem uvedl, se zdá, že můžeme mluvit o zbytcích šesti prací. Jsou to: legenda o apoštolích, legenda o umučení, legenda o P. Marii, legenda o seslání ducha sv., legenda o Silvestru a apokryfy. O zlomcích dochovávajících pouze několik slov (Nanebevstoupení, Veronika) nedá se ovšem nic bližšího říci. Rozdělení zlomků do šesti děl ovšem nic neříká ani pro dobu vzniku ani pro eventuální společné autorství. Názor o společném autorovi se naopak přímo vtírá, protože podrobné srovnání našich zlomků po stránce jazy- kové, ideové i tematické odhaluje výrazné vzájemné shody. Na druhé straně však nesmíme zapomínat na to, že se dají jazykové shody při stře- dověkém způsobu literární tvorby vyložit prostě mozaikovým způsobem skládání, při kterém básník využívá hotových klišé. Shody ideologické povahy pak vyplývají ze stejného sociálního určení skladeb. Shody, a to stejně jazykové jako ideologické, nemusí tedy svědčit o společném autorovi. Takový výklad by byl naopak přenášením hledisek platných pro literární život 19. století do staré doby. Je ostatně známé, že jsme náchylni vidět v starší literatuře spíše shodné rysy jednotlivých děl než specifické rysy, které jednotlivá díla rozdělují. Proto nemůžeme přejít mlčením zejména rozdíly, které jsou patrné např. ve veršové výstavbě. Skeptický názor na společného autora vyplývá i z toho, že dochované nejstarší legendy jsou díla pozoruhodně vyspělá. Sotva lze předpokládat, že by se objevila zčista jasna jako díla ojedinělého tvůrce, bez tradice, která by vytvořila určité kulturní prostředí. Kulturní prostředí schopné produ- kovat formálně i myšlenkově náročnou feudální tvorbu v Čechách okolo roku 1300 nepochybně bylo, o tom svědčí nejen dochované zlomky nejstar- ších legend, ale i veliké rytířské epos Alexandreis vzniklé v jejich časové blízkosti a mající s nimi výrazné společné rysy ideové i formální. A tu se 18 17 Srov. např. Jan Jakubec, Dějiny literatury české I, Praha 1929, str. 81. Z problematiky českého gotického básnictví, ČČH 48—49, 1947—1948, str. 86—88. 21
však od ní lyrickým způsobem zpracování. Už starší věda si všimla jejích rozdílných rysů proti ostatním soudobým legendám, a proto ji stavěla stranou, pokládala ji za starší než ostatní legendy. Opírala se přitom ovšem o analogie z jiných literatur.16 Pro specifické rysy vidí v této skladbě A. Škarka veršované kázání.17 — Ne zcela jasné je postavení legendy o Panně Marii: má společné rysy s legendou apoštolskou, ale stylisticky se blíží spíš Umučení. Stejně nejasné je postavení legendy o seslání sv. Ducha. Je vzdá- lenější apoštolské legendě než legenda o P. Marii, ale je jí bližší než legenda o papeži Silvestrovi. Ta stojí docela stranou Naproti tomu se značně liší od všech ostatních legend — apokryfy o Jidášovi a o Pilátovi. Navzájem však jeví apokryfy tolik shod, že je bezpečně můžeme pokládat za jeden celek, resp. za části jednoho cyklu. Podle toho, co jsem uvedl, se zdá, že můžeme mluvit o zbytcích šesti prací. Jsou to: legenda o apoštolích, legenda o umučení, legenda o P. Marii, legenda o seslání ducha sv., legenda o Silvestru a apokryfy. O zlomcích dochovávajících pouze několik slov (Nanebevstoupení, Veronika) nedá se ovšem nic bližšího říci. Rozdělení zlomků do šesti děl ovšem nic neříká ani pro dobu vzniku ani pro eventuální společné autorství. Názor o společném autorovi se naopak přímo vtírá, protože podrobné srovnání našich zlomků po stránce jazy- kové, ideové i tematické odhaluje výrazné vzájemné shody. Na druhé straně však nesmíme zapomínat na to, že se dají jazykové shody při stře- dověkém způsobu literární tvorby vyložit prostě mozaikovým způsobem skládání, při kterém básník využívá hotových klišé. Shody ideologické povahy pak vyplývají ze stejného sociálního určení skladeb. Shody, a to stejně jazykové jako ideologické, nemusí tedy svědčit o společném autorovi. Takový výklad by byl naopak přenášením hledisek platných pro literární život 19. století do staré doby. Je ostatně známé, že jsme náchylni vidět v starší literatuře spíše shodné rysy jednotlivých děl než specifické rysy, které jednotlivá díla rozdělují. Proto nemůžeme přejít mlčením zejména rozdíly, které jsou patrné např. ve veršové výstavbě. Skeptický názor na společného autora vyplývá i z toho, že dochované nejstarší legendy jsou díla pozoruhodně vyspělá. Sotva lze předpokládat, že by se objevila zčista jasna jako díla ojedinělého tvůrce, bez tradice, která by vytvořila určité kulturní prostředí. Kulturní prostředí schopné produ- kovat formálně i myšlenkově náročnou feudální tvorbu v Čechách okolo roku 1300 nepochybně bylo, o tom svědčí nejen dochované zlomky nejstar- ších legend, ale i veliké rytířské epos Alexandreis vzniklé v jejich časové blízkosti a mající s nimi výrazné společné rysy ideové i formální. A tu se 18 17 Srov. např. Jan Jakubec, Dějiny literatury české I, Praha 1929, str. 81. Z problematiky českého gotického básnictví, ČČH 48—49, 1947—1948, str. 86—88. 21
Strana 22
znova vynořuje stará, nejednou diskutovaná, ale stále nerozřešená otázka naší filologie: jaký je vztah mezi Alexandreidou a nejstaršími legendami. Tento problém má dva aspekty: první je vztah časový a druhý je vztah autorský. Z hlediska časového vztahu se pokládala až do konce minulého století Alexandreida za starší než naše legendy. Pak však převládl názor, že jsou naopak starší legendy, takže se Alexandreida jevila jako dílo dovršující a jaksi syntetizující vývoj naší nejstarší epiky. Tento názor na časovou posloupnost, ustálený v literární historii zejména díky dějinám Jakubco- vým a Novákovým, není však dnes již přijímán veskrze, akademické Dějiny české literatury I i poslední vydání Alexandreidy stavějí se k problému opatrněji. 18 Pokud jde o autorství, ustálil se názor, že naše legendy a Alexandreidu nesložil stejný autor. Přitom se také soudívá, že všechny nejstarší legendy jsou dílem jednoho autora až na legendu o umučení, nebo že mohou být dílem dvou básnických individualit.19 Je však i teorie o společném autorství veškeré nejstarší epiky, vypracovaná v podstatě romantismem. Tato teorie vyhovovala romantické představě osamělého génia přerůstajícího své malé okolí. Názor o společném autorovi celé nejstarší dochované epiky, opřený o konstatování formálních shod, který pronesl ve čtyřicátých letech Šafařík a který pak rozvedl Šembera, ožívá však i dnes.2° Jeho slabina je však v tom, že shody nejsou tak naprosté, jak se zdá na první pohled, a také samo prostředí, v němž skladby vznikly, mluví proti takovémuto mínění. Kulturní prostředí, schopné produkovat stejně úspěšně lyriku jako duchovní i světskou epiku, a to ještě umělecky diferencovanou, nutně vede k před- pokladu, že tvořilo současně několik básníků. Ostatně k tomuto předpo- kladu nás vede i analogie s německými básníky v českých zemích. Máme zprávy, že se jich na královském dvoře vystřídalo několik, a jistě byly ana- logické poměry i v básnictví českém. Sotva by mohla jedna osobnost kon- kurovat celé cizí literatuře a vytvořit řadu děl vysoké úrovně. Literatura je vždycky dílo kolektivní; čtenářskou základnu si nesmíme představovat jako trpnou masu, která nevykonává na tvůrce vliv, a společenskou objed- 18 V akademických dějinách srov. str. 99 a 104, ve vydání Václava Vážného (Praha 1963) str. 16—17 (úvod Fr. Svejkovského). Konec 13. století pokládá za pravdě- podobnou dobu vzniku české Alexandreidy i Albert Pražák, Staročeská báseň o Ale- xandru Velikém, Praha 1945. 19 První názor srov. např. v Jakubcových Dějinách (str. 81), druhý v stati Ro- mana Jakobsona Verš staročeský, Československá vlastivěda 3, Praha 1934, str. 433. 20 P. J. Šafařík, Klasobrání na poli staročeské literatury II, Zlomek českého Alexan- dra, ČČM 1847, I, str. 303—310 (309); Al. V. Šembera, Kdy a od koho jest sepsán Alexander český? Sitzungsberichte d. königl. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften 1859, str. 30—36 (31); týž, Dějiny řeči a literatury československé I, Vídeň 1858, str. 97; z nové literatury: Fr. Šimek, Zbásnil náš nejstarší cyklus legend i Alexandreidu jeden básník? ČNM 125, 1956, str. 68—74 (71); E. Urbánková, Klementinské zlomky nejstarších českých legend, Praha 1959, str. 17. 22
znova vynořuje stará, nejednou diskutovaná, ale stále nerozřešená otázka naší filologie: jaký je vztah mezi Alexandreidou a nejstaršími legendami. Tento problém má dva aspekty: první je vztah časový a druhý je vztah autorský. Z hlediska časového vztahu se pokládala až do konce minulého století Alexandreida za starší než naše legendy. Pak však převládl názor, že jsou naopak starší legendy, takže se Alexandreida jevila jako dílo dovršující a jaksi syntetizující vývoj naší nejstarší epiky. Tento názor na časovou posloupnost, ustálený v literární historii zejména díky dějinám Jakubco- vým a Novákovým, není však dnes již přijímán veskrze, akademické Dějiny české literatury I i poslední vydání Alexandreidy stavějí se k problému opatrněji. 18 Pokud jde o autorství, ustálil se názor, že naše legendy a Alexandreidu nesložil stejný autor. Přitom se také soudívá, že všechny nejstarší legendy jsou dílem jednoho autora až na legendu o umučení, nebo že mohou být dílem dvou básnických individualit.19 Je však i teorie o společném autorství veškeré nejstarší epiky, vypracovaná v podstatě romantismem. Tato teorie vyhovovala romantické představě osamělého génia přerůstajícího své malé okolí. Názor o společném autorovi celé nejstarší dochované epiky, opřený o konstatování formálních shod, který pronesl ve čtyřicátých letech Šafařík a který pak rozvedl Šembera, ožívá však i dnes.2° Jeho slabina je však v tom, že shody nejsou tak naprosté, jak se zdá na první pohled, a také samo prostředí, v němž skladby vznikly, mluví proti takovémuto mínění. Kulturní prostředí, schopné produkovat stejně úspěšně lyriku jako duchovní i světskou epiku, a to ještě umělecky diferencovanou, nutně vede k před- pokladu, že tvořilo současně několik básníků. Ostatně k tomuto předpo- kladu nás vede i analogie s německými básníky v českých zemích. Máme zprávy, že se jich na královském dvoře vystřídalo několik, a jistě byly ana- logické poměry i v básnictví českém. Sotva by mohla jedna osobnost kon- kurovat celé cizí literatuře a vytvořit řadu děl vysoké úrovně. Literatura je vždycky dílo kolektivní; čtenářskou základnu si nesmíme představovat jako trpnou masu, která nevykonává na tvůrce vliv, a společenskou objed- 18 V akademických dějinách srov. str. 99 a 104, ve vydání Václava Vážného (Praha 1963) str. 16—17 (úvod Fr. Svejkovského). Konec 13. století pokládá za pravdě- podobnou dobu vzniku české Alexandreidy i Albert Pražák, Staročeská báseň o Ale- xandru Velikém, Praha 1945. 19 První názor srov. např. v Jakubcových Dějinách (str. 81), druhý v stati Ro- mana Jakobsona Verš staročeský, Československá vlastivěda 3, Praha 1934, str. 433. 20 P. J. Šafařík, Klasobrání na poli staročeské literatury II, Zlomek českého Alexan- dra, ČČM 1847, I, str. 303—310 (309); Al. V. Šembera, Kdy a od koho jest sepsán Alexander český? Sitzungsberichte d. königl. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften 1859, str. 30—36 (31); týž, Dějiny řeči a literatury československé I, Vídeň 1858, str. 97; z nové literatury: Fr. Šimek, Zbásnil náš nejstarší cyklus legend i Alexandreidu jeden básník? ČNM 125, 1956, str. 68—74 (71); E. Urbánková, Klementinské zlomky nejstarších českých legend, Praha 1959, str. 17. 22
Strana 23
návku si nemůžeme představovat tak, že by celé kulturní prostředí mělo jen jednoho tvůrce. Ostatně jsou pro naše mínění výmluvné i určité formální rozdíly, na které poukážeme ještě dále. Názor na společného autora byl podporován i tím, že díla vznikla v časové blízkosti. Cyklus legend se zpravidla datuje podle zmínky o vymření Pře- myslovského rodu v apokryfu o Jidášovi k roku 1306.21 Toto datum však může být určující jen pro Jidáše a lze si také položit otázku, zda je to údaj bezpečný, tj. zda nejde o pozdější interpolaci, jaká byla možná v literárních dílech určených k hlasitému přednesu; to by posouvalo naši skladbu dále dozadu. Rozbor kompozice této básně však zřetelně ukazuje, že nejde o po- zdější interpolaci. Vložky a odbočky mohou být umístěny ve skladbě buď tak, že se dají prostě vypustit, aniž by utrpělo vypravování děje, nebo tak, že tvoří neoddělitelnou součást básně. Autor Jidáše pracuje s vložkami obojí povahy. Odbočka, která by se mohla vynechat, je např. bajka o ha- dovi,22 zmínka o vymření Přemyslovců je však vložena do díla jinak, jak vidíme už z rozložení rýmů: její začátek i konec je rýmově spjat s kon- textem, tj. jejím vypuštěním by se porušilo důsledně zachovávané roz- ložení sdružených rýmů, dva verše by byly nerýmované. Jejím škrtnutím by se tedy porušila forma skladby. Pevné datum, které poskytuje pro datování časová narážka v Jidášovi, jistě neznamená, že všechny památky vznikly v jednom roce, ale v každém případě nám poskytuje pevný záchytný bod. Ostatní legendy, formálně i ideově blízké, nemohly vzniknout ve velké časové vzdálenosti. Je však otázka, zda vznikly před tímto datem nebo až po něm a zda Alexandreida vznikla před nimi nebo až po nich. Pro celkovou charakteristiku literárního vývoje není to otázka nějak podstatná, ale má svou důležitost z toho hle- diska, že nám odhaluje, jak se podíleli na literární tvorbě světští feudálové, do jaké míry udávala tón duchovní tematika a do jaké míry stálo v popředí kulturního vývoje duchovenstvo. Proto je třeba položit si především otázku časového vztahu mezi Alexandreidou a nejstaršími legendami. Mezi těmito všemi skladbami jsou těsné shody ideologické i formální. Z ideologických je to především světský, rytířský prvek v legendách. Vztah autora k životu se ovšem nemohl projevit v legendách ve stejné rovině jako v Alexandreidě, např. jeho přezíravý vztah k selskému lidu. Není proto účelné srovnávat myšlenkový svět Alexandreidy a legend do detailů, nýbrž jen z hlediska celkového vztahu k životu. A po té stránce je možno ideové shody vyložit zaměřením na stejné, feudální publikum. Pro společné autorství z nich nelze vyvozovat nic, svědčí víc o prostředí, ke kterému se obojí skladby obracely, než o autorovi. Poučnější jsou ovšem shody moti- 21 Str. 168. Str. 162, 168. 22 23
návku si nemůžeme představovat tak, že by celé kulturní prostředí mělo jen jednoho tvůrce. Ostatně jsou pro naše mínění výmluvné i určité formální rozdíly, na které poukážeme ještě dále. Názor na společného autora byl podporován i tím, že díla vznikla v časové blízkosti. Cyklus legend se zpravidla datuje podle zmínky o vymření Pře- myslovského rodu v apokryfu o Jidášovi k roku 1306.21 Toto datum však může být určující jen pro Jidáše a lze si také položit otázku, zda je to údaj bezpečný, tj. zda nejde o pozdější interpolaci, jaká byla možná v literárních dílech určených k hlasitému přednesu; to by posouvalo naši skladbu dále dozadu. Rozbor kompozice této básně však zřetelně ukazuje, že nejde o po- zdější interpolaci. Vložky a odbočky mohou být umístěny ve skladbě buď tak, že se dají prostě vypustit, aniž by utrpělo vypravování děje, nebo tak, že tvoří neoddělitelnou součást básně. Autor Jidáše pracuje s vložkami obojí povahy. Odbočka, která by se mohla vynechat, je např. bajka o ha- dovi,22 zmínka o vymření Přemyslovců je však vložena do díla jinak, jak vidíme už z rozložení rýmů: její začátek i konec je rýmově spjat s kon- textem, tj. jejím vypuštěním by se porušilo důsledně zachovávané roz- ložení sdružených rýmů, dva verše by byly nerýmované. Jejím škrtnutím by se tedy porušila forma skladby. Pevné datum, které poskytuje pro datování časová narážka v Jidášovi, jistě neznamená, že všechny památky vznikly v jednom roce, ale v každém případě nám poskytuje pevný záchytný bod. Ostatní legendy, formálně i ideově blízké, nemohly vzniknout ve velké časové vzdálenosti. Je však otázka, zda vznikly před tímto datem nebo až po něm a zda Alexandreida vznikla před nimi nebo až po nich. Pro celkovou charakteristiku literárního vývoje není to otázka nějak podstatná, ale má svou důležitost z toho hle- diska, že nám odhaluje, jak se podíleli na literární tvorbě světští feudálové, do jaké míry udávala tón duchovní tematika a do jaké míry stálo v popředí kulturního vývoje duchovenstvo. Proto je třeba položit si především otázku časového vztahu mezi Alexandreidou a nejstaršími legendami. Mezi těmito všemi skladbami jsou těsné shody ideologické i formální. Z ideologických je to především světský, rytířský prvek v legendách. Vztah autora k životu se ovšem nemohl projevit v legendách ve stejné rovině jako v Alexandreidě, např. jeho přezíravý vztah k selskému lidu. Není proto účelné srovnávat myšlenkový svět Alexandreidy a legend do detailů, nýbrž jen z hlediska celkového vztahu k životu. A po té stránce je možno ideové shody vyložit zaměřením na stejné, feudální publikum. Pro společné autorství z nich nelze vyvozovat nic, svědčí víc o prostředí, ke kterému se obojí skladby obracely, než o autorovi. Poučnější jsou ovšem shody moti- 21 Str. 168. Str. 162, 168. 22 23
Strana 24
vické. Pokud je nacházíme, jde o shody takového rázu, kde lze soudit, že shodné motivy (např. líčení bitvy) pronikaly spíš ze světského eposu do duchovní epiky než naopak, a to by poukazovalo k prioritě Alexandreidy. Datace Alexandreidy ve srovnání s legendami se opírala především o hlediska obsahová (některá místa v Alexandreidě se vztahovala na udá- losti z konce 13. stol.), a pak se kladla před legendy, nebo i hlediska for- mální (slovní a rýmové shody), a pak se kladla za legendy. Hlediska obsa- hová nemají však průkaznosti; pokud nejde o narážku expressis verbis, jako např. v Jidášovi, nemůžeme v nich hledat časové narážky na kon- krétní události. Nevylučujeme je sice, ale výklad motivů ve středověkém díle ze soudobé situace není nutný. Středověké dílo odráželo soudobou skutečnost pod jinými úhly než dnešní literatura, a proto na ni nesmíme přenášet dnešní hlediska. Všimli jsme si toho již výše při úvahách o světo- názorové determinaci témat a typů. Tvarová hlediska jsou tedy spo- lehlivější. Z nich je nejnápadnější opakování formulek, především rýmů. Srovnáním s předlohami se zdálo, že tyto formulky byly původně v legendách a z nich přešly do Alexandreidy. Otázkou se zabýval na sklonku minulého století podrobně Antonín Havlík, který ukázal, že mnohé formulky mají v legen- dách souvislost s latinskou předlohou, kdežto v Alexandreidě nikoli.23 Je však sporná už sama představa zbásňování předloh: podrobnější rozbor ukazuje, že nejde o překlady, ale že předlohy byly pro básníka v podstatě jen pramenem (jako např. kronika pro dnešní historický román). Podrob- nější rozbor formulek pak dále ukázal, že problém není tak jednoduchý, jak se jevil Havlíkovi, a že lze předpokládat stejně dobře opačnou cestu, od Alexandreidy k legendám. Výmluvné jsou shody v nově objevených památkách, kde není pro legendu opory v předloze, ale přesto jsou nápadné shody s Alexandreidou.24 Jestliže se tedy na základě rozboru opakujících se formulek zdálo, že Alexandreida musela vzniknout až po legendách, není to jediné možné řešení. Už vzhledem k tomu, že by bylo dost podivné, kdyby autor velkého rytířského eposu přejímal líčení bitev z epizod v le- gendách, bylo by pravděpodobnější hledat cestu opačnou, tj. od Alexan- dreidy k legendám, které měly být přizpůsobeny světskému vkusu feudál- ního vnímatele. V každém případě však jsou všechny naše skladby, legendy i Alexan- dreida, časově velmi blízké. Jejich vznik lze určit nejspíše jako dobu okolo r. 1300. Zdá se, že Alexandreida stojí na počátku řady a závěr řady tvoří 23 O významu slovných shod rýmových pro poznání příbuznosti skládání staročeských, ČČM 70, 1896, str. 441—472 a 558—587. Jeho názory nebyly přijaty bez polemických námitek, srov. referáty z Gebauerova semináře otištěné pod titulem Kdy byla sklá- dána česká Alexandreis? v LF 26, 1899, str. 234—248 a 357—365. 24 Srov. str. 182. 24
vické. Pokud je nacházíme, jde o shody takového rázu, kde lze soudit, že shodné motivy (např. líčení bitvy) pronikaly spíš ze světského eposu do duchovní epiky než naopak, a to by poukazovalo k prioritě Alexandreidy. Datace Alexandreidy ve srovnání s legendami se opírala především o hlediska obsahová (některá místa v Alexandreidě se vztahovala na udá- losti z konce 13. stol.), a pak se kladla před legendy, nebo i hlediska for- mální (slovní a rýmové shody), a pak se kladla za legendy. Hlediska obsa- hová nemají však průkaznosti; pokud nejde o narážku expressis verbis, jako např. v Jidášovi, nemůžeme v nich hledat časové narážky na kon- krétní události. Nevylučujeme je sice, ale výklad motivů ve středověkém díle ze soudobé situace není nutný. Středověké dílo odráželo soudobou skutečnost pod jinými úhly než dnešní literatura, a proto na ni nesmíme přenášet dnešní hlediska. Všimli jsme si toho již výše při úvahách o světo- názorové determinaci témat a typů. Tvarová hlediska jsou tedy spo- lehlivější. Z nich je nejnápadnější opakování formulek, především rýmů. Srovnáním s předlohami se zdálo, že tyto formulky byly původně v legendách a z nich přešly do Alexandreidy. Otázkou se zabýval na sklonku minulého století podrobně Antonín Havlík, který ukázal, že mnohé formulky mají v legen- dách souvislost s latinskou předlohou, kdežto v Alexandreidě nikoli.23 Je však sporná už sama představa zbásňování předloh: podrobnější rozbor ukazuje, že nejde o překlady, ale že předlohy byly pro básníka v podstatě jen pramenem (jako např. kronika pro dnešní historický román). Podrob- nější rozbor formulek pak dále ukázal, že problém není tak jednoduchý, jak se jevil Havlíkovi, a že lze předpokládat stejně dobře opačnou cestu, od Alexandreidy k legendám. Výmluvné jsou shody v nově objevených památkách, kde není pro legendu opory v předloze, ale přesto jsou nápadné shody s Alexandreidou.24 Jestliže se tedy na základě rozboru opakujících se formulek zdálo, že Alexandreida musela vzniknout až po legendách, není to jediné možné řešení. Už vzhledem k tomu, že by bylo dost podivné, kdyby autor velkého rytířského eposu přejímal líčení bitev z epizod v le- gendách, bylo by pravděpodobnější hledat cestu opačnou, tj. od Alexan- dreidy k legendám, které měly být přizpůsobeny světskému vkusu feudál- ního vnímatele. V každém případě však jsou všechny naše skladby, legendy i Alexan- dreida, časově velmi blízké. Jejich vznik lze určit nejspíše jako dobu okolo r. 1300. Zdá se, že Alexandreida stojí na počátku řady a závěr řady tvoří 23 O významu slovných shod rýmových pro poznání příbuznosti skládání staročeských, ČČM 70, 1896, str. 441—472 a 558—587. Jeho názory nebyly přijaty bez polemických námitek, srov. referáty z Gebauerova semináře otištěné pod titulem Kdy byla sklá- dána česká Alexandreis? v LF 26, 1899, str. 234—248 a 357—365. 24 Srov. str. 182. 24
Strana 25
Jidáš. Kromě toho jazyková vyspělost všech zmíněných památek ukazuje, že to nebyly první pokusy o náročnou, formálně feudální epiku v českém jazyce a že musíme předpokládat nějaké starší, pohříchu nedochované po- kusy. To znamená, že začátky literární tvorby v pravém slova smyslu (ne jen sporadických textů) musíme klást někam do druhé poloviny 13. století. Při jazykové podobnosti, při stejných obratech, stejném světovém názoru a vztahu ke skutečnosti podávají nám cenný materiál pro vzájemný poměr našich skladeb údaje veršové. Verš ukazuje u všech textů stejné základní tendence, ale zároveň určité rozdíly. Právě to by poukazovalo spíš k bás- nické skupině než k jedinému autorovi. Abychom však mohli veršových údajů využít, musíme rozbor verše našich památek podat na pozadí celé literární produkce okolo r. 1300. Zde je především důležité to, že verš byl v počátcích literárního vývoje v českém jazyce jedinou výrazovou formou literárních projevů, které bychom dnes označili jako literaturu zábavnou a krásnou. A nejen to, uplatňoval se i v literatuře naukové v podobě veršů mnemotechnických. Krásná próza neexistovala a naučná próza se tehdy vytvářela latinsky. Přitom verš ovšem nebyl homogenní, tak jako nebyl homogenní obsah literárních projevů. Protiklad mezi žánry, např. mezi epikou a lyrikou, nebyl za této situace vyznačován protikladem prózy a verše (jako dnes), ale v mezích verše, užitím několika veršových různotvarů. Ty spočívaly v podstatě ve větší nebo menší míře normovaných složek, tj. ve větší nebo menší „vázanosti“ verše, ve větší nebo menší jeho vzdálenosti od projevů neveršovaných. Jestliže srovnáme všechny hlavní veršované památky z doby okolo r. 1300 (a pro úplnost k nim přibereme ještě Dalimilovu kro- niku z let 1310—1314), pozorujeme, že nejvíce vázaný typ verše předsta- vuje lyrická Kunhutina modlitba (konec 13. stol.). Je to osmislabičný verš sdruženě rýmovaný, trochejského spádu, silně eufonicky zatížený a členěný do čtyřveršových slok. Jde o typ verše v podstatě stejný jako novočeský verš sylabotónický. Epické skladby (legendy i Alexandreis) podržují počet osmi slabik a sdružený rým (členění na dvojverší, často vymezená syntak- ticky), ale není strofické vazby a ubývá eufonických prvků spolu s pravi- delností co do rozložení slovních celků ve verši a co do rozložení přízvuků. Verš tak přechází od typu sylabotónického k typu čistě sylabickému. Verš Dalimilovy kroniky je ještě více uvolněn. Proti próze je vyznačen jen pra- videlným rýmem, počet slabik verše je variabilní; není však zcela libovolný, směřuje v podstatě k osmislabičnému schématu. Tento „bezrozměrný“ verš (od moderního volného verše se liší tím, že je syntakticky vymezován a vždy rýmován) se blíží již značně próze. Vztah mezi uvedenými veršovými různo- tvary lze tedy vyjádřit jako tři stupně: verš v podstatě sylabotónický, verš blížící se čistému sylabismu (tj. uvolňující počet a místo těžkých dob), verš rezignující na počet slabik (tj. verš uvolňující počet slabik). 25
Jidáš. Kromě toho jazyková vyspělost všech zmíněných památek ukazuje, že to nebyly první pokusy o náročnou, formálně feudální epiku v českém jazyce a že musíme předpokládat nějaké starší, pohříchu nedochované po- kusy. To znamená, že začátky literární tvorby v pravém slova smyslu (ne jen sporadických textů) musíme klást někam do druhé poloviny 13. století. Při jazykové podobnosti, při stejných obratech, stejném světovém názoru a vztahu ke skutečnosti podávají nám cenný materiál pro vzájemný poměr našich skladeb údaje veršové. Verš ukazuje u všech textů stejné základní tendence, ale zároveň určité rozdíly. Právě to by poukazovalo spíš k bás- nické skupině než k jedinému autorovi. Abychom však mohli veršových údajů využít, musíme rozbor verše našich památek podat na pozadí celé literární produkce okolo r. 1300. Zde je především důležité to, že verš byl v počátcích literárního vývoje v českém jazyce jedinou výrazovou formou literárních projevů, které bychom dnes označili jako literaturu zábavnou a krásnou. A nejen to, uplatňoval se i v literatuře naukové v podobě veršů mnemotechnických. Krásná próza neexistovala a naučná próza se tehdy vytvářela latinsky. Přitom verš ovšem nebyl homogenní, tak jako nebyl homogenní obsah literárních projevů. Protiklad mezi žánry, např. mezi epikou a lyrikou, nebyl za této situace vyznačován protikladem prózy a verše (jako dnes), ale v mezích verše, užitím několika veršových různotvarů. Ty spočívaly v podstatě ve větší nebo menší míře normovaných složek, tj. ve větší nebo menší „vázanosti“ verše, ve větší nebo menší jeho vzdálenosti od projevů neveršovaných. Jestliže srovnáme všechny hlavní veršované památky z doby okolo r. 1300 (a pro úplnost k nim přibereme ještě Dalimilovu kro- niku z let 1310—1314), pozorujeme, že nejvíce vázaný typ verše předsta- vuje lyrická Kunhutina modlitba (konec 13. stol.). Je to osmislabičný verš sdruženě rýmovaný, trochejského spádu, silně eufonicky zatížený a členěný do čtyřveršových slok. Jde o typ verše v podstatě stejný jako novočeský verš sylabotónický. Epické skladby (legendy i Alexandreis) podržují počet osmi slabik a sdružený rým (členění na dvojverší, často vymezená syntak- ticky), ale není strofické vazby a ubývá eufonických prvků spolu s pravi- delností co do rozložení slovních celků ve verši a co do rozložení přízvuků. Verš tak přechází od typu sylabotónického k typu čistě sylabickému. Verš Dalimilovy kroniky je ještě více uvolněn. Proti próze je vyznačen jen pra- videlným rýmem, počet slabik verše je variabilní; není však zcela libovolný, směřuje v podstatě k osmislabičnému schématu. Tento „bezrozměrný“ verš (od moderního volného verše se liší tím, že je syntakticky vymezován a vždy rýmován) se blíží již značně próze. Vztah mezi uvedenými veršovými různo- tvary lze tedy vyjádřit jako tři stupně: verš v podstatě sylabotónický, verš blížící se čistému sylabismu (tj. uvolňující počet a místo těžkých dob), verš rezignující na počet slabik (tj. verš uvolňující počet slabik). 25
Strana 26
Toto uvolňování metrických požadavků nebylo náhodné, ale souviselo s tematikou a se vztahem ke skutečnosti. Čím více se blížil literární útvar “ lyrickému projevu (Kunhutina modlitba), tím byl jeho verš „vázanější“. Epický obraz užíval verše méně vázaného (legendy, Alexandreis), a kde šlo o vyprávění rezignující na umělecký obraz a působící silou příkladů vzatých z historie a pověstí, blížil se verš próze (Dalimilova kronika). V dalších úvahách se omezím na otázky verše osmislabičného, v němž jsou složeny naše legendy i Alexandreida. Osmislabičný verš byl velmi oblíben v soudobé latinské literatuře a do české tvorby se dostal patrně právě odtud. Ve verši epiky, který jsem charakterizoval jako verš o stálém počtu slabik, ale škrtající z metrického půdorysu těžké doby (čili pravidelné, normované rozložení slovních celků), je možno hledat stylistické varianty právě v oněch prvcích, které nejsou normovány metricky, tj. v rozložení slovních celků (nebo přízvuků).25 Z tohoto hlediska nacházíme v mezích epického osmislabičného verše varianty, které také poukazují na tři bás- nické individuality. První variantu představuje verš Alexandreidy, který vyznačuje rozložením slovních celků nejvíce střed verše (typ frázování XXXX-XXXx);26 druhý typ je v apokryfech, které vyznačují nejvíce konec verše (typ xxxxxx-xx), třetí typ nacházíme v legendách, kde se vyznačuje nejvíc začátek verše (XX-XXXXXX). V podrobnostech najdeme ještě některé menší rozdíly mezi jednotlivými zlomky legend, ale ty nejsou příliš vý- mluvné, protože jde o zlomky krátké, v nichž metrické tendence nevysťu- pují příliš zřetelně. Podle veršových údajů se tedy seskupují naše nejstarší legendy do jiných skupin, než do jakých se sdružují podle rukopisného dochóvání a podle pravopisných znaků. Obraz je tento: legenda o apoštolích, legenda o Panně Marii a Umučení představují týž veršový typ. Méně výrazně se projevuje týž typ i v legendě o Jakubu Menším, dochované v klementinském zlomku, který tím zapadá do cyklu legend o apoštolích, a v legendě o seslání sv. Ducha. (Rozdíl mezi těmito dvěma zlomky a ostatními legendami je v tom, že nepotlačují tak ostře střed verše; základní tendence, vyznačovat více za- čátek verše než jeho konec, je však výrazná, menší odchylka je dána asi krátkostí zlomků.) Poněkud stranou stojí zlomek legendy o papeži Sil- vestrovi, který má nepříliš výraznou tendenci k členění XX-XXXX-XX. Vše- chny vyjmenované skladby tvoří první skupinu. Druhou tvoří oba apo- kryfy, výrazně se členící podle vzorce XXXXXX-XX. To nasvědčuje, že Ale- xandreida, legendy a apokryfy jsou díla tří různých typů; lze soudit, že 25 Protože je v češtině slovní přízvuk vázán zpravidla na první slabiku slovních celků, jsou údaje o rozložení slovních celků (o „frázování verše“) v podstatě shodné s údaji o rozložení slovních přízvuků, a proto je není nutno při hrubém rozboru zvláště uvádět. 2 Znakem x označuji slabiku verše, znakem - místo, na které připadá nejvíce hranic slovních celků. 26
Toto uvolňování metrických požadavků nebylo náhodné, ale souviselo s tematikou a se vztahem ke skutečnosti. Čím více se blížil literární útvar “ lyrickému projevu (Kunhutina modlitba), tím byl jeho verš „vázanější“. Epický obraz užíval verše méně vázaného (legendy, Alexandreis), a kde šlo o vyprávění rezignující na umělecký obraz a působící silou příkladů vzatých z historie a pověstí, blížil se verš próze (Dalimilova kronika). V dalších úvahách se omezím na otázky verše osmislabičného, v němž jsou složeny naše legendy i Alexandreida. Osmislabičný verš byl velmi oblíben v soudobé latinské literatuře a do české tvorby se dostal patrně právě odtud. Ve verši epiky, který jsem charakterizoval jako verš o stálém počtu slabik, ale škrtající z metrického půdorysu těžké doby (čili pravidelné, normované rozložení slovních celků), je možno hledat stylistické varianty právě v oněch prvcích, které nejsou normovány metricky, tj. v rozložení slovních celků (nebo přízvuků).25 Z tohoto hlediska nacházíme v mezích epického osmislabičného verše varianty, které také poukazují na tři bás- nické individuality. První variantu představuje verš Alexandreidy, který vyznačuje rozložením slovních celků nejvíce střed verše (typ frázování XXXX-XXXx);26 druhý typ je v apokryfech, které vyznačují nejvíce konec verše (typ xxxxxx-xx), třetí typ nacházíme v legendách, kde se vyznačuje nejvíc začátek verše (XX-XXXXXX). V podrobnostech najdeme ještě některé menší rozdíly mezi jednotlivými zlomky legend, ale ty nejsou příliš vý- mluvné, protože jde o zlomky krátké, v nichž metrické tendence nevysťu- pují příliš zřetelně. Podle veršových údajů se tedy seskupují naše nejstarší legendy do jiných skupin, než do jakých se sdružují podle rukopisného dochóvání a podle pravopisných znaků. Obraz je tento: legenda o apoštolích, legenda o Panně Marii a Umučení představují týž veršový typ. Méně výrazně se projevuje týž typ i v legendě o Jakubu Menším, dochované v klementinském zlomku, který tím zapadá do cyklu legend o apoštolích, a v legendě o seslání sv. Ducha. (Rozdíl mezi těmito dvěma zlomky a ostatními legendami je v tom, že nepotlačují tak ostře střed verše; základní tendence, vyznačovat více za- čátek verše než jeho konec, je však výrazná, menší odchylka je dána asi krátkostí zlomků.) Poněkud stranou stojí zlomek legendy o papeži Sil- vestrovi, který má nepříliš výraznou tendenci k členění XX-XXXX-XX. Vše- chny vyjmenované skladby tvoří první skupinu. Druhou tvoří oba apo- kryfy, výrazně se členící podle vzorce XXXXXX-XX. To nasvědčuje, že Ale- xandreida, legendy a apokryfy jsou díla tří různých typů; lze soudit, že 25 Protože je v češtině slovní přízvuk vázán zpravidla na první slabiku slovních celků, jsou údaje o rozložení slovních celků (o „frázování verše“) v podstatě shodné s údaji o rozložení slovních přízvuků, a proto je není nutno při hrubém rozboru zvláště uvádět. 2 Znakem x označuji slabiku verše, znakem - místo, na které připadá nejvíce hranic slovních celků. 26
Strana 27
i tří básnických individualit.27 Silvestr stojí jaksi stranou, ale dochovaný zlomek je krátký a kromě toho podává část disputace, tedy místo do té míry stylizované, že se v něm základní tendence výpravné básně nemohly dost uplatnit. Rozhodně však má blíže k legendám než k apokryfům. Mezi legendárními skladbami složenými týmž veršovým typem však jsou některé rozdíly ve výstavbě eufonické a ve využití básnických figur. Ukáži aspoň na nejdůležitější. Umučení má velmi blízko k lyrickému projevu a využívá hojně prostřed- ků slovního umění, zejména zvukové instrumentace a hromadění slov ze stejných kořenů, např. v. 3—10 v klementinském zlomku: Ale jáz tě, otče, znaju, hi ti, již mne známost majú, pro něž si mě chtěl poslati, hi jimšto sem dal to znáti, by jim bylo tvé jmě známo zde v zemi hi v nebi tamo, a milost tobú mně daná by ta byla jimi znána Tím se blíží lyrické Kunhutině modlitbě, srov. v. 25—29: Chvála tobě, bože, z toho, ježe činíš divóv mnoho, divnú mocú slova tvého v rukú popa všelikého. Tu své divy ty zjevuješ Charakteristické jsou i obraty blížící se slovní hříčce (Ó, božie milosti tvrdná/ a tvrdnosti milosrdná Štítného zl., v. 51—52), aliterace (i posla ho Pilát jemu Kynského zl. 3a5; v sukni purpurného rúcha tamtéž 4a7) a podobné zvukové efekty svědčící o rafinované práci se slovem (Které ještě hledáš zbavy,/ že tak lituješ jeho hlavy? tamtéž 3b4—5). Tím se odlišuje Umučení od všech ostatních soudobých legend a nabývá lyrického a řečnic- kého rázu.28 Není však třeba myslet na jiného autora, může jít o zvláštnosti vyplývající z postoje k látce. Podobné eufonické prostředky nacházíme, ač v menší míře, i v legendě o seslání sv. Ducha a v legendě o Panně Marii. V legendách o apoštolích jsou jen vzácné. Zesilují se zpravidla tam, kde skladatel odbočuje od refe- rujícího vyprávění a rozvádí nějakou barvitou epizodu; sem patří popis boje v legendě o Jakubovi Menším, epizoda o Neronově krutosti v legendě o Petrovi a odbočka o Jidášovi v legendě o Matyášovi.29 27 K tomu srov. údaje v citované Jakobsonově stati Verš staročeský. Jakobso- novy údaje jsem prověřil, doplnil o rozbor nově nalezených zlomků a modifikoval. 28 Srov. stať A. Škarky citovanou v pozn. 17. 29 Str. 182, 86n., 74. 27
i tří básnických individualit.27 Silvestr stojí jaksi stranou, ale dochovaný zlomek je krátký a kromě toho podává část disputace, tedy místo do té míry stylizované, že se v něm základní tendence výpravné básně nemohly dost uplatnit. Rozhodně však má blíže k legendám než k apokryfům. Mezi legendárními skladbami složenými týmž veršovým typem však jsou některé rozdíly ve výstavbě eufonické a ve využití básnických figur. Ukáži aspoň na nejdůležitější. Umučení má velmi blízko k lyrickému projevu a využívá hojně prostřed- ků slovního umění, zejména zvukové instrumentace a hromadění slov ze stejných kořenů, např. v. 3—10 v klementinském zlomku: Ale jáz tě, otče, znaju, hi ti, již mne známost majú, pro něž si mě chtěl poslati, hi jimšto sem dal to znáti, by jim bylo tvé jmě známo zde v zemi hi v nebi tamo, a milost tobú mně daná by ta byla jimi znána Tím se blíží lyrické Kunhutině modlitbě, srov. v. 25—29: Chvála tobě, bože, z toho, ježe činíš divóv mnoho, divnú mocú slova tvého v rukú popa všelikého. Tu své divy ty zjevuješ Charakteristické jsou i obraty blížící se slovní hříčce (Ó, božie milosti tvrdná/ a tvrdnosti milosrdná Štítného zl., v. 51—52), aliterace (i posla ho Pilát jemu Kynského zl. 3a5; v sukni purpurného rúcha tamtéž 4a7) a podobné zvukové efekty svědčící o rafinované práci se slovem (Které ještě hledáš zbavy,/ že tak lituješ jeho hlavy? tamtéž 3b4—5). Tím se odlišuje Umučení od všech ostatních soudobých legend a nabývá lyrického a řečnic- kého rázu.28 Není však třeba myslet na jiného autora, může jít o zvláštnosti vyplývající z postoje k látce. Podobné eufonické prostředky nacházíme, ač v menší míře, i v legendě o seslání sv. Ducha a v legendě o Panně Marii. V legendách o apoštolích jsou jen vzácné. Zesilují se zpravidla tam, kde skladatel odbočuje od refe- rujícího vyprávění a rozvádí nějakou barvitou epizodu; sem patří popis boje v legendě o Jakubovi Menším, epizoda o Neronově krutosti v legendě o Petrovi a odbočka o Jidášovi v legendě o Matyášovi.29 27 K tomu srov. údaje v citované Jakobsonově stati Verš staročeský. Jakobso- novy údaje jsem prověřil, doplnil o rozbor nově nalezených zlomků a modifikoval. 28 Srov. stať A. Škarky citovanou v pozn. 17. 29 Str. 182, 86n., 74. 27
Strana 28
Zlomek legendy o papeži Silvestrovi je z hlediska vyprávěcího umění nej- sušší. Je to v podstatě referát o disputaci papeže s pohanskými učenci. Je sice možné předpokládat, že jiná, dnes ztracená místa této legendy mohla být barvitější, ale je to pochybné už z toho důvodu, že mladší prozaická legenda o Silvestrovi z Pasionálu potlačuje disputaci na úkor děje. Zdá se tedy, že tato skladba představovala jiný typ než ostatní soudobé legendy. Pokud jde o postoj autorů k vyprávění, je v zachovaných zlomcích charakteristická neosobnost. Autor sám se ozývá jen ojediněle v legendě o Petrovi (hi mušu, ač nerad, řéci/ o toho ciesařě zlobě v. 1a3—4; Co řku pak o jinéj zlobě v. 2a18). Tvárným prostředkem se stává zasahování básníka do vypravování v apokryfech. Je dvojího typu: buď jde o prosté komentování vypravěčské úlohy (srov. např. v Pilátovi verš 1a16: Mohan, slyšu, řěcě dějú, nebo v Jidášovi verš 1a26: Nač bych o tom mluvil mnoho), nebo — a to je častější — jde o drobnou odbočku povyšující děj do obecnější nebo aktualizované roviny. Uvedu aspoň dva příklady: Jidáš (M) 36 jakšto by juž dávno tu byl. Svěcká moci, co neskutíš, k čemu sirdcě nepřinutíš, že na ňešto budeš mieně, o to sě si birzo stieně! Uzřěv dievku král, šel spáti; což chtěl, musi sě to státi, jakšto jemušto moc dána. a Pilát, v niej (= ve cti) sa postaven, diržal všě vlasti okolnie, vlada všiem židovstvem volně, majě moc pomoci silné. A zlý k zlému jako přilne; neb což jest podobno k čemu, to všdy jako přilne k ňemu. K témuž chcu tu řěč přivésti: Judáš, člověk všie přělesti, pirvé cěstujě nepřěsta, jeliže sě dobra města, přibrav sě k ňemu při noci. A Pilát tu ve všiej moci. Zlý sě se zlým birzo spřěže, rovný k rovnému sě těže; neb sen hi on byl posošen k zlému, jakž na rukú nošen. Pilát 2b4 V poslední ukázce je dobře vidět, jak básník kombinuje oba zmíněné typy. Eufonické zřetele se v apokryfech uplatňují velmi značně. Aspoň jeden příklad z Jidáše: 28
Zlomek legendy o papeži Silvestrovi je z hlediska vyprávěcího umění nej- sušší. Je to v podstatě referát o disputaci papeže s pohanskými učenci. Je sice možné předpokládat, že jiná, dnes ztracená místa této legendy mohla být barvitější, ale je to pochybné už z toho důvodu, že mladší prozaická legenda o Silvestrovi z Pasionálu potlačuje disputaci na úkor děje. Zdá se tedy, že tato skladba představovala jiný typ než ostatní soudobé legendy. Pokud jde o postoj autorů k vyprávění, je v zachovaných zlomcích charakteristická neosobnost. Autor sám se ozývá jen ojediněle v legendě o Petrovi (hi mušu, ač nerad, řéci/ o toho ciesařě zlobě v. 1a3—4; Co řku pak o jinéj zlobě v. 2a18). Tvárným prostředkem se stává zasahování básníka do vypravování v apokryfech. Je dvojího typu: buď jde o prosté komentování vypravěčské úlohy (srov. např. v Pilátovi verš 1a16: Mohan, slyšu, řěcě dějú, nebo v Jidášovi verš 1a26: Nač bych o tom mluvil mnoho), nebo — a to je častější — jde o drobnou odbočku povyšující děj do obecnější nebo aktualizované roviny. Uvedu aspoň dva příklady: Jidáš (M) 36 jakšto by juž dávno tu byl. Svěcká moci, co neskutíš, k čemu sirdcě nepřinutíš, že na ňešto budeš mieně, o to sě si birzo stieně! Uzřěv dievku král, šel spáti; což chtěl, musi sě to státi, jakšto jemušto moc dána. a Pilát, v niej (= ve cti) sa postaven, diržal všě vlasti okolnie, vlada všiem židovstvem volně, majě moc pomoci silné. A zlý k zlému jako přilne; neb což jest podobno k čemu, to všdy jako přilne k ňemu. K témuž chcu tu řěč přivésti: Judáš, člověk všie přělesti, pirvé cěstujě nepřěsta, jeliže sě dobra města, přibrav sě k ňemu při noci. A Pilát tu ve všiej moci. Zlý sě se zlým birzo spřěže, rovný k rovnému sě těže; neb sen hi on byl posošen k zlému, jakž na rukú nošen. Pilát 2b4 V poslední ukázce je dobře vidět, jak básník kombinuje oba zmíněné typy. Eufonické zřetele se v apokryfech uplatňují velmi značně. Aspoň jeden příklad z Jidáše: 28
Strana 29
Tiem (život) mútiti počě, myslú hi sěm hi tam točě, kam by svój smutek obrátil a nebratru život krátil. Na to všú myslú popeřě, chtě býti vrah té mateře, ješto jho bě synem vzala, a ne jakšto synu lála Rafinované využívání zvukových vlastností jazyka a vůbec náročné slovní umění bylo ve shodě se soudobými názory na básnictví. Básník byl hodnocen především jako umělec slova, zpracovávající dané, hotové téma. Proto také pro ocenění skladeb v dobovém kontextu je základní otázkou výrazové umění. Otázka původnosti viděná prizmatem námětu je sekun- dární a její zdůrazňování by bylo přenášením dnešních hledisek na středo- věk. Přesto však není tato otázka zbytečná, jenže její důležitost vidíme dnes jinde, než kde ji viděli např. pozitivističtí vědci, kteří se intenzívně zabývali otázkou původnosti. Otázka původnosti není podstatná pro po- chopení a zhodnocení díla jako odrazu skutečnosti; viděli jsme, že středo- věký básník zobrazoval skutečnost jinak než spisovatel dnešní, totiž s po- mocí hotových formulek, topoi. Ale výběr těchto topoi není irelevantní. Jednak je směrodatný pro to, zda si dovedl básník vybírat topoi přiměřeně svému cíli, jednak je významný pro určení kulturního rozhledu básníkova a tím i pro poznání kulturní náročnosti prostředí, pro které své skladby skládal. Určení předloh a vzorů našich legend bylo věnováno mnoho energie a práce. Bylo poukázáno na Legendu aureu, bylo poukázáno i na jiné pra- meny, mezi nimi i na obdobné skladby německé. A všechno, co bylo odha- leno, ukazuje jednu důležitou věc: že se české legendy neopíraly o jediný vzor, ale že je v nich kombinováno a vybíráno.30 Cizí předlohy měly pro české skladatele vlastně význam tematického pramene, z něhož čerpali látku k samostatnému zpracování. Pro samostatnou invenci v dnešním slova smyslu nemohlo být místa: nezapomínejme na to, že legenda byla v očích soudobého člověka historickým vyprávěním. Způsob, jakým bylo využito cizích pramenů, ukazuje také na vyspělost českého kulturního prostředí okolo r. 1300. Publikum se nespokojovalo s díly druhořadými a básník musel být na výši soudobé evropské vzděla- nosti. Je to vidět už na vztahu našich legend k Voraginově Zlaté legendě, která byla tehdy vlastně posledním slovem evropské legendistiky. Také vztahy k německé kultuře, na které bylo poukázáno,31 ukazují, že čeští básníci měli dobrý rozhled po cizí literární produkci. Museli dobře znát soudobé legendární skladby německé, jestliže s nimi chtěli soutěžit, a museli 30 Srov. dále poznámky za jednotlivými zlomky. 31 Posledně E. Urbánkovou v cit. edici na str. 16. 29
Tiem (život) mútiti počě, myslú hi sěm hi tam točě, kam by svój smutek obrátil a nebratru život krátil. Na to všú myslú popeřě, chtě býti vrah té mateře, ješto jho bě synem vzala, a ne jakšto synu lála Rafinované využívání zvukových vlastností jazyka a vůbec náročné slovní umění bylo ve shodě se soudobými názory na básnictví. Básník byl hodnocen především jako umělec slova, zpracovávající dané, hotové téma. Proto také pro ocenění skladeb v dobovém kontextu je základní otázkou výrazové umění. Otázka původnosti viděná prizmatem námětu je sekun- dární a její zdůrazňování by bylo přenášením dnešních hledisek na středo- věk. Přesto však není tato otázka zbytečná, jenže její důležitost vidíme dnes jinde, než kde ji viděli např. pozitivističtí vědci, kteří se intenzívně zabývali otázkou původnosti. Otázka původnosti není podstatná pro po- chopení a zhodnocení díla jako odrazu skutečnosti; viděli jsme, že středo- věký básník zobrazoval skutečnost jinak než spisovatel dnešní, totiž s po- mocí hotových formulek, topoi. Ale výběr těchto topoi není irelevantní. Jednak je směrodatný pro to, zda si dovedl básník vybírat topoi přiměřeně svému cíli, jednak je významný pro určení kulturního rozhledu básníkova a tím i pro poznání kulturní náročnosti prostředí, pro které své skladby skládal. Určení předloh a vzorů našich legend bylo věnováno mnoho energie a práce. Bylo poukázáno na Legendu aureu, bylo poukázáno i na jiné pra- meny, mezi nimi i na obdobné skladby německé. A všechno, co bylo odha- leno, ukazuje jednu důležitou věc: že se české legendy neopíraly o jediný vzor, ale že je v nich kombinováno a vybíráno.30 Cizí předlohy měly pro české skladatele vlastně význam tematického pramene, z něhož čerpali látku k samostatnému zpracování. Pro samostatnou invenci v dnešním slova smyslu nemohlo být místa: nezapomínejme na to, že legenda byla v očích soudobého člověka historickým vyprávěním. Způsob, jakým bylo využito cizích pramenů, ukazuje také na vyspělost českého kulturního prostředí okolo r. 1300. Publikum se nespokojovalo s díly druhořadými a básník musel být na výši soudobé evropské vzděla- nosti. Je to vidět už na vztahu našich legend k Voraginově Zlaté legendě, která byla tehdy vlastně posledním slovem evropské legendistiky. Také vztahy k německé kultuře, na které bylo poukázáno,31 ukazují, že čeští básníci měli dobrý rozhled po cizí literární produkci. Museli dobře znát soudobé legendární skladby německé, jestliže s nimi chtěli soutěžit, a museli 30 Srov. dále poznámky za jednotlivými zlomky. 31 Posledně E. Urbánkovou v cit. edici na str. 16. 29
Strana 30
přihlížet k jejich zvláštnostem, jestliže chtěli soutěžit s úspěchem. Z hle- diska vztahu k německé literatuře je zde podobná problematika jako u české Alexandreidy. VI Naše legendy reprezentovaly feudální třídu a její kulturní vyspělost. Byla to díla, která odrážela vztah špiček tehdejší společnosti k životu, jejich očima se dívala na svět a podle jejich vzoru i upravovala své hrdiny. Podle jejích potřeb obraz svých hrdinů i přetvářela (Jidáš nezabije otce kamenem jako v předloze, nýbrž mečem). Ve srovnání s Alexandreidou je však nápadné, že legendy měly podle všeho menší čtenářský ohlas. To bylo zcela zákonité: jakmile legenda přechází v zábavné čtení, uvolňuje vlastně svůj vztah k aktuální společenské skutečnosti a do popředí zájmu se v souvislosti s tím dostává taková skladba, která při své zábav- nosti může dát více životu. A takovou skladbou byla právě Alexandreida. Sekularizace legendy vedla vlastně k jejímu odtržení od života. Nové při- blížení legendy k životu pozorujeme teprve tehdy, když se dostává do rukou jiné společenské vrstvy (veršovaná legenda o sv. Prokopu), feudální legenda naopak směřuje v dalším vývoji k estetické samoúčelnosti. Ostatně už samo vidění společnosti bylo v našich legendách užší než v Alexandreidě. Tam šlo o skladbu s vyloženou sociální tendencí, kde byl odhalen protiklad chlapů a šlechty, v našich legendách bylo společenské rozvrstvení vlastně mimo obzor zájmu. Byly sice zobrazeny určité ctnosti a nectnosti, ale ty stály vesměs mimo společenské rozvrstvení (vražda, zrada a jiné hříchy). Obrazy postav byly sice individualizovány — Jidáš, král Atus atd. —, světci byli nositeli tradičních ctností, takže vytvářeli — typy podle středověkého nazírání, ale šlo o typy v podstatě nadčasové - a pro svou nadčasovost zároveň nečasové. Naproti tomu postava Alexandra, řešící určitou koncepci politického i státnického života, byla potřebám ži- votní praxe feudála bližší, dovedla jí více dát. U postavy Alexandra byla její časovost dána už samým typem, u světců jen aranžováním, kulisami, vložením do rámce soudobému čtenáři srozumitelného a blízkého (líčení lovu nebo bitvy, žal bezdětné ženy atd.), nikoli však samou podstatou uměleckého obrazu. Zdá se tedy, že čtenářský zájem volil dobře. Nepřekonatelné je však jazykové umění legend. Zde byly vytvořeny vysoké hodnoty, na kterých se mohlo budovat po celá další desítiletí. V podstatě je již v nich celé jazykové bohatství 14. století. Literární tvo- řivost našich předků zde dosáhla svého prvního velkého úspěchu. A je zvláštností české literatury, že tak vysokých kvalit bylo dosaženo hned v nejstarších dochovaných dílech z hranice století 13. a 14. Josef Hrabák 30
přihlížet k jejich zvláštnostem, jestliže chtěli soutěžit s úspěchem. Z hle- diska vztahu k německé literatuře je zde podobná problematika jako u české Alexandreidy. VI Naše legendy reprezentovaly feudální třídu a její kulturní vyspělost. Byla to díla, která odrážela vztah špiček tehdejší společnosti k životu, jejich očima se dívala na svět a podle jejich vzoru i upravovala své hrdiny. Podle jejích potřeb obraz svých hrdinů i přetvářela (Jidáš nezabije otce kamenem jako v předloze, nýbrž mečem). Ve srovnání s Alexandreidou je však nápadné, že legendy měly podle všeho menší čtenářský ohlas. To bylo zcela zákonité: jakmile legenda přechází v zábavné čtení, uvolňuje vlastně svůj vztah k aktuální společenské skutečnosti a do popředí zájmu se v souvislosti s tím dostává taková skladba, která při své zábav- nosti může dát více životu. A takovou skladbou byla právě Alexandreida. Sekularizace legendy vedla vlastně k jejímu odtržení od života. Nové při- blížení legendy k životu pozorujeme teprve tehdy, když se dostává do rukou jiné společenské vrstvy (veršovaná legenda o sv. Prokopu), feudální legenda naopak směřuje v dalším vývoji k estetické samoúčelnosti. Ostatně už samo vidění společnosti bylo v našich legendách užší než v Alexandreidě. Tam šlo o skladbu s vyloženou sociální tendencí, kde byl odhalen protiklad chlapů a šlechty, v našich legendách bylo společenské rozvrstvení vlastně mimo obzor zájmu. Byly sice zobrazeny určité ctnosti a nectnosti, ale ty stály vesměs mimo společenské rozvrstvení (vražda, zrada a jiné hříchy). Obrazy postav byly sice individualizovány — Jidáš, král Atus atd. —, světci byli nositeli tradičních ctností, takže vytvářeli — typy podle středověkého nazírání, ale šlo o typy v podstatě nadčasové - a pro svou nadčasovost zároveň nečasové. Naproti tomu postava Alexandra, řešící určitou koncepci politického i státnického života, byla potřebám ži- votní praxe feudála bližší, dovedla jí více dát. U postavy Alexandra byla její časovost dána už samým typem, u světců jen aranžováním, kulisami, vložením do rámce soudobému čtenáři srozumitelného a blízkého (líčení lovu nebo bitvy, žal bezdětné ženy atd.), nikoli však samou podstatou uměleckého obrazu. Zdá se tedy, že čtenářský zájem volil dobře. Nepřekonatelné je však jazykové umění legend. Zde byly vytvořeny vysoké hodnoty, na kterých se mohlo budovat po celá další desítiletí. V podstatě je již v nich celé jazykové bohatství 14. století. Literární tvo- řivost našich předků zde dosáhla svého prvního velkého úspěchu. A je zvláštností české literatury, že tak vysokých kvalit bylo dosaženo hned v nejstarších dochovaných dílech z hranice století 13. a 14. Josef Hrabák 30
Strana 31
ÚVODNÍ EDIČNÍ POZNÁMKY Edice podává na základě kritického rozboru texty a utříděný jazykový materiál všech dochovaných zlomků českých legend, zbásněných sdruženě rýmovaným osmislabičným veršem v rozmezí několika let na rozhraní 13. a 14. století v neznámém kulturním středisku vysoké jazykové úrovně. Za textem zlomku je vždy uvedeno latinské podání, z něhož skladatel v zá- kladě vycházel. Český básník znal nepochybně různé verze jednotlivých skladeb ze starších středověkých zpracování, proto v komentáři věnujeme pozornost i skladbám příbuzného obsahu, s nimiž se české legendy na některých místech stýkají. Způsobem uměleckého zpracování látky se zlomky českých legend mnohdy od sebe odlišují — jsou-li dílem jednoho básníka, pak je nutno počítat s tím, že obměňoval vzhledem k tématu umělecký styl, vyzkoušel několik variant rytmické stavby osmislabičného verše, až během krátké doby dospěl k mistrnému ovládání základních složek výstavby uměleckého díla, jež musíme přiznat autoru Legendy o Jidášovi. Jazyková vyspělost této skladby naznačuje, že byla složena na konci období, během něhož cyklus legend vznikl. Je pochopitelné, že pero básníka popisujícího zajímavé světské události je lehčí, obratnější než při zpracovávání duchovních ná- mětů, domníváme se však, že autor Legendy o Jidášovi se mnohému při- učil z české veršované Alexandreidy. Protože pak lze předpokládat, že některá místa v legendách, např. počátek klementinského zlomku Legendy o Jakubovi Menším, přímo vycházejí z naší Alexandreidy, bude asi správné položit vznik české veršované Alexandreidy do období před r. 1306, k němuž se vztahuje narážka v Legendě o Jidášovi. Nelze zcela vyloučit možnost, že autorem českých legend i Alexandreidy byl jeden básník, pokládáme však za pravděpodobnější, že v období několika let, kdy skladby vznikaly, působilo na sebe ve společném prostředí několik básníků; znali asi dobře obě význačné latinské skladby, soubor legend i Alexandreidu, neupínali se pouze k jednomu textu. Zvláště nápadné shody českých legend s českou Alexandreidou zaznamenáváme u jednotlivých zlomků; ze vztahu shodných míst k latinským textům nelze však podle našeho názoru vyvozovat prioritu jedné z těchto skladeb.32 3a Jak se o to pokusil A. Havlík ve studii O významu slovných shod rýmových pro poznání příbuznosti skládání staročeských (ČČM 70, 1896, 441—472, 558—587). 31
ÚVODNÍ EDIČNÍ POZNÁMKY Edice podává na základě kritického rozboru texty a utříděný jazykový materiál všech dochovaných zlomků českých legend, zbásněných sdruženě rýmovaným osmislabičným veršem v rozmezí několika let na rozhraní 13. a 14. století v neznámém kulturním středisku vysoké jazykové úrovně. Za textem zlomku je vždy uvedeno latinské podání, z něhož skladatel v zá- kladě vycházel. Český básník znal nepochybně různé verze jednotlivých skladeb ze starších středověkých zpracování, proto v komentáři věnujeme pozornost i skladbám příbuzného obsahu, s nimiž se české legendy na některých místech stýkají. Způsobem uměleckého zpracování látky se zlomky českých legend mnohdy od sebe odlišují — jsou-li dílem jednoho básníka, pak je nutno počítat s tím, že obměňoval vzhledem k tématu umělecký styl, vyzkoušel několik variant rytmické stavby osmislabičného verše, až během krátké doby dospěl k mistrnému ovládání základních složek výstavby uměleckého díla, jež musíme přiznat autoru Legendy o Jidášovi. Jazyková vyspělost této skladby naznačuje, že byla složena na konci období, během něhož cyklus legend vznikl. Je pochopitelné, že pero básníka popisujícího zajímavé světské události je lehčí, obratnější než při zpracovávání duchovních ná- mětů, domníváme se však, že autor Legendy o Jidášovi se mnohému při- učil z české veršované Alexandreidy. Protože pak lze předpokládat, že některá místa v legendách, např. počátek klementinského zlomku Legendy o Jakubovi Menším, přímo vycházejí z naší Alexandreidy, bude asi správné položit vznik české veršované Alexandreidy do období před r. 1306, k němuž se vztahuje narážka v Legendě o Jidášovi. Nelze zcela vyloučit možnost, že autorem českých legend i Alexandreidy byl jeden básník, pokládáme však za pravděpodobnější, že v období několika let, kdy skladby vznikaly, působilo na sebe ve společném prostředí několik básníků; znali asi dobře obě význačné latinské skladby, soubor legend i Alexandreidu, neupínali se pouze k jednomu textu. Zvláště nápadné shody českých legend s českou Alexandreidou zaznamenáváme u jednotlivých zlomků; ze vztahu shodných míst k latinským textům nelze však podle našeho názoru vyvozovat prioritu jedné z těchto skladeb.32 3a Jak se o to pokusil A. Havlík ve studii O významu slovných shod rýmových pro poznání příbuznosti skládání staročeských (ČČM 70, 1896, 441—472, 558—587). 31
Strana 32
Podle rozličných zřetelů je možno utřídit a seřadit dochované zlomky legend do různých skupin. Pro jazykovědné zkoumání vyhovuje nejlépe seskupení zlomků vykazujících stejnou úpravu sloupců, pocházejících ze stejných rukopisů a psaných ve stejné době. Proto jsme zlomky roz- dělili do 6 skupin (oddílů), které seřazujeme podle časového pořadí, v jakém patrně byly opisovány. I. Zlomek Legendy o Panně Marii, Paterovy proužky č. 15—28, Šafaří- kův zlomek Legendy o apoštolích, Durychův zlomek Legendy o apoštolích a Paterovy proužky č. 1—14 jsou zbytky rukopisu z počátku 14. století. Na každé straně listu byly vždy dva sloupce textu po 39 řádcích. Výška sloupců v dochovaných zlomcích je 22,2—22,7 cm. Počáteční písmena řádků jsou oddělena od ostatního textu tenkou čarou a mezerou. Iniciálky jsou červené a modrozelené; modrozelená barva přechází někdy v barvu modrou, jindy zelenou až žlutozelenou. Před některými verši jsou červená nebo modrozelená znaménka, označující odstavce textu; pod barvou zna- mének je většinou znát dvě šikmé čárky, někdy se vyskytují jen čárky, nekryté barvou. Legenda o Panně Marii je psána poněkud odlišným písmem než ostatní zlomky v této skupině, jak dosvědčuje A. Patera v ČČM 53, 1879, na str. 114; rovněž Paterovy proužky č. 15—28 se písmem trochu odlišují od ostatních zlomků; nelze však určit, zda písmo na proužcích č. 15—28 je shodné s písmem v Legendě o Panně Marii, neboť tato legenda je nyní nezvěstná. Také v pravopise Legendy o Panně Marii jsou některé odchylky: hláska k zde není nikdy označena písmenem c; i a y nejsou tak přesně rozlišovány jako v ostatních zlomcích. V. Flajšhans v „Nejstarších památkách jazyka i písemnictví českého" řeší otázku zařazení Legendy o Panně Marii, srovnávaje ji se zlomky Legen- dy o apoštolích: „Pokud se týče rukopisu samého, tedy jest arci jisto — a podrobný rozbor Paterův to potvrzuje — že rukopis ,Života Mariina není shodný s rukopisem ,Legendy apoštolské“. Není tedy v bezprostřední s nimi souvislosti. Ale na druhé straně je přece — přes různosti — vnější podoba tak veliká a překvapující (text téhož písma téměř, táž úprava skoro rubrikac, písmo po dvou sloupcích, ve sloupci po 39 řádcích, stejná velikost pergamenu atd.), že není možno »Život“ (v nynějším napsání) úplně odděliti od „Legendy“. Tu zdá se, že nynější různosti zdají se proto tak veliké, že nám scházejí stupně přechodní — což bychom si mohli nej- lépe představiti tak, že „Legendy“ pocházejí ze začátku, „Život“ z konce kodexu jednoho. Tu se rozumí dále snadno, že tento kodex byl opis: to se vidělo již při „Legendách“, a zvlášť patrno jest to při ,Životě“. Tu totiž vy. 32
Podle rozličných zřetelů je možno utřídit a seřadit dochované zlomky legend do různých skupin. Pro jazykovědné zkoumání vyhovuje nejlépe seskupení zlomků vykazujících stejnou úpravu sloupců, pocházejících ze stejných rukopisů a psaných ve stejné době. Proto jsme zlomky roz- dělili do 6 skupin (oddílů), které seřazujeme podle časového pořadí, v jakém patrně byly opisovány. I. Zlomek Legendy o Panně Marii, Paterovy proužky č. 15—28, Šafaří- kův zlomek Legendy o apoštolích, Durychův zlomek Legendy o apoštolích a Paterovy proužky č. 1—14 jsou zbytky rukopisu z počátku 14. století. Na každé straně listu byly vždy dva sloupce textu po 39 řádcích. Výška sloupců v dochovaných zlomcích je 22,2—22,7 cm. Počáteční písmena řádků jsou oddělena od ostatního textu tenkou čarou a mezerou. Iniciálky jsou červené a modrozelené; modrozelená barva přechází někdy v barvu modrou, jindy zelenou až žlutozelenou. Před některými verši jsou červená nebo modrozelená znaménka, označující odstavce textu; pod barvou zna- mének je většinou znát dvě šikmé čárky, někdy se vyskytují jen čárky, nekryté barvou. Legenda o Panně Marii je psána poněkud odlišným písmem než ostatní zlomky v této skupině, jak dosvědčuje A. Patera v ČČM 53, 1879, na str. 114; rovněž Paterovy proužky č. 15—28 se písmem trochu odlišují od ostatních zlomků; nelze však určit, zda písmo na proužcích č. 15—28 je shodné s písmem v Legendě o Panně Marii, neboť tato legenda je nyní nezvěstná. Také v pravopise Legendy o Panně Marii jsou některé odchylky: hláska k zde není nikdy označena písmenem c; i a y nejsou tak přesně rozlišovány jako v ostatních zlomcích. V. Flajšhans v „Nejstarších památkách jazyka i písemnictví českého" řeší otázku zařazení Legendy o Panně Marii, srovnávaje ji se zlomky Legen- dy o apoštolích: „Pokud se týče rukopisu samého, tedy jest arci jisto — a podrobný rozbor Paterův to potvrzuje — že rukopis ,Života Mariina není shodný s rukopisem ,Legendy apoštolské“. Není tedy v bezprostřední s nimi souvislosti. Ale na druhé straně je přece — přes různosti — vnější podoba tak veliká a překvapující (text téhož písma téměř, táž úprava skoro rubrikac, písmo po dvou sloupcích, ve sloupci po 39 řádcích, stejná velikost pergamenu atd.), že není možno »Život“ (v nynějším napsání) úplně odděliti od „Legendy“. Tu zdá se, že nynější různosti zdají se proto tak veliké, že nám scházejí stupně přechodní — což bychom si mohli nej- lépe představiti tak, že „Legendy“ pocházejí ze začátku, „Život“ z konce kodexu jednoho. Tu se rozumí dále snadno, že tento kodex byl opis: to se vidělo již při „Legendách“, a zvlášť patrno jest to při ,Životě“. Tu totiž vy. 32
Strana 33
12.—21.33 jsou položeny na místo nynější jen nedbalostí opisovačovou; patří daleko před počátek našeho zlomku.“ V souhlase s Flajšhansem zařazujeme Legendu o Panně Marii do této skupiny, zmènili jsme ale pořadí zlomků. Zlomek Legendy o Panně Marii (Mar) je pravá polovina pergamenového listu, obsahující na každé straně úplný sloupec textu. Zlomek sestává ze dvou podélných proužků, k sobě přiléhajících. Užší proužek obsahuje jen některá koncová písmena sloupce na líci a všechna začáteční písmena sloupce na rubu listu, chybějící na prvním, širším proužku. Širší proužek nalezl r. 1855 K. Höfler v jednom ze starých rukopisů v Kapitulní knihovně pražské (spolu s proužkem, jenž je zařazen mezi Paterovými proužky pod č. 1), užší proužek objevil r. 1878 A. Patera v téže knihovně v latinském papírovém rukopise A LXXXIII (zároveň s proužkem, který je uveden mezi Paterovými proužky pod č. 8). Text obou sloupců souvisí. Zlomek je nyní nezvěstný. Zachovaná část Legendy o Panně Marii obsahuje vyprávění o Joachy- movi a sv. Anně, rodičích P. Marie. Poprvé vydal zlomek (širší proužek s konjekturami) P. J. Šafařík (ČČM 29, 1855, 530n.) v přepise. Oba proužky zároveň vydal A. Patera (ČČM 53, 1879, 118n.) paleo- graficky i v přepise; V. Flajšhans (Nejstarší památky jazyka i písemnictví českého, 1903, 168) paleograficky; H. Kunstmann (Denkmäler der alttschechischen Literatur,34 1955, 66n.) paleograficky podle Flajšhanse; naposledy byl zlomek vydán v akademic- kém Výboru z české literatury od počátků po dobu Husovu (1957, 194n.) v přepise (podle paleografického textu Paterova; Paterův přepis ovšem dnes již nevyhovuje). Také v našem vydání uvádíme text podle paleografického opisu Paterova; na základě Paterova vydání jsou rovněž vypracovány poznámky k textu. Paterovy proužky č. 15—28 (LegP15-28) jsou pergamenové ústřižky, které byly uloženy v Národním museu spolu s proužky č. 1—14. Proužky č. 15—28 pocházejí všechny z jednoho listu, z něhož byly vyříznuty po délce. Jen některé proužky však k sobě přiléhají, mezi ostatními jsou mezery různě široké. Na každé straně listu jsou tedy dva neúplné sloupce textu. Proužky jsou na několika místech proděravěny, okrajová písmena proužků jsou často porušena nebo z nich zůstaly jen nečitelné zbytky. V obou sloup- cích na rubu listu jsou verše v horní části setřeny, jinak je písmo zřetelné. Proužky jsou nyní uloženy v Národním museu pod signaturou 1 Ac 107. V prvních třech sloupcích zlomku se vypravuje o nanebevstoupení Páně (LegPNaneb); ve čtvrtém sloupci je několik horních veršů smazáno, po- tom po několika prázdných řádcích začíná vyprávění o seslání sv. Ducha (LegPDuch). Z této legendy jsou zachovány jen zbytky několika veršů, 38 J. Feifalik to praví o verších 9—21 (Studien 2, 9), Patera o verších 8—21 (ČČM 53, 1879). 34 V Kunstmannově edici jsou otištěny všechny zlomky legend, jež Flajšhans uvedl v Nejst. pam. 3 Nejstarší české verš. legendy 33
12.—21.33 jsou položeny na místo nynější jen nedbalostí opisovačovou; patří daleko před počátek našeho zlomku.“ V souhlase s Flajšhansem zařazujeme Legendu o Panně Marii do této skupiny, zmènili jsme ale pořadí zlomků. Zlomek Legendy o Panně Marii (Mar) je pravá polovina pergamenového listu, obsahující na každé straně úplný sloupec textu. Zlomek sestává ze dvou podélných proužků, k sobě přiléhajících. Užší proužek obsahuje jen některá koncová písmena sloupce na líci a všechna začáteční písmena sloupce na rubu listu, chybějící na prvním, širším proužku. Širší proužek nalezl r. 1855 K. Höfler v jednom ze starých rukopisů v Kapitulní knihovně pražské (spolu s proužkem, jenž je zařazen mezi Paterovými proužky pod č. 1), užší proužek objevil r. 1878 A. Patera v téže knihovně v latinském papírovém rukopise A LXXXIII (zároveň s proužkem, který je uveden mezi Paterovými proužky pod č. 8). Text obou sloupců souvisí. Zlomek je nyní nezvěstný. Zachovaná část Legendy o Panně Marii obsahuje vyprávění o Joachy- movi a sv. Anně, rodičích P. Marie. Poprvé vydal zlomek (širší proužek s konjekturami) P. J. Šafařík (ČČM 29, 1855, 530n.) v přepise. Oba proužky zároveň vydal A. Patera (ČČM 53, 1879, 118n.) paleo- graficky i v přepise; V. Flajšhans (Nejstarší památky jazyka i písemnictví českého, 1903, 168) paleograficky; H. Kunstmann (Denkmäler der alttschechischen Literatur,34 1955, 66n.) paleograficky podle Flajšhanse; naposledy byl zlomek vydán v akademic- kém Výboru z české literatury od počátků po dobu Husovu (1957, 194n.) v přepise (podle paleografického textu Paterova; Paterův přepis ovšem dnes již nevyhovuje). Také v našem vydání uvádíme text podle paleografického opisu Paterova; na základě Paterova vydání jsou rovněž vypracovány poznámky k textu. Paterovy proužky č. 15—28 (LegP15-28) jsou pergamenové ústřižky, které byly uloženy v Národním museu spolu s proužky č. 1—14. Proužky č. 15—28 pocházejí všechny z jednoho listu, z něhož byly vyříznuty po délce. Jen některé proužky však k sobě přiléhají, mezi ostatními jsou mezery různě široké. Na každé straně listu jsou tedy dva neúplné sloupce textu. Proužky jsou na několika místech proděravěny, okrajová písmena proužků jsou často porušena nebo z nich zůstaly jen nečitelné zbytky. V obou sloup- cích na rubu listu jsou verše v horní části setřeny, jinak je písmo zřetelné. Proužky jsou nyní uloženy v Národním museu pod signaturou 1 Ac 107. V prvních třech sloupcích zlomku se vypravuje o nanebevstoupení Páně (LegPNaneb); ve čtvrtém sloupci je několik horních veršů smazáno, po- tom po několika prázdných řádcích začíná vyprávění o seslání sv. Ducha (LegPDuch). Z této legendy jsou zachovány jen zbytky několika veršů, 38 J. Feifalik to praví o verších 9—21 (Studien 2, 9), Patera o verších 8—21 (ČČM 53, 1879). 34 V Kunstmannově edici jsou otištěny všechny zlomky legend, jež Flajšhans uvedl v Nejst. pam. 3 Nejstarší české verš. legendy 33
Strana 34
takže nelze blíže určit její vztah k musejnímu zlomku Legendy o seslání sv. Ducha. Obsahově musejní zlomek navazuje na zlomek Paterův. Text proužků jsem uveřejnil poprvé v LF 7 (82), 1959, na str. 104n.; uvedl jsem tam text paleografický i text s konjekturami. Šafaříkův zlomek Legendy o apoštolích (ApŠ) je pergamenový list, jenž je nyní uložen v knihovně Národního musea v Praze (sign. 1 Ac 49). Objevil jej r. 1846 P. J. Šafařík mezi odřezky ze starých rukopisů, které mu zaslal jeho známý antikvář. Pergamen je na několika místech proděravěn, jinak dobře zachovaný. Písmo je zřetelné, jen počátečních 11 veršů je téměř smazáno. Zlomek obsahuje vyprávění o apoštolech, Janovi (část), Matějovi, Mar- kovi, Filipovi a Petrovi (část). Zlomek byl vydán nejprve P. J. Šafaříkem (ČČM 21, 1847/1, 296n.) paleograficky i v přepise; dále F. Miklosichem (Chrestomathia palaeoslovenica cum speciminibus reliquarum linguarum slavicarum, Vindobonae 1861, 90—96) paleograficky (bez rozlišení s a ]); ve Výb. (2, 1868, 1—6) v přepise; V. Flajšhansem (Nejst. pam., 158 a 160) paleograficky; ve VýbAk. (184n.) v přepise. Z dalších vydání uvádíme J. V. Nováka ukázku textu ve Výboru z literatury české (1, 1908, 9—11) v přepise. Durychův zlomek Legendy o apoštolích (ApD) je horní část pergamenové- ho listu, obsahující na každé straně dva sloupce textu, dole neúplné. Zlo- mek objevil r. 1788 Fort. Durych v tehdejší dvorní knihovně vídeňské na přídeští jiného rukopisu (sign. Theol. CCCCLXV); dopisoval si o nálezu s Dobrovským,35 jenž nález zlomku oznámil (Geschichte der böhmischen Sprache, 1791; Geschichte der Böhmischen Sprache und Litteratur, 1792). Zlomek je uložen i nyní ve Vídni v Národní knihovně (jako nepočítaný předsádkový list, vlepený do kodexu č. 4002 obráceně, rubem nahoru). Mezi zlomky Šafaříkovým a Durychovým je mezera nejméně jednoho listu, neboť v Durychově zlomku končí legenda o sv. Petru, jejíž začátek je v Šafaříkově zlomku; střední část legendy chybí. Durychův zlomek ob- sahuje pak ještě začátek legendy o sv. Jakubu Větším. Zlomek byl vydán J. Dobrovským podle Durychova opisu (Geschichte der Böhmi- schen Sprache und ältern Literatur, 1818, 103n.) paleograficky (často je tu otištěno místo s a naopak); V. Hankou (Starobylá skládanie 3, 1818, 251—255) v přepise; ve Výb. (1, 1845, 1143—1146) v přepise; F. Menčíkem (LF 6, 1879, 140—142) paleograficky; V. Flajšhansem (Nejst. pam., 162) paleograficky; ve VýbAk. (188n.) v přepise. Naše vydání vychází z fotografií rukopisu, ale opírá se i o přímé studium zlomku, za něž vděčíme doc. dr. J. Daňhelkovi. Na okrajích pergamenu je několik přípisků, nevztahujících se k textu legendy. V přípisku na rubu listu (u sloupce 2b) je uveden obsah latinského kodexu. Paterovy proužky č. 1—14 (LegP1-14) jsou zbytky pergamenových listů, 35 A. Patera, Korrespondence Josefa Dobrovského 1, 1895, 76n. 34
takže nelze blíže určit její vztah k musejnímu zlomku Legendy o seslání sv. Ducha. Obsahově musejní zlomek navazuje na zlomek Paterův. Text proužků jsem uveřejnil poprvé v LF 7 (82), 1959, na str. 104n.; uvedl jsem tam text paleografický i text s konjekturami. Šafaříkův zlomek Legendy o apoštolích (ApŠ) je pergamenový list, jenž je nyní uložen v knihovně Národního musea v Praze (sign. 1 Ac 49). Objevil jej r. 1846 P. J. Šafařík mezi odřezky ze starých rukopisů, které mu zaslal jeho známý antikvář. Pergamen je na několika místech proděravěn, jinak dobře zachovaný. Písmo je zřetelné, jen počátečních 11 veršů je téměř smazáno. Zlomek obsahuje vyprávění o apoštolech, Janovi (část), Matějovi, Mar- kovi, Filipovi a Petrovi (část). Zlomek byl vydán nejprve P. J. Šafaříkem (ČČM 21, 1847/1, 296n.) paleograficky i v přepise; dále F. Miklosichem (Chrestomathia palaeoslovenica cum speciminibus reliquarum linguarum slavicarum, Vindobonae 1861, 90—96) paleograficky (bez rozlišení s a ]); ve Výb. (2, 1868, 1—6) v přepise; V. Flajšhansem (Nejst. pam., 158 a 160) paleograficky; ve VýbAk. (184n.) v přepise. Z dalších vydání uvádíme J. V. Nováka ukázku textu ve Výboru z literatury české (1, 1908, 9—11) v přepise. Durychův zlomek Legendy o apoštolích (ApD) je horní část pergamenové- ho listu, obsahující na každé straně dva sloupce textu, dole neúplné. Zlo- mek objevil r. 1788 Fort. Durych v tehdejší dvorní knihovně vídeňské na přídeští jiného rukopisu (sign. Theol. CCCCLXV); dopisoval si o nálezu s Dobrovským,35 jenž nález zlomku oznámil (Geschichte der böhmischen Sprache, 1791; Geschichte der Böhmischen Sprache und Litteratur, 1792). Zlomek je uložen i nyní ve Vídni v Národní knihovně (jako nepočítaný předsádkový list, vlepený do kodexu č. 4002 obráceně, rubem nahoru). Mezi zlomky Šafaříkovým a Durychovým je mezera nejméně jednoho listu, neboť v Durychově zlomku končí legenda o sv. Petru, jejíž začátek je v Šafaříkově zlomku; střední část legendy chybí. Durychův zlomek ob- sahuje pak ještě začátek legendy o sv. Jakubu Větším. Zlomek byl vydán J. Dobrovským podle Durychova opisu (Geschichte der Böhmi- schen Sprache und ältern Literatur, 1818, 103n.) paleograficky (často je tu otištěno místo s a naopak); V. Hankou (Starobylá skládanie 3, 1818, 251—255) v přepise; ve Výb. (1, 1845, 1143—1146) v přepise; F. Menčíkem (LF 6, 1879, 140—142) paleograficky; V. Flajšhansem (Nejst. pam., 162) paleograficky; ve VýbAk. (188n.) v přepise. Naše vydání vychází z fotografií rukopisu, ale opírá se i o přímé studium zlomku, za něž vděčíme doc. dr. J. Daňhelkovi. Na okrajích pergamenu je několik přípisků, nevztahujících se k textu legendy. V přípisku na rubu listu (u sloupce 2b) je uveden obsah latinského kodexu. Paterovy proužky č. 1—14 (LegP1-14) jsou zbytky pergamenových listů, 35 A. Patera, Korrespondence Josefa Dobrovského 1, 1895, 76n. 34
Strana 35
které obsahovaly staročeské verše. Listy byly později rozřezány po délce a proužků bylo užito při vázání jiných rukopisů. První z proužků nalezl Höfler r. 1855 v Kapitulní knihovně v Praze zároveň se zlomkem Legendy o Panně Marii; proužky byly vyňaty ze starého rukopisu. V téže knihovně objevil r. 1878 Adolf Patera další proužek (u Flajšhanse č. 8) v latinském papírovém rukopise A LXXXIII (spolu s proužkem, doplňujícím Legendu o Panně Marii). V letech 1879—1884 nalezl pak Patera ještě dvanáct prouž- ků. Zbytky textu na proužcích uveřejnil V. Flajšhans (ČČM 75, 1901, 49—54) a proužky očísloval. Toto očíslování jsme podrželi, i když u některých prouž- ků bylo dalším zkoumáním určeno jiné pořadí. Proužky č. 1—12 obsahují části slov ze začátku, prostředka i konce veršů. Písmo je výrazné, velmi dobře čitelné, jen na proužku č. 2 jsou pís- mena trochu rozmazána. Na proužku č. 13 jsou jen barevná znaménka před řádky, zbytky iniciálek a tří písmen, na proužku č. 14 písma není. Proužek č. 1 má na okraji latinský přípisek: „Hic liber emptus 1489 die s. Kalixti pro XXXVI grossis.“ P. J. Šafařík z toho usuzoval, že snad teprve r. 1489 byl rukopis, z něhož tento proužek pochází, zničen (ČČM 29, 1855, 530). Podle Patery však (ČČM 53, 1879, 113n.) „stalo se to zajisté mnohem dříve, a sice hned při vazbě jednotlivých rukopisů. Snad se na- lezal český rukopis v některém klášteře, kde byli mnichové málo znalí češtiny a tito při vazbě latinských papírových rukopisů použili českého pergaménového rukopisu k upevnění vazby. Zmíněný přípisek na proužku totižto, jak jsem byl srovnáním více rukopisů zjistil, jest psán rukou bo- leslavského archidiakona, magistra Jana Herttembergra z Lokte (de Cu- bito) který se uvádí v aktech archivu kapitulního mezi lety 1481—1496. Bylť velikým milovníkem a sběratelem rukopisů a měl obyčej, kdykoliv koupil nějaký rukopis, připsati do něho, kdy ho koupil a kolik za něj za- platil. Též sám psal vlastní rukou několik rukopisů, které se nyní nalezají v knihovně kapitulní s ostatními od něho koupenými.“ Patrně tedy koupil sběratel r. 1489 knihu, v níž se nacházel také náš pergamenový proužek jako součást vazby, a učinil záznam o koupi právě na tomto proužku.36 Flajšhans ale pokládá proužek za zbytek prvního listu rukopisu, do něhož byl záznam připsán (ČČM 75, 1901, 49). Proužky č. 2, 3 a 4, které k sobě přiléhají, obsahují, jak zjistil Flajšhans r. 1902, část Legendy o sv. Jakubu Menším (LegPJak). Události zde vylí- čené se podle latinské legendy zběhly dříve, než došlo k obléhání Jeruzaléma, o němž se vypravuje v klementinském zlomku této legendy. Flajšhans proužky vydal paleograficky r. 1903 (Nejst. pam., 164). Znovu byly vydány 33 Srov. F. Repp, Untersuchungen zur alttschechischen Marienlegende, Zeitschrift für Slawistik 4, 1959, 322. 35
které obsahovaly staročeské verše. Listy byly později rozřezány po délce a proužků bylo užito při vázání jiných rukopisů. První z proužků nalezl Höfler r. 1855 v Kapitulní knihovně v Praze zároveň se zlomkem Legendy o Panně Marii; proužky byly vyňaty ze starého rukopisu. V téže knihovně objevil r. 1878 Adolf Patera další proužek (u Flajšhanse č. 8) v latinském papírovém rukopise A LXXXIII (spolu s proužkem, doplňujícím Legendu o Panně Marii). V letech 1879—1884 nalezl pak Patera ještě dvanáct prouž- ků. Zbytky textu na proužcích uveřejnil V. Flajšhans (ČČM 75, 1901, 49—54) a proužky očísloval. Toto očíslování jsme podrželi, i když u některých prouž- ků bylo dalším zkoumáním určeno jiné pořadí. Proužky č. 1—12 obsahují části slov ze začátku, prostředka i konce veršů. Písmo je výrazné, velmi dobře čitelné, jen na proužku č. 2 jsou pís- mena trochu rozmazána. Na proužku č. 13 jsou jen barevná znaménka před řádky, zbytky iniciálek a tří písmen, na proužku č. 14 písma není. Proužek č. 1 má na okraji latinský přípisek: „Hic liber emptus 1489 die s. Kalixti pro XXXVI grossis.“ P. J. Šafařík z toho usuzoval, že snad teprve r. 1489 byl rukopis, z něhož tento proužek pochází, zničen (ČČM 29, 1855, 530). Podle Patery však (ČČM 53, 1879, 113n.) „stalo se to zajisté mnohem dříve, a sice hned při vazbě jednotlivých rukopisů. Snad se na- lezal český rukopis v některém klášteře, kde byli mnichové málo znalí češtiny a tito při vazbě latinských papírových rukopisů použili českého pergaménového rukopisu k upevnění vazby. Zmíněný přípisek na proužku totižto, jak jsem byl srovnáním více rukopisů zjistil, jest psán rukou bo- leslavského archidiakona, magistra Jana Herttembergra z Lokte (de Cu- bito) který se uvádí v aktech archivu kapitulního mezi lety 1481—1496. Bylť velikým milovníkem a sběratelem rukopisů a měl obyčej, kdykoliv koupil nějaký rukopis, připsati do něho, kdy ho koupil a kolik za něj za- platil. Též sám psal vlastní rukou několik rukopisů, které se nyní nalezají v knihovně kapitulní s ostatními od něho koupenými.“ Patrně tedy koupil sběratel r. 1489 knihu, v níž se nacházel také náš pergamenový proužek jako součást vazby, a učinil záznam o koupi právě na tomto proužku.36 Flajšhans ale pokládá proužek za zbytek prvního listu rukopisu, do něhož byl záznam připsán (ČČM 75, 1901, 49). Proužky č. 2, 3 a 4, které k sobě přiléhají, obsahují, jak zjistil Flajšhans r. 1902, část Legendy o sv. Jakubu Menším (LegPJak). Události zde vylí- čené se podle latinské legendy zběhly dříve, než došlo k obléhání Jeruzaléma, o němž se vypravuje v klementinském zlomku této legendy. Flajšhans proužky vydal paleograficky r. 1903 (Nejst. pam., 164). Znovu byly vydány 33 Srov. F. Repp, Untersuchungen zur alttschechischen Marienlegende, Zeitschrift für Slawistik 4, 1959, 322. 35
Strana 36
r. 1959 E. Urbánkovou (Klementinské zlomky nejstarších českých legend, 50—53) paleograficky, s přepisem a konjekturami akad. Fr. Ryšánka. Proužky č. 2, 3 a 4 mají v Národním museu signaturu 1 Ac 106. Proužek č. 8 obsahuje Legendu o Veronice (LegPVer), jak upozornil již Flajšhans (Nejst. pam., 97). Proužky č. 5, 9, 10, 11 jsou vyříznuty všechny z jedné poloviny pergame- nového listu. Náležité pořadí je 11-5-9-10, přičemž mezi jednotlivými prouž- ky je vždy mezera asi jedné slabiky. Také tyto proužky obsahují Legendu o Veronice; úryvky legendy na proužku č. 8 a na proužcích 11-5-9-10 jsou části jednoho textu. Máme tedy čtyři neúplné sloupce textu z Legendy o Veronice. Otiskl jsem je v LF 8 (83), 1960, 264n. paleograficky a připojil text s konjekturami. Sloupce jsem označil písmeny A (11-5-9-10), B (10-9-5-11), C a N (na obou stranách proužku č. 8). Nezjistil jsem, zda proužek č. 8 je vyříznut z druhé poloviny listu, obsahujícího sloupce A a B, nebo z listu následujícího. Sloupec N je totiž možno — soudě podle zbytků některých slov — zařadit buď před sloupec A, nebo za sloupec C. V prvním případě je pořadí sloupců: N, A na líci listu, B, C na rubu listu. V druhém případě by byl sloupec A na líci prvého listu, B na rubu prvého listu, C na líci následujícího listu, N na rubu téhož listu, přičemž by ovšem některé sloupce na sebe nenavazovaly. Zlomek Legendy o Veronice (proužky č. 11, 5, 9, 10 a 8) je uložen v Národním museu (sign. 1 Ac 108). Stejnou signaturu má proužek č. 12, jenž je vyříznut z některého blízkého sloupce. Jednotlivé proužky č. 1, 6, 7, 13, 14, u nichž nelze určit, z které legendy pocházejí, jsou uloženy rovněž v Národním museu v Praze (sign. 1 Ac 110). II. Musejní zlomek Legendy o seslání sv. Ducha (Duch) je psán stejnou rukou jako zlomky III. skupiny, písmo je však menší; též pravopis zlomků je shodný. Rukopis byl psán asi ve stejné době jako zlomek Legendy o Jidá- šovi. Ve dvou sloupcích o výšce 22,3 cm je 52 a 50 řádků. Počáteční písmena řádků jsou většinou velká; stejně jako u zlomků III. skupiny jsou červeně označena. První písmena sloupce na rubu listu jsou oddělena tenkou čarou a mezerou od ostatního textu. Černá znaménka před řádky písař červeně přetrhoval. — Od zlomků první skupiny se musejní zlomek Legendy o se- slání sv. Ducha odlišuje písmem i úpravou sloupců, jsou také určité rozdíly v pravopise. Zlomek byl nalezen spolu se zlomkem Legendy o Pilátovi a musejním zlomkem Legendy o Jidášovi. Je to neúplná pravá polovice pergamenového listu, jež byla rozřezána na sedm podélných proužků; pátý proužek chybí, takže mnohé verše jsou porušeny. Na každé straně listu je zachován jeden sloupec textu; verše sloupců na sebe navazují. Proužky nejsou příliš poru- 36
r. 1959 E. Urbánkovou (Klementinské zlomky nejstarších českých legend, 50—53) paleograficky, s přepisem a konjekturami akad. Fr. Ryšánka. Proužky č. 2, 3 a 4 mají v Národním museu signaturu 1 Ac 106. Proužek č. 8 obsahuje Legendu o Veronice (LegPVer), jak upozornil již Flajšhans (Nejst. pam., 97). Proužky č. 5, 9, 10, 11 jsou vyříznuty všechny z jedné poloviny pergame- nového listu. Náležité pořadí je 11-5-9-10, přičemž mezi jednotlivými prouž- ky je vždy mezera asi jedné slabiky. Také tyto proužky obsahují Legendu o Veronice; úryvky legendy na proužku č. 8 a na proužcích 11-5-9-10 jsou části jednoho textu. Máme tedy čtyři neúplné sloupce textu z Legendy o Veronice. Otiskl jsem je v LF 8 (83), 1960, 264n. paleograficky a připojil text s konjekturami. Sloupce jsem označil písmeny A (11-5-9-10), B (10-9-5-11), C a N (na obou stranách proužku č. 8). Nezjistil jsem, zda proužek č. 8 je vyříznut z druhé poloviny listu, obsahujícího sloupce A a B, nebo z listu následujícího. Sloupec N je totiž možno — soudě podle zbytků některých slov — zařadit buď před sloupec A, nebo za sloupec C. V prvním případě je pořadí sloupců: N, A na líci listu, B, C na rubu listu. V druhém případě by byl sloupec A na líci prvého listu, B na rubu prvého listu, C na líci následujícího listu, N na rubu téhož listu, přičemž by ovšem některé sloupce na sebe nenavazovaly. Zlomek Legendy o Veronice (proužky č. 11, 5, 9, 10 a 8) je uložen v Národním museu (sign. 1 Ac 108). Stejnou signaturu má proužek č. 12, jenž je vyříznut z některého blízkého sloupce. Jednotlivé proužky č. 1, 6, 7, 13, 14, u nichž nelze určit, z které legendy pocházejí, jsou uloženy rovněž v Národním museu v Praze (sign. 1 Ac 110). II. Musejní zlomek Legendy o seslání sv. Ducha (Duch) je psán stejnou rukou jako zlomky III. skupiny, písmo je však menší; též pravopis zlomků je shodný. Rukopis byl psán asi ve stejné době jako zlomek Legendy o Jidá- šovi. Ve dvou sloupcích o výšce 22,3 cm je 52 a 50 řádků. Počáteční písmena řádků jsou většinou velká; stejně jako u zlomků III. skupiny jsou červeně označena. První písmena sloupce na rubu listu jsou oddělena tenkou čarou a mezerou od ostatního textu. Černá znaménka před řádky písař červeně přetrhoval. — Od zlomků první skupiny se musejní zlomek Legendy o se- slání sv. Ducha odlišuje písmem i úpravou sloupců, jsou také určité rozdíly v pravopise. Zlomek byl nalezen spolu se zlomkem Legendy o Pilátovi a musejním zlomkem Legendy o Jidášovi. Je to neúplná pravá polovice pergamenového listu, jež byla rozřezána na sedm podélných proužků; pátý proužek chybí, takže mnohé verše jsou porušeny. Na každé straně listu je zachován jeden sloupec textu; verše sloupců na sebe navazují. Proužky nejsou příliš poru- 36
Strana 37
šeny, písmo je dobře čitelné. Zlomek je od r. 1829 uložen v Národním museu (sign. 1 Ac 50). Pokud se týká obsahu, navazuje musejní zlomek na zlomek Paterův, který pochází z jiného rukopisu. Poprvé vydal zlomek V. Hanka (ČČM 3, 1829/3, 67n.) v přepise; druhé vydání je ve Výb. (1, 1845, 178—180) v přepise; přesný paleografický opis podal L. Dolanský (LF 20, 1893, 379—382); V. Flajšhans vydal zlomek paleograficky i v transkripci (Nejst. pam., 172—175); nejlepší přepis je ve VýbAk. (191n.). III. Zlomek Legendy o Pilátovi a zlomky Legendy o Jidášovi (drkolenský a musejní) pocházejí z rukopisu, jenž je nepřímo datován narážkou na vy- mření Přemyslovců v době, kdy byla báseň psána. Podle Patery (ČČM 62, 1888, 87) je to opis původního rukopisu, písmo pochází asi z let 1307—1325. Na každé straně listu byly zde vždy dva sloupce textu o 42 nebo 44 řádcích, výška sloupců u dochovaných zlomků je přibližně 22,5 cm. Počáteční písmena řádků jsou červeně označena; většinou jsou velká, někdy však nelze rozlišit velké písmeno od malého. První písmena řádků odděloval písař od ostatních, nikoliv však důsledně, takže někdy v celém sloupci není tato úprava provedena. Znaménka před řádky, označující odstavce, jsou černá, většinou červeně přetržená. Pravopis zlomků je shodný s pravopisem musejního zlomku Legendy o seslání Ducha svatého, poněkud odlišný od pravopisu zlomků I. skupiny. Rozdíly spočívají ve více nebo méně důsledném dodržování těch nebo oněch stránek stejné pravopisné soustavy.37 Musejní zlomek Legendy o seslání sv. Ducha je psán stejným, jen o něco menším písmem než zlomky Legendy o Pilátovi a Legendy o Jidášovi; proto je v Legendě o seslání sv. Ducha větší počet řádků ve stejně velkých sloupcích. Je to jediný rozdíl mezi zlomky II. a III. oddílu; není vyloučeno, že byly součástí stejného kodexu. První skupina zlomků má pak úpravu i písmo odlišné. Zlomek Legendy o Pilátovi (Pil) je část pergamenového listu, skládající se ze čtyř proužků. Tři širší příčné proužky tvoří horní část listu; k nim přiléhá po straně čtvrtý proužek, odříznutý po délce téměř z celého listu. Zlomek tedy obsahuje na každé straně dva neúplné sloupce textu. Širší proužky, nalezené v jednom — neznámo kterém — farním archivu zároveň s musejním zlomkem Legendy o Jidášovi a musejním zlomkem Le- gendy o seslání sv. Ducha, daroval budějovický profesor M. Schönbek r. 1829 Národnímu museu. V. Hanka oznámil nález v ČČM 3, 1829/2, 33. Podélný 37 Srov. L. Dolanský, Staročeské zlomky legend o Pilatu a o seslání Ducha sv. (LF 20, 1893, 370n.); Ant. Havlík, O významu slovných shod rýmových pro poznání příbuznosti skládání staročeských (ČČM 70, 1896, 579). 37
šeny, písmo je dobře čitelné. Zlomek je od r. 1829 uložen v Národním museu (sign. 1 Ac 50). Pokud se týká obsahu, navazuje musejní zlomek na zlomek Paterův, který pochází z jiného rukopisu. Poprvé vydal zlomek V. Hanka (ČČM 3, 1829/3, 67n.) v přepise; druhé vydání je ve Výb. (1, 1845, 178—180) v přepise; přesný paleografický opis podal L. Dolanský (LF 20, 1893, 379—382); V. Flajšhans vydal zlomek paleograficky i v transkripci (Nejst. pam., 172—175); nejlepší přepis je ve VýbAk. (191n.). III. Zlomek Legendy o Pilátovi a zlomky Legendy o Jidášovi (drkolenský a musejní) pocházejí z rukopisu, jenž je nepřímo datován narážkou na vy- mření Přemyslovců v době, kdy byla báseň psána. Podle Patery (ČČM 62, 1888, 87) je to opis původního rukopisu, písmo pochází asi z let 1307—1325. Na každé straně listu byly zde vždy dva sloupce textu o 42 nebo 44 řádcích, výška sloupců u dochovaných zlomků je přibližně 22,5 cm. Počáteční písmena řádků jsou červeně označena; většinou jsou velká, někdy však nelze rozlišit velké písmeno od malého. První písmena řádků odděloval písař od ostatních, nikoliv však důsledně, takže někdy v celém sloupci není tato úprava provedena. Znaménka před řádky, označující odstavce, jsou černá, většinou červeně přetržená. Pravopis zlomků je shodný s pravopisem musejního zlomku Legendy o seslání Ducha svatého, poněkud odlišný od pravopisu zlomků I. skupiny. Rozdíly spočívají ve více nebo méně důsledném dodržování těch nebo oněch stránek stejné pravopisné soustavy.37 Musejní zlomek Legendy o seslání sv. Ducha je psán stejným, jen o něco menším písmem než zlomky Legendy o Pilátovi a Legendy o Jidášovi; proto je v Legendě o seslání sv. Ducha větší počet řádků ve stejně velkých sloupcích. Je to jediný rozdíl mezi zlomky II. a III. oddílu; není vyloučeno, že byly součástí stejného kodexu. První skupina zlomků má pak úpravu i písmo odlišné. Zlomek Legendy o Pilátovi (Pil) je část pergamenového listu, skládající se ze čtyř proužků. Tři širší příčné proužky tvoří horní část listu; k nim přiléhá po straně čtvrtý proužek, odříznutý po délce téměř z celého listu. Zlomek tedy obsahuje na každé straně dva neúplné sloupce textu. Širší proužky, nalezené v jednom — neznámo kterém — farním archivu zároveň s musejním zlomkem Legendy o Jidášovi a musejním zlomkem Le- gendy o seslání sv. Ducha, daroval budějovický profesor M. Schönbek r. 1829 Národnímu museu. V. Hanka oznámil nález v ČČM 3, 1829/2, 33. Podélný 37 Srov. L. Dolanský, Staročeské zlomky legend o Pilatu a o seslání Ducha sv. (LF 20, 1893, 370n.); Ant. Havlík, O významu slovných shod rýmových pro poznání příbuznosti skládání staročeských (ČČM 70, 1896, 579). 37
Strana 38
proužek z Legendy o Pilátovi jsem objevil mezi Paterovými proužky v Národním museu v roce 1958. Pergamen tří širších proužků je na několika místech proděravěn, je také porušen snímáním s místa, kde byl přilepen; mnohá písmena jsou proto málo zřetelná, tence psané čárky nad písmeny nelze na některých místech téměř rozeznat. Na podélném proužku jsou však písmena velmi dobře čitelná. Zlomek Legendy o Pilátovi je uložen v Národním museu (sign. 1 Ac 52). V zachované části legendy se vypravuje o událostech, které se zběhly před narozením Piláta, o lovu, jehož se zúčastnil král, Pilátův otec. Zlomek Legendy o Pilátovi (tři širší proužky) vydal poprvé V. Hanka (ČČM 3, 1829/3, 63n.) v přepise; také ve Výb. (1, 1845, 175—178) byl zlomek vydán v přepise; paleograficky jej velmi pečlivě vydal L. Dolanský (LF 20, 1893, 375—379); další paleografické vydání pořídil V. Flajšhans (Nejst. pam., 178 a 180); vyhovující přepis je až ve VýbAk. (197n.). Drkolenský zlomek Legendy o Jidášovi (JidD) objevil r. 1887 A. Patera v knihovně drkolenského kláštera v Horním Rakousku na přídeští papíro- vého rukopisu,38 obsahujícího podle jeho údaje latinskou postilu z 15. stol. s českými glosami. Zlomek je dolní část pergamenového listu, rozříznutá napříč na dva díly. V 15. stol. vyškrábal písař, jenž připisoval na okraj zlomku latinské poznámky, část českého textu, takže — jak uvádí Patera — v 19 verších lze přečíst jen některá slova a písmena. Zlomek byl stále uložen v Drkolné, nyní je nezvěstný. Zlomek vypráví o Jidášově mládí na královském dvoře, kde Jidáš nako- nec zabil nevlastního bratra, a o jeho útěku do Jeruzaléma. Básník sem vkládá bajku o hadovi, který se za dobrodiní odvděčil člověku tím, že uštkl jeho děti. Naše vydání drkolenského zlomku se opírá o text Paterův (ČČM 62, 1888, 94—97) a o jeho poznámky k tomuto textu. Použili jsme také fotografií rukopisu, jež laskavě zapůjčil akad. F. Ryšánek. Dosavadní vydání uvádíme u musejního zlomku Legendy o Jidášovi. Musejní zlomek Legendy o Jidášovi (JidM) byl nalezen se zlomkem Legendy o Pilátovi a musejním zlomkem Legendy o seslání sv. Ducha; M. Schönbek jej r. 1829 daroval Národnímu museu. Zlomek je pergamenový list, na jehož každé straně jsou dva úplné sloupce textu. Pergamen je dobře zachovaný, písmo čitelné. V rukopise je několik razur. Zlomek je stále uložen v Národním museu (sign. 1 Ac 51). Zlomek musejní je pokračování zlomku drkolenského. Končí zde bajka 38 Přesný popis papírového rukopisu podávají Vielhaber-Indra, Catalogus Codi- cum Plagensium (Cpl.) manuscriptorum, Lincii 1918, 335—338, Cpl. (821) 202. O zlomku české legendy je zde uvedeno: ... f. a cap. membr. huius codicis saec. XIV. exhibuit fragmenta legendae bohemicae de Juda proditore, quae habentur inter Fragm. codic. 38
proužek z Legendy o Pilátovi jsem objevil mezi Paterovými proužky v Národním museu v roce 1958. Pergamen tří širších proužků je na několika místech proděravěn, je také porušen snímáním s místa, kde byl přilepen; mnohá písmena jsou proto málo zřetelná, tence psané čárky nad písmeny nelze na některých místech téměř rozeznat. Na podélném proužku jsou však písmena velmi dobře čitelná. Zlomek Legendy o Pilátovi je uložen v Národním museu (sign. 1 Ac 52). V zachované části legendy se vypravuje o událostech, které se zběhly před narozením Piláta, o lovu, jehož se zúčastnil král, Pilátův otec. Zlomek Legendy o Pilátovi (tři širší proužky) vydal poprvé V. Hanka (ČČM 3, 1829/3, 63n.) v přepise; také ve Výb. (1, 1845, 175—178) byl zlomek vydán v přepise; paleograficky jej velmi pečlivě vydal L. Dolanský (LF 20, 1893, 375—379); další paleografické vydání pořídil V. Flajšhans (Nejst. pam., 178 a 180); vyhovující přepis je až ve VýbAk. (197n.). Drkolenský zlomek Legendy o Jidášovi (JidD) objevil r. 1887 A. Patera v knihovně drkolenského kláštera v Horním Rakousku na přídeští papíro- vého rukopisu,38 obsahujícího podle jeho údaje latinskou postilu z 15. stol. s českými glosami. Zlomek je dolní část pergamenového listu, rozříznutá napříč na dva díly. V 15. stol. vyškrábal písař, jenž připisoval na okraj zlomku latinské poznámky, část českého textu, takže — jak uvádí Patera — v 19 verších lze přečíst jen některá slova a písmena. Zlomek byl stále uložen v Drkolné, nyní je nezvěstný. Zlomek vypráví o Jidášově mládí na královském dvoře, kde Jidáš nako- nec zabil nevlastního bratra, a o jeho útěku do Jeruzaléma. Básník sem vkládá bajku o hadovi, který se za dobrodiní odvděčil člověku tím, že uštkl jeho děti. Naše vydání drkolenského zlomku se opírá o text Paterův (ČČM 62, 1888, 94—97) a o jeho poznámky k tomuto textu. Použili jsme také fotografií rukopisu, jež laskavě zapůjčil akad. F. Ryšánek. Dosavadní vydání uvádíme u musejního zlomku Legendy o Jidášovi. Musejní zlomek Legendy o Jidášovi (JidM) byl nalezen se zlomkem Legendy o Pilátovi a musejním zlomkem Legendy o seslání sv. Ducha; M. Schönbek jej r. 1829 daroval Národnímu museu. Zlomek je pergamenový list, na jehož každé straně jsou dva úplné sloupce textu. Pergamen je dobře zachovaný, písmo čitelné. V rukopise je několik razur. Zlomek je stále uložen v Národním museu (sign. 1 Ac 51). Zlomek musejní je pokračování zlomku drkolenského. Končí zde bajka 38 Přesný popis papírového rukopisu podávají Vielhaber-Indra, Catalogus Codi- cum Plagensium (Cpl.) manuscriptorum, Lincii 1918, 335—338, Cpl. (821) 202. O zlomku české legendy je zde uvedeno: ... f. a cap. membr. huius codicis saec. XIV. exhibuit fragmenta legendae bohemicae de Juda proditore, quae habentur inter Fragm. codic. 38
Strana 39
o hadovi, na niž navazuje básník úvahou o vymření Přemyslovců r. 1306, kdy byl zavražděn Václav III. Báseň pokračuje pak líčením osudů Jidáše v Jeruzalémě. Musejní zlomek Legendy o J.dášovi byl poprvé vydán V. Hankou (ČČM 3, 1829/3, 58n.) v přepise (jen část paleograficky); dále ve Výb. (1, 1845, 169—174) v přepise; J. Gebauerem (LF 5, 1878, Příl. 19—22) paleograficky (s doplněním v LF 6, 1879, 80). Po objevení drkolenského zlomku byly oba zlomky vydávány spolu. Vydal je A. Patera (ČČM 62, 1888, 94—100) paleograficky; V. Flajšhans (Nejst. pam., 182, 184, 186 a 188) paleograficky. Často byly oba zlomky vydávány v přepise. Nejdůleži- tější vydání jsou: ve Výboru z literatury české (Doba stará. Za učebnou knihu škol středních uprav l Jan Pelikán. Druhé vydání. 1893); ve Výboru z literatury české z r. 1908 Jana V. Nováka; v Čítince pro vyšší třídy škol středních z r. 1910 (Díl I. Sestavil V. Ertl). Tato tři vydání obsahují verše z posledního sloupce (2b) zlomku drkolenského a 143 veršů zlomku musejního. Úplné transkribované vydání je ve VýbAk. (201—208). IV. Zlomek Legendy o Jakubovi Menším, zlomek Legendy o papeži Silvestrovi a zlomek Legendy o umučení Páně (Klementinské zlomky) pocházejí z rukopisu, jenž byl psán — podle dr. Urbánkové (Kl. zl., 9) — asi v první čtvrtině 14. století jedním písařem; byl to opis staršího rukopisu, jak dokazují chyby, opravy apod. Písmem a pravopisem i rozměry a úpra- vou se Klementinské zlomky značně odlišují od zlomků prvních tří skupin. Na každé straně rukopisu je vždy jen jeden sloupec textu o výšce přibližně 11 cm; v sloupci bylo zpravidla 28 řádků. Počáteční písmena veršů, většinou velká, jsou zdůrazněna červenou čarou, na konci řádků je červená vlnovka nebo čárka. Před některými verši jsou šikmé čárky, označující nový odsta- vec textu. Klementinské zlomky byly psány dříve než Kynského zlomek Legendy o umučení; je to zřejmé ze srovnání jazyka paralelních míst Legendy o umučení, jejíž zlomek je i v Klementinských zlomcích. Klementinské zlomky — 26 úzkých pergamenových proužků — objevil r. 1952 Rudolf Holinka ve vazbě papírového rukopisu v Universitní knihov- ně v Praze (sign. MS. XX A 4), zakoupeného z klášterní knihovny v Ad- montě ve Štýrsku (pův. sign. Cod. 144); obsahem rukopisu jsou latinská kázání o českých patronech; psal jej český písař ve druhé polovině 15. stol. Prof. Holinka rozeznal na proužcích česká slova a upozornil na ně dr. Urbán- kovou. Po vynětí proužků z vazby podařilo se dr. Urbánkové složit proužky, z nichž jen jeden byl bez textu, ve tři souvislé celky. Po určení textu zlomků uvědomila dr. Urbánková veřejnost o vzácném nálezu v Literárních novinách 31. ledna 1953 (č. 5, str. 7). Zlomky byly pak podrobeny pečli- vému studiu (v. o tom v Kl. zl., str. 126n.) a vydány v r. 1959 velmi pečlivě paleo- 39
o hadovi, na niž navazuje básník úvahou o vymření Přemyslovců r. 1306, kdy byl zavražděn Václav III. Báseň pokračuje pak líčením osudů Jidáše v Jeruzalémě. Musejní zlomek Legendy o J.dášovi byl poprvé vydán V. Hankou (ČČM 3, 1829/3, 58n.) v přepise (jen část paleograficky); dále ve Výb. (1, 1845, 169—174) v přepise; J. Gebauerem (LF 5, 1878, Příl. 19—22) paleograficky (s doplněním v LF 6, 1879, 80). Po objevení drkolenského zlomku byly oba zlomky vydávány spolu. Vydal je A. Patera (ČČM 62, 1888, 94—100) paleograficky; V. Flajšhans (Nejst. pam., 182, 184, 186 a 188) paleograficky. Často byly oba zlomky vydávány v přepise. Nejdůleži- tější vydání jsou: ve Výboru z literatury české (Doba stará. Za učebnou knihu škol středních uprav l Jan Pelikán. Druhé vydání. 1893); ve Výboru z literatury české z r. 1908 Jana V. Nováka; v Čítince pro vyšší třídy škol středních z r. 1910 (Díl I. Sestavil V. Ertl). Tato tři vydání obsahují verše z posledního sloupce (2b) zlomku drkolenského a 143 veršů zlomku musejního. Úplné transkribované vydání je ve VýbAk. (201—208). IV. Zlomek Legendy o Jakubovi Menším, zlomek Legendy o papeži Silvestrovi a zlomek Legendy o umučení Páně (Klementinské zlomky) pocházejí z rukopisu, jenž byl psán — podle dr. Urbánkové (Kl. zl., 9) — asi v první čtvrtině 14. století jedním písařem; byl to opis staršího rukopisu, jak dokazují chyby, opravy apod. Písmem a pravopisem i rozměry a úpra- vou se Klementinské zlomky značně odlišují od zlomků prvních tří skupin. Na každé straně rukopisu je vždy jen jeden sloupec textu o výšce přibližně 11 cm; v sloupci bylo zpravidla 28 řádků. Počáteční písmena veršů, většinou velká, jsou zdůrazněna červenou čarou, na konci řádků je červená vlnovka nebo čárka. Před některými verši jsou šikmé čárky, označující nový odsta- vec textu. Klementinské zlomky byly psány dříve než Kynského zlomek Legendy o umučení; je to zřejmé ze srovnání jazyka paralelních míst Legendy o umučení, jejíž zlomek je i v Klementinských zlomcích. Klementinské zlomky — 26 úzkých pergamenových proužků — objevil r. 1952 Rudolf Holinka ve vazbě papírového rukopisu v Universitní knihov- ně v Praze (sign. MS. XX A 4), zakoupeného z klášterní knihovny v Ad- montě ve Štýrsku (pův. sign. Cod. 144); obsahem rukopisu jsou latinská kázání o českých patronech; psal jej český písař ve druhé polovině 15. stol. Prof. Holinka rozeznal na proužcích česká slova a upozornil na ně dr. Urbán- kovou. Po vynětí proužků z vazby podařilo se dr. Urbánkové složit proužky, z nichž jen jeden byl bez textu, ve tři souvislé celky. Po určení textu zlomků uvědomila dr. Urbánková veřejnost o vzácném nálezu v Literárních novinách 31. ledna 1953 (č. 5, str. 7). Zlomky byly pak podrobeny pečli- vému studiu (v. o tom v Kl. zl., str. 126n.) a vydány v r. 1959 velmi pečlivě paleo- 39
Strana 40
graficky i v transkripci s podrobným kritickým aparátem a slovníčkem (Klementinské zlomky nejstarších českých legend. Předmluvu napsala a za spolupráce akad. Františka Ryšánka a dr. Františka Šimka vydala dr. E. Urbánková). Klementinský zlomek Legendy o Jakubovi Menším (JakKl) je složen z deseti vodorovných pergamenových proužků, tvořících jeden dvoulist. Na každé straně dvoulistu jsou dva sloupce textu (na jedné straně listu jeden sloupec), celkem čtyři na výšku úplné sloupce, z nichž dva a dva — ze stejného listu — souvisí. Zachovaný zlomek nebyl totiž vnitřním dvoulistem kodexu, mezi oběma listy chybí nejméně jeden dvoulist. Tři z dochovaných proužků jsou na okraji ostřiženy, takže některé verše nejsou úplné. Některá písmena byla poškozena prošitím. Zlomek je nyní uložen v Universitní knihovně v Praze (sign. XXIV B 8). První část zlomku obsahuje vyprávění o tažení Vespasiana a Tita k Jeru- zalému a útěku židovského obyvatelstva. V druhé části básník líčí hrozný hlad v obleženém Jeruzalémě, dobytí a zničení města. Ve zlomku zachova- ném na Paterových proužcích č. 2, 3 a 4 byly vylíčeny úkazy předcházející tažení k Jeruzalému. Zlomek Legendy o papeži Silvestrovi (Silv) je neúplný pergamenový dvoulist, složený z osmi proužků. Chybí dolní proužek s dvěma řád- kami textu. Některé proužky jsou po straně ostřiženy, takže část veršů je neúplná. Text zachovaných čtyř sloupců je souvislý, neboť zlomek byl vnitřním dvoulistem kodexu. Písmena jsou o něco větší než v ostatních dvou zlomcích a nepříliš pečlivě psána. Konce veršů písař někdy označil tečkou. Některá písmena byla poškozena prošitím při upevňování do vazby. Zlomek je uložen v Universitní knihovně v Praze (sign. XXIV B 9). V zachované části legendy sledujeme učené hádání papeže Silvestra s některými ze židovských mudrců, jeho odpůrců. Klementinský zlomek Legendy o umučení Páně (UmKl) je neúplný perga- menový dvoulist, z něhož se zachovalo sedm vodorovných proužků. Chybí horní proužek, na němž je ještě jeden řádek textu, a proužek v dolní polo- vině listu, obsahující čtyři řádky textu. Jeden proužek je na straně ostřižen, proto jsou verše 100—103 neúplné. Verše v dolní části prvého sloupce jsou téměř smazány, některá písmena zlomku byla poškozena prošitím. Zlomek byl vnitřním dvoulistem kodexu, text čtyř zachovaných sloupců souvisí. Zlomek je uložen v Universitní knihovně v Praze (sign. XXIV B 7). V dochované části básník líčí slavný vjezd Ježíšův do Jeruzaléma a roz- jímá o jeho skromnosti. Jsou zachovány ještě další zlomky básně z jiných kodexů (v. dále odd. V.—VI.); verše ze stejných míst umožňují sledovat vývojové změny v jazyce legendy. Verše 30—34 a 79—82 jsou též v Kyn- ského zlomku, verše 79—114 ve zlomku dochovaném u Štítného. 40
graficky i v transkripci s podrobným kritickým aparátem a slovníčkem (Klementinské zlomky nejstarších českých legend. Předmluvu napsala a za spolupráce akad. Františka Ryšánka a dr. Františka Šimka vydala dr. E. Urbánková). Klementinský zlomek Legendy o Jakubovi Menším (JakKl) je složen z deseti vodorovných pergamenových proužků, tvořících jeden dvoulist. Na každé straně dvoulistu jsou dva sloupce textu (na jedné straně listu jeden sloupec), celkem čtyři na výšku úplné sloupce, z nichž dva a dva — ze stejného listu — souvisí. Zachovaný zlomek nebyl totiž vnitřním dvoulistem kodexu, mezi oběma listy chybí nejméně jeden dvoulist. Tři z dochovaných proužků jsou na okraji ostřiženy, takže některé verše nejsou úplné. Některá písmena byla poškozena prošitím. Zlomek je nyní uložen v Universitní knihovně v Praze (sign. XXIV B 8). První část zlomku obsahuje vyprávění o tažení Vespasiana a Tita k Jeru- zalému a útěku židovského obyvatelstva. V druhé části básník líčí hrozný hlad v obleženém Jeruzalémě, dobytí a zničení města. Ve zlomku zachova- ném na Paterových proužcích č. 2, 3 a 4 byly vylíčeny úkazy předcházející tažení k Jeruzalému. Zlomek Legendy o papeži Silvestrovi (Silv) je neúplný pergamenový dvoulist, složený z osmi proužků. Chybí dolní proužek s dvěma řád- kami textu. Některé proužky jsou po straně ostřiženy, takže část veršů je neúplná. Text zachovaných čtyř sloupců je souvislý, neboť zlomek byl vnitřním dvoulistem kodexu. Písmena jsou o něco větší než v ostatních dvou zlomcích a nepříliš pečlivě psána. Konce veršů písař někdy označil tečkou. Některá písmena byla poškozena prošitím při upevňování do vazby. Zlomek je uložen v Universitní knihovně v Praze (sign. XXIV B 9). V zachované části legendy sledujeme učené hádání papeže Silvestra s některými ze židovských mudrců, jeho odpůrců. Klementinský zlomek Legendy o umučení Páně (UmKl) je neúplný perga- menový dvoulist, z něhož se zachovalo sedm vodorovných proužků. Chybí horní proužek, na němž je ještě jeden řádek textu, a proužek v dolní polo- vině listu, obsahující čtyři řádky textu. Jeden proužek je na straně ostřižen, proto jsou verše 100—103 neúplné. Verše v dolní části prvého sloupce jsou téměř smazány, některá písmena zlomku byla poškozena prošitím. Zlomek byl vnitřním dvoulistem kodexu, text čtyř zachovaných sloupců souvisí. Zlomek je uložen v Universitní knihovně v Praze (sign. XXIV B 7). V dochované části básník líčí slavný vjezd Ježíšův do Jeruzaléma a roz- jímá o jeho skromnosti. Jsou zachovány ještě další zlomky básně z jiných kodexů (v. dále odd. V.—VI.); verše ze stejných míst umožňují sledovat vývojové změny v jazyce legendy. Verše 30—34 a 79—82 jsou též v Kyn- ského zlomku, verše 79—114 ve zlomku dochovaném u Štítného. 40
Strana 41
Srovnáním všech zlomků stanovila dr. Urbánková přibližně — nemáme přesný popis nyní nezvěstného Kynského zlomku — počet veršů v mezerách mezi dochovanými částmi legendy. Číslování veršů, které uvádí dr. Urbánková v edici Klementinských zlomků, je společné pro všechny zlomky legendy; v našem vydání připo- jujeme toto číslování v závorkách. V. Kynského zlomek Legendy o umučení Páně (UmK) byl objeven r. 1799; zprávu o tom podal Dobrovský v dopise Durychovi 15. července téhož roku.39 Stručný údaj o zlomku nalezneme u Dobrovského (Geschichte der Böhmischen Sprache und ältern Literatur, 1818, 113): „Ein Fragment von einer gereimten Leidensgeschichte entdeckte vor mehrern Jahren Hr. Domi- nikus Kinsky, Priester der frommen Schulen (pův. zde bylo: Hr. Benignus K.; v „Berichtigungen“ Dobrovský místo opravil), auf 2 von unten be- schnittenen Pergamenblättchen, die zum Einbinden eines Buches ver- braucht worden sind. Die Orthographie darin kommt der im XIV. Jahr- hundert üblichen ganz nahe. Schade, dass nicht alles mehr zu lesen ist. Tato slova nedávají příliš jasný obraz o podobě zlomku, protože však originál je nezvěstný, opíráme se o ně. Dr. Urbánková v edici Klementin- ských zlomků pokládá za pravděpodobné, že Dobrovský dvěma lístky rozumí souvislý proužek pocházející z dvoulistu (s přehybem uprostřed), neboť v textu Dobrovský mezeru mezi dvěma lístky nijak nenaznačuje. Byly-li zde však skutečně dva kusy pergamenu, pak podle dr. Urbánkové bylo asi možno přiložit je přesně k sobě, takže by tvořily jeden proužek pocházející z horního okraje dvoulistu. Na každé straně rukopisu byly dva sloupce textu, zachovaly se zbytky osmi sloupců. Srovnáním s ostatními zlomky Legendy o umučení zjistila dr. Urbánková, že každý sloupec Kynského zlomku obsahoval původně 46—47 veršů. Dr. Urbánková upozorňuje také na to, že se nezachoval stejný počet veršů ve všech sloupcích, což znamená, že proužek nebyl všude stejně široký a že některé verše — tam kde nesouhlasí počet veršů na líci a na rubu — byly porušeny. Protože podle Dobrovského horní okraj nebyl ostřižen a byl patrně nějak znatelný, soudí dr. Urbánková, že zkázu utrpěly verše z dolního okraje proužku, které snad byly porušeny při snímání proužku s místa, kde byl nalepen. Předpokládáme ovšem, že každý verš byl psán na zvláštní řádek. Kynského zlomek Legendy o umučení byl napsán někdy v 1. polovině 14. stol., později než zlomek klementinský. Některé verše se vyskytují s nepatrnými obměnami i v ostatních zlomcích Legendy o umučení. Tak 3e A. Patera, Korrespondence Josefa Dobrovského 1, 1895, 444. 41
Srovnáním všech zlomků stanovila dr. Urbánková přibližně — nemáme přesný popis nyní nezvěstného Kynského zlomku — počet veršů v mezerách mezi dochovanými částmi legendy. Číslování veršů, které uvádí dr. Urbánková v edici Klementinských zlomků, je společné pro všechny zlomky legendy; v našem vydání připo- jujeme toto číslování v závorkách. V. Kynského zlomek Legendy o umučení Páně (UmK) byl objeven r. 1799; zprávu o tom podal Dobrovský v dopise Durychovi 15. července téhož roku.39 Stručný údaj o zlomku nalezneme u Dobrovského (Geschichte der Böhmischen Sprache und ältern Literatur, 1818, 113): „Ein Fragment von einer gereimten Leidensgeschichte entdeckte vor mehrern Jahren Hr. Domi- nikus Kinsky, Priester der frommen Schulen (pův. zde bylo: Hr. Benignus K.; v „Berichtigungen“ Dobrovský místo opravil), auf 2 von unten be- schnittenen Pergamenblättchen, die zum Einbinden eines Buches ver- braucht worden sind. Die Orthographie darin kommt der im XIV. Jahr- hundert üblichen ganz nahe. Schade, dass nicht alles mehr zu lesen ist. Tato slova nedávají příliš jasný obraz o podobě zlomku, protože však originál je nezvěstný, opíráme se o ně. Dr. Urbánková v edici Klementin- ských zlomků pokládá za pravděpodobné, že Dobrovský dvěma lístky rozumí souvislý proužek pocházející z dvoulistu (s přehybem uprostřed), neboť v textu Dobrovský mezeru mezi dvěma lístky nijak nenaznačuje. Byly-li zde však skutečně dva kusy pergamenu, pak podle dr. Urbánkové bylo asi možno přiložit je přesně k sobě, takže by tvořily jeden proužek pocházející z horního okraje dvoulistu. Na každé straně rukopisu byly dva sloupce textu, zachovaly se zbytky osmi sloupců. Srovnáním s ostatními zlomky Legendy o umučení zjistila dr. Urbánková, že každý sloupec Kynského zlomku obsahoval původně 46—47 veršů. Dr. Urbánková upozorňuje také na to, že se nezachoval stejný počet veršů ve všech sloupcích, což znamená, že proužek nebyl všude stejně široký a že některé verše — tam kde nesouhlasí počet veršů na líci a na rubu — byly porušeny. Protože podle Dobrovského horní okraj nebyl ostřižen a byl patrně nějak znatelný, soudí dr. Urbánková, že zkázu utrpěly verše z dolního okraje proužku, které snad byly porušeny při snímání proužku s místa, kde byl nalepen. Předpokládáme ovšem, že každý verš byl psán na zvláštní řádek. Kynského zlomek Legendy o umučení byl napsán někdy v 1. polovině 14. stol., později než zlomek klementinský. Některé verše se vyskytují s nepatrnými obměnami i v ostatních zlomcích Legendy o umučení. Tak 3e A. Patera, Korrespondence Josefa Dobrovského 1, 1895, 444. 41
Strana 42
verše 1b1—1b5 zlomku Kynského jsou též ve zlomku klementinském, verše 2a3—2a6 zlomku Kynského obsahuje zlomek klementinský i zlomek Štít- ného, verše 2b1—2b6 zlomku Kynského se zachovaly také u Štítného. Dr. Urbánková rozděluje text zlomku Štítného ve dvě části; druhou část, tj. posledních 18 veršů (1'—18') vkládá mezi dva listy zlomku Kynského. Předpokládá přitom, že zlomek Kynského není zbytek vnitřního dvoulistu složky, že tedy mezi prvním a druhým listem byl ještě alespoň jeden dvou- list. Verše na druhém listu Kynského, jenž obsahuje úryvky z umučení podle evangelia, opatřila dr. Urbánková zvláštním číslováním (1"—148"). Flajšhans ve svém vydání z r. 1903 (Nejst. pam., 193) zachoval text Štít- ného v celku, musil ovšem zase rozdělit odstavec 2b zlomku Kynského. V našem vydání přijímáme úpravu dr. Urbánkové. Její číslování, společné pro všechny zlomky Legendy o umučení, uvádíme v závorkách. Zlomek Kynského vydal poprvé J. Dobrovský (Geschichte der Böhmischen Spra- che und ältern Literatur, 1818, 113—116) paleograficky; Dobrovského vydání nahra- zuje ztracený originál, i když asi není zcela přesné (Dobrovský nezaznamenává dia- kritická znaménka, někdy — např. v ApD — zaměňujef a s). V přepise byl zlomek vydán nejprve ve Výb. (1, 1845, 1147—1150). V. Flajšhans vydal zlomek paleogra- ficky i v přepise (Nejst. pam., 192—195) spolu s textem Štítného (v transkripci). Poslední vydání zlomku Kynského je v edici E. Urbánkové, Klementinské zlomky nejstarších českých legend (1959, 30—41), text je otištěn paleograficky i v přepise. VI. Zlomek Legendy o umučení Páně, citovaný Štítným v Řečech neděl- ních a svátečních, zachoval se ve dvou rukopisech. Starší rukopis Štítného spisu je uložen v Universitní knihovně v Praze (sign. XVII C 15); byl psán kolem r. 1400, tedy nedlouho po roce 1392, kdy pravděpodobně dílo vzniklo. Zlomek Legendy o umučení (UmŠtKl) se nalézá na fol. 146b2—147a2. Verše jsou zde psány in continuo, zpravidla jsou odděleny tečkou. Začáteční písmena veršů jsou většinou velká, červeně zdobená. Některé verše jsou zachovány i v ostatních zlomcích Legendy o umučení. Tak verše 1—4 odpovídají veršům 2a3—2a6 zlomku Kynského, verše 1—36 veršům 79—114 zlomku klementinského, verše 45—50 veršům 2b1—2b6 zlomku Kynského. Rozdělujeme text zlomku zachovaného u Štítného ve dvě části podle dr. Urbánkové, v závorkách uvádíme její číslování, společné pro všechny zlomky Legendy o umučení. Text zachovaný u Štítného byl často vydáván, většinou v úpravě do předpokládané původní podoby. Nejdůležitější vydání transkribovaného textu: ve Výb. (1, 1845, 754—756); v Anthologii ze staré literatury české od J. Jirečka (1860, 41—42); vydání V. Flajšhanse (Nejst. pam., 193); ve Výboru z literatury české od J. V. Nováka (1908, 8—9); v Čítance pro vyšší třídy škol středních od V. Ertla (1910, 1. díl, 8n.). Paleografický text je ve vydání J. Straky, Řeči nedělní a sváteční, 1929, 275—277, a v edici E. Urbánkové, Klementinské zlomky nejstarších českých legend, 1959, 34, 36, 38 (transkribovaný text je společný pro všechny zlomky). 42
verše 1b1—1b5 zlomku Kynského jsou též ve zlomku klementinském, verše 2a3—2a6 zlomku Kynského obsahuje zlomek klementinský i zlomek Štít- ného, verše 2b1—2b6 zlomku Kynského se zachovaly také u Štítného. Dr. Urbánková rozděluje text zlomku Štítného ve dvě části; druhou část, tj. posledních 18 veršů (1'—18') vkládá mezi dva listy zlomku Kynského. Předpokládá přitom, že zlomek Kynského není zbytek vnitřního dvoulistu složky, že tedy mezi prvním a druhým listem byl ještě alespoň jeden dvou- list. Verše na druhém listu Kynského, jenž obsahuje úryvky z umučení podle evangelia, opatřila dr. Urbánková zvláštním číslováním (1"—148"). Flajšhans ve svém vydání z r. 1903 (Nejst. pam., 193) zachoval text Štít- ného v celku, musil ovšem zase rozdělit odstavec 2b zlomku Kynského. V našem vydání přijímáme úpravu dr. Urbánkové. Její číslování, společné pro všechny zlomky Legendy o umučení, uvádíme v závorkách. Zlomek Kynského vydal poprvé J. Dobrovský (Geschichte der Böhmischen Spra- che und ältern Literatur, 1818, 113—116) paleograficky; Dobrovského vydání nahra- zuje ztracený originál, i když asi není zcela přesné (Dobrovský nezaznamenává dia- kritická znaménka, někdy — např. v ApD — zaměňujef a s). V přepise byl zlomek vydán nejprve ve Výb. (1, 1845, 1147—1150). V. Flajšhans vydal zlomek paleogra- ficky i v přepise (Nejst. pam., 192—195) spolu s textem Štítného (v transkripci). Poslední vydání zlomku Kynského je v edici E. Urbánkové, Klementinské zlomky nejstarších českých legend (1959, 30—41), text je otištěn paleograficky i v přepise. VI. Zlomek Legendy o umučení Páně, citovaný Štítným v Řečech neděl- ních a svátečních, zachoval se ve dvou rukopisech. Starší rukopis Štítného spisu je uložen v Universitní knihovně v Praze (sign. XVII C 15); byl psán kolem r. 1400, tedy nedlouho po roce 1392, kdy pravděpodobně dílo vzniklo. Zlomek Legendy o umučení (UmŠtKl) se nalézá na fol. 146b2—147a2. Verše jsou zde psány in continuo, zpravidla jsou odděleny tečkou. Začáteční písmena veršů jsou většinou velká, červeně zdobená. Některé verše jsou zachovány i v ostatních zlomcích Legendy o umučení. Tak verše 1—4 odpovídají veršům 2a3—2a6 zlomku Kynského, verše 1—36 veršům 79—114 zlomku klementinského, verše 45—50 veršům 2b1—2b6 zlomku Kynského. Rozdělujeme text zlomku zachovaného u Štítného ve dvě části podle dr. Urbánkové, v závorkách uvádíme její číslování, společné pro všechny zlomky Legendy o umučení. Text zachovaný u Štítného byl často vydáván, většinou v úpravě do předpokládané původní podoby. Nejdůležitější vydání transkribovaného textu: ve Výb. (1, 1845, 754—756); v Anthologii ze staré literatury české od J. Jirečka (1860, 41—42); vydání V. Flajšhanse (Nejst. pam., 193); ve Výboru z literatury české od J. V. Nováka (1908, 8—9); v Čítance pro vyšší třídy škol středních od V. Ertla (1910, 1. díl, 8n.). Paleografický text je ve vydání J. Straky, Řeči nedělní a sváteční, 1929, 275—277, a v edici E. Urbánkové, Klementinské zlomky nejstarších českých legend, 1959, 34, 36, 38 (transkribovaný text je společný pro všechny zlomky). 42
Strana 43
Mladší rukopis Štítného Řečí nedělních a svátečních, uložený nyní v Pa- mátníku národního písemnictví (Strahovská knihovna, sign. D G III 13), obsahuje stejné verše Legendy o umučeni jako zlomek v rukopise Uni- versitní knihovny. Strahovský rukopis byl opsán asi r. 1500 z rukopisu klementinského, text je někde písařem poněkud změněn. Zlomek Legendy o umučení (UmŠtStr) začíná ve druhém sloupci na str. 285 a končí v dru- hém sloupci na str. 286. Začáteční písmena veršů jsou zpravidla velká, většinou červeně zdobená; verše jsou jen výjimečně odděleny tečkou. Různočtení rukopisu strahovského uvádí v poznámkách k textu J. Straka, „Řeči nedělní a sváteční“, 1929. Uvedené roztřídění zlomků do šesti oddílů podle stáří rukopisů odlučuje od sebe zlomky obsahující stejnou skladbu, ale náležející k různým ruko- pisům. Vzhledem k obsažené látce je pořadí skladeb asi takovéto: Legenda o Panně Marii (Mar), Legenda o umučení Páně (UmKl, UmK, UmŠtKl, UmŠtStr), Legenda o nanebevstoupení Páně (LegPNaneb), Legenda o seslání sv. Ducha (LegPDuch, Duch), Legenda o apoštolích (ApŠ, ApD), Legenda o Jakubovi Menším (LegPJak, JakKl), Legenda o Veronice (LegPVer), Legenda o Pilátovi (Pil), Legenda o Jidášovi (JidD, JidM), Legenda o papeži Silvestrovi (Silv). 43
Mladší rukopis Štítného Řečí nedělních a svátečních, uložený nyní v Pa- mátníku národního písemnictví (Strahovská knihovna, sign. D G III 13), obsahuje stejné verše Legendy o umučeni jako zlomek v rukopise Uni- versitní knihovny. Strahovský rukopis byl opsán asi r. 1500 z rukopisu klementinského, text je někde písařem poněkud změněn. Zlomek Legendy o umučení (UmŠtStr) začíná ve druhém sloupci na str. 285 a končí v dru- hém sloupci na str. 286. Začáteční písmena veršů jsou zpravidla velká, většinou červeně zdobená; verše jsou jen výjimečně odděleny tečkou. Různočtení rukopisu strahovského uvádí v poznámkách k textu J. Straka, „Řeči nedělní a sváteční“, 1929. Uvedené roztřídění zlomků do šesti oddílů podle stáří rukopisů odlučuje od sebe zlomky obsahující stejnou skladbu, ale náležející k různým ruko- pisům. Vzhledem k obsažené látce je pořadí skladeb asi takovéto: Legenda o Panně Marii (Mar), Legenda o umučení Páně (UmKl, UmK, UmŠtKl, UmŠtStr), Legenda o nanebevstoupení Páně (LegPNaneb), Legenda o seslání sv. Ducha (LegPDuch, Duch), Legenda o apoštolích (ApŠ, ApD), Legenda o Jakubovi Menším (LegPJak, JakKl), Legenda o Veronice (LegPVer), Legenda o Pilátovi (Pil), Legenda o Jidášovi (JidD, JidM), Legenda o papeži Silvestrovi (Silv). 43
Strana 44
Charakteristické rysy pravopisného systému, na němž je založena grafika zlomků I.—III. skupiny ě = é ě = é 1 = í 8 = ó ů = ú 1. Délka samohlásky se mnohdy vyjadřuje zdvojením grafému nebo diakri- tickým znaménkem. à = á jen v Duch, Pil, JidD, JidM; řídké; — odchylka: odýată JidM 136 (odjata); (háček nad e někdy též v dvojhlásce ie) jen v Duch, Pil, JidD, JidM; řídké; — odchylky: týelezznýč Duch 94 (tělesně), tlachziě JidD 1b14 (tlačě), lagě JidD 2a7 (laje), we wífěm JidM 86 (ve všem); (někdy též v dvojhlásce ie) ve zlomcích všech tří skupin, časté v třetí skupině; — krátce transkribujeme graficky odchylně označenou délku: sýuotěm Mar 4 (životem), zkotěm Mar 5 (skotem), bohěm Duch 37 (bohem), -hzlowiechzctwěm Duch 102 (člověčctvem), zzlo- wěm Pil 1a15 (slovem), rozdýelem Pil Ib11 (rozdielem). zztrsielěm Pil Ib12 (s střielem), liuděm Pil 2a6 (ludem), uzzlyfsiewſse Pil 2a25 (uslyšěvše), wzwiedýewse Pil 2a26 (vzveděvše), pozzel Pil 2522 (posel), Malêm JidD Ib1 (Málem), nalezé JidD 2a15 (naleze), weze JidD 2a16 (veze), zzýněm JidD 2a25 (synem), liudem JidM 18 (ludem), wſfiěm JidM 21 (všěm), malě JidM 99 (mále), zznýdě JidM 111 (snide): (někdy též v dvojhlásce ie) jen v Duch, Pil, JidD, JidM; poměrně časté; — odchylky: gím Duch 52 (jim dat. pl.), mluwie Duch 68 (mluvě; nejisté), twarsí Duch 97 (tváři dat. sg.), Glede Pil 1b10 (jěde), musíe JidD 2a15 (mužě), zímu JidD 2521 (zimu), plemíe JidM 23 (plémě), viesíe JidM 102 (viežě); jen k oku JidM 84 (k óku), w to--- Duch 42 (nejisté); (v několika případech je háček na předcházejícím i, tedy fu) jen v Duch, Pil, JidD, JidM; časté; — odchylky: zzpolů Duch 71 (spolu), promíenů Duch 97 (proměnu akus. sg.), ztrawů Pil 1b6 (ztravu akus. sg.), týrnůl JidD 1b4 (tirnul), k nýemů JidD 1b5 (k němu), k iherusalemňu JidM 33 (k Jerusalemu), onů JidM 166 (onu akus. sg.). Pozn.: Znaménka nad y nesloužila k označení délky, v. o tom v dalším odstavci. — Šikmá tenká čárka nad i odlišovala toto písmeno (psané bez tečky) od sousedních písmen, užívalo se jí však dosti libovolně. 2. Je zachycena odlišná výslovnost i a y. 44
Charakteristické rysy pravopisného systému, na němž je založena grafika zlomků I.—III. skupiny ě = é ě = é 1 = í 8 = ó ů = ú 1. Délka samohlásky se mnohdy vyjadřuje zdvojením grafému nebo diakri- tickým znaménkem. à = á jen v Duch, Pil, JidD, JidM; řídké; — odchylka: odýată JidM 136 (odjata); (háček nad e někdy též v dvojhlásce ie) jen v Duch, Pil, JidD, JidM; řídké; — odchylky: týelezznýč Duch 94 (tělesně), tlachziě JidD 1b14 (tlačě), lagě JidD 2a7 (laje), we wífěm JidM 86 (ve všem); (někdy též v dvojhlásce ie) ve zlomcích všech tří skupin, časté v třetí skupině; — krátce transkribujeme graficky odchylně označenou délku: sýuotěm Mar 4 (životem), zkotěm Mar 5 (skotem), bohěm Duch 37 (bohem), -hzlowiechzctwěm Duch 102 (člověčctvem), zzlo- wěm Pil 1a15 (slovem), rozdýelem Pil Ib11 (rozdielem). zztrsielěm Pil Ib12 (s střielem), liuděm Pil 2a6 (ludem), uzzlyfsiewſse Pil 2a25 (uslyšěvše), wzwiedýewse Pil 2a26 (vzveděvše), pozzel Pil 2522 (posel), Malêm JidD Ib1 (Málem), nalezé JidD 2a15 (naleze), weze JidD 2a16 (veze), zzýněm JidD 2a25 (synem), liudem JidM 18 (ludem), wſfiěm JidM 21 (všěm), malě JidM 99 (mále), zznýdě JidM 111 (snide): (někdy též v dvojhlásce ie) jen v Duch, Pil, JidD, JidM; poměrně časté; — odchylky: gím Duch 52 (jim dat. pl.), mluwie Duch 68 (mluvě; nejisté), twarsí Duch 97 (tváři dat. sg.), Glede Pil 1b10 (jěde), musíe JidD 2a15 (mužě), zímu JidD 2521 (zimu), plemíe JidM 23 (plémě), viesíe JidM 102 (viežě); jen k oku JidM 84 (k óku), w to--- Duch 42 (nejisté); (v několika případech je háček na předcházejícím i, tedy fu) jen v Duch, Pil, JidD, JidM; časté; — odchylky: zzpolů Duch 71 (spolu), promíenů Duch 97 (proměnu akus. sg.), ztrawů Pil 1b6 (ztravu akus. sg.), týrnůl JidD 1b4 (tirnul), k nýemů JidD 1b5 (k němu), k iherusalemňu JidM 33 (k Jerusalemu), onů JidM 166 (onu akus. sg.). Pozn.: Znaménka nad y nesloužila k označení délky, v. o tom v dalším odstavci. — Šikmá tenká čárka nad i odlišovala toto písmeno (psané bez tečky) od sousedních písmen, užívalo se jí však dosti libovolně. 2. Je zachycena odlišná výslovnost i a y. 44
Strana 45
Po d, t, n nalézáme pravidelně y (výjimku činí Mar, kde bývá též i, í), přičemž v Duch, Pil, JidD, JidM označuje tečka nad y vždy měkkou výslovnost, háček nad y často výslovnost tvrdou (ý označuje někdy též í, zřídka i). V první skupině zlomků se znamének užívá nesoustavně. Ve všech skupinách bývá thý, thy na označení ty (tý). Po ostatních souhláskách se k rozlišení výslovnosti samohlásek i, y užívá grafémů i (pro i), y (pro y) (nejvíce odchylek v Mar). Nad y bývá háček (v krátkých i dlouhých slabikách), někdy tečka; znaménka zde pozbývají roz- lišovacího významu. Pozn.: Místo háčku je nad y v několika případech šikmá čárka. 3. Slabikotvorné r, I je psáno důsledně yr, yl; nad y bývá háček nebo tečka nebo je bez znaménka. 4. Zvláštním způsobem se označuje j na počátku slova před souhláskou; končí-li totiž předcházející slovo samohláskou, připojuje k němu písař často y (ý, ý), aby upozornil, že g na počátku dalšího slova označuje hlásku j, nikoli g, např.: haycziey gho Mar 41 (hájce jho), Takay gho ApŠ 31 (taká jho), prsifiloý gmu ApŠ 97 (přišlo jmu), W tohoy gmeny ApŠ 140 (v toho jmeni), Dachuy gmu ApD 2a3 (dachu jmu), Taý gmu JidM 76 (Ta jmu); v některých případech (před souhláskou s nebo d, jinak jen výjimečně) přesu- nuje písař y (ý) na konec předcházejícího slova, např.: ZZ tuy zza Mar 20 (S tú jsa), gdystoy zzem ApD 2a9 (gdyšto jsem), týtoý zzu Duch 11 (tito jsú), Ieſtoy ho JidD 2a25 (ješto jho), Aý zza JidM 18 (a jsa), rskay dy JidM 80 (řka: „Jdi), zzbosieý de JidM 128 (sbožie jde). Mnohdy je však počáteční j před souhláskou označeno pouhým g, např.: zzkota gmagíe Mar 11 (skota jmajě), Chtýe tye gmíetý ApŠ 15 (chtě tě jmieti), prsifili gho Duch 88 (přišli jho), Bý gmu Pil 2b21 (by jmu). — I uprostřed slova nalezneme yg (ýg) označující j na hranici slabiky v pozici mezi samohláskou a souhláskou: neýgmie Mar 21 (nejmě), --poygm--- LegPVer N25; neygmamý Duch 60 (nejmámy), neygmiewal JidM 77 (nejmieval). 5. Rozlišuje se e a č (i ve slabikách je — jě, ňe — ně); odchylek není mnoho; — není-li jotace označena, nezaznamenáváme ji v transkribovaném textu, rovněž znění ně m. ňe ponecháváme podle rukopisu; ojedinělou nadbytečnou jotaci však rušíme: matersie JidD 2a24 (mateře). Pozn.: Mezi měkkou souhlásku a u nebo ú je v rukopisném textu většinou vloženo i (y); v transkribovaném textu vyjadřujeme však měkkou výslovnost ve slabikách s u nebo ú jen měkkou souhláskou. 6. Každá sykavka má určité označení: s se píše zz, š = ss, j; z = z, ž = s, c = cz, č = chz; — odchylky: někdy z místo zz, zřídka zz místo z; c místo cz téměř vždy ve skupině chze ( = čc), jinak jen výjimečně, např. wssíecky Mar 48; jsou ještě i jiné řídké odchylky ve slovech cizích, ojediněle i jinde, např.: Ieschzes Mar 28 (Ješčež), Mathias ApŠ 44 (Matyáš), musíu ApD 1a3 (mušu), míſtr seneca ApD 2b7 (mistr Seneka). 45
Po d, t, n nalézáme pravidelně y (výjimku činí Mar, kde bývá též i, í), přičemž v Duch, Pil, JidD, JidM označuje tečka nad y vždy měkkou výslovnost, háček nad y často výslovnost tvrdou (ý označuje někdy též í, zřídka i). V první skupině zlomků se znamének užívá nesoustavně. Ve všech skupinách bývá thý, thy na označení ty (tý). Po ostatních souhláskách se k rozlišení výslovnosti samohlásek i, y užívá grafémů i (pro i), y (pro y) (nejvíce odchylek v Mar). Nad y bývá háček (v krátkých i dlouhých slabikách), někdy tečka; znaménka zde pozbývají roz- lišovacího významu. Pozn.: Místo háčku je nad y v několika případech šikmá čárka. 3. Slabikotvorné r, I je psáno důsledně yr, yl; nad y bývá háček nebo tečka nebo je bez znaménka. 4. Zvláštním způsobem se označuje j na počátku slova před souhláskou; končí-li totiž předcházející slovo samohláskou, připojuje k němu písař často y (ý, ý), aby upozornil, že g na počátku dalšího slova označuje hlásku j, nikoli g, např.: haycziey gho Mar 41 (hájce jho), Takay gho ApŠ 31 (taká jho), prsifiloý gmu ApŠ 97 (přišlo jmu), W tohoy gmeny ApŠ 140 (v toho jmeni), Dachuy gmu ApD 2a3 (dachu jmu), Taý gmu JidM 76 (Ta jmu); v některých případech (před souhláskou s nebo d, jinak jen výjimečně) přesu- nuje písař y (ý) na konec předcházejícího slova, např.: ZZ tuy zza Mar 20 (S tú jsa), gdystoy zzem ApD 2a9 (gdyšto jsem), týtoý zzu Duch 11 (tito jsú), Ieſtoy ho JidD 2a25 (ješto jho), Aý zza JidM 18 (a jsa), rskay dy JidM 80 (řka: „Jdi), zzbosieý de JidM 128 (sbožie jde). Mnohdy je však počáteční j před souhláskou označeno pouhým g, např.: zzkota gmagíe Mar 11 (skota jmajě), Chtýe tye gmíetý ApŠ 15 (chtě tě jmieti), prsifili gho Duch 88 (přišli jho), Bý gmu Pil 2b21 (by jmu). — I uprostřed slova nalezneme yg (ýg) označující j na hranici slabiky v pozici mezi samohláskou a souhláskou: neýgmie Mar 21 (nejmě), --poygm--- LegPVer N25; neygmamý Duch 60 (nejmámy), neygmiewal JidM 77 (nejmieval). 5. Rozlišuje se e a č (i ve slabikách je — jě, ňe — ně); odchylek není mnoho; — není-li jotace označena, nezaznamenáváme ji v transkribovaném textu, rovněž znění ně m. ňe ponecháváme podle rukopisu; ojedinělou nadbytečnou jotaci však rušíme: matersie JidD 2a24 (mateře). Pozn.: Mezi měkkou souhlásku a u nebo ú je v rukopisném textu většinou vloženo i (y); v transkribovaném textu vyjadřujeme však měkkou výslovnost ve slabikách s u nebo ú jen měkkou souhláskou. 6. Každá sykavka má určité označení: s se píše zz, š = ss, j; z = z, ž = s, c = cz, č = chz; — odchylky: někdy z místo zz, zřídka zz místo z; c místo cz téměř vždy ve skupině chze ( = čc), jinak jen výjimečně, např. wssíecky Mar 48; jsou ještě i jiné řídké odchylky ve slovech cizích, ojediněle i jinde, např.: Ieschzes Mar 28 (Ješčež), Mathias ApŠ 44 (Matyáš), musíu ApD 1a3 (mušu), míſtr seneca ApD 2b7 (mistr Seneka). 45
Strana 46
7. Je zachycena asimilovaná výslovnost souhlásek v některých slovech; v transkribovaném textu zachováváme fonetické psaní podle rukopisu, např.: Gdys ApŠ 36 (Gdyž), gde Duch 90 (gde), gdes JidD 2b21 (gdež), gdys JidM 74 (gdyž), zbosnýe Mar 73 (zbožně), Rozzkaza ApŠ 25 (roskáza), Nalezzty ApŠ 86 (nalésti), wzzchowal ApD 1a9 (vschoval), iakſto Pil IbI (jakšto), iemuſto Pil 2b11 (jemušto); případy se spodobou s nebo z lze pova- žovat za sporné vzhledem k tomu, že v rukopise je někdy z místo zz a naopak. 8. Spojka i je pravidelně psána s prothetickým h; transkribujeme hi. 9. Souhláska k se ještě někdy označuje c (často v Legendě o apoštolích), např.: cropiecze ApŠ 105 (kropiece), blyzzcothy ApŠ 111 (blýskoty). Propracovaný, ale značně složitý pravopisný systém, jehož principy jsou více nebo méně dodržovány v jednotlivých zlomcích I.—III. skupiny, ustoupil záhy systému prostšímu, ovšem méně přesnému. Oba systémy srovnává B. Havránek (Vývoj spisovného jazyka českého, Československá vlastivěda ř. II, sv. 1, Praha 1936, 21—23). Již Klementinské zlomky a Kynského zlomek Legendy o umučení, rukopisy IV. a V. oddílu, o málo mladší než rukopisy I.—III. skupiny, upouštějí vcelku od promyšlených zásad, jež nalézáme v grafice nejstarších zlomků. Z rozborů pravopisu jednotlivých zlomků v dosavadních dílčích vydáních legend jsou nejpodrobnější práce Paterovy a rozbor v edici Klementinských zlomků. Značně důležité jsou studie J. Gebauera Ku kvantitě ve staročeských Zlomcích Epických (LF 5, 1878, 219—227) a Ke kvantitě staročeské (LF 6, 1879, 204—230), dále L. Dolan- ského Staročeské zlomky legend o Pilatu a o seslání Ducha sv. (LF 20, 1893, 370n.). 46
7. Je zachycena asimilovaná výslovnost souhlásek v některých slovech; v transkribovaném textu zachováváme fonetické psaní podle rukopisu, např.: Gdys ApŠ 36 (Gdyž), gde Duch 90 (gde), gdes JidD 2b21 (gdež), gdys JidM 74 (gdyž), zbosnýe Mar 73 (zbožně), Rozzkaza ApŠ 25 (roskáza), Nalezzty ApŠ 86 (nalésti), wzzchowal ApD 1a9 (vschoval), iakſto Pil IbI (jakšto), iemuſto Pil 2b11 (jemušto); případy se spodobou s nebo z lze pova- žovat za sporné vzhledem k tomu, že v rukopise je někdy z místo zz a naopak. 8. Spojka i je pravidelně psána s prothetickým h; transkribujeme hi. 9. Souhláska k se ještě někdy označuje c (často v Legendě o apoštolích), např.: cropiecze ApŠ 105 (kropiece), blyzzcothy ApŠ 111 (blýskoty). Propracovaný, ale značně složitý pravopisný systém, jehož principy jsou více nebo méně dodržovány v jednotlivých zlomcích I.—III. skupiny, ustoupil záhy systému prostšímu, ovšem méně přesnému. Oba systémy srovnává B. Havránek (Vývoj spisovného jazyka českého, Československá vlastivěda ř. II, sv. 1, Praha 1936, 21—23). Již Klementinské zlomky a Kynského zlomek Legendy o umučení, rukopisy IV. a V. oddílu, o málo mladší než rukopisy I.—III. skupiny, upouštějí vcelku od promyšlených zásad, jež nalézáme v grafice nejstarších zlomků. Z rozborů pravopisu jednotlivých zlomků v dosavadních dílčích vydáních legend jsou nejpodrobnější práce Paterovy a rozbor v edici Klementinských zlomků. Značně důležité jsou studie J. Gebauera Ku kvantitě ve staročeských Zlomcích Epických (LF 5, 1878, 219—227) a Ke kvantitě staročeské (LF 6, 1879, 204—230), dále L. Dolan- ského Staročeské zlomky legend o Pilatu a o seslání Ducha sv. (LF 20, 1893, 370n.). 46
Strana 47
Úprava textů V paleografickém opise 1. U zlomků I.—V. skupiny nahrazujeme rukopisné i (bez tečky) písmenem i (i s tečkou se v těchto rukopisech nevyskytuje), ostatní znaménka nad písmeny zachováváme podle rukopisu; háčky, tečky, popř. čárky nad y, někdy nepříliš pečlivě psané, odlišujeme podle možnosti. Ve zlomcích VI. oddílu bývá nad i a j tečka nebo čárka, někdy znaménko chybí; v našem textu píšeme nad nimi vždy tečku. 2. Oddělujeme samostatná slova, jež písař psal dohromady s jinými slovy. V pří- padech, kdy je v rukopise část slova napsána odděleně — např. předpona ne- a první písmena řádků bývají odděleny —, připojili jsme ji k příslušnému slovu. Výjimky: a) ponecháváme y na konci slova, označuje-li j následujícího slova (czoy gmu = co jmu, zzmutnay zzuczí = smutna jsúci aj.); b) u všech Paterových proužků a na místech, kde se zachovaly jen skupiny několika písmen, ponecháváme mezery mezi písmeny podle rukopisu. 3. Velká a malá písmena píšeme podle rukopisu. Nelze-li na počátku řádku dobře rozlišit velké a malé písmeno, píšeme zde písmeno velké. 4. Počáteční písmena řádků jsou v některých zlomcích pro zdůraznění červeně přetržena. V našem textu to neoznačujeme. 5. Interpunkční znaménka do textu nevkládáme. Odstavce označujeme tam, kde je v rukopise iniciálka nebo znaménko upozorňující na nový odstavec; u Paterových proužků a na místech, kde se zachovalo jen několik písmen, nerozdělujeme text na odstavce. Někdy jsou před řádkem šikmé čárky, označující počátek věty; v takových případech nový odstavec neuvádíme (s výjimkou IV. skupiny zlomků). 6. Ustálené jednoznačné zkratky (pro am, em, um, pra, pro, tra, ter) v textu roz- pisujeme. Vyskytují se zřídka. 7. Opravy naznačené písařem jsou v našem textu provedeny; chyby rukopisu, jež písař sám neopravil, jsme v textu ponechali. 8. Nečitelná a chybějící písmena nahrazujeme ležatými čárkami. V transkribovaném podání 1. Zachovali jsme fonetické psaní souhlásek v jasných případech (např. gdys = gdyž). U sykavek, kde se nelze příliš spolehnout na písaře (i v I.—III. skupině zlomků bývá mateno rukopisné z a zz), vycházeli jsme rovněž z podoby slova v rukopise, ovšem jen tam, kde lze uzpůsobenou výslovnost souhlásky předpokládat (Rozzkaza = = roskáza, iakſto = jakšto, zdrawte = zdravie, zchzezztýe = zčestie apod.). 2. Dlouhé samohlásky označovali písaři různým způsobem; značení není však důsledné, v mnoha případech délka není označena, jsou i odchylky (v. výše na str. 44); byli jsme proto často odkázáni na dosavadní výsledky zkoumání v tomto směru. 47
Úprava textů V paleografickém opise 1. U zlomků I.—V. skupiny nahrazujeme rukopisné i (bez tečky) písmenem i (i s tečkou se v těchto rukopisech nevyskytuje), ostatní znaménka nad písmeny zachováváme podle rukopisu; háčky, tečky, popř. čárky nad y, někdy nepříliš pečlivě psané, odlišujeme podle možnosti. Ve zlomcích VI. oddílu bývá nad i a j tečka nebo čárka, někdy znaménko chybí; v našem textu píšeme nad nimi vždy tečku. 2. Oddělujeme samostatná slova, jež písař psal dohromady s jinými slovy. V pří- padech, kdy je v rukopise část slova napsána odděleně — např. předpona ne- a první písmena řádků bývají odděleny —, připojili jsme ji k příslušnému slovu. Výjimky: a) ponecháváme y na konci slova, označuje-li j následujícího slova (czoy gmu = co jmu, zzmutnay zzuczí = smutna jsúci aj.); b) u všech Paterových proužků a na místech, kde se zachovaly jen skupiny několika písmen, ponecháváme mezery mezi písmeny podle rukopisu. 3. Velká a malá písmena píšeme podle rukopisu. Nelze-li na počátku řádku dobře rozlišit velké a malé písmeno, píšeme zde písmeno velké. 4. Počáteční písmena řádků jsou v některých zlomcích pro zdůraznění červeně přetržena. V našem textu to neoznačujeme. 5. Interpunkční znaménka do textu nevkládáme. Odstavce označujeme tam, kde je v rukopise iniciálka nebo znaménko upozorňující na nový odstavec; u Paterových proužků a na místech, kde se zachovalo jen několik písmen, nerozdělujeme text na odstavce. Někdy jsou před řádkem šikmé čárky, označující počátek věty; v takových případech nový odstavec neuvádíme (s výjimkou IV. skupiny zlomků). 6. Ustálené jednoznačné zkratky (pro am, em, um, pra, pro, tra, ter) v textu roz- pisujeme. Vyskytují se zřídka. 7. Opravy naznačené písařem jsou v našem textu provedeny; chyby rukopisu, jež písař sám neopravil, jsme v textu ponechali. 8. Nečitelná a chybějící písmena nahrazujeme ležatými čárkami. V transkribovaném podání 1. Zachovali jsme fonetické psaní souhlásek v jasných případech (např. gdys = gdyž). U sykavek, kde se nelze příliš spolehnout na písaře (i v I.—III. skupině zlomků bývá mateno rukopisné z a zz), vycházeli jsme rovněž z podoby slova v rukopise, ovšem jen tam, kde lze uzpůsobenou výslovnost souhlásky předpokládat (Rozzkaza = = roskáza, iakſto = jakšto, zdrawte = zdravie, zchzezztýe = zčestie apod.). 2. Dlouhé samohlásky označovali písaři různým způsobem; značení není však důsledné, v mnoha případech délka není označena, jsou i odchylky (v. výše na str. 44); byli jsme proto často odkázáni na dosavadní výsledky zkoumání v tomto směru. 47
Strana 48
3. Jotaci zaznamenáváme podle rukopisného textu. Nadbytečnou jotaci ovšem rušíme. 4. Před nepřehlasovaným u nebo ú po měkké souhlásce bývá psáno v rukopise i nebo y. Výslovnost u, ú není zde zcela jasná; v transkribovaném textu píšeme před ním jen měkkou souhlásku. 5. V textu uvádíme jen konjektury, které pokládáme za bezpečné nebo velmi pravděpodobné; ostatní konjektury zaznamenáváme v poznámkách. 6. Konjektury na místě nečitelných a chybějících písmen rukopisu a opravy ruko- pisných chyb, které neopravil sám písař, uvádíme v textu v špičatých závorkách. Do špičatých závorek vkládáme také předložky a předpony s a z v případech, kdy je písař neoznačil, např. zztudnye = (z) studně. Pozn. 1.: Místo transkribovaného textu jsme zařadili u Paterových proužků, jež jsou určeny, paleografický opis textu, v němž jsou doplněná písmena pro přehlednost tištěna kurzívou. U neurčených Paterových proužků uvádíme pouze paleografický opis. Pozn. 2.: Strany zlomků označujeme arabskými číslicemi, sloupce na jedné straně listu písmeny a, b. V zlomku Legendy o Veronice jsme výjimečně označili sloupce písmeny A, B, C, N. 48
3. Jotaci zaznamenáváme podle rukopisného textu. Nadbytečnou jotaci ovšem rušíme. 4. Před nepřehlasovaným u nebo ú po měkké souhlásce bývá psáno v rukopise i nebo y. Výslovnost u, ú není zde zcela jasná; v transkribovaném textu píšeme před ním jen měkkou souhlásku. 5. V textu uvádíme jen konjektury, které pokládáme za bezpečné nebo velmi pravděpodobné; ostatní konjektury zaznamenáváme v poznámkách. 6. Konjektury na místě nečitelných a chybějících písmen rukopisu a opravy ruko- pisných chyb, které neopravil sám písař, uvádíme v textu v špičatých závorkách. Do špičatých závorek vkládáme také předložky a předpony s a z v případech, kdy je písař neoznačil, např. zztudnye = (z) studně. Pozn. 1.: Místo transkribovaného textu jsme zařadili u Paterových proužků, jež jsou určeny, paleografický opis textu, v němž jsou doplněná písmena pro přehlednost tištěna kurzívou. U neurčených Paterových proužků uvádíme pouze paleografický opis. Pozn. 2.: Strany zlomků označujeme arabskými číslicemi, sloupce na jedné straně listu písmeny a, b. V zlomku Legendy o Veronice jsme výjimečně označili sloupce písmeny A, B, C, N. 48
Strana 49
Klomek Legendy o Panně Marii (Mar)
Klomek Legendy o Panně Marii (Mar)
Strana 50
5 10 15 20 25 30 ZZam w zobye zzwoy zzmutek tlachzíe Inheds nycze nepohyrsíe -oyma zzobu zzwe paztyrsíe Chzlowyek zamutyw sýuotěm Hna zzíe prechz u pusschzíu zzwím zkotěm Tam gdes ho myezzyeczow píetý Nykte nemohl byl wzwýedíetý Tuy zza gíms zmutnýegíe chodil -yem boh zzkot gho wíecze plodil -aks ný ieden z toho kragíe Byl tak mnoho zzkota gmagíe Taks tu wſe zzwe dobre dienýe Mlad zza chzíníl k bohu mýenýe W yunoszztwíe bydle z dýetýnu A gdis dwadczíetý let mínu Poyal zzobye seníe hpannu Wssíe chzetý dyewku gmenem annu Ies bie dczí ysakarowa Rodu krale dawídowa ZZ tuy zza tak kteruzz nahodu Dwadczietý let neýgmíe plodu Protos anna zzmutnay zzuczí -yla k bohu salugíuczí -i mluwila rskuczí bose Wyedy s twa mocz wſſeczko mose Prochz zzem iaz hi moy mus hyna S na nedaj dczerky ný zzýna Ieschzes mí zzíe wíecze mýete S newizíu meho drusíete Gíms zzíe líudzke rsíechzí zzthyzíu Se píet míezzíecz ho newízíu Bych azz mýrtwa gho widíela Pechzíu bych o dují gmýela Achz bich mohla kterym zkutkem Ib 3 -oyma] začátek slova odříznut — zzobu Pat] zzolu Fljš — paztyrsíe Pat] pastyrsíe Fljš — 4 sýuotěm Geb Hm III/1, 44] sýuotom Pat (mylně, jak uvádí Geb), Fljš — 5 zkotém Geb Hm III/1, 44] zkotům Pat (mylně, jak uvádí Geb), Fljš — 6 myezzye- czow] v rkpe první e nadepsáno, pod řádkem znaménko A — 9 -yem] začátek slova odříznut — 10 -aks] začátek slova odříznut — 11 za prvním slovem v rkpe tečka — 12 Taks] v rkpe s nadepsáno — 16 hpannu] v rkpe pův. hpaníu, písař pak připsal ještě no- žičku, aby se mohlo číst hpannu; h poněkud škrábáno a pak bylo nejspíše zakřídováno — 17 chzctý Pat] chzcetý Fljš — 23 -yla] začátek slova odříznut — 24 -í] začátek slova odříznut — za rskuczí v rkpe tečka — 26 iaz Pat] yaz Fljš — 29 mehol písař začal psát z, potom předělal z toho m 50
5 10 15 20 25 30 ZZam w zobye zzwoy zzmutek tlachzíe Inheds nycze nepohyrsíe -oyma zzobu zzwe paztyrsíe Chzlowyek zamutyw sýuotěm Hna zzíe prechz u pusschzíu zzwím zkotěm Tam gdes ho myezzyeczow píetý Nykte nemohl byl wzwýedíetý Tuy zza gíms zmutnýegíe chodil -yem boh zzkot gho wíecze plodil -aks ný ieden z toho kragíe Byl tak mnoho zzkota gmagíe Taks tu wſe zzwe dobre dienýe Mlad zza chzíníl k bohu mýenýe W yunoszztwíe bydle z dýetýnu A gdis dwadczíetý let mínu Poyal zzobye seníe hpannu Wssíe chzetý dyewku gmenem annu Ies bie dczí ysakarowa Rodu krale dawídowa ZZ tuy zza tak kteruzz nahodu Dwadczietý let neýgmíe plodu Protos anna zzmutnay zzuczí -yla k bohu salugíuczí -i mluwila rskuczí bose Wyedy s twa mocz wſſeczko mose Prochz zzem iaz hi moy mus hyna S na nedaj dczerky ný zzýna Ieschzes mí zzíe wíecze mýete S newizíu meho drusíete Gíms zzíe líudzke rsíechzí zzthyzíu Se píet míezzíecz ho newízíu Bych azz mýrtwa gho widíela Pechzíu bych o dují gmýela Achz bich mohla kterym zkutkem Ib 3 -oyma] začátek slova odříznut — zzobu Pat] zzolu Fljš — paztyrsíe Pat] pastyrsíe Fljš — 4 sýuotěm Geb Hm III/1, 44] sýuotom Pat (mylně, jak uvádí Geb), Fljš — 5 zkotém Geb Hm III/1, 44] zkotům Pat (mylně, jak uvádí Geb), Fljš — 6 myezzye- czow] v rkpe první e nadepsáno, pod řádkem znaménko A — 9 -yem] začátek slova odříznut — 10 -aks] začátek slova odříznut — 11 za prvním slovem v rkpe tečka — 12 Taks] v rkpe s nadepsáno — 16 hpannu] v rkpe pův. hpaníu, písař pak připsal ještě no- žičku, aby se mohlo číst hpannu; h poněkud škrábáno a pak bylo nejspíše zakřídováno — 17 chzctý Pat] chzcetý Fljš — 23 -yla] začátek slova odříznut — 24 -í] začátek slova odříznut — za rskuczí v rkpe tečka — 26 iaz Pat] yaz Fljš — 29 mehol písař začal psát z, potom předělal z toho m 50
Strana 51
5 10 15 20 25 30 sám v sobě svój smutek tlačě, inhedž nice nepohýřě, (pojma (s) sobú své pastýře člověk zamútiv životem, hna sě preč v půšču (s) svým skotem, tam, gdež ho měsiecóv pěti nikte nemohl byl vzvěděti. Tu jsa, jímž smutnějie chodil, (t)iem bóh skot jho viece plodil, (j)akž ni jeden z toho krajě byl, tak mnoho skota jmajě. Takž tu vše své dobré děnie, mlád sa, činil, k bohu mieně, v junošstvě bydle z dětinu. A gdyž dvadcěti let minu, pojal sobě ženě hpannu, všie čcti dievku, jmenem Annu, jež bě dci Ižakarova, rodu krále Davidova. S tú jsa tak, kterús náhodú dvadcěti let nejmě plodu. Protož Anna smutna jsúci, (b)yla k bohu žalujúci (h)i mluvila řkúci: „Bože, vědi, ž' tvá moc všecko móže! Proč sem jáz hi mój muž hyna, ž' ná(m) nedáš dcerky ni syna? Ješčež mi sě viece měte, ž' nevižu mého družěte, jímž sě ludské řěči styźu, že pět měsiec ho neviźu. Bych as mirtva jho viděla, péču bych o duši jměla, ač bych mohla kterým skutkem. Ib 3 (pojma] všechna vyd. — 9 (t)iem] všechna vyd. — 10 (j)akž] všechna vyd. 14 z dětinu Geb Sl s. v. „dětiný“, VýbAk] s dětinú Šaf, Pat, Prus (Krok 2, 435) 23 (b)yla] všechna vyd. — 24 (h)i] všechna vyd. — 25 vědi, ž'] podle Pat Wyedys m. Wyedyes, ale Geb Hm III/2, 406 uvádí několik dokladů, kde je v tomto tvaru -i m. -ě; Vědiž Šaf, vědě, ž' Pat, VýbAk — 27 nám VýbAk] v rkpe chybí oblouček nad a, označu- jící násl. m, jak uvádějí Pelikán v LF 14, 1887, 38—39 a Prus (Krok 2, 435); Šaf a Pat transkr. na — 32 viděla Šaf, Pat, VýbAk] věděla Pelikán v LF 14, 1887, 39, Prus (Krok 2, 435), Geb Sl v lístk. mat., kteří poukazují na lat. text, kde je „si mortuum scissem“; srov. Geb Hm I, 194n. 51
5 10 15 20 25 30 sám v sobě svój smutek tlačě, inhedž nice nepohýřě, (pojma (s) sobú své pastýře člověk zamútiv životem, hna sě preč v půšču (s) svým skotem, tam, gdež ho měsiecóv pěti nikte nemohl byl vzvěděti. Tu jsa, jímž smutnějie chodil, (t)iem bóh skot jho viece plodil, (j)akž ni jeden z toho krajě byl, tak mnoho skota jmajě. Takž tu vše své dobré děnie, mlád sa, činil, k bohu mieně, v junošstvě bydle z dětinu. A gdyž dvadcěti let minu, pojal sobě ženě hpannu, všie čcti dievku, jmenem Annu, jež bě dci Ižakarova, rodu krále Davidova. S tú jsa tak, kterús náhodú dvadcěti let nejmě plodu. Protož Anna smutna jsúci, (b)yla k bohu žalujúci (h)i mluvila řkúci: „Bože, vědi, ž' tvá moc všecko móže! Proč sem jáz hi mój muž hyna, ž' ná(m) nedáš dcerky ni syna? Ješčež mi sě viece měte, ž' nevižu mého družěte, jímž sě ludské řěči styźu, že pět měsiec ho neviźu. Bych as mirtva jho viděla, péču bych o duši jměla, ač bych mohla kterým skutkem. Ib 3 (pojma] všechna vyd. — 9 (t)iem] všechna vyd. — 10 (j)akž] všechna vyd. 14 z dětinu Geb Sl s. v. „dětiný“, VýbAk] s dětinú Šaf, Pat, Prus (Krok 2, 435) 23 (b)yla] všechna vyd. — 24 (h)i] všechna vyd. — 25 vědi, ž'] podle Pat Wyedys m. Wyedyes, ale Geb Hm III/2, 406 uvádí několik dokladů, kde je v tomto tvaru -i m. -ě; Vědiž Šaf, vědě, ž' Pat, VýbAk — 27 nám VýbAk] v rkpe chybí oblouček nad a, označu- jící násl. m, jak uvádějí Pelikán v LF 14, 1887, 38—39 a Prus (Krok 2, 435); Šaf a Pat transkr. na — 32 viděla Šaf, Pat, VýbAk] věděla Pelikán v LF 14, 1887, 39, Prus (Krok 2, 435), Geb Sl v lístk. mat., kteří poukazují na lat. text, kde je „si mortuum scissem“; srov. Geb Hm I, 194n. 51
Strana 52
2а 40 45 50 55 60 65 Tu rsíechzíu hi týem zamutkem --edssi do zzwe sschziepownýczie -a plachzíuczí pade nýczíe - bohu wzdi síuczí zz pokoru Mezí týem wezrsíeczí wzhoru Vzrsie w hruſsczíe hnyezdo wrabiě A haycziey gho zzedi wabíe Wrabata ana krsíchziecze Wzdwihagíu zzíe z hnyezda chtýecze Takos nahle to uzrsieczí Wzedſe plachzchzíwíe mluwieczí Rrskuczí moczný hozzpodíne Iehos wolíu nycz nemíne A yens wssiecky zmutky czielís Hi iaks chtýe dary zzwe dyelisi Dawagie brawom hí zzkotu Plemenýte wole lhotu Podle wssiech zztworsený zztawa W nyems zzie kasda twars wiznawa Ius zemíe neb morse plody Czos li gde w powietrsíe wzzchody A nebo gde w zkalnych byrziech Neb gde u propazztnych twyrzíech Bydli od wsſelike zbiersí Iaks u ptachzctwie tako w zwiersí Hranye wse czos iezzt ot hlada W nyems zzí nezliffil hi hada Se hí ten zzíe tdí raduge Gdys zzíe plodem zzbosen chzíuge Pro nes tobye iednemu Dyekugyiu wssdy tworczíu zzwemu Se dawajs komus czo raczíe ZZwu wolíu nycz neopachzíe Hi iaksz chtyel taksz wíe obrsíedyl Iedyně mnez w to nedyedyl 35 35 před řádkem červené znaménko na označení odstavce — 36—38 písmena na počátku řádků odříznuta — 42 za prvním slovem v rkpe tečka — 46 za prvním slovem v rkpe tečka — 48 wssiecky Pat] wssieczky Fljš, wffietky Geb Sl s. v. „cěliti“ — 55 před gdew v rkpe nadepsána jakoby nožička písmena i; Czosli gdew čte Fljš — 56 za A v rkpe tečka — 58 za prvním slovem v rkpe tečka — 59 tako] t předěláno z i; tak má jen Fljš — 60 za prvním slovem v rkpe tečka — 61 za hada v rkpe tečka — 65 za prvním slovem v rkpe tečka — 67 za wolíu v rkpe tečka — 69 mnez] v rkpe z nadepsáno, pod ním znaménkoA 52
2а 40 45 50 55 60 65 Tu rsíechzíu hi týem zamutkem --edssi do zzwe sschziepownýczie -a plachzíuczí pade nýczíe - bohu wzdi síuczí zz pokoru Mezí týem wezrsíeczí wzhoru Vzrsie w hruſsczíe hnyezdo wrabiě A haycziey gho zzedi wabíe Wrabata ana krsíchziecze Wzdwihagíu zzíe z hnyezda chtýecze Takos nahle to uzrsieczí Wzedſe plachzchzíwíe mluwieczí Rrskuczí moczný hozzpodíne Iehos wolíu nycz nemíne A yens wssiecky zmutky czielís Hi iaks chtýe dary zzwe dyelisi Dawagie brawom hí zzkotu Plemenýte wole lhotu Podle wssiech zztworsený zztawa W nyems zzie kasda twars wiznawa Ius zemíe neb morse plody Czos li gde w powietrsíe wzzchody A nebo gde w zkalnych byrziech Neb gde u propazztnych twyrzíech Bydli od wsſelike zbiersí Iaks u ptachzctwie tako w zwiersí Hranye wse czos iezzt ot hlada W nyems zzí nezliffil hi hada Se hí ten zzíe tdí raduge Gdys zzíe plodem zzbosen chzíuge Pro nes tobye iednemu Dyekugyiu wssdy tworczíu zzwemu Se dawajs komus czo raczíe ZZwu wolíu nycz neopachzíe Hi iaksz chtyel taksz wíe obrsíedyl Iedyně mnez w to nedyedyl 35 35 před řádkem červené znaménko na označení odstavce — 36—38 písmena na počátku řádků odříznuta — 42 za prvním slovem v rkpe tečka — 46 za prvním slovem v rkpe tečka — 48 wssiecky Pat] wssieczky Fljš, wffietky Geb Sl s. v. „cěliti“ — 55 před gdew v rkpe nadepsána jakoby nožička písmena i; Czosli gdew čte Fljš — 56 za A v rkpe tečka — 58 za prvním slovem v rkpe tečka — 59 tako] t předěláno z i; tak má jen Fljš — 60 za prvním slovem v rkpe tečka — 61 za hada v rkpe tečka — 65 za prvním slovem v rkpe tečka — 67 za wolíu v rkpe tečka — 69 mnez] v rkpe z nadepsáno, pod ním znaménkoA 52
Strana 53
35 Tú řěčú hi tiem zámutkem (šledši do své ščěpovnicě -a plačúci pade nicě, (k) bohu vzdyšúci s pokorú. Mezi tiem vezřieci vzhóru, 45 50 55 60 65 40 uzřě v hrušcě hniezdo vrabie, a hájcě jho sedí, vábě vrabata, ana křičiece vzdvíhajú sě, z hniezda chtiece. Takož náhle to uzřieci, vzedše plaččívě mluvieci, řkúci: „Mocný hospodine, jehož vólu nic nemine a jenž všěcky smutky cělíš, hi, jakž chtě, dary své dělíš, dávajě bravóm hi skotu plemenité vóle lhotu podlé všěch stvoření stava, v němž sě každá tvář vyznává, juž země neb moře plodí, což-li gde v povětřie vschodí, a nebo gde v skalných birziech neb gde u propastných tvirziech bydlí od všeliké zběři, jakž u ptačctvě tako v zvěři, chráně vše, což jest, ot hlada, v němž si nezlišil hi hada, že hi ten sě tdy raduje, gdyž sě plodem sbožen čuje; pro ňež tobě jed (i)nému děkuju všdy, tvorcu svému, že dáváš komuž co ráčě, svú volá, nic neopáčě. Hi jakžs chtěl, takžs vše obřiedil, jediné mnes v to nedědil, 2а 36 (š)edši] všechna vyd. — 37 -a] A Šaf, (h)a Pat, Fljš, VýbAk; (t)a(m) navrhuje Daňh za předpokladu, že v rkpe chybí oblouček nad a jako ve v. 27 — 38 (k) bohu Pat, Fljš, VýbAk] Bohu Šaf — 48 všěcky VýbAk] všietky Šaf — 61 hi] ni jen Šaf — 64 jed(i)nému Pat, VýbAk] iednemu v rkpe asi omylem písaře, byl by to jediný sedmisla- bičný verš; jednému Šaf — 65 děkuju F. Repp (Zeitschrift für Slawistik 4, 1959, 326)] děkujú Šaf, Pat, Geb Sl s. v. „děkovati“, VýbAk 53
35 Tú řěčú hi tiem zámutkem (šledši do své ščěpovnicě -a plačúci pade nicě, (k) bohu vzdyšúci s pokorú. Mezi tiem vezřieci vzhóru, 45 50 55 60 65 40 uzřě v hrušcě hniezdo vrabie, a hájcě jho sedí, vábě vrabata, ana křičiece vzdvíhajú sě, z hniezda chtiece. Takož náhle to uzřieci, vzedše plaččívě mluvieci, řkúci: „Mocný hospodine, jehož vólu nic nemine a jenž všěcky smutky cělíš, hi, jakž chtě, dary své dělíš, dávajě bravóm hi skotu plemenité vóle lhotu podlé všěch stvoření stava, v němž sě každá tvář vyznává, juž země neb moře plodí, což-li gde v povětřie vschodí, a nebo gde v skalných birziech neb gde u propastných tvirziech bydlí od všeliké zběři, jakž u ptačctvě tako v zvěři, chráně vše, což jest, ot hlada, v němž si nezlišil hi hada, že hi ten sě tdy raduje, gdyž sě plodem sbožen čuje; pro ňež tobě jed (i)nému děkuju všdy, tvorcu svému, že dáváš komuž co ráčě, svú volá, nic neopáčě. Hi jakžs chtěl, takžs vše obřiedil, jediné mnes v to nedědil, 2а 36 (š)edši] všechna vyd. — 37 -a] A Šaf, (h)a Pat, Fljš, VýbAk; (t)a(m) navrhuje Daňh za předpokladu, že v rkpe chybí oblouček nad a jako ve v. 27 — 38 (k) bohu Pat, Fljš, VýbAk] Bohu Šaf — 48 všěcky VýbAk] všietky Šaf — 61 hi] ni jen Šaf — 64 jed(i)nému Pat, VýbAk] iednemu v rkpe asi omylem písaře, byl by to jediný sedmisla- bičný verš; jednému Šaf — 65 děkuju F. Repp (Zeitschrift für Slawistik 4, 1959, 326)] děkujú Šaf, Pat, Geb Sl s. v. „děkovati“, VýbAk 53
Strana 54
75 70 Bych byla wnyus gine twarsí Gies twa milozzt sschzedrsíe darsí Hi zzu plodem iaks chczej moczný A zzobíe zbosnýe pomoczný A wssaks wies to zzylny bose Czos zzem kdy myzzlila tose Wiesf s zzem zzíe ginam netschzal- Kromíe czos bych plodu wzala Wsdy mí bylo na utrobíe 71 milozzt] í předěláno z jakéhosi jiného písmena, které bylo vyškrábáno — sschze- drsíe] z v rkpe nadepsáno — 76 szzem Pat] zzem Fljš — netschzal-] poslední písmeno v rkpe odříznuto 54
75 70 Bych byla wnyus gine twarsí Gies twa milozzt sschzedrsíe darsí Hi zzu plodem iaks chczej moczný A zzobíe zbosnýe pomoczný A wssaks wies to zzylny bose Czos zzem kdy myzzlila tose Wiesf s zzem zzíe ginam netschzal- Kromíe czos bych plodu wzala Wsdy mí bylo na utrobíe 71 milozzt] í předěláno z jakéhosi jiného písmena, které bylo vyškrábáno — sschze- drsíe] z v rkpe nadepsáno — 76 szzem Pat] zzem Fljš — netschzal-] poslední písmeno v rkpe odříznuto 54
Strana 55
75 70 bych byla vňuž jiné tváři, jěž tvá milost ščedřě daří, hi sú plodem, jakž chceš, mocny a sobě zbožně pomocny. A všakž vieš to, silný bože, což sem kdy myslila, tože vieš, ž' sem sě jinam netščal(a), kromě což bych plodu vzala, vždy mi bylo na útrobě.“ 76 netščal(a)] všechna vyd. 55
75 70 bych byla vňuž jiné tváři, jěž tvá milost ščedřě daří, hi sú plodem, jakž chceš, mocny a sobě zbožně pomocny. A všakž vieš to, silný bože, což sem kdy myslila, tože vieš, ž' sem sě jinam netščal(a), kromě což bych plodu vzala, vždy mi bylo na útrobě.“ 76 netščal(a)] všechna vyd. 55
Strana 56
Pseudo-Matthaei evangelium ...Haec autem illo faciente multiplicabat deus greges suos, ita ut non esset similis illi in populo Israel. Haec autem inchoavit facere a quinto decimo aetatis suae anno. Cum esset annorum viginti, accepit Annam filiam Ysachar uxorem ex tribu sua, id est ex genere David. Cumque moratus esset cum ea per annos viginti, filios aut filias ex ea non accepit. ...Passus itaque verecundiam in conspectu populi abscessit de templo domini plorans, et non est reversus in domum suam, sed abiit ad pecora sua, et duxit secum pastores inter montes in longinquam terram, ita ut per quinque menses nullum nuntium potuisset audire de eo Anna uxor eius. Quae dum fleret in oratione sua et diceret: Domine deus Israel fortis- sime, iam quia filios non dedisti mihi, virum et meum quare tulisti a me? Ecce enim quinque menses transeunt et virum meum non video. Et nescio utrum mortuus sit, ut vel sepulturam illi fecissem. Et dum nimis fleret in viridiario domus suae, in oratione elevans oculos suos ad dominum vidit nidum passerum in arbore lauri, et emisit vocem cum gemitu ad dominum dicens: Domine deus omnipotens, qui omni creaturae donasti filios, et bestiis et iumentis et serpentibus et piscibus et volucribus, et omnes super filios gaudent, me solam a benignitatis tuae dono excludis? Tu nosti domine ab initio coniugii me hoc vovisse, ut si dedisses mihi filium aut filiam, obtulissem illum tibi in templo sancto tuo... (Constantinus de Tischendorf, Evangelia apocrypha, editio altera, Lipsiae 1876, pag. 55—57.) Základním pramenem pro český text legendy bylo některé z četných podání uvedené latinské skladby. Otiskli jsme zde text, jejž kriticky upravil podle několika rukopisů Tischendorf, vzav za základ text kodexu vatikánského (A). Srov. i varianty k latinskému textu (rukopisy označujeme podle Tischendorfa): V. 3 (projma (s) sobú Mar, secum ducens A — v. 32 vel si mortuum scissem A — v. 36—38 ingressa est in viridarium (B pomerium) domus suae (B add cum lacrimis et) prosternens se in oratione precesque coram domino fudit (B fundensque preces suas coram domino) AB — v. 64—65 tibi soli gratias ago CD — v. 68 ut voluisti ita ordinasti CD — Latinský pramen českého zlomku legendy určil J. Feifalik r. 1859 v pojednání Uber das Bruchstück eines altböhmischen Marienlebens (Studien 2). Pozdějšímu Feifali- kovu názoru (Studien 5, Nachtrag zum zweiten Hefte), že česká skladba byla zpraco- vána podle německé básně „Driu liet von der maget“, kterou složil Priester Wernher, odporoval A. Patera (ČČM 53, 1879, 122n.). V. Flajšhans srovnal české verše z druhé poloviny zlomku s veršovanou latinskou skladbou „Vita gloriosae virginis Mariae“, která vznikla v první polovině 13. stol. (Nejst. pam., 93n.; na str. 94 otištěna 56
Pseudo-Matthaei evangelium ...Haec autem illo faciente multiplicabat deus greges suos, ita ut non esset similis illi in populo Israel. Haec autem inchoavit facere a quinto decimo aetatis suae anno. Cum esset annorum viginti, accepit Annam filiam Ysachar uxorem ex tribu sua, id est ex genere David. Cumque moratus esset cum ea per annos viginti, filios aut filias ex ea non accepit. ...Passus itaque verecundiam in conspectu populi abscessit de templo domini plorans, et non est reversus in domum suam, sed abiit ad pecora sua, et duxit secum pastores inter montes in longinquam terram, ita ut per quinque menses nullum nuntium potuisset audire de eo Anna uxor eius. Quae dum fleret in oratione sua et diceret: Domine deus Israel fortis- sime, iam quia filios non dedisti mihi, virum et meum quare tulisti a me? Ecce enim quinque menses transeunt et virum meum non video. Et nescio utrum mortuus sit, ut vel sepulturam illi fecissem. Et dum nimis fleret in viridiario domus suae, in oratione elevans oculos suos ad dominum vidit nidum passerum in arbore lauri, et emisit vocem cum gemitu ad dominum dicens: Domine deus omnipotens, qui omni creaturae donasti filios, et bestiis et iumentis et serpentibus et piscibus et volucribus, et omnes super filios gaudent, me solam a benignitatis tuae dono excludis? Tu nosti domine ab initio coniugii me hoc vovisse, ut si dedisses mihi filium aut filiam, obtulissem illum tibi in templo sancto tuo... (Constantinus de Tischendorf, Evangelia apocrypha, editio altera, Lipsiae 1876, pag. 55—57.) Základním pramenem pro český text legendy bylo některé z četných podání uvedené latinské skladby. Otiskli jsme zde text, jejž kriticky upravil podle několika rukopisů Tischendorf, vzav za základ text kodexu vatikánského (A). Srov. i varianty k latinskému textu (rukopisy označujeme podle Tischendorfa): V. 3 (projma (s) sobú Mar, secum ducens A — v. 32 vel si mortuum scissem A — v. 36—38 ingressa est in viridarium (B pomerium) domus suae (B add cum lacrimis et) prosternens se in oratione precesque coram domino fudit (B fundensque preces suas coram domino) AB — v. 64—65 tibi soli gratias ago CD — v. 68 ut voluisti ita ordinasti CD — Latinský pramen českého zlomku legendy určil J. Feifalik r. 1859 v pojednání Uber das Bruchstück eines altböhmischen Marienlebens (Studien 2). Pozdějšímu Feifali- kovu názoru (Studien 5, Nachtrag zum zweiten Hefte), že česká skladba byla zpraco- vána podle německé básně „Driu liet von der maget“, kterou složil Priester Wernher, odporoval A. Patera (ČČM 53, 1879, 122n.). V. Flajšhans srovnal české verše z druhé poloviny zlomku s veršovanou latinskou skladbou „Vita gloriosae virginis Mariae“, která vznikla v první polovině 13. stol. (Nejst. pam., 93n.; na str. 94 otištěna 56
Strana 57
část latinské básně) a upozornil na některé shody; podle Flajšhanse český básník při svém zpracovávání látky ze „Zlaté legendy“ nalezl v kapitole „De nativitate beatae Mariae virginis“ (Leg. aur., 585n.) odkaz k sv. Jeronýmovi, použil tedy apokryfního latinského evangelia Matoušova, přičemž zachoval celkem kostru vyprávění podle „Zlaté legendy“; v jednotlivostech pak přibíral ještě vhodné výrazy ze skladby „Vita gloriosae virginis Mariae“. Shodami v textech se zabýval i F. Repp ve studii Untersuchungen zur alttschechischen Marienlegende (Zeitschrift für Slawistik 4, 1959, 321n.), kde srovnával podrobně jednotlivá místa obsahem blízká; vedle apokryfního evangelia Matoušova kladl zde české legendě za předlohu i německou báseň, o níž se zmínil Feifalik. Základem české skladby je bezesporu „Pseudo-Matthaei evangelium“, z něhož vycházela i latinská veršovaná „Vita“ i německá báseň. Skladatelé použili různých verzí latinského apokryfu, příběh upravovali a rozšiřovali i podle jiných textů, látku pak zpracoval každý z nich svým způsobem. Místy se skladby pochopitelně stýkají, je možno nalézt i shodné výrazy a obraty. Ze skladeb starších než náš zlomek je mu vedle latinského apokryfního evangelia nejblíže německá báseň „Driu liet von der maget“. Shody s českou veršovanou Alexandreidou: Mar 37—39 -a plačúci pade nicě, (k) bohu vzdyšúci s pokorú. Mezi tiem vezřieci vzhóru AlxBM 36—38 ležeta před vozem nicě, mluviece k ňemu s pokorú, vzdvihše k ňemu hlavy vzhóru Mar 45—47 vzedše plaččívě mluvieci, řkúci: „Mocný hospodine, jehož vólu nic nemine Mar 54 juž země neb moře plodí AxBM 292—294 sedí mdlý král vzdyšě k bohu a řka: „Mocný hospodine, jehož chtěnie nic nemine Alx V 622 jež moře neb země plodí Mar 58—59 bydlí od všeliké zběři, jakž u ptačctvě tako v zvěři AlxB 194—195 hi což jiné ptačie sběři hi přelúté divie zvěři Na shodných místech jsou verše legendy těsněji spjaty s předlohami než v Alexan- dreidě. 57
část latinské básně) a upozornil na některé shody; podle Flajšhanse český básník při svém zpracovávání látky ze „Zlaté legendy“ nalezl v kapitole „De nativitate beatae Mariae virginis“ (Leg. aur., 585n.) odkaz k sv. Jeronýmovi, použil tedy apokryfního latinského evangelia Matoušova, přičemž zachoval celkem kostru vyprávění podle „Zlaté legendy“; v jednotlivostech pak přibíral ještě vhodné výrazy ze skladby „Vita gloriosae virginis Mariae“. Shodami v textech se zabýval i F. Repp ve studii Untersuchungen zur alttschechischen Marienlegende (Zeitschrift für Slawistik 4, 1959, 321n.), kde srovnával podrobně jednotlivá místa obsahem blízká; vedle apokryfního evangelia Matoušova kladl zde české legendě za předlohu i německou báseň, o níž se zmínil Feifalik. Základem české skladby je bezesporu „Pseudo-Matthaei evangelium“, z něhož vycházela i latinská veršovaná „Vita“ i německá báseň. Skladatelé použili různých verzí latinského apokryfu, příběh upravovali a rozšiřovali i podle jiných textů, látku pak zpracoval každý z nich svým způsobem. Místy se skladby pochopitelně stýkají, je možno nalézt i shodné výrazy a obraty. Ze skladeb starších než náš zlomek je mu vedle latinského apokryfního evangelia nejblíže německá báseň „Driu liet von der maget“. Shody s českou veršovanou Alexandreidou: Mar 37—39 -a plačúci pade nicě, (k) bohu vzdyšúci s pokorú. Mezi tiem vezřieci vzhóru AlxBM 36—38 ležeta před vozem nicě, mluviece k ňemu s pokorú, vzdvihše k ňemu hlavy vzhóru Mar 45—47 vzedše plaččívě mluvieci, řkúci: „Mocný hospodine, jehož vólu nic nemine Mar 54 juž země neb moře plodí AxBM 292—294 sedí mdlý král vzdyšě k bohu a řka: „Mocný hospodine, jehož chtěnie nic nemine Alx V 622 jež moře neb země plodí Mar 58—59 bydlí od všeliké zběři, jakž u ptačctvě tako v zvěři AlxB 194—195 hi což jiné ptačie sběři hi přelúté divie zvěři Na shodných místech jsou verše legendy těsněji spjaty s předlohami než v Alexan- dreidě. 57
Strana 58
Strana 59
Paterovy proužky č. 15-28 Klomek Legendy o nanebevstoupení Páně (LegPNaneb) Zlomek Legendy o seslání sv. Ducha (LegPDuch)
Paterovy proužky č. 15-28 Klomek Legendy o nanebevstoupení Páně (LegPNaneb) Zlomek Legendy o seslání sv. Ducha (LegPDuch)
Strana 60
la A---dto zzed --- K---s by mo--- P---igma zz ----- T --- by we-------- C--- wtom --- H--- enye to -------------------e--- W ---oko iezz ---- H---ozumíe ----- S---o byl iezz ---- G---s boh od---- T--- gdes na---- O---em hi o---- POCZ --- G---s boh ch---- - - ---ýta-- K---s chcze t---- 15 1---ks zzwat---- --- hzíta-- --- 0ke--- R---a boh by-------- --- ZZko — — ZZ---pil na zz ------ -tup- — — B---w u otc --------. ------ tup-- O--- dyewky------ O---tad wio--- —— — W A---týem p--- H---ztupíw ---- Z---owa wyz------------ — Z---tyem pa---- ---- s zzíeý g--- ---- nychs W----- D--- si gies h---- D---w zzíe pa---- ----tupil ko -------- ---- iezzt ny-- ---- sli iedno---- ----ezzt nebe---- -- nycho to ------------ -- o zzweh --- — — — 35 Z----ranami --- ---- ssie thy W--- ---- os gma z---- ----hen chzí--- — — -- — — —- - Ký - Zíl - zzk --— — ----tup-- -- — Wa -- a — — —- kla ----—V - - — — -- — ---- - ebí--- - - ecze--- — - - wí-- -----y zZ --— — - — 5 10 20 25 30 —-— — - — — — -- — --- nalo-- ---wod--- 1a: 3 za a v rkpe tečka — 16 před řádkem modrozelené znaménko na označení odstavce — 32—34 před verši zbytek červené iniciálky s modrozelenými ozdobami — 38 za n v rkpe tečka 60
la A---dto zzed --- K---s by mo--- P---igma zz ----- T --- by we-------- C--- wtom --- H--- enye to -------------------e--- W ---oko iezz ---- H---ozumíe ----- S---o byl iezz ---- G---s boh od---- T--- gdes na---- O---em hi o---- POCZ --- G---s boh ch---- - - ---ýta-- K---s chcze t---- 15 1---ks zzwat---- --- hzíta-- --- 0ke--- R---a boh by-------- --- ZZko — — ZZ---pil na zz ------ -tup- — — B---w u otc --------. ------ tup-- O--- dyewky------ O---tad wio--- —— — W A---týem p--- H---ztupíw ---- Z---owa wyz------------ — Z---tyem pa---- ---- s zzíeý g--- ---- nychs W----- D--- si gies h---- D---w zzíe pa---- ----tupil ko -------- ---- iezzt ny-- ---- sli iedno---- ----ezzt nebe---- -- nycho to ------------ -- o zzweh --- — — — 35 Z----ranami --- ---- ssie thy W--- ---- os gma z---- ----hen chzí--- — — -- — — —- - Ký - Zíl - zzk --— — ----tup-- -- — Wa -- a — — —- kla ----—V - - — — -- — ---- - ebí--- - - ecze--- — - - wí-- -----y zZ --— — - — 5 10 20 25 30 —-— — - — — — -- — --- nalo-- ---wod--- 1a: 3 za a v rkpe tečka — 16 před řádkem modrozelené znaménko na označení odstavce — 32—34 před verši zbytek červené iniciálky s modrozelenými ozdobami — 38 za n v rkpe tečka 60
Strana 61
A --dto zzed -- K aks by mo--- P rsigma zz ------ T yem by we-----. C zo wtom ------ H i nenye to---- W yzzoko iezzt --- H i rozumíe ---- wſſeliky S e to byl iezzt zzkok weliký G ims boh od zemie -------chzíl - - zzkochzil T am gdes na — O nyem hi oginych zzkocziech — - -- rocziech G --s boh ch--- K aks chcze t---------.-----ýta I aks zzwathy Ambros wychzíta Reska boh by----------------okem ZZ tupil na zzwiet --------- zzkokem -- - wzztupil B yw u otczie ---- — - - -- tupil Ot dyewky ----- ---- — W O dtad wio-- ------- tup-— A zatýem pak -- H i zztupiw ---------------- wa — Z rowa wyz--- --- - — Z atyem pak - -s zzíeý g----- - nychs w---. - - — ---- --- — — V D --1i gies h--------------- --- — ----- — — —— D aw zzíe pa --- - -tupil ko----------------- ebí- - ecze — - - iezzt ny ----------- — --- — — — — - -sli iedno----- — - -- iezzt nebe ------- —--- wí-- — — - - - - nýehosto ------ ------y ZZ --— — -- o zzweho --------------- — — — — --- — 35 ZZ ranamí ------ --- — — — W ssie thy w------- — C zos gma z---- T hen chzí--- - — — — — — ---e-- — — - a — — — ---- kla 5 10 15 20 25 30 la —— ----- — — — — —-- — — nalo --- wod--- Ia: 6 H i nenye] doplnil Ryš — 13 rocziech Ryš] prorocziech LF 1959 — 15 Ambros wychzíta] doplnil Ryš — 20 wio----] nelze doplnit wiordan, neboť po o není zbytek r, ale snad a nebo d — 21 zatýem pak] doplnil Ryš — 23 Z rowa Ryš] Z nowa LF 1959 24 Z atyem pak] doplnil Ryš — 61
A --dto zzed -- K aks by mo--- P rsigma zz ------ T yem by we-----. C zo wtom ------ H i nenye to---- W yzzoko iezzt --- H i rozumíe ---- wſſeliky S e to byl iezzt zzkok weliký G ims boh od zemie -------chzíl - - zzkochzil T am gdes na — O nyem hi oginych zzkocziech — - -- rocziech G --s boh ch--- K aks chcze t---------.-----ýta I aks zzwathy Ambros wychzíta Reska boh by----------------okem ZZ tupil na zzwiet --------- zzkokem -- - wzztupil B yw u otczie ---- — - - -- tupil Ot dyewky ----- ---- — W O dtad wio-- ------- tup-— A zatýem pak -- H i zztupiw ---------------- wa — Z rowa wyz--- --- - — Z atyem pak - -s zzíeý g----- - nychs w---. - - — ---- --- — — V D --1i gies h--------------- --- — ----- — — —— D aw zzíe pa --- - -tupil ko----------------- ebí- - ecze — - - iezzt ny ----------- — --- — — — — - -sli iedno----- — - -- iezzt nebe ------- —--- wí-- — — - - - - nýehosto ------ ------y ZZ --— — -- o zzweho --------------- — — — — --- — 35 ZZ ranamí ------ --- — — — W ssie thy w------- — C zos gma z---- T hen chzí--- - — — — — — ---e-- — — - a — — — ---- kla 5 10 15 20 25 30 la —— ----- — — — — —-- — — nalo --- wod--- Ia: 6 H i nenye] doplnil Ryš — 13 rocziech Ryš] prorocziech LF 1959 — 15 Ambros wychzíta] doplnil Ryš — 20 wio----] nelze doplnit wiordan, neboť po o není zbytek r, ale snad a nebo d — 21 zatýem pak] doplnil Ryš — 23 Z rowa Ryš] Z nowa LF 1959 24 Z atyem pak] doplnil Ryš — 61
Strana 62
---- wſiech -- -zi W--- Ib 5 10 15 20 25 30 T---uchz -----u zzweh -- W---h ch-----vzztawen ---------- 1---ýem -----hem wesdy z---- Z---se b-----uzztawichzn -------- N ---by w-----erem wchz -----------ahlo C---azz ------ýe wíe bý z-------- P--ak ------wnýe ne ma--- — ZZ ---echz-----horkozztý w----- P--- by -----oy bieh mi------ — C---wzw------ýe wsse by z------ T---ebe zz ---ety hí mrach ------- D---ads -----tomu chtýe --- M--- ---------t nebe zznyz ----- C --- ---------hzíují praudy ------- ene T--- ---------ebem zzie W--------- - ---em zzwychz--- ---- ebýwa S--- --- I--- ---------du zginych --------zí — K---nye------ pizzmo zz ---- ----s ys ----- jí wýdawa----------- -— R---a -------iezzt dussíe ---- S---omo------knyhach m---- M---wí a-----a nebíe dozz ------ M---rozz -----jaké wierně----- ----yzz------ns kbohu zz ------ ---- dol-----chzlowíck ty-------- em -- -- em -------ydi zzhozzp --------- T---m z. ----- nebíu podo------ - - - - wsse -----íný podle p ----- — — ----rsíe ----- myzzlíu do ---- ----chz -----bohu w dob----- ----zt ta----nebe rozum ------ A---geli ----fusf myzzli --- T---zíe -----bíu podoba--- --- to -----toienzztwo----- ----ich ----- ma nycz ne---- ---- oný --- - chzetnyey -------íne — — --— — - - — — 35 — 1b: 13 před řádkem dvě šikmé čárky označující začátek věty — 21 před řádkem modro- zelené znaménko na označení odstavce — 22 za prvním i v rkpe tečka — 31 před řádkem dvě šikmé čárky označující začátek věty 62
---- wſiech -- -zi W--- Ib 5 10 15 20 25 30 T---uchz -----u zzweh -- W---h ch-----vzztawen ---------- 1---ýem -----hem wesdy z---- Z---se b-----uzztawichzn -------- N ---by w-----erem wchz -----------ahlo C---azz ------ýe wíe bý z-------- P--ak ------wnýe ne ma--- — ZZ ---echz-----horkozztý w----- P--- by -----oy bieh mi------ — C---wzw------ýe wsse by z------ T---ebe zz ---ety hí mrach ------- D---ads -----tomu chtýe --- M--- ---------t nebe zznyz ----- C --- ---------hzíují praudy ------- ene T--- ---------ebem zzie W--------- - ---em zzwychz--- ---- ebýwa S--- --- I--- ---------du zginych --------zí — K---nye------ pizzmo zz ---- ----s ys ----- jí wýdawa----------- -— R---a -------iezzt dussíe ---- S---omo------knyhach m---- M---wí a-----a nebíe dozz ------ M---rozz -----jaké wierně----- ----yzz------ns kbohu zz ------ ---- dol-----chzlowíck ty-------- em -- -- em -------ydi zzhozzp --------- T---m z. ----- nebíu podo------ - - - - wsse -----íný podle p ----- — — ----rsíe ----- myzzlíu do ---- ----chz -----bohu w dob----- ----zt ta----nebe rozum ------ A---geli ----fusf myzzli --- T---zíe -----bíu podoba--- --- to -----toienzztwo----- ----ich ----- ma nycz ne---- ---- oný --- - chzetnyey -------íne — — --— — - - — — 35 — 1b: 13 před řádkem dvě šikmé čárky označující začátek věty — 21 před řádkem modro- zelené znaménko na označení odstavce — 22 za prvním i v rkpe tečka — 31 před řádkem dvě šikmé čárky označující začátek věty 62
Strana 63
- wssiech -- -zi w--- Ib 5 10 15 20 25 30 T ---uchz--- u zzweho -- W nych ch---- vzztawen--- I ---ýem ---hem wesdy z-- Z ---se b --- uzztawichznye N --by w---erem wchz --- C ---azz---ýe wse bý z----- P --ak --- wnýe ne ma------ ZZ wiechznu horkozztý w--- P -- by ---oy bieh mí---- C --wzw---ýe wsse by z -- T o nebe zzwiety hí mrachzi D onads boh tomu chtýe rachzi M --------t nebe zznyz ---- C -------chzíusí praudy ------- ene T -------- nebem zzíe W------- -----em zzwychz -------- ebýwa S---— ----- du zginych --- — - zí I ---— K ---nye--- pizzmo zzwiedchzi I aks ysaiasí wýdawa Reska nebe iezzt dujíe prawa S alomon wknyhach mudrozzty M luwí arska nebíe dozzty M --rozz-- wífaké wierně-- - --yzz----ns kbohu zz---- - - dol--- chzlowíek ty- W nyem —--ydi zzhozzpodinem T yem zzie knebíu podoba- - - wse ---íný podle p---- --rsíe--- myzzlíu do--- - -chz --- kbohu w dob--- I ezzt take nebe rozumne A ngeli chzíus myzzli umne T -- zzíe knebíu podobagiu N eb to dozztoienzztwo gmagiu S e gich ---ma nycz nemine - - oný-- zzu chzetnyeyíſe nad gíne —ahlo - — -- — - em --2 35 1b: 11—12 doplnil Ryš a ukázal na podobná dvojverší v Hradeckém rukopise 84b, ve Větší legendě o sv. Kateřině 51b a v Baworowského sborníku 117b; konjekt. mrachzna v LF 1959 nevyhovuje — 20 nebe] doplnil Ryš — 35 nemine] doplnil Ryš — 36 zzu chzetnyey ſe nad gíne] doplnil Ryš 63
- wssiech -- -zi w--- Ib 5 10 15 20 25 30 T ---uchz--- u zzweho -- W nych ch---- vzztawen--- I ---ýem ---hem wesdy z-- Z ---se b --- uzztawichznye N --by w---erem wchz --- C ---azz---ýe wse bý z----- P --ak --- wnýe ne ma------ ZZ wiechznu horkozztý w--- P -- by ---oy bieh mí---- C --wzw---ýe wsse by z -- T o nebe zzwiety hí mrachzi D onads boh tomu chtýe rachzi M --------t nebe zznyz ---- C -------chzíusí praudy ------- ene T -------- nebem zzíe W------- -----em zzwychz -------- ebýwa S---— ----- du zginych --- — - zí I ---— K ---nye--- pizzmo zzwiedchzi I aks ysaiasí wýdawa Reska nebe iezzt dujíe prawa S alomon wknyhach mudrozzty M luwí arska nebíe dozzty M --rozz-- wífaké wierně-- - --yzz----ns kbohu zz---- - - dol--- chzlowíek ty- W nyem —--ydi zzhozzpodinem T yem zzie knebíu podoba- - - wse ---íný podle p---- --rsíe--- myzzlíu do--- - -chz --- kbohu w dob--- I ezzt take nebe rozumne A ngeli chzíus myzzli umne T -- zzíe knebíu podobagiu N eb to dozztoienzztwo gmagiu S e gich ---ma nycz nemine - - oný-- zzu chzetnyeyíſe nad gíne —ahlo - — -- — - em --2 35 1b: 11—12 doplnil Ryš a ukázal na podobná dvojverší v Hradeckém rukopise 84b, ve Větší legendě o sv. Kateřině 51b a v Baworowského sborníku 117b; konjekt. mrachzna v LF 1959 nevyhovuje — 20 nebe] doplnil Ryš — 35 nemine] doplnil Ryš — 36 zzu chzetnyey ſe nad gíne] doplnil Ryš 63
Strana 64
----ch -------zuma wem --- ----onís -----knyhach o- ----pra------ to se ange--- —— 1U —— 11 — 2a 1—12 (nečitelné) 13 ZZ — 14—15 (nečitelné) 20 25 -— —--- nad nebíe g------ ZZ ---------h pozzlal byl ---- N e--------zzie chzlowie---- rat--- ----y tames zzíe -----raty--- Te--- — sseho zdra----- P0-------— Ta-------- prorok rozp ----- wíe Resk-------be naywyfs------- ZZ ta-------iezzt posstýe---- A o--------zzíem byl wy---- T a--------to opiet prs----- W ss------- nebezza profs---- I ez-------ehos nebe d------ I es------- ebezza prsiez----lo N e--- -- cztý iezzt doz---lo - — 35 Z ----im 30 Se--------chzetnýeyfe z---m p---- wen H íz-------ydl wssiem -------toie--- wím G 1--------ie boh uzzt------1 I a-------- wnýem by--------praw--- Bez--------chzne zz ------- tlozz - ZZ ta------ssie twyrde -----ozzty--- SS 1--------eho okola W u--------bosieho zztol---- D o-------- wim toho b---- ---- angelzzka-------dla-- G d-- 2b 1—20 (nečitelné) -- - tad-- --- Va --- --- 0 — — — — — — -- ZWy- - -- íeczal --- obíeczal ---- ennýcom-- --- lennýco-- 38 před řádkem modrozelené znaménko na označení odstavce 2a: 1—15 písmena jsou setřena, zůstaly jen nezřetelné zbytky — 14—16 přea verši zbytek modrozelené iniciálky s červenými ozdobami — 30 poslední písmena verše jsou nadepsána, neboť verš byl příliš dlouhý — 31 první i přepsáno z písmena z 2b: 1—20 písmena v horní části sloupce jsou setřena; Legenda o seslání sv. Ducha začíná na 21. řádku, nad tím je několik prázdných řádků 64
----ch -------zuma wem --- ----onís -----knyhach o- ----pra------ to se ange--- —— 1U —— 11 — 2a 1—12 (nečitelné) 13 ZZ — 14—15 (nečitelné) 20 25 -— —--- nad nebíe g------ ZZ ---------h pozzlal byl ---- N e--------zzie chzlowie---- rat--- ----y tames zzíe -----raty--- Te--- — sseho zdra----- P0-------— Ta-------- prorok rozp ----- wíe Resk-------be naywyfs------- ZZ ta-------iezzt posstýe---- A o--------zzíem byl wy---- T a--------to opiet prs----- W ss------- nebezza profs---- I ez-------ehos nebe d------ I es------- ebezza prsiez----lo N e--- -- cztý iezzt doz---lo - — 35 Z ----im 30 Se--------chzetnýeyfe z---m p---- wen H íz-------ydl wssiem -------toie--- wím G 1--------ie boh uzzt------1 I a-------- wnýem by--------praw--- Bez--------chzne zz ------- tlozz - ZZ ta------ssie twyrde -----ozzty--- SS 1--------eho okola W u--------bosieho zztol---- D o-------- wim toho b---- ---- angelzzka-------dla-- G d-- 2b 1—20 (nečitelné) -- - tad-- --- Va --- --- 0 — — — — — — -- ZWy- - -- íeczal --- obíeczal ---- ennýcom-- --- lennýco-- 38 před řádkem modrozelené znaménko na označení odstavce 2a: 1—15 písmena jsou setřena, zůstaly jen nezřetelné zbytky — 14—16 přea verši zbytek modrozelené iniciálky s červenými ozdobami — 30 poslední písmena verše jsou nadepsána, neboť verš byl příliš dlouhý — 31 první i přepsáno z písmena z 2b: 1—20 písmena v horní části sloupce jsou setřena; Legenda o seslání sv. Ducha začíná na 21. řádku, nad tím je několik prázdných řádků 64
Strana 65
-1u ZZ weho rozuma wem --- D ionísi wknyhach o-- — 1u R ozprawie to se angeli (nečitelné) 2a 1—12 - 13 ZZ 14—15 (nečitelné) ---- nad nebíe g--- ZZ ---------h pozzlal byl ----- N e-------- zzie chzlowíek --ratyl Te--------y tames zzíe wratyl P o----- najeho zdrawie T ak ------ prorok rozprawíe Reska -- - znebe naywysieho ZZ ta------- iezzt posstýe ieho A otnads --- zzíem byl wylfel T ames ---to opiet prsiffel W ssieczka iezzt nebezza proſsed I ezzt ----ehos nebe doſsed I es iezzt nebezza prsiezzahlo N e---------cztý iezzt dozzahlo S e ----- chzetnýey sse zzwym pyrwenzztwim H íz -----ydl wssiem dozztoienzztwím G 1-------ie boh uzztawil I aks ----- wnýem by-- prawil Bez-------- chzne zzwietlozzty ssie twyrde --- ozzty 35 ZZ ta-------- SS 1---------eho okola W u- — - - bosieho zztola D ozztoienzztwim toho bydla G des ----- angelzzka ---- dla 20 25 30 — — 2b 1—20 (nečitelné) --tad---- -- ya —-- — — -----ZWy-- — - -- ieczal - obíeczal —— — --- uchzennýcom - - zwolennýcom 2a: 23 posstýe ieho] doplnil Ryš — 38 D ozztoienzztwim] doplnil Ryš 2b: 24 zwolennýcom] doplnil Ryš podle Hradeckého rukopisu 57a Akademik František Ryšánek hodlá uveřejnit podrobnější studii o tomto zlomku i o zlomku Legendy o Veronice. 5 Nejstarší české verš. legendy 65
-1u ZZ weho rozuma wem --- D ionísi wknyhach o-- — 1u R ozprawie to se angeli (nečitelné) 2a 1—12 - 13 ZZ 14—15 (nečitelné) ---- nad nebíe g--- ZZ ---------h pozzlal byl ----- N e-------- zzie chzlowíek --ratyl Te--------y tames zzíe wratyl P o----- najeho zdrawie T ak ------ prorok rozprawíe Reska -- - znebe naywysieho ZZ ta------- iezzt posstýe ieho A otnads --- zzíem byl wylfel T ames ---to opiet prsiffel W ssieczka iezzt nebezza proſsed I ezzt ----ehos nebe doſsed I es iezzt nebezza prsiezzahlo N e---------cztý iezzt dozzahlo S e ----- chzetnýey sse zzwym pyrwenzztwim H íz -----ydl wssiem dozztoienzztwím G 1-------ie boh uzztawil I aks ----- wnýem by-- prawil Bez-------- chzne zzwietlozzty ssie twyrde --- ozzty 35 ZZ ta-------- SS 1---------eho okola W u- — - - bosieho zztola D ozztoienzztwim toho bydla G des ----- angelzzka ---- dla 20 25 30 — — 2b 1—20 (nečitelné) --tad---- -- ya —-- — — -----ZWy-- — - -- ieczal - obíeczal —— — --- uchzennýcom - - zwolennýcom 2a: 23 posstýe ieho] doplnil Ryš — 38 D ozztoienzztwim] doplnil Ryš 2b: 24 zwolennýcom] doplnil Ryš podle Hradeckého rukopisu 57a Akademik František Ryšánek hodlá uveřejnit podrobnější studii o tomto zlomku i o zlomku Legendy o Veronice. 5 Nejstarší české verš. legendy 65
Strana 66
--- zzkorsíe--- --- em zzbo-- --- zzedyel--- — — - elí --- h0 - ho -- mi-- — ký -- dy — -- — --- Ky — — --- adna ---- -- -- uchzíe -— uk Z -----— --- ohluchz--- -----us g--- oblaka ----- bV-----------— - — Káka --- OW - — - -- -ozzlucha- ----- ducha 25 -----0m-- ---ys U—-— --- Onu---— -- tOI -- -— --- mno ---- — -----u h -------- 35 30 ---Prs - - — ----0be -- ---e k tom--- 32 před řádkem začíná latinský přípisek, psaný shora dolů, z něhož lze přečíst jen P'ma q... 66
--- zzkorsíe--- --- em zzbo-- --- zzedyel--- — — - elí --- h0 - ho -- mi-- — ký -- dy — -- — --- Ky — — --- adna ---- -- -- uchzíe -— uk Z -----— --- ohluchz--- -----us g--- oblaka ----- bV-----------— - — Káka --- OW - — - -- -ozzlucha- ----- ducha 25 -----0m-- ---ys U—-— --- Onu---— -- tOI -- -— --- mno ---- — -----u h -------- 35 30 ---Prs - - — ----0be -- ---e k tom--- 32 před řádkem začíná latinský přípisek, psaný shora dolů, z něhož lze přečíst jen P'ma q... 66
Strana 67
30 35 --- wzzkorsíe -----Om--- --ys U--- = -----em zzborsie ----- 0nU ------ — —--- zzedyeli -- tO - -- — elí -- m10--- — -- ho —- ho -----u h---- --- mi-- — --- ky --- — — ----- dy --- - ký --- -adna ---- - uchzíe — -- hluk Z ------ - ----- ohluchzie -----us g---— --- zoblaka --- bV------------- Kaka --- OW - — -- — pozzlucha ---- prs -----— ---- ducha --e k tomu 25 ---— obe---- 67
30 35 --- wzzkorsíe -----Om--- --ys U--- = -----em zzborsie ----- 0nU ------ — —--- zzedyeli -- tO - -- — elí -- m10--- — -- ho —- ho -----u h---- --- mi-- — --- ky --- — — ----- dy --- - ký --- -adna ---- - uchzíe — -- hluk Z ------ - ----- ohluchzie -----us g---— --- zoblaka --- bV------------- Kaka --- OW - — -- — pozzlucha ---- prs -----— ---- ducha --e k tomu 25 ---— obe---- 67
Strana 68
Legenda aurea (De adscensione domini:)...exsultavit ut gigas ad currendam viam, valde enim velociter adscendit, quoniam tantum spatium quasi in momento per- currit... Iste igitur fuit magnus saltus, quem fecit Christus de terra, scilicet in coelum et de hoc saltu et quibusdam aliis saltibus Christi sic dicit Ambrosius: saltu quodam Christus venit in hunc mundum, apud patrem erat et in virginem venit et ex virgine in praesepe transsiliit, descendit in Jordanem, adscendit in crucem, descendit in tumulum, surrexit e tumulo et sedet ad patris dextram. Circa quartum, cum quibus scilicet adscendit, notandum, quod adscendit cum magna praeda hominum et magna multi- tudine angelorum. Quod enim cum praeda hominum adscendit, patet per illud, quod dicitur in psalmo: adscendisti in altum, cepisti captivitatem etc. Quod autem adscendit cum multitudine angelorum, patet per illas inter- rogationes, quas Christo adscendente minores angeli fecerunt majoribus, ut habetur Ysaias LXIII: quis est iste, qui venit de Edom tinctis vestibus de Bosra, ubi dicit Glossa, quod quidam angeli non plene cognoscentes myste- rium incarnationis, passionis et resurrectionis videntes adscendere ad coelos dominum cum multitudine angelorum et sanctorum hominum propria virtute, ipsum incarnationis et passionis mysterium admirantur et angelis comitantibus dominum dicunt: quis est iste, qui venit etc. et in psalmo: quis est rex gloriae? Dionysius autem in libro angelicae hierarchiae cap. VII. insinuare videtur, quod dum Christus adscenderet, tres quaestio- nes ab angelis factae sunt... Secunda quaestio est, quam fecerunt ipsi supremi angeli ad Christum dicentes: quare ergo rubrum est indumentum tuum et vestigia tua sicut calcantium in torculari? Dominus dicitur habuisse indumentum, id est corpus suum rubrum, id est sanguine cruen- tatum, ex eo quod adhuc, dum adscenderet, in corpore suo cicatrices habebat. Voluit enim cicatrices in corpore suo servare, secundum quod dicit Beda, quinque de causis... Circa quintum, quo scilicet merito adscendit, notandum quod triplici merito adscendit, de quo sic dicit Hieronymus: propter veritatem... Circa sextum, quo scilicet adscendit, notandum quod super omnes coelos adscendit, secundum quod dicitur Ephes. IV: qui descendit, ipse est, et qui adscendit super omnes coelos ut adimpleret omnia. Super omnes coelos dicit, quia plures sunt coeli, super quos ipse adscendit. Est enim coelum materiale, rationale, intellectuale et super- substantiale. Coelum materiale multiplex est, scilicet coelum aërium et aethereum, Olympium, igneum, sydereum, christallinum et empyreum. Coelum autem rationale est homo justus, qui dicitur coelum ratione in- habitationis divinae, quia sicut coelum est sedes et habitatio Dei, secundum quod dicitur in Ysai. LXVI: coelum mihi sedes est, sic anima justa secun- 68
Legenda aurea (De adscensione domini:)...exsultavit ut gigas ad currendam viam, valde enim velociter adscendit, quoniam tantum spatium quasi in momento per- currit... Iste igitur fuit magnus saltus, quem fecit Christus de terra, scilicet in coelum et de hoc saltu et quibusdam aliis saltibus Christi sic dicit Ambrosius: saltu quodam Christus venit in hunc mundum, apud patrem erat et in virginem venit et ex virgine in praesepe transsiliit, descendit in Jordanem, adscendit in crucem, descendit in tumulum, surrexit e tumulo et sedet ad patris dextram. Circa quartum, cum quibus scilicet adscendit, notandum, quod adscendit cum magna praeda hominum et magna multi- tudine angelorum. Quod enim cum praeda hominum adscendit, patet per illud, quod dicitur in psalmo: adscendisti in altum, cepisti captivitatem etc. Quod autem adscendit cum multitudine angelorum, patet per illas inter- rogationes, quas Christo adscendente minores angeli fecerunt majoribus, ut habetur Ysaias LXIII: quis est iste, qui venit de Edom tinctis vestibus de Bosra, ubi dicit Glossa, quod quidam angeli non plene cognoscentes myste- rium incarnationis, passionis et resurrectionis videntes adscendere ad coelos dominum cum multitudine angelorum et sanctorum hominum propria virtute, ipsum incarnationis et passionis mysterium admirantur et angelis comitantibus dominum dicunt: quis est iste, qui venit etc. et in psalmo: quis est rex gloriae? Dionysius autem in libro angelicae hierarchiae cap. VII. insinuare videtur, quod dum Christus adscenderet, tres quaestio- nes ab angelis factae sunt... Secunda quaestio est, quam fecerunt ipsi supremi angeli ad Christum dicentes: quare ergo rubrum est indumentum tuum et vestigia tua sicut calcantium in torculari? Dominus dicitur habuisse indumentum, id est corpus suum rubrum, id est sanguine cruen- tatum, ex eo quod adhuc, dum adscenderet, in corpore suo cicatrices habebat. Voluit enim cicatrices in corpore suo servare, secundum quod dicit Beda, quinque de causis... Circa quintum, quo scilicet merito adscendit, notandum quod triplici merito adscendit, de quo sic dicit Hieronymus: propter veritatem... Circa sextum, quo scilicet adscendit, notandum quod super omnes coelos adscendit, secundum quod dicitur Ephes. IV: qui descendit, ipse est, et qui adscendit super omnes coelos ut adimpleret omnia. Super omnes coelos dicit, quia plures sunt coeli, super quos ipse adscendit. Est enim coelum materiale, rationale, intellectuale et super- substantiale. Coelum materiale multiplex est, scilicet coelum aërium et aethereum, Olympium, igneum, sydereum, christallinum et empyreum. Coelum autem rationale est homo justus, qui dicitur coelum ratione in- habitationis divinae, quia sicut coelum est sedes et habitatio Dei, secundum quod dicitur in Ysai. LXVI: coelum mihi sedes est, sic anima justa secun- 68
Strana 69
dum quod dicitur in Sapientia: anima justi sedes est sapientiae. Ratione conversationis sanctae, quia sancti per conversationem et desiderium semper habitant in coelo. Sicut dicebat apostolus: nostra conversatio in coelis est. Ratione operationis continuae, quia sicut coelum continue movetur, sic et sancti per bona opera continue moventur. Coelum intellectuale est angelus. Angeli enim dicuntur coelum, quia instar sunt coeli altissimi ratione digni- tatis et excellentiae. De quorum dignitate et excellentia dicit Dionysius in libro de divinis nominibus capit. IV: divinae mentes sunt super reliqua exsistentia et vivunt super reliqua viventia et intelligunt et cognoscunt super sensum et rationem et plus quam omnia exsistentia pulchrum et bonum desiderant et eo participant. Secundo sunt pulcherrimi ratione naturae et gloriae, de quorum pulchritudine dicit Dionysius in eodem libro: angelus est manifestatio occulti luminis, speculum purum, clarissi- mum, incontaminatum, incoinquinatum, immaculatum, suscipiens, si fas est dicere, pulchritudinem Dei boniformis Deiformitatis... Coelum autem supersubstantiale est aequalitas divinae excellentiae, de quo Christus venit, et usque ad illud postmodum adscendit. De quo dicitur in psalmo: a summo coelo egressio ejus et occursus ejus usque ad summum ejus. Super omnes igitur hos coelos usque ad ipsum coelum supersubstantiale Christus adscendit. Quod enim adscendit super omnes coelos materiales, habetur per illud, quod dicitur in psalmo: elevata est magnificentia tua super coelos. Super omnes enim coelos materiales usque in ipsum coelum empyreum ad- scendit non sicut Helias, qui in curru igneo adscendit usque ad sublunarem regionem nec eam transscendit, sed in paradisum terrestrem translatus est, qui adeo eminet, ut pertingat ad sublunarem regionem, nec eam trans- scendit. In hoc ergo coelo empyreo Christus residet et est specialis et propria ejus mansio et angelorum et aliorum sanctorum et congrue convenit haec habitatio habitatoribus. Illud enim coelum caeteros coelos excellit digni- tate, prioritate, situ et ambitu et ideo est conveniens habitatio Christi, qui omnes coelos rationales et intellectuales transscendit dignitate, aeternitate, situ immutabilitatis ac ambitu potestatis... (Th. Graesse, Jacobi a Voragine Legenda aurea, editio tertia, Vratislaviae 1890, pag. 321—324.) Novum Jesu Christi Testamentum (Actus apostolorum, caput II:) 1. Et cum complerentur dies Pentecostes, erant omnes pariter in eodem loco: 2. Et factus est repente de coelo sonus, tamquam advenientis spiritus vehementis, et replevit totam domum ubi erant sedentes. 3. Et apparuerunt illis dispertitae linguae tamquam ignis, seditque supra singulos eorum: 4. Et repleti sunt omnes Spiritu sancto... (Biblia Sacra Vulgatae Editionis, Tornaci, die 14 Februarii 1894.) Pramenem Legendy o nanebevstoupení Páně byla — soudě podle zbytků textu — latinská „Legenda aurea“. Ze zbytků slov Legendy o seslání sv. Ducha, jež začíná v sloupci 2b našeho zlomku, lze soudit, že básník se držel textu Nového zákona; o Nový zákon se v počátečních verších opírá i musejní zlomek „Seslání“ (Duch), pocházející z jiného rukopisu. 69
dum quod dicitur in Sapientia: anima justi sedes est sapientiae. Ratione conversationis sanctae, quia sancti per conversationem et desiderium semper habitant in coelo. Sicut dicebat apostolus: nostra conversatio in coelis est. Ratione operationis continuae, quia sicut coelum continue movetur, sic et sancti per bona opera continue moventur. Coelum intellectuale est angelus. Angeli enim dicuntur coelum, quia instar sunt coeli altissimi ratione digni- tatis et excellentiae. De quorum dignitate et excellentia dicit Dionysius in libro de divinis nominibus capit. IV: divinae mentes sunt super reliqua exsistentia et vivunt super reliqua viventia et intelligunt et cognoscunt super sensum et rationem et plus quam omnia exsistentia pulchrum et bonum desiderant et eo participant. Secundo sunt pulcherrimi ratione naturae et gloriae, de quorum pulchritudine dicit Dionysius in eodem libro: angelus est manifestatio occulti luminis, speculum purum, clarissi- mum, incontaminatum, incoinquinatum, immaculatum, suscipiens, si fas est dicere, pulchritudinem Dei boniformis Deiformitatis... Coelum autem supersubstantiale est aequalitas divinae excellentiae, de quo Christus venit, et usque ad illud postmodum adscendit. De quo dicitur in psalmo: a summo coelo egressio ejus et occursus ejus usque ad summum ejus. Super omnes igitur hos coelos usque ad ipsum coelum supersubstantiale Christus adscendit. Quod enim adscendit super omnes coelos materiales, habetur per illud, quod dicitur in psalmo: elevata est magnificentia tua super coelos. Super omnes enim coelos materiales usque in ipsum coelum empyreum ad- scendit non sicut Helias, qui in curru igneo adscendit usque ad sublunarem regionem nec eam transscendit, sed in paradisum terrestrem translatus est, qui adeo eminet, ut pertingat ad sublunarem regionem, nec eam trans- scendit. In hoc ergo coelo empyreo Christus residet et est specialis et propria ejus mansio et angelorum et aliorum sanctorum et congrue convenit haec habitatio habitatoribus. Illud enim coelum caeteros coelos excellit digni- tate, prioritate, situ et ambitu et ideo est conveniens habitatio Christi, qui omnes coelos rationales et intellectuales transscendit dignitate, aeternitate, situ immutabilitatis ac ambitu potestatis... (Th. Graesse, Jacobi a Voragine Legenda aurea, editio tertia, Vratislaviae 1890, pag. 321—324.) Novum Jesu Christi Testamentum (Actus apostolorum, caput II:) 1. Et cum complerentur dies Pentecostes, erant omnes pariter in eodem loco: 2. Et factus est repente de coelo sonus, tamquam advenientis spiritus vehementis, et replevit totam domum ubi erant sedentes. 3. Et apparuerunt illis dispertitae linguae tamquam ignis, seditque supra singulos eorum: 4. Et repleti sunt omnes Spiritu sancto... (Biblia Sacra Vulgatae Editionis, Tornaci, die 14 Februarii 1894.) Pramenem Legendy o nanebevstoupení Páně byla — soudě podle zbytků textu — latinská „Legenda aurea“. Ze zbytků slov Legendy o seslání sv. Ducha, jež začíná v sloupci 2b našeho zlomku, lze soudit, že básník se držel textu Nového zákona; o Nový zákon se v počátečních verších opírá i musejní zlomek „Seslání“ (Duch), pocházející z jiného rukopisu. 69
Strana 70
Strana 71
Šafaříkův zlomek Legendy o apoštolích (ApŠ)
Šafaříkův zlomek Legendy o apoštolích (ApŠ)
Strana 72
5 10 15 20 25 30 Potom pak prsiſſed do asie Iat byl prsieliutym pohanem Cziezzarsem domicianem Tet gho chtye muchzity wzzady W oley wruczi w pylney cady Gdys ozzta bez wísie bolezzty Bez ------any gmu wylezty Then byw siw dewiet let ke zztu Bohem dany siwot z-----tu Gdes iedne chwile nochabil Piſſie as gho boh powabil Rska wiez s budejí wzat w nedyeliu W to bydlo w nems zzíe nedyelíu Od twe bratrsie hi od tebe Chtýe tye gmíetý podle zzebe W tey rozcossi obieczaneý Tobie hi wssiem zzbosnym daneý W toms pak uzzlyfsaw hlazz bosí Na modlitwie zzíe polosí K zzmýrtýe hotow zza dozzpíele By den the zzwathe nedyele Gdys fus zzwými uchzennyky Rozmluwíw gich zztaw wſſeliký Pozzlednyu radu gíe darsíe Rozzkaza podlě oltarsíe ZZwemu rowu dol wytýetý Pochzem zzam zzwatu mssíu píetý Doconchzaw pak tu mssíu owssem Wſsie zzwe mluwy zzlowie po wſem Gdysto fuse w then dol zztupí Takay gho zzwíethlozzt ozztupí Iacose prsi blzzketu takem Nelzíe by tam hnutý zrakem Po wſſem cozztelu w ephesíe Taks mnýecze by tu byl lesíe Gdys pak ona zzwietlozzt mínu Liud zzíe oy gho rowie zzwínu la 35 1—11 verše téměř smazány, podáváme je podle čtení Šaf — 5 wruczi Šaf, Mikl] ------any] v rkpe nelze víc přečíst — 9 z-----tu) wruczy Fljš, v rkpe nezřetelné — 7 v rkpe nelze víc přečíst — 17 v rkpe před hi tečka — 26 nad řádkem připsáno jiným pís- mem jakési slovo, jeho čteni nejasné — 31 zzwiethlozzt rkp] zzwietlozzt chyb. Fljš 72
5 10 15 20 25 30 Potom pak prsiſſed do asie Iat byl prsieliutym pohanem Cziezzarsem domicianem Tet gho chtye muchzity wzzady W oley wruczi w pylney cady Gdys ozzta bez wísie bolezzty Bez ------any gmu wylezty Then byw siw dewiet let ke zztu Bohem dany siwot z-----tu Gdes iedne chwile nochabil Piſſie as gho boh powabil Rska wiez s budejí wzat w nedyeliu W to bydlo w nems zzíe nedyelíu Od twe bratrsie hi od tebe Chtýe tye gmíetý podle zzebe W tey rozcossi obieczaneý Tobie hi wssiem zzbosnym daneý W toms pak uzzlyfsaw hlazz bosí Na modlitwie zzíe polosí K zzmýrtýe hotow zza dozzpíele By den the zzwathe nedyele Gdys fus zzwými uchzennyky Rozmluwíw gich zztaw wſſeliký Pozzlednyu radu gíe darsíe Rozzkaza podlě oltarsíe ZZwemu rowu dol wytýetý Pochzem zzam zzwatu mssíu píetý Doconchzaw pak tu mssíu owssem Wſsie zzwe mluwy zzlowie po wſem Gdysto fuse w then dol zztupí Takay gho zzwíethlozzt ozztupí Iacose prsi blzzketu takem Nelzíe by tam hnutý zrakem Po wſſem cozztelu w ephesíe Taks mnýecze by tu byl lesíe Gdys pak ona zzwietlozzt mínu Liud zzíe oy gho rowie zzwínu la 35 1—11 verše téměř smazány, podáváme je podle čtení Šaf — 5 wruczi Šaf, Mikl] ------any] v rkpe nelze víc přečíst — 9 z-----tu) wruczy Fljš, v rkpe nezřetelné — 7 v rkpe nelze víc přečíst — 17 v rkpe před hi tečka — 26 nad řádkem připsáno jiným pís- mem jakési slovo, jeho čteni nejasné — 31 zzwiethlozzt rkp] zzwietlozzt chyb. Fljš 72
Strana 73
5 10 15 20 25 30 potom pak přišed do Ažie, jat byl přělútým pohanem, ciesařem Domiciánem. Tet jho chtě mučiti, vsadi v olej vrúcí v pilnéj kádi. Gdyž osta bez všie bolesti, bez (všie rány jmu vylézti. Ten byv žív devět let ke stu, bohem daný život (zvěs)tu, gdež jedné chvíle nóchabil píšě, až jho bóh povábil řka: „Věz, ž' budeš vzat v nedělu v to bydlo, v ňemž sě nedělu od tvé bratřie hi od tebe, chtě tě jmieti podlé sebe v tej rozkoši oběcanéj, tobě hi všěm sbožným danéj. V tomž pak, uslyšav hlas boží, na modlitvě sě položi, k smirt(i) hotov sa dospěle. By den té svaté neděle, gdyž juž (s) svými učenníky rozmluviv jich stav všeliký, posledňú radú jě dařě, roskáza podlé oltářě svému rovu dól vytieti, počem sám svatú mšu pieti. Dokončav pak tu mšu ovšem, všie své mluvy slově po všem, gdyšto juže v ten dól (s)stúpi, taká jho světlost ostúpi, jakože při blsketu takém nelzě by tam hnúti zrakem po všem kostelu v Efežě, takž mniece, by tu byl ležě. Gdyž pak ona světlost minu, lud sě o jho rově svinu: la 35 1 Ažie] dvojslab. — 7 (všie r)ány Ryš] (prsih)any Šaf, Mikl, Fljš, (přich)any Výb, (všie h)any VýbAk — 9 (zvěs)tu VýbAk podle Ryš] z(zwoy) tu Šaf, záznezl) tu Mikl, z(nesl) tu Výb, snesl tu Prus (Krok 2, 435n.) — 20 k smirt(i)] K zzmýrtýe rkp, snad písařská chyba n. málo pravděp. tvar podle a-kmenů, v. Geb Hm III/I, 387; jen Šaf transkr. K smrtje — 28 ovšem VýbAk] o všem Šaf, Mikl, Výb — 30 sstúpi VýbAk] stúpi Šaf, Výb 73
5 10 15 20 25 30 potom pak přišed do Ažie, jat byl přělútým pohanem, ciesařem Domiciánem. Tet jho chtě mučiti, vsadi v olej vrúcí v pilnéj kádi. Gdyž osta bez všie bolesti, bez (všie rány jmu vylézti. Ten byv žív devět let ke stu, bohem daný život (zvěs)tu, gdež jedné chvíle nóchabil píšě, až jho bóh povábil řka: „Věz, ž' budeš vzat v nedělu v to bydlo, v ňemž sě nedělu od tvé bratřie hi od tebe, chtě tě jmieti podlé sebe v tej rozkoši oběcanéj, tobě hi všěm sbožným danéj. V tomž pak, uslyšav hlas boží, na modlitvě sě položi, k smirt(i) hotov sa dospěle. By den té svaté neděle, gdyž juž (s) svými učenníky rozmluviv jich stav všeliký, posledňú radú jě dařě, roskáza podlé oltářě svému rovu dól vytieti, počem sám svatú mšu pieti. Dokončav pak tu mšu ovšem, všie své mluvy slově po všem, gdyšto juže v ten dól (s)stúpi, taká jho světlost ostúpi, jakože při blsketu takém nelzě by tam hnúti zrakem po všem kostelu v Efežě, takž mniece, by tu byl ležě. Gdyž pak ona světlost minu, lud sě o jho rově svinu: la 35 1 Ažie] dvojslab. — 7 (všie r)ány Ryš] (prsih)any Šaf, Mikl, Fljš, (přich)any Výb, (všie h)any VýbAk — 9 (zvěs)tu VýbAk podle Ryš] z(zwoy) tu Šaf, záznezl) tu Mikl, z(nesl) tu Výb, snesl tu Prus (Krok 2, 435n.) — 20 k smirt(i)] K zzmýrtýe rkp, snad písařská chyba n. málo pravděp. tvar podle a-kmenů, v. Geb Hm III/I, 387; jen Šaf transkr. K smrtje — 28 ovšem VýbAk] o všem Šaf, Mikl, Výb — 30 sstúpi VýbAk] stúpi Šaf, Výb 73
Strana 74
Ib 40 45 50 55 60 65 70 Nali nenye czo zahrsezztý Cromie s w rowie by nalezztý Mannu na dnye po wſſem rowíe Iakſto coli gdyſto w nowie Píezzek zztudnye gdyſto bywa Se zzie zz wodu zzmiezziw wzplywa MMathias apostol zzwathy Lozzem yudy miezzto wzaty Yudy rsku iens na zzwu sscodu Zradyl boha zzwu hozzpodu Ten iens gdys wizzal w ozzidle Prsiewelike newiery dle Nemoha drobow zzdyrsietý Muzzil zzie u poly rozdrsietý Aby zzlych uzzt chzezzt w tom zzchowal Gímís byl boha czíelowal By tyech azz tak nepojkwyrnyl Nebo byl hí to prowínyl By gho duſsíe nefila tady Iadys zzlowem zle proradý W czielowanyu dal znamenýe Hrsiefsney dussí na ztraczenýe Pro nejto zzwe droby prolil Se w nychs zzwe zradye powolil Tey chzíuj zradýe iusto zzkutyl ZZ angely wessczken zzwíet zzmutyl Protos prsí nych zzíe nezzmíezztyl Ale k nymíto zzíe prsíchzíezztyl Prsi tyechs zzconchzal iezzt w tom bydle Gdesto zli duchowe bydle W tohos miezzto apoſtola Mathias iezzt dozzahl zztola Na nems po welikem trudýe ZZiede líudzke wíný zzudye Then mathias mnohe zdrawiw Mnohe liudy hrsiechow zbawíw 44 iniciálka M zelenomodrá s červenými ozdobami, přes tři řádky; zelenomodrá barva téměř smazána — 45 yudyl ýudy Šaf, Fljš, v rkpe nad y červená čárka — za yudy v rkpe tečka — 46 za Yudy a rsku v rkpe tečka — 48 gdys wizzal w ozzidle] v rkpe wízzal wozzidle gdys, před wízzal a gdys znaménka, označující správný pořad slov — 64 a 65 přehození veršů naznačeno v rkpe znaménky — 68 před řádkem červené znaménko na označení odstavce 74
Ib 40 45 50 55 60 65 70 Nali nenye czo zahrsezztý Cromie s w rowie by nalezztý Mannu na dnye po wſſem rowíe Iakſto coli gdyſto w nowie Píezzek zztudnye gdyſto bywa Se zzie zz wodu zzmiezziw wzplywa MMathias apostol zzwathy Lozzem yudy miezzto wzaty Yudy rsku iens na zzwu sscodu Zradyl boha zzwu hozzpodu Ten iens gdys wizzal w ozzidle Prsiewelike newiery dle Nemoha drobow zzdyrsietý Muzzil zzie u poly rozdrsietý Aby zzlych uzzt chzezzt w tom zzchowal Gímís byl boha czíelowal By tyech azz tak nepojkwyrnyl Nebo byl hí to prowínyl By gho duſsíe nefila tady Iadys zzlowem zle proradý W czielowanyu dal znamenýe Hrsiefsney dussí na ztraczenýe Pro nejto zzwe droby prolil Se w nychs zzwe zradye powolil Tey chzíuj zradýe iusto zzkutyl ZZ angely wessczken zzwíet zzmutyl Protos prsí nych zzíe nezzmíezztyl Ale k nymíto zzíe prsíchzíezztyl Prsi tyechs zzconchzal iezzt w tom bydle Gdesto zli duchowe bydle W tohos miezzto apoſtola Mathias iezzt dozzahl zztola Na nems po welikem trudýe ZZiede líudzke wíný zzudye Then mathias mnohe zdrawiw Mnohe liudy hrsiechow zbawíw 44 iniciálka M zelenomodrá s červenými ozdobami, přes tři řádky; zelenomodrá barva téměř smazána — 45 yudyl ýudy Šaf, Fljš, v rkpe nad y červená čárka — za yudy v rkpe tečka — 46 za Yudy a rsku v rkpe tečka — 48 gdys wizzal w ozzidle] v rkpe wízzal wozzidle gdys, před wízzal a gdys znaménka, označující správný pořad slov — 64 a 65 přehození veršů naznačeno v rkpe znaménky — 68 před řádkem červené znaménko na označení odstavce 74
Strana 75
Ib 40 45 50 55 60 65 70 nali nenie co zahřésti, kromě ž' v rově by nalésti mannu na dně po všem rově, jakšto koli gdyšto v nově piesek (z) studně, gdyšto bývá, že sě s vodú smiesiv vzplývá. Matyáš, apoštol svatý, losem Judy miesto vzatý, Judy řku, jenž na svú škodu zradil boha, svú hospodu. Ten, jenž, gdyž visal v osidle převeliké nevěry dle, nemoha drobóv sdiržěti, musil sě v poly rozdřicti, aby zlých úst čest v tom schoval, jimiž byl boha cěloval, by těch as tak nepoškvirnil. Nebo byl hi to provinil, by jho dušě nešla tady, jadyž slovem zlé prorady v cělováňú dal znamenie hřiešnéj duši na ztracenie; pro ňešto své droby prolil, že v nichž své zradě povolil, tej čúš zradě, jušto skutil, s anjely vešcken svět smútil, protož při nich sě nesmiestil, ale k nimšto sě přičěstil, při těchž skončal jest v tom bydle, gdešto zlí duchové bydlé. V tohož miesto apoštola Matyáš jest dosáhl stola, na ňemž po velikém trudě sěde, ludské viny súdě. Ten Matyáš mnohé zdraviv, mnohé ludi hřiechóv zbaviv, 45 Judyl (v) Judy Výb 75
Ib 40 45 50 55 60 65 70 nali nenie co zahřésti, kromě ž' v rově by nalésti mannu na dně po všem rově, jakšto koli gdyšto v nově piesek (z) studně, gdyšto bývá, že sě s vodú smiesiv vzplývá. Matyáš, apoštol svatý, losem Judy miesto vzatý, Judy řku, jenž na svú škodu zradil boha, svú hospodu. Ten, jenž, gdyž visal v osidle převeliké nevěry dle, nemoha drobóv sdiržěti, musil sě v poly rozdřicti, aby zlých úst čest v tom schoval, jimiž byl boha cěloval, by těch as tak nepoškvirnil. Nebo byl hi to provinil, by jho dušě nešla tady, jadyž slovem zlé prorady v cělováňú dal znamenie hřiešnéj duši na ztracenie; pro ňešto své droby prolil, že v nichž své zradě povolil, tej čúš zradě, jušto skutil, s anjely vešcken svět smútil, protož při nich sě nesmiestil, ale k nimšto sě přičěstil, při těchž skončal jest v tom bydle, gdešto zlí duchové bydlé. V tohož miesto apoštola Matyáš jest dosáhl stola, na ňemž po velikém trudě sěde, ludské viny súdě. Ten Matyáš mnohé zdraviv, mnohé ludi hřiechóv zbaviv, 45 Judyl (v) Judy Výb 75
Strana 76
2a 80 85 90 95 100 105 Pozzadyl ge u bosíem lonýe Bral zzíe pak do macedonýe Gdes gmu pítye dano bylo Gímsto mnoho líudy zbylo Napíwſe zzíe zzweho zraku Pro neſtowichznu powlaku Tos gmu take dano pítý Chtyeczey gho gím ozzlepítý Wsjaks ie pil netbagíe o nýem Hí dal opiet wſfiem zrak onyem Potom trsi dný gho hledawsse Tu gdes prsí nych bywal zawsse Nalezzty gho nemohucze As pak zzam dal zzíe gím w ruczíe Tus inhed byl ot nych zzwazan A w selars wzzadyty kazan Tehdy ty gís nan nazztali Tu gdes prsied selarsem zztali Zemí uzzta zzwa rozdrsiewſsi Pochytla gie wſsie posrsiewsi Szzwaty marek chzazza zzweho Tyrpiel mnoho protywneho Bydle u penthanapolí Potom prsiffloý gmu tu k woli S chtyel do alexandrie gítý A gdys zzieý gmu tu da býtý ZZwu krwíu mnoho duſí pocupi Se zzebrawſse zzíe bizzcupí Toho líuteho pohanzztwa Minuwse mocz zzweho panzztwa Wlachzili ieho po míezztu Wssady krwiu cropiecze cziezztu An obachz czoy gmu toho dle Dal dujsíu bohu zzíe modle Potom pak chtyewſſe gho zzseczí Mohli wiekem prechz uteczí 75 74 Pozzadyl] I napsáno na místě vyškrabaného w — 77 za líudy v rkpe tečka — 83 wsfiem] v rkpe nad e tečka, Fljš čte wssiém — 87 zzíe] e přepsáno z jiného písmena — 89 wselars rkp] w selarz chyb. Mikl, vselars chyb. Fljš — 90 za ty v rkpe tečka — 91 prsied selarsem rkpl prsieds selarsem chyb. Fljš — 94 iniciálka S červená s modrozelenými ozdobami, přes tři řádky — 96 upenthanapolí rkpl u penthanopolí chyb. Fljš — 100 pocupi rkpl pokupi chyb. Fljš 76
2a 80 85 90 95 100 105 Pozzadyl ge u bosíem lonýe Bral zzíe pak do macedonýe Gdes gmu pítye dano bylo Gímsto mnoho líudy zbylo Napíwſe zzíe zzweho zraku Pro neſtowichznu powlaku Tos gmu take dano pítý Chtyeczey gho gím ozzlepítý Wsjaks ie pil netbagíe o nýem Hí dal opiet wſfiem zrak onyem Potom trsi dný gho hledawsse Tu gdes prsí nych bywal zawsse Nalezzty gho nemohucze As pak zzam dal zzíe gím w ruczíe Tus inhed byl ot nych zzwazan A w selars wzzadyty kazan Tehdy ty gís nan nazztali Tu gdes prsied selarsem zztali Zemí uzzta zzwa rozdrsiewſsi Pochytla gie wſsie posrsiewsi Szzwaty marek chzazza zzweho Tyrpiel mnoho protywneho Bydle u penthanapolí Potom prsiffloý gmu tu k woli S chtyel do alexandrie gítý A gdys zzieý gmu tu da býtý ZZwu krwíu mnoho duſí pocupi Se zzebrawſse zzíe bizzcupí Toho líuteho pohanzztwa Minuwse mocz zzweho panzztwa Wlachzili ieho po míezztu Wssady krwiu cropiecze cziezztu An obachz czoy gmu toho dle Dal dujsíu bohu zzíe modle Potom pak chtyewſſe gho zzseczí Mohli wiekem prechz uteczí 75 74 Pozzadyl] I napsáno na místě vyškrabaného w — 77 za líudy v rkpe tečka — 83 wsfiem] v rkpe nad e tečka, Fljš čte wssiém — 87 zzíe] e přepsáno z jiného písmena — 89 wselars rkp] w selarz chyb. Mikl, vselars chyb. Fljš — 90 za ty v rkpe tečka — 91 prsied selarsem rkpl prsieds selarsem chyb. Fljš — 94 iniciálka S červená s modrozelenými ozdobami, přes tři řádky — 96 upenthanapolí rkpl u penthanopolí chyb. Fljš — 100 pocupi rkpl pokupi chyb. Fljš 76
Strana 77
75 posadil je v božiem lóně. Bral sě pak do Macedonie, gdež jmu pitie dáno bylo, jímšto mnoho ludí zbylo, napivše sè, svého zraku, 85 90 95 100 105 pro neštovičnú povlaku. Tož jmu také dáno píti, chtiece jho jím oslepiti. Všakž je pil, netbajè o něm, hi dal opět všěm zrak oněm. Potom tři dni jho hledavše, tu, gdež při nich býval zavše, nalésti jho nemohúce, až pak sám dal sě jim v rucě. Tuž inhed byl ot nich svázán a v želář vsaditi kázán. Tehdy ty, již naň nastáli, tu, gdež přěd želářem stáli, zem(ě), usta svá rozdřěvši, pochytla jě, všě požřěvši. Svatý Marek časa svého tirpěl mnoho protivného, bydle u Penthanapoli. Potom přišlo jmu tu k vóli, ž' chtěl do Alexandrie jíti. A gdyž sě jmu tu da býti, svú krýú mnoho dúš pokúpi, že sebravše sě biskupi toho lútého pohanstva, minuvše moc svého panstva, vláčili jeho po městu, všady krýú kropiece cěstu, an obáč, co jmu toho dle, dal dušu bohu sě modle. Potom pak, chtěvše jho sžéci, mohli věkem preč utéci 2а 80 75 Macedonie] čtyřslab. — 85 zavše J. V. Novák, VýbAk] za vše Šaf, Mikl, Výb 92 země Výb, Prus (Krok 2, 436), VýbAk] zemi Šaf, J. V. Novák; v rkpe Z emí, bývá tak častěji u písařů stč. textů, v. Geb Hm I, 194n.; možný je i výklad, že -i zde jako v subst. -yni, v. Geb Hm III/1, 205 — 96 u Penthanapoli] u Penthanopoli J. V. Novák 98 Alexandrie] čtyřslab. — 104 vláčili] vláčeli Výb 77
75 posadil je v božiem lóně. Bral sě pak do Macedonie, gdež jmu pitie dáno bylo, jímšto mnoho ludí zbylo, napivše sè, svého zraku, 85 90 95 100 105 pro neštovičnú povlaku. Tož jmu také dáno píti, chtiece jho jím oslepiti. Všakž je pil, netbajè o něm, hi dal opět všěm zrak oněm. Potom tři dni jho hledavše, tu, gdež při nich býval zavše, nalésti jho nemohúce, až pak sám dal sě jim v rucě. Tuž inhed byl ot nich svázán a v želář vsaditi kázán. Tehdy ty, již naň nastáli, tu, gdež přěd želářem stáli, zem(ě), usta svá rozdřěvši, pochytla jě, všě požřěvši. Svatý Marek časa svého tirpěl mnoho protivného, bydle u Penthanapoli. Potom přišlo jmu tu k vóli, ž' chtěl do Alexandrie jíti. A gdyž sě jmu tu da býti, svú krýú mnoho dúš pokúpi, že sebravše sě biskupi toho lútého pohanstva, minuvše moc svého panstva, vláčili jeho po městu, všady krýú kropiece cěstu, an obáč, co jmu toho dle, dal dušu bohu sě modle. Potom pak, chtěvše jho sžéci, mohli věkem preč utéci 2а 80 75 Macedonie] čtyřslab. — 85 zavše J. V. Novák, VýbAk] za vše Šaf, Mikl, Výb 92 země Výb, Prus (Krok 2, 436), VýbAk] zemi Šaf, J. V. Novák; v rkpe Z emí, bývá tak častěji u písařů stč. textů, v. Geb Hm I, 194n.; možný je i výklad, že -i zde jako v subst. -yni, v. Geb Hm III/1, 205 — 96 u Penthanapoli] u Penthanopoli J. V. Novák 98 Alexandrie] čtyřslab. — 104 vláčili] vláčeli Výb 77
Strana 78
110 Pro zztrach welike hrsímothý Pro bursiu hrozzne blyzzcothy Gíes zzíe byli tako leklí Iaks casdy iams mohl utekli Tus gho pohrseblí krsezztýene Potom paky benatnchzene Tyelo ieho odtad wzemſje A zz welicu chzetyu prsigemsſe 115 120 125 130 135 140 Do benatek íe prsíenezzlí Pro nes zzu wiecze prohlezzli leho kozztola drahotu A naywiecze zzwatozzt pro tu Gies zzíe gim mnoho dozztawa Se ktos z ných na morsí plawa Achz iezzt gde w kterém nechzazzu Wzdada prozzbu zzweho hlazzu W ktereys kolí praczí bude The ieho pomoczíu zbude Szzwathy philipp ſjezzteho dne prsíed zzwu zzmýrtyíu chwile hodne zzezwaw zzbor sacowzztwa zzweho Czos bylo z bizzcupzztwa ieho W yerapolim toho miezzta Rsekl dyetczíe to iezzt rsiechz zzwiezzta S mne boh iesschze iezzt posschziedýl ssezzt dný bych was zztaw zporsiedyl Protos profiu by w tom zztali W nems bysste zzíe bohu wzdalí Iazt zzíe ot wazz k nýemu blisíu Rsek to by rozpat na krsísíu W tohoy gmeny o nems cazal Hí prons zzwoy síwot pozzazal Szzwatý petr po mnozíe zzkutcziech Hí po neiednakych zzmuthcziech W nychsto wídy byl uplacagíe 2b 117 chzctyu rkp] chztyu chyb. Mikl — 124 íezzt rkp] iezt chyb. Fljš — 128 iniciál- ka S modrozelená s červenými ozdobami, přes tři řádky — 129 hodne] v rkpe pův. snad iedne, pak přes první dvě písmena přepsáno h, potom nadepsáno ho — 131 zbi- zzcupzztwa rkp] z bizzcupztwa chyb. Šaf, Mikl — 135 za dný v rkpe tečka — 137 na okraji pozdější přípisek, nesouvisící s textem — 142 iniciálka S červená, modrozeleně lemovaná, přes tři řádky — 143 po neiednakych] v rkpe vyškrabáno po i písmeno, pravděp. a, náležité e pak nadepsáno 78
110 Pro zztrach welike hrsímothý Pro bursiu hrozzne blyzzcothy Gíes zzíe byli tako leklí Iaks casdy iams mohl utekli Tus gho pohrseblí krsezztýene Potom paky benatnchzene Tyelo ieho odtad wzemſje A zz welicu chzetyu prsigemsſe 115 120 125 130 135 140 Do benatek íe prsíenezzlí Pro nes zzu wiecze prohlezzli leho kozztola drahotu A naywiecze zzwatozzt pro tu Gies zzíe gim mnoho dozztawa Se ktos z ných na morsí plawa Achz iezzt gde w kterém nechzazzu Wzdada prozzbu zzweho hlazzu W ktereys kolí praczí bude The ieho pomoczíu zbude Szzwathy philipp ſjezzteho dne prsíed zzwu zzmýrtyíu chwile hodne zzezwaw zzbor sacowzztwa zzweho Czos bylo z bizzcupzztwa ieho W yerapolim toho miezzta Rsekl dyetczíe to iezzt rsiechz zzwiezzta S mne boh iesschze iezzt posschziedýl ssezzt dný bych was zztaw zporsiedyl Protos profiu by w tom zztali W nems bysste zzíe bohu wzdalí Iazt zzíe ot wazz k nýemu blisíu Rsek to by rozpat na krsísíu W tohoy gmeny o nems cazal Hí prons zzwoy síwot pozzazal Szzwatý petr po mnozíe zzkutcziech Hí po neiednakych zzmuthcziech W nychsto wídy byl uplacagíe 2b 117 chzctyu rkp] chztyu chyb. Mikl — 124 íezzt rkp] iezt chyb. Fljš — 128 iniciál- ka S modrozelená s červenými ozdobami, přes tři řádky — 129 hodne] v rkpe pův. snad iedne, pak přes první dvě písmena přepsáno h, potom nadepsáno ho — 131 zbi- zzcupzztwa rkp] z bizzcupztwa chyb. Šaf, Mikl — 135 za dný v rkpe tečka — 137 na okraji pozdější přípisek, nesouvisící s textem — 142 iniciálka S červená, modrozeleně lemovaná, přes tři řádky — 143 po neiednakych] v rkpe vyškrabáno po i písmeno, pravděp. a, náležité e pak nadepsáno 78
Strana 79
2b 115 120 125 130 135 140 pro strach veliké hřímoty, pro búřu hrozné blýskoty, jiež sě byli tako lekli, jakž každý, jamž mohl, utekli; tuž jho pohřebli křestěné. Potom paky Benátčené tělo jeho odtad vzemše a s velikú čcťú přijemše, do Benátek je přěnesli. Pro ňež sú viece prohlesli jeho kost(e)la drahotú a najviece svatost pro tu, jiež se jim mnoho dostává, že ktož z nich na moři plavá, ač jest gde v kterém nečasu, vzdada prosbu svého hlasu, v kteréjž koli práci bude, té jeho pomocú zbude. Svatý Filip šestého dne přěd svú smirťú chvíle hodné, sezvav sbor žákovstva svého, což bylo z biskupstva jeho, v Jerapolim toho města, řekl: „Dietcě, to jest řěč zvěstá, ž' mne bóh ješče jest poščiedil šest dní, bych váš stav zpořiedil. Protož prošu, by v tom stáli, v ňemž byšte sě bohu vzdali. Jázť sě ot vás k němu blížu. Řek to, by rozpat na křížu v toho jmeni, o ňemž kázal hi proňž svój život posázal. Svatý Petr po mnozě skutciech hi po nejednakých smutciech, v nichšto všdy byl uplákajě, 110 120 kostela J. V. Novák, VýbAk] kozztola rkp asi omylem, kostola Šaf, Výb — 144 uplákajě Ryš (Sas 19, 1958, 249n.)1 uplakaje Šaf, Výb, uplakajě VýbAk 79
2b 115 120 125 130 135 140 pro strach veliké hřímoty, pro búřu hrozné blýskoty, jiež sě byli tako lekli, jakž každý, jamž mohl, utekli; tuž jho pohřebli křestěné. Potom paky Benátčené tělo jeho odtad vzemše a s velikú čcťú přijemše, do Benátek je přěnesli. Pro ňež sú viece prohlesli jeho kost(e)la drahotú a najviece svatost pro tu, jiež se jim mnoho dostává, že ktož z nich na moři plavá, ač jest gde v kterém nečasu, vzdada prosbu svého hlasu, v kteréjž koli práci bude, té jeho pomocú zbude. Svatý Filip šestého dne přěd svú smirťú chvíle hodné, sezvav sbor žákovstva svého, což bylo z biskupstva jeho, v Jerapolim toho města, řekl: „Dietcě, to jest řěč zvěstá, ž' mne bóh ješče jest poščiedil šest dní, bych váš stav zpořiedil. Protož prošu, by v tom stáli, v ňemž byšte sě bohu vzdali. Jázť sě ot vás k němu blížu. Řek to, by rozpat na křížu v toho jmeni, o ňemž kázal hi proňž svój život posázal. Svatý Petr po mnozě skutciech hi po nejednakých smutciech, v nichšto všdy byl uplákajě, 110 120 kostela J. V. Novák, VýbAk] kozztola rkp asi omylem, kostola Šaf, Výb — 144 uplákajě Ryš (Sas 19, 1958, 249n.)1 uplakaje Šaf, Výb, uplakajě VýbAk 79
Strana 80
150 155 Na tu chwilíu wzpomínagíe W nyeysto zzíe byl odrsekl boha ZZotnýe zzobu wlazzty moha Mdlobu hi pozztem welikym Hí zzwým naboszztwem wſſelikym lestoy gmíel bosíe dle lazzky Iaks po íeho líczíu wrazzky Placaným byly tak zzwadlý Hi tak zzuchotu opadly Iacos po wſſem ieho licziu Hi placaným hi pak tíschzíczíu Byla wſſie pleth ieho zprahla 145 148 před hi v rkpe tečka — welikym rkp] welkym chyb. Fljš 80
150 155 Na tu chwilíu wzpomínagíe W nyeysto zzíe byl odrsekl boha ZZotnýe zzobu wlazzty moha Mdlobu hi pozztem welikym Hí zzwým naboszztwem wſſelikym lestoy gmíel bosíe dle lazzky Iaks po íeho líczíu wrazzky Placaným byly tak zzwadlý Hi tak zzuchotu opadly Iacos po wſſem ieho licziu Hi placaným hi pak tíschzíczíu Byla wſſie pleth ieho zprahla 145 148 před hi v rkpe tečka — welikym rkp] welkym chyb. Fljš 80
Strana 81
150 155 na tu chvílu vzpomínajě, v niejšto sě byl odřekl boha, sotně sobú vlásti moha mdlobú hi postem velikým hi svým nábožstvem všelikým, ješto jměl božie dle lásky, jakž po jeho lícu vrásky plakáním byly tak svadly hi tak suchotú opadly, jakož po všem jeho lícu hi plakáním hi pak tščicú byla všě plet jeho zprahla 145 6 Nejstarší české verš. legendy 81
150 155 na tu chvílu vzpomínajě, v niejšto sě byl odřekl boha, sotně sobú vlásti moha mdlobú hi postem velikým hi svým nábožstvem všelikým, ješto jměl božie dle lásky, jakž po jeho lícu vrásky plakáním byly tak svadly hi tak suchotú opadly, jakož po všem jeho lícu hi plakáním hi pak tščicú byla všě plet jeho zprahla 145 6 Nejstarší české verš. legendy 81
Strana 82
Legenda aurea (De sancto Johanne apostolo et evangelista:)... 1. Johannes apostolus et evangelista dilectus a domino et virgo electus post Penthecosten divisis apostolis in Asiam est profectus, ubi ecclesias multas fundavit. Domitianus igitur imperator ejus intelligens famam accersitum eum in dolium ferventis olei ante portam latinam mitti jussit, ille autem inde exiit illaesus, sicut a corruptione carnis exstiterat alienus...11. Cum igitur esset nonaginta octo annorum et a passione domini, secundum Ysidorum, anno sexagesimo septimo, apparuit ei dominus cum discipulis suis dicens: veni dilecte mi ad me, quia tempus est, ut in mensa mea cum tuis fratribus epuleris. Surgens autem Johannes coepit ire. Cui dominus: dominica die ad me venies. Veniente igitur dominica universus populus convenit in ecclesia, quae fuerat ipsius nomine fabricata. Qui a primo pullorum cantu praedicavit iisdem, hortans eos, ut in fide essent stabiles et in mandatis Dei ferventes essent. Post hoc foveam quadratam juxta altare fecit fieri et terram extra ecclesiam jactari descendensque in foveam expansis ad Deum manibus dixit: invitatus ad convivium tuum, domine Jesu Christe, ecce venio gratias agens, quia dignatus es me ad tuas epulas invitare, sciens, quod ex toto corde meo desideravi te. Cumque orationem finiisset, tanta lux super eum emicuit, quod nullus eum respicere potuit. Recedente autem lumine manna fovea plena invenitur, quod in loco illo usque hodie generatur, ita ut in fundo foveae instar minutae arenae scaturire videatur sicut in fontibus fieri consuevit... (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 56, 61—62.) (De sancto Mathia apostolo:)... Mathias apostolus in locum Judae sub- stitutus est, sed primo ortum et originem ipsius Judae breviter videamus... Judas... pro decima parte, quam in unguento amiserat, scilicet pro XXX denariis, dominum vendidit, quos tamen poenitentia ductus retulit et abiens laqueo se suspendit et suspensus crepuit medius et diffusa sunt omnia viscera ejus. In hoc autem delatum est ori, ne per os effunderetur, non enim dignum erat, ut os tam viliter inquinaretur, quod tam gloriosum os scilicet Christi contigerat. Dignum enim erat, ut viscera, quae pro- ditionem conceperant, rupta caderent et guttur, a quo vox proditoris exierat, laqueo artaretur. In aëre etiam interiit, ut qui angelos in coelo et homines in terra offenderat, ab angelorum et hominum regione separaretur et in aëre cum daemonibus sociaretur... Hic igitur Mathias apostolus Judaeam in sortem accepit et praedicationi ibidem insistens et multa miracula faciens in pace quievit... Hic cum per Judaeam praedicaret, caecos illuminabat, leprosos mundabat, daemones expellebat, claudis 82
Legenda aurea (De sancto Johanne apostolo et evangelista:)... 1. Johannes apostolus et evangelista dilectus a domino et virgo electus post Penthecosten divisis apostolis in Asiam est profectus, ubi ecclesias multas fundavit. Domitianus igitur imperator ejus intelligens famam accersitum eum in dolium ferventis olei ante portam latinam mitti jussit, ille autem inde exiit illaesus, sicut a corruptione carnis exstiterat alienus...11. Cum igitur esset nonaginta octo annorum et a passione domini, secundum Ysidorum, anno sexagesimo septimo, apparuit ei dominus cum discipulis suis dicens: veni dilecte mi ad me, quia tempus est, ut in mensa mea cum tuis fratribus epuleris. Surgens autem Johannes coepit ire. Cui dominus: dominica die ad me venies. Veniente igitur dominica universus populus convenit in ecclesia, quae fuerat ipsius nomine fabricata. Qui a primo pullorum cantu praedicavit iisdem, hortans eos, ut in fide essent stabiles et in mandatis Dei ferventes essent. Post hoc foveam quadratam juxta altare fecit fieri et terram extra ecclesiam jactari descendensque in foveam expansis ad Deum manibus dixit: invitatus ad convivium tuum, domine Jesu Christe, ecce venio gratias agens, quia dignatus es me ad tuas epulas invitare, sciens, quod ex toto corde meo desideravi te. Cumque orationem finiisset, tanta lux super eum emicuit, quod nullus eum respicere potuit. Recedente autem lumine manna fovea plena invenitur, quod in loco illo usque hodie generatur, ita ut in fundo foveae instar minutae arenae scaturire videatur sicut in fontibus fieri consuevit... (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 56, 61—62.) (De sancto Mathia apostolo:)... Mathias apostolus in locum Judae sub- stitutus est, sed primo ortum et originem ipsius Judae breviter videamus... Judas... pro decima parte, quam in unguento amiserat, scilicet pro XXX denariis, dominum vendidit, quos tamen poenitentia ductus retulit et abiens laqueo se suspendit et suspensus crepuit medius et diffusa sunt omnia viscera ejus. In hoc autem delatum est ori, ne per os effunderetur, non enim dignum erat, ut os tam viliter inquinaretur, quod tam gloriosum os scilicet Christi contigerat. Dignum enim erat, ut viscera, quae pro- ditionem conceperant, rupta caderent et guttur, a quo vox proditoris exierat, laqueo artaretur. In aëre etiam interiit, ut qui angelos in coelo et homines in terra offenderat, ab angelorum et hominum regione separaretur et in aëre cum daemonibus sociaretur... Hic igitur Mathias apostolus Judaeam in sortem accepit et praedicationi ibidem insistens et multa miracula faciens in pace quievit... Hic cum per Judaeam praedicaret, caecos illuminabat, leprosos mundabat, daemones expellebat, claudis 82
Strana 83
gressum, surdis auditum, mortuis vitam restituebat... In quadam vero alia legenda legitur, quod, dum Mathias in Macedoniam advenisset et fidem Christi praedicaret, quandam potionem toxicatam, quae visu cunctos privabat, sibi dederunt, quam in Christi nomine bibit et nullam laesionem incurrit, et cum illa potione plus quam CCL excaecassent, ille singulis manum imponens omnes illuminavit. Dyabolus autem in similitudinem in- fantis iis apparens suasit, ut Mathiam occiderent, qui eorum cultum eva- cuaret, et cum ipse in medio eorum consisteret, tribus tamen diebus eum quaerentes minime invenerunt. Tertia autem die se iis manifestans dixit: ego sum, quem manibus post tergum ligatis et fune collo imposito crudeliter afflixerunt et sic in carcere recluserunt. Ubi daemones apparentes dentibus in eum fremebant, sed appropinquare non poterant, dominus autem cum multo lumine ad eum veniens ipsum de terra levavit et vincula solvens et dulciter confortans ostium aperuit. Qui egressus verbum domini praedicavit, dum autem quidam obstinati persisterent, dixit iis: denuncio vobis, quod vivi in infernum descendetis, moxque terra se aperuit et cunctos illos deglu- tivit, reliqui vero ad dominum sunt conversi. (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 183—188.) (De sancto Marco evangelista:) ... ipse Pentapolim perrexit et cum ibidem duobus annis stetisset, iterum Alexandriam rediit, qui et juxta mare in rupibus ecclesiam construxerat in loco, qui dicitur Bucculi, et fideles ibidem multiplicatos invenit. Pontifices autem templorum eum com- prehendere conabantur; cum autem in solemnitate paschali beatus Marcus missam celebraret, convenerunt illuc omnes et fune in collo ejus misso ipsum per civitatem trahebant dicentes: trahamus bubalum ad loca bucculi. Carnes autem ejus in terram fluebant et sanguine lapides rigabantur. Posthac in carcere recluditur et ibidem ab angelo confortatur, sed et ipse dominus Jesus Christus eum visitavit eumque confortavit dicens: pax tibi, Marce evangelista meus, noli timere, quia ego tecum sum, ut eruam te. Mane ergo facto funem iterum collo ejus immittunt et huc illucque raptim eum pertrahunt exclamantes: trahite bubalum ad loca bucculi. Ipse autem dum traheretur, gratias agebat dicens: in manus tuas commendo spiritum meum, et hoc dicens spiritum exhalavit sub Nerone, qui coepit circa annum domini LVII. Cum autem pagani eum vellent comburere, subito aër turba- tur, grando exoritur, tonitrua intonant, fulguraque coruscant, ita ut quilibet evadere niteretur, et sanctum corpus intactum reliquerunt, Christiani vero corpus ejus rapuerunt et in ecclesia cum omni reverentia sepelierunt... 2. Anno ab incarnatione domini CCCCLXVIII tempore Leonis imperatoris Veneti corpus sancti Marci de Alexandria Venetias transtulerunt, ubi ecclesia in honore sancti Marci mira pulchritudine fabricata est... Juvenis quidam cancri morbo in mamilla vermibus corrodentibus cruciatus coepit beati Marci suffragia mente implorare devota et ecce ibi dormienti quidam peregrino habitu insignitus apparuit, qui gradu concito aliquo pergere videbatur. Qui ab eo interrogatus, quis esset et quo tam velociter festinaret, Marcum se esse asseruit, qui tam velociter pergeret et cuidam navi se invocanti periculo subveniret, extensaque manu infirmum tetigit, qui mane evigilans penitus se sanatum sensit. Post modicum navis illa portum Venetiarum intravit narrans et suum periculum et Marci adjutorium. Pro 83
gressum, surdis auditum, mortuis vitam restituebat... In quadam vero alia legenda legitur, quod, dum Mathias in Macedoniam advenisset et fidem Christi praedicaret, quandam potionem toxicatam, quae visu cunctos privabat, sibi dederunt, quam in Christi nomine bibit et nullam laesionem incurrit, et cum illa potione plus quam CCL excaecassent, ille singulis manum imponens omnes illuminavit. Dyabolus autem in similitudinem in- fantis iis apparens suasit, ut Mathiam occiderent, qui eorum cultum eva- cuaret, et cum ipse in medio eorum consisteret, tribus tamen diebus eum quaerentes minime invenerunt. Tertia autem die se iis manifestans dixit: ego sum, quem manibus post tergum ligatis et fune collo imposito crudeliter afflixerunt et sic in carcere recluserunt. Ubi daemones apparentes dentibus in eum fremebant, sed appropinquare non poterant, dominus autem cum multo lumine ad eum veniens ipsum de terra levavit et vincula solvens et dulciter confortans ostium aperuit. Qui egressus verbum domini praedicavit, dum autem quidam obstinati persisterent, dixit iis: denuncio vobis, quod vivi in infernum descendetis, moxque terra se aperuit et cunctos illos deglu- tivit, reliqui vero ad dominum sunt conversi. (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 183—188.) (De sancto Marco evangelista:) ... ipse Pentapolim perrexit et cum ibidem duobus annis stetisset, iterum Alexandriam rediit, qui et juxta mare in rupibus ecclesiam construxerat in loco, qui dicitur Bucculi, et fideles ibidem multiplicatos invenit. Pontifices autem templorum eum com- prehendere conabantur; cum autem in solemnitate paschali beatus Marcus missam celebraret, convenerunt illuc omnes et fune in collo ejus misso ipsum per civitatem trahebant dicentes: trahamus bubalum ad loca bucculi. Carnes autem ejus in terram fluebant et sanguine lapides rigabantur. Posthac in carcere recluditur et ibidem ab angelo confortatur, sed et ipse dominus Jesus Christus eum visitavit eumque confortavit dicens: pax tibi, Marce evangelista meus, noli timere, quia ego tecum sum, ut eruam te. Mane ergo facto funem iterum collo ejus immittunt et huc illucque raptim eum pertrahunt exclamantes: trahite bubalum ad loca bucculi. Ipse autem dum traheretur, gratias agebat dicens: in manus tuas commendo spiritum meum, et hoc dicens spiritum exhalavit sub Nerone, qui coepit circa annum domini LVII. Cum autem pagani eum vellent comburere, subito aër turba- tur, grando exoritur, tonitrua intonant, fulguraque coruscant, ita ut quilibet evadere niteretur, et sanctum corpus intactum reliquerunt, Christiani vero corpus ejus rapuerunt et in ecclesia cum omni reverentia sepelierunt... 2. Anno ab incarnatione domini CCCCLXVIII tempore Leonis imperatoris Veneti corpus sancti Marci de Alexandria Venetias transtulerunt, ubi ecclesia in honore sancti Marci mira pulchritudine fabricata est... Juvenis quidam cancri morbo in mamilla vermibus corrodentibus cruciatus coepit beati Marci suffragia mente implorare devota et ecce ibi dormienti quidam peregrino habitu insignitus apparuit, qui gradu concito aliquo pergere videbatur. Qui ab eo interrogatus, quis esset et quo tam velociter festinaret, Marcum se esse asseruit, qui tam velociter pergeret et cuidam navi se invocanti periculo subveniret, extensaque manu infirmum tetigit, qui mane evigilans penitus se sanatum sensit. Post modicum navis illa portum Venetiarum intravit narrans et suum periculum et Marci adjutorium. Pro 83
Strana 84
utriusque igitur beneficio Deo gratiarum actio exsolvitur et in sancto suo Marco Deus mirabilis praedicatur... (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 266—269.) (De sancto Philippo apostolo:) ... Philippus... in Asiam civitatem Hiera- polin venit... Philippus autem ante VII dies obitus sui episcopos et pres- biteros convocavit iisque dixit: hos VII dies propter admonitionem vestram mihi dominus concessit. Erat autem anno LXXXVII. Post hoc infideles ipsum tenuerunt et cruci ad instar magistri sui, quem praedicabat, affixe- runt et sic ad dominum migravit et feliciter vitam complevit... (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 292.) (De sancto Petro apostolo:)... 1. Petrus apostolus ...tria millia hominum in pentecoste sua praedicatione convertit, Ananiae et Saphirae mortem praedixit, Aeneam paraliticum curavit, Cornelium baptizavit, Tabitam suscitavit, umbra sui corporis infirmos sanavit, ab Herode incarceratur, sed ab angelo liberatur. Qualis autem ejus cibus vel indumentum fuerit, ipse hoc in libro Clementis testatur: panis, inquit, solus est mihi cum olivis et raro cum oleribus in usu est... Fertur quoque, quia in sinu semper sudarium portabat, quo crebro fluentes lacrymas tergebat, quia, quando dulcis allo- cutionis et praesentiae Dei memor erat, prae nimia amoris dulcedine lacry- mas continere non poterat. Quando etiam culpam negationis ad memoriam reducebat, ubertim lacrymas emittebat, unde adeo in consuetudine habuit flere, ut ejus facies tota adusta lacrymis videretur... (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 369—370.) Některý z textů latinské „Zlaté legendy“ byl pramenem české skladby (v. o tom u Durychova zlomku Legendy o apoštolích). 84
utriusque igitur beneficio Deo gratiarum actio exsolvitur et in sancto suo Marco Deus mirabilis praedicatur... (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 266—269.) (De sancto Philippo apostolo:) ... Philippus... in Asiam civitatem Hiera- polin venit... Philippus autem ante VII dies obitus sui episcopos et pres- biteros convocavit iisque dixit: hos VII dies propter admonitionem vestram mihi dominus concessit. Erat autem anno LXXXVII. Post hoc infideles ipsum tenuerunt et cruci ad instar magistri sui, quem praedicabat, affixe- runt et sic ad dominum migravit et feliciter vitam complevit... (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 292.) (De sancto Petro apostolo:)... 1. Petrus apostolus ...tria millia hominum in pentecoste sua praedicatione convertit, Ananiae et Saphirae mortem praedixit, Aeneam paraliticum curavit, Cornelium baptizavit, Tabitam suscitavit, umbra sui corporis infirmos sanavit, ab Herode incarceratur, sed ab angelo liberatur. Qualis autem ejus cibus vel indumentum fuerit, ipse hoc in libro Clementis testatur: panis, inquit, solus est mihi cum olivis et raro cum oleribus in usu est... Fertur quoque, quia in sinu semper sudarium portabat, quo crebro fluentes lacrymas tergebat, quia, quando dulcis allo- cutionis et praesentiae Dei memor erat, prae nimia amoris dulcedine lacry- mas continere non poterat. Quando etiam culpam negationis ad memoriam reducebat, ubertim lacrymas emittebat, unde adeo in consuetudine habuit flere, ut ejus facies tota adusta lacrymis videretur... (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 369—370.) Některý z textů latinské „Zlaté legendy“ byl pramenem české skladby (v. o tom u Durychova zlomku Legendy o apoštolích). 84
Strana 85
Durychův zlomek Legendy o apoštolích (ApD)
Durychův zlomek Legendy o apoštolích (ApD)
Strana 86
5 10 15 Nenye wiernych zzyrdecz síezny Pro nes mí nelzíe uteczí Hi musíu achz nerad rseczí O toho cziezzarsíe zlobíe Iemus nezzteklo po kobíe Neb czos w zzwítye liute zwiersí Tey zzie ta zlob neprsímiersí Ius iezzt on gmíel s nelfutowal Chtye wzwiedyety kak zzie wzzchowal Gdys lesal matersí v brsiujjie As iako rseczí nezzlujsíe Se yu cazal rozrsíezaty A chtye na to zzam hledaty — -- zapowiedne lose O nems as rseczí nemose Gdys kto wezme nezzmyzzl taky Iensto any mezi ptaky Any gíe prsi hlupem zwiersíu Bywa achz zzam zzobie wiersíu (chybí asi 20 veršů) la 5 10 Wecze ale tdy chczíu tomu By neprawíecze nycomu Tak achz chczte by síwí bylí By mí lekarzztwa dobyli Gíms bych mohl dyetye gmíetý Neb chczíu wßdy tu zztrazzt wzwidyety luſto ma iezzt maty gmíela Na porodýe gdys mie gmiela Hi chczíu progity tu cziezztu Na to czos giezdye po míezztu ZZlyffal zzem senu plachzíucze Dyetyetem uzziluyucze Tohos zzíe nykaks nezbawiu Bych newzwiedyel to wem prawiu 1b 1a: 1 N enye rkp] Nenys chyb. Dobr — síezny rkp] sizny chyb. Dobr — 2 nelzíe] písmena nel jsou hnědou skvrnou zastíněna Menč — dvě šikmé čárky před řádkem ozna- čují začátek věty — 4 cziezzarsíe rkp] czizzarsie chyb. Dobr — 7 zlob rkp] zzlob chyb. Menč, Fljš — 10 vbrsiussíe rkp] vbrsiu jse chyb. Dobr — 14 začátek verše začerněn tink- turou, která pronikla pergamenem — 19 v rkpe před achz tečka Ib: 7 I usto rkpl Iusto chyb. Menč, Fljš — 14 newzwiedyel rkp] nezwiedyel chyb. Fljš — to rkp] czo chyb. Dobr, co chyb. Menč, Fljš 86
5 10 15 Nenye wiernych zzyrdecz síezny Pro nes mí nelzíe uteczí Hi musíu achz nerad rseczí O toho cziezzarsíe zlobíe Iemus nezzteklo po kobíe Neb czos w zzwítye liute zwiersí Tey zzie ta zlob neprsímiersí Ius iezzt on gmíel s nelfutowal Chtye wzwiedyety kak zzie wzzchowal Gdys lesal matersí v brsiujjie As iako rseczí nezzlujsíe Se yu cazal rozrsíezaty A chtye na to zzam hledaty — -- zapowiedne lose O nems as rseczí nemose Gdys kto wezme nezzmyzzl taky Iensto any mezi ptaky Any gíe prsi hlupem zwiersíu Bywa achz zzam zzobie wiersíu (chybí asi 20 veršů) la 5 10 Wecze ale tdy chczíu tomu By neprawíecze nycomu Tak achz chczte by síwí bylí By mí lekarzztwa dobyli Gíms bych mohl dyetye gmíetý Neb chczíu wßdy tu zztrazzt wzwidyety luſto ma iezzt maty gmíela Na porodýe gdys mie gmiela Hi chczíu progity tu cziezztu Na to czos giezdye po míezztu ZZlyffal zzem senu plachzíucze Dyetyetem uzziluyucze Tohos zzíe nykaks nezbawiu Bych newzwiedyel to wem prawiu 1b 1a: 1 N enye rkp] Nenys chyb. Dobr — síezny rkp] sizny chyb. Dobr — 2 nelzíe] písmena nel jsou hnědou skvrnou zastíněna Menč — dvě šikmé čárky před řádkem ozna- čují začátek věty — 4 cziezzarsíe rkp] czizzarsie chyb. Dobr — 7 zlob rkp] zzlob chyb. Menč, Fljš — 10 vbrsiussíe rkp] vbrsiu jse chyb. Dobr — 14 začátek verše začerněn tink- turou, která pronikla pergamenem — 19 v rkpe před achz tečka Ib: 7 I usto rkpl Iusto chyb. Menč, Fljš — 14 newzwiedyel rkp] nezwiedyel chyb. Fljš — to rkp] czo chyb. Dobr, co chyb. Menč, Fljš 86
Strana 87
5 10 15 nenie věrných sirdec žiezni; pro ňež mi nelzě utéci, hi mušu, ač nerad, řéci o toho ciesařč zlobě, jemuž nesteklo po kobě; neb což v svtě�tě lúté zvěři, tej sě ta zlob nepřimieří, juž jest on jměl, ž' nelutoval, chtě vzvěděti, kak sě vschoval, gdyž ležal mateři v břušě; až jako řéci neslušie, že ju kázal rozřězati, a chtě na to sám hlédati, (jež jest) zápovědné lože, o ňemž až řéci nemóže, gdyž kto vezme nesmysl taký, jenšto ani mezi ptáky, ani j(e) při hlúpém zvěřu bývá, ač sám sobě věřu (chybí asi 20 veršů) la 5 10 vece: „Ale tdy chcu tomu, by nepraviece nikomu, tak, ač chcte, by žívi byli, by mi lékarstva dobyli, jímž bych mohl dietě jmieti; neb chcu všdy tu strast vzv(ě)děti, jušto má jest máti jměla na porodě, gdyž mě jměla, hi chcu projíti tú cěstú, na to, což jězdě po městu slyšal sem, ženu plačúce, dietětem usilujúce; tohož sě nikakž nezbaýu, bych nevzvěděl, to vem pravu, Ib 1a: 1 nenie] neniž chyb. H, Výb — žiezni] žizni chyb. H, Výb — 4 ciesařě] císaře chyb. H, Výb — 6 v svtě)tě] wzzwítye rkp, v. o tom Geb Hm I, 194n. — 12 rozřězati] rozſekati chyb. H — 14 (jež jest)] podle lask. sdělení doc. F. Reppa lze při zvláštním osvětlení bezpečně číst I es iezzt; Ryš ve VýbAk má konjekt. na to — 18 je H, Výb, VýbAk] gíe rkp, význam slova nejasný; snad m. gho Ryš Ib: 6 vzv(ě)děti] wzwidyety rkp, v. Geb Hm I, 194n. — 9 tú cěstú VýbAk] tu cestu H, Výb — 14 nevzvěděl] nezwěděl chyb. Výb — to] co chyb. H, Výb 87
5 10 15 nenie věrných sirdec žiezni; pro ňež mi nelzě utéci, hi mušu, ač nerad, řéci o toho ciesařč zlobě, jemuž nesteklo po kobě; neb což v svtě�tě lúté zvěři, tej sě ta zlob nepřimieří, juž jest on jměl, ž' nelutoval, chtě vzvěděti, kak sě vschoval, gdyž ležal mateři v břušě; až jako řéci neslušie, že ju kázal rozřězati, a chtě na to sám hlédati, (jež jest) zápovědné lože, o ňemž až řéci nemóže, gdyž kto vezme nesmysl taký, jenšto ani mezi ptáky, ani j(e) při hlúpém zvěřu bývá, ač sám sobě věřu (chybí asi 20 veršů) la 5 10 vece: „Ale tdy chcu tomu, by nepraviece nikomu, tak, ač chcte, by žívi byli, by mi lékarstva dobyli, jímž bych mohl dietě jmieti; neb chcu všdy tu strast vzv(ě)děti, jušto má jest máti jměla na porodě, gdyž mě jměla, hi chcu projíti tú cěstú, na to, což jězdě po městu slyšal sem, ženu plačúce, dietětem usilujúce; tohož sě nikakž nezbaýu, bych nevzvěděl, to vem pravu, Ib 1a: 1 nenie] neniž chyb. H, Výb — žiezni] žizni chyb. H, Výb — 4 ciesařě] císaře chyb. H, Výb — 6 v svtě)tě] wzzwítye rkp, v. o tom Geb Hm I, 194n. — 12 rozřězati] rozſekati chyb. H — 14 (jež jest)] podle lask. sdělení doc. F. Reppa lze při zvláštním osvětlení bezpečně číst I es iezzt; Ryš ve VýbAk má konjekt. na to — 18 je H, Výb, VýbAk] gíe rkp, význam slova nejasný; snad m. gho Ryš Ib: 6 vzv(ě)děti] wzwidyety rkp, v. Geb Hm I, 194n. — 9 tú cěstú VýbAk] tu cestu H, Výb — 14 nevzvěděl] nezwěděl chyb. Výb — to] co chyb. H, Výb 87
Strana 88
15 Ktere sena gma uzzile Prsí nepocogíu te chwile Lekarsí dozzty mluwiwsse Proty tomu wssaks nezbywsse Muzzichuy gmu napoy daty (chybí asi 20 veršů) 5 10 15 W tom miezztye ony lekarsi Tu sabu iaks w zzíe byl wchwatyl Dachuy gmu by ýw wywratyl Inheds onu sabu wzdulu As zlo rseczi zle oplulu Wida welmi zzíe usiezze Rska tak moy mí zly nechziezze Talik zzem byl liudem hrozen Tdy gdystoy zzem byl porozen Tehdy miſtrsi zzie zzezrsiewsje Dachuy gmu rsiechz iaks umiewsse Rskucz ruffilzz tyem ieho crazzu S zzi nedosdal zzweho chzazzu W toms hi w ginem bludyw zzlepíe Zly cral kaza dyetýe w zzklepie Lekarsom taynýe zazdyecze Chzetnýe chowaty a kyrmíecze Czo rsku pak o giney zlobíe Musíe za senu wzem zzobíe (chybí asi 20 veršů) 2a 2b 5 Nedawsse gi ginak zzteczí Kazachu hi zz nym useczí Pro nyes to miezzto z latrana ZZlowe hi dnezz latens rana Hi zzlowe tuse prsichzínu Tayna saba po latynu Takese hi miſtr seneca 17 před řádkem červené znaménko na označení odstavce — 18 P roty rkp] Proti chyb. Dobr — za tomu v rkpe tečka 2a: 3 za gmu v rkpe tečka — 6 v rkpe před welmí tečka — 7 R ska tak moy rkp] Rska moy tak chyb. Dobr — za moy v rkpe tečka — 9 za T dy v rkpe tečka — 10 před řádkem dvě šikmé čárky označující začátek věty — 12 za R skucz vrkpe tečka — 13 chzazzu rkpl chzaffu chyb. Dobr — 14 před řádkem modrozelené znaménko na označení odstavce — 15 za cral v rkpe tečka — 17 C hzetnýe rkp] Chzttnye chyb. Dobr — za chowaty v rkpe tečka — 18 před řádkem dvě šikmé čárky označující začátek věty 2b: 4 za dnezz v rkpe tečka — 6 za saba v rkpe tečka 88
15 Ktere sena gma uzzile Prsí nepocogíu te chwile Lekarsí dozzty mluwiwsse Proty tomu wssaks nezbywsse Muzzichuy gmu napoy daty (chybí asi 20 veršů) 5 10 15 W tom miezztye ony lekarsi Tu sabu iaks w zzíe byl wchwatyl Dachuy gmu by ýw wywratyl Inheds onu sabu wzdulu As zlo rseczi zle oplulu Wida welmi zzíe usiezze Rska tak moy mí zly nechziezze Talik zzem byl liudem hrozen Tdy gdystoy zzem byl porozen Tehdy miſtrsi zzie zzezrsiewsje Dachuy gmu rsiechz iaks umiewsse Rskucz ruffilzz tyem ieho crazzu S zzi nedosdal zzweho chzazzu W toms hi w ginem bludyw zzlepíe Zly cral kaza dyetýe w zzklepie Lekarsom taynýe zazdyecze Chzetnýe chowaty a kyrmíecze Czo rsku pak o giney zlobíe Musíe za senu wzem zzobíe (chybí asi 20 veršů) 2a 2b 5 Nedawsse gi ginak zzteczí Kazachu hi zz nym useczí Pro nyes to miezzto z latrana ZZlowe hi dnezz latens rana Hi zzlowe tuse prsichzínu Tayna saba po latynu Takese hi miſtr seneca 17 před řádkem červené znaménko na označení odstavce — 18 P roty rkp] Proti chyb. Dobr — za tomu v rkpe tečka 2a: 3 za gmu v rkpe tečka — 6 v rkpe před welmí tečka — 7 R ska tak moy rkp] Rska moy tak chyb. Dobr — za moy v rkpe tečka — 9 za T dy v rkpe tečka — 10 před řádkem dvě šikmé čárky označující začátek věty — 12 za R skucz vrkpe tečka — 13 chzazzu rkpl chzaffu chyb. Dobr — 14 před řádkem modrozelené znaménko na označení odstavce — 15 za cral v rkpe tečka — 17 C hzetnýe rkp] Chzttnye chyb. Dobr — za chowaty v rkpe tečka — 18 před řádkem dvě šikmé čárky označující začátek věty 2b: 4 za dnezz v rkpe tečka — 6 za saba v rkpe tečka 88
Strana 89
15 které žena jmá úsilé při nepokoju té chvíle. Lékaři dosti mluvivše proti tomu, všakž nezbyvše musichu jmu nápoj dáti (chybí asi 20 veršů) 5 10 15 V tom miestě oni lékaři, tu žábu, jakž v sě byl vchvátil, dachu jmu, by j(u) vyvrátil. Inhedž onu žábu vzdulú, až zlo řéci, zle oplulú, vida, velmi sě užěse, řka tak: „Mój mi zlý nečěse! T(o)lik sem byl ludem hrozen 2“ tdy, gdyšto jsem byl porozen? Tehdy mistři sě sezřěvše, dachu jmu řěč, jakž uměvše, řkúc: „Rušils tiem jeho krásu, ž' si nedoždal svého času." V tomž hi v jiném blúdiv slepě zlý král, káza dietě v sklepě lékařóm tajně zazdiece četně chovati a kirmiece. Co řku pak o jinéj zlobě: mužě za ženu vzem sobě (chybí asi 20 veršů) 2а 2b 5 nedavše jí jinak stéci, kázachu hi s ním užéci; pro něž to miesto z Latrana slóve hi dnes Latens rana, hi slóve túže příčinú „tajná žába“ po latinu; takéže hi mistr Seneka 2a: 3 j(u)] v rkpe w omylem — 7 řka tak: „Mój] řka: Mój tak chyb. H, Výb — 8 Tolik Výb, VýbAk] T alik v rkpe zřejmě písařská chyba, talik H 2b: 3 pro něž to miesto z Latrana] pro něžto město Zlatrana chyb. H 89
15 které žena jmá úsilé při nepokoju té chvíle. Lékaři dosti mluvivše proti tomu, všakž nezbyvše musichu jmu nápoj dáti (chybí asi 20 veršů) 5 10 15 V tom miestě oni lékaři, tu žábu, jakž v sě byl vchvátil, dachu jmu, by j(u) vyvrátil. Inhedž onu žábu vzdulú, až zlo řéci, zle oplulú, vida, velmi sě užěse, řka tak: „Mój mi zlý nečěse! T(o)lik sem byl ludem hrozen 2“ tdy, gdyšto jsem byl porozen? Tehdy mistři sě sezřěvše, dachu jmu řěč, jakž uměvše, řkúc: „Rušils tiem jeho krásu, ž' si nedoždal svého času." V tomž hi v jiném blúdiv slepě zlý král, káza dietě v sklepě lékařóm tajně zazdiece četně chovati a kirmiece. Co řku pak o jinéj zlobě: mužě za ženu vzem sobě (chybí asi 20 veršů) 2а 2b 5 nedavše jí jinak stéci, kázachu hi s ním užéci; pro něž to miesto z Latrana slóve hi dnes Latens rana, hi slóve túže příčinú „tajná žába“ po latinu; takéže hi mistr Seneka 2a: 3 j(u)] v rkpe w omylem — 7 řka tak: „Mój] řka: Mój tak chyb. H, Výb — 8 Tolik Výb, VýbAk] T alik v rkpe zřejmě písařská chyba, talik H 2b: 3 pro něž to miesto z Latrana] pro něžto město Zlatrana chyb. H 89
Strana 90
Wyklada zzie zzam zzie zzíeca Vwiechzſsi zzwathy iacub zzlowe 10 Chzinem trogie chzety hotowe Yus iemu pízzmo wydawa Podle tyechto trsí chzetý prawa Gíms z gínych iezzt wieczi mnohem Pyrwe s drsewe pozwan bohem 15 Mezí wssiemí uchzennyky Pro neſto zzlowe weliký Druhe s mu boh byl domowít Hi byl tyem wsdy wiecze mowít Sey gho wſſdy zzobu pozywal (chybí asi 20 veršů) 8 před zzam v rkpe tečka — 9 iniciálka V (nebo U) červená s modrozelenými ozdo- bami, přes tři řádky — 10 chzety rkp] chztty chyb. Dobr — 12 chzetý rkp] chztty chyb. Dobr — 14 před řádkem modrozelené znaménko na označení odstavce — 17 před řádkem červené znaménko na označení odstavce — 19 S ey gho rkp] S ty gho chyb. Dobr, ley gho chyb. Fljš 90
Wyklada zzie zzam zzie zzíeca Vwiechzſsi zzwathy iacub zzlowe 10 Chzinem trogie chzety hotowe Yus iemu pízzmo wydawa Podle tyechto trsí chzetý prawa Gíms z gínych iezzt wieczi mnohem Pyrwe s drsewe pozwan bohem 15 Mezí wssiemí uchzennyky Pro neſto zzlowe weliký Druhe s mu boh byl domowít Hi byl tyem wsdy wiecze mowít Sey gho wſſdy zzobu pozywal (chybí asi 20 veršů) 8 před zzam v rkpe tečka — 9 iniciálka V (nebo U) červená s modrozelenými ozdo- bami, přes tři řádky — 10 chzety rkp] chztty chyb. Dobr — 12 chzetý rkp] chztty chyb. Dobr — 14 před řádkem modrozelené znaménko na označení odstavce — 17 před řádkem červené znaménko na označení odstavce — 19 S ey gho rkp] S ty gho chyb. Dobr, ley gho chyb. Fljš 90
Strana 91
10 15 vykládá sě „sám sě sěka“. Věčší svatý Jakub slóve činem trojie čcti hotové, juž jemu písmo vydává; podlé těchto tří četí práva, jímž z jiných jest věcí mnohem: pirvé, ž' dřéve pozván bohem mezi všěmi učenníky, pro ňešto slóve Veliký; druhé, ž' mu bóh byl domovit, hi byl tiem všdy viece movit, že jho všdy (s) sobú pozýval (chybí asi 20 veršů) 13 z jiných] jiných chyb. Výb — 19 že jho] ž ty gho chyb. H, ž' ti j'ho chyb. Výb — pozýval] požjwal chyb. H 91
10 15 vykládá sě „sám sě sěka“. Věčší svatý Jakub slóve činem trojie čcti hotové, juž jemu písmo vydává; podlé těchto tří četí práva, jímž z jiných jest věcí mnohem: pirvé, ž' dřéve pozván bohem mezi všěmi učenníky, pro ňešto slóve Veliký; druhé, ž' mu bóh byl domovit, hi byl tiem všdy viece movit, že jho všdy (s) sobú pozýval (chybí asi 20 veršů) 13 z jiných] jiných chyb. Výb — 19 že jho] ž ty gho chyb. H, ž' ti j'ho chyb. Výb — pozýval] požjwal chyb. H 91
Strana 92
Legenda aurea (De sancto Petro apostolo:) ... Rursus Nero nefaria mentis vesania ductus, ut in eadem hystoria apocrypha reperitur, matrem occidi et scindi jussit, ut videret, qualiter in ejus utero fovebatur, physici vero eum de matris perditione arguentes dicebant: jura negant et fas prohibet, ut filius matrem necet, quae ipsum cum dolore peperit et cum tanto labore et sollici- tudine enutrivit. Quibus Nero: faciatis me puero impraegnari et postea parere, ut, quantus dolor matri meae fuerit, possim scire. Hanc insuper voluntatem pariendi conceperat eo, quod per urbem transiens quandam mulierem parientem vociferantem audiverat. Dicunt ei: non est possibile, quod naturae contrarium est, nec est facile, quod rationi non est consenta- neum. Dixit ergo iis Nero: nisi me feceritis impraegnari et parere, omnes vos faciam crudeli morte interire. Tunc illi eum impotionantes ranam sibi occulte ad bibendum dederunt, et eam artificio suo in ejus ventre excrescere fecerunt et subito venter ejus naturae contraria non sustinens intumuit, ita ut Nero se puero gravidum aestimaret, faciebantque sibi servare diaetam, qualem nutriendae ranae noverant convenire dicentes, quod propter con- ceptum talia eum observare oporteret. Tandem nimio dolore vexatus medicis ait: accelerate tempus partus, quia languore pariendi vix anhelitum habeo respirandi. Tunc ipsum ad vomitum impotionaverunt et ranam visu terribilem, humoribus infectam et sanguine edidit cruentatam, respiciensque Nero partum suum ipsum abhorruit et mirabatur adeo monstruosum, dixerunt autem, quod tam difformem fetum protulerit, ex eo, quod tempus partus noluerit exspectare. Et ait: fuine talis de matris egressus latibulis? Et illi: etiam. Praecepit ergo, ut fetus suus aleretur et testudini lapidum servandus includeretur. Haec autem in chronicis non leguntur, sed apocry- pha sunt. Deinde miratus, qualis et quanta fuerit succensio Trojae, Romam per VII dies et noctes succendi fecit, quod ex altissima turri prospectans laetatusque flammae pulchritudine turgido habitu Iliadem decantabat. Hic, sicut habetur in chronicis, retibus aureis piscabatur, cantibus intende- bat, ita ut omnes cytharistas et tragoedos superaret, virum in uxorem duxit, ipse a viro, ut uxor, acceptus est, ut ait Orosius, Romani vero ejus vesaniam ulterius non ferentes in eum impetum fecerunt et usque extra civitatem persecuti sunt. Qui videns, quod evadere non posset, fustem dentium morsibus exacuit et se per medium palo transfixit et tali morte vitam finivit. Alibi tamen legitur, quod a lupis devoratus sit. Redeuntes Romani ranam in testudine latitantem invenerunt et ipsam extra civitatem projicientes combusserunt, unde et pars illa civitatis, ut aliqui dicunt, ubi latuerat rana, Lateranensis nomen accepit... (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 376—377.) 92
Legenda aurea (De sancto Petro apostolo:) ... Rursus Nero nefaria mentis vesania ductus, ut in eadem hystoria apocrypha reperitur, matrem occidi et scindi jussit, ut videret, qualiter in ejus utero fovebatur, physici vero eum de matris perditione arguentes dicebant: jura negant et fas prohibet, ut filius matrem necet, quae ipsum cum dolore peperit et cum tanto labore et sollici- tudine enutrivit. Quibus Nero: faciatis me puero impraegnari et postea parere, ut, quantus dolor matri meae fuerit, possim scire. Hanc insuper voluntatem pariendi conceperat eo, quod per urbem transiens quandam mulierem parientem vociferantem audiverat. Dicunt ei: non est possibile, quod naturae contrarium est, nec est facile, quod rationi non est consenta- neum. Dixit ergo iis Nero: nisi me feceritis impraegnari et parere, omnes vos faciam crudeli morte interire. Tunc illi eum impotionantes ranam sibi occulte ad bibendum dederunt, et eam artificio suo in ejus ventre excrescere fecerunt et subito venter ejus naturae contraria non sustinens intumuit, ita ut Nero se puero gravidum aestimaret, faciebantque sibi servare diaetam, qualem nutriendae ranae noverant convenire dicentes, quod propter con- ceptum talia eum observare oporteret. Tandem nimio dolore vexatus medicis ait: accelerate tempus partus, quia languore pariendi vix anhelitum habeo respirandi. Tunc ipsum ad vomitum impotionaverunt et ranam visu terribilem, humoribus infectam et sanguine edidit cruentatam, respiciensque Nero partum suum ipsum abhorruit et mirabatur adeo monstruosum, dixerunt autem, quod tam difformem fetum protulerit, ex eo, quod tempus partus noluerit exspectare. Et ait: fuine talis de matris egressus latibulis? Et illi: etiam. Praecepit ergo, ut fetus suus aleretur et testudini lapidum servandus includeretur. Haec autem in chronicis non leguntur, sed apocry- pha sunt. Deinde miratus, qualis et quanta fuerit succensio Trojae, Romam per VII dies et noctes succendi fecit, quod ex altissima turri prospectans laetatusque flammae pulchritudine turgido habitu Iliadem decantabat. Hic, sicut habetur in chronicis, retibus aureis piscabatur, cantibus intende- bat, ita ut omnes cytharistas et tragoedos superaret, virum in uxorem duxit, ipse a viro, ut uxor, acceptus est, ut ait Orosius, Romani vero ejus vesaniam ulterius non ferentes in eum impetum fecerunt et usque extra civitatem persecuti sunt. Qui videns, quod evadere non posset, fustem dentium morsibus exacuit et se per medium palo transfixit et tali morte vitam finivit. Alibi tamen legitur, quod a lupis devoratus sit. Redeuntes Romani ranam in testudine latitantem invenerunt et ipsam extra civitatem projicientes combusserunt, unde et pars illa civitatis, ut aliqui dicunt, ubi latuerat rana, Lateranensis nomen accepit... (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 376—377.) 92
Strana 93
(De sancto Jacobo majore:) ... Dicitur Jacobus major, sicut alter minor. Primo ratione vocationis, quoniam primo vocatus est a Christo. Secundo ratione familiaritatis, quoniam majorem familiaritatem videtur Christus habuisse cum illo, quam cum isto, sicut patet, quia ipsum ad secreta sua admittebat, sicut fuit ad puellae resuscitationem et ad gloriosam trans- figurationem. Tertio ratione passionis, quia primus inter caeteros apostolos passus est... (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 422.) Durychův zlomek označil jako část Legendy o dvanácti apoštolech J. Dobrovský. Na shodu Durychova i Šafaříkova zlomku s latinskou „Zlatou legendou“ ukázal r. 1861 J. Feifalik (Studien 7). A. Havlík podtrhl ve studii O významu slovných shod rýmových pro poznání příbuznosti skládání staročeských závislost české skladby na latinské „Zlaté legendě“; Feifalikovu domněnku, že oba zlomky pocházejí ze staro- české kroniky o císařích, Havlík odmítl. Pokud byl znám pouze zlomek Durychův, v němž básník široce vypráví o císaři Neronovi, mohlo sice snadno dojít k omylu; tak V. Nebeský v pojednání Zlomky básní dějepravných (ČČM 21, 1847/1, 11n.) při- pouštěl, že Durychův zlomek by mohl být zbytek veršovaného vyprávění dějin světa, podobného německým skladbám (Weltchronik, Kaiserchronik). Zlomek Šafaříkův však dokazuje bezpečně, že se zde zachovala část Legendy o apoštolech. Feifalik předpokládal, že český básník nevycházel přímo ze „Zlaté legendy“, ale z nějaké latinské skladby o císařích, v níž byla již látka „Zlaté legendy“ upravena. Připouštíme možnost, že český básník měl k disposici takový latinský text, kde byly nejdůležitější příběhy ze života Krista, P. Marie, apoštolů a osob z tohoto okruhu, obsažené ve „Zlaté legendě“, sestaveny v menší celek. Nasvědčuje tomu i německé veršované zpracování legend z doby kolem r. 1300, vycházející rovněž z latinských předloh, „Das Passional“, jehož první dvě knihy byly uspořádány asi tak jako soubor českých veršovaných legend, z něhož zlomky Legendy o apoštolích pocházejí. V ApŠi ApD se vyskytuje několik stejných rýmů jako v české Alexandreidě, nalez- neme zde i některé podobné verše. Shody nejsou příliš výrazné. 93
(De sancto Jacobo majore:) ... Dicitur Jacobus major, sicut alter minor. Primo ratione vocationis, quoniam primo vocatus est a Christo. Secundo ratione familiaritatis, quoniam majorem familiaritatem videtur Christus habuisse cum illo, quam cum isto, sicut patet, quia ipsum ad secreta sua admittebat, sicut fuit ad puellae resuscitationem et ad gloriosam trans- figurationem. Tertio ratione passionis, quia primus inter caeteros apostolos passus est... (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 422.) Durychův zlomek označil jako část Legendy o dvanácti apoštolech J. Dobrovský. Na shodu Durychova i Šafaříkova zlomku s latinskou „Zlatou legendou“ ukázal r. 1861 J. Feifalik (Studien 7). A. Havlík podtrhl ve studii O významu slovných shod rýmových pro poznání příbuznosti skládání staročeských závislost české skladby na latinské „Zlaté legendě“; Feifalikovu domněnku, že oba zlomky pocházejí ze staro- české kroniky o císařích, Havlík odmítl. Pokud byl znám pouze zlomek Durychův, v němž básník široce vypráví o císaři Neronovi, mohlo sice snadno dojít k omylu; tak V. Nebeský v pojednání Zlomky básní dějepravných (ČČM 21, 1847/1, 11n.) při- pouštěl, že Durychův zlomek by mohl být zbytek veršovaného vyprávění dějin světa, podobného německým skladbám (Weltchronik, Kaiserchronik). Zlomek Šafaříkův však dokazuje bezpečně, že se zde zachovala část Legendy o apoštolech. Feifalik předpokládal, že český básník nevycházel přímo ze „Zlaté legendy“, ale z nějaké latinské skladby o císařích, v níž byla již látka „Zlaté legendy“ upravena. Připouštíme možnost, že český básník měl k disposici takový latinský text, kde byly nejdůležitější příběhy ze života Krista, P. Marie, apoštolů a osob z tohoto okruhu, obsažené ve „Zlaté legendě“, sestaveny v menší celek. Nasvědčuje tomu i německé veršované zpracování legend z doby kolem r. 1300, vycházející rovněž z latinských předloh, „Das Passional“, jehož první dvě knihy byly uspořádány asi tak jako soubor českých veršovaných legend, z něhož zlomky Legendy o apoštolích pocházejí. V ApŠi ApD se vyskytuje několik stejných rýmů jako v české Alexandreidě, nalez- neme zde i některé podobné verše. Shody nejsou příliš výrazné. 93
Strana 94
Strana 95
Neurčený Paterův proužek č. 1 (LegP1)
Neurčený Paterův proužek č. 1 (LegP1)
Strana 96
1 —— — Kka--------- Gd ----- — = — At--- B y zzíe-- A nde zl------ H í uzzi---- S e fus ---- I aks -- N ebo a----. — — K am -- N ato ----------- — B y zzíe-- I aksto----- S zzíe k --- N eb p--- N ade-- T yems----- N eb o--- D luho-- K terus-- B ude h-- G des ch----- —— — G inam- G des W----- 25 ZZ piesse- ZZ tane z -- A ny bud-- B ohem --- S dye w--- O tczem ---. W kralew-------- W nyems--------. W ieky w-------- - T ak iak----- 35 W radozzty----- ZZ bohem --- 5 10 — — — — 15 = === — =— 20 = — — — — = — = = 30 n= — — = — — — = — — — — — = — = = = — ☞ 1: 1 iniciálka K červená s modrými ozdobami, přes tři řádky — Ka] na konci zbytek písmena; kan Fljš — 5 zl] po 1 zbytek písmena; zle Fljš — 8 I aks] na konci zbytek písmena; Iaks i Fljš — 10 K am] na konci část písmena; Kam n Fljš — 11 N ato) na konci zbytek písmena; Nato i Fljš — 15 N eb p] za p zbytek písmena; Neb po Fljš — 16 N ade] na konci zbytek písmena; Na den Fljš — 18 N eb o] po o zbytek písmena; Neb on Fljš — 19 D luho] na konci zbytek písmena; Dluhov Fljš — 28 za B ohem v rkpe tečka — 29 za dye v rkpe tečka 96
1 —— — Kka--------- Gd ----- — = — At--- B y zzíe-- A nde zl------ H í uzzi---- S e fus ---- I aks -- N ebo a----. — — K am -- N ato ----------- — B y zzíe-- I aksto----- S zzíe k --- N eb p--- N ade-- T yems----- N eb o--- D luho-- K terus-- B ude h-- G des ch----- —— — G inam- G des W----- 25 ZZ piesse- ZZ tane z -- A ny bud-- B ohem --- S dye w--- O tczem ---. W kralew-------- W nyems--------. W ieky w-------- - T ak iak----- 35 W radozzty----- ZZ bohem --- 5 10 — — — — 15 = === — =— 20 = — — — — = — = = 30 n= — — = — — — = — — — — — = — = = = — ☞ 1: 1 iniciálka K červená s modrými ozdobami, přes tři řádky — Ka] na konci zbytek písmena; kan Fljš — 5 zl] po 1 zbytek písmena; zle Fljš — 8 I aks] na konci zbytek písmena; Iaks i Fljš — 10 K am] na konci část písmena; Kam n Fljš — 11 N ato) na konci zbytek písmena; Nato i Fljš — 15 N eb p] za p zbytek písmena; Neb po Fljš — 16 N ade] na konci zbytek písmena; Na den Fljš — 18 N eb o] po o zbytek písmena; Neb on Fljš — 19 D luho] na konci zbytek písmena; Dluhov Fljš — 28 za B ohem v rkpe tečka — 29 za dye v rkpe tečka 96
Strana 97
G des zzchz ---- H i bude zz----- I ehos by--- =— 2 5 -----cakych — - romíu --- — — — zzwiedomíu -----h prsiedchzíe ----- edchzíe ----e 10 ---- e — -- — e 15 -- - zztrsieha 20 --- ye --- — - = 25 ---- chzcztwíu ---- chzcztwiu ---- byty ----- elzíe zbyty ----- da horsíe -— he --- —— e 30 -----ý -- L2 -- - její — 16 zztrsieha] na začátku zbytek písmena; o zztrsíeha 2: 2 romíu] comíu Fljš Fljš — 19 ve] na začátku část písmena; nýe Fljš — 26 horsíe] v rkpe i nadepsáno 29 el před e část písmena; ne Fljš 7 Nejstarší české verš. legendy 97
G des zzchz ---- H i bude zz----- I ehos by--- =— 2 5 -----cakych — - romíu --- — — — zzwiedomíu -----h prsiedchzíe ----- edchzíe ----e 10 ---- e — -- — e 15 -- - zztrsieha 20 --- ye --- — - = 25 ---- chzcztwíu ---- chzcztwiu ---- byty ----- elzíe zbyty ----- da horsíe -— he --- —— e 30 -----ý -- L2 -- - její — 16 zztrsieha] na začátku zbytek písmena; o zztrsíeha 2: 2 romíu] comíu Fljš Fljš — 19 ve] na začátku část písmena; nýe Fljš — 26 horsíe] v rkpe i nadepsáno 29 el před e část písmena; ne Fljš 7 Nejstarší české verš. legendy 97
Strana 98
35 -----zpíessí ---- huczí -- uczí 98
35 -----zpíessí ---- huczí -- uczí 98
Strana 99
Paterovy proužky č. 2-4 Klomek Legendy o Jakubovi Menším (Leg PJak)
Paterovy proužky č. 2-4 Klomek Legendy o Jakubovi Menším (Leg PJak)
Strana 100
Ib ----ye placal ----- mnoho chzacal - sídczíetý ----- zrsiety 5 -----e hrsiechy -----tyechy --— e -----kanye ----aky 10 -----rake -- - - - nemalych -- - -- talych ----- nezzbosně 20 ----dalí - - -- etbali -----zzt male ta - - - - - ednoho leta —-- rat zziedna ---- a iedna ----bnýe ----- podobnýe ----- tyeczi 15 -eczi 25 --- ze 30 --- e ---- zzwathe -----chramie -----1 neznamýe ---dy horsíe -----zorsie ---- zz druhy 35 ----- du Ib: 2 mnoho] na začátku ještě zbytek písmena; y mnoho Fljš, Kl. zl. — 5 e Kl. zl.) před e část písmena, snad w; we Fljš — 7 e Kl. zl.] před e nepatrný zbytek písmena; ye Fljš — 12 talych Kl. zl.] před t zbytek písmena; ztalych Fljš — 17 zzt Kl. zl.] před z zbytek písmena; ezzt Fljš — 18 ednoho Kl. zl.] před e zbytek písmena; iednoho Fljš — 20 a Kl. zl.] před a zbytek písmena; da Fljš — 23 tyeczi Kl. zl.] yeczi Fljš — 24 eczi] před e zbytek písmena; yeczi Fljš, eyczi chyb. Kl. zl. — 30 1 Kl. zl.] předl zby- tek písmena; el Fljš 100
Ib ----ye placal ----- mnoho chzacal - sídczíetý ----- zrsiety 5 -----e hrsiechy -----tyechy --— e -----kanye ----aky 10 -----rake -- - - - nemalych -- - -- talych ----- nezzbosně 20 ----dalí - - -- etbali -----zzt male ta - - - - - ednoho leta —-- rat zziedna ---- a iedna ----bnýe ----- podobnýe ----- tyeczi 15 -eczi 25 --- ze 30 --- e ---- zzwathe -----chramie -----1 neznamýe ---dy horsíe -----zorsie ---- zz druhy 35 ----- du Ib: 2 mnoho] na začátku ještě zbytek písmena; y mnoho Fljš, Kl. zl. — 5 e Kl. zl.) před e část písmena, snad w; we Fljš — 7 e Kl. zl.] před e nepatrný zbytek písmena; ye Fljš — 12 talych Kl. zl.] před t zbytek písmena; ztalych Fljš — 17 zzt Kl. zl.] před z zbytek písmena; ezzt Fljš — 18 ednoho Kl. zl.] před e zbytek písmena; iednoho Fljš — 20 a Kl. zl.] před a zbytek písmena; da Fljš — 23 tyeczi Kl. zl.] yeczi Fljš — 24 eczi] před e zbytek písmena; yeczi Fljš, eyczi chyb. Kl. zl. — 30 1 Kl. zl.] předl zby- tek písmena; el Fljš 100
Strana 101
Ib =— — — — — = = ---ye placal — - - mnoho chzacal -- - -- let chztyrsídczíetý — — — -------- zrsiety 5 --- ---- - zzwe hrsiechy —- - utyechy ---- anye -- pokanye — — — — = = 10 — = ====—— — = =— ---aky ---- rake ----- nemalych nazztalych - nezzbosně = = - = — — — osne 15 -- — — — ==—= dalí — - netbali - - - iezzt male ta — - iednoho leta - - - rat zziedna 20 — — — hwiezda iedna — — — -- obnýe -- podobnýe -- - zzwietyeczi — ------ yeczi 25 --- -- Ze —= — - - — — — — . — — . - - athe 30 - - — — — --- - — — — --- zzwathe ---------wchramíe ----el neznamýe --- dy horsíe — - zorsie zz druhy 35 - - adu 3 (let čty)řidcěti Ib: 1 na začátku bylo pravděpodobně adv. na -ě Ryš v Kl. zl. — 7 (ani)e Kl. zl. — — 4 (ne)zřieti Kl. zl. — 5 (sv)é hřiechy Kl. zl. — 6 (ú)těchy Kl. zl. Kl. zl. — 8 (po)kánie Kl. zl. — 9 (zázr)aky Kl. zl. — 10 nejasné; porušuje rým Ryš — 12 (nas)talých Kl. zl. 17 (je)st — 14 (ožné) Kl. zl. — 16 (n)etbali Kl. zl. — v Kl. zl. malé ta Kl. zl. — 18 (j)ednoho léta Kl. zl. — 19 (k)rát sědna Kl. zl., snad lze také čísti sjedná Ryš v Kl. zl. — 20 (hvězd)a jedna Kl. zl. — 21 (o)bně Kl. zl. — 22 podobně 29 (v) chrámě 26 (ze) Kl. zl. — 27 (at)é Kl. zl. — Kl. zl. — 23 (svie)tieci Kl. zl. — Kl. zl. — 30 (e)l neznámě Kl. zl. — 31 dy hořie Kl. zl. — 34 (sluhy) Kl. zl. — 35 (a)du Kl. zl. 101
Ib =— — — — — = = ---ye placal — - - mnoho chzacal -- - -- let chztyrsídczíetý — — — -------- zrsiety 5 --- ---- - zzwe hrsiechy —- - utyechy ---- anye -- pokanye — — — — = = 10 — = ====—— — = =— ---aky ---- rake ----- nemalych nazztalych - nezzbosně = = - = — — — osne 15 -- — — — ==—= dalí — - netbali - - - iezzt male ta — - iednoho leta - - - rat zziedna 20 — — — hwiezda iedna — — — -- obnýe -- podobnýe -- - zzwietyeczi — ------ yeczi 25 --- -- Ze —= — - - — — — — . — — . - - athe 30 - - — — — --- - — — — --- zzwathe ---------wchramíe ----el neznamýe --- dy horsíe — - zorsie zz druhy 35 - - adu 3 (let čty)řidcěti Ib: 1 na začátku bylo pravděpodobně adv. na -ě Ryš v Kl. zl. — 7 (ani)e Kl. zl. — — 4 (ne)zřieti Kl. zl. — 5 (sv)é hřiechy Kl. zl. — 6 (ú)těchy Kl. zl. Kl. zl. — 8 (po)kánie Kl. zl. — 9 (zázr)aky Kl. zl. — 10 nejasné; porušuje rým Ryš — 12 (nas)talých Kl. zl. 17 (je)st — 14 (ožné) Kl. zl. — 16 (n)etbali Kl. zl. — v Kl. zl. malé ta Kl. zl. — 18 (j)ednoho léta Kl. zl. — 19 (k)rát sědna Kl. zl., snad lze také čísti sjedná Ryš v Kl. zl. — 20 (hvězd)a jedna Kl. zl. — 21 (o)bně Kl. zl. — 22 podobně 29 (v) chrámě 26 (ze) Kl. zl. — 27 (at)é Kl. zl. — Kl. zl. — 23 (svie)tieci Kl. zl. — Kl. zl. — 30 (e)l neznámě Kl. zl. — 31 dy hořie Kl. zl. — 34 (sluhy) Kl. zl. — 35 (a)du Kl. zl. 101
Strana 102
--- adu -----y gmíela -----ela 5 10 15 20 25 I aks zzle byw----- luncze iuse z----- ZZ ZZ tali wechzer ----- A nde hluk w---- I aksto wzazzt------ sí li hluchzny ------ W sse narusný-----.- C htyecze wny------- A pozemí mí-------. O píet pak w-------- P opi podle zz ---- W ssedsse wch------- ZZ lyfieli zzh----- S alozztywy-------- N a zzwe zle-------- Reskucz ius -------- W zdwihnye---- H i bylo zna---- S zzwathym-------. B ohem pr--------- P yrwe nes ---- — B y zzobu pr--- A by tudyes-------- W tom chzi--------. N ay gho w---------- I emuſto zzi-------- -— A gím toho-------. T aks ssedsse------- ZZ hyrnulí zz--- -- — -— — — 2a 36 adu Kl. zl.] sdu Fljš — 37 y gmíela] y pníela(!) Fljš, y gmiela Kl. zl. — 39 je znát zbytek písmena, Fljš čte s 2a: 1 byw Kl. zl.] na konci zbytek písmena; bywa Fljš— 4 w Kl. zl.] na konci zbytek písmena; we Fljš — 9 mí] na konci zbytek písmena; mie Fljš, míe Kl. zl. — 10 před řádkem červené znaménko na označení odstavce — 14 Salozztywy Kl. zl.] na konci zbytek písmena; Salozztywye Fljš — 16 před ius v rkpe tečka — 20 pr] písmeno po r nejasné, je to a nebo s; praw Fljš, pra Kl. zl. — 24 chzí] písmeno po í nejasné; chzu Fljš, chzíu Kl. zl. — 26 zzi] na konci zbytek písmene; zzíe Fljš, zzí Kl. zl. 102
--- adu -----y gmíela -----ela 5 10 15 20 25 I aks zzle byw----- luncze iuse z----- ZZ ZZ tali wechzer ----- A nde hluk w---- I aksto wzazzt------ sí li hluchzny ------ W sse narusný-----.- C htyecze wny------- A pozemí mí-------. O píet pak w-------- P opi podle zz ---- W ssedsse wch------- ZZ lyfieli zzh----- S alozztywy-------- N a zzwe zle-------- Reskucz ius -------- W zdwihnye---- H i bylo zna---- S zzwathym-------. B ohem pr--------- P yrwe nes ---- — B y zzobu pr--- A by tudyes-------- W tom chzi--------. N ay gho w---------- I emuſto zzi-------- -— A gím toho-------. T aks ssedsse------- ZZ hyrnulí zz--- -- — -— — — 2a 36 adu Kl. zl.] sdu Fljš — 37 y gmíela] y pníela(!) Fljš, y gmiela Kl. zl. — 39 je znát zbytek písmena, Fljš čte s 2a: 1 byw Kl. zl.] na konci zbytek písmena; bywa Fljš— 4 w Kl. zl.] na konci zbytek písmena; we Fljš — 9 mí] na konci zbytek písmena; mie Fljš, míe Kl. zl. — 10 před řádkem červené znaménko na označení odstavce — 14 Salozztywy Kl. zl.] na konci zbytek písmena; Salozztywye Fljš — 16 před ius v rkpe tečka — 20 pr] písmeno po r nejasné, je to a nebo s; praw Fljš, pra Kl. zl. — 24 chzí] písmeno po í nejasné; chzu Fljš, chzíu Kl. zl. — 26 zzi] na konci zbytek písmene; zzíe Fljš, zzí Kl. zl. 102
Strana 103
== = ---adu ---- y gmíela --- ela 5 10 15 20 25 I aks zzle bywa ZZ luncze fuse z -- ZZ tali wechzer -- A nde hluk w-- I aksto wzazztupiech ----- sí li hluchzny ------- W sse narusný------. == C htyecze wnyty ---- A pozemí míezzta ------ O píet pak w--- P opi podle zzweho --- W ssedsse wchram --- ZZ lyfsieli zzhory -------- S alozztywye -- N a zzwe zle --- R skucz ius -- W zdwihnyeme zzie ---- H i bylo znaty --------- S zzwathym - B ohem prawym ----- — P yrwe nes --- B y zzobu pr------------ A by tudyes --- W tom chzi---- N ay gho w-- I emuſto zzie ----. A gím toho ---- T aks ssedsse --- ZZ hyrnulí zzie —= = — — — — - — — = — — -= — — — — — — - — = —— —= = — — —— — —— — -= = = = = = — = 2а —— — — —— -— = ☞ = -- — = 37 (t)y jměla Kl. zl. — 39 (h) Kl. zl. 2a: 1 jakž zle býv(á) Kl. zl. — 3 stáli večer Kl. zl. — 4 ande hluk v(eliký) Kl. zl. 5 jakšto v zást(upiech) Kl. zl. — 6 šli hluční Kl. zl. — 7 vše náružní Kl. zl. — 8 chtiece vní(ti) Kl. zl. — 9 a po zemi mě(sta) Kl. zl. — 11 popi podlé s(vého) Kl. zl. 12 všedše v ch(rám) Kl. zl. — 13 slyšěli s h(óry) Kl. zl. — 14 žalostiv(ě) Kl. zl.; též možno doplnit žalostiv(ých) — 15 na své zlé Kl. zl. — 17 vzdvihně (me sě) Kl. zl. — 18 hi bylo zná(ti) Kl. zl. — 19 ž svatým Kl. zl. — 20 bohem pra(vým) Kl. zl. 24 v tom č(inu) Kl. zl. — 25 na jho v Kl. zl. — 26 jemušto s(ě) Kl. zl. — 29 shirnuli s(ě) Kl. zl. 103
== = ---adu ---- y gmíela --- ela 5 10 15 20 25 I aks zzle bywa ZZ luncze fuse z -- ZZ tali wechzer -- A nde hluk w-- I aksto wzazztupiech ----- sí li hluchzny ------- W sse narusný------. == C htyecze wnyty ---- A pozemí míezzta ------ O píet pak w--- P opi podle zzweho --- W ssedsse wchram --- ZZ lyfsieli zzhory -------- S alozztywye -- N a zzwe zle --- R skucz ius -- W zdwihnyeme zzie ---- H i bylo znaty --------- S zzwathym - B ohem prawym ----- — P yrwe nes --- B y zzobu pr------------ A by tudyes --- W tom chzi---- N ay gho w-- I emuſto zzie ----. A gím toho ---- T aks ssedsse --- ZZ hyrnulí zzie —= = — — — — - — — = — — -= — — — — — — - — = —— —= = — — —— — —— — -= = = = = = — = 2а —— — — —— -— = ☞ = -- — = 37 (t)y jměla Kl. zl. — 39 (h) Kl. zl. 2a: 1 jakž zle býv(á) Kl. zl. — 3 stáli večer Kl. zl. — 4 ande hluk v(eliký) Kl. zl. 5 jakšto v zást(upiech) Kl. zl. — 6 šli hluční Kl. zl. — 7 vše náružní Kl. zl. — 8 chtiece vní(ti) Kl. zl. — 9 a po zemi mě(sta) Kl. zl. — 11 popi podlé s(vého) Kl. zl. 12 všedše v ch(rám) Kl. zl. — 13 slyšěli s h(óry) Kl. zl. — 14 žalostiv(ě) Kl. zl.; též možno doplnit žalostiv(ých) — 15 na své zlé Kl. zl. — 17 vzdvihně (me sě) Kl. zl. — 18 hi bylo zná(ti) Kl. zl. — 19 ž svatým Kl. zl. — 20 bohem pra(vým) Kl. zl. 24 v tom č(inu) Kl. zl. — 25 na jho v Kl. zl. — 26 jemušto s(ě) Kl. zl. — 29 shirnuli s(ě) Kl. zl. 103
Strana 104
A by hi mie--- H i líud myzz----- W iechzssiu w------- N ebezzke po--- W chztwyrth----- 35 ZZ talo zzíe ta------ N a prsiklad------- W hody iesto ------- P ogich chza--- I eden síd z--- 30 34 před řádkem zelenomodré znaménko na označení odstavce 104
A by hi mie--- H i líud myzz----- W iechzssiu w------- N ebezzke po--- W chztwyrth----- 35 ZZ talo zzíe ta------ N a prsiklad------- W hody iesto ------- P ogich chza--- I eden síd z--- 30 34 před řádkem zelenomodré znaménko na označení odstavce 104
Strana 105
30 A by hi míe--- H i liud myzz-------- W iechzssiu w--- N ebezzke po- W chztwyrthem letye --- 35 ZZ talo zzíe take -- N a prsiklad ---- W hody ieſto ----- P ogich chzazz --- I eden síd z--- — — 34 V čtvirt(ém létě) Kl. zl. — 35 stalo sě ta(ké) Kl. zl. — 37 v hody, ješto (slovú stánky) Kl. zl. — 38 po jich ča(s) Kl. zl. — 39 jeden Žid, s(yn) Kl. zl. 105
30 A by hi míe--- H i liud myzz-------- W iechzssiu w--- N ebezzke po- W chztwyrthem letye --- 35 ZZ talo zzíe take -- N a prsiklad ---- W hody ieſto ----- P ogich chzazz --- I eden síd z--- — — 34 V čtvirt(ém létě) Kl. zl. — 35 stalo sě ta(ké) Kl. zl. — 37 v hody, ješto (slovú stánky) Kl. zl. — 38 po jich ča(s) Kl. zl. — 39 jeden Žid, s(yn) Kl. zl. 105
Strana 106
Legenda aurea (De sancto Jacobo apostolo:) ... 2. Refert Josephus, quod propter pecca- tum mortis Jacobi justi factum est excidium in Jerusalem et dispersio Judaeorum: sed non solum ob mortem Jacobi, sed etiam ob mortem domini praecipue destructio ista facta est, secundum quod dominus dicit: non relinquent in te lapidem super lapidem, eo quod non cognoveris tempus visitationis tuae. Sed quoniam non vult dominus mortem peccatoris et ut ipsi excusationem non haberent, per XL annos eorum poenitentiam ex- spectavit et per apostolos, maxime per Jacobum fratrem domini inter eos continuo praedicantem eos ad poenitentiam revocabat, sed cum per admoni- tionem eos non posset revocare, voluit eos saltem prodigiis exterrere, nam in his XL annis sibi ad poenitentiam datis multa monstra et prodigia (sicut refert Josephus) evenerunt. Nam stella praefulgens gladio per omnia similis visa est civitati desuper imminere ac per totum annum exitialibus flammis ardere. In quodam festo azimorum hora noctis nona tantus fulgor aram templumque circumdedit, ut omnes diem clarissimum factum putarent. In eadem festivitate vetula ad immolandum adducta inter ministrorum manus agnam subito est enixa. Post aliquot dies prope solis occasum visi sunt currus et quadrigae in omni regione per aërem ferri et armatorum cohortes misceri nubibus et urbes circumdare agminibus improvisis. In alio die festo, quae pentecoste appellatur, noctu sacerdotes templum ingressi ad ministeria ex more complenda motus quosdam strepitusque senserunt ac voces subitas audierunt dicentes: transeamus ab his sedibus. Ante quartum etiam annum belli quidam vir nomine Jesus Ananiae filius in festo tabernaculorum repente clamare coepit: vox ab oriente, vox ab occidente, vox a IIII ventis, vox super Hierosolymam et super templum, vox super sponsos et sponsas, vox super populum universum... (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 298—299.) Dochované zbytky textu obsahují, jak zjistil Flajšhans (Nejst. pam., 97), část Legendy o Jakubovi Menším, jejíž latinské zpracování je ve Voraginově „Zlaté legendě“. Jsou zde vylíčeny podivné úkazy předcházející zkázu Jeruzaléma. Z kapi- toly „De sancto Jacobo apostolo“ vychází také vyprávění o hrozném hladu v obleže- ném městě, obsažené v klementinském zlomku Legendy o Jakubovi Menším. 106
Legenda aurea (De sancto Jacobo apostolo:) ... 2. Refert Josephus, quod propter pecca- tum mortis Jacobi justi factum est excidium in Jerusalem et dispersio Judaeorum: sed non solum ob mortem Jacobi, sed etiam ob mortem domini praecipue destructio ista facta est, secundum quod dominus dicit: non relinquent in te lapidem super lapidem, eo quod non cognoveris tempus visitationis tuae. Sed quoniam non vult dominus mortem peccatoris et ut ipsi excusationem non haberent, per XL annos eorum poenitentiam ex- spectavit et per apostolos, maxime per Jacobum fratrem domini inter eos continuo praedicantem eos ad poenitentiam revocabat, sed cum per admoni- tionem eos non posset revocare, voluit eos saltem prodigiis exterrere, nam in his XL annis sibi ad poenitentiam datis multa monstra et prodigia (sicut refert Josephus) evenerunt. Nam stella praefulgens gladio per omnia similis visa est civitati desuper imminere ac per totum annum exitialibus flammis ardere. In quodam festo azimorum hora noctis nona tantus fulgor aram templumque circumdedit, ut omnes diem clarissimum factum putarent. In eadem festivitate vetula ad immolandum adducta inter ministrorum manus agnam subito est enixa. Post aliquot dies prope solis occasum visi sunt currus et quadrigae in omni regione per aërem ferri et armatorum cohortes misceri nubibus et urbes circumdare agminibus improvisis. In alio die festo, quae pentecoste appellatur, noctu sacerdotes templum ingressi ad ministeria ex more complenda motus quosdam strepitusque senserunt ac voces subitas audierunt dicentes: transeamus ab his sedibus. Ante quartum etiam annum belli quidam vir nomine Jesus Ananiae filius in festo tabernaculorum repente clamare coepit: vox ab oriente, vox ab occidente, vox a IIII ventis, vox super Hierosolymam et super templum, vox super sponsos et sponsas, vox super populum universum... (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 298—299.) Dochované zbytky textu obsahují, jak zjistil Flajšhans (Nejst. pam., 97), část Legendy o Jakubovi Menším, jejíž latinské zpracování je ve Voraginově „Zlaté legendě“. Jsou zde vylíčeny podivné úkazy předcházející zkázu Jeruzaléma. Z kapi- toly „De sancto Jacobo apostolo“ vychází také vyprávění o hrozném hladu v obleže- ném městě, obsažené v klementinském zlomku Legendy o Jakubovi Menším. 106
Strana 107
Paterovy proužky č. 11, 5, 9, 10; 8 Zlomek Legendy o Veronice (LegP Ver)
Paterovy proužky č. 11, 5, 9, 10; 8 Zlomek Legendy o Veronice (LegP Ver)
Strana 108
5 10 15 20 25 ---ho ch-----e ny-----era ----k ied----- W-------era ----e mí----- zzhl ----at ---- chw------ocra-----at ----cze p-----iu 0-----a ----zzl h ----- hi —---- zzlab -- ----czi zz ----ozzelz--- zzne-- ----pod------- wiecz --- wezzt--- ----ýus p-----owal-----leka--- ---- puc------em h----- ne--- ----ys zzie---m w------peco--- ---by by----- uzz -----wal ---- s my------byl zz ---czen ------ysse ---ch zz-----onu ---- - ssíe ----znym ------uwil -----iessc -----e ----ymís------rsez----- ne ----ep ------- nez ----- ewss--- ---- wssi------ echz-----yssie --- ----ieli k ----mu ------ wítý ----cz a------e to -----ýtý ----lo to-----wen ------osí ---1 prs-----1 gd-----zyn bos--- ---- nem-------e uz-----wowa--- ----s zze-----d n------towal--- ---- nah ------ od -------iezchz----ýe --- wie------ez t.----iezzty--- ----gho ------síw------zztup-- ---- by------zíezz----ocup-- ----zzlow----- prs -----i ma--- ----wil-------chzc -----o cra--- --— — zzíe ----- mí zz--- -- a A 30 Adr------- A: 2 w] je znát ještě část písmena; we Fljš — era] ra Fljš — 3 mí] mn Fljš — at před a část písmena; hat Fljš — 4 at] hat Fljš — 5 iu] ni Fljš — 6 zzl h] po h čás — hi] na začátku ještě část písmena; n hi Fljš — zzlab] zzlav písmena; zzl hr Fljš wiecz] viecz Fljš — 8 pod] po d část písmena; podn Fljš — Fljš — wezzt] wezzty 9 ýus] část y znatelná; us Fljš — 10 ne] na začátku ještě část písmena; n ne- Fljš — Fljš — 11 zzie] zzu Fljš — 12 wal] zbytek w znatelný; al Fljš — 13 czen] czem Fljš — 16—18 na proužku č. 9 hnědá skvrna, zasahující až na proužek č. 10 — 17 nezl na začátku ještě část písmena; y ne Fljš — ewfil iew ff Fljš — 18 wssí] na konci část písmena, wsfíc Fljš — yísie] po e část písmena; y ssíew Fljš — 20 to] po o část písmena; tor Fljš 24 zze] po e část písmena; zzen Fljš — towal] I zčásti znatelné; towa Fljš — 25 od po d část písmena; odn Fljš — 26 iezzty] iezzcz Fljš — 27 gho] tho Fljš — 28 byl na začátku část písmena; nby Fljš — zíezz] síezz Fljš — ocupl před o část písmena; eocup Fljš — 29 zzlow] zzlor Fljš — í ma] před í část písmena; sí ma Fljš — 30 wil] na začátku část písmena; iwil Fljš — cra] tra Fljš — 31—33 je znát zbytky iniciálky, která byla v barvě červené a modrozelené — 31 míl ní Fljš 108
5 10 15 20 25 ---ho ch-----e ny-----era ----k ied----- W-------era ----e mí----- zzhl ----at ---- chw------ocra-----at ----cze p-----iu 0-----a ----zzl h ----- hi —---- zzlab -- ----czi zz ----ozzelz--- zzne-- ----pod------- wiecz --- wezzt--- ----ýus p-----owal-----leka--- ---- puc------em h----- ne--- ----ys zzie---m w------peco--- ---by by----- uzz -----wal ---- s my------byl zz ---czen ------ysse ---ch zz-----onu ---- - ssíe ----znym ------uwil -----iessc -----e ----ymís------rsez----- ne ----ep ------- nez ----- ewss--- ---- wssi------ echz-----yssie --- ----ieli k ----mu ------ wítý ----cz a------e to -----ýtý ----lo to-----wen ------osí ---1 prs-----1 gd-----zyn bos--- ---- nem-------e uz-----wowa--- ----s zze-----d n------towal--- ---- nah ------ od -------iezchz----ýe --- wie------ez t.----iezzty--- ----gho ------síw------zztup-- ---- by------zíezz----ocup-- ----zzlow----- prs -----i ma--- ----wil-------chzc -----o cra--- --— — zzíe ----- mí zz--- -- a A 30 Adr------- A: 2 w] je znát ještě část písmena; we Fljš — era] ra Fljš — 3 mí] mn Fljš — at před a část písmena; hat Fljš — 4 at] hat Fljš — 5 iu] ni Fljš — 6 zzl h] po h čás — hi] na začátku ještě část písmena; n hi Fljš — zzlab] zzlav písmena; zzl hr Fljš wiecz] viecz Fljš — 8 pod] po d část písmena; podn Fljš — Fljš — wezzt] wezzty 9 ýus] část y znatelná; us Fljš — 10 ne] na začátku ještě část písmena; n ne- Fljš — Fljš — 11 zzie] zzu Fljš — 12 wal] zbytek w znatelný; al Fljš — 13 czen] czem Fljš — 16—18 na proužku č. 9 hnědá skvrna, zasahující až na proužek č. 10 — 17 nezl na začátku ještě část písmena; y ne Fljš — ewfil iew ff Fljš — 18 wssí] na konci část písmena, wsfíc Fljš — yísie] po e část písmena; y ssíew Fljš — 20 to] po o část písmena; tor Fljš 24 zze] po e část písmena; zzen Fljš — towal] I zčásti znatelné; towa Fljš — 25 od po d část písmena; odn Fljš — 26 iezzty] iezzcz Fljš — 27 gho] tho Fljš — 28 byl na začátku část písmena; nby Fljš — zíezz] síezz Fljš — ocupl před o část písmena; eocup Fljš — 29 zzlow] zzlor Fljš — í ma] před í část písmena; sí ma Fljš — 30 wil] na začátku část písmena; iwil Fljš — cra] tra Fljš — 31—33 je znát zbytky iniciálky, která byla v barvě červené a modrozelené — 31 míl ní Fljš 108
Strana 109
5 10 ----ho ch ----e ny---- era ----k ied---- W----era ----e mí--- zzhl ----at ---- chw ----ocra----at ----cze p----iu 0----a ---- zzl h ---- hi ---- zzlab -- ----czi zzwe pozzelzztwo zznezzty --- pod -- -- wiecz prsiwezzty ----ýus p----owal ----leka---- ---- puc----em h---- ne----a ----ys zzie ----m w----peco--- ---- by byl - uzz --- wal ----s my-----byl zz ----czen----ysse ----ch zz ----onu --- ssíe ---- zznym mluwili miesschziene A 15 20 25 30 ----ymís ----rsez----- ne ----e p ---- nez----ewsse -- -- wffi----echz ----yssiewsse ----ieli knyemu mluwítý ----cz a----e to----ýtý ----lo to----wen----osí ----1 prsifsel gdys zzyn bosí ---- nemoczne uzdrawowal ----s zze----d n----towal ---- nah ---- od ----iezchz ----ve ---- wie----ez t----iezzty---- ----gho ---- síw----zztupil ---- by ----zíezz --- pocupil ----zzlow---- prs----i ma--- ----wil ----chze ----o cra---- Adryan zzíe welmí zz ---- A: 1 ny----era] nyektera Ryš — 2 w----era] weffkera Ryš — 10 puc ---- em] snad zde bylo puchyrsem — 18 ---echz----yssiewffe] snad rsiechz uzzlyssiewffe 20 ---- cz] snad R skucz — 28 pocupil] nejisté, možno číst též potupil Ryš 109
5 10 ----ho ch ----e ny---- era ----k ied---- W----era ----e mí--- zzhl ----at ---- chw ----ocra----at ----cze p----iu 0----a ---- zzl h ---- hi ---- zzlab -- ----czi zzwe pozzelzztwo zznezzty --- pod -- -- wiecz prsiwezzty ----ýus p----owal ----leka---- ---- puc----em h---- ne----a ----ys zzie ----m w----peco--- ---- by byl - uzz --- wal ----s my-----byl zz ----czen----ysse ----ch zz ----onu --- ssíe ---- zznym mluwili miesschziene A 15 20 25 30 ----ymís ----rsez----- ne ----e p ---- nez----ewsse -- -- wffi----echz ----yssiewsse ----ieli knyemu mluwítý ----cz a----e to----ýtý ----lo to----wen----osí ----1 prsifsel gdys zzyn bosí ---- nemoczne uzdrawowal ----s zze----d n----towal ---- nah ---- od ----iezchz ----ve ---- wie----ez t----iezzty---- ----gho ---- síw----zztupil ---- by ----zíezz --- pocupil ----zzlow---- prs----i ma--- ----wil ----chze ----o cra---- Adryan zzíe welmí zz ---- A: 1 ny----era] nyektera Ryš — 2 w----era] weffkera Ryš — 10 puc ---- em] snad zde bylo puchyrsem — 18 ---echz----yssiewffe] snad rsiechz uzzlyssiewffe 20 ---- cz] snad R skucz — 28 pocupil] nejisté, možno číst též potupil Ryš 109
Strana 110
35 ----Rse------- tu -----en ty--- ----Zat------- zzíe---- mí z--- ---- ge-------dnezz ----iechz--- ----yus-------1 my-----wssem----hzíw-- -bez ------wa h ----- wiw-- ----estoy-----o krs----anzzt----- wida-- ----ze g------gie ie----e prs--- ----wy -------kym ------o nýe-- 5 10 15 20 ZZ ta----zel a----- ws------ prs--- G is---- byli-----ubil--- K to----they -----rady-----i T y-----wssiem----zil od---zzars--- A rs----ktos ----- leka--- B ez----nye ------e um-----1 T o-----czos -----kral p---chzil A ch----rad z-----ak ozz ---e P oz----y gh------popr-----e T ye----us -------ozzelz--- mín--- G da----m w-------dyel ----dyne--- G 1-----zwe------- sieb-----ezzu A s-----iechz-----ow p ----- ezzu M lu----ak c------wie------tawa--- A kr----anzzt-----rsiech ---sída--- I ak----e zzta----ozlích---ie H ny---- ieho-----zzilíu -- P og----hzlow-----azz ------n W ssi---e rsi----- iak -----en A s ---- zzrsí----he u-----e G de----wdowa-----sie --- G m-----wobr------ na -----e A rs---- mno------zíe p - --- ssíe B 32 tu] na začátku část písmena; i tu Fljš —33 Zat] po t část písmena; zati Fljš 34 ge] na začátku a na konci zbytky písmen; s gey Fljš — 35 1 myl na začátku zbytek písmena; al ny Fljš — 38 gíe] síe Fljš B: 1 ZZ ta] a zčásti znatelné; ZZt Fljš — zel a] po a zbytek písmena; sel an Fljš wil na začátku zbytek písmena; a wſ Fljš — 2 ubil] nbil Fljš — 3 rady] tady Fljš i] Fljš neuvádí — 4 zzars] a poškozeno; z-rs Fljš — 5 ktos] k zčásti znatelné; tos Fljš 9 popr] popi Fljš — 10 us] na konci zbytek písmena; rus r Fljš — 11 m w] ni w Fljš 12 G i] po í zbytek písmena; Gín Fljš — sieb] po b zbytek písmena; siebi Fljš — 13 A s pod s v rkpe tečka — 14 je znát zbytek červeného znaménka před řádkem — wie] po e zbytek písmena; wiek Fljš — 15 A kr] r zčásti znatelné; A k Fljš — 18 hzlow] h zlou Fljš — azz] na konci zbytek písmena; azzn Fljš — 19 rsi] na konci nepatrný zbytek písmena; rsíe Fljš — 20 A s] na konci zbytek písmena; As 1 Fljš — zzrsí] na konci nepatrný zbytek písmena; zzrsíe Fljš — 21 wdowa] a zčásti znatelné; wdow Fljš — 110
35 ----Rse------- tu -----en ty--- ----Zat------- zzíe---- mí z--- ---- ge-------dnezz ----iechz--- ----yus-------1 my-----wssem----hzíw-- -bez ------wa h ----- wiw-- ----estoy-----o krs----anzzt----- wida-- ----ze g------gie ie----e prs--- ----wy -------kym ------o nýe-- 5 10 15 20 ZZ ta----zel a----- ws------ prs--- G is---- byli-----ubil--- K to----they -----rady-----i T y-----wssiem----zil od---zzars--- A rs----ktos ----- leka--- B ez----nye ------e um-----1 T o-----czos -----kral p---chzil A ch----rad z-----ak ozz ---e P oz----y gh------popr-----e T ye----us -------ozzelz--- mín--- G da----m w-------dyel ----dyne--- G 1-----zwe------- sieb-----ezzu A s-----iechz-----ow p ----- ezzu M lu----ak c------wie------tawa--- A kr----anzzt-----rsiech ---sída--- I ak----e zzta----ozlích---ie H ny---- ieho-----zzilíu -- P og----hzlow-----azz ------n W ssi---e rsi----- iak -----en A s ---- zzrsí----he u-----e G de----wdowa-----sie --- G m-----wobr------ na -----e A rs---- mno------zíe p - --- ssíe B 32 tu] na začátku část písmena; i tu Fljš —33 Zat] po t část písmena; zati Fljš 34 ge] na začátku a na konci zbytky písmen; s gey Fljš — 35 1 myl na začátku zbytek písmena; al ny Fljš — 38 gíe] síe Fljš B: 1 ZZ ta] a zčásti znatelné; ZZt Fljš — zel a] po a zbytek písmena; sel an Fljš wil na začátku zbytek písmena; a wſ Fljš — 2 ubil] nbil Fljš — 3 rady] tady Fljš i] Fljš neuvádí — 4 zzars] a poškozeno; z-rs Fljš — 5 ktos] k zčásti znatelné; tos Fljš 9 popr] popi Fljš — 10 us] na konci zbytek písmena; rus r Fljš — 11 m w] ni w Fljš 12 G i] po í zbytek písmena; Gín Fljš — sieb] po b zbytek písmena; siebi Fljš — 13 A s pod s v rkpe tečka — 14 je znát zbytek červeného znaménka před řádkem — wie] po e zbytek písmena; wiek Fljš — 15 A kr] r zčásti znatelné; A k Fljš — 18 hzlow] h zlou Fljš — azz] na konci zbytek písmena; azzn Fljš — 19 rsi] na konci nepatrný zbytek písmena; rsíe Fljš — 20 A s] na konci zbytek písmena; As 1 Fljš — zzrsí] na konci nepatrný zbytek písmena; zzrsíe Fljš — 21 wdowa] a zčásti znatelné; wdow Fljš — 110
Strana 111
35 Rse---- tu ----en ty---- Zat---- zzíe ---- mí z ---- ----— ge ---- dnezz ----iechz ---- ----yus----1 my----wssem ----hzíwie -- bez ----wa hnyewiwie ----estoy----o krsezztanzztwo wída ----ze g---gie ie----e prsida ----wy ----kym----o nýe- B 5 10 15 20 ZZ ta----zel a---- w5---- prs---- G is---- byli zahubili K to----they prorady byli T yem wſiem hrozil od cziezzarsie A rska ktos ---- lekarsie B ez---nye ----e umuchzil T o-- czos --- kral poruchzil A chz nerad zzie tak ozztawie P oz----y gho ku poprawie T yem tus me pozzelzztwo míne G da ---m w----dyel ----dyne G 1----zwe zztrsiebro ---ezzu A s----iechz ----ow prsinezzu M luwie tak chzlowiek ---tawa A krsezztanzztwo rsiechz prsídawa I aks zzie zztalo rozlíchzugíe H nyewy ieho pozzilíugie P og-- chzlowiek --azz----n W ssi---e rsi---- iak-----en A s --- zzrsí ----he ulicze G de--- wdowa ---síe ----- G m---- wobrazie na russie A rsk --- mno-- zzíe porussíe 36 hnyewíwie] doplnil Ryš B: 3 prorady] Ryš pokládá za nejisté — 8 ozztawie] Ryš pokládá za nejisté — 16 rozlíchzugíe] Ryš pokládá za nejisté 111
35 Rse---- tu ----en ty---- Zat---- zzíe ---- mí z ---- ----— ge ---- dnezz ----iechz ---- ----yus----1 my----wssem ----hzíwie -- bez ----wa hnyewiwie ----estoy----o krsezztanzztwo wída ----ze g---gie ie----e prsida ----wy ----kym----o nýe- B 5 10 15 20 ZZ ta----zel a---- w5---- prs---- G is---- byli zahubili K to----they prorady byli T yem wſiem hrozil od cziezzarsie A rska ktos ---- lekarsie B ez---nye ----e umuchzil T o-- czos --- kral poruchzil A chz nerad zzie tak ozztawie P oz----y gho ku poprawie T yem tus me pozzelzztwo míne G da ---m w----dyel ----dyne G 1----zwe zztrsiebro ---ezzu A s----iechz ----ow prsinezzu M luwie tak chzlowiek ---tawa A krsezztanzztwo rsiechz prsídawa I aks zzie zztalo rozlíchzugíe H nyewy ieho pozzilíugie P og-- chzlowiek --azz----n W ssi---e rsi---- iak-----en A s --- zzrsí ----he ulicze G de--- wdowa ---síe ----- G m---- wobrazie na russie A rsk --- mno-- zzíe porussíe 36 hnyewíwie] doplnil Ryš B: 3 prorady] Ryš pokládá za nejisté — 8 ozztawie] Ryš pokládá za nejisté — 16 rozlíchzugíe] Ryš pokládá za nejisté 111
Strana 112
25 I us----chzlow----k yd-----utýe H ny----gie zz ----elm ------utye W sse---o se z----d -------1 Z az ----gmu ------byl -----al M ez----m wu------zzta--- O p-----s rsi ----- rozpa----na 30 35 P 0-----now------- de -------eczí K ak----zie iez---em ------czí S e ----elzie g---ty to--- G im----ch zzo----zzpi----- noh--- A yz----echzct----ecz p----we--- A cz----s ne------zbaw-- B ych---hl g------azz n----eny-- N ye---- ieho-----men--- ZZ tye----ych m-----hi us----zny--- D o-----giety-----bezpec ---ye C 5 ----- nyca - - - - domu ---- tomu - - ---adno ---- nadno ----- wieru -- u 10 -- ye - - — — — wratýe-- --- Wa --- krSIW--- ----a 15 -- e - - - - — U 24 k yd] k zčásti znatelné; yd Fljš —25 gíe zz] na konci zbytek písmena; gie zzi Fljš 26 0 se zl na konci zbytek písmena; o se zl Fljš — dl na začátku a na konci části písmen; ud n Fljš — 27 byl] na konci zbytek písmena; byl b Fljš — 28 je znát modrozelenou čárku ze znaménka před řádkem — m wu] n wu Fljš — 30 del na začátku a na konci části písmen; uder Fljš — 31 em] na konci zbytek písmena; dem r Fljš — 32 elzíe g g zčásti znatelné; elzíe Fljš — 33 G im] z m zachována část; Gm Fljš — ch] th Fljš — 34 we] na konci zzpi] na začátku a na konci nepatrné zbytky písmen; ozzpie Fljš — zbytek písmena; wen Fljš — 35 ne] po e zbytek písmena; nen Fljš — 36 g] po g část písmena; gm Fljš — 38 us] po s zbytek písmena; usi Fljš — 39 D o] na konci zbytek písmena; Don Fljš — ye] zbytek y znatelný; e Fljš C: 7 wieru] w zčásti znatelné; ieru Fljš 112
25 I us----chzlow----k yd-----utýe H ny----gie zz ----elm ------utye W sse---o se z----d -------1 Z az ----gmu ------byl -----al M ez----m wu------zzta--- O p-----s rsi ----- rozpa----na 30 35 P 0-----now------- de -------eczí K ak----zie iez---em ------czí S e ----elzie g---ty to--- G im----ch zzo----zzpi----- noh--- A yz----echzct----ecz p----we--- A cz----s ne------zbaw-- B ych---hl g------azz n----eny-- N ye---- ieho-----men--- ZZ tye----ych m-----hi us----zny--- D o-----giety-----bezpec ---ye C 5 ----- nyca - - - - domu ---- tomu - - ---adno ---- nadno ----- wieru -- u 10 -- ye - - — — — wratýe-- --- Wa --- krSIW--- ----a 15 -- e - - - - — U 24 k yd] k zčásti znatelné; yd Fljš —25 gíe zz] na konci zbytek písmena; gie zzi Fljš 26 0 se zl na konci zbytek písmena; o se zl Fljš — dl na začátku a na konci části písmen; ud n Fljš — 27 byl] na konci zbytek písmena; byl b Fljš — 28 je znát modrozelenou čárku ze znaménka před řádkem — m wu] n wu Fljš — 30 del na začátku a na konci části písmen; uder Fljš — 31 em] na konci zbytek písmena; dem r Fljš — 32 elzíe g g zčásti znatelné; elzíe Fljš — 33 G im] z m zachována část; Gm Fljš — ch] th Fljš — 34 we] na konci zzpi] na začátku a na konci nepatrné zbytky písmen; ozzpie Fljš — zbytek písmena; wen Fljš — 35 ne] po e zbytek písmena; nen Fljš — 36 g] po g část písmena; gm Fljš — 38 us] po s zbytek písmena; usi Fljš — 39 D o] na konci zbytek písmena; Don Fljš — ye] zbytek y znatelný; e Fljš C: 7 wieru] w zčásti znatelné; ieru Fljš 112
Strana 113
25 I us---- chzlowiek yd----utýe H nyewagíe zzie welmi krutye W sse---o se z----d ----1 Z az---gmu ----byl ----al M ezi tyem wuliczi zztana 30 35 O p-----s rsi ----- rozpa--- na P 0----now---- de ----eczí K ak----zíe iez----em ----czí S e mi nelzíe gmiety toho G ims bych zzobie prozzpiel mnoho A yzza wechzcty wiecz pozztawen A cziezzars nemoczi zbawen B ych mohl gmiety azz n ----enye N yekake ieho znamenye ZZ tyem bych mohl hi usitechznye D omow giety --- bezpechznye C — — veronyca 5 --- — — -— --- — ---- domu ---- tomu --- adno - -- nadno --- wieru 10 ---u ---------------- Ve ---- wratýe --- wa --- -- - — - - ----— = — — — - krsiwa -a 15 -- —— -- - e 36 gmiety azz] doplnil Ryš 8 Nejstarší české verš. legendy 113
25 I us---- chzlowiek yd----utýe H nyewagíe zzie welmi krutye W sse---o se z----d ----1 Z az---gmu ----byl ----al M ezi tyem wuliczi zztana 30 35 O p-----s rsi ----- rozpa--- na P 0----now---- de ----eczí K ak----zíe iez----em ----czí S e mi nelzíe gmiety toho G ims bych zzobie prozzpiel mnoho A yzza wechzcty wiecz pozztawen A cziezzars nemoczi zbawen B ych mohl gmiety azz n ----enye N yekake ieho znamenye ZZ tyem bych mohl hi usitechznye D omow giety --- bezpechznye C — — veronyca 5 --- — — -— --- — ---- domu ---- tomu --- adno - -- nadno --- wieru 10 ---u ---------------- Ve ---- wratýe --- wa --- -- - — - - ----— = — — — - krsiwa -a 15 -- —— -- - e 36 gmiety azz] doplnil Ryš 8 Nejstarší české verš. legendy 113
Strana 114
20 ----- sietý -- - letý ---- - hey -----ey -----hrsiec-- 30 25 -- le ---- icze ---- obda--- -----twars--- ----- wayu -----ayu -----aty -----znatý ----- tyese --- ese ----- rsiechz-- -----ewzzpr --- 35 -----czíe --- e --- e ----- ahle ---- iem — ----- c0y -- ----s chty------ -----y krs--- - - — ----- tyber--- -----s byl ------- -- Vl0 9-------- --- by m ------ - ---- S by g------- ---- 9h0 -------- 10 -----algie ------- --dy nac------ ----- by kto------ - — — 5 N --- sto by g----- 30 znátý] snatý Fljš — 33 rsiechz] na konci zbytek písmena; rsiechzi Fljš 37 e] na začátku zbytek písmena; le Fljš N: 1 ocoy] na začátku zbytek písmena; pocoy Fljš — 3 po y v rkpe tečka — 5 pod s v rkpe tečka — 9 gho] na konci část písmena; gho w Fljš — 10 algie] na začátku zbytek písmena, pod I tečka; walczie Fljš — 114
20 ----- sietý -- - letý ---- - hey -----ey -----hrsiec-- 30 25 -- le ---- icze ---- obda--- -----twars--- ----- wayu -----ayu -----aty -----znatý ----- tyese --- ese ----- rsiechz-- -----ewzzpr --- 35 -----czíe --- e --- e ----- ahle ---- iem — ----- c0y -- ----s chty------ -----y krs--- - - — ----- tyber--- -----s byl ------- -- Vl0 9-------- --- by m ------ - ---- S by g------- ---- 9h0 -------- 10 -----algie ------- --dy nac------ ----- by kto------ - — — 5 N --- sto by g----- 30 znátý] snatý Fljš — 33 rsiechz] na konci zbytek písmena; rsiechzi Fljš 37 e] na začátku zbytek písmena; le Fljš N: 1 ocoy] na začátku zbytek písmena; pocoy Fljš — 3 po y v rkpe tečka — 5 pod s v rkpe tečka — 9 gho] na konci část písmena; gho w Fljš — 10 algie] na začátku zbytek písmena, pod I tečka; walczie Fljš — 114
Strana 115
— — 20 —— — -- — = = =lE V ---- letý ----- hey -- By ------ --hrsiec-- - — — — — 25 -- 12 -- 10ze --- obdarsi — -- twarsi =---------- WÝE -- — - — — -- — —- — — — = — 30 — — - - — ---- — — — = - --ayu ---aty -- znatý --- tyese --ese — — - rsiechzi newzzprsiechzi 35 - - czíe — — -- e — — — — — - - — --- 2 -- -- - — — — -- - -- .* P- - - -- ahle ---iem N --— 0 0y - -----s chty-- -----y krs-- --- - tyberia ---- — = — — — 5 -----s byl ---- ----- ylo g ---- --- by I ----- --- S DV Q-- -— — — —= — -— = 10 ---- — IO ---------— --- - — ---- — — algie -- dy nac-- ---- by kto --- ---- sto by g-- = - — =— 115
— — 20 —— — -- — = = =lE V ---- letý ----- hey -- By ------ --hrsiec-- - — — — — 25 -- 12 -- 10ze --- obdarsi — -- twarsi =---------- WÝE -- — - — — -- — —- — — — = — 30 — — - - — ---- — — — = - --ayu ---aty -- znatý --- tyese --ese — — - rsiechzi newzzprsiechzi 35 - - czíe — — -- e — — — — — - - — --- 2 -- -- - — — — -- - -- .* P- - - -- ahle ---iem N --— 0 0y - -----s chty-- -----y krs-- --- - tyberia ---- — = — — — 5 -----s byl ---- ----- ylo g ---- --- by I ----- --- S DV Q-- -— — — —= — -— = 10 ---- — IO ---------— --- - — ---- — — algie -- dy nac-- ---- by kto --- ---- sto by g-- = - — =— 115
Strana 116
15 20 -----s ptaw-- -----la na------- --- natO ---- -- - --- k proz ----- -- by kto ------- --- S bV -- - -- — --- hze zz ---- --- kto tD ----- ----kars g------- ----us ta------ -- Ozzel ----- --pOygin-------- — — 25 30 35 ---1a1O------- -----taw ----— ---1m hi-------- -- e wja---- -----an 11------- -- zzie --- - -- zzpilat--- -- -----gey gh---- ----to take--- -----s otl ----- --- tu pr----- --- yecoli ------- ----- ony p- - - -----e doby------- — 14 ptaw] praw Fljš — 15 na] na konci část písmena; nan Fljš — 19 by] na konci zbytek písmena; by n Fljš — 20 zz] na konci část písmena; zzí Fljš — 21 tb] th Fljš— 23 ta] na konci zbytek písmena; tan Fljš — 24 ozzel] mezi o a zbytkem předcházejí- cího písmena malá mezera; s ozzel Fljš — 25 poygm] p zčásti znatelné; oygm Fljš — 27 taw] na začátku a na konci zbytky písmen; otaw r Fljš — 28 po m v rkpe tečka — 30 po n v rkpe tečka — 31 zzie] na začátku část písmena; n zzie Fljš — 35 otl] na konci část písmena; otl t Fljš — 37 yecoli] ye toli Fljš 116
15 20 -----s ptaw-- -----la na------- --- natO ---- -- - --- k proz ----- -- by kto ------- --- S bV -- - -- — --- hze zz ---- --- kto tD ----- ----kars g------- ----us ta------ -- Ozzel ----- --pOygin-------- — — 25 30 35 ---1a1O------- -----taw ----— ---1m hi-------- -- e wja---- -----an 11------- -- zzie --- - -- zzpilat--- -- -----gey gh---- ----to take--- -----s otl ----- --- tu pr----- --- yecoli ------- ----- ony p- - - -----e doby------- — 14 ptaw] praw Fljš — 15 na] na konci část písmena; nan Fljš — 19 by] na konci zbytek písmena; by n Fljš — 20 zz] na konci část písmena; zzí Fljš — 21 tb] th Fljš— 23 ta] na konci zbytek písmena; tan Fljš — 24 ozzel] mezi o a zbytkem předcházejí- cího písmena malá mezera; s ozzel Fljš — 25 poygm] p zčásti znatelné; oygm Fljš — 27 taw] na začátku a na konci zbytky písmen; otaw r Fljš — 28 po m v rkpe tečka — 30 po n v rkpe tečka — 31 zzie] na začátku část písmena; n zzie Fljš — 35 otl] na konci část písmena; otl t Fljš — 37 yecoli] ye toli Fljš 116
Strana 117
15 20 -----s ptaw--- ---- la na----------- ----- nato ---- ------ -- k proz ---- -- by kto ---- -----S by ----------— -- hze ZZ ------- ---- kto tb ---- -- lekars g----. — 25 30 -- us ta ----- == - -- pozzel ---- - pOygin - ---- ----- --1am0------ — — — -----taw -- — - 1m h1 ---- — -- e wija --------- -----an 11----- --— --— zzie —— --- zzpilatem --- ---- gey gn --------- --to take --------- 35 ----s Otl ---------- --- tu pr ---- ----- yecoli---- ---- ony p -- - -----e doby ---------- 117
15 20 -----s ptaw--- ---- la na----------- ----- nato ---- ------ -- k proz ---- -- by kto ---- -----S by ----------— -- hze ZZ ------- ---- kto tb ---- -- lekars g----. — 25 30 -- us ta ----- == - -- pozzel ---- - pOygin - ---- ----- --1am0------ — — — -----taw -- — - 1m h1 ---- — -- e wija --------- -----an 11----- --— --— zzie —— --- zzpilatem --- ---- gey gn --------- --to take --------- 35 ----s Otl ---------- --- tu pr ---- ----- yecoli---- ---- ony p -- - -----e doby ---------- 117
Strana 118
Legenda aurea (De passione domini:) ... de poena et origine Judae invenies in legenda sancti Matthiae, de poena et excidio Judaeorum in legenda sancti Jacobi minoris, de poena autem et origine Pylati in quadam historia licet apocrypha legitur: fuit quidam rex nomine Tyrus, qui quandam puellam nomine Pylam, filiam cujusdam molendinarii nomine Atus carnaliter cognovit et de ea filium generavit, Pyla autem ex nomine suo et nomine patris sui, qui dicebatur Atus, unum nomen composuit et nato puero imposuit nomen Pylatus... Cum autem Pylatus dominum Judaeis crucifigendum tradi- disset, timens tamen offensam Tyberii Caesarii eo quod condemnasset sanguinem innocentem, quendam sibi familiarem pro sui excusatione ad Caesarem destinavit. Interea cum Tyberius morbo gravi teneretur, nun- tiatur eidem, quod Hierosolimis quidam medicus esset, qui omnes morbos solo verbo curaret, nesciens quod eum Pylatus et Judaei occidissent. Dixit itaque Volusiano sibi privato: citius vade trans partes marinas dicesque Pylato, ut hunc medicum mihi mittat, qui me pristinae sanitati restituat. Cum autem ille ad Pylatum venisset et mandatum imperatoris exposuisset eidem, territus Pylatus XIIII dierum inducias postulavit. Intra quod spatium cum Volusianus quandam matronam, quae fuerat familiaris Jesu, nomine Veronica, ubinam Christus Jesus inveniri posset, interrogasset, ait: heu dominus meus et Deus meus erat, quem Pylatus per invidiam traditum condemnaret et crucifigi praecepit. Tunc ille nimis dolens ait: vehementer doleo, quia quod mihi dominus meus explere jusserat, non valeo. Cui Veronica: dominus meus cum praedicando circuiret et ego ejus praesentia nimis invite carerem, volui mihi ipsius depingi imaginem, ut, dum ejus privarer praesentia, mihi saltem praestaret solatium imaginis suae figura, cumque linteum pictori deferrem pingendum, dominus mihi obviavit et quo tenderem, requisivit. Cui quum viae causam aperuissem, a me petiit pannum et ipsum mihi venerabili sua facie reddidit insignitum. Imaginis ergo hujus aspectum si dominus tuus devote intuebitur, continuo sanitatis beneficio potietur. Cui ille: estne hujusmodi imago auro vel argento compa- rabilis? Cui illa: non, sed pro affectu devotionis. Tecum igitur proficiscar et videndam Caesari imaginem deferam et revertar. Venit igitur Volusianus cum Veronica Romam dixitque Tyberio imperatori: Jesum a te diu desi- deratum Pylatus et Judaei injustae morti tradiderunt et per invidiam crucis patibulo affixerunt. Venit igitur matrona quaedam mecum ipsius Jesus imaginem deferens, quam si devote perspexeris, mox sanitatis tuae bene- ficium obtinebis. Caesar igitur pannis sericis viam sterni fecit et imaginem sibi praesentari praecepit, moxque, ut eam fuit intuitus, sanitatem pristi- 118
Legenda aurea (De passione domini:) ... de poena et origine Judae invenies in legenda sancti Matthiae, de poena et excidio Judaeorum in legenda sancti Jacobi minoris, de poena autem et origine Pylati in quadam historia licet apocrypha legitur: fuit quidam rex nomine Tyrus, qui quandam puellam nomine Pylam, filiam cujusdam molendinarii nomine Atus carnaliter cognovit et de ea filium generavit, Pyla autem ex nomine suo et nomine patris sui, qui dicebatur Atus, unum nomen composuit et nato puero imposuit nomen Pylatus... Cum autem Pylatus dominum Judaeis crucifigendum tradi- disset, timens tamen offensam Tyberii Caesarii eo quod condemnasset sanguinem innocentem, quendam sibi familiarem pro sui excusatione ad Caesarem destinavit. Interea cum Tyberius morbo gravi teneretur, nun- tiatur eidem, quod Hierosolimis quidam medicus esset, qui omnes morbos solo verbo curaret, nesciens quod eum Pylatus et Judaei occidissent. Dixit itaque Volusiano sibi privato: citius vade trans partes marinas dicesque Pylato, ut hunc medicum mihi mittat, qui me pristinae sanitati restituat. Cum autem ille ad Pylatum venisset et mandatum imperatoris exposuisset eidem, territus Pylatus XIIII dierum inducias postulavit. Intra quod spatium cum Volusianus quandam matronam, quae fuerat familiaris Jesu, nomine Veronica, ubinam Christus Jesus inveniri posset, interrogasset, ait: heu dominus meus et Deus meus erat, quem Pylatus per invidiam traditum condemnaret et crucifigi praecepit. Tunc ille nimis dolens ait: vehementer doleo, quia quod mihi dominus meus explere jusserat, non valeo. Cui Veronica: dominus meus cum praedicando circuiret et ego ejus praesentia nimis invite carerem, volui mihi ipsius depingi imaginem, ut, dum ejus privarer praesentia, mihi saltem praestaret solatium imaginis suae figura, cumque linteum pictori deferrem pingendum, dominus mihi obviavit et quo tenderem, requisivit. Cui quum viae causam aperuissem, a me petiit pannum et ipsum mihi venerabili sua facie reddidit insignitum. Imaginis ergo hujus aspectum si dominus tuus devote intuebitur, continuo sanitatis beneficio potietur. Cui ille: estne hujusmodi imago auro vel argento compa- rabilis? Cui illa: non, sed pro affectu devotionis. Tecum igitur proficiscar et videndam Caesari imaginem deferam et revertar. Venit igitur Volusianus cum Veronica Romam dixitque Tyberio imperatori: Jesum a te diu desi- deratum Pylatus et Judaei injustae morti tradiderunt et per invidiam crucis patibulo affixerunt. Venit igitur matrona quaedam mecum ipsius Jesus imaginem deferens, quam si devote perspexeris, mox sanitatis tuae bene- ficium obtinebis. Caesar igitur pannis sericis viam sterni fecit et imaginem sibi praesentari praecepit, moxque, ut eam fuit intuitus, sanitatem pristi- 118
Strana 119
nam est assecutus. Pontius igitur Pylatus imperio Caesaris capitur et Ro- mam perducitur... (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 231—233.) Na uvedený text ukázal V. Flajšhans (Nejst. pam., 97); upozornil, že proužek č. 8 obsahuje zbytky slov ,Tiber"ia?), „(Vero)nika“, ,(lé)kař“, „s Pilat(em)“ a „jest nej- spíše fragment legendy o umučení Páně (Leg. aurea, Grässe, 232—233)“. V pojednání Staročeská veršovaná legenda o Veronice (LF 83, 1960, 263n.; 84, 1961, 50n.) jsem připojil k proužku č. 8 proužky č. 5, 9, 10 a 11, vyříznuté z téhož textu. Pokud lze zjistit, obsahuje zlomek, složený z proužků č. 5, 9, 10 a 11, vyprávění o poslu, jejž vyslal císař Tiberius do Jeruzaléma, aby tam vyhledal lékaře, který by císaře zbavil těžké nemoci. Posel se dozví od obyvatel města o Kristovi, jeho činech a umučení, a hrozí pomstou těm, kteří zázračného lékaře zahubili. Žena jménem Veronika však má roušku, na níž je otištěn obraz Kristovy tváře. Posel uvažuje, že by císaři i sobě prospěl, kdyby obraz získal. — Na proužku č. 8 pak jsou zbytky textu, jenž obsahoval rozmluvu císaře s poslem buď před odjezdem posla do Jeruzaléma k Pilátovi, nebo po návratu posla s Veronikou do Říma. Příběh o Veronice byl ve středověku v křesťanském světě velmi oblíben a rozšířen v četných, často dosti odlišných podáních. V latinské „Zlaté legendě“ se o Veronice vypravuje v kapitole „De passione domini“; příběh je zde součástí líčení Pilátova života. Jacobus de Voragine sem pojal s malými úpravami latinskou skladbu zvanou „Mors Pilati“ (C. de Tischendorf, Evangelia apocrypha, editio altera, Lipsiae 1876, 456n.), začínající slovy „Cum autem Tiberius Caesar Romanorum imperator gravi morbo teneretur“, v níž je spojena pověst o Veronice s látkou o císaři Tiberiovi a Pilátově smrti; základ tohoto podání byl písemně zpracován již asi v 6. nebo 7. století. V četných jiných podáních byla látka doplňována, často i značně měněna — viz o tom v recensi druhého Tischendorfova vydání apokryfních evangelií, kterou uveřejnil Ant. Schönbach (Anzeiger für deutsches Alterthum und deutsche Litteratur 2, 1876, 149n.), a ve znamenité studii J. Polívky, nazvané „Legenda o Veronice“ (J. Polívka, Drobné příspěvky literárně-historické, 1891, 1—63). Skladatel české veršované legendy vypravuje rovněž obšírněji než „Mors Pilati i Jacobus de Voragine. Český básník znal asi některé z podání, vycházejících z verse zvané „Vindicta salvatoris", kde je spojena látka o Veronice, Pilátovi a Tiberiovi s vyprávěním o dobytí Jeruzaléma Vespasianem a Titem (C.. de Tischendorf, op. cit., 471n.). Zvláště je třeba věnovat pozornost podání, jež je součástí latinského pro- zaického vyprávění o celém životě Pilátově, tzv. „Latinské prózy o Pilátovi“ (text vztahující se k našemu zlomku jsem otiskl v LF 84, 1961, 52n.). V této skladbě vystu- puje též posel jménem Adrianus, jejž vyslal Pilát k Tiberiovi; jméno Adrian vyskyto- valo se snad i v českém textu (v. A 31; v. 33 na proužku č. 12, který byl vyříznut z některého sloupce v blízkosti našeho zlomku). 119
nam est assecutus. Pontius igitur Pylatus imperio Caesaris capitur et Ro- mam perducitur... (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 231—233.) Na uvedený text ukázal V. Flajšhans (Nejst. pam., 97); upozornil, že proužek č. 8 obsahuje zbytky slov ,Tiber"ia?), „(Vero)nika“, ,(lé)kař“, „s Pilat(em)“ a „jest nej- spíše fragment legendy o umučení Páně (Leg. aurea, Grässe, 232—233)“. V pojednání Staročeská veršovaná legenda o Veronice (LF 83, 1960, 263n.; 84, 1961, 50n.) jsem připojil k proužku č. 8 proužky č. 5, 9, 10 a 11, vyříznuté z téhož textu. Pokud lze zjistit, obsahuje zlomek, složený z proužků č. 5, 9, 10 a 11, vyprávění o poslu, jejž vyslal císař Tiberius do Jeruzaléma, aby tam vyhledal lékaře, který by císaře zbavil těžké nemoci. Posel se dozví od obyvatel města o Kristovi, jeho činech a umučení, a hrozí pomstou těm, kteří zázračného lékaře zahubili. Žena jménem Veronika však má roušku, na níž je otištěn obraz Kristovy tváře. Posel uvažuje, že by císaři i sobě prospěl, kdyby obraz získal. — Na proužku č. 8 pak jsou zbytky textu, jenž obsahoval rozmluvu císaře s poslem buď před odjezdem posla do Jeruzaléma k Pilátovi, nebo po návratu posla s Veronikou do Říma. Příběh o Veronice byl ve středověku v křesťanském světě velmi oblíben a rozšířen v četných, často dosti odlišných podáních. V latinské „Zlaté legendě“ se o Veronice vypravuje v kapitole „De passione domini“; příběh je zde součástí líčení Pilátova života. Jacobus de Voragine sem pojal s malými úpravami latinskou skladbu zvanou „Mors Pilati“ (C. de Tischendorf, Evangelia apocrypha, editio altera, Lipsiae 1876, 456n.), začínající slovy „Cum autem Tiberius Caesar Romanorum imperator gravi morbo teneretur“, v níž je spojena pověst o Veronice s látkou o císaři Tiberiovi a Pilátově smrti; základ tohoto podání byl písemně zpracován již asi v 6. nebo 7. století. V četných jiných podáních byla látka doplňována, často i značně měněna — viz o tom v recensi druhého Tischendorfova vydání apokryfních evangelií, kterou uveřejnil Ant. Schönbach (Anzeiger für deutsches Alterthum und deutsche Litteratur 2, 1876, 149n.), a ve znamenité studii J. Polívky, nazvané „Legenda o Veronice“ (J. Polívka, Drobné příspěvky literárně-historické, 1891, 1—63). Skladatel české veršované legendy vypravuje rovněž obšírněji než „Mors Pilati i Jacobus de Voragine. Český básník znal asi některé z podání, vycházejících z verse zvané „Vindicta salvatoris", kde je spojena látka o Veronice, Pilátovi a Tiberiovi s vyprávěním o dobytí Jeruzaléma Vespasianem a Titem (C.. de Tischendorf, op. cit., 471n.). Zvláště je třeba věnovat pozornost podání, jež je součástí latinského pro- zaického vyprávění o celém životě Pilátově, tzv. „Latinské prózy o Pilátovi“ (text vztahující se k našemu zlomku jsem otiskl v LF 84, 1961, 52n.). V této skladbě vystu- puje též posel jménem Adrianus, jejž vyslal Pilát k Tiberiovi; jméno Adrian vyskyto- valo se snad i v českém textu (v. A 31; v. 33 na proužku č. 12, který byl vyříznut z některého sloupce v blízkosti našeho zlomku). 119
Strana 120
Strana 121
Neurčený Paterův proužek č. 6 (Legp.)
Neurčený Paterův proužek č. 6 (Legp.)
Strana 122
5 10 15 20 25 30 --- -- vewko--- --- obdar -- ---- - ----u zzobu ------ ---- a krsis ------ -----ýtý tW------- ----- u wiech ------ -----oy crat------ ----- tento ----- - -----to zna ------- ---- - wewij ------ --- aks ZZ - ----- --- - zzwch ----- --- y doby ----- ----- twa - ----- - - — -— -----chody------ --- tek zZ ---- -----ezzty --- zztoy -- ---- zzýn t ------ -----ana ch ----- -- e ma--------- -----1 zzie ------- -----ty ra--- --ko ZT------ --- -ie dý ------ -----achz ZZ -- ---- stoli -----ch ZZW --- ---- e wid -------- ----- wrozd ------ -----ohu W---- -----owa ------- --- hzezk ------ ----l giny ------ -----jíu to---- ---- - nýkoh --- - 35 1: 1 yewko] yewka Fljš — 9 tol před t část písmena; oto Fljš — 12 zzweh na konci zbytek písmena; zzweho Fljš — 14 twa] na začálku ještě tři nožičky; nu twa Fljš — 15 chody] thody Fljš — 16 tek] před t část písmena; atek Fljš — 17 ezztyl na začátku zbytek písmena; nezzty Fljš — 18 zztoy] lěsně po y část písmena; zztoy m Fljš — 22 í] na začátku ještě část písmena; aí Fljš — 24 ko] na začátku zbytek pís- mena; ako Fljš — 31 w] v Fljš — 32 owa] na konci zbytek písmena; owan Fljš — 33 hzezk] na konci zbytek písmena; chzezke Fljš 122
5 10 15 20 25 30 --- -- vewko--- --- obdar -- ---- - ----u zzobu ------ ---- a krsis ------ -----ýtý tW------- ----- u wiech ------ -----oy crat------ ----- tento ----- - -----to zna ------- ---- - wewij ------ --- aks ZZ - ----- --- - zzwch ----- --- y doby ----- ----- twa - ----- - - — -— -----chody------ --- tek zZ ---- -----ezzty --- zztoy -- ---- zzýn t ------ -----ana ch ----- -- e ma--------- -----1 zzie ------- -----ty ra--- --ko ZT------ --- -ie dý ------ -----achz ZZ -- ---- stoli -----ch ZZW --- ---- e wid -------- ----- wrozd ------ -----ohu W---- -----owa ------- --- hzezk ------ ----l giny ------ -----jíu to---- ---- - nýkoh --- - 35 1: 1 yewko] yewka Fljš — 9 tol před t část písmena; oto Fljš — 12 zzweh na konci zbytek písmena; zzweho Fljš — 14 twa] na začálku ještě tři nožičky; nu twa Fljš — 15 chody] thody Fljš — 16 tek] před t část písmena; atek Fljš — 17 ezztyl na začátku zbytek písmena; nezzty Fljš — 18 zztoy] lěsně po y část písmena; zztoy m Fljš — 22 í] na začátku ještě část písmena; aí Fljš — 24 ko] na začátku zbytek pís- mena; ako Fljš — 31 w] v Fljš — 32 owa] na konci zbytek písmena; owan Fljš — 33 hzezk] na konci zbytek písmena; chzezke Fljš 122
Strana 123
-- how --- --- h0 rOZ ------- - - -- nezz- - 2 5 10 15 --- -etý ies---- ---- om om ----- -- kem po------ --- lezzt W ----- -----ay tom ---- --- - uwjje ----- --- — — moczi---- --- — ginem---- ----- - — sse pot----- - apo1to ------ -----letye z ----- -- i twem ----- --- ý wka ----- --- wu chz ---- ---- k bohu----- --- dawn---- -- Wih —- --- -1 wb ---- --- mOCZ ---- -- KeI -------— -- ZZtanu ------ 20 25 ---- arm --- -----gdys ------ -----ech g1 ----- ---- MOCZ ----- --- WleCz ---- - ---- hezes ------ -----tu rs ------ ---rechz ----- ----- alemp----- 30 --- rsazz ---- — — 37 how] na konci část písmena; how n Fljš — 39 nezz] na konci část písmena; nezzw Fljš 2: 1 etýl na začátku zbytek písmena; yetý Fljš — 2 om om] om ow Fljš — 3 kem] k zčásti znatelné; em Fljš — 4 iezzt wl na začátku ještě zbytek písmena; d iezzt p Fljš — 8 ginem] gmen Fljš — 9 sse pot] na začátku ještě zbytek písmena; wſe po Fljš — 11 letye] před í část písmena; vietye Fljš — 13 wka] na konci zbytek písmena; wkaz Fljš — 16 dawn] dawu Fljš — 18 1 wb] na začátku ještě část písmena; hl wbo Fljš — 22 arm] arn Fljš — 26 wiecz] viecz Fljš 123
-- how --- --- h0 rOZ ------- - - -- nezz- - 2 5 10 15 --- -etý ies---- ---- om om ----- -- kem po------ --- lezzt W ----- -----ay tom ---- --- - uwjje ----- --- — — moczi---- --- — ginem---- ----- - — sse pot----- - apo1to ------ -----letye z ----- -- i twem ----- --- ý wka ----- --- wu chz ---- ---- k bohu----- --- dawn---- -- Wih —- --- -1 wb ---- --- mOCZ ---- -- KeI -------— -- ZZtanu ------ 20 25 ---- arm --- -----gdys ------ -----ech g1 ----- ---- MOCZ ----- --- WleCz ---- - ---- hezes ------ -----tu rs ------ ---rechz ----- ----- alemp----- 30 --- rsazz ---- — — 37 how] na konci část písmena; how n Fljš — 39 nezz] na konci část písmena; nezzw Fljš 2: 1 etýl na začátku zbytek písmena; yetý Fljš — 2 om om] om ow Fljš — 3 kem] k zčásti znatelné; em Fljš — 4 iezzt wl na začátku ještě zbytek písmena; d iezzt p Fljš — 8 ginem] gmen Fljš — 9 sse pot] na začátku ještě zbytek písmena; wſe po Fljš — 11 letye] před í část písmena; vietye Fljš — 13 wka] na konci zbytek písmena; wkaz Fljš — 16 dawn] dawu Fljš — 18 1 wb] na začátku ještě část písmena; hl wbo Fljš — 22 arm] arn Fljš — 26 wiecz] viecz Fljš 123
Strana 124
-- miezz -- -----etle h -- — — —— 35 --- - chw--- -----m zzta--- = ----lo poh ------ — ---- tly ob--- ---- - miezz--- -----rsied d------ —=— 35 m] ni Fljš 124
-- miezz -- -----etle h -- — — —— 35 --- - chw--- -----m zzta--- = ----lo poh ------ — ---- tly ob--- ---- - miezz--- -----rsied d------ —=— 35 m] ni Fljš 124
Strana 125
Neurčený Paterův proužek č. 7 (LegP,)
Neurčený Paterův proužek č. 7 (LegP,)
Strana 126
I 5 - гo--— - zm- - ylny---- - d-b------ --- -- - a pr--- --otpl---- -- -- - — — = — =— — 10 15 - a00 -------- -- ssdy --- --iewu-- --kyrz--- --ch h--- -- hztyr-- -- nychs--- -- dali z --- --es a c ------ ---jaks --- ---ks d--- = — —= -- — =— — = = — --- WL-----— - — 20 -- PV--— - se --— ---la na-- --- u twa-- - — ---yrty-- ---lazztn ----- — - — 30 ---ame--- - nu pa------ ---tr ius ----- -- iutr----- -- o zzwí--- = ---yem-- --- zíe ch ----- ---sto zz -- ---hes h --- -- edli -- == — = — 25 — = 1: 1—5 před písmeny je mezera a svislá čára, oddělující první písmena veršů 1 ro] na konci část písmena; ron Fljš — 4 d-b] písmeno po d porušeno; d b Fljš 6 otpl] po 1 nepatrný zbytek písmena; otpla Fljš — 7 apo] na začátku část písmena; — 10 kyrz] na konci část písmena; kyrzi Fljš — 11 ch h] na začátku část i apo Fljš písmena; ich h Fljš; mezi oběma h v rkpe tečka — 14 dali] před d nepatrný zbytek písmena; idali Fljš — 15 es a c] na konci zbytek písmena; es ach Fljš — 17 dl na konci část písmena; di Fljš — 18—20 před verši zbytek žlutozelené iniciálky s červenými ozdobami — 20 se] be Fljš — 25 ame] na konci část písmena; amen Fljš — 28 iutr na začátku část písmena; i iutr Fljš — 30 yem] na začátku část písmena; nyem Fljš 31 ch] tb Fljš — 32 sto zzl na začátku zbytek písmena; kto zzíe Fljš — 34 edli na konci část písmena; edli k Fljš 126
I 5 - гo--— - zm- - ylny---- - d-b------ --- -- - a pr--- --otpl---- -- -- - — — = — =— — 10 15 - a00 -------- -- ssdy --- --iewu-- --kyrz--- --ch h--- -- hztyr-- -- nychs--- -- dali z --- --es a c ------ ---jaks --- ---ks d--- = — —= -- — =— — = = — --- WL-----— - — 20 -- PV--— - se --— ---la na-- --- u twa-- - — ---yrty-- ---lazztn ----- — - — 30 ---ame--- - nu pa------ ---tr ius ----- -- iutr----- -- o zzwí--- = ---yem-- --- zíe ch ----- ---sto zz -- ---hes h --- -- edli -- == — = — 25 — = 1: 1—5 před písmeny je mezera a svislá čára, oddělující první písmena veršů 1 ro] na konci část písmena; ron Fljš — 4 d-b] písmeno po d porušeno; d b Fljš 6 otpl] po 1 nepatrný zbytek písmena; otpla Fljš — 7 apo] na začátku část písmena; — 10 kyrz] na konci část písmena; kyrzi Fljš — 11 ch h] na začátku část i apo Fljš písmena; ich h Fljš; mezi oběma h v rkpe tečka — 14 dali] před d nepatrný zbytek písmena; idali Fljš — 15 es a c] na konci zbytek písmena; es ach Fljš — 17 dl na konci část písmena; di Fljš — 18—20 před verši zbytek žlutozelené iniciálky s červenými ozdobami — 20 se] be Fljš — 25 ame] na konci část písmena; amen Fljš — 28 iutr na začátku část písmena; i iutr Fljš — 30 yem] na začátku část písmena; nyem Fljš 31 ch] tb Fljš — 32 sto zzl na začátku zbytek písmena; kto zzíe Fljš — 34 edli na konci část písmena; edli k Fljš 126
Strana 127
35 ---ech --...-- --- ne p .-..-. ---emus --. ..-- --- nyn ------- ---om ta..--- 2 5 10 15 - - - — — - - - - — - - -- — - - -- — -- -- - - - - - — -- - — --- zí - - -- — -----ně ---ě ---ýu zzk --- - - - - - -- - - -V -- Zý --zzchyd-- -----ginal- -- - — — 20 ----- mnoh--- ---—— O -----chza --- - - - — — - - - — — 25 -----em -- ----- zztýe- - - -- — - - -- - --dana 30 - - - - — -- --— -- ne --- baw--- 35 ech] na začátku část písmena; ieth Fljš 2: 12 ýu] ýn Fljš — 16 zzchyd] zzthyd Fljš — 17 gínal] gína d Fljš; v rkpe po a svislá čárka, snad odděluje dvě slova — 21 chza] na konci část písmena; chzan Fljš — 24 em] na konci ještě tři nožičky; em ni Fljš 127
35 ---ech --...-- --- ne p .-..-. ---emus --. ..-- --- nyn ------- ---om ta..--- 2 5 10 15 - - - — — - - - - — - - -- — - - -- — -- -- - - - - - — -- - — --- zí - - -- — -----ně ---ě ---ýu zzk --- - - - - - -- - - -V -- Zý --zzchyd-- -----ginal- -- - — — 20 ----- mnoh--- ---—— O -----chza --- - - - — — - - - — — 25 -----em -- ----- zztýe- - - -- — - - -- - --dana 30 - - - - — -- --— -- ne --- baw--- 35 ech] na začátku část písmena; ieth Fljš 2: 12 ýu] ýn Fljš — 16 zzchyd] zzthyd Fljš — 17 gínal] gína d Fljš; v rkpe po a svislá čárka, snad odděluje dvě slova — 21 chza] na konci část písmena; chzan Fljš — 24 em] na konci ještě tři nožičky; em ni Fljš 127
Strana 128
--- Wu -----chzt--- 35 ----- ----- huby-- ---- — ---- — ----ene--- 34 chzt] th zt Fljš — 39 ene] na krajích části pismen; ienei Fljš 128
--- Wu -----chzt--- 35 ----- ----- huby-- ---- — ---- — ----ene--- 34 chzt] th zt Fljš — 39 ene] na krajích části pismen; ienei Fljš 128
Strana 129
Neurčený Paterův proužek č. 12 (LegP12)
Neurčený Paterův proužek č. 12 (LegP12)
Strana 130
5 - zrs ------ - n Zz ----- - zml----- - sku------ - i ia----- - aks------ - - a--- - eho------ - an------- - ud------- 10 15 20 25 30 - W ------- - y ------ - dt------- - eh------- - dt------ - na ---- - chz------ - --- ak-- Hny------- - ucz ------ T dy------- T u ------- - Ozz ------ - ip------- --- - ye---- - bra------ - ak ------ - iak------ - zrs----- - hcz----- - yech ----- - s ín----- - dry------ -- — - tom- - edss----- - obr--- — — 35 -- — 1: 1 je znát nepatrný zbytek červeného znaménka před řádkem — 4 sku] skm Fljš - 5i ia] na konci část písmena; iak Fljš — 7 a] na konci část písmena; aw Fljš — 10 ud nd Fljš — 13 dt] na konci část písmena; dte Fljš — 14 eh] na konci zbytek písmena; eho Fljš — 15 dt] de Fljš — 25 ye] na konci část písmena; yen Fljš — 33 dry] část — písmena po y je asi zbytkem a — 35 je znát modrou čárku ze znaménka před řádkem - edsíl na konci část písmena; edsſe Fljš 130
5 - zrs ------ - n Zz ----- - zml----- - sku------ - i ia----- - aks------ - - a--- - eho------ - an------- - ud------- 10 15 20 25 30 - W ------- - y ------ - dt------- - eh------- - dt------ - na ---- - chz------ - --- ak-- Hny------- - ucz ------ T dy------- T u ------- - Ozz ------ - ip------- --- - ye---- - bra------ - ak ------ - iak------ - zrs----- - hcz----- - yech ----- - s ín----- - dry------ -- — - tom- - edss----- - obr--- — — 35 -- — 1: 1 je znát nepatrný zbytek červeného znaménka před řádkem — 4 sku] skm Fljš - 5i ia] na konci část písmena; iak Fljš — 7 a] na konci část písmena; aw Fljš — 10 ud nd Fljš — 13 dt] na konci část písmena; dte Fljš — 14 eh] na konci zbytek písmena; eho Fljš — 15 dt] de Fljš — 25 ye] na konci část písmena; yen Fljš — 33 dry] část — písmena po y je asi zbytkem a — 35 je znát modrou čárku ze znaménka před řádkem - edsíl na konci část písmena; edsſe Fljš 130
Strana 131
- iak----- - chzi---- - ilny---- 2 --- -----ada-- ----— --- 5 ---- — ---- ---- ---- — --- 10 --- ------ ---- — -— --- ----orsi--- 15 ----- ---- ---- — ----- — -- 20 ----- ---- -- en 25 ----- --- e ----- zzil-- -----wa--- --- — ------ — --- em 30 ---- ----- — -----ý ----- y -- — — 2: 22 en] na začátku část písmena; yen Fljš — 25 zzil] ezzil Fljš — 28 je znát zbytek písmena, Fljš má n 131
- iak----- - chzi---- - ilny---- 2 --- -----ada-- ----— --- 5 ---- — ---- ---- ---- — --- 10 --- ------ ---- — -— --- ----orsi--- 15 ----- ---- ---- — ----- — -- 20 ----- ---- -- en 25 ----- --- e ----- zzil-- -----wa--- --- — ------ — --- em 30 ---- ----- — -----ý ----- y -- — — 2: 22 en] na začátku část písmena; yen Fljš — 25 zzil] ezzil Fljš — 28 je znát zbytek písmena, Fljš má n 131
Strana 132
= 35 - ----— --- ---- — - - — — 132
= 35 - ----— --- ---- — - - — — 132
Strana 133
Musejní zlomek Legendy o seslání sv. Ducha (Duch)
Musejní zlomek Legendy o seslání sv. Ducha (Duch)
Strana 134
5 10 15 20 25 Nezzlýchanů tů odýwů rskucze toy podobno k dýw- Se týto z galileý zzucze Czíuzích krayow newiedu--- Wssiech ýazýkow rsíechzi g---- A nazz wsaks obáchz nez---- Otnýads zzmý zie porodýli Wffelikýs zzň tu nebýli Gdes nazz kto gde domem ----- Mý parthowě týto Mědý A týtoý zzu z êlamíczka A zzí z Mesopotamíczka Oný zzů kapadoczieně A zzí pak zzů Asýeně Ty z egipta ony z frigie Týto zzů pak z pamphiligie Zzízze z libzké zemíe wzpa-- Tý znayů Morzkých miezzt--- Z czýreneyzka zzu pak mnoz- A týto z Rsíma prsíchozí Zzí z arabíe oný z krethý Neznawſe zzíe wſíemí let-- Any gich drsewe widawss- Wssaks zzů wsiech zěm rs-- Zzlýchal li iezzt to kto síwý Neb ta zzlowa neb thy dýw- Gíes týto chzínýe we mnozíe Mluwiecze k nám o zzwěm bo--- VW they mluwie z------petr wztana Iaks gmu chzezzt------zztwie dana Po líudech malo ------síe Zzlýfſte wecze ------- bratrsie — — — - wsse Ib 30 7 zie] zzie chyb. Dol, Fljš — 19 mnoz-] z jen zčásti znatelné — 25 kto] kdo chyb. Fljš — 29 iniciálka V červená s modrými ozdobami, přes čtyři řádky 134
5 10 15 20 25 Nezzlýchanů tů odýwů rskucze toy podobno k dýw- Se týto z galileý zzucze Czíuzích krayow newiedu--- Wssiech ýazýkow rsíechzi g---- A nazz wsaks obáchz nez---- Otnýads zzmý zie porodýli Wffelikýs zzň tu nebýli Gdes nazz kto gde domem ----- Mý parthowě týto Mědý A týtoý zzu z êlamíczka A zzí z Mesopotamíczka Oný zzů kapadoczieně A zzí pak zzů Asýeně Ty z egipta ony z frigie Týto zzů pak z pamphiligie Zzízze z libzké zemíe wzpa-- Tý znayů Morzkých miezzt--- Z czýreneyzka zzu pak mnoz- A týto z Rsíma prsíchozí Zzí z arabíe oný z krethý Neznawſe zzíe wſíemí let-- Any gich drsewe widawss- Wssaks zzů wsiech zěm rs-- Zzlýchal li iezzt to kto síwý Neb ta zzlowa neb thy dýw- Gíes týto chzínýe we mnozíe Mluwiecze k nám o zzwěm bo--- VW they mluwie z------petr wztana Iaks gmu chzezzt------zztwie dana Po líudech malo ------síe Zzlýfſte wecze ------- bratrsie — — — - wsse Ib 30 7 zie] zzie chyb. Dol, Fljš — 19 mnoz-] z jen zčásti znatelné — 25 kto] kdo chyb. Fljš — 29 iniciálka V červená s modrými ozdobami, přes čtyři řádky 134
Strana 135
5 10 15 20 25 neslýchanú tú odivú, řkúce: „To j' podobno k div(u), že tito, z Galilé jsúce, cuzích krajóv nevědú(ce), všěch jazykóv řěči j(majú) a nás všakž obáč nez(najú), otňadž smy sě porodili. Všelikyž sú tu nebyli, gdež nás kto gde domem (sedí): my Parthové, tito Médi a tito jsú z Élamícka a si z Mežopotamicka; oni sú Kapadocěné a si pak sú Ažiené; ti z Ejipta, oni z Fryjie, tito sú pak z Pamfylijie; sise z Libské země vzpá(ly), ti znajú morských měst (skály. Z Cyrenejska sú pak mnoz(í) a tito z Říma příchozí, si z Arabie, oni z Kréty; neznavše sě všěmi let(y) ani jich dřéve vídavš(e), všakž sú všěch zém řtěči zna)vše. Slýchal-li jest to kto živý, neb ta slova neb ty div(y, jěž tito činie ve mnozě, ?“ mluviece k nám o svém bo(zě)? V tej mluvě (svatý) Petr vstana, jakž jmu čest (popov)stvie dána, po ludech málo (popatřě. „Slyšte,“ vece, „(věrná) bratřie, Ib 30 2 To j'] Toť chyb. Fljš — k div(u)] všechna vyd. — 4 nevědú(ce) všechna vyd. 5 jímajú) všechna vyd. — 6 všakž] však chyb. H, Výb — nez(najú)] všechna vyd. 8 Všelikyž] Všelikéž chyb. Fljš — 9 (sedí)] všechna vyd. — 14 Ažiené] čtyřslab. 17 sise Fljš, VýbAk] Si se H, si-že chyb. Výb — vzpá(ly) Ryš ve VýbAk] w z Po(nty) chyb. H, wz P(éle) chyb. Výb; v rkpe jasně wzpa-- - — 18 (skály) Ryš ve VýbAk] (porty) chyb. H, (wele) chyb. Výb — 19 mnoz(í)] všechna vyd. — 22 let(y)] všechna vyd. — 23 vídavš(e) všechna vyd. — 24 řtěči zna)vše] všechna vyd. — 26 div(y)] všechna vyd. — 28 bo(zě)] všechna vyd. — 29 (svatý)] všechna vyd. — Petr] jedno- slab. — 30 (popov)stvie Ryš ve VýbAk] (prven)stvie H, Výb; Dol uvádí, že je znát část písmena jako poloviční o, kterou nelze považovat za zbytek n; -ovstvie Fljš; vhodné by bylo i (biskup)stvie Ryš — 31 (popatř)ě] všechna vyd. — 32 (věrná) Ryš] (milá) H, Výb; jak uvádí Dol, je znát část prvního písmena, nejspíše w, nikoli m; v(šicci) Fljš, VýbAk — — 135
5 10 15 20 25 neslýchanú tú odivú, řkúce: „To j' podobno k div(u), že tito, z Galilé jsúce, cuzích krajóv nevědú(ce), všěch jazykóv řěči j(majú) a nás všakž obáč nez(najú), otňadž smy sě porodili. Všelikyž sú tu nebyli, gdež nás kto gde domem (sedí): my Parthové, tito Médi a tito jsú z Élamícka a si z Mežopotamicka; oni sú Kapadocěné a si pak sú Ažiené; ti z Ejipta, oni z Fryjie, tito sú pak z Pamfylijie; sise z Libské země vzpá(ly), ti znajú morských měst (skály. Z Cyrenejska sú pak mnoz(í) a tito z Říma příchozí, si z Arabie, oni z Kréty; neznavše sě všěmi let(y) ani jich dřéve vídavš(e), všakž sú všěch zém řtěči zna)vše. Slýchal-li jest to kto živý, neb ta slova neb ty div(y, jěž tito činie ve mnozě, ?“ mluviece k nám o svém bo(zě)? V tej mluvě (svatý) Petr vstana, jakž jmu čest (popov)stvie dána, po ludech málo (popatřě. „Slyšte,“ vece, „(věrná) bratřie, Ib 30 2 To j'] Toť chyb. Fljš — k div(u)] všechna vyd. — 4 nevědú(ce) všechna vyd. 5 jímajú) všechna vyd. — 6 všakž] však chyb. H, Výb — nez(najú)] všechna vyd. 8 Všelikyž] Všelikéž chyb. Fljš — 9 (sedí)] všechna vyd. — 14 Ažiené] čtyřslab. 17 sise Fljš, VýbAk] Si se H, si-že chyb. Výb — vzpá(ly) Ryš ve VýbAk] w z Po(nty) chyb. H, wz P(éle) chyb. Výb; v rkpe jasně wzpa-- - — 18 (skály) Ryš ve VýbAk] (porty) chyb. H, (wele) chyb. Výb — 19 mnoz(í)] všechna vyd. — 22 let(y)] všechna vyd. — 23 vídavš(e) všechna vyd. — 24 řtěči zna)vše] všechna vyd. — 26 div(y)] všechna vyd. — 28 bo(zě)] všechna vyd. — 29 (svatý)] všechna vyd. — Petr] jedno- slab. — 30 (popov)stvie Ryš ve VýbAk] (prven)stvie H, Výb; Dol uvádí, že je znát část písmena jako poloviční o, kterou nelze považovat za zbytek n; -ovstvie Fljš; vhodné by bylo i (biskup)stvie Ryš — 31 (popatř)ě] všechna vyd. — 32 (věrná) Ryš] (milá) H, Výb; jak uvádí Dol, je znát část prvního písmena, nejspíše w, nikoli m; v(šicci) Fljš, VýbAk — — 135
Strana 136
35 40 45 50 Kak ný iezzt boh w to uzzt---- Bý nazz kasdý prawdu pra--- Tak ýaks bez wíseho oblu-- lezzt nám to zzwiedchzítý l---- Seý na to bohěm uzztawen Aby gím zzwíet býl uzdraw-- Hi rsku to bez rsiechzí k----- Se on hí mýrtwě hi síwě Bude hi napokon zzudýe Iaks zzwiedchzíe gis w to--------dýe - — — Proroczi zzwiedechzcztwem ---- Se ktos koli zzýrdczem chziz---- Wiernýe bude k nemu mle--- Ten wezme hrsiechow zzp---- Inheds na wſfie gís tu zz----- A zzlow ieho pozzluchachu Dar zzwatheho ducha zzpad- Hi wssiech gich mýzzl obpop--- tak iaks zzie wchzíechu dýw--- Czo by to glm chtýelo býtý --ě 2а 55 60 ----gis nobrsiezaný S --- -- - - duchem darowaný Z --- A --------aké nemalů lí bosíu chwalu ------- — --- — --- — et w they pomluwie T W z-------wa zzwathy petr mluwie r --------trsie czo w tom messkamy C -------- wodý neygmamý By-------wathý krsezzt wzíeli G --------hý duch prsigieli I n--------ihesucrista gmený 39 k-----] v rkpe po k ještě s, pod ním tečka, která podle Del je snad znaménkem vypouštěcím — 42 zzwíedchzíe] w přepsáno ze z — w t8----] je znát ještě část písmena n nebo m; wto- chyb. Dol, Fljš — 43 z posledního slova je znát část g — 47 a 57 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce — 59 meskamyl v rkpe k nadepsáno 136
35 40 45 50 Kak ný iezzt boh w to uzzt---- Bý nazz kasdý prawdu pra--- Tak ýaks bez wíseho oblu-- lezzt nám to zzwiedchzítý l---- Seý na to bohěm uzztawen Aby gím zzwíet býl uzdraw-- Hi rsku to bez rsiechzí k----- Se on hí mýrtwě hi síwě Bude hi napokon zzudýe Iaks zzwiedchzíe gis w to--------dýe - — — Proroczi zzwiedechzcztwem ---- Se ktos koli zzýrdczem chziz---- Wiernýe bude k nemu mle--- Ten wezme hrsiechow zzp---- Inheds na wſfie gís tu zz----- A zzlow ieho pozzluchachu Dar zzwatheho ducha zzpad- Hi wssiech gich mýzzl obpop--- tak iaks zzie wchzíechu dýw--- Czo by to glm chtýelo býtý --ě 2а 55 60 ----gis nobrsiezaný S --- -- - - duchem darowaný Z --- A --------aké nemalů lí bosíu chwalu ------- — --- — --- — et w they pomluwie T W z-------wa zzwathy petr mluwie r --------trsie czo w tom messkamy C -------- wodý neygmamý By-------wathý krsezzt wzíeli G --------hý duch prsigieli I n--------ihesucrista gmený 39 k-----] v rkpe po k ještě s, pod ním tečka, která podle Del je snad znaménkem vypouštěcím — 42 zzwíedchzíe] w přepsáno ze z — w t8----] je znát ještě část písmena n nebo m; wto- chyb. Dol, Fljš — 43 z posledního slova je znát část g — 47 a 57 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce — 59 meskamyl v rkpe k nadepsáno 136
Strana 137
35 40 45 50 kak ny jest bóh v to ust(avil), by nás každý pravdu pra(vil), tak jakž bez všeho oblu(du) jest nám to svědčiti I(udu), že j' na to bohem ustaven, aby jím svět byl uzdrav(en); hi řku to bez řěči k (řivé), že on hi mirtvé hi živé bude hi napokon súdě, jakž svědčie, již v to(m neblú)die, proroci svědečctvem (jistým), že ktož koli sirdcem či(stým) věrně bude k ňemu mie(ně), ten vezme hřiechóv sp(roščeni)e. Inhedž na všě, již tu s(táchu) a slov jeho poslúcháchu, dar svatého ducha spad(e) hi všěch jich mysl obpop(ade), tak jakž sě včěchu div(iti), co by to jim chtělo býti, 55 60 ž(e jsú ti), již nóbřězáni, (svatým) duchem darováni, a (ti sú také nemalú p(ovědě)li božú chválu. T(ehdy opět v tej pomluvě v(sta zno)va svatý Petr mluvě, (řka: „Bra)třie, co v tom meškámy? Číili snad) vody nejmámy, by (tito s)vatý křest vzěli, 2“ g(dyž sú svatý duch přijěli? In(hedž v) Jesukrista jmeni 2а 33 ust(avil)] všechna vyd. — 34 pra(vil)] všechna vyd. — 35 oblu(du)] všechna vyd. — 36 K(udu)] všechna vyd. — 38 uzdrav(en)] všechna vyd. — 39 k (řivé)] všechna vyd. — 42 již v to(m neblú)die Fljš, VýbAk] iuž w tom(to lu)die H, juž w tom-- dě Výb — 43 (jistým)] všechna vyd. — 44 či(stým)] všechna vyd. — 45 mie(ně)] všechna vyd. — 46 sp (roščeni)e] všechna vyd. — 47 s(táchu) Fljš, VýbAk] (stachu) H, Výb — — 50 obpop(ade)] všechna vyd. — 51 div(iti)] všechna 49 spad(e)] všechna vyd. vyd. — 53 žle jsú ti) Fljš, VýbAk] Že také) H, ž(e by ti) Výb — 54 (svatým)] všechna vyd. — 55 a (ti sú t)aké Fljš, VýbAk] A(bychu) také H, a - - také Výb — 56 p ovědě)li] všechna vyd. — 57 Tlehdy opě)t Fljš, VýbAk] T - - iet H, Výb — 58 v(sta zno)va Fljš, VýbAk] v(sta)va H, Výb — 59 (řka: „Bra)třie] všechna vyd. 60 Číili snad) Fljš, VýbAk] Číili že) H, č(ili dost) Výb — 61 by (tito s)vatý Fljš, VýbAk] b(ychom tu) H, Výb — 62 g(dyž sú svat)ý Fljš, VýbAk] G(dy smy swa)tý H, k(de smy swa)tý Výb — 63 In(hedž v) Fljš, VýbAk] In(hed) H, Výb; podle Dol lze první slabiku číst též íu — jmeni] jmeny H, Výb 137
35 40 45 50 kak ny jest bóh v to ust(avil), by nás každý pravdu pra(vil), tak jakž bez všeho oblu(du) jest nám to svědčiti I(udu), že j' na to bohem ustaven, aby jím svět byl uzdrav(en); hi řku to bez řěči k (řivé), že on hi mirtvé hi živé bude hi napokon súdě, jakž svědčie, již v to(m neblú)die, proroci svědečctvem (jistým), že ktož koli sirdcem či(stým) věrně bude k ňemu mie(ně), ten vezme hřiechóv sp(roščeni)e. Inhedž na všě, již tu s(táchu) a slov jeho poslúcháchu, dar svatého ducha spad(e) hi všěch jich mysl obpop(ade), tak jakž sě včěchu div(iti), co by to jim chtělo býti, 55 60 ž(e jsú ti), již nóbřězáni, (svatým) duchem darováni, a (ti sú také nemalú p(ovědě)li božú chválu. T(ehdy opět v tej pomluvě v(sta zno)va svatý Petr mluvě, (řka: „Bra)třie, co v tom meškámy? Číili snad) vody nejmámy, by (tito s)vatý křest vzěli, 2“ g(dyž sú svatý duch přijěli? In(hedž v) Jesukrista jmeni 2а 33 ust(avil)] všechna vyd. — 34 pra(vil)] všechna vyd. — 35 oblu(du)] všechna vyd. — 36 K(udu)] všechna vyd. — 38 uzdrav(en)] všechna vyd. — 39 k (řivé)] všechna vyd. — 42 již v to(m neblú)die Fljš, VýbAk] iuž w tom(to lu)die H, juž w tom-- dě Výb — 43 (jistým)] všechna vyd. — 44 či(stým)] všechna vyd. — 45 mie(ně)] všechna vyd. — 46 sp (roščeni)e] všechna vyd. — 47 s(táchu) Fljš, VýbAk] (stachu) H, Výb — — 50 obpop(ade)] všechna vyd. — 51 div(iti)] všechna 49 spad(e)] všechna vyd. vyd. — 53 žle jsú ti) Fljš, VýbAk] Že také) H, ž(e by ti) Výb — 54 (svatým)] všechna vyd. — 55 a (ti sú t)aké Fljš, VýbAk] A(bychu) také H, a - - také Výb — 56 p ovědě)li] všechna vyd. — 57 Tlehdy opě)t Fljš, VýbAk] T - - iet H, Výb — 58 v(sta zno)va Fljš, VýbAk] v(sta)va H, Výb — 59 (řka: „Bra)třie] všechna vyd. 60 Číili snad) Fljš, VýbAk] Číili že) H, č(ili dost) Výb — 61 by (tito s)vatý Fljš, VýbAk] b(ychom tu) H, Výb — 62 g(dyž sú svat)ý Fljš, VýbAk] G(dy smy swa)tý H, k(de smy swa)tý Výb — 63 In(hedž v) Fljš, VýbAk] In(hed) H, Výb; podle Dol lze první slabiku číst též íu — jmeni] jmeny H, Výb 137
Strana 138
70 75 80 85 By------- wssieczi pokrsschzený Z --------ak wíecz den ote dne W -------- wlazztý do neiedně K --------zzwathý krsezzt bý mnosie mluwie zzlowo bosłe Z Z ----- — drusný zztaw zzíe týesíe D------— ---- w míezztýe tudýese G --- C -------- býwayucze zzpolů P y-------ád druh drusnýu wolíu T --------ekolik leth prsiebywsse A --------ednů zzpolu býwse D --------snýe wzěm odpusschzenýe G --------zzwiet rozpusschzenye T --------s zznasnýe hi hotowie B y-------ie bohu lowie -- — Hi iezzt prsí týech zzlowiech tak- --- — Darý bosie neiednaké --- — — — Achz na kratczie powiedýety ----- — — By nůmielý mohl wzwiedýety C z-------m zzkutczie znamená zzíe S --------ý duch prsí zzwěm chzazzie r --------e zzíe pokazowal G d-------o kak nawsschziewowal C --------o w rozlichzney twarsi K --------de prsisili gho darsí H i-------zíe rozlichznýe zíewil ----— koho gde nawsschziewil K --- -- na bosíem krsschzený N a--- — — -- — 65 90 64 wſsieczi] e možno číst i jako c — 65 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce — 77 zznasnýe] zznadnýe chyb. Dol, Fljš — 79 zbytky iniciálky, jež byla modrá s červenými ozdobami, přes čtyři řádky — 89 ----zíe] - zzie Dol, Fljš; z prvního z zbývá nepatrná část — 91 a 95 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce 138
70 75 80 85 By------- wssieczi pokrsschzený Z --------ak wíecz den ote dne W -------- wlazztý do neiedně K --------zzwathý krsezzt bý mnosie mluwie zzlowo bosłe Z Z ----- — drusný zztaw zzíe týesíe D------— ---- w míezztýe tudýese G --- C -------- býwayucze zzpolů P y-------ád druh drusnýu wolíu T --------ekolik leth prsiebywsse A --------ednů zzpolu býwse D --------snýe wzěm odpusschzenýe G --------zzwiet rozpusschzenye T --------s zznasnýe hi hotowie B y-------ie bohu lowie -- — Hi iezzt prsí týech zzlowiech tak- --- — Darý bosie neiednaké --- — — — Achz na kratczie powiedýety ----- — — By nůmielý mohl wzwiedýety C z-------m zzkutczie znamená zzíe S --------ý duch prsí zzwěm chzazzie r --------e zzíe pokazowal G d-------o kak nawsschziewowal C --------o w rozlichzney twarsi K --------de prsisili gho darsí H i-------zíe rozlichznýe zíewil ----— koho gde nawsschziewil K --- -- na bosíem krsschzený N a--- — — -- — 65 90 64 wſsieczi] e možno číst i jako c — 65 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce — 77 zznasnýe] zznadnýe chyb. Dol, Fljš — 79 zbytky iniciálky, jež byla modrá s červenými ozdobami, přes čtyři řádky — 89 ----zíe] - zzie Dol, Fljš; z prvního z zbývá nepatrná část — 91 a 95 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce 138
Strana 139
70 75 80 85 by(li sú) všěci pokrščeni. Z(a tiem plak viec den ote dne v(endú) vlasti do nejedné, k(aždý) svatý křest by množě, s(větu) mluvě slovo božie, d(ruh na) družní stav sě tiežě; - v městě tudieže, č(asto) bývajúce spolu, py(ta rád druh družňú vólu. T(am ně)kolik let přěbyvše, a(ž pak j)ednú spolu byvše, d(ruh dru)žnie vzém odpuščenie, j(ide na) svět rozpuščeně, t(ako)ž snažně hi hotově by(l jest ---)ě bohu lově. (HHi jest při těch sloviech tak(é) dary božie nejednaké, ač na krátcě, pověděti, by númělý mohl vzvěděti, c(o v to)m skutcě znamená sě, žle svat)ý duch při svém časě r(ozlíčně) sě pokazoval, gd(ež koh)o kak navščěvoval, č(ině t)o v rozličnéj tváři, k(omu g)de přišli jho daři, hi (kak s)ě rozlíčně zěvil, k(ak hi) koho gde navščievil. Na(jprvé) na božiem krščení, 65 90 64 by(li sú)] všechna vyd. — 65 Z(a tiem p)ak Fljš, VýbAk] S(ta sě) tak H, Výb, ale, jak uvádí Dol, nenásleduje po Z druhé z, nýbrž d nebo a — 66 v(endú) H, Výb všedše Fljš, VýbAk, avšak po W nenásledovalo s, spíše e — 67 k(aždý) Fljš, VýbAk] H, Výb nedoplň. — 68 s(větu) Fljš, VýbAk] H, Výb nedoplň. — 69 d(ruh na)] všechna vyd. — 70 počáteční slovo nedoplňuji, po G nenásledovalo d; gdyž biechu všechna v městě tudieže Dol, Fljš] v městě Cudieže chyb. H, Výb, v miestě tudieže vyd. — — 71 často)] všechna vyd. — 72 py(ta r)ád H, Výb, VýbAk] pytá rád VýbAk Fljš — 73 T(am ně)kolik H, Výb] Tu několik Fljš, VýbAk, avšak po T nenásledo- valo u, spíše a — 74 a(ž pak j)ednú] A (gdyž i)ednú H, a (když j)ednú Výb, a nejednú Fljš, VýbAk, ale po A je znát část s — 75 druh dru)žnie Fljš, VýbAk] dr(uh dru)žně H, Výb — 76 jide na VýbAk] Gi(dú u H, ji.... Výb, jíde na Fljš 77 t(ako)ž Fljš, VýbAk] t(ak) juž H, Výb — 78 by(l jest -)ě] b(ychu duš)e H, Výb, by(l jest duš)ě Fljš, VýbAk, avšak před ie je zbytek jiného písmena než s — 79 tak(é)] všechna vyd. — 83 c(o v to)m] všechna vyd. — 84 ž(e svat)ý] všechna v. 85 r ozlíčně)] všechna vyd. — 86 gd(ež koh)o Fljš, VýbAk] G(die) koho H, k(dě) — koho Výb — 87 č(ině t)o Ryš] č(ast)o i chyb. H, Výb, č(úž kak)o Fljš, čúš kako VýbAk — 88 k (omu g)de] všechna vyd. — 89 hi (kak s)ě Fljš, VýbAk] H, Výb nedoplň. — 90 k(ak hi) Fljš, VýbAk] k(ako) H, Výb — 91 Na(jprvé) Fljš, VýbAk] Na sem H, Na siem Výb; krščení je dvouslab. 139
70 75 80 85 by(li sú) všěci pokrščeni. Z(a tiem plak viec den ote dne v(endú) vlasti do nejedné, k(aždý) svatý křest by množě, s(větu) mluvě slovo božie, d(ruh na) družní stav sě tiežě; - v městě tudieže, č(asto) bývajúce spolu, py(ta rád druh družňú vólu. T(am ně)kolik let přěbyvše, a(ž pak j)ednú spolu byvše, d(ruh dru)žnie vzém odpuščenie, j(ide na) svět rozpuščeně, t(ako)ž snažně hi hotově by(l jest ---)ě bohu lově. (HHi jest při těch sloviech tak(é) dary božie nejednaké, ač na krátcě, pověděti, by númělý mohl vzvěděti, c(o v to)m skutcě znamená sě, žle svat)ý duch při svém časě r(ozlíčně) sě pokazoval, gd(ež koh)o kak navščěvoval, č(ině t)o v rozličnéj tváři, k(omu g)de přišli jho daři, hi (kak s)ě rozlíčně zěvil, k(ak hi) koho gde navščievil. Na(jprvé) na božiem krščení, 65 90 64 by(li sú)] všechna vyd. — 65 Z(a tiem p)ak Fljš, VýbAk] S(ta sě) tak H, Výb, ale, jak uvádí Dol, nenásleduje po Z druhé z, nýbrž d nebo a — 66 v(endú) H, Výb všedše Fljš, VýbAk, avšak po W nenásledovalo s, spíše e — 67 k(aždý) Fljš, VýbAk] H, Výb nedoplň. — 68 s(větu) Fljš, VýbAk] H, Výb nedoplň. — 69 d(ruh na)] všechna vyd. — 70 počáteční slovo nedoplňuji, po G nenásledovalo d; gdyž biechu všechna v městě tudieže Dol, Fljš] v městě Cudieže chyb. H, Výb, v miestě tudieže vyd. — — 71 často)] všechna vyd. — 72 py(ta r)ád H, Výb, VýbAk] pytá rád VýbAk Fljš — 73 T(am ně)kolik H, Výb] Tu několik Fljš, VýbAk, avšak po T nenásledo- valo u, spíše a — 74 a(ž pak j)ednú] A (gdyž i)ednú H, a (když j)ednú Výb, a nejednú Fljš, VýbAk, ale po A je znát část s — 75 druh dru)žnie Fljš, VýbAk] dr(uh dru)žně H, Výb — 76 jide na VýbAk] Gi(dú u H, ji.... Výb, jíde na Fljš 77 t(ako)ž Fljš, VýbAk] t(ak) juž H, Výb — 78 by(l jest -)ě] b(ychu duš)e H, Výb, by(l jest duš)ě Fljš, VýbAk, avšak před ie je zbytek jiného písmena než s — 79 tak(é)] všechna vyd. — 83 c(o v to)m] všechna vyd. — 84 ž(e svat)ý] všechna v. 85 r ozlíčně)] všechna vyd. — 86 gd(ež koh)o Fljš, VýbAk] G(die) koho H, k(dě) — koho Výb — 87 č(ině t)o Ryš] č(ast)o i chyb. H, Výb, č(úž kak)o Fljš, čúš kako VýbAk — 88 k (omu g)de] všechna vyd. — 89 hi (kak s)ě Fljš, VýbAk] H, Výb nedoplň. — 90 k(ak hi) Fljš, VýbAk] k(ako) H, Výb — 91 Na(jprvé) Fljš, VýbAk] Na sem H, Na siem Výb; krščení je dvouslab. 139
Strana 140
95 100 - — holubiěm widýený P 0-- I -------- lucas zzsed nan iezznýe D --------s holub zztal týelezznýě D --------k w twars ginaczie W --------nýus w zzwíetlém oblaczie G d-------al zzwé twarsí promíenů D --------ýgdý newídýenů N -------- uchzennýczi W -------- w tak zzwietlěm líczi P o------- hi wiedyeli S z-------hzlowiechzctwěm nedýelí 140
95 100 - — holubiěm widýený P 0-- I -------- lucas zzsed nan iezznýe D --------s holub zztal týelezznýě D --------k w twars ginaczie W --------nýus w zzwíetlém oblaczie G d-------al zzwé twarsí promíenů D --------ýgdý newídýenů N -------- uchzennýczi W -------- w tak zzwietlěm líczi P o------- hi wiedyeli S z-------hzlowiechzctwěm nedýelí 140
Strana 141
95 100 po (krstu v) holubiem vidění, j(akž die) Lukáš, sšed naň jesně, d(uch vňu)ž holub stál tělesně. D(ruhé pak v tvář(i) jinacie v(iděn vňuž v světlém oblacě, gd(yž vzal své tváři proměnu d(řéve n)igdy neviděnú; n(a hořě ho) učenníci v(iděvše) v tak světlém líci po(znali) - - hi věděli, ž' (sě nic s č)lověčctvem nedělí 92 po (krstu v) Ryš] Po (tom) H, po - - - Výb, po(tom v) Fljš, VýbAk 93 j(akž die) Fljš, VýbAk] I(ako) H, j - -- Výb — 94 d(uch vňu)ž Výb, Fljš, VýbAk] D(uch ie)nž H — stál Výb, Fljš, VýbAk] stal H, Geb (Hm III/2, 220) — 95 D(ruhé pak Ryš] H, Výb, nedoplň., Druhé obák Fljš, VýbAk — v tvář(i) jinacie Ryš] w twař jinače H, w twář jinace Výb, v tvář jinacě Fljš, VýbAk — 96 v iděn v)ňuž] všechna vyd. — 97 gd(yž vz)al Fljš, VýbAk] G(de d)al H, k(de d)al Výb — 98 d(řéve n)igdy] všechna vyd. — 99 n(a hořě ho) Ryš] H, Výb nedoplň., n(ali juž ho) Fljš, VýbAk — 100 v(iděvše) Fljš, VýbAk] H, Výb nedoplň. — 101 po(znali) --] po (tom) také H, Výb, poznali jsú Fljš, poznali sú VýbAk, avšak za- chovaná část písmena je asi z o — 102 ž' (sě nic s č)lověčctvem Ryš] Že (je č)lowiectwem H, že (sě č)lowěctem chyb. Výb, ž' sě se člověčctvém Fljš, že sě s člověčstvem VýbAk 141
95 100 po (krstu v) holubiem vidění, j(akž die) Lukáš, sšed naň jesně, d(uch vňu)ž holub stál tělesně. D(ruhé pak v tvář(i) jinacie v(iděn vňuž v světlém oblacě, gd(yž vzal své tváři proměnu d(řéve n)igdy neviděnú; n(a hořě ho) učenníci v(iděvše) v tak světlém líci po(znali) - - hi věděli, ž' (sě nic s č)lověčctvem nedělí 92 po (krstu v) Ryš] Po (tom) H, po - - - Výb, po(tom v) Fljš, VýbAk 93 j(akž die) Fljš, VýbAk] I(ako) H, j - -- Výb — 94 d(uch vňu)ž Výb, Fljš, VýbAk] D(uch ie)nž H — stál Výb, Fljš, VýbAk] stal H, Geb (Hm III/2, 220) — 95 D(ruhé pak Ryš] H, Výb, nedoplň., Druhé obák Fljš, VýbAk — v tvář(i) jinacie Ryš] w twař jinače H, w twář jinace Výb, v tvář jinacě Fljš, VýbAk — 96 v iděn v)ňuž] všechna vyd. — 97 gd(yž vz)al Fljš, VýbAk] G(de d)al H, k(de d)al Výb — 98 d(řéve n)igdy] všechna vyd. — 99 n(a hořě ho) Ryš] H, Výb nedoplň., n(ali juž ho) Fljš, VýbAk — 100 v(iděvše) Fljš, VýbAk] H, Výb nedoplň. — 101 po(znali) --] po (tom) také H, Výb, poznali jsú Fljš, poznali sú VýbAk, avšak za- chovaná část písmena je asi z o — 102 ž' (sě nic s č)lověčctvem Ryš] Že (je č)lowiectwem H, že (sě č)lowěctem chyb. Výb, ž' sě se člověčctvém Fljš, že sě s člověčstvem VýbAk 141
Strana 142
Novum Jesu Christi Testamentum 6. Facta autem hac voce, convenit (Actus apostolorum, caput II:) multitudo, et mente confusa est, quoniam audiebat unusquisque lingua sua illos loquentes. 7. Stupebant autem omnes, et mirabantur, dicentes: Nonne ecce omnes isti, qui loquuntur, Galilaei sunt, 8. Et quomodo nos audivimus unusquisque linguam nostram, in qua nati sumus? 9. Parthi, et Medi, et Aelamitae, et qui habitant Mesopotamiam, Judaeam, et Cappadociam, Pontum, et Asiam, 10. Phrygiam, et Pamphyliam, Aegyptum, et partes Libyae, quae est circa Cyrenen, et advenae Romani, 11. Judaei quoque, et Proselyti, Cretes, et Arabes: audivimus eos loquentes nostris linguis magnalia Dei. 12. Stupebant autem omnes, et mirabantur ad invicem dicen- tes: Quidnam vult hoc esse? 13. Alii autem irridentes dicebant: Quia musto pleni sunt isti. 14. Stans autem Petrus cum undecim levavit vocem suam, et locutus est eis: Viri Judaei, et qui habitatis Jerusalem universi, hoc vobis notum sit, et auribus percipite verba mea... (Biblia Sacra Vulgatae Editionis, Tornaci, die 14 Februarii 1894.) V první části zlomku básník českých veršů postupoval podle textu Skutků apoštolů — až k řeči sv. Petra. Ostatní verše se stýkají s textem Nového zákona jen místy. Jiná předloha není známa. Uvedli jsme zde text odpovídající počátečním veršům zlomku. 142
Novum Jesu Christi Testamentum 6. Facta autem hac voce, convenit (Actus apostolorum, caput II:) multitudo, et mente confusa est, quoniam audiebat unusquisque lingua sua illos loquentes. 7. Stupebant autem omnes, et mirabantur, dicentes: Nonne ecce omnes isti, qui loquuntur, Galilaei sunt, 8. Et quomodo nos audivimus unusquisque linguam nostram, in qua nati sumus? 9. Parthi, et Medi, et Aelamitae, et qui habitant Mesopotamiam, Judaeam, et Cappadociam, Pontum, et Asiam, 10. Phrygiam, et Pamphyliam, Aegyptum, et partes Libyae, quae est circa Cyrenen, et advenae Romani, 11. Judaei quoque, et Proselyti, Cretes, et Arabes: audivimus eos loquentes nostris linguis magnalia Dei. 12. Stupebant autem omnes, et mirabantur ad invicem dicen- tes: Quidnam vult hoc esse? 13. Alii autem irridentes dicebant: Quia musto pleni sunt isti. 14. Stans autem Petrus cum undecim levavit vocem suam, et locutus est eis: Viri Judaei, et qui habitatis Jerusalem universi, hoc vobis notum sit, et auribus percipite verba mea... (Biblia Sacra Vulgatae Editionis, Tornaci, die 14 Februarii 1894.) V první části zlomku básník českých veršů postupoval podle textu Skutků apoštolů — až k řeči sv. Petra. Ostatní verše se stýkají s textem Nového zákona jen místy. Jiná předloha není známa. Uvedli jsme zde text odpovídající počátečním veršům zlomku. 142
Strana 143
Klomek Legendy o Pilátovi (Pil)
Klomek Legendy o Pilátovi (Pil)
Strana 144
Ib 5 10 15 20 25 O tom chzazzu welmí trudněm Tochzusto o tom dný zzudněm Zz nýehos poýdů rozdýelenýe Zzi hí oný wnýus po plenýe Zzbosný v býdlo wiechznýe zztwuczie Hrsiejsný u peklo horuczie ZZdawna zzíe iezt k tomu bralo Iaks zzie iezzt Obachz hi zztalo Mohuchz gedno miezto zzlowe Gdes potok hí rsieka plowe Mený dozztý zlowutnými Tam mezí míezzthý gínými Z nýus míezzto gmene dobýlo lehos hí dnezz iezzt nezbýlo Menowanýe zzlowěm feyů Mohan zzlýsíu rsíechzie dýeýň Ies wodů techze hluboků Chzíha pak dýeýň potoku Iens pod mízztem zzie z nýu zztýechze Zz mlýnných giezow welmi giechzíe Tů rsieků hí týem potokem Zztalo zzíe prsíed mnohým rokem Se zzie wzýwá mohuchz míezzto Iaks iezzt iuse wsadý zwíezzto Hi býl ieden kral tu gdazzi Zzlowuthny mus po zzwě chzazzý (chybí asi 18 veršů) A ten kral iaksto iens movít Zamýzzli chtye gietý lowít A ius wſse prsihotowano Czos k tomu potrsiebowano Na chzezt po kralewzkém prawu Wsseliké potrsieby ztrawů Bý na low w hoýneý chzetý gíeno la 5 1a: 1 welmí] v rkpe welníí; podle Dol písař původně napsal ní a pak ještě nožičku s čárkou přidělal — 2 Tochzuſto] podle Dol st předěláno z jí — 5 zztwuczlě] nadepsané e částečně vyškrabáno Dol — 7—9 iniciálka Z červená se žlutozelenými ozdobami, přes čtyři řádky, které obsahují tři verše; konec 7. a 8. verše je označen tečkou: Zdawna zzíe iezt ktomu bralo. Iaks zzie iezzt/Obachz hi zztalo. Mohuſchz gedno miezto zzlowe — 11 za zlowutnýmí v rkpe tečka — 15 za feyů v rkpe tečka — 17 za hluboků v rkpe tečka — 25 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce Ib: 1 movít] nedosti zřetelné; mowít čtou Dol, Fljš — 7 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce 144
Ib 5 10 15 20 25 O tom chzazzu welmí trudněm Tochzusto o tom dný zzudněm Zz nýehos poýdů rozdýelenýe Zzi hí oný wnýus po plenýe Zzbosný v býdlo wiechznýe zztwuczie Hrsiejsný u peklo horuczie ZZdawna zzíe iezt k tomu bralo Iaks zzie iezzt Obachz hi zztalo Mohuchz gedno miezto zzlowe Gdes potok hí rsieka plowe Mený dozztý zlowutnými Tam mezí míezzthý gínými Z nýus míezzto gmene dobýlo lehos hí dnezz iezzt nezbýlo Menowanýe zzlowěm feyů Mohan zzlýsíu rsíechzie dýeýň Ies wodů techze hluboků Chzíha pak dýeýň potoku Iens pod mízztem zzie z nýu zztýechze Zz mlýnných giezow welmi giechzíe Tů rsieků hí týem potokem Zztalo zzíe prsíed mnohým rokem Se zzie wzýwá mohuchz míezzto Iaks iezzt iuse wsadý zwíezzto Hi býl ieden kral tu gdazzi Zzlowuthny mus po zzwě chzazzý (chybí asi 18 veršů) A ten kral iaksto iens movít Zamýzzli chtye gietý lowít A ius wſse prsihotowano Czos k tomu potrsiebowano Na chzezt po kralewzkém prawu Wsseliké potrsieby ztrawů Bý na low w hoýneý chzetý gíeno la 5 1a: 1 welmí] v rkpe welníí; podle Dol písař původně napsal ní a pak ještě nožičku s čárkou přidělal — 2 Tochzuſto] podle Dol st předěláno z jí — 5 zztwuczlě] nadepsané e částečně vyškrabáno Dol — 7—9 iniciálka Z červená se žlutozelenými ozdobami, přes čtyři řádky, které obsahují tři verše; konec 7. a 8. verše je označen tečkou: Zdawna zzíe iezt ktomu bralo. Iaks zzie iezzt/Obachz hi zztalo. Mohuſchz gedno miezto zzlowe — 11 za zlowutnýmí v rkpe tečka — 15 za feyů v rkpe tečka — 17 za hluboků v rkpe tečka — 25 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce Ib: 1 movít] nedosti zřetelné; mowít čtou Dol, Fljš — 7 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce 144
Strana 145
1a 5 10 15 20 25 1b O tom času velmi trudném, točúšto o tom dni súdném, s néhoZ pójdü rozdélené si hi oni vňuž po plené: sboZní v bydlo vééné stvücie, hřiešní u peklo horúcie. Zdávna sě jest k tomu bralo, jakž sě jest obáč hi stalo. Mohuč jedno město slóve, gdež potok hi iéka plóve meny dosti slovütnymi tam mezi mésty jinymi, z ňúž město jmene dobylo, jehož hi dnes jest nezbylo menovánie slovem jejú: Mohan, sly&u, iécé déjü, jež vodůú teče hlubokü; Ciha pak dóju potoku, jenZ pod m(e)stem sé s nu stiece, s mlynnych jézóv velmi jééé. Tu rékü hi tiem potokem stalo sé prèd mnohým rokem, że sé vzývá Mohuč město, jakž jest juže všady zvěsto. Hi byl jeden král tu gdasi, slovútný muž po své časy (chybí asi 18 veršů) A ten král, jakšto jenž movit, zamysli chtć jeti lovit; a już vse pfihotovano, coż k tomu potfebovano na čest po králevském právu, vselikć potfeby, ztravu. By na lov v hojnéj ćcti jeno, la: 4 si] sie chyb. Vÿb — 19 m(ë)stem] mízztem rkp, v. Geb Hm I, 194n. 10 Nejstarší české verš. legendy 145
1a 5 10 15 20 25 1b O tom času velmi trudném, točúšto o tom dni súdném, s néhoZ pójdü rozdélené si hi oni vňuž po plené: sboZní v bydlo vééné stvücie, hřiešní u peklo horúcie. Zdávna sě jest k tomu bralo, jakž sě jest obáč hi stalo. Mohuč jedno město slóve, gdež potok hi iéka plóve meny dosti slovütnymi tam mezi mésty jinymi, z ňúž město jmene dobylo, jehož hi dnes jest nezbylo menovánie slovem jejú: Mohan, sly&u, iécé déjü, jež vodůú teče hlubokü; Ciha pak dóju potoku, jenZ pod m(e)stem sé s nu stiece, s mlynnych jézóv velmi jééé. Tu rékü hi tiem potokem stalo sé prèd mnohým rokem, że sé vzývá Mohuč město, jakž jest juže všady zvěsto. Hi byl jeden král tu gdasi, slovútný muž po své časy (chybí asi 18 veršů) A ten král, jakšto jenž movit, zamysli chtć jeti lovit; a już vse pfihotovano, coż k tomu potfebovano na čest po králevském právu, vselikć potfeby, ztravu. By na lov v hojnéj ćcti jeno, la: 4 si] sie chyb. Vÿb — 19 m(ë)stem] mízztem rkp, v. Geb Hm I, 194n. 10 Nejstarší české verš. legendy 145
Strana 146
10 15 20 25 Gd-s mnoho zwiersí- viedýeno Podál w kralowzká lowisschzíe Gřede kasdý zwlazztý gisschzíe W ---zzíech lowechzckým rozdýelem On zz oharsi - zzen zztrsielm On obgiezdem zzen w zazzadý Po dubrawach zzde ý honadý Gdes kto kak chtýel wolíu magíe W zazzadach huzzteho hagie Iakos iedno zzami chtýeli tak w lowiſschzích woliu gmieli Hi iezzt to tak z obychziegie Iaks zzíe zznad hí gesschze dýege Gdýs zzie komu low pochýchzí A chzazz zzíe k to-u posichzí Dotad lowecz rad zzie trudy A - gho zzotnye nocz zapudý Tak zzie zzta kralowí tomu Lowíe zapomnýe hi domu Hi mohlo to býtý w rsíugíu -- u --— — 30 -- — -- - - - - - - — —- — — - - - - — - - - - — == — - - - ---- -- --- - - - — - - — -- - - — --- zna 35 - -- — — — — - — — — —d chu ----- - — — — = ------- - — — ------------ - --- — — — — Zza --- — 40 ---- —— — — --- - - - - — -- -- - — — — -- -- - — =— ===== = - — 8 Gd-s] porušeno — zwiersí-] pergamen proděravěn — viedýeno] nezřetelně napsá- no; wiedýen- Dol, Fljš — 9 kralowzká] není zřetelné, zda po 1 následuje o nebo e; H, Výb, Geb (Hm I, 237), VýbAk čtou e; Dol, Fljš, Geb (Sl s. v. „královský“) mají 0 — 11 W ---zziech] rasura — 12 - zzen] pergamen proděravěn — 13 obgiezdem] v rkpe obgezdem, mezi g a e nadepsána čárka; podle Dol čárka označuje, že vyne- cháno i — 14 za honadý v rkpe tečka — 19 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce — 22 to-u] pergamen proděravěn — 24 A- gho] pergamen prodě- ravěn — 27 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce 146
10 15 20 25 Gd-s mnoho zwiersí- viedýeno Podál w kralowzká lowisschzíe Gřede kasdý zwlazztý gisschzíe W ---zzíech lowechzckým rozdýelem On zz oharsi - zzen zztrsielm On obgiezdem zzen w zazzadý Po dubrawach zzde ý honadý Gdes kto kak chtýel wolíu magíe W zazzadach huzzteho hagie Iakos iedno zzami chtýeli tak w lowiſschzích woliu gmieli Hi iezzt to tak z obychziegie Iaks zzíe zznad hí gesschze dýege Gdýs zzie komu low pochýchzí A chzazz zzíe k to-u posichzí Dotad lowecz rad zzie trudy A - gho zzotnye nocz zapudý Tak zzie zzta kralowí tomu Lowíe zapomnýe hi domu Hi mohlo to býtý w rsíugíu -- u --— — 30 -- — -- - - - - - - — —- — — - - - - — - - - - — == — - - - ---- -- --- - - - — - - — -- - - — --- zna 35 - -- — — — — - — — — —d chu ----- - — — — = ------- - — — ------------ - --- — — — — Zza --- — 40 ---- —— — — --- - - - - — -- -- - — — — -- -- - — =— ===== = - — 8 Gd-s] porušeno — zwiersí-] pergamen proděravěn — viedýeno] nezřetelně napsá- no; wiedýen- Dol, Fljš — 9 kralowzká] není zřetelné, zda po 1 následuje o nebo e; H, Výb, Geb (Hm I, 237), VýbAk čtou e; Dol, Fljš, Geb (Sl s. v. „královský“) mají 0 — 11 W ---zziech] rasura — 12 - zzen] pergamen proděravěn — 13 obgiezdem] v rkpe obgezdem, mezi g a e nadepsána čárka; podle Dol čárka označuje, že vyne- cháno i — 14 za honadý v rkpe tečka — 19 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce — 22 to-u] pergamen proděravěn — 24 A- gho] pergamen prodě- ravěn — 27 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce 146
Strana 147
gd(e)ž mnoho zvěř(ě) věděno; podál v královská loviščě jěde každý, zvlasti jíščě v ---siech lovečckým rozdielem: on s ohaři, (a) sen (s) střielem, on objězdem, sen v zásady po dúbravách sde i honady, gdež kto kak chtěl, vólu majě v zásadách hustého hájě; jakož jedno sami chtěli, tak v loviščích vólu jměli. Hi jest to tak z obyčějě jakž sě snad hi ješče děje, gdyž sě komu lov pochyčí a čas se k to (m)u požičí: dotad lovec rád sě trudí, a (ž) jho sotně noc zapudí. Tak sě sta královi tomu, lově zapomně hi domu. Hi mohlo to býti v řúju 28—44 (zachována jen koncová písmena několika řádků) 25 20 10 15 Ib: 8 gd(e)ž] e ve všech vyd. — zvěřdě)] ě (nebo e) ve všech vyd. — 11 v ---siech] v lesiech H, Výb, VýbAk; Dol však upozorňuje, že vysoká kolmá čárka po W, nalevo zahnutá, nenasvědčuje písmenu 1, nýbrž spíše h, v následující mezeře byla pak asi dvě písmena — 12 (a)] tak H, Výb, VýbAk — (s) střielem Dol, VýbAk] střelem H, Výb— 14 sde i] jednoslab. — 22 to (m)u] tak H, Výb, VýbAk — 23 dotad] dotud chyb. H, Výb — 24 až jho VýbAk] až ho H, Výb; podle Dol nelze soudit z malého zbytku druhého písmena na z, nýbrž na y, tedy ay gho, transkr. a jho 147
gd(e)ž mnoho zvěř(ě) věděno; podál v královská loviščě jěde každý, zvlasti jíščě v ---siech lovečckým rozdielem: on s ohaři, (a) sen (s) střielem, on objězdem, sen v zásady po dúbravách sde i honady, gdež kto kak chtěl, vólu majě v zásadách hustého hájě; jakož jedno sami chtěli, tak v loviščích vólu jměli. Hi jest to tak z obyčějě jakž sě snad hi ješče děje, gdyž sě komu lov pochyčí a čas se k to (m)u požičí: dotad lovec rád sě trudí, a (ž) jho sotně noc zapudí. Tak sě sta královi tomu, lově zapomně hi domu. Hi mohlo to býti v řúju 28—44 (zachována jen koncová písmena několika řádků) 25 20 10 15 Ib: 8 gd(e)ž] e ve všech vyd. — zvěřdě)] ě (nebo e) ve všech vyd. — 11 v ---siech] v lesiech H, Výb, VýbAk; Dol však upozorňuje, že vysoká kolmá čárka po W, nalevo zahnutá, nenasvědčuje písmenu 1, nýbrž spíše h, v následující mezeře byla pak asi dvě písmena — 12 (a)] tak H, Výb, VýbAk — (s) střielem Dol, VýbAk] střelem H, Výb— 14 sde i] jednoslab. — 22 to (m)u] tak H, Výb, VýbAk — 23 dotad] dotud chyb. H, Výb — 24 až jho VýbAk] až ho H, Výb; podle Dol nelze soudit z malého zbytku druhého písmena na z, nýbrž na y, tedy ay gho, transkr. a jho 147
Strana 148
5 10 15 20 25 Od tak prsíemnosene giezdý Kral gieda wezrsíe na hwiezdy Iaks býl w tom chzlowiek rozumný A w buduczích wieczech umný Odtad mnohě chzazzý wieda Hi wzmluuí k zzwým liuděm gíeda A rska kak bý mí pomohlo By mí zzie t- zztaty mohlo Czos vizíu z meho pohodlě Bých býl mě kralewě podle To gízztýe viziu hí wiedýe Se bých dobýl toho zchzedýe Za nehos ktos budů síwí Uzrsłe w zzwietye hrozně dýwý Iakse wseczka ssirozt zempnă Bude po wſſem zzwietu tempna Chtýeczi zzíe wydrsíetý z korsen Ten dýw bude pod ným zztworsen A zztane zzie dýwa wiecze Ot zlunczíe hi ot miezzieczie Se zzíe tak otmíta owſem Iaks bude t-- zzuíetu po wſsem A thý ies prsietwýrdýe zztaly Wztrsazzu zzie horý hý zzkalý Lowczí tu rsiechz uzzlyfsiewsse Hi tak hroznů wíecz wzwiedyewsse r s--- 2а 30 Z - P - — — — — — — — — — 35 Z --- T----- Dý---- AV----- -- -- -- - — — - - - - - - - - — — — — — 2a: 2 před řádkem modře obarvené znaménko, označující začátek odstavce — 7 za rska v rkpe tečka — 8 t-] pergamen proděravěn — 10 kralewě] první e nedosti zřetelné; H, Výb, Dol, Fljš, Geb (Sl s. v. „králová“), VýbAk mají o; Geb (Hm I, 237) má e — 22 t --] pergamen proděravěn — 25 před řádkem červeně přetržené znaménko na ozna- čení odstavce — 26 wzwiedýew ně] nadepsané e je téměř neznatelné — 27 je znát vršky některých písmen 148
5 10 15 20 25 Od tak prsíemnosene giezdý Kral gieda wezrsíe na hwiezdy Iaks býl w tom chzlowiek rozumný A w buduczích wieczech umný Odtad mnohě chzazzý wieda Hi wzmluuí k zzwým liuděm gíeda A rska kak bý mí pomohlo By mí zzie t- zztaty mohlo Czos vizíu z meho pohodlě Bých býl mě kralewě podle To gízztýe viziu hí wiedýe Se bých dobýl toho zchzedýe Za nehos ktos budů síwí Uzrsłe w zzwietye hrozně dýwý Iakse wseczka ssirozt zempnă Bude po wſſem zzwietu tempna Chtýeczi zzíe wydrsíetý z korsen Ten dýw bude pod ným zztworsen A zztane zzie dýwa wiecze Ot zlunczíe hi ot miezzieczie Se zzíe tak otmíta owſem Iaks bude t-- zzuíetu po wſsem A thý ies prsietwýrdýe zztaly Wztrsazzu zzie horý hý zzkalý Lowczí tu rsiechz uzzlyfsiewsse Hi tak hroznů wíecz wzwiedyewsse r s--- 2а 30 Z - P - — — — — — — — — — 35 Z --- T----- Dý---- AV----- -- -- -- - — — - - - - - - - - — — — — — 2a: 2 před řádkem modře obarvené znaménko, označující začátek odstavce — 7 za rska v rkpe tečka — 8 t-] pergamen proděravěn — 10 kralewě] první e nedosti zřetelné; H, Výb, Dol, Fljš, Geb (Sl s. v. „králová“), VýbAk mají o; Geb (Hm I, 237) má e — 22 t --] pergamen proděravěn — 25 před řádkem červeně přetržené znaménko na ozna- čení odstavce — 26 wzwiedýew ně] nadepsané e je téměř neznatelné — 27 je znát vršky některých písmen 148
Strana 149
od tak přěmnožené jiezdy. Král jěda vezřě na hvězdy, jakž byl v tom člověk rozumný a v budúcích věcech umný, odtad mnohé časy věda. Hi vzmluvi k svým ludem jěda a řka: „Kak by mi pomohlo, by mi sě t(o) státi mohlo, což viźu z mého pohodlé; bych byl mé králevé podlé, to jístě vižu hi vědě, že bych dobyl toho zčedie, za ňehož, ktož budú žívi, uzřie v světě hrozné divy, jakže všecka šírost zempná bude po všem světu tempna, chtieci sě vydřieti z kořen; ten div bude pod ním stvořen. A stane sě diva viece ot sluncě hi ot měsiecě, že sě tak otmíta ovšem, jakž bude tíma) světu po všem; a ty, jež přětvirdě stály, vztřasú sě hory hi skály. Lovci tu řěč uslyšěvše hi tak hroznú věc vzvěděvše 27—44 (zachována jen písmena z levého okraje sloupce) 15 25 20 10 5 2a 2a: 1 přěmnožené] přemožené chyb. H, Výb — 8 t(o)] všechna vyd. — 9—10 inter- pretace VýbAk: což viz'u, z mého pohodlé bych byl mé králové podlé — 16 světu] světě chyb. H, Výb — 22 t(ma) všechna vyd. 149
od tak přěmnožené jiezdy. Král jěda vezřě na hvězdy, jakž byl v tom člověk rozumný a v budúcích věcech umný, odtad mnohé časy věda. Hi vzmluvi k svým ludem jěda a řka: „Kak by mi pomohlo, by mi sě t(o) státi mohlo, což viźu z mého pohodlé; bych byl mé králevé podlé, to jístě vižu hi vědě, že bych dobyl toho zčedie, za ňehož, ktož budú žívi, uzřie v světě hrozné divy, jakže všecka šírost zempná bude po všem světu tempna, chtieci sě vydřieti z kořen; ten div bude pod ním stvořen. A stane sě diva viece ot sluncě hi ot měsiecě, že sě tak otmíta ovšem, jakž bude tíma) světu po všem; a ty, jež přětvirdě stály, vztřasú sě hory hi skály. Lovci tu řěč uslyšěvše hi tak hroznú věc vzvěděvše 27—44 (zachována jen písmena z levého okraje sloupce) 15 25 20 10 5 2a 2a: 1 přěmnožené] přemožené chyb. H, Výb — 8 t(o)] všechna vyd. — 9—10 inter- pretace VýbAk: což viz'u, z mého pohodlé bych byl mé králové podlé — 16 světu] světě chyb. H, Výb — 22 t(ma) všechna vyd. 149
Strana 150
C Z--- A----- — -- — -- - 40 Ka------- We--- C Z ---- = ----— -------- — — T 0---- Ach---- K r------- K r----- --- - — --- — --- - — — ---— ---- - 5 10 15 20 25 A zz ným kasde ztrawý dozzty Gied hi píw tu do zzýtozztý A ius dýewku widyew zzliubil Iakto bý tus dawno tu býl Zzuíeczká moczi czo nezzkutýs K chzemu zzýrdczíe neprsínutýf Se na nejto bude míenýe O to zzie zzí býrzo zztýenýe Uzrsiew dýewku kral ssel zzpaty Czos chtýel muzzi zíe to zztatý Iaksto iemusto mocz dana Bý dýewka kralem poznana Czos k tomu mýlchzíu o gíněm Gedno to se pochzíe zzýnem Zatýem dewiet miezziecz mínu Obyklů sena hodýnů hodýnů Porodý to klaté dýetye Prozzlulě ius na wsem zzwietýe Tehdy kral faks tu rsíechz wzwiedye Od pozzla iens gmu powiedýe Bý gmu w zzýrdczíu radozt welě A pozzěl z toho wezzelě Mezi týem iuse potazal Kak by íemu w-dýety kazal Dobré wecze gmíe gmu zzlosíu Iaks zzie zztalo poy gho zzbosíu ----rsi gho dýeyu pila (chybí asi 17 veršů) 2b 37 před řádkem znaménko na označení odstavce, není barevně přetrženo — 43 před řádkem znaménko rovněž bez barevného značení 2b: 5, 9, 15 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce — 24 w -dýetyl písmena značně odřena — 25 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce — 27 z písmen zachovány jen horní části, počátek verše nečitelný 150
C Z--- A----- — -- — -- - 40 Ka------- We--- C Z ---- = ----— -------- — — T 0---- Ach---- K r------- K r----- --- - — --- — --- - — — ---— ---- - 5 10 15 20 25 A zz ným kasde ztrawý dozzty Gied hi píw tu do zzýtozztý A ius dýewku widyew zzliubil Iakto bý tus dawno tu býl Zzuíeczká moczi czo nezzkutýs K chzemu zzýrdczíe neprsínutýf Se na nejto bude míenýe O to zzie zzí býrzo zztýenýe Uzrsiew dýewku kral ssel zzpaty Czos chtýel muzzi zíe to zztatý Iaksto iemusto mocz dana Bý dýewka kralem poznana Czos k tomu mýlchzíu o gíněm Gedno to se pochzíe zzýnem Zatýem dewiet miezziecz mínu Obyklů sena hodýnů hodýnů Porodý to klaté dýetye Prozzlulě ius na wsem zzwietýe Tehdy kral faks tu rsíechz wzwiedye Od pozzla iens gmu powiedýe Bý gmu w zzýrdczíu radozt welě A pozzěl z toho wezzelě Mezi týem iuse potazal Kak by íemu w-dýety kazal Dobré wecze gmíe gmu zzlosíu Iaks zzie zztalo poy gho zzbosíu ----rsi gho dýeyu pila (chybí asi 17 veršů) 2b 37 před řádkem znaménko na označení odstavce, není barevně přetrženo — 43 před řádkem znaménko rovněž bez barevného značení 2b: 5, 9, 15 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce — 24 w -dýetyl písmena značně odřena — 25 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce — 27 z písmen zachovány jen horní části, počátek verše nečitelný 150
Strana 151
5 10 15 20 25 a s ním každé ztravy dosti jěd hi piv tu do sytosti. A juž dievku viděv slúbil, jakšto by juž dávno tu byl. Svěcká moci, co neskutíš, k čemu sirdcě nepřinutíš, že na ňešto budeš mieně, o to sě si birzo stieně! Uzřev dievku král, šel spáti; což chtěl, musi sě to státi, jakšto jemušto moc dána. By dievka králem poznána. Což k tomu, milču o jiném, jedno to, že počě synem. Zatiem devět měsiec minu, obyklú žena hodinú porodi to klaté dietě, proslulé juž na všem světě. Tehdy král jakž tu řěč vzvědě od posla, jenž jmu povědě, by jmu v sirdcu radost velé. A posel z toho veselé mezi tiem juže potázal, kak by jemu v(z)dieti kázal. „Dobré,“ vece, „jmě jmu složu, jakž sě stalo po jho sbožú; (mate)ři jho dějú Pila (chybí asi 17 veršů) 2b 2b: 16 hodinú] v rkpe omylem opakováno — 21 velé VýbAk] vele H, Výb — 22 veselé VýbAk] vesele H, Výb — 24 v(z)dieti] všechna vyd. — 27 mateři jho dějú Pila Dol, VýbAk] - - ři jho děvu vila chyb. H, Výb 151
5 10 15 20 25 a s ním každé ztravy dosti jěd hi piv tu do sytosti. A juž dievku viděv slúbil, jakšto by juž dávno tu byl. Svěcká moci, co neskutíš, k čemu sirdcě nepřinutíš, že na ňešto budeš mieně, o to sě si birzo stieně! Uzřev dievku král, šel spáti; což chtěl, musi sě to státi, jakšto jemušto moc dána. By dievka králem poznána. Což k tomu, milču o jiném, jedno to, že počě synem. Zatiem devět měsiec minu, obyklú žena hodinú porodi to klaté dietě, proslulé juž na všem světě. Tehdy král jakž tu řěč vzvědě od posla, jenž jmu povědě, by jmu v sirdcu radost velé. A posel z toho veselé mezi tiem juže potázal, kak by jemu v(z)dieti kázal. „Dobré,“ vece, „jmě jmu složu, jakž sě stalo po jho sbožú; (mate)ři jho dějú Pila (chybí asi 17 veršů) 2b 2b: 16 hodinú] v rkpe omylem opakováno — 21 velé VýbAk] vele H, Výb — 22 veselé VýbAk] vesele H, Výb — 24 v(z)dieti] všechna vyd. — 27 mateři jho dějú Pila Dol, VýbAk] - - ři jho děvu vila chyb. H, Výb 151
Strana 152
De vita Pilati . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Urbs erat insignis, veteres quam constituere; Moganus atque Tia rivus flumenque dedere Nomen et inde fuit primum Maguntia dicta Nomine composito; non est assertio ficta. Hic cives murum monstrant veteres cecidisse Atque domum regis perhibent aulamque fuisse, Cujus nomen Atus, qui regni sceptra tenebat Illis temporibus nec summa laude carebat. Ipse die quadam silvas latebrasque ferarum Cum sociis intrans lustrabat quaeque viarum Venandi studio, donec sol ima revisit Atraque nox coelum subiit stellasque remisit; Tunc abeunt silvis longe, tamen urbe remoti Unius hospitium subeunt hominis sibi noti Et largis epulis Bachique liquore repleti Surgunt a mensa facti pro tempore laeti. Rex ut homo sapiens stellis ventura videbat; Prospiciens igitur sic visa suis referebat: „Hac in nocte thori si cum consorte cubarem, Egregiam sobolem magnumque virum generarem, Cujus temporibus mundus tam mira videret, Ut pariter mare cum terra coelumque paveret. Haec ad verba sui comites responsa dedere: „Est regina procul, nec eam possemus habere; Non ideo tamen effectu res ista carebit, Nam tam grande bonum non obmisisse decebit; Villicus est tuus, qui vir bonus esse probatur; Formosam genuit natam, quae Pila vocatur. Huic per concubitum vice reginae sociare, Ut tam mirificae prolis pater efficiare. Praebuit assensum rex et res acceleratur Et conjuncta viro virgo subito gravidatur; Mensibus ergo novem decursis more gerendi Edidit infantem solito ritu pariendi, Mittitur ad regem, qui nunciat hanc peperisse, Rex gaudet, quae praedixit, completa fuisse. 2" Nuntius adjecit: „Qui vis puer iste vocetur? „Conveniens nomen volo — rex ait — ut sibi detur: 152
De vita Pilati . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Urbs erat insignis, veteres quam constituere; Moganus atque Tia rivus flumenque dedere Nomen et inde fuit primum Maguntia dicta Nomine composito; non est assertio ficta. Hic cives murum monstrant veteres cecidisse Atque domum regis perhibent aulamque fuisse, Cujus nomen Atus, qui regni sceptra tenebat Illis temporibus nec summa laude carebat. Ipse die quadam silvas latebrasque ferarum Cum sociis intrans lustrabat quaeque viarum Venandi studio, donec sol ima revisit Atraque nox coelum subiit stellasque remisit; Tunc abeunt silvis longe, tamen urbe remoti Unius hospitium subeunt hominis sibi noti Et largis epulis Bachique liquore repleti Surgunt a mensa facti pro tempore laeti. Rex ut homo sapiens stellis ventura videbat; Prospiciens igitur sic visa suis referebat: „Hac in nocte thori si cum consorte cubarem, Egregiam sobolem magnumque virum generarem, Cujus temporibus mundus tam mira videret, Ut pariter mare cum terra coelumque paveret. Haec ad verba sui comites responsa dedere: „Est regina procul, nec eam possemus habere; Non ideo tamen effectu res ista carebit, Nam tam grande bonum non obmisisse decebit; Villicus est tuus, qui vir bonus esse probatur; Formosam genuit natam, quae Pila vocatur. Huic per concubitum vice reginae sociare, Ut tam mirificae prolis pater efficiare. Praebuit assensum rex et res acceleratur Et conjuncta viro virgo subito gravidatur; Mensibus ergo novem decursis more gerendi Edidit infantem solito ritu pariendi, Mittitur ad regem, qui nunciat hanc peperisse, Rex gaudet, quae praedixit, completa fuisse. 2" Nuntius adjecit: „Qui vis puer iste vocetur? „Conveniens nomen volo — rex ait — ut sibi detur: 152
Strana 153
Namque ego dicor Atus et mater Pila vocatur — Compositum nomen Pilatus ei tribuatur." . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . (V. Flajšhans, Nejst. pam., str. 179, 181.) Zlomek určil V. Nebeský ve studii Zlomky básní dějepravných (ČČM 21, 1847/1, 11n.). Je to jedna z versí velmi často zpracovávané pověsti o Pilátově životě. Latinská veršovaná skladba „De vita Pilati“, jejíž část Nebeský otiskl, je ze známých zpraco- vání české básni nejblíže. Latinskou skladbu uveřejnil předtím F. J. Mone podle dvou štrasburských rukopisů z 15. stol. (Anzeiger für Kunde der teutschen Vorzeit 4, 1835, 425n.) zároveň s neúplně dochovanou německou veršovanou skladbou o Pilátovi z 12. stol., kde děj probíhá podobně; německý básník vycházel, jak sám v básni podo- týká, z latinského podání. A. Havlík předpokládal (ČČM 70, 1896, 462), že předloha české skladby byla psána prózou. Avšak známá „Latinská próza o Pilátovi“ (otiskli ji F. J. Mone, Anzei- ger für Kunde der teutschen Vorzeit 7, 1838, 526n. a A. Schönbach, Anzeiger für deutsches Alterthum und deutsche Litteratur 2, 1876, 186n.; kratší versi otiskl Mone, Anzeiger 7, 1838, 529n.) se nestýká s českým zlomkem v tolika bodech jako veršovaná „De vita Pilati“. Ve „Zlaté legendě“ pak Jacobus de Voragine v příběhu o Pilátovi — je vložen do kapitoly „De passione domini“ — věnuje událostem před narozením Piláta velmi málo místa. Vyprávění o Pilátově životě uvádí Voragine slovy, jež pouka- zují na starší apokryf: "... de poena autem et origine Pylati in quadam historia licet apocrypha legitur." Shody s českou veršovanou Alexandreidou: Pil 1a 1—2 O tom času velmi trudném, točúšto o tom dni súdném Alx V 2068—2069 Tak jim bě přišal čas trudný, každý mní, by byl den súdný Pil Ib 19—20 Hi jest to tak z obyčějě, jakž sě snad hi ješče děje Alx V 1997—1998 podlé pohan obyčeje, jakž sě ještě u nich děje AxH 286—287 tehdy podlé svých obyččje, jak sě i dnes v Litvě děje Pil 2а 7—8 a řka: „Kak by mi pomohlo, by mi sě t(o) státi mohlo AlxB 237—238 Hi to by sě státi mohlo, ač by to co juž pomohlo Pil 2a 17—22 chtieci sě vydřieti z kořen; ten div bude pod ním stvořen. AlxB 68—69 chtěla sě vydřieti z kořen; taký bě zvuk hi křik stvořen. A stane sě diva viece ot sluncě hi ot měsiecě, AlxH 403— 404 (p)roč-li juž meškati vie(ce)? (Ne)b což vidím od měsiecě, 153
Namque ego dicor Atus et mater Pila vocatur — Compositum nomen Pilatus ei tribuatur." . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . (V. Flajšhans, Nejst. pam., str. 179, 181.) Zlomek určil V. Nebeský ve studii Zlomky básní dějepravných (ČČM 21, 1847/1, 11n.). Je to jedna z versí velmi často zpracovávané pověsti o Pilátově životě. Latinská veršovaná skladba „De vita Pilati“, jejíž část Nebeský otiskl, je ze známých zpraco- vání české básni nejblíže. Latinskou skladbu uveřejnil předtím F. J. Mone podle dvou štrasburských rukopisů z 15. stol. (Anzeiger für Kunde der teutschen Vorzeit 4, 1835, 425n.) zároveň s neúplně dochovanou německou veršovanou skladbou o Pilátovi z 12. stol., kde děj probíhá podobně; německý básník vycházel, jak sám v básni podo- týká, z latinského podání. A. Havlík předpokládal (ČČM 70, 1896, 462), že předloha české skladby byla psána prózou. Avšak známá „Latinská próza o Pilátovi“ (otiskli ji F. J. Mone, Anzei- ger für Kunde der teutschen Vorzeit 7, 1838, 526n. a A. Schönbach, Anzeiger für deutsches Alterthum und deutsche Litteratur 2, 1876, 186n.; kratší versi otiskl Mone, Anzeiger 7, 1838, 529n.) se nestýká s českým zlomkem v tolika bodech jako veršovaná „De vita Pilati“. Ve „Zlaté legendě“ pak Jacobus de Voragine v příběhu o Pilátovi — je vložen do kapitoly „De passione domini“ — věnuje událostem před narozením Piláta velmi málo místa. Vyprávění o Pilátově životě uvádí Voragine slovy, jež pouka- zují na starší apokryf: "... de poena autem et origine Pylati in quadam historia licet apocrypha legitur." Shody s českou veršovanou Alexandreidou: Pil 1a 1—2 O tom času velmi trudném, točúšto o tom dni súdném Alx V 2068—2069 Tak jim bě přišal čas trudný, každý mní, by byl den súdný Pil Ib 19—20 Hi jest to tak z obyčějě, jakž sě snad hi ješče děje Alx V 1997—1998 podlé pohan obyčeje, jakž sě ještě u nich děje AxH 286—287 tehdy podlé svých obyččje, jak sě i dnes v Litvě děje Pil 2а 7—8 a řka: „Kak by mi pomohlo, by mi sě t(o) státi mohlo AlxB 237—238 Hi to by sě státi mohlo, ač by to co juž pomohlo Pil 2a 17—22 chtieci sě vydřieti z kořen; ten div bude pod ním stvořen. AlxB 68—69 chtěla sě vydřieti z kořen; taký bě zvuk hi křik stvořen. A stane sě diva viece ot sluncě hi ot měsiecě, AlxH 403— 404 (p)roč-li juž meškati vie(ce)? (Ne)b což vidím od měsiecě, 153
Strana 154
že sě tak otmíta ovšem, jakž bude tíma) světu po všem Alx V 2348—2349 jako sě promeni ovšem, že by tma světu po všem Pil 2b 19—22 Tehdy král, jakž tu řěč vzvědě od posla, jenž jmu povědě, AlxH 271—272 Král Darius, když to vzvědě od posla, jenž povědě, by jmu v sirdcu radost velé. A posel z toho veselé Ze vztahu shodných míst k předlohám nelze bezpečně stanovit, zda vznikly dříve verše Legendy o Pilátovi, nebo verše Alexandreidy. Alx V 567—568 By králova radost velé, spade u voj to veselé 154
že sě tak otmíta ovšem, jakž bude tíma) světu po všem Alx V 2348—2349 jako sě promeni ovšem, že by tma světu po všem Pil 2b 19—22 Tehdy král, jakž tu řěč vzvědě od posla, jenž jmu povědě, AlxH 271—272 Král Darius, když to vzvědě od posla, jenž povědě, by jmu v sirdcu radost velé. A posel z toho veselé Ze vztahu shodných míst k předlohám nelze bezpečně stanovit, zda vznikly dříve verše Legendy o Pilátovi, nebo verše Alexandreidy. Alx V 567—568 By králova radost velé, spade u voj to veselé 154
Strana 155
Drkolenský zlomek Legendy o Jidášovi (JidD)
Drkolenský zlomek Legendy o Jidášovi (JidD)
Strana 156
la (chybějí počáteční verše sloupce) -- - - - —- — — ——— -— — — — A ----- - — — 5 10 15 20 25 C h----- -la--b-la Bý- —ýla A iady--chz--si--- Zzwemu kralewztwu dýedyczie Gíms dawno chodýla nyczie Nemohuczi gmietý plodu Wíse na zzwů buduczíu sscodu Bý vudas prozwan dyedýczem Nepraweho zztadla líczem Prsiyat zza w czíuziu dvedýnu As kralowá zzwů hodýnů Malo obachz lepssím chzazzem Zznad lěpe rsku zzwým nechzazzem Iens zzíe mezí tyěm nahodý Pochzenjsí zzýna porodý Wchziefta oba zzýný rozztý A wsjaks wiecze thy zlý hozztý Prsícrad zzie w czíuziě pazztwíschzíe Mímo bratra w chzezt zzie týschzie Aý zza gmu zzotnýe bratr mnyený Wfsië zlozzty zzudchze nezwiený We wssem wnyus ssczenecz propazztný Chtýe wiecze nesli zzýn wlazztný Nachz bých o tom mluwíl mnoho Ius bie prsífsel ten chzazz toho — — Ib 5 (chybí 15 až 17 veršů) Malém wíecze nesli zzeho Pozrsiela an to zznad vidýew A iemu w tom uzawídyew Chodýe zzýrdczem zawíe týrnůl A gdes zzie k nýemů prsihýrnul Podada gmu rsiechzi liubě la: 1—5 lze přečíst jen několik písmen — 4 b-la] b(ý)la čte Pat, býla Fljš — 5 A iadý-] A iadý(s) čte Pat, A radýs Fljš — 6 dvedýczie Pat] v rkpe konec slova ne- zřetelný, dýedýcze čte Fljš — 10 a 18 před řádkem znaménko na označení odstavce — 20 Prsícrad Havlík, VýbAk] v rkpe c nepříliš zřetelné; e chyb. Pat, Fljš, c má Havlík v ČČM 70, 1896, 450 — 24 propazztný rkpl propaztný chyb. Fljš — 26 iniciálka N přes tři řádky, které obsahují dva verše Ib: 2 před an v rkpe tečka — 6 Podada] na konci slova vyškrabáno y 156
la (chybějí počáteční verše sloupce) -- - - - —- — — ——— -— — — — A ----- - — — 5 10 15 20 25 C h----- -la--b-la Bý- —ýla A iady--chz--si--- Zzwemu kralewztwu dýedyczie Gíms dawno chodýla nyczie Nemohuczi gmietý plodu Wíse na zzwů buduczíu sscodu Bý vudas prozwan dyedýczem Nepraweho zztadla líczem Prsiyat zza w czíuziu dvedýnu As kralowá zzwů hodýnů Malo obachz lepssím chzazzem Zznad lěpe rsku zzwým nechzazzem Iens zzíe mezí tyěm nahodý Pochzenjsí zzýna porodý Wchziefta oba zzýný rozztý A wsjaks wiecze thy zlý hozztý Prsícrad zzie w czíuziě pazztwíschzíe Mímo bratra w chzezt zzie týschzie Aý zza gmu zzotnýe bratr mnyený Wfsië zlozzty zzudchze nezwiený We wssem wnyus ssczenecz propazztný Chtýe wiecze nesli zzýn wlazztný Nachz bých o tom mluwíl mnoho Ius bie prsífsel ten chzazz toho — — Ib 5 (chybí 15 až 17 veršů) Malém wíecze nesli zzeho Pozrsiela an to zznad vidýew A iemu w tom uzawídyew Chodýe zzýrdczem zawíe týrnůl A gdes zzie k nýemů prsihýrnul Podada gmu rsiechzi liubě la: 1—5 lze přečíst jen několik písmen — 4 b-la] b(ý)la čte Pat, býla Fljš — 5 A iadý-] A iadý(s) čte Pat, A radýs Fljš — 6 dvedýczie Pat] v rkpe konec slova ne- zřetelný, dýedýcze čte Fljš — 10 a 18 před řádkem znaménko na označení odstavce — 20 Prsícrad Havlík, VýbAk] v rkpe c nepříliš zřetelné; e chyb. Pat, Fljš, c má Havlík v ČČM 70, 1896, 450 — 24 propazztný rkpl propaztný chyb. Fljš — 26 iniciálka N přes tři řádky, které obsahují dva verše Ib: 2 před an v rkpe tečka — 6 Podada] na konci slova vyškrabáno y 156
Strana 157
la (chybějí počáteční verše sloupce) 1—4 (zachováno jen několik písmen) 10 15 20 25 a jady(ž čúš by doblyla svému králevstvu dědicě, jímž dávno chodila nicě, nemohúci jmieti plodu, vše na svú budúcú škodu. By Judáš prozván dědicem nepravého stádla lícem, přijat sa v cuźú dědinu, až králová svú hodinú, málo obáč lepším časem, snad lépe řku, svým nečasem, jenž sě mezi tiem nahodi, počenši syna porodi. Včěsta oba syny rósti, a všakž viece ty, zlý hosti, přikrad sě v cuzie pastviščě, mimo bratra v čest sě tiščě, a jsa jmu sotně bratr mněný, všie zlosti súdče nezviený, ve všem vňuž ščenec propastný chtě viece nežli syn vlastný. Nač bych o tom mluvil mnoho, juž bě přišel ten čas toho 5 Ib 5 (chybí 15 až 17 veršů) Málem viece nežli seho pozřěla, an to snad viděv a jemu v tom uzáviděv, chodě sirdcem zavše tirnul, a gdež sě k němu přihirnul, podada jmu řěči lubé, 1a: 5 a jadyž č(úš by dob)yla Ryš ve VýbAk — 23 súdče (= nádobo) VýbAk] súdce Pat v ČČM 62, 1888, 89, Pel v LF 45, 1918, 21; sudče Fljš (Česká přísl. s. v. „nezviený“); Geb Sl (lístk. mat.) má s. v. „súdec“ nebo „súdek“ — nezviený Fljš (Česká přísl.), VýbAk] nezvěný (= přísný, nelaskavý, nepřívětivý) nesprávně Pel v LF 45, 1918, 20n.; Geb Sl (lístk. mat.) má s. v. „zvieti“ 157
la (chybějí počáteční verše sloupce) 1—4 (zachováno jen několik písmen) 10 15 20 25 a jady(ž čúš by doblyla svému králevstvu dědicě, jímž dávno chodila nicě, nemohúci jmieti plodu, vše na svú budúcú škodu. By Judáš prozván dědicem nepravého stádla lícem, přijat sa v cuźú dědinu, až králová svú hodinú, málo obáč lepším časem, snad lépe řku, svým nečasem, jenž sě mezi tiem nahodi, počenši syna porodi. Včěsta oba syny rósti, a všakž viece ty, zlý hosti, přikrad sě v cuzie pastviščě, mimo bratra v čest sě tiščě, a jsa jmu sotně bratr mněný, všie zlosti súdče nezviený, ve všem vňuž ščenec propastný chtě viece nežli syn vlastný. Nač bych o tom mluvil mnoho, juž bě přišel ten čas toho 5 Ib 5 (chybí 15 až 17 veršů) Málem viece nežli seho pozřěla, an to snad viděv a jemu v tom uzáviděv, chodě sirdcem zavše tirnul, a gdež sě k němu přihirnul, podada jmu řěči lubé, 1a: 5 a jadyž č(úš by dob)yla Ryš ve VýbAk — 23 súdče (= nádobo) VýbAk] súdce Pat v ČČM 62, 1888, 89, Pel v LF 45, 1918, 21; sudče Fljš (Česká přísl. s. v. „nezviený“); Geb Sl (lístk. mat.) má s. v. „súdec“ nebo „súdek“ — nezviený Fljš (Česká přísl.), VýbAk] nezvěný (= přísný, nelaskavý, nepřívětivý) nesprávně Pel v LF 45, 1918, 20n.; Geb Sl (lístk. mat.) má s. v. „zvieti“ 157
Strana 158
10 15 20 25 A gdýs mos tuý gho pozzkube A czos ande thěs gínýmí Zztawá zzie bratry wlaztnýmí S kohos mayň nýe w chzem lěpe Toho zzilnýe jsí potepe Wſse pro tye líută zawízztý Hnyewý nýgi--ratrsíe gizztý Druh gdes mose druha tlachziě A bíthý k matersí plachzíe Matý pak tagíeczi mýlchzí Czíutýeczi obachz zub wýlchzí W tom zzwěm nalezeněm zzýnu Mutý zzie zzama zzwů vínů An ýu mnohokrat ius zzmůczal K nyemus zlý duch ho ponuczal As tagiwsi neutagí Se zzýna plachzucze da gý Býwssí nechcze býty matý Pozwawssi gho pochzie latý rskuczi nalezeně plemíe Chzi newief z ktereý zz -----ie 2a (chybí 14 až 16 veršů) — — — --- 1e1S----— -- 1e ---- Ve--------— -- HOjtVe--------- da-------- --- woda 5 --— — — - - — — - - - - - - - — - -—lV 10 Ona --- ogieczýč gmu lagě An ot nýě prechz uplakagie Biesaw wchzíe rybitwa ptatý Chtýe na nem zzie dotazatý Kak by gho prsieyal na morsí A zzýrdcze gmu hnyewíj horsíj 8 před řádkem znaménko na označení odstavce — 13 nýgi - -ratrsíe] porušeno; nýgů bratrsíe čtou Pat, Fljš—20 zzmůczal rkp] zmůczal chyb. Fljš — 23 gý Pat] gíj Fljš 24 před řádkem znaménko na označení odstavce — 27 C hzi rkp] Chczí chyb. Fljš — zz -----ie] v rkpe porušeno; zz(i zem íe čte Pat, zzí zemíe Fljš 2a: 1—6 lze přečíst jen některá písmena — 7 před řádkem znaménko na označení odstavce — -- -ogieczýě] porušeno; (zzt)ogieczýč čte Pat, zztogieczi Fljš — 8 uplakagie] v rkpe uplakage, mezi g a e nadepsána čárka; srov. obgiezdem v Pil 1b13 — 12 hnyewíj Pat] hnýewý Fljš 158
10 15 20 25 A gdýs mos tuý gho pozzkube A czos ande thěs gínýmí Zztawá zzie bratry wlaztnýmí S kohos mayň nýe w chzem lěpe Toho zzilnýe jsí potepe Wſse pro tye líută zawízztý Hnyewý nýgi--ratrsíe gizztý Druh gdes mose druha tlachziě A bíthý k matersí plachzíe Matý pak tagíeczi mýlchzí Czíutýeczi obachz zub wýlchzí W tom zzwěm nalezeněm zzýnu Mutý zzie zzama zzwů vínů An ýu mnohokrat ius zzmůczal K nyemus zlý duch ho ponuczal As tagiwsi neutagí Se zzýna plachzucze da gý Býwssí nechcze býty matý Pozwawssi gho pochzie latý rskuczi nalezeně plemíe Chzi newief z ktereý zz -----ie 2a (chybí 14 až 16 veršů) — — — --- 1e1S----— -- 1e ---- Ve--------— -- HOjtVe--------- da-------- --- woda 5 --— — — - - — — - - - - - - - — - -—lV 10 Ona --- ogieczýč gmu lagě An ot nýě prechz uplakagie Biesaw wchzíe rybitwa ptatý Chtýe na nem zzie dotazatý Kak by gho prsieyal na morsí A zzýrdcze gmu hnyewíj horsíj 8 před řádkem znaménko na označení odstavce — 13 nýgi - -ratrsíe] porušeno; nýgů bratrsíe čtou Pat, Fljš—20 zzmůczal rkp] zmůczal chyb. Fljš — 23 gý Pat] gíj Fljš 24 před řádkem znaménko na označení odstavce — 27 C hzi rkp] Chczí chyb. Fljš — zz -----ie] v rkpe porušeno; zz(i zem íe čte Pat, zzí zemíe Fljš 2a: 1—6 lze přečíst jen některá písmena — 7 před řádkem znaménko na označení odstavce — -- -ogieczýě] porušeno; (zzt)ogieczýč čte Pat, zztogieczi Fljš — 8 uplakagie] v rkpe uplakage, mezi g a e nadepsána čárka; srov. obgiezdem v Pil 1b13 — 12 hnyewíj Pat] hnýewý Fljš 158
Strana 159
10 15 20 25 a gdyž móž, tu jho poskube. A což ande též jinými stává sě bratry vlastnými, ž' kohož majú ně v čem lépe, toho silnější potepe, vše pro tě, lútá závisti; hněvy nyj ú b)ratřie jistí, druh, gdež móže, druha tlačě a bitý k mateři pláčě, máti pak tajieci milčí, cútieci obáč zub vilčí v tom svém nalezeném synu. Mútí se sama svú vinú, an ju mnohokrát juž smúcal, k němuž zlý duch ho ponúcal, až tajivši neutají, že syna plačúce da jí. Byvši, nechce býti máti, pozvavši jho, počě láti řkúci: „Nalezené plémě, ?“ či nevieš, z které js(i zemlě? 2а (chybí 14 až 16 veršů) 1—6 (zachováno jen několik písmen) 10 Ona (st)ojiecie jmu laje, an ot nie preč uplákajě běžav, včě rybitva ptáti, chtě na ňem sě dotázati, kak by jho přějal na moři, a sirdce jmu hněvy hoří, lb: 13 nyjú bratřie VýbAk — 27 z které js(i zem)ě] z kteréj si země VýbAk — 2a: 7 (st)ojiecie] stojieci VýbAk — 8 uplákajěl uplakajě VýbAk, uplákaje Ryš (SaS 19, 1958, 249n.) 159
10 15 20 25 a gdyž móž, tu jho poskube. A což ande též jinými stává sě bratry vlastnými, ž' kohož majú ně v čem lépe, toho silnější potepe, vše pro tě, lútá závisti; hněvy nyj ú b)ratřie jistí, druh, gdež móže, druha tlačě a bitý k mateři pláčě, máti pak tajieci milčí, cútieci obáč zub vilčí v tom svém nalezeném synu. Mútí se sama svú vinú, an ju mnohokrát juž smúcal, k němuž zlý duch ho ponúcal, až tajivši neutají, že syna plačúce da jí. Byvši, nechce býti máti, pozvavši jho, počě láti řkúci: „Nalezené plémě, ?“ či nevieš, z které js(i zemlě? 2а (chybí 14 až 16 veršů) 1—6 (zachováno jen několik písmen) 10 Ona (st)ojiecie jmu laje, an ot nie preč uplákajě běžav, včě rybitva ptáti, chtě na ňem sě dotázati, kak by jho přějal na moři, a sirdce jmu hněvy hoří, lb: 13 nyjú bratřie VýbAk — 27 z které js(i zem)ě] z kteréj si země VýbAk — 2a: 7 (st)ojiecie] stojieci VýbAk — 8 uplákajěl uplakajě VýbAk, uplákaje Ryš (SaS 19, 1958, 249n.) 159
Strana 160
15 20 25 Zzlýssiewse tu rsiechz o zzobie Vida s gmu neýde po kobie W tus dobu musíe nalezě An zzie zz morsie k brsiehu wezě W tems míezztýe íaks ho potaza Tak gmu iaks býlo wýkaza Tyěm ------ mutýtý pochzie Mýzzliň hi zziem hi tam tochzíe Kam bý zzwoý zzmutek obratýl A nebratru síwot kratyl Na to wíjíu mýzzliň popersíe Chtye býty wrah the matersie Ieftoy ho bie zzýněm wzala A ne iaksto zzýnu lala Se fus ýunoch iaks gmu býtý I -hos p---- -tý 2b (chybí 15 až 17 veršů) -- b --- hle -- — C HZ ----— ---- — — — — — — 5 -- - - ----- -------- - - - - - - - - - - — — 10 15 Po brsiehowi zz bratrem chodýe Neviernemu zzkutku hodye Dotad zzie zz ným wodů kropí As ho popad hí topí Na zzwě prohrsiefsilé horse Biesaw bra zzie prechz na morse Iadýs ný cziezzthý ný zzledu Gdes neznaty kto tam giedů Pozzpiessíw prechz zzweho plutýe Netbagíe czo zzie zde mutýe Gímsto zlů pamíet ozztawil Gdes zemíu dyedýczie zbawil 14 Vida s] v rkpe s nadepsáno — 15 před řádkem znaménko na označení odstavce — ---] porušeno; Tyěm(s....) čte Pat, 16 morsie rkp] morse chyb. Fljš — 19 Tyěm-- Tyěm s... Fljš — 24 matersie rkp] materse chyb. Fljš — 27 ius] podle Pat i z čehosi předěláno — 28 lze přečíst jen několik písmen — I -hos] i(e)hos čte Pat, iehos Fljš — 2b: 1—5 lze přečíst jen několik písmen — 11 bra zzie Ryš v LF 76, 1953, 120) písmo v rkpe porušeno; tas zzie Pat, tas (?) zzie Fljš, taže Pel, J. V. Novák, těže Ertl; VýbAk transkr. podle Ryš bra sě — 14 P ozzpiessíw rkp] pozzpiejíw chyb. Fljš 16 G ímsto rkp] Gímsto chyb. Fljš 160
15 20 25 Zzlýssiewse tu rsiechz o zzobie Vida s gmu neýde po kobie W tus dobu musíe nalezě An zzie zz morsie k brsiehu wezě W tems míezztýe íaks ho potaza Tak gmu iaks býlo wýkaza Tyěm ------ mutýtý pochzie Mýzzliň hi zziem hi tam tochzíe Kam bý zzwoý zzmutek obratýl A nebratru síwot kratyl Na to wíjíu mýzzliň popersíe Chtye býty wrah the matersie Ieftoy ho bie zzýněm wzala A ne iaksto zzýnu lala Se fus ýunoch iaks gmu býtý I -hos p---- -tý 2b (chybí 15 až 17 veršů) -- b --- hle -- — C HZ ----— ---- — — — — — — 5 -- - - ----- -------- - - - - - - - - - - — — 10 15 Po brsiehowi zz bratrem chodýe Neviernemu zzkutku hodye Dotad zzie zz ným wodů kropí As ho popad hí topí Na zzwě prohrsiefsilé horse Biesaw bra zzie prechz na morse Iadýs ný cziezzthý ný zzledu Gdes neznaty kto tam giedů Pozzpiessíw prechz zzweho plutýe Netbagíe czo zzie zde mutýe Gímsto zlů pamíet ozztawil Gdes zemíu dyedýczie zbawil 14 Vida s] v rkpe s nadepsáno — 15 před řádkem znaménko na označení odstavce — ---] porušeno; Tyěm(s....) čte Pat, 16 morsie rkp] morse chyb. Fljš — 19 Tyěm-- Tyěm s... Fljš — 24 matersie rkp] materse chyb. Fljš — 27 ius] podle Pat i z čehosi předěláno — 28 lze přečíst jen několik písmen — I -hos] i(e)hos čte Pat, iehos Fljš — 2b: 1—5 lze přečíst jen několik písmen — 11 bra zzie Ryš v LF 76, 1953, 120) písmo v rkpe porušeno; tas zzie Pat, tas (?) zzie Fljš, taže Pel, J. V. Novák, těže Ertl; VýbAk transkr. podle Ryš bra sě — 14 P ozzpiessíw rkp] pozzpiejíw chyb. Fljš 16 G ímsto rkp] Gímsto chyb. Fljš 160
Strana 161
15 20 25 slyšěvše tu řěč o sobě, vida, ž' jmu nejde po kobě. V tuž dobu mužě naleze, an sě s mořě k břěhu veze; v témž miestě jakž ho potáza, tak jmu, jakž bylo, vykáza. Tiem (život) mútiti počě, myslú hi sěm hi tam točě, kam by svój smutek obrátil a nebratru život krátil. Na to všú myslú popeřě, chtě býti vrah té mateře, ješto jho bě synem vzala, a ne jakšto synu lála, že juž junoch jakž jmu býti (zachováno jen několik písmen) 2b (chybí 15 až 17 veršů) 1—5 (zachováno jen několik písmen) 10 15 po břěhovi s bratrem chodě, nevěrnému skutku hodě, dotad sě s ním vodú kropi, až ho popad hi utopi, na své prohřěšilé hoře. Běžav bra sě preč na moře, jadyž ni cěsty ni sledu, gdež neznati, kto kam jědú, pospiešiv preč svého plutie, netbajě, co sě zde mútie, jimšto zlú pamět ostavil, gdež zemu dědicě zbavil. 19 Tiem (život) VýbAk 2b: 14 pospiešivl pospěši chyb. Pel 11 Nejstarší české verš. legendy 161
15 20 25 slyšěvše tu řěč o sobě, vida, ž' jmu nejde po kobě. V tuž dobu mužě naleze, an sě s mořě k břěhu veze; v témž miestě jakž ho potáza, tak jmu, jakž bylo, vykáza. Tiem (život) mútiti počě, myslú hi sěm hi tam točě, kam by svój smutek obrátil a nebratru život krátil. Na to všú myslú popeřě, chtě býti vrah té mateře, ješto jho bě synem vzala, a ne jakšto synu lála, že juž junoch jakž jmu býti (zachováno jen několik písmen) 2b (chybí 15 až 17 veršů) 1—5 (zachováno jen několik písmen) 10 15 po břěhovi s bratrem chodě, nevěrnému skutku hodě, dotad sě s ním vodú kropi, až ho popad hi utopi, na své prohřěšilé hoře. Běžav bra sě preč na moře, jadyž ni cěsty ni sledu, gdež neznati, kto kam jědú, pospiešiv preč svého plutie, netbajě, co sě zde mútie, jimšto zlú pamět ostavil, gdež zemu dědicě zbavil. 19 Tiem (život) VýbAk 2b: 14 pospiešivl pospěši chyb. Pel 11 Nejstarší české verš. legendy 161
Strana 162
20 25 Býla gdazz zíma welika Iaks zztala rsieka wſſeliká Had zkrsenuw nemohl uteczi Tam gdes chtýel prsiezz zímu leczí Chzlowiek ho wzêm hi otsíwí Za malý chzazz had zzie wzkrsíuí Ten dom w nyems osil sscarsiedýe Po prsírozeněm zzwěm rsíedýe Chzl----k- Popudy gho ne-----d z----- 18 před řádkem znaménko na označení odstavce — 20 uteczi rkp] vteczí chyb. Fljš — 26—27 písmo značně porušeno — 26 Chzl ----k] Chzl(owie)k čte Pat, Chzlowíek Fljš — 27 --d z----] ..do...Z.. čte Fljš 162
20 25 Býla gdazz zíma welika Iaks zztala rsieka wſſeliká Had zkrsenuw nemohl uteczi Tam gdes chtýel prsiezz zímu leczí Chzlowiek ho wzêm hi otsíwí Za malý chzazz had zzie wzkrsíuí Ten dom w nyems osil sscarsiedýe Po prsírozeněm zzwěm rsíedýe Chzl----k- Popudy gho ne-----d z----- 18 před řádkem znaménko na označení odstavce — 20 uteczi rkp] vteczí chyb. Fljš — 26—27 písmo značně porušeno — 26 Chzl ----k] Chzl(owie)k čte Pat, Chzlowíek Fljš — 27 --d z----] ..do...Z.. čte Fljš 162
Strana 163
20 25 Byla gdas zima veliká, jakž stala řěka všeliká. Had zkřenuv nemohl utéci tam, gdež chtěl přěs zimu léci. Člověk ho vzém hi otživi; za malý čas had se vzkřivi, ten dóm, v němž ožil, škařědě po přirozeném svém řiedě. Člověk pak poláv hadovi), popudi jho ne(rád slovy). 22 otživi Pel, J. V. Novák, Ertl] v rkpe ot síwí; oživi VýbAk — 26 Člověk (pak poláv hadovi) Pel, J. V. Novák, Ertl, VýbAk — 27 popudi jho ne(rád slovy) Pel, J. V. Novák, Ertl, VýbAk 163
20 25 Byla gdas zima veliká, jakž stala řěka všeliká. Had zkřenuv nemohl utéci tam, gdež chtěl přěs zimu léci. Člověk ho vzém hi otživi; za malý čas had se vzkřivi, ten dóm, v němž ožil, škařědě po přirozeném svém řiedě. Člověk pak poláv hadovi), popudi jho ne(rád slovy). 22 otživi Pel, J. V. Novák, Ertl] v rkpe ot síwí; oživi VýbAk — 26 Člověk (pak poláv hadovi) Pel, J. V. Novák, Ertl, VýbAk — 27 popudi jho ne(rád slovy) Pel, J. V. Novák, Ertl, VýbAk 163
Strana 164
Legenda aurea (De sancto Mathia apostolo:) ... Legitur enim in quadam hystoria licet apocrypha, quod fuit quidam vir in Jerusalem nomine Ruben, qui alio nomine dictus est Symon de tribu Dan, vel secundum Hieronymum de tribu Ysaschar, qui habuit uxorem, quae Cyborea nuncupata est. Quadam igitur nocte cum sibi mutuo debitum exsolvissent, Cyborea obdormiens somnium vidit, quod perterrita cum gemitibus et suspiriis viro suo retulit dicens: videbatur mihi, quod filium flagitiosum parerem, qui totius gentis nostrae causa perditionis exsisteret. Cui Ruben: nefariam rem, inquit, nec relatu dignam profaris et spiritu, ceu puto, phitonico raperis. Cui illa: si me conce- pisse sensero et filium peperero, absque dubio non spiritus phitonicus exstitit, sed revelatio certa fuit. Procedente igitur tempore cum filium pepe- risset, parentes plurimum timuerunt, et quid de eo facerent, cogitare coepe- runt, cumque filium abhorrerent occidere, nec vellent destructorem sui generis enutrire, ipsum in fiscella positum mari exponunt, quem marini fluctus ad insulam propulerunt, quae Scarioth dicitur. Ab illa igitur insula Judas Scariotes appellatus est, regina autem illius loci carens liberis ad littus maris causa spatiandi processit et fiscellam a marinis fluctibus jactari videns, ipsam aperiri praecepit inveniensque ibi puerum elegantis formae suspirans ait: o si solatiis tantae sublevarer sobolis, ne regni mei privarer successore. Puerum igitur secreto nutriri fecit et se gravidam simulavit, tandem se filium peperisse mentitur et per totum regnum fama haec celebris divulgatur. Princeps pro suscepta sobole vehementer exsultat et ingenti gaudio plebs laetatur. Ipsum igitur secundum magnificentiam regiam edu- cari fecit, non post multum vero temporis regina de rege concepit et suo tempore filium parturivit. Cum autem pueri aliquantulum jam crevissent, ad invicem saepius colludebant et puerum regium Judas crebris molestiis et injuriis molestabat et ad fletum saepius provocabat, regina autem hoc moleste ferens et Judam ad se non pertinere sciens ipsum crebrius verbera- vit. Sed nec sic a molestia pueri desistebat. Tandem res panditur et Judas non verus reginae filius, sed inventus aperitur. Quod Judas ut comperit, vehementer erubuit et fratrem suum putativum filium regis latenter occidit. Ob hoc capitalem sententiam timens cum tributariis in Jerusalem aufugit seque curiae Pylati, tunc praesidis, mancipavit... (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 184.) Přímý pramen české skladby není znám. Uvedli jsme příbuzný latinský text i s počátkem příběhu, který se v českém zlomku nedochoval (v. i musejní zlomek Legendy o Jidášovi). 164
Legenda aurea (De sancto Mathia apostolo:) ... Legitur enim in quadam hystoria licet apocrypha, quod fuit quidam vir in Jerusalem nomine Ruben, qui alio nomine dictus est Symon de tribu Dan, vel secundum Hieronymum de tribu Ysaschar, qui habuit uxorem, quae Cyborea nuncupata est. Quadam igitur nocte cum sibi mutuo debitum exsolvissent, Cyborea obdormiens somnium vidit, quod perterrita cum gemitibus et suspiriis viro suo retulit dicens: videbatur mihi, quod filium flagitiosum parerem, qui totius gentis nostrae causa perditionis exsisteret. Cui Ruben: nefariam rem, inquit, nec relatu dignam profaris et spiritu, ceu puto, phitonico raperis. Cui illa: si me conce- pisse sensero et filium peperero, absque dubio non spiritus phitonicus exstitit, sed revelatio certa fuit. Procedente igitur tempore cum filium pepe- risset, parentes plurimum timuerunt, et quid de eo facerent, cogitare coepe- runt, cumque filium abhorrerent occidere, nec vellent destructorem sui generis enutrire, ipsum in fiscella positum mari exponunt, quem marini fluctus ad insulam propulerunt, quae Scarioth dicitur. Ab illa igitur insula Judas Scariotes appellatus est, regina autem illius loci carens liberis ad littus maris causa spatiandi processit et fiscellam a marinis fluctibus jactari videns, ipsam aperiri praecepit inveniensque ibi puerum elegantis formae suspirans ait: o si solatiis tantae sublevarer sobolis, ne regni mei privarer successore. Puerum igitur secreto nutriri fecit et se gravidam simulavit, tandem se filium peperisse mentitur et per totum regnum fama haec celebris divulgatur. Princeps pro suscepta sobole vehementer exsultat et ingenti gaudio plebs laetatur. Ipsum igitur secundum magnificentiam regiam edu- cari fecit, non post multum vero temporis regina de rege concepit et suo tempore filium parturivit. Cum autem pueri aliquantulum jam crevissent, ad invicem saepius colludebant et puerum regium Judas crebris molestiis et injuriis molestabat et ad fletum saepius provocabat, regina autem hoc moleste ferens et Judam ad se non pertinere sciens ipsum crebrius verbera- vit. Sed nec sic a molestia pueri desistebat. Tandem res panditur et Judas non verus reginae filius, sed inventus aperitur. Quod Judas ut comperit, vehementer erubuit et fratrem suum putativum filium regis latenter occidit. Ob hoc capitalem sententiam timens cum tributariis in Jerusalem aufugit seque curiae Pylati, tunc praesidis, mancipavit... (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 184.) Přímý pramen české skladby není znám. Uvedli jsme příbuzný latinský text i s počátkem příběhu, který se v českém zlomku nedochoval (v. i musejní zlomek Legendy o Jidášovi). 164
Strana 165
Shody s českou veršovanou Alexandreidou: JidD 2b 6—11 po břěhovi s bratrem chodě, nevěrnému skutku hodě, dotad sě s ním vodú kropi, až ho popad hi utopi, na své prohřěšilé hoře. Běžav bra sě preč na moře АВM 269—273 Měsiec také v svém pobězě vzpieti sě na mořkém břězě, nechtě sě vzdvihnúti z mořě, vše pro to budúcie hoře té přěnevěrné prorady Alx V 1052—1053 bral sě zasě přič za moře, ač zbýti chceš zde hořě 165
Shody s českou veršovanou Alexandreidou: JidD 2b 6—11 po břěhovi s bratrem chodě, nevěrnému skutku hodě, dotad sě s ním vodú kropi, až ho popad hi utopi, na své prohřěšilé hoře. Běžav bra sě preč na moře АВM 269—273 Měsiec také v svém pobězě vzpieti sě na mořkém břězě, nechtě sě vzdvihnúti z mořě, vše pro to budúcie hoře té přěnevěrné prorady Alx V 1052—1053 bral sě zasě přič za moře, ač zbýti chceš zde hořě 165
Strana 166
Strana 167
Musejní zlomek Legendy o Jidášovi (JidM)
Musejní zlomek Legendy o Jidášovi (JidM)
Strana 168
5 10 15 20 25 30 Had zzie rozhnyewaw w zweý chlipíe Puzztý zzie nan welmí zzípie Nemoh zzamomu nýcz zzdýetý Zgiedowi gmu geho dýetý Wzplaca otecz wzkuieli matka Vízse kasdý kak iezt wratka Zzeho zzwíeta chzezt hi chwala Kak iezt na male pozztala Chzaka sscaríotczké wlazztý Znamenaymý prsí tom zwlazztý Ies zzie zztalo w chzechach nenýe Gdes prsíwuzných kralow nenýe Pochznucz ot prsíemýzzla krale Kak ho zzýn kak wnuk na male Zzieý zzů zzbýlí na zzem zzwietýe Pozzledný býl geschze dýetye Pochzen zzie sschzedr hí udaten Aý zza zzwým liuděm pozztaten Wsjaks nemohl toho usitý Muzzíl u mladých dnech zznýtý Kaks koli býl wssiěm powolil Wſjaks newínnýe zzwů krew prolil Wíe pro týe proradně plemíe Puzzthý zzů negedný zemíe Zrado viedye s nýcz nemíneji Wssaks zama potom oplýnejí takés mohu rseczí ýudýe Víedýě wíeho zzwíeta ludyě Kak ie zztlal zzwu wiecz z daleca Wisdý zzie horssím horssíms peca Ke ztratýe dusi na wieký Prsiebýl morse zemíe rsieký Bera zzie k iherusalemíu Odnads postěl w tuse zemíu Gdes herodes byl chzetý zbawen la 35 1 chlipíe] slovo na rasuře, podle Geb (LF 5) psáno jinou rukou — 2 welmí rkp] velmí chyb. Geb (LF 5) — 3 zzamomu] o v rkpe je možno číst jako nepřesné e; Geb, Pel, Ertl mají o; H, Výb, Pat, J. V. Novák, VýbAk čtou e; č chyb. Fljš — 5 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce — 10 prsí] przí chyb. Geb (LF 5), Fljš — 12 kralow] jen H čte o jako e — 22 W ssaks rkp] Wſsak chyb. Geb (LF 5) — krew prolil] za slovem krew cosi vyškrabáno, takže i pr od následujícího slova jest ještě na rasuře Pat — v rkpe na konci řádku tečka — 27 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce — 32 rsieký rkp] rzieký chyb. Geb (LF 5), Fljš — 35 chzetý rkp] chczty chyb. Fljš 168
5 10 15 20 25 30 Had zzie rozhnyewaw w zweý chlipíe Puzztý zzie nan welmí zzípie Nemoh zzamomu nýcz zzdýetý Zgiedowi gmu geho dýetý Wzplaca otecz wzkuieli matka Vízse kasdý kak iezt wratka Zzeho zzwíeta chzezt hi chwala Kak iezt na male pozztala Chzaka sscaríotczké wlazztý Znamenaymý prsí tom zwlazztý Ies zzie zztalo w chzechach nenýe Gdes prsíwuzných kralow nenýe Pochznucz ot prsíemýzzla krale Kak ho zzýn kak wnuk na male Zzieý zzů zzbýlí na zzem zzwietýe Pozzledný býl geschze dýetye Pochzen zzie sschzedr hí udaten Aý zza zzwým liuděm pozztaten Wsjaks nemohl toho usitý Muzzíl u mladých dnech zznýtý Kaks koli býl wssiěm powolil Wſjaks newínnýe zzwů krew prolil Wíe pro týe proradně plemíe Puzzthý zzů negedný zemíe Zrado viedye s nýcz nemíneji Wssaks zama potom oplýnejí takés mohu rseczí ýudýe Víedýě wíeho zzwíeta ludyě Kak ie zztlal zzwu wiecz z daleca Wisdý zzie horssím horssíms peca Ke ztratýe dusi na wieký Prsiebýl morse zemíe rsieký Bera zzie k iherusalemíu Odnads postěl w tuse zemíu Gdes herodes byl chzetý zbawen la 35 1 chlipíe] slovo na rasuře, podle Geb (LF 5) psáno jinou rukou — 2 welmí rkp] velmí chyb. Geb (LF 5) — 3 zzamomu] o v rkpe je možno číst jako nepřesné e; Geb, Pel, Ertl mají o; H, Výb, Pat, J. V. Novák, VýbAk čtou e; č chyb. Fljš — 5 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce — 10 prsí] przí chyb. Geb (LF 5), Fljš — 12 kralow] jen H čte o jako e — 22 W ssaks rkp] Wſsak chyb. Geb (LF 5) — krew prolil] za slovem krew cosi vyškrabáno, takže i pr od následujícího slova jest ještě na rasuře Pat — v rkpe na konci řádku tečka — 27 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce — 32 rsieký rkp] rzieký chyb. Geb (LF 5), Fljš — 35 chzetý rkp] chczty chyb. Fljš 168
Strana 169
5 10 15 20 25 30 Had sě rozhněvav v svéj chlípě, pusti sě naň velmi sípě; nemoh samomu nic sdieti, zjědovi jmu jeho děti. Vzplaka otec, vzkvieli matka. Vizže každý, kak jest vrátka seho světa čest hi chvála, kak jest na mále postála čáka škariotcké vlasti! Znamenajmy při tom zvlasti, jež se stalo v Čechách nenie, gdež přívuzných králóv nenie, počnúc ot Přěmysla krále, kak ho syn, kak vnuk na mále sě jsú sbyli na sem světě; poslední byl ješče dietě, počen sě ščedr hi udaten a jsa svým ludem postaten, všakž nemohl toho užiti, musil u mladých dnech sníti; kakž koli byl všěm povolil, všakž nevinně svú krev prolil. Vše pro tě, proradné plémě, pusty sú nejedny země! Zrado, vědě, ž' nic nemineš, všakž sama potom oplyneš. Takéž mohu řéci Judě! Vědie všeho světa ludie, kak je stlal svú věc z daleka, všdy se horším horšímž peka, ke ztrátě duši na věky; přebyl moře, země, řěky, bera sě k Jerusalemu, odňadž pošél, v túže zemu, gdež Herodeš byl čcti zbaven la 35 10 zvlasti H, Výb, Geb Sl (listk. mat.) ] z vlasti Pel, J. V. Novák, Ertl, VýbAk — 14 kak vnuk] tak wnuk chyb. H — 17 ščedr] jednoslab. 169
5 10 15 20 25 30 Had sě rozhněvav v svéj chlípě, pusti sě naň velmi sípě; nemoh samomu nic sdieti, zjědovi jmu jeho děti. Vzplaka otec, vzkvieli matka. Vizže každý, kak jest vrátka seho světa čest hi chvála, kak jest na mále postála čáka škariotcké vlasti! Znamenajmy při tom zvlasti, jež se stalo v Čechách nenie, gdež přívuzných králóv nenie, počnúc ot Přěmysla krále, kak ho syn, kak vnuk na mále sě jsú sbyli na sem světě; poslední byl ješče dietě, počen sě ščedr hi udaten a jsa svým ludem postaten, všakž nemohl toho užiti, musil u mladých dnech sníti; kakž koli byl všěm povolil, všakž nevinně svú krev prolil. Vše pro tě, proradné plémě, pusty sú nejedny země! Zrado, vědě, ž' nic nemineš, všakž sama potom oplyneš. Takéž mohu řéci Judě! Vědie všeho světa ludie, kak je stlal svú věc z daleka, všdy se horším horšímž peka, ke ztrátě duši na věky; přebyl moře, země, řěky, bera sě k Jerusalemu, odňadž pošél, v túže zemu, gdež Herodeš byl čcti zbaven la 35 10 zvlasti H, Výb, Geb Sl (listk. mat.) ] z vlasti Pel, J. V. Novák, Ertl, VýbAk — 14 kak vnuk] tak wnuk chyb. H — 17 ščedr] jednoslab. 169
Strana 170
Ib 40 45 50 55 60 65 A pilat w nýeý zza pozztawen Dýrsal wssie wlazztý okolnýe Wlada wsfiěm sidowztwem wolnye Magie mocz pomoczi zzilně A zlý k zlemu íako prsilne Neb czos iezzt podobno k chzemu To wídý iako prsilne k nemu K temus chczíu tu rsiechz prsíweztý Yudas chzlowíek wſfiě prsielezztý Pýrwě cziezztugíe neprsiezzta Ielise zzie dobra miezzta Prsibraw zzie k nemu prsí noczí A pilat tu we wfsieý moczí Zlý zzie zze zlým býrzo zzprsíese Rowný k rownemu zzie týese Neb zzen hi on byl pozzossen K zlêmu iaks na ruků nojsen Taks íaks nahle w rsiechzi býſta Oba zzobie zzie zzliubiſta Hí bý yudas moczen dworu Wlada wífiň geho komorů Magie zztrsiepnýu o wsem zztatczie Iaks hí powiedýe na kratczie Bý geho wísiň wieczíň wlada Yakſto dworu tak poclada Mezi týem zzie to pak uda S wýnyede pilat hi yuda Zz mohem ludý kratýt chwíle A tdy ius owocze wchzile Na sschzepiech w krokot dozzpielo laks k tomu zzwoy chzazz ius míelo Kaks pak iezzt w tu dobu laczno Wijaks iezzt pro nowinu wzaczno Nebo wſſeliká nowína Líubssi iezzt nesli wiecz gínă 70 38 wífiěm rkp] wsiem chyb. Fljš — 43 a 49 před řádkem červeně přetržené znamén- ko na označení odstavce — 50 týese rkp] týese chyb. Fljš — 57 zztatczie rkp] zztarczie chyb. Geb (LF 5) — 60 Yaksto rkp] Yaksto chyb. Fljš — 61 před řádkem červeně pře- tržené znaménko na označení odstavce — to] podle Pat o předěláno z s — 64 fus rkp] íuz chyb. Geb (LF 5), Fljš — wchzilě rkp] wchczilě chyb. Fljš — 66 laks] I pře- děláno z jiného písmena, jak uvádí již Pat — 70 Liubsi rkp] Líussi chyb. Geb (LF 5) 170
Ib 40 45 50 55 60 65 A pilat w nýeý zza pozztawen Dýrsal wssie wlazztý okolnýe Wlada wsfiěm sidowztwem wolnye Magie mocz pomoczi zzilně A zlý k zlemu íako prsilne Neb czos iezzt podobno k chzemu To wídý iako prsilne k nemu K temus chczíu tu rsiechz prsíweztý Yudas chzlowíek wſfiě prsielezztý Pýrwě cziezztugíe neprsiezzta Ielise zzie dobra miezzta Prsibraw zzie k nemu prsí noczí A pilat tu we wfsieý moczí Zlý zzie zze zlým býrzo zzprsíese Rowný k rownemu zzie týese Neb zzen hi on byl pozzossen K zlêmu iaks na ruků nojsen Taks íaks nahle w rsiechzi býſta Oba zzobie zzie zzliubiſta Hí bý yudas moczen dworu Wlada wífiň geho komorů Magie zztrsiepnýu o wsem zztatczie Iaks hí powiedýe na kratczie Bý geho wísiň wieczíň wlada Yakſto dworu tak poclada Mezi týem zzie to pak uda S wýnyede pilat hi yuda Zz mohem ludý kratýt chwíle A tdy ius owocze wchzile Na sschzepiech w krokot dozzpielo laks k tomu zzwoy chzazz ius míelo Kaks pak iezzt w tu dobu laczno Wijaks iezzt pro nowinu wzaczno Nebo wſſeliká nowína Líubssi iezzt nesli wiecz gínă 70 38 wífiěm rkp] wsiem chyb. Fljš — 43 a 49 před řádkem červeně přetržené znamén- ko na označení odstavce — 50 týese rkp] týese chyb. Fljš — 57 zztatczie rkp] zztarczie chyb. Geb (LF 5) — 60 Yaksto rkp] Yaksto chyb. Fljš — 61 před řádkem červeně pře- tržené znaménko na označení odstavce — to] podle Pat o předěláno z s — 64 fus rkp] íuz chyb. Geb (LF 5), Fljš — wchzilě rkp] wchczilě chyb. Fljš — 66 laks] I pře- děláno z jiného písmena, jak uvádí již Pat — 70 Liubsi rkp] Líussi chyb. Geb (LF 5) 170
Strana 171
40 a Pilát, v niej sa postaven, diržal všě vlasti okolnie, vlada všiem židovstvem volně, majě moc pomoci silné. A zlý k zlému jako přilne; neb což jest podobno k čemu, to všdy jako přilne k ňemu. 45 50 55 60 65 K témuž chcu tu řěč přivésti: Judáš, člověk všie přělesti, pirvé cěstujě nepřěsta, jeliže sě dobra města, přibrav sě k ňemu při noci. A Pilát tu ve všiej moci. Zlý sè se zlým birzo spřěže, rovný k rovnému sě těže; neb sen hi on byl posošen k zlému, jakž na rukú nošen. Takž jakž náhle v řěči byšta, oba sobě sě slúbišta. Hi by Judáš mocen dvoru, vlada všú jeho komorú, majě střiepňu o všem statcě; jakž hi povědě na krátcě, by jeho všú věcú vlada, jakšto dvoru, tak poklada. Mezi tiem sě to pak uda, ž' vyněde Pilát hi Juda s m(nohem ludí krátit chvíle; a tdy juž ovoce včilé na ščepiech v krokot dospělo, jakž k tomu svój čas juž mělo. Kakž pak jest v tu dobu lacno, všakž jest pro novinu vzácno; nebo všeliká novina 70 lubši jest nežli věc jiná, Ib 52 k zlému] a k zlému chyb. H, Výb — 57 o všem statcě] ovšem starce chyb. H, Výb — 63 m(n ohem] v rkpe mohem omylem písaře 171
40 a Pilát, v niej sa postaven, diržal všě vlasti okolnie, vlada všiem židovstvem volně, majě moc pomoci silné. A zlý k zlému jako přilne; neb což jest podobno k čemu, to všdy jako přilne k ňemu. 45 50 55 60 65 K témuž chcu tu řěč přivésti: Judáš, člověk všie přělesti, pirvé cěstujě nepřěsta, jeliže sě dobra města, přibrav sě k ňemu při noci. A Pilát tu ve všiej moci. Zlý sè se zlým birzo spřěže, rovný k rovnému sě těže; neb sen hi on byl posošen k zlému, jakž na rukú nošen. Takž jakž náhle v řěči byšta, oba sobě sě slúbišta. Hi by Judáš mocen dvoru, vlada všú jeho komorú, majě střiepňu o všem statcě; jakž hi povědě na krátcě, by jeho všú věcú vlada, jakšto dvoru, tak poklada. Mezi tiem sě to pak uda, ž' vyněde Pilát hi Juda s m(nohem ludí krátit chvíle; a tdy juž ovoce včilé na ščepiech v krokot dospělo, jakž k tomu svój čas juž mělo. Kakž pak jest v tu dobu lacno, všakž jest pro novinu vzácno; nebo všeliká novina 70 lubši jest nežli věc jiná, Ib 52 k zlému] a k zlému chyb. H, Výb — 57 o všem statcě] ovšem starce chyb. H, Výb — 63 m(n ohem] v rkpe mohem omylem písaře 171
Strana 172
2а 75 80 85 90 95 Donads sschziepow neotrsazzů Prsihodý zzie toho chzazzu Wchzie pilat na sschziepý zrsiety Iak to gdýs zzie chcze czo zzdýetý To zzie wesdý nyekak zzklade Taý gmu sadozt na mýzl wzpade gieſto zznad neygmiewal w roczíe Wzzchotýe zzie iemu owoczie Hi rozkaza ýudýe zziezzty rskay dy kas yablek natrsieztý Netasey gmu rseczi býrse As zzie ýudas prsiezz zed wýrse Wnyus ten iens ma mýzl wyzzoku A hozzpodýe zzlusí k oku A k tomu pak iens gmu wolen Chcze býtý we wſěm powolen Taks ssed gdes iablek bez miena Wzem czos chtýel uzrsie rubíena Otczie zzweho iens w zwem zzadu Wýssel bie zzobie na wadu Chzlouiek ius dozztý posithý A rska yunochu prochz mí thý Lamal sschziepý nekazanýe Iezt li to chzíe rozkazanýe Ten mí w tom nazzilě chzíný A kěs mí to chzínýě gíný Gíms dawayu ktos czo rachzí Ktos mí sschzíepow mých netlachzí On thê rsiechzi malè dotchze An ho inhed mechzem protchze rska kakt zzwýmí hýrd iezt sschziepý 100 73 Wchzie rkp] Wchczie chyb. Fljš — sschziepý] podle Pat p předěláno z y 74 Iaksto rkp] Iaksto chyb. Geb (LF 5), Fljš — gdýs rkpl kdys chyb. Fljš — 75 wesdý rkp] wesdý chyb. Fljš — 76 sadozt rkp] sadozzt chyb. Fljš — 77 giesto rkp] Giezto chyb. Geb (LF 5), Fljš — 78 Wzzchotýe] v rkpe Wzzochotye; druhé z předěláno z čehosi, prvé o podtečkováno a nemá se tedy čísti Pat — 79 zziezzty] v rkpe mezi prvním a druhým z svislá čárka; podle Dol (LF 20, 1893, 377) čárka označuje, že zz nerovná se tu jednoduchému s — 81 rseczi rkp] rseczy chyb. Fljš — 82 As rkp] Ass chyb. Geb (LF 5), Fljš — wýrse] písmena rse na rasuře Pat— 88 za chtýel v rkpe tečka —89 w zwem zzadu] slova na rasuře Pat — 90 zzobie] na rasuře Pat — 91 C hzlouiek rkp] Chzzlowiek chyb. Fljš — 92 prochz] chz předěláno z lzc Pat — 94 chzíe rkp] chczle chyb. Fljš — 98 mých] m předěláno z menšího m Pat — 101—105 verše na rasuře Pat — 101 r ska rkp] Řzka chyb. Fljš — sschziepý] v rkpe ý nadepsáno 172
2а 75 80 85 90 95 Donads sschziepow neotrsazzů Prsihodý zzie toho chzazzu Wchzie pilat na sschziepý zrsiety Iak to gdýs zzie chcze czo zzdýetý To zzie wesdý nyekak zzklade Taý gmu sadozt na mýzl wzpade gieſto zznad neygmiewal w roczíe Wzzchotýe zzie iemu owoczie Hi rozkaza ýudýe zziezzty rskay dy kas yablek natrsieztý Netasey gmu rseczi býrse As zzie ýudas prsiezz zed wýrse Wnyus ten iens ma mýzl wyzzoku A hozzpodýe zzlusí k oku A k tomu pak iens gmu wolen Chcze býtý we wſěm powolen Taks ssed gdes iablek bez miena Wzem czos chtýel uzrsie rubíena Otczie zzweho iens w zwem zzadu Wýssel bie zzobie na wadu Chzlouiek ius dozztý posithý A rska yunochu prochz mí thý Lamal sschziepý nekazanýe Iezt li to chzíe rozkazanýe Ten mí w tom nazzilě chzíný A kěs mí to chzínýě gíný Gíms dawayu ktos czo rachzí Ktos mí sschzíepow mých netlachzí On thê rsiechzi malè dotchze An ho inhed mechzem protchze rska kakt zzwýmí hýrd iezt sschziepý 100 73 Wchzie rkp] Wchczie chyb. Fljš — sschziepý] podle Pat p předěláno z y 74 Iaksto rkp] Iaksto chyb. Geb (LF 5), Fljš — gdýs rkpl kdys chyb. Fljš — 75 wesdý rkp] wesdý chyb. Fljš — 76 sadozt rkp] sadozzt chyb. Fljš — 77 giesto rkp] Giezto chyb. Geb (LF 5), Fljš — 78 Wzzchotýe] v rkpe Wzzochotye; druhé z předěláno z čehosi, prvé o podtečkováno a nemá se tedy čísti Pat — 79 zziezzty] v rkpe mezi prvním a druhým z svislá čárka; podle Dol (LF 20, 1893, 377) čárka označuje, že zz nerovná se tu jednoduchému s — 81 rseczi rkp] rseczy chyb. Fljš — 82 As rkp] Ass chyb. Geb (LF 5), Fljš — wýrse] písmena rse na rasuře Pat— 88 za chtýel v rkpe tečka —89 w zwem zzadu] slova na rasuře Pat — 90 zzobie] na rasuře Pat — 91 C hzlouiek rkp] Chzzlowiek chyb. Fljš — 92 prochz] chz předěláno z lzc Pat — 94 chzíe rkp] chczle chyb. Fljš — 98 mých] m předěláno z menšího m Pat — 101—105 verše na rasuře Pat — 101 r ska rkp] Řzka chyb. Fljš — sschziepý] v rkpe ý nadepsáno 172
Strana 173
75 80 doňadž ščěpóv neotřasú. Přihodi sě toho času, včě Pilát na ščěpy zřieti, jakšto gdyž sě chce co sdieti, to sě veždy někak sklade. Ta jmu žádost na mysl vzpade, jiešto snad nejmieval v rocě: vschotě sě jemu ovocě. Hi rozkáza Judě ssiesti řka: „Jdi, kaž jablek natřiesti! Netaže jmu řéci birže, až sě Judáš přěs zed virže, vňuž ten, jenž má mysl vysokú a hospodě slúží k óku " 90 95 100 a k tomu pak, jenž jmu volen, chce býti ve všem povolen. Takž šed, gdež jablek bez měna, vzem, což chtěl, uzřě Ruběna, otce svého, jenž v svém sadu vyšel bě sobě na vadu, člověk juž dosti požitý, a řka: „Junochu, proč mi ty lámal ščěpy nekázaně? Jest-li to čie rozkázanie, ten mi v tom násilé činí; a kéž mi to činie jiní, jimž dávaju, ktož co ráčí, ktož mi ščěpóv mých netlačí?“ On té řěči mále dotče, an ho inhed mečem protče řka: „Kakť svými hird jest ščěpy! 2a 85 90 vadu H, Výb, Pel, Ertl] vádu Geb Sl (lístk. mat.), J. V. Novák, VýbAk 99 mále Pel, J. V. Novák, Ertl, VýbAk] malè rkp, malé H, Výb — 173
75 80 doňadž ščěpóv neotřasú. Přihodi sě toho času, včě Pilát na ščěpy zřieti, jakšto gdyž sě chce co sdieti, to sě veždy někak sklade. Ta jmu žádost na mysl vzpade, jiešto snad nejmieval v rocě: vschotě sě jemu ovocě. Hi rozkáza Judě ssiesti řka: „Jdi, kaž jablek natřiesti! Netaže jmu řéci birže, až sě Judáš přěs zed virže, vňuž ten, jenž má mysl vysokú a hospodě slúží k óku " 90 95 100 a k tomu pak, jenž jmu volen, chce býti ve všem povolen. Takž šed, gdež jablek bez měna, vzem, což chtěl, uzřě Ruběna, otce svého, jenž v svém sadu vyšel bě sobě na vadu, člověk juž dosti požitý, a řka: „Junochu, proč mi ty lámal ščěpy nekázaně? Jest-li to čie rozkázanie, ten mi v tom násilé činí; a kéž mi to činie jiní, jimž dávaju, ktož co ráčí, ktož mi ščěpóv mých netlačí?“ On té řěči mále dotče, an ho inhed mečem protče řka: „Kakť svými hird jest ščěpy! 2a 85 90 vadu H, Výb, Pel, Ertl] vádu Geb Sl (lístk. mat.), J. V. Novák, VýbAk 99 mále Pel, J. V. Novák, Ertl, VýbAk] malè rkp, malé H, Výb — 173
Strana 174
105 110 115 120 125 Mný zzíe zze mnů viesíe cziepý Zzwů rsiech tak wýzzoczie zhuzztýw Letýe ruben dussíu puzztýw Sena plachzuczi pobíese Pilat czo zzie zztalo týese Prsida pochzie rozprawietý An pak nechtýew dozzlýssietý Netbay wecze nycze na to Gdýst iezzt owocze notýato Bude lit to se chlap zznýdě Tobie zzbosim sena prside Bý ruben polosen w rowu Yudas bý osenyen wdowů A ta wlaztnă matý iemu Wíz kak czo gda prside k chzemu lehos zzie chzlowiek nedomný ten chzuff iens na zzie nepomný Aný tbă milozzty bosiě Chwatagie kak moha zzbosíe Wsseczko na ztratu zzweý dussi Ale gdys zzie zdrawíe ruſsí tepýrw tu bude poznano Nachz komu kak zchzezztýe dano Yudas pochzie we chzetý rozztý W zzbosłu w hozzpodnýě milozzty Pozwan zza iaksto na hodý A zzbosieý de iako z wodý 2b Wssaks zzýrdcze ný w chzems zzwiedomo Iedno tolik se lakomo We wssem czos tu bylo wlada Wssaks wísdý zzwů chzezt z toho krada Kam mýzzlis newiernă zzluho Zda mnýs bý w tey chzety zztal dluho 135 Otworsil zzi peklu wrata 130 102 cziepy] c předěláno z o Pat—103 wýzzoczie rkp] wýzzoczye chyb. Fljš — zhuzz- týw] v rkpe slabika týw na konci dalšího řádku a před ní znaménko — 105 před řád- kem červeně přetržené znaménko na označení odstavce — 106 týese rkp] týese chyb. Fljš — 109 wecze] cze na rasuře Pat — 110 iezzt rkp] iezt chyb. Fljš — 113 před řád- kem červeně přetržené znaménko na označení odstavce — 119 A ný tbă rkp] A ni tbă chyb. Geb (LF 5), A netbă chyb. Fljš — 124 zchzezztýe rkp] zchezztýe chyb. Fljš — 125 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce — 128 zzbosieý rkpl zzbozieý chyb. Geb (LF 5), Fljš — 133 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce 174
105 110 115 120 125 Mný zzíe zze mnů viesíe cziepý Zzwů rsiech tak wýzzoczie zhuzztýw Letýe ruben dussíu puzztýw Sena plachzuczi pobíese Pilat czo zzie zztalo týese Prsida pochzie rozprawietý An pak nechtýew dozzlýssietý Netbay wecze nycze na to Gdýst iezzt owocze notýato Bude lit to se chlap zznýdě Tobie zzbosim sena prside Bý ruben polosen w rowu Yudas bý osenyen wdowů A ta wlaztnă matý iemu Wíz kak czo gda prside k chzemu lehos zzie chzlowiek nedomný ten chzuff iens na zzie nepomný Aný tbă milozzty bosiě Chwatagie kak moha zzbosíe Wsseczko na ztratu zzweý dussi Ale gdys zzie zdrawíe ruſsí tepýrw tu bude poznano Nachz komu kak zchzezztýe dano Yudas pochzie we chzetý rozztý W zzbosłu w hozzpodnýě milozzty Pozwan zza iaksto na hodý A zzbosieý de iako z wodý 2b Wssaks zzýrdcze ný w chzems zzwiedomo Iedno tolik se lakomo We wssem czos tu bylo wlada Wssaks wísdý zzwů chzezt z toho krada Kam mýzzlis newiernă zzluho Zda mnýs bý w tey chzety zztal dluho 135 Otworsil zzi peklu wrata 130 102 cziepy] c předěláno z o Pat—103 wýzzoczie rkp] wýzzoczye chyb. Fljš — zhuzz- týw] v rkpe slabika týw na konci dalšího řádku a před ní znaménko — 105 před řád- kem červeně přetržené znaménko na označení odstavce — 106 týese rkp] týese chyb. Fljš — 109 wecze] cze na rasuře Pat — 110 iezzt rkp] iezt chyb. Fljš — 113 před řád- kem červeně přetržené znaménko na označení odstavce — 119 A ný tbă rkp] A ni tbă chyb. Geb (LF 5), A netbă chyb. Fljš — 124 zchzezztýe rkp] zchezztýe chyb. Fljš — 125 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce — 128 zzbosieý rkpl zzbozieý chyb. Geb (LF 5), Fljš — 133 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce 174
Strana 175
105 110 115 120 125 Mní sě se mnú viežě cěpy, svú řě(č) tak vysocě zhustiv. Letě Ruben, dušu pustiv. Žena plačúci poběže, Pilát, co sě stalo, tieže. Přída počě rozprávěti, an pak, nechtěv doslyšěti: „Netbaj,“ vece, „nice na to, gdyžť jest ovoce nótjato. Bude-liť to, že chlap snide, tobě (s) sbožím žena příde. By Ruben položen v rovu, Judáš by oženěn vdovú, a ta vlastná máti jemu. Viz, kak co gda příde k čemu, jehož sě člověk nedomní, ten čúš, jenž na sě nepomní, ani tbá milosti božie, chvátajě, kak moha, sbožie, všecko na ztrátu svéj duši; ale gdyž sě zdravie ruší, tepirv tu bude poznáno, nač komu kak zčestie dáno. Judáš počě ve čcti rósti, v sbožú, v hospodnie milosti, pozván sa jakšto na hody, a sbožie jde jako z vody; 2b všakž sirdce ni v čemž svědomo, jedno tolik, že lakomo, ve všem, což tu bylo, vlada, všakž všdy svú čest z toho krada. Kam myslíš, nevěrná sluho? Zda mníš, by v tej čcti stál dlúho? 135 Otvořil si peklu vrata. 130 103 ře(č)] rsiech v rkpe písařská chyba 175
105 110 115 120 125 Mní sě se mnú viežě cěpy, svú řě(č) tak vysocě zhustiv. Letě Ruben, dušu pustiv. Žena plačúci poběže, Pilát, co sě stalo, tieže. Přída počě rozprávěti, an pak, nechtěv doslyšěti: „Netbaj,“ vece, „nice na to, gdyžť jest ovoce nótjato. Bude-liť to, že chlap snide, tobě (s) sbožím žena příde. By Ruben položen v rovu, Judáš by oženěn vdovú, a ta vlastná máti jemu. Viz, kak co gda příde k čemu, jehož sě člověk nedomní, ten čúš, jenž na sě nepomní, ani tbá milosti božie, chvátajě, kak moha, sbožie, všecko na ztrátu svéj duši; ale gdyž sě zdravie ruší, tepirv tu bude poznáno, nač komu kak zčestie dáno. Judáš počě ve čcti rósti, v sbožú, v hospodnie milosti, pozván sa jakšto na hody, a sbožie jde jako z vody; 2b všakž sirdce ni v čemž svědomo, jedno tolik, že lakomo, ve všem, což tu bylo, vlada, všakž všdy svú čest z toho krada. Kam myslíš, nevěrná sluho? Zda mníš, by v tej čcti stál dlúho? 135 Otvořil si peklu vrata. 130 103 ře(č)] rsiech v rkpe písařská chyba 175
Strana 176
140 145 150 155 160 165 Chzemu twá mýzl tak odýată Nevíerný zzam zzwoý zlodýeyu Kam zzie tý penýezi dýeyň Na nýes zzie lacomíe siedyn S peklo zzobie gímí dvedýss Wiezz set zzie chzazz blisí k tomu Hodowawse gity k domu Giedse daty mízzu druhu Zzta zzie pak chwilíu nedluhů Se yudas wznozzíw zzwá krsidla Potyese na zzie ozzidla Maters poýem zzobie senů Na ztratu zzobie zzlosenů Znamenawagie ze zpanýě Tě sený chzazztě wzdýchanýč Gíes kaks gmíela zzbosíe welě Wssaks gí bíe ne do wezzelě Lecz bylo w noczi lecz we dne Zawse zzmutna mýzzli iedně Boll yu zzýrdcze to prawie S nebýdlila w dobrém zztawie A pak se zzie gí nemílíl Se mýzzliň gínamo chýlil As iednů býla nezzpíuczí Wſsaks iako ze zzna wzdy ssíuczi Podlě neho tak lesala Chzínyeczi iako bý zzpala Tdý pobudý gle rska hpaný Chzíuyu to po twěm wzdýchaný Se zzie tobie nýcz nemiliu Zda wzpomínas onů chwilíu Iusz zz drsewným musem gmiewala Zz nýms zzi zzie pýrwě poznala Na míe pak zzie nýeczo domnýs Tyems ho wiecze nes míe pomnýn K tey rsiechzí sena zaplaca rskuczi nenýe mí mýzl taká 170 140 verš omylem vynechán v LF 5, 1878, Příl. 22 — 141 W iezz rkpl Wiez chyb. Fljš — 143 daty mízzu] v rkpe mízzu daty; před mízzu a daty znaménka, označující, že slova mají být přehozena — 144 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce — 153 verš omylem vynechán v LF 5, 1878, Příl. 22 — 159 před řádkem červe- ně přetržené znaménko na označení odstavce — 162 Chzínyeczi rkp] Chczínyeczi chyb. Fljš — 171 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce 176
140 145 150 155 160 165 Chzemu twá mýzl tak odýată Nevíerný zzam zzwoý zlodýeyu Kam zzie tý penýezi dýeyň Na nýes zzie lacomíe siedyn S peklo zzobie gímí dvedýss Wiezz set zzie chzazz blisí k tomu Hodowawse gity k domu Giedse daty mízzu druhu Zzta zzie pak chwilíu nedluhů Se yudas wznozzíw zzwá krsidla Potyese na zzie ozzidla Maters poýem zzobie senů Na ztratu zzobie zzlosenů Znamenawagie ze zpanýě Tě sený chzazztě wzdýchanýč Gíes kaks gmíela zzbosíe welě Wssaks gí bíe ne do wezzelě Lecz bylo w noczi lecz we dne Zawse zzmutna mýzzli iedně Boll yu zzýrdcze to prawie S nebýdlila w dobrém zztawie A pak se zzie gí nemílíl Se mýzzliň gínamo chýlil As iednů býla nezzpíuczí Wſsaks iako ze zzna wzdy ssíuczi Podlě neho tak lesala Chzínyeczi iako bý zzpala Tdý pobudý gle rska hpaný Chzíuyu to po twěm wzdýchaný Se zzie tobie nýcz nemiliu Zda wzpomínas onů chwilíu Iusz zz drsewným musem gmiewala Zz nýms zzi zzie pýrwě poznala Na míe pak zzie nýeczo domnýs Tyems ho wiecze nes míe pomnýn K tey rsiechzí sena zaplaca rskuczi nenýe mí mýzl taká 170 140 verš omylem vynechán v LF 5, 1878, Příl. 22 — 141 W iezz rkpl Wiez chyb. Fljš — 143 daty mízzu] v rkpe mízzu daty; před mízzu a daty znaménka, označující, že slova mají být přehozena — 144 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce — 153 verš omylem vynechán v LF 5, 1878, Příl. 22 — 159 před řádkem červe- ně přetržené znaménko na označení odstavce — 162 Chzínyeczi rkp] Chczínyeczi chyb. Fljš — 171 před řádkem červeně přetržené znaménko na označení odstavce 176
Strana 177
140 145 150 155 160 165 Čemu tvá mysl tak odjata, nevěrný sám svój zloděju? Kam sě ti peniezi dějú, na něž sč lakomě žědíš, ž' peklo sobě jimi dědíš? Věz, žeť sě čas blíží k tomu, hodovavše jíti k domu, jědše dáti mísu druhu! Sta sě pak chvílú nedlúhú, že Judáš, vznosiv svá křídla, potěže na sě osidla, máteř pojem sobě ženú na ztrátu sobě složenú. Znamenávajě ze spánie té ženy časté vzdýchanie, jěž kakž jměla sbožie velé, všakž jí bě ne do veselé; leč bylo v noci, leč ve dne, zavše smutna, mysli jedné. Bolí ju sirdce, to právě, ž' nebydlila v dobrém stavě, a pak že sě jí nemílil, že myslú jinamo chýlil. Až jednú byla nespúci, všakž jako ze sna vzdyšúci podlé ňeho tak ležala, činieci, jako by spala. Tdy pobudi jie řka: „Hpaní! Čuju to po tvém vzdýchaní, že sě tobě nic nemílu. Zda vzpomínáš onu chvílu, južs s dřevním mužem jmievala, s nímž si sě pirvé poznala? Na mě pak sě něco domníš, tiemž ho viece než mě pomníš. K tej řěči žena zaplaka řkúci: „Nenie mi mysl taká. 170 142 k domu] domu chyb. Výb 12 Nejstarší české verš. legendy 177
140 145 150 155 160 165 Čemu tvá mysl tak odjata, nevěrný sám svój zloděju? Kam sě ti peniezi dějú, na něž sč lakomě žědíš, ž' peklo sobě jimi dědíš? Věz, žeť sě čas blíží k tomu, hodovavše jíti k domu, jědše dáti mísu druhu! Sta sě pak chvílú nedlúhú, že Judáš, vznosiv svá křídla, potěže na sě osidla, máteř pojem sobě ženú na ztrátu sobě složenú. Znamenávajě ze spánie té ženy časté vzdýchanie, jěž kakž jměla sbožie velé, všakž jí bě ne do veselé; leč bylo v noci, leč ve dne, zavše smutna, mysli jedné. Bolí ju sirdce, to právě, ž' nebydlila v dobrém stavě, a pak že sě jí nemílil, že myslú jinamo chýlil. Až jednú byla nespúci, všakž jako ze sna vzdyšúci podlé ňeho tak ležala, činieci, jako by spala. Tdy pobudi jie řka: „Hpaní! Čuju to po tvém vzdýchaní, že sě tobě nic nemílu. Zda vzpomínáš onu chvílu, južs s dřevním mužem jmievala, s nímž si sě pirvé poznala? Na mě pak sě něco domníš, tiemž ho viece než mě pomníš. K tej řěči žena zaplaka řkúci: „Nenie mi mysl taká. 170 142 k domu] domu chyb. Výb 12 Nejstarší české verš. legendy 177
Strana 178
Legenda aurea (De sancto Mathia apostolo:) ... Judas... capitalem sententiam timens cum tributariis in Jerusalem aufugit seque curiae Pylati, tunc praesidis, mancipavit (et quoniam res similes sibi sunt habiles) Pylatus Judam suis moribus invenit congruere et ideo coepit ipsum valde carum habere. Uni- versae igitur curiae Pylati Judas praeficitur et ad ejus nutum omnia dispo- nuntur. Quadam igitur die Pylatus de palatio suo in quoddam pomoerium aspiciens, illorum pomorum tanto desiderio captus est, ut paene deficere videretur. Erat autem illud pomoerium Ruben, patris Judae, sed nec Judas patrem neque Ruben filium agnoscebat, quia et Ruben ipsum his marinis fluctibus periisse putabat et Judas, quis pater aut quae patria sua fuerit, penitus ignorabat. Pylatus itaque accersito Juda ait: tanto illorum fruc- tuum captus sum desiderio, quod, si his frustratus fuero, spiritum exhalabo. Concitus igitur Judas in pomoerium insiliit et velocius mala carpit. Interea Ruben venit et Judam mala sua carpentem invenit: fortiter igitur ambo contendunt et jurgia superaddunt, post jurgia surgunt ad verbera et mutuis se injuriis affecerunt. Tandem Judas Ruben in ea parte, qua cervix collo connectitur, lapide percussit, pariter et occidit. Poma igitur sustulit et Pylato, quid acciderit, enarravit. Jam die inclinante et nocte superveniente Ruben mortuus invenitur et subitanea morte praeventus esse putatur, tunc Pylatus omnes facultates Ruben Judae tradidit et Cyboream uxorem Ruben conjugem Judae dedit. Quadam igitur die dum Cyborea graviter suspiraret et Judas vir ejus, quid haberet, diligenter interrogaret, illa respondit: heu infelicissima sum omnium feminarum, quia infantulum meum marinis fluctibus immersi et virum meum morte praeventum inveni, sed et dolori misere Pylatus addidit dolorem, qui me moestissimam nuptui tradidit et invitissimam tibi in conjugem copulavit. Cumque illa omnia de infantulo enarrasset et Judas illa, quae sibi acciderant, retulisset, inventum est, quod Judas matrem suam in uxorem duxerit et patrem suum occiderit. Poeni- tentia igitur ductus suadente Cyborea dominum nostrum Jesum Christum adiit et suorum delictorum veniam imploravit. Hucusque in praedicta hystoria apocrypha legitur, quae utrum recitanda sit, lectoris arbitrio relinquatur, licet sit potius relinquenda quam asserenda... (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 184—185.) Ve vyprávění o Jidášovi, jež Jacobus de Voragine zaznamenal ve „Zlaté legendě“, je spojeno několik motivů z dávných pověstí: Žena ve snu vidí, že syn, kterého porodí, bude příčinou záhuby celého rodu; rodiče se proto rozhodnou vydat dítě mořským vlnám. V košíku připluje hošík k ostrovu Skariot, kde se ho ujme bezdětná 178
Legenda aurea (De sancto Mathia apostolo:) ... Judas... capitalem sententiam timens cum tributariis in Jerusalem aufugit seque curiae Pylati, tunc praesidis, mancipavit (et quoniam res similes sibi sunt habiles) Pylatus Judam suis moribus invenit congruere et ideo coepit ipsum valde carum habere. Uni- versae igitur curiae Pylati Judas praeficitur et ad ejus nutum omnia dispo- nuntur. Quadam igitur die Pylatus de palatio suo in quoddam pomoerium aspiciens, illorum pomorum tanto desiderio captus est, ut paene deficere videretur. Erat autem illud pomoerium Ruben, patris Judae, sed nec Judas patrem neque Ruben filium agnoscebat, quia et Ruben ipsum his marinis fluctibus periisse putabat et Judas, quis pater aut quae patria sua fuerit, penitus ignorabat. Pylatus itaque accersito Juda ait: tanto illorum fruc- tuum captus sum desiderio, quod, si his frustratus fuero, spiritum exhalabo. Concitus igitur Judas in pomoerium insiliit et velocius mala carpit. Interea Ruben venit et Judam mala sua carpentem invenit: fortiter igitur ambo contendunt et jurgia superaddunt, post jurgia surgunt ad verbera et mutuis se injuriis affecerunt. Tandem Judas Ruben in ea parte, qua cervix collo connectitur, lapide percussit, pariter et occidit. Poma igitur sustulit et Pylato, quid acciderit, enarravit. Jam die inclinante et nocte superveniente Ruben mortuus invenitur et subitanea morte praeventus esse putatur, tunc Pylatus omnes facultates Ruben Judae tradidit et Cyboream uxorem Ruben conjugem Judae dedit. Quadam igitur die dum Cyborea graviter suspiraret et Judas vir ejus, quid haberet, diligenter interrogaret, illa respondit: heu infelicissima sum omnium feminarum, quia infantulum meum marinis fluctibus immersi et virum meum morte praeventum inveni, sed et dolori misere Pylatus addidit dolorem, qui me moestissimam nuptui tradidit et invitissimam tibi in conjugem copulavit. Cumque illa omnia de infantulo enarrasset et Judas illa, quae sibi acciderant, retulisset, inventum est, quod Judas matrem suam in uxorem duxerit et patrem suum occiderit. Poeni- tentia igitur ductus suadente Cyborea dominum nostrum Jesum Christum adiit et suorum delictorum veniam imploravit. Hucusque in praedicta hystoria apocrypha legitur, quae utrum recitanda sit, lectoris arbitrio relinquatur, licet sit potius relinquenda quam asserenda... (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 184—185.) Ve vyprávění o Jidášovi, jež Jacobus de Voragine zaznamenal ve „Zlaté legendě“, je spojeno několik motivů z dávných pověstí: Žena ve snu vidí, že syn, kterého porodí, bude příčinou záhuby celého rodu; rodiče se proto rozhodnou vydat dítě mořským vlnám. V košíku připluje hošík k ostrovu Skariot, kde se ho ujme bezdětná 178
Strana 179
královna; vydává jej za své dítě. Když se jí pak narodí syn, jsou oba chlapci vy- chováváni spolu. Jidáš se dozví o svém původu, zabije bratra a uteče do Jeruzaléma. Tam se sblíží s Pilátem, zabije v hádce svého otce a ožení se s matkou. Z rozmluvy s ní pozná, čeho se dopustil, a odchází na její radu ke Kristovi. Tyto základní motivy obsahovala, jak vysvítá ze zlomků, také česká skladba, v podrobnostech se však od „Zlaté legendy“ zřetelně odlišuje; v české skladbě např. nezabíjí Jidáš otce kamenem, ale mečem. V. Nebeský pokládal za pramen české básně (ČČM 21, 1847/1, 12n.) veršovanou latinskou skladbu, kterou uveřejnil F. J. Mone (Anzeiger für Kunde der teutschen Vorzeit 7, 1838, 532n.); tato latinská báseň, stejně jako německé zpracování ve veršovaném pasionálu, vychází z podání, kterého užil i Jacobus de Voragine, jak ukázal již Feifalik (Studien 7). Přímá předloha české skladby však zjištěna nebyla (o tom A. Patera, ČČM 62, 1888, 87; J. Po- lívka, Drobné příspěvky literárně historické, 100n.; A. Havlík, ČČM 70, 1896, 449 a 578; V. Flajšhans, Nejst. pam., 96). Je nepochybné, že skladatel české básně znal vedle Voraginova podání i jiné varianty pověsti o Jidášovi; odchylky od zná- mých textů lze však vysvětlit i snahou básníka vytvořit samostatné umělecké dílo. O vynikajícím nadání českého skladatele svědčí vyspělý jazyk a vytříbený sloh skladby, s níž lze srovnávat v tehdejší naší literatuře jen veršovanou Alexandreidu Shody s českou veršovanou Alexandreidou: JidM 6—7 Vizže každý, kak jest vrátka seho světa čest hi chvála Alx V 1868 Viz, kak jest tento svět vrátek AixB 96 stane sě nám čest hi chvála JidM 16—18 poslední byl ješče dietě, Alx V 151 neb ten bieše ještě dietě počen sě ščedr hi udaten a jsa svým ludem postaten AlxBM 337—338 Budž inhed Bessus udaten ni ten, jenž jmu jest postaten JidM 21—22 kakž koli byl všěm povolil, všakž nevinně svú krev prolil AlxBM 315—316 Či sem gdy komu povolil, aby kto proň svú krev prolil? JidM 147—148 máteř pojem sobě ženú na ztrátu sobě složenú AlxH 136—137 máteř i svú sestru, ženu, na ztrátu sobě súzenú Při rozboru míst, kde se stýkají zlomky legendy s verši české Alexandreidy, zjiš- ťujeme mnohdy, že legendy se těsněji připínají k svým předlohám než Alexandreida. Neznáme však zcela přesně prostředí, v němž básně vznikaly, ani všechny skladby, z nichž básníci vycházeli; nelze proto s jistotou rozhodnout, které ze shodných rýmů nebo podobných veršů byly vytvořeny dříve. U Legendy o Jidášovi je nutno mít na zřeteli — soudě podle charakteristických slohových obratů —, že skladatel znal buď 179
královna; vydává jej za své dítě. Když se jí pak narodí syn, jsou oba chlapci vy- chováváni spolu. Jidáš se dozví o svém původu, zabije bratra a uteče do Jeruzaléma. Tam se sblíží s Pilátem, zabije v hádce svého otce a ožení se s matkou. Z rozmluvy s ní pozná, čeho se dopustil, a odchází na její radu ke Kristovi. Tyto základní motivy obsahovala, jak vysvítá ze zlomků, také česká skladba, v podrobnostech se však od „Zlaté legendy“ zřetelně odlišuje; v české skladbě např. nezabíjí Jidáš otce kamenem, ale mečem. V. Nebeský pokládal za pramen české básně (ČČM 21, 1847/1, 12n.) veršovanou latinskou skladbu, kterou uveřejnil F. J. Mone (Anzeiger für Kunde der teutschen Vorzeit 7, 1838, 532n.); tato latinská báseň, stejně jako německé zpracování ve veršovaném pasionálu, vychází z podání, kterého užil i Jacobus de Voragine, jak ukázal již Feifalik (Studien 7). Přímá předloha české skladby však zjištěna nebyla (o tom A. Patera, ČČM 62, 1888, 87; J. Po- lívka, Drobné příspěvky literárně historické, 100n.; A. Havlík, ČČM 70, 1896, 449 a 578; V. Flajšhans, Nejst. pam., 96). Je nepochybné, že skladatel české básně znal vedle Voraginova podání i jiné varianty pověsti o Jidášovi; odchylky od zná- mých textů lze však vysvětlit i snahou básníka vytvořit samostatné umělecké dílo. O vynikajícím nadání českého skladatele svědčí vyspělý jazyk a vytříbený sloh skladby, s níž lze srovnávat v tehdejší naší literatuře jen veršovanou Alexandreidu Shody s českou veršovanou Alexandreidou: JidM 6—7 Vizže každý, kak jest vrátka seho světa čest hi chvála Alx V 1868 Viz, kak jest tento svět vrátek AixB 96 stane sě nám čest hi chvála JidM 16—18 poslední byl ješče dietě, Alx V 151 neb ten bieše ještě dietě počen sě ščedr hi udaten a jsa svým ludem postaten AlxBM 337—338 Budž inhed Bessus udaten ni ten, jenž jmu jest postaten JidM 21—22 kakž koli byl všěm povolil, všakž nevinně svú krev prolil AlxBM 315—316 Či sem gdy komu povolil, aby kto proň svú krev prolil? JidM 147—148 máteř pojem sobě ženú na ztrátu sobě složenú AlxH 136—137 máteř i svú sestru, ženu, na ztrátu sobě súzenú Při rozboru míst, kde se stýkají zlomky legendy s verši české Alexandreidy, zjiš- ťujeme mnohdy, že legendy se těsněji připínají k svým předlohám než Alexandreida. Neznáme však zcela přesně prostředí, v němž básně vznikaly, ani všechny skladby, z nichž básníci vycházeli; nelze proto s jistotou rozhodnout, které ze shodných rýmů nebo podobných veršů byly vytvořeny dříve. U Legendy o Jidášovi je nutno mít na zřeteli — soudě podle charakteristických slohových obratů —, že skladatel znal buď 179
Strana 180
latinskou nebo českou báseň o Alexandrovi; nelze zcela vyloučit ani názor, že auto- rem legendy i české Alexandreidy byl jeden básník. Srov. např. ještě verše: JidM 133—134 Kam myslíš, nevěrná sluho? Zda mníš, by v tej čcti stál dlúho? Alx V 1364—1369 Kam tvá, králi, moc pospiechá, kdež ti nebude do smiecha? Kam tam nevěhlasně běžíš? Kamo takú zbroji stěžíš? Za mníš, by tam utěžal? Za mníš, že by před tobú běžal GualtAlx II, 381—382: Quo ruitis peritura manus? iuvenemne putatis Invictum fugere hunc... 180
latinskou nebo českou báseň o Alexandrovi; nelze zcela vyloučit ani názor, že auto- rem legendy i české Alexandreidy byl jeden básník. Srov. např. ještě verše: JidM 133—134 Kam myslíš, nevěrná sluho? Zda mníš, by v tej čcti stál dlúho? Alx V 1364—1369 Kam tvá, králi, moc pospiechá, kdež ti nebude do smiecha? Kam tam nevěhlasně běžíš? Kamo takú zbroji stěžíš? Za mníš, by tam utěžal? Za mníš, že by před tobú běžal GualtAlx II, 381—382: Quo ruitis peritura manus? iuvenemne putatis Invictum fugere hunc... 180
Strana 181
Klementinský zlomek Legendy o Jakubovi Menším (JakKl)
Klementinský zlomek Legendy o Jakubovi Menším (JakKl)
Strana 182
5 10 15 20 25 Staſsta za morzem na myele S trsmie sthy korabow doſpiele Cromye honnycz hy gallegy Sen hy on strachu dalegy Ges wsseczky plny rytyerstwa A silnych liudy wytyezstwa S nymys na brzieh wystupywsse Doſty sebe pokirmywsse Lehu wobecz wsitczy spaty Chtyecze odtad rano wstaty Bywsy nocz by znaty zorzie A sluncze sie wzdwyh od morzie Pustylo papirflky yaſne Daw powietrzie owſsem czasne Inheds oba ta dwa krale Sylne woyssky ne v male Wzdwyzeta sie przied sye w zemíu Chtyecze tam k iheruzzalemíu A gdys yus przied sie potahu Zporziedywſse wsfu swu drahu Ktos pak potom patrzyl na to Podywil sie ande zlato Od odyenye hy ot sczytow Hy ot prziedrahych kursýtow Wssady wnius horzielys polych W dolech na horach a w rolych Azze w nebe puſtyw zarzie W oney yasney letney wzparzie 30 35 Powiest yus wsady proſlula Se ta mocz morzie przieplula A chtyeczý twrzie obleczy Pobiehu chtyecze vteczy Sydowstwo k myeſtom na hrady Kdez ly ktera twrzie kady Strucze wsady iakſto platno Gdes mos czo bity vdatno Taku wynu na sye pobdye 2 1 S alozdobně psány — 4 po hy v rkpe škrtnuto ne — 23 za ot je rasura — 28 letney] v rkpe pův. letny — 29 Powiest] P ozdobně psáno — 31 chtyeczý] koncové y přepsáno z jiného písmena, snad z e — 37 na ssye pobdye] v rkpe pobdye nasíye; šikmé čárky označují, že slova mají být přehozena 182
5 10 15 20 25 Staſsta za morzem na myele S trsmie sthy korabow doſpiele Cromye honnycz hy gallegy Sen hy on strachu dalegy Ges wsseczky plny rytyerstwa A silnych liudy wytyezstwa S nymys na brzieh wystupywsse Doſty sebe pokirmywsse Lehu wobecz wsitczy spaty Chtyecze odtad rano wstaty Bywsy nocz by znaty zorzie A sluncze sie wzdwyh od morzie Pustylo papirflky yaſne Daw powietrzie owſsem czasne Inheds oba ta dwa krale Sylne woyssky ne v male Wzdwyzeta sie przied sye w zemíu Chtyecze tam k iheruzzalemíu A gdys yus przied sie potahu Zporziedywſse wsfu swu drahu Ktos pak potom patrzyl na to Podywil sie ande zlato Od odyenye hy ot sczytow Hy ot prziedrahych kursýtow Wssady wnius horzielys polych W dolech na horach a w rolych Azze w nebe puſtyw zarzie W oney yasney letney wzparzie 30 35 Powiest yus wsady proſlula Se ta mocz morzie przieplula A chtyeczý twrzie obleczy Pobiehu chtyecze vteczy Sydowstwo k myeſtom na hrady Kdez ly ktera twrzie kady Strucze wsady iakſto platno Gdes mos czo bity vdatno Taku wynu na sye pobdye 2 1 S alozdobně psány — 4 po hy v rkpe škrtnuto ne — 23 za ot je rasura — 28 letney] v rkpe pův. letny — 29 Powiest] P ozdobně psáno — 31 chtyeczý] koncové y přepsáno z jiného písmena, snad z e — 37 na ssye pobdye] v rkpe pobdye nasíye; šikmé čárky označují, že slova mají být přehozena 182
Strana 183
2 5 10 15 20 25 30 stasta za mořem na měle s třm(i) sty korábóv dospěle kromě honnic hi gallejí, sen hi on strachu dálejí, jež všecky plny rytierstva a silných ludí vítěžstva, s nimiž na břěh vystúpivše, dosti sebe pokirmivše lehu vóbec všitci spáti, chtiece odtad ráno vstáti. Byvši noc, by znáti zořě, a slunce sě vzdvih od mořě pustilo papirslky jasné, dav povětřie ovšem časné. Inhedž oba ta dva krále silné vojsky ne u mále vzdvižeta sě přěd sě v zemu, chtiece tam k Jerusalemu. A gdyž juž přěd sě potahu, zpořiedivše všu svú dráhu, ktož pak potom patřil na to, podivil sě, ande zlato od oděnie hi ot ščítóv, hi ot předrahých kuršítóv všady vňuž hořěl(o, v) polích, v dolech, na horách a v rolích, aže v nebe pustiv zářě v onéj jasnéj letňéj vzpařě. Pověst juž všady proslula, že ta moc mořě přěplula a chtieci tvrzě obléci. Poběhu, chtiece utéci, židovstvo k městóm, na hrady, kdež-li která tvrzě kady, strúce všady jakšto plátno, gdež móž co býti udatno. Takú vinu na sě pobdie, 35 1 stasta Kl. zl. podle Ryš] Šim navrhuje stášta (impf. od nedok. státi), protože s lodstvem do Caesareje přirazil jen Titus, Vespasianus už tam byl; v. Kl. zl., 63 — 2 s třm(i) sty Kl. zl.] Strsmiesthy rkp; písař verši nerozuměl a zkomolil jej; v. Kl. zl., 63 — 25 hořěl(o, v) polích Kl. zl.] horzielys polych v rkpe omylem 183
2 5 10 15 20 25 30 stasta za mořem na měle s třm(i) sty korábóv dospěle kromě honnic hi gallejí, sen hi on strachu dálejí, jež všecky plny rytierstva a silných ludí vítěžstva, s nimiž na břěh vystúpivše, dosti sebe pokirmivše lehu vóbec všitci spáti, chtiece odtad ráno vstáti. Byvši noc, by znáti zořě, a slunce sě vzdvih od mořě pustilo papirslky jasné, dav povětřie ovšem časné. Inhedž oba ta dva krále silné vojsky ne u mále vzdvižeta sě přěd sě v zemu, chtiece tam k Jerusalemu. A gdyž juž přěd sě potahu, zpořiedivše všu svú dráhu, ktož pak potom patřil na to, podivil sě, ande zlato od oděnie hi ot ščítóv, hi ot předrahých kuršítóv všady vňuž hořěl(o, v) polích, v dolech, na horách a v rolích, aže v nebe pustiv zářě v onéj jasnéj letňéj vzpařě. Pověst juž všady proslula, že ta moc mořě přěplula a chtieci tvrzě obléci. Poběhu, chtiece utéci, židovstvo k městóm, na hrady, kdež-li která tvrzě kady, strúce všady jakšto plátno, gdež móž co býti udatno. Takú vinu na sě pobdie, 35 1 stasta Kl. zl. podle Ryš] Šim navrhuje stášta (impf. od nedok. státi), protože s lodstvem do Caesareje přirazil jen Titus, Vespasianus už tam byl; v. Kl. zl., 63 — 2 s třm(i) sty Kl. zl.] Strsmiesthy rkp; písař verši nerozuměl a zkomolil jej; v. Kl. zl., 63 — 25 hořěl(o, v) polích Kl. zl.] horzielys polych v rkpe omylem 183
Strana 184
40 45 50 Po tey rzieczy iaksto yob dye Acz bych kady mohl na nebe Tu my nelzie zbity tebe Pakly tam stupiu do pekla Nykdye mne twa mocz nutekla Takes ony kadys byezzie Kam ly sie kolywiek wstyezie Wſjaks nelzie nykaks wteczy Byezy liud obratyw pleczy Zdaly by sie kde sebrawsse Neb toho czo znaty dawse Gehos sie na nye domnyeno Czos o gich wiefty pomnyeno Iaks czaſto kdas bogie braly A w tyech owssem twrdye staly Gdas za machabeei yudy Za sampsona gens wladl sudy Za yozue przied yerycho Ges wsse gich bylo nelycho 55 57—168 (chybi jeden dvoulist) 170 175 180 Buds ma kirmye sy- Przi mey hy twey stra- Buds moy synu w powiesty Neb tebe mussíu pogies-- Taks rzkuczy zarzieza dyetye Nepozdawsy nycz na swietye Zpeksy ho snye polowycziu Pol ho ſkrywsy pod lawycziu Przysedsy zlodyegy noczný Giſto byly giesscze moczný W mdlesych berucze ztrawu Mocziu mynuwſe poprawu Tys chtyewsse ten dom mynuczy Poczyechu to majo czíuczy Gdes ona pekla w tu dobu 3 51 kdas] před k je na rasuře g — 53 machabeei] v rkpe c nadepsáno; ei spojeno, podle Šim je to nejasně psané a — 56 před Ges škrtnuto Že — 169, 170, 172 koncová písmena řádků odříznuta — 172 v rkpe hned za veršem 169, ale po straně udáno správné pořadí — 181 mynuczy] koncové y přepsáno z e — 182 czíuczyl počá- teční cz je přepsáno 184
40 45 50 Po tey rzieczy iaksto yob dye Acz bych kady mohl na nebe Tu my nelzie zbity tebe Pakly tam stupiu do pekla Nykdye mne twa mocz nutekla Takes ony kadys byezzie Kam ly sie kolywiek wstyezie Wſjaks nelzie nykaks wteczy Byezy liud obratyw pleczy Zdaly by sie kde sebrawsse Neb toho czo znaty dawse Gehos sie na nye domnyeno Czos o gich wiefty pomnyeno Iaks czaſto kdas bogie braly A w tyech owssem twrdye staly Gdas za machabeei yudy Za sampsona gens wladl sudy Za yozue przied yerycho Ges wsse gich bylo nelycho 55 57—168 (chybi jeden dvoulist) 170 175 180 Buds ma kirmye sy- Przi mey hy twey stra- Buds moy synu w powiesty Neb tebe mussíu pogies-- Taks rzkuczy zarzieza dyetye Nepozdawsy nycz na swietye Zpeksy ho snye polowycziu Pol ho ſkrywsy pod lawycziu Przysedsy zlodyegy noczný Giſto byly giesscze moczný W mdlesych berucze ztrawu Mocziu mynuwſe poprawu Tys chtyewsse ten dom mynuczy Poczyechu to majo czíuczy Gdes ona pekla w tu dobu 3 51 kdas] před k je na rasuře g — 53 machabeei] v rkpe c nadepsáno; ei spojeno, podle Šim je to nejasně psané a — 56 před Ges škrtnuto Že — 169, 170, 172 koncová písmena řádků odříznuta — 172 v rkpe hned za veršem 169, ale po straně udáno správné pořadí — 181 mynuczy] koncové y přepsáno z e — 182 czíuczyl počá- teční cz je přepsáno 184
Strana 185
40 45 50 po tej řěči, jakšto Job die: „Ač bych kady mohl na nebe, tu mi nelzě zbýti tebe; pakli tam (s)stúpu do pekla, nikdie mne tvá moc nútekla. Takéž oni, kadyž běžie, kam-li sě kolivěk vstěžie, všakž nelzě nikakž utéci. Běží lud obrátiv pleci, zdali by sě kde sebravše neb toho co znáti davše, jehož sě na ně domněno, což o jich věsti pomněno, jakž často kdas bojě brali a v těch ovšem tvrdě stáli, gdas za Machabéi Judy, za Sampsona, jenž vládl súdy, za Jozue před Jericho, jež vše jich bylo nelicho 55 57—168 (chybí jeden dvoulist) 170 175 180 „Buďž má kirmě, sy (nu milý), při méj hi tvéj stra (stnéj chvíli), buďž, mój synu, u pověsti, neb tebe mušu pojies(ti)! Takž řkúci zařěza dietě, nepoždavši nic na světě. Zpekši ho sně polovicu, pól ho skryvši pod lavicu. Přišedš(e) zloději nocní, jišto byli ješče mocní, u mdle(j)ších berúce ztravu mocú, minuvše popravu, tiž, chtěvše ten dóm minúci, počěchu to maso čúci, gdež ona pekla v tu dobu, 3 54 súdy Kl. zl. podle Ryš a Havr] sudy ( = tudy, tuto) čte Šim, v. Kl. zl., 64 - 169, 170, 172 doplnil Ryš v Kl. zl. — 176 pod lavicu] lze číst i pod lavicú — 177 Při- šedš(e) Ryš v Kl. zl.] Przysedsy rkp — 179 u mdle(j)ších Kl. zl.] Wmdlesych rkp — 181, 182 infinitivy minúci (m. minúti) a čúci (m. čúti) jsou tvary dialektické Kl. zl. 185
40 45 50 po tej řěči, jakšto Job die: „Ač bych kady mohl na nebe, tu mi nelzě zbýti tebe; pakli tam (s)stúpu do pekla, nikdie mne tvá moc nútekla. Takéž oni, kadyž běžie, kam-li sě kolivěk vstěžie, všakž nelzě nikakž utéci. Běží lud obrátiv pleci, zdali by sě kde sebravše neb toho co znáti davše, jehož sě na ně domněno, což o jich věsti pomněno, jakž často kdas bojě brali a v těch ovšem tvrdě stáli, gdas za Machabéi Judy, za Sampsona, jenž vládl súdy, za Jozue před Jericho, jež vše jich bylo nelicho 55 57—168 (chybí jeden dvoulist) 170 175 180 „Buďž má kirmě, sy (nu milý), při méj hi tvéj stra (stnéj chvíli), buďž, mój synu, u pověsti, neb tebe mušu pojies(ti)! Takž řkúci zařěza dietě, nepoždavši nic na světě. Zpekši ho sně polovicu, pól ho skryvši pod lavicu. Přišedš(e) zloději nocní, jišto byli ješče mocní, u mdle(j)ších berúce ztravu mocú, minuvše popravu, tiž, chtěvše ten dóm minúci, počěchu to maso čúci, gdež ona pekla v tu dobu, 3 54 súdy Kl. zl. podle Ryš a Havr] sudy ( = tudy, tuto) čte Šim, v. Kl. zl., 64 - 169, 170, 172 doplnil Ryš v Kl. zl. — 176 pod lavicu] lze číst i pod lavicú — 177 Při- šedš(e) Ryš v Kl. zl.] Przysedsy rkp — 179 u mdle(j)ších Kl. zl.] Wmdlesych rkp — 181, 182 infinitivy minúci (m. minúti) a čúci (m. čúti) jsou tvary dialektické Kl. zl. 185
Strana 186
185 190 195 Sotnyey suczy Sywa mdlobu Inheds sie opiet wratyw--- Wzmluwychu k ny drzy---- Day nam rzkucze zzeno -- Acz chczez numrzyety bez czassa Tehdy ona odpowiedye Wy newieſte czo ya wiedye W nems nechcziu bych sie prolhala To czos sem ztrawy schowala Gies tuto saducz pogiete Rzkucz to wzie pol dyetyete Tus gie przied nymy powirze Poſkyt kazdy ruku tirzze 200 205 210 - - - hrozny pokrym zrziecze ------bywsse tu wiecze --- eczye Czo sye lekly Procz ste masa nevpekly Pro nes ste ssedse nefiedly A geho se mnu pogiedly Czy ya sem was wdatnyeyffy Hy mysl- nez wy sylnyeyfy Wsak sem ya gho wlastna maty Procz nejmyete doczakaty Mayucze smysl przirozeny Boytes sie menye nes zeny A yaks sem snyedla pol geho Tak sie gesscze dogiem wſeho Ony sie precz ot nye z-iezie Ana oſtatka dosyezze 4 215 - — ——-- mluwyty o tom ------— w sskorzie inhed potom —- - - - vsyle neprzieſta Aze wsak hy doby myesta Hy zruffy gie iaks w znameny Nosta kamen na kameny 184 mdlobu] z posledních čtyř písmen zachovány jen vršky — 185—187 koncová písmena veršů odříznuta — 185 wratyw---] z druhého w zbývá jen část — 197—199 začátky veršů odříznuty — 204 mysl-] písmeno po 1 nejasné, bylo snad přepisováno, též poškozeno proražením; je to spíše y než u — nez] ne téměř nečitelné — 211 z-iezie] po z pergamen proražen — 213—215 počátky veršů odříznuty — 214 inhed nadepsáno 186
185 190 195 Sotnyey suczy Sywa mdlobu Inheds sie opiet wratyw--- Wzmluwychu k ny drzy---- Day nam rzkucze zzeno -- Acz chczez numrzyety bez czassa Tehdy ona odpowiedye Wy newieſte czo ya wiedye W nems nechcziu bych sie prolhala To czos sem ztrawy schowala Gies tuto saducz pogiete Rzkucz to wzie pol dyetyete Tus gie przied nymy powirze Poſkyt kazdy ruku tirzze 200 205 210 - - - hrozny pokrym zrziecze ------bywsse tu wiecze --- eczye Czo sye lekly Procz ste masa nevpekly Pro nes ste ssedse nefiedly A geho se mnu pogiedly Czy ya sem was wdatnyeyffy Hy mysl- nez wy sylnyeyfy Wsak sem ya gho wlastna maty Procz nejmyete doczakaty Mayucze smysl przirozeny Boytes sie menye nes zeny A yaks sem snyedla pol geho Tak sie gesscze dogiem wſeho Ony sie precz ot nye z-iezie Ana oſtatka dosyezze 4 215 - — ——-- mluwyty o tom ------— w sskorzie inhed potom —- - - - vsyle neprzieſta Aze wsak hy doby myesta Hy zruffy gie iaks w znameny Nosta kamen na kameny 184 mdlobu] z posledních čtyř písmen zachovány jen vršky — 185—187 koncová písmena veršů odříznuta — 185 wratyw---] z druhého w zbývá jen část — 197—199 začátky veršů odříznuty — 204 mysl-] písmeno po 1 nejasné, bylo snad přepisováno, též poškozeno proražením; je to spíše y než u — nez] ne téměř nečitelné — 211 z-iezie] po z pergamen proražen — 213—215 počátky veršů odříznuty — 214 inhed nadepsáno 186
Strana 187
185 190 195 sotně jsúci žíva mdlobú; inhedž sě opět vrátiv(še), vzmluvichu k ní, drzi (byvše): „Daj nám,“ řkúce, „ženo, (masa), ač chceš númřieti bez časa! Tehdy ona odpovědě: „Vy nevieste, co já vědě, v ňemž nechcu, bych sě prolhala; to, což sem ztravy schovala, jiež tuto sadúc pojiete. Řkúc to (hi) vzě pól dietěte, tuž je přěd nimi povirže. Poskyt každý rukú tirže, 200 205 210 215 (na ten) hrozný pokrim zřiece (a nepo)byvše tu viece. (Žena vecě: „Co sě lekli? Proč ste masa neupekli, pro ňež ste šedše nesědli a jeho se mnú pojědli? Či já sem vás udatnějši hi mysl(í) než vy silnějši? Však sem já jho vlastná máti. Proč nesmiete dočakati? Majúce smysl přirozený bojtež sě méně než ženy! A jakž sem snědla pól jeho, tak sě ješče dojiem všeho." Oni sě preč ot nie (stě)žie, ana ostatka dosěže. ----- mluviti o tom. (Titus) v skóřě inhed potom (nikakž) úsilé nepřěsta, aže však hi doby města, hi zruši je, jakž v znamení nósta kámen na kameni. 185—187 doplněno v Kl. zl. — 194 verš je jen sedmislabičný; Ryš v Kl. zl. doplňuje (hi) před vzě, Šim navrhuje číst póru m. pól — 197 (na ten) Ryš v Kl. zl.] taký Šim — 198 (a nepo)byvše Šim v Kl. zl.] i nepobyvše n. i nepřebyvše Ryš — 199 (Žena vecě] doplnil Šim v Kl. zl. — 204 myslíí)] myslú) Kl. zl. v textu — 211 (stě)žie] s(t)ěžie Kl. zl.; podle Kl. zl. bylo v rkpe zztiezie; avšak není vyloučeno ani zwiezie — 213 Ryš v Kl. zl. doplňuje (Hrozno jest), Šim navrhuje Nechcu viec — 214, 215 doplnil Ryš v Kl. zl. — 217 interpunkce podle Ryš v Kl. zl. 187
185 190 195 sotně jsúci žíva mdlobú; inhedž sě opět vrátiv(še), vzmluvichu k ní, drzi (byvše): „Daj nám,“ řkúce, „ženo, (masa), ač chceš númřieti bez časa! Tehdy ona odpovědě: „Vy nevieste, co já vědě, v ňemž nechcu, bych sě prolhala; to, což sem ztravy schovala, jiež tuto sadúc pojiete. Řkúc to (hi) vzě pól dietěte, tuž je přěd nimi povirže. Poskyt každý rukú tirže, 200 205 210 215 (na ten) hrozný pokrim zřiece (a nepo)byvše tu viece. (Žena vecě: „Co sě lekli? Proč ste masa neupekli, pro ňež ste šedše nesědli a jeho se mnú pojědli? Či já sem vás udatnějši hi mysl(í) než vy silnějši? Však sem já jho vlastná máti. Proč nesmiete dočakati? Majúce smysl přirozený bojtež sě méně než ženy! A jakž sem snědla pól jeho, tak sě ješče dojiem všeho." Oni sě preč ot nie (stě)žie, ana ostatka dosěže. ----- mluviti o tom. (Titus) v skóřě inhed potom (nikakž) úsilé nepřěsta, aže však hi doby města, hi zruši je, jakž v znamení nósta kámen na kameni. 185—187 doplněno v Kl. zl. — 194 verš je jen sedmislabičný; Ryš v Kl. zl. doplňuje (hi) před vzě, Šim navrhuje číst póru m. pól — 197 (na ten) Ryš v Kl. zl.] taký Šim — 198 (a nepo)byvše Šim v Kl. zl.] i nepobyvše n. i nepřebyvše Ryš — 199 (Žena vecě] doplnil Šim v Kl. zl. — 204 myslíí)] myslú) Kl. zl. v textu — 211 (stě)žie] s(t)ěžie Kl. zl.; podle Kl. zl. bylo v rkpe zztiezie; avšak není vyloučeno ani zwiezie — 213 Ryš v Kl. zl. doplňuje (Hrozno jest), Šim navrhuje Nechcu viec — 214, 215 doplnil Ryš v Kl. zl. — 217 interpunkce podle Ryš v Kl. zl. 187
Strana 188
220 By iheruzalem potupen W nemsto iaks sam boh byl cupen Nyekda penyes za trydczyety Takes kto chtyel syda gmyety Ten ho penyes na trydczietech Wybiera wnius z ptakow w zietech 188
220 By iheruzalem potupen W nemsto iaks sam boh byl cupen Nyekda penyes za trydczyety Takes kto chtyel syda gmyety Ten ho penyes na trydczietech Wybiera wnius z ptakow w zietech 188
Strana 189
220 By Jerusalem potupen, v nemšto, jakž sám bóh byl kúpen někda peněz za tridcěti, takéž, kto chtěl Žida jmieti, ten ho peněz na tridcětech vybiera vňuž z ptákóv v sietech 220 kúpen Kl. zl. podle Ryš] tupen čte Šim (c a t lze někdy stěží rozeznat) — 224 ptákóv Ryš v Kl. zl.] nelze číst prakóv 189
220 By Jerusalem potupen, v nemšto, jakž sám bóh byl kúpen někda peněz za tridcěti, takéž, kto chtěl Žida jmieti, ten ho peněz na tridcětech vybiera vňuž z ptákóv v sietech 220 kúpen Kl. zl. podle Ryš] tupen čte Šim (c a t lze někdy stěží rozeznat) — 224 ptákóv Ryš v Kl. zl.] nelze číst prakóv 189
Strana 190
Legenda aurea (De sancto Jacobo apostolo:) ... Cum autem Judaei nec admonitionibus converterentur nec tantis prodigiis terrerentur, post XL. annum dominus Vespasianum et Titum Jerusalem adduxit, qui ipsam civitatem funditus destruxerunt. ...Vespasianus igitur Romam adiit et destruendi Judaeam et Jerusalem a Tyberio Caesare licentiam impetravit. Per annos igitur plures exercitus congregavit, tempore scilicet Neronis imperatoris, cum Judaei imperio rebellassent. Unde (secundum chronicas) non fecit hoc zelo Christi, sed quia a dominio recesserat Romanorum. Jerusalem igitur cum copioso exercitu Vespasianus advenit et in die paschae Jerusalem per circuitum potenter obsedit ibique infinitam multitudinem, quae ad diem festum con- venerat, conclusit... Reliquit autem Vespasianus Titum filium suum in obsidione Jerusalem... Matrona quaedam insuper genere et divitiis nobilis, sicut in hystoria ecclesiastica legitur, cum praedones in ejus domum irruen- tes eam omnibus exspoliassent nec sibi ultra, quid comederet, remansisset, parvulum lactentem tenens in manibus ait: infelicis matris infelicior fili, in bello, in fame, in direptione, cui te reservabo? Veni ergo nunc, o mi nate, esto matri cibus, praedonibus scandalum, saeculis tabula. Et his dictis filium jugulavit et coxit et dimidium comedens partem alteram occultavit. Et ecce confestim praedoncs odorem carnis coctae sentientes in domum irruunt et, nisi carnem prodat, mortem minantur. Tunc illa detegens infantis membra: ecce, inquit, vobis partem optimam reservavi. At illos tantus horror invasit, quod nec loqui potuerunt. Et illa: meus, inquit, filius hic, meum est peccatum, securi edite, quia prior ego comedi, quem genui, nolite fieri aut matre religiosiores aut feminis molliores: quodsi vincit vos pietas et horretis, ego totum comedam, quod dimidium jam comedi. Illi vero trementes et territi discesserunt. Tandem secundo anno imperii Vespasiani Titus Jerusalem cepit et captam subvertit templumque funditus destruxit et, sicut Judaei Christum XXX denariis emerant, sic et ipse uno denario XXX Judaeos vendidit... (Graesse, Legenda aurea, editro tertia, pag. 299—302.) Zlomek české básně je v druhé části opřen o Voraginovu „Zlatou legendu“, počá- teční episoda o připlutí vojska do Palestiny a tažení k Jeruzalému vychází však z Alexandreidy, kam svými vojenskými a námořními scénami, jak upozorňuje dr. Urbánková (Kl. zl., 14—15), mnohem lépe zapadá než do legendy. Zlomek JakKl nenavazuje bezprostředně na události, vylíčené v LegPJak podle „Zlaté legendy“ nemáme tedy ucelený obraz o české legendě, k níž byla možná připojena i Legenda o Veronice (LegPVer). 190
Legenda aurea (De sancto Jacobo apostolo:) ... Cum autem Judaei nec admonitionibus converterentur nec tantis prodigiis terrerentur, post XL. annum dominus Vespasianum et Titum Jerusalem adduxit, qui ipsam civitatem funditus destruxerunt. ...Vespasianus igitur Romam adiit et destruendi Judaeam et Jerusalem a Tyberio Caesare licentiam impetravit. Per annos igitur plures exercitus congregavit, tempore scilicet Neronis imperatoris, cum Judaei imperio rebellassent. Unde (secundum chronicas) non fecit hoc zelo Christi, sed quia a dominio recesserat Romanorum. Jerusalem igitur cum copioso exercitu Vespasianus advenit et in die paschae Jerusalem per circuitum potenter obsedit ibique infinitam multitudinem, quae ad diem festum con- venerat, conclusit... Reliquit autem Vespasianus Titum filium suum in obsidione Jerusalem... Matrona quaedam insuper genere et divitiis nobilis, sicut in hystoria ecclesiastica legitur, cum praedones in ejus domum irruen- tes eam omnibus exspoliassent nec sibi ultra, quid comederet, remansisset, parvulum lactentem tenens in manibus ait: infelicis matris infelicior fili, in bello, in fame, in direptione, cui te reservabo? Veni ergo nunc, o mi nate, esto matri cibus, praedonibus scandalum, saeculis tabula. Et his dictis filium jugulavit et coxit et dimidium comedens partem alteram occultavit. Et ecce confestim praedoncs odorem carnis coctae sentientes in domum irruunt et, nisi carnem prodat, mortem minantur. Tunc illa detegens infantis membra: ecce, inquit, vobis partem optimam reservavi. At illos tantus horror invasit, quod nec loqui potuerunt. Et illa: meus, inquit, filius hic, meum est peccatum, securi edite, quia prior ego comedi, quem genui, nolite fieri aut matre religiosiores aut feminis molliores: quodsi vincit vos pietas et horretis, ego totum comedam, quod dimidium jam comedi. Illi vero trementes et territi discesserunt. Tandem secundo anno imperii Vespasiani Titus Jerusalem cepit et captam subvertit templumque funditus destruxit et, sicut Judaei Christum XXX denariis emerant, sic et ipse uno denario XXX Judaeos vendidit... (Graesse, Legenda aurea, editro tertia, pag. 299—302.) Zlomek české básně je v druhé části opřen o Voraginovu „Zlatou legendu“, počá- teční episoda o připlutí vojska do Palestiny a tažení k Jeruzalému vychází však z Alexandreidy, kam svými vojenskými a námořními scénami, jak upozorňuje dr. Urbánková (Kl. zl., 14—15), mnohem lépe zapadá než do legendy. Zlomek JakKl nenavazuje bezprostředně na události, vylíčené v LegPJak podle „Zlaté legendy“ nemáme tedy ucelený obraz o české legendě, k níž byla možná připojena i Legenda o Veronice (LegPVer). 190
Strana 191
Shody s českou veršovanou Alexandreidou: JikKI 1—19 stasta za mořem na měle s třmti) sty korábóv dospěle kromě honnic hi gallejí, sen hi on strachu dálejí, jež všecky plny rytierstva a silných ludí vítěžstva, s nimiž na břěh vystúpivše, dosti sebe pokirmivše lehu vóbec všitci spáti, chticce odtad ráno vstáti Alx V 583—592 V tu dobu stachu na měle dvě stě korábóv dospěle, jež vši naplněni hojně, což která potřěba vojně. Tu sě na břěh položichu, stanoviště svá rozbichu, pokrmiece dosti sebe; a jakž sě omrači nebe, sotně mohú dočekati, kdy by bylo léci spáti JakKl 12—14 a slunce sě vzdvih od mořě A&BM 271 nechtě (měsíc) sě vzdvihnúti z mořě pustilo papirslky jasné, dav povětře ovšem časné Alx V 532—533 Vztrže sě vietr ovšem časný i by ten den velmi jasný JakKl 19—20 A gdyž juž přěd sě potahu, zpořiedivše všu svú dráhu Alx V 1406—1407 V tu dobu spolu sě potkachu, zpořiedivše všichnu svú dráhu JakKI 23—24 od oděnie hi ot ščítóv, hi ot přědrahých kuršítóv AlxH 112—113 svým oděním i svým sčítem i pak předrahým kuršítem JakKl 33—34 židovstvo k městóm, na hrady, kdež-li která tvrzě kady Alx V 705—706 Posla k městóm i na hrady a k tvrzem zde i onady JakKl 188 ač chceš númřieti bez časa Alx V 1747 Nejeden umřěl bez časa Jak Kl 215—216 (nikakž) úsilé nepřěsta, aže však hi doby města Alx V 1144—1145 Kakž byl ustal, všakž nepřsta, hnav, doby jednoho města Podobné dvojverší v JidM 45—46: pirvé cěstujě nepřěsta, jeliže sě dobra města Ve verších JakKl 39—42 je citován žalm 138,8: Si ascendero in coelum, tu illic es: si descendero in infernum, ades. 191
Shody s českou veršovanou Alexandreidou: JikKI 1—19 stasta za mořem na měle s třmti) sty korábóv dospěle kromě honnic hi gallejí, sen hi on strachu dálejí, jež všecky plny rytierstva a silných ludí vítěžstva, s nimiž na břěh vystúpivše, dosti sebe pokirmivše lehu vóbec všitci spáti, chticce odtad ráno vstáti Alx V 583—592 V tu dobu stachu na měle dvě stě korábóv dospěle, jež vši naplněni hojně, což která potřěba vojně. Tu sě na břěh položichu, stanoviště svá rozbichu, pokrmiece dosti sebe; a jakž sě omrači nebe, sotně mohú dočekati, kdy by bylo léci spáti JakKl 12—14 a slunce sě vzdvih od mořě A&BM 271 nechtě (měsíc) sě vzdvihnúti z mořě pustilo papirslky jasné, dav povětře ovšem časné Alx V 532—533 Vztrže sě vietr ovšem časný i by ten den velmi jasný JakKl 19—20 A gdyž juž přěd sě potahu, zpořiedivše všu svú dráhu Alx V 1406—1407 V tu dobu spolu sě potkachu, zpořiedivše všichnu svú dráhu JakKI 23—24 od oděnie hi ot ščítóv, hi ot přědrahých kuršítóv AlxH 112—113 svým oděním i svým sčítem i pak předrahým kuršítem JakKl 33—34 židovstvo k městóm, na hrady, kdež-li která tvrzě kady Alx V 705—706 Posla k městóm i na hrady a k tvrzem zde i onady JakKl 188 ač chceš númřieti bez časa Alx V 1747 Nejeden umřěl bez časa Jak Kl 215—216 (nikakž) úsilé nepřěsta, aže však hi doby města Alx V 1144—1145 Kakž byl ustal, všakž nepřsta, hnav, doby jednoho města Podobné dvojverší v JidM 45—46: pirvé cěstujě nepřěsta, jeliže sě dobra města Ve verších JakKl 39—42 je citován žalm 138,8: Si ascendero in coelum, tu illic es: si descendero in infernum, ades. 191
Strana 192
Strana 193
Zlomek Legendy o papeži Silvestrovi (Silv)
Zlomek Legendy o papeži Silvestrovi (Silv)
Strana 194
5 10 15 20 Yzayasem prorokem Gensto rzekl przied mnohym rokem Prawdy nycze w tom nemyna Ay dyewka porody syna To o geho narozeniu Zachars pak o pokuſsen-- Rzekl tako wiſſiu ih---- W knyezyey czsty iak----. Z jathanem mluwiecze sp--- O zradye pak wnius po----- dotyes sie gedno dawyda Budes wssiuczku prawdu ---- A pak o napogiu z silczy Dawyd w temf pismye nemylczy Rzka daly su my k napogiu Smiesywfie slczs w ziezu mogiu O tom paky geſto wazan Ten czaff tebe ezdru skazan Prziwedlys ste mye ku potczye Ne tak iakſto sweho otczie Gens wy z egipta wyprawyl A wafsie roboty zbawil Tohoy ste w ssudye dirziely A pak na drzziewie rozpiely A o tom se ssel by w nawy Prorok jeremyas prawy 25 2 Ges bude podobno k dywu 30 Rzka mirtw byw opiet ozywu Godolyas ſwu rziecz wzdada Nepromluw- wiecz nycz sada 2 rokem] r protaženo do výšky — 6—10 koncová písmena veršů odříznuta — 6 před řádkem dvě šikmé čárky na označení odstavce — pokussen--] n jen zčásti znatelné — 8 iak---I je znát ještě část písmena, asi o — 10 před řádkem dvě šikmé čárky na ozna- čení odstavce — 12 poslední slovo odříznuto — 13 před řádkem dvě šikmé čárky na ozna- čení odstavce — 14 temíl v rkpe i nadepsáno — za pismye v rkpe tečka — 17 před řádkem dvě téměř neznatelné šikmé čárky — 20 za tak v rkpe tečka — 23 Tohoy] v rkpe ho nadepsáno — 24 drzziewie] první z slito — 25 před řádkem dvě šikmé čárky na označení odstavce — 26 jeremyas] druhé e přepsáno asi z o — prawy] zachovány jen vršky písmen — 27—28 verše odříznuty — 29 G ozdobně psáno — 31 před řád- kem dvě šikmé čárky na označení odstavce — 32 Nepromluw-] poslední písmeno ne- čitelné, porušeno prošitím 194
5 10 15 20 Yzayasem prorokem Gensto rzekl przied mnohym rokem Prawdy nycze w tom nemyna Ay dyewka porody syna To o geho narozeniu Zachars pak o pokuſsen-- Rzekl tako wiſſiu ih---- W knyezyey czsty iak----. Z jathanem mluwiecze sp--- O zradye pak wnius po----- dotyes sie gedno dawyda Budes wssiuczku prawdu ---- A pak o napogiu z silczy Dawyd w temf pismye nemylczy Rzka daly su my k napogiu Smiesywfie slczs w ziezu mogiu O tom paky geſto wazan Ten czaff tebe ezdru skazan Prziwedlys ste mye ku potczye Ne tak iakſto sweho otczie Gens wy z egipta wyprawyl A wafsie roboty zbawil Tohoy ste w ssudye dirziely A pak na drzziewie rozpiely A o tom se ssel by w nawy Prorok jeremyas prawy 25 2 Ges bude podobno k dywu 30 Rzka mirtw byw opiet ozywu Godolyas ſwu rziecz wzdada Nepromluw- wiecz nycz sada 2 rokem] r protaženo do výšky — 6—10 koncová písmena veršů odříznuta — 6 před řádkem dvě šikmé čárky na označení odstavce — pokussen--] n jen zčásti znatelné — 8 iak---I je znát ještě část písmena, asi o — 10 před řádkem dvě šikmé čárky na ozna- čení odstavce — 12 poslední slovo odříznuto — 13 před řádkem dvě šikmé čárky na ozna- čení odstavce — 14 temíl v rkpe i nadepsáno — za pismye v rkpe tečka — 17 před řádkem dvě téměř neznatelné šikmé čárky — 20 za tak v rkpe tečka — 23 Tohoy] v rkpe ho nadepsáno — 24 drzziewie] první z slito — 25 před řádkem dvě šikmé čárky na označení odstavce — 26 jeremyas] druhé e přepsáno asi z o — prawy] zachovány jen vršky písmen — 27—28 verše odříznuty — 29 G ozdobně psáno — 31 před řád- kem dvě šikmé čárky na označení odstavce — 32 Nepromluw-] poslední písmeno ne- čitelné, porušeno prošitím 194
Strana 195
5 10 15 20 Izaiášem prorokem, jenšto řekl přěd mnohým rokem, pravdy nice v tom nemina: „Aj, dievka porodí syna.“ To o jeho narozeňú. Zachař pak o pokušeň(ú) řekl tako: »Vižu Ježúšě) v kněžiej čsti, jak(o jmu slušie), s šatanem mluviece sp(olu)." O zradě pak vňuž po (stolu) dotěž sě jedno Davida, budeš všucku pravdu (vida). A pak o nápoju z žlči David v témž písmě nemilčí, řka: „Dali sú mi k nápoju smiesivše žlč v žieźu moju.“ O tom paky, ješto vázán, ten čas teb(ě) Ezdrú skázán: „Přivedliž ste mě ku pótcè, ne tak jakšto svého otcě, jenž vy z Ejipta vypravil a vašie roboty zbavil. Toho jste v súdě diržèli a pak na dřěvě rozpěli.“ A o tom, že šel by v návi, prorok Jeremiáš praví 25 2 jež bude podobno k divu, 30 řka: „Mirtv byv, opět oživu.“ Godoliáš svú řěč vzdada, nepromluv(i) viec nic, sada. “ 6 a 7 doplnil Šim v Kl. zl. — 8 jakto jmu slušie) Ryš v Kl. zl.] jak jho pokúšie navrhuje Šim — 9 doplnil Šim v Kl. zl. — 10 po (stolu) Ryš v Kl. zl.] po vólu Šim — 12 (vida) doplněno v Kl. zl. — 13 z žlči] s žlčí Kl. zl. — 18 teb(ě) Havr v Kl. zl.] t(obě) Ryš v Kl. zl. — 32 nepromluv(i)] doplněno v Kl. zl. 195
5 10 15 20 Izaiášem prorokem, jenšto řekl přěd mnohým rokem, pravdy nice v tom nemina: „Aj, dievka porodí syna.“ To o jeho narozeňú. Zachař pak o pokušeň(ú) řekl tako: »Vižu Ježúšě) v kněžiej čsti, jak(o jmu slušie), s šatanem mluviece sp(olu)." O zradě pak vňuž po (stolu) dotěž sě jedno Davida, budeš všucku pravdu (vida). A pak o nápoju z žlči David v témž písmě nemilčí, řka: „Dali sú mi k nápoju smiesivše žlč v žieźu moju.“ O tom paky, ješto vázán, ten čas teb(ě) Ezdrú skázán: „Přivedliž ste mě ku pótcè, ne tak jakšto svého otcě, jenž vy z Ejipta vypravil a vašie roboty zbavil. Toho jste v súdě diržèli a pak na dřěvě rozpěli.“ A o tom, že šel by v návi, prorok Jeremiáš praví 25 2 jež bude podobno k divu, 30 řka: „Mirtv byv, opět oživu.“ Godoliáš svú řěč vzdada, nepromluv(i) viec nic, sada. “ 6 a 7 doplnil Šim v Kl. zl. — 8 jakto jmu slušie) Ryš v Kl. zl.] jak jho pokúšie navrhuje Šim — 9 doplnil Šim v Kl. zl. — 10 po (stolu) Ryš v Kl. zl.] po vólu Šim — 12 (vida) doplněno v Kl. zl. — 13 z žlči] s žlčí Kl. zl. — 18 teb(ě) Havr v Kl. zl.] t(obě) Ryš v Kl. zl. — 32 nepromluv(i)] doplněno v Kl. zl. 195
Strana 196
35 40 45 50 Za tyem annan w rziecz sie wzdwiſe -----ku nycz nepoſtyze ---------ze podle prawa --- — —--ym pyſmo wydawa -- --- dawa sylvester swemu -----owy vmirlem -----s czo gest o nem lyczyl ----ye gmu by to dolyczyl K tey rzieczy sylwester weczie Twoy rozum w oblacziech lecze Protos mniu swey rzieczy howiess day gineho acz koho wiesf O nemſto gest ten sud possel Tyem budes wſsie prawdy doſsel Mezy tyem sam kral zawola Na annu gens staje zdola Ty ly gyneho newydas Wietsfye hanby sobye przydass Annan lekna sie te rzieczy Wiecz sie gmu slowem newzprzieczy Tak geho potupu wyda —— —- mluwy potom przyda -- —- — —— 55 60 65 A nad to poymenowan-- Nenye gmu trzieba zehnanye Tyems naymen sieho dle pirsta Netrziebay gmu gest krzta Papes Odpowiedye gemu Czy newieſ czo prziſlo k czemu S iaks iheffuzem obrziez przieſtal Tak w tom myestye krzest sie gim stal Na poczatek vzdrawenye Nebo criſtus prziyal krsczenye 33 Za tyem] zachovány jen vršky písmen a jedna šikmá čárka před řádkem w rziecz] w nezřetelné — 34—40 začátky veršů odříznuty — 35 před ---ze je nečitelné písmeno — 38 ---owy] před o zbytek s — 40 před ---ve je znát dolní části písmen — 41 před řádkem dvě šikmé čárky na označení odstavce — 43 howiesi] e nadepsáno — 47 zawola] písař začal psát 1 místo w — 54 z počátečních písmen verše je znát vršky; před řádkem snad byly šikmé čárky — 55—56 verše odříznuty — 57 poymenowan- konec slova odříznut — 60 gmu] písař snad napsal nejdříve gt — 61 před řádkem dvě šikmé čárky na označení odstavce — Odpowiedye] místo O asi bylo původně d - 63 po S v rkpe tečka — 66 krsczenye] r nadepsáno 196
35 40 45 50 Za tyem annan w rziecz sie wzdwiſe -----ku nycz nepoſtyze ---------ze podle prawa --- — —--ym pyſmo wydawa -- --- dawa sylvester swemu -----owy vmirlem -----s czo gest o nem lyczyl ----ye gmu by to dolyczyl K tey rzieczy sylwester weczie Twoy rozum w oblacziech lecze Protos mniu swey rzieczy howiess day gineho acz koho wiesf O nemſto gest ten sud possel Tyem budes wſsie prawdy doſsel Mezy tyem sam kral zawola Na annu gens staje zdola Ty ly gyneho newydas Wietsfye hanby sobye przydass Annan lekna sie te rzieczy Wiecz sie gmu slowem newzprzieczy Tak geho potupu wyda —— —- mluwy potom przyda -- —- — —— 55 60 65 A nad to poymenowan-- Nenye gmu trzieba zehnanye Tyems naymen sieho dle pirsta Netrziebay gmu gest krzta Papes Odpowiedye gemu Czy newieſ czo prziſlo k czemu S iaks iheffuzem obrziez przieſtal Tak w tom myestye krzest sie gim stal Na poczatek vzdrawenye Nebo criſtus prziyal krsczenye 33 Za tyem] zachovány jen vršky písmen a jedna šikmá čárka před řádkem w rziecz] w nezřetelné — 34—40 začátky veršů odříznuty — 35 před ---ze je nečitelné písmeno — 38 ---owy] před o zbytek s — 40 před ---ve je znát dolní části písmen — 41 před řádkem dvě šikmé čárky na označení odstavce — 43 howiesi] e nadepsáno — 47 zawola] písař začal psát 1 místo w — 54 z počátečních písmen verše je znát vršky; před řádkem snad byly šikmé čárky — 55—56 verše odříznuty — 57 poymenowan- konec slova odříznut — 60 gmu] písař snad napsal nejdříve gt — 61 před řádkem dvě šikmé čárky na označení odstavce — Odpowiedye] místo O asi bylo původně d - 63 po S v rkpe tečka — 66 krsczenye] r nadepsáno 196
Strana 197
35 40 45 50 - Za tiem Annan v řěč sě vzdviže: --------ku nic nepostiže, „ - - -- e podlé práva. (Co jiným písmo vydává, (při)dává Silvester svému (Ježúšlovi umirlém (u). (Proto)ž, co jest o ňem líčil, (sluš)ie jmu, by to dolíčil. K tej řěči Silvester vecě: „Tvój rozum v oblaciech léce, protož, mňu, svéj řěči hovieš. Daj jiného, ač koho vieš, o ňemšto jest ten súd pošel, tiem budeš všie pravdy došel." Mezi tiem sám král zavola na Annu, jenž stáše zdola: „Ty-li jiného nevydáš, většie hanby sobě přidáš.“ Annan lekna se té řěči viec sě jmu slovem nevzpřieči. Tak jeho potupu vida (Doech vz)mluvi potom přída: 55 „ 60 65 a nad to pojmenován (ie) nenie jmu třěba žehnánie; tiemž najmenšieho dle pirsta netřěba j(e)mu jest krsta." Papež odpovědě jemu: „Či nevieš, co přišlo k čemu, ž', jakž Ježúšem obřěz přěstal, tak v tom miestě křest sě jím stal na počátek uzdravenie? Nebo Kristus přijal krščenie 34 Ryš v Kl. zl. doplňuje (Tiem skut)ku — 35 Ryš v Kl. zl. doplňuje (nelíčě příe, Šim navrhuje věc nebéře — 38 Ježúšťovi)] doplněno v Kl. zl. — umirlém(u)] vmirlem v rkpe omylem, opraveno v Kl. zl. — 36—37,39—40 doplnil Ryš v Kl. zl. — 54 (Doech vz)mluvi] doplnil Ryš v Kl. zl. — 57 pojmenován(ie)] doplněno v Kl. zl. — 60 podle Kl. zl. má se zde číst krsta dvojslab. (rým k pirsta); místo gmu, které je v rkpe pře- psáno asi z gt, navrhuje Ryš j(e)mu pro doplnění verše na osm slabik 197
35 40 45 50 - Za tiem Annan v řěč sě vzdviže: --------ku nic nepostiže, „ - - -- e podlé práva. (Co jiným písmo vydává, (při)dává Silvester svému (Ježúšlovi umirlém (u). (Proto)ž, co jest o ňem líčil, (sluš)ie jmu, by to dolíčil. K tej řěči Silvester vecě: „Tvój rozum v oblaciech léce, protož, mňu, svéj řěči hovieš. Daj jiného, ač koho vieš, o ňemšto jest ten súd pošel, tiem budeš všie pravdy došel." Mezi tiem sám král zavola na Annu, jenž stáše zdola: „Ty-li jiného nevydáš, většie hanby sobě přidáš.“ Annan lekna se té řěči viec sě jmu slovem nevzpřieči. Tak jeho potupu vida (Doech vz)mluvi potom přída: 55 „ 60 65 a nad to pojmenován (ie) nenie jmu třěba žehnánie; tiemž najmenšieho dle pirsta netřěba j(e)mu jest krsta." Papež odpovědě jemu: „Či nevieš, co přišlo k čemu, ž', jakž Ježúšem obřěz přěstal, tak v tom miestě křest sě jím stal na počátek uzdravenie? Nebo Kristus přijal krščenie 34 Ryš v Kl. zl. doplňuje (Tiem skut)ku — 35 Ryš v Kl. zl. doplňuje (nelíčě příe, Šim navrhuje věc nebéře — 38 Ježúšťovi)] doplněno v Kl. zl. — umirlém(u)] vmirlem v rkpe omylem, opraveno v Kl. zl. — 36—37,39—40 doplnil Ryš v Kl. zl. — 54 (Doech vz)mluvi] doplnil Ryš v Kl. zl. — 57 pojmenován(ie)] doplněno v Kl. zl. — 60 podle Kl. zl. má se zde číst krsta dvojslab. (rým k pirsta); místo gmu, které je v rkpe pře- psáno asi z gt, navrhuje Ryš j(e)mu pro doplnění verše na osm slabik 197
Strana 198
70 75 80 Ne proto aby czo krsta dle Prziwzal w swatosty w swem stadle A wyffie czíty tyem dobyw- Cromye z-y ny hrziechow z----- Daw nam sobe w tom vzyt- Ot nysieho daw sie krzty-- W tom doech neuku sie ſk--- Kral sie opiet v rziecz v---- A rzka by czo bylo zrzie-- doech by rad mluwyl wiecze Za tyem pak wystupy kuzy Gens swe rziecz nycz neuzy A rzka w tom geſt rozum kra--- Papeziu wykazz poczatky Odkad sie ta dyewka wza-- Geſto ihefsusem poczala 90 95 --ak sie zdawna hlalo Tak iakos sie gest stalo Se dyewstwo the czifte zemye Z nyes pofilo czlowieczie plemye Hy z nyessto adam byl stworzen Iaks tdy ny tirnowy korzen Byl sie w gegie polu bera Any czlowyeczie krew ktera Byla kde na nyey prolyta Ges byla gde w nyey skryta Rowem ktereho czlowieka - had gesſcze toho wieka --l gie kde wsty pochytyl 85 68 stadle] dolní část slova odříznuta — 69—75 konce veršů odříznuty — 70 z-y písmeno po z porušeno — za posledním z ještě zbytek nějakého písmena — 72 nyssieho místo sí původně psáno jiné písmeno — 75 A rzka] v rkpe Akrzka; podle Kl. zl. pod prvním k je drobná tečka, kterou se písmeno ruší — 77 před řádkem tři šikmé čárky na označení odstavce — 78 rziecz nycz neuzyl za slovem nycz čárka jako část y, snad náleží na konec předcházejícího slova; e ve slově neuzy nadepsáno — za veršem zbytek písmena z následujícího řádku — 79 kra---] konec slova odříznut — 80 wy- kazz] zz nezřetelné — 81 wza --] konec slova odříznut, po a je zbytek 1 — 82 poczala] zachována horní část slova — 83—84 verše odříznuty — 85 ---ak] odříznuto; a jen zčásti znatelné — 87 czijte] i nadepsáno — 89 z nyefsto] první i přepsáno z jiného písmena — 91 gegie] druhé e přepisováno — 96—103 začátky veršů odříznuty 96 je znát horní část začátečních písmen verše 198
70 75 80 Ne proto aby czo krsta dle Prziwzal w swatosty w swem stadle A wyffie czíty tyem dobyw- Cromye z-y ny hrziechow z----- Daw nam sobe w tom vzyt- Ot nysieho daw sie krzty-- W tom doech neuku sie ſk--- Kral sie opiet v rziecz v---- A rzka by czo bylo zrzie-- doech by rad mluwyl wiecze Za tyem pak wystupy kuzy Gens swe rziecz nycz neuzy A rzka w tom geſt rozum kra--- Papeziu wykazz poczatky Odkad sie ta dyewka wza-- Geſto ihefsusem poczala 90 95 --ak sie zdawna hlalo Tak iakos sie gest stalo Se dyewstwo the czifte zemye Z nyes pofilo czlowieczie plemye Hy z nyessto adam byl stworzen Iaks tdy ny tirnowy korzen Byl sie w gegie polu bera Any czlowyeczie krew ktera Byla kde na nyey prolyta Ges byla gde w nyey skryta Rowem ktereho czlowieka - had gesſcze toho wieka --l gie kde wsty pochytyl 85 68 stadle] dolní část slova odříznuta — 69—75 konce veršů odříznuty — 70 z-y písmeno po z porušeno — za posledním z ještě zbytek nějakého písmena — 72 nyssieho místo sí původně psáno jiné písmeno — 75 A rzka] v rkpe Akrzka; podle Kl. zl. pod prvním k je drobná tečka, kterou se písmeno ruší — 77 před řádkem tři šikmé čárky na označení odstavce — 78 rziecz nycz neuzyl za slovem nycz čárka jako část y, snad náleží na konec předcházejícího slova; e ve slově neuzy nadepsáno — za veršem zbytek písmena z následujícího řádku — 79 kra---] konec slova odříznut — 80 wy- kazz] zz nezřetelné — 81 wza --] konec slova odříznut, po a je zbytek 1 — 82 poczala] zachována horní část slova — 83—84 verše odříznuty — 85 ---ak] odříznuto; a jen zčásti znatelné — 87 czijte] i nadepsáno — 89 z nyefsto] první i přepsáno z jiného písmena — 91 gegie] druhé e přepisováno — 96—103 začátky veršů odříznuty 96 je znát horní část začátečních písmen verše 198
Strana 199
70 75 80 ne proto, aby co krsta dle přivzal v svatosti v svém stádle a vyššie čsti tiem dobýv(al), kromě ž' (b)y ny hřiechóv z(mýval), dav nám s(e)be v tom užit(i), ot nižšieho dav sě krstí(ti). V tom Doech neukú sě sk(áza). Král sě opět v řěč u (váza) a řka: „By co bylo zřie(ce), Doech by rád mluvil viece. Za tiem pak vystúpi Kuži, jenž své řěč(i) nic neuži, a řka: „V tom jest rozum krá(tký). Papežu, vykaž počátky, odkad sě ta dievka vza(la), ješto Ježúšem počala!“ 90 95 („K tomu plak sě zdávna (st)lalo, tak, jakož sě jest (hi) stalo, že děvstvo té čisté země, z niež pošlo člověčie plémě hi z niešto Adam byl stvořen, jakž tdy ni tirnový kořen byl sě v jejie polu bera, ani člověčie krev která byla kde na niej prolita, jež (by) byla gde v niej skryta rovem kterého člověka, (ni) had ješče toho věka (by)l jie kde usty pochytil, 85 69 dobýv(al)] doplnil Šim v Kl. zl. — 70 ž' (b)y Šim v Kl. zl.] též Ryš čte spíše b než e — z(mýval) Ryš v Kl. zl.] smýval Šim — 71 s(e)be] v rkpe sobe, Ryš čte e — užit(i)] Šim v Kl. zl. — 72 krstí(ti)] Šim v Kl. zl. — 73—74 neukú podle Kl. zl. třeba číst patrně dvojslab.; rýmová slova končí na a nebo al — 75 a řka Ryš v Kl. zl.] Šim m. rukopisného Akrzka navrhuje tak řka — zřie(ce)] Šim v Kl. zl. — 78 řěčti) nic neuži Ryš v Kl. zl.] Šim navrhoval řěč(i) ní(že) nuzí, slovo na konci předch. verše čte Kuzi — 79 krá(tký)] doplněno v Kl. zl. — 81 vza(la)] doplněno v Kl. zl. — 85 doplnil a opravil Ryš v Kl. zl. — 86 (hi) doplněno v Kl. zl. pro úplný počet slabik — 94 (by) doplněno v Kl. zl. pro úplný počet slabik — 96—97 doplnil Ryš v Kl. zl. 199
70 75 80 ne proto, aby co krsta dle přivzal v svatosti v svém stádle a vyššie čsti tiem dobýv(al), kromě ž' (b)y ny hřiechóv z(mýval), dav nám s(e)be v tom užit(i), ot nižšieho dav sě krstí(ti). V tom Doech neukú sě sk(áza). Král sě opět v řěč u (váza) a řka: „By co bylo zřie(ce), Doech by rád mluvil viece. Za tiem pak vystúpi Kuži, jenž své řěč(i) nic neuži, a řka: „V tom jest rozum krá(tký). Papežu, vykaž počátky, odkad sě ta dievka vza(la), ješto Ježúšem počala!“ 90 95 („K tomu plak sě zdávna (st)lalo, tak, jakož sě jest (hi) stalo, že děvstvo té čisté země, z niež pošlo člověčie plémě hi z niešto Adam byl stvořen, jakž tdy ni tirnový kořen byl sě v jejie polu bera, ani člověčie krev která byla kde na niej prolita, jež (by) byla gde v niej skryta rovem kterého člověka, (ni) had ješče toho věka (by)l jie kde usty pochytil, 85 69 dobýv(al)] doplnil Šim v Kl. zl. — 70 ž' (b)y Šim v Kl. zl.] též Ryš čte spíše b než e — z(mýval) Ryš v Kl. zl.] smýval Šim — 71 s(e)be] v rkpe sobe, Ryš čte e — užit(i)] Šim v Kl. zl. — 72 krstí(ti)] Šim v Kl. zl. — 73—74 neukú podle Kl. zl. třeba číst patrně dvojslab.; rýmová slova končí na a nebo al — 75 a řka Ryš v Kl. zl.] Šim m. rukopisného Akrzka navrhuje tak řka — zřie(ce)] Šim v Kl. zl. — 78 řěčti) nic neuži Ryš v Kl. zl.] Šim navrhoval řěč(i) ní(že) nuzí, slovo na konci předch. verše čte Kuzi — 79 krá(tký)] doplněno v Kl. zl. — 81 vza(la)] doplněno v Kl. zl. — 85 doplnil a opravil Ryš v Kl. zl. — 86 (hi) doplněno v Kl. zl. pro úplný počet slabik — 94 (by) doplněno v Kl. zl. pro úplný počet slabik — 96—97 doplnil Ryš v Kl. zl. 199
Strana 200
100 105 -- - s by sebe byl possytyl --- es iaks adam tyelo czystye ---I byl takes bylo gistye --- wezie takes sie pocziety --- - by bylo syna gmiety ----sto adama noweho Wytyezie hada dyebleho Gims adam z ragie wipuzen Gdysto byl yablkem obluzen --- thyms gyms adam z ragie -yssel zz ewu vplakagye -- ty z pussczie smutnye musyl --------- boha pokussyl 110 98 před ---s část m — 99 czystye] předěláno z czyſtee — 100 --1] 1 jen zčásti zachováno — 103 ---sto] je znát spodky předch, písmen — 104 před slovem hada škrtnuto dyabla — 107—110 počátky veršů odříznuty — 107 a 110 je znát zbytky předch. písmen — 111 — 112 verše odříznuty; na konci řádku zbytek písmena, asi 1 200
100 105 -- - s by sebe byl possytyl --- es iaks adam tyelo czystye ---I byl takes bylo gistye --- wezie takes sie pocziety --- - by bylo syna gmiety ----sto adama noweho Wytyezie hada dyebleho Gims adam z ragie wipuzen Gdysto byl yablkem obluzen --- thyms gyms adam z ragie -yssel zz ewu vplakagye -- ty z pussczie smutnye musyl --------- boha pokussyl 110 98 před ---s část m — 99 czystye] předěláno z czyſtee — 100 --1] 1 jen zčásti zachováno — 103 ---sto] je znát spodky předch, písmen — 104 před slovem hada škrtnuto dyabla — 107—110 počátky veršů odříznuty — 107 a 110 je znát zbytky předch. písmen — 111 — 112 verše odříznuty; na konci řádku zbytek písmena, asi 1 200
Strana 201
100 105 (čím)ž by sebe byl posytil, (z ni)ež jakž Adam tělo čístě (vza)l byl, takéž bylo jistě (die)vcě takéž sě počieti, (jíž) by bylo syna jmieti (vňu što Adama nového, vítězě hada dieblého, jímž Adam z rájě vypuzen, gdyšto byl jablkem oblúzen, (aby) týmž, jímž Adam z rájě (vlyšel s Evú uplákajě, (jí)ti z púščě smutně musil, (tu, kdešto) boha pokusil 110 98 (čím)ž Ryš v Kl. zl.] jímž ještě navrhuje Ryš; vňutř Šim (na konci verše klade dvojtečku) — 99 (z ni)ež Ryš v Kl. zl.] též Šim — 100 (vza)l byl Ryš v Kl. zl.] nabyl Šim— 101—102 doplňují Ryš i Šim v Kl. zl. — 103 (vňu)što] Ryš v Kl. zl. — 107—109 doplnil Šim v Kl. zl. —110 (tu, kdešto) Ryš v Kl. zl.] nelze číst kdežto byl podle Šim 201
100 105 (čím)ž by sebe byl posytil, (z ni)ež jakž Adam tělo čístě (vza)l byl, takéž bylo jistě (die)vcě takéž sě počieti, (jíž) by bylo syna jmieti (vňu što Adama nového, vítězě hada dieblého, jímž Adam z rájě vypuzen, gdyšto byl jablkem oblúzen, (aby) týmž, jímž Adam z rájě (vlyšel s Evú uplákajě, (jí)ti z púščě smutně musil, (tu, kdešto) boha pokusil 110 98 (čím)ž Ryš v Kl. zl.] jímž ještě navrhuje Ryš; vňutř Šim (na konci verše klade dvojtečku) — 99 (z ni)ež Ryš v Kl. zl.] též Šim — 100 (vza)l byl Ryš v Kl. zl.] nabyl Šim— 101—102 doplňují Ryš i Šim v Kl. zl. — 103 (vňu)što] Ryš v Kl. zl. — 107—109 doplnil Šim v Kl. zl. —110 (tu, kdešto) Ryš v Kl. zl.] nelze číst kdežto byl podle Šim 201
Strana 202
Legenda aurea (De sancto Silvestro:) Isto superato tertius, qui et Godolias, accedens ait: quomodo Christus vester potest esse Deus, cum asseratis eum esse natum, tentatum, traditum, nudatum, felle potatum, ligatum, sepultum, cum haec omnia in Deo esse non possint? Ad hoc Silvester: de vestris libris haec omnia probamus de Christo fuisse praedicta. Nam de ejus nativitate dixit Ysaias: ecce virgo concipiet etc. De ejus tentatione Zacharias: vidi Jesum sacerdotem magnum stantem coram Angelo et Sathan stabat a dextris ejus etc. De ejus traditione psalmista: qui edebat panes meos magnificavit super me supplantationem etc. De ejus nudatione idem: diviserunt sibi vestimenta mea etc. De ejus fellea potatione idem: dederunt in escam meam fel et in siti mea etc. De ejus ligatione Esdras: vinxistis me non sicut patrem, qui liberavit vos de terra Aegypti, clamantes ante tribunal judicis, humiliastis me suspendentes in ligno, tradidistis me. De ejus sepul- tura Jeremias: in sepultura ejus reviviscent mortui. Cum ergo Godolias quid responderet, non haberet, data sententia remotus est. Quartus qui et Annas, accedens ait: ea, quae de aliis dicta sunt, Silvester iste de suo Christo prae- dicta fuisse firmat, unum superest, ut probet haec de suo Christo praedicta fuisse. Ad quem Silvester: dabis ergo alium, quam quem virgo concepit, qui felle est cibatus, spinis coronatus, crucifixus, mortuus et sepultus, qui surrexit a mortuis et ad coelos adscendit. Tunc Constantinus ait: si alium non dederit, sciat se superatum. Quod cum facere non posset, hic amovetur et quintus, qui et Doeth, producitur, qui ait: si ex semine David Christus natus esset et sanctificatus, ut dicitis, ergo baptizari non debuit, ut iterum sanctificaretur. Ad quem Silvester: sicut circumcisio in Christi circumcisione finem accepit, ita noster baptismus in Christi baptismate initium sancti- ficationis habuit; non ergo baptizatus est, ut sanctificaretur, sed ut sancti- ficaret. Qui cum taceret, ait Constantinus: non taceret Doeth, si haberet contraria, quae proferret. Tunc sextus, qui et Chusi, ait: vellemus ut Sil- vester ille causas hujus virginalis partus nobis exponeret. Ad quem Silvester: terra, de qua Adam formatus est, incorrupta erat et virgo, quia nec se ad bibendum humanum sanguinem aperuerat nec maledictionem spinarum acceperat, nec hominis mortui sepulturam habebat, nec serpenti data fuerat ad edendum. Oportuit ergo ex Maria virgine novum Adam fieri, ut sicut serpens natum ex virgine vicerat, sic a nato ex virgine vinceretur, et qui Adae victor exstitit in paradiso, idem tentator factus est domini in deserto, ut qui Adam vicerat manducantem, vinceretur a domino jejunan- te... (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 74—75.) 202
Legenda aurea (De sancto Silvestro:) Isto superato tertius, qui et Godolias, accedens ait: quomodo Christus vester potest esse Deus, cum asseratis eum esse natum, tentatum, traditum, nudatum, felle potatum, ligatum, sepultum, cum haec omnia in Deo esse non possint? Ad hoc Silvester: de vestris libris haec omnia probamus de Christo fuisse praedicta. Nam de ejus nativitate dixit Ysaias: ecce virgo concipiet etc. De ejus tentatione Zacharias: vidi Jesum sacerdotem magnum stantem coram Angelo et Sathan stabat a dextris ejus etc. De ejus traditione psalmista: qui edebat panes meos magnificavit super me supplantationem etc. De ejus nudatione idem: diviserunt sibi vestimenta mea etc. De ejus fellea potatione idem: dederunt in escam meam fel et in siti mea etc. De ejus ligatione Esdras: vinxistis me non sicut patrem, qui liberavit vos de terra Aegypti, clamantes ante tribunal judicis, humiliastis me suspendentes in ligno, tradidistis me. De ejus sepul- tura Jeremias: in sepultura ejus reviviscent mortui. Cum ergo Godolias quid responderet, non haberet, data sententia remotus est. Quartus qui et Annas, accedens ait: ea, quae de aliis dicta sunt, Silvester iste de suo Christo prae- dicta fuisse firmat, unum superest, ut probet haec de suo Christo praedicta fuisse. Ad quem Silvester: dabis ergo alium, quam quem virgo concepit, qui felle est cibatus, spinis coronatus, crucifixus, mortuus et sepultus, qui surrexit a mortuis et ad coelos adscendit. Tunc Constantinus ait: si alium non dederit, sciat se superatum. Quod cum facere non posset, hic amovetur et quintus, qui et Doeth, producitur, qui ait: si ex semine David Christus natus esset et sanctificatus, ut dicitis, ergo baptizari non debuit, ut iterum sanctificaretur. Ad quem Silvester: sicut circumcisio in Christi circumcisione finem accepit, ita noster baptismus in Christi baptismate initium sancti- ficationis habuit; non ergo baptizatus est, ut sanctificaretur, sed ut sancti- ficaret. Qui cum taceret, ait Constantinus: non taceret Doeth, si haberet contraria, quae proferret. Tunc sextus, qui et Chusi, ait: vellemus ut Sil- vester ille causas hujus virginalis partus nobis exponeret. Ad quem Silvester: terra, de qua Adam formatus est, incorrupta erat et virgo, quia nec se ad bibendum humanum sanguinem aperuerat nec maledictionem spinarum acceperat, nec hominis mortui sepulturam habebat, nec serpenti data fuerat ad edendum. Oportuit ergo ex Maria virgine novum Adam fieri, ut sicut serpens natum ex virgine vicerat, sic a nato ex virgine vinceretur, et qui Adae victor exstitit in paradiso, idem tentator factus est domini in deserto, ut qui Adam vicerat manducantem, vinceretur a domino jejunan- te... (Graesse, Legenda aurea, editio tertia, pag. 74—75.) 202
Strana 203
Zlomek české básně obsahuje úryvek z disputace mezi papežem Silvestrem a dva- nácti židovskými učenci. V legendě zaznamenané Voraginem se vypravuje, že učené shromáždění svolal císař Konstantin, jemuž vyčítala jeho matka Helena, že při- stoupil vlivem papeže Silvestra ke křesťanství; s jeho odvrácením od pohanství sou- hlasila. Silvestr v učeném hádání překoná odpůrce a obrátí všechny přítomné na křesťanskou víru. Skladatel české legendy postupoval většinou věrně podle Voraginova textu. Na určité vztahy mezi českou a německou legendou o Silvestrovi upozorňuje dr. Urbán- ková (Kl. zl., 16): Ve verších 41—46 opouští autor legendy stručnost Voraginovu na stejném místě jako básník německého pasionálu a oba obdobným způsobem rozvá- dějí ironickou řeč papežovu. V německém veršovaném pasionálu je vyprávění o Silvestrovi zařazeno do třetí knihy, kde jsou zpracovány životy svatých v pořadí církevního roku (vyd. F. K. Köpke, Das Passional, Quedlinburg und Leipzig, 1852); první dvě knihy německého pasionálu vyprávějí o Panně Marii, Kristovi, apoštolech a postavách z jejich blízkosti (vyd. K. A. Hahn, Das alte Passional, Frankfurt a. M., 1857). Dr. Urbánková soudí, že v českých veršovaných legendách byla snad skladba o papeži Silvestrovi pojata do Kristova okruhu pro výklad o počátku zavedení křtu. Shody s českou veršovanou Alexandreidou: Silv 1—2 Izaiášem prorokem, jenšto řekl před mnohým rokem AlxB 249—250 o ňemž Danielem prorokem jest pisáno dávným rokem Silv 3—4 pravdy nice v tom nemina: „Aj, dievka porodí syna." AlxH 138—139 nechtě, by co v tom byl mina, pojal bě s sobú i syna Silv 30 řka: „Mirty byv, opět oživu. AlxBM 94 že dnes hi živ hi mirtv budeš Citáty z bible (podle poznámek ve vydání Kl. zl.): Silv 4: podle Izaiáše 7,14: Ecce virgo concipiet, et pariet filium... Silv 7—9: podle Zachariáše 3,1: Et ostendit mihi Dominus Jesum sacerdotem magnum stantem coram Angelo Domini: et satan stabat a dextris ejus ut adver- saretur ei. Silv 10: týká se žalmu 40,10: ...qui edebat panes meos, magnificavit super me supplantationem. Silv 15—16: podle žalmu 68,22: Et dederunt in escam meam fel: et in siti mea potaverunt me aceto. Silv 18—24: nejde o přesné citáty; o době příchodu Krista u Ezdráše ve IV. knize 7,26—29; 8,63—9,1; o osvobození Židů tamt. 2,1; 14,4; Silv 26—30: skladateli asi tanulo na mysli místo z Izaiáše 26,19: Vivent mortui tui, interfecti mei resurgent...; pod. Jan 5,28—29: Nolite mirari hoc, quia venit hora, in qua omnes, qui in monumentis sunt,...procedent...in resurrectionem vitae...; dále srov. Zjevení 2,8: ....qui fuit mortuus, et vivit; Zjeveni 1,17—18: ...ego sum ...vivus, et fui mortuus, et ecce sum vivens in saecula saeculorum... 203
Zlomek české básně obsahuje úryvek z disputace mezi papežem Silvestrem a dva- nácti židovskými učenci. V legendě zaznamenané Voraginem se vypravuje, že učené shromáždění svolal císař Konstantin, jemuž vyčítala jeho matka Helena, že při- stoupil vlivem papeže Silvestra ke křesťanství; s jeho odvrácením od pohanství sou- hlasila. Silvestr v učeném hádání překoná odpůrce a obrátí všechny přítomné na křesťanskou víru. Skladatel české legendy postupoval většinou věrně podle Voraginova textu. Na určité vztahy mezi českou a německou legendou o Silvestrovi upozorňuje dr. Urbán- ková (Kl. zl., 16): Ve verších 41—46 opouští autor legendy stručnost Voraginovu na stejném místě jako básník německého pasionálu a oba obdobným způsobem rozvá- dějí ironickou řeč papežovu. V německém veršovaném pasionálu je vyprávění o Silvestrovi zařazeno do třetí knihy, kde jsou zpracovány životy svatých v pořadí církevního roku (vyd. F. K. Köpke, Das Passional, Quedlinburg und Leipzig, 1852); první dvě knihy německého pasionálu vyprávějí o Panně Marii, Kristovi, apoštolech a postavách z jejich blízkosti (vyd. K. A. Hahn, Das alte Passional, Frankfurt a. M., 1857). Dr. Urbánková soudí, že v českých veršovaných legendách byla snad skladba o papeži Silvestrovi pojata do Kristova okruhu pro výklad o počátku zavedení křtu. Shody s českou veršovanou Alexandreidou: Silv 1—2 Izaiášem prorokem, jenšto řekl před mnohým rokem AlxB 249—250 o ňemž Danielem prorokem jest pisáno dávným rokem Silv 3—4 pravdy nice v tom nemina: „Aj, dievka porodí syna." AlxH 138—139 nechtě, by co v tom byl mina, pojal bě s sobú i syna Silv 30 řka: „Mirty byv, opět oživu. AlxBM 94 že dnes hi živ hi mirtv budeš Citáty z bible (podle poznámek ve vydání Kl. zl.): Silv 4: podle Izaiáše 7,14: Ecce virgo concipiet, et pariet filium... Silv 7—9: podle Zachariáše 3,1: Et ostendit mihi Dominus Jesum sacerdotem magnum stantem coram Angelo Domini: et satan stabat a dextris ejus ut adver- saretur ei. Silv 10: týká se žalmu 40,10: ...qui edebat panes meos, magnificavit super me supplantationem. Silv 15—16: podle žalmu 68,22: Et dederunt in escam meam fel: et in siti mea potaverunt me aceto. Silv 18—24: nejde o přesné citáty; o době příchodu Krista u Ezdráše ve IV. knize 7,26—29; 8,63—9,1; o osvobození Židů tamt. 2,1; 14,4; Silv 26—30: skladateli asi tanulo na mysli místo z Izaiáše 26,19: Vivent mortui tui, interfecti mei resurgent...; pod. Jan 5,28—29: Nolite mirari hoc, quia venit hora, in qua omnes, qui in monumentis sunt,...procedent...in resurrectionem vitae...; dále srov. Zjevení 2,8: ....qui fuit mortuus, et vivit; Zjeveni 1,17—18: ...ego sum ...vivus, et fui mortuus, et ecce sum vivens in saecula saeculorum... 203
Strana 204
Strana 205
Klementinský zlomek Legendy o umučení Páně (UmKI)
Klementinský zlomek Legendy o umučení Páně (UmKI)
Strana 206
1 (18) 1 (20) (25) (30) 5 10 15 Ny wye lepsyeho nalezna Ale yaz tye otcze znayu Hy ty gys mne znamost mayu Pro nes ſy mye chtyel poſlaty Hy gímsto sem dal to znaty By gim bylo twe gmye znamo Zde w zzemy hy w neby tamo A myloſt tobu mnye dana By ta byla gimy znana A wiecz nykdy gich nezbyla Ale hy se mnu w nych byla Rzek tak ottad sye podwysse Syem k iherussalemy blysse Wffye buduczye wieczy znagie Tehdys przide do betphagie Na tu horu olyweczſku Ten gensto zna wsiu wiecz swieczku (35) -— 20 — — — — — — ------- — — — — —— ———— — — — --- - — — — — — — — — (40) 25 Na nems nykde gest nesedyel Tak iakſto sem wam powiediel - ducze To inhed --- Prziwedte ---- syem ----- cze A pakly was -- - - eze (45) Od--- 2 (50) 30 35 Trziebay ho miſtru najſemu Sta sye tak iakoſ rozkaza gehos hrziebie to otaza Procz mu by bylo poyato Powiedyechu rzkucze na to Mystr nají ma potrziebu toho Taks s nym nemluwywſe mnoho Podle geho rozkazanye 1 v rkpe odříznuto — 8 po hy v rkpe rasura — 9 dana] téměř neznatelné — 13 před řádkem dvě šikmé čárky na označení odstavce — 19—22 chybí jeden proužek se čtyřmi verši — 25—28 To inhed dobře čitelné, ostatní téměř neznatelná písmena rozluštil akad. Ryšánek — 29 v rkpe odříznuto 206
1 (18) 1 (20) (25) (30) 5 10 15 Ny wye lepsyeho nalezna Ale yaz tye otcze znayu Hy ty gys mne znamost mayu Pro nes ſy mye chtyel poſlaty Hy gímsto sem dal to znaty By gim bylo twe gmye znamo Zde w zzemy hy w neby tamo A myloſt tobu mnye dana By ta byla gimy znana A wiecz nykdy gich nezbyla Ale hy se mnu w nych byla Rzek tak ottad sye podwysse Syem k iherussalemy blysse Wffye buduczye wieczy znagie Tehdys przide do betphagie Na tu horu olyweczſku Ten gensto zna wsiu wiecz swieczku (35) -— 20 — — — — — — ------- — — — — —— ———— — — — --- - — — — — — — — — (40) 25 Na nems nykde gest nesedyel Tak iakſto sem wam powiediel - ducze To inhed --- Prziwedte ---- syem ----- cze A pakly was -- - - eze (45) Od--- 2 (50) 30 35 Trziebay ho miſtru najſemu Sta sye tak iakoſ rozkaza gehos hrziebie to otaza Procz mu by bylo poyato Powiedyechu rzkucze na to Mystr nají ma potrziebu toho Taks s nym nemluwywſe mnoho Podle geho rozkazanye 1 v rkpe odříznuto — 8 po hy v rkpe rasura — 9 dana] téměř neznatelné — 13 před řádkem dvě šikmé čárky na označení odstavce — 19—22 chybí jeden proužek se čtyřmi verši — 25—28 To inhed dobře čitelné, ostatní téměř neznatelná písmena rozluštil akad. Ryšánek — 29 v rkpe odříznuto 206
Strana 207
1 (18) 1 (20) (25) (30) 5 10 15 — ni vie lepšieho nalezna. Ale jáz tě, otče, znaju, hi ti, již mne známost majú, pro něž si mě chtěl poslati, hi jimšto sem dal to znáti, by jim bylo tvé jmě známo zde v zemi hi v nebi tamo, a milost tobú mně daná by ta byla jimi znána a viec nikdy jich nezbyla, ale hi se mnú v nich byla. Řek tak, ottad sě podviže sěm k Jerusalemi blíže, všě budúcie věci znajě. Tehdyž příde do Betfajě na tu horu olivecskú, ten, jenšto zná všu věc svěckú. (35) - — 20 -- 99 — (40) (45) 25 na ňemž nikde jest neseděl. Tak, jakšto sem vám pověděl, --- dúce to inhed -- přiveďte (mně) sěm (pojmú)ce. A pakli vás (kto oti)eže, od(povězte) - " (50) 30 35 „Třěba jho mistru našemu. Sta sě tak, jakož rozkáza. Jehož hřiebě to, otáza, proč mu by bylo pojato. Pověděchu řkúce na to: „Mistr náš má potřěbu toho.“ Takž s ním nemluvivše mnoho, podlé jeho rozkázanie, 5 pro něž] pro ňež Kl. zl. — 26—28 doplnil Ryš v Kl. zl. 207
1 (18) 1 (20) (25) (30) 5 10 15 — ni vie lepšieho nalezna. Ale jáz tě, otče, znaju, hi ti, již mne známost majú, pro něž si mě chtěl poslati, hi jimšto sem dal to znáti, by jim bylo tvé jmě známo zde v zemi hi v nebi tamo, a milost tobú mně daná by ta byla jimi znána a viec nikdy jich nezbyla, ale hi se mnú v nich byla. Řek tak, ottad sě podviže sěm k Jerusalemi blíže, všě budúcie věci znajě. Tehdyž příde do Betfajě na tu horu olivecskú, ten, jenšto zná všu věc svěckú. (35) - — 20 -- 99 — (40) (45) 25 na ňemž nikde jest neseděl. Tak, jakšto sem vám pověděl, --- dúce to inhed -- přiveďte (mně) sěm (pojmú)ce. A pakli vás (kto oti)eže, od(povězte) - " (50) 30 35 „Třěba jho mistru našemu. Sta sě tak, jakož rozkáza. Jehož hřiebě to, otáza, proč mu by bylo pojato. Pověděchu řkúce na to: „Mistr náš má potřěbu toho.“ Takž s ním nemluvivše mnoho, podlé jeho rozkázanie, 5 pro něž] pro ňež Kl. zl. — 26—28 doplnil Ryš v Kl. zl. 207
Strana 208
(55) (60) 40 45 Wzlozzychu swe plassczie na nye Ihefus inhed na nye wsyede A s hory dolow pogiede Gdes pak ruchem nepoſtlano Tady kwietym pometano Iadystoy mu bylo gyety Tu na wsye strany slyfyety Ande starzy dyetky male V mnohem hlaſow boha chwale (65) 50 — — (70) 55 An iaks piſaly proroczy Krotkych liudy gesscze kroczy Giede na sproſtnem oſlyku Any f radostíu welyku Druh przied druhem wolayucze Na wſye strany o nem ducze 3 (80) (85) 60 65 70 Sen hy on radostnye krziczie A rzka wirchny kraliu chwala Bud toby hy czest nemala Sey sy na swiet wey mye bozzye Przifsel wsyem liudem na zbozzye Chtye weſken swiet wikupyty Gens sye w hrzyesyech chtiel zhubyty Pokoy w zemy chwala w neby Awffaks bez toho tu neby gdes ho zaſtupnye chwalyly Zse z sydow nyekterzý byly Gys sye geho smirtíu pekly Ty prziſsedse k nemu rzekly Mystrzye porokuy swey bratrzy Se liud na nye welmy patrzy Z toho zze gey podnuczyeyu K tomu gehoſto numyeyu (75) (90) 75 - — - — — — — — — — — — 45 male] po 1 rasura, psáno mal e — 47—50 chybí proužek se čtyřmi verši — 50 je znát jen spodní části písmen; Ryš v Kl. zl. čte (...boha samoho widiety) — 57 v rkpe odříznuto — 64 zhubytyl písmena ty slita — 75—78 chybí proužek se čtyřmi verši 208
(55) (60) 40 45 Wzlozzychu swe plassczie na nye Ihefus inhed na nye wsyede A s hory dolow pogiede Gdes pak ruchem nepoſtlano Tady kwietym pometano Iadystoy mu bylo gyety Tu na wsye strany slyfyety Ande starzy dyetky male V mnohem hlaſow boha chwale (65) 50 — — (70) 55 An iaks piſaly proroczy Krotkych liudy gesscze kroczy Giede na sproſtnem oſlyku Any f radostíu welyku Druh przied druhem wolayucze Na wſye strany o nem ducze 3 (80) (85) 60 65 70 Sen hy on radostnye krziczie A rzka wirchny kraliu chwala Bud toby hy czest nemala Sey sy na swiet wey mye bozzye Przifsel wsyem liudem na zbozzye Chtye weſken swiet wikupyty Gens sye w hrzyesyech chtiel zhubyty Pokoy w zemy chwala w neby Awffaks bez toho tu neby gdes ho zaſtupnye chwalyly Zse z sydow nyekterzý byly Gys sye geho smirtíu pekly Ty prziſsedse k nemu rzekly Mystrzye porokuy swey bratrzy Se liud na nye welmy patrzy Z toho zze gey podnuczyeyu K tomu gehoſto numyeyu (75) (90) 75 - — - — — — — — — — — — 45 male] po 1 rasura, psáno mal e — 47—50 chybí proužek se čtyřmi verši — 50 je znát jen spodní části písmen; Ryš v Kl. zl. čte (...boha samoho widiety) — 57 v rkpe odříznuto — 64 zhubytyl písmena ty slita — 75—78 chybí proužek se čtyřmi verši 208
Strana 209
(55) (60) 40 45 vzložichu své pláščě na ně. Ježúš inhed na ně vsěde a s hory dolóv pojěde. Gdež pak rúchem nepostláno, tady kvietím pometáno, jadyšto jmu bylo jěti. Tu na všě strany slyšěti, ande staří, dietky malé (s) mnohem hlasóv boha chválé (65) 50 =— (70) 55 an, jakž pisali proroci, krotkých ludí ješče krocí, jěde na sprostném oslíku, ani s radosťú velikú druh před druhem volajúce na všě strany, o ňem dúce 3 (80) (85) (90) 60 65 70 sen hi on radostně křičě a řka: „Virchní králu, chvála buď tob(ě) hi čest nemalá, že jsi na svět ve jmě božie přišel všěm ludem na zbožie, chtě vešken svět vykúpiti, jenž sě v hřiešiech chtěl zhubiti. Pokoj v zemi, chvála v nebi! Avšakž bez toho tu neby, gdež ho zástupně chválili, že z Židóv někteří byli, již sě jeho smirťú pekli. Ti přišedše k ňemu řekli: „Mistře, porokuj svéj bratří, že lud na ně velmi patří, z toho, že jej podnúcějú k tomu, jehošto númějú.“ (75) 75 - — — -- — - — 46 (s) mnohem Ryš v Kl. zl. I V v rkpe asi omylem — 60 tobtě) Kl. zl.] v rkpe jen toby 14 Nejstarší české verš. legendy 209
(55) (60) 40 45 vzložichu své pláščě na ně. Ježúš inhed na ně vsěde a s hory dolóv pojěde. Gdež pak rúchem nepostláno, tady kvietím pometáno, jadyšto jmu bylo jěti. Tu na všě strany slyšěti, ande staří, dietky malé (s) mnohem hlasóv boha chválé (65) 50 =— (70) 55 an, jakž pisali proroci, krotkých ludí ješče krocí, jěde na sprostném oslíku, ani s radosťú velikú druh před druhem volajúce na všě strany, o ňem dúce 3 (80) (85) (90) 60 65 70 sen hi on radostně křičě a řka: „Virchní králu, chvála buď tob(ě) hi čest nemalá, že jsi na svět ve jmě božie přišel všěm ludem na zbožie, chtě vešken svět vykúpiti, jenž sě v hřiešiech chtěl zhubiti. Pokoj v zemi, chvála v nebi! Avšakž bez toho tu neby, gdež ho zástupně chválili, že z Židóv někteří byli, již sě jeho smirťú pekli. Ti přišedše k ňemu řekli: „Mistře, porokuj svéj bratří, že lud na ně velmi patří, z toho, že jej podnúcějú k tomu, jehošto númějú.“ (75) 75 - — — -- — - — 46 (s) mnohem Ryš v Kl. zl. I V v rkpe asi omylem — 60 tobtě) Kl. zl.] v rkpe jen toby 14 Nejstarší české verš. legendy 209
Strana 210
— — (95) (100) 80 Wys czlowiecze bohoboyny Bozzye myloſty doſtoyny Welykeho mylosyrdye Koho syn bozzy nehrdie Bral sye byl k iheruzzalemíu Wladna nebem morzem zemu 85 (105) (110) (115) 90 95 100 Gens czo kde gest wsyeczko stworzyl Magye we wſem wſiu mocz stalu Netbal nycz na swieczku chwalu Sa kral nade wsyemy kraly Gehos nebeſky zbor chwaly Gehos sye wsye mocz nejkryla By gmu w czem potrziebna byla Liudmy konmy drahym ruchem Czos by gedno chtyel posluchem To by gmu bylo hotowo By promluwyl gedno slowo Czy gest nemohl myety konye Gens by uzdu poſel zwonye Ana zlatymy chzyetkamy --- okladena hy perlamy --- pak nemohl myety sedla ---ems by sye ta -rahost swedla ---es bywa liudem znamenye (120) 105 -— (125) W zzadoſt czlowieczyemu oku Czy nemohl -- moczy myety 110 By chtyel byl zastupnye giety 79 před veršem dvě šikmé čárky na označení odstavce — bohoboyny] slabě znatelné— 85 v rkpe odříznuto — 87 wffu] v rkpe wí íu; v slově je rasura; písmena wí po opravě téměř splývají s předcházejícím slovem, proto je před w čárka — 96 Byl psáno kousek od kraje, před ním snad vyradované S — 100—103 začátky veršů odříznuty — 100 per- lamy] e nadepsáno — 102 -rahoft] pergamen porušen — 104—107 chybí proužek se čtyřmi verši — 109 slovo uprostřed verše porušeno — 110 chtyel] l psáno téměř jako b 210
— — (95) (100) 80 Wys czlowiecze bohoboyny Bozzye myloſty doſtoyny Welykeho mylosyrdye Koho syn bozzy nehrdie Bral sye byl k iheruzzalemíu Wladna nebem morzem zemu 85 (105) (110) (115) 90 95 100 Gens czo kde gest wsyeczko stworzyl Magye we wſem wſiu mocz stalu Netbal nycz na swieczku chwalu Sa kral nade wsyemy kraly Gehos nebeſky zbor chwaly Gehos sye wsye mocz nejkryla By gmu w czem potrziebna byla Liudmy konmy drahym ruchem Czos by gedno chtyel posluchem To by gmu bylo hotowo By promluwyl gedno slowo Czy gest nemohl myety konye Gens by uzdu poſel zwonye Ana zlatymy chzyetkamy --- okladena hy perlamy --- pak nemohl myety sedla ---ems by sye ta -rahost swedla ---es bywa liudem znamenye (120) 105 -— (125) W zzadoſt czlowieczyemu oku Czy nemohl -- moczy myety 110 By chtyel byl zastupnye giety 79 před veršem dvě šikmé čárky na označení odstavce — bohoboyny] slabě znatelné— 85 v rkpe odříznuto — 87 wffu] v rkpe wí íu; v slově je rasura; písmena wí po opravě téměř splývají s předcházejícím slovem, proto je před w čárka — 96 Byl psáno kousek od kraje, před ním snad vyradované S — 100—103 začátky veršů odříznuty — 100 per- lamy] e nadepsáno — 102 -rahoft] pergamen porušen — 104—107 chybí proužek se čtyřmi verši — 109 slovo uprostřed verše porušeno — 110 chtyel] l psáno téměř jako b 210
Strana 211
— — — = — = — — — — — — — — — (95) (100) Viz, člověče bohobojný, 80 božie milosti dóstojný, velikého milosirdie, (kako) syn boží nehrdě bral sě byl k Jerusalemu! Vládna nebem, mořem, zemú 85 (105) (110) (115) 90 95 100 jenž, co kde jest, všecko stvořil, majě ve všem všu moc stálú, netbal nic na svěckú chválu. Sa král nade všěmi králi, jehož nebeský zbor chválí, jehož sě všě moc neskryla, by jmu v čem potřěbna byla ludmi, koňmi, drahým rúchem, což by jedno chtěl, posluchem, to by jmu bylo hotovo, by promluvil jedno slovo. Či jest nemohl mieti koně, jenž by uzdú pošel zvoně, ana zlatými cětkami (zpr�okladena hi perlami? (Či) pak nemohl mieti sedla, (v ň)emž by sě ta (d)rahost svedla, (z ni)ež bývá ludem znamenie (120) 105 -- -------------- - —— (125) v žádost člověčiemu oku? Či nemohl (by) moci mieti, 110 by chtěl byl zástupně jěti, 82 (kako) Kl. zl.] Koho v rkpe omylem, Kako UmK, kakt gest UmŠtKl, Yakt gest UmŠtStr — 100 (zpr)okladena] dopln. v Kl. zl. — 101 (Či) pak Kl. zl.] Czylyg UmŠtKl, Czili gest UmStStr; srov. ale v. 97 — 102 (v ň)emž Ryš v Kl. zl.] nanyemz UmŠtKl, Naníemz UmŠtStr; Ším čte na ňemž; podle Ryš není zde pro nan- místa a verš by měl o slabiku více — (d)rahost] dopln. v Kl. zl. — 103 (z ni)ež Kl. zl.] stejně UmŠtKl, UmŠtStr — 109 (by) Ryš v Kl. zl.] -li Šim; v UmštKl a UmštStr zní verš Čili nemohl té moci jmieti 211
— — — = — = — — — — — — — — — (95) (100) Viz, člověče bohobojný, 80 božie milosti dóstojný, velikého milosirdie, (kako) syn boží nehrdě bral sě byl k Jerusalemu! Vládna nebem, mořem, zemú 85 (105) (110) (115) 90 95 100 jenž, co kde jest, všecko stvořil, majě ve všem všu moc stálú, netbal nic na svěckú chválu. Sa král nade všěmi králi, jehož nebeský zbor chválí, jehož sě všě moc neskryla, by jmu v čem potřěbna byla ludmi, koňmi, drahým rúchem, což by jedno chtěl, posluchem, to by jmu bylo hotovo, by promluvil jedno slovo. Či jest nemohl mieti koně, jenž by uzdú pošel zvoně, ana zlatými cětkami (zpr�okladena hi perlami? (Či) pak nemohl mieti sedla, (v ň)emž by sě ta (d)rahost svedla, (z ni)ež bývá ludem znamenie (120) 105 -- -------------- - —— (125) v žádost člověčiemu oku? Či nemohl (by) moci mieti, 110 by chtěl byl zástupně jěti, 82 (kako) Kl. zl.] Koho v rkpe omylem, Kako UmK, kakt gest UmŠtKl, Yakt gest UmŠtStr — 100 (zpr)okladena] dopln. v Kl. zl. — 101 (Či) pak Kl. zl.] Czylyg UmŠtKl, Czili gest UmStStr; srov. ale v. 97 — 102 (v ň)emž Ryš v Kl. zl.] nanyemz UmŠtKl, Naníemz UmŠtStr; Ším čte na ňemž; podle Ryš není zde pro nan- místa a verš by měl o slabiku více — (d)rahost] dopln. v Kl. zl. — 103 (z ni)ež Kl. zl.] stejně UmŠtKl, UmŠtStr — 109 (by) Ryš v Kl. zl.] -li Šim; v UmštKl a UmštStr zní verš Čili nemohl té moci jmieti 211
Strana 212
(130) Magie mnoho liuda s sobu Se wſsiu kralowſku ozdobu Pod nachem w zlatey koronye Sada sczeptrem syedl na tronye 212
(130) Magie mnoho liuda s sobu Se wſsiu kralowſku ozdobu Pod nachem w zlatey koronye Sada sczeptrem syedl na tronye 212
Strana 213
(130) majě mnoho luda s sobú se všú královskú ozdobú, pod nachem, v zlatéj koroně sada (s) sceptrem, sědl na tróně 213
(130) majě mnoho luda s sobú se všú královskú ozdobú, pod nachem, v zlatéj koroně sada (s) sceptrem, sědl na tróně 213
Strana 214
Novum Jesu Christi Testamentum (Evangelium secundum Joannem, caput XVII:)... 25. Pater juste, mun- dus te non cognovit: ego autem te cognovi: et hi cognoverunt, quia tu me misisti. 26. Et notum feci eis nomen tuum, et notum faciam: ut dilectio, qua dilexisti me, in ipsis sit, et ego in ipsis. (Evangelium secundum Lucam, caput XIX:) ... 28. Et his dictis, praece- debat ascendens Jerosolymam. 29. Et factum est, cum appropinquasset ad Bethphage, et Bethaniam ad montem, qui vocatur Oliveti, misit duos discipulos suos, 30. Dicens: Ite in castellum, quod contra est: in quod intro- euntes, invenietis pullum asinae alligatum, cui nemo unquam hominum sedit: solvite illum, et adducite. 31. Et si quis vos interrogaverit: Quare solvitis? sic dicetis ei: Quia Dominus operam ejus desiderat. 32. Abierunt autem qui missi erant: et invenerunt, sicut dixit illis, stantem pullum. 33. Solventibus autem illis pullum, dixerunt domini ejus ad illos: Quid solvitis pullum? 34. At illi dixerunt: Quia Dominus eum necessarium habet. 35. Et duxerunt illum ad Jesum. Et jactantes vestimenta sua supra pullum, imposuerunt Jesum. 36. Eunte autem illo, substernebant vestimenta sua in via. 37. Et cum appropinquaret jam ad descensum montis Oliveti, coe- perunt omnes turbae discipulorum gaudentes laudare Deum voce magna super omnibus, quas viderant, virtutibus, 38. Dicentes: Benedictus, qui venit rex in nomine Domini, pax in coelo, et gloria in excelsis. 39. Et quidam Pharisaeorum de turbis, dixerunt ad illum: Magister, increpa discipulos tuos. 40. Quibus ipse ait: Dico vobis, quia si hi tacuerint, lapides clamabunt. 41. Et ut appropinquavit, videns civitatem flevit super illam... Uvedený text byl předlohou první části UmKl; český básník doplňoval líčení evangelisty Lukáše podle evangelia Markova (XI, 1—9) a Matoušova (XXI, 1—9). V následujícím rozjímání o Kristově vjezdu do Jeruzaléma (UmKl, 79n.) vycházel básník z latinské církevní modlitby na Květnou neděli. Otiskujeme zde část této modlitby, kterou vydal V. S. podle „Obsequiale sive benedictionnale rituum et consuetudinum Pragensis Ecclesie“ z r. 1520 (LF 40, 1913, 258—259). Latinská modlitba na Květnou neděli Deus, cuius filius non rapinam arbitratus est esse se equalem tibi Deo patri, sed essentialiter tecum parem gloriam possidet per naturam. Qui se ipsum exinanivit formam servi suscipiens, filius vero tuus esse non desiit, sed ut servum redimeret, dominus angelorum servilem vulnerum pertulit passionem; cuius livore sanati sumus. Non enim mundus poterat expiari 214
Novum Jesu Christi Testamentum (Evangelium secundum Joannem, caput XVII:)... 25. Pater juste, mun- dus te non cognovit: ego autem te cognovi: et hi cognoverunt, quia tu me misisti. 26. Et notum feci eis nomen tuum, et notum faciam: ut dilectio, qua dilexisti me, in ipsis sit, et ego in ipsis. (Evangelium secundum Lucam, caput XIX:) ... 28. Et his dictis, praece- debat ascendens Jerosolymam. 29. Et factum est, cum appropinquasset ad Bethphage, et Bethaniam ad montem, qui vocatur Oliveti, misit duos discipulos suos, 30. Dicens: Ite in castellum, quod contra est: in quod intro- euntes, invenietis pullum asinae alligatum, cui nemo unquam hominum sedit: solvite illum, et adducite. 31. Et si quis vos interrogaverit: Quare solvitis? sic dicetis ei: Quia Dominus operam ejus desiderat. 32. Abierunt autem qui missi erant: et invenerunt, sicut dixit illis, stantem pullum. 33. Solventibus autem illis pullum, dixerunt domini ejus ad illos: Quid solvitis pullum? 34. At illi dixerunt: Quia Dominus eum necessarium habet. 35. Et duxerunt illum ad Jesum. Et jactantes vestimenta sua supra pullum, imposuerunt Jesum. 36. Eunte autem illo, substernebant vestimenta sua in via. 37. Et cum appropinquaret jam ad descensum montis Oliveti, coe- perunt omnes turbae discipulorum gaudentes laudare Deum voce magna super omnibus, quas viderant, virtutibus, 38. Dicentes: Benedictus, qui venit rex in nomine Domini, pax in coelo, et gloria in excelsis. 39. Et quidam Pharisaeorum de turbis, dixerunt ad illum: Magister, increpa discipulos tuos. 40. Quibus ipse ait: Dico vobis, quia si hi tacuerint, lapides clamabunt. 41. Et ut appropinquavit, videns civitatem flevit super illam... Uvedený text byl předlohou první části UmKl; český básník doplňoval líčení evangelisty Lukáše podle evangelia Markova (XI, 1—9) a Matoušova (XXI, 1—9). V následujícím rozjímání o Kristově vjezdu do Jeruzaléma (UmKl, 79n.) vycházel básník z latinské církevní modlitby na Květnou neděli. Otiskujeme zde část této modlitby, kterou vydal V. S. podle „Obsequiale sive benedictionnale rituum et consuetudinum Pragensis Ecclesie“ z r. 1520 (LF 40, 1913, 258—259). Latinská modlitba na Květnou neděli Deus, cuius filius non rapinam arbitratus est esse se equalem tibi Deo patri, sed essentialiter tecum parem gloriam possidet per naturam. Qui se ipsum exinanivit formam servi suscipiens, filius vero tuus esse non desiit, sed ut servum redimeret, dominus angelorum servilem vulnerum pertulit passionem; cuius livore sanati sumus. Non enim mundus poterat expiari 214
Strana 215
a crimine, nisi preciosus sine crimine sanguis domini maneret ex latere. O ineffabili mirabilique modo stupenda clementia: Deum, quem celi celorum capere non poterant, angusto voluit crucis coartari sub stipite. Qui sedet super cherubin et thronus eius rutilat in columna nubis, parvissimi pecudis quadrigero vehebatur a poplite. Non aureis petalis spumantia frena riga- bant, nec index pendula lapis micabat sub falera, non purpurato gemmeus vernabat ordo sub tegmine, nec fucatis ostro fimbriis radiantia fila pende- bant, quibus seculi arridens pompa et altitudo mundana intumescit. Sed vili indumentorum accinctus velamine sedens super pullum asine filium subiugalis celorum Dominus iter carpebat pulvereum; quatinus et nos sue mansuetudinis tam salubribus exemplis imbueret et typicis mysteriorum documentis ostenderet, quemadmodum per stulticiam insentis asini gentilis populi figurabatur simplicitas, super quam Dominus noster Jesus Cristus divino more gubernandam presidens ad illam celestem Hierosolim pervexit, in qua pax summe permanet visionis, quotidie electorum animas secum intrare permittit... K veršům 51n. srov. ve Starém zákoně: Izaiáš 62,11: ...Ecce salvator tuus venit: ecce merces ejus cum eo, et opus ejus coram illo. Zachariáš 9,9: Exsulta satis filia Sion, jubila filia Jerusalem: Ecce rex tuus veniet tibi justus, et salvator: ipse pauper, et ascendens super asinam, et super pullum filium asinae. Na evangelia Janovo a Lukášovo, která byla předlohou první části zlomku, ukázal Fr. Šimek, na latinskou církevní modlitbu upozornil V. Flajšhans při vydání již dříve známých zlomků Legendy o umučení (Nejst. pam., 100—101). Předlohy všech zlomků Legendy o umučení byly otištěny ve vydání „Klementinské zlomky nejstarších českých legend“ (Kl. zl., 42—44). O latinské církevní modlitbě v. též UmŠtKI. E. Urbánková upozorňuje (Kl. zl., 28—29), že rozjímavé vložky, jimiž český básník přerušoval celkem stručné vyprávění evangelistů v Legendě o umučení, při- pomínají obdobné vložky v německém veršovaném pasionále. Dále uvádí dr. Urbán- ková: „Poněvadž německá legenda je také zpracováním textu evangelií, není divu, že je tu možno najít i leckteré téměř slovné veršové shody, dané ovšem společnou latinskou předlohou. Jistá podobnost mezi zpracováním českým a německým pro- zrazuje opět to, co bylo zřejmé i při ostatních legendách: český básník patrně znal německý Passionál a byl jím někdy ovlivněn při skladbě legendy, nebyl mu však předlohou, které by se doslovně držel... Avšak podobné uspořádání látky a shody některých míst dokazují pouze, že obě skladby vycházely mnohdy ze stejných pramenů. Německý veršovaný pasionál vznikl přibližně v téže době, kdy byly skládány veršované legendy české. Shody s českou veršovanou Alexandreidou: UmKI 7—8 by jim bylo tvé jmě známo zde v zemi hi v nebi tamo Alx V 3—4 že jmu bylo všecko známo v zemi, v moři, v hvězdách tamo 215
a crimine, nisi preciosus sine crimine sanguis domini maneret ex latere. O ineffabili mirabilique modo stupenda clementia: Deum, quem celi celorum capere non poterant, angusto voluit crucis coartari sub stipite. Qui sedet super cherubin et thronus eius rutilat in columna nubis, parvissimi pecudis quadrigero vehebatur a poplite. Non aureis petalis spumantia frena riga- bant, nec index pendula lapis micabat sub falera, non purpurato gemmeus vernabat ordo sub tegmine, nec fucatis ostro fimbriis radiantia fila pende- bant, quibus seculi arridens pompa et altitudo mundana intumescit. Sed vili indumentorum accinctus velamine sedens super pullum asine filium subiugalis celorum Dominus iter carpebat pulvereum; quatinus et nos sue mansuetudinis tam salubribus exemplis imbueret et typicis mysteriorum documentis ostenderet, quemadmodum per stulticiam insentis asini gentilis populi figurabatur simplicitas, super quam Dominus noster Jesus Cristus divino more gubernandam presidens ad illam celestem Hierosolim pervexit, in qua pax summe permanet visionis, quotidie electorum animas secum intrare permittit... K veršům 51n. srov. ve Starém zákoně: Izaiáš 62,11: ...Ecce salvator tuus venit: ecce merces ejus cum eo, et opus ejus coram illo. Zachariáš 9,9: Exsulta satis filia Sion, jubila filia Jerusalem: Ecce rex tuus veniet tibi justus, et salvator: ipse pauper, et ascendens super asinam, et super pullum filium asinae. Na evangelia Janovo a Lukášovo, která byla předlohou první části zlomku, ukázal Fr. Šimek, na latinskou církevní modlitbu upozornil V. Flajšhans při vydání již dříve známých zlomků Legendy o umučení (Nejst. pam., 100—101). Předlohy všech zlomků Legendy o umučení byly otištěny ve vydání „Klementinské zlomky nejstarších českých legend“ (Kl. zl., 42—44). O latinské církevní modlitbě v. též UmŠtKI. E. Urbánková upozorňuje (Kl. zl., 28—29), že rozjímavé vložky, jimiž český básník přerušoval celkem stručné vyprávění evangelistů v Legendě o umučení, při- pomínají obdobné vložky v německém veršovaném pasionále. Dále uvádí dr. Urbán- ková: „Poněvadž německá legenda je také zpracováním textu evangelií, není divu, že je tu možno najít i leckteré téměř slovné veršové shody, dané ovšem společnou latinskou předlohou. Jistá podobnost mezi zpracováním českým a německým pro- zrazuje opět to, co bylo zřejmé i při ostatních legendách: český básník patrně znal německý Passionál a byl jím někdy ovlivněn při skladbě legendy, nebyl mu však předlohou, které by se doslovně držel... Avšak podobné uspořádání látky a shody některých míst dokazují pouze, že obě skladby vycházely mnohdy ze stejných pramenů. Německý veršovaný pasionál vznikl přibližně v téže době, kdy byly skládány veršované legendy české. Shody s českou veršovanou Alexandreidou: UmKI 7—8 by jim bylo tvé jmě známo zde v zemi hi v nebi tamo Alx V 3—4 že jmu bylo všecko známo v zemi, v moři, v hvězdách tamo 215
Strana 216
UmKI 89—94 Sa král nade všěmi králi, jehož nebeský zbor chválí, jehož sě všě moc neskryla, by jmu v čem potřěbna byla ludmi, koňmi, drahým rúchem, což by jedno chtěl, posluchem Alx V 965—966 řka: „Král Darius, král nad králi, jehož sě moci vše nevzdálí Alx V 142—143 koňmi, skotem, zbožím, rúchem, jehož kto neslýchal sluchem UmKI 108 (srov. UmŠtKl 30) v žádost člověčiemu oku AlxB 188—189 ježto člověčiemu oku lubosci dává posoku 216
UmKI 89—94 Sa král nade všěmi králi, jehož nebeský zbor chválí, jehož sě všě moc neskryla, by jmu v čem potřěbna byla ludmi, koňmi, drahým rúchem, což by jedno chtěl, posluchem Alx V 965—966 řka: „Král Darius, král nad králi, jehož sě moci vše nevzdálí Alx V 142—143 koňmi, skotem, zbožím, rúchem, jehož kto neslýchal sluchem UmKI 108 (srov. UmŠtKl 30) v žádost člověčiemu oku AlxB 188—189 ježto člověčiemu oku lubosci dává posoku 216
Strana 217
Kynského zlomek Legendy o umučení Páně (UmK)
Kynského zlomek Legendy o umučení Páně (UmK)
Strana 218
la (5) 5 Mnye s tebu otczye zgyednane y byly wyecz tako s sebu yako sem yaz otczye s tebu gehozto newyerny nemnye bych w nych gſa a ty we mnye Byly spolu w gednom snyety y mohl swyet to tak zwyedyety (chybí asi 39 veršů) Ib (47) (50) 5 Trzyebay ho mystru nasyemu Sta sye tak yakz rozkazal gehoz hrzyebye ten otazal procz by mu bylo poyato powyedyechu rzkucze na to (chybí 42 veršů) 2а (94) (95) 5 Budu ly ony mlyczyety kamenye bude krzyczyety Wys czlowyecze bohoboyny Bozye mylosty dostoyny Welykeho mylo rrdya Kako syn - (chybí 40 veršů) = (145) 5 10 Gymys by konye pobadal zboznye ktos sye tomu nadal zez wſye moha nehtyels moczy htye nam sproſtenstwym spomoczy Gezdyw na oſletku lychem w obyczyegyu sproſtnye tychem y gels na smryt dobrowolnye Moha wsye moczy odolnye y rzekl swaty pawel na to Mluwye bratrzye --- (chybí asi 36 veršů) 2b (140) (chybí snad celý dvoulist) la: 2—6 v rkpe za každým veršem tečka (Dobr) 1b: 2—4 za každým veršem v rkpe tečka (Dobr) 2a: 3 bohoboyny rkp (Dobr)] bohobogny Fljš 2b: 1 v rkpe za veršem tečka (Dobr) — 6 obyczyegyu rkp (Dobr)] obyczyeyu Fljš 218
la (5) 5 Mnye s tebu otczye zgyednane y byly wyecz tako s sebu yako sem yaz otczye s tebu gehozto newyerny nemnye bych w nych gſa a ty we mnye Byly spolu w gednom snyety y mohl swyet to tak zwyedyety (chybí asi 39 veršů) Ib (47) (50) 5 Trzyebay ho mystru nasyemu Sta sye tak yakz rozkazal gehoz hrzyebye ten otazal procz by mu bylo poyato powyedyechu rzkucze na to (chybí 42 veršů) 2а (94) (95) 5 Budu ly ony mlyczyety kamenye bude krzyczyety Wys czlowyecze bohoboyny Bozye mylosty dostoyny Welykeho mylo rrdya Kako syn - (chybí 40 veršů) = (145) 5 10 Gymys by konye pobadal zboznye ktos sye tomu nadal zez wſye moha nehtyels moczy htye nam sproſtenstwym spomoczy Gezdyw na oſletku lychem w obyczyegyu sproſtnye tychem y gels na smryt dobrowolnye Moha wsye moczy odolnye y rzekl swaty pawel na to Mluwye bratrzye --- (chybí asi 36 veršů) 2b (140) (chybí snad celý dvoulist) la: 2—6 v rkpe za každým veršem tečka (Dobr) 1b: 2—4 za každým veršem v rkpe tečka (Dobr) 2a: 3 bohoboyny rkp (Dobr)] bohobogny Fljš 2b: 1 v rkpe za veršem tečka (Dobr) — 6 obyczyegyu rkp (Dobr)] obyczyeyu Fljš 218
Strana 219
la (5) 5 Ib (47) (50) 5 2a (94) (95) 5 2b (140) 5 (145) 10 mně s tebú, otče, zjednané, i byli viec tako s sebü, jako sem Jaz, otłe, s tebu, jehożto neverni nemnie, bych v nich jsa a ty ve mně, byli spolu v jednom snětí. I mohl svět to tak zvěděti (chybi asi 39 veršů) „Třéba jho mistru našemu.“““ Sta sě tak, jakž rozkázal. Jehož hřiebě, ten otázal, proč by mu bylo pojato. Pověděchu řkúce na to: (chybí 42 veršů ) ,,Budu-li oni mliééti, kamenie bude kri¢éti. Viz, člověče bohobojny, božie milosti dóstojný, velikého milosrdi(e), kako syn ----------------- (chybí 40 veršů ) jimiž by koně pobádal. ZboZné ktoż sć tomu nadal, žes vše moha nechtěls moci, chtě nám sprostenstvím spomoci, jezdiv na oslétku lichém v obyčéju sprostně tichém, i jels na smrit dobrovolně, moha vše moci odolně. I řekl svatý Pavel, na to mluve: „„Bratfie ---------- (chybí asi 36 veršů) (chybí snad celý dvoulist) la: 5 v nich jsa] v nich (jáz) jsa Fljš, (42) v nich jsa Kl. z Ib: 2 jakż] yakz rkp (Dobr), jakžto Výb, jak(o)ž Fljš; jakoj UmKi 2a: 5 milosrdi(e)] mylojrrdya rkp (Dobr); mylofjyrdye UmKI, mylojrdije UmStKl 2b: 4 spomoci] fpomoczy rkp (Dobr), pomoci Výb, Filjš; pomoczy UmStKIl 5 oslétku] ofletku rkp ( Dobr), oslátku Vijb, Flj$, os ayn KIL zl.; ofleti UmŠtKl 219
la (5) 5 Ib (47) (50) 5 2a (94) (95) 5 2b (140) 5 (145) 10 mně s tebú, otče, zjednané, i byli viec tako s sebü, jako sem Jaz, otłe, s tebu, jehożto neverni nemnie, bych v nich jsa a ty ve mně, byli spolu v jednom snětí. I mohl svět to tak zvěděti (chybi asi 39 veršů) „Třéba jho mistru našemu.“““ Sta sě tak, jakž rozkázal. Jehož hřiebě, ten otázal, proč by mu bylo pojato. Pověděchu řkúce na to: (chybí 42 veršů ) ,,Budu-li oni mliééti, kamenie bude kri¢éti. Viz, člověče bohobojny, božie milosti dóstojný, velikého milosrdi(e), kako syn ----------------- (chybí 40 veršů ) jimiž by koně pobádal. ZboZné ktoż sć tomu nadal, žes vše moha nechtěls moci, chtě nám sprostenstvím spomoci, jezdiv na oslétku lichém v obyčéju sprostně tichém, i jels na smrit dobrovolně, moha vše moci odolně. I řekl svatý Pavel, na to mluve: „„Bratfie ---------- (chybí asi 36 veršů) (chybí snad celý dvoulist) la: 5 v nich jsa] v nich (jáz) jsa Fljš, (42) v nich jsa Kl. z Ib: 2 jakż] yakz rkp (Dobr), jakžto Výb, jak(o)ž Fljš; jakoj UmKi 2a: 5 milosrdi(e)] mylojrrdya rkp (Dobr); mylofjyrdye UmKI, mylojrdije UmStKl 2b: 4 spomoci] fpomoczy rkp (Dobr), pomoci Výb, Filjš; pomoczy UmStKIl 5 oslétku] ofletku rkp ( Dobr), oslátku Vijb, Flj$, os ayn KIL zl.; ofleti UmŠtKl 219
Strana 220
3а (1*) (55) 5 (10* 10 A snad htye gym tyem pomoczy zecz yus byl z erodske moczy gens tehdy byes przysel na hody strzyeha sye buduczye skody y posla ho pylat gemu Obacz neprzyetely swemu Htye tudy iesuzye zbyty A geho przyezny dobyty Naly herodes ho zadal a tomu sye welmy nadal (chybí asi 37 veršů) (50*) (55*) 5 Kdys zydowstwo znowa krzycze a rzka czo nam otwlaczyugyes procz ho yus neukrzyzyugyes ktere geſtye hledas zbawy ze tak lytugyes geho hlawy Nechay at sye prawo skona vczynye podle zakona Wſyeho — (chybí asi 39 veršů) 3b (48*) 4a (95*) (100") 5 Gestyes ------ wsy w lest onu tu tak derlaw korunu stafse geden kopym dawye aby sye whnyetla geho hlawye Ius ho wyecze byty neda a zatym ho wen wyweda w sukny purpurneho rucha (chybí asi 40 veršů) 4b (1421) (145*) Neysem wynen w tom czlowyecze a toho sye dnes zmywagy ze czos mu sye stane nedbagy ynhed opyet gych wsyelyky 3a: 4 buduczye rkp (Dobr)] buducye Fljš — 5—6 za verši v rkpe tečka (Dobr) — 9— 10 za verši v rkpe tečka (Dobr) 3b: 1—3 za každým veršem v rkpe tečka (Dobr) — 5 ze tak lytugyes rkp (Dobr v „Berichtigungen“)1 pův. měl Dobr že tak lytugyčs; že tak lytugyěs Fljš — 6—7 za oběma verši v rkpe tečka (Dobr) 4a: 1 ------wsyl v rkpe asi porušeno — za veršem v rkpe tečka (Dobr) 220
3а (1*) (55) 5 (10* 10 A snad htye gym tyem pomoczy zecz yus byl z erodske moczy gens tehdy byes przysel na hody strzyeha sye buduczye skody y posla ho pylat gemu Obacz neprzyetely swemu Htye tudy iesuzye zbyty A geho przyezny dobyty Naly herodes ho zadal a tomu sye welmy nadal (chybí asi 37 veršů) (50*) (55*) 5 Kdys zydowstwo znowa krzycze a rzka czo nam otwlaczyugyes procz ho yus neukrzyzyugyes ktere geſtye hledas zbawy ze tak lytugyes geho hlawy Nechay at sye prawo skona vczynye podle zakona Wſyeho — (chybí asi 39 veršů) 3b (48*) 4a (95*) (100") 5 Gestyes ------ wsy w lest onu tu tak derlaw korunu stafse geden kopym dawye aby sye whnyetla geho hlawye Ius ho wyecze byty neda a zatym ho wen wyweda w sukny purpurneho rucha (chybí asi 40 veršů) 4b (1421) (145*) Neysem wynen w tom czlowyecze a toho sye dnes zmywagy ze czos mu sye stane nedbagy ynhed opyet gych wsyelyky 3a: 4 buduczye rkp (Dobr)] buducye Fljš — 5—6 za verši v rkpe tečka (Dobr) — 9— 10 za verši v rkpe tečka (Dobr) 3b: 1—3 za každým veršem v rkpe tečka (Dobr) — 5 ze tak lytugyes rkp (Dobr v „Berichtigungen“)1 pův. měl Dobr že tak lytugyčs; že tak lytugyěs Fljš — 6—7 za oběma verši v rkpe tečka (Dobr) 4a: 1 ------wsyl v rkpe asi porušeno — za veršem v rkpe tečka (Dobr) 220
Strana 221
(5°) 5 (10*) 10 a snad chtě jim tiem pomoci, (ž' Ježúš) byl z erodské moci jenž tehdy bieš přišel na hody střěha sě budúcie škody, i posla ho Pilát jemu, obáč nepřieteli svému, chtě tudy Ježúšě zbýti a jeho přiezni dobyti. Nali Herodeš ho žádal, a tomu sě velmi nadál (chybí asi 37 veršů) — — 3a (1") (50*) (55* 5 Když židovstvo znova křiče a řka: „Co nám otvlačuješ? Proč ho juž neukřižuješ? Které ještě hledáš zbavy, že tak lituješ jeho hlavy? Nechaj, ať sě právo skoná! Učině podlé zákona všeho - (chybí asi 39 veršů) 3b (48") 4a (95*) (100*) 5 ještěž ------vši v lest onu tu tak derlavú korunu stáše jeden kopím dávě, aby sě vhnětla jeho hlavě. Juž ho viece bíti neda a zatím ho ven vyveda v sukni purpurného rúcha (chybí asi 40 veršů) 4b (142") (145*) „Nejsem vinen v tom člověce; a toho sě dnes zmývaji, že, což mu sě stane, nedbaji.“ Inhed opět jich všeliký 3a: 1 jim] gym rkp (Dobr), jmu Fljš — pomoci] pomoczy rkp (Dobr), spomoci Výb — 2 (ž' Ježúš) Ryš v Kl. zl.] seč juž Výb, Fljš — 3 tehdy rkp] vzhledem k rytmu Dobr pokládá za správné tdy; t'dy Fljš 3b: 5 že tak lituješ] ž' tak lituješ Vúb, ž' tak lutuješ Fljš pro rytmus 4a: 2 korunu rkp (Dobr)] koronu Dobr navrhuje číst pro rým; koronu Výb, Fljš 4 aby] by Fljš pro rytmus — 6 zatím] zatym rkp (Dobr), za tiem Výb, zatiem Fljš, zati(e)m Ryš v Kl. zl. 4b: 3 že] ž Fljš pro rytmus — 4 Inhed] ynhed rkp (Dobr), Inhedž Fljš 221
(5°) 5 (10*) 10 a snad chtě jim tiem pomoci, (ž' Ježúš) byl z erodské moci jenž tehdy bieš přišel na hody střěha sě budúcie škody, i posla ho Pilát jemu, obáč nepřieteli svému, chtě tudy Ježúšě zbýti a jeho přiezni dobyti. Nali Herodeš ho žádal, a tomu sě velmi nadál (chybí asi 37 veršů) — — 3a (1") (50*) (55* 5 Když židovstvo znova křiče a řka: „Co nám otvlačuješ? Proč ho juž neukřižuješ? Které ještě hledáš zbavy, že tak lituješ jeho hlavy? Nechaj, ať sě právo skoná! Učině podlé zákona všeho - (chybí asi 39 veršů) 3b (48") 4a (95*) (100*) 5 ještěž ------vši v lest onu tu tak derlavú korunu stáše jeden kopím dávě, aby sě vhnětla jeho hlavě. Juž ho viece bíti neda a zatím ho ven vyveda v sukni purpurného rúcha (chybí asi 40 veršů) 4b (142") (145*) „Nejsem vinen v tom člověce; a toho sě dnes zmývaji, že, což mu sě stane, nedbaji.“ Inhed opět jich všeliký 3a: 1 jim] gym rkp (Dobr), jmu Fljš — pomoci] pomoczy rkp (Dobr), spomoci Výb — 2 (ž' Ježúš) Ryš v Kl. zl.] seč juž Výb, Fljš — 3 tehdy rkp] vzhledem k rytmu Dobr pokládá za správné tdy; t'dy Fljš 3b: 5 že tak lituješ] ž' tak lituješ Vúb, ž' tak lutuješ Fljš pro rytmus 4a: 2 korunu rkp (Dobr)] koronu Dobr navrhuje číst pro rým; koronu Výb, Fljš 4 aby] by Fljš pro rytmus — 6 zatím] zatym rkp (Dobr), za tiem Výb, zatiem Fljš, zati(e)m Ryš v Kl. zl. 4b: 3 že] ž Fljš pro rytmus — 4 Inhed] ynhed rkp (Dobr), Inhedž Fljš 221
Strana 222
5 krzycze yakz mal tak welyky Rzka ty w tom neczty swe wyny Na ny y na naffye syny (chybí asi 39 veršů) 4b: 6 Rzka rkp (Dobr)] Rska Fljš — 7 syny rkp (Dobr)I syny Fljš 222
5 krzycze yakz mal tak welyky Rzka ty w tom neczty swe wyny Na ny y na naffye syny (chybí asi 39 veršů) 4b: 6 Rzka rkp (Dobr)] Rska Fljš — 7 syny rkp (Dobr)I syny Fljš 222
Strana 223
5 křiče, jakž mál, tak veliký, řka: „Ty v tom nečti své viny! Na ny i na našě syny (chybí asi 39 veršů) 223
5 křiče, jakž mál, tak veliký, řka: „Ty v tom nečti své viny! Na ny i na našě syny (chybí asi 39 veršů) 223
Strana 224
Novum Jesu Christi Testamentum (Evangelium secundum Joannem, caput XVII:) ... 20. Non pro eis autem rogo tantum, sed et pro eis, qui credituri sunt per verbum eorum in me: 21. Ut omnes unum sint, sicut tu Pater in me, et ego in te, ut et ipsi in nobis unum sint: ut credat mundus, quia tu me misisti. 22. Et ego claritatem, quam dedisti mihi, dedi eis: ut sint unum, sicut et nos unum sumus. 23. Ego in eis, et tu in me: ut sint consummati in unum: et cognoscat mundus quia tu me misisti, et dilexisti eos, sicut et me dilexisti... (Evangelium secundum Lucam, caput XIX:) ... 31. Et si quis vos inter- rogaverit: Quare solvitis? sic dicetis ei: Quia Dominus operam ejus deside- rat. 32. Abierunt autem qui missi erant: et invenerunt, sicut dixit illis, stantem pullum. 33. Solventibus autem illis pullum, dixerunt domini ejus ad illos: Quid solvitis pullum? 34. At illi dixerunt... 40. Quibus ipse ait: Dico vobis, quia si hi tacuerint, lapides clamabunt... Latinská modlitba na Květnou neděli (otištěno při UmKl) Novum Jesu Christi Testamentum 7. Et ut cognovit (Evangelium secundum Lucam, caput XXIII:) (Pilatus) quod de Herodis potestate esset, remisit eum ad Herodem, qui et ipse Jerosolymis erat illis diebus. 8. Herodes autem viso Jesu, gavisus est valde: erat enim cupiens ex multo tempore videre eum, eo quod audierat multa de eo, et sperabat signum aliquod videre ab eo fieri... 12. Et facti sunt amici Herodes et Pilatus in ipsa die: nam antea inimici erant ad in- vicem... (Evangelium secundum Joannem, caput XIX:) ... 6. Cum ergo vidissent eum pontifices, et ministri, clamabant, dicentes: Crucifige, crucifige eum. Dicit eis Pilatus: Accipite eum vos, et crucifigite: ego enim non invenio in eo causam. 7. Responderunt ei Judaei: Nos legem habemus, et secundum legem debet mori, quia Filium Dei se fecit... 12. Et exinde quaerebat Pilatus dimittere eum. Judaei autem clamabant dicentes: Si hunc dimittis, non es amicus Caesaris. Omnis enim, qui se regem facit, contradicit Cae- sari... (Evangelium secundum Joannem, caput XIX:) ...2. Et milites plectentes coronam de spinis, imposuerunt capiti ejus: et veste purpurea circumdede- 224
Novum Jesu Christi Testamentum (Evangelium secundum Joannem, caput XVII:) ... 20. Non pro eis autem rogo tantum, sed et pro eis, qui credituri sunt per verbum eorum in me: 21. Ut omnes unum sint, sicut tu Pater in me, et ego in te, ut et ipsi in nobis unum sint: ut credat mundus, quia tu me misisti. 22. Et ego claritatem, quam dedisti mihi, dedi eis: ut sint unum, sicut et nos unum sumus. 23. Ego in eis, et tu in me: ut sint consummati in unum: et cognoscat mundus quia tu me misisti, et dilexisti eos, sicut et me dilexisti... (Evangelium secundum Lucam, caput XIX:) ... 31. Et si quis vos inter- rogaverit: Quare solvitis? sic dicetis ei: Quia Dominus operam ejus deside- rat. 32. Abierunt autem qui missi erant: et invenerunt, sicut dixit illis, stantem pullum. 33. Solventibus autem illis pullum, dixerunt domini ejus ad illos: Quid solvitis pullum? 34. At illi dixerunt... 40. Quibus ipse ait: Dico vobis, quia si hi tacuerint, lapides clamabunt... Latinská modlitba na Květnou neděli (otištěno při UmKl) Novum Jesu Christi Testamentum 7. Et ut cognovit (Evangelium secundum Lucam, caput XXIII:) (Pilatus) quod de Herodis potestate esset, remisit eum ad Herodem, qui et ipse Jerosolymis erat illis diebus. 8. Herodes autem viso Jesu, gavisus est valde: erat enim cupiens ex multo tempore videre eum, eo quod audierat multa de eo, et sperabat signum aliquod videre ab eo fieri... 12. Et facti sunt amici Herodes et Pilatus in ipsa die: nam antea inimici erant ad in- vicem... (Evangelium secundum Joannem, caput XIX:) ... 6. Cum ergo vidissent eum pontifices, et ministri, clamabant, dicentes: Crucifige, crucifige eum. Dicit eis Pilatus: Accipite eum vos, et crucifigite: ego enim non invenio in eo causam. 7. Responderunt ei Judaei: Nos legem habemus, et secundum legem debet mori, quia Filium Dei se fecit... 12. Et exinde quaerebat Pilatus dimittere eum. Judaei autem clamabant dicentes: Si hunc dimittis, non es amicus Caesaris. Omnis enim, qui se regem facit, contradicit Cae- sari... (Evangelium secundum Joannem, caput XIX:) ...2. Et milites plectentes coronam de spinis, imposuerunt capiti ejus: et veste purpurea circumdede- 224
Strana 225
runt eum. 3. Et veniebant ad eum, et dicebant: Ave rex Judaeorum: et dabant ei alapas. 4. Exivit ergo iterum Pilatus foras, et dicit eis: Ecce adduco vobis eum foras, ut cognoscatis quia nullam invenio in eo causam... (Evangelium secundum Matthaeum, caput XXVII:)... 24. Videns autem Pilatus quia nihil proficeret, sed magis tumultus fieret: accepta aqua, lavit manus coram populo, dicens: Innocens ego sum a sanguine justi hujus: vos videritis. 25. Et respondens universus populus, dixit: Sanguis ejus super nos, et super filios nostros... O předlohách Legendy o umučení v. UmKl, UmŠtKl. Shody s českou veršovanou Alexandreidou: UmK 3a 7—10 chtě tudy Ježúšě zbýti a jeho přiezni dobyti. Nali Herodeš ho žádal, a tomu sě velmi nadál AxBM 112—114 jestli nám tebe kak zbýti; niť bych stráž tvój býti žádal, bychť sě co lepšieho nadál 15 Nejstarší české verš. legendy 225
runt eum. 3. Et veniebant ad eum, et dicebant: Ave rex Judaeorum: et dabant ei alapas. 4. Exivit ergo iterum Pilatus foras, et dicit eis: Ecce adduco vobis eum foras, ut cognoscatis quia nullam invenio in eo causam... (Evangelium secundum Matthaeum, caput XXVII:)... 24. Videns autem Pilatus quia nihil proficeret, sed magis tumultus fieret: accepta aqua, lavit manus coram populo, dicens: Innocens ego sum a sanguine justi hujus: vos videritis. 25. Et respondens universus populus, dixit: Sanguis ejus super nos, et super filios nostros... O předlohách Legendy o umučení v. UmKl, UmŠtKl. Shody s českou veršovanou Alexandreidou: UmK 3a 7—10 chtě tudy Ježúšě zbýti a jeho přiezni dobyti. Nali Herodeš ho žádal, a tomu sě velmi nadál AxBM 112—114 jestli nám tebe kak zbýti; niť bych stráž tvój býti žádal, bychť sě co lepšieho nadál 15 Nejstarší české verš. legendy 225
Strana 226
Strana 227
Klomek Legendy o umučení Páně u Štítného v rukopise klementinském (Um ŠtKl)
Klomek Legendy o umučení Páně u Štítného v rukopise klementinském (Um ŠtKl)
Strana 228
(100) 5 (105) 10 (110) 15 (115) 20 (120) 25 (125) 30 Wyz czlowyecze bohoboyny Bozije mylosti doſtoyny Welykeho myloſrdije kakt gest syn bozij nehrdye Bral sye dnes k geruzalemy Wladna nebem morzem zemij kakt sye gest welmy pokorzil Genz czo kde geſt wseczko stworzyl Gmage we wssem wsy mocz sstalvy Nycz netbal na swyetſku chwalu Gſa kral nade wſſemy krali gehoz wſe stworzenije chwalij Gehoz sye wse mocz neſkryla by w czem gemu potrzyebna byla lydmy konmy drahym ruchem Czoz by gedno chtyel poſluchem Wſse by bylo gemu hotowo kdyby rzekl gedyne ſlowo Czyli geſt nemohl gmyety konye genz by posſel vzdvv zwonye Ana zlatymy czetkamy Zprolozena y gemmamy Czylyg nemohl gmyety sedla na nyemz by sve ta drahoſt swedla Z nyez bywa lydem znamenye sbozije z draheho kamenye Kdez s pochwamy prsosyny podle swe drahe przyczyny Dawagij yako poſoku lijbosty lydskemu oku Czyly nemohl tee moczy gmyety by byl chtyel zastupnye geti Mage mnoho lyda ſ sebu se wſsij kralowſku ozdobu (96) I na zač. řádku červené znaménko na označení odstavce 228
(100) 5 (105) 10 (110) 15 (115) 20 (120) 25 (125) 30 Wyz czlowyecze bohoboyny Bozije mylosti doſtoyny Welykeho myloſrdije kakt gest syn bozij nehrdye Bral sye dnes k geruzalemy Wladna nebem morzem zemij kakt sye gest welmy pokorzil Genz czo kde geſt wseczko stworzyl Gmage we wssem wsy mocz sstalvy Nycz netbal na swyetſku chwalu Gſa kral nade wſſemy krali gehoz wſe stworzenije chwalij Gehoz sye wse mocz neſkryla by w czem gemu potrzyebna byla lydmy konmy drahym ruchem Czoz by gedno chtyel poſluchem Wſse by bylo gemu hotowo kdyby rzekl gedyne ſlowo Czyli geſt nemohl gmyety konye genz by posſel vzdvv zwonye Ana zlatymy czetkamy Zprolozena y gemmamy Czylyg nemohl gmyety sedla na nyemz by sve ta drahoſt swedla Z nyez bywa lydem znamenye sbozije z draheho kamenye Kdez s pochwamy prsosyny podle swe drahe przyczyny Dawagij yako poſoku lijbosty lydskemu oku Czyly nemohl tee moczy gmyety by byl chtyel zastupnye geti Mage mnoho lyda ſ sebu se wſsij kralowſku ozdobu (96) I na zač. řádku červené znaménko na označení odstavce 228
Strana 229
(100) 5 (105) 10 (110) 15 (115) 20 (120) 25 (125) 30 Viz, člověče bohobojný, božie milosti dóstojný, velikého milosrdie, kakť jest syn boží nehrdě bral sě dnes k Jeruzalemi! Vládna nebem, mořem, zemí kakť sě jest velmi pokořil, jenž, co kde jest, všecko stvořil, jmaje ve všem vši moc sstálú, nic netbal na světskú chválu. Jsa král nade všemi králi, jehož vše stvořenie chválí, jehož sě vše moc neskryla, by v čem jemu potřěbna byla lidmi, koňmi, drahým rúchem, což by jedno chtěl, posluchem, vše by bylo jemu hotovo, kdyby řekl jediné slovo. Čili jest nemohl jmieti koně, jenž by pošel uzdú zvoně, ana zlatými cetkami zproložena i gemmami? Čili j' nemohl jmieti sedla, na němž by sě ta drahost svedla, z niež bývá lidem znamenie sbožie, z drahého kamenie, kdež s pochvami prsosiny podlé své drahé příčiny dávají jako posoku líbosti lidskému oku? Čili nemohl té moci jmieti, by byl chtěl zástupně jeti, maje mnoho lida s sebú se vší královskú ozdobú, (96) 6 Vládna] Fljš navrhoval číst bez n — 14 a 17 jemu] gemu rkp; gmu předpokládali pro původní text vzhledem k rytmu JJir, Fljš, J. V. Novák, Ertl, Straka; gmu UmKl — 18 Fljš a Ertl upravují: by byl řekl jediné slovo; J. V. Novák: by řekl jediné slovo; UmKl: By promluwyl gedno flowo — 19 Čili jest] Czyli gest rkp; vzhledem k rytmu Čili JJir, Čili j' Fljš, J. V. Novák, Ertl, Straka; Czy gest UmKl — 24 ta rkp] vzhledem k rytmu navrhují vynechat JJir, Fljš, J. V. Novák, Ertl, Straka; v UmKl verš porušen: ---ems by sye ta -rahost swedla — 31 té] vyn. vzhledem k rytmu Fljš, J. V. Novák, Ertl, Straka; Czy ne mohl -- moczy myety UmKl — 33 s sebú] sebu rkp; pův. s sobú rekonstruují Fljš, J. V. Novák, Ertl, Straka; sobu UmKl — 34 královskú] kra- lowſku rkp; králevskú Fljš, J. V. Novák, Ertl; kralowsku UmKl 229
(100) 5 (105) 10 (110) 15 (115) 20 (120) 25 (125) 30 Viz, člověče bohobojný, božie milosti dóstojný, velikého milosrdie, kakť jest syn boží nehrdě bral sě dnes k Jeruzalemi! Vládna nebem, mořem, zemí kakť sě jest velmi pokořil, jenž, co kde jest, všecko stvořil, jmaje ve všem vši moc sstálú, nic netbal na světskú chválu. Jsa král nade všemi králi, jehož vše stvořenie chválí, jehož sě vše moc neskryla, by v čem jemu potřěbna byla lidmi, koňmi, drahým rúchem, což by jedno chtěl, posluchem, vše by bylo jemu hotovo, kdyby řekl jediné slovo. Čili jest nemohl jmieti koně, jenž by pošel uzdú zvoně, ana zlatými cetkami zproložena i gemmami? Čili j' nemohl jmieti sedla, na němž by sě ta drahost svedla, z niež bývá lidem znamenie sbožie, z drahého kamenie, kdež s pochvami prsosiny podlé své drahé příčiny dávají jako posoku líbosti lidskému oku? Čili nemohl té moci jmieti, by byl chtěl zástupně jeti, maje mnoho lida s sebú se vší královskú ozdobú, (96) 6 Vládna] Fljš navrhoval číst bez n — 14 a 17 jemu] gemu rkp; gmu předpokládali pro původní text vzhledem k rytmu JJir, Fljš, J. V. Novák, Ertl, Straka; gmu UmKl — 18 Fljš a Ertl upravují: by byl řekl jediné slovo; J. V. Novák: by řekl jediné slovo; UmKl: By promluwyl gedno flowo — 19 Čili jest] Czyli gest rkp; vzhledem k rytmu Čili JJir, Čili j' Fljš, J. V. Novák, Ertl, Straka; Czy gest UmKl — 24 ta rkp] vzhledem k rytmu navrhují vynechat JJir, Fljš, J. V. Novák, Ertl, Straka; v UmKl verš porušen: ---ems by sye ta -rahost swedla — 31 té] vyn. vzhledem k rytmu Fljš, J. V. Novák, Ertl, Straka; Czy ne mohl -- moczy myety UmKl — 33 s sebú] sebu rkp; pův. s sobú rekonstruují Fljš, J. V. Novák, Ertl, Straka; sobu UmKl — 34 královskú] kra- lowſku rkp; králevskú Fljš, J. V. Novák, Ertl; kralowsku UmKl 229
Strana 230
(135) 40 (140) 45 Pod nachem w zlatey koronye drze sczeptrum sedl na tronye Podle mocznych kralow nrawa Yakz ſye pro swyetſku czest sstawa Ez ny strzyebro any zlato bywa draho wlozyty na to Ale ty naf tworcze myly Mage wssemohuczije syly Netbals na drahe oſtrohy na twe boze swate nohy Gymyz by konye pobadal sbozny kto syey tomu nadal Zesí wse moha nechtyel moczy chtye nam sproſtenstwym pomoczy Gezdyls na oſleti lycheem W obyczegy proftye tycheem (130) 35 (145) 50 (55) 55 (10°) 60 (151 65 O bozije mylosti twrdnaa a twrdnostij mylofrdnaa Rozproſtrzyelas swu mocz dywnye Y musijm to rzeeczi pijlnye Sam lys mylost czys myloſtyw ezs sye myloſti nezhoſtyw Y rzku brz ezs myloſt sama Poflaa z naywyfijeho chrama k nam z syeny swate trogycze porodem czyste dyewycze A gsa tak cztny tak welyky chtyel gfy mal byti wselyky Przyyal gſy twarz tweho stwora kakay boze twa pokora ktery ly tobye s namy swyczey ezs wzal sluhy sweho oblyczyey hledage swych owech zbylych Z dawnych czasow zabludylych (1) 50 tycheem] druhé e v rkpe nadepsáno — 68 za slovem dawnych napsáno v rkpe (na konci řádku) jakoby t — za posledním slovem verše červené znaménko na označení od- stavce 230
(135) 40 (140) 45 Pod nachem w zlatey koronye drze sczeptrum sedl na tronye Podle mocznych kralow nrawa Yakz ſye pro swyetſku czest sstawa Ez ny strzyebro any zlato bywa draho wlozyty na to Ale ty naf tworcze myly Mage wssemohuczije syly Netbals na drahe oſtrohy na twe boze swate nohy Gymyz by konye pobadal sbozny kto syey tomu nadal Zesí wse moha nechtyel moczy chtye nam sproſtenstwym pomoczy Gezdyls na oſleti lycheem W obyczegy proftye tycheem (130) 35 (145) 50 (55) 55 (10°) 60 (151 65 O bozije mylosti twrdnaa a twrdnostij mylofrdnaa Rozproſtrzyelas swu mocz dywnye Y musijm to rzeeczi pijlnye Sam lys mylost czys myloſtyw ezs sye myloſti nezhoſtyw Y rzku brz ezs myloſt sama Poflaa z naywyfijeho chrama k nam z syeny swate trogycze porodem czyste dyewycze A gsa tak cztny tak welyky chtyel gfy mal byti wselyky Przyyal gſy twarz tweho stwora kakay boze twa pokora ktery ly tobye s namy swyczey ezs wzal sluhy sweho oblyczyey hledage swych owech zbylych Z dawnych czasow zabludylych (1) 50 tycheem] druhé e v rkpe nadepsáno — 68 za slovem dawnych napsáno v rkpe (na konci řádku) jakoby t — za posledním slovem verše červené znaménko na označení od- stavce 230
Strana 231
(135) 40 (140) 45 pod nachem, v zlatéj koroně drže sceptrum, sedl na tróně podlé mocných králóv nrava, jakž sě pro světskú čest stává, ež ni střiebro, ani zlato bývá draho vložiti na to? Ale ty, náš tvorče milý, maje všemohúcie síly, netbals na drahé ostrohy na tvé, bože, svaté nohy, jimiž by koně pobádal. Sbožný, kto sě j' tomu nadál, žes vše moha nechtěl moci, chtě nám sprostenstvím pomoci, jezdils na osleti lichém v obyčeji prostě tichém. (130) 35 (145) 50 (5%) 55 (101 60 (151 65 Ó, božie milosti tvrdná a tvrdnosti milosrdná, rozprostřělas svú moc divně! I musím to řéci pílně: Sám-lis milost, čis milostiv, ežs sě milosti nezhostiv? I řku brž, ežs milost sama, pošlá z najvyššieho chráma k nám, z sieni svaté trojice porodem čisté děvice. A jsa tak ctný, tak veliký, chtěl jsi mál býti všeliký, přijal jsi tvář tvého stvora. Kaká j', bože, tvá pokora! Který-li tobě s námi svyčej, ežs vzal sluhy svého obličěj, hledaje svých ove(c) zbylých, z dávných časóv zablúdilých? (15) 36 sceptrum, sedl] sczeptrum sedl rkp; sceptrum, sedě Výb, JJir, sceptr, sedě Fljš, J. V. Novák, Ertl; v UmKl zní verš Sada sczeptrem syedl natronye — 40 vložiti] vložit J. V. Novák, Ertl, Straka pro rytmus — 52 tvrdnosti] twrdnostij rkp; twrdností Výb — 54 musím] mušu předpokládali pro původní text JJir, Fljš, J. V. Novák, Ertl — 65 -li] -l' J. V. Novák, Ertl, j' Straka; toto čtení navrženo vzhledem k rytmu — 66 svého obličěj] Straka navrhuje číst z důvodů rytmických se synizesí svého obličěj — 67 ove(c)] tak čtou všechny edice 231
(135) 40 (140) 45 pod nachem, v zlatéj koroně drže sceptrum, sedl na tróně podlé mocných králóv nrava, jakž sě pro světskú čest stává, ež ni střiebro, ani zlato bývá draho vložiti na to? Ale ty, náš tvorče milý, maje všemohúcie síly, netbals na drahé ostrohy na tvé, bože, svaté nohy, jimiž by koně pobádal. Sbožný, kto sě j' tomu nadál, žes vše moha nechtěl moci, chtě nám sprostenstvím pomoci, jezdils na osleti lichém v obyčeji prostě tichém. (130) 35 (145) 50 (5%) 55 (101 60 (151 65 Ó, božie milosti tvrdná a tvrdnosti milosrdná, rozprostřělas svú moc divně! I musím to řéci pílně: Sám-lis milost, čis milostiv, ežs sě milosti nezhostiv? I řku brž, ežs milost sama, pošlá z najvyššieho chráma k nám, z sieni svaté trojice porodem čisté děvice. A jsa tak ctný, tak veliký, chtěl jsi mál býti všeliký, přijal jsi tvář tvého stvora. Kaká j', bože, tvá pokora! Který-li tobě s námi svyčej, ežs vzal sluhy svého obličěj, hledaje svých ove(c) zbylých, z dávných časóv zablúdilých? (15) 36 sceptrum, sedl] sczeptrum sedl rkp; sceptrum, sedě Výb, JJir, sceptr, sedě Fljš, J. V. Novák, Ertl; v UmKl zní verš Sada sczeptrem syedl natronye — 40 vložiti] vložit J. V. Novák, Ertl, Straka pro rytmus — 52 tvrdnosti] twrdnostij rkp; twrdností Výb — 54 musím] mušu předpokládali pro původní text JJir, Fljš, J. V. Novák, Ertl — 65 -li] -l' J. V. Novák, Ertl, j' Straka; toto čtení navrženo vzhledem k rytmu — 66 svého obličěj] Straka navrhuje číst z důvodů rytmických se synizesí svého obličěj — 67 ove(c)] tak čtou všechny edice 231
Strana 232
Latinská modlitba na Květnou neděli (otištěno při UmKl) Tomáš ze Štítného nám zachoval v „Řečech nedělních a svátečních“ ve výkladu o Květné neděli zajímavý úsek Legendy o umučení Páně, v němž básník rozjímá o prostotě Krista, jenž nevjížděl do Jeruzaléma s pompou, obvyklou při královských průvodech, ale na obyčejném oslátku. Zčásti jsou tyto verše zachovány i v UmKl a UmK. Na předlohu veršů, latinskou církevní modlitbu, ukázal Flajšhans (Nejst. pam., 100—101). Latinské modlitby, jak Flajšhans upozornil, držel se i M. Jan Hus ve své české postile v kázání na Květnou neděli (M. Jana Husi sebrané spisy české II, vyd. K. J. Erben, 1866, str. 126). Flajšhans nevylučoval, že Hus měl před sebou i text české veršované legendy. Vydavatel latinské modlitby (v LF 40, 1913, 258 až 259) i dr. Urbánková (Kl. zl., 29) však ukazují, že Husův doslovný překlad části latinské modlit y se nekryje se zněním legendy. Text legendy Hus asi již neznal. Ant. Škarka pokládá úryvek Legendy o umučení, zachovaný u Štítného, za nejstarší veršované kázání naší literatury (A. Škarka, Z problematiky českého gotického bás- nictví, ČČH 48—49, 1947—1948, str. 86—87). Dr. Urbánková soudí (Kl. zl., 29), že v líčení Kristova vjezdu do Jeruzaléma, „v této části, pro niž shledal Havlík (ČČM 1896, 569 násl.) nejvíce veršových shod s Alexandreidou, se nám snad v živém líčení honosné jízdy krále v plném majestátu, v nachovém rouše s korunou a žezlem, na bohatě ozdobeném koni v průvodu skvělé družiny, ozývá buď autorova vzpomínka na nějakou dvorskou slavnost či snad na korunovační jízdu Václava II., nebo i ohlas některé ztracené části Alexandreidy. Shody s českou veršovanou Alexandreidou: UmŠtKI 11—16 Jsa král nade všemi králi, jehož vše stvořenie chválí, jehož sě vše moc neskryla, by v čem jemu potřěbna byla lidmi, koňmi, drahým rúchem, což by jedno chtěl, posluchem Alx V 965—966 řka: „Král Darius, král nad králi, jehož sě moci vše nevzdálí Alx V 142—143 koňmi, skotem, zbožím, rúchem, jehož kto neslýchal sluchem UmŠtKI 29—30 dávají jako posoku líbosti lidskému oku AlxB 188—189 ježto člověčiemu oku lubosci dává posoku UmŠtKl 41—42 Ale ty, náš tvorče milý, maje všemohúcie síly Alx V 663—664 Tu pro ny náš Tvořec milý, poníživ své svaté síly UmŠtKl 51—52 Ó, božie milosti tvrdná a tvrdnosti milosrdná Alx M 46—47 Kaká vóle milosrdná i kaká mysl ovšem tvirdná 232
Latinská modlitba na Květnou neděli (otištěno při UmKl) Tomáš ze Štítného nám zachoval v „Řečech nedělních a svátečních“ ve výkladu o Květné neděli zajímavý úsek Legendy o umučení Páně, v němž básník rozjímá o prostotě Krista, jenž nevjížděl do Jeruzaléma s pompou, obvyklou při královských průvodech, ale na obyčejném oslátku. Zčásti jsou tyto verše zachovány i v UmKl a UmK. Na předlohu veršů, latinskou církevní modlitbu, ukázal Flajšhans (Nejst. pam., 100—101). Latinské modlitby, jak Flajšhans upozornil, držel se i M. Jan Hus ve své české postile v kázání na Květnou neděli (M. Jana Husi sebrané spisy české II, vyd. K. J. Erben, 1866, str. 126). Flajšhans nevylučoval, že Hus měl před sebou i text české veršované legendy. Vydavatel latinské modlitby (v LF 40, 1913, 258 až 259) i dr. Urbánková (Kl. zl., 29) však ukazují, že Husův doslovný překlad části latinské modlit y se nekryje se zněním legendy. Text legendy Hus asi již neznal. Ant. Škarka pokládá úryvek Legendy o umučení, zachovaný u Štítného, za nejstarší veršované kázání naší literatury (A. Škarka, Z problematiky českého gotického bás- nictví, ČČH 48—49, 1947—1948, str. 86—87). Dr. Urbánková soudí (Kl. zl., 29), že v líčení Kristova vjezdu do Jeruzaléma, „v této části, pro niž shledal Havlík (ČČM 1896, 569 násl.) nejvíce veršových shod s Alexandreidou, se nám snad v živém líčení honosné jízdy krále v plném majestátu, v nachovém rouše s korunou a žezlem, na bohatě ozdobeném koni v průvodu skvělé družiny, ozývá buď autorova vzpomínka na nějakou dvorskou slavnost či snad na korunovační jízdu Václava II., nebo i ohlas některé ztracené části Alexandreidy. Shody s českou veršovanou Alexandreidou: UmŠtKI 11—16 Jsa král nade všemi králi, jehož vše stvořenie chválí, jehož sě vše moc neskryla, by v čem jemu potřěbna byla lidmi, koňmi, drahým rúchem, což by jedno chtěl, posluchem Alx V 965—966 řka: „Král Darius, král nad králi, jehož sě moci vše nevzdálí Alx V 142—143 koňmi, skotem, zbožím, rúchem, jehož kto neslýchal sluchem UmŠtKI 29—30 dávají jako posoku líbosti lidskému oku AlxB 188—189 ježto člověčiemu oku lubosci dává posoku UmŠtKl 41—42 Ale ty, náš tvorče milý, maje všemohúcie síly Alx V 663—664 Tu pro ny náš Tvořec milý, poníživ své svaté síly UmŠtKl 51—52 Ó, božie milosti tvrdná a tvrdnosti milosrdná Alx M 46—47 Kaká vóle milosrdná i kaká mysl ovšem tvirdná 232
Strana 233
Klomek Legendy o umučení Páně u Štítného v rukopise strahovském (UmŠtStr)
Klomek Legendy o umučení Páně u Štítného v rukopise strahovském (UmŠtStr)
Strana 234
(100) 5 (105) 10 (110) 15 (115) 20 (120) 25 (125) 30 (130) 35 Wiz cžlowiecze bohoboyny Bozije milosti duostoyny Welikeho miloſrdije Yakt gest syn bozij nehrdije Bral sie dnes k Geruzalemv Wladna nebem morzem zemi Jakt sie geſt welmi pokorzyl Genz czo kde gest wsseczko stworzyl Mage we wssem wſsij mocz stalu Nicz netbal na ſwietſku chwalu Gſa kral nade wſſemi krali Gehoz wſseczko stworzenie chwali Gehoz sie wsseczka mocz neſkryla By w cžem gemu potrzebna nebyla Lidmi konmij drahym ruchem Czoz by gedno chtiel posluchem Wſse by bylo gemu hotowo Kdyby rzekl gedine ſlowo Zdali geſt nemohl gmieti konie Genz by poſſel vzdu zwonie Ana zlattymi czetkami Zprolozena y gemmami Czili geſt nemohl gmieti sedla Na niemz by sie ta drahost swedla Z niez bywa lidem znamenie Zbozij z draheho kamenie Kdez s pochwami prsosyny Podle swe drahe przycžyny Dawagy yako poſoku Libosti lidíkemu oku Czyli nemohl tee moczy gmieti by byl chtiel zaſtupnie geti Mage mnoho lida s ſebu Se wſsij kralowſku ozdobu Pod dekem w zlatte korunie Drze sczeptrum y sedl na tronie Podle mocznych kraluow mrawa Yakz sie pro ſwietſku czest stawa Ze ani strziebro ani zlatto Bywa draho wlozyti na to (96) (135) 40 1 před prvním slovem modré znaménko na označení odstavce — 5 k Geruzalemv] kGeruzalev rkp 234
(100) 5 (105) 10 (110) 15 (115) 20 (120) 25 (125) 30 (130) 35 Wiz cžlowiecze bohoboyny Bozije milosti duostoyny Welikeho miloſrdije Yakt gest syn bozij nehrdije Bral sie dnes k Geruzalemv Wladna nebem morzem zemi Jakt sie geſt welmi pokorzyl Genz czo kde gest wsseczko stworzyl Mage we wssem wſsij mocz stalu Nicz netbal na ſwietſku chwalu Gſa kral nade wſſemi krali Gehoz wſseczko stworzenie chwali Gehoz sie wsseczka mocz neſkryla By w cžem gemu potrzebna nebyla Lidmi konmij drahym ruchem Czoz by gedno chtiel posluchem Wſse by bylo gemu hotowo Kdyby rzekl gedine ſlowo Zdali geſt nemohl gmieti konie Genz by poſſel vzdu zwonie Ana zlattymi czetkami Zprolozena y gemmami Czili geſt nemohl gmieti sedla Na niemz by sie ta drahost swedla Z niez bywa lidem znamenie Zbozij z draheho kamenie Kdez s pochwami prsosyny Podle swe drahe przycžyny Dawagy yako poſoku Libosti lidíkemu oku Czyli nemohl tee moczy gmieti by byl chtiel zaſtupnie geti Mage mnoho lida s ſebu Se wſsij kralowſku ozdobu Pod dekem w zlatte korunie Drze sczeptrum y sedl na tronie Podle mocznych kraluow mrawa Yakz sie pro ſwietſku czest stawa Ze ani strziebro ani zlatto Bywa draho wlozyti na to (96) (135) 40 1 před prvním slovem modré znaménko na označení odstavce — 5 k Geruzalemv] kGeruzalev rkp 234
Strana 235
(100) 5 (105) 10 (110) 15 (115) 20 (120) 25 (125) 30 (130) 35 Viz, člověče bohobojný, božie milosti duostojný, velikého milosrdie, jakť jest syn boží nehrdě bral sě dnes k Jeruzalemu! Vládna nebem, mořem, zemí jakť sě jest velmi pokořil, jenž, co kde jest, všecko stvořil, maje ve všem vši moc stálú, nic netbal na světskú chválu. Jsa král nade všemi králi, jehož všecko stvořenie chválí, jehož sě všecka moc neskryla, by v čem jemu potřebna nebyla lidmi, koňmi, drahým rúchem, což by jedno chtěl, posluchem, vše by bylo jemu hotovo, kdyby řekl jediné slovo. Zdali jest nemohl jmieti konè, jenž by pošel uzdú zvoně, ana zlatými cetkami zproložena i gemmami? Čili jest nemohl jmieti sedla, na němž by sě ta drahost svedla, z niež bývá lidem znamenie zboží, z drahého kamenie, kdež s pochvami prsosiny podlé své drahé příčiny dávají jako posoku líbosti lidskému oku? Čili nemohl té moci jmieti, by byl chtěl zástupně jeti, maje mnoho lida s sebú se vší královskú ozdobú, pod dekem, v zlaté koruně drže sceptrum i sedl na tróně podlé mocných králuov mrava, jakž se pro světskú čest stává, že ani střiebro, ani zlato bývá draho vložiti na to? (96) (135) 40 235
(100) 5 (105) 10 (110) 15 (115) 20 (120) 25 (125) 30 (130) 35 Viz, člověče bohobojný, božie milosti duostojný, velikého milosrdie, jakť jest syn boží nehrdě bral sě dnes k Jeruzalemu! Vládna nebem, mořem, zemí jakť sě jest velmi pokořil, jenž, co kde jest, všecko stvořil, maje ve všem vši moc stálú, nic netbal na světskú chválu. Jsa král nade všemi králi, jehož všecko stvořenie chválí, jehož sě všecka moc neskryla, by v čem jemu potřebna nebyla lidmi, koňmi, drahým rúchem, což by jedno chtěl, posluchem, vše by bylo jemu hotovo, kdyby řekl jediné slovo. Zdali jest nemohl jmieti konè, jenž by pošel uzdú zvoně, ana zlatými cetkami zproložena i gemmami? Čili jest nemohl jmieti sedla, na němž by sě ta drahost svedla, z niež bývá lidem znamenie zboží, z drahého kamenie, kdež s pochvami prsosiny podlé své drahé příčiny dávají jako posoku líbosti lidskému oku? Čili nemohl té moci jmieti, by byl chtěl zástupně jeti, maje mnoho lida s sebú se vší královskú ozdobú, pod dekem, v zlaté koruně drže sceptrum i sedl na tróně podlé mocných králuov mrava, jakž se pro světskú čest stává, že ani střiebro, ani zlato bývá draho vložiti na to? (96) (135) 40 235
Strana 236
(140) 45 Ale ty naſs tworeže mily Mage wssemohuczij sylij Netbals na drahe oſtrohy Na twe boze nohy Gymiz by konie pobadal Sbozny kto sie geſt tomu nadal Zes wse moha nechtiel moczy Chtie nam sproſtenstwim pomoczy Gezdil gly na oſleti lichem W obyczegy proſtie tichem (145) 50 (5°) 55 (100 60 (150 65 O bozij miloſti twrdna A twrdnoſti miloſrdna Rozproſtrzielas swu mocz diwnie Y muſym to rzeczy pilnie Sam li gfy milost cžylis miloſtiw Zes sie miloſti nezhoſtiw Y prawim brz zes miloſt sama Posila z naywy sieho chrama K nam z swate trogicze Porodem z cžyftee diewicze A gſa tak cztny tak weliky Chtiel gfy maal byti wsſeliky Przigial giy twarz tweho stwora Yaka geſt boze twa pokora Ktery li tobie ſ nami swiczey Zes wzal sluhy sweho obliczey Hledage swych owecz zbylych z dawnijch czafuow zabludilych (15) 68 za posledním slovem červené znaménko na označení odstavce 236
(140) 45 Ale ty naſs tworeže mily Mage wssemohuczij sylij Netbals na drahe oſtrohy Na twe boze nohy Gymiz by konie pobadal Sbozny kto sie geſt tomu nadal Zes wse moha nechtiel moczy Chtie nam sproſtenstwim pomoczy Gezdil gly na oſleti lichem W obyczegy proſtie tichem (145) 50 (5°) 55 (100 60 (150 65 O bozij miloſti twrdna A twrdnoſti miloſrdna Rozproſtrzielas swu mocz diwnie Y muſym to rzeczy pilnie Sam li gfy milost cžylis miloſtiw Zes sie miloſti nezhoſtiw Y prawim brz zes miloſt sama Posila z naywy sieho chrama K nam z swate trogicze Porodem z cžyftee diewicze A gſa tak cztny tak weliky Chtiel gfy maal byti wsſeliky Przigial giy twarz tweho stwora Yaka geſt boze twa pokora Ktery li tobie ſ nami swiczey Zes wzal sluhy sweho obliczey Hledage swych owecz zbylych z dawnijch czafuow zabludilych (15) 68 za posledním slovem červené znaménko na označení odstavce 236
Strana 237
(140) 45 (145) 50 (1) (57 55 (10") 60 (150 65 Ale ty, náš tvorče milý, maje všemohúcí síly, netbals na drahé ostrohy na tvé, bože, nohy, jimiž by koně pobádal. Sbožný, kto sě jest tomu nadál, žes vše moha nechtěl moci, chtě nám sprostenstvím pomoci, jezdil jsi na osleti lichém v obyčeji prostě tichém Ó, boží milosti tvrdná a tvrdnosti milosrdná, rozprostřělas svú moc divně! I musím to řéci pílně: Sám-li jsi milost, čilis milostiv, žes sě milosti nezhostiv? I pravím brž, žes milost sama, pošlá z najvyššieho chráma k nám, z svaté trojice porodem z čisté děvice. A jsa tak ctný, tak veliký, chtěl jsi mál býti všeliký, přijal jsi tvář tvého stvora. Jaká jest, bože, tvá pokora! Který-li tobě s námi svyčej, žes vzal sluhy svého obličej, hledaje svých ovec zbylých, z dávních časuov zablúdilých? 237
(140) 45 (145) 50 (1) (57 55 (10") 60 (150 65 Ale ty, náš tvorče milý, maje všemohúcí síly, netbals na drahé ostrohy na tvé, bože, nohy, jimiž by koně pobádal. Sbožný, kto sě jest tomu nadál, žes vše moha nechtěl moci, chtě nám sprostenstvím pomoci, jezdil jsi na osleti lichém v obyčeji prostě tichém Ó, boží milosti tvrdná a tvrdnosti milosrdná, rozprostřělas svú moc divně! I musím to řéci pílně: Sám-li jsi milost, čilis milostiv, žes sě milosti nezhostiv? I pravím brž, žes milost sama, pošlá z najvyššieho chráma k nám, z svaté trojice porodem z čisté děvice. A jsa tak ctný, tak veliký, chtěl jsi mál býti všeliký, přijal jsi tvář tvého stvora. Jaká jest, bože, tvá pokora! Který-li tobě s námi svyčej, žes vzal sluhy svého obličej, hledaje svých ovec zbylých, z dávních časuov zablúdilých? 237
Strana 238
Strana 239
SLOVNÍK Všechna slova souvislých textů jsou zachycena. Z porušených míst jsme uvedli pouze doklady, které pokládáme za bezpečné; z Paterových proužků jsme do slov- níku pojali důležitější slova, jinde v zlomcích nejstarších legend nedoložená nebo zřídka se vyskytující. Nezaznamenali jsme doklady ze zlomku UmšíStr, jenž je poměrně pozdním opisem UmšíKl. Většina slov je uvedena s příslušným kontextem; za citátem je vždy zkratka zlomku s označením verše (nebo sloupce a verše), v němž se heslové slovo nachází. V rozsáhlých heslech udáváme ale často jen umístění slova, text neotiskujeme. a spoj. - slučovací, a: hospodine, jehož vóflu nic nemine A jenž všěcky smutky cělíš Mar 48; inhed byl (Matyáš) ot nich svázán A v želář vsaditi kázán ApŠ 89; A ten král... zamysli chtě jčti lovit; A juž vše přihotováno Pil 1b1, 1b3; bude t(ma) svétu po vSem; A ty, jeZ prétvirdé stály, vztřasú sě hory hi skály Pil 2a23; druh, gdež móže, druha tlačé A bitý k mateři pláčě JidD 1b15; Pilát... diržal všě vlasti okolnie..., majé moc pomoci silné. A zlý k zlému jako přilne JidM 40; v dolech, na horách a v rolích JakKl 26; Mar 15; 73; ApS 99; 117; 121; Duch 48; Pil 1b22; 2a4; 2al19; 2bi1; 2b3; 2b22; JidD 1b3; 1b5; 1b8; 2a12; 2a22; JidM 18; 48; 64; 84; 85; 128; 157; JakKl 6; 12; 19; 52; 202; 209; Silv 13; 22; 24; 25; 57; 69; UmKl 9; 11; 27; 40; UmK laó; 3a8; 3a10; 4b2; UmŠtKl 52; - odporovací, ale, avšak, však, pak, přece, zato: my Partho- vé, tito Médi A tito jsú z Élamícka A si z Mežopotamicka; oni sú Kapadocčné A si pak sú Ažiené... Z Cyrenejska sú pak mnoz(í) A tito z Říma příchozí Duch 11, 12, 14, 20; gdež sě k němu přihirnul, podada jmu ¥&&i fubé, A gdyZ méz, tu jho poskube JidD 1b?7; chtě býti (Jidáš) vrah té mateře, ješto jho bě synem vzala, A ne jakšto synu lála JidD 2a26; gdež Herode$ byl écti zbaven A Pilat, v niej sa postaven, diržal všě vlasti okolnie JidM 36; Jest-li to ¢.e rozkazanie, ten mi v tom nasilé č.ní; A kéž mi to činie jiní...? JidM 96: - př.pojuje přechodník: až jako řéci neslušíie, že ju (matku) kázal (Nero) roziézati, A chté na to sám hlédati ApD 1a13; káza (král) dietě v sklepě lékařóm tajně zazdiece čcetně chovati a kirmiece ApD 2a17; Hi vzmluvi (král) k svým Íudem jčda A řka Pil 2a7; vyšel bě (Ruběn) sobě na vadu, člověk juž dosti požitý, A řka JidM 92; Pověst juž všady proslula, že ta moc mořě přčplula A chtieci tvrzě obléci JakKl 31; Král sě opět v řěč u(váza) A řka Silv 75; Za tiem pak vystúpi Kuži, jenž své řěč(i) nic ne- uži, A řka Silv 79; sen hi on radostně kricé A tka UmKI 59; A snad chtě jim tiem pomoci UmK 3al; Zidovstvo znova kfiée a tka UmK 3bz, JuZ ho viece biti neda a zatím ho ven vyveda (Pilát Ježíše) UmK 4a6; připojuje hlavní větu vy- jadřující přívlastek: uzřě (Anna) v hrušcě hniezdo vrabie, A hájcě jho sedí, vábě vrabata Mar 41 (jehož ochránce sedí); Judáš by oženěn vdovůú, A ta vlastná máti jemu JidM 115; - ve funkci spojky přípustkové: přikrad sě (Jidáš) v cuzie pastviščě, mimo bratra v čest sě tiščě, A jsa jmu sotně bratr mněný JidD 1a22; A jsa tak ctný, tak veliký, chtěl jsi mál 239
SLOVNÍK Všechna slova souvislých textů jsou zachycena. Z porušených míst jsme uvedli pouze doklady, které pokládáme za bezpečné; z Paterových proužků jsme do slov- níku pojali důležitější slova, jinde v zlomcích nejstarších legend nedoložená nebo zřídka se vyskytující. Nezaznamenali jsme doklady ze zlomku UmšíStr, jenž je poměrně pozdním opisem UmšíKl. Většina slov je uvedena s příslušným kontextem; za citátem je vždy zkratka zlomku s označením verše (nebo sloupce a verše), v němž se heslové slovo nachází. V rozsáhlých heslech udáváme ale často jen umístění slova, text neotiskujeme. a spoj. - slučovací, a: hospodine, jehož vóflu nic nemine A jenž všěcky smutky cělíš Mar 48; inhed byl (Matyáš) ot nich svázán A v želář vsaditi kázán ApŠ 89; A ten král... zamysli chtě jčti lovit; A juž vše přihotováno Pil 1b1, 1b3; bude t(ma) svétu po vSem; A ty, jeZ prétvirdé stály, vztřasú sě hory hi skály Pil 2a23; druh, gdež móže, druha tlačé A bitý k mateři pláčě JidD 1b15; Pilát... diržal všě vlasti okolnie..., majé moc pomoci silné. A zlý k zlému jako přilne JidM 40; v dolech, na horách a v rolích JakKl 26; Mar 15; 73; ApS 99; 117; 121; Duch 48; Pil 1b22; 2a4; 2al19; 2bi1; 2b3; 2b22; JidD 1b3; 1b5; 1b8; 2a12; 2a22; JidM 18; 48; 64; 84; 85; 128; 157; JakKl 6; 12; 19; 52; 202; 209; Silv 13; 22; 24; 25; 57; 69; UmKl 9; 11; 27; 40; UmK laó; 3a8; 3a10; 4b2; UmŠtKl 52; - odporovací, ale, avšak, však, pak, přece, zato: my Partho- vé, tito Médi A tito jsú z Élamícka A si z Mežopotamicka; oni sú Kapadocčné A si pak sú Ažiené... Z Cyrenejska sú pak mnoz(í) A tito z Říma příchozí Duch 11, 12, 14, 20; gdež sě k němu přihirnul, podada jmu ¥&&i fubé, A gdyZ méz, tu jho poskube JidD 1b?7; chtě býti (Jidáš) vrah té mateře, ješto jho bě synem vzala, A ne jakšto synu lála JidD 2a26; gdež Herode$ byl écti zbaven A Pilat, v niej sa postaven, diržal všě vlasti okolnie JidM 36; Jest-li to ¢.e rozkazanie, ten mi v tom nasilé č.ní; A kéž mi to činie jiní...? JidM 96: - př.pojuje přechodník: až jako řéci neslušíie, že ju (matku) kázal (Nero) roziézati, A chté na to sám hlédati ApD 1a13; káza (král) dietě v sklepě lékařóm tajně zazdiece čcetně chovati a kirmiece ApD 2a17; Hi vzmluvi (král) k svým Íudem jčda A řka Pil 2a7; vyšel bě (Ruběn) sobě na vadu, člověk juž dosti požitý, A řka JidM 92; Pověst juž všady proslula, že ta moc mořě přčplula A chtieci tvrzě obléci JakKl 31; Král sě opět v řěč u(váza) A řka Silv 75; Za tiem pak vystúpi Kuži, jenž své řěč(i) nic ne- uži, A řka Silv 79; sen hi on radostně kricé A tka UmKI 59; A snad chtě jim tiem pomoci UmK 3al; Zidovstvo znova kfiée a tka UmK 3bz, JuZ ho viece biti neda a zatím ho ven vyveda (Pilát Ježíše) UmK 4a6; připojuje hlavní větu vy- jadřující přívlastek: uzřě (Anna) v hrušcě hniezdo vrabie, A hájcě jho sedí, vábě vrabata Mar 41 (jehož ochránce sedí); Judáš by oženěn vdovůú, A ta vlastná máti jemu JidM 115; - ve funkci spojky přípustkové: přikrad sě (Jidáš) v cuzie pastviščě, mimo bratra v čest sě tiščě, A jsa jmu sotně bratr mněný JidD 1a22; A jsa tak ctný, tak veliký, chtěl jsi mál 239
Strana 240
byti véelikÿ UmStKI 61; - v. také a nebo, a všakž aby spoj.: musil sé v poly rozdřieti (Jidáš), Aby zlých úst čest v tom schoval ApS 52; že j' na to bohem ustaven (Je- žíš), Abý jím svět byl uzdrav(en) Duch 88; Kristus přijal krščenie ne proto, aby co krsta dle přivzal v svatosti Silv 67; tu tak derlavú korunu stáše jeden kopím dávě, aby sě vhnětla jeho hlavě UmK 4a4; ač spoj. jestliže, -li: ktoZ z nich na moři plavá, Achz jest gde v kterém ne- času, vzdada prosbu svého hlasu, v kte- réjž koli práci bude, té jeho (Marka) po- mocůú zbude ApŠ 124; nesmysl taký... ani mezi ptáky ...bývá, achz sám sobě věřu ApD 1a19; chcu tomu, by nepra- viece nikomu, tak, achz chcte, by žívi byli, by mi lékarstva dobyli ApD 1b3; Daj nám, ...Zeno, (masa), Acz chceá nü- mfieti bez casa! JakKl 188; Daj jiného, acz koho vieš, o ňemšto jest ten súd pošel Silv 44; - ačkoli, třebaže, i když: hi mušu, achz nerad, féci o toho ciesafé zlobě ApD 1a3; Hi jest pri téch sloviech tak(é) dary boZie nejednaké, Achz na krâtcè, povédéti Duch 81; ač bych spoj., kdybych: Bych as mirtva jho (muže) viděla, péču bych o duši jměla, Achz bich mohla kterým skutkem Mar 44; Acz bych kady mohl na nebe, tu mi nelzě zbýti tebe JakKl 39; Adam m., jm. os.: z niešto (země) adam byl stvořen Silv 89; 99; 103; 105; 107; aj citosl., hle (ecce): Ay, dievka porodí syna Silv 4; ale spoj. - odporovací, ale, avšak: při nich (andělech) sě nesmiestil (Jidáš), Ale k nimšto sě přiččstil, při těchž skončal jest ApŠ 65; Viz, kak co gda příde k če- mu, jehož sě člověk nedomní...; Ale gdyž sě zdravie ruší, tepirv tu bude poznano, nač komu kak zčestie dáno JidM 122; Ale jáz té, otée, znaju UmK13; by ta (milost) byla jimi znána a viec nikdy jich nezbyla, Ale hi se mnü v nich byla UmKl 12; Čili nemohl (Ježíš) té moci jmieti...? Ale ty, náš tvorče milý, maje vsemohicie síly, netbals na drahé ostrohy 240 UmŚtKI 41; - na začátku přímé řeči: vece (Nero): „ale tdy chcu tomu..., by mi lékarstva dobyli ApD 1b1; Alexandrie ž., jm. míst.: chtěl (Marek) do alexandrie jíti ApS 98; an spoj., zájm. a on: Malem viece neżli seho (Jidaże) pozfóla (matka vlast- ního syna), an to snad vidév... chodé sirdcem zavše tirnul JidD 1b2; Ona (st)o- jiecie jmu (Jidášovi) laje, An ot nie preč uplákajé bézav, véé rybitva ptáti JidD 2a8; Oni (zlodéji) sé preć ot nie (stáé)Zie, Ana ostatka doséZe Jak Kl 212; An, jakZ pisali proroci, krotkych Íudí ješče krocí, jéde na sprostném oslíku, Any s radostü velikü druh pféd druhem volajáce UmKl ô1, ó4; jen: hájcé jho (hnízda) sedí, vábé vrabata, ana kfriciece vzdvíhajü sé Mar 42; Ci jest nemohl (JeZíi) mieti koně, jenž by uzdû posel zvoné, Ana zlatými cétkami (zpr?okladena hi per- lami? UmKl 99; = UmŚtKI 21; - ale on: vláčili jeho (pohané Marka) po městu, všady krýú kropiece cěstu, An obáč, co jmu toho dle, dal dušu bohu sě modle Apš 106; Pilát, co sě stalo, tieže. Přída (Jidáš) počě rozprávěti, An pak, nechtěv doslyséti: ,,Netbaj,‘“ vece, „nice na to JidM 108; - nebot on, vZdyt on: Mütí sé sama svü vinú, An ju (Jidáš královnu) mnohokrát juz smücal JidD 1b20; On (Rubén) té F&ci mále dotée, An ho inhed mečem protče (Jidáš) JidM 100; - jenž; jak, když: V tuž dobu mužě naleze (Ji- dáš), An sě s mořě k břčhu veze JidD 2a16; ande přísl., spoj. - i jinde: A coZ ande též jinými stává sě bratry vlastnými, Z' kohož majú ně v čem lépe, toho silnější potepe JidD 1b8; - neboť, vždyť; jak, kte- rak: ktož pak potom patřil na to, podivil sě, ande zlato od oděnie hi ot ščítóv... všady vňuž hořčl(o, v) polích, v dolech JakKl 22; - jak, kterak: Tu na všě strany slyšěti, Ande staří, dietky malé (s) mno- hem hlasóv boha chválé Ur Kl 45; a nebo, anebo spoj.: v němž (hospodi- nu) sě každá tvář vyznává, juž země neb moře plodí, což-li gde v povětřie vschodí, A nebo gde v skalných birziech neb gde
byti véelikÿ UmStKI 61; - v. také a nebo, a všakž aby spoj.: musil sé v poly rozdřieti (Jidáš), Aby zlých úst čest v tom schoval ApS 52; že j' na to bohem ustaven (Je- žíš), Abý jím svět byl uzdrav(en) Duch 88; Kristus přijal krščenie ne proto, aby co krsta dle přivzal v svatosti Silv 67; tu tak derlavú korunu stáše jeden kopím dávě, aby sě vhnětla jeho hlavě UmK 4a4; ač spoj. jestliže, -li: ktoZ z nich na moři plavá, Achz jest gde v kterém ne- času, vzdada prosbu svého hlasu, v kte- réjž koli práci bude, té jeho (Marka) po- mocůú zbude ApŠ 124; nesmysl taký... ani mezi ptáky ...bývá, achz sám sobě věřu ApD 1a19; chcu tomu, by nepra- viece nikomu, tak, achz chcte, by žívi byli, by mi lékarstva dobyli ApD 1b3; Daj nám, ...Zeno, (masa), Acz chceá nü- mfieti bez casa! JakKl 188; Daj jiného, acz koho vieš, o ňemšto jest ten súd pošel Silv 44; - ačkoli, třebaže, i když: hi mušu, achz nerad, féci o toho ciesafé zlobě ApD 1a3; Hi jest pri téch sloviech tak(é) dary boZie nejednaké, Achz na krâtcè, povédéti Duch 81; ač bych spoj., kdybych: Bych as mirtva jho (muže) viděla, péču bych o duši jměla, Achz bich mohla kterým skutkem Mar 44; Acz bych kady mohl na nebe, tu mi nelzě zbýti tebe JakKl 39; Adam m., jm. os.: z niešto (země) adam byl stvořen Silv 89; 99; 103; 105; 107; aj citosl., hle (ecce): Ay, dievka porodí syna Silv 4; ale spoj. - odporovací, ale, avšak: při nich (andělech) sě nesmiestil (Jidáš), Ale k nimšto sě přiččstil, při těchž skončal jest ApŠ 65; Viz, kak co gda příde k če- mu, jehož sě člověk nedomní...; Ale gdyž sě zdravie ruší, tepirv tu bude poznano, nač komu kak zčestie dáno JidM 122; Ale jáz té, otée, znaju UmK13; by ta (milost) byla jimi znána a viec nikdy jich nezbyla, Ale hi se mnü v nich byla UmKl 12; Čili nemohl (Ježíš) té moci jmieti...? Ale ty, náš tvorče milý, maje vsemohicie síly, netbals na drahé ostrohy 240 UmŚtKI 41; - na začátku přímé řeči: vece (Nero): „ale tdy chcu tomu..., by mi lékarstva dobyli ApD 1b1; Alexandrie ž., jm. míst.: chtěl (Marek) do alexandrie jíti ApS 98; an spoj., zájm. a on: Malem viece neżli seho (Jidaże) pozfóla (matka vlast- ního syna), an to snad vidév... chodé sirdcem zavše tirnul JidD 1b2; Ona (st)o- jiecie jmu (Jidášovi) laje, An ot nie preč uplákajé bézav, véé rybitva ptáti JidD 2a8; Oni (zlodéji) sé preć ot nie (stáé)Zie, Ana ostatka doséZe Jak Kl 212; An, jakZ pisali proroci, krotkych Íudí ješče krocí, jéde na sprostném oslíku, Any s radostü velikü druh pféd druhem volajáce UmKl ô1, ó4; jen: hájcé jho (hnízda) sedí, vábé vrabata, ana kfriciece vzdvíhajü sé Mar 42; Ci jest nemohl (JeZíi) mieti koně, jenž by uzdû posel zvoné, Ana zlatými cétkami (zpr?okladena hi per- lami? UmKl 99; = UmŚtKI 21; - ale on: vláčili jeho (pohané Marka) po městu, všady krýú kropiece cěstu, An obáč, co jmu toho dle, dal dušu bohu sě modle Apš 106; Pilát, co sě stalo, tieže. Přída (Jidáš) počě rozprávěti, An pak, nechtěv doslyséti: ,,Netbaj,‘“ vece, „nice na to JidM 108; - nebot on, vZdyt on: Mütí sé sama svü vinú, An ju (Jidáš královnu) mnohokrát juz smücal JidD 1b20; On (Rubén) té F&ci mále dotée, An ho inhed mečem protče (Jidáš) JidM 100; - jenž; jak, když: V tuž dobu mužě naleze (Ji- dáš), An sě s mořě k břčhu veze JidD 2a16; ande přísl., spoj. - i jinde: A coZ ande též jinými stává sě bratry vlastnými, Z' kohož majú ně v čem lépe, toho silnější potepe JidD 1b8; - neboť, vždyť; jak, kte- rak: ktož pak potom patřil na to, podivil sě, ande zlato od oděnie hi ot ščítóv... všady vňuž hořčl(o, v) polích, v dolech JakKl 22; - jak, kterak: Tu na všě strany slyšěti, Ande staří, dietky malé (s) mno- hem hlasóv boha chválé Ur Kl 45; a nebo, anebo spoj.: v němž (hospodi- nu) sě každá tvář vyznává, juž země neb moře plodí, což-li gde v povětřie vschodí, A nebo gde v skalných birziech neb gde
Strana 241
u propastných tvirziech bydlí od všeliké zběři Mar 56; ani spoj., a ne, ani: gdyž kto vezme nesmysl taký, jenšto any mezi ptáky, Any j(e) pfi hlüápém zvéfu byvá ApD lal?, la18; neznav&e sé v&&mi let(y) Any jich dřéve vídavš(e?, všakž sú (učedníci Kristovi) všěch zém ří(čšči zna)vše Duch 23; jehož sě člověk nedomní, ten čůúš, jenZ na sé nepomní, Aný tbá milosti boZie JidM 119; tdy ni tirnový kořen byl sě v jejie (země) polu bera, Any clové- čie krev která byla kde na niej prolita Silv 92; ni střiebro, any zlato bývá draho vložiti na to UmStKI 39; anjel m., anděl: s angely vešcken svět smütil (Jidái) ApS 63; anjelsky pfid.: angelzzka--- Naneb 2a39; Anna ž., jm. os.: pojal sobě ženě hpan- nu ...jmenem annu Mar 17; anna smut- na jsúci Mar 22; Annan m., jm. os.: annan v řčč sě vzdviže Silv 33; sám král zavola na annu Silv 48; Annan lekna sé té féci Silv 51; apoštol m.: Matyáš, apoftol svatý, losem Judy miesto vzatý ApS 44; V to- hož miesto apoftola Matyáš jest dosáhl stola ApŠ 68; Arabie ž., jm. země: si z arabíe, oni z Kréty Duch 21; as přísl., alespoň: pět měsiec ho nevižu (Anna svého muže). Bych azz mirtva jho viděla, péču bych o duši jměla Mar 32; musil sě (Jidáš) v poly rozdřieti, aby zlých úst čest v tom schoval, jimiž byl boha cěloval, by těch azz tak nepoškvir- nil ApS 54; at spoj., af, aby: Zidovstvo znova křiče a Fka: ,,... Nechaj, at sé právo skonál UmK 3b6; a všakž, avšakž spoj. - ale, avšak, přece jen však, ale pfece: Véésta oba syny rósti, A wf[jaks viece ty, zly hosti JidD 1a19; sen hi on radostně křičě a fka: ,,... Pokoj v zemi, chvála v nebil** Awjjaks bez toho tu neby, gdeZ ho (JeZí3e) zástupné chvá- lili, że z Zidóv nékterí byli, jiZ sé jeho smirtiu pekli UmKI 66; ačkoli, i když, LegP 16 Nejstarší české verš. legendy třebaže: jakžs chtěl (hospodine), takžs vše obřiedil, jediné mnes v to nedědil, bych byla vňuž jiné tváři... A wifjaks vieš to, silný bože..., ž' sem sě jinam netščal(a), kromě což bych plodu vzala Mar 74; To j' podobno k div(u), že tito, z Galilé jsúce..., všéch jazykóv řěči j(ímajú) A nas wjjaks obáč nez(najú?, otňadž smy sě porodili Duch 6; aže, až spoj., přísl. - a nakonec, až pak, až konečně; ale nakonec, ale pak: By Judáš prozván dědicem nepravého stádla lícem, přijat sa v cužú dédinu, As králová svü hodinú... počenši syna porodi JidD lalà; Mütí sé (královna) sama svü vinü, an ju mnohokrát juZ smücal (Jidá3)..., As tajivśi neutaji, że syna plaćuce da jí JidD 1b22; Boli ju (Jidasovu matku) sirdce, to právě, ž' nebydlila v dobrém stavé... As jednü b yla nespüci JidM 159; - aZ, dokud ne: jedné chvíle nóchabil (Jan) piść, as jho bóh povábil ApS 11;Potom tři dni jho (Matyáše) hledavše..., nalésti jho nemohüce, As pak sám dal sé jim v rucé ApS 87; po biéhovi s bratrem chodě (Jidáš), nevěrnému skutku hodě, dotad sé s ním vodü kropi, As ho popad hi utopi JidD 259; (Titus?) üsilé nepré- sta, Aze vSak hi doby mésta Jak Kl 216; netáhnu (s inf) brZe ..... , až = sotva..., už; ještě ani ne- ..., když vtom již: Netaže jmu (Pilát Jidášovi) řéci birže, As sě Judáš přěs zed virže JidM 82; - že až, až; ba ani, ani; hi mušu, ač nerad, iéci o toho ciesaíé zlobé...; As jako rféci nesluSie, Ze ju (matku) kázal rozíézati ApD Iall; chtě (Nero) na to sám hlédati, (jeZ jest) zápovédné loZe, o ňemž as řéci nemóže ApD 1a15; InhedZ onu žábu vzdulů, As zlo řéci, zle oplulü, vida (Nero), velmi sé uZése ApD 2a5; - ve spojení s pfedloZkou zdürazüuje mez, které bylo dosaženo: (zlato) všady vňuž hořčl(o, v) polích, v dolech..., Azze v nebe pustiv zaré JakKl 27; Ažčnín, Ažienín, -sie-, -zie- m., Asiat: oni sú Kapadocčné a si pak sú Asyené Duch 14; Ažie, Asie, Azie ž., Asie: přišed (Jan) do asie ApŠ 1; 241
u propastných tvirziech bydlí od všeliké zběři Mar 56; ani spoj., a ne, ani: gdyž kto vezme nesmysl taký, jenšto any mezi ptáky, Any j(e) pfi hlüápém zvéfu byvá ApD lal?, la18; neznav&e sé v&&mi let(y) Any jich dřéve vídavš(e?, všakž sú (učedníci Kristovi) všěch zém ří(čšči zna)vše Duch 23; jehož sě člověk nedomní, ten čůúš, jenZ na sé nepomní, Aný tbá milosti boZie JidM 119; tdy ni tirnový kořen byl sě v jejie (země) polu bera, Any clové- čie krev která byla kde na niej prolita Silv 92; ni střiebro, any zlato bývá draho vložiti na to UmStKI 39; anjel m., anděl: s angely vešcken svět smütil (Jidái) ApS 63; anjelsky pfid.: angelzzka--- Naneb 2a39; Anna ž., jm. os.: pojal sobě ženě hpan- nu ...jmenem annu Mar 17; anna smut- na jsúci Mar 22; Annan m., jm. os.: annan v řčč sě vzdviže Silv 33; sám král zavola na annu Silv 48; Annan lekna sé té féci Silv 51; apoštol m.: Matyáš, apoftol svatý, losem Judy miesto vzatý ApS 44; V to- hož miesto apoftola Matyáš jest dosáhl stola ApŠ 68; Arabie ž., jm. země: si z arabíe, oni z Kréty Duch 21; as přísl., alespoň: pět měsiec ho nevižu (Anna svého muže). Bych azz mirtva jho viděla, péču bych o duši jměla Mar 32; musil sě (Jidáš) v poly rozdřieti, aby zlých úst čest v tom schoval, jimiž byl boha cěloval, by těch azz tak nepoškvir- nil ApS 54; at spoj., af, aby: Zidovstvo znova křiče a Fka: ,,... Nechaj, at sé právo skonál UmK 3b6; a všakž, avšakž spoj. - ale, avšak, přece jen však, ale pfece: Véésta oba syny rósti, A wf[jaks viece ty, zly hosti JidD 1a19; sen hi on radostně křičě a fka: ,,... Pokoj v zemi, chvála v nebil** Awjjaks bez toho tu neby, gdeZ ho (JeZí3e) zástupné chvá- lili, że z Zidóv nékterí byli, jiZ sé jeho smirtiu pekli UmKI 66; ačkoli, i když, LegP 16 Nejstarší české verš. legendy třebaže: jakžs chtěl (hospodine), takžs vše obřiedil, jediné mnes v to nedědil, bych byla vňuž jiné tváři... A wifjaks vieš to, silný bože..., ž' sem sě jinam netščal(a), kromě což bych plodu vzala Mar 74; To j' podobno k div(u), že tito, z Galilé jsúce..., všéch jazykóv řěči j(ímajú) A nas wjjaks obáč nez(najú?, otňadž smy sě porodili Duch 6; aže, až spoj., přísl. - a nakonec, až pak, až konečně; ale nakonec, ale pak: By Judáš prozván dědicem nepravého stádla lícem, přijat sa v cužú dédinu, As králová svü hodinú... počenši syna porodi JidD lalà; Mütí sé (královna) sama svü vinü, an ju mnohokrát juZ smücal (Jidá3)..., As tajivśi neutaji, że syna plaćuce da jí JidD 1b22; Boli ju (Jidasovu matku) sirdce, to právě, ž' nebydlila v dobrém stavé... As jednü b yla nespüci JidM 159; - aZ, dokud ne: jedné chvíle nóchabil (Jan) piść, as jho bóh povábil ApS 11;Potom tři dni jho (Matyáše) hledavše..., nalésti jho nemohüce, As pak sám dal sé jim v rucé ApS 87; po biéhovi s bratrem chodě (Jidáš), nevěrnému skutku hodě, dotad sé s ním vodü kropi, As ho popad hi utopi JidD 259; (Titus?) üsilé nepré- sta, Aze vSak hi doby mésta Jak Kl 216; netáhnu (s inf) brZe ..... , až = sotva..., už; ještě ani ne- ..., když vtom již: Netaže jmu (Pilát Jidášovi) řéci birže, As sě Judáš přěs zed virže JidM 82; - že až, až; ba ani, ani; hi mušu, ač nerad, iéci o toho ciesaíé zlobé...; As jako rféci nesluSie, Ze ju (matku) kázal rozíézati ApD Iall; chtě (Nero) na to sám hlédati, (jeZ jest) zápovédné loZe, o ňemž as řéci nemóže ApD 1a15; InhedZ onu žábu vzdulů, As zlo řéci, zle oplulü, vida (Nero), velmi sé uZése ApD 2a5; - ve spojení s pfedloZkou zdürazüuje mez, které bylo dosaženo: (zlato) všady vňuž hořčl(o, v) polích, v dolech..., Azze v nebe pustiv zaré JakKl 27; Ažčnín, Ažienín, -sie-, -zie- m., Asiat: oni sú Kapadocčné a si pak sú Asyené Duch 14; Ažie, Asie, Azie ž., Asie: přišed (Jan) do asie ApŠ 1; 241
Strana 242
bâti sé nedok.: Majuce (muži) smysl přirozený Boytes fie méně než ženy! JakKl 208; běh m.: bieh LegPNaneb 1b9; Benâtténin m., Benátčan: Potom paky benathchzene tělo jeho (Marka) odtad vzemse... do Benâtek je prènesli ApS 115; Benátky mn. ž., jm. míst.: Benâtèe- né... do benatek je (tělo) přčnesli ApŠ 118; Betfaje stř., jm. míst.: 'Tehdyž příde (Ježíš) do betphagie UmKI 16; bez predl. s gen.: GdyZ osta (Jan) bez všie bolesti, Bez (v$ie r)ány jmu vylézti ApS 6, 7; bez v&eho oblu(du) jest nám to svědčiti Duch 35; hi fku to bez řčči k(řivé) Duch 39; šed (Jidáš), gdež jablek bez měna JidM 87; Avšakž bez toho tu neby, gdež ho (Ježíše) zástupně chválili, že z Židóv někteří byli, již sě jeho smirťú pekli UmKI 66; - bez časa = v nepravý čas, předčasně, bez prodlení, hned: Daj nám..., ženo, (masa), ač chceš númřieti bez časa! JakKl 188; bezpečně přísl. ---bezpec---ye LegP Ver B39; béZéti nedok., béZeti, utíkati: an ot nie prec uplákajé (Jidá$ od královny) Bie- saw, včě rybitva ptáti JidD 2a9; Biesaw (Jidáš) bra sé preé na more JidD 2b11; Takéž oni (Židé), kadyž bvezzie, kam-li sě kolivěk vstěžie, všakž nelzě nikakž utéci JakKl 43; Byezy Íud obrátiv pleci JakKI 46; biskup m.: bizzcupi toho fütého pohan- stva ApS 101; biskupstvo stř., biskupství? sezvav (Filip) sbor žákovstva svého, což bylo z bizzcupzztwa jeho ApS 131; bíti nedok.: Juž ho viece byty neda (Pilát Ježíše) UmK 4aó; bitý příd.: bíthý k mateři pláčě JidD 1b15; blízko pfisl.: ottad sé podviže (Ježíš) sěm k Jerusalemi blyfje UmKI 14; blíZiti sé nedok.: Jázt zzíe ot vás k né- mu (bohu) blisíu ApS 138; Véz, Zet zzie cas blisY k tomu, hodovavše jíti k domu JidM 141; 242 blsket m., záře: při blzzketu takém ne- lzě by tam hnúti zrakem ApŠ 32; bladiti nedok., blouditi, nebýti na pravé cestě, chybovati: V tomž hi v jiném blu- dyw slepé zly král ApD 2a14; blfskota Z., blyskdni: mohli (pohané) vékem prec utéci ...pro büfu hrozné blyzzcothy ApS 111; bóh m.: jímZ smutnéjie chodil, (Diem boh skot jho viece plodil Mar 9; 13; 23; 24; 38; 74; ApS 9; 11; 47; 53; 107; 134; 137; 146; ApD 2b14; 2b17; Duch 28; 33; 37; 78; JakKI 220; Silvy 110; UmKIl 46; UmStKI 44; 64; bohobojny piid., bohabojny: člověče bohoboyny, božie milosti dôstojný UmKl 79; = UmK 2a3; = UmStKl 1; boj m.: často kdas bogie brali (Židé) JakKl 51; bolest Z.: osta (Jan) bez v8ie bolezzty ApS 6; boleti nedok., boleti, püsobiti nékomu bolest: Boll ju (Zenu) sirdce JidM 155; boZí príd. - vlastní bohu, ndleZejici bohu, pocházející od boha: uslyšav (Jan) hlas bosí, na modlitvě sě položi ApŠ 18; mnohé Íudi hřiechóv zbaviv (Matyáš), posadil je v bosíem lóné ApS 74; mluvé slovo bosle Duch 68; jest... dary bosie... povédéti Duch 80; Ze jsi na svét ve jmé bozzye přišel UmKl 61; člověče boho- bojny, Bozzye milosti dóstojny UmkKl 80; = Bozye UmK 2a4; = Bozije UmŚtKI 2; syn bozzy UmKl 82; = bozij UmŚtKl 4; Ó, bozije milosti tvrdná UmStKl 51; vztahující se k bohu, na boha: sotné sobü vlásti moha (Petr) mdlobü hi postem velikym hi svym ná- boZstvem v$elikym, jesto jmél bosíe dle lasky ApS 150; p(ovéd&)Mi bosfu chválu Duch 56; r(ozliètné) sé pokazoval (svaty Duch)... Na(jprvé) na bosiem krščení Duch 91; ten (člověk) čúš, jenž na sě nepomní, ani tbá milosti bosić JidM 119; bráti nedok.: zloději nocní, jišto byli ješče mocní, u mdle(j)ších berucze ztravu JakKl 179; - bojé bráti = bojovati, do bojii se pouśteti: Casto kdas bojé braly (Židé) a v těch ovšem tvrdě stáli JakKl ó1; - bráti sč, ubírati se: Bral zzíe pak
bâti sé nedok.: Majuce (muži) smysl přirozený Boytes fie méně než ženy! JakKl 208; běh m.: bieh LegPNaneb 1b9; Benâtténin m., Benátčan: Potom paky benathchzene tělo jeho (Marka) odtad vzemse... do Benâtek je prènesli ApS 115; Benátky mn. ž., jm. míst.: Benâtèe- né... do benatek je (tělo) přčnesli ApŠ 118; Betfaje stř., jm. míst.: 'Tehdyž příde (Ježíš) do betphagie UmKI 16; bez predl. s gen.: GdyZ osta (Jan) bez všie bolesti, Bez (v$ie r)ány jmu vylézti ApS 6, 7; bez v&eho oblu(du) jest nám to svědčiti Duch 35; hi fku to bez řčči k(řivé) Duch 39; šed (Jidáš), gdež jablek bez měna JidM 87; Avšakž bez toho tu neby, gdež ho (Ježíše) zástupně chválili, že z Židóv někteří byli, již sě jeho smirťú pekli UmKI 66; - bez časa = v nepravý čas, předčasně, bez prodlení, hned: Daj nám..., ženo, (masa), ač chceš númřieti bez časa! JakKl 188; bezpečně přísl. ---bezpec---ye LegP Ver B39; béZéti nedok., béZeti, utíkati: an ot nie prec uplákajé (Jidá$ od královny) Bie- saw, včě rybitva ptáti JidD 2a9; Biesaw (Jidáš) bra sé preé na more JidD 2b11; Takéž oni (Židé), kadyž bvezzie, kam-li sě kolivěk vstěžie, všakž nelzě nikakž utéci JakKl 43; Byezy Íud obrátiv pleci JakKI 46; biskup m.: bizzcupi toho fütého pohan- stva ApS 101; biskupstvo stř., biskupství? sezvav (Filip) sbor žákovstva svého, což bylo z bizzcupzztwa jeho ApS 131; bíti nedok.: Juž ho viece byty neda (Pilát Ježíše) UmK 4aó; bitý příd.: bíthý k mateři pláčě JidD 1b15; blízko pfisl.: ottad sé podviže (Ježíš) sěm k Jerusalemi blyfje UmKI 14; blíZiti sé nedok.: Jázt zzíe ot vás k né- mu (bohu) blisíu ApS 138; Véz, Zet zzie cas blisY k tomu, hodovavše jíti k domu JidM 141; 242 blsket m., záře: při blzzketu takém ne- lzě by tam hnúti zrakem ApŠ 32; bladiti nedok., blouditi, nebýti na pravé cestě, chybovati: V tomž hi v jiném blu- dyw slepé zly král ApD 2a14; blfskota Z., blyskdni: mohli (pohané) vékem prec utéci ...pro büfu hrozné blyzzcothy ApS 111; bóh m.: jímZ smutnéjie chodil, (Diem boh skot jho viece plodil Mar 9; 13; 23; 24; 38; 74; ApS 9; 11; 47; 53; 107; 134; 137; 146; ApD 2b14; 2b17; Duch 28; 33; 37; 78; JakKI 220; Silvy 110; UmKIl 46; UmStKI 44; 64; bohobojny piid., bohabojny: člověče bohoboyny, božie milosti dôstojný UmKl 79; = UmK 2a3; = UmStKl 1; boj m.: často kdas bogie brali (Židé) JakKl 51; bolest Z.: osta (Jan) bez v8ie bolezzty ApS 6; boleti nedok., boleti, püsobiti nékomu bolest: Boll ju (Zenu) sirdce JidM 155; boZí príd. - vlastní bohu, ndleZejici bohu, pocházející od boha: uslyšav (Jan) hlas bosí, na modlitvě sě položi ApŠ 18; mnohé Íudi hřiechóv zbaviv (Matyáš), posadil je v bosíem lóné ApS 74; mluvé slovo bosle Duch 68; jest... dary bosie... povédéti Duch 80; Ze jsi na svét ve jmé bozzye přišel UmKl 61; člověče boho- bojny, Bozzye milosti dóstojny UmkKl 80; = Bozye UmK 2a4; = Bozije UmŚtKI 2; syn bozzy UmKl 82; = bozij UmŚtKl 4; Ó, bozije milosti tvrdná UmStKl 51; vztahující se k bohu, na boha: sotné sobü vlásti moha (Petr) mdlobü hi postem velikym hi svym ná- boZstvem v$elikym, jesto jmél bosíe dle lasky ApS 150; p(ovéd&)Mi bosfu chválu Duch 56; r(ozliètné) sé pokazoval (svaty Duch)... Na(jprvé) na bosiem krščení Duch 91; ten (člověk) čúš, jenž na sě nepomní, ani tbá milosti bosić JidM 119; bráti nedok.: zloději nocní, jišto byli ješče mocní, u mdle(j)ších berucze ztravu JakKl 179; - bojé bráti = bojovati, do bojii se pouśteti: Casto kdas bojé braly (Židé) a v těch ovšem tvrdě stáli JakKl ó1; - bráti sč, ubírati se: Bral zzíe pak
Strana 243
(Matyáš) do Macedonie ApŠ 75; Běžav (Jidáš) bra zzie preč na moře JidD 2b11; přčbyl (Jidáš) moře, země, řčky, Bera zzie k Jerusalemu JidM 33; syn boží nehrdé Bral [ye byl k Jerusalerhu UmKI! 83; = Bral {ye UmStKIl 5; - na- cházeti se: jakž tdy ni tirnový kořen byl fie v jejie (země) polu bera Silv 91 (ne- vyskytl se Ryš v Kl. zl.); - neos., schyluje se: Zdávna zzíe jest k tomu bralo, jakž sě jest obáé hi stalo Pil 1a7; bratr m.: mimo bratra v čest sě tiščě (Jidáš), a jsa jmu sotně bratr mnčný JidD 1a21, 1a22; což ande též jinými stává sě bratry vlastnymi JidD 1b9; hněvy nyj(ú) -ratrsíe jistí JidD 1b13; po břčhovi s bratrem chodě (Jidáš) JidD 2b6; druh, společník, stoupenec stejné víry: Slyšte... bratrsle, kak ny jest bóh v to ust(aviD, by nás kaZdy pravdu pra(vil) Duch 32; I řekl svatý Pavel, na to mluvé: ,,bratrzye UmK 2b10; bratřie ž., jedn. č. významu hromad- ného, příslušníci stejné víry, stoupenci, přívrženci: budeš vzat (Jan) v neděíu v to bydlo, v ňemž sě nedčíu (bůh) od tvé bratrsíe hi od tebe ApS 14; Mistře, po- rokuj svéj bratrzy, Ze lud na ně velmi patří UmKl 71; brav m., men$í dobytée: dávajé (büh) brawom hi skotu plemenité vóle lhotu Mar $0; brh m., doupé: coZ... gde v skalnych byrziech neb gde u propastnych tvirziech bydlí od v$eliké zbéri Mar 56; brzo přísl., brzy, v krátkém čase, rychle, hned: na ňešto budeš mieně (světská moci), o to sě si býrzo stieně Pil 2b8; Zlý sé se zlym byrzo spiéZe JidM 49; komp. brže, brž, spíše: Sám-lis milost, cis milostiv...? I řku brz, ežs milost sama UmStKl 57; - netáhnu (s inf.) brZe..., až = sotva..., už; ještě ani ne-..., kdyZ vtom jiZ: Netaže jmu (Pilát Jidášovi) řéci býrse, až sě Judáš přěs zed virže JidM 81; břčěčh m., břeh: V tuž dobu mužčěč na- leze (Jidáš), an sě s mořě k brsiehu veze JidD 2a16; po brsiehowi s bratrem chodě JidD 2b6; na brzieh vystúpivše (bojov- níci) JakKl ?; břuch m., břicho, život: chtě vzvěděti (Nero), kak sě.vschoval, gdyž ležal mateři v brsiufjie ApD 1a10; budücí prid.: byl (kral) ...v buduczich věcech umný Pil 2a4; ve na svi budu- czíu Skodu JidD 1a9; všě buduczye věci znajč (Ježíš) UmkKl 15; střéha sě budu- czye škody UmkK 3a4; búřěč ž., bouře: mohli (pohané) věkem preč utéci... pro bursiu hrozné blýskoty ApS 111; bydliti nedok., přebývati, žíti: TakZ tu vše své dobré děnie... činil..., v junoš- stvě bydle z dětinu Mar 14; což... gde v skalných birziech neb gde u propast- ných tvirziech Bydli od všeliké zběři Mar 58; skončal jest (Jidáš) v tom bydle, gdešto zlí duchové bydle ApŠ 67; Svatý Marek časa svého tirpěl mnoho protiv- ného, Bydle u Penthanapoli ApŠ 96; Bolí ju (ženu) sirdce, to právě, ž' ne- býdlila v dobrém stavě JidM 156; bydlo stř., sídlo, bydliště: budeš vzat (Jan) v nedéfu v to bydlo ApŠ 13; skon- čal jest (Jidáš) v tom bydle, gdešto zlí duchové bydlé ApŠ 66; sbožní (půjdou) v bydlo vééné stvücie, hřiešní u peklo horucie Pil 1a5; bych, by ve funkci spoj. - ve větě pod- mětné, aby: co jest o ňem líčil (Silvestr o Ježíšovi), (slušžie jmu, by to dolíčil Silv 40; - ve větě předmětné, že snad, že by; aby: při blsketu takém nelzé by tam hnüti zrakem po všem kostelu v Efežč, takž mniece, by tu byl (Jan) ležé ApŠ 35; byl hi to provinil (Jidáš), By jho dušě nešla tady, jadyž slovem zlé prorady v cěčlováňůú dal znamenie ApS 56; prošu (Filip), by v tom stáli, v ňemž byšte sě bohu vzdali ApŠ 136; Ale tdy chcu (Nero) tomu, By nepraviece (lékaři) ni- komu, tak, ač chcte, by žívi byli, By mi lékarstva dobyli ApD 1b2, 1b3, 1b4; tohož sě nikakž nezbaýu (Nero), Bych nevzvěděl, to vem praýu, které žena jmá üsilé ApD 1b14; Kam myslíš, nevěrná sluho? Zda mníš, bý v tej četi stál dlúho? JidM 134; Vy nevieste, co já vědě, v ňemž nechcu, bych sě prolhala JakKl 191; - ve větě účinkové, že by, aby: jakžs 243
(Matyáš) do Macedonie ApŠ 75; Běžav (Jidáš) bra zzie preč na moře JidD 2b11; přčbyl (Jidáš) moře, země, řčky, Bera zzie k Jerusalemu JidM 33; syn boží nehrdé Bral [ye byl k Jerusalerhu UmKI! 83; = Bral {ye UmStKIl 5; - na- cházeti se: jakž tdy ni tirnový kořen byl fie v jejie (země) polu bera Silv 91 (ne- vyskytl se Ryš v Kl. zl.); - neos., schyluje se: Zdávna zzíe jest k tomu bralo, jakž sě jest obáé hi stalo Pil 1a7; bratr m.: mimo bratra v čest sě tiščě (Jidáš), a jsa jmu sotně bratr mnčný JidD 1a21, 1a22; což ande též jinými stává sě bratry vlastnymi JidD 1b9; hněvy nyj(ú) -ratrsíe jistí JidD 1b13; po břčhovi s bratrem chodě (Jidáš) JidD 2b6; druh, společník, stoupenec stejné víry: Slyšte... bratrsle, kak ny jest bóh v to ust(aviD, by nás kaZdy pravdu pra(vil) Duch 32; I řekl svatý Pavel, na to mluvé: ,,bratrzye UmK 2b10; bratřie ž., jedn. č. významu hromad- ného, příslušníci stejné víry, stoupenci, přívrženci: budeš vzat (Jan) v neděíu v to bydlo, v ňemž sě nedčíu (bůh) od tvé bratrsíe hi od tebe ApS 14; Mistře, po- rokuj svéj bratrzy, Ze lud na ně velmi patří UmKl 71; brav m., men$í dobytée: dávajé (büh) brawom hi skotu plemenité vóle lhotu Mar $0; brh m., doupé: coZ... gde v skalnych byrziech neb gde u propastnych tvirziech bydlí od v$eliké zbéri Mar 56; brzo přísl., brzy, v krátkém čase, rychle, hned: na ňešto budeš mieně (světská moci), o to sě si býrzo stieně Pil 2b8; Zlý sé se zlym byrzo spiéZe JidM 49; komp. brže, brž, spíše: Sám-lis milost, cis milostiv...? I řku brz, ežs milost sama UmStKl 57; - netáhnu (s inf.) brZe..., až = sotva..., už; ještě ani ne-..., kdyZ vtom jiZ: Netaže jmu (Pilát Jidášovi) řéci býrse, až sě Judáš přěs zed virže JidM 81; břčěčh m., břeh: V tuž dobu mužčěč na- leze (Jidáš), an sě s mořě k brsiehu veze JidD 2a16; po brsiehowi s bratrem chodě JidD 2b6; na brzieh vystúpivše (bojov- níci) JakKl ?; břuch m., břicho, život: chtě vzvěděti (Nero), kak sě.vschoval, gdyž ležal mateři v brsiufjie ApD 1a10; budücí prid.: byl (kral) ...v buduczich věcech umný Pil 2a4; ve na svi budu- czíu Skodu JidD 1a9; všě buduczye věci znajč (Ježíš) UmkKl 15; střéha sě budu- czye škody UmkK 3a4; búřěč ž., bouře: mohli (pohané) věkem preč utéci... pro bursiu hrozné blýskoty ApS 111; bydliti nedok., přebývati, žíti: TakZ tu vše své dobré děnie... činil..., v junoš- stvě bydle z dětinu Mar 14; což... gde v skalných birziech neb gde u propast- ných tvirziech Bydli od všeliké zběři Mar 58; skončal jest (Jidáš) v tom bydle, gdešto zlí duchové bydle ApŠ 67; Svatý Marek časa svého tirpěl mnoho protiv- ného, Bydle u Penthanapoli ApŠ 96; Bolí ju (ženu) sirdce, to právě, ž' ne- býdlila v dobrém stavě JidM 156; bydlo stř., sídlo, bydliště: budeš vzat (Jan) v nedéfu v to bydlo ApŠ 13; skon- čal jest (Jidáš) v tom bydle, gdešto zlí duchové bydlé ApŠ 66; sbožní (půjdou) v bydlo vééné stvücie, hřiešní u peklo horucie Pil 1a5; bych, by ve funkci spoj. - ve větě pod- mětné, aby: co jest o ňem líčil (Silvestr o Ježíšovi), (slušžie jmu, by to dolíčil Silv 40; - ve větě předmětné, že snad, že by; aby: při blsketu takém nelzé by tam hnüti zrakem po všem kostelu v Efežč, takž mniece, by tu byl (Jan) ležé ApŠ 35; byl hi to provinil (Jidáš), By jho dušě nešla tady, jadyž slovem zlé prorady v cěčlováňůú dal znamenie ApS 56; prošu (Filip), by v tom stáli, v ňemž byšte sě bohu vzdali ApŠ 136; Ale tdy chcu (Nero) tomu, By nepraviece (lékaři) ni- komu, tak, ač chcte, by žívi byli, By mi lékarstva dobyli ApD 1b2, 1b3, 1b4; tohož sě nikakž nezbaýu (Nero), Bych nevzvěděl, to vem praýu, které žena jmá üsilé ApD 1b14; Kam myslíš, nevěrná sluho? Zda mníš, bý v tej četi stál dlúho? JidM 134; Vy nevieste, co já vědě, v ňemž nechcu, bych sě prolhala JakKl 191; - ve větě účinkové, že by, aby: jakžs 243
Strana 244
chičl (bože), takžs vše obřiedil, jediné mnes v to nedědil, Bych byla vňuž jiné tváři Mar 70 (v. J. Bauer, Vývoj čes- kého souvětí, 1960, 281); - ve větě účelo- vé, aby: musil sě (Jidáš) v poly rozdřieti, aby zlých úst čest v tom schoval, jimiž byl boha cěloval, By těch as tak nepo- škvirnil ApŠ ó4; ž' mne (Filipa) bóh ješče jest poščiedil šest dní, bych váš stav zpořiedil ApŠ 135; V tom miestě oni lé- kaři, tu žábu, jakž v sé byl vchvátil (Nero), dachu jmu, by jw vyvrátil ApD 2a3; Slyste,... bratfie, kak ny jest bóh v to ust(aviD, By nás kaZdy pravdu pra(viD Duch 34; jest... tak(é) dary bo£Zie... povédéti, By námély mohl vzvé- děti Duch 82; jáz tě, otče, znaju, hi ti, ...jimsto sem dal to znâti, By jim bylo tvé jmě známo..., a milost tobü mné daná By ta byla jimi znána Umkl 7, 10; bych v nich jsa a ty (otče) ve mně, byli spolu v jednom snétí UmK 1a5; ve vété podmínkové, kdyby: Bych as mirtva jho viděla (Anna svého muže), péču bych o duši jměla Mar 32; Kak by mi pomohlo, By mi sě t(o? státi mohlo Pil 2a8; Bých byl (král) mé králevé podlé Pil 2a10; by co bylo zřie(ce), Doech by rád mluvil viece Silv 75; By jmu (Ježíšovi) v čem potfčbna byla (moc) Íudmi, koňmi, drahým rúchem, což by jedno chtěl, posluchem, to by jmu bylo hotovo, By promluvil jedno slovo UmkKl 92, 96; = by... kdyby UmôtKl 14, 18; Či nemohl (by) moci mieti (Ježíš), By chtél byl zástupné jéti UmK!1 110; = by byl chtél UmStKl 32; býti nedok., dok. - býti, žíti, bydliti, po- bývati, nacházeti se někde: Tuy zza (muž), jímž smutnějie chodil, (iem bóh skot jho viece plodil Mar 8; S tuy zza tak, kterüs náhodü dvadcéti let nejmě plodu Mar 20; chráné vé&e, coZ íezzt, ot hlada Mar 60; A gdyZ sé jmu (Markovi) tu da bÿtÿ, svû krÿû mnoho dûs pokûpi ApS 99; ktož z nich (Benátčanů) na moři pla- vá, ač fezzt gde v kterém neéasu ApS 124; Všelikyž sú tu nebýli (apoštolové), gdež nás kto gde domem (sedí) Duch 8; a(Z pak j)ednû spolu býwíje Duch 74; 244 Hi byl jeden král tu gdasi Pil 1a25; bych býl (král) mé králevé podlé Pil 2a10; juZ dievku vidév (král) síübil, jakšto by juž dávno tu byl Pil 2b4; Buds, mój synu, u pověsti, neb tebe mušu pojies(ti) JakKl 171; z Židóv někteří byly, již sě jeho smirtü pekli UmKl 68; i byly viec tako s sebú, jako jem jáz, otče, s tebú, jehoZto nevérní nemnie, bych v nich gía aty ve mné, Byly spolu v jednom snétí UmkK 1a2, 1a3, 1aó, 1a6; býti, trvati, díti se, probíhati; probéhnouti, státi se, nastati: By den té svaté nedéle ApS 21; Hi iezzt to tak z obyčějě, jakž sč snad hi ješče déje Pil 1b19; Hi mohlo to byty v řúju Pil 1b27; Ze sé tak otmíta (slunce a měsíc) ovšem, jakZ bude t(ma) svétu po v3em Pil 2a22; v témZ miesté jakž ho potáza (Jidáš rybáře), tak jmu, jakZ bylo, vykáza JidD 2a18; Býla gdas zima veliká JidD 2b18; Bude-liť to, že chlap snide, tobě (s) sbožím žena příde JidM 111; ve všem, což tu býlo, vlada (srdce) JidM 131;1eč býlo v noci, leč ve dne JidM 153; Bywiiy noc, by znáti zofé JakKl 11; milost tobü mné daná by... hi se mnü v nich (lidech) byla UmkKl 12; Avšakž bez toho tu neby..., že z Židóv někteří... sè jeho (JeXise) smirtû pekli UmKI 66; co kde geft, všecko stvořil (syn boží) UmKIl 86; — UmStKl 8; - nenie koho, nenie čeho: Nenye věrných sirdec žiezni ApD Ial: jež sč stalo v Čechách nenie, gdež pfívuzných králóv nenye JidM 12; v neplném významu s pří- slušným doplňkem: mlád zza (Joachym) Mar 13; bie (Auna) dci IZakarova Mar 18; Anna zzmutnay zzuczí Mar 22; bych byla vňuž jiné tváři Mar 70; jiné tváři... zzu plodem, jakž chceš (bože), mocny Mar 72; byw žív (Jan) devět let ke stu ApS 8; k smirt(i) hotov zza do- spéle ApS 20; v kteréjZ koli práci bude (Benátéan), té jeho (Marka) pomocü zbude ApS 126 (octne se); sezvav (Filip) sbor Zákovstva svého, coZ bylo z biskupstva jeho ApS 131; to iezzt řěč zvéstá ApS 133; ač chcte (lékaři), by žívi bylí ApD 1b3; T(oMik sem byl Íudem hrozen ApD 2a8; z jiných iezzt (Jakub)
chičl (bože), takžs vše obřiedil, jediné mnes v to nedědil, Bych byla vňuž jiné tváři Mar 70 (v. J. Bauer, Vývoj čes- kého souvětí, 1960, 281); - ve větě účelo- vé, aby: musil sě (Jidáš) v poly rozdřieti, aby zlých úst čest v tom schoval, jimiž byl boha cěloval, By těch as tak nepo- škvirnil ApŠ ó4; ž' mne (Filipa) bóh ješče jest poščiedil šest dní, bych váš stav zpořiedil ApŠ 135; V tom miestě oni lé- kaři, tu žábu, jakž v sé byl vchvátil (Nero), dachu jmu, by jw vyvrátil ApD 2a3; Slyste,... bratfie, kak ny jest bóh v to ust(aviD, By nás kaZdy pravdu pra(viD Duch 34; jest... tak(é) dary bo£Zie... povédéti, By námély mohl vzvé- děti Duch 82; jáz tě, otče, znaju, hi ti, ...jimsto sem dal to znâti, By jim bylo tvé jmě známo..., a milost tobü mné daná By ta byla jimi znána Umkl 7, 10; bych v nich jsa a ty (otče) ve mně, byli spolu v jednom snétí UmK 1a5; ve vété podmínkové, kdyby: Bych as mirtva jho viděla (Anna svého muže), péču bych o duši jměla Mar 32; Kak by mi pomohlo, By mi sě t(o? státi mohlo Pil 2a8; Bých byl (král) mé králevé podlé Pil 2a10; by co bylo zřie(ce), Doech by rád mluvil viece Silv 75; By jmu (Ježíšovi) v čem potfčbna byla (moc) Íudmi, koňmi, drahým rúchem, což by jedno chtěl, posluchem, to by jmu bylo hotovo, By promluvil jedno slovo UmkKl 92, 96; = by... kdyby UmôtKl 14, 18; Či nemohl (by) moci mieti (Ježíš), By chtél byl zástupné jéti UmK!1 110; = by byl chtél UmStKl 32; býti nedok., dok. - býti, žíti, bydliti, po- bývati, nacházeti se někde: Tuy zza (muž), jímž smutnějie chodil, (iem bóh skot jho viece plodil Mar 8; S tuy zza tak, kterüs náhodü dvadcéti let nejmě plodu Mar 20; chráné vé&e, coZ íezzt, ot hlada Mar 60; A gdyZ sé jmu (Markovi) tu da bÿtÿ, svû krÿû mnoho dûs pokûpi ApS 99; ktož z nich (Benátčanů) na moři pla- vá, ač fezzt gde v kterém neéasu ApS 124; Všelikyž sú tu nebýli (apoštolové), gdež nás kto gde domem (sedí) Duch 8; a(Z pak j)ednû spolu býwíje Duch 74; 244 Hi byl jeden král tu gdasi Pil 1a25; bych býl (král) mé králevé podlé Pil 2a10; juZ dievku vidév (král) síübil, jakšto by juž dávno tu byl Pil 2b4; Buds, mój synu, u pověsti, neb tebe mušu pojies(ti) JakKl 171; z Židóv někteří byly, již sě jeho smirtü pekli UmKl 68; i byly viec tako s sebú, jako jem jáz, otče, s tebú, jehoZto nevérní nemnie, bych v nich gía aty ve mné, Byly spolu v jednom snétí UmkK 1a2, 1a3, 1aó, 1a6; býti, trvati, díti se, probíhati; probéhnouti, státi se, nastati: By den té svaté nedéle ApS 21; Hi iezzt to tak z obyčějě, jakž sč snad hi ješče déje Pil 1b19; Hi mohlo to byty v řúju Pil 1b27; Ze sé tak otmíta (slunce a měsíc) ovšem, jakZ bude t(ma) svétu po v3em Pil 2a22; v témZ miesté jakž ho potáza (Jidáš rybáře), tak jmu, jakZ bylo, vykáza JidD 2a18; Býla gdas zima veliká JidD 2b18; Bude-liť to, že chlap snide, tobě (s) sbožím žena příde JidM 111; ve všem, což tu býlo, vlada (srdce) JidM 131;1eč býlo v noci, leč ve dne JidM 153; Bywiiy noc, by znáti zofé JakKl 11; milost tobü mné daná by... hi se mnü v nich (lidech) byla UmkKl 12; Avšakž bez toho tu neby..., že z Židóv někteří... sè jeho (JeXise) smirtû pekli UmKI 66; co kde geft, všecko stvořil (syn boží) UmKIl 86; — UmStKl 8; - nenie koho, nenie čeho: Nenye věrných sirdec žiezni ApD Ial: jež sč stalo v Čechách nenie, gdež pfívuzných králóv nenye JidM 12; v neplném významu s pří- slušným doplňkem: mlád zza (Joachym) Mar 13; bie (Auna) dci IZakarova Mar 18; Anna zzmutnay zzuczí Mar 22; bych byla vňuž jiné tváři Mar 70; jiné tváři... zzu plodem, jakž chceš (bože), mocny Mar 72; byw žív (Jan) devět let ke stu ApS 8; k smirt(i) hotov zza do- spéle ApS 20; v kteréjZ koli práci bude (Benátéan), té jeho (Marka) pomocü zbude ApS 126 (octne se); sezvav (Filip) sbor Zákovstva svého, coZ bylo z biskupstva jeho ApS 131; to iezzt řěč zvéstá ApS 133; ač chcte (lékaři), by žívi bylí ApD 1b3; T(oMik sem byl Íudem hrozen ApD 2a8; z jiných iezzt (Jakub)
Strana 245
věcí mnohem ApD 2b13; Z' mu (Jaku- bovi) bóh byl domovit, hi byl tiem vSdy viece movit ApD 2b17, 2b18; toy podobno k div(u) Duch 2; tito, z galiley zzucze Duch 3; tytoy zzu z Élamícka Duch 11; oni zzü Kapadocéné a si pak zzü AZiené Duch 13, 14; tito zzá pak z Pamfylijie Duch 16; Z Cyrenejska zzu pak mnoz(í) Duch 19; tak jakž sě včěchu (posluchači) div(iti?, co by to jim chtělo býtý Duch 42; jakZ iezzt juZe vSady zvésto Pil l1a24; býl (král) v tom člověk rozumny Pil 2a3; za ňehož, ktož budů žívi, uzřie v světě hrozné divy Pil 2a13; všecka šírost zempná Bude po všem světu tempna Pil 2a16; mimo bratra v čest sě tiščě (Jidáš), Ay zza jmu sotné bratr mněný JidD 1a22; Býwífí, nechce byty máti JidD 1b24, 1b24; chté byty (Jidáš) vrah té matere JidD 2a24; Ze juZ junoch jakž jmu byty JidD 2a27; kak iezt vrátka seho svéta cest hi chvála Jid M 6; posled- ní byl jesce dieté JidM 16; Ay zza (král) svým Íudem postaten JidM 18; pusty Zzü nejedny zemé JidM 24; co£ íezzt podobno k čemu, to všdy jako přilne k ňemu JidM 41; sen hi on býl posošen k zlému JidM 51; Takž jakž náhle v řěči byita, oba sobé sé sfübista JidM 53 (jakmile spolu do Feci se dostali, v Feci byli Geb SI 1, 127); by Judá$ mocen dvoru JidM 55; iezzt (ovoce) v tu dobu lacno, vSakZ fezzt pro novinu vzácno, nebo vše- liká novina Íubši iezzt nežli věc jiná JidM 67, 68, 70; k tomu pak, jenž jmu volen, chce býtý (takový člověk) ve všem povolen JidM 36; lezt-li to čie rozkáza- nie, ten mi v tom násilé ciní JidM 94; Kakt svymi hird iezt Scépyl JidM 101; všakž jí (ženě) bíe ne do veselé JidM 152; gdež móž co bity udatno JakKl 36; jeZ vše jich (Židů) bylo nelicho JakKl 56; Buds má kirmé, sy (inu? JakKl 169; byly (zloději) ješče mocní JakKl 178; Sotnyey (uczy žíva (žena) mdlobú JakKl 184; Či já jem vás udatnější...? JakKl 203; Však fem já jho vlastná máti JakKl 205; jež bude podobno k divu Silv 29; Mirtv byw, opét oZivu Silr 30; Nenye jmu (JeZíSovi) tíféba Zehnánie Silv 53; netiéba j(e)mu (Ježíšovi) geft krsta Silv 60; V tom geft rozum krá(tky) Silv 79; by jim bylo tvé jmé známo UmkXl 7; Sa král nade viémi králi UmKl 89; = Gía UmStKl 11; jehoZ sé v$é moc neskryla, by jmu (Kristovi) v čem potiébna byla UmKl 92; — UmStKl 14; to by jmu (Ježíšovi) bylo hotovo, by promluvil jedno slovo UmKl 95; — UmStKl 17; (JeZá8) byl z erodské moci UmK 3a2; Neyjem vinen v tom élovéce UmK 4b1; Sám-lys milost, czys milostiv UrnStKl 56, 45; I Fku brž, ezs (Ježíši) milost sama UmStKl 57; gja tak ctny, tak veliký, chtěl jsi mál byti všeliký UmStKl 61, 62; kakay, bože, tvá pokora! UmStKIl 64; - jest mi éso = mám něco: vieš (bože), Z' sem sě jinam netščal(a), kromě což bych p'odu vzala, vždy mi bylo na útrobě Mar 78 (měla jsem na mysli, na srdci ); Tehdy král jakZ tu féé vzvédé..., By jmu v sirdcu radost velé Pil 2b21 (velice se za- radoval, zmocnila se ho veliká radost, mél velikou radost); K tej réci Zena zaplaka Fküci: ,,nenye mi mysl taká.** JidM 172; Virchní kráíu, chvála Bud tob(&) hi cest nemalá UmKl 60; - jest mi (sinf.) — je nutno, abych; jsem povinen, mám (soll), musím: bez všeho oblu(du) fezzt nám (apoštolům) to svědčiti Í(udu), že j' na to bohem ustaven (Ježíš) Duch 36; jakž Adam tělo čístě (vza)l byl, takéž bylo jísté (die)vcé takéZ sé počieti, (jíž) by bylo syna jmieti Silv 100, 102; jadysto jmu (Ježíšovi) bylo jéti UmKI! 48; - jest (s inf.) = je třeba, je nutno: Hi iezzt při těch sloviech tak(é) dary božie nejed- naké, ač na krátcě, pověděti Duch 79; - jest (s inf.) = je možno, lze: v rově by nalésti mannu ApŠ 39; Byvši noc, by znáti zořě JakKl 11; nenie (s inf.), nelzé jest (s inf.) = není možno, nelze: pfi blsketu takém nelzé by tam hnúti zrakem ApS 33; nenye co zahiésti ApS 48; jest (s part. -nt- absol. u£i- tým) = je možno, lze: By co bylo zřie- (ce), Doech by rád mluvil viece Silv 75; - S part. -nt- nebo -s- ve spojeních blíz- kých složeným tvarüm slovesnym: ni jeden z toho krajé Byl, tak mnoho skota 245
věcí mnohem ApD 2b13; Z' mu (Jaku- bovi) bóh byl domovit, hi byl tiem vSdy viece movit ApD 2b17, 2b18; toy podobno k div(u) Duch 2; tito, z galiley zzucze Duch 3; tytoy zzu z Élamícka Duch 11; oni zzü Kapadocéné a si pak zzü AZiené Duch 13, 14; tito zzá pak z Pamfylijie Duch 16; Z Cyrenejska zzu pak mnoz(í) Duch 19; tak jakž sě včěchu (posluchači) div(iti?, co by to jim chtělo býtý Duch 42; jakZ iezzt juZe vSady zvésto Pil l1a24; býl (král) v tom člověk rozumny Pil 2a3; za ňehož, ktož budů žívi, uzřie v světě hrozné divy Pil 2a13; všecka šírost zempná Bude po všem světu tempna Pil 2a16; mimo bratra v čest sě tiščě (Jidáš), Ay zza jmu sotné bratr mněný JidD 1a22; Býwífí, nechce byty máti JidD 1b24, 1b24; chté byty (Jidáš) vrah té matere JidD 2a24; Ze juZ junoch jakž jmu byty JidD 2a27; kak iezt vrátka seho svéta cest hi chvála Jid M 6; posled- ní byl jesce dieté JidM 16; Ay zza (král) svým Íudem postaten JidM 18; pusty Zzü nejedny zemé JidM 24; co£ íezzt podobno k čemu, to všdy jako přilne k ňemu JidM 41; sen hi on býl posošen k zlému JidM 51; Takž jakž náhle v řěči byita, oba sobé sé sfübista JidM 53 (jakmile spolu do Feci se dostali, v Feci byli Geb SI 1, 127); by Judá$ mocen dvoru JidM 55; iezzt (ovoce) v tu dobu lacno, vSakZ fezzt pro novinu vzácno, nebo vše- liká novina Íubši iezzt nežli věc jiná JidM 67, 68, 70; k tomu pak, jenž jmu volen, chce býtý (takový člověk) ve všem povolen JidM 36; lezt-li to čie rozkáza- nie, ten mi v tom násilé ciní JidM 94; Kakt svymi hird iezt Scépyl JidM 101; všakž jí (ženě) bíe ne do veselé JidM 152; gdež móž co bity udatno JakKl 36; jeZ vše jich (Židů) bylo nelicho JakKl 56; Buds má kirmé, sy (inu? JakKl 169; byly (zloději) ješče mocní JakKl 178; Sotnyey (uczy žíva (žena) mdlobú JakKl 184; Či já jem vás udatnější...? JakKl 203; Však fem já jho vlastná máti JakKl 205; jež bude podobno k divu Silv 29; Mirtv byw, opét oZivu Silr 30; Nenye jmu (JeZíSovi) tíféba Zehnánie Silv 53; netiéba j(e)mu (Ježíšovi) geft krsta Silv 60; V tom geft rozum krá(tky) Silv 79; by jim bylo tvé jmé známo UmkXl 7; Sa král nade viémi králi UmKl 89; = Gía UmStKl 11; jehoZ sé v$é moc neskryla, by jmu (Kristovi) v čem potiébna byla UmKl 92; — UmStKl 14; to by jmu (Ježíšovi) bylo hotovo, by promluvil jedno slovo UmKl 95; — UmStKl 17; (JeZá8) byl z erodské moci UmK 3a2; Neyjem vinen v tom élovéce UmK 4b1; Sám-lys milost, czys milostiv UrnStKl 56, 45; I Fku brž, ezs (Ježíši) milost sama UmStKl 57; gja tak ctny, tak veliký, chtěl jsi mál byti všeliký UmStKl 61, 62; kakay, bože, tvá pokora! UmStKIl 64; - jest mi éso = mám něco: vieš (bože), Z' sem sě jinam netščal(a), kromě což bych p'odu vzala, vždy mi bylo na útrobě Mar 78 (měla jsem na mysli, na srdci ); Tehdy král jakZ tu féé vzvédé..., By jmu v sirdcu radost velé Pil 2b21 (velice se za- radoval, zmocnila se ho veliká radost, mél velikou radost); K tej réci Zena zaplaka Fküci: ,,nenye mi mysl taká.** JidM 172; Virchní kráíu, chvála Bud tob(&) hi cest nemalá UmKl 60; - jest mi (sinf.) — je nutno, abych; jsem povinen, mám (soll), musím: bez všeho oblu(du) fezzt nám (apoštolům) to svědčiti Í(udu), že j' na to bohem ustaven (Ježíš) Duch 36; jakž Adam tělo čístě (vza)l byl, takéž bylo jísté (die)vcé takéZ sé počieti, (jíž) by bylo syna jmieti Silv 100, 102; jadysto jmu (Ježíšovi) bylo jéti UmKI! 48; - jest (s inf.) = je třeba, je nutno: Hi iezzt při těch sloviech tak(é) dary božie nejed- naké, ač na krátcě, pověděti Duch 79; - jest (s inf.) = je možno, lze: v rově by nalésti mannu ApŠ 39; Byvši noc, by znáti zořě JakKl 11; nenie (s inf.), nelzé jest (s inf.) = není možno, nelze: pfi blsketu takém nelzé by tam hnúti zrakem ApS 33; nenye co zahiésti ApS 48; jest (s part. -nt- absol. u£i- tým) = je možno, lze: By co bylo zřie- (ce), Doech by rád mluvil viece Silv 75; - S part. -nt- nebo -s- ve spojeních blíz- kých složeným tvarüm slovesnym: ni jeden z toho krajé Byl, tak mnoho skota 245
Strana 246
jmajé Mar 11; -yla (Anna) k bohu Zalu- jüci Mar 23; Proé zzem jáz hi mój muž hyna...? Mar 26; mniece (lidé), by tu byl ležé (Jan) ApŠ 35; Svatý Petr... vidy byl uplakajé ApS 144; zzi (uded- nici Kristovi) v§&ch zém i(&¢i zna)vse Duch 24; on hi mirtvé hi Zivé Bude hi napokon südé Duch 41; ktoZ koli sirdcem či(stým)? věrně bude k ňemu (Kristu) mie(ně), ten vezme hřiechóv sp(roščeni)e Duch 45; k(aždý) svatý křest bý množě Duch 67; na ňešto budejf| mieně (světská moci), o to sě zzí birzo stieně Pil 2b7, 2b8; By (Jidáš) jeho (Piláta) všú věcú vlada JidM 59; AZ jednü byla (Zena) nespüci JidM 159; Běží lud obrátiv pleci, zdali by sé kde sebravse JakKl 47; dotéZ sé jedno Davida, Budes všucku pravdu (vida) Silv 12; ni tirnový kořen Byl sě v jejie (zem&) poíu bera Silv 91; Sám-lis milost, čis milostiv, ezs sě milosti ne- zhostiv? UmStKl 56; tvary aoristu v kondicionále: péču bych o duši jměla Mar 33; což bych plodu vzala Mar 77; Protož prošu, by (žáci) v tom stáli, v fiem% byfjte s& bohu vzdali ApS 137; chcu tomu (Nero)..., by mi lékarstva dobyli (lékaři), jímž bych mohl dietě jmieti ApD 1bó; tak jakž sě vččchu div(iti) (posluchači), co bý to jim chtělo býti Duch 52; Kak by mi pomohlo, by mi sé t(o) státi mohlo Pil 2a7; védé, Ze bych dobyl toho zéedie Pil 2a12; A juZ dievku vidév síübil (král), jakéto by juz dávno tu byl Pil 2b4; potázal (posel), kak by jemu (král dítéti) v(z)dieti kázal Pil 2b24; Nač bých o tom mluvil mnoho JidD 1a26; chtě na ňem (Jidáš na rybáři) sé dotázati, kak by jho piéjal na moti JidD 2a11; mysíü hi sém hi tam tocé (Jidáš), kam bý svój smutek obrátil JidD 2a21; činieci (žena), jako bý spala JidM 162; By co bylo zřie(ce), Doech by rád mluvil viece Silv 76; (ni) had ješče toho věka (by) jie (zemé) kde usty pochytil, (čím)ž by sebe byl posytil Silv 98; takéZ bylo jísté (die) vcé takéZ sé pocieti, (jiZ) by bylo syna jmieti Silv 102; JehoZ hfiebé to, otáza, proc mu by bylo pojato UmKI 33; = pro¢ by mu bylo 246 pojato UmK 1b4; což by jedno chtél (Ježíš)..., to by jmu bylo hotovo Umkl 94, 95; = což by jedno chtěl..., vše by bylo jemu hotovo UmšŠtKl 16, 17; Či jest nemohl (Ježíš) mieti koně, jenž by uzdú pošel zvoně...? UmKl 98; = jenž by pošel uzdú zvoné UmStKl20; (Ci) pak nemohl mieti sedla, (v ň)emž by sě ta (d)rahost svedla UmKl 102; = UmStKI 24; netbals na drahé ostrohy..., jimiž by koně pobadal UmSIKI 45; = UmkK 2b1; zdali by sé kde sebravse Jak Kl 47; v. také aby, ač bych, bych, kdyby; - v ostatních složených tvarech sloves- ných: hna sě preč (člověk)... tam, gdež ho měsiecóv pěti nikte nemohl byl vzvě- děti Mar 7; v němž zzí nezlišil hi hada Mar 61; iaksz chtěl, taksz vše obřiedil, jediné mnez v to nedědil Mar 68, 68, 69; vieš to, silný bože, což zzem kdy myslila, tože vieš, Z' zzem sě jinam netščal(a) Mar 75, 76; jat byl (Jan) pt&lutym poha- nem ApS 2; Véz, # budeff vzat v nedéfu v to bydlo ApS 12; musil sě (Jidáš) v poly rozdřieti, aby zlých úst čest v tom scho- val, jimiž byl boha cčloval ApŠ 53; Řek to (Filip), by rozpat na křížu ApS 139; By na lov v hojnéj écti jéno Pil 1b7; juZ bie přišel ten cas toho JidD 1a27; kak ie stlal (Jidáš) svú věc z daleka JidM 29; uzřě (Jidáš) Ruběna..., jenž v svém sadu vyšel bie sobě na vadu JidM 90; gdyž sě zdravie ruší, tepirv tu bude poznáno, nač komu kak zčestie dáno JidM 123 (se po- zná, srov. Geb SI 1, 129); Daj jiného, ac koho vies, o ňemšto geft ten súd pošel, tiem budes všie pravdy došel Silv 45, 46 (dojdeš vší pravdy; výraz pro futurum exactum zde ve významu tzv. futura prvního, srov. Geb Hm III/2, 426); jenZ tehdy byes prise] na hody UmkK 3a3; ApS 45; 66; 69; 76; $8; 112; 119; 134; 146; 152; 156; ApD 1a8; 1b7; 1b11; 2a2; 2a8; 2a9; 2a9; 2a12; 2a13; Duch 7; 8; 25; 33; 37, 38; Pil 1a7; 1a8; lal4; 2a18; 2b12; JidD 1a10; 1al2; 2a25; JidM 8; 18; 21; 35; 36; 110; 113; 114; 127; 185; 167; 168; JakKl 192; 200; 201; 209; 219; 220; Silv 15; 19; 28; 25; 39; 86; 89; 93; 94; 98; 100; 106; UmKló; 6; 10; 23;
jmajé Mar 11; -yla (Anna) k bohu Zalu- jüci Mar 23; Proé zzem jáz hi mój muž hyna...? Mar 26; mniece (lidé), by tu byl ležé (Jan) ApŠ 35; Svatý Petr... vidy byl uplakajé ApS 144; zzi (uded- nici Kristovi) v§&ch zém i(&¢i zna)vse Duch 24; on hi mirtvé hi Zivé Bude hi napokon südé Duch 41; ktoZ koli sirdcem či(stým)? věrně bude k ňemu (Kristu) mie(ně), ten vezme hřiechóv sp(roščeni)e Duch 45; k(aždý) svatý křest bý množě Duch 67; na ňešto budejf| mieně (světská moci), o to sě zzí birzo stieně Pil 2b7, 2b8; By (Jidáš) jeho (Piláta) všú věcú vlada JidM 59; AZ jednü byla (Zena) nespüci JidM 159; Běží lud obrátiv pleci, zdali by sé kde sebravse JakKl 47; dotéZ sé jedno Davida, Budes všucku pravdu (vida) Silv 12; ni tirnový kořen Byl sě v jejie (zem&) poíu bera Silv 91; Sám-lis milost, čis milostiv, ezs sě milosti ne- zhostiv? UmStKl 56; tvary aoristu v kondicionále: péču bych o duši jměla Mar 33; což bych plodu vzala Mar 77; Protož prošu, by (žáci) v tom stáli, v fiem% byfjte s& bohu vzdali ApS 137; chcu tomu (Nero)..., by mi lékarstva dobyli (lékaři), jímž bych mohl dietě jmieti ApD 1bó; tak jakž sě vččchu div(iti) (posluchači), co bý to jim chtělo býti Duch 52; Kak by mi pomohlo, by mi sé t(o) státi mohlo Pil 2a7; védé, Ze bych dobyl toho zéedie Pil 2a12; A juZ dievku vidév síübil (král), jakéto by juz dávno tu byl Pil 2b4; potázal (posel), kak by jemu (král dítéti) v(z)dieti kázal Pil 2b24; Nač bých o tom mluvil mnoho JidD 1a26; chtě na ňem (Jidáš na rybáři) sé dotázati, kak by jho piéjal na moti JidD 2a11; mysíü hi sém hi tam tocé (Jidáš), kam bý svój smutek obrátil JidD 2a21; činieci (žena), jako bý spala JidM 162; By co bylo zřie(ce), Doech by rád mluvil viece Silv 76; (ni) had ješče toho věka (by) jie (zemé) kde usty pochytil, (čím)ž by sebe byl posytil Silv 98; takéZ bylo jísté (die) vcé takéZ sé pocieti, (jiZ) by bylo syna jmieti Silv 102; JehoZ hfiebé to, otáza, proc mu by bylo pojato UmKI 33; = pro¢ by mu bylo 246 pojato UmK 1b4; což by jedno chtél (Ježíš)..., to by jmu bylo hotovo Umkl 94, 95; = což by jedno chtěl..., vše by bylo jemu hotovo UmšŠtKl 16, 17; Či jest nemohl (Ježíš) mieti koně, jenž by uzdú pošel zvoně...? UmKl 98; = jenž by pošel uzdú zvoné UmStKl20; (Ci) pak nemohl mieti sedla, (v ň)emž by sě ta (d)rahost svedla UmKl 102; = UmStKI 24; netbals na drahé ostrohy..., jimiž by koně pobadal UmSIKI 45; = UmkK 2b1; zdali by sé kde sebravse Jak Kl 47; v. také aby, ač bych, bych, kdyby; - v ostatních složených tvarech sloves- ných: hna sě preč (člověk)... tam, gdež ho měsiecóv pěti nikte nemohl byl vzvě- děti Mar 7; v němž zzí nezlišil hi hada Mar 61; iaksz chtěl, taksz vše obřiedil, jediné mnez v to nedědil Mar 68, 68, 69; vieš to, silný bože, což zzem kdy myslila, tože vieš, Z' zzem sě jinam netščal(a) Mar 75, 76; jat byl (Jan) pt&lutym poha- nem ApS 2; Véz, # budeff vzat v nedéfu v to bydlo ApS 12; musil sě (Jidáš) v poly rozdřieti, aby zlých úst čest v tom scho- val, jimiž byl boha cčloval ApŠ 53; Řek to (Filip), by rozpat na křížu ApS 139; By na lov v hojnéj écti jéno Pil 1b7; juZ bie přišel ten cas toho JidD 1a27; kak ie stlal (Jidáš) svú věc z daleka JidM 29; uzřě (Jidáš) Ruběna..., jenž v svém sadu vyšel bie sobě na vadu JidM 90; gdyž sě zdravie ruší, tepirv tu bude poznáno, nač komu kak zčestie dáno JidM 123 (se po- zná, srov. Geb SI 1, 129); Daj jiného, ac koho vies, o ňemšto geft ten súd pošel, tiem budes všie pravdy došel Silv 45, 46 (dojdeš vší pravdy; výraz pro futurum exactum zde ve významu tzv. futura prvního, srov. Geb Hm III/2, 426); jenZ tehdy byes prise] na hody UmkK 3a3; ApS 45; 66; 69; 76; $8; 112; 119; 134; 146; 152; 156; ApD 1a8; 1b7; 1b11; 2a2; 2a8; 2a9; 2a9; 2a12; 2a13; Duch 7; 8; 25; 33; 37, 38; Pil 1a7; 1a8; lal4; 2a18; 2b12; JidD 1a10; 1al2; 2a25; JidM 8; 18; 21; 35; 36; 110; 113; 114; 127; 185; 167; 168; JakKl 192; 200; 201; 209; 219; 220; Silv 15; 19; 28; 25; 39; 86; 89; 93; 94; 98; 100; 106; UmKló; 6; 10; 23;
Strana 247
24; 33; 61; 83; 97; 110; UmK 1b4; 2a1; 232; 2b3; 2b3; 2b7; UmStKI 4; 7; 19; 23; 32; 43; 46; 47; 49; 53; 62; 63; 66; bývati nedok. pobývati, zdrZovati se někde: tři dni jho (Matyáše) hledavše, tu, gdež při nich bywal zavše, nalésti jho nemohúce Apš 85, čí(asto) býwayucze spolu Duch 71; - stávati se, přiházeti se: v rově by nalésti mannu na dně po všem rově, jakšto koli gdyšto v nově piesek (z) studně, gdyšto bywa, že sé s vodú smiesiv vzplývá ApŠ 42; gdyž kto vezme ne- smysl taký, jenšto ani mezi ptáky, ani j(e) pfi hlüápém zvěřu Bywa, ač sám sobě věřu ApD 1a19; - bývati, obvykle býti: ni střiebro, ani zlato bywa draho vložiti na to UmSLKl 40; -byvá mi éso — mívám něco, dostává se mi něčeho: drahost..., z nież bywa lidem znamenie sbožie UmŚLKI 25; = UmKl 103; cěliti nedok., hojiti, léčiti: Mocný hos- podine, ...jenž všécky smutky czieliji Mar 48; cělovánie stř., líbání: v czielowanyu dal znamenie (Jidáš) hřiešnéj duši na ztracenie ApS 58; c&lovati nedok., líbati: jimiž (ústy) byl (Jidáš) boha czíelowal ApŠ 53; cěp m., cep: Mní sé (Ruben) se mnü (Jidášem) viežč cziepý, svú Вё(&) tak vysocě zhustiv JidM 102 (že jsme si rovni VýbAk; že jsme spolu pásli husy Ryš); eésta Z. - cesta, dráha: vláčili jeho (po- hané Marka) po městu, všady krvü kro- piece cziezztu ApS 105; bra sě (Jidáš) preč na moře, jadyž ni cziezzthý ni sledu JidD 2b12; - způsob života, druh činnosti: chcu (Nero) všdy tu strast vzv(6)d$ti, jušto má jest máti jměla na porodě..., hi chcu projíti tú cziezztu ApD 1b9; eéstovati nedok., pirvé cziezztugíe ne- piésta (Jidáš), jeliže sě dobra města JidM 45; cětka ž., kovový plíšek: ana (uzda) zla- tými czetkamy zproložena i gemmami UmStKl 21; = chzyetkamy UmkKl 99 (drobný peníz, paták Ryš v Kl. zl.); ciesař m., císař: jat byl (Jan) přčfútým pohanem, Cziezzarsem Domiciánem ApS 8, mu&u, aé nerad, réci o toho cziezzarsíe zlobé ApD 1a4; co v. 680 ctný v. čstný eütiti nedok., cítiti, poznávati: máti pak tajieci miléí, Czíutyeczi obáč zub vilčí v tom svém nalezeném synu JidD 1b17; cuzí příd., cizí: tito, z Galilé jsúce, Czíuzích krajóv nevědůú(ce), všéch jazy- kóv řčči j(majú) Duch 4; přijat sa (Jidáš) v czíuziu dědinu JidD 1a12; přikrad sé (Jidáš) v czíuziě pastviščě JidD 1a20; Cyrenejsko stř., Cyrenaika, území v sev. Africe: Z czyreneyzka su pak mnoz(i) Duch 19; ё&Ка Z., nadéje: kak jest na mále postála Chzaka škariotcké vlasti JidM 9; čakati nedok., čekati: chzacal LegPJak 1b2; čas m., běh událostí; časový úsek cha- rakterizovaný určitými událostmi, něčí čin- ností, jistými znaky; určitá doba, přimě- řená doba, vhodná doba: Svatý Marek chzazza svého tirpěl mnoho protivného, bydle u Penthanapoli ApS 94; Rušils (králi) tiem jeho (dítéte) krásu, Z' si ne- doZdal svého chzazzu ApD 2a18; (svat>y duch pri svém chzazzie r(ozlíéné) sé po- kazoval Duch 84; O tom chzazzu velmi trudném, tocüásto o tom dni südném Pil lal; Hi byl jeden král tu gdasi, slovütny muZ po své chzazzy Pil Ja26; gdyZ sé komu lov pochyéí a chzazz sé k to(m)u poZicí Pil1b22; Král jéda vezríé na hvézdy..., odtad mnohé chzazzy véda Pil 2aś; králová svá hodinü, málo obać lepším chzazzem, snad lépe řku, svým necasem, jenZ sé mezi tiem nahodi, po- čenši syna porodi JidD 1a14; ju£Z bé přišel ten chzazz toho JidD 1a27; za malý chzazz had sě vzkřivi JidD 2b23; tdy juž ovoce včilé na ščepiech v krokot dospělo, jakž k tomu svój chzazz juž mělo JidM 66; Přihodi sé toho chzazzu JidM 72; Véz, Zet sé chzazz blíží k tomu, hodovav- & jíti k domu JidM 147; Daj nám..., Zeno, (masa), ac chce$ nümtieti bez cza- ja! JakKi 188 (srov. bez Casa = v čas 247
24; 33; 61; 83; 97; 110; UmK 1b4; 2a1; 232; 2b3; 2b3; 2b7; UmStKI 4; 7; 19; 23; 32; 43; 46; 47; 49; 53; 62; 63; 66; bývati nedok. pobývati, zdrZovati se někde: tři dni jho (Matyáše) hledavše, tu, gdež při nich bywal zavše, nalésti jho nemohúce Apš 85, čí(asto) býwayucze spolu Duch 71; - stávati se, přiházeti se: v rově by nalésti mannu na dně po všem rově, jakšto koli gdyšto v nově piesek (z) studně, gdyšto bywa, že sé s vodú smiesiv vzplývá ApŠ 42; gdyž kto vezme ne- smysl taký, jenšto ani mezi ptáky, ani j(e) pfi hlüápém zvěřu Bywa, ač sám sobě věřu ApD 1a19; - bývati, obvykle býti: ni střiebro, ani zlato bywa draho vložiti na to UmSLKl 40; -byvá mi éso — mívám něco, dostává se mi něčeho: drahost..., z nież bywa lidem znamenie sbožie UmŚLKI 25; = UmKl 103; cěliti nedok., hojiti, léčiti: Mocný hos- podine, ...jenž všécky smutky czieliji Mar 48; cělovánie stř., líbání: v czielowanyu dal znamenie (Jidáš) hřiešnéj duši na ztracenie ApS 58; c&lovati nedok., líbati: jimiž (ústy) byl (Jidáš) boha czíelowal ApŠ 53; cěp m., cep: Mní sé (Ruben) se mnü (Jidášem) viežč cziepý, svú Вё(&) tak vysocě zhustiv JidM 102 (že jsme si rovni VýbAk; že jsme spolu pásli husy Ryš); eésta Z. - cesta, dráha: vláčili jeho (po- hané Marka) po městu, všady krvü kro- piece cziezztu ApS 105; bra sě (Jidáš) preč na moře, jadyž ni cziezzthý ni sledu JidD 2b12; - způsob života, druh činnosti: chcu (Nero) všdy tu strast vzv(6)d$ti, jušto má jest máti jměla na porodě..., hi chcu projíti tú cziezztu ApD 1b9; eéstovati nedok., pirvé cziezztugíe ne- piésta (Jidáš), jeliže sě dobra města JidM 45; cětka ž., kovový plíšek: ana (uzda) zla- tými czetkamy zproložena i gemmami UmStKl 21; = chzyetkamy UmkKl 99 (drobný peníz, paták Ryš v Kl. zl.); ciesař m., císař: jat byl (Jan) přčfútým pohanem, Cziezzarsem Domiciánem ApS 8, mu&u, aé nerad, réci o toho cziezzarsíe zlobé ApD 1a4; co v. 680 ctný v. čstný eütiti nedok., cítiti, poznávati: máti pak tajieci miléí, Czíutyeczi obáč zub vilčí v tom svém nalezeném synu JidD 1b17; cuzí příd., cizí: tito, z Galilé jsúce, Czíuzích krajóv nevědůú(ce), všéch jazy- kóv řčči j(majú) Duch 4; přijat sa (Jidáš) v czíuziu dědinu JidD 1a12; přikrad sé (Jidáš) v czíuziě pastviščě JidD 1a20; Cyrenejsko stř., Cyrenaika, území v sev. Africe: Z czyreneyzka su pak mnoz(i) Duch 19; ё&Ка Z., nadéje: kak jest na mále postála Chzaka škariotcké vlasti JidM 9; čakati nedok., čekati: chzacal LegPJak 1b2; čas m., běh událostí; časový úsek cha- rakterizovaný určitými událostmi, něčí čin- ností, jistými znaky; určitá doba, přimě- řená doba, vhodná doba: Svatý Marek chzazza svého tirpěl mnoho protivného, bydle u Penthanapoli ApS 94; Rušils (králi) tiem jeho (dítéte) krásu, Z' si ne- doZdal svého chzazzu ApD 2a18; (svat>y duch pri svém chzazzie r(ozlíéné) sé po- kazoval Duch 84; O tom chzazzu velmi trudném, tocüásto o tom dni südném Pil lal; Hi byl jeden král tu gdasi, slovütny muZ po své chzazzy Pil Ja26; gdyZ sé komu lov pochyéí a chzazz sé k to(m)u poZicí Pil1b22; Král jéda vezríé na hvézdy..., odtad mnohé chzazzy véda Pil 2aś; králová svá hodinü, málo obać lepším chzazzem, snad lépe řku, svým necasem, jenZ sé mezi tiem nahodi, po- čenši syna porodi JidD 1a14; ju£Z bé přišel ten chzazz toho JidD 1a27; za malý chzazz had sě vzkřivi JidD 2b23; tdy juž ovoce včilé na ščepiech v krokot dospělo, jakž k tomu svój chzazz juž mělo JidM 66; Přihodi sé toho chzazzu JidM 72; Véz, Zet sé chzazz blíží k tomu, hodovav- & jíti k domu JidM 147; Daj nám..., Zeno, (masa), ac chce$ nümtieti bez cza- ja! JakKi 188 (srov. bez Casa = v čas 247
Strana 248
nepravý, nevhod Geb S1 1, 155, když nebyl ještě cas, pred éasem Geb SI 1, 44, ihned, na místě, bez prodlení Ryš v Kl. zl; O tom paky, jesto vázán, ten czaij teb(é) Ezdrü skázán Silv 18; hledaje svych ove(c? zbylých, z dávných czafow zablú- dilych UmStKl 68; časný příd., včasný, příznivý: slunce... pustilo papirslky jasné, dav povětřie ovšem czajne JakKl 14; často přísl.: což o jich (Židů) věsti po- mnóeno, jakż czajto kdas boje brali JakKI ó1; častý příd.: Znamenávajé (Jidaś) ze spánie té Zeny chzazzté vzdychanie JidM 150; Čechy mn. m., jm. země: jež sě stalo v chzechach nenie JidM 11; čest ž. čest, důstojnost, důstojenství, hodnost, postavení: pojal (muž) sobě ženě hpannu, všie chzcty dievku, jmenem Annu Mar 17; musil sě (Jidáš) v poly rozdřieti, aby zlých úst chzezzt v tom schoval, jimiZ byl boha céloval ApS 52; V tej mluvě (svatý) Petr vstana, jakž jmu chzezzt (popov)stvie dana Duch 30; přikrad sě (Jidáš) v cuzie pastviščě, mimo bratra v chzezt sě tiščě JidD 1a21; Vizže každý, kak jest vrátka seho světa chzezt hi chvala JidM 7; Herodeś byl chzctý zbaven a Pilát, v niej sa postaven, diržal všě vlasti okolnie JidM 35; Judáš počě ve chzcty rósti, v sboZü, v hospodnie milosti JidM 125; ve všem, což tu bylo, vlada, všakž všdy svú chzezt z toho krada JidM 132; Zda mníš, by v tej chzcty stál dlüho? JidM 134; Vižu J(ezZüSé) v knéZiej czíty Silv 8; Kristus přijal krščenie ne proto, aby ...vyššie czíty tiem dobýv(al) Silv 69; projev úcty, pocta, sláva: Benátčené tělo jeho (Marka)... s velikú chzctyu přijemše, do Benátek je přčnesli ApŠ 117; Věčší svatý Jakub slóve činem trojie chzcty hotové, juž jemu písmo vydává; podlé těchto tří chzctý práva, jímž z jiných jest věcí mnohem ApD 2b10, 2b12; chvála buď tob(é) hi czeft nemalá UmKl 60; - nád- hera, okázalost: juž vše přihotováno, což k tomu (lovu) potfóbovano na chzezt po 248 králevském právu... By na lov v hojnéj chzcty jéno Pil 1bó, 1b7 (ctná, nádherná ipravu Geb SI 1, 169); pod nachem, v zla- téj koroné ...podlé mocnych králóv nrava, jakZ sé pro svétskü czejt stává UmŚtKI 38; či, čili část. tázací, spoj. v otázce zjišťovací, zdali, cožpak: Nalezené plémě, Chzi nevieš, z které js(i zem)é? JidD 1b27; (Žena v)ecé: ,,Co sé lekli?... Czy já sem vas udatnójsi...?** JakKI 203; Czy nevieś, co pfiślo k ćemu...? Silv 62; Czy jest nemohl (JeZí3) mieti koné...? UmKIl 97; — Czyli UmŚtKI 19; Czy nemohl (by) moci mieti (JeZí3)...2 UmkK1109; — Czyly UmStKl 31; Czyly j nemohl jmieti sedla...? UmŚtKI 23; - v otázce vyluco- vaci -li..., Gi = zda..., 6i: Sam-lis milost, czys milostiv...? UmŚtKI 55; čí zájm. neurč. přivl., něčí: Jest-li to chzle rozkázanie, ten mi v tom násilé činí JidM 94; Čiha ž., jm. potoka: Chzíha pak dějú potoku Pil 1a18; čili v. či čin m., způsob, příčina: Věčší svatý Jakub slóve Chzinem trojie četi hotové ApD 2b10 (pro trojí připravenou poctu VýbAk); činiti nedok. - činiti, konati, působiti něco: Takž tu vše své dobré děnie, mlád sa, chzíníl, k bohu mieně Mar 13; Slý- chal-li jest to kto živý, neb ta slova neb ty div(y), jéZ tito chzínye ve mnozé Duch 27; Jest-li to Cie rozkázanie, ten mi v tom násilé chzíny JidM 95; a kéž mi to chzínyé jiní...? JidM 96; pfedsiirati, tvářiti se nějak: podlé ňeho (Jidáše) tak leZala (Zena), Chzínyeczi, jako by spala JidM 162; čistě, čístě přísl.: jakž Adam tělo czy- itye (vza)l byl, takéZ bylo jísté (die)vcé takéZ sé potieti Silv 99 (— z panenské země Kl. zl.); čísti nedok., počítati, pokládati, přičí- tati: Ty (Piláte) v tom neczty své viny! UmkK 4b6 (nepfićcitej si to za vinu); čistý příd., neposkvrněný, neporušený, bezúhonný, nevinný: děvstvo té cz.fte země, z niež pošlo člověčie plémě Silv 87;
nepravý, nevhod Geb S1 1, 155, když nebyl ještě cas, pred éasem Geb SI 1, 44, ihned, na místě, bez prodlení Ryš v Kl. zl; O tom paky, jesto vázán, ten czaij teb(é) Ezdrü skázán Silv 18; hledaje svych ove(c? zbylých, z dávných czafow zablú- dilych UmStKl 68; časný příd., včasný, příznivý: slunce... pustilo papirslky jasné, dav povětřie ovšem czajne JakKl 14; často přísl.: což o jich (Židů) věsti po- mnóeno, jakż czajto kdas boje brali JakKI ó1; častý příd.: Znamenávajé (Jidaś) ze spánie té Zeny chzazzté vzdychanie JidM 150; Čechy mn. m., jm. země: jež sě stalo v chzechach nenie JidM 11; čest ž. čest, důstojnost, důstojenství, hodnost, postavení: pojal (muž) sobě ženě hpannu, všie chzcty dievku, jmenem Annu Mar 17; musil sě (Jidáš) v poly rozdřieti, aby zlých úst chzezzt v tom schoval, jimiZ byl boha céloval ApS 52; V tej mluvě (svatý) Petr vstana, jakž jmu chzezzt (popov)stvie dana Duch 30; přikrad sě (Jidáš) v cuzie pastviščě, mimo bratra v chzezt sě tiščě JidD 1a21; Vizže každý, kak jest vrátka seho světa chzezt hi chvala JidM 7; Herodeś byl chzctý zbaven a Pilát, v niej sa postaven, diržal všě vlasti okolnie JidM 35; Judáš počě ve chzcty rósti, v sboZü, v hospodnie milosti JidM 125; ve všem, což tu bylo, vlada, všakž všdy svú chzezt z toho krada JidM 132; Zda mníš, by v tej chzcty stál dlüho? JidM 134; Vižu J(ezZüSé) v knéZiej czíty Silv 8; Kristus přijal krščenie ne proto, aby ...vyššie czíty tiem dobýv(al) Silv 69; projev úcty, pocta, sláva: Benátčené tělo jeho (Marka)... s velikú chzctyu přijemše, do Benátek je přčnesli ApŠ 117; Věčší svatý Jakub slóve činem trojie chzcty hotové, juž jemu písmo vydává; podlé těchto tří chzctý práva, jímž z jiných jest věcí mnohem ApD 2b10, 2b12; chvála buď tob(é) hi czeft nemalá UmKl 60; - nád- hera, okázalost: juž vše přihotováno, což k tomu (lovu) potfóbovano na chzezt po 248 králevském právu... By na lov v hojnéj chzcty jéno Pil 1bó, 1b7 (ctná, nádherná ipravu Geb SI 1, 169); pod nachem, v zla- téj koroné ...podlé mocnych králóv nrava, jakZ sé pro svétskü czejt stává UmŚtKI 38; či, čili část. tázací, spoj. v otázce zjišťovací, zdali, cožpak: Nalezené plémě, Chzi nevieš, z které js(i zem)é? JidD 1b27; (Žena v)ecé: ,,Co sé lekli?... Czy já sem vas udatnójsi...?** JakKI 203; Czy nevieś, co pfiślo k ćemu...? Silv 62; Czy jest nemohl (JeZí3) mieti koné...? UmKIl 97; — Czyli UmŚtKI 19; Czy nemohl (by) moci mieti (JeZí3)...2 UmkK1109; — Czyly UmStKl 31; Czyly j nemohl jmieti sedla...? UmŚtKI 23; - v otázce vyluco- vaci -li..., Gi = zda..., 6i: Sam-lis milost, czys milostiv...? UmŚtKI 55; čí zájm. neurč. přivl., něčí: Jest-li to chzle rozkázanie, ten mi v tom násilé činí JidM 94; Čiha ž., jm. potoka: Chzíha pak dějú potoku Pil 1a18; čili v. či čin m., způsob, příčina: Věčší svatý Jakub slóve Chzinem trojie četi hotové ApD 2b10 (pro trojí připravenou poctu VýbAk); činiti nedok. - činiti, konati, působiti něco: Takž tu vše své dobré děnie, mlád sa, chzíníl, k bohu mieně Mar 13; Slý- chal-li jest to kto živý, neb ta slova neb ty div(y), jéZ tito chzínye ve mnozé Duch 27; Jest-li to Cie rozkázanie, ten mi v tom násilé chzíny JidM 95; a kéž mi to chzínyé jiní...? JidM 96; pfedsiirati, tvářiti se nějak: podlé ňeho (Jidáše) tak leZala (Zena), Chzínyeczi, jako by spala JidM 162; čistě, čístě přísl.: jakž Adam tělo czy- itye (vza)l byl, takéZ bylo jísté (die)vcé takéZ sé potieti Silv 99 (— z panenské země Kl. zl.); čísti nedok., počítati, pokládati, přičí- tati: Ty (Piláte) v tom neczty své viny! UmkK 4b6 (nepfićcitej si to za vinu); čistý příd., neposkvrněný, neporušený, bezúhonný, nevinný: děvstvo té cz.fte země, z niež pošlo člověčie plémě Silv 87;
Strana 249
I řku brž, ežs milost sama, pošlá... k nám... porodem czyfte dévice UmStKl 60; člověčí příd., lidský: z niež (země) pošlo czlowieczie plémě Silv 88; ani czlowye- czie krev která byla kde na niej (zemi) prolita Silv 92; v Zádost czlowieczyemu oku Umkl 108; člověčstvo stř., člověčenství, -hzlowiechzctwém Duch 102; člověk m.: Chzlowyek zamůútiv živo- tem, hna sě preč v púšču Mar 4; Král... byl v tom chzlowiek rozumný Pil 2a3; JidD 2b22; JidM 44; 91; 117; Silv 95; UmK1 79; UmK 2a3; UmK 4b1; UmŠiKl 1; čso, co, -ž zájm. - tázací (v otázce ne- přímé), co: (všichni) sě vééchu div(iti), Czo by to jim chtělo býti Duch 52; Pilát, czo sě stalo, tieže JidM 106; Či nevieš, czo přišlo k czemu...? Silv 62, 62; - ve větě zvolací, co: Svěcká moci, czo nesku- tíš, k chzemu sirdcé neprinutís...! Pil 2bó, 2b6; - ve vloZené vété püv. tázací nebo zvolací: vláčili jeho (pohané Marka) po městu, všady krýú kropiece cěstu, an obáč, czo jmu toho dle, dal dušu bohu sě modle ApŠ 106 (nehledě na to VýbAk); Czo řku pak o jinéj zlobě: mužěč za ženu vzem (Nero) sobě ApD 2al18; co, čemu = proč: (Bra)třie, czo v tom meš- kámy? Duch 59; Chzemu tvá mysl tak odjata, nevěrný sám svój zloděju? JidM 136 (čím byla tvá mysl tak zaujata VýbAk); (Zena v)ecé: ,,Czo sé lekli? Proč ste masa neupekli...?** Jak Kl 199; Zidovstvo zno- va kfièe a fka: ,,czo nám otvlaécujes (Piláte)? Proč ho (Ježíše) juž neukřižu- ješ?“ UmK 3b2; v. též nač, proč; ne- určité, co, cokoli, něco: dáváš (bože) ko- muž czo ráčě Mar 66; nenie czo zahřésti ApŠ 38; což jest podobno k chzemu, to všdy jako přilne k ňemu JidM 41; gdyž sé chce czo sdieti, to sě veždy někak sklade JidM 74; a kéž mi to činie jiní, jimž dávaju, ktož czo ráčí...? JidM 97; Viz, kak czo gda příde k chzemu, jehož sě člověk nedomní JidM 116, 116; strúce (Židé) všady jakšto plátno, gdež móž czo býti udatno JakKl 36; zdali by sč kde ebravše neb toho czo znáti davše, jehož lidství: sě na ně domněno JakKl 48; Kristus přijal krščenic ne proto, aby czo krsta dle přivzal v svatosti Silv 67; By czo bylo zřie(ce), Doech by rád mluvil viece Silv 75; jehoZ sé vSé moc neskryla, by jmu v czem potiébna byla UmKl 92; = UmšiKl 14; vztažné, co, cokoli, jež: v němž (bohu) sě každá tvář vyznává, juž země neb moře plodí, Czos-li gde v povětřie vschodí Mar 65; chráně (bůh) vše, czos jest, ot hlada Mar 60; vieš to, silný bože, Czos sem kdy myslila Mar 75; sezvav (Filip) sbor žákovstva svého, Czos bylo z biskupstva jeho ApS 131; chcu projíti tà céstü, na to, czos jézdé po městu slyšal sem ApD 1b10 (proto, Ze Ry3); a juZ vse pf.hotoväno, Czos k tomu potréboväno Pil 1b4; by mi sě t(o) státi mohlo, Czos vizu z mého pohodlé Pil 2a9; Czos chtél (král) musi sé to státi Pil 2b10; By dievka králem poznána. Czos k tomu, milču o jiném, jedno to, Ze pocé synem Pil 2b13; A czos ande též jinými Stává sé bratry vlastnymi..., vSe pro té, fütá závisti JidD 1b8; neb czos jest po- dobno k čemu, to všdy jako přilne k ňemu JidM 41; vzem (Jidáš), czos chtěl, uzré Ruběna JidM 88; ve všem, czos tu bylo, vlada JidM 131; zdali by sě kde sebravše (Židé) neb toho co znáti davše..., Czos o jich věsti pomněno JakKl 50; Vy ne- vieste, czo já vědě JakKl 190; czo jest o ňem líčil (Silvestr o Ježíšovi), (slus)ie jmu, by to dolíčil Silv 39; czo kde jest, všecko stvořil (syn boží) UmKl 86; = UmStKl 8; Czos by jedno chtél..., to by jmu bylo hotovo UmKXKl 94; = Czoz UmStKl 16; toho sé dnes zmyvaji, Ze, czos mu (Ježíšovi) sé stane, nedbaji Um K 4b3; - vztaZné (absol.): netbajé (Jidáš), czo sé zde mütie, jimsto zlà pamét ostavil JidD 2b15 (těch, kteří ); - vztažné (s gen. partitivním), kolik, nakolik, pokud: kro- mě czos bych plodu vzala, vždy mi bylo na útrobě Mar 77; neb czos v sv(ě)tě Íúté zvěři, tej sě ta zlob nepřimieří ApD 1a6; to, czos sem ztravy schovala JakKl 192; éstné přísl., důstojně: kâza (král) dietě... Chzctnye chovati ApD 2a17; 249
I řku brž, ežs milost sama, pošlá... k nám... porodem czyfte dévice UmStKl 60; člověčí příd., lidský: z niež (země) pošlo czlowieczie plémě Silv 88; ani czlowye- czie krev která byla kde na niej (zemi) prolita Silv 92; v Zádost czlowieczyemu oku Umkl 108; člověčstvo stř., člověčenství, -hzlowiechzctwém Duch 102; člověk m.: Chzlowyek zamůútiv živo- tem, hna sě preč v púšču Mar 4; Král... byl v tom chzlowiek rozumný Pil 2a3; JidD 2b22; JidM 44; 91; 117; Silv 95; UmK1 79; UmK 2a3; UmK 4b1; UmŠiKl 1; čso, co, -ž zájm. - tázací (v otázce ne- přímé), co: (všichni) sě vééchu div(iti), Czo by to jim chtělo býti Duch 52; Pilát, czo sě stalo, tieže JidM 106; Či nevieš, czo přišlo k czemu...? Silv 62, 62; - ve větě zvolací, co: Svěcká moci, czo nesku- tíš, k chzemu sirdcé neprinutís...! Pil 2bó, 2b6; - ve vloZené vété püv. tázací nebo zvolací: vláčili jeho (pohané Marka) po městu, všady krýú kropiece cěstu, an obáč, czo jmu toho dle, dal dušu bohu sě modle ApŠ 106 (nehledě na to VýbAk); Czo řku pak o jinéj zlobě: mužěč za ženu vzem (Nero) sobě ApD 2al18; co, čemu = proč: (Bra)třie, czo v tom meš- kámy? Duch 59; Chzemu tvá mysl tak odjata, nevěrný sám svój zloděju? JidM 136 (čím byla tvá mysl tak zaujata VýbAk); (Zena v)ecé: ,,Czo sé lekli? Proč ste masa neupekli...?** Jak Kl 199; Zidovstvo zno- va kfièe a fka: ,,czo nám otvlaécujes (Piláte)? Proč ho (Ježíše) juž neukřižu- ješ?“ UmK 3b2; v. též nač, proč; ne- určité, co, cokoli, něco: dáváš (bože) ko- muž czo ráčě Mar 66; nenie czo zahřésti ApŠ 38; což jest podobno k chzemu, to všdy jako přilne k ňemu JidM 41; gdyž sé chce czo sdieti, to sě veždy někak sklade JidM 74; a kéž mi to činie jiní, jimž dávaju, ktož czo ráčí...? JidM 97; Viz, kak czo gda příde k chzemu, jehož sě člověk nedomní JidM 116, 116; strúce (Židé) všady jakšto plátno, gdež móž czo býti udatno JakKl 36; zdali by sč kde ebravše neb toho czo znáti davše, jehož lidství: sě na ně domněno JakKl 48; Kristus přijal krščenic ne proto, aby czo krsta dle přivzal v svatosti Silv 67; By czo bylo zřie(ce), Doech by rád mluvil viece Silv 75; jehoZ sé vSé moc neskryla, by jmu v czem potiébna byla UmKl 92; = UmšiKl 14; vztažné, co, cokoli, jež: v němž (bohu) sě každá tvář vyznává, juž země neb moře plodí, Czos-li gde v povětřie vschodí Mar 65; chráně (bůh) vše, czos jest, ot hlada Mar 60; vieš to, silný bože, Czos sem kdy myslila Mar 75; sezvav (Filip) sbor žákovstva svého, Czos bylo z biskupstva jeho ApS 131; chcu projíti tà céstü, na to, czos jézdé po městu slyšal sem ApD 1b10 (proto, Ze Ry3); a juZ vse pf.hotoväno, Czos k tomu potréboväno Pil 1b4; by mi sě t(o) státi mohlo, Czos vizu z mého pohodlé Pil 2a9; Czos chtél (král) musi sé to státi Pil 2b10; By dievka králem poznána. Czos k tomu, milču o jiném, jedno to, Ze pocé synem Pil 2b13; A czos ande též jinými Stává sé bratry vlastnymi..., vSe pro té, fütá závisti JidD 1b8; neb czos jest po- dobno k čemu, to všdy jako přilne k ňemu JidM 41; vzem (Jidáš), czos chtěl, uzré Ruběna JidM 88; ve všem, czos tu bylo, vlada JidM 131; zdali by sě kde sebravše (Židé) neb toho co znáti davše..., Czos o jich věsti pomněno JakKl 50; Vy ne- vieste, czo já vědě JakKl 190; czo jest o ňem líčil (Silvestr o Ježíšovi), (slus)ie jmu, by to dolíčil Silv 39; czo kde jest, všecko stvořil (syn boží) UmKl 86; = UmStKl 8; Czos by jedno chtél..., to by jmu bylo hotovo UmKXKl 94; = Czoz UmStKl 16; toho sé dnes zmyvaji, Ze, czos mu (Ježíšovi) sé stane, nedbaji Um K 4b3; - vztaZné (absol.): netbajé (Jidáš), czo sé zde mütie, jimsto zlà pamét ostavil JidD 2b15 (těch, kteří ); - vztažné (s gen. partitivním), kolik, nakolik, pokud: kro- mě czos bych plodu vzala, vždy mi bylo na útrobě Mar 77; neb czos v sv(ě)tě Íúté zvěři, tej sě ta zlob nepřimieří ApD 1a6; to, czos sem ztravy schovala JakKl 192; éstné přísl., důstojně: kâza (král) dietě... Chzctnye chovati ApD 2a17; 249
Strana 250
éstny, etný příd., vznešený, slavný: ---chzctnyey ije LegPNaneb 2a30; jsa tak cztny, tak veliký, chtěl jsi (bože) mál býti všeliký UmStKI 61; čtvrtý čísl.: W chztwyrth--- LegPJak 2a34; étyfidséti, étyFideéti Císl.: ---sidcziety LegPJak 1b3; čúš přísl., totiž: své zradě povolil (Ji- dáš), tej chzíuíf| zradě, jušto skutil ApS 62; Viz, kak co gda příde k čemu, jehož sé člověk nedomní, ten chzufj, jenž na sě nepomní JidM 118; čúti nedok. - cítiti, vnímati čichem: po- čěéchu (zloději) to maso czíuczy JakKl 182; postihovati, znamenati: Hpanil Chzíuyu to po tvém vzdychaní, Ze sé tobé nic nemílu JidM 164; &ati sé, pozorovati na sobé néco: hi ten (had) sé tdy raduje, gdyZ zzíe plodem sboZen chzíuge Mar 68; daleko v. z daleka daleky piíd.; komp. jmenny dálejí, dalek, velmi vzddlen: stasta (oba králové) za morem na méle..., sen hi on strachu dalegy JakKl 4; daný příd., udělený, uštědřený: bohem dany život ApS 9; v tej rozkoši oběcanéj, tobě hi všěm sbožným daneý ApS 17; milost tobü mně dana by ta byla jimi znana UmkKiI 9; dar m.: jakž chtě, dary své dělíš (hos- podine) Mar 49; na všě, již tu s(táchu)..., Dar svatého ducha spad(e) Duch 49; Hi jest pfi téch sloviech tak(é) Dary boZie nejednaké... povédéti Duch 80; k(omu g)de přišli jho (svatého Ducha) darsí Duch 88; darovati dok., koho čím, obdarovati: Z(e jsá ti), již nóbřězáni, (svatým) du- chem darowaný Duch 54; dařiti nedok., koho čím, obdarovávati: bych byla (Anna) vňuž jiné tváři, jéž tvá (boží) milost ščedřě darsí Mar 71; po- sledňú radü jé (ucedníky) darsíe (Jan) ApS 24; dáti dok. koho, co komu, darovati, odevzdati, poskytnouti, svefiti, podati, pFedloźiti: Proć sem jaz hi mój muż hyna, 250 Ż' na(m) nedajj (boże) dcerky ni syna? Mar 27; (Matyášovi) pitie dano bylo ApS 76; Tož (pití) jmu také dano piti ApS 80; hi dal (Matyáš) opět všém zrak oném ApS 83; aX pak sám dal sé jim (Matyás neprátelüm) v rucé ApS 87; Dal (Marek) duáu bohu sé modle ApS 707; musichu jmu (lekafi Neronov.) napoj daty ApD 1b19; tu žábu, jakž v sé byl vchvatil (Nero), Dachu jmu, by j(u) vy- vrátil ApD 2a3 (dali mu nějaký prostře- dek); V tej mluvě (svaty) Petr vstana, jakž jmu čest (popov)stvie dana Duch 30; což chtěl (král), musi sě to státi, jakšto jemušto moc dana Pil 2b11; syna plačúce da jí (Jidáš královně) JidD 1b23; tepirv tu bude poznáno, nač komu kak zčestie dano JidM 124; Věz, žeť sě čas blíží k tomu..., jédše daty mísu druhu! JidM 143; Day nám..., ženo, (masa) JakKl 187; daly sú mi k nápoju smiesivše žlč v žiežu moju Silv 15; day jiného (člo- věka), ač koho vieš, o ňemšto jest ten súd pošel Silv 44 (navrhni); s podst. jm. dějového významu: slovem zlé prorady v cělováňůú dal (Jidáš) znamenie hřiešnéj duši na ztracenie ApŠ 58; Tehdy mistři sě sezřěvše, Dachu jmu (Neronovi) řěč, jakż umóvse ApD 2all; - co, zpisobili, vytvořiti: pustilo (slunce) papirslky jasné, Daw povětřie ovšem časné JakKl 14; - sinf., umožniti, dovoliti, dopřáti, dopustiti: Nedaw fje ji (žábě) jinak stéci, kázachu hi s ním (králem) užéci ApD 2b1; Běží lud obrátiv pleci, zdali by sě kde sebravše neb toho co znáti dawije, jehož sě na ně domněno JakKl 48; Kristus přijal kršče- nie..., Daw nám s(e)be v tom użit(i) Silv 71; jimšto sem dal (Ježíš) to znáti, by jim bylo tvé jmě známo Umkl 6; - s inf., přikázati: ot nižšiecho daw sé (Kristus) krstí(ti) Silv 72; Juž ho viece bíti neda (Pilát Ježíše) UmK 4aó; - v. též udieti sé; dávati nedok. - co komu, dávati, posky- tovati; zpüsobovati: jakZ chté, dary své délí$ (hospodine), Dawagíe bravóm hi skotu plemenité vóle lhotu Mar 60; da- waif komuZ co ra¢é Mar 66; a kéZ mi to dinie jini, jimZ dawayu, ktoZ co raéf...?
éstny, etný příd., vznešený, slavný: ---chzctnyey ije LegPNaneb 2a30; jsa tak cztny, tak veliký, chtěl jsi (bože) mál býti všeliký UmStKI 61; čtvrtý čísl.: W chztwyrth--- LegPJak 2a34; étyfidséti, étyFideéti Císl.: ---sidcziety LegPJak 1b3; čúš přísl., totiž: své zradě povolil (Ji- dáš), tej chzíuíf| zradě, jušto skutil ApS 62; Viz, kak co gda příde k čemu, jehož sé člověk nedomní, ten chzufj, jenž na sě nepomní JidM 118; čúti nedok. - cítiti, vnímati čichem: po- čěéchu (zloději) to maso czíuczy JakKl 182; postihovati, znamenati: Hpanil Chzíuyu to po tvém vzdychaní, Ze sé tobé nic nemílu JidM 164; &ati sé, pozorovati na sobé néco: hi ten (had) sé tdy raduje, gdyZ zzíe plodem sboZen chzíuge Mar 68; daleko v. z daleka daleky piíd.; komp. jmenny dálejí, dalek, velmi vzddlen: stasta (oba králové) za morem na méle..., sen hi on strachu dalegy JakKl 4; daný příd., udělený, uštědřený: bohem dany život ApS 9; v tej rozkoši oběcanéj, tobě hi všěm sbožným daneý ApS 17; milost tobü mně dana by ta byla jimi znana UmkKiI 9; dar m.: jakž chtě, dary své dělíš (hos- podine) Mar 49; na všě, již tu s(táchu)..., Dar svatého ducha spad(e) Duch 49; Hi jest pfi téch sloviech tak(é) Dary boZie nejednaké... povédéti Duch 80; k(omu g)de přišli jho (svatého Ducha) darsí Duch 88; darovati dok., koho čím, obdarovati: Z(e jsá ti), již nóbřězáni, (svatým) du- chem darowaný Duch 54; dařiti nedok., koho čím, obdarovávati: bych byla (Anna) vňuž jiné tváři, jéž tvá (boží) milost ščedřě darsí Mar 71; po- sledňú radü jé (ucedníky) darsíe (Jan) ApS 24; dáti dok. koho, co komu, darovati, odevzdati, poskytnouti, svefiti, podati, pFedloźiti: Proć sem jaz hi mój muż hyna, 250 Ż' na(m) nedajj (boże) dcerky ni syna? Mar 27; (Matyášovi) pitie dano bylo ApS 76; Tož (pití) jmu také dano piti ApS 80; hi dal (Matyáš) opět všém zrak oném ApS 83; aX pak sám dal sé jim (Matyás neprátelüm) v rucé ApS 87; Dal (Marek) duáu bohu sé modle ApS 707; musichu jmu (lekafi Neronov.) napoj daty ApD 1b19; tu žábu, jakž v sé byl vchvatil (Nero), Dachu jmu, by j(u) vy- vrátil ApD 2a3 (dali mu nějaký prostře- dek); V tej mluvě (svaty) Petr vstana, jakž jmu čest (popov)stvie dana Duch 30; což chtěl (král), musi sě to státi, jakšto jemušto moc dana Pil 2b11; syna plačúce da jí (Jidáš královně) JidD 1b23; tepirv tu bude poznáno, nač komu kak zčestie dano JidM 124; Věz, žeť sě čas blíží k tomu..., jédše daty mísu druhu! JidM 143; Day nám..., ženo, (masa) JakKl 187; daly sú mi k nápoju smiesivše žlč v žiežu moju Silv 15; day jiného (člo- věka), ač koho vieš, o ňemšto jest ten súd pošel Silv 44 (navrhni); s podst. jm. dějového významu: slovem zlé prorady v cělováňůú dal (Jidáš) znamenie hřiešnéj duši na ztracenie ApŠ 58; Tehdy mistři sě sezřěvše, Dachu jmu (Neronovi) řěč, jakż umóvse ApD 2all; - co, zpisobili, vytvořiti: pustilo (slunce) papirslky jasné, Daw povětřie ovšem časné JakKl 14; - sinf., umožniti, dovoliti, dopřáti, dopustiti: Nedaw fje ji (žábě) jinak stéci, kázachu hi s ním (králem) užéci ApD 2b1; Běží lud obrátiv pleci, zdali by sě kde sebravše neb toho co znáti dawije, jehož sě na ně domněno JakKl 48; Kristus přijal kršče- nie..., Daw nám s(e)be v tom użit(i) Silv 71; jimšto sem dal (Ježíš) to znáti, by jim bylo tvé jmě známo Umkl 6; - s inf., přikázati: ot nižšiecho daw sé (Kristus) krstí(ti) Silv 72; Juž ho viece bíti neda (Pilát Ježíše) UmK 4aó; - v. též udieti sé; dávati nedok. - co komu, dávati, posky- tovati; zpüsobovati: jakZ chté, dary své délí$ (hospodine), Dawagíe bravóm hi skotu plemenité vóle lhotu Mar 60; da- waif komuZ co ra¢é Mar 66; a kéZ mi to dinie jini, jimZ dawayu, ktoZ co raéf...?
Strana 251
JidM 97; kdež s pochvami prsosiny... Dawagij jako posoku líbosti lidskému oku UmśŚtKI 29; David m., jm. os.: dotěž sě jedno da- wyda Silv 11; Dawyd Silv 14; Davidóv príd. privl: bé (Anna) dci IZakarova, rodu krále dawídowa Mar 19; dáviti nedok., tisknouti, tlaciti: tu tak derlavú korunu stáše jeden kopím dawye UmK 4a3; dávno přísl.: A juž dievku viděv sfúbil (král), jakšto by juž dawno tu byl Pil 2b4; dawno chodila (Zena) nicé, nemohüci jmieti plodu JidD 1a7; - v. téZ zdávna; dávny príd.: hledaje svych ove(c) zby- lých, z dawnych écasóv zablüdilych UmśŚlKI 68: dbáti v. tbátl dcerka ž.: Proč sem jáz hi mój muž hyna, ž' ná(m) nedáš (bože) dczerky ni syna? Mar 27; dci ž., dcera: bě (Anna) dczí Ižakarova Mar 18; dědice m., dědic, následník: (by dob)yla svému králevstvu dyedyezie JidD 1a6; By Judás prozván dyedycezem JidD 71a10; zemu dyedyczie zbavil (Jidáš) JidD 2b17; dědina ž., dědictví: By Judáš prozván dědicem nepravého stádla lícem, přijat sa v cuZü dyedynu JidD 1a12; děditi nedok. - koho v co, činiti někoho účastníkem něčeho: jakžs chtěl (bože), takžs vše obřiedil, jediné mnes v to ne- dyedyl, bych byla vňuž jiné tváři Mar 69; - co sobě, dobývati, získávati pro sebe něco: Kam s6 ti peniezi deju, na něž sě lakomě žčdíš (Jidáši), ž' peklo sobě jimi dyedy (fi? JidM 140; dékovati nedok.: tobé jed(i)nému Dye- kugyíu (Anna) všdy, tvorcu svému, že dáváš komuž co ráčě Mar 66; děliti nedok. - co, rozdělovati, udělovati: jakž chtě, dary své dyeliíf)| (hospodine) Mar 49; - diliti sě, ot koho, oddělovati se: budeš vzat (Jan) v nedělu v to bydlo, v fiemż zzie nedyeliu (bih) od tvé bratřie hi od tebe ApS 13 (nedélím se, neoddéluji se Geb SI 1, 223); - (s) kým, oddělovati se, odlučovati se od někoho: věděli (učedníci), ž' (sě nic s č)lověčetvem nedýelí (svatý Duch) Duch 102 (nejistý význam); den m.: By den té svaté neděle ApŠ 21; tři dný jho hledavše ApS 84; Svaty Filip šestého dne přčd svú smirťů... řekl ApS 128; Z' mne bóh je&ée jest poščiedil šest dny ApS 135; den ote dne Duch 65, 65; O tom éasu velmi trudném, tocü&sto o tom dny sádném Pil 1a2; lec bylo v noci, lec ve dne JidM 153; - u mladych dnech — v mládí: musil (král) u mladych dnech sníti JidM 20 (ve dnech mladosti Geb S11, 225); děnie stř., konání, skutky: Takž tu vše své dobré díenýe, mlád sa, činil, k bohu mieně Mar 12; derlavý příd., drásavý, bodlavý: tu tak derlaw korunu stáše jeden kopím dávě UmkK 4a2; dětiný v. z dětinu devět čísl.: byv žív (Jan) dewiet let ke stu ApŠ 8 (sto devět let); Zatiem dewiet měsiec minu Pil 2b15; děvicě ž., dívka, panna: milost sama, pošlá z najvyššieho chráma k nám... porodem čisté dyewycze UmšŠiKl 60; děvstvo stř., panenství, panenskost: dyewftwo tć čisté země, z niež pošlo člo- věčie plémě Silv 87; dieblí příd., ďábelský: (dívce) by bylo syna jmieti (vňu)što Adama nového, ví- tézé hada dyebleho Silv 104; dietce stř., dítko: Svatý Filip... sezvav sbor žákovstva svého..., řekl: ,,dyetczíe, to jest ść zvéstá ApS 133; dietě stř., dítě: bych mohl dyetye jmieti ApD 1bó; což jézdě po městu slyšal sem, ženu plačúce, Dyetyetem usilujúce ApD 1b12; káza (král) dyetýe... četně chovati ApD 2a15; obyklü Zena hodinü porodi to klaté dýetye Pil 2b17; (vnuk krále Přemysla) byl ješče dýetye JidM 16; Takž řkúci zařčéza (žena) dyetye JakKl 173; vzě (žena) pól dyctyete JakKl 194; | mn. déti Z.: zjédovi jmu (had člověku) jeho dyety JidM 4; dieti nedok. - praviti, říkati: Takú vinu na sé pobdie (Zidé), po tej féci, jaksto Job dye JakK138; komu, čemu jak, říkati někomu, něčemu nějak; nazývati ně- 251
JidM 97; kdež s pochvami prsosiny... Dawagij jako posoku líbosti lidskému oku UmśŚtKI 29; David m., jm. os.: dotěž sě jedno da- wyda Silv 11; Dawyd Silv 14; Davidóv príd. privl: bé (Anna) dci IZakarova, rodu krále dawídowa Mar 19; dáviti nedok., tisknouti, tlaciti: tu tak derlavú korunu stáše jeden kopím dawye UmK 4a3; dávno přísl.: A juž dievku viděv sfúbil (král), jakšto by juž dawno tu byl Pil 2b4; dawno chodila (Zena) nicé, nemohüci jmieti plodu JidD 1a7; - v. téZ zdávna; dávny príd.: hledaje svych ove(c) zby- lých, z dawnych écasóv zablüdilych UmśŚlKI 68: dbáti v. tbátl dcerka ž.: Proč sem jáz hi mój muž hyna, ž' ná(m) nedáš (bože) dczerky ni syna? Mar 27; dci ž., dcera: bě (Anna) dczí Ižakarova Mar 18; dědice m., dědic, následník: (by dob)yla svému králevstvu dyedyezie JidD 1a6; By Judás prozván dyedycezem JidD 71a10; zemu dyedyczie zbavil (Jidáš) JidD 2b17; dědina ž., dědictví: By Judáš prozván dědicem nepravého stádla lícem, přijat sa v cuZü dyedynu JidD 1a12; děditi nedok. - koho v co, činiti někoho účastníkem něčeho: jakžs chtěl (bože), takžs vše obřiedil, jediné mnes v to ne- dyedyl, bych byla vňuž jiné tváři Mar 69; - co sobě, dobývati, získávati pro sebe něco: Kam s6 ti peniezi deju, na něž sě lakomě žčdíš (Jidáši), ž' peklo sobě jimi dyedy (fi? JidM 140; dékovati nedok.: tobé jed(i)nému Dye- kugyíu (Anna) všdy, tvorcu svému, že dáváš komuž co ráčě Mar 66; děliti nedok. - co, rozdělovati, udělovati: jakž chtě, dary své dyeliíf)| (hospodine) Mar 49; - diliti sě, ot koho, oddělovati se: budeš vzat (Jan) v nedělu v to bydlo, v fiemż zzie nedyeliu (bih) od tvé bratřie hi od tebe ApS 13 (nedélím se, neoddéluji se Geb SI 1, 223); - (s) kým, oddělovati se, odlučovati se od někoho: věděli (učedníci), ž' (sě nic s č)lověčetvem nedýelí (svatý Duch) Duch 102 (nejistý význam); den m.: By den té svaté neděle ApŠ 21; tři dný jho hledavše ApS 84; Svaty Filip šestého dne přčd svú smirťů... řekl ApS 128; Z' mne bóh je&ée jest poščiedil šest dny ApS 135; den ote dne Duch 65, 65; O tom éasu velmi trudném, tocü&sto o tom dny sádném Pil 1a2; lec bylo v noci, lec ve dne JidM 153; - u mladych dnech — v mládí: musil (král) u mladych dnech sníti JidM 20 (ve dnech mladosti Geb S11, 225); děnie stř., konání, skutky: Takž tu vše své dobré díenýe, mlád sa, činil, k bohu mieně Mar 12; derlavý příd., drásavý, bodlavý: tu tak derlaw korunu stáše jeden kopím dávě UmkK 4a2; dětiný v. z dětinu devět čísl.: byv žív (Jan) dewiet let ke stu ApŠ 8 (sto devět let); Zatiem dewiet měsiec minu Pil 2b15; děvicě ž., dívka, panna: milost sama, pošlá z najvyššieho chráma k nám... porodem čisté dyewycze UmšŠiKl 60; děvstvo stř., panenství, panenskost: dyewftwo tć čisté země, z niež pošlo člo- věčie plémě Silv 87; dieblí příd., ďábelský: (dívce) by bylo syna jmieti (vňu)što Adama nového, ví- tézé hada dyebleho Silv 104; dietce stř., dítko: Svatý Filip... sezvav sbor žákovstva svého..., řekl: ,,dyetczíe, to jest ść zvéstá ApS 133; dietě stř., dítě: bych mohl dyetye jmieti ApD 1bó; což jézdě po městu slyšal sem, ženu plačúce, Dyetyetem usilujúce ApD 1b12; káza (král) dyetýe... četně chovati ApD 2a15; obyklü Zena hodinü porodi to klaté dýetye Pil 2b17; (vnuk krále Přemysla) byl ješče dýetye JidM 16; Takž řkúci zařčéza (žena) dyetye JakKl 173; vzě (žena) pól dyctyete JakKl 194; | mn. déti Z.: zjédovi jmu (had člověku) jeho dyety JidM 4; dieti nedok. - praviti, říkati: Takú vinu na sé pobdie (Zidé), po tej féci, jaksto Job dye JakK138; komu, čemu jak, říkati někomu, něčemu nějak; nazývati ně- 251
Strana 252
koho, něco nějak: Mohan, slyšu, řěcě dyeyü Pil 1a16; Čiha pak dýeýů potoku Pil 1a18; (mate)fi jho (dítěte) dyeyu Pila Pil 2527; dieti sé nedok. - díti se, stávati se: jakZ zzie snad hi je&ce dyege Pil 1520; - mi- zeli, ztráceti se: Kam zzie ti peniezi dyeyü, na něž sé lakomé Zédí3 (Jidási)...2? JidM 138; dietko stř.; mn. dietky ž., dítky: ande staří, dyetky malé (s) mnohem hlasóv boha chválé Urn Kl 45; dievka Z., dívka, panna: pojal (muž) sobě ženě hpannu, všie četi dyewku, jme- nem Annu Mar 17; A juž dýewku viděv slûbil (krâl) Pil 263; Uztév dÿewku krâl, Sel spâti Pil 259; By dÿewka krâlem po- znána Pil 2b12; dyewka porodí syna Silv 4; odkad sé ta dyewka vza(la), jesto Je- žúšem poécala Silv 81; div m., néco podivuhodného, div, zá- zrak: 'To j' podobno k dyw-, Ze tito... v$éch jazykóv řěčšči jímajúů? Duch 2; Slýchal-li jest to kto živý, neb ta slova neb ty dýw-, jéž tito činie ve mnozě...? Duch 26; za hehoż, ktoZ budü Zívi, uzrie v svété hrozné dywy Pil 2a14; ten dyw bude pod ním stvořen. A stane sě dýwa viece Pil 2a18, 2a19; jež bude podobno k dywu Silv 29; diviti sé nedok.: tak jakZ zzie vééchu dyw---, co by to jim chtélo byti Duch 51; divně přísl., podivuhodné, podivně: Ó, boZie milosti tvrdná..., rozprostiélas svü moc dywnyel UmStKl 53; dle předl. s gen. pro, kvůli: visal (Jidáš) v osidle přěveliké nevéry dlé ApS 49; sotné sobü vlásti moha (Petr) mdlobü hi postem velikym hi svym náboZstvem v&elikym, jeito jmél boZie dle lásky ApS 150; pro, z, prostřednictvím, pomocí: Kristus přijal krščenie ne proto, aby co krsta dle přivzal v svatosti v svém stádle Silv 67; - toho dle = vzhledem k tomu, co se toho týče: vláčili jeho (pohané Marka) po městu..., an obáč, co jmu toho dle, dal dušu bohu sč modle ApŠ 106 (ale on přece nehledě na to VýbAk); - najmen- šieho dle prsta = velice málo, trošičku: 252 najmensieho dle pirsta netfèba j(e)mu jest krsta Silv 59 (ani trochu Kl. zl.); dlúho přísl.: Zda mníš (Jidáši), by v tej ćcti stal dluho? JidM 134; dnes pfisl. - fohoto dne: kakt jest syn boží nehrdě bral sě dnes k Jeruzalemi! UmStKl 5; - dnešního dne: toho sě dnes zmývaji (Pilát), že, což mu (Kristu) sě stane, nedbaji UmK 4b2; v přítomné době, nyní: to miesto z Latrana slóve hi dnezz Latens rana ApD 2b4; město jme- ne dobylo, jehož hi dnezz jest nezbylo Pil 1a14; dno sti.: v rové by naiesti mannu na dnye po všem rově ApŠ 40; do předl. s gen. - vyjadřuje postupo- vání dovnitř něčeho, do, v: (š)*edší (Anna) do své ščépovnicé Mar 36; přišed (Jan) do Ažie ApS 1; Bral sě pak (Matyáš) do Macedonie ApS 75; chtěl (Marek) do Alexandrie jíti ApŠ 98; Do Benátek je (tělo) přčnesli (Benátčané) Apś 118; vlasti do nejedné Duch 66; (s)stúpu do pekla JakKl 41; Tehdyž příde (Ježíš) do Betfajè UmKI 16; - vyjadřuje dovedení činnosti ke konečnému stupni, k plné mífe, aZ po, aZ k, aZ do: jéd hi piv tu do sytosti Pil 2b2; - jest mi do veselé — mám chuť se veselit: kakž jměla (Jidášova matka) sbožie velé, všakž jí bě ne do veselé JidM 152; doba Ż.; v tu (tuZ) dobu = tehdy, v té době, tu: V tuž dobu mužě naleze (Jidáš), an sě s mořě k břčhu veze JidD 2al1ó; Kakž pak jest (ovoce) v tu dobu lacno, všakž jest pro novinu vzácno JidM 67; poččchu (zloději) to maso čúci, gdež ona (žena) pekla v tu dobu JakKl 183; dobrati sě dok., čeho, dorazili někam: pirvé céstujé nepiésta (Jidá$), jeliZe zzie dobra mésta JidM 46; dobrovolně přísl.: i jels (Ježíši) na smrit dobrowolnye UmK 2b7; dobrý příd., dobrý, ušlechtilý, zname- nitý, náležitý: Takž tu vše své dobre děnie, mlád sa, činil, k bohu mieně Mar 12) Dobré... jmě jmu složu (král dítěti), jakž sě stalo po jho sbožú Pil 2b25; Bolí ju (ženu) sirdce, to právě, ž' nebydlila v dobrém stavě JidM 1506;
koho, něco nějak: Mohan, slyšu, řěcě dyeyü Pil 1a16; Čiha pak dýeýů potoku Pil 1a18; (mate)fi jho (dítěte) dyeyu Pila Pil 2527; dieti sé nedok. - díti se, stávati se: jakZ zzie snad hi je&ce dyege Pil 1520; - mi- zeli, ztráceti se: Kam zzie ti peniezi dyeyü, na něž sé lakomé Zédí3 (Jidási)...2? JidM 138; dietko stř.; mn. dietky ž., dítky: ande staří, dyetky malé (s) mnohem hlasóv boha chválé Urn Kl 45; dievka Z., dívka, panna: pojal (muž) sobě ženě hpannu, všie četi dyewku, jme- nem Annu Mar 17; A juž dýewku viděv slûbil (krâl) Pil 263; Uztév dÿewku krâl, Sel spâti Pil 259; By dÿewka krâlem po- znána Pil 2b12; dyewka porodí syna Silv 4; odkad sé ta dyewka vza(la), jesto Je- žúšem poécala Silv 81; div m., néco podivuhodného, div, zá- zrak: 'To j' podobno k dyw-, Ze tito... v$éch jazykóv řěčšči jímajúů? Duch 2; Slýchal-li jest to kto živý, neb ta slova neb ty dýw-, jéž tito činie ve mnozě...? Duch 26; za hehoż, ktoZ budü Zívi, uzrie v svété hrozné dywy Pil 2a14; ten dyw bude pod ním stvořen. A stane sě dýwa viece Pil 2a18, 2a19; jež bude podobno k dywu Silv 29; diviti sé nedok.: tak jakZ zzie vééchu dyw---, co by to jim chtélo byti Duch 51; divně přísl., podivuhodné, podivně: Ó, boZie milosti tvrdná..., rozprostiélas svü moc dywnyel UmStKl 53; dle předl. s gen. pro, kvůli: visal (Jidáš) v osidle přěveliké nevéry dlé ApS 49; sotné sobü vlásti moha (Petr) mdlobü hi postem velikym hi svym náboZstvem v&elikym, jeito jmél boZie dle lásky ApS 150; pro, z, prostřednictvím, pomocí: Kristus přijal krščenie ne proto, aby co krsta dle přivzal v svatosti v svém stádle Silv 67; - toho dle = vzhledem k tomu, co se toho týče: vláčili jeho (pohané Marka) po městu..., an obáč, co jmu toho dle, dal dušu bohu sč modle ApŠ 106 (ale on přece nehledě na to VýbAk); - najmen- šieho dle prsta = velice málo, trošičku: 252 najmensieho dle pirsta netfèba j(e)mu jest krsta Silv 59 (ani trochu Kl. zl.); dlúho přísl.: Zda mníš (Jidáši), by v tej ćcti stal dluho? JidM 134; dnes pfisl. - fohoto dne: kakt jest syn boží nehrdě bral sě dnes k Jeruzalemi! UmStKl 5; - dnešního dne: toho sě dnes zmývaji (Pilát), že, což mu (Kristu) sě stane, nedbaji UmK 4b2; v přítomné době, nyní: to miesto z Latrana slóve hi dnezz Latens rana ApD 2b4; město jme- ne dobylo, jehož hi dnezz jest nezbylo Pil 1a14; dno sti.: v rové by naiesti mannu na dnye po všem rově ApŠ 40; do předl. s gen. - vyjadřuje postupo- vání dovnitř něčeho, do, v: (š)*edší (Anna) do své ščépovnicé Mar 36; přišed (Jan) do Ažie ApS 1; Bral sě pak (Matyáš) do Macedonie ApS 75; chtěl (Marek) do Alexandrie jíti ApŠ 98; Do Benátek je (tělo) přčnesli (Benátčané) Apś 118; vlasti do nejedné Duch 66; (s)stúpu do pekla JakKl 41; Tehdyž příde (Ježíš) do Betfajè UmKI 16; - vyjadřuje dovedení činnosti ke konečnému stupni, k plné mífe, aZ po, aZ k, aZ do: jéd hi piv tu do sytosti Pil 2b2; - jest mi do veselé — mám chuť se veselit: kakž jměla (Jidášova matka) sbožie velé, všakž jí bě ne do veselé JidM 152; doba Ż.; v tu (tuZ) dobu = tehdy, v té době, tu: V tuž dobu mužě naleze (Jidáš), an sě s mořě k břčhu veze JidD 2al1ó; Kakž pak jest (ovoce) v tu dobu lacno, všakž jest pro novinu vzácno JidM 67; poččchu (zloději) to maso čúci, gdež ona (žena) pekla v tu dobu JakKl 183; dobrati sě dok., čeho, dorazili někam: pirvé céstujé nepiésta (Jidá$), jeliZe zzie dobra mésta JidM 46; dobrovolně přísl.: i jels (Ježíši) na smrit dobrowolnye UmK 2b7; dobrý příd., dobrý, ušlechtilý, zname- nitý, náležitý: Takž tu vše své dobre děnie, mlád sa, činil, k bohu mieně Mar 12) Dobré... jmě jmu složu (král dítěti), jakž sě stalo po jho sbožú Pil 2b25; Bolí ju (ženu) sirdce, to právě, ž' nebydlila v dobrém stavě JidM 1506;
Strana 253
dobyti dok. - čeho, dosáhnouti, získati, nabûti: gdez potok hi fèka plóve..., z ňúž město jmene dobÿlo Pil 1a13; bych byl mé králevé podlé, to jístě vižu hi vědě (král), že bych dobýl toho zčedie Pil 2a12; chtě (Pilát) tudy Ježúšě zbýti a jeho (Herodesovy) pfiezni dobyty UmK 3a8; čeho, dobýti, zmocniti se bojem: (král) üsilé nepiésta, aZe vSak hi doby města JakKl 216; čeho komu, opatřiti: chcu tomu (Nero)..., by mi (lékaři) lékarstva dobyli ApD 1b4; dobývati nedok., čeho, dosahovati, zís- kávati, nabývati: Kristus přijal krščenie ne proto, aby ...vyššie čsti tiem do- byw-- Silv 69; dočakati dok., počkati: Proč nesmiete (zloději) doczakaty? JakKl 206; Doech m., jm. os.: V tom doech neukü sé sk(áza) Silv 73; doech by rád mluvil viece Silv 76; dojiesti sé dok., čeho, dosytiti se něčím: A jakž sem snědla pól jeho (dítěte), tak fie ješče dogiem všeho JakKl 210; dojíti dok., čeho, dobrati se, dojíti, do- sáhnouti: Daj jiného, ač koho vieš..., tiem budeš všie pravdy dojjel Silv 46; dokonééti dok., co, dokonéciti: Doconch- zaw (Jan) pak tu mšu ovšem, ...v ten dól (s)stüpi ApS 28; dól m. jáma: roskáza (Jan) podlé oltářé svému rovu dol vytieti ApŠ 26; v ten dol (s)stúpi (Jan) ApŠ 30; - dolina, údolí: v dolech, na horách a v rolích JakKl 26; dolíčiti dok., co, dokázati, dotvrditi: co jest o ňem líčil (Silvestr o Ježíšovi), (slu- $)ie jmu, by to dolyczyl Silv 40; dolóv pfrísl., dolà: s hory dolow pojéde (Ježíš) UmkKl 40; dóm m., dům, obydlí; domov: gdež nás kto gde domem (sedí) Duch 9 (bydlí); lově zapomně (král) hi domu Pil 1b26; had s& vzkřivi, ten dom, v němž ožil, S$karfédé JidD 2b24; Věz, žeť sě čas blíží k tomu, hodovavše jíti k domu JidM 142 (domů); chtěvše (zloději) ten dom mi- nüci JakKl 181; Domicián m., jm. os.: jat byl (Jan) přě- fútým pohanem, ciesařem domicianem ApŠ 3; domnieti sě nedok. - čeho, domýšleti se, předpokládati, očekávati: Viz, kak co gda příde k čemu, jehož zzie člověk nedomný JidM 117; - čeho na koho, domýšleti se něčeho o někom, míti určité mínění o ně- kom: Na mě pak zzie něco domnýí[ (žena na Jidáše) JidM 169; zdali by... toho co znáti davše (Židé), jehož fie na ně do- mnyeno JakKl 49; domovitý příd., komu, blízký, příbuzný: Z' mu (Jakubovi) bóh byl domowít ApD 2b17; doňadž spoj., dokud, pokud: všeliká novina Íubši jest nežli věc jiná, Donads ščěpóv neotřasů JidM 71; dosieci dok. - čeho, sáhnouti po něčem, chopiti se něčeho: (žena) ostatka doffjyezze JakKl 212; čeho, dosáhnouti něčeho, dojíti něčeho: V tohož miesto apoštola Matyáš jest dozzahl stola ApŠ 69; doslysëti dok., vyslechnouti do konce: Přída počě (Jidáš) rozprávěti, an (Pilát) pak, nechtév dozzlyjjiety... vece JidM 108; dospěle přísl. - zcela, úplně: na mod- litvé sé poloZi (Jan), k smirt(i? hotov sa dozzpiele ApS 20; hotově, pohotově: stasta (oba králové) za mořem na měle s třm(i) sty korábóv dofjpiele JakKl 2 (stasta dospéle — dospěvše Ryš v Kl. zl.); dospěti dok., dosáhnouti jistého stupně vývoje, dozráti: tdy juž ovoce včilé na Séepiech v krokot dozzpielo JidM 65 (ovoce v krokot dospělo = uzrálo Geb SI 2, 154), dostávati sě nedok.; neos., čeho komu: (Benátčané) sú... prohlesli... najviece svatost pro tu, jiež zzíe jim mnoho dozz- tawa ApS 122; dosti přísl. dosyta, sdostatek, dost a dost: Lékaři dozzty mluvivše proti tomu ApD 1b17; každé ztravy dozzty Pil 2b1; Dofty sebe pokirmivše lehu vóbec všitci späti JakKl 8; značně, hodně: gdež potok hi féka plôve meny dozzty slovüt- nými Pil 1a11; člověk juZ dozzty po£Zity JidM 91; 253
dobyti dok. - čeho, dosáhnouti, získati, nabûti: gdez potok hi fèka plóve..., z ňúž město jmene dobÿlo Pil 1a13; bych byl mé králevé podlé, to jístě vižu hi vědě (král), že bych dobýl toho zčedie Pil 2a12; chtě (Pilát) tudy Ježúšě zbýti a jeho (Herodesovy) pfiezni dobyty UmK 3a8; čeho, dobýti, zmocniti se bojem: (král) üsilé nepiésta, aZe vSak hi doby města JakKl 216; čeho komu, opatřiti: chcu tomu (Nero)..., by mi (lékaři) lékarstva dobyli ApD 1b4; dobývati nedok., čeho, dosahovati, zís- kávati, nabývati: Kristus přijal krščenie ne proto, aby ...vyššie čsti tiem do- byw-- Silv 69; dočakati dok., počkati: Proč nesmiete (zloději) doczakaty? JakKl 206; Doech m., jm. os.: V tom doech neukü sé sk(áza) Silv 73; doech by rád mluvil viece Silv 76; dojiesti sé dok., čeho, dosytiti se něčím: A jakž sem snědla pól jeho (dítěte), tak fie ješče dogiem všeho JakKl 210; dojíti dok., čeho, dobrati se, dojíti, do- sáhnouti: Daj jiného, ač koho vieš..., tiem budeš všie pravdy dojjel Silv 46; dokonééti dok., co, dokonéciti: Doconch- zaw (Jan) pak tu mšu ovšem, ...v ten dól (s)stüpi ApS 28; dól m. jáma: roskáza (Jan) podlé oltářé svému rovu dol vytieti ApŠ 26; v ten dol (s)stúpi (Jan) ApŠ 30; - dolina, údolí: v dolech, na horách a v rolích JakKl 26; dolíčiti dok., co, dokázati, dotvrditi: co jest o ňem líčil (Silvestr o Ježíšovi), (slu- $)ie jmu, by to dolyczyl Silv 40; dolóv pfrísl., dolà: s hory dolow pojéde (Ježíš) UmkKl 40; dóm m., dům, obydlí; domov: gdež nás kto gde domem (sedí) Duch 9 (bydlí); lově zapomně (král) hi domu Pil 1b26; had s& vzkřivi, ten dom, v němž ožil, S$karfédé JidD 2b24; Věz, žeť sě čas blíží k tomu, hodovavše jíti k domu JidM 142 (domů); chtěvše (zloději) ten dom mi- nüci JakKl 181; Domicián m., jm. os.: jat byl (Jan) přě- fútým pohanem, ciesařem domicianem ApŠ 3; domnieti sě nedok. - čeho, domýšleti se, předpokládati, očekávati: Viz, kak co gda příde k čemu, jehož zzie člověk nedomný JidM 117; - čeho na koho, domýšleti se něčeho o někom, míti určité mínění o ně- kom: Na mě pak zzie něco domnýí[ (žena na Jidáše) JidM 169; zdali by... toho co znáti davše (Židé), jehož fie na ně do- mnyeno JakKl 49; domovitý příd., komu, blízký, příbuzný: Z' mu (Jakubovi) bóh byl domowít ApD 2b17; doňadž spoj., dokud, pokud: všeliká novina Íubši jest nežli věc jiná, Donads ščěpóv neotřasů JidM 71; dosieci dok. - čeho, sáhnouti po něčem, chopiti se něčeho: (žena) ostatka doffjyezze JakKl 212; čeho, dosáhnouti něčeho, dojíti něčeho: V tohož miesto apoštola Matyáš jest dozzahl stola ApŠ 69; doslysëti dok., vyslechnouti do konce: Přída počě (Jidáš) rozprávěti, an (Pilát) pak, nechtév dozzlyjjiety... vece JidM 108; dospěle přísl. - zcela, úplně: na mod- litvé sé poloZi (Jan), k smirt(i? hotov sa dozzpiele ApS 20; hotově, pohotově: stasta (oba králové) za mořem na měle s třm(i) sty korábóv dofjpiele JakKl 2 (stasta dospéle — dospěvše Ryš v Kl. zl.); dospěti dok., dosáhnouti jistého stupně vývoje, dozráti: tdy juž ovoce včilé na Séepiech v krokot dozzpielo JidM 65 (ovoce v krokot dospělo = uzrálo Geb SI 2, 154), dostávati sě nedok.; neos., čeho komu: (Benátčané) sú... prohlesli... najviece svatost pro tu, jiež zzíe jim mnoho dozz- tawa ApS 122; dosti přísl. dosyta, sdostatek, dost a dost: Lékaři dozzty mluvivše proti tomu ApD 1b17; každé ztravy dozzty Pil 2b1; Dofty sebe pokirmivše lehu vóbec všitci späti JakKl 8; značně, hodně: gdež potok hi féka plôve meny dozzty slovüt- nými Pil 1a11; člověk juZ dozzty po£Zity JidM 91; 253
Strana 254
dóstojenstvie stř.: ---toie---wim LegP Naneb 2a31; dóstojenstvo stř.: ---tofenzztwo--- Leg PNaneb 1b34; dóstojný příd., čeho, hodný něčeho: člověče bohobojný, božie milosti do- ftoyny UmKl 80; = UmšíKl 2; = do- stoyny UmK 2a4; dotad pfisl., dotud, do te doby, tak dlou- ho: gdyż st komu lov pochyći a cas sé k to(m?u poZicí: Dotad lovec rád sé trudí, a(Z) jho sotné noc zapudí Pil 1b23; Dotad sé s ním vodü kropi (Jidás s bratrem), aZ ho popad hi utopi JidD 258; dotázati sé dok., koho, na kom, dotá- zati se, zeptati se, vyptati se někoho: chtě na ňem (Jidáš na rybáři) zzie dotazatý, kak by jho přčjal na moři JidD 2a10; O zradě pak vňuž po (stolu) dotyes fie jedno Davida Silv 11; dotkniti dok., čeho, krátce se něčím za- bývati: On (Rubčn) té fčči mále dotchze, an (Jidáš) ho inhed mečem protče JidM 99 (málo toho řekl VýbAk); doždati dok., čeho, dočkati něčeho, vy- čkati něčeho: Rušils tiem jeho (dítěte) krásu, ž' si (králi) nedosdal svého času ApD 2a13; dráha ž., vojenský zástup, voj, vojsko: juž přčd sě potahu (králové), zpořiedivše všu svú drahu JakKkl 20, draho v. drahý drahost ž., drahocennost: Čili j" nemohl (Ježíš) jmieti sedla, na němž by sě ta drahoft svedla UmStKl 24; — -rahojt UmkKl 102; drahota ž., vzácná cena, cennost, vzác- nost: Benátčené... sú viece prohlesli jeho kost(e)la drahotu ApŠ 120; drahý příd. - drahocenný: Íudmi, koň- mi, drahym richem UmKI 93; = UmStKI 15; z draheho kamenie UmStKl 26 (z drahokamü ); prsosiny podlé své drahe příčiny dávají jako posoku líbosti lid- skómu oku UmŚtKI 28; netbals na drahe ostrohy UmStKl 43; nákladný, příliš drahý: ni střiebro, ani zlato bývá draho vloZiti na to UmStKI 40; drobi mn. m., vnitřnosti: nemoha (Ji- dá$) drobow sdirZéti, musil sé v poly roz- 254 drieti ApS 50; své droby prolil (Jidáš) ApS 60; druh m., druh, společník: py(ta r)ád druh družňú vólu Duch 72; hnévy nyj(ü b)ratřie jistí, Druh, gdež móže, druha tlacé JidD 1b14, 1b14 (jeden druhého): Věz, žeť sě Gas bliżi k tomu..., jedse dáti mísu druhu! JidM 143; Druh přčd dru- hem volajúce na všě strany UmkKi 56, 55 (jeden přes druhého ); druhé přísl., za druhé: Věčší svatý Ja- kub slóve činem trojie écti hotové...: pirvé...; Druhe, Z' mu bóh byl domovit ApD 2b17; družě stř., druh v manželství: nevižu (Anna) mého drusíete Mar 29 (milého druha VýbAk); druŻni pfid., druhiv: d(ruh na) drusny stav sé tieZé Duch 69; py(ta r)ád druh drusnyu vólu Duch 72; drzy piid., smólj, opovdżlivj: vzmlu- vichu k ní (zloději k ženě), drzy (byvše) JakKl 186; drZéti nedok. - co, držeti, míti v ruce: drze (Ježíš) sceptrum, sedl na tróně UmStKl 36; - co, vládnouti nad něčím: Dýrsal (Pilát) všě vlasti okolnie, vlada vSiem Zidovstvem volné JidM 37; drZéti koho v sádé — souditi někoho: Toho jste v súdě dirziely (Zidé) Silv 23; dřéve přísl. - někdy předtím, dříve: ani jich (příchozích) drsewe vídavší(e) (apoš- tolové), všakž sú vščch zém f(čči zna)vše Duch 23; - zpočátku, na počátku, nejdříve: drsewe pozván (Jakub) bohem mezi všě- mi uéenníky ApD 2b14; dřevní příd., dřívější, předešlý: Zda vzpomínáš (ženo) onu chvílu, južs s dr- sewným mužem jmievala...? JidM 167; dřčěvo stř., dřevěný kříž: Toho jste... na drzziewie rozpěli (Židé) Silv 24; dúbrava ž., nízký, řídký lesní porost: podál v královská loviščě jéde každý..., on objézdem, sen v zásady po dubrawach sde i honady Pil 1b14 (dübrava = luh, Waldwiese Geb S1 1, 352); duch m. - zlý duch = dábel: skončal jest (Jidáš) v tom bydle, gdešto zlí du- chowe bydlé ApS 67; an (Jidáš) ju (krá- lovnu) mnohokrát juž smúcal, k němuž
dóstojenstvie stř.: ---toie---wim LegP Naneb 2a31; dóstojenstvo stř.: ---tofenzztwo--- Leg PNaneb 1b34; dóstojný příd., čeho, hodný něčeho: člověče bohobojný, božie milosti do- ftoyny UmKl 80; = UmšíKl 2; = do- stoyny UmK 2a4; dotad pfisl., dotud, do te doby, tak dlou- ho: gdyż st komu lov pochyći a cas sé k to(m?u poZicí: Dotad lovec rád sé trudí, a(Z) jho sotné noc zapudí Pil 1b23; Dotad sé s ním vodü kropi (Jidás s bratrem), aZ ho popad hi utopi JidD 258; dotázati sé dok., koho, na kom, dotá- zati se, zeptati se, vyptati se někoho: chtě na ňem (Jidáš na rybáři) zzie dotazatý, kak by jho přčjal na moři JidD 2a10; O zradě pak vňuž po (stolu) dotyes fie jedno Davida Silv 11; dotkniti dok., čeho, krátce se něčím za- bývati: On (Rubčn) té fčči mále dotchze, an (Jidáš) ho inhed mečem protče JidM 99 (málo toho řekl VýbAk); doždati dok., čeho, dočkati něčeho, vy- čkati něčeho: Rušils tiem jeho (dítěte) krásu, ž' si (králi) nedosdal svého času ApD 2a13; dráha ž., vojenský zástup, voj, vojsko: juž přčd sě potahu (králové), zpořiedivše všu svú drahu JakKkl 20, draho v. drahý drahost ž., drahocennost: Čili j" nemohl (Ježíš) jmieti sedla, na němž by sě ta drahoft svedla UmStKl 24; — -rahojt UmkKl 102; drahota ž., vzácná cena, cennost, vzác- nost: Benátčené... sú viece prohlesli jeho kost(e)la drahotu ApŠ 120; drahý příd. - drahocenný: Íudmi, koň- mi, drahym richem UmKI 93; = UmStKI 15; z draheho kamenie UmStKl 26 (z drahokamü ); prsosiny podlé své drahe příčiny dávají jako posoku líbosti lid- skómu oku UmŚtKI 28; netbals na drahe ostrohy UmStKl 43; nákladný, příliš drahý: ni střiebro, ani zlato bývá draho vloZiti na to UmStKI 40; drobi mn. m., vnitřnosti: nemoha (Ji- dá$) drobow sdirZéti, musil sé v poly roz- 254 drieti ApS 50; své droby prolil (Jidáš) ApS 60; druh m., druh, společník: py(ta r)ád druh družňú vólu Duch 72; hnévy nyj(ü b)ratřie jistí, Druh, gdež móže, druha tlacé JidD 1b14, 1b14 (jeden druhého): Věz, žeť sě Gas bliżi k tomu..., jedse dáti mísu druhu! JidM 143; Druh přčd dru- hem volajúce na všě strany UmkKi 56, 55 (jeden přes druhého ); druhé přísl., za druhé: Věčší svatý Ja- kub slóve činem trojie écti hotové...: pirvé...; Druhe, Z' mu bóh byl domovit ApD 2b17; družě stř., druh v manželství: nevižu (Anna) mého drusíete Mar 29 (milého druha VýbAk); druŻni pfid., druhiv: d(ruh na) drusny stav sé tieZé Duch 69; py(ta r)ád druh drusnyu vólu Duch 72; drzy piid., smólj, opovdżlivj: vzmlu- vichu k ní (zloději k ženě), drzy (byvše) JakKl 186; drZéti nedok. - co, držeti, míti v ruce: drze (Ježíš) sceptrum, sedl na tróně UmStKl 36; - co, vládnouti nad něčím: Dýrsal (Pilát) všě vlasti okolnie, vlada vSiem Zidovstvem volné JidM 37; drZéti koho v sádé — souditi někoho: Toho jste v súdě dirziely (Zidé) Silv 23; dřéve přísl. - někdy předtím, dříve: ani jich (příchozích) drsewe vídavší(e) (apoš- tolové), všakž sú vščch zém f(čči zna)vše Duch 23; - zpočátku, na počátku, nejdříve: drsewe pozván (Jakub) bohem mezi všě- mi uéenníky ApD 2b14; dřevní příd., dřívější, předešlý: Zda vzpomínáš (ženo) onu chvílu, južs s dr- sewným mužem jmievala...? JidM 167; dřčěvo stř., dřevěný kříž: Toho jste... na drzziewie rozpěli (Židé) Silv 24; dúbrava ž., nízký, řídký lesní porost: podál v královská loviščě jéde každý..., on objézdem, sen v zásady po dubrawach sde i honady Pil 1b14 (dübrava = luh, Waldwiese Geb S1 1, 352); duch m. - zlý duch = dábel: skončal jest (Jidáš) v tom bydle, gdešto zlí du- chowe bydlé ApS 67; an (Jidáš) ju (krá- lovnu) mnohokrát juž smúcal, k němuž
Strana 255
zlý duch ho ponücal JidD 1b21; - svatý duch = Duch svatý (v křesťanské věro- uce): dar svatého ducha Duch 49; (sva- tým) duchem darováni Duch 54; (svat)y duch pr.jéli Duch 62; (svat)ÿ duch při svém časě... sě pokazoval Duch 84; dušč ž., duše: Bych as murtva jho vi- děla (Anna svého muže), péču bych o duffi jmë:a Mar 33; by jho duffie nesla tady, jadyZ slovem zlé prorady v célo- vâäñû dal znamenie hfiesnéj duffi na ztra- cenie ApS 56, 59; svû krÿŸû mnoho duff poküpi (Marek) ApS 100; dal dufjiu bohu sé modle ApS 107; ke ztrâtè duffi na věky JidM 31; Leté Ruben, dujiíu pustiv JidM 104; na ztrâtu svéj duffi JidM 121; dva čísl.: oba ta dwa krále... Zeta sé JakKl 15, dvadsëti, dvadcëti éisl.: dwadezietÿ let minu Mar 15; Dwadczíety let nejmé plo- du Mar 21; dvór m., sídlo vladaře: by Judáš mocen dworu JidM 55, by (Judáš) jeho (Piláta) všú včcú vlada, jakšto dworu, tak po- klada JidM 60; vzdvi- Efez, EfeZ m., jm. míst.: nelzé by tam hnüáti zrakem po všem kostelu v ephesie ApŠ 34; Ejipt, Egypt m., jm. země: ti z egipta, oni z Fryjie Duch 15; jenž vy (Židy) Z eg pta vypravil Silv 21; Elamitsko stř., jm. země, Elam: tito jsû z &lamIczka a si z Mežopotamicka Duch 11; erodský v. herodský Eva ž., jm. os.: Adam z rájé (v)yšel s ewu uplákajé Silv 108; Ezdra m., jm. os., Ezdráš: ten čas teb(&) ezdru skäzän Silv 18; eZ v. Ze Filip m., jm. os.: Svatý philipp... řekl ApŠ 128; Fryjie, Frygie Z., jm. zem: ti z Ejipta, oni z frigie Duch 15; galejé, gallejé Z., druh lodi: stasta (oba králové) za mořem na měle s třm(i) sty korábóv dospěle kromě honnic hi gallegy JakKl 3; Galilé ž., jm. zerné, Galilea: tito, z galile jsüce..., všéch jazykóv fčči j(majü) Duch 3; gemma ž., drahokam, perla: ana (uzda) zlatými cetkami zproložena i gemmamy UmStKI 22; Godoliáš m., jm. os.: Godolyas svü réc vzdada, nepromluv(i) viec nic, sada Silv 31; had m.: v němž si nezlišil (bože) hi hada Mar 61; Had zkřenuv nemohl utéci JidD 2b20; had sě vzkřivi JidD 2b23; Had sě rozhněvav v svéj chlípě, pusti sě naň (člověka) velmi sípě JidM 1; (mi) had ješče toho věka (by)l jie (země) kde usty pochytil Silv 96; (dívce) by bylo syna jmieti (vňu)što Adama nového, vítézé hada dieblého Silv 104; háj m., chráněný les: gdež kto kak chtěl, vólu majč v zásadách hustého hagie Pil 1b16; hâjeé m., ochránce, obránce: uzfč (Anna) v hrušcě hniezdo vrabie, a hayczie jho sedí, vábě vrabata Mar 41; hanba ž.: Ty-li jiného nevydáš, většie hanby sobě přidáš Silv 50; Herodes, Herodeš m., jm. os.: bera sě (Jidáš) k Jerusalerfiu..., gdeZ herodes byl četi zbaven JidM 35; herodes ho Zádal UmK 3a9; herodský, erodský příd., Herodesův: (Ježíš) byl z erodske moci UmK 3a2; hi v. i hlad m.: chráně (bůh) vše, což jest, ot hlada Mar 60; hlas m.: uslyšav (Jan) blazz boží, na modlitvé sé poloZi ApS 18; vzdada prosbu svého hlazzu ApS 125; staří, dietky malé (s) mnohem hlafjow boha chválé UmKl46; hlava ž.: tak lituješ jeho (Ježíšovy) hlawy? UmK 3b5; aby sě vhnětla (koru- na) jeho (Ježíšově) hlawye UmK 4a4; hledati nedok., koho, čeho, hledati: tri dni jho (Matyáše) hledawfife (nepřátelé) ApŠ 84; Které ještě hledas (Piláte) zba- vy, že tak lituješ jeho (Ježíšovy) hlavy? UmK 3b4; 255
zlý duch ho ponücal JidD 1b21; - svatý duch = Duch svatý (v křesťanské věro- uce): dar svatého ducha Duch 49; (sva- tým) duchem darováni Duch 54; (svat)y duch pr.jéli Duch 62; (svat)ÿ duch při svém časě... sě pokazoval Duch 84; dušč ž., duše: Bych as murtva jho vi- děla (Anna svého muže), péču bych o duffi jmë:a Mar 33; by jho duffie nesla tady, jadyZ slovem zlé prorady v célo- vâäñû dal znamenie hfiesnéj duffi na ztra- cenie ApS 56, 59; svû krÿŸû mnoho duff poküpi (Marek) ApS 100; dal dufjiu bohu sé modle ApS 107; ke ztrâtè duffi na věky JidM 31; Leté Ruben, dujiíu pustiv JidM 104; na ztrâtu svéj duffi JidM 121; dva čísl.: oba ta dwa krále... Zeta sé JakKl 15, dvadsëti, dvadcëti éisl.: dwadezietÿ let minu Mar 15; Dwadczíety let nejmé plo- du Mar 21; dvór m., sídlo vladaře: by Judáš mocen dworu JidM 55, by (Judáš) jeho (Piláta) všú včcú vlada, jakšto dworu, tak po- klada JidM 60; vzdvi- Efez, EfeZ m., jm. míst.: nelzé by tam hnüáti zrakem po všem kostelu v ephesie ApŠ 34; Ejipt, Egypt m., jm. země: ti z egipta, oni z Fryjie Duch 15; jenž vy (Židy) Z eg pta vypravil Silv 21; Elamitsko stř., jm. země, Elam: tito jsû z &lamIczka a si z Mežopotamicka Duch 11; erodský v. herodský Eva ž., jm. os.: Adam z rájé (v)yšel s ewu uplákajé Silv 108; Ezdra m., jm. os., Ezdráš: ten čas teb(&) ezdru skäzän Silv 18; eZ v. Ze Filip m., jm. os.: Svatý philipp... řekl ApŠ 128; Fryjie, Frygie Z., jm. zem: ti z Ejipta, oni z frigie Duch 15; galejé, gallejé Z., druh lodi: stasta (oba králové) za mořem na měle s třm(i) sty korábóv dospěle kromě honnic hi gallegy JakKl 3; Galilé ž., jm. zerné, Galilea: tito, z galile jsüce..., všéch jazykóv fčči j(majü) Duch 3; gemma ž., drahokam, perla: ana (uzda) zlatými cetkami zproložena i gemmamy UmStKI 22; Godoliáš m., jm. os.: Godolyas svü réc vzdada, nepromluv(i) viec nic, sada Silv 31; had m.: v němž si nezlišil (bože) hi hada Mar 61; Had zkřenuv nemohl utéci JidD 2b20; had sě vzkřivi JidD 2b23; Had sě rozhněvav v svéj chlípě, pusti sě naň (člověka) velmi sípě JidM 1; (mi) had ješče toho věka (by)l jie (země) kde usty pochytil Silv 96; (dívce) by bylo syna jmieti (vňu)što Adama nového, vítézé hada dieblého Silv 104; háj m., chráněný les: gdež kto kak chtěl, vólu majč v zásadách hustého hagie Pil 1b16; hâjeé m., ochránce, obránce: uzfč (Anna) v hrušcě hniezdo vrabie, a hayczie jho sedí, vábě vrabata Mar 41; hanba ž.: Ty-li jiného nevydáš, většie hanby sobě přidáš Silv 50; Herodes, Herodeš m., jm. os.: bera sě (Jidáš) k Jerusalerfiu..., gdeZ herodes byl četi zbaven JidM 35; herodes ho Zádal UmK 3a9; herodský, erodský příd., Herodesův: (Ježíš) byl z erodske moci UmK 3a2; hi v. i hlad m.: chráně (bůh) vše, což jest, ot hlada Mar 60; hlas m.: uslyšav (Jan) blazz boží, na modlitvé sé poloZi ApS 18; vzdada prosbu svého hlazzu ApS 125; staří, dietky malé (s) mnohem hlafjow boha chválé UmKl46; hlava ž.: tak lituješ jeho (Ježíšovy) hlawy? UmK 3b5; aby sě vhnětla (koru- na) jeho (Ježíšově) hlawye UmK 4a4; hledati nedok., koho, čeho, hledati: tri dni jho (Matyáše) hledawfife (nepřátelé) ApŠ 84; Které ještě hledas (Piláte) zba- vy, že tak lituješ jeho (Ježíšovy) hlavy? UmK 3b4; 255
Strana 256
hlédati nedok. - na co, Aledéti, dívati se: kázal (Nero matku) roziézati, a chtě na to sám hledaty ApD 1a13; - koho, čeho, hlídati, opatrovati, hleděti si: hledage svých ove(c) zbylých, z dávných časóv zabládilych UmStKl 67 (nebo hleda- ti); hluboky príd.: Mohan, sly&u, récé déjd, jeż vod tece hlubokü Pil 1a17; hluény pfíd.: hluchzny ---- LegPJak 2a6; hluk m.: hluk LegPJak 2a4; hläpÿ piid., hloupÿ, nerozumng: pti hlupem zvéru ApD 1a18; hnáti sé nedok.: Hna zzíe (Clovék) prec v püscu (s) svym skotem Mar 5; hnév m.; hnévy = hněvem, zlostí: Hnyewy nyj(ü b?rattie jistí JidD 1b13; sirdce jmu (Jidásovi) hnyewíj hofí JidD 2a12; hniezdo sti., Anízdo: uziíé (Anna) v hruscé hnyezdo vrabie Mar 40; ana (vrabata) kficiece vzdvíhajü sé, z hnyez- da chtiece Mar 43; hnúti dok., čím, učiniti malý pohyb, po- hnouti: pfi blsketu takém nelzé by tam hnutý zrakem po všem kostelu v Efežě ApS 33; hod m.; mn. hody, výroční slavnost, hostina: W hody LegPJak 2a37; Judâs poćć ve écti rósti..., pozván sa jak&to na hody JidM 127; (Herodes) tehdy bies přišel na hody Umk 3a3; hodina ž., chvíle, určitá doba: obyklü žena hodýnů porodi to klaté dietě Pil 2b16; králová svú hodýnů... počenši syna porodi JidD 1a13; hoditi nedok., čemu, chystati se k ně- čemu, připravovati něco: po břčhovi s bratrem chodě (Jidáš), nevěrnému skut- ku hodye, dotad sé s ním vodü kropi, aZ ho popad hi utopi JidD 2b7 (hoditi komu, čemu = vhod komu, čemu jednati, k cemu mířiti, cíliti, néco chystati Geb S1 1, 445; srov. J. Zubaty, Studie a články 1/1, 1945, 236—239); hodný příd., vhodný, hodící se: Svatý Filip šestého dne přčd svú smirťú chvíle hodne, sezvav sbor..., řekl ApS 129; hodovati nedok.: Véz, Zet sé cas blíZí 256 k tomu, Hodowawl(je jiti k domu, jedże dâti misu druhu! JidM 142; hojný příd., hojný, bohatý: By na lov v hoyney écti jéno Pil 157; holub m.: d(uch vńu)ż holub Duch 94; holubi pfid.: (v) holubiém vidění Duch 92; honnicě ž., druh lodi, rychlá loď: stasta (oba králové) za mořem na měle s třm(i) sty korábóv dospěle kromě honnycz hi gallejí JakKl 3; hora ž.: vztřasúů sě horý hi skály Pil 2a24; v dolech, na horach a v rolích JakkKl 26; Tehdyž příde (Ježíš) do Bet- fajé na tu horu olivecská UmkKl 17; s hory dolóv pojčde (Ježíš) UmkKl 40; horkost ž.: ---horkozztý LegPNaneb 1b8; horsi komp. pfid.: kak je stlal (Jidáš) svlu v6c z daleka, vśdy sć horjjim hor- ffims peka JidM 30, 30; horici pfid., horouci, žhavý: pójdůú... sbožní v bydlo věčně stvúcie, hřiešní u peklo horuczie Pil 1a6; hoře stř., strádání, soužení: až ho po- pad (Jidáš bratra) hi utopi, na své pro- hřěšilé horse JidD 2b10; hoféti nedok. - planouti, zářiti: horsíe LegPJak 1b31; zlato od oděnie hi ot ščí- tóv... všady vňuž horzielys polích, v do- lech JakKl 25; - čím, spalovat se nějakým citem: sirdce jmu (Jidášovi) hněvy horsíj JidD 2a12; hospoda ž., m., pán: zradil (Jidáš) boha, svü hozzpodu ApS 47; a£ sé Judás pies zed virže, vňuž ten, jenž... hozzpo- dýe slúží k óku JidM 64; hospodin m., Hospodin, Bůh: Mocný hozzpodíne Mar 46; hospodní příd., pánův: Judáš počě ve četi rósti, v sbožú, v hozzpodnýč milosti JidM 126; host m., cizinec, host: Véésta oba syny rósti, a vsakż viece ty, zly hozzty JidD 1a19; hotově přísl., pohotově, ochotně: snažně hi hotowie Duch 77; hotový příd. - připravený: Věčší svatý Jakub slóve činem trojie &cti hotowe ApD 2b10; což by jedno chtěl (Ježíš),
hlédati nedok. - na co, Aledéti, dívati se: kázal (Nero matku) roziézati, a chtě na to sám hledaty ApD 1a13; - koho, čeho, hlídati, opatrovati, hleděti si: hledage svých ove(c) zbylých, z dávných časóv zabládilych UmStKl 67 (nebo hleda- ti); hluboky príd.: Mohan, sly&u, récé déjd, jeż vod tece hlubokü Pil 1a17; hluény pfíd.: hluchzny ---- LegPJak 2a6; hluk m.: hluk LegPJak 2a4; hläpÿ piid., hloupÿ, nerozumng: pti hlupem zvéru ApD 1a18; hnáti sé nedok.: Hna zzíe (Clovék) prec v püscu (s) svym skotem Mar 5; hnév m.; hnévy = hněvem, zlostí: Hnyewy nyj(ü b?rattie jistí JidD 1b13; sirdce jmu (Jidásovi) hnyewíj hofí JidD 2a12; hniezdo sti., Anízdo: uziíé (Anna) v hruscé hnyezdo vrabie Mar 40; ana (vrabata) kficiece vzdvíhajü sé, z hnyez- da chtiece Mar 43; hnúti dok., čím, učiniti malý pohyb, po- hnouti: pfi blsketu takém nelzé by tam hnutý zrakem po všem kostelu v Efežě ApS 33; hod m.; mn. hody, výroční slavnost, hostina: W hody LegPJak 2a37; Judâs poćć ve écti rósti..., pozván sa jak&to na hody JidM 127; (Herodes) tehdy bies přišel na hody Umk 3a3; hodina ž., chvíle, určitá doba: obyklü žena hodýnů porodi to klaté dietě Pil 2b16; králová svú hodýnů... počenši syna porodi JidD 1a13; hoditi nedok., čemu, chystati se k ně- čemu, připravovati něco: po břčhovi s bratrem chodě (Jidáš), nevěrnému skut- ku hodye, dotad sé s ním vodü kropi, aZ ho popad hi utopi JidD 2b7 (hoditi komu, čemu = vhod komu, čemu jednati, k cemu mířiti, cíliti, néco chystati Geb S1 1, 445; srov. J. Zubaty, Studie a články 1/1, 1945, 236—239); hodný příd., vhodný, hodící se: Svatý Filip šestého dne přčd svú smirťú chvíle hodne, sezvav sbor..., řekl ApS 129; hodovati nedok.: Véz, Zet sé cas blíZí 256 k tomu, Hodowawl(je jiti k domu, jedże dâti misu druhu! JidM 142; hojný příd., hojný, bohatý: By na lov v hoyney écti jéno Pil 157; holub m.: d(uch vńu)ż holub Duch 94; holubi pfid.: (v) holubiém vidění Duch 92; honnicě ž., druh lodi, rychlá loď: stasta (oba králové) za mořem na měle s třm(i) sty korábóv dospěle kromě honnycz hi gallejí JakKl 3; hora ž.: vztřasúů sě horý hi skály Pil 2a24; v dolech, na horach a v rolích JakkKl 26; Tehdyž příde (Ježíš) do Bet- fajé na tu horu olivecská UmkKl 17; s hory dolóv pojčde (Ježíš) UmkKl 40; horkost ž.: ---horkozztý LegPNaneb 1b8; horsi komp. pfid.: kak je stlal (Jidáš) svlu v6c z daleka, vśdy sć horjjim hor- ffims peka JidM 30, 30; horici pfid., horouci, žhavý: pójdůú... sbožní v bydlo věčně stvúcie, hřiešní u peklo horuczie Pil 1a6; hoře stř., strádání, soužení: až ho po- pad (Jidáš bratra) hi utopi, na své pro- hřěšilé horse JidD 2b10; hoféti nedok. - planouti, zářiti: horsíe LegPJak 1b31; zlato od oděnie hi ot ščí- tóv... všady vňuž horzielys polích, v do- lech JakKl 25; - čím, spalovat se nějakým citem: sirdce jmu (Jidášovi) hněvy horsíj JidD 2a12; hospoda ž., m., pán: zradil (Jidáš) boha, svü hozzpodu ApS 47; a£ sé Judás pies zed virže, vňuž ten, jenž... hozzpo- dýe slúží k óku JidM 64; hospodin m., Hospodin, Bůh: Mocný hozzpodíne Mar 46; hospodní příd., pánův: Judáš počě ve četi rósti, v sbožú, v hozzpodnýč milosti JidM 126; host m., cizinec, host: Véésta oba syny rósti, a vsakż viece ty, zly hozzty JidD 1a19; hotově přísl., pohotově, ochotně: snažně hi hotowie Duch 77; hotový příd. - připravený: Věčší svatý Jakub slóve činem trojie &cti hotowe ApD 2b10; což by jedno chtěl (Ježíš),
Strana 257
...to by jmu bylo hotowo UmKI 95; = UmŚtKI 17; - k ¢emu, pfipravenyj, ochot- ný: na modlitvě sě položi (Jan), k smirt(i) hotow sa dospéle ApS 20; hovéti nedok., čemu, povolovati: Tvój rozum v oblaciech léce, protož, mňu, svéj řěči howieff| Silv 43; hpaní Z., paní: hpanyl... Zda vzpomí- ná& onu chvílu, juZs s dřevním mužem jmievala...? JidM 163; hpanna Z., panna: pojal sobě (muž) Zené hpannu, v$3ie écti dievku Mar 16; hrad m.: Pobéhu, chtiece utéci, Zidov- stvo k méstóm, na hrady JakKI 33; hrdý příd., čím, pyšný na něco, zaklá- dající si na něčem: Kakť svými hýrd jest (Rubén) &éépyl JidM 101; hrozny piíd.: mohli vékem preé utéci (pohané) ...pro bifu hrozzne blyskoty ApS 111; T(o)lik sem byl Íudem hrozen tdy, gdysto jsem byl porozen? ApD 2a8; ktož budú žívi, uzřie v světě hrozně divy Pil 2a14; tak hroznů věc vzvěděvše (lovci) Pil 2a26; (na ten) hrozny pokrim zkiece JakKI 197; hruška ž., hruseri: uzíé (Anna) v hrufj- czíe hniezdo vrabie Mar 40; hfiebé stř., hříbě: JehoZ hrziebie to, otáza, proč mu by bylo pojato UmkKl 32; = hrzyebye UmK 1b3; hřiech m., hřích: mnohé fudi hrsiechow zbaviv (Matyáš), posadil je v božiem lóné ApS 73; hrsiechy LegPJak 1b5; ten vezme hrsiechow sp(ro$éeni)e Duch 46; (b)y ny hrziechow z(mýval) (Kristus) Silv 70; (svět) sě v hrzyeff|jyech chtěl zhu- biti UmKI 64; hFieśny piid.: v célovánü dal (Jidáš) znamenie Hrsiejjney dusi na ztracenie ApS 59; pójdü ...sbožní v bydlo věčně stvücie, Hrsiejjny u peklo horücie Pil /a6; hfímota Z., hímání: mohli vékem preé utéci (pohané) pro strach veliké hrsí- mothy ApS 110; hustý příd.: v zásadách huzzteho hájě Pil 1b16; hvózda Ż.: Kral jéda vezié na hwiezdy Pil 2a2; hyniti nedok., hynouti, chFadnouti: Proć sem jaz (Anna) hi mój muż hyna, Ż” 17 Nejstarší české verš. legendy ná(m) nedáš (bože) dcerky ni syna? Mar 26; chlap m., nešlechtic, prostý člověk: Bude-Lť to, že chlap snide, tobě (J.dá- šovi) (s) sbožím žena příde JidM 111; ehlípa Z., zpupnost: Had sé rozhnévav v svéj chlipíe, pusti sě naň (člověka) vel- mi sípě JidM 1; choditi nedok.: jímž smutnějie chodil (muZ), (iem bóh skot jho viece plodil Mar 8; dávno chodyla (královna) nicé JidD 1a7; Chodye sirdcem zavse tirnul (J.dáš) JidD 1b4; po biéhovi s bratrem chodye JidD 2b6; ehovati nedok., koho, chovati, opatro- vati, péstovati: káza (král) dieté v sklepé lékairóm tajné zazdiece ¢ctné chowaty a kirmiece ApD 2a17; chräm m.: ----chramie LegPJak 1b29; I iku brżź, eżs (boże) milost sama, pośla z najvyśsieho chrama k nam, z sieni svaté troj.ce UmStKI 58; chrániti nedok., koho ot čeho, chrániti, uchraňovati: Hranýe (bůh) vše, což jest, ot hlada Mar 60; ehtieti nedok. - chtíli, míti vůli: jakž chtýe, dary své dělíš (bože) Mar 49; jakžs chtyel (bože), takžs vše obřiedil Mar 68; jiné tváři... sú plodem, jakž chczefj (boże), mocny Mar 72; jéde kaZ- dý, zvlasti jíščě..., gdež kto kak chtýel Pil 1b15; jakož jedno sami chtýeli, tak v loviščích vólu jměli (lovci) Pil 1b17; - čemu, co (po záporu čeho), s větou před- mětnou, chtíti, vyžadovati, přáti si: chczíu (Nero) tomu, by nepraviece (lékaři) ni- komu, tak, ač chczte, by žívi byli, by mi lékarstva dobyli ApD 1bl, 1b3; což chtýel (král), musi sě to státi Pil 2b10; Chtýe (Jidáš) viece nežli syn vlastný JidD 1a25; vzem, což chtýel, uzřě (Ji- dáš) Ruběna JidM 88; Vy (zloději) ne- vieste, co já vědě, v ňemž nechcziu, bych sé prolhala JakKl 191; což by jedno chtyel (Ježíš)..., to by jmu bylo hotovo UmKI 94; = UmStKI 16; žes vše moha nehtyels moci UmK 2b3; = nechtyel UmŚtKI 47; - s inf. (inf. sloves s vyzna- mem pohybu byvá vynechán), chtíti, 257
...to by jmu bylo hotowo UmKI 95; = UmŚtKI 17; - k ¢emu, pfipravenyj, ochot- ný: na modlitvě sě položi (Jan), k smirt(i) hotow sa dospéle ApS 20; hovéti nedok., čemu, povolovati: Tvój rozum v oblaciech léce, protož, mňu, svéj řěči howieff| Silv 43; hpaní Z., paní: hpanyl... Zda vzpomí- ná& onu chvílu, juZs s dřevním mužem jmievala...? JidM 163; hpanna Z., panna: pojal sobě (muž) Zené hpannu, v$3ie écti dievku Mar 16; hrad m.: Pobéhu, chtiece utéci, Zidov- stvo k méstóm, na hrady JakKI 33; hrdý příd., čím, pyšný na něco, zaklá- dající si na něčem: Kakť svými hýrd jest (Rubén) &éépyl JidM 101; hrozny piíd.: mohli vékem preé utéci (pohané) ...pro bifu hrozzne blyskoty ApS 111; T(o)lik sem byl Íudem hrozen tdy, gdysto jsem byl porozen? ApD 2a8; ktož budú žívi, uzřie v světě hrozně divy Pil 2a14; tak hroznů věc vzvěděvše (lovci) Pil 2a26; (na ten) hrozny pokrim zkiece JakKI 197; hruška ž., hruseri: uzíé (Anna) v hrufj- czíe hniezdo vrabie Mar 40; hfiebé stř., hříbě: JehoZ hrziebie to, otáza, proč mu by bylo pojato UmkKl 32; = hrzyebye UmK 1b3; hřiech m., hřích: mnohé fudi hrsiechow zbaviv (Matyáš), posadil je v božiem lóné ApS 73; hrsiechy LegPJak 1b5; ten vezme hrsiechow sp(ro$éeni)e Duch 46; (b)y ny hrziechow z(mýval) (Kristus) Silv 70; (svět) sě v hrzyeff|jyech chtěl zhu- biti UmKI 64; hFieśny piid.: v célovánü dal (Jidáš) znamenie Hrsiejjney dusi na ztracenie ApS 59; pójdü ...sbožní v bydlo věčně stvücie, Hrsiejjny u peklo horücie Pil /a6; hfímota Z., hímání: mohli vékem preé utéci (pohané) pro strach veliké hrsí- mothy ApS 110; hustý příd.: v zásadách huzzteho hájě Pil 1b16; hvózda Ż.: Kral jéda vezié na hwiezdy Pil 2a2; hyniti nedok., hynouti, chFadnouti: Proć sem jaz (Anna) hi mój muż hyna, Ż” 17 Nejstarší české verš. legendy ná(m) nedáš (bože) dcerky ni syna? Mar 26; chlap m., nešlechtic, prostý člověk: Bude-Lť to, že chlap snide, tobě (J.dá- šovi) (s) sbožím žena příde JidM 111; ehlípa Z., zpupnost: Had sé rozhnévav v svéj chlipíe, pusti sě naň (člověka) vel- mi sípě JidM 1; choditi nedok.: jímž smutnějie chodil (muZ), (iem bóh skot jho viece plodil Mar 8; dávno chodyla (královna) nicé JidD 1a7; Chodye sirdcem zavse tirnul (J.dáš) JidD 1b4; po biéhovi s bratrem chodye JidD 2b6; ehovati nedok., koho, chovati, opatro- vati, péstovati: káza (král) dieté v sklepé lékairóm tajné zazdiece ¢ctné chowaty a kirmiece ApD 2a17; chräm m.: ----chramie LegPJak 1b29; I iku brżź, eżs (boże) milost sama, pośla z najvyśsieho chrama k nam, z sieni svaté troj.ce UmStKI 58; chrániti nedok., koho ot čeho, chrániti, uchraňovati: Hranýe (bůh) vše, což jest, ot hlada Mar 60; ehtieti nedok. - chtíli, míti vůli: jakž chtýe, dary své dělíš (bože) Mar 49; jakžs chtyel (bože), takžs vše obřiedil Mar 68; jiné tváři... sú plodem, jakž chczefj (boże), mocny Mar 72; jéde kaZ- dý, zvlasti jíščě..., gdež kto kak chtýel Pil 1b15; jakož jedno sami chtýeli, tak v loviščích vólu jměli (lovci) Pil 1b17; - čemu, co (po záporu čeho), s větou před- mětnou, chtíti, vyžadovati, přáti si: chczíu (Nero) tomu, by nepraviece (lékaři) ni- komu, tak, ač chczte, by žívi byli, by mi lékarstva dobyli ApD 1bl, 1b3; což chtýel (král), musi sě to státi Pil 2b10; Chtýe (Jidáš) viece nežli syn vlastný JidD 1a25; vzem, což chtýel, uzřě (Ji- dáš) Ruběna JidM 88; Vy (zloději) ne- vieste, co já vědě, v ňemž nechcziu, bych sé prolhala JakKl 191; což by jedno chtyel (Ježíš)..., to by jmu bylo hotovo UmKI 94; = UmStKI 16; žes vše moha nehtyels moci UmK 2b3; = nechtyel UmŚtKI 47; - s inf. (inf. sloves s vyzna- mem pohybu byvá vynechán), chtíti, 257
Strana 258
přáli si, zamýšleti, míti v úmyslu, hodlati, snažili sej někdy jen označuje následný, pfpravovany déj: vzdvíhajü sé (vraba- ta), z hniezda chtyecze Mar 438; (císař) jho (Jana) chtye muéiti, vsadi v olej vrúcí ApŠ 4; Tož (pití) jmu (Matyášovi) také dáno píti, Chtyecze jho jím oslep:ti ApŠ 81; Potom přišlo jmu (Markovi) tu k vóli, ž' chtyel do Alexandrie jíti ApS 98; až jako řéci neslušie, že ju (matku) kázal (Nero) rozřčzati, a chtye na to sám hlédati ApD 1a13; A ten král, jakšto jenž movit, zamysli chtye jčti lovit Pil 1b2 (pojal úmysl, že pojede lovit ); včě (Jidáš) rybitva ptáti, Chtýe na ňem sě dotá- zati, kak by jho přčjal na moři JidD 2a10; k tomu pak, jenž jmu volen, Chcze býti ve všem povolen JidM 86; lehu vóbec všitci spáti, Chtyecze odtad ráno vstáti JakKl 10; Chtyecze tam k Jeru- salemu JakKl 18; Pověst juž všady pro- slula, že ta moc mořě přčplula a chtyeczý tvrzé obléci JakKl 31; ApS 15; 108; ApD 1a9; 1b6; 1b9; JidD 1b24; 2a24; 2b21; JidM 43; 108; JakKl 32; 181; 188; 222; UmkKl 5; 63; 110; UmK 2b4; 3a1; àa7; UmStKIl 32; 48; 62; - s in., míti tendenci, směřovati k něčemu: všecka šírost zempná bude po všem světu tempna, Chtýeczi sě vydřieti z kořen Pil 2a17; (svět) sě v hřie- šiech chtiel zhubiti UmKl 64 (by se téměř zhubil Kl. zl.); - s inf., vyjadřuje probí- hání děje bez zřetele k někomu, nezávis- lost děje na někom: Inhedž na všě... dar svatého ducha spad(e)..., tak jakž sě včěchu div(iti), co by to jim chtyelo byti Duch 52; gdyZ sé cheze co sdieti, to sé veZdy nékak sklade JidM 74; chvála ž., chvála, sláva: a (ti sá t)aké nemalü p(ov&d&)li božú chwalu Duch 56; Vizže každý, kak jest vrátka seho světa čest hi chwala JidM 7; Virchni krälu, chwala bud tob(&) hi Cest nemalä UmKI 69; Pokoj v zemi, chwala v nebi! UmkKl 65; netbal (Ježíš) nic na svěckú chwalu UmKl 88; = UmStKI 10; chväliti nedok., koho, chváliti, slaviti: staří, dietky malé (s) mnohem hlasóv boha chwale UmkKl 46; gdež ho (Ježíše) zástupně chwalyly Umkl 67; Sa (Ježíš) 258 král nade všěmi králi, jehož nebeský zbor chwaly UmkKl! 90; = chwalij UmStKI 12; chvätati nedok., co, uchvacovati: ani tbá (ten člověk) milosti božie, Chwatagie, kak moha, sboZie JidM 120; chvíle ž., chvíle, kratší nebo delší časový üsek: jedné chwile nóchabil (Jan) písé ApŠ 10; Svatý Filip šestého dne přčd svú smirťú chwile hodné... řekl ApŠ 129; na tu chwilíu vzpomínajé (Petr), v niejsto sé byl odfekl boha ApS 145; které Xena jmá üsilé pri nepokoju té chwile ApD 1b16 (pfi porodu); vynéde Pilát hi Juda s m(nohem Íudí krátit chwile JidM 63 (kráti! si dlouhou chvíli, bavit se); Sta sě pak chwilíu nedlúhú Jid M 144; Zda vzpo- míná$ (Zeno) enu chwilíu, juZs s dfevním muZem jmievala...? JidM 166; chýliti nedok., kloniti se, sméfovati: Bolí ju (ženu) sirdce..., že (Jidáš) myslú jinamo chylil JidM 158; i, hi spoj. - slučovací, i, a také, a; ani (v záporné větě); uvozuje i samostatnou větu, jejíž děj je spjat s dějem předchá- zejícím: Proč sem jáz hi mój muž hyna Mar 26; všěcky smutky cělíš (hospodine), Hi, jakž chtě, dary své dělíš, dávajěč bra- vóm hi skotu plemenité vóle Ihotu Mar 49, 50; budeš vzat... v to bydlo, v ňemž sě nedělu (bůh) od tvé bratřie hi od tebe ApŠ 14; gdež jmu (Matyášovi) pitie dáno bylo, jímšto mnoho Íudí zbylo... svého zraku ...Všakž je pil, netbajě o něm, Hí dal opět všěém zrak oném ApS 83; si hí oni Pil 1a4; Hi byl jeden král tu gdasi Pil 1a25; sde ý honady Pil 1b14; Hí by Judáš mocen dvoru JidM 55; doby (král) města, Hy zruši je JakKl 217; Na ny y na našě syny UmkKk 4b?7; Mar 24; 35; 68; ApŠ 17; 141; 143; 148; 149; 153; ApD I1a3; 1b9; 2al4; 2bó; Duch 39; 50; 77; 79; 101; Pil 1a1l0; 1a21; 1b19; 1b27; 2a6; 2a11; 2a20; 2a24; 2226; 2b2; JidM 7?; 17; 51; 62; JakK1 3; 4; 28; 24; 170; 204; Silv 89; UmKl 4; 6; 8; 68; 60; 100; UmK 1a2; 1a7?; 2b7; 2b9; Jaó; UmStKl1 22; 64; 57; -i—i — jak — tak: po všem jeho (Petra) lícu Hi plaká-
přáli si, zamýšleti, míti v úmyslu, hodlati, snažili sej někdy jen označuje následný, pfpravovany déj: vzdvíhajü sé (vraba- ta), z hniezda chtyecze Mar 438; (císař) jho (Jana) chtye muéiti, vsadi v olej vrúcí ApŠ 4; Tož (pití) jmu (Matyášovi) také dáno píti, Chtyecze jho jím oslep:ti ApŠ 81; Potom přišlo jmu (Markovi) tu k vóli, ž' chtyel do Alexandrie jíti ApS 98; až jako řéci neslušie, že ju (matku) kázal (Nero) rozřčzati, a chtye na to sám hlédati ApD 1a13; A ten král, jakšto jenž movit, zamysli chtye jčti lovit Pil 1b2 (pojal úmysl, že pojede lovit ); včě (Jidáš) rybitva ptáti, Chtýe na ňem sě dotá- zati, kak by jho přčjal na moři JidD 2a10; k tomu pak, jenž jmu volen, Chcze býti ve všem povolen JidM 86; lehu vóbec všitci spáti, Chtyecze odtad ráno vstáti JakKl 10; Chtyecze tam k Jeru- salemu JakKl 18; Pověst juž všady pro- slula, že ta moc mořě přčplula a chtyeczý tvrzé obléci JakKl 31; ApS 15; 108; ApD 1a9; 1b6; 1b9; JidD 1b24; 2a24; 2b21; JidM 43; 108; JakKl 32; 181; 188; 222; UmkKl 5; 63; 110; UmK 2b4; 3a1; àa7; UmStKIl 32; 48; 62; - s in., míti tendenci, směřovati k něčemu: všecka šírost zempná bude po všem světu tempna, Chtýeczi sě vydřieti z kořen Pil 2a17; (svět) sě v hřie- šiech chtiel zhubiti UmKl 64 (by se téměř zhubil Kl. zl.); - s inf., vyjadřuje probí- hání děje bez zřetele k někomu, nezávis- lost děje na někom: Inhedž na všě... dar svatého ducha spad(e)..., tak jakž sě včěchu div(iti), co by to jim chtyelo byti Duch 52; gdyZ sé cheze co sdieti, to sé veZdy nékak sklade JidM 74; chvála ž., chvála, sláva: a (ti sá t)aké nemalü p(ov&d&)li božú chwalu Duch 56; Vizže každý, kak jest vrátka seho světa čest hi chwala JidM 7; Virchni krälu, chwala bud tob(&) hi Cest nemalä UmKI 69; Pokoj v zemi, chwala v nebi! UmkKl 65; netbal (Ježíš) nic na svěckú chwalu UmKl 88; = UmStKI 10; chväliti nedok., koho, chváliti, slaviti: staří, dietky malé (s) mnohem hlasóv boha chwale UmkKl 46; gdež ho (Ježíše) zástupně chwalyly Umkl 67; Sa (Ježíš) 258 král nade všěmi králi, jehož nebeský zbor chwaly UmkKl! 90; = chwalij UmStKI 12; chvätati nedok., co, uchvacovati: ani tbá (ten člověk) milosti božie, Chwatagie, kak moha, sboZie JidM 120; chvíle ž., chvíle, kratší nebo delší časový üsek: jedné chwile nóchabil (Jan) písé ApŠ 10; Svatý Filip šestého dne přčd svú smirťú chwile hodné... řekl ApŠ 129; na tu chwilíu vzpomínajé (Petr), v niejsto sé byl odfekl boha ApS 145; které Xena jmá üsilé pri nepokoju té chwile ApD 1b16 (pfi porodu); vynéde Pilát hi Juda s m(nohem Íudí krátit chwile JidM 63 (kráti! si dlouhou chvíli, bavit se); Sta sě pak chwilíu nedlúhú Jid M 144; Zda vzpo- míná$ (Zeno) enu chwilíu, juZs s dfevním muZem jmievala...? JidM 166; chýliti nedok., kloniti se, sméfovati: Bolí ju (ženu) sirdce..., že (Jidáš) myslú jinamo chylil JidM 158; i, hi spoj. - slučovací, i, a také, a; ani (v záporné větě); uvozuje i samostatnou větu, jejíž děj je spjat s dějem předchá- zejícím: Proč sem jáz hi mój muž hyna Mar 26; všěcky smutky cělíš (hospodine), Hi, jakž chtě, dary své dělíš, dávajěč bra- vóm hi skotu plemenité vóle Ihotu Mar 49, 50; budeš vzat... v to bydlo, v ňemž sě nedělu (bůh) od tvé bratřie hi od tebe ApŠ 14; gdež jmu (Matyášovi) pitie dáno bylo, jímšto mnoho Íudí zbylo... svého zraku ...Všakž je pil, netbajě o něm, Hí dal opět všěém zrak oném ApS 83; si hí oni Pil 1a4; Hi byl jeden král tu gdasi Pil 1a25; sde ý honady Pil 1b14; Hí by Judáš mocen dvoru JidM 55; doby (král) města, Hy zruši je JakKl 217; Na ny y na našě syny UmkKk 4b?7; Mar 24; 35; 68; ApŠ 17; 141; 143; 148; 149; 153; ApD I1a3; 1b9; 2al4; 2bó; Duch 39; 50; 77; 79; 101; Pil 1a1l0; 1a21; 1b19; 1b27; 2a6; 2a11; 2a20; 2a24; 2226; 2b2; JidM 7?; 17; 51; 62; JakK1 3; 4; 28; 24; 170; 204; Silv 89; UmKl 4; 6; 8; 68; 60; 100; UmK 1a2; 1a7?; 2b7; 2b9; Jaó; UmStKl1 22; 64; 57; -i—i — jak — tak: po všem jeho (Petra) lícu Hi plaká-
Strana 259
ním hi pak tščiců byla všč plet jeho zprahla ApŠ 165, 155: on (Kristus) hí mirtvé hi živé bude... súdě Duch 40, 40; mysíü hi sém hi tam toéé (Jidás) JidD 2a20, 2a20; - spojuje určité sloveso s před- cházejícím part. -s-: dotad sé s ním vodü kropi (Jidáš s bratrem), až ho popad hí utopi JidD 2b9; Člověk ho (hada) vzém hi otživi JidD 2b22; zdůrazňuje, vy- týká některý větný člen, i, také, ještě i, ovšem i, dokonce i; ani (v záporné větě): v němž si nezlišil (bože) hi hada, že hí ten sé tdy raduje, gdyZ sé plodem sboZen čuje Mar 61, 62; byl híto provinil (Jidáš), by jho duść neśla tady ApS 55; kázachu (žábu) hi s ním uZéci ApD 2b2; to miesto z Latrana slóve hi dnes Latens rana ApD 2b4; takéZe hi mistr Seneka vykládá sé ,,sám sé séka'* ApD 2b7; on (Kristus) hi mirtvé hi Zivé bude hi napokon südé Duch 41; Zdávna sé jest k tomu bralo, jakž sě jest obáé hi stalo Pil 1a8; mésto jmene dobylo, jehoZ hí dnes jest nezbylo Pil 1a14; jest to tak z obyčějě, jakž sě snad hí ješče děje Pil 1b20; Tak sě sta královi tomu, lové zapomné hi domu Pil 1b26; jakZ hí povédé na krátcé, by (Ji- dáš) jeho (Piláta) všú včcú vlada JidM 58, (král) úsilé nepľčsta, aže však hy doby města JakKl 216; milost tobü mně daná by...hy se mnú v nich byla UmKl 12; připojuje souřadnou větu s významem důsledkovým, a proto, tedy, takže: jediné mnes v to nedědil (bože), bych byla vňuž jiné tváři, jéž tvá milost ščedřé daří, Hi sú plodem, jakž chceš, mocny Mar 72; z jiných jest (Jakub) věcí mnohem: pirvé..., druhé, ž' mu bóh byl domovit, Hi byl tiem všdy viece movit, že jho všdy (s) sobú pozýval ApD 2b18; vschotě sě jemu (Pilátovi) ovocé, Hi rozkáza Judé ssiesti JidM 79; inhed, -ž přísl., ihned: sám v sobě svój smutek tlacé, Inheds nice nepobhyié... Covék... hna sé prec Mar 2; aZ pak sám dal sě jim (Matyáš nepřátelům) v rucé. Tuż ínhed byl ot nich svázán ApS 84; dachu jmu (lekafi Neronovi), by ji(u) (žábu) vyvrátil. Inheds onu žábu vzdu- lü... vida, velmi sé uZése ApD 2a4; inheds na vść, jiZ tu s(táchu) ..., dar svatého ducha spad(e) Duch 47; On (Rubén) té féci mále dotée, an (Jidás) ho ínhed mečem protče JidM 100; slunce... pustilo papirslky jasné... Inheds oba ta dva krále... vzdvižeta sě pfód s6 JakKI 15; chtěvše ten dóm minúci (zloději), pocéchu to maso €üci...; Inheds sé opét vrátiv(Se), vzmluvichu k ní JakKl 1865; v skófé inhed potom JakKl 214; ínhed UmkKl! 25; Jeżźuś inhed na né (oslátko) vsěde UmkKl 39; ynhed opět jich všeliký kfice UmK 4b4; Izaiáš m., jm. os.: Yzayaf jem prorokem Silv 1; IZakaróv piíd. privl. (z lat. Isachar): bé (Anna) dci ysakarowa Mar 18; jablko stř.: Jdi, kaž yablek natřiesti! JidM 80; gdež iablek bez měna JidM 87; byl (Adam) yablkem oblüzen Silv 106; jadyž, -to přísl. vztažné, kudy: by jho (Jidášova) dušě nešla tady, Iadys slovem zlé prorady v cčlováňú dal znamenie ApŠ 57, bra sč (Jidáš) preč na moře, Iadýs ni cěsty ni sledu JidD 2b12; Gdež pak rúchem nepostláno, tady kvietím pometáno, Iadyfto jmu (Ježíšovi) bylo jeti UmKI 43; jako, jakoż, jakoże, jakż, jakże, jakZto přísl., spoj. uvozuje větu piirovnavaci (v řídící větě bývá souvztažný výraz), jak, jako; jako (když), jako (by): iaksz chtěl (bože), takžs vše obřiedil Mar 68; jiné tváři... sú plodem, iaks chceš (bože), mocny Mar 72; v rově by nalésti mannu na dně po všem rově, Iakfto koli gdyšto v nově piesek (z) studně, gdyšto bývá, Ze sé s vodü smiesiv vzplyvá ApŠ 41 (jako vždy, když), ľaks svčdčie... proroci Duch 42, laks jest juže všady zvčsto Pil 1a24; Iakos jedno sami chtěli, tak v lo- viščích vófu jméli (lovci) Pil 1b17; Hi jest to tak z obyééjé, Iaks sé snad hi jeśce déje Pil, 1520; A ju£ dievku vidév sfübil (král), Iakfto by juž dávno tu byl Pil 2b4; tak jmu, iaks bylo, vykáza (Jidáš rybářovi) JidD 2a18; Iaks hi povědě na kráteč, by (Jidáš) jeho (Piláta) všú včcú vlada JidM 58, A yaks sem snédla pól 259
ním hi pak tščiců byla všč plet jeho zprahla ApŠ 165, 155: on (Kristus) hí mirtvé hi živé bude... súdě Duch 40, 40; mysíü hi sém hi tam toéé (Jidás) JidD 2a20, 2a20; - spojuje určité sloveso s před- cházejícím part. -s-: dotad sé s ním vodü kropi (Jidáš s bratrem), až ho popad hí utopi JidD 2b9; Člověk ho (hada) vzém hi otživi JidD 2b22; zdůrazňuje, vy- týká některý větný člen, i, také, ještě i, ovšem i, dokonce i; ani (v záporné větě): v němž si nezlišil (bože) hi hada, že hí ten sé tdy raduje, gdyZ sé plodem sboZen čuje Mar 61, 62; byl híto provinil (Jidáš), by jho duść neśla tady ApS 55; kázachu (žábu) hi s ním uZéci ApD 2b2; to miesto z Latrana slóve hi dnes Latens rana ApD 2b4; takéZe hi mistr Seneka vykládá sé ,,sám sé séka'* ApD 2b7; on (Kristus) hi mirtvé hi Zivé bude hi napokon südé Duch 41; Zdávna sé jest k tomu bralo, jakž sě jest obáé hi stalo Pil 1a8; mésto jmene dobylo, jehoZ hí dnes jest nezbylo Pil 1a14; jest to tak z obyčějě, jakž sě snad hí ješče děje Pil 1b20; Tak sě sta královi tomu, lové zapomné hi domu Pil 1b26; jakZ hí povédé na krátcé, by (Ji- dáš) jeho (Piláta) všú včcú vlada JidM 58, (král) úsilé nepľčsta, aže však hy doby města JakKl 216; milost tobü mně daná by...hy se mnú v nich byla UmKl 12; připojuje souřadnou větu s významem důsledkovým, a proto, tedy, takže: jediné mnes v to nedědil (bože), bych byla vňuž jiné tváři, jéž tvá milost ščedřé daří, Hi sú plodem, jakž chceš, mocny Mar 72; z jiných jest (Jakub) věcí mnohem: pirvé..., druhé, ž' mu bóh byl domovit, Hi byl tiem všdy viece movit, že jho všdy (s) sobú pozýval ApD 2b18; vschotě sě jemu (Pilátovi) ovocé, Hi rozkáza Judé ssiesti JidM 79; inhed, -ž přísl., ihned: sám v sobě svój smutek tlacé, Inheds nice nepobhyié... Covék... hna sé prec Mar 2; aZ pak sám dal sě jim (Matyáš nepřátelům) v rucé. Tuż ínhed byl ot nich svázán ApS 84; dachu jmu (lekafi Neronovi), by ji(u) (žábu) vyvrátil. Inheds onu žábu vzdu- lü... vida, velmi sé uZése ApD 2a4; inheds na vść, jiZ tu s(táchu) ..., dar svatého ducha spad(e) Duch 47; On (Rubén) té féci mále dotée, an (Jidás) ho ínhed mečem protče JidM 100; slunce... pustilo papirslky jasné... Inheds oba ta dva krále... vzdvižeta sě pfód s6 JakKI 15; chtěvše ten dóm minúci (zloději), pocéchu to maso €üci...; Inheds sé opét vrátiv(Se), vzmluvichu k ní JakKl 1865; v skófé inhed potom JakKl 214; ínhed UmkKl! 25; Jeżźuś inhed na né (oslátko) vsěde UmkKl 39; ynhed opět jich všeliký kfice UmK 4b4; Izaiáš m., jm. os.: Yzayaf jem prorokem Silv 1; IZakaróv piíd. privl. (z lat. Isachar): bé (Anna) dci ysakarowa Mar 18; jablko stř.: Jdi, kaž yablek natřiesti! JidM 80; gdež iablek bez měna JidM 87; byl (Adam) yablkem oblüzen Silv 106; jadyž, -to přísl. vztažné, kudy: by jho (Jidášova) dušě nešla tady, Iadys slovem zlé prorady v cčlováňú dal znamenie ApŠ 57, bra sč (Jidáš) preč na moře, Iadýs ni cěsty ni sledu JidD 2b12; Gdež pak rúchem nepostláno, tady kvietím pometáno, Iadyfto jmu (Ježíšovi) bylo jeti UmKI 43; jako, jakoż, jakoże, jakż, jakże, jakZto přísl., spoj. uvozuje větu piirovnavaci (v řídící větě bývá souvztažný výraz), jak, jako; jako (když), jako (by): iaksz chtěl (bože), takžs vše obřiedil Mar 68; jiné tváři... sú plodem, iaks chceš (bože), mocny Mar 72; v rově by nalésti mannu na dně po všem rově, Iakfto koli gdyšto v nově piesek (z) studně, gdyšto bývá, Ze sé s vodü smiesiv vzplyvá ApŠ 41 (jako vždy, když), ľaks svčdčie... proroci Duch 42, laks jest juže všady zvčsto Pil 1a24; Iakos jedno sami chtěli, tak v lo- viščích vófu jméli (lovci) Pil 1b17; Hi jest to tak z obyééjé, Iaks sé snad hi jeśce déje Pil, 1520; A ju£ dievku vidév sfübil (král), Iakfto by juž dávno tu byl Pil 2b4; tak jmu, iaks bylo, vykáza (Jidáš rybářovi) JidD 2a18; Iaks hi povědě na kráteč, by (Jidáš) jeho (Piláta) všú včcú vlada JidM 58, A yaks sem snédla pól 259
Strana 260
jeho (dítěte), tak sč ješče dojiem všeho JakKl 209; iaks sám bóh byl kúpen ně- kda peněz za tridcěčti, takéž, kto chtěl Žida jmieti, ten ho... vybiera JakkKl 220; (K tomu pak sč zdávna (st)lalo, tak, iakos sě jest (hi) stalo Silv 86; (z ni)ež (země) iaks Adam tčlo čísté (vza)l byl, takéž bylo jístě (die)vcč takéž sč počieti Silv 99; Tak, iakjto sem vám pověděl UmkXKl 24; Sta sč tak, iakof rozkáza (Je- žíš) UmXKl 31; = yakz UmkK 1b?2; an, iaks pisali proroci, krotkých Íudí ješče krocí UmKl 51; i byli viec tako s sebú, yako sem jáz, otče, s tebú UmXK lažá; podlé mocných králóv nrava, Yakz sč pro svčtskú čest stává UmŠLKl 38, - ve větě přirovnávací bývá part. -nt- nebo -s- na místé určitého slovesa: jenž všécky smutky cčlíš, hi, iaks chtč, dary své dělíš Mar 49; Tehdy mistři sě se- zřěvše, dachu jmu (Neronovi) řčč, iaks uměvše ApD 2a11;- připojuje větný člen, jímž se přirovnává, jako: A ten král, iakfto jenž movit, zamysli chtě jěti lovit Pil 1b1 (jakožto ten, jenž; srov. Geb S1 1, 592 a J. Bauer, Vývoj českého souvětí, 1960, 296); což chtěl (král), musi sě to státi, Iakfto jemušto moc dána Pil 2b11 (srov. jako u předch. dokladu); chtě býti (Jidáš) vrah té mateře, ješto jho bě synem vzala, a ne iakf(to synu lála JidD 2a26; a sbožie jde iako z vody JidM 128; Až jednů byla (žena) nespúci, všakž iako ze sna vzdyšúci podlé ňeho (Jidáše) tak ležala JidM 160 (srov. J. Bauer, Vývoj českého souvětí, 1960, 262); Přivedliž ste mě ku pótcě, ne tak iakfto svého otcě Silv 20; - užito jako příslovce vyjadřuje, že uvedené určení je velmi podobné nebo blízké skutečnosti, že vyslovený úsudek je téměř platný, jakoby, téměř, takořka: až iako řéci neslušie, že ju (Nero matku) kázal rozťčzati ApD 1a11; A zlý k zlému íako přilne; neb což jest podobno k čemu, to všdy iako přilne k ňemu JidM 40, 42; Judáš počč ve četi rósti, v sbožú, v hos- podnie milosti, pozván sa iakíto na hody JidM 127; Poběhu, chtiece utéci, židov- stvo k městóm, na hrady, kdež-li která tvrzč kady, strúce všady iakíto plátno 260 JakKkl 35 (jako by plátno prostírali, v. též plátno), kdež s pochvami prsosiny podlé své drahé příčiny dávají yako posoku líbosti lidskému oku UmšŠtKl 29; - spo- juje souřadné větné členy, jakž (jakž- to) — tako (tak) = jak — tak, i — i: což... gde u propastných tvirziech bydlí od všeliké zběři, Iaks u ptačctvě tako v zvěři Mar 59; by (Jidáš) jeho (Piláta) všú věcú vlada, Yakíto dvoru, tak po- klada JidM 60; Inhed opět jich všeliký křiče, yakz mál, tak veliký UmK 4bó; - uvozuje větu předmětnou, jak, jako (by): Zdávna sč jest k tomu bralo, Iaks sě jest obáč hi stalo Pil 1a8; Až jednůú byla (žena) nespúci, všakž ...podlé ňeho (Jidáše) tak ležala, činieci, iako by spala JidM 162, Bčží Íud obrátiv pleci, zdali by sě kde sebravše neb toho co znáti davše..., což jich o věsti pomněno, Iaks často kdas bojč brali JakKl 51; - uvozuje větu přívlastkovou: tu žábu, iaks v sě byl vehvátil (Nero), dachu jmu, by j(u) vyvrátil ApD 32a? Takú vinu na sě pobdie (Židé), po tej řěči, iakjto Job die JakKl 38; - uvozuje větu časovou, když; v té době, když; již tehdy, když: sen hi on byl posošen k zlému, iaks na rukú nošen JidM 52; z niež (země) pošlo člověčie plémě hi z niešto Adam byl stvořen, Iaks tdy ni tirnový kořen byl sě v jejie polu bera Silv 90, uvozuje větu časovou, jakž = jakmile, takž jakž náhle = jakmile: Tehdy král faks tu řéěč vzvědě od posla, jenž jmu povědě, by jmu v sirdcu radost velé Pil 2b19; V tuž dobu mužě naleze (Jidáš), an sě s mořě k břčhu veze; v témž miestě faks ho potáza, tak jmu, jakž bylo, vykáza JidD 2a17; Takž íaks náhle v řčči byšta (Jidáš a Pilát), oba sobě sč slúbišta JidM 53; iaks Ježúšem obřěz přěčstal, tak v tom miestě křest sě jím stal Silv 63; - uvozuje větu účinko- vou (v řídící větě bývá souvztažný vý- raz; někdy tento výraz přechází na začá- tek věty účinkové), že, takže: jímž smut- nějie chodil (muž), (t)iem bóh skot jho viece plodil, -aks ni jeden z toho krajč byl, tak mnoho skota jmajéč Mar 10, taká jho (Jana) světlost ostúpi, Iacose
jeho (dítěte), tak sč ješče dojiem všeho JakKl 209; iaks sám bóh byl kúpen ně- kda peněz za tridcěčti, takéž, kto chtěl Žida jmieti, ten ho... vybiera JakkKl 220; (K tomu pak sč zdávna (st)lalo, tak, iakos sě jest (hi) stalo Silv 86; (z ni)ež (země) iaks Adam tčlo čísté (vza)l byl, takéž bylo jístě (die)vcč takéž sč počieti Silv 99; Tak, iakjto sem vám pověděl UmkXKl 24; Sta sč tak, iakof rozkáza (Je- žíš) UmXKl 31; = yakz UmkK 1b?2; an, iaks pisali proroci, krotkých Íudí ješče krocí UmKl 51; i byli viec tako s sebú, yako sem jáz, otče, s tebú UmXK lažá; podlé mocných králóv nrava, Yakz sč pro svčtskú čest stává UmŠLKl 38, - ve větě přirovnávací bývá part. -nt- nebo -s- na místé určitého slovesa: jenž všécky smutky cčlíš, hi, iaks chtč, dary své dělíš Mar 49; Tehdy mistři sě se- zřěvše, dachu jmu (Neronovi) řčč, iaks uměvše ApD 2a11;- připojuje větný člen, jímž se přirovnává, jako: A ten král, iakfto jenž movit, zamysli chtě jěti lovit Pil 1b1 (jakožto ten, jenž; srov. Geb S1 1, 592 a J. Bauer, Vývoj českého souvětí, 1960, 296); což chtěl (král), musi sě to státi, Iakfto jemušto moc dána Pil 2b11 (srov. jako u předch. dokladu); chtě býti (Jidáš) vrah té mateře, ješto jho bě synem vzala, a ne iakf(to synu lála JidD 2a26; a sbožie jde iako z vody JidM 128; Až jednů byla (žena) nespúci, všakž iako ze sna vzdyšúci podlé ňeho (Jidáše) tak ležala JidM 160 (srov. J. Bauer, Vývoj českého souvětí, 1960, 262); Přivedliž ste mě ku pótcě, ne tak iakfto svého otcě Silv 20; - užito jako příslovce vyjadřuje, že uvedené určení je velmi podobné nebo blízké skutečnosti, že vyslovený úsudek je téměř platný, jakoby, téměř, takořka: až iako řéci neslušie, že ju (Nero matku) kázal rozťčzati ApD 1a11; A zlý k zlému íako přilne; neb což jest podobno k čemu, to všdy iako přilne k ňemu JidM 40, 42; Judáš počč ve četi rósti, v sbožú, v hos- podnie milosti, pozván sa iakíto na hody JidM 127; Poběhu, chtiece utéci, židov- stvo k městóm, na hrady, kdež-li která tvrzč kady, strúce všady iakíto plátno 260 JakKkl 35 (jako by plátno prostírali, v. též plátno), kdež s pochvami prsosiny podlé své drahé příčiny dávají yako posoku líbosti lidskému oku UmšŠtKl 29; - spo- juje souřadné větné členy, jakž (jakž- to) — tako (tak) = jak — tak, i — i: což... gde u propastných tvirziech bydlí od všeliké zběři, Iaks u ptačctvě tako v zvěři Mar 59; by (Jidáš) jeho (Piláta) všú věcú vlada, Yakíto dvoru, tak po- klada JidM 60; Inhed opět jich všeliký křiče, yakz mál, tak veliký UmK 4bó; - uvozuje větu předmětnou, jak, jako (by): Zdávna sč jest k tomu bralo, Iaks sě jest obáč hi stalo Pil 1a8; Až jednůú byla (žena) nespúci, všakž ...podlé ňeho (Jidáše) tak ležala, činieci, iako by spala JidM 162, Bčží Íud obrátiv pleci, zdali by sě kde sebravše neb toho co znáti davše..., což jich o věsti pomněno, Iaks často kdas bojč brali JakKl 51; - uvozuje větu přívlastkovou: tu žábu, iaks v sě byl vehvátil (Nero), dachu jmu, by j(u) vyvrátil ApD 32a? Takú vinu na sě pobdie (Židé), po tej řěči, iakjto Job die JakKl 38; - uvozuje větu časovou, když; v té době, když; již tehdy, když: sen hi on byl posošen k zlému, iaks na rukú nošen JidM 52; z niež (země) pošlo člověčie plémě hi z niešto Adam byl stvořen, Iaks tdy ni tirnový kořen byl sě v jejie polu bera Silv 90, uvozuje větu časovou, jakž = jakmile, takž jakž náhle = jakmile: Tehdy král faks tu řéěč vzvědě od posla, jenž jmu povědě, by jmu v sirdcu radost velé Pil 2b19; V tuž dobu mužě naleze (Jidáš), an sě s mořě k břčhu veze; v témž miestě faks ho potáza, tak jmu, jakž bylo, vykáza JidD 2a17; Takž íaks náhle v řčči byšta (Jidáš a Pilát), oba sobě sč slúbišta JidM 53; iaks Ježúšem obřěz přěčstal, tak v tom miestě křest sě jím stal Silv 63; - uvozuje větu účinko- vou (v řídící větě bývá souvztažný vý- raz; někdy tento výraz přechází na začá- tek věty účinkové), že, takže: jímž smut- nějie chodil (muž), (t)iem bóh skot jho viece plodil, -aks ni jeden z toho krajč byl, tak mnoho skota jmajéč Mar 10, taká jho (Jana) světlost ostúpi, Iacose
Strana 261
pfi blsketu takém nelzé by tam hnüti zrakem ApS 32; jiež (bouře) sě byli tako lekli (pohané), Iaks každý, jamž mohl, utekli ApŠ 113; sotné sobü vlásti moha (Petr) mdlobü hi postem velikym..., Iaks po jeho lícu vrásky plakáním byly tak svadly hi tak suchotü opadly, Iacos po všem jeho lícu... byla všě plet jeho zprahla ApŠ 151, 154; Slyšte..., bratřie, kak ny jest bóh v to ust(avil)..., tak ýaks bez všeho oblu(du) jest nám to svédé.ti Duch 35; navšě,jižtus(táchu)..., dar svatého ducha spad(e)..., tak iaks sé vééchu div(iti) Duch 51, ktož budú žívi, uzřie v světě hrozné divy, Iakse všecka šírost zempná bude po všem světu tempna Pil 2a15; A stane sě diva viece ot sluncě hi ot měsiecě, že sě tak otmíta ovšem, Iaks bude t(ma) světu po všem Pil 2a22; Byla gdas zima veliká, Iaks stala řěka všeliká JidD 2b19; doby (král) města, hi zruši je, iaks v znamení nósta kámen na kameni JakKl 217; - uvozuje větu účelovou, aby: Dobré... jmě jmu složu (král synovi), Iaks sě stalo po jho sbožů Pil 2b26; - připojuje větu důvodo- vou, neboť, vždyť, totiž: V tej mluvě (svatý) Petr vstana, Iaks jmu čest (popov)stvie dána Duch 30; Král jéda veziíé na hvězdy, Iaks byl v tom člověk rozumný Pil 2a3; a tdy juž ovoce včilé na ščepiech v krokot dospělo, faks k to- mu svój čas juž mělo JidM 66; Přihodi sě toho času, včě Pilát na ščěčpy zřieti, Iakíto gdyZ sé chce co sdieti, to sé veZdy nékak sklade Jid M 74; - nejistý význam: chtě býti (Jidáš) vrah té mateře, ješto jho bě synem vzala, a ne jakšto synu lála, že juž junoch iaks jmu býti JidD 2a27; Jakub m., jm. os.: Věčší svatý iacub slóve činem trojie četi hotové ApD 2b9; jamž přísl. vztažné, kam: jiež (bouře) sě byli (pohané) tako lekli, jakž každý, iams mohl, utekli ApŠ 113; jasný příd.: slunce sé vzdvih od mořč pustilo papirslky yafjne JakKl 13; v onéj yajney letiiéj vzparé JakKl 28; jáz zájm. osobní: iaz hi mój muž Mar 26; Mój mí zlý necésel ApD 2a7; Vy ne- vieste, co ya védé JakKl 190; Mar 28; 69; 78; ApS 134; 138; ApD 1a2; 1b4; 1b8; Pil 2a7; 2a8; JidM 92; 95; 96; 98; 102; 169; 170; 172; JakKl 40; 42; 202; 203; 205; Silv 15; 19; UmKl 3; 4; 5; 9; 12; UmK lal; lad; laó; - mn. my: My Parthové, tito Médi Duch 10; kak ny jest bóh v to ust(aviD, by nazz kaZdy pravdu pra(viD Duch 33, 34; Mar 27; Duch 6; 9; 28; 86; JakKl 187; Silv 70; 71; UmK 2b4; 3b2; 4b7; UmStKl 48; 59; 65; jazyk m., jazyk, řeč, národ: tito, z Ga- lilé jsúce, cuzích krajóv nevédü(ce), všéch ýazýkow řčči j(majú) Duch 5; jčččti nedok., ječeti: Ciha pak déjü potoku, jenZ pod m(&stem sé s ňů (ře- kou) stiece, s mlynnych jézóv velmi gíechzíe Pil 7a20; jeden čísl. jeden, jediný: ni ieden z toho krajč byl, tak mnoho skota jmajé Mar 10; by promluvil gedno slovo UmKl 96; ani jeden, ani jediný (v záporné větě): iedne chvíle nóchabil (Jan) píšě ApŠ 10; stále stejný: leč bylo v noci, leč ve dne, zavše smutna (žena), mysli íedně JidM 154; jeden, společný, týž: bych v nich jsa (Kristus v lidech) a ty (otče) ve mné, byli spolu v gednom snétí UmkK 1a6, - jeden, nějaký, kterýsi, jistý: ---ednoho léta LegPJak 1b18; I eden Žid LegPJak 2a39; Mohuč gedno město slóve Pil 1a9; Hi byl ieden král tu gdasi Pil 1a25; - blíže neurčený jedinec: tu tak derlavü korunu stáse geden kopím dávě UmK 4a3; jediný příd. - jen jeden, jediný: vše by bylo jemu hotovo, kdyby řekl gedyne slovo UmŠíKl 18; - při substantivu ně- kdy ve funkci zdůrazňujícího (omezova- cího) příslovce, jen, jedině, pouze, toliko: tobě iednemu děkuju (Anna) všdy, tvor- cu svému Mar 64 (v osmislab. verši nutno číst „jedinému““); Hi jakžs chtěl, takžs vše obřiedil (bože), Iedyné mnes v to nedědil, bych byla vňuž jiné tváři Mar 69 (snad přísl. „„jediné““, v. J. Bauer, Vývoj českého souvětí, 1960, 57); jedno přísl. - vyjadřuje omezení, zdů- razňuje, jen, jedině, jenom, právě: jakož: iedno sami chtěli (lovci), tak v loviščích 261
pfi blsketu takém nelzé by tam hnüti zrakem ApS 32; jiež (bouře) sě byli tako lekli (pohané), Iaks každý, jamž mohl, utekli ApŠ 113; sotné sobü vlásti moha (Petr) mdlobü hi postem velikym..., Iaks po jeho lícu vrásky plakáním byly tak svadly hi tak suchotü opadly, Iacos po všem jeho lícu... byla všě plet jeho zprahla ApŠ 151, 154; Slyšte..., bratřie, kak ny jest bóh v to ust(avil)..., tak ýaks bez všeho oblu(du) jest nám to svédé.ti Duch 35; navšě,jižtus(táchu)..., dar svatého ducha spad(e)..., tak iaks sé vééchu div(iti) Duch 51, ktož budú žívi, uzřie v světě hrozné divy, Iakse všecka šírost zempná bude po všem světu tempna Pil 2a15; A stane sě diva viece ot sluncě hi ot měsiecě, že sě tak otmíta ovšem, Iaks bude t(ma) světu po všem Pil 2a22; Byla gdas zima veliká, Iaks stala řěka všeliká JidD 2b19; doby (král) města, hi zruši je, iaks v znamení nósta kámen na kameni JakKl 217; - uvozuje větu účelovou, aby: Dobré... jmě jmu složu (král synovi), Iaks sě stalo po jho sbožů Pil 2b26; - připojuje větu důvodo- vou, neboť, vždyť, totiž: V tej mluvě (svatý) Petr vstana, Iaks jmu čest (popov)stvie dána Duch 30; Král jéda veziíé na hvězdy, Iaks byl v tom člověk rozumný Pil 2a3; a tdy juž ovoce včilé na ščepiech v krokot dospělo, faks k to- mu svój čas juž mělo JidM 66; Přihodi sě toho času, včě Pilát na ščěčpy zřieti, Iakíto gdyZ sé chce co sdieti, to sé veZdy nékak sklade Jid M 74; - nejistý význam: chtě býti (Jidáš) vrah té mateře, ješto jho bě synem vzala, a ne jakšto synu lála, že juž junoch iaks jmu býti JidD 2a27; Jakub m., jm. os.: Věčší svatý iacub slóve činem trojie četi hotové ApD 2b9; jamž přísl. vztažné, kam: jiež (bouře) sě byli (pohané) tako lekli, jakž každý, iams mohl, utekli ApŠ 113; jasný příd.: slunce sé vzdvih od mořč pustilo papirslky yafjne JakKl 13; v onéj yajney letiiéj vzparé JakKl 28; jáz zájm. osobní: iaz hi mój muž Mar 26; Mój mí zlý necésel ApD 2a7; Vy ne- vieste, co ya védé JakKl 190; Mar 28; 69; 78; ApS 134; 138; ApD 1a2; 1b4; 1b8; Pil 2a7; 2a8; JidM 92; 95; 96; 98; 102; 169; 170; 172; JakKl 40; 42; 202; 203; 205; Silv 15; 19; UmKl 3; 4; 5; 9; 12; UmK lal; lad; laó; - mn. my: My Parthové, tito Médi Duch 10; kak ny jest bóh v to ust(aviD, by nazz kaZdy pravdu pra(viD Duch 33, 34; Mar 27; Duch 6; 9; 28; 86; JakKl 187; Silv 70; 71; UmK 2b4; 3b2; 4b7; UmStKl 48; 59; 65; jazyk m., jazyk, řeč, národ: tito, z Ga- lilé jsúce, cuzích krajóv nevédü(ce), všéch ýazýkow řčči j(majú) Duch 5; jčččti nedok., ječeti: Ciha pak déjü potoku, jenZ pod m(&stem sé s ňů (ře- kou) stiece, s mlynnych jézóv velmi gíechzíe Pil 7a20; jeden čísl. jeden, jediný: ni ieden z toho krajč byl, tak mnoho skota jmajé Mar 10; by promluvil gedno slovo UmKl 96; ani jeden, ani jediný (v záporné větě): iedne chvíle nóchabil (Jan) píšě ApŠ 10; stále stejný: leč bylo v noci, leč ve dne, zavše smutna (žena), mysli íedně JidM 154; jeden, společný, týž: bych v nich jsa (Kristus v lidech) a ty (otče) ve mné, byli spolu v gednom snétí UmkK 1a6, - jeden, nějaký, kterýsi, jistý: ---ednoho léta LegPJak 1b18; I eden Žid LegPJak 2a39; Mohuč gedno město slóve Pil 1a9; Hi byl ieden král tu gdasi Pil 1a25; - blíže neurčený jedinec: tu tak derlavü korunu stáse geden kopím dávě UmK 4a3; jediný příd. - jen jeden, jediný: vše by bylo jemu hotovo, kdyby řekl gedyne slovo UmŠíKl 18; - při substantivu ně- kdy ve funkci zdůrazňujícího (omezova- cího) příslovce, jen, jedině, pouze, toliko: tobě iednemu děkuju (Anna) všdy, tvor- cu svému Mar 64 (v osmislab. verši nutno číst „jedinému““); Hi jakžs chtěl, takžs vše obřiedil (bože), Iedyné mnes v to nedědil, bych byla vňuž jiné tváři Mar 69 (snad přísl. „„jediné““, v. J. Bauer, Vývoj českého souvětí, 1960, 57); jedno přísl. - vyjadřuje omezení, zdů- razňuje, jen, jedině, jenom, právě: jakož: iedno sami chtěli (lovci), tak v loviščích 261
Strana 262
vólu jměli Pil 1b17; O zradě pak... dotěž sě gedno Davida, budeš všucku pravdu (vida) Silv 11; což by gedno chtěl (Je- žíš)..., to by jmu bylo hotovo Umkl 94; = UmšŠíiKl 16; vyjímá jeden případ, jen, pouze, kromě, vyjma: By dievka krá- lem poznána. Což k tomu, milču o jiném, Gedno to, Ze počě synem Pil 2b14; všakž sirdce ni v čemž svědomo, Iedno tolik, že lakomo JidM 130; jednú přísl., jednou, kdysi: Až iednů byla (Zena) nespüci JidM 159; jeho, jejie v. jen jeliže přísl. vztažné, dokud ne, až když: pirvé cěstujě nepřěsta (Jidáš), Ielise sě dobra města JidM 46; jen zájm. osobní: Tož (pití) gmu (Matyášovi) také dáno píti, Chtyeczey gho gím oslepiti. Všakž ie pil, netbajé o nyem ApS 80, 81, 81, 82, 82; Potom tři dni gho (Matyáše) hledavše (nepřátelé), tu, gdež při ných býval zavše, nalésti gho nemohüce, až pak sám dal sé gím v rucé ApS 84, 85, 86, 87; co% jest podobno k čemu, to všdy jako přilne k nemu JidM 42; Mar 6; 31; 32; ApS 4; 7; 11; 24; 31; 64; 74; 76; 88; 90; 93; 97; 99; 104; 106; 108; 114; 118; 122; 123; 138; ApD 1a12; 1b19; 2a3; 2a3; 2all; 2bl; 2b2; 2b11; 2b17; 2b19; Duch 23; 30; 38; 45; 50; 52; 93; Pil 1al9; 1b24; 2al8; 2b1; 2b20; 2b21; 2b24; 2b25; JidD 1a22; 1b3; 1b5; 1b6; 1b7; 1b20; 1b21; 1b23; 1b25; 2a7; 2a8; 2a10; 2a11; 2a12; 2a14; 2a17; 2a18; 2a25; 2a27; 2b8; 2b9; 2b22; 2027; JidM 2; 4; 36; 47; 76; 78; 81; 85; 100; 115; 140; 152; 155; 157; 161; 163; 170; JakKl 49; 56; 175; 176; 186; 195; 195; 202; 209; 211; 217; 223; Silv 39; 40; 52; 58; 60; 61; 64; 93; 94; 97; UmKI 7; 10; 11; 12; 30; 33; 36; 38; 39; 43; 56; 67; 70; 72; 78; 92; 95; UmK 1a5; 1b1; 1b4; 3al; 3a; 3a5; 3a9; 3b3; 4aó5; 4a6; 4b3; 4b4; UmStKl 14; 17; - gen. jako zájmeno přivlastňovací: jímž smutnéjie chodil (muZ), (t)iem bóh skot gho viece plodil Mar 9; uzfé (Anna) v hru$cé hniezdo vrabie, a haycziey gho sedí, vábé vrabata Mar 41; rozmluviv (Jan) g:ch (ucedníküà) stav vieliky ApS 23; Íud sé oy gho rové 262 svinu ApS 37; by gho (Jidášova) dušě nešla tady ApS 56; Benátécené télo ieho (Marka) odtad vzemse ApS 116; Benat- éené... su viece prohlesli Ieho (Marka) kost(e)a drahotü ApS 120 (nebo s vy- znamem {oho?); Rusils tiem ieho krasu ApD 2a12; slov ieho (Petra) poslácháchu Duch 48; k(omu g)de přišli gho daři Duch 88; potok hi féka plóve..., z ňúž město jmene dobylo, jehož hi dnes jest nezbylo menovánie slovem íeyü Pil 1a15; Dobré... jmě jmu složu (král dítěti), jakž sě stalo poy gho sbožú; (mate)ří gho dějú Pila Pil 2b26, 2b27; zjédovi jmu (had člověku) geho děti JidM 4; kak ho (Přemysla) syn, kak vnuk na mále sč jsú sbyli na sem světě JidM 14; ni tirnový kořen byl sé v gegie (zemé) polu bera Silo 91; ApŠ 127; 131; 151; 154; 156; JidM 56; 59; JakKl 50; 205; Silv 5; 53; UmkKl 37; 69; UmK 3a8; 3b5; 4a4; jenž, -to zájm. vztažné, jenž, jenžto; a ten; což; Mocný hospodine, jehož vólu nic nemine a yens vSécky smutky cělíš Mar 48; Matyáš... losem Judy miesto vzatý, Judy řku, iens na svú škodu zradil boha... Ten, iens, gdyZ visal v osidle..., musil s& v poly rozdiieti, aby zlych ust čest v tom schoval, Gímís byl boha cělo- val ApŠ 46, 48, 53; své zradě povolil (Jidáš), tej čúš zradě, fujto skutil ApS 62; k nymíto sě přičěstil, při těchž skončal jest ApS 65; v toho jmeni, o nems kázal hi prons svój Zivot posázal ApS 140, 141; A ten král, jaksto iens movit, zamysli chté jéti lovit Pil 1b1; an ju (Jidáš mat- ku) mnohokrát juZ smücal, k nyemus zly duch ho ponüácal JidD 1b21; Viz, kak co gda příde k čemu, Iehos sé clovék ne- domní JidM 117; Vy nevieste, co já vědě, v nems nechcu, bych sě prolhala JakKl 191; By Jerusalem potupen, v nemíto... kto chtěl Žida jmieti, ten ho... vybiera JakKl 220; ten, genfto zná všu věc svěcků UmkKl 18; Mar 18; 53; 54; 61; 71; ApŠ 13; 70; 77; 90; 112; 122; 137; 144; 146; 150; ApD lab; 1a8; laló; Ial7; 1b5; 1b7; 2b11; 2b13; Duch 27; 42; 47; 58; Pil 1a3; 1a13; 1a14; 1al7; 1al9; 2a13; 2a23; 2b7; 2b11; 2b20; JidD 1al16;
vólu jměli Pil 1b17; O zradě pak... dotěž sě gedno Davida, budeš všucku pravdu (vida) Silv 11; což by gedno chtěl (Je- žíš)..., to by jmu bylo hotovo Umkl 94; = UmšŠíiKl 16; vyjímá jeden případ, jen, pouze, kromě, vyjma: By dievka krá- lem poznána. Což k tomu, milču o jiném, Gedno to, Ze počě synem Pil 2b14; všakž sirdce ni v čemž svědomo, Iedno tolik, že lakomo JidM 130; jednú přísl., jednou, kdysi: Až iednů byla (Zena) nespüci JidM 159; jeho, jejie v. jen jeliže přísl. vztažné, dokud ne, až když: pirvé cěstujě nepřěsta (Jidáš), Ielise sě dobra města JidM 46; jen zájm. osobní: Tož (pití) gmu (Matyášovi) také dáno píti, Chtyeczey gho gím oslepiti. Všakž ie pil, netbajé o nyem ApS 80, 81, 81, 82, 82; Potom tři dni gho (Matyáše) hledavše (nepřátelé), tu, gdež při ných býval zavše, nalésti gho nemohüce, až pak sám dal sé gím v rucé ApS 84, 85, 86, 87; co% jest podobno k čemu, to všdy jako přilne k nemu JidM 42; Mar 6; 31; 32; ApS 4; 7; 11; 24; 31; 64; 74; 76; 88; 90; 93; 97; 99; 104; 106; 108; 114; 118; 122; 123; 138; ApD 1a12; 1b19; 2a3; 2a3; 2all; 2bl; 2b2; 2b11; 2b17; 2b19; Duch 23; 30; 38; 45; 50; 52; 93; Pil 1al9; 1b24; 2al8; 2b1; 2b20; 2b21; 2b24; 2b25; JidD 1a22; 1b3; 1b5; 1b6; 1b7; 1b20; 1b21; 1b23; 1b25; 2a7; 2a8; 2a10; 2a11; 2a12; 2a14; 2a17; 2a18; 2a25; 2a27; 2b8; 2b9; 2b22; 2027; JidM 2; 4; 36; 47; 76; 78; 81; 85; 100; 115; 140; 152; 155; 157; 161; 163; 170; JakKl 49; 56; 175; 176; 186; 195; 195; 202; 209; 211; 217; 223; Silv 39; 40; 52; 58; 60; 61; 64; 93; 94; 97; UmKI 7; 10; 11; 12; 30; 33; 36; 38; 39; 43; 56; 67; 70; 72; 78; 92; 95; UmK 1a5; 1b1; 1b4; 3al; 3a; 3a5; 3a9; 3b3; 4aó5; 4a6; 4b3; 4b4; UmStKl 14; 17; - gen. jako zájmeno přivlastňovací: jímž smutnéjie chodil (muZ), (t)iem bóh skot gho viece plodil Mar 9; uzfé (Anna) v hru$cé hniezdo vrabie, a haycziey gho sedí, vábé vrabata Mar 41; rozmluviv (Jan) g:ch (ucedníküà) stav vieliky ApS 23; Íud sé oy gho rové 262 svinu ApS 37; by gho (Jidášova) dušě nešla tady ApS 56; Benátécené télo ieho (Marka) odtad vzemse ApS 116; Benat- éené... su viece prohlesli Ieho (Marka) kost(e)a drahotü ApS 120 (nebo s vy- znamem {oho?); Rusils tiem ieho krasu ApD 2a12; slov ieho (Petra) poslácháchu Duch 48; k(omu g)de přišli gho daři Duch 88; potok hi féka plóve..., z ňúž město jmene dobylo, jehož hi dnes jest nezbylo menovánie slovem íeyü Pil 1a15; Dobré... jmě jmu složu (král dítěti), jakž sě stalo poy gho sbožú; (mate)ří gho dějú Pila Pil 2b26, 2b27; zjédovi jmu (had člověku) geho děti JidM 4; kak ho (Přemysla) syn, kak vnuk na mále sč jsú sbyli na sem světě JidM 14; ni tirnový kořen byl sé v gegie (zemé) polu bera Silo 91; ApŠ 127; 131; 151; 154; 156; JidM 56; 59; JakKl 50; 205; Silv 5; 53; UmkKl 37; 69; UmK 3a8; 3b5; 4a4; jenž, -to zájm. vztažné, jenž, jenžto; a ten; což; Mocný hospodine, jehož vólu nic nemine a yens vSécky smutky cělíš Mar 48; Matyáš... losem Judy miesto vzatý, Judy řku, iens na svú škodu zradil boha... Ten, iens, gdyZ visal v osidle..., musil s& v poly rozdiieti, aby zlych ust čest v tom schoval, Gímís byl boha cělo- val ApŠ 46, 48, 53; své zradě povolil (Jidáš), tej čúš zradě, fujto skutil ApS 62; k nymíto sě přičěstil, při těchž skončal jest ApS 65; v toho jmeni, o nems kázal hi prons svój Zivot posázal ApS 140, 141; A ten král, jaksto iens movit, zamysli chté jéti lovit Pil 1b1; an ju (Jidáš mat- ku) mnohokrát juZ smücal, k nyemus zly duch ho ponüácal JidD 1b21; Viz, kak co gda příde k čemu, Iehos sé clovék ne- domní JidM 117; Vy nevieste, co já vědě, v nems nechcu, bych sě prolhala JakKl 191; By Jerusalem potupen, v nemíto... kto chtěl Žida jmieti, ten ho... vybiera JakKl 220; ten, genfto zná všu věc svěcků UmkKl 18; Mar 18; 53; 54; 61; 71; ApŠ 13; 70; 77; 90; 112; 122; 137; 144; 146; 150; ApD lab; 1a8; laló; Ial7; 1b5; 1b7; 2b11; 2b13; Duch 27; 42; 47; 58; Pil 1a3; 1a13; 1a14; 1al7; 1al9; 2a13; 2a23; 2b7; 2b11; 2b20; JidD 1al16;
Strana 263
2a25; 2b16; 2b24; JidM 11; 77; 83; 85; 89; 97; 118; 139; 151; 167; 168; JakKl 5; 7; 49; 54; 66; 178; 193; 201; Silv 2; 21; 29; 45; 48; 78; 82; 88; 89; 94; 105; UmKI 4; 5; 6; 23; 64; 69; 74; 86; 90; 91; 98; UmK 1a4; 2b1; 3a3; UmStKI 8; 12; 13; 20; 24; 25; 45; pro ňež, pro ňežto = pročež, a proto, proto: pro nes tobě jed(i)nému děkuju všdy, tvorcu svému, Ze dávás$ komuZ co ráéé Mar 64; pro nejto své droby prolil (Jidáš), že v nichž své zradě povolil ApŠ 60; Benátčené... do Benátek je (télo) prènesli. Pro nes sû vicce prohlesli jeho kost(e)la drahotu ApS 119; nenie vérnych sirdec Ziezni; pro nes mi nelzé utéci ApD 1a2; kázachu (žábu) hi s ním užéci; pro nyes to miesto z Latrana slóve hi dnes Latens rana ApD 2b3; dřéve pozván (Jakub) bohem mezi všémi učenníky, pro nefto slóve Veliký ApD 2b16; jímž = pročež, proto, a proto: Ješčež mi sě viece měte, ž' nevižu mého druZéte, Gíms sě Íudské řěči styžu, Ze pét mésiec ho nevizu Mar 30; Gíms dávno chodila nicé, nemohüci jmieti plodu JidD 1a7; - jímZ — tiem = čím — tím: Tu jsa (muž), gíms smutnéjie chodil, (třiem bóh skot jho viece plodil Mar 8; - týmž, jímž = stejně jako, po- dobně jako: (aby) týmž, gyms Adam z rájé (v)y$el s Evü uplákajé, (jí)i z púščě smutně musil (had-ďábel) Silv 107; gen. jako zájmeno vztažné při- vlastňovací: Mocný hospodine, Iehos vólu nic nemine Mar 47; gehos hřiebě to, otáza, proč mu by bylo pojato UmkKl 32; = gehoz UmK 1b3; ukazovací: pro ňešto své droby prolil (Jidáš), že v nychs své zradě povolil ApS 61; Jerapolis jm. míst., Hierapolis: sezvav (Filip) sbor žákovstva svého... v yera- polim toho města ApŠ 132 (akus. podle lat.); Jeremiáš m., jm. os.: prorok jeremyas Silv 26; Jericho stf., jm. mist.: za Jozue piéd yerycho JakKl 55 (pred Jerichem); Jerusalem, Jeruzalem m., Z., jm. míst.: bera sé (Jidás) k iherusalemíu JidM 33; k iheruzzalemíu JakKl 18; By iheruza- ]em potupen Jak Kl 219; ottad sé podvize (Ježíš) sém k iherujjalemy blíZe UmKl 14; syn boží nehrdě bral sé byl k iheruzza- lemíu UmKl 83; = k geruzalemy UmStKI 5; jésné přísl., jasně, v záři: sšed naň (Duch svatý na Ježíše) iezznÿe Duch 93; Jesukrist m., Ježíš Kristus: (v) inefu- críjta jmeni Duch 63; ješče, -ž přísl. - vyjadřuje stupňování, přidávání, ještě, navíc, k tomu, nadto: Ieschzes mi sé viece méte, Z' nevizu mého druzéte Mar 28; Dietcé, to jest řčč zvéstá, Z' mne bóh iefjjchze jest poSéciedil šest dní ApŠ 134; A jakž sem snédla pól jeho (dítéte), tak sé gejjcze dojiem všeho JakKl 210; krotkych Íudí gefjcze krocí (Ježíš) UmKI 52; Které gejítye hledáš (Piláte) zbavy, že tak lituješ jeho (Ježí- Sovy) hlavy? UmK 3b4; Gejtyes... tu tak derlavú korunu stáše jeden kopím dávé UmkK 4al; - až do té doby, dotud, až do této doby, dosud, stále ještě, ještě nyní: Hi jest to tak z obyééjé, jakZ sé snad hi geflchze déje Pil 1520; Priseds$(e) zlodéji nocní, jisto byli giejjcze mocní, u mdle(j)- ších berúce ztravu JakKl 178; ani člo- věčie krev která byla kde na niej (zemi) prolita..., (ni) had gejjeze toho věka (by)l jie kde usty pochytil Silv 96; teprve, ne víc než, stále ještě: kak ho (Pře- mysla) syn, kak vnuk na mále sě jsú sbyli na sem světě; poslední byl gefchze dietě JidM 16; jéti nedok., jeti: A ten král... zamysli chté giety lovit Pil 162; By na lov v hoj- néj écti gieno Pil 1b7; podal v královská loviščě: Glede každý, zvlasti jiséé Pil 1b10; BéZav bra sé (Jidas) pre¢ na mo- fe..., gdeZ neznati, kto kam gíedü JidD 2b13; jadyšto jmu (Ježíšovi) bylo gyety UmKl 43; Giede (Ježíš) na sprostném oslíku UmKl 53; by chtěl byl (Ježíš) zá- stupné giety UmKl 110; = geti UmStKI 42; i gels na smrit dobrovolné Urn K 2b7; jéz m., jez: s mlynnych giczow velmi jécé (potok) Pil 1a20; jézditi nedok., jeti: coZ giezdye po městu slyšal sem (Nero) ApD 1b10; chtě 263
2a25; 2b16; 2b24; JidM 11; 77; 83; 85; 89; 97; 118; 139; 151; 167; 168; JakKl 5; 7; 49; 54; 66; 178; 193; 201; Silv 2; 21; 29; 45; 48; 78; 82; 88; 89; 94; 105; UmKI 4; 5; 6; 23; 64; 69; 74; 86; 90; 91; 98; UmK 1a4; 2b1; 3a3; UmStKI 8; 12; 13; 20; 24; 25; 45; pro ňež, pro ňežto = pročež, a proto, proto: pro nes tobě jed(i)nému děkuju všdy, tvorcu svému, Ze dávás$ komuZ co ráéé Mar 64; pro nejto své droby prolil (Jidáš), že v nichž své zradě povolil ApŠ 60; Benátčené... do Benátek je (télo) prènesli. Pro nes sû vicce prohlesli jeho kost(e)la drahotu ApS 119; nenie vérnych sirdec Ziezni; pro nes mi nelzé utéci ApD 1a2; kázachu (žábu) hi s ním užéci; pro nyes to miesto z Latrana slóve hi dnes Latens rana ApD 2b3; dřéve pozván (Jakub) bohem mezi všémi učenníky, pro nefto slóve Veliký ApD 2b16; jímž = pročež, proto, a proto: Ješčež mi sě viece měte, ž' nevižu mého druZéte, Gíms sě Íudské řěči styžu, Ze pét mésiec ho nevizu Mar 30; Gíms dávno chodila nicé, nemohüci jmieti plodu JidD 1a7; - jímZ — tiem = čím — tím: Tu jsa (muž), gíms smutnéjie chodil, (třiem bóh skot jho viece plodil Mar 8; - týmž, jímž = stejně jako, po- dobně jako: (aby) týmž, gyms Adam z rájé (v)y$el s Evü uplákajé, (jí)i z púščě smutně musil (had-ďábel) Silv 107; gen. jako zájmeno vztažné při- vlastňovací: Mocný hospodine, Iehos vólu nic nemine Mar 47; gehos hřiebě to, otáza, proč mu by bylo pojato UmkKl 32; = gehoz UmK 1b3; ukazovací: pro ňešto své droby prolil (Jidáš), že v nychs své zradě povolil ApS 61; Jerapolis jm. míst., Hierapolis: sezvav (Filip) sbor žákovstva svého... v yera- polim toho města ApŠ 132 (akus. podle lat.); Jeremiáš m., jm. os.: prorok jeremyas Silv 26; Jericho stf., jm. mist.: za Jozue piéd yerycho JakKl 55 (pred Jerichem); Jerusalem, Jeruzalem m., Z., jm. míst.: bera sé (Jidás) k iherusalemíu JidM 33; k iheruzzalemíu JakKl 18; By iheruza- ]em potupen Jak Kl 219; ottad sé podvize (Ježíš) sém k iherujjalemy blíZe UmKl 14; syn boží nehrdě bral sé byl k iheruzza- lemíu UmKl 83; = k geruzalemy UmStKI 5; jésné přísl., jasně, v záři: sšed naň (Duch svatý na Ježíše) iezznÿe Duch 93; Jesukrist m., Ježíš Kristus: (v) inefu- críjta jmeni Duch 63; ješče, -ž přísl. - vyjadřuje stupňování, přidávání, ještě, navíc, k tomu, nadto: Ieschzes mi sé viece méte, Z' nevizu mého druzéte Mar 28; Dietcé, to jest řčč zvéstá, Z' mne bóh iefjjchze jest poSéciedil šest dní ApŠ 134; A jakž sem snédla pól jeho (dítéte), tak sé gejjcze dojiem všeho JakKl 210; krotkych Íudí gefjcze krocí (Ježíš) UmKI 52; Které gejítye hledáš (Piláte) zbavy, že tak lituješ jeho (Ježí- Sovy) hlavy? UmK 3b4; Gejtyes... tu tak derlavú korunu stáše jeden kopím dávé UmkK 4al; - až do té doby, dotud, až do této doby, dosud, stále ještě, ještě nyní: Hi jest to tak z obyééjé, jakZ sé snad hi geflchze déje Pil 1520; Priseds$(e) zlodéji nocní, jisto byli giejjcze mocní, u mdle(j)- ších berúce ztravu JakKl 178; ani člo- věčie krev která byla kde na niej (zemi) prolita..., (ni) had gejjeze toho věka (by)l jie kde usty pochytil Silv 96; teprve, ne víc než, stále ještě: kak ho (Pře- mysla) syn, kak vnuk na mále sě jsú sbyli na sem světě; poslední byl gefchze dietě JidM 16; jéti nedok., jeti: A ten král... zamysli chté giety lovit Pil 162; By na lov v hoj- néj écti gieno Pil 1b7; podal v královská loviščě: Glede každý, zvlasti jiséé Pil 1b10; BéZav bra sé (Jidas) pre¢ na mo- fe..., gdeZ neznati, kto kam gíedü JidD 2b13; jadyšto jmu (Ježíšovi) bylo gyety UmKl 43; Giede (Ježíš) na sprostném oslíku UmKl 53; by chtěl byl (Ježíš) zá- stupné giety UmKl 110; = geti UmStKI 42; i gels na smrit dobrovolné Urn K 2b7; jéz m., jez: s mlynnych giczow velmi jécé (potok) Pil 1a20; jézditi nedok., jeti: coZ giezdye po městu slyšal sem (Nero) ApD 1b10; chtě 263
Strana 264
nám sprostenstvím spomoci (Ježíš), Gez- dyw na oslétku lichém UmK 2b5; Gez- dyls na osleti lichém UmStKI 49; ježto spoj., že, jak: O tom paky, gefto vázán (Ježíš), ten čas teb(č) Ezdrü ská- zán Silv 17; JeZü$ m., jm. os.: ihejjuzem obréz pré- stal Silv 63; dievka... ihejjufem počala Silv 82; Ihefjus inhed na né (hríbé) vséde UmkKl 39; chté (Pilát) tudy iejuzye zbyti UmK 3a7; jiesti nedok., jísti: Král gieda vezi'é na hvézdy Pil 2a2; Hi vzmluvi k svym Íu- dem gíeda Pil 2a6; Gied hi piv (král) tu do sytosti Pil 2b2; Véz, Zet sé čas blíží k tomu..., Giedije dáti mísu druhu JidM 143; jieti dok., koho, chytiti, zajmouti: Iat byl (Jan) piélatym pohanem, ciesafem Domic:4nem ApS 2; jiezda Z., jízda: od tak prémnoZené giezdy Pil 2al; jinak přísl.: nedavse ji (ża4b6) g'nak stéci, kázachu hi s ním (králem) užéci ApD 2b1; jinaky pfíd.: v tvár(i? gínaczíe v(idén v)ňuž v světlém oblacé (Duch svatý) Duch 95; jinamo, jinam pfisl., jinam: vieś (boże), ž' sem s6 ginam netščal(a), kromě coż bych plodu vzala, vždy mi bylo na útrobě Mar 76; (Jidáš) sé jí (Zené) nemílil, Ze mysiń ginamo chylil JidM 158; jiný příd. druhý, někdo jiný, nikoli ten, o němž je řeč: Daj gíneho, ač koho vieš, o ňemšto jest ten súd pošel Silv 44; Ty-li gyneho nevydáš, většie hanby sobě přidáš Silv 49; - další, mnohý jiný, každý jiný, ostatní: jediné mnes v to nedědil (bože), bych byla vňuž gíne tváři Mar 70; V tomž hi v gínem blúdiv slepě zlý král ApD 2a14; Co řku pak o giney zlobé: muZé za Zenu vzem (Nero) sobé ApD 2a18; jímž z gínych jest (Jakub) věcí mnohem ApD 2b13; tam mezi městy ginymi Pil 1a12; Což k tomu, milču o gíněm, jedno to, že počě (dívka) synem Pil 2b13; což ande téZ gínymí stává sé bratry vlastnými JidD 1b8; všeliká no- vina Íubši jest nežli véc gíná JidM 70; 264 a kéZ mi to Cinie gíny, jimZ dávaju, ktoZ co rácí...? JidM 96; jiskati nedok., hledati: jéde kaZzdy, zvlasti gijjchzie Pil 1b10; jistě, jístě přísl. - určitě, bezpečně: bych byl mé králevé podlé, to gízztye viZu hi védé, Ze bych dobyl toho zéedie Pil 2a11; zajisté, zřejmě, patrně: jakž Adam tělo čístě (vza)l byl, takéž bylo g.ftye (die)vcě takéž sě počieti Silv 100; jistý pfid.: hnévy nyj(à boratiie Ezzty JidD 1b18; jíti nedok. jíti, ubírati se: ---edffi (Anna) do své Séépovnicé... pade nicé Mar 36; by jho (Jidażova) duść nefjla tady, jadyž slovem zlé prorady v célo- váňú dal znamenie ApS 56; chtél (Ma- rek) do Alexandrie gíty ApS 98; Uziév dievku král, jjel spáti Pil 2b9; rozkáza (Pilát) Judé ssiesti rskay dy, kaZ jablek natfriestil JidM 80; Takż ffjed (Jidáš), gdeZ jablek bez ména JidM 87; Véz, Zet sé čas blíží k tomu, hodovavše gity k domu JidM 142; Proč ste masa ne- upekli, pro ňež ste f(fedíje nesédli...? JakKl 201; o tom, že fjel by (Ježíš) v návi, prorok Jeremiáš praví Silv 25; druh přčěd druhem volajúce na všě stra- ny, o ňem (Ježíšovi) ducze UmKI 56; - dařiti se, růsti, přibývati: Judáš počě ve ćcti rósti..., a zzbosiey de jako z vody JidM 128; - neos., dafí se, vede se: sirdce jmu (Jidá$ovi) hnévy hofí, slyšěvše tu féé o sobé, vida, Z' jmu neyde po kobé JidD 2a14; jmě stř., jméno: pojal sobě ženě hpan- nu...gmenem Annu Mar 17; by rozpat (Filip) na křížu v tohoy gmeny, o ňemž kázal ApŠ 140; (v) Jesukrista gmeny Duch 63; gdeZ potok hi féka plóve Meny dosti slovitnymi..., z ňúž město gmene dobylo Pil Iall, la13; Dobré...gmíe jmu (dítéti) sloZu Pil 2525; by jim bylo tvé gmye známo UmKIl 7; Ze jsi na svét wey mye božie přišel (Kriste) UmKl 61; jmenovánie stř., jmenování, pojmeno- vání: gdež potok hi féka plóve..., z ňúž město jmene dobylo, jehož hi dnes jest nezbylo Menowanýe slovem jeju Pil laló;
nám sprostenstvím spomoci (Ježíš), Gez- dyw na oslétku lichém UmK 2b5; Gez- dyls na osleti lichém UmStKI 49; ježto spoj., že, jak: O tom paky, gefto vázán (Ježíš), ten čas teb(č) Ezdrü ská- zán Silv 17; JeZü$ m., jm. os.: ihejjuzem obréz pré- stal Silv 63; dievka... ihejjufem počala Silv 82; Ihefjus inhed na né (hríbé) vséde UmkKl 39; chté (Pilát) tudy iejuzye zbyti UmK 3a7; jiesti nedok., jísti: Král gieda vezi'é na hvézdy Pil 2a2; Hi vzmluvi k svym Íu- dem gíeda Pil 2a6; Gied hi piv (král) tu do sytosti Pil 2b2; Véz, Zet sé čas blíží k tomu..., Giedije dáti mísu druhu JidM 143; jieti dok., koho, chytiti, zajmouti: Iat byl (Jan) piélatym pohanem, ciesafem Domic:4nem ApS 2; jiezda Z., jízda: od tak prémnoZené giezdy Pil 2al; jinak přísl.: nedavse ji (ża4b6) g'nak stéci, kázachu hi s ním (králem) užéci ApD 2b1; jinaky pfíd.: v tvár(i? gínaczíe v(idén v)ňuž v světlém oblacé (Duch svatý) Duch 95; jinamo, jinam pfisl., jinam: vieś (boże), ž' sem s6 ginam netščal(a), kromě coż bych plodu vzala, vždy mi bylo na útrobě Mar 76; (Jidáš) sé jí (Zené) nemílil, Ze mysiń ginamo chylil JidM 158; jiný příd. druhý, někdo jiný, nikoli ten, o němž je řeč: Daj gíneho, ač koho vieš, o ňemšto jest ten súd pošel Silv 44; Ty-li gyneho nevydáš, většie hanby sobě přidáš Silv 49; - další, mnohý jiný, každý jiný, ostatní: jediné mnes v to nedědil (bože), bych byla vňuž gíne tváři Mar 70; V tomž hi v gínem blúdiv slepě zlý král ApD 2a14; Co řku pak o giney zlobé: muZé za Zenu vzem (Nero) sobé ApD 2a18; jímž z gínych jest (Jakub) věcí mnohem ApD 2b13; tam mezi městy ginymi Pil 1a12; Což k tomu, milču o gíněm, jedno to, že počě (dívka) synem Pil 2b13; což ande téZ gínymí stává sé bratry vlastnými JidD 1b8; všeliká no- vina Íubši jest nežli véc gíná JidM 70; 264 a kéZ mi to Cinie gíny, jimZ dávaju, ktoZ co rácí...? JidM 96; jiskati nedok., hledati: jéde kaZzdy, zvlasti gijjchzie Pil 1b10; jistě, jístě přísl. - určitě, bezpečně: bych byl mé králevé podlé, to gízztye viZu hi védé, Ze bych dobyl toho zéedie Pil 2a11; zajisté, zřejmě, patrně: jakž Adam tělo čístě (vza)l byl, takéž bylo g.ftye (die)vcě takéž sě počieti Silv 100; jistý pfid.: hnévy nyj(à boratiie Ezzty JidD 1b18; jíti nedok. jíti, ubírati se: ---edffi (Anna) do své Séépovnicé... pade nicé Mar 36; by jho (Jidażova) duść nefjla tady, jadyž slovem zlé prorady v célo- váňú dal znamenie ApS 56; chtél (Ma- rek) do Alexandrie gíty ApS 98; Uziév dievku král, jjel spáti Pil 2b9; rozkáza (Pilát) Judé ssiesti rskay dy, kaZ jablek natfriestil JidM 80; Takż ffjed (Jidáš), gdeZ jablek bez ména JidM 87; Véz, Zet sé čas blíží k tomu, hodovavše gity k domu JidM 142; Proč ste masa ne- upekli, pro ňež ste f(fedíje nesédli...? JakKl 201; o tom, že fjel by (Ježíš) v návi, prorok Jeremiáš praví Silv 25; druh přčěd druhem volajúce na všě stra- ny, o ňem (Ježíšovi) ducze UmKI 56; - dařiti se, růsti, přibývati: Judáš počě ve ćcti rósti..., a zzbosiey de jako z vody JidM 128; - neos., dafí se, vede se: sirdce jmu (Jidá$ovi) hnévy hofí, slyšěvše tu féé o sobé, vida, Z' jmu neyde po kobé JidD 2a14; jmě stř., jméno: pojal sobě ženě hpan- nu...gmenem Annu Mar 17; by rozpat (Filip) na křížu v tohoy gmeny, o ňemž kázal ApŠ 140; (v) Jesukrista gmeny Duch 63; gdeZ potok hi féka plóve Meny dosti slovitnymi..., z ňúž město gmene dobylo Pil Iall, la13; Dobré...gmíe jmu (dítéti) sloZu Pil 2525; by jim bylo tvé gmye známo UmKIl 7; Ze jsi na svét wey mye božie přišel (Kriste) UmKl 61; jmenovánie stř., jmenování, pojmeno- vání: gdež potok hi féka plóve..., z ňúž město jmene dobylo, jehož hi dnes jest nezbylo Menowanýe slovem jeju Pil laló;
Strana 265
jmieti nedok. - koho, co, míti, vlastniti, býti majitelem: ni jeden z toho krajěč byl, tak mnoho skota gmagie Mar 11; vody neygmamy Duch 60; Pilat... dirżal všě vlasti okolnie, vlada vsiem Żidovstvem volně, Magie moc pomoci silné JidM 39; gmíela (žena) sbožie velé JidM 151; kto chtěl Žida gmyety, ten ho peněz na trid- cětech vybiera JakKl 222; Magye (Ježíš) ve vsem vsu moc stali UmKl 87; = Gmage UmśŚlKI 9; Ci jest nemchl (Jeżiż) myety kcnś...? UmKl 97; = gmyety UmStKl 19; (Ci) pak nemohl (Ježíš) myety sedla...? UmKIl 101; = gmyety UmStKI 23; Ci nemohl (by) moci mye- ty...? UmKI 109; — gmyety UmŚtKI 31; ty, naś tvorce mily, Mage vsemohicie sily UmŚtKI 42; - koho, míti (o vztahu rodičů k dítěti): S tú jsa tak (muž s An- nou), kterús náhodůú dvadcěti let neygmie plodu Mar 21; koho, míti (o vztahu matky k dítěti): chcu tomu (Nero)..., by mi lékarstva dobyli (lékaři), jímž bych mohl dieté gmiety ApD 1b5; dávno cho- dila (kralovna) nicé, nemohici gmiety plodu JidD 1a8; jakž Adam tělo čístě (vza)l byl, takéž bylo jístě (die)vcě takéž sě počieti, (jíž) by bylo syna gmiety Silv 102; - koho, roditi, přiváděti na svět: chcu (Nero) všdy tu strast vzv(ě)děti, jušto má jest máti jměla na porodě, gdyž mě gmíela ApD 1b8; - koho, míti (o určitém, většinou nadřazeném vztahu k někomu): chtě tě (bůh Jana) gmíetý podlé sebe ApS 15; stává sč bratry vlastnými, ž' kohož mayů (lidé) ně v čem lépe, toho silnější potepe JidD 1b10 (s kým zachá- zejí lépe); Magie (Ježíš) mnoho Íuda s sobi UmKl 111; = Mage UmŚLKI 33; - co, slouží k vyjádření pocitů, stavů, vlast- ností, činností: péču bych o duši gmýela Mar 33; sotně sobi vlásti moha (Petr) mdlobi hi postem velikým hi svým ná- božstvem všelikým, Iejtoy gmíel božie dle lasky ApS 150; tej (zvěři) sé ta zlob nepiimiefi, już jest on (Nero) gmiel ApD 1a8; chcu všdy tu strast vzv(ě)děti, jušto ma jest mati gmiela ApD 1b7; které Zena gma úsilé při nepokoju té chvile ApD 1b15; jéde kazdy, zvlasti jiSc¢&..., gdeZ kto kak chtél, véiu magie Pil 1b15; jakoZ jedno sami chtěli (lovci), tak v loviščích vólu gmieli Pil 1b18; Hi by Judáš mocen dvoru..., Magie střiepňu o všem statcě JidM 57; ten, jenž ma mysl vysoků JidM 83; Mayucze (muži) smysl přiro- zený bojtež sě méně než ženy! JakKl 207; jaz (Kr.stus) té&, otée, znaju, hi ti, již mne známost mayu UmkXKl 4; Mistr náš ma potfóbu toho UmKI 35; - zastupuje slo- veso ,,byti'*: a tdy już ovoce včilé na ścepiech v krokot dospělo, jakž k tomu svoj Gas już mielo JidM 66 (byl jiż jeho čas ); jmievati nedok., co, mívati (slouží k vy- jádření pocitů, stavů): Ta jmu (P.látovi) žádost na mysl vzpade, jiešto snad neyg- miewal/v rocě JidM 77; Zda vzpomínáš onu chvilu, jużs s dřevním mužem gmie- wala...? JidM 167; Job m., jm. os.: po tej F8ći, jaksśto yob die JakKI 38; Jozue m., jm. os.: za yozue přěd Je- richo JakKI 55; Juda m., jm. os., Juda Makabejsky, proslulý vůdce židovského povstání v 2. stol. př. n. l.: gdas za Machabéi yudy JakKl 53; Juda, Judáš m., jm. os., Jidáš: Matyáš, apoštol svatý, losem yudy miesto vzatý, Yudy řku ApŠ$ 45, 46; By ýudas prozván dědicem JidD 1al10; TakéZ mohu réci yudye JidM 27; Yudas, člověk všie pré- lesti JidM 44; Hi by yudas mocen dvoru JidM 55; P.lat hi yuda JidM 62; Hi roz- kaza (Pilát) ýudýe ssiesti JidM 79; až sě ýudas přěs zed virże JidM 82; Yudas by oženěn vdovúů JidM 114; Yudas JidM 125; yudas JidM 145; junoch m., jinoch: yunoch JidD 2a27; yunochu, proč mi ty lámal ščěpy neká- zaně? JidM 92; junośstvo stf., panictvi: v yunojjzztwie bydle (mladik) z d8tinu Mar 14; juże, już piisl. zdůrazňuje ukonče- nost děje, úplnost děje, naléhavost zapo- četí děje, rychlé nastoupení nového děje, plné rozvinutí děje, již, nyní již, hned, úplně, zcela: By den té svaté neděle, gdyž íus (s) svými učenníky rozmluviv (Jan) 265
jmieti nedok. - koho, co, míti, vlastniti, býti majitelem: ni jeden z toho krajěč byl, tak mnoho skota gmagie Mar 11; vody neygmamy Duch 60; Pilat... dirżal všě vlasti okolnie, vlada vsiem Żidovstvem volně, Magie moc pomoci silné JidM 39; gmíela (žena) sbožie velé JidM 151; kto chtěl Žida gmyety, ten ho peněz na trid- cětech vybiera JakKl 222; Magye (Ježíš) ve vsem vsu moc stali UmKl 87; = Gmage UmśŚlKI 9; Ci jest nemchl (Jeżiż) myety kcnś...? UmKl 97; = gmyety UmStKl 19; (Ci) pak nemohl (Ježíš) myety sedla...? UmKIl 101; = gmyety UmStKI 23; Ci nemohl (by) moci mye- ty...? UmKI 109; — gmyety UmŚtKI 31; ty, naś tvorce mily, Mage vsemohicie sily UmŚtKI 42; - koho, míti (o vztahu rodičů k dítěti): S tú jsa tak (muž s An- nou), kterús náhodůú dvadcěti let neygmie plodu Mar 21; koho, míti (o vztahu matky k dítěti): chcu tomu (Nero)..., by mi lékarstva dobyli (lékaři), jímž bych mohl dieté gmiety ApD 1b5; dávno cho- dila (kralovna) nicé, nemohici gmiety plodu JidD 1a8; jakž Adam tělo čístě (vza)l byl, takéž bylo jístě (die)vcě takéž sě počieti, (jíž) by bylo syna gmiety Silv 102; - koho, roditi, přiváděti na svět: chcu (Nero) všdy tu strast vzv(ě)děti, jušto má jest máti jměla na porodě, gdyž mě gmíela ApD 1b8; - koho, míti (o určitém, většinou nadřazeném vztahu k někomu): chtě tě (bůh Jana) gmíetý podlé sebe ApS 15; stává sč bratry vlastnými, ž' kohož mayů (lidé) ně v čem lépe, toho silnější potepe JidD 1b10 (s kým zachá- zejí lépe); Magie (Ježíš) mnoho Íuda s sobi UmKl 111; = Mage UmŚLKI 33; - co, slouží k vyjádření pocitů, stavů, vlast- ností, činností: péču bych o duši gmýela Mar 33; sotně sobi vlásti moha (Petr) mdlobi hi postem velikým hi svým ná- božstvem všelikým, Iejtoy gmíel božie dle lasky ApS 150; tej (zvěři) sé ta zlob nepiimiefi, już jest on (Nero) gmiel ApD 1a8; chcu všdy tu strast vzv(ě)děti, jušto ma jest mati gmiela ApD 1b7; které Zena gma úsilé při nepokoju té chvile ApD 1b15; jéde kazdy, zvlasti jiSc¢&..., gdeZ kto kak chtél, véiu magie Pil 1b15; jakoZ jedno sami chtěli (lovci), tak v loviščích vólu gmieli Pil 1b18; Hi by Judáš mocen dvoru..., Magie střiepňu o všem statcě JidM 57; ten, jenž ma mysl vysoků JidM 83; Mayucze (muži) smysl přiro- zený bojtež sě méně než ženy! JakKl 207; jaz (Kr.stus) té&, otée, znaju, hi ti, již mne známost mayu UmkXKl 4; Mistr náš ma potfóbu toho UmKI 35; - zastupuje slo- veso ,,byti'*: a tdy już ovoce včilé na ścepiech v krokot dospělo, jakž k tomu svoj Gas już mielo JidM 66 (byl jiż jeho čas ); jmievati nedok., co, mívati (slouží k vy- jádření pocitů, stavů): Ta jmu (P.látovi) žádost na mysl vzpade, jiešto snad neyg- miewal/v rocě JidM 77; Zda vzpomínáš onu chvilu, jużs s dřevním mužem gmie- wala...? JidM 167; Job m., jm. os.: po tej F8ći, jaksśto yob die JakKI 38; Jozue m., jm. os.: za yozue přěd Je- richo JakKI 55; Juda m., jm. os., Juda Makabejsky, proslulý vůdce židovského povstání v 2. stol. př. n. l.: gdas za Machabéi yudy JakKl 53; Juda, Judáš m., jm. os., Jidáš: Matyáš, apoštol svatý, losem yudy miesto vzatý, Yudy řku ApŠ$ 45, 46; By ýudas prozván dědicem JidD 1al10; TakéZ mohu réci yudye JidM 27; Yudas, člověk všie pré- lesti JidM 44; Hi by yudas mocen dvoru JidM 55; P.lat hi yuda JidM 62; Hi roz- kaza (Pilát) ýudýe ssiesti JidM 79; až sě ýudas přěs zed virże JidM 82; Yudas by oženěn vdovúů JidM 114; Yudas JidM 125; yudas JidM 145; junoch m., jinoch: yunoch JidD 2a27; yunochu, proč mi ty lámal ščěpy neká- zaně? JidM 92; junośstvo stf., panictvi: v yunojjzztwie bydle (mladik) z d8tinu Mar 14; juże, już piisl. zdůrazňuje ukonče- nost děje, úplnost děje, naléhavost zapo- četí děje, rychlé nastoupení nového děje, plné rozvinutí děje, již, nyní již, hned, úplně, zcela: By den té svaté neděle, gdyž íus (s) svými učenníky rozmluviv (Jan) 265
Strana 266
jich stav všeliký..., roskáza podlé oltářě svému rovu dól vytieti ApŠ 22; gdyšto fuse v ten dôl (s)stûpi (Jan), takä jho světlost ostúpi ApŠ 30; jakž jest Íuse všady zvěsto Pil 1a24; zamysli (král) chtě jěčti lovit; a ius vše přihotováno Pil 1b3; A fus dievku vidév siûbil (krâl) Pil 23; porodi (žena) to klaté dietě, proslulé ius na všem světě Pil 2b18; A posel z toho veselé mezi tiem îuse potâzal, kak by jemu (dítěti) v(z)dieti kâzal Pil 2b23; Ius bě přišel ten čas toho JidD 1a27; a tdy íus ovoce včilé na ščepiech v krokot dospělo, jakž k tomu svój čas us mělo JidM 64, 66; oba ta dva krále... vzdvi- žeta sě přčd sè v zemu.…. À gdy* yus prèd sé potahu JakKl 19; Povést yus vsady proslula, že ta moc mořě přčplula JakKl 29; Proč ho (Ježíše) yus neukřižuješ (Pilâte)? UmK 3b3; Ius ho viece bíti neda (Pilát Ježíše) UmK 4a5; zdůraz- ňuje slova s významem dlouhého trvání, opakování apod.: (král) dievku viděv siübil, jakèto by íus dávno tu byl Pil 2b4; an ju (Jidáš královnu) mnohokrát fus smůúcal JidD 1b20; člověk ius dosti požitý JidM 91; - nejistÿ vÿznam: Ze fus junoch jakž jmu býti JidD 2a27; k, ke, ku předl. s dat. - vyjadřuje smě- řování pohybu nebo děje do blízkosti ně- čeho, někoho, na něco, na někoho, vyjad- řuje probíhání děje směrem k cíli, k ur- čité události: Takž tu vše své dobré dě- nie, mlád sa, činil (muž), k bohu mieně Mar 13; (b)yla (Anna) k bohu žalujúci Mar 23; k nimšto sě přičěstil (Jidáš), při těchž skončal jest ApŠ 65; Potom přišlo jmu (Markovi) tu k vóli, ž' chtěl do Alexandrie jíti ApŠ 97 (zachtělo se mu, pojal úmysl); Jázť sě ot vás k němu (bohu) blížu ApŠ 138; tito činie (divy) ve mnozě, mluviece k nám o svém bo(zě) Duch 28; ktož koli sirdcem či(stým) věr- ně bude k ňemu (Kristu) mie(ně) Duch 45; Zdávna sě jest k tomu bralo, jakž sě jest obáč hi stalo Pil 1a7; Hi vzmluvi (král) k svým Íudem Pil 2a6; gdež sě k němu přihirnul (Jidáš k bratrovi)..., tu jho poskube JidD 1b5; bitÿ k mateïi 266 pláčě JidD 1b15; (J.dâ$) muzè naleze, an sě s mořě k břčhu veze JidD 2a16; přčbyl (Jidáš) more, zemè, féky, bera sè k Jeru- salerahu JidM 33; A zlÿ k zlému jako přilne; neb což jest podobno k čemu, to všdy jako přilne k ñemu JidM 40, 42; K témuž chcu tu řěč př.vésti JidM 43; přibrav sě k ňemu (J.dáš k městu) při noci JidM 47; Zlý sě se zlým b.rzo spřč- že, rovný k rovnému sě těže JidM 50; Viz, kak co gda příde k čemu, jehož sě člověk nedomní JidM 116 (jak se co kdy zběhne ); Věz, žeť sě čas blíží k tomu, hodovavše jíti k domu JidM 141, 142; ta dva krále... vzdv.žeta sě přěd sè v zernu, chtiece tam k Jerusalemu JakKl 18; Po- běhu, chtiece utéc , ž.dovstvo k městóm, na hrady JakKl 33; vzmluv.chu k ni (zloději k Zenë) JakKI 186; Ci nev:es, co přišlo k čemu...? Silv 62 (co se zbéhlo, událoj; ottad sě podv.že (Ježíš) sèm k Jerusalemi blíže UmkXl 14; př šedše k ňemu (Ž.dé k Ježíšov:) řekli UmKl 70; syn boží nehrdě bral sě byl k Jerusalemu UmKl 83; = UmšŠtKl 5; (milost) pošlá z najvyss.eho chrâma k nâm UmStKI 59; - naznačuje, že se něco děje za urč.tým účelem; naznačuje, že něco je určeno, vhodné, příznivé, potřebné k určité čin- nosti: a juž vše př.hotováno, což k tomu (lovu) potréboväno Pil 1b4; gdyž sě komu lov pochyčí a čas sě k to(m)u po- žičí Pil 1b22; Svěcká moci, co neskutíš, K čemu sirdcě nepřinutíš Pil 2b6; an ju (Jidáš královnu) mnohokrát juž smůúcal, K němuž zlý duch ho ponúcal JidD 1b21; a tdy juž ovoce včilé na ščepiech v krokot dospělo, jakž k tomu svój čas juž mělo JidM 66; Dali sú mi k nápoju smiesivše žlč v žiežu moju Silv 15; Přivedliž ste mě ku pótcě Silv 19; jej (lid) podnůúcějůúů K tomu, jehošto númějúů UmKl 74, označuje vztah nebo postoj někoho k ně- komu, k něčemu, naznačuje, že někdo je připraven, náchylný k něčemu, ochotný k někomu: na modlitvě sě položi (Jan), K smirt(i) hotov sa dospěle ApŠ 20; sen hi on byl posošen K zlému, jakž na ruků nošen JidM 52; k tomu pak, jenž jmu (takovému člověku) volen, chce býti ve
jich stav všeliký..., roskáza podlé oltářě svému rovu dól vytieti ApŠ 22; gdyšto fuse v ten dôl (s)stûpi (Jan), takä jho světlost ostúpi ApŠ 30; jakž jest Íuse všady zvěsto Pil 1a24; zamysli (král) chtě jěčti lovit; a ius vše přihotováno Pil 1b3; A fus dievku vidév siûbil (krâl) Pil 23; porodi (žena) to klaté dietě, proslulé ius na všem světě Pil 2b18; A posel z toho veselé mezi tiem îuse potâzal, kak by jemu (dítěti) v(z)dieti kâzal Pil 2b23; Ius bě přišel ten čas toho JidD 1a27; a tdy íus ovoce včilé na ščepiech v krokot dospělo, jakž k tomu svój čas us mělo JidM 64, 66; oba ta dva krále... vzdvi- žeta sě přčd sè v zemu.…. À gdy* yus prèd sé potahu JakKl 19; Povést yus vsady proslula, že ta moc mořě přčplula JakKl 29; Proč ho (Ježíše) yus neukřižuješ (Pilâte)? UmK 3b3; Ius ho viece bíti neda (Pilát Ježíše) UmK 4a5; zdůraz- ňuje slova s významem dlouhého trvání, opakování apod.: (král) dievku viděv siübil, jakèto by íus dávno tu byl Pil 2b4; an ju (Jidáš královnu) mnohokrát fus smůúcal JidD 1b20; člověk ius dosti požitý JidM 91; - nejistÿ vÿznam: Ze fus junoch jakž jmu býti JidD 2a27; k, ke, ku předl. s dat. - vyjadřuje smě- řování pohybu nebo děje do blízkosti ně- čeho, někoho, na něco, na někoho, vyjad- řuje probíhání děje směrem k cíli, k ur- čité události: Takž tu vše své dobré dě- nie, mlád sa, činil (muž), k bohu mieně Mar 13; (b)yla (Anna) k bohu žalujúci Mar 23; k nimšto sě přičěstil (Jidáš), při těchž skončal jest ApŠ 65; Potom přišlo jmu (Markovi) tu k vóli, ž' chtěl do Alexandrie jíti ApŠ 97 (zachtělo se mu, pojal úmysl); Jázť sě ot vás k němu (bohu) blížu ApŠ 138; tito činie (divy) ve mnozě, mluviece k nám o svém bo(zě) Duch 28; ktož koli sirdcem či(stým) věr- ně bude k ňemu (Kristu) mie(ně) Duch 45; Zdávna sě jest k tomu bralo, jakž sě jest obáč hi stalo Pil 1a7; Hi vzmluvi (král) k svým Íudem Pil 2a6; gdež sě k němu přihirnul (Jidáš k bratrovi)..., tu jho poskube JidD 1b5; bitÿ k mateïi 266 pláčě JidD 1b15; (J.dâ$) muzè naleze, an sě s mořě k břčhu veze JidD 2a16; přčbyl (Jidáš) more, zemè, féky, bera sè k Jeru- salerahu JidM 33; A zlÿ k zlému jako přilne; neb což jest podobno k čemu, to všdy jako přilne k ñemu JidM 40, 42; K témuž chcu tu řěč př.vésti JidM 43; přibrav sě k ňemu (J.dáš k městu) při noci JidM 47; Zlý sě se zlým b.rzo spřč- že, rovný k rovnému sě těže JidM 50; Viz, kak co gda příde k čemu, jehož sě člověk nedomní JidM 116 (jak se co kdy zběhne ); Věz, žeť sě čas blíží k tomu, hodovavše jíti k domu JidM 141, 142; ta dva krále... vzdv.žeta sě přěd sè v zernu, chtiece tam k Jerusalemu JakKl 18; Po- běhu, chtiece utéc , ž.dovstvo k městóm, na hrady JakKl 33; vzmluv.chu k ni (zloději k Zenë) JakKI 186; Ci nev:es, co přišlo k čemu...? Silv 62 (co se zbéhlo, událoj; ottad sě podv.že (Ježíš) sèm k Jerusalemi blíže UmkXl 14; př šedše k ňemu (Ž.dé k Ježíšov:) řekli UmKl 70; syn boží nehrdě bral sě byl k Jerusalemu UmKl 83; = UmšŠtKl 5; (milost) pošlá z najvyss.eho chrâma k nâm UmStKI 59; - naznačuje, že se něco děje za urč.tým účelem; naznačuje, že něco je určeno, vhodné, příznivé, potřebné k určité čin- nosti: a juž vše př.hotováno, což k tomu (lovu) potréboväno Pil 1b4; gdyž sě komu lov pochyčí a čas sě k to(m)u po- žičí Pil 1b22; Svěcká moci, co neskutíš, K čemu sirdcě nepřinutíš Pil 2b6; an ju (Jidáš královnu) mnohokrát juž smůúcal, K němuž zlý duch ho ponúcal JidD 1b21; a tdy juž ovoce včilé na ščepiech v krokot dospělo, jakž k tomu svój čas juž mělo JidM 66; Dali sú mi k nápoju smiesivše žlč v žiežu moju Silv 15; Přivedliž ste mě ku pótcě Silv 19; jej (lid) podnůúcějůúů K tomu, jehošto númějúů UmKl 74, označuje vztah nebo postoj někoho k ně- komu, k něčemu, naznačuje, že někdo je připraven, náchylný k něčemu, ochotný k někomu: na modlitvě sě položi (Jan), K smirt(i) hotov sa dospěle ApŠ 20; sen hi on byl posošen K zlému, jakž na ruků nošen JidM 52; k tomu pak, jenž jmu (takovému člověku) volen, chce býti ve
Strana 267
všem povolen JidM 85; - ukazuje na po- hnutku určitého projevu: K tej řěči žena zaplaka JidM 171; K tej řěč. Slvester vecě Silv 41; - označuje přidávání, př.po- jování: byv žív (Jan) devčt let ke stu ApS 8; By dievka králem poznána. CoZ k tomu, milču o jiném, jedno to, že počě synem Pil 2b13; - označuje vztah podob- nosti: To j* podobno k div(u), Że tito, z Galilć jsuce, ...vś6ch jazyków řčči j(maju) Duch 2; coż jest podobno k če- mu, to vśdy jako pi.Ine k fiemu Jid M 41; jeż bude podobno k divu Silp 29; na- značuje účinek nějaké činnosti: kak je stlal (Jidáš) svú věc z daleka, všdy sě horším horšímž peka, Ke ztrátě duši na věky JidM 31; - k óku = pro oko (když je na očích): až sě Judáš přěs zed virže, vňuž ten, jenž má mysl vysoků a hospodě slúží k óku JidM 84; kád ž., káď: Tet jho (císař Jana) chtě mučiti, vsadi v olcj vrúcí v pilnéj cady Apś 5; kady, -ž přísl. někudy, kterýmkoli směrem, kudykoli: Poběhu, chtiece utéci, židovstvo k městóm, na hrady, kdež-li která tvrzě kady JakKl 34; Ač bych kady mohl na nebe, tu mi nelzé zbyti tebe (boha) JakKl 39; vztažné, kudy- koli: Takéž oni (Židé), kadys běžie, kam-li sé kolivék vstéZie, vSakZ nelzé nikakZ utéci JakKl 43; kako, kak, kakf piísl. ve větě pův. tázací, jak, jakým způsobem: chtě vzvé- děti (Nero), kak sě vschoval, gdyž ležal mateři v břušě ApD 1a9; Slyšte, ... brat- řie, Kak ny jest bóh v to ust(avil) Duch 33; by númělý mohl vzvědčěti..., gd(ež koh)o kak nav&éévoval (svaty Duch) Duch 86; posel... mezi tiem juZe potázal, Kak by jemu (dítěti) v(z)dieti kázal (král) Pil 2b24; včě (Jidáš) rybitva ptáti, chtě na ňem sě dotázati, Kak by jho přčjal na moři JidD 2a1ll1; gdyž sě zdra- vie ruší, tepirv tu bude poznáno, nač komu kak zčestie dáno JidM 124; - ve větě pův. zvolací, kterak, jak velice, jak podivuhodně: kak by mi pomohlo, by mi sét(o) státi mohlo, coZ vizu Pil 2a7; VizZe každý, kak jest vrátka seho světa čest hi chvála, Kak jest na mále postála čáka $kariotckć vlastil JidM 6, 8; Zname- najmy pfi tom zvlasti..., poćnic ot Pf8- mysla króle, Kak ho syn, kak vnuk na mále sě jsú sbyli na sem světě JidM 14, 14; Vědie všeho svóta ludie, Kak je stlal (J.dáš) svú věc z daleka JidM 29; řka (J.dáš): „„kakt svymi hird jest (Ruben) ščěpy! JidM 101; Viz, kak co gda příde k čemu, jehož sě člověk nedomní JidM 116; V.z..., kakt jest syn boží nehrdě bral sć dnes k Jeruzalemi! Vládna nebem, mořem, zemí kakt sě jest velmi pokořil UmStKl 4, 7; — Koho UmKl 82 (omy- lem; = Kako UmkK 2a6; neurčité, jakýmkoliv způsobem, jakkoliv: jde kaž- dý, zvlasti jíščě...po důúbravách sde i honady, gdež kto kak chtěl, vólu majč Pil 1b15; (člověk) na sé nepomní..., chvátajé, kak moha, sboZie JidM 120; kaký příd., ve větě zvolací, jak veliký: kaka j', bože, tvá pokora! UmštíKl 64; kakž, kakž koli spoj., ačkoliv: Kaks koli byl (král) všěm povolil, všakž ne- vinné svü krev prolil JidM 21; Kaks pak jest (ovoce) v tu dobu lacno, všakž jest pro novinu vzácno JidM 67; kaks jměla (žena) sbožie velé, všakž jí bě ne do veselé JidM 151; kam přísl. - ve větě pův. tázací, kam: mysíú hi sěm hi tam točě (Jidáš), Kam by svój smutek obrátil JidD 2a21; Běžav bra sě (J:dáš) preč na moře..., gdež ne- znati, kto kam jédü JidD 2b13; Kam myslíš, nevěrná sluho? JidM 133; Kam sé ti peniezi déjü...2? JidM 138; - kam kolivék = kamkoliv: kadyž běžie (Židé), Kam-li sé kolivék vstěžie, všakž nelzě nikakž utéci JakKl 44; kámen m.: nósta kamen na kameny JakKI 218, 218; kamenie stř., kamení: Budůú-li oni mlicéti, kamenye bude kricéti UmK 2a2; z drahého kamenye UmStKIl 26 (z draho- kami); Kapadoeénín m., obyvatel Kapadocie: oni sá kapadocziené a si pak sü AZiené Duch 13; kázati nedok. pfFikazovati, porouceti: Tuż inhed byl ot nich svazan (Matyáš od 267
všem povolen JidM 85; - ukazuje na po- hnutku určitého projevu: K tej řěči žena zaplaka JidM 171; K tej řěč. Slvester vecě Silv 41; - označuje přidávání, př.po- jování: byv žív (Jan) devčt let ke stu ApS 8; By dievka králem poznána. CoZ k tomu, milču o jiném, jedno to, že počě synem Pil 2b13; - označuje vztah podob- nosti: To j* podobno k div(u), Że tito, z Galilć jsuce, ...vś6ch jazyków řčči j(maju) Duch 2; coż jest podobno k če- mu, to vśdy jako pi.Ine k fiemu Jid M 41; jeż bude podobno k divu Silp 29; na- značuje účinek nějaké činnosti: kak je stlal (Jidáš) svú věc z daleka, všdy sě horším horšímž peka, Ke ztrátě duši na věky JidM 31; - k óku = pro oko (když je na očích): až sě Judáš přěs zed virže, vňuž ten, jenž má mysl vysoků a hospodě slúží k óku JidM 84; kád ž., káď: Tet jho (císař Jana) chtě mučiti, vsadi v olcj vrúcí v pilnéj cady Apś 5; kady, -ž přísl. někudy, kterýmkoli směrem, kudykoli: Poběhu, chtiece utéci, židovstvo k městóm, na hrady, kdež-li která tvrzě kady JakKl 34; Ač bych kady mohl na nebe, tu mi nelzé zbyti tebe (boha) JakKl 39; vztažné, kudy- koli: Takéž oni (Židé), kadys běžie, kam-li sé kolivék vstéZie, vSakZ nelzé nikakZ utéci JakKl 43; kako, kak, kakf piísl. ve větě pův. tázací, jak, jakým způsobem: chtě vzvé- děti (Nero), kak sě vschoval, gdyž ležal mateři v břušě ApD 1a9; Slyšte, ... brat- řie, Kak ny jest bóh v to ust(avil) Duch 33; by númělý mohl vzvědčěti..., gd(ež koh)o kak nav&éévoval (svaty Duch) Duch 86; posel... mezi tiem juZe potázal, Kak by jemu (dítěti) v(z)dieti kázal (král) Pil 2b24; včě (Jidáš) rybitva ptáti, chtě na ňem sě dotázati, Kak by jho přčjal na moři JidD 2a1ll1; gdyž sě zdra- vie ruší, tepirv tu bude poznáno, nač komu kak zčestie dáno JidM 124; - ve větě pův. zvolací, kterak, jak velice, jak podivuhodně: kak by mi pomohlo, by mi sét(o) státi mohlo, coZ vizu Pil 2a7; VizZe každý, kak jest vrátka seho světa čest hi chvála, Kak jest na mále postála čáka $kariotckć vlastil JidM 6, 8; Zname- najmy pfi tom zvlasti..., poćnic ot Pf8- mysla króle, Kak ho syn, kak vnuk na mále sě jsú sbyli na sem světě JidM 14, 14; Vědie všeho svóta ludie, Kak je stlal (J.dáš) svú věc z daleka JidM 29; řka (J.dáš): „„kakt svymi hird jest (Ruben) ščěpy! JidM 101; Viz, kak co gda příde k čemu, jehož sě člověk nedomní JidM 116; V.z..., kakt jest syn boží nehrdě bral sć dnes k Jeruzalemi! Vládna nebem, mořem, zemí kakt sě jest velmi pokořil UmStKl 4, 7; — Koho UmKl 82 (omy- lem; = Kako UmkK 2a6; neurčité, jakýmkoliv způsobem, jakkoliv: jde kaž- dý, zvlasti jíščě...po důúbravách sde i honady, gdež kto kak chtěl, vólu majč Pil 1b15; (člověk) na sé nepomní..., chvátajé, kak moha, sboZie JidM 120; kaký příd., ve větě zvolací, jak veliký: kaka j', bože, tvá pokora! UmštíKl 64; kakž, kakž koli spoj., ačkoliv: Kaks koli byl (král) všěm povolil, všakž ne- vinné svü krev prolil JidM 21; Kaks pak jest (ovoce) v tu dobu lacno, všakž jest pro novinu vzácno JidM 67; kaks jměla (žena) sbožie velé, všakž jí bě ne do veselé JidM 151; kam přísl. - ve větě pův. tázací, kam: mysíú hi sěm hi tam točě (Jidáš), Kam by svój smutek obrátil JidD 2a21; Běžav bra sě (J:dáš) preč na moře..., gdež ne- znati, kto kam jédü JidD 2b13; Kam myslíš, nevěrná sluho? JidM 133; Kam sé ti peniezi déjü...2? JidM 138; - kam kolivék = kamkoliv: kadyž běžie (Židé), Kam-li sé kolivék vstěžie, všakž nelzě nikakž utéci JakKl 44; kámen m.: nósta kamen na kameny JakKI 218, 218; kamenie stř., kamení: Budůú-li oni mlicéti, kamenye bude kricéti UmK 2a2; z drahého kamenye UmStKIl 26 (z draho- kami); Kapadoeénín m., obyvatel Kapadocie: oni sá kapadocziené a si pak sü AZiené Duch 13; kázati nedok. pfFikazovati, porouceti: Tuż inhed byl ot nich svazan (Matyáš od 267
Strana 268
nepřátel) a v želář vsaditi kazan ApŠ 89; až jako řéci neslušie, že ju cazal (Nero matku) rozřězati ApD 1a12; kaza (král) dietě v sklepě lékařóm tajně zazdiece čectně chovati a kirmiece ApD 2a15; ne- davše jí (žábě) jinak stéci, Kazachu hi s ním (králem) uZéci ApD 2b2; mezi tiem juže potázal (posel), kak by jemu (král dítěti) v(z)dieti kazal Pil 2b24; Jdi, kas jablek natřiestil JidM 80; - o kom, ká- zati: by rozpat (Fulip) na křížu v toho jmeni, o ňemž cazal ApŠ 140; každý příd.: hospodine..., v němž sě kasda tvář vyznává Mar 53; jiež (bouře) sě byli tako lekli (pohané), jakž casdy, jamž mohl, utekli ApŠ 113; by nás kasdy pravdu pra(vil) Duch 34; podál v králov- ská loviščé jčde kasdý, zvlasti jíščé Pil 1b10; kasde ztravy dosti Pil 2b1; Vizže kasdý, kak jest vrátka seho světa čest hi chvála JidM 6; Poskyt kazdy rukü tirže JakKl 196; kda přísl., kdy, někdy: Viz, kak co gda příde k čemu, jehož sě člověk nedomní JidM 116; kdasi, kdas přísl., kdysi: Hi byl jeden král tu gdazzi Pil 1a25; Byla gdazz zima veliká JidD 2b18; jakž často kdas bojě brali (Židé) JakKl 51; Gdas za Machabéi Judy JakKl 58; kde, kdež, kdežto přísl. - neurčité, kde, někde, kdekoli: v němž (bohu) sě každá tvář vyznává, juž země neb moře plodí, což-li gde v povětřie vschodí, a nebo gde v skalných birziech neb gde u propast- ných tvirziech bydlí od všeliké zběři Mar 45, 66, 67; ac jest gde v kterém nečasu ApS 124; V&elikyZ sü tu nebyli (apo&to- lové), gdež nás kto gde domem (sedí) Duch 9; Běží Íud obrátiv pleci, zdali by sě kde sebravše JakKl 47; ani človččie krev která byla kde na niej (zemi) prolita, jež (by) byla gde v niej skryta..., (ni) had ješče toho véka (by)l jie kde usty .pochytil Silv 93, 94, 97; jenZ, co kde jest, všecko stvořil UmKl 86; — UmStKl 8; - ve vété püv. tázací, kde: by nümély mohl vzvédéti..., k(ak hi) koho gde nav&Cievil (svatý Duch) Duch 90; vztažné, kde, kdekoliv: tam, gdes ho měsiecóv pěti nikte 268 nemohl byl vzvěděti Mar 6; bohem daný život..., Gdes jedné chvíle nóchabil (Jan) ApŠ 10; skončal jest (J.dáš) v tom bydle, Gdefto zlí duchové bydlé ApS 67; Bral sé pak (Matyáš) do Macedonie, Gdes jmu pitie dáno bylo ApŠ 76; tři dni jho (Ma- tyáše) hledavše, tu, gdes při nich býval zavše, nalésti jho nemohüce ApS 85; tu, gdes piéd Zelárem stáli ApS 91; Vi&elikyZ sú tu nebyli (apoštolové), Gdes nás kto gde domem (sedí) Duch 9; Mohuč jedno město slóve, Gdes potok hi řčka plóve Pil 1a10; By na lov v hojnéj écti jéno, Gd-s mnoho zvér(é) védéno Pil 1b8; Gdes kto kak chtél, vóíu majé Pil 1515; gdes sě k němu př.hirnul (Jidáš k bratrovi)..., tu jho poskube JidD 1bó; druh, gdes móže, druha tlačé JidD 1b14; jadyZ ni césty ni sledu, Gdes neznati, kto kam jédü JidD 2b13; netbajé (Jidái), co sé zde mütie, jimsto zlü pamét ostavil, Gdes zemu dédicé zbavil Jid D 2b17; Had zkfenuv nemohl utéci tam, gdes chtél piés zimu léci JidD 2b21; Znamenajmy pfi tom zvlasti, jež sě stalo v Čechách nenie, Gdes přívuzných králóv nenie JidM 12; bera sě (Jidáš)... v túže zemu, Gdes Herodeš byl čcti zbaven JidM 35; Takž šed (Jidáš), gdes jablek bez měna JidM 87; Poběhu... na hrady, Kdez-li která tvrzé kady JakKl 34; stráce (Zidé) v$ady jakšto plátno, Gdes móž co býti udatno JakKl 36; pocéchu to maso čúci, Gdes ona (žena) pekla v tu dobu JakKl 183; Gdes pak rúchem nepostláno, tady kvietím pometáno UmkKl 41; Avšakž bez toho tu neby, gdes ho (Ježíše) zástupně chválili, že z Židóv někteří... sě jeho smirťů pekli UmKl 67; Čili j' nemohl (Ježíš) jmieti sedla..., Kdez s pochvami prsosiny... dávají jako posoku líbosti lidskému oku? UmStKl 27; kdy prísl., kdy, kdykoliv: vies to, silny boZe, coZ sem kdy myslila Mar 75; kdyby spoj.: vše by bylo jemu (Ježí- šovi) hotovo, kdyby řekl jediné slovo UmStKI 18; když, kdyžto, kdyžť spoj., když (v ně- kterých případech se blíží významem spojkám kdykoli, jestliže, protože): A gdis
nepřátel) a v želář vsaditi kazan ApŠ 89; až jako řéci neslušie, že ju cazal (Nero matku) rozřězati ApD 1a12; kaza (král) dietě v sklepě lékařóm tajně zazdiece čectně chovati a kirmiece ApD 2a15; ne- davše jí (žábě) jinak stéci, Kazachu hi s ním (králem) uZéci ApD 2b2; mezi tiem juže potázal (posel), kak by jemu (král dítěti) v(z)dieti kazal Pil 2b24; Jdi, kas jablek natřiestil JidM 80; - o kom, ká- zati: by rozpat (Fulip) na křížu v toho jmeni, o ňemž cazal ApŠ 140; každý příd.: hospodine..., v němž sě kasda tvář vyznává Mar 53; jiež (bouře) sě byli tako lekli (pohané), jakž casdy, jamž mohl, utekli ApŠ 113; by nás kasdy pravdu pra(vil) Duch 34; podál v králov- ská loviščé jčde kasdý, zvlasti jíščé Pil 1b10; kasde ztravy dosti Pil 2b1; Vizže kasdý, kak jest vrátka seho světa čest hi chvála JidM 6; Poskyt kazdy rukü tirže JakKl 196; kda přísl., kdy, někdy: Viz, kak co gda příde k čemu, jehož sě člověk nedomní JidM 116; kdasi, kdas přísl., kdysi: Hi byl jeden král tu gdazzi Pil 1a25; Byla gdazz zima veliká JidD 2b18; jakž často kdas bojě brali (Židé) JakKl 51; Gdas za Machabéi Judy JakKl 58; kde, kdež, kdežto přísl. - neurčité, kde, někde, kdekoli: v němž (bohu) sě každá tvář vyznává, juž země neb moře plodí, což-li gde v povětřie vschodí, a nebo gde v skalných birziech neb gde u propast- ných tvirziech bydlí od všeliké zběři Mar 45, 66, 67; ac jest gde v kterém nečasu ApS 124; V&elikyZ sü tu nebyli (apo&to- lové), gdež nás kto gde domem (sedí) Duch 9; Běží Íud obrátiv pleci, zdali by sě kde sebravše JakKl 47; ani človččie krev která byla kde na niej (zemi) prolita, jež (by) byla gde v niej skryta..., (ni) had ješče toho véka (by)l jie kde usty .pochytil Silv 93, 94, 97; jenZ, co kde jest, všecko stvořil UmKl 86; — UmStKl 8; - ve vété püv. tázací, kde: by nümély mohl vzvédéti..., k(ak hi) koho gde nav&Cievil (svatý Duch) Duch 90; vztažné, kde, kdekoliv: tam, gdes ho měsiecóv pěti nikte 268 nemohl byl vzvěděti Mar 6; bohem daný život..., Gdes jedné chvíle nóchabil (Jan) ApŠ 10; skončal jest (J.dáš) v tom bydle, Gdefto zlí duchové bydlé ApS 67; Bral sé pak (Matyáš) do Macedonie, Gdes jmu pitie dáno bylo ApŠ 76; tři dni jho (Ma- tyáše) hledavše, tu, gdes při nich býval zavše, nalésti jho nemohüce ApS 85; tu, gdes piéd Zelárem stáli ApS 91; Vi&elikyZ sú tu nebyli (apoštolové), Gdes nás kto gde domem (sedí) Duch 9; Mohuč jedno město slóve, Gdes potok hi řčka plóve Pil 1a10; By na lov v hojnéj écti jéno, Gd-s mnoho zvér(é) védéno Pil 1b8; Gdes kto kak chtél, vóíu majé Pil 1515; gdes sě k němu př.hirnul (Jidáš k bratrovi)..., tu jho poskube JidD 1bó; druh, gdes móže, druha tlačé JidD 1b14; jadyZ ni césty ni sledu, Gdes neznati, kto kam jédü JidD 2b13; netbajé (Jidái), co sé zde mütie, jimsto zlü pamét ostavil, Gdes zemu dédicé zbavil Jid D 2b17; Had zkfenuv nemohl utéci tam, gdes chtél piés zimu léci JidD 2b21; Znamenajmy pfi tom zvlasti, jež sě stalo v Čechách nenie, Gdes přívuzných králóv nenie JidM 12; bera sě (Jidáš)... v túže zemu, Gdes Herodeš byl čcti zbaven JidM 35; Takž šed (Jidáš), gdes jablek bez měna JidM 87; Poběhu... na hrady, Kdez-li která tvrzé kady JakKl 34; stráce (Zidé) v$ady jakšto plátno, Gdes móž co býti udatno JakKl 36; pocéchu to maso čúci, Gdes ona (žena) pekla v tu dobu JakKl 183; Gdes pak rúchem nepostláno, tady kvietím pometáno UmkKl 41; Avšakž bez toho tu neby, gdes ho (Ježíše) zástupně chválili, že z Židóv někteří... sě jeho smirťů pekli UmKl 67; Čili j' nemohl (Ježíš) jmieti sedla..., Kdez s pochvami prsosiny... dávají jako posoku líbosti lidskému oku? UmStKl 27; kdy prísl., kdy, kdykoliv: vies to, silny boZe, coZ sem kdy myslila Mar 75; kdyby spoj.: vše by bylo jemu (Ježí- šovi) hotovo, kdyby řekl jediné slovo UmStKI 18; když, kdyžto, kdyžť spoj., když (v ně- kterých případech se blíží významem spojkám kdykoli, jestliže, protože): A gdis
Strana 269
dvadcéti let minu, pojal sobě (muž) ženě hpannu Mar 15; hi ten (had) sé tdy raduje, Gdys sé plodem sboZen čuje Mar 63; Gdys osta (Jan) bez všie bolesti, bez (vSie r)äny jmu vylezti ApS 6; By den té svaté neděle, Gdys juž (s) svými učen- níky rozmluviv jich stav ApS 22; Gdyito juze v ten dól (s)stüpi, taká jho svétlost ostüpi ApS 30; Gdys pak ona svétlost minu, Íud sé o jho rové svinu ApS 36; by nalésti mannu na dně po všem rově, jakšto koli gdyfto v nově piesek (z) stud- ně, gdyfto byvá, Ze sé s vodü smiesiv vzplyvá ApS 41, 42; Ten, jenż, gdys visal v osidle..., musil sé v poly rozdtieti ApS 48; chtél (Marek) do Alexandrie jíti. A gdys sé jmu tu da byti, svü krvü mno- ho dü$ poküpi ApS 99; chté (Nero) vzvé- déti, kak sé vschoval, Gdys leZal materti v břušě ApD 1a10; Gdys kto vezme ne- smysl taky ApD 1al16; chcu všdy tu strast vzv (é)déti, justo má jest máti jmé- la na porodé, gdys mé jméla ApD 1b8; T(o)lik sem byl Íudem hrozen tdy, gdyjto jsem byl porozen? ApD 2a9; jak£Z sé snad hi ješče děje, Gdys sé komu lov pochyéí Pil 1521; gdys móZ, tu jho (Jidáš bratra) poskube JidD 1b7; gdys sé chce co sdieti, to sé veZdy nékak sklade JidM 74; Ne- tbaj... nice na to, Gdyst jest ovoce nót- jato JidM 110, ale gdýs sč zdravie ruší, tepirv tu bude poznáno, nač komu kak zčestie dáno JidM 122; A gdys juž préd sé potahu (králové)..., ktoZ pak potom patfil na to, podivil sé Jak Kl 19; Adam z rájé vypuzen, Gdyito byl jablkem oblü- zen Silv 106; Kdys Zidovstvo znova kfrice UmK 3b1; kéž část. tázací, zdali: a kěs mi to činie jiní...? JidM 96; klatý příd., proklatý, zlořečený: obyklü Zena hodinü porodi to klaté dieté Pil 2b17; kněží příd., kněžský: Vizu J(eZüs6) v knyezyey čsti Silv 8; knihy mn. ž., kniha: LegPNaneb 1b21; koba ž.; po kobě = podle přání, ke zdaru, zdárně: hi mušu... řéci o toho cie- sařěč zlobě, jemuž nesteklo po kobíe ApD ---knyhach 1aó; sirdce jmu (Jidášovi) hněvy hoří..., vida, Z’ jmu nejde po kobie JidD 2a14; koli, kolivěk přísl., část., s významem zevšeobecňovacím: v rově by nalésti mannu na dně po všem rově, jakšto coli gdyšto v nově piesek (z) studně, gdyšto byvá, Ze sé s vodü smiesiv vzplyvá ApS 41 (jako vždy, kdyZ); v kteréjZ kolí práci bude (Benátéan), té jeho (Marka) pomocü zbude ApŠ 126; ktož koli sirdcem či(s- tým) věrně bude k ňemu (Kristu) mie- (ně), ten vezme hřiechóv sp(roščeni)e Duch 44; Takéž oni (Židé), kadyž běžie, kam-li sé kolywiek vstéZie, vSakZ nelzé nikakZ utéci JakKl 44; - kakZ koli — ačkoliv: kakž koli byl všém povolil (král), všakž nevinné svú krev prolil JidM 21; komora ž., pokladna, majetek, dúchod: Hi by Judáš mocen dvoru, vlada všú jeho komorü JidM 56; kóň m., kůň: Íudmi, konmy, drahým rúchem UmKl 93; = UmŚtKI 15; Ci jest nemohl (Ježíš) mieti konyc, jenž by uzdú pošel zvoně UmKl 97; = UmśŚtKI 19; netbals na drahé ostrohy..., jimiZ by konye pobádal UmStKl 45; — UmK 2b1; kopie stř., kopí: tu tak derlavú korunu stáše jeden kopym dávě UmK 4a3; koráb m., koráb, loď: stasta (králové) za mořem na měle s třm(i? sty korabow JakKl 2; korona, koruna Z., koruna, odznak pa- novnické hodnosti: se v$à královskü ozdo- bi, pod nachem, v zlatéj koronye UmKl 113; = UmśŚLKI 35; tu tak derlavü ko- runu staże jeden kopim dav6 UmK 4a2; kofen m.: jakż tdy ni tirnovy korzen byl sě v jejie (země) polu bera Silv 90; -. z kořen = ze základů: všecka šírost zempná bude po všem světu tempna, chtieci sě vydřieti z korsen Pil 2a17; kostel, kostol (?) m.: nelzé by tam hnúti zrakem po všem cozztelu v EfeZé ApS 34; (Benátčané) sú viece prohlesli jeho kozztola drahotü ApS 120; kraj m., kraj, krajina, zemé: ni jeden Z toho kragíe byl, tak mnoho skota jmajé Mar 10; tito, z Galilé jsáce, cuzich kra- yow nevédü(ce) , v&éch jazykóv réci j(majú) Duch 4; 269
dvadcéti let minu, pojal sobě (muž) ženě hpannu Mar 15; hi ten (had) sé tdy raduje, Gdys sé plodem sboZen čuje Mar 63; Gdys osta (Jan) bez všie bolesti, bez (vSie r)äny jmu vylezti ApS 6; By den té svaté neděle, Gdys juž (s) svými učen- níky rozmluviv jich stav ApS 22; Gdyito juze v ten dól (s)stüpi, taká jho svétlost ostüpi ApS 30; Gdys pak ona svétlost minu, Íud sé o jho rové svinu ApS 36; by nalésti mannu na dně po všem rově, jakšto koli gdyfto v nově piesek (z) stud- ně, gdyfto byvá, Ze sé s vodü smiesiv vzplyvá ApS 41, 42; Ten, jenż, gdys visal v osidle..., musil sé v poly rozdtieti ApS 48; chtél (Marek) do Alexandrie jíti. A gdys sé jmu tu da byti, svü krvü mno- ho dü$ poküpi ApS 99; chté (Nero) vzvé- déti, kak sé vschoval, Gdys leZal materti v břušě ApD 1a10; Gdys kto vezme ne- smysl taky ApD 1al16; chcu všdy tu strast vzv (é)déti, justo má jest máti jmé- la na porodé, gdys mé jméla ApD 1b8; T(o)lik sem byl Íudem hrozen tdy, gdyjto jsem byl porozen? ApD 2a9; jak£Z sé snad hi ješče děje, Gdys sé komu lov pochyéí Pil 1521; gdys móZ, tu jho (Jidáš bratra) poskube JidD 1b7; gdys sé chce co sdieti, to sé veZdy nékak sklade JidM 74; Ne- tbaj... nice na to, Gdyst jest ovoce nót- jato JidM 110, ale gdýs sč zdravie ruší, tepirv tu bude poznáno, nač komu kak zčestie dáno JidM 122; A gdys juž préd sé potahu (králové)..., ktoZ pak potom patfil na to, podivil sé Jak Kl 19; Adam z rájé vypuzen, Gdyito byl jablkem oblü- zen Silv 106; Kdys Zidovstvo znova kfrice UmK 3b1; kéž část. tázací, zdali: a kěs mi to činie jiní...? JidM 96; klatý příd., proklatý, zlořečený: obyklü Zena hodinü porodi to klaté dieté Pil 2b17; kněží příd., kněžský: Vizu J(eZüs6) v knyezyey čsti Silv 8; knihy mn. ž., kniha: LegPNaneb 1b21; koba ž.; po kobě = podle přání, ke zdaru, zdárně: hi mušu... řéci o toho cie- sařěč zlobě, jemuž nesteklo po kobíe ApD ---knyhach 1aó; sirdce jmu (Jidášovi) hněvy hoří..., vida, Z’ jmu nejde po kobie JidD 2a14; koli, kolivěk přísl., část., s významem zevšeobecňovacím: v rově by nalésti mannu na dně po všem rově, jakšto coli gdyšto v nově piesek (z) studně, gdyšto byvá, Ze sé s vodü smiesiv vzplyvá ApS 41 (jako vždy, kdyZ); v kteréjZ kolí práci bude (Benátéan), té jeho (Marka) pomocü zbude ApŠ 126; ktož koli sirdcem či(s- tým) věrně bude k ňemu (Kristu) mie- (ně), ten vezme hřiechóv sp(roščeni)e Duch 44; Takéž oni (Židé), kadyž běžie, kam-li sé kolywiek vstéZie, vSakZ nelzé nikakZ utéci JakKl 44; - kakZ koli — ačkoliv: kakž koli byl všém povolil (král), všakž nevinné svú krev prolil JidM 21; komora ž., pokladna, majetek, dúchod: Hi by Judáš mocen dvoru, vlada všú jeho komorü JidM 56; kóň m., kůň: Íudmi, konmy, drahým rúchem UmKl 93; = UmŚtKI 15; Ci jest nemohl (Ježíš) mieti konyc, jenž by uzdú pošel zvoně UmKl 97; = UmśŚtKI 19; netbals na drahé ostrohy..., jimiZ by konye pobádal UmStKl 45; — UmK 2b1; kopie stř., kopí: tu tak derlavú korunu stáše jeden kopym dávě UmK 4a3; koráb m., koráb, loď: stasta (králové) za mořem na měle s třm(i? sty korabow JakKl 2; korona, koruna Z., koruna, odznak pa- novnické hodnosti: se v$à královskü ozdo- bi, pod nachem, v zlatéj koronye UmKl 113; = UmśŚLKI 35; tu tak derlavü ko- runu staże jeden kopim dav6 UmK 4a2; kofen m.: jakż tdy ni tirnovy korzen byl sě v jejie (země) polu bera Silv 90; -. z kořen = ze základů: všecka šírost zempná bude po všem světu tempna, chtieci sě vydřieti z korsen Pil 2a17; kostel, kostol (?) m.: nelzé by tam hnúti zrakem po všem cozztelu v EfeZé ApS 34; (Benátčané) sú viece prohlesli jeho kozztola drahotü ApS 120; kraj m., kraj, krajina, zemé: ni jeden Z toho kragíe byl, tak mnoho skota jmajé Mar 10; tito, z Galilé jsáce, cuzich kra- yow nevédü(ce) , v&éch jazykóv réci j(majú) Duch 4; 269
Strana 270
král m.: bě (Anna) dci Ižakarova, rodu krale Davidova Mar 19; V tomž hi v jiném blúdiv slepě zlý cral ApD žaló; Hi byl jeden kral tu gdasi Pil 1a25; ten kral... zamysli chlé jéti lovit Pil 1b1; Tak sé sta kralowí tomu Pil 1b25; Kral jeda vezíé na hvézdy Pil2a2; Uzrév dievku kral, żel spati... By dievka kra- lem poznána Pil 2b9, 2b12; kral... tu réc vzvédé Pil 2519; poénüc ot Piémysla krale JidM 13; oba ta dva krale... vzdvi- Zeta sě přěd sě JakKl 15; sám kral zavola na Annu Silv 47; Kral sé opét v řčč u(váza) Silv 74; Virchní kraliu (Kriste), chvála bud tob(é&) Urn Kl 59; Sa (Kristus) kral nade vsćmi kraly UmkKl 89, 89; = kral... krali UmŚtKI 11, 11; podlé moc- nych kralow nrava UmS! Ki 37; králóv príd. privl., králův: jež sě stalo v Čechách nenie, gdež přívuzných kralow nenic JidM 12 (králových); králová, králevá zpodst. příd. ž., krá- lovna: bych byl (král) mé kralewě podlé Pii 2410; kralowá... pocen$i syna porodi JidD 1a13; královsky, králevsky: po kralewzkém právu Pil 1b5; v kralowzká lovi&$cé jede każdy Pil 1b9; se v$à kralowiku ozdobü UmKl 112; — UmStKl 34; královstvo, králevstvo stř., království: (by dob)yla (královna) svému kralew- ztwu dědicě JidD I1a6; krása ž.: Rušils (králi) tiem jeho (dí- téte) crazzu, Z' si nedoZdal svého času ApD 2a12; krásti nedok.: ve všem, což tu bylo, vlada (Jidáš), všakž všdy svú čest z toho krada JidM 132; krátiti nedok., co, čeho: myslú hi sém hi tam točě (Jidáš), kam by svój smutek obrátil a nebratru život kratyl JidD 2a22; vyněde Pilát hi Juda s min?)ohem Íudí kratýt chvíle JidM 63; krátký příd.: V tom jest rozum kra---. Papežu, vykaž počátky Silv 79; na krátcé = v krátkosti, krátce: Hi jest při téch sloviech tak(ć) dary božie ne- jednaké, ač na kratczie, pověděti Duch 81; jakž hi povědě na kratczie JidM 58; 270 Kréta ž., jm. ostrova: si z Arabie, oni z krethy Duch 21; krev ž.: svú krwiu mnoho dü$ poküpi (Marek) ApŠ 100; vláčili jeho (pohané Marka) po méstu, vSady krwíu kropiece céstu ApS 105; nevinné svü krew prolil (král) JidM 22; ani človččie krew která byla kde na niej (zemi) prolita Silv 92; Kristus m., jm. os.: criftus přijal kršče- nie Silv 66; krmé Z., pokrm: BudZ má kirmye, sy(nu) JakKI 169; krmiti nedok., krmiti, Żivili: kaza (král) dietě v sklepě lékařóm tajně zazdiece četně chovati a kyrmíecze ApD 2a17; krokot m., zralost: tdy juž ovoce včilé na $cepiech v krokot dospélo JidM 65; kromě přísl., předl. leda, než, toliko, jen: vieś (boże), Ż” sem sé jinam net&cal(a), Kromíe coZ bych plodu vzala, vZdy mi bylo na ütrobé Mar 77; nali nenie co za- hfésti, Cromíe Z' v rové by nalésti mannu na dně ApŠ 39; Kristus přijal krščenie ne proto, aby co krsta dle přivzal v svatos- ti..., Cromye Z' (b)y ny hfiechóv z(my- val) Silv 70; - s gen., kromě, mimo, vedle: stasta (králové) za mořem na měle s tfm(.) sty korábóv dospěle Cromye honnic hi gallejí JakKl 3; kropiti nedok., co čím, skrápěti: vláčili (pohané) jeho (Marka) po městu, všady krvü cropiecze céstu ApS 105; kropiti sě, s kým, navzájem se postřikovati: dotad zzie s ním (Jidáš s bratrem) vodü kropí, až po popad hi utopi JidD 2b8; krotký příd., tichý, mírný, pokorný: an (Kristus), jakž pisali proroci, Krotkych Íudí ješče kroczy UmkKl 52, 52; krstíti nedok., koho, křtíti: ot nižšieho dav sě (Kristus) krzty-- Silv 72; krščenie stř., křtění, křest: na božiem krfichzený Duch 91; Kristus přijal krscze- nye Silv 66; křest m.: by (tito s)vatý krsezzt vzéli Duch 61; k(aždý) svatý krsezzt by mnoZé Duch 67; netřéba j(e)mu (Kristovi) jest krzta Silv 60; jakž Ježúšem obřčz přč- stal, tak v tom miestě krzeft sě jím stal Silv 64; Kristus přijal krščenie ne proto, aby co krsta dle přivzal v svatosti Silv 67;
král m.: bě (Anna) dci Ižakarova, rodu krale Davidova Mar 19; V tomž hi v jiném blúdiv slepě zlý cral ApD žaló; Hi byl jeden kral tu gdasi Pil 1a25; ten kral... zamysli chlé jéti lovit Pil 1b1; Tak sé sta kralowí tomu Pil 1b25; Kral jeda vezíé na hvézdy Pil2a2; Uzrév dievku kral, żel spati... By dievka kra- lem poznána Pil 2b9, 2b12; kral... tu réc vzvédé Pil 2519; poénüc ot Piémysla krale JidM 13; oba ta dva krale... vzdvi- Zeta sě přěd sě JakKl 15; sám kral zavola na Annu Silv 47; Kral sé opét v řčč u(váza) Silv 74; Virchní kraliu (Kriste), chvála bud tob(é&) Urn Kl 59; Sa (Kristus) kral nade vsćmi kraly UmkKl 89, 89; = kral... krali UmŚtKI 11, 11; podlé moc- nych kralow nrava UmS! Ki 37; králóv príd. privl., králův: jež sě stalo v Čechách nenie, gdež přívuzných kralow nenic JidM 12 (králových); králová, králevá zpodst. příd. ž., krá- lovna: bych byl (král) mé kralewě podlé Pii 2410; kralowá... pocen$i syna porodi JidD 1a13; královsky, králevsky: po kralewzkém právu Pil 1b5; v kralowzká lovi&$cé jede każdy Pil 1b9; se v$à kralowiku ozdobü UmKl 112; — UmStKl 34; královstvo, králevstvo stř., království: (by dob)yla (královna) svému kralew- ztwu dědicě JidD I1a6; krása ž.: Rušils (králi) tiem jeho (dí- téte) crazzu, Z' si nedoZdal svého času ApD 2a12; krásti nedok.: ve všem, což tu bylo, vlada (Jidáš), všakž všdy svú čest z toho krada JidM 132; krátiti nedok., co, čeho: myslú hi sém hi tam točě (Jidáš), kam by svój smutek obrátil a nebratru život kratyl JidD 2a22; vyněde Pilát hi Juda s min?)ohem Íudí kratýt chvíle JidM 63; krátký příd.: V tom jest rozum kra---. Papežu, vykaž počátky Silv 79; na krátcé = v krátkosti, krátce: Hi jest při téch sloviech tak(ć) dary božie ne- jednaké, ač na kratczie, pověděti Duch 81; jakž hi povědě na kratczie JidM 58; 270 Kréta ž., jm. ostrova: si z Arabie, oni z krethy Duch 21; krev ž.: svú krwiu mnoho dü$ poküpi (Marek) ApŠ 100; vláčili jeho (pohané Marka) po méstu, vSady krwíu kropiece céstu ApS 105; nevinné svü krew prolil (král) JidM 22; ani človččie krew která byla kde na niej (zemi) prolita Silv 92; Kristus m., jm. os.: criftus přijal kršče- nie Silv 66; krmé Z., pokrm: BudZ má kirmye, sy(nu) JakKI 169; krmiti nedok., krmiti, Żivili: kaza (král) dietě v sklepě lékařóm tajně zazdiece četně chovati a kyrmíecze ApD 2a17; krokot m., zralost: tdy juž ovoce včilé na $cepiech v krokot dospélo JidM 65; kromě přísl., předl. leda, než, toliko, jen: vieś (boże), Ż” sem sé jinam net&cal(a), Kromíe coZ bych plodu vzala, vZdy mi bylo na ütrobé Mar 77; nali nenie co za- hfésti, Cromíe Z' v rové by nalésti mannu na dně ApŠ 39; Kristus přijal krščenie ne proto, aby co krsta dle přivzal v svatos- ti..., Cromye Z' (b)y ny hfiechóv z(my- val) Silv 70; - s gen., kromě, mimo, vedle: stasta (králové) za mořem na měle s tfm(.) sty korábóv dospěle Cromye honnic hi gallejí JakKl 3; kropiti nedok., co čím, skrápěti: vláčili (pohané) jeho (Marka) po městu, všady krvü cropiecze céstu ApS 105; kropiti sě, s kým, navzájem se postřikovati: dotad zzie s ním (Jidáš s bratrem) vodü kropí, až po popad hi utopi JidD 2b8; krotký příd., tichý, mírný, pokorný: an (Kristus), jakž pisali proroci, Krotkych Íudí ješče kroczy UmkKl 52, 52; krstíti nedok., koho, křtíti: ot nižšieho dav sě (Kristus) krzty-- Silv 72; krščenie stř., křtění, křest: na božiem krfichzený Duch 91; Kristus přijal krscze- nye Silv 66; křest m.: by (tito s)vatý krsezzt vzéli Duch 61; k(aždý) svatý krsezzt by mnoZé Duch 67; netřéba j(e)mu (Kristovi) jest krzta Silv 60; jakž Ježúšem obřčz přč- stal, tak v tom miestě krzeft sě jím stal Silv 64; Kristus přijal krščenie ne proto, aby co krsta dle přivzal v svatosti Silv 67;
Strana 271
křesťan m.: tuž jho (Marka) pohřebli krsez; tfene ApS 114; kfiééti nedok.: ana (vrabata) krsich- zíecze vzdvíhajü sé, z hniezda chtiece Mar 42; sen hu on radostnè krz.czie a fka UmkKl 58; Budü-li oni mli¢éti, kamenie bude krzyczyely UmK 2a2; kiidlo stf.: Judas, vznosiv sva krsidla, poléZe na sé os dla JidM 145 (obrazné); kfiknüti dok., vzkfiknouti: Żidovstvo znova krzycze a rka UmkK 3b1; Inhed opét j ch vsel ky krzycze, jakZ mal, tak vel.ky, Fka UmK 4bó; křivý příd.: krs;:w--- LegP Ver C12; kříž m.: by rozpat (FiLp) na krsísíu ApS 139; který zájm. - tázací, který, jaký: tohož Sé nikakZ nezbavu (Nero), bych nevzvé- dél..., Ktere Zena jmá üsilé pfi nepokoju té chvíle ApD 1b15; Nalezené plémé, či nev.e$, z ktere js zem5é? JidD 1b27; ktere ještě hledáš zbavy (P.late)...? UmK 3b4; Kaká j', bože, tvá pokoral ktery-li tobě s námi svyčej...? UmStKI 65; neurč.té, některý, nějaký, kterýkoli, jakýkoli: péču bych o duši jměla, ač bych mohla kterym skutkem Mar 34; ač jest (Benátčan) gde v kterém necasu ApS 124; Poběhu, chtiece utéci, židovstvo k městóm, na hrady, kdež-li ktera tvrzě kady JakKl 34; ani člověčie krev ktera byla kde na niej (zemi) prolita, jež (by) byla gde v niej skryta rovem ktereho člověka Silv 92, 95; kterýs zájm. neurčité, kterýsi, nějaký: S tú (Annou) jsa tak, kteruzz náhodü dvadcéti let nejmě (muž) plodu Mar 20; kterýž zájm. vztažné; kterýž koli = kterýkoliv, jakýkoliv: vzdada (Benátčan) prosbu svého hlasu, v ktereys koli práci bude, té jeho (Marka) pomoct zbude ApS 126; kto, -Z zâjm. ve větě pův. tázací, kdo: by námély mohl vzvédéti..., k(ak hi) koho gde navščievil (svatý Duch) Duch 90; gdeż neznati, kto kam jédü JidD 2b13; tepirv tu bude poznano, nać komu kak złestie dano JidM 124; - ne- určité, kdo, kdokoli, někdo: gdyž kto vezme nesmysl taký ApD 1a16; Vselikyż sú tu nebyli (apoštolové), gdež nás kto gde domem <sedi> Duch 9; Slýchal-li jest te kto Zivy...? Duch 25; jéde každý, zvlasti jiśćć..., gdeż kto kak chtél, véiu maje Pil 1b15; jakZ sé snad hi ješče děje, gdyZ sé komu lov pochy¢i Pil 1621; Daj jiného, ač koho vieš Silv 44; vztažné, kdo, kdokoli: dáváš (bože) komus co ráčě Mar 66; ktos z nich (Benátčanů) na moři plavá..., v kteréjž koli práci bude, té jeho (Marka) pomoct zbude ApS 123; za fiehoZ, ktos budu ivi, uziie v světě hroz- né divy Pil 2a13; stává sé bratry vlast- nymi, Z' kohos majü né v cem lépe, toho silnější potepe JidD 1b10; a kéZ mi to ¢inie jini, jimZ davaju, ktos co raci, Ktos mi ščépóv mých netlačí? JidM 97, 98; Ktos pak potom patřil na to, podivil sě JakKl 21; kto chtěl Žida jmieti, ten ho... vybiera JakKl 222; Sbožný, kto sě j' tomu nadál, žes vše moha nechtěl moci UmStKl46; — Zbožně ktos sé tomu nadal UmK 2b?; - ktoŻ koli = kdokoliv: ktos koli sirdcem či(stým) věrně bude k ňemu (bohu) mie(ně), ten vezme hřie- chóv sp(roščeni)e Duch 44; kúpiti dok., koho, koupiti: jakž sám bóh byl cupen někda peněz za tridcěti JakKI 220; kursit m., kożi$inovij oblek, jejž rytíři nosili přes brnění: zlato od oděnie hi ot ščítóv, hi ot přědrahých kurfýtow všady vňuž hořěčl(o) JakKl 24; Kuži m., jm. os.: Za tiem pak vystupi kuzy Silv 77; kvietie stř., kvítí: Gdež pak rúchem nepostláno, tady kwietym pometáno UmKI 42; laený příd., snadno dosažitelný, lehko dostupný: Kakž pak jest (ovoce) v tu dobu laczno, všakž jest pro novinu vzác- no JidM 67; lakomě přísl., chtivě, dychtivě: Kam sé ti peniezi dějú, na něž sě lacomíe žědíš...? JidM 139; lakomý příd., žádostivý, chtivý: všakž sirdce ni v čemž svědomo, jedno tolik, že lakomo JidM 130; 271
křesťan m.: tuž jho (Marka) pohřebli krsez; tfene ApS 114; kfiééti nedok.: ana (vrabata) krsich- zíecze vzdvíhajü sé, z hniezda chtiece Mar 42; sen hu on radostnè krz.czie a fka UmkKl 58; Budü-li oni mli¢éti, kamenie bude krzyczyely UmK 2a2; kiidlo stf.: Judas, vznosiv sva krsidla, poléZe na sé os dla JidM 145 (obrazné); kfiknüti dok., vzkfiknouti: Żidovstvo znova krzycze a rka UmkK 3b1; Inhed opét j ch vsel ky krzycze, jakZ mal, tak vel.ky, Fka UmK 4bó; křivý příd.: krs;:w--- LegP Ver C12; kříž m.: by rozpat (FiLp) na krsísíu ApS 139; který zájm. - tázací, který, jaký: tohož Sé nikakZ nezbavu (Nero), bych nevzvé- dél..., Ktere Zena jmá üsilé pfi nepokoju té chvíle ApD 1b15; Nalezené plémé, či nev.e$, z ktere js zem5é? JidD 1b27; ktere ještě hledáš zbavy (P.late)...? UmK 3b4; Kaká j', bože, tvá pokoral ktery-li tobě s námi svyčej...? UmStKI 65; neurč.té, některý, nějaký, kterýkoli, jakýkoli: péču bych o duši jměla, ač bych mohla kterym skutkem Mar 34; ač jest (Benátčan) gde v kterém necasu ApS 124; Poběhu, chtiece utéci, židovstvo k městóm, na hrady, kdež-li ktera tvrzě kady JakKl 34; ani člověčie krev ktera byla kde na niej (zemi) prolita, jež (by) byla gde v niej skryta rovem ktereho člověka Silv 92, 95; kterýs zájm. neurčité, kterýsi, nějaký: S tú (Annou) jsa tak, kteruzz náhodü dvadcéti let nejmě (muž) plodu Mar 20; kterýž zájm. vztažné; kterýž koli = kterýkoliv, jakýkoliv: vzdada (Benátčan) prosbu svého hlasu, v ktereys koli práci bude, té jeho (Marka) pomoct zbude ApS 126; kto, -Z zâjm. ve větě pův. tázací, kdo: by námély mohl vzvédéti..., k(ak hi) koho gde navščievil (svatý Duch) Duch 90; gdeż neznati, kto kam jédü JidD 2b13; tepirv tu bude poznano, nać komu kak złestie dano JidM 124; - ne- určité, kdo, kdokoli, někdo: gdyž kto vezme nesmysl taký ApD 1a16; Vselikyż sú tu nebyli (apoštolové), gdež nás kto gde domem <sedi> Duch 9; Slýchal-li jest te kto Zivy...? Duch 25; jéde každý, zvlasti jiśćć..., gdeż kto kak chtél, véiu maje Pil 1b15; jakZ sé snad hi ješče děje, gdyZ sé komu lov pochy¢i Pil 1621; Daj jiného, ač koho vieš Silv 44; vztažné, kdo, kdokoli: dáváš (bože) komus co ráčě Mar 66; ktos z nich (Benátčanů) na moři plavá..., v kteréjž koli práci bude, té jeho (Marka) pomoct zbude ApS 123; za fiehoZ, ktos budu ivi, uziie v světě hroz- né divy Pil 2a13; stává sé bratry vlast- nymi, Z' kohos majü né v cem lépe, toho silnější potepe JidD 1b10; a kéZ mi to ¢inie jini, jimZ davaju, ktos co raci, Ktos mi ščépóv mých netlačí? JidM 97, 98; Ktos pak potom patřil na to, podivil sě JakKl 21; kto chtěl Žida jmieti, ten ho... vybiera JakKl 222; Sbožný, kto sě j' tomu nadál, žes vše moha nechtěl moci UmStKl46; — Zbožně ktos sé tomu nadal UmK 2b?; - ktoŻ koli = kdokoliv: ktos koli sirdcem či(stým) věrně bude k ňemu (bohu) mie(ně), ten vezme hřie- chóv sp(roščeni)e Duch 44; kúpiti dok., koho, koupiti: jakž sám bóh byl cupen někda peněz za tridcěti JakKI 220; kursit m., kożi$inovij oblek, jejž rytíři nosili přes brnění: zlato od oděnie hi ot ščítóv, hi ot přědrahých kurfýtow všady vňuž hořěčl(o) JakKl 24; Kuži m., jm. os.: Za tiem pak vystupi kuzy Silv 77; kvietie stř., kvítí: Gdež pak rúchem nepostláno, tady kwietym pometáno UmKI 42; laený příd., snadno dosažitelný, lehko dostupný: Kakž pak jest (ovoce) v tu dobu laczno, všakž jest pro novinu vzác- no JidM 67; lakomě přísl., chtivě, dychtivě: Kam sé ti peniezi dějú, na něž sě lacomíe žědíš...? JidM 139; lakomý příd., žádostivý, chtivý: všakž sirdce ni v čemž svědomo, jedno tolik, že lakomo JidM 130; 271
Strana 272
lámati nedok.: Junochu, proč mi ty Lamal ščěpy nekázaně? JidM 93; láska ž.: sotné sobü vlásti moha (Petr) mdlobü hi postem..., jesto jmél boZie dle lazzky ApS 150 (pro lásku k bohu); Latens rana v. Latran láti nedok., komu, spílati, nadávati né- komu, plísniti někoho: pozvavši jho (krá- lovna J.dáše), počě latý JidD 1b25; (krá- lovna) jmu (J.dá$ovi) lagé JidD 2a7; a ne jakšto synu lala (královna) JidD 2a26; latin-; po latinu = po latinsku, latin- sky: hi slóve túže příčinú „tajná žába“ po latynu ApD 2b6; Latran m., název paláce v Římě: to miesto z latrana slóve hi dnes latens rana, hi slóve túže příčinúů „tajná žába“ po latinu ApD 2b3; lavieé Z.: sné (matka) polovicu (dítěte), pól ho skryvši pod lawycziu JakKl 176; léci dok., lehnouti si, ulehnouti: Had zkřenuv nemohl utéci tam, gdež chtěl près zimu leczí JidD 2b21; dosti sebe pokirmivse Lehu vóbec véitci spáti JakKl9; leč spoj.; leč — leč = ať — at: Lecz bylo v noci, lecz ve dne, zavše smutna (žena), mysli jedné JidM 153, 153; lékarstvo stř., lék: chcu (Nero) tomu..., by mi lekarzztwa dobyli (lékaři) ApD 1b4; lékaf m.: Lekarsí... musichu jmu (Neronovi) nâpoj dâti ApD 1b17; oni lekarsi... ŻAbu... dachu jmu ApD 2al; káza (král) dietě v sklepě Lekarsom tajně zazdiece četně chovati ApD 2a16; lekniiti 88 dok.: mohli (pohané) věkem preč utéci... pro búřu hrozné blýskoty, jiež zzíe byli tako lekli ApS 112; Co (ye lekly? Proé ste masa neupekli...? JakKl 199; Annan lekna [ie té féci viec sé jmu slovem nevzptrieci Silv 51; lépe komp. přísl.: málo obáč lepším časem, snad lépe řku, svým nečasem JidD 1a15; stává sě bratry vlastnymi, Z' kohož majú ně v čem lépe, toho silnější potepe JidD 1b10; lepší komp. příd.: málo obáč lepijim časem, snad lépe řku, svým nečasem 272 JidD 1a14; ni UmkKi 2; lest Z.: v lejt onu UrnK 4a1; létati nedok.: Tvój rozum v oblaciech lecze Silv 42; letéti dok., sletéti, padnouti, klesnouti: Letÿe Ruben, dusu pustiv JidM 104; letní príd.: v onéj jasnéj letney vzparé JakKI 28; léto stř., rok: dvadcěti let minu Mar 15; dvadcěti let nejmě plodu Mar 21; byv %iv (Jan) devét let ke stu ApS 8; ---ednoho leta LegPJak 1b18; neznavse sé vsémi let-- Duch 22; T(am néë)kolik leth prébyvse Duch 73; leżśti nedok.: mniece, by tu byl (Jan) lesie ApŠ 35; chtě vzvěděti (Nero), kak s6 vschoval, gdyż lesal matefi v břušě ApD 1a10; podle ńeho (Jidaże) tak lesala (žena), činieci, jako by spala JidM 161; lhota, Ihóta Z., volnost, svoboda: dávajé (büh) bravóm hi skotu plemenité vóle ]hotu Mar 51 (volnost, aby se plemenili podle vůle VýbAk); -li část. tázací, spoj. - v otázce zjišťo- vací, zda, zdali: Slýchal-li jest to kto živý, neb ta slova neb ty div(y)...? Duch 25; - v otázce vylučovací -li..., či = zda..., či: Sám-lys milost, čis milostiv...? UmStKlóó; s vyznamem slucovacím, a, i, nebo (připojuje větu uvozenou táza- cím nebo vztažným zájmenem nebo pří- slovcem): hospodine..., v němž sě každá tvář vyznává, juž země neb moře plodí, což-li gde v povětřie vschodí, a nebo gde v skalných birziech neb gde u propast- ných tvirziech bydlí Mar 55; Pobéhu, chtiece utéci, Zidovstvo k méstóm, na hrady, kdeZ-ly která tvrzé kady JakKl 44; TakéZ oni, kadyZ béZie, kam-ly sé kolivék vstéZie, v3akZ nelzé nikakZ utéci JakKl 44; Kaká j', boZe, tvá pokora! Který-ly tobě s nami svyéej...? UmStKl 65; ve vété podmínkové, jestliZe, -li: Junochu, proc mi ty lámal Séépy nekâ- zané? Jest-li to cie rozkázanie, ten mi v tom násilé činí JidM 94; Bude-lit to, Ze chlap snide, tobé (s) sboZím žena příde JiiM 111; Ty-ly jiného (člověka) nevy- dáš, většie hanby sobě přidáš Silv 49; vie lepíjyeho nalezna
lámati nedok.: Junochu, proč mi ty Lamal ščěpy nekázaně? JidM 93; láska ž.: sotné sobü vlásti moha (Petr) mdlobü hi postem..., jesto jmél boZie dle lazzky ApS 150 (pro lásku k bohu); Latens rana v. Latran láti nedok., komu, spílati, nadávati né- komu, plísniti někoho: pozvavši jho (krá- lovna J.dáše), počě latý JidD 1b25; (krá- lovna) jmu (J.dá$ovi) lagé JidD 2a7; a ne jakšto synu lala (královna) JidD 2a26; latin-; po latinu = po latinsku, latin- sky: hi slóve túže příčinú „tajná žába“ po latynu ApD 2b6; Latran m., název paláce v Římě: to miesto z latrana slóve hi dnes latens rana, hi slóve túže příčinúů „tajná žába“ po latinu ApD 2b3; lavieé Z.: sné (matka) polovicu (dítěte), pól ho skryvši pod lawycziu JakKl 176; léci dok., lehnouti si, ulehnouti: Had zkřenuv nemohl utéci tam, gdež chtěl près zimu leczí JidD 2b21; dosti sebe pokirmivse Lehu vóbec véitci spáti JakKl9; leč spoj.; leč — leč = ať — at: Lecz bylo v noci, lecz ve dne, zavše smutna (žena), mysli jedné JidM 153, 153; lékarstvo stř., lék: chcu (Nero) tomu..., by mi lekarzztwa dobyli (lékaři) ApD 1b4; lékaf m.: Lekarsí... musichu jmu (Neronovi) nâpoj dâti ApD 1b17; oni lekarsi... ŻAbu... dachu jmu ApD 2al; káza (král) dietě v sklepě Lekarsom tajně zazdiece četně chovati ApD 2a16; lekniiti 88 dok.: mohli (pohané) věkem preč utéci... pro búřu hrozné blýskoty, jiež zzíe byli tako lekli ApS 112; Co (ye lekly? Proé ste masa neupekli...? JakKl 199; Annan lekna [ie té féci viec sé jmu slovem nevzptrieci Silv 51; lépe komp. přísl.: málo obáč lepším časem, snad lépe řku, svým nečasem JidD 1a15; stává sě bratry vlastnymi, Z' kohož majú ně v čem lépe, toho silnější potepe JidD 1b10; lepší komp. příd.: málo obáč lepijim časem, snad lépe řku, svým nečasem 272 JidD 1a14; ni UmkKi 2; lest Z.: v lejt onu UrnK 4a1; létati nedok.: Tvój rozum v oblaciech lecze Silv 42; letéti dok., sletéti, padnouti, klesnouti: Letÿe Ruben, dusu pustiv JidM 104; letní príd.: v onéj jasnéj letney vzparé JakKI 28; léto stř., rok: dvadcěti let minu Mar 15; dvadcěti let nejmě plodu Mar 21; byv %iv (Jan) devét let ke stu ApS 8; ---ednoho leta LegPJak 1b18; neznavse sé vsémi let-- Duch 22; T(am néë)kolik leth prébyvse Duch 73; leżśti nedok.: mniece, by tu byl (Jan) lesie ApŠ 35; chtě vzvěděti (Nero), kak s6 vschoval, gdyż lesal matefi v břušě ApD 1a10; podle ńeho (Jidaże) tak lesala (žena), činieci, jako by spala JidM 161; lhota, Ihóta Z., volnost, svoboda: dávajé (büh) bravóm hi skotu plemenité vóle ]hotu Mar 51 (volnost, aby se plemenili podle vůle VýbAk); -li část. tázací, spoj. - v otázce zjišťo- vací, zda, zdali: Slýchal-li jest to kto živý, neb ta slova neb ty div(y)...? Duch 25; - v otázce vylučovací -li..., či = zda..., či: Sám-lys milost, čis milostiv...? UmStKlóó; s vyznamem slucovacím, a, i, nebo (připojuje větu uvozenou táza- cím nebo vztažným zájmenem nebo pří- slovcem): hospodine..., v němž sě každá tvář vyznává, juž země neb moře plodí, což-li gde v povětřie vschodí, a nebo gde v skalných birziech neb gde u propast- ných tvirziech bydlí Mar 55; Pobéhu, chtiece utéci, Zidovstvo k méstóm, na hrady, kdeZ-ly která tvrzé kady JakKl 44; TakéZ oni, kadyZ béZie, kam-ly sé kolivék vstéZie, v3akZ nelzé nikakZ utéci JakKl 44; Kaká j', boZe, tvá pokora! Který-ly tobě s nami svyéej...? UmStKl 65; ve vété podmínkové, jestliZe, -li: Junochu, proc mi ty lámal Séépy nekâ- zané? Jest-li to cie rozkázanie, ten mi v tom násilé činí JidM 94; Bude-lit to, Ze chlap snide, tobé (s) sboZím žena příde JiiM 111; Ty-ly jiného (člověka) nevy- dáš, většie hanby sobě přidáš Silv 49; vie lepíjyeho nalezna
Strana 273
Budü-ly oni mliécéti, kamenie bude kři- ¢éti UmK 2al; v. také čili, nežli, pakli, zdali libský příd.; Libská země = Libye: z libzké země Duch 17; líce stř. - obličej, tvář: po jeho (Petra) líczíu vrásky plakáním bylytak svadly..., jakož po všem jeho liczíu... byla všě plet jeho zprahla ApS 151, 154; vzezření, tvářnost, způsob, podoba: víiděn v)ňuž v světlém oblacě (svatý Duch), ...v tak světlém líczi Duch 100; By Judáš pro- zván dédicem nepravého stádla líczem JidD 1a11 (zdáním Geb SI 2, 249, pr'edstí- ráním VybAKk); líčiti nedok., co o kom, vypravovati, vy- kládati: co jest o ňem lyczyl (Silvestr o Kristovi), (sluS)ie jmu, by to dolícil Silv 39; lichý příd., prostý: jezdiv (Ježíš) na oslétku lychem UmK 2b5; = lycheem UmStKI 49; lóno stř., lůno, klín: mnohé fudi htie- chóv zbaviv (Matyáš), posadil je v bo- Ziem lone ApŚ 74; los m., los, losovdni: Matyśś, apośtol svaty, Lozzem Judy miesto vzaty ApS 45; lov m.: By na low v hojnéj ccti jéno Pil 1b7; gdyż s6 komu low pochyći Pil 1b21; lovee m.: dotad lowecz rád sé trudí Pil 1523; Lowczi tu féc uslySév$e Pil 2a25; lovedsky prid., lovecky: jéde kazdy, zvlasti jiśćć... lowechzckjm rozdielem Pil 1b11; lovišče stř., loviště: podál v královská lowijjchzie jóde każdy Pil 1b9; jakož jedno sami chtěli (lovci), tak v lowifich- zich vé6iu jměli Pil 1b18; loviti nedok.: lowie Duch 78; zamysli (král) chté jéti lowiít Pil 1b2; Tak sé sta královi tomu, Lowíe zapomné hi domu Pil 1b26; lože stř., lůno, děloha: chtě na to sám hlédati (Nero), (jež jest) zápovědné lose ApD 1a14; Íubost Z., libost: s pochvami prsosiny... dávají jako posoku lijboíty lidskému oku UmStKI 30; 18 Nejstarší české verš. legendy Íubý příd., libý, milý, příjemný: podada jmu (J.dáš bratrovi) řěči liubě JidD 1b6; všeliká novina Líubj[ji jest nežli věc jiná JidM 70; Íud m., lid: Líud sé o jho (Jana) rové svinu ApS 37; Běží liud obrátiv pleci JakKl 46; Mistře, porokuj svéj bratří, že liud na ně velmi patří UmkKl 72; majě (Ježíš) mnoho liuda s sobü UrnKl 111; — lyda UmStK133; mn. ludie, Íudé m., lidé: mnohé liudy hfiechóv zbaviv (Ma- tyáš) ApŠ 73; mnoho liudy ApS 77; T(o)lik sem byl liudem hrozen ApD 2a8; po líudech málo (popati)é (Petr) Duch 81; vzmluvi (král) k svym liudém Pil 226; jsa (král) svym liudém postaten JidM 18; všeho světa líudyě JidM 28; vyněde Pilát hi Juda s m(n)ohem ludy krátit chvíle JidM 63; jež (lodi) všecky plny rytierstva a silných liudy vítěžstva JakKl 6; krotkých liudy ješče krocí (Kristus) UmkKl 52; že jsi... přišel všém liudem na zboZie UmKI 62; jehoZ (Kris- ta) sě všě moc neskryla, by jmu v čem potiébna byla Liudmy, koňmi, drahým rúchem UmkKl 93; = lydmy UmStKI 15; bývá liudem znamenie UmKI 103; = lydem UmStKI 25; Íudský příd., lidský, lidí: neviZu (Anna) mého druZéte, jímZ sé líudzke réCi styzu Mar 30; líudzke viny súdě (Matyáš) ApS 71; prsosiny... dávají jako posoku líbosti lydfkemu oku UmŚtKI 30; Lukáš m., jm. os.: j(akZ die) lucas Duch 93; futovati nedok. - litovati, mrzeli se: tej (zvófi) s6 ta zlob neprimiefi, juz jest on (Nero) jmél, Z' nelíutowal, chté vzvédéti, kak sé vschoval, gdyZ leZal materi v bru- &é ApD 1a8 (nemrzelo ho Geb S1 2, 295); - Ceho, litovati, báti se ztráty něčeho: Které ještě hledáš zbavy (Pilate), Ze tak lytu- gyes jeho (Ježíšovy) hlavy? UmK 3b5; fútý příd., lítý, divoký, zuřivý, ukrutný, zlý: biskupi toho líuteho pohanstva ApS 102; což v sv(ě)tě liute zvěři, tej sé ta zlob nepřimieří, juž jest on (Nero) jměl ApD 1a6; vše pro tě, liutd zavisti JidD 1b12; 273
Budü-ly oni mliécéti, kamenie bude kři- ¢éti UmK 2al; v. také čili, nežli, pakli, zdali libský příd.; Libská země = Libye: z libzké země Duch 17; líce stř. - obličej, tvář: po jeho (Petra) líczíu vrásky plakáním bylytak svadly..., jakož po všem jeho liczíu... byla všě plet jeho zprahla ApS 151, 154; vzezření, tvářnost, způsob, podoba: víiděn v)ňuž v světlém oblacě (svatý Duch), ...v tak světlém líczi Duch 100; By Judáš pro- zván dédicem nepravého stádla líczem JidD 1a11 (zdáním Geb SI 2, 249, pr'edstí- ráním VybAKk); líčiti nedok., co o kom, vypravovati, vy- kládati: co jest o ňem lyczyl (Silvestr o Kristovi), (sluS)ie jmu, by to dolícil Silv 39; lichý příd., prostý: jezdiv (Ježíš) na oslétku lychem UmK 2b5; = lycheem UmStKI 49; lóno stř., lůno, klín: mnohé fudi htie- chóv zbaviv (Matyáš), posadil je v bo- Ziem lone ApŚ 74; los m., los, losovdni: Matyśś, apośtol svaty, Lozzem Judy miesto vzaty ApS 45; lov m.: By na low v hojnéj ccti jéno Pil 1b7; gdyż s6 komu low pochyći Pil 1b21; lovee m.: dotad lowecz rád sé trudí Pil 1523; Lowczi tu féc uslySév$e Pil 2a25; lovedsky prid., lovecky: jéde kazdy, zvlasti jiśćć... lowechzckjm rozdielem Pil 1b11; lovišče stř., loviště: podál v královská lowijjchzie jóde każdy Pil 1b9; jakož jedno sami chtěli (lovci), tak v lowifich- zich vé6iu jměli Pil 1b18; loviti nedok.: lowie Duch 78; zamysli (král) chté jéti lowiít Pil 1b2; Tak sé sta královi tomu, Lowíe zapomné hi domu Pil 1b26; lože stř., lůno, děloha: chtě na to sám hlédati (Nero), (jež jest) zápovědné lose ApD 1a14; Íubost Z., libost: s pochvami prsosiny... dávají jako posoku lijboíty lidskému oku UmStKI 30; 18 Nejstarší české verš. legendy Íubý příd., libý, milý, příjemný: podada jmu (J.dáš bratrovi) řěči liubě JidD 1b6; všeliká novina Líubj[ji jest nežli věc jiná JidM 70; Íud m., lid: Líud sé o jho (Jana) rové svinu ApS 37; Běží liud obrátiv pleci JakKl 46; Mistře, porokuj svéj bratří, že liud na ně velmi patří UmkKl 72; majě (Ježíš) mnoho liuda s sobü UrnKl 111; — lyda UmStK133; mn. ludie, Íudé m., lidé: mnohé liudy hfiechóv zbaviv (Ma- tyáš) ApŠ 73; mnoho liudy ApS 77; T(o)lik sem byl liudem hrozen ApD 2a8; po líudech málo (popati)é (Petr) Duch 81; vzmluvi (král) k svym liudém Pil 226; jsa (král) svym liudém postaten JidM 18; všeho světa líudyě JidM 28; vyněde Pilát hi Juda s m(n)ohem ludy krátit chvíle JidM 63; jež (lodi) všecky plny rytierstva a silných liudy vítěžstva JakKl 6; krotkých liudy ješče krocí (Kristus) UmkKl 52; že jsi... přišel všém liudem na zboZie UmKI 62; jehoZ (Kris- ta) sě všě moc neskryla, by jmu v čem potiébna byla Liudmy, koňmi, drahým rúchem UmkKl 93; = lydmy UmStKI 15; bývá liudem znamenie UmKI 103; = lydem UmStKI 25; Íudský příd., lidský, lidí: neviZu (Anna) mého druZéte, jímZ sé líudzke réCi styzu Mar 30; líudzke viny súdě (Matyáš) ApS 71; prsosiny... dávají jako posoku líbosti lydfkemu oku UmŚtKI 30; Lukáš m., jm. os.: j(akZ die) lucas Duch 93; futovati nedok. - litovati, mrzeli se: tej (zvófi) s6 ta zlob neprimiefi, juz jest on (Nero) jmél, Z' nelíutowal, chté vzvédéti, kak sé vschoval, gdyZ leZal materi v bru- &é ApD 1a8 (nemrzelo ho Geb S1 2, 295); - Ceho, litovati, báti se ztráty něčeho: Které ještě hledáš zbavy (Pilate), Ze tak lytu- gyes jeho (Ježíšovy) hlavy? UmK 3b5; fútý příd., lítý, divoký, zuřivý, ukrutný, zlý: biskupi toho líuteho pohanstva ApS 102; což v sv(ě)tě liute zvěři, tej sé ta zlob nepřimieří, juž jest on (Nero) jměl ApD 1a6; vše pro tě, liutd zavisti JidD 1b12; 273
Strana 274
Macedonie ž., jm. země: Bral sě pak (Matyás) do macedonye ApS 75; Machabeus m., pfíjmení Judy, vüdce židovského povstání: gdas za machabeei Judy JakKl 53; mále v. málo málo zpodst. příd. stř., přísl.; málo, mále = málo, nemnoho, krátce, jen trochu: po ludech malo (popati?é (Petr) Duch 31; On (Rubén) té féci malé dotée JidM 99 (málo loho řekl VýbAk); - málo, málem (při komp.) — o málo: aZ králová svü hodinu, Malo obáé lepším časem, snad lépe řku, svým nečasem, ...počenši syna porodi JidD 1a14; Malém viece nežli seho poziéla (královna) JidD 1b1; na mále = krátce, nedlouho: kak jest na male postála čáka škariotcké vlastil JidM 8; kak ho (Přemysla) syn, kak vnuk na male sě jsu sbyli na sem světě JidM 14; ne u mále = ne s málem: Inhedž oba ta dva krále silné vojsky ne u male vzdviZeta sé préd sě v zemu JakKl 16; maly příd.: za malý cas had sé vzkfrivi JidD 2b23; stafi, dietky male (s) mno- hem hlasóv boha chvalć UmkKi 45; Inhed opět jich všeliký křiče, jakž mal, tak veliký Umk 4bó; jsa tak ctný, tak veliký, chtél jsi mal byti vieliky UmStKl 62; manna Z., mana: v rové by nalésti Mannu na dné ApS 40; Marek m., jm. os.: Svaly marek casa svého tirpěl mnoho protivnćho ApŚ$ 94; maso stř.: počěchu (zloději) to majfjo čúci JakKl 182; Proč ste maffja neupek- li...? JakKI 200; máti ž., matka: chtě (Nero) vzvěděti, kak sé vschoval, gdyž ležal matersí v biuść ApD 1a10; jušto (strast) má jest maty jměla ApD 1b?7; ----rsi jho dějú Pila Pil 2b27; bitý k matersí pláčě JidD 1b15; Matý pak tajieci milčí JidD 1b16; Byvši, nechce býti matý JidD 1b24; chtě býti (Jidáš) vrah té matersie JidD 2a24; Judás by oZenén vdovü, a ta vlastná maty jemu JidM 115; Maters pojem (Jidáš) sobě ženú JidM 147; Však sem já jho vlastná maty JakKl 205; 274 matka Z.: Vzplaka otec, vzkvieli matka JidM 5; Matyáš m., jm. os.: Mathias, apoštol svaty ApS 44; V tohož miesto apoštola Mathias jest dosáhl stola ApS$ 69; Ten mathias mnohé zdraviv ApS 72; mdloba Z., slabost: sotné sobü vlásti moha (Petr) Mdlobu hi postem velikym ApS 148; sotné jsüci Zíva (Zena) mdlobu JakKI 184; mdlý příd., slabý: zloději... byli ješče mocni, u mdlejjych berüce ztravu JakKl 179; meč m.: an ho (Jidáš otce) inhed mech- zem protče JidM 100; Méd m., obyvatel starověké Médie: my Parthové, tito Mědý Duch 10; měl m., mělčina: stasta (oba králové) za mořem na myele s třm(i) sty korábóv JakKI 1; měn m.; bez měna = bez míry, bez- počtu: šed (Jidáš), gdež jablek bez míena JidM 87; méňe komp. přísl., méně: Majúce (muži) smysl přirozený bojtež sě menye než ženy! JakKl 208; měsiec m. měsíc (nebeské těleso ): A stane sě diva viece ot sluncě hi ot míezzieczie Pil 2a20; - měsíc (část roku ): tam, gdež ho (člověka) myezzyeczow pěti nikte nemohl byl vzvěděti Mar 6; pět míezzíecz ho nevižu (Anna svého muže) Mar 31; Zatiem devět míezziecz minu Pil 2b15; město stř.: vláčili jeho (pohané Marka) po míezztu ApS 104; sezvav (Filip) sbor Zákovstva svého, coZ bylo z biskupstva jeho, v Jerapolim toho míezzta ApS 132; coZ jézdé po míezztu slysal sem ApD 1b10; morskych miezzt--- Duch 18; v miezztye tudieże Duch 70 (nejistý vý- znam, je možno číst i „v miestě“); Mohuč jedno míezto slóve, gdeZ potok hi féka plóve meny dosti slovütnymi tam mezi miezzthy jinymi, z ńuż miezzto jmene dobylo Pil 1a9, 1a12, la13; Ciha pak déjü potoku, jenZ pod mízztem sé s ńd (řekou) stiece Pil 1a19; stalo sé piéd mnohym rokem, Ze sé vzývá Mohuč míezzto Pil 1a23; pirvé céstujé nepiésta
Macedonie ž., jm. země: Bral sě pak (Matyás) do macedonye ApS 75; Machabeus m., pfíjmení Judy, vüdce židovského povstání: gdas za machabeei Judy JakKl 53; mále v. málo málo zpodst. příd. stř., přísl.; málo, mále = málo, nemnoho, krátce, jen trochu: po ludech malo (popati?é (Petr) Duch 31; On (Rubén) té féci malé dotée JidM 99 (málo loho řekl VýbAk); - málo, málem (při komp.) — o málo: aZ králová svü hodinu, Malo obáé lepším časem, snad lépe řku, svým nečasem, ...počenši syna porodi JidD 1a14; Malém viece nežli seho poziéla (královna) JidD 1b1; na mále = krátce, nedlouho: kak jest na male postála čáka škariotcké vlastil JidM 8; kak ho (Přemysla) syn, kak vnuk na male sě jsu sbyli na sem světě JidM 14; ne u mále = ne s málem: Inhedž oba ta dva krále silné vojsky ne u male vzdviZeta sé préd sě v zemu JakKl 16; maly příd.: za malý cas had sé vzkfrivi JidD 2b23; stafi, dietky male (s) mno- hem hlasóv boha chvalć UmkKi 45; Inhed opět jich všeliký křiče, jakž mal, tak veliký Umk 4bó; jsa tak ctný, tak veliký, chtél jsi mal byti vieliky UmStKl 62; manna Z., mana: v rové by nalésti Mannu na dné ApS 40; Marek m., jm. os.: Svaly marek casa svého tirpěl mnoho protivnćho ApŚ$ 94; maso stř.: počěchu (zloději) to majfjo čúci JakKl 182; Proč ste maffja neupek- li...? JakKI 200; máti ž., matka: chtě (Nero) vzvěděti, kak sé vschoval, gdyž ležal matersí v biuść ApD 1a10; jušto (strast) má jest maty jměla ApD 1b?7; ----rsi jho dějú Pila Pil 2b27; bitý k matersí pláčě JidD 1b15; Matý pak tajieci milčí JidD 1b16; Byvši, nechce býti matý JidD 1b24; chtě býti (Jidáš) vrah té matersie JidD 2a24; Judás by oZenén vdovü, a ta vlastná maty jemu JidM 115; Maters pojem (Jidáš) sobě ženú JidM 147; Však sem já jho vlastná maty JakKl 205; 274 matka Z.: Vzplaka otec, vzkvieli matka JidM 5; Matyáš m., jm. os.: Mathias, apoštol svaty ApS 44; V tohož miesto apoštola Mathias jest dosáhl stola ApS$ 69; Ten mathias mnohé zdraviv ApS 72; mdloba Z., slabost: sotné sobü vlásti moha (Petr) Mdlobu hi postem velikym ApS 148; sotné jsüci Zíva (Zena) mdlobu JakKI 184; mdlý příd., slabý: zloději... byli ješče mocni, u mdlejjych berüce ztravu JakKl 179; meč m.: an ho (Jidáš otce) inhed mech- zem protče JidM 100; Méd m., obyvatel starověké Médie: my Parthové, tito Mědý Duch 10; měl m., mělčina: stasta (oba králové) za mořem na myele s třm(i) sty korábóv JakKI 1; měn m.; bez měna = bez míry, bez- počtu: šed (Jidáš), gdež jablek bez míena JidM 87; méňe komp. přísl., méně: Majúce (muži) smysl přirozený bojtež sě menye než ženy! JakKl 208; měsiec m. měsíc (nebeské těleso ): A stane sě diva viece ot sluncě hi ot míezzieczie Pil 2a20; - měsíc (část roku ): tam, gdež ho (člověka) myezzyeczow pěti nikte nemohl byl vzvěděti Mar 6; pět míezzíecz ho nevižu (Anna svého muže) Mar 31; Zatiem devět míezziecz minu Pil 2b15; město stř.: vláčili jeho (pohané Marka) po míezztu ApS 104; sezvav (Filip) sbor Zákovstva svého, coZ bylo z biskupstva jeho, v Jerapolim toho míezzta ApS 132; coZ jézdé po míezztu slysal sem ApD 1b10; morskych miezzt--- Duch 18; v miezztye tudieże Duch 70 (nejistý vý- znam, je možno číst i „v miestě“); Mohuč jedno míezto slóve, gdeZ potok hi féka plóve meny dosti slovütnymi tam mezi miezzthy jinymi, z ńuż miezzto jmene dobylo Pil 1a9, 1a12, la13; Ciha pak déjü potoku, jenZ pod mízztem sé s ńd (řekou) stiece Pil 1a19; stalo sé piéd mnohym rokem, Ze sé vzývá Mohuč míezzto Pil 1a23; pirvé céstujé nepiésta
Strana 275
(Jidas), jeliże s6 dobra miezzta JidM 46; Pobéhu, chtiece utéci, Zidovstvo k myej- tom, na hrady JakKl 33; (král) üsilé nepiésta, aZe v$ak hi doby myejta JakKI 216; meškati nedok., v čem, otáleti s něčím: co v tom mef|kamy? Duch 59; mezi předl.; s instr. - vyjadřuje zařa- zení nebo postavení někoho nebo něčeho v určité skupině: dřéve pozván (Jakub) bohem Mezí všěmi učenníky ApD 2b15; potok hi fèka plôve meny dosti slovût- nými tam mezí městy jinými Pil 1a12; - vyjadřuje výskyt nějakého jevu v urči- tém společenství: gdyž kto vezme ne- smysl taký, jenšto ani mezi ptáky... byvá ApD 1a17; - mezi tiem = mezitím, zatím, během toho: placáci pade (Anna) nicé, (k) bohu vzdysûci s pokorû. Mezi tiem vezfieci vzhóru, uzřé v hruècè hniezdo vrabie Mar 39; A posel z toho veselé Mezi tiem juZe potázal, kak by jemu (král dítěti) v(z)dieti kázal Pil 2523; svým nečasem, jenž sě mezí tiem nahodi, počenši (královna) syna porodi JidD lal6; Mezi tiem sé to pak uda, Z' vynéde Pilát hi Juda JidM 61; Mezy tiem sám král zavola na Annu Silv 47; Meżopotamitsko, -so-, -zo- sti., Mezo- potámie, üzemí mezi Eufratem a Tigridem: tito jsń z Elamicka a si z Mesopotamiczka Duch 12; mieniti nedok. - k komu, obraceti mysl: Takž tu vše své dobré děnie, mlád sa, činil, k bohu mýenýe Mar 13 (jsa myslí s Bohem VýbAk); ktož koli sirdcem či- (stým) věrně bude k ňemu (bohu) mle--- Duch 45; - na co, pomýšleti: Svěcká moci, co neskutíš, k čemu sirdcě nepřinutíš, že na ňešto budeš míenýe, o to sě si birzo stieně! Pil 2b7; miesti sé nedok., misiti se, motati se, plésti sej měte sě mi = nemohu pochopit, uvádí mne ve zmatek: Proč sem jáz hi mój muž hyna, ž' ná(m) nedáš (bože) dcerky ni syna? JesèeZ mi zzie viece myÿete, 2 nevizu mého druZéte Mar 268; miesto stř. - místo, význačné místo: to miezzto z Latrana slóve hi dnes Latens rana ApD 2b3; - místo, postavení: V tohož míezzto apoštola Matyáš jest dosáhl stola ApS 68; - v tom (témž) miestě = teh- dy, hned tehdy, hned potom, ihned: V tom miezztye oni lékaři, tu žábu, jakž v sě byl vchvátil, dachu jmu, by j(u) vyvrâtil ApD 2a1; V tuZ dobu muzé naleze (Ji- dáš), an sě s mořě k břčhu veze; v témž míezztýe jakž ho potáza, tak jmu, jakž bylo, vykáza JidD 2a17; jakž Ježúšem obiéz piéstal, tak v tom myejtye křest sě jím stal Silv 64; miesto předl. s gen., místo, namísto, za: Matyáš, apoštol svatý, losem Judy míezzto vzatý ApŠ 45; míliti sě nedok., komu, býti milý, líbiti se: Bolí ju (ženu) sirdce..., že zzie jí ne- mílíl (Jidáš), Ze mysíü jinamo chylil JidM 157; Cuju to po tvém vzdychaní, že zzie tobě (Jidáš ženě) nic nemiliu JidM 165; milosrdie stř., milosrdenství: Viz, člo- věče bohobojný..., velikého mylofyrdye, (kako) syn boZí nehrdé bral sé byl k Jeru- salemu! UmKl 81; = mylofrrdya UmK 2a5; = mylofrdije UmStK]1 3; milosrdný příd.: Ó, božie milosti tvrd- na a tvrdnosti mylofrdnaa UmŚtKI 52; milost ž., láska, přízeň: jiné tváři, jěž tvá mílozzt ščedřé daří Mar 71; ten (člověk) čúš, jenž na sě nepomní, ani tbá milozzty boZie JidM 119; Judás pocé ve Ccti rósti, v sboZü, v hospodnie milozzty JidM 126; mylojt tobü mné (Kristovi Bohem) daná UmkKl 9; člověče bohoboj- ny, božie mylofty dóstojný UmKl 80; = mylosty UmK 2a4; = mylofti UmStKI 2; Ó, boxie mylofti tvrdné a tvrdnosti milosrdná UrmStKl 51; Sâm-lis (Kriste) myloft, čis milostiv, ežs sé mylofti ne- zhostiv? UmStKl 55, 56; I Fku brZ, ežs myloft sama UmStKl 57; milostivý příd., dobrotivý, milosrdný: Sám-lis (Kriste) milost, Cis mylojtyw, eZs sé milosti nezhostiv? UmŚtKI 55; mily pfid.: na tvorée myly UmStKI 41; mimo pfedl. s akus., pfed, nad: pfikrad sě (Jidáš) v cuzie pastviščě, Mímo bratra v čest sě tiščě JidD 1a21; minúti dok. co, přejíti kolem něčeho 275
(Jidas), jeliże s6 dobra miezzta JidM 46; Pobéhu, chtiece utéci, Zidovstvo k myej- tom, na hrady JakKl 33; (král) üsilé nepiésta, aZe v$ak hi doby myejta JakKI 216; meškati nedok., v čem, otáleti s něčím: co v tom mef|kamy? Duch 59; mezi předl.; s instr. - vyjadřuje zařa- zení nebo postavení někoho nebo něčeho v určité skupině: dřéve pozván (Jakub) bohem Mezí všěmi učenníky ApD 2b15; potok hi fèka plôve meny dosti slovût- nými tam mezí městy jinými Pil 1a12; - vyjadřuje výskyt nějakého jevu v urči- tém společenství: gdyž kto vezme ne- smysl taký, jenšto ani mezi ptáky... byvá ApD 1a17; - mezi tiem = mezitím, zatím, během toho: placáci pade (Anna) nicé, (k) bohu vzdysûci s pokorû. Mezi tiem vezfieci vzhóru, uzřé v hruècè hniezdo vrabie Mar 39; A posel z toho veselé Mezi tiem juZe potázal, kak by jemu (král dítěti) v(z)dieti kázal Pil 2523; svým nečasem, jenž sě mezí tiem nahodi, počenši (královna) syna porodi JidD lal6; Mezi tiem sé to pak uda, Z' vynéde Pilát hi Juda JidM 61; Mezy tiem sám král zavola na Annu Silv 47; Meżopotamitsko, -so-, -zo- sti., Mezo- potámie, üzemí mezi Eufratem a Tigridem: tito jsń z Elamicka a si z Mesopotamiczka Duch 12; mieniti nedok. - k komu, obraceti mysl: Takž tu vše své dobré děnie, mlád sa, činil, k bohu mýenýe Mar 13 (jsa myslí s Bohem VýbAk); ktož koli sirdcem či- (stým) věrně bude k ňemu (bohu) mle--- Duch 45; - na co, pomýšleti: Svěcká moci, co neskutíš, k čemu sirdcě nepřinutíš, že na ňešto budeš míenýe, o to sě si birzo stieně! Pil 2b7; miesti sé nedok., misiti se, motati se, plésti sej měte sě mi = nemohu pochopit, uvádí mne ve zmatek: Proč sem jáz hi mój muž hyna, ž' ná(m) nedáš (bože) dcerky ni syna? JesèeZ mi zzie viece myÿete, 2 nevizu mého druZéte Mar 268; miesto stř. - místo, význačné místo: to miezzto z Latrana slóve hi dnes Latens rana ApD 2b3; - místo, postavení: V tohož míezzto apoštola Matyáš jest dosáhl stola ApS 68; - v tom (témž) miestě = teh- dy, hned tehdy, hned potom, ihned: V tom miezztye oni lékaři, tu žábu, jakž v sě byl vchvátil, dachu jmu, by j(u) vyvrâtil ApD 2a1; V tuZ dobu muzé naleze (Ji- dáš), an sě s mořě k břčhu veze; v témž míezztýe jakž ho potáza, tak jmu, jakž bylo, vykáza JidD 2a17; jakž Ježúšem obiéz piéstal, tak v tom myejtye křest sě jím stal Silv 64; miesto předl. s gen., místo, namísto, za: Matyáš, apoštol svatý, losem Judy míezzto vzatý ApŠ 45; míliti sě nedok., komu, býti milý, líbiti se: Bolí ju (ženu) sirdce..., že zzie jí ne- mílíl (Jidáš), Ze mysíü jinamo chylil JidM 157; Cuju to po tvém vzdychaní, že zzie tobě (Jidáš ženě) nic nemiliu JidM 165; milosrdie stř., milosrdenství: Viz, člo- věče bohobojný..., velikého mylofyrdye, (kako) syn boZí nehrdé bral sé byl k Jeru- salemu! UmKl 81; = mylofrrdya UmK 2a5; = mylofrdije UmStK]1 3; milosrdný příd.: Ó, božie milosti tvrd- na a tvrdnosti mylofrdnaa UmŚtKI 52; milost ž., láska, přízeň: jiné tváři, jěž tvá mílozzt ščedřé daří Mar 71; ten (člověk) čúš, jenž na sě nepomní, ani tbá milozzty boZie JidM 119; Judás pocé ve Ccti rósti, v sboZü, v hospodnie milozzty JidM 126; mylojt tobü mné (Kristovi Bohem) daná UmkKl 9; člověče bohoboj- ny, božie mylofty dóstojný UmKl 80; = mylosty UmK 2a4; = mylofti UmStKI 2; Ó, boxie mylofti tvrdné a tvrdnosti milosrdná UrmStKl 51; Sâm-lis (Kriste) myloft, čis milostiv, ežs sé mylofti ne- zhostiv? UmStKl 55, 56; I Fku brZ, ežs myloft sama UmStKl 57; milostivý příd., dobrotivý, milosrdný: Sám-lis (Kriste) milost, Cis mylojtyw, eZs sé milosti nezhostiv? UmŚtKI 55; mily pfid.: na tvorée myly UmStKI 41; mimo pfedl. s akus., pfed, nad: pfikrad sě (Jidáš) v cuzie pastviščě, Mímo bratra v čest sě tiščě JidD 1a21; minúti dok. co, přejíti kolem něčeho 275
Strana 276
bez povšimnutí: chtěvše (zloději) ten dóm mynuczy, pocéchu to maso čúci JakKl 181; co, ponechati bez povšimnutí, ne- chati na pokoji, pominouti: Zrado, vědě, Z' nic nemíneji, v$akZ sama potom oply- neš JidM 25; |. co, vyhnouli se, obejíti: sebravée sé biskupi toho Íütého pohan- stva, Mínuwfije moc svého panstva, vlá- čili jeho (Marka) po městu ApŠ 103 (pře- kročivše Geb Sl 2, 368, VýbAk); Mocný hospodine, jehož vólu nic nemíne Mar 47; u mdle(jžších berüce (zloději) ztravu mocü, mynuw[|ie popravu JakKl 180; čeho, chybiti se: řekl (Izaiáš) přěd mno- hým rokem, pravdy nice v tom nemyna Silv 3; - minouti, uplynouti: A gdyZ dvad- céti let mínu, pojal (muZ) sobé Zené hpannu Mar 156; Zatiem devět měsiec mínu Pil 2b15; - minouti, pfestati: GdyZ pak ona svétlost mínu, fud sé o jho (Jana) rové svinu ApS 36; mísa ž.: Véz, Zet sé Cas blíZi k tomu, hodovav$e jíti k domu, jéd$e dáti mízzu druhu! JidM 143; mistr m., vědec, znalec, odborník, učitel, mistr: Tehdy míftrsi sě sezřěvše, dachu jmu (Neronovi) féC, jakZ umévse ApD 2a10; takéZe hi míjtr Seneka vykládá sé „sám sé séka** ApD2b7?; Tiéba jho mijtru našemu (Kristu) UmKl 30; = myitru UmK 1b1; Myijtr ná$ má potiébu toho UmKl 35; Myjitrzye, porokuj svéj bratří UmKl 71; mladý příd.: Takž tu vše své dobré děnie, Mlad sa, činil (muž), k bohu mieně Mar 13; - u mladých dnech = ve dnech mladosti, v mladém věku: musil (král) u mladých dnech sníti JidM 20; mlééti nedok.: Což k tomu, mylchzíu 0 jiném, jedno to, Ze pocé (dívka) synem Pil 2b13; bity k mateti plácé, máti pak tajieci mylchzí JidD 1b16; o nápoju z žlči David v témZ písmé nemylezy Silv 14; Budü-li oni (lidé) mlyczyety, kamenie bude kricéti UmK 2a1; mluva ž., řeč, promluva: Dokončav (Jan) pak tu mšu ovšem, všie své mluwy slově po všem..., taká jho světlost ostúpi ApS 29; V tej mluwíe (svatý) Petr vstana... vece Duch 29; 276 mluviti nedok.: (b)yla (Anna) k bohu Zalujáci (h)i mluwila řkúci Mar 24; vzed3e (Anna) placcívé mluwíeczí, Fküci Mar 45; Lékaři dosti mluwiwfje proti tomu ApD 1b17; Mluwiecze k nám o svém bo(zě) Duch 28; Petr mluwie Duch 58; Nač bych o tom mluwíl mnoho JidD 1a26; mluwyty o tom JakKl 218; Vizu J(eZá$é)... s $atanem mluwiecze Silv 9; By co bylo zfie(ce), Doech by rád mluwyl viece Silv 76; TakZ s ním nemlu- wywifje (učedníci s majitelem hříběte) mnoho..., vzložichu své pláščě na ně UmKl36; I řekl svatý Pavel, na to Mluwye UmK 2b10; - co, hlásati: mluwle slovo boZie Duch 68; mlynný příd., mlýnský: pod m(č)stem sě s ňú stieče (potok s řekou), s mlýnných jézóv velmi jécé Pil 1a20; mněný příd., domnělý: mimo bratra v čest sě tiščě (Jidáš), a jsa jmu sotně bratr mnyený JidD 1a22; mnieti nedok. domnívati se, míniti: takž mnýecze (lidé), by tu byl (Jan) ležě ApS 35; Zda mnyfij, by v tej četi stál dlůho? JidM 134; Tvój rozum v obla- ciech léce, protož, mníu, svéj řčči hovieš Silv 43; - co, míti na mysli: jehožto ne- věrní nemnye UmkXk la4; mnieti sé (s part. -nt-) = domnívati se o sobě: Kakt svymi hird jest (Ruben) ščěpy! Mny sé se mnü (Jidás$em) vieZé cépy JidM 102; mnohem v. mnoho mnoho zpodst. příd. stř., přísl.: ni jeden z toho krajé byl, tak mnoho skota jmajé Mar 11; mnoho Íudí zbylo... svého zraku ApS 77; Svaty Marek casa svého tirpél mnoho protivného ApS 95; svü krýú mnoho dü$ poküpi ApS 100; (Be- nátéané) sü ...prohlesli... svatost pro tu, jieZ sé jim mnoho dostává ApS 122; Svaty Petr po mnozíe skutciech ...sotné sobü vlásti moha ApS 142; mnoho čakal LegPJak 1b2; By na lov v hojnéj čceti jéno, gd(e)Z mnoho zvér(é) védéno Pil 1b8; Nač bych o tom mluvil mnoho JidD 1a26; vyněde Pilát hi Juda s mohem Íudí krátit chvíle JidM 63; Takž s ním ne- mluvivše mnoho UmkKl 36; staří, dietky
bez povšimnutí: chtěvše (zloději) ten dóm mynuczy, pocéchu to maso čúci JakKl 181; co, ponechati bez povšimnutí, ne- chati na pokoji, pominouti: Zrado, vědě, Z' nic nemíneji, v$akZ sama potom oply- neš JidM 25; |. co, vyhnouli se, obejíti: sebravée sé biskupi toho Íütého pohan- stva, Mínuwfije moc svého panstva, vlá- čili jeho (Marka) po městu ApŠ 103 (pře- kročivše Geb Sl 2, 368, VýbAk); Mocný hospodine, jehož vólu nic nemíne Mar 47; u mdle(jžších berüce (zloději) ztravu mocü, mynuw[|ie popravu JakKl 180; čeho, chybiti se: řekl (Izaiáš) přěd mno- hým rokem, pravdy nice v tom nemyna Silv 3; - minouti, uplynouti: A gdyZ dvad- céti let mínu, pojal (muZ) sobé Zené hpannu Mar 156; Zatiem devět měsiec mínu Pil 2b15; - minouti, pfestati: GdyZ pak ona svétlost mínu, fud sé o jho (Jana) rové svinu ApS 36; mísa ž.: Véz, Zet sé Cas blíZi k tomu, hodovav$e jíti k domu, jéd$e dáti mízzu druhu! JidM 143; mistr m., vědec, znalec, odborník, učitel, mistr: Tehdy míftrsi sě sezřěvše, dachu jmu (Neronovi) féC, jakZ umévse ApD 2a10; takéZe hi míjtr Seneka vykládá sé „sám sé séka** ApD2b7?; Tiéba jho mijtru našemu (Kristu) UmKl 30; = myitru UmK 1b1; Myijtr ná$ má potiébu toho UmKl 35; Myjitrzye, porokuj svéj bratří UmKl 71; mladý příd.: Takž tu vše své dobré děnie, Mlad sa, činil (muž), k bohu mieně Mar 13; - u mladých dnech = ve dnech mladosti, v mladém věku: musil (král) u mladých dnech sníti JidM 20; mlééti nedok.: Což k tomu, mylchzíu 0 jiném, jedno to, Ze pocé (dívka) synem Pil 2b13; bity k mateti plácé, máti pak tajieci mylchzí JidD 1b16; o nápoju z žlči David v témZ písmé nemylezy Silv 14; Budü-li oni (lidé) mlyczyety, kamenie bude kricéti UmK 2a1; mluva ž., řeč, promluva: Dokončav (Jan) pak tu mšu ovšem, všie své mluwy slově po všem..., taká jho světlost ostúpi ApS 29; V tej mluwíe (svatý) Petr vstana... vece Duch 29; 276 mluviti nedok.: (b)yla (Anna) k bohu Zalujáci (h)i mluwila řkúci Mar 24; vzed3e (Anna) placcívé mluwíeczí, Fküci Mar 45; Lékaři dosti mluwiwfje proti tomu ApD 1b17; Mluwiecze k nám o svém bo(zě) Duch 28; Petr mluwie Duch 58; Nač bych o tom mluwíl mnoho JidD 1a26; mluwyty o tom JakKl 218; Vizu J(eZá$é)... s $atanem mluwiecze Silv 9; By co bylo zfie(ce), Doech by rád mluwyl viece Silv 76; TakZ s ním nemlu- wywifje (učedníci s majitelem hříběte) mnoho..., vzložichu své pláščě na ně UmKl36; I řekl svatý Pavel, na to Mluwye UmK 2b10; - co, hlásati: mluwle slovo boZie Duch 68; mlynný příd., mlýnský: pod m(č)stem sě s ňú stieče (potok s řekou), s mlýnných jézóv velmi jécé Pil 1a20; mněný příd., domnělý: mimo bratra v čest sě tiščě (Jidáš), a jsa jmu sotně bratr mnyený JidD 1a22; mnieti nedok. domnívati se, míniti: takž mnýecze (lidé), by tu byl (Jan) ležě ApS 35; Zda mnyfij, by v tej četi stál dlůho? JidM 134; Tvój rozum v obla- ciech léce, protož, mníu, svéj řčči hovieš Silv 43; - co, míti na mysli: jehožto ne- věrní nemnye UmkXk la4; mnieti sé (s part. -nt-) = domnívati se o sobě: Kakt svymi hird jest (Ruben) ščěpy! Mny sé se mnü (Jidás$em) vieZé cépy JidM 102; mnohem v. mnoho mnoho zpodst. příd. stř., přísl.: ni jeden z toho krajé byl, tak mnoho skota jmajé Mar 11; mnoho Íudí zbylo... svého zraku ApS 77; Svaty Marek casa svého tirpél mnoho protivného ApS 95; svü krýú mnoho dü$ poküpi ApS 100; (Be- nátéané) sü ...prohlesli... svatost pro tu, jieZ sé jim mnoho dostává ApS 122; Svaty Petr po mnozíe skutciech ...sotné sobü vlásti moha ApS 142; mnoho čakal LegPJak 1b2; By na lov v hojnéj čceti jéno, gd(e)Z mnoho zvér(é) védéno Pil 1b8; Nač bych o tom mluvil mnoho JidD 1a26; vyněde Pilát hi Juda s mohem Íudí krátit chvíle JidM 63; Takž s ním ne- mluvivše mnoho UmkKl 36; staří, dietky
Strana 277
malé (s) mnohem hlasóv boha chválé UmKXKl 46 (v rkpe: V mnohem, asi omy- lem); majčé mnoho luda s sobů Umkl 111; = UmšíKl 33; - mnohem (při komp.) = mnohem, o mnoho: z jiných jest (svatý Jakub) věcí mnohem ApD 2b13; ve mnozčě = četně, hojně: tito činie (divy) ve mnozíe Duch 27; mnohokrát čísl., přísl.; an ju (Jidáš královnu) mnohokrat juž smúcal JidD 1b20; mnohý příd.: Ten Matyáš mnohe zdra- viv, Mnohe Íudi hřiechóv zbaviv, posadil je v božiem lóně ApŠ 72, 73; Z Cyrenej- ska sú pak mnoz- a tito z Říma příchozí Duch 19; stalo sě přěd mnohým rokem Pil 1a22; byl (král)... v budúcích věcech umný, odtad mnohě časy věda Pil 2aó5; řekl (Izaiáš) přěd mnohym rokem Silv 2; množiti nedok., co, rozmnožovati, roz- hojňovati: k(aždý) svatý křest by mnosie Duch 67; moc ž. - moc, vliv, vláda: Bože, vědi, ž' tvá mocz všecko móže! Mar 25; minuvše (biskupi) mocz svého panstva, vláčili jeho (Marka) po městu ApŠ 103; Svěcká moczi, co neskutíš Pil 2b5; což chtěl (král), musi sě to státi, jakšto jemušto mocz dána Pil 2b11; Pilát tu ve všiej moczí JidM 48; nikdie mne tvá mocz (bože) nútekla JakKl 42; majč (Ježíš) ve všem všu mocz stálů UmKl 87; = UmŠtíKLl 9; jehož (Krista) sě všě mocz neskryla. by jmu v čem potřčébna byla UmKl 91; = UmšŠtíKl 13; Či nemohl (by) moczy mieti (Ježíš) UmKl 109; = UmšŠiKl 31; vše moha nechtěls moczy UmK 2b3; = UmštíKl 47; (Ježíš) byl z erodské moczy UmkKX 3a2; Ó, božie milosti tvrdná..., rozprostřělas svú mocz divně! UmšíKl 53; - násilí: zloději nocní, jišto byli ješče mocní, u mdle(j)ích berúce ztravu Mocziu JakKl 180; - množ- ství, mnoho: vlada (Pilát) všiem židov- stvem volně, maj mocz pomoci silné JidM 39; - vojsko: Pověst juž všady pro- slula, že ta mocz mořě přčplula JakKl 30; moci nedok. býti schopen, býti s to; míti možnost: tam, gdež ho měsiecóv pěti nikte nemohl byl vzvěděti Mar 7; péču bych o duši jměla, ač bych mohla kterým skutkem Mar 34; Nemoha (Jidáš) drobóv sdiržčti, musil sě v poly rozdřieti ApŠ 50; nalésti jho (Matyáše) nemohucze (nepřá- telé) ApŠ 86; Mohli (pohané) věkem preč utéci pro strach veliké hřímoty ApŠ 109; každý, jamž mohl, utekli ApŠ 113; sotně sobú vlásti moha (Petr) mdlobú ApŠ 147; chcu (Nero) tomu..., by mi (lékaři) lékar- stva dobyli, jímž bych mohl dietě jmieti ApD 1bó; by nůúmělý mohl vzvěděti, c(o v to)m skutcě znamená sě Duch 82; Ne- mohuczi (královna) jmieti plodu JidD 1a8; gdyž mos, tu jho poskube (Jidáš bratra) JidD 1b?7; druh, gdež mose, druha tlačé JidD 1b14; Had zkřenuv nemohl utéci JidD 2b20; Nemoh (had) samomu (člověku) nic sdieti JidM 3; jsa svým Íudem postaten (král), všakž nemohl toho užiti JidM 19; ani tbá (takový člověk) milosti božie, chvátajč, kak moha, sbožie JidM 120; Ač bych kady mohl na nebe, tu mi nelzě zbýti tebe (boha) JakKl 39; Či jest nemohl (Ježíš) mieti koně...? UmKl 97; = UmštKl 19; (Či) pak ne- mohl (Ježíš) mieti sedla...? UmkKl 101; = UmštKl 23; Či nemohl (by) moci mieti (Ježíš)...? UmKl 109; = UmšŠ$'Kl 831; I mohl svět to tak zvěděti UmkK 1la?7; i jels na smrit dobrovolně, Moha vše moci odolně UmkK 2b8; - býti oprávněn: Zrado, vědě, ž'* nic nemineš, všakž sama potom oplyneš. Takéž mohu řéci Judě! JidM 27; - co, zmáhati, dovésti, ovládati, míti v moci: Bože, vědi, ž* tvá moc všecko mosel! Mar 25; žes vše moha (Kriste) nechtěls moci UmK 2b3; = UmštKl 47; i jels na smrit dobrovolně, moha vše moczy odolně Umk 2b8; vyjadřuje nejistotu mluvčího, přibližnost obsahu výpovědi: Hi mohlo to býti v řúju Pil 1b27; - vyjadřuje možnost nebo nemož- nost existence něčeho, označuje děj jako uskutečnitelný nebo neuskutečnitelný: chtě na to sám hlédati (Nero), (jež jest) zápovědné lože, o ňemž až řéci nemose, gdyž kto vezme nesmysl taký ApD lal15 (nelze); Kak by mi (králi) pomohlo, by mi sě t(o) státi mohlo, což vižu Pil 2a8 (kdyby to bylo možné); Poběhu, chtiece 277
malé (s) mnohem hlasóv boha chválé UmKXKl 46 (v rkpe: V mnohem, asi omy- lem); majčé mnoho luda s sobů Umkl 111; = UmšíKl 33; - mnohem (při komp.) = mnohem, o mnoho: z jiných jest (svatý Jakub) věcí mnohem ApD 2b13; ve mnozčě = četně, hojně: tito činie (divy) ve mnozíe Duch 27; mnohokrát čísl., přísl.; an ju (Jidáš královnu) mnohokrat juž smúcal JidD 1b20; mnohý příd.: Ten Matyáš mnohe zdra- viv, Mnohe Íudi hřiechóv zbaviv, posadil je v božiem lóně ApŠ 72, 73; Z Cyrenej- ska sú pak mnoz- a tito z Říma příchozí Duch 19; stalo sě přěd mnohým rokem Pil 1a22; byl (král)... v budúcích věcech umný, odtad mnohě časy věda Pil 2aó5; řekl (Izaiáš) přěd mnohym rokem Silv 2; množiti nedok., co, rozmnožovati, roz- hojňovati: k(aždý) svatý křest by mnosie Duch 67; moc ž. - moc, vliv, vláda: Bože, vědi, ž' tvá mocz všecko móže! Mar 25; minuvše (biskupi) mocz svého panstva, vláčili jeho (Marka) po městu ApŠ 103; Svěcká moczi, co neskutíš Pil 2b5; což chtěl (král), musi sě to státi, jakšto jemušto mocz dána Pil 2b11; Pilát tu ve všiej moczí JidM 48; nikdie mne tvá mocz (bože) nútekla JakKl 42; majč (Ježíš) ve všem všu mocz stálů UmKl 87; = UmŠtíKLl 9; jehož (Krista) sě všě mocz neskryla. by jmu v čem potřčébna byla UmKl 91; = UmšŠtíKl 13; Či nemohl (by) moczy mieti (Ježíš) UmKl 109; = UmšŠiKl 31; vše moha nechtěls moczy UmK 2b3; = UmštíKl 47; (Ježíš) byl z erodské moczy UmkKX 3a2; Ó, božie milosti tvrdná..., rozprostřělas svú mocz divně! UmšíKl 53; - násilí: zloději nocní, jišto byli ješče mocní, u mdle(j)ích berúce ztravu Mocziu JakKl 180; - množ- ství, mnoho: vlada (Pilát) všiem židov- stvem volně, maj mocz pomoci silné JidM 39; - vojsko: Pověst juž všady pro- slula, že ta mocz mořě přčplula JakKl 30; moci nedok. býti schopen, býti s to; míti možnost: tam, gdež ho měsiecóv pěti nikte nemohl byl vzvěděti Mar 7; péču bych o duši jměla, ač bych mohla kterým skutkem Mar 34; Nemoha (Jidáš) drobóv sdiržčti, musil sě v poly rozdřieti ApŠ 50; nalésti jho (Matyáše) nemohucze (nepřá- telé) ApŠ 86; Mohli (pohané) věkem preč utéci pro strach veliké hřímoty ApŠ 109; každý, jamž mohl, utekli ApŠ 113; sotně sobú vlásti moha (Petr) mdlobú ApŠ 147; chcu (Nero) tomu..., by mi (lékaři) lékar- stva dobyli, jímž bych mohl dietě jmieti ApD 1bó; by nůúmělý mohl vzvěděti, c(o v to)m skutcě znamená sě Duch 82; Ne- mohuczi (královna) jmieti plodu JidD 1a8; gdyž mos, tu jho poskube (Jidáš bratra) JidD 1b?7; druh, gdež mose, druha tlačé JidD 1b14; Had zkřenuv nemohl utéci JidD 2b20; Nemoh (had) samomu (člověku) nic sdieti JidM 3; jsa svým Íudem postaten (král), všakž nemohl toho užiti JidM 19; ani tbá (takový člověk) milosti božie, chvátajč, kak moha, sbožie JidM 120; Ač bych kady mohl na nebe, tu mi nelzě zbýti tebe (boha) JakKl 39; Či jest nemohl (Ježíš) mieti koně...? UmKl 97; = UmštKl 19; (Či) pak ne- mohl (Ježíš) mieti sedla...? UmkKl 101; = UmštKl 23; Či nemohl (by) moci mieti (Ježíš)...? UmKl 109; = UmšŠ$'Kl 831; I mohl svět to tak zvěděti UmkK 1la?7; i jels na smrit dobrovolně, Moha vše moci odolně UmkK 2b8; - býti oprávněn: Zrado, vědě, ž'* nic nemineš, všakž sama potom oplyneš. Takéž mohu řéci Judě! JidM 27; - co, zmáhati, dovésti, ovládati, míti v moci: Bože, vědi, ž* tvá moc všecko mosel! Mar 25; žes vše moha (Kriste) nechtěls moci UmK 2b3; = UmštKl 47; i jels na smrit dobrovolně, moha vše moczy odolně Umk 2b8; vyjadřuje nejistotu mluvčího, přibližnost obsahu výpovědi: Hi mohlo to býti v řúju Pil 1b27; - vyjadřuje možnost nebo nemož- nost existence něčeho, označuje děj jako uskutečnitelný nebo neuskutečnitelný: chtě na to sám hlédati (Nero), (jež jest) zápovědné lože, o ňemž až řéci nemose, gdyž kto vezme nesmysl taký ApD lal15 (nelze); Kak by mi (králi) pomohlo, by mi sě t(o) státi mohlo, což vižu Pil 2a8 (kdyby to bylo možné); Poběhu, chtiece 277
Strana 278
utéci, židovstvo k městóm, na hrady..., strúce všady jakšto plátno, gdež mos co býti udatno JakKl 36; mocný příd. - mající moc: moczný hos- podine, jehož vólu nic nemine Mar 46; podlé mocznych králóv nrava UmStKl 87; - čeho, mající moc nad něčím: Hi by Judáš moczen dvoru JidM 55; silný: zloději nocní, jišto byli ješče moczný, u mdle(j)ších berúce ztravu JakKl 178; - čím, mající hojnost něčeho: jiné tváři... sú plodem, jakž chceš (bože), moczný Mar 72; modliti sé nedok., komu, modliti se k někomu: dal (Marek) dušu bohu zzíe modle ApŠ 107; modlitva ž., modlitba: na modlitwie sé poloZi (Jan) ApS 19; Mohan m., jm. feky: Mohan, sly&u, fécé déjà Pil Ja16; Mohué Z., jm. míst.: Mohuchz jedno mésto slóve Pil 1a9; Ze sé vzy vá mohuchz mésto Pil 1a23; mój zájm. přivlastňovací: jáz (Anna) hi moy muž Mar 26; nevižu (Anna) meho druZéte Mar 29; jušto (strast) ma jest mati jméla ApD 1b7; moy mi zly necésel ApD 2a7; coZ vizu (kral) z meho pohodlé Pil 2a9; bych byl mé králevé podlé Pil 2a10; ktož mi ščěpóv mých netlačí JidM 98; BudZ ma kirmé, sy(nu mily), pfi mey hi tvéj stra(stnéj chvíli?, budZ, moy synu, u pověsti JakKl 169, 170, 171; Dali sá mi k nápoju smiesivse Zlé v ZieZu mogiu Silv 16; morský příd., mořský: Morzkých měst Duch 18; moře stř.: každá tvář..., juž země neb morse plodí Mar 54; ktoZ z nich (Benát- čanů) na morsí plavá ApŠ 123; včě (Ji- dáš) rybitva ptáti, chtě na ňem sě dotá- zati, kak by jho přčjal na morsí JidD 2a11; an sě s morsie k břčhu veze (muž) JidD 2a16; bra sě (Jidáš) preč na morse JidD 2b11; přčbyl (Jidáš) morse, země, iéky JidM 32; stasta (oba králové) za morzem na méle s tfm(i) sty korábóv JakKl 1; slunce sé vzdvih od morzie pustilo papirslky jasné Jak Kl 12; ta moc morzie piéplula JakKl! 30; Vladna (Je- 278 žíš) nebem, morzem, zemů UmKl 84; = UmštKl 6; movitý příd. - mocný, zámožný: A ten král, jakšto jenž movít, zamysli chtě jčti lovit Pil 1b1 (jako pán k tomu oprávněný Geb SI 2, 403), přední, vynikající: byl (Jakub) tiem v3dy viece mowit, Ze jho všdy (s) sobú pozýval (bůh) ApD 2b18; mračiti nedok.: mrach--- LegPNaneb 1b11; mrtvý příd.: Bych as mýrtwa jho vi- děla (Anna svého muže), péču bych o duài jméla Mar 32; hi myrtwé hi Zivé bude (Kristus) hi napokon súdě Duch 40; mirtw byv, opét oZivu Silv 30; mšě ž., mše: počem (Jan) sám svatü mijfu pieti ApS 27; Dokonéav pak tu mijiu oviem ApS 28; mučiti nedok.: Tet jho chtě muchzity (císař Jana), vsadi v olej vrúcí ApŠ 4; musiti nedok.: nemoha (Jidáš) drobóv sdirZéti, Muzzil sé v poly rozdiieti ApS 51: hi musíu, ač nerad, féci o toho ciesaré zlobě ApD 1a3; Muzzichu (lékaři) jmu (Neronovi) nápoj dáti ApD 1b19; což chtěl (král), muzzi sě to státi Pil 2b10; Muzzíl (král) u mladých dnech sníti JidM 20; budďž, mój synu, u pověsti, neb tebe mufjiu pojies(ti)! JakKl 172; (jíti z púščě smutně mujífyl (ďábel) Silv 109; I mufijm to féci pilné UmStKl 54; miütiti nedok., rmoutiti, trápiti: Tiem (život) mutyty pocé (Jidás) JidD 2a19; - mititi 88, rmoutiti se, trápiti se: Muty zzie (královna) sama svü vinü JidD 1b19; netbajé (Jidáš), co zzie zde mutye, jimsto zlá pamét ostavil JidD 2b15; muž m. mu: Musíe za Zenu vzem sobé (Nero) ApD 2a19; Hi byl jeden král tu gdasi, slovitny mus po své časy Pil I1a26; V tuž dobu musle naleze (Jidáš), an sé s mofé k bréhu veze JidD 2a15; - manžel: Proc sem jáz (Anna) hi mój mus hyna...? Mar 26; Zda vzpomínás onu chvifu, jus s dfevnim musem jmieva- la...? JidM 167; mysl ž.: dar svatého ducha ...všéch jich myzzl obpop(ade) Duch 50; Myzzliü hi sém hi tam tocé (Jidáš), kam by svój smutek obrátil JidD 2a20: Na to viü
utéci, židovstvo k městóm, na hrady..., strúce všady jakšto plátno, gdež mos co býti udatno JakKl 36; mocný příd. - mající moc: moczný hos- podine, jehož vólu nic nemine Mar 46; podlé mocznych králóv nrava UmStKl 87; - čeho, mající moc nad něčím: Hi by Judáš moczen dvoru JidM 55; silný: zloději nocní, jišto byli ješče moczný, u mdle(j)ších berúce ztravu JakKl 178; - čím, mající hojnost něčeho: jiné tváři... sú plodem, jakž chceš (bože), moczný Mar 72; modliti sé nedok., komu, modliti se k někomu: dal (Marek) dušu bohu zzíe modle ApŠ 107; modlitva ž., modlitba: na modlitwie sé poloZi (Jan) ApS 19; Mohan m., jm. feky: Mohan, sly&u, fécé déjà Pil Ja16; Mohué Z., jm. míst.: Mohuchz jedno mésto slóve Pil 1a9; Ze sé vzy vá mohuchz mésto Pil 1a23; mój zájm. přivlastňovací: jáz (Anna) hi moy muž Mar 26; nevižu (Anna) meho druZéte Mar 29; jušto (strast) ma jest mati jméla ApD 1b7; moy mi zly necésel ApD 2a7; coZ vizu (kral) z meho pohodlé Pil 2a9; bych byl mé králevé podlé Pil 2a10; ktož mi ščěpóv mých netlačí JidM 98; BudZ ma kirmé, sy(nu mily), pfi mey hi tvéj stra(stnéj chvíli?, budZ, moy synu, u pověsti JakKl 169, 170, 171; Dali sá mi k nápoju smiesivse Zlé v ZieZu mogiu Silv 16; morský příd., mořský: Morzkých měst Duch 18; moře stř.: každá tvář..., juž země neb morse plodí Mar 54; ktoZ z nich (Benát- čanů) na morsí plavá ApŠ 123; včě (Ji- dáš) rybitva ptáti, chtě na ňem sě dotá- zati, kak by jho přčjal na morsí JidD 2a11; an sě s morsie k břčhu veze (muž) JidD 2a16; bra sě (Jidáš) preč na morse JidD 2b11; přčbyl (Jidáš) morse, země, iéky JidM 32; stasta (oba králové) za morzem na méle s tfm(i) sty korábóv JakKl 1; slunce sé vzdvih od morzie pustilo papirslky jasné Jak Kl 12; ta moc morzie piéplula JakKl! 30; Vladna (Je- 278 žíš) nebem, morzem, zemů UmKl 84; = UmštKl 6; movitý příd. - mocný, zámožný: A ten král, jakšto jenž movít, zamysli chtě jčti lovit Pil 1b1 (jako pán k tomu oprávněný Geb SI 2, 403), přední, vynikající: byl (Jakub) tiem v3dy viece mowit, Ze jho všdy (s) sobú pozýval (bůh) ApD 2b18; mračiti nedok.: mrach--- LegPNaneb 1b11; mrtvý příd.: Bych as mýrtwa jho vi- děla (Anna svého muže), péču bych o duài jméla Mar 32; hi myrtwé hi Zivé bude (Kristus) hi napokon súdě Duch 40; mirtw byv, opét oZivu Silv 30; mšě ž., mše: počem (Jan) sám svatü mijfu pieti ApS 27; Dokonéav pak tu mijiu oviem ApS 28; mučiti nedok.: Tet jho chtě muchzity (císař Jana), vsadi v olej vrúcí ApŠ 4; musiti nedok.: nemoha (Jidáš) drobóv sdirZéti, Muzzil sé v poly rozdiieti ApS 51: hi musíu, ač nerad, féci o toho ciesaré zlobě ApD 1a3; Muzzichu (lékaři) jmu (Neronovi) nápoj dáti ApD 1b19; což chtěl (král), muzzi sě to státi Pil 2b10; Muzzíl (král) u mladých dnech sníti JidM 20; budďž, mój synu, u pověsti, neb tebe mufjiu pojies(ti)! JakKl 172; (jíti z púščě smutně mujífyl (ďábel) Silv 109; I mufijm to féci pilné UmStKl 54; miütiti nedok., rmoutiti, trápiti: Tiem (život) mutyty pocé (Jidás) JidD 2a19; - mititi 88, rmoutiti se, trápiti se: Muty zzie (královna) sama svü vinü JidD 1b19; netbajé (Jidáš), co zzie zde mutye, jimsto zlá pamét ostavil JidD 2b15; muž m. mu: Musíe za Zenu vzem sobé (Nero) ApD 2a19; Hi byl jeden král tu gdasi, slovitny mus po své časy Pil I1a26; V tuž dobu musle naleze (Jidáš), an sé s mofé k bréhu veze JidD 2a15; - manžel: Proc sem jáz (Anna) hi mój mus hyna...? Mar 26; Zda vzpomínás onu chvifu, jus s dfevnim musem jmieva- la...? JidM 167; mysl ž.: dar svatého ducha ...všéch jich myzzl obpop(ade) Duch 50; Myzzliü hi sém hi tam tocé (Jidáš), kam by svój smutek obrátil JidD 2a20: Na to viü
Strana 279
mýzzliů popeřě (Jidáš), chtě býti vrah té mateře JidD 2a23; Ta jmu (Pilátovi) žádost na mýzl vzpade JidM 76; ten, jenž má mýzl vysokú JidM 83; Čemu tvá mýzl tak odjata, nevěrný sám svój zlo- děju? JidM 136; leč bylo v noci, leč ve dne, zavše smutna (žena), mýzzli jedné JidM 154; mýzzliň jinamo chýlil (Jidáš) JidM 158; K tej řěčči žena zaplaka řkúci: „„Nenie mi mýzl taká.““ JidM 172; Či já (žena) sem vás (mužů) udatnějši hi myfl- než vy silnější? JakKl 204; mysliti nedok. - co, mysliti, zamýšleti: vieš to, silný bože, což sem kdy myzzlila Mar 75; - hodlati, zamýšleti: Kam mýzz- lijí, nevěrná sluho? JidM 133; na předl. - s akus.: - označuje jako cíl děje povrch nebo vrchní stranu něčeho, označuje předmět, na jehož povrch nebo vrchní stranu děj směřuje; označuje někoho nebo něco jako cíl určitého děje; často u sloves vyjadřujících myšlení, vůli, činnost smyslovou, sdělování apod.: Tehdy ty, již nan (Matyáše) nastáli..., pochytla (země) ApŠ 90; všdy byl (Petr) uplákajč, Na tu chvílu vzpomínajč ApŠ 145; chtě (Nero) na to sám hlédati ApD 1a13; na všě, již tu s(táchu)..., dar sva- tého ducha spad(e) Duch 47; sšed nan (Duch svatý na Krista) jesně Duch 93; Král jěda vezřěé na hvězdy Pil 2a2; na ňešto budeš (světská moci) mieně, o to sě si birzo stieněl Pil 2b7; Na to všú mysíú popeřě (Jidáš) JidD 2a23; bra sě (Jidáš) preč na moře JidD 2b11; pusti sě nan (had na člověka) velmi sípě JidM 2; včě Pilát na ščěpy zřieti JidM 73; Ta jmu (Pilátovi) žádost na mysl vzpade JidM 76; Netbaj... nice na to JidM 109; jehož sě člověk nedomní, ten čúš, jenž na sě nepomní JidM 118; Kam sě ti peniezi dějú, Na něž sě lakomě žčdíš...? JidM 139; Judáš, vznosiv svá křídla, potěže na sě osidla JidM 146; Na mě pak sě něco domníš (Jidáši) JidM 169; na břčh vy- stúpivše (lidé) JakKl 7; ktož pak potom patřil na to, podivil sě JakKl 21; Poběhu, chtiece utéci, židovstvo k městóm, na hrady JakKl 33; Takú vinu na sě pobdie (Židé) JakKl 37; Ač bych kady mohl na nebe, tu mi nelzě zbýti tebe (boha) JakKl 39; jehož sě na ně (Židy) domněno JakKl 49; sám král zavola Na Annu Silv 48; příde (Ježíš) do Betfajé Na tu horu oli- vecsků: UmKl 17; vzložichu (učedníci) své pláščě na ně (hříbě) UmKl 38; Ježúš inhed na ně (hříbě) vsěde UmkKl 39; že jsi (Kriste) na svět ve jmě božie přišel UmKl 61; Mistře, porokuj svéj bratří, že Íud na ně velmi patří UmKl 72; netbal (Ježíš) nic na svěckú chválu UmkKl 88; = UmŠtKLl 10; Na ny i na našěé syny UmK 4b?7, 4b?7; se vší královskúů ozdobůúů..., jakž sě pro světskůú čest stává, ež ni střiebro, ani zlato bývá draho vložiti na to Umšt Kl 40 (blízké pojetí účelovému); netbals na drahé ostrohy UmštKl 43; - nazna- čuje, že se něco děje za určitým účelem; naznačuje, že něco je určeno, potřebné pro něco: hi chcu (Nero) projíti tú cěstůú, Na to, což jézdě po městu slyšal sem ApD 1b10; že j' na to bohem ustaven (Ježíš), aby jím svět byl uzdrav(en) Duch 37; juž vše př.hotováno, což k tomu (lovu) po- třébováno Na čest po králevském právu Pil 1b5; By na lov v hojnéj čceti jéno Pil 1b7; Judáš počě ve čceti rósti..., pozván sa jakšto na hody JidM 127; křest sě jím (Ježíšem) stal Na počátek uzdravenie Silv 65; že jsi...přišel (Kriste) všém Íudem na zbožie UmKl 62; i jels na smrit dobrovolně UmK 2b?7; (Herodes) tehdy bieš přišel na hody Umk 3a3; (ostrohy) na tvé, bože, svaté nohy UmštíKl 44; - naznačuje účinek nějaké činnosti: na svú škodu zradil (Jidáš) boha ApŠ 46; v cělo- váňú dal (Jidáš) znamenie hřiešnéj duši na ztracenie ApŠ$ 59; vše na svú budúcú škodu JidD 1a9; až ho popad (Jidáš bratra) hi utopi, Na své prohřčšilé hoře JidD 2b10; v svém sadu vyšel bě (Ruběn) sobě na vadu JidM 90; chvátajč, kak moha, sbožie, všecko na ztrátu svéj duši JidM 121; máteř pojem (Jidáš) sobě ženú Na ztrátu sobě složenů JidM 148; - ukazuje na pohnutku určitého projevu: Jehož hřiebě to, otáza, proč mu by bylo pojato. Pověděchu (učedníci) řkúce na to UmKl 34; = UmkXK 1bó5; I řekl svatý 279
mýzzliů popeřě (Jidáš), chtě býti vrah té mateře JidD 2a23; Ta jmu (Pilátovi) žádost na mýzl vzpade JidM 76; ten, jenž má mýzl vysokú JidM 83; Čemu tvá mýzl tak odjata, nevěrný sám svój zlo- děju? JidM 136; leč bylo v noci, leč ve dne, zavše smutna (žena), mýzzli jedné JidM 154; mýzzliň jinamo chýlil (Jidáš) JidM 158; K tej řěčči žena zaplaka řkúci: „„Nenie mi mýzl taká.““ JidM 172; Či já (žena) sem vás (mužů) udatnějši hi myfl- než vy silnější? JakKl 204; mysliti nedok. - co, mysliti, zamýšleti: vieš to, silný bože, což sem kdy myzzlila Mar 75; - hodlati, zamýšleti: Kam mýzz- lijí, nevěrná sluho? JidM 133; na předl. - s akus.: - označuje jako cíl děje povrch nebo vrchní stranu něčeho, označuje předmět, na jehož povrch nebo vrchní stranu děj směřuje; označuje někoho nebo něco jako cíl určitého děje; často u sloves vyjadřujících myšlení, vůli, činnost smyslovou, sdělování apod.: Tehdy ty, již nan (Matyáše) nastáli..., pochytla (země) ApŠ 90; všdy byl (Petr) uplákajč, Na tu chvílu vzpomínajč ApŠ 145; chtě (Nero) na to sám hlédati ApD 1a13; na všě, již tu s(táchu)..., dar sva- tého ducha spad(e) Duch 47; sšed nan (Duch svatý na Krista) jesně Duch 93; Král jěda vezřěé na hvězdy Pil 2a2; na ňešto budeš (světská moci) mieně, o to sě si birzo stieněl Pil 2b7; Na to všú mysíú popeřě (Jidáš) JidD 2a23; bra sě (Jidáš) preč na moře JidD 2b11; pusti sě nan (had na člověka) velmi sípě JidM 2; včě Pilát na ščěpy zřieti JidM 73; Ta jmu (Pilátovi) žádost na mysl vzpade JidM 76; Netbaj... nice na to JidM 109; jehož sě člověk nedomní, ten čúš, jenž na sě nepomní JidM 118; Kam sě ti peniezi dějú, Na něž sě lakomě žčdíš...? JidM 139; Judáš, vznosiv svá křídla, potěže na sě osidla JidM 146; Na mě pak sě něco domníš (Jidáši) JidM 169; na břčh vy- stúpivše (lidé) JakKl 7; ktož pak potom patřil na to, podivil sě JakKl 21; Poběhu, chtiece utéci, židovstvo k městóm, na hrady JakKl 33; Takú vinu na sě pobdie (Židé) JakKl 37; Ač bych kady mohl na nebe, tu mi nelzě zbýti tebe (boha) JakKl 39; jehož sě na ně (Židy) domněno JakKl 49; sám král zavola Na Annu Silv 48; příde (Ježíš) do Betfajé Na tu horu oli- vecsků: UmKl 17; vzložichu (učedníci) své pláščě na ně (hříbě) UmKl 38; Ježúš inhed na ně (hříbě) vsěde UmkKl 39; že jsi (Kriste) na svět ve jmě božie přišel UmKl 61; Mistře, porokuj svéj bratří, že Íud na ně velmi patří UmKl 72; netbal (Ježíš) nic na svěckú chválu UmkKl 88; = UmŠtKLl 10; Na ny i na našěé syny UmK 4b?7, 4b?7; se vší královskúů ozdobůúů..., jakž sě pro světskůú čest stává, ež ni střiebro, ani zlato bývá draho vložiti na to Umšt Kl 40 (blízké pojetí účelovému); netbals na drahé ostrohy UmštKl 43; - nazna- čuje, že se něco děje za určitým účelem; naznačuje, že něco je určeno, potřebné pro něco: hi chcu (Nero) projíti tú cěstůú, Na to, což jézdě po městu slyšal sem ApD 1b10; že j' na to bohem ustaven (Ježíš), aby jím svět byl uzdrav(en) Duch 37; juž vše př.hotováno, což k tomu (lovu) po- třébováno Na čest po králevském právu Pil 1b5; By na lov v hojnéj čceti jéno Pil 1b7; Judáš počě ve čceti rósti..., pozván sa jakšto na hody JidM 127; křest sě jím (Ježíšem) stal Na počátek uzdravenie Silv 65; že jsi...přišel (Kriste) všém Íudem na zbožie UmKl 62; i jels na smrit dobrovolně UmK 2b?7; (Herodes) tehdy bieš přišel na hody Umk 3a3; (ostrohy) na tvé, bože, svaté nohy UmštíKl 44; - naznačuje účinek nějaké činnosti: na svú škodu zradil (Jidáš) boha ApŠ 46; v cělo- váňú dal (Jidáš) znamenie hřiešnéj duši na ztracenie ApŠ$ 59; vše na svú budúcú škodu JidD 1a9; až ho popad (Jidáš bratra) hi utopi, Na své prohřčšilé hoře JidD 2b10; v svém sadu vyšel bě (Ruběn) sobě na vadu JidM 90; chvátajč, kak moha, sbožie, všecko na ztrátu svéj duši JidM 121; máteř pojem (Jidáš) sobě ženú Na ztrátu sobě složenů JidM 148; - ukazuje na pohnutku určitého projevu: Jehož hřiebě to, otáza, proč mu by bylo pojato. Pověděchu (učedníci) řkúce na to UmKl 34; = UmkXK 1bó5; I řekl svatý 279
Strana 280
Pavel, na to mluvé UmK 2b9; - oznacuje určitý časový úsek, dobu, po kterou něco trvá: všdy sě horším horšímž peka (Ji- dáš), ke ztrátě duši na věky JidM 31; - na všě strany = na všech stranách, všude: Tu na všě strany sly$éti, ande staří, dietky malé... boha chválé UmkKl 44; druh přěd druhem volajúce Na všě strany, o ňem (okolo Ježíše) dice UmKI 66; - v. i nac s lok.: - označuje povrch nebo vrchní stranu něčeho jako místo děje, označuje předmět, na jehož povrchu nebo vrchní straně něco spočívá, něco se děje; ozna- čuje místo, kde se něco děje: kromě což bych plodu vzala, vždy mi bylo na útrobě Mar 78 (měla jsem na srdci, na mysli); v rově by nalésti mannu na dně po všem rové ApS 40; Matyáš jest dosáhl stola, Na ňemž po velikém trudě sěde ApŠ 70; ktož z nich (Benátčanů) na moři plavá ApS 123; by rozpat (Filip) na kríZu ApS 139; porodi (žena) to klaté dietě, pro- slulé juž na všem světě Pil 2b18; kak by jho préjal (rybář Jidáše) na moři JidD 2a11; kak ho syn, kak vnuk... sé jsü sbyli na sem svété JidM 15; sen ni on byl pososen k zlému, jakž na rukú nošen JidM 52; ovoce vč.lé Na ščepiech v kro- kot dospělo JidM 65; stasta (oba králové) za mořem na měle s třm(i)? sty korábóv JakKl 1; zlato... všady vňuž hořčl(o, v) polích, v dolech, na horách JakKl 26; zaféza (Zena) dieté, nepoZdavii nic na svété JakKl 174; nósta kámen na ka- meni Jak Kl 218; 'Toho jste v sádé dirZéli (Zidé) a pak na diévé rozpéli Silv 24; ani člověčie krev která byla kde na niej (zemi) prolita Silv 93; Na ňemž (oslátku) nikde jest neseděl Urn Kl 23; jéde (Je£Zís) na sprostném osliku UmKI! 53; sédl (Je- Zí$) na tróné UmKl 114; = UmŚlKI 36; jezdiv (JeZiS) na oslétku lichém UmK 2b5; = UmStKI 49; Čili j*' nemohl (Ježíš) jmieti sedla, na němž by sě ta drahost svedla UmšŠíKl 24; - naznačuje, že pro- bíhá určitý proces, úkon, obřad: uslyšav (Jan) hlas boží, Na modlitvě sě položi ApS 19; chcu všdy tu strast vzv(&)déti, justo má jest máti jméla Na porodé, gdyZ 280 mé jméla ApD 1b8; na boZiem kr&cení Duch 91; - uvádí osobu, od níZ se néco žádá: včě (Jidáš) rybitva ptáti, chtě na ňem sě dotázati, kak by jho přějal JidD 2a10; vyjadřuje okolnost, že něco je něčím placeno: kto chtěl Žida jmieti, ten ho penéz na tridcétech vybiera JakKl 223 (za tficet); - na kratc6 = v krátkosti, krátce: Hi jest při těch sloviech tak(é) dary božie nejednaké, ač na krátcě, pově- déti Duch 81; jakZ hi povédé na krátcé JidM 58; - na mále — krátce, nedlouho: kak jest na male postala ¢aka Skariotcké vlastil JidM 8; kak ho (Přemysla) syn, kak vnuk na mále sé jsü sbyli na sem svété JidM 14; náboZstvo stf., náboZnost: sotné sobü vlásti moha (Petr) mdlobü hi postem velikym hi svym naboszztwem vselikym ApS 149; nač přísl., k čemu, proč: Nachz bych o tom mluvil mnoho JidD 1a26; gdyž sě zdravie ruší, tepirv tu bude poznáno, Nachz komu kak zéestie dáno JidM 124; nad, nade pfedl. - s akus.: nad to po- jmenovan(ie) nenie jmu (Kristu) třéba Zehnánie Silv 57; s instr.: Sa (Ježíš) král nade všěmi králi UmKl 89; = UmS!Kl 11: nadieti sě nedok., čemu, doufati v něco: Zbožně ktož jye tomu nadal, žes vše moha nechtéls moci UmK 2b2; = kto fye j? tomu nadal UmŚtKl 46; tomu (ye velmi nadal (Herodes) UmK 8a10; náhle piisl.; takž jakž náhle = jak- mile, sotva: Takž jakž nahle v řěči byšta (Jidáš a Pilát), oba sobě sě síúbišta JidM 53; - takoZ nahle (s part. -nt-) = jakmile, sotva: TakoZ nahle to uzfieci (Anna), vzedše plaččívě mluvieci, řkúci Mar 44; náhoda ž.: S tú (Annou) jsa tak (muž), kterús nahodu dvadcěti let nejmě plodu Mar 20; nahoditi 88 dok.: kralova svi hodinu, málo obáč lepším časem, snad lépe řku, svým nečasem, jenž zzíe mezi tiem na- hodý, počenši syna porodi JidD 1a16; nach m., purpurově zbarvená látka: se v$ü královskü ozdobü, pod nachem,
Pavel, na to mluvé UmK 2b9; - oznacuje určitý časový úsek, dobu, po kterou něco trvá: všdy sě horším horšímž peka (Ji- dáš), ke ztrátě duši na věky JidM 31; - na všě strany = na všech stranách, všude: Tu na všě strany sly$éti, ande staří, dietky malé... boha chválé UmkKl 44; druh přěd druhem volajúce Na všě strany, o ňem (okolo Ježíše) dice UmKI 66; - v. i nac s lok.: - označuje povrch nebo vrchní stranu něčeho jako místo děje, označuje předmět, na jehož povrchu nebo vrchní straně něco spočívá, něco se děje; ozna- čuje místo, kde se něco děje: kromě což bych plodu vzala, vždy mi bylo na útrobě Mar 78 (měla jsem na srdci, na mysli); v rově by nalésti mannu na dně po všem rové ApS 40; Matyáš jest dosáhl stola, Na ňemž po velikém trudě sěde ApŠ 70; ktož z nich (Benátčanů) na moři plavá ApS 123; by rozpat (Filip) na kríZu ApS 139; porodi (žena) to klaté dietě, pro- slulé juž na všem světě Pil 2b18; kak by jho préjal (rybář Jidáše) na moři JidD 2a11; kak ho syn, kak vnuk... sé jsü sbyli na sem svété JidM 15; sen ni on byl pososen k zlému, jakž na rukú nošen JidM 52; ovoce vč.lé Na ščepiech v kro- kot dospělo JidM 65; stasta (oba králové) za mořem na měle s třm(i)? sty korábóv JakKl 1; zlato... všady vňuž hořčl(o, v) polích, v dolech, na horách JakKl 26; zaféza (Zena) dieté, nepoZdavii nic na svété JakKl 174; nósta kámen na ka- meni Jak Kl 218; 'Toho jste v sádé dirZéli (Zidé) a pak na diévé rozpéli Silv 24; ani člověčie krev která byla kde na niej (zemi) prolita Silv 93; Na ňemž (oslátku) nikde jest neseděl Urn Kl 23; jéde (Je£Zís) na sprostném osliku UmKI! 53; sédl (Je- Zí$) na tróné UmKl 114; = UmŚlKI 36; jezdiv (JeZiS) na oslétku lichém UmK 2b5; = UmStKI 49; Čili j*' nemohl (Ježíš) jmieti sedla, na němž by sě ta drahost svedla UmšŠíKl 24; - naznačuje, že pro- bíhá určitý proces, úkon, obřad: uslyšav (Jan) hlas boží, Na modlitvě sě položi ApS 19; chcu všdy tu strast vzv(&)déti, justo má jest máti jméla Na porodé, gdyZ 280 mé jméla ApD 1b8; na boZiem kr&cení Duch 91; - uvádí osobu, od níZ se néco žádá: včě (Jidáš) rybitva ptáti, chtě na ňem sě dotázati, kak by jho přějal JidD 2a10; vyjadřuje okolnost, že něco je něčím placeno: kto chtěl Žida jmieti, ten ho penéz na tridcétech vybiera JakKl 223 (za tficet); - na kratc6 = v krátkosti, krátce: Hi jest při těch sloviech tak(é) dary božie nejednaké, ač na krátcě, pově- déti Duch 81; jakZ hi povédé na krátcé JidM 58; - na mále — krátce, nedlouho: kak jest na male postala ¢aka Skariotcké vlastil JidM 8; kak ho (Přemysla) syn, kak vnuk na mále sé jsü sbyli na sem svété JidM 14; náboZstvo stf., náboZnost: sotné sobü vlásti moha (Petr) mdlobü hi postem velikym hi svym naboszztwem vselikym ApS 149; nač přísl., k čemu, proč: Nachz bych o tom mluvil mnoho JidD 1a26; gdyž sě zdravie ruší, tepirv tu bude poznáno, Nachz komu kak zéestie dáno JidM 124; nad, nade pfedl. - s akus.: nad to po- jmenovan(ie) nenie jmu (Kristu) třéba Zehnánie Silv 57; s instr.: Sa (Ježíš) král nade všěmi králi UmKl 89; = UmS!Kl 11: nadieti sě nedok., čemu, doufati v něco: Zbožně ktož jye tomu nadal, žes vše moha nechtéls moci UmK 2b2; = kto fye j? tomu nadal UmŚtKl 46; tomu (ye velmi nadal (Herodes) UmK 8a10; náhle piisl.; takž jakž náhle = jak- mile, sotva: Takž jakž nahle v řěči byšta (Jidáš a Pilát), oba sobě sě síúbišta JidM 53; - takoZ nahle (s part. -nt-) = jakmile, sotva: TakoZ nahle to uzfieci (Anna), vzedše plaččívě mluvieci, řkúci Mar 44; náhoda ž.: S tú (Annou) jsa tak (muž), kterús nahodu dvadcěti let nejmě plodu Mar 20; nahoditi 88 dok.: kralova svi hodinu, málo obáč lepším časem, snad lépe řku, svým nečasem, jenž zzíe mezi tiem na- hodý, počenši syna porodi JidD 1a16; nach m., purpurově zbarvená látka: se v$ü královskü ozdobü, pod nachem,
Strana 281
v zlatéj koroné UmK1113; — UmStKI 35; najmen8i superl. pfid.: tiemż nay- menfj.eho dle pirsta netiéba j(e)mu (Kristovi) jest krsta Silv 59 (ani trochu Kl. z1.); najviece superl. přísl., nejvíce: (Benát- čané) sú viece prohlesli jeho kost(e)la drahotü a naywiecze svatost pro tu, jieZ sé jim mnoho dostává ApS 121; najvyšší superl. pfid.: naywyfj--- LegPNaneb 2a22; I tku brż, eżs milost sama, pośla z naywyljj.jeho chráma UmStKI 58; nalezený příd.: máti pak tajieci milčí, cútieci obáč zub vilčí v tom svém nale- zeném synu JidD 1b18; nalezeně plémě, či nevieš, z které js(i zem)6? JidD 1b26; nalezniti dok.: ni vie lepsieho nalezna UmKl 2; nalézti dok., koho, co: v rově by na- lezzty mannu ApS 39; Nalezzty jho (Matyá&e) nemohüce (neprátelé) ApS 86; V tuž dobu muZé nalezé (Jidá&), an sé s moïé k bfèhu veze JidD 2a15; nali citosl., spoj., a hle, avšak hle: Gdyž pak ona svétlost minu, Íud sé o jho (Jana) rové svinu: Nali nenie co zahirésti ApS 38; i posla ho (Ježíše) Pilát jemu (Herodesovi), obáč nepřieteli svému... Naly Herodeš ho žádal UmK 3a9; napiti sě dok.: mnoho Íudí zbylo, Na- piwffe zzie, svého zraku ApS 78; népoj m.: musichu jmu (lékaïi Nero- novi) napoy dâti ApD 1b19; o napogiu z žlči David v témž písmě nemilčí, řka: Dali sú mi k napogiu smiesivse Zlé v Ziezu moju.* Silv 183, 15; napokon přísl., nakonec: hi mirtvé hi živé bude (Kristus) hi napokon súdě Duch 41; narozenie stř.: o jeho (Krista) naroze- niu Silv 5; násilé stř.: Junochu, proč mi ty lámal ščépy nekázanč? Jest-li to čie rozkáza- nie, ten mi v tom nazzilé činí JidM 965; nastáti nedok., na koho, dotírati na né- koho: Tehdy ty, již naň (Matyáše) na- zztali, tu, gdeZ piéd želáťem stáli, zem(&)... pochytla ApS 90; náš zájm. přivlastňovací: Třčba jho (oslátka) mistru najjemu UmKl 30; = nafjyemu UmK 1b1; Mistr naj) má po- třébu toho UmKl 35; Na ny i na nafjye syny UmK 4b7; naff tvorèe milý UmStKI 41; natfiesti dok., ceho, natfásti néceho: każ jablek natrsiezty JidM 80; náv m., ž., onen svět, hrob: o tom, že šel by (Ježíš) v nawy, prorok Jeremiáš praví Silv 25; navšččvovati nedok.: gd(ež koh)o kak naw(jjchziewowal (Duch svaty) Duch 86; navščieviti dok.: koho gde nawfichzíe- wil (Duch svatý) Duch 90; ne přísl., část. záp.: (královna) jho bě synem vzala, a ne jakšto synu lála JidD 2a26; všakž jí (ženě) bě ne do veselé JidM 152; ta dva krále silné vojsky ne u mäle vzdviZeta s& pred sě v zemu JakKl 16; Přivedliž ste mě ku pótcě, Ne tak jakšto svého otcě Silv 20; Kristus přijal krščenie Ne proto, aby co krsta dle přivzal v svatosti Silv 67; ne- (u sloves) v. jednotlivá kladná slo- vesa neb v. nebo nebe stř.: ---nebezza LegPNaneb 2a26; nebe LegPNaneb 2a27; (zlato) všady viiuż horel'o),... aZe v nebe pustiv záré JakKl 27; Ač bych kady mohl na nebe, tu mi nelzě zbýti tebe (boha) JakKI 39; by jim (lidem) bylo tvé jmě známo (bože) zde v zemi hi v neby tamo UmKI 8; Po- koj v zemi, chvála v neby! UmKI 65; Vládna (Kristus) nebem, mořem, zemů UmKl 84; = UmStKI 6; nebesky prid.: N ebezzke LegPJak 2a33; Sa (Ježíš) král nade všěmi králi, jehož nebefky zbor chválí UmKI 90; nebo, neb spoj. vylučovací (mívá j význam prostě slučovací), nebo: v němž (bohu) sě každá tvář vyznává, juž země neb moře plodí, což-li gde v povětřie vschodí, a nebo gde v skalných birziech Neb gde u propastných tvirziech bydlí Mar 54; 57; Běží lud obrátiv pleci, zdali by sé kde sebravše Neb toho co znáti davše, jehož sě na n& domn&no JakKlI 48; v. i a nebo;- neb — neb = buď — nebo, at — at: Slýchal-li jest to kto živý, Neb 281
v zlatéj koroné UmK1113; — UmStKI 35; najmen8i superl. pfid.: tiemż nay- menfj.eho dle pirsta netiéba j(e)mu (Kristovi) jest krsta Silv 59 (ani trochu Kl. z1.); najviece superl. přísl., nejvíce: (Benát- čané) sú viece prohlesli jeho kost(e)la drahotü a naywiecze svatost pro tu, jieZ sé jim mnoho dostává ApS 121; najvyšší superl. pfid.: naywyfj--- LegPNaneb 2a22; I tku brż, eżs milost sama, pośla z naywyljj.jeho chráma UmStKI 58; nalezený příd.: máti pak tajieci milčí, cútieci obáč zub vilčí v tom svém nale- zeném synu JidD 1b18; nalezeně plémě, či nevieš, z které js(i zem)6? JidD 1b26; nalezniti dok.: ni vie lepsieho nalezna UmKl 2; nalézti dok., koho, co: v rově by na- lezzty mannu ApS 39; Nalezzty jho (Matyá&e) nemohüce (neprátelé) ApS 86; V tuž dobu muZé nalezé (Jidá&), an sé s moïé k bfèhu veze JidD 2a15; nali citosl., spoj., a hle, avšak hle: Gdyž pak ona svétlost minu, Íud sé o jho (Jana) rové svinu: Nali nenie co zahirésti ApS 38; i posla ho (Ježíše) Pilát jemu (Herodesovi), obáč nepřieteli svému... Naly Herodeš ho žádal UmK 3a9; napiti sě dok.: mnoho Íudí zbylo, Na- piwffe zzie, svého zraku ApS 78; népoj m.: musichu jmu (lékaïi Nero- novi) napoy dâti ApD 1b19; o napogiu z žlči David v témž písmě nemilčí, řka: Dali sú mi k napogiu smiesivse Zlé v Ziezu moju.* Silv 183, 15; napokon přísl., nakonec: hi mirtvé hi živé bude (Kristus) hi napokon súdě Duch 41; narozenie stř.: o jeho (Krista) naroze- niu Silv 5; násilé stř.: Junochu, proč mi ty lámal ščépy nekázanč? Jest-li to čie rozkáza- nie, ten mi v tom nazzilé činí JidM 965; nastáti nedok., na koho, dotírati na né- koho: Tehdy ty, již naň (Matyáše) na- zztali, tu, gdeZ piéd želáťem stáli, zem(&)... pochytla ApS 90; náš zájm. přivlastňovací: Třčba jho (oslátka) mistru najjemu UmKl 30; = nafjyemu UmK 1b1; Mistr naj) má po- třébu toho UmKl 35; Na ny i na nafjye syny UmK 4b7; naff tvorèe milý UmStKI 41; natfiesti dok., ceho, natfásti néceho: każ jablek natrsiezty JidM 80; náv m., ž., onen svět, hrob: o tom, že šel by (Ježíš) v nawy, prorok Jeremiáš praví Silv 25; navšččvovati nedok.: gd(ež koh)o kak naw(jjchziewowal (Duch svaty) Duch 86; navščieviti dok.: koho gde nawfichzíe- wil (Duch svatý) Duch 90; ne přísl., část. záp.: (královna) jho bě synem vzala, a ne jakšto synu lála JidD 2a26; všakž jí (ženě) bě ne do veselé JidM 152; ta dva krále silné vojsky ne u mäle vzdviZeta s& pred sě v zemu JakKl 16; Přivedliž ste mě ku pótcě, Ne tak jakšto svého otcě Silv 20; Kristus přijal krščenie Ne proto, aby co krsta dle přivzal v svatosti Silv 67; ne- (u sloves) v. jednotlivá kladná slo- vesa neb v. nebo nebe stř.: ---nebezza LegPNaneb 2a26; nebe LegPNaneb 2a27; (zlato) všady viiuż horel'o),... aZe v nebe pustiv záré JakKl 27; Ač bych kady mohl na nebe, tu mi nelzě zbýti tebe (boha) JakKI 39; by jim (lidem) bylo tvé jmě známo (bože) zde v zemi hi v neby tamo UmKI 8; Po- koj v zemi, chvála v neby! UmKI 65; Vládna (Kristus) nebem, mořem, zemů UmKl 84; = UmStKI 6; nebesky prid.: N ebezzke LegPJak 2a33; Sa (Ježíš) král nade všěmi králi, jehož nebefky zbor chválí UmKI 90; nebo, neb spoj. vylučovací (mívá j význam prostě slučovací), nebo: v němž (bohu) sě každá tvář vyznává, juž země neb moře plodí, což-li gde v povětřie vschodí, a nebo gde v skalných birziech Neb gde u propastných tvirziech bydlí Mar 54; 57; Běží lud obrátiv pleci, zdali by sé kde sebravše Neb toho co znáti davše, jehož sě na n& domn&no JakKlI 48; v. i a nebo;- neb — neb = buď — nebo, at — at: Slýchal-li jest to kto živý, Neb 281
Strana 282
ta slova neb ty div(y) Duch 26, 26; - při- pojuje větu důvodovou, neboť, vždyť, toliž: musil sě (Jidáš) v poly rozdřieti... Nebo byl hi to provinil, by jho dušě ne- šla tady,jadyž ... vcělováňů dal znamenie ApS 55; hi mušu, ač nerad, řéci o toho ciesařé zlobě...; Neb což v sv(ě)tě fúté zvěři, tej sě ta zlob nepřimieří ApD 1a6; chcu tomu..., by mi (lékafi Neronovi) lékarstva dobyli, jímZ bych mohl dieté jmieti; Neb chcu všdy tu strast vzv(ě)- děti, jušto má jest máti jměla ApD 1b6; zlý k zlému jako přilne; Neb což jest podobno k čemu, to všdy jako př.lne k ňemu JidM 41; Zlý sě se zlým birzo spřěže...; Neb sen hi on byl posošen k zlému JidM 51; Kakž pak jest (ovoce) v tu dobu lacno, všakž jest pro novinu vzácno, Nebo všeliká novina Íubši jest nežli včc jiná JidM 69, buďž, mój synu, u pověsti, Neb tebe mušu pojies(ti)! JakKl 172; Či nevieš..., ž', jakZ JeZüsem obřěz přčstal, tak v tom miestě křest sě jím stal...? Nebo Kristus přijal krščenie ne proto, aby co krsta dle přivzal v sva- tosti Silv 66; nebratr m.: mysíü hi sém hi tam tocé (Jidáš), kam by svój smutek obrátil a nebratru život krátil JidD 2a22; nečas m. nevhodný čas: králová svú hodinú, málo obáč lepším časem, snad lépe fku, svým nechzazzem..., počenši syna porodi JidD Ial5; - zlá príhoda, ne- příznivá událost, nehoda: Mój mi zlý ne- chziezze! ApD 2a7; - nepohoda; nesndz: ktož z nich (Benátčanů) na moři plavá, ač jest gde v kterém nechzazzu..., v kte- réjž koli práci bude, té jeho (Marka) po- mocu zbude ApS 124; něčso, něco zájm. neurčité, něco: kohož majú nýe v chzem lépe, toho silnější po- tepe JidD 1b10; Na mé (Jidáse) pak sé nyeczo domnís JidM 169; neděle ž.: budeš vzat (Jan) v nedyeliu v to bydlo ApŠ 12; By den té svaté nedyele ApS 21; nedlühy prid.: Sta s& pak chvilü ne- dluhů, že Judáš... potěže na sě osidla JidM 144; nehrdě přísl.: syn boží nehrdie bral sě 282 byl k Jerusalemu UmkKl 82; = nehrdye UmSIKI 4; nechati dok.: Které ještě hledáš (Pilá- te) zbavy...? Nechay, at sé právo skonál UmK 3b6; nejeden čísl. neurčitá, mnohý: v(endú) vlasti do neiedné Duch 66: Vše pro tč, proradné plémč, pusty sú negedný zemč! JidM 24; nejednaký příd., rozličný: Svatý Petr po mnozé skutciech hi po neiednakych smutciech... sotné sobü vlásti moha ApS 143; H. jest pri téch sloviech tak(é) dary boZ.e neiednaké... povédéti Duch 80; někak přísl., nějak: gdyž sě chce co sdieti, to sě veždy nýekak sklade JidM 75; nekázaně přísl., svévolně, rozpustile: Junochu, proč mi ty lámal šččpy nekaza- nýe? JidM 93; někda přísl., kdysi, druhdy: sám bóh byl küpen Nyekda penéz za tridcéti JakKl 221; několik přísl., čísl. neurčitá: ---ekolik let Duch 73; některý příd.: z Židóv nyekterzý byli, již sě jeho (Ježíše) smirťú pekli UmkKl 68; nelichý příd., koho, prázdný, prostý, zbavený někoho, bez někoho; jakž často kdas bojé brali (Z.dé)... za Sampsona..., za Jozue přčd Jericho, jež vše jich bylo nelvcho JukKl 56: nelzě přísl., nelze, nemožno: při blsketu takém Nelzíe by tam hnüti zrakem ApS 33; pro rieZ mi nelzíe utéci ApD 1a2; Ac bych kady mohl na nebe, tu mi nelzie zbyti tebe Jak Kl 40; v3akZ nelzie nikakZ utéci JakKl 45; nem alf piíd.: nemalych LegPJak 1511; nemalú... božú chválu Duch 55, chvála buď tob(ě) hi čest nemala UmkKl 60; nenie přísl., nyní: Znamenajmy při tom zvlasti, jež sč stalo v Čechách nenýe JidM 11; nepokoj m., neklid, rozčilení, rozrušení, potíž: které žena jmä üsile pri nepocogiu té chvíle ApD 1b16; nepravý příd.: By Judáš prozván dědi- cem Nepraweho stádla lícem JidD 1a11;
ta slova neb ty div(y) Duch 26, 26; - při- pojuje větu důvodovou, neboť, vždyť, toliž: musil sě (Jidáš) v poly rozdřieti... Nebo byl hi to provinil, by jho dušě ne- šla tady,jadyž ... vcělováňů dal znamenie ApS 55; hi mušu, ač nerad, řéci o toho ciesařé zlobě...; Neb což v sv(ě)tě fúté zvěři, tej sě ta zlob nepřimieří ApD 1a6; chcu tomu..., by mi (lékafi Neronovi) lékarstva dobyli, jímZ bych mohl dieté jmieti; Neb chcu všdy tu strast vzv(ě)- děti, jušto má jest máti jměla ApD 1b6; zlý k zlému jako přilne; Neb což jest podobno k čemu, to všdy jako př.lne k ňemu JidM 41; Zlý sě se zlým birzo spřěže...; Neb sen hi on byl posošen k zlému JidM 51; Kakž pak jest (ovoce) v tu dobu lacno, všakž jest pro novinu vzácno, Nebo všeliká novina Íubši jest nežli včc jiná JidM 69, buďž, mój synu, u pověsti, Neb tebe mušu pojies(ti)! JakKl 172; Či nevieš..., ž', jakZ JeZüsem obřěz přčstal, tak v tom miestě křest sě jím stal...? Nebo Kristus přijal krščenie ne proto, aby co krsta dle přivzal v sva- tosti Silv 66; nebratr m.: mysíü hi sém hi tam tocé (Jidáš), kam by svój smutek obrátil a nebratru život krátil JidD 2a22; nečas m. nevhodný čas: králová svú hodinú, málo obáč lepším časem, snad lépe fku, svým nechzazzem..., počenši syna porodi JidD Ial5; - zlá príhoda, ne- příznivá událost, nehoda: Mój mi zlý ne- chziezze! ApD 2a7; - nepohoda; nesndz: ktož z nich (Benátčanů) na moři plavá, ač jest gde v kterém nechzazzu..., v kte- réjž koli práci bude, té jeho (Marka) po- mocu zbude ApS 124; něčso, něco zájm. neurčité, něco: kohož majú nýe v chzem lépe, toho silnější po- tepe JidD 1b10; Na mé (Jidáse) pak sé nyeczo domnís JidM 169; neděle ž.: budeš vzat (Jan) v nedyeliu v to bydlo ApŠ 12; By den té svaté nedyele ApS 21; nedlühy prid.: Sta s& pak chvilü ne- dluhů, že Judáš... potěže na sě osidla JidM 144; nehrdě přísl.: syn boží nehrdie bral sě 282 byl k Jerusalemu UmkKl 82; = nehrdye UmSIKI 4; nechati dok.: Které ještě hledáš (Pilá- te) zbavy...? Nechay, at sé právo skonál UmK 3b6; nejeden čísl. neurčitá, mnohý: v(endú) vlasti do neiedné Duch 66: Vše pro tč, proradné plémč, pusty sú negedný zemč! JidM 24; nejednaký příd., rozličný: Svatý Petr po mnozé skutciech hi po neiednakych smutciech... sotné sobü vlásti moha ApS 143; H. jest pri téch sloviech tak(é) dary boZ.e neiednaké... povédéti Duch 80; někak přísl., nějak: gdyž sě chce co sdieti, to sě veždy nýekak sklade JidM 75; nekázaně přísl., svévolně, rozpustile: Junochu, proč mi ty lámal šččpy nekaza- nýe? JidM 93; někda přísl., kdysi, druhdy: sám bóh byl küpen Nyekda penéz za tridcéti JakKl 221; několik přísl., čísl. neurčitá: ---ekolik let Duch 73; některý příd.: z Židóv nyekterzý byli, již sě jeho (Ježíše) smirťú pekli UmkKl 68; nelichý příd., koho, prázdný, prostý, zbavený někoho, bez někoho; jakž často kdas bojé brali (Z.dé)... za Sampsona..., za Jozue přčd Jericho, jež vše jich bylo nelvcho JukKl 56: nelzě přísl., nelze, nemožno: při blsketu takém Nelzíe by tam hnüti zrakem ApS 33; pro rieZ mi nelzíe utéci ApD 1a2; Ac bych kady mohl na nebe, tu mi nelzie zbyti tebe Jak Kl 40; v3akZ nelzie nikakZ utéci JakKl 45; nem alf piíd.: nemalych LegPJak 1511; nemalú... božú chválu Duch 55, chvála buď tob(ě) hi čest nemala UmkKl 60; nenie přísl., nyní: Znamenajmy při tom zvlasti, jež sč stalo v Čechách nenýe JidM 11; nepokoj m., neklid, rozčilení, rozrušení, potíž: které žena jmä üsile pri nepocogiu té chvíle ApD 1b16; nepravý příd.: By Judáš prozván dědi- cem Nepraweho stádla lícem JidD 1a11;
Strana 283
nepřietel m.: i posla ho (Ježíše) Pilát jemu (Herodesovi), obáč neprzyetely svému UmkK 3a6; nerad příd.: hi mušu, ač nerad, řéci o toho ciesaré zlobé ApD 1a8; nesboZny pfíd.: nezzbosné LegPJak 1b13; neslychany piid.: NezzlYchani Lü odi- vů Duch 1; nesmysl m., nerozum, bláznovství: gdyž kto vezme nezzmyzzl taký, jenšto ani mezi ptáky... bývá ApD laló6; neštovičný v. nežtovičný netřéba přísl.: nenie jmu (Ježíšovi) tíéba žehnánie; tiemž najmenšieho dle pirsta Netrzieba j(e?mu jest krsta Silv 60; neuka m., nedouk: V tom Doech neuku sé sk(áza) Silv 73; neumělý, nůmělý příd., nevědomý, ne- znalý: by nümiely mohl vzvédéti, c(o v to)m skutcé znamená sč Duch 82; nevěra ž., nevěrnost, zrada: visal (Ji- dáš) vosidle přěveliké newiery dle ApŠ 49; nevěrný příd. - nevěřící: jehožto ne- wyerny nemnie UmK la4; nepoctivy, zrádný: po břčhovi s bratrem chodé (Ji- dáš), Neviernemu skutku hodě JidD 2b7; Kam myslíš, newierná sluho? JidM 133; Čemu tvá mysl tak odjata, Nevíerný sám svój zloděju? JidM 137; nevidény piíd.: proménu d(féve n)igdy newídyenü Duch 98; nevinně přísl.: kakž koli byl všěm po- volil (král), všakž newínnýe svú krev prolil JidM 22; neznámé prísl: neznamye LegPJak 1b30; nezviený příd., nevyvětraný (?): všie zlosti sudce nezwieny JidD 1a23 (nepro- vátý?, nevétrany? Geb SI, listk. mat.; smrdutý, nečistý VybAKk); než, nežli spoj. - s významem srovná- vacím (po komp.), než: chtě (Jidáš) viece nesli syn vlastný JidD 1a25; Málem viece nesli seho poziéla (matka) JidD 1b1; všeliká novina Íubši jest nesli vče jiná JidM 70; tiemž ho (bývalého muže) viece nes mě (Jidáše) pomníš JidM 170; Či já (žena) sem vas (mużi) udatnójśi hi mysl(í) nez vy silnější? JakKl 204; Ma- júce (muži) smysl přirozený bojtež sě méně nes ženy! JakKl 208; - s významem časovým, prvé než = dříve než: P yrwe nes LegPJak 2a21; nežtovičný, neštovičný příd.: pitie dáno bylo (Matyášovi), jímšto mnoho fudi zbylo, napivie sé, svého zraku, pro neftowichznu povlaku ApS 79; ni spoj., a ne, a také ne, ani: Pro¢ sem jaz hi méj muž hyna, ž' ná(m) nedáš (boZe) dcerky ny syna? Mar 27; bra sé (Jidáš) preč na moře, jadyž ný cěsty ný sledu JidD 2b12, 2b12; tdy ny tirnový kořen byl sě v jejie (země) polu bera, ani člověčie krev která byla kde na niej pro- lita..., -- had ješče toho věka (by)l jie kde usty pochytil Silv 90, 96 (v 96. verši jsou znát vršky písmen v slově Ny); Ny vie lepšieho nalezna UmkKl 2; ny střiebro, ani zlato bývá draho vložiti na to UmStKl 39; ni jeden = ani jeden, žádný: ný jeden z toho krajé byl, tak mnoho skota jmajé Mar 10; - srov. ani nic, nice v. niéso nicí příd., tváří k zemi, se skloněnou tváří: plačúci pade (Anna) nyezíe Mar 37; jímž dávno chodila (královna) nýczie, nemohüci jmieti plodu JídD 1a7; nićso, nice, nie, nićsoż zajm., pfisl. - nic: inhedź nycze nepohyié (Clovék)..., hna sé preč v púšču Mar 2; Mocný hospo- dine, jehoż vólu nycz nemine Mar 47; dáváš (bože) komuž co ráčč, svú vol, nycz neopáčě Mar 67; nemoh (had) sa- momu (¢lovéku) nycz sdieti, zjédovi jmu jeho déti JidM 3; Zrado, védé, Z' nycz nemine§ JidM 25; sirdce ny v chzems svédomo JidM 129; zaiéza (matka) dieté, nepoZdavsi nycz na svété JakKl 174; ne- promluv(i) (Godolias) viec nycz, sada Silv 32; nijak, nikterak, vůbec: Netbaj ...nýcze na to JidM 109; Ze sé tobě (Ji- dáš Zené) nycz nemílu JidM 165; řekl (Izaiáš) pféd mnohym rokem, pravdy nycze v tom nemina Silv 3; nycz nepo- stiZe Silv 34; jenZ své féC(i) nycz neużi Silv 78; netbal (Ježíš) nyecz na svéckü chválu UmKl 88; — Nycz UmStKl 10; nikakž přísl., nijak, nikterak, žádným způsobem: tohoZ sé nykaks nezbavu, 288
nepřietel m.: i posla ho (Ježíše) Pilát jemu (Herodesovi), obáč neprzyetely svému UmkK 3a6; nerad příd.: hi mušu, ač nerad, řéci o toho ciesaré zlobé ApD 1a8; nesboZny pfíd.: nezzbosné LegPJak 1b13; neslychany piid.: NezzlYchani Lü odi- vů Duch 1; nesmysl m., nerozum, bláznovství: gdyž kto vezme nezzmyzzl taký, jenšto ani mezi ptáky... bývá ApD laló6; neštovičný v. nežtovičný netřéba přísl.: nenie jmu (Ježíšovi) tíéba žehnánie; tiemž najmenšieho dle pirsta Netrzieba j(e?mu jest krsta Silv 60; neuka m., nedouk: V tom Doech neuku sé sk(áza) Silv 73; neumělý, nůmělý příd., nevědomý, ne- znalý: by nümiely mohl vzvédéti, c(o v to)m skutcé znamená sč Duch 82; nevěra ž., nevěrnost, zrada: visal (Ji- dáš) vosidle přěveliké newiery dle ApŠ 49; nevěrný příd. - nevěřící: jehožto ne- wyerny nemnie UmK la4; nepoctivy, zrádný: po břčhovi s bratrem chodé (Ji- dáš), Neviernemu skutku hodě JidD 2b7; Kam myslíš, newierná sluho? JidM 133; Čemu tvá mysl tak odjata, Nevíerný sám svój zloděju? JidM 137; nevidény piíd.: proménu d(féve n)igdy newídyenü Duch 98; nevinně přísl.: kakž koli byl všěm po- volil (král), všakž newínnýe svú krev prolil JidM 22; neznámé prísl: neznamye LegPJak 1b30; nezviený příd., nevyvětraný (?): všie zlosti sudce nezwieny JidD 1a23 (nepro- vátý?, nevétrany? Geb SI, listk. mat.; smrdutý, nečistý VybAKk); než, nežli spoj. - s významem srovná- vacím (po komp.), než: chtě (Jidáš) viece nesli syn vlastný JidD 1a25; Málem viece nesli seho poziéla (matka) JidD 1b1; všeliká novina Íubši jest nesli vče jiná JidM 70; tiemž ho (bývalého muže) viece nes mě (Jidáše) pomníš JidM 170; Či já (žena) sem vas (mużi) udatnójśi hi mysl(í) nez vy silnější? JakKl 204; Ma- júce (muži) smysl přirozený bojtež sě méně nes ženy! JakKl 208; - s významem časovým, prvé než = dříve než: P yrwe nes LegPJak 2a21; nežtovičný, neštovičný příd.: pitie dáno bylo (Matyášovi), jímšto mnoho fudi zbylo, napivie sé, svého zraku, pro neftowichznu povlaku ApS 79; ni spoj., a ne, a také ne, ani: Pro¢ sem jaz hi méj muž hyna, ž' ná(m) nedáš (boZe) dcerky ny syna? Mar 27; bra sé (Jidáš) preč na moře, jadyž ný cěsty ný sledu JidD 2b12, 2b12; tdy ny tirnový kořen byl sě v jejie (země) polu bera, ani člověčie krev která byla kde na niej pro- lita..., -- had ješče toho věka (by)l jie kde usty pochytil Silv 90, 96 (v 96. verši jsou znát vršky písmen v slově Ny); Ny vie lepšieho nalezna UmkKl 2; ny střiebro, ani zlato bývá draho vložiti na to UmStKl 39; ni jeden = ani jeden, žádný: ný jeden z toho krajé byl, tak mnoho skota jmajé Mar 10; - srov. ani nic, nice v. niéso nicí příd., tváří k zemi, se skloněnou tváří: plačúci pade (Anna) nyezíe Mar 37; jímž dávno chodila (královna) nýczie, nemohüci jmieti plodu JídD 1a7; nićso, nice, nie, nićsoż zajm., pfisl. - nic: inhedź nycze nepohyié (Clovék)..., hna sé preč v púšču Mar 2; Mocný hospo- dine, jehoż vólu nycz nemine Mar 47; dáváš (bože) komuž co ráčč, svú vol, nycz neopáčě Mar 67; nemoh (had) sa- momu (¢lovéku) nycz sdieti, zjédovi jmu jeho déti JidM 3; Zrado, védé, Z' nycz nemine§ JidM 25; sirdce ny v chzems svédomo JidM 129; zaiéza (matka) dieté, nepoZdavsi nycz na svété JakKl 174; ne- promluv(i) (Godolias) viec nycz, sada Silv 32; nijak, nikterak, vůbec: Netbaj ...nýcze na to JidM 109; Ze sé tobě (Ji- dáš Zené) nycz nemílu JidM 165; řekl (Izaiáš) pféd mnohym rokem, pravdy nycze v tom nemina Silv 3; nycz nepo- stiZe Silv 34; jenZ své féC(i) nycz neużi Silv 78; netbal (Ježíš) nyecz na svéckü chválu UmKl 88; — Nycz UmStKl 10; nikakž přísl., nijak, nikterak, žádným způsobem: tohoZ sé nykaks nezbavu, 288
Strana 284
bych nevzvěděl..., které žena jmá úsilé ApD i1b13à; všakž nelzě nykaks utéci JakKI 45; nikde v. nikto nikdie přísl., nikde: Nykdye mne tvá moc nitekla (boże) JakKI 42; nikdy piísl: proménu... ---ygdy ne- vidénü Duch 98; by ta (milost) byla jimi znána a viec nykdy jich nezbyla UmKl 11; nikto, nikte, nikde zájm., nikdo, žádný: hna sě (člověk) preč v púšču... tam, gdež ho... Nykte nemohl byl vzvěděti Mar 7; nepraviece nycomu ApD 1b2; na ňemž (oslátku) nykde jest neseděl Urn Kl 23; nízký příd.: Kristus přijal krščenie..., ot nyfjieho dav sě krstí(ti) Silv 72; noe Ż.: (lovce) sotně nocz zapudí Pil 1b24; přibrav sě k ňemu (Jidáš k městu) při noczí JidM 47; leč bylo v noczi, leč ve dne JidM 153; Byvši nocz, by znáti zofé JakKl 11; nocní příd., noční: Přišedš(e) zloději noczny..., pocéchu to maso čúci JakKl 177; noha ž.: netbals na drahé ostrohy na tvé, bože, svaté nohy UmšŠiKl 44; nositi nedok., koho: sen hi on byl po- sošen k zlému, jakž na rukú nojjen JidM 52; novina ž., novota, novost: Kakž pak jest (ovoce) v tu dobu lacno, všakž jest pro nowínu vzácno; nebo v&eliká nowína Íubši jest nežli věc jiná JidM 68, 69; nový příd.: Adama noweho ( = Krista), vítězů hada dieblého Silv 103; - v nově = právě: v rově by nalésti mannu na dně po všem rově, jakšto koli gdyšto v nowie piesek (z) studně, gdyšto bývá, že sě s vodü smiesiv vzplyvá ApS 41; nrav m., mrav, způsob: podlé mocných králóv nrawa UmStKIl 37; nümély v. neumély nyti nedok., chfadnouti, bit stravován nějakým citem: hněvy nýgi- (břratřie jistí JidD 1b13; o předl. - s akus.; naznačuje, že někdo nebo něco je předmětem určité pozor- nosti, zvláštního úsilí: na ňešto budeš mieně (světská moci), O to sě si birzo 284 stien6! Pil 2b8; - s lok.: vyjadřuje, že kolem někoho nebo něčeho se něco děje, okolo: lud sé o jho rové svinu ApS 37; jéde (JeZí3) na sprostném oslíku, ani (lidé) ...druh préd druhem volajüce na vSé strany, o iem düce UmKl 56; - vy- jadruje, Ze nékdo nebo néco je predmé- tem péče, pozornosti, projevu, promluvy apod.: péču bych o duši jměla Mar 38; Tož (pití) jmu (Matyášovi) také dáno píti, chtiece jho jím oslepiti. Všakž je pil, netbajé o ném ApS 82; by rozpat (Filip) na krízu v toho jmeni, o ňemž kázal ApŠ 140; hi mušu, ač nerad, řéci O toho ciesafé zlobě ApD 1a4; zápovědné lože, O ňemž až řéci nemóže ApD 1laló; Co řku pak o jinéj zlobě ApD 2a18; mlu- viece (učedníci) k nám o svém bo(zě) Duch 28; By dievka králem poznána. Což k tomu, milču o jiném, jedno to, že poć6 synem Pil 25138; Nac bych o tcm mluvil mnoho JidD 1a26; sirdce jmu (Jidażovi) hnóvy hofi, slyśćvie tu řěč o sobé JidD 2a13à: by Judás moceu dvoru..., majé stfiepüiu o vSem statcé JidM 57; coZ o jich (Zidà) vésti pomnéno JakKl 50; mluviti o tom JakKl 213; To o jeho (Kristově) narozetiü Silv 5; Zachař pak o pokuśżeń(ń) fekl tako Silv 6; O zradě pak... dotěž sě jedno Davida Silv 10; o nápoju z žlči David v témž písmě nemilčí Silv 13; O tom paky, ješto vázán, ten čas teb(č) Ezdrů skázán Silv 17; o tom, že šel by (Ježíš) v návi, prorok Jeremiáš praví Silv 25; co jest o ňem líčil (Silvestr o Kristovi) Silv 39; Daj jiného (člověka)..., O ňemšto jest ten súd pošel Silv 45; - označuje časový údaj nebo okolnosti nějaké události: O tom času velmi trudném, točúšto o tom dni súdném Pil 1al, 1a2; ó citosl.: O, bożie milosti UmŚtKI 51; oba čísl.: Véésta oba syny rósti JidD 1a18; Oba (Jidás a Pilát) sobé sé sfübista JidM 54; Inhedź oba ta dva krále... vzdviZeta sé préd sé JakKl 15; obáč přísl. - zajisté, ovšem: Zdávna sě jest k tomu bralo, jakž sě jest Obachz hi stalo Pil 1a8; však, ovšem, přece, ale tvrdná
bych nevzvěděl..., které žena jmá úsilé ApD i1b13à; všakž nelzě nykaks utéci JakKI 45; nikde v. nikto nikdie přísl., nikde: Nykdye mne tvá moc nitekla (boże) JakKI 42; nikdy piísl: proménu... ---ygdy ne- vidénü Duch 98; by ta (milost) byla jimi znána a viec nykdy jich nezbyla UmKl 11; nikto, nikte, nikde zájm., nikdo, žádný: hna sě (člověk) preč v púšču... tam, gdež ho... Nykte nemohl byl vzvěděti Mar 7; nepraviece nycomu ApD 1b2; na ňemž (oslátku) nykde jest neseděl Urn Kl 23; nízký příd.: Kristus přijal krščenie..., ot nyfjieho dav sě krstí(ti) Silv 72; noe Ż.: (lovce) sotně nocz zapudí Pil 1b24; přibrav sě k ňemu (Jidáš k městu) při noczí JidM 47; leč bylo v noczi, leč ve dne JidM 153; Byvši nocz, by znáti zofé JakKl 11; nocní příd., noční: Přišedš(e) zloději noczny..., pocéchu to maso čúci JakKl 177; noha ž.: netbals na drahé ostrohy na tvé, bože, svaté nohy UmšŠiKl 44; nositi nedok., koho: sen hi on byl po- sošen k zlému, jakž na rukú nojjen JidM 52; novina ž., novota, novost: Kakž pak jest (ovoce) v tu dobu lacno, všakž jest pro nowínu vzácno; nebo v&eliká nowína Íubši jest nežli věc jiná JidM 68, 69; nový příd.: Adama noweho ( = Krista), vítězů hada dieblého Silv 103; - v nově = právě: v rově by nalésti mannu na dně po všem rově, jakšto koli gdyšto v nowie piesek (z) studně, gdyšto bývá, že sě s vodü smiesiv vzplyvá ApS 41; nrav m., mrav, způsob: podlé mocných králóv nrawa UmStKIl 37; nümély v. neumély nyti nedok., chfadnouti, bit stravován nějakým citem: hněvy nýgi- (břratřie jistí JidD 1b13; o předl. - s akus.; naznačuje, že někdo nebo něco je předmětem určité pozor- nosti, zvláštního úsilí: na ňešto budeš mieně (světská moci), O to sě si birzo 284 stien6! Pil 2b8; - s lok.: vyjadřuje, že kolem někoho nebo něčeho se něco děje, okolo: lud sé o jho rové svinu ApS 37; jéde (JeZí3) na sprostném oslíku, ani (lidé) ...druh préd druhem volajüce na vSé strany, o iem düce UmKl 56; - vy- jadruje, Ze nékdo nebo néco je predmé- tem péče, pozornosti, projevu, promluvy apod.: péču bych o duši jměla Mar 38; Tož (pití) jmu (Matyášovi) také dáno píti, chtiece jho jím oslepiti. Všakž je pil, netbajé o ném ApS 82; by rozpat (Filip) na krízu v toho jmeni, o ňemž kázal ApŠ 140; hi mušu, ač nerad, řéci O toho ciesafé zlobě ApD 1a4; zápovědné lože, O ňemž až řéci nemóže ApD 1laló; Co řku pak o jinéj zlobě ApD 2a18; mlu- viece (učedníci) k nám o svém bo(zě) Duch 28; By dievka králem poznána. Což k tomu, milču o jiném, jedno to, že poć6 synem Pil 25138; Nac bych o tcm mluvil mnoho JidD 1a26; sirdce jmu (Jidażovi) hnóvy hofi, slyśćvie tu řěč o sobé JidD 2a13à: by Judás moceu dvoru..., majé stfiepüiu o vSem statcé JidM 57; coZ o jich (Zidà) vésti pomnéno JakKl 50; mluviti o tom JakKl 213; To o jeho (Kristově) narozetiü Silv 5; Zachař pak o pokuśżeń(ń) fekl tako Silv 6; O zradě pak... dotěž sě jedno Davida Silv 10; o nápoju z žlči David v témž písmě nemilčí Silv 13; O tom paky, ješto vázán, ten čas teb(č) Ezdrů skázán Silv 17; o tom, že šel by (Ježíš) v návi, prorok Jeremiáš praví Silv 25; co jest o ňem líčil (Silvestr o Kristovi) Silv 39; Daj jiného (člověka)..., O ňemšto jest ten súd pošel Silv 45; - označuje časový údaj nebo okolnosti nějaké události: O tom času velmi trudném, točúšto o tom dni súdném Pil 1al, 1a2; ó citosl.: O, bożie milosti UmŚtKI 51; oba čísl.: Véésta oba syny rósti JidD 1a18; Oba (Jidás a Pilát) sobé sé sfübista JidM 54; Inhedź oba ta dva krále... vzdviZeta sé préd sé JakKl 15; obáč přísl. - zajisté, ovšem: Zdávna sě jest k tomu bralo, jakž sě jest Obachz hi stalo Pil 1a8; však, ovšem, přece, ale tvrdná
Strana 285
zároveň, přitom ovšem: vláčili jeho (Mar- ka) po městu, všady krýú kropiece cěstu, an obachz, co jmu toho dle, dal dušu bohu s& modle ApS 106; tito, z Galilé jsúce..., všěéch jazykóv řčči j(majú) a nás všakž obáchz nez(najú) Duch 6; krälovä svü hodinú, málo obachz lepším časem, snad lépe řku, svým nečasem... počenši syna porodi JidD 1a14; máti pak tajieci milcí, cütieci obachz zub vilcí v tom svém na- lezeném synu JidD 1b17; i posla ho (Je- žíše) Pilát jemu (Herodesovi), Obacz ne- pfieteli svému UmK 3a6; obdafiti dok.: obda--- LegP Ver C25; oběcaný příd., slíbený, slibovaný: chtě tě jmieti (Bůh Jana) podlé sebe v tej roz- kosi obieczaney ApS 16; obécéti dok., nedok., slíbiti, slibovati: ---obíeczal Leg PDuch 2b22; objčzd m., objížďka: jěde každý, zvlasti jíščě.... on obgiezdem, sen v zásady Pil 1b13; oblak m.: v světlém oblaczie Duch 96; Tvój rozum v oblacziech léce Silv 42; obléci dok., oblehnouti: ta moc mořě přčplula a chtieci tvrzě obleczy JakKl 31; obličěj m., tvář, tvářnost, podoba: Kte- rý-li tobě (bože) s námi svyčej, ežs vzal sluhy svého oblyczyey...? UmŚtKI 66; oblud m., klam: bez všeho oblu-- Duch 35; oblúditi dok., koho čím, oblouditi, oklamati: jímž (hadem) Adam z rájé vy- puzen, gdyšto byl jablkem obluzen Silv 106; obpopásti dok., co, obklopiti, zachvá- titi, prostoupiti: na všě... dar svatého ducha spad(e) hi všéch jich mysl ob- pop--- Duch 50; obrátiti dok., co kam, zaměřiti: mysíü hi sém hi tam tocé (Jidás), kam by svój smutek obratyl JidM 2a21; - obrátiti pleci = obrátiti se dozadu, dáti se na útěk: Běží Íud obratyw pleci, zdali by sě kde sebravše JakKI 46; obřěz m., obřezání, obřízka: Ježúšem obrziez pféstal Silv 63; obfézati dok., koho, obfezati: nobrsie- zany Duch 53 (neobřezáni ); obřiediti dok., co, zaříditi: jakžs chtěl (bože), takžs vše obrsíedyl, jediné mnes v to nedédil Mar 68; oby&&j m., způsob: jezdiv (Ježíš) na oslétku lichém v obyczyegyu sprostně tichém UmK 2b6; = v obyczegy UmStKl 50; z obyééjé = obvykle, obyčejně: Hi jest to tak z obychzíegie, jakž sě snad hi ješče děje, gdyž sě komu lov pochyčí Pil 1b19; obyklý příd., obvyklý: Obyklů žena hodinü porodi to klaté dietě Pil 2b16; od, od- v. ot, ot- oděnie stř., odění, zbroj: zlato od odye- nye hi ot ščítóv... všady vňuž hořěčl(o) JakKl 23; odiva Z., podivand, zázrak: neslychanü tu odywu Duch I; odolně přísl., mocně, vítězně: i jels (Kriste) na smrit dobrovolně, moha vše moci odolnye UmK 2b8; ohař m.: jéde každý, zvlasti jíščě... lovečckým rozdielem: on s oharsi, (a) sen (s) střielem Pil 1b12; ochabiti dok., poleviti: jedné chvíle nochabil (Jan) píšě, až jho bóh povábil ApŠ 10 (neochabl ve psaní); oko stř.: s pochvami prsosiny... dá- vají jako posoku líbosti lidskému oku UmStKl 30; — UmKl 108; - k óku — pro oko: az s&€ Judas piés zed virZe, viiuZ ten, jenž má mysl vysoků a hospodě slúží k Oku JidM 84 (když je na očích ); okol m., okruh: okola LegPNaneb 2a36; okolní příd.: diržal (Pilát) všě vlasti okolnye JidM 37; olej m.: Tet jho (císař Jana) chtě mu- čiti, vsadi v oley vrúcí v pilnéj kádi ApŠ 6; olivetský příd.; hora Olivetská: Tehdyž příde (Ježíš) do Betfajé na tu horu olywecziku Urn Kl 17; oltáf m.: roskáza (Jan) podlé oltarsíe svému rovu dól vytieti ApS 25; on, onen zájm. ukazovací, onen: GdyZ pak ona svétlost minu, Íud sé o jho (Jana) rové svinu Ap$ 36; gdeZ jmu (Matyášovi) pitie dáno bylo, jímšto mnoho f{udi zbylo... svého zraku... Všakž je pil, netbajé o ném, hi dal opét v&ém zrak onyem ApS 83; což v sv(č)tě 285
zároveň, přitom ovšem: vláčili jeho (Mar- ka) po městu, všady krýú kropiece cěstu, an obachz, co jmu toho dle, dal dušu bohu s& modle ApS 106; tito, z Galilé jsúce..., všěéch jazykóv řčči j(majú) a nás všakž obáchz nez(najú) Duch 6; krälovä svü hodinú, málo obachz lepším časem, snad lépe řku, svým nečasem... počenši syna porodi JidD 1a14; máti pak tajieci milcí, cütieci obachz zub vilcí v tom svém na- lezeném synu JidD 1b17; i posla ho (Je- žíše) Pilát jemu (Herodesovi), Obacz ne- pfieteli svému UmK 3a6; obdafiti dok.: obda--- LegP Ver C25; oběcaný příd., slíbený, slibovaný: chtě tě jmieti (Bůh Jana) podlé sebe v tej roz- kosi obieczaney ApS 16; obécéti dok., nedok., slíbiti, slibovati: ---obíeczal Leg PDuch 2b22; objčzd m., objížďka: jěde každý, zvlasti jíščě.... on obgiezdem, sen v zásady Pil 1b13; oblak m.: v světlém oblaczie Duch 96; Tvój rozum v oblacziech léce Silv 42; obléci dok., oblehnouti: ta moc mořě přčplula a chtieci tvrzě obleczy JakKl 31; obličěj m., tvář, tvářnost, podoba: Kte- rý-li tobě (bože) s námi svyčej, ežs vzal sluhy svého oblyczyey...? UmŚtKI 66; oblud m., klam: bez všeho oblu-- Duch 35; oblúditi dok., koho čím, oblouditi, oklamati: jímž (hadem) Adam z rájé vy- puzen, gdyšto byl jablkem obluzen Silv 106; obpopásti dok., co, obklopiti, zachvá- titi, prostoupiti: na všě... dar svatého ducha spad(e) hi všéch jich mysl ob- pop--- Duch 50; obrátiti dok., co kam, zaměřiti: mysíü hi sém hi tam tocé (Jidás), kam by svój smutek obratyl JidM 2a21; - obrátiti pleci = obrátiti se dozadu, dáti se na útěk: Běží Íud obratyw pleci, zdali by sě kde sebravše JakKI 46; obřěz m., obřezání, obřízka: Ježúšem obrziez pféstal Silv 63; obfézati dok., koho, obfezati: nobrsie- zany Duch 53 (neobřezáni ); obřiediti dok., co, zaříditi: jakžs chtěl (bože), takžs vše obrsíedyl, jediné mnes v to nedédil Mar 68; oby&&j m., způsob: jezdiv (Ježíš) na oslétku lichém v obyczyegyu sprostně tichém UmK 2b6; = v obyczegy UmStKl 50; z obyééjé = obvykle, obyčejně: Hi jest to tak z obychzíegie, jakž sě snad hi ješče děje, gdyž sě komu lov pochyčí Pil 1b19; obyklý příd., obvyklý: Obyklů žena hodinü porodi to klaté dietě Pil 2b16; od, od- v. ot, ot- oděnie stř., odění, zbroj: zlato od odye- nye hi ot ščítóv... všady vňuž hořěčl(o) JakKl 23; odiva Z., podivand, zázrak: neslychanü tu odywu Duch I; odolně přísl., mocně, vítězně: i jels (Kriste) na smrit dobrovolně, moha vše moci odolnye UmK 2b8; ohař m.: jéde každý, zvlasti jíščě... lovečckým rozdielem: on s oharsi, (a) sen (s) střielem Pil 1b12; ochabiti dok., poleviti: jedné chvíle nochabil (Jan) píšě, až jho bóh povábil ApŠ 10 (neochabl ve psaní); oko stř.: s pochvami prsosiny... dá- vají jako posoku líbosti lidskému oku UmStKl 30; — UmKl 108; - k óku — pro oko: az s&€ Judas piés zed virZe, viiuZ ten, jenž má mysl vysoků a hospodě slúží k Oku JidM 84 (když je na očích ); okol m., okruh: okola LegPNaneb 2a36; okolní příd.: diržal (Pilát) všě vlasti okolnye JidM 37; olej m.: Tet jho (císař Jana) chtě mu- čiti, vsadi v oley vrúcí v pilnéj kádi ApŠ 6; olivetský příd.; hora Olivetská: Tehdyž příde (Ježíš) do Betfajé na tu horu olywecziku Urn Kl 17; oltáf m.: roskáza (Jan) podlé oltarsíe svému rovu dól vytieti ApS 25; on, onen zájm. ukazovací, onen: GdyZ pak ona svétlost minu, Íud sé o jho (Jana) rové svinu Ap$ 36; gdeZ jmu (Matyášovi) pitie dáno bylo, jímšto mnoho f{udi zbylo... svého zraku... Všakž je pil, netbajé o ném, hi dal opét v&ém zrak onyem ApS 83; což v sv(č)tě 285
Strana 286
fúté zvěři, tej sě ta zlob nepřimieří, juž jest on (Nero) jměl ApD 1a8; Onÿ sû Kapadocéné a si pak su AZiené; ti z Ejip- ta, ony z Fryjie, tito su pak z Pamiyli- jie..., si z Arabie, onÿ z Kréty Duch 13, 15, 21; ApD 2a1; 2a4; Duch 40; Pil 1a4; 1b12; 1b13; JidD 2a7; JidM 51; 99; 166; JakKl 4; 28; 43; 183; 189; 211; UmKl 58; UmK 2al; 4al; onady prísl., onudy: jéde kaZdy, zvlasti jisté..., on objèzdem, sen v zâsady po dübravách sde i honady Pil 1b14; opátiti dok., co, vytknouti, pricísli za vinu (?): dáváš (bože) komuž co ráčě, svû volü, nic neopachzie Mar 67 (nevy- lýkaje VýbAk); opadnúti dok., splasknouti: po jeho (Petra) lícu vrásky plakáním byly tak svadly hi tak suchotú opadly ApŠ 153; opět přísl., nazpět, zpět, opět, znovu, zase: mnoho Íudí zbylo, napivše sč, svého zraku..., hi dal (Matyáš) opiet všém zrak oném Ap$S 83; inhedZ sé opiet vrátiv ($e), vzmluvichu (zloději) k ní (ženě) JakKl 185; Mirtv byv, opiet oživu Silv 30; Král sé opiet v féc u(váza) Silv 74; Inhed opyet jich (Židů) všeliký křiče UmK 4b4; oplulý příd., zbrocený, potřísněný: InhedZ onu Zábu vzdulü, aZ zlo féci, zle oplulu, vida (Nero), velmi sé uZése ApD 2a5 (oteklou VÿbAk); oplynüti dok., zaniknouti, zajíti: Zrado, vědě, ž' nic nemineš, všakž sama potom oplynejj JidM 26 (utopiś se, zhyneš VýbAk); osdoba, ozdoba ž., ozdoba, okrasa: majé mnoho Íuda s sobû se všú královsků ozdobu UmKl 112; = UmŚtKI 34; osidlo stř., smyčka, oprátka: visal (Ji- dáš) v ozzidle ApŠ 48; - mn. osidla, tena- ta, léčka, past: Judáš, vznosiv svá křídla, potěže na sě ozzidla JidM 146; oslátko, oslétko stř.: jezdiv (Kristus) na ofletku lichém UmK 2bó; osle stř.: jezdils na ofleti UmStKl 49; oslepiti dok., koho čím: Tož (pití) jmu (Matyášovi) také dáno píti, chtiece jho jím ozzlepíty ApS 81; lichém 286 oslétko v. oslátko oslík m.: jéde (Ježíš) na sprostném oflyku Urn Kl 53; ostatek m., zbytek: ,,...jakZ sem snédla pól jeho, tak sé jeSce dojiem vSeho.** Oni sé preé ot nie (st&)Zie, ana ojtatka (díté- te) doséZe JakKl 212; ostati dok., zůstati: ozzta (Jan) bez všie bolesti ApŠ 6; Nofta kámen na ka- meni JakKl 218; ostaviti dok., co komu, zanechati, zń- staviti: jimšto zlů pamět ozztawil JidD 2b16; ostroha Z., ostruha: netbals na drahé oftrohy na tvé, boze, svaté nohy UmStKI 43; ostüûpiti dok., koho, obstoupiti: gdysto juże v ten dól (s)stûpi (Jan), takâ jho svétlost ozztupí ApS 31; ot, ote, od predl. s gen. vyjadřuje směřování děje pryč z blízkosti někoho, něčeho, označuje východisko pohybu: Jázt (F.lip) sé ot vás k nému (bohu) blíZu ApS 138; an ot nie (J.dáš od královny) preé uplákajé béZav JidD 2a8; slunce sé vzdv,h od mofé pustilo papirslky jasné JakKl 12; Oni (zloději) sč preč ot nie (ženy) (stě)žie JakKl 211; - označuje pů- vodce děje: Tuž inhed byl ot nich (Ma- tyáš od nepřátel) svázán ApS 88; král... tu řěč vzvědě Od posla Pil 2b20; Ot niž- Sieho dav së (Kristus) krsti(ti) Silv 72; - označuje zdroj nějakého jevu: Od tak piémnoZené jiezdy Pil 2al; A stane sé diva viece Ot sluncé hi ot mésiecé Pil 2a20, 2a20; - vyjadřuje příslušnost k ně- demu: coZ-li gde v povětřie vschodi, a nebo gde v skalnych birziech... bydli od všeliké zběři Mar 58; zlato Od oděnie hi ot ščítóv, hi ot pfédrahych kur$ítóv všady vňuž hořčl(o) JakKl 23, 23, 24; vyjadřuje oddělování, odlučování, od- vracení: chráně (bůh) vše, což jest, ot hlada Mar 60; budeš vzat (Jan) v nedčíu v to bydlo, v ňemž sč nedéfu (bůh) Od tvé bratřie hi od tebe ApŠ 14, 14; označuje začáteční článek v řadě: počnůc ot Prémysla krále JidM 13; den ote dne = den za dnem: den ote dne Duch 65; otázati dok., otázati se: JehoZ hfriebé
fúté zvěři, tej sě ta zlob nepřimieří, juž jest on (Nero) jměl ApD 1a8; Onÿ sû Kapadocéné a si pak su AZiené; ti z Ejip- ta, ony z Fryjie, tito su pak z Pamiyli- jie..., si z Arabie, onÿ z Kréty Duch 13, 15, 21; ApD 2a1; 2a4; Duch 40; Pil 1a4; 1b12; 1b13; JidD 2a7; JidM 51; 99; 166; JakKl 4; 28; 43; 183; 189; 211; UmKl 58; UmK 2al; 4al; onady prísl., onudy: jéde kaZdy, zvlasti jisté..., on objèzdem, sen v zâsady po dübravách sde i honady Pil 1b14; opátiti dok., co, vytknouti, pricísli za vinu (?): dáváš (bože) komuž co ráčě, svû volü, nic neopachzie Mar 67 (nevy- lýkaje VýbAk); opadnúti dok., splasknouti: po jeho (Petra) lícu vrásky plakáním byly tak svadly hi tak suchotú opadly ApŠ 153; opět přísl., nazpět, zpět, opět, znovu, zase: mnoho Íudí zbylo, napivše sč, svého zraku..., hi dal (Matyáš) opiet všém zrak oném Ap$S 83; inhedZ sé opiet vrátiv ($e), vzmluvichu (zloději) k ní (ženě) JakKl 185; Mirtv byv, opiet oživu Silv 30; Král sé opiet v féc u(váza) Silv 74; Inhed opyet jich (Židů) všeliký křiče UmK 4b4; oplulý příd., zbrocený, potřísněný: InhedZ onu Zábu vzdulü, aZ zlo féci, zle oplulu, vida (Nero), velmi sé uZése ApD 2a5 (oteklou VÿbAk); oplynüti dok., zaniknouti, zajíti: Zrado, vědě, ž' nic nemineš, všakž sama potom oplynejj JidM 26 (utopiś se, zhyneš VýbAk); osdoba, ozdoba ž., ozdoba, okrasa: majé mnoho Íuda s sobû se všú královsků ozdobu UmKl 112; = UmŚtKI 34; osidlo stř., smyčka, oprátka: visal (Ji- dáš) v ozzidle ApŠ 48; - mn. osidla, tena- ta, léčka, past: Judáš, vznosiv svá křídla, potěže na sě ozzidla JidM 146; oslátko, oslétko stř.: jezdiv (Kristus) na ofletku lichém UmK 2bó; osle stř.: jezdils na ofleti UmStKl 49; oslepiti dok., koho čím: Tož (pití) jmu (Matyášovi) také dáno píti, chtiece jho jím ozzlepíty ApS 81; lichém 286 oslétko v. oslátko oslík m.: jéde (Ježíš) na sprostném oflyku Urn Kl 53; ostatek m., zbytek: ,,...jakZ sem snédla pól jeho, tak sé jeSce dojiem vSeho.** Oni sé preé ot nie (st&)Zie, ana ojtatka (díté- te) doséZe JakKl 212; ostati dok., zůstati: ozzta (Jan) bez všie bolesti ApŠ 6; Nofta kámen na ka- meni JakKl 218; ostaviti dok., co komu, zanechati, zń- staviti: jimšto zlů pamět ozztawil JidD 2b16; ostroha Z., ostruha: netbals na drahé oftrohy na tvé, boze, svaté nohy UmStKI 43; ostüûpiti dok., koho, obstoupiti: gdysto juże v ten dól (s)stûpi (Jan), takâ jho svétlost ozztupí ApS 31; ot, ote, od predl. s gen. vyjadřuje směřování děje pryč z blízkosti někoho, něčeho, označuje východisko pohybu: Jázt (F.lip) sé ot vás k nému (bohu) blíZu ApS 138; an ot nie (J.dáš od královny) preé uplákajé béZav JidD 2a8; slunce sé vzdv,h od mofé pustilo papirslky jasné JakKl 12; Oni (zloději) sč preč ot nie (ženy) (stě)žie JakKl 211; - označuje pů- vodce děje: Tuž inhed byl ot nich (Ma- tyáš od nepřátel) svázán ApS 88; král... tu řěč vzvědě Od posla Pil 2b20; Ot niž- Sieho dav së (Kristus) krsti(ti) Silv 72; - označuje zdroj nějakého jevu: Od tak piémnoZené jiezdy Pil 2al; A stane sé diva viece Ot sluncé hi ot mésiecé Pil 2a20, 2a20; - vyjadřuje příslušnost k ně- demu: coZ-li gde v povětřie vschodi, a nebo gde v skalnych birziech... bydli od všeliké zběři Mar 58; zlato Od oděnie hi ot ščítóv, hi ot pfédrahych kur$ítóv všady vňuž hořčl(o) JakKl 23, 23, 24; vyjadřuje oddělování, odlučování, od- vracení: chráně (bůh) vše, což jest, ot hlada Mar 60; budeš vzat (Jan) v nedčíu v to bydlo, v ňemž sč nedéfu (bůh) Od tvé bratřie hi od tebe ApŠ 14, 14; označuje začáteční článek v řadě: počnůc ot Prémysla krále JidM 13; den ote dne = den za dnem: den ote dne Duch 65; otázati dok., otázati se: JehoZ hfriebé
Strana 287
to, otaza, proč mu by bylo pojato UmKl 32; = otazal UmK 1b3; otec m.: Vzplaka otecz, vzkvieli matka JidM 6; uzié (J.dáš) Ruběna, Otczie svého JidM 89; Pi.vedLż ste mé ku pótcě, ne tak jakšto svého otcz e Silv 20; jaz (Jeżiś) t6, otcze, znaju UmKl 3; mně s tebu, otczye, zjednanć UmK Ial; jako sem jaz (Jeżiś), otczye, s tebiu UmK 1a3; otjieti, od- dok. - odebrati, vziti: Netbaj ...n.ce na to, gdyżt jest ovoce notyato JidM 110; zaujmouli, ucłwdliti: Čemu tva mysl tak odyati, nevěrný sám svój zlodéju? JidM 136; otkad, od- prísl., odkud: PapeZu, vykaZ poécátky, Odkad sé ta dievka vza(la) Silv 81; otmiti sě dok., zatměti se: stane sč diva viece ot sluncě hi ot měsiecě, že zzíe tak otmíta ovšem, jakž bude t(ma) svétu po vSem JI'il 2a21; otňadž, od- přísl. vztažné, odkud: a nás všakž obáč nez(najú?, Otnyads smy sé porodili Duch 7; bera sě (J.dáš) k Jeru- salemu, Odnads pošél JidM 34; otpověděti, od- dok.: Tehdy ona od- powiedye JakKI 189; Papež Odpowiedye jemu Silv 61; otpuSéenie, od- stf.; vzieti otpuśćce- nie = rozloućiti se: d(ruh dru)Znie vzém odpujichzenye Duch 75; otřéci sě, od- dok., koho, odrfici se, zřeknouti se: všdy byl (Petr) uplákajě, na tu chvilu vzpomínajč, v niejšto zzíe byl odrsekl boha ApS 146; otfiesti dok., co, otfásti (stromy): do- ńadź śćepóv neotrsazzń JidM 71 (ne- slřesou ovoce se stromů ); ottad, odtad přísl., odtud, odtamtud: Benátčené tělo jeho (Marka) odtad vzem- še... do Benátek je piénesli ApŠ 116; Král jéda vezié na hvézdy, jakZ byl v tom člověk rozumný..., Odtad mnohé časy véda Pil 2a5; lehu vóbec všitci spáti, chtiece odtad ráno vstáti JakKl 10; Řek tak (Ježíš), ottad sě podviže UmKl 18; otvlačovati nedok., průtahy činiti, od- kládati: židovstvo znova křiče a řka: ,,Co nám otwlaczyugyes (Piláte)? UmK 3b2; otvofiti dok., co, otevFíti: Otworsil si peklu vrata (Jidáši) JidM 135; otživiti dok., koho, oživiti, vzkřísiti: Had zkřenuv nemohl utéci... Člověk ho vzém hi otsíwí JidD 2b22; oveé Z.: eZs vzal (bože) sluhy svého obliééj, hledaje svých owech zbylých UmStKl 67; ovoce stř.: a tdy juZ owocze vécilé na S$éepiech v krokot dospělo JidM 64; vschoté sé jemu (Pilátovi) owoczie Jid.M 78; Netbaj... nice na to, gdyżt jest owocze nótjato JidM 110; ovšem přísl., úplně, zcela: počem (Jan) sám svatú mšu pieti. Dokončav pak tu m$u owjjem..., taká jho svétlost ostüpi ApS 28; (slunce a mésíc) sé tak otmíta owijem, jakż bude t(ma) sv6tu po všem Pil 2a21; slunce s6 vzdvih od moić pusti- lo papirslky jasne, dav povétrie owjjem Casné JakKl 14; Casto kdas bojé brali (Zidé) a v téch owfjem tvrdě stáli JakKl 42; ozdoba v. osdoba oZeniti dok., koho kým, dáti někomu někoho za ženu: Judáš by osenyen vdovü JidM 114; ožiti dok., obživnouti, vzkřísiti se: za malý čas had sě vzkřivi, ten dóm, v němž osil, škařědě JidD 2b24; Mirtv byv, opět ozywu Silv 30; pak, paky (pak i Ryš v LF 86, 1963, 281) přísl., spoj., vyjadřuje vztah odpo- rovací nebo slučovací, často naznačuje ča- sový sled dějů, pak, však, zase, k tomu, nato, potom, dále: V tomž pak, uslyšav (Jan) hlas boží, na modlitvě sě položi ApS 18; Dokončav pak tu mšu ovšem .., taká jho svétlost ostüpi ApS 28; Gdyż pak ona svétlost minu, Íud sé o jho rové svinu ApŠ 36; Bral sč pak (Matyáš) do Macedonie ApS 75; nalésti jho (Maty- áše) nemohůúce (nepřátelé), až pak sám dal sé jim v rucé ApS 87; po všem jeho (Petra) lícu hi plakáním hi pak t&cicü byla všě plet jeho zprahla ApŠ 155; Co řku pak o jinéj zlobě ApD 2a18; oni sú Kapadocéné a si pak sü AdZiené; ti z Ejipta, oni z Fryjie, tito sú pak z Pam- 287
to, otaza, proč mu by bylo pojato UmKl 32; = otazal UmK 1b3; otec m.: Vzplaka otecz, vzkvieli matka JidM 6; uzié (J.dáš) Ruběna, Otczie svého JidM 89; Pi.vedLż ste mé ku pótcě, ne tak jakšto svého otcz e Silv 20; jaz (Jeżiś) t6, otcze, znaju UmKl 3; mně s tebu, otczye, zjednanć UmK Ial; jako sem jaz (Jeżiś), otczye, s tebiu UmK 1a3; otjieti, od- dok. - odebrati, vziti: Netbaj ...n.ce na to, gdyżt jest ovoce notyato JidM 110; zaujmouli, ucłwdliti: Čemu tva mysl tak odyati, nevěrný sám svój zlodéju? JidM 136; otkad, od- prísl., odkud: PapeZu, vykaZ poécátky, Odkad sé ta dievka vza(la) Silv 81; otmiti sě dok., zatměti se: stane sč diva viece ot sluncě hi ot měsiecě, že zzíe tak otmíta ovšem, jakž bude t(ma) svétu po vSem JI'il 2a21; otňadž, od- přísl. vztažné, odkud: a nás všakž obáč nez(najú?, Otnyads smy sé porodili Duch 7; bera sě (J.dáš) k Jeru- salemu, Odnads pošél JidM 34; otpověděti, od- dok.: Tehdy ona od- powiedye JakKI 189; Papež Odpowiedye jemu Silv 61; otpuSéenie, od- stf.; vzieti otpuśćce- nie = rozloućiti se: d(ruh dru)Znie vzém odpujichzenye Duch 75; otřéci sě, od- dok., koho, odrfici se, zřeknouti se: všdy byl (Petr) uplákajě, na tu chvilu vzpomínajč, v niejšto zzíe byl odrsekl boha ApS 146; otfiesti dok., co, otfásti (stromy): do- ńadź śćepóv neotrsazzń JidM 71 (ne- slřesou ovoce se stromů ); ottad, odtad přísl., odtud, odtamtud: Benátčené tělo jeho (Marka) odtad vzem- še... do Benátek je piénesli ApŠ 116; Král jéda vezié na hvézdy, jakZ byl v tom člověk rozumný..., Odtad mnohé časy véda Pil 2a5; lehu vóbec všitci spáti, chtiece odtad ráno vstáti JakKl 10; Řek tak (Ježíš), ottad sě podviže UmKl 18; otvlačovati nedok., průtahy činiti, od- kládati: židovstvo znova křiče a řka: ,,Co nám otwlaczyugyes (Piláte)? UmK 3b2; otvofiti dok., co, otevFíti: Otworsil si peklu vrata (Jidáši) JidM 135; otživiti dok., koho, oživiti, vzkřísiti: Had zkřenuv nemohl utéci... Člověk ho vzém hi otsíwí JidD 2b22; oveé Z.: eZs vzal (bože) sluhy svého obliééj, hledaje svých owech zbylých UmStKl 67; ovoce stř.: a tdy juZ owocze vécilé na S$éepiech v krokot dospělo JidM 64; vschoté sé jemu (Pilátovi) owoczie Jid.M 78; Netbaj... nice na to, gdyżt jest owocze nótjato JidM 110; ovšem přísl., úplně, zcela: počem (Jan) sám svatú mšu pieti. Dokončav pak tu m$u owjjem..., taká jho svétlost ostüpi ApS 28; (slunce a mésíc) sé tak otmíta owijem, jakż bude t(ma) sv6tu po všem Pil 2a21; slunce s6 vzdvih od moić pusti- lo papirslky jasne, dav povétrie owjjem Casné JakKl 14; Casto kdas bojé brali (Zidé) a v téch owfjem tvrdě stáli JakKl 42; ozdoba v. osdoba oZeniti dok., koho kým, dáti někomu někoho za ženu: Judáš by osenyen vdovü JidM 114; ožiti dok., obživnouti, vzkřísiti se: za malý čas had sě vzkřivi, ten dóm, v němž osil, škařědě JidD 2b24; Mirtv byv, opět ozywu Silv 30; pak, paky (pak i Ryš v LF 86, 1963, 281) přísl., spoj., vyjadřuje vztah odpo- rovací nebo slučovací, často naznačuje ča- sový sled dějů, pak, však, zase, k tomu, nato, potom, dále: V tomž pak, uslyšav (Jan) hlas boží, na modlitvě sě položi ApS 18; Dokončav pak tu mšu ovšem .., taká jho svétlost ostüpi ApS 28; Gdyż pak ona svétlost minu, Íud sé o jho rové svinu ApŠ 36; Bral sč pak (Matyáš) do Macedonie ApS 75; nalésti jho (Maty- áše) nemohůúce (nepřátelé), až pak sám dal sé jim v rucé ApS 87; po všem jeho (Petra) lícu hi plakáním hi pak t&cicü byla všě plet jeho zprahla ApŠ 155; Co řku pak o jinéj zlobě ApD 2a18; oni sú Kapadocéné a si pak sü AdZiené; ti z Ejipta, oni z Fryjie, tito sú pak z Pam- 287
Strana 288
fylijie... Z Cyrenejska sû pak mnoz(f) Duch 14, 16, 19; Mohan, slyšu, řčcě déjá...; Ciha pak déjü potoku Pil 1a18; bity k materi plácé, máti pak tajieci milcí JidD 1516; Mezi tiem sé to pak uda JidM 61; Kakż pak jest (ovoce) v tu dobu lacno, vsakż jest pro novinu vzácno JidM 67; hospodě slúží k óku (takový člověk) a k tomu pak, jenž jmu volen, chce býti ve všem povolen JidM 86; Přída (Jidáš) pocé rozprávéti, an (Pilát) pak, nechtév doslySéti... vece JidM 108; Sta sé pak JidM 144; Bolí ju (ženu) sirdce, to právé, Z' nebydlila v dobrém stavé, a pak Ze sé ji nemilil (Jida$) JidM 157; Na m6 pak sé néco domnís JidM 169; Zachaf pak o pokuseri(à) fekl Silv 6; O zradě pak... dotéZ sé jedno Davida Silv 10; A pak o nápoju z žlči David v témž písmě nemilčí Silv 13; O tom paky, jesto vázán, ten cas teb(&) Ezdrü skázán Silv 17; Toho jste v südé dirZéli a pak na diévé rozpéli Silv 24; V tom Doech neukü sé sk(áza)... Za tiem pak vystüpi KuZi Silv 77; GdeZ pak rüchem nepostlano, tady kvietim pometano UmKl 41; (Gi) pak nemonl (Je2i3) mieti sedla...? UmKl 101; potom pak, potom paky, pak potom = potom, potom však: potom pak přišed (Jan) do Ažie, jat byl přčíútým pohanem ApŠ 1; dal (Marek) dušu bohu sě modle. Potom pak, chtěvše jho sžéci, mohli věkem preč utéci ApŠ 108; Potom paky Benátčené tělo jeho (Marka) odtad vzemše... do Benátek je přčnesli ApS 115; ktoZ pak potom patřil na to, podivil sě JakKI 21; pakli spoj., jestliže, jestliže však: Ač bych kady mohl na nebe, tu mi nelzě zbýti tebe (boha); Pakly tam (s)stúpu do pekla, nikdie mne tvá moc nütekla JakKl 41; A pakly vás (kto otijeże UmkKl 27; paky v. pak pamět ž., paměť, památka: netbajě (Ji- dá$), co sé zde mütie, jimsto zlà pamíet ostavil JidD 2b16; Pamfylijie, -j8 Z., pobfeźni krajina na jihu Male Asie: tito su pak z pamphiligie Duch 16; 288 panstvo stř.: sebravše sě biskupi toho fûtého pohanstva, minuvse moc svého panzztwa, vláčili jeho (Marka) po městu ApŠ 103 (své vrchnosti, vlády Geb SI, lístk. mat.); papež m.: Papes odpovědě jemu Silv 61; Papeziu, vykaZ pocátky, odkad sé ta dievka vza(la) Silv 80; paprslek m., paprsek: slunce sé vzdvih od moié pustilo papirjlky jasné JakKl 18; Parth m., člen asijského národa: my parthowé, tito Médi Duch 10; pásti dok., padnouti: placüci pade (Anna) nicé Mar 37; pastvi$ée stř.: zly hosti, pfikrad sé v cuzie pazztwijchzie, mimo bratra v cest sě tiščě JidD 1a20; pastyF m.: (p)ojma (s) sobú (muž) své paztyrsíe Mar 3; patřiti nedok., na koho, na co, Aledéti, pozorovali: ktoZ pak potom patrzyl na to, podivil sé Jak Kl 21; Mistre, porokuj svéj bratií, Ze Íud na né velmi patrzy, z toho, že jej podnücéjü UmKI 72; Pavel m., jm. os.: I řekl svatý pawel UmK 259; péci nedok.: pocéchu (zlodéji) to maso Cáci, gdeZ ona pekla v tu dobu JakKl 183; péci sč nedok., čím, chystati něco, usilo- vati o něco: kak je stlal (Jidáš) svú věc z daleka, všdy zzie horším horšímž peca JidM 30; z Židóv někteří byli, již (ye jeho (Krista) smirtü pekly UmKl 69; pété Z., o Cem: Bych as mirtva jho vi- děla (Anna svého muže), Pechzíu bych o duši jměla Mar 33; peklo stř.: pójdú... sbožní v bydlo věčně stvúcie, hřiešní u peklo horúcie Pil 1a6; Otvořil si peklu vrata JidM 135; peklo sobě jimi (penězi) dědíš JidM 140; (s)stupu do pekla JakKI 41; peniez m., peníz: Kam sé ti penyezi déjû...? JidM 138; jakż sám bóh byl küpen nékda penyes za tridcéti, takéZ, kto chtél Zida jmieti, ten ho penyes na tridcétech vybiera JakKl 221, 228; Penthanapolis Pétimésti (Pentapolis), území v sev. Africe: tirpěl mnoho protiv-
fylijie... Z Cyrenejska sû pak mnoz(f) Duch 14, 16, 19; Mohan, slyšu, řčcě déjá...; Ciha pak déjü potoku Pil 1a18; bity k materi plácé, máti pak tajieci milcí JidD 1516; Mezi tiem sé to pak uda JidM 61; Kakż pak jest (ovoce) v tu dobu lacno, vsakż jest pro novinu vzácno JidM 67; hospodě slúží k óku (takový člověk) a k tomu pak, jenž jmu volen, chce býti ve všem povolen JidM 86; Přída (Jidáš) pocé rozprávéti, an (Pilát) pak, nechtév doslySéti... vece JidM 108; Sta sé pak JidM 144; Bolí ju (ženu) sirdce, to právé, Z' nebydlila v dobrém stavé, a pak Ze sé ji nemilil (Jida$) JidM 157; Na m6 pak sé néco domnís JidM 169; Zachaf pak o pokuseri(à) fekl Silv 6; O zradě pak... dotéZ sé jedno Davida Silv 10; A pak o nápoju z žlči David v témž písmě nemilčí Silv 13; O tom paky, jesto vázán, ten cas teb(&) Ezdrü skázán Silv 17; Toho jste v südé dirZéli a pak na diévé rozpéli Silv 24; V tom Doech neukü sé sk(áza)... Za tiem pak vystüpi KuZi Silv 77; GdeZ pak rüchem nepostlano, tady kvietim pometano UmKl 41; (Gi) pak nemonl (Je2i3) mieti sedla...? UmKl 101; potom pak, potom paky, pak potom = potom, potom však: potom pak přišed (Jan) do Ažie, jat byl přčíútým pohanem ApŠ 1; dal (Marek) dušu bohu sě modle. Potom pak, chtěvše jho sžéci, mohli věkem preč utéci ApŠ 108; Potom paky Benátčené tělo jeho (Marka) odtad vzemše... do Benátek je přčnesli ApS 115; ktoZ pak potom patřil na to, podivil sě JakKI 21; pakli spoj., jestliže, jestliže však: Ač bych kady mohl na nebe, tu mi nelzě zbýti tebe (boha); Pakly tam (s)stúpu do pekla, nikdie mne tvá moc nütekla JakKl 41; A pakly vás (kto otijeże UmkKl 27; paky v. pak pamět ž., paměť, památka: netbajě (Ji- dá$), co sé zde mütie, jimsto zlà pamíet ostavil JidD 2b16; Pamfylijie, -j8 Z., pobfeźni krajina na jihu Male Asie: tito su pak z pamphiligie Duch 16; 288 panstvo stř.: sebravše sě biskupi toho fûtého pohanstva, minuvse moc svého panzztwa, vláčili jeho (Marka) po městu ApŠ 103 (své vrchnosti, vlády Geb SI, lístk. mat.); papež m.: Papes odpovědě jemu Silv 61; Papeziu, vykaZ pocátky, odkad sé ta dievka vza(la) Silv 80; paprslek m., paprsek: slunce sé vzdvih od moié pustilo papirjlky jasné JakKl 18; Parth m., člen asijského národa: my parthowé, tito Médi Duch 10; pásti dok., padnouti: placüci pade (Anna) nicé Mar 37; pastvi$ée stř.: zly hosti, pfikrad sé v cuzie pazztwijchzie, mimo bratra v cest sě tiščě JidD 1a20; pastyF m.: (p)ojma (s) sobú (muž) své paztyrsíe Mar 3; patřiti nedok., na koho, na co, Aledéti, pozorovali: ktoZ pak potom patrzyl na to, podivil sé Jak Kl 21; Mistre, porokuj svéj bratií, Ze Íud na né velmi patrzy, z toho, že jej podnücéjü UmKI 72; Pavel m., jm. os.: I řekl svatý pawel UmK 259; péci nedok.: pocéchu (zlodéji) to maso Cáci, gdeZ ona pekla v tu dobu JakKl 183; péci sč nedok., čím, chystati něco, usilo- vati o něco: kak je stlal (Jidáš) svú věc z daleka, všdy zzie horším horšímž peca JidM 30; z Židóv někteří byli, již (ye jeho (Krista) smirtü pekly UmKl 69; pété Z., o Cem: Bych as mirtva jho vi- děla (Anna svého muže), Pechzíu bych o duši jměla Mar 33; peklo stř.: pójdú... sbožní v bydlo věčně stvúcie, hřiešní u peklo horúcie Pil 1a6; Otvořil si peklu vrata JidM 135; peklo sobě jimi (penězi) dědíš JidM 140; (s)stupu do pekla JakKI 41; peniez m., peníz: Kam sé ti penyezi déjû...? JidM 138; jakż sám bóh byl küpen nékda penyes za tridcéti, takéZ, kto chtél Zida jmieti, ten ho penyes na tridcétech vybiera JakKl 221, 228; Penthanapolis Pétimésti (Pentapolis), území v sev. Africe: tirpěl mnoho protiv-
Strana 289
ného (Marek), ApŠ 96; perla ž.: ana (uzda) zlatými cětkami (zpr?)okladena hi perlamy UmkKl 100; pět cisl.: tam, gdeZ ho mésiecóv píety nikte nemohl byl vzvédéti Mar 6; píet mésiec ho nevizu Mar 81; Petr m., jm. os.: Svatý petr... všdy byl uplákajé ApS 142; petr Duch 29, 58; piesek m.: Piezzek (z) studně... sě s vodü smiesiv vzplyvá ApS 42; pieti nedok., co, zpívati: pocem sám (Jan) svatu mu piety ApŚ$ 27; Pila Z., jm. os.: (matłe)fi jho dejiu pila Pil 2b27; Pilát m., jm. os.: pilat... dirżal všě vlasti okolnie JidM 36; pilat JidM 48; pilat hi Juda JidM 62; pilat JidM 73; Pilat JidM 106; pylat UmK 83056; pilně, pílně přísl., pečlivě: I musím to řéci pijinye UmšŠíKl 54; pisati v. psáti písmo stř., kniha, spis; bible: Věčší svatý Jakub slóve činem trojie četi ho- tové, juž jemu pízzmo vydává ApD 2b11; o napoju z ŻIGi David v temż pijmye ne- m:léí Silv 14; (Co jinyym pyjmo vydóava, (přiřdává Silvester svému (Jeżńlś)ovi Silv 36; píti nedok.: Tož (pití) jmu (Matyášovi) také dáno pítý, chtiece jho jím oslepiti. Viakż je pil, netbajć o nśm ApŚ 80, 82; jed hi piw (kral) tu do sytosti Pil 2b2; pitie stř., nápoj: gdež jmu (Matyášovi) pítye dáno bylo, jímšto mnoho Íudí zbylo... svého zraku ApŠ 76; plaččivě, -ívě přísl., plačky, s nářkem: vzedše (Anna) plachzcnziwie mluvieci Mar 46; plakánie stř.: po jeho (Petra) licu vrásky Placanym byly tak svadly ApS 152; hi placanym hi pak tščicúů byla všě plet jeho zprahla ApS 155; plakati nedok.: plachziuczi pade (Anna) nicé Mar 37; coZ jézdé po městu slyšal sem, Zenu plachzíucze, dietétem usilujüce ApD 1b11; a bity k matefi plachzie JidD 1b15; syna plachzucze da jí (Jidáš krá- lovné) JidD 1b23; Zena plachzuczi po- béZe JidM 105; bydle u penthanapolí 19 Nejstarší české verš. legendy plášč m., plášť: vzložichu (učedníci) své plajjczie na ně (hříbě) UmKl 38; plátno stř.: Poběhu, chtiece utéci, ži- dovstvo k méstóm, na hrady, kdež-li která tvrzé kady, strüce viady jaksto platno, gdeż móż co byti udatno JakKI 35 (jako když se plátno prostírá, vlece, táhne = jeden za druhým, nepřetržitě Ryš v Kl. zl.); plavati nedok., plaviti se, plouti: ktoZ z n.ch (Benátčanů) na moři plawa, ač jest gde v kterém nečasu ApŠ 123; plece stř.; obrátiti pleci = dáti se na üték: Bézilud obrátiv pleczy JakKl 46; plémé sti. - rod, pokolení: z niež (země) pošlo člověčie plemyc Silv 88; - druh lidí spojených určitými (špalnými) vlastnost- mi; potomek takových lidí: pozvavši jho (královna Jidáše), počě láti řkúci: ,,Na- lezené plemíe, či nevieš, z které js(i zem)é?** JidD 1b26; Vše pro tě, proradné plemíe, pusty sü nejedny zemél Jid M 23; plemenit$ piíd.: dávajé (büh) bravóm hi skotu Plemenyte vóle Ihotu Mar 51 (Ihota plemenité vóle = volnost, aby na- plněna žádost plemene, žádost plodnosti Geb SI 2, 245; volnost, aby se plemenili podle vůle VýbAk); plen m., dobývání kořisti, plenění, lou- pežné tažení: o tom dni súdném, s něhož pójdůú rozděleně si hi oni vňuž po plenýe Pil 1a4 (jako v zajetí VýbAk); plet ž., kůže, pleť: po všem jeho (Petra) lícu hi plakáním hi pak tščiců byla všě pleth jeho zprahla ApS 156; plný příd.: vsadi (císař Jana) v olej vrúcí v pylney kádi ApŠ 5; jež (lodi) všecky plny rytierstva JakKl 5; plod m., plod, dítě, mládě; děti, mlá- data: S tú (Annou) jsa (muž) tak, kterús náhodů dvadcěti !et nejmé plodu Mar 21; hi ten (had) sé tdy raduje, gdyZ sé plo- dem sbožen čuje Mar 63; jiné tváři... sú plodem, jakž chceš (bože), mocny Mar 72; vieś (boże), Ż” sem sć jinam netśćal(a), kromě což bych plodu vzala, vždy mi bylo na ütrobé Mar 77; nemohüci (krá- lovna) jmieti plodu JidD 1a8; ploditi nedok. - zplozovati, vydávati ze sebe: každá tvář..., juž země neb moře 289
ného (Marek), ApŠ 96; perla ž.: ana (uzda) zlatými cětkami (zpr?)okladena hi perlamy UmkKl 100; pět cisl.: tam, gdeZ ho mésiecóv píety nikte nemohl byl vzvédéti Mar 6; píet mésiec ho nevizu Mar 81; Petr m., jm. os.: Svatý petr... všdy byl uplákajé ApS 142; petr Duch 29, 58; piesek m.: Piezzek (z) studně... sě s vodü smiesiv vzplyvá ApS 42; pieti nedok., co, zpívati: pocem sám (Jan) svatu mu piety ApŚ$ 27; Pila Z., jm. os.: (matłe)fi jho dejiu pila Pil 2b27; Pilát m., jm. os.: pilat... dirżal všě vlasti okolnie JidM 36; pilat JidM 48; pilat hi Juda JidM 62; pilat JidM 73; Pilat JidM 106; pylat UmK 83056; pilně, pílně přísl., pečlivě: I musím to řéci pijinye UmšŠíKl 54; pisati v. psáti písmo stř., kniha, spis; bible: Věčší svatý Jakub slóve činem trojie četi ho- tové, juž jemu pízzmo vydává ApD 2b11; o napoju z ŻIGi David v temż pijmye ne- m:léí Silv 14; (Co jinyym pyjmo vydóava, (přiřdává Silvester svému (Jeżńlś)ovi Silv 36; píti nedok.: Tož (pití) jmu (Matyášovi) také dáno pítý, chtiece jho jím oslepiti. Viakż je pil, netbajć o nśm ApŚ 80, 82; jed hi piw (kral) tu do sytosti Pil 2b2; pitie stř., nápoj: gdež jmu (Matyášovi) pítye dáno bylo, jímšto mnoho Íudí zbylo... svého zraku ApŠ 76; plaččivě, -ívě přísl., plačky, s nářkem: vzedše (Anna) plachzcnziwie mluvieci Mar 46; plakánie stř.: po jeho (Petra) licu vrásky Placanym byly tak svadly ApS 152; hi placanym hi pak tščicúů byla všě plet jeho zprahla ApS 155; plakati nedok.: plachziuczi pade (Anna) nicé Mar 37; coZ jézdé po městu slyšal sem, Zenu plachzíucze, dietétem usilujüce ApD 1b11; a bity k matefi plachzie JidD 1b15; syna plachzucze da jí (Jidáš krá- lovné) JidD 1b23; Zena plachzuczi po- béZe JidM 105; bydle u penthanapolí 19 Nejstarší české verš. legendy plášč m., plášť: vzložichu (učedníci) své plajjczie na ně (hříbě) UmKl 38; plátno stř.: Poběhu, chtiece utéci, ži- dovstvo k méstóm, na hrady, kdež-li která tvrzé kady, strüce viady jaksto platno, gdeż móż co byti udatno JakKI 35 (jako když se plátno prostírá, vlece, táhne = jeden za druhým, nepřetržitě Ryš v Kl. zl.); plavati nedok., plaviti se, plouti: ktoZ z n.ch (Benátčanů) na moři plawa, ač jest gde v kterém nečasu ApŠ 123; plece stř.; obrátiti pleci = dáti se na üték: Bézilud obrátiv pleczy JakKl 46; plémé sti. - rod, pokolení: z niež (země) pošlo člověčie plemyc Silv 88; - druh lidí spojených určitými (špalnými) vlastnost- mi; potomek takových lidí: pozvavši jho (královna Jidáše), počě láti řkúci: ,,Na- lezené plemíe, či nevieš, z které js(i zem)é?** JidD 1b26; Vše pro tě, proradné plemíe, pusty sü nejedny zemél Jid M 23; plemenit$ piíd.: dávajé (büh) bravóm hi skotu Plemenyte vóle Ihotu Mar 51 (Ihota plemenité vóle = volnost, aby na- plněna žádost plemene, žádost plodnosti Geb SI 2, 245; volnost, aby se plemenili podle vůle VýbAk); plen m., dobývání kořisti, plenění, lou- pežné tažení: o tom dni súdném, s něhož pójdůú rozděleně si hi oni vňuž po plenýe Pil 1a4 (jako v zajetí VýbAk); plet ž., kůže, pleť: po všem jeho (Petra) lícu hi plakáním hi pak tščiců byla všě pleth jeho zprahla ApS 156; plný příd.: vsadi (císař Jana) v olej vrúcí v pylney kádi ApŠ 5; jež (lodi) všecky plny rytierstva JakKl 5; plod m., plod, dítě, mládě; děti, mlá- data: S tú (Annou) jsa (muž) tak, kterús náhodů dvadcěti !et nejmé plodu Mar 21; hi ten (had) sé tdy raduje, gdyZ sé plo- dem sbožen čuje Mar 63; jiné tváři... sú plodem, jakž chceš (bože), mocny Mar 72; vieś (boże), Ż” sem sć jinam netśćal(a), kromě což bych plodu vzala, vždy mi bylo na ütrobé Mar 77; nemohüci (krá- lovna) jmieti plodu JidD 1a8; ploditi nedok. - zplozovati, vydávati ze sebe: každá tvář..., juž země neb moře 289
Strana 290
plody Mar 54; - rozmnožovati: jímž smut- nějie chodil (muž), (t;/iem bóh skot jho viece plodil Mar 9; plúti nedok., téci: gdež potok hi řčka plowe Pil 1a10; plutie stř., plutí, plavba: bra sě (Jidáš) preč na moře..., pospiešiv preč svého plu- týe JidD 2b14; po předl. - s lok.: - vyjadřuje, že děj probíhá na povrchu něčeho; označuje místo, kde děj probíhá, prostor, v jehož hranicích se něco děje: nelzěé by tam hnúti zrakem Po všem kostelu v Efežě ApŠ 34; v rově by nalésti mannu na dně po všem rově ApŠ 40; vláčili jeho po městu (pohané Marka) ApS 104; po jeho (Petra) lícu vrásky plakáním byly tak svadly hi tak suchotů opadly, jakož po všem jeho lícu hi plakáním hi pak tščicú byla všč plet jeho zprahla ApŠ 151, 154; což jézdě po městu slyšal sem ApD 1b10; PoíÍudech málo (popatřj)ě (Petr) Duch 31; jede každý, zvlasti jíščě... Po dúbravách sde i honady Pil 1b14; všecka šírost zempná bude po všem světu tempna ZPil 2a16, bude tíma) světu po všem Pil 2a22; Po břčhovi s bratrem chodě (Jidáš) JidD 2b6; - vyjadřuje následnost: všie své mluvy slově po všem ApŠ 29; Matyáš jest dosáhl stola, na ňemž po velikém trudě sěde ApŠ 70; Svatý Petr po mnozě skutciech hi po nejednakých smut- ciech... sotnč sobú vlästi moha ApS 142, 143; o tom dni súdném, s něhož pójdů rozdčlené si hi oni vňuž po plené Pil 1a4, - označuje jev, jehož pomocí nčco pozná- váme, podle: Čuju to po tvém (ženy) vzdýchaní, že sě tobě nic nemílu JidM 164; - vyjadřuje shodu, souhlas s něčím, naznačuje, čím se někdo řídí, podle, ve shodě s: a juž vše přihotováno, což k to- mu (lovu) potřěébováno na čest po krá- levském právu Pil 1b5, Po přirozeném svém fiedč JidD 2b25, Takú vinu na sě pobdie (Židé), Po tej fčči, jakšto Job die JakKl 38; - po kobě = podle přání, ke zdaru: mušu... řéci o toho ciesařč zlobě, jemuž nesteklo po kobě ApD 1aó; sirdce jmu (Jidášovi) hněvy hoří..., vida, ž' jmu nejde po kobě JidD 2al4; po 290 sboží = ku prospěchu, ke zdaru: Dobré „Ú..jmě jmu složu (král dítěti), jakž sě stalo po jho sbožú Pil 2b26, - s akus., vyjadřuje časové rozpětí, během, v: Hi byl jeden král tu gdas., slovútný muž po své časy Pil 1a26; s dat.; po latinu = polatinsku, latinsky: to miesto z Latra- na slóve hi dnes Latens rana, hi slóve tú- že příčinú „tajná žába“ po latinu ApD 2b6; pobädati nedok., koho, poboddvati, po- bízeti k bEhu ostruhami: netbals (JeZiSi) na drahé ostrohy..., j.m.Z by kon& po- badal UmStKI 45; = UmK 251; pobdieti nedok., co na sě, býti si vědom něčeho na sebe, pociťovali něco na sobě: Takú vinu na sč pobdye (Ž.dé), po tej řěči, jakšto Job die JakKl 37; poběhnůúti dok. - přiběhnouti: Žena pla- čúci pobívse Jiďd M 105; - dáti se na útěk, utéci: Pobiehu, chtiece utéci, židovstvo k mčstóm, na hrady Jakkl 3%, pobuditi dok., koho (gen.), probuditi: podlé ňeho (J.dáše) tak ležala (žena), činieci, jako by spala. Tdy pobudý jie řka JidM 163; počátek m.: jakž Ježúšem obřěz přč- stal, tak v tom miestě křest sč jím stal na poczatek uzdravenie Silv 65; Papežu, vykaž poczatky, odkad sě ta dievka vza(la) Silv 80 (düvody?); počieti dok. počíti, začíti: Pochzem (Jan) sám svatú mšu pieti ApŠ 27: po- zvavši jho (královna Jidáše), pochzie láti JidD 1b25; Tiem (život) mútiti pochzie (Jidáš) JidD 2a19; Pochznucz ot Přč- mysla krále JidM 13; Přída pochzie (Ji- dáš) rozprávěti JidM 107; Judáš pochzie ve čceti rósti JidM 125; Poczyechu (zlo- ději) to maso čúci JakKl 182; - otěhotněti: Pochzeníjí (královna) syna porodi JidD l1al1?7; - kým, počíti (dítě): pochzíe (dív- ka) synem Pil 2b14; odkad sě ta dievka vza(la), ješto Ježúšem poczala Silv 82; - počieti sě, začíf být (nčiaký): (král) byl ješče dietě, Pochzen zzie ščedr hi udaten JidM 17 (začav štědře a udatně VýbAk); - otěhotněti: jakž Adam tělo čístě (vza)l byl, takéž bylo jístě (die)vcě takéž fie pocziety Silv 101;
plody Mar 54; - rozmnožovati: jímž smut- nějie chodil (muž), (t;/iem bóh skot jho viece plodil Mar 9; plúti nedok., téci: gdež potok hi řčka plowe Pil 1a10; plutie stř., plutí, plavba: bra sě (Jidáš) preč na moře..., pospiešiv preč svého plu- týe JidD 2b14; po předl. - s lok.: - vyjadřuje, že děj probíhá na povrchu něčeho; označuje místo, kde děj probíhá, prostor, v jehož hranicích se něco děje: nelzěé by tam hnúti zrakem Po všem kostelu v Efežě ApŠ 34; v rově by nalésti mannu na dně po všem rově ApŠ 40; vláčili jeho po městu (pohané Marka) ApS 104; po jeho (Petra) lícu vrásky plakáním byly tak svadly hi tak suchotů opadly, jakož po všem jeho lícu hi plakáním hi pak tščicú byla všč plet jeho zprahla ApŠ 151, 154; což jézdě po městu slyšal sem ApD 1b10; PoíÍudech málo (popatřj)ě (Petr) Duch 31; jede každý, zvlasti jíščě... Po dúbravách sde i honady Pil 1b14; všecka šírost zempná bude po všem světu tempna ZPil 2a16, bude tíma) světu po všem Pil 2a22; Po břčhovi s bratrem chodě (Jidáš) JidD 2b6; - vyjadřuje následnost: všie své mluvy slově po všem ApŠ 29; Matyáš jest dosáhl stola, na ňemž po velikém trudě sěde ApŠ 70; Svatý Petr po mnozě skutciech hi po nejednakých smut- ciech... sotnč sobú vlästi moha ApS 142, 143; o tom dni súdném, s něhož pójdů rozdčlené si hi oni vňuž po plené Pil 1a4, - označuje jev, jehož pomocí nčco pozná- váme, podle: Čuju to po tvém (ženy) vzdýchaní, že sě tobě nic nemílu JidM 164; - vyjadřuje shodu, souhlas s něčím, naznačuje, čím se někdo řídí, podle, ve shodě s: a juž vše přihotováno, což k to- mu (lovu) potřěébováno na čest po krá- levském právu Pil 1b5, Po přirozeném svém fiedč JidD 2b25, Takú vinu na sě pobdie (Židé), Po tej fčči, jakšto Job die JakKl 38; - po kobě = podle přání, ke zdaru: mušu... řéci o toho ciesařč zlobě, jemuž nesteklo po kobě ApD 1aó; sirdce jmu (Jidášovi) hněvy hoří..., vida, ž' jmu nejde po kobě JidD 2al4; po 290 sboží = ku prospěchu, ke zdaru: Dobré „Ú..jmě jmu složu (král dítěti), jakž sě stalo po jho sbožú Pil 2b26, - s akus., vyjadřuje časové rozpětí, během, v: Hi byl jeden král tu gdas., slovútný muž po své časy Pil 1a26; s dat.; po latinu = polatinsku, latinsky: to miesto z Latra- na slóve hi dnes Latens rana, hi slóve tú- že příčinú „tajná žába“ po latinu ApD 2b6; pobädati nedok., koho, poboddvati, po- bízeti k bEhu ostruhami: netbals (JeZiSi) na drahé ostrohy..., j.m.Z by kon& po- badal UmStKI 45; = UmK 251; pobdieti nedok., co na sě, býti si vědom něčeho na sebe, pociťovali něco na sobě: Takú vinu na sč pobdye (Ž.dé), po tej řěči, jakšto Job die JakKl 37; poběhnůúti dok. - přiběhnouti: Žena pla- čúci pobívse Jiďd M 105; - dáti se na útěk, utéci: Pobiehu, chtiece utéci, židovstvo k mčstóm, na hrady Jakkl 3%, pobuditi dok., koho (gen.), probuditi: podlé ňeho (J.dáše) tak ležala (žena), činieci, jako by spala. Tdy pobudý jie řka JidM 163; počátek m.: jakž Ježúšem obřěz přč- stal, tak v tom miestě křest sč jím stal na poczatek uzdravenie Silv 65; Papežu, vykaž poczatky, odkad sě ta dievka vza(la) Silv 80 (düvody?); počieti dok. počíti, začíti: Pochzem (Jan) sám svatú mšu pieti ApŠ 27: po- zvavši jho (královna Jidáše), pochzie láti JidD 1b25; Tiem (život) mútiti pochzie (Jidáš) JidD 2a19; Pochznucz ot Přč- mysla krále JidM 13; Přída pochzie (Ji- dáš) rozprávěti JidM 107; Judáš pochzie ve čceti rósti JidM 125; Poczyechu (zlo- ději) to maso čúci JakKl 182; - otěhotněti: Pochzeníjí (královna) syna porodi JidD l1al1?7; - kým, počíti (dítě): pochzíe (dív- ka) synem Pil 2b14; odkad sě ta dievka vza(la), ješto Ježúšem poczala Silv 82; - počieti sě, začíf být (nčiaký): (král) byl ješče dietě, Pochzen zzie ščedr hi udaten JidM 17 (začav štědře a udatně VýbAk); - otěhotněti: jakž Adam tělo čístě (vza)l byl, takéž bylo jístě (die)vcě takéž fie pocziety Silv 101;
Strana 291
pod předl. s akus.: Zpekši ho sné (matka) polovicu, pél ho skryvsi pod Javicu JakKl 176; - s instr.: Mohan, sly- Su, fécé déjü...; Ciha pak dějú potoku, jenž pod m(&)stem sé s fiá stiece Pil 1a19; ten div bude pod ním stvořen Pil 2a18 (za jeho vlády); Pod nachem, v zlatéj koronë UmKl 113; = UmStKl 35; podél pfisi., duleko, do znaéné dálky: Podäl v krâlovskâ lovisté jède kazdÿ Pil 1b9; podati dok., čeho komu, říci, pronésti něco k někomu: Podada jmu (Jidáš bratrovi) řěči Íubé, a gdyž móž, tu jho poskube JidD 1b6; podiviti sě dok.: ktož pak potom patřil na to, Podywil f.e, ande zlato... všady vňuž hořěl(o) JakKl 22; podlé předl. s gen. - vedle, po boku, při: chtě tě jmieti (Bůh Jana) podle sebe ApS 15; roskáza (Jan) podlé oltáré své- mu rovu dól vytieti ApŠ 25; bych byl (král) mé králevé podlé Pil 2a10; jako ze sna vzdy&üci Podlé ňeho (Jidáše) tak ležala (žena) JidM 161; - vyjadřuje sho- du, souhlas s něčím, naznačuje, čím se někdo řídí, podle, ve shodě s, v souhlase s: dávajé (büh) bravóm bi skotu plemenité vóle Ihotu Podle v$éch stvoření stava Mar 52; Podle těchto tří četí práva ApD 2b12; podle práva Silv 35; Podle jeho (Kristova) rozkázanie Urn Kl 37; Nechaj (Piláte), at sé právo skoná! Uéciné podle zákona UmK 3b?; sedl na tróně Podle mocnych králóv nrava UmStKl 37; - vy- jadřuje důvod, pro, vzhledem k: s pochva- mi prsosiny podle své drahé příčiny dá- vají jako posoku líbosti lidskému oku Um$StKl 28; podnůúcěti nedok., koho k čemu, pod- něcovati, pobízeti: Mistře, porokuj svéj bratří, že Íud na ně velmi patří, z toho, že jej podnuczyeyu k tomu UmKI 73; podobati sé nedok.: ---zíe podoba--- LegPNaneb 1b33; podobně přísl.: ---podobnýe LegPJak 1b22; podobný příd., k čemu: To j' podobno k div(u), že tito... všéch jazykóv řčči jímajú) Duch 2; což jest podobno k če- mu, to všdy jako přilne k ňemu JidM 41; jež bude podobno k divu Silv 29; podvihnüûti sé dok., zdvihnouti se, vy- dati se na cestu: Řek tak (Ježíš), ottad fye podwy {je sémk Jerusalemi blize UmKI! 13; pohan m.: jat byl (Jan) piélatym po- hanem ApS 2; pohanstve stř.: biskupi toho Íútého pohanzztwa ApS 102; pohodlé stř., pohodlí: by mi (královi) sě (to) státi mohlo, což vižu z mého pohodlé Pil 2a9; pohfésti dok., koho, pohfbíti: tuZ jho (Marka) pohrseblí kresténé ApS 114; pohyfiti dok., poblouditi, pochybiti: inhedZ nice nepohyrsíe... clovék zamütiv Zivotem, hna sé preó v püscu (s) svym skotem Mar 2 (nic nezanedbav, v nicem nepobloudiv Vyb AK); pochva ž.; mn. pochvy, nějaké části koňského postroje, ozdoby na řemení, řeme- ny s ozdobami: Čili j' nemohl (Ježíš) jmieti sedla, na němž by sě ta drahost svedla..., kdež s pochwamy prsosiny... dávají jako posoku líbosti lidskému oku? UmStKl 27; pochyčiti sě dok., komu: gdyž zzie komu lov pochychzí a čas sé k to(m)u požičí Pil 1b21 (po chuti se vydaří? Geb Sl, lístk. mat., když se někomu zachce lovu VýbAk); pochytiti dok., co, popadnouti, ucho- piti: (ni) had ješče toho věka (by)l jie (země) kde usty pochytyl Silv 97; poehytnüti dok., koho, popadnouti, uchvátiti: Tehdy ty, již naň (Matyáše) na- stáli..., zem(&), usta svá rozdřčvši, Po- chytla jé ApS 93; pojéti dok., nedok., vyjeti, sjeti; jeti: JeZá$ inhed na né (hříbě) vsěde a s hory dolóv pogiede Urn Kl 40; pojiesti dok., koho, čeho: budZ, mój synu, u pověsti, neb tebe mušu pogiej-- JakKl 172; to, což sem ztravy schovala, jieZ tuto sadûc pogiete JakKl 193; Proč ste masa neupekli, pro ňež ste šedše ne- sědli a jeho se mnůú pogiedly? JakKl 202; pojieti dok. - koho, co komu, vzíti, ode- brati, odvésti: Jehož hřiebě to, otáza, proč mu by bylo poyato UmKI 33; = proé by 291
pod předl. s akus.: Zpekši ho sné (matka) polovicu, pél ho skryvsi pod Javicu JakKl 176; - s instr.: Mohan, sly- Su, fécé déjü...; Ciha pak dějú potoku, jenž pod m(&)stem sé s fiá stiece Pil 1a19; ten div bude pod ním stvořen Pil 2a18 (za jeho vlády); Pod nachem, v zlatéj koronë UmKl 113; = UmStKl 35; podél pfisi., duleko, do znaéné dálky: Podäl v krâlovskâ lovisté jède kazdÿ Pil 1b9; podati dok., čeho komu, říci, pronésti něco k někomu: Podada jmu (Jidáš bratrovi) řěči Íubé, a gdyž móž, tu jho poskube JidD 1b6; podiviti sě dok.: ktož pak potom patřil na to, Podywil f.e, ande zlato... všady vňuž hořěl(o) JakKl 22; podlé předl. s gen. - vedle, po boku, při: chtě tě jmieti (Bůh Jana) podle sebe ApS 15; roskáza (Jan) podlé oltáré své- mu rovu dól vytieti ApŠ 25; bych byl (král) mé králevé podlé Pil 2a10; jako ze sna vzdy&üci Podlé ňeho (Jidáše) tak ležala (žena) JidM 161; - vyjadřuje sho- du, souhlas s něčím, naznačuje, čím se někdo řídí, podle, ve shodě s, v souhlase s: dávajé (büh) bravóm bi skotu plemenité vóle Ihotu Podle v$éch stvoření stava Mar 52; Podle těchto tří četí práva ApD 2b12; podle práva Silv 35; Podle jeho (Kristova) rozkázanie Urn Kl 37; Nechaj (Piláte), at sé právo skoná! Uéciné podle zákona UmK 3b?; sedl na tróně Podle mocnych králóv nrava UmStKl 37; - vy- jadřuje důvod, pro, vzhledem k: s pochva- mi prsosiny podle své drahé příčiny dá- vají jako posoku líbosti lidskému oku Um$StKl 28; podnůúcěti nedok., koho k čemu, pod- něcovati, pobízeti: Mistře, porokuj svéj bratří, že Íud na ně velmi patří, z toho, že jej podnuczyeyu k tomu UmKI 73; podobati sé nedok.: ---zíe podoba--- LegPNaneb 1b33; podobně přísl.: ---podobnýe LegPJak 1b22; podobný příd., k čemu: To j' podobno k div(u), že tito... všéch jazykóv řčči jímajú) Duch 2; což jest podobno k če- mu, to všdy jako přilne k ňemu JidM 41; jež bude podobno k divu Silv 29; podvihnüûti sé dok., zdvihnouti se, vy- dati se na cestu: Řek tak (Ježíš), ottad fye podwy {je sémk Jerusalemi blize UmKI! 13; pohan m.: jat byl (Jan) piélatym po- hanem ApS 2; pohanstve stř.: biskupi toho Íútého pohanzztwa ApS 102; pohodlé stř., pohodlí: by mi (královi) sě (to) státi mohlo, což vižu z mého pohodlé Pil 2a9; pohfésti dok., koho, pohfbíti: tuZ jho (Marka) pohrseblí kresténé ApS 114; pohyfiti dok., poblouditi, pochybiti: inhedZ nice nepohyrsíe... clovék zamütiv Zivotem, hna sé preó v püscu (s) svym skotem Mar 2 (nic nezanedbav, v nicem nepobloudiv Vyb AK); pochva ž.; mn. pochvy, nějaké části koňského postroje, ozdoby na řemení, řeme- ny s ozdobami: Čili j' nemohl (Ježíš) jmieti sedla, na němž by sě ta drahost svedla..., kdež s pochwamy prsosiny... dávají jako posoku líbosti lidskému oku? UmStKl 27; pochyčiti sě dok., komu: gdyž zzie komu lov pochychzí a čas sé k to(m)u požičí Pil 1b21 (po chuti se vydaří? Geb Sl, lístk. mat., když se někomu zachce lovu VýbAk); pochytiti dok., co, popadnouti, ucho- piti: (ni) had ješče toho věka (by)l jie (země) kde usty pochytyl Silv 97; poehytnüti dok., koho, popadnouti, uchvátiti: Tehdy ty, již naň (Matyáše) na- stáli..., zem(&), usta svá rozdřčvši, Po- chytla jé ApS 93; pojéti dok., nedok., vyjeti, sjeti; jeti: JeZá$ inhed na né (hříbě) vsěde a s hory dolóv pogiede Urn Kl 40; pojiesti dok., koho, čeho: budZ, mój synu, u pověsti, neb tebe mušu pogiej-- JakKl 172; to, což sem ztravy schovala, jieZ tuto sadûc pogiete JakKl 193; Proč ste masa neupekli, pro ňež ste šedše ne- sědli a jeho se mnůú pogiedly? JakKl 202; pojieti dok. - koho, co komu, vzíti, ode- brati, odvésti: Jehož hřiebě to, otáza, proč mu by bylo poyato UmKI 33; = proé by 291
Strana 292
mu bylo poyato Urn K 1b4; - koho s sobü, vzíli s sebou: -oyma (s) sobü své pastyré člověk zamůútiv životem, hna sě preč v púšču (s) svým skotem Mar 3; - koho sobě (Zené, Zenü), vzíti si někoho (za Zenu): Poyal sobě (muž) ženě hpannu Mar 16; máteř poýem (Jidáš) sobě ženú JidM 147; pojíti dok., nedok. - vyjíti, přijíti; jíti, kráčeti: o tom dni súdném, s něhož poýdů rozdélené si hi oni Pil 1a3; Ci jest nemohl (Ježíš) micti koné, jenZ by uzdû pojjel zvoné UmKI 98; = jenż by pofjel uzdu zvoné UmStKl 20; - vzniknouli, vzejili, povstati, vyjíti: přčbyl (Jidáš) moře, země, řéky, bera sě k Jerusalemu, odňadž poffél JidM 34; Daj jiného (člověka), ač koho vieš, o fiemsto jest ten sńd poffel Silv 45; dévstvo té Cisté zemé, z nieZ pojílo člověčie plémé Silv 38; pojmenovśnie stf.: a nad to poymeno- wan-- nenie jmu (Ježíšovi) třéba žehná- nie Silv 57; pokazovati sé nedok., ukazovati se, zje- vovati se: (svat)y duch pri svém écasé... zzie pokazowal Duch 85; poklad m.: by (Jidáš) jeho (Pilata) via věcú vlada, jakšto dvoru, tak poclada JidM 60; pokoj m., mír, klid: Pokoy v zemi, chvála v nebi! UmKi 65; pokora ž.: plačúci pade (Anna) nicě, (k) bohu vzdyšúci s pokoru Mar 38; Kaká j', bože, tvá pokoral UmStKl 64; pokofiti sé dok., poníZiti se: Vládna nebem, mořem, zemí kakť fye jest velmi pokorzil (Ježíš) UmŚtKI 7; pokrm m.: každý rukůú tirże, (na ten) hrozný pokrym zřiece JakKl 197; pokrmiti dok.; pokrmiti sebe = na- jísti se, pojísti: dosti sebe pokirmyw ífe ]ehu vóbec všitci spáti JakKl 8; pokrstiti dok., koho, pokřtíti: (v) Jesu- krista jmeni by(li sú) všěci pokrfjchzený Duch 64; poküpiti dok., koho, co, vykoupiti: svi krvü mnoho düí pocupi (Marek) ApS 100; pokusiti dok., koho: boha pokujiyl (ďábel) Silv 110; 292 pokušenie stř.: Zachař pak o poku- ffen-- řekl Silv 6; pól m., polovice, půl: Zpekši ho sně (matka) polovicu (dítěte), Pol ho skryvši pod lavicu JakKl 176; vzé (žena) pol dietěte JakKl 194; A jakž sem snědla pol jeho (dítěte), tak sě ješčě dojiem všeho JakKl 209; - v poly, u poly — v pase, uprostřed: nemoha (Jidáš) drobóv sdiržčti, musil sě v poly rozdřicti ApŠ 51; pole stř., rovina, planina: zlato od odě- nie hi od ščítóv... všady vňuž hořěl(o, v) polych, v dolech JakKl 25; tdy ni tirno- vý kořen byl sě v jejie (země) polu bera Silv 91; polovicě ž.: Zpekši ho sně (žena) polo- wycziu (dítěte) JakKl 175; položiti dok., koho kde: By Ruben polosen v rovu JidM 113; - položiti sě: uslyšav (Jan) hlas boží, na modlitvě zzíe polosí ApS 19; pometati dok., pohdzeti: GdeZ pak ru- chem nepostláno, tady kvietím pometano UmKil 42; pomluva Z., rozmluva, promluva, fec: v tej pomluwíe... svaty Petr mluvé Duch 57; pomnieti nedok., koho, na koho, co o čem, míti na mysli, připomínati si: jehož sě člověk nedomní, ten čúš, jenž na sé nepomny JidM 118; Na mé (Jidá&e) pak sé néco domní$ (Zeno), tiemż ho (bývalého muZe) viece neZ mé pomnjy ii JidM 170; zdali by sé kde sebrav&e neb toho co znáti davše (Zidé), jehoZ sé na né domnéno, coZ o jich vésti pomnyeno JakKl 50; pomoc ž.: v kteréjž koli práci bude (Benátčan), té jeho (Marka) pomoczíu zbude ApS 127; diržal (Pilát) všě vlasti okolnie, vlada všiem židovstvem volně, majé moc pomoczi silné JidM 39 (pod- pora, vojsko? ); pomoei dok., komu: Kak by mi (krá- lovi) pomohlo, by mi sé t(o) státi mohlo Pil 2a?; a snad chté jim tiem pomoczy UmK 3al; chté nám (Ježíš) sprosten- stvím pomoczy UmŚtKI 48; pomocny pfid., komu, pomáhající, pro- spěšný: hi sú plodem, jakž chceš (bože),
mu bylo poyato Urn K 1b4; - koho s sobü, vzíli s sebou: -oyma (s) sobü své pastyré člověk zamůútiv životem, hna sě preč v púšču (s) svým skotem Mar 3; - koho sobě (Zené, Zenü), vzíti si někoho (za Zenu): Poyal sobě (muž) ženě hpannu Mar 16; máteř poýem (Jidáš) sobě ženú JidM 147; pojíti dok., nedok. - vyjíti, přijíti; jíti, kráčeti: o tom dni súdném, s něhož poýdů rozdélené si hi oni Pil 1a3; Ci jest nemohl (Ježíš) micti koné, jenZ by uzdû pojjel zvoné UmKI 98; = jenż by pofjel uzdu zvoné UmStKl 20; - vzniknouli, vzejili, povstati, vyjíti: přčbyl (Jidáš) moře, země, řéky, bera sě k Jerusalemu, odňadž poffél JidM 34; Daj jiného (člověka), ač koho vieš, o fiemsto jest ten sńd poffel Silv 45; dévstvo té Cisté zemé, z nieZ pojílo člověčie plémé Silv 38; pojmenovśnie stf.: a nad to poymeno- wan-- nenie jmu (Ježíšovi) třéba žehná- nie Silv 57; pokazovati sé nedok., ukazovati se, zje- vovati se: (svat)y duch pri svém écasé... zzie pokazowal Duch 85; poklad m.: by (Jidáš) jeho (Pilata) via věcú vlada, jakšto dvoru, tak poclada JidM 60; pokoj m., mír, klid: Pokoy v zemi, chvála v nebi! UmKi 65; pokora ž.: plačúci pade (Anna) nicě, (k) bohu vzdyšúci s pokoru Mar 38; Kaká j', bože, tvá pokoral UmStKl 64; pokofiti sé dok., poníZiti se: Vládna nebem, mořem, zemí kakť fye jest velmi pokorzil (Ježíš) UmŚtKI 7; pokrm m.: každý rukůú tirże, (na ten) hrozný pokrym zřiece JakKl 197; pokrmiti dok.; pokrmiti sebe = na- jísti se, pojísti: dosti sebe pokirmyw ífe ]ehu vóbec všitci spáti JakKl 8; pokrstiti dok., koho, pokřtíti: (v) Jesu- krista jmeni by(li sú) všěci pokrfjchzený Duch 64; poküpiti dok., koho, co, vykoupiti: svi krvü mnoho düí pocupi (Marek) ApS 100; pokusiti dok., koho: boha pokujiyl (ďábel) Silv 110; 292 pokušenie stř.: Zachař pak o poku- ffen-- řekl Silv 6; pól m., polovice, půl: Zpekši ho sně (matka) polovicu (dítěte), Pol ho skryvši pod lavicu JakKl 176; vzé (žena) pol dietěte JakKl 194; A jakž sem snědla pol jeho (dítěte), tak sě ješčě dojiem všeho JakKl 209; - v poly, u poly — v pase, uprostřed: nemoha (Jidáš) drobóv sdiržčti, musil sě v poly rozdřicti ApŠ 51; pole stř., rovina, planina: zlato od odě- nie hi od ščítóv... všady vňuž hořěl(o, v) polych, v dolech JakKl 25; tdy ni tirno- vý kořen byl sě v jejie (země) polu bera Silv 91; polovicě ž.: Zpekši ho sně (žena) polo- wycziu (dítěte) JakKl 175; položiti dok., koho kde: By Ruben polosen v rovu JidM 113; - položiti sě: uslyšav (Jan) hlas boží, na modlitvě zzíe polosí ApS 19; pometati dok., pohdzeti: GdeZ pak ru- chem nepostláno, tady kvietím pometano UmKil 42; pomluva Z., rozmluva, promluva, fec: v tej pomluwíe... svaty Petr mluvé Duch 57; pomnieti nedok., koho, na koho, co o čem, míti na mysli, připomínati si: jehož sě člověk nedomní, ten čúš, jenž na sé nepomny JidM 118; Na mé (Jidá&e) pak sé néco domní$ (Zeno), tiemż ho (bývalého muZe) viece neZ mé pomnjy ii JidM 170; zdali by sé kde sebrav&e neb toho co znáti davše (Zidé), jehoZ sé na né domnéno, coZ o jich vésti pomnyeno JakKl 50; pomoc ž.: v kteréjž koli práci bude (Benátčan), té jeho (Marka) pomoczíu zbude ApS 127; diržal (Pilát) všě vlasti okolnie, vlada všiem židovstvem volně, majé moc pomoczi silné JidM 39 (pod- pora, vojsko? ); pomoei dok., komu: Kak by mi (krá- lovi) pomohlo, by mi sé t(o) státi mohlo Pil 2a?; a snad chté jim tiem pomoczy UmK 3al; chté nám (Ježíš) sprosten- stvím pomoczy UmŚtKI 48; pomocny pfid., komu, pomáhající, pro- spěšný: hi sú plodem, jakž chceš (bože),
Strana 293
mocny a sobé zboZné pomoczny Mar 73; ponúcěti nedok., koho k emu, ponou- kati, pobízeti: an ju (Jidáš královnu) mno- hokrát juž smúcal, k němuž zlý duch ho ponuczal JidD 1b21; pop m., kněz: P opi LegPJak 2a11; popésti dok., koho, popadnouti, prudce uchopiti: dotad sě s ním (Jidáš s bratrem) vodü kropi, aZ ho popad hi utopi JidD 2b9; popeřiti dok., na co, upnouti se, zamě- titi se: Na to v8ń mysli popersíe (Jidáš), chtě býti vrah té mateře JidD 2a23 (Geb uvádí v lístk. mat. pod ,,poprati'*); poprava ž., právo: zloději nocní... u mdle(j)ších berúce ztravu mocû, mi- nuv&e poprawu JakKl 180; popuditi dok., koho: Popudy jho (€lo- vék hada) JidD 2527; porod m.: chcu vśdy tu strast vzv(6)- déti, justo má jest mati jméla na poro- dye, gdyż mó jmóla ApD 1b8; I fku brZ, ežs milost sama, pośla z najvyśśieho chrama k nam... porodem čisté děvice UmStKl 60; poroditi dok., koho: T(o)lik sem byl Íudem hrozen tdy, gdyšto jsem byl po- rozen? ApD 2a9; obyklů žena hodinü Porodý to klaté dietě Pil 2b17; počenši (královna) syna porodý JidD 1a17; Aj, dievka porody syna Silv 4; - poroditi s6, zrodili se, býti rodem, pocházeti: tito, z Galilé jsüce... nás vSakZ obáéc nez(naju), otńadź smy zie porodyli Duch 7; porokovati nedok., komu z čeho, do- mlouvati, kárati: Mistře, porokuy svéj bratří, že Íud na ně velmi patří, z toho, že jej podnúcějú Umkl 71; posaditi dok., koho kde: Matyáš mnohé zdraviv, mnohé Íudi hřiechóv zbaviv, Pozzadyl je v boZiem lóné ApS 74; posázéti nedok., co pro koho, nasazo- vali, vyddvati v nebezpecí: by rozpat (Fi- lip) na křížu v toho jmeni, o ňemž kázal hi proňž svój život pozzazal ApS 141; posel m.: král...tu řěč vzvědě od pozzla Pil 2b20; A pozzél z toho veselé mezi tiem juže potázal Pil 2b22; posküsti dok., koho, śtipnouti, zatahati: gdyž móž, tu jho (Jidáš bratra) pozzkube JidD 1b?; poskvrniti dok., co, čeho: by těch (ust) as tak nepofjkwyrnyl (Jid4s) ApS 54; poskÿsti dok., podati, nastaviti, natáh- nouli: Pojkyt kaZdy rukü tirZe, (na ten) hrozny pokrim zriece Jak Kl 196; poslati dok., koho: pozzlal byl--- LegPNaneb 2a17; jáz té, otée, znaju, hi ti, již mne známost majú, pro něž si mě chtél poflaty UmKiI 5; i pojla ho (Ježíše) Pilat jemu (Herodesovi) UmK 3a5; posledni prid.: Pozzlednyu radû jé daré (Jan uécedníky) ApS 24; kak ho (Premysla) syn, kak vnuk na mále sé jsü sbyli na sem svété; Pozzledny byl ješče dieté JidM 16; posluch m., poslechnutí: coZ by jedno chtél (JeZí$), pofluchem, to by jmu bylo hotovo, by promluvil jedno slovo UmkKl 94; — UmStKI 16; poslúchati nedok., &eho, naslouchati nécemu: na v&é, jiZ tu s(táchu) a slov jeho (Petra) pozzluchachu, dar svatého ducha spad(e) Duch 48; posoka ž., míza, šťáva, lálka: s pochva- mi prsosiny podlé své drahé příčiny dá- vají jako pofoku líbosti lidskému oku UmStKl 29; posošný příd., k čemu, nakloněný, ná- chylný: sen hi on byl pozzofjen k zlému, jakž na rukůú nošen JidM 51; pospiešiti dok.: Běžav bra sě (Jidáš) preć na mofe..., Pozzpiejjiw preć svćho plutie JidD 2b14 (pospísiv si se svým od- plutim VybAk); póst m., půst, hladovění: sotně sobú vlásti moha (Petr) mdlobü hi pozztem velikym ApS 148; postati dok., potrvati: Vizże każdy, kak jest vrátka seho světa čest hi chvála, kak jest na mále pozztala čáka škariotcké vlastil JidM 8; postatný příd., komu, nápomocný, po- máhající, prospěšný: počen sě ščedr hi udaten (král) a jsa svým Íudem pozztaten JidM 18; postaviti dok., koho v čem, ustanoviti, jmenovati: Herodeś byl ćcti zbaven a Pi- 293
mocny a sobé zboZné pomoczny Mar 73; ponúcěti nedok., koho k emu, ponou- kati, pobízeti: an ju (Jidáš královnu) mno- hokrát juž smúcal, k němuž zlý duch ho ponuczal JidD 1b21; pop m., kněz: P opi LegPJak 2a11; popésti dok., koho, popadnouti, prudce uchopiti: dotad sě s ním (Jidáš s bratrem) vodü kropi, aZ ho popad hi utopi JidD 2b9; popeřiti dok., na co, upnouti se, zamě- titi se: Na to v8ń mysli popersíe (Jidáš), chtě býti vrah té mateře JidD 2a23 (Geb uvádí v lístk. mat. pod ,,poprati'*); poprava ž., právo: zloději nocní... u mdle(j)ších berúce ztravu mocû, mi- nuv&e poprawu JakKl 180; popuditi dok., koho: Popudy jho (€lo- vék hada) JidD 2527; porod m.: chcu vśdy tu strast vzv(6)- déti, justo má jest mati jméla na poro- dye, gdyż mó jmóla ApD 1b8; I fku brZ, ežs milost sama, pośla z najvyśśieho chrama k nam... porodem čisté děvice UmStKl 60; poroditi dok., koho: T(o)lik sem byl Íudem hrozen tdy, gdyšto jsem byl po- rozen? ApD 2a9; obyklů žena hodinü Porodý to klaté dietě Pil 2b17; počenši (královna) syna porodý JidD 1a17; Aj, dievka porody syna Silv 4; - poroditi s6, zrodili se, býti rodem, pocházeti: tito, z Galilé jsüce... nás vSakZ obáéc nez(naju), otńadź smy zie porodyli Duch 7; porokovati nedok., komu z čeho, do- mlouvati, kárati: Mistře, porokuy svéj bratří, že Íud na ně velmi patří, z toho, že jej podnúcějú Umkl 71; posaditi dok., koho kde: Matyáš mnohé zdraviv, mnohé Íudi hřiechóv zbaviv, Pozzadyl je v boZiem lóné ApS 74; posázéti nedok., co pro koho, nasazo- vali, vyddvati v nebezpecí: by rozpat (Fi- lip) na křížu v toho jmeni, o ňemž kázal hi proňž svój život pozzazal ApS 141; posel m.: král...tu řěč vzvědě od pozzla Pil 2b20; A pozzél z toho veselé mezi tiem juže potázal Pil 2b22; posküsti dok., koho, śtipnouti, zatahati: gdyž móž, tu jho (Jidáš bratra) pozzkube JidD 1b?; poskvrniti dok., co, čeho: by těch (ust) as tak nepofjkwyrnyl (Jid4s) ApS 54; poskÿsti dok., podati, nastaviti, natáh- nouli: Pojkyt kaZdy rukü tirZe, (na ten) hrozny pokrim zriece Jak Kl 196; poslati dok., koho: pozzlal byl--- LegPNaneb 2a17; jáz té, otée, znaju, hi ti, již mne známost majú, pro něž si mě chtél poflaty UmKiI 5; i pojla ho (Ježíše) Pilat jemu (Herodesovi) UmK 3a5; posledni prid.: Pozzlednyu radû jé daré (Jan uécedníky) ApS 24; kak ho (Premysla) syn, kak vnuk na mále sé jsü sbyli na sem svété; Pozzledny byl ješče dieté JidM 16; posluch m., poslechnutí: coZ by jedno chtél (JeZí$), pofluchem, to by jmu bylo hotovo, by promluvil jedno slovo UmkKl 94; — UmStKI 16; poslúchati nedok., &eho, naslouchati nécemu: na v&é, jiZ tu s(táchu) a slov jeho (Petra) pozzluchachu, dar svatého ducha spad(e) Duch 48; posoka ž., míza, šťáva, lálka: s pochva- mi prsosiny podlé své drahé příčiny dá- vají jako pofoku líbosti lidskému oku UmStKl 29; posošný příd., k čemu, nakloněný, ná- chylný: sen hi on byl pozzofjen k zlému, jakž na rukůú nošen JidM 51; pospiešiti dok.: Běžav bra sě (Jidáš) preć na mofe..., Pozzpiejjiw preć svćho plutie JidD 2b14 (pospísiv si se svým od- plutim VybAk); póst m., půst, hladovění: sotně sobú vlásti moha (Petr) mdlobü hi pozztem velikym ApS 148; postati dok., potrvati: Vizże każdy, kak jest vrátka seho světa čest hi chvála, kak jest na mále pozztala čáka škariotcké vlastil JidM 8; postatný příd., komu, nápomocný, po- máhající, prospěšný: počen sě ščedr hi udaten (král) a jsa svým Íudem pozztaten JidM 18; postaviti dok., koho v čem, ustanoviti, jmenovati: Herodeś byl ćcti zbaven a Pi- 293
Strana 294
lát, v niej sa pozztawen, diržal všě vlasti okolnie JidM 36; postihnúti dok., vystihnouti, prokázati: nic nepoftyze (Silvestr) Silv 34; postlati dok., co čím, postlati, pokrýti: Gdež pak rüchem nepoitlano, tady kvie- tím pometáno UmKl 41; posytiti dok.; posytiti sebe = na- sytiti se, najisti se: (ni) had ješče toho veka (by)l jie (zemé) kde usty pochytil, (ćim)Ż by sebe byl pojjytyl Silv 98; poščiediti dok., koho, ušetřili, zacho- vati někoho: Dietcě, to jest féc zvéstá, Z' mne bóh ješče jest pofichzíedýl šest dní, bych váš stav zpořiedil ApŠ 134; poškvrniti v. poskvrniti pošlý příd., vzešlý, přišlý: I řku brž, ežs milost sama, Pofjlaa z najvyššieho chrá- ma k nám UmStKI 58; póštie stř., vyjití, LegPNaneb 2a23; potáhnáti dok. přěčd sě, vytdhnouti, dáti se na pochod: gdyž juž přěd sě potahu (králové s vojskem) JakKl 19; - co na sě, přitáhnouti, natáhnouti, uvaliti něco na sebe: Judáš, vznosiv svá křídla, Potyese na sě osidla, máteř pojem sobě Zenü JidM 146; potázati dok., koho, otázati se, zeptati se někoho: mezi tiem juže potazal (posel), kak by jemu (král dítěti) v(z)dieti kázal Pil 2b23; V tuž dobu mužě naleze (Ji- dáš)...; v témž miestě jakž ho potaza, tak jmu, jakž bylo, vykáza JidD 2a17; poteti, potepati dok., koho, natlouci ně- komu: stává sé bratry vlastnymi, Z' kohoZ majú ně v čem lépe, toho silnější potepe JidD 1b11; pótka ž., co někoho potká, strádání: Při- vedliž ste mě ku potczye Silv 19 (nejistý význam, uvítali jste mě Ryš v Kl. zl.); potok m.: Mohuč jedno město slóve, gdež potok hi féka plóve Pil 1a10; C. ha pak dějú potoku Pil 1a18; Tu fékû hi tiem potokem stalo sé..., Ze sé vzyvá Mohué mésto Pil 1a21:; potom přísl.: hi dal (Matyáš) opět všěém zrak oněm. Potom tři dni jho hledavše... nalésti jho nemohüce ApS 84; bydle (Ma- rek) u Penthanapoli. Potom přišlo jmu vzejití: pofitÿe 294 tu k vóli, Z' chtél do Alexandrie jíti ApS 97; Zrado, védé, Z' nic nemines, všakž sama potom oplyneš JidM 26; v skółć inhed potom JakKI 214; (Doech vz)mluvi potom pfida Silv 54, - potom pak, potom paky, pak potom — po- tom, potom však: Potom pak přišed (Jan) do AZ.e, jat byl préfütym pohanem ApS 1; dal (Marek) duśu bohu sé modle. Po- tom pak, chtěvše jho sžéci, mohli věkem preč utéci ApS 108; tuž jho (Marka) pohřebli křestěné. Potom paky Benátče- né tělo jeho ...piénesli ApS 115; gdyż juz piéd sé potahu (králové), zpořiedivše všu svú dráhu, ktož pak potom patřil na to, pod.vil s6 JakKI 21; potféba %.; jmieti potfëbu čeho = potrebovali nëco: M.str nâs mâ potrziebu toho (hříběte) UmKl 35; mn. potréby, potřeby, prostředky, pomůcky: juž vše při- hotováno, což k tomu (lovu) potřébováno na čest po králevském právu, všeliké potrsiebý, ztravu Pil 1b6; potřěbný příd., komu, potřebný, užiteč- nj: jehoZ (JeZíSe) sé v$é moc neskryla, by jmu v éem potrziebna byla fudmi, koňmi, drahým rúchem UmkXkl 92; = potrzyebna UmŚLKI 14; potřébovati nedok., čeho k čemu: a juž vše př.hotováno, což k tomu (lovu) potr- siebowano Pil 1b4; potupa Z.: Tak jeho (Annanovu), po- tupu vida (Doech vz)mluvi potom přída Silv 53; potupiti dok., co, potupiti, pokořiti: By Jerusalem potupen JakKl 219; povábiti dok., koho, přivolati, povolali, zavolati někoho k sobě: jedné chvíle nóchabil (Jan) píšč, až jho bóh powabil ApS 11; povödöti dok.: Hi jest pri t&ch sloviech tak(é) dary božie nejednaké, ač na krátcě, powiedýety Duch 81 (vypověděti, vyložiti, vylíčiti); tu řěč vzvědě (král) od posla, jenž jmu powiedye Pil 2b20; jakž hi powiedýe na krátcě JidM 58; Tak, jakšto sem vám powiediel UmKl 24; Powie- dyechu (učedníci) řkúce na to UmKI 34; = powyedyechu UmK 1bó; pověst ž., zpráva šířená vyprávěním,
lát, v niej sa pozztawen, diržal všě vlasti okolnie JidM 36; postihnúti dok., vystihnouti, prokázati: nic nepoftyze (Silvestr) Silv 34; postlati dok., co čím, postlati, pokrýti: Gdež pak rüchem nepoitlano, tady kvie- tím pometáno UmKl 41; posytiti dok.; posytiti sebe = na- sytiti se, najisti se: (ni) had ješče toho veka (by)l jie (zemé) kde usty pochytil, (ćim)Ż by sebe byl pojjytyl Silv 98; poščiediti dok., koho, ušetřili, zacho- vati někoho: Dietcě, to jest féc zvéstá, Z' mne bóh ješče jest pofichzíedýl šest dní, bych váš stav zpořiedil ApŠ 134; poškvrniti v. poskvrniti pošlý příd., vzešlý, přišlý: I řku brž, ežs milost sama, Pofjlaa z najvyššieho chrá- ma k nám UmStKI 58; póštie stř., vyjití, LegPNaneb 2a23; potáhnáti dok. přěčd sě, vytdhnouti, dáti se na pochod: gdyž juž přěd sě potahu (králové s vojskem) JakKl 19; - co na sě, přitáhnouti, natáhnouti, uvaliti něco na sebe: Judáš, vznosiv svá křídla, Potyese na sě osidla, máteř pojem sobě Zenü JidM 146; potázati dok., koho, otázati se, zeptati se někoho: mezi tiem juže potazal (posel), kak by jemu (král dítěti) v(z)dieti kázal Pil 2b23; V tuž dobu mužě naleze (Ji- dáš)...; v témž miestě jakž ho potaza, tak jmu, jakž bylo, vykáza JidD 2a17; poteti, potepati dok., koho, natlouci ně- komu: stává sé bratry vlastnymi, Z' kohoZ majú ně v čem lépe, toho silnější potepe JidD 1b11; pótka ž., co někoho potká, strádání: Při- vedliž ste mě ku potczye Silv 19 (nejistý význam, uvítali jste mě Ryš v Kl. zl.); potok m.: Mohuč jedno město slóve, gdež potok hi féka plóve Pil 1a10; C. ha pak dějú potoku Pil 1a18; Tu fékû hi tiem potokem stalo sé..., Ze sé vzyvá Mohué mésto Pil 1a21:; potom přísl.: hi dal (Matyáš) opět všěém zrak oněm. Potom tři dni jho hledavše... nalésti jho nemohüce ApS 84; bydle (Ma- rek) u Penthanapoli. Potom přišlo jmu vzejití: pofitÿe 294 tu k vóli, Z' chtél do Alexandrie jíti ApS 97; Zrado, védé, Z' nic nemines, všakž sama potom oplyneš JidM 26; v skółć inhed potom JakKI 214; (Doech vz)mluvi potom pfida Silv 54, - potom pak, potom paky, pak potom — po- tom, potom však: Potom pak přišed (Jan) do AZ.e, jat byl préfütym pohanem ApS 1; dal (Marek) duśu bohu sé modle. Po- tom pak, chtěvše jho sžéci, mohli věkem preč utéci ApS 108; tuž jho (Marka) pohřebli křestěné. Potom paky Benátče- né tělo jeho ...piénesli ApS 115; gdyż juz piéd sé potahu (králové), zpořiedivše všu svú dráhu, ktož pak potom patřil na to, pod.vil s6 JakKI 21; potféba %.; jmieti potfëbu čeho = potrebovali nëco: M.str nâs mâ potrziebu toho (hříběte) UmKl 35; mn. potréby, potřeby, prostředky, pomůcky: juž vše při- hotováno, což k tomu (lovu) potřébováno na čest po králevském právu, všeliké potrsiebý, ztravu Pil 1b6; potřěbný příd., komu, potřebný, užiteč- nj: jehoZ (JeZíSe) sé v$é moc neskryla, by jmu v éem potrziebna byla fudmi, koňmi, drahým rúchem UmkXkl 92; = potrzyebna UmŚLKI 14; potřébovati nedok., čeho k čemu: a juž vše př.hotováno, což k tomu (lovu) potr- siebowano Pil 1b4; potupa Z.: Tak jeho (Annanovu), po- tupu vida (Doech vz)mluvi potom přída Silv 53; potupiti dok., co, potupiti, pokořiti: By Jerusalem potupen JakKl 219; povábiti dok., koho, přivolati, povolali, zavolati někoho k sobě: jedné chvíle nóchabil (Jan) píšč, až jho bóh powabil ApS 11; povödöti dok.: Hi jest pri t&ch sloviech tak(é) dary božie nejednaké, ač na krátcě, powiedýety Duch 81 (vypověděti, vyložiti, vylíčiti); tu řěč vzvědě (král) od posla, jenž jmu powiedye Pil 2b20; jakž hi powiedýe na krátcě JidM 58; Tak, jakšto sem vám powiediel UmKl 24; Powie- dyechu (učedníci) řkúce na to UmKI 34; = powyedyechu UmK 1bó; pověst ž., zpráva šířená vyprávěním,
Strana 295
zvěst, pověst: Powieft juž všady proslula, Ze ta moc moi'é préplula Jak kl 29; budZ, mój synu, u pow.efly, neb tebe mušu pojies(t)! JukKl 171; povétfie sti. - vzduch: což-li gde v po- wíetrsíe vschodí Mar 55; počasí: slunce... pustilo pap.Úrslky jasné, dav powietrzie ovšem casné JakKl 14; povlaka ž., povlak, zákal (oční neduh): mnoho Íudí zbylo, nap.viíe sé, svého zraku, pro ne&tov.Cnü powlaku ApS 79; povoliti dok. - komu, polehčiti někomu: kakž koli byl všém powol] (král), všakž nevinně svú krev prolil JidM 21; - čemu, připustiti něco: pro ňešto své droby prolil (Jidáš), že v nmchž své zradě powolil ApS 61; povolný příd., k komu v čem, poslušný, po vůli: k tomu pak, jenž jmu volen, chce býti (takový člověk) ve všem powolen JidM 86; povrei dok., co, pohoditi: vzé (Zena) pól dietéte, tuZ je pféd numi pow.rze JakKl 195; poznati dok. - co: gdyZ sé zdravie ruší, tepirv tu bude poznano, na¢ komu kak zčestie dáno JidM 123; - koho, poznati tělesným stykem: By d.evka králem poznana Pil 2b12; - poznati sé, s kym, poznati se s někým tělesně: Zda vzpomí- náš (ženo) onu chvílu, južs s dřevním mužem jmievala, s nímž si zzie pirvé po- znala? JidM 168; pozřieti dok., koho, pohlédnouti na ně- koho: Málem viece nežli seho Pozrsiela (královna) JidD 1b2; pozvati dok. koho, zavolati, povolati někoho k sobě: dřéve pozwan (Jakub) bohem mezi všěmi učenníky ApD 2b14; Pozwawifi jho (královna J.dáše), počě láti JidD 1b25; koho, pozvati někoho: Judáš počč ve četi rósti, v sbožú, v hos- podnie milosti, Pozwan sa jakšto na hody JidM 127; pozývati nedok., koho s sobú, zvávati nékoho s sebou: byl (Jakub) tiem všdy viece movit, že jho všdy (s) sobú pozywal (bůh) ApD 2b19; pozdati dok., poékati, vyékati: zaïéza (Zena) dieté, Nepozdawijy nic na světě JakKl 174; poZitéiti sé, poZiciti sé dok., k čemu, propüjéiti se, naskytnouti se, vydatiti se: gdyž sě komu lov pochyčí a čas zzíe k to(mu) posichzl Pil 1522; poZity příd., starý, letilý: člověk juž dosti positny JidM 91; poZfieti dok., koho, pozříti, pohltiti: zem(é), usta svâ rozdfévsi, pochytla jé, v3è posrsiewffi ApS 93; prácě ž., nesnáz, těžkost, svízel: v kte- réjž koli praczí bude (Benátčan), té jeho (Marka) pomocu zbude ApS 126; pravda ž.: by nás každý prawdu pra(vil) Duch 34; řekl (Izaiáš) přěd mno- hým rokem, Prawdy nice v tom nemina Silv 3; O zradě pak... dotěž sě jedno Davida, budeš všucku prawdu (vida) Silv 12, tiem budeš všie prawdy došel Silv 46, právě přísl., právem: Bolí ju (ženu) sirdce, to prawie, Z' nebydlila v dobrém stavé JidM 155; praviti nedok., co, o cem: neprawíecze (lékaři) nikomu ApD 1b2; tohož sě ni- kakZ nezbavu, bych nevzvédél, to vem prawíu, které Zena jmá üsilé ApD 1b14; kak ny jest bóh v to ust(aviD, by nás každý pravdu pra--- Duch 34; o tom, že šel by (Ježíš) v návi, prorok Jeremiáš prawy Silv 26; právo stř.: podlé těchto tří čctí prawa, jímž z jiných jest (Jakub) věcí mnohem ApD 2b12; juž vše přihotováno, což k tomu (lovu) potřébováno na čest po kralevském prawu Pil 1b5; podlé prawa Silv 35; Nechaj, at sé prawo skonál UmK 3b6; preč přísl., pryč: člověk zamůútiv živo- tem, hna sě prechz v púšču (s) svým sko- tem Mar 5; chtëvse jho (pohané Marka) sžéci, mohli věkem prechz utéci ApŠ 109; an ot nie (Jidáš od královny) prechz uplákajé béZav JidD 2a8; BéZav bra sé (Jidáš) prechz na more JidD 2b11; po- spiesiv (Jidáš) prechz svého plutie JidD 2b14; Oni (zloději) sě precz ot nie (ženy) (stě)žie JakKl 211; pro předl. s akus. - vyjadřuje důvod, 295
zvěst, pověst: Powieft juž všady proslula, Ze ta moc moi'é préplula Jak kl 29; budZ, mój synu, u pow.efly, neb tebe mušu pojies(t)! JukKl 171; povétfie sti. - vzduch: což-li gde v po- wíetrsíe vschodí Mar 55; počasí: slunce... pustilo pap.Úrslky jasné, dav powietrzie ovšem casné JakKl 14; povlaka ž., povlak, zákal (oční neduh): mnoho Íudí zbylo, nap.viíe sé, svého zraku, pro ne&tov.Cnü powlaku ApS 79; povoliti dok. - komu, polehčiti někomu: kakž koli byl všém powol] (král), všakž nevinně svú krev prolil JidM 21; - čemu, připustiti něco: pro ňešto své droby prolil (Jidáš), že v nmchž své zradě powolil ApS 61; povolný příd., k komu v čem, poslušný, po vůli: k tomu pak, jenž jmu volen, chce býti (takový člověk) ve všem powolen JidM 86; povrei dok., co, pohoditi: vzé (Zena) pól dietéte, tuZ je pféd numi pow.rze JakKl 195; poznati dok. - co: gdyZ sé zdravie ruší, tepirv tu bude poznano, na¢ komu kak zčestie dáno JidM 123; - koho, poznati tělesným stykem: By d.evka králem poznana Pil 2b12; - poznati sé, s kym, poznati se s někým tělesně: Zda vzpomí- náš (ženo) onu chvílu, južs s dřevním mužem jmievala, s nímž si zzie pirvé po- znala? JidM 168; pozřieti dok., koho, pohlédnouti na ně- koho: Málem viece nežli seho Pozrsiela (královna) JidD 1b2; pozvati dok. koho, zavolati, povolati někoho k sobě: dřéve pozwan (Jakub) bohem mezi všěmi učenníky ApD 2b14; Pozwawifi jho (královna J.dáše), počě láti JidD 1b25; koho, pozvati někoho: Judáš počč ve četi rósti, v sbožú, v hos- podnie milosti, Pozwan sa jakšto na hody JidM 127; pozývati nedok., koho s sobú, zvávati nékoho s sebou: byl (Jakub) tiem všdy viece movit, že jho všdy (s) sobú pozywal (bůh) ApD 2b19; pozdati dok., poékati, vyékati: zaïéza (Zena) dieté, Nepozdawijy nic na světě JakKl 174; poZitéiti sé, poZiciti sé dok., k čemu, propüjéiti se, naskytnouti se, vydatiti se: gdyž sě komu lov pochyčí a čas zzíe k to(mu) posichzl Pil 1522; poZity příd., starý, letilý: člověk juž dosti positny JidM 91; poZfieti dok., koho, pozříti, pohltiti: zem(é), usta svâ rozdfévsi, pochytla jé, v3è posrsiewffi ApS 93; prácě ž., nesnáz, těžkost, svízel: v kte- réjž koli praczí bude (Benátčan), té jeho (Marka) pomocu zbude ApS 126; pravda ž.: by nás každý prawdu pra(vil) Duch 34; řekl (Izaiáš) přěd mno- hým rokem, Prawdy nice v tom nemina Silv 3; O zradě pak... dotěž sě jedno Davida, budeš všucku prawdu (vida) Silv 12, tiem budeš všie prawdy došel Silv 46, právě přísl., právem: Bolí ju (ženu) sirdce, to prawie, Z' nebydlila v dobrém stavé JidM 155; praviti nedok., co, o cem: neprawíecze (lékaři) nikomu ApD 1b2; tohož sě ni- kakZ nezbavu, bych nevzvédél, to vem prawíu, které Zena jmá üsilé ApD 1b14; kak ny jest bóh v to ust(aviD, by nás každý pravdu pra--- Duch 34; o tom, že šel by (Ježíš) v návi, prorok Jeremiáš prawy Silv 26; právo stř.: podlé těchto tří čctí prawa, jímž z jiných jest (Jakub) věcí mnohem ApD 2b12; juž vše přihotováno, což k tomu (lovu) potřébováno na čest po kralevském prawu Pil 1b5; podlé prawa Silv 35; Nechaj, at sé prawo skonál UmK 3b6; preč přísl., pryč: člověk zamůútiv živo- tem, hna sě prechz v púšču (s) svým sko- tem Mar 5; chtëvse jho (pohané Marka) sžéci, mohli věkem prechz utéci ApŠ 109; an ot nie (Jidáš od královny) prechz uplákajé béZav JidD 2a8; BéZav bra sé (Jidáš) prechz na more JidD 2b11; po- spiesiv (Jidáš) prechz svého plutie JidD 2b14; Oni (zloději) sě precz ot nie (ženy) (stě)žie JakKl 211; pro předl. s akus. - vyjadřuje důvod, 295
Strana 296
pro, kvůli: mnoho Íudí zbylo, napivše sč, svého zraku, Pro neštovičnů povlaku ApS 79; mohli (pohané) věkem preč utéci Pro strach velké hřímoty, Pro búřu hrozné blyskoty ApS 110, 111; prohlesli (Benátéané)... najviece svatost pro tu, jiez sé jim mnoho dostává ApS 121; v$e pro tě, fútá závisti JidD 1b12; Vše pro tě, proradné plémě JidM 23; Kakž pak jest (ovoce) v tu dobu lacno, všakž jest pro novinu vzácno JidM 68; - pro ňež, pro ňežto = pročež, a proto, proto: Pro ňež tobé jed(Dnému děkuju všdy, tvorcu svému, že dáváš komuž co ráčč Mar 64; Pro ňešto své droby prolil (Jidáš), že v nichž své zradě povolil ApŠ 60; Benát- čené... do Benátek je (tělo) přčnesli. Pro ńeż su viece prohlesli jeho kost(e;la drahott ApS 119; nenie vérnych sirdec Ziezni; Pro ñeZ mi nelzè utéci ApD 1a2; kázachu (žábu) hi s ním užéci; Pro něž to miesto z Latrana slóve hi dnes Latens rana ApD 2b3; dřéve pozván (Jakub) bohem mezi všémi učenníky, Pro ňešto slóve Velký ApD 2b16; - vyjadřuje účel, kvůli: Proč ste masa neupekli, Pro ňež ste šedše nesědli a jeho se mnü pojédli? JakKl 201; jakž sě pro světskú čest stává UmSIKI 38; - vyjadřuje, že se něco děje kvůli někomu, ve prospěch někoho: o ňemž kázal hi prons svój život posázal (Filip) ApS 141; jáz t&, otée, znaju, hi ti, již mne známost majú, Pro něž si mě chtél poslati UmKl 5; proč přísl. tázací: Prochz sem jáz hi mój muž hyna, ž' ná(m) nedáš (bože) dcerky ni syna? Mar 26; Junochu, prochz mi ty lâmal Séèpy nekâzanè? JidM 92; Procz ste masa neupekli...? JakKl 200; Procz nesmiete doécakati? JakKl 206; JehoZ hfiebé to, otáza, Procz mu by bylo pojato UmKI 33; = procz UmK 1b4; Co nam otvlacujeś (Pilate)? procz ho (Je- Zise) juZ neukfiżujeś? UmK 3b3; prohlesnüti dok., Gim, pro co, proslouti, proslavili se: Benátčené tělo jeho (Marka) odtad vzemše... do Benátek je přčnesli. Pro ňež sú viece prohlezzli jeho kost(e)la drahotú a najviece svatost pro tu, jiež sé jim mnoho dostává ApŠ$ 119; 296 prohfésily piid.: aZ ho popad hi utopi (Jidáš bratra), na své prohrsicí|.lé hoře JidD 2b10 (hříchem zaviněné Geb SI, lístk. mat.); projíti dok.: ---nebezza proij--- LegPNaneb 2a26; chcu všdy tu strast VzV(ë)déti, justo mâ jest mâti jmëla na porodě, gdyž mě jméla, hi chcu progity Lu céstû ApD 1b9 (zkusiti to); prolhati së dok., v čem, zalhali, říci lež: Vy nevieste, co já vědě, v ňemž nechcu, bych f.e prolhala JakKl 191 (lhaním se vytahnouti, vylhati se Kl. zl.); proliti dok., co, proliti, vyliti: pro esto své droby prolil (Jidáš), že v nichž své zradé povolil ApS 60; kakž koli byl všém povolil (král), všakž nevinně svú krev prolil JidM 22; ani člověčie krev která byla kde na niej (zemi) prolyta Silv 93; proměna ž., jiná podoba, jiná úprava: (vz)al (svatý Duch) své tváři promíenů diřéve n)igdy neviděnů Duch 97; promluviti dok., co, říci, pronésti: Godoliáš svú řčč vzdada, Nepromluw- viec nic, sada Silv 32; to by jmu (Ježí- šovi) bylo hotovo, by promluwyl jedno slovo UmKI 96; propastný piid., v propasti jsoucí; v propasti žijící: což-li gde v povětřie vschodí, a nebo gde v skalných birziech neb gde u propazztnych tvirziech bydlí od všeliké zběři Mar 57; ve všem vňuž ščenec propazztný chtě (Jidáš) viece nežli syn vlastný JidD 1a24; prorada ž., zrada: slovem zlé prorady v célováriü dal (Jidái) znamenie ApS 57; proradný příd., zrádný: Vše pro tě, proradně plémě, pusty sú nejedny země! JidM 23; prorok m.: jakž svědčie... Proroczi Duch 43; Izaiasem prorokem Silp 1; Prorok Jeremiáš praví S'lv 28; jakż pisali proroczy UmKl 51; prosba Z.: vzdada (Benátécan) prozzbu svého hlasu, v kteréjZ koli práci bude, té jeho (Marka) pomocü zbude ApS 125; prositi nedok.: Protoż proffiu (Filip), by v tom stáli, v ňemž byšte sě bohu vzdali ApŠ 136; proslulý příd., pověstný, známý: porodi
pro, kvůli: mnoho Íudí zbylo, napivše sč, svého zraku, Pro neštovičnů povlaku ApS 79; mohli (pohané) věkem preč utéci Pro strach velké hřímoty, Pro búřu hrozné blyskoty ApS 110, 111; prohlesli (Benátéané)... najviece svatost pro tu, jiez sé jim mnoho dostává ApS 121; v$e pro tě, fútá závisti JidD 1b12; Vše pro tě, proradné plémě JidM 23; Kakž pak jest (ovoce) v tu dobu lacno, všakž jest pro novinu vzácno JidM 68; - pro ňež, pro ňežto = pročež, a proto, proto: Pro ňež tobé jed(Dnému děkuju všdy, tvorcu svému, že dáváš komuž co ráčč Mar 64; Pro ňešto své droby prolil (Jidáš), že v nichž své zradě povolil ApŠ 60; Benát- čené... do Benátek je (tělo) přčnesli. Pro ńeż su viece prohlesli jeho kost(e;la drahott ApS 119; nenie vérnych sirdec Ziezni; Pro ñeZ mi nelzè utéci ApD 1a2; kázachu (žábu) hi s ním užéci; Pro něž to miesto z Latrana slóve hi dnes Latens rana ApD 2b3; dřéve pozván (Jakub) bohem mezi všémi učenníky, Pro ňešto slóve Velký ApD 2b16; - vyjadřuje účel, kvůli: Proč ste masa neupekli, Pro ňež ste šedše nesědli a jeho se mnü pojédli? JakKl 201; jakž sě pro světskú čest stává UmSIKI 38; - vyjadřuje, že se něco děje kvůli někomu, ve prospěch někoho: o ňemž kázal hi prons svój život posázal (Filip) ApS 141; jáz t&, otée, znaju, hi ti, již mne známost majú, Pro něž si mě chtél poslati UmKl 5; proč přísl. tázací: Prochz sem jáz hi mój muž hyna, ž' ná(m) nedáš (bože) dcerky ni syna? Mar 26; Junochu, prochz mi ty lâmal Séèpy nekâzanè? JidM 92; Procz ste masa neupekli...? JakKl 200; Procz nesmiete doécakati? JakKl 206; JehoZ hfiebé to, otáza, Procz mu by bylo pojato UmKI 33; = procz UmK 1b4; Co nam otvlacujeś (Pilate)? procz ho (Je- Zise) juZ neukfiżujeś? UmK 3b3; prohlesnüti dok., Gim, pro co, proslouti, proslavili se: Benátčené tělo jeho (Marka) odtad vzemše... do Benátek je přčnesli. Pro ňež sú viece prohlezzli jeho kost(e)la drahotú a najviece svatost pro tu, jiež sé jim mnoho dostává ApŠ$ 119; 296 prohfésily piid.: aZ ho popad hi utopi (Jidáš bratra), na své prohrsicí|.lé hoře JidD 2b10 (hříchem zaviněné Geb SI, lístk. mat.); projíti dok.: ---nebezza proij--- LegPNaneb 2a26; chcu všdy tu strast VzV(ë)déti, justo mâ jest mâti jmëla na porodě, gdyž mě jméla, hi chcu progity Lu céstû ApD 1b9 (zkusiti to); prolhati së dok., v čem, zalhali, říci lež: Vy nevieste, co já vědě, v ňemž nechcu, bych f.e prolhala JakKl 191 (lhaním se vytahnouti, vylhati se Kl. zl.); proliti dok., co, proliti, vyliti: pro esto své droby prolil (Jidáš), že v nichž své zradé povolil ApS 60; kakž koli byl všém povolil (král), všakž nevinně svú krev prolil JidM 22; ani člověčie krev která byla kde na niej (zemi) prolyta Silv 93; proměna ž., jiná podoba, jiná úprava: (vz)al (svatý Duch) své tváři promíenů diřéve n)igdy neviděnů Duch 97; promluviti dok., co, říci, pronésti: Godoliáš svú řčč vzdada, Nepromluw- viec nic, sada Silv 32; to by jmu (Ježí- šovi) bylo hotovo, by promluwyl jedno slovo UmKI 96; propastný piid., v propasti jsoucí; v propasti žijící: což-li gde v povětřie vschodí, a nebo gde v skalných birziech neb gde u propazztnych tvirziech bydlí od všeliké zběři Mar 57; ve všem vňuž ščenec propazztný chtě (Jidáš) viece nežli syn vlastný JidD 1a24; prorada ž., zrada: slovem zlé prorady v célováriü dal (Jidái) znamenie ApS 57; proradný příd., zrádný: Vše pro tě, proradně plémě, pusty sú nejedny země! JidM 23; prorok m.: jakž svědčie... Proroczi Duch 43; Izaiasem prorokem Silp 1; Prorok Jeremiáš praví S'lv 28; jakż pisali proroczy UmKl 51; prosba Z.: vzdada (Benátécan) prozzbu svého hlasu, v kteréjZ koli práci bude, té jeho (Marka) pomocü zbude ApS 125; prositi nedok.: Protoż proffiu (Filip), by v tom stáli, v ňemž byšte sě bohu vzdali ApŠ 136; proslulý příd., pověstný, známý: porodi
Strana 297
(žena) to klaté dietě, Prozzlulé juž na všem světě Pil 2b18; proslúti dok., vejíti ve známost, roznésti se, rozšířiti se: Pověst juž všady proflula, že ta moc moié préplula JakKl 29; prosté piísl.: jezdils (Kriste) na osleti lichém v obyéeji proítye tichém UmStKIl 50; proti předl. s dat.: Lékaři dosti mlu- vivše Proty tomu, všakž nezbyvše mu- sichu jmu nápoj dáti ApD 1b18; protivný příd., nepřátelský, nepříznivý: Svatý Marek časa svého tirpěl mnoho protywneho ApS 95; protknüti dok., koho, probodnouti: an ho (J.dáš otce) inhed mečem protchze JidM 100; proto, -ž přísl., spoj.: S tú jsa tak (muž s Annou), kterüs nähodü dvadc&ti let nejmé plodu. Protos Anna smutna jsüci, (b)yla k bohu Zalujüci Mar 22; s anjely ve$cken svét smütil (Jidás), Protos pri nich sé nesmiestil ApS 64; mne bón je&ce jest poščiedil šest dní, bych váš stav zpořiedil. Protos prošu, by v tom stáli, v ňemž byšte sě bohu vzdali ApŠ 136; Tvój rozum v oblaciech léce, Protos, mňu, svéj féci hovie$ Silv 43; Kristus pfijal krščenie ne proto, aby co krsta dle při- vzal v svatosti Silv 67; proviniti dok., co, zaviniti, provinénim néco zaslou£Ziti: bylhi to prowínyl (Jidás), by jho dušč nešla tady, jadyZ... v c&lo- váňú dal znamenie ApŠ 55, prozvati dok., koho kým, prohlásiti, jmenovati někoho někým: By Judáš pro- zwan dědicem JidD 1al0; prsosiny mn. ž., náprsní řemeny na koni: kdež s pochvami prjofyny... dávají jako posoku libosti lidskému oku UmStKl 27; prst m.: nenie jmu (Kristovi) tréba Zehnánie; tiemZ najmenéieho dle pirjta netíéba j(e)?mu jest krsta Silv 59 (ani trochu, ani za nehet Kl. zl.); prvé přísl. - předně, za prvé: z jiných jest (Jakub) věcí mnohem: Pyrwe, ž' dřéve pozván bohem...; druhé, ž' mu bóh byl domovit ApD 2b14; dříve: P yrwe neZ LegPJak 2a21; Pyrwé céstujé nepřěsta (Jidáš), jeliže sě dobra města JidM 45; Zda vzpomínáš (ženo) onu chvílu, juZs s dřevním mužem jmievala, s nímZ si sé pyrwé poznala? JidM 168; prvenstvie stř.: p----wenz----im LegP Naneb 2a30; pfébyti dok. pobyti: T(am né&)kolik let prsiebywije Duch 73; - co, pfejiti, pre- jeti: Prsiebyl (J.das) more, zemé, réky, bera sé k Jerusalemhu JidM 32; piéd predl. - s akus.; piéd sé = ku- předu, vpřed, dále: oba ta dva krále silné vojsky ne u mále vzdviZeta sé przied sé v zerhu... A gdyZ juZ przied sé potahu..., ktož pak potom patřil na to, podivil sě JakKl 17, 19; - s instr.: - s významem mistnim: prsied želářem stáli ApŠ 91; jakž často kdas bojé brali (Z:dé)..., za Jozue przied Jericho JakKl 65; vzé (Zena) pól dietéte, tuZ je przied nimi (zloději) povirže JakKl 195; - vyjadřuje dřívější zařadění něčeho proti něčemu jinému v časovém pořadí: Svatý Filip šestého dne prsied svü smirtü chvíle hodné, sezvav sbor..., řekl ApS 129, stalo sé prsícd mnohým rokem Pil 1a22; řekl (Izaiáš) przied mnohým rokem Silv 2; - druh přčšěd druhem = jeden před dru- hým, jeden přes druhého: druh przied druhem volajüce na v3é strany Um Kl 55; pfédtiti nedok.: prsiedchzíe LegP, 2, 4; pfédrahf piíd.: zlato od odénie hi ot &cítóv, hi ot prziedrahych kursítóv v3ady vriuZ hoiél(o) Jak Kl 24; přčjieti dok., koho, převzíti: včě (Jidáš) rybitva ptáti, chtě na ňem sě dotázati, kak by jho prsicval na moti JidD 2a11; piélest Z., oklamdni, podvod, lest: Judas, Clovék vsie prsielezzty JidM 44; přčíútý příd., lítý, zuřivý, ukrutný: jat byl (Jan) prsieliutym pohanem, ciesařem Dom'ciánem ApS 2; ptémnoZeny příd., přílišný: od tak prsíemnosene jiezdy Pil 2a1; P¥émysl m., jm. os.: poénüc ot prsíe- mýzzla krále JidM 13; přčnésti dok., co: Benátčené tělo jeho (Marka) odtad vzemše... do Benátek je prsíenezzlí ApŠ 118; přčplúti dok., co, přeplaviti se přes 297
(žena) to klaté dietě, Prozzlulé juž na všem světě Pil 2b18; proslúti dok., vejíti ve známost, roznésti se, rozšířiti se: Pověst juž všady proflula, že ta moc moié préplula JakKl 29; prosté piísl.: jezdils (Kriste) na osleti lichém v obyéeji proítye tichém UmStKIl 50; proti předl. s dat.: Lékaři dosti mlu- vivše Proty tomu, všakž nezbyvše mu- sichu jmu nápoj dáti ApD 1b18; protivný příd., nepřátelský, nepříznivý: Svatý Marek časa svého tirpěl mnoho protywneho ApS 95; protknüti dok., koho, probodnouti: an ho (J.dáš otce) inhed mečem protchze JidM 100; proto, -ž přísl., spoj.: S tú jsa tak (muž s Annou), kterüs nähodü dvadc&ti let nejmé plodu. Protos Anna smutna jsüci, (b)yla k bohu Zalujüci Mar 22; s anjely ve$cken svét smütil (Jidás), Protos pri nich sé nesmiestil ApS 64; mne bón je&ce jest poščiedil šest dní, bych váš stav zpořiedil. Protos prošu, by v tom stáli, v ňemž byšte sě bohu vzdali ApŠ 136; Tvój rozum v oblaciech léce, Protos, mňu, svéj féci hovie$ Silv 43; Kristus pfijal krščenie ne proto, aby co krsta dle při- vzal v svatosti Silv 67; proviniti dok., co, zaviniti, provinénim néco zaslou£Ziti: bylhi to prowínyl (Jidás), by jho dušč nešla tady, jadyZ... v c&lo- váňú dal znamenie ApŠ 55, prozvati dok., koho kým, prohlásiti, jmenovati někoho někým: By Judáš pro- zwan dědicem JidD 1al0; prsosiny mn. ž., náprsní řemeny na koni: kdež s pochvami prjofyny... dávají jako posoku libosti lidskému oku UmStKl 27; prst m.: nenie jmu (Kristovi) tréba Zehnánie; tiemZ najmenéieho dle pirjta netíéba j(e)?mu jest krsta Silv 59 (ani trochu, ani za nehet Kl. zl.); prvé přísl. - předně, za prvé: z jiných jest (Jakub) věcí mnohem: Pyrwe, ž' dřéve pozván bohem...; druhé, ž' mu bóh byl domovit ApD 2b14; dříve: P yrwe neZ LegPJak 2a21; Pyrwé céstujé nepřěsta (Jidáš), jeliže sě dobra města JidM 45; Zda vzpomínáš (ženo) onu chvílu, juZs s dřevním mužem jmievala, s nímZ si sé pyrwé poznala? JidM 168; prvenstvie stř.: p----wenz----im LegP Naneb 2a30; pfébyti dok. pobyti: T(am né&)kolik let prsiebywije Duch 73; - co, pfejiti, pre- jeti: Prsiebyl (J.das) more, zemé, réky, bera sé k Jerusalemhu JidM 32; piéd predl. - s akus.; piéd sé = ku- předu, vpřed, dále: oba ta dva krále silné vojsky ne u mále vzdviZeta sé przied sé v zerhu... A gdyZ juZ przied sé potahu..., ktož pak potom patřil na to, podivil sě JakKl 17, 19; - s instr.: - s významem mistnim: prsied želářem stáli ApŠ 91; jakž často kdas bojé brali (Z:dé)..., za Jozue przied Jericho JakKl 65; vzé (Zena) pól dietéte, tuZ je przied nimi (zloději) povirže JakKl 195; - vyjadřuje dřívější zařadění něčeho proti něčemu jinému v časovém pořadí: Svatý Filip šestého dne prsied svü smirtü chvíle hodné, sezvav sbor..., řekl ApS 129, stalo sé prsícd mnohým rokem Pil 1a22; řekl (Izaiáš) przied mnohým rokem Silv 2; - druh přčšěd druhem = jeden před dru- hým, jeden přes druhého: druh przied druhem volajüce na v3é strany Um Kl 55; pfédtiti nedok.: prsiedchzíe LegP, 2, 4; pfédrahf piíd.: zlato od odénie hi ot &cítóv, hi ot prziedrahych kursítóv v3ady vriuZ hoiél(o) Jak Kl 24; přčjieti dok., koho, převzíti: včě (Jidáš) rybitva ptáti, chtě na ňem sě dotázati, kak by jho prsicval na moti JidD 2a11; piélest Z., oklamdni, podvod, lest: Judas, Clovék vsie prsielezzty JidM 44; přčíútý příd., lítý, zuřivý, ukrutný: jat byl (Jan) prsieliutym pohanem, ciesařem Dom'ciánem ApS 2; ptémnoZeny příd., přílišný: od tak prsíemnosene jiezdy Pil 2a1; P¥émysl m., jm. os.: poénüc ot prsíe- mýzzla krále JidM 13; přčnésti dok., co: Benátčené tělo jeho (Marka) odtad vzemše... do Benátek je prsíenezzlí ApŠ 118; přčplúti dok., co, přeplaviti se přes 297
Strana 298
něco: Pověst juž všady proslula, že ta moc moié przieplula JakKl 30; pfés predl. s akus. - s vyznamem míst- ním: NetaZe jmu Iéci birZe, aZ sé Judás prsiezz zed virZe JidM 82; - vyjadřuje průběh v čase od začátku až do konce: Had zkřenuv nemohl utéci tam, gdež chtěl prsiezz zimu léci JidD 2b21; přčsieci dok., předčiti: ---ebezza prsiez----lo LegPNaneb 2a28; přěčstati dok. - čeho, s part. -nt-, zane- chati něčeho, skončiti nějakou činnost: pirvé céstujé neprsiezzta (Jidás), jeliZe sé dobra mósta JidM 46; (Titus) úsilé ne- prziejta, aže však hi doby města JakKI 216; ustati, skončiti se: jakž Ježúšem obřěz przief tal, tak v tom miestě křest sě jím stal Silv 63; pfétvrdé přísl.: ty, jež prsietwýrdýe stály, vztřasú sě hory hi skály Pil 2a23; přčveliký příd.: visal (Jidáš) v osidle Prsiewelike nevéry dle ApS 49; při předl. s lok. - vyjadřuje přítomnost ve společnosti někoho, u: s anjely vešcken svět smütil (Jidá3), protoZ prsí nich sé nesmiestil, ale k nim&to sé pricéstil, Prsi téchZ skoncal jest ApS 64, 66; tti dni jho (Matyáše) hledavše (nepřátelé), tu, gdež prsí nich býval zavše, nalésti jho nemo- hüce ApS 85; vyjadřuje současnost, spojitost, připojení, zároveň s, za: prsi blsketu takém nelzé by tam hnüti zra- kem po všem kostelu v Efežé ApŠ 32; které žena jmá úsilé Prsí nepokoju té chvíle ApD 1b16; Hi jest prsí téch slo- viech tak(é) dary boZie nejednaké, ac na krátcé, povédéti Duch 79; Znamenajmy prsí tom zvlasti, jež sě stalo v Čechách nenie JidM 10; - vyjadřuje určitou dobu, v níž se něco děje, v, za: (svat? y duch prsí svém časě r(ozlíčně) sě pokazoval Duch 84; přibrav sé k ňemu (Jidáš k městu) prsí noci JidM 47; Buďž má kirmě, sy(nu milý), Przi méj hi tvéj stra(stnéj chvíli) JakKl 170; - vyjadřuje výskyt nějakého jevu v určitém společenství, u: gdyż kto vezme nesmysl taký, jenšto ani mezi ptáky, ani j(e) prsi hlúpém zvěřu bývá ApD 1a18; pfibrati sé dok., pfijíti, pFibijti: pirvé 298 céstujé nepiésta (Jidái), jeliZe sé dobra města, Prsibraw zzie k fiemu pfi noci JidM 47; pfiééstiti sé, přičiestiti sě dok., připo- jiti se, přidružiti se: s anjely vešcken svět smůútil (Jidáš), protož při nich sě ne- smiestil, ale k nimšto zzíe prsíchzíezztyi, při těchž skončal jest ApŠ 65; příčina ž. - důvod: kázachu (žábu) hi s ním (králem) užéci; pro něž to miesto z Latrana slóve hi dnes Latens rana, hi slóve tüZe prsichzínu ,,tajná žába'“ po latinu ApD 2bó; - přídavek, ozdoba (?): kdež s pochvami prsosiny podlé své drahé przyezyny dávají jako posoku líbosti lid- skćómu oku UmśŚLKI 28 (příprava Kl. z1.); pfidati dok., čeho: Ty-li jiného nevy- dáš, většie hanby sobě przydajfj| Silv 50; přiezn ž., přízeň, náklonnost: i posla ho (Ježíše) Pilát jemu (Herodesovi), obáč nepřieteli svému, chtě tudy Ježúšě zbýti a jeho przyezny dobyti UmK 3a8; pfihoditi sě dok.: Prsihodý zzie toho času, včě Pilát na ščěpy zřieti JidM 72; přihotovati dok., co, připraviti, při- chystati: a juž vše prsihotowano, což k tomu (lovu) potřébováno na čest po králevském právu, všeliké potřčby, ztra- vu Pil 1b3; přihrnúti sě dok., k komu, připojiti se, přistoupiti k někomu: gdež zzie k němu prsihýrnul (Jidáš k bratrovi), podada jmu řčěči lubć, a gdyż móż, tu jho po- skube JidD 1bó; příchozí zpodst. pfid. m.: Z Cyrenejska si pak mnoz(i) a tito z Rima prsichozl Duch 20; płijieti dok., koho, co, pfijmouti, vziti: Benátčené tělo jeho (Marka) odtad vzem- še a s velikú čcetťú prsígemífje, do Benátek je piénesli ApS 117; by (tito s)vatý křest vzéli, g(dyZ sü svat)y duch prsígieli Duch 62; By Judá$ prozván dédicem..., Prsiyat sa v cuzü dédinu JidD 1a12; Kristus prziyal krščenie Silv 66; Przyyal jsi (bože) tvář tvého stvora UmStKI 63 (vzal jsi na sebe ); přijíti dok. - potom pak prsijjed (Jan) do Ažie, jat byl ApŠ 1; Prsida (Jidáš)
něco: Pověst juž všady proslula, že ta moc moié przieplula JakKl 30; pfés predl. s akus. - s vyznamem míst- ním: NetaZe jmu Iéci birZe, aZ sé Judás prsiezz zed virZe JidM 82; - vyjadřuje průběh v čase od začátku až do konce: Had zkřenuv nemohl utéci tam, gdež chtěl prsiezz zimu léci JidD 2b21; přčsieci dok., předčiti: ---ebezza prsiez----lo LegPNaneb 2a28; přěčstati dok. - čeho, s part. -nt-, zane- chati něčeho, skončiti nějakou činnost: pirvé céstujé neprsiezzta (Jidás), jeliZe sé dobra mósta JidM 46; (Titus) úsilé ne- prziejta, aže však hi doby města JakKI 216; ustati, skončiti se: jakž Ježúšem obřěz przief tal, tak v tom miestě křest sě jím stal Silv 63; pfétvrdé přísl.: ty, jež prsietwýrdýe stály, vztřasú sě hory hi skály Pil 2a23; přčveliký příd.: visal (Jidáš) v osidle Prsiewelike nevéry dle ApS 49; při předl. s lok. - vyjadřuje přítomnost ve společnosti někoho, u: s anjely vešcken svět smütil (Jidá3), protoZ prsí nich sé nesmiestil, ale k nim&to sé pricéstil, Prsi téchZ skoncal jest ApS 64, 66; tti dni jho (Matyáše) hledavše (nepřátelé), tu, gdež prsí nich býval zavše, nalésti jho nemo- hüce ApS 85; vyjadřuje současnost, spojitost, připojení, zároveň s, za: prsi blsketu takém nelzé by tam hnüti zra- kem po všem kostelu v Efežé ApŠ 32; které žena jmá úsilé Prsí nepokoju té chvíle ApD 1b16; Hi jest prsí téch slo- viech tak(é) dary boZie nejednaké, ac na krátcé, povédéti Duch 79; Znamenajmy prsí tom zvlasti, jež sě stalo v Čechách nenie JidM 10; - vyjadřuje určitou dobu, v níž se něco děje, v, za: (svat? y duch prsí svém časě r(ozlíčně) sě pokazoval Duch 84; přibrav sé k ňemu (Jidáš k městu) prsí noci JidM 47; Buďž má kirmě, sy(nu milý), Przi méj hi tvéj stra(stnéj chvíli) JakKl 170; - vyjadřuje výskyt nějakého jevu v určitém společenství, u: gdyż kto vezme nesmysl taký, jenšto ani mezi ptáky, ani j(e) prsi hlúpém zvěřu bývá ApD 1a18; pfibrati sé dok., pfijíti, pFibijti: pirvé 298 céstujé nepiésta (Jidái), jeliZe sé dobra města, Prsibraw zzie k fiemu pfi noci JidM 47; pfiééstiti sé, přičiestiti sě dok., připo- jiti se, přidružiti se: s anjely vešcken svět smůútil (Jidáš), protož při nich sě ne- smiestil, ale k nimšto zzíe prsíchzíezztyi, při těchž skončal jest ApŠ 65; příčina ž. - důvod: kázachu (žábu) hi s ním (králem) užéci; pro něž to miesto z Latrana slóve hi dnes Latens rana, hi slóve tüZe prsichzínu ,,tajná žába'“ po latinu ApD 2bó; - přídavek, ozdoba (?): kdež s pochvami prsosiny podlé své drahé przyezyny dávají jako posoku líbosti lid- skćómu oku UmśŚLKI 28 (příprava Kl. z1.); pfidati dok., čeho: Ty-li jiného nevy- dáš, většie hanby sobě przydajfj| Silv 50; přiezn ž., přízeň, náklonnost: i posla ho (Ježíše) Pilát jemu (Herodesovi), obáč nepřieteli svému, chtě tudy Ježúšě zbýti a jeho przyezny dobyti UmK 3a8; pfihoditi sě dok.: Prsihodý zzie toho času, včě Pilát na ščěpy zřieti JidM 72; přihotovati dok., co, připraviti, při- chystati: a juž vše prsihotowano, což k tomu (lovu) potřébováno na čest po králevském právu, všeliké potřčby, ztra- vu Pil 1b3; přihrnúti sě dok., k komu, připojiti se, přistoupiti k někomu: gdež zzie k němu prsihýrnul (Jidáš k bratrovi), podada jmu řčěči lubć, a gdyż móż, tu jho po- skube JidD 1bó; příchozí zpodst. pfid. m.: Z Cyrenejska si pak mnoz(i) a tito z Rima prsichozl Duch 20; płijieti dok., koho, co, pfijmouti, vziti: Benátčené tělo jeho (Marka) odtad vzem- še a s velikú čcetťú prsígemífje, do Benátek je piénesli ApS 117; by (tito s)vatý křest vzéli, g(dyZ sü svat)y duch prsígieli Duch 62; By Judá$ prozván dédicem..., Prsiyat sa v cuzü dédinu JidD 1a12; Kristus prziyal krščenie Silv 66; Przyyal jsi (bože) tvář tvého stvora UmStKI 63 (vzal jsi na sebe ); přijíti dok. - potom pak prsijjed (Jan) do Ažie, jat byl ApŠ 1; Prsida (Jidáš)
Strana 299
роёё rozprávěti JidM 107, Przyljedijy zlodéji nocní..., pocéchu to maso čúci JakKl 177; Tehdyž przide (Ježíš) do Betfajé na tu horu olivecskú Umkl 16; že jsi (Kriste) na svět ve jmč božie Przifjel UmKl 62; prziffjedíje (Židé) k ňe- mu (Ježíšovi) řekli UmKl 70; tehdy bieš przyjfel (Herodes) na hody UmK 3a3; - pFijíti na fadu: (Doech vz)mluvi potom przyda Silo 54; - nastati: juZ bé prsífjel ten cas toho JidD 1a27; - dostati se, při- padnouti: k(omu g)de prsiffli jho (svatého Ducha) daři Duch 88; Bude-liť to, že chlap snide, tobě (s) sbožím žena prside JidM 112; - přišlo jmu k vóli = za- chtělo se mu, pojal úmysl: Potom prsi 0 jmu (Markovi) tu k vóli, Z' chtél do Ale- xandrie jíti ApŠ 97; -copřijde k čemu — co se zbéhne: Viz, kak co gda prside k čemu, jehož sě člověk nedomní JidM 116; Či nevieš, co prziflo k čemu...? Silv 62; příklad m.: N a prsiklad--- LegPJak 2a36; přikrásti sč dok.: Prsícrad zzie (Jidáš) v cuzie pastviščě JidD 1a20; přilnúti dok., k komu, k čemu: zlý kzlému jako prsilne; neb coZ jest podobno k čemu, to všdy jako prsilne k ňemu JidM 40, 42; přiměřiti sč, přimieřiti sě dok., komu, ukázati se přiměřeným, příznačným pro někoho: což v sv(č)tě fúté zvěři, tej zzie ta zlob neprsímíersí, juž jest on (Nero) jmél ApD 1a? (se nevyrovná VýbAk); přinutiti dok., koho, co k čemu: Svěcká moci, co neskutíš, k čemu sirdcč neprsí- nutyjj Pil 2b6; přirozený příd., vrozený: had sě vzkřivi, ten dóm, v némZ oZil, &kafédé po prsíro- zeném svém Iiiedé JidD 2b25; Majüce (muZi) smysl przirozeny bojteZ sé méné než ženy! JakKl 207; přivésti dok. - koho: Prziwedte (mně) sém (oslátko) UmkKl 26; koho, co k čemu, dovésti, dostati někoho n. něco k určitému cíli: K témuž chcu tu řčč prsíweztý JidM 43; Prziwedlys ste mě ku pótcě Silv 19; přívuzný zpodst. příd. m., příbuzný: gdež (v Čechách) prsíwuzných králóv nenie JidM 12; přivzieti dok., co, přibrati: Kristus při- jal krščenie ne proto, aby co krsta dle Prziwzal v svatosti v svém stádle Silv 68; psáti, pisati nedok.: jedné chvíle nóchabil (Jan) Pifjie, aZ jho bóh povábil ApS 11; jakZ pijaly proroci UmKl 51; ptačstvo stř.: což-li gde v povětřie vschodí, a nebo gde v skalnych birziech... bydlí od všeliké zběři, jakž u ptachzctwíe tako v zvěři Mar 59; pták m.: gdyž kto vezme nesmysl taký, jensto ani mezi ptaky, ani j(e) pti hlü- pém zvěřu bývá ApD lal7?; kto chtěl Žida jmieti, ten ho penéz na tridcétech vybiera vňuž z ptakow v sietech JakKl 224; ptáti nedok., kono (gen.), vyptávati se na někoho, hledati někoho: běžav (Jidáš), včě rybitva ptatý JidD 2a9; purpurný příd., purpurový: zatím ho ven vyveda (Pilát Ježíše) v sukni pur- purneho rücha UmK 4a7; pustiti dok., co, čeho, vydati, vyslati: slunce s& vzdvih od mofr& Puftylo pa- pirslky jasné JakKl 13; zlato od odén:e hi ot Séítóv... v$ady viiuZ horél(o)..., aže v nebe pujtyw záré JakKl 27; - co, vypusliti: Leté Ruben, du$u puzztyw JidM 104; - pustiti sě, na někoho, obofiti se: Had sé rozhnévav v svéj chlípé, Puzztý zzie naň (člověka) velmi sípě JidM 2; pustý příd.: Vše pro tě, proradné plé- mě, Puzzthý sú nejedny země! JidM 24; púščč ž., poušť: člověk zamůútiv živo- tem, hna sé preé v pufichzíu (s) svým skotem Mar 5; z pufjeczie smutné musil (dábel) Silv 109; ráčiti nedok., přáti si, žádati si, chtiti: tobě jed(inému dékuju všdy, tvorcu svému, že dáváš komuž co raczíe, svü volü, nic neopácé Mar 66; a kéZ mi to činie jiní, jimž dávaju, ktož co rachzi JidM 97; rád příd.: dotad lovec rad sě trudí, a(ž) jho sotně noc zapudí Pil 1b23; By co 299
роёё rozprávěti JidM 107, Przyljedijy zlodéji nocní..., pocéchu to maso čúci JakKl 177; Tehdyž przide (Ježíš) do Betfajé na tu horu olivecskú Umkl 16; že jsi (Kriste) na svět ve jmč božie Przifjel UmKl 62; prziffjedíje (Židé) k ňe- mu (Ježíšovi) řekli UmKl 70; tehdy bieš przyjfel (Herodes) na hody UmK 3a3; - pFijíti na fadu: (Doech vz)mluvi potom przyda Silo 54; - nastati: juZ bé prsífjel ten cas toho JidD 1a27; - dostati se, při- padnouti: k(omu g)de prsiffli jho (svatého Ducha) daři Duch 88; Bude-liť to, že chlap snide, tobě (s) sbožím žena prside JidM 112; - přišlo jmu k vóli = za- chtělo se mu, pojal úmysl: Potom prsi 0 jmu (Markovi) tu k vóli, Z' chtél do Ale- xandrie jíti ApŠ 97; -copřijde k čemu — co se zbéhne: Viz, kak co gda prside k čemu, jehož sě člověk nedomní JidM 116; Či nevieš, co prziflo k čemu...? Silv 62; příklad m.: N a prsiklad--- LegPJak 2a36; přikrásti sč dok.: Prsícrad zzie (Jidáš) v cuzie pastviščě JidD 1a20; přilnúti dok., k komu, k čemu: zlý kzlému jako prsilne; neb coZ jest podobno k čemu, to všdy jako prsilne k ňemu JidM 40, 42; přiměřiti sč, přimieřiti sě dok., komu, ukázati se přiměřeným, příznačným pro někoho: což v sv(č)tě fúté zvěři, tej zzie ta zlob neprsímíersí, juž jest on (Nero) jmél ApD 1a? (se nevyrovná VýbAk); přinutiti dok., koho, co k čemu: Svěcká moci, co neskutíš, k čemu sirdcč neprsí- nutyjj Pil 2b6; přirozený příd., vrozený: had sě vzkřivi, ten dóm, v némZ oZil, &kafédé po prsíro- zeném svém Iiiedé JidD 2b25; Majüce (muZi) smysl przirozeny bojteZ sé méné než ženy! JakKl 207; přivésti dok. - koho: Prziwedte (mně) sém (oslátko) UmkKl 26; koho, co k čemu, dovésti, dostati někoho n. něco k určitému cíli: K témuž chcu tu řčč prsíweztý JidM 43; Prziwedlys ste mě ku pótcě Silv 19; přívuzný zpodst. příd. m., příbuzný: gdež (v Čechách) prsíwuzných králóv nenie JidM 12; přivzieti dok., co, přibrati: Kristus při- jal krščenie ne proto, aby co krsta dle Prziwzal v svatosti v svém stádle Silv 68; psáti, pisati nedok.: jedné chvíle nóchabil (Jan) Pifjie, aZ jho bóh povábil ApS 11; jakZ pijaly proroci UmKl 51; ptačstvo stř.: což-li gde v povětřie vschodí, a nebo gde v skalnych birziech... bydlí od všeliké zběři, jakž u ptachzctwíe tako v zvěři Mar 59; pták m.: gdyž kto vezme nesmysl taký, jensto ani mezi ptaky, ani j(e) pti hlü- pém zvěřu bývá ApD lal7?; kto chtěl Žida jmieti, ten ho penéz na tridcétech vybiera vňuž z ptakow v sietech JakKl 224; ptáti nedok., kono (gen.), vyptávati se na někoho, hledati někoho: běžav (Jidáš), včě rybitva ptatý JidD 2a9; purpurný příd., purpurový: zatím ho ven vyveda (Pilát Ježíše) v sukni pur- purneho rücha UmK 4a7; pustiti dok., co, čeho, vydati, vyslati: slunce s& vzdvih od mofr& Puftylo pa- pirslky jasné JakKl 13; zlato od odén:e hi ot Séítóv... v$ady viiuZ horél(o)..., aže v nebe pujtyw záré JakKl 27; - co, vypusliti: Leté Ruben, du$u puzztyw JidM 104; - pustiti sě, na někoho, obofiti se: Had sé rozhnévav v svéj chlípé, Puzztý zzie naň (člověka) velmi sípě JidM 2; pustý příd.: Vše pro tě, proradné plé- mě, Puzzthý sú nejedny země! JidM 24; púščč ž., poušť: člověk zamůútiv živo- tem, hna sé preé v pufichzíu (s) svým skotem Mar 5; z pufjeczie smutné musil (dábel) Silv 109; ráčiti nedok., přáti si, žádati si, chtiti: tobě jed(inému dékuju všdy, tvorcu svému, že dáváš komuž co raczíe, svü volü, nic neopácé Mar 66; a kéZ mi to činie jiní, jimž dávaju, ktož co rachzi JidM 97; rád příd.: dotad lovec rad sě trudí, a(ž) jho sotně noc zapudí Pil 1b23; By co 299
Strana 300
bylo zřie(ce), Doech by rad mluvil viece Silv 76; rada Ż.: posledńu radu je daić (Jan učedníky) ApŠ 24; radost ž.: W radozzty--- LegP, 1,35; Tehdy král jakž tu řěč vzvědě od posla..., by jmu v sirdcu radozt velé Pil 2b21; s radoftíu velikü druh préd druhem vola- júce UmKl 54; radostně přísl.: sen hi on radoftnye křičé UmkKl 58; radovati sě nedok.: hi ten (had) zzíe tdy raduge, gdyż s6 plodem sbožen čuje Mar 62; ráj m.: Adam z ragie vypuzen Silv 105; Adam z ragie (v)yšel s Evü uplákajé Silv 107; ráno přísl., časně, ráno: lehu vóbec všitci spáti, chtiece odtad rano vstáti JakKl 10; robota ž., poddanství: jenž vy (Židy) z Ejipta vypravil a vašie roboty zbavil Silv 22; rod m., pokolení, rod: bé (Anna) dci Ižakarova, Rodu krále Davidova Mar 19; rok m.: stalo sě přéd mnohým rokem Pil 1a22; Ta jmu (Pilátovi) žádost na mysl vzpade, jiešto snad nejmieval v roczíe JidM 77; řekl (Izaiáš) přěd mno- hým rokem Silv 2; rolé stř., rolí ž., oraný pozemek, role: zlato od oděnie hi ot ščítóv... všady vňuž hořčl(o, v? polích, v dolech, na ho- rach a v rolych JakKI 26; rósti nedok.: Včěčsta oba syny rozzty, a všakž viece ty, zly hosti JidD 1a18; Judá$ pocé ve écti rozzty, v sboZü, v hos- podnie milosti JidM 126 (vzmáhati se); rov m., hrob: roskáza (Jan) podlé oltáré svému rowu dól vytieti ApS 26; Íud sé o jho rowie svinu: nali nenie co zahřésti, kromé Z' v rowíe by nalésti mannu na dně po viem rowíe ApS 37, 39, 40; By Ruben polożen v rowu JidM 113; ani člověčie krev která ...byla gde v niej (zemi) skryta Rowem kterého člověka Silv 95; rovný příd., stejnj: Rowny k rownemu sé téZe JidM 50, 50; 300 rozdélené prísl: o tom dni südném, s néhoZ pójdü rozdyelenye si hi oni viiuZ po plené Pil 1a8; rozdiel m., rozdélení: podál v královská loviśćć jede każdy, zvlasti jiść6... loveć- ckym rozdyelém Pil 1b11; rozdfieti dok., co, roztáhnouti, siroce rozevříti: ty, již naň (Matyáše) nastáli..., zem(ě), usta svá rozdrsiewffi, pochytla jé, všě požřčvši ApŠ 92; rozdřieti sě, roz- trhnouti se, puknouti: nemoha (J.dáš) drobóv sdirZéti, musil zzie v poly roz- drsietý ApS 51; rozhnévati só dok.: Had zzie rozhnye- waw v svéj chlípě, pusti sě naň (člověka) velmi sípě JidM 1; rozkázanie stř., rozkaz, příkaz: Juno- chu, proé mi ty lámal &éépy nekázané? Jest-li to Gie rozkazanye, ten mi v tom násilé činí JidM 94; podlé jeho (Kristova) rozkazanye UmKIl 37; rozkázati dok.: Rozzkaza (Jan) podlé oltáré svému rovu dól vytieti ApS 25; Hi rozkaza (Pilát) Judé ssiesti JidM 79; Sta sé tak, jakož rozkaza (Ježíš) UmKI 31; = rozkazal UmK 1b?; rozkoš ž.: chtě tě jmieti (Bůh Jana) podlé sebe v tej rozcofjji oběcanéj ApŠ 16; rozlíčně, rozličně přísl., různým způso- bem, rüzné: (kak s)é rozlichznye zévil (svaty Duch) Duch 89; rozliény piíd.: (koh?o kak nav$éévoval (svaty Duch) ...v rozlichzney tvári Duch 87; rozmluviti dok., co s kym, promluviti s někým o něčem: gdyž juž (s) svými ucenníky Rozmluwíw jich stav všeliký, posledüü radü jé daré (Jan), roskáza... svému rovu dól vytieti ApS 23; rozpíeti dok., koho, rozepnouli nékoho (na kfiżi): by rozpat (Filip) na kiiżu ApŠ 139; Toho (svého otce) jste v südé dirZéli (Zidé) a pak na diévé rozpiely Silv 24; rozprávéti nedok., vypravovati, vyklá- dati: prorok rozp----wíe LegPNaneb 2a21; Přída počě (Jidáš) rozprawiety JidM 107; rozprostFieti dok.: Ó, božie milosti
bylo zřie(ce), Doech by rad mluvil viece Silv 76; rada Ż.: posledńu radu je daić (Jan učedníky) ApŠ 24; radost ž.: W radozzty--- LegP, 1,35; Tehdy král jakž tu řěč vzvědě od posla..., by jmu v sirdcu radozt velé Pil 2b21; s radoftíu velikü druh préd druhem vola- júce UmKl 54; radostně přísl.: sen hi on radoftnye křičé UmkKl 58; radovati sě nedok.: hi ten (had) zzíe tdy raduge, gdyż s6 plodem sbožen čuje Mar 62; ráj m.: Adam z ragie vypuzen Silv 105; Adam z ragie (v)yšel s Evü uplákajé Silv 107; ráno přísl., časně, ráno: lehu vóbec všitci spáti, chtiece odtad rano vstáti JakKl 10; robota ž., poddanství: jenž vy (Židy) z Ejipta vypravil a vašie roboty zbavil Silv 22; rod m., pokolení, rod: bé (Anna) dci Ižakarova, Rodu krále Davidova Mar 19; rok m.: stalo sě přéd mnohým rokem Pil 1a22; Ta jmu (Pilátovi) žádost na mysl vzpade, jiešto snad nejmieval v roczíe JidM 77; řekl (Izaiáš) přěd mno- hým rokem Silv 2; rolé stř., rolí ž., oraný pozemek, role: zlato od oděnie hi ot ščítóv... všady vňuž hořčl(o, v? polích, v dolech, na ho- rach a v rolych JakKI 26; rósti nedok.: Včěčsta oba syny rozzty, a všakž viece ty, zly hosti JidD 1a18; Judá$ pocé ve écti rozzty, v sboZü, v hos- podnie milosti JidM 126 (vzmáhati se); rov m., hrob: roskáza (Jan) podlé oltáré svému rowu dól vytieti ApS 26; Íud sé o jho rowie svinu: nali nenie co zahřésti, kromé Z' v rowíe by nalésti mannu na dně po viem rowíe ApS 37, 39, 40; By Ruben polożen v rowu JidM 113; ani člověčie krev která ...byla gde v niej (zemi) skryta Rowem kterého člověka Silv 95; rovný příd., stejnj: Rowny k rownemu sé téZe JidM 50, 50; 300 rozdélené prísl: o tom dni südném, s néhoZ pójdü rozdyelenye si hi oni viiuZ po plené Pil 1a8; rozdiel m., rozdélení: podál v královská loviśćć jede każdy, zvlasti jiść6... loveć- ckym rozdyelém Pil 1b11; rozdfieti dok., co, roztáhnouti, siroce rozevříti: ty, již naň (Matyáše) nastáli..., zem(ě), usta svá rozdrsiewffi, pochytla jé, všě požřčvši ApŠ 92; rozdřieti sě, roz- trhnouti se, puknouti: nemoha (J.dáš) drobóv sdirZéti, musil zzie v poly roz- drsietý ApS 51; rozhnévati só dok.: Had zzie rozhnye- waw v svéj chlípě, pusti sě naň (člověka) velmi sípě JidM 1; rozkázanie stř., rozkaz, příkaz: Juno- chu, proé mi ty lámal &éépy nekázané? Jest-li to Gie rozkazanye, ten mi v tom násilé činí JidM 94; podlé jeho (Kristova) rozkazanye UmKIl 37; rozkázati dok.: Rozzkaza (Jan) podlé oltáré svému rovu dól vytieti ApS 25; Hi rozkaza (Pilát) Judé ssiesti JidM 79; Sta sé tak, jakož rozkaza (Ježíš) UmKI 31; = rozkazal UmK 1b?; rozkoš ž.: chtě tě jmieti (Bůh Jana) podlé sebe v tej rozcofjji oběcanéj ApŠ 16; rozlíčně, rozličně přísl., různým způso- bem, rüzné: (kak s)é rozlichznye zévil (svaty Duch) Duch 89; rozliény piíd.: (koh?o kak nav$éévoval (svaty Duch) ...v rozlichzney tvári Duch 87; rozmluviti dok., co s kym, promluviti s někým o něčem: gdyž juž (s) svými ucenníky Rozmluwíw jich stav všeliký, posledüü radü jé daré (Jan), roskáza... svému rovu dól vytieti ApS 23; rozpíeti dok., koho, rozepnouli nékoho (na kfiżi): by rozpat (Filip) na kiiżu ApŠ 139; Toho (svého otce) jste v südé dirZéli (Zidé) a pak na diévé rozpiely Silv 24; rozprávéti nedok., vypravovati, vyklá- dati: prorok rozp----wíe LegPNaneb 2a21; Přída počě (Jidáš) rozprawiety JidM 107; rozprostFieti dok.: Ó, božie milosti
Strana 301
tvrdnâ..., Rozproftrzyelas svû moc div- nél UmStKI 53; rozpuščeně přísl., volně, odděleně: díruh dru)žnie vzém odpuščenie, j(ide na) svét rozpujjchzenye Duch 76; rozřězati dok.: že ju kázal matku) rozrsíezaty ApD 1a12; rozum m. Tvój rozum v oblaciech léce Silv 42; - vysvětlení, význam, smysl: V tom jest rozum kra(tky) Silv 79; rozuméti nedok.: ---ozumie Naneb 1a8; rozumny pfid., v cem: Král jéda vezré na hvězdy, jakž byl v tom člověk roz- umný Pil 2a3; Ruben, Rubén m., jm. os.: uzřě (Jidáš) rubíena, otcé svého JidM 88; Leté ruben, dušu pustiv JidM 104; By ruben poloZen v rovu JidM 118; rücho stř.: Gdež pak ruchem nepo- stláno, tady kvietím pometáno ОтК! 41; jehož (Krista) sě všě moc neskryla, by jmu v čem potřčbna byla fudmi, końmi, drahým ruchem UmKl 93; = UmStKI 15; zatím ho ven vyveda (Pilát Ježíše) v sukni purpurného rucha UmK 4a7; ruka ž.: až pak sám dal sč jim (Matyáš nepřátelům) v ruczíe ApŠ 87: sen hi on byl posošen k zlému, jakž na rukú nošen JidM 82; Poskyt každý ruku tirže JakKl 196; rusiti nedok., co, kaziti, niciti: rujjilzz tiem jeho (dítéte) krásu, Z' si nedoZdal svého casu ApD 2a12; - ru&iti sé, bortiti se, končili se: gdyž zzie zdravie ги |, tepirv tu bude poznáno, nač komu kak zčestie dáno JidM 122; rybitev m., rybář: včě (Jidáš) rýbitwa ptáti, chtě na ňem sě dotázati, kak by jho pféjal na morti JidD 2a9; rytierstvo stř., rylíři, vojáci, vojsko: všecky (lodi) plny rytyerstwa a silných Íudí vítěžstva JakKl 5; (Nero LegP řád m., způsob: had sě vzkřivi, ten dóm, v nčmž ožil, škafčdč po přirozeném svém rsiedÿe JidD 2b25; Fóci nedok., dok., Fikati, praviti; říci: (h)i mluvila (Anna) rskuczi Mar 24; vzedse (Anna) plaééívé mluvieci, Rrskuczí Mar 46; aZ jho (Jana) bóh povábil Rska ApS 12; Matyáé, apo&tol svaty, losem Judy miesto vzatý, Judy rsku, jenž... zradil boha ApŠ 46; Svatý Filip šestého dne pr&d svü smirtü... Rsekl ApS 133; Rsek to (Filip), by rozpat na křížu ApS 139; hi mušu, ač nerad, rseczí o toho ciesafé zlobé ApD 1a3; aż jako rseczi neslušie, že ju (matku) kázal (Nero) roz- fezati ApD 1all1; chtě (Nero) na to sám hlédati, (jež jest) zápovědné lože, o ňemž až rseczí nemóže, gdyž kto vezme ne- smysl taky ApD 1a15; InhedZ onu žábu vzdulü, aZ zlo rseczi, zle oplulü, vida (Nero), velmi sé uZése, Rska tak ApD 2a5, 2a7; dachu jmu (mistfi Neronovi) feć, jakż umóvse, Rskucz ApD 2al1?; Co rsku pak o jinéj zlobé ApD 2a18; hi rsku to bez féc6i k(fiv&, Ze on (Kristus) hi mirtvé hi Zivé bude hi napokon súdč Duch 39; Hi vzmluvi (král) k svym ludem jéda a rska Pil 2a7, králová svú hodinú, málo obáč lepším časem, snad lépe rsku, svým nečasem, ...počenši syna porodi JidD 1a15; Takéž mohu rseczí Judě! JidM 27; sen hi on radostně křičč a rzka UmKl 59; vše by bylo jemu (Ježíšovi) hotovo, kdyby rzekl jediné slovo UmStKI 18; Duch 2; JidD 1b26; JidM 80; 81; 92; 101; 163; 172; JakKl 173; 187; 194; Silo 2; 7; 15; 30; 75; 79; UmKI 13; 34; 70; UmK 1b5; 2b9; 3b2; 4b6; UmŚLKI 54; 57; #66 2. vyprávění, výklad, promluva, projev, výrok, slova, zpráva: Tůú rsíechzíu hi tiem zâmutkem (8)edsi (Anna) do své &$éóépovnicé Mar 35; Dietcé, to jest rsiechz zvéstá, Z' mne bóh jeśce jest po- ščiedil šest dni ApŚ 133; Tehdy mistři sč sezřěvše, dachu jmu (Neronovi) rsiechz, jakž uměvše ApD 2all; tito, z Galilé jsüce..., v$éch jazykóv rsiechzi j(maju) Duch 5; hi fku to bez rsiechzí k(fivé), Ze on (Kristus) hi mirtvé hi Zivé bude hi napokon sûdë Duch 39; Lovci tu rsíechz uslysèvse Pil 2a25; Tehdy král jakž tu rsíechz vzvédé od posla Pil 2b19; gdeZ sé k němu (Jidáš k bratrovi) přihirnul, po- dada jmu rsiechzi fubé JidD 1b6; sirdce jmu (Jidášovi) hněvy hoří, slysévse tu 301
tvrdnâ..., Rozproftrzyelas svû moc div- nél UmStKI 53; rozpuščeně přísl., volně, odděleně: díruh dru)žnie vzém odpuščenie, j(ide na) svét rozpujjchzenye Duch 76; rozřězati dok.: že ju kázal matku) rozrsíezaty ApD 1a12; rozum m. Tvój rozum v oblaciech léce Silv 42; - vysvětlení, význam, smysl: V tom jest rozum kra(tky) Silv 79; rozuméti nedok.: ---ozumie Naneb 1a8; rozumny pfid., v cem: Král jéda vezré na hvězdy, jakž byl v tom člověk roz- umný Pil 2a3; Ruben, Rubén m., jm. os.: uzřě (Jidáš) rubíena, otcé svého JidM 88; Leté ruben, dušu pustiv JidM 104; By ruben poloZen v rovu JidM 118; rücho stř.: Gdež pak ruchem nepo- stláno, tady kvietím pometáno ОтК! 41; jehož (Krista) sě všě moc neskryla, by jmu v čem potřčbna byla fudmi, końmi, drahým ruchem UmKl 93; = UmStKI 15; zatím ho ven vyveda (Pilát Ježíše) v sukni purpurného rucha UmK 4a7; ruka ž.: až pak sám dal sč jim (Matyáš nepřátelům) v ruczíe ApŠ 87: sen hi on byl posošen k zlému, jakž na rukú nošen JidM 82; Poskyt každý ruku tirže JakKl 196; rusiti nedok., co, kaziti, niciti: rujjilzz tiem jeho (dítéte) krásu, Z' si nedoZdal svého casu ApD 2a12; - ru&iti sé, bortiti se, končili se: gdyž zzie zdravie ги |, tepirv tu bude poznáno, nač komu kak zčestie dáno JidM 122; rybitev m., rybář: včě (Jidáš) rýbitwa ptáti, chtě na ňem sě dotázati, kak by jho pféjal na morti JidD 2a9; rytierstvo stř., rylíři, vojáci, vojsko: všecky (lodi) plny rytyerstwa a silných Íudí vítěžstva JakKl 5; (Nero LegP řád m., způsob: had sě vzkřivi, ten dóm, v nčmž ožil, škafčdč po přirozeném svém rsiedÿe JidD 2b25; Fóci nedok., dok., Fikati, praviti; říci: (h)i mluvila (Anna) rskuczi Mar 24; vzedse (Anna) plaééívé mluvieci, Rrskuczí Mar 46; aZ jho (Jana) bóh povábil Rska ApS 12; Matyáé, apo&tol svaty, losem Judy miesto vzatý, Judy rsku, jenž... zradil boha ApŠ 46; Svatý Filip šestého dne pr&d svü smirtü... Rsekl ApS 133; Rsek to (Filip), by rozpat na křížu ApS 139; hi mušu, ač nerad, rseczí o toho ciesafé zlobé ApD 1a3; aż jako rseczi neslušie, že ju (matku) kázal (Nero) roz- fezati ApD 1all1; chtě (Nero) na to sám hlédati, (jež jest) zápovědné lože, o ňemž až rseczí nemóže, gdyž kto vezme ne- smysl taky ApD 1a15; InhedZ onu žábu vzdulü, aZ zlo rseczi, zle oplulü, vida (Nero), velmi sé uZése, Rska tak ApD 2a5, 2a7; dachu jmu (mistfi Neronovi) feć, jakż umóvse, Rskucz ApD 2al1?; Co rsku pak o jinéj zlobé ApD 2a18; hi rsku to bez féc6i k(fiv&, Ze on (Kristus) hi mirtvé hi Zivé bude hi napokon súdč Duch 39; Hi vzmluvi (král) k svym ludem jéda a rska Pil 2a7, králová svú hodinú, málo obáč lepším časem, snad lépe rsku, svým nečasem, ...počenši syna porodi JidD 1a15; Takéž mohu rseczí Judě! JidM 27; sen hi on radostně křičč a rzka UmKl 59; vše by bylo jemu (Ježíšovi) hotovo, kdyby rzekl jediné slovo UmStKI 18; Duch 2; JidD 1b26; JidM 80; 81; 92; 101; 163; 172; JakKl 173; 187; 194; Silo 2; 7; 15; 30; 75; 79; UmKI 13; 34; 70; UmK 1b5; 2b9; 3b2; 4b6; UmŚLKI 54; 57; #66 2. vyprávění, výklad, promluva, projev, výrok, slova, zpráva: Tůú rsíechzíu hi tiem zâmutkem (8)edsi (Anna) do své &$éóépovnicé Mar 35; Dietcé, to jest rsiechz zvéstá, Z' mne bóh jeśce jest po- ščiedil šest dni ApŚ 133; Tehdy mistři sč sezřěvše, dachu jmu (Neronovi) rsiechz, jakž uměvše ApD 2all; tito, z Galilé jsüce..., v$éch jazykóv rsiechzi j(maju) Duch 5; hi fku to bez rsiechzí k(fivé), Ze on (Kristus) hi mirtvé hi Zivé bude hi napokon sûdë Duch 39; Lovci tu rsíechz uslysèvse Pil 2a25; Tehdy král jakž tu rsíechz vzvédé od posla Pil 2b19; gdeZ sé k němu (Jidáš k bratrovi) přihirnul, po- dada jmu rsiechzi fubé JidD 1b6; sirdce jmu (Jidášovi) hněvy hoří, slysévse tu 301
Strana 302
rsiechz o sobě JidD 2a13; K témuž chcu tu rsiechz přivésti JidM 43; On (Ruben) té rsiechzi mále dotče Jid M 99; Mní sě se mnůú (Ruben s JidâSem) viez& cépy, svû rsiech tak vysocé zhustiv JidM 103; K tej rsiechzi Zena zaplaka JidM 171; Takû vinu na sé pobdie (Zidé), po tej rzieczy, jaksto Job die JakKI 38; Godo- LA$ svû rzieez vzdada, nepromluv‘i) viec nic, sada Silv 31; Za tiem Annan v rziecz sè vzdviZe Silv 33; K tej rzieczy Silvester vecè Silv 41; Tv6j rozum v oblaciech léce, proto, müu, svéj rzieezy hovies Silv 43, Annan lekna sèë té rzieezy viec sè jmu slovem nevzpfieci Silv 51; Král sě opêt v rziecz u‘vâza) Silv 74; Za tiem pak vystúpi Kuži, jenž své rziecz nic neuži Silv 78; - hovor, povídání: jímž sě Íudské rsíechzí styžu, že pět měsiec ho nevižu (Anna svého muže) Mar 30; Takž jakž náhle v rsiechzi byšta (Jidáš a Pilát), oba sobě sě slúbišta JidM 53; řčka ž.: Mohuč jedno město slóve, gdež potok hi rsieka plôve Pil 1a10; Mohan, slysu, rsiechzie déjû Pil 1a16; TÜ rsiekü hi tiem potokem stalo sě..., že sě vzývá Mohuč město Pil 1a21; Byla gdas zima veliká, jakž stala rsieka všeliká JidD 2b19; přčbyl (Jidáš) moře, země, rsieký JidM 32; Řím m., jm. míst.: Z Cyrenejska sú pak mnoz(f) a tito z Rsima příchozí Duch 20; füjé Z., Fije, doba páření vysoké zvěře: Hi mohlo to býti v rsíugíiu Pil 1b27, s, se předl. - s gen.; vyjadřuje směřo- vání shora, s povrchu pryč, opouštění ně- čeho: o tom dni sûdném, Zz něhož pójdú rozděleně si hi oni vňuž po pleně Pil 1a3; Čiha pak dějú potoku, jenž pod m(ěč)stem sě s ňú (řekou) stieče, Zz mlynných jčzóv velmi jéèé Pil 1a20; V tuž dobu mužěč na- leze (Jidáš), an sě zz mořě k břčhu veze JidD 2a16; Jezûs inhed na né (oslâtko) vsěde a f hory dolóv pojède UmKI 40; - s instr.; vyjadřuje společnost, doprovod, připojení, slučování, vzájemnost; vy- jadřuje, že někdo má něco při sobě; vy- jadřuje, že něco se děje za nějakých prů- vodních okolností: (p)ojma zzobu své 302 pastýřě člověk zamůúůtiv životem, hna sě preč v púšču zzwím skotem Mar 3, ó; pojal sobě (muž) ženě hpannu... ZZ tů jsa tak Mar 20; (k) bohu vzdyšúci (Anna) zz pokorü Mar 38; juZ zzwymi učenníky rozmluviv (Jan) jich stav vše- liky ApS 22; piesek... s& zz vodü smiesiv vzplývá ApŠ 43; ZZ anjely vešcken svět smůútil (Jidáš) ApŠ 63; Benátčené tělo jeho (Marka) odtad vzemše a zz velikú čeťú přijemše ApŠ 117; nedavše jí (žábě) jinak stéci, kázachu hi zz ním (králem) užéci ApD 2b2; že jho všdy zzobu pozý- val (Bůh Jakuba) ApD 2b19; pod m(ě)stem sě z ňú (řekou) stieče (potok) Pil 1a19; jéde každý, zvlasti jíščě...: on zz ohaři, (a) sen zztrsielém Pil 1b12, 1b12; a zz ním každé ztravy dosti jéd hi piv tu do sytosti Pil 2b1; po břčhovi zz bratrem chodě (Jidáš) JidD 2b6; dotad sě zz ním vodůú kropi (Jidáš s bratrem), až ho popad hi utopi JidD 2b8; Zlý sě zze zlým birzo spřěže JidM 49; vyněde Pilât hi Juda Zz m(n)ohem fudi krâtit chvile JidM 63; Kakt svÿmi hird jest Stépy (Ruben)! Mni sé zze mnû vieZzè cépy JidM 102; tobë zzbosïm žena příde JidM 112; Zda vzpominâs (Zeno) onu chvilu, ju2s zz dfevnim muem jmievala, Zz nímž si sě pirvé poznala? JidM 167, 168; stasta (oba králové) za mořem na měle S třm(i) sty korábóv JakKl 2; všecky (lodi) plny rytierstva a silných Íudí vítěžstva, S nimiž na břčh vystü- pivse JakKI 7; jeho (masa) je mnû po- jédli JakKl 202; Vizu J(exûsëé) v kněžiej ésti..., Z Satanem mluviece spColu) Silv 9; Adam z râjè (v)ysel zz Evû uplâ- kajè Silv 108; milost tobû mně daná by ta byla jimi znána a... hi fe mnû v nich byla UmKl 12; Takž | ním (mužem) ne- mluvivše mnoho UmK! 36; | radostü velikü UmKl 54; majč (Ježíš) mnoho fuda | sobů Se všú královskúů ozdobü UmkKl 111, 112; = (sebú fe vší... ozdobú UmšŠíKl 33, 34; pod nachem, v zlatéj koroně sada fczeptrem, sëdl (Jeis) na tróně UmKl 114; mně {| tebú, otče, zjed- nané, i byli viec tako f sebú, jako sem jáz, otče, j tebû UmK lal, 1a2, 1a3;
rsiechz o sobě JidD 2a13; K témuž chcu tu rsiechz přivésti JidM 43; On (Ruben) té rsiechzi mále dotče Jid M 99; Mní sě se mnůú (Ruben s JidâSem) viez& cépy, svû rsiech tak vysocé zhustiv JidM 103; K tej rsiechzi Zena zaplaka JidM 171; Takû vinu na sé pobdie (Zidé), po tej rzieczy, jaksto Job die JakKI 38; Godo- LA$ svû rzieez vzdada, nepromluv‘i) viec nic, sada Silv 31; Za tiem Annan v rziecz sè vzdviZe Silv 33; K tej rzieczy Silvester vecè Silv 41; Tv6j rozum v oblaciech léce, proto, müu, svéj rzieezy hovies Silv 43, Annan lekna sèë té rzieezy viec sè jmu slovem nevzpfieci Silv 51; Král sě opêt v rziecz u‘vâza) Silv 74; Za tiem pak vystúpi Kuži, jenž své rziecz nic neuži Silv 78; - hovor, povídání: jímž sě Íudské rsíechzí styžu, že pět měsiec ho nevižu (Anna svého muže) Mar 30; Takž jakž náhle v rsiechzi byšta (Jidáš a Pilát), oba sobě sě slúbišta JidM 53; řčka ž.: Mohuč jedno město slóve, gdež potok hi rsieka plôve Pil 1a10; Mohan, slysu, rsiechzie déjû Pil 1a16; TÜ rsiekü hi tiem potokem stalo sě..., že sě vzývá Mohuč město Pil 1a21; Byla gdas zima veliká, jakž stala rsieka všeliká JidD 2b19; přčbyl (Jidáš) moře, země, rsieký JidM 32; Řím m., jm. míst.: Z Cyrenejska sú pak mnoz(f) a tito z Rsima příchozí Duch 20; füjé Z., Fije, doba páření vysoké zvěře: Hi mohlo to býti v rsíugíiu Pil 1b27, s, se předl. - s gen.; vyjadřuje směřo- vání shora, s povrchu pryč, opouštění ně- čeho: o tom dni sûdném, Zz něhož pójdú rozděleně si hi oni vňuž po pleně Pil 1a3; Čiha pak dějú potoku, jenž pod m(ěč)stem sě s ňú (řekou) stieče, Zz mlynných jčzóv velmi jéèé Pil 1a20; V tuž dobu mužěč na- leze (Jidáš), an sě zz mořě k břčhu veze JidD 2a16; Jezûs inhed na né (oslâtko) vsěde a f hory dolóv pojède UmKI 40; - s instr.; vyjadřuje společnost, doprovod, připojení, slučování, vzájemnost; vy- jadřuje, že někdo má něco při sobě; vy- jadřuje, že něco se děje za nějakých prů- vodních okolností: (p)ojma zzobu své 302 pastýřě člověk zamůúůtiv životem, hna sě preč v púšču zzwím skotem Mar 3, ó; pojal sobě (muž) ženě hpannu... ZZ tů jsa tak Mar 20; (k) bohu vzdyšúci (Anna) zz pokorü Mar 38; juZ zzwymi učenníky rozmluviv (Jan) jich stav vše- liky ApS 22; piesek... s& zz vodü smiesiv vzplývá ApŠ 43; ZZ anjely vešcken svět smůútil (Jidáš) ApŠ 63; Benátčené tělo jeho (Marka) odtad vzemše a zz velikú čeťú přijemše ApŠ 117; nedavše jí (žábě) jinak stéci, kázachu hi zz ním (králem) užéci ApD 2b2; že jho všdy zzobu pozý- val (Bůh Jakuba) ApD 2b19; pod m(ě)stem sě z ňú (řekou) stieče (potok) Pil 1a19; jéde každý, zvlasti jíščě...: on zz ohaři, (a) sen zztrsielém Pil 1b12, 1b12; a zz ním každé ztravy dosti jéd hi piv tu do sytosti Pil 2b1; po břčhovi zz bratrem chodě (Jidáš) JidD 2b6; dotad sě zz ním vodůú kropi (Jidáš s bratrem), až ho popad hi utopi JidD 2b8; Zlý sě zze zlým birzo spřěže JidM 49; vyněde Pilât hi Juda Zz m(n)ohem fudi krâtit chvile JidM 63; Kakt svÿmi hird jest Stépy (Ruben)! Mni sé zze mnû vieZzè cépy JidM 102; tobë zzbosïm žena příde JidM 112; Zda vzpominâs (Zeno) onu chvilu, ju2s zz dfevnim muem jmievala, Zz nímž si sě pirvé poznala? JidM 167, 168; stasta (oba králové) za mořem na měle S třm(i) sty korábóv JakKl 2; všecky (lodi) plny rytierstva a silných Íudí vítěžstva, S nimiž na břčh vystü- pivse JakKI 7; jeho (masa) je mnû po- jédli JakKl 202; Vizu J(exûsëé) v kněžiej ésti..., Z Satanem mluviece spColu) Silv 9; Adam z râjè (v)ysel zz Evû uplâ- kajè Silv 108; milost tobû mně daná by ta byla jimi znána a... hi fe mnû v nich byla UmKl 12; Takž | ním (mužem) ne- mluvivše mnoho UmK! 36; | radostü velikü UmKl 54; majč (Ježíš) mnoho fuda | sobů Se všú královskúů ozdobü UmkKl 111, 112; = (sebú fe vší... ozdobú UmšŠíKl 33, 34; pod nachem, v zlatéj koroně sada fczeptrem, sëdl (Jeis) na tróně UmKl 114; mně {| tebú, otče, zjed- nané, i byli viec tako f sebú, jako sem jáz, otče, j tebû UmK lal, 1a2, 1a3;
Strana 303
{ pochwami prsosiny... davaji jako poso- ku líbosti lidskému oku UmStKl 27; Ktery-li tobé | nami svycej (boZe)...? UmŚlKI 65; sad m.: v svém zzadu vyšel bě sobě (Ruběn) JidM 89; sám zájm. ukazovací: ZZam v sobě svój smutek tlačé (muž) Mar 1; roskáza (Jan) podlé oltáré svému rovu dól vy- tieti, poćem zzam svatiń mśu pieti ApS 27; nalésti jho (Matyáše) nemohúce (nepřá- telé), aż pak zzam dal sé jim v rucé ApS $7; Ze ju kázal (Nero matku) rozřčzati, a chté na to zzam hlédati ApD 1a13; ac zzam sobé véfu ApD 1a19; mistr Seneka vykládá sé ,,zzam sé séka** ApD 2b8; jakož jedno zzami chtěli (lovci), tak v lo- viščích vólu jměli Pil 1b17; Mütí sé (krá- lovna) zzama svü vinü JidD 1b19; pusti sě naň (had na člověka) velmi sípě; ne- moh zzamomu nic sdieti, zjédovi jmu jeho déti JidM 3; Zrado, védé, Z' nic nemine$, v$akZ zama potom oplyneś JidM 26; Čemu tvá mysl tak odjata, ne- věrný zzam svój zloděju? JidM 137; jakž jam bóh byl kúpen..., takéž, kto chtěl Žida jmieti, ten ho... vybiera JakKl 220; Mezi tiem fam král zavola na Annu Silv 47; Sam-lis milost, čis milostiv (Kriste), eZs sé milosti nezhostiv? UmStKl 55; I fku brż, eżs milost jama, pośla z naj- vyššieho chráma k nám UmStKI 57; Samson, Sampson m., jm. os.: za Ma- chabéi Judy, za f[ampf(ona, jenž vládl súdy Jakkl 54; sběř, zběř ž., sebranka, čeládka: což-li gde v povětřie vschodí, a nebo gde v skalných birziech neb gde u propast- ných tvirziech bydlí od všeliké zbiersí, jakž u ptačcetvě tako v zvěři Mar 68; sbor, zbor m., sbor, shromáždění: zzbo--- LegPDuch 2b26; sezvav (Filip) zzbor žákovstva svého, což bylo z bis- kupstva jeho ApS 130; Sa (Ježíš) král nade všěmi králi, jehož nebeský zbor chválí UmKl 90; sbožie, zbožie stř., majetek, jmění, bo- hatství: Bude-liť to, že chlap snide, tobě Zzbosím žena příde JidM 112; ani tba (ten élovék) milosti boZie, chvátajé, kak moha, zzbosle JidM 120; Judaś poćś ve ćcti rósti, v zzboslu, v hospodnie milosti JidM 126; a zzbosie jde jako z vody JidM 128; kakZ jméla (Zena) zzbosie velé, vSakZ ji bé ne do veselé JidM 151; Čili j' nemohl (Ježíš) jmieti sedla, na němž by sě ta drahost svedla, z niež bývá lidem znamenie jbozije UmStKl 26; na sbožie, po sboží = na prospěch, ke zdaru: Dobré... jmě jmu (dítěti) složu, jakž sě stalo po jho zzboslu Pil 2b26; že jsi (Kriste) na svět ve jmě božie přišel všém Íudem na zbozzye UmkKl 62; sbožně, zbožně přísl. plně, bohatě: jiné tváři... sú plodem, jakž chceš (bože), mocny a sobě zbosnýe pomocny Mar 73; - zboznye ktož sě tomu nadál, žes vše moha nechtéls moci UmK 2b2 (nejistý význam, (bozny UmŠtKl), sbožný, zbožný příd. - čím, bohatý, ob- tížený: hi ten (had) sě tdy raduje, gdyž sé plodem zzbosen čuje Mar 63, zbožný: chtě tě jmieti (Bůh Jana) podlé sebe v tej rozkoši oběcanéj, tobě hi všěém zzbosnym danéj ApS 17; otom dni súdném, s něhož pójdü rozdélené...: Zzbosny v bydlo vééné stvücie, hřiešní u peklo horucie Pil laś; - šťastný (?): fbozny, kto sé j' tomu nadál, žes vše moha (Kriste) ne- chtěl moci UmšŠtKl 46; sbýti sě dok., pobýti: kak ho (Přemy- sla) syn, kak vnuk na mále Zzíe jsú zzbýlí na sem světě JidM 15; sceptrum stř., sceptr m. (lat. sceptrum), žezlo: sada (Ježíš) jczeptrem, sědl na tró- né UmKl 114; — drže {czeptrum, sedl na tróné UmStKI 36; sčědie, zčědie stř., potomstvo, potomek: bych byl mé králevé podlé, to jísté vizu (král) hi vědě, že bych dobyl toho zchze- dýe, za ňehož... uzřie v světě hrozné divy Pil 2a12; sčěstie, zčěstie stř., štěstí, příznivá sho- da okolností, úspěch: ale gdyž sě zdravie ruší, tepirv tu bude poznáno, nač komu kak zchzezztýe dáno JidM 124; sde, zde piisl., zde, tu: jśde każdy, zvlasti jiśće... lovećckym rozdielem..., on objézdem, sen v zásady po dübravách zzde i honady Pil 1b14; pospiesiv (Jidás) 308
{ pochwami prsosiny... davaji jako poso- ku líbosti lidskému oku UmStKl 27; Ktery-li tobé | nami svycej (boZe)...? UmŚlKI 65; sad m.: v svém zzadu vyšel bě sobě (Ruběn) JidM 89; sám zájm. ukazovací: ZZam v sobě svój smutek tlačé (muž) Mar 1; roskáza (Jan) podlé oltáré svému rovu dól vy- tieti, poćem zzam svatiń mśu pieti ApS 27; nalésti jho (Matyáše) nemohúce (nepřá- telé), aż pak zzam dal sé jim v rucé ApS $7; Ze ju kázal (Nero matku) rozřčzati, a chté na to zzam hlédati ApD 1a13; ac zzam sobé véfu ApD 1a19; mistr Seneka vykládá sé ,,zzam sé séka** ApD 2b8; jakož jedno zzami chtěli (lovci), tak v lo- viščích vólu jměli Pil 1b17; Mütí sé (krá- lovna) zzama svü vinü JidD 1b19; pusti sě naň (had na člověka) velmi sípě; ne- moh zzamomu nic sdieti, zjédovi jmu jeho déti JidM 3; Zrado, védé, Z' nic nemine$, v$akZ zama potom oplyneś JidM 26; Čemu tvá mysl tak odjata, ne- věrný zzam svój zloděju? JidM 137; jakž jam bóh byl kúpen..., takéž, kto chtěl Žida jmieti, ten ho... vybiera JakKl 220; Mezi tiem fam král zavola na Annu Silv 47; Sam-lis milost, čis milostiv (Kriste), eZs sé milosti nezhostiv? UmStKl 55; I fku brż, eżs milost jama, pośla z naj- vyššieho chráma k nám UmStKI 57; Samson, Sampson m., jm. os.: za Ma- chabéi Judy, za f[ampf(ona, jenž vládl súdy Jakkl 54; sběř, zběř ž., sebranka, čeládka: což-li gde v povětřie vschodí, a nebo gde v skalných birziech neb gde u propast- ných tvirziech bydlí od všeliké zbiersí, jakž u ptačcetvě tako v zvěři Mar 68; sbor, zbor m., sbor, shromáždění: zzbo--- LegPDuch 2b26; sezvav (Filip) zzbor žákovstva svého, což bylo z bis- kupstva jeho ApS 130; Sa (Ježíš) král nade všěmi králi, jehož nebeský zbor chválí UmKl 90; sbožie, zbožie stř., majetek, jmění, bo- hatství: Bude-liť to, že chlap snide, tobě Zzbosím žena příde JidM 112; ani tba (ten élovék) milosti boZie, chvátajé, kak moha, zzbosle JidM 120; Judaś poćś ve ćcti rósti, v zzboslu, v hospodnie milosti JidM 126; a zzbosie jde jako z vody JidM 128; kakZ jméla (Zena) zzbosie velé, vSakZ ji bé ne do veselé JidM 151; Čili j' nemohl (Ježíš) jmieti sedla, na němž by sě ta drahost svedla, z niež bývá lidem znamenie jbozije UmStKl 26; na sbožie, po sboží = na prospěch, ke zdaru: Dobré... jmě jmu (dítěti) složu, jakž sě stalo po jho zzboslu Pil 2b26; že jsi (Kriste) na svět ve jmě božie přišel všém Íudem na zbozzye UmkKl 62; sbožně, zbožně přísl. plně, bohatě: jiné tváři... sú plodem, jakž chceš (bože), mocny a sobě zbosnýe pomocny Mar 73; - zboznye ktož sě tomu nadál, žes vše moha nechtéls moci UmK 2b2 (nejistý význam, (bozny UmŠtKl), sbožný, zbožný příd. - čím, bohatý, ob- tížený: hi ten (had) sě tdy raduje, gdyž sé plodem zzbosen čuje Mar 63, zbožný: chtě tě jmieti (Bůh Jana) podlé sebe v tej rozkoši oběcanéj, tobě hi všěém zzbosnym danéj ApS 17; otom dni súdném, s něhož pójdü rozdélené...: Zzbosny v bydlo vééné stvücie, hřiešní u peklo horucie Pil laś; - šťastný (?): fbozny, kto sé j' tomu nadál, žes vše moha (Kriste) ne- chtěl moci UmšŠtKl 46; sbýti sě dok., pobýti: kak ho (Přemy- sla) syn, kak vnuk na mále Zzíe jsú zzbýlí na sem světě JidM 15; sceptrum stř., sceptr m. (lat. sceptrum), žezlo: sada (Ježíš) jczeptrem, sědl na tró- né UmKl 114; — drže {czeptrum, sedl na tróné UmStKI 36; sčědie, zčědie stř., potomstvo, potomek: bych byl mé králevé podlé, to jísté vizu (král) hi vědě, že bych dobyl toho zchze- dýe, za ňehož... uzřie v světě hrozné divy Pil 2a12; sčěstie, zčěstie stř., štěstí, příznivá sho- da okolností, úspěch: ale gdyž sě zdravie ruší, tepirv tu bude poznáno, nač komu kak zchzezztýe dáno JidM 124; sde, zde piisl., zde, tu: jśde każdy, zvlasti jiśće... lovećckym rozdielem..., on objézdem, sen v zásady po dübravách zzde i honady Pil 1b14; pospiesiv (Jidás) 308
Strana 304
preé svého plutie, netbajé, co sé zde mütie JidD 2b15; by jím bylo tvé jmě známo Zde v zemi hi v nebi tamo UmKI 8; sdieti dok. - co komu, udélati, provésti někomu něco: nemoh (had) samomu (člo- véku) nic zzdyet y, zjédovi jmu jeho déti Jid M 3; - sdieti sé, státi se: gdyž zzie chce co zzdyety, to sé veZdy nékak sklade JidM 74; sdravie, zdravie stř., zdraví, život: zdra--- LegPNaneb 2a20; gdyž sě zdra- wie ruśi, tepirv tu bude poznáno, nač komu kak złestie dano JidM 122; sdraviti, zdraviti nedok., koho, uzdra- vovati: Ten Matyáš mnohé zdrawiw, mnohé Íudi hriechóv zbaviv, posadil je v boZiem lóné ApS 72; sdrZéti dok., co, udrZeti pohromadeé, za- drZeti: nemoha (J.das) drobdv zzdyrsiety, musil sé v poly rozdfieti ApS 50; s6 zájm. zvratné: sám v zobye svój smutek tlačé Mar 1; (p)ojma zzobu své pastyré Mar 3; pojal (muZ) zzobye Zené hpannu Mar 16; jiné tváři... sú... zzobíe zbožně pomocny Mar 73; chtě tě jmieti (Bůh Jana) podlé zzebe ApŠ 15; až pak sám dal zzie jim (Matyáš nepřátelům) v rucé ApS 87; sotně zzobu vlásti moha (Petr) ApŠ 147; ač sám zzobie věřu ApD JaI9; tu žábu, jakž v zzie byl vchvátil (Nero) ApD 2a2; muZé za Zenu vzem (Nero) zzobíe ApD 2a19; mistr Seneka vykládá zzie ,,sám zzie séka** ApD 2b8, 2b8 (jest vykládán, překládá se, znamená) ; že jho (Bůh Jakuba) všdy zzobu pozýval ApD 2b19; neznavše zzíe všěmi let(y) Duch 22 (jedni druhé); by námély mohl vzvédéti, c(o v to)m skutcé znamená zzíe Duch 83 (spatřuje se); sirdce jmu (Jidá- Sovi) hnévy hor, slySévse tu réé o zzobie JidD 2a13; dotad zzie s ním vodü kropi (Jidáš s bratrem), až ho popad hi utopi JidD 2b8; počen zzie (král) ščedr hi uda- ten JidM 17; oba zzobie s& slubista JidM 54; v svém sadu vyšel bě (Ruběn) zzobie na vadu JidM 90; Kakť svými hird jest (Rubén) Scépy! Mni zzie se mnü vieZé cépy JidM 102; ten (éclovék) cüá$, jenż na zzie nepomní JidM 118; peklo Zzobie jimi (penězi) dědíš JidM 140; 304 Judáš... potěže na zzie osidla JidM 146; máteř pojem (J.dáš) zzobie Zenü na ztrá- tu zzobie složenů JidM 147, 148; Zda vzpomínáš (ženo) onu chvííu, južs s dřev- ním mužem jmievala, s nímž si zzie pirvé poznala? JidM 168; dosti j»be pokirmiv- $e lehu vóbec v&tci spáti Jak Kl 8; oba ta dva krále silné vojsky ne u mále vzdvi- Zeta sé préd fye v zemu... A gdyż już přčd fie potahu JakKl 17, 19; Takü vinu na jjye pobdie (Ž.dé) JakKl 37; Oni (zlo- dějí) fie prec ot nie (ženy) (stě)žie JakKl 211; většie hanby fobye pridas Silv 50; dav (Kristus) nám jobe v tom uZit(i), ot niżsieho dav f.e krsti(ti> Silv 71, 72; Doech neukńi j:e skaza) Silv 73; Król [.e opět v féc u(váza) Silv 74; (Cím)Z by jebe byl posytil (had) Silv 98; jenż (svét) (ye v hřiešiech chtěl zhubiti UmKl 64; (Či) pak nemohl (Ježíš) mieti sedla, (v ň'emž by fye ta (d)rahost svedla UmKI 102 (byla soustiedéna); = UmStKI 24; majč (Ježíš) mnoho Íuda s (obu UmKI 111; = s febu UmSIKIl 33; i byli viec tako s jebu, jako sem jáz, otée, s tebü UmK 1a2; - v. téZ zvratná slovesa Sebrati sé dok., shromázditi se, pFipra- viti se k společnému postupu proti někomu: zzebraw[je zzíe biskupi toho fútého po- hanstva... vláčili jeho (Marka) po městu ApS 101; Běží Íud obrátiv pleci, zdali by fie kde febrawfje JakKI 47; seděti nedok.: hájcě jho (hnízda) zzedi, vábě vrabata Mar 41; ---zzedyel--- LegPDuch 2b27; na ňemž (oslátku) nikde jest nefedyel UmKI 23; sedlo stř.: (Či) pak nemohl (Ježíš) mieti jedla...? UmKI 101; = UmStKI 23; sódniti (?) dok.: zziedna LegPJak 1b19; sóm piisl.: mysiń hi zziem hi tam tocé (Jidás) JidD 2a20; ottad sé podviZe (Je- Zí$) Syem k Jerusalemi blíZe UrnKl 14; fyem UmKI 26; sen m., spdnek: jednu byla (Zena) ne- spuci, v8akZ jako ze zzna vzdyšúci JidM 160; sen zájm. ukazovací, fenfo: tito jsü z Élamícka a zzí z MeZopotamicka; oni sü Kapadocéné a zzí pak sá AZiené..., Zzí
preé svého plutie, netbajé, co sé zde mütie JidD 2b15; by jím bylo tvé jmě známo Zde v zemi hi v nebi tamo UmKI 8; sdieti dok. - co komu, udélati, provésti někomu něco: nemoh (had) samomu (člo- véku) nic zzdyet y, zjédovi jmu jeho déti Jid M 3; - sdieti sé, státi se: gdyž zzie chce co zzdyety, to sé veZdy nékak sklade JidM 74; sdravie, zdravie stř., zdraví, život: zdra--- LegPNaneb 2a20; gdyž sě zdra- wie ruśi, tepirv tu bude poznáno, nač komu kak złestie dano JidM 122; sdraviti, zdraviti nedok., koho, uzdra- vovati: Ten Matyáš mnohé zdrawiw, mnohé Íudi hriechóv zbaviv, posadil je v boZiem lóné ApS 72; sdrZéti dok., co, udrZeti pohromadeé, za- drZeti: nemoha (J.das) drobdv zzdyrsiety, musil sé v poly rozdfieti ApS 50; s6 zájm. zvratné: sám v zobye svój smutek tlačé Mar 1; (p)ojma zzobu své pastyré Mar 3; pojal (muZ) zzobye Zené hpannu Mar 16; jiné tváři... sú... zzobíe zbožně pomocny Mar 73; chtě tě jmieti (Bůh Jana) podlé zzebe ApŠ 15; až pak sám dal zzie jim (Matyáš nepřátelům) v rucé ApS 87; sotně zzobu vlásti moha (Petr) ApŠ 147; ač sám zzobie věřu ApD JaI9; tu žábu, jakž v zzie byl vchvátil (Nero) ApD 2a2; muZé za Zenu vzem (Nero) zzobíe ApD 2a19; mistr Seneka vykládá zzie ,,sám zzie séka** ApD 2b8, 2b8 (jest vykládán, překládá se, znamená) ; že jho (Bůh Jakuba) všdy zzobu pozýval ApD 2b19; neznavše zzíe všěmi let(y) Duch 22 (jedni druhé); by námély mohl vzvédéti, c(o v to)m skutcé znamená zzíe Duch 83 (spatřuje se); sirdce jmu (Jidá- Sovi) hnévy hor, slySévse tu réé o zzobie JidD 2a13; dotad zzie s ním vodü kropi (Jidáš s bratrem), až ho popad hi utopi JidD 2b8; počen zzie (král) ščedr hi uda- ten JidM 17; oba zzobie s& slubista JidM 54; v svém sadu vyšel bě (Ruběn) zzobie na vadu JidM 90; Kakť svými hird jest (Rubén) Scépy! Mni zzie se mnü vieZé cépy JidM 102; ten (éclovék) cüá$, jenż na zzie nepomní JidM 118; peklo Zzobie jimi (penězi) dědíš JidM 140; 304 Judáš... potěže na zzie osidla JidM 146; máteř pojem (J.dáš) zzobie Zenü na ztrá- tu zzobie složenů JidM 147, 148; Zda vzpomínáš (ženo) onu chvííu, južs s dřev- ním mužem jmievala, s nímž si zzie pirvé poznala? JidM 168; dosti j»be pokirmiv- $e lehu vóbec v&tci spáti Jak Kl 8; oba ta dva krále silné vojsky ne u mále vzdvi- Zeta sé préd fye v zemu... A gdyż już přčd fie potahu JakKl 17, 19; Takü vinu na jjye pobdie (Ž.dé) JakKl 37; Oni (zlo- dějí) fie prec ot nie (ženy) (stě)žie JakKl 211; většie hanby fobye pridas Silv 50; dav (Kristus) nám jobe v tom uZit(i), ot niżsieho dav f.e krsti(ti> Silv 71, 72; Doech neukńi j:e skaza) Silv 73; Król [.e opět v féc u(váza) Silv 74; (Cím)Z by jebe byl posytil (had) Silv 98; jenż (svét) (ye v hřiešiech chtěl zhubiti UmKl 64; (Či) pak nemohl (Ježíš) mieti sedla, (v ň'emž by fye ta (d)rahost svedla UmKI 102 (byla soustiedéna); = UmStKI 24; majč (Ježíš) mnoho Íuda s (obu UmKI 111; = s febu UmSIKIl 33; i byli viec tako s jebu, jako sem jáz, otée, s tebü UmK 1a2; - v. téZ zvratná slovesa Sebrati sé dok., shromázditi se, pFipra- viti se k společnému postupu proti někomu: zzebraw[je zzíe biskupi toho fútého po- hanstva... vláčili jeho (Marka) po městu ApS 101; Běží Íud obrátiv pleci, zdali by fie kde febrawfje JakKI 47; seděti nedok.: hájcě jho (hnízda) zzedi, vábě vrabata Mar 41; ---zzedyel--- LegPDuch 2b27; na ňemž (oslátku) nikde jest nefedyel UmKI 23; sedlo stř.: (Či) pak nemohl (Ježíš) mieti jedla...? UmKI 101; = UmStKI 23; sódniti (?) dok.: zziedna LegPJak 1b19; sóm piisl.: mysiń hi zziem hi tam tocé (Jidás) JidD 2a20; ottad sé podviZe (Je- Zí$) Syem k Jerusalemi blíZe UrnKl 14; fyem UmKI 26; sen m., spdnek: jednu byla (Zena) ne- spuci, v8akZ jako ze zzna vzdyšúci JidM 160; sen zájm. ukazovací, fenfo: tito jsü z Élamícka a zzí z MeZopotamicka; oni sü Kapadocéné a zzí pak sá AZiené..., Zzí
Strana 305
z Arabie, oni z Kréty Duch 12, 14, 21; o tom dni südném, s néhoZ pójdü rozdé- leně Zzi hi oni vňuž po plené Pil 1a4; jéde každý... lovečckým rozdielem: on s ohaři, (a) zzen (s) střielem, on objěz- dem, zzen v zásady Pil 1b12, 1b13; Má- lem viece nežli zzeho pozřěla (královna) JidD 1b1; Vizže každý, kak jest vrátka Zzeho světa čest hi chvála JidM 7; kak ho syn, kak vnuk na mále sě jsú sbyli na zzem světě JidM 15; zzen hi on byl po- sosen k zlómu JidM 51; stasta (oba kró- lové) za mořem na mśóle..., Sen hi on strachu dálejí Jak Kl 4; Sen hi on radost- ně křičé UmkKl 58; sise, lito, tihle: ti z Ejipta, oni z Fryjie, tito sú pak z Pam- fylijie; Zzizze z Libské zemé Duch 17; Seneka m., jm. os.: mistr seneca vy- kládá sé ,,sám sé séka'* ApD 2b7; sezFieti 88 dok., pohlédnouti na sebe, dorozuméli se pohledy: Tehdy mistři zzie Zzezrsiew|je, dachu jmu (Neronovi) r&é, jakz umévse, Fküc ApD 2a10; sezvati dok.: zzezwaw (Filip) sbor žá- kovstva svého... v Jerapolim toho města ApS 130; shrnúti sě dok., shluknouti se, shro- mdżditi se: ZZ hyrnuli zz--- LegPJak 2a29; sehovati dok. - co, zachovati: musil sé (Jidáš) v poly rozdřieti, aby zlých úst čest v tom zzchowal, jimiž byl boha cělo- val ApŠ 52; co, schovati: to, což sem ztravy jchowala, jieZ tuto sadüc pojiete JakKl 192; sieci nedok., koho, sekati, zabíjeti: mistr Seneka vykládá sé ,,sám sé zzíeca'* ApD 2b8; sien ž., síň: I řku brž, ežs milost sama, pošlá z najvyššieho chráma k nám, z (yeny svaté trojice UmStKl 59; siesti dok., sednouti si, posaditi se, za- sednouti: V tohož miesto apoštola Matyáš jest dosáhl stola, na ňemž po velikém trudé ZZiede, Íudské viny sádé ApS 71; to, coZ sem ztravy schovala, jieZ tuto jaducz pojiete JakKI 193; Proć ste masa neupekli, pro ňež ste sedse nejiedly a jeho se mnü pojédli? JakKl 201; Godoliás svü ré¢ vzdada, nepromluv(i) viec nic, jada 20 Nejstarší české verš. legendy Silp 32; pod nachem, v zlatéj koroně Sada (Ježíš) (s) sceptrem, fyedl na tróné UmkKl 114, 114; — drZe sceptrum, fedl na tróné UmStKl 36; siet ž., síť: kto chtěl Žida jmieti, ten ho peněz na tridcčtech vybiera vňuž z ptaków v zietech JakKI 224; síla ž.: ty, náš tvorče milý, maje vše- mohücie {yly UmStKI 42; silný příd.: A všakž vieš to, zzylny bože, což sem kdy myslila Mar 74; kohož majü né v cem lépe, toho zzilnyey (iY po- tepe JidD 1b11; vlada (Pilát) všiem ži- dovstvem volně, majé moc pomoci zzilné JidM 39; všecky (lodi) plny rytierstva a [.Inych Íudí vítěžstva JakKl 6; oba ta dva krále Sylne vojsky ne u mále vzdvi- žeta sě přěd sě v zemu JakKl 16; Ci ja (žena) sem vás (mužů) udatnějšií hi mysl(í) než vy fjylnyey(ffy? JakKI 204; Silvester m., jm. os.: iylvejter Silv 37; K tej fčči jylwejter vecé Silv 41; sipéti nedok., syceti: Had sé rozhnévav v svéj chlípě, pusti sě naň (člověka) velmi zzípie JidM 2; sise v. sen zájm. skála ž.: vztřasú sě hory hi zzkalý Pil 2a24; skalný příd., skalní: což-li gde v po- větřie vschodí, a nebo gde v zkalnych birziech neb gde u propastných tvirziech bydlí od všeliké zběři Mar 56; skázati dok., co, oznámiti, zvěstovati, ukázati: O tom paky, ješto vázán, ten čas teb(č) Ezdrú jkazan Silv 18; sklásti sě dok., upraviti se, uspořádati se, připraviti se: gdyž sě chce co sdieti, to zzie veZdy nékak zzklade JidM 75; sklep m.: káza (král) dieté v zzklepie lékaróm tajné zazdiece ApD 2a15; skonati sé dok., uskutecniti se, vyplniti se, dokonati se: Nechaj (Pilate), at fye pravo fkona! UmK 3b6; skonééti dok., skonati, zemfríti: k nim&to sé přičěstil (Jidáš), při těchž zzconchzal jest ApS 66; Skory v. v Skófé, vskófé skot m., hovězí dobytek: hna sě (člověk) preč v púšču (s) svým zkotém Mar 5; jímž smutnějie chodil (člověk), (t)iem 305
z Arabie, oni z Kréty Duch 12, 14, 21; o tom dni südném, s néhoZ pójdü rozdé- leně Zzi hi oni vňuž po plené Pil 1a4; jéde každý... lovečckým rozdielem: on s ohaři, (a) zzen (s) střielem, on objěz- dem, zzen v zásady Pil 1b12, 1b13; Má- lem viece nežli zzeho pozřěla (královna) JidD 1b1; Vizže každý, kak jest vrátka Zzeho světa čest hi chvála JidM 7; kak ho syn, kak vnuk na mále sě jsú sbyli na zzem světě JidM 15; zzen hi on byl po- sosen k zlómu JidM 51; stasta (oba kró- lové) za mořem na mśóle..., Sen hi on strachu dálejí Jak Kl 4; Sen hi on radost- ně křičé UmkKl 58; sise, lito, tihle: ti z Ejipta, oni z Fryjie, tito sú pak z Pam- fylijie; Zzizze z Libské zemé Duch 17; Seneka m., jm. os.: mistr seneca vy- kládá sé ,,sám sé séka'* ApD 2b7; sezFieti 88 dok., pohlédnouti na sebe, dorozuméli se pohledy: Tehdy mistři zzie Zzezrsiew|je, dachu jmu (Neronovi) r&é, jakz umévse, Fküc ApD 2a10; sezvati dok.: zzezwaw (Filip) sbor žá- kovstva svého... v Jerapolim toho města ApS 130; shrnúti sě dok., shluknouti se, shro- mdżditi se: ZZ hyrnuli zz--- LegPJak 2a29; sehovati dok. - co, zachovati: musil sé (Jidáš) v poly rozdřieti, aby zlých úst čest v tom zzchowal, jimiž byl boha cělo- val ApŠ 52; co, schovati: to, což sem ztravy jchowala, jieZ tuto sadüc pojiete JakKl 192; sieci nedok., koho, sekati, zabíjeti: mistr Seneka vykládá sé ,,sám sé zzíeca'* ApD 2b8; sien ž., síň: I řku brž, ežs milost sama, pošlá z najvyššieho chráma k nám, z (yeny svaté trojice UmStKl 59; siesti dok., sednouti si, posaditi se, za- sednouti: V tohož miesto apoštola Matyáš jest dosáhl stola, na ňemž po velikém trudé ZZiede, Íudské viny sádé ApS 71; to, coZ sem ztravy schovala, jieZ tuto jaducz pojiete JakKI 193; Proć ste masa neupekli, pro ňež ste sedse nejiedly a jeho se mnü pojédli? JakKl 201; Godoliás svü ré¢ vzdada, nepromluv(i) viec nic, jada 20 Nejstarší české verš. legendy Silp 32; pod nachem, v zlatéj koroně Sada (Ježíš) (s) sceptrem, fyedl na tróné UmkKl 114, 114; — drZe sceptrum, fedl na tróné UmStKl 36; siet ž., síť: kto chtěl Žida jmieti, ten ho peněz na tridcčtech vybiera vňuž z ptaków v zietech JakKI 224; síla ž.: ty, náš tvorče milý, maje vše- mohücie {yly UmStKI 42; silný příd.: A všakž vieš to, zzylny bože, což sem kdy myslila Mar 74; kohož majü né v cem lépe, toho zzilnyey (iY po- tepe JidD 1b11; vlada (Pilát) všiem ži- dovstvem volně, majé moc pomoci zzilné JidM 39; všecky (lodi) plny rytierstva a [.Inych Íudí vítěžstva JakKl 6; oba ta dva krále Sylne vojsky ne u mále vzdvi- žeta sě přěd sě v zemu JakKl 16; Ci ja (žena) sem vás (mužů) udatnějšií hi mysl(í) než vy fjylnyey(ffy? JakKI 204; Silvester m., jm. os.: iylvejter Silv 37; K tej fčči jylwejter vecé Silv 41; sipéti nedok., syceti: Had sé rozhnévav v svéj chlípě, pusti sě naň (člověka) velmi zzípie JidM 2; sise v. sen zájm. skála ž.: vztřasú sě hory hi zzkalý Pil 2a24; skalný příd., skalní: což-li gde v po- větřie vschodí, a nebo gde v zkalnych birziech neb gde u propastných tvirziech bydlí od všeliké zběři Mar 56; skázati dok., co, oznámiti, zvěstovati, ukázati: O tom paky, ješto vázán, ten čas teb(č) Ezdrú jkazan Silv 18; sklásti sě dok., upraviti se, uspořádati se, připraviti se: gdyž sě chce co sdieti, to zzie veZdy nékak zzklade JidM 75; sklep m.: káza (král) dieté v zzklepie lékaróm tajné zazdiece ApD 2a15; skonati sé dok., uskutecniti se, vyplniti se, dokonati se: Nechaj (Pilate), at fye pravo fkona! UmK 3b6; skonééti dok., skonati, zemfríti: k nim&to sé přičěstil (Jidáš), při těchž zzconchzal jest ApS 66; Skory v. v Skófé, vskófé skot m., hovězí dobytek: hna sě (člověk) preč v púšču (s) svým zkotém Mar 5; jímž smutnějie chodil (člověk), (t)iem 305
Strana 306
bóh zzkot jho viece plodil, (j?akZ ni je- den z toho krajé byl, tak mnoho zzkota jmajé Mar 9, 11; dávajé (büh) bravóm hi zzkotu plemenité vóle Ihotu Mar 50; skrÿti dok., co, ukrijti: Zpeksi ho sné (žena) polovicu (dítěte), pól ho jkrywijy pod lavicu JakKl 176; ani élovéèie krev která byla kde na niej (zemi) prolita, jež (by) byla gde v niej (kryta rovem kterého člověka Silv 94; - skryti sé, koho, ukrýti se před někým: Sa (Ježíš) král nade všěmi králi..., jehož fye všě moc nef(kryla, by jmu v čem potřčébna byla Umkl 91; = UmStKl 13; skutek m., čin: Bych as mirtva jho vi- děla (Anna svého muže), péču bych o duši jměla, ač bych mohla kterým zkut- kem Mar 31; Svaty Petr po mnozé zzkut- cziech hi po nejednakych smutciech... sotné sobü vlásti moha ApS 142; by nû- mély mohl vzvédéti, c(o v to?m zzkutczie znamená sé, Z(e svat)ý duch při svém časě r(ozlíčně) sě pokazoval Duch 83; po břčhovi s bratrem chodě (Jidáš), ne- vérnému zzkutku hodé JidD 2b7; skutiti dok., co, zpüsobiti, spáchati, provésti: pro ñesto své droby prolil (Ji- dáš), že v nichž své zradě povolil, tej éûs zradě, jušto zzkutyl ApŠ 62; Svěcká moci, co nezzkuty jj, k éemu sirdcè nepti- nutís Pil 2b5; sled m., stopa: bra sě (Jidáš) preč na moře, jadyž ni cěsty ni zzledu JidD 2b12; slepě přísl., jako slepý: V tomž hi v ji- ném blüdiv zzlepíe zly král ApD 2a14; slovo stř. - slovo; slova, řeč: všie své mluvy zzlowie po viem ApS 29; by jho (Jidášova) dušě nešla tady, jadyž zzlo- wem zlé prorady v céloväñû dal znamenie ApS 57; Slychal-li jest to kto Zivy, neb ta zzlowa neb ty div(y) Duch 26; zzlow jeho (Petra) poslácháchu Duch 48; k(azdy) svaty krest by mnoZé, s(vétu) mluvě zzlowo božie Duch 68; Hi jest při těch zzlowiech tak(é) dary božie nejed- naké, ač na krátcě, povédéti Duch 79; Annan lekna sé té féci viec sé jmu flowem nevzprieci Silv 52; to by jmu (Ježíšovi) bylo hotovo, by promluvil jedno ilowo UmKl 96; = UmStKI 18; - ndzev, jméno: 306 gdež potok hi řčka plóve..., z ňúž město jmene dobylo, jehož hi dnes jest nezbylo menovánie zzlowém jejü Pil 1a15; slovutný, slovútný příd., slavný, zná- mij: gdeZ potok hi iéka plóve meny dosti zlowutnymí Pil Ja11; Hi byl jeden král tu gdasi, Zzlowulhný muž po své časy Pil 1a26; složený příd., komu, připravený, urče- ný: máteř pojem (J.dáš) sobě ženú na ztrátu sobě zzlosenů JidM 148; složiti dok., co, sesluviti, vylvořiti: Dobré...jmé jmu (král dítěti) zzlosíu Pil 2b25; shibiti dok., koho, oblibiti si, zalibiti si nékoho: A juZ dievku vidév zzliubil (král), jaksto by juž dávno tu byl Pil 253; sÍübiti sé, komu, zalíbiti se někomu: Takž jakz náhle v féci bysta (J.dâ8 a Pilât), oba sobě zzie zzlíub (ta JidM 54; sluha ž., m., služebník: Kam myslíš, nevérná zzluho? Zda mnís, by v tej &cti stál dlüho? JidM 133; Ktery-li tobé s námi svyčej, ežs vzal (bože) fluhy svého obliééj...? UmStKl 66; slunce stř.: ZZ luncze LegPJak 2a2; A stane sé diva viece ot zlunezíe hi ot mésiecé Pil 2a20; a jlluncze sé vzdvih od mořě pustilo papirslky jasné JakKl 12; Sluáéti nedok.; neos. neslu&ie, neslusí se: až jako féci nezzlufjíe, že ju kázal (Nero matku) rozrézati ApD Iall; slúti nedok., slouti, nazývati se, jmeno- vati se: to miesto z Latrana ZZlowe hi dnes Latens rana, hi zzlowe túže příčinů „tajná žába'““ po latinu ApD 2b4, 2bó; Věčší svatý Jakub zzlowe činem trojie četi hotové ApD 2b9; dřéve pozván (Ja- kub) bohem mezi všěmi učenníky, pro ňešto zzlowe Veliký ApD 2b16; Mohuč jedno město zzlowe Pil 1a9; slúžiti nedok., komu: až sě Judáš přěs zed virže, vňuž ten, jenž má mysl vysokü a hospodé zzlusl k óku JidM 84; slÿchati nedok., co: Zzlychal-li jest to kto živý, neb ta slova neb ty div(y) Duch 25; slyščti nedok., co: což jézdé po městu ZZly fjal sem, Zenu plačúce, dietětem usi- lujüce ApD 1bl11; Zzly[ite, ...bratrie,
bóh zzkot jho viece plodil, (j?akZ ni je- den z toho krajé byl, tak mnoho zzkota jmajé Mar 9, 11; dávajé (büh) bravóm hi zzkotu plemenité vóle Ihotu Mar 50; skrÿti dok., co, ukrijti: Zpeksi ho sné (žena) polovicu (dítěte), pól ho jkrywijy pod lavicu JakKl 176; ani élovéèie krev která byla kde na niej (zemi) prolita, jež (by) byla gde v niej (kryta rovem kterého člověka Silv 94; - skryti sé, koho, ukrýti se před někým: Sa (Ježíš) král nade všěmi králi..., jehož fye všě moc nef(kryla, by jmu v čem potřčébna byla Umkl 91; = UmStKl 13; skutek m., čin: Bych as mirtva jho vi- děla (Anna svého muže), péču bych o duši jměla, ač bych mohla kterým zkut- kem Mar 31; Svaty Petr po mnozé zzkut- cziech hi po nejednakych smutciech... sotné sobü vlásti moha ApS 142; by nû- mély mohl vzvédéti, c(o v to?m zzkutczie znamená sé, Z(e svat)ý duch při svém časě r(ozlíčně) sě pokazoval Duch 83; po břčhovi s bratrem chodě (Jidáš), ne- vérnému zzkutku hodé JidD 2b7; skutiti dok., co, zpüsobiti, spáchati, provésti: pro ñesto své droby prolil (Ji- dáš), že v nichž své zradě povolil, tej éûs zradě, jušto zzkutyl ApŠ 62; Svěcká moci, co nezzkuty jj, k éemu sirdcè nepti- nutís Pil 2b5; sled m., stopa: bra sě (Jidáš) preč na moře, jadyž ni cěsty ni zzledu JidD 2b12; slepě přísl., jako slepý: V tomž hi v ji- ném blüdiv zzlepíe zly král ApD 2a14; slovo stř. - slovo; slova, řeč: všie své mluvy zzlowie po viem ApS 29; by jho (Jidášova) dušě nešla tady, jadyž zzlo- wem zlé prorady v céloväñû dal znamenie ApS 57; Slychal-li jest to kto Zivy, neb ta zzlowa neb ty div(y) Duch 26; zzlow jeho (Petra) poslácháchu Duch 48; k(azdy) svaty krest by mnoZé, s(vétu) mluvě zzlowo božie Duch 68; Hi jest při těch zzlowiech tak(é) dary božie nejed- naké, ač na krátcě, povédéti Duch 79; Annan lekna sé té féci viec sé jmu flowem nevzprieci Silv 52; to by jmu (Ježíšovi) bylo hotovo, by promluvil jedno ilowo UmKl 96; = UmStKI 18; - ndzev, jméno: 306 gdež potok hi řčka plóve..., z ňúž město jmene dobylo, jehož hi dnes jest nezbylo menovánie zzlowém jejü Pil 1a15; slovutný, slovútný příd., slavný, zná- mij: gdeZ potok hi iéka plóve meny dosti zlowutnymí Pil Ja11; Hi byl jeden král tu gdasi, Zzlowulhný muž po své časy Pil 1a26; složený příd., komu, připravený, urče- ný: máteř pojem (J.dáš) sobě ženú na ztrátu sobě zzlosenů JidM 148; složiti dok., co, sesluviti, vylvořiti: Dobré...jmé jmu (král dítěti) zzlosíu Pil 2b25; shibiti dok., koho, oblibiti si, zalibiti si nékoho: A juZ dievku vidév zzliubil (král), jaksto by juž dávno tu byl Pil 253; sÍübiti sé, komu, zalíbiti se někomu: Takž jakz náhle v féci bysta (J.dâ8 a Pilât), oba sobě zzie zzlíub (ta JidM 54; sluha ž., m., služebník: Kam myslíš, nevérná zzluho? Zda mnís, by v tej &cti stál dlüho? JidM 133; Ktery-li tobé s námi svyčej, ežs vzal (bože) fluhy svého obliééj...? UmStKl 66; slunce stř.: ZZ luncze LegPJak 2a2; A stane sé diva viece ot zlunezíe hi ot mésiecé Pil 2a20; a jlluncze sé vzdvih od mořě pustilo papirslky jasné JakKl 12; Sluáéti nedok.; neos. neslu&ie, neslusí se: až jako féci nezzlufjíe, že ju kázal (Nero matku) rozrézati ApD Iall; slúti nedok., slouti, nazývati se, jmeno- vati se: to miesto z Latrana ZZlowe hi dnes Latens rana, hi zzlowe túže příčinů „tajná žába'““ po latinu ApD 2b4, 2bó; Věčší svatý Jakub zzlowe činem trojie četi hotové ApD 2b9; dřéve pozván (Ja- kub) bohem mezi všěmi učenníky, pro ňešto zzlowe Veliký ApD 2b16; Mohuč jedno město zzlowe Pil 1a9; slúžiti nedok., komu: až sě Judáš přěs zed virže, vňuž ten, jenž má mysl vysokü a hospodé zzlusl k óku JidM 84; slÿchati nedok., co: Zzlychal-li jest to kto živý, neb ta slova neb ty div(y) Duch 25; slyščti nedok., co: což jézdé po městu ZZly fjal sem, Zenu plačúce, dietětem usi- lujüce ApD 1bl11; Zzly[ite, ...bratrie,
Strana 307
kak ny jest bóh v to ust(aviD Duch 32; Mohan, zzlyjjíu, fécé déjà Pil 7a16; sird- ce jmu (Jidá$ovi) hnévy horí, Zzly jj ew- fie tu féé o sobé JidD 2a13; Tu na v&é strany ilyifyety, ande starí, dietky ma- Ié... boha chválé UmKIl 44; smiesiti dok., co, vmichati, namichati: Dali sû mi k nâpoju Smiefywff.e Zlé v Ziezu moju Silv 16; - smiesiti sé, smisiti se: piesek... zzíe s vodü zzmíezziw vzplyvá Ap$ 43; smiestiti só dok., umistiti se, nalézti místo: s anjely vešeken svět smütil (Ji- dáš), protož pfi nich zzíe nezzmíezztyl ApS 64; smieti nedok., míti odvahu, odvažovati se: Proë nefmyete (zlodëj:) dočakati? JakKl 206; smrt Z.: na modlitvé sé poloZi (Jan), k zzmyrtye hotov sa dospéle ApS 20; Svaty Filhp Sestého dne piéd svü zzmyr- tyíu chvíle hodné, sezvav sbor ApS 129; z Židóv někteří byli, jiZ sé jeho (Krista) imirtíu pekli Urn Kl 69; i jels (Kriste) na fmryt dobrovolné UmK 2b7; smüeéti nedok., koho, zarmucovati: an ju mnohokrát juž zzmůczal (Jidáš krá- lovnu) JidD 1b20; smutek m., zármutek: sám v sobě svój zzmutek tlačé (muž) Mar 1; všěcky zmutky cělíš (hospodine) Mar 48; Svatý Petr... po nejednakých zzmuthcziech, v nichšto všdy byl uplákajě..., sotně sobů vlásti moha ApŠ 143; mysíú hi sém hi tam točě (Jidáš), kam by svój zzmutek obrátil JidD 2a21; smütiti dok., koho, co, zarmoutiti: s anjely vešcken svět zzmutyl (Jidáš) ApS 63; smutně přísl.: jímž zmutnýegíe chodil (muž), (třiem bóh skot jho viece plodil Mar 8; (jDti z páscé jmutnye musil (ďá- bel) Silv 109; smutný příd.: Anna zzmutna jsúci, (b)yla k bohu žalujúci Mar 22; leč bylo v noci, leč ve dne, zavše zzmutna (žena), mysli jedné JidM 154; smysl m., rozum: Majúce (muži) fmyí(l přirozený bojtež sě méně než ženy! JakKl 207; snad přísl.: jakž sě zznad hi ješče děje Pil 1b20; málo obáč lepším časem, Zznad lépe řku, svým nečasem JidD 1a15; Má- lem viece nežli seho pozřěla (královna), an to zznad viděv... chodě sirdcem zavše tirnul JidD 1b2; Ta jmu (Pilátovi) žádost na mysl vzpade, jiešto zznad nejmieval v rocě JidM 77; a (nad chtě jim tiem po- moci UmK 3al; snažně přísl., horlivě, usilovně: zznas- nye hi hotové by(l1 jest ---)é bohu lové Duch 77; snětie stř., spojení: bych v nich (lidech) jsa a ty ve mně, byli spolu v jednom inyety UmK 1a6; sniesti dok., co, snísti: Zpekši ho (žena dítě) jnye polovicu JakKl 175; jakž sem fnyedla p61 jeho (dítěte), tak sě ješče dojiem všeho JakKl 209; sníti dok. - na koho, sejiti, sestoupiti: zzffed naň (Duch svatý na Ježíše) jesně Duch 93; - zemříli:? musil (král) u mladých dnech zznýtý JidM 20; Bude-liť to, že chlap zznýdě, tobě (Jidášovi) (s) sbožím žena příde JidM 111; sotně přísl., stěží, sotva: ZZotnýe sobú vlásti moha (Petr) mdlobú hi postem velikým Ap$Š 147; dotad lovec rád sé trudí, a(Z) jho zzotnye noc zapudí Pil 1b24; mimo bratra v čest sě tiščě (Jidáš), a jsa jmu zzotnye bratr mnény JidD 1a22; pekla (Zena maso) v tu dobu, Sotnye jsüci Zíva mdlobü JakKl i834; spánie stř., spaní, spánek: Znamená- vajěč (Jidáš) ze zpanýč té ženy časté vzdý- chanie JidM 149; spásti, spadnúti dok., na koho, spad- nouti: InhedZ na v&é, jiZ tu s(táchu)..., dar svatého ducha zzpad- Duch 49; spáti nedok.: Uzřčv dievku král, šel zzpaty Pil 2b9; AZ jednü byla (Zena) ne- zzpiuezi.., cinieci, jako by zzpala JidM 159, 162; lehu vôbec visitci fpaty JakKI 9; spiese přísl., rychle, rychleji; spíše: ZZ píefje--- LegP, 1,25; spolu přísl.: bývajúce zzpolů, py(ta r)ád druh druzñû vôfu Duch 71; (j'ednú zzpolu byv$e, d(ruh dru?Znie vzém od- puščenie Duch 74; bych v nich (lidech) 307
kak ny jest bóh v to ust(aviD Duch 32; Mohan, zzlyjjíu, fécé déjà Pil 7a16; sird- ce jmu (Jidá$ovi) hnévy horí, Zzly jj ew- fie tu féé o sobé JidD 2a13; Tu na v&é strany ilyifyety, ande starí, dietky ma- Ié... boha chválé UmKIl 44; smiesiti dok., co, vmichati, namichati: Dali sû mi k nâpoju Smiefywff.e Zlé v Ziezu moju Silv 16; - smiesiti sé, smisiti se: piesek... zzíe s vodü zzmíezziw vzplyvá Ap$ 43; smiestiti só dok., umistiti se, nalézti místo: s anjely vešeken svět smütil (Ji- dáš), protož pfi nich zzíe nezzmíezztyl ApS 64; smieti nedok., míti odvahu, odvažovati se: Proë nefmyete (zlodëj:) dočakati? JakKl 206; smrt Z.: na modlitvé sé poloZi (Jan), k zzmyrtye hotov sa dospéle ApS 20; Svaty Filhp Sestého dne piéd svü zzmyr- tyíu chvíle hodné, sezvav sbor ApS 129; z Židóv někteří byli, jiZ sé jeho (Krista) imirtíu pekli Urn Kl 69; i jels (Kriste) na fmryt dobrovolné UmK 2b7; smüeéti nedok., koho, zarmucovati: an ju mnohokrát juž zzmůczal (Jidáš krá- lovnu) JidD 1b20; smutek m., zármutek: sám v sobě svój zzmutek tlačé (muž) Mar 1; všěcky zmutky cělíš (hospodine) Mar 48; Svatý Petr... po nejednakých zzmuthcziech, v nichšto všdy byl uplákajě..., sotně sobů vlásti moha ApŠ 143; mysíú hi sém hi tam točě (Jidáš), kam by svój zzmutek obrátil JidD 2a21; smütiti dok., koho, co, zarmoutiti: s anjely vešcken svět zzmutyl (Jidáš) ApS 63; smutně přísl.: jímž zmutnýegíe chodil (muž), (třiem bóh skot jho viece plodil Mar 8; (jDti z páscé jmutnye musil (ďá- bel) Silv 109; smutný příd.: Anna zzmutna jsúci, (b)yla k bohu žalujúci Mar 22; leč bylo v noci, leč ve dne, zavše zzmutna (žena), mysli jedné JidM 154; smysl m., rozum: Majúce (muži) fmyí(l přirozený bojtež sě méně než ženy! JakKl 207; snad přísl.: jakž sě zznad hi ješče děje Pil 1b20; málo obáč lepším časem, Zznad lépe řku, svým nečasem JidD 1a15; Má- lem viece nežli seho pozřěla (královna), an to zznad viděv... chodě sirdcem zavše tirnul JidD 1b2; Ta jmu (Pilátovi) žádost na mysl vzpade, jiešto zznad nejmieval v rocě JidM 77; a (nad chtě jim tiem po- moci UmK 3al; snažně přísl., horlivě, usilovně: zznas- nye hi hotové by(l1 jest ---)é bohu lové Duch 77; snětie stř., spojení: bych v nich (lidech) jsa a ty ve mně, byli spolu v jednom inyety UmK 1a6; sniesti dok., co, snísti: Zpekši ho (žena dítě) jnye polovicu JakKl 175; jakž sem fnyedla p61 jeho (dítěte), tak sě ješče dojiem všeho JakKl 209; sníti dok. - na koho, sejiti, sestoupiti: zzffed naň (Duch svatý na Ježíše) jesně Duch 93; - zemříli:? musil (král) u mladých dnech zznýtý JidM 20; Bude-liť to, že chlap zznýdě, tobě (Jidášovi) (s) sbožím žena příde JidM 111; sotně přísl., stěží, sotva: ZZotnýe sobú vlásti moha (Petr) mdlobú hi postem velikým Ap$Š 147; dotad lovec rád sé trudí, a(Z) jho zzotnye noc zapudí Pil 1b24; mimo bratra v čest sě tiščě (Jidáš), a jsa jmu zzotnye bratr mnény JidD 1a22; pekla (Zena maso) v tu dobu, Sotnye jsüci Zíva mdlobü JakKl i834; spánie stř., spaní, spánek: Znamená- vajěč (Jidáš) ze zpanýč té ženy časté vzdý- chanie JidM 149; spásti, spadnúti dok., na koho, spad- nouti: InhedZ na v&é, jiZ tu s(táchu)..., dar svatého ducha zzpad- Duch 49; spáti nedok.: Uzřčv dievku král, šel zzpaty Pil 2b9; AZ jednü byla (Zena) ne- zzpiuezi.., cinieci, jako by zzpala JidM 159, 162; lehu vôbec visitci fpaty JakKI 9; spiese přísl., rychle, rychleji; spíše: ZZ píefje--- LegP, 1,25; spolu přísl.: bývajúce zzpolů, py(ta r)ád druh druzñû vôfu Duch 71; (j'ednú zzpolu byv$e, d(ruh dru?Znie vzém od- puščenie Duch 74; bych v nich (lidech) 307
Strana 308
jsa (Ježíš) a ty (otče) ve mně, byli (polu v jednom snětí UmkK 1a6; spomoci dok., komu, pomoci: chtě nám (Ježíš) sprostenstvim jpomoczy UmK 2b4; sprostenstvie stř., prostota: chtě nám (Jezis) jprojtenftwym spomoci UmK 2b4; = UmŚLKI 48; sprostně přísl., prostě, skromně: jezdiv (Ježíš) na oslétku lichém v obyčěju fproftnye tichém UmkK 2b6; sprostnÿ prid., prostý: jéde (Ježíš) na iprojtnem oslíku UmkKl 53; spřieci sě dok., s kým, spřáhnouti se, spojiti se: Zlý zzie se zlým birzo zzprsíese JidM 49; srdce stř.: nenie věrných zzyrdecz Ziezni ApD 1al; ktož koli zzyrdczem či(stým) věrně bude k ňemu (Kristu) mie(ně) Duch 44; Svěcká moci, co ne- skutíš, k čemu zzyrdczie nepřinutíš Pil 2b6; by jmu (královi) v zzýrdczíu radost velé Pil 2b21; chodě zzýrdczem zavše tir- nul (Jidáš) JidD 1b4; zzÿrdcze jmu (Ji- dášovi) hněvy hoří JidD 2a12; vsakz zzyrdcze ni v čemž svědomo JidM 129; Bolí ju (ženu) zzýrdcze JidM 165; ssiesti dok., sesednouti: Hi rozkáza (Pilát) Judě zziezzty JidM 79; sstálý, stálý příd., ustavičný, trvalý: majč (Ježíš) ve všem všu moc jtalu UmKl 87; = sjtalvv UmŚLKI 9; sstupiti dok., sestoupiti: gdysto juze v ten dól zztupí (Jan), taká jho světlost ostúpi ApŠ 30; pakli tam ftupiu do pekla, nikdie mne tvá (boże) moc nitekla JakKIl 41; stádlo stř., stav: By Judáš prozván dě- dicem nepravćho zztadlalicem JidD 1a11; Kristus přijal krščenic ne proto, aby co krsta dle přivzal v svatosti v svém ftadle Silv 68; stálý v. sstálý starý pfid.: jtarzy, boha chvalć UmkKi 45; statek m., jmění, majetek: by Judaś mocen dvoru, vlada všú jeho komorůú, majč střiepňu o všem zztatczie JidM 57; státi, stanu, dok. ustati v pohybu: Byla gdas zima veliká, jakž zztala fèka dietky malé... 308 všeliká JidD 2b19 (zamrzla); - stanouti někde, přistati: Stafíta (oba králové) za mořem na měle s třm(i) sty korábóv JakKl 1; - státi sě, udáti se, přihoditi se, zběhnouti se: Znamenajmy při tom zvlasti, jež zzie zztalo v Čechách nenie JidM 11; Pilát, co zzie zztalo, tieže JidM 106; Zzta zzie pak chviiń nedlihi, že Judáš, vznosiv svá křídla, potěže na sě osidla JidM 144; - státi se skutkem, uskutečniti se: Zdávna sě jest k tomu bralo, jakž zzie jest obać hi zztalo Pil Ja8; což chtěl (král), musi zie to zztaty Pil 2b10; (K tomu p)ak s6 zdavna (st)lalo, tak, jakoż fie jest (hi) ftalo Silv 86; Sta (ye tak, jakož rozkáza (Ježíš) UmKI 31; = UmK 1b2; - komu, přihoditi se: Tak zzie zzta královi tomu, lově zapomně hi domu Pil 1b25; - komu, splniti se: Kak by mi pomohlo, by mi zzie t(o) zztaty mohlo, coż viżu (kral) z mćho pohodlć Pil 2a8; - komu, postihnouli někoho: toho sě dnes zmývaji (Pilát), že, což mu (Kristu) fye ftane, nedbaji UmK 4b3; - čím, ot čeho, být způsoben něčím: Tú řčků hi tiem poto- kem Zztalo zzíe přéěd mnohým rokem, že sě vzývá Mohuč město Pil 1a22; A zztane zzie diva viece ot sluncě hi ot měsiecě Pil 2a19; - kým, být ustanoven, být vytvo- řen: jakž Ježúšem obřčz přěstal, tak v tom miestě křest fie jím ftal na počátek uzdravenie Silv 64; - státi se vlivným čini- telem, zapůsobiti, vykonati vliv: Dobré... jmě jmu složu (král dítěti), jakž zzie zztalo po jho sbožů Pil 2b26; státi, stoju, nedok. - stáli: již naň (Ma- tyâse) nastâli, tu, gdeZ pièd želářem zztali ApŠ 91; Inhedž na všě, již tu zz----- a slov jcho (Petra) poslûüchâchu, dar svatého ducha spad(e) Duch 47; Mezi tiem sám král zavola na Annu, jenž ftafe zdola Silv 48; - setrvdvati, dréeti se v nějakém postavení, stavu: Protož prošu (Filip), by v tom zztali (učedníci), v ňemž byšte sě bohu vzdali ApŠ 136; Kam myslíš, nevěrná sluho? Zda mníš, by v tej četi zztal dlůho? JidM 134; - drżeli se, odolávati, bojovati: jakž éasto kdas bojé brali (Židé) a v těch ovšem tvrdě ftaly JakKI 52; - tycili se, zvedati se, spočívati:
jsa (Ježíš) a ty (otče) ve mně, byli (polu v jednom snětí UmkK 1a6; spomoci dok., komu, pomoci: chtě nám (Ježíš) sprostenstvim jpomoczy UmK 2b4; sprostenstvie stř., prostota: chtě nám (Jezis) jprojtenftwym spomoci UmK 2b4; = UmŚLKI 48; sprostně přísl., prostě, skromně: jezdiv (Ježíš) na oslétku lichém v obyčěju fproftnye tichém UmkK 2b6; sprostnÿ prid., prostý: jéde (Ježíš) na iprojtnem oslíku UmkKl 53; spřieci sě dok., s kým, spřáhnouti se, spojiti se: Zlý zzie se zlým birzo zzprsíese JidM 49; srdce stř.: nenie věrných zzyrdecz Ziezni ApD 1al; ktož koli zzyrdczem či(stým) věrně bude k ňemu (Kristu) mie(ně) Duch 44; Svěcká moci, co ne- skutíš, k čemu zzyrdczie nepřinutíš Pil 2b6; by jmu (královi) v zzýrdczíu radost velé Pil 2b21; chodě zzýrdczem zavše tir- nul (Jidáš) JidD 1b4; zzÿrdcze jmu (Ji- dášovi) hněvy hoří JidD 2a12; vsakz zzyrdcze ni v čemž svědomo JidM 129; Bolí ju (ženu) zzýrdcze JidM 165; ssiesti dok., sesednouti: Hi rozkáza (Pilát) Judě zziezzty JidM 79; sstálý, stálý příd., ustavičný, trvalý: majč (Ježíš) ve všem všu moc jtalu UmKl 87; = sjtalvv UmŚLKI 9; sstupiti dok., sestoupiti: gdysto juze v ten dól zztupí (Jan), taká jho světlost ostúpi ApŠ 30; pakli tam ftupiu do pekla, nikdie mne tvá (boże) moc nitekla JakKIl 41; stádlo stř., stav: By Judáš prozván dě- dicem nepravćho zztadlalicem JidD 1a11; Kristus přijal krščenic ne proto, aby co krsta dle přivzal v svatosti v svém ftadle Silv 68; stálý v. sstálý starý pfid.: jtarzy, boha chvalć UmkKi 45; statek m., jmění, majetek: by Judaś mocen dvoru, vlada všú jeho komorůú, majč střiepňu o všem zztatczie JidM 57; státi, stanu, dok. ustati v pohybu: Byla gdas zima veliká, jakž zztala fèka dietky malé... 308 všeliká JidD 2b19 (zamrzla); - stanouti někde, přistati: Stafíta (oba králové) za mořem na měle s třm(i) sty korábóv JakKl 1; - státi sě, udáti se, přihoditi se, zběhnouti se: Znamenajmy při tom zvlasti, jež zzie zztalo v Čechách nenie JidM 11; Pilát, co zzie zztalo, tieže JidM 106; Zzta zzie pak chviiń nedlihi, že Judáš, vznosiv svá křídla, potěže na sě osidla JidM 144; - státi se skutkem, uskutečniti se: Zdávna sě jest k tomu bralo, jakž zzie jest obać hi zztalo Pil Ja8; což chtěl (král), musi zie to zztaty Pil 2b10; (K tomu p)ak s6 zdavna (st)lalo, tak, jakoż fie jest (hi) ftalo Silv 86; Sta (ye tak, jakož rozkáza (Ježíš) UmKI 31; = UmK 1b2; - komu, přihoditi se: Tak zzie zzta královi tomu, lově zapomně hi domu Pil 1b25; - komu, splniti se: Kak by mi pomohlo, by mi zzie t(o) zztaty mohlo, coż viżu (kral) z mćho pohodlć Pil 2a8; - komu, postihnouli někoho: toho sě dnes zmývaji (Pilát), že, což mu (Kristu) fye ftane, nedbaji UmK 4b3; - čím, ot čeho, být způsoben něčím: Tú řčků hi tiem poto- kem Zztalo zzíe přéěd mnohým rokem, že sě vzývá Mohuč město Pil 1a22; A zztane zzie diva viece ot sluncě hi ot měsiecě Pil 2a19; - kým, být ustanoven, být vytvo- řen: jakž Ježúšem obřčz přěstal, tak v tom miestě křest fie jím ftal na počátek uzdravenie Silv 64; - státi se vlivným čini- telem, zapůsobiti, vykonati vliv: Dobré... jmě jmu složu (král dítěti), jakž zzie zztalo po jho sbožů Pil 2b26; státi, stoju, nedok. - stáli: již naň (Ma- tyâse) nastâli, tu, gdeZ pièd želářem zztali ApŠ 91; Inhedž na všě, již tu zz----- a slov jcho (Petra) poslûüchâchu, dar svatého ducha spad(e) Duch 47; Mezi tiem sám král zavola na Annu, jenž ftafe zdola Silv 48; - setrvdvati, dréeti se v nějakém postavení, stavu: Protož prošu (Filip), by v tom zztali (učedníci), v ňemž byšte sě bohu vzdali ApŠ 136; Kam myslíš, nevěrná sluho? Zda mníš, by v tej četi zztal dlůho? JidM 134; - drżeli se, odolávati, bojovati: jakž éasto kdas bojé brali (Židé) a v těch ovšem tvrdě ftaly JakKI 52; - tycili se, zvedati se, spočívati:
Strana 309
ty, jeż přčtvirdě zztaly, vztřasú sě hory hi skály Pil 2a23; - býti určilou dobu na jednom místě: sšed naň (Duch svatý na JeZíSe) jesné, d(uch viiu)Z holub zztal télesné Duch 94 (nebo stanul?); - nejisty vyznam: tu tak derlavü korunu {tafje jeden kopím dávé, aby sé vhnétla jeho hlavé UmK 4a8; stav m., způsob života, živolní poměry, podmínky, okolnosti: dávajč (bůh) bravóm hi skotu plemenité vóle Ilhotu podlé všěch stvoření zztawa Mar 52 (podle stavu, po- vahy VýbAk); gdyž juž (s) svými učen- níky rozmluviv (Jan) jich zztaw všeliký, posledňůú radú jé dařě ApŠ 23 (promluviv o jejich záležitostech VýbAk); ž' mne bóh ješče jest poščiedil šest dní, bych váš zztaw zpořiedil ApŠ 135 (vaše záležitosti spofádal VybAk); d(ruh na) druZní zztaw sě tiežě Duch 69 (druh na záležitosti, situ- aci druha se táže VýbAk); Bolí ju (ženu) sirdce, to právé, Z' nebydlila v dobrém zztawie JidM 156; stévati sé nedok.: ande též jinými Zztawá zzie bratry vlastnymi, Z' kohoZ majü né v cem lépe, toho silnéj3í potepe JidD 1b9; podlé mocnych králóv nrava, jakž fye pro svétskü cest jjtawa UmStKl 38; stéci dok. - uniknouti: nedavše jí (žábě) jinak zzteczí, kázachu hi s ním (králem) uZéci ApD 2b1; - probéhnouti, dopadnouti, povésti se; neos.: o toho ciesaié zlobé, jemuž nezzteklo po kobé ApD 1aó (jemuž se nevedlo zdárně, podle přání VýbAk); Stiekati sé nedok., stékati se: Mohan, slyfu, iíécé déjà, ...Ciha pak déjü po- toku, jenZ pod m(éstem zzie s fl zztyechze Pil 1a19; stieniti së nedok., o co, snažiti se o něco, pokoušeti se o něco: na ňešto budeš mieně (světská moci), o to zzie si birzo zztýenýe Pil 2b8; stláti nedok., co, připravovati: Vědie všeho světa Íudie, kak je zztlal (Jidáš) svü véc z daleka JidM 29; stláti sé; stele sěk čemu = schyluje se k něčemu, něco se připravuje: (K tomu p)ak fie zdávna hlalo, tak, jakož sě jest (hi? stalo Siln 85 (nejisté); sto čísl.: byv žív (Jan) devět let ke zztu ApŠ 8 (sto devét let); stasta (oba králové) za mořem na mčle s třm(i) fthy Kkorâbôv JakKl 2; stól m., stolec, stolice (soudcovská): ---bosicho zztol--- LegPNaneb 2a37; V tohož miesto apoštola Matyáš jest do- sáhl zztola, na ňemž po velikém trudě sède, fudské viny südé ApS 69; strach m.: mohli (pohané) věkem preč utéci pro zztrach veliké hřímoty ApŠ 110; stasta (oba králové) za mořem na méle..., sen hi on ftrachu dâleji JakKl 4; strana Z.: Tu na vsè ftrany slyséti, ande staří, dietky malé... boha chválé UmKl 44; druh přěd druhem volajúce na všě (trany UmkKl 56; strast ž.: chcu (Nero) všdy tu zztrazzt vzv(ě)děti, jušto má jest máti jměla na porodě ApD 1b6; střiebro stř.: ni ftrzyebro, ani zlato bývá draho vložiti na to UmStKI 39; střieci sě nedok., čeho, chrániti se ně- čeho, vyhýbati se něčemu: {trzyeha [ye (Pilát) budúcie škody UmK 3a4; - srov. zztrsieha LegP, 2,16; střiel m., nástroj k střílení: jede každý, zvlasti jíščě... lovečckým rozdielem: on s ohafi, (a) sen zztrsielćm Pil 1b12 (= střela, šíp VýbAk); střiepně, střépně ž., o čem, péče, dohled, správa: Hi by Judáš mocen dvoru, vlada všú jeho komorń, majé zztrsiepnyu o vsem statcé JidM 57; stfieti nedok., co, prostírati: Pobéhu, chtiece utéci, Zidovstvo k méstóm, na hrady, kdeZ-li která tvrzé kady, Strucze v$ady jaksto plátno, gdež móž co býti udatno JakKl 35 (jako by plátno prostí- rali, v. též plátno); studně ž., pramen, studně: by nalésti mannu na dně po všem rově, jakšto koli gdyšto v nově piesek zztudnye, gdyšto bývá, že sě s vodů smiesiv vzplývá ApS 42; stvor m., stvoření, tvor: přijal jsi (bože) tvář tvého ftwora UmStKI 63; stvořenie stř., (vor, (vorstvo: jakž chtě, dary své délí$ (boZe), dávajé bravóm hi skotu plemenité vóle Ihotu podlé viéch 309
ty, jeż přčtvirdě zztaly, vztřasú sě hory hi skály Pil 2a23; - býti určilou dobu na jednom místě: sšed naň (Duch svatý na JeZíSe) jesné, d(uch viiu)Z holub zztal télesné Duch 94 (nebo stanul?); - nejisty vyznam: tu tak derlavü korunu {tafje jeden kopím dávé, aby sé vhnétla jeho hlavé UmK 4a8; stav m., způsob života, živolní poměry, podmínky, okolnosti: dávajč (bůh) bravóm hi skotu plemenité vóle Ilhotu podlé všěch stvoření zztawa Mar 52 (podle stavu, po- vahy VýbAk); gdyž juž (s) svými učen- níky rozmluviv (Jan) jich zztaw všeliký, posledňůú radú jé dařě ApŠ 23 (promluviv o jejich záležitostech VýbAk); ž' mne bóh ješče jest poščiedil šest dní, bych váš zztaw zpořiedil ApŠ 135 (vaše záležitosti spofádal VybAk); d(ruh na) druZní zztaw sě tiežě Duch 69 (druh na záležitosti, situ- aci druha se táže VýbAk); Bolí ju (ženu) sirdce, to právé, Z' nebydlila v dobrém zztawie JidM 156; stévati sé nedok.: ande též jinými Zztawá zzie bratry vlastnymi, Z' kohoZ majü né v cem lépe, toho silnéj3í potepe JidD 1b9; podlé mocnych králóv nrava, jakž fye pro svétskü cest jjtawa UmStKl 38; stéci dok. - uniknouti: nedavše jí (žábě) jinak zzteczí, kázachu hi s ním (králem) uZéci ApD 2b1; - probéhnouti, dopadnouti, povésti se; neos.: o toho ciesaié zlobé, jemuž nezzteklo po kobé ApD 1aó (jemuž se nevedlo zdárně, podle přání VýbAk); Stiekati sé nedok., stékati se: Mohan, slyfu, iíécé déjà, ...Ciha pak déjü po- toku, jenZ pod m(éstem zzie s fl zztyechze Pil 1a19; stieniti së nedok., o co, snažiti se o něco, pokoušeti se o něco: na ňešto budeš mieně (světská moci), o to zzie si birzo zztýenýe Pil 2b8; stláti nedok., co, připravovati: Vědie všeho světa Íudie, kak je zztlal (Jidáš) svü véc z daleka JidM 29; stláti sé; stele sěk čemu = schyluje se k něčemu, něco se připravuje: (K tomu p)ak fie zdávna hlalo, tak, jakož sě jest (hi? stalo Siln 85 (nejisté); sto čísl.: byv žív (Jan) devět let ke zztu ApŠ 8 (sto devét let); stasta (oba králové) za mořem na mčle s třm(i) fthy Kkorâbôv JakKl 2; stól m., stolec, stolice (soudcovská): ---bosicho zztol--- LegPNaneb 2a37; V tohož miesto apoštola Matyáš jest do- sáhl zztola, na ňemž po velikém trudě sède, fudské viny südé ApS 69; strach m.: mohli (pohané) věkem preč utéci pro zztrach veliké hřímoty ApŠ 110; stasta (oba králové) za mořem na méle..., sen hi on ftrachu dâleji JakKl 4; strana Z.: Tu na vsè ftrany slyséti, ande staří, dietky malé... boha chválé UmKl 44; druh přěd druhem volajúce na všě (trany UmkKl 56; strast ž.: chcu (Nero) všdy tu zztrazzt vzv(ě)děti, jušto má jest máti jměla na porodě ApD 1b6; střiebro stř.: ni ftrzyebro, ani zlato bývá draho vložiti na to UmStKI 39; střieci sě nedok., čeho, chrániti se ně- čeho, vyhýbati se něčemu: {trzyeha [ye (Pilát) budúcie škody UmK 3a4; - srov. zztrsieha LegP, 2,16; střiel m., nástroj k střílení: jede každý, zvlasti jíščě... lovečckým rozdielem: on s ohafi, (a) sen zztrsielćm Pil 1b12 (= střela, šíp VýbAk); střiepně, střépně ž., o čem, péče, dohled, správa: Hi by Judáš mocen dvoru, vlada všú jeho komorń, majé zztrsiepnyu o vsem statcé JidM 57; stfieti nedok., co, prostírati: Pobéhu, chtiece utéci, Zidovstvo k méstóm, na hrady, kdeZ-li která tvrzé kady, Strucze v$ady jaksto plátno, gdež móž co býti udatno JakKl 35 (jako by plátno prostí- rali, v. též plátno); studně ž., pramen, studně: by nalésti mannu na dně po všem rově, jakšto koli gdyšto v nově piesek zztudnye, gdyšto bývá, že sě s vodů smiesiv vzplývá ApS 42; stvor m., stvoření, tvor: přijal jsi (bože) tvář tvého ftwora UmStKI 63; stvořenie stř., (vor, (vorstvo: jakž chtě, dary své délí$ (boZe), dávajé bravóm hi skotu plemenité vóle Ihotu podlé viéch 309
Strana 310
zztworsenÿ stava Mar 52; Jsa (Ježíš) král nade všemi králi, jehož vše ftworze- nije chväli UmStKI 12; stvoïiti dok. - co, uciniti, zpüsobiti: ten div bude pod ním (potomkem) zztworsen Pil 2a18; koho, co, stvořiti, vytvořiti: z niež (země) pošlo člověčie plémě hi z niešto Adam byl (tworzen Silv 89; co kde jest, všecko jtworzyl (bih) UmKl 86; = UmStKI 8; stvici pfid., skvouci: o tom dni sud- ném, s néhoZ pójdü rozdélené...: sboZní v bydlo věčně zztwuczliě, hřiešní u peklo horúcie Pil 1aó; stydöti sě nedok., čeho: jímž zzíe fud- ské réci zzthyzíu (Anna), Ze pét mésiec ho (svého muže) nevižu Mar 30; súd m. soud, souzení, soudní řízení: Toho jste v jjudye dirZéli a pak na drévé rozpěli Silv 23 (toho jste soudili ); - výrok: Daj jiného (člověka), ač koho vieš, o ňemšto jest ten fud pošel Silp 45; - ne- jistý význam: za Sampsona, jenž vládl judy JakKl 54; sûdec, sudec m., soudek, nádoba: všie zlosti zzudchze nezviený JidD 1a23; súditi nedok., koho, co: Matyáš jest dosáhl stola, na ňemž po velikém trudě sède, ludskć viny zzudye ApŠ 71; on (Kristus) hi mirtvé hi živé bude hi na- pokon zzudýe Duch 41; súdný příd.; súdný den = den posled- ního soudu: O tom času velmi trudném, tocüsto o tom dni zzudném Pil 1a2; suehota Z., suchost, vyschlost: po jeho (Petra) lícu vrásky plakáním byly tak svadly hi tak zzuchotu opadly ApS 153; sukně ž., část mužského oděvu: zatím ho ven vyveda (Pilát Ježíše) v jukny pur- purného rücha UmK 4a?; svadnüti nedok., dok., vadnouti,schnou- ti, chabnouti: po jeho (Petra) lícu vrásky plakáním byly tak zzwadly hi tak sucho- tü opadly ApS 152; svatost Z.: Benâtéené... sû viece pro- hlesli jeho kost(e)la drahotü a najviece zzwatozzt pro tu..., Ze ktoZ z nich na moti plavá..., v kteréjZ koli práci bude, té jeho (Marka) pomocü zbude ApS 121; Kristus přijal krščenie ne proto, aby co 310 krsta dle pfivzal v [watojty v svém stadle Silv 68; svatý příd.: By den té zzwathe neděle ApŠ 21; počem (Jan) sám zzwatu mšu pieti ApŠ 27, Matyáš, apoštol zzwathy ApS 44; zzwaty Marek ApS 94; zzwathy Fi.p ApS 128; zzwatý Petr ApŠ 142; zzwathy Jakub ApD 2b9; na všě, již tu s(táchu)..., dar zzwatheho ducha spad(e) Duch 49; zzwathy Petr Duch 58; -- wathy kftest vz6li Duch 61; k(ażdy) zzwathÿ kfest by mnoZé Duch 67; fwaty Pavel UmK 2b9; netbals na drahé ostrohy na tvé, bože, {wate nohy UmStKI 44: z sieni fwate troj:ce UmŚLKI 59; svázati dok., koho: Tuž inhed byl ot nich zzwazan (Matyáš od nepřátel) ApS 88; svědčiti nedok., co, dosvědčovati, po- tvrzovati: jest nám to zzwiedchzítý Í(udu), že j' na to bohem ustaven (Kristus) Duch 36; jakž zzwíedchzle... proroci Duch 42; svědečstvo stř., svědectví: jakž svěd- Cie... proroci zzwiedechzcztwem (jistým) Duch 43; svědomie stř.: ---zzwiedomiu LegP, 2,3; svědomý příd., v čem, vědomý, obezná- mený, znalý: všakž sirdce ni v čemž zzwie- domo, jedno tolik, že lakomo JidM 129; svésti dok., co, soustřediti, spojiti, pro- vésti: (Č.) pak nemohl (Ježíš) mieti sedla, (v ň)emž by sč ta (d)rahost {wedla...? UmkKl 102; = UmštKl 24; svět m. - země, svět: což v zzwítye Îüté zvěři, tej sě ta zlob nepřimieří ApD 1a6; ktoZ budü Zívi, uzfie v zzwíetye hrozné divy, jakże všecka &írost zempná bude po všem zzwíetu tempna Pil 2a14, 2a16; bude t(ma) zzuíetu po vSem Pil 2a22; porodi (Zena) to klaté dieté, proslulé juZ na vS$em zzwietye Pil 2b18; VizZe kaZdy, kak jest vrátka seho zzwíeta čest hi chvála JidM 7; kak ho (Přemysla) syn, kak vnuk na mále sé jsá sbyli na sem zzwietye JidM 15; Védie vSeho zzwíeta Íudie, kak je stlal (Jidáš) svú věc z daleka JidM 28; Takž řkúci zařěza (žena) dietě. nepoZdavSi nic na {jwietye JakKl 174;
zztworsenÿ stava Mar 52; Jsa (Ježíš) král nade všemi králi, jehož vše ftworze- nije chväli UmStKI 12; stvoïiti dok. - co, uciniti, zpüsobiti: ten div bude pod ním (potomkem) zztworsen Pil 2a18; koho, co, stvořiti, vytvořiti: z niež (země) pošlo člověčie plémě hi z niešto Adam byl (tworzen Silv 89; co kde jest, všecko jtworzyl (bih) UmKl 86; = UmStKI 8; stvici pfid., skvouci: o tom dni sud- ném, s néhoZ pójdü rozdélené...: sboZní v bydlo věčně zztwuczliě, hřiešní u peklo horúcie Pil 1aó; stydöti sě nedok., čeho: jímž zzíe fud- ské réci zzthyzíu (Anna), Ze pét mésiec ho (svého muže) nevižu Mar 30; súd m. soud, souzení, soudní řízení: Toho jste v jjudye dirZéli a pak na drévé rozpěli Silv 23 (toho jste soudili ); - výrok: Daj jiného (člověka), ač koho vieš, o ňemšto jest ten fud pošel Silp 45; - ne- jistý význam: za Sampsona, jenž vládl judy JakKl 54; sûdec, sudec m., soudek, nádoba: všie zlosti zzudchze nezviený JidD 1a23; súditi nedok., koho, co: Matyáš jest dosáhl stola, na ňemž po velikém trudě sède, ludskć viny zzudye ApŠ 71; on (Kristus) hi mirtvé hi živé bude hi na- pokon zzudýe Duch 41; súdný příd.; súdný den = den posled- ního soudu: O tom času velmi trudném, tocüsto o tom dni zzudném Pil 1a2; suehota Z., suchost, vyschlost: po jeho (Petra) lícu vrásky plakáním byly tak svadly hi tak zzuchotu opadly ApS 153; sukně ž., část mužského oděvu: zatím ho ven vyveda (Pilát Ježíše) v jukny pur- purného rücha UmK 4a?; svadnüti nedok., dok., vadnouti,schnou- ti, chabnouti: po jeho (Petra) lícu vrásky plakáním byly tak zzwadly hi tak sucho- tü opadly ApS 152; svatost Z.: Benâtéené... sû viece pro- hlesli jeho kost(e)la drahotü a najviece zzwatozzt pro tu..., Ze ktoZ z nich na moti plavá..., v kteréjZ koli práci bude, té jeho (Marka) pomocü zbude ApS 121; Kristus přijal krščenie ne proto, aby co 310 krsta dle pfivzal v [watojty v svém stadle Silv 68; svatý příd.: By den té zzwathe neděle ApŠ 21; počem (Jan) sám zzwatu mšu pieti ApŠ 27, Matyáš, apoštol zzwathy ApS 44; zzwaty Marek ApS 94; zzwathy Fi.p ApS 128; zzwatý Petr ApŠ 142; zzwathy Jakub ApD 2b9; na všě, již tu s(táchu)..., dar zzwatheho ducha spad(e) Duch 49; zzwathy Petr Duch 58; -- wathy kftest vz6li Duch 61; k(ażdy) zzwathÿ kfest by mnoZé Duch 67; fwaty Pavel UmK 2b9; netbals na drahé ostrohy na tvé, bože, {wate nohy UmStKI 44: z sieni fwate troj:ce UmŚLKI 59; svázati dok., koho: Tuž inhed byl ot nich zzwazan (Matyáš od nepřátel) ApS 88; svědčiti nedok., co, dosvědčovati, po- tvrzovati: jest nám to zzwiedchzítý Í(udu), že j' na to bohem ustaven (Kristus) Duch 36; jakž zzwíedchzle... proroci Duch 42; svědečstvo stř., svědectví: jakž svěd- Cie... proroci zzwiedechzcztwem (jistým) Duch 43; svědomie stř.: ---zzwiedomiu LegP, 2,3; svědomý příd., v čem, vědomý, obezná- mený, znalý: všakž sirdce ni v čemž zzwie- domo, jedno tolik, že lakomo JidM 129; svésti dok., co, soustřediti, spojiti, pro- vésti: (Č.) pak nemohl (Ježíš) mieti sedla, (v ň)emž by sč ta (d)rahost {wedla...? UmkKl 102; = UmštKl 24; svět m. - země, svět: což v zzwítye Îüté zvěři, tej sě ta zlob nepřimieří ApD 1a6; ktoZ budü Zívi, uzfie v zzwíetye hrozné divy, jakże všecka &írost zempná bude po všem zzwíetu tempna Pil 2a14, 2a16; bude t(ma) zzuíetu po vSem Pil 2a22; porodi (Zena) to klaté dieté, proslulé juZ na vS$em zzwietye Pil 2b18; VizZe kaZdy, kak jest vrátka seho zzwíeta čest hi chvála JidM 7; kak ho (Přemysla) syn, kak vnuk na mále sé jsá sbyli na sem zzwietye JidM 15; Védie vSeho zzwíeta Íudie, kak je stlal (Jidáš) svú věc z daleka JidM 28; Takž řkúci zařěza (žena) dietě. nepoZdavSi nic na {jwietye JakKl 174;
Strana 311
že jsi (Kriste) na fwiet ve jmě božie přišel UmKl 61; cizí zemé, cizina: d(ruh dru)Znie vzém odpuščenie, j(de na) zzwíet rozpuščeně Duch 76 (nejistý vý- znam); lidé, lidstvo: s anjely veścken zzwiet smütil (J.dáš) ApŠ 63; Ze j’ na to bohem ustaven (Kr.stus), aby jim zzwíet byl uzdrav(en) Duch 38; chtě (Ježíš) vesken fwiet vyküpiti UmKl 63; mohl fwyet to tak zvédéti UmK 1a7; světlost ž., světlo, jas: taká jho (Jana) zzwíethlozzt ostúpi, jakože při blsketu takém nelzé by tam hnüti zrakem... GdyZ pak ona zzwietlozzt minu, fud sé o jho rové svinu ApS 31, 36; svétlf piíd.: v zzwíetlém oblacé Duch 96; v tak zzwietlóm lici Duch 100; Svétsky piíd.: Zzuíeczká moci, co ne- skutíš, k Cemu sirdcé nepr.nutís Pil 2b5; ten, jensto zná viu vèc fwieczku UmKI 18; netbal (JeZí3) nic na fwieczku chválu UmKl 88; = iwyetiku UmStKIl 10; jakZ sé pro jwyetiku éest stává UmSiKl 38; svinûti sé dok., o cem, shrnouti se, shluknouti se okolo né&cho, obklopili néco: fud zzíe o jho (Jana) rové zzwínu ApS 37; 8Y 6j zájm. přivlastňovací zvratné: sám v sobě zzwoy smutek tlačě..., (p)ojma (s) sobi zzwe pastyié clovék... hna sé prec v püicu zzwím skotem Mar 1, 3, 5; Takż tu vše zzwe dobré děnie, mlád sa, činil (muž) Mar 12; (8)edäi (Anna) do zzwe Scépovnicé Mar 36; jakZ chté, dary zzwe dělíš (bože) Mar 49; tobě jed(i)- nému dékuju v$dy, tvorcu zzwemu Mur 65; dáváš (boZe) komuZ co ráéé, ZZwu volü, nic neopáéé Mar 67; gdy£ juZ zzwymí ucenníky rozmluviv jich stav vSeliky..., roskáza (Jan) podlé oltáré ZZwemu rovu dól vytieti ApS 22, 26; 29; 46; 47; 60; 61; 78; 92; 94; 100; 108; 125; 129; 130; 141; 149; ApD 2al3; Duch 28; 84; 97; Pil 1a26; 2a6; JidD la6; 1a9; 1a13; 1a15; 1b18; 1b19; 2a21; 2b10; 2b14; 2b25; JidM 1; 18; 22; 29; 66; 89; 89; 101; 103; 121; 132; 137; 145; JakKl 20; Silv 20; 31; 37; 43; 68; 78; UmKI 88; 71; UmK 3a6; 4b6; UmStKl 28; 58; 66; 67; v. též čas, hodina, nečas svyčěj m., obyčej, obcování, společen- ství: Který-li tobě (bože) s námi fwyczey, eZs vzal sluhy svého oblicéj UmStKIl 65; syn m.: Proc sem jaz (Anna) hi mój muž hyna, ž' ná(m) nedáš (bože) dcerky ni zzyna? Mar 27; počě (dívka) zzýnem Pil 2b14; počenši (královna) zzýna po- rodi JidD 1a17; Vèësta oba zzÿnÿ rôsti JidD 1a18; chtě (Jidáš) viece nežli zzýn vlastný JidD 1a25; cůútieci (královna) obáč zub vilčí v tom svém nalezeném zzynu JidD 1b18; aZ tajivši neutají (královna), že zzýna plačúce da jí (Jidáš) JidD 1b23; chtě býti (Jidáš) vrah té mateře, ješto jho bě zzýněm vzala, a ne jakšto zzýnu lala JidD 2a26, 2a26; kak ho (Přemysla) zzýn, kak vnuk na mále sě jsú sbyli na sem světě JidM 14; budž, mój fynu, u pověsti JakKl 171; Aj, diev- ka porodí [yna Silv 4; (dívce) by bylo jyna jmieti Silv 102; fyn bożi UmKI 82; — syn UmK 2a6; — tyn UmStKI 4; Na ny i na naść syny UmK 4b7; sytost Ż.: jód hi piv (król) tu do zzy- tozzty Pil 2b2; sžéci dok., koho, spáliti: chtěvše (po- hané) jho (Marka) zzseczí, mohli věkem preč utéci ApŠ 108; Satan, satan m., satan, ďábel: Vižu JleŻżus6) ...s jathanem mluviece Silv 9; ščedrý příd., štědrý: počen sě (král) fichzedr hi udaten JidM 17; ščedřě přísl., hojně, bohatě: bych byla (Anna) vňuž jiné tváři, jež tvá milost jjchzedrsie dafi Mar 71; ščenec m., mládě vlka, psa apod.: ve všem vňuž f|jczenecz propastný chtě (Ji- dáš) viece nežli syn vlastný JidD 1a24; dep m., štěp, šlechtěný ovocný strom: tdy juž ovoce včilé na jjchzepiech v kro- kot dospólo JidM 65; dońadź jjchziepow neotrasu JidM 71; vćć Pilat na fichziepy zfieti JidM 73; Junochu, proć mi ty la- mal jjchziepy nekazan6? JidM 93; ktoZ mi fjichziepow mych netlací JidM 98; Kakt svymi hird jest fjchziepy! JidM 101; 311
že jsi (Kriste) na fwiet ve jmě božie přišel UmKl 61; cizí zemé, cizina: d(ruh dru)Znie vzém odpuščenie, j(de na) zzwíet rozpuščeně Duch 76 (nejistý vý- znam); lidé, lidstvo: s anjely veścken zzwiet smütil (J.dáš) ApŠ 63; Ze j’ na to bohem ustaven (Kr.stus), aby jim zzwíet byl uzdrav(en) Duch 38; chtě (Ježíš) vesken fwiet vyküpiti UmKl 63; mohl fwyet to tak zvédéti UmK 1a7; světlost ž., světlo, jas: taká jho (Jana) zzwíethlozzt ostúpi, jakože při blsketu takém nelzé by tam hnüti zrakem... GdyZ pak ona zzwietlozzt minu, fud sé o jho rové svinu ApS 31, 36; svétlf piíd.: v zzwíetlém oblacé Duch 96; v tak zzwietlóm lici Duch 100; Svétsky piíd.: Zzuíeczká moci, co ne- skutíš, k Cemu sirdcé nepr.nutís Pil 2b5; ten, jensto zná viu vèc fwieczku UmKI 18; netbal (JeZí3) nic na fwieczku chválu UmKl 88; = iwyetiku UmStKIl 10; jakZ sé pro jwyetiku éest stává UmSiKl 38; svinûti sé dok., o cem, shrnouti se, shluknouti se okolo né&cho, obklopili néco: fud zzíe o jho (Jana) rové zzwínu ApS 37; 8Y 6j zájm. přivlastňovací zvratné: sám v sobě zzwoy smutek tlačě..., (p)ojma (s) sobi zzwe pastyié clovék... hna sé prec v püicu zzwím skotem Mar 1, 3, 5; Takż tu vše zzwe dobré děnie, mlád sa, činil (muž) Mar 12; (8)edäi (Anna) do zzwe Scépovnicé Mar 36; jakZ chté, dary zzwe dělíš (bože) Mar 49; tobě jed(i)- nému dékuju v$dy, tvorcu zzwemu Mur 65; dáváš (boZe) komuZ co ráéé, ZZwu volü, nic neopáéé Mar 67; gdy£ juZ zzwymí ucenníky rozmluviv jich stav vSeliky..., roskáza (Jan) podlé oltáré ZZwemu rovu dól vytieti ApS 22, 26; 29; 46; 47; 60; 61; 78; 92; 94; 100; 108; 125; 129; 130; 141; 149; ApD 2al3; Duch 28; 84; 97; Pil 1a26; 2a6; JidD la6; 1a9; 1a13; 1a15; 1b18; 1b19; 2a21; 2b10; 2b14; 2b25; JidM 1; 18; 22; 29; 66; 89; 89; 101; 103; 121; 132; 137; 145; JakKl 20; Silv 20; 31; 37; 43; 68; 78; UmKI 88; 71; UmK 3a6; 4b6; UmStKl 28; 58; 66; 67; v. též čas, hodina, nečas svyčěj m., obyčej, obcování, společen- ství: Který-li tobě (bože) s námi fwyczey, eZs vzal sluhy svého oblicéj UmStKIl 65; syn m.: Proc sem jaz (Anna) hi mój muž hyna, ž' ná(m) nedáš (bože) dcerky ni zzyna? Mar 27; počě (dívka) zzýnem Pil 2b14; počenši (královna) zzýna po- rodi JidD 1a17; Vèësta oba zzÿnÿ rôsti JidD 1a18; chtě (Jidáš) viece nežli zzýn vlastný JidD 1a25; cůútieci (královna) obáč zub vilčí v tom svém nalezeném zzynu JidD 1b18; aZ tajivši neutají (královna), že zzýna plačúce da jí (Jidáš) JidD 1b23; chtě býti (Jidáš) vrah té mateře, ješto jho bě zzýněm vzala, a ne jakšto zzýnu lala JidD 2a26, 2a26; kak ho (Přemysla) zzýn, kak vnuk na mále sě jsú sbyli na sem světě JidM 14; budž, mój fynu, u pověsti JakKl 171; Aj, diev- ka porodí [yna Silv 4; (dívce) by bylo jyna jmieti Silv 102; fyn bożi UmKI 82; — syn UmK 2a6; — tyn UmStKI 4; Na ny i na naść syny UmK 4b7; sytost Ż.: jód hi piv (król) tu do zzy- tozzty Pil 2b2; sžéci dok., koho, spáliti: chtěvše (po- hané) jho (Marka) zzseczí, mohli věkem preč utéci ApŠ 108; Satan, satan m., satan, ďábel: Vižu JleŻżus6) ...s jathanem mluviece Silv 9; ščedrý příd., štědrý: počen sě (král) fichzedr hi udaten JidM 17; ščedřě přísl., hojně, bohatě: bych byla (Anna) vňuž jiné tváři, jež tvá milost jjchzedrsie dafi Mar 71; ščenec m., mládě vlka, psa apod.: ve všem vňuž f|jczenecz propastný chtě (Ji- dáš) viece nežli syn vlastný JidD 1a24; dep m., štěp, šlechtěný ovocný strom: tdy juž ovoce včilé na jjchzepiech v kro- kot dospólo JidM 65; dońadź jjchziepow neotrasu JidM 71; vćć Pilat na fichziepy zfieti JidM 73; Junochu, proć mi ty la- mal jjchziepy nekazan6? JidM 93; ktoZ mi fjichziepow mych netlací JidM 98; Kakt svymi hird jest fjchziepy! JidM 101; 311
Strana 312
Stépovnicé Z., Stépnice, ovocnd zahrada: (š)edši (Anna) do své fjchziepownÿczie Mar 36; ščít m., Stit: zlato od odénie hi ot fezytow, hi ot prédrahÿch kursitôv vsady vňuž hořěčl(o) JakKl 28; šest čísl.: ž? mne bóh ješče jest poščiedil flezzt dní ApS 135; šestý čísl.: Svatý Filip ffezzteho dne přěd svü smirtü... sezvav sbor ApS 128; šírost ž., rozlehlost, rozsáhlost: všecka jjrozt zempná bude po všem světu tempna Pil 2a15; Ékariotsky piíd., iskariotskÿ: kak jest na mâle postâla éâka ffcariotezké vlasti JidM 9; Skañéditi nedok., co, zneëisfovati: za malý čas had sě vzkřivi, ten dóm, v němž oZil, jjcarsiedye po přirozeném svém řiedě JidD 2b24; škoda ž.: na svú fjcodu zradil (Jidáš) boha, svú hospodu ApŠ 46; vše na svú budücü jjcodu JidD 1a9; stiéha sé (Pi- lát) budücie jkody UrnK 3a4; -ť část.: Iazt sě ot vás k němu (bohu) blížu ApŠ 138; Bude-lit to, že chlap snide JidM 111; Včěz, set sě čas blíží k tomu, hodovavše jíti k domu JidM 141; - v. též kakť, kdyžť tady přísl. ťfudy: by jho (Jidášova) dušě nešla tady, jadyž slovem zlé prorady v cčlováňů dal.znamenie ApŠ 56; GdeZ pak rúchem nepostláno, Tady kvietím pometáno, jadyšto jmu (Ježíšovi) bylo jéti UmKl 42; táhnüti nedok.; netáhnu (s inf.) brZe..., aZ = sotva..., uZ: Netase jmu (Pilát Jidášovi) féci birZe, aZ sé Judá$ piés zed virZe JidM 81; táhnůti sé, k komu, tíhnouti k někomu: Zlý sě se zlým birzo spřěže, rovný k rovnému zzie týese JidM 50; tajiti nedok.: bitý k mateři pláčě, máti pak tagíeczi miléí JidD 1b16; Muütí sé (žena) sama svü vinü..., aZ tagíwjli ne- utají, Ze syna placüce da jí (Jidáš) JidD 1b22; tajně přísl.: káza (král) dietě v sklepě 312 lékafóm taynye zazdiece éctné chovati ApD 2a16; tajný příd., skrytý, ukrytý: to miesto z Latrana slóve hi dnes Latens rana, hi slôve tûZe pricinû ,,Tayna žába““ po latinu ApD 2b6; také, -že, -ž přísl. - též, rovněž: Tož jmu take dáno píti ApS 80; Hi jest pri téch sloviech tak- dary boZie nejednaké... povédéti Duch 79; - právé tak, stejné, po- dobné: to miesto z Latrana slóve hi dnes Latens rana, hi slóve tüZe prícinü ,,tajná Zába'* po latinu; Takese hi mistr Seneka vykládá sě „sám sé séka*^ ApD 2b7; Zrado, védé, Z' nic nemine$, všakž sama potom oplyne$. takés mohu feci Jude! JidM 27; ,,...nikdie mne tvá moc nü- tekla.* Takes oni (Zidé), kadyZ béZie, kam-li sé kolivék vstéZie, vSakZ nelzé ni- kakž utéci JakKl 43; jakž sám bóh byl küpen nékda penéz za tridcéti, Takes, kto chtěl Žida jmieti, ten ho peněz na tridcétech vybiera JakK1 222; jakZ Adam tělo Císté (vza)) byl, takes bylo jísté (die)vcé takéZ sé poèieti Silv 100; tako, takoZ, tak, takž přísl., spoj. takovým způsobem, tak, právě tak, takto: Tu jsa (muž), jímž smutnějie chodil, (t)iem bóh skot jho viece plodil... Taks tu vše své dobré děnie, mlád sa, činil Mar 12; pojal sobě (muž) ženě hpannu... S tá jsa tak, kterás náhodü dvadcěti let nejmé plodu Mar 20; jakZs chtél (boZe), taksz vše obřiedil Mar 68; by těch (úst) as tak nepoškvirnil ApŠ ó54; velmi sě uZése (Nero), Fka tak: ,,Mój mi zlý ne- Gésel ApD 2a7; jakož jedno sami chtěli (lovci), tak v loviščích vólu jméli Pil 1b18; Hi jest to tak z obyčějě, jakž sě snad hi ješče děje Pil 1b19; Tak sé sta královi tomu Pil 1b25; V tuž dobu muZé naleze (Jidáš)...; v témž miestě jakž ho potáza, Tak jmu, jakž bylo, vykáza JidD 2a18; podlé ňeho (Jidáše) tak leža- la (žena), činieci, jako by spala JidM 161; Taks řkúci (žena) zařčza dietě JakKl1783; A jakž sem snědla (žena) pól jeho (dítě- te), Tak sě ješče dojiem všeho JakKl 210; Zachaf pak o pokušeň(ú) řekl tako Silv 7; Přivedliž ste mě ku pótcě, ne tak
Stépovnicé Z., Stépnice, ovocnd zahrada: (š)edši (Anna) do své fjchziepownÿczie Mar 36; ščít m., Stit: zlato od odénie hi ot fezytow, hi ot prédrahÿch kursitôv vsady vňuž hořěčl(o) JakKl 28; šest čísl.: ž? mne bóh ješče jest poščiedil flezzt dní ApS 135; šestý čísl.: Svatý Filip ffezzteho dne přěd svü smirtü... sezvav sbor ApS 128; šírost ž., rozlehlost, rozsáhlost: všecka jjrozt zempná bude po všem světu tempna Pil 2a15; Ékariotsky piíd., iskariotskÿ: kak jest na mâle postâla éâka ffcariotezké vlasti JidM 9; Skañéditi nedok., co, zneëisfovati: za malý čas had sě vzkřivi, ten dóm, v němž oZil, jjcarsiedye po přirozeném svém řiedě JidD 2b24; škoda ž.: na svú fjcodu zradil (Jidáš) boha, svú hospodu ApŠ 46; vše na svú budücü jjcodu JidD 1a9; stiéha sé (Pi- lát) budücie jkody UrnK 3a4; -ť část.: Iazt sě ot vás k němu (bohu) blížu ApŠ 138; Bude-lit to, že chlap snide JidM 111; Včěz, set sě čas blíží k tomu, hodovavše jíti k domu JidM 141; - v. též kakť, kdyžť tady přísl. ťfudy: by jho (Jidášova) dušě nešla tady, jadyž slovem zlé prorady v cčlováňů dal.znamenie ApŠ 56; GdeZ pak rúchem nepostláno, Tady kvietím pometáno, jadyšto jmu (Ježíšovi) bylo jéti UmKl 42; táhnüti nedok.; netáhnu (s inf.) brZe..., aZ = sotva..., uZ: Netase jmu (Pilát Jidášovi) féci birZe, aZ sé Judá$ piés zed virZe JidM 81; táhnůti sé, k komu, tíhnouti k někomu: Zlý sě se zlým birzo spřěže, rovný k rovnému zzie týese JidM 50; tajiti nedok.: bitý k mateři pláčě, máti pak tagíeczi miléí JidD 1b16; Muütí sé (žena) sama svü vinü..., aZ tagíwjli ne- utají, Ze syna placüce da jí (Jidáš) JidD 1b22; tajně přísl.: káza (král) dietě v sklepě 312 lékafóm taynye zazdiece éctné chovati ApD 2a16; tajný příd., skrytý, ukrytý: to miesto z Latrana slóve hi dnes Latens rana, hi slôve tûZe pricinû ,,Tayna žába““ po latinu ApD 2b6; také, -že, -ž přísl. - též, rovněž: Tož jmu take dáno píti ApS 80; Hi jest pri téch sloviech tak- dary boZie nejednaké... povédéti Duch 79; - právé tak, stejné, po- dobné: to miesto z Latrana slóve hi dnes Latens rana, hi slóve tüZe prícinü ,,tajná Zába'* po latinu; Takese hi mistr Seneka vykládá sě „sám sé séka*^ ApD 2b7; Zrado, védé, Z' nic nemine$, všakž sama potom oplyne$. takés mohu feci Jude! JidM 27; ,,...nikdie mne tvá moc nü- tekla.* Takes oni (Zidé), kadyZ béZie, kam-li sé kolivék vstéZie, vSakZ nelzé ni- kakž utéci JakKl 43; jakž sám bóh byl küpen nékda penéz za tridcéti, Takes, kto chtěl Žida jmieti, ten ho peněz na tridcétech vybiera JakK1 222; jakZ Adam tělo Císté (vza)) byl, takes bylo jísté (die)vcé takéZ sé poèieti Silv 100; tako, takoZ, tak, takž přísl., spoj. takovým způsobem, tak, právě tak, takto: Tu jsa (muž), jímž smutnějie chodil, (t)iem bóh skot jho viece plodil... Taks tu vše své dobré děnie, mlád sa, činil Mar 12; pojal sobě (muž) ženě hpannu... S tá jsa tak, kterás náhodü dvadcěti let nejmé plodu Mar 20; jakZs chtél (boZe), taksz vše obřiedil Mar 68; by těch (úst) as tak nepoškvirnil ApŠ ó54; velmi sě uZése (Nero), Fka tak: ,,Mój mi zlý ne- Gésel ApD 2a7; jakož jedno sami chtěli (lovci), tak v loviščích vólu jméli Pil 1b18; Hi jest to tak z obyčějě, jakž sě snad hi ješče děje Pil 1b19; Tak sé sta královi tomu Pil 1b25; V tuž dobu muZé naleze (Jidáš)...; v témž miestě jakž ho potáza, Tak jmu, jakž bylo, vykáza JidD 2a18; podlé ňeho (Jidáše) tak leža- la (žena), činieci, jako by spala JidM 161; Taks řkúci (žena) zařčza dietě JakKl1783; A jakž sem snědla (žena) pól jeho (dítě- te), Tak sě ješče dojiem všeho JakKl 210; Zachaf pak o pokušeň(ú) řekl tako Silv 7; Přivedliž ste mě ku pótcě, ne tak
Strana 313
jakšto svého otcě Silv 20; (K tomu p?ak sé zdávna (st)lalo, Tak, jakoZ sé jest (hi) stalo Silv 86; Řek tak (Ježíš), ottad sě podviže UmKl 13; Tak, jakšto sem vám povčdči UmkKl 24; Sta sě tak, jakož roz- káza (Ježíš) UmKl 31; = 'UmK 1b2; i byli viec tako s sebú, jako sem jáz, otče, s tebü UmK 1a2; I mohl svét to tak zvédéti UmK 1a7; jakZz (jakZto) — tako (tak) — jak — tak, i — i: coZ... gde... bydlí od v$eliké zbéfi, jakž u ptaéctvé tako v zvéfi Mar 59; by (Ji- dáš) jeho (Piláta) všú včcú vlada, jakšto dvoru, tak poklada JidM 60; Inhed opět jich všeliký křiče, jakž mál, tak veliký UmK 4bó; - do té míry, tolik, tak velice: ni jeden z toho krajé byl, tak mnoho skota jmajé Mar 11; jieZ (boure) sé byli tako lekli (pohané), jakž každý, jamž mohl, utekli ApŠ 112; po jeho (Petra) lícu vrásky plakáním byly tak svadly hi tak suchotú opadly, jakož po všem jeho lícu... byla všě plet jeho zprahla ApŠ 152, 153; v tak světlém líci Duch 100; od tak přémnožené jiezdy Pil 2a1; (slunce a měsíc) sě tak otmíta ovšem, jakž bude t(ma) svétu po všem Pil 2a21; Lovci... tak hroznů věc vzvěděvše Pil 2a26; Mní sé (Ruben) se mnü (Jidásem) vieZé cépy, svü fé(&) tak vysocé zhustiv JidM 103; Cemu tvá mysl tak odjata, nevérny sám svój zlodéju? JidM 136; Které jesté hle- dá$ zbavy, Ze tak litujes (Piláte) jeho (Ježíšovy) hlavy? UmK 3bó5; tu tak der- lavú korunu stáše jeden kopím dávě UmK 4a2; A jsa tak ctný, tak veliký, chtél jsi mál byti vieliky UmStKl 61, 61; tak, a tak, tedy: nelzé by tam hnüti zrakem po všem kostelu v Efežě, Taks mniece (lidé), by tu byl (Jan) leZé ApS 45; tdy chcu tomu, by nepraviece (lékaři) nikomu, Tak, ač chcte, by žívi byli, by mi lékarstva dobyli ApD 1b3; Taks šed (Jidáš), gdež jablek bez mčěna..., uzřě Rubéna JidM 87; Annan lekna sé té řěči viec sé jmu slovem nevzptieci. Tak jeho potupu vida (Doech vz)mluvi potom pří- da Silv 53; Jehož hřiebě to, otáza, proč mu by bylo pojato. Pověděchu řkúce na to: ,,Mistr náš má potiébu toho.** Taks s ním nemluvivse mnoho..., vzloZichu své plá$cé na né UmKl 36; - tak jakž = takže: Slyšte, ...bratřie, kak ny jest bóh v to ust(avil?, by nás každý pravdu pra(vil), Tak jakž bez všeho oblu(du) jest nám to svědčiti Í(udu) Duch 35; na všě, již tu s(táchu?..., dar svatého ducha spad(e)..., tak jakZ sé vééchu div(iti), co by to jim chtělo býti Duch 51; tehdy, hned: jakž Ježúšem obřěz přčstal, Tak v tom miestě křest sě jím stal Silv 64; - takž jakž náhle = jakmile, sotva: Taks jakž náhle v řěči byšta (Pilát a Ji- dáš), oba sobě sě slúbišta JidM 53; takož náhle (s part. -nt-) = jakmile, sotva: Takos náhle to uzřieci (Anna), vzedše plaččívě mluvieci Mar 44; taký příd. - takový, takovýto: K tej FéCi žena zaplaka řkúci: ,„Nenie mi mysl taká.* JidM 172; takový, tak značný, tak veliký: Taka jho (Jana) světlost ostúpi, jakože při blsketu takem nelzě by tam hnüti zrakem ApS 31, 32; gdyZ kto vezme nesmysl taky, jenšto ani mezi ptáky... bývá ApD 1a16; Taku vinu na sé pobdie (Zidé), po tej řěči, jakšto Job die JakKl 37; takýž příd., právě takový: (z ni)ež (země) jakž Adam tělo čístě (vza)l byl, takéž bylo jístě (die)vcě takes sě počieti Silv 101 (nejisté, snad přísl. takéž); tamež přísl., tamže, tamtéž: tames LegPNaneb 2a19; tamo, tam přísl. - tam, na to místo: hna sě (člověk) preč v púšču (s) svým skotem, Tam, gdež ho měsiecóv pěti nikte nemohl byl vzvédéti Mar 6; mysíü hi sém hi tam točě (Jidáš) JidD 2a20 (na rüzná místa); Had zkřenuv nemohl utéci Tam, gdež chtěl přěs zimu léci JidD 2b21; oba ta dva krále... vzdviZeta sé piéd sé v zerfu, chtiece tam k Jerusalerhu JakKl 18; pakli tam (s)stüpu do pekla, n: kd.e mne tvá moc (bože) nútekla JakKl 41; - tam, na tom místé: pii blsketu takém nelzé by tam hnúti zrakem po všem kostelu v EfeZé ApS 33; Mohuč jedno město sló- ve, gdež potok hi fčka plóve meny dosti slovútnými Tam mezi mčsty jinými Pil Jal2, by jim bylo tvé jmě známo 313
jakšto svého otcě Silv 20; (K tomu p?ak sé zdávna (st)lalo, Tak, jakoZ sé jest (hi) stalo Silv 86; Řek tak (Ježíš), ottad sě podviže UmKl 13; Tak, jakšto sem vám povčdči UmkKl 24; Sta sě tak, jakož roz- káza (Ježíš) UmKl 31; = 'UmK 1b2; i byli viec tako s sebú, jako sem jáz, otče, s tebü UmK 1a2; I mohl svét to tak zvédéti UmK 1a7; jakZz (jakZto) — tako (tak) — jak — tak, i — i: coZ... gde... bydlí od v$eliké zbéfi, jakž u ptaéctvé tako v zvéfi Mar 59; by (Ji- dáš) jeho (Piláta) všú včcú vlada, jakšto dvoru, tak poklada JidM 60; Inhed opět jich všeliký křiče, jakž mál, tak veliký UmK 4bó; - do té míry, tolik, tak velice: ni jeden z toho krajé byl, tak mnoho skota jmajé Mar 11; jieZ (boure) sé byli tako lekli (pohané), jakž každý, jamž mohl, utekli ApŠ 112; po jeho (Petra) lícu vrásky plakáním byly tak svadly hi tak suchotú opadly, jakož po všem jeho lícu... byla všě plet jeho zprahla ApŠ 152, 153; v tak světlém líci Duch 100; od tak přémnožené jiezdy Pil 2a1; (slunce a měsíc) sě tak otmíta ovšem, jakž bude t(ma) svétu po všem Pil 2a21; Lovci... tak hroznů věc vzvěděvše Pil 2a26; Mní sé (Ruben) se mnü (Jidásem) vieZé cépy, svü fé(&) tak vysocé zhustiv JidM 103; Cemu tvá mysl tak odjata, nevérny sám svój zlodéju? JidM 136; Které jesté hle- dá$ zbavy, Ze tak litujes (Piláte) jeho (Ježíšovy) hlavy? UmK 3bó5; tu tak der- lavú korunu stáše jeden kopím dávě UmK 4a2; A jsa tak ctný, tak veliký, chtél jsi mál byti vieliky UmStKl 61, 61; tak, a tak, tedy: nelzé by tam hnüti zrakem po všem kostelu v Efežě, Taks mniece (lidé), by tu byl (Jan) leZé ApS 45; tdy chcu tomu, by nepraviece (lékaři) nikomu, Tak, ač chcte, by žívi byli, by mi lékarstva dobyli ApD 1b3; Taks šed (Jidáš), gdež jablek bez mčěna..., uzřě Rubéna JidM 87; Annan lekna sé té řěči viec sé jmu slovem nevzptieci. Tak jeho potupu vida (Doech vz)mluvi potom pří- da Silv 53; Jehož hřiebě to, otáza, proč mu by bylo pojato. Pověděchu řkúce na to: ,,Mistr náš má potiébu toho.** Taks s ním nemluvivse mnoho..., vzloZichu své plá$cé na né UmKl 36; - tak jakž = takže: Slyšte, ...bratřie, kak ny jest bóh v to ust(avil?, by nás každý pravdu pra(vil), Tak jakž bez všeho oblu(du) jest nám to svědčiti Í(udu) Duch 35; na všě, již tu s(táchu?..., dar svatého ducha spad(e)..., tak jakZ sé vééchu div(iti), co by to jim chtělo býti Duch 51; tehdy, hned: jakž Ježúšem obřěz přčstal, Tak v tom miestě křest sě jím stal Silv 64; - takž jakž náhle = jakmile, sotva: Taks jakž náhle v řěči byšta (Pilát a Ji- dáš), oba sobě sě slúbišta JidM 53; takož náhle (s part. -nt-) = jakmile, sotva: Takos náhle to uzřieci (Anna), vzedše plaččívě mluvieci Mar 44; taký příd. - takový, takovýto: K tej FéCi žena zaplaka řkúci: ,„Nenie mi mysl taká.* JidM 172; takový, tak značný, tak veliký: Taka jho (Jana) světlost ostúpi, jakože při blsketu takem nelzě by tam hnüti zrakem ApS 31, 32; gdyZ kto vezme nesmysl taky, jenšto ani mezi ptáky... bývá ApD 1a16; Taku vinu na sé pobdie (Zidé), po tej řěči, jakšto Job die JakKl 37; takýž příd., právě takový: (z ni)ež (země) jakž Adam tělo čístě (vza)l byl, takéž bylo jístě (die)vcě takes sě počieti Silv 101 (nejisté, snad přísl. takéž); tamež přísl., tamže, tamtéž: tames LegPNaneb 2a19; tamo, tam přísl. - tam, na to místo: hna sě (člověk) preč v púšču (s) svým skotem, Tam, gdež ho měsiecóv pěti nikte nemohl byl vzvédéti Mar 6; mysíü hi sém hi tam točě (Jidáš) JidD 2a20 (na rüzná místa); Had zkřenuv nemohl utéci Tam, gdež chtěl přěs zimu léci JidD 2b21; oba ta dva krále... vzdviZeta sé piéd sé v zerfu, chtiece tam k Jerusalerhu JakKl 18; pakli tam (s)stüpu do pekla, n: kd.e mne tvá moc (bože) nútekla JakKl 41; - tam, na tom místé: pii blsketu takém nelzé by tam hnúti zrakem po všem kostelu v EfeZé ApS 33; Mohuč jedno město sló- ve, gdež potok hi fčka plóve meny dosti slovútnými Tam mezi mčsty jinými Pil Jal2, by jim bylo tvé jmě známo 313
Strana 314
zde v zemi hi v nebi tamo UmkKl 8; tázati nedok., tázati se: Pilát, co sé stalo, týese JidM 106; - tázati sé: d(ruh na) druZní stav zzíe tyesíe Duch 69; tbáti nedok., čeho, na co, o čem, dbáti, všímati si, starati se, věnovati pozornost: pitie dáno bylo (Matyášovi), jímšto mnoho Íudí zbylo, napiv&e sé, svého zra- ku... Všakž je pil, netbagíe o ném ApS 82; pospiesiv (Jidáš) preč svého plutie, Netbagíe, co sé zde mütie, jimSto zlü pamět ostavil JidD 2b15; Netbay ...nice na to, gdyžť jest ovoce nótjato JidM 109; jehož sě člověk nedomní, ten čúš, jenž na sé nepomní, ani tbá milosti božie JidM 119; Netbal (JeZí3) nic na svéckü chválu UmKl 88; = nic netbal UmStKl 10; toho sé dnes zmyvaji (Pilát), Ze, coZ mu (Kristovi) sé stane, nedbagy UmK 4b3à; ty, náš tvorče milý, maje všemohúcie síly, Netbals na drahé ostrohy UmšíKl 43 (nestdls o né); tdy, tehdy, tehdyž přísl. - tehdy: hi ten (had) sé tdí raduje, gdyZ sé plodem sbo- žen čuje Mar 62; Tuž inhed byl (Matyáš) ot nich (nepřátel) svázán a v želář vsaditi kázán. Tehdy ty, již naň nastáli, tu, gdež přěd želářem stáli, zem(čě)... pochytla jě ApŠ 90; T(olik sem byl Íudem hrozen Tdy, gdy$to jsem byl porozen? ApD 2a9; Tehdy mistři sě sezřěvše, dachu jmu řčč, jakž uměvše ApD 2al0; obyklů žena hodinü porodi to klaté dietě... Tehdy král jakZ tu féc vzvédé od posla..., by jmu v sirdcu radost velé Pil 2519; a tdy juž ovoce včilé na ščepiech v krokot do- spělo JidM 64; podlé ňeho (Jidáše) tak ležala (žena), činieci, jako by spala. Tdý pobudi jie řka JidM 163; Tehdy ona (žena) odpovědě JakKWl 189; z niešto (ze- mě) Adam byl stvořen, jakž tdy ni tir- novy kofen byl sé v jejie pofu bera Silv 90; ottad sé podviZe (JeZi5) sém k Jeru- salemi blíZe... Tehdys příde do Betfajé UmkKl 16; jenž (Herodes) tehdy bieš přišel na hody UmK 3a3; tedy, pak: Ale tdy chcu tomu..., by mi lékarstva dobyli ApD 1b1; téei nedok.: Mohan, sly$u, récé déjü, jezZ vodü techze hlubokü Pil 1a17; 314 tehdy v. tdy tělesně přísl., télesné, hmotné: d(uch vňu)ž holub stál tyelezznyé Duch 94; tělo stř.: Benátčené Tyelo jeho (Marka) odtad vzemše... do Benátek je přčnesli ApS 116; jakZ Adam tyelo &ist& (vza)l byl, takéž bylo jísté (die)vcé takéZz sé pocieti Silv 99; temný příd.: všecka Sírost zempná bude po všem světu tempna Pil 2a16; ten zájm. ukazovací, ukazuje na pří- tomnou, blízkou osobu nebo věc; odka- zuje na někoho nebo něco známého, na to, o čem se mluvilo nebo mluví, na to, co bylo nebo bude blíže určeno: ni jeden z toho krajé byl, tak mnoho skota jmajé Mar 10; pojal sobé (muZ) Zené hpannu ...8 tu jsa tak, kterüs náhodü dvadcéti let nejmě plodu Mar 20; v němž si ne- zlišil (bože) hi hada, že hi ten sě tdy ra- duje Mar 62; vieš to, silný bože, což sem kdy myslila Mar 74; jat byl (Jan)... ciesařem Domiciánem. Tet jho chtě mu- čiti, vsadi v olej vrúcí ApŠ 4; budeš vzat v nedělu v to bydlo, v ňemž sč neděčíu ApŠ 13; By den the svaté neděle ApŠ 21; V tohož miesto apoštola Matyáš jest do- sáhl stola... Then Matyáš mnohé zdraviv ApŠ 72; Benátčené... sú... prohlesli ...najviece svatost pro tu, jieZ sé jim mnoho dostává ApŠ 121; v kteréjž koli práci bude (Benátčan), The jeho (Marka) pomoců zbude ApS 127; sezvav (Filip) sbor žákovstva svého... v Jerapolim toho mésta ApS 132; tohož sě nikakž ne- zbavu, bych nevzvédél, to vem pravu, které žena jmá üsilé pfi nepokoju te chvíle ApD 1b14, 1b16; 'Ty z Ejipta, oni z Fryjie, tito sü pak z Pamfylijie; sise z Libské zemé vzpá(ly), Tý znajú mor- ských měst (skály) Duch 15, 18; Sly- chal-li jest to kto živý, neb ta slova neb thý div(y), jéž tito činie ve mnozé...? Duch 25, 26, 26; (lidé) sě včěchu div(iti), co by to jim chtělo býti Duch 52; Hi byl jeden král tu gdasi, slovútný muž po své časy... A ten král... zamysli chté jéti lovit Pil 1b1; Hi mohlo to býti v řúju Pil 1b27; což chtěl (král), musi sě to státi Pil 2b10; porodi (žena) to klaté dietě,
zde v zemi hi v nebi tamo UmkKl 8; tázati nedok., tázati se: Pilát, co sé stalo, týese JidM 106; - tázati sé: d(ruh na) druZní stav zzíe tyesíe Duch 69; tbáti nedok., čeho, na co, o čem, dbáti, všímati si, starati se, věnovati pozornost: pitie dáno bylo (Matyášovi), jímšto mnoho Íudí zbylo, napiv&e sé, svého zra- ku... Všakž je pil, netbagíe o ném ApS 82; pospiesiv (Jidáš) preč svého plutie, Netbagíe, co sé zde mütie, jimSto zlü pamět ostavil JidD 2b15; Netbay ...nice na to, gdyžť jest ovoce nótjato JidM 109; jehož sě člověk nedomní, ten čúš, jenž na sé nepomní, ani tbá milosti božie JidM 119; Netbal (JeZí3) nic na svéckü chválu UmKl 88; = nic netbal UmStKl 10; toho sé dnes zmyvaji (Pilát), Ze, coZ mu (Kristovi) sé stane, nedbagy UmK 4b3à; ty, náš tvorče milý, maje všemohúcie síly, Netbals na drahé ostrohy UmšíKl 43 (nestdls o né); tdy, tehdy, tehdyž přísl. - tehdy: hi ten (had) sé tdí raduje, gdyZ sé plodem sbo- žen čuje Mar 62; Tuž inhed byl (Matyáš) ot nich (nepřátel) svázán a v želář vsaditi kázán. Tehdy ty, již naň nastáli, tu, gdež přěd želářem stáli, zem(čě)... pochytla jě ApŠ 90; T(olik sem byl Íudem hrozen Tdy, gdy$to jsem byl porozen? ApD 2a9; Tehdy mistři sě sezřěvše, dachu jmu řčč, jakž uměvše ApD 2al0; obyklů žena hodinü porodi to klaté dietě... Tehdy král jakZ tu féc vzvédé od posla..., by jmu v sirdcu radost velé Pil 2519; a tdy juž ovoce včilé na ščepiech v krokot do- spělo JidM 64; podlé ňeho (Jidáše) tak ležala (žena), činieci, jako by spala. Tdý pobudi jie řka JidM 163; Tehdy ona (žena) odpovědě JakKWl 189; z niešto (ze- mě) Adam byl stvořen, jakž tdy ni tir- novy kofen byl sé v jejie pofu bera Silv 90; ottad sé podviZe (JeZi5) sém k Jeru- salemi blíZe... Tehdys příde do Betfajé UmkKl 16; jenž (Herodes) tehdy bieš přišel na hody UmK 3a3; tedy, pak: Ale tdy chcu tomu..., by mi lékarstva dobyli ApD 1b1; téei nedok.: Mohan, sly$u, récé déjü, jezZ vodü techze hlubokü Pil 1a17; 314 tehdy v. tdy tělesně přísl., télesné, hmotné: d(uch vňu)ž holub stál tyelezznyé Duch 94; tělo stř.: Benátčené Tyelo jeho (Marka) odtad vzemše... do Benátek je přčnesli ApS 116; jakZ Adam tyelo &ist& (vza)l byl, takéž bylo jísté (die)vcé takéZz sé pocieti Silv 99; temný příd.: všecka Sírost zempná bude po všem světu tempna Pil 2a16; ten zájm. ukazovací, ukazuje na pří- tomnou, blízkou osobu nebo věc; odka- zuje na někoho nebo něco známého, na to, o čem se mluvilo nebo mluví, na to, co bylo nebo bude blíže určeno: ni jeden z toho krajé byl, tak mnoho skota jmajé Mar 10; pojal sobé (muZ) Zené hpannu ...8 tu jsa tak, kterüs náhodü dvadcéti let nejmě plodu Mar 20; v němž si ne- zlišil (bože) hi hada, že hi ten sě tdy ra- duje Mar 62; vieš to, silný bože, což sem kdy myslila Mar 74; jat byl (Jan)... ciesařem Domiciánem. Tet jho chtě mu- čiti, vsadi v olej vrúcí ApŠ 4; budeš vzat v nedělu v to bydlo, v ňemž sč neděčíu ApŠ 13; By den the svaté neděle ApŠ 21; V tohož miesto apoštola Matyáš jest do- sáhl stola... Then Matyáš mnohé zdraviv ApŠ 72; Benátčené... sú... prohlesli ...najviece svatost pro tu, jieZ sé jim mnoho dostává ApŠ 121; v kteréjž koli práci bude (Benátčan), The jeho (Marka) pomoců zbude ApS 127; sezvav (Filip) sbor žákovstva svého... v Jerapolim toho mésta ApS 132; tohož sě nikakž ne- zbavu, bych nevzvédél, to vem pravu, které žena jmá üsilé pfi nepokoju te chvíle ApD 1b14, 1b16; 'Ty z Ejipta, oni z Fryjie, tito sü pak z Pamfylijie; sise z Libské zemé vzpá(ly), Tý znajú mor- ských měst (skály) Duch 15, 18; Sly- chal-li jest to kto živý, neb ta slova neb thý div(y), jéž tito činie ve mnozé...? Duch 25, 26, 26; (lidé) sě včěchu div(iti), co by to jim chtělo býti Duch 52; Hi byl jeden král tu gdasi, slovútný muž po své časy... A ten král... zamysli chté jéti lovit Pil 1b1; Hi mohlo to býti v řúju Pil 1b27; což chtěl (král), musi sě to státi Pil 2b10; porodi (žena) to klaté dietě,
Strana 315
proslulé juž na všem světě Pil 2b17; máti pak tajieci milčí, cútieci obáč zub vilčí v tom svém nalezeném synu JidD 1b18; Přihodi sě toho času, včě Pilát na $cépy zřieti JidM 72; Judáš by oženěn vdovůú, a ta vlastná máti jemu JidM 115; Viz, kak co gda příde k čemu, jehož sě člověk nedomní, ten čúš, jenž na sě nepomní JidM 118; To, což sem ztravy schovala JakKl 192; (ni) had ješče toho věka (by)l jie (země) kde usty pochytil Silv 96; milost tobú mně daná by ta byla jimi znäna UmKl!l 10; Tehdyž příde do Bet- fajé na tu horu olivecskü, Ten, jensto zná v$u vée svéckü UmkKl 17, 18; Nejsem vinen v tom éclovéce; a toho sé dnes zmy- vaji (Pilát), Ze, coZ mu sé stane, nedbaji UmK 4bl1, 4b2; I musím to réci pílné: Sám-lis milost, cis milostiv, eZs sé milosti nezhostiv? UmStKl 54; Mar 35; 35; 44; 69; ApS 8; 16; 28; 30; 48; 52; 64; 55; 62; 66; 90; 102; 106; 1383; 136; 139; 140; 145; ApD 1a4; 1a?; 1a?; lal3; 1b1; 1b6; 4b9; 1b10; 1b18; 2a2; 2a12; 2b8; 2b18; Duch 1; 2; 29; 33; 36; 87; 39; 46; 57; 59; 79; Pil lal; 1a2; 1a?; la21; 1a21; 1b4; 1b19; 1b22; 1b25; 2a8; 2a8; 2a11; 2a12; 2a18; 2a23; 2a25; 2b8; 2b18; 2b14; 2b19; 2b22; JidD 1a26; 1a27; 1a27; 1b2; 1b3; 1b11; 2a18; 2a19; 2a23; 2a24; 2b24; JidM 10; 19; 42; 43; 61; 66; 75; 76; 88; 85; 94; 95; 95; 96; 99; 109; 111; 182; 184; 141; 150; 155; 164; 171; JakKIl 15; 21; 30; 38; 48; 52; 181; 182; 194; 218; 228; Silv 3; 5; 17; 185; 23; 25; 33; 40; 41; 45; 46; 51; 57; 69; 71; 73; 7?; 79; 81; $7; UmKIl 4; 6; 25; 32; 34; 35; 66; 70; 73; 74; 95; 102; UmK la?; 1b3; 1bó; 2b2; 2b9; 3al; 3a10; 4a2; 4b6; UmStKIl 24; 31; 40; 46; - mezi tiem = mezitím, zatím, během toho: plačúci pade (Anna) nicé, (k) bohu vzdy&üci s pokorü. Mezi tyem veztieci vzhóru, uzíé v hrué£cé hniezdo vrabie Mar 39; král jakZ tu réé vzvédé od posla..., by jmu v sirdcu ra- dost velé. A poselz toho veselé mezi tyem juže potázal, kak by jemu (dítěti) v(z)- dieti kázal Pil 2b23; přijat sa (Jidáš) v cužú dědinu, až králová... svým neča- sem, jenZ sé mezi tyém nahodi, poécensi syna porodi JidD 1a16; Mezi tyem sé to pak uda, Z' vynéde Pilát hi Juda JidM 61; Mezi tyem sám král zavola na Annu Silv 47; - v tom miesté = tehdy, hned tehdy: V tom miestě oni lékaři, tu žábu, jakž v sé byl vchvátil, dachu jmu, by jíu? vyvrátil ApD 2a1; jakž Ježúšem obféz pféstal, tak v tom miestě křest sě jím stal Silv 64; - vtu dobu = v té době, tehdy: Kakž pak jest (ovoce) v tu dobu lacno, všakž jest pro novinu vzácno JidM 67; počěchu (zloději) to maso čúci, gdež ona (žena) pekla v tu dobu JakKl 182; - jímž — tiem = čím — tím: jímž smut- nějie chodil (muž), -yem bóh skot jho viece plodil Mar 9; tento zájm. ukazovací: Věčší svatý Jakub slóve činem trojie čceti hotové...; podlé tyechto tří četí práva, jímž z ji- ných jest věcí mnohem ApD 2b12; To j’ podobno k div(u), že týto, z Galilé jsúce..., všéch jazykóv řčči j(majü) Duch 3; my Parthové, týto Médi a týto jsú z Élamícka a si z Mežopotamicka Duch 10, 11; ti z Ejipta, oni z Fryjie, Tyto sá pak z Pamfylijie... Z Cyrenejska sú pak mnoz(í) a týto z Říma příchozí Duch 16, 20; Slýchal-li jest to kto živý, neb ta slova neb ty div(y), jéZ týto činie ve mnozé...? Dueh 27; tenže, tenž zájm. ukazovací, a ten, ten tedy, právě ten, ten pak: vieš to, silný boZe, coZ sem kdy myslila, tose vies, Z' sem sé jinam net&cal(a) Mar 75; pfi nich (andělech) sé nesmiestil (Jidáš), ale k nimšto sě přičěstil, při tyechs skončal jest ApŠ 66; V tohos miesto apoštola Matyáš jest dosáhl stola ApS 68; pitie dáno bylo (Matyášovi), jímšto mnoho Íudí zbylo... svého zraku. Tos jmu také dáno píti ApŠ 80; Tohos sě nikakž ne- zbavu, bych nevzvěděl ..., které žena jmá úsilé ApD 1b13; V toms hi v jiném blúdiv slepě zlý král ApD 2al4; Při- šedš(e) zloději nocní, jišto byli ješče moc- ní..., Tys, chtěvše ten dóm minůúci, po- čěchu to maso čúci JakKl 181; - v tomž = hned: V toms pak, uslyšav (Jan) hlas boží, na modlitvě sě položi ApS 18; v tuž dobu = tehdy, tu: V tus dobu 315
proslulé juž na všem světě Pil 2b17; máti pak tajieci milčí, cútieci obáč zub vilčí v tom svém nalezeném synu JidD 1b18; Přihodi sě toho času, včě Pilát na $cépy zřieti JidM 72; Judáš by oženěn vdovůú, a ta vlastná máti jemu JidM 115; Viz, kak co gda příde k čemu, jehož sě člověk nedomní, ten čúš, jenž na sě nepomní JidM 118; To, což sem ztravy schovala JakKl 192; (ni) had ješče toho věka (by)l jie (země) kde usty pochytil Silv 96; milost tobú mně daná by ta byla jimi znäna UmKl!l 10; Tehdyž příde do Bet- fajé na tu horu olivecskü, Ten, jensto zná v$u vée svéckü UmkKl 17, 18; Nejsem vinen v tom éclovéce; a toho sé dnes zmy- vaji (Pilát), Ze, coZ mu sé stane, nedbaji UmK 4bl1, 4b2; I musím to réci pílné: Sám-lis milost, cis milostiv, eZs sé milosti nezhostiv? UmStKl 54; Mar 35; 35; 44; 69; ApS 8; 16; 28; 30; 48; 52; 64; 55; 62; 66; 90; 102; 106; 1383; 136; 139; 140; 145; ApD 1a4; 1a?; 1a?; lal3; 1b1; 1b6; 4b9; 1b10; 1b18; 2a2; 2a12; 2b8; 2b18; Duch 1; 2; 29; 33; 36; 87; 39; 46; 57; 59; 79; Pil lal; 1a2; 1a?; la21; 1a21; 1b4; 1b19; 1b22; 1b25; 2a8; 2a8; 2a11; 2a12; 2a18; 2a23; 2a25; 2b8; 2b18; 2b14; 2b19; 2b22; JidD 1a26; 1a27; 1a27; 1b2; 1b3; 1b11; 2a18; 2a19; 2a23; 2a24; 2b24; JidM 10; 19; 42; 43; 61; 66; 75; 76; 88; 85; 94; 95; 95; 96; 99; 109; 111; 182; 184; 141; 150; 155; 164; 171; JakKIl 15; 21; 30; 38; 48; 52; 181; 182; 194; 218; 228; Silv 3; 5; 17; 185; 23; 25; 33; 40; 41; 45; 46; 51; 57; 69; 71; 73; 7?; 79; 81; $7; UmKIl 4; 6; 25; 32; 34; 35; 66; 70; 73; 74; 95; 102; UmK la?; 1b3; 1bó; 2b2; 2b9; 3al; 3a10; 4a2; 4b6; UmStKIl 24; 31; 40; 46; - mezi tiem = mezitím, zatím, během toho: plačúci pade (Anna) nicé, (k) bohu vzdy&üci s pokorü. Mezi tyem veztieci vzhóru, uzíé v hrué£cé hniezdo vrabie Mar 39; král jakZ tu réé vzvédé od posla..., by jmu v sirdcu ra- dost velé. A poselz toho veselé mezi tyem juže potázal, kak by jemu (dítěti) v(z)- dieti kázal Pil 2b23; přijat sa (Jidáš) v cužú dědinu, až králová... svým neča- sem, jenZ sé mezi tyém nahodi, poécensi syna porodi JidD 1a16; Mezi tyem sé to pak uda, Z' vynéde Pilát hi Juda JidM 61; Mezi tyem sám král zavola na Annu Silv 47; - v tom miesté = tehdy, hned tehdy: V tom miestě oni lékaři, tu žábu, jakž v sé byl vchvátil, dachu jmu, by jíu? vyvrátil ApD 2a1; jakž Ježúšem obféz pféstal, tak v tom miestě křest sě jím stal Silv 64; - vtu dobu = v té době, tehdy: Kakž pak jest (ovoce) v tu dobu lacno, všakž jest pro novinu vzácno JidM 67; počěchu (zloději) to maso čúci, gdež ona (žena) pekla v tu dobu JakKl 182; - jímž — tiem = čím — tím: jímž smut- nějie chodil (muž), -yem bóh skot jho viece plodil Mar 9; tento zájm. ukazovací: Věčší svatý Jakub slóve činem trojie čceti hotové...; podlé tyechto tří četí práva, jímž z ji- ných jest věcí mnohem ApD 2b12; To j’ podobno k div(u), že týto, z Galilé jsúce..., všéch jazykóv řčči j(majü) Duch 3; my Parthové, týto Médi a týto jsú z Élamícka a si z Mežopotamicka Duch 10, 11; ti z Ejipta, oni z Fryjie, Tyto sá pak z Pamfylijie... Z Cyrenejska sú pak mnoz(í) a týto z Říma příchozí Duch 16, 20; Slýchal-li jest to kto živý, neb ta slova neb ty div(y), jéZ týto činie ve mnozé...? Dueh 27; tenže, tenž zájm. ukazovací, a ten, ten tedy, právě ten, ten pak: vieš to, silný boZe, coZ sem kdy myslila, tose vies, Z' sem sé jinam net&cal(a) Mar 75; pfi nich (andělech) sé nesmiestil (Jidáš), ale k nimšto sě přičěstil, při tyechs skončal jest ApŠ 66; V tohos miesto apoštola Matyáš jest dosáhl stola ApS 68; pitie dáno bylo (Matyášovi), jímšto mnoho Íudí zbylo... svého zraku. Tos jmu také dáno píti ApŠ 80; Tohos sě nikakž ne- zbavu, bych nevzvěděl ..., které žena jmá úsilé ApD 1b13; V toms hi v jiném blúdiv slepě zlý král ApD 2al4; Při- šedš(e) zloději nocní, jišto byli ješče moc- ní..., Tys, chtěvše ten dóm minůúci, po- čěchu to maso čúci JakKl 181; - v tomž = hned: V toms pak, uslyšav (Jan) hlas boží, na modlitvě sě položi ApS 18; v tuž dobu = tehdy, tu: V tus dobu 315
Strana 316
mužě naleze (Jidáš), an sě s moié k biéhu veze JidD 2a15; - tiemz = proto: Na mè pak sé néco domnís, Tyems ho (dřívějšího muže) viece než mě pomnís JidM 170; - tiemZ = právě tak, stejně: nenie jmu (Kristovi) třéba žehnánie; Tyems naj- menšieho dle pirsta netřéba jíe)mu jest krsta Silv 59; teprv přísl., teprve, až: gdyž sě zdravie ruší, tepýrw tu bude poznáno, nač komu kak zčestie dáno JidM 123; též přísl., rovněž, také: A což ande thěs jinými stává sě bratry vlastnými JidD 1b8; Tiberius m., jm. os.: tyber--- LegP Ver N4; tichý příd.: jezdiv (Kristus) na oslétku lichém v obyééju sprostné tychem UmK 2b6; — tycheem UmŚtKI 50; tisééti sé nedok., v co, vilaëovali se nè- kam, násilím se někam dostávati: přikrad sě (Jidáš) v cuzie pastviščě, mimo bratra v čest zzie tý(chzie JidD 1a21; tlačiti nedok. koho, co, zatlačovati, potlačovati, utlačovati: sam v sobě svój smutek tlachzíe... člověk zamůútiv živo- tem, hna sě preč v púšču Mar 1; druh, gdež móže, druha tlachzič a bitý k mateři pláčě JidD 1b14; - co, pošlapávati, ničiti: ktož mi ščěpóv mých netlachzi JidM 98; tma Z.: stane sé diva viece ot sluncé hi ot mésiecé, Ze sé tak otmíta ovšem, jakž bude t-- světu po všem Pil 2a22; točiti nedok., čím: mysílú hi sčm hi tam tochzíe (Jidáš), kam by svój smutek obrá- til JidD 2a20; točúšto přísl., totiž: O tom času velmi trudném, Tochzufto o tom dni sûdném Pil 1a2; tolik přísl. fťolik, do té míry: všakž sirdce ni v čemž svědomo, jedno tolik, že lakomo JidM 130; - tak velice: Talik sem byl fudem hrozen tdy, gdy&to jsem byl porozen? ApD 2a8; trhnúti dok., čím: Poskyt každý rukú tirzze JakKl 196; trnový příd.: tdy ni tirnowy kořen byl sě v jejie (země) polu bera Silv 90; trnúti nedok.: chodě sirdcem zavše tYrniil (Jidaż) JidD 1b4 (trnulo mu srdce); 316 trój čísl., trojí: Věčší svatý Jakub slóve činem trogie écti hotové ApD 2b10; trojicě ž.; svatá Trojice: I řku brž, ežs milost sama, pošlá z najvyššieho chráma k nám, z sieni svaté trogycze UmŚtKl 59; trón m., trün: sada (s) sceptrem, sédl (Kristus) na tronye UmKl 114; = UmStKl 36; trpěti nedok., co: Svatý Marek Casa svého Tyrpiel mnoho protivného ApS 95; trud m., namáhavá práce, strádání: Matyáš jest dosáhl stola, na ňemž po ve- likém trudye séde ApS 70; truditi sé nedok., namáhati se, lopotiti se: gdyZ sé komu lov pochyći a cas sé k to(m)u poZicí: dotad lovec rád zzie trudy, a(2) jho sotné noc zapudí Pil 1523; trudný příd., strastiplnů, těžký: O tom času velmi trudném, točúšto o tom dni sudnem Pil Ial; tfóba pfisl.; (je) třéba čeho komu = někdo potřebuje něco: a nad to pojme- nován(ie) nenie jmu (JeZíSovi) trzieba Zehnánie Silp 58; Trzieba jho (oslátka) mistru našemu UmKl 30; = Trzyeba UmK 1b1; tfideéti, trideéti Císl., tFicet: jakž sám bóh byl küpen nékda penéz za trydezyety, takéž, kto chtěl Žida jmieti, ten ho peněz na trydczietech vybiera JakKl 221, 223; třie čísl., tFi: trsi dni jho hledavse (ne- přátelé Matyáše) ApŠ 84; podlé těchto trsí écti práva ApD 2b12; stasta (oba králové) za mořem na měle s trsmie sty koräböv JakKl 2; tščicě ž., tesknost, úzkost: po všem jeho (Petra) licu hi plakáním hi pak t fjehzicziu byla všě plet jeho zprahla ApŠ 155 (postem VýbAk); tščieti sě nedok., kam, toužiti, dychtiti po něčem, státi o něco: vieš (bože), ž' sem zzíe jinam netíchzal-, kromě což bych plodu vzala, vždy mi bylo na útrobě Mar 76; tu, tuž přísl. - zde, na tomto místě, tam, na łom mistć: hna sě (člověk) preč v piścu... Tu jsa, ...bóh skot jho viece plodil Mar 8; nelzé by tam hnüti zrakem po všem kostelu v Efežě, takž mniece
mužě naleze (Jidáš), an sě s moié k biéhu veze JidD 2a15; - tiemz = proto: Na mè pak sé néco domnís, Tyems ho (dřívějšího muže) viece než mě pomnís JidM 170; - tiemZ = právě tak, stejně: nenie jmu (Kristovi) třéba žehnánie; Tyems naj- menšieho dle pirsta netřéba jíe)mu jest krsta Silv 59; teprv přísl., teprve, až: gdyž sě zdravie ruší, tepýrw tu bude poznáno, nač komu kak zčestie dáno JidM 123; též přísl., rovněž, také: A což ande thěs jinými stává sě bratry vlastnými JidD 1b8; Tiberius m., jm. os.: tyber--- LegP Ver N4; tichý příd.: jezdiv (Kristus) na oslétku lichém v obyééju sprostné tychem UmK 2b6; — tycheem UmŚtKI 50; tisééti sé nedok., v co, vilaëovali se nè- kam, násilím se někam dostávati: přikrad sě (Jidáš) v cuzie pastviščě, mimo bratra v čest zzie tý(chzie JidD 1a21; tlačiti nedok. koho, co, zatlačovati, potlačovati, utlačovati: sam v sobě svój smutek tlachzíe... člověk zamůútiv živo- tem, hna sě preč v púšču Mar 1; druh, gdež móže, druha tlachzič a bitý k mateři pláčě JidD 1b14; - co, pošlapávati, ničiti: ktož mi ščěpóv mých netlachzi JidM 98; tma Z.: stane sé diva viece ot sluncé hi ot mésiecé, Ze sé tak otmíta ovšem, jakž bude t-- světu po všem Pil 2a22; točiti nedok., čím: mysílú hi sčm hi tam tochzíe (Jidáš), kam by svój smutek obrá- til JidD 2a20; točúšto přísl., totiž: O tom času velmi trudném, Tochzufto o tom dni sûdném Pil 1a2; tolik přísl. fťolik, do té míry: všakž sirdce ni v čemž svědomo, jedno tolik, že lakomo JidM 130; - tak velice: Talik sem byl fudem hrozen tdy, gdy&to jsem byl porozen? ApD 2a8; trhnúti dok., čím: Poskyt každý rukú tirzze JakKl 196; trnový příd.: tdy ni tirnowy kořen byl sě v jejie (země) polu bera Silv 90; trnúti nedok.: chodě sirdcem zavše tYrniil (Jidaż) JidD 1b4 (trnulo mu srdce); 316 trój čísl., trojí: Věčší svatý Jakub slóve činem trogie écti hotové ApD 2b10; trojicě ž.; svatá Trojice: I řku brž, ežs milost sama, pošlá z najvyššieho chráma k nám, z sieni svaté trogycze UmŚtKl 59; trón m., trün: sada (s) sceptrem, sédl (Kristus) na tronye UmKl 114; = UmStKl 36; trpěti nedok., co: Svatý Marek Casa svého Tyrpiel mnoho protivného ApS 95; trud m., namáhavá práce, strádání: Matyáš jest dosáhl stola, na ňemž po ve- likém trudye séde ApS 70; truditi sé nedok., namáhati se, lopotiti se: gdyZ sé komu lov pochyći a cas sé k to(m)u poZicí: dotad lovec rád zzie trudy, a(2) jho sotné noc zapudí Pil 1523; trudný příd., strastiplnů, těžký: O tom času velmi trudném, točúšto o tom dni sudnem Pil Ial; tfóba pfisl.; (je) třéba čeho komu = někdo potřebuje něco: a nad to pojme- nován(ie) nenie jmu (JeZíSovi) trzieba Zehnánie Silp 58; Trzieba jho (oslátka) mistru našemu UmKl 30; = Trzyeba UmK 1b1; tfideéti, trideéti Císl., tFicet: jakž sám bóh byl küpen nékda penéz za trydezyety, takéž, kto chtěl Žida jmieti, ten ho peněz na trydczietech vybiera JakKl 221, 223; třie čísl., tFi: trsi dni jho hledavse (ne- přátelé Matyáše) ApŠ 84; podlé těchto trsí écti práva ApD 2b12; stasta (oba králové) za mořem na měle s trsmie sty koräböv JakKl 2; tščicě ž., tesknost, úzkost: po všem jeho (Petra) licu hi plakáním hi pak t fjehzicziu byla všě plet jeho zprahla ApŠ 155 (postem VýbAk); tščieti sě nedok., kam, toužiti, dychtiti po něčem, státi o něco: vieš (bože), ž' sem zzíe jinam netíchzal-, kromě což bych plodu vzala, vždy mi bylo na útrobě Mar 76; tu, tuž přísl. - zde, na tomto místě, tam, na łom mistć: hna sě (člověk) preč v piścu... Tu jsa, ...bóh skot jho viece plodil Mar 8; nelzé by tam hnüti zrakem po všem kostelu v Efežě, takž mniece
Strana 317
(lidé), by tu byl (Jan) ležé ApŠ 35; přišlo jmu (Markovi) tu k vóli, Z’ chtěl do Ale- xandrie jíti. A gdyž sě jmu tu da býti, svú krýú mnoho dúš poküpi ApS 97, 99; Tus jho (Marka) pohřebli křestěné ApS 114; Všelikyž sú tu nebyli, gdež nás kto gde domem (sedí) Duch 8; Hi byl jeden král tu gdasi Pil 1a25; Řkúc to (žena) (hi) vzé pól dietéte, Tus je préd nimi povirZe JakKl 195; Mar 12; ApS 85; 91; Duch 47; Pil 2b2; 2b4; JidM 48; 131; JakKl 40; 198; UmKI 44; 66; - tu, tehdy: až pak sám dal sě jim (Matyáš nepřáte- lům) v rucě. Tus inhed byl ot nich svázán ApS 88; gdyž móž, tu jho (Jidáš bratra) poskube JidD 1b7; ale gdyZ s& zdravie ruší, tepirv tu bude poznáno, nač komu kak zčestie dáno JidM 123; tudieže přísl., tamtéž, zároveň: v městě tudyese Duch 70 (nejisty vyznam); tudyes--- LegPJak 2a23; tudy přísl., tím způsobem, tak: i posla ho (Ježíše) Pilát jemu (Herodesovi)..., chté tudy JeZüSé zbyti UmK 3a7; tuto přísl.: to, což sem ztravy scho- vala, j'ež tuto sadúc pojiete JakKl 193; tvář ž. vzezření, tvářnost, podoba: v rozliénéj twarsi Duch $7; v twars jinacie v(idén v)luZ v svétlém oblacé, gd(yZ v2al (svaty Duch) své twarsi proménu d(féve nigdy nevidénü Duch 95, 97; přijal jsi (bože) twarz tvého stvora UmStKl 63; tvor, stvoření: v němž (bohu) sě každá twars vyznává, juž země neb moře plodí Mar 53, jediné mnes v to nedědil (bože), bych byla vňuž jiné twarsí Mar 70; tvój zájm. přivlastňovací: Bože, védi, ž' twa moc všecko móZe Mar 25; bych byla vňuž jiné tváři, jéž twa milost ščedřě daří Mar 71: budeš vzat (Jene) v nedéíu v to bydlo, v ňemž sč nedčíu od twe bratřie ApŠ 14; Cemu twá mysl tak od- jata, nevérny sám svój zlodéju? JidM 136; Cuju to po twém vzdychaní (Zeno) JidM 164; nikdie mne twa moc (boZe) nütekla JakKl42; BudZ má kirmé, sy (nu mily), pfi méj hi twey stra(stnéj chvíli) JakK1 170; 'T'woy rozum v oblaciech léce Silv 42; by jim bylo twe jmě (otče) zná- mo UmKI 7; netbals na drahé ostrohy na twe, boZe, svaté nohy UmStKl 44; pfijal jsi (boZe) tváf tweho stvora UmStKl 63; Kaká j', boZe, twa pokoral UmŚtKI 64; tvořec m., ivůrce, stvořitel: tobě jed(i)- nému děkuju (Anna) všdy, tworczíu svému Mar 65; náš tworcze milý UmšŠiKl 41; tvrdě přísl., pevně, statečně: jakž často kdas bojč brali (Židé) a v těch ovšem twrdye stáli JakKl 52; tvrdnost ž., pevnost, tvrdost: Ó, boŻie milosti tvrdná a twrdoftij milosrdná UmStKI 52; tvrdny příd., tvrdý, pevný: Ó, božie milosti twrdnaa UmStKI 51; tvrdý pfid.: twyrde LegPNaneb 2a35; tvrzó Ż. - těžko přístupné misio: coż... gde v skalnych birziech neb gde u pro- pastnych twyrziech bydli od vśelikć zběři Mar 57; tvrz: ta moc mořě přčplula a chtieci twrzie obléci JakKl 31; Poběhu, chtiece utéci, židovstvo k městóm, na hrady, kdež-li která twrzie kady JakKl 34; ty zájm. osobní: tobye jed(i)nému (bože) děkuju všdy Mar 64; nedělu (se) od tvé bratřie hi od tebe, chtě tye (Jana) jmieti podlé sebe v tej rozkoši oběcanéj, Tobie hi viém sboZnym danéj ApS 14, 15, 17; Vččsta oba syny rósti, a všakž viece thy, zly hosti JidD 1a19; vše pro tye, Íütá závisti JidD 1b12; V&e pro tye, proradné plémé JidM 23; Junochu, proc mi thy lámal &cépy...? JidM 92; Tobie (Jidáši) (s) sbožím žena příde JidM 112; Kam sé tý peniezi déju...? JidM 138; Cuju to po tvém vzdychaní (Zeno), Ze sé tobie nic nemilu JidM 165; tu mi nelzé zbyti tebe (boże) JakKIi 40; budź, mój synu, u pověsti, neb tebe mušu pojies(ti) JakKl 172; ten čas tebe Ezdrú skázán Silv 18; Ty-li jiného nevydáš Silv 49; Ale jaz tye, otée, znaju UmKI 3; milost tobu mně daná Umkl 9; Virchní králu, chvála buď toby UmkKl 60; mně s tebu, otče, zjednanć UmK Ial; jako sem jáz, otče, s tebu UmK 1a3; bych v nich jsa a ty (otče) ve mné UmK 1laś; ty (Piláte) v tom nečti své viny! UmkK 4b6; ty, náš 317
(lidé), by tu byl (Jan) ležé ApŠ 35; přišlo jmu (Markovi) tu k vóli, Z’ chtěl do Ale- xandrie jíti. A gdyž sě jmu tu da býti, svú krýú mnoho dúš poküpi ApS 97, 99; Tus jho (Marka) pohřebli křestěné ApS 114; Všelikyž sú tu nebyli, gdež nás kto gde domem (sedí) Duch 8; Hi byl jeden král tu gdasi Pil 1a25; Řkúc to (žena) (hi) vzé pól dietéte, Tus je préd nimi povirZe JakKl 195; Mar 12; ApS 85; 91; Duch 47; Pil 2b2; 2b4; JidM 48; 131; JakKl 40; 198; UmKI 44; 66; - tu, tehdy: až pak sám dal sě jim (Matyáš nepřáte- lům) v rucě. Tus inhed byl ot nich svázán ApS 88; gdyž móž, tu jho (Jidáš bratra) poskube JidD 1b7; ale gdyZ s& zdravie ruší, tepirv tu bude poznáno, nač komu kak zčestie dáno JidM 123; tudieže přísl., tamtéž, zároveň: v městě tudyese Duch 70 (nejisty vyznam); tudyes--- LegPJak 2a23; tudy přísl., tím způsobem, tak: i posla ho (Ježíše) Pilát jemu (Herodesovi)..., chté tudy JeZüSé zbyti UmK 3a7; tuto přísl.: to, což sem ztravy scho- vala, j'ež tuto sadúc pojiete JakKl 193; tvář ž. vzezření, tvářnost, podoba: v rozliénéj twarsi Duch $7; v twars jinacie v(idén v)luZ v svétlém oblacé, gd(yZ v2al (svaty Duch) své twarsi proménu d(féve nigdy nevidénü Duch 95, 97; přijal jsi (bože) twarz tvého stvora UmStKl 63; tvor, stvoření: v němž (bohu) sě každá twars vyznává, juž země neb moře plodí Mar 53, jediné mnes v to nedědil (bože), bych byla vňuž jiné twarsí Mar 70; tvój zájm. přivlastňovací: Bože, védi, ž' twa moc všecko móZe Mar 25; bych byla vňuž jiné tváři, jéž twa milost ščedřě daří Mar 71: budeš vzat (Jene) v nedéíu v to bydlo, v ňemž sč nedčíu od twe bratřie ApŠ 14; Cemu twá mysl tak od- jata, nevérny sám svój zlodéju? JidM 136; Cuju to po twém vzdychaní (Zeno) JidM 164; nikdie mne twa moc (boZe) nütekla JakKl42; BudZ má kirmé, sy (nu mily), pfi méj hi twey stra(stnéj chvíli) JakK1 170; 'T'woy rozum v oblaciech léce Silv 42; by jim bylo twe jmě (otče) zná- mo UmKI 7; netbals na drahé ostrohy na twe, boZe, svaté nohy UmStKl 44; pfijal jsi (boZe) tváf tweho stvora UmStKl 63; Kaká j', boZe, twa pokoral UmŚtKI 64; tvořec m., ivůrce, stvořitel: tobě jed(i)- nému děkuju (Anna) všdy, tworczíu svému Mar 65; náš tworcze milý UmšŠiKl 41; tvrdě přísl., pevně, statečně: jakž často kdas bojč brali (Židé) a v těch ovšem twrdye stáli JakKl 52; tvrdnost ž., pevnost, tvrdost: Ó, boŻie milosti tvrdná a twrdoftij milosrdná UmStKI 52; tvrdny příd., tvrdý, pevný: Ó, božie milosti twrdnaa UmStKI 51; tvrdý pfid.: twyrde LegPNaneb 2a35; tvrzó Ż. - těžko přístupné misio: coż... gde v skalnych birziech neb gde u pro- pastnych twyrziech bydli od vśelikć zběři Mar 57; tvrz: ta moc mořě přčplula a chtieci twrzie obléci JakKl 31; Poběhu, chtiece utéci, židovstvo k městóm, na hrady, kdež-li která twrzie kady JakKl 34; ty zájm. osobní: tobye jed(i)nému (bože) děkuju všdy Mar 64; nedělu (se) od tvé bratřie hi od tebe, chtě tye (Jana) jmieti podlé sebe v tej rozkoši oběcanéj, Tobie hi viém sboZnym danéj ApS 14, 15, 17; Vččsta oba syny rósti, a všakž viece thy, zly hosti JidD 1a19; vše pro tye, Íütá závisti JidD 1b12; V&e pro tye, proradné plémé JidM 23; Junochu, proc mi thy lámal &cépy...? JidM 92; Tobie (Jidáši) (s) sbožím žena příde JidM 112; Kam sé tý peniezi déju...? JidM 138; Cuju to po tvém vzdychaní (Zeno), Ze sé tobie nic nemilu JidM 165; tu mi nelzé zbyti tebe (boże) JakKIi 40; budź, mój synu, u pověsti, neb tebe mušu pojies(ti) JakKl 172; ten čas tebe Ezdrú skázán Silv 18; Ty-li jiného nevydáš Silv 49; Ale jaz tye, otée, znaju UmKI 3; milost tobu mně daná Umkl 9; Virchní králu, chvála buď toby UmkKl 60; mně s tebu, otče, zjednanć UmK Ial; jako sem jáz, otče, s tebu UmK 1a3; bych v nich jsa a ty (otče) ve mné UmK 1laś; ty (Piláte) v tom nečti své viny! UmkK 4b6; ty, náš 317
Strana 318
tvorée mily UmStKl 41; Který-li tobye (boże) s námi svyéej...? UmStKl 65; - mn. vy: Jázt sé ot wazz k nému (bohu) blízu ApS 138; to wem (lékarüm) pravu ApD 1b14; Wy (zlodéji) nevieste, co já vědě JakKl 190; Či já (žena) sem was (mužů) udatnější hi mysl(í) než wy sil- nější? JakKl 203, 204; jenž wy (Židy) z Ejipta vypravil Silv 21; jakšto sem wam (Ježíš učedníkům) pověděl Umkl 24; pakli was (kto oti)eže UmKl 27; tyże, tyż zajm. ukazovaci, fentjż: pro něž to miesto z Latrana slóve hi dnes Latens rana, hi slóve tuse prícinü „tajna Zába'* po latinu ApD 2bó; bera sě (Jidáš) k Jerusalemu, odňadž pošél, v tuse zemu, gdeż Herodeś byl ćcti zbaven JidM 34; coż jest podobno k čemu, to všdy jako přilne k ňemu. K temus chcu tu řěč při- vésti JidM 43; A pak o nápoju z žlči David v temf písmě nemilčí Silv 14; v témž miestě = ihned: mužě naleze (Jidáš), an sě s mořě k břčéhu veze ; v tems miestě jakž ho potáza, tak jmu, jakž bylo, vykáza JidD 2a17; týmž, jímž = stejně jako, podobně jako: (aby) thyms, jímž Adam z rájé (v)y$el s Evá uplákajé, (jíti z púščě smutně musil (had-ďábel) Silv 107; u předl. s gen.: u otc--- LegPNaneb 1a18;byli(zloději)ješčě mocní, W mdle(j)- Sich berüce ztravu mocü JakKl 179; - um. v viz v učenník m., následovník Kristův, apo- štol: dřéve pozván (Jakub) bohem mezi všěmi uchzennyky ApD 2b15; uchzen- nyezi v(idévse) (svatého Ducha) v tak svétlém líci Duch 99; - následovník, Zák: gdyZ juZ (s) svymi uchzennyky rozmlu- viv (Jan) jich stav vseliky ApS 22; učiniti dok.: Nechaj (Piláte), at sé právo skonál vczynye podlé zákona vseho ---- UmK 3b7; udatný příd.: počen sě (král) ščedr hi udaten JidM 17; Poběhu, chtiece utéci, židovstvo k městóm, na hrady..., gdež móž co býti vdatno JakKl 36; Či já (žena) sem vás (mužů) wdatnyeyffjy...? JakKl 208; 318 udieti 88 dok. udädti se, pFihoditi se: Mezi tiem zzie to pak uda, Z' vynéde Pilát hi Juda JidM 61; - komu, podaFiti se, uskutećniti se: chtél (Marek) do Ale- xandrie jíti. A gdyZ zzie jmu tu da byti, svi krvü mnoho dü$ poküpi ApS 99 (tu da m. tu uda, v. Geb Hm III/2, 226); ukřižovati dok., koho: Proč ho (Ježíše) juZ neukrzyzyugyes (Piläte)? UmK 3ba; uměti nedok.: mistři sě sezřčvše, dachu jmu (Neronovi) řěč, jakž umiewije ApD 2a1ll; Mistře, porokuj svéj bratří, že Íud na ně velmi patří, z tono, že jej podnücéjü k tomu, jehosto numyeyu UmkKl 74 (neznají); umný příd., v čem, znalý něčeho, obe- známený s něčím: Kral jéda vezřé na hvězdy, jakž byl v tom člověk rozumný a v budücích věcech umný Pil 2a4; umrlý příd., zemřelý: (Co jin)ym pismo vydává, (při)dává Silvester svému (Je- žúš)ovi vmirlem Silv 38; umfieti dok.: Daj näm..., Zeno, (masa), ać chceś numrzyety bez časal JakKl 188; upéei dok.: Proc ste masa nevpekly...? JakKl 200; uplákati nedok., poplakdvati, plakati: Svaty Petr... po nejednakych smutciech, v nichšto všdy byl uplacagíe..., sotné sobü vlásti moha ApS 144; an ot nie (Jidás od královny) preé uplakagie béZav, véé rybitva ptáti JidD 2a8; Adam z rájé (v)yšel s Evü vplakagye Silv 108; usdravenie, uzdravenie str.: jakZ JeZü- Sem obiéz préstal, tak v tom miestě křest s6 jim stal na podatek vzdrawenye Silv 65; usdraviti, uzdraviti dok.: Ze j' na to bohem ustaven (Kristus), aby jím svét byl uzdraw-- Duch 38; úsilé stř., úsilí, námaha: které žena jmá uzzile při nepokoju té chvíle ApD 1b15; (Titus) víjyle nepřěsta, aže však hi doby mésta JakKl 216; usilovati nedok., kym, namdhati se, vynakládati úsilí kvůli někomu: což jézdě po městu slyšal sem, ženu plačúce, dietě- tem uzziluyucze ApD 1b12 (pracující k dítěti VýbAk);
tvorée mily UmStKl 41; Který-li tobye (boże) s námi svyéej...? UmStKl 65; - mn. vy: Jázt sé ot wazz k nému (bohu) blízu ApS 138; to wem (lékarüm) pravu ApD 1b14; Wy (zlodéji) nevieste, co já vědě JakKl 190; Či já (žena) sem was (mužů) udatnější hi mysl(í) než wy sil- nější? JakKl 203, 204; jenž wy (Židy) z Ejipta vypravil Silv 21; jakšto sem wam (Ježíš učedníkům) pověděl Umkl 24; pakli was (kto oti)eže UmKl 27; tyże, tyż zajm. ukazovaci, fentjż: pro něž to miesto z Latrana slóve hi dnes Latens rana, hi slóve tuse prícinü „tajna Zába'* po latinu ApD 2bó; bera sě (Jidáš) k Jerusalemu, odňadž pošél, v tuse zemu, gdeż Herodeś byl ćcti zbaven JidM 34; coż jest podobno k čemu, to všdy jako přilne k ňemu. K temus chcu tu řěč při- vésti JidM 43; A pak o nápoju z žlči David v temf písmě nemilčí Silv 14; v témž miestě = ihned: mužě naleze (Jidáš), an sě s mořě k břčéhu veze ; v tems miestě jakž ho potáza, tak jmu, jakž bylo, vykáza JidD 2a17; týmž, jímž = stejně jako, podobně jako: (aby) thyms, jímž Adam z rájé (v)y$el s Evá uplákajé, (jíti z púščě smutně musil (had-ďábel) Silv 107; u předl. s gen.: u otc--- LegPNaneb 1a18;byli(zloději)ješčě mocní, W mdle(j)- Sich berüce ztravu mocü JakKl 179; - um. v viz v učenník m., následovník Kristův, apo- štol: dřéve pozván (Jakub) bohem mezi všěmi uchzennyky ApD 2b15; uchzen- nyezi v(idévse) (svatého Ducha) v tak svétlém líci Duch 99; - následovník, Zák: gdyZ juZ (s) svymi uchzennyky rozmlu- viv (Jan) jich stav vseliky ApS 22; učiniti dok.: Nechaj (Piláte), at sé právo skonál vczynye podlé zákona vseho ---- UmK 3b7; udatný příd.: počen sě (král) ščedr hi udaten JidM 17; Poběhu, chtiece utéci, židovstvo k městóm, na hrady..., gdež móž co býti vdatno JakKl 36; Či já (žena) sem vás (mužů) wdatnyeyffjy...? JakKl 208; 318 udieti 88 dok. udädti se, pFihoditi se: Mezi tiem zzie to pak uda, Z' vynéde Pilát hi Juda JidM 61; - komu, podaFiti se, uskutećniti se: chtél (Marek) do Ale- xandrie jíti. A gdyZ zzie jmu tu da byti, svi krvü mnoho dü$ poküpi ApS 99 (tu da m. tu uda, v. Geb Hm III/2, 226); ukřižovati dok., koho: Proč ho (Ježíše) juZ neukrzyzyugyes (Piläte)? UmK 3ba; uměti nedok.: mistři sě sezřčvše, dachu jmu (Neronovi) řěč, jakž umiewije ApD 2a1ll; Mistře, porokuj svéj bratří, že Íud na ně velmi patří, z tono, že jej podnücéjü k tomu, jehosto numyeyu UmkKl 74 (neznají); umný příd., v čem, znalý něčeho, obe- známený s něčím: Kral jéda vezřé na hvězdy, jakž byl v tom člověk rozumný a v budücích věcech umný Pil 2a4; umrlý příd., zemřelý: (Co jin)ym pismo vydává, (při)dává Silvester svému (Je- žúš)ovi vmirlem Silv 38; umfieti dok.: Daj näm..., Zeno, (masa), ać chceś numrzyety bez časal JakKl 188; upéei dok.: Proc ste masa nevpekly...? JakKl 200; uplákati nedok., poplakdvati, plakati: Svaty Petr... po nejednakych smutciech, v nichšto všdy byl uplacagíe..., sotné sobü vlásti moha ApS 144; an ot nie (Jidás od královny) preé uplakagie béZav, véé rybitva ptáti JidD 2a8; Adam z rájé (v)yšel s Evü vplakagye Silv 108; usdravenie, uzdravenie str.: jakZ JeZü- Sem obiéz préstal, tak v tom miestě křest s6 jim stal na podatek vzdrawenye Silv 65; usdraviti, uzdraviti dok.: Ze j' na to bohem ustaven (Kristus), aby jím svét byl uzdraw-- Duch 38; úsilé stř., úsilí, námaha: které žena jmá uzzile při nepokoju té chvíle ApD 1b15; (Titus) víjyle nepřěsta, aže však hi doby mésta JakKl 216; usilovati nedok., kym, namdhati se, vynakládati úsilí kvůli někomu: což jézdě po městu slyšal sem, ženu plačúce, dietě- tem uzziluyucze ApD 1b12 (pracující k dítěti VýbAk);
Strana 319
uslyščti dok., co: V tomž pak, uzzly- fíaw (Jan) hlas boZí, na modlitvé sé po- loži ApŠ 18; Lovci tu řěč uzzlyfjiewiié Pil 2a25; usta mn. stř.: aby zlých uzzt čest v tom schoval (Jidáš), jimiž byl boha cěloval ApS 52; (ni) had ješče toho véka (by)l jie (země) kde wity pochytil Silv 97; - v přeneseném významu: Tehdy ty, již naň (Matyá&e) nastáli..., zem(&), uzzta svá rozdiévSi, pochytla jé, v&é poZrévsi ApS 92; ustavičně piisl.: ---uzztawichzn--- LegPNaneb 1b4 (spíše přísl. než piid. ustaviény); ustaviti dok., koho v co, na co, ustano- vili: kak ny jest bóh v to uzzt----, by nás každý pravdu pra(vil) Duch 33; Ze j' na to bohem uzztawen (Je- žíš), aby jím svět byl uzdrav(en) Duch 37; utajiti dok.: Mütí sé (Zena) sama svü vinû, an ju mnohokrát juž smücal (Ji- dá&)..., aZ tajivsi neutagi, Że syna pla- éûce da ji JidD 1b22; utéci dok.: chtěvše jho sžéci (pohané Marka), mohli věkem preč uteczí pro strach veliké hřímoty..., jiež sě byli tako lekli, jakž každý, jamž mohl, utekli ApŠ 109, 113; pro ňež mi nelzě uteczí ApD 1a2; Had zkřenuv nemohl uteczi tam, gdež chtěl přěčs zimu léci JidD 2b20; Po- běhu, chtiece vteczy, židovstvo k měs- tóm, na hrady JakKl 32; nelzé nikakZ wteczy JakKI 45; - koho (gen.), vzdáliti se od někoho: pakli tam (s)stúpu do pekla, nikdie mne tvá moc (bože) nutekla JakKl 42; utopiti dok., koho: dotad s@& s nim (Jidáš s bratrem) vodü kropi, aZ ho po- pad hi utopi JidD 2b9; ütroba ž., nitro, srdce, mysl: což bych plodu vzala (Anna), vždy mi bylo na utrobíe Mar 78; uzáviděti dok., komu v čem, pocítiti závist vůči někomu pro něco: an (Jidáš) to snad viděv a jemu (bratru) v tom uza- wídyew, chodé sirdcem zavse tirnul JidD 1b; uzda Z.: Či jest nemohl (Ježíš) mieti kont, jenż by uzdu pošel zvoně...? UmKl 98; = vzdvv UmStKI 20; uzdr- v. usdr- uzřieti dok., koho, co, uzříti, spatřiti: Mezi tiem vezřieci (Anna) vzhóru, Vzrsie v hrušcě hniezdo vrabie... Takož náhle to uzrsieczí, vzedše Mar 40, 44; ktož budü Zívi, Uzrsle v světě hrozné divy Pil 2a14; Uzrsiew dievku král, sel spâti Pil 2b9; vzem (Jidáš), což chtěl, uzrsie Ruběna JidM 88; użasniti s6 dok., uleknouti se, užas- nouti: onu Zábu vzdulü, aZ zlo řéci, zle oplulá, vida (Nero), velmi zzíe usiezze ApD 2a6; uZéei dok., koho, spáliti, updliti; ne- davse ji (Záb&) jinak stéci, kázachu hi s ním (králem) useczí ApD 2b2; užiti dok. čeho, získati prospěch, po- těšení z něčeho: počen sě (král) ščedr hi udaten a jsa svým Íudem postaten, všakž nemobl toho usitý, musil u mladých dnech sníti JidM 19; Za tiem pak vy- stúpi Kuži, jenž své řěč(i) nic neuzy Silv 78; - koho v čem, využíti někoho v ně- jaké záležitosti k svému prospěchu: dav nam (Kristus) s(e)be v tom vzyt-, ot niZ&ieho dav sé krstí(ti) Silv 71; v, ve (pfed retnicemi byvá u) predl. - s akus.: - vyjadřuje směřování (vnikání, uzavírání, skrývání, přijímání) do něčeho, dovnitř, doprostřed něčeho: hna sě (člo- věk) preču púšču (s) svym skotem Mar 6; coZ-li gde w povétiie vschodí Mar 55; vsadi (císař Jana) W olej vrücí ApS 5; budeš vzat (Jene) v nedéfu W to bydlo ApS 13; w ten dól (s)stüápi (Jan) ApS 30; až pak sám dal sě jim (Matyáš nepřáte- lüm) w ruc& ApS 87; Tuż inhed byl ot nich (Matyáš od nepřátel) svázán a w že- lář vsaditi kázán ApS 89; sezvav (Filip) sbor Zákovstva... W Jerapolim ApS 132; tu Zábu, jakZ w sé byl vchvátil (Nero) ApD 2a2; pójdü... sbožní v bydlo věčně stvúcie, hřiešní u peklo horúcie Pil 1aó, la6; podál w královská loviscé jéde kaZ- dy..., on objézdem, sen w zásady Pil 1b9, 1b13; piíikrad sé (Jidás) w cuzie pastviśćć JidD 1a20; bera sě (Jidáš) 319
uslyščti dok., co: V tomž pak, uzzly- fíaw (Jan) hlas boZí, na modlitvé sé po- loži ApŠ 18; Lovci tu řěč uzzlyfjiewiié Pil 2a25; usta mn. stř.: aby zlých uzzt čest v tom schoval (Jidáš), jimiž byl boha cěloval ApS 52; (ni) had ješče toho véka (by)l jie (země) kde wity pochytil Silv 97; - v přeneseném významu: Tehdy ty, již naň (Matyá&e) nastáli..., zem(&), uzzta svá rozdiévSi, pochytla jé, v&é poZrévsi ApS 92; ustavičně piisl.: ---uzztawichzn--- LegPNaneb 1b4 (spíše přísl. než piid. ustaviény); ustaviti dok., koho v co, na co, ustano- vili: kak ny jest bóh v to uzzt----, by nás každý pravdu pra(vil) Duch 33; Ze j' na to bohem uzztawen (Je- žíš), aby jím svět byl uzdrav(en) Duch 37; utajiti dok.: Mütí sé (Zena) sama svü vinû, an ju mnohokrát juž smücal (Ji- dá&)..., aZ tajivsi neutagi, Że syna pla- éûce da ji JidD 1b22; utéci dok.: chtěvše jho sžéci (pohané Marka), mohli věkem preč uteczí pro strach veliké hřímoty..., jiež sě byli tako lekli, jakž každý, jamž mohl, utekli ApŠ 109, 113; pro ňež mi nelzě uteczí ApD 1a2; Had zkřenuv nemohl uteczi tam, gdež chtěl přěčs zimu léci JidD 2b20; Po- běhu, chtiece vteczy, židovstvo k měs- tóm, na hrady JakKl 32; nelzé nikakZ wteczy JakKI 45; - koho (gen.), vzdáliti se od někoho: pakli tam (s)stúpu do pekla, nikdie mne tvá moc (bože) nutekla JakKl 42; utopiti dok., koho: dotad s@& s nim (Jidáš s bratrem) vodü kropi, aZ ho po- pad hi utopi JidD 2b9; ütroba ž., nitro, srdce, mysl: což bych plodu vzala (Anna), vždy mi bylo na utrobíe Mar 78; uzáviděti dok., komu v čem, pocítiti závist vůči někomu pro něco: an (Jidáš) to snad viděv a jemu (bratru) v tom uza- wídyew, chodé sirdcem zavse tirnul JidD 1b; uzda Z.: Či jest nemohl (Ježíš) mieti kont, jenż by uzdu pošel zvoně...? UmKl 98; = vzdvv UmStKI 20; uzdr- v. usdr- uzřieti dok., koho, co, uzříti, spatřiti: Mezi tiem vezřieci (Anna) vzhóru, Vzrsie v hrušcě hniezdo vrabie... Takož náhle to uzrsieczí, vzedše Mar 40, 44; ktož budü Zívi, Uzrsle v světě hrozné divy Pil 2a14; Uzrsiew dievku král, sel spâti Pil 2b9; vzem (Jidáš), což chtěl, uzrsie Ruběna JidM 88; użasniti s6 dok., uleknouti se, užas- nouti: onu Zábu vzdulü, aZ zlo řéci, zle oplulá, vida (Nero), velmi zzíe usiezze ApD 2a6; uZéei dok., koho, spáliti, updliti; ne- davse ji (Záb&) jinak stéci, kázachu hi s ním (králem) useczí ApD 2b2; užiti dok. čeho, získati prospěch, po- těšení z něčeho: počen sě (král) ščedr hi udaten a jsa svým Íudem postaten, všakž nemobl toho usitý, musil u mladých dnech sníti JidM 19; Za tiem pak vy- stúpi Kuži, jenž své řěč(i) nic neuzy Silv 78; - koho v čem, využíti někoho v ně- jaké záležitosti k svému prospěchu: dav nam (Kristus) s(e)be v tom vzyt-, ot niZ&ieho dav sé krstí(ti) Silv 71; v, ve (pfed retnicemi byvá u) predl. - s akus.: - vyjadřuje směřování (vnikání, uzavírání, skrývání, přijímání) do něčeho, dovnitř, doprostřed něčeho: hna sě (člo- věk) preču púšču (s) svym skotem Mar 6; coZ-li gde w povétiie vschodí Mar 55; vsadi (císař Jana) W olej vrücí ApS 5; budeš vzat (Jene) v nedéfu W to bydlo ApS 13; w ten dól (s)stüápi (Jan) ApS 30; až pak sám dal sě jim (Matyáš nepřáte- lüm) w ruc& ApS 87; Tuż inhed byl ot nich (Matyáš od nepřátel) svázán a w že- lář vsaditi kázán ApS 89; sezvav (Filip) sbor Zákovstva... W Jerapolim ApS 132; tu Zábu, jakZ w sé byl vchvátil (Nero) ApD 2a2; pójdü... sbožní v bydlo věčně stvúcie, hřiešní u peklo horúcie Pil 1aó, la6; podál w královská loviscé jéde kaZ- dy..., on objézdem, sen w zásady Pil 1b9, 1b13; piíikrad sé (Jidás) w cuzie pastviśćć JidD 1a20; bera sě (Jidáš) 319
Strana 320
k Jerusalemu, odňadž pošél, w túže zemu, gdež Herodeš byl čceti zbaven JidM 34; oba ta dva krále silné vojsky ne u mále vzdvižeta sě přěd sě w zerhu JakKl 17; aže w nebe pustiv (zlato) zářě JakKl 27; o tom, že šel by (Ježíš) w návi, prorok Jeremiáš praví Silv 25; - vyjadřuje vstup, uvedení do nějakého stavu, hodnosti, po- měrů, prostředí: jediné mnes w to nedědil (bože), bych byla vňuž jiné tváři Mar 69; W tohož miesto apoštola Matyáš jest do- sáhl stola ApŠ 68; kak ny jest bóh w to ust(avil), by nás každý pravdu pra(vil) Duch 33; By Judáš prozván dědicem ne- pravého stádla lícem, přijat sa w cužú dědinu JidD 1a12; mimo bratra w čest sě tiščě (Jidáš) JidD 1a21; - vyjadřuje přidávání, přiměšování, připojování: Dali sú mi k nápoju smiesivše žlč w žiežu moju Silv 16; w lest onu tu tak derlavů korunu stáše jeden kopím dávě UmK 4al (nejistý význam); vyjadřuje za- hájení určité činnosti: Za tiem Annan w řčč sě vzdviže Silv 33; Král sě opět v řěč u(váza) Silv 74; - vyjadřuje okol- nost, že něco je výsledkem nějaké změny, vývoje apod.: nemoha (Jidáš) drobóv sdiržěti, musil sě u poly rozdřieti ApŠ 51; atdy juž ovoce včilé na ščepiech w krokot dospělo JidM 65; - vyjadřuje okolnost, že se něco děje určitou dobou: budeš vzat (Jene) w neděčfíu v to bydlo ApŠ 12; W hody LegPJak 2a37; Hi mohlo to býti w řúju Pil 1b272; W tuž dobu mužě naleze (Jidáš) JidD 2a1ó; jest (ovoce) w tu dobu lacno JidM 67; počěchu (zlo- ději) to maso čúci, gdež ona (žena) pekla w tu dobu JakKl 183; vyjadřuje účel nebo účinek: W žádost člověčiemu oku UmKl 108; - ve jmě božie = ve jménu božím: že jsi (Kriste) na svět we jmě božie přišel UmKl 61; s lok.: vyjadřuje umístění uvnitř něčeho, na místě něčím obklopeném, uprostřed něčeho; někdy jen označuje místo děje: sám w sobě svój smutek tlačé (muž) Mar 1; uzřě (Anna) w hrušcě hniezdo vrabie Mar 40; což... gde w skalných birziech neb gde u pro- pastných tvirziech bydlí od všeliké zběři Mar 56, 57; vsadi (císař Jana) v olej 320 vrúcí w pilnéj kádi ApŠ 5; budeš vzat (Jene)... v to bydlo, w ňemž sč nedčíu (bůh) od tvé bratřie ApŠ 13; w Efežě ApŠ 34; w rově by nalésti mannu ApŠ$Š 89; visal (Jidáš) w osidle ApŠ 48; pro ňešto své droby prolil (Jidáš), že w nichž své zradě povolil ApŠ 61; skončal jest (J.dáš) w tom bydle, gdešto zlí duchové bydlé ApŠ 66; mnohé Íudi hřiechóv zba- viv (Matyáš), posadil je u božiem lóně ApS 74; bydle u Penthanapoli ApS 96; coXZ w sv(&)t& fúté zvěři ApD Ia6; lezal materi v bru5& ApD Ial0; käza (kräl) dietě w sklepě... četně chovati ApD 2a1ó5; w městě Duch 70; jéde každý, zvlasti jíščě W ---siech lovečckým roz- dielem..., vólu majčě W zásadách hustého hájě Pil 1b11, 1b16; w loviščích vólu jměli Pil 1b18; ktož budú žívi, uzřie w světě hrozné divy Pil 2a14; by jmu (královi) w sirdcu radost velé Pil 2b21; cútieci (královna) obáč zub vilčí W tom svém nalezeném synu JidD 1b18; ten dóm, w němž ožil (had), škařědě JidD 2b24; jež sě stalo w Čechách nenie JidM 11; w svém sadu vyšel bě (Ruběn) sobě na vadu JidM 489; By Ruben položen w rovu JidM 113; zlato... všady vňuž hořěl(o, v) polích, W dolech, na horách a w rolích JakKl 26, 26; buďž, mój synu, w pověsti JakKl 171; By Jerusalem po- tupen, W ňemšto..., kto chtěl Žida jmieti, ten ho... vybiera vňuž z ptákóv w sietech JakKl 220, 224; o nápoju z žlči David w témž písmě nemilčí Silv 14; Toho jste w súdě diržěli Silv 23 (toho jste soudili); Tvój rozum w oblaciech léce Silv 42; tdy ni tirnový kořen byl sě w jejie (země) polu bera, ani člověčie krev kte- rá... byla gde w niej skryta Silv 91, 94; by jim bylo tvé jmě známo zde w zemi hi w nebi tamo UmkKl 8, 8; by ta (milost)... hi se mnü w nich (lidech) byla Umkl 12; Pokoj w zemi, chvála w nebi! Umkl 66, 65; bych w nich (lidech) jsa a ty (otče) we mně, byli spolu v jednom snětí UmK 1aó, 1aó; - Takž jakž náhle w řčěči byšta (Pilát a Jidáš), oba sobě sě slůbišta JidM 63 (jakmile se dali do řeči); označuje dobu nebo prostředí děje, okolnosti, za
k Jerusalemu, odňadž pošél, w túže zemu, gdež Herodeš byl čceti zbaven JidM 34; oba ta dva krále silné vojsky ne u mále vzdvižeta sě přěd sě w zerhu JakKl 17; aže w nebe pustiv (zlato) zářě JakKl 27; o tom, že šel by (Ježíš) w návi, prorok Jeremiáš praví Silv 25; - vyjadřuje vstup, uvedení do nějakého stavu, hodnosti, po- měrů, prostředí: jediné mnes w to nedědil (bože), bych byla vňuž jiné tváři Mar 69; W tohož miesto apoštola Matyáš jest do- sáhl stola ApŠ 68; kak ny jest bóh w to ust(avil), by nás každý pravdu pra(vil) Duch 33; By Judáš prozván dědicem ne- pravého stádla lícem, přijat sa w cužú dědinu JidD 1a12; mimo bratra w čest sě tiščě (Jidáš) JidD 1a21; - vyjadřuje přidávání, přiměšování, připojování: Dali sú mi k nápoju smiesivše žlč w žiežu moju Silv 16; w lest onu tu tak derlavů korunu stáše jeden kopím dávě UmK 4al (nejistý význam); vyjadřuje za- hájení určité činnosti: Za tiem Annan w řčč sě vzdviže Silv 33; Král sě opět v řěč u(váza) Silv 74; - vyjadřuje okol- nost, že něco je výsledkem nějaké změny, vývoje apod.: nemoha (Jidáš) drobóv sdiržěti, musil sě u poly rozdřieti ApŠ 51; atdy juž ovoce včilé na ščepiech w krokot dospělo JidM 65; - vyjadřuje okolnost, že se něco děje určitou dobou: budeš vzat (Jene) w neděčfíu v to bydlo ApŠ 12; W hody LegPJak 2a37; Hi mohlo to býti w řúju Pil 1b272; W tuž dobu mužě naleze (Jidáš) JidD 2a1ó; jest (ovoce) w tu dobu lacno JidM 67; počěchu (zlo- ději) to maso čúci, gdež ona (žena) pekla w tu dobu JakKl 183; vyjadřuje účel nebo účinek: W žádost člověčiemu oku UmKl 108; - ve jmě božie = ve jménu božím: že jsi (Kriste) na svět we jmě božie přišel UmKl 61; s lok.: vyjadřuje umístění uvnitř něčeho, na místě něčím obklopeném, uprostřed něčeho; někdy jen označuje místo děje: sám w sobě svój smutek tlačé (muž) Mar 1; uzřě (Anna) w hrušcě hniezdo vrabie Mar 40; což... gde w skalných birziech neb gde u pro- pastných tvirziech bydlí od všeliké zběři Mar 56, 57; vsadi (císař Jana) v olej 320 vrúcí w pilnéj kádi ApŠ 5; budeš vzat (Jene)... v to bydlo, w ňemž sč nedčíu (bůh) od tvé bratřie ApŠ 13; w Efežě ApŠ 34; w rově by nalésti mannu ApŠ$Š 89; visal (Jidáš) w osidle ApŠ 48; pro ňešto své droby prolil (Jidáš), že w nichž své zradě povolil ApŠ 61; skončal jest (J.dáš) w tom bydle, gdešto zlí duchové bydlé ApŠ 66; mnohé Íudi hřiechóv zba- viv (Matyáš), posadil je u božiem lóně ApS 74; bydle u Penthanapoli ApS 96; coXZ w sv(&)t& fúté zvěři ApD Ia6; lezal materi v bru5& ApD Ial0; käza (kräl) dietě w sklepě... četně chovati ApD 2a1ó5; w městě Duch 70; jéde každý, zvlasti jíščě W ---siech lovečckým roz- dielem..., vólu majčě W zásadách hustého hájě Pil 1b11, 1b16; w loviščích vólu jměli Pil 1b18; ktož budú žívi, uzřie w světě hrozné divy Pil 2a14; by jmu (královi) w sirdcu radost velé Pil 2b21; cútieci (královna) obáč zub vilčí W tom svém nalezeném synu JidD 1b18; ten dóm, w němž ožil (had), škařědě JidD 2b24; jež sě stalo w Čechách nenie JidM 11; w svém sadu vyšel bě (Ruběn) sobě na vadu JidM 489; By Ruben položen w rovu JidM 113; zlato... všady vňuž hořěl(o, v) polích, W dolech, na horách a w rolích JakKl 26, 26; buďž, mój synu, w pověsti JakKl 171; By Jerusalem po- tupen, W ňemšto..., kto chtěl Žida jmieti, ten ho... vybiera vňuž z ptákóv w sietech JakKl 220, 224; o nápoju z žlči David w témž písmě nemilčí Silv 14; Toho jste w súdě diržěli Silv 23 (toho jste soudili); Tvój rozum w oblaciech léce Silv 42; tdy ni tirnový kořen byl sě w jejie (země) polu bera, ani člověčie krev kte- rá... byla gde w niej skryta Silv 91, 94; by jim bylo tvé jmě známo zde w zemi hi w nebi tamo UmkKl 8, 8; by ta (milost)... hi se mnü w nich (lidech) byla Umkl 12; Pokoj w zemi, chvála w nebi! Umkl 66, 65; bych w nich (lidech) jsa a ty (otče) we mně, byli spolu v jednom snětí UmK 1aó, 1aó; - Takž jakž náhle w řčěči byšta (Pilát a Jidáš), oba sobě sě slůbišta JidM 63 (jakmile se dali do řeči); označuje dobu nebo prostředí děje, okolnosti, za
Strana 321
nichž se něco děje: W tomž pak, uslyšav (Jan) hlas boží, na modlitvě sě položi ApŠ 18 (hned, tehdy hned ); v rově by na- lésti mannu..., jakšto koli gdyšto w nově piesek (z) studně... vzplývá ApŠ 41 (právě); ač jest (Benátčan) gde w kterém nečasu, vzdada prosbu svého hlasu, W kteréjž koli práci bude, té jeho (Marka) pomoců zbude ApŠ 124, 126; po nejed- nakých smutciech, W nichšto všdy byl (Petr) upläkaj&, na tu chvilu vzpomínajč, W niejšto sě byl odřekl boha ApS 144, 146; W tom miestě oni lékaři... dachu jmu, by jí(u) (žábu) vyvrátil ApD 2al1 (tehdy); W tej mluvě (svatý) Petr vstana Duch 29; w tej pomluvě Duch 57; V tuž dobu mužě naleze (Jidáš)...; W témž miestě jakž ho potáza, tak jmu, jakž bylo, vykáza JidD 2a17 (ihned); musil (král) u mladých dnech sníti JidM 20; Ta jmu (Pilátovi) žádost na mysl vzpade, jiešto snad nejmieval w rocě JidM 77; leč bylo w noci, leč we dne JidM 1653, 153; aže v nebe pustiv (zlato) zářě W onéj jasnéj letňéj vzpařě JakKl 28; často kdas bojě brali (Židé) a w těch ovšem tvrdě stáli JakKl 52; w sk6r& inhed potom JakKl 214 (rychle, brzo); jakž Ježúšem obřěz přčstal, tak w tom miestě křest sě jím stal Silv 64 (hned); - označuje stav nebo postavení někoho, poměry, v nichž někdo žije: W junošstvě bydle (muž) z dětinu Mar 174; chtě tě jmieti (Bůh Jana) podlé sebe W tej rozkoši oběcanéj ApŠ 16; prošu (Filip), by w tom stáli (učedníci), W ňemž byšte sě bohu vzdali ApS 136, 137; Herodeš byl četi zbaven a Pilát, w niej sa postaven, diržal všě vlasti okolnie JidM 36; A Pilát tu we všiej moci JidM 468; Zda mníš (Jidáši), by w tej četi stál dlúůho? JidM 134; Bolí ju (ženu) sirdce, to právě, Z’ nebydlila w dobrém stavě JidM 156; Vižu J(ežúšě) W kněžiej čsti Silv 8; - vyjadřuje zřetel k někomu nebo k něčemu, označuje pří- pad, vzhledem k němuž něco platí; uka- zuje, čeho se nějaká činnost týká: což-li gde... bydlí od všeliké zběři, jakž u ptač- ctvě tako w zvěři Mar 59, 59; chráně vše, což jest, ot hlada, W němž si nezlišil 21 Nejstarší české verš. legendy (bože) hi hada Mar 61; W tomž hi w ji- ném blúdiv (Nero) slepě ApD 2a14, 2a14; (Bra'třie, co w tom meškámy? Duch 59; Král jčda vezřé na hvězdy, jakž byl w tom člověk rozumný a w budúcích vě- cech umný Pil 2a3, 2a4; We všem vňuž ščenec propastný chtě (Jidáš) viece nežli syn vlastný JidD 1a24; Málem viece nežli seho pozřčla (královna), an (Jidáš) to snad viděv a jemu (bratru) w tom uzávi- d&v JidD 1b3; stává sě bratry vlastnými, ž' kohož majú ně w čem lépe, toho silnější potepe JidD 1b10; k tomu pak, jenž jmu volen, chce býti (takový člověk) we všem povolen JidM 86; proč mi ty lámal ščěpy nekázaně? Jest-li to čie rozkázanie, ten mi w tom násilé činí JidM 95; Judáš počě we čceti rósti, W sbožú, w hospodnie milosti JidM 125, 126, 126; všakž sirdce ni w čemž svědomo JidM 129; We všem, což tu bylo, vlada JidM 131; Vy nevieste, co já vědě, W ňemž nechcu, bych sě pro- lhala JakKl 291; řekl (Izaiáš) přěd mno- hým rokem, pravdy nice w tom nemina Silv 8; Kristus přijal krščenie ne proto, aby co krsta dle přivzal w svatosti w svém stádle Silv 68, 68; dav nám (Kristus) s(e)be w tom užit(i?, ot nižšieho dav sě krstí(ti? Silv 71; W tom Doech neuků sě skláza) Silv 73; w tom jest rozum krá(t- ký) Silv 79; majč (Ježíš) we všem všu moc stálů UmKl 87; = UmštiKl 9; (Ježíše) sě všě moc neskryla, by jmu w čem potřébna byla Íudmi, koňmi UmKlI 92; = UmStKI 14; Nejsem vinen w tom člověce UmX 4b1;'Ty w tom nečti své viny! UmkK 4bó6; - vyjadřuje způsob nebo míru: musil sě (Jidáš) v poly roz- dřieti, aby zlých úst čest w tom schoval ApŠ 52 (tlakovým způsobem); slovem zlé prorady W cělováňůú dal (Jidáš) znamenie ApŠ 68; jčž (divy) tito činie we mnozě Duch 27; (svatý Duch) sě pokazoval... w rozličnéj tváři Duch 87; w tvář(i) jina- cie Duch 95; viide&n v)ňuž w svěllém oblac&..., w tak sv&tle&m líci Duch 96, 100; By na lov w hojnéj Ccti jeno Pil 167; oba ta dva krále silné vojsky ne v mále vzdvižeta sě přčd sě v zemu JakKl 16; bych v nich (lidech) jsa a ty (otče) ve 321
nichž se něco děje: W tomž pak, uslyšav (Jan) hlas boží, na modlitvě sě položi ApŠ 18 (hned, tehdy hned ); v rově by na- lésti mannu..., jakšto koli gdyšto w nově piesek (z) studně... vzplývá ApŠ 41 (právě); ač jest (Benátčan) gde w kterém nečasu, vzdada prosbu svého hlasu, W kteréjž koli práci bude, té jeho (Marka) pomoců zbude ApŠ 124, 126; po nejed- nakých smutciech, W nichšto všdy byl (Petr) upläkaj&, na tu chvilu vzpomínajč, W niejšto sě byl odřekl boha ApS 144, 146; W tom miestě oni lékaři... dachu jmu, by jí(u) (žábu) vyvrátil ApD 2al1 (tehdy); W tej mluvě (svatý) Petr vstana Duch 29; w tej pomluvě Duch 57; V tuž dobu mužě naleze (Jidáš)...; W témž miestě jakž ho potáza, tak jmu, jakž bylo, vykáza JidD 2a17 (ihned); musil (král) u mladých dnech sníti JidM 20; Ta jmu (Pilátovi) žádost na mysl vzpade, jiešto snad nejmieval w rocě JidM 77; leč bylo w noci, leč we dne JidM 1653, 153; aže v nebe pustiv (zlato) zářě W onéj jasnéj letňéj vzpařě JakKl 28; často kdas bojě brali (Židé) a w těch ovšem tvrdě stáli JakKl 52; w sk6r& inhed potom JakKl 214 (rychle, brzo); jakž Ježúšem obřěz přčstal, tak w tom miestě křest sě jím stal Silv 64 (hned); - označuje stav nebo postavení někoho, poměry, v nichž někdo žije: W junošstvě bydle (muž) z dětinu Mar 174; chtě tě jmieti (Bůh Jana) podlé sebe W tej rozkoši oběcanéj ApŠ 16; prošu (Filip), by w tom stáli (učedníci), W ňemž byšte sě bohu vzdali ApS 136, 137; Herodeš byl četi zbaven a Pilát, w niej sa postaven, diržal všě vlasti okolnie JidM 36; A Pilát tu we všiej moci JidM 468; Zda mníš (Jidáši), by w tej četi stál dlúůho? JidM 134; Bolí ju (ženu) sirdce, to právě, Z’ nebydlila w dobrém stavě JidM 156; Vižu J(ežúšě) W kněžiej čsti Silv 8; - vyjadřuje zřetel k někomu nebo k něčemu, označuje pří- pad, vzhledem k němuž něco platí; uka- zuje, čeho se nějaká činnost týká: což-li gde... bydlí od všeliké zběři, jakž u ptač- ctvě tako w zvěři Mar 59, 59; chráně vše, což jest, ot hlada, W němž si nezlišil 21 Nejstarší české verš. legendy (bože) hi hada Mar 61; W tomž hi w ji- ném blúdiv (Nero) slepě ApD 2a14, 2a14; (Bra'třie, co w tom meškámy? Duch 59; Král jčda vezřé na hvězdy, jakž byl w tom člověk rozumný a w budúcích vě- cech umný Pil 2a3, 2a4; We všem vňuž ščenec propastný chtě (Jidáš) viece nežli syn vlastný JidD 1a24; Málem viece nežli seho pozřčla (královna), an (Jidáš) to snad viděv a jemu (bratru) w tom uzávi- d&v JidD 1b3; stává sě bratry vlastnými, ž' kohož majú ně w čem lépe, toho silnější potepe JidD 1b10; k tomu pak, jenž jmu volen, chce býti (takový člověk) we všem povolen JidM 86; proč mi ty lámal ščěpy nekázaně? Jest-li to čie rozkázanie, ten mi w tom násilé činí JidM 95; Judáš počě we čceti rósti, W sbožú, w hospodnie milosti JidM 125, 126, 126; všakž sirdce ni w čemž svědomo JidM 129; We všem, což tu bylo, vlada JidM 131; Vy nevieste, co já vědě, W ňemž nechcu, bych sě pro- lhala JakKl 291; řekl (Izaiáš) přěd mno- hým rokem, pravdy nice w tom nemina Silv 8; Kristus přijal krščenie ne proto, aby co krsta dle přivzal w svatosti w svém stádle Silv 68, 68; dav nám (Kristus) s(e)be w tom užit(i?, ot nižšieho dav sě krstí(ti? Silv 71; W tom Doech neuků sě skláza) Silv 73; w tom jest rozum krá(t- ký) Silv 79; majč (Ježíš) we všem všu moc stálů UmKl 87; = UmštiKl 9; (Ježíše) sě všě moc neskryla, by jmu w čem potřébna byla Íudmi, koňmi UmKlI 92; = UmStKI 14; Nejsem vinen w tom člověce UmX 4b1;'Ty w tom nečti své viny! UmkK 4bó6; - vyjadřuje způsob nebo míru: musil sě (Jidáš) v poly roz- dřieti, aby zlých úst čest w tom schoval ApŠ 52 (tlakovým způsobem); slovem zlé prorady W cělováňůú dal (Jidáš) znamenie ApŠ 68; jčž (divy) tito činie we mnozě Duch 27; (svatý Duch) sě pokazoval... w rozličnéj tváři Duch 87; w tvář(i) jina- cie Duch 95; viide&n v)ňuž w svěllém oblac&..., w tak sv&tle&m líci Duch 96, 100; By na lov w hojnéj Ccti jeno Pil 167; oba ta dva krále silné vojsky ne v mále vzdvižeta sě přčd sě v zemu JakKl 16; bych v nich (lidech) jsa a ty (otče) ve 321
Strana 322
mně, byli spolu w jednom sneti UmK 1a6; jezdiv (Ježíš) na oslétku lichém w oby- céju sprostné tichén UmK 2b6ó; = W obyčeji UmStKIl 50; vyjadřuje okol- nost, že někdo má na sobě něco, je oble- čen do něčeho: by chtěl byl (Ježíš) zá- stupně jčti... pod nachem, w zlatéj koro- ně UmkKl 113; = UmŚtKI 35; zatím ho ven vyveda (Pilát Ježíše) w sukni pur- purneho rucha UmK 4a7; - označuje pro- středek, jímž se uskutečňuje nějaký děj: chtě (Kristus) vešken svět vykúpiti, jenž sć w hfiesiech chtěl zhubiti Umkl 64; - vyjadřuje příčinu: Had sě rozhněvav w svéj chlipé, pusti sě naň (člověka) velmi sípě JidM 1; vyjadřuje určitý vztah k někomu: W němž (bohu) sě každá tvář vyznává Mar 53; v toho jmeni = ve jménu toho: by rozpat (Filip) na křížu W toho jmeni, o ňemž kázal ApŠ 140; v znamení = po- dle znamení, ve shodě s předpovědí (%?): doby města (král), hi zruši je, jakž w znamení nósta kámen na kameni JakKl 217; vábiti nedok., koho, přivolávati (pta- čím hlasem): uzié (Anna) v hrušcě hniezdo vrabie, a hájcě jho sedí, wabíe vrabata Mar 41; vada Ż., skoda, ihona: uzić (Jidas) Ru- běna, otcě svého, jenž v svém sadu vyšel bě sobě na wadu JidM 90 (na vádu VýbAk podle Geb SI, lístk. mat.); vás zájm. přivlastňovací: bych wajj stav zpořiedil ApŠ 135; jenž vy (Židy) z Ejipta vypravil a waffic roboty zbavil Silv 22; vézati nedok. koho, svazovali, spou- tdvati: O tom paky, jesto wazan (Jeźis), ten Gas teb(8) Ezdru skazan Silv 17; - co, vázáním zhotovovati: Mní sě (Ruben) se mnû (Jidâsem) viesle c&py JidM 102 (domnívá se, že jsme si rovni ); včieti dok., začíti, počíti: všěch jich mysl obpop(ade) (svatý Duch), tak jakž sě wchzícchu div(iti) Duch 51; Wechzief(ta oba syny rósti JidD 1a18; běžav (Jidáš), wchzie rybitva ptäti JidD 2a9; Wchzie Pilát na ščěpy zřieti JidM 73; vělle, včilé přísl., v té chvíli, právě: tdy 322 juž ovoce wehzilé na ščepicch v krokot dospělo JidM 64; vdova ž.: Judáš by oženěn wdowů JidM 114; věc ž. co se přihodí, událost, skuteč- nost: byl (král) v tom člověk rozumný a v budůúcích wieczech umny Pil 2a4; Lovci tu řčěč uslyšěvše hi tak hroznú wíiíecz vzvěděvše Pil 2a26; všeliká novina fubsi jest nežli wiecz jiná JidM 70; vst budůúcie wieczy znajě (Ježíš) UmKl 15; ten, jensto zna vsu wiecz sv6ckiu UmKI 18; záležitost: kak je stlal (Jidáš) svú wiecz z daleka JidM 29; by (Jidáš) jeho (Piláta) všú wieczíň vlada, jakšto dvoru, tak poklada JidM 659; věcčti nedok., praviti: Wecze (Nero): „Ale tdy chcu tomu...“ ApD 1b1; wecze (Petr) Duch 32; ,,Dobré,‘“ wecze (král), „jmě jmu složu...“ Pil 2b25; „Netbaj,““ wecze, ‚,nice na to...‘ JidM 109; K tej féèi Silvester weczie Silv 41; večer m.: wechzer LegPJak 2a3; věčně přísl.: (bydlo) wiechznýe stvûcie Pil 1a5; věděti nedok., s větou předmětnou, co, koho, věděti, znáti: Wyedy, ž' tvá moc všecko móže Mar 25; wiecfj| to, silný bože, což sem kdy myslila, tože Wiej|, Z’ sem sě jinam netščal(a) Mar 74, 76; wiez, ž' budeš vzat v neděfu v to bydlo ApŠ 12; tito, z Galilé jsúce, cuzich krajóv ne- wiedu---, vsèch jazykôv fèci j(majü) Duch 4; učenníci... wiedýeli, ž' (s6 nic s čiMlověčetvem nedělí (svatý Duch) Duch 101; By na lov v hojnéj čceti jéno, gd(e)ž mnoho zvěří(č) víedýeno Pil 1b8; byl (král) v budůúcích věcech umny, odtad mnohé èasy wieda Pil 2a5; to jístě vižu hi wiedýe, že bych dobyl toho zčedie Pil 2a11; či newieff, z které js(íi zem)&? JidD 1b27; Zrado, viedye, ž' nic nemineš JidM 25; Víedýč všeho světa Íudie, kak je stlal (Jidáš) svú věc z daleka JidM 28; Wiezz, žeť sě čas blíží k tomu JidM 141; Vy newiefte, co já wiedye JakKl 190, 190; Daj jiného, ač koho wieff, o ňemšto jest ten súd pošel Silv 44; Či newiefj, co přišlo k čemu...? Silv 62; ni wye lepšie-
mně, byli spolu w jednom sneti UmK 1a6; jezdiv (Ježíš) na oslétku lichém w oby- céju sprostné tichén UmK 2b6ó; = W obyčeji UmStKIl 50; vyjadřuje okol- nost, že někdo má na sobě něco, je oble- čen do něčeho: by chtěl byl (Ježíš) zá- stupně jčti... pod nachem, w zlatéj koro- ně UmkKl 113; = UmŚtKI 35; zatím ho ven vyveda (Pilát Ježíše) w sukni pur- purneho rucha UmK 4a7; - označuje pro- středek, jímž se uskutečňuje nějaký děj: chtě (Kristus) vešken svět vykúpiti, jenž sć w hfiesiech chtěl zhubiti Umkl 64; - vyjadřuje příčinu: Had sě rozhněvav w svéj chlipé, pusti sě naň (člověka) velmi sípě JidM 1; vyjadřuje určitý vztah k někomu: W němž (bohu) sě každá tvář vyznává Mar 53; v toho jmeni = ve jménu toho: by rozpat (Filip) na křížu W toho jmeni, o ňemž kázal ApŠ 140; v znamení = po- dle znamení, ve shodě s předpovědí (%?): doby města (král), hi zruši je, jakž w znamení nósta kámen na kameni JakKl 217; vábiti nedok., koho, přivolávati (pta- čím hlasem): uzié (Anna) v hrušcě hniezdo vrabie, a hájcě jho sedí, wabíe vrabata Mar 41; vada Ż., skoda, ihona: uzić (Jidas) Ru- běna, otcě svého, jenž v svém sadu vyšel bě sobě na wadu JidM 90 (na vádu VýbAk podle Geb SI, lístk. mat.); vás zájm. přivlastňovací: bych wajj stav zpořiedil ApŠ 135; jenž vy (Židy) z Ejipta vypravil a waffic roboty zbavil Silv 22; vézati nedok. koho, svazovali, spou- tdvati: O tom paky, jesto wazan (Jeźis), ten Gas teb(8) Ezdru skazan Silv 17; - co, vázáním zhotovovati: Mní sě (Ruben) se mnû (Jidâsem) viesle c&py JidM 102 (domnívá se, že jsme si rovni ); včieti dok., začíti, počíti: všěch jich mysl obpop(ade) (svatý Duch), tak jakž sě wchzícchu div(iti) Duch 51; Wechzief(ta oba syny rósti JidD 1a18; běžav (Jidáš), wchzie rybitva ptäti JidD 2a9; Wchzie Pilát na ščěpy zřieti JidM 73; vělle, včilé přísl., v té chvíli, právě: tdy 322 juž ovoce wehzilé na ščepicch v krokot dospělo JidM 64; vdova ž.: Judáš by oženěn wdowů JidM 114; věc ž. co se přihodí, událost, skuteč- nost: byl (král) v tom člověk rozumný a v budůúcích wieczech umny Pil 2a4; Lovci tu řčěč uslyšěvše hi tak hroznú wíiíecz vzvěděvše Pil 2a26; všeliká novina fubsi jest nežli wiecz jiná JidM 70; vst budůúcie wieczy znajě (Ježíš) UmKl 15; ten, jensto zna vsu wiecz sv6ckiu UmKI 18; záležitost: kak je stlal (Jidáš) svú wiecz z daleka JidM 29; by (Jidáš) jeho (Piláta) všú wieczíň vlada, jakšto dvoru, tak poklada JidM 659; věcčti nedok., praviti: Wecze (Nero): „Ale tdy chcu tomu...“ ApD 1b1; wecze (Petr) Duch 32; ,,Dobré,‘“ wecze (král), „jmě jmu složu...“ Pil 2b25; „Netbaj,““ wecze, ‚,nice na to...‘ JidM 109; K tej féèi Silvester weczie Silv 41; večer m.: wechzer LegPJak 2a3; věčně přísl.: (bydlo) wiechznýe stvûcie Pil 1a5; věděti nedok., s větou předmětnou, co, koho, věděti, znáti: Wyedy, ž' tvá moc všecko móže Mar 25; wiecfj| to, silný bože, což sem kdy myslila, tože Wiej|, Z’ sem sě jinam netščal(a) Mar 74, 76; wiez, ž' budeš vzat v neděfu v to bydlo ApŠ 12; tito, z Galilé jsúce, cuzich krajóv ne- wiedu---, vsèch jazykôv fèci j(majü) Duch 4; učenníci... wiedýeli, ž' (s6 nic s čiMlověčetvem nedělí (svatý Duch) Duch 101; By na lov v hojnéj čceti jéno, gd(e)ž mnoho zvěří(č) víedýeno Pil 1b8; byl (král) v budůúcích věcech umny, odtad mnohé èasy wieda Pil 2a5; to jístě vižu hi wiedýe, že bych dobyl toho zčedie Pil 2a11; či newieff, z které js(íi zem)&? JidD 1b27; Zrado, viedye, ž' nic nemineš JidM 25; Víedýč všeho světa Íudie, kak je stlal (Jidáš) svú věc z daleka JidM 28; Wiezz, žeť sě čas blíží k tomu JidM 141; Vy newiefte, co já wiedye JakKl 190, 190; Daj jiného, ač koho wieff, o ňemšto jest ten súd pošel Silv 44; Či newiefj, co přišlo k čemu...? Silv 62; ni wye lepšie-
Strana 323
ho nalezna Umkl 2 (ani nedovede nalézti lepšího? ); věk m., období, dlouhý časový úsek: W ieky w--- LegP, 1,33; (ni) had ješče toho wieka (by)l jie (země) kde usty po- chytil Silv 96, na věky = navždy: ke ztrátě duši na wieký JidM 31; věkem přísl., sotva, stěží: Potom pak, chtěvše jho (pohané Marka) sžéci, mohli wíiekem preč utéci ApŠ 109; velí příd., veliký: by jmu (královi) v sirdcu radost welé Pil 2b21; kakž jměla (žena) sbožie welé, všakž jí bě ne do veselé JidM 151; veliký příd.: Matyáš jest dosáhl stola, na ňemž po welikem trudě sěde ApŠ 70; mohli (pohané) věkem preč utéci pro strach welike hřímoty ApŠ 110; Benát- čené tělo jeho... s welicu čeťú přijemše ApŠ 117; sotně sobú vlásti moha (Petr) mdlobú hi postem welikym ApŠ 148; dřéve pozván (Jakub) bohem mezi všěmi učenníky, pro ňešto slóve weliký ApD 2b16; Byla gdas zima welika JidD 2b18; s radosťú welyku druh přědď druhem vola- júce UmKl 54; Viz, člověče bohoboj- nÿ..., Welykeho milosirdie UmKI 81; = UmK 2a5; = UmôtKl 3; Inhed opêt jich všeliký křiče, jakž mâl, tak welyky UmK 4b5; A jsa tak ctný, tak welyky, chtěl jsi mál býti všeliký UmšŠíKl 61; komp. jmenný věcí, komp. složený věcší, věčší, vétsi: wiechzffi svatÿ Jakub slôve ApD 2b9; z jiných jest (Jakub) wieczi mnohem ApD 2b13; W iechzffiu LegPJak 2a32; 'Ty-li jiného nevydáš, Wiectffjyc hanby sobě přidáš Silv 50; velmi přísl.: onu žábu vzdulů... vida (Nero), welmf sè uzèse ApD 2a6; O tom času welm{ trudném, toéûsto o tom dni sûdném Pil 1a1; s mlynnÿch jéèzôv welmi jéèé (potok) Pil 1a20; Had së rozhnèvav v svéj chlipé, pusti sě naň (člověka) wel- mí sípě JidM 2; Mistře, porokuj svéj bratří, že Íud na ně welmy patří UmKl 72; tomu sě (Herodes) welmy nadál UmK 3a10; kakl sě jest welmy pokořil (syn boží) UmStKI 7; ven přísl.: (Pilát) ho (Ježíše) wen vy- veda UmkK 4a6; věrně přísl.: ktož koli sirdcem či(stým) Wiernýe bude k ňemu (bohu) mie(ně), ten vezme hřiechóv sp(roščeni)e Duch 45; věrný příd.: wierné--- LegPNaneb 1b23; nenie wiernych sirdec žiezni ApD lal; věřiti nedok., komu: ač sám sobè wfer- siu ApD 1a19; veselé stř., veselost, radost: by jmu (královi) v sirdeu radost velé. A posel z toho wezzelé mezi tiem juže potázal, kak by jemu (dítěti) v(z)dieti kázal Pil 2b22; všakž jí (ženě) bě ne do wezzelé JidM 152; věst ž., pověst: zdali by sč kde sebravše (Židé) neb toho co znáti davše, jehož sč na ně domněno, což o jich wiejty pomně- no JakKl 50; ves, vescek, vestek, veseken, vesken zájm. neurčité - všechen, veškerý: Takž tu wife své dobré děnie, mlád sa, činil (muž) Mar 12; pojal sobě ženě hpannu, Wijíe četi dievku, jmenem Annu Mar 17; osta (Jan) bez wijie bolesti ApŠ 6; všie své mluvy slově po wffem ApŠ 29 (po všech slovech ); bez wijeho oblu(du? jest nám to svědčiti Duch 35; Wifiě zlosti súdče ne- zvienÿ JidD 1a23; Judâs, èlovèk wfjié přčlesti JidM 44; A Pilât tu ve wjjieÿ moci JidM 48; Hi by Judâs mocen dvo- ru, vlada wffiü jeho komoruû, majè st#iep- Au 0 wfjem statcë JidM 56, 57; by (Jidáš) jeho wffiû vécû vlada JidM 59; ten, jenšto zná wjiu věc svěcků UmKl 18; majč (Ježíš) ve všem wiíu moc stálú UmkKkl 87; = wijy UmštíKl 9; jehož (Je- Zise) sè wffye moc neskryla UmKl 91; = wife UmStKi 13; se wffiu krâlovskû ozdobû UmKl 112; = wffij UmSItKI 34; krâl nade vsemi krâli, jehoZ wfe stvorenie chválí UmStKI 12; všechen, celý: Wijie své mluvy slově po všem ApŠ 29; nelzě by tam hnûti zrakem po wijem kostelu v Efežě ApŠ 34; v rově by nalésti mannu na dně po wijem rově ApŠ 40; wefjczken svět smůútil (Jidáš) A pŠ 63; po wijem jeho (Petra) lícu hi plakáním hi pak tščiců byla wffie plet jeho zprahla ApŠ 154, 156; wffeezka šírost zempná bude po wijem světu tempna Pil 2a15, 2a16; bude 323
ho nalezna Umkl 2 (ani nedovede nalézti lepšího? ); věk m., období, dlouhý časový úsek: W ieky w--- LegP, 1,33; (ni) had ješče toho wieka (by)l jie (země) kde usty po- chytil Silv 96, na věky = navždy: ke ztrátě duši na wieký JidM 31; věkem přísl., sotva, stěží: Potom pak, chtěvše jho (pohané Marka) sžéci, mohli wíiekem preč utéci ApŠ 109; velí příd., veliký: by jmu (královi) v sirdcu radost welé Pil 2b21; kakž jměla (žena) sbožie welé, všakž jí bě ne do veselé JidM 151; veliký příd.: Matyáš jest dosáhl stola, na ňemž po welikem trudě sěde ApŠ 70; mohli (pohané) věkem preč utéci pro strach welike hřímoty ApŠ 110; Benát- čené tělo jeho... s welicu čeťú přijemše ApŠ 117; sotně sobú vlásti moha (Petr) mdlobú hi postem welikym ApŠ 148; dřéve pozván (Jakub) bohem mezi všěmi učenníky, pro ňešto slóve weliký ApD 2b16; Byla gdas zima welika JidD 2b18; s radosťú welyku druh přědď druhem vola- júce UmKl 54; Viz, člověče bohoboj- nÿ..., Welykeho milosirdie UmKI 81; = UmK 2a5; = UmôtKl 3; Inhed opêt jich všeliký křiče, jakž mâl, tak welyky UmK 4b5; A jsa tak ctný, tak welyky, chtěl jsi mál býti všeliký UmšŠíKl 61; komp. jmenný věcí, komp. složený věcší, věčší, vétsi: wiechzffi svatÿ Jakub slôve ApD 2b9; z jiných jest (Jakub) wieczi mnohem ApD 2b13; W iechzffiu LegPJak 2a32; 'Ty-li jiného nevydáš, Wiectffjyc hanby sobě přidáš Silv 50; velmi přísl.: onu žábu vzdulů... vida (Nero), welmf sè uzèse ApD 2a6; O tom času welm{ trudném, toéûsto o tom dni sûdném Pil 1a1; s mlynnÿch jéèzôv welmi jéèé (potok) Pil 1a20; Had së rozhnèvav v svéj chlipé, pusti sě naň (člověka) wel- mí sípě JidM 2; Mistře, porokuj svéj bratří, že Íud na ně welmy patří UmKl 72; tomu sě (Herodes) welmy nadál UmK 3a10; kakl sě jest welmy pokořil (syn boží) UmStKI 7; ven přísl.: (Pilát) ho (Ježíše) wen vy- veda UmkK 4a6; věrně přísl.: ktož koli sirdcem či(stým) Wiernýe bude k ňemu (bohu) mie(ně), ten vezme hřiechóv sp(roščeni)e Duch 45; věrný příd.: wierné--- LegPNaneb 1b23; nenie wiernych sirdec žiezni ApD lal; věřiti nedok., komu: ač sám sobè wfer- siu ApD 1a19; veselé stř., veselost, radost: by jmu (královi) v sirdeu radost velé. A posel z toho wezzelé mezi tiem juže potázal, kak by jemu (dítěti) v(z)dieti kázal Pil 2b22; všakž jí (ženě) bě ne do wezzelé JidM 152; věst ž., pověst: zdali by sč kde sebravše (Židé) neb toho co znáti davše, jehož sč na ně domněno, což o jich wiejty pomně- no JakKl 50; ves, vescek, vestek, veseken, vesken zájm. neurčité - všechen, veškerý: Takž tu wife své dobré děnie, mlád sa, činil (muž) Mar 12; pojal sobě ženě hpannu, Wijíe četi dievku, jmenem Annu Mar 17; osta (Jan) bez wijie bolesti ApŠ 6; všie své mluvy slově po wffem ApŠ 29 (po všech slovech ); bez wijeho oblu(du? jest nám to svědčiti Duch 35; Wifiě zlosti súdče ne- zvienÿ JidD 1a23; Judâs, èlovèk wfjié přčlesti JidM 44; A Pilât tu ve wjjieÿ moci JidM 48; Hi by Judâs mocen dvo- ru, vlada wffiü jeho komoruû, majè st#iep- Au 0 wfjem statcë JidM 56, 57; by (Jidáš) jeho wffiû vécû vlada JidM 59; ten, jenšto zná wjiu věc svěcků UmKl 18; majč (Ježíš) ve všem wiíu moc stálú UmkKkl 87; = wijy UmštíKl 9; jehož (Je- Zise) sè wffye moc neskryla UmKl 91; = wife UmStKi 13; se wffiu krâlovskû ozdobû UmKl 112; = wffij UmSItKI 34; krâl nade vsemi krâli, jehoZ wfe stvorenie chválí UmStKI 12; všechen, celý: Wijie své mluvy slově po všem ApŠ 29; nelzě by tam hnûti zrakem po wijem kostelu v Efežě ApŠ 34; v rově by nalésti mannu na dně po wijem rově ApŠ 40; wefjczken svět smůútil (Jidáš) A pŠ 63; po wijem jeho (Petra) lícu hi plakáním hi pak tščiců byla wffie plet jeho zprahla ApŠ 154, 156; wffeezka šírost zempná bude po wijem světu tempna Pil 2a15, 2a16; bude 323
Strana 324
t(ma) světu po wijem Pil 2a22; porodi (žena) to klaté dietě, proslulé juž na wijem svété Pil 2b18; Na to wfftu mysíú popeřě (Jidáš) JidD 2a23; Vědie wijeho svéta fudie JidM 28; vlada (Pilát) wij.ém Zidovstvem volné JidM 38; juZ préd sé potahu (králové), zpofiedivse wiju svü dráhu JakKl 20; jakž sem snédla pól jeho (dítěte), tak sě ješče dojiem wffeho JakKl 210; budeš wfiiuczku pravdu (vida) Silv 12; tiem budes wffie pravdy došel Silv 46; chtě (Ježíš) wefken svět vykúpiti UmkKl 63; - vše, všecko stř.: tvá moc wjjeczko móže Mar 25; chráné (büh) wífe, coZ jest, ot hlada Mar 60; jakžs chtěl (bože), takZs wife obtiedil Mar 68; a juZ wfje přihotováno, což k to- mu potfébováno Pil 1b3; Wije na svü budůúcůú škodu JidD 1a9; ve wijem vňuž ščenec propastný chtě (Jidáš) viece nežli syn vlastný JidD 1a24; Wie pro tě, fútá závisti JidD 1b12; Wie pro tě, proradné plémě JidM 23; k tomu pak, jenž jmu volen, chce byti ve wijém povolen JidM 86; Wijeczko na ztrátu svéj duši JidM 121; ve wfjem, coZ tu bylo, vlada JidM 131; jakž často kdas bojě brali (Zidé)... za Sampsona..., za Jozue přěd Jericho, jez wife jich bylo nelicho JakKl 56; co kde jest, wfyeczko stvořil (bůh) UmKl 86; — wfeczko UmStKl 8; majěč (Ježíš) ve wíem váu moc stálá UmKl 87; — wffem UmStKl 9; Zes wfye moha nechtěls moci UmK 2b3; = wffe UmStKI 47; moha wfye moci odolné UmK 2b8; coZ by jedno chtěl (Ježíš)..., Wffe by bylo jemu hotovo UmŠíKl 17; - Wfyeho UmK 3b8 (nejistÿ vÿznam); mn., všichni: jenZ wffiecky smutky céëlis Mar 48; podlé Wffiech stvorent stava Mar 52; v tej roz- koši obécanéj, tobè (Jene) hi wffiem sboZ- ným danéj ApŠ 17; hi dal (Matyáš) opět wifiem zrak oněm ApŠ 83; ty, již naň (Matyáše) nastáli..., zem(č)... pochytla jé, wiffe poZrévii ApS 93; diéve pozván (Jakub) bohem mezi wífjiemí učenníky ApD 2b15; tito... Wffiech jazvkôv féèi j(majû) Duch 5; neznavse sé wijjtemi let(y) Duch 22; vsak} sû wffiech zém f(éci zna)vie Duch 24; na wffie, již tu 324 s(táchu)..., dar svatého ducha spad(e) hi wffiech jich mysl obpop(ade) Duch 47, 40; by(li si? wffieczi pokrS$Ceni Duch 64; kakZ koli byl (král) wijiém povolil JidM 21; dirzal (P.lât) wffie vlasti okolnie JidM 37; jež w(jeczky (lodi) plny rytier- stva JakKl 5; lehu vôbec wfitezy spâti JakKl 9; Wiye budücie véci znajé (Je- žíš) UmKl 15; Tu na wf{ye strany sly- Séti, ande starí, dietky... boha chvâlé UmKl 44; druh ptëd druhem volajüce na wfye strany UmKI 56; že jsi na svět... přišel wifyem Íudem na zbožie Umkl 62; krâl nade wffyemy králi UmkKl 89; = wijemy UmStKl 11; vešdy, veždy, všdy, vždy přísl. - stále, vždy, pokaždé: pro ňež tobě jed(inému dékuju (Anna) wfjdy, tvorcu svému Mar 65; co bych plodu vzala, Wsdy mi bylo na ütrobé Mar 78; wesdy LegPNaneb 1b3; v nichsto (smutcích) wijdy byl (Petr) uplákajé ApS 144; byl tiem wfidy viece movit (Jakub), Ze jho wijdy (s) sobü pozyval (büh) ApD 2b18, 2b19; kak je stlal (Jidáš) svü véc z daleka, Wiidy sé horsím hor&símZ peka JidM 30; což jest podobno k čemu, to wijdý jako přilne k ňemu JidM 42; gdyZ sé chce co sdieti, to sé wesdy nékak sklade JidM 75; ve všem, což tu bylo, vlada (srdce), všakž wiidy svü čest z toho krada JidM 132; - v každém případě, za všech okolností, pře- ce: neb chcu (Nero) wfiidy tu strast vzv(ě)- děti, jušto má jest máti jměla na porodě ApD 1b6 (bez odmluvy, buď jak buď Geb S1, lístk. mat.); vezřieti dok., vzhlédnouti: wezrsíeczí (Anna) vzhóru, uzfé v hrušcě hniezdo vrabie Mar 39; Král jéda wezrsíe na hvézdy Pil 2a2; vézti sé nedok.: V tuZ dobu muZé na- leze (Jidáš), an zzie s mořě k bféhu wezé JidD 2a16; ve£dy v. ve&dy vhňésti sě dok., čemu, vtlačiti se: tu tak derlavú korunu stáše jeden kopím dávě, aby fye whnyetla jeho (Ježíšově) hlavě UmK 4a4; vehvátiti dok., co v sè, prudce pozkiti: tu žábu, jakž v sě byl wchwatyl (Nero),
t(ma) světu po wijem Pil 2a22; porodi (žena) to klaté dietě, proslulé juž na wijem svété Pil 2b18; Na to wfftu mysíú popeřě (Jidáš) JidD 2a23; Vědie wijeho svéta fudie JidM 28; vlada (Pilát) wij.ém Zidovstvem volné JidM 38; juZ préd sé potahu (králové), zpofiedivse wiju svü dráhu JakKl 20; jakž sem snédla pól jeho (dítěte), tak sě ješče dojiem wffeho JakKl 210; budeš wfiiuczku pravdu (vida) Silv 12; tiem budes wffie pravdy došel Silv 46; chtě (Ježíš) wefken svět vykúpiti UmkKl 63; - vše, všecko stř.: tvá moc wjjeczko móže Mar 25; chráné (büh) wífe, coZ jest, ot hlada Mar 60; jakžs chtěl (bože), takZs wife obtiedil Mar 68; a juZ wfje přihotováno, což k to- mu potfébováno Pil 1b3; Wije na svü budůúcůú škodu JidD 1a9; ve wijem vňuž ščenec propastný chtě (Jidáš) viece nežli syn vlastný JidD 1a24; Wie pro tě, fútá závisti JidD 1b12; Wie pro tě, proradné plémě JidM 23; k tomu pak, jenž jmu volen, chce byti ve wijém povolen JidM 86; Wijeczko na ztrátu svéj duši JidM 121; ve wfjem, coZ tu bylo, vlada JidM 131; jakž často kdas bojě brali (Zidé)... za Sampsona..., za Jozue přěd Jericho, jez wife jich bylo nelicho JakKl 56; co kde jest, wfyeczko stvořil (bůh) UmKl 86; — wfeczko UmStKl 8; majěč (Ježíš) ve wíem váu moc stálá UmKl 87; — wffem UmStKl 9; Zes wfye moha nechtěls moci UmK 2b3; = wffe UmStKI 47; moha wfye moci odolné UmK 2b8; coZ by jedno chtěl (Ježíš)..., Wffe by bylo jemu hotovo UmŠíKl 17; - Wfyeho UmK 3b8 (nejistÿ vÿznam); mn., všichni: jenZ wffiecky smutky céëlis Mar 48; podlé Wffiech stvorent stava Mar 52; v tej roz- koši obécanéj, tobè (Jene) hi wffiem sboZ- ným danéj ApŠ 17; hi dal (Matyáš) opět wifiem zrak oněm ApŠ 83; ty, již naň (Matyáše) nastáli..., zem(č)... pochytla jé, wiffe poZrévii ApS 93; diéve pozván (Jakub) bohem mezi wífjiemí učenníky ApD 2b15; tito... Wffiech jazvkôv féèi j(majû) Duch 5; neznavse sé wijjtemi let(y) Duch 22; vsak} sû wffiech zém f(éci zna)vie Duch 24; na wffie, již tu 324 s(táchu)..., dar svatého ducha spad(e) hi wffiech jich mysl obpop(ade) Duch 47, 40; by(li si? wffieczi pokrS$Ceni Duch 64; kakZ koli byl (král) wijiém povolil JidM 21; dirzal (P.lât) wffie vlasti okolnie JidM 37; jež w(jeczky (lodi) plny rytier- stva JakKl 5; lehu vôbec wfitezy spâti JakKl 9; Wiye budücie véci znajé (Je- žíš) UmKl 15; Tu na wf{ye strany sly- Séti, ande starí, dietky... boha chvâlé UmKl 44; druh ptëd druhem volajüce na wfye strany UmKI 56; že jsi na svět... přišel wifyem Íudem na zbožie Umkl 62; krâl nade wffyemy králi UmkKl 89; = wijemy UmStKl 11; vešdy, veždy, všdy, vždy přísl. - stále, vždy, pokaždé: pro ňež tobě jed(inému dékuju (Anna) wfjdy, tvorcu svému Mar 65; co bych plodu vzala, Wsdy mi bylo na ütrobé Mar 78; wesdy LegPNaneb 1b3; v nichsto (smutcích) wijdy byl (Petr) uplákajé ApS 144; byl tiem wfidy viece movit (Jakub), Ze jho wijdy (s) sobü pozyval (büh) ApD 2b18, 2b19; kak je stlal (Jidáš) svü véc z daleka, Wiidy sé horsím hor&símZ peka JidM 30; což jest podobno k čemu, to wijdý jako přilne k ňemu JidM 42; gdyZ sé chce co sdieti, to sé wesdy nékak sklade JidM 75; ve všem, což tu bylo, vlada (srdce), všakž wiidy svü čest z toho krada JidM 132; - v každém případě, za všech okolností, pře- ce: neb chcu (Nero) wfiidy tu strast vzv(ě)- děti, jušto má jest máti jměla na porodě ApD 1b6 (bez odmluvy, buď jak buď Geb S1, lístk. mat.); vezřieti dok., vzhlédnouti: wezrsíeczí (Anna) vzhóru, uzfé v hrušcě hniezdo vrabie Mar 39; Král jéda wezrsíe na hvézdy Pil 2a2; vézti sé nedok.: V tuZ dobu muZé na- leze (Jidáš), an zzie s mořě k bféhu wezé JidD 2a16; ve£dy v. ve&dy vhňésti sě dok., čemu, vtlačiti se: tu tak derlavú korunu stáše jeden kopím dávě, aby fye whnyetla jeho (Ježíšově) hlavě UmK 4a4; vehvátiti dok., co v sè, prudce pozkiti: tu žábu, jakž v sě byl wchwatyl (Nero),
Strana 325
dachu jmu, by j(u) vyvrátil ApD 2a2; vídati nedok., koho: neznavše sč všémi let(y) ani jich dčéve wídawíj-, všakž sú (apoštolové) všéch zém f(čči zna)vše Duch 23; viděnie stř., zjevení, podoba: (svatý Duch se zjevil v) holubiem widyeny Duch 92 (v podobě holuba VýbAk); viděti nedok. koho, co, viděti, zřítí: newizíu (Anna) mého družčte, jímž sě fudské féci styZu, Ze pét mésiec ho ne- wízíu. Bych as mirtva jho wídíela, pécu bych o duài jméla Mar 29, 31, 32; onu žábu vzdulú... Wida (Nero), velmi sé uZése ApD 2a6; Kak by mi pomohlo, by mi sé t(o) státi mohlo, coZ vizíu z mého pohodlé; bych byl mé králevé podlé, to jístě viziu hi vědě, že bych dobyl toho zčedie Pil 2a9, 2a11; A juž dievku wi- dyew sÍübil (král) Pil 2b3; Málem viece neZli seho pozi'éla (královna), an (Jidáš) to snad vidyew JidD 1b2; wijj:u J(eZüs&) v knéZiej ésti Silv 7; Tak jeho (Annanovu) potupu wyda (Doech vz)mluvi Silv 53; - čeho, všímati si: Wys, člověče bohoboj- ný..., velikého milosirdie, (kako) syn boží nehrdě bral sě byl k Jerusalemu! UmKl79; = UmK 2a3; 2 Wyz UmStKI 1; - s větou předmčětnou, pozorovati, zna- menati, poznávati: sirdce jmu (Jidášovi) hněvy hoří, slyščvše tu řěč o sobě, Vida, Z jmu nejde po kobé JidD 2a14; Vízse kaZdy, kak jest vrátka seho svéta cest hi chvála...! JidM 6; Wíz, kak co gda príde k čemu JidM 116; viece, viec komp. přísl. - více, větší mě- rou: jímZ smutnéjie chodil (muZ), (Diem bóh skot jho wíecze plodil Mar 9; Ješčež mi sé wíecze méte, Z' nevizu mého dru- Zéte Mar 28; Pro rieZ sü wíecze prohlesli (Benátéané) jeho kost(ela drahotü a najviece svatost pro tu..., Ze... ApS 119; hi byl tiem v$dy wíecze movit (Jakub), že jho všdy (s) sobú pozýval (bůh) ApD 2b18; Vččěsta oba syny rósti, a všakž wiecze ty, zlý hosti JidD 1a19; Málem wiecze nežli seho pozřčla (královna) JidD 1b1; Na mě (Jidáše) pak sě něco domníš (ženo), tiemž ho wiecze než mě pomníš JidM 170; - více: A stane sě diva wiecze Pil 2a19; chtě (Jidáš) wiecze nežli syn vlastný JidD 1a25; By co bylo zřie- (ce), Doech by rád mluvil wiecze Silv 76; - dále, nadále: wíecz den ote dne ...k(aZ- dy) svaty kfest by mnoZé Duch 65 (ne- jistý vyznam); i byli wyecz tako s sebü, jako sem jáz, otče, s tebú UmK 1a2; - při záporu, dále, již: (nepo)byvše tu wiecze JakKl 198; Godoliás svü féc vzdada, ne- promluv(ü?) wiecz nic, sada Silv 32; Annan lekna sé té féCi Wiecz sé jmu slo- vem nevzptlieci Silp 52; by ta (milost) byla jimi znána a wiecz nikdy jich ne- zbyla UmKl 11; Juž ho (Ježíše) wyecze bíti neda (Pilát) UmK 4aó; viera Z.: ---wieru LegP Ver C7; vina Z.: Íudské wíný súdě ApŠ 71; Mütí sé (královna) sama svü vínü JidD 1b19; Taká wynu na sé pobdie (Zidé), po tej réci, jaksto Job die Jak Kl 37? (pokuta, trest Kl. z1.); Ty (Piláte) v tom neéti své wyny! UmK 4b6; vinný piíd., v kom: Nejsem wynen v tom élovéce UmK 4b1; viséti nedok.: wízzal v osidle (Jidáš) ApŠ 48; vítěz m.: (dívce) by bylo syna jmieti (vňu)što Adama nového, Wytyczie hada dieblého Silv 104; vítěžstvo stř., rekovnost, udatnost: jež (lodi) všecky plny rytierstva a silných fudi wytyeziítwa JakKl 6; vlátiti nedok., koho, vláceti: biskupi... Wlachzili jeho (Marka) po méstu ApS 104; vládnüti nedok., čím: Wladna (Ježíš) nebem, mořem, zemü Umkl 84; = Wladna UmStKI 6; vlast ž., země, krajina: v(endů? wlazztý do nejedné Duch 66; kak jest na málc postála čáka škariotcké wlazztý JidM 9; diržal (Pilát) všě wlazztý okolnie JidM 37; vlásti nedok. - kým, vládnouti nad ně- kým: diržal (Pilát) všě vlasti okolnie, Wlada všiem židovstvem volně JidM 38; - vlásti sobú = vládnouti sebou, pohy- bovati se: sotné sobü wlazzty moha (Petr) mdlobü hi postem velikym ApS 147; - Cim, v Cem, spravovati néco, rozhodovati 325
dachu jmu, by j(u) vyvrátil ApD 2a2; vídati nedok., koho: neznavše sč všémi let(y) ani jich dčéve wídawíj-, všakž sú (apoštolové) všéch zém f(čči zna)vše Duch 23; viděnie stř., zjevení, podoba: (svatý Duch se zjevil v) holubiem widyeny Duch 92 (v podobě holuba VýbAk); viděti nedok. koho, co, viděti, zřítí: newizíu (Anna) mého družčte, jímž sě fudské féci styZu, Ze pét mésiec ho ne- wízíu. Bych as mirtva jho wídíela, pécu bych o duài jméla Mar 29, 31, 32; onu žábu vzdulú... Wida (Nero), velmi sé uZése ApD 2a6; Kak by mi pomohlo, by mi sé t(o) státi mohlo, coZ vizíu z mého pohodlé; bych byl mé králevé podlé, to jístě viziu hi vědě, že bych dobyl toho zčedie Pil 2a9, 2a11; A juž dievku wi- dyew sÍübil (král) Pil 2b3; Málem viece neZli seho pozi'éla (královna), an (Jidáš) to snad vidyew JidD 1b2; wijj:u J(eZüs&) v knéZiej ésti Silv 7; Tak jeho (Annanovu) potupu wyda (Doech vz)mluvi Silv 53; - čeho, všímati si: Wys, člověče bohoboj- ný..., velikého milosirdie, (kako) syn boží nehrdě bral sě byl k Jerusalemu! UmKl79; = UmK 2a3; 2 Wyz UmStKI 1; - s větou předmčětnou, pozorovati, zna- menati, poznávati: sirdce jmu (Jidášovi) hněvy hoří, slyščvše tu řěč o sobě, Vida, Z jmu nejde po kobé JidD 2a14; Vízse kaZdy, kak jest vrátka seho svéta cest hi chvála...! JidM 6; Wíz, kak co gda príde k čemu JidM 116; viece, viec komp. přísl. - více, větší mě- rou: jímZ smutnéjie chodil (muZ), (Diem bóh skot jho wíecze plodil Mar 9; Ješčež mi sé wíecze méte, Z' nevizu mého dru- Zéte Mar 28; Pro rieZ sü wíecze prohlesli (Benátéané) jeho kost(ela drahotü a najviece svatost pro tu..., Ze... ApS 119; hi byl tiem v$dy wíecze movit (Jakub), že jho všdy (s) sobú pozýval (bůh) ApD 2b18; Vččěsta oba syny rósti, a všakž wiecze ty, zlý hosti JidD 1a19; Málem wiecze nežli seho pozřčla (královna) JidD 1b1; Na mě (Jidáše) pak sě něco domníš (ženo), tiemž ho wiecze než mě pomníš JidM 170; - více: A stane sě diva wiecze Pil 2a19; chtě (Jidáš) wiecze nežli syn vlastný JidD 1a25; By co bylo zřie- (ce), Doech by rád mluvil wiecze Silv 76; - dále, nadále: wíecz den ote dne ...k(aZ- dy) svaty kfest by mnoZé Duch 65 (ne- jistý vyznam); i byli wyecz tako s sebü, jako sem jáz, otče, s tebú UmK 1a2; - při záporu, dále, již: (nepo)byvše tu wiecze JakKl 198; Godoliás svü féc vzdada, ne- promluv(ü?) wiecz nic, sada Silv 32; Annan lekna sé té féCi Wiecz sé jmu slo- vem nevzptlieci Silp 52; by ta (milost) byla jimi znána a wiecz nikdy jich ne- zbyla UmKl 11; Juž ho (Ježíše) wyecze bíti neda (Pilát) UmK 4aó; viera Z.: ---wieru LegP Ver C7; vina Z.: Íudské wíný súdě ApŠ 71; Mütí sé (královna) sama svü vínü JidD 1b19; Taká wynu na sé pobdie (Zidé), po tej réci, jaksto Job die Jak Kl 37? (pokuta, trest Kl. z1.); Ty (Piláte) v tom neéti své wyny! UmK 4b6; vinný piíd., v kom: Nejsem wynen v tom élovéce UmK 4b1; viséti nedok.: wízzal v osidle (Jidáš) ApŠ 48; vítěz m.: (dívce) by bylo syna jmieti (vňu)što Adama nového, Wytyczie hada dieblého Silv 104; vítěžstvo stř., rekovnost, udatnost: jež (lodi) všecky plny rytierstva a silných fudi wytyeziítwa JakKl 6; vlátiti nedok., koho, vláceti: biskupi... Wlachzili jeho (Marka) po méstu ApS 104; vládnüti nedok., čím: Wladna (Ježíš) nebem, mořem, zemü Umkl 84; = Wladna UmStKI 6; vlast ž., země, krajina: v(endů? wlazztý do nejedné Duch 66; kak jest na málc postála čáka škariotcké wlazztý JidM 9; diržal (Pilát) všě wlazztý okolnie JidM 37; vlásti nedok. - kým, vládnouti nad ně- kým: diržal (Pilát) všě vlasti okolnie, Wlada všiem židovstvem volně JidM 38; - vlásti sobú = vládnouti sebou, pohy- bovati se: sotné sobü wlazzty moha (Petr) mdlobü hi postem velikym ApS 147; - Cim, v Cem, spravovati néco, rozhodovati 325
Strana 326
o něčem: Hi by Judáš mocen dvoru, Wlada vśl jeho komoru..., by jeho (Pila- ta) všú věcú wlada, jakšto dvoru, tak poklada JidM 56, 59; sirdce ni v čemž svědomo, jedno tolik, že lakomo, ve všem, což tu bylo, wlada JidM 131; za Sampsona, jenž wladl súdy JakKl 54; vlastný příd., vlastní: chtě (Jidáš) viece nežli syn wlazztny JidD 1a25; coZ ande téZ jinymi stává sé bratry wlaztny- mí JidD 1b9; Judaś by oZenén vdovü, a ta wlaztná máti jemu JiM 115; Však sem já jho (dítěte) wlaftna máti JakKl 206; vlčí příd.: máti pak tajieci milčí, cútie- ci obáč zub wýlchzi v tom svém naleze- ném synu JidD 1b17; vloZiti dok., co na co, vynalożiti: ni střiebro, ani zlato bývá draho wlozyty na to UmStKI 40; vniti dok., v co, vejiti, vstoupiti: W {jed- fie w (chrám) LegPJak 2a12; vnuk m.: kak ho (Přemysla) syn, kak wnuk na mále sě jsú sbyli na sem světě JidM 14; vňuž spoj. jako: jediné mnes v to nedědil (bože), bych byla wnyus jiné tváři Mar 70; o tom dni súdném, s něhož pójdü rozdélené si hi oni wnyus po pleně Pil 1a4; ve všem wnýus ščenec propastný chtě (Jidáš) viece nežli syn vlastný JidD 1a24; až sě Judáš přěs zed virże, Wnýus ten, jenž má mysl vysokü JidM 83; kto chtěl Žida jmieti, ten ho... vybiera wníus z ptákóv v sietech JakKl 224; jakoby: zlato od oděnie hi ot ščítóv... všady wnius hořčl(o) JakKl 25; - nejistý význam: O zradě pak wnius po (stolu) dotěž sě jedno Davida Silv 10; vóbec přísl., společně, bez vyjimky: dosti sebe pokirmivše lehu wobecz všitci spáti JakKl 9; voda ž.: piesek (z) studně... sě s wodu smiesiv vzplyvá ApŠ 43; Číili snad) wodý nejmámy, by (tito s)vatý křest vzéli...? Duch 60; Mohan, slyàu, fécé déju, jeZ wodü tece hlubokü Pil 1a17; dotad sě s ním (Jidáš s bratrem) wodü kropi, aZ ho popad hi utopi JidD 2b8; a sboZie jde jako z wody JidM 128; 326 vojska ž., vojsko: Inhedž oba ta dva krále silné woyf|ky ne u mále vzdvižeta sě přčd sě v zemu JakkKkl 16; volati nedok.: druh přčd druhem wolayucze na všě strany UmkKl 55; vóle ž. - vůle: Mocný hospodine, jehož wolíu nic nemine Mar 47; dáváš (bože) komuž co ráčě, svú wolíu Mar 67; Potom přišlo jmu (Markovi) tu k woli, ž' chtěl do Alexandrie jíti ApŠ 97 (pojal úmysl); úmysl, záměr: py(ta r)“ád druh družňů woliu Duch 72; žádost: dávajč (bůh) bravóm hi skotu plemenité wole lhotu Mar 51 (volnost, aby se plemenili podle vüle VybAK); - volnost jednání: jéde kaZ- dy, zvlasti jíS66... po dübravách sde i honady, gdeZ kto kak chtél, wolíu majé v zásadách hustého hájé; jakoZ jedno sami chtěli, tak v loviščích wolíu jměli (lovci) Pil 1b15, 1b18; volně přísl., podle své vůle: diržal (Pi- lát) všě vlasti okolnie, vlada všiem židov- stvem wolnýe JidM 38; volný příd., komu, ochotný, po vůli: k tomu pak, jenž jmu (takovému člově- ků) wolen, chce býti ve všem povolen JidM 85; vrábě stř., vrabče, vrabčí mládé: hájcé jho (hnízda) sedí, vábě Wrabata Mar 42: vrabí příd., vrabčí: uzřě (Anna) v hruš- cě hniezdo wrabiě Mar 40; vrah m., nepřítel: chtě býti (Jidáš) wrah té mateře, ješto jho bě synem vzala JidD 2a24; vráska ž.: po jeho (Petra) lícu wrazzky plakáním byly tak svadly ApS 151; vrata mn. stř.: Otvořil si peklu wrata JidM 135; vrátiti sě dok.: chtěvše (zloději) ten dóm minüci, poééchu to maso ćlci...; inhedZ fie opét wratyw---, vzmluvichu k ní (ženě) JakKl 186; vrátký příd., vratký: Vizže každý, kak jest wratka seho světa čest hi chvála JidM 6; vrel 88 dok., vrhnouti se nékam: NetaZe jmu féci birZe, aZ zzie Juda$ piés zed wyrse JidM 82; vrchni pfid., nejvyśśi, svrchovaný:
o něčem: Hi by Judáš mocen dvoru, Wlada vśl jeho komoru..., by jeho (Pila- ta) všú věcú wlada, jakšto dvoru, tak poklada JidM 56, 59; sirdce ni v čemž svědomo, jedno tolik, že lakomo, ve všem, což tu bylo, wlada JidM 131; za Sampsona, jenž wladl súdy JakKl 54; vlastný příd., vlastní: chtě (Jidáš) viece nežli syn wlazztny JidD 1a25; coZ ande téZ jinymi stává sé bratry wlaztny- mí JidD 1b9; Judaś by oZenén vdovü, a ta wlaztná máti jemu JiM 115; Však sem já jho (dítěte) wlaftna máti JakKl 206; vlčí příd.: máti pak tajieci milčí, cútie- ci obáč zub wýlchzi v tom svém naleze- ném synu JidD 1b17; vloZiti dok., co na co, vynalożiti: ni střiebro, ani zlato bývá draho wlozyty na to UmStKI 40; vniti dok., v co, vejiti, vstoupiti: W {jed- fie w (chrám) LegPJak 2a12; vnuk m.: kak ho (Přemysla) syn, kak wnuk na mále sě jsú sbyli na sem světě JidM 14; vňuž spoj. jako: jediné mnes v to nedědil (bože), bych byla wnyus jiné tváři Mar 70; o tom dni súdném, s něhož pójdü rozdélené si hi oni wnyus po pleně Pil 1a4; ve všem wnýus ščenec propastný chtě (Jidáš) viece nežli syn vlastný JidD 1a24; až sě Judáš přěs zed virże, Wnýus ten, jenž má mysl vysokü JidM 83; kto chtěl Žida jmieti, ten ho... vybiera wníus z ptákóv v sietech JakKl 224; jakoby: zlato od oděnie hi ot ščítóv... všady wnius hořčl(o) JakKl 25; - nejistý význam: O zradě pak wnius po (stolu) dotěž sě jedno Davida Silv 10; vóbec přísl., společně, bez vyjimky: dosti sebe pokirmivše lehu wobecz všitci spáti JakKl 9; voda ž.: piesek (z) studně... sě s wodu smiesiv vzplyvá ApŠ 43; Číili snad) wodý nejmámy, by (tito s)vatý křest vzéli...? Duch 60; Mohan, slyàu, fécé déju, jeZ wodü tece hlubokü Pil 1a17; dotad sě s ním (Jidáš s bratrem) wodü kropi, aZ ho popad hi utopi JidD 2b8; a sboZie jde jako z wody JidM 128; 326 vojska ž., vojsko: Inhedž oba ta dva krále silné woyf|ky ne u mále vzdvižeta sě přčd sě v zemu JakkKkl 16; volati nedok.: druh přčd druhem wolayucze na všě strany UmkKl 55; vóle ž. - vůle: Mocný hospodine, jehož wolíu nic nemine Mar 47; dáváš (bože) komuž co ráčě, svú wolíu Mar 67; Potom přišlo jmu (Markovi) tu k woli, ž' chtěl do Alexandrie jíti ApŠ 97 (pojal úmysl); úmysl, záměr: py(ta r)“ád druh družňů woliu Duch 72; žádost: dávajč (bůh) bravóm hi skotu plemenité wole lhotu Mar 51 (volnost, aby se plemenili podle vüle VybAK); - volnost jednání: jéde kaZ- dy, zvlasti jíS66... po dübravách sde i honady, gdeZ kto kak chtél, wolíu majé v zásadách hustého hájé; jakoZ jedno sami chtěli, tak v loviščích wolíu jměli (lovci) Pil 1b15, 1b18; volně přísl., podle své vůle: diržal (Pi- lát) všě vlasti okolnie, vlada všiem židov- stvem wolnýe JidM 38; volný příd., komu, ochotný, po vůli: k tomu pak, jenž jmu (takovému člově- ků) wolen, chce býti ve všem povolen JidM 85; vrábě stř., vrabče, vrabčí mládé: hájcé jho (hnízda) sedí, vábě Wrabata Mar 42: vrabí příd., vrabčí: uzřě (Anna) v hruš- cě hniezdo wrabiě Mar 40; vrah m., nepřítel: chtě býti (Jidáš) wrah té mateře, ješto jho bě synem vzala JidD 2a24; vráska ž.: po jeho (Petra) lícu wrazzky plakáním byly tak svadly ApS 151; vrata mn. stř.: Otvořil si peklu wrata JidM 135; vrátiti sě dok.: chtěvše (zloději) ten dóm minüci, poééchu to maso ćlci...; inhedZ fie opét wratyw---, vzmluvichu k ní (ženě) JakKl 186; vrátký příd., vratký: Vizže každý, kak jest wratka seho světa čest hi chvála JidM 6; vrel 88 dok., vrhnouti se nékam: NetaZe jmu féci birZe, aZ zzie Juda$ piés zed wyrse JidM 82; vrchni pfid., nejvyśśi, svrchovaný:
Strana 327
wirchny králu, chvála bud tob(č) UmKl 59; vrúcí příd., vroucí: vsadi (císař Jana) v olej wruczi v pilnéj kadi ApS 5; vsaditi dok., koho v co: wzzady (císař Jana) v olej vrúcí v pilnéj kadi ApS 4; inhed byl ot nich (Matyáš od nepřátel) svázán a v želář wzzadyty kázán ApŠ 89; vsiesti dok., na co, nasednouti: Ježúš inhed na né (na oslatko) wiyede UmIkl 39; v skófé, vskófé piísl, brzo, rychte: ---zzkorsíe--- LegPDuch 2b25; (Titus) w jíkorzie inhed potom (nikakž) úsilé nepřčsta, aže však hi doby města Jakkl 214; vstáti dok. - vstdti, zdvihnouti se: lehu vóbec v3itci spâti, chtiece odtad ráno witaty JakKl 10; stoupnouti si, po- vstati: V tej mluvě (svatý) Petr wzta- na..., po ludech malo (popati)é Duch 29; vstézZiti sé dok., vtáhnouti, dostati se né- kam: Takéž oni (Židé), kadyž běžie, kam-li fie kolivěk wítyezie, všakž nelzě nikakž utéci JakKl 44; srov. porušené slovo ve v. 211; všady přísl., všude: vláčili jeho (pohané Marka) po méstu, Wijady krvü kropiece céstu ApS 105; jakž jest juže wijady zvěsto Pil 1a24; zlato od oděnie hi ot ščítóv... Wijady vňuž hořěčl(o) JakKl 25; Pověst juž wijady proslula, že ta moc mofé pféplula JakKl 29; strüce (Zidé) wijady jakśto platno, gdeż móż co byti udatno JakKl 35; však, všakž přísl., spoj. vždyť, vždyl přece: Proč ste masa neupekli (muži)...? Ci já (Zena) sem vás udatnéjsi hi mysl(í) než vy silnější? Wijjak sem já jho (dítěte) vlastná máti JakKl 206; - přece, přece jen, konečně: (král) úsilé nepřčsta, aže wijak hi doby města JakKl 216; ale, avšak, přece však, přesto: pitie dáno bylo (Ma- tyášovi), jímšto mnoho Íudí zbylo, na- pivše sě, svého zraku... Wijaks je pil, netbajé o ném ApŠ 82; Lékaři dosti mlu- vivse proti tomu, wijjaks nezbyvse mu- sichu jmu (Neronovi) nápoj dáti ApD 1b18; neznavse sé vsémi let(y) ani jich dréve vidavs(e), Wfjaks sú (apoštolové) vsëch zém r(éci zna)vse Duch #4; poèen sě (král) ščedr hi udaten a jsa svým fudem postaten, Wijaks nemohl toho užiti JidM 19; Zrado, védé, Z' nic ne- mines, Wfjaks sama potom oplyneś JidM 26; a sboZie jde jako z vody; Wilaks sirdce ni v čemž svědomo, jedno tolik, že lakomo, ve všem, což tu bylo, vlada, Wijaks v$dy svü cest z toho krada JidM 129, 132; AZ jednü byla (Zena) nespüci, Wfjaks jako ze sna vzdysûci podlé ñeho (Jidáše) tak ležala JidM 160; Takéž oni (Židé), kadyž běžie, kam-li s& kolivek vstěžie, Wijaks nelzé nikakZ utéci JakKl 45; - kakž (koli) — v3akZ = ačkoliv — přece: kakž koli byl všěm povolil (král), Wijaks nevinně svú krev prolil JidM 22; Kakž pak jest (ovoce) v tu dobu lacno, Wi(faks jest pro novinu vzácno JidM 68; kakZ jméla (Zena) shoZie velé, Wijaks ji bě ne do veselé JidM 152; v. též a všakž všaký příd.: ---faké LegPNaneb 1b23; všdy v. vešdy všeliký příd. všechen, veškerý, všeho druhu: což-li gde v povětřie vschodí, a nebo gde v skalných birziech neb gde u propastnych tvirziech bydlf od wijelike zběři, jakž u ptačetvě tako v zvěři Mar 68; gdyž juž (s) svými učenníky rozmlu- viv (Jan) jich stav wffelikÿ ApS 283; sotné sobü vlásti moha (Petr) mdlobü hi postem velikým hi svým náboZstvem w{jelikym ApS 149; już vše přihotováno, což k tomu (lovu) potfebovano..., Wije- liké potréby, ztravu Pil Ib6; każdy, kterýkoliv: Byla gdas zima veliká, jakž stala féka wjjeliká JidD 2b19; wjjeliká novina Íubši jest nežli věc jiná JidM 69; Inhed opêt jich (Zidû) wfyelyky křiče UmK 4b4; - všechen, celý (?): jsa (boże) tak ctný, tak veliký, chtěl jsi mál býti wijelyky UmŚtKI 62 (nebo přísl. všeliky = však); vielikyZ pifsl.: Wijelikys sú tu nebyli (apoštolové), gdež nás kto gde domem (sedí) Duch 8 (na různých místech VýbAk, přece, vždyť přece J. Bauer, Vývoj českého souvětí, 1960, 55); všemohúcí příd.: Ale ty, náš tvorče 327
wirchny králu, chvála bud tob(č) UmKl 59; vrúcí příd., vroucí: vsadi (císař Jana) v olej wruczi v pilnéj kadi ApS 5; vsaditi dok., koho v co: wzzady (císař Jana) v olej vrúcí v pilnéj kadi ApS 4; inhed byl ot nich (Matyáš od nepřátel) svázán a v želář wzzadyty kázán ApŠ 89; vsiesti dok., na co, nasednouti: Ježúš inhed na né (na oslatko) wiyede UmIkl 39; v skófé, vskófé piísl, brzo, rychte: ---zzkorsíe--- LegPDuch 2b25; (Titus) w jíkorzie inhed potom (nikakž) úsilé nepřčsta, aže však hi doby města Jakkl 214; vstáti dok. - vstdti, zdvihnouti se: lehu vóbec v3itci spâti, chtiece odtad ráno witaty JakKl 10; stoupnouti si, po- vstati: V tej mluvě (svatý) Petr wzta- na..., po ludech malo (popati)é Duch 29; vstézZiti sé dok., vtáhnouti, dostati se né- kam: Takéž oni (Židé), kadyž běžie, kam-li fie kolivěk wítyezie, všakž nelzě nikakž utéci JakKl 44; srov. porušené slovo ve v. 211; všady přísl., všude: vláčili jeho (pohané Marka) po méstu, Wijady krvü kropiece céstu ApS 105; jakž jest juže wijady zvěsto Pil 1a24; zlato od oděnie hi ot ščítóv... Wijady vňuž hořěčl(o) JakKl 25; Pověst juž wijady proslula, že ta moc mofé pféplula JakKl 29; strüce (Zidé) wijady jakśto platno, gdeż móż co byti udatno JakKl 35; však, všakž přísl., spoj. vždyť, vždyl přece: Proč ste masa neupekli (muži)...? Ci já (Zena) sem vás udatnéjsi hi mysl(í) než vy silnější? Wijjak sem já jho (dítěte) vlastná máti JakKl 206; - přece, přece jen, konečně: (král) úsilé nepřčsta, aže wijak hi doby města JakKl 216; ale, avšak, přece však, přesto: pitie dáno bylo (Ma- tyášovi), jímšto mnoho Íudí zbylo, na- pivše sě, svého zraku... Wijaks je pil, netbajé o ném ApŠ 82; Lékaři dosti mlu- vivse proti tomu, wijjaks nezbyvse mu- sichu jmu (Neronovi) nápoj dáti ApD 1b18; neznavse sé vsémi let(y) ani jich dréve vidavs(e), Wfjaks sú (apoštolové) vsëch zém r(éci zna)vse Duch #4; poèen sě (král) ščedr hi udaten a jsa svým fudem postaten, Wijaks nemohl toho užiti JidM 19; Zrado, védé, Z' nic ne- mines, Wfjaks sama potom oplyneś JidM 26; a sboZie jde jako z vody; Wilaks sirdce ni v čemž svědomo, jedno tolik, že lakomo, ve všem, což tu bylo, vlada, Wijaks v$dy svü cest z toho krada JidM 129, 132; AZ jednü byla (Zena) nespüci, Wfjaks jako ze sna vzdysûci podlé ñeho (Jidáše) tak ležala JidM 160; Takéž oni (Židé), kadyž běžie, kam-li s& kolivek vstěžie, Wijaks nelzé nikakZ utéci JakKl 45; - kakž (koli) — v3akZ = ačkoliv — přece: kakž koli byl všěm povolil (král), Wijaks nevinně svú krev prolil JidM 22; Kakž pak jest (ovoce) v tu dobu lacno, Wi(faks jest pro novinu vzácno JidM 68; kakZ jméla (Zena) shoZie velé, Wijaks ji bě ne do veselé JidM 152; v. též a všakž všaký příd.: ---faké LegPNaneb 1b23; všdy v. vešdy všeliký příd. všechen, veškerý, všeho druhu: což-li gde v povětřie vschodí, a nebo gde v skalných birziech neb gde u propastnych tvirziech bydlf od wijelike zběři, jakž u ptačetvě tako v zvěři Mar 68; gdyž juž (s) svými učenníky rozmlu- viv (Jan) jich stav wffelikÿ ApS 283; sotné sobü vlásti moha (Petr) mdlobü hi postem velikým hi svým náboZstvem w{jelikym ApS 149; już vše přihotováno, což k tomu (lovu) potfebovano..., Wije- liké potréby, ztravu Pil Ib6; każdy, kterýkoliv: Byla gdas zima veliká, jakž stala féka wjjeliká JidD 2b19; wjjeliká novina Íubši jest nežli věc jiná JidM 69; Inhed opêt jich (Zidû) wfyelyky křiče UmK 4b4; - všechen, celý (?): jsa (boże) tak ctný, tak veliký, chtěl jsi mál býti wijelyky UmŚtKI 62 (nebo přísl. všeliky = však); vielikyZ pifsl.: Wijelikys sú tu nebyli (apoštolové), gdež nás kto gde domem (sedí) Duch 8 (na různých místech VýbAk, přece, vždyť přece J. Bauer, Vývoj českého souvětí, 1960, 55); všemohúcí příd.: Ale ty, náš tvorče 327
Strana 328
mily, maje wjjemohuczije síly, netbals na drahé ostrohy UmStKI 42; vybierati nedok., koho, vybírati si ně- koho: kto chtěl Žida jmieti, ten ho... Wybiera vüuZ z ptákóv v sietech JakKl 224; vydatl dok., koho, ozndmiti, ohldsiti, poskytnouti: Ty-li j.ného (člověka) ne- wydas, většie hanby sobě př.dáš Silv 49; vydávati nedok., co komu, prokazovati, připisovati, vykazovati, dosvědčovati ně- komu něco: wýdawa--- LegPNaneb 1b19; Věčší svatý Jakub slóve činem trojie écti hotové, juž jemu písmo wydawa ApD 2b11; (Co jin'žým písmo wydawa, (při)- dává Silvester svému (Ježúš)ovi Silv 36, vydřieti sě dok., vydříli se, vyrvati se, vylrhnouli se: všecka šírost zempná bude po všem světu tempna, chtieci zzíe wy- drsíetý z kořen Pil 2a17; vyjéti dok.: wynyede Pilát hi Juda s m(n)ohem Íudt krátit chvíle JidM 62; vyjítl dok.: v svém sadu Wýěíjel bě (Ruběn) sobě na vadu JidM 90; vykázati dok., ukázati, vyložiti, vylí- Citi: V tuZ dobu muZé naleze (Jidás5)...; v témZ miesté jakZ ho potáza, tak jmu, jakž bylo, wykaza JidD 2a18; Papeżu, wykazz połatky, odkad s6 ta dievka vza(la) Silv 80; vykládati nedok., vysvétlovati: mistr Seneka Wyklada sé ,,sám sé séka** ApD 2b8 (jest vykldddn, preklddd se, znamená); vykipiti dok., koho, co, vykoupiti, za- chrdniti, spasiti: chtě (Ježíš) vešken svět wikupyty UmKI 63; vyléztl dok.: GdyZ osta (Jan) bez vie bolesti, bez (všie r)ány jmu wylezty ApS 7; vypraviti dok., koho, vyvésti, vysvobo- diti: jenž (otec) vy (Židy) z Ejipta wy- prawyl a vašie roboty zbavil Silv 21; vypuditi dok., koho: jímž (hadem) Adam z räje wipuzen Silv 105; vysocě přísl., vznešeně, povýšeně, na- duté: Mní sč se mnú (Ruben s Jidášem) vieZé cépy, svü ié(6) tak wýzzoczie zhustiv JidM 103; vysoký příd. ctižádostivý: ten, jenž má mys] vysokü JidM 83; - vysoký, vzne- 328 šený: Kristus přijal krščenie ne proto, aby... wyff:e čsti tiem dobýv(al) Silv 69; vystúpiti dok. - na co: na břčh wyftu- pywije (bojovníci) JakKl ?; - vystoupiti na shromáždění, ujmouli se slova, před- nésti řeč: Za tiem (Doechem) pak wyfjtupy Kuži Silv 77; vytieti dok., co, vyseknouti, vysekati, vykopati: roskáza (Jan) podlé oltářě své- mu rovu dól wytyety ApS 26; vyvésti dok., koho ven: zatím ho (Pilát Ježíše) ven wyweda v sukni purpurného rúcha Ur K 4a6; vyvrititi dok., co, vyvrhnouti: tu zabu, jakZ v sé byl vchvátil (Nero), dachu jmu, by j(u) wywratyl ApD 2a3; vyznávati sé nedok., v kom, vyznávati nékoho, hlásiti se k nékomu: v némZ (bohu) zzie kaŻda tvaf wiznawa Mar 63; vzácný příd.: Kakž pak jest (ovoce) v tu dobu lacno, všakž jest pro novinu wzaczno JidM 68; vzatý příd., přijatý: Matyáš, apoštol svatý, losem Judy miesto wzaty ApŠ 45; vzdáti dok. - co, vznésti: Wzdada (Be- nátéan) prosbu svého hlasu ApS 125; - co, vzdáli se něčeho, zanechati něčeho: Godoliáš svú řěč wzdada, nepromluv(i) viec nic, sada Silv 31; - vzdati sč, komu, odevzdati se: Protož prošu (Filip), by v tom stáli (učedníci), v ňemž byšte zzíe bohu wzdalí ApŠ 137; vzdieti dok., komu jak, pojmenovati někoho nějak: posel... juže potázal, kak by jemu (král dítěti) w-dýety kázal Pil 2b24; vzdulý příd., nadulý, nadmutý: onu žábu wzdulu, až zlo řéci, zle oplulú, vida (Nero), velmi sé uZése ApD 2a4; vzdvíhati sé nedok.: vrabata... kii- Ciece Wzdwihagíu zzíe, z hniezda chtiece Mar 48; vzdvihniti s6 dok. - zdvihnouti se k od- chodu, vydati se na cestu, vyrazili: W zdwihnye---- LegPJak 2a17; oba ta dva krále silné vojsky ne u mále Wzdwy- zeta fie přěd sě v zemu JakKl 17; - v co, povstati a začíli nějakou činnost: Za tiem Annan v řčč fie wzdwije Silo 83; vy- stoupiti do výše: slunce fie wzdwyh od
mily, maje wjjemohuczije síly, netbals na drahé ostrohy UmStKI 42; vybierati nedok., koho, vybírati si ně- koho: kto chtěl Žida jmieti, ten ho... Wybiera vüuZ z ptákóv v sietech JakKl 224; vydatl dok., koho, ozndmiti, ohldsiti, poskytnouti: Ty-li j.ného (člověka) ne- wydas, většie hanby sobě př.dáš Silv 49; vydávati nedok., co komu, prokazovati, připisovati, vykazovati, dosvědčovati ně- komu něco: wýdawa--- LegPNaneb 1b19; Věčší svatý Jakub slóve činem trojie écti hotové, juž jemu písmo wydawa ApD 2b11; (Co jin'žým písmo wydawa, (při)- dává Silvester svému (Ježúš)ovi Silv 36, vydřieti sě dok., vydříli se, vyrvati se, vylrhnouli se: všecka šírost zempná bude po všem světu tempna, chtieci zzíe wy- drsíetý z kořen Pil 2a17; vyjéti dok.: wynyede Pilát hi Juda s m(n)ohem Íudt krátit chvíle JidM 62; vyjítl dok.: v svém sadu Wýěíjel bě (Ruběn) sobě na vadu JidM 90; vykázati dok., ukázati, vyložiti, vylí- Citi: V tuZ dobu muZé naleze (Jidás5)...; v témZ miesté jakZ ho potáza, tak jmu, jakž bylo, wykaza JidD 2a18; Papeżu, wykazz połatky, odkad s6 ta dievka vza(la) Silv 80; vykládati nedok., vysvétlovati: mistr Seneka Wyklada sé ,,sám sé séka** ApD 2b8 (jest vykldddn, preklddd se, znamená); vykipiti dok., koho, co, vykoupiti, za- chrdniti, spasiti: chtě (Ježíš) vešken svět wikupyty UmKI 63; vyléztl dok.: GdyZ osta (Jan) bez vie bolesti, bez (všie r)ány jmu wylezty ApS 7; vypraviti dok., koho, vyvésti, vysvobo- diti: jenž (otec) vy (Židy) z Ejipta wy- prawyl a vašie roboty zbavil Silv 21; vypuditi dok., koho: jímž (hadem) Adam z räje wipuzen Silv 105; vysocě přísl., vznešeně, povýšeně, na- duté: Mní sč se mnú (Ruben s Jidášem) vieZé cépy, svü ié(6) tak wýzzoczie zhustiv JidM 103; vysoký příd. ctižádostivý: ten, jenž má mys] vysokü JidM 83; - vysoký, vzne- 328 šený: Kristus přijal krščenie ne proto, aby... wyff:e čsti tiem dobýv(al) Silv 69; vystúpiti dok. - na co: na břčh wyftu- pywije (bojovníci) JakKl ?; - vystoupiti na shromáždění, ujmouli se slova, před- nésti řeč: Za tiem (Doechem) pak wyfjtupy Kuži Silv 77; vytieti dok., co, vyseknouti, vysekati, vykopati: roskáza (Jan) podlé oltářě své- mu rovu dól wytyety ApS 26; vyvésti dok., koho ven: zatím ho (Pilát Ježíše) ven wyweda v sukni purpurného rúcha Ur K 4a6; vyvrititi dok., co, vyvrhnouti: tu zabu, jakZ v sé byl vchvátil (Nero), dachu jmu, by j(u) wywratyl ApD 2a3; vyznávati sé nedok., v kom, vyznávati nékoho, hlásiti se k nékomu: v némZ (bohu) zzie kaŻda tvaf wiznawa Mar 63; vzácný příd.: Kakž pak jest (ovoce) v tu dobu lacno, všakž jest pro novinu wzaczno JidM 68; vzatý příd., přijatý: Matyáš, apoštol svatý, losem Judy miesto wzaty ApŠ 45; vzdáti dok. - co, vznésti: Wzdada (Be- nátéan) prosbu svého hlasu ApS 125; - co, vzdáli se něčeho, zanechati něčeho: Godoliáš svú řěč wzdada, nepromluv(i) viec nic, sada Silv 31; - vzdati sč, komu, odevzdati se: Protož prošu (Filip), by v tom stáli (učedníci), v ňemž byšte zzíe bohu wzdalí ApŠ 137; vzdieti dok., komu jak, pojmenovati někoho nějak: posel... juže potázal, kak by jemu (král dítěti) w-dýety kázal Pil 2b24; vzdulý příd., nadulý, nadmutý: onu žábu wzdulu, až zlo řéci, zle oplulú, vida (Nero), velmi sé uZése ApD 2a4; vzdvíhati sé nedok.: vrabata... kii- Ciece Wzdwihagíu zzíe, z hniezda chtiece Mar 48; vzdvihniti s6 dok. - zdvihnouti se k od- chodu, vydati se na cestu, vyrazili: W zdwihnye---- LegPJak 2a17; oba ta dva krále silné vojsky ne u mále Wzdwy- zeta fie přěd sě v zemu JakKl 17; - v co, povstati a začíli nějakou činnost: Za tiem Annan v řčč fie wzdwije Silo 83; vy- stoupiti do výše: slunce fie wzdwyh od
Strana 329
mořě pustilo papirslky jasné JakKl 12; vzdfehanie stř., vzdychání: Znamená- vaje (Jidáš) ze spänie té ženy časté wzdychanyé JidM 150; Cuju to po tvém wzdychany, Ze sé tobé nic nemíiu JidM 164; vzdgehati nedok.: placüci pade (Anna) nicé, (k) bohu wzdi[jfuczí s pokorü Mar 38; AZ jednü byla (Zena) nespüci, vSakZ jako ze sna wzdyjjíuczi JidM 160; vzedehnüti dok., vzdychnouti: Wzedjje (Anna) plaččívě mluvieci Mar 45; vzeehtéti só dok., zachtíti se: Wzzcho- tye zzie jemu (Pilátovi) ovocé JidM 78; vzhóru pfrísl.: vezrieci (Anna) wzhoru, uzfé v hru$cé hniezdo vrabie Mar 39; vzehoditi nedok., kam, vystupovati, vzlétati: což-li gde v povětřie wzzchodý, a nebo gde v skalných birziech... bydlí od všeliké zběři Mar 55; vzehovati sé nedok., byjt Ziven, vyrüsta- ti: chté vzvédéti (Nero), kak zzíe wzzcho- wal, gdyZ leZal matefi v bfusé ApD 1a9; vzieti dok. - co, uchopiti: wzie (Zena) pól dietěte, tuž je přěd nimi (zloději) po- virZe JakKl 194; - koho, co, uchopiti a od- nésti s sebou: Benátčené tělo jeho (Marka) odtad wzemiífe a s velikü écctü pfijemse, do Benátek je piénesli ApS 116; Clovék ho (hada) wzém hi otZivi JidD 2b22; - co, sebrati, nabrati, pobrati: $ed (Jidáš), gdež jablek bez měna, Wzem, což chtěl, uzřě Rubéna JidM 88; - koho, přijmouti: budeí wzat (Jene) v nedéíu v to bydlo ApS 12; chtě býti (Jidáš) vrah té ma- teře, ješto jho bě synem wzala JidD 2a25 (přijala za syna); - koho sobě (za ženu), vzíti si někoho (za Zenu): muZé za ženu wzem (Nero) sobé ApD 2a19; - co, při- jmouti, vzíti na sebe: Který-li tobě (bože) s námi svyčej, ežs wzal sluhy svého obli- &j...? UmStKI 66; - co, obdr£Zeti, dostati, nabüti, získati: což bych plodu wzala, vždy mi bylo na ütrob& Mar 77; ktoZ koli... bude k ňemu (bohu) mie(ně?), ten wezme hřiechóv sp(roščeni?e Duch 46; Cüli snad) vody nejmámy, by (tito s)vatý křest wzíeli...? Duch 61; co, uvážiti, posouditi: gdyž kto wezme ne- smysl taky ApD 1a16; - vzieti otpu&- 22 Nejstarší české verš. legendy čenie = rozloučiti se: díruh dru)Znie wzém odpuščenie Duch 75; vzieti 88, objeviti se, přijíti: Papežu, vykaž počát- ky, odkad fie ta dievka wza--, ješto Je- žúšem pocala! Silv 81; vzktiviti só dok., pozdvihnouti se (v zá- krutech): za maly cas had zzie wzkrsíuí JidD 2b23; vzkvieliti dok., zakvíleti: Vzplaka otec, wzkuieli matka JidM 5; vzložiti dok., co na koho, položiti, vlo- žiti: Wzlozzychu (učedníci) své pláščě na né (na oslátko) UmKl 38; vzmluviti dok., promluviti: Hi wzmluuí (král) k svym Íudem Pil 2a6; inhedZ sé opět vrátiv(še) (zloději), Wzmluwychu k ní (Zené) JakKl 186; (Doech) -- mluwy potom prída Silv 54; vznositi nedok., co, vznáseli, zdvihati: Judá$, wznozzíw svá krídla, potéZe na sé osidla JidM 145; vzpara Z., horko, vedro: v onéj jasnéj letňéj wzparzie JakKl 28; - srov. wzpa-- Duch 17; vzpásti dok., připadnouti: Ta jmu (Pi- látovi) žádost na mysl wzpade, jiešto snad nejmieval v rocé JidM 76; vzplakati dok., dáti se do pláče, zapla- kati: Wzplaca otec, vzkvieli matka JidM 5; vzplývati nedok., vyplývati vzhůru, vy- plouvati: piesek (z) studně... sě s vodú smiesiv wzplywa ApS 43; vzpomínati nedok., co, na co: všdy byl (Petr) uplákajé, na tu chvíílu wzpomí- nagíe, v niejíto sé byl odfekl boha ApS 145; Zda wzpomínajfj (Zeno) onu chvífu, juZs s dfevním muZem jmievala...? JidM 166; vzpfieciti sě dok., komu, vzepříti se, postaviti se na odpor: Annan lekna sé té fééci viec fie jmu (Silvestrovi) slovem ne- wzprzieczy Silv 52; vztřiesti sě dok., zatřásti se: Wztrsazzu zzie hory hi skály Pil 2a24; vzvěděti dok. - co, s větou předmětnou, zvěděti, dověděti se, poznati: chtě wzwiíe- dyety (Nero), kak sě vschoval ApD 1a9; chcu (Nero) všdy tu strast wzwidyety, jušto má jest máti jměla na porodě 329
mořě pustilo papirslky jasné JakKl 12; vzdfehanie stř., vzdychání: Znamená- vaje (Jidáš) ze spänie té ženy časté wzdychanyé JidM 150; Cuju to po tvém wzdychany, Ze sé tobé nic nemíiu JidM 164; vzdgehati nedok.: placüci pade (Anna) nicé, (k) bohu wzdi[jfuczí s pokorü Mar 38; AZ jednü byla (Zena) nespüci, vSakZ jako ze sna wzdyjjíuczi JidM 160; vzedehnüti dok., vzdychnouti: Wzedjje (Anna) plaččívě mluvieci Mar 45; vzeehtéti só dok., zachtíti se: Wzzcho- tye zzie jemu (Pilátovi) ovocé JidM 78; vzhóru pfrísl.: vezrieci (Anna) wzhoru, uzfé v hru$cé hniezdo vrabie Mar 39; vzehoditi nedok., kam, vystupovati, vzlétati: což-li gde v povětřie wzzchodý, a nebo gde v skalných birziech... bydlí od všeliké zběři Mar 55; vzehovati sé nedok., byjt Ziven, vyrüsta- ti: chté vzvédéti (Nero), kak zzíe wzzcho- wal, gdyZ leZal matefi v bfusé ApD 1a9; vzieti dok. - co, uchopiti: wzie (Zena) pól dietěte, tuž je přěd nimi (zloději) po- virZe JakKl 194; - koho, co, uchopiti a od- nésti s sebou: Benátčené tělo jeho (Marka) odtad wzemiífe a s velikü écctü pfijemse, do Benátek je piénesli ApS 116; Clovék ho (hada) wzém hi otZivi JidD 2b22; - co, sebrati, nabrati, pobrati: $ed (Jidáš), gdež jablek bez měna, Wzem, což chtěl, uzřě Rubéna JidM 88; - koho, přijmouti: budeí wzat (Jene) v nedéíu v to bydlo ApS 12; chtě býti (Jidáš) vrah té ma- teře, ješto jho bě synem wzala JidD 2a25 (přijala za syna); - koho sobě (za ženu), vzíti si někoho (za Zenu): muZé za ženu wzem (Nero) sobé ApD 2a19; - co, při- jmouti, vzíti na sebe: Který-li tobě (bože) s námi svyčej, ežs wzal sluhy svého obli- &j...? UmStKI 66; - co, obdr£Zeti, dostati, nabüti, získati: což bych plodu wzala, vždy mi bylo na ütrob& Mar 77; ktoZ koli... bude k ňemu (bohu) mie(ně?), ten wezme hřiechóv sp(roščeni?e Duch 46; Cüli snad) vody nejmámy, by (tito s)vatý křest wzíeli...? Duch 61; co, uvážiti, posouditi: gdyž kto wezme ne- smysl taky ApD 1a16; - vzieti otpu&- 22 Nejstarší české verš. legendy čenie = rozloučiti se: díruh dru)Znie wzém odpuščenie Duch 75; vzieti 88, objeviti se, přijíti: Papežu, vykaž počát- ky, odkad fie ta dievka wza--, ješto Je- žúšem pocala! Silv 81; vzktiviti só dok., pozdvihnouti se (v zá- krutech): za maly cas had zzie wzkrsíuí JidD 2b23; vzkvieliti dok., zakvíleti: Vzplaka otec, wzkuieli matka JidM 5; vzložiti dok., co na koho, položiti, vlo- žiti: Wzlozzychu (učedníci) své pláščě na né (na oslátko) UmKl 38; vzmluviti dok., promluviti: Hi wzmluuí (král) k svym Íudem Pil 2a6; inhedZ sé opět vrátiv(še) (zloději), Wzmluwychu k ní (Zené) JakKl 186; (Doech) -- mluwy potom prída Silv 54; vznositi nedok., co, vznáseli, zdvihati: Judá$, wznozzíw svá krídla, potéZe na sé osidla JidM 145; vzpara Z., horko, vedro: v onéj jasnéj letňéj wzparzie JakKl 28; - srov. wzpa-- Duch 17; vzpásti dok., připadnouti: Ta jmu (Pi- látovi) žádost na mysl wzpade, jiešto snad nejmieval v rocé JidM 76; vzplakati dok., dáti se do pláče, zapla- kati: Wzplaca otec, vzkvieli matka JidM 5; vzplývati nedok., vyplývati vzhůru, vy- plouvati: piesek (z) studně... sě s vodú smiesiv wzplywa ApS 43; vzpomínati nedok., co, na co: všdy byl (Petr) uplákajé, na tu chvíílu wzpomí- nagíe, v niejíto sé byl odfekl boha ApS 145; Zda wzpomínajfj (Zeno) onu chvífu, juZs s dfevním muZem jmievala...? JidM 166; vzpfieciti sě dok., komu, vzepříti se, postaviti se na odpor: Annan lekna sé té fééci viec fie jmu (Silvestrovi) slovem ne- wzprzieczy Silv 52; vztřiesti sě dok., zatřásti se: Wztrsazzu zzie hory hi skály Pil 2a24; vzvěděti dok. - co, s větou předmětnou, zvěděti, dověděti se, poznati: chtě wzwiíe- dyety (Nero), kak sě vschoval ApD 1a9; chcu (Nero) všdy tu strast wzwidyety, jušto má jest máti jměla na porodě 329
Strana 330
ApD 1b6; tohoZ sé nikakZ nezbavu, bych newzwiedyel..., které Zena jmá üsilé ApD 1b14; by nümély mohl wzwiedyety, c(o v to)m skutcé znamená sé Duch 82; Lovci tu féé uslySév$e hi tak hroznü véc wzwíiedyew]jé Pil 2a26; tu féc wzwiedye (král) od posla Pil 2b19; - koho, dovédéti se o někom: hna sé (muž) preč v púšču (s) svým skotem, tam, gdež ho měsiecóv póti nikte nemohl byl wzwyediety Mar 7; vzyvati sé nedok., nazijvati se: Tà fékü hi tiem potokem stalo sé..., Ze zzie wzy- wá Mohuč město Pil 1a23; vždy v. vešdy z, ze předl. s gen. - vyjadřuje směřo- vání z vnitřku ven, zdola nahoru, pohyb pryč odněkud; vyjadřuje místní původ: ni jeden z toho krajěé byl, tak mnoho skota jmajé Mar 10; vrabata... kficiece vzdvíhajü sé, z hniezda chtiece Mar 43; piesek zztudnye... sé s vodü smiesiv vzplyvá ApS 42; sezvav (Filip) sbor Zá- kovstva svého, coZ bylo z biskupstva ApS 131; tito, z Galilé jsüce, ...vSéch jazykóv réci j(majá)...: my Parthové, tito Médi a tito jsü z Élamícka a si z Me- Zopotamicka; ...ti z Ejipta, oni z Fryjie, tito sú pak z Pamfylijie; sise z Libské zemé vzpá(ly)... Z Cyrenejska sü pak mnoz(í) a tito z Říma příchozí, si z Ara- bie, oni z Kréty Duch 3, 11, 12, 15, 15, 16, 17, 19, 20, 21, 21; by mi sě t(o) státi mohlo, což vižu z mého pohodlé Pil 2a9; Nalezené plémě, či nevieš, z které js(i zem)é? JidD 1b27; (otec) vy (Židy) z Ejipta vypravil Silv 21; jímZ (hadem) Adam z rájé vypuzen Silo 105; (aby) týmž, jímž Adam z rájč (v)yšel s Evú uplákajé, (jíti z púščě smutně musil (had-dabel) Silv 107, 109; (Ježíš) byl z erodskć moci UmK 3a2; I řku brž, ežs (bože) milost sama, pošlá z najvyššieho chráma k nám, z sieni svaté trojice UmStKI 58, 59; - z kořen = ze základů: všecka šírost zempná bude po všem světu tempna, chtieci sě vydřieti z kofen Pil 2a17; - vyjadřuje původ, ukazuje, odkud někdo nebo něco pochází, vychází: potok hi féka plóve meny dosti slovütnymi..., 330 Z ňúž město jmene dobylo Pil 1a13; sbo- žie jde jako z vody JidM 128; ve všem, což tu bylo, vlada (srdce), všakž všdy svü čest z toho krada JidM 132; Zname- návajé (Jidáš) ze spánie té ženy časté vzdychanie JidM 149; Až jednü byla (žena) nespúci, všakž jako ze sna vzdy- šúci JidM 160; Z niež (země) pošlo člo- věčie plémě Silv 88; ta drahost..., Z niež bývá lidem znamenie sbożie UmŚtKI 25; hledaje svých ove(c) zbylých, Z dávných časóv zablúdilých UmšŠiKl 68; ozna- čuje látku, z níž je něco složeno, vyrobe- no, z níž je někdo stvořen: o nápoju z žlči David v témž písmě nemilčí Silv 13; z niešto (země) Adam byl stvořen Silv 89; (sedlo) z drahćho kamenie UmŚtKI 26; - vyjadřuje vynětí někoho z většího množ- ství, z určité skupiny: ktož z ních (Be- nátéanü) na moti plavá ApS 123; z ji- nych jest (Jakub) vécí mnohem ApD 2b13; kto chtél Zida jmieti, ten ho penéz na tridcétech vybiera viüuZ z ptákóv v sietech Jak Kl 224; z Zidóv nékterí byli, již sé jeho (JeZíSe) smirtü pekli Urn Kl 68; vyjadřuje, že něco náleží k nějakému celku: to miesto z Latrana slóve hi dnes Latens rana ApD 2b3; vyjadřuje dů- vod: Hi jest to tak z obyćśję Pil 1b19 (obvykle); A posel z toho veselé mezi tiem juže potázal Pil 2b22; Mistře, po- rokuj svéj bratří, že fud na né velmi patří, Z toho, že jej podnúcějúů UmKl 73; - v. též z daleka, z dětinu, zdávna za předl. - s gen.; vyjadřuje, že něco se děje v době vlády, života někoho: že bych dobyl (král) toho zčedie, Za ňehož, ktoZ budü Zívi, uzfie v svété hrozné divy Pil 2a13; jakž často kdas bojé brali (Zi- dé)..., gdas za Machabéi Judy, Za Samp- sona, jenž vládl súdy, Za Jozue přěd Je- richo JakKl 53, 54, 55; - s akus.: vy- jadřuje, Ze se něco děje až po uplynutí nějaké doby: Člověk ho (hada) vzém hi otživi; Za malý čas had sě vzkřivi JidD 2b23; vyjadřuje okolnost, že něco je něčím placeno: sám bóh byl kúpen někda penéz na tridcéti JakKl 221; vzieti sobékoho za Zenu: muZé za Zenu vzem (Nero) sobé ApD 2a19; s instr.: - vy-
ApD 1b6; tohoZ sé nikakZ nezbavu, bych newzwiedyel..., které Zena jmá üsilé ApD 1b14; by nümély mohl wzwiedyety, c(o v to)m skutcé znamená sé Duch 82; Lovci tu féé uslySév$e hi tak hroznü véc wzwíiedyew]jé Pil 2a26; tu féc wzwiedye (král) od posla Pil 2b19; - koho, dovédéti se o někom: hna sé (muž) preč v púšču (s) svým skotem, tam, gdež ho měsiecóv póti nikte nemohl byl wzwyediety Mar 7; vzyvati sé nedok., nazijvati se: Tà fékü hi tiem potokem stalo sé..., Ze zzie wzy- wá Mohuč město Pil 1a23; vždy v. vešdy z, ze předl. s gen. - vyjadřuje směřo- vání z vnitřku ven, zdola nahoru, pohyb pryč odněkud; vyjadřuje místní původ: ni jeden z toho krajěé byl, tak mnoho skota jmajé Mar 10; vrabata... kficiece vzdvíhajü sé, z hniezda chtiece Mar 43; piesek zztudnye... sé s vodü smiesiv vzplyvá ApS 42; sezvav (Filip) sbor Zá- kovstva svého, coZ bylo z biskupstva ApS 131; tito, z Galilé jsüce, ...vSéch jazykóv réci j(majá)...: my Parthové, tito Médi a tito jsü z Élamícka a si z Me- Zopotamicka; ...ti z Ejipta, oni z Fryjie, tito sú pak z Pamfylijie; sise z Libské zemé vzpá(ly)... Z Cyrenejska sü pak mnoz(í) a tito z Říma příchozí, si z Ara- bie, oni z Kréty Duch 3, 11, 12, 15, 15, 16, 17, 19, 20, 21, 21; by mi sě t(o) státi mohlo, což vižu z mého pohodlé Pil 2a9; Nalezené plémě, či nevieš, z které js(i zem)é? JidD 1b27; (otec) vy (Židy) z Ejipta vypravil Silv 21; jímZ (hadem) Adam z rájé vypuzen Silo 105; (aby) týmž, jímž Adam z rájč (v)yšel s Evú uplákajé, (jíti z púščě smutně musil (had-dabel) Silv 107, 109; (Ježíš) byl z erodskć moci UmK 3a2; I řku brž, ežs (bože) milost sama, pošlá z najvyššieho chráma k nám, z sieni svaté trojice UmStKI 58, 59; - z kořen = ze základů: všecka šírost zempná bude po všem světu tempna, chtieci sě vydřieti z kofen Pil 2a17; - vyjadřuje původ, ukazuje, odkud někdo nebo něco pochází, vychází: potok hi féka plóve meny dosti slovütnymi..., 330 Z ňúž město jmene dobylo Pil 1a13; sbo- žie jde jako z vody JidM 128; ve všem, což tu bylo, vlada (srdce), všakž všdy svü čest z toho krada JidM 132; Zname- návajé (Jidáš) ze spánie té ženy časté vzdychanie JidM 149; Až jednü byla (žena) nespúci, všakž jako ze sna vzdy- šúci JidM 160; Z niež (země) pošlo člo- věčie plémě Silv 88; ta drahost..., Z niež bývá lidem znamenie sbożie UmŚtKI 25; hledaje svých ove(c) zbylých, Z dávných časóv zablúdilých UmšŠiKl 68; ozna- čuje látku, z níž je něco složeno, vyrobe- no, z níž je někdo stvořen: o nápoju z žlči David v témž písmě nemilčí Silv 13; z niešto (země) Adam byl stvořen Silv 89; (sedlo) z drahćho kamenie UmŚtKI 26; - vyjadřuje vynětí někoho z většího množ- ství, z určité skupiny: ktož z ních (Be- nátéanü) na moti plavá ApS 123; z ji- nych jest (Jakub) vécí mnohem ApD 2b13; kto chtél Zida jmieti, ten ho penéz na tridcétech vybiera viüuZ z ptákóv v sietech Jak Kl 224; z Zidóv nékterí byli, již sé jeho (JeZíSe) smirtü pekli Urn Kl 68; vyjadřuje, že něco náleží k nějakému celku: to miesto z Latrana slóve hi dnes Latens rana ApD 2b3; vyjadřuje dů- vod: Hi jest to tak z obyćśję Pil 1b19 (obvykle); A posel z toho veselé mezi tiem juže potázal Pil 2b22; Mistře, po- rokuj svéj bratří, že fud na né velmi patří, Z toho, že jej podnúcějúů UmKl 73; - v. též z daleka, z dětinu, zdávna za předl. - s gen.; vyjadřuje, že něco se děje v době vlády, života někoho: že bych dobyl (král) toho zčedie, Za ňehož, ktoZ budü Zívi, uzfie v svété hrozné divy Pil 2a13; jakž často kdas bojé brali (Zi- dé)..., gdas za Machabéi Judy, Za Samp- sona, jenž vládl súdy, Za Jozue přěd Je- richo JakKl 53, 54, 55; - s akus.: vy- jadřuje, Ze se něco děje až po uplynutí nějaké doby: Člověk ho (hada) vzém hi otživi; Za malý čas had sě vzkřivi JidD 2b23; vyjadřuje okolnost, že něco je něčím placeno: sám bóh byl kúpen někda penéz na tridcéti JakKl 221; vzieti sobékoho za Zenu: muZé za Zenu vzem (Nero) sobé ApD 2a19; s instr.: - vy-
Strana 331
jadřuje umístění na druhé straně něčeho: stasta (oba králové) za mořem na měle s tfm(i) sty korâbôv JakKl 1; - vyjadřuje následování po někom: Za tiem (Godo- lidem) Annan v F&C sè vzdvize Silv 33; Za tiem (Doechem) pak vystúpi Kuži Silv 77; zablüdilÿ pfid.: hledaje svych ove(c) zbylých, z dávných časóv zabludylych UmStKI 68; zah¥ésti dok., co, zahrabati, pohrbiti: Íud sé o jho (Jana) rové svinu: nali nenie co zahrsezzty ApS 38; Zachař m., jm. os., Zachariáš: Zachars pak o pokuśseń(ń) řekl Silv 6; zákon m.: Nechaj (Piláte), ať se právo skoná! Učině podlé zakona UmkK 3b7; zámutek m., zdrmutek: Ti récü hi tiem zamutkem ($)ed3i (Anna) do své 3¢&pov- nicé Mar 35; zamititi dok.: člověk zamutyw živo- tem, hna sě preč v púšču (s) svým sko- tem Mar 4 (rozmrzev se, roztrpčiv se nad životem VýbAk); zamysliti dok., pojmouti úmysl: Za- mýzzli (král) chté jéti lovit Pil 1b2; zaplakati dok.: K tej féci Zena zaplaca JidM 171; zapomnéti dok., èeho, zapomenouti na něco: Tak sě sta královi tomu, lově za- pomnye hi domu Pil 1b26; zápovédny příd., zakázaný, zapovězený: Ze ju (matku) kázal roziézati (Nero), a chté na to sám hlédati, (jeZ jest) zapo- wíedne loZe ApD 1a14; zapuditi dok., koho: dotad lovec rád sé trudí, a(Z) jho sotné noc zapudy Pi! 1b24; záťč ž.: aže v nebe pustiv (zlato) zarzie JakKl 27; zařčézati dok., koho: Takž řkúci za- rzieza (matka) dietě JakKl 173; zásada ž., záloha, úkryt: jčde každý, zvlasti jíščě..., on objézdem, sen v za- zzady po dúbravách sde i honady, gdež kto kak chtěl, vólu majś v zazzadach hustého hájé Pil 1513, 1b16 (číhání, čeká- ní na zvěř Geb Sl, lístk. mat., zálohy, léčky VýbAk); zástup m.: wzazzt--- LegPJak 2aó6; zástupné přísl. - obklopen zástupy lidí: Či nemohl (by) (Ježíš) moci mieti, by chtěl byl zajtupnye jéti, majé mnoho iuda s sobi UmKI 110; = UmStKI 32; - v záslupech, hromadně, sborem: gdež ho (Ježíše) zaftupnye chválili UmKI 67; zatiem přísl., zatím, mezitím: počě (dívka) synem. Zatýem devět měsiec minu, obyklú žena hod.nú porodi to klaté dieté Pil 2b15; - Juž ho viece bíti neda (Pilát Ježíše) a zatym ho ven vyveda v sukni purpurného rücha UmK 4a6 (nejisty vyznam); závist ž.: vše pro té, fütá zawizzty JidD 1b12; zavolati dok., na koho: Mezi tiem sám král zawola na Annu Silv 47; zavše přísl., stále: Potom tfi dni jho (Matyáše) hledavše (nepřátelé), tu, gdeZ při nich býval zawjije, nalésti jho nemo- hüce ApS 85; chodé sirdcem zawfje tirnul (Jidáš) JidD 1b4; leć bylo v noci, leć ve dne, Zawfje smutna (žena), mysli jedné JidM 154; zazditi dok., koho: káza (král) dietě v sklepě lékařóm tajně zazdyecze čcetně chovati ApD 2a16; zbava ž., důvod pro propuštění, osvobo- zení (Kl. zl.): Které ještě hledáš zbawy (Piláte), že tak lituješ jeho (Ježíšovy) hlavy? UmK 3b4; zbaviti dok. - koho ceho, osvoboditi od něčeho, zprostiti něčeho: mnohé Íudi hřie- chóv zbawiw (Matyas), posadil je v bo- Ziem 16n& ApS 73; jen (otec) vy (Zidy) z Ejipta vypravil a vašie roboty zbawil Silv 22; koho čeho, odejmouti nékomu něco: Herodeš byl četi zbawen JidM 35; - co koho, připraviti něco o někoho: (Jidáš) zemu dédicé zbawil JidD 2b17; - zbaviti sé, cCeho: tohoZ zzíe nikakZ nezbawiu, bych nevzvédél, to vem pravu, které žena jmá üsilé ApD 1b13; zbéf v. sbéf zbor v. sbor zbožie v. sbožie zbožné v. sbožné zbylý příd.: hledaje svých ove(c? zby- lych, z dávných časóv zablúdilých UmŚtKI 67; 331
jadřuje umístění na druhé straně něčeho: stasta (oba králové) za mořem na měle s tfm(i) sty korâbôv JakKl 1; - vyjadřuje následování po někom: Za tiem (Godo- lidem) Annan v F&C sè vzdvize Silv 33; Za tiem (Doechem) pak vystúpi Kuži Silv 77; zablüdilÿ pfid.: hledaje svych ove(c) zbylých, z dávných časóv zabludylych UmStKI 68; zah¥ésti dok., co, zahrabati, pohrbiti: Íud sé o jho (Jana) rové svinu: nali nenie co zahrsezzty ApS 38; Zachař m., jm. os., Zachariáš: Zachars pak o pokuśseń(ń) řekl Silv 6; zákon m.: Nechaj (Piláte), ať se právo skoná! Učině podlé zakona UmkK 3b7; zámutek m., zdrmutek: Ti récü hi tiem zamutkem ($)ed3i (Anna) do své 3¢&pov- nicé Mar 35; zamititi dok.: člověk zamutyw živo- tem, hna sě preč v púšču (s) svým sko- tem Mar 4 (rozmrzev se, roztrpčiv se nad životem VýbAk); zamysliti dok., pojmouti úmysl: Za- mýzzli (král) chté jéti lovit Pil 1b2; zaplakati dok.: K tej féci Zena zaplaca JidM 171; zapomnéti dok., èeho, zapomenouti na něco: Tak sě sta královi tomu, lově za- pomnye hi domu Pil 1b26; zápovédny příd., zakázaný, zapovězený: Ze ju (matku) kázal roziézati (Nero), a chté na to sám hlédati, (jeZ jest) zapo- wíedne loZe ApD 1a14; zapuditi dok., koho: dotad lovec rád sé trudí, a(Z) jho sotné noc zapudy Pi! 1b24; záťč ž.: aže v nebe pustiv (zlato) zarzie JakKl 27; zařčézati dok., koho: Takž řkúci za- rzieza (matka) dietě JakKl 173; zásada ž., záloha, úkryt: jčde každý, zvlasti jíščě..., on objézdem, sen v za- zzady po dúbravách sde i honady, gdež kto kak chtěl, vólu majś v zazzadach hustého hájé Pil 1513, 1b16 (číhání, čeká- ní na zvěř Geb Sl, lístk. mat., zálohy, léčky VýbAk); zástup m.: wzazzt--- LegPJak 2aó6; zástupné přísl. - obklopen zástupy lidí: Či nemohl (by) (Ježíš) moci mieti, by chtěl byl zajtupnye jéti, majé mnoho iuda s sobi UmKI 110; = UmStKI 32; - v záslupech, hromadně, sborem: gdež ho (Ježíše) zaftupnye chválili UmKI 67; zatiem přísl., zatím, mezitím: počě (dívka) synem. Zatýem devět měsiec minu, obyklú žena hod.nú porodi to klaté dieté Pil 2b15; - Juž ho viece bíti neda (Pilát Ježíše) a zatym ho ven vyveda v sukni purpurného rücha UmK 4a6 (nejisty vyznam); závist ž.: vše pro té, fütá zawizzty JidD 1b12; zavolati dok., na koho: Mezi tiem sám král zawola na Annu Silv 47; zavše přísl., stále: Potom tfi dni jho (Matyáše) hledavše (nepřátelé), tu, gdeZ při nich býval zawjije, nalésti jho nemo- hüce ApS 85; chodé sirdcem zawfje tirnul (Jidáš) JidD 1b4; leć bylo v noci, leć ve dne, Zawfje smutna (žena), mysli jedné JidM 154; zazditi dok., koho: káza (král) dietě v sklepě lékařóm tajně zazdyecze čcetně chovati ApD 2a16; zbava ž., důvod pro propuštění, osvobo- zení (Kl. zl.): Které ještě hledáš zbawy (Piláte), že tak lituješ jeho (Ježíšovy) hlavy? UmK 3b4; zbaviti dok. - koho ceho, osvoboditi od něčeho, zprostiti něčeho: mnohé Íudi hřie- chóv zbawiw (Matyas), posadil je v bo- Ziem 16n& ApS 73; jen (otec) vy (Zidy) z Ejipta vypravil a vašie roboty zbawil Silv 22; koho čeho, odejmouti nékomu něco: Herodeš byl četi zbawen JidM 35; - co koho, připraviti něco o někoho: (Jidáš) zemu dédicé zbawil JidD 2b17; - zbaviti sé, cCeho: tohoZ zzíe nikakZ nezbawiu, bych nevzvédél, to vem pravu, které žena jmá üsilé ApD 1b13; zbéf v. sbéf zbor v. sbor zbožie v. sbožie zbožné v. sbožné zbylý příd.: hledaje svých ove(c? zby- lych, z dávných časóv zablúdilých UmŚtKI 67; 331
Strana 332
zbýti dok. koho, čeho, zbaviti se: v kteréjž koli práci bude (Benátčan), té jeho (Marka) pomocú zbude A pŠ 127: Ač bych kady mohl na nebe, tu mi nelzč zbi- ty tebe (boha) JakKI 40 (uniknouti); i posla ho (Ježíše) Pilát jemu (Herode- sovi)..., cht6 tudy Jeżńsć zbyty UmK 3a7; - vyvdznouti, vyhnouti se, uniknouti: Lékaři dosti mluvivše proti tomu, všakž nezbyw [je musichu jmu (Neronovi) nápoj dáti ApD 1b18; - koho (gen.), opustiti né- koho: by ta (milost) byla jimi (lidmi) znana a viec nikdy jich nezbyla UmKl 11; - čeho, pozbýti, ztratiti: jímšto (pitím) mnoho fudi zbylo, napivše sě, svého zra- ku ApS 77; mésto jmene dobylo, jehož hi dnes jest nezbylo Pil 1a14; zéádie v. séédie zččstie v. sééstie zda, zdali část. tázací, spoj. - zda, zdali- pak: Kam myslíš, nevčrná sluho? Zda mniś, by v tej četi stál dlúho? JidM 134; Zda vzpomínáš (ženo) onu chvílu, južs s dřevním mužem jmievala...? JidM 166; - zdali, jestli: Běží Íud obrátiv pleci, Zdaly by sě kde sebravše JakKl 47; z daleka, zdaleka přísl., ponenáhlu, opatrně, oklikami: Vědie všeho světa Íudie, kak je stlal (Jidáš) svú véc z daleca JidM 29; zdali v. zda zdávna přísl., odedávna, od dávné doby, dávno: Zdawna sě jest k tomu bralo, jakž sé jest obác hi stalo Pil 7a7; (K tomu p)ak sé zdawna (st)lalo, tak, jakoZ sé jest (hi) stalo Silv 85; zde v. sde z dětinu přísl., od dětství: Takž tu vše své dobré děnie, mlád sa, činil (muž), k bohu mienč, v junošstvč bydle z dýe- týnu Mar 14; zdola přísl.: Mezi tiem sám král zavola na Annu, jenž stáše zdola Silv 48; zdravie v. sdravie zdraviti v. sdraviti zed ž.: Netaže jmu řéci birže, až sě Judáš přěs zed virže JidM 82; země ž. - svět: zde v zzemy hi v nebi tamo UmkKl 8; Pokoj v zemy, chvála v nebil UmKI 65; - pevnina, souš: v němž 332 (bohu) sě každá tvář vyznává, juž zemíe neb moře plodí Mar 54; Vládna (Ježíš) nebem, mořem, zemu UmkKl 84; = zemij UmStKl6; kraj, území, země (určitý správní celek): ti z Ejipta, oni z Fryjie, tito sú pak z Pamfylijie; sise z Libskć zemie vzpa(ly) Duch 17; v3akż su (apoś- tolovć) vśśch zćm říčči zna)vše Duch 24; zemíu dédicé zbavil (Jidás) JidD 2b17; Vše pro té, proradné plémé, pusty sú nejedny zemíe! JidM 24; próbyl (Jidaż) more, zemíe, réky, bera sé k Jerusalerhu, odiiadZ po&él, v tüáZe zemíu, gdeZ Herodes byl écti zbaven JidM 32, 34; oba ta dva krále silné vojsky ne u mále vzdviZeta sé pféd sé v zemíu Jak Kl 17; - povrch země, pàda: Zemí, usta svá rozdrévsi, pochytla je, vi& poZiévsi ApS 92; prst, hlína: dévstvo té Cisté zemye, z nieZ po&lo člo- vécie plémé hi z niešto Adam byl stvořen Silv 87; zemný příd., zemský: všecka šírost zempná bude po všem světu tempna Pil 2a15; zdviti sé dok.: (kak) -zie rozlićnó zíewil (svaty Duch) Duch 89; zhostiti sé dok., čeho, zbaviti se: SAm-lis milost (bože), čis milostiv, ežs sě milosti nezhoftyw? UmStKl 56; zhubiti sé dok., zahubiti se: chtě (Ježíš) ve&ken svét vyküpiti, jenZ fye v hfieSiech chtél zhubyty UmKl 64; zhustiti dok.; zhustiti féc — hodné toho Fíci: Mní sé (Ruben) se mnàü (Jidá- Sem) vieZé cépy, svû fé(é) tak vysocé zhuzztyw JidM 103; zima ž.: Byla gdas zíma veliká, jakž stala řéka všeliká. Had zkřenuv nemohl utéci tam, gdeZ chtél prés zimu léci JidD 2b18, 2b21; zjednati dok., opatřiti, poříditi, připra- viti: mně s tebú, otèe, zgyednane UmK lal (nejistý vyznam); zjédoviti dok., koho, otráviti: nemoh (had) samomu (€lovéku) nic sdieti, Zgie- dowí jmu jeho déti JidM 4; zkfénüti dok., ztuhnouti: Had zkrse- nuw nemohl utéci JidD 2b20; zlato stř.: zlato od oděnie hi ot ščítóv, hi ot pfédrahych kuršítóv všady vňuž
zbýti dok. koho, čeho, zbaviti se: v kteréjž koli práci bude (Benátčan), té jeho (Marka) pomocú zbude A pŠ 127: Ač bych kady mohl na nebe, tu mi nelzč zbi- ty tebe (boha) JakKI 40 (uniknouti); i posla ho (Ježíše) Pilát jemu (Herode- sovi)..., cht6 tudy Jeżńsć zbyty UmK 3a7; - vyvdznouti, vyhnouti se, uniknouti: Lékaři dosti mluvivše proti tomu, všakž nezbyw [je musichu jmu (Neronovi) nápoj dáti ApD 1b18; - koho (gen.), opustiti né- koho: by ta (milost) byla jimi (lidmi) znana a viec nikdy jich nezbyla UmKl 11; - čeho, pozbýti, ztratiti: jímšto (pitím) mnoho fudi zbylo, napivše sě, svého zra- ku ApS 77; mésto jmene dobylo, jehož hi dnes jest nezbylo Pil 1a14; zéádie v. séédie zččstie v. sééstie zda, zdali část. tázací, spoj. - zda, zdali- pak: Kam myslíš, nevčrná sluho? Zda mniś, by v tej četi stál dlúho? JidM 134; Zda vzpomínáš (ženo) onu chvílu, južs s dřevním mužem jmievala...? JidM 166; - zdali, jestli: Běží Íud obrátiv pleci, Zdaly by sě kde sebravše JakKl 47; z daleka, zdaleka přísl., ponenáhlu, opatrně, oklikami: Vědie všeho světa Íudie, kak je stlal (Jidáš) svú véc z daleca JidM 29; zdali v. zda zdávna přísl., odedávna, od dávné doby, dávno: Zdawna sě jest k tomu bralo, jakž sé jest obác hi stalo Pil 7a7; (K tomu p)ak sé zdawna (st)lalo, tak, jakoZ sé jest (hi) stalo Silv 85; zde v. sde z dětinu přísl., od dětství: Takž tu vše své dobré děnie, mlád sa, činil (muž), k bohu mienč, v junošstvč bydle z dýe- týnu Mar 14; zdola přísl.: Mezi tiem sám král zavola na Annu, jenž stáše zdola Silv 48; zdravie v. sdravie zdraviti v. sdraviti zed ž.: Netaže jmu řéci birže, až sě Judáš přěs zed virže JidM 82; země ž. - svět: zde v zzemy hi v nebi tamo UmkKl 8; Pokoj v zemy, chvála v nebil UmKI 65; - pevnina, souš: v němž 332 (bohu) sě každá tvář vyznává, juž zemíe neb moře plodí Mar 54; Vládna (Ježíš) nebem, mořem, zemu UmkKl 84; = zemij UmStKl6; kraj, území, země (určitý správní celek): ti z Ejipta, oni z Fryjie, tito sú pak z Pamfylijie; sise z Libskć zemie vzpa(ly) Duch 17; v3akż su (apoś- tolovć) vśśch zćm říčči zna)vše Duch 24; zemíu dédicé zbavil (Jidás) JidD 2b17; Vše pro té, proradné plémé, pusty sú nejedny zemíe! JidM 24; próbyl (Jidaż) more, zemíe, réky, bera sé k Jerusalerhu, odiiadZ po&él, v tüáZe zemíu, gdeZ Herodes byl écti zbaven JidM 32, 34; oba ta dva krále silné vojsky ne u mále vzdviZeta sé pféd sé v zemíu Jak Kl 17; - povrch země, pàda: Zemí, usta svá rozdrévsi, pochytla je, vi& poZiévsi ApS 92; prst, hlína: dévstvo té Cisté zemye, z nieZ po&lo člo- vécie plémé hi z niešto Adam byl stvořen Silv 87; zemný příd., zemský: všecka šírost zempná bude po všem světu tempna Pil 2a15; zdviti sé dok.: (kak) -zie rozlićnó zíewil (svaty Duch) Duch 89; zhostiti sé dok., čeho, zbaviti se: SAm-lis milost (bože), čis milostiv, ežs sě milosti nezhoftyw? UmStKl 56; zhubiti sé dok., zahubiti se: chtě (Ježíš) ve&ken svét vyküpiti, jenZ fye v hfieSiech chtél zhubyty UmKl 64; zhustiti dok.; zhustiti féc — hodné toho Fíci: Mní sé (Ruben) se mnàü (Jidá- Sem) vieZé cépy, svû fé(é) tak vysocé zhuzztyw JidM 103; zima ž.: Byla gdas zíma veliká, jakž stala řéka všeliká. Had zkřenuv nemohl utéci tam, gdeZ chtél prés zimu léci JidD 2b18, 2b21; zjednati dok., opatřiti, poříditi, připra- viti: mně s tebú, otèe, zgyednane UmK lal (nejistý vyznam); zjédoviti dok., koho, otráviti: nemoh (had) samomu (€lovéku) nic sdieti, Zgie- dowí jmu jeho déti JidM 4; zkfénüti dok., ztuhnouti: Had zkrse- nuw nemohl utéci JidD 2b20; zlato stř.: zlato od oděnie hi ot ščítóv, hi ot pfédrahych kuršítóv všady vňuž
Strana 333
hofél(o) JakK! 22; ni stiiebro, ani zlato byvá draho vloZiti na to UmStKIl 39; zlatý příd.: ana (uzda) zlatymy cét- kami (zpr)okladena hi perlami Urn Kl 99; — UmStKl21; v zlatey koroné UmKIl 113; = UmStKI 365; zle přísl., hrozně, ošklivě: onu žábu vzdulü, aZ zlo řéci, zle oplulú, vida (Nero), velmi sé uZése ApD 2a5; - ne- dobře, zle: zzle LegPJak 2a1; zlišiti dok., koho v čem, zbaviti někoho něčeho, připraviti někoho o něco, odděliti někoho od něčeho: chráně vše, což jest, ot hlada, v némZ si nezlijjil (bože) hi hada Mar 61; zlo stř., přísl., odporno, hrozno: onu žábu vzdulü, až zlo řéci, zle oplulú, vida (Nero), velmi sé uZése ApD 2a5; zloba, zlob ž., špatnost: hi mušu, ač nerad, féci o toho ciesafé zlobíe, jemuZ nesteklo po kobé; neb coZ v sv(5té Íüté zvěři, tej sě ta zlob nepřimieří, juž jest on jmél ApD 1a4, 1a?; Co fku pak o jinéj zlobíe: muZé za Zenu vzem (král) sobé ApD 2a18; zloděj m., zloděj, škůdce: Čemu tvá mysl tak odjata, nevěrný sám svój zlo- dýeyu? JidM 137; Přišedš(e) zlodyegy nocní, jišto byli ješče mocní, u mdle(j)- Sich berüce ztravu mocü JakKl 177; zlost ž., špatnost: všie zlozzty súdče nezviený JidD 1a23; zlý příd. - kdo působí zlo, nedobrý, pova- hové špatný: V tomž hi v jiném blüdiv slepě Zly král ApD 2a15; Wéésta oba syny rósti, a všakž viece ty, zlý hosti JidD 1a19; A zlý k zlemu jako přilne JidM 40, 40; Zlý sě se zlým birzo spřčže, rovný k rovnému sě těže JidM 49, 49; - zlý duch = dábel: k nimšto sě přičěstil (Jidáš), při těchž skončal jest v tom bydle, gdešto zli duchové bydlé ApŠ 67; an ju (Jidáš královnu) mnohokrát juž smúcal, k němuž zlý duch ho ponücal JidD 1b21; - nepříznivý, nepříjemný, ne- milý: Mój mi zly necése! ApD 2a7; ne- tbajč (Jidáš), co sé zde muütie, jimsto zlü pamét ostavil, gdeZ zerhu dédicé zbavil JidD 2b16; ^ hanebnij, bídnij: musil sé (Jidáš) v poly rozdřieti, aby zzlych üst čest v tom schoval..., by jho dušě nešla tady, jadyž slovem zle prorady v célo- váňú dal znamenie ApS 52,57; zlé stř. = zlo: sen hi on byl posošen k zlému, jakž na rukůú nošen JidM 52; zmývati sě nedok., čeho, smývati se sebe něco: Nejsem vinen (Pilát) v tom člověce; a toho fye dnes zmywagy, že, což mu sě stane, nedbaji UmK 4b2; srov. též porušené slovo na konci v. Silv 70; znamenati nedok. - pozorovati, všímati si: Znamenaymý při tom zvlasti, jež sě stalo v Čechách nenie JidM 10; - shledá- vati, vyrozumívati: by nůmělý mohl vzvě- děti, c(o v to)m skutcé znamená sé Duch 83 (spatřuje se ); znamenávati nedok., co, pozorovati, po- střehovati, zaznamenávati: Znamenawagie (Jidáš) ze spánie té ženy časté vzdýcha- nie JidM 149; znamenie stř. - znamení, pokyn: slovem zlé prorady v célováüü dal (Jidáš) zna- menýe ApS 58; - znamení, známka, dů- kaz: drahost.... z niež bývá lidem zname- nye sboZie UmStKI 25; = UmkKl 103; předznamení: hi zruši je (Titus město), jakž v znameny nósta kámen na kameni JakKl 217 (ve shodě s předpovědí? ); známost ž., znalost, vědomost: jáz tě, otče, znaju, hi ti, již mne znamojt majü UmkKl 4 (kteří mne znají ); známý příd., komu: by jim bylo tvé jmé znamo UmkKl ?; znáti nedok. - koho: si z Arabie, oni z Kréty; Neznaw[jje sé vSémi let(y) ani jich dféve vídav$(e), všakž sú (apošto- lové) vSéch zém říčči zna)vše Duch 22; Ale jáz tě, otče, znayu UmkKl 3; - co, míti znalosti o něčem: tito sú pak z Pamfylijie; sise z Libské země vzpá(ly), ti znayů morských měst (skály) Duch 18; všě budůúcie věci znagie (Ježíš) UmkKl 15; ten, jenšto zna všu věc svéckü UmKl 18; - co, seznávati, poznávati néco: BéZí lud obrátiv pleci, zdali by sě kde sebravše neb toho co znaty davše, jehož sě na ně domněno JakkKl 48; ti, ...jimšto sem dal to znaty by jim bylo tvé jmě známo Umkl 6; milost tobú mně daná by ta byla jimi 333
hofél(o) JakK! 22; ni stiiebro, ani zlato byvá draho vloZiti na to UmStKIl 39; zlatý příd.: ana (uzda) zlatymy cét- kami (zpr)okladena hi perlami Urn Kl 99; — UmStKl21; v zlatey koroné UmKIl 113; = UmStKI 365; zle přísl., hrozně, ošklivě: onu žábu vzdulü, aZ zlo řéci, zle oplulú, vida (Nero), velmi sé uZése ApD 2a5; - ne- dobře, zle: zzle LegPJak 2a1; zlišiti dok., koho v čem, zbaviti někoho něčeho, připraviti někoho o něco, odděliti někoho od něčeho: chráně vše, což jest, ot hlada, v némZ si nezlijjil (bože) hi hada Mar 61; zlo stř., přísl., odporno, hrozno: onu žábu vzdulü, až zlo řéci, zle oplulú, vida (Nero), velmi sé uZése ApD 2a5; zloba, zlob ž., špatnost: hi mušu, ač nerad, féci o toho ciesafé zlobíe, jemuZ nesteklo po kobé; neb coZ v sv(5té Íüté zvěři, tej sě ta zlob nepřimieří, juž jest on jmél ApD 1a4, 1a?; Co fku pak o jinéj zlobíe: muZé za Zenu vzem (král) sobé ApD 2a18; zloděj m., zloděj, škůdce: Čemu tvá mysl tak odjata, nevěrný sám svój zlo- dýeyu? JidM 137; Přišedš(e) zlodyegy nocní, jišto byli ješče mocní, u mdle(j)- Sich berüce ztravu mocü JakKl 177; zlost ž., špatnost: všie zlozzty súdče nezviený JidD 1a23; zlý příd. - kdo působí zlo, nedobrý, pova- hové špatný: V tomž hi v jiném blüdiv slepě Zly král ApD 2a15; Wéésta oba syny rósti, a všakž viece ty, zlý hosti JidD 1a19; A zlý k zlemu jako přilne JidM 40, 40; Zlý sě se zlým birzo spřčže, rovný k rovnému sě těže JidM 49, 49; - zlý duch = dábel: k nimšto sě přičěstil (Jidáš), při těchž skončal jest v tom bydle, gdešto zli duchové bydlé ApŠ 67; an ju (Jidáš královnu) mnohokrát juž smúcal, k němuž zlý duch ho ponücal JidD 1b21; - nepříznivý, nepříjemný, ne- milý: Mój mi zly necése! ApD 2a7; ne- tbajč (Jidáš), co sé zde muütie, jimsto zlü pamét ostavil, gdeZ zerhu dédicé zbavil JidD 2b16; ^ hanebnij, bídnij: musil sé (Jidáš) v poly rozdřieti, aby zzlych üst čest v tom schoval..., by jho dušě nešla tady, jadyž slovem zle prorady v célo- váňú dal znamenie ApS 52,57; zlé stř. = zlo: sen hi on byl posošen k zlému, jakž na rukůú nošen JidM 52; zmývati sě nedok., čeho, smývati se sebe něco: Nejsem vinen (Pilát) v tom člověce; a toho fye dnes zmywagy, že, což mu sě stane, nedbaji UmK 4b2; srov. též porušené slovo na konci v. Silv 70; znamenati nedok. - pozorovati, všímati si: Znamenaymý při tom zvlasti, jež sě stalo v Čechách nenie JidM 10; - shledá- vati, vyrozumívati: by nůmělý mohl vzvě- děti, c(o v to)m skutcé znamená sé Duch 83 (spatřuje se ); znamenávati nedok., co, pozorovati, po- střehovati, zaznamenávati: Znamenawagie (Jidáš) ze spánie té ženy časté vzdýcha- nie JidM 149; znamenie stř. - znamení, pokyn: slovem zlé prorady v célováüü dal (Jidáš) zna- menýe ApS 58; - znamení, známka, dů- kaz: drahost.... z niež bývá lidem zname- nye sboZie UmStKI 25; = UmkKl 103; předznamení: hi zruši je (Titus město), jakž v znameny nósta kámen na kameni JakKl 217 (ve shodě s předpovědí? ); známost ž., znalost, vědomost: jáz tě, otče, znaju, hi ti, již mne znamojt majü UmkKl 4 (kteří mne znají ); známý příd., komu: by jim bylo tvé jmé znamo UmkKl ?; znáti nedok. - koho: si z Arabie, oni z Kréty; Neznaw[jje sé vSémi let(y) ani jich dféve vídav$(e), všakž sú (apošto- lové) vSéch zém říčči zna)vše Duch 22; Ale jáz tě, otče, znayu UmkKl 3; - co, míti znalosti o něčem: tito sú pak z Pamfylijie; sise z Libské země vzpá(ly), ti znayů morských měst (skály) Duch 18; všě budůúcie věci znagie (Ježíš) UmkKl 15; ten, jenšto zna všu věc svéckü UmKl 18; - co, seznávati, poznávati néco: BéZí lud obrátiv pleci, zdali by sě kde sebravše neb toho co znaty davše, jehož sě na ně domněno JakkKl 48; ti, ...jimšto sem dal to znaty by jim bylo tvé jmě známo Umkl 6; milost tobú mně daná by ta byla jimi 333
Strana 334
(lidmi) znana UmKIl 10; - co, rozeznávati, rozpoznávati néco; neos., je ználi néco: BéZav bra sé (J.dá$) preé na more, jadyZ ni césty ni sledu, gdeZ neznaty, kto kam jédû JidD 2b13, Byvsi noc, by znaty zofé JakKl 11; znova přísl.: židovstvo znowa křiče a Ika UmK 3b1; zofé mn. Z., ranní záře: Byvši noc, by znáti zorzie JakKl 11; - nej.stý význam: ---zorsie LegPJak 1b32; zpéci dok., koho, upéci: zaťčza (žena) dieté... Zpekijy ho sné polovicu JakKI 175; zpořiediti dok., co, spořádati, uspořá- dati: mne (Filipa) bóh ješče jest poščiedil šest dní, bych váš stav zporsiedyl ApS 135; juž přčd sě potahu (oba králové), Zporz.edywije vsu svû dráhu JakKl 20; zprahniiti dok.: po všem jeho (Petra) lícu hi plakáním hi pak tšč.cúů byla všě plet jeho zprahla ApS 156; zproloZiti dok., co čím: ana (uzda) zla- tými cetkami Zprolozena i gemmami UmŚtKI 22; - srov. UmKI 100; zrada Ż.: pro liesto své droby prolil (Jidáš), že v nichž své zradye povolil, tej čúš zradýe, justo skutil ApŠ 61,62; Zrado, vědě, ž' nic nemineš, všakž sama potom oplyneš JidM 25; O zradye pak... dotěž sč jedno Davida Silv 10; zraditi dok., koho: na svú škodu Zradyl (Jidáš) boha, svú hospodu ApŠ 47; zrak m.: při blsketu takém nelzě by tam hnüti zrakem po všem kostelu v EfeZé ApS 33; jímšto (pitím) mnoho fudi zbylo, napivše sě, svého zraku... VsakZ je pil (Matyas), netbajé o ném, hi dal opét v$ém zrak oném ApS 78, 83; zrusiti dok., co, zbofiti, znicili: doby (Titus) mésta, hi zrujjy je, jakž v znamení nósta kámen na kameni JakKl 217; zfieti nedok., na co, hleděti, dívati se: véé Pilát na Séépy zrsiety JidM 73; Po- skyt každý rukü tirZe, (na ten) hrozny pokrim zrziecze JakKl 197; - By co bylo zrzie---, Doech byrád mluvil viece Silv 75; ztracenie stř.: slovem zlć prorady v celovaiń dal (Jidáš) znamenie hřiešnéj duši na ztraczenye ApS 59; 334 ztráta ž.: všdy sě horším horšímž peka (Jidáš), ke ztratýe duši na věky JidM 31; všecko na ztratu svéj duši JidM 121; máteř pojem (Jidáš) sobě ženůú na ztratu sobě sloZenü JidM 148; ztrava Z., strava, potrava: juž vše při- hotováno, což k tomu (lovu) potřčbo- váno..., všeliké potřčby, ztrawü Pil 1b6; každé ztrawý dosti Pil 2b1; u mdle(j)ších berüce (zlodéji) ztrawu mocü JakKl 179; to, což sem ztrawy schovala JakKl 192; zub m.: máti pak tajieci milčí, cütieci obáč zub vilčí v tom svém nalezeném synu JidD 1b17; zvédéti dok., co: I mohl svét to tak zwyedyety UmK 1a7; zvěř m., ž.: což... gde... bydlí od vše- liké zběři, jakž u ptacctvé tako v zwíersí Mar 59; coż v sv(ë)té [até zwiersi, tej sé ta zlob neprimiefí ApD Ia6; pii hlipém zwiersiu ApD 1a18; By na lov v hojnéj écti jéno, gd(e)Z mnoho zwíersí- védéno Pil 1b8; zvěstý příd., známý: Dieteč, to jest řčč zzwiezzta ApŠ 133; jakž jest juže všady zwíezzto Pil 1a24; zvlasti přísl. zvld$f, oddélené: jéde každý, zwlazztý jíščě... lovečckým roz- dielem Pil 1b11; - zvláště, zejména: Zna- menajmy při tom zwlazztý, jež sě stalo v Čechách nenie JidM 10; zvoniti nedok.: Či jest nemohl (Ježíš) mieti koně, jenž by uzdü pošel zwonye UmKl 98; = UmšŠiKl 20; -ž v. -že ž' v. že Zéba Z.: tu sabu, jakZ v sé byl vchvátil (Nero), dachu jmu, by j(u) vyvrátil ApD 2a2; onu sabu vzdulá... vida (Nero), velmi sé uZzése ApD 2a4; to miesto z Latrana slóve hi dnes Latens rana, hi slóve tüZe príCinü ,,tajná saba** po latinu ApD 2b6; žádati nedok., koho (gen.), stdti o né- koho: Herodeš ho (Ježíše) zadal UmK 3a9; žádost ž., dychtivost, přání, touha: Ta jmu (Pilátovi) sadozt na mysl vzpade,
(lidmi) znana UmKIl 10; - co, rozeznávati, rozpoznávati néco; neos., je ználi néco: BéZav bra sé (J.dá$) preé na more, jadyZ ni césty ni sledu, gdeZ neznaty, kto kam jédû JidD 2b13, Byvsi noc, by znaty zofé JakKl 11; znova přísl.: židovstvo znowa křiče a Ika UmK 3b1; zofé mn. Z., ranní záře: Byvši noc, by znáti zorzie JakKl 11; - nej.stý význam: ---zorsie LegPJak 1b32; zpéci dok., koho, upéci: zaťčza (žena) dieté... Zpekijy ho sné polovicu JakKI 175; zpořiediti dok., co, spořádati, uspořá- dati: mne (Filipa) bóh ješče jest poščiedil šest dní, bych váš stav zporsiedyl ApS 135; juž přčd sě potahu (oba králové), Zporz.edywije vsu svû dráhu JakKl 20; zprahniiti dok.: po všem jeho (Petra) lícu hi plakáním hi pak tšč.cúů byla všě plet jeho zprahla ApS 156; zproloZiti dok., co čím: ana (uzda) zla- tými cetkami Zprolozena i gemmami UmŚtKI 22; - srov. UmKI 100; zrada Ż.: pro liesto své droby prolil (Jidáš), že v nichž své zradye povolil, tej čúš zradýe, justo skutil ApŠ 61,62; Zrado, vědě, ž' nic nemineš, všakž sama potom oplyneš JidM 25; O zradye pak... dotěž sč jedno Davida Silv 10; zraditi dok., koho: na svú škodu Zradyl (Jidáš) boha, svú hospodu ApŠ 47; zrak m.: při blsketu takém nelzě by tam hnüti zrakem po všem kostelu v EfeZé ApS 33; jímšto (pitím) mnoho fudi zbylo, napivše sě, svého zraku... VsakZ je pil (Matyas), netbajé o ném, hi dal opét v$ém zrak oném ApS 78, 83; zrusiti dok., co, zbofiti, znicili: doby (Titus) mésta, hi zrujjy je, jakž v znamení nósta kámen na kameni JakKl 217; zfieti nedok., na co, hleděti, dívati se: véé Pilát na Séépy zrsiety JidM 73; Po- skyt každý rukü tirZe, (na ten) hrozny pokrim zrziecze JakKl 197; - By co bylo zrzie---, Doech byrád mluvil viece Silv 75; ztracenie stř.: slovem zlć prorady v celovaiń dal (Jidáš) znamenie hřiešnéj duši na ztraczenye ApS 59; 334 ztráta ž.: všdy sě horším horšímž peka (Jidáš), ke ztratýe duši na věky JidM 31; všecko na ztratu svéj duši JidM 121; máteř pojem (Jidáš) sobě ženůú na ztratu sobě sloZenü JidM 148; ztrava Z., strava, potrava: juž vše při- hotováno, což k tomu (lovu) potřčbo- váno..., všeliké potřčby, ztrawü Pil 1b6; každé ztrawý dosti Pil 2b1; u mdle(j)ších berüce (zlodéji) ztrawu mocü JakKl 179; to, což sem ztrawy schovala JakKl 192; zub m.: máti pak tajieci milčí, cütieci obáč zub vilčí v tom svém nalezeném synu JidD 1b17; zvédéti dok., co: I mohl svét to tak zwyedyety UmK 1a7; zvěř m., ž.: což... gde... bydlí od vše- liké zběři, jakž u ptacctvé tako v zwíersí Mar 59; coż v sv(ë)té [até zwiersi, tej sé ta zlob neprimiefí ApD Ia6; pii hlipém zwiersiu ApD 1a18; By na lov v hojnéj écti jéno, gd(e)Z mnoho zwíersí- védéno Pil 1b8; zvěstý příd., známý: Dieteč, to jest řčč zzwiezzta ApŠ 133; jakž jest juže všady zwíezzto Pil 1a24; zvlasti přísl. zvld$f, oddélené: jéde každý, zwlazztý jíščě... lovečckým roz- dielem Pil 1b11; - zvláště, zejména: Zna- menajmy při tom zwlazztý, jež sě stalo v Čechách nenie JidM 10; zvoniti nedok.: Či jest nemohl (Ježíš) mieti koně, jenž by uzdü pošel zwonye UmKl 98; = UmšŠiKl 20; -ž v. -že ž' v. že Zéba Z.: tu sabu, jakZ v sé byl vchvátil (Nero), dachu jmu, by j(u) vyvrátil ApD 2a2; onu sabu vzdulá... vida (Nero), velmi sé uZzése ApD 2a4; to miesto z Latrana slóve hi dnes Latens rana, hi slóve tüZe príCinü ,,tajná saba** po latinu ApD 2b6; žádati nedok., koho (gen.), stdti o né- koho: Herodeš ho (Ježíše) zadal UmK 3a9; žádost ž., dychtivost, přání, touha: Ta jmu (Pilátovi) sadozt na mysl vzpade,
Strana 335
jiesto snad nejmieval v rocé JidM 76; v zzadojt élovéciemu oku Um Kl 108; žákovstvo stř., (nižší) duchovenstvo: sezvav (Filip) sbor sacowzztwa svého, což bylo z biskupstva jeho ApŠ 130; žalostivě, -ívě přísl.: S alozztywy--- LegPJak 2a14; žalovati nedok., k komu, naříkati, stě- žovati si: Anna smutna jsúci, (b)yla k bohu salugíiuczí (h)i mluvila řkúci Mar 23; -že, -ž část., zesiluje význam slova: Vízse každý, kak jest vrátka seho světa čest hi chvála JidM 6; všdy sě horším horsíms peka JidM 30; Buds má kirmě, sy(nu milý) JakKl 169; Buds, mój synu, u pověsti JakKl 171; Majúce (muži) smysl přirozený Boytes sě méně než ženy! JakKl 208; Prziwedlys ste mé ku pótcé Silv 19; že, ž', ež spoj. uvozuje vétu pod- métnou, že: Ješčež mi (Anně) sé viece měte, S nevižu mého druZéte Mar 29; gdysto byvá, Se sé s vodü smiesiv (písek) vzplyvá Ap$ 43; Potom přišlo jmu (Markovi) tu k vóli, S chtél do Alexandrie jíti ApS 98; to jest ét zvéstá, S mne bóh ješče jest poščiedil šest dní ApS 134; To j' podobno k div(u), Se tito, z Galilé jsúce..., všéch jazykóv řěči j(majü) Duch 3; Tú řčkú hi tiem potokem stalo sé pféd mnohym rokem, Se sé vzyvá Mohuč město Pil 1a28; A coZ ande téZ jinymi stává sé bratry vlastnymi, S ko- hož majú ně v čem lépe, toho silnější potepe JidD 1b10; Mezi tiem sé to pak uda, S vyněde Pilát hi Juda JidM 62; Bude-lit to, se chlap snide, tobé (s) sbo- žím žena příde JidM 111; Sta sé pak chvífü nedlühü, Se Judá&£, vznosiv svá křídla, potěže na sé osidla JidM 145; (K tomu p)ak sé zdávna (st)lalo, tak, jakož sě jest (hi) stalo, Se dévstvo té Cisté zemé... Silv 87; jakZ sé pro svétskü čest stává, Ez ni střiebro, ani zlato bývá draho vloZiti na to UmStKI 39; - uvozuje větu předmětnou, že: Bože, vědi, s tvá moc všecko móže! Mar 25; vieš (bože), s sem sé jinam netščal(a)? Mar 76; Věz, s budeš vzat v nedělu v to bydlo ApS 12; až jako řéci neslušie, Se ju (matku) kázal (Nero) rozřězati ApD 1a12; jest nám to svědčiti Í(udu), Se j' na to bohem ustaven (Kristus) Duch 37; hi řku to bez řěči k(řivé), Se on hi mirtvé hi živé bude hi napokon súdě Duch 40; jakž svědčie... proroci..., Se ktož koli... věrně bude k ňemu mie(ně), ten vezme hřiechóv sp(roščeni)e Duch 44; to jístě vižu hi vědě, Se bych dobyl toho zčedie Pil 2a12; Což k tomu, milču o jiném, jedno to, se pocé synem Pil 2b14; až tajivši neutají (královna), Se syna plačúce da jí (Jidáš) JidD 1b23; sirdce jmu (Jidášovi) hněvy hoří..., vida, s jmu nejde po kobě JidD 2a14; Zrado, vědě, s nic nemineš JidM 25; všakž sirdce ni v čemž svědomo, jedno tolik, se lakomo JidM 130; Věz, set sě čas blíží k tomu JidM 141; Čuju to po tvém vzdychaní, Se sé tobé nic nemííu JidM 165; o tom, se Sel by (JeZí3) v návi, prorok Jeremiáš praví Silv 25; Ci nevies, co přišlo k čemu, S, jakž Ježúšem obřěz piéstal, tak v tom miesté krest sé jím stal...? Silv 63; ktoZ sé tomu nadál, zez vše moha nechtéls moci UmK 2b3; — Zejj UmStKl 47; I řku brž, ezs milost sama UmStKl57; | uvozuje vétu prí- vlastkovou, Ze: Benátéené... sü... pro- hlesli... najviece svatost pro tu, jieZ sé jim mnoho dostává, Se ktoZ z nich na moři plavá..., v kteréjž koli práci bude, té jeho (Marka) pomocůú zbude ApŠ 123; což v sv(č)tě fúté zvěři, tej sé ta zlob nepřimieří, juž jest on (Nero) jměl, s ne- Íutoval ApD 1a8 (srov. J. Bauer, Vývoj českého souvětí, 1960, 278, kde uvedeno mezi větami účinkovými); A stane sě diva viece ot sluncé hi ot mésiecé, Se sé tak otmíta Pil 2a21; Pověst juž všady proslula, Se ta moc mořě přčplula JakKl 80; - uvozuje větu příčinnou, důvodovou, že, protože: Proč sem jáz hi mój muž hyna, S ná(m) nedáš (bože) dcerky ni syna? Mar 27; nevižu mého družčte, jímž sě Íudské řěči styžu, Se pět měsiec ho nevižu Mar 31; pro ňež tobě jed(i)'nému děkuju všdy, tvorcu svému, Se dáváš komuž co ráčé Mar 66; pro ňešto své droby prolil (Matyáš), Se v nichž své zradě povolil 335
jiesto snad nejmieval v rocé JidM 76; v zzadojt élovéciemu oku Um Kl 108; žákovstvo stř., (nižší) duchovenstvo: sezvav (Filip) sbor sacowzztwa svého, což bylo z biskupstva jeho ApŠ 130; žalostivě, -ívě přísl.: S alozztywy--- LegPJak 2a14; žalovati nedok., k komu, naříkati, stě- žovati si: Anna smutna jsúci, (b)yla k bohu salugíiuczí (h)i mluvila řkúci Mar 23; -že, -ž část., zesiluje význam slova: Vízse každý, kak jest vrátka seho světa čest hi chvála JidM 6; všdy sě horším horsíms peka JidM 30; Buds má kirmě, sy(nu milý) JakKl 169; Buds, mój synu, u pověsti JakKl 171; Majúce (muži) smysl přirozený Boytes sě méně než ženy! JakKl 208; Prziwedlys ste mé ku pótcé Silv 19; že, ž', ež spoj. uvozuje vétu pod- métnou, že: Ješčež mi (Anně) sé viece měte, S nevižu mého druZéte Mar 29; gdysto byvá, Se sé s vodü smiesiv (písek) vzplyvá Ap$ 43; Potom přišlo jmu (Markovi) tu k vóli, S chtél do Alexandrie jíti ApS 98; to jest ét zvéstá, S mne bóh ješče jest poščiedil šest dní ApS 134; To j' podobno k div(u), Se tito, z Galilé jsúce..., všéch jazykóv řěči j(majü) Duch 3; Tú řčkú hi tiem potokem stalo sé pféd mnohym rokem, Se sé vzyvá Mohuč město Pil 1a28; A coZ ande téZ jinymi stává sé bratry vlastnymi, S ko- hož majú ně v čem lépe, toho silnější potepe JidD 1b10; Mezi tiem sé to pak uda, S vyněde Pilát hi Juda JidM 62; Bude-lit to, se chlap snide, tobé (s) sbo- žím žena příde JidM 111; Sta sé pak chvífü nedlühü, Se Judá&£, vznosiv svá křídla, potěže na sé osidla JidM 145; (K tomu p)ak sé zdávna (st)lalo, tak, jakož sě jest (hi) stalo, Se dévstvo té Cisté zemé... Silv 87; jakZ sé pro svétskü čest stává, Ez ni střiebro, ani zlato bývá draho vloZiti na to UmStKI 39; - uvozuje větu předmětnou, že: Bože, vědi, s tvá moc všecko móže! Mar 25; vieš (bože), s sem sé jinam netščal(a)? Mar 76; Věz, s budeš vzat v nedělu v to bydlo ApS 12; až jako řéci neslušie, Se ju (matku) kázal (Nero) rozřězati ApD 1a12; jest nám to svědčiti Í(udu), Se j' na to bohem ustaven (Kristus) Duch 37; hi řku to bez řěči k(řivé), Se on hi mirtvé hi živé bude hi napokon súdě Duch 40; jakž svědčie... proroci..., Se ktož koli... věrně bude k ňemu mie(ně), ten vezme hřiechóv sp(roščeni)e Duch 44; to jístě vižu hi vědě, Se bych dobyl toho zčedie Pil 2a12; Což k tomu, milču o jiném, jedno to, se pocé synem Pil 2b14; až tajivši neutají (královna), Se syna plačúce da jí (Jidáš) JidD 1b23; sirdce jmu (Jidášovi) hněvy hoří..., vida, s jmu nejde po kobě JidD 2a14; Zrado, vědě, s nic nemineš JidM 25; všakž sirdce ni v čemž svědomo, jedno tolik, se lakomo JidM 130; Věz, set sě čas blíží k tomu JidM 141; Čuju to po tvém vzdychaní, Se sé tobé nic nemííu JidM 165; o tom, se Sel by (JeZí3) v návi, prorok Jeremiáš praví Silv 25; Ci nevies, co přišlo k čemu, S, jakž Ježúšem obřěz piéstal, tak v tom miesté krest sé jím stal...? Silv 63; ktoZ sé tomu nadál, zez vše moha nechtéls moci UmK 2b3; — Zejj UmStKl 47; I řku brž, ezs milost sama UmStKl57; | uvozuje vétu prí- vlastkovou, Ze: Benátéené... sü... pro- hlesli... najviece svatost pro tu, jieZ sé jim mnoho dostává, Se ktoZ z nich na moři plavá..., v kteréjž koli práci bude, té jeho (Marka) pomocůú zbude ApŠ 123; což v sv(č)tě fúté zvěři, tej sé ta zlob nepřimieří, juž jest on (Nero) jměl, s ne- Íutoval ApD 1a8 (srov. J. Bauer, Vývoj českého souvětí, 1960, 278, kde uvedeno mezi větami účinkovými); A stane sě diva viece ot sluncé hi ot mésiecé, Se sé tak otmíta Pil 2a21; Pověst juž všady proslula, Se ta moc mořě přčplula JakKl 80; - uvozuje větu příčinnou, důvodovou, že, protože: Proč sem jáz hi mój muž hyna, S ná(m) nedáš (bože) dcerky ni syna? Mar 27; nevižu mého družčte, jímž sě Íudské řěči styžu, Se pět měsiec ho nevižu Mar 31; pro ňež tobě jed(i)'nému děkuju všdy, tvorcu svému, Se dáváš komuž co ráčé Mar 66; pro ňešto své droby prolil (Matyáš), Se v nichž své zradě povolil 335
Strana 336
ApŠ 61; Věčší svatý Jakub slóve činem trojie četi hotové...: pirvé, s dřéve po- zván bohem mezi všémi učenníky, pro ňešto slóve Veliký; druhé, s mu bóh byl domovit, hi byl tiem všdy viece movit, Se jho všdy (s) sobü pozyval ApD 2b14, 2b17, 2b19; k čemu sirdcě nepřinutíš (světská moci), Se na ňešto budeš mieně, o to sě si birzo stieně! Pil 2b7; Bolí ju (Zenu) sirdce, to právé, S nebydlila v dobrém stavé, a pak se sé jí nemílil (Jidáš), Se mysíü jinamo chylil JidM 156, 157, 158; chvála buď tob(é) (Kriste) hi čest nemalá, Se jsi na svět... přišel UmKl 61; Mistře, porokuj svéj bratří, Se Íud na ně velmi patří, z toho, zze jej podnúcějú UmkKl 72, 73; Které ještě hledáš (Piláte) zbavy, ze tak lituješ jeho (Ježíšovy) hlavy? UmK 3bó; Sám-lis (bože) milost, čis milostiv, ezs sě milosti nezhostiv? UmStKl 56; Ktery-li tobé (boZe) s námi svyčej, ezs vzal sluhy svého obličěj...? UmStKl 66; - uvozuje vétu prostredko- vou: Rušils tiem jeho (dítěte) krásu, S si nedoždal svého času ApD 2a13; uvo- zuje větu účinkovou, že, takZe: chráné vše, což jest, ot hlada, v němž si nezlišil (bože) hi hada, Se hi ten sě tdy raduje, gdyž sé plodem sboZen éuje Mar 62; svü krýú mnoho dúš pokúpi (Marek), Se se- bravše sě biskupi..., vláčili jeho po městu ApŠ 101; Kam sé ti peniezi dějú, na něž sě lakomě žčdíš, S peklo sobě jimi dědíš? JidM 140; Nejsem vinen v tom člověce; a toho sé dnes zmyvaji, ze, což mu sě stane, nedbaji UmK 4b3 (věta předmětná?); - uvozuje větu způsobovou, že, aby ne: Avšakž bez toho tu neby, gdež ho zástupně chválili, Zse z Židóv někte- ří... sě jeho smirťú pekli UmkKl 68; kromě ž' = ledaže, pouze: nali nenie co zahřésti, kromě s v rově by nalésti mannu ApS 39; Kristus přijal krščenie ne proto, aby... vyššie čsti tiem dobýv(al), kromě z (b)y ny hřiechóv z(mýval) Silv 70; - nejistý význam: ne jakšto synu lála (královna Jidášovi), Se juž junoch jakž jmu býti JidD 2a27; a snad chtě jim tiem pomoci, zecz yus byl z erodské moci UmK 3a2; 336 Zëditi sé nedok., na co, bažiti po něčem: Kam sé ti peniezi déjá, na néZ zzie lako- mé siedyj| (Jidási), Z' peklo sobé jimi dědíš? JidM 139 (jichž si dychtivě žádáš VýbAk); ' Zehnánie sii.: a nad to pojmenován ie) nenie jmu (Kristu) tiíéba zehnanye Silv 58; želář m., žalář, vězení: Tuž inhed byl (Matyáš) ot nich (nepřátel) svázán a v se- lars vsaditi kázán. Tehdy ty, již... přěd selarsem stáli, zem(é)... pochytla jé ApS 89, 91; Zena Z.: pojal sobé (muZ) seníe hpannu Mar 16 (za Zenu); coZ jézdé po méstu slysal sem, senu plaëûce ApD 1b11; které sena jmá üsilé pfi nepokoju té chvíle ApD 1b15, muzë za senu vzem sobě (Nero) ApD 2a19; obyklü sena hodinü porodi to klaté dieté Pil 2b16; Sena placüci pobéZe JidM 105; Bude-lit to, Ze chlap snide, tobě (s) sboZim sena příde JidM 112; máteř pojem (Jidáš) sobě senů JidM 147 (za Zenu ); Znamenávajé (Jidái) ze spánie té seny écasté vzdychanie JidM 150; K tej réci sena zaplaka JidM 171; Daj nám..., zzeno, (masa) JakKl 187; Ma- júce (muži) smysl přirozený bojteZ sé méně než zeny! JakKl 208; Žid m.: síd LegPJak 2a39; kto chtěl syda jmieti, ten ho... vybiera JakKl 222; z ilydow nékterí UmKl 68; židovstvo stř.: diržal (Pilát) všě vlasti okolnie, vlada všiem sidowztwem volně JidM 38; Poběhu, chtiece utéci, Sydow- ftwo k méstóm, na hrady JakKl 33; KdyZ zydowftwo znova kïièe UmK 3b1; Ziezé Z., žízeň: Dali sú mi k nápoju smiesivše žlč v ziezu moju Silv 16; žiezn ž., žízeň: nen'e věrných sirdec siezny ApD lal (snad m. Zizn, üroda, hojnost); život m.: člověk zamütiv syuotém, hna sě preč v púšču Mar 4; bohem daný siwot ApŠ 9; by rozpat (Filip) na křížu v toho jmeni, o ňemž kázal hi proňž svój síwot posázal ApS 141; mysíü hi sém hi tam točě (Jidáš), kam by svój smutek obrátil a nebratru síwot krátil JidD 2a22;
ApŠ 61; Věčší svatý Jakub slóve činem trojie četi hotové...: pirvé, s dřéve po- zván bohem mezi všémi učenníky, pro ňešto slóve Veliký; druhé, s mu bóh byl domovit, hi byl tiem všdy viece movit, Se jho všdy (s) sobü pozyval ApD 2b14, 2b17, 2b19; k čemu sirdcě nepřinutíš (světská moci), Se na ňešto budeš mieně, o to sě si birzo stieně! Pil 2b7; Bolí ju (Zenu) sirdce, to právé, S nebydlila v dobrém stavé, a pak se sé jí nemílil (Jidáš), Se mysíü jinamo chylil JidM 156, 157, 158; chvála buď tob(é) (Kriste) hi čest nemalá, Se jsi na svět... přišel UmKl 61; Mistře, porokuj svéj bratří, Se Íud na ně velmi patří, z toho, zze jej podnúcějú UmkKl 72, 73; Které ještě hledáš (Piláte) zbavy, ze tak lituješ jeho (Ježíšovy) hlavy? UmK 3bó; Sám-lis (bože) milost, čis milostiv, ezs sě milosti nezhostiv? UmStKl 56; Ktery-li tobé (boZe) s námi svyčej, ezs vzal sluhy svého obličěj...? UmStKl 66; - uvozuje vétu prostredko- vou: Rušils tiem jeho (dítěte) krásu, S si nedoždal svého času ApD 2a13; uvo- zuje větu účinkovou, že, takZe: chráné vše, což jest, ot hlada, v němž si nezlišil (bože) hi hada, Se hi ten sě tdy raduje, gdyž sé plodem sboZen éuje Mar 62; svü krýú mnoho dúš pokúpi (Marek), Se se- bravše sě biskupi..., vláčili jeho po městu ApŠ 101; Kam sé ti peniezi dějú, na něž sě lakomě žčdíš, S peklo sobě jimi dědíš? JidM 140; Nejsem vinen v tom člověce; a toho sé dnes zmyvaji, ze, což mu sě stane, nedbaji UmK 4b3 (věta předmětná?); - uvozuje větu způsobovou, že, aby ne: Avšakž bez toho tu neby, gdež ho zástupně chválili, Zse z Židóv někte- ří... sě jeho smirťú pekli UmkKl 68; kromě ž' = ledaže, pouze: nali nenie co zahřésti, kromě s v rově by nalésti mannu ApS 39; Kristus přijal krščenie ne proto, aby... vyššie čsti tiem dobýv(al), kromě z (b)y ny hřiechóv z(mýval) Silv 70; - nejistý význam: ne jakšto synu lála (královna Jidášovi), Se juž junoch jakž jmu býti JidD 2a27; a snad chtě jim tiem pomoci, zecz yus byl z erodské moci UmK 3a2; 336 Zëditi sé nedok., na co, bažiti po něčem: Kam sé ti peniezi déjá, na néZ zzie lako- mé siedyj| (Jidási), Z' peklo sobé jimi dědíš? JidM 139 (jichž si dychtivě žádáš VýbAk); ' Zehnánie sii.: a nad to pojmenován ie) nenie jmu (Kristu) tiíéba zehnanye Silv 58; želář m., žalář, vězení: Tuž inhed byl (Matyáš) ot nich (nepřátel) svázán a v se- lars vsaditi kázán. Tehdy ty, již... přěd selarsem stáli, zem(é)... pochytla jé ApS 89, 91; Zena Z.: pojal sobé (muZ) seníe hpannu Mar 16 (za Zenu); coZ jézdé po méstu slysal sem, senu plaëûce ApD 1b11; které sena jmá üsilé pfi nepokoju té chvíle ApD 1b15, muzë za senu vzem sobě (Nero) ApD 2a19; obyklü sena hodinü porodi to klaté dieté Pil 2b16; Sena placüci pobéZe JidM 105; Bude-lit to, Ze chlap snide, tobě (s) sboZim sena příde JidM 112; máteř pojem (Jidáš) sobě senů JidM 147 (za Zenu ); Znamenávajé (Jidái) ze spánie té seny écasté vzdychanie JidM 150; K tej réci sena zaplaka JidM 171; Daj nám..., zzeno, (masa) JakKl 187; Ma- júce (muži) smysl přirozený bojteZ sé méně než zeny! JakKl 208; Žid m.: síd LegPJak 2a39; kto chtěl syda jmieti, ten ho... vybiera JakKl 222; z ilydow nékterí UmKl 68; židovstvo stř.: diržal (Pilát) všě vlasti okolnie, vlada všiem sidowztwem volně JidM 38; Poběhu, chtiece utéci, Sydow- ftwo k méstóm, na hrady JakKl 33; KdyZ zydowftwo znova kïièe UmK 3b1; Ziezé Z., žízeň: Dali sú mi k nápoju smiesivše žlč v ziezu moju Silv 16; žiezn ž., žízeň: nen'e věrných sirdec siezny ApD lal (snad m. Zizn, üroda, hojnost); život m.: člověk zamütiv syuotém, hna sě preč v púšču Mar 4; bohem daný siwot ApŠ 9; by rozpat (Filip) na křížu v toho jmeni, o ňemž kázal hi proňž svój síwot posázal ApS 141; mysíü hi sém hi tam točě (Jidáš), kam by svój smutek obrátil a nebratru síwot krátil JidD 2a22;
Strana 337
živý příd.: byv siw (Jan) devět let ke stu ApŠ 8; ač chcte (lékaři), by síwí byli ApD 1b3; Slýchal-li jest to kto síwý Duch 25; hi mirtvé hi síwě bude (Ježíš) hi napokon súdě Duch 40; za ňehož, ktož budú síwí, uzřie v světě hrozné divy Pil 2a13; sotně jsúci (žena) Sywa mdlobú JakKl 184; žlč ž., žluč: o nápoju z sslczy David v témž písmě nemilčí Silv 13; Dali sú mi k nápoju smiesivše slezs v žieźu moju Silv 16; 337
živý příd.: byv siw (Jan) devět let ke stu ApŠ 8; ač chcte (lékaři), by síwí byli ApD 1b3; Slýchal-li jest to kto síwý Duch 25; hi mirtvé hi síwě bude (Ježíš) hi napokon súdě Duch 40; za ňehož, ktož budú síwí, uzřie v světě hrozné divy Pil 2a13; sotně jsúci (žena) Sywa mdlobú JakKl 184; žlč ž., žluč: o nápoju z sslczy David v témž písmě nemilčí Silv 13; Dali sú mi k nápoju smiesivše slezs v žieźu moju Silv 16; 337
Strana 338
ZÁVĚREČNÁ POZNÁMKA VYDAVATELOVA Vydání souboru zlomků nejstarších českých veršovaných legend bylo mně svěřeno před několika lety akad. Bohuslavem Havránkem a akad. Františkem Ryšánkem, kteří původně sami zamýšleli kriticky vydat tyto mimořádně důležité památky z počátku našeho písemnictví. Rád bych na tomto místě poděkoval akad. Havránkovi za cenné podněty a připomínky během práce i akad. Ryšánkovi, jenž obohatil dílo mnoha důležitými doplňky na základě zevrubné znalosti starých českých textů. Srdečné díky vzdávám doc. dr. J. Daňhelkovi a dr. Z. Tylovi, kteří sledovali se zá- jmem postup práce a pomohli mi vyřešit některé obtížné ediční problémy. Rád připomínám, že všichni pracovníci knihoven mně vždy vycházeli vstříc při práci s rukopisy. Fotografie zlomků Universitní knihovny pořídil J. Andrlík, zlomky uložené v Národním museu fotografoval P. Hodan. Děkuji oběma za zdařilé snímky technicky náročných rukopisů. Jiří Cejnar 338
ZÁVĚREČNÁ POZNÁMKA VYDAVATELOVA Vydání souboru zlomků nejstarších českých veršovaných legend bylo mně svěřeno před několika lety akad. Bohuslavem Havránkem a akad. Františkem Ryšánkem, kteří původně sami zamýšleli kriticky vydat tyto mimořádně důležité památky z počátku našeho písemnictví. Rád bych na tomto místě poděkoval akad. Havránkovi za cenné podněty a připomínky během práce i akad. Ryšánkovi, jenž obohatil dílo mnoha důležitými doplňky na základě zevrubné znalosti starých českých textů. Srdečné díky vzdávám doc. dr. J. Daňhelkovi a dr. Z. Tylovi, kteří sledovali se zá- jmem postup práce a pomohli mi vyřešit některé obtížné ediční problémy. Rád připomínám, že všichni pracovníci knihoven mně vždy vycházeli vstříc při práci s rukopisy. Fotografie zlomků Universitní knihovny pořídil J. Andrlík, zlomky uložené v Národním museu fotografoval P. Hodan. Děkuji oběma za zdařilé snímky technicky náročných rukopisů. Jiří Cejnar 338
Strana 339
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ZKRATKY AlxB AxBM AlxH AlxM Alx V ApD ApŠ ČČH ČČM Daňh Dobr Dol Duch Feiſ Feif, Studien 2 Feif, Studien 5 Feif, Studien 7 Fljš Geb Geb Hm I Geb Hm III/I Geb Hm III/2 Geb Sl Geb Sl (lístk. mat.) Budějovický zlomek české veršované Alexandreidy Budějovicko-musejní zlomek české veršované Alexandreidy Jindřichohradecký zlomek české veršované Alexandreidy Musejní zlomek české veršované Alexandreidy Svatovítský zlomek české veršované Alexandreidy Durychův zlomek Legendy o apoštolích Šafaříkův zlomek Legendy o apoštolích Český časopis historický Časopis Českého musea Jiří Daňhelka Josef Dobrovský Ladislav Dolanský Musejní zlomek Legendy o seslání sv. Ducha Julius Feifalik Studien zur Geschichte der altböhmischen Literatur von Julius Feifalik. II. Wien. 1860. (Aus dem October-Hefte des Jahrg. 1859 der Sitzungsberichte der phil.-hist. Classe der k. Aka- demie der Wissenschaften [B. XXXII, S. 300—311] be- sonders abgedruckt.) Studien zur Geschichte der altböhmischen Literatur von Julius Feifalik. V. Wien. 1861. (Aus dem Februar-Hefte des Jahrg. 1861 der Sitzungsberichte der phil.-hist. Classe der k. Akademie der Wissenschaften [B. XXXVI, S. 119—191] besonders abgedruckt.) Studien zur Geschichte der altböhmischen Literatur von Julius Feifalik. VII. Wien. 1861. (Sitzungsberichte der phil.-hist. Classe... B. XXXVII, S. 56—89.) Václav Flajšhans Jan Gebauer Jan Gebauer, Historická mluvnice jazyka českého. Díl I. Hláskosloví. 1894. Jan Gebauer, Historická mluvnice jazyka českého. Díl III. Tvarosloví. I. Skloňování. 1896. Jan Gebauer, Historická mluvnice jazyka českého. Díl III. Tvarosloví. II. Časování. 1909. Jan Gebauer, Slovník staročeský. Díl I. A—J. 1903. Díl II. K—N. 1916. Jan Gebauer, lístkový materiál k Slovníku staročeskému, uložený v Ústavu pro jazyk český ČSAV (netbalivý — žživý). M. Philippi Gualtheri ab Insulis dicti de Castellione Alexandreis. Recensuit F. A. W. Mueldener. Lipsiae, MDCCCLXIII. Gualt Alx 339
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ZKRATKY AlxB AxBM AlxH AlxM Alx V ApD ApŠ ČČH ČČM Daňh Dobr Dol Duch Feiſ Feif, Studien 2 Feif, Studien 5 Feif, Studien 7 Fljš Geb Geb Hm I Geb Hm III/I Geb Hm III/2 Geb Sl Geb Sl (lístk. mat.) Budějovický zlomek české veršované Alexandreidy Budějovicko-musejní zlomek české veršované Alexandreidy Jindřichohradecký zlomek české veršované Alexandreidy Musejní zlomek české veršované Alexandreidy Svatovítský zlomek české veršované Alexandreidy Durychův zlomek Legendy o apoštolích Šafaříkův zlomek Legendy o apoštolích Český časopis historický Časopis Českého musea Jiří Daňhelka Josef Dobrovský Ladislav Dolanský Musejní zlomek Legendy o seslání sv. Ducha Julius Feifalik Studien zur Geschichte der altböhmischen Literatur von Julius Feifalik. II. Wien. 1860. (Aus dem October-Hefte des Jahrg. 1859 der Sitzungsberichte der phil.-hist. Classe der k. Aka- demie der Wissenschaften [B. XXXII, S. 300—311] be- sonders abgedruckt.) Studien zur Geschichte der altböhmischen Literatur von Julius Feifalik. V. Wien. 1861. (Aus dem Februar-Hefte des Jahrg. 1861 der Sitzungsberichte der phil.-hist. Classe der k. Akademie der Wissenschaften [B. XXXVI, S. 119—191] besonders abgedruckt.) Studien zur Geschichte der altböhmischen Literatur von Julius Feifalik. VII. Wien. 1861. (Sitzungsberichte der phil.-hist. Classe... B. XXXVII, S. 56—89.) Václav Flajšhans Jan Gebauer Jan Gebauer, Historická mluvnice jazyka českého. Díl I. Hláskosloví. 1894. Jan Gebauer, Historická mluvnice jazyka českého. Díl III. Tvarosloví. I. Skloňování. 1896. Jan Gebauer, Historická mluvnice jazyka českého. Díl III. Tvarosloví. II. Časování. 1909. Jan Gebauer, Slovník staročeský. Díl I. A—J. 1903. Díl II. K—N. 1916. Jan Gebauer, lístkový materiál k Slovníku staročeskému, uložený v Ústavu pro jazyk český ČSAV (netbalivý — žživý). M. Philippi Gualtheri ab Insulis dicti de Castellione Alexandreis. Recensuit F. A. W. Mueldener. Lipsiae, MDCCCLXIII. Gualt Alx 339
Strana 340
H Havr JakKl JidD JidM JJir KI. zl. Krok Leg. aur., Leg. aurea LegP Leg PDuch LegPJak Leg PNaneb LegP Ver LF Mar Mené Mikl Nejst. pam. Pat Pel Pil Prus Ryš SaS Silv Šaf Šim UmK UmkKIl UmStKI UmStStr Výb VýbAk 340 Väclav Hanka Bohuslav Havränek Klementinský zlomek Legendy o Jakubovi Menším Drkolenský zlomek Legendy o Jidášovi Musejní zlomek Legendy o Jidášovi Josef Jireček Klementinské zlomky nejstarších českých legend. Předmluvu napsala a za spolupráce akademika Františka Ryšánka a dr. Františka Šimka vydala dr. Emma Urbánková. 1959. Krok. Časopis věnovaný veškerým potřebám středního škol- stva. Red. F. X. Prusík. Jacobi a Voragine Legenda aurea vulgo Historia lombardica dicta. Recensuit Dr. Th. Graesse. Editio tertia. Vratislaviae. 1890. Paterovy proužky (Paterovy zlomky) Zlomek Legendy o seslání sv. Ducha na Paterových prouž- cích Zlomek Legendy o Jakubovi Menším na Paterových prouž- cích Zlomek Legendy o nanebevstoupení Páně na Paterových proužcích Zlomek Legendy o Veronice na Paterových proužcích Listy filologické Zlomek Legendy o Panně Marii Ferdinand Menčík Fr. Miklošič Václav Flajšhans, Nejstarší památky jazyka i písemnictví českého, 1903. Adolf Patera Jan Pelikán Zlomek Legendy o Pilátovi F. X. Prusík František Ryšánek Slovo a slovesnost Zlomek Legendy o papeži Silvestrovi Pavel Josef Šafařík František Šimek Kynského zlomek Legendy o umučení Páně Klementinský zlomek Legendy o umučení Páně Zlomek Legendy o umučení Páně, citovaný Štítným v Ře- čech nedělních a svátečních, v rukopise klementinském Zlomek Legendy o umučení Páně, citovaný Štítným v Ře- čech nedělních a svátečních, v rukopise strahovském Výbor z literatury české. Díl první, 1845. Díl druhý, 1868. Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu, 1957.
H Havr JakKl JidD JidM JJir KI. zl. Krok Leg. aur., Leg. aurea LegP Leg PDuch LegPJak Leg PNaneb LegP Ver LF Mar Mené Mikl Nejst. pam. Pat Pel Pil Prus Ryš SaS Silv Šaf Šim UmK UmkKIl UmStKI UmStStr Výb VýbAk 340 Väclav Hanka Bohuslav Havränek Klementinský zlomek Legendy o Jakubovi Menším Drkolenský zlomek Legendy o Jidášovi Musejní zlomek Legendy o Jidášovi Josef Jireček Klementinské zlomky nejstarších českých legend. Předmluvu napsala a za spolupráce akademika Františka Ryšánka a dr. Františka Šimka vydala dr. Emma Urbánková. 1959. Krok. Časopis věnovaný veškerým potřebám středního škol- stva. Red. F. X. Prusík. Jacobi a Voragine Legenda aurea vulgo Historia lombardica dicta. Recensuit Dr. Th. Graesse. Editio tertia. Vratislaviae. 1890. Paterovy proužky (Paterovy zlomky) Zlomek Legendy o seslání sv. Ducha na Paterových prouž- cích Zlomek Legendy o Jakubovi Menším na Paterových prouž- cích Zlomek Legendy o nanebevstoupení Páně na Paterových proužcích Zlomek Legendy o Veronice na Paterových proužcích Listy filologické Zlomek Legendy o Panně Marii Ferdinand Menčík Fr. Miklošič Václav Flajšhans, Nejstarší památky jazyka i písemnictví českého, 1903. Adolf Patera Jan Pelikán Zlomek Legendy o Pilátovi F. X. Prusík František Ryšánek Slovo a slovesnost Zlomek Legendy o papeži Silvestrovi Pavel Josef Šafařík František Šimek Kynského zlomek Legendy o umučení Páně Klementinský zlomek Legendy o umučení Páně Zlomek Legendy o umučení Páně, citovaný Štítným v Ře- čech nedělních a svátečních, v rukopise klementinském Zlomek Legendy o umučení Páně, citovaný Štítným v Ře- čech nedělních a svátečních, v rukopise strahovském Výbor z literatury české. Díl první, 1845. Díl druhý, 1868. Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu, 1957.
Strana 341
OBRAZOVÉ PŘÍLOHY 1. Paterovy proužky č. 15—28 (líc) 2. Paterovy proužky č. 28—15 (rub) 3. Šafaříkův zlomek Legendy o apoštolích (líc) 4. Šafaříkův zlomek Legendy o apoštolích (rub) 5. Durychův zlomek Legendy o apoštolích (líc) 6. Durychův zlomek Legendy o apoštolích (rub) 7. Neurčené Paterovy proužky č. 1, 6, 7, 12 8. Neurčené Paterovy proužky č. 1, 6, 7, 12 (opačná strana) 9. Paterovy proužky č. 4, 3, 2 (sloupec 1b) a podélný proužek z Legendy o Pilátovi (sloupec 1b) 10. Paterovy proužky č. 2, 3, 4 (sloupec 2a) a podélný proužek z Legendy o Pilátovi (sloupec 2a) 11. Paterovy proužky č. 8 (sloupec N) a č. 11, 5, 9, 10 (sloupec A) 12. Paterovy proužky č. 10, 9, 5, 11 (sloupec B) a č. 8 (sloupec C) 13. Musejní zlomek Legendy o seslání sv. Ducha (líc) 14. Musejní zlomek Legendy o seslání sv. Ducha (rub) 15. Zlomek Legendy o Pilátovi (líc) 16. Zlomek Legendy o Pilátovi (rub) 17. Musejní zlomek Legendy o Jidášovi (líc) 18. Musejní zlomek Legendy o Jidášovi (rub) 19. Klementinský zlomek Legendy o Jakubovi Menším (str. 4 a 1) 20. Klementinský zlomek Legendy o Jakubovi Menším (str. 2 a 3) 21. Zlomek Legendy o papeži Silvestrovi (str. 4 a 1) 22. Zlomek Legendy o papeži Silvestrovi (str. 2 a 3) 23. Klementinský zlomek Legendy o umučení (str. 4 a 1) 24. Klementinský zlomek Legendy o umučení (str. 2 a 3) 25. Zlomek Legendy o umučení u Štítného v rukopise klementinském (fol. 146b) 26. Zlomek Legendy o umučení u Štítného v rukopise klementinském (fol. 147a) 27. Reprodukce Paterova snímku obou částí drkolenského zlomku Legendy o Ji- dášovi (líc) 341
OBRAZOVÉ PŘÍLOHY 1. Paterovy proužky č. 15—28 (líc) 2. Paterovy proužky č. 28—15 (rub) 3. Šafaříkův zlomek Legendy o apoštolích (líc) 4. Šafaříkův zlomek Legendy o apoštolích (rub) 5. Durychův zlomek Legendy o apoštolích (líc) 6. Durychův zlomek Legendy o apoštolích (rub) 7. Neurčené Paterovy proužky č. 1, 6, 7, 12 8. Neurčené Paterovy proužky č. 1, 6, 7, 12 (opačná strana) 9. Paterovy proužky č. 4, 3, 2 (sloupec 1b) a podélný proužek z Legendy o Pilátovi (sloupec 1b) 10. Paterovy proužky č. 2, 3, 4 (sloupec 2a) a podélný proužek z Legendy o Pilátovi (sloupec 2a) 11. Paterovy proužky č. 8 (sloupec N) a č. 11, 5, 9, 10 (sloupec A) 12. Paterovy proužky č. 10, 9, 5, 11 (sloupec B) a č. 8 (sloupec C) 13. Musejní zlomek Legendy o seslání sv. Ducha (líc) 14. Musejní zlomek Legendy o seslání sv. Ducha (rub) 15. Zlomek Legendy o Pilátovi (líc) 16. Zlomek Legendy o Pilátovi (rub) 17. Musejní zlomek Legendy o Jidášovi (líc) 18. Musejní zlomek Legendy o Jidášovi (rub) 19. Klementinský zlomek Legendy o Jakubovi Menším (str. 4 a 1) 20. Klementinský zlomek Legendy o Jakubovi Menším (str. 2 a 3) 21. Zlomek Legendy o papeži Silvestrovi (str. 4 a 1) 22. Zlomek Legendy o papeži Silvestrovi (str. 2 a 3) 23. Klementinský zlomek Legendy o umučení (str. 4 a 1) 24. Klementinský zlomek Legendy o umučení (str. 2 a 3) 25. Zlomek Legendy o umučení u Štítného v rukopise klementinském (fol. 146b) 26. Zlomek Legendy o umučení u Štítného v rukopise klementinském (fol. 147a) 27. Reprodukce Paterova snímku obou částí drkolenského zlomku Legendy o Ji- dášovi (líc) 341
Strana 342
Strana 343
OBSAH Literárněhistorický úvod (Josef Hrabák) . . . . . . . . . . . . . . 5 Úvodní ediční poznámky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Textová část 49 Zlomek Legendy o Panně Marii (Mar) Zlomek Legendy o nanebevstoupení Páně a Legendy o seslání sv. Ducha na Paterových proužcích č. 15—28 (LegPNaneb, LegPDuch) . . . . . . . 59 Šafaříkův zlomek Legendy o apoštolích (ApŠ) . 71 . . . . . . . . . . Durychův zlomek Legendy o apoštolích (ApD) 85 . . . . . . . . . . . . 95 Neurčený Paterův proužek č. 1 (LegP1). . . . . . . . . . . . . . Zlomek Legendy o Jakubovi Menším na Paterových proužcích č. 2—4 (LegPJak) 99 Zlomek Legendy o Veronice na Paterových proužcích č. 11, 5, 9, 10 a 8 107 (LegPVer) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Neurčený Paterův proužek č. 6 (LegPs) . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 Neurčený Paterův proužek č. 7 (LegP;) 125 . . . . . . . . . . . . . . . Neurčený Paterův proužek č. 12 (LegP12). 129 . . . . . . . . . . . . 133 Musejní zlomek Legendy o seslání sv. Ducha (Duch) . . . . . . . . . . . . Zlomek Legendy o Pilátovi (Pil). . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Drkolenský zlomek Legendy o Jidášovi (JidD). . . . . . . . . . . . . . . 155 . Musejní zlomek Legendy o Jidášovi (JidM) 167 . . . . . . . . . . . . . 181 Klementinský zlomek Legendy o Jakubovi Menším (JakKl) . . . . . . . . . 193 Zlomek Legendy o papeži Silvestrovi (Silv) . . . . . . . . . . Klementinský zlomek Legendy o umučení Páně (UmKl) 205 . . . . . . . . Kynského zlomek Legendy o umučení Páně (UmK) . 217 . Zlomek Legendy o umučení Páně u Štítného v rukopise klementinském (UmŠtKl) 227 Zlomek Legendy o umučení Páně u Štítného v rukopise strahovském (UmŠtStr) 233 .. . Slovník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 Závěrečná poznámka vydavatelova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 338 Nejdůležitější zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 339 Seznam obrazových příloh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 341 313
OBSAH Literárněhistorický úvod (Josef Hrabák) . . . . . . . . . . . . . . 5 Úvodní ediční poznámky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Textová část 49 Zlomek Legendy o Panně Marii (Mar) Zlomek Legendy o nanebevstoupení Páně a Legendy o seslání sv. Ducha na Paterových proužcích č. 15—28 (LegPNaneb, LegPDuch) . . . . . . . 59 Šafaříkův zlomek Legendy o apoštolích (ApŠ) . 71 . . . . . . . . . . Durychův zlomek Legendy o apoštolích (ApD) 85 . . . . . . . . . . . . 95 Neurčený Paterův proužek č. 1 (LegP1). . . . . . . . . . . . . . Zlomek Legendy o Jakubovi Menším na Paterových proužcích č. 2—4 (LegPJak) 99 Zlomek Legendy o Veronice na Paterových proužcích č. 11, 5, 9, 10 a 8 107 (LegPVer) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Neurčený Paterův proužek č. 6 (LegPs) . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 Neurčený Paterův proužek č. 7 (LegP;) 125 . . . . . . . . . . . . . . . Neurčený Paterův proužek č. 12 (LegP12). 129 . . . . . . . . . . . . 133 Musejní zlomek Legendy o seslání sv. Ducha (Duch) . . . . . . . . . . . . Zlomek Legendy o Pilátovi (Pil). . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Drkolenský zlomek Legendy o Jidášovi (JidD). . . . . . . . . . . . . . . 155 . Musejní zlomek Legendy o Jidášovi (JidM) 167 . . . . . . . . . . . . . 181 Klementinský zlomek Legendy o Jakubovi Menším (JakKl) . . . . . . . . . 193 Zlomek Legendy o papeži Silvestrovi (Silv) . . . . . . . . . . Klementinský zlomek Legendy o umučení Páně (UmKl) 205 . . . . . . . . Kynského zlomek Legendy o umučení Páně (UmK) . 217 . Zlomek Legendy o umučení Páně u Štítného v rukopise klementinském (UmŠtKl) 227 Zlomek Legendy o umučení Páně u Štítného v rukopise strahovském (UmŠtStr) 233 .. . Slovník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 Závěrečná poznámka vydavatelova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 338 Nejdůležitější zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 339 Seznam obrazových příloh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 341 313
Strana 344
E Nejstarší české veršované legendy Soubor rukopisných zlomků K vydání připravil Jiří Cejnar, CSc. Vydalo Nakladatelství Československé akademie věd Praha 1964 Přebal a vazbu navrhl Karel Lodr Redaktorka publikace Jarmila Jelínková Technická redaktorka Daniela Jaxa-Roženová Vydání 1. — 344 str., 14 příloh (27 obr.) Vytiskl Mír, novinářské závody, n. p., v Praze 23,12 AA - 23,52 VA — D-14*40182. Náklad 1000 výtisků - 12/16 - 8149 21-132-64 Cena vázaného výtisku 27,— Kčs 63/VI-1
E Nejstarší české veršované legendy Soubor rukopisných zlomků K vydání připravil Jiří Cejnar, CSc. Vydalo Nakladatelství Československé akademie věd Praha 1964 Přebal a vazbu navrhl Karel Lodr Redaktorka publikace Jarmila Jelínková Technická redaktorka Daniela Jaxa-Roženová Vydání 1. — 344 str., 14 příloh (27 obr.) Vytiskl Mír, novinářské závody, n. p., v Praze 23,12 AA - 23,52 VA — D-14*40182. Náklad 1000 výtisků - 12/16 - 8149 21-132-64 Cena vázaného výtisku 27,— Kčs 63/VI-1
Strana 345
Obrazové přílohy
Obrazové přílohy
Strana 346
Strana 347
Strana 348
% vi, fa R 8EA were: Gb e wsAt veriówelut ^v to bysla Sottettto 3516 6v eli © 5 nve botteate bi o5 cbe € Wc tve gmuety podle ребе ^v cey voxcoffi obice aue T obie: biwfficn y kosy AR |W emo pak uzlefi vblag toa: "Йа те с giespolałh k ymvetre bomvo pa tomgnele La y tn tbe owAtbe nowele: & bys 8 Pwignt tthiennrley 8 minore giù pero wake P oylednýu udu que dare £ opuka podlé alone 3 weim raven tal voytyety P othsem am av Yu mu prety A o animare pak cu miu oveffemi 9 (Mie ze mlnwy złowić poswffem & Było use wthen of sept £ akty gho ywiethloge cycu J awse prac blzkem them * ft ehe bytam buty złakem P awffem arątelu wephedte E Ake mupege by tu byl ledre © 2y5 pak ona Hunetloge num T. mone oytho cowieaywinn Й ай nenyé eso 3übtéenty i € toeniieg wiowie by ualezzty NE of Hil lobt sou bom / / fie Gs 1 o E + e « Ant nadnyć peto (fem vou rze { або сай gdyfio wow i P tenelt y tubnye giwílo bywa $ 6 ye prada pruezz ivo 5 piywve AAcbi A Apoftol zrvarhy togem yuly.wuentateAty — o e Judy roku teus na goti (flou | | ем 168 Wrz Voogiale фуд e je tarcluehlee neaety Hé fi erusha duskow ydyrorety lo pl Bien poly vasdesrety a byglych nt dpent wom zdhowal (6 зд ВИ toba enelowal © у tyetb 449 tak tie poffkwytyl Jl eto yf 51 eo ревет! la výybo duffle ne (Hla tady Ii 2078 plotem zle prórtaý Ye enclowanpu ЗАД b rěwmevDum naztátejenýc | " p ronefo zpwe Araby prohl 6 ewhycha zwezmave powalił 9E ey yu rádycanfozkatyl a axgely weffekot усе дне _ p tattvetho qcoudbrit vene tuo in Glo zla Muchowe bylo @ ~~ coboa unegta Epotola o> Acne ope cog bl eol A Anema ettubyé E A ie huie vota ripe, T hen matinas mnobesddwiy o nahefiudy hrawdaw baw | P spam: gas tod lonye B tal qie pal čo maezżonie „ted Fimu quitve dâte bylo 8 wto nutoho ludy-7byle fl apnwne pe zzaveho rek 8. Šafaříkův zlomek Legendy o apośtolich (lic)
% vi, fa R 8EA were: Gb e wsAt veriówelut ^v to bysla Sottettto 3516 6v eli © 5 nve botteate bi o5 cbe € Wc tve gmuety podle ребе ^v cey voxcoffi obice aue T obie: biwfficn y kosy AR |W emo pak uzlefi vblag toa: "Йа те с giespolałh k ymvetre bomvo pa tomgnele La y tn tbe owAtbe nowele: & bys 8 Pwignt tthiennrley 8 minore giù pero wake P oylednýu udu que dare £ opuka podlé alone 3 weim raven tal voytyety P othsem am av Yu mu prety A o animare pak cu miu oveffemi 9 (Mie ze mlnwy złowić poswffem & Było use wthen of sept £ akty gho ywiethloge cycu J awse prac blzkem them * ft ehe bytam buty złakem P awffem arątelu wephedte E Ake mupege by tu byl ledre © 2y5 pak ona Hunetloge num T. mone oytho cowieaywinn Й ай nenyé eso 3übtéenty i € toeniieg wiowie by ualezzty NE of Hil lobt sou bom / / fie Gs 1 o E + e « Ant nadnyć peto (fem vou rze { або сай gdyfio wow i P tenelt y tubnye giwílo bywa $ 6 ye prada pruezz ivo 5 piywve AAcbi A Apoftol zrvarhy togem yuly.wuentateAty — o e Judy roku teus na goti (flou | | ем 168 Wrz Voogiale фуд e je tarcluehlee neaety Hé fi erusha duskow ydyrorety lo pl Bien poly vasdesrety a byglych nt dpent wom zdhowal (6 зд ВИ toba enelowal © у tyetb 449 tak tie poffkwytyl Jl eto yf 51 eo ревет! la výybo duffle ne (Hla tady Ii 2078 plotem zle prórtaý Ye enclowanpu ЗАД b rěwmevDum naztátejenýc | " p ronefo zpwe Araby prohl 6 ewhycha zwezmave powalił 9E ey yu rádycanfozkatyl a axgely weffekot усе дне _ p tattvetho qcoudbrit vene tuo in Glo zla Muchowe bylo @ ~~ coboa unegta Epotola o> Acne ope cog bl eol A Anema ettubyé E A ie huie vota ripe, T hen matinas mnobesddwiy o nahefiudy hrawdaw baw | P spam: gas tod lonye B tal qie pal čo maezżonie „ted Fimu quitve dâte bylo 8 wto nutoho ludy-7byle fl apnwne pe zzaveho rek 8. Šafaříkův zlomek Legendy o apośtolich (lic)
Strana 349
P neſkowichznu powlanu T os gmu take dano pie= C htveczey gho fum oplepiey wſiks ie pul netbagie onvem h : dal opiet wſſiem zik onyem Potm wl dny gho bledawſſe Tu gdes promych bywal zawſſe ſl Aleczty gho nemobueze A ß pak zám dal wiu gimi wrnezie �us nhed byl ot nvch ziwizan A wselars wzadyty karan �ehdy ty-gis nau naztali � u xes prsiedselarsem s tal Z emi uneł ziwá rozdyoiewſſi Pochytla gie wſſie posrsiewſſi ziwaty márele chzaná zweho Cyrpiel nnoho Ptywicho bydle upen mapali P otom proaſſlov gi i tu lwoli chtyel do alexandete ge a gdys piey grnu tu da byty z wu krwiu mnoho duſſpcupi 8 e pebrawſle mie brz eupi Tabo liutcho wobanz twa a muwſle mocz zyweho pwrti W lach;il ieho ponientu w ſſady krwiu cwopiecze cziczztu A n obacy czor gin tobo dle Sal duſſiu bohu we modle= p otom pak chtvewſſe ebo noeczi oahu wekom prechz uteczi p ro ztrách welike hraruio chyy Y to bursu hronne blyn cothy Gues rie byli tako lekli aks taady tams mobl utekl � us gho phroehl kroeztyene P otom paky benathchene � velo teho odtad wzeiſſe à zwelieu chety u prsigemſſe o benatel ie proieuez li P wonies zu wietze phleyl I cho kozwola drahom á náywierze zwatont pro= G ies zie gun muobo dyiawà O cktos znych na morai plawa a chx ient gie whterem nechran.u w zdada pronbunweho hlaz.: w ktereys kou pratz hude � he iebo pomocziuabude zinall phuup ſſenteho die ho prand zwu zmrtyn chwile hdne Hezwátw zzbor dárowztwá zwweho o C zos było zbiztupntwa ieho w verápolim toho miezta sekl dyertzie to iezt roiethɇ mwiez ta � mne boſ teſſchae ient poſſelnieogl W eztdny-bych waſſ zztaw z porwiedył P totos proſku by wtom stali w nomo byſſte zie bohu wzdáli HwuSez czt zie orwaz knyemu bliom sek to by wypar na kroiaui w toboy gmonv onemɇ cazał bumons zwoy suwot poz azal zwát� pw pmuone zkuteziech hi poneu dnakyth z mutheziech wuythſko wſdw był uplácage �l atu chwilu wzpominagie w uyevſw zie był odrⱥchł wha V onwe nobu wláz ty moka o dlobn/bi xontem welkym h izwym nabosniwem wſſelkym eſoy gmiel looie dle lazky I abo wieho litzuy wrázky p lnoym byly tak zwádly li tak nuchotu opadly I Acos powſſem ieholitzu b r placnnym hy pak eſſchzitzuu B vla wſſie pleth iebo zprabla 4. Šafaříkův zlomek Legendy o apoštolích (rub)
P neſkowichznu powlanu T os gmu take dano pie= C htveczey gho fum oplepiey wſiks ie pul netbagie onvem h : dal opiet wſſiem zik onyem Potm wl dny gho bledawſſe Tu gdes promych bywal zawſſe ſl Aleczty gho nemobueze A ß pak zám dal wiu gimi wrnezie �us nhed byl ot nvch ziwizan A wselars wzadyty karan �ehdy ty-gis nau naztali � u xes prsiedselarsem s tal Z emi uneł ziwá rozdyoiewſſi Pochytla gie wſſie posrsiewſſi ziwaty márele chzaná zweho Cyrpiel nnoho Ptywicho bydle upen mapali P otom proaſſlov gi i tu lwoli chtyel do alexandete ge a gdys piey grnu tu da byty z wu krwiu mnoho duſſpcupi 8 e pebrawſle mie brz eupi Tabo liutcho wobanz twa a muwſle mocz zyweho pwrti W lach;il ieho ponientu w ſſady krwiu cwopiecze cziczztu A n obacy czor gin tobo dle Sal duſſiu bohu we modle= p otom pak chtvewſſe ebo noeczi oahu wekom prechz uteczi p ro ztrách welike hraruio chyy Y to bursu hronne blyn cothy Gues rie byli tako lekli aks taady tams mobl utekl � us gho phroehl kroeztyene P otom paky benathchene � velo teho odtad wzeiſſe à zwelieu chety u prsigemſſe o benatel ie proieuez li P wonies zu wietze phleyl I cho kozwola drahom á náywierze zwatont pro= G ies zie gun muobo dyiawà O cktos znych na morai plawa a chx ient gie whterem nechran.u w zdada pronbunweho hlaz.: w ktereys kou pratz hude � he iebo pomocziuabude zinall phuup ſſenteho die ho prand zwu zmrtyn chwile hdne Hezwátw zzbor dárowztwá zwweho o C zos było zbiztupntwa ieho w verápolim toho miezta sekl dyertzie to iezt roiethɇ mwiez ta � mne boſ teſſchae ient poſſelnieogl W eztdny-bych waſſ zztaw z porwiedył P totos proſku by wtom stali w nomo byſſte zie bohu wzdáli HwuSez czt zie orwaz knyemu bliom sek to by wypar na kroiaui w toboy gmonv onemɇ cazał bumons zwoy suwot poz azal zwát� pw pmuone zkuteziech hi poneu dnakyth z mutheziech wuythſko wſdw był uplácage �l atu chwilu wzpominagie w uyevſw zie był odrⱥchł wha V onwe nobu wláz ty moka o dlobn/bi xontem welkym h izwym nabosniwem wſſelkym eſoy gmiel looie dle lazky I abo wieho litzuy wrázky p lnoym byly tak zwádly li tak nuchotu opadly I Acos powſſem ieholitzu b r placnnym hy pak eſſchzitzuu B vla wſſie pleth iebo zprabla 4. Šafaříkův zlomek Legendy o apoštolích (rub)
Strana 350
(nA SÉ iq vání správ ©: mumin done ou z i mne WLP AGH ty 29 8 | noo opi mao | EF mea ing equ o БФ d 16336) go py motn iG № M i “sen T 1 Ruel d Pu " . éusme SQAAH qud Aly ú ) Sli % d 1 ” д WR = » A yt a i T a "quavempnug тиб ид борцы | & ЗАО po | _ seomnankownntw oli CH zka iioc . > 1633 10 aaa] 7a saw geb qo Vou rychüv zlomek Legendy o apoštolích (líc) o. Du
(nA SÉ iq vání správ ©: mumin done ou z i mne WLP AGH ty 29 8 | noo opi mao | EF mea ing equ o БФ d 16336) go py motn iG № M i “sen T 1 Ruel d Pu " . éusme SQAAH qud Aly ú ) Sli % d 1 ” д WR = » A yt a i T a "quavempnug тиб ид борцы | & ЗАО po | _ seomnankownntw oli CH zka iioc . > 1633 10 aaa] 7a saw geb qo Vou rychüv zlomek Legendy o apoštolích (líc) o. Du
Strana 351
I uai aisi z | AAU NWA Age DA. SPN dap wyso: og MAD MR Mea Dr ENS i 2S binas one pt ? amen Gy * 4 a Puna zawo ię | | Pawa guuc of, | 4 E aux QG Sae 4 Hest yoy 18 saw l | Aldo it MAGIA ote i x nau oqamic Wermau 147 HER oun uy taggin in jo. die ne nn dk Di 00 -PÉa0d 143 wok de, wm iy ij nU] JÁQ iioi yyy | e A OY i nudo ary | TRON Td Tipe E 0 4 7 o0 uło oki ofi ¢ IC w quo mue sodu TT Fotos adag mug npe | af MX VAS 4 i $5 p. 6. Durychüv zlomek Legendy o apoštolích (rub)
I uai aisi z | AAU NWA Age DA. SPN dap wyso: og MAD MR Mea Dr ENS i 2S binas one pt ? amen Gy * 4 a Puna zawo ię | | Pawa guuc of, | 4 E aux QG Sae 4 Hest yoy 18 saw l | Aldo it MAGIA ote i x nau oqamic Wermau 147 HER oun uy taggin in jo. die ne nn dk Di 00 -PÉa0d 143 wok de, wm iy ij nU] JÁQ iioi yyy | e A OY i nudo ary | TRON Td Tipe E 0 4 7 o0 uło oki ofi ¢ IC w quo mue sodu TT Fotos adag mug npe | af MX VAS 4 i $5 p. 6. Durychüv zlomek Legendy o apoštolích (rub)
Strana 352
3 Bv nic A vdozi hru 6 e me Lato= ſlebo Vam 1 ato : Svyie aktie o pul ch n NAden T yeme ſl eb or luho K terns Rateh yewke obdar na pobi tkeste vtý two in wiee ny emi conto wyni vewſ ANe W rweh vwby nu t= chody oh † nepry ☞e i ma d t mu uvſe 2 ta e wi Im vim de Apt orpl 14pe ☞ lemu kyrn uchy ly Intyr nycht 2dlu z es an ſans n sm ak 1l a An Ats ch A man 6 ds- *e vn ☞ Mrſeſſe Ztane A ny bu S chem & dye O teyem or kraler w nyemi tyem trct b v y looh u m ſiu of tat ýbo * racon jown I lohem rn hor d uch mu new h t lee chas by T w tele n 7. Neurčené Paterovy proužky č. 1, 6, 7, 12
3 Bv nic A vdozi hru 6 e me Lato= ſlebo Vam 1 ato : Svyie aktie o pul ch n NAden T yeme ſl eb or luho K terns Rateh yewke obdar na pobi tkeste vtý two in wiee ny emi conto wyni vewſ ANe W rweh vwby nu t= chody oh † nepry ☞e i ma d t mu uvſe 2 ta e wi Im vim de Apt orpl 14pe ☞ lemu kyrn uchy ly Intyr nycht 2dlu z es an ſans n sm ak 1l a An Ats ch A man 6 ds- *e vn ☞ Mrſeſſe Ztane A ny bu S chem & dye O teyem or kraler w nyemi tyem trct b v y looh u m ſiu of tat ýbo * racon jown I lohem rn hor d uch mu new h t lee chas by T w tele n 7. Neurčené Paterovy proužky č. 1, 6, 7, 12
Strana 353
8. Neurcené
8. Neurcené
Strana 354
9. Pater I
9. Pater I
Strana 355
zí. obe rehy *mm V tak veyle Iud vy (arl vn Th Huawy. W ſ natusnh C lyut a poromi tet o pe pak- o * w ſtad verl vkyh 3 ttre tve annoe e C he ☞ — I ☞T wrnskv wi= a le 10. Paterovy proužky č. 2, 3, 4 (sloupec 2a) a podélný proužek z Legendy o Pilátovi (sloupec 2a)
zí. obe rehy *mm V tak veyle Iud vy (arl vn Th Huawy. W ſ natusnh C lyut a poromi tet o pe pak- o * w ſtad verl vkyh 3 ttre tve annoe e C he ☞ — I ☞T wrnskv wi= a le 10. Paterovy proužky č. 2, 3, 4 (sloupec 2a) a podélný proužek z Legendy o Pilátovi (sloupec 2a)
Strana 356
(TIE толи -r =- yo Ed) mentor zas! d s m itl rasa fro dbl BEES ОАК sews. FRE $193 8:tT4 bd 'à 3g $t ir ? Ege it POPR £298 $5 - 11. Paterovy proužky č. 8 (sloupec N) a č. 11, 5, 9, 10 (sloupec A)
(TIE толи -r =- yo Ed) mentor zas! d s m itl rasa fro dbl BEES ОАК sews. FRE $193 8:tT4 bd 'à 3g $t ir ? Ege it POPR £298 $5 - 11. Paterovy proužky č. 8 (sloupec N) a č. 11, 5, 9, 10 (sloupec A)
Strana 357
Wa- EE SAHEN z TE NNNM LOFEEEVIITISIT NR G 7 F-TITE ES 07707 PORE tti EFEETPIIIPII Türinibtebi | 2 — SEP DAS FOM T Eye 12. Paterovy proužky č. 10, 9, 5, 11 (sloupec B) a č. 8 (sloupec C)
Wa- EE SAHEN z TE NNNM LOFEEEVIITISIT NR G 7 F-TITE ES 07707 PORE tti EFEETPIIIPII Türinibtebi | 2 — SEP DAS FOM T Eye 12. Paterovy proužky č. 10, 9, 5, 11 (sloupec B) a č. 8 (sloupec C)
Strana 358
a Me zildehan no bdyw rokueze to o 130 6a tyto 34alſeż , wie Czuicc Erżyow 1. Seczi 2 orſßied) yazykwi ☞ masz Vſſáke-ba pSyli or wyado wßmy y wſleRey6 cai cb li Oom.aw G&6 okzz kw t ☞ by vahoányc Atywy zi záKmiska A ái zoe& peàmuz da ony ori bAdoczene Ażz. páP zy Abywē ry záppA ony z wige kyw zu yAk opâmiplykpe zźyz zudzká żanie ouzy y znáyi govzkyá miiáze Iczyyoneyzkn zzu pak mno Aew czc bima prß dhoz zźiczaralie ony z brat zie owſhami le nⱥcznawſe feue oDawſ A oſſiach) z v6. ofaP6 3ni zt o bw Grwy vliegikli is owPab Mydyw nab th a myß cnázie Gie ryw cl knam caukm gliwie3o cwdley mbiue aks twu dher oplnkc) val U zlyſſre werzⱥ we bdono uz= (pl ny ie 687 prapou pr ☞ Aatz lr ź ewſſelyo obli yako to zzwiodoiey= neze nám em vzzenwen 6e naw ß wir byl uze A 4m 3 b3 o dpi Po hirsbu v rw hy siwd &on hy * udye awßon G&yn Ahze 426 miton 246 vze wiekeczezuen. pPwcyi 33 tem chzi &e Ews b� vpa lene mu mi vavrje Hersp a I7bes den iezm Awſie s en 33 *Ie86 /n Anlow icl wylⱥcłAcyi y zzwáchahp Suc ßA czyn. Y owſkech bich mynzl Oppy n9 uko czie wbzecßi yi 0b w �m Atyalo byey uuſſe ☞erV3 zewle Rie rarrsie je na PANY mu 8 Z 13. Musejní zlomek Legendy o seslání sv. Ducha (líc)
a Me zildehan no bdyw rokueze to o 130 6a tyto 34alſeż , wie Czuicc Erżyow 1. Seczi 2 orſßied) yazykwi ☞ masz Vſſáke-ba pSyli or wyado wßmy y wſleRey6 cai cb li Oom.aw G&6 okzz kw t ☞ by vahoányc Atywy zi záKmiska A ái zoe& peàmuz da ony ori bAdoczene Ażz. páP zy Abywē ry záppA ony z wige kyw zu yAk opâmiplykpe zźyz zudzká żanie ouzy y znáyi govzkyá miiáze Iczyyoneyzkn zzu pak mno Aew czc bima prß dhoz zźiczaralie ony z brat zie owſhami le nⱥcznawſe feue oDawſ A oſſiach) z v6. ofaP6 3ni zt o bw Grwy vliegikli is owPab Mydyw nab th a myß cnázie Gie ryw cl knam caukm gliwie3o cwdley mbiue aks twu dher oplnkc) val U zlyſſre werzⱥ we bdono uz= (pl ny ie 687 prapou pr ☞ Aatz lr ź ewſſelyo obli yako to zzwiodoiey= neze nám em vzzenwen 6e naw ß wir byl uze A 4m 3 b3 o dpi Po hirsbu v rw hy siwd &on hy * udye awßon G&yn Ahze 426 miton 246 vze wiekeczezuen. pPwcyi 33 tem chzi &e Ews b� vpa lene mu mi vavrje Hersp a I7bes den iezm Awſie s en 33 *Ie86 /n Anlow icl wylⱥcłAcyi y zzwáchahp Suc ßA czyn. Y owſkech bich mynzl Oppy n9 uko czie wbzecßi yi 0b w �m Atyalo byey uuſſe ☞erV3 zewle Rie rarrsie je na PANY mu 8 Z 13. Musejní zlomek Legendy o seslání sv. Ducha (líc)
Strana 359
— „ „ . 1 o b d ☞ 8 3 . 6 & 2 q Da & C 1 V 3 ☞ Crezdny S4mlvaný wli cyural. cy An dry is noß 9u6 on *B6 vá ajve Wmuwe ev6ie 30 u n meſſomy Sy neevapnaný wháp proczt wzil wy diich zoziel fuerit zwany wſſieczi pkſſoßzeny al wicſz dn ene= volazty So ne iedně trwácy ſkwbezye by wnosie mluie zzdwo bo Prußny 4/ táw mⱥ tyⱥßie roniazcle Bywayuc0 wpolu 9 sv.) Dynßnyn wwlie Alo ehprhtabywſſ- Onu zyARi bywſ= bny= cdzám Spuſſoßen aier yozynſſe anye= 8 znaaehi oona te Blu Owie li teyy pronec zliech Dw bów neiodnak Acß rá Byáwu pw by nimieł mal�owzwieżyey m zuczie známená ne= � 9ueß w ��im Aczie na PBlzowá D o Baß-nAewſfel e wwoglicßgno/ proſhv zie yozlolny= B nm na Doum Erſt YADiem owSie lueas uſſ-S no s halno Bul t ave) Bovew cyvé v ztwoeld Poys twers t ne i9): Ad zemicz oull zwiertecn liez hy owieSyek Rrute pánow. ☞wAV9 Dav6i zteml Fhuwl eny ny iezny= lezny Aá in oazu vyvinlári ☞ Y u klovnacentem ne3/eL 14. Musejní zlomek Legendy o seslání sv. Ducha (rub)
— „ „ . 1 o b d ☞ 8 3 . 6 & 2 q Da & C 1 V 3 ☞ Crezdny S4mlvaný wli cyural. cy An dry is noß 9u6 on *B6 vá ajve Wmuwe ev6ie 30 u n meſſomy Sy neevapnaný wháp proczt wzil wy diich zoziel fuerit zwany wſſieczi pkſſoßzeny al wicſz dn ene= volazty So ne iedně trwácy ſkwbezye by wnosie mluie zzdwo bo Prußny 4/ táw mⱥ tyⱥßie roniazcle Bywayuc0 wpolu 9 sv.) Dynßnyn wwlie Alo ehprhtabywſſ- Onu zyARi bywſ= bny= cdzám Spuſſoßen aier yozynſſe anye= 8 znaaehi oona te Blu Owie li teyy pronec zliech Dw bów neiodnak Acß rá Byáwu pw by nimieł mal�owzwieżyey m zuczie známená ne= � 9ueß w ��im Aczie na PBlzowá D o Baß-nAewſfel e wwoglicßgno/ proſhv zie yozlolny= B nm na Doum Erſt YADiem owSie lueas uſſ-S no s halno Bul t ave) Bovew cyvé v ztwoeld Poys twers t ne i9): Ad zemicz oull zwiertecn liez hy owieSyek Rrute pánow. ☞wAV9 Dav6i zteml Fhuwl eny ny iezny= lezny Aá in oazu vyvinlári ☞ Y u klovnacentem ne3/eL 14. Musejní zlomek Legendy o seslání sv. Ducha (rub)
Strana 360
Lxa byal w tan novie, vn apeauomi vintonam 7 Smßwⱥ dyx gdr ſawie nu ccm dny czzidnáni a po Kⱥpaleny � bus wſſe pra harmstito W omyns h0 rkany 31 l CzLomu pynie ba= zkany ial ondigperyuch n a Haer rwalewizhe vHf evste lw catvan neſy upc �áynczie= Aymsſow zwloynaepet/ unłazie izt bwnu byalo Halo ane ve chz 7y1 czzealo. Holu DoValowzho Ewiſcpi apzdnⱥ miczw ziw zass cowlogy gilkiy. ☞pwl hi vheßa płowe Rwecyſnym wßżyc/ áeny Bzz� czlawienymi- a ohava A (ven GBevhel On zeslam czan cozamasy I om woni oocyily tmym y Siibywokch) czky kmasy. Iwns muczo ſmene dobile S ap bub ccieſyulnu wlg i aſyo ii Merg tuzt ne zBii czazadach vazzcc huge a enowßme ozlowem ieyi- 1 Aboo uSna czAmi chtyeh yaljkn czzhſui ynechzie Sieyn w Aß wlowaſſoſid) walu gwicl I ca ouDu wre hlawßn a h wz w tAk zobieſziepe CH9á paß Pwyił pbu 1 eno vd mgttem ma onyu cutyece 1 Abo zie znas la geſſczⱥ Sya= 6 Sye zjie Pomu k As yulyśchzi Z zmlýwmych giezow nulmi pienie A waz rzie PrMah Pbcm á vheki ba vem wioßani Not lowecz rávázie muy epramnalyn vt & , ghe zomw nocz zapusy wywa moluchz miezw y kzo mA Prnlowi romu be oſſazy tzweyt i hyne zayomnye B2 kvPtn zpagai zmAŘI m býrý áu Emus v zie AA 15. Zlomek Legendy o Pilátovi (líc)
Lxa byal w tan novie, vn apeauomi vintonam 7 Smßwⱥ dyx gdr ſawie nu ccm dny czzidnáni a po Kⱥpaleny � bus wſſe pra harmstito W omyns h0 rkany 31 l CzLomu pynie ba= zkany ial ondigperyuch n a Haer rwalewizhe vHf evste lw catvan neſy upc �áynczie= Aymsſow zwloynaepet/ unłazie izt bwnu byalo Halo ane ve chz 7y1 czzealo. Holu DoValowzho Ewiſcpi apzdnⱥ miczw ziw zass cowlogy gilkiy. ☞pwl hi vheßa płowe Rwecyſnym wßżyc/ áeny Bzz� czlawienymi- a ohava A (ven GBevhel On zeslam czan cozamasy I om woni oocyily tmym y Siibywokch) czky kmasy. Iwns muczo ſmene dobile S ap bub ccieſyulnu wlg i aſyo ii Merg tuzt ne zBii czazadach vazzcc huge a enowßme ozlowem ieyi- 1 Aboo uSna czAmi chtyeh yaljkn czzhſui ynechzie Sieyn w Aß wlowaſſoſid) walu gwicl I ca ouDu wre hlawßn a h wz w tAk zobieſziepe CH9á paß Pwyił pbu 1 eno vd mgttem ma onyu cutyece 1 Abo zie znas la geſſczⱥ Sya= 6 Sye zjie Pomu k As yulyśchzi Z zmlýwmych giezow nulmi pienie A waz rzie PrMah Pbcm á vheki ba vem wioßani Not lowecz rávázie muy epramnalyn vt & , ghe zomw nocz zapusy wywa moluchz miezw y kzo mA Prnlowi romu be oſſazy tzweyt i hyne zayomnye B2 kvPtn zpagai zmAŘI m býrý áu Emus v zie AA 15. Zlomek Legendy o Pilátovi (líc)
Strana 361
S evh enmuome, eu38 vela varnie malivnas ay. Do by�cowm �Oweßnzuny Budneziéh owienɇ� umny noßⱥ dyzamy oDa bzmiaui bomnym Rud reba Baſz by me prmol, o qy ceſkcy meßla= vijut, znete pi Ane Boh anziu żi we bih al voßes bwo Bugu lam né amuen piegne syu az wſſetzka ſſvozenupa ⱥ pwſlete wwieny prnna wechr zre zowic ch en Syw budt zpßtym zze czeſme 33ie yc zlimeze by at mieguri nie rabotmu� Awſem ttro. bu vt ppo quieni teyſkem by ws prßierwyhe caby wsazu mie �eyy ßyczkiß uzi vn voeß uzzhyſfieoiße e Inoai omerz ootzaneHue A. TLA AN.Q C * A cznym k0k zwy A9ry biⱥd ki piw eu doczyr g77 Auß Syawßu owßyey czRubl nakſw by ino vwina me Byl czzuieczká mocz c3a nⱥczbutn ßdnenu zykze nⱥ promni co náneſo bnA�ſ mimite= ow zie zi byrzo ſzpyanie nygien Bral ſſorypay ☞Gty Qmupi gie w czecy meſo iemiſw mez Aana s Spnha balam raznina ce avini n ſiia o mam- o8 rme c nam ☞ zacen maguecs runu eſli eena hSynu vsyn Sie & pralile ie nawſem giweny byal iale ni vhcchovguesy Ipazzla iens inua qouece by pnu owzzwtgnu vyele A pd zwli wele u al bak bi umu.. 47 kao be ls qev e . 16. Zlomek Legendy o Pilátovi (rub)
S evh enmuome, eu38 vela varnie malivnas ay. Do by�cowm �Oweßnzuny Budneziéh owienɇ� umny noßⱥ dyzamy oDa bzmiaui bomnym Rud reba Baſz by me prmol, o qy ceſkcy meßla= vijut, znete pi Ane Boh anziu żi we bih al voßes bwo Bugu lam né amuen piegne syu az wſſetzka ſſvozenupa ⱥ pwſlete wwieny prnna wechr zre zowic ch en Syw budt zpßtym zze czeſme 33ie yc zlimeze by at mieguri nie rabotmu� Awſem ttro. bu vt ppo quieni teyſkem by ws prßierwyhe caby wsazu mie �eyy ßyczkiß uzi vn voeß uzzhyſfieoiße e Inoai omerz ootzaneHue A. TLA AN.Q C * A cznym k0k zwy A9ry biⱥd ki piw eu doczyr g77 Auß Syawßu owßyey czRubl nakſw by ino vwina me Byl czzuieczká mocz c3a nⱥczbutn ßdnenu zykze nⱥ promni co náneſo bnA�ſ mimite= ow zie zi byrzo ſzpyanie nygien Bral ſſorypay ☞Gty Qmupi gie w czecy meſo iemiſw mez Aana s Spnha balam raznina ce avini n ſiia o mam- o8 rme c nam ☞ zacen maguecs runu eſli eena hSynu vsyn Sie & pralile ie nawſem giweny byal iale ni vhcchovguesy Ipazzla iens inua qouece by pnu owzzwtgnu vyele A pd zwli wele u al bak bi umu.. 47 kao be ls qev e . 16. Zlomek Legendy o Pilátovi (rub)
Strana 362
» 3379 ze MAM ea M c mi wem. qj ojc $ $ielsw gym też Yo! ^w sylhen ore cuz mU v 1384. Fay eI dui, ry 3eljo stasera | deals d + AB zrma m < (palba ast m 3 mAmenfymý vf A 1 otym vitre T -alebo аут ВЯ сои na mae 3 y» au эВ NA Jem znaje p oplišný GT sepdkze Syene. I odyym e Piesi In bm ulaen YA zywym Bax. \ а сея ow "mo memebb cal "Ae € * als tak by Av fém e ей} зы она, Jenie 4 Ao sieDye Brnie; ne. mine eee Male zAma o! at m ср wv [ub sylal 50 wet z ce fiv Ape herffena yes № гаотеуе effi na wiely p ródsUmor8a Зато убей; Opera zne Pthernanlemiu DS raze про] zavrie som 6308 heróże6 lol dhzczj zb Ale ov) s: pszem eyveal affe: avikzyny оковы OwaDA owffiem Brdouzrnem vodipe ra apo Aeg pomo? 23M nc. ' t306 10337 1 domm pre ten es | We"dMe fféssepow wa co EE b fS ate. soie zopne € c% ре |- ans lm af Doch oos y) » 5 der -AAA a od *SoDyA ie ye A ed ste Bnemn tige lir m awawffiey Amaz s 2n dein zo spread. eb a4en Wi on GA" f alten «Abs na e чаво ла male <rnedy ba he Ze zzkuh pa hi by AHÍDAB amaczen Dwsoysi ге) (ВФ. лока. ево komoru“ dlane vite nnt ouffem grana” me peanetye na brane ra ene caf aoffiw wieenii ла Эа zobo Sao HE nds - сред! vem Fe teak Sa Bavýhge ou. nU 41 na aymobem. fasy lamer chwile "Ari A. awseze. awek [ké ma fdzeznech wbyolor Зодунефь | : AABS Promu зулу заза тиб ны rabo pak Acz avr Solsu [7 [Ae no W[Yakà enr. 4o moniti часто. neo wffekfa mona Minb acer meśli wiesz gina ne SMAHU Prodhodý sté rolo chu ene e pilis na фанеру avis 4 M^ 4116 clie czo zoo) Ks ze vec93y wyebaP ai Base. = 9 ати Вахе РА уз Гама | giofte. 3nAS ne zmiewa b wage. MW ‚316 лети wy LA SA yatye. bav > Va Yale ma równy : AM&- tA). 410 yg №8 Ape yuSa урубиеяу Ae a eee ttn er Ke 44 USN ea A SE AU NIS me ee UM I 17. Musejní zlomek Legendy o Jidášovi (líc)
» 3379 ze MAM ea M c mi wem. qj ojc $ $ielsw gym też Yo! ^w sylhen ore cuz mU v 1384. Fay eI dui, ry 3eljo stasera | deals d + AB zrma m < (palba ast m 3 mAmenfymý vf A 1 otym vitre T -alebo аут ВЯ сои na mae 3 y» au эВ NA Jem znaje p oplišný GT sepdkze Syene. I odyym e Piesi In bm ulaen YA zywym Bax. \ а сея ow "mo memebb cal "Ae € * als tak by Av fém e ей} зы она, Jenie 4 Ao sieDye Brnie; ne. mine eee Male zAma o! at m ср wv [ub sylal 50 wet z ce fiv Ape herffena yes № гаотеуе effi na wiely p ródsUmor8a Зато убей; Opera zne Pthernanlemiu DS raze про] zavrie som 6308 heróże6 lol dhzczj zb Ale ov) s: pszem eyveal affe: avikzyny оковы OwaDA owffiem Brdouzrnem vodipe ra apo Aeg pomo? 23M nc. ' t306 10337 1 domm pre ten es | We"dMe fféssepow wa co EE b fS ate. soie zopne € c% ре |- ans lm af Doch oos y) » 5 der -AAA a od *SoDyA ie ye A ed ste Bnemn tige lir m awawffiey Amaz s 2n dein zo spread. eb a4en Wi on GA" f alten «Abs na e чаво ла male <rnedy ba he Ze zzkuh pa hi by AHÍDAB amaczen Dwsoysi ге) (ВФ. лока. ево komoru“ dlane vite nnt ouffem grana” me peanetye na brane ra ene caf aoffiw wieenii ла Эа zobo Sao HE nds - сред! vem Fe teak Sa Bavýhge ou. nU 41 na aymobem. fasy lamer chwile "Ari A. awseze. awek [ké ma fdzeznech wbyolor Зодунефь | : AABS Promu зулу заза тиб ны rabo pak Acz avr Solsu [7 [Ae no W[Yakà enr. 4o moniti часто. neo wffekfa mona Minb acer meśli wiesz gina ne SMAHU Prodhodý sté rolo chu ene e pilis na фанеру avis 4 M^ 4116 clie czo zoo) Ks ze vec93y wyebaP ai Base. = 9 ати Вахе РА уз Гама | giofte. 3nAS ne zmiewa b wage. MW ‚316 лети wy LA SA yatye. bav > Va Yale ma równy : AM&- tA). 410 yg №8 Ape yuSa урубиеяу Ae a eee ttn er Ke 44 USN ea A SE AU NIS me ee UM I 17. Musejní zlomek Legendy o Jidášovi (líc)
Strana 363
e à Proniu pakiens 4mii Awlen w ſſako zwácze wwdyzems ziuieSymo o heze byn amuſſem pnwlen r AAno wlik de lakomo w ewſſem czo mi bylo ldza Take ſleS 2 os aſlee ſez miena w �ako wſy cziun dpor ytho lym wzem c0 chtyal uzrßie rubiena true z:weho ienß wzwem zzadaiái Paw myzz biſ nⱥ avroyna zluhb 7 Dá winyſk ly Aiey chzety zznl ślwázy w yſeł bie ziobie ná wádu tuevfil niplli wrach o ſaloniɇk ie Xczy Poirlw z emu twa wyzl tAk oSyaea A oaßá vnnechi pwálze wi rhy Amal ſſodapy ne Rrakny n avnoyny zzam zyy zlobyeyt 1 v Am zne ty penyez: Syyn czi lit chzie wzbazſluve en mi avtom nazriſe ebzimy I n Znyeß nie Icomie mieSyſ 1 Ká vmi to chzmie zny ⱥ peßle zobie gimi zeSyy w iez det/ nie czazz bliśi Pœmi 6uná Saayi bedá & rachzi E tß mi �oſmeywiv mých ne nachu HcSoivawſſe znty kzomu d o tž vniedni mále wechze Giádſſe mizri Daty Milyu A w ho mies wecyzem pwronel zi n paſ eßwilii ne Sluſm w dká baktizym byrákiey ſſdziß8c yidas coznazẃ czwá kroſ potyefe 1A 33i2 opiMA Pny cmie zemnu ánocne czieyy watoy6 poyen ziobie benu Rum yſ * wkkoyⱥczu zHyna n A zwati ziobe zloßenu ketyz rul v Ynaſhu mizzryweltyw o dá placzucy polnese z namerawagie zezylny= P iaw czo mie zzmlo tyaßo y á bany cnaczu wzyźelmie pYái9a pocßyziⱥ wzyráwiet §126 knlea gnnelà abone wele An pak mecßniew Sozzlvſßier/ ſſal a1 ne neQweycl �o rbay wecre niest naw ccz bylo ownocyi Lez &ene Sydy iezr oivocze nor var z Awſſe zmini anyzzli ieSne= ucelio wo 4 Alap sm B sal vu czziwáze w práwie obie zKßim cona yrvſh& I a na bysklh vAděn cjelwie v y wießen poloden ani L paß se oie 31 ne mlil y vSac y ademien ovSouni a & minlu qmamo cylu A táowly m� mâry iemu Aż ieṡnu ßylk me zpiuczi w az Pak eza gcn prożⱥ kajzemit ovſſako wko ozsyná cwzSſfińcz r chbe zi eplownek ne kmw ueſz we�o t ſecalà t en e�zuſſiene námiɇ no yomny Ammyeczi ibo by czal A ny rba miloeyty bɇie oHwámgze Bak moha zzbobie ry wbiey z roka ſyykuy ſſeczko na zivanuczwey dußſi dnuwu w wenám wzdjeſmy a � 22y8 q12 zdrawie vnſſi os zziⱥ wlo niez ne milie y ovyvio ni buky poznáno z Sá ezyominaſk ani Auili w Reyz kamu Pak zcheni So 83 o weunym mnlem zmietalá y u9n6 ppcßzie oneeßzety yzziy ornymo oi czyie pyrie prznalá a mie pak zie wieczh knyſſ yláiu whozzSnyá milyrey cyno ho owiecze neß nit y pozwiln z32 iAkſia ma lydsy a Prz viáchzi bana Rylkeá A czbeey iáko ziSy okuem nenße mi myzPiln EN A 18. Musejní zlomek Legendy o Jidášovi (rub)
e à Proniu pakiens 4mii Awlen w ſſako zwácze wwdyzems ziuieSymo o heze byn amuſſem pnwlen r AAno wlik de lakomo w ewſſem czo mi bylo ldza Take ſleS 2 os aſlee ſez miena w �ako wſy cziun dpor ytho lym wzem c0 chtyal uzrßie rubiena true z:weho ienß wzwem zzadaiái Paw myzz biſ nⱥ avroyna zluhb 7 Dá winyſk ly Aiey chzety zznl ślwázy w yſeł bie ziobie ná wádu tuevfil niplli wrach o ſaloniɇk ie Xczy Poirlw z emu twa wyzl tAk oSyaea A oaßá vnnechi pwálze wi rhy Amal ſſodapy ne Rrakny n avnoyny zzam zyy zlobyeyt 1 v Am zne ty penyez: Syyn czi lit chzie wzbazſluve en mi avtom nazriſe ebzimy I n Znyeß nie Icomie mieSyſ 1 Ká vmi to chzmie zny ⱥ peßle zobie gimi zeSyy w iez det/ nie czazz bliśi Pœmi 6uná Saayi bedá & rachzi E tß mi �oſmeywiv mých ne nachu HcSoivawſſe znty kzomu d o tž vniedni mále wechze Giádſſe mizri Daty Milyu A w ho mies wecyzem pwronel zi n paſ eßwilii ne Sluſm w dká baktizym byrákiey ſſdziß8c yidas coznazẃ czwá kroſ potyefe 1A 33i2 opiMA Pny cmie zemnu ánocne czieyy watoy6 poyen ziobie benu Rum yſ * wkkoyⱥczu zHyna n A zwati ziobe zloßenu ketyz rul v Ynaſhu mizzryweltyw o dá placzucy polnese z namerawagie zezylny= P iaw czo mie zzmlo tyaßo y á bany cnaczu wzyźelmie pYái9a pocßyziⱥ wzyráwiet §126 knlea gnnelà abone wele An pak mecßniew Sozzlvſßier/ ſſal a1 ne neQweycl �o rbay wecre niest naw ccz bylo ownocyi Lez &ene Sydy iezr oivocze nor var z Awſſe zmini anyzzli ieSne= ucelio wo 4 Alap sm B sal vu czziwáze w práwie obie zKßim cona yrvſh& I a na bysklh vAděn cjelwie v y wießen poloden ani L paß se oie 31 ne mlil y vSac y ademien ovSouni a & minlu qmamo cylu A táowly m� mâry iemu Aż ieṡnu ßylk me zpiuczi w az Pak eza gcn prożⱥ kajzemit ovſſako wko ozsyná cwzSſfińcz r chbe zi eplownek ne kmw ueſz we�o t ſecalà t en e�zuſſiene námiɇ no yomny Ammyeczi ibo by czal A ny rba miloeyty bɇie oHwámgze Bak moha zzbobie ry wbiey z roka ſyykuy ſſeczko na zivanuczwey dußſi dnuwu w wenám wzdjeſmy a � 22y8 q12 zdrawie vnſſi os zziⱥ wlo niez ne milie y ovyvio ni buky poznáno z Sá ezyominaſk ani Auili w Reyz kamu Pak zcheni So 83 o weunym mnlem zmietalá y u9n6 ppcßzie oneeßzety yzziy ornymo oi czyie pyrie prznalá a mie pak zie wieczh knyſſ yláiu whozzSnyá milyrey cyno ho owiecze neß nit y pozwiln z32 iAkſia ma lydsy a Prz viáchzi bana Rylkeá A czbeey iáko ziSy okuem nenße mi myzPiln EN A 18. Musejní zlomek Legendy o Jidášovi (rub)
Strana 364
Toro Guam We SU Gong, "* OM wo — E. Id r "vad "avi whan | | | vins ? em = Ti yo uw a LI Kocn IST > o 3 un L 74 n są a he Mí de 7 E esa eil ui Tops m) «(p v mea valeo air e MI | "uz 121808 fenes oy È 5 DE I oS e go T a —9 à Aa S 2 L i k. y czo o | CE te S zz i (Eo iut vo onde ip | ! a UE per Qo 6a 3 as 2 i = rajom ok | se — dy ton « Segogy i 3 KG HM 04s vd map YEP. [a < Ad Ame 292} 63100“ IE | dn, «c. Fe fuel | epoca on. Gps MAS metr È - E z“ v oda b od num | | ire ud Wes ár > oua PW sy sono! damacdta ou Bl Ew 0) Cod | 19. Klementinsky zlomek Legendy o Jakubovi Menším (str. 4 a 1)
Toro Guam We SU Gong, "* OM wo — E. Id r "vad "avi whan | | | vins ? em = Ti yo uw a LI Kocn IST > o 3 un L 74 n są a he Mí de 7 E esa eil ui Tops m) «(p v mea valeo air e MI | "uz 121808 fenes oy È 5 DE I oS e go T a —9 à Aa S 2 L i k. y czo o | CE te S zz i (Eo iut vo onde ip | ! a UE per Qo 6a 3 as 2 i = rajom ok | se — dy ton « Segogy i 3 KG HM 04s vd map YEP. [a < Ad Ame 292} 63100“ IE | dn, «c. Fe fuel | epoca on. Gps MAS metr È - E z“ v oda b od num | | ire ud Wes ár > oua PW sy sono! damacdta ou Bl Ew 0) Cod | 19. Klementinsky zlomek Legendy o Jakubovi Menším (str. 4 a 1)
Strana 365
ladd. 6i 20. Klem 2 a 3)
ladd. 6i 20. Klem 2 a 3)
Strana 366
«tse spawns Yoo k nie — CUT iánnuow gi RA. 2 dama dg je "USES dE (fess? Samm, Irae i 4jefos motto s ced; ET 7 * eKSews]d« n«2tt au o£ nias : i sn (of ZB uses Sue. X sau - W.. VoníGnac manigeé fida a AN ados. eval i ES Ps y "S ; : é Page ne otn A ra DRŤ TE o 560 tou ‘ o 3 x ‘3905 prof A 4 d3onu@ kn obsu mer well SŠ sanies Gies cnra soi Qe € CL dd — EDAD se gw P ^ hant aha; & I ETE ! e e M rag &2:30qQ ay { iy VALO 6233241, uso EC eco Si DA poti. 2 o o E Cy don) v Jes vý) Šk Jj čtprorr“mnmín ivc T sadjout dodusu dt Kies a MÀ ro CMM, 5 m dajú KM iod uai E am] mom méga s ost ino "*wjee. ous Lo e Bag mpd Ran mj yq. Dynuedo us. gr 73507 oun du. des eur oe E re cs +“ u- \DKma)d 21 7150 o,fjot “Budur race ET d c 5 ok au 21. Zlomek Legendy o papeži Silvestrovi (str. 4 a 1)
«tse spawns Yoo k nie — CUT iánnuow gi RA. 2 dama dg je "USES dE (fess? Samm, Irae i 4jefos motto s ced; ET 7 * eKSews]d« n«2tt au o£ nias : i sn (of ZB uses Sue. X sau - W.. VoníGnac manigeé fida a AN ados. eval i ES Ps y "S ; : é Page ne otn A ra DRŤ TE o 560 tou ‘ o 3 x ‘3905 prof A 4 d3onu@ kn obsu mer well SŠ sanies Gies cnra soi Qe € CL dd — EDAD se gw P ^ hant aha; & I ETE ! e e M rag &2:30qQ ay { iy VALO 6233241, uso EC eco Si DA poti. 2 o o E Cy don) v Jes vý) Šk Jj čtprorr“mnmín ivc T sadjout dodusu dt Kies a MÀ ro CMM, 5 m dajú KM iod uai E am] mom méga s ost ino "*wjee. ous Lo e Bag mpd Ran mj yq. Dynuedo us. gr 73507 oun du. des eur oe E re cs +“ u- \DKma)d 21 7150 o,fjot “Budur race ET d c 5 ok au 21. Zlomek Legendy o papeži Silvestrovi (str. 4 a 1)
Strana 367
2 v A 221 22. Zlomek Legendy o papeži Silvestrovi (str. 2 a 3)
2 v A 221 22. Zlomek Legendy o papeži Silvestrovi (str. 2 a 3)
Strana 368
ох ds dons JRC} tuxado цу © ) E { ванне, овен оо Ens e t Tan E b oQ „ An meats wp | A cess [fes - a ed. (open vara) x Ke BB i »Q»inoit HQ AN WD x ess P LI E 2 hurting ud о s EK J & 4 т x 99, Avr. 3 { du «£o C igo zu Cp ue QU 9x BR werd o nyo xia Gao o] 4joqsA Co naar) ans N ust equag uso ||| aure wq) vedq 3 p у ® vafaocedjo io SE op b ect dre ques TX X3 ew | "ne о ое amd dp ^ EN on qed i 2185u’ Aldi aKcanóna az, A NY DA HJ EFTTTITULS * — eM | wy ames ad | DOT" me 24% 9w? 30 g^ Md i LTT Guna Киковус бб I D mene Е & m «d. sw cit dete Ad , ve ouQaS «сотр оный Kgi ii ¢ , 1 Y T bet e o ee 2 unb dad ia 9 [ wj es v4qi$ 49 Qe MEN s >dvan "993 nov 2. hs ETE wate yas oeuf eds se opo tn ay Mu 03 jud "$) Ojuu “ sd, vyse ; je 45 ь : 1 ODPL > ‘с — ww) c ajpouuew ^ fodu jw 23. Klementinský zlomek Legendy o umučení (str. 4 a 1)
ох ds dons JRC} tuxado цу © ) E { ванне, овен оо Ens e t Tan E b oQ „ An meats wp | A cess [fes - a ed. (open vara) x Ke BB i »Q»inoit HQ AN WD x ess P LI E 2 hurting ud о s EK J & 4 т x 99, Avr. 3 { du «£o C igo zu Cp ue QU 9x BR werd o nyo xia Gao o] 4joqsA Co naar) ans N ust equag uso ||| aure wq) vedq 3 p у ® vafaocedjo io SE op b ect dre ques TX X3 ew | "ne о ое amd dp ^ EN on qed i 2185u’ Aldi aKcanóna az, A NY DA HJ EFTTTITULS * — eM | wy ames ad | DOT" me 24% 9w? 30 g^ Md i LTT Guna Киковус бб I D mene Е & m «d. sw cit dete Ad , ve ouQaS «сотр оный Kgi ii ¢ , 1 Y T bet e o ee 2 unb dad ia 9 [ wj es v4qi$ 49 Qe MEN s >dvan "993 nov 2. hs ETE wate yas oeuf eds se opo tn ay Mu 03 jud "$) Ojuu “ sd, vyse ; je 45 ь : 1 ODPL > ‘с — ww) c ajpouuew ^ fodu jw 23. Klementinský zlomek Legendy o umučení (str. 4 a 1)
Strana 369
24. Klemer nský z omek Legend y o umučení (str. 2 a 3)
24. Klemer nský z omek Legend y o umučení (str. 2 a 3)
Strana 370
ſluham ydues dawa pozna waty muohe ſwve daty achu ty wnych vtyeſlenie ducho wnycho pochumaty vweſe leni ſrdecżuem yako pokrzy kuyty chwaly brije onvems ne wyedije ſwyeta/tohoto it mylownyczy Nues zwla ſlve dwogy wyecz yáko pro tywn ſobye vkazuge naiu koſtel ſwaty kdyz pamanige kak geſk kryſniß ſeczty przy yar-awdyecżnye odobecżne ho lydii-geſo clilewſo ony ein tolyk dywow-czoy gych czynyl -y wydyowſle yakoz geſt tu ylazarz ſuym byl gehoz byl wech dui ziuutwych wy krzyeſſyl - an cztwety den gyz lezal byl wiowu Pozualy. aſeznaly zyewnyni hlaſem/ zey on kryſius. genz przylel/ wegmew bornjem yákoy byl clyben:Adruhe e pak paſ ſygy czte koſtel-cztenije oge ho viuczeny .pánatuge ge ho pomupuvy ſurt-Rpak i ſvaty pawel uluwij owely bey pokorze geho oduyez geſk wyſoſti ſwe czti ueod tazen- any vkrutuoſtij apa tupoy ohawnee ſurti-wſwe czi awſey chwalle byl po= koreu-koyz zaſkupowe ſzeſ achwalu czynyly gemu nepo= dueclay ljo tn chwala why Oſk-aty ſye ktonnt ſwemu okazamy przypruwyl hrdye vákoy obyczey mamioſli łyd cke:Ymuſy wknatochwyly dne tohoto gednoho ſinte ho ſkládicze tymen kuyh czeſkych rzyecz odny tomto powyedyety.ten takto dije wy: czlowyecze bohoboy ny.Borne myloſu wſtyny welykeho myloſcone kakt geſt ſyn born nehudve Bial ſve dnes kgetuzalemy wla dna ueben morzen zennj- kakt ſye grſo welmy pokorzł Genz czo kdr geſtywſeczko � worzyl : Giuage wowſlem waly mocz Sſhalvy. Rycz net bal naſwyenſku chwáłu:Gſa kunll nadewſlemy kinle-ge hoz wſe ſworzenije chwalij Gehor ſyo wſle mocz necki la- by wczem gemie potizy ebná byla-bydmy komny di�hyni nicheni.Goz by gedno chtyel pocluchem- wſſe by bylo genie hotowo kedy by tzekl gedyne ſlowo Gyli geſt nemohl Inyet/ konye.genz by poſſel/ vzdwy zwonye. Aná zlatymy czet kwmy.zpiolozená ygemmá 25. Zlomek Legendy o umučení u Štítného v rkpe klementinském (fol. 146b)
ſluham ydues dawa pozna waty muohe ſwve daty achu ty wnych vtyeſlenie ducho wnycho pochumaty vweſe leni ſrdecżuem yako pokrzy kuyty chwaly brije onvems ne wyedije ſwyeta/tohoto it mylownyczy Nues zwla ſlve dwogy wyecz yáko pro tywn ſobye vkazuge naiu koſtel ſwaty kdyz pamanige kak geſk kryſniß ſeczty przy yar-awdyecżnye odobecżne ho lydii-geſo clilewſo ony ein tolyk dywow-czoy gych czynyl -y wydyowſle yakoz geſt tu ylazarz ſuym byl gehoz byl wech dui ziuutwych wy krzyeſſyl - an cztwety den gyz lezal byl wiowu Pozualy. aſeznaly zyewnyni hlaſem/ zey on kryſius. genz przylel/ wegmew bornjem yákoy byl clyben:Adruhe e pak paſ ſygy czte koſtel-cztenije oge ho viuczeny .pánatuge ge ho pomupuvy ſurt-Rpak i ſvaty pawel uluwij owely bey pokorze geho oduyez geſk wyſoſti ſwe czti ueod tazen- any vkrutuoſtij apa tupoy ohawnee ſurti-wſwe czi awſey chwalle byl po= koreu-koyz zaſkupowe ſzeſ achwalu czynyly gemu nepo= dueclay ljo tn chwala why Oſk-aty ſye ktonnt ſwemu okazamy przypruwyl hrdye vákoy obyczey mamioſli łyd cke:Ymuſy wknatochwyly dne tohoto gednoho ſinte ho ſkládicze tymen kuyh czeſkych rzyecz odny tomto powyedyety.ten takto dije wy: czlowyecze bohoboy ny.Borne myloſu wſtyny welykeho myloſcone kakt geſt ſyn born nehudve Bial ſve dnes kgetuzalemy wla dna ueben morzen zennj- kakt ſye grſo welmy pokorzł Genz czo kdr geſtywſeczko � worzyl : Giuage wowſlem waly mocz Sſhalvy. Rycz net bal naſwyenſku chwáłu:Gſa kunll nadewſlemy kinle-ge hoz wſe ſworzenije chwalij Gehor ſyo wſle mocz necki la- by wczem gemie potizy ebná byla-bydmy komny di�hyni nicheni.Goz by gedno chtyel pocluchem- wſſe by bylo genie hotowo kedy by tzekl gedyne ſlowo Gyli geſt nemohl Inyet/ konye.genz by poſſel/ vzdwy zwonye. Aná zlatymy czet kwmy.zpiolozená ygemmá 25. Zlomek Legendy o umučení u Štítného v rkpe klementinském (fol. 146b)
Strana 371
my-Czylyg nemohl gmvety ſedla- nanemz by ſwe tn dnu hoſt ſwedla. Inyez bywa ly dem znamenve-ſlornezdi hcho kamenve.bor ſpoch wanny prſoſyw-podle ſwe dnihe przyczyny.Datwazy yáko poſołii- liſwſ lydſke nui okul- Gyly nemohl we moczy gmuyety. by byl chwel zaſhipnye gen/cage nmo ho lydá ſſebu- ſewſlij kin lowſki orddbu. Podnachem wrlatey Foronie.duze ſcze pinun ſedl nationpe-Po dle mocznych kiilow ni wa yakz ſye proſwyetcku czeſi ſnwá. Cz ny ſrzyeb ány zlato bywá dniho wlo ryty nato.Ale ty naſl tvor cże myly. Mage wſſemolnu cije ſyly.Retbals nadin he oſtihy-uatve bre ſwa be nohy :Gymyz by konye pobadal ſkozny kto ſyey tonmi nadał .Ie� wſe mo ha nechtyel moczy-chtye nam ſioſienſnym pomo czy.Gozdyle naoclefi lyche em/ Wobyczegy proſyo ty= chem.Obozije myloſki tuwe dnan-á twidnoſij myloſno- nak-Rozproſkrzyeláe ſiwa mocz dywnye.y muſijm to rzeeczi puluye-Banilws my loſt czyß myloſtyw.cze ſye myloſn nezhoſyw-yrzku biz cze myloſt ſaá-Pogłan znaywyſlycho chiumá-kuá Zſyeny ſwate trogycze-Horo dem czyſle dvowycze.Agſá tub ſiny tak welyky-chtyel gſy mal byn wſlclyky.Przy val gly twats tweho ſkwom bábay boze twat pokom-kte ryly ſtbye ſnamy ſwyczey. Iß wzál cluhy ſweho ob lyczyey. hledage ſwych/ o wech zbylych.Zdawnych t czaſow záblidylych v nczeni geho dnes nycz rzeeczi nechczi. Bedyne w tom znamenayte Obyczey tohoto ſwyetn- bakt geſt kratke geho pochlebenſiu ie. áy yako dneś kryſuis Finyel źeſk áchwaliu odſiwy en:. kabt brzo ſwyct han= bu apomipi vczynył gemuu Atak wydiicz zey nietrpnan ceſt áchwalá tohoto ſwyeiá neſkoyme poniy wyecznee zadayme. áchorno Vtor c30 pokoynye apokornye pize trpij.zde prowyeczini czeli Vuuiſijm ſve nawnhtyty.cl bych rzekł nyeczo opokorze ſbychom nádáimo kry�owy 26. Zlomek Legendy o umučení u Štítného v rkpe klementinském (fol. 147a)
my-Czylyg nemohl gmvety ſedla- nanemz by ſwe tn dnu hoſt ſwedla. Inyez bywa ly dem znamenve-ſlornezdi hcho kamenve.bor ſpoch wanny prſoſyw-podle ſwe dnihe przyczyny.Datwazy yáko poſołii- liſwſ lydſke nui okul- Gyly nemohl we moczy gmuyety. by byl chwel zaſhipnye gen/cage nmo ho lydá ſſebu- ſewſlij kin lowſki orddbu. Podnachem wrlatey Foronie.duze ſcze pinun ſedl nationpe-Po dle mocznych kiilow ni wa yakz ſye proſwyetcku czeſi ſnwá. Cz ny ſrzyeb ány zlato bywá dniho wlo ryty nato.Ale ty naſl tvor cże myly. Mage wſſemolnu cije ſyly.Retbals nadin he oſtihy-uatve bre ſwa be nohy :Gymyz by konye pobadal ſkozny kto ſyey tonmi nadał .Ie� wſe mo ha nechtyel moczy-chtye nam ſioſienſnym pomo czy.Gozdyle naoclefi lyche em/ Wobyczegy proſyo ty= chem.Obozije myloſki tuwe dnan-á twidnoſij myloſno- nak-Rozproſkrzyeláe ſiwa mocz dywnye.y muſijm to rzeeczi puluye-Banilws my loſt czyß myloſtyw.cze ſye myloſn nezhoſyw-yrzku biz cze myloſt ſaá-Pogłan znaywyſlycho chiumá-kuá Zſyeny ſwate trogycze-Horo dem czyſle dvowycze.Agſá tub ſiny tak welyky-chtyel gſy mal byn wſlclyky.Przy val gly twats tweho ſkwom bábay boze twat pokom-kte ryly ſtbye ſnamy ſwyczey. Iß wzál cluhy ſweho ob lyczyey. hledage ſwych/ o wech zbylych.Zdawnych t czaſow záblidylych v nczeni geho dnes nycz rzeeczi nechczi. Bedyne w tom znamenayte Obyczey tohoto ſwyetn- bakt geſt kratke geho pochlebenſiu ie. áy yako dneś kryſuis Finyel źeſk áchwaliu odſiwy en:. kabt brzo ſwyct han= bu apomipi vczynył gemuu Atak wydiicz zey nietrpnan ceſt áchwalá tohoto ſwyeiá neſkoyme poniy wyecznee zadayme. áchorno Vtor c30 pokoynye apokornye pize trpij.zde prowyeczini czeli Vuuiſijm ſve nawnhtyty.cl bych rzekł nyeczo opokorze ſbychom nádáimo kry�owy 26. Zlomek Legendy o umučení u Štítného v rkpe klementinském (fol. 147a)
Strana 372
aizen vvste vazli nich- mo votali an to aamao vionr omu vtia, iurzamtdiemm hebja oor lejemza l tirmis A ds vua lry vAp emu Nmon amoſes: umien n chos and Ana gyny í x — - 1y um „apa vy stly - — vAyvn vemya vy Syma okvalmni vrwn 4oSine a1. x v�yrotw kon mu Vv n do añ lapſim Auaiem Inadje vdn goym nechu a en me meu vyc-- v aník stýru pomy S una a larhv kmárecáe vlach se a dvy wih váanení mylal- vianpsen ot k A vrk vey v lnoha alna nymy vojstv a í vncst« úov alé krv - mlíanos na nám v vozmů me vrymana poo o ve tyſhu v nax ppmupe brdcy v a visotry nahomo no vamak ú „ ewmut výna vinelnimy eſa vvs ſynem vian- a vrazo mah 4 - whe - ne vren venu 27. Reprodukce Paterova snímku obou částí drkolenského zlomku Legendy o Ji- dášoví (líc)
aizen vvste vazli nich- mo votali an to aamao vionr omu vtia, iurzamtdiemm hebja oor lejemza l tirmis A ds vua lry vAp emu Nmon amoſes: umien n chos and Ana gyny í x — - 1y um „apa vy stly - — vAyvn vemya vy Syma okvalmni vrwn 4oSine a1. x v�yrotw kon mu Vv n do añ lapſim Auaiem Inadje vdn goym nechu a en me meu vyc-- v aník stýru pomy S una a larhv kmárecáe vlach se a dvy wih váanení mylal- vianpsen ot k A vrk vey v lnoha alna nymy vojstv a í vncst« úov alé krv - mlíanos na nám v vozmů me vrymana poo o ve tyſhu v nax ppmupe brdcy v a visotry nahomo no vamak ú „ ewmut výna vinelnimy eſa vvs ſynem vian- a vrazo mah 4 - whe - ne vren venu 27. Reprodukce Paterova snímku obou částí drkolenského zlomku Legendy o Ji- dášoví (líc)
- 1: Titul
- 5: Literárněhistorický úvod
- 31: Úvodní ediční poznámky
- 49: Zlomek Legendy o Panně Marii
- 59: Zlomek Legendy o nanebevstoupení Páně
- 71: Šafaříkův zlomek Legendy o apoštolích
- 85: Durychův zlomek Legendy o apoštolích
- 95: Neurčený Paterův proužek č.1
- 99: Zlomek Legendy o Jakubovi Menším
- 107: Zlomek Legendy o Veronice
- 121: Neurčený Paterův proužek č.6
- 125: Neurčený Paterův proužek č.7
- 129: Neurčený Paterův proužek č.12
- 133: Musejní zl. Legendy o seslání sv. Ducha
- 143: Zlomek Legendy o Pilátovi
- 155: Drkolenský zlomek Legendy o Jidášovi
- 167: Musejní zlomek Legendy o Jidášovi
- 181: Klementinský zl. Leg. o Jakubovi Menším
- 193: Zlomek o papeži Silvestrovi
- 205: Klementinský zl. Leg. o umučení Páně
- 217: Kynského zl. Leg. o umučení Páně
- 227: Zl. Leg. o umučení Páně (ruk. klement.)
- 233: Zl. Leg. o umučení Páně (ruk. strah.)
- 239: Slovník
- 338: Závěrečná poznámka vydavatelova
- 339: Nejdůležitější zkratky
- 343: Obsah
- 345: Obrazové přílohy