z 31 stránek
Titul
1
2
Edice
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
Příloha
31
Název:
Listy Jana Žižky z Trocnova a jeho vojenský řád
Autor:
Čermák, Kliment
Rok vydání:
1912
Místo vydání:
Čáslav
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
30
Počet stran předmluvy plus obsahu:
30
Obsah:
- 1: Titul
- 3: Edice
- 31: Příloha
upravit
Strana 1
LISTY JANAŽIŽKYZ TROČNOVA A JEHO VOJENSKÝRÁD. & MILÉMU LIDU ČESKÉMU PODÁVÁ: KLIMENT ČERMÁK. V CASLAVI 19I2. TISKEM JOS. FRENGLA VCASLAVI. - NAKLADEM VLASTNIM.
LISTY JANAŽIŽKYZ TROČNOVA A JEHO VOJENSKÝRÁD. & MILÉMU LIDU ČESKÉMU PODÁVÁ: KLIMENT ČERMÁK. V CASLAVI 19I2. TISKEM JOS. FRENGLA VCASLAVI. - NAKLADEM VLASTNIM.
Strana 2
Strana 3
Jan Zižka z Trocnova i Kalichu, jeho rod, duch listů jeho a povaha jeho. malé vísky o dvou dvorech zemanských pocházel slavný válečník Jan Žižka z Trocnova. Narodil se zde dle lidové pověsti pod dubem, někdy na konci vlády cís. Karla IV. Otec jeho jmenoval se Jan či Ješek, matka Kateřina. Z příbuzných znám jest bratr Jaroslav, jenž padl při oblehání Bechyně r. 1428. Sestra jeho Anežka držela do roku 1434 dům v Praze na místě nynější koleje u Piaristů, kterýž dán byl obcí r. 1429 Anně, tetě Žižkově. Dcera Jana Žižky z Trocnova pro- vdala se za pana Ondřeje Sokolíka z Dubé, který sešel r. 1424 v bitvě u Malešova. Chudý zeman míval roztržky se sousedy pány Rožm- berskými a s Budějovickými; jejich lakota i nelidskost hryzla ho po celý život. Za těch sporů přišel o dědictví na Trocnově. Šel tudíž do světa jako bojovník. Vladislav Jagello získal mnoho Čechů a Moravanů, kteří v urputném boji s německými křížovníky platně přispěli k vítězství Poláků u Tannenberka r. 1410. Žižka pobýval často u dvora krále Václava IV. a pa- trně též přispěl s J. Husem ku zmaru německé rozpína- vosti. Žižka byl „horlitelem pro zákon Kristův obzvláštním“. Když naříkal na upálení Husa i špatný život kněžstva králi Václavu, odvětil týž: „Víš-li k opravě jakou cestu, oprav sobě, myť toho tobě rádi přejeme“.... A věrný sluha chopil se nápravy. Následující sběh věcí po vyházení rad- ních pánů z radnice Novoměstské postavil Žižku po smrti králově r. 1419 spolu s Mikulášem z Husi v čelo všeho hnutí.
Jan Zižka z Trocnova i Kalichu, jeho rod, duch listů jeho a povaha jeho. malé vísky o dvou dvorech zemanských pocházel slavný válečník Jan Žižka z Trocnova. Narodil se zde dle lidové pověsti pod dubem, někdy na konci vlády cís. Karla IV. Otec jeho jmenoval se Jan či Ješek, matka Kateřina. Z příbuzných znám jest bratr Jaroslav, jenž padl při oblehání Bechyně r. 1428. Sestra jeho Anežka držela do roku 1434 dům v Praze na místě nynější koleje u Piaristů, kterýž dán byl obcí r. 1429 Anně, tetě Žižkově. Dcera Jana Žižky z Trocnova pro- vdala se za pana Ondřeje Sokolíka z Dubé, který sešel r. 1424 v bitvě u Malešova. Chudý zeman míval roztržky se sousedy pány Rožm- berskými a s Budějovickými; jejich lakota i nelidskost hryzla ho po celý život. Za těch sporů přišel o dědictví na Trocnově. Šel tudíž do světa jako bojovník. Vladislav Jagello získal mnoho Čechů a Moravanů, kteří v urputném boji s německými křížovníky platně přispěli k vítězství Poláků u Tannenberka r. 1410. Žižka pobýval často u dvora krále Václava IV. a pa- trně též přispěl s J. Husem ku zmaru německé rozpína- vosti. Žižka byl „horlitelem pro zákon Kristův obzvláštním“. Když naříkal na upálení Husa i špatný život kněžstva králi Václavu, odvětil týž: „Víš-li k opravě jakou cestu, oprav sobě, myť toho tobě rádi přejeme“.... A věrný sluha chopil se nápravy. Následující sběh věcí po vyházení rad- ních pánů z radnice Novoměstské postavil Žižku po smrti králově r. 1419 spolu s Mikulášem z Husi v čelo všeho hnutí.
Strana 4
KLIMENT ČERMÁK: Blouznění náboženské lidu venkovského, podrážděné pány a kněžstvem vyšším v hojném obročí v přepychu žijícím, vzbudilo odpor bojovný a žádost, aby se bohatý i chudý řídil zákonem Páně. Lid podobojí jako mstitel Husův se zmocnil Vyšehradu a pak již pohněvaný lid s pomocí Žižkovou dobyl Menšího města Pražského 4. listopadu 1419. Slavně se ubrániv slidem u Plzně s 3000 lidu a 7 vozy, na kterých vezl „hady“ (pušky), odešel na Tábor, jenž se stal střediskem nového hnutí, kam ho již předešel s lidem hejtman Chval z Machovic. Královští nedbajíce úmluv stíhali ho, ale blíž Sudoměře železní páni dne 25. března hrozně jsou poraženi. Důvěra lidu, důmysl a zkušenost válečná postavila Žižku v čelo českého lidu, bojujícího pro svobodu svědomí a pro svobodu národa. Tahy jeho provázeny vítězstvím u Poříčí na Sáz., na Vítkově (Žižkově) a u Boru (12. října 1420). Na vítězném pochodu na Litoměřice obsadil tvrz a nazval ji Kalich, a odtud se dále i s bratrem jmenoval. Stavové čeští a moravští jmenovali ho na sněmu v Čáslavi předním z 20 vladařů země České a Zikmund prohlášen za nepřítele jazyka českého i slovanského. Žižka vyjed- nával s králem polským a knížetem Vitoldem litevským, aby se země ujali. Pak šel na Tábor, zjednal pořádek a spálil 21. října 1421 Adamity. Když Zikmund táhl na Čechy, jmenován správcem obcí země České, příchylných a plnících „zákona božího“. Obratně zvítězil na Kaňku (6. ledna 1422), pronásledoval Zikmunda na Habry a Něm. Brod, kde se Zikmund spasil útěkem, ale vojsko jeho potřeno a Brod zkažen. A zde pasován Žižka 11. ledna na rytířství. Vitold slíbil přijati koruny České a vypravil jako svého náměstka Zikmunda Korybutoviče, který vjel 17. května 1422 do Prahy. Starý vojevůdce přistoupil k němu jako k pomocníku a nejvyššímu správci země České. Poměr Žiž- kův ke Korybutovi byl srdečně upřímný jako otec k synu. Skoda, že byl Korybut koncem r. z Prahy odvolán do Polska.
KLIMENT ČERMÁK: Blouznění náboženské lidu venkovského, podrážděné pány a kněžstvem vyšším v hojném obročí v přepychu žijícím, vzbudilo odpor bojovný a žádost, aby se bohatý i chudý řídil zákonem Páně. Lid podobojí jako mstitel Husův se zmocnil Vyšehradu a pak již pohněvaný lid s pomocí Žižkovou dobyl Menšího města Pražského 4. listopadu 1419. Slavně se ubrániv slidem u Plzně s 3000 lidu a 7 vozy, na kterých vezl „hady“ (pušky), odešel na Tábor, jenž se stal střediskem nového hnutí, kam ho již předešel s lidem hejtman Chval z Machovic. Královští nedbajíce úmluv stíhali ho, ale blíž Sudoměře železní páni dne 25. března hrozně jsou poraženi. Důvěra lidu, důmysl a zkušenost válečná postavila Žižku v čelo českého lidu, bojujícího pro svobodu svědomí a pro svobodu národa. Tahy jeho provázeny vítězstvím u Poříčí na Sáz., na Vítkově (Žižkově) a u Boru (12. října 1420). Na vítězném pochodu na Litoměřice obsadil tvrz a nazval ji Kalich, a odtud se dále i s bratrem jmenoval. Stavové čeští a moravští jmenovali ho na sněmu v Čáslavi předním z 20 vladařů země České a Zikmund prohlášen za nepřítele jazyka českého i slovanského. Žižka vyjed- nával s králem polským a knížetem Vitoldem litevským, aby se země ujali. Pak šel na Tábor, zjednal pořádek a spálil 21. října 1421 Adamity. Když Zikmund táhl na Čechy, jmenován správcem obcí země České, příchylných a plnících „zákona božího“. Obratně zvítězil na Kaňku (6. ledna 1422), pronásledoval Zikmunda na Habry a Něm. Brod, kde se Zikmund spasil útěkem, ale vojsko jeho potřeno a Brod zkažen. A zde pasován Žižka 11. ledna na rytířství. Vitold slíbil přijati koruny České a vypravil jako svého náměstka Zikmunda Korybutoviče, který vjel 17. května 1422 do Prahy. Starý vojevůdce přistoupil k němu jako k pomocníku a nejvyššímu správci země České. Poměr Žiž- kův ke Korybutovi byl srdečně upřímný jako otec k synu. Skoda, že byl Korybut koncem r. z Prahy odvolán do Polska.
Strana 5
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROONOVA. O Žižkovi nelíbil se spolek Pražanů s pány pod jednou, jenž čelil proti husitství. Válka proti nevěrným pokrytcům domácím i cizím byla příčinou, že na čas odložil nevoli svou k Táborům a sbíral své věrné v severovýchodních Čechách, když se mu Táboři zase poddali. Z Vilímova poslal od 26. března do 1. dubna 1423 listy ku všem městům českým, zvláště pak do Hradce Králové čili Malého Tábora, do Skalice i Ná- choda, aby se sjeli ve středu neb konečně ve čtvrtek po Velikonocích do Něm. Brodu, aby se káli a na výpravu smluvili. Na to hned vytrhl na pány nevěrné a u Hořic na vršku sv. Gotharda je 20. dubna porazil. Pak učinil Hradec svým střediskem a odtud poslal svůj manifest a řád vojenský, který předem svědčil Orebitům, a v němž všechen jeho rázný duch jest prosloven. Při tom zůstal vrchním velitelem bratrstva Táborského, s nimiž nesho- doval se jen ve vykonávání náboženství. S Pražany se pak srovnal a po lepším opevnění Čá- slavě dal se na Moravu, ba pronikl s bratřími až k Ostře- homu vítěze a nástrahám se důmyslně vyhýbaje. Zde při ústupu na Moravu po 7 dní bránil se přesile ze své hradby vozové, svými děly a taktickým kořistěním z te- rainu jízdným Uhrům nepříležitého. Byl to největší čin vyspělého umění válečnického. Zatím zase Pražané s pány se spolčili a sevřeli z Uher vrátivšího se vůdce u Ko- stelce nad Labem, kde pomocí pana Bočka z Poděbrad z úkladů se vybavil a táhna mimo Kolín a Horu Kutnou, postavil se pánům u Malešova, kde mistrným využitko- váním svahů za Bykání a pohyblivou hradbou vozovou způsobil pánům hroznou porážku 7. června 1424. Po tažení k Plzni a Žatci namířil si na Pražany. Leč přítomnost mi- lého a požádaného krále Zikmunda Korybutoviče a pak dojemná vlastenecká slova Rokycanova hnula tvrdým vůdcem, a máti českých měst zachráněna, ba Korybutovič a Pražané se spojili se Žižkou a voj 20.000 mužů čítající čelil proradnému cís. Zikmundovi, který v únoru r. 1424
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROONOVA. O Žižkovi nelíbil se spolek Pražanů s pány pod jednou, jenž čelil proti husitství. Válka proti nevěrným pokrytcům domácím i cizím byla příčinou, že na čas odložil nevoli svou k Táborům a sbíral své věrné v severovýchodních Čechách, když se mu Táboři zase poddali. Z Vilímova poslal od 26. března do 1. dubna 1423 listy ku všem městům českým, zvláště pak do Hradce Králové čili Malého Tábora, do Skalice i Ná- choda, aby se sjeli ve středu neb konečně ve čtvrtek po Velikonocích do Něm. Brodu, aby se káli a na výpravu smluvili. Na to hned vytrhl na pány nevěrné a u Hořic na vršku sv. Gotharda je 20. dubna porazil. Pak učinil Hradec svým střediskem a odtud poslal svůj manifest a řád vojenský, který předem svědčil Orebitům, a v němž všechen jeho rázný duch jest prosloven. Při tom zůstal vrchním velitelem bratrstva Táborského, s nimiž nesho- doval se jen ve vykonávání náboženství. S Pražany se pak srovnal a po lepším opevnění Čá- slavě dal se na Moravu, ba pronikl s bratřími až k Ostře- homu vítěze a nástrahám se důmyslně vyhýbaje. Zde při ústupu na Moravu po 7 dní bránil se přesile ze své hradby vozové, svými děly a taktickým kořistěním z te- rainu jízdným Uhrům nepříležitého. Byl to největší čin vyspělého umění válečnického. Zatím zase Pražané s pány se spolčili a sevřeli z Uher vrátivšího se vůdce u Ko- stelce nad Labem, kde pomocí pana Bočka z Poděbrad z úkladů se vybavil a táhna mimo Kolín a Horu Kutnou, postavil se pánům u Malešova, kde mistrným využitko- váním svahů za Bykání a pohyblivou hradbou vozovou způsobil pánům hroznou porážku 7. června 1424. Po tažení k Plzni a Žatci namířil si na Pražany. Leč přítomnost mi- lého a požádaného krále Zikmunda Korybutoviče a pak dojemná vlastenecká slova Rokycanova hnula tvrdým vůdcem, a máti českých měst zachráněna, ba Korybutovič a Pražané se spojili se Žižkou a voj 20.000 mužů čítající čelil proradnému cís. Zikmundovi, který v únoru r. 1424
Strana 6
6 KLIMENT CERMAK: postoupil na Moravu. Spojené vojsko oblehlo město a hrad Přibyslav, leč slepý vůdce roznemohl se tu v poli u Šun- felda od hlíz a zemřel 11. října 1424.*) Před tím promlouval ku svým druhům, Viktorinovi z Kunštatu, Janovi Bzdinkovi, Kunšovi z Bělovic, „aby se milého Boha bojíce stále a věrně bránili pravdy boží pro věčnou odplatu“. Tak veliké, dobře vedené vojsko mohlo vytrhnouti Moravu z podruží Sigmundova, načež jistě by byli volili svorně Češi i Moravci požádaného Korybutoviče za krále českého. Kněz Ambrož a přátelé hradečtí pochovali Žižku v Hradci Králové, odkud převezen okolo poloviny XV. věku do Čáslavě, jak farář zdejší Jan kronikáři Bartošovi z Prachňan dotvrzoval. A zde ležel pod kamenným po- mníkem v děkanském kostele, kde uschovány po 200 letech ostatky jeho v tajném výklenku v kapli pod věží a zde k radosti všeho národa v listopadu r. 1910 ob- jeveny. Staré zprávy líčí Žižku jako muže postavy ne- vysoké, složité, obličeje kulatého, snědého s rezavými vousy, jak v Polsku nosívali. Žižka i tamnější kroj si oblíbil. Žižka byl povahy rázné, přesvědčení čistě křesťan- ského. Neznal ctižádosti, ač na Velikém i Malém Táboře požíval moci téměř královské. Zůstal chud a poctiv po ničem tak netouže, jako aby království nebeské vstou- pilo u veškeré křesťanstvo a jeho milý lid český, aby se bál Pána Boha i plnil jeho zákon. Dr. Hugo Toman pěkně praví: „Žižka byl křesťanskou naukou o bratrství a rovnosti všech spravedlivých hlu- boce prodchnut a veškeré své jednání a činy dle této zásady zařizoval. Před zákonem božským i jako světským měl pán neb nepán, chudý i bohatý, na osobu nehledíc, *) MUDr. Josef Thomajer soudí, že Žižka s jistou pravděpodob- ností zahynul karbunkulem. Nebyloť r. 1424 moru v Čechách ani na Moravě. Zvon roč. XIII. str. 7.
6 KLIMENT CERMAK: postoupil na Moravu. Spojené vojsko oblehlo město a hrad Přibyslav, leč slepý vůdce roznemohl se tu v poli u Šun- felda od hlíz a zemřel 11. října 1424.*) Před tím promlouval ku svým druhům, Viktorinovi z Kunštatu, Janovi Bzdinkovi, Kunšovi z Bělovic, „aby se milého Boha bojíce stále a věrně bránili pravdy boží pro věčnou odplatu“. Tak veliké, dobře vedené vojsko mohlo vytrhnouti Moravu z podruží Sigmundova, načež jistě by byli volili svorně Češi i Moravci požádaného Korybutoviče za krále českého. Kněz Ambrož a přátelé hradečtí pochovali Žižku v Hradci Králové, odkud převezen okolo poloviny XV. věku do Čáslavě, jak farář zdejší Jan kronikáři Bartošovi z Prachňan dotvrzoval. A zde ležel pod kamenným po- mníkem v děkanském kostele, kde uschovány po 200 letech ostatky jeho v tajném výklenku v kapli pod věží a zde k radosti všeho národa v listopadu r. 1910 ob- jeveny. Staré zprávy líčí Žižku jako muže postavy ne- vysoké, složité, obličeje kulatého, snědého s rezavými vousy, jak v Polsku nosívali. Žižka i tamnější kroj si oblíbil. Žižka byl povahy rázné, přesvědčení čistě křesťan- ského. Neznal ctižádosti, ač na Velikém i Malém Táboře požíval moci téměř královské. Zůstal chud a poctiv po ničem tak netouže, jako aby království nebeské vstou- pilo u veškeré křesťanstvo a jeho milý lid český, aby se bál Pána Boha i plnil jeho zákon. Dr. Hugo Toman pěkně praví: „Žižka byl křesťanskou naukou o bratrství a rovnosti všech spravedlivých hlu- boce prodchnut a veškeré své jednání a činy dle této zásady zařizoval. Před zákonem božským i jako světským měl pán neb nepán, chudý i bohatý, na osobu nehledíc, *) MUDr. Josef Thomajer soudí, že Žižka s jistou pravděpodob- ností zahynul karbunkulem. Nebyloť r. 1424 moru v Čechách ani na Moravě. Zvon roč. XIII. str. 7.
Strana 7
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROCNOVA. stejně spravedlivého míti zastání, stejným podléhat trestům a rovný míti podíl na odměně“. Jako pravý demokrat vážil si rady bohatých i chu- dých, vyjmenoval pány, rytíře, zemany, řemeslníky i ro- botěze ve svém manifestu jako rovnocenné pomocníky při obnovení království nebeského na zemi. Byl nej- větším odpůrcem lakomství a ošemetných pánův, jako byli Rožmberkové zjevně se bojíce moci Žižkovy a tajně lid jeho chytajíce, mučíce a utápějíce. Zásadu rovnosti čerpal Žižka z písma, hlavně z Nového zákona a na mysli měl prvotní církev křesťanskou. Chudý, naposled slepý bratr byl nejušlechtilejším demokratem, hořel jen pro pravdu a zákon Páně. Nehloubal také o náboženství; nýbrž přijímal je čisté, jak bible podává, nikde se nevzdaloval platných dogmat katolických čině pokání, věře v očistec, maje svaté a Pannu Marii ve cti jako i pozdější podobojí, a kněží jeho mši sv. konali v komžích a ornátech. Tím se dělil od pokročilejších Táboritů. Mravní náprava a zřízení řádů veřejných dle zákona božího byly konce, ku kterým spěl Žižka, jsa při tom proniknut upřímnou láskou k národu a rodné zemi a cítě se členem velikého národu slovanského. Žižka byl mužem činu a předním jeho heslem byly čtyry kusy Pražské, jež v listech jeho třikrát uvedeny a jež na sněmu čáslavském r. 1421 obecně byly přijaty. Sám jmenuje se nepřítelem zlých kněží. O ukrutnostech ve válce běžných, ale Žižkovi pro- tivných, praví Němec dějepisec Bezold: „Ukrutnosti nelze Husitům nikterak větší měrou, než jejich odpůrcům vy- týkati. Jednak právě v tomto směru učinili počátek Němci a katolíci, jinak opět Husité, vždycky vítězní, ovšem dávali hrůze průchod, které by v opačném pří- padě oni sami ukrutněji musili vytrpěti. Dostačí jediný příklad: Na podzim r. 1421 ohlásili kurfirstové ve vojsku
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROCNOVA. stejně spravedlivého míti zastání, stejným podléhat trestům a rovný míti podíl na odměně“. Jako pravý demokrat vážil si rady bohatých i chu- dých, vyjmenoval pány, rytíře, zemany, řemeslníky i ro- botěze ve svém manifestu jako rovnocenné pomocníky při obnovení království nebeského na zemi. Byl nej- větším odpůrcem lakomství a ošemetných pánův, jako byli Rožmberkové zjevně se bojíce moci Žižkovy a tajně lid jeho chytajíce, mučíce a utápějíce. Zásadu rovnosti čerpal Žižka z písma, hlavně z Nového zákona a na mysli měl prvotní církev křesťanskou. Chudý, naposled slepý bratr byl nejušlechtilejším demokratem, hořel jen pro pravdu a zákon Páně. Nehloubal také o náboženství; nýbrž přijímal je čisté, jak bible podává, nikde se nevzdaloval platných dogmat katolických čině pokání, věře v očistec, maje svaté a Pannu Marii ve cti jako i pozdější podobojí, a kněží jeho mši sv. konali v komžích a ornátech. Tím se dělil od pokročilejších Táboritů. Mravní náprava a zřízení řádů veřejných dle zákona božího byly konce, ku kterým spěl Žižka, jsa při tom proniknut upřímnou láskou k národu a rodné zemi a cítě se členem velikého národu slovanského. Žižka byl mužem činu a předním jeho heslem byly čtyry kusy Pražské, jež v listech jeho třikrát uvedeny a jež na sněmu čáslavském r. 1421 obecně byly přijaty. Sám jmenuje se nepřítelem zlých kněží. O ukrutnostech ve válce běžných, ale Žižkovi pro- tivných, praví Němec dějepisec Bezold: „Ukrutnosti nelze Husitům nikterak větší měrou, než jejich odpůrcům vy- týkati. Jednak právě v tomto směru učinili počátek Němci a katolíci, jinak opět Husité, vždycky vítězní, ovšem dávali hrůze průchod, které by v opačném pří- padě oni sami ukrutněji musili vytrpěti. Dostačí jediný příklad: Na podzim r. 1421 ohlásili kurfirstové ve vojsku
Strana 8
B KLIMENT ČERMÁK: křižáckém, že v zemi České všecko napořád mimo děti, které rozumu nemají, má býti vražděno. Že pak tento rozkaz nebyl pouhou hrozbou, dokazuje krátce na to zpráva Norimberských, že vše, co německy neumí, neb Čechu se podobá, schytávají, zabíjí neb upalují. Tito z německé strany dosvědčené události nemají na straně Husitů žádné analogie. Žižka vedl si přísně jako pravý vojín, ale srdce měl na pravém místě a modle se páteř, uměl odpouštěti svým vinníkům. Zvolalť po smíru na Špitálském poli vůči Pražanům: „A křivdy, kteréž jste mně učinili, ty vám odpouštím.“ — Jako otec těšil své věrné; píšeť z Orlíka Domažlickým: „Pomněte na váš první boj, ješto ste malí proti velikým, nemnozí proti mnohým, neodění proti oděným statečně bojovali; však ještě ruka boží není ukrácena. Protož doufajíce v Boha buďtež hotovi! Pán Bůh rač vás posilniti.“ — Vroucí zbožnost a důvěra v pomoc boží provází všecky činy nepřemožitelného vůdce. Když zazněla mohutná píseň vojenská Kto ste boží bojovníci a zákona jeho, prostež od Boha pomoci a ufajte v něho, že konečně vždycky s ním zvítězíte! utlačený lid tíhl do boje spravedlivého s pevnou vírou ve vítězství. „Blaze každému, ktož na pravdě sejde. Nepřátelé zaslechnuvše jen pouhou píseň Husitů, utíkali přes hranice. Pro spravedlnost jeho miloval všecken Tábor důmysl- ného vůdce a láska druhů jeho Hradeckých vystříhala ho před vrahem najatým. Duch Žižkův byl vůdcem lidu božího za jeho živobytí, a po smrti uznávány jeho moudré, nezištné zásady, jež by byly Tábor i Sirotky zachránily od Lipanského pádu.
B KLIMENT ČERMÁK: křižáckém, že v zemi České všecko napořád mimo děti, které rozumu nemají, má býti vražděno. Že pak tento rozkaz nebyl pouhou hrozbou, dokazuje krátce na to zpráva Norimberských, že vše, co německy neumí, neb Čechu se podobá, schytávají, zabíjí neb upalují. Tito z německé strany dosvědčené události nemají na straně Husitů žádné analogie. Žižka vedl si přísně jako pravý vojín, ale srdce měl na pravém místě a modle se páteř, uměl odpouštěti svým vinníkům. Zvolalť po smíru na Špitálském poli vůči Pražanům: „A křivdy, kteréž jste mně učinili, ty vám odpouštím.“ — Jako otec těšil své věrné; píšeť z Orlíka Domažlickým: „Pomněte na váš první boj, ješto ste malí proti velikým, nemnozí proti mnohým, neodění proti oděným statečně bojovali; však ještě ruka boží není ukrácena. Protož doufajíce v Boha buďtež hotovi! Pán Bůh rač vás posilniti.“ — Vroucí zbožnost a důvěra v pomoc boží provází všecky činy nepřemožitelného vůdce. Když zazněla mohutná píseň vojenská Kto ste boží bojovníci a zákona jeho, prostež od Boha pomoci a ufajte v něho, že konečně vždycky s ním zvítězíte! utlačený lid tíhl do boje spravedlivého s pevnou vírou ve vítězství. „Blaze každému, ktož na pravdě sejde. Nepřátelé zaslechnuvše jen pouhou píseň Husitů, utíkali přes hranice. Pro spravedlnost jeho miloval všecken Tábor důmysl- ného vůdce a láska druhů jeho Hradeckých vystříhala ho před vrahem najatým. Duch Žižkův byl vůdcem lidu božího za jeho živobytí, a po smrti uznávány jeho moudré, nezištné zásady, jež by byly Tábor i Sirotky zachránily od Lipanského pádu.
Strana 9
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROCNOVA. 9 1. Hejtmané Táborští a obec Písecká vstupují v příměří s panem Oldřichem z Rožmberka. V Písku 18. listopadu 1420. My Jan rzeczeny Zizka z Trocznova : Chwal z Ma- chovicz: Sbinek z Buchova: Pawljk z Muzicz: y obecz Pieſecska, gistczi : tiemto listem obecznie wiznawame przedewſsemi, ktoz jej uzrzie, nebo cztuczie sliſseti bude: zie sme wstupili moczy tohoto lystu w prawe krze- stianske přimyerzie az do masopusta, a ten den w utery cely, s urozenym P. Oldrzichem z Rozmberka, y s jeho vfsemi. A to giste přimyerzie slibugem gemu sdrzeti nafsi dobrau wierú krzestianskú, y s nafsemi se wſsemi obczemi, a pod zakladem deset tifsiczow kop grofsow dobrich strzibrnich razu Prazskeho. A mi swrcha psani gistczi, y rukogmie, y haytmane, z Pieska miesta, richtarz, burgmistr, konfsele, y wfsecka obec tohoto miesta, podle nich y za nie spolecznie gednú rukú nerozdielnie slibu- jem, ty umluwy swrchu psane pod deset tyfsiczy, drzeti: ale ze swrchu psany urozeny pan O. z R. má nám držeti tito cztiri kusy na wfsem swem panstwy. Abi slowo Bozie swobodu mielo. Druhe, aby Tielo Bozie a krew jeho swata byla dawana wſsem wiernym, osob newyni- magicz. Trzetie, aby kniezská nadanye byla rufsena. Cztwrte, hrziechi smrtedlne na wfsem zbozi aby stawo- wal czož mož naydal. A to pod zakladem swrchu psanym. Pakli bychom nezdrželi przimyerzie swrchu psaneho, gehosto Bozie! nedej : tedy mame a slibujeme zaklad swrchu psany od napomenutie w miefsieczi splniti na Crumplowie nebo na Nowem Hradie; kdez nam naſsi wierzitelowe ukazi. Pakli bychom zakladu swrchu psa- ného w mieſsieczi nesplnili, tedy gim dawame plnu mocz, swrchu psanym urozenému P. Oldrz. z R. neb geho purkrabiem : aby mohli naprzed nam i nafsim wfsem obczem platy przimluwati, stawowaty, gimaty, sazowaty,
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROCNOVA. 9 1. Hejtmané Táborští a obec Písecká vstupují v příměří s panem Oldřichem z Rožmberka. V Písku 18. listopadu 1420. My Jan rzeczeny Zizka z Trocznova : Chwal z Ma- chovicz: Sbinek z Buchova: Pawljk z Muzicz: y obecz Pieſecska, gistczi : tiemto listem obecznie wiznawame przedewſsemi, ktoz jej uzrzie, nebo cztuczie sliſseti bude: zie sme wstupili moczy tohoto lystu w prawe krze- stianske přimyerzie az do masopusta, a ten den w utery cely, s urozenym P. Oldrzichem z Rozmberka, y s jeho vfsemi. A to giste přimyerzie slibugem gemu sdrzeti nafsi dobrau wierú krzestianskú, y s nafsemi se wſsemi obczemi, a pod zakladem deset tifsiczow kop grofsow dobrich strzibrnich razu Prazskeho. A mi swrcha psani gistczi, y rukogmie, y haytmane, z Pieska miesta, richtarz, burgmistr, konfsele, y wfsecka obec tohoto miesta, podle nich y za nie spolecznie gednú rukú nerozdielnie slibu- jem, ty umluwy swrchu psane pod deset tyfsiczy, drzeti: ale ze swrchu psany urozeny pan O. z R. má nám držeti tito cztiri kusy na wfsem swem panstwy. Abi slowo Bozie swobodu mielo. Druhe, aby Tielo Bozie a krew jeho swata byla dawana wſsem wiernym, osob newyni- magicz. Trzetie, aby kniezská nadanye byla rufsena. Cztwrte, hrziechi smrtedlne na wfsem zbozi aby stawo- wal czož mož naydal. A to pod zakladem swrchu psanym. Pakli bychom nezdrželi przimyerzie swrchu psaneho, gehosto Bozie! nedej : tedy mame a slibujeme zaklad swrchu psany od napomenutie w miefsieczi splniti na Crumplowie nebo na Nowem Hradie; kdez nam naſsi wierzitelowe ukazi. Pakli bychom zakladu swrchu psa- ného w mieſsieczi nesplnili, tedy gim dawame plnu mocz, swrchu psanym urozenému P. Oldrz. z R. neb geho purkrabiem : aby mohli naprzed nam i nafsim wfsem obczem platy przimluwati, stawowaty, gimaty, sazowaty,
Strana 10
10 KLIMENT ČERMÁK: tak dluho, dokudzbychom gim swrchupsaneho zakladu newyplnily. Genz gest dan letha od narozenie Bozieho, Tifsiczeho cztirsteho a dwúdcateho : ten pondiely Oktaw S. Martyna. S pečetí Oldřicha z Rožmberka i Jana Žižky, Buchov- cova pečeť však ztracena. Na pečeti Žižkově jest kalich, z něhož vystupuje hostie. Opis: Iohannes ... capit.. M. Millauer: Dipl. und hist. Aufsätze str. 56. a 57 Z archivu třeboňského. Příměří smluveno od 18. listop. 1420 do 4. února 1421. V Palackého Archivu Čes. III. 280 a odtud Drem Hug. Tomanem „Literní památky, duch a povaha Žižkova“ ve Věstníku kr. č. spol. náuk 1893. č. 5. Smlouva o příměří dohodnuta asi v Prachaticích po dobytí Prachatic dne 12. listopadu, načež mistr Křišťan z Prachatic děkoval dne 5. prosince Oldřichovi z Rožm- berka, že ke čtyrem artikulům pražským opět slíbil přistoupiti. (Archiv Český III., str. 4. a 5.) 2. Žižka žádá od Budějovických volný průchod. V Táboře asi r. 1420. Obsah listu zachován Max. Millauerem. Žižka ozna- moval Budějovickým, že záhy lid svůj povede pokojně skrze Budějovice i očekává, že mu v tom překážeti nebudou, sic jinak že by se brániti musil ohněm i mečem. Listina tato papírová byla ještě na počátku 19. věku i s pečetí Žižkovou, avšak ještě za časů Millaurových ztracena. Žižka chtěl dosíci tak neutrality Budějovických na obmýšleném tahu do jižních Čech. 3. Žižka píše Pražanům o posilu. Bez místa v poslední dny měsíce ledna 1421. Na obsah listu lze souditi z kroniky Vavřince z Bře- zové. Žižka ustoupil od Tachova v polovici ledna a král
10 KLIMENT ČERMÁK: tak dluho, dokudzbychom gim swrchupsaneho zakladu newyplnily. Genz gest dan letha od narozenie Bozieho, Tifsiczeho cztirsteho a dwúdcateho : ten pondiely Oktaw S. Martyna. S pečetí Oldřicha z Rožmberka i Jana Žižky, Buchov- cova pečeť však ztracena. Na pečeti Žižkově jest kalich, z něhož vystupuje hostie. Opis: Iohannes ... capit.. M. Millauer: Dipl. und hist. Aufsätze str. 56. a 57 Z archivu třeboňského. Příměří smluveno od 18. listop. 1420 do 4. února 1421. V Palackého Archivu Čes. III. 280 a odtud Drem Hug. Tomanem „Literní památky, duch a povaha Žižkova“ ve Věstníku kr. č. spol. náuk 1893. č. 5. Smlouva o příměří dohodnuta asi v Prachaticích po dobytí Prachatic dne 12. listopadu, načež mistr Křišťan z Prachatic děkoval dne 5. prosince Oldřichovi z Rožm- berka, že ke čtyrem artikulům pražským opět slíbil přistoupiti. (Archiv Český III., str. 4. a 5.) 2. Žižka žádá od Budějovických volný průchod. V Táboře asi r. 1420. Obsah listu zachován Max. Millauerem. Žižka ozna- moval Budějovickým, že záhy lid svůj povede pokojně skrze Budějovice i očekává, že mu v tom překážeti nebudou, sic jinak že by se brániti musil ohněm i mečem. Listina tato papírová byla ještě na počátku 19. věku i s pečetí Žižkovou, avšak ještě za časů Millaurových ztracena. Žižka chtěl dosíci tak neutrality Budějovických na obmýšleném tahu do jižních Čech. 3. Žižka píše Pražanům o posilu. Bez místa v poslední dny měsíce ledna 1421. Na obsah listu lze souditi z kroniky Vavřince z Bře- zové. Žižka ustoupil od Tachova v polovici ledna a král
Strana 11
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROČNOVA. II obléhal jeho druha Chvala z Machovic na Kladrubech. Proto psal Pražanům, aby mu poslali něco lidu pomoc- ného, by mohl krále Zikmunda i antikrista sehnati s pole. Na žádost Žižkovu odeslali Pražané ochotně dne 6. února 1421 320 vozů s jízdnými i pěšími Žižkovi ku pomoci. 4. Odpovědný list Žižkův markrabím Míšeňským a Fridrichovi mladšímu lantkrabí Durinskému. Zprávce obce Táborské Jan Žižka spílá v tomto od- povědném listě markrabím a lantkrabí zatvrzelých kacířů, vrahů a nectných prolévačů křesťanské krve. Opat Rudolf Zahaňský svědčí ve svém traktatu „De longaevo schismate“ současně sepsaném a r. 1880 ti- štěném ve Vídni v Archivu rakouského dějepisu svazek LX 532 a 533 o porážce Pražan u Mostu dne 5. srpna 1421 a dokládá: Post hec Johannes Ciska, capitaneus Pragensium cum pluribus aliis ... literas publice di- fidacionis ipsis marchionibus direxerunt, volentes ut dicitur se de eis jure bellico vindicare . . . 5. Žižka přimlouvá se za vdovu po nebožci Guštejnovi u Domažlických. Bez vročení a místa, snad z měsíce dubna 1422. Pozdrawenie wam odboha otcze a pana naſſeho isusa, genz sě gest dal za naffe hriechy a netolyko za nas, ale za weffken swyet, aby nas ftohoto swieyta zlostného wyswobodyl, gemuz geft czest a chwala na wyeky wyekow Amen. Žadoft wſſeho dobreho w bozye bratzie mily w panu bohv bratrzie mily! a wiediety wam dawam, žet mye geſt zprawila nebozce Cusztaynowa žena ze Dworce, žeť dala schowati perzyny a ffacztwo fwé tu u was Ssprochowy, protož was prosym, abyfſte gy to propustily, což geft gegyeho. Jan Zizka fkalychu zpravce lydu taborskeho w nadyegy bozy.
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROČNOVA. II obléhal jeho druha Chvala z Machovic na Kladrubech. Proto psal Pražanům, aby mu poslali něco lidu pomoc- ného, by mohl krále Zikmunda i antikrista sehnati s pole. Na žádost Žižkovu odeslali Pražané ochotně dne 6. února 1421 320 vozů s jízdnými i pěšími Žižkovi ku pomoci. 4. Odpovědný list Žižkův markrabím Míšeňským a Fridrichovi mladšímu lantkrabí Durinskému. Zprávce obce Táborské Jan Žižka spílá v tomto od- povědném listě markrabím a lantkrabí zatvrzelých kacířů, vrahů a nectných prolévačů křesťanské krve. Opat Rudolf Zahaňský svědčí ve svém traktatu „De longaevo schismate“ současně sepsaném a r. 1880 ti- štěném ve Vídni v Archivu rakouského dějepisu svazek LX 532 a 533 o porážce Pražan u Mostu dne 5. srpna 1421 a dokládá: Post hec Johannes Ciska, capitaneus Pragensium cum pluribus aliis ... literas publice di- fidacionis ipsis marchionibus direxerunt, volentes ut dicitur se de eis jure bellico vindicare . . . 5. Žižka přimlouvá se za vdovu po nebožci Guštejnovi u Domažlických. Bez vročení a místa, snad z měsíce dubna 1422. Pozdrawenie wam odboha otcze a pana naſſeho isusa, genz sě gest dal za naffe hriechy a netolyko za nas, ale za weffken swyet, aby nas ftohoto swieyta zlostného wyswobodyl, gemuz geft czest a chwala na wyeky wyekow Amen. Žadoft wſſeho dobreho w bozye bratzie mily w panu bohv bratrzie mily! a wiediety wam dawam, žet mye geſt zprawila nebozce Cusztaynowa žena ze Dworce, žeť dala schowati perzyny a ffacztwo fwé tu u was Ssprochowy, protož was prosym, abyfſte gy to propustily, což geft gegyeho. Jan Zizka fkalychu zpravce lydu taborskeho w nadyegy bozy.
Strana 12
12 KLIMENT ČERMÁK: Hejtmanóm i wſſie obci miesta Domažlického bud tento list dán. Dle fotogramu z archivu města Domažlic diplomaticky přepsán. Na rubu papíru znáti jest stopa pečeti u vosku zeleném. Poprve vytištěn list tento v Dobrovského „Ge- schichte der böhm. Sprache“ r. 1818 na str. 406, potom v Archivu Českém III. 301, ve Výboru z literatury české II. str. 279 a v „Literních památkách, duch a povaha Žižkova" od Dra. H. Tomana č. 10. Hrad Gutštajn u Kra- sikova dobyt Žižkou v dubnu r. 1422. Dopis tento spolu s husitskou (Žižkovou či Boh. z Čech- tic?) písní „Ktož ste boží bojovníci“ chovali Domažličtí dávno před r. 1541 na radnici v obálce, kterou vypátral Dr. Hugo Toman za dopisem Žižkovým v rámečku, kde dopis chrání se od mnoha let. Millauer četl již r. 1824 pamět napsanou na obálce, v které uložen nyní jen tento jediný dopis Žižkův. Pamět asi z druhé poloviny 16. věku na obálce napsaná v tato slova: „Toliko tuto jest jen jedno psaní. Ale jest jich víceji. Taková psaní byla schována někdy zde v Domažlicích mezi platnými věcmi. Ale potom léta 1541 jsou odtud vynešena spolu i píseň vojenská. Avšak zdali by tam zase složena byla, o tom se neví. V Čáslavi více psaní jeho se nachází, kde on psával Do- mažlickým, z nichž se poznává, že jest jich obzvláštní přítel byl. Dr. H. Toman se domnívá, že válečnou píseň husit- skou zaslal Jan Žižka spolu s dopisem z Orlíku psaném, a to k lepšímu jich povzbuzení, o které se právě v listu dotčeném přičiňuje s nevšedním důrazem. 6. Žižka i Táborští přijímají knížete Zikmunda Kory- butoviče za pomocníka a správce země České. Bez místa (snad na Táboře), dne 11. června 1422. Z Bozij pomoczi. Amen. Racztez slyfseti, Pani a Bratrzie! Že my z Bratrzimi Taborskymi, Domazlice, Clatowy,
12 KLIMENT ČERMÁK: Hejtmanóm i wſſie obci miesta Domažlického bud tento list dán. Dle fotogramu z archivu města Domažlic diplomaticky přepsán. Na rubu papíru znáti jest stopa pečeti u vosku zeleném. Poprve vytištěn list tento v Dobrovského „Ge- schichte der böhm. Sprache“ r. 1818 na str. 406, potom v Archivu Českém III. 301, ve Výboru z literatury české II. str. 279 a v „Literních památkách, duch a povaha Žižkova" od Dra. H. Tomana č. 10. Hrad Gutštajn u Kra- sikova dobyt Žižkou v dubnu r. 1422. Dopis tento spolu s husitskou (Žižkovou či Boh. z Čech- tic?) písní „Ktož ste boží bojovníci“ chovali Domažličtí dávno před r. 1541 na radnici v obálce, kterou vypátral Dr. Hugo Toman za dopisem Žižkovým v rámečku, kde dopis chrání se od mnoha let. Millauer četl již r. 1824 pamět napsanou na obálce, v které uložen nyní jen tento jediný dopis Žižkův. Pamět asi z druhé poloviny 16. věku na obálce napsaná v tato slova: „Toliko tuto jest jen jedno psaní. Ale jest jich víceji. Taková psaní byla schována někdy zde v Domažlicích mezi platnými věcmi. Ale potom léta 1541 jsou odtud vynešena spolu i píseň vojenská. Avšak zdali by tam zase složena byla, o tom se neví. V Čáslavi více psaní jeho se nachází, kde on psával Do- mažlickým, z nichž se poznává, že jest jich obzvláštní přítel byl. Dr. H. Toman se domnívá, že válečnou píseň husit- skou zaslal Jan Žižka spolu s dopisem z Orlíku psaném, a to k lepšímu jich povzbuzení, o které se právě v listu dotčeném přičiňuje s nevšedním důrazem. 6. Žižka i Táborští přijímají knížete Zikmunda Kory- butoviče za pomocníka a správce země České. Bez místa (snad na Táboře), dne 11. června 1422. Z Bozij pomoczi. Amen. Racztez slyfseti, Pani a Bratrzie! Že my z Bratrzimi Taborskymi, Domazlice, Clatowy,
Strana 13
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROČNOVA. 13 Suſsicze, Piesek, i jini Pani Rytierzi, Panofsi, y gine obcze, Prachaticzke a Horaždiewiczke, kterezto dobro- wolnie k nám hledie, ke mnye, k Chvalovi, k Buchow- czowi, a nam sebe swierzili: knieze milost gsme przigeli za pomocznika a za zpráwci naywyfsiho teto zemie: y chczeme jeho milosti radi poslouchati we wîsech rzad- nych wieczech, pomoczni y radni býti wiernie bohda. Y was take prosyme vſsech: abyšte geho milosti poslufsni byli jakozste slibili przed panem Bohem. Dale takeť prosimet was, abyſste wſsichni wespolek po dneſsni den wiernie wfseczky nechuti, hniewy, kyſselosti, kterezto ste mezy sebu, jakzste ziwi, od Roka, nebo nynie mieli, koniecznie odpustili: tak abyfste mohli sprawedliwie Paterz pieti, a rzkucze; „odpust nam nafse winy, jakozt i my odpufstieme.“ A jestli že toho neuczinite, a budete chtieti ktere burze aneb ktere lzi a swary, rotiecze se mezi obczemi westi po dnefsny den: tehdy my z bozij pomoczi, s knieže milosti, s pany Confsely, y gynimi Pany Rytierzi, Panossiemi, y se wſsemy wiernymi obczemi, chczeme se ktomu przicziniti a mstiti, bud ktož buď, yzadne osoby newyjimagicz. Slibujeteli nam toho pomoczni byti, a ktožby miely s kym czo cziniti, budto o zbozie, nebo o gine wieczi: abyfste bez roczenie a bez zbierane byli przed Purgmistry, przed Confsely, a przed Rychtarzi rzadnie kazdy s swu przi: a starſsie swe iakozto Purg- mistry, Confsely obeczne, a Rychtarze, aby w czest mieli a milovali sie za geden czlowiek. A tak Pan Buoh bude s nami, y geho swata milost; a prospiech nam da ke wſsemu dobremu. List tento tištěn nejprve v Abhandlungen der k. Ges. d. Wis. 1786 od Pelzla, pak Diplomatisch-historische Aufsätze über Johann Žižka von Trocnow von Maxmilian Millauer. Prag 1824, str. 54—56. — Dr. Hugo Toman „Literní památky, duch a povaha Žižkova“ č. 11 a na str. 29.
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROČNOVA. 13 Suſsicze, Piesek, i jini Pani Rytierzi, Panofsi, y gine obcze, Prachaticzke a Horaždiewiczke, kterezto dobro- wolnie k nám hledie, ke mnye, k Chvalovi, k Buchow- czowi, a nam sebe swierzili: knieze milost gsme przigeli za pomocznika a za zpráwci naywyfsiho teto zemie: y chczeme jeho milosti radi poslouchati we wîsech rzad- nych wieczech, pomoczni y radni býti wiernie bohda. Y was take prosyme vſsech: abyšte geho milosti poslufsni byli jakozste slibili przed panem Bohem. Dale takeť prosimet was, abyſste wſsichni wespolek po dneſsni den wiernie wfseczky nechuti, hniewy, kyſselosti, kterezto ste mezy sebu, jakzste ziwi, od Roka, nebo nynie mieli, koniecznie odpustili: tak abyfste mohli sprawedliwie Paterz pieti, a rzkucze; „odpust nam nafse winy, jakozt i my odpufstieme.“ A jestli že toho neuczinite, a budete chtieti ktere burze aneb ktere lzi a swary, rotiecze se mezi obczemi westi po dnefsny den: tehdy my z bozij pomoczi, s knieže milosti, s pany Confsely, y gynimi Pany Rytierzi, Panossiemi, y se wſsemy wiernymi obczemi, chczeme se ktomu przicziniti a mstiti, bud ktož buď, yzadne osoby newyjimagicz. Slibujeteli nam toho pomoczni byti, a ktožby miely s kym czo cziniti, budto o zbozie, nebo o gine wieczi: abyfste bez roczenie a bez zbierane byli przed Purgmistry, przed Confsely, a przed Rychtarzi rzadnie kazdy s swu przi: a starſsie swe iakozto Purg- mistry, Confsely obeczne, a Rychtarze, aby w czest mieli a milovali sie za geden czlowiek. A tak Pan Buoh bude s nami, y geho swata milost; a prospiech nam da ke wſsemu dobremu. List tento tištěn nejprve v Abhandlungen der k. Ges. d. Wis. 1786 od Pelzla, pak Diplomatisch-historische Aufsätze über Johann Žižka von Trocnow von Maxmilian Millauer. Prag 1824, str. 54—56. — Dr. Hugo Toman „Literní památky, duch a povaha Žižkova“ č. 11 a na str. 29.
Strana 14
14 KLIMENT ČERMÁK: Současný zápis tento nalézá se v pamětní knize obce Nového města Pražského čís. 993 str. 216 z počátku prvého pobytu Korybutoviče v Čechách se záhlavím: „Ve čtvrtek po svaté Trojici bratr Žižka, Chval, Bu- chovec a jiní zprávce lidu Táborského obyčejem dole- psaným kněze milost jsú přijali.“ 7. Žižka napomíná Domažlické, aby se Němcům statečně bránili ak boji byli všickni hotovi, že hodlá k nim záhy přijeti. Na Orlíku dne 11. září 1422. Bože dejž, byšte se navrátili ku první lásce, abyšte hodné skutky první činili. Bratřie v Boze milí! Prosím Vás pro Pána Boha, abyšte v bázni boží jakožto synové nejmilejší trvali a nestýskali sobě, když od něho trestáni býváte; ale rozpomínajíce se na rozmnožitele víry naší, pana Jesu Krista, proti takovým zlostem, které se od těch Němců dějí, statečně se postavili, vezmúc staré Čechy, ježto zatknúce klanici za škorni, netoliko o boží při ale i o svú bili sú se. A my pak, milí bratřie! hle- díce k zákonu božímu a k obecnému dobrému, větší snažnost máme založiti, aby ktož můž kej v ruku vzíti a kamenem lúčiti vzhuoru byl. A protož, milí bratřie, věděti vám dávám, že lid sbí- ráme ze všech stran proti takovým nepřátelům a zhúbcím České země; protož i vy kažte kněžím, ať na kázání lid vzbuzují k boji proti takovému antikristu, a sami trhem volejte, ať všichni, kteří mohú pro starost a mladost, vzhóru jsú na každú hodinu. A myť k Vám bohdá brzy přijedeme; jedno mějte chleb, pivo, obrok koňům připravený, a všichni braň vojenskú; neb již jest čas netoliko proti domácím, ale i proti cizozemcem. Pomněte na Váš první boj, ješto jste malí proti velikým, nemnozí proti mnohým, neodění
14 KLIMENT ČERMÁK: Současný zápis tento nalézá se v pamětní knize obce Nového města Pražského čís. 993 str. 216 z počátku prvého pobytu Korybutoviče v Čechách se záhlavím: „Ve čtvrtek po svaté Trojici bratr Žižka, Chval, Bu- chovec a jiní zprávce lidu Táborského obyčejem dole- psaným kněze milost jsú přijali.“ 7. Žižka napomíná Domažlické, aby se Němcům statečně bránili ak boji byli všickni hotovi, že hodlá k nim záhy přijeti. Na Orlíku dne 11. září 1422. Bože dejž, byšte se navrátili ku první lásce, abyšte hodné skutky první činili. Bratřie v Boze milí! Prosím Vás pro Pána Boha, abyšte v bázni boží jakožto synové nejmilejší trvali a nestýskali sobě, když od něho trestáni býváte; ale rozpomínajíce se na rozmnožitele víry naší, pana Jesu Krista, proti takovým zlostem, které se od těch Němců dějí, statečně se postavili, vezmúc staré Čechy, ježto zatknúce klanici za škorni, netoliko o boží při ale i o svú bili sú se. A my pak, milí bratřie! hle- díce k zákonu božímu a k obecnému dobrému, větší snažnost máme založiti, aby ktož můž kej v ruku vzíti a kamenem lúčiti vzhuoru byl. A protož, milí bratřie, věděti vám dávám, že lid sbí- ráme ze všech stran proti takovým nepřátelům a zhúbcím České země; protož i vy kažte kněžím, ať na kázání lid vzbuzují k boji proti takovému antikristu, a sami trhem volejte, ať všichni, kteří mohú pro starost a mladost, vzhóru jsú na každú hodinu. A myť k Vám bohdá brzy přijedeme; jedno mějte chleb, pivo, obrok koňům připravený, a všichni braň vojenskú; neb již jest čas netoliko proti domácím, ale i proti cizozemcem. Pomněte na Váš první boj, ješto jste malí proti velikým, nemnozí proti mnohým, neodění
Strana 15
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROONOVA. 15 proti oděným statečně bojovali; však ještě ruka boží není ukrácená. Protož doufajíce v Boha, buďtež hotovi. Pán Bůh rač Vás posilniti. — Datum Orlík feria VI. post nativitatis Mariae anno 1422. Jan Žižka z Kalicha, zprávce lidu Táborského v naději boží. (Svrchu.) Statečným hauptmanóm a obci města Do- mažlického, bratřiem milým. Original tohoto listu chován byl ještě v 17. věku na radnici v Domažlicich, ale pak ztracen. Zachariaš Theo- bald ve svém díle o husitské vojně z r. 1609 str. 193 poznamenal německý překlad dotčeného listu, který datuje rokem 1418, což není pravdě podobno. Dějepisec, svě- domitý Jesuita Bohuslav Balbín z Vorličné zachoval české čtení památného listu v přepisu, kterýž uložen jest nyní v c. k. veřejné a univ. bibliothece (XVII A 5). Složen ze dvou čtvrtek papíru a nese datum a podpis „Scriptum Orlik. F. 6. Nativ. S. Mariae Jan Žižka, zprávce lidu Táborského.“ O témž listu zmiňuje se Balbín ve svém spise Epitome na str. 465 v tato slova: „Habeo manuscriptam Zisscae epistolam linqua patriâ scriptam ad Tustenses feria VI. nativitatis S. Mariae ex castro Orlik an. 1422“. (Mám rukopis Žižkova listu jazykem domácím napsaný Domažlickým v sobotu na den Na- rození Panny Marie v hradu Orlíku léta 1422.) Dato- vání Balbínovo správnější, kdežto překlad Theobaldův přesnější jest v podpisu i v datum. Z Balbínova přepisu otištěn list tento v „Abhandlungen der k. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften“ r. 1791 str. 375. Též Karel H. Tham vydal jej v Praze r. 1817 — u J. F. Fetterle zároveň s Žižkovým řádem vojen- ským, pak v Erbenově Výboru z literatury české II. 279 a ve spise Dr. Hugona Tomana*) „Literní památky duch *) Děkuji synu autorovu p. c. k. soudci Dru. Prokopu Tomanovi za laskavé zaslání téhož spisu, z něhož jsem hojně čerpal.
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROONOVA. 15 proti oděným statečně bojovali; však ještě ruka boží není ukrácená. Protož doufajíce v Boha, buďtež hotovi. Pán Bůh rač Vás posilniti. — Datum Orlík feria VI. post nativitatis Mariae anno 1422. Jan Žižka z Kalicha, zprávce lidu Táborského v naději boží. (Svrchu.) Statečným hauptmanóm a obci města Do- mažlického, bratřiem milým. Original tohoto listu chován byl ještě v 17. věku na radnici v Domažlicich, ale pak ztracen. Zachariaš Theo- bald ve svém díle o husitské vojně z r. 1609 str. 193 poznamenal německý překlad dotčeného listu, který datuje rokem 1418, což není pravdě podobno. Dějepisec, svě- domitý Jesuita Bohuslav Balbín z Vorličné zachoval české čtení památného listu v přepisu, kterýž uložen jest nyní v c. k. veřejné a univ. bibliothece (XVII A 5). Složen ze dvou čtvrtek papíru a nese datum a podpis „Scriptum Orlik. F. 6. Nativ. S. Mariae Jan Žižka, zprávce lidu Táborského.“ O témž listu zmiňuje se Balbín ve svém spise Epitome na str. 465 v tato slova: „Habeo manuscriptam Zisscae epistolam linqua patriâ scriptam ad Tustenses feria VI. nativitatis S. Mariae ex castro Orlik an. 1422“. (Mám rukopis Žižkova listu jazykem domácím napsaný Domažlickým v sobotu na den Na- rození Panny Marie v hradu Orlíku léta 1422.) Dato- vání Balbínovo správnější, kdežto překlad Theobaldův přesnější jest v podpisu i v datum. Z Balbínova přepisu otištěn list tento v „Abhandlungen der k. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften“ r. 1791 str. 375. Též Karel H. Tham vydal jej v Praze r. 1817 — u J. F. Fetterle zároveň s Žižkovým řádem vojen- ským, pak v Erbenově Výboru z literatury české II. 279 a ve spise Dr. Hugona Tomana*) „Literní památky duch *) Děkuji synu autorovu p. c. k. soudci Dru. Prokopu Tomanovi za laskavé zaslání téhož spisu, z něhož jsem hojně čerpal.
Strana 16
16 KLIMENT ČERMAK: a povaha Žižkova“ u Věstníku král. české společnosti náuk, třída filosoficko-historicko-jazyk. XVI. 1893 na str. 12., 13. a 29., všude v jazyku obnoveném. 8. Žižka a jiní hejtmané napomínají nejmenované sousedy Prachatické, aby se přiznali ke čtyrem článkům Pražským. V Prachaticích 20. listopadu 1422. Pán náš, Ježíš Kristus, jenž pro nás pro všecky krev svou přehořce prolil, budiž s námi i s vámi se všemi amen! Bratří a sousedé milí! Věděti vám dáváme, že jakož o pánu slyšíme, (že o nás mluví), že bychom vám měli býti nepřáteli: věříme vám jako svým milým sou- sedům, že toho nikoli do nás věřiti nebudete. Ale vězte, že jsme nepřátelé všech zlých kněží a světských lidí, kteří proti nám a proti svatému evangeliu píší a stojí, a takéť věděti vám dáváme, že proti sobě máme všecky zlé křesťany, pro ty čtyry kusy. Za prvé, aby slovo boží bylo všudy kázáno po všem křesťanstvu, což se však neděje. Druhé, aby pravé tělo Kristovo a jeho svatá krev všem křesťanům, starým i mladým, bylo podáváno. Třetí, aby všecko panování od nejvyššího kněze, tudy i papeže, až do nejnižšího a nejmenšího nebylo trpíno, ani na statcích ani na úrocích a aby jmenované pano- vání kněžské pomocí světských lidí bylo kaženo. Čtvrté, aby všickni zjevní hříchové, byli stavování, budiž na králích, na pánech, vládykách neb farářích, duchovních neb světských. Proto vám plně jako svým dobrým bratřím důvěřujeme, že pravdy přijmete a nám v tom pomocni budete proti všem pokrytcům a nevěrným kře- sťanům, duchovním i světským, kteří těmto svatým prav- dám odporují. O tom nám listy svými odpověď dejte! Pakli byste toho neučinili, tehdy bychom věděli, že
16 KLIMENT ČERMAK: a povaha Žižkova“ u Věstníku král. české společnosti náuk, třída filosoficko-historicko-jazyk. XVI. 1893 na str. 12., 13. a 29., všude v jazyku obnoveném. 8. Žižka a jiní hejtmané napomínají nejmenované sousedy Prachatické, aby se přiznali ke čtyrem článkům Pražským. V Prachaticích 20. listopadu 1422. Pán náš, Ježíš Kristus, jenž pro nás pro všecky krev svou přehořce prolil, budiž s námi i s vámi se všemi amen! Bratří a sousedé milí! Věděti vám dáváme, že jakož o pánu slyšíme, (že o nás mluví), že bychom vám měli býti nepřáteli: věříme vám jako svým milým sou- sedům, že toho nikoli do nás věřiti nebudete. Ale vězte, že jsme nepřátelé všech zlých kněží a světských lidí, kteří proti nám a proti svatému evangeliu píší a stojí, a takéť věděti vám dáváme, že proti sobě máme všecky zlé křesťany, pro ty čtyry kusy. Za prvé, aby slovo boží bylo všudy kázáno po všem křesťanstvu, což se však neděje. Druhé, aby pravé tělo Kristovo a jeho svatá krev všem křesťanům, starým i mladým, bylo podáváno. Třetí, aby všecko panování od nejvyššího kněze, tudy i papeže, až do nejnižšího a nejmenšího nebylo trpíno, ani na statcích ani na úrocích a aby jmenované pano- vání kněžské pomocí světských lidí bylo kaženo. Čtvrté, aby všickni zjevní hříchové, byli stavování, budiž na králích, na pánech, vládykách neb farářích, duchovních neb světských. Proto vám plně jako svým dobrým bratřím důvěřujeme, že pravdy přijmete a nám v tom pomocni budete proti všem pokrytcům a nevěrným kře- sťanům, duchovním i světským, kteří těmto svatým prav- dám odporují. O tom nám listy svými odpověď dejte! Pakli byste toho neučinili, tehdy bychom věděli, že
Strana 17
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROCNOVA. 17 nepřáteli božími a všech bratří Táborských býti chcete. Dáno v Prachaticích v pátek před sv. Kateřinou. Jan Žižka z Kalichu, Chval z Machovic, správce lidu Táborského. Jeník, hejtman v Prachaticích. Tento list zachoval v rouše německém kronikář Eber- hard Windecke ve vydání Menckenově I. str. 1151. Vypravuje totiž o slavném vítězství Žižkově u Německého Brodu 6. m. ledna 1422 a dále vypravuje: Za onoho času množili se Husité čím dále tím více, proto sbíral vojsko král římský a táhl do Čech na husity a kacíře s mocí velikou. Tehdy starali se Husité a psali listy všem městům a sousedům, kteří vedle zůstávali. Na to uveden list výše vypsaný. Tomek datování téhož listu nedůvěřoval, poněvadž Windecke hned na to uvádí list z roku 1420. Dle popravčí knihy Rožmberské byli Chval z Machovic, hejtman Táborský a místní hejtman Jeník toho času v Prachaticích. Žižka s nimi tu meškal kol sv. Kate- řiny, a strojil se do Klatovska a přišel pak zpět na Rabí, kde přišel zástřelem o druhé oko. 9. List Žižkův Pražanům, že jich proti králi i pánům brániti chce. Asi v únoru léta 1423. Žižka píše Pražanům, omlouvaje vtržení Táborů ve- dením Jana Bzdinky a pana Bohuslava z Švamberka 30. září 1422 do Prahy, a napomíná jich, aby Vitolda Litev- ského pohanstvím podezřelého, nepřijímali, že by sám (Žižka) pomocí svých bratří věrných jich proti králi Žikmundovi i všem pánům českým hájil a chránil i to opatřil, aby oni jsouce svobodni krále zapotřebí neměli. Tento obsah Žižkova listu zachoval Zachariáš The- obald ve spise „Hussitenkrieg“ (v I. vydání z r. 1609
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROCNOVA. 17 nepřáteli božími a všech bratří Táborských býti chcete. Dáno v Prachaticích v pátek před sv. Kateřinou. Jan Žižka z Kalichu, Chval z Machovic, správce lidu Táborského. Jeník, hejtman v Prachaticích. Tento list zachoval v rouše německém kronikář Eber- hard Windecke ve vydání Menckenově I. str. 1151. Vypravuje totiž o slavném vítězství Žižkově u Německého Brodu 6. m. ledna 1422 a dále vypravuje: Za onoho času množili se Husité čím dále tím více, proto sbíral vojsko král římský a táhl do Čech na husity a kacíře s mocí velikou. Tehdy starali se Husité a psali listy všem městům a sousedům, kteří vedle zůstávali. Na to uveden list výše vypsaný. Tomek datování téhož listu nedůvěřoval, poněvadž Windecke hned na to uvádí list z roku 1420. Dle popravčí knihy Rožmberské byli Chval z Machovic, hejtman Táborský a místní hejtman Jeník toho času v Prachaticích. Žižka s nimi tu meškal kol sv. Kate- řiny, a strojil se do Klatovska a přišel pak zpět na Rabí, kde přišel zástřelem o druhé oko. 9. List Žižkův Pražanům, že jich proti králi i pánům brániti chce. Asi v únoru léta 1423. Žižka píše Pražanům, omlouvaje vtržení Táborů ve- dením Jana Bzdinky a pana Bohuslava z Švamberka 30. září 1422 do Prahy, a napomíná jich, aby Vitolda Litev- ského pohanstvím podezřelého, nepřijímali, že by sám (Žižka) pomocí svých bratří věrných jich proti králi Žikmundovi i všem pánům českým hájil a chránil i to opatřil, aby oni jsouce svobodni krále zapotřebí neměli. Tento obsah Žižkova listu zachoval Zachariáš The- obald ve spise „Hussitenkrieg“ (v I. vydání z r. 1609
Strana 18
18 KLIMENT ČERMÁK: na str. 301) a také následující odpověď Pražanů. The- obald cestoval po Čechách se svým žákem a všímal si všude starých památek a vypsal též obšírně náhrobek**) Žižkův v chrámu sv. Petra i Pavla v Čáslavi. Též Eneáš Sylvius v kapitole 44. svého dějepisu*) zmiňuje se krátce o dotčeném listu, patrně na základě zpráv svého českého zpravodaje. Místněji o tom sjednal Dr. Hugo Toman v Časopise Musea král. Českého roku 1893 na str. 212 a dále. 10. Odpověď Pražanů na předešlý list. Pražané odpovídají na list uvedený výše, že by tomu byli upřímně rádi, že by Žižka ono nebezpečné a ohavné vtržení do Prahy neschvaloval, tím méně byl jeho pů- vodcem; že však jest jim ku podivu, že Vitolda za krále míti nechce a jim toho zrazoval, vždyť prý hlavy jest při vládě třeba, má-li kázeň býti zachována. 11. List pověřující Rybku z Lužnice Třeboňským. V poli u Německého Brodu 10. ledna 1422. Pan Buoh wfsemohúczi racz byty swamy y s namy swú swatú milostí: bratrzye w Panu Bohu! Jan Žižka z hradu Kalichu, zprawcze obczi czeske zemie, przichylnych a plnyczych zakona Buozieho w na- diegy Buozy. Richtarzy : Purkmistru: Konfselom: y obczi miesta Trziebonskeho. *) Viz vylíčení Žižkova náhrobku v mých „Příspěvcích archeolo- gických z Čáslavska II.“ **) Kronika Eneášova vydána ve „Světové knihovně“ u Otty r. 1911 v překladu českém.
18 KLIMENT ČERMÁK: na str. 301) a také následující odpověď Pražanů. The- obald cestoval po Čechách se svým žákem a všímal si všude starých památek a vypsal též obšírně náhrobek**) Žižkův v chrámu sv. Petra i Pavla v Čáslavi. Též Eneáš Sylvius v kapitole 44. svého dějepisu*) zmiňuje se krátce o dotčeném listu, patrně na základě zpráv svého českého zpravodaje. Místněji o tom sjednal Dr. Hugo Toman v Časopise Musea král. Českého roku 1893 na str. 212 a dále. 10. Odpověď Pražanů na předešlý list. Pražané odpovídají na list uvedený výše, že by tomu byli upřímně rádi, že by Žižka ono nebezpečné a ohavné vtržení do Prahy neschvaloval, tím méně byl jeho pů- vodcem; že však jest jim ku podivu, že Vitolda za krále míti nechce a jim toho zrazoval, vždyť prý hlavy jest při vládě třeba, má-li kázeň býti zachována. 11. List pověřující Rybku z Lužnice Třeboňským. V poli u Německého Brodu 10. ledna 1422. Pan Buoh wfsemohúczi racz byty swamy y s namy swú swatú milostí: bratrzye w Panu Bohu! Jan Žižka z hradu Kalichu, zprawcze obczi czeske zemie, przichylnych a plnyczych zakona Buozieho w na- diegy Buozy. Richtarzy : Purkmistru: Konfselom: y obczi miesta Trziebonskeho. *) Viz vylíčení Žižkova náhrobku v mých „Příspěvcích archeolo- gických z Čáslavska II.“ **) Kronika Eneášova vydána ve „Světové knihovně“ u Otty r. 1911 v překladu českém.
Strana 19
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROCNOVA. 19 Posyelam k wam Rybku z Lucznyczie, ukazatele lystu tohoto, swych umyslow zpraweneho : y ziadamt; abyfste gemu wierzyly, což bude s wamy mluviti; nenie (nyní) w teyto wyeczye (jako bych já sám s vámi mluvil osobně). Dán list nynge w sobotu, u niemeckeho brodu na poli. Original listu tohoto na papíře chová se v archivu Třeboňském. Za dob Millauerových byla na něm ještě pečet v zeleném vosku přitištěna. Čte se u Millauera na str. 58. česky a pak v německém překladě, v Palackého Archivu Čes. III. str. 301, v Erbenově Výboru z litera- tury české II. 277 a v Literních památkách Dra. Hu- gona Tomana str. 11—12. 12. Žižka píše Bartošovi a Bernartovi z Menšího Tábora, aby svolali k Veliké noci všecky věrné k Něm. Brodu. Na Vilémově, dne 26. března 1423. Slowutnym, statecznym bratrzyem w nadiegi Bozie: Bartofsowi a Bernarthovi z menſsiho tabora, na Wale- czowie bud dan. Milost ducha swateho raciz przebiwatis wamy y s namy, a oswietity srdce a rozumy naſse, k wuoly synu wſse- mohuczimu. Bratrzie w Panu Bohu najmileiſsie! Dawam wam wiedieti, žet sem nynie na Wylemowie : a žadam was nyektereho, abiſste ke mnye przigeli geden z was, abychom spolu rozmluwili, o poctiwé a libezné naſseho Pana Boha wſsemohuczieho. — A taket wam wiedieti dawam, žet sem s Taborskymi zostal za geden cžlowiek, a poddali gsu sě dobrowolnie, mne posluſsny byti, gakozto kdy. Y kazalť sem pole sbierati: a poczelit gsu. Y take posielam do waſsich miest, aťby wſsiczkny wierny bili nynye s welike notczi w strzedu, neb ko- necznye we cztwrtek v brodu nyemeczkeho, abychom se
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROCNOVA. 19 Posyelam k wam Rybku z Lucznyczie, ukazatele lystu tohoto, swych umyslow zpraweneho : y ziadamt; abyfste gemu wierzyly, což bude s wamy mluviti; nenie (nyní) w teyto wyeczye (jako bych já sám s vámi mluvil osobně). Dán list nynge w sobotu, u niemeckeho brodu na poli. Original listu tohoto na papíře chová se v archivu Třeboňském. Za dob Millauerových byla na něm ještě pečet v zeleném vosku přitištěna. Čte se u Millauera na str. 58. česky a pak v německém překladě, v Palackého Archivu Čes. III. str. 301, v Erbenově Výboru z litera- tury české II. 277 a v Literních památkách Dra. Hu- gona Tomana str. 11—12. 12. Žižka píše Bartošovi a Bernartovi z Menšího Tábora, aby svolali k Veliké noci všecky věrné k Něm. Brodu. Na Vilémově, dne 26. března 1423. Slowutnym, statecznym bratrzyem w nadiegi Bozie: Bartofsowi a Bernarthovi z menſsiho tabora, na Wale- czowie bud dan. Milost ducha swateho raciz przebiwatis wamy y s namy, a oswietity srdce a rozumy naſse, k wuoly synu wſse- mohuczimu. Bratrzie w Panu Bohu najmileiſsie! Dawam wam wiedieti, žet sem nynie na Wylemowie : a žadam was nyektereho, abiſste ke mnye przigeli geden z was, abychom spolu rozmluwili, o poctiwé a libezné naſseho Pana Boha wſsemohuczieho. — A taket wam wiedieti dawam, žet sem s Taborskymi zostal za geden cžlowiek, a poddali gsu sě dobrowolnie, mne posluſsny byti, gakozto kdy. Y kazalť sem pole sbierati: a poczelit gsu. Y take posielam do waſsich miest, aťby wſsiczkny wierny bili nynye s welike notczi w strzedu, neb ko- necznye we cztwrtek v brodu nyemeczkeho, abychom se
Strana 20
20 KLIMENT ČERMÁK: pokali tu, kdež sme ſhrzeſsili: a tu zostali podle radi Bozie za geden czlowiek : a podle geho zakona swateho a radi chudych y bohatych w prawdach otczie naſseho, pana wſsemohucyho, proty newiernym pokrywacziem do- maczim y czyzozemcziem. Takeť wiedieti wam dawam, žeť gest knieže wijelo pricz z zemie: a przimierzie abyſste se panem Czenkem neczinili, lecz biſste myeli y s ginymi susiedy okolo sebe A o ti wieczi bohda rozmluwime. Datum in Wilemow : feria sexta post annunciationem Mariae virginis gloriosae. Jan Žižka z Kalichu. Tento list nalézá se v originalu v Museu království Českého. Za dob Millauerových před 100 léty patřil prý faráři M. Královi v D. v Čechách (nebo snad Rozšta- pilovi?). Millauer uveřejnil ho v dotčeném výše dílku v král. čes. učené společnosti r. 1824 na straně 37—40 česky a v německém překladu. Hankovy dvojí fascimile kolují po vlasti a bývají často omylem za originaly po- kládány.*) Palacký otiskl rukopis v Archivu Čes. III. 302, K. Jar. Erben ve Výboru z literatury české II. na str. 281 a Dr. Hugo Toman srovnav ho s originalem uve- řejnil ho pod čís. 17. v díle „Literní památky, duch a povaha Žižkova“ ve Věstníku král. české společ. náuk v Praze 1893. 13. Žižka svolává věrné ze Skalice a z Náchoda a vůbec z Ceské země na středu po Veliké noci do Německého Brodu. Na Vilémově dne 1. dubna 1423. S boží pomocí Jan Žižka z Kalicha, slúha nestatečný v naději boží. Milost ducha svatého rač přebývati s námi i s vámi a rač osvítiti srdce i rozumy naše i všech *) Rodinná tradice Mazačovy rodiny lesnické hlásala, že kterýs předek jejich ten list odňal poslům Žižkovým(!).
20 KLIMENT ČERMÁK: pokali tu, kdež sme ſhrzeſsili: a tu zostali podle radi Bozie za geden czlowiek : a podle geho zakona swateho a radi chudych y bohatych w prawdach otczie naſseho, pana wſsemohucyho, proty newiernym pokrywacziem do- maczim y czyzozemcziem. Takeť wiedieti wam dawam, žeť gest knieže wijelo pricz z zemie: a przimierzie abyſste se panem Czenkem neczinili, lecz biſste myeli y s ginymi susiedy okolo sebe A o ti wieczi bohda rozmluwime. Datum in Wilemow : feria sexta post annunciationem Mariae virginis gloriosae. Jan Žižka z Kalichu. Tento list nalézá se v originalu v Museu království Českého. Za dob Millauerových před 100 léty patřil prý faráři M. Královi v D. v Čechách (nebo snad Rozšta- pilovi?). Millauer uveřejnil ho v dotčeném výše dílku v král. čes. učené společnosti r. 1824 na straně 37—40 česky a v německém překladu. Hankovy dvojí fascimile kolují po vlasti a bývají často omylem za originaly po- kládány.*) Palacký otiskl rukopis v Archivu Čes. III. 302, K. Jar. Erben ve Výboru z literatury české II. na str. 281 a Dr. Hugo Toman srovnav ho s originalem uve- řejnil ho pod čís. 17. v díle „Literní památky, duch a povaha Žižkova“ ve Věstníku král. české společ. náuk v Praze 1893. 13. Žižka svolává věrné ze Skalice a z Náchoda a vůbec z Ceské země na středu po Veliké noci do Německého Brodu. Na Vilémově dne 1. dubna 1423. S boží pomocí Jan Žižka z Kalicha, slúha nestatečný v naději boží. Milost ducha svatého rač přebývati s námi i s vámi a rač osvítiti srdce i rozumy naše i všech *) Rodinná tradice Mazačovy rodiny lesnické hlásala, že kterýs předek jejich ten list odňal poslům Žižkovým(!).
Strana 21
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROCNOVA. 21 věrných, kteříž sú se zasadili o pravdu Pána našeho všemohúcího. Všem a ke všem, žádných osob nevymiňujíc, v Skalici a v Náchodě, i jiným všem v České zemi pře- bývajícím, příchylným k pravdám Pána Boha všemohú- cího, služba má s požádáním všeho dobrého! Nejmilejší bratří, napomínamť vás skrze dobrodiní Pána našeho všemohúcího, kterýž jest nám mnoho pomáhal i osvobo- zoval od nepřátel velikých, jakož jest ráčil učiniti u Brodu Německého mocí svú nad nepřáteli svými, že sám za nás ráčil bojovati. A my toho vděčně nepřijali sme, ani jeho milosti chvály vzdali sme na tom místě. Ale v lakomství, v lúpeže, v pýchu a v nevěru dali sme se, a tudy sme Pána Boha rozhněvali, a od toho času málo sme co dobrého učinili. A Pán Bůh mstí spravedlivě nad námi pro naše hříchy. I napomínámť ještě všecky pro boží umučení a pro osvobození jeho svatých pravd k pro- spěchu věrným svaté církvi, a zlým a nevěrným kacířům k zkažení, s pomocí boží, abychom se sešli a sjeli nyní mezi hody v středu s Veliké noci do Brodu totiž Ně- meckého, kdež sme zhřešili, abychme na témž místě pokání učinili, svých hříchů želejíc, Pánu Bohu podě- kovali z toho daru velikého a nesmírného, jenž jest nám ráčil dáti nestatečným náš nejdobrotivější otec, kterémuž jest chvála na věky věkuov amen. Dále abychom se usta- novili tudyž na témž místě s radou Pána Boha a jeho svatým zákonem i s jeho se všemi věrnými, radou chu- dých i bohatých, a zuostali za jeden člověk proti všem pokrytcům domácím a cizozemcům. A vždy s pomocí Trojice svaté, jednoho pána vysvoboditele všech v něho ufajících. Dán na Vilémově leta narození buožího 1422 (sic) u veliký čtvrtek. V Oseckém rukopisu Starých letopisů českých, kterého Palacký při vydání sbírky Starých letopisců českých r. 1829 ještě neměl, a který psán asi za vlády Ferdi- nanda I., uveden ihned po vylíčení porážky Zikmundovy u Brodu Německého 6. ledna r. 1422 list ohlavený:
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROCNOVA. 21 věrných, kteříž sú se zasadili o pravdu Pána našeho všemohúcího. Všem a ke všem, žádných osob nevymiňujíc, v Skalici a v Náchodě, i jiným všem v České zemi pře- bývajícím, příchylným k pravdám Pána Boha všemohú- cího, služba má s požádáním všeho dobrého! Nejmilejší bratří, napomínamť vás skrze dobrodiní Pána našeho všemohúcího, kterýž jest nám mnoho pomáhal i osvobo- zoval od nepřátel velikých, jakož jest ráčil učiniti u Brodu Německého mocí svú nad nepřáteli svými, že sám za nás ráčil bojovati. A my toho vděčně nepřijali sme, ani jeho milosti chvály vzdali sme na tom místě. Ale v lakomství, v lúpeže, v pýchu a v nevěru dali sme se, a tudy sme Pána Boha rozhněvali, a od toho času málo sme co dobrého učinili. A Pán Bůh mstí spravedlivě nad námi pro naše hříchy. I napomínámť ještě všecky pro boží umučení a pro osvobození jeho svatých pravd k pro- spěchu věrným svaté církvi, a zlým a nevěrným kacířům k zkažení, s pomocí boží, abychom se sešli a sjeli nyní mezi hody v středu s Veliké noci do Brodu totiž Ně- meckého, kdež sme zhřešili, abychme na témž místě pokání učinili, svých hříchů želejíc, Pánu Bohu podě- kovali z toho daru velikého a nesmírného, jenž jest nám ráčil dáti nestatečným náš nejdobrotivější otec, kterémuž jest chvála na věky věkuov amen. Dále abychom se usta- novili tudyž na témž místě s radou Pána Boha a jeho svatým zákonem i s jeho se všemi věrnými, radou chu- dých i bohatých, a zuostali za jeden člověk proti všem pokrytcům domácím a cizozemcům. A vždy s pomocí Trojice svaté, jednoho pána vysvoboditele všech v něho ufajících. Dán na Vilémově leta narození buožího 1422 (sic) u veliký čtvrtek. V Oseckém rukopisu Starých letopisů českých, kterého Palacký při vydání sbírky Starých letopisců českých r. 1829 ještě neměl, a který psán asi za vlády Ferdi- nanda I., uveden ihned po vylíčení porážky Zikmundovy u Brodu Německého 6. ledna r. 1422 list ohlavený:
Strana 22
ZZ KLIMENT ČERMÁK: Frater Zizka post victoriam circa Brodam Theuto- nicalem hanc exhortationem scribit fratribus in Boemico ydiomate, que sequitur et est talis. Totéž tlumočí se česky v rukopisu Děčínském (u Pa- lackého M) opsaném léta 1619 v Kutné Hoře Jakubem Brazidýnem: „Bratr Žižka po vítězství u Brodu Něme- ckého toto napomenutí píše bratřím takto slovo od slova. List tento vydal poprve Dr. Hugo Toman ve Věstníku král. české společnosti náuk r. 1893 na str. 17. a 18. V obou rukopisech, jak Oseckém tak Děčínském uve- den chybně rok 1422. Kompilator čta zmínky o bitvě u Něm. Brodu, položil jej do vypravování z r. 1422. Ale již shoda s listem na Vilémově daným bratřím Bartošovi a Bernartovi na Valečově dne 26. března 1423 i mnohá řčení ukazují k oněm v tomto listě dotčeném dopisům, jež Žižka a jeho písaři rozposílali po městech a věrných bratřích. Však písař listu Skalickým a Náchodským ne- dovedl se pronáseti všude tak výrazně a přesvědčivě jako jeho vůdce Žižka. Byl asi dle přívěsků některých knězem, jenž si obvykl takto mluviti. Patrno z listu, že Žižka zdržoval se na Vilímově, chystaje se na nevěrné křesťany k Hořicům, kde pana Čeňka na kopci Gothard- ském porazil dne 20. dubna 1423. Válka proti pánům a Pražanům s dobrým rozmyslem připravována. 14. Prohlášení k národu a vojenský řád Žižkův. V druhé polovině r. 1423 nebylo muže, k němuž by se obecná důvěra našeho lidu oddaně obracela nad Žižku. Žižka ovládal kromě Tábora velikou stranu zemanů i měšťanů ve východních Čechách. K té chtěl promluviti upřímné slovo, (podati program své strany, řekli bychom dnes) a zocelovati trvalý spolek všech obcí zákonu bo- žímu příchylných, bojujících za „jisté, stálé, ohlášené a důvodné pravdy“, t. j. čtyry artikule Pražské, aby kaž-
ZZ KLIMENT ČERMÁK: Frater Zizka post victoriam circa Brodam Theuto- nicalem hanc exhortationem scribit fratribus in Boemico ydiomate, que sequitur et est talis. Totéž tlumočí se česky v rukopisu Děčínském (u Pa- lackého M) opsaném léta 1619 v Kutné Hoře Jakubem Brazidýnem: „Bratr Žižka po vítězství u Brodu Něme- ckého toto napomenutí píše bratřím takto slovo od slova. List tento vydal poprve Dr. Hugo Toman ve Věstníku král. české společnosti náuk r. 1893 na str. 17. a 18. V obou rukopisech, jak Oseckém tak Děčínském uve- den chybně rok 1422. Kompilator čta zmínky o bitvě u Něm. Brodu, položil jej do vypravování z r. 1422. Ale již shoda s listem na Vilémově daným bratřím Bartošovi a Bernartovi na Valečově dne 26. března 1423 i mnohá řčení ukazují k oněm v tomto listě dotčeném dopisům, jež Žižka a jeho písaři rozposílali po městech a věrných bratřích. Však písař listu Skalickým a Náchodským ne- dovedl se pronáseti všude tak výrazně a přesvědčivě jako jeho vůdce Žižka. Byl asi dle přívěsků některých knězem, jenž si obvykl takto mluviti. Patrno z listu, že Žižka zdržoval se na Vilímově, chystaje se na nevěrné křesťany k Hořicům, kde pana Čeňka na kopci Gothard- ském porazil dne 20. dubna 1423. Válka proti pánům a Pražanům s dobrým rozmyslem připravována. 14. Prohlášení k národu a vojenský řád Žižkův. V druhé polovině r. 1423 nebylo muže, k němuž by se obecná důvěra našeho lidu oddaně obracela nad Žižku. Žižka ovládal kromě Tábora velikou stranu zemanů i měšťanů ve východních Čechách. K té chtěl promluviti upřímné slovo, (podati program své strany, řekli bychom dnes) a zocelovati trvalý spolek všech obcí zákonu bo- žímu příchylných, bojujících za „jisté, stálé, ohlášené a důvodné pravdy“, t. j. čtyry artikule Pražské, aby kaž-
Strana 23
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROONOVA. Z0 dému a všechněm bylo jasno, kdo těch kusů nedrží a nemíní plniti, že k němu hleděti se bude jako ke škůdci obecného dobra. Protož obrací se Žižka s druhy svými ke všem obcím, měšťanům, k pánům, rytířům i panoším, nikoho nevymíňuje, aby řádné poslušenství pravd zákona Páně bylo; nebo skrze neposlušenství a výtržky veliké škody brávali na bratřích i na statcích a hanbu často od nepřátel božích a našich trpěli. K boji božímu pro vysvobození pravdy vyzýval všecky věrné Čechy a k přistoupení i ke spolu- činností radou a skutkem. Pak následuje vlastní vojenský řád, kterýž důmyslně nesdělán jen pro jistou výpravu, nýbrž měl býti v lidu božím obecný a obecně známý. Zápis tento nemá sic vročení, ale položen byl V. V. Tom- kem zajisté správně asi do prvé polovice září 1423 „dříve než Žižka po obhájení Čáslavě vydal se na jízdu do Moravy“. Přepis tohoto zápisu zachován v kopiaři ze 17. věku v museu Českém (23 E, 10) počínajíc článkem b) na listu 28. mezi přepisy z doby husitské. Odtud čerpal děje- pisec Bohuslav Balbín, jehož přepis jest ve veřejné a universitní knihovně v Praze (XVII. A 5). Odtud byl vydán v Bienenbergově „Geschichte der Stadt König- grätz“ na str. 280, dále v „Neuere Abhandlungen der böhm. Gesellschaft“ I. díl, v Praze 1791 na str. 377, potom Hynkem Thamem v Praze r. 1817 u J. F. Fetterle na str. 16, pak v Erbenově Výboru z liter. české II. na str. 271—278 a naposledy Dr. Hugonem Tomanem ve spisu „Literní památky, duch a povaha Žižkova“ v Praze 1893 na str. 18.—22, kde rozdělil zápis na části a), b), c) (11—12). Řád a manifest bratrstva Žižkova. (Žižkův řád vojenský.) Smluven v první asi polovici září r. 1423. a) Z milosti a z daru otce a pána boha všemohúcího uvěřivše a přijevše osvícení jisté, stálé, ohlášené a dů- vodné pravdy a zákona božího:
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROONOVA. Z0 dému a všechněm bylo jasno, kdo těch kusů nedrží a nemíní plniti, že k němu hleděti se bude jako ke škůdci obecného dobra. Protož obrací se Žižka s druhy svými ke všem obcím, měšťanům, k pánům, rytířům i panoším, nikoho nevymíňuje, aby řádné poslušenství pravd zákona Páně bylo; nebo skrze neposlušenství a výtržky veliké škody brávali na bratřích i na statcích a hanbu často od nepřátel božích a našich trpěli. K boji božímu pro vysvobození pravdy vyzýval všecky věrné Čechy a k přistoupení i ke spolu- činností radou a skutkem. Pak následuje vlastní vojenský řád, kterýž důmyslně nesdělán jen pro jistou výpravu, nýbrž měl býti v lidu božím obecný a obecně známý. Zápis tento nemá sic vročení, ale položen byl V. V. Tom- kem zajisté správně asi do prvé polovice září 1423 „dříve než Žižka po obhájení Čáslavě vydal se na jízdu do Moravy“. Přepis tohoto zápisu zachován v kopiaři ze 17. věku v museu Českém (23 E, 10) počínajíc článkem b) na listu 28. mezi přepisy z doby husitské. Odtud čerpal děje- pisec Bohuslav Balbín, jehož přepis jest ve veřejné a universitní knihovně v Praze (XVII. A 5). Odtud byl vydán v Bienenbergově „Geschichte der Stadt König- grätz“ na str. 280, dále v „Neuere Abhandlungen der böhm. Gesellschaft“ I. díl, v Praze 1791 na str. 377, potom Hynkem Thamem v Praze r. 1817 u J. F. Fetterle na str. 16, pak v Erbenově Výboru z liter. české II. na str. 271—278 a naposledy Dr. Hugonem Tomanem ve spisu „Literní památky, duch a povaha Žižkova“ v Praze 1893 na str. 18.—22, kde rozdělil zápis na části a), b), c) (11—12). Řád a manifest bratrstva Žižkova. (Žižkův řád vojenský.) Smluven v první asi polovici září r. 1423. a) Z milosti a z daru otce a pána boha všemohúcího uvěřivše a přijevše osvícení jisté, stálé, ohlášené a dů- vodné pravdy a zákona božího:
Strana 24
24 KLIMENT ČERMÁK: Nejprve, abychom slovu božímu svobodu dali v kázání všudy, žádného místa nevymlúvajíce, a to v svých srd- cích mile přijímajíce, skutečně plnili a drželi, potom i jiné k tomu vedli a učili. Druhé, abychme tělo a krev pána našeho Ježíše Krista, boha všemohúcího, všickni přijímali s bázní, s nábožen- stvím a s poctivostí, staří i mladí, dítky hned po křtu, a potom vždy dítky, žádných osob nevymiňujíce, je k tomu raději nutili a pudili, nejméně v neděli každý týden. Třetí, abychme kněžstvo přivedli a uvedli k životu syna božího, pána Jesu Krista, a k životu apoštolskému, a nadání jich a sboží svatokupectví rušili a zkazili s pomocí boží. Čtvrté, abychme sami na sobě napřed i v sobě hříchy smrtedlné i všední stavovali, rušili a kazili; potom na králích, na knížatech i na páních, na měšťanech, na řemeslnících, na robotězích i na všech lidech mužského i ženského pohlaví a pokolení, žádných osob nevymiňu- jíce, starých ani mladých, a vždy s pomocí pána boha všemohúcího. A kdožby těchto kusuov a artikuluov svrchu psaných držeti a jich skutečně vésti i plniti, jich pomáhati, há- jiti a brániti nechtěl, toho žádného nevymíně, aniž chceme trpěti mezi sebú i u vojště s boží pomocí a na hradích, na tvrzech, v městech, v městečkách hrazených i otevřených, ve vsích i ve dvořích, žádného místa ne- vymiňujíce ani vymluvajíce, ale nevynímajíce, všecky všudy napomínati, raditi, puditi, honiti k tomu dobrému s pomocí pána Boha našeho. b) A protož hnuti jsúce duchem dobrým, vědúce a rozomějíce, že všecky tohoto světa věci jsú padúcí a minulé, ale pravda pána Jesu Krista, boha všemohúcího, zůstává na věky: My Jan bratr Žižka z Kalichu, Jan Roháč z Dubé, Aleš z Rysmburka a z Vřešťova, Jan z Potštaina na
24 KLIMENT ČERMÁK: Nejprve, abychom slovu božímu svobodu dali v kázání všudy, žádného místa nevymlúvajíce, a to v svých srd- cích mile přijímajíce, skutečně plnili a drželi, potom i jiné k tomu vedli a učili. Druhé, abychme tělo a krev pána našeho Ježíše Krista, boha všemohúcího, všickni přijímali s bázní, s nábožen- stvím a s poctivostí, staří i mladí, dítky hned po křtu, a potom vždy dítky, žádných osob nevymiňujíce, je k tomu raději nutili a pudili, nejméně v neděli každý týden. Třetí, abychme kněžstvo přivedli a uvedli k životu syna božího, pána Jesu Krista, a k životu apoštolskému, a nadání jich a sboží svatokupectví rušili a zkazili s pomocí boží. Čtvrté, abychme sami na sobě napřed i v sobě hříchy smrtedlné i všední stavovali, rušili a kazili; potom na králích, na knížatech i na páních, na měšťanech, na řemeslnících, na robotězích i na všech lidech mužského i ženského pohlaví a pokolení, žádných osob nevymiňu- jíce, starých ani mladých, a vždy s pomocí pána boha všemohúcího. A kdožby těchto kusuov a artikuluov svrchu psaných držeti a jich skutečně vésti i plniti, jich pomáhati, há- jiti a brániti nechtěl, toho žádného nevymíně, aniž chceme trpěti mezi sebú i u vojště s boží pomocí a na hradích, na tvrzech, v městech, v městečkách hrazených i otevřených, ve vsích i ve dvořích, žádného místa ne- vymiňujíce ani vymluvajíce, ale nevynímajíce, všecky všudy napomínati, raditi, puditi, honiti k tomu dobrému s pomocí pána Boha našeho. b) A protož hnuti jsúce duchem dobrým, vědúce a rozomějíce, že všecky tohoto světa věci jsú padúcí a minulé, ale pravda pána Jesu Krista, boha všemohúcího, zůstává na věky: My Jan bratr Žižka z Kalichu, Jan Roháč z Dubé, Aleš z Rysmburka a z Vřešťova, Jan z Potštaina na
Strana 25
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROCNOVA. 25 Zampachu, Boček z Kunstatu a od jinud z Jevišovic, Bartoš a Bernart bratří z Valečova, Bartoš, Jan, Martin bratří z Vysoké; my purkmistři a konšelé i všecky obce města Hradce nad Labem a Čáslavi; my Beneš z Mo- krovús, Jaroslav z Kalichu, Václav Horyna z Honbic, Křišťan z Žernosek, Frencl z Litožnic, Jíra z Rečice, Jan z Studené; a my purkmistr a konšelé i všecka obec města Jaroměře; my Zdislav Zeman, Vavřinec Polák z Paňova, Blažek z Kralup, Jakub z Březové, Petřík Kralovec z Příbramě, Jan z Domažlic, Jan z Tehova, Martin z Borovnice, Havel Orebský; a my purkmistr a konšelé i všecka obec města Dvora; a my Chústník z Lošova, Ondřej ze Studené, Šarka z Slavného, Kříž setník, Beneš setník, Mikát Brada Odraný, Aleš z Ho- stačova, Polévka z Hoštky, Mikuláš Orebský, Veta z Chlumčan, Litobor z Trubče, Linhart z Sleze, Beneš z Horošovic, Jan Baštín, Mařík Velek Šeňk, Jíra Roh, Mikuláš Brada, hejtmané, páni, rytíři, panoše, purkmistři, konšelé i všecky obce panské, rytířské, panošské, měst- ské, žádných nevymiňujíce ani vymlúvajíce; my všichni svrchupsaní ke všem i všech prosíme, řádně napomína- jíce přikazujeme, i chcme tomu, aby řádné poslušenství bylo; nebo skrze neposlušenství a neřádné výtržky ve- liké škody sme brávali na bratřích i na statcích, a hanbu často od nepřátel božích a našich trpěli. Již s pomocí boží a vaší i všech věrných míníce se toho vystříci těmito obyčeji: 1. Nejprvé, když bychom chtěli vytrhnúti z města kterého, nebo-li kde se hnúti chtěli z místa, kdež bychom polem leželi, aby nižádný napřed nejezdil k městu, ani šel, aniž se vezl, sobě místa aneb hospody zastávat, ani se kde polem klad bez dopuštění a rozkázání města jmenovaného od jmenovaných starších hejtmanův, kteříž na to a k tomu vydáni budú! A jest-li žeby se kdo jinde položil a vytrhl neboli postavil bez rozkázání těch starších, chtěli bychom pomstiti a popraviti nad ním
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROCNOVA. 25 Zampachu, Boček z Kunstatu a od jinud z Jevišovic, Bartoš a Bernart bratří z Valečova, Bartoš, Jan, Martin bratří z Vysoké; my purkmistři a konšelé i všecky obce města Hradce nad Labem a Čáslavi; my Beneš z Mo- krovús, Jaroslav z Kalichu, Václav Horyna z Honbic, Křišťan z Žernosek, Frencl z Litožnic, Jíra z Rečice, Jan z Studené; a my purkmistr a konšelé i všecka obec města Jaroměře; my Zdislav Zeman, Vavřinec Polák z Paňova, Blažek z Kralup, Jakub z Březové, Petřík Kralovec z Příbramě, Jan z Domažlic, Jan z Tehova, Martin z Borovnice, Havel Orebský; a my purkmistr a konšelé i všecka obec města Dvora; a my Chústník z Lošova, Ondřej ze Studené, Šarka z Slavného, Kříž setník, Beneš setník, Mikát Brada Odraný, Aleš z Ho- stačova, Polévka z Hoštky, Mikuláš Orebský, Veta z Chlumčan, Litobor z Trubče, Linhart z Sleze, Beneš z Horošovic, Jan Baštín, Mařík Velek Šeňk, Jíra Roh, Mikuláš Brada, hejtmané, páni, rytíři, panoše, purkmistři, konšelé i všecky obce panské, rytířské, panošské, měst- ské, žádných nevymiňujíce ani vymlúvajíce; my všichni svrchupsaní ke všem i všech prosíme, řádně napomína- jíce přikazujeme, i chcme tomu, aby řádné poslušenství bylo; nebo skrze neposlušenství a neřádné výtržky ve- liké škody sme brávali na bratřích i na statcích, a hanbu často od nepřátel božích a našich trpěli. Již s pomocí boží a vaší i všech věrných míníce se toho vystříci těmito obyčeji: 1. Nejprvé, když bychom chtěli vytrhnúti z města kterého, nebo-li kde se hnúti chtěli z místa, kdež bychom polem leželi, aby nižádný napřed nejezdil k městu, ani šel, aniž se vezl, sobě místa aneb hospody zastávat, ani se kde polem klad bez dopuštění a rozkázání města jmenovaného od jmenovaných starších hejtmanův, kteříž na to a k tomu vydáni budú! A jest-li žeby se kdo jinde položil a vytrhl neboli postavil bez rozkázání těch starších, chtěli bychom pomstiti a popraviti nad ním
Strana 26
26 KLIMENT ČERMÁK: i nad takovým, i k jeho statku i k jeho hrdlu, jakožto k neposlušným, buď kdož buď, kteréhožkoli řádu, žádných osob nevynímajíce. 2. A kdyžby se chtěli hnúti z toho místa, kdežby po- lem leželi, s dopuštěním a rozkázáním těch starších jmenovaných, aby vytrhli na pole, kdežby místo podobné a hodné bylo k tomu, a sebe zčekali, aby se všecko vojsko hnulo z stanoviště. 3. A žádný aby nezapaloval bud, ani kde jinde pálil, kde bychme táhli nebo leželi, jedno ti, ježto k tomu vydáni a ustanoveni budú, a to pod velikú pokutú, aby toho žádní jiní nečinili. 4. Potom nežby se ihned z místa hnuli, prvé nežby které věci činili a rozkázali, aby se nejprv pánu bohu modlili, kleknúc a padnúc před tělem božím a před tváří boží, když vytržení bude z vojska anebo z města, aby pán buoh všemohúcí ráčil svú pomoc dáti, a tu při svú svatú provésti k své svaté chvále a k rozmnožení toho dobrého a věrným k spasení a ku pomoci. 5. Pak potom aby lidi šikovali nebo zřídili, každú rotú pod své korúhve, heslo aby bylo povědíno, a potom aby se ihned hnuli a tak táhli, která napřed rota bude šikována ten den pod svými korúhvemi; a jiní aby se v ně nemísili, ani jim překáželi, ani se kam odtrhali; jakož komu kde a jakž které roty nebo korúhve sšiko- vány budú, aby tak táhli v svém šiku a pohromadě, jedni k druhým se nemísejíce, a to opatrně, napřed i na zad i na stranách vojska ostříhajíce i sami sebe, jakož komu kde od starších poručeno bude. 6. A jest-li žeby bůh neuchoval, žeby kterú škodu vzeli skrze jich neopatrnosti a zmeškání které, neb těch hejtmanuov, u vojště, nebo-li na vartách, nebo na poli, neb v strážech, kdež jim poručeno bude a svěřeno od starších a od obcí: žádných osob nevymiňujíce, míníť i chtí nad nimi hejtmané i všecky obce k nim toho
26 KLIMENT ČERMÁK: i nad takovým, i k jeho statku i k jeho hrdlu, jakožto k neposlušným, buď kdož buď, kteréhožkoli řádu, žádných osob nevynímajíce. 2. A kdyžby se chtěli hnúti z toho místa, kdežby po- lem leželi, s dopuštěním a rozkázáním těch starších jmenovaných, aby vytrhli na pole, kdežby místo podobné a hodné bylo k tomu, a sebe zčekali, aby se všecko vojsko hnulo z stanoviště. 3. A žádný aby nezapaloval bud, ani kde jinde pálil, kde bychme táhli nebo leželi, jedno ti, ježto k tomu vydáni a ustanoveni budú, a to pod velikú pokutú, aby toho žádní jiní nečinili. 4. Potom nežby se ihned z místa hnuli, prvé nežby které věci činili a rozkázali, aby se nejprv pánu bohu modlili, kleknúc a padnúc před tělem božím a před tváří boží, když vytržení bude z vojska anebo z města, aby pán buoh všemohúcí ráčil svú pomoc dáti, a tu při svú svatú provésti k své svaté chvále a k rozmnožení toho dobrého a věrným k spasení a ku pomoci. 5. Pak potom aby lidi šikovali nebo zřídili, každú rotú pod své korúhve, heslo aby bylo povědíno, a potom aby se ihned hnuli a tak táhli, která napřed rota bude šikována ten den pod svými korúhvemi; a jiní aby se v ně nemísili, ani jim překáželi, ani se kam odtrhali; jakož komu kde a jakž které roty nebo korúhve sšiko- vány budú, aby tak táhli v svém šiku a pohromadě, jedni k druhým se nemísejíce, a to opatrně, napřed i na zad i na stranách vojska ostříhajíce i sami sebe, jakož komu kde od starších poručeno bude. 6. A jest-li žeby bůh neuchoval, žeby kterú škodu vzeli skrze jich neopatrnosti a zmeškání které, neb těch hejtmanuov, u vojště, nebo-li na vartách, nebo na poli, neb v strážech, kdež jim poručeno bude a svěřeno od starších a od obcí: žádných osob nevymiňujíce, míníť i chtí nad nimi hejtmané i všecky obce k nim toho
Strana 27
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROČNOVA. 27 zříti i jim k hrdlóm popraviti i k statkuom a pomstiti, buď kníže, pán, nebo ktož kolivěk, žádných osob nevy- miňujíce, ani vymlúvajíce. 7. Ale jest-li žeby kde pán buoh dal nepřáteli pře- moci a poraziti, města, tvrze, hradu dobyti, táhnúce polem nebo polem ležíce, kterých kořistí dobýti: aby ten vzatek a ty kořisti sneseny, svedeny, svezeny a na hromadu skladeny byly, kdežby bylo tomu místo ukázáno a jmenováno od starších, buďto mnoho nebo málo; a k tomu aby byli vydáni a voleni starší ze všech obcí, panských, rytířských, městských i robotězuov, aby věrně spósobili ty věci chudým i bohatým, a spravedlivě, jakž na koho sluší, rozdány a rozděleny byly, aby nižádný sám sobě nebral, ani co kdo zachoval. Jest-li pak žeby co kto vzal nebo-li zachoval, a to bylo usvědčeno dob- rým svědomím: k tomu takovému chtěli by popraviti, k jeho hrdlu i statku, buď kdož buď, žádných osob ne- vynímajíce, jakožto k zloději božímu a obecnému; jakož se jest stalo Achanovi*) pro čepici dcer královských a pro plášť; nebo-li jinú smrtí, buďto kníže, pán, rytíř, nebo panoše, měštěnín, řemeslník, nebo sedlák, ižádného nevymlúvajíce, ani k osobám hledíce a žříce, s pomocí boží takovú činiti nad nimi pomstu. 8. Dále sváruov, křikuov a potrhání aby žádných nebylo u vojště, ani mezi námi. 9. Jest-li že by kto koho bil, ranil, ochromil, nebo zabil, buď nad ním pomstěno podle zákona božího, jako pán Buoh dopustí, žádného nevymiňujíce ani k osobám zříce. 10. Dále vězte, že kdoby se kolivěk kradl neb šel, nebo jel, aneb vezl od nás z vojsky, když bychom po- lem táhli nebo leželi, bez odpuštění starších jmenovaných svrchu, a znamení jistého nebude míti, buď kníže, pán, rytíř, panoše, měštěnín, řemeslník, nebo robotěz, nebo kterýž kolivěk člověk, a bylby popaden, že chtí k jeho *) V rukopisech: Achiorovi.
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROČNOVA. 27 zříti i jim k hrdlóm popraviti i k statkuom a pomstiti, buď kníže, pán, nebo ktož kolivěk, žádných osob nevy- miňujíce, ani vymlúvajíce. 7. Ale jest-li žeby kde pán buoh dal nepřáteli pře- moci a poraziti, města, tvrze, hradu dobyti, táhnúce polem nebo polem ležíce, kterých kořistí dobýti: aby ten vzatek a ty kořisti sneseny, svedeny, svezeny a na hromadu skladeny byly, kdežby bylo tomu místo ukázáno a jmenováno od starších, buďto mnoho nebo málo; a k tomu aby byli vydáni a voleni starší ze všech obcí, panských, rytířských, městských i robotězuov, aby věrně spósobili ty věci chudým i bohatým, a spravedlivě, jakž na koho sluší, rozdány a rozděleny byly, aby nižádný sám sobě nebral, ani co kdo zachoval. Jest-li pak žeby co kto vzal nebo-li zachoval, a to bylo usvědčeno dob- rým svědomím: k tomu takovému chtěli by popraviti, k jeho hrdlu i statku, buď kdož buď, žádných osob ne- vynímajíce, jakožto k zloději božímu a obecnému; jakož se jest stalo Achanovi*) pro čepici dcer královských a pro plášť; nebo-li jinú smrtí, buďto kníže, pán, rytíř, nebo panoše, měštěnín, řemeslník, nebo sedlák, ižádného nevymlúvajíce, ani k osobám hledíce a žříce, s pomocí boží takovú činiti nad nimi pomstu. 8. Dále sváruov, křikuov a potrhání aby žádných nebylo u vojště, ani mezi námi. 9. Jest-li že by kto koho bil, ranil, ochromil, nebo zabil, buď nad ním pomstěno podle zákona božího, jako pán Buoh dopustí, žádného nevymiňujíce ani k osobám zříce. 10. Dále vězte, že kdoby se kolivěk kradl neb šel, nebo jel, aneb vezl od nás z vojsky, když bychom po- lem táhli nebo leželi, bez odpuštění starších jmenovaných svrchu, a znamení jistého nebude míti, buď kníže, pán, rytíř, panoše, měštěnín, řemeslník, nebo robotěz, nebo kterýž kolivěk člověk, a bylby popaden, že chtí k jeho *) V rukopisech: Achiorovi.
Strana 28
28 KLIMENT ČERMÁK: hrdlu i k statku popraviti, jakožto nad zlodějem nevěrným, jenž se krade od pře boží a věrných bratří z vojsky, kdež vojsko bude neb leží. 11. Také nechcem trpěti mezi sebú nevěrných, ne- slušných lhářuov, zlodějuov, kostkářuov, lúpežníkuov, plundréřuov, opilcuov, lajcí, smilníkuov, cizoložníkuov, smilnic a cizoložnic, i všech zjevných hříšníkův a hříšnic: ty všecky z sebe chcme puditi a honiti, nad nimi po- pravovati s pomocí trojice svaté vedle zákona božího. 12. Míníť také bratr Žižka i jiní páni, hejtmané, ry- tíři, panoše, měšťané, řemeslníci i robotězi svrchu psaní a jmenovaní, i všecky obce s pomocí boží a obecní ze všech neřáduov trestati i bíti, trestáním honiti, mrskati, bíti i zabíjeti, stínati, věšeti, topiti, páliti i všemi pom- stami mstíti, kteréž pomsty na zlé slušejí vedle zákona božího, nižádných osob nevynímajíce ze všech stavuov, mužského i ženského pohlaví. c) A tak budeme-li zachovávati, činiti a plniti artikule svrchu psané a spasitedlné, pán buoh bude s námi s svú milostí a pomocí; neb to přísluší k boji božímu tak činiti, dobře, křesťansky, v lásce zřízeni, v bázni boží živu býti, své žádosti, potřeby i naděje v pánu bohu setrvale bez pochybení položiti, čekajíce od něho věčné odplaty. I prosímeť vás, milé obce, ve všech a ze všech krajin, knížat pánuov, rytířuov, panoší, měšťanuov, řemeslníkuov, robotězuov, sedlákuov, i lidí všech stavuov, a zvláště napřed všech věrných Čechův, abyšte se k tomu dobrému svolili a nám toho radni a pomocni byli. A my vám zase též držeti, plniti i mstíti (chceme), pro milého pána boha, pro jeho svaté umučení, pro vysvobození pravdy zákona božího, svatých a jich zvelebení, ku pomoci věrným církvi svaté a zvláště jazyka českého i sloven- ského, i všeho křesťanství, ku pozdvižení věrným a ku potupě neústupným a zjevným kacířům a pokrytým a zloskvrníkům, aby pán buoh všemohúcí nám i vám ráčil
28 KLIMENT ČERMÁK: hrdlu i k statku popraviti, jakožto nad zlodějem nevěrným, jenž se krade od pře boží a věrných bratří z vojsky, kdež vojsko bude neb leží. 11. Také nechcem trpěti mezi sebú nevěrných, ne- slušných lhářuov, zlodějuov, kostkářuov, lúpežníkuov, plundréřuov, opilcuov, lajcí, smilníkuov, cizoložníkuov, smilnic a cizoložnic, i všech zjevných hříšníkův a hříšnic: ty všecky z sebe chcme puditi a honiti, nad nimi po- pravovati s pomocí trojice svaté vedle zákona božího. 12. Míníť také bratr Žižka i jiní páni, hejtmané, ry- tíři, panoše, měšťané, řemeslníci i robotězi svrchu psaní a jmenovaní, i všecky obce s pomocí boží a obecní ze všech neřáduov trestati i bíti, trestáním honiti, mrskati, bíti i zabíjeti, stínati, věšeti, topiti, páliti i všemi pom- stami mstíti, kteréž pomsty na zlé slušejí vedle zákona božího, nižádných osob nevynímajíce ze všech stavuov, mužského i ženského pohlaví. c) A tak budeme-li zachovávati, činiti a plniti artikule svrchu psané a spasitedlné, pán buoh bude s námi s svú milostí a pomocí; neb to přísluší k boji božímu tak činiti, dobře, křesťansky, v lásce zřízeni, v bázni boží živu býti, své žádosti, potřeby i naděje v pánu bohu setrvale bez pochybení položiti, čekajíce od něho věčné odplaty. I prosímeť vás, milé obce, ve všech a ze všech krajin, knížat pánuov, rytířuov, panoší, měšťanuov, řemeslníkuov, robotězuov, sedlákuov, i lidí všech stavuov, a zvláště napřed všech věrných Čechův, abyšte se k tomu dobrému svolili a nám toho radni a pomocni byli. A my vám zase též držeti, plniti i mstíti (chceme), pro milého pána boha, pro jeho svaté umučení, pro vysvobození pravdy zákona božího, svatých a jich zvelebení, ku pomoci věrným církvi svaté a zvláště jazyka českého i sloven- ského, i všeho křesťanství, ku pozdvižení věrným a ku potupě neústupným a zjevným kacířům a pokrytým a zloskvrníkům, aby pán buoh všemohúcí nám i vám ráčil
Strana 29
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROCNOVA. Z svú pomoc dáti i zvítěziti nad nepřátely svými i našimi, a za nás i s vámi bojovati svú mocí a neodlučovati nás své svaté milosti. Amen, Budiž pán buoh s námi i s vámi, v nichž jste, a kdež se líbí trojici svaté! A toho pro lepší svědomí a potvrzení a jistotu s větší pilností vedle duchovenství nad bídný rozum světa tohoto, my svrchu psaní s dobrým rozmyslem vědomě, dobrú volí k tomuto zápisu a listu svolujeme, a svolujeme jej skutečně držeti a zachovávati i ostříhati s pomocí nestvořené a na věky požehnané trojice svaté. Amen. Tak pán buoh dej! 15. Jan Hvězda z Vicemilic (z Licoměřic), purkmistr a konšelé Hradečtí s knězem Ambrožem dávají Žižkovi výstrahu o člověku ve vojště, k zavraždění jeho najatém. V Králové Hradci dne 24. listopadu 1423. Pán Buoh všemohúcí rač býti s tebú, se všemi bratřími věrnými i s námi hříšnými svú svatú milostí i pomocí. Bratře Žižko i bratří naši nejmilejší! Věz, že sme jed- noho Opočenských strany jali, vězně dosti znamenitého, kterýž jesti nás zajisté zpravil, že již jeden jest s tebú u vojště, kterýž tě má zamordovati; za to má ještě třiceti kop vzíti, a již deset kop hotových vzal. Pak toho jistého mordéře zná Pavel s černú hlavú kadeřavú, tohoto listu ukazatel. A protoť sme my jeho k tobě vypravili, kterýž tě má všeho úplně zpraviti, kdož to jednají a kterak to má jednáno býti a kto to má učiniti, toho tobě ukázati. Kterémužto Pavlovi prosíme, aby jemu věřil, což s tebú od nás o té věci mluviti bude. Pán všemohúcí rač tě zachovati k své chvále a k pro- spěchu věrným obcem. Dán v Hradci nad Labem v pondělí v třetí hodinu v noci před sv. Kateřinú, rukú tvého kněze Ambrože. Janek Hvězda, purkmistr, konšelé a tvój kněz Ambrož.
LISTY JANA ŽIŽKY Z TROCNOVA. Z svú pomoc dáti i zvítěziti nad nepřátely svými i našimi, a za nás i s vámi bojovati svú mocí a neodlučovati nás své svaté milosti. Amen, Budiž pán buoh s námi i s vámi, v nichž jste, a kdež se líbí trojici svaté! A toho pro lepší svědomí a potvrzení a jistotu s větší pilností vedle duchovenství nad bídný rozum světa tohoto, my svrchu psaní s dobrým rozmyslem vědomě, dobrú volí k tomuto zápisu a listu svolujeme, a svolujeme jej skutečně držeti a zachovávati i ostříhati s pomocí nestvořené a na věky požehnané trojice svaté. Amen. Tak pán buoh dej! 15. Jan Hvězda z Vicemilic (z Licoměřic), purkmistr a konšelé Hradečtí s knězem Ambrožem dávají Žižkovi výstrahu o člověku ve vojště, k zavraždění jeho najatém. V Králové Hradci dne 24. listopadu 1423. Pán Buoh všemohúcí rač býti s tebú, se všemi bratřími věrnými i s námi hříšnými svú svatú milostí i pomocí. Bratře Žižko i bratří naši nejmilejší! Věz, že sme jed- noho Opočenských strany jali, vězně dosti znamenitého, kterýž jesti nás zajisté zpravil, že již jeden jest s tebú u vojště, kterýž tě má zamordovati; za to má ještě třiceti kop vzíti, a již deset kop hotových vzal. Pak toho jistého mordéře zná Pavel s černú hlavú kadeřavú, tohoto listu ukazatel. A protoť sme my jeho k tobě vypravili, kterýž tě má všeho úplně zpraviti, kdož to jednají a kterak to má jednáno býti a kto to má učiniti, toho tobě ukázati. Kterémužto Pavlovi prosíme, aby jemu věřil, což s tebú od nás o té věci mluviti bude. Pán všemohúcí rač tě zachovati k své chvále a k pro- spěchu věrným obcem. Dán v Hradci nad Labem v pondělí v třetí hodinu v noci před sv. Kateřinú, rukú tvého kněze Ambrože. Janek Hvězda, purkmistr, konšelé a tvój kněz Ambrož.
Strana 30
30 KLIMENT ČERMÁK: LISTY JANA ŽIŽKY Z TROONOVA. V Starých Letopisech českých dle rukopisu Brazdý- nova (M) čteme výstrahu Hradeckých Žižkovi. Otištěn též Palackým v Českém Archivu III. na str. 302 a 303 k r. 1423. Výklad, že byl Hvězda z Vicemilic purk- mistrem Hradeckým neobstojí. Známe ho odjinud jako hejtmana lidu Táborského s názviskem Bzdinka. Bylo v husitské době obyčejem napřed uvésti hejtmana, pak purkmistra i kněze pravdě Boží příchylného. Bzdinka byl hejtmanem pod vůdcovstvím Žižky, hlavy všeho Tábora. Žižka zůstavil Janka v Táboře Menším či Hradci na svém místě, když na Plzeňsko táhl.
30 KLIMENT ČERMÁK: LISTY JANA ŽIŽKY Z TROONOVA. V Starých Letopisech českých dle rukopisu Brazdý- nova (M) čteme výstrahu Hradeckých Žižkovi. Otištěn též Palackým v Českém Archivu III. na str. 302 a 303 k r. 1423. Výklad, že byl Hvězda z Vicemilic purk- mistrem Hradeckým neobstojí. Známe ho odjinud jako hejtmana lidu Táborského s názviskem Bzdinka. Bylo v husitské době obyčejem napřed uvésti hejtmana, pak purkmistra i kněze pravdě Boží příchylného. Bzdinka byl hejtmanem pod vůdcovstvím Žižky, hlavy všeho Tábora. Žižka zůstavil Janka v Táboře Menším či Hradci na svém místě, když na Plzeňsko táhl.
Strana 31
☞ * ☞ ☞ ☞ ☞ O O P —2 l&d ☞
☞ * ☞ ☞ ☞ ☞ O O P —2 l&d ☞
- 1: Array
- 3: Array
- 31: Array