Strana I
CODEX JURIS MUNICIPALIS REGNI BOHEMIAE. TOMUS III. PRIVILEGIA REGALIUM CIVITATUM PROVINCIALIUM ANNORUM 1420-1526. SBÍRKA PRAMENŮ PRÁVA MĚSTSKÉHO KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO. VYDÁVÁ HISTORICKÝ SPOLEK V PRAZE. DÍL III. PRIVILEGIA KRÁLOVSKÝCH MĚST VENKOVSKÝCH Z LET 1420—1526. V PRAZE. TISKEM NÁRODNÍ SPRÁVY FY DR. EDUARD GRÉGR A SYN. 1948.

Strana II
PRIVILEGIA REGALIUM CIVITATUM PROVINCIALIUM REGNI BOHEMIAE ANNORUM 1420-1526. PRIVILEGIA KRÁLOVSKÝCH MĚST VENKOVSKÝCH V KRÁLOVSTVÍ ČESKÉM Z LET 1420—1526. POMOCÍ MINISTERSTVA ŠKOLSTVÍ A OSVĚTY A ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ A NÁKLADEM FONDU PRO VYDÁVÁNÍ PRAMENŮ PRÁVA MĚSTSKÉHO KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO VYDALI JAROMÍR ČELAKOVSKÝ GUSTAV FRIEDRICH. V PRAZE. TISKEM NARODNÍ SPRÁVY FY DR. EDUARD GRÉGR A SYN. 1948.

Strana III

Strana IV

Strana V
Předmluva. V roce stých narozenin Jaromíra Čelakovského (nar. 21. března 1846) učinil Historický spolek v Praze rozhodnutí, aby byl co nej- dříve vydán třetí svazek jeho monumentálního díla »Codex iuris municipalis regni Bohemiae — Sbírky pramenů práva městského království Českého«. Je to svazek, jenž byl samým Jaromírem Čela- kovským snesen a připraven, po jeho smrti (dne 16. října 1914) Gus- tavem Friedrichem vytištěn, ale zůstal ve skladišti ležet, poněvadž vydavatel, jenž mu mnohou péči věnoval, chtěl jej podle Čelakov- ského úmyslu opatřit úvodem i rejstříky, jako bylo u předchozích dvou dílů, aby používání knihy bylo co nejsnadnější. V tom mu však zabránily mimořádné okolnosti, pak uprostřed útisku i války přišla smrt (dne 17. listopadu 1943). Tehdy se ve vědecké pozůstalosti Friedrichově našly k dílu Jaromíra Čelakovského dodatky, které byl přichystal, a pochopitelně byl na ně vzat zřetel a byly k vytiš- těnému textu připojeny. Tak se dnes mohutný svazek veřejnosti předkládá. Ne sice zcela v podobě, jak si Jaromír Čelakovský i Gustav Friedrich představovali, zejména rejstřík bude zpracován ve zvláštní knize, ale jako čin závažný a znamenitý, který jim obě- ma je ke cti. Kniha vzešla dlouhou, neúnavnou a oddanou prací, a umožnily ji neobyčejný rozhled i vědomosti, řízené duchem obětavého vlaste- nectví. Jaromír Čelakovský ve všem svém díle měl na mysli povin nost národní. Proto se k jeho výkonu i Gustav Friedrich snažil přidat, co mohl nejlepšího. I lze říci, že svazek přináší s největší úplností a přesností privilegia královských měst venkovských v Čechách z let 1419—1526, a že je to souhrn podivuhodného bohat- ství látky pro poznání právního vývoje českých měst kromě Prahy, jíž byl už první svazek díla vyhrazen, v době mimořádné důleži-

Strana VI
VI tosti; v době, kdy česká města (s Prahou v čele) nabyla svobody a dostoupila vrcholu moci, třebas jim i těžkosti a nebezpečenství vyvstávala. Je to čas husitské revoluce a husitského vzmachu, z nichž vznikla nikde jinde nevídaná proměna věcí v Čechách. Krá- lovská města česká, krále mající vrchností, jež byla v podstatě založena pomocí kolonisačního ruchu německého do konce 13. století a ještě si v příštím století do značné míry udržovala nadvládu ně- meckého živlu, opírajícího se o své jmění, příbuzenské svazky i do- vednost kupeckou a řemeslnou, najednou se revolučním výbuchem i válkou stala silou českého lidu, v nich od starších dob obývajícího a utištěného, ryze českými a husitskými. A tak dosáhla zcela nového postavení. Původně cizorodé útvary »hostů«, které byly uměle za- sazeny na českou půdu, a řídíce se cizími, německými právy, neměly účasti ve správě potřeb i v bězích zemských, zjednaly si váhu politického stavu země, a tím platného »údu národního těla«. Města pod vůdcovstvím Prahy, která v těch dobách byla vpravdě »ca- put regni Bohemiae«, stanula podle pánů a rytířů na sněmích a v po- čátcích i vyšší stavy zatlačovala, opírala se o zabraná práva, důchody i statky královské, duchovenské i zpronevěřilých měšťanů, kteří uběhli nebo byli vypověděni. A majíce možnosti stavět zdat- ná vojska z měšťanů i z poddaných nabytých vesnic, vybavila se vlastnostmi korouhevních pánů, nejpřednější šlechty, a patnáct let nesla tíhu velikého boje »za vysvobození pravdy zákona bo- žího i uhájení jazyka slovanského, českého«. Kdyby města byla ve svých rukou udržela věc národní, jak bylo v jejich prvotním nástupu, městská demokracie česká, vedená v duchu Husově křesťanskými ideály, byla by patrně svým smyslem pro právo a spravedlnost upevnila sílu národa a nepřipustila její rozklad a pohromu. Privilegia českých měst — bylo to vidět už v předešlých svazcích díla Čelakovského — listiny českých králů nebo jiných mocných činitelů na milosti a výsady měst, nejsou prameny tak výrazně a zřetelně mluvící, aby z nich bylo možné poznat všechny dějiny zřízení a práva městského. Přinášejíce určité právní skutky, dávají vědět o potvrzování a úpravách i proměnách právního stavu, jenž zpravidla vycházel ze složitých příčin a měl i zá- važné účinky. Ty příčiny vyplývaly nejen z potřeb a řádů kulturních, nýbrž i politických, a politické běhy se o nová

Strana VII
VII zařízení a opatření opíraly. Ovšem mnoho z toho ve vlastních pri- vilegiích zůstává skryté, a jiné prameny musí být brány na pomoc, aby byl zjednán podklad pro plné jich pochopení. Než i tak, co privilegia vypovídají nebo aspoň napovídají, stačí, aby se osvětlily závažné stránky povahy a poslání i významu jednotlivých měst i jejich souhrnu v těch kterých obdobích. Je tak zejména určován poměr měst k samé moci královské. Jsou zajisté snesena privilegia královských měst, to je měst, která krále měla vrchností, měla mu být vojenskou oporou, zvláště svými hradbami, a měla pracovat pro jeho užitek obchodem i řemesly. Proto také královská města hned od počátku ve 13. a 14. století byla nadána značnou mírou samo- správy a věcnými právy, a král, právě podle toho, jak města k němu konala povinnosti, ještě je rozhojňoval. Král také chránil města proti šlechtě, která v královských městech záhy viděla pře- kážku pro své zájmy politické i hospodářské. Šlechta si nevážila měšťanů, majíc je za lid poddaný, a byla by ráda sahala na jejich osoby i náležitosti a chtěla na jejich úkor pro sebe výhody při držení domů a bydlení ve městech, při právních jednáních s měš- ťany i při vzájemných vztazích hospodářských. Král chránil města před šlechtou, ale sám dovedl být k městům bezohledný a nespra- vedlivý. Města nejen v králi ctila svého pána, ale i se proti jeho úředníkům a proti jemu samému znepokojovala a pozdvihovala. Ani ne za dvě století vývoje českých měst, ještě za německé pře- vahy, nahromadilo se přemnoho příčin, které se spojily s tužbami, bolestmi, hněvy, a zvláště úsilím po duchovní i hmotné svobodě českého lidu, a spolu vyvolaly revoluční výbuch husitský. Husitská revoluce, která z důvodů politických, náboženských, národnostních i sociálních v Praze proti králi Václavu IV. a proti církvi vyrazila, nestrhla hned všechnu zemi, ač v ní půda ve velké míře byla připravena. Podobný převrat, jaký se udál v Praze, zachvátil jen některá města venkovská, a ještě bylo nejisté, bude-li úspěch trvalý. Plzeň je město, které projevilo zprvu horlivost a od- vahu, avšak brzy, ač české, zapřelo Husovo učení, proměnilo se ve město »věrně katolické« a hrálo potom neblahou úlohu v českých dějinách. České Budějovice se ani nepokusily o změnu převážně ně- mecké a katolické tvářnosti a zaujaly podobné postavení jako Plzeň. 24. května 1420 Žatečtí, Lounští a Slánští přitáhli ve svrcho- vaném nebezpečenství Praze ku pomoci proti Zikmundovi Lucem-

Strana VIII
VIII burskému, ale příštího roku se Pražané musili zmocniti Loun a Sla- ného. Stejně bylo u jiných měst, kde byla královská posádka nebo kde se Zikmundovi podařilo vložiti posádku, a bylo třeba váleč- ných činů, aby se města postupně poddávala »Bohu a Pražanům« nebo vojskům táborů a orebitů. Sice největší díl královských měst českých v nedlouhé době osvědčil českost a oddanost kalichu Páně, avšak vedle Plzně a Budějovic vždy zůstávala, zvláště v severozá- padních Čechách, některá jiná města, která se přidržela krále. Pražská a jiná královská města česká, jak se zbavila moci krále a jeho úředníků, povýšila vůli »veliké obce«, souhrnu »used- lých i neusedlých« za ředitelku věcí. Veliká obec mezi královský- mi statky a důchody se zvláště zmocnila městské rychty a promě- nila ji v dům obecní. S tím souviselo, že se městský rychtář, dříve úředník královský a královský zástupce ve městě, stal obecním zří- zencem, městskou radou vždy na rok voleným. Tím se splňovalo staré přání měst, a to splnění dávalo měšťanům i městskému lidu a jejich správcům volnost v mnohých okolnostech městského života. Zejména byla odstraněna známka poddanosti měst. Proto ovládnutí městských rychet s vyvýšením městských radnic za jediné stře- disko městského dění byla neobyčejná vymoženost, jejíž cena byla obecně pochopována. A jak byla pochopována, je vidět ze skuteč- nosti, že Zikmund Lucemburský, chtěje si ve městech zajistit věr- nost nebo získat si věrnost, dával sám městům takové povolení (Kutná Hora 1420, Litoměřice 1421). Činil arci i jiné milosti. Avšak Zikmundova moc po smrti krále Václava 16. srpna 1419 byla v Čechách přece jen nevelká, a zmatky nastaly příliš veliké, než aby byly známky spořádaného vladařství. Proto Zik- mund Lucemburský, nevydal r. 1419 žádné městské privilegium a r. 1420 jen několik: Budějovicům, Karlovým Varům, Lokti, Chebu, Kutné Hoře, Plzni, Mostu. Cheb dostal právo razit drobnou minci, Plzeň směla zabrat jmění uběhlých husitských měšťanů. V r. 1421 dostala potvrzení svých výsad nebo nové obdarování města Kadaň, Stříbro, Litoměřice, Budějovice, v r. 1422 Ostrov, Budějovice, Loket, Cheb. Je možno poznat, jak se Zikmundovo pan- ství nad českými městy ztenčilo, a jeho zloba nad tím se projevo- vala tak, že dával ztracená města v zástavu přivržencům ze šlechty, domnívaje se, že je povzbudí k vojenskému přispění nebo k sa- mostatným vojenským podnikům. Avšak ani města, na kterých

Strana IX
IX Zikmundovi záleželo, nepožívala jeho plné důvěry, a musila se pod- robovat vojenským hejtmanům, které král zřizoval pro spolehli- vou vojenskou obranu. Je i pozorovat kolísavou politiku Zikmunda Lucemburského, jenž i město Most dal do zástavy saskému vévo- dovi, takže od něho Mostští přijímali potvrzení a rozmnožení svých práv, zvláště mosteckou rychtu (1425), jako je i Chomutov a Kadaň zapsána v zástavu. Zikmund náhle až na několik měst nemá komu co dát, a jsou léta, kdy z jeho kanceláře nevycházejí listiny do čes- kých měst, leda výjimečně. V nich se uznává nová vojenská schop- nost i právo držby svobodných statků, při čemž se jim posky- tuje pomoc v potřebách, také válečných. Je zajímavé a důležité, že po zlomení královského panství nad českými městy není jiná moc, která by se výsostných práv zmocnila. Je pravda, někdy se uplatňuje vláda Pražanů, třebas v Litoměřicích (1424), nebo hejtmanů vojsk táborských a sirotčích (v Kutné Hoře 1428); také hejtman Jan Čapek ze Sán učinil r. 1432 darování vsi městu Kolínu, Aleš z Rysemburka, nejvyšší správce království, r. 1434 potvrdil Kutné Hoře i rozšířil její práva, a Pra- žané r. 1435 dali Chrudimským privilegium na vaření piva a vý- roční trh; avšak ze všeho je patrné, že se dbalo, aby svobodná města husitská nenesla známky poddanosti. Husitská města, vešedše na zemské sněmy za vůdcovství Prahy, uplatňovala svou váhu prá- vem svobody, a hleděla si také opatřit a zajistit všechny náležitosti svobodného stavu. I Tábor, jenž byl uveden v život jako založení nedbající řádů světa, nýbrž jako obec bratří a sester podle příkladu Písma, brzy poznával, že by se mohl octnout v nebezpečenství vy- řadění, a hleděl si zjednat vlastnosti měst. Teprv r. 1434 a 1435 je vidět, že se Zikmundovi Lucembur- skému ulehčuje. Sice jeho listiny jdou jako dříve do Chebu, Mostu, Plzně, ale nemluví se už o pomoci v peněžní tísni nebo o rovnání sporů, nebo o královských opatřeních ve vlastní prospěch, nýbrž zase se podává potvrzení privilegií nebo nové výhody, kterých lze používat v časech pokojných. Opravdu se blížil smír s církví i králem, jenž byl po dlouhých bojích a těžkostech smluven r. 1436. Česká města vydávala zápisy, kterými uznávala Zikmunda za pra- vého pána země, a hned od září Zikmund začal vydávat privilegia do královských měst českých. Byly to především konfirmace jejich výsad a práv. Dostaly takovou listinu Litoměřice, Chrudim, Mělník,

Strana X
X Tachov, Louny, Klatovy, Sušice, Nymburk, Kouřim, a k tomu při- stupovala i uznání některých jednotlivých oprávnění nebo nová darování. Zikmund Lucemburský musil arci uzavřít smlouvy s ně- kterými činiteli, kteří měli moc zasluhující ohledu; zejména se to stalo s Bedřichem ze Strážnice, při čemž šlo o Kolín, jím držený. Jako koncem roku 1436 město Prachatice bylo králem zařaděno mezi královská města, tak v roce 1437 někdejší město pražského arcibiskupa, Český Brod, jenž se v husitské revoluci domohl vý- značného postavení, byl přijat v týž stav, a stejně k tomuto posta- vení byl připuštěn Tábor, jemuž byla uznána i všeliká důležitá práva, zvláště na držení panství louňovického kláštera a jiných statků, i byl mu udělen městský erb. Tak byl Tábor zařaděn mezi ostatní města královská a jako úd městského stavu mohl dále v jeho svazku jíti k rozvoji. Pokus táborských o vytvoření nového života, jenž by znamenal rozboření řádů »německých, pohanských«, končil tím, že si Tábor tyto řády dal potvrdit císařem a přijal dokonce říšskou orlici ve svůj znak. Byl v tom důkaz, že svět je silnější nej- lepších představ, ale byl v tom i triumf Táborských — císařská moc, říše uznala jejich práva na náboženské zvláštnosti a odchyl- ky. Erb města Tábora byl jistě přijat z podnětu města, které jako v jiných ohledech i v této věci Zikmunda přinutilo k povolnosti. Jiná městská privilegia r. 1437 jsou pokračování královských opatření Zikmundových z roku předchozího. Potvrzení privilegií nebo nové výsady dostala Kadaň, Kolín, Ústí nad Labem, Vysoké Mýto, Cheb, Litoměřice, Písek, Stříbro, Kutná Hora, Vodňany, Beroun, Domažlice, Louny, Slaný, Čáslav, Klatovy. V těch krá- lovských opatřeních některá jsou pozoruhodná. Je vidět, že se uznávají revoluční zisky městské. Král se zejména neodvažuje sáhnout na svobodné držení městských rychet a svobodnou volbu rychtářskou, na svrchovanost městských obcí, na městská panství, založená svémocnými činy, a na vojenskou sílu měst, o ně se opí- rající, a na politickou váhu měst se zaujetím místa na zemských sněmích, v nichž přes třicet královských měst, každé vlastní vahou a mocí, znamenalo činitele rozhodující. A to má také závažnou cenu, Zikmund musil husitským městům přiznat, že nejsou povinna staré uběhlé a vyhnané měšťany přijímat zpět do obce, a zvláště cizinců mají být prostá. Měřítkem pro postup Zikmundův s některé stránky právě může být privilegium dané městu Táboru dne 25. ledna

Strana XI
XI 1437. Tábor měl požívat práv Starého města pražského, které dávno bylo pokládáno za první město české; proto ve věcech soudních obyvatelé města měli býti podřízeni jenom králi, k němuž měla jít odvolání ze soudu městského, a u něho mohli i naučení hledat. Králi měli být poddáni, ale mělo se to projevovat ročním platem, a tím, že královský podkomoří se svými pomocníky měl ročně do- sazovat městské konšely. Avšak zato mu Tábor nebyl nic povinen, a ještě mu bylo vyhrazeno, aby šest nejbližších let volila konšely městská obec, a teprv potom měl nastat pravidelný řád. Proto jestliže se zachovaly Zikmundovy listiny, které potvrzují soukromá práva bývalých královských rychtářů, tak v Kouřimi, Písku, a jestliže si král i klatovskou rychtu vyplatil ze zástavy, nic to ne- znamená ve skutečném stavu, v němž vůle městských obcí byla nesmlouvavá. Arci při všem nemůže se povědět, že by Zikmund neměl zámysly reakční, zvláště když se odpor proti němu zase pro- budil a šířil. Je známé, že reakční snahy zdědil i Zikmundův nástupce, Albrecht Rakouský, a zvláště to v Praze dokázal dosazením rychtá- ře ze své moci. Avšak byl to čin, který se obdařenému nevyplatil — byl z rozkazu konšelů sťat — a také tím větší vzešlo v městech proti Albrechtovi popuzení a zesílil odpor. Proto se vlastně Albrecht neujal řádné moci panovnické, a z jeho ruky se nenajde městské privilegium, které by bylo určeno do některého města českého. Souvisí to také arci s tím, že Albrecht již r. 1439 zemřel. Pak přišla doba devítiletého bezvládí, v jehož zmatcích nebylo činitele, který by mohl česká města přivésti pod svou autoritu. Na- opak vrátila se plná městská svoboda na revolučních základech husitských. Je pravda, ojediněle se, jako už dříve bylo, vložila do zájmů některých českých měst moc papežská nebo císařská — ona ovšem spíše ve věcech duchovních, tato v potřebách Chebu a ve sporech k uspokojení země — ale nejspíš ještě uplatňovala svá práva královna vdova Barbora. Jí její choť, Zikmund Lucemburský, dne 11. února 1437 vydal zápis na věnná města Hradec Králové, Al- brechtice, Chrudim, Vysoké Mýto, Poličku, Jaroměř, Dvůr Krá- lové, Trutnov, Mělník, a královna se po jeho smrti uvázala nad nimi v panování. Avšak počínala si bezohledně, nedbajíc nabytých městských svobod. Proto zastavila nejen hrad, ale i město Trutnov třebas jemu i Dvoru Králové zajistila vynětí z pravomoci kraj-

Strana XII
XII ských soudů a úřadů, a obrátila se proti Jaroměřským. Sice dne 4. ledna 1445 jim udělila potvrzení privilegií, zejména list krále Václava IV. na svobodné nakládání s majetkem a povolení krále Zikmunda, aby nebyli nuceni přijímat světské i duchovní osoby, které dříve v městě obývaly, ale utekly nebo byly vybyty. Avšak spolu chtěla, aby jí vydali městskou rychtu, které se byli zmocnili. Nátlak byl tak veliký, že jaroměřským konšelům asi nezbylo, než aby připověděli rychtu postoupit. Náhradou bylo právě zmíněné privilegium a současný závazek, že královna jim promine provi- nění, a že nesáhne na pozemky a důchody, které od rychty odpro- dali, naopak ještě plat z vinice, k té rychtě náležející, k farnímu kostelu obrátila. Avšak když mělo dojít k vydání městské rychty, jaroměřská obec toho nesnesla. Vzbouřila se a vedením kněze Pavla udeřila na radnici. Konšely zbila, zjímala a některé ven z města hnala i statky jim pobrala. A tak královna Barbora, uživši moci, za ty skutky, jimiž se »z poslušenství zrádně vytrhli« a v její požitky sáhli, zapsala Jaroměř v zástavu dne 24. dubna 1445 panu Jiříkovi z Poděbrad. Stalo se tak v 1000 kopách grošů, a výslovně bylo řečeno, že se to děje se všemi důchody, zejména z městské rychty a jejího příslušenství. A ještě byla přidána důležitá věta: »a buď král v zemi české nebo nebuď, za to jich velmi prosímy, i krále budúcieho, kterýž v Čechách bude, aby jim pečeti té, kterúž nesú, nésti nedali, leč s proměnú hodnú, jakož by na zrádce a na nešlechetné lidi slušalo, aby té jich zrady a nevěry potomní králi a královny i dobří lidé vystřiehati mohli, umějíce je potom znáti...« Jiří z Poděbrad, stav se pánem Jaroměře, přinutil město, aby se mu poddalo a poslušno ho bylo. Jiří mu nic neslevil. I potupná městská pečeť Jaroměřským byla zavedena, jejím obrazem byla lvice obtočená trnovou korunou, podle všeho jako by se chtělo říci, že paní města, česká královna, od měšťanů bezpráví trpěla, ač se zdá, že tu pečeť Jaroměřští s jistou hrdostí nesli. Avšak příklad Jaroměře je hlavně v jedné věci poučný: vychází na jevo, co tehdy představovala městská rychta, a jak městská obec byla odhodlána vše obětovat, aby uhájila revoluční vymoženosti, i jak vrchnost těžce viděla, co se v revoluci stalo, a usilovala, aby se starého práva domohla. Není ovšem známé, proč právě v Jaroměři královna Barbora tak mocně zakročila, a proč o takovém zápasu není slyšet

Strana XIII
XIII z jiných měst věnných. Asi se tam vývoj bral jinými cestami, ač ovšem tak, aby města o nic nepřišla. Podle všeho z osudu Jaro- měřských byla dána i jiným městům výstraha, a hleděla, aby po- řadem práva městské rychty nabyla. Dálo se to tak, že městské obce buď emfyteutické držitele rychet nebo jejich dědice přiměly, aby jim městskou rychtu postoupili (Mělník 1449), nebo jim ji vy- platily. A tak byl městům naznačen program pro budoucnost, když zase v zemi nastoupila spořádaná vláda královská. Jiří z Poděbrad jako správce zemský neměl možnost zasahat do otázek městských svobod a práv. Co, jak je vědomé, učinil, byl slib daný 1. září 1452 Táboru, Žatci, Lounům a Písku, že je zachová při jejich výsadách a oprávněních, jestliže se přiznají svými pečeťmi k zápisu sněmu svatojiřského. A skutečně ta města podmínku splnila, uznávajíce Jiřího za zemského správce, a pod- dala se i rozsouzení ve věcech své náboženské odlišnosti. Avšak Jiří z Poděbrad byl nejpřednějším rádcem mladého krále Ladisla- va, a nepochybně měl účast v jeho upravování řádů městských. A tu se stal hned v počátcích závažný skutek. Král Ladislav Pohro- bek, potvrdiv městu Plzni jeho starší privilegia, dne 31. řína 1453 daroval obci městskou rychtu a rychtářství. Spadly na krále prá- vem odúmrtným, a šlo o to, aby bylo získáno mocné město, které si udrželo katolickou povahu, a ovšem nabízelo i služby králi kato- líku. Král to také uznával, a připojil k privilegiu i list, vydaný téhož dne, kterým přikazoval poslušenství ve všelikých právních potřebách, až nový rychtář městskou obcí bude ustanoven. Zřejmě Plzeňským nemohlo být upíráno, co jiným městům bylo uznáváno. Avšak brzy se vidělo, že taková svoboda Plzně není příznivá. Proto se užilo příležitosti, že se přihlásili dědici posledního rychtáře, kteří zdvihli odpor proti stanovisku, jako by městská rychta plzeňská byla odúmrtí. Když pře podána na ubrmany byla roz- hodnuta výrokem z 19. března 1456 proti městu, a Plzeňským ne- zbylo než rychtu vydat, nebyla jim se strany krále prokázána po- moc; ba král 27. července 1457 potvrdil městské rychtářství plzeň- ské Buškovi z Hřešihlav. Je jisté, že bylo dvojí měřítko — jako Mělník i Písek a Vodňany dostaly výsady od Ladislava na svo- bodnou rychtu — a to se také poznává u katolických a značně ně- meckých Českých Budějovic. Král Ladislav je musil postoupit 2. prosince 1453 Jindřichovi z Rožmberka, což i opakoval, ale Bu-

Strana XIV
XIV dějovičtí se postavili na sebevědomý odpor, hrozíce, že »raději sami své vlastní domy svýma rukama vypálí a se statkem svým movitým v jiná královská města se postěhují, nežli by pod koho jiného než jeho král. Milost chtěli slušeti«. A uhájili se, až Jindřich z Rožmberka zemřel, a darování pozbylo platnosti. Avšak vzdor Budějovických, vedených Ondřejem Puklicí, usilujícím o městskou svobodu, patrně znepokojili krále i zemského správce. Proto když si Budějovičtí 7. prosince 1455 zakoupili rychtu od držitelů, bratrů Prokopa a Rehoře Klariců, nebylo jim dáno plné potvrzení. Privi- legiem z 28. října 1457, ač se jim dříve dostalo uznání výsad i ně- kterých výhod, Ladislav připustil jen zakoupení poloviny rychty a rychtářství, třebas jim bylo dáno právo volit každého roku z měšťanstva městského rychtáře. Druhé poloviny Budějovičtí na- byli až později, za krále Vladislava. A to omezení jejich práva je také příznačné, neboť asi v té době bylo strpěno, že si pražská města vyplatila rychtu, když ji král svémocně udělil osobě, které důvěřoval, a že si i Českobrodští rychtářství vykoupili od Bořity z Martinic. Jinak král Ladislav za nedlouhého panování jednal s městy, jak vyžadoval jejich význam. Potvrzoval a rozmnožoval jejich vý- sady. Listiny na to od něho dostal Kolín, Plzeň, Cheb, Litoměřice, Německý Brod, Chomutov, Čáslav, Český Brod, Rakovník, Kutná Hora, Mělník, Prachatice, Hradec Králové, Písek, Jaroměř, Dvůr Králové, Polička, Beroun, Vodňany, Louny, Tábor, Kouřim, Slaný, Stříbro, Ústí nad Labem, Nymburk, Domažlice, Chrudim, České Budějovice, Most, Loket, Kadaň, Karlovy Vary, Ostrov. Některým městům se dostalo i několika listin. Vedle schválení starších pri- vilegií, jež se stalo buď všeobecně nebo v jednotlivých kusech, a v němž se projevuje soubor tehdejších městských výsad a nále- žitostí, přibývají dary a úlevy ve clech a berních, přiznání nového trhu, koupě nemovitostí, volnosti obchodu, udělení mýta, zabezpe- čení před zástavou — staly se zase zástavy královských měst — polehčení v dluzích a j. Podnět k tomu někdy dává těžký stav města, způsobený ohněm nebo jinými příčinami. Jen příležitostně se hlásí privilegia zvláštní, mimořádná. Už Zikmund Lucemburský, povyšuje Tábor na město králov- ské, dal mu »znamení nebo pečeť«, a v ní byl vyryt symbolický obraz města chráněného císařským orlem, jenž měl na prsou erb

Strana XV
XV lucemburský. Město Český Brod, také tehdy uznané za úda měst- ského stavu, dne 13. března 1437 dokonce získalo městský erb, »arma sive clenodia«, také se znamením města na štítu, doprovozeným erbem císaře římského i krále českého. Přitom v tomto listu je významné místo, mluví se, že i »jiná města království českého užívají svých erbů nebo klenotů«. Právo městského erbu byla také revoluční vymoženost českých měst, a města byla na ni pyšná, jimi se právě vyznačovala jejich svoboda. Protože bylo tvrzeno, že je starodávného původu, královská města, jejichž stupeň byl jasný od dob předhusitských, nežádala královského uznání ani v době Zikmundově ani v době Ladislavově. Nechtěla mít erby odvozené z moci královské. Neucházela se prostě o takové uznání nebo udělení. Avšak oč některá města požádala, byly vojenské praporce, které nepochybně s městskými erby měly souvislost. 10. ledna 1456 město Most obdrželo svolení, aby smělo užívat korouhve se starými odznaky (vexillum cum hisdem insignibus et armis, cum quibus antiquitus ipsum habere consuevit), které ve válce po- zbyly, a ze stejného důvodu stejně byli obdaření Ústští 19. června 1457. Přitom se zase mluvi, jak i jiná královská města zvláštní korouhve nosí. Je tu tedy svědectví o důležité instituci vojenské českých měst, obecně platné, ale také o pravidlu, aby korouhev, v boji ztracenou, král obnovil, a tím újmu cti napravil. Však se také v listech zdůrazňuje, že korouhev byla vzata přesilou, které odolati nemohli. Panování krále Jiřího z Poděbrad, jenž byl na trůn povolán vydatnou pomocí Prahy a měst, je pokračování, jak jinak nemohlo být, vlády Ladislavovy, ale přece znamená prohloubení zásad doby. Král Jiří se opíral o města a spoléhal na ně po obnově národního království Českého. Vzájemné svazky krále i měst se prokazují v královských privilegiích. Potvrzení privilegií i obohacování pri- vilegií jdou za sebou v husté řadě. Prachatice, Slaný, Litoměřice, Chrudim, Budějovice, Louny, Ústí nad Labem, Rakovník, Hradec Králové, Plzeň, Kutná Hora, Chomutov, Ostrov, Písek, Karlovy Vary, Tábor, Vodňany, Beroun, Stříbro, Most, Sušice, Kadaň, Kouřim, Trutnov, Dvůr Králové, Čáslav, Klatovy, Žatec, Jaroměř, Mýto Vysoké — snad všechna města královská přicházejí. Co získá- vala, drželo se celkem v míře, jako bylo v dobách předchozích. Výhody hmotné i čestné. Živelné pohromy, těžkosti finanční, spory,

Strana XVI
XVI zbožné úmysly žádaly podpory. Města, chtějíce se obnovit, rozšířit, zdokonalit, potřebovala různých opatření. Král dával své statky nebo důchody nebo z nich poskytoval úlevy a přispění. Záduší kostelní i špitální se zajišťovala a rozmnožovala příjmy. Připou- štělo se, aby města hledala nové způsoby tržní a obchodní, aby zlepšovala své statky, třebas zakládáním rybníků, aby předměstí byla uvedena v těsný svazek s městem, a židé buď byli v město při- pouštěni nebo z něho vypuzováni. Avšak na čem zvláště záleželo, byla městská svoboda. Proto města zase se snaží, aby vlastnictví jejich rychty bylo nenaříkatelné. Podle všeho Čáslav si vykou- pila rychtu, Beroun ji dostal od krále v zástavu asi v říjnu 1460, Slaný ji zakoupil od Bořity z Martinic, jak král Jiří privilegiem z 10. srpna 1464 uznal, a ještě přitom polehčil pokuty za provinění proti rychtáři a městskému úřadu. Král také upravoval poměr měst ke královskému podkomořímu a jeho pomocníkům, hofrychtéřo- vi a jejich písaři, a řídil jiná základní práva městská, nedotýkaje se, co by mohlo poškodit jejich hodnoty. Avšak při té politice Jiřího krále je překvapující, co se stalo v Plzni. Plzeň, udržujíc si náboženskou odchylnost od ostatních měst, popuzena papežem, stavěla se proti králi Jiřímu na stranu jeho protivníků. Došlo však k tomu nejen pro víru, nýbrž i z důvodů politických. Mocné město bylo těžce králem, jenž si je chtěl za- jistit, postiženo. Dne 1. července 1462 král Jiří potvrdil smlouvu, kterou staroměstský měšťan Ondráček Oremus koupil plzeňské rychtářství od předchozího vlastníka, a vypisuje jeho práva, vý- slovně pro věrnost svého služebníka učinil závažná rozhodnutí. V městské radě měl mít první místo, k žalobě měl odpovídat jen před králem nebo podkomořím, dům rychetní byl osvobozen ode všech platů, kšafty ve městě měly se dělat jen s jeho vědomím. A zdůrazněno, že plzeňští měšťané, kdyby na jeho hrdlo sáhli, pro- padnou všecky svobody a na milosti králově se statky a hrdly budou. To byl neobyčejný zásah do samosprávy a výsad městských, Oremus byl vpravdě ustanovován královským komisařem, a po- stoj Plzeňských se spojil i s bojem o čest města. Ji hledali také u svých ochránců. Papež Pavel II. jim rozmnožil erb, dávaje v něj i znamení papežských klíčů, a byly jim přiznány i jiné přednosti. A vše vedlo k tomu, že když Plzeňští r. 1466 zřejmě od krále od- padli, Oremusa do města nepustili a sami se rychle ujali, nač jim

Strana XVII
XVII protivný král Matyáš privilegium 1. května 1469 vydal. Hůře do- padl stav v Českých Budějovicích, kde se také obec odkloňovala od krále. Tam byl přivrženec krále, primas Ondřej Puklice ze Vstuh, zabit, a třebas král Jiří, jistě se sebezapřením, vinu městu od- pustil (1467), město se příštího roku odřeklo krále a přidalo se ke katolické jednotě i vešlo v revoluci. Král Jiří, maje co činiti s nepřáteli, vážil si těch, kdo mu byli věrni a pomocni. Psal také spolehlivým městům a osvědčil to lis- tinami. Jenže válečná léta nebyla příznivá, aby se myslilo na obecné povznesení měst. Vyšlo poměrně jen málo listů. Mezi nimi je však zajímavá listina: městu Stříbru byl r. 1469 rozmnožen a po- lepšen městský erb, a stalo se to za vojenskou pomoc i za věrnou statečnost. A tak byl vnesen do vývoje, patrně po vzoru papežské milosti prokázané Plzni, nový prvek, který se potom za Jiříkova nástupce, Vladislava Jagellovce, objevuje častěji, ač časem ne ve své ryzosti. Neboť městské erby se staly s jinými městskými právy předmětem sporů měst s králem i šlechtou, kteří hleděli, aby tato revoluční vymoženost byla spíše znehodnocována. A doba také k tomu působí, aby bylo zlehčeno i jiné právo, kterého se města v husitství zmocnila, které také král Jiří uznával: právo pečetit červeným voskem, jehož užívali vyšší činitelé duchovní i světští, a také přední česká šlechta (za Jiřího r. 1464 Klatovy, Žatec, r. 1465 Tábor, r. 1469 Stříbro — papež r. 1466 Plzni a Fridrich III. r. 1471 Chebu). Vladislav Jagellovec měl při počátku vlády velké těžkosti. To ho vedlo, aby potvrzoval privilegia městům, která ho uznala. Dne 17. října 1471 vydal konfirmaci starších privilegií i práv Ústi nad Labem, a potom rychle Vysokému Mýtu, jemuž byla také »arma seu insignia« rozmnožena, aby je na pečetech i korouhvích nosili. Kutné Hoře, Lounům, Rakovníku s právem vystavět městské zdi, jak už král Jiří byl povolil, Slanému s právem červeného vosku pečetí, Písku, Klatovům, Domažlicům, Sušici, Čáslavi, Hradci Krá- lové, Kouřimi, Vodňanům, Táboru, Chrudimi, Mostu, Litoměřicům, Poličce s právem svobody rychty, Mělníku, Stříbru, Chebu atd. K tomu byla uštědřována jednotlivá nová práva. Právě na červený vosk a polepšení i rozmnožení erbu, na svobodnou rychtu (Hradec Králové 1474, Budějovice 1479, Plzeň 1480, Stříbro 1492, Cheb 1504), na ochranu proti zástavě, na úpravu platů komorních, na výplatu

Strana XVIII
XVIII ze zástavy, na práva rady městské, na držení král. zámku, na odúmrt, na vedení vody, na nový trh, na právní řády, zvláště v pří- čině odkazování, na vybírání cla, na opravu hradeb a příkopů, na poplatky při ustanovování konšelů, na poměr předměstí k městu, na rozvržení příspěvků na vojny, berně a jiné pomoci zemské, na statky, na špitál, na neplatnost ukradených pečetidel, na nápravu poškozených listin, na odpuštění vin proti králi (Budějovice 1479), na výhradnost městského soudu, na půjčky králi, na obchodní cesty, na řád v stavbě a opravách domů i v čistotě města, na stavbu ka- menného mostu, na sklad ryb slaných a tunných, na urovnání sporů s řemesly, na dolování, na ochranu židů, na ochranu práva vařit pivo a vůbec práva mílového, na dobrovolné placení posud- ného králi, na patronátní právo a j. v. Zvláště některá města poží- vala vážnosti, a král na ně štědře pamatoval, tak na Kutnou Horu, Plzeň a Cheb, který byl ve svých právech a řádech vyrovnán s jinými městy českými. Avšak nejvíc bylo přáno Kutné Hoře, jíž přiznány i výsady obzvláštní ceny, jak odpovídalo její důležitosti. Zejména byla uvolněna od jihlavského práva a rozvinuty její řády horní i městské. Podobná privilegia městům vydával i Ludvík, když se po otcově smrti ujal panování. A tak lze říci, že královská privilegia pro česká města potvrzovala, co bylo v jejich podstatě a co bylo vyvoláno okolnostmi. V nich se projevuje duch doby, a jsou toho náznaky. Avšak přece víc ze všeho, co se dálo a co dávalo nutný podklad, ustupuje do pozadí. Je velmi málo takových dokumentů, jak přináší třebas list krále Ludvíka z 24. února 1519. Rozkazuje Lounským, kteří Václava Sokola z Mor a jiné rytířské osoby z města vypověděli a v jejich statky se uvázali, aby takových při- koří zanechali a vypověděným svobodný příchod do města povolili. To je jen skrovná nápověď složitého dění, v němž města dlouhá de- sítiletí vedla boj na dvě fronty, boj obtížný, ale přec úspěšný, boj, jenž svedl královská města česká s Prahou v mocný svazek, v pev- ný politický stav země, nadaný atributy stavů vyšších i nejpocti- vější a nejupřímnější v českém odhodlání a úsilí. Městská privilegia — bylo to už řečeno — byla získávána od českých králů ze suverenní jejich moci i ze zvláštních práv městské vrchnosti. Jen v mimořádných dobách vyšly nemnohé listiny od papeže nebo císaře nebo od jiné mocné osoby. Buď to bylo zasaho-

Strana XIX
XIX vání do oprávnění českého krále z nepřátelství proti němu nebo z náhrady, jestliže ho nebylo, aneb s jeho srozuměním a potvrzením. Avšak po přijetí Zikmunda Lucemburského za krále lze vidět za- jímavý postup: některá města, zvláště Tábor, dostala od krále uznání svobod a vymožeností se zdůrazněním moci císařské. Tedy Zikmund Lucemburský českým městům vydal listiny jako císař říše římské, nepochybně proto, že se ta města pokládala za někdejší nepřátele říšské a od říše chtěla mít záruky míru i zvláštního svého postavení. V Čechách stála pod ochranou obecných rozhodnutí a úmluv, šlo jim o to, aby byla jistá a bezpečná i mezinárodně, v křesťanstvu. Ovšem zase se to lze jen domnívat. Městská privile- gia přes bohatství údajů jsou látka jednostranná a někdy i málo zřetelná. Čelakovský si toho byl vědom. Proto si k městským privi- legiím snesl a připojil přehojné písemnosti původní, čerpané vše- likými prostředky. Kniha tedy neznamená jen 718 kusů vlastních privilegií městských, podaných ať z originálů nebo starých opisů a zápisů, které jsou v úplnosti nebo v zevrubných regestech pře- tištěny s příslušným doprovodem vědeckým. Jsou u nich, aby je osvětlily a doplnily, vydány zase v plném znění nebo ve výtazích listiny a listy královské, duchovenské, šlechtické, městské a vedle toho vklady deskové, nálezy a zápisy městské, které jsou předpo- kladem městských privilegií nebo důsledkem. Čelakovský byl po- divuhodný znalec českých i cizích archivů, zvláště městských, a jako měl v patrnosti originály listin a listů, tak zvládl zejména městské knihy a všeliké knihy pamětní i kopiáře. Už v předmluvě k druhému svazku svého díla upozornil na jejich význam a vy- početl ty, kterých užil, teď by bylo možné je značně rozmnožit. Jsou to vše závažné prameny historické, a co z nich vychází, dodává neobyčejné hodnoty knize, která bude studnicí poznání a vědění o historii jak jednotlivých měst, tak celku. A neruší, jestliže Čelakovský pojal do řad privilegií tehdy královských měst i látku pro ta města, která královskými být přestala nebo až v po- tomních dobách do městského stavu byla uvedena. Úctyhodný čin Čelakovského při vší povaze seřaděných pí- semností má důležitost nejen pro politický vývoj český i pro vývoj náboženský, nýbrž pro základy městského zřízení a práva a jejich uzpůsobování, pro rozpoznání pokroku městské autonomie. Avšak tu je východisko i k úvahám a závěrům v jiných ohledech, obzvláš-

Strana XX
XX tě pokud jde o nauku o listinách, o diplomatiku. Po prvé se v dlouhé řadě vydávají královské listiny české za sto let z 15. a počátku 16. století. Třebas je to jen výběr z královských listin, jak byly měs- tům určeny, je to půda, na níž lze pozorovat její vlastnosti vnitřní a do jisté míry i vlastnosti zevnější. Čelakovský měl smysl pro ty stránky, a potvrzuje to způsob jeho edice i všechen materiál kri- tický a poznámkový. Tak se možno poučit o pečetích, které listiny pověřuji, o stilisaci listin, o kancelářské poznámce, která vypovídá, kdo měl účast při vydávání listin, také o poznámce registrační a jiných poznámkách na originálech činěných. Do diplomatiky, do jejích úkolů náleží i zřetel k jazyku, v kterém jsou královské listiny, pro města znějící, složené. Je povědomé, jak výhradnost latiny, platící do konce 13. století, byla porušena od počátku 14. století němčinou a až od konce toho věku, od doby sporů krále Václava IV. s panstvem, češtinou. V listinách z let 1419—1526 se shledává, že se latina udržuje v platnosti, ale od přijetí Zikmunda za krále proniká čeština a množí se její užívání. Němčina se vy- skytuje výjimkou, a jde jen do některých měst. Zikmund Lucem- burský v době válek posílal německé listiny a listy do Lokte Karlových Varů, Chebu, Mostu, Ostrova, ale také do Českých Bu- dějovic a do Plzně; když šlo o jeho uznání za krále, vydal 20. čer- vence 1436 majestát český pánům, městu Praze, rytířům, panošům a městům království českého, v němž se zavázal jejich práva a svo- body zachovávat. A potom vydal českou listinu do Chrudimě, asi do Litoměřic, do Plzně, ale zvláště zlatou bullu císařskou do Tábora (25. ledna 1437), kam česky psal i jinou listinu pod majestátem z 30. ledna a z 26. března 1437, pak do Kutné Hory, snad do Loun, do Klatov a Českého Brodu; německy se obracel jen do Chebu. Albrecht poslal německý list do Budějovic. Císař Fridrich III. ně- mecky obdařil Budějovice a Cheb, ale s Táborem, Pískem a Vod- ňany 16. srpna 1447 uzavřel českou smlouvu. Královna Barbora vydala česká privilegia nebo rozhodnutí do Jaroměře, zvláště jejich odsouzení, a také do Chrudimě a Vysokého Mýta. Od Ladislava se dostalo německých listin Chebu a Budějovicům, Lokti, Karlovým Varům, Ostrovu, česky se smlouval s Bedřichem ze Strážnice o Kolín a odeslal listinu do Písku, Vodňan, Jaroměře, Tábora, Do- mažlic, Chrudimě, ale i do Budějovic, Plzně a Chomutova. Král Jiří s manželkou Johanou dali sepsat české listiny do Chrudimě,

Strana XXI
XXI sám do Budějovic, Hradce Králové, Kutné Hory, Písku, Tábora, Vodňan, Plzně, Berouna i do Klatov, Slaného, Žatce, Čáslavě, Chomutova, Kadaně, Domažlic, Loun, Litoměřic, Mělníka nebo vý- jimkou do Mostu, a německé listiny obdržely Cheb, Ostrov, Karlovy Vary, Loket, Most. Je vidět, že některá města, jako Budějovice nebo Most stála na přechodu, dvojí lid se ucházel o vedení. Vla- dislav němčiny užíval pro ta místa, jak bylo za krále Jiřího, zvláště pro Cheb, ale přistupuje Kadaň. Co se týče češtiny, ta se zprvu drží s latinou na polovic, avšak od r. 1480 čeština zatlačuje latinu a ovládá. Latina zcela mizí z královských privilegií jdoucích do měst. To nepochybně způsobila vůle městských obcí, která asi vůbec měla vliv na jazyk královských privilegií. Jí se řídil i Lud- vík Jagellovec, a je vlastně výjimka, jestliže latinské listiny šly do Mostu a Plzně. Dílo Jaromíra Čelakovského »Codex iuris municipalis regni Bohemiae — Sbírka pramenů práva městského království Českého« radostně bylo vítáno, když vyšel r. 1888 první svazek »Privilegia měst pražských« a r. 1895 druhý svazek »Privilegia královských měst venkovských v království Českém z let 1225 až 1419«. Nepo- chybně bude s radostí a uspokojením přijat i třetí svazek, jenž se takto předkládá veřejnosti jako společná práce Jaromíra Čela- kovského i Gustava Friedricha, jejíž poslední péči převzal PhDr Antonín Haas, arch. komisař v archivu země České, od něhož ze- jména pochází chronologický přehled všech písemností v knize snesených i přehled královských privilegií a všelikých listin podle jednotlivých měst abecedně seřaděných. Vždyť tento svazek, třebas nejde k přirozenému mezníku r. 1547, který značí zlom v dějinách českých měst, osudný pro dějiny Čech, jak Čelakovský chystal, činí podstatný krok k uskutečnění velikého podniku, jak jej Jaro- mír Čelakovský promyslil a navrhl. Chtěl zajisté vydat privilegia královských měst českých do r. 1848 a dále ještě privilegia měst horních a komorních, privilegia měst druhdy poddaných a pak jiné památky, zejména: statuta nebo snesení obcí a rad měst pražských, nálezy a naučení vyššího práva staroměst- ského, nálezy a naučení vyššího práva magdeburského i litoměřického, dále nálezy a naučení ostatních vyšších soudů měst- kých do českých měst daných a nadto privilegia a důležité listiny cechů měst pražských, cechů ostatních měst, právní knihy měst-

Strana XXII
XXII ské v Čechách užívané a důležitější zákony, nařízení ve věcech městských a všeliké doplňky. Tento program se může ovšem zdát nad lidské síly. Jaromír Čelakovský se také nedomníval, že jej všecek zmůže a naplní. Sám se staral o získání těch, kdo by s ním spolupracovali nebo po něm pokračovali, jenže dálo se to marně. Avšak maje oporu obzvlášť v Historickém spolku v Praze a v archivu hlav. města Prahy, v němž byl od r. 1871 nejprv ad- junktem a potom od onemocnění jeho předchůdce Josefa Emlera až do r. 1906 řídícím městským archivářem, shromáždil neobyčejné bohatství opisů, v jejichž úpravě a přípravě k tisku uložil plnou míru své práce. Po smrti Čelakovského Historický spolek převzal starost o provedení Čelakovského záměru a pokračoval i v podpoře přípravných prací, které umožňoval zejména archiv hlav. města Prahy. Tento archiv »hlavy českých měst« vždy se pokládal za vědecké středisko pro studium dějin českých měst, obzvláště jejich zřízení a práva, a obětoval mnoho přičinění i peněz na opisování a fotografování potřebných pramenů chovaných u nás i za hra- nicemi. Žel, vše, co opatřil Jaromír Čelakovský i archiv hlav. města Prahy svými prostředky i pomocí Historického spolku. vzalo zkázu při strašlivé pohromě při bombardování Staroměst- ské radnice v Praze Němci dne 8. května 1945. Všechny ztráty jsou tím bolestnější, že přišly právě v době kdy se podařilo získat mladé pracovníky, aby vzali kus úkolů Ja- romíra Čelakovského na sebe. Archiváři země České, PhDr Anto- nín Haas a PhDr Miloslav Volf, jsouce si vědomi významu podniku i znajíce výsledky výzkumných prací od let konaných v archivu země České i právě znova rozvinutých, dali se do sbírání látky pro vydání privilegií královských měst od r. 1526 a horních i ko- morních a poddanských měst od nejstarších dob. Je tedy naděje, že s pomocí archivu země České budou v nedaleké době položeny nové stupně k provedení Čelakovského tužeb, jako se i archiv hlav. města Prahy zase přihlásí k činnosti, až překoná nesmírné těžkosti, které se mu zhoubným činem německým v cestu postavily. Avšak vždy bude třeba nových a nových pracovníků, kteří by na tom poli nalezli životní úkol a poslání, zvláště když Historický spolek, prohloubiv Čelakovského plán, pojal také do něho vydání nej- starších a nejvzácnějších knih ze zemí Českých. Je třeba počítat

Strana XXIII
XXIII s mladými badateli, kteří by si přinesli přípravu, ale také lásku k vědeckým závazkům. Avšak není třeba jen lidských hlav, rukou a srdcí, je třeba také peněžitých prostředků. Přes to, že součinnost archivu hlav. města Prahy i archivu země České v mnohém polehčí. První svazek díla Jaromíra Čelakovského vydala svým nákladem obec hlav. města Prahy. Druhý svazek nese na titulním listě označení »pomocí České akademie věd a umění a nákladem Fondu pro vy- dávání pramenů práva městského království Českého«. Při vy- dávání tohoto třetího svazku, o něž se Historický spolek v Praze přičinil, maje i na paměti oddanost Jaromíra Čelakovského, někdy svého v řadě druhého starosty, k vědeckým snahám, ač může být zdůrazněna účast finančních prostředků spolkových, také musí být vzpomenuto toho obojího přispění. A přitom dlužno žalovat, že Fond pro vydávání pramenů práva městského v Čechách sám o sobě by nestačil, a dnes při finančních opatřeních našeho státu ani se s ním na velkou škodu vědecké práce v dohledné době ne- může počítat. Zvláště když je nespravedlivě zapomenut a mece- nášství samosprávných sborů i měst uhaslo. Fond pro vydávání pramenů práva městského v Čechách vznikl z podnětu Historického spolku zásluhou českých poslanců obou tehdejších stran národních. Poslancové shromáždění právě na sněmu země České sešli se dne 10. ledna 1886 v Staroměstské radnici a v poradě, kterou řídil první starosta Historického spolku V. V. Tomek, učinili závažné rozhodnutí. Aby se záměrům Jaro- míra Čelakovského, jejichž národní důležitost byla uznávána, do- stalo mravní i hmotné podpory, mělo být k tomu působeno, že by česká města a jiní zájemcové složili příspěvky, které by dále byly rozmnožovány. Měly být rozmnožovány příspěvky okresů, obcí, korporací i jednotlivců, podporami z fondů veřejných neb jednot vědeckých a penězi, které by se vytěžily z prodeje vydaných knih. Péči o tento fond vzal na sebe spolek Svatobor, jenž se zavázal, že ve srozumění s výborem Historického spolku bude z něho vydání činit. V tom smyslu také poslancové dne 20. ledna 1886 rozeslali provolání nejprv k zastupitelstvům někdy královských měst v Če- chách, a v něm se nešetřilo slovy o závažnosti a vlastenecké význam- nosti vědeckého podniku. Avšak výsledek nesplnil očekávání. Sešly se nedostatečné peníze, a Čelakovský nebyl by mohl druhý svazek

Strana XXIV
XXIV vydati, nebýti pomoci České akademie i součinnosti archivu hlav. města Prahy a archivu země České, jichž všech tří je v předmluvě toho svazku vděčně vzpomenuto. A nedostatek prostředků brzdil i vydání třetího svazku, jako s ním budou zápasiti všechny práce další. Jestli konečně tento třetí svazek se vydává, činí se tak s vděč- ností a uznáním všem, kdo se o něj zasloužili, a také s nadějemi do budoucnosti. S nadějemi, že se objeví, o jaké dílo jde, a vzbudí se smysl i porozumění pro jeho hodnoty, účel i poslání. Přes desítiletí, která přešla, program díla Jaromíra Čelakovského nezestaral, je stále živý a volá k svědomí našich vědeckých pracovníků i veřej- nosti. Naplní-li se krok za krokem svědomitým a horoucím úsilím, vzejde národní čin, jenž ukáže cenu účastenství našich měst v his- torii národa, odhalí jejich kulturní výši, díl českého ducha v pře- jímání a přetvořování cizích zařízení a řádů a krutý dosah pádu našich měst královských r. 1547 a 1620, jako ukáže prvky jejich moderního života. Lze věřit, že uskutečnění představ Jaromíra Čelakovského v plném rozsahu, a jak i nové potřeby žádají, dalo by vědecký čin, jímž by bylo lze se chlubit před sebou i před světem. V Praze 1. února 1948. Prof. dr. Václav Vojtíšek, starosta Historického spolku.

Strana 1
* Čís. 1. 1420, 16. července. Na hradě Pražském. Král Sigmund potvrzuje purkmistru, radě a měšťanům města Lokte výsady, které byli obdrželi od císaře Karla IV. a od jiných předchůdců jeho, a povoluje jim, že má purkrabí Loketský voliti si sudího a písaře zemského s jejich radou, a že oba tito úřed- níci netoliko purkrabímu, nýbrž i radě města jejich přísahou mají býti zavázáni. Wir Sigmund, von gotes gnaden Romischer kunig, zu allen czeiten merer des reichs und zu Vngern, zu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig, bekennen und tun kunt offembar mit disem brief allen den, die in sehen oder horen lesen, daz fûr uns komen sint der burgermeister, rate und burgere der statt zum Elnbogen, unsere liebe getruen, und baten uns mit demutigem fleisse, daz wir in und irer stat alle und igliche ire privilegia, hantfesten und brieve, die si von dem allerdurchluchtigisten fursten und herren, herren Karlen, Romischem keiser zu allen czeiten merer des reichs und kunige zu Behem, unserm lieben herren und vatter seliger gedechtnusz, und andern unsern vorfarn, kunigen zu Behem uber ire rechte, freiheit, gnaden und gute gewonheit herbracht han, von unserr angebornen gute und miltikeit zu bestetten, zu befestenn und zu confirmirn gnediclich geruchten. Des haben wir angesehen der egenanten unserr burgere zum Elnbogen redliche und fleissige bete und haben ouch betracht geneme dienste und trew, die sy unsern vorfarn kunigen und der cron czu Behem oft und dicke getan haben, uns teglich tun und fürbasz tun sollen und mogen in kunftigen zeiten, und haben in dorumb mit wolbedachtem mute,

Strana 2
1420. 2 gutem rate und rechter wissen alle und yegliche ire privilegia, hantfesten und brieve, die si von dem egenanten unserm vatter, keiser Karlen, und andern unsern vorfarn, kunigen zu Behem, über ire rechte, freiheit, gnade und gute gewonheite redlich her- bracht und erworben haben, gnediclich bestetet, befestet und con- firmirt, besteten, bevesten und confirmirn in die in kraft disz briefs und kuniglicher maht zu Behem, und meinen, seczen und wollen, daz dieselben ire privilegia, hantfesten und brieve nu für- baszmer in allen iren meynungen, puncten, artikeln und clauseln gleicherweis, als ob sy hyerynne von wort zu worte geschriben stunden, stete, gancz und unverrukt beleiben und gancz kraft und maht haben sollen zu ewigen zeiten von uns, unsern erben und nach- komen kunigen zu Behem und suszt allermenniglich ungehindert. Auch von besundern unsern gnaden durch unsers landes und der statt zum Elnbogen nuczes und fromens willen, so erlauben und wol- len wir, daz der burggraf zum Elnbogen, der yeczund ist oder zu czeiten sein wirdet, einen landrichter und landschreiber daselbst zum Elnbogen mit wissen und nach rate des rates der statt zum Eln- bogen, der zu zeiten sein wirdet, als oft des not sein und sich das heischen wirdet, kysen, erwelen und seczen solle und muge, die dem burggrafen und dem rate sweren, daz sy uns, dem lande und der statt zum Elnbogen getrue sein, und unsern frumen, nucz und bestes nach irem vermogen werben und schaden wenden on alles geverde und arglist, als das wol billich und redlich ist. Mit urkund disz briefs versigelt mit unserr kuniglichen maiestat insigel. Geben zu Prag auf dem haws, nach Crists geburt vier- czehenhundert iare und dornach in dem czweinczigisten iare, des nechsten dinstags nach sand Margrethen tag, unserr riche des Hungrischen etc. in dem vierunddreissigisten und des Romi- schen in dem czehenden iaren. [Na ohbu:! Per dominum GIeorgium], episcopum Patauiensem, cancellarium, Michael de Priest, canonicus Pragensis. [Na rubu:] R. Henricus Fye. Orig. perg. v archivu m. Lokte s velkou, částečně ulomenou pečetí krá- lovskou, přivěšenou na proužku pergamenovém (touž jako při čís. 3). — Alt- mann, Die Urkunden Kaiser Sigmunds, (Regesta imperii XI) č. 4161.

Strana 3
1420. 3 Čís. 2. 1420, 16. července. Na hradě Pražském. Král Sigmund potvrzuje měšťanům a obyvatelům města Karlových Varů (den burgern und inwonern zue Carolszpade) všecka privilegia a listy o právech a svobodách, které obdrželi od císaře Karla IV. a krále Václava IV. — Geben uf dem hause zu Prag nach Christs geburt vierzehenhundert iare und darnach in dem zwanzigisten iare, am nechsten dinstag nach sand Marga- rethen tage, unser reiche des Vngrischen in dem vierunddreissi- gisten und des Römischen in dem zehenden iare. Per dominum Gfeorgium], episcopum Patauiensem, cancellarium, Michael de Priest, canonicus Pragensis. Kopic ze XVI. stol. v přepisu privilegií Karlovarských v archivu c. k. místodržitelství v Praze ve fasc. P. 106 sign. K. — Altmann, č. 4163. Čís. 3. 1420, 17. července. Na hradě Pražském. Král Sigmund potvrzuje manům a obyvatelům kraje Loket- ského všechny listy na výsady a práva, které jim předchůdcové jeho Jan, Karel IV. a Václav IV. byli vydali. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum faci- mus tenore presencium universis, quod venientes ad nostre maie- statis presenciam vasalli, homagiales et incole districtus Cubi- tensis nobis humiliter et cum instancia debita supplicarunt, qua- tenus ipsis eorum privilegia et litteras [per]“ serenissimos quon- dam principes dominos, videlicet Johannem, regem Bohemie et comitem Lucemburgensem, avum nostrum, necnon Karolum, Ro- manorum imperatorem semper augustum et Bohemie regem, do- minum ac genitorem nostrum, ac Wenceslaum, Romanorum et

Strana 4
4 1420. Bohemie regem, fratrem nostrum, carissimos, ipsis super eorum iuribus, libertatibus, exempcionibus, graciis et indultis data, tra- dita et concessa, datas, traditas et concessas, de benignitatis nostre clemencia approbare, ratificare et confirmare graciosius digna- remur. Nos igitur, qui vota quorumlibet iuste petencium pio semper affectu conplectimur, predictorum vasallorum nostrorum iustis et racionabilibus supplicacionibus pie moti, attendentes nichilominus ad grata atque accepta servicia nobis, predecessori- bus nostris regibus et corone Bohemie per ipsos prompte exhibita et processu temporis eo prompcius exhibenda, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato et de certa nostra sciencia ipsis universa et singula ipsorum privilegia et litteras ipsis per predictos predecessores nostros reges Bohemie super ipsorum iuribus, libertatibus, exempcionibus, graciis et indultis data, tra- dita et concessa, datas, traditas et concessas, approbavimus, rati- ficavimus et confirmavimus, approbamus, ratificamus et virtute presencium regia auctoritate Bohemie graciosius confirmamus; decernentes regia auctoritate predicta et volentes expresse, quod predicta ipsorum privilegia et littere exnunc in antea in omnibus suis punctis, sentenciis, clausulis et articulis, ac si de verbo ad verbum presentibus forent inserta et inserte, obtinere debeant perpetuam roboris firmitatem. Presencium sub nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum in castro nostro Pragensi anno Domini millesimo quadringentesimo vicesimo, decima septima die iulii, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. tIrlicesimo quarto, Romanorum vero decimo. [Na ohbu:! Per dominum GIeorgium], episcopum Patauiensem, cancellarium, Michael de Priest, canonicus Pragensis. [Na rubu: R. Henricus Fye. Orig. perg. v archivu c. k. místodržitelství v Praze (A. II, č. 124) s vel- kou římskou pečetí královskou, zavěšenou na proužku pergamenovém. V poli pečeti vyobrazen král sedě na trůně bohatě vyzdobeném s říšským jablkem v levici a žezlem v pravici. Po obou stranách trůnu a u nohou králových umí- stěno jest šest štítů se znaky jeho zemí. Kolem pečeti čte se nápis psaný go- tickou minuskulou: Sigismvndvs dei gr(aci)a -romanor(um) rex -semp(er) avgust(us) ac -hv(n)ga(rie) dalmac(ie) croac(ie) rame - s(er)vie gallicie lodo- me(r)ie cvma(n)ie - bvlgarieq(ue) rex marchio bra(n)dembvrgens(is) nec .

Strana 5
1420. 5 no(n) bohemie et luce(m)burgens(is) heres. Vyobrazení nejnovější podává Posse, Die Siegel der deutschen Kaiser II, tab. 13, č. 3. — Altmann, č. 4164. — a) per omylem písařovým vynecháno. — b) ticesimo orig. Čís. 4. 1420, 15. srpna. Na Horách Kutnách. Král Sigmund zapisuje Sigmundovi z Vartenberka a z Dě- čína v 700 kopách gr. dluhu za škody, které v službách jeho vzal, úroky dědičné z města a obyvatelů Lounských komoře královské dávané a to město jemu i dědicům jeho v obranu poroučí. Datum na Horách Kutnách l. 1420, den panny Marie na nebesa vzetí. Výpis listu s velkou pečetí v registrech zápisů z r. 1454, kdež se po- znamenává: »Ten [list] se s registry srovnal«; viz Archiv Český I, str. 545, č. 268; Altmann č. 4211. — Později král Sigmund listem s menší pečetí, daným v Krakově 18. března (v sobotu po sv. Kedrutě) 1424 témuž Sigmundovi z Var- tenberka »k dřevní sumě na Lounech a úrocích tudíž zapsané« přirazil 300 kop gr. (Výpis listu v týchž registrech, kdež se poznamenává: »Ten v registřích nalezen«; v. Arch. Č. I, str. 545, č. 269; Altmann č. 5829). V reg. zápisů na m. uv. se dokládá: »Ty listy okázal Jan z Děčína a praví, že jemu toho Lounští nevydávají, což zapsáno«. Čís. 5. 1420, 7. září. V Kutné Hoře. Král Sigmund povoluje měšťanům a obyvatelům Chebským, aby mohli v městě svém raziti drobnou minci, peníze a haléře, tak aby na groš šlo osmnácte penízů a třicet šest haléřů, kdežto do té doby z ražení malých haléřů měla obec škodu. Wir Sigmund, von gotes gnaden Rômischer kunig zu allen czyten merer des richs und zu Vngern, zu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig, bekennen und tun kunt offembar mit disem brief allen den, die in sehen oder horen lesen, das wir eygentlich underwiset sin und haben auch das in der warheite wol erfaren, das die burgere und inwonere zu Eger unser lieben getrewen von der cleynen hallermuncze wegen by in in der stat grossen gebre- chen haben und davon teglichen schaden nemen und empfahen

Strana 6
6 1420. und derworten, das sôlicher schade in derselben unserr stat zu Eger abgee und die gemeinde daselbs des genezlichen benommen werde, so haben wir mit wolbedachtem mute, gutem rate und rechter wissen dem burgermaister und rate der egenannten stat zu Eger erlawbet und gegunnet, erlawben und günnen in mit craft disz briefs und kuniglicher macht zu Behem also, das sy furbaszmer by in in der stat ein cleyne müncze in pfennyngen und in hallern, der an pfennyngen achtczehen und in hallern sechsundrißig fur einen grosschen gen und genomen werden sollen, slahen und machen môgen, so in das allernüczlichst sin wirdet. Und dise unser erlawbung sol weren als lange, biß das wir oder unser nachkomen kunig zu Behem sy nicht widerrüffen. Mit urkund disz briefs versigelt mit unserm kuniglichen anhan- gendem insigel. Geben uf dem berge zu Chutten nach Cristi ge- burt vierczehenhundert iare und dornach in dem XXten iare an unserr lieben frawen abend nativitatis, unserr riche des Vnga- rischen etc. in dem XXXIIII, des Rômischen in dem zehenden und des Behemischen in dem ersten iaren. [Na ohbu: Ad mandatum domini regis Franciscus, prepositus Boleslauiensis. [Na rubu: R. Henricus Fye. Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 363) s menší pečetí královskou zavě- šenou na proužku pergamenovém. Na pečeti spatřuje se jednohlavý orel v pravo hledící s legendou v gotické minuskule: Sigismu(n)dus - dei gr(aci)a Roma- nor(um) rex semp(er) avgustus ac Hungarie -etc rex- (Obr. v. Posse, Die Siegel der deutschen Kaiser und Könige II, tab. 13, č. 4.) — Na rubu pozna- menáno rukou XV. stol.: »Umb dy müncz die heller 18 vor 1 kreutzer«. — — Riegger, Archiv der Gesch. und Statistik von Böhmen II, str. 415; Gradl, Privilegien der St. Eger str. 22; Siegl, die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 14, č. 363; Altmann, č. 4267. — Později listem daným v Telči na Moravě 21. listopadu (am nechsten donerstag vor sandt Katherine tag) 1437 psal cís. Sigmund purkmistrovi a radě Chebské o minci v městě jejich ražené: »Als wir nechst zu Prag mit Hansen Kottenplaner, ewrm freünd und mitburger, ge- redt haben als von der müncze wegen, also ist unser meynung noch und er- louben euch und wollen, das ir solich müncz slahen lasset also, daz newn weis phennyng fur ein grossen und achczehen Egerer ouch fur ein grossen geen und komen, alslang, bisz wir mit euch zu nucz derselben unser stat und landes bas zu rate werden." Pod textem v pravo: »Ad mandatum domini imperatoris Hermanus Heecht«. — (Orig. papírový v archivu m. Chebu fasc. 216, s přiti- štěnou menší pečetí, vytlačenou v červeném vosku, pokrytém lístkem papíru).

Strana 7
1420. Čís. 6. 1420, 17. září. V Čáslavi. Král Sigmund postoupiv šefmistru, radě i vší obci na Horách Kutných městské rychtářství povoluje, aby z mince k tomu rych- tářství každý týden hřivna grošův se vyplácela potud, pokud by takový důchod pěti sty kopami grošů nebyl vyplacen. My Zigmund, z božie milosti Římský král po všecky časy rozmnožitel říše a v Uhřích, v Čechách, v Dalmacii, v Charvá- tích etc. král, vyznáváme a známo činíme zjevně tímto listem všem těm, kdož jej vidí nebo slyší, tak jakož nejosvícenější kníže pan Václav, král v Čechách, náš milý bratr ščastné paměti, od zvláštní přízni a milosti rychtářovi na Horách Kuttnách každý tejden jednu těžkou hřivnu grošuov, to jest šest a padesáte gro- šuov z té mince a jeho komory tu dával jest, tak jsme my již za takovou službu a milost, kterúž ten šephmistr, rada i obec tu na té Hoře, naši milí věrní, užitečně i požitečně učinili jsú, jim naše rychtářství tu na té Hoře v Kuttnách milostivě dali jsme tak, jakož jim naši listové, kteréž jsme my jim na to dali, jas- něji okazují. A aby oni potom štědřeji naši milost požili, také zapisujem jim tu prvé jmenovanú hřivnu v také míře, aby ji jich rychtář, kterýž nyní jest anebo v časech budúcích bude, anebo komuž oni to na jich místě poručí, tu jistú hřivnu každej tejden z naší mince na Horách Kuttnách a z naší komory tu šest plných leth pořád zběhlých od dání listu tohoto počal míti, zdvihati a ji přijímati a na jich užitek má obrátiti od nás i od všelikých bez překážky. A bylo-li by pak, že bychme my anebo naši dědici a potomní králové v Čechách tu prvé jmenovanú hřivnu od těch prvé jmenovaných šephmistra, rady i obce po šesti letech zase míti chtěli, jakož jsú pak tu jistú hřivnu prvé od nás za pět seth kop grošuov českých sobě vyplatili, tehdy my máme jim zase pět seth kop grošuov českých za to dáti a zaplatiti. A tehdy my té jisté hřivny dávati více nebudem povinni. Ale dokudž my aneb naši dědicové a potomní králové v Čechách po těch prvé jmeno- vaných šesti letech té prve jmenované hřivny pěti sty kopami groší českých od nich k nám nevyplatíme, tehdy oni mají jich

Strana 8
8 1420. rychtáři, anebo komuž oni to poručí, tu jistú hřivnu na každý týden z naší mince a komory tu na té Hoře míti, zdvihati, při- jmúti a na jich potřeby obrátiti, jakož svrchu psáno stojí, od nás a našich dědicuov a potomních králuov Českých i jinak od vše- likých bez překážky. A my přikazujem proto našemu minemejstru a urburnímu písaři na té Hoře Kuttně, kteří nyní jsou aneb v časích budúcích budú, přísně a pevně tímto listem, aby oni tomu prvé jmenovanému šephmistru, radě a obci té Hory Kuttny aneb jich rychtáři tu, kterýž nyní [jest] anebo v čase budúcím bude, anebo komuž oni to poručí, na každý týden, jakož prvé psáno jest a dotčeno, tu často jmenovanú hřivnu z naší mince a komory vyčítali, dávali a platili. A zase proti tomu také za- sahovati nemají v žádné míře v takové míře, jakož prvé psáno stojí, jakž jim milo jest naší těžké nemilosti zniknúti. S ozná- mením tohoto listu zapečetěného naší královskou přirozenou pe- četí. Dán v Čáslavi po Kristovu narození čtrnácte seth leth a po- tom v dvacátém léthě v nejprvnější outerý po svatého Kříže dni povýšení, království našich Uherského v čtvrtém a třidcátém, Římského v desátém, Českého v prvním léthě. K rozkázání pana krále Michal, kanovník Pražský. Český překlad ze XVI století v knize městského arch. Kutnohorského řečené »Transsumpta privilegiorum« na listu 28r. — Altmann, č. 4273. Čís. 7. 1420, 29. října. V Berouně. Král Sigmund stvrzuje zemský mír, který města kraje Plzeň- ského s opaty, preláty, rytíři a zemany téhož kraje uzavřela, do- voluje jednotníkům, aby statky a zajaté svých nepřátel mohli obrátiti k náhradě svých škod a k osvobození svých zajatých; zároveň dává jim právo každého přinutiti, aby přistoupil k jednotě jejich. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus

Strana 9
1420. 9 tenore presencium universis, quod cum nos cum abbatibus, pre- latis et strennuis militibus, clientibus et civitatibus districtus Plz- nensis communem unionem et lantfridum duxerimus ordinandum, sicut hoc in litera dicti lantfridi clarius est expressum, idcirco nos cum terris nostris in eodem lantfrido esse volumus ipsumque de certa nostra sciencia laudamus, approbamus et presentibus confirmamus, ipsisque assistere promittimus et volumus per effec- tum. Insuper dictis abbatibus, prelatis, militibus, clientibus et ci- vitatibus damus omne ius et plenariam potestatem in casu, si ipsi ab hostibus nostris et suis aliquas municiones et bona ceperint et captivos, quod illa ad honorem nostrum in recompensam damp- norum suorum convertere" et in liberacionem suorum captivorum, si, quod absit, aliqui capti forent. Preterea si dictus lantfridus et eorum college post lapsum dicti lantfridi aliquas diffidaciones inciderint, extunc promittimus eos et quemlibet eorum ab huius- modi impeticionibus liberare. Et hec presens unio sive lantfridus dictis prelatis, militibus, clientibus et civitatibus nullum debet in suis iuribus et libertatibus in perpetuum preiudicium importare. Precipientes districte dictis abbatibus, prelatis, militibus clientibus et civitatibus, quod quicumque, cuiuscumque condicionis extiterit, ad dictam unionem et lantfridum accedere nollet seu succursus suos nobili Bouslao de Swamberg capitaneo et ad eum deputatis prebere renueret, quod eundem capitaneus et ad eum deputati ad hoc compellere debent et possunt viis ad hoc necessariis et sicut eis videbitur expedire. Presencium sub nostri regalis sigilli appen- sione testimonio literarum. Datum Verone XXVIIII° die octobris, anno Domini millesimo quadringentesimo vigesimo, regnorum no- strorum anno Hungarie etc. XXXIIII, Romanorum undecimo et Boemie primo. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis Michael, canonicus Pragensis. [Na rubu:] R. Henricus Fye. Orig. perg. v městském museu Plzeňském (č. 105) s menší pečetí králov- skou zavěšenou na proužku pergamenovém. — a) possint schází. — Strnad, Listář král. m. Plzně I, str. 301, č. 267. — Novější, nezcela správný překlad český podal M. Hruška, Kniha pamětní král. m. Plzně, str. 23. — Altmann, č. 1306.

Strana 10
10 1420. Čís. 8. 1420, 4. prosince. Na Horách Kutných. Král Sigmund zapisuje Čáslavskému rychtáři Ondřejovi a Václavu Finderovi z Čáslavě i jejich dědicům vsi kláštera Sedlec- kého Zbislav, Rohozec a Kunice se vším příslušenstvím ve čty- řech stech kopách grošů českých, jež jim byl dlužen. Nos Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Memorie com- mendantes tenore presencium significamus quibus expedit univer- sis, quod nos quasdam villas Sbislaw, Nohosen" et Cunicz claustri Zedlicensis simul cum omnibus earum proventibus et pertinenciis, signanter vero piscinis, silvis ac utilitatibus quibuslibet, iustis ut puta et legittimis, quovis nominis vocabulo vocitatis ad easdem villas de iure spectantibus cum pleno dominio earundem nil inde excipiendo fidelibus nostris Andree iudici et Venceslao Fynder de Czaslauia, tum causa tutele, proteccionis et conservacionis ta- lium villarum, tum etenim pro quadringentis sexagenis grossorum Boemicalium, quibus ipsis in debitis obligamur, pignori duximus obligandum, ymmo obligamus et impignoramus per presentes; ita tamen, quod quandocumque nos aut nostri successores, re- ges ut puta Boemie, vel alii quorum interfuerit, de premissa summa pecunie eisdem Andree iudici et Venceslao Fynder aut ipsorum heredibus satisfecerimus aut satisfecerint, extunc ipsi aut ipsorum heredes rehabitis premissis quadringentis sexagenis grossorum easdem villas simul cum predictis earun- dem utilitatibus et pertinenciis quibuslibet predicto claustro Ze- dlicensi sine omni difficultate remittere et resignare debeant et teneantur. Et quis vel qui presentes litteras cum eorundem Andree iudicis et Venceslai Fynder bona voluntate habuerit seu habuerint, illi vel illis ius competit omnium premissorum harum nostrarum, quibus sigillum nostrum appensum est, testimonio litterarum, quas dum nobis in specie fuerint reportate, sigillo nostro maiori imperiali faciemus communiri. Datum in Montibus Chuttnys in festo beate Barbare virginis et martyris anno Do- mini millesimo quadringentesimo vigesimo, regnorum nostrorum

Strana 11
1420. 11 anno Hungarie etc. XXXIIIIto, Romanorum undecimo et Boemie primo. to [Nad textem v pravém rohu horním toutéž rukou: Comissio propria domini regis. Orig. perg. v archivu c. k. místodržitelství v Praze (A II, č. 123) se se- kretem z červeného vosku v misce z obyčejného vosku, zavěšeným na proužku pergamenovém. Na rubu rukou druhé polovice XV. stol. poznamenáno: »List od Zikmunda Pieska položený.« — a) tak orig.; v reg. zápisů nazývá se ves ta Rohozec. — Altmann č. 4349; Sedláček, Zbytky register kr. Římských a Českých č. 1098 (reg.). — V registrech zápisů sněmovní komissí r. 1454 sestavených ob- sažen jest výpis tohoto listu s poznámkou: »Ten list okázal Ondřej rychtář z Čáslavě« (v. Archiv Český II, str. 178, č. 278). — Měšťané Čáslavští společně s Nymburskými, Kolínskými, Kouřímskými a Litoměřickými přistoupili 20. května (v úterý po sv. Trojici) 1421 ke čtyřem artikulům Pražským, jak uka- zuje zápis jejich v Archivu Českém, I. str. 203, č. 16. Čís. 9. 1420, 19. prosince. V Bělé pod Bezdězem. Král Sigmund dává purkmistru, konšelům i vší obci města Plzně právo zabrati jmění měšťanů Plzeňských, kteří přistoupivše k husitství z města odběhli. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus tenore presencium universis, quod animo deliberato sanoque fi- delium nostrorum accedente consilio et de certa nostra sciencia universa et singula bona, in quibuscunque consistant, quorundam civium Pylsnensium, qui nephande secte Wiklephice pravitate notabiliter maculati a civitate ipsa, suis ibidem derelictis heredi- tatibus, profugerunt, ea magistro civium, consulibus, iuratis et communitati civitatis Pilsnensis, fidelibus nostris dilectis, qui in fide orthodoxa et catholica veraque fidelitate constanter hactenus perstiterunt, dedimus et donavimus, virtuteque presencium regia auctoritate Boemie graciosius donamus et damus per ipsos ha- benda et tenenda et in usus dicte civitatis libere convertenda ac pro reformacione murorum et fossatorum eiusdem civitatis effec- tualiter inpendenda tamdiu, quousque id ipsum nobis placuerit et

Strana 12
12 1420. illud non duxerimus revocandum. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio literarum. Datum in Alba aqua anno Domini MCCCC° vigesimo, decimo nono die decembris, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. XXXIIII°, Romanorum vero un- decimo et Boemie primo. Ad mandatum domini regis Michael, canonicus Pragensis". Opis ze XVII. stol. v Tannerově rukopise č. 113 na l. 34r (B) a v knize privilegií Plzeňských č. 154 na l. 92v (C) v museu města Plzně za nápisem: »Donatio bonorum civium Pelsnensium, qui a fide catholica desciverunt, et hoc in usus civitatis.« — Strnad, Listář kr. m. Plzně I, str. 302, č. 268. — Sedláček, Zbytky register králův Řím. a Českých str. 156, č. 1102. — Altmann č. 4360. — a) Ad mandatum — Prag. nemá C. Čís. 10. 1420, 29. prosince. V Mostě. Král Sigmund dává své svolení, aby Jakub Hauer a Petr Silberfus směli svůj díl rychtářství městského v Mostě postoupiti Hanuši Eberhartovi, měšťanu Mosteckému, jemuž je potvrzuje i se vším příslušenstvím. Wir Sigmund, von gotes gnaden Romischer kunig czu allen czijten merer des rijchs und zu Vngern, zu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig, bekennen und thun kunt offenlich mit dissem brieve allen den, dye in sehen ader horen lesen. Wann Jacob Hawer und Peter Silberfus, unsere lieben getrewen, ires teils des gerichts zu Brux Hans Eberharten, burger zu Brux, unserm lieben getrewen, abgetreten und im das ufgegeben haben, seyn wir von wegen derselben Jacobs, Peters und Hansen myt diemutigem fleysse gebeten, das wir zu solicher abetretunge und ufgebunge des ege- nanten ires teils, das sy in dem egenanten gerichte haben, unsern gunst und guten willen zu geben und ouch denselben teile dem egenanten Hansen zu bestetigen und confirmirn gnediclich ge- ruchten. Des haben wir angesehen derselben Jacobs, Peters und Hansen fleissige bete und ouch dienste und trewe, die sy uns und ouch der cronn zu Behem oft und dicke getan haben, teglich tun und furbas in kunftigen czijten tun sollen und mogen, und haben

Strana 13
1420. 13 dorumb myt wolbedachtem mute, gutem rate, rechter wissen zu der abetretunge und ufgebunge des egenanten gerichts myt seynen zugehorungen unsre gunst und guten willen gegeben und ouch dasselb gerichte dem egenanten Hansen gnediclich bestediget und confirmiret, besteten und confirmiren in das in craft diss brieves und kuniglicher macht zu Behem, also das er und seyne erben und nachkomen das egenante gerichte gancz myt allen und igli- chen seynen renten, czinsen, nuczen, freyheiten, eren und ouch sust myt allen czugehorungen, woran die gelegen synt und wie man die myt sunderlichen worten genennen mage, die von alders dorczu gehort haben und noch gehoren, haben, halden und be- sitzen sollen und mogen, als das die egenanten Jacob und Peter bisher ynnegehabt und besessen haben und das an sy komen ist, und ouch dasselbe gericht furbas vorkawfen, vorsetzen, vorwechseln, vorpfenden adir sust in seynen nucz wenden, so im das allernucz- lichste seyn dunken wirdet, von allermeniglich ungehindert. Und gebieten dorumb allen und iglichen unsern amptlewten, wo die gesessen synd, und nemlichen unserm burggraven zu Brux, burger- meister, schepphen und burgern gemeynlich der stat doselbst, die nu synd adir hyrnach seyn wirden, unsern lieben getrewen, ernst- lich und vesticlich myt disem brive, das sy den egenanten Hans Eberharten und seyne erben und nachkomen an dem egenanten gerichte und seynen zugehorungen, als oben geschriben stet, keyn irrsal, infelle ader hindernusse tun, brengen, machen, noch von nymandte tun, brengen und machen lassen in dheynweys, sunder sy dorbey von unsern wegen getreulich hanthaben, schutzen und schirmen, als lieb in sy, unsre swere ungnad zu vermeyden. Myt urkunt diss brieves versigelt myt unserm kuniglichen anhan- genden insigel. Geben zu Brux am suntag nach des heiligen Crists tag nach gots geburt vyerczehenhundert iar und dornach in dem eynundezwenczigisten iare, unserer rîche des Hungrischen etc. in dem XXXIIIIten, des Romischen in dem eylften und des Behemischen in dem ersten iaren. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Franciscus, prepositus Boleslauiensis. [Na rubu:] R. Henricus Fye. Orig. perg. v archivu m. Mostu. Pečeť druhdy přivěšená na proužku perg. utržena a ztracena. Na rubu pozdější rukou poznamenáno: »Primum Sigismundi

Strana 14
14 1420. caesaris privilegium a°. 1421. Confirmiert dem Hans Eberhart die gerichte.« — Schlesinger, Stadtbuch v. Brüx, str. 77, č. 169. — Altmann, č. 4388. Čís. 11. 1420, 30. prosince. V Mostě. Král Sigmund potvrzuje purkmistru i vší obci města Mostu práva a svobody, jež mají od předešlých králův Českých. Wir Sigmund, von gotes gnaden Rômischer kunig zu allen zijten merer des richs und zu Hungern, zu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig, bekennen, und tun kunt offembar mit diesem brief allen den, die in sehen oder hôren lesen, das fur uns kom- men sind der burgermeistere, rate und burgere gemeinlichen der stat zu Brüxe, unsere lieben getrewen, und baten uns mit fleisse, das wir in ire privilegia, handvesten und brieve, die sy von se- liger gedechtnuss unsern vofarn, kunigen zu Behem uber ire freyheyte, gnaden und guten gewonheyten herbracht und erwor- ben haben, bestetigen, vernewen, bevesten und confirmieren gnediclich gerüchten. Des haben wir angesehen, und eygentlich betrachtet ire fleissig bete und auch getrewe, nucze und unver- drossen dienste, die die vorgenanten burgere und stat zu Bruxe seliger gedechtnuß dem allerdurchleuchtigisten fursten und heren, hern Karl, Rômischen keyser zu allen zijten merer des richs und kunig zu Behem, unserm lieben heren und vatter, unserm lieben bruder kunig Wenczlawen ofte williclichen und nüczlichen ge- tan haben, uns teglichen tun und furbaß desterbaß tun sollen und mogen in kunftigen zijten; und haben mit wolbedachtem mûte, rate unserer fursten und getrewen und von rechter wissen denselben burgern und irer stat alle und igliche ire privilegia, handvesten und brieve die sy von unsern vorfarn kunigen zu Behem uber ire frijheyte, gnaden und rechte und gûte gewon- heite rechte und redlichen herbracht und erworben haben, es sij uber erbe, eygen, lehen, pfantschaft oder sust anderley sachen, welicherley die sind, der sy in gerûlicher und nüczer gewere seint, bestetigt, vernewet, bevestiget und confirmiert, bestetigen und confirmiern in die von kuniglicher macht zu Behem in craft

Strana 15
1421. 15 diß briefs und meynen seczen und wôllen, das alle sôlich privi- legia, handvesten und brieve volkomen volle und gancze macht haben und halden sollen in aller dermaßen, als sy hierinne von worte und zu worte sunderlich geschrieben weren. Und gebieten dorumb allen und iglichen burggraven, hauptleuten, amptleuten und sunderlich dem undercamrer unsers kunigrichs zu Behem, der nû ist oder in zijten wirdet, und sust allen andern unsern und des kunigrichs zu Behem undertanen und lieben getrewen ernstlich und vesticlich mit diesem brieve, das sy die egenanten unser burgere und stat zu Bruxe, unsere lieben getrewen, wider solich unser bestetigung an iren gnaden und freiheyten nicht hindern noch die irren in dheinwis, sunder sy dabij getrulichen und ungehindert bliben lassen, als liebe in sey unser sware un- gnade zu vermiden. Mit urkund diß briefs versigelt mit unserm kuniglichen anhangenden insigel. Geben zu Brüxs nach Cristi geburt vierczehenhundert iare und dornach in dem einundezwein- tzigisten iare, am nechsten montag nach dem heiligen Cristtag, unserr riche des Vngrischen in dem vierunddrißigsten, des Rô- mischen in dem eylften und des Behemischen in dem ersten iaren. INa ohbu: Ad mandatum domini regis Franciscus, prepositus Boleslauiensis. [Na rubu:] R. Henricus Fye. Orig. perg. v archivu m. Mostu s porouchanou pečetí královskou zavě- šenou na proužku pergamenovém. Na rubu pozdější ruka poznamenala: »Se- cundum Sigismundi caesaris privilegium a. 1421. Ist gemain confirmation aller vorerlangter privilegien." — Schlesinger, Stadtb. v. Brüx str. 78, č. 170. — Altmann č. 4389. Čís. 12. 1421, 8. ledna. V Litoměřicích. Král Sigmund potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Kadaně výsady a listy, které byli obdrželi od předešlých králů, zejména od Přemysla Otakara II, Jana, císaře Karla IV. a krále Václava IV. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie. Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Tociens regie

Strana 16
16 1421. celsitudinis sceptrum extollitur et ipsius status solidius roboratur, quociens devotorum fidelium vota benigno respiciuntur affectu et ad ipsorum iura, libertates servandas ac comoditates augendas graciosus et pius principis animus invenitur. Cum enim omnis gloria sive potencia principatus in subditorum precipue consistat solidata fortunis, expediens arbitramur et congruum, ut simus subiectis in iusticia faciles et ad graciam liberales. Noverit igitur presens etas et futuri temporis successura posteritas, quod nos integre fidei puritatem, qua magister civium, consules, iurati tota- que comunitas civitatis nostre Cadanensis, fideles nostri dilecti, erga nos claruerunt, graciosius attendentes, devotis quoque et vo- tivis ipsorum supplicacionibus favorabiliter inclinati, ipsis non per errorem aut improvide, sed animo deliberato sanoque fidelium ac procerum nostrorum accedente consilio omnia et singula ipsorum privilegia et litteras per ipsos a serenissimis et illustribus quon- dam dive recordacionis dominis et principibus Boemie regibus, et signanter Ottakaro, Johanne avo, Karolo, Romanorum imperatore, genitore, necnon Wenceslao, fratre, predecessoribus nostris caris- simis, super ipsorum iuribus, graciis, libertatibus, consuetudinibus et indultis obtenta et obtentas approbavimus, ratificavimus, inno- vavimus et confirmavimus, approbamus, ratificamus, innovamus et virtute presencium regia auctoritate Boemie et de certa nostra sciencia graciosius confirmamus. Decernentes et presentibus regio statuentes edicto eadem privilegia et litteras, per prefatos cives civitatis nostre Cadanensis a serenissimis et illustribus quondam dive recordacionis principibus et regibus Boemie, predecessoribus nostris, super ipsorum iuribus, graciis, libertatibus, consuetudi- nibus et indultis sic, ut prefertur, obtenta et obtentas, in singulis ipsorum punctis, sentenciis, clausulis et articulis, ac si de verbo ad verbum presentibus inserta seu inserte forent, ex nunc in an- tea perpetuis temporibus inviolabilis obtinere roboris firmitatem. Mandantes universis et singulis regni nostri Boemie nobilibus, baronibus, officialibus, capitaneis, burggraviis, et signanter sub- camerario, necnon ceteris regni nostri Boemie subditis et fidelibus, qui sunt seu pro tempore fuerint, firmiter et districte, quatenus ipsi magistrum civium, consules, iuratos et comunitatem predicte civitatis nostre Cadanensis in ipsorum iuribus, graciis, libertati- bus, consuetudinibus et indultis non impediant nec impediri per

Strana 17
1421. 17 quempiam paciantur, quin pocius ipsos iuxta predictorum suorum privilegiorum et litterarum continenciam circa hoc manuteneant, protegant, defendant et efficaciter tueantur, prout indignacionem nostram gravissimam voluerint arcius evitare. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum in Leuthmericz anno Domini millesimo quadringentesimo vigesimo primo, proxima quarta feria post festum Epyphaniarum Domini, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. tricesimo quarto, Ro- manorum undecimo et Boemie primo. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Franciscus, prepositus Boleslauiensis. [Na rubu:) R. Henricus Fye. Orig. perg. v archivu m. Kadaně (č. 6. lit. HH). Pečeť, jež visela na proužku pergamenovém, utržena a ztracena. — Altmann č. 4430. Čís. 13. 1421, 9. února. Ve Stříbře. Král Sigmund potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Stříbra privilegia, která jim udělili předešlí králové Čeští, zejména Jan, Karel IV. a Václav IV. Sigismundus, dei gratia Romanorum rex semper augustus ac Hungariae, Boemiae, Croaciae etc. rex. Ad futuram rei me- moriam. Etsi regiae dignitatis benigna sublimitas se cunctis fi- delibus exhibet gratiosam, illis tamen uberius gratiae suae favores consuevit porrigere, quorum fidem et immotae fidelitatis ac vir- tutis constantiam in augendis suis profectibus ab experto didicit notitia clariori. Sane accedentes ad nostrae maiestatis praesentiam providi magister civium, consules, iurati cives et tota communitas nostrae civitatis Misae, fideles nostri dilecti, maiestati nostrae humiliter supplicarunt, quatenus ipsis universa iura, libertates, gratiarum praerogativas, literas et privilegia a serenissimis prin- cipibus olim Joanne, Boemiae et Poloniae rege ac Lucemburgensi comite, consanguineo, Carolo quarto, Romanorum imperatore, patre, et Wenceslao, fratre, nostris carissimis, divis regibus Boemiae, da-

Strana 18
18 1421. tas, donatas et gratiose concessas ratificare, innovare et confirmare de solita nostrae regiae benignitatis clementia dignaremur. Nos ita- que consideratis attente multorum virtutum probitatumque meritis ac immotae fidei et fidelitatis observantiae puritatem, quibus nobis et coronae nostrae regiae Boemicae praefati magister civium, con- sules, iurati cives et tota communitas nostrae civitatis Misae multi- plicibus virtuosis actibus placuerunt ac placere possunt et debe- bunt tanto ferventius in futurum, quanto largioribus gratiarum muneribus se senserint consolatos, praedictis eorum supplicationi- bus favorabiliter inclinati, universa et singula iura, privilegia, litteras, gratiarum praerogativas et libertates a praefatis serenis- simis principibus olim Joanne, Boemiae et Poloniae rege ac Lu- cemburgensi comite, consanguineo, Carolo, quarto Romanorum imperatore, patre, et Wenceslao, fratre, nostris carissimis, divis regibus Boemiae, eisdem ac eorum progenitoribus et succesoribus universis totique civitati nostrae praedictae gratiose datas, do- natas et concessa in omnibus et singulis earum sententiis, clau- sulis, articulis ac expressionibus atque punctis, ac si in praesen- tibus de verbo ad verbum forent signanter et nominatim expressae, non improvide neque per errorem, sed animo deliberato ac de plenitudine nostrae regiae potestatis et gratia speciali approbavi- mus, ratificavimus, innovavimus et confirmavimus, quin imo ap- probamus, ratificamus, innovamus et de certa nostra scientia tenore praesentium confirmamus, decernentes et volentes expresse huiusmodi iura, privilegia, gratiarum praerogativas, libertates et literas temporibus perpetuis plenam roboris firmitatem inviola- biliter obtinere. Praesentium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio literarum. Datum in nostra civitate Misa praedicta die dominico proximo post festum beatae Dorotheae virginis et martyris anno Domini millesimo quadringentesimo vigesimo primo, regnorum nostrorum anno Hungariae etc. tricesimo quarto, Ro- manorum undecimo et Boemiae primo. Ad relationem Johannis de Rysenberg Ladislaus de Czhap, vicecancellarius. Rta Opis obsažen v konfirmaci privilegií císaře Leopolda I, d. v Ebersdorfu 18. července 1668, jejíž orig. se chová v archivu m. Stříbra.

Strana 19
1421. 19 Čís. 14. 1421, 16. února. V Litoměřicích. Král Sigmund stvrzuje purkmistru a měšťanům města Litomě- řic smlouvu, kterou od Petra Kapléře koupili rychtářství městské se všemi právy a důchody, jež podle práva Magdeburského k němu patří. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Vngarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus tenore presencium universis, quod cum magister civium et cives civitatis nostre Leuthomericensis, fideles nostri dilecti, iudicium eiusdem civitatis Luthomericensis cum eius iuribus et usufructibus a nobili Petro Keppler, fideli nostro dilecto, et conmissariis suis nobilibus Wenceslao de Duba, subcamerario regni Boemie, Johanne Keppler, ipsius Petri patruo, et honorabili Henzlino de Suleyowicz ad hoc faciendum plenam facultatem habentibus iusto et legittimo interve- niente empcionis et vendicionis contractu pro se et civitate Leutho- mericensi emerint et comparaverint, nobis humiliter supplicantes, quatenus ad empcionis et vendicionis contractum iudicii supradicti inter ipsos in nostra presencia factum legittime, ut prefertur, consensum nostrum regium adhibere idemque iudicium ipsis et civitati ipsorum applicare, unire et annectere graciosius dignare- mur; nos igitur, qui vota quorumlibet iuste petencium pio semper affectu conplectimur, cupientes predicte civitatis nostre Leutho- miricensis condicionem facere meliorem, ut eadem civitas in suis turribus et fossatis debite reformata ab hostium incursibus tuta fiat, animo deliberato, sano fidelium nostrorum accedente consilio et de certa nostra sciencia ad predicti iudicii empcionis et vendi- cionis contractum factum legittime, ut prefertur, consencientes benignius ipsum iudicium magistro civium et civibus predicte civitatis Leuthomericensis, presentibus et futuris, omni eo iure et titulo, quo prefatus Petrus Keppler predictum iudicium hactenus habuit, tenuit et possedit, applicavimus, annexuimus et univimus, applicamus et annectimus virtute presencium regia auctoritate Boemie graciosius et unimus. Decernentes regia auctoritate pre- dicta et volentes expresse, quod prefati cives civitatis Luthomeri- censis, qui nunc sunt seu pro tempore fuerint, eiusdem civitatis iudicium iuxta iura ipsorum civitatis Magdeburgensis ab antiquo

Strana 20
20 1421. observata cum suis penis, emendis, iuribus, emolimentis et utili- tatibus ac aliis suis pertinenciis universis, exnunc in antea ha- bere, tenere et possidere debeant pacifice et quiete, impedimentis quorumlibet penitus procul motis. Mandamus igitur subcamerario regni nostri Boemie ac aliis nostris officialibus, subditis et fidelibus, presentibus et futuris, firmiter et districte, quatenus prefatos cives nostros Leuthomericenses in predicto ipsorum iudicio et eius execu- cione et exercicio debito et consueto nequaquam impediant nec impediri per quempiam paciantur, quin pocius circa hoc nostro nomine protegant efficaciter et defendant, prout indignacionem nostram gravissimam voluerint arcius evitare. Presencium sub no- stri regalis sigilli appensione testimonio literarum. Datum Leutho- mericz anno Domini millesimo quadringentesimo vicesimo primo, sexta decima die februarii, regnorum nostrorum anno Vngarie etc. tricesimo quarto, Romanorum undecimo et Bohemie primo. Opis z XV. stol. v rukop. musea král. Českého sign. 24. G. 12, na l. 25v a 62v za nápisem: »Litera maiestatis super empcionem iudicii.« Za tím na l. 63r následuje český překlad za nápisem: »Majestát na kúpenie rychty«, v němž se praví, že Litoměřičtí koupili rychtu »od urozeného Petra Kapléře«. — Alt- mann č. 4460. * Čís. 15. 1421, 17. února. V Litoměřicích. Král Sigmund odpouští měšťanům Litoměřickým vinu, které se dopustili tím, že proboštovi Zdislavu ze Zvířetic, jenž byl přívržen- cem strany husitské, zbořili dům na předměstí Litoměřickém stojící. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus tenore presencium universis, quod cum alias in regno nostro Bohemie secta Wiccleffistarum pullulare incepisset crevissetque successu temporis, prout adhuc, proch dolor, magis ac magis cres- cendo invalescit, quidam Zdislaus de Zwierzeticz, prepositus Leutho- mericensis, eadem secta Wiccleffica nimis infectus eandem sectam fovendo, ubicumque potuit, dilatavit et promovit civesque nostros Leuthomericenses fideles et catholicos, moribus et secte sue dum sensisset contrarios, exosos habens dampna et dispendia, undecum- que potuit, cum summo studio procuravit, mallens, sicut accepi-

Strana 21
1421. 21 mus, civitatis predicte et suorum incolarum iacturam et perdi- cionem, quam aliam rem eis favorabilem procurare. Verum idem cives futuris periculis sibi pretextu prefati Zdislai minantibus precavere cupientes civitatique et sibi de remedio oportuno, pro- ut expediebat, cogitantes, domum predicti prepositi in suburbio Leuthomericensi sitam decentibus edificiis erectam et ad capi- endum homines ipsis civibus nocere valentibus aptam, ad quam prefatus Zdislaus Wiccleffistas intromittere disposuerat, funditus everterunt. Supplicaverunt igitur nostre celsitudini prefati cives Leuthomericenses, quatenus ipsos de nostra benignitate regia dignaremur absolvere, si quam penam racione eversionis predicte domus erga nos incurrissent, et supportare ab aliorum questioni- bus, qui eos in antea premissorum occasione quovismodo impetere niterentur. Nos vero considerantes pure fidei constanciam, arden- tem devocionis zelum et multa rerum et personarum pericula, quibus prefati cives Leuthomericenses sancte Romane ecclesie et nobis fideliter adherentes placuerunt, placent cottidie et placere poterunt et debebunt in futurum, animo deliberato et de certa nostra sciencia et auctoritate nostra regia Bohemie prefatos cives Leuthomericenses ab omni noxa et culpa, in quibus ipsi destru- endo et evertendo predictam domum contra nos deliquerunt, ab- solvimus penitus et absolutos reddimus per presentes; inhibentes universis et singulis nostris officialibus regni nostri Bohemie ac aliis cuiuscumque gradus et condicionis hominibus, ne predictos cives Leuthomericenses exnunc in antea pretextu prefate domus impetant, impediant seu offendant quoquomodo, prout indignaci- onem nostram gravissimam voluerint arcius evitare, salvis tamen iuribus alienis. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Leuthmericz anno Domini millesimo quadringentesimo vicesimo primo, decima septima die februarii, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. XXXIIII°, Romanorum undecimo et Bohemie primo. [Na ohbu:! Ad mandatum domini regis Michael, canonicus Pragensis. [Na rubu:] R. Henricus de Fye. Orig. perg. v archivu m. Litoměřic (č. 22, staré č. 26) s menší pečetí krá- lovskou na perg. proužku zavěšenou. Na rubu rukou XV. století: Absolucio

Strana 22
22 1421. super inpeticione et destruccione domus prepositi Nowe civitatis. Aa. — Altmann č. 4462. — Litoměřičtí brzo potom 29. května 1421 byli nuceni poddati se Praža- nům (Tomek, Dějep. m. Prahy IV, str. 157) a přistoupiti ku čtyřem artikulům Pražským. Zápis, kterým »purgmistr, rychtář, konšelé i všecka obec města Lutho- měřicského« zavázali se »ku pánóm Pražanóm«, zachoval se v současném přepisu v nejstarší knize pamětní Litoměřické z r. 1341 na l. 21v a souhlasí do slova se zápisem Čáslavských, jenž jest otištěn v Arch. Českém I, str. 203. Zavazo- vali se Sigmunda nemíti za krále »pro jeho nehodnosti«, dále »ižádných úřed- níkóv v městě našem nepřijímati ani pod ně slušeti, než ty, kteříž nám od pánuov Pražských vysláni, dáni a usazeni budú, v ty slušeti a jich poslúchati máme, se všemi požitky dřieve na krále a úředníky jeho spravedlivě slušejie- ciemi zřieti a hleděti, nikam z země v nižádných přiech na vyššie právo se neodmietajíc beze všeho odpieránie tak dlúho, doniž by pán buoh všemohúcí této koruně České pána a krále nedal, a ten s jednostajným svolením všie obce Českého královstvie nedošel korunovánie řádného a v této zemi obyčejného«. — Pražané potom dosadili za hejtmana Litoměřického Hynka z Valdštýna (Palacký, Urk. Beitr. I, str. 122) a 19. července 1424 postoupili knížeti Sigmundovi Korybutovi »města Litoměřic i s tiem se vším zbožím, což k tomu městu od staradávna příslušie« (Archiv Český, I, str. 219). Čís. 16. 1421, 31. března. Ve Znojmě. Král Sigmund dává rychtáři Budějovickému Sigmundovi Klaricovi (Sigismundo Claricz, iudici in Budweys) odběžné statky dvou měšťanů Budějovických, Pechy Stytela a Konráda z Vod- ňan, kteří se připojili k Husitům. Datum Znoyme anno Domini millesimo quadringentesimo vigesimo primo, ultima die marcii, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. trigesimo quinto, Ro- manorum vero undecimo et Boemie primo. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis d. GLeorgio], episcopo Patauiensi, cancellario, referente, Franciscus, prepositus Boleslauiensis. [Na rubu:] R. Henricus Fye. Orig. perg. v archivu národního Musea v Pešti, s menší pečetí královskou na perg. proužku zavěšenou. — Palacký, Urk. Beiträge z. Gesch. d. Husiten- krieges I, str. 68, č. 71; Altmann č. 4498. — Témuž Sigmundovi Klaricovi, rychtáři v Budějovicích, postoupila 24. srpna 1425 Markéta Francinová vše- chen plat v Třebíně (v. Archiv Český I, str. 58).

Strana 23
1421. 23 Čís. 17. 1421, 21. června. V Prešpurce. Král Sigmund dává purkmistru, radě i vší obci města Budě- jovic moc, aby se zmocnili k obci odběžného zboží těch, kteří město v nynější nouzi opustili. Wir Sigmund, von gotes gnaden Romischer kunig zu allen czijten merer des rijchs und zu Vngern, zu Behem etc. kunig, embieten dem burgermeister, rate und burgern gemeynlich der stat zu Budweys, unsern lieben getrewen, unser gnad und alles gut. Lieben getrewen! Als ettliche ewre mitburger von euch ge- czogen seyn, on ewer urlawb, und in ewern noten euch verlassen, und iren nucz und gemach gesucht, und domyt andere ewer myt- burgere czweyfelhaftig gemacht haben, also gebieten wir euch ernst- lich und vesticlich myt diesem brive, das ir euch derselben lewte gut, farend und unfarend, woran das ist, an unser stat under- wynden und das an der stat nucz und fromen wenden sollet; und wer under euch furbas also tete, dem tut ouch desgleichen, das sich andere ewer mytburgere doran stossen, und tut dorin nicht anders. Geben zu Prespurg am sunabend vor sant Johans bapti- sten tag, unserr rijche des Vngrischen etc. in dem XXXV, des Romischen in dem XI, und des Behemischen in dem ersten iaren. Ad relacionem domini Johannis de Swihow Michael, canonicus Pragensis. Orig. pap. v archivu nár. musea v Pešti. Na rubu poznámka rukou XV. století: Litera domini regis super illis, qui auffugerunt a civitate tempore hus- sitarum. — Palacký, Urk. Beitr. z. Gesch. d. Hus. II, str. 496; Altmann č. 4564. — Král Sigmund brzo potom dne 28. září uzavřel v Prešpurku s rakou- ským vévodou Albrechtem V. smlouvy rodinné a dědičné, kterými dceru svou Elišku zasnoubil Albrechtovi a mezi jiným se zavázal, že mu v summě 200.000 dukátů, které Albrecht vydal na války s Husity, postoupí v Čechách město Budějovice a na Moravě zámky a města Jihlavu, Znojmo, Jemnici a Poho- řelice (Budweis die stat, Yglaw die stat, Znoym stat und slosse, Jempicz die stat und Pohorlicz die stat) v zástavu, kteréžto postoupení mělo býti uskuteč- něno do sv. Martina 111. listopadu] l. 1421. (Fr. Kurz, Oesterreich unter K. Albrecht dem Zweiten II, str. 37 a 322. Altmann č. 4613.) Města moravská složila vévodovi Albrechtovi V. přísahu věrnosti počátkem roku 1422 (v. Bret- holz, Die Ubergabe Mährens str. 41), avšak Budějovičtí učinili tak teprvé kon-

Strana 24
24 1421. cem téhož roku. — Král Sigmund ustanovil už r. 1420 Lipolta Krajíře z Krajku (den edeln Leupolden von Krey) vojenským hejtmanem města Budějovic, na- řizuje ze Svídnice 25. dubna 1420 purkmistru, radě i měšťanům, aby jej s vojenským lidem do města pustili a jeho se věrně přidrželi. (Orig. v archivu m. Budějovic; Palacký, Urk. Beitr. z. Gesch. d. Husit. I, str. 27. Altmann č. 4127). V druhém listě d. v Hradci Králové 9. května (zu Gretz am nunten tag des mondes mayen) 1420 chválí S. Budějovické za jejich věrnost píše jim: »ewer trewe, die ir uns mit rechter stetikeit bewizt habt und noch teglich bewiset, der wir an euch genug geczeugnus haben, danken wir euch und wollen euch der ouch nymmer vergessen« a sděluje že psal »dem edeln Lewpolten Kreyer, unserm diener und lieben getruen, das er guter gesellen genug ufnem, der er sicher sy, das sy mitsampt euch im die stat wol helfen behuten«. (Orig. pap. v archivu nár. musea v Pešti. Altmann č. 4133). Listem d. v Prešpurku 1. října 1421 žádal Sigmund vévodu Albrechta, aby vyplatil Leopoldovi Krajířovi 3000 zl. uh. a přirazil tuto sumu k sumě zástavní (Alt- mann č. 4628). — O sporech, které měl p. Oldřich z Rožmberka s tímto král. hejtmanem Krajířem v únoru r. 1421, srovn. Arch. Český III, str. 5 násl. — V listě d. v Brně dne 5. května (am nechsten montag vor dem heiligen pfingstag) 1421 píše král Sigmund opět Budějovickým, aby se ve válkách s husity spravovali tímto hejtmanem a slibuje, že se jim za jejich věrnost osvědčí vděčným (Orig. v archivu m. Budějovic; Palacký, Urk. Beitr. z. Gesch. d. Husit. I, str. 89; Altmann č. 4527). — Rakouský vévoda Albrecht teprve listem d. ve Vídni 24. prosince 1422 nařizoval »Leupolten von Kreyg unserm haubtman zu Budweis«, aby zanechal půtky s Oldřichem z Rožm- berka až do urovnání rozepře mezi nimi (Palacký, Urk. Beitr. I, str. 278), a listem d. ve Vídni dne 8. června (an samstag nach sant Erasims tag) 1426 psal »Leupolten von Kreyg, unserm gegenwürtigen hauptman zu dem Budweis, — von der zedeln wegen, so die leut, die in die stat daselbs zum Budweis und daraus handelnt, nemen müssen«, že tím měštané Budějovičtí i venkované, kteří do města vozí potraviny, jsou velmi obtěžováni, a že proto takové braní cedulí zrušuje; avšak hejtman má nad tím bdíti, »daz solch leut, die von ver- raterey wegen zu besorgen sind, in die stat nicht werden gelassen« (Orig. pap. v archivu m. Budějovic). Roku následujícího svěřil však Albrecht správu hejt- manství Oldřichovi z Rožmberka, jak vysvítá z listu jeho poslaného z Vídně dne 30. dubna (an mitichn vor sant Philip und sant Jacobs tag) 1427 purk- mistru, rychtáři a radě m. Budějovic, v němž se praví: »Wir lassen ew wissen, daz wir dem edeln, unserm besunder lieben Vlreichen von Rosenberg die haubt- manschaft unserer stat daselbs zu dem Budweis zu verwesen empholhen haben. Davon emphelhen wir ew und wellen gar ernstleich, wenn sich derselb von Rosemberg der yeczgenanten haubtmanschaft underwinden werde, daz ir im denn von unsern wegen in allen sachen beistendig und gehorsam seit, als ir vormaln aim haubtman daselbs getan habt, doch uncz an uns«. (Kopie v arch. musea kr. Českého z orig. druhdy v archivu m. Budějovic). Někdejší hejtman Lipolt z Krajku (Leupold von Kreyg) listem d. ve Vídni 24. dubna 1428 osvědčil, že vévoda Albrecht nahradil jemu i služebníkům jeho všechny škody (v. Lichnowsky, Gesch. des Hauses Habsburg str. CCXXXIII, č. 2638). V téže

Strana 25
1421. 25 době chystala se v hejtmanství města Budějovic nová změna, neboť vévoda Albrecht listy d. ve Vídni 18. a 20. června 1428 oznamoval purkmistru a radě m. Budějovic, že poradiv se s vyslanými jejich a též se šlechtou rakouskou, »wellen auch ew in kurcz mit ainem haubtman und voll fursehen«, a potom listem d. ve Vídni 30. července 1429 psal purkmistru, rychtáři, radě a mě- štanům m. Budějovic: »daz wir unserm getrewen Jorgen dem Muldorf die haupt- manschaft zum Budweis zu verwesen empholhen haben« (Orig. v archivu m. Budějovic; Palacký, Urk. Beitr. I, str. 630 a 631, II, str. 51, též Kurz, Oesterreich unter K. Albrecht d. Zweiten II, str. 328). Avšak r.1430 i tento hejtman odstoupil, jak vysvítá z listu Albrechtova d. ve Vídni 25. května 1430, v němž vévoda sděluje Budějovickým, že k žádosti jejich »wellen wir ew in kürcz einen haubt- man schickhen« (Orig. v archivu m. Budějovic; Palacký na m. uv. II, str. 145). Čís. 18. 1421, 2. října. V Prešpurce. Král Sigmund zamýšleje táhnouti do Čech slibuje purk- mistru, rychtáři, radě a obci města Budějovic, že netoliko vyhoví jejich žádosti a sprostí je dluhů, jimiž jsou židům povinni (von solicher schuld, die ir den Juden, unsern camerknechten, schuldig bleibet, ledig zu machen), nýbrž i že pro jejich věrnost k němu a stálost ve víře chce jim také jinými velikými milostmi vděčnost svou projeviti (so wollen wir durch solicher bestendikeit willen, als ir in grossen anfechtungen und stôssen in dem cristenlichen gelauben und bey uns stete, veste und unverrukt bliben und be- standen seyt und auch swere kôste und zerunge getragen habt, euch nicht allein in den sachen, sunder auch in andern vil grôs- sern sachen gnediclichen bedenken und uns gegen euch mildic- leich beweisen). — Geben zu Pressburg des donrstags nach sant Jeronimi tage, unserr reiche des Vngrischen in dem XXXV, des Romischen in dem XII und des Behemischen in dem andern iaren. Per dominum Johannem de Swihow Franciseus, prepositus Strigoniensis. [Zevně:] Dem burgermeister, richter, rate und der gmein der stat zum Budweis, unsern liben getrewen. Orig. pap. v archivu národního Musea v Pešti. — Palacký, Urk. Beitr. zur Gesch. d. Hussit. I, str. 155; Altmann č. 4629.

Strana 26
26 1422. Čís. 19. (Padělek.) 1421, 21. prosince. V poli před Kutnou Horou. Král Sigmund zapisuje Oldřichovi z Rožmberka města Pra- chatice a Volary, k proboštství a kanovnictví Vyšehradskému druhdy příslušející, se clem a vším příslušenstvím ve třech tisí- cích kopách grošů českých za útraty, jež měl ve službách jeho ve válce s Husity. Datum in campis Montibus Cutnis anno Domini millesimo quadringentesimo vigesimo primo in die Thome, regno- rum nostrorum anno Hungarie etc. tricesimo quinto, Romanorum duodecimo, Bohemie vero secundo. Ad mandatum domini regis Michael, prepositus Boleslauiensis. Listina v úpravě originálu na perg. v knížecím archivu Prachatickém, s vel- kou pečetí královskou na proužku perg. zavěšenou. — Altmann č. 4684. — Listina jest padělána z rozkazu pana Oldřicha z Rožmberka, jak dokazuje Val. Schmidt v Mitth. d. Ver. f. Gesch. d. Deutsch. in Böhm. XXXIII (1895) str. 187 a Fr. Mareš v Českém časop. hist. I (1895), str. 376. Srovn. též Sedláček, Hrady VII, str. 222. Čís. 20. 1422, 19. dubna. V poli před Ždánicemi. Král Sigmund potvrzuje purkmistru, radě a měštanům města Ostrova (der stat zu Schlackenwerde) všechna jejich privilegia, jež byli obdrželi od krále Jana, císaře Karla IV. a krále Václava IV. zejména na užívání práva Loketského (sonderlich, das sie in allen den rechten sizen sollen, als die von Elnbogen sizen), a nařizuje pur- krabímu na Lokti a vůbec všem úředníkům království Českého, aby je při právech jejich zachovávali. Geben im felde vor Steincz nach Christi geburt vierzehenhundert iar und darnach im den zwey- undzwainzigsten iar, am sontag als man singet Quasimodogeniti, unserr reiche des Ungerischen in dem sechsunddreissigisten, des Romischen im zwelften und des Böhmischen im andern iar. Ad mandatum domini regis Michael, prepositus Boleslaviensis. Opis XVII. stol. ve vidimu privilegií m. Ostrova poříz. radou Loketskou 10. prosince 1637, který se chová ve sbírkách Spolku pro dějiny Němců v Čechách.

Strana 27
1422. 27 Čís. 21. 1422, 7. července. Ve Vídni. Král Sigmund purkmistru, radě a měštanům města Budě- jovic, kteří mu věrnost zachovávají, potvrzuje privilegia přede- šlými králi Českými jim udělená. Wir Sigmund, von gotes gnaden Romischer kunig zu allen czeiten merer des reichs und zu Vngern, zu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig, bekennen und tun kunt offenlich mit disem brieve allen den, die in sehen oder horen lesen. Wann wir von wegen des burgermeisters, rates und burgere gemeinlich der stat zu Budweis, unserr lieben getruen diemieticlich gebeten sind, das wir denselben burgermeister, rate, burgern und stat Budweis alle und igliche ire gnade fryheite, rechte, brieve, privilegia und hant- veste, die in von unsern vordern und vorfarn seliger gedechtnusz, kunigen zu Behem, und ouch andern herren und fursten gegeben sind, und ouch ire gute lobliche gewonheit, die sy biszher redlich gehalden und herbracht haben, zu bestetigen, zu vernewen und zu confirmiren als eyn kunig zu Behem gnediclich geruchten; des haben wir angesehen soliche diemietige und redliche bete und ouch willige und anneme dienste und unverruckte trewe, die die vorgenanten von Budweis uns und der cron zu Behem oft und dicke williclich, getrulich und unverdrossenlich beweiset und getan haben, teglich tun und furbasz tun sollen und mogen in kumftigen czeiten; und haben dorumb — in und der yezgenanten stat Budweis alle und igliche ire gnade, fryheite, rechte, brieve, privilegia und handveste, die in von den vorgenanten unsern vorfarn, kunigen zu Behem, und andern herren und fursten gegeben sind, und ouch alle und igliche ire gute gewonheit, die sy redlich herbracht haben, — confirmieret, bestetigen — und confirmieren in die von Beheim- ischer kuniglicher macht in craft disz briefs. — Und wir gebieten ouch dorumb unserm und der cron zu Behem camrer und under- camrer und ouch allen andern unsern amptluten und sust allen und iglichen unseren und der cron zu Behem undertanen —, das sy die vorgenanten von Budweis an den obgenanten iren gnaden — nicht hindern oder irren in dheinweis. — Geben zu Wienn nach Crists geburt vierczehenhundert iar und dornach in dem czwey-

Strana 28
1422. 28 undezwenczigisten iare am nesten dinstag nach sant Vlrichstag, unserr riche des Vngrischen etc. in dem sechsunddreissigisten, des Rômischen in dem czwelften und des Behemischen in dem andern iaren. [Na rubu:! Ad mandatum domini regis Franciscus, prepositus Strigoniensis. [Na rubu:] R. Henricus Fye. Orig. perg. v museu m. Budějovic, při němž na perg. proužku zavěšena jest královská římská pečeť dobře zachovaná (obr. v. Posse, Die Siegel d. deutsch. Kaiser II, tab. 13, č. 3). Na rubu rukou XVI. stol. připsáno: »No. 26« a rukou XV. stol. poznamenáno: »Confirmacio generalis regis Sigismundi omnium privi- legiorum nullam graciam continens specialem«. — Altmann č. 4882. Čís. 22. 1422, 7. července ve Vídni. Král Sigmund obnovuje a potvrzuje Sigmundu Klaricovi a Markétě, dceři zemřelého rychtáře Budějovického Václava Kla- rice, listy předešlých králů Českých na rychtářství města Budě- jovic a zejména list Václava IV, daný 17. března 1407, který do slova opakuje. Wir Sigmund, von gotes gnaden Romischer kunig zu allen czeiten merer des reichs und zu Vngern, zu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig bekennen und tun kunt offenbar mit disem brief allen den, die in sehen oder hôren lesen, das fur uns komen ist unser lieber getrewer Sigmund Claricz, richter zum Budweis, und hat uns diemieticlich gebeten, das wir im und Margaretten, ettwen Wenczlaw Claricz richters zum Budweis tochter, und iren erben alle und igliche brieve und privilegia, die sy von unsern vorfarn kunigen zu Behem uber das gericht zum Budweis haben, zu vernewen, zu bestetigen und zu confirmieren gnediclich geruch- ten, und nemlich unsers lieben bruders kunig Wenczlaws brief eynen, der hernach geschrieben stet und von wort zu wort also lutet: Wir Wenczlaw atd. (Následuje znění listu krále Václava IV. d. v Praze 17. března 1407; v. Privileg. II, č. 812). Des haben wir angesehen des obgenanten Sigmunds demietig bete und auch

Strana 29
1422. 29 willig und getrewe dienste, die er uns und der cron zu Behem oft williclich und getrulich und sunderlich yez wider die keczer und Hussen zu Behem getan hat und auch furbasz tun sol und mag in kunftigen zeiten, und haben dorumb — demselben Sig- mund und der obgenanten Margareten und iren erben alle und igliche brieve und privilegia, die sy uber das vorgenante gericht zum Budweis haben, — und nemlich den obgenanten brief, als er hievor von wort zu wort geschrieben stet, als ein kunig zu Behem — confirmiert, vernewen — und confirmieren in die in craft dicz briefs. — Geben zu Wien nach Crists geburt vierczehenhundert iare und dornach in dem ezweyundezweinczigsten iare am nechsten dinstag nach sant Vlrichstag, unserr riche des Vngrischen etc. in dem sechsunddreissigisten, des Rômischen im zwelften und des Behemischen im anderen iaren. [Na ohbu:! Ad mandatum domini regis Franciscus, prepositus Strigoniensis. [Na rubu:] R. Heinricus Fye. Orig. perg. v archivu m. Budějovic (st. č. 15; skříň 8, č. 1), s dobře zacho- vanou královskou pečetí římskou, zavěšenou na proužku pergamenovém. — Alt- mann, č. 4881. Čís. 23. 1422, 16. srpna. V Norimberce. Král Sigmund chtěje odpomoci stížnostem, které manové a měštané Loketští pronášeli proti purkrabím hradu Lokte, ustano- vuje, že jich purkrabí nemají obtěžovati královskými berněmi nebo jinak proti znění výsadních listů císaře Karla IV. a krále Václava IV. Wir Sigmund, von gotes gnaden Romischer kunig, zu allen ziten merer des richs und zu Vngern, zu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig, bekennen und tun kunt offembar mit disem brief allen den, die in sehen oder horen lesen, wann wir wol und eigentlich underweist worden sind, wie die manne des kreiß und die burgere und inwonere der stat und merkte des landes zum El- bogen, unsere liebe getruen, von iren burggraven oft und dicke gedrungen werden wider irer brief lautte und rechte, nemlich mit

Strana 30
30 1422. der kûnigsstewr und solichen beswärungen, der wir sy doch von besundern gnaden wollen vertragen und überhebt haben; dorumb mit wolbedachtem mute, gutem rate und rechter wissen haben wir den egenanten mannen des kreiß und den burgern und in- wonern der stat und der merkte des landes zum Elbogen dise besunder gnad und freiheit getan und tun in kraft disz briefs und setzen, meinen und wollen von Behmischer kuniglicher macht. daz sy alle gemeinlich und besunder bey allen brieven, privile- gien, gnaden und freiheiten, die sy von unserm lieben vatter und herren, herren Karl, Romischen keiser und kunig zu Behem, und unserm lieben bruder kunig Wenczlaw seliger gedechtnusz her- bracht, und die wir in auch gnediclich bestetigt und confirmirt haben, beleiben und dorüber nicht gedrungen, noch von yemand mit dheinerley newikeit beswaret werden sollen. Und gebieten dorumb dem burggraven zum Elbogen, der yeczund ist, oder in künftigen czeiten sein wirdet, unsern lieben getreuen, und andern unsern amptleuten ernstlich und vesticlich mit disem brief, daz sy die egenanten manne des kreisz und die burger und inwoner der statt und merkte des landes zum Elbogen nicht anders halten, noch sy hoher dringen oder beswaren, noch anders von in nemen sollen, dann als sy von dem egenanten unserm lieben herren und vatter keiser Karl und unserm lieben bruder kunig Wenczlaw begnadet und gefreyet sind, und wir in das auch bestetigt haben, dabey wir sy ouch gnediclich behalden und nicht anders hôher dringen lassen wollen, und tun dorynne nicht anders, als lieb in sey unser sware ungnad zu vermeyden. Mit urkund disz briefs versigelt mit unserr kuniglichen maiestat insigel. Geben zu Nü- remberg nach Crists geburt vierczehenhundert iare und dornach in dem ezweyundezweinczigisten iare am suntag nach unserr lie- ben frawen tag assumpcionis, unserer reiche des Hungrischen etc. in dem XXXVI, des Romischen in dem XII und des Behmischen in dem dritten iaren. [Na ohbu: Ad mandatum domini regis Michael, prepositus Boleslauiensis. [Na rubu:] R. Heinricus Fye. Orig. perg. v archivu m. Lokte, s velikou, rozlámanou pečetí královskou na perg. proužku zavěšenou. — Altmann, č. 4993. — V archivu m. Chebu chová

Strana 31
1422. 31 se prohlášení, které manové kraje Loketského spolu s radou města Lokte (die manschaft gemeiniclich in Elboger kreysz und rat czum Elbogen) dali 19. března 1423 purkmistru a radě města Chebu, že je v příčině královské berně všeho zá- vazku prázdny čini »als ir erbern weisen burgermeister und rate zu Eger die summe der kunigsteur, die wir bey euch eingelegt haben, damitte uns unser gne- digister herre der kunig begnadt hat, und dieselben kunigsteuer von sunderlichen unsers gnedigsten herren kunigs geheisse unsern freunden von unsern wegen nue widerkeret und aus eur gewalt gegeben habet« (Orig. perg. s pečetmi obce Lo- ketské a konšela Mikuláše Zwertengrunera). — Purkrabím Loketským byl tehdy Půta z Ilburka, jemuž král Sigmund asi v červenci r. 1420 hrad ten zapsal a za- stavil. Zápisný list králův nyní ztracený byl registrován v liber X. Sigismundi na l. 45; v. Sedláček, Zbytky register č. 905. Později hrad a město Loket a Šla- kenwerd (Ostrov) se vším, což k tomu přísluší, zapsán a zastaven Půtovi v 6012 kopách gr. listem německým, daným r. 1421 asi v březnu, který byl zapsán v liber X. Sigism. na l. 100; v. Sedláček na m. uv. č. 918. Při pořádném počtu zastavil král Půtovi ještě také města, městečka a vsi kraje Loketského ve 4762 kopách listem d. 26. října 1426. (Srv. Mülverstedt, Diplomatarium Ilburgense I, str. 338; Altmann č. 6796). Půta proti výsadám, které měli manové Loketští od pře- dešlých králův Českých, žádal, aby mu rok co rok byla placena berně králov- ská. Když se manové tomu vzpírali, uložil král vévodovi Bavorskému Janovi, aby je srovnal. Ten pak vyslechnuv obě strany vynesl dne 6. listopadu 1427 tuto výpověď: Wir Johanns, von gots gnaden pfalczgrave bei Rein und herczog in Beiern, beckennen und thûn kunt offenlichen mit dem brieve allen den, di in sehen, horen oder lesen. Als der allerdurchluchtigst furste und herre herr Sig- mund, Romischer kunig zu allen ziten merer des richs und zu Hungern, zu Beheim etc. kunig, unser gnedigster herre, uns entpholhen hat di sache zwischen dem edeln Bothen von Ylenburg, burggraven zu Ellpogen, an einem und den mannen und den steten des lannts zum Ellpogen an dem anderm teile, entpholhen hat(!), als von des kûniglichen bern oder ungewônlichen stewr wegen, alsdann des obgenannten von Ilenburg meynunge ist, als im das slosz zum Ellpogen mit allen und ieglichen seinen zugehorungen verschriben und verseczt sei von unsers herren des kunigs gnaden, das si im dann den lantbern alle iare ierlichen pflichtig oder schuldig sein zu geben; dowider aber der man- schaft und der stete des lannts zum Ellpogen meynung ist, das si im des lantbern ierlichen nit schuldig sein zu geben und das si dafur gefreiiet sein von des obgenanten unsers herren des kûnigs gnaden und von seinen vor- fordern und eltern kûnigen zu Beheim. Und also von entphelhnuss wegen des obgenannten unsers gnedigsten herren des kunigs, der uns nemlichen an seinem offen versigelten brieve geschriben und entpholhen hat, di obgenannten parteyen auf eine genannte zeit fur uns zu vodern und ir beider rede, küntschaft und beweysung zu verhoren und zu besehen, mit was ursach sich die obgenannten mann und stete sûlchs lantbern seczzen und wieren, seinen ambtlûten und burg- graven ierlichen zu geben, und das wir si des mit einem rechten entscheiden sôllen; darauf haben wir di obgenannten partei zu beder seiten fur uns ge- vodert und ir rede, kûntschaft und beweysung mit vleiss verhôrt und uns mit rate darauf bedaht und erfaren und kônnen an uns selbs noch an rate ander

Strana 32
32 1422. leute, der rate wir in den sachen gehabt haben, nit anderst erfinden, und ent- scheiden si also mit recht: Das di manne und stete des lannts zu Ellpogen dem burggraven daselbst des lantbern oder ungewonlichen stewr nit schuldig sein ierlichen zu geben nach auszweysunge sulcher briefe und freyheit, di si von dem obgenannten unserm gnedigsten herren dem kunig und seinen vor- fordern und eltern kunigen zu Beheim darüber haben. Wenn aber sein gnade selbs oder sein erben und nachkomen einen kuniglichen beren von in oder andern den seinen landen und luten nemen will, das steet zu seinen gnaden, des si im auch billichen gehorsam sind nach auszweysunge des artickels, der in iren kûniglichen freybrieven under andern sachen begriffen ist, und sich in latein also anhebt: De berna vero regia sic disponimus etc. und in dûtsch also lautet von worte zu worte: Aber von dem küniglichen bern schicken wir es also, das alle und ieglich derselben gegent inwonere nach der beczalung und schaczzunge ierlichs zinssz ausz gelte, getreide oder zehenten nach des ge- biets gewonheit allem zufallent, den sullen si beczalen, also das ein ieglicher derselben wievil der an zinse, als vorgesprochen ist, beczalet, das halbteil nüer fur den bern, wenn der zu nemen ist, sei schuldig zu geben und zu be- czalen, fürbaszer das di inwonere genezlichen in nichte werden besweret. Und diser unser rechtlichen entscheidung haben wir ieglicherr partei in obgeschribner masse einen brieve geben mit unserm anhangendem insigel besigelt. Der geben ist zu Lenguellt an donerstage nach Allerheiligen tage nach Cristi gepurt vier- czehenhundert und in dem sybenundzwainczigsten iaren. (Orig. perg. v archivu c. k. místodržitelství v Praze IA. III. č. 135.] s pečetí falekraběte z červeného vosku, přivěšenou na proužku pergamenovém). Privilegium, jehož se falekrabí na konci své výpovědi dovolává, dal kr. Jan 4. května 1341 (v. této sbírky díl II, str. 349). — Za nedlouho však povstaly mezi Půtou a many a měšťany Loketskými nové spory. V rozepři takto vzniklé učinil Sigmund konečně narovnání listem d. v Řezně 29. září 1434, v němž ustanovil zejména, aby strany obapolné nároky o dluhy před radou Chebskou provedly, pak aby Loketští vrátili Ilburkovi odňaté nádobí a lžíce a zajatí z obou stran aby byli propuštěni. List ten zní: Wir Sig- mund — Romischer keiser — bekennen — von sulicher stosse, zwytracht und spenne wegen, di do uferstanden waren zwischen dem edeln Puothen von Ilem- burg an aynem und den mannen und dem land zum Elnbogen am andern teile, sind alhie fur uns komen beide teil, zwischen den wir beredt haben durch unser rëte in masse, als hernach geschriben steet: Zum ersten, das der von Ilemburg den von Elnbogen landlûten und burgern umb ir schuld ein uszrich- tung tun sol vor unsern lieben getruen dem rat zu Eger, also, wem der ege- nante Puotha bekennet —, dem sol er beczalen; wem er aber nit bekennet, dem tüe dorumb recht, als sich geburet; und wenn er also davon kûmmet, so sollen im die vom Elnbogen seinen krancz widergeben; und ob der von Ilemburg von geltschuld wegen zu yemands zu sprechen hett, die sollen im desgleichen widerumb eins rechten sein. Dann umb die trinckfasz und loffel, die im die vom Elnbogen genomen haben, die sollen sy im hiezwischen und wyhenachten widergeben, alsferr sy die gehaben mogen; mochten sy aber der nit widerge- haben ungeverlich, so sollen sy im die beczalen uf wyhenachten on verczog, nachdem der gesworen goldsmid der wage zu Eger sprichet, das das silber

Strana 33
1422. 33 gewegen und wiefil das gegolten hat. Ouch ob einiche gefangen zwischen in weren, die sollen zu beiden seiten on schaczung gancz ledig sein. Item es sol auch der von Ilemburg die pûchsen, die zum Elbogen bliben ist, bey dem sloss daselbs bleiben lassen, und dafür sollen wir im in Hungern so vil kupfers widergeben, als swere dieselbe pûchse wyget. Item es ist ouch nemlich betei- dingt worden, das doruf zwischen dem von Ilemburg und sinem sun, des er sich vor uns gemechtigt hat, und den vom Elnbogen, stat und landschaft, und allen den, die zu beiden parthyen dorunder verdacht sein, umb alle sache die sich zwischen beyden parthyen verloffen hat, ein gancz verrichte sache sein, als sy dann das vor unserer keiserlichen maiestat, das getrûlich veste und stët zu halden mit hand und munde an einander versprochen und gelobt haben, und es sollen doruf die vom Elnbogen dem von Ilemburg seinen urvehdbrief, den er uber sich gegeben hat, widergeben. Und derworten das solich obgenante berednusz unverruckt gehalden werde, so setzen wir doruf eine pene tausent schock Beheimischer grossen, also welicher teil die überfüre, an eynem oder mer stucken, das derselb uns solicher summ verfallen sein sol, und wir oder unser nachkomen sollen die von in unleszlich ynbringen. Mit urkund disz briefs versigelt mit unserm keiserlichen anhangunden insigel. Geben zu Regenspurg nach Crists geburd virzehenhundert iar und dornach im virunddreissigisigisten [!] iare an sand Michels tag, unserr reiche des Hungrischen etc. im achtundvir- zigisten, des Romischen im funfundzweinzigisten, des Behemischen im funf- czehenden und des keisertumbs im andern iaren. (Orig. perg. druhdy v archivu m. Lokte s kancelářským záznamem na ohbu: Ad mandatum domini imperatoris Petrus Kaldee. Současný opis v archivu m. Chebu. Altmann, č. 10858. Srovn. Gradl, Gesch. des Egerlandes str. 388.) Čís. 24. 1422, 21. srpna. V Norimberce. Král Sigmund povoluje měštanům Chebským, kteří mu proká- zali ochotné služby proti Husitům, že mohou i nadále jako za krále Václava IV. ode všech obyvatelů krajiny Chebské vybírati kopytné neb daň z dobytka a zavazuje se, že město Cheb s úřa- dem pflegara a s rychtou městskou nikomu nezastaví aniž jinak od koruny České odcizí. Wir Sigmund, von gotes gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs und zu Hungern, zu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig, bekennen und tun kunt offembar mit disem briefe allen den, die in sehen oder horen lesen. Und ob wir von unnser kuniglichen miltikeit und angeborner gute geneigt sein,

Strana 34
1422. 34 allen des Romischen reichs getreuen nucz und frommen in einer gemein zuczucziehen, so sein wir doch von sunderlichkeit wegen den billich mer pflichtig, die in unsern angebornen kunigreichen wonhaftig sind, und an den wir trewe und unwidersprechliche und unverdrossene dienste allezeit finden. Wann wir nu in unserm kuniglichem gemûte eigentlich und wol betracht haben stete liebe, gancze und lauttere trewe, die wir an den burgermeister, rate und burgern gemeinlich der statt zu Eger, unsern lieben getreuen, manigveldiclich befunden, und willige unverdrossene dienste, die sy uns wider die Wikleffen und auch sust zu unserm willen oft côstlich und nuczlich getan haben, teglich tun und furbasz tun sollen und mogen in kunftigen czeiten; und als den vorgenanten von Eger unser lieber bruder, kunig Wennczlaw guter gedecht- nusz gegunnet hat, daz sy haben mogen clostewre in unserm lande zu Eger anslahen nach irer notdurft, so oft sy das bedun- ket hat: also mit wolbedachtem mute, gutem rate unser fursten, edeln und getreuen und rechter wissen und von Romischer und Behmischer kuniglicher maht, daz sy uns auch furbasz desterbasz gedienen mogen, haben wir den vorgenanten burgermeister, rate und burgern gemeinlich zu Eger von besundern gnaden dise gnad getan und tun in die in kraft disz briefs, das sy furbasz soliche klostewre in irem land zu Eger auf alle leutte, edel und unedel, und uf alle inwonere desselben landes legen und slahen und die von in nemen und an iren und der statt nucz und notdurft keren, wenden und legen mogen, als oft in des not sein und sy bedun- ken wirt on allermenniclichs widersprechen. Und wir gebieten allen und yeglichen lantlûten, edeln und unedeln, und suszt allen andern leutten und inwonern des landes zu Eger, unsern lieben getreuen, ernsticlich und vesticlich mit disem brief, daz sy den burgermeister und rate der statt zu Eger solicher klostewr ge- statten und die auch geben und reichen, so oft sy in soliche klostewr anslahen werden. Wer aber, daz sich yemand freven- lich dawider seczen wolde, so gebieten wir unserm pfleger zu Eger, der yetzund ist oder czu czeiten sein wirdet, daz er den vorgenanten burgern von Eger dorczu helfe mit seiner maht, daz sy soliche klostewr von den widerwertigen einbrenngen. Ouch daz dy vorgenanten burgermeister, rate und burger zu Eger dester milticlicher unser gnaden empfinden und zu unsern diensten

Strana 35
1422. 35 dester mere gereiczet werden, dorumb mit wolbedachtem mute, gutem rate und rechter wissen haben wir in dise besunder gnade getan und tun in die in kraft disz briefs, daz wir sy und die statt zu Eger mitsampt dem pflegampt und dem gerichte nye- mand umb keinerley gelt verseczen, verschreiben, noch verpfen- den, noch sy, weder die stat und pflege mitsampt dem gerichte von uns und der crone zu Behem empfremden, stossen noch ver- weisen wollen noch sollen in dheinerley wise. Und ob yemand queme und mit stetem anligundem bete oder anders von uns brieve erwurbe, die wider dise unser gnad were, der sollen die egenan- ten von Eger nicht ufnemen, und sy sollen sich auch nichts do- ran keren, sunder wir seczen, daz soliche brieve kein kraft noch macht haben, und die sollen auch den vorgenanten von Eger an disen unsern gnaden keinen schaden bringen in dheinweisz. Mit urkund disz briefs versigelt mit unserr kuniglichen maiestat in- sigel. Geben zu Nüremberg nach Crists geburt virczenhundert iare und dornach in dem czweyundezwenczigistem iare am freitag vor sand Bartholomes tag, unser reiche des Hungrischen etc. in dem sechsunddrissigistem, des Romischen in dem czwelften und des Behmischen in dem dritten iaren. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis domino G[eorgio], episcopo Patauiensi, cancellario, referente Michael, prepositus Boleslauiensis. [Na rubu:] R. Henricus Fye. Orig. perg. v archivu m. Chebu č. 367 s velkou římskou pečetí královskou. zavěšenou na černožluté šňůře hedvábné. — Na rubu rukami XV. stol. pozname- náno: »Kunig Sigmunds brief uber die clastewr ... Cloostewr uf edel und un- edel zue legen«. — Gradl, Privilegien der St. Eger str. 22; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 14, č. 367, též 415; Altmann, č. 5007. — V archivu Chebském chová se také český překlad tohoto listu z XV. stol., v němž se praví: »A jakož těm svrchu jmenovaným Chebským náš milý bratr král Václav dobré přál jest, že sú oni mohli a mohú poplatky v našem kraji Chebském položiti vedle jich potřeby, tak často by sě jim zdálo, — tehda jsme prve jmenovaným purkmistru a radě a měšťanóm obce tej ve Chbě —, milost učinili —, že oni dále takové poplatky a pomoci v jich krajině Chebské na všech lidech uroze- ných anebo neurozených a na všech obývajících tej krajiny mohú položiti a zaraziti a takovú od nich bráti a přijímati a městu ku požitku a k potřebě obrátiti a položiti, tak často by jim toho potřebie bylo, když by sě jim zdálo beze všie odpory a odmlúvánie. A my přikazujem všem lidem a každému zvlá-

Strana 36
36 1422. ště té krajiny urozeným i neurozeným i sic všem jiným lidem a spoluobývajícím tej krajiny Chebskej, našim věrným milým, přísně stále a pevně tiemto listem, aby purkmistru a radě města toho Chebského takové dani a poplatky dopustili dávati a vydávati tak často, když by oni jim takové poplatky položili; a jestliže by sě kto proti tomu chtěl svévolně zasaditi, tehda my přikazujem našemu úřed- níku ve Chbě —, aby on těm svrchu jmenovaným měšťanóm Chebským k tomu pomocen byl svú mocí, aby oni takové poplatky od těch takových odpierajících dobyli a je k tomu připravili. A také aby ti svrchu jmenovaní purkmistr a rada a měšťané ve Chbě tiem štědřejie naši milost nalezli a k nám k našim službám tiem viece příchylni a pohodlnějšie byli — tuto zvláštní milost učinili sme a činíme jim mocí listu tohoto, že my je a to město Chebské se vším tiem úřa- dem i s tiem grichtem ižádnému ižádným obyčejem za žádné penieze zapisovati ani základným obyčejem zastavovati ani jich ani to město s úřadem i s grichtem tiem spolu od nás a od tej koruny České odtisknúti aniž dopustiti máme ižád- ným obyčejem. A jestliže by kdo přišel s svú ustavičnú prozbú pilnú anebo jinak od nás listy žádal anebo dobyl, kteřížto by proti tejto naší milosti byli, takových těch ti jmenovaní Chebští nemají přijieti a oni nemajie sě také na to obrátiti, ale my přikazujem, aby pak takoví listové ižádné moci neměli.« — Chebští přidrželi se věrně krále Sigmunda ve válkách husitských, uznávajíce jej za korunovaného krále Českého a počátkem r. 1421 přispěli mu značnou vojen- skou hotovostí proti Žižkovi, začež obdrželi od krále slib, že rozmnoží jejich práva a svobody. Polní hejtman jejich Mikuláš Gummerauer s jinými hejtmany psali o tom purkmistru a radě města Chebu z ležení před klášterem Kladrubským dne 6. února (zu feld vor Cladraw am donerstag vor invocavit) 1421 v tato slova: »Wir lassen euch wissen, das unsers gnedigen hern konigs gnade pey uns was am ascherntag (5. února) in der andern stund czu nacht und redte mit uns mancherlay, des wir euch ezu disem mal alles nicht verschreiben konnen, und danket uns czumal sere, er wolt uns diser dinste nymmermer vergessen und sprach zu uns, wes wir sein kônigliche gnade piten werm, das uns und der stat nuczlich were, darynne wolt er willing sein und wolt das gerne thun. Dorumb piten wir, das ir dorumb alle aynigt werdet mit einander, was der stat am nuczlichsten wer, und schreibt uns ewr gancze maynunge pey tag und nacht pey geritten botschaft ye auf den freytag zu abent, darynne wollen wir unser pestes thun und nicht sewmig, des wir kunnen und mugen etc. Auch liben herren, sein wir zu rate worden, ob euch gefelleich deucht, das wir frey als weren XV iare, und alle jar ein clostewr nemen von unsern armen lewten, und das auf die pfleg furpas nymant kein gelt verschreiben würde; und auch, ob wir das salcz môchten zu uns pringen, als ir des vor lang willen habt gehabt; und ob in sust keinerley mer zu rat wurdet, das last uns pey tag [und] nacht wider wissn auf den freytag zu nacht oder auf den sunabent fru." (Orig. pap. v archivu m. Chebu, Akta fasc. 3/3 a, Hussitenkriege; Palacký, Urk. Beitr. z. G. d. Hussit. I, str. 61.) Výsledkem tehdejšího jednání se Sigmundem bylo udělení svrchu položeného majestátu. Srovn. též Gradl, Geschichte des Eger- landes str. 342 a 348. — O placení kopytného vznikly brzo potom spory mezi obcí a některými many Chebskými, jež král Sigmund sedě na soudě v Norimberce rozhodl ve prospěch obce Chebské; o tom svědčí list jeho daný v Norimberce

Strana 37
1422. 37 22. března (am donerstag vor unser lieben frawen anuncciacionis) 1431, v němž král praví: »Als Wilhalm und Hanns Paulstorffer — etlich zuspruch zu dem bur- germeister, rat und burgern der stat zu Eger, — haben meynen als von der clos- teuer und herferten, scharwerck und mer ander gerechtikeit wegen, die die- selben von Eger uf die armen lute legen, die die egenanten Paulstorffer in dem Egerland leihen, dorumb sie mit den vorgenanten von Eger yn schrift quamen, doruf wir ouch beyde teil, beyd, die von Eger und die Paulstorffer, fur uns zu komen beschiden hatten. Also quamen uf heut, als wir uf unserm slosz zu Nuremberg zu gericht saszen mit unserr aigen person, fur uns beide teil; und die egenanten Paulstorffer legten fur durch iren fürsprechen, wie sie die von Eger engten an solichen lehen, die ire vordern und sie von uns und dem heiligen riche zu lehen hetten, und legten uf dieselben armlute stewr und beswerung, daz doch nit sein solt, und getrawten zum rechten die von Eger solten daz billich abtun. Doruf die von Eger antworten, wie sie den egenanten Paulstorffern in ire lehen nicht griffen, sunder sie nemen von den armen luten ein closteuer, als sy dann durch daz ganez Egerland tun und getan haben, lenger dann yemad verdencken mag, an allermeniglich widerred und irrung dorczu; so heten fursten, herren, ritter und knechte ouch soliche lehen in dem Eger- land, die in solich sach nie geredt heten, noch ouch heut disz tags redten; so het in unser lieber bruder kunig Wenczlaw ouch lange czeit des gegunet. Und lieszen doruf lesen unsern kuniglichen maiestatbrif, in dem wir in das ouch gegunnet und bestetigt haben, und getrawten, daz sie die Paulstorffer von sul- cher sach wegen unbekumert und unangesprochen lieszen, und seczten das zum rechten. Daz urteil sezten wir an die fursten, geistlich und werntlich, graven, herren, lerer geistlicher und keyserlicher recht, ritter und knecht, die mit uns zu gericht saszen, die ufstunden und sich bedechtlich und wol besunnen und dornach uns uf ir eyde underweysten, urteilten und zu recht sprachen, daz die Paulstorffer die egenanten von Eger von solicher sach wegen unbillich anlang- ten, und solten auch die von Eger hinfur solicher ansprach ledig sin und so- licher closteur und herscheften und scharwercken und anderr gerechtikeit mer, als das vor herkomen ist, durch das land, nyemant uszgenomen, ufheben nach laut der kuniglichen brif, und als sie des von altersher gebrauchet heten an allermeniclichs widerred und irrung. Es solten ouch die Paulstorffer die von Eger die lehen von in empfahen mit keinen newickeiten oder gaben von so- licher reichslehen empfahung wegen, als dann do in gericht ouch fur uns bracht ward, nicht besweren, sunder solich lehen leihen an widerred, als das von alter herkomen ist, wo und wen das an sie gevordert wirt. Und sind das die fursten, herren und ander, die bey uns in gericht saszen, nemlich die erwirdigen Johans zu Agram canczler und Leupold lantgraven zum Leuchtemberg, Ludwig zu Otingen hofmeister, Heinrich zu Swarburg und Johan von Lupfen graven, Heinrich Nothaft von Wernberg houbtmarschalk von Pappenheim, Mertein von Eyle und etwevil doctores und ander erber lute, derselben urtail wir ouch volgen, und dunkt uns recht und redlich sein. Und wellen und seczen von Romischer kuniglicher macht in craft disz brifs, daz die von Eger zu kunf- tigen eziiten dabei beleiben an allermeniglichs irrung." — Na ohbu: Ad man- datum domini regis Petrus Kalde. Na rubu: Rta. (Orig. perg. v archivu m.

Strana 38
38 1422. Chebu č. 415 s velkou pečetí královskou na proužku pergamenovém zavěšenou. Na rubu rukou XV. stol. poznámka: »Das ist der brif unsers hern konigs von des Paulstorffers wegen, von der lehen, clastewer und scharwerk wegen«). Čís. 25. 1422, 21. srpna. V Norimberce. Král Sigmund povoluje městu Chebu, aby smělo míti vlast- ního trubače, kdykoli vyšle jízdu nebo pěchotu do pole. Wir Sigmund, von gots gnaden Romischer kunig zu allen zeiten merer des reichs und ze Hungern, ze Behem etc. kunig. Bekennen und tun kund offenlich mit dem brief, daz wir an- gesehen und betrachtet haben, wie unser stat Eger an manige land ruret und vil anfechtunge hat und auch mit den feinden vil ze schaffen gewinnet und darczue oft geburet zu felde zu czihen, dorczu sy solicher schikung und notdurfte wol bedurfen, dornach sich ein here gerichten mag, dorumb mit wolbedachtem mute, rechter wissen und eygner bewegnusse haben wir denselben burigern gemeinlich zu Eger, unsern lieben getruen, und der stat eynen trumbeter gnediclich gegunnet und gegeben, gunnen und geben in den von kuniglicher macht in kraft dicz briefs und seczen und wollen, daz sy furbas in der stat und aus der stat, wo sy reyten oder zu felde ziehen, iren trumbeter mit in furen und wo sie wellen zu iren frewden, zu aller anderr irer notdurfte und schikund[!] gebrawchen mugen und sullen von allermenicleich ungehindert. Mit urkund diß briefs versigelt mit unserr kunig- leichen maiestat insigel. Geben zu Nuremberg nach Kristi geburd virczehenhundert und dornach in dem zweyundezweinczkisten iaren an freytag vor sand Bartholomeus tag, unser reich des Hun- gerischen etc. in dem sechsunddreyssigistem, des Romischen in dem zweliftem und des Behemischen in dem dritten iaren. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis d. G[eorgio], episcopo Patauiensi, cancellario, referente Michael, prepositus Boleslauiensis. [Na rubu:] R. Henricus Fye. Orig. perg. v archivu m. Chebu č. 370. s velkou pečetí královskou, zavěše- nou na proužku pergamenovém. Na rubu rukou XV. stol. poznamenáno: »Kunig

Strana 39
1422. 39 Sigmunds umb den trumeter«. — Gradl, Die Privilegien d. St. Eger str. 23 (úry- vek); Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 14, č. 370; Altmann č. 5008. Čís. 26. 1422, 5. září. V Norimberce. Král Sigmund zapisuje Fridrichovi a Hanušovi, bratřím z Kolovrat a jejich dědicům »v 7200 zl. hrad Dobřieš a převo- zuje jim 1500 kop gr., kteréž jim jsú prvé na Domažlicích za- psány, na Dobřieš«. Datum v Norimberce l. 1422 v sobotu před narozením Matky boží. Výpis v registrech zápisův z r. 1454 s poznámkou: »S registry se srovnal ten list« (Archiv Český II, str. 449, č. 523). Zmínka též v listu kr. Jiřího, daném 7. července 1461 (v. Arch. Český XV, str. 237, č. 123). Altmann č. 5137. Čís. 27. 1422, 6. září. V Norimberce. Král Sigmund jsa povinen nahraditi Plzeňským 2000 kop grošů českých za škody, které vzali v jeho službách, zapisuje jim zboží Věžecké a Chrastské před tím Petra z Chrastu a zboží Ště- ňovské, kromě Losiny a Chvalenic, před tím Pabjánkova syna, která pro kacířství svých vlastníků na komoru královskou spadla. Wir Sigmund, von gotes gnaden Rômischer kunig, zu allen cziiten merer des reychs und zu Vngern, zu Behem etc. kunig. Bekennen und tun kunt offembar mit disem brief allen den, die in sehen oder hôren lesen, das wir schuldig sein und beczalen sollen den burgermeistern, rate und burgern gemeinlich zu New Pylsen, unsern lieben getrewen, czweytusent schock behemischer groschen umb ihre scheden, die sye in unserm dienste empfangen haben, dieselben czweytusent schock wir in verweysen und ver- schreiben uf disen nachgeschriben gutern, mit namen Wiezelczer gut und des Chrasst gut, mit pflugen, hofen, teychen, wassern, mulen, welden, püschen, dorfern, czinsen, wiesen, diensten und mit aller ander czugehorung, die des Peters von Chrasst gewest sind, und die uns in unser camer umb des willen, das er eyn ketzer und Wicleff ist, vervallen sind; und dorczu das Styenowske

Strana 40
40 1422. gut, ouch mit allen nûtzen, czinsen, welden, pûschen, eckern, hofen, dorfern, gülten, pflugen, wyesmaten, uszgenommen czwey dorfer Losyna und Achlanenitz, dasselb gut des Pabyanken sun gewest ist, und uns ouch durch der ketzerey, der er beysteet, vervallen ist. Dorumb mit wolbedachtem mute, gutem rate und rechter wissen geben wir den vorgenanten von Pilsen volle macht, das sie sich der egenanten guter mit allen vorgenanten zugeho- rungen underwinden und die haben, halden, besitzen und mit aller herschaft geniessen, solang bisz wir oder unserr nach- komen, kunige zu Behem, odir wem wir des gegunnen, von in umb die egenanten ezweytusent schock geloset werden, solicher losung sie uns auch gestatten sollen zu allen cziiten, so wir des an sie begeren. Mit urkund disz brieves versigelt mit unserr kuniglichen maiestat insigel. Geben zu Nüremberg nach Crists geburt vyerczehenhundert iahr und darnach in dem ezweyund- zweintzigisten iare, am sontag vor unser lieben frawen tag nati- vitatis, unserr ryche des Vngrischen etc. in dem XXXVI, des Rô- mischen in dem XII und des Behemischen in dem dritten iaren. Ad mandatum domini regis Michael, prepositus Boleslauiensis. Opis obsažen ve vidimu, který vydali »Heinrich abbt des closters zu sand Gilgen in Nüremberg sand Benedicten ordens in Bamberger bistum gelegen... am freytag vor sand Georgentag« (17. dubna) 1433, jehož orig. s opatovou pečetí na proužku pergamenovém zavěšenou chová se v městském museu Plzeňském č. 116. — Strnad, Listář král. města Plzně I, str. 303, č. 270; Sedláček, Zbytky re- gister, č. 1208; Altmann č. 5172. Čís. 28. 1422, 7. září. V Norimberce. Král Sigmund zapisuje Janovi Hanovci ze Švamberka mýto z věcí kupeckých od purkrabí Domažlického ve Stříbře vybírané, jakož i menší mýto ve Stříbře do komory královské příslušné ve 420 kopách grošů. Sigmund, z boží milosti Římský král, rozmnožitel říše a Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský“ etc. král. Známo činíme tiemto listem všem, že po počtu učiněném s urozeným Janem řečeným Hanovec z Švamberka, věrným naším milým, o služby

Strana 41
1422. 41 nám v Střiebře až dosavad učiněné i o škody v těch službách vzaté,b a vedle toho počtu srazivše příjem od měšťan v Střiebře, vyznáváme, že jsme jemu ještě dlužni čtyři sta a dvadceti kop grošuov Pražských. A abychom jeho k dalším našim službám přivedli, chtiece jemu také předřečený dluh ujistiti a dosti uči- niti, myslí rozvážnú a s dospělú věrných našich radú i s jistým naším vědomím napřed řečenému Janovi mýto naše, kteréž z věcí kupeckých z Bavor, z Frank, z Řezna a z jiných krajin do kra- jiny města předřečeného Střiebra sstupujíce k Praze a zase do oněch zemí vezeny bývachu, skrze purkrabie v Domažlicích na čas obývajícé od starodávna tam v Střiebře zvyklé vybieráno bylo, kderéž jisté mýto se všemi právy, užitky požíváním k řeče- nému mýtu připojenými nynie mocí královskú v Čechách ze všech jmenovaných věcí kupeckých má vybieráno a vyzdvihováno býti, spolu s menším mýtem, kteréž od starodávna v Střiebře zvykle vybieráno jest, a které do našie příslušejí komory, za předřeče- ných čtyři sta a dvadceti kop grošuov zapsali sme, zastavili a zavázali, zapisujem, zastavujem a tiemto listem svobodně zava- zujem, dávajíce předpověděnému Janovi i dědicóm jeho plnú, svobodnú a dokonalú moc, že předřečené mýto, kderéž purkrabie v Domažlicích na čas obývající v Střiebře zvykli sú bráti, i jiné menší mýto, které z věcí menších od starodávna tam v Střiebře bráno a vyzdviháno jest, nynie i prvé se všemi svými užitky, požíváním i důchody skrze se aneb své bráti a vyzdvihati mají tak dlúho, dokudž by od nás a našich dědicuov aneb potomních králuov Českých jim svrchu psaných čtyři sta a dvadceti kop grošuov nebyly úplně a skutečně zaplaceny. Chceme také, kdy- bychom kolivěk chtěli předřečená mýta od již jmenovaného Jana i jeho dědicuov vykúpiti za summu svrchu řečenú, že nám mají poslušni býti k vykúpení ani se nám i našim dědicóm aneb po- tomním králóm Českým kterakkolivěk protiviti. A ktož by tento list s předjmenovaného Jana a jeho dědicóv dobrú vólí měl, tomu přísluší právo věcí svrchupsaných. Na svědomí toho listď pod pe- četí s naším majestátem dán v Nornberce léta božího tisícého čtyř- stého dvadcátého druhého u vigilí narození panny Marie, léta krá- lovství našich Uherského XXXVI, Římského XVII, Českého III. Překlad XV. století z latinského originálu zachoval se v opise XVI. stol. v rukopise knihovny Strahovské č. 111, str. 548, (B), jiný opis z téže doby chová

Strana 42
42 1422. se v archivu m. Stříbra (C). — Sedláček, Zbytky register králův Řím. a Českých, str. 168, č. 1210 a str. 219, č. 1614 (reg.) — a) Dalm., Charv. nemá B. — b) vza- tými C. — c) a do jiných B. — d) Svědomí toho listu B. — e) ostatek utržen v C. — Před tím listem daným v Kroměříži 16. března (v pondělí po neděli Oculi) 1422 král Sigmund zastavil témuž Janu Hanovcovi ze Švamberka a na Třebli v tisíci kopách grošů Pražských pět vsí kláštera Chotěšovského »za jeho služby skutečně nám činěné a kteréž od datum listu tohoto až do sv. Jakuba apoštola 125. července] nejprvé příštího v městě našem Stříbře a na jeho hájení se dvěma sty zbrojnými (kteréž týž Jan na svůj vlastní náklad chovati bude po- vinen) má činiti.« Srov. Arch. Český IV, str. 37, č. 2; Palacký, Urk. Beitr. zur Gesch. d. Hussitenkrieges I, str. 189; Altmann č. 4826. — Listem d. 27. dubna (v úterý po sv. Jiří) 1423 kr. Sigmund pak potvrdil list kr. Václava IV., »jenž svědčí Bavorovi ze Švamberka na berni královskou na městě Stříbře zapsanou k vybírání na každý rok 120 kop gr.« (Výpis v reg. záp. z r. 1454 v Arch. Č. II, str. 188, č. 335; Altmann č. 5515.) Čís. 29. 1422, 9. září. V Norimberce. Král Sigmund zapsav Erkingerovi ze Seinsheimu hrady Toč- ník a Žebrák a město Beroun v 6797 kopách gr. a město Kadaň ve 2490 kopách grošů a zadluživ se mu ještě 2918 kopami gr. a 3726 zlatými rýnskými, zapisuje mu znovu v celkovém dluhu 12205 kop gr. a 3726 zlatých rýnských oba jmenované hrady i města a k tomu město Žatec a dvůr Libenice u Kutné Hory se všemi právy a příslušenstvím, jak je někdy král Václav IV. držel. Wir Sigmund, — Romischer kunig — und — zu Behem kunig, bekennen —, das wir rechter und redlicher schulde wis- sentlich schuldig worden sein, gelten wollen und sollen, iglich summ besunder, als hernach geschrieben stet, dem edlen strengen Erckhingern von Seinsheimb ritter, unserm rate und lieben ge- treuen. Zum ersten siebenthalb tausent und drey hundert schock Behemischer groschen minner drey schock, die wir im vormals uf unsern sloszen Tocznigk und Pettler und uf der statt Bern sunder verschrieben haben umb etlicher dinste willen und fur alle schulde von seins vaters seligen wegen und auch darumb, als er uns dann mit seinen frunden drey hundert pferd ein iar gehalten hat. Darnach sein wir im schuldig worden drithalb tausent schock Behemischer groschen minner zehen schock, dor- umb er uns seit mitfasten nechstvergangen ein summ lewte bis

Strana 43
1422. 43 uf datum diesz briefs gehalten hat, fur desselben geldes eins- theils wir im den Kadan vor auch sunder verschrieben haben. Item so auch fur sulche schaden, die er iczundt lenger wenn zwey iar in unserm dinste empfangen hat, und auch davor, als er die statt Kadan umb unsern willen nach außgehen der zweyer monden, die im unser und des reichs churfursten verlegung theten, gehalten hat, und fur einstheils geltes, das im aus unserm münczhofe oder von unserm vorstambt zu Behem ierlich zu geben von uns verschrieben ist, sein wir im also dafur schuldig worden neunundezweinczigk hundert und achtczehen schock Beheim- ischer groschen, vierthalb tusent zwey hundert und sechsund- zweinczig rinischer gulden. Sulche obgenanten summ geltes zu- sammen geslagen, so macht es in einer ganczen summa zwelf tausent und zwey hundert und funf schock Behemischer groschen, vierthalb tausent und zwey hundert und sechsundzweinczig ri- nischer gulden. Und als wir derselben summ einstheils dem vor- genanten Erckhinger und sinen erben uf Tocznigk, Bettler, Bern und Kadan vormals verschrieben haben, also hat er uns dieselben briefe williclich widergegeben und geantwortet in sulcher masse, daß wir im die obgenanten ganczen sum, die wir im schuldig sein, zusammenslahen und mit einander auf diese sloße und stette Tocznigk, Bettler, Kadan, Sacz und Bern und uf den hof Libanicze bey dem Berg gelegen zu verschreiben geruhen. Und wenn uns nu der vorgenante Erckhinger williclich gedienet hat, so sein wir zu im auch gnediclich geneigt, also das wir in seines geltes gern versorgen wollen, daß er wisse, woran er es haben solle, dorumb mit wolbedachtem mute und rechter wissen so verschrieben wir im und seinen erben die obgenanten slosz und stette — alles mit einand von Behemisch kuniglicher macht fur uns, unsere erben und nachkomen kunige zu Beheim in kraft disz briefs, also daß sie die obgenanten slosz und stette mit allen iren zugehorungen und mit aller herlichkeite — nichtez dorinn ußgenomen, als die unser bruder kunig Wenczlaw selig vormals innegehabt und genossen hat, innehaben sollen —, damit thun oder lassen môgen nach irem besten willen, als mit andern iren aigengûtern. — Und es sullen in auch auf das alle die, die zu den obgenanten sloszen und stetten gehoren und drin gesessen sein, in pfandtsweise huldigung thun, globen

Strana 44
44 1422. und sweren und gehorsamblich geworttende sein, dieweil sie die obgenanten slösz und stette also innhaben, on geverde; sunder welche derselben sloszer und stette noch in der feinde handt steen, sullen sy an sich brengen, wie sie mogen, oder wer die zum ersten ingewinnen, mit namen die czwo stette Sacz und Bern und den hof Libanicze, der oder dieselben sullen es dem vorge- nanten Erckhinger oder seinen erben vor allermenniglich von unser wegen inantworten. — Und alleweil sie derselben zweyer stette und den hof zu Libanicz nicht an sich brengen môgen, und dieweil auch die in der finde hand steen, so sullen sie die ge- nanten summ gelts gancz haben auf den obgenanten sloszen Tocznigk und Bettler und auf der statt Kadan in aller der ob- geschrieben masz, und darczu sollen wir sie auch hanthaben, getrewlich schuczen und schirmen als die unsern on geverde. Und auf das, das der vorgenante Erkhinger und seine erben den vor- genanten sloszen und stetten desterbaß vorgesein moge, so haben wir in darczu gegeben und verschrieben vormals und auch in disem briefe fur uns, unser erben und nachkomen kunige zu Be- hem, das sy ierlich zu den vorgenanten nuczungen innemen und ufheben sullen drey hundert schok Behemischer groschen, die in ein yglicher unser munczmaister zum Kutten aus unserm münczhofe als von unsern wegen geben und beczalen halb uf sand Georgen tag und halb uf sand Michels tag nechst nach ein- ander komende, und furbasz allewege von iar zu iar, dieweil sie die obgenanten slosze und stette alle oder eins theils innehaben. Geschehe in aber einerley vorczug darin, das sie nicht also be- czalt würden, so sollen und wollen wir bestellen und in bescheiden, sulichs gelt ufzuheben von der nucze unsers vorstambts zu Behem oder an andern enden —. Wir haben in auch suliche gnade und gunst getan, das sie den obgenanten hof Libanicze mit seiner zugehorung verkaufen mogen, wann sie wollen, und als teuere sie in verkaufen, dasselbe gelt soll uns an der obgenanten sum abgeczogen werden. Auch ob es also keme, das sie die vorgenanten slosze und stette mit iren zugehorung, ir eins oder mehre, durch irer notturft willen verseczen oder verkummern wollen, das sullen sie gute macht haben, doch gen sullichen leuten, die nicht unser fiende sein, und die uns auch mit der losung an denselben sloszen und stetten gewarttende sein, als hirinne geschrieben steet, on

Strana 45
1422. 45 geverde. Wer auch sache, daß der vorgenanten slosze oder stette, ir eins oder mehre, verloren — würde, so sollen wir in dannoch gleichwol die obgenannten summ gelts schuldig sein und auch mit macht darczu tun oder schicken zu helfen, das dieselben slosz oder stette wider gewunnen und den vorgenannten Erckhinger oder seinen erben ingeantwurtt würden; mochte desselben nicht gesein, so sollen wir in andere als gute slosz oder stette wider inseczen, daruf sie ires obgenannten geltes gewis habende weren, oder sollen sie mit bereytem gelte beczalen on geverde. Wir môgen auch dieselben slosz und stette alle umb die obgenanten ganczen sum geltes oder ir eins theils, welchs und wenn wir wollen, wider von in losen, — nemblich die zwey slosze Tocz- nigk und Bettler und die stadt Bern môgen wir losen umb siebent- halb tausent und drey hundert schock Behemischer groschen minner drey schock, item die statt Kadan fur dritthalb tausent schock groschen minner zehen schock, item die statt Sacz und den hof Libanice, ob sie den nit verkauft hetten, môgen wir losen fur neunundzweinczig hundert und achtczehen schock Behemischer grossen und fur vierthalb tausent und zwey hundert und sechsund- zweinczig rinischer gulden. Sunder wenn wir sulche losung umb des alles oder umb eins theils, als vorgeschrieben steet, thun wollen, das sollen wir in vor ein viertheil iars verkündigen und sie dann mit guten gulden und mit guten Behemischen grossen beczalen zu Nurmberg oder zu Eger, und dann weliches wir von in ge- loszet hetten, das sollte aus diesem brief gesundert werden. — Und wem sie diesen brief mit irem guten willen und kundtschaft ingeben oder der obgenanten slosz und stette ir eins oder mehre, zu pfandte verseczen, dem oder demselben sollen wir — alles des pflichtig sein zu halten, das in diesem briefe geschrieben steet, gleicher weise als in selbs, on alle geverde. — Geben zu Nurm- berg nach Christs geburt vierczehenhundert iar und dornach in dem czweyundezweinczigisten iare am nehsten mitwochen nach unserr lieben frawen tag nativitatis —. Ad mandatum domini regis Michael, prepositus Boleslauiensis. Opis v transsumptu, pořízeném Jindřichem, opatem kl. sv. Jiljí v Norim- berce 29. října (am freitag nach Simonis und Jude tag) 1434, jehož orig. chová

Strana 46
46 1422. se v knížecím archivu rodinném ve Schwarzenberku v Bavořích (č. 142). Opis ze XVII. stol. jest v knížecím archivu Krumlovském. — Sedláček, Zbytky register č. 1212—1215. — Točník a Žebrák byly Erkingerovi zastaveny již před 14. květ- nem 1421, jak lze poznati ze svatební smlouvy toho dne uzavřené mezi Erkinge- rem a Bedřichem z Kolovrat, o níž se zmiňuje Pangerl v Mitth. d. Ver. f. Gesch. d. Deutschen in Böhmen XIV, str. 70; srov. též Berger v týchž Mitth. X, str. 5. — Kadaň postoupil Erkinger v prosinci r. 1425 Jindřichovi z Plavna, říšskému soudci dvorskému a hejtmanu kraje Plzeňského, jenž reversem d. 15. prosince (samstag nach s. Lucien tag) 1425 zavázal se, že Erkingerovi houfnice a jiné ná- činí v Kadani ležící (püchsen und gezeuge, die er zu Kadan liegen hat) vrátí a dodá, kam by Erkinger neb dědicové jeho chtěli. (List v rodinném archivu knížat ze Schwarzenberka; Berger na m. uv. str. 11 a 12.) Král Sigmund pak dal panu z Plavna nový zápis »na město Kadaň, kterýž svědčí na 2490 kop gr., jehož datum jest v Plintburku (Vyšehradě Uherském) 1. b. 1426 na den Matky buoží navštívení (2. července). Zápis ten dle svědectví rukop. knihovny kapituly Pražské č. XXXIII, l. 468 byl zapsán v liber XI. Sigismundi na l. 16; srov. Sed- láček m. uv. č. 1000. Výpis zápisu obsažen jest v registrech záp. z r. 1454, kdež se poznamenává: »Kterýžto zápis pan z Plavna prodal dále panu Mikulášovi z Lob- kovic lasi před r. 1449] v témž právě, a jest na to dobrú vuoli učinil, kte- rúžto jest [Mikuláš z L.] před námi okázal. Praví, že mimo ten zápis nic více nedržal aniž drží a že jeho žádný nenaříkal, aby lepší právo k Kadani měl. A nám se zdá, že jest ten zápis právě z kanceláře vyšlý. A praví pan Mikuláš, že jest mimo ten zápis nic více na Kadanské nesahal. A ten sme zápis v re- gistrách nalezli a s registry se srovnal« v. Arch. Český I, str. 495, č. 5. Mikuláš mladší z Lobkovic zápisný list tento pak vrátil králi Ladislavovi, jenž mu za to dal 3. září 1454 zápis na Chomutov. Čís. 30. 1422, 13. září. V Norimberce. Král Sigmund zastaviv Zdeňkovi z Drštky za služby a škody město Domažlice s úřadem a požitky ve 2000 kopách gr. vyhra- žuje sobě na něm výplatu, dále soud ve třech těžkých případech hrdelních a svobodný příchod svého vojska do města i odchod z něho. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum faci- mus tenore presencium universis, quod nos famoso Zdenkoni de Drssczka, fideli nostro dilecto, in duobus millibus sexagenis gros-

Strana 47
1422. 47 sorum Pragensium pro serviciis nobis hactenus impensis et damp- nis in eisdem nostris serviciis perceptis iuxta racionem, quam nobis posuit, obligamur. Ideo — prefato Zdenkoni civitatem no- stram Tustam pro prefatis duobus millibus sexagenis grossorum Pragensium impigneravimus — et — impigneramus, ita videlicet, quod ipse et heredes sui predictam civitatem Tustam cum officio et suis pertinenciis, censibus, redditibus, proventibus et emolu- mentis universis ad cameram nostram pertinentibus tam diu te- nere, habere, possidere et fructus percipere debeat, quousque sibi et heredibus suis, vel qui presentem litteram cum ipsorum bona voluntate habuerit, predicta duo millia sexagenarum grossorum Pragensium per nos — vel — reges Bohemie non fuerint plene et realiter persoluta, exceptis tribus causis et penis criminalibus seu capitalibus, quas nobis duntaxat reservamus. Quandocunque eciam predictam civitatem a — Zdenkone vel suis heredibus voluerimus redimere, extunc ad ipsius exsolucionem nobis et no- stris heredibus — absque omni contradiccione debebunt consentire nullis aliis dampnis seu expensis desuper computatis. Debet in- super predicta civitas esse aperta, quod nobis et nostris officia- libus introitus et exitus pateat ad eandem, ut nostros inimicos de eadem possimus offendere et nos ibidem tueri absque ipsorum dampno, sed nostris sumptibus et expensis. — Datum Nuremberge anno Domini millesimo quadringentesimo vigesimo secundo, die tredecima mensis septembris — Orig. perg. v archivu m. Domažlic (č. B. 17). Pečeť druhdy přivěšená na proužku pergamenovém utržena. — Sedláček, Zbytky register č. 1220 (reg.) — Zápis tento neměl valného významu, neboť Domažličtí 14. února 1421 společně s Plzeňskými uzavřeli s Tábory příměří zavázavše se propustiti ve městě svo- bodu náboženskou podle čtyř artikulův Pražských, od r. 1422 spolu s Klatovy, Sušicí, Pískem a Prachaticemi přidrželi se stále Táborů a 11. června 1422 s nimi společně přijali knížete Sigmunda Korybutoviče za zemského správce (Palacký, Dějiny III, č. 2, str. 72, 144 a 162; Archiv Český III, str. 239 a 257). — Zdeněk z Drštky, jenž zůstal králi Sigmundovi věren, stal se purkrabím na Týně Horšově a poručníkem kláštera Chotěšovského a dne 23. dubna 1431 spo- lečně s obcí města Týna Horšova uzavřel příměří s Janem z Bezdědic, hejtmanem na Domažlicích, zároveň s obcemi měst Domažlic, Klatov a Sušice (Archiv Český IV, str. 238, č. 4). Král Sigmund před tím listem, d. 17. října 1425 zapsal to- muto Zdeňkovi z Drštky městečko Stankov a vsi Touškov Hartmanův a Ohučov kláštera Chotěšovského v 500 kop gr. č. za jeho služby se 100 jezdci konané proti

Strana 48
48 1422. Husitům (orig. v c. k. stát. arch. ve Vídni, Altmann č. 6448) a klášter Chotěšov- ský 3. května 1432 vyznal, že jest dlužen za »Sigmunda římského etc. krále — pravého a jistého dluhu puol páta sta kop gr. — na těch listech, kteréžto jest KMt zapsal uroz. panošiem Zdeňkovi z Drštky řeč. Kolvín a Zdeňkovi z Drštky, purkrabí na Týně Horšovském, strýci jeho, v jich službách, jménem na ves Túškov Hartmanóv, kterýžto list jeden svědčí na 200 kop gr., a druhý list svědčí na 500 kop gr., to jest na Staňkovy, na Túškov Hartmanóv, a na těch listech, kterýžto svědčie na Domažlice.« (Arch. Český VII, str. 632, č. 44). Čís. 31. 1422, 18. října. V Pasově. Král Sigmund nařizuje purkmistru a radě města Budějovic, aby v městě svém dovolili přijímati stříbrnou minci, kterou s jeho svolením razí Oldřich z Rožmberka. Geben zu Passaw am suntag nach Galli, unserr reiche des Hungerischen etc. in dem XXXVI, des Romischen in dem XIII und des Behemischen in dem dritten iaren. Ad mandatum domini regis Michael, prepositus Boleslauiensis. Orig. pap. v archivu m. Budějovic. — Palacký, Urk. Beitr. zur Gesch. des Hussitenkrieges I, str. 254. — Altmann č. 5361. Čís. 32. 1422, 27. listopadu. V Prešpurce. Král Sigmund zapisuje Sigmundovi z Vartenberka a z Dě- čína a jeho dědicům 2000 kop gr. na Litoměřicích a na jiném zboží (na hradech Kalichu a Panně a na Býčkovicích), aby z nich vybíral úroky roční. Datum v Prešpurce l. 1422, v pátek po sv. Kateřině. Zmínka v registrech zápisův z r. 1454, kdež se praví, že list byl s menší pečetí, a poznamenává se: »Ten v registřích nalezen, ale nesrovnává se v tom, že v listu stojí: dědicuom, ale v registřích nestojí: dědicuom«. Archiv Český I, str. 545, č. 270; — Altmann č. 5407.

Strana 49
1423. 49 Čís. 33. 1423, 15. dubna. V Bardějově. Král Sigmund zapisuje vévodovi Saskému Fridrichovi hrad Mostský a města Most i Ústí nad Labem, avšak bez újmy nároků, které na Ústí příslušejí Albrechtu Šenkovi z Landšperka z da- rování krále Václava. Wir Siegmund, von gots gnaden Romischer kunig zeu allen czeiten merer des reichs und zu Hungern, zu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig. Bekennen und tun kunt offinbar mit disem brif allen, die yn sehin oder horen lesen, daz wir haben ange- sehin solich lieb und trew, als wir an dem hochgeborn Fridrichen herczogen czu Sachsen, des heiligen reichs erczmarschalk, land- graven zu Doringen und marcgraven zu Meissen, unserm lieben oheim und kurfursten, genczlichin erkant und erfunden haben, und haben ym darumb mit wolbedachtem mute, gutem rate und rechter wissen unser slos und vesten zu Brux mitsampt den steten Brux und Ausk uf der Elb gelegen mit allen und iglichen renten, nutzen, zcinsen, gefellen und allen andern zugehorungen, als wir die yeczund innehaben, befolen und eingegeben haben, und be- felhen ym die in solicher maße, als darnach geschriben stehit, nemlichin daz er das haws uber Brux von den, die daz yeczund ynnehaben, losen solle und moge ; und warumb er ys also loset und nach guter rechtnung darlegit, daz er das auf demselben sloss haben solle als lang, biß daz wir oder unser nachkomen kunige zu Behem oder unser erben im das genczlich widderkeren. Auch so gunnen und erlauben wir im, daz er tusent schogk behemischer groschen auf dazselb slos czu Brux mit guter kuntschaft und wissenheit des rates der stat zu Brux auf das gebawed desselbin slos legen und vorbawen sal; dieselbin tusent schogk grosschin er und seyn erben auch auf demselben slos haben sollen alslang, biß daz wir ader unser nachkomen kunig zu Beheim in die gencz- lich widerrichten. Auch so benummen wir demselben herczog Fridrichen tusent schogk all iar zu bestriden dasselb slos Brux und die stat daselbs und auch die stat zu Ausk, die er darlegen sol, dieweile der kreig mit den keczern zu Behem weret, und nicht lenger. Dieselben tusent schogk, als oft er sy darlegen wurde,

Strana 50
50 1423. ab der krig lenger denn eyn iar weren wurd, sol er und sein erben uf den egenanten slos und steten zu Brux und zcu Ausk haben im pfandes weyse alslang, biß das wir oder unser nach- komen kunigen zu Behem ym und sein erben die genczlichen richten und beczalen. Ouch wann disser kreig nymmer sey und gestillet wirdet, so sol er dieselben slos und stete aushalden und befriden von den renten und nuczen, die darczu gehoren, und uns furbass keynen aufslag tun in dheyner weyse. Und wenn wir oder unser nachkomen kunige zeu Behem solich slos und stet widder haben wollten, so sollen uns der egenante herczog Frid- rich und sein erben der losung gestaten an alle widderred umb solich gelt, als er darauf geleget het, als vorgeschriben steet, und keynen aufslag sust hoher darauf tun. Und gebieten darumb den mannen und lantluten, die zu dem slosse gein Brux gehoren, und den burgermeistern, reten und burgern gemeinlichin der steten zu Brux und Ausk ernstlichin und vesticlichen mit disem brieve, daz sie dem egenanten herczog Friderichen gehorsamkeit und gelubd und huldung tun noch lawt diss gegenwertungs brives als vorgeschriben stehit, als lieb yn sey, unser swere ungnad zu vermeyden; unschedelich dem edeln Albrechten Schenken von Landsperg gnant anders von Seydow, unsern rate und libin getruwen, an solichen vorschribungen, die er auf unsern bernnen und summen der stat Ausk hat von unserm bruder kunig Wencz- law seligen und auch von uns, die wir wollen, daz der in synen rechten ungehindert beleibe. Mit urkund dises brives versigelt mit unser koniglicher maiestat insigil. Geben zu Bartfal nach Cristi geburt vierczehenhundert darnach im dreyundzewenczigsten iare, am nechsten donnerstag nach dem sontag quasi modo ge- niti, unser riche des Hungrischen etc. in dem sibenunddrissigisten iare, des Romischin im dreyczehenden und des Behemischen im dritten iaren. Ad mandatum domini regis G. episcopo Pataviensi, cancellario, referente, Franciscus, prepositus Strigoniensis." Opis na perg., jejž pořídil r. 1437 »Nicolaus Schulte, Magdeburger stiftes pfaffe« v kr. hlav. archivu státním v Drážďanech. — a) Záznam kancelářský v opisu tom schází. — Současný opis v říšské registraturní knize Sigmundově chované v c. a k. dv. a stát. archivu ve Vídni, sign. G na l. 181r s datem »sontag

Strana 51
1423. 51 nach quasimodogeniti« = [18. dubna] a s kancelářskou poznámkou: Rex, d. G. ep. Pat. canc. ref. Franciscus. — Horn, Geschichte Friedrichs des Streitbaren, Urkundenbuch č. 275; Palacký, Urk. Beitr. z. Gesch. d. Hussit. I, str. 291, č. 265; Schlesinger, Stadtb. von Brüx, str. 83, č. 188; Hieke & Horčička, Urkb. der Stadt Aussig, str. 94, č. 181; Altmann č. 5504; Sedláček, Zbytky 1233. — Již před tím listem daným 31. března 1423 oznamoval král Sigmund purkrabí hradu Mo- steckého, že k prosbě měšťanů Mosteckých svěřil město jejich i s hradem kur- firštovi Saskému Bedřichovi (Schlesinger na m. uv. č. 187; Altmann č. 5494) a sou- časně s vydáním listu zápisného listem d. 15. dubna 1423 oznámil purkmistrům i vší obci měst Mostu a Ústí, že obě města zastavil vévodovi Saskému nařizuje jim zároveň, aby zástavnímu pánu svému holdovali. (Wann wir dem hoch- gebornen Fridrichen, herezogen zu Saxen, — unsere slosz und vesten zu Brux mitsampt den steten Brux und Ausk uf der Elb gelegen mit allen und iglichen iren — zugehorungen befolhen und ingegeben haben, alsdann das unsere maiestatbrieve im doruber gegeben clerlicher aufweisen, dorumb gebieten wir euch ernstlich und vesticlich mit disem brief, das ir dem egenanten herczog Fridrichen gehorsamkeit, gelubd und huldung tut nach lawt unsers vorgenanten maiestatsbriefs, als lieb euch sey, unser swere ungnade zu vermeiden. Orig. pap. v král. hlavním archivu stát. v Drážďanech; Palacký na m. uv. str. 294, č. 267; Schlesinger č. 189; Hieke-Horčička č. 182; Altmann č. 5503). — Albrecht Šenk z Landšperka pak listem bez data, avšak asi z r. 1424 pocházejícím zastavil vévodům Saským roční plat 100 kop, který mu byl někdy král Václav IV. listem svým zapsal na berni města Ústí. Srovn. Hieke-Horčička na m. uv. str. 96, č. 185. Čís. 34. 1423. 8. října. [V Budíně.] Král Sigmund zapisuje Janu Kapléřovi ze Sulevic i jeho bu- doucím v dluhu tisíc kop grošů summu královské berně z města Slaného odváděné. — Datum l. 1423 ten pátek před sv. Dionysím. Výpis v registrech zápisů z r. 1454, kdež se nesprávně praví list ciesaře Sigmunda«. Na konci jest poznámka: »Ten se s rajstry srovnal«. Tam se též uvádí, že list ukázali Vaněk a Bušek bratří ze Sulevic, kteří »praví, že jim to Slanští mocí nevydávají«. V. Arch. Český I, str. 502, č. 40; Altmann č. 5629. Čís. 35. [1423, v prosinci]. Král Sigmund zapisuje a zastavuje rychtu v městě Ostrově (Šlakenwerdu) Mikulášovi řečenému Braun v 61 kopách grošů. List ztracen; stručný obsah jeho udává se v rukopise archivu metrop. ka- pituly Pražské č. XXXIII na str. 464, kdež jest poznamenáno, že list byl něme-

Strana 52
52 1424. cký a registrován v lib. IX. Sigismundi na l. 126. Dle toho, že na l. 128 téhož re- gistra byl zapsán již list daný 6. ledna 1424, lze souditi, že ztracený list pocházel asi z druhé polovice prosince r. 1423. Srov. Sedláček, Zbytky reg. str. 122, č. 858. — Před tím držel rychtu Ostrovskou Jan ze Zvěstovic, jemuž ji byl zapsal a za- stavil ve 40 kopách gr. král Václav IV. asi v dubnu r. 1417, jak svědčí záznam v rukopise zminěném na str. 459; v. Sedláček na m. uv. č. 736. Čís. 36. 1424. 6. ledna. Na Budíně. Král Sigmund zapisuje Mikulášovi z Lobkovic město Cho- mutov s hradem Blatnem a vesnicemi i se vším příslušenstvím ve 4000 kopách grošů. Datum v Budíně l. b. 1424 na den sv. tří králuov. Výpis v registrech zápisův z r. 1453, v. Archiv Český I, str. 495, č. 6, kdež se poznamenává »A ten se zápis srovnal s registry«. Dle svědectví rukop. arch. kapit. Pražské č. XXXIII, str. 464 byl list ten německý a registrován v lib. IX. Sigismundi na l. 128. Srov. Sedláček, Zbytky register str. 122, č. 859; Altmann č. 5725. — Před tím Chomutov s Blatnem držel Vilém z Hazemburka, jemuž jej král Sigmund zastavil ve 3000 kop gr. do výplaty listem d. v poli před Prahou l. 1420 na den ss. Petra a Pavla 129. červnal; v. reg. zápisův z r. 1454 v Arch. Českém II, str. 192, č. 352; Altmann č. 4147. Čís. 37. 1424, 16. března. V Brně. Rakouský vévoda Albrecht V. povoluje purkmistru a radě města Budějovic jakožto zástavní jich pán prodej vína ve pro- spěch obce. Albrecht, von gotes gnaden herczog ze Osterreich und mark- graf ze Merhern etc. Erbern, weisen und lieben getrewn! Als ir uns yecz habt verschriben, wie ir willen habt wein, auf ew ze pargen und zu schenkchen, durch der stat zu dem Budweis gemains nuczs willen, das haben wir wol vernomen und lassen ew wissen, seid ir ver-

Strana 53
1424. 53 steet, daz das der stat einen gemainen nucz bringe, so wellen wir ew des gunnen, wan mit wew der stat gemainer nucz getriben wirt, das sehen wir gern. Geben zu Brünn an phincztag vor sant Kathreintag, anno etc. vicesimo quarto. Dominus dux per Leupoldum de Ecker. [Na rubu:] Den erbern, weisen, unsern lieben getrewn, dem burgermaister und dem rat zum Budweis. Orig. pap. druhdy v archivu m. Budějovic. Opis novější v archivu Musea král. Českého v Praze. Čís. 38. 1424, 18. března. V Krakově. Král Sigmund vyznává, že jest Sigmundovi z Vartenberka jinak z Děčína za služby učiněné a škody v týchž službách vzaté dlužen tisíc kop gr., a zapisuje »sto kop gr. úroka komory krá- lovské, kteréžto měštané v Oustí nad Labem každá léta do ko- mory královské platiti dlužni jsou«, témuž Sigmundovi a dědicům jeho k vybírání, dokud by jim řečených tisíc kop nebylo zapla- ceno. Datum v Krakově l. 1424, v sobotu před druhou nedělí v puostě. Výpis v registrech zápisův z r. 1454, kdež poznamenáno: »Ten se s registry srovnal«. V. Archiv Český I, str. 545, č. 271; Hieke-Horčička, Urkb. d. St. Aussig str. 95, č. 183; Altmann č. 5828. Čís. 39. 1425, 12. ledna. Ve Vídni. Král Sigmund k žádosti Mikuláše, faráře kostela farního v Budějovicích, potvrzuje privilegia kostelu tomu někdy Karlem IV. a Václavem IV. udělená, jejichž znění do slova opakuje. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus

Strana 54
54 1425. tenore presencium universis. Ad hoc summi principalis dispen- sacione principalis monarchie obtinuimus dignitatem, ad hoc Ro- mane regie celsitudinis suscepimus dyadema, ut si ad alia ex- trinseca debita nos sollicitudo provocet, ad ea tamen presertim, que statum felicem ac incrementum iurium, graciarum et liber- tatum ecclesiarum ipsarum ministrorum respiciunt, tanto inten- dimus uberius, quanto nostrum pre ceteris mundi principibus so- lium magnificencius erexit providencia creatoris. Sane pro parte honorabilis Nicolai, plebani ecclesie parochialis civitatis nostre Budweis, cum humili precum instancia extitit supplicatum, qua- tenus eidem plebano et ecclesie sue necnon altaristis sive capel- lanis in eadem ecclesia parrochiali existentibus infra scripta duo privilegia serenissimi principis domini Wenceslai, dive memorie regis Boemie, fratris nostri carissimi, approbare, ratificare, inno- vare et confirmare graciosius dignaremur. Cuius quidem primi privilegii, literam domini Karoli, genitoris nostri carissimi, in se continentis, tenor sequitur in hec verba : Wenceslaus atd. (Ná- sleduje znění listu kr. Václava IV. d. na Žebráce 19. října 1406, kterým potvrzuje list markraběte Karla d. v Písku 22. července 1343, v. Privilegia II, č. 248). Secundi vero privilegii tenor se- quitur et est talis: Wenceslaus atd. (Následuje znění listu krále Václava IV. d. v Praze 8. března 1407, v. tamže č. 810.) Nos igitur personas ecclesiasticas, que conditori nostro condignum assidue pre- bent obsequium, promovere cupientes, predictis supplicacionibus favorabiliter inclinati, — predicta privilegia et omnia in eis con- tenta — auctoritate regia Boemie graciosius confirmamus. — Datum Wienne anno Domini millesimo quadringentesimo vicesimo quinto, die duodecima mensis ianuarii, regnorum nostrorum anno Hun- garie etc. tricesimo octavo, Romanorum quintodecimo et Boemie quinto. [Na ohbu:] Per dominum Johannem, Zagrabiensem episcopum, cancellarium, etc. Michael, prepositus Boleslauiensis. [Na rubu:] R. Heinricus Fye. Originál perg. v archivu m. Budějovic (v skříni 8, č. 2) s velkou králov- skou pečetí římskou, zavěšenou na proužku pergamenovém. Na rubu rukou XVI. stol. poznamenáno: »Sigismundi regis confirmacio privilegiorum super immunitate parochiali a. 1425«. — Altmann č. 6043.

Strana 55
1425. 55 Čís. 40. 1425, 25. března. V Tatě. Král Sigmund potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Plzně privilegia, jež byli obdrželi od předešlých králů, ze- jména od krále Jana, císaře Karla IV. a krále Václava IV. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus tenore presencium universis. Tociens regie celsitudinis sceptrum extollitur et ipsius status sollidius roboratur, quociens devotorum fidelium vota benigno respiciuntur affectu et ad ipsorum iura, libertates servandas et comoditates augendas graciosus et pius principis animus invenitur. Cum enim omnis gloria sive potencia principatus in subditorum precipue consistat solidata fortunis, expediens arbitramur et congruum, ut simus subiectis in iusticia faciles et ad graciam liberales. Noverit igitur presens etas et fu- turi temporis successura posteritas, quod nos integre fidei puri- tatem, qua magister civium, consules, iurati totaque communitas civitatis nostre Pilznensis, fideles nostri dilecti, erga nos claru- erunt, graciosius attendentes, devotis quoque et votivis ipsorum supplicacionibus favorabiliter inclinati, ipsis non per errorem aut improvide, sed animo deliberato sanoque fidelium et procerum nostrorum accedente consilio omnia et singula ipsorum privilegia et literas a serenissimis et illustribus quondam dive recordacionis dominis et principibus, Boemie regibus, et signanter Johanne avo, Karolo, Romanorum imperatore, genitore, necnon Wenceslao, fratre, predecessoribus nostris carissimis, super ipsorum iuribus, graciis, libertatibus, consuetudinibus et indultis obtenta et obtentas appro- bavimus, ratificavimus, innovavimus et confirmavimus, approba- mus, ratificamus, innovamus et virtute presencium regia aucto- ritate Boemie et de certa nostra sciencia graciosius confirmamus, decernentes et presentibus regio statuentes edicto eadem privilegia et literas per prefatos cives civitatis nostre Pilsnensis a serenis- simis et illustribus quondam dive recordacionis principibus et regibus Boemie, predecessoribus nostris, super ipsorum iuribus, graciis, libertatibus, consuetudinibus et indultis, sicut prefertur, obtenta et obtentas in singulis ipsorum punctis, sentenciis, clau-

Strana 56
56 1425. sulis et articulis, ac si de verbo ad verbum presentibus inserta seu inserte forent, exnunc in antea perpetuis temporibus inviola- bilis obtinere roboris firmitatem. Mandantes universis et singulis regni nostri Boemie baronibus, nobilibus, officialibus, capitaneis, burggraviis et signanter subcamerario necnon ceteris regni nostri Boemie subditis et fidelibus, qui sunt seu pro tempore fuerint, firmiter et districte, quatenus ipsi magistrum civium, consules, iuratos cives et communitatem predicte civitatis nostre Pilznen- sis in ipsorum iuribus, graciis et indultis ac libertatibus et con- suetudinibus non impediant nec impediri per quempiam paciantur, quin pocius ipsos iuxta predictorum privilegiorum suorum et lite- rarum continenciam circa hoc manuteneant, protegant, defendant, et efficaciter tueantur, prout indignacionem nostram gravissimam voluerint arcius evitare. Presencium sub nostre maiestatis sigillo testimonio literarum. Datum Tate, Vesprimensis dyocesis, anno Domini millesimo, quadringentesimo vigesimo quinto in festo an- nuncciacionis sancte Marie, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. XXXVIII, Romanorum quintodecimo, Boemie vero quinto. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Michael, prepositus Boleslauiensis. [Na rubu:] R. Heinricus Fye. Orig. perg. v městském museu Plzeňském (č. 15) s velkou pečetí králov- skou na hedvábné černožluté šňůře zavěšenou. Na rubu listu rukou XV. stol- poznamenáno: »List slavné paměti císaře Zikmunda k potvrzení práv a privi- legií našich«. — Strnad, Listář kr. m. Plzně I, str. 309, č. 279. — Altmann č. 6242. Čís. 41. 1425, 2. června. V Budíně. Král Sigmund »zapisuje Ješkovi z Donína a jeho synuom Fridrichovi a Sigmundovi 3000 kop gr. na berni v Litoměřicích do vybránie, a pak-li by komu ta berně královská na Litoměři- cích prvé byla zapsána, tehdy dále na Domažlicích ukazuje, aby jim dali clo a berně královské«. Datum v Budíně l. 1425 v so- botu po letnicích. Zmínka v registrech zápisův z r. 1454; v. Archiv Český I, str. 517, č. 123. — Altmann č. 6305.

Strana 57
1425. 57 Čís. 42. 1425, 2. října. V Míšni. Vévoda Saský Fridrich potvrzuje obci a měšťanům města Mostu, jež mu král Sigmund zastavil, všecka práva a výsady, zvláště svobodnou rychtu; osvobozuje město ode všech dávek na čtyři léta, po jichž vyjití v nejbližších čtyřech letech má mu město odváděti po stu kopách grošů ročně a později sto šedesát kop grošů ročně; daň židovskou ponechává v dosavadní výši; sli- buje městu vojenskou ochranu; prohlašuje, že bude každého roku sázeti novou radu a že bude hájiti staré jejich právo na silnici; konečně slibuje, že město ze zástavy propustí, až mu bude zapla- cena summa zástavní. Wir Friderich, von gots gnaden herczog zcu Sachsen, des heiligen Romischen reichs erczmarschalg, lantgrave in Doringen und maregraf zeu Missen, bekennen offenlich vor uns und unser erben und thun kund mit diszem brive allen den, die yn sehen ader horen lesen, so der allerdurchluchtigste furst unser gnedig- ster herre, herr Sigmund, Romischer kunig zcu allen zeyten mehrer des richs und zeu Hungern und zeu Behem etc. kunig die slos und stat Brux und die stat Awszk an der Elben gelegen in einer summe gelds, die wir alle iar ierlichen uf denselben slosz und steten zeu Brux und Awszk haben sollen, gnediclich vorschriben, vorheissen und yngegeben had, als das siner maiestat brief, den er uns doruber gegeben had, clerlicher ynnheldet und uszwieset, das wir durch sunderlicher bestendikeit willen, die danne wir an denselben burgern und gemeynden an der stat Brux befunden und gemercket haben, denselben burgern und gemeinden der stat Brux sunderlichen die gnaden, gunst und fryhungen von unser furstlichen myldikeit gnediclich erczeiget und gegeben haben, als die von worte zeu worte hirnach volgen und geschriben steen. Czum ersten wollen wir sie bey sollichen friheiten, alden rede- lichen gewonheiten und gnaden lassen, des sie danne keiserliche und kunigliche brive haben, die wider soliche vorschribunge, die unser gnediger herre konig Sigmund uns getan hat, nicht weren, und sie darubir nicht notigen noch bedrangen, und yn auch in ire gerichte, so sie danne von aldem redelichem herkomen gehabt haben, nicht halden noch unsern voiten und amptluten dorynn

Strana 58
58 1425. czu halden gestaten, sundern sie dabey lassen, als danne sie die von aldem herkomen redelichen herbracht haben; doch behalden wir uns doran soliche gerechtikeit und gewonheit, so die danne eyne camere des konigreichs zcu Behem vor zcyten an denselben gerichten und gerechten gehabt had. Wir begnaden auch die iczund gnanten unsere liben getruwen burgere und gemeynde der stat Brux von sunderlicher gunst und gnaden wegen, die danne wir zeu yn haben, das sie uns von sollichen iarrenten, so sie danne eynem Behemischen konige ierlichen gegeben und gereicht haben und nu uns und unsern erben furder reichen sollen, ynne- wendig vier iaren nechst noch einander volgende von dato diszs brieves uns noch unsern erben nicht reichen, sundern der gefryet sin, noch sust keynerley steur ader bete bynnen der obgnanten zcyt geben sollen; und wanne danne die iczund gnanten vier iare vorgangen sind, so sollen sie uns aber die andern vier iar allernehst nach den iczund gnannten vier iaren volgende nicht meher geben, danne alle iar hundert schock groschen, funfezig uf sente Jurgen tag und funfezig uf sente Gallen tag; und wanne die iczund gnanten vier iar uszgingen, danne sollen sie uns alle iar eyne gancze summe geben, das macht hundert und sechezig schock groschen, und dieselben halb uf sente Jorgen tag und alsvil uf sente Gallen tag, als danne das recht und gewonheit ist. Wir wollen auch Micheln iuden zeu Brux, den konig Wenczlaw unsern egenanten liben getruwen burgern und gemeynden zeu Brux gegeben had, bie sollichen friheiten bliben laszen noch uszwiesunge des brieves, den yn derselbe konig Wencz- law doruber gegeben had, also das sie uns alle iar ierlichen in unser camer reichen und geben sollen unvorczogelich sechs schock groschen, als das ir brif eigentlich uszwieset von desselben Mi- chels ioden wegen. Auch wollen wir bie sie in yr stat legen schuczen zcu fusse und gerytten, wie und wanne danne des not were, noch unserm und irem besten, und den houptlute zcuschicken und bestellen, den sie gehorig und gefolgig sin sollen; die wir danne selbs bekostigen sollen und versolden. Wir wollen auch dieselben burger und gancze gemeynde der stat Brux als ander die unsern getruwlich schuczen und beschirmen, inmassen als uns das unser gnediger herre der kunig vorschriben had. Auch sal unser burggrave uf Brux, der iczund ist und die hernach komen

Strana 59
1425. 59 werden, denselben burgern und gemeynden der stat Brux keyner- ley gedrengnisz thun, sundern sie bie irer alden gewonheid lassen; doch also, das sie denselben unsern burcgraven uf Brux, der iczund ist und in czukunftigen zcyten wirt, willig hulflich und beraten sin zeu allen sachen, rechten und zeinsen. Auch wollen wir alle iar daselbs zeu Brux einen nuwen rat seczen und beste- tigen, und so ofte wir das thun, das das geschee, als sie des fur alders gewont sind. Wir wollen auch doran sin, das die straszen durch ire stat gehen, als die vor alders dorczu gegangen haben, und sie dorczu schuczen und schirmen noch unserm vormogen. Und wanne uns ader unsern erben solliche summe geldes gancz und gar uszgerichtt und beczalt sind noch lawte und uszwie- sunge sollicher brieve, die uns konig Sigmund doruber gegeben had, so sollen sie dornoch sollicher huldunge, die sie uns und unsern erben gethan haben, ledig und losz sin an geverde. Und das wir alle stücke, punckte und artikeln dieszs briefs stete, feste, gancz und unvorbrochenlich halden wollen und sollen bie unsern guten truwen in craft unsers briefs, des zeu bekentnisse und mehrer sicherheit haben wir unser furstlichs insigel wissentlichen hengen laszen an diszen brif, der gegeben ist zcu Missen noch Crists geburt vierczehenhundert iar und dornoch in dem funf- undezwenczigisten iare an dinstage noch sente Michels tage. Opis vložen do konfirmace vévody Saského Fridricha, dané v Míšni 6. března 1453, jejíž opis ze XVI. stol. zachoval se v kopiáři č. 1316 Liber unionum I v král. hl. stát. arch. Drážďanském na l. 81r. Jiný opis neúplný (jen až do slov an geverde jdoucí) jest v témže svazku na l. 78v. — Horn, Friedrich d. Streitbare str. 909; Schlesinger, Stadtb. v. Brüx, str. 86, č. 193. Čís. 43. 1425, 17. listopadu. V Hodoníně. Král Sigmund potvrzuje bratřím Václavovi a Ondráškovi, rychtářům Plzeňským, a paní Regině, manželce Ondráškově, všechno právo k rychtářství městskému a ustanovuje, že má Václavovi býti zaplaceno dvě stě kop, kdyby se práva k rychtářství vzdal se svolením královským. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus

Strana 60
60 1425. tenore presencium universis, quod consideratis, gratis et fidelibus obsequiis nobis per fideles nostros dilectos Wenceslaum et An- dream fratres, iudices civitatis Noue Pilsne, hactenus fideliter et constanter impensis et in antea propensius impendendis prefatorum fratrum humilibus inclinati precibus animo deliberato, sano eciam fidelium nostrorum accedente consilio et de certa nostra sciencia ipsis et honeste matrone Regine universa iura, munimenta, privi- legia et litteras, que et quas ipsorum predecessores et progenito- res super iudicio civitatis Noue Pilsne a nostris progenitoribus et predecessoribus, regibus Boemie, hactenus obtinuerunt et in quo- rum sunt legitima et reali possessione, in omnibus suis clausulis, punctis, sentenciis et expressionibus, prout de verbo ad verbum sonant, ac si tenores earundem presentibus inserti forent, ratifi- cavimus, approbavimus et confirmavimus, ratificamus, approba- mus et tenore presencium tamquam rex Boemie graciosius con- firmamus; decernentes et volentes expresse, quod prefati Wences- laus et Andreas ac Regina predicta aput predictum iudicium civi- tatis Noue Pilsne permaneant eodemque et suis iuribus, usufruc- tibus et pertinenciis utantur libere et quiete impedimentis quorum- libet penitus proculmotis. Verumptamen si prefatum Wenceslaum quispiam a prefato niteretur excludere iudicio illudque vellet ha- bere, et quod ad hoc accederet consensus noster, extunc persolutis prefato Wenceslao ducentis sexagenis grossorum Pragensium poterit ad se reducere predictum iudicium et illud omni iure et titulo, prout ad predictum Wenceslaum pertinuit, absque difficultate qua- libet cum suis pertinenciis, usufructibus et fructibus possidere, salvis tamen iuribus alienis. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum in oppido Hodonyn, Olo- mucensis dyocesis, sabbatho ante festum Elisabeth vidue, anno Do- mini quadringentesimo vigesimo quinto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. tricesimo nono, Romanorum sextodecimo et Boemie sexto. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Michael, prepositus Boleslauiensis. [Na rubu:] R. Henricus Fye. Orig. perg. v městském museu Plzeňském (č. 79) s menší pečetí královskou, zavěšenou na proužku pergamenovém. — Strnad, Listář kr. m. Plzně I, str. 311, č. 281; Altmann č. 6453. — Srv. list asi z března r. 1406 ve Sbírce této II, str.

Strana 61
1425. 61 1025 č. 793, dle kterého Regině, dceři rychtáře Jindřicha ze Dvora, připadla polo- vice rychtářství Plzeňského a matce její Kateřině druhá polovice. V letech 1408 až 1425 jmenuje se rychtářem Plzeňským Václav (Strnad, Listář I, str. 247—311) a od r. 1426 Ondrášek z Hodušic (tamže str. 315 násl.), muž zminěné v tomto listu Reginy, které císař Sigmund potvrdil právo k rychtářství ještě zvláštním listem nyní již ztraceným, o němž děje se zmínka ve smlouvě dne 24. dubna 1480 s obcí Plzeňskou uzavřené. Čís. 44. 1425, 17. listopadu. V Hodoníně. Král Sigmund uvažuje veliké škody, které město Plzeň utrpělo obléháním kacířů, daruje mu vesnice Losinu a Chvalenice, aby je drželo a jich užívalo až do dalšího ustanovení králova. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus te- nore presencium universis, quod revolventes in animo et diligenter perpendentes magna gwerrarum dispendia multaque dampna et pericula, quibus civitas nostra Pilsnensis ab hereticis impugnata et vexata est hactenus adee, quod ipsius incole propter vexaciones huiusmodi magna subierunt detrimenta et in suis sunt faculta- tibus fere ad extremum extenuati, nos volentes ipsis civibus Noue Pilsne predictis aliqualem recompensacionem facere in suorum dampnorum relevamen, ideo animo deliberato, sano eciam fidelium nostrorum accedente consilio et de certa nostra sciencia villas Lossinow et Chwalenycze cum ipsorum censibus, fructibus, pro- ventibus et utilitatibus ac pertinenciis universis prefatis civibus Noue Pilsne dedimus et donavimus, damus et tenore presencium ac auctoritate regia Boemie graciosius donamus per ipsos haben- das, tenendas, possidendas et earundem villarum fructus pro con- servacione civitatis penitus convertendos; presentibus usque ad nostrum beneplacitum voluntatis dumtaxat duraturis. Mandantes capitaneo nostro Pilsnensi, presenti et futuro, firmiter et districte, quatenus prefatis civibus Noue Pilsne possessionem realem pre- fatarum villarum nostro assignet nomine ipsosque de eisdem intro- ducat ac aput earundem possessionem manuteneat realiter et defendat. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testi- monio litterarum. Datum in opido Godingen, Olomucensis dyo-

Strana 62
62 1426. cesis, anno Domini millesimo quadringentesimo vigesimo quinto, sab- bato ante festum Elizabeth vidue, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. tricesimo nono, Romanorum sextodecimo, Boemie vero sexto. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Michael, prepositus Boleslauiensis. [Na rubu:] R. Henricus Fye. Orig. perg. v městském museu Plzeňském (č. 79.) se sekretem královským na proužku pergamenovém zavěšeným. Na spodní straně proužku toho rukou stol. XVI poznamenáno: »Na Losinu a Chvalenice«. — Strnad, Listář kr. města Plzně I, str. 313, č. 282. — Altmann č. 6454. Čís. 45. 1426, 16. března. Ve Vídni. Král Sigmund potvrzuje dvořákům k hradu Chebskému pří- slušejícím práva a svobody, jež jim králové čeští Karel IV. a Václav IV. stvrdili, zejména na vlastní soud a na desátek z dříví plaveného ku potřebě hradské a nařizuje úředníkům královským na hradě, jakož i purkmistru, radě i měšťanům města Chebu, aby je při těchto právech zachovali. Wir Sigmund, von gotes gnaden Romischer kunig zu allen zeiten merer des reichs und zu Hungern, zu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig. Bekennen und tun kunt offembar mit disem brief allen den, die in sehen oder horen lesen, das uns die meyer- leute, die zu dem gerichte gen Eger gehoren, unsere lieben ge- truen, durch ire botschaft diemuticlich gebeten haben, das wir in ir fryheit und das floczholcz den czehend davon, daz das nicht verkouft werde, sunder daz das uf dem slosz verbrant und vernuczt werde, und daz sy by iren alten rechten und gewon- heyten beliben, als sy dann von alter herkomen seyn, mit irem gericht und krynner und mit allen sachen, und ouch dise nach geschriben sechs brieve, die iren vorfarn und in uber ire gnade, rechte und fryheit gegeben sin — zu bestetigen, zu vernewen und zu confirmiren gnediclich geruchten. Dieselben brieve von worte zu worte also luten: Wir Henrich der junger atd. (Následuje znění listu fojta Chebského Jindřicha ml. z Wydy a sudího Cheb- ského Jana z Weysslersdorfu d. 29. července 1344, v. Privilegia II,

Strana 63
1426. 63 při č. 705 v pozn. 1). — Wir Karl atd. (Následuje znění listu krále Karla IV., d. v Chebu 22. února 1348, viz tamže pozn. 2). — Wir Karl atd. (Následuje znění listu císaře Karla IV., d. v Chebu 25. prosince 1375, viz tamže pozn. 3). Wir Wenczlaw atd. (Násle- duje znění listu kr. Václava IV., d. v Chebu 3. května 1389, viz tamže pozn. 4). Wir Wenczlaw atd. (Následuje znění listu krále Václava IV., d. v Praze 25. února 1401, v. tamže pozn. 5). Wir Wenczlaw atd. (Následuje znění listu kr. Václava IV., d. na Že- bráce 5. listopadu 1398, v. Priv. II, č. 705). Des haben wir angesehen der vorgenannten unserr lieben getrewen der meyerlute diemutige — bete und ouch getrue dienste — und haben in dorumb — ir fryheit und den czehend von den floczholcz, ire rechte, — und die vorgeschriben brieve in allen iren stucken, puncten und mey- nungen, als dann die von worte zu worte luten, und davor ge- schriben steen, gnediclich bestetigt, — bestetigen, vernewen und confirmirn in die von Romischer und Behemischer kuniglicher maht in craf[t] disz briefs —. Und wir gebieten ouch dorumb allen und yglichen amptluten und pflegern und suszt allen andern des richs und der cron zu Behem undertanen und getruen ernst- lich und vesticlich mit disem briefe, daz sie die vorgenanten meyerlute an den vorgenanten freiheiten und gnaden nicht hin- dern oder irren in dheyn weis, sunder sie der gerulich gebruchen und geniessen lassen, als lieb in sey unser sware ungnade zu vermyden; und besunder gebieten wir den burgermeistern, rate vnd burgern der stat zu Eger, die yezund seyn und in czeiten seyn werden, unsern lieben getruen, ernstlich und vesticlich mit disem brieve, daz sie die obgenanten meyerlute by den obgenanten iren freiheyten und gnaden und unserr bestetigung hanthaben, schuczen und vesticlich schirmen —. Geben zu Wienn nach Crists geburt vierczehenhundert iar und dornach in dem sechsundezwein- czigisten iaren am sampstag vor dem suntag, als man singet in der heiligen kirchen Judica in der vasten, unserr riche des Vn- grischen etc. in de[m] newnunddreissigisten, des Romischen in dem sechczehenden und des Behemischen in dem sechsten iaren. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis domino L. comite de Otingen, magistro curie, referente Michael, prepositus Boleslauiensis. [Na rubu:] R. Henricus Fye.

Strana 64
64 1426. Orig. perg. v archivu m. Chebu č. 385. Pečeť utržena. — Před komissí sně- movní r. 1454 předložili tento majestát »lidé ze dvoruov, příslušející k rychtě k úřadu do Chba —, v kterémžto listu jim i jich budúcím potvrzuje — aby vozili drva k úřadu fojtství Chebského a mimo to, aby na ně nebylo saháno, a aby s jednoho přítele na druhého najbližšího spadlo, ač by kdo po sobě synuov neb dcer dědicuov nepozuostavil« (Archiv Český II, str. 194, č. 367). — Dále potvrdili výsady Chebským dvořákům a rybářům (den meyerleuten, die zum gericht zu Eger gehoren und gesessen sind, in den zweien höfen zu Langenbruck, in den dreien höfen zu Torsnycz, in dem eynem hof zu der Eych und den fischern ge- sessen zu Heinrichszdorf zu unser pflege und gerichte gen Eger gehorende) krá- lové: 1. Ladislav listem d. v Praze 12. března (an sand Gregorientag) 1454 (orig. perg. v archivu m. Chebu č. 592 s menší pečetí královskou; na ohbu: Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius; na rubu: Rta); 2. Jiří listem d. v Chebu 11. dubna (am mitwoch vor sant Tiburcientag) 1459 (opis z r. 1529 v archivu m. Chebu); 3. Ludvík listem, daným na hradě Pražském 11. března (am mitwoch nach Oculi in der vasten) 1523 (orig. perg. v archivu m. Chebu č. 1214 s menší pečetí královskou; na ohbu: Ad relacionem magnifici domini Adam de Nova domo, supremi regni Boemie cancellarii). Siegl, Die Kata- loge des Egerer Stadtarchivs str. 15, 17 a 22, č. 385, 592 a 1217. Čís. 46. (Padělek.) 1426, [1.—2. května.] V Ostřihomě. Král Sigmund daruje Oldřichovi z Rožmberka všechen svůj nápad po Čeňkovi z Vartenberka a z Veselé, totiž hrady Veliš a Bradu, městečka Jičín, Bydžov, Veselí, hrad Lipnici s městeč- kem pod hradem a město Německý Brod (opidum Broda, quod ro vocatur Theotunicalis). Datum Strigonio a. D. MCCCCXXVI°, regnorum nostrorum Hungarie etc. XL, Romanorum XVII, Bo- hemie vero VII. Ad mandatum domini regis Franciscus, prepositus Strigoniensis. Opis ve vidimu, jejž pořídili na hradě Krumlovském Pavel, opat Vyšebrod- ský, Gerhard, opat Zlatokorunský, Vilém ml. z Ryzmberka na Rábí, Vilém z Her- šteina, Přibík z Mladějovic a Erazim z Michnic, purkrabí Maidšteinský, a jehož orig. perg. chová se v kníž. archivu Třeboňském. — Archiv Český III, str. 498, č. 244 (výpis); Altmann č. 6632. — List jest bezpochyby padělán; v. Schmidt v Mitt. d. Ver. f. Gesch. der Deutsch. in B. 32 (1894) str. 321 a Mareš v Českém časopise historickém I (1895), str. 377.

Strana 65
1428. 65 Čís. 47. 1428, 25. června. (Bez místa.) Hejtmané a jiní starší vojsk Táborského a Sirotčího dávají purkmistru, konšelům i vší obci na Horách Kutných plnou moc, aby nově osazená městiště mocně drželi nejsouce povinni nikomu je postupovati vyjímaje ty, kteří drželi s Pražany. My Jaroslav z Bukoviny, hautpman,“ kněz Prokop i jiní starší vojska Tháborského a my Velek z Břěznicč, Jan z Kralo- vic hautpmané,“ kněz Prokópek i jiní starší vojska Sirotčieho vyznáváme tiemto listem přěde všemi, ktož jej čísti nebo čtúce sly- šěti budú, že [z] zdravé rady našie společnie bratřím našim purger- mistróm, konšelóm i všie obci na Horách Cutn[ách], kteříž sú sě znova sadili u Hory Kuthny po vypálení druhém, a mocí nám od pána boha pójčené dali jsme i mocí tohoto listu dáváme plnú moc, aby všěckna městišče domová, zahrady, doly, mlýny, lázně, vinnice i což k tomu příslušie k svému požitku mocně drželi tak jakož jesti jim rozdieleno a rozdáváno za dobré paměti Jana Žižky a Jana Hvězdy, přědkóv našich a hautpmanóv“ vojsk svrchupsa- ných, nižádnému nejsúce vinni těch sstupovati a navracovati z uteklých, kteřížť sú dřieve ot nich utekli s králem Uherským aneb kamžkoliv zákonu božiemu protiviece sě; jedno samy ty vy- mieňujíc, kteříž sú s bratřími Pražany byli proti nám zašli, těm jich statkové dědiční, domy, zahrady etc. mají zasě navráceni býti, jakož na slavném míru mezi námi a Pražany učiněném umluveno jest. A také komuž by oni z dobré vuole své co tako- vého statku navrátiti chtěli, toho jich neodpieráme, alle jinak jich k tomu mocí tisknúti nemieníme aniž chcem. A toho na po- tvrzenie i pro lepší jistotu pečeti svrchu psaných obcí polních s pravým vědomím dobrovolně k tomuto listu přivěsili smy. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého osm- mezcietmého ten pátek po svatém Janu křtiteli božiem. Orig. perg. v archivu m. Kutné Hory č. červ. 23 (staré No 5). K listu byly přivěšeny na proužcích pergamenových dvě pečeti, které však jsou utrženy a ztra- ceny. Na rubu originálu rukou z konce XV. stol. poznamenáno: „Aby starým Horníkóm neplatili domóv, zahrad, mlýnuov«. — V rukop. kníž. archivu na Or- líce č. 41 na l. 140 jest opis tohoto listu s poznámkou: (L. S.) Pečeť obce Thábor- ské. (L. S.) Obce bojovné polní při Tháboře. — Palacký v Archivu Českém VI, str. 420, č. 24. — a) tak orig.

Strana 66
66 1429. Čís. 48. 1429, 15. ledna. Ve Vídni. Rakouský vévoda a Moravský markrabě Albrecht nařizuje purkmistru, rychtáři a radě města Budějovic jakožto zástavní jich pán, aby úroční plat 68 kop grošů, který byl splatný o sv. Mar- tině, odvedli jeho žoldnéřům (daz wir unser soldner zum Budweis an irem sold auf dieselben losung geweiset und die zu ew uber- geschafft haben). — Geben ze Wienn an samstag vor sant An- thonien tag anno etc. vicesimo nono. Dominus dux per mag. Hans. Orig. pap. v archivu m. Budějovic. Opis XIX. stol. v archivu Musea král. Českého. Čís. 49. 1429, 26. února. V Košici. Král Sigmund zapisuje měštanům Chebským úřad pflegara krajiny Chebské se vším příslušenstvím, který vyplatili od pánů Venda a Otty z Ilburka ve 300 kopách grošů, a zavazuje se správu úřadu toho jim ponechati až do výplaty této summy. Wir Sigmund," von gotes gnaden Romischer kunig zu allen czeiten merer des reichs und zu Hungern, zu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig, bekennenb und tun kunt offenbar mit disem brief allen den, die in sehen oder horen lesen. Als unsere liebe getruen, die burgermeister, rat und burger der stat zu Eger die pflege daselbst zu Eger von unser sunderlichen befelhnus, die wir in durch den erbern Heinrich Sligk, unsern diener und lieben getruen, den sy in vil andern iren sachen zu uns gesant hatten, getan haben, und auch mit unseren willen, gunst und erloubung von den edeln Wenden von Eylburg‘ und Otten, seines bruders sun, umb dreyhundert schok bohemischer grossen gelost und an sich gebracht haben, und dorumb das die egenante unser stat dester in besser ordnung und eintracht sey, wenn sy sulch pflege selber bestellen, und ouch das sy solchs irs geltes sicher sein, so haben wir den vorgenanten burgermeister, rat und burgern der stat zu Eger und iren nachkomen daselbst unser pflegerampt

Strana 67
1429. 67 umb die vorgeschriebend dryhundert schok verschriben, verseczt und verpfendet und in die doruf beschieden, verschriben, ver- seczen, verpfenden und bescheiden in die ouch dorauf in craft dis briefs und Rômischer und Beheimischer kuniglichen macht, also das die vorgenanten von Eger und ire nachkomen die ege- nante unser pflege mit allen und yglichen iren rechten, mit man- schaften, czinsen, czenden, weiseden, fronen, dinsten, scharberken, steuren, herschaften, gevelden, lehen, freiheiten, mit allen ge- richten, vellen, wandeln, czollen, wisen, eckern, veldern, mulen, wassern, teichen, teichsteten, fischrey, wiltpan, vogelweiden und ouch mit gesessen und pewden und allen andern wunnen und weiden, allen perkwerken, wie die mogen benent werden, ob der erden und dorunter, besucht und unbesucht, forst, holczczollen, waltzeinsen und gemeinlich mit allen andern eren, nuczen, rechten und zugehorungen, wie man die mit sunderlichen worten mag benennen, sy sein in dem brief benant, bedacht, beschriben ader nicht, keinerlei ausgenomen, als die in allen iren greniczen und reinungen mit stoken und steinen, zu dorfe, zu feld und zu hol- czern gelegen, umbfangen haben, und als die unsere pflege, die unser vorfaren und wir vor doruf gehabt, ingehabt und herbracht haben, für die egenanten dreyhundert schock inhaben, halden, gebrauchen und geniessen sullen, als lang wir oder unser erben und nachkomen kunige zu Beheim dieselbigen pflege von in umb die egenante sum dryhundert schok widerlosen, sulcher losunge sy uns gestatten sullen, wenn wir wollen. Wir geben in ouch, das wir in der vorgenanten pflege nicht nemen, noch die von in entpfremden wollen, sy sind dann der obgenanten dryhundert schok ganz und redlich ausgericht und bezalt. Mit urkunde dieß briefs versigelt mit unser kuniglichen maiestat insigel. Geben' zu Cassaw nach Cristi geburt vierczehenhundert iar und dornach in dem newnundzwanzigsten iare, am sambstag vor dem suntag Oculi in der vasten, unser reiche des Vngarischen etc. in dem dreyundvierzigisten, des Romischen in dem neunzehenden und des Behemischen in dem neunden iaren. Ad mandatum domini regis Caspar Sligk. Současný opis v říšské registraturní knize Sigmundově, chované v c. k. státním archivu ve Vídni, svazek J na l. 17 za nápisem: Verschribung des pfleg-

Strana 68
68 1429. ampts der stat zu Eger (R). V archivu m. Chebu měli ještě koncem 18. století originál, jak svědčí starý seznam chovaný v zemském arch. král. Českého rukp. 62. F. 5; v archivu Chebském (Akta fasc. 3/1) jest nyní jen opis ze XVII. stol. (C) — a) Ostatek titulu naznačen zkratkou etc. v R. — b) Ostatek formule na- značen zkratkou etc. v R. — c) Ilburg C. — d) vorgenanten C. — e) Mit urk. etc. R. — f) Datum zu Cassaw am sambstag vor dem suntag Oculi in der vasten anno ut supra R. — Gradl, Privilegien der Stadt Eger str. 24 (úryvek mylně k 27. únoru); Altmann č. 7182. Srov. Gradl, Gesch. des Egerlandes str. 347, 365 a 377, kdež doloženo, že Vend z Ilburka od r. 1422 byl v Chebsku pflegarem a už v květnu 1428 úřad Chebský obci Chebské za 920 zl. pustil. Avšak v ře- čené registraturní knize J na l. 17r zapsán jest mandát Sigmundův d. v Košici 24. února (uf Mathie apostoli) 1429, v němž král zástavnímu pánovi Cheb- skému Vendovi z Ilburka nařizuje, aby Chebským po výplatě »solicher pfleg und slosz ganz und gar abtretest und in umb solich sum gelcz, als du doruf hast, — zu losen gebest.« Kancelářský záznam: Rex. Casp. (= Ad mand. d. regis Caspar Sligk). Altmann č. 7180. Čís. 50. 1429, 27. dubna. V Prešpurce. Král Sigmund povoluje purkmistru, radě a měštanům města Chebu, aby na opravu zámku Chebského mohli vésti náklad do sta kop a aby peníze na to vynaložené přirazili k summě, v níž jim byl zastavil úřad pflegarství Chebského. Wir Sigmund, von gots gnaden Romischer kunig zu allen cziten merer des richs und ze Hungern, ze Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig. Als wir unsern lieben getruen dem burger- meister, rat und burgern der stat zu Eger unser pfleg daselbs zu Eger durch treflicher sache wegen, die uns dorczu bewegt haben, gnediclich umb ein summ gelts verschriben und verpfendet haben nach laut unsers kuniglichen maiestatbrief in doruber gegeben, also seyn wir eygenlich underwist worden, wie die burg daselbs zu Eger ettwas vasst bewfellig sey und noch zu grosserm einfell kome, wo man das bey zeiten nicht furkomet. Und dorumb das zu understeen und ouch daz man dieselb unser burg zu der were desterbas angerahten môge, so haben wir den vorgenanten bur- gern von Eger erlaubet und gegunnet, erlauben und gunnen in ouch von Romischer kuniglicher macht in kraft disz briefs, daz sy uf derselben burg zu Eger hundert schok Behemischer grossen verpawen und zu pesserung môgen und das tun mit kuntschaft,

Strana 69
1429. 69 damit wir oder unser nachkomen underweyset werden mogen, wie sy das angelegt haben. Und dieselben hundert schok slahen wir in zu der vorgenanten sum, die wir in vormals uf der pfleg daselbs verschriben und benumet haben; also wenn wir oder unser nach- komen dieselben pfleg wider zu uns lozen wollen, so sollen wir in die hundert schok zu voraus mit der houptsumm uszrichten und beczalen; und sy sollen uns oder unsern nachkomen der nicht abtreten, wir haben sy dann dorumb redlich beczalet und genugig gemachet. Mit urkund des brief versigelt mit unsern kuniglichen anhangundem insigel. Geben zu Presburg an mitwochen nach sand Jorgen tag nach Kristi geburde virczehenhundert und dornach in dem XXIX iaren unserr rich des Hungerischen etc. in dem XLIII, des Romischen in dem XIX und des Behemischen in dem neunten iaren. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis Caspar Slik. [Na rubu:/ R ta Orig. perg. v archivu m. Chebu č. 400. Pečet utržena. — Siegl, Die Kata- loge des Egerer Stadtarchivs str. 15, č. 400; Sedláček, Zbytky č. 1277. — Později v únoru 1430 oblehli Husité Cheb a uzavřeli s obcí příměří, když byli od rady obdrželi 1000 kop (Gradl, Gesch. d. Egerlandes str. 375) a nejspíše násled- kem toho král Sigmund listem d. v Norimberce 16. října (an sand Gallen tage) 1430 zapsal zámek a úřad Chebský (die pfleg zu Eger) se všemi právy a man- stvími, též s dřevním desátkem z plaveného dříví místokancléřovi svému Kaš- paru Šlikovi, synu městského radního Chebského Jindřicha Šlika, v zástavní summě 400 kop gr. českých, když Chebští k výplatě zástavy svolili a Šlika za pflegara svého přijali. V listě tom praví se: »Als wir vor etlichen ioren unsern lieben getrewen deme burgermeister, rate und burgern der stat zu Eger die pfleg zu Eger umb ein summa geldis ynngegeben haten, also haben wir dem namhaftigem und erbern Casparn Slicken, unserm vicecancellir, protonotarien, secretarien und besunder lieben getrewen, gegônnet und erlaubet, dieselben pfleg mit allen iren zugehorungen an sich zu bringen und zu losen, das er auch also getan und den egenanten von Eger ir gelt berait betzalet hot, und der ege- nanten von Eger erber sendboten yne auch alhie in unser keginwurdigkeite und noch unserm gehayss aufgenomen und zu irem pfleger entpfangen haben; also den egenanten Caspar und sein erben ires geldis sicher zu machen, so haben wir yne die egenanten pfleg zu Eger mit allen und yezlichen iren herligkeiten, lehnscheften, rechten, nuczen, sewen, welden, czinsen, gerichten und auch das czehendholcz von allen flosholcz, das auf der Eger oder Roßlein gein Eger kummet und an das land gelegt wirt, dass man dann von alders auf das haws gegeben hot, und allen andern zugehorungen, nichtis ausgenomen, ob der erde und dorunder, was von alders und rechts wegen dorzu gehort hot, fur vier-

Strana 70
70 1429. hundert schock guter Bemischer groschen gnediglich ynnegegeben, vorschrieben, beschieden und vorseczet, vorschreiben, bescheiden und vorseczen von Ro- mischer und Bemischer kuniglicher machte in craft diczs briefs also, das der egenannt Caspar und seine erben von yme geboren oder die, die diesen brive mit seinen guten willen kuntlich ynnehaben wern und den er denselben be- scheiden und yne des gônnen und schaffen wirt, die egenanten pfleg mit allen iren zugehorungen ynnehaben, der gebrauchen und genissen sollen, also lang und (sic) wir oder unser nachkummen, kunige zu Behem, yne vier- hundert bemischer schock guter [grossen] gancz ausgerichtet und betzalt haben. Doch haben wir angesehn des egenanten Caspars getrew und vleissig dinste, die er uns von seinen kintlichen tagen bis auf diese zeit allezeit unvordrossen- lichen getan und uns in allen unsern geschafften, beyd gein Turken und auch unsern veinden gein Behem, beygewesen und weder leib noch gute gesparet und das uns sust in allen unsern reten und heimligkeiten, der wir yme vor ander getrawte haben, so trefflichen gedient hot, das er gein uns billichen geniessen soll in den und andern sachen, und haben yme diese gnod getan und tun in craft diczs briefs und Romischer und Bemischer kuniglicher machte seczen und wollen, das er dieselben pflege, dieweil er lebt, ynnehaben sol; und wir und auch unser erben und nachkomen sollen der von yme nicht losen noch nemen in cheiner weis, sundern yne sein lebtag dabey gnadiglich behalten, schutzen und schirmen, es were dann, das der egenant Caspar uns und yne der lozung von guten aigen willn gônnen wolt. Were auch sach, das den ege- nanten Caspar oder seine erben oder were diesen brive ynnehete, als vorge- schrieben stet, ainiche not angienge oder sie susten iren nucz zu schaffen wusten, so geben wir yne fur uns und unser nochkomen vollen gewalt, gunste und urlaub, die egenanten pfleg furbas umb die egenanten vierhundert schock zu vorendern, zu vorsetzen und hinzulassen, weme sie wollen, doch das das nicht fursten und der cron zu Behem gewant und fruntlich sein, ob wir und unser nochkumen selber nicht tun wolten, die sie uns doch vor meniglich an- bieten sollen. Wir geben auch dem egenanten Caspar und seinen erben als vor vollen gewalt, alle gerechtigkeiten der obgenanten pfleg, woran die sein, die unredlichen entpfremdet sein, es sey lehn, welde, gueter oder anders, woran das von altershere dorczu gehort hot und herkomen ist, wider einzubrengen und zu erlangen. Und were sach, das wir oder unser vorfarn Romische und Bemische kunig ymandis, were der were, ainiche briefe uber die egenante pflege von vorgessenheit, unrechter undirwerfung oder anliegender bete wegen geben hetten, oder wir oder unser nochkomen hinfur geben wurden, dieselben dem egenanten Caspar und seinen erben als vor gancz anschadlich sein an diesen unsern briefen und gnoden und wir vornichten und tôtten sie auch von kuniglicher machte in craft diczs briefs, ferre sie wider diese unser brief weren. Es sollen auch alle briefe und freiheit, wenne die von unsern vorfaren und uns gegeben weren, lautend, das man die pflege doselbs nicht vorseczen sol, diesen unsern gnoden und briefen, diezsmals gancz onschadlich sein. Und wir gepieten dorumb allen und yezlichen fursten, gaistlichen und werntlichen, graven, freyen herrn, rittern und knechten, steten, gemeinden und sunderlich deme burgermeister, rate und burgern der stat zu Eger, die ytzund sein oder

Strana 71
1429. 71 in zukunftigen zeiten weren, das sie dem egenanten Caspar und seinen erben, und weme der egenante Caspar das gônnen und schaffen wirdet, als vor an sol- chen unsern gnadenbriefen und alleniren artickeln und meynungen nicht hindern, noch irren, noch in dorein sprechen in cheiner weis, sunder sie dabey getrew- lichen hanthaben, schuczen und schirmen und ym dortzu hilfflich und furder- lich sein, als lieb yne sey unser und des reichs sware ungnod zu vormeiden und bey vorliesung funfezig marck lotiges goldes, dorein yezlicher, der wider diese obgeschriebne unser gnod tate, — vorfallen sein soll, halb in unser und unserr nochkumen cammer und halb dem egenantem Caspar und seinen erben unleßlich zu betzalen«. (Obsaženo v potvrzovacím listu kr. Vladislava d. v Praze 1. června [feria V. ante festum s. Bonifacii] 1486, jehož orig. chová se v archivu města Chebu. Altmann, č. 7875). — V říšské registraturní knize Sigmundově sign. J v c. k. dv. a stát. archivu ve Vídni na l. 99v zapsán jest list téhož císaře d. v Kost- nici 6. ledna (an der heiligen dryer kunig tag) 1431, kterým připisuje Kašparu Šlikovi, pflegarovi Chebskému, 200 kop gr. »uf die pfleg zu Eger und all ir zu- gehorung« zvyšuje tím zápisnou sumu na 600 kop a dokládaje při tom: »wenn wir, unsere erben und nachkomen die egenante pfleg nach tod des egenanten Caspars, wann er sy sein lebtag besitzen sol, oder bey seinem leben mit seinem guten willen lôzen wollen, so sollen wir in DC schok miteinander bezalen und uszrichten, und sy sollen uns ouch des nit pflichtig sein in geteilter bezalung abzutreten«. (Orig. tohoto listu jest v Chebu, v. Siegl, Die Kataloge d. Egerer Stadtarchivs str. 15 č. 412; Altmann č. 8048.) — V ten čas Kašpara rytíře Šlika zastupoval od r. 1435 ve správě hradu Chebského bratr jeho Matouš jakožto purkrabí hradu Chebu a také Lokte (v. Gradl, Gesch. des Egerlandes, str. 399). — Císař Sigmund v listu daném v Praze 28. října (an s. Simon und Judas tag der zwölfboten) 1437 zvýšil summu zástavní na hrad Chebský o 900 zlatých rýnských, jež jeho kancléř Kašpar Šlik vydal na potřeby dvora, když císař s kurfirsty meškal v Chebu, a o 1200 zl. rýn., jež vydal na vypravení poslů z Čech ke koncilu Basilejskému (als er die sendboten aus Böhmen mit zehrung in das heilige konzil gegen Basel fertigte), a mimo to dal Šlikovi povolení, aby do své vůle peníze na opravu zámku Chebského prostavěl, a co prostaví, aby bylo připočteno k summě zástavní a tak mu navráceno. (Současný zápis v registru Sigmundově v kníž. arch. Roudnickém na l. 165; opis obsažen též v konfirmaci z 2. června 1486 v archivu m, Chebu; Altmann č. 12144; srovnej Gradl, Geschichte des Egerlandes str. 380 a Zur ältesten Gesch. der Schlick str. 13 a 18). Konečně král Vladislav na žádost Václava Šlika listem d. na hradě Pražském 2. června (am freitag vor Bonifacii) 1486 potvrdil předcházející tři listy Kašparu Šlikovi na zástavu zámku Chebského dané, ukládaje tomu, kdož by proti těm zápisům jednal, pokutu 50 hřiven zlata, z nichž polovice má připadnouti do královské ko- mory a polovice Václavu Šlikovi. (Orig. pergam. v archivu m. Chebu č. 859, od něhož pečeť druhdy na proužku pergamenovém zavěšená jest utržena. Na ohbu: Ad mandatum domini regis. Na rubu: Rta. Srov. Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 19, č. 859). — Po smrti Kašpara Šlika r. 1449 přešlo totiž pflegarství Chebské na bratra jeho Matouše, jenž je po r. 1477 postoupil synovci svému (synu bratra svého Mikuláše Šlika z Lažan) Václavovi. Srovn. Driwok Altere Geschichte d. Stadt Eger str. 305 násl., též Čelakovského článek Chebsko

Strana 72
72 1429. v Ottově Slovníku naučném XII, str. 115 a téhož Povšechné dějiny právní, 2. vyd. str. 318). — V rukopise c. k. dv. a stát. archivu ve Vídni č. 185 na l. 391 obsa- ženy jsou krátké výpisy z těchto zápisů královských na zástavu zámku Cheb- ského v XV. století. Čís. 51. 1429, 24. července. V Prešpurku. Král Sigmund přivlastňuje purkmistru, radě i vší obci mě- sta Lokte oboru královskou ležící mezi městem a Ohří, aby na jejím místě se svolením zástavního pána Půty z Ilburka vystavěli nové předměstí v náhradu za to, že domy na předměstí v čas války byly zbořeny, aby Husité obléhajíce hrad i město nemohli se v nich ukrývati. Wir Sigmund, von gotes gnaden Romischer kunig zu allen czeiten merer des reichs und zu Vngern, zu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig, bekennen und tun kunt offembar mit diesem brief allen den, die in sehen oder horen lesen. Wann wir angesehen haben willige, trewe und angneme dienste, die uns und der crone zu Behem unsere lieben getrewen, der.. burgermeister, rate und burger gemeinlich unserr stat zum Elbogen ofte und dicke getan habent, teglich tun und fürbaß zu tun willig sein und wol tun sol- len und mogen in kumftigen cziiten, und ouch betrachtet, das sy grossen schaden empfangen und geliden haben in dem, daz sie die vorstat und ir hewser ußwendig der maure zum Elbogen in den leufen und in disen cziiten, vor der keczer von Behem wegen, hant abgebrochen und nydergelegt, uf das unsere stat und sloß daselbs desterbaß behut und bewaret bliben und dieselben keczer keyn legerung wider dieselben sloß und stat in solicher vorstat gehaben mogen, davon zu ergeczung in ettlicher masse solicher trewe und scheden, und uf das die burger und stat daselbst sich bessern und in guten wesen czunemen und bliben mogen und unsere milte gutikeit empfingen, die wir unsern getruen gern mitteilen, so haben wir gemerket, das der tirgarte zum Elbogen gelegen, zwyschen derselben stat und der Eger gelegen, der zu unserm sloß zum Elbogen gehoret, zu eyner vorstat zum Elbogen zu machen und zu behalden wol gelegen und nüczlich ist, dorumb mit wol- bedachtem mute, gutem rate unserr und der crone zu Behem ge-

Strana 73
1429. 73 truen und rechter wissen haben wir der vorgenanten stat den obgenanten tirgarten zum Elbogen gelegen mit aller und yglicher syner zugehorungen, als der dann gelegen und weyt und breyt ist, gnediclich gegeben und in den czugeeygnet, geben und eygnen ir den von Behemischer kuniglicher maht in craft disz briefs; und geben ouch volle macht und bevelhen den burgermeister, rate und burgern der stat zum Elbogen, die yezund sind und seyn werden, daz sy den egenanten garten zu eyner vorstat daselbst zum El- bogen zubawen und zumachen, ußmessen, ußteilen zu hofsteten und fromen luten nach irer besten vernunft und erkentnusz zu nucze ußgeben sollen und mogen an unserr stat und von unsern wegen. Ouch so ist unsere meynung, daz sy den luten, den ire hewser vormals in der anderr vorgenanten vorstat abgebrochen seyn worden, die dann in demselben obgenanten garten wider bawen und bliben wollen, vor andern luten in den garten zu bawen eyn ußteilung tun; und was die burgermeister und rate in der ußteilung und ußgebung des oftgenanten garten tun werden, dabey sol es bliben und das sol gancz craft und macht haben. Und sint- demnal wir dem edeln Puoten von Ilemburg das egenante sloß Elbogen mit syner zugehorung umb eyn summ gelts ingeben und versaczt haben uf widerlosung, also ist unsere meynung und wollen, daz die egenanten burgermeister, rat und burgern zum Elbogen den vorgenanten tirgarten zu eyner vorstat zu bawen nicht teilen noch ußgeben sollen, noch doruf bawen, so lange und in der czeit, als dann derselb Puota solich slos Elbogen mit syner zugehorun- gen zu pfande inhat und von im nicht geloset wirdet; es wer dann, das sy seinen guten willen dorczu finden mochten, so sollen sy bawen, wenn sy wollen. Mit urkund disz briefs versigelt mit unserr kuniglichen maiestat insigel. Geben zu Prespurg nach Crists ge- burt vierczehenhundert iar und dornach in dem newnundczwein- czigisten iare an sant Jacobs abend, unserr riche des Vngrischen etc. in dem XXXXIII, des Romischen im XIX und des Behemischen im IX iare. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Caspar Sligk. [Na rubu:] R ta Orig. perg. v archivu m. Lokte s velkou pečetí královskou, zavěšenou na proužku pergamenovém. — Altmann č. 7342.

Strana 74
74 1429. Čís. 52. 1429, 11. září. V Prešpurce. Král Sigmund uznávaje věrnost měštanů Plzeňských, kterou ve válkách s Husity osvědčují, postupuje jim do odvolání clo, které se v městě jejich z koní, dobytka, peří a podobných věcí vybírá, a z něhož důchod po smrti podkomořího Jana z Valdeka připadnul jemu. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus tenore presencium universis, quod ad nos miserunt fideles nostri dilecti cives de Pilzna, notificantes nobis, quomodo theloneum no- strum, quod in civitate Pilznensi de equis, pecoribus, plumis sive pennis et aliis rebus similibus recipi solet, et quod olim fidelis noster dilectus Johannes de Waldek, subcamerarius etc. vita fun- ctus, habuit et tenuit, per mortem suam ad nos sit realiter devo- lutum, supplicantes nobis, quatenus ipsis illud theloneum com- mittere graciosius dignaremur. Nos itaque attendentes ipsorum fidelitatem et signanter, quod contra perfidos hereticos, non par- cendo corporibus neque rebus, realiter se exponunt, eisdem civibus illud theloneum cum utilitatibus suis et iuribus universis tollendis, colligendis et in usus et commodum civitatis prefate convertendis commisimus et committimus presencium per tenorem, presentibus tamen usque ad revocacionem nostram tantummodo duraturis. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litte- rarum. Datum Posonii anno Domini millesimo quadringentesimo vicesimo nono, dominica proxima post festum nativitatis beate Marie virginis, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. XLIII, Romanorum XIX et Boemie decimo. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Caspar Sligk. [Na rubu:] Rta ta Orig. perg. v městském museu Plzeňském (č. 16) s menší pečetí králov- skou, zavěšenou na proužku pergamenovém. — Strnad, Listář kr. m. Plzně I, str. 322, č. 300; Altmann č. 7418.

Strana 75
1430. 75 Čís. 53. 1430, 3. ledna. V Prešpurce. Jan XII., kardinál Římské církve, biskup Olomoucký a správce kostela Pražského (Pragensis et Olomucensis ecclesiarum comenda- tarius), uděluje stodenní odpustky všem věřícím, kteří v kostele sv. Bartoloměje v Plzni v sváteční dni pobožnost vykonají neb ko- stel obdarují. Datum Posonii, Strigoniensis diocesis, anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo, die tercia mensis ianuarii. Orig. perg. v městském museu Plzeňském s velkou pečetí biskupskou, zavěšenou na šňůře hedvábné. — Strnad, Listář kr. m. Plzně I, str. 323, č. 302. Čís. 54. 1430, 5. října. V Norimberce. Král Sigmund dává měštanům a obyvatelům města Chebu moc, aby směli z obce vypověděti židy, poněvadž s městem trpěti nechtějí, při čemž židům majetek jejich, zástavy a dluhy mají ponechati, avšak domy a dvory jejich i hřbitov židovský mají k dobrému obecnímu obrátiti a synagogu v kapli proměniti. Wir Sigmund, von gotes gnaden Romischer kunig zu allen czeiten merer des reichs und zu Hungern, zu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig, bekennen und tun kunt offembar mit disem briefe allen den, die in sehen oder horen lesen. Als yczund unsere liebe getruen die burgere und inwoner der stat zu Eger, reich und arm, in disen sweren und wilden leufen sich selbs und ir leib und gut großlich angreifen und darlegen der heiligen kristen- heit und uns zu dienst und lieb, als dann offenbar und landkundig ist, und doran nyemand schonen in der stat, wer der sey, er müße darynne mitleydung haben, als billich ist, also haben sy yczund zu uns gesandt ir erbere botschaft und uns zu erkennen geben, wie die judischeit bey in, der ettwevil ist, in solichen freyheiten siczen und also begnadet seyn, daz sy mit der ege- nanten unser stat nit leyden, weder an wachen, graben oder andern arbeyt und darlegung, dorumb gros unwill und widerwertickeit von den gemeinen leuten erstanden ist, also daz sy nyt zu leyden meynen, dieweil sy selbs also swerlich, daz ir darlegen, daz dann

Strana 76
76 1430. die Juden dorynne also sollen ledig geen; und besorgen die eldesten und der rat, dieweil sy die judischeit bißher also bey irem alten herkomen gern behalden und beschuczet haben, daz dann die ge- mein in sollichem unwillen sy verdencken und uberfallen mochte, als zu besorgen ist, dorusz der egenanten unserr stat grosser un- rat, verderben und unverwintlicher schaden entsteen mochte, und haben uns demuticlich angerufet, sy in solichen sachen zu ver- sorgen und solichen unrat gnediclich zu understeen. Daz wir also zu hertzen genomen und mit gutem rate unserr getruen betracht haben, das uns das bileich zu underkomen ist, und haben mit den Judenmeister und andern Juden von Eger, die ouch alhie bey uns sind, reden und in durch des besten willen und sulich unfrir zu understeen, anderswo ir wonung und enthaldung bestellen lassen; und seczen doruf, ordnen und wollen mit disem briefe und von kuniglicher macht, daz dieselben Juden, alle und ygliche, was der sein, hinfur in der stat zu Eger nit beleiben noch wonen sollen, und wir geben ouch dem egenanten burgermeister, rat und burgern gemeinlich zu Eger gewalt und urloub mit disem briefe, daz sy dieselben judischeit von in weysen sollen und mogen, doch daz in alle ir hab, pfand und schuld, wo und wie sy die haben, mitvolgen sol, dorynne ouch unser getrue die von Eger furderlich und hilflich sein sollen, ußgenomen ire heüser, hofe, die synagog und den judenfreythof, die sollen unsern getruen den von Eger beleiben, also daz sy der stat nûtz und besserung damit suchen und solich gelt dortzu wenden und usz der synagog eyn capellen got und unserr lieben frawen zu lob stiften sollen. Und wiewol uns die egenanten Juden alhie durch unsere rete zugesagt haben, daz sy unsern getruen den von Eger alle brief, die sy uber solich ire freyheit haben, es sey von keysern, kunigen, uns oder den von Eger, ubergeben und sy und die iren dorumb zu ewigen cziiten unbekummert beleiben lassen sollen und wollen, yedoch wer sache, daz sy des nit enteten und solich brief verfurten oder under- druckten, so vernichten und toten wir sy alle in craft disz briefs und kuniglicher macht, also daz sy hinfur kein craft noch maht haben sollen in gericht oder ußerhalb gerichts und sollen ouch den egenanten von Eger und den iren an allen enden unschedlich sein. Es sollen ouch die egenanten Juden den von Eger ein urfede tun, daz sy solich sache, die von unserr erlaubung gescheen ist,

Strana 77
1430. 77 nymmermer efren oder zu arg wenden sollen durch sich selbs oder durch andere leute, sunder in gûten beleiben lassen nach unserr ordnung; und wer sache, daz die Juden in gemein oder sunderheit oder yemand von iren wegen, wer der were, sich wider die egenanten von Eger ichts annemen oder sy dorumb betei- dingen wolt, der sol in unser und unserr nachkomen swere un- gnad verfallen seyn. Mit urkunt disz briefs versigelt mit unserr kuniglichen maiestat insigel. Geben zu Nurimberg nach Crists geburt virczehenhundert iar und dornach in dem dreissigistem iare am nechsten donnerstag nach sant Francisci tage, unserr riche des Hungrischen etc. in dem vyrundvirczigisten, des Ro- mischen in dem eynundezwenczigisten und des Behemischen in dem elften iaren. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis Caspar Sligk. [Na rubu:] Rta Marquardus Brisacher. Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 408) s rozlomenou velkou pečetí krá- lovskou na černožluté hedvábné šňůře zavěšenou. Na rubu rukou XV. stol. po- znamenáno: »Kunig Sigmunds brief, domit er die Juden von hynne verweist hat« a dále pozdější rukou: »Der magistrat hat macht die Juden außzueschaffen und auß ihrer synagog gott und unser lieben frauen zu ehren ein capellen zu stiften. Anno 1430.« — Gradl, Privilegien d. St. Eger str. 23; Siegl, Die Kata- loge d. Egerer Stadtarch. str. 15, č. 408 (oba nesprávně k 3. říjnu); Altmann č. 7824. Srv. Gradl, Geschichte d. Egerlandes str. 379 a 382. Čís. 55. 1430, 5. října. V Norimberce. Král Sigmund vděčně uznávaje služby, které obyvatelé Cheb- ští prokázali křesťanstvu, říši a koruně České, povoluje jim, aby třetina jmění jejich, kdyby se v městě Chebu dopustili vraždy nebo zabití a z města odběhli, nespadala již na pflegara hradu Chebského neb rychtáře městského, nýbrž aby všechno jmění ta- kového obyvatele zůstávalo ženě a dětem. Wir Sigmund, von gotes gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs und zu Vngern, zu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig, bekennen, und tun kunt offembar mit disem brieve allen den, die in sehen oder horen lesen. Wiewol in un- serer stat zu Eger von alten geseczen und herbrachten gewon-

Strana 78
78 1430. heiten, herkomen und ye und ye also gehalten worden ist, wenn sich gefüget hat, daz yemand in derselben stat einen menschen erslagen und zum tod gebracht oder ander morde begangen hat an im selbs oder andern lewten und derselb, der dann den todslag begangen hat, entrunnen oder davonkomen ist, daz sich dann ein pfleger oder richter zu Eger eines dritteils aller farender hab, woran die gewezen ist, desselben, der den todslag und mord be- gangen hat, underwunden hat, so daz die ubrigen zwen teil der frawen und den kynden oder iren erben und nachkomen worden und beliben ist, als dann die brief und privilegia, dorynne solich herkommen ußgeseczet ist, clerlicher ußweisen. Ydoch so sind für uns komen unsere liebe getruen, des burgermeisters, rates und der ganczen gemeind der egenanten unserer stat zu Eger erbere botschaft, und haben uns von derselben stat wegen fürgelegt, wiewol solich handel und geschichte sich gar selten ergeen, yedoch so werden arme lewte, sunderlich weib und kinder von solichem antasten und underwindung des dritteils zu stunden besweret und in armut und ellend gebracht, und haben uns gebeten und de- mûticlich angerüft, solich herkomen und gewonheit abzutun und das in gnad zu keren armen lewten zu trost, wann doch sußt an der pene und puß genug doruf geseczt sind, damit solich tod- schlege und morde nach wirde des verdienens wol mogen gebessert werden. Des haben wir angesehen der egenanten von Eger de- mûtige und fleissige bete, ouch betrachtet solichen trost der frawen. kindern und freunden, die sußt vorwaysen mochten dadurch ge- scheen, und sunderlich gewegen, daz die egenanten unsere getrue von Eger der heiligen kristenheit, uns, dem riche und der cron zu Behem bißher so loblich, côstlich und getrewlich gedienet haben, das landkundig und alhie nit zu erczelen ist, daz wir sy billich in redlichen beten und begerungen nit verslahen, sunder erhôren sollen. Und dorumb mit wolbedachtem mute, gutem rat unser fursten, edeln und getruen und rechter wissen so haben wir von newes geseczet, geordent und gemachet, daz solich dritteil, den ein pfleger oder richter von dem farenden gut des, der ein todslag oder morde getan hett, vormals genomen hat, nu hinfur gancz absein und der frawen und seinen kinden und iren erben und nachkomen gancz beleiben sol; und dorumb sol sich weder ein pfleger, richter oder rate zu Eger in dheynerley weis nit annemen,

Strana 79
1430. 79 sunder des gancz ledig geen, und doruf so vernichten und tôten wir von Romischer und Behemischer kuniglicher maht mit disem briefe alle artikel, in was keyserlichen oder kuniglichen brieven die begriffen weren und uber das egenante dritteil lautende, und meinen, seczen und wollen, daz die kraftloß sein und disen ob- genanten unsern gnaden und newer ußseczung keinen schaden bringen sollen in dheyn weis, unschedlich doch denselben brieven an andern iren artikeln dorynne begriffen, die wir mit diser unser ußnemung nit zu verruken meinen. Und wir gebieten do- rumb unserm pfleger und richter zu Eger, die yczund sind oder in kunftigen czeiten sein werden, und sunderlich ouch dem rat zu Eger und allermenniclich, daz sy sich solcher nemung des dritteils varender habe hinfur, ob es zu falle qweme, nit under- wynden noch dorein sprechen in dhein weis, als lieb in sey unser und unserer nachkomen swere ungnade zu vermeyden. Mit ur- kund disz briefs versigelt mit unserr kuniglichen maiestat insigel. Geben zu Nuremberg nach Crists geburt vierczehenhundert iar und dornach in dem dryssigisten iare, am nechsten donerstag nach sant Francisci tag, unserr riche des Vngrischen etc. im XLIIII, des Romischen im XXI und des Behemischen im eylften iaren. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Caspar Sligk. [Na rubu:] R'a Marquardus Brisacher. Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 409) s menší pečetí královskou na černožluté hedvábné šňůře zavěšenou. Na rubu rukou XV. stol. poznamenáno: »Umb den dritteil, der eym gerichte von totslegen geburt hat.« — Gradl, Die Privil. d. St. Eger str. 24 (nesprávně k 6. říjnu); Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 15, č. 409; Altmann č. 7825. Čís. 56. 1430, 26. října. V Norimberce. Král Sigmund zavazuje se purkmistru, konšelům a měšta- nům přísežným města Plzně, kteří mu vypravili do pole dvě stě jezdců zbrojných na pomoc proti Husitům, že jim státi chce za škody, které by při výpravě utrpěli. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus

Strana 80
80 1431. tenore presencium universis, quod cum providi .. magister civium, .. consules .. et iurati cives civitatis nostre Pilznensis, fideles nostri dilecti, cum ducentis equitibus, equis et armis bene fulcitis, contra nostros rebelles et emulos fidei servire debebunt, idcirco prefatis .. magistro civium, civibus et civitati Pilznensi promit- timus presentibus et spondemus, in casu, quo ipsi et gentes eorum ab huiusmodi nostris rebellibus et emulis prostrati fuerint, quod tunc ipsis omnia dampna, que ipsos cum suis gentibus sic prostra- tos in campis cum scitu capitanei sui percipere contigeret, refundere volumus ac ipsos indempnes reddere de eisdem, dolo et fraude qui- buslibet proculmotis. Presencium sub nostre regalis maiestatis si- gilli appensione testimonio litterarum. Datum Nuremberge anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo, proxima feria quinta ante festum sanctorum Simonis et Jude apostolorum, regnorum nostrorum anno Hungarie XLIIII, Romanorum XXI et Boemie XI. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis Caspar Sligk. ſNa rubu:] Rta Orig. perg. v městském museu Plzeňském (č. 17) s menší pečetí králov- skou na proužku pergamenovém zavěšenou. Na rubu rukou XVI. stol.: List zá- škodní od císaře Sigmunda. — Strnad, Listář kr. m. Plzně I, str. 331, č. 308; Altmann č. 7903. Hruška, Pamětní kniha m. Plzně str. 28 podává český pře- klad. — V listě poslaném z Mantovy 26. září 1433 psal kr. Sigmund vévo- dovi Bavorskému Vilémovi mezi jiným, že město Plzeň jej prosilo o pomoc proti kacířům; Altmann č. 9683. — Potom listem d. v Basileji 19. listopadu 1433 Sigmund městu Plzni, které se k němu a ke koncilu obrátilo s prosbou o po- moc, poněvadž utrpělo od Husitů těžké škody, daroval jménem koncilu zatím 1000 zl. rýnských a přislíbil mu poslati ještě dalších 1000 zl. 25. prosince, 17. ledna a 2. února. (Souč. opis listu zapsán jest v říš. reg. Sigmundově v c. k. dv. a stát. archivu Vídeňském ve svazku K na l. 41r, kdež text listu jest pře- tržen a po straně poznamenáno: Quere in registro Boemie). Altmann č. 9825. Čís. 57. 1431, 13. března. V Norimberce. Král Sigmund potvrzuje a obnovuje radě a obci města Mostu za věrnost prokázanou v bojích proti husitům clo královnino, darované kdysi královnou Žofií. Wir Sigmund, von gots gnaden Romischer kunig zu allen cziten merer des richs und zu Hungern, zu Behem, Dalmacien,

Strana 81
1431. 81 Croacien etc. kunig, bekennen und tun kund offenwar mit disem brief allen den, die in sehen oder horen lesen. Als die durchluch- tigist furstine fraw Zophia zu Behem, unser liebe swester seliger gedechtnüsse, dem burgermeister, rat, burgeren und gemein der stat zu Brux, unseren lieben getruen, den zol, genant der kunigin- czol, daselbs zu Brux vor ziiten gnediclich gegeben hat biß uf îr widerrüffen, also haben uns die egenanten von Brux yez durch îr redlich botschaft diemuticlich lassen bitten, das wir in den- selben kuniginczol zu bestetigen und von news zu geben gnedic- lich geruchten. Des haben wir angesehen solich diemûtig bete und ouch eygenlich betrachtet, das die egenanten von Brux von den- selben verdampten keczeren von Behem groß und verderblich scheden empfangen und sich ouch lang cziit als frume krysten- menschen gehalten haben gen denselben keczeren und noch halten, und haben dorumb mit wolbedachtem mût, gutem rat und rechter wissen den obgenanten burgermeister, rat und gemein der ege- nanten stat zu Brux denselben kuniginzol gnediclich bestetigt und von newes gegeben, bestetigen und geben in den ouch von newes von Behemischer kuniglicher macht wissenlich und in craft disz briefs und seczen und wollen, das sy denselben zol hiefur biß auf unser widerrufen ynnehaben, nuczen und nîssen sallen und mogen in aller der masse, als sy den vor ynne gehalten haben, von aller- meniclich ungehindert. Mit urkund dis briefs versigelt mit unserm kuniglichen anhangenden insigel. Geben zu Nuremberg an dins- tag nach dem suntag Letare in der vasten, nach Kristy geburde virczehenhundert iar und darnach in dem einsunddrissigistem iare, unserr rich des Hungrischen etc. im virundfirczigstem, des Ro- mischen im einundezweinczigistem und des Behemischen in dem eylften iaren. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis Caspar Sligk. N a rubu: Rt Marquardus Brisacher. Orig. perg. v archivu m. Mostu (č. 73). Pečet utržena. Na rubu rukou XVI. stol. poznamenáno: »Tertium cesaris Sigismundi privilegium a. 1431. — Eine Bestetigung der königinzol«. — Schlesinger, Stadtbuch von Brüx, str. 93. č. 211. — Altmann č. 8337. — O tomto clu královnině není v jiných listinách již zmínky. V soupisu důchodů hradu Mostského, který pochází asi z r. 1425 nebo spíše z doby krátce potom, činí se zmínka o jiném cle, jež měli Mostečtí

Strana 82
82 1431. svému zástavnímu pánu vévodovi Saskému Bedřichovi platiti: »In der stat Brux do ist ein solich czol, das da gibt von einer tunnen hering I phennig und von eim pferde, das do ubir walt get in dem wayne, II phennigk; und die burger seczen sich dowider und wollen nichts geben. Item zo czolt man von czentner gut von einem iczlich czentner I phennigk, so kan man sollichin czol nicht wol summen, idoch zo habe ich in hewer gerechnet, das mir seint worden XVI1/2 schok groschen. — Item ist gewest eyn wynzcoll, so das ein iglicher, der do fremde wyne hat gekouft, von eynem halben fuder eyn groschen hat müssen geben. Dawider seczen sich auch die burgere und wollen des nicht mer geben. (Z konceptu v král. hlav. stát. archivu Drážďanském Loc. 4334 Schlesinger na m. uv. str. 90). Čís. 58. 1431, 15. července. V Norimberce. Král Sigmund zaplativ za Budějovické panu Jindřichovi z Plavna, purkrabí v Míšni a dvorskému sudímu, tři sta kop gr. českých Pražských osvobozuje je na věčné časy od takového dluhu. Wir Sigmund, — tun kund —, als wir yezund dem wolge- bornen Heinrichen, herren zu Plawen und burggraven zu Meissen, unserm hofrichter, — drey hundert schock Beheimischer grossen Prager münze von den burgeren und gemeinen der stat zu Bud- weisz wegen gegeben, bezalt und in davon genugig gemacht haben fur schaden und alle dinge, also seczen wir mit diesem brief, das die vorgenanten von Budweisz und ire nachkomen solicher drey hundert schock grosse mitsampt dem schaden furbasser quidt, ledig und losze und von im und sinen erben und nachkomen ungemant bleiben und sein sollen. Und was der brive der ege- nante von Plawen von in innehat, die sollen craftlosz und macht- losz sein und vor yederman vor nichte gehalden werden, die wir ouch vertilgen und vernichten mit disem brive. Der geben ist zu Nuremberg mit unserm kuniglichen anhangenden insigel nach Cristi geburt vierczehenhundert iar und dornach in dem einund- drissigisten iare, am sontag nach sandt Margarethen tag —. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Caspar Sligk. ſNa rubu:] R. Marquardus Brisacher. Orig. perg. v archivu m. Budějovic (skříň 8, č. 3; staré č. 6). Pečet utr- žena. — Altmann č. 8705. — Jindřich z Plavna (Heinrich burggraf czu Meichs-

Strana 83
1431. 83 sen und herre zu Plawen) dal už před tím dne 10. července (des nehsten diens- tags vor s. Margarethen tag) 143 1 Budějovickým kvitanci na těchto 300 kop, k níž přitiskli své pečeti též »die edeln und vesten Haupten zu Bappenheim, des heiligen richs erbmarschalk, Hansen von Bolencz, vogt zu Lusicz, und Sebolten im Hof, burgern zu Nüremberg«. (Orig. perg. v archivu m. Budějovic v skříni 9, č. 32 se čtyřmi pečeťmi přivěšenými na proužcích pergamenových). — Dluh Budějovických pocházel asi z doby krále Václava IV., kdy úroky roční z měst Budějovic, též z Mostu a Kadaně byly zapsány Jindřichovi z Plavna, jak to vy- svitá ze soupisu berní a úroků z doby kr. Václava IV. (v. Privilegia II, str. 902) i ze zachované korrespondence. Když byl totiž kr. Sigmund listem d. v Norim- berce 5. září 1422 jmenoval Braniborského markrabí Fridricha nejv. hejtma- nem v polním tažení proti Husitům (Altmann č. 5133), ustanovil markrabí listy d. na Tachově 28. října a 14. listopadu 1422 svými náměstky v Čechách Jindřicha z Plavna a Aleše ze Šternberka, vyzývaje Němce i Čechy (alle und yetzliche Teutsche und Beheim), aby jich byli poslušni. (Viz Palacký, Urkundl. Beiträge zur Geschichte des Hussitenkrieges I, str. 236, 261 a 269). Král Sigmund pak listem daným na Vyšehradě Uherském (Blindenburku) 23. ledna (am suntag vor sant Pauls tag) 1424 nařídil purkmistru, radě a měštanům města Budějovic, aby k němu vyslali o příštích Letnicích osoby ze svého středu s plnou mocí, a zodpovídali se z toho, z čeho je Jindřich z Plavna vini: »wie das ir im ein summa gelts schuldig seyt zu beczalen, des er ewer und ewer stat vergesigelte brive hat«. (Originál papírový v archivu národ- ního musea v Pešti s kancelářským záznamem »Ad mandatum domini regis Johannes, episcopus Zagrabiensis, cancellarius« a s menší pečetí královskou na rubu přitištěnou (Altmann č. 5754). Opět listem d. na Budíně 14. července (am freytag nach sant Margarethen tag) 1424 psal Sigmund »den burgermei- stern, reten und burgern gemeinlich der stete zu Brux, Budweys und Cadan — von solicher stosse und schelung wegen, die ezwischen euch an einem und dem edeln Heinrichen von Plawen an dem andern teyle sind«, že rozepři tu odročil ke dni sv. Kateřiny nejprv příští, aby obě strany před něho se posta- vily a výpověď kr. Václava IV. mezi nimi učiněnou jemu předložily, neboť tentokráte nemohl výpověd mezi nimi učiniti, »wir hetten dann unsers lieben bruders kunig Wenezlaws uszspruchsbrief, der zwischen euch gescheen ist, ge- habt.« (Orig. pap. v archivu nár. musea v Pešti s kancelářským záznamem: »Ad mandatum domini regis Franciscus, prepositus Strigoniensis« a s menší pe- četí královskou na rubu přitištěnou. Altmann č. 5908). — Listem d. zu sand Niclas in dem Werde by Ofen 9. srpna (an sand Laurentii abend) 1424 po- ložil kr. Sigmund oběma stranám rok do Vídně na den sv. Michala nejprve příštího (29. září) a listem d. na Budíně 22. srpna (am mitwochen vor sand Bartholomeus tag) 1425 psal »dem Edeln Heinrichen von Plawn, unserm hof- richter, — von solher schulde wegen, die du hast zu den von Bûdweys, als von der zynse wegen, die si dir verhalten haben, und darumb du si manest und ansprichest,« žádaje jej, aby se s nimi přátelsky smluvil o ten dluh a měl nad nimi útrpnost pro »ire grosze kummer und anfechtung, die sie von unsern und der ganczen kristenheit veynden gehabt und noch heut disz tags haben." (Orig. pap. v archivu národního musea v Pešti s kancelářským záznamem na

Strana 84
84 1431. obou listech: »Ad mandatum domini regis Michael, prepositus Boleslawiensis« a s menší pečetí královskou na rubu listu přitištěnou. Altmann č. 5927 a 6389). Čís. 59. 1431, 16. července. V Norimberce. Král Sigmund osvobozuje měšťany Plzeňské od placení roč- ního úroku 58 kop grošův Pražských, kterými byli arcibiskupu Caesarejskému Albíkovi povinni, vypůjčivše si od něho určitou summu peněz, kterýžto plat spadl na krále, protože Albík zemřel bez závěti. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus tenore presencium universis. Quamvis alias magister civium, con- sules et iurati cives civitatis nostre Pilznensis, fideles nostri di- lecti, venerabili Albico, archiepiscopo Cesariensi, quinquaginta octo sexagenas grossorum Pragensium, quas ipse ab eis pro certa peccuniarum summa ipsis mutuata singulis annis levaverat, litte- ris suis proscripserint, quemadmodum littere civitatis prefate de- super date clarius attestantur: tamen quia idem Albicus intestatus decessit, nec aliquem verum heredem in successione bonorum di- misit, sed ipsa bona ad nos, tamquam regem Bohemie et domi- num suum, sunt legittime devoluta, prout et certa iam aliquibus fidelibus nostris contulimus, sic nos volentes prefatis civibus, qui ab hereticis Bohemie usque ad finalem ipsorum destruccionem multa perpessi sunt et hodie se nedum viriliter, sed et constanter in servicio dei et nostro sustentant, aliqualem facere recompen- sam, ipsos et eorum successores a solucione huiusmodi pecuniarum ipsis, per prefatum Albicum concessarum et eciam censuum, quos hucusque dare neglexerunt vel in futurum dare deberent, absol- vimus, liberamus et quittamus, volentes ut ipsi ab huiusmodi so- lucione a nobis et successoribus nostris et a quocumque homine penitus sint exempti. Et pro eo litteram civitatis desuper datam annullamus, cassamus et irritamus tenore presencium, decernentes ipsam in iudicio et extra nullius esse vigoris, nec prefatis Pilz- nensibus posse in aliquo qualecumque preiudicium generare. Pre- sencium sub nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum

Strana 85
1432. 85 Nuremberge anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo primo, feria secunda post festum sancte Margarethe virginis, reg- norum nostrorum anno Hungarie etc. quadragesimo quinto, Ro- manorum vigesimo primo et Bohemie undecimo. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Caspar Sligk. [Na rubu:] Rta Marquardus Brisacher. Orig. perg. v městském archivu Plzeňském (č. 18) s velkou římskou pečetí královskou, na proužku pergamenovém zavěšenou. — Strnad, Listář kr. města Plzně I, str. 334, č. 310; Altmann, č. 8710. Čís. 60. 1431, 8. listopadu. Ve Vídni. Rakouský vévoda Albrecht V. nařizuje purkmistru a radě města Budějovic jakožto pán jejich zástavní, aby spolehlivým vozkům, kteří do Rakous jezdí pro sůl, víno a jiné potřeby, vy- dávali průvodní listy, poněvadž zakázal do měst rakouských pou- štěti vozky, kteří by přicházeli z krajin Husity obsazených a vý- zvědy činili. Geben zu Wienn an phincztag vor sant Mertten tag, anno etc. tricesimo primo. Dominus dux in consilio. Orig. perg. druhdy v archivu m. Budějovic. Palacký, Urk. Beitr. z. Gesch. des Hussitenkrieges II, str. 248, č. 770. Čís. 61. 1432, 22. února. Bez místa. Jan Čapek ze Sán hejtman a starší vojska sirotčího dávají purkmistru, konšelům i vší obci města Nového Kolína nad Labem pro jejich snažnost k vysvobození pravd zákona božího ves Křeč- hoř a mlýniště v tom místě, kde pod skalkou s druhé strany přes Labe proti městu stával druhdy mlýn. Ve jméno božie amen. My Jan Čapek z Sán hauptman a starší vojska sirotčieho vyznáváme tiemto listem přede všemi,

Strana 86
86 1432. ktož jej uzřie, čísti aneb čtúc slyšeti budú, že znamenavše i spa- třujíce mnohú snažnost, pilnost a lásku k vysvobozenie pravd zá- kona božieho opatrných purgmistra, konšeluov i všiej obce města Nového Kolína nad Labem a k tomu k velikým a k mnohým jich a města jejich nákladóm, kteréž jsú oni v našem poslušen- stvie a rozkázánie pro to dobré nadepsané naložili i ještě bohdá v časiech budúciech pro též dobré nakládati budú, i také k tomu k mnohému a k velikému schuzenie města a obce jich hlediece mocí nám od pána boha pójčenú dali jsme a lista tohoto mocí dáváme jim i jich potomním náměstkóm na časy věčné ves ře- čenú Křečhoř s tiem se všiem právem, panstviem a požitky tak a tiem obyčejem, jakož jsme sami ji drželi a požívali a jmeno- vitě se všemi úroky i s jinými všelijakými poplatky a požitky, v nichž ta ves od staradávna zasedie, i tudiež s úroky a platy všelijakými těch dědin, kteréž jsú někdy od té vsi předepsané k dvoru Šotnoffu odkúpeny, i také s tiem mlýništěm aneb mě- stištěm, kdežto někdy mlýn bieše pod skalkú s druhé strany přes Labe proti městu předepsanému usazený a vzdělaný, nic sobě tu a na tom nepoostavujíc, tak aby předepsaný purgmistr, konšelé i obec svr[chu]“ jmenovaného města aneb potomní jich náměstkové tu ves svrchu psanú i s těmi poplatky těch dědin k dvoru přede- psanému odkúpených i s požitky toho mlýniště předepsaného svo- bodně mohli držeti a všickny užitky tak té vsi předepsané, v nichž od staradávna zasedie, jako těch poplatkuov těch dědin odkúpe- ných k dvoru předepsanému i tudiež toho městištěb anebo mlý- niště, ač kteří budú v časy potomní aneb nynější přicházeti, k své ruce obrátiti a jich požívati vedle správy zákona božieho jakožto svých vlastních. A my svrchu psaní Jan Čapek hauptman a starší vojska předřečeného slibujem jim i jich potomním náměst- kóm v tu ves svrchu psanú i ve všeckna práva a požitky jejie ani v požitky těch dědin k tomu dvoru předepsanému odkúpe- ných ani v mlýnišče, tak jakož sě svrchu dotýče nic sobě tu a na tom nepoostavujíc, nesahati ani komu kázati sstúpiti nižádným vymyšleným obyčejem, ani k samým sobě obrátiti, leč bychom jim aneb potomním jich náměstkóm tak dobré sboží s takovým právem a požitky i svobodami v tak dobrém místě a v tak po- kojném kraji s tak dobrými dědinami místo toho oddali a uká- zali, ješto by oni aneb jich potomní náměstkové i s námi toho

Strana 87
1432. 87 dobře pochválili. Samo toto však znamenitě vymieňujem, jestliže by svrchu psaní purgmistr, konšelé a obec města předepsaného aneb potomní jich náměstkové svovolně[!] sě vytrhnúcě i učinili nětco proti zákonu božiemu a vojsku našemu a vedle rady zákona božieho a obce neb vojska našeho opraviti nechtěli, jehož pane bože nedopúštěj, tehdy bychom my ani potomní naši náměstkové jim ani jich náměstkóm nebyli povinovati těchto úmluov a zá- pisuov držeti a zachovati, ale jinak přes to, jakož svrchu psáno stojí, nemáme ani mieti budem my ani potomní naši náměstkové jim v to sahati. A ktož by tento list měl s svrchu psaného purg- mistra, konšelóv a obce předepsaného města anebo potomních jich náměstkóv dobrú vuolí, nejsa odporen pravdám zákona bo- žieho, ten má a mieti bude též všecko právo a moc jako oni sami. A těchto všech úmluov a zápisuov na potvrzenie a pro lepšie svědomie pečeť obce a vojska našeho předepsaného vlastnie a hlavnie k tomuto listu s naším plným vědomím a plným svo- lením jest přivěšena. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého třidcátého druhého, v pátek den sva- tého Petra na stolici. Orig. perg. v archivu musea král. Českého s pečetí na proužku perga- menovém zavěšenou, na níž uprostřed jest v gotické architektuře kalich a kolem nápis: Pleczet] obcze sirotczie we gmeno bozij polem praczu[giczije. — a) chu opomenul písař při přechodu na novou řádku. — b) následuje v němž, avšak podtečkováno. — Archiv Český VI, str. 427, č. 30. — Krátce potom listem d. 27. května téhož roku 1432 Jan Čapek ze Sán učinil o mlýn pod zdí měst- skou u Kolína ležící tuto smlouvu: Já Jan Čapek z Sán hautpman a jiní starší vojska sirotčieho vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej čísti aneb čtúc slyšeti budú, že znamenavše záhubu a sešlost i zkaženie mlýna na- šeho, kterýž leží na Labi pod městskú zdí města našeho Nového Kolína nad Labem, i dali sme a mocí tohoto listu dáváme pravú třětinu toho mlýna opa- trnému muži Mathějovi mlynáři a jeho dědicóm i budúcím, aby on tu třetinu sobě vydělal a ustavil svými náklady k věčnosti a k pravému dědictví pod těmito úmluvami: Najprvé Matěja svrchu psaný k vzdělání a ustavení toho mlýna má pravú třetinu všech nákladóv učiniti, a my a naši budúcí máme dvě čésti nákladóv učiniti, a to vždycky a věčně má trvati tak; jestliže by nynie a nebo potom v časiech budúcích kdy co bylo na tom mlýně i s jeho příslušenstvím potřebie opraviti, tehdy vždycky my i naši budúcí máme dvě čésti nákladóv učiniti, a Matěj i jeho dědici má třetí čést nákladov učiniti, buď to na stavu, na kameni neb na železiech kterýchžkoli k mlýnu příslu- šejících aneb oddělánie a opravovánie těch želez, neb na posvět na lojni- ciech neb na hřiedelech, na lúkotech i na všěch jiných věciech, kteréž k mlý-

Strana 88
88 1432. nu příslušejí. A v těch nákladech Matěja svrchu psaný i jeho budúcí nemá meškán býti. Také dáváme Matějovi i jeho dědicóm i budúcím moc a prá- vo, aby v našiech lesiech sekal sobě dřievie k potřebám mlýnným, buď to k stavu, k koli, k palivu i k jiným potřebám, bez přěkážky; a my svými koňmi máme jemu přivézti dvě čésti a Matěja sám třetí čést má přivézti. A jestliže by s lesu potřebného k mlýnu v našich lesiech nedostalo, ale má kúpeno býti, a my vždy máme dvě čésti peněz dáti a Matějb třetí čést peněz má dáti. Také dali sme a mocí tohoto listu dáváme Matějovi a jeho dědicóm i budúcím náměstkóm polovici lúky mnichové, kteráž leží u Vrankovicích podle lúky Korytovy, aby té polovice lúky požíval, k pravému dědictvie a věčně, a má ta lúka ihned rozdělena býti a mezě u ní ihned mají učiněny býti. Dále také dobytek, kterýž by měl krmen býti, má kúpen býti za penieze c vespolek, my dvě čésti peněz máme dáti a Matějb třetí čést peněz má dáti. Také jestliže by Matějb aneb jeho budúcí nynie aneb kdy potom v miestech k tomu mlýnu pří- slušejících loviště rybné kteréžkoli učinil, a ryby byly lapány, tehda my i naši potomní máme dvě čésti ryb bráti a Matějb a jeho budúcí má třetí čést ryb bráti. Muož také Matějb, jeho dědici i budúcí chovati sobě v tom mlýně koní, krav, kur, což sě jemu zdáti bude, svými náklady a bez našie škody. Také když by Matějovi aneb jeho budúcím bylo které potřebie řezati pilú, buď to prken, lúkotí, pantóv neb jiných kterýchžkoli potřeb, to všecko my máme jemu kázati řezati v našich mlýnech Hrobských a Matějb a neb [jeho] budúcí má třetinu pravú mlynáři Hrobskému, kterýž nynie jest aneb potom bude, od ře- zánie platiti, a my a naši budúcí dvě čésti. A tak všecky věci potřebné k mlýnu, buď to kamenie, prkna, drva, máme Matějovi i jeho budúcím svými koňmi přivézti, my dvakrát a Matějb třetí foru svými koňmi má učiniti, a to vždycky a věčně kolikrát by toho potřebie bylo. Toto znamenitě vymluveno jest, že Matěja, jeho dědici i budúcí má mieti a má pravú třetinu všech požitkóv, kteříž s toho mlýna přicházejí, aneb potom v časiech budúcích přicházeti budú, a my a naši budúcí dvě části požitkóv máme mieti. A na ty všecky požitky my Čapek i jiní starší vojska našeho sirotčieho aneb naši potomní máme mieti svého úředníka aneb měřičníka na své ztravě a na své mzdě, kterýž má přijí- mati i vydávati, prachu pomoci sklizovati, tak aby to bylo s obú stranú opa- trováno. Také jestliže by Matějb, jeho dědici i budúcí kdy chtěl svú třetinu toho mlýna prodati, má najprvé nám věděti dáti, a my budem-li chtieti u něho kúpiti a s ním sě moci smluviti, má nám to mimo jiné jíti. Pak-li bychom nechtěli kúpiti aneb nemohli sě s ním smluviti, má a móž svú třetinu toho mlýna prodati člověku dobrému, ješto by sě nám hodil, a my jemu toho brá- niti nemáme. A toho všeho na svědomie já Jan Čapek svrchu psaný hautman s jinými staršími pečeť vojska našeho sirotčieho a pečeť města našeho Nového Kolína nad Labem s dobrú naší vólí přivěsiti jsme kázali k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého a druhého léta, ten úterý před božím vstúpením. (Orig. perg. v archivu Musea král. Č.; k němuž byly přivěšeny na proužcích pergamenových dvě pečeti; z nich první, města Kolína, utržena a ztracena; druhá pečeť obce vojska si- rotčího jest táž jako při listu výše uvedeném). — a) psáno Matieyg. — b) psáno Matieyeg. — c) následuje ještě jednou má kúpen býti, což však podtečkováním

Strana 89
1434. 89 zrušeno. — Kolín vzdal se Husitům 22. dubna 1421 (Vávra, Dějiny kr. města Kolína n. Labem I, str. 72) a Kolínští dali 20. května 1421 podle Čáslav- ských, Nymburských, Kouřimských a Litoměřických zápis Pražanům, že při- stupují ke čtyřem artikulům pražským a že zavazují se »toho krále Sigmunda za krále a pána dědičného této koruny České pro jeho nehodnost nikoli nejmíti ani přijímati, než jemu sě vedle toho města hlavnieho a všěch jich pomocní- kóv protiviti, dokudž najdále stávati bude, a ižádného jiného za krále této koruny nepřijímati, kohož by město Pražské hlavnie svrchu psané s svými pomocníky nepřijalo v časech budúcích, kolikrát by toto královstvie skrze zbavenie krále osiřelo, —«. (Liber vetustissimus Veteris urbis Pragensis č. 993 v archivu m. Prahy na str. 132; Archiv Český I, str. 203). — Kolín poddal se 16. prosince 1427 knězi Prokopu Velikému a od té doby zůstal v moci Si- rotkův a pak Táborů (v. Vávra v kn. uv. I, str. 77). Čís. 62. 1434, 22. února. V Basileji. Císař Sigmund uznávaje platné služby, které purkmistr, rada a měštané Chebští říši a koruně České zejména ve válkách husit- ských prokázali, potvrzuje jim všecka privilegia předešlých císařů Římských a králů Českých a povoluje jim, aby mohli židy a ži- dovky opět do města přijímati na prospěch obce. Wir Sigmund, von gotes gnaden Romischer keyser zu allen ziten merer des reichs und zu Hungern, zu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig. Bekennen und tun kund offembar mit disem brief allen den, die in sehen oder horen lesen. Wann wir von keiserlicher wirde und angeborner gutikeit aller und yglicher unser und des heiligen reichs und unserer kunigriche undertanen und getruen gemeynen nucz geneigt sein zu betrachten, ydoch so sein wir empsiclicher und me pflichtig der nucz und bestes fur- czuwenden, die wir in unsern und des reichs und unsers kunig- richs zu Behem diensten und unverruckten truen lauter und trawe befunden haben und ouch teglichen fynden. Wann uns nu unsere liebe getruen die burgermeistere, rate und burgere gemeinlich der stat zu Eger durch ire volmechtige erbere botschaft durch den erbern Nyclaus Gummerawer, unsern lieben getruen, demuticlich und flissiclich gebeten haben, das wir in und iren nachkomen und derselben stat zu Eger alle und igliche ire gnade, freiheite, rechte,

Strana 90
90 1434. gerichte, brieve, privilegia und hantvesten, ire lobliche herkomen und gute gewonheite, die ire vorfarn und sy von Romischen keisern und kunigen, unsern vorfarn am riche und der cron zu Behem, und von uns erworben und redlich herbracht haben, zu bestetigen, zu befestnen, zu vernewen und zu confirmieren und sie mit unsern gnaden zu bedencken gnediclich geruchten: des haben wir angesehen soliche ire diemutige und redliche bete und ouch ire stete willige und getrue dienste, die ire vordern unsern vorfarn an dem reiche alczeit unverdrossenlichen und getrulichen getan haben und sy uns und dem reiche und der crone zu Behem, und nemlichen wider die Hussen, die keczer, teglichen tund und furbasz tun mogen in kumftigen zeiten, und haben dorumb mit wolbedachten mute, gutem rate unser fursten, graven, edeln und getruen und rechter wissen den vorgenanten burgermeistern, reten und burgern der stat zu Eger und iren nachkomen und derselben stat Eger alle und igliche vorgenante ire gnade, freiheite, gerichte, rechte, brieve, privilegia, hantvesten, lobliche herkomen und gute gewonheite, die ire vorfarn und sy von unsern vorfarn Romischen keisern und kunigen und von uns erworben und redlichen her- bracht haben, wie die von worte zu worte lautend und begriffen sind, gnediclich bestetiget, befestnet, vernewet und confirmieret, bestetigen, bevestnen, vernewen und confirmieren in die ouch in craft disz briefs und Romischer keiserlicher machtvolkomenheit, und meynen, seczen und wollen, das die alle und igliche in iren stucken, puncten, artikeln, meynungen und begriffungen, als dann die begriffen und geschriben sind, creftig sein und ewiclich bliben sollen gleicherweisz, als ob die von worte zu worte in disem gegen- wortigen brieve begriffen und geschriben weren und das sie der ouch gebruchen und genissen sollen und mogen von allermeniclich ungehindert. Und wir meynen und wollen sy ouch daby gnedic- lich hanthaben, schutzen, schirmen und bliben lassen. Ouch haben wir angesehen und gutlich betrachtet die veste bestendikeit, un- verruckte true, grosse koste und czerung und lydung, damit sie sich loblichen beweiset hant gote und dem heiligen cristenlichen glauben zu eren, den keczern czu Behem zu widersteen, davon sie an iren und der iren personen und gutern grossen schaden ge- liden und empfangen habent, und wir haben in zu iren wolgefallen und nucz gegunnet und von newes erloubet und genade getan und

Strana 91
1434. 91 tun in die von Romischer keiserlicher und Behemischer kunig- licher macht mit disem brieve, als sie vormals Juden in der stat zu Eger gehabt und gehalden hant, die sie ouch mit unserr erloub- nusse und willen usz derselben stat gewiset und von danne ha- bent thun cziehen, das dieselben burgere zu Eger von newes nach der stat nucz und iren wolgefallen Juden und Judynnen in die stat Eger empfahen, ufnemen und die halden, haben und der geniessen mogen in aller der masse, als sie dann vor zeiten Juden daselbst gehabt und gehalden hant, von uns und allermeniclich ungehindert. Und wir gebieten ouch dorumb allen und iglichen fursten, geistlichen und werltlichen, graven, fryen, edeln, rittern, knechten, lantrichtern, richtern, amptluten, vogten, burggraven, houptmannen, burgermeistern, reten und gemeynden aller und iglicher stete, merkte und dorfere und sust allen andern unsern und des heiligen reichs und unsers kunigrichs zu Behem under- tanen und getruen ernstlich und vesticlich mit disem brieve, das sie die vorgenanten von Eger an den vorberurten iren gnaden, fryheiten, rechten, gerichten, guten gewonheiten, brieven, privi- legien und hantvesten und diser unserer bestetigung und gnaden furbassmer nicht hindern oder irren in dhein weis, sunder sie der ungehindert gebruchen und geniessen und gerulich dabey bliben lassen sollen, als lieb einem iglichen unsere und des reichs swere ungnad sey zu vermeyden und eyn pene hundert mark lotiges goldes, die eyn iglicher, der dawider tete, als ofte das gescheh, verfallen sein sol, halb in unsere camer und die andere helbde den obgenanten von Eger unleszlich zu beczalen. Mit urkund disz briefs versigelt mit unserr keiserlichen maiestat insigel. Geben zu Basel nach Crists gepurd vierczehenhundert iar und dornach in dem vyrunddrissigisten iare, an sandt Peters tag ad cathe- dram, unserr reiche des Hungerischen etc. in dem sibenundvyrczi- gisten, des Romischen im vyrundzeweinczigisten, des Behemischen im vyrczehenden und des keisertumbs im ersten iaren. [Na ohbu:] Ad mandatum domini imperatoris referente domino Caspare Sligk milite, cancellario, Petrus Kalde, prepositus Northusiensis. [Na rubu:] Rta Marquardus Brisacher. Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 438) s velkou pečetí císařskou, zavě- šenou na hedvábné šňůře černožluté. Na rubu rukou XV. stol. poznamenáno:

Strana 92
92 1434. »Keißer Sigmunt bestetigbrief aller unser briefe und von der iuden wegen." Gradl, Die Privilegien der St. Eger str. 25; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadt- archivs str. 16, č. 438; Altmann č. 10044. Čís. 63. 1434, 22. února. V Basileji. Císař Sigmund uznávaje věrné služby měšťanů Mosteckých, které mu prokazovali ve válkách proti Husitům, potvrzuje městu jejich všecka práva a výsady, jichž se jim dostalo od předešlých králův Českých. — Geben zu Basel nach Crists geburt vierczehen- hundert iar und dornach in dem vierunddrissigisten iare, an sant Peters tag ad kathedram —. [Na ohbu:] Ad mandatum domini imperatoris. domino Caspare Sligk cancellario referente, Petrus Kalde, prepositus Northusiensis. [Na rubu:] Rt Marquardus Brisacher. Orig. perg. v archivu m. Mostu (č. 53). Pečet utržena. — Konfirmace má doslovně totéž znění jako předcházející privilegium m. Chebu vyjímajíc toliko ustanovení o židech (Ouch haben wir — ungehindert), o něž jest tam více. — Schlesinger, Stadtb. v. Brüx str. 101, č. 225; Altmann č. 10043. — Židovstvo bylo povinno císaři po jeho korunování dávati poctu. O zaplacení pocty té vydal cís. Sigmund 23. listopadu 1436 svým sluhům komorním, židům Isákovi a Ša- lomounovi v Mostě tuto kvitanci: Wir Sigmund, von gotes genaden Romischer kayser zu allen ziten merer des richs und zu Hungern, zu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig, bekennen und tun kunt offembar mit disem brif allen den, die in sehen oder horen lesen, das uns unsere Juden und camerknechte Ysaac und Salomon Jude gebrudere, ire mutter, swester und ir hůsgesind zu Brux wonhaften umb solich erung, so uns als einem Romischen kayser nach empha- hung der kayserlichen crone von der iudischheit zugeburt, ein vollig usz- richtung und benugen getan haben. Und dorumb so sagen wir dieselben Juden und Judynnen solich erung quidt, ledig und los mit disem brif, doch unsched- lich und entgolten der stat zu Brux und der iudischeit doselbs wonhaften an iren privilegien und freyheiten. Mit urkund disz brifs versigelt mit unserm kayserlichen ufgedruckten insigel. Geben zu Prag nach Crist geburt XIVC und im XXXVIten iaren, am freytag vor Katherine, unser rich des Hun- gerischen etc. im L, des Romischen im XXVII, des Behemischen im XVI und des kaysertums im vierden iaren. [Pod textem v pravo:] Ad mandatum do- mini imperatoris Marquardus Brisacher. Orig. perg. v archivu m. Mostu (č. 112). Pečet, jež byla pod textem přitištěna, zcela se oddrobila. — Schlesinger, Stadt. buch von Brüx, str. 108, č. 234; Altmann č. 11526.

Strana 93
1434. 93 Čís. 64. 1434, 19. září. V Řezně. Císař Sigmund vděčně uznávaje stálost měšťanů Plzeňských u víře katolické a věrnost k říši Římské a ke koruně České, kterou za posledních čtrnácte let zejména při několikerém obléhání města vojsky husitskými byli osvědčili, osvobozuje je od placení roční berně do komory královské a od placení cla ze všelikého zboží kupeckého po vší říši Římské i koruně České a stvrzuje jim opětně právo vybírati clo v branách městských k potřebám obecním. In nomine sancte et individue trinitatis feliciter amen. Sigis- mundus, divina favente clemencia Romanorum imperator semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Ad perpetuam rei memoriam. Gloriosa imperialis maiestatis sublimi- tas etsi cunctorum fidelium, quos imperii sacri latitudo complec- titur, commoditatibus generalitate quadam teneatur intendere, in specie tamen illos pre ceteris debet invisere oculo largiflue pieta- tis, quos fidei sacre fervor inflammavit ardencius et quorum im- mota erga nos radicata fidelitas, tam igneis desideriis est ac- censa, ut malint longe plus personas et res proprias, gravibus periculis subicere, quam a sacra religione, fidei et nostre maie- statis obediencia declinare. Talium enim firma constancia, fides- que purissima, velut aurum probata, non solum dignis, sed et internis ac eternis laudum attolli preconiis, ymmo eciam et im- perialibus promeretur et debet beneficiis compensari, que licet variis ymmo continuis hostium impulsata conatibus, nec tamen ad dextram flecti, nec ad sinistre partis novit proclivia detor- queri, sed stabili persistens in gradu, in fidei religione integra et erga nos ac sacrum imperium et nostram coronam Boemie cunctis mansit temporibus incorrupta. Hos etenim condigni fa- voris presidio prosequi delectamur, quos nec estus, neque frigus, nec ignis neque ferrum, neque ullius alterius adversitatis turbines ab orthodoxe unitate fidei, nec nostra et dictorum imperii et co- rone obediencia tristicie vel consolacionis tempore retrotraxit, ymmo intensis desideriis allicimur erga ipsos, veluti hos, quos in nostre sollicitudinis gremio specialiter fovere intendimus et sin- gularioribus graciarum muneribus decorare. Sane ut, quod verbo

Strana 94
94 1434. notamus in mente, effectu ad oculum realiter demonstremus, ecce, dum pridem in peculiari regno nostro Bohemie secta Wiklefistica Johannis Huss et Jeronimi dampnate memorie falsis imbuta dog- matibus, Domini timore posposito, spiritum vertiginis assumendo, sacrosanctam fidem orthodoxam, supra solidum firmamentum petre, qui Christus est, stabilitam, suis perversitatibus heresumque fo- mentis subvertere, inconsutilem salvatoris nostri tunicam caninis dentibus lacerare velutque singularis ferus et aper de silva vi- neam domini Sabaoth depasci et demoliri, nec non fidelem Christi populum contagiosum reddere et a via salutis in devium et in laquei scopulos abducere nequiter moliretur; ipsique heretici, deo et ecclesie odibiles et rebelles, nedum creatoris nostri semper venerandum nomen ore impudico et lubrico blasphemarent, sed et sacratissimum divine eucaristie sacramentum, nostre salutis viaticum, et reliquias sanctorum venerandas pedibus conculcarent sacrasque edes polluerent ac pollutas et prophanatas ignis vora- gine et alias funditus devastarent, Jhesu Nazareni, crucifixi do- mini nostri, ac sanctorum eius truncarent ymagines et omni belua crudeliores effecti immani sevicia christianum sanguinem in cru- delitatis poculo absorbentes, in populum Domini, velut rampnus in ligna sevientes, sue impietatis gladios in Christi fidelium con- verterent viscera occisorum, katholicumque nomen e medio extin- guere cupientes, etati et sexui non parcendo, religiosorum et deo devotorum presbyterorum quorumlibet ac Christo sacratarum vir- ginum carnes, omni spreto humanitatis officio, derelinquerent celi volucribus et terre bestiis laniandas et inter alias nephandissi- mas et execrandas suas abhominabiles factiones, quas perpetra- runt hucusque et spiritu dyabolico obstinati perpetrare in dies non desistunt, quosque nec lingwa depromet, nec calamus exarabit; dum memorati Wiklefiste Husiteque heretici suorum scelerum fimbrias dilatarent, et inter ceteros in honorandos magistrum ci- vium, consules et cives sive opidanos opidi nostri Pilsnensis, nobis utique fideles et sincere dilectos, tamquam in christicolas et fidei tetragonos immobiles et fideles huiusmodi pravitatis heretice ini- micos et hostes, sue perversitatis aculeos acuissent ac replicatis, iteratis, ymmo multiplicatis vicibus, armata manu valida per dies, menses et annos prefatum nostrum Pilsznense opidum circumvallas- sent ac eciam aggeribus et fossatis aliisque hostilibus municioni-

Strana 95
1434. 95 bus per ipsos ex omni parte circumseptum cunctis excogitatis bel- licis instrumentis aggrederentur hostiliter et insultus facerent cottidianos, non aliud quam eorundem fidelium nostrorum san- guinem et animas siciendo, memorati nostri fideles Pilsznenses, quos licet natura genuerit plebeos et opidanos, fidei tamen alme flagrans internus fervor eosdem virtutum dotibus nobilitatos Christi milicie cingulo decoravit cum temptamine meriti proven- tum recipere, non animo territi neque mente concussi, sed tam- quam tyrones intrepidi et athlete fortes pro Christi nomine lori- cam fidei induentes inque benedictione Domini manus validas contra dictos Christi hostes ad forcia prelia dirigentes et gladio super femora potenter se cingentes, non solum ipsis hereticis, ipsos in brevi ultima vice circumvallantibus et requiem eisdem nostris fidelibus lassatis negantibus, restiterunt viriliter, sed et ut bella- tores magnanimi spei sue anchoram in eo, cuius res agebatur et agitur, defigentes, nobis in sacri Romani imperii et aliis partibus remotis agentibus, absque eciam concursu et succursu aliorum, preterquam ecclesie sancte ac nostrorum fidelium militum et cli- entum in districtu Pilsnensi, qui huiusmodi labis fetide incon- vulsa constancia semper remanserunt expertes, in insultibus ho- stilibus, in sitis, famis et inedie cruciatibus ac estus et frigoris passionibus aliisque innumeris calamitatibus et angustiis intus et extra, undique deprehensi, dum fames et inedia ipsos cruciarent interius ac ignis et ferrum exterius desevirent, devotis in celum clamabant cordibus et misertus est eis Dominus, ut eius dextera opitulante, nedum sepe perfidos repulerint insultantes, sed et se- pius confuderint repulsatos, ymmo in virtute crucifixi subegerint diris mortibus sepissime iam confusos, sicque firma, sicque fer- vida puritate constantes et immote fidei radicibus solidati se tam robustos, tamque fortes et fideles reddiderant pugiles et bellato- res, ut e celo victoria sibi data, et eorundem hereticorum atro- citate suppressa, triumphum nobilem contra eosdem, laudes deo, sepe sepius reportarint, ipsosque hereticos dicti nostri Pilsznenses fideles auspice deo sic attonitos reddiderunt et humiliarunt, ut Pilsznense nomen in ipsorum hereticorum perpetuo amarescat faucibus, a vivis Christi fidelibus pro tantis sue strennuitatis acti- bus et fidelitatibus“ operibus dignarum laudum titulis in secula extollendum. Harum igitur consideracione non immerito interna

Strana 96
96 1434. pietate moti, eosdem nostros fideles in cordis nostri penetralibus intime diligentes ipsos non indigne prosequimur omni benivolencia et honore, ut ipsis bene merentibus a nostra celsitudine multi- plex premiorum fructus succrescat et ceteri ex ipsorum consola- cione animati ad constanciam et fidelitatem similes incitentur; et quamvis nostre imperialis serenitas,' que semper dignis dignas consuevit rependere vices, dictorum Pilsznensium dei et ecclesie ac nostrorum fidelium meritis et fidelitati tantas, quantas eorun- dem meritorum suorum magnitudo deposcit, et hylari vellemus animo vices pro presenti reddere, nequeamus, tamen pro sincere nos- tre liberalitatis gracie erga ipsos indicio gratuito demonstrando, prefatis Pilsnensibus, qui ab annis quatuordecim citra decursis, eorundem hereticorum sevis furiis et iniuriis lassesciti et irre- cuperabili dampno sunt fatigati, ut eo levius eoque suavius ab huiusmodi suis perpessis dampnis, salubriter valeant respirare et nostra munificencia aliqualiter consolari, se fideles et immobiles glorientur mansisse et ad similia in posterum forcius animentur: eosdem cives sive opidanos nostros a steura sive berna regali nobis tamquam regi et corone Boemie debita et annis singulis hucusque dari solita et consueta auctoritate nostra cesarea et regia Boemie pro nobis, heredibus et successoribus nostris regibus et ipsa corona Boemie, animo deliberato sanoque nostrorum et eiusdem nostri regni baronum et procerum et fidelium consiliariorum nostrorum accedente consilio et de certa nostra sciencia quitta- mus, absolvimus et perpetuo liberamus, quittatosque, absolutos et liberatos dicimus et esse volumus per presentes, eadem nostra auctoritate decernendo, statuendo, heredesque et successores nostros reges Boemie, sub interminacione divini iudicii seriosius obtestando, nec non nostris et eorundem heredum et successorum nostrorum officiatis, presentibus et futuris, harum serie firmiter precipiendo, quatenus nec ipsi, nec ullus umquam mortalium nostro seu eorun- dem heredum et successorum nostrorum nomine dictam steuram sive bernam nec aliquam aliam imposicionem sub colore seu pre- textu steure aut alias quomodolibet impositam seu imponendam audeant nec debeant umquam perpetuis futuris temporibus a pre- fatis nostris fidelibus Pilsnensibus et eorum successoribus exigere, recipere seu postulare, prout ulcionem divinam effugere et nostram indignacionem gravissimam voluerint evitare. Et quia dictorum

Strana 97
1434. 97 fidelium nostrorum virtuosa merita et ab experto probata fideli- tas id deposcit ex debito et requirit, ut ipsis gracias addamus graciis et favores nostros cesareos favoribus cumulemus, prefatis nostris civibus eorumque successoribus, nostris auctoritatibus im- periali et Boemie memoratis vigore presencium innovamus, appro- bamus de novo damus, concedimus et liberaliter in perpetuum confirmamus quoddam theloneum, per eosdem nostros opidanos, pro utilitate ipsius opidi pridem institutum, impositum et erectum et sub eiusdem opidi portis a quibuslibet intrantibus et exeunti- bus forensibus hucusque dari solitum et sublevari, ut ipsi opi- dani nostri eorumque successores exnunc in antea predictum the- loneum sub eis modo et forma, prout hucusque receptum est, exi- gere, recipere et sublevare ac in prelibati nostri opidi communem utilitatem et fructum libere et licite vertere valeant atque possint, nostro, heredum et successorum nostrorum regum Boemie et quo- rumlibet aliorum impedimento non obstante. Insuper, quia memo- rati Pilsnenses tanta sua fidelitate conspicui et strenuitate pre- clari pre cunctis aliis amplius impulsati se murum inexpugnabi- lem et fortitudinis turrim ab eorundem perversorum hominum facie, pro totis viribus statuentes et a tot annorum curriculis continuatum sine intermissione bellum ducentes, igne lesi, ferro cesi, vulnerati, mutilati, plurima corporum et rerum inextimanda dampna et pericula pertulerunt, et ex eo in personis et rebus, prout toti orbi liquet ad oculum, adeo exhausti sunt et extenuati, quod non solum ab dictis hereticis usque ad eorundem omnimo- dam conculcacionem speratam ulterius resistendum et acrius di- micandum, sed eciam et sibimet ipsis vix sufficiant ad vivendum; unde quia huiusmodi sacre fidei negocium, in quo tam strenue tamque egregie militarunt, universaliter singulos et singulariter universos concernit, quos unitas fidei comprehendit, dignum cen- suimus et equissimum, ut iidem belligeri et pugilles intrepidi nos- tris ac cunctorum Christifidelium honoris et munificencie braviis et stipendiis consolentur. Idcirco simili deliberacione prehabita, cum venerabilium, illustrium, nobilum et fidelium nostrorum ac sacri imperii electorum ambasiatorumque eorundem ceterorumque principum ecclesiasticorum et secularium, comitum, baronum, pro- cerum, nobilium et consiliariorum nostrorum de imperio nec non de Boemia, modo apud nostram majestatem presencium, commu-

Strana 98
98 1434. nicato consilio et assensu, et ex certa nostra sciencia pro tanto- rum meritorum recompensacionis antidoto aliquali prefatos Pils- nenses et eorum successores, mercatores, negociatores et alios in- quilinos cuiuscumque condicionis fuerint, cum suis personis, mer- cibus et mercanciis, sive in pecoribus et iumentis, equis videlicet et vaccis, sive in pannis, vinis, speciebus, victualibus, armis aut aliis quibuscumque rebus fuerint, nostris Romana cesarea et Boemie regia auctoritatibus a quibuslibet nostris ac quorumlibet prin- cipum ecclesiasticorum et secularium, comitum, baronum, proce- rum militum, clientum ac civitatum et locorum communitatum per totum sacrum imperium et regni Boemie terminos constituto- rum theloneis, mautis, daciis, accisiis, tributis, gustumis, gabellis, pontenagiis, pedagiis, vectigalibus, naulis et quibuslibet alterius exaccionis et solucionis generibus, quibuslibet eciam nominibus vocitentur, pro nobis, successoribus et heredibus nostris, impera- toribus et regibus Romanorum et Boemie, libertavimus, exemimus, quitavimus et absolvimus, ymmo libertamus, eximimus, quitamus vigore presencium et perpetuo absolvimus graciose; decernentes et volentes ac presenti nostro cesareo ac Boemie regio perpetue va- lituro edicto firmiter statuentes, quod exnunc in antea prefati nostri cives Pilsnenses eorumque successores, mercatores et inquilini cum memoratis suis mercibus et mercanciis, sive, ut premittitur, in pecoribus et iumentis, equis videlicet et vaccis, pannis, speciebus, vinis, victualibus, armis aut aliis qualibuscumque rebus ad se spec- tantibus fuerint qualitercumque nominatis, ac eciam familia et commitiva suis per quoscumque nostros ac imperii sacri nec non regni Boemie ac aliorum principum ecclesiasticorum et secula- rium, ducum, marchionum, lantgraviorum, burggraviorum, comi- tum, baronum, procerum, nobilium, ministerialium, militum, cli- entum, civitatum et locorum communitatum quorumlibet, nostro- rum fidelium dilectorum, in et sub eorundem imperii et regni nostri ambitu et limitibus ubilibet constitutorum, quibuscumque eciam specialibus vocabulis nominentur, portus, passus, pontes, terras, dominia, districtus, diciones, civitates, opida, villas et loca, tam per terram, quam per aquas, absque alicuius thelonei, gustume, maute, dacie, accisie, tributi, gabelle, pontenagi, pedagii, vecti- galis, nauli, et cuiuscumque alterius exaccionis et solucionis onere, omnique impedimento remoto, per quemlibet honorifice et decenter

Strana 99
1434. 99 pertractati, ire, stare, morari, negociaciones suas et agenda ex- ercere et redire tociens, quociens voluerint, imperpetuum libere et licite valeant atque possint. Nulli ergo omnino hominum, cuius- cumque preeminencie, dignitatis seu conditionis fuerit, liceat hanc nostre concessionis, donacionis, confirmacionis, libertatis, exempci- onis, absolucionis, decreti et statuti paginam infringere aut ei ausu temerario quomodolibet contraire. Si quis autem hoc attemptare presumpserit, preter nostram et imperii sacri ac dicte corone nostre Boemie indignacionem gravisimam, quam eo ipso incidet, si princeps, comes vel baro, ducentarum, si vero submissioris status nobilis, communitas vel alius fuerit, centum marcarum auri purissimi penam, quarum medietatem nostro fisco imperiali seu erario regio, secundum prevaricantis qualitatem, reliquam vero partem dictorum Pilsnensium usibus applicandam decernimus, se noverit irremissibiliter incursurum. Gaudeant igitur favore cesareo prefati nostri pugiles opidani ac ipsorum posteri iocun- dis semper plausibus gratulentur se velut aurum probatos incon- vulsa constancia in tantis tempestuosis turbinibus fideliter per- stitisse ac eciam erga nos et sacri imperii et corone nostre Boemie honorem, ymmo ad defensionem fidei et dictorum hereticorum reprimendam perfidiam eorundem civium et succesorum suorum tanto forcius inflammetur intencio, quanto maioribus graciarum et favorum nostrorum premiis conspexerint se preventos. Pre- sencium sub bulla aurea typario nostre maiestatis impressa te- stimonio litterarum. Datum Ratispone anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo quarto, die decima nona mensis sep- tembris, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quadragesimo octavo, Romanorum vigesimo quarto, Bohemie quintodecimo, im- perii vero secundo. [Na ohbu: Ad mandatum domini imperatoris domino Gaspare Sligk milite, cancellario, referente, Theodoricus Ebbracht. ta [Na rubu :] Rta. Marquardus Brisacher. Orig. perg. v městském archivu Plzeňském (č. 19) se zlatou bullou císař- skou zavěšenou na hedvábné šňůře růžové barvy. Na přední straně vyobrazen cí- sař sedě na trůně an v pravici drží žezlo a v levici říšské jablko. Kolem ve dvou řádkách jest nápis: SIGISMVNDVS DEI GRA ROMANORV IMPERATOR SEMP AVGVST" AC HVNGARIEBOHEMIE DALMACIE 7' REX. Na rubu spatřuje

Strana 100
100 1434. se schematický obraz ohraženého města s branou městskou se dvěma věžema; v otevřené bráně čtou se slova rozdělená na tři řádky: AVRJEA: ROMA. Kolem pak jest nápis: † ROMA CAPVT MVNDI REGIT - ORBIS - FRENA ROTVNDI. Nejnovější vyobrazení podává Posse, Die Siegel der deutschen Kaiser und Könige II, tab. 18, č. 2, 3. — a) tak orig. omylem písařovým místo fideli- tatis. — b) tak orig, misto serenitatis. — Otiskl B. Bayerle v programmu c. k. něm. gymn. v Plzni r. 1877 a Strnad, Listář král. m. Plzně I, str. 369, č. 342; Altmann, č. 10810. — Hruška, Pamětní kniha str. 36. — V témže museu pod č. 20a chová se český překlad této bully, jemuž na svědomí r. 1474 ve středu před sv. Ti- burciem 113. dubna] »Bohuslav ze Švamberka, najvyšší hofmistr královstvie Českého a hajtman kraje Plzeňského, Purkhart z Kolovrat a Bezdružic, Dobrohost z Ronšpergka a na Týně, najvyšší prokurátor královstvie Českého, kněz Pavel božím smilováním opath kláštera Kladrubského, kněz Jiřík probošt kláštera Chotěšovského, Lvík z Úlic, Vilém z Nebieluov a z Netonic, Suda z Řenec seděním tudiež a Jan z Řenec seděním v dolejší Lukavici« pečeti své přivěsili. Jiný překlad zaznamenal M. Šimon Plachý z Třebnice ve svých Pa- mětech Plzeňských (vyd. prof. Strnad) str. 21, kdež se dokládá, že císař Sigmund uslyšev o »stálosti Plzeňských jim za erb velblouda k bílému chrtu, kterýž od starodávna na štítu městském nosili, přidal«. Jiný český překlad majestátu toho jest zapsán v knize městské z r. 1456 chované v městském museu Plzeňském, č. 212 na l. 177, v pamětní knize Stříbrské z roku 1498 č. XXV v archivu m. Stříbra na l. 138v a v rukop. č. 11 v archivu kl. Oseckého; srov. R. Liška, České překlady zl. bully cís. Zikmunda, ve Sborníku m. hist. musea v Plzni III, str. 33. Čís. 65. 1434, 28. září. V Řezně. Císař Sigmund potvrzuje purkmistru, radě a měštanům mě- sta Lokte privilegia, jež od předchůdců jeho císařů Římských a králův Českých obdrželi. — Geben zu Regenspurg nach Christi ge- burt vierzehenhundert iar und darnach in dem vierunddreyssig- sten iar, an sant Michaelis abend, unserer reich des Hungerischen in dem achtundvierzigsten, des Römischen in dem fünfundzwan- zigisten, des Behemischen in funfzehenden und des kaisertums in anderem iar. Ad mandatum domini imperatoris" Caspar Slik miles, cancellarius". Obsaženo v konfirmaci privilegií Loketských kr. Matyáše d. na hradě Pražském 1. května 1612, jejíž orig. se chová v archivu m. Lokte (B); opis této konfirmace, pořízený 24. března 1620 chová se v archivu c. k. místodržitelství v Praze (C). — Altmann č. 10845. — a) regis B, C. — b) regni Boemie canc. BiC.

Strana 101
1434. 101 Čís. 66. 1434, 28. září. V Řezně. Císař Sigmund potvrzuje manům a obyvatelům kraje Lo- ketského (den mannen und lantschaft zum Elnbogen) všechny výsady a práva, jež jim předešlí králové Čeští udělili. — Geben zu Regenspurg nach Crists geburde vierczehenhundert iare und darnach in dem vierunddrissigistem iare, an sant Michels abend. [Na ohbu:] Ad mandatum domini imperatoris Caspar Sligk miles, cancellarius. INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu c. k. místodržitelství v Praze. Pečeť, jež byla druhdy přivěšena na hedvábné šňůře černožluté, jest ztracena. — Altmann č. 10846. — Císař Sigmund vyplatil tehdy Loketsko ze zástavy Půty z Ilburka a listem daným též v Řezně 28. září 1434 zapsal krajinu Loketskou s hradem a městem Loktem, s městy Ostrovem, Karlovými Vary atd. v summě 11900 zlatých svému kancléři Kašparu Šlikovi dávaje mu právo držeti židy. (Vidi- mus z 30. srpna 1547 v archivu Kopidlanském; výpis v rukop. kníž. Lobko- vické knihovny v Roudnici sign. V. Dc 17, list 62; Altmann, č. 10848; Sedláček, Zbytky register, č. 1306). — Listem d. v Praze 1. listopadu (an aller heiligen tag) 1437 přirazil Sigmund k této summě zástavní »uf das sloss und herschaft zum Elbogen« tisíc kop gr., jež mu kancléř jeho Kašpar Šlik, purkrabí v Chebě a na Lokti, zapůjčil »damit wir uns und unser gesind, als wir von hynne ezihen wolten und in unser kunigreich gen Hungern, lozeten und uszbrachten«, s tim ustanovením, že Šlik nemá do života svého z Lokte býti splacován. (Orig. v arch. c. k. místodržitelství v Praze; souč. opis v registru Sigmundově chovaném v kníž. arch. Roudnickém sign. VI Fb 19 na l. 165; Čelakovský, O registrech str. 130, č. 103; Altmann č. 12154; Sedláček, Zbytky reg., č. 1602). Přes to Vilém z Ilburka, ačkoliv otec jeho v Řezně »listy hlavnie, kteréž jest měl na Loket, vydal«, od r. 1444 kraj Loketský hubil, při čemž mnozí ze šlechty české mu pomáhali, poněvadž mu prý »nešlechetně a zrádně vzat jest Loket a to zbožie« a Kašpar z Holíče, kancléř říšský, purkrabí Chebský a Loketský, i bratr jeho Mathes marně r. 1448 se dovolávali rozhodnutí sněmovního. (Viz Archiv Český I, str. 285; II, str. 21, 26, 409—411, 420—425; III, str. 48; IV, str. 10). — Ma- touš a Václav strýcové z Lažan zv. Šlikové na Holíči měli v době kr. Jiřího spory s krajem Loketským o placení berně, dovolávajíce se toho, že jejich bratr a otec Kašpar Šlik obdržel od císaře Sigmunda zápis »uber das slos, die erbern manne, lantschaft, stete, merkte und alle inwoner zum Elbogen«, a že v zápisu tom také »unter andern veschriben ist der koniglich bern und stewr«, kdežto stavové kraje Loketského dovolávajíce se výsad svých tvrdili, »das sie der ko- niglichen bern und stewr nicht pflichtig noch schuldig zu geben weren«. V listu d. na Lokti 7. března (am sunabent vor dem suntag Oculi in der heiligen vasten) 1461 svědčili zmínění páni Šlikové, že král Jiří s radami svými učiniv

Strana 102
102 1434. úmluvu mezi stranami ustanovil, »das die obgenanten erbern manne, lantschaft, stete und inwoner dreyzehenhundert schock groschen geben, die dann zu nucz und fromen dem slos Elbogen angelegt werden sollen, dopey si auch von S. K. Gnaden in der beteidigung sunderlich gefreiet und begnadt sein, also das sie aller koniglichen bern und stewr nu hinfur zu ewigen zeiten zu geben nicht pflichtig sein«. K listu přivěsili pečeti kromě Matouše a Václava Šlika též »unsere lieben vetern Micheln und Cunraten Slick von Lasan und Casparn von Awrpach, dy zeit unser lantrichter zum Elbogen«. (Vidimus purkmistra a rady m. Chebu ze dne 6. listopadu [an sant Linharts tag] 1493 v archivu m. Lokte; srv. Sedláček, Zbytky reg., str. 257, č. 40). Král Jiří potom listem d. v Praze 15. května (v pátek po božím vstoupení) 1461 Matoušovi, Václavu a Sig- mundovi strýcům vlastním pánům na Holejči, když mu k jeho žádosti »hrad Englšpurk i s zbožím k němu příslušejícím a k tomu také zboží Šemiteského, kteréž jest příslušelo k klášteru Oseckému, jakož to zboží také v svém zápisu k Lokti zapsáno mají, postoupili sú«, potvrdil zápisy císaře Sigmunda »na hrad Loket i ten kraj k tomu příslušející« dokládaje: »Také jmenovitě chcem, aby manové i město Loket s jinými městy i všickni obyvatelé toho kraje, chudí i bohatí, kteří sou v zápisích svrchu jmenovanému Matesovi i jeho bratřím a jeho strajcóm a jich dědicóm věrní a poddaní, jich přikázání poslušni byli vedle zápisův jich právě jakožto nám samým, dokudž bychom my neb naši budúcí králové Čeští je vedlé jich zápisův nesplatili. Protož všem manóm, mě- stóm i všem obyvatelóm kraje Loketského přísně a pevně přikazujeme tímto listem, aby takový úmysl a vůli naši svrchu dotčenou učinili a vskutku zacho- vali pod ztracením milosti naší. Také jako sme nadepsaného hradu Englšpurku a zboží Šemiteského postoupili urozenému Zbyňkovi Zajícovi z Hazmburka, věrnému našemu milému, jakož sú jeho předkové ten hrad Englšpurk majíc někdy k němu spravedlnost držali, protož takto sme již psané Zbyňka a Matesa na tom zůstavili a zůstavujem, aby těch lovův na těch lesích k Englšpurku a k zboží Šemitskému příslušejících spolu anebo zvláště požívali; a kdyby od již psaných Matesa a Václava a Zigmunda neb jich dědicův ten hrad a město Lo- keth od nás neb našich budúcích králův Českých splacen byl, tehda máme těch lovův spolu s nadepsaným Zbyňkem aneb zvláště požívati.« (Opis XVI. stol. v rukop. c. k. dv. a státního archivu ve Vídni č. 185 na l. 389). Čís. 67. 1434, 1. října. V Řezně. Císař Sigmund povoluje opětně Chebským, aby do obce židy mohli přijímati, a aby se židé spíše do města vraceli, slibuje, že úředníci královští nebudou na ně ukládati žádných platů, nýbrž že budou toliko obci poplatnými a jejích práv účastnými. Wir Sigmund, von gotes gnaden Rômischer keyser zu allen czeiten merer des reichs und czu Hungern, zu Beheim, Dalmacien, Croacien etc. kunig, bekennen und tun kunt offembar mit disem

Strana 103
1434. 103 brive allen den, die in sehen oder horen lesen. Als wir vormals unsern und des reichs lieben getruwen dem rat und burgern der statt zu Eger gegunnet hetten die judischeit, die bey in ze Eger gesessen was, von in uß der statt zu tun durch trefflicher sache willen, die in anligund was, und yczund, als wir von unserer keyserlichen crônung gen Basel in das heilig concilium quamen, denselben von Eger erlaubten Juden und Judynn wider ynzunemen und zu halden und der statt nucz damit zu schaffen, also ist das noch unser wille, das sy solich judischeit, als vil in fûglich sein wirdet, ufnemen sollen und mogen und derworten, das solich judi- scheit dester williclicher zû in kome, so wollen wir, das dieselb judischeit daselbs frey und on alle schaczung und beswerung unserer nachkomen keyser und Rômischer kunig und ouch kunig ezu Beheim und aller unserer amptleut zû ewigen czeiten siczen und mit keiner ufseczung, die villicht andern iuden geschee be- kumert werden sollen, sunder die Juden alle, die dahin komen und daselbs wonhaftig werden, sollen gebrauchen solicher recht und freyheit, der dann andere unsere burger derselben statt ge- brauchen von recht oder gewonheit, und sollen dem rat und einem pfleger daselbs tun, was von alders herkomen ist und nymands mer. Und wir gebieten dorumb dem rate und burgern zu Eger, die yezund seind oder in kunftigen czeiten sein werden, das sie die egenanten Juden bey solichen freyheiten an unserer stat hant- haben, schuczen und schirmen und sy doruber in keinen weg zu dringen gestattet, als lieb in sei unser huld zu behalden, und wie der rat mit solicher judischeit der statt zu nucz uberkomet, dorczu geben wir unsern gûten willen in kraft diß briefs. Mit urkund diß briefs versigelt mit unserr keyserlichen maiestat insigel. Geben czů Regenspurg nach Crists geburt vierczechenhundert iar und dor- nach in dem vierunddrissigisten iare, am freytag nach sant Mi- chels tag, unserr reiche des Hungrischen etc. im achtundvierczi- gisten, des Romischen im funfundezweinczigisten, des Behemischen im funfczechenden und des keysertumbs im anderen iaren. [Na ohbu:] Ad mandatum domini imperatoris Petrus Kalde, prepositus Northusiensis. [Na rubu:] Rta Marquardus Brisacher. Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 443) s velkou pečetí císařskou za- věšenou na černožluté šňůře hedvábné. Na rubu poznámka rukou XV. stol.:

Strana 104
104 1434. »Keiser Sigmund, derynn er die judischeit wider erlaubt hat«. — Gradl, Die Privilegien der St. Eger str. 25; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 16, č. 443 (reg.); Altmann č. 10891. Dle Gradla, Geschichte des Egerlandes str. 398 povolila obec Chebská 30. března 1435 několika rodinám židovským návrat do města a vrátila jim školu, synagogu a hřbitov, začež rodiny ty za- vázaly se platiti obci roční šos 300 zl. rýnských. Čís. 68. 1434, 2. listopadu. (Bez místa.) Správce zemský Aleš z Risenburka s radou sobě přidanou potvrzuje purkmistrům, konšelům a všem obyvatelům města Kutné Hory, kteří se tu znova osadili po dvojím vypálení města, všechna stará práva předešlými králi Kutné Hoře udělená, jakož i držení nemovitostí městských, které nebudou více povinni postupovati dřívějším držitelům pro víru ze země odběhlým. Kromě toho při- říká, že na úřady městské a horní nebude již více dosazovati Němce a cizozemce, že Horníci nemají býti povinni účastniti se vojen, leč proti cizozemcům a v pilných potřebách vší země, a že platové k jejich špitálu městskému ode dávna příslušející mají k němu zase navráceni býti. My Aleš z Rysmburka, najvyšší zprávce královstvie Českého, i se vší radú, od pánuov, rytieřuov, panoší, zeman a měst k zá- konu božiemu příchylných téhož královstvie mně přidanú, vyzná- váme tiemto listem přede všemi, kdež čten nebo slyšán bude, že [z] zdravé rady naší společnie věrným našim milým purgmistróm, konšelóm i vší obci na Horách Kuttnách těm, ktož sú se znova sadili u Hory Kuthny po vypálení prvním i druhém, všecka práva a řády, kteréž sú měli a mají od slavných králuov a jmenovitě od slavné paměti krále Václava druhého, od ciesařovy milosti Karla prvnieho,“ od krále Václava syna jeho, navrátili sme jim, jich v ničemž neumenšujíce a mocí tohoto listu navracujem. A k tomu mocí nám od pána boha pójčenú dali sme jim a mocí tohoto [listu] dáváme plnú moc a svobodu, aby všeckna městiště domová, zahrady, mlýny, lázně, vinice, doly, platy se všemi po- žitky jměli, drželi, požívali a učinili s tím, jakožto s svým vlast- ním dědictvím toho ižádnému nejsúce povinni stupovati z utek-

Strana 105
1434. 105 lých, kteřiež sú se zákonu božiemu protivíce z země aneb jinam utekli. A my jim v to ižádnú mocí slibujem nesahati ani jimi kterak jinak hýbati, leč by hodná příčina byla a proviněnie, kromě leč by komu sami od sebe aneb jeden z nich z dobré vuole co takového chtěli navrátiti, toho jim neodpírámy, než jinak žádnú mocí nemíníme jich tisknúti. Také svrchu psaní purgmistr i obec jednostajně s pilností prosili sú nás za to, abychom jim Němcuov a cizozemcuov na konšelstvie i na jiné úřady, což by se obce dotklo nesázeli a nedávali; a my milujíce čest a zvelebenie na- šeho jazyka Českého řekli jsme jim toho učiniti. Také od těch vojen častých, jimiž sú k záhubě toho klenotha mnoho byli trá- peni, dáváme jim plnú svobodu, aby k nim nebyli puzeni víc bezděčně; kromě leč by všie země proti cizozemcuom hnutí bylo, v tom jich nevynímáme, aneb když by toho bylo pilně potřebie k obecnému dobrému v této zemi, že mají podle nás vzhuoru býti když bychom rozkázali. Dále zpraveni jsúce a znamenavše veliký nedostatek té chudiny špitálské u Hory na předměstí, jakož na velikém sněmu v Praze jest jim k tomu také svoleno, aby všichni platové, kteříž sú z dávna k tomu špitálu nadáni a kteříž jistě spravedlivě příslušejí, byli navracováni a sstupováni, k témuž sme jim svolili, aby svrchu psaní Horníci v ty platy k tomu špitálu se uvazovali a aby jim bylo sstúpeno, toho na každém žádajiece i prosiece, aby to učinili pro pána boha a pro své spasenie. A toho na svědomie pevnosti a lepšieho utvrzenie pečet naši vlastnie přirozenú k tomuto listu sme přivěsili, jenž dán a psán létha po božím narození tisiec čtyřstého třidcátého čtvrtého v úterý na dušky. Opis XV. stol. v »Transsumpta privilegiorum v archivu m. Kutné Hory na l. 13v za nápisem: »Práv stvrzení; vojen zbavení; platu k špitálu sstúpení; cizozemcuov na úřad nesázení«. Srov. Veselský v časop. Lumír r. 1865, str. 649. — a) po straně poznamenáno: »Karolus primus error«. Čís. 69. 1435, 25. ledna. Ve Vídni. Vévoda Rakouský Albrecht II. činí narovnání mezi purk- mistrem, radou a vší obcí města Budějovic a Kunrátem a Janem

Strana 106
106 1435. bratry z Krajku o summu peněz, kterou Budějovickým jich ze- mřelý bratr Lipolt zůstal dlužen, a vypovídá, že bratří z Krajku ve třech následujících letech mají Budějovickým zaplatiti tisíc a padesát kop grošů českých. Wir Albrecht, von gotes gnaden herczog ze Osterreich, ze Steir, ze Kernden und ze Krain, markgraf ze Merhern und grave zu Tirol etc., bekennen und tun kund offentleich mit dem brief von der zuspruch und vordrung wegen, so die erbern, weisen unser getrewn lieben der burgermaister, der rat und die burger gemanicleich zu dem Budweis habent gehabt zu unsern lieben getrewn Kunraten und Janen gebrudern von Kreyg umb zwelf hundert schokh grosser Prager munss, die in weilent Leupolt von Kreyg, ir bruder, ist schuldig gewesen nach innhaltung ains geltbriefs daruber gegeben, derselben zuspruch, vordrung und stoss, so zu baiderseitt hinder uns sind gegangen und uns gelobt ha- bent, genczleich stetz halten, was wir darumb sprechen, daz wir darumb zwischen in wolbedechtleich nach unser ret rat auzge- sprochen haben und sprechen auch wissentleich mit dem brief, als hernach geschriben stet: Des ersten sprechen wir, daz uns die egenanten vom Budweis den vorgenanten geltbrief, den sie von weilent Leupolten von Kreyg habent, an vercziehen sullen ubergeben und den zu unsern handen antwurten. Daengegen sullen dieselben von Kreyg fur sich und ir erben die vom Budweis ver- sorgen mit aim newn geltbrief umb tausent schokh und fumfezig schokh gross Prager munss nach innhaltung ainer notel, die man in in unserr kanczley sol machen, denselben geltbrief uns die von Kreyg, so der gevertigt wirt, auch ubergeben sullen zu unsern handen; dieselben zwen brief wir den baiden tailn gen einander ubergeben wellen. Denn von der beczalung wegen der vorgenan- ten summe gross, sprechen wir, daz die von Kreyg derselben summe gross den vom Budweis an vercziehen beczaln sullen fumf- czig schokh gross, und die andern summ gross sullen sie in be- czahlen zu den nachgeschrieben zeiten: Des ersten auf sant Jorgen tag des gegenwurtigen iars drewhundert schokh drewunddreissig schokh und zwainczig gross ; item auf sant Jorgen tag des kunftigen vierczehenhundertisten und sechsunddreissigisten iars aber drewhundert schokh drewunddreissig schokh und zwainczig

Strana 107
1435. 107 gross; und darnach zu der letzten werung auf sant Jorgen tag des vierczehenhundertisten und siebenunddreissigisten iars aber drewhundert schokh drewunddreissig schokh und zwainczig gross alles der obgenanten munss; die summ alle bringet tausent schokh und fumfezig schokh. Und wenn die von Kreyg die obgenant summ gross genczleich also beczahlt habent, so sullen die vom Budweis dieselben von Kreyg versorgen mit irm brief, damit sie und ir erben hinfur von des gelts wegen an zuspruch beleiben. Darnach sprechen wir, daz all scheden, so baid tail vor der sachen wegen gen einander gemelt und furbracht habent, und auch aller unwil- len, so zwischen in sind gewesen, sullen genczleich ab und ver- richit sein, und sol ain tail gegen dem andern darumb hinfur dhain vordrung, veintschaft noch unwillen nicht haben an geverd. Wir sprechen auch, welcher tail den gegenwurtigen unsern spruch nicht stet hielt und den man oder menigern stukhen uberfur, das wissentleich gemacht wurd ungeverleich, der sol uns ze peen ver- vallen sein zwaitausent schokh gross Prager munss an alle gnad und darczu gegen seim widerteil all sein gerechtikait verlorn haben. Und des zu urkund geben wir yedem tail unsern spruch- brief in geleicher laut. Geben ze Wienn an sand Pauls tag con- versionis nach Kristi gepurde vierczehenhundert iar, darnach in dem fumfunddreissigisten iare. [Na ohbu:] Dominus dux in consilio. Orig. perg. v archivu m. Budějovic (skříň 8, č. 4). Pečeť druhdy na proužku pergamenovém přivěšená utržena a ztracena. — Vévoda Albrecht psal z Vídně 10. října (an freytag vor sant Kolmans tag) 1432 purkmistru, rychtáři a radě m. Budějovic, že překládá rok, který mají míti »mit unserm Leupolten von Kreyg, unserm haubtman zu Drosendorf« ve Vitorazi (zu Weytra) o sv. Šimonu a Judě [28. října], na den sv. Jiří nejblíže příští. (Dle orig. v archivu m. Budějovic Pa- lacký, Urk. Beitr. zur Gesch. des Hussitenkrieges II, str. 324, č. 832). Potom psal jim Albrecht znovu z Vídně 5. května (an eritag nach des heiligen krewcz tag) 1433, že »der von Kreyg« chce poslati do Vitoraze zástupce na den sv. Jana Křtitele (24. června), aby s nimi jednali »ewrer geltschuld wegen«. (Orig. v arch. m. Budějovic). Avšak ani tehdy nedošlo k urovnání té záležitosti, tak že 19. listo- padu 1433 obec Budějovická opět žádala vévodu Albrechta, aby přiměl svého hejtmana »von Kreig« k splacení peněz, jež mu zapůjčila (v. Kurz, Oesterreich unter K. Albrecht dem Zweiten II, str. 246). Bratr Leopolda z Krajku Konrád byl. v ten čas hofmistrem a hejtmanem vévody Fridricha staršího v Korutanech. (Srov Lichnowsky, Habsburg V, str. CCC, č. 3435).

Strana 108
108 1435. Čís. 70. 1435, 19. února. V Praze. Purkmistři a konšelé měst Pražských nalézajíce v rozepři poddaných svých měšťanů Chrudimských s obyvateli předměst- kými o piva vaření přikazují, že pivovarné kotle a pánve na předměstí města Chrudimě mají býti zrušeny, a že předměstí mají sobě k své potřebě vařiti pivo jen třikráte v roce, a to v měst- ských pivovařích. My purgmistři a konšelé Starého a Nového měst Pražských oznamujem tiemto listem všem lidem nynějším i budúciem, že jsúce zpraveni od Chrudimských nám poddaných skrze posly jich k nám vyslané o pivu vaření mezi městckými a předměstskými tudiež v městě našem Chrudimi, tak že předměstsčí chtěli by mieti svobodu piva sobě vařiti, když by se jim líbilo, a městsčí chtěli by, aby tú jich svobodú v městě zádav a ujmy neměli, a my srozuměvše tomu a převáživše to s dobrým rozmyslem a s bedlivú radú i nalezli sme takto a přikázali přísně a tiemto listem při- kazujem nynějším i budúciem všem vuobec i každému zvláště, jichž se svrchu psaná pře dotýče, aby předměstští toliko dvakrát vařili sobě piva k svej toliko potřebě do roka a jinak nic, totižto v puostě a ve žni, a to v městě v městských pivovařích a jinde nic. A toto jim ještě z milosti přidáváme, aby třetí mohli sobě vařiti první týden v advent tudiež v městských pivovařiech opět k svej toliko potřebě a jinak nic, a to do našeho dalšího rozká- zání a opatření. A kotliny a pánve před městem aby sešly a zru- šeny byly hned po tejto naší výpovědi. Pak-li by se kdo proti tejto naší výpovědi a přikázánie zpiečil, ten a takový aby stál osobně před námi. Toho na potvrzení pečeti měst našich svrchu psaných přivěšeny sú k tomuto listu. Jenž jest dán v Praze létha od narození syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého pátého, v sobotu po světiem Valentině. Opis z XV. stol. v nejstarší knize Chrudimské Liber contractuum ab anno 1439, která se chová v městském museu Chrudimském, na l. P 30r. Po straně při- psáno pozdější rukou: »O piva vaření hadrunk. Předměstským várka třikrát do roka, ale k vlastní potřebě a v městských pivovařích puštěna«. — Lábler, Listář

Strana 109
1435. 109 kr. věnného m. Chrudimi I. str. 20. — Chrudim vzdala se 28. dubna 1421 Pra- žanům a Táborům, kteří pak opanovali též Vysoké Mýto a Poličku. V těchto mě- stech jakož i v Berouně, Slaném, Lounech, Kadani, Chomutově, Litoměřicích, Mělníce, Brodě Českém, Kouřimi, Nymburce, Kolíně, Kutné Hoře, Čáslavi, Jaro- měří a Dvoře Králové během r. 1421 »Pražané uvázali se ve všecky příjmy, které jindy náležely králi a jeho podkomořímu, tedy v nájmy rycht, v šosy a ungelty, platy z masných krámů, z lavic chlebných i jiné všelijaké. Rovněž vykonávali nad nimi všeliká královská práva.« (Palacký, Dějiny III, 2, str. 79 a Tomek, Děj. m. Prahy IV, str. 148 a 175). — V březnu 1425 Táboři a Sirotci dobyli Vysokého Mýta, které do té doby držel Diviš Bořek z Miletínka, hejtman od Pražanů dosa- zený; naproti tomu města Chrudim a nejspíše i Polička zůstávala pod panstvím Pražanův. V bitvě u Lipan 30. května 1434 bojovali po straně Táborů toliko Vysokomýtští, kteří potom společně s Chrudimskými a Poličskými přijali v Ji- hlavě 25. srpna 1436 Sigmunda za krále (Palacký, Děj. III, 2, str. 332 a III, 3, str. 210; Tomek u. m. str. 322, 446, 643 a 717; též Jireček, Kr. věnné m. Vysoké Mýto str. 27 násl.) Čís. 71. 1435, 2. března. V Basileji. Papežský legát a kardinál Julian obnovuje purkmistru, kon- šelům i vší obci města Chebu králem Albrechtem I. povolenou výsadu, že nemají býti poháněni ve světských věcech k některému soudu městskému mimo město, leč by rychtář městský odepřel komu proti nim dopomoci ku právu, aneb že by šlo o případy příslušející k soudům duchovním. Julianus, miseratione divina sancte Romane ecclesie sancti Angeli dyaconus cardinalis, in Germania apostolice sedis legatus. Ad perpetuam rei memoriam. Honestis petentium votis libenter annuimus eaque quantum cum deo possumus, favoribus prose- quimur oportunis. Sane dudum bone memorie Philippus, episcopus Ostiensis, sancte Romane ecclesie cardinalis, tunc in partibus illis apostolice sedis legatus, pro parte dilectorum nobis in Christo pro- consulum et consulum et communitatis opidi Egrensis, Ratis- ponensis diocesis, sibi exposito, quod olim recolende memorie Al- bertus, rex Romanorum, benigne advertens grata et fidelia servitia sibi et imperio exhibita per communitatem antedictam, ipsis per

Strana 110
110 1435. suas certi tenoris litteras concessit, quod extune in antea extra dic- tum opidum super quacunque etiam actione ad ullum iudicium provinciale evocari deberent, nisi querulantibus in eodem opido per iudicem, qui pro tempore foret, ibidem iustitia denegaretur, prout in predictis litteris dicebatur plenius contineri, idemque cardinalis et legatus attendens eorundem proconsulum, consulum et communitatis devotionem sinceram, qua Romanam reverebantur ecclesiam, eisdem proconsulibus, consulibus ac opidanis auctori- tate legationis, qua fungebatur, per suas litteras concessit, quod ipsi in causis ad iuditium seculare mero et pleno iure spectan- tibus extra dictum opidum per iudices ecclesiasticos non trahe- rentur, nisi cause essent tales, que de iure, iuris approbatione aut prescriptione vel privilegio ad forum ecclesiasticum specta- rent seu consvevissent in foro ecclesiastico tractari, apostolicis etiam iudicibus exceptis, ac decrevit exnunc irritum et inane, quidquid contra concessionem huiusmodi contingeret quomodolibet attemptari, prout in eiusdem cardinalis et legati litteris plenius continetur. Cum autem pro parte proconsulum, consulum et com- munitatis predictorum asserentium, quod ipsi a tempore con- cessionis et indulti cardinalis et legati huiusmodi illis pacifice usi fuerunt et utuntur, de presenti nobis supplicatum fuerit, qua- tenus, ut etiam ipsis super usu et observatione concessionis et indulti eorundem potior cautela subministret, illis nostri officii auctoritatem adiicere dignaremur, nos, qui ipsis proconsulibus, consulibus et opidanis propter diversa virtutum opera, que in fidei catholice defensione adversus hereticorum in regno Bohemie constitutorum persequutiones et invasiones commendabiliter gesse- runt, specialibus afficimur favoribus, huiusmodi supplicationibus inclinati, concessionem et indultum cardinalis et legati huiusmodi legationis, qua nos fungimur, auctoritate tenore presentium inno- vamus illaque decernimus irrefragabiliter fore perpetuo obser- vanda ac irritum et inane, quidquid contra ea contigerit quo- modolibet attemptari. Datum Basilee die secunda marcii, anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo quinto, indictione tertia decima, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Eugeni, divina providentia pape quarti, anno quarto. INa ohbu:] Johannes de Lobenstein.

Strana 111
1435. 111 Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 445). Pečeť druhdy přivěšená na žluté šňůře utržena. Na rubu rukou XV. stol. poznamenáno: »Julianus cardinalis, das man nymant laden schol«. — List tento potvrdil papež Mikuláš V. bullou da- nou v Římě 4. března (IV. nonas martii) 14 50, jejíž orig. choval se druhdy v archivu m. Chebu. — Císař Sigmund byl opět nucen listem d. v Praze 6. října (an samsztag nach sand Franciscen tag) 1436 ujímati se měšťanů Chebských, když byli poháněni před zemský soud Norimberský. Psalť »dem edeln Wilhelm von Reichperg, landrichter, und den urteilsprechern des land- gerichts zu Nurenberg« takto: »Uns haben unsere lieben getruen der rat zu Eger furbringen lassen, wie einer genant Weigel Strobel sy fur das egenant landgericht furgevordert habe und meynt sich solle der gancze rate doselbs verantworten, das uns unbillich duncket, wann ir wol wisset, das die von Eger uns und der cron zu Beheim zugehôren und der cron freiheit gebrouchen, das man sy uf fremde gericht nicht laden sol. Dorumb so begern wir von euch und gebieten euch ouch ernstlich mit disem brieve, das ir uber die egenanten von Eger nit richtet, noch eynig recht wider sy ergeen lasset. Wann geschee ichs dorüber, das müsten wir craftlos machen und also dorczu tun, das es den unsern unschedlich sein wurde. Dann qweme der egenant Strobel für euch und meyntt ye zu den von Eger zu sprechen haben, so wollet in fur uns wei- sen; so wollen wir im von den von Eger rechtens genug helfen«. Pod textem v pravo: Ad mandatum domini imperatoris Marquardus Brisacher. (Orig. pap. někdy v archivu m. Chebu; opis v archivu Musea kr. Českého.) Čís. 72. 1435, 21. dubna. V Prešpurku. Císař Sigmund potvrzuje bratřím Václavu a Ondráškovi, rychtářům Plzeňským, list z r. 1425, kterým jim stvrdil právo k rychtářství Plzeňskému, jakož i poslední pořízení rychtářky Reginy, manželky Ondráškovy. Sigismundus, divina favente clemencia Romanorum impera- tor semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus tenore presencium universis, quod accedens nostre maiestatis presenciam providus Wenceslaus, iudex civitatis Noue Pilzne, fidelis noster dilectus, nostre maiestati suo et Andree fratris sui nominibus humiliter et cum devota precum instancia supplicavit, quatinus quoddam privilegium confirmacionis ipsis et quondam honeste Regine, iudicisse ibidem, conthorali predicti

Strana 112
112 1435. Andree, super predicto iudicio, libertatibus et pertinenciis suis per nos datum et concessum, ac eciam testamentum seu ultimam vo- luntatem predicte Regine super predicto iudicio factum atque Wolframi, tunc viceiudicis et magistri civium, ac Johankonis et Procopii Fogel, consulum Pilsnensium, impendentibus sigillis si- gillatum, quod hic pro sufficienter expresso habere volumus, de nostre benignitatis clemencia approbare, ratificare et tamquam rex Bohemie confirmare graciosius dignaremur. Cuius quidem privilegii, de quo supra fit mencio, tenor de verbo ad verbum sequitur et est talis: (Následuje znění listu kr. Sigmunda d. v Ho- doníně 17. listopadu 1425; v. čís. 43). Nos, qui vota quorumlibet iusta petencium pio semper affectu complectimur, predictorum Wenceslai et Andree fratrum supplicacionibus inclinati, atten- dentes nichilominus grata et accepta obsequia nobis et corone regni nostri Bohemie per ipsos exhibita et in futurum fervencius exhibenda, animo deliberato, sanoque regni nostri Bohemie fide- lium accedente consilio et ex certa nostra sciencia ipsis predictum privilegium ac eciam testamentum memoratum, quantum de iure debemus et possumus, ratificavimus, approbavimus et confirma- vimus, approbamus, ratificamus et virtute presencium auctoritate regia Bohemie graciosius confirmamus, decernentes et eadem aucto- ritate Bohemie statuentes, quod preinsertum privilegium ac testa- mentum prefatum, prout de verbo ad verbum sonant, in omnibus eorum punctis, sentenciis, clausulis, articulis et condicionibus, ob- tinere debeant perpetuam roboris firmitatem, salvis tamen iuribus alienis. Presencium sub nostre imperialis maiestatis sigillo testi- monio litterarum. Datum Posonii, Strigoniensis diocesis, anno Do- mini millesimo quadringentesimo tricesimo quinto, feria quinta ante festum sancti Georgii martyris, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. XLIX, Romanorum XXV, Bohemie XV, imperii vero secundo. INa ohbu:] Ad mandatum domini imperatoris Caspar Sligk, miles, cancellarius. INa rubu:] Rta. Orig. perg. v městském archivu Plzeňském (č. 81) s velkou pečetí císařskou zavěšenou na proužku pergamenovém. — Strnad, Listář kr. m. Plzně I, str. 380, č. 347; Altmann, č. 11087. — Poslední pořízení Reginy, manželky rychtáře On-

Strana 113
1435. 113 dráška z Hodušic, které císař v listu tomto potvrzuje, pochází ze dne 31. ledna 1435 a zní takto: My Olbram, toho času purgmistr miesto rychtáře v tomto poručenstvie postaven, Johánek a Prokop Fegal, konšelé přísežní a měštěné města Nového Plzně, vyznáváme tiemto listem přede všemi svědčiece, že po- ctivá paní Regina, žena Ondráška, rychtáře v ty časy našeho, na smrtedlné posteli ležéci, ačkolivěk mdlá jsúci na těle, však dobrého rozumu požívajíci i při cělé paměti jsúci, nás na svědomie přivolavši i připrosivši, toto své rozkázánie, kteréž chtěla mieti poslednie po své smrti, tak aby po jejie smrti nižádní svárové, ani které róznice, ani kteří súdové o jejie zbožie mezi přátely jejiemi nedály sě, učinila jest takúto měrů: Najprvé odkázala a dala, odkazuje a dává mocně rychtářstvie zdejšie, kteréhož v drženie jest od svého otce jako pravá dědička, vedle zápisóv svědčenie, kteréž otec jejie od králóv Českých k věčnosti měl, tudiež i ona měla se vším plným právem i se vším k tomu rychtářstvie příslušenstvím, nic nevynímajíc, slovutnému Ondráš- kovi, muži svému, rychtáři našemu, a Albrechtovi z Týnce, sestřěnci svému, tak aby Ondrášek, muž jejie, pravú polovici toho rychtářstvie s plným právem a příslušenstvím a Albrecht z Týnce, sestřěnec jejie, druhú polovici též s plným právem i s příslušenstvím toho rychtářstvie měli a drželi a o to sě právě dělili, žádný z nich své polovice neutracuje, ani prodávaje, ani také zastavuje, než toho aby společně požívali beze všech závad a súduov. A jestliže by buoh v té mieře Albrechta z Týnce, sestřěnce panie Reginy, neuchoval smrti prvé, nežli Ondráška, muže jejieho, a nemaje ženy ani dětí lože pravého, tehda ta polovice Albrechta nadepsaného toho rychtářstvie s příslušenstvím pravým právem beze všie přěkazy i beze všech súdóv má na Ondráška, muže svrchu psané Reginy, a na jeho děti pravého lože připadnúti. Pak-li by Ondrášek, muž jejie, prvé nežli Albrecht, sestřěnec jejie, umřel nemaje ženy ani dětí, tehdy Ondráškova polo- vice toho rychtářstvie i s příslušenstvím má pravým právem na Albrechta, se- střěnce jejieho, a na jeho děti pravého lože připadnúti. Pak-li by oba majíce ženy a děti v tom s tohoto světa sešli, tehdy každého z nich jeho polovice toho rych- tářstvie s příslušenstvím má na jeho děti pravým právem připadnúti, nebo každý z nich bude mieti plnú moc s svú polovicí s příslušenstvím toho rychtářstvie na smrtedlné posteli učiniti, což sě každému z nich bude zdáti. Pak-li by Al- brecht ženu a děti měl, a ty děti i s ženú prve zemřely, nežli Albrecht, tehdy ta polovice Albrechtova toho rychtářstvie i s příslušenstvím nemá od Albrechta žádnému odkázána ani dána býti, než má ta polovice na Ondráška a na jeho děti pravého lože beze všech súdóv a závad připadnúti a v tom má dědici svými dětmi jako pravý[mi] dědici. Též měl-li by Ondrášek, muž předpsané Reginy, ženu a děti, a ty by prvé zemřěly, nežli Ondrášek svrchupsaný, a potom by Ondrášek umřěl, tehdy také Ondrášek své polovice toho rychtářstvie s příslušenstvím nemá žádnému odkázati ani dáti, než má ta polovice na Albrechta a na jeho děti lože pravého připadnúti, nebo v tom má dědici jako dědic bez přěkazy všelikterakých lidí. (Následují odkazy peněz, klenotův a jiných svrchků, které paní Regina uči- nila své sestřenici Důře a na věčný plat ke kaplanství). A jiné všecko, což mimo toto svrchu psané rozkázánie zuostane, na domovité věci, na rúše jejím postel- ním, chodicím i na jiném, buď toho málo nebo mnoho, to mocně Ondráškovi, muži svému, beze všech závad odkazuje, tak aby jemu v to Albrecht, sestřěnec

Strana 114
114 1435. jejie ani který přietel jejie nesahal ani kterého přěkaženie činil ani nesnází a závad nižádnú věcí, než při tom zuostali bez súdóv což jest komu z lásky a z mi- losti odkázala. Pak-li by jeden druhého přes toto jejie rozkázánie chtěl kterým právem, buďto duchovním nebo svěckým tisknúti, to žádné moci nemá proti jejiemu rozkázánie mieti. Toho všeho na svědomie ku prozbě nadepsané panie Reginy pečeti své vlastnie s naší volí a vědomím k tomuto listu jsme přivěsili, jenž jest dán po božím narozenie čtúc léta tisícího čtyřstého a třidcátého pátého ten pondělí před svatú Dorotú«. (Orig. perg. v museu m. Plzně (č. 80). K listu byly přivěšeny na proužcích pergamenových tři pečeti, z nichž první [Olbramova] jest utržena a ztracena; zbývají toliko pečetí konšelů Jana z Plzně a Prokopa Fegela). — Ondrášek z Hodušic po smrti manželky své Reginy měl při s Albrechtem z Týnce, kterou někteří úmluvcové urovnali tak, že nabyl též práva k druhé polovici rych- tářství Plzeňského, jak svědčí listina ze dne 22. února 1442, jež zní takto: »Já Albrecht z Týnce vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, jakož jest mezi mnú s jedné a mezi slovutným Ondráškem z Hodušic, rychtářem v Novém Plzni, s druhé strany některý ústrk byl o kšaft na rychtářstvie zde v Novém Plzni, i o to, což k tomu rychtářství příslušie, jakož ten kšaft nebožka paní Regina, teta má, ležéci u boží kázni učinila, tu jsme o ten ústrk mezi sebú mocné ubrmany dobrovolně vydali urozené pana Dobeše z Modřejovic seděním na Radyni, Jana Nýřanského, Prokopa Fegale a Martina Neužila z Nového Plzně, a na nich mocně pode ctí a pod vierú slíbili přestati a jich výpověď držeti. Tu nadepsaní naši obojí přietelé a ubrmané svrchu psaní slyšavše naše obojích pře o ten ústrk a ty váživše i učinili mezi mnú Albrechtem a mezi Ondráškem, rychtářem z Nového Plzně, takúto mocnú výpověd, aby mně Albrechtovi, dědicóm i budúcím mým svrchu psaný Ondrášek rychtář s svými dědici a budúcími za tu při, kterúž jsem v klš aftu proti němu měl, dal devadesát kop grošuov dobrých střiebrných Pražského rázu, abych ty penieze svými dědici a budúcími na jeho lidech, kterýchž jest v držení v Lob- zech a v Božkově, bral a vybieral každého léta při úrociech, jakož ti lidé platie, vždy dvanádet kop grošuov svrchu psaného rázu, jakož mi jest těch lidí stúpil, abych ten plat každého léta i svými dědici a budúcími bral s těch lidí, počna nynie na svatého Jiřie, bez jeho a dědicuov i budúcích beze všie přěkazy. Pak-li by co viece těch platuov a puožitkuov mimo těch dvanádet kop grošuov tu bylo, toho všeho má i slíbil stúpiti a s tiem mi lidé ti mají slíbiti vydávati. A to mi Ondrášek rychtář má i slíbil ujistiti a uručiti, aby mně i mým dědicóm to tak šlo a držáno bylo; pak-li by ten plat na těch lidech kterak sšel nebo zahuben byl, ale má i slíbil mně Albrechtovi i mým dědicóm a budúcím dva- nádete kop grošuov platu vždy platiti a vydávati až do vyplněnie těch deva- desáte kop grošuov. Pak-li by ty vsi purgmistr a konšelé a obec města Nového Plzně od Ondráška rychtáře vyplatili, tehdy má i slíbil, což by sě těch peněz [nejdostalo na těch devadesát kop grošuov, ješto bych na těch lidech nevy- bral, mně svrchu psanému Albrechtovi inhed dodati a splniti bez odpory. Také Ijá] Albrecht svrchu psaný mám toho poplužie i luk v Starém Plzenci i také toho platu, jakož k tomu popluží příslušie, od dánie listu tohoto až do plných šest leth pořád zběhlých držeti bez jeho Ondráškova, dědicóv i budúcích beze všie přěkazy a lesu požívati, což mně bude potřebie k pálení a k dvoru, ale

Strana 115
1435. 115 nemám lesu prodávati. A když těch šest leth mine, tehdy to poplužie v Starém Plzenci s lukami i s platem, jakož k tomu rychtářství příslušie, má na Ondráška a na jeho dědice i budúcie zasě beze všie závady připadnúti i beze všie přě- kazy mé Albrechtova!] i mých dědicuov a budúcích. Také já Albrecht mám list na se udělati s pečetmi urozených pánuov a zeman na svědomie, že to rych- tářstvie v Novém Plzni i ty majestáty na to rychtářstvie mocně nadepsanému Ondráškovi i jeho dědicóm vzdávám, a že dále žádného práva já Albrecht z Týnce ani moji dědici a budúcí na věky k tomu rychtářství nemáme, a že žád- ným během na to sahati nemáme ani k tomu kterak hleděti. A což bych já Albrecht těch peněz kterého léta zdvihl a vzal při úroku, na to jim mám dáti kvitancí, aby z toho nebyli napomínáni. Také svrchu psaný Ondrášek rychtář i s svými dědici slíbil vedle rozkázanie a svědčenie kšaftu nebožky Reginy, což jest dluhuov nebo zádušíe rozkázala, to všecko má podstúpiti a skutečně dovésti i naplniti pod svú ctí a vierú, a já Albrecht s svými dědici mám toho prázden býti. A to všecko, což svrchu psáno stojí, já Albrecht z Týnce [s] svými dědici tak jakož jsem k svrchu psaným ubrmanóm slíbil, též pod mú ctí a vierú slibuji držeti, konati i naplniti beze všie zlé lsti. Toho na lepší pamět pečeť mú vlastní k tomuto listu jsem přivěsil a k mé pilné prosbě svrchu psaný Dobeš Vrš z Modřejovic, Jan z Nýřan, Prokop Fegal a Martin Neužil ubrmané pečeti své na svědomie vedle mé k tomuto listu jsú přivěsili sobě bez škody, jenž jest dán a psán léta božieho narozenie tisí- cého čtřstého čtyřidcátého druhého, ten čtvrtek na svatého Petra apoštola na- stolovánie. (Orig. perg. v museu m. Plzně (č. 83). K listu bylo zavěšeno na prouž- cích pergamenových pět pečetí, z nichž první [Albrechta z Týnce] ztracena). — Kromě toho v jiné ještě listině ze dne 19. března 1442 vzdal se Albrecht všeho práva k rychtářství Plzeňskému a všemu příslušenství jeho. List ten zní: Já Albrecht z Týnce [s] svými dědici i budúcími vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, jakož dobré paměti paní Regina, někdy rychtářová z Nového Plzně, teta má milá, rozkázánie a kšaft učinila a mně a mým dědicóm a Ondráškovi, rychtářovi z Nového Plzně, muži svému, to rychtářstvie dědičné své, kteréž jest u městě v Novém Plzni jměla, se vším plným právem, jakož jsú to rychtářstvie předkové její a ona bez překážky do své smrti držela, dala nám společně, mně polovici a Ondráškovi rychtáři druhú polovici, tu já Albrecht z Týnce umluven jsem konečně o mú polovici toho rych- tářstvie s svrchu psaným Ondráškem rychtářem urozenými a slovutnými i moc- nými ubrmany nám s obú stranú vydanými, jakož toho listy úmluvné mezi sebú máme zapečetěné, tak že svrchu psaný Ondrášek rychtář dal mi a zajistil listem s dobrými rukojmiemi za muoj diel devadesát kop grošuov dobrých střiebrných Pražského rázu na jmienovité časy platiti a dávati vedle listu svěd- čenie, kterýž na něho mám. Protož já Albrecht z Týnce tu svú polovici toho rychtářstvie se vším právem, kteréž já tu mám, vedle kšaftu a rozkázánie mně danú, i od sebe i od svých dědicóv a budúcích předepsanému Ondráškovi rych- táři, jeho dědicóm i budúcím v jich moc postúpil jsem mocně i mocí listu tohoto postupuji a k tomu i všechny zápisy, kteréž od slavné paměti od ciesařóv a králóv České země paní Regina i její předkové pod majestáty měla a ty spo- lečně dala, také dávám i jiná všechna práva se vším příslušenstvím i také

Strana 116
116 1435. v Plzenci, což k tomu rychtářství příslušie, nic nevynímajíc mocně vzdávám, tak že [já] Albrecht z Týnce s svými dědici a budúcími k tomu rychtářství i k těm majestátóm a listóm, i což v Plzenci jest, dále žádného práva nemám ani kterého zřenie na věky; slibuje pod mú ctí a vierú já Albrecht z Týnce s svými dědici a budúcími předepsaného Ondráška s jeho dědici a budúcími v tom rychtářstvie i s příslušenstvím nehindrovati ani kterých závad činiti. Pak-li bych co proti tomu učinil, to bych učinil proti své cti a vieře, a žádné právo ani svěcské ani duchovnie nemá nám spomocno býti a na všem bychom křivi zuostali a oni pravi. Toho na svědomie a pro lepší pevnost a paměť pečet jsem svú vlastní k tomuto listu přivěsil a prosil jsem snažně a pilně urozených pánóv, pana Hynka Krušiny z Švamberka, hauptmana kraje Plzenského, pana Hanušě z Kolovrat seděním na Žebráce, pana Viléma z Ryzemberka seděním na Švihově, pana Burjana z Kutšteina seděním na Rabšteině, pana Kolvina z Ramsperka seděním na Týně Horšovském, pana Jindřicha z Metelska, purg- rabie na Tachově, Zbyňka z Kocova seděním na Vilšteině, Dobeše Vrši z Mo- dřejovic seděním na Radyni a města Nového Plzně, že jsú pečeti své na svě- domie vedle mé k tomuto listu přivěsili sobě bez škody, jenž jest dán a psán léta syna božieho narozenie tisícého čtřstého čtyřidcátého druhého, ten pondělí před svatým Benediktem. (Orig. perg. v museu Plzeňském (č. 82) s desíti pečetmi zavěšenými na proužcích pergamenových.) — Strnad, Listář čís. 345, 363 a 364. Čís. 73. 1435, 11. října. V Praze. Purkmistři a konšeléměst Pražských vysazují poddanému svému městu Chrudimi výroční trh na den na nebe vzetí panny Marie. My purgmistr a konšelé Starého a Nového měst Pražských vyznáváme tiemto listem přede všemi nynějšími i budúciemi, ktož jej uzří nebo čtúc slyšeti budú, že vážnú opatrností a opatrnú vážností obmyslně a jasně spatřivše i skutečně shledavše, kterak město nám poddané Chrudim řečené i obec tohož města ve mnohé a u veliké nedostatky a škody tyto časy válečné a nepokojné při- šlo jest a den ode dne, když by v to nahlédnuto nebylo, mohlo by přijíti, zvláště proto, že nemajíce odnikudž žádnej takovej po- moci ani kterých užitkuov i činili sú a činiti nepřestávají na vý- jezdy na sněmy obecnie a na opravování města svého náklady nemalé: pak my všemi obyčeji, jakýmiž sme uměli a mohli, o to pilnost a snažnost měli sme a máme, kudy a kterak by skrze ně- kteraké užitky mohli oni ty své nedostatky a škody opraviti a

Strana 117
1436. 117 tudy tiem lépe obecnímu dobrému posluhovati. Protož my s do- brým rozmyslem a s bedlivú radú i také s povoleniem obcí na- šich svolili sme a odpustili témuž městu Chrudimskému a mocí tohoto listu svolujem a milostivě odpúštíme, zvláště pro jich věr- nost, upřiemnost a stálost, kterúž sú ku pánu bohu a k městu našemu Pražskému měli, mají a mieti budú, aby obecný trh, ježto jinak slove jarmark, jednú v rok v svém městě, totižto na hod Matky boží na nebe vzetí mievali a mievati budú, počnúce tento rok najprvé příští a potom po všickna jiná léta budúcně a věčně tiem všiem řádem a obyčejem i právem i se všemi požitky, mýty a cly, jako jiná města království Českého při svých jarmarciech požívaly sú, požívají a na dlech požívati budú. Také chcme, aby všichni kupci a trhodiece všech práv, řáduov a svobod, jichž v jiných městech okolních přísedíciech při jarmarciech požívají, u nich při jich jarmarce také požívali a svých kupectví svobodně odbývali beze vší překážky. Prosíme také zvláště a prositi chcme pána budúcieho, kterýž z obdaření božího a z jednostajného svo- lení v tomto království Českém vyzídlvižen a zvolen bude, tohoto našeho svolenie a odpuštění jarmarku milostivého a dobrotivého potvrzení. Toho na potvrzení pečeti měst našich svrchu psaných přivěšeny jsú k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Praze léta od narození syna božího tisícieho čtyřstého třidcátého pátého, ten úterý před svatým Havlem, Opis z XV. století v Liber contractuum ab a. 1439, jenž se chová v městském museu Chrudimském, na l. 30r za nápisem: »Na jarmark Assumpcionis od pánův Pražan«. — Lábler, Listář m. Chrudimi I. str. 21. Čís. 74. 1436, 20. července. V Jihlavě. Císař Sigmund dává majestát pánům, městu Praze, rytířům, panošem a městům království Českého, v němž se zavazuje práva a svobody jejich zachovávati, úmluvy s církevním sborem Basi- lejským učiněné držeti a obce městské k tomu netisknouti, aby obyvatele světské neb duchovní, kteří v ty časy měst prázdni byli, zase k sobě přijali a jim statkův navrátili. Dán a psán

Strana 118
118 1436. v Jihlavě létha od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třid- cátého šestého, v ten pátek před svatú Marií Magdalenú, let krá- lovství našich Uherského v padesátém, Římského šestmezcietmém, Českého v šestnáctém a ciesařstvie ve čtvrtém létě. Palacký, Archiv Český III, str. 446 a 449; Čelakovský, Sbírka pramenů práva městského I, str. 219, č. 135; Altmann č. 11371; viz též Bienenberg, Versuch einer kurzgefaßten Geschichte der St. Königinnhof str. 13, kdež před tím jest oti- štěno znění listu ze dne 20. února (v pondělí před světým Mathějem) 1447, kterým »purgmistr, konšelé i všecka obec města Dvoru Králové nad Labem« vy- znávají, že »učinili s purgmistrem a konšely i vší obcí města Jaromieře dobro- volně smlúvu a svolenie o ten list, kterýž nám pán náš milostivý pan císař pod svým majestátem ochotně a milostivě [vydal] na ty smlúvy, kteréž jsú sě z daru božieho mezi JMtí s jedné a mezi pány, rytíři a obcemi zemí České a Moravské o ty svaté pravdy a svobody těch zemí v Jihlavě slavně staly. Ten list od JMti nám společně vydaný, kterýž jsme společně svými penězi od písařuov vyplatili, má u nás u Dvora ležeti, a oni purgmistr, konšelé i všeckna obec města Jaromieře nám jej k věrné ruce vydali a jeho svěřili; a když by oni jeho k své potřebě od nás požádali, tehdy my purgmistr, konšelé i všecka obec města Dvoru Králově nad Labem slibujem svú dobrú křesťanskú věrú i chceme ten list na ty úmluvy od CMti pod jeho majestátem nám společně vydaný bez vší odpory v jich moc vydati, kolikrát by oni toho koli potřebovali a požádali od nás k pohledání neb k vypsání listu tohoto nadepsaného.« V stejném smyslu vydali revers Dvorským též »purgmistr, konšelé a obec všechna města Jaromieře« pro případ, že by jim majestát svrchu zmíněný byl na čas zapůjčen. List ten našel Bienenberg v archivu města Jaroměře, kdež však již není, a obsah jeho zdá se nasvědčovati tomu, že císař Sigmund takové majestáty na kompaktata a ostatní svobody zemské a sta- vovské vydal nejen hlavnímu městu Praze, nýbrž i některým jiným městům krá- lovským. Srov. též Vitáka, Dějiny m. Dvora Králové str. 27 násl. Čís. 75. 1436, 17. září. V Praze. Císař Sigmund potvrzuje purkmistru, konšelům, přísežným i vší obci města Litoměřic všechna privilegia předešlými králi Českými jim udělená, zejména potvrzovací list krále Karla IV. na immunitu soudní, právo Magdeburské a některé vesnice. In nomine sancte et individue trinitatis feliciter amen. Si- gismundus, divina favente clemencia Romanorum imperator sem- per augustus ac Vngarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex.

Strana 119
1436. 119 Honor maiestatis regie eiusque gloria in excelso solio collocata tanto amplioribus commendacionum exaltantur preconiis tantoque gracioribus fidei et devocionis impendiis fulciuntur, quanto maio- ribus graciarum largicionibus subditi per regalem clemenciam fuerint consolati. Sane pro parte providorum fidelium nostrorum magistri civium, consulum iuratorum tociusque comunitatis civi- tatis nostre Lithomyerziczensis maiestati nostre supplex oblata peticio continebat, quatenus ipsis universa et singula eorum pri- vilegia, litteras, iura, gracias, libertates et concessiones ipsis et eorum successoribus per nostros predecessores, Bohemie reges, datas et concessas ac data et concessa, et signanter infrascripta privilegia, litteras et gracias ipsis per dive memorie gloriosis- simos quondam principes Ottacarum et dominum Carolum, Ro- manorum imperatorem, genitorem nostrum carissimum, Bohemie reges, super eorum iuribus, libertatibus, graciis, emunitatibus, indulta et concessa approbare, innovare, ratificare et confirmare graciosius dignaremur. Quorum quidem privilegiorum tenores sequuntur in hec verba per omnia: Carolus atd. (Následuje znění potvrzovacího listu krále Karla IV. d. v Praze 25. srpna 1348, v. Privilegia II, č. 275). Nos vero consideratis attente multi- plicibus probitatum meritis, quibus ipsi cives Lithomierzicenses nobis et regno Boemie studiose placuerunt et placere poterunt fervencius in futurum, quanto largioribus graciarum muneribus se senserint a nostra clemencia consolatos, eorum supplicacioni- bus racionabilibus favorabiliter inclinati, cum iusta petentibus non sit denegandus assensus, animo deliberato sanoque princi- pum, baronum, nostrorum et imperii sacri ac regni Boemie fide- lium, accedente consilio et de certa nostra sciencia auctoritate regia Boemie ipsis civibus et eorum successoribus et civitati Lu- thomiericensi universa et singula eorum privilegia, litteras, iura, gracias, libertates et concessiones ipsis a divis nostris predeces- soribus, Boemie regibus, data et concessa ac datas et concessas in omnibus et singulis eorum sentenciis, clausulis, articulis, ver- borum expressionibus atque punctis, ac si tenores omnium pre- sentibus de verbo ad verbum forent inserti, et signanter supra- scripta privilegia et omnia in eisdem contenta approbavimus, innovavimus, ratificavimus et confirmavimus graciose, approba- mus, innovamus, ratificamus et tenore presencium benignius con-

Strana 120
120 1436. firmamus; decernentes expresse ea et eas obtinere perpetuo roboris firmitatem, supplentes nihilominus omnem defectum, si quis in premissis aut eorum aliqua parte obscuritate verborum, sentenci- arum aut solemnitatis obmisse conpertus fuerit quovis modo. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc nostre approbacionis, ra- tificacionis, innovacionis, confirmacionis decreti et supplecionis paginam infringere aut ei quovis ausu temerario contraire. Si quis autem hoc attemptare presumpserit, nostram et imperii ac regni nostri Boemie indignacionem gravissimam se noverit in- cursurum. Presencium sub nostre imperialis maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage anno Domini MCCCCXXXVI°, die decima septima mensis septembris, regnorum nostrorum anno Vngarie etc. quinquagesimo, Romanorum XXVIto, Boemie XVII° et imperii quarto. Opis z XV. stol. v rukop. Musea král. Českého sign. 24 G 12, na l. 29r a 64r za nápisem: »Litera maiestatis domini imperatoris super confirmacione iu- rium, specialiter, quod nullus potest trahi in ius aliud extra muros nostre civi- tatis«. Za tím následuje na l. 65v český překlad za nápisem: »List na potvrzenie práv«. — Altmann č. 11419. Čís. 76. 1436, 21. září. V Praze. Císař Sigmund dává Žateckým zboží klášterská, v jichž držení do té doby byli, totiž Vroutek, Stankovice, Podbořany a Libešovice, k držení prostému, bez sumy zápisné, dotud dokudž by jim o nich jiné nebylo rozkázáno. Datum l. 1436, v pátek den sv. Matouše. Výpis v registrech zápisů z r. 1454, kdež se podotýká, že ten list nebyl v re- gistrech nalezen. Listem d. v Praze 16. října (den sv. Havla) téhož roku zapsal však cís. Sigmund vsi Podbořany a Libošice v 1261 kopách gr. bratřím Burianovi a Janovi z Gutšteina. Ve sporu, který asi povstal z tohoto dvojího zapsání, vydal cisař z Prahy snad r. 1437, 29. října (v úterý po sv. Šimonu a Judovi) list na pa- píře s pečetí přitištěnou, »v němž rychtářuom, konšeluom i všem spolusouseduom v Podbořanech a v Libešovicích přikazuje, aby s poplatky svými i poslušenstvími konečně k Žateckým hleděli a k žádnému jinému, a že jest podkomořie úrok svato- havelský stavil do rozsúzení pří mezi Burianem a Žateckými.« Archiv Český II, str. 191, č. 347 a str. 447 č. 506; Schlesinger, Urkundenb. d. St. Saaz, č. 414 a 415; Altmann č. 11431, 11503 a 11476. Před komisí sněmovní r. 1454 vypověděli Ža-

Strana 121
1436. 121 tečtí, »že drží Vrútek a Stankovice, a Podbořan a Libošovic nedrží, a že je drží Burian« (Arch. Č. II, 191). Čís. 77. 1436, 25. září. V Praze. Císař Sigmund potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Chrudimě výroční trh na den na nebe vzetí panny Marie. Sigismundus, dei gracia Romanorum imperator semper au- gustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus tenore presencium, quibus expedit, universis, quod habi- to respectu ad grata serviciorum studia ac constantis devoci- onis puritatem fidelium nostrorum dilectorum magistri civium, consulum ac tocius comunitatis civitatis nostre Chrudim, quibus serenitati nostre multa solicitudine magnoque studio placuerunt, continue placent et placere poterunt uberius in futurum, ipsis non per errorem aut inprovide, sed animo deliberato, sano fi- delium nostrorum accedente consilio et ex certa nostra sciencia indulsimus hancque graciam fecimus et virtute presencium auc- toritate regia Boemie facimus specialem, ut exnunc in antea perpetuis temporibus annis singulis semel in anno circa festum asssumpcionis sancte Marie usque ad septimum diem inclusive nundine sive annale forum in civitate ipsorum Chrudim obser- vari et celebrari valeant atque possint; quodque dicte nundine sive annale forum ac universi et singuli mercatores et quelibet alie persone ipsas visitantes, ibidem morantes et ab inde rece- dentes omnibus iuribus, libertatibus, graciis, emunitatibus, con- ductu, pace, tuicione prefatique cives de Chrudim theloneis, mu- tis ac aliis consuetudinibus et iuribus utantur et gaudeant, qui- bus nundine et annalia fora aliarum civitatum et opidorum in regno nostro Boemie dicte civitati vicinarum nec non homines ad eas accedentes, ibidem morantes ac vice versa ab inde rece- dentes utuntur et gaudent quomodolibet, consuetudine vel de iure. Inhibentes universis et singulis principibus ecclesiasticis et se- cularibus, baronibus, nobilibus, militibus, clientibus, capitaneis, officialibus, magistris civium, consulibus, scabinis, iuratis et com- munitatibus ac civitatum, opidorum, villarum, castrorum et lo-

Strana 122
122 1436. corum rectoribus ceterisque nostris et imperii sacri et signanter regni nostri Boemie subditis et fidelibus firmiter et districte, ne prefatos cives Chrudimenses et successores eorum nec non uni- versos et singulos mercatores et alias quascumque personas dic- tas nundinas seu annale forum sic, ut premittitur, visitantes, accedentes et suo tempore morantes ibidem ac eciam recedentes ab inde in personis, mercibus, rebus, theloneis ac aliis iuribus suis contra graciam et indultum nostrum huiusmodi impediant, arrestent, molestent quomodolibet vel perturbent, prout nostram et nostrorum successorum regum Boemie indignacionem gra- vissimam voluerint arcius evitare. Volumus tamen et expresse decernimus, ut per hoc indultum nostrum ceteris civitatibus et opidis dicte civitati Chrudim vicinis in eorum nundinis nullum preiudicium generetur nec in aliquo derogetur. Presencium sub nostre imperialis maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage anno Domini millesimo quadringentesimo tricessimo sexto, die vigesima quinta mensis septembris, regnorum nostrorum anno Vngarie etc. quinquagesimo, Romanorum vigesimo septimo, Bo- emie decimo septimo, imperii vero quarto. INa ohbu:! Ad mandatum domini imperatoris Caspar Slick, miles, cancellarius. [Na rubu: R a Orig. perg. v průmyslovém museu v Chrudimi (novější sign. A. 5, starší No 3 a č. 9). Pečet utržena a ztracena. Na rubu rukou XVI. století: »Na jarmark při na nebe vzetí panny Marie.« — Lábler, Listář kr. m. Chrudimi I, str. 22; Altmann č. 11439. Čís. 78. 1436, 26. září. V Praze. Císař Sigmund vyhlašuje vysazení výročního trhu městu Chrudimi na den na nebe vzetí panny Marie. My Zigmund, z božie milosti Římský ciesař vždy rozmno- žitel říše a Uherský, Český, Dalmacský, Charvatský etc. král. Všem urozeným, statečným, slovutným, opatrným, pánóm, rytie- řóm, panošem, purgmistróm, rychtářóm, konšelóm, obciem i všem a všelikým hraduov, tvrzí, měst i vsí královstvie našeho Českého úředníkóm a zprávciem, věrným našim milým, milost naši i vše

Strana 123
1436. 123 dobré vzkazujem, že k snažné žádosti a prosbě měščan Chrudim- ských, věrných našich, jich polepšenie a rozmnoženie, jakož i ji- ných nám a království našemu poddaných vždy hlediece dali sme a z našie zvláštnie milosti potvrdili jarmarku v jich městě Chrudimi každý rok jednú, to jest na hod Matky božie do nebe vzětie, jakož i v jiných městech téhož královstvie našeho jest obyčej, budúcně a věčně trvati majícieho s těmi a takovými právy, svobodami i bezpečnostmi, ješto náš majestát na to jim vydaný jasnějie vše vysvědčuje a šíře. Protož všem svrchu psa- ným, jichž tento list dojde, mocí ciesařskú a královstvie Českého přikazujem, aby ten jarmark Chrudimský po svých a svým zprá- vám poddaných městech i městečkách trhem oznámili a hlasem biřicovým provolati kázali, na tom libost nám zvláštní učiniece. Dán v Prazě léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého šestého tu středu před svatým Václavem, let králov- ství našich Uherského v padesátém, Římského v sedmimezidciet- mém, Českého v sedminadcetém a ciesařstvie ve čtvrtém létě. Ad mandatum domini imperatoris Caspar Slick, miles, cancellarius. Orig. perg. v průmyslovém museu v Chrudimi (zn. A 6; st. č. No 2 a č. 13). K listu byla přitištěna menší pečet císařská, z níž zbyly jen malé zbytky. Na rubu rukou XVI. stol. poznamenáno: »Na veliký jarmark Matky boží«. — Lábler, Listář kr. m. Chrudimi I, str. 23. Čís. 79. 1436, 30. září. V Praze. Císař Sigmund potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Mělníka privilegia předešlých králů, zejména císaře Karla IV. a krále Václava IV. In nomine sancte et individue trinitatis feliciter amen. Si- gismundus, dei gracia Romanorum imperator semper augustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus tenore presencium universis. Honor maiestatis regie eiusque glo- ria in excelso solio collocata tanto amplioribus commendacionum exaltantur preconiis, tantoque gracioribus fidei et devocionis im- pendiis fulciuntur, quanto maioribus graciarum largicionibus sub-

Strana 124
124 1436. diti per regalem clemenciam fuerint consolati. Sane pro parte providorum fidelium nostrorum magistri civium, consulum, iura- torum tociusque communitatis civitatis nostre Melnicensis, maie- stati nostre supplex oblata peticio continebat, quatenus ipsis universa et singula eorum privilegia, litteras, iura, gracias, liber- tates et concessiones ipsis et eorum predecessoribus per nostros predecessores Boemie reges datas et concessas ac data et concessa, et signanter infrascripta privilegia, litteras et gracias, ipsis per dive memorie gloriosissimos principes et dominos Karolum quar- tum, Romanorum imperatorem, genitorem nostrum carissimum, ac Wenceslaum, fratrem nostrum, Romanorum et Boemie reges, super eorum iuribus, libertatibus, graciis et emunitatibus indulta et concessa approbare, ratificare, innovare et de innata nobis clemencia confirmare graciosius dignaremur. Quorum quidem pri- vilegiorum tenores sequuntur per omnia, et primi privilegii tenor talis est: Karolus atd. (Následuje znění listu krále Karla IV. d. v Praze 9. července 1348; v. Privilegia II, č. 268.) Secundi vero privilegii tenor sequitur in hec verba: Karolus atd. (Následuje znění listu téhož krále d. v Praze 28. března 1352; v. tamže č. 322.) Tercii autem privilegii seu littere tenor talis est: Karolus atd. (Následuje znění listu téhož císaře d. v Praze 19. září 1372; v. tamže č. 479.) Insuper tenor quarte littere seu privilegii se- quitur in hec verba: Wenceslaus atd. (Následuje znění listu kr. Václava IV. d. v Praze 23. ledna 1411; v. tamže č. 845.) Nos vero consideratis attente multiplicibus probitatum meritis, quibus ipsi cives Mielnicenses nobis et regno Boemie studiose placuerunt et placere poterunt fervencius in futurum, quanto largioribus gra- ciarum muneribus se senserint a nostra clemencia consolatos, eorum supplicacionibus racionabilibus favorabiliter inclinati, cum iusta petentibus non sit denegandus assensus, animo deliberato sanoque principum, baronum nostrorum, regni Boemie fidelium, accedente consilio et de certa nostra sciencia auctoritate regia Boemie ipsis civibus et eorum successoribus et civitati Mielnicensi universa et singula eorum privilegia, litteras, iura, gracias, liber- tates et concessiones ipsis a divis nostris predecessoribus Boemie regibus data et concessa, ac datas et concessas in omnibus et singulis eorum sentenciis, clausulis, articulis, verborum expressi- onibus, atque punctis, ac si tenores omnium presentibus de verbo

Strana 125
1436. 125 ad verbum forent inserti, et signanter suprascripta privilegia et omnia in eisdem contenta approbavimus, innovavimus, ratificavi- mus et confirmavimus graciose, approbamus, innovamus, ratifi- camus et tenore presencium auctoritate regia Bohemie benignius confirmamus; decernentes expresse ea et eas obtinere perpetuo roboris firmitatem, supplentes nichilominus omnem defectum, si quis in premissis aut eorum aliquo, obscuritate verborum, sen- tenciarum aut solempnitatis obmisse compertus fuerit quovis modo. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc nostre approbacionis, ratificacionis, innovacionis, confirmacionis, decreti et supplecionis paginam infringere, aut ei quovis ausu temerario contraire. Si quis autem hoc attemptare presumpserit, nostram et imperii ac regni nostri Boemie indignacionem gravissimam se noverit incursurum. Presencium sub nostre imperialis maiestatis sigillo testimonio lit- terarum. Datum Prage anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo sexto, die vero ultima mensis septembris, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quinquagesimo, Romanorum vige- simo septimo, Boemie decimo septimo, imperii vero quarto. [Na ohbu:] Ad mandatum domini imperatoris Petrus Kalde, prepositus Northusiensis. Orig. perg. v archivu m. Mělníka (č. 13, staré čís. 17, u pečeti 19). Pečet utržena a ztracena. Na rubu rukou XVI. stol.: »Majestát císaře Zigkmunda na šify, aby po vodě míti mohli a jiných potvrzení.« — Altmann č. 11444. Čís. 80. 1436, 7. října. V Praze. Císař Sigmund potvrzuje měšťanům města Tachova jich vý- sady zvláště od krále Jana a císaře Karla IV. jim udělené, jakož i obyčej, že každý obyvatel vzav od obce odpuštění a zaplativ dluhy může se z města svobodně odstěhovati. Konečně vysazuje jim dva trhy výroční, jeden na neděli před Letnicemi a druhý na neděli před svatým Havlem. Sigismundus, divina favente clemencia Romanorum impe- rator semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus tenore presencium universis, quod veni- entes ad nostre maiestatis presenciam fideles nostri dilecti, cives civitatis nostre Tachouiensis, nobis querulose proposuerunt, qua-

Strana 126
126 1436. liter in hiis disturbiis regni Bohemie malignorum insolencia ex- crescente suis privilegiis, iuribus et libertatibus, eis a predeces- soribus et progenitoribus nostris dive memorie concessis, sunt orbati supplicaveruntque maiestati nostre humiliter et devote, quatenus eis ex speciali munificencia gracie nostre huiusmodi eorum iura, gracias et libertates benigniter restituere eaque et eas confirmare, ratificare et denuo concedere graciosius digna- remur, producentes inprimis coram maiestate nostra quoddam transsumptum illustrissimi principis, domini Johannis, regis Bo- hemie, avi, ac secundum gloriosissimi principis, domini Karoli, Romanorum imperatoris et Bohemie regis, patris, nostrorum carissi- morum, in quibus huiusmodi iura et gracie continebantur. Quorum tenor, primi videlicet, sequitur est talis: Nos Johanes atd. (Ná- sleduje znění listu kr. Jana d. v Praze 1337, 5. července; v. Pri- vilegia II, č. 199.) Secundi vero transsumpti tenor sequitur et est talis“: Karolus quartus atd. (Následuje znění listu cís. Karla IV. d. v Praze 1372, 19. září v. tamže č. 486.) Nos vero, consideran- tes necessitates prefatorum nostrorum civium, et quod sine nostro gracioso subsidio nequaquam poterunt restaurari, habentes eciam affectum ad relevacionem civitatis ipsius, que in metis regni con- stituta existit,b considerantes denique, quod huiusmodi privilegia fuerint donatoribus honesta et dotatis accomoda et eciam stilo cancellarie imperialis et regalis conformia, et eciam quia fideles nostri cives Plznenses de huiusmodi privilegiis fidem dederunt, idcirco non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano fidelium nostrorum accedente consilio et ex certa sciencia prefatis civibus et civitati Tachouiensi preinserta privilegia atque iura, quantum ad eos et civitatem illam pertinent,“ ac omnia alia iura, quibus hactenus rite et legitime usi sunt, tenore presencium et auctoritate imperiali ac regia Bohemie confirmamus, ratifica- mus et de novo concedimus eisdem in omnibus suis punctis, arti- culis et senteciis validu[m roblur conferentes. Preterea quia pre- fati cives nobis proposuerunt, qualiter apud eos consuetudo fuerit antiquitus introducta, quod, quando aliquis civium propter ne- cessitates suas disposuit extra civitatem ad alium locum se trans- ferre, quod tune recepta licencia a magistro civium datoque et soluto debito suo et iure recessus sine impedimento salvus abibat, supplicaruntque nobis, ut ex gracia speciali eis talem observan-

Strana 127
1436. 127 ciam innovare dignaremur, et quia illa est consona racioni, id- circo eandem observanciam auctoritate nostra prefata benigniter confirmamus et tenore presencium innovamus in omnibus et sin- gulis premissis, salvo semper iure alieno. Preterea, ut prefata ci- vitas et cives nostram clemenciam uberius senciant et in fide ac devocione nostra tanto firmius perseverent, quanto a maiestate nostra se senserint liberalius consolatos et de novo plantatos, ipsis et successoribus eorum indulsimus et hanc graciam fecimus ac virtute presencium auctoritate regia Bohemie facimus speci- alem, ut exnunc in antea perpetuis temporibus annis singulis et in duobus terminis cuiuslibet anni, videlicet dominica die pro- xima ante festum Penthecostes, secundo proxima dominica ante festum sancti Galli nundine sive annuale forum in civitate ipso- rum Tachouiensi observari et celebrari valeant ita, quod quelibet illarum nundinarum octo diebus ante et octo depost perdurent et teneantur, quodque dicte nundine sive annuale forum ac uni- versi et singuli mercatores et quelibet alie persone ipsas visitan- tes, ibidem morantes ac ab inde recedentes omnibus iuribus, liber- tatibus, graciis, emunitatibus, conductu, pace et tuicione utantur et gaudeant, quibus nundine et annuale forum aliarum regni nostri Bohemie civitatum et opidorum, dicte civitati vicinarum, nec non homines ad eas accedentes, ibidem morantes et vice versa ab inde recedentes utuntur et gaudent quomodolibet, consuetudine vel de iure. Inhibentes universis et singulis baronibus, nobilibus, mi- litibus, clientibus, capitaneis, officialibus, iudicibus, magistris ci- vium, consulibus, scabinis, iuratis et communitatibus civitatum, opidorum, villarum et locorum ceterisque nostris et regni nostri Bohemie subditis firmiter et districte, ne prefatos cives civitatis nostre Tachouiensis ac successores eorum nec non universos et singulos mercatores et alias quascumque personas, dictas nun- dinas seu annuale forum sic, ut premittitur, visitantes, accedentes et suo tempore morantes ibidem ac eciam recedentes ab inde, in personis, mercibus et rebus suis contra graciam et indultum no- strum huiusmodi impediant, arrestent, molestent quomodolibet vel perturbent, prout nostram et successorum nostrorum indignacionem voluerint evitare. Volumus tamen et expresse decernimus, ut per hoc indultum nostrum ceteris civitatibus et opidis, dicte civitati nostre Tachouiensi vicinis, in eorum nundinis nullum preiudi-

Strana 128
128 1436. cium generetur. Presencium sub nostre imperialis maiestatis si- gillo testimonio litterarum. Datum Prage, anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo sexto, die septima octobris, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quinquagesimo, Romanorum vige- simo septimo, Bohemie decimo septimo, imperii vero quarto." [Na ohbu:] Ad mandatum domini imperatoris Petrus Kalde, prepositus Northusiensis. ta [Na rubu:] R Orig. perg. v c. k. dvorním a státním archivu Vídeňském (Boh. č. 1288/2). Současný opis v registru cís. Sigmunda chovaném v kníž. archivu Roudnickém sign. VI Fb 19 na l. 56r (R). Opis z pol. XVI. stol. valně zvetšelý v někdejším archivu dvorské komory v archivu c. a k. říšského ministerstva financí ve Vídni ve fasc. »Herrschaft Tachau« (C). — a) Nos Johannes etc. Secundi vero tenor sequitur est et talis: Karolus quartus etc. má R, kdež po straně připsáno: Non inveni, což lze považovati za důkaz, že písař majestát zapisoval do re- gistra dle konceptu, v němž znění potvrzených listů nebylo obsaženo. — b) in metis regni consistit R. — c) pertinet R. — d) Datum Prage anno Domini MCCCCXXXVII Isic!! R bez dalších údajů časových, což opět zdá se potvrzo- vati minění, že do registra bylo přepisováno z konceptu, v němž nebylo datum úplné. — Stocklöw, Gesch. der Stadt Tachau II, str. 407, č. 8 (dle C); Čela- kovský, O domácích a cizích registrech str. 126, č. 51; Altmann č. 11467 a 11480. — K městu Tachovu vztahuje se též list d. 13. listopadu (den sv. Brikcie) 1424, jímž Bohuslav a Hynek Krušina, bratří ze Švamberka prodávají »třidcieti kop a puol sedmy kopy grošóv dobrých sřiebrných rázu Pražského platu roč- nieho na městě Tachově, kterýž jest někdy děd náš dobré paměti, pan Bohuslav držal a jměl ot přeslavné paměti ciesaře Karla1) a dále ot slavné paměti krále Václava syna jeho, s plným právem a se vším plným panstvím, jakož jsme sami drželi a jměli, — slovutnému panoši Amchovi z Veselé i jeho budúcím i tomu ka- ždému, ktož by tento list jměl s jeho dobrú volí, — za tři sta kop a za šestdesat kop a za pět grošóv.« (Orig. perg. v museu města Plzně, sign. N. 416. Strnad, Listář kr. města Plzně I, str. 308, č. 277. — 1) v. Privilegia II, č. 418. Čís. 81. 1436, 10. října. V Praze. Císař Sigmund potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Loun dva listy krále Jana a list císaře Karla IV, jímž se měštanům a obyvatelům města jejich dává právo, aby mohli s majetkem svým svobodně nakládati. Sigismundus, divina favente clemencia Romanorum imperator semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc.

Strana 129
1436. 129 rex. Notum facimus tenore presencium universis. Tociens regie celsitudinis sceptrum extollitur et ipsius status solidius roboratur, quociens devotorum fidelium vota benigno respiciuntur affectu et ad ipsorum iura, libertates servandas et commoditates augendas graciosus et pius principis animus invenitur; cum enim omnis gloria seu potencia principatus in subditorum precipue consistat solidata fortunis, expediens arbitramur et congruum, ut simus subditis nostris in iusticia faciles et ad graciam liberales. Sane" pro parte providorum fidelium nostrorum magistri civium, con- sulum, iuratorum tociusque communitatis civitatis nostre Lunensis maiestati nostre suplex oblata peticio continebat, quatenus ipsis universa et singula eorum privilegia, litteras, iura, gracias, li- bertates et concessiones ipsis et eorum predecessoribus et civitati Lunensi per nostros predecessores Bohemie reges datas et concessas ac data et concessa, et signanter infra scripta privilegia, litteras et gracias ipsis per dive memorie gloriosissimos quondam prin- cipes Johannem, avum nostrum, et dominum Karolum, Romanorum imperatorem, genitorem nostrum carissimum, Bohemie reges, super eorum iuribus, libertatibus, [graciis et concessionibus data et con- cessa approbare, ratificare et de innata nobis clemencia confirmare graciosius dignaremur]' ; quorum quidem privilegiorum tenores sequuntur per omnia. Et primi quidem tenor talis est: In nomine Domini amen. Nos Johannes atd. (Následuje znění privilegia kr. Jana d. v Praze 22. dubna 1325; v. Privilegia II, č. 134). Secundi vero privilegii tenor sequitur in hec verba: Nos Johannes atd. (Následuje znění privilegia kr. Jana d. v Praze 22. dubna 1325, v. tamže č. 135). Tercii vero privilegii sequitur tenor et est talis: Karolus quartus atd. (Následuje znění privilegia cís. Karla IV. d. v Praze 19. září 1372, v. tamže č. 478). Nos vero consideratis attente multiplicibus probitatum meritis, quibus ipsi cives Lunen- ses nobis et regno nostro‘ Bohemie studiose placuerunt et placere poterunt fervencius in futurum, quanto largioribus graciarum mu- neribus se senserint a nostra clemencia consolatos, eorum suppli- cacionibus racionabilibus" favorabiliter inclinati, cum iusta peten- tibus non sit denegandus assensus, animo deliberato sanoque prin- cipum, baronum, nostrorum et imperii sacri ac regni Bohemie fidelium, accedente consilio et de certa nostra sciencia auctoritate regia Bohemiee ipsis civibus et eorum successoribus et civitati

Strana 130
130 1436. Lunensi universa et singula eorum privilegia, litteras, iura, gra- cias, libertates et concessiones, ipsis a divis nostris predecessoribus Bohemie regibus data et concessa ac datas et concessas, in omnibus et singulis eorum sentenciis, clausulis, articulis, verborum expres- sionibus atque punctis, ac si tenores omnium presentibus de verbo ad verbum forent inserti, et signanter supra scripta privilegia et omnia in eisdem contenta approbavimus, innovavimus, ratifi- cavimus et confirmavimus graciose, approbamus, innovamus, ra- tificamus et tenore presencium benignius confirmamus, decernentes expresse ea et eas obtinere perpetuo roboris firmitatem; supplentes nichilominus omnem defectum, si quis in premissis aut eorum aliquo obscuritate verborum, sentenciarum aut sollemnitatis obmisse com- pertus fuerit quovis modo. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc nostre approbacionis, ratificacionis, innovacionis, confirmacionis, de- creti et supplecionis paginam infringere aut ei quovis ausu teme- rario contraire. Si quis autem hoc attemptare presumpserit, nostram et imperii ac regni nostri Bohemie indignacionem gravissimam se noverit incursurum. Presencium sub imperialis nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo sexto, die decima mensis octobris, regno- rum nostrorum anno Hungarie etc. quinquagesimo, Romanorum vigesimo septimo, Bohemie decimo septimo, imperii vero quarto. Opis v pamětní knize privilegií m. Loun z r. 1435, chované v archivu téhož města, na l. 14v (A), a v kvaternu desk dvorských č. XXIII. na l. 511 (B). — a) rozomnye připsáno nad řádkou v A. — b) slova v závorce uvedená doplněna dle formule. — c) nostro nemá A. — d) racionalibus A. — e) Buohemie A. — Nováček, Sigismundi regis litterae donationum (ve Věstníku kr. Č. spol. nauk 1903) str. 40, č. 53 (dle B); Altmann č. 12119 (nesprávně k r. 1437). Čís. 82. 1436, 16. října [V Praze]. Císař Sigmund potvrzuje Alšovi z Klenovic a manželce jeho Dorotě z Borotína i jejich dědicům list císaře Karla IV. daný 25. dubna 1358, jímž předkům téže Doroty dáno bylo na rych- tářství Kouřímském 12 kop grošů českých platu ročního až do splacení zápisné summy 120 kop grošů, a list krále Václava IV., jímž zápis ten byl potvrzen. — »Datum l. 1436, den sv. Havla«.

Strana 131
1436. 131 Obsaženo v potvrzovacím listu kr. Jiřího neznámého data, jehož útržek se chová v archivu Musea král. Českého. Zmínka též v registrech zápisů z r. 1453 v Arch. Českém I, str. 504, č. 55, odkudž doplněno datum. — Sedláček, Zbytky reg., č. 1377. — Zlomek listu Karlova v. v Privilegiích II, č. 372. Čís. 83. 1436, 18. října. V Praze. Císař Sigmund potvrzuje měštanům Klatovským výsady, které jim udělili předešlí králové Čeští a jmenovitě otec jeho Karel IV. — Datum v Praze na den svatého Lukáše evangelisty léta tisícého čtyřistého třidcátého šestého. Zmínka v konfirmaci kr. Ferdinanda I. d. na hradě Pražském 24. září 1547, v registrech majestátův z l. 1545—1547 č. 285 na l. 101 v c. k. šlechtickém ar- chivu ve Vídni. — Jiná zmínka o majestátu tom jest v rukopise ze začátku XVII. stol. v archivu Musea král. Českého zvaném »Registrum a poznamenání majestátův a privilegií, která někdy městu Klatovům byla a jsou dána (zůstá- vají na ten čas v krabici velké nad almarou neb deposicí akt všelijakých)«, kdež se praví: »Král Zigmund, syn Karla IV. a bratr krále Václava, potom císařem, že tento ignavus bratr do říše přijížděti, bílého českého piva, pěkného fraucimoru opustiti nechtěl, učiněn jsa, na Konstanském concilium m. Jana z Husince a m. Jeronyma z Prahy upáliti, přítomný sedě, dovolil, tvrdí přede- šlých králův a otce svého majestáty. Neměl štěstí žádného, z Čech vyhnán, od Turka poražen, jsa králem také Uherským, kdy Žižka jinak Jan z Trocnova z Kalicha biskupy, mnichy v klášteřích navštěvoval, palcátem světil etc«. — V registrum tom děje se dále zmínka o jiném majestátu, jehož snad přepis tehdy (asi r. 1603) měli v Klatovech: »Král Zigmund po vyhnání jeho z království od obce všech tří stavů tehda povstalé, když zase do Čech po nešťastném s Turkem potkání se vracoval, činí milost všem městům království Českého a při tom pokoj, jak tehdáž k míru přivedeno býti mohlo, utvrzuje«. Slovy těmi míní se bezpochyby majestát d. v Jihlavě 20. července 1436, o němž již výše pod č. 74 bylo poznamenáno, že jej císař vydal asi také některým královským městům venkovským. Čís. 84. 1436, 9. listopadu. V Praze. Císař Sigmund potvrzuje a obnovuje rychtáři, kmetům, pří- sežným i vší obci města Loun dva listy krále Jana, jimiž jim bylo povoleno vybírati mýto. Sigismundus, dei gracia Romanorum imperator semper au- gustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum

Strana 132
132 1436. facimus tenore presencium universis, quod pro parte fidelium di- lectorum nostrorum iudicis, scabinorum, iuratorum ac universi- tatis civium in Luna nostre maiestati extitit humiliter supplica- tum, quatenus ipsis infra scriptas literas eorum predecessoribus per serenissimum principem quondam Johannem, regem Boemie ac Lucemburgensem comitem, avum nostrum carissimum, super dacio seu ungelto datas et concessas approbare, ratificare, inno- vare et confirmare graciosius dignaremur. Quarum quidem litte- rarum tenor prime littere est talis: Johannes atd. [Následuje znění listu krále Jana d. v Praze 19. prosince 1335; viz Privilegia II, č. 183.) Secunde vero littere tenor sequitur in hec verba: Johannes atd. (Následuje znění listu téhož krále d. v Praze 11. června [1336]; viz Privilegia II, č. 191.) Nos vero, qui quorumlibet fidelium nostrorum iusta petencium vota libenter amplectimur, animo de- liberato sanoque principum, baronum nostrorum et regni Boemie fidelium accedente consilio et de certa nostra sciencia prefatis iudici, scabinis, iuratis ac universitati civium in Luna pro re- formacione et melioracione eiusdem civitatis suprascriptas litteras et privilegia ac omnia et singula in eisdem contenta approbavi- mus, ratificavimus, innovavimus et confirmavimus graciose, ap- probamus, ratificamus, innovamus et tenore presencium auctori- tate regia Boemie benignius confirmamus, decernentes expresse et volentes ea omnia obtinere roboris firmitatem; sic tamen, quod ipsi cives prefatum ungeltum moderatum ultra morem et consue- tudinem hactenus racionabiliter in talibus ibidem observatam non aggravent, sed teneant moderate iuxta continenciam litterarum superius expressarum. Presencium sub nostre imperialis maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage anno Domini mille- simo quadringentesimo tricesimo sexto, sexta feria ante festum beati Martini, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quinqua- gesimo, Romanorum vigesimo septimo, Boemie decimo septimo, imperii vero quarto. [Na ohbu:] Ad mandatum domini imperatoris Petrus Kalde, prepositus Northusiensis. [Na rubu:] Rta Marquardus Brisacher. Orig. perg. v archivu m. Loun (č. 28, stará č. 16 a 10) s velkou dobře za- chovanou pečetí císařskou zavěšenou na proužku pergamenovém. Opis XV. stol.

Strana 133
1436. 133 v knize privilegii téhož města z r. 1435 na l. 15v. — Wunš, Dějiny kr. m. Loun str. 130, č. 16; Altmann č. 11517. — Starý český překlad čte se v knize téhož ar- chivu označené B 4 na l. 27r za nápisem: »Potvrzení majestátův krále Jana, prvního na ungelt v městě, druhého pak na ungelt a pokutu z formanův, kteří postranními silnicemi jezditi chtějí.« Čís. 85. 1436, 15. listopadu. V Basileji. Papežský legát a kardinál Julian Cesarini chtěje odměniti věrnost purkmistra a konšelů města Chebu v husitských válkách osvědčenou, povoluje jim, aby směli dáti čísti mše v příbytcích svých na přenosných oltářích, kdyby nemoc jim nebo manželkám jejich bránila kostel navštěvovati. Julianus, miseratione divina etc. sancte Sabine sancte Ro- mane ecclesie presbyter cardinalis volgariter sancti Angeli nun- cupatus, in Germania apostolice sedis legatus, dilectis nobis in Christo proconsulibus et consulibus opidi Egrensis, Ratisponensis diocesis, salutem in Domino. Devotionis vestre sinceritas et me- rita integritatis fidei, quibus erga Romanam ecclesiam clarere dinoscimini, nos inducunt, ut votis vestris in hiis presertim, per que divinis reddamini intenti obsequiis, favorabiliter annuamus. Hinc est, quod nos devotis vestris in hac parte supplicationibus inclinati, ut singuli ex vobis, qui de laudabilibus virtutum ope- ribus, quibus suscitatis dudum in regno Bohemie turbationibus constanter restitistis, plurimum commendamini, nec non singule coniuges vestre, quotiens aliquem vel aliquam ex vobis et illis aliqua infirmitate gravari contigerit, ex qua ecclesias vestras ac- cedere non possitis sive possint, liceat vobis et coniugibus ipsis habere altare portatile cum debitis reverentia et honore, super quo in locis ad hoc congruentibus et honestis sine alieni iuris pre- iuditio in familiarium vestrorum domesticorum presentia per pro- prium vel alium sacerdotem ydoneum missas et alia divina offi- cia celebrari facere possitis et possint, vobis et eisdem coniugibus vestris legationis, qua fungimur, auctoritate tenore presentium indulgemus. Datum Basilee die quintadecima novembris, anno a na-

Strana 134
134 1436. tivitate Domini millesimo quadringentesimo tricesimo sexto, ponti- ficatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Eugenii, divina providentia pape quarti, anno sexto. [Na ohbu :] W. de Blisia. Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 461) s pečetí kardinálovou zavěšenou na růžové šňůře. Na rubu současnou rukou poznamenáno: »Julianus cardinalis, daz die vom rate und ire frawen in krankheit in iren hewsern mugen mesze halten lassen. Čís. 86. 1436, 18. listopadu. V Praze. Císař Sigmund potvrzuje rychtáři, konšelům i vší obci města Sušice privilegia předešlými králi jim udělená, jakož i držení ně- kterých vesnic a dvorů. Zigmund, z božie milosti Římský císař, vždycky rozmnožitel [říše] a Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král. Známo činíme listem tímto všem, že čest velebnosti královské a jeho sláva na vysoké stolici postavená tiem věčími rozmnožuje se a vyvyšuje chválami a tiem vděčnější věrou a pilnú poddaností ochraňuje se, kterak větčími milostmi, štědrostmi poddaní skrze královskou milost bývají potěšeni. Jistě skrze rychtáře, přísež- ných konšeluov a vší obce našich měšťan našeho města Sušice, věrných našich, velebnosti naší pokorná prosba poddána jest byla, abychom jim všecka a jednokaždé právo, milosti a chvalitebných starých zachovalých obyčejuov a znamenitě níže podepsaných listuov a privilejí jich předkóm a potom jim na jich milosti a svobody přeslavné paměti nejjasnějších knížatech Jana, děda, Karla čtvrtého Římského krále, otce, a Václava, bratra nejmilej- ších, České krále, daná a puojčená i také nížepsané vesnice a dvory: Dobršín, Zstěchovice, Chmelný, Podmoklí, Kačice, Plátoře, Cavrlík, Reišteinec, Bohdašice, Opolenec, dvory pak u svatého Mikuláše, Tuškový, Malá Chmelná a Osek schváliti, upevniti, ob- noviti a potom dáti milostivě ráčili, kterýchžto pak listuov znění tato sú. A prvního listu znění takové jest: My Jan atd. (Násle-

Strana 135
1436. 135 duje znění českého překladu listu krále Jana daného v Praze 12. dubna 1325; viz Privilegia II, č. 131). Druhého pak listu znění v tato slova jest: Karel atd. (Následuje znění českého pře- kladu listu krále Karla IV. d. v Chrudimi 5. března 1353; viz tamže č. 338). Třetího pak listu nebo privilegium takto jest znění: Václav atd. (Následuje znění českého překladu listu kr. Václava IV. d. v Praze 20. října 1372; v. tamže č. 509). Protož my šetříce s pil- ností hodnosti služeb, kteréž předpovědění rychtář, přísežní kon- šelé a obec města Sušice nám, předkuom našim a království Če- skému činili a činiti budou moci chtivěji i potomně, a jich pros- bami milostivě jsouc nakloněni s dobrým rozmyslem a zdravú našich a království Českého věrných radú a z jistého našeho vě- domí jim rychtáři, konšelům, obci a městu Sušici a jich budou- cím všecky a zvláštní jich práva, milosti, svobody i také staré chvalitebné a schválené obyčeje, oznámené nadepsané listy a privi- legia jim od předkuov našich, předpověděných králuov Českých, dané a puojčené a daná i puojčená a všecky věci v nich polo- žené ve všech a zvláštních jich rozumích, kusích, článcích, slov vyložení i také svrchu řečených vsí a dvoruov s jich právy, pří- slušnostmi, jakož je spravedlivě obdrželi jsú, je do toho času schvá- lili sme, upevnili sme, potvrdili milostivě, schvalujeme, upevňu- jeme, obnovujeme a listem tímto mocí královskou v Čechách utvrzujeme, ustanovujíce, aby to všeckno moci pevnost obdržalo. Tomu na svědomí naší císařské velebnosti pečeti etc. Dán v Praze léta tisícého čtyrstého třicátého šestého, dne XVIII. měsíce listo- padu, království našich léta Uherského padesátého, Římského XXVII., císařství čtvrtého. Český překlad ze XVI. století vložen jest v potvrzovacím listu kr. Jiřího daném v Praze 30. dubna 1462, jehož český překlad v opisu XVII. století chová se v museu m. Sušice. — O účastenství Sušických ve válkách husitských srov. Gabriela, Královské město Sušice str. 51 násl. — Před sněmovní komissí r. 1454 »Štěchovičtí lidé okázali zápis nemohúce listu míti« majestátu císaře Sigmunda d. v Praze l. 1436 feria V. ante sancti Martini [8. listopadu], v němž »prázdny a svobodny je učinil z summy královské za plných pět let, a po pěti letech aby ti lidé v Štěchovicích jednou úrok o Hromnicích dávali vedle vysazenie dvě kopě gr. bez 20 gr.« Přepis toho majestátu »srovnal se s rajstry« a Štěchovičtí prohlásili, že list sám byl »jim vzat od Sušických, kteří mocí a vazbú je k tomu připravili, aby jim ten majestát vydali«. (Archiv Český I, str. 518.)

Strana 136
136 1436. Čís. 87. 1436, 19. listopadu. Na Bezdězi. Petr z Michalovic uzavřev smír s purkmistrem a konšely i vší obcí města Mladého Boleslavi slibuje minulých záští ve vál- kách nevzpomínati a je při přijímání pod obojí způsobou a při svobodném kázání zůstaviti jako císař Sigmund města Pražská a jiná k pravdám božím příchylná slíbil ponechati. Při tom svo- luje, aby v městě toliko kněží strany pod obojí byli ustanovo- váni; aby měšťané mohli svobodně z města a předměstí se stěho- vati, a kdyby některému obyvateli z města vyprodati se kázal, že mu čtvrt roku napřed věděti dá; dále slibuje více nepřijímati těch, kdo za válek z města odběhli, leč by se s obcí ve víře srov- návali a statků pobraných na obci neb na nich již nepostihovali. Konečně potvrzuje jim listy svých předkův, a kdyby město chtěl zciziti, zavazuje nástupce své, aby všecky tyto kusy drželi. Já Petr z Michalovic seděním na Bezdězi vyznávám tiemto listem obecně přede všěmi, ktož jej uzřie, čísti neb čtúce slyšeti budú, že o to záštie a nechuti všeckny, kteréž jsú vzešly s prvu- počátku těchto válek až do této chvíle mezi otcem mým, mnú a bratřími mými i služebníky mými s strany jedné i také opa- trnými purgmistrem, konšely i tudíž se vší obcí města Mladého Boleslavi s strany druhé, již jsem s nimi řádně a křesťansky usmířen a toho jim ani jich budúcím nemám ničímž zlým ani kterýmkoli škodným vymyšleným obyčejem věčně spomínati; ale ta všecka záštie, kterakkoli znikla, dobrotivě prominul jsem a mocí tohoto listu svú dobrú, čistú vierú v časy budúcí slibuji promi- núti a nikdy toho nezpomínati. Také nadepsaných purgmistra, konšeluov i všie obce města svrchu psaného při pravdách božích mám a slibuji ostaviti, tociž při přijímání těla božieho a jeho svaté drahé krvě pod obojí spósobú lidu obecnieho, při kázání a trestání hřiechuov smrtedlných zjevných, při svobodných ká- zání [ch] kněžím a jáhnóm řádným slova božieho týmž obyčejem jako ciesařova milost města Praského i jiná města k pravdám božím příchylná jest zuostavila. A kněží nemám jim jiných dávati ani jich trpěti, leč by rozdávali tělo boží a krev boží pod obojí zpó-

Strana 137
1436. 137 sobú lidu obecniemu všěm jednostajně bez proměny. Také nelí- bilo-li by jsě komu z měšťan neb z předměštie města svrchu psa- ného tu zuostati, tehdá nemám jich útiskem žádným držeti; odbudúc, prodadúc neb směníc, s tiem kterakkoli jse jim zdá učiníc, bez hyndrovánie mého všelikterakého dobrovolně mohú jse a moci budú, kamž jsě jednomu každému zdá, stěhovati, a já jim k tomu mám povolně raden i pomocen býti. Také kohož by mi jsě nezdálo v svrchu psaném městě neb v předměstie trpěti, tehdá mám takovým neb takovému čtvrt létha napřed dáti věděti a je fedrovati, aby mohli své statky beze všěch nátiskuov prodati a za to peníze vezmúc neb jsě směníc, kdež by jsě komu zdálo stěho- vati. Také listy předkuov mých, otce mého, kteréž má svrchu psané město, ty jim slibuji dobrovolně obnoviti a při starých řá- diech a práviech je zuostaviti; a také, kteříž jsú z města neb z předměstie svrchu psaného za těchto válek vyšli neb vyběhli, těch nemám zasě přijímati, leč by v pravdách božích svrchu jme- novaných jsě s obcí srovnávali a jim se neprotivili, alebrž vskutku jě vedli, a kteréž jsú jim koli statky jich hejtmané pobrali, aby toho nepostíhali na vší obci městské i předměstské ani na žád- ném jednom z nich. Také toto ještě vymieňuji, když bych chtěl nadepsané město dáti, prodati neb zastaviti komu, tehdá ten neb ti má neb mají svrchu psané kusy všecky i jeden každý zvlášče již nahoře jmenované v celosti a bez zmatku zdržeti, jakož svrchu psáno stojí; kteréžto kusy všecky svrchu psané i jeden každý zvláště mám [a] slibuji svú vieru a svú čest zdržeti, beze všie zlosti křesťansky věrně zachovati svrchu psaným purgmistru a konšeluom i všie obci, jednomu každému z nich. A toho všeho na potvrzení a lepší jistotu já svrchu psaný Petr z Michalovic seděním na Bezdězi svú vlastní a přirozenú pečet přivěsil jsem k tomuto listu a připrosil jsem urozených, statečných, slovutných pana Petra ze Zvieřetic, pana Bohunka z Klinšteinu seděním na Michalovicích, Jana z Křienic seděním na Dražicích, Cyryla z Vo- dic, Václav“ Myška z Hrádku, Matesko z Záhořie, Pešík [z] Strach, Ješek z Horek, Vaněk z Vrabí, Fricek z Újezdce, aby své pečeti vlastnie na svědomie všech úmluv svrchu psaných svú dobrú volí přivěsili k tomuto listu, jenž jest dán a psán létha od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého šestého, ten pondělí po ochtábu svatého Martina.

Strana 138
138 1436. Novější opis v archivu zemském král. Českého z originálu někdy v archivu města Ml. Boleslavi chovaného a číslem IV. označeného, který se nyní pohře- šuje. — a) tak orig. dle svědectví kopie. Čís. 88. 1436, 1. prosince. V Praze. Císař Sigmund potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Nymburka privilegia předešlých králů českých. Sigismundus, dei gracia Romanorum imperator semper au- gustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus tenore presencium universis. Tociens regie celsitudinis sceptrum extollitur et ipsius status solidius roboratur, quociens devotorum fidelium vota benigno respiciuntur affectu et ad ipso- rum iura, libertates servandas et commoditates augendas graciosus et pius principis animus invenitur. Cum enim omnis gloria seu potencia principatus in subditorum precipue consistat solidata fortunis, expediens arbitramur et congruum, ut simus subiectis nostris in iusticia faciles et ad graciam liberales. Sane quia pro- vidi magister civium, consules et iurati civitatis nostre Newbur- gensis, fideles nostri dilecti, nobis humiliter supplicarunt, qua- tenus ipsis universa et singula ipsorum privilegia, iura, litteras, indulta, libertates, gracias, donaciones et concessiones nec non approbatas et laudabiles consuetudines, ipsis a serenissimis re- collende memorie regibus Bohemie, predecessoribus nostris, data et concessa ac datas et concessas, approbare, ratificare, innovare et confirmare graciosius dignaremur, nos igitur ipsorum suppli- cacionibus, utpote racionabilibus, benignius inclinati, pensatis nichilominus studiosis obsequiis per prefatos cives Newburgenses predecessoribus nostris, Bohemie regibus, hactenus impensis et pro- cessu temporis nobis uberius impendendis, ipsis universa et singula ipsorum privilegia, litteras, iura, libertates, emunitates, gracias, donaciones et concessiones nec non approbatas et antiquas lau- dabiles consuetudines ipsis civibus et civitati Newburgensi a pre- fatis predecessoribus nostris data et concessa ac datas et conces- sas non per errorem aut improvide, sed animo deliberato sanoque

Strana 139
1436. 139 fidelium nostrorum accedente consilio approbavimus, ratificavi- mus, innovavimus et confirmavimus graciose, approbamus, rati- ficamus, innovamus ac virtute presencium regia auctoritate Bo- hemie et de certa nostra sciencia confirmamus, decernentes et volentes expresse predicta omnia, ac si de verbo ad verbum pre- sentibus forent inserta, perpetuis in antea temporibus inviolabilis obtinere roboris firmitatem. Presencium sub nostre imperialis ma- iestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage anno Domini millesimo, quadringentesimo tricesimo sexto, die prima mensis de- cembris, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quinquagesimo, Romanorum vigesimo septimo, Bohemie decimo septimo, imperii vero quarto. [Na ohbu:] Ad mandatum domini imperatoris Petrus Kalde, prepositus Northusiensis. Orig. perg. v archivu m. Nymburka n. L. Pečet visela na proužku perga- menovém, ale utržena a ztracena. Na rubu rukou XVI. stol. připsáno č. 12 a F. — Znamení registraturní není na rubu napsáno, ačkoli v originálním registru cís. Sigmunda z let 1436 a 1437, které se chová v knížecím archivu Roudnickém (sign. VI. Fb. 19) jest listina tato zapsána na str. 4, avšak s chybným datem a. D. XXXVII; srov. Čelakovský, O registrech str. 123, č. 4; Altmann č. 11548. Čís. 89. 1436, 8. prosince. V Praze. Císař Sigmund dovoluje měšťanům a obci města Nymburka, aby k opravě svého mostu a mlýna směli každého roku po řece Labi nerušeně přivážeti čtyři vory dříví koupeného u Hradce Králové, a nařizuje zejména městům a obyvatelům Starého i No- vého Kolína a Poděbradským, aby jim v tom nečinili překážek. Sigismundus, dei gracia Romanorum imperator semper au- gustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus tenore presencium universis, quod attendentes grata et fidelia servicia, quibus providi .. cives et communitas civitatis nostre Nymburgensis, fideles nostri dilecti, preteritis temporibus nostre maiestati multipliciter placuerunt, pro presenti placent et futuris temporibus placere poterunt et debebunt, nos volentes ipsos pro huiusmodi serviciis reddere aliqualiter consolatos, non per errorem aut improvide, sed sano baronum et fidelium regni

Strana 140
140 1436. nostri Bohemie accedente consilio de certa nostra sciencia ipsis civibus et communitati ac civitati Nymburgensi et successoribus ipsorum hanc graciam fecimus, ymmo auctoritate Bohemie faci- mus per presentes, ut ipsi quatuor strues lignorum circa civita- tem Grecensem emptas et comparatas per alveum Albee per omnia et singula obstacula, vulgariter gezy dicta, pro reformacione et utilitate pontis et molendini ibidem omni anno ducere et navi- gare possint perpetue et valeant, impedimento et contradiccione non obstante quorumcunque. Mandamus igitur universis et sin- gulis prelatis, baronibus, nobilibus, militibus, clientibus, offici- alibus, castellanis, iudicibus, magistris civium, civitatibus, opidis, villis et signanter in Antiqua Colonia, Noua Colonia et in Podie- brad, fidelibus nostris dilectis, presentibus et futuris, quatenus prefatos cives in Nymburga et successores eorum contra hanc nostram graciam non impediant seu aliqualiter molestent, sed pocius ipsos eadem sic, ut premittitur, gaudere permittant, prout nostram et successorum nostrorum regum Bohemie indignacionem gravem arcius voluerint evitare. Presencium sub nostri imperialis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Prage anno Do- mini millesimo quadringentesimo tricesimo sexto, in die concepci- onis beate Marie virginis gloriose, regnorum nostrorum anno Hun- garie etc. quinquagesimo, Romanorum vigesimo septimo, Bohemie XVII et imperii quarto. ſNa ohbu:] Ad mandatum domini imperatoris domino Johanne de Cunwald, subcamerario, refferente, Franciscus de Branicz. Orig. perg. v archivu m. Nymburka. Pečeť utržená při majestátu volně se chová. — Na rubu rukou XVI. stol. poznamenáno: »Privilegium super deduc- cione lignorum. G«, dole pak napsáno staré č. 13. Záznam registraturní nebyl napsán. — Altmann č. 11569. Čís. 90. 1436, 8. prosince. V Praze. Císař Sigmund zapisuje Janu z Malovic městečko arcibiskupství Pražského Rokycany ve 1200 kopách grošů Pražských s tou výhra- dou, že obyvatele nemá obtěžovati mimo jich spravedlivé poplatky. My Zigmund, z božie milosti Římský ciesař vždy rozmno- žitel říše a Uherský, Český, Dalmacký, Charvatský etc. král. Vy-

Strana 141
1436. 141 znáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúce slyšeti budú, že znamenajíce pilnú službu slovutného Jana z Malovic seděním na Pacově, věrného našeho milého, kterúžto nám sě jest rozličně zachovával, zachovává i v časiech budúcích zachovávati sě miení, a zvlášče že jest vězně Táborské k našemu kázání a libosti propustil, chtiece jemu proti tomu naši milost a vděčnost ukázati, aby nám k zemskému a obecnému dobrému tiem sě lép hotiti“ mohl, s dobrým rozmyslem a radú naší jemu a jeho dědicóm i budúcím zastavili sme za ty vězně a zastavujem, zapsali sme i tiemto listem zapisujem městečko Rokycany a tvrz arcibiskupstvie Pražského s vesnicemi k nim z staradávna spra- vedlivě a dědičně příslušnými, s úroky, poplatky, užitky, lesy, dědinami, lukami a konečně se vším, což k tomu od staradávna příslušie, nic nepozuostavujíc, ve dvúnadceti stech kopách grošuov Pražských střiebrných a dobrých, a to tak, aby prve jmenovaný Jan a jeho dědicové i budúcí to sbožie se vším příslušenstvím, jakož svrchu sě píše, držal nebo držali a jeho požíval i požívali bez našie, našich budúcích králuov Českých i úředníkuov všeliké otpory a překážky pod úmluvú takovúto, když bychom koli my, naši budúcí králové Češčí, nebo-li ti, jimž by ta výplata spra- vedlivě příslušala, svrchupsanému Janovi neb jeho dědicóm a bu- dúcím těch dvanádete set kop grošuov dali a zaplatili, rok jemu napřed věděti dadúce, tehdy nám nebo těm, jimž by příslušalo, mají po roku od času věděti jim dánie sbožie nahoře psaného i se vším příslušenstvím zasě vrátiti a postúpiti bez otporu i bez zmatku. To vymieňujíc, že nemají těch lidí mimo spravedlivé jich poplatky obtěžovati ku pohoršení toho sbožie obyčejem žádným. A ktožkoli tento list mieti bude s často psaného Jana neb jeho dědicuov a budúcích dobrú volí a svobodnú, ten má mieti všecko právo k tomuto zápisu jako oni sami. Na potvrzenie toho náš ciesařský majestát kázali sme k tomuto listu přivěsiti, jenž jest dán u Prazě léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého šestého, v sobotu den početie Matky božie, let králov- ství našich Uherského etc. v padesátém, Římského v sedmimezi- dcietmém, Českého v sedminádctém. [Na ohbu:] Ad relacionem Meinhardi de Noua domo. Orig. perg. v archivu m. Rokycan. Pečeť druhdy zavěšená na proužku pergamenovém utržena a ztracena. Na rubu není znamení registraturního, ač-

Strana 142
142 1436. koliv list byl zapsán v registrech královských »libro XII Sigismundus fol. 30« (v. Čelakovský, O domácích i cizích registrech str. 112, č. 85; Sedláček, Zbytky register, č. 1416). — Altmann č. 11568. — a) tak orig. — Arcibiskupské město Rokycany v únoru r. 1421 dostalo se do rukou Pražanů; v listopadu toho roku byly v držení Plzeňských, z něhož před r. 1431 uvedeny byly pod moc Táborů (Palacký, Dějiny III, 2, str. 71 a 130). S tím souhlasí zápisy ve zlomku staré městské knihy Rokycanské z l. 1404—1437, dle nichž předsedal v l. 1404—1406 soudu městskému v Rokycanech purkrabí neb místopurkrabí arcibiskupský; na př. r. 1404 stála obec sub burggravio famoso viro Henrico de Nuczicz dicto Cigl- heim aneb sub famoso viro Przybyslao de Chilicz vicepurgravio; avšak r. 1422 dominico die ante festum Johannis Baptiste [21. června] sub dominio civium de Noua Plzna facta est permutacio iuratorum; r. 1424 feria VI. post festum Nicolai 18. prosincel d. Johannes dictus Hanowecz sub burgravio Heinrico dicto Labut fecit permutacionem iuratorum; v l. 1428—1430 obnova rady sub Wenceslao Ky- selo viceburgravio; 1431 feria IV. ante Nativitatem beate Marie virg. 15. září] permutacio consulum sub Swoyssio de Zahradka a fratribus posito; taktéž r. 1432 per Swoyssium, qui hoc tempore a fratribus tenuit civitatem nostram, a posledně obnova rady stala se r. 1435 feria IV. post Stanislai [11. května] skrze Svojše ze Zahrádky, tunc temporis possessorem civitatis. Potom »facta est permutacio con- sulum 1437 feria IV. ante Petri et Pauli [26. června] per generosum clientem die- tum Dietrzych de Kyiow, purgravium tune temporis, a domino Johanne Malo- wecz de Paczow«. Jan Malovec byl přívrženec strany husitské. Čís. 91. 1436, 10. prosince. V Praze. Císař Sigmund zapisuje obci města Litoměřic »vsi kláštera Doksanského jménem Brňany, Bohušovice, Kopisty Německé, Duš- níky, Rohatce, Chvalín, Olešek, Nučničky a Libotěnice s úroky, poplatky etc. a v Dolánkách jedenácte člověků robotných a vi- nici« v 600 kopách grošů českých. — »Datum v Praze léta bo- žieho MCCCCXXXVI, ten pondělí před svatú Lucií.« Výpis v registrech zápisů z r. 1453, v. Archiv Český I, str. 501, č. 36. Alt- mann č. 11571. — Dle výpisků z register královských v rukop. č. 185 c. k. dvor- ského a stát. archivu vídeňského a v rukop. archivu kapit. Pražské č. XXXIII byl list tento český a zapsán »in libro XII Sigismundi fol. 30 et 31 in medio« (v. Čelakovský, O domácích a cizích registrech str. 112, č. 86 a Sedláček, Zbytky register str. 195, č. 1417) t. j. na lístku vloženém. Tím vysvětluje se poznámka »Ten list srovnal se s přípiskem lidským v rejstra vloženým« přidaná k výpisu v registrech zápisů výše zmíněných, kdež se dále dodává »a též pravie Litomě- řičtí, že jsú výše nesahali na lidi mimo poplatky spravedlivé a že nejsú o to jiným zápisem nařiekáni.«

Strana 143
1436. 143 Čís. 92. 1436, 18. prosince. V Praze. Císař Sigmund potvrzuje obci města Kouřimi držení někte- rých statků klášterských a duchovenských, jmenovitě vesnice Skalici, Ždanice, Radlice, Bošice a Horní Chvatliny, úročníky v Za- lešanech a ve Lhotě, jakož i člověky v Barchovicích a v Chotýši. Sigismundus etc. Notum facimus etc., quod considerantes magna et gravia dampna atque dispendia, que fideles nostri dilecti.. magister civium, consules, cives et communitas civitatis nostre Gurim propter guerrarum discrimina in regno nostro Bohemie preterito tempore vigencia perceperunt, pensantes eciam ipsorum diligenciam, qua nobis et regno nostro Bohemie placent et placere poterunt in futurum, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato sanoque fidelium nostrorum accedente consilio ipsis civibus, communitati et civitati Gurimensi favimus et hanc gra- ciam fecimus, ymo de certa sciencia favemus et facimus per pre- sentes, quod ipsi bona et villas infra scriptas monasteriorum et spiritualium personarum, videlicet Skalicz, Zadanicze cum silva, Radlicze, Bossicze, in Zalessany et Lhota septem homines censi- tas, villam Chwatlinam superiorem, in Barchowicz II homines et in Chotiess unum hominem, que bona et quas villas ipsi te- nuerunt ac habuerunt, et in quorum bonorum possessione sunt de presenti, cum universis et singulis censibus, silvis, rubetis, pratis, pascuis, redditibus, iuribus et pertinenciis eorum universis in antea habere, tenere, utifrui possint et sine cuiuscumque hominis impedimento valeant possidere; presentibus autem ad nostre et successorum nostrorum regum Bohemie beneplacitum voluntatis dumtaxat duraturis. Presencium etc. sub minore sigillo. Datum Prage anno Domini etc. XXXVI, feria III post Lucie virginis. regnorum nostrorum etc. Ad relacionem domini Johannis subcamerarii Franciscus de Branicz. Současný výpis v registrech císaře Sigmunda chovaných v kníž. archivu Roudnickém pod zn. VI Fb 19, na l. 125. Viz Čelakovský, O registrech str. 128, č. 68 (reg.); Altmann č. 11590; Sedláček, Zbytky reg. č. 1548.

Strana 144
144 1436. Čís. 93. 1436, 18. prosince. V Praze. Císař Sigmund na žádost měšťanů Prachatických přijímá město jejich se vším majetkem, právy a důchody, zvláště se sil- nicí svobodnou z Pasova jdoucí, se skladem zboží neb soli a se clem ve svou ochranu. Ustanovuje, že Prachatice mají na příště býti počítány mezi města královská, spravovati se právem Starého města Pražského a do komory královské odváděti roční poplatek. Sigismundus, divina favente clemencia Romanorum imperator semper augustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Ad perpetuam rei memoriam. Ad hoc summi et eterni dispensa- cione principis sumus in augustalis et regie celsitudinis solio con- stituti, ut universorum pro viribus utilia pariter et honesta pro- curemus, quadam tamen prerogativa singulari noster invigilat semper affectus, ut natalis soli, ubi geniti et educati sumus, regni videlicet Boemie, hereditatis nostre carissime, fructum et honestatis incrementa ipso cooperante altissimo disponamus, quatenus ipsum regnum suarum possessionum felicia dilatet territoria“ funiculos- que longiores inclite potestatis extendat, ut populus eius nobis peculiaris in pulchritudine pacis in tabernaculis fiducie requie quoque opulenta perfretus' tranquille residendo quiescat. Sane pro parte civium civitatis Prachaticensis humili narracione est propositum nostre maiestati, qualiter ipsi et eorum civitas una cum possessionibus et pertinenciis universis per multa annorum volucra domino legitimo gubernatore ac protectore destituti quam plurima dampna personarum et rerum ferme irrecuperabilia pertu- lerunt et assidue perferre non cessant, et nisi in dicionem, pro- teccionem et proprietatem nostram regiam subito fuerint graciose assumpti, perpetuo et irremediabili una cum civitate sua assere- bant se defecturos defectu," nostreque maiestati accuracius sup- plicantes, quatenus ipsos ipsorumquee civitatem una cum universis possessionibus ad ipsam spectantibus in dicionem, possessionem et proprietatem nostre regie celsitudinis assumere, umbra alarum proteccionis nostre cum aliis civitatibus illustris regni nostri Boe- mie recensere pariter et fovere graciosius dignaremur. Sed quia iusta et honesta petentibus non est ullatenus denegandus' as-

Strana 145
1436. 145 sensus, et presertim cum ipsa civitas situ suo regni nostri Boemie metis sit contermina" et ita tocius regni proteccioni, defensioni et tutele apta, congrua et opportuna, idcirco baronum huius regni, fidelium quoque nostrorum maturo accedente consilio et de certa nostra sciencia, predictos cives et civitatem ipsorum una cum omnibus et singulis ad ipsam quomodolibet spectantibus posses- sionibus, iuribus, emolumentis, redditibus et fructibus, in quarum et in quorum possessione pacifica et quieta consistunt, cum strata seuh itinere libero a Patauiensi civitate vergente' et depositura mercium in civitate ipsorum seuk salis cum theloneo, in quorum possessione ipsa civitas fuit a multis temporibus retrotractis, ita quod' nemini licuit aliud iter pro transitu mercium per silvam nostram facere quoquo modo, neque alibi, quam in ipsa civitate, mercium deposituram, in dicionem, proprietatem, dominium, pos- sessionem, proteccionem nostram regiam perpetuo et irrevocabi- liter assumpsimus, acceptavimus et presentibus assumimus et ac- ceptamus ipsamque civitatem inter civitates regias ad mensam, proprietatem et cameram regalem Boemie de iure spectantes re- censuimus, recensemus ac volumus perpetuo recenseri perfruique legibus et iuribus moderari Maioris civitatis nostre Pragensis, que et regni nostri solium et caput extat omnium regni nostri Boemie civitatum. Ista tamen condicione signanter expressa, ut ipsi cives de ipsa civitate, emolumentis, possessionibus et fructibus universis in signum subieccionis nobis et successoribus nostris re- gibus Bohemie certam grossorum tributi summam" pro camera nostra annis singulis et successorum nostrorum regum Boemie tribuant, solvant perpetue et cum effectu assignent. Sintque ipsi cives una cum civitate subcamerarii regni" nostri Boemie iuris- diccioni et administracioni, quemadmodum et alii cives et civi- tates regni Boemie preter prefatam° civitatem Pragensem, hu- mili paricione subiecti," fidem illibatam et inconcussam nostre et nostrorum successorum maiestati in eternum conservantes." Mandamus itaque" universis officialibus nostris presentibus et futuris, ac omnibus et singulis aliis nostre dicionis subiectis, qua- tenus prefatos cives in eorum bonis predictis, iuribus et privi- legiis nullatenus impediant neque impediri permittant, sed po- cius manuteneant, protegant et defendant cum effectu sub pena viginti marcarum auri puri et legalis nostre regali camere‘ et

Strana 146
146 1436. ipsi civitati per medium irremissibiliter solvendarum. Presencium sub nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo sexto, die de- cima octava mensis decembris, regnorum nostrorum anno Hunga- rie quinquagesimo, Romanorum vigesimo septimo, Bohemie de- cimo septimo, imperii vero quarto. De mandato domini imperatoris. Opis ze XVI. stol. (B) v menší knize pamětní m. Prachatic, chované v ar- chivu téhož města, na l. 96v za nápisem: Císař Zigmund dává milosti a obdaro- vání na cesty, na silnice, na stezky z Pasova do Prachatic s solí a s jinými všeli- jakými koupěmi.“ Originální vidimus téhož listu daný 3. srpna 1666 (C) jest ulo- žen v knížecím archivu Prachatickém. Oba opisy liší se těmito varianty: a) ten- toria B. — b) fretus B. — c) procuratore B. — d) defectui B. — e) eorumque C. — f) negandus C. — 9) continua B. — h) strata seu nemá B. — i) urgente C. — k) sive B. — l) itaque C. — m) summam gross. tributi B. — n) regni nemá B. — 0) prescriptam B. — P) subiecta B, C. — q) conservant B. — r) igitur B. — s) nostre curie regali B. — Opis tohoto majestátu zapsán jest též v deskách zemských v kvaternu trhovém stříbrném léta 1608 na l. A 10. — Výtah uve- řejnil Palacký v Archivu Českém III, str. 515, č. 346; Altmann č. 11591. — Ve zmíněné knize pamětní na l. 95v jest český překlad tohoto majestátu ze XVI. stol. — V téže knize na l. 97v čte se tato zpráva o sázení rady dne 19. listop. 1436: »Po přijetí města Prachatic mezi jiná města královská, na- čež potom zpředu psané privilegium od císaře Zigmunda dáno, rada obojí v témž městě skrze pana hofrychtéře sazena, jakž v starých knichách sirot- čích zamčených s puklicemi poznamenáno jest takto: Anno Domini millesimo CCCCXXXVI, feria secunda die s. Elisabeth. Slovutný pan Mathyáš z Chlumčan, hofrychtíř, a pan Martin z Mirovic, písař komorní, jsúce posláni od najnepřemo- ženějšího knížete a pána, pana Zigmunda, Římského císaře a Českého, Uherského etc. krále, toho léta do země uvedeného, přijevše k nám jakožto do jiného města království jeho k zřízení a uvedení řádův a konšelův sazení, nás za královo město zůstavivše, tyto knihy k obecnému dobrému městskému kazali sú udělati a jich potvrdivše a vše, což k jich úřadu slušelo zřídivše a vyplnivše, tyto kon- šely jsú sadili z moci nadepsaného pána. První jest Štěpán Netolický, 2. Mareš první purkmistr, 3. item Ženíšek, 4. it. Vávra, 5. it. Přibík Kolúch, 6. it. Komín, 7. it. Mika Bušanovský, 8. it. Vaněk Fragner, 9. it. Vachek, 10. it. Andrlík, 11. it. Janek Kadeřavý. 12. it. Janek Soběhrd. Tito jsú obecní přidaní: 1. it. Mikuláš Krejčí, 2. it. Bronec, 3. it. Mikuláš Lizna, 4. it. Janek túlař, 5. it. Mandl, 6. it. Janek bratr Štěpánkóv, 7. it. Šimek, 8. it. Mika Hesek, 9. it. Húzka, 10. it. Vitus antiquus.« — Prachatice byly 25. dubna r. 1420 a opětně v listopadu téhož roku Žižkou dobyty a vypáleny. Prachatičtí přidrželi se pak strany Táborské a v listě d. 11. června (ve čtvrtek po sv. Trojici) 1422, jímž společně s jinými městy přijímají knížete Sigmunda Korybutoviče za nejvyššího správce země České,

Strana 147
1436. 147 označují se spolu s Horažďovicemi jako obce »kteréž dobrovolně ke správcům lidu Táborského hledí a jim se svěřily« (viz Arch. Český III, str. 240 č. 30). V odporu svém proti císaři Sigmundovi setrvali Prachatičtí až do r. 1436, kdy 14. srpna jej vedle jiných 24 měst uznali v Jihlavě za krále Českého. (Srov. Tomek, Dějepis města Prahy IV, str. 247, 304, 340, 366, 369, 406, 417, 641, 667, 715). Čís. 94. 1436, 24. prosince. V Praze. Císař Sigmund zapisuje obci města Plzně náhradou za škody, které ve válkách husitských utrpěla, Třebosice ves kněží kartouz- ských ve 250 kopách grošů Pražských. My Zigkmund, z boží milosti Římský císař vždy rozmnoži- tel říše a Uherský, Český etc. král, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, kteříž jej uzří nebo čtúc slyšeti budou, že zname- najíce mnohá zachování opatrných purgmistra a konšeluov i vší obce města Nového Plzně, věrných našich zvláště milých, jim i žto jsú se všecka létha jminulá naší velebnosti, žádnými půtkami od- hroziti se nedavše, stále přidrželi i ještě se přidrží a v časech budúcích přidržeti se mají, pozorujíce také, že pro víry své usta- vičnost k nám obležením i jinými náklady ke škodám a dluhuom velikým přišli, a tak chtíce jim k tomu pomoci milostivě s do- brým rozmyslem a radú naší zapsali jsme jim jménem zástavy a tímto listem zapisujem na vsi kněží kartúzských jménem na Třebošicích s úroky, poplatky, užitky i všemi a všelikými právy na té vsi s starodávna vysazenými a k ní spravedlivě přísluš- nými puol třetího sta kop grošuov Pražských stříbrných a do- brých, a to tak, aby ti měšťané naši tu ves s jejím příslušenstvím drželi a jí požívali bez naší, našich budúcích králuov Českých i všech jiných všeliké odpory a překážky, v úmluvu takovúto: když bychom koli my, naši budúcí králové Čeští nebo-li ti, jimž by ta vejplata spravedlivě příslušela, svrchu psaným měšťanuom těch puol třetího sta kop grošuov dali a zaplatili, čtvrt létha napřed věděti jim dadouce, tehdy mají nám nebo těm, jimž by příslušelo, nahoře jmenované vsi i s jejím příslušenstvím postú- piti a zase vrátiti bez odporu i bez zmatku. To vymieňujíc, že

Strana 148
148 1436. ty summy obyčejně nám a komoře královské vedle práva a před- kuov našich příslušné vydávali,“ což by z té vsi spravedlivé bylo, více než by na ty lidi bylo položeno, z nich neberouc ani jich k čemu mimo spravedlivé poplatky tisknúce. A kdožkoli tento list jměl by s často psaných měšťan našich dobrú vólí a svobodnú, ten má všecko právo jmíti ke všem věcem v něm zapsaným ja- kožto oni sami. Na potvrzení toho náš císařský majestát kázali jsme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán v Praze létha od narození syna božího tisícího čtyřstého třidcátého šestého, v pon- dělí na štědrý večer, leth království našich Uherského etc. v pa- desátém, Římského v sedmmezcítmém, Českého v sedmnáctém a císařství v čtvrtém léthě. Opis vložený do konfirmace krále Ferdinanda I. dané na hradě Pražském 3. října (ve čtvrtek po sv. Jeronymu) l. 1549 zapsán jest v registru majestátů z l. 1543—1550 chovaném v c. k. místodržitelském archivu v Praze pod č. 27, na l. 289r. — Sedláček, Zbytky reg., č. 1433. — a) tak opis. — Purkmistr a konšelé města Nového Plzně dali list tento dobrou vůlí d. 11. března (v úterý po neděli Reminiscere) l. 1438 Janovi řečenému Vlček z Minic. Potom Vlk a Bušek bratří z Minic na Olšanech dobrou vůlí d. 24. února (v úterý den sv. Matěje ap.) 1478 postoupili Třebousice Sigmundovi a Václavovi bratřím z Čenova, kterým ves tu potvrdil král Vladislav listem d. na Horách Kutnách 12. prosince (v neděli před sv. Lucií) l. 1484; v. registrum uv. l. 289v. Čís. 95. 1436. [Bez dne a místa.] Císař Sigmund zapisuje »Bohušovi ze Štědré za škody a za služby i jeho dědicuom 26 kop grošů platu ročního do komory královské na městě Domažlickém příslušejícieho, kteréž platili přes sydmu[!] zběhle Bavorovi Zinkovi; a to tak dlúho aby brali a požívali, dokudž by jim 260 kop gr. nebylo dáno. — Datum l. 1436, dne není položeno.« Výpis v registrech zápisů z r. 1454, kdež však se omylem praví »List s majestátem krále Sigmunda.« K výpisu tam připojena poznámka: »Ten list okázal Beneš z Ojnice jménem sirotkuov Jankových Tistových.« V. Archiv Če- ský I, str. 542, č. 257. — Altmann č. 11611. — Sedláček, Zbytky register, č. 1289, má za to, že list nutno položiti do r. 1430.

Strana 149
1437. 149 Čís. 96. 1437, 4. ledna. V Praze. Císař Sigmund potvrzuje obyvatelům města a předměstí Českého Brodu práva, jichž druhdy užívali a o něž ve válkách husitských přišli. Měšťané i obyvatelé mohou svobodně s majet- kem svým nakládati po čas života i na případ smrti spravujíce se při tom právem Starého města Pražského. Zemře-li z nich ně- který bez posledního pořízení a nezanechá-li přirozených dědicův, spadne pozůstalost jeho na nejbližší příbuzné, kteří však mají bydleti v městě. Vdovy mají býti chráněny při svých věnech a ani ony ani dcery jejich nemají proti vůli rodičů nebo poručníků býti nuceny ke vdávání. Ve věcech soudních mají se Českobrodští spravovati právem Starého města Pražského, u jeho konšelů v po- chybných věcech bráti naučení a k nim se odvolávati. Míli kolem města nemají se zřizovati sladovny a pivovary. K potřebám obce má se vybírati mýto z vozů. Konečně dává se konšelům právo voliti správce špitálu městského. Sigismundus,“ divina favente clemencia Romanorum imperator semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimusb tenore presencium universis, quod nos desiderantes profectui civitatis Brode Bohemicalis cura benigni favoris intendere, ita ut eius incole, cives et inhabitatores, fideles nostri, celsitudini regali Bohemie eo quidem melius servire valeant, quo benignius regie liberalitatis clemencia fuerint consolati, qua propter animo deli- berato, sano principum, baronum et procerum regni et corone Bohemie, fidelium nostrorum, accedente consilio, auctoritate regia Bohemie, de certa nostra sciencia et gracia singulari per pre- sentes supradictis civitati et suburbiis Brode Bohemicalis eiusque civibus, incolis et inhabitatoribus ac heredibus et successoribus et universitati eorum infrascriptas gracias facientes, quas se prius habuisse et eis usos fuisse, sicuti ipsi cives coram nostra maies- tate dixerunt, nosque de hiis per alios sumus informati, quamvis litteras et privilegia, uti nostra intellexit serenitas, in hiis regni disturbiis perdiderint eisque privati sint; et primo eisdem pro nobis, heredibus et successoribus nostris, Bohemie regibus, dona- vimus, dedimus et concessimus, donamus, damus et concedimus

Strana 150
150 1437. imperpetuum virtute presencium, videlicet, quod exnunc in antea omnes et singuli cives utriusque sexus, incole et inhabitatores supradicte civitatis et suburbiorum Brode Bohemicalis et ipsorum heredes et successores imperpetuum libere‘ possint et valeant suas universas et singulas possessiones, hereditates, proprietates, allo- dia, agros, redditus, domus et bona sua mobilia et immobilia, in quibuscunque consistant, intus et extra easdem civitatem et sub- urbia aut alibi, ubicunque talia sita noscuntur, quibuscunque eciam possint vocabulis designari, cuicunque homini seculari seu personis secularibus vendere, legare, donare, testari in vita vel in morte et iuxta sue voluntatis arbitrium ordinare iure heredi- tario possidenda," sic tamen, quod huiusmodi testamentum iuxta consuetudinem ab antiquis observatam temporibus et ad instar nostre Maioris civitatis Pragensis celebretur. Sin autem aliquem seu aliquos ex dictis civibus, incolis et habitatoribus predictarum civitatis et suburbiorum, viris et mulieribus, sine donacione, testa- mento, ordinacione seu disposicione, none relictis legittimis here- dibus seu legittimo herede masculini vel feminini sexus, ab hac luce migrare contingeret, extunc universe et singule possessiones, hereditates, proprietates, allodia, agri, redditus et bona mobilia et immobilia, in quibuscunque rebus consistant, intus et extra supradictas civitatem et suburbia, ubicunque talia sita noscuntur, ad proximiores et propinquiores taliter decedentis seu deceden- cium consangwineos masculini et feminini sexus tunc superstites libere ac' iure hereditario perveniant et devoluantur absque im- pedimento cuiuscunque; sic tamen, quod ille vel illi, cui vel quibus bona huiusmodi immobilia per aliquem ex civibus seu incolis, ut premittitur, donabuntur vel legabuntur, vel ad ipsum devoluta fuerint, in ipsis bonis residenciam faciat personalem vel donet vel vendat huiusmodi bona homini seculari in eisdem bonis ex- tunc" residere volenti et residenciam facienti: proviso insuper, quod uxores relicte de supradictis civitate et suburbiis decedencium in suis dotibus ac aliis bonis sibi datis vel in testamento assignatis pacifice permaneant et gaudeant de eisdem, sicut hoc alias ibidem extitit antiquitus observatum, salvis tamen nostris et regni nostri Bohemie serviciis in premissis. Ceterum prefatis civibus, incolis et inhabitatoribus Brode Bohemicalis per hoc indultum concedi- mus et ipsis indulgemus, quod ipsi in antea in causis iudiciariis

Strana 151
1437. 151 ibidem observare possint et debeant temporibus eviternis ad instar et iuxta consuetudinem et observanciam Maioris civitatis Pra- gensis, quodque ipsi ad eandem et eius consules in causis iudici- ariis dubiosis delucidandis et sentenciis diffiniendis recursum ha- bere possint et appellare valeant, quociens ipsis et eorum cuilibet se gravatum estimanti videbitur opportunum. Preterea predictis civibus, incolis et inhabitatoribus Brode Bohemicalis hanc liber- tatis graciam facimus et concedimus, statuentes, quod de cetero nullus hominum cuiuscunque eciam dignitatis vel status fuerit, filias suas orphanas, viduas aut consangwineas nulli penitus ho- minum in matrimonium tradat aut tradi procureth per violenciam aut alias contra voluntatem earundem parentum seu commissa- riorum expressam et absque eorum consensu speciali. Insuper eisdem civibus predicte Brodensis civitatis graciose concedimus, libertatem indulgentes, quod nemo in villis et molendinis brasia- toria neque braxatoria circumcirca eandem civitatem Brodensem infra distanciam unius miliaris facere, extruere, erigere aut ha- bere debeat neque possit, sed hoc observari et haberi' debet, prout a primevis temporibus extitit observatum; et si que brasia- toria et braxatoria in circuitu eiusdem civitatis infra spacium miliaris de novo hiis preteritis gwerrarum temporibus sunt in detrimentum eiusdem' civitatis erecta et constructa," illa debent deponi et predictis civibus nullum penitus preiudicium generare; in hiis tamen iuribus et libertatibus sacerdotum, nobilium et cli- entum ac aliorum privilegiis et emmunitatibus antiquitus obser- vatis semper salvis. Item pro conservacione sepedicte civitatis Brodensis ipsis civibus damus potestatem plenariam et largimur, quod ipsi in eadem civitate nomine thelonei a quolibet curru gravi onerato," qui intra civitatem ipsam ducitur, duos numos, a levi vero curru unum numum, a bigis autem unum halensem ad reformandas vias et pro aminiculo eiusdem civitatis exigere et re- cipere possint et valeant; qui numi et halenses sic eciam ab om- nibus dari debent, exceptis tamen curribus et bigis sacerdotum, nobilium et clientum, ab huiusmodi solucione theolonei exemptis. Eciam damus facultatem consulibus eiusdem civitatis, qui sunt et pro tempore fuerint," eligendi personam ydoneam et ipsam in- stituendi in rectorem hospitalis ibidem, quociens fuerit oportunum, qui ipsis singulis annis de perceptis et expositis et de huiusmodi

Strana 152
152 1437. rectoratus officio faciat racionem; proviso tamen, quod hospitali et egenis inibi equitas plene" fiat. Mandamus igitur universis et singulis nostris et regni Bohemie fidelibus, presentibus et futuris, quatenus ipsi predictos cives et inhabitatores predicte Brodensis civitatis in predictis graciis et libertatibus, ipsis° per nos datis et concessis impedire, turbare aut inquietare nullatenus presumant, prout nostram et regni Bohemie indignacionem gravissimam vo- luerint arcius evitare. Presencium" sub nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage anno Domini millesimo qua- dringentesimo tricesimo septimo, die quarta mensis ianuarii, reg- norum nostrorum anno Hungarie etc. quinquagesimo, Romanorum vigesimo septimo, Bohemie decimo septimo, imperii vero quarto." Ad mandatum domini imperatoris Petrus Kalde, prepositus Northusiensis." Opis obsažen jesl v potvrzovacím listu krále Ladislava d. v Praze 4. června 1454, jehož originál chová se v archivu m. Českého Brodu (A). Současný výpis jest v registru cís. Sigmunda z let 1436 a 1437 chovaném v kníž. Lobkovickém archvua v Roudnici (sign. VI Fb 19), na l. 14—16 (R) s těmito odchylkami: a) Si- gismundus etc. R. — b) Not. fac. etc. R. — c) libere schází v A. — d) possiden- dum A. — e) cum R. — f) et R. — g) ex eo A i R. — h) aut tradi procuret schází v R. — i) habere A. — j) ipsius R. — k) constituta R. — 1) onerato schází v R. — m) erunt R. — n) plene nemá R. — 0) eisdem R. — ») Presen- cium maiestatis etc. R. — d) Datum Prage die IIII ianuarii a. D. etc. XXXVII. R. — r) Záznam kancelářský vynechán v A a pouze slovy Imperator, Petrus K. naznačen v R. — Čelakovský, O registrech, str. 124, č. 11; Altmann č. 11616. — Ve výpovědi, kterou král Vladislav rozsoudil při mezi pány a rytířstvem s jedné, a městy královskými se strany druhé 22. března 1502, činí se o tomto majestátu zmínka těmito slovy: „Brodští ukázali list ciesaře Sigmunda, kterýmž jim tu milost učinil, aby žádný v míli okolo města jejich ve vsech neb v mlýnech sladoven neb pivovaruov neměl, všakž to vymiňuje, že ta milost má býti svobodám starodávným městuom panským a zemanským bez ujmy a bez škody.« Palacký v Archivu Českém VI, str. 253. Čís. 97. 1437, 6. ledna. V Praze. Císař Sigmund osvobozuje obyvatele města Kadaně na šest let od placení ročního úroku do komory královské v náhradu škod ve válce jim způsobených. Sigismundus etc. Notum facimus etc., quod nos attendentes et benigne considerantes fidelia obsequia fidelium nostrorum ci-

Strana 153
1437. 153 vium civitatis Cadanensis nobis et corone regni Bohemie exhi- bita nec non gravia dampna, que iidem cives in disturbio gwer- rarum regni Bohemie sunt perpessi, animo deliberato sanoque nobilium nostrorum et eiusdem regni fidelium communicato con- silio et ex certa nostra sciencia auctoritate regia Bohemie pre- fatis civibus et inhabitatoribus predicte Cadanensis civitatis hanc graciam specialem facientes ipsos a solucione et dacione summa- rum seu censuum regalium nobis ad nostram cameram regalem annuatim debencium a die date presencium ad sex annos proxime continuo sequentes libertavimus et absolvimus, libertamus et ab- solvimus per presentes, sic quod prefati cives infra predictos sex annos nullam huiusmodi summam seu censum nobis vel officiali- bus nostris ad cameram nostram aut alias dare teneantur, sed pro illis dicto tempore sex annorum durante liberi sint et penitus absoluti, ut ipsi interea ipsam civitatem eo melius valeant re- staurare. Mandamus igitur universis et singulis officialibus et signanter camerario et subcamerario regni Bohemie, fidelibus nostris, qui nunc sunt seu pro tempore fuerint, quatenus ipsi a prefatis civibus Cadanensis civitatis per prefatos annos futuros nullam bernam seu censum regalem nostro regio seu ex officio sui nomine exigant nec recipere debeant quoquo modo, neque ipsos cives pro huiusmodi censibus angariare, turbare aut inquie- tare ullatenus presumant nostro regio sub favore. Presencium etc. maiestatis. Datum Prage VI. ianuarii anno etc. XXXVII. Současný výpis v registru císaře Sigmunda z let 1436 a 1437, chovaném v kníž. archivu Roudnickém (sign. VI Fb 19), na l. 16r. — Čelakovský, O do- mácích a cizích registrech str. 124, č. 12; Altmann č. 11623. Čís. 98. 1437, 15. ledna. V Praze. Císař Sigmund potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Kolína privilegia, jež jim předkové jeho, jmenovitě krá- lové Jan, Karel IV. a Václav IV. byli udělili. Sigismundus, dei gracia Romanorum imperator semper au- gustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum

Strana 154
154 1437. facimus tenore presencium universis. Tociens regie celsitudinis sceptrum extollitur et ipsius status solidius roboratur, quociens subiectorum fidelium vota benigno respiciuntur affectu et ad ipsorum iura, libertates servandas et commoditates augendas gra- ciosus et pius principis animus invenitur. Cum enim omnis gloria seu potencia principatus in subditorum precipue consistat solidata fortunis, expediens arbitramur et congruum, ut simus subiectis nostris in iusticia faciles et ad graciam liberales. Sane quia ma- gister civium, consules, iurati et communitas civitatis nostre Co- loniensis, fideles nostri dilecti, nobis humiliter supplicarunt, qua- tenus ipsis universa et singula privilegia, iura, litteras, indulta, libertates, gracias, donaciones et concessiones ipsis a dive memorie serenissimis principibus, dominis Johanne avo, Karolo genitore et Wenceslao fratre nostris carissimis, quondam Boemie regibus, et a nobis data et concessa ac datas et concessas approbare, rati- ficare, innovare et confirmare graciosius dignaremur. Nos igitur supplicacionibus huiusmodi, utpote racionabilibus, benignius in- clinati, pensatis nichilominus studiosis obsequiis per prefatos cives Colonienses predecessoribus nostris Boemie regibus hactenus im- pensis et processu temporis nobis uberius impendendis, ipsis uni- versa et singula ipsorum privilegia, litteras, iura, libertates, emu- nitates, gracias, donaciones et concessiones ipsis civibus et civi- tati Coloniensi ab eisdem predecessoribus nostris data et concessa ac datas et concessas, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato sanoque fidelium nostrorum accedente consilio et de certa nostra sciencia approbavimus, ratificavimus, innovavimus et confirmavimus graciose, approbamus, ratificamus, innovamus ac virtute presencium regia auctoritate Boemie confirmamus, de- cernentes et volentes expresse predicta omnia, ac si de verbo ad verbum presentibus forent inserta, perpetuis in antea temporibus inviolabilis obtinere roboris firmitatem. Presencium sub nostre imperialis maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo septimo, die quindecima mensis ianuarii, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quinquagesimo, Romanorum vigesimo septimo, Boemie decimo septimo, imperii vero quarto. Orig. pergam. v archivu m. Kolína (č. XVII, starší čís. 14 u zářezu pečeti; v pravém rohu 6). Pečet schází. Na rubu není znamení registraturní, ačkoli

Strana 155
1437. 155 v originálním registru cís. Sigmunda z l. 1436 a 1437, chovaném v kníž. archivu Roudnickém pod značkou VI Fb 19, jest list tento registrován na listu 18; srov. Čelakovský, O registrech str. 124, č. 16; Altmann č. 11636. — Před tím učinil císař Sigmund 16. října 1436 s držitelem města Kolína, knězem Bedřichem ze Strážnice tuto úmluvu: Léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého šestého den svatého Havla v Třeboni stala sě úmluva urozeným pá- nem, panem Oldřichem z Rosenberga a panem Přibíkem z Klenového mezi naj- nepřemoženějším kniežetem a pánem, panem Zigmundem z božie milosti Řím- ským ciesařem vždy rozmnožitelem říše a Uherským, Českým etc. králem s jedné a s poctivým knězem Bedřichem z Strážnice s strany druhé o město Kolín, aby JMt knězi Bedřichovi na Kolínu a což k tomu příslušie a na těch véskách, kterýchž jest kněz Bedřich v držení k Kolínu kněžských, tři tisíce kop grošuov zapsal, aby JMti tiem lépe mohl slúžiti, a JMt má obmysliti, aby tiem lépe JMti mohl slúžiti. A když by JMt nebo jeho budúcí král Český chtěl jemu dáti tři tisíce kop grošuov nebo jeho budúcím a dal jim rok napřed věděti, a nebo že by je převedl na jiné zbožie s jich volí, tehdy mají JMti nebo budúcím jeho postúpiti města Kolína bez zmatku, a také jich odtud mocí netisknúti, leč by je splatil. A také JMti má kněz Bedřich všecky holdy propustiti, kteréž k Kolínu drží, kromě těch vísek kněžských, kteréž k Kolínu drží. Item kněz Bedřich také nemá moci na žádného svévolně sahati, ale jestliže by měl k komu kterú vinu, aby toho řádem a právem hleděl a ciesařova Mt také nemá jeho dáti žádnému mocí tisknúti, ale proti tomu, ktož by jej chtěl tisknúti mimo tyto úmluvy, má jemu JMt jakožto pán pomocen býti a jeho brániti. Také ti služebníci, kteříž držie Liběnice, Velim a Pečky, mají při tom ostaveni býti; pak-li je bude chtieti ciesařova Mť splatiti, o to sě JMt má s ním smluviti, a ty úmluvy svrchu psané ciesařova Mť má svým majestátem utrvrditi [sic] a uji- stiti. Tomu na svědomie my Oldřich z Ros[enber]ka, Přibík z Klenového, úmluvce věcí svrchu psaných, a kněz Bedřich z Strážnice své jsme pečeti přitiskli k to- muto listu, jenž jest dán jakož nahoře psáno. (Orig. papírový s třemi přitiště- nými pečetmi v kníž. archivu v Třeboni; regest v Palackého Archivu Českém III, str. 514, č. 342). Avšak 18. listopadu téhož roku sepsána úmluva nová, do níž některá místa předešlé úmluvy doslovně pojata (části ty zde otiskujeme men- ším písmem): Léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého še- stého v neděli před svatú Alžbětú v Praze stala sě jest úmluva o Kolín velebným kniežetem panem Oldřichem hrabí Cilským a urozenými pány, panem Alšem z Šternberka, panem Heincem z Pirkšteina, hofmistrem, panem Kašparem kanc- léřem, panem Haškem z Valdšteina, panem Arnoštem z Vlašimě, panem Při- bíkem z Klenového a Janem z Kunvaldu, podkomořím, mezi najnepřemoženějšíem kniežetem a pánem, panem Sigmundem, z božie milosti Římským ciesařem vždy roz- množitelem říše a Uherským, Českým etc. králem, s jedné, a poctivým knězem Bedři- chem z Strážnice z strany druhé. Najprvé aby JMt knězi Bedřichovi na Kolíně a což k tomu příslušie i na véskách tuto jmenovaných, to jest na Milostíně, Solopisky, Břežany, Nová ves, Radovesice, v Zibohlaviech jeden člověk, ve Kbele jeden člověk, Licko dvuor, Jestřebie Lhota dvuor, Sány, Mastnice, Malenovice, Hra- dišcko, v Nebovidech tři kopy platu, svaté Kateřiny, Zábořie, Libodřice, Cho- túchov, Ovčáry ves. svatého Jakuba, Ovčáry dvuor a což k tomu dvoru pří-

Strana 156
156 1437. slušie, svatého Mikuláše s rybníkem, mlýny v dole psané: mlýn v Hrobiech, dva mlýny u města u samého, véska Třiedvoří se vším, což k těm vsem příslušie, zapsal tři tisíce kop grošnov, aby JMti tiem lépe mohl slúžiti a JMt má obmysliti, aby tiem lépe JMti mohl slúžiti. A když by JMt neb budúcí jeho král Český chtěl jemu dáti tři tisíce kop grošuov neb jeho budúcím, a dal jim rok napřed věděti, a nebo že by je převedl na jiné sbožie s jich volí, tehdy mají JMti neb jeho budúcím postúpiti města Kolína bez zmatku, a také jich mocí odtud netisknúti, leč by je splatil. A také JMti má kněz Bedřich všechny holdy jiné propustiti, kteréž k Kolínu drží. Item kněz Bedřich nemá moci na žádného svévolně sahati; ale jestliže by k komu měl kterú vinu, aby toho právem a řádem hleděl. A ciesařova Mť nemá jeho dáti žádnému mocí tisk- núti mimo tyto úmluvy; ale ktož by jej chtěl mimo ně tisknúti, má jemu JMt ja- kožto jeho pán pomocen býti a jeho brániti. Item o Libenice umluveno jest, aby je Hynek v tej mieře držal jakož nynie drží; a jakož Smiřicský k tomu sě táhne, o to máta s Hynkem před ciesařovú Mtí nebo jeho radú býti a každý z nich okázati své právo. Pak-li by nikterýž práva neměl a na ciesařovu Mt to přišlo, tehdy což z toho JMt Hynkovi učiní, z toho má JMti děkovati jakožto pánu svému. Item JMt má Zachařovi zapsati starú vinnici, dvuor pod Can- kem a Pučery ves. Pak-li by v tej mieře, než kněz Bedřich zasě přijede, co sobě jiného optal Zachař k tomu podobného, ale to aby mu bylo zapsáno. Item jest umluveno o Keřského, že kněz Bedřich slíbil jest, že Keřský má k ciesařově Mti přijeti a JMt za pána přijieti jako jiní zemané; a což by JMti škody učinil, ješto sě jeho dielu dotkne, to kněz Bedřich má navrátiti, když sě najprv zasě vrátí, a na to má jemu od tvrze odtrženo býti a ciesařova Mt má jemu svój hněv odpustiti. A všech na svědomie úmluv a věcí svrchu psaných my úmluvce nahoře jmenovaní naše pečeti vlastnie dali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán u Praze léta a dne jakož sě svrchu píše. (Orig. perg. v c. k. dvorním a stát. arch. ve Vídni [Boh. č. 1290] s osmi pečetmi z části poněkud poškozenými, jež přivěšeny jsou na proužcích pergamenových; v. Archiv Český VI, str. 437). Podle této úmluvy potom v lednu 1437 vydal císař Sigmund list s maje- státem, v němž »zapisuje knězi Bedřichovi ze Strážnice a jeho dědicuom i bu- dúcím město Kolín Nový nad Labem, Miletín a Malenovice vsi jeptišek k Bo- siciem, Solopisky ves a ve Kbele jednoho člověka jménem Vaňka, kláštera Zbra- slavského, Břežany a Libodřice vsi proboštství Vyšehradského, vsi Novou ves, Hradištko, sv. Kateřiny, Záboří, sv. Jakuba a sv. Mikuláše i s rybníkem, Nový dvuor, tvrz a ves, Ovčáry dvuor, mlýn v Hrobích, dva mlýny u samého města Nového Kolína a vésku Třiedvoří řečenú kláštera Sedleckého, Radovesice ves a v Zíbohlavích dva dvory arcibiskupstvie Pražského, Sány ves od Hradiště Mnichového, Jestřebie Lhotu ves, dvuor Ovčáry ves kláštera Strahovského, Chotúchov ves kláštera Svatoprokopského, Licko dvuor, Mastnice ves a Nebo- vidy ves kostela tudíž s úroky i se vším příslušenstvím ve 3000 kopách grošuov s výmienkou, aby lidí mimo spravedlivé poplatky neobtěžovali, a že mají ko- moře královské sumy obyčejně vydávati z toho jich držení i s výstrahou rok plný věděti napřed dáti před výplatou«. (Výpis ten bez udání dne zachoval se v regi- strech zápisů z r. 1454; v. Archiv Český I, str. 528, č. 185; Altmann č. 12187. Jiný výpis poněkud kratší zachován ve výpiscích z register královských; srovn. Čelakovského, O domácích a cizích registrech str. 134, č. 107. Dle toho list byl

Strana 157
1437. 157 zapsán v registraturní knize zvané »liber XII Sigismundi« na l. 38). — Komissi sněmovní r. 1454 předložen byl též »list krále Ladislava s pečetí menší, v němž knězi Bedřichovi ze Strážnice zapisuje 3000 zlatých uherských neb dukátuov k dřevní sumě císařem Sigmundem zapsané na Kolíně městě i což k tomu pří- sluší, jakož týž list šíře jemu a dědicuom jeho svědčí, jehož datum ve Vídni, den 18. měsíce července l. 1407.« (Výpis v registrech zápisů z r. 1451 s poznámkou »Ještě tehdáž král Ladislav nebyl v Čechách«; v. Archiv Český I, str. 528, č. 186. — Sedláček, Zbytky register str. 239, č. 52 chybné datum listu opravuje v 141517, což však jest nemožno). — Zmíněné komissi sněmovní ukázal kněz Bedřich ze Strážnice též »list s menší pečetí cís. Sigmunda, v němž témuž Bedřichovi dává své právo po smrti někdy Kunšově v Kolíně ke dvoru, k pluhu role a k domu, na krále připadlé« (v. registra zápisů v Archivu Českém II, str. 465, č. 591; Alt- mann č. 12341). Čís. 99. 1437, 18. ledna. V Praze. Císař Sigmund potvrzuje obci města Ústí nad Labem všecky výsady a darování, jež obdrželo od králů Václava II., Jana, Karla IV. a Václava IV. Sigismundus, dei gracia Romanorum imperator semper au- gustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus tenore presencium universis. Tociens regie celsitudinis sceptrum extollitur et ipsius status solidius roboratur, quociens subiectorum fidelium vota benigno respiciuntur affectu et ad ipsorum iura, libertates servandas et commoditates augendas gra- ciosus et pius principis animus invenitur. Cum enim omnis gloria seu potencia principatus in subditorum precipue consistat solidata fortunis, expediens arbitramur et congruum, ut simus subiectis nostris in iusticia faciles et ad graciam liberales. Sane quia pro- vidi consules, iurati et universitas civium in Vsk super Albea, fideles nostri dilecti, nobis humiliter supplicarunt, quatenus ipsis universa et singula eorum privilegia, iura, litteras, indulta, liber- tates, gracias, donaciones et concessiones ipsis a serenissimis Wenceslao proavo, Johanne avo, Carolo genitore et Wenceslao fratre nostris carissimis, quondam Bohemie regibus, et a nobis data et concessa ac datas et concessas approbare, ratificare, in- novare et confirmare graciosius dignaremur: nos igitur ipsorum supplicacionibus huiusmodi, utpote racionabilibus benignius incli-

Strana 158
158 1437. nati, pensatis nichilominus studiosis obsequiis per prefatos cives in Vsk predecessoribus nostris Bohemie regibus hactenus impensis et processu temporis nobis eo uberius impendendis, quo ipsi se senserint a nostra clemencia preventos muneribus graciarum, ipsis universa et singula ipsorum privilegia, litteras, iura, liber- tates, emunitates, gracias, donaciones et concessiones ipsis civi- bus et civitati in Vsk a prefatis predecessoribus nostris data et concessa ac datas et concessas, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato sanoque fidelium nostrorum accedente con- silio et de certa nostre maiestatis sciencia approbavimus, ratifi- cavimus, innovavimus et confirmavimus graciose, approbamus, ratificamus, innovamus ac virtute presencium regia auctoritate Bohemie confirmamus, decernentes et volentes expresse, predicta omnia, ac si de verbo ad verbum presentibus forent inserta, per- petuis in antea temporibus inviolabilis obtinere roboris firmitatem. Presencium sub nostre imperialis maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage anno Domini millesimo quadringente- simo tricesimo septimo, decima octava mensis ianuarii, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quinquagesimo, Romanorum vero vigesimo septimo, Bohemie decimo septimo, imperii vero quarto. [Na ohbu:] Ad mandatum domini imperatoris Petrus Kalde, prepositus Northusiensis. Orig. perg. v archivu m. Ústí (č. 10) s pečetí císařskou visící na proužku pergamenovém. — Současný výpis v registru cís. Sigmunda, které se chová v kníž. archivu Roudnickém (sign. VI Fb 19), na l. 20 s datem quindecima ianuarii. — Feistner, Gesch. d. St. Aussig str. 255, č. 21; Hieke-Horčička, Ur- kundenb. der St. Aussig str. 104, č. 225; Čelakovský, O registrech str. 124, č. 17; Altmann č. 11639. Čís. 100. 1437, 22. ledna. V Praze. Císař Sigmund potvrzuje měšťanům a obyvatelům města Vysokého Mýta výsady a práva, jež jim předkové jeho udělili a o něž ve válkách husitských přišli. Při statcích, které pokojně drží, mají býti zůstaveni. Obci náležejí vesnice Vratislav a les Rez se vším příslušenstvím; držitelé dvou domů ve Šnakově za-

Strana 159
1437. 159 vázáni jsou městu manskými povinnostmi; vesnice Vanice, Cho- těšiny a úroky z Vysoké, Sloupnice a Heřmanic patří kněžím Mýtským. Šest mil kolem města vykonávají měštané právo po- pravy, jsouce oprávněni trestati zločince, zloděje, násilníky a lu- piče na silnicích. Statky odumřelé spadají na nejbližší příbuzné dle ustanovení císaře Karla IV. Míli kolem města nemají se ve vesnicích a mlýnech slady dělati ani pivo vařiti ani jiné pivo prodávati, než toliko městské. Konečně mají se trhy výroční konati na den sv. Vavřince a zase na den sv. Filipa a Jakuba dle staro- dávného způsobu, jakož i vybírati mýto z koní, volův a z prostic soli ve prospěch obce, avšak tak, aby duchovní a šlechticové je- douce na voze do města zůstávali osvobozeni od jeho placení. Sigismundus,“ divina favente clemencia Romanorum impe- rator semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus' tenore presencium universis, quod fideles nostri dilecti cives nostre civitatis Alte Mute coram nostra celsi- tudine exponere curaverunt, qualiter ipsis et eidem civitati sua privilegia et littere regales sibi super infrascriptis eorum iuribus, graciis et libertatibus per predecessores nostros Bohemie reges date et concesse in hiis regnic Bohemie disturbiis sunt abstracta, ablata vi et perdita ipsis magnum in gravamen, nobisque humili cumd in- stancia supplicarunt, quatenus nos de nostra benignitate regia eorum indempnitati consulere ac ipsis et eorum successoribus atque civitati Alte Mute infrascriptas eorum libertates, gracias, iura et bona, que et quas prius se habuisse, et in quorum paci- fica possessione se esse asserunt, approbare, ratificare ac de novo certas gracias concedere graciosius dignaremur. Nos vero, qui super hiis per alios fide digno testimonio sumus informati, huius- modi supplicacionibus benigne inclinati, cupientes profectui eo- rundem civium et civitatis cura benigni favoris intendere, ut ipsi celsitudinie regali Bohemie eo quidem melius servire valeant, quo se benignius a regia munificencia senserint consolatos, quapropter animo deliberato sanoque principum, baronum et procerum regni et corone Bohemie, fidelium nostrorum, accedente consilio ac de certa nostra sciencia auctoritate regia Bohemie ac gracia singu- lari predictis civibus et inhabitatoribus civitatis Alte Mute ac eorum successoribus atque ipsi civitati universa et singula eorum

Strana 160
160 1437. privilegia, litteras, libertates, gracias, donaciones et concessiones ipsis a prefatis nostris predecessoribus dive memorie regibus Bo- hemie data et concessa ac datas et concessas, nec non eorum bona iura cum universis pertinenciis et omagiis ab antiquo ad eandem civitatem spectantibus, in quorum possessione sunt pacifica, ap- probavimus, ratificavimus, innovavimus et confirmavimus gra- ciose et virtute presencium approbamus, ratificamus, innovamus regia auctoritate Bohemie et benigniter confirmamus, decernentes ea et eas obtinere perpetuo inviolabilis roboris firmitatem, ac si tenores omnium et singulorum forent presentibus inserti. Insuper confirmamus eisdem' civibus et civitati Alte Mute villam Wrati- slaw nuncupatam ac silvam nomine Rez" una cum merica, nemo- ribus et silvis aliis ad eandem civitatem ab antiquo hereditarie spectantibus, nec non quod iusticiaria, vulgariter poprawa," cir- cumcirca eandem civitatem in distancia sex miliarium per eosdem cives debita animadversione in maleficos exerceatur, habeantque iidem cives plenam auctoritatem et omnimodam potestatem male- factores, fures, raptores et stratarum spoliatores puniendi, mulc- tandi secundum antiquam eorum observanciam et iura eiusdem civitatis et plectendi. Item confirmamus et de novo’ damus ac concedimus auctoritate regia predicta eisdem civibus et inhabi- tatoribus civitatis Alte Mute et eorum successoribus indulgentes graciose, quemadmodum in civitate eadem fuit observari con- suetum nundinas seu annuale forum in festo sancti Laurencii, quod ex nunc imperpetuum bis in quolibet anno, videlicet in festo sancti Laurencii martyris et per tres dies proxime sequentes, ac in festo sanctorum Philippi et Jacobi apostolorum et per tres dies similiter proxime et immediate sequentes in civitate predicta Altemutensi nundine et fora annualia observari et celebrari va- leant atque possint, quodque dicte nundine sive fora annualia ac universi et singuli mercatores et singule alie persone ipsas visi- tantes, ibidem morantes et abinde recedentes cum mercibus, bonis et rebus suis, omnibus iuribus, libertatibus, graciis, emunitatibus, conductu, pace atque tuicione utantur et gaudeant, quibus nun- dine et annualia fora aliarum regni nostri Bohemie civitatum dicte civitati Alte Mute vicinarum nec non homines ad eas ac- cedentes, ibidem morantes et vice versa abinde recedentes cum eorum bonis et rebus utuntur et gaudent quomodolibet, consue-

Strana 161
1437. 161 tudine vel de iure. Volumus tamen et expresse decernimus, ut per hoc indultum nostrum ceteris civitatibus et oppidis dicte ci- vitati Alte Mute in distancia quatuor miliarium vicinis in eorum nundinis nullum preiudicium generetur, nec in aliquo derogetur. Ceterum cum in eadem civitate Alte Mute, prout ab eisdem ci- vibus informacionem accepimus, ab antiquo theolonium" dari et recipi sit consuetum iuxta iura civitatis eiusdem hactenus obser- vata, videlicet quod ab equis posterioribus in quolibet curru one- rato ipsam civitatem intrante unum grossum Bohemicalem et de equis aliis anterioribus in huiusmodi curru trahentibus denarium unum; item quod mangones ac mercatores a quolibet equo, quem ipsi per eandem civitatem ducunt, in quo nullus sedet ipsum equitando, teneantur dare ibidem pro theloneo denarium unum; nos vero pro conservacione ipsius civitatis thelonium huiusmodi, prout antiquitus hucusque tentum est, iam dictis civibus graciose confirmavimus et confirmamus per presentes, per eosdem cives in amminiculum eiusdem civitatis exigendum, levandum et reci- piendum et ab omnibus dandum, exceptis curribus et bigis sacer- dotum, nobilium, militum et clientum. Intelligi eciam debet huius- modi theolonium iuxta antiquam iuris observanciam ibidem reci- piendum a curriferis equis cum curribus ab hac civitate trans- euntibus in distanciam unius miliaris et ad eandem revertentibus. Item a bobus simili modo thelonium unius denarii ibidem reci- piatur. Item a quolibet vase salis, quod vulgariter prosticze di- citur, duos denarios pro theoloneo eciam ibidem in civitate per- cipiant iidem cives et recipiant a quolibet emptore seu venditore. Insuper supradictis civitati Alte Mute eiusque civibus et inhabi- tatoribus ac heredibus et successoribus eorundem confirmamus, de novo graciam facimus, damus et concedimus predicta regia m auctoritate Bohemie per presentes, quod bonorum devoluciones" per mortem ad decedencium heredes seu proximiores consangui- neos ibidem deveniant et devolvantur," prout hoc in privilegio dive memorie serenissimi principis, domini Karoli, Romanorum imperatoris et Bohemie regis, genitoris nostri carissimi, ipsis ci- vibus concesso clarius dinoscitur contineri. Preterea eisdem° ci- vibus predicte Alte Mute civitatis approbamus et graciose conce- dimus libertatem, quod nemo in villis et molendinis braseatoria neque braxatoria circumcirca eandem civitatem infra distanciam

Strana 162
162 1437. unius miliaris facere, extruere aut aliquam cerevisiam propinare debeat sive possit aut braxare ad vendendum, nisi sit cerevisia civitatis predicte. Item confirmamus et approbamus eisdem civi- bus Alte Mute duas curias in" Snakoffie, que ab antiquo sunt in omagio seu feudo eiusdem" civitatis, ita quod inhabitantes eas- dem curias tenentur dicte civitati servire de eisdem, sicuti iuris est et moris ab antiquo. Item confirmamus et approbamus eccle- siasticis et spiritualibus personis predicte civitatis omnia bona sua ipsis legittime donata, villam scilicet Wanicze, Chotiessini, item census, quos quondam Nicolaus dictus Pysk' donando assi- gnavit in Wisoka, item in Slupnicze IX sexagenas grossorum Pragensium, item in Herzmaniczich tres sexagenas grossorum per easdem ecclesiasticas personas, in quantum eadem bona rite ha- buerunt, exnunc in antea perpetue' tenenda, habenda et utifruenda pacifice et quiete. Inhibemus igitur' universis et singulis nostris et regni Bohemie officialibus et subditis et fidelibus presentibus et futuris, ne ipsi predictos cives et inhabitatores predicte civi- tatis Alte Mute in pretactis graciis, iuribus et libertatibus ipsis per nos datis, concessis et confirmatis impedire, turbare aut in- quietare presumant, prout nostram et regni nostri Bohemie in- dignacionem gravissimam voluerint arcius evitare. Presencium sub nostre imperialis maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage anno“ Domini MCCCCXXXVII, die XXII mensis ianuarii, regnorum nostrorum anno Hungarie L, Romanorum XXVII, Bohemie XVII, imperii vero IV. Opis XV. stol. zapsán v deskách dvorských č. 52 (kvatern relací listův krá- lovských od r. 1341) na l. 5 (B). Současný výpis obsažen jest v registru cís. Sig- munda, chovaném v kníž. archivu Roudnickém pod zn. VI. Fb 19, na l. 29—31 (R). Jiný opis z XV. stol. (C) jest v rukopise knihovny Gerstorfské v Budišině č. 32 na l. 107—108 (s poznámkou, že jest vypsán »e libro secundo privilegiorum, statutorum et decretorum Veteris urbis Pragensis p. 190«). — V opisech těch jsou následující odchylky: a) Sigismundus etc. R. — b) Not. fac. etc. R. — c) nostri přidává zde C. — d) cum schází v C. — e) celsitudine R. — f) eiusdem R. — a) Bež C. — h) vulg. poprawa schází v C. — i) plectandi R. — j) denuo C. — k) theloneum B, C. — l) et schází v R. — m) nápadové po straně poznamenáno v C. — ") consanguineos — devolvantur schází v B i R. — o) ipsis C. — ») in schází v R. — q) ipsius C. — r) Pisk C. — s) perpetuo C. — t) ostatek až do litterarum vynechán v C. — u) Presencium etc. maiestatis. Datum Prage anno etc. XXXVII R. — v) ostatek schází v RiC. — 1) Míní se tu list cís. Karla IV. d. v Praze 19. září 1372; Privilegia II, č. 489. — Šembera, Vysoké Mýto, str. 135,

Strana 163
1437. 163 (dle B); Čelakovský, O registrech str. 125, č. 25 (reg.); Altmann č. 11641. — Ve výpovědi krále Vladislava ve při měst s pány a rytířstvem dané v Praze 22. března 1502 připomíná se tento majestát slovy: »Mejtští ukázali přepis listu ciesaře Sigmunda, kterýmž tu milost dává a činí, že žádný ve vsech, v mlýnech sla- dovnu ani pivovaruov okolo téhož města vzdélí jedné míle nemá stavěti ani bude moci a nebo jiného piva šenkovati aneb k prodaji vařiti, leč by bylo pivo města jejich. A to pověděli na své přísahy, že takový list mají a jej okázati chtí«. Palacký v Archivu Českém VI, str. 254. — O statcích a dvorech městu Vysokému Mýtu v XV. století náležejících srov. Jireček, Král. věnné m. Vy- soké Mýto str. 31 a 36. Čís. 101. 1437, 25. ledna. V Praze. Císař Sigmund potvrzuje a rozmnožuje měštanům a obyva- telům města Chebu jejich svobody a práva z vděčnosti za věr- nost ve válkách husitských prokázanou. Každý měštan má právo činiti pořízení o svém majetku po čas života i na smrtelné po- steli. Nálezy rady městské nesmí nikdo pohaněti. Kdo by jimi cítil se stížena, má utéci se k císaři Římskému a králi Českému. Z krajiny Chebské nemají obyvatelé býti poháněni k soudům za hranice, ani k říšskému dvorskému ani kterému zemskému soudu, nýbrž jsou povinni odpovídati toliko před soudem vrchnosti nebo pflegara Chebského. Kupci Chebští mají i nadále užívati týchž práv jako měšťané Pražští, jmenovitě mají osvobozeni zůstávati od dávání cel a mýt v koruně České, v říši i v Uhrách. Konečně kdokoli veze po řece cín, má jej ve městě dáti známkovati. Wir Sigmund," von gotes gnaden Romischer keiser zu allen ziten merer des reichs und zu Hungern, zu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig, bekennen" und tun kunt offembar mit disem brief allen den, die in sehen oder horen lesen. Wiewol wir vor- mals, do wir in kuniglicher wirdikeit waren, unsern lieben getruen dem rate und burgern gemeinlich und der stat zu Eger alle ire und derselben stat brief, gnad, freheit, privilegie, recht, alde gut gewonheit und herkomen gnediclich bestetigt und confir- mieret, und desglich dornach, als wir unser keiserlich cron und wirdikeit empfiengen, in ouch die alle von sundern gnaden be- festent und vernewet haben, als dann unsere kunigliche und kei-

Strana 164
164 1437. serliche maiestatbrief daruber gegeben das clerlicher ußwisen, yedoch so haben sy zu uns gesant ir erbere botschaft und demu- ticlich bitten lassen, das wir in ettliche artikel und stucke irer alten loblichen gewonheit und herkomen derworten, daz yn dest mynner dorein gesprochen oder getragen werde in kunftigen zeiten, zu cleren und zu bestetigen gnediclich geruchten. Nu haben wir angesehen und eigentlich betrachtet, was wir den egenanten von Eger tun und beweisen, daz das dem heiligen Romischen rich und ouch der cron zu Behem zu nucz und fromen geschicht, nachdem und sy an solichen ortern ligen und teglich so manigfalticlich angefochten werden, das wir in billich zu statten komen in allen billichen beten und sunderlich, das sy sich in disen kriegen und zwileufen des kunigrichs zu Behem so trefflich angriffen und leib und gut so costbarlich dargelegt haben, bey uns und unserm teil, das uns das gen in nit zu vergessen, sunder alczeit gnediclich zu gedencken ist. Und wiewol die egenanten burger und stat zu Eger von unsern vorfaren Romischen keisern und kunigen, ouch ku- nigen zu Behem, mit manigen gnaden und freiheiten manigfel- ticlich gecziret sind, yedoch so haben wir in solich ir gnad von sunderlichen gnaden und durch irer steten trew und dinste willen, damit sy sich gen uns und unsern vorfaren alczit unverruckt gehalden haben, gnediclich meren wollen. Und dorumb mit wol- bedachtem mute, gutem rate unserr und des richs und ouch der cron zu Behem fursten, herren und anderr getruen und mit rechter wissen, so haben wir dem rate und burgern gemeinlich der stat zu Eger dise besunder gnad getan und tun in die ouch in kraft disz briefs und Romischer keiserlicher und Behemischer kuniglicher mechte wegen, also, welicher burger zu Eger und inwoner daselbs ein lecztes gescheft und ordnung machet und tut mit vernumfte und redlichkeit, es sey an seinem leben oder an seinem todbette, als sy dann das mit loblicher gewonheit von aldersher bracht haben, solichs geschefte sol ymwendig und ußwendig der stat und an allen enden unverruckt und stete gehalden werden und sol in ouch nyemand dorein sprechen, in welichem stat oder wesen der were, in dhein weisz. Ouch seczen wir von der egenanten keiser- licher und kuniglicher machte, was ein rat zu Eger und die schopfen uf ir eide und gewissen zu recht erkennen und spre- chen, das das nicht gestrafet noch geendert, sunder gehalden und

Strana 165
1437. 165 an alle eintrege volfuret werden sol. Bedeucht aber yemand, das er durch ir rechtsprechen besweret wurde, so sol die leutrung nyndert anderswo geschehen, dann vor uns und unsern nachkomen Romischen keisern und kunigen oder kunigen zu Behem, an we- lichs ende iegliche sach hingehôrt, und nyndert anderswo; und sy sollen ouch darüber von fürsten, herren, ritterschaft, steten und sunst allermeniclich darumb ynnerhalb gericht und usser- halb gericht unangelanget beleiben. Ouch als unser burger und kouflut von Eger von gnaden unsers lieben herren und vaters keiser Karls seligen burgerrecht zu Prag haben, in allen sachen zu koufen und zu verkoufen, und aller derselben burger zu Prag gnad und freiheiten zu gebrauchen, als dann seine maiestatbrieve doruber gegeben clerlicher ußweisen, und sunderlich, das dieselben von Eger zu Prag und uberal durch das kunigreich zu Behem und seine herrschaft und undertan zolfrey und mautfrei sein, als dann in solichen brieven clerlich begriffen ist, soliche freyheit vernewen und bestetigen wir in in craft dicz brieves und wollen und gebieten, das sy die von Prag und alle der cron zu Behem undertan dabey beleiben und der gerulich gebrouchen lassen sollen. Desgeleichen bestetigen wir ouch den egenanten von Eger als ein kunig von Hungern alle brief, die sy von unsern vor- faren, kunigen zu Vngern und sunderlich von unserm lieben sweher kunig Ludwigen und von uns haben uber freiheit aller geleit, maut und dreissigts und anderr gnad, und wollen, das sy der an alle irrung gebrouchen sollen. Sunderlich ouch so seczen, wollen und verbieten wir, das nyemand, wer der sey, die burger und stat und die iren, ir lewt und guter zu der stat und land zu Eger gehorend, gemeinlich oder sunderlich, frawen oder man, fur unser und des reichs hofgericht noch fur dheinerley andere hofgericht, landgericht oder gericht, es sey zu Nuremberg oder anderßwo, nach sust zu tagen, kempflich oder in ander weiß laden oder furfordern oder uber sy urteil sprechen solle noch moge, sunder wer zu in zu sprechen hat, der sol sich vor irer herschaft oder irem pfleger an gleich und an recht genugen lassen; und was ladung dawider giengen oder urteil gesprochen wurden, die sollen alle ab und vernicht sein, und wir toten und uncreftigen die ouch in kraft dicz brieves und keiserlicher und kuniglicher macht. Ouch als die egenanten von Eger von unsern

Strana 166
166 1437. vorfaren am reich begnadt sein, das sy alles das czin, das man durch ir stat furet, floczen und mit der statmarck czaichen sollen und mogen, als sy von alter gewonheit her getan haben, also seczen wir noch vesticlich in kraft dicz brieves, das das also ge- halden werde, und wer dawider sein wollt und anderßwo wider solich gnad zin floczen würde, den sol unser richter zu Eger mit hilf der stat dorumb pussen, als billich ist, und wir wollen das ouch also in kunftigen zeiten gehalden werden. Und uber dicz alles, was die egenanten von Eger brieve, gnad, freiheit, recht, privilegii, gute gewonheit und alt herkomen von dem heiligen reich herbracht heten, waruber das were, dieselben alle und igliche be- stetigen und vernewen wir in in kraft dicz brieves und keiser- licher und kuniglicher macht und seczen und wollen, das sy der zu ewigen zeiten gebrauchen sollen von allermeniclich ungehin- dert, gleycherweiß als sy alle von wort zu wort in disem unserm brief geschriben weren. Und dorumb gebieten wir allen des hei- ligen reichs und unserr kunigrich undertanen und getruen, in welichem wesen die sind, ernstlich und vesticlich mit disem brieve, das sy die egenanten von Eger und ir nachkomen gemeinlich und sunderlich on solichen unsern gnaden nicht hindern und irren, sunder sy dabey hanthaben, schuczen und schirmen, als lieb einem iglichen sey unser und des reichs swere ungnad zu vermeyden bey verliesung hundert marck lotiges goldes, die ein iglicher, der dawider tete, als oft das geschicht, verfallen sein sol, halb in unser‘ und unserr nachkomen camer und halb den egenanten von Eger unleßlich zu beczalen. Signum serenissimi principis et do- mini, domini Sigismundi, Romanorum imperatoris invictissimi ac Hun-(Monogramm)garie, Bohemie etc. regis gloriosissimi. Mit urkund diß briefs versigelt mit unser keiserlichen gulden bullen. Geben zu Prage nach Crists gepurd vierczehenhundert iar und dornach im sibenunddrissigistem iare an sand Pauls tag conver- sionis, unserr reiche des Hungrischen etc. in funfezigisten, des Romischen im sibenundezweinczigisten, des Behemischen im siben- czehenden und des keisertumbs im vierden iaren. [Na ohbu:] Ad mandatum domini imperatoris Caspar Sligk, miles, cancellarius. [Na rubu:] Rta ta

Strana 167
1437. 167 Orig. perg. v archivu m. Chebu č. 462 se zlatou bullou císaře Sigmunda (jejíž popis jest výše při č. 64). Na rubu rukou XV. stol. poznamenáno: »Kaiser Sigmund umb leczte geschaft, umb rechtsprechen, umb freiheit und burgerrecht zu Prag, auf kain ander gericht zu laden, umb czyn smelczen, czolfreyung und bestetigung etc.« — Současný výpis zapsán v registru cís. Sigmunda, chovaném v kníž. archivu Roudnickém pod zn. VI Fb 19, na l. 20—23 (R). — a) Wir Sig- mund etc. R. — b) bekennen etc. R. — c) in unser etc. Datum Prage in die con- versacionisſ!] s. Pauli anno etc. XXXVII. Signum gloriosissimi principis etc. R. Srov. Čelakovský, O domácích a cizích registrech str. 124, č. 19; Gradl, Die Pri- vilegien der St. Eger, str. 25; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 16, č. 462; Altmann č. 11642. Čís. 102. 1437, 25. ledna. V Praze. Císař Sigmund povyšuje město Hradiště nebo Tábor na město královské a uděluje mu táž práva, jakých požívá Staré město Pražské. Ve věcech soudních podřízeni jsou obyvatelé města toliko králi, k němuž jde odvolání z nálezů soudu městského a k němuž mohou se utíkati také o naučení. Nad lidmi při skutku dopade- nými mají právo popravy; knihy jejich městské, které sobě ve vál- kách husitských založili, mají proti každému plnou moc; jenom v zemských věcech mají se souditi zemským právem. Do šesti let mohou voliti sobě sami konšely, potom budou je dosazovati úřed- níci královští; při tom podkomořímu nejsou ničím povinni a jenom na znamení poddanství budou do komory královské odváděti roční úrok 10 kop grošů Pražských. Konečně přenášejí se trhy, kterých někdy měštané v Ústí Sezimově nad Lužnicí požívali, na Tábor, a městu tomu uděluje se znak městský. Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice šťastně. Amen. K věčné věcí dole“ psaných paměti. My Sigmund, z božie milosti Římský ciesař vždy rozmnožitel říše a Uherský, Český, Dalmacký, Char- vatský etc. král, známo činíme tiemto listem všem vuobec i kaž- dému zvláště, ktož jej uzřie a čísti nebo-lib čtúce slyšeti budú. Čest velebnosti královské a sláva u výsosti nad jiné posazená tiem většími chválami hodně sě vyhlašuje, čímž hojnějšími svých milostí dary na poddané své z přirozené dobroty sě ohlédá, a ne- tolikoť dobrotivost a moc královského dóstojenstvie v tom sě

Strana 168
168 1437. okazuje, když práva starodávnie na poddaných vysazená sě ob- novují nebo tvrdie, ale mnohem viece, když nové milosti a dary jim sě vysazují, skrze něžto mnohá polepšenie pocházějí podda- ným den ot dne. I patřiece na tu příchylnost opatrných purg- mistra, konšeluov a obce města v nově udělaného a osazeného, jménem Hradiště nebo Thábora,“ a na tu dobrú vóli,e kterúžto k našie velebnosti jakžto králi Českému a pánu svému přiroze- nému a dědičnému mají a okazují, i v budúcích časiech nám a budúcím našim králóm Českým vedle slibuov svých jakžto naši a královstvie Českého věrní poddaní okazovati dlužni súl a chtie, a zvláště pozorujíce toho, že čímž je dary a milostmi hojnějšími viec předcházieme, tiem jich k téhož královstvie našeho službám poddání jako k někakým dlužebným zavázáním popúzieme: protož s dobrým rozmyslem a raddú naší to město Hradiště nebo Thábor svrchu psané a všecky bydlitele jeho i jich náměstsky“ a budúcie tiemto listem mocí naší královskú v Čechách jménem naším i na- šich budúcích králuovi Českých v město a lidi královské vysa- zujem a k jiným městóm královským v Čechách věčně připisu- jem i mocí lista tohoto přičítáme vysazujíce také témuž městu a bydlitelóm jeho i z milosti našie dávajíce všecka a plná i celá práva ta, jichžto Staré město Praské požívalo jest z staradávna i časy nynějšie požívá, aby sě tiemk zpravovali a jich ve všech přech mezi nimi, očkoli a pročkoli neb kterakžkoli vzniklých, v sú- diech, spravedlnostech i v každých skutciech, obyčejích a běziech svých věčně požívali tak mocně a plně, jako by táž práva tuto se všemi články svými, rozdiely, kapitolami i výnosy kus od kusu všechna skrze byla vložena a vepsána. A jestliže by mezi nimi nebo konšely a súdcěmi téhož města nynějšími nebo-li potom budúcími která snad pochybnost a neznámost pří i věcí kterýchž- koli sě přihodila, jichžto by sami vedle práv svrchu dotčených a námi tomu městu lista tohoto mocí daných a vysazených po- děliti a rozsúditi snad nemohli, a nebo sě kto snad jich nálezem zdál obtiežen, tehdy o doplněnie jich nálezuov a o ortel jinam sě nemají ani z nich ižádný má otvolati a k orteli skládati, než-li k nám a k našim budúcím králóm Českým, nebo-li k těm, jenž by jim námi a našimi budúcími králi Českými na to byli vydáni. Toto zvláštně z milosti našie jim mocí naší svrchu dotčenú dá- vajíce, když by koli kterého člověka kteréhožkoli stavu, řádu nebo

Strana 169
1437. 169 věku při zlém skutku popadli aneb popadeného a sobě dodaného měli, aby mohli i vuoli a moc měli nad takovým neb nad tako- vými pomstiti i milost učiniti, jakž by sě jim líbilo nebo zdálo; však to našim ani našich budúcíchm králuov Českých právóm k" pohoršenie ani úrazu nemá býti. Item těch knih, kteréž jsú sobě v těch měrách za městské knichy k obecnému toho města požívání udělali, jim také túž jako svrchu mocí naší potvrzujem, chtiece a tak usuzujíce: což by koli ve přech, súdiech, skutciech, běziech, trziech i prodajích nebo v přisvědčování téhož města a měšťan i bydliteluov jeho knihami již pověděnými bylo" vedle práva a řádu svrchu dotčeného a v Starém městě Praském" z stara- dávna držalého a požívalého" zasvědčeno, kúpeno, otevzdáno, utvr- zeno a zapsáno, aby to plnú moc a pevnost mělo“ proti každému ve všech věcech, což by toho sě města a jeho bydliteluov dotý- kalo i cělé a nezrušitedlné právo; než což by zemských běhuov dotklo sě, to chcem, aby súzeno bylo a opatrováno i tvrzeno prá- vem a řádem tiem zemským, jehožto z staradávna ote všech pá- nuov a zeman“ v Čechách bylo, jest i bude obecně požíváno. Item trhóv těch a jarmarků, v kterýchž nynie při vydání tohoto lista jsú zastiženi, na ty dni" a časy, jakož jmievati je od některé chvíle obykli sú, kterýchž také i měšťané někdy v Ústí Sazamině poží- vali, jim mocí prve pravenú vysazujem, obnovujem, potvrzujem i dáváme, aby trhy každý týden dvakrát a jarmark každý rok dva- krát vedle obyčeje a času již dotčeného jmievali a toho s plnými svobodami, právy, řády a obyčeji oni i ti, ktož k nim na ty trhy a jarmarky nebo ot nich s trhuov a jarmarkuov jezditi budú, požívali, jakož jiná města královská v Čechách požívají a zvláště v Ústí požívali sú, toliko bez pohoršenie práva, trhuov a jar- marků jiných měst i úrazu všelikého. Nad to také tuto svobodu jim dali sme a dáváme, že my ani naši budúcí králové Čeští ani naši úředníci konšeluov v tom městě v tej mieře saditi nemáme ani mají; ale oni sami sobě saďte, kohož sě jim zdá nebo-li bude zdáti, a to“ za šest let od dánie lista tohoto pořád čtúce; než ti, kteříž byli by sázeni k konšelství, mají a dlužni budú při každém sázení sliby své nám nebo budúcím našim králóm Českým obno- vovati vedlé obyčeje jiných měst a řádu; pak po šesti letech námi neb našimi budúcími nebo-li úředníky našimi konšelé tudiež jakož i v jiných městech královských sázeni budú a býti mají. Ale

Strana 170
170 1437. z těch práv podkomořieho, kteráž při sázení konšeluov po městech obyčej bráti má, my toto město vynímáme a prázdny je činíme, aby žádnému podkomořiemu nebylo nic dáváno. Toto přidávajíce a na to město i jeho bydlitele a měšťany usazujíce, že nám a našim budúcím králóm Českým oni i jich náměstkové a budúcí mají a dlužni jsú i budú desět kop grošóv Pražských střiebrných a dobrých a nic viec úroka dávati každý rok a platiti rozdielně, to jest na svatého Jiří po dání tohoto listu najprv příštieho po- čnúce pět kop a na svatého Havla potom budúcieho tolikéž, a tak i jiná léta věčně na znamenie poddánie a člověčenstvie, jimižto nám i budúcím našim králóm Českým vedle vysazenie a slibuov jich jsú i mají býti porobeni a poddáni. A nade všecko aby zvláštnie přiezni ciesařské budúcně pamět jim zuostala a z tak velikých milostí daru oni, dědicové, náměstkové a budúcí jich uměli sě s vděčností radovati i věrnějším a nepohnutedlnějším poddáním k našie a budúcích našich králuov Českých cti tiem stálejé a pevnějéca úmysly své řiediti, čímž většími milostmi shle- dají sěbb od královské štědrosti darováni, často psanému městu, Hradiště nebo Thábor řečenému, měšťanóm i bydlitelóm jeho ny- nějším i budúcím znamenie a pečeť i tej pečeti nápis, kteréžto časy věčné k rozličným svým potřěbám, jakožtoc k listóm, slibóm, tvrdostem i všelikým jich běhuov řádóm vedle obyčeje jiných měst mají požívati, dali sme a mocí lista tohoto dáváme. Na kte- réžto pečeti jest štít s polem zlatým a v tom poli dvě věži bielé,dd jedna s jednoho a druhá s druhého krajece štíta, mezi kterýmažto věžoma jest brána s visutú mřieží od vrchu té brány až do pro- středka, nad kterúžto rinkmur ot jedné až k druhé věži ztahuje sě po prostředku; a nad věžimiťť již pověděnými a jest orel črný o dvú hlavú a diademami vuokol hlav obklíčený, jenž obě věži svými křídlami jest osáhl, a na prsech téhož orla štítek zvláštní kterýžto štrychy bielé a modré a na nich lva črveného od vrchu téhožhh štítka až doluov v sobě zavřel jest a osáhl, kteréhoži předsi naši kniežata Lucemburská požívali súji i my požíváme, jakož v tomto listu táž pečeť řemeslem maléřským jasnějékk a lépe vy- malována jest a“ vypsána. Protož těch všech věcí, práv, řáduov a obyčejivmm tiemto listem z milosti našie zvláštnie městu nahoře jmenovanému i měšťanóm a bydlitelóm jeho nynějším i budúcím daných a k věčné paměti zapsaných mocí královskú v Čechách

Strana 171
1437. 171 jménem naším i našich budúcích králóvan Českých potvrzujem a ovšem pevny i nezrušitedlny činíme, chtiece i tak přikazujíce, aby žádný těchto našich milostí, daruov, výsad i potvrzenie ne- rušil ani rušiti směl anebo sě jim kterú všetečnú smělostí proti- viti, jakož pokuty neslevitedlné a našeho i budúcích našich krá- luov Českých jistého a velikého rozhněvánie chtie ujíti. Na po- tvrzenie toho naši zlatú bullu podobenstvím našie velebnosti vy- tištěnú kázali sme° přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán u Praze léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého sed- mého, v pátek den obrácenie svatého Pavla na vieru, let králov- ství našich Uherského etc. v padesátém, Římského v sedmimezi- dcietmém, Českého v sedminadctém a ciesařstvie v čtvrtém létě. [Na ohbu:] Ad mandatum domini imperatoris Johannes Tussek. Orig. pergamenový v archivu m. Tábora č. 2. se zlatou bullou zavěšenou na hedvábné šňůře růžově červené (touž jako při č. 64). Uprostřed majestátu jest vymalován dosti neuměle nově udělený znak městský. — V témže archivu chová se ještě druhý originál pergamenový téhož majestátu označený No 1, k němuž byla přivěšena na hedvábné šňůře běločervené velká pečet císařská ze žlutého obyčejného vosku. Pečeť ta krásně zachovaná nyní při majestátu volně leží. Vyobrazení podává Posse, Die Siegel der deutschen Kaiser und Könige II, tab. 17, č. 1, 2. — Na rubu tohoto ani předešlého majestátu není znaménka registraturního. V tomto druhém exempláři majestátu jsou tyto varianty: a) v dole. — b) nebo. — c) duostojenstvie. — d) Thábor. — e) vuoli. — f) jsú. — g) jě (gie). — h) náměstky. — i) králóv. — j) Pražské. — k) těmi. — 1) sě. — m) budúciech. — n) k žádnému. — o) což koli. — p) bylo by. — ) Praž- ském. — r) požívaného. — s) jmělo. — t) celé (czelee). — u) zěman. — v) dny. — x) toť. — v) ot. — z) prázny (psáno prázni). — aa) pevnějie (pewniegie). — bb) se. — cc) jakžto. — dd) bielej (bieley). — ee) krajě (kragie). — fť) věžemi. gg) pravenými. — hh) toho. — ii) kteréhož jsú. — ji) sú zde schází. — kk) jasnějie (iasniegie). — ll) i. — mm) obyčejiev. — nn) králuov. — 00) toho náš ciesařský majestát kázali sme. — Znění majestátu č. 2 (ze zlatou bullou) otisknul Martin Kolář v roční zprávě reálného gymnasia v Táboře za r. 1867, str. 2, č. I. — Majestáty tyto byly vydány po úmluvách, které před tím císař s obcí Tábor- skou byl uzavřel. První úmluva stala se na Třeboni 16. října (v den sv. Havla) 1436 mezi Oldřichem z Rožmberka a Přibíkem z Klenové jménem cí- saře a mezi knězem Bedřichem ze Strážnice a opatrnými purkmistrem, kon- šely i se vší obcí hory Tábor. (Orig. v kníž. archivu Třeboňském; otiskl Pa- lacký v Archivu Českém III, str. 450, č. 23). V úmluvě té na prvním místě se stanovilo »aby kněz Bedřich od zákona božieho mocí nebyl tištěn i s tú obcí svrchu psanú [hory Tábor]; a jestliže by sě komu zdálo, že by co i s tú obcí proti písmu neb zákonu božiemu držel, a písmem svatým ukázáno bylo, to mají

Strana 172
172 1437. opraviti.« Úmluva dodána byla Sigmundovi 21. října 1436, jak vysvitá z jeho psaní k Oldřichovi z Rožmberka d. 22. října, v němž praví: » . . . Přibík Kle- novský včera přijel s těmi úmluvami, které ste sepsali. A poněvadž kus první, ježto sě duchovenstvie dotýče, něco hluboký a upřímo jest proti kompaktatóm, kteréž legáti s tiem královstvím udělali, i také proti té výpovědi, kterúž jest Engliš podle jich svolenie učinil, protož sme to podali na mistry a kněží, aby neřekli, že my z své hlavy jednáme, a ty věci dávno zřiezené zasě na hádání podáváme; a dnes jich odpověď a radu jmieti budem a pak dále k světským věcem sahati a tobě po tvém služebníku všechny věci vzkázati chcme«. (Palacký v Archivu Českém I, str. 44, č. 54). Pak byla učiněna v Praze 18. listopadu 1436 tato druhá úmluva, do níž některé části úmluvy předešlé přepsány doslovně (části ty zde otiskujeme drobnějším písmem): Léta od narozenie božieho tisícieho čtyřstého třidcátého šestého v ne- děli před svatú Elžběthú u Praze stala sě jest úmluva velebným kniežetem pa- nem Oldřichem hrabí Cilským a urozenými pány, panem Oldřichem z Rosem- berka, panem Alšem z Šternberka, panem Hincem z Pirgšteina, hofmistrem, panem Kašparem, kancléřem, panem Haškem z Valdšteina, panem Arnoštem z Vlašimě, panem Přibíkem z Klenového a Janem z Kunvaldu, podkomořím, mezi najnepřemoženějším kniežetem a pánem, panem Sigmundem, z božie milosti Římským ciesařem vždy rozmnožitelem říše a Uherským, Českým etc. králem s jedné, a pocti- vými knězem Bedřichem z Strážnice, knězem Mikulášem z Pelhřimova řečeným Biskup, knězem Václavem Korandú s jinými kněžími jich strany a opatrnými purgmistrem, konšely i vší obcí hory Tábor i jich sě přidržícími z strany druhé. Najprve že kněz Bedřich s jinými kněžími jeho sě přidržícími i s tú obcí Hra- dištskú od zákona božieho a od řáduov, kterýchž jsú do času tohoto při služ- bách božích požívali, mocí tištěni býti nemají, než ubermanuov čtyř s obú stranú vyvolených což vyrčeno bude vedle súdce ve Chbě zjednaného státi obojí mají během a řádem tiem jakož listové obapolní o svolení ubrmanuov ukazují. To také jest vymluveno, aby měli řádné pokojné a bezpečné slyšenie, a což bude vyrčeno těmi ubrmany vedle súdce jmenovaného, aby mimo to JMt a jeho budúcí nedali jich tisknúti. Item kněz Bedřich a jiní kněžie i obec Táborská mají ciesařově Mti jakožto pánu svému přirozenému a milostivému i jeho bu- dúcím králóm Českým slíbiti jménem svým i jiných své strany dobrú věrú beze lsti kněžie věrnost pravú a obec svrchupsaná poslušenstvie pravé a věr- nost, jakož každý dobrý křesťan pánu svému učiniti jmá, JMt obojí ze všeho škodného vystřiehati, to odvoditi i stavovati a jeho poctivého pomáhati, což budú moci a uměti najdál. Také obojí na žádného svévolně a mocí sahati ne- mají, ale každého hleděti řádem a právem. Item ciesařova Mt má to město Thá- bor ot dědicuov vysvoboditi s městem Ústím i s těmi dědinami i s tiem příslušenstvím, což k tomu městu příslušie a tomu městu, jenž slove Thábor, to město Ústie i s tiem příslušenstvím přidati, kteréž k Ústí příslušalo jest od staradávna spra- vedlivě. Item aby konšelé tomu městu nebyli sázeni od ciesařovy Mti ani od jeho úředníkóv, ale aby sami sobě sadili, a to za šest let; než tak, aby ti konšelé JMti, když sázeni budú, slib obnovovali. A po šesti letech aby ciesařova Mt neb jeho budúcí králové Čeští nebo-li jich úředníci sadili konšely; ale práv těch, jakož obyčej

Strana 173
1437. 173 mají podkomořie bráti při sázení konšelóv, aby nebrali. Item aby na vojny na ižádné nebyli tiščěni od ciesařovy Mti ani od jeho budúcích; ale jestliže by zemi toho potřebie bylo, a jiná města táhla, tehdy aby JMti a jeho budúcím také pomohli podle mo- ženie svého. A znamenitě toto vymluveno jest, aby za dvě létě žádných vojen nečinili, leč by proti cizozemcóm a nebo všie zemi potřebie bylo. A jestliže by Šárovci, Kolda, Roháč, Hradečští etc. nechtěli rovného přijieti od ciesařovy Mti a svú vuoli mieti chtěli a JMt k nim sáhl, kněz Bedřich i s tú obcí Táborskú nemají povinovati býti JMti proti nim pomoci, dokudž by ta válka mezi ciesařovú Mtí a mezi nimi stála. Item vězni všichni v Čechách, v Moravě i v Rakúsiech s obú stranú aby propuštěni byli a základové všichni za vězně propadení, kteříž by do tej doby dáni nebyli a plněni v Čechách, v Moravě i v Rakúsiech, ti aby minuli a propuštěni byli bez zmatku. Item JMt aby tomu městu Thábor práva řádná a slušná dal, jako jiným městóm královským v Čechách, a v těch práviech aby bylo dotčeno, když by koli kterého člověka popadli při kterémkoli zlém skutku, aby měli vuoli nad takovým pomstiti aneb milost učiniti, jakž sě jim líbiti bude; a pečeti té, kterúž sobě voliti budú, aby jim potvrditi ráčil; kniehy městské také což sě běhuov toho města dotýče, aby jim potvrzeny byly; než což by zemských sě běhóv dotklo, ty aby byly opraveny řádem zemským a staré kniehy aby jim byly vráceny, bude-li kterým během beze lsti to jmieno býti. Item aby z téhož města ciesařově Mti i jeho budúcím králóm Českým pět kop na sv. Jiřie a pět na svatý Havel úroka dáváno bylo, na svatého Jiřie najprv příštieho počnúce. A to JMt muož v svuoj majestát vsaditi, kterýmž jim svobody dá. Item trhové a jarmarci, v kterýchž jsú v těchto mierách zastiženi a kterýchž jsú v Ústí požívali, při těch aby zuostaveni byli. Item Lúněvské sbožie s tiem se vším právem, jakož jest probošt toho kláštera držal má k tomuto městu v puol třetím tisíci zapsáno býti. A když by JMt neb jeho budúcí králové Čeští neb ti, jimž by příslušalo, chtěli to sbožie vyplatiti, tehdy jim rok nápřěd věděti mají dáti, tak aby mohli svrchky a puožitky, kteříž by byli, sebrati na obilí a na rybníciech. Item, kteráž by kolivěk zbožie držali dědicská neb kterážkolivěk, buďto holdovnie neb dobytá, v Čechách, v Moravě neb v Ra- kúsiech, ta všecka mají pustiti krom úrokuov svatohavelských minulých; ty mají sobě vybrati; avšak kněz Bedřich sobě zachovává o ty sliby, kteréž jest Bleh učinil o Bechyni jemu i obci Táborské. Item sbožie, kterýchž jich služebníci požívají, ješto by dědicská nebyla, špitálská a mistrská, ta sbožie při těch služebníciech mají zuostati v tom zápisu a v tej summě, jakož na Lúněvské zbožie svědčí, doniž by tej obci ta summa nebyla zaplacena a dána. Item což sě jest stalo v těchto záštiech o tu při od kněží i od obcě proti JMti, to má všecko minúti a toho jim JMt v budúciech časiech nemá ničímž zlým nezpomínati. Na svě- domie všech úmluv a věcí svrchu psaných my úmluvce nahoře jmenovaní našě pečeti vlastnie dali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán u Praze léta a dne jakož sě svrchu píše. (Orig. perg. v c. a k. dvorním a státním archivu ve Vídni [Bohemica č. 1291]; k němu přivěšeno bylo na proužcích pergamenových devět pečetí, z nichž třetí jest utržena). Trvalo některý čas než úmluva byla opatřena pečetmi všech úmluvců, jak viděti z listu Sigmundova d. 14. prosince 1436, v němž píše Oldřichovi z Rožmberka: »Takéť žádáme, aby svú pečet dal přivěsiti k listu úmluv, kteréž s knězem Bedřichem a s Tábory máme« (v. Arch. Český,

Strana 174
174 1437. str. 46, č. 55; Altmann č. 11579). Proto se vydání majestátu zdrželo až do ledna následujícího roku. — O založení města Tábora r. 1420 a jeho nejstarších osudech srov. Prameny dějin českých III, str. 241 a V, str. 357; M. Koláře článek »Krá- lovské město Tábor« v třetí roční zprávě realného gymnasia Táborského za r. 1865; Sedláčka, Hrady a zámky IV, str. 126 násl. a spis K. Thira, Hradiště hory Tábor. (V Táboře 1895.) Čís. 103. 1437, 27. ledna. V Praze. Císař Sigmund povoluje obci Chebské, že měšťany, kteří se usazují na dvorech poplužních nechtějíce přispívati k placení dluhů obecních, může přes to donucovati, aby s obcí trpěli, kdežto mě- šťané sídlící na zámcích mají všeho přispívání k obci prázdni zůstati; kdo by však chtěl se z města a kraje Chebského odstě- hovati, smí tak učiniti bez všeliké překážky. Wir Sigmund, von gotes genaden Romischer keyser czu allen czeiten merer des reichs und czu Vngern, czu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig, embieten unsern lieben getrewen dem rate czu Eger unser genad und alles gut. Lieben getrewen! Als ir ewer erbere potschaft czu uns gesandt und under andern sachen, die uns erczelet worden sind, von notdurft und gebrechen wegen derselben unserr stat, uns auch habt zu erkennen geben, wie in grosse schulde ir dise swere krieg halben komen seit, also das ûch das untreglich sey auszurichten, und wie uber das alles etlich ewer mitbürger und inwonere, derer elderen und sy ye und ye in unserr stat gesessen sein, sunderlich dieweil sich sulich schuld von der kriegs wegen erhaben und solich schuld gemacht hat, die sich nu des usseren und sich auf ire meyerhofe und hofe auf dem lande aus der stat zihen und also aller mitleidung frey czu sein meynen, wiewol doch etliche ire hewsere in der stat haben und der stat teglich gebrauchen, das dann der egenanten unserr stat ein gross abprechung und schaden sey, und hat uns dieselb ewer potschaft gebetn diemütigclich, unser stat zu versorgen, damit sy nit in grosser scheden falle; nu haben wir die sach mit unsern reten gewegen und dunket uns, das solich ewer mit- purger, bey den der stat schuld gemacht sein, billich ein mitlei-

Strana 175
1437. 175 dung haben. Darumb so ist unser meynung und heyssen ûch auch, das ir alle soliche, die unser stat in solicher masse gerawmet und sich auf ir meyrhofe oder hofe geczogen haben oder noch ziehen würden, darczu haltet, das sy mit ûch und der stat leyden, damit wir und unser stat des nit zu grossern schaden komen; so bedünckt uns auch billich, wer auf dem lande siczet, das er sich heuser in der stat üsser, damit der stat nûcz davon gehaben muge; doch wer auf slossern sitzet, den oder die wollen wir in dysem unserm gebote nit begriffen haben, nach dem und das von alder nit also herkomen ist. Und dyse sach wollet also halden nach dem besten, alslang und wir der stat sache bas betrachten und mit uch anders schaffen. Wolt aber yemand gantz von unserr stat und land ziehen an andere ende, der sol des freyung haben und daran nit geirrt werden. Geben czu Prag mit unserm keyserlichen aufgedrucktem insigl am nechsten suntag nach sand Pauls tag conversionis, unserr reich des Hungerischen etc. im L, des Romischen im XXVII, des Behemischen im XVII und des keysertumbs im vierden iaren. Ad mandatum domini imperatoris Gaspar Sligk, miles, cancellarius. Orig. pergamenový v archivu m. Chebu (č. 434) se zbytkem pečeti z čer- veného vosku k listu přitištěné. Na rubu současná poznámka: »Keyser Sigmunds brief umb die, dy sich auf die mayerhof aus der stat zihen etc.« — Gradl, Die Privilegien der St. Eger str. 25 (výtah, kdež však chybně datováno k 29. lednu 1436); Siegl, Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 16, č. 454; Altmann č. 11644. Čís. 104. 1437, 28. ledna. V Praze. Císař Sigmund povoluje měšťanům Chebským, že zákaz vý- vozu obilí, ovoce a jiných plodin z Čech do ciziny nemá platiti pro plodiny do Chebu dovážené, poněvadž krajina Chebská jest poddána koruně České. Sigismundus, dei gracia Romanorum imperator semper au- gustus ac Hungarie, Bohemie etc. rex, universis ac singulis baro- nibus, nobilibus, militibus, clientibus, burggraviis, castellanis, offi- cialibus civitatum, opidorum, villarum et locorum communitatibus

Strana 176
176 1437. et rectoribus eorumdem ceterisque nostris et regni nostri Bohemie subditis et fidelibus dilectis, qui presentibus requisiti fuerint, gra- ciam cesaream et omne bonum. Nobiles, strenui, providi et fideles dilecti! Licet edictum sit et generaliter mandatum, ut blada, fru- menta et fruges cetere extra regnum Bohemie non educantur, tamen considerantes fidelitatem civium de Egra, fidelium nostro- rum dilectorum, nolumus, ut huiusmodi edictum eos comprehendat, quoniam ipsi, qui nobis et corone nostre Bohemie subditi sunt et obedientes, nec unquam aliquo impulsu, guerris nec invasionibus potuerunt a devocione regni Bohemie removeri, merito a nobis ac corona et a vobis omnibus debent reciprocum beneficium re- portare, ut, qui in adversis semper fuerunt participes, eciam in prosperis sint consortes. Idcirco tribuentes tenore presencium ple- nariam facultatem omnibus hiis, qui ad civitatem Egrensem et territorium eorum blada, frumenta ac fruges cuiuscumque materiei extra Bohemiam eduxerint, vobis omnibus et cuilibet vestrum strictissime precipiendo mandamus, quatenus huiusmodi eductionem ad Egram nequaquam prohibeatis, sed quoscumque homines ipsis adducere volentes promoveatis favoribus et promocionibus opor- tunis, in eo nobis singularem complacenciam facientes. Preterea, quia vobis clare constat, qualiter prefata civitas et territorium Egrense et eorum incole multipliciter tam ab incolis regni Bohemie, quam exteris et forensibus in dies iniuste damnificantur et mole- stantur, quod displicenter percipimus, volentes igitur ipsos speciali nostra et regni nostri Bohemie, prout dignum est, tutela et pro- teccione gaudere, vobis omnibus et singulis firmissime precipiendo mandamus et sub obtentu gracie nostre habere volumus, ut nullus vestrum quoscumque suos familiares permittat Egrensibus quali- tercumque damna inferre, sed pocius, quandocumque ipsi Egrenses vos et quemlibet vestrum invocandos duxerint, ipsos nostro et regni nostri nomine omni posse vestro defendatis, protegatis et favores ac subsidia vestra omni posse impendatis, sic agentes, ut vobis teneamur ad reciprocam recompensam et prefati Egrenses, qui tanta constancia corone Bohemie adheserunt, in fidelitate eius- dem forcius animentur. Presencium sub nostri imperialis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Prage anno Domini mil- lesimo quadringentesimo tricesimo septimo, in octava sancte Agne- tis virginis et martiris, regnorum nostrorum anno Hungarie etc.

Strana 177
1437. 177 quinquagesimo, Romanorum vigesimo septimo, Bohemie decimo septimo, imperii vero quarto. [Na ohbu:] Ad mandatum domini imperatoris Gaspar Sligk, cancellarius. Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 463) s menší pečetí císařskou zavě- šenou na proužku pergamenovém, jejíž vyobrazení podává Posse, Die Siegel der deutschen Kaiser, II, tab. 18, č. 1. Na rubu poznámka současná: »Kaiser Sigmund umb getreid zufuren." — Srovn. Gradl, Privilegien d. Stadt Eger, str. 27; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 16, č. 463; Altmann č. 11645. Čís. 105. 1437, [30. ledna. V Praze.] Císař Sigmund zapisuje obci města Litoměřic »vsi Křešice a Třebútice proboštství Litoměřického s úroky a poplatky ve stu kop gr. českých. [Datum v Praze léta 1437 tu středu před Hrom- nicemi].« Výpis listu v reg: zápisů z r. 1453, v. Archiv Český I, str. 501, č. 35, kdež se dokládá: Srovnal se s rajstry. Datum dne tam není udáno. Poněvadž však v rukopisu archivu kapit. Pražské č. XXXIII na str. 522 a v jiných vý- pisech z register se uvádí, že list byl registrován v lib. XII. Sigismundi na l. 41 (v. Čelakovský, O domácích a cizích registrech str. 114, č. 113 a Sedláček, Zbytky register č. 1446), jest pravděpodobno, že byl dán téhož dne jako list v registru předcházející, jehož datum svrchu položeno v závorkách. — Altmann č. 12222. Čís. 106. 1437, 30. ledna. V Praze. Císař Sigmund zapisuje purkmistru, konšelům i vší obci města Tábora zboží kláštera Louňovského a les Dobronický ve 2400 kopách grošů českých a připisuje k té summě též některé zápisné statky služebníků jejich jakož i 100 kop grošů na výtonu pod Vyšehradem. My Sigmund etc. vyznáváme etc., že znamenajíce tu dobrú vuoli a příchylnost opatrných purgmistra a konšeluov i obcě města

Strana 178
178 1437. našeho Hradiště nebo Táboru, věrných našich milých, kterúžto k nám jakožto králi Českému a pánu svému přirozenému a dě- dičnému okázali sú a okazují i v časiech budúcích okazovati mají a mienie, chtiece jim také proti tomu naši milost a vděčnost u- kázati, aby se v bytech svých lepšiti a nám k obecnému dobrému i k službě tiem lépe hoditi mohli, s dobrým rozmyslem a radú naší témuž městu, měšťanóm a bydlitelóm jeho i jich náměstkóm a budúcím zapsali sme a tiemto listem jménem zástavy zapisujem sbožie kláštera Lúněvského s úroky, poplatky, užitky, lesy, ryb- níky a všemi i všelikými právy neb příslušnostmi k těm sbožím a k tomu klášteru příslušnými tak, jakož jest probošt téhož klá- štera držal a jměl, a les Dobronický ve dvú tisící[ch] a ve čtyřech stech kopách grošuov Pražských střiebrných a dobrých. A k tomu ke všemu i v túž summu připisujem také jich služebníkóm tuto jmenovaným vsi dole psané, to jest Kršňákovi Útěchovice, Ja- novi Bernarticskému úrok v Bratřicích, Buoževi Samšín kanov- nicstvie Vyšehradského, Jírovi Bielému Lažany kanovnicstvie [Všech Svatých] a dvuor v Křekovicích, Vnúčkovi Opařany dvuoje arcibiskupstvie k Týnu a kanovnicstvie Vyšehradského a Sbyňkovi Lhenice, Vadkov, Újezdec a Vodice kláštera Svatoko- runského s úroky, poplatky, užitky i se vším, což k těm sbožím a vsem příslušie spravedlivě. A nad to týmž jich služebníkóm i jiným dole psaným vše v summu již jmenovanú zapisujem na výtonu našem a komoře našie příslušném v Novém městě Praž- ském pod Vyšehradem v Podskalí sto kop grošuov dobrých téhož, jakož svrchu se píše rázu, platu ročnieho, kterýžto úředníkem od nás tudiež usazeným, nynějším i budúcím, má každý rok jim vy- dáván býti, ostatek, což by nade sto kop bylo, nám a našie ko- moře zachovávajíce; z nichžto Kršňákovi kop dvadceti, Janovi Bernarticskému čtrnádcte kop, Václavovi Kytlice řečenému devět kop, Jírovi Bielému sedm kop, Trutmanskému dvadceti kop, Ja- novi Pražákovi a Buzkovi oběma spolu šestnádcte kop, Polákovi osm kop a Peškaňovi šest kop každý rok má vyjíti, tak že mě- šťané Hradiščští nebo Táborščí sbožie Lúněvské a jich služebníci vsi již jmenované mají držeti a jmieti a jimi platu ročnieho sta- kop s výtonu svrchupsaného požívati, bez našie, našich budúcích králuov Českých i jiných všech každé odpory a překážky, v ú- mluvu takovúto, kdyžbychomkoli my, naši budúcí králové Češčí

Strana 179
1437. 179 nebo-li ti, jimž by ta výplata spravedlivě příslušala, týmž mě- šťanóm našim těch dva tisíce a čtyři sta kop grošuov dali a zaplatili, rok plný napřed věděti jim dadúce, tehdy po roku od času věděti jim dánie pořád čtúc, když by jim ty peniezi byli splněni, oni měšťané sbožie Lúňovského a jich služebníci svrchu- psaní vsí již jmenovaných i také platu v Podskalí, jakož nahoře jest dotčeno, zapsáno, mají nám nebo těm, jimž by příslušalo, postúpiti a to vše i s tiemto listem zasě vrátiti bez otporu i bez zmatku; to však vymieňujíce, že lidí těch měštěné již pravení ani jich služebníci nemají mimo jich spravedlivé poplatky v ni- čemž obtěžovati ku pohoršení těch sboží obyčejem žádným a že nám a komoře královské ty summy obyčejné vedle práva předkuov našich mají vydávati, což by z těch jich držení spravedlivé bylo, a také na žádného mocí sahati ani svévolně v zemi búřiti ne- mají, ale každého hleděti, jakož slušie právem. Na potvrzenie toho náš ciesařský majestát kázali sme přivěsiti k tomuto listu a k našie žádosti i rozkázání opatrní purkmistři a konšelé Starého i Nového měst Pražských pečeti také jich městské dali sú na svědomie vedle nás přivěsiti k témuž listu. Jenž jest dán v Prazě léta po narození syna božieho po tisíci po čtyřech stech třidcátého sedmého, v středu před hromnicemi, let království našich Uher- ského etc. v padesátém, Římského v sedmimezidcietmém, Českého v sedmnádctém a ciesařstvie v čtvrtém létě. Relator Przibik de Klenov. Současný opis v knize Novoměstské z let 1419—1455 v archivu m. Prahy č. 2096 (Miscell. 28) na l. V 8. Jiný opis býval v knížecím archivu Třeboňském, kdež však ho nyní nelze najíti. — Majestát byl zapsán v registraturní knize zvané »Liber XII Sigismundi« na l. 41; srov. Čelakovský, O registrech str. 114, č. 111 a Sedláček, Zbytky register č. 1444. — Výtah podal Palacký v Arch. Česk. III, str. 515, č. 348; Altmann č. 11650. — Ve zmíněné knize Novoměstské na l. V 7 čte se začátek výpovědi asi z r. 1443, kterou učinil »Jan z Sútic, v ty časy hauptman kraje Kúřímského, jakožto mocný ubrman a smlúvce mezi opa- trnými pány purgmistry, konšely i obcemi Starého, Nového i Menšieho měst Pražských s jedné, a také opatrnými purgmistrem a konšely i obcí města Hradiště hory Tábor s strany druhé o výton i o všecka záštie proto vzniklá, kterýmiž sú se s uobú stranú vinili v svých přech.« Jmenovaný smluvce »najprv strany napřed psané právě, věrně a křesťansky smířil a mír konečný o již psaná záštie mezi nimi učinil a tiemto listem činie a je míří křestansky« dokládaje: »Item najprv vypoviedám o všecky škody a záhuby, kteréžkoli v tom záští staly sú se mezi stranami předepsanými i jich služebníky i lidmi poddanými, i o vězně o všecky,

Strana 180
180 1437. kterýmižkoli jmény mohli by jmenováni býti, kteréhožkoli stavu —« Zde zápis končí, aniž se nám podařilo jinde další znění a datum listu nalézti. Jan Čabe- lický ze Soutic, věrný stoupenec jednoty Poděbradské, připomíná se od r. 1440 jakožto hejtman kraje Kouřímského a v l. 1444—1455 jakožto nejvyšší minc- mistr (v. Tomek, Dějepis m. Prahy VI, str. 78 a IX, str. 259). — O výtonu pod Vyšehradem srov. Tomka na m. uv. VI, str. 125, 146 a 149, VIII, str. 343 a Privilegia I, str. 255. O zboží kláštera Louňovického srov. Sedláčka, Paměti kláštera v Louňovicích; Slavíka, Panství Táborské, str. 11 násl. a M. Koláře v páté roční zprávě reálného gymnasia Táborského za r. 1867, str. 5. Čís. 107. 1437, 31. ledna. V Praze. Císař Sigmund osvobozuje obyvatele města Písku na třidcet let od placení 75 kop gr. z každé summy královské berně městům uložené, aby mohli dluhy obecní zaplatiti. Sigismundus etc. Notum facimus etc., quod propter gravia de- bitorum onera et penuriam non modicam, quibus magistri civium, cives et incole civitatis Piescensis, fideles nostri dilecti, involuti et oppressi fore noscuntur, [consideratis]" fidelibus et studiosis obse- quiis, quibus ipsi maiestati nostre complacuerunt hactenus et com- placere debebunt eo studiosius in futurum, ipsis animo deliberato, sano fidelium nostrorum accedente consilio et de certa nostra sci- encia septuaginta quinque sexagenas grossorum Pragensium, in qua- libet summa berne regalis ipsis per nos aut officiales nostros nomine nostro ad instar aliarum civitatum nostrarum exnunc in antea" imponenda remisimus et virtute presencium regia auctoritate Bo- hemie remittimus de nostra gracia singulari, reddentes ipsos virtute presencium pro nobis, successoribus et singulis officialibus nostris per triginta annos a data presencium computando de eisdem septua- ginta quinque sexagenis, in qualibet summa berne ipsis, ut premit- titur, inponenda, quittos, liberos et solutos. Mandamus igitur sub- camerario nostro regni Bohemie, qui nunc est vel pro tempore fuerit, firmiter et districte, quatenus prefatos cives et incolas ci- vitatis nostre Piescensis predicte in qualibet summa berne regalis nobis per ipsos solvenda de cetero de septuaginta [quinque]“ sexa- genis grossorum Pragensium habeat penitus subportatos et eosdem

Strana 181
1437. 181 infra triginta dictos annos nequaquam exigat, postulet seu requi- rat, prout indignacionem nostram gravissimam voluerit arcius evi- tare. Presencium sub nostre maiestatis sigillo etc. [Datum Prage] die ultima mensis ianuarii anno etc. XXXVII°. d Ad relacionem domini Johannis [de] Cunwald, subcamerarii, Jo(hannes) Tussek. Současný výpis v registru císaře Sigmunda z l. 1436 a 1437, chovaném v knížecím archivu Roudnickém (sign. VI Fb 19), na str. 23 (R). — a) vynecháno v R. — b) ex antea R. — c) omylem písařovým vynecháno v R. — d) schází v R. — Čelakovský, O registrech str. 124, č. 20; Altmann č. 11651. Čís. 108. 1437, 4. února. V Praze. Císař Sigmund povyšuje Český Brod na město královské, při- pojuje je k městům, která příslušejí k stolu, vlastnictví a komoře krále Českého. Ustanovuje, že měšťané Českobrodští mají se spra- vovati právem Starého města Pražského, odváděti do komory královské roční úrok a náležeti pod soud a správu podkomořího království Českého. Sigismundus, dei gracia Romanorum imperator semper au- gustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus tenore presencium universis. Sane pro parte civium civi- tatis Boemicalis Brode humili narracione est propositum nostre maiestati, qualiter ipsi et eorum civitas una cum possessionibus et pertinenciis universis per multa annorum volucra domino legi- timo gubernatore ac protectore destituti quam plurima dampna personarum et rerum ferme irrecuperabilia pertulerunt et assidue perferre coguntur, et nisi in dicionem, proteccionem et proprie- tatem nostram regiam subito fuerint graciose assumpti, perpetuo et irremediabili una cum sua civitate asserebant se subituros de- fectu nostreque maiestati acuracius supplicantes, quatenus ipsos eorumque civitatem una cum universis possessionibus ad ipsam spectantibus in dicionem, possessionem et proprietatem nostre regie celsitudinis assumere, umbra alarum proteccionis nostre cum aliis

Strana 182
182 1437. civitatibus incliti regni nostri Boemie recensere pariter et fovere graciosius dignaremur. Ideirco baronum regni nostri Boemie, fide- lium quoque nostrorum maturo accedente consilio et de certa nostra sciencia predictos cives et civitatem ipsorum una cum omnibus et singulis ad ipsam quomodolibet rite spectantibus possessionibus, iuribus, emolumentis, redditibus et fructibus, in quorum et quarum possessione legitima, pacifica et quieta consistunt, in dicionem, proprietatem, dominium, possessionem, proteccionem nostram re- giam perpetuo assumpsimus, acceptavimus et incorporavimus et presentibus assumimus, acceptamus et incorporamus ipsamque civitatem inter civitates regias ad mensam, proprietatem et ca- meram regalem Boemie de iure spectantes recensuimus, recen- semus ac volumus perpetuo recenseri perfruique legibus et iuribus moderari Maioris civitatis nostre Pragensis. Ista tamen condicione signanter expressa, ut ipsi cives de ipsa civitate, emolimentis, fructibus et possessionibus universis in signum subieccionis nobis et successoribus nostris regibus Boemie certam grossorum tributi summam pro camera nostra et successorum nostrorum regum Boemie annis singulis tribuant, solvant perpetue et cum effectu assignent; sintque ipsi cives una cum civitate subcamerarii regni nostri Boemie iurisdicioni et administracioni quemadmodum alii cives et civitates obedienti paricione subiecti, fidem illibatam et inconcussam nostre et nostrorum successorum maiestati in eternum conservantes. Presencium sub nostre imperialis maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage anno Domini millesimo qua- dringentesimo tricesimo septimo, quarta die mensis februarii, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quinquagesimo, Roma- norum vigesimo septimo, Boemie decimo septimo, imperii vero quarto. INa ohbu:! Ad relacionem Johannis de Kunwald, subcamerarii. Orig. perg. v archivu m. Českého Brodu (č. 21, pozdější číslo na rubu N° 1), od něhož pečet utržena a ztracena. Na rubu není znaménka registratur- ního. — Altmann č. 11660. — Český Brod byv 17. dubna 1421 dobyt od vojska husitského dostal se pod vrchnost Pražanův a od r. 1431 pod moc Sirotků. Dne 10. října r. 1436 obnovil v něm radu Matyáš Louda z Chlumčan, hofrychtéř císaře Sigmunda. (Srovn. Schulz, Historické zprávy v nejstarší knize m. Brodu Českého z l. 1421—1496; ve Věstníku král. České společnosti nauk 1899). Tím vším přestal býti Český Brod městem arcibiskupským.

Strana 183
1437. 183 Čís. 109. 1437, 7. února. V Praze. Císař Sigmund potvrzuje Píseckému měšťanu a rychtáři Ma- ternovi tamější městské rychtářství, které zdědil po otci svém Maternovi. Sigismundus etc. Notum facimus etc., quod veniens ad nostre maiestatis presenciam fidelis noster dilectus Maternus, civis et iudex civitatis nostre Piescensis, nobis exposuit, qualiter iudicium eiusdem civitatis Piescensis ad ipsum a patre suo quondam Ma- terno ibidem iudice iure successionis pervenerit, prout hec serenis- simi principis dive memorie Wenceslai, fratris nostri carissimi, Bohemie regis, littere desuper concesse clarius attestantur; suppli- cavitque idem Maternus nostre maiestati humili cum instancia, quatenus sibi et suis heredibus hoc idem iudicium in Pieska ac infra scriptam litteram, patri suo prefato, et per consequens sibi per predictum fratrem nostrum regem Wenceslaum desuper con- cessam, approbare, ratificare et confirmare graciosius dignaremur. Cuius quidem littere tenor sequitur de verbo ad verbum et est talis: Wenceslaus atd. (Následuje znění listu kr. Václava IV. d. v Praze 28. června 1410; v. Privilegia II, č. 839). Nos itaque at- tendentes fidelia servicia etc. sibi et heredibus predictum iudicium civitatis Piescensis“ cum universis suis pertinenciis, iuribus, utili- tatibusb et usifructibus, in quibuscumque consistant, habendum, tenendum et possidendum, prout hoc ad ipsum iure successionis a patre suo dinoscitur pervenisse, nec non suprascriptam regis Wenceslai litteram in omnibus suis punctis et articulis, sicuti de verbo ad verbum superius expressatur, approbavimus etc. Man- damus igitur subcamerario [regni Bohemie ceterisque nostris burg- graviis et officialibus nec non magistro civium, consulibus, iura- tis et communitati civitatis Piescensis, fidelibus nostris dilectis, presentibus et futuris, firmiter et districte, quatenus dictum Ma- ternum et eius heredes in possessione dicti iudicii et eius iurium et pertinencium universorum nequaquam impediant neque impe- diri per quempiam paciantur, quin pocius circa huiusmodi nostro nomine manuteneant eficaciter et defendant, prout indignacionem nostram gravissimam voluerint arcius evitare. Presencium sub

Strana 184
184 1437. imperialis nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum]. Datum Prage anno [Domini millesimo quadringentesim tricesimo septimo] die VII. mensis februarii —.d G(aspar) cancellarius, Petrus Kalde. Současný výpis v registru cís. Sigmunda z let 1436 a 1437 v knížecím archivu Roudnickém (sign. VI Fb. 19) na l. 32—33. — Srovn. Čelakovský, O do- mácích a cizích registrech, str. 125, č. 26; Altmann č. 11663. — a) v R násle- duje zde omylem písařovým et usifructibus — possidendum, kterážto slova ná- ležejí správně za utilitatibus. — b) et utilitatibus R. — c) slova v závorce po- ložená jsou v R naznačena pouhým etc.; doplněno dle inserovaného listu kr. Václava. — d) Dat. Prage anno etc. die VII. m. febr. anno etc. XXXVII. Maie- statis. R. — V témže registru na l. 28 zapsán jest latinský list císaře Sigmunda d. v Praze 6. února 1437, kterým potvrzuje Maternovi, rychtáři města Písku, a jeho manželce Johance ze Zahrádky držení dvou lánů ve vsi Milenovicích, k jichž prodeji právem emfyteutickým byl udělil povolení Peškovi z Paběnic kr. Jan listem d. v Praze 30. května 1337 (Emler, Regesta IV, č. 425), a jichž držení potvrdil Slavkovi řečenému Beran a Ješkovi z Milenovic císař Karel IV. listem d. v Praze 23. dubna 1352 (Huber, Reg. Karl's IV č. 1482). Srov. Čela- kovský v kn. uv. str. 124; č. 24; Altmann č. 11662. Čís. 110. 1437, 7. února. V Praze. Císař Sigmund obnovuje a potvrzuje obyvatelům města Ro- kycan privilegia králem Václavem IV. a arcibiskupem Zbyňkem jim udělená a dává jim právo, že si mohou svobodně voliti rych- táře městského. Sigismundus etc. Notum facimus etc., quod pro parte dilec- torum nostrorum incolarum et inhabitatorum opidi forensis Ro- kyczan maiestati nostre supplex oblata peticio continebat, quatenus ipsis infrascriptas duas litteras sive privilegia, unum serenissimi principis domini Wenceslai regis, fratris nostri carissimi, alteram vero venerabilis Sbinconis, quondam archiepiscopi Pragensis, eorum et capituli ecclesie Pragensis sigillis munitas, super eorum iuribus, graciis et libertatibus datas et concessas ac data et concessa, approbare, ratificare, innovare et de innata nobis benignitatis cle- mencia auctoritate regia Bohemie confirmare graciosius digna-

Strana 185
1437. 185 remur. Quarum litterarum sive privilegiorum tenores de verbo ad verbum sequuntur in hec verba: Wenceslaus atd. (Následuje znění listu kr. Václava IV d. v Písku 27. listopadu 1381; v. Privilegia II, č. 579). Svinco, dei gracia sancte Pragensis ecclesie archi- episcopus atd. (Následuje znění listu arcibiskupa Zbyňka d. v Praze 2. října 1406; v. tamže č. 805). Nos huiusmodi supplicacionibus, utpote iustis et racionabilibus, benigniter inclinati, consideratis attente multiplicibus probitatum meritis, quibus predictorum inco- larum Rokiczan predecessores nostris predecessoribus regibus Bo- hemie et archiepiscopis Pragensibus eciam placuerunt etc., ipsis incolis et eorum successoribus supradictas duas litteras et omnia in eisdem contenta, prout de verbo ad verbum expressantur supe- rius, approbavimus, innovavimus, ratificavimus et confirmavimus graciose, approbamus, innovamus, ratificamus et tenore presen- cium auctoritate regia Bohemie benignius confirmamus; decer- nentes etc. Insuper supradictis incolis in Rokiczan auctoritate regia Bohemie predicta facultatem et potestatem plenariam damus per presentes, ut ipsi iudicem ydoneum et ad hoc habilem, qui ipsis utilis fuerit, ex ipsis exnunc in antea futuris temporibus eligere et constituere possint et valeant sine impedimento alicuius tociens, quociens ipsis expedire videbitur; iuribus tamen archi- episcopi et ecclesie Pragensis et aliorum quorumcunque in pre- dictis omnibus semper salvis. Nulli ergo omnino hominum etc. Presencium etc. maiestas. Datum Prage, die VII. februarii anno etc. XXXVII. Relator dominus Meinhardus de Noua domo. Současný výpis v registru cís. Sigmunda z let 1436 a 1437 v kníž. archivu Roudnickém VI Fb 19, na str. 33—37. — Srov. Čelakovský, O registrech str. 125, č. 27; Altmann č. 11664. Čís. 111. 1437, [11.] února. V Praze. Císař Sigmund dává manželce své Barboře města Hradec nad Labem, Albrechtice, Chrudim, Vysoké Mýto, Poličku, Jaroměř, Dvůr, Trutnov a Mělník s mnohými jinými městy, zámky, statky

Strana 186
186 1437. a důchody za věno tak, jak je držela i sestra jeho Žofie. Královna má právo z těchto měst a statků bráti úroky a berni a dosazovati nad nimi úředníky, kmety a konšely, aniž by v tom příslušela jaká právomoc zemskému podkomoří, hofrychtéři neb jiným úřed- níkům královským. Poddaní její nejsou povinni táhnouti do pole, leč na obranu království neb na potlačení vzpoury proti králi. Na ni a úředníky její náleží souditi čeleď dvorskou, služebníky a lidi její, avšak při tom zemské a jiné soudy mají míti průchod jako od starodávna. K vydržování dvora a jiným potřebám má královna dostávati ungelt z vína v Praze a mimo to má se jí od- váděti z Hor Kutných 60 hřiven týdně; kdyby hory tolik nevy- nášely, má jí tento týdenní plat býti dáván odjinud. Kdyby ze- mřela, spadnou města a statky její věnné na krále; rovněž tak se stane, kdyby manžela svého přežila a za jiného muže šla, tehdy však má se jí vyplatiti 6000 hřiven. Poněvadž některá z měst a statků jí postoupených jsou v cizích rukou, zavazuje se císař mečem jich dobyti nebo penězi vyplatiti neb jinak jí k nim dopomoci. Wir Sigmund etc. bekennen etc., das wir durch sunderlicher liebe und trewe willen, die wir nicht unmoglich zu der aller- durchlauchtigisten furstin, frawen Barbaran, Romischer und czu Hungern und czu Beheim etc. kunigin, unsere liebe gemelhel, haben und verbunden sein, ir zu einem kuniglichen liebgeding und morgengab von furstlicher macht als ein kunig zu Behem gegeben, gemachet und verlyhen haben, mit rechter wissen wol- bedachtem mute und gemeinem rate unser und des kunigreichs zu Behem edeln und getreuen geben, machen und verlyhen ir mit craft disz brifs all und igliche nachgeschreben stete, slosz, merkt, dorfer, guter, gult und geniess: Von erst Grecz an der Elb, burg und stat mit dem zoll, mulen, kirchlehen, dem dorfe Plotschicz und allen gerichten, rechten, zinsen, gaben und zu- gehorungen. Item Albrechticz mit allen welden, puschen, strewhen, mulen, wassern, fliessen, teichen, wisen, waiden, dem kirchlehen daselbs und allen andern rechten, freiheiten und zugehorungen. Item die stett Krudin und Hochmautt, mit dem zolle und Policz mit allen dorfern, welden, wassern, kirchlehen, gerichten, rechten und zugehorung, und vornemlich mit dem lantgericht und allen rechten, die ein kamrer des kunigreichs zu Behem in denselben

Strana 187
1437. 187 steten gehaben mochte. Item die stat Jermir mit dem zoll. Item die stet Hoff, Trawtnaw, burgk und stat, mit dem zoll doselbs und mitsampt allen lehenman, welden, vischereihen, pflugbawen und allen andern zugehorungen. Item Mielnigk die stat und burgk mitsampt den weingerten, weingulos[!I, zinsen, zehenden und allen dorfern, nemlich Horzin das dorf mit dem hofe, der dorinne ligt, Burben, Brozani, Wranani, Mynicz mit den kirchenlehen, Dehrnof!I, Sczech und ain tail czu Poczipel mit allen iren zu- gehorungen mitsambt dem lehen der probistey und aller tumher- reyen und korpfrundt doselbst, Treplicz, das do leit bey Belein mit dem closter und propstlehen doselbs und was unser swester kunigin Sophia leipgedings dorauf und daran gehabt hat. Item Leuchtenburg burg und die stat, Chotibors mit dem kirchlehen und allen welden, die dorzu gehoren. Item Ranaw den margkt mit dem kirchlehen und allen dorfern, Wurd, Wdaby, Rohosna, Sawraczy, Skoronaw, Rudaw. Item Swoyanow die burgk, Fursten- bergk genant, bey der Policz mit den nachgeschreben dorfern: Langdorf mit dem kirchlehen, Radmirs, Biela mit dem kirchlehen, Hanczdorf mit dem kirchlehen, Swoyanaw mit dem kirchlehen, Trpin mit dem kirchlehen, Wistra mit dem [kirchlehen], Hart- manicz und Sossaw mit den kirchlehen, Rohosnaw mit den kirch- lehen, Diedlowa mit dem kirchlehen, Choraw mit dem kirchlehen und Hlasnicz mit allen welden, puschen, wassern, fleissen, teichen, wisen, waiden, gerichten, rechten und freyheiten, die dorzu und zu derselben burgk gehoren, mit namen mit allen dienern, die in den egenanten steten, burgen, merkten und dorfern gesessen sein und zu solchem liebgeding gehoren. Item richterampt uf Hrad- ezon mit allen zugehorungen. Item die kirchlehen der hernach geschriben kirchen, nemlich Tellna, Wissoka, czu sand Mikloss in der kleynen stat und czu sand Castell in der grossen stat zu Prag, czu Eylaw, Swehzan, czu Knobicz, czu Sdicz, zu Rukonicz. Die obgeschreben stete, slosser, burgk, merckte, dorfer, guter, mawte und zoll mit allen und iglichen iren czinsen, renten, nuczen, gulten, bern, gaben, lehen geistlichen und wertlichen, gerichts obirsten und nedirsten, eckeren, grunten, haiden, gebawten und ungebawten, wisen, welden, puschen, strewhen, geyaiden, voglwaiden, mulen, teichen, wassern, wasserlaufs und sust allen und iglichen iren eeren, freiheiten, rechten, nuczen und gewonheiten, wo die ge-

Strana 188
188 1437. legen sind, ader wie man die mit sunderlichen worten benennen mag, die wir unser lieben swester kunigin Zophia alle solche guter zu irem liebgeding ynnegehabt und der gebrauchet hat, wir der obgemelten unserr lieber gemahel czu rechtem liebgedinge und morgengabe nach des landes rechten czu Behem gegeben und vor- macht haben, das sie die nu furbas bey unsern zeiten und hin- nach alle ir lebtag zu rechter morgengabe und liebgeding gewel- digen, innehaben, besiczen, nuczen, niessen, gebrauchen, halten mit ganczer hirschaft und swertsgerichte und allen dienern, lehen und lehenmannen, rechten, freiheiten, gerichtspussen und vellen, als einer kunigin czu Behem morgengabe und liebgedings recht ist. Und also das ein kunig zu Behem in zeiten, ab es zu schulden kombt, von allen obgenanten steten, merkten, dorfern, gutern und iren ingeseczen kein bern noch geschoss in dhein czeiten nicht heischen, vordern ader nemen sol, sunder all solche geschoss und bern allein uf die obgenante unser liebe gemalhel all ir liebtag warten und gevallen sullen. Es soll ouch dieselbe unser lieber gemahel ganczen gewalt und volle macht haben, alle und iglich ambtleute, scheffen und rete in denselben steten, slossern, burgen, merckts, dorfern seczen und entseczen, wenn und als oft sich das geburt und nuczlich sein wirdet, und sullen auch furbas baide unser underkamerer, hofrichter und ander unser ambtleute den nichts zu gebieten nach damit zu schaffen haben in dhein weis, sunder sie sullen allein ir und iren ambtleuten von iren wegen czu gebot steen und genczlich gehorsam sein in aller masz als sie iren vorfordern kunigin czu Behem getan hatten. Und gebieten dorumb den egenanten steten, merckten, dorfern und iren inge- sessen gemeiniclich und ir yeglichem besunder ernstlich und ve- sticlich bey unsern hulden, das sie sich furbas an die obgenante unser lieber gemahel als an ir frawen gehorsam, gewertig und undertenig sein sullen ir lebtag, und ouch alle zinse, rente, nucz und gevelle ir ader wem sie das bevelhet, genczlich reichen und antworten sullen und des nicht lassen in dheiner weis. Auch sullen all ir liebgedingslewte und undersessen, in welchem wesen adir wirden die sein, nicht schuldig noch gebunden sein zu keinn krygen noch herferten zu dienen noch zu helfen, es were dann, das es die crone, land und kunigreich gemeinlichen antrete, oder ob sich ymand weder uns erheben oder widerseczen wurde. Ouch

Strana 189
1437. 189 sol ir gewonlich hofgesind und dorczu ir diener und lewte ny- mand urteilen noch ober sie richten, wann sie selber, ir ampt- lewte und wem sie es empfelhet; doch sullen ye das lantgericht und alle andere gerichte bleiben und gehalten werden in alle der moss, als die von alther bleben, gewesen und gehalten sein. Sun- derlich geben, benumen und schaffen wir der obgenanten unser lieben gemalhet zu iren notdurften und uszhaldung irs hofs alle iar, dieweil sie lebt, zu halten und zu nemen unser weinungelt zu Prag und alles, das dovon gevallen mag. Ouch geben und schaffen wir ir zu iren teglichen kosten auf dem berge zum Kutten alle wochen ze heben und zu nemen sechczig marc grosser berg- zoll, ye LVI grosser fur ain mark ze raiten und ze zelen; so der- selbe perg und pergwergk daselbs gengig und fruchtbar werden und solich nuczung ertragen mugen, so sal ir dasselbe wochen- gelt stetlich ir lebtag an verziehen und hindernusz gevallen und geraicht werden. Und wer, das derselbe bergk zu dem Cutten so geringe wurde, das so vil gelts LX mark alle wochen ir davon nicht gevallen mochte, so sullen wir ader unser nachkomen, kunig zu Behem, ir ander LX mark anderswo im land zu Behem alle wochen geben und erscheiden, dieselben summ weinungelt und LX mark wochengelt uns und nach uns ains yeden kuniges czu Be- hem amptleute, die yeczunt sein und hinfur werden, der obge- nanten unser lieben gemalhel alle wochen und iar ir lebtach usz- richten, geben und raichen sullen an alle widerrede. Wann aber die obgenante unser liebe gemalhel von tods wegen abgeet, so sullen alle obgenante stete, slosz, merck[tel, dorfer, guter, zinss, gulte, bern, zoll und lehen mit iren zugehorungen her weder an uns und unser recht erben und nachkomen, kunig czu Behem ledic- lich und berulich gevallen an alle hindernusz. Wer auch, das die egenante unser libe gemalhel noch unserm tode, den got lange spare, ab sie uns uberlebete, ir ding verandern und ein andern man nemen wolte und wurde, so sal ein kunig zu Behem, der dann ist, ir sechstausent schok Pregischer grosser an gereitem gelde genczlich und gar geben, verrichten und beczalen; und wann das gescheen ist, so sullen alle obgenante stete, slosz, burg, merckt, dorfer, guter, wochentgelt, iargelt, nucz, gult, lehen und geniess von ir ledig und losz sein und wider an unser erben und nachkomen, kunig zu Behem, lediclich gevallen. Und sinddem-

Strana 190
190 1437. mole der egenanten stet, slosz, burg, merckt, dorfer und guter etliche nicht in unser handen noch macht sein, etliche vorge- halden werden, und etliche sust verkumert sein, dorumb so ge- loben wir der egenanten unser lieben gemahel mit disem brif, was wir derselben stet, slosser, burgen, merckt und guter mit dem swert, gelt ader teidingen an uns brengen mugen, darnach wir mit flisse und ernst steen wellen, das wir die alle unser ege- nanter gemahel zu stunden eingeben und sy der mit allen iren rechten und zugehorungen mechtig machen wellen. Und nemlich welich derselben steet, slosser, merckt und guter umb gelt ver- saczt ader verschreben sein, die, des schirest wir mogen, unge- verlich losen und ir die eingeben wellen an alle widerrede. Dor- umb so gebieten wir allen fursten, geistlichen und wertlichen, graven, hern, fryen, dinstleuten, rittern, knechten und allen an- dern unsern und der cron zu Behem undertanen, amptleuten und getreuen ernstlich und vesticlich, das sie alle noch ir kayner die obgenante unser liebe gemahel an den egenanten iren liebgedings, sammentlich ader betailen, nymmer in kein zeiten hindern ader irren sollen ader yemand gestaten, der sie daran hindert, irrete ader krenkte in kainer weis, sunder sie ir lebtag dabey und allen zugehorungen getreulich schuczen, schirmen und hanthaben, als oft sy des von ir ader iren wegen ermant werden. Wan wer da- wider tete, der sol in unser swer ungenad und auch LX mark lotigs golds, die ein iglich, der das uberfert, genczlich verfallen sein, die halb in unser kunigliche camer und der ander halbteil der obgenanten unser lieben gemahel unleslich gevallen sol. Und solcher vorgenanten gabung, vermachung und verschreibung sind geczeugen der hochgeborn Wenczlaw herczog zu Teschin, unser lieber oheim und furst, und die edelen Vlrich von Rosenberg, Meinhart von Newenhaws, burggrave zu Prag, Alesch von Stern- berg kamerer, Hincz Ptaczko von Purkstein unser hofmeister, Niclos Haz von Costi richter, Peter von Michelsperg, Sigmund von Wartenberg von Dieczin, Albrecht von Coldicz. Und wir die obgenanten Wenczlaw herczog, Vlrich, Meinhart, Alesch etc. be- kennen, das wir von geheiss und gebot des obgenanten unsers gnedigen hern des kaisers als geczeugen der obgeschreben sachen unser insigel czu seiner keiserlichen maiestat insigel an disen gegen- wertigen brif gehangen haben. Geben zu Prag etc.

Strana 191
1437. 191 Současný výpis v registru cís. Sigmunda z let 1436 a 1437 v kníž. archivu Roudnickém (sign. VI. Fb. 19) na str. 23—27. List nemá data. Zápis předcháze- jící datován 31. ledna 1437, zápis následující 6. února téhož roku. Poněvadž však, se do registra nezapisovalo důsledně v pořádku chronologickém, není jisto, že vydání věnného zápisu spadá mezi obě uvedená data. — Lábler, Listář kr. města Chrudimi I, str. 24; Altmann č. 11667. — Královna Žofie, manželka kr. Vác- lava IV., které byla zapsána věnná města (srov. Privilegia II, str. 1152), a jež po smrti králově do prosince 1419 byla vladařkou v Čechách, zemřela 26. září 1425. Před tím již 26. června 1420 byl opanován Hradec husity, 15. května 1421 Jaroměř, načež i Dvůr Králové a Trutnov dostaly se pod moc Pražanův a pak Táborů. Tím ovšem práva královny nad těmito městy přestala. Potom 14. srpna 1436 byl Sigmund přijat za krále též posly měst Jaroměře, Dvora Králové a Trutnova; avšak Králové Hradec setrval v odporu proti němu, až teprvé 21. března 1437 poddal se mu též pod úmluvou. Staří letopisové čeští sdělují o tom, že »páni a obec města Hradce Králové srovnáni sú a v jedno vešli s cie- sařem ve všech věcech podle kompaktat, kterémuž učinili poslušenstvie a pří- sahy, ale to vymínili, aby rady a konšeluov jich neměnil až do roka, a summy aby neplatili ani klášteruov stavěli. A na to dal jim listy pod majestátem«. (Scriptores rerum bohemic. III, str. 100). Před tím 11. února 1437 Barbora, man- želka cís. Sigmunda, byla korunována korunou českou. (Srov. Palacký, Děj. nár. Českého III, 1, str. 385, III, 2, str. 83, 84, 188, 230 a 280, III, 3, str. 189, 210, 238 a 239; Tomek, Děj. m. Prahy IV, str. 70, 150, 151, 159, 284—286, 371 a 717; V, str. 11, 20 a 21). List věnný dán byl asi v den korunování královnina; s tím souhlasí, že skoro všichni svědkové v listině uvedení byli při korunování přítomni a uvá- dějí se též mezi pány, kteří o suchých dnech postních (20. února a násl.) zasedali na soudu zemském. (Viz Dobnerova Monum. hist. Boem. I, str. 197). Čís. 112. 1437, 20. února. V Praze. Císař Sigmund potvrzuje měšťanům města Stříbra privilegia jim předešlými králi Českými udělená. Sigismundus," dei gracia Romanorum imperator semper au- gustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus tenore presencium universis. Honor" maiestatis regie eius- que gloria in excelso solio collocata tanto amplioribus commen- dacionum exaltantur preconiis tantoque gracioribus fidei et de- vocionis impendiis fulciuntur, quanto maioribus graciarum largi- cionibus subditi per regalem clemenciam fuerint consolati. Sane pro parte fidelium nostrorum dilectorum civium civitatis nostre

Strana 192
192 1437. Misensis maiestati nostre supplex oblata peticio continebat, qua- tenus ipsis universa et singula ipsorum privilegia, litteras, iura, gracias, libertates et concessiones ipsis et eorum predecessoribus per nostros predecessores Bohemie reges datas et concessas ac data et concessa, approbare, ratificare et innovare et de innata nobis clemencia confirmare graciosius dignaremur. Nos vero conside- ratis attente multiplicibus probitatum meritis, quibus ipsi cives Misenses nobis et regno Boemie studiose placuerunt et placere poterunt fervencius in futurum, quanto se largioribus senserint a nostra clemencia preventos muneribus graciarum° — animo deliberato sanoque principum, baronum, nostrorum et regni Bo- hemie fidelium, accedente consilio et de certa nostra sciencia ipsis civibus et eorum successoribus et civitati Misensi universa et sin- gula eorum privilegia, litteras, iura, gracias, libertates et conces- siones ipsis a divis nostris predecessoribus Bohemie regibus data et concessa ac datas et concessas in omnibus et singulis eorum sen- tenciis, clausulis, articulis, verborum expressionibus atque punctis, ac si tenores omnium presentibus de verbo ad verbum forent in- serti, — tenore presencium auctoritate regia Bohemie benignius confirmamus, decernentes expresse ea et eas obtinere perpetuo roboris firmitatem; supplentes nichilominus omnem defectum, si quis in premissis aut eorum aliqua parte obscuritate verborum, sen- tenciarum aut solemnitatis obmisse compertus fuerit quovis modo. — Presencium sub nostre imperialis maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo septimo, die vigesima mensis februarii," regnorum nos- trorum anno Hungarie etc. quinquagesimo, Romanorum vigesimo septimo, Bohemie decimo septimo, imperii vero quarto. Ad mandatum domini imperatoris Petrus Kalde, prepositus Northusiensis. Opis XVI. století z orig. v archivu m. Stříbra (A). Souč. výpis v registru cís. Sigmunda, chovaném v kníž. archivu Roudnickém (sign. VI Fb 19) na str. 126 (R). — a) Sigism. etc. Not. fac. etc. R. — b) Honor m. regie, ut supra civitati Summerfeldt R, čímž se míní potvrzení privilegií 26. února 1437 m. Som- merfeldu v Lužici dané a na str. 37 téhož registra zapsané. — c) slova, jež zde i níže vynecháváme, opakují doslovně formuli použitou výše v č. 79. — d) tímto slovem končí výpis v R. — Srov. Čelakovský, O registrech domácích a cizích, str. 128, č. 69; Altmann č. 11674.

Strana 193
1437. 193 Čís. 113. 1437, 13. března. V Praze. Císař Sigmund dává měštanům a obyvatelům města Českého Brodu znak městský. Sigismundus, divina favente clemencia Romanorum impe- rator semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus tenore presencium universis, quod desi- derantes civitatis nostre Brode Bohemicalis decori cura benigni favoris intendere, ita ut eius cives et incole, fideles nostri, celsi- tudini Romane cesaree et regali Bohemie eo quidem melius servire valeant, quo benignius fuerint nostre liberalitatis clemencia atque donis consolati, quapropter supradictis civibus, incolis et succes- soribus ipsorum ac civitati Brode Bohemicalis arma sive clenodia, videlicet clipeum sive scutum, cuius campus lazureus habens in base sui murum cum menibus, turre ac valva aperta, supra quem murum aquila imperialis biceps in campo glauci sive aurei co- lorum a parte dextra eiusdem turris, a sinistra vero parte arma regni Bohemie, videlicet leo albus erectus in campo rubeo intuetur, dedimus et contulimus, damus et conferimus ac auctoritate im- periali vigore presencium graciosius elargimur, prout eadem arma sive clenodia in medio presentis littere figuris et coloribus con- gruis clarius sunt depicta; decernentes et hoc Romano cesareo ac regio Bohemie statuentes edicto, ut exnunc in antea perpetuis fu- turis temporibus predicti cives et civitas Broda Bohemicalis suc- cessoresque ipsorum eadem arma in sigillo eiusdem civitatis, in vexillis, banderiis et portis habere et ferre possint et valeant et ipsis uti ac frui, prout alie civitates regni nostri Bohemie armis sive clenodiis suis utuntur, impedimentis et contradiccione non obstantibus quorumcunque. Nolumus tamen, ut per presentem ar- morum concessionem alicui hominum sive communitati, quantum ad arma sua, preiudicium aliquod generetur. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc nostre armorum donacionis, concessionis, largicionis et gracie paginam infringere vel ei ausu temerario contraire, prout nostram et successorum nostrorum Romanorum imperatorum et regum Bohemie indignacionem gravem voluerint arcius evitare. Presencium sub nostre imperialis maiestatis sigillo

Strana 194
194 1437. testimonio litterarum. Datum Prage anno Domini millesimo, qua- dringentesimo tricesimo septimo, die tercia mensis marcii, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quinquagesimo, Romanorum vige- simo septimo, Bohemie decimo septimo, imperii vero quarto. [Na ohbu:] Ad mandatum domini imperatoris Caspar Sligk, miles, cancellarius etc. ta [Na rubu: Rta Orig. pergamen. v archivu města Českého Brodu (N° 12, starší N° 2). Velká pečet císařská, jež byla druhdy k listině přivěšena, jest nyní utržena a zvláště se chová; vyobrazení její jest u Posse, Die Siegel der deutschen Kaiser II, tab. 17, č. 1 a 2. — Uprostřed listiny dosti hrubě jest vymalován nově udělený znak městský. — V registru cís. Sigmunda z let 1436 a 1437, chovaném v kníž. archivu Roudnickém (zn. VI Fb 19) zapsán jest záznam o tomto privilegiu na str. 53; srov. Čelakovský, O registrech str. 126, č. 47; Altmann č. 11714. Čís. 114. 1437, 19. března. V Praze. Císař Sigmund chtěje znovu vyzdvihnouti Kutnou Horu, nej- větší to klenot a poklad království Českého, potvrzuje smlouvu mezi starými a novými Horníky uzavřenou o postoupení kostela svaté Barbory kněžím pod jednou a o částečné navrácení statků starým Horníkům. Oboje pak Horníky, staré i nové, vysazuje za jednu obec a potvrzuje jim předešlé svobody i práva, všechny dluhy na obci i na lidech zdvihá; též lid horní k právům předešlým na- vracuje a slibuje přičiniti se, aby Horníkům byly postoupeny všecky dřívější platy a zboží k obci i záduší. My Zigmund, z božie milosti Římský ciesař vždy rozmnožitel říše a Uherský, Český, Dalmacký, Charvatský etc. král. Vyzná- váme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že ačkoli z přirozené nám dobroty povinni sme jakžto král příbuzný a dědičný v Čechách ku prospěchu tej koruny a k tomu, jímž by sě naši a téhož královstvie poddaní, věrní milí, lepšiti mohli, ústavně a všelikak vždy patřiti, však mnohem viece a pil- nějie zavázáni sme k tomu snažnost naši přičiniti, aby to město Hor Kuthny, v němžto najvětší a najužitečnější poklad a klenot

Strana 195
1437. 195 všeho královstvie jest a záleží, bylo vyzdviženo a dolové zasě po tak dávném a všie zemi přieliš škodném zapuščení mohli k užitku toho tak zašlého královstvie býti navedeni a děláni, neb jakož dielo těch hor užitek převeliký a prospěch všemu království při- nášie, takéž i mnohem výše zapuščenie jich škody nenabyté nadlech všie zemi mohlo by přivésti. Takž tehdy mnoho na to rad i po- tazuov jměvše, a lidi nynie v Horách bydlejície u velikých a mno- hých nedostatciech válkami ot drahně předešlých let v Čechách trvalými znamenavše, jiné jsme cesty lepšie nevěděli, kudy by to podobnějie mohlo jíti, než navrácením starých Horníkuov, kteřížto hor a doluov jsú svědomi, aby s těmi nynějšími Horníky za jedno jsúc, těch hor vyzdvihati společně sobě radili a pomohli. I při- volavše ku přítomnosti našie obojich Horníkuov, to jest starých i nynějších, žádali sme i radili jim, aby k našemu poctivému a k obecnému všie země i také svému vlastniemu dobrému hle- diece v smlúvu spolu podobnú a v jednotu vnikli, že by sě nám jinak na ty hory nakládati nehodilo ani kterú mocí zasě jich vy- zdvihnúti. A tak oni oboji za jeden člověk sě svolivše před námi a obecným sněmem všie země České v Praze, den svaté Doroty, zjevně sú oznámili, že jsú křesťansky sě smířili a smluvili, všecko, což sě jest kdy napřed v těch záščích a časiech pročkoli a kte- rakžkoli mezi nimi stalo, z srdce pominujíc i konečně sobě a věčně otpúštějíce a slibujíce již ve všech věcech řádných a spravedlivých a zvlášce, což by sě jich práv a svobod dotýkalo, věrně sobě i u- přémně a za jeden člověk radni a pomocni býti. Než toto samo pro lepšie vymienili sú, že staří Horníci své kněze u kostela svaté Barbory i s tiem kostelem mají mieti, kteřížto kněžie na svých kázáních žádného z obyvateluov Horských nemají od přijímánie těla božieho pod obojím zpósobem vedle compactat rozpakovati, a ti ani druzí také žádných búří ani ruoznic jednati a činiti ne- mají, jedno z písma svatého na hřiechy lidské kázati a k lásce, jednotě i svornosti lid obojie strany vésti; pak-li by který z nich kterékoli strany sě v čem vytrhl, takový má konšely města Hory a minemeistrem, kteříž nynie jsú nebo ty časy budú, býti nave- den až do arcibiskupa budúcieho; též i z světských, ktož by úmluv svrchu i vzezpod psaných v čem nezdržal, má také konšely a mine- meistrem podle velikosti viny a zaslúženie bez jiných lidí všeli- kých výtržkuov tresktán býti. Pak o ty statky starých Horníkuov,

Strana 196
196 1437. kteréž nynější Horníci držie, mají každý s obú stranú po přieteli vydati, a jestliže by sě ti smluviti oč nemohli, tehdy toho slo- vútný Jan z Sútic, minemeistr, aneb jiný, ktož by na témž úřadě po něm byl, má býti najvyší rozdielce, vždy hledě k obojie straně vedle milosti; a toho s obú stranú řekli sú i mají poslušni býti. Také jestliže by kto z starých Horníkuov od dánie lista tohoto pořád čtúc do dne a do roka k svému statku sě, když by mu to bylo oznámeno, nevrátil, ten potom právo své na tom ztratí, a to všecko vedle práv a listuov tomu městu od našich předkuov daných na obec má spadnúti; žádajíce oboji, abychom k těm a takovým jich dobrovolným smlúvám svoliti a je ku právóm, svobodám i listuom starodávným navrátiti ráčili milostivě. Protož vidúce v tom obojich povolnost a poslušenstvie, s dobrým rozmyslem a radú naší pro vyzdviženie toho klenota tiem spěšnějšie Horníky oboje a všecky svrchu psané již jakžto znova za jednu a jednostajnú obec spo- lečnie vysazujem, ke všem je právóm jich, svobodám i listóm, našimi slavné paměti předky jim z staradávna vysazeným a daným, kterýchž jsú do sie chvíle požívali a požívají, navracujíc a těch jim i tomu městu mocí naší králevskú v Čechách potvrzujíc tiemto listem. Ne[ž] ač by pak i v časiech budúcích kterých práv svých a svobod sě doptati, jichžto nynie pro svú záhubu snad nepama- tují neb dojíti nemohú, a je dskami, listmi neb řádným svědomím okázali, těch jim také chcme i naši budúcí králové Češčí mají potvrditi milostivě. A nad to nade všecko vždy k tomu hlediec, aby měsťané Hor tiem spieše a snázě sě stavěti i hory vyzdvihati mohli, všecky dluhy minulé a platy světské i duchovnie, křesťan- ské i židovské, v Hoře aneb u předměstích Horských, kteříž sú koli byli na všie obci aneb na jmenovitých domiech zvlášče, zdvihli sme a zdviháme, umořili sme i tiemto listem moříme; a to ve dsky zemské s radú panskú chcem vložiti, když budú otevřieny. Také chcem, aby werk grošový neb peněžný dělán byl pro potřeby těch Hor a firdrunk, a steury aby každý týden byly dávány tak, jakož sě nám a minemeistrovi bude zdáti. Též pregéře, mincéře, prenary i jiné k jich lónóm a právóm [na]vracujem, kteréž na Vlaském dvoře měli sú a mají i budú mieti. A všecky platy a sbožie jich i jiných Horníkuov kromě toho, což svrchu psáno stojí, propúščieme, a jim mocí svrchu dotčenú dáváme tiemto listem i tvrdíme, buď to na svědských“ neb duchovních kteréž jsú

Strana 197
1437. 197 měli na zemi neb na miestech okolních. A též platy i sbožie, kteréž jsú k jich kostelóm neb k špitáli slušely, všecky [jim navra]cujem i těm všem, ktož to držie, postúpiti přikazujem, chtiece toho všeho, což sě svrchu píše, radni a pomocni býti, jakžto král a pán jich milostivý vší snažností. A toho na svědomlie a potvrze]nie náš ciesařský majestát kázali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán u Praze léta od narozenie syna božieho tisicieho čtyř- stého třidcátého sedmého, ten úterý [před svatým Be]nediktem, let království našich Uherského etc. v padesátém, Římského v sed- mém a dvadcietém, Českého v sedmnáctém a ciesařstvie ve čtvrtém létě. INa ohbu:! Ad mandatum domini imperatoris Johannes Tussek. Orig. perg. místy potrhaný v archivu m. Kutné Hory (č. 6). Pečet utr- žena. Registraturní znamení na rubu schází. Opis vložen do konfirmace kr. La- dislava d. 15. června 1454. Jiný opis obsahuje rukopis XV. století »Transsumpta privilegiorum«, chovaný v témže archivu, na l. 6 za nápisem: »Majestát vydaný starým i novým Horníkuom společně na potvrzení míru jich, na vysazení jich znovu potvrzuje všech starých práv, k nimž jest je JMt navrátil společně vedle práv mincéřských i pregéřských i jiných úředníkuov dotýkaje.« Po straně při- psáno: »Rescissum nova confirmatione.« Dle opisů těch doplněna v závorkách l! místa majestátu, která jsou v originále zničena. — Sternberg, Gesch. d. böhm. Bergwerke I, 2, str. 112 (dle opisu konfirmace kr. Ladislava); Altmann č. 11729. — a) tak orig. — 1) 6. února. — Ve sporech o statky mezi novými a starými Horníky učinil minemistr Jan ze Soutic 7. května 1454. tuto výpověď: »Ve jméno božie amen. Léta božieho tisícieho čtyrstého padesátého a čtvrtého, v ten úterý před svatým Stanislavem stala sě jest přátelská a dobrotivá smlúva a ko- nečné svolenie před panem Janem z Sútic, tehdy minemaistrem na Horách Kut- nách, mezi novými a starými Horníky tudiež na Horách Kutnách o ty statky, o kteréž jsú za císaře Sigmunda, slavné paměti krále Českého, pána svého milosti- vého, majestátem JMti a potom i výpovědí ubrmanskú poděleni byvše do sie chvíle mezi sebú pro rozličné překážky miesta a konce nemohli mieti, takové, toto a tak, jakož dolejie sě vypisuje. Najprvé o domiech v městě i v předměstích takto jest smluveno a svoleno, že ti a takoví všichni domové, na něž se staří Horníci po dědictví aneb nápadem dědickým vedle práva městského táhnúce spravedlivost svú k nim pokáží, kteréž jsú noví Horníci po smrti svrchu psaného císaře Sig- munda slavné paměti drželi, v též povaze, jakž jsú ti domové zděláni byli za živnosti ciesařovy Mti, nákladuov znamenitých na opravu neučinivše na ně, k kte- rémuž z těch domóv dědic spravedlnost svú hodně provede, má jej sám šaco- vati, a ten, ktož jej nynie drží, má volenie mieti toho šacunku polovici od dě- dice vzieti a domu jemu postúpiti, aneb dědici též polovici dáti a duom dědicky mieti, a to na roky dole psané. Pak-li jsú kteří z nových Horníkóv v tom času

Strana 198
198 1437. po smrti ciesařovy Mti na své domy náklady znamenité, opravujíce a lepšiece je, učinili, a od kterého z dědicóv k tomu domu spravedlivost provedena řádně bude, takový duom též, jakož svrchu psáno stojí, tiem dědicem šacován buď, a ten, ktož jej drží, vuoli měj, dva diely toho šacunku od dědice vezma, domu postúpiti, aneb třetinu toho šacunku dada, duom dědicky obdržeti. O mlýnech, kteříž by znovu po spálení vystaveni byli a zděláni, též jakož o domiech buď řiezeno a jednáno; ale o zahradách a vinicech a o lukách, k kterýmž by byla od dědicóv okázána spravedlnost a provedena, kteráž by od téhož dědice v čem- koli byla šacována, buďto kupována neb darmo osáhnuta, též ten, ktož ji drží, vuoli měj od dědice šacunka toho třetinu vzieti a vinice, zahrady nebo lúky postúpiti a nebo dědici dva diely dáti a při držení dědickém ostati. O lóniech pak na Vlaském dvoře též ovšem, jakžto o zahradách, vinicech a lukách, buďte dány nebo kupovány, aby bylo uházieno a jednáno; ale o hutech prostě na póli děléce summu pošacovanú túž povahú, jakož o domiech svrchu se píše, buď pře- stáno a splacováno. A na kohož sě koli uplacenie věcí svrchu psaných dostane, buď z nových Horníkóv neb starých, takový má k tomu placení tyto roky mieti: což té summy šacunkové, kteráž na něho přijde, koli bude, buď jie mnoho a nebo málo, té od toho času, když sě mezi nimi smlúva stane, třetinu, jemuž platiti má, v měsíci aby dal; a ten, ktož úplatek béře, při tom závdavku toho statku, o nějž sě smlúva stane, tomu, od kohož závdavek béře, postup; a druhú třetinu potom v polúletí, a ostatní třetinu opět od toho času v polúletí, aby sě dokonalo ve dni a v roce vedle práva měsckého to splacenie straně od strany, na kterúž sě to dostane; a to aby šlo právem purkrechtním, peniezy peněz aby byly rukojmie, a purkrecht všeho. Toto také zvláště znamenitě jest smluveno a svoleno, aby ti všichni staří Horníci, kteříž sú při těchto smlúvách přítomni byli osobně tudiež na Horách Kutnách, k čemuž by právo měli, toho cíl a rok měli k dovození své spravedlnosti do svatého Václava po těchto smlúvách naj- prve příštieho konečně; a ti, kteříž osobně přítomni jsú nebyli, do vánoc ihned potom budúcích. Pak-li by již kterýkoli z nich do toho času svrchu psaného vedle přítomnosti předpověděné neb nepřítomnosti v tom sě zmeškal a svého práva a spravedlnosti, načež by sě táhl, neprovedl a nedokázal, jakož právo tohoto města jest: ten potom i jeho budúcí věčně k tomu sě nemá táhnúti, ani k tomu kterého práva mieti, ale to má na obec Horskú, o čež jest stál, spad- núti vedle práv starodávních tomu městu a té obci daných plným právem. A tohoto všeho smluvenie a svolenie svrchu psaného na jistotu a na pevnost drženie my svrchu psaní Horníci obojí, noví i staří, z jednostajného spojenie pečeť naši městskú na Horách Kutnách k tomuto listu přidáviti kázali sme, a pro lepšie svědomie prosili smy snažně svrchu psaného pana Jana z Sútic, minemeistra, aby také podle nás svú pečeť k témuž listu ráčil přitisknúti, jenž jest psán a dán léta a dne svrchu psaných etc.« (Opis vložen v kvaternu desk dvorských č. 23 na str. 513; otiskl Sternberg, Gesch. der böhm. Bergwerke I, 2, str. 116, č. 80). — O zvyklostech horních té doby poučuje nás toto sepsání, jehož opis psaný na perg. listech rukou XV. století chová se v archivu Musea král. Českého: Tato zřiezenost u Hory nynie se zachovává. Item v každém dole střiebrném neb v jiném gwerkové mají přieti každému havéři, kterýž toho požádá, zvláštnosti totiž na poli, jenž se německy jmenuje eygen-

Strana 199
1437. 199 schaft, na kterýchtokolivěk ortiech, bez škody však těch ortuov, na kterýchž sami dělají aneb dělati by chtěli. Pak-li by sami dělati nechtěli, tehdy toho havéřóm brániti nemohú dělati podle práv horních. Avšak každý havéř na ta- kových ortích chtě dělati, má přísahu míti, každý v své třetině, kdež se na tři šichty dělá, anebo na dryttalu, a za svého tovaryše má slíbiti. A budú-li gwer- kové chtíti s nimi pavovati dvě šichtě, toho mají míti dobrú vuoli podle práv horních, a gwerkové mají též na své dvě šichtě dokládati jako havéři na své dvě šichtě. Toto právo se zachovává na krygortích: Opět na kryg- ortiech mají havéřóm přieti, avšak vždy bez škody gwerkóm, jakož práva hornie vykazují, a také buď na lehenšaftu aneb na krygorthu kterýžkoli porudie se napřed k rudě anebo hlube po rudě přijde, ten druhého odtiskne. Tato spravedlnost přiesluší pánu dědičnému na horách. Item všickni gwerkové mají pánu dědičnému za čtyři neděle v každém dolu dělati jednu třidcátů na svuoj náklad, a potom bude-li se pánu líbiti déle dělati, do- kládaj na svuoj náklad. To havéři nadepsaní v každém dolu mohú dělati na těch ortiech na hagendes tři a puol látra a na ligendes puoldruhého látra podle práv horních. Urbura královská tato jest: Urbura královská slove troje. Prvnie najtěžší jest sedmá hřivna. Z té král má činiti štewer neb pomoc, jakž na kterém dolu najužitečněji vidí, více i méně. A na takové urbuře gwerkové dávali jsú někdy střiebro, když jest dobře šlo, po LXXXIV groších hřivnu střiebra. Druhá urbura prostřednie slove osmá hřivna, ješto z té urbury KMt má také od pána dědičného třetinu, ač by kde na zboží panském nebo zemanuov se ruda nadešla. A na té urbuře král žádné štewry nebo pomoci ne- dává a třiebro má bráti do mince po II kopách grošuov. A nynie u Hory obecně králi hřivnu střiebra dávají po dvou kopách grošuov. Třetí urbura jest milostivá. Z té jde desátá hřivna k dvoru, a též také po II kopách grošuov střiebro dávají k dvoru, a žádné pomoci král nedává, leč z milosti, havéřóm, aby tiem pilnější byli Jiné právo: Item pokud se havéř fedruje, dolní gwerkové nemají více práva než eygenšaft vzieti, totiž na poli. Pak-li havéř vzdá fedrnusz, tehdy gwerkové propuojčiti mohú jiným ten eygenšaft. Pak-li sobě havéř filorcz vymienie, tehdy nemá více práva, než stoje na filorthě, což kracie nad se dosáhne; a byť jich dělalo neviem kterak mnoho na eygenšaftiech, tehdy má každý svuoj filorth. Toto jest šichta perku. Šichta perku vy- táhnutí činí čtrnáct šilink koreb; nynie takovú šichtu vytahují po jednom groši u Hory, kdež jest hluboko. Plníci. Item plníci puol druhého groše nynie po devieti peniezích dávají. Toto jest právo prvnicho nalezače hor- nieho: Item první nalezač hory má toto právo, aby jemu roh byl na jeho hašpl dán, taký roh aby dva člověky, volně na něm mohli táhnúti. Pak odtud to má mu přidáno býti sedm látruov na dél, a to slove jeden lén; též vzdáli na druhú stranu tomu nemá ižádný v tom překážeti. Pak-li druhý nalezač po něm přijde, tomu jedno polovici tolikéž, a tak jiným všem, což by jich koli potom bylo. Kdy má měřeno býti. A kdyby se ruda z milosti božie na- lezla, tehdy ihned mají miery žádati, vynesúc té rudy a okážíc pánu, a pán má poslati opatrné a přiesežné lidi k tomu, aby to ohledali a před sebú jí do- býti kázali. A po dobytí polepší-li se na ganku čili nic, anebo ostane-li též, tehdy ti přísežní vezmúce té rudy s púru miernú, totižto s kolečko mírné, a to mají

Strana 200
200 1437. ti přiesežní pilně opatřiti, aby toho nic neubylo ani přibylo, až se s toho i střiebro udělá. Pak dá-li ta ruda střiebra puol čtvrta věrdunku přes hutkošt, tehdy te- pruv ten duol jest hoden miery; pak-li by tolik nedala, tehdy nenie hoden miery. A měříc má měřiti od puol rumpálu na každý štollenorth kwerkóm puol čtvrta lénu, králi jeden lén, obci neb měšťanóm jeden lén, pánu, na čímž jest zboží, jeden lén, na hangendes puol čtvrta léna a inligendes jeden lén. Timto ztratí své diely [právo] na horách. A pak-li by kto z těch nedělali šest nedělí, tehdy přijde zase v svobodné, a potom muož zase přijíti, ktož chce za svobodné. Item nynie u Hory kto by dvě neděli duol opustil a nedělal, tehdy jiný muož to při- jíti za svobodné. Takto ztratí své právo a žalovati se má, když czupusu nedá k taylóm. Item kdyby kto konečně do dvú neděl svého czupusu nedoložil, tehdy úředník, kterýž jest na Horách, kterémuž by bylo poru- čeno, má jej obeslati a ihned u večer, když hodiny vytepú, první žalobu k taylóm učiní, druhú žalobu ten den v osmú hodinu a třetí žalobu v šestnáctú hodinu. A ktož v té míře nepoloží czupusu, ten ztratí své právo anebo tale na hoře. A proto vždy czupus dáti musí a tak, by i doma kto nebyl v těch dvú nedělí, má se opatřiti, aby na své tale vždy doložil, ač jich ztratiti nechce. Toto právo na lehenšaftiech. Item na lehenšaftiech tento jest fedrnusz: perk a vodu od havéřuov vytahovati a cimrovati svými lesy a les jim tam vpúštěti a vítr jim tam vésti; ale dřievie k branthu havéři sami mají sobě zjednati a gwerkové jim jej mají toliko doluov spustiti. Právo havéřské na lehenšaftiech. Item pokadž na lehenšaftě havéři od sebe na kterém orthu pergk fedrují, potad jest jich a žádný jim na ty orty podle práva na krygorty dělati ani vsiesti nemá. Právo jiné, kterak havéři a který čas mají dělati na lehenšaftiech. Item havéři, kteříž na lehenšaftiech dělají, nemají ortuov svých nikdy prázdna nechati; ale vždy před se dělati, počnúc v neděli, když hodiny vytepú, do doluov mají vjíti a v sobotu, je-liž ve dvadceti hodin, ven vyjíti a toliko ten čas světiti a více nic, leč by hlavnie svátkové byli, tak vždy, aby po XXIV hodinách, když svátek nynie, hned orth osadil. Pak-li by neosadil orthu, a ten prázdna kdyby nalezl kto, tehdy šteygéř nebo úředník dolu muož jinému propuojčiti vedle práv horních, leč by sobě kto frystunk na to uprosil z dobré vuole, ale ne z práva. Čís. 115. 1437, 26. března. V Praze. Císař Sigmund dává měšťanům města Hradiště nebo Tábora dědicky zboží Hradiště a Ústí Sezimovo nad Lužnicí se vším pří- slušenstvím, koupiv je od pánů z Ústí. My Sigmund, z boží milosti Římský císař vždy rozmnožitel říše a Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, vyzná- váme tímto listem obecně přede všemi, ktož jej uzří nebo čtúce

Strana 201
1437. 201 slyšeti budú, že jakož jsme Hradiště a Ústí Sazemino nad Luž- nicí“ od urozených Jana staršího z Ústie odjinad z Plešie“ a Jana mladšího z Ústie, věrných našich milých, s těmi se všemi právy a příslušnostmi, k těm zbožím z staradávna spravedlivě přísluš- nými, za jistú peněz summu kúpili k dědictví a jmění věčnému i jim za ty peníze dosti učinili vedle jich vuole, tak chtíce, aby město naše Hradiště nebo Tábor, námi v nově vysazené a jiným městóm královským přičtené i měšťané a bydlitelé jeho tiem snáze se lepšeti a nás i budúcích našich králuov Českých pilněji a stálejiď přidržeti se mohlo a mohli, s dobrým rozmyslem a radú naší to jisté Hradiště s poplužíme tudiež, s platy na mlýních, s majtem na řece, ježto les plaví, s lukami, pastvišti, s stráněmi, chrastmi, rybníky, řekami, potoky i také Ústie Sazemino nad Luž- nicí“ s mýtem, s platy na domích, na dvořích, na zahradách, na mýtě, na skladích, na tržném, na heryncích, na soli, na chlebni- ciech, na masných krámích, na poddacích kostelních, na kaplan- stvie, panstvie na klášteře, panství na špitále, na Kavčiem, na Doubravě, jakož k špitálu přísluší, na Měšicích, jako k záduší? příslušejí, s stráněmi, chrastinami, plat na mlýních, na řekách, na rybníce nad Ústím s potoky i se vším příslušenstvím, tak plně a vcele, jakož svrchu psaní naši súkupovéh měli a držali jsú a my od nich kúpili jsme, s celým také a plným panstvím i právem naším i s věnem tisíce kop grošuo, kteréž jest na nás, jakožto na krále Českého připadlo' po smrti panie Anny, vdovy někdy Oldři- chovy z Ústie, a pány přisúzeno, dali jsme a tímto listem dáváme svrchu jmenovanému městu Hradišti nebo Tábor a měšťanóm a bydlitelóm jeho dědicky a k věčnosti, a to jsme jim ve desky zemské královstvie našeho Českého vložiti a vepsati kázali, jakož táž země naše z staradávna má za právo. Protož přikazujem podkomořímu, purkrabiem, soudcím i jiným všem našim a královstvie našeho Če- ského poddaným, věrným milým, nynějším i budúcím, aby svrchu- psaným měšťanóm našim na zboží od nás tímto listem jim daném i ve dcsky zemské vloženém, nepřekáželi ani překážeti dopouštěli, ale radšé je při tom radú i pomocí fedrovali, jakož našeho i bu- dúcích našich králuov Českých velikého rozhněvání chtí ujíti. Na potvrzení i věčnú paměť všech věcí svrchu psaných náš císařský majestát kázali jsme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán v Praze létha od narozenie syna božieho MCCCC třidcátého sedmého

Strana 202
202 1437. v úterý po hodu zvěstování svaté panny Marie matky boží, leth královstvie našich Uherského etc. v padesátém a prvém, Řím- ského v sedmmezcítmém, Českého v sedmnáctém a císařstvie v čtvrtém létě. Ad relacionem d. Johannis de Ryzmberk alias de Rabi et Przibiconis de Klenow." Opis z počátku XVI. stol. v staré knize pamětní m. Tábora (A) na l. 27 za nápisem »Majestát a obdarovánie výsadná Sigmunda císaře na města Hradiště a na Oustie nad Lužnicí i na jiné věci etc.« — Poněkud jiné čtení obsahuje vklad tohoto majestátu do desk zemských po r. 1541 nově založených v kvaternu č. 250 na l. A 8 (B). — a) na Lužnici B. — b) z Plešic B. — c) i nemá A. — d) statečněji B. — e) s poplužími B. — f) chlebnicích A. — 9) k špitálu A. —h) soukupové A. — i) drželi A. — j) propadlo B. — k) v A jinou rukou připsáno: K relací vysláni pan Jan z Ryzmberka, Aleš Itak!] z Rábí, Procek!!) z Klenovýho. Mathyáš místopísař při dckách. — Emler, Pozůstatky desk zemských II, str. 162 (dle B); Sedláček, Zbytky register č. 1566. — O opětném zápisu majestátu toho do desk má stará pamětní kniha Táborská na l. 65 tuto poznámku: »Po nešťastné příhodě, když deky zemské zhořely, zase po novém o dckách zřízení zboží této obce některá jsou i majestát na Oustí etc. ve dekách, jakož vejpisové pod pečeťmi ve sklepě zadním jsou v škatuli s nápisem. Jiná pak zboží jsou v kvaternu červeném trho- vém, kdež sobě sami kladou, létha etc. XLII, v pondělí po sv. Matěji: Purgmistr a konšelé města Hradiště hory Tábor sami sobě kladli etc.« O statcích města Tá- bora srov. Martina Koláře, Historické paměti m. Tábora, v páté roční zprávě reálného gymnasia Táborského za rok 1867 na str. 5 a násl. a Fr. Aug. Slavíka, Panství Táborské a bývalé poměry jeho poddaných (V Táboře 1881). Čís. 116. 1437, 27. března. V Praze. Císař Sigmund potvrzuje obyvatelům města Vodňan všecka práva a milosti, které jim udělili předešlí králové Čeští, zejména Jan a Václav IV. Zigmund, z boží milosti Římský císař vždy rozmnožitel říše a Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král. Známo činíme tímto listem všem vůbec, že od moudrých a opatrných věrných našich milých purgmistra, konšel, přísežných a vší obce města našeho Vodňan velebnosti naší nábožná prosba podaná zdržuje, abychom jim všecky i každé zvláště jich listy, zápisy, práva, mi- losti, svobody a půjčená“ jim a jich předkům od našich předkův Českých králův, dané a půjčené, daná a půjčená, a znamenitě

Strana 203
1437. 203 zápisy a listy jim od slavné paměti nejslavnějších někdy knížat Jana, Českého krále, děda, a Václava, Římského a Českého krále, bratra, našich nejmilejších, na jich práva, svobody, milosti a ob- darování nadané a půjčené upevniti a obnoviti, pojistiti a potvr- diti ráčili, kteřížto zápisové znějí takto slova od slova: Václav atd. (Následuje český překlad listu kr. Václava IV. daného v Praze 25. května 1378; v. Privilegia II, č. 547). Protož my vážíce pilně mnohá ctnostná zaslouženie, jimižto měšťané Vodňanští nám a krá- lovství Českému jsou se líbili a líbiti se budou moci snažněji bu- doucně, čímž hojnějšími milosti obdarováními se počijí od naší milosti býti obveseleni, jich prosbám slušným příznivě jsouce na- kloněni, s dobrým rozmyslem a zdravú knížat a urozených, na- šich a království Českého věrných, radú a naším jistým vědomím mocí královskú království Českého jim měšťanům a jich budoucím i městu Vodňanskému všelikteré a každé zvláště jich zápisy, listy, práva, milosti, svobody a nadání jim od slavných našich předkův králův Českých dané a půjčené, daná a půjčená ve všech i kaž- dých zvláště jich rozumech, kusech, artikulích, výmluvách i punk- tích, tak jakož by všickni slovo od slova v tomto listu vepsáni byli, a znamenitě výše psané zápisy a listy se všemi věcmi v nich zavřenými upevnili sme, obnovili, pojistili a potvrdili milostivě, upevňujem, obnovujem, pojišťujem a tímto listem dobrotivěji po- tvrzujem — Dán v Praze létha božího 1437, den 27. měsíce března, království našich létha Uherského 51, Římského 27, Českého 17 a císařství létha čtvrtého. Pozdější český překlad ze XVI. století v Liber memorabilium č. II, chova- ném v archivu m. Vodňan na l. 22v. — a) tak přeloženo zde slovo concessiones! — (Originál latinský byl složen podle téže formule, podle níž psána větší část privilegia pro Mělník č. 79). — Altmann č. 11737 (s datem 23. března dle vý- pisu v arch. Třeboňském). — Ve sbírce formulářů v Sigmundově říšské knize registraturní, chované v c. a k. dv. a státním arch. Vídeňském sign. D na l. 60r jest zapsán tento list, jímž král Sigmund povoluje rychtáři Vodňanskému Ja- kubu Trachovi, který byl Husity z města vyhnán, aby rychtářství toho města koupil od Zbyňka Zubara, a koupi tu potvrzuje: Sigismundus etc. notum facimus etc., quod Wodnanensis fidelis noster dilectus Jacobus Trach de Praga, iudex civitatis nostre, nostre maiestatis accedens presenciam nobis proposuit, quo modo ipse iudicium ibidem a fidele nostro dilecto Winkone Zubar pro certa pecu- niarum summa comparasset, prout id ipsum littere empcionis desuper date et confecte clarius demonstrarent, petens nos humiliter, quatenus tamquam Bohemie rex huiusmodi empcionem et litteras desuper datas et confectas confirmare

Strana 204
204 1437. et auctorisare graciosius dignaremur. Nos itaque huiusmodi precibus suis hu- milibus tamquam iustis et racionabilibus benignius inclinati consideratisque multorum probitatum et virtutum meritis ac fidelibus serviciis, quibus nobis et corone regni nostri Bohemie dictus Jacobus hucusque semper pronus placuit, cottidie placet et in antea eo quidem fervencius placere poterit et debebit, et signanter quia per hereticos Bohemie expulsus bonis suis privatus et demum in exilium eiectus propter fidem et nos multa pericula toleravit, idcirco sibi non per errorem aut improvide, sed animo deliberato sanoque fidelium nostro- rum accedente consilio et ex certa nostra sciencia ad huiusmodi empcionem, prout rite facta est, nostrum regium adhibuimus consensum et tenore presen- cium adhibemus graciose nec non prefatam empcionem et litteras superinde datas in singulis suis articulis et punctis, prout de verbo ad verbum continentur et sonant, ac si in presenti nostro privilegio seriatim essent inserte, ratifica- vimus, confirmavimus et approbavimus et tenore presencium auctoritate regia Bohemie graciosius ratificamus, confirmamus et approbamus; decernentes istam empcionem et inde secuta ex nunc in antea inviolabilis obtinere roboris firmitatem ac dictum Jacobum et heredes suos huiusmodi empcione iudicii et confirmacione et approbacione nostris ac ipso iudicio futuris temporibus perfrui et gaudere debere, impedicionibus quorumlibet penitus procul motis. Presencium etc. V Liber memorabilium č. I v archivu m. Vodňan přichází Zbinko iudex v l. 1406—1419 a Jacobus Prazak iudex tunc temporis v l. 1419 a 1420 (fol. 12 a 18). Kdy však Sigmund dal rychtáři Jakubovi svrchu položený list, jest nejisto. — Na podzim r. 1420 byly Vodňany, jež byly tehdy poručeny ochraně Oldřicha z Rožm- berka, dobyty vojskem Žižkovým. Odtud Vodňanští stáli věrně při bratrstvu Táborském. — Listem d. 20. července 1425 král Sigmund zapsal »Svojšovi z Vilhartic a jeho dědicuom za služby a za škody 60 kop gr. na berni a nebo na úrocích a duochodech královských, kteréžto měšťané ve Vodňanech každé léto platiti mají, aby to držal a vybieral, dokudž by jemu těch 60 kop gr. a jiných 60 kop gr., v nichž jemu prvé ty požitky a úroky zapsal, splněno ne- bylo. — Datum v Ostřegomě 1. 1425, feria VI. post Margarethe«. (Výpis v re- gistrech sněmovní komisse z r. 1454; v. Archiv Český I, str. 541, č. 251; Alt- mann č. 6348). Čís. 117. 1437, 8. dubna. V Praze. Císař Sigmund potvrzuje Lukášovi, rychtáři města Nym- burka, list, kterým král Václav IV. osvobodil držitele dvou svo- bodných dvorů pod šos městský příslušejících od placení berně královské. Sigismundus, dei gracia Romanorum imperator semper au- gustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum

Strana 205
1437. 205 facimus tenore presencium universis, quod veniens ad nostre maiestatis presenciam fidelis noster dilectus Lucas, iudex civi- tatis Nymburgensis, nobis humiliter supplicavit, quatenus sibi infrascriptam litteram per dive memorie serenissimum principem Wenceslaum, Romanorum et Bohemie regem, fratrem nostrum carissimum, quondam Vito dicto Sockel, iudici dicte civitatis Nymburgensis, suo predecessori, super exempcione et libertate summe viginti sexagenarum grossorum singulis annis de duabus curiis suis allodialibus concessam approbare, ratificare et confir- mare graciosius dignaremur. Cuius quidem littere tenor de verbo ad verbum sequitur et est talis: Wenceslaus atd. (Následuje znění listu krále Václava IV. d. v Praze 13. listopadu 1416; v. Privi- legia II, č. 867). Nos igitur, qui quorumlibet fidelium nostrorum iusta petencium vota libenter amplectimur, animo deliberato sano- que nostrorum et regni nostri Bohemie fidelium accedente consilio et de certa nostra sciencia prefato Luce et suis successoribus supra scriptam litteram, prout de verbo ad verbum in omnibus suis punctis, sentenciis et articulis superius expressatur, — tenore presencium auctoritate regia Bohemie approbamus, ratificamus et benignius confirmamus, volentes eam et omnia in ea contenta obtinere perpetuo roboris firmitatem. Mandamus igitur magistro civium, consulibus, iuratis et communitati civitatis supra dicte, qui nunc sunt et pro tempore erunt, — firmiter et seriose, qua- tenus ipsi prefatum Lucam, heredes et successores suos, qui suc- cessu temporis prefatas curias aut unam earundem in ipsorum potestate habuerit et possederit, in prefate exempcionis et liber- tacionis gracia non impediant neque impediri permittant quoquo modo, sed ipsos eisdem uti et gaudere libere et pacifice permit- tant, prout indignacionem nostram gravem voluerint arcius evi- tare. Presencium sub nostre imperialis maiestatis sigillo testi- monio litterarum. Datum Prage anno Domini millesimo quadrin- gentesimo tricesimo septimo, die octava mensis aprilis, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quinquagesimo primo, Romanorum vigesimo septimo, Bohemie decimo septimo, imperii vero quarto. [Na ohbu:] De mandato domini imperatoris Petrus Kalde, prepositus Northusiensis. INa rubu:] Rta.

Strana 206
206 1437. Orig. perg. v archivu m. Nymburka, u něhož pečet utržena. (Na rubu rukou XVII. stol. č. 6.) Současný výpis jest zapsán v registru cís. Sigmunda z let 1436 a 1437, chovaném v knížecím arch. Roudnickém (sign. VI Fb 19) na l. 55, kdež k němu připsán tento kancelářský záznam: »Cancellarius; P(etrus) Kalde«. — Srovn. Čelakovský, O domácích i cizích registrech str. 126, č. 50; Altmann č. 11753. — V registrech zápisů z r. 1454 poznamenává se, že tehdy byl tento majestát, kterýž »svědčí Lukášovi, nynějšímu rychtáři v Nymburce«, předložen komissi sněmovní spolu s listem krále Václava IV. v něm potvr- zeným. (Srovnej Archiv Český II, str. 459 č. 566). — Téže komissi sněmovní okázali tehdy též »Karel a Jan, synové někdy Jana písaře z Nymburka, list s majestátem krále Sigmunda, kterýž svědčí témuž Janovi písaři na dání rychtářství v městě Nymburce, jenž bylo na krále spadlo po smrti Víta So- kola«. (Archiv Český II, str. 469, č. 618). Altmann č. 12348 klade list ten do l. 1436/7, čemuž však odporuje již sám královský titul Sigmundův. Spíše se zdá, že tento list vydán byl v listopadu r. 1420, když král v Nymburce me- škal. Z doby pozdější pocházeti nemůže, poněvadž již v dubnu 1421 Nym- burští poddali se Pražanům a později přidali se k straně Táborské, při níž zůstali až do bitvy Lipanské (1434). Čís. 118. 1437, 28. dubna. V Praze. Císař Sigmund potvrzuje purkmistru, konšelům a vší obci města Berouna jejich práva a výsady, které jim předešlí krá- lové Čeští udělili, mezi jiným též na rychtu a clo městské. Mě- štané Berounští mohou kolem vrchu Plešivce v lese Hürce pro- vozovati honbu na zajíce i koroptve a loviti ryby v řece Mži i ve vůkolních potocích, jež tekou kolem jejich pozemků; vesnice k šosu městskému náležející mají s nimi společně platiti úroky do ko- mory královské a míli kolem města nemá nikdo vařiti pivo k pro- deji, leč by měl na to starou výsadu. Sigismundus, divina favente clemencia Romanorum impera- tor semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus tenore presencium universis. Tociens“ regie celsitudinis sceptrum extollitur" et ipsius status solidius roboratur, quociens devotorum fidelium vota benigno respiciuntur affectu et ad ipsorum libertates servandas ac commoditates augendas graciosus et pius‘ principis animus invenitur. Cum enim omnis gloria" seu potencia principatus in subditorum precipue consistat

Strana 207
1437. 207 solidata fortunis, expediens arbitramur et congruum, ut simus subiectis nostris in iusticia faciles et ad graciam' liberales. Sane pro parte fidelium nostrorum dilectorum magistri civium, consu- lum, iuratorum tociusque communitatis civitatis nostre Veronensis maiestati nostre supplex oblata peticio continebat, quatenus ipsis universa et singula eorum privilegia, litteras, iura, gracias, li- bertates et concessiones ipsis et eorum predecessoribus per nostros predecessores Bohemie reges et duces, et signanter per dive me- morie gloriosissimos quondam principes Wenceslaum secundum, Johannem, avum, dominum" Carolum, Romanorum imperatorem, genitorem, et Wenceslaum fratrem, nostros carissimos, Bohemie reges, super eorum iuribus, libertatibus, graciis et emunitatibus ac iudicio et theloneo indulta et concessa approbare, innovare, ratificare et confirmare graciosius dignaremur. Nos vero conside- ratis attente multiplicibus probitatum meritis, quibus ipsi cives Veronenses nobis et regno Bohemie studiose placuerunt et placere poterunt" fervencius in futurum, quanto largioribus graciarum muneribus se senserint a nostra clemencia consolatos, eorum sup- plicacionibus racionabilibus favorabiliter inclinati, animo delibe- rato sanoque baronum, nostrorum et regni Bohemie fidelium, ac- cedente consilio et de certa nostra sciencia auctoritate regia Bo- hemie ipsis civibus et eorum successoribus et civitati Veronensi universa et singula eorum privilegia, litteras, gracias et libertates et concessiones ipsis a predictis nostris predecessoribus Bohemie regibus et ducibus data et concessa ac datas et concessas, in omni- bus et singulis eorum sentenciis, clausulis, articulis verborum ex- pressionibus atque punctis, ac si tenores omnium presentibus de verbo ad verbum forent inserti, approbavimus, innovavimus, ra- tificavimus et confirmavimus graciose, approbamus, innovamus, ratificamus et tenore presencium benignius confirmamus, decer- nentes expresse ea et eas obtinere perpetui roboris firmitatem. In- super quoniam certam informacionem' recepimus, qualiter cives Veronenses a nostris predecessoribus, Bohemie regibus, libertatem habuerunt in silva Huorka, dicta Tocznik, penes montem Plessi- wecz venandi et capiendi lepores et perdices, quam quidem liber- tatem venacionis eisdem civibus confirmamus. Item, prout ab antiquo est observatum, ita et nos ipsis Veronensibus civibus et civitati concedendo confirmamus et approbamus, quod infrascripte

Strana 208
208 1437. ville, videliceth Wzdicze, Baworyn,' Czrnin, Zahrziewicze," Trubin, Barziechow," et Poczaply in solucione summarum ad cameram regiam dandarum contribuere debent cum eisdem civibus ipsis in adiutorium et levamen. Item confirmamus eisdem civibus liber- tatem piscacionis in flumine Mise et aliis fluviis et rivulis de- currentibus circa eorum agros et litora, prout hoc ab antiquo est observatum. Ceterum auctoritate regia Bohemie et de speciali gracia predictis civibus et eorum successoribus ac civitati Vero- nensi hanc graciam facimus statuentes, quod infra unius milli- aris spacium circumcirca eandem civitatem Veronensem cervisia per quempiam non braxetur ad vendendum, neque braxatoria ha- beantur, sicuti hoc ab antiquo dinoscitur fore observatum; iuri- bus tamen aliorum semper salvis; supplentes nichilominus omnem defectum, si quis in premissis aut eorum aliquo obscuritate verbo- rum, sentenciarum aut sollemnitatis obmisse compertus fuerit quovis modo. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc nostre ap- probacionis, ratificacionis, innovacionis, confirmacionis, decreti, gracie et supplecionis paginam infringere aut ei quovis ausu te- merario contraire. Si quis autem hoc attemptare presumpserit, nostram et regni nostri Bohemie indignacionem gravissimam no- verit se incursurum. Presencium sub nostre imperialis maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo septimo, die vicesimo octavo mensis aprilis, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. LI, Romano- rum XXVII, Bohemie XVII, imperii vero IV°. Opis XVI. stol. v rukopise Gerštorfské knihovny v Budišíně č. 32 na l. 108v s poznámkou, že listina tu vypsána »e libro secundo privilegiorum, sta- tutorum et decretorum Veteris urbis Pragensis p. 191« (B). Jiný opis byl (dle Čelakovského) v knize archivu m. Prahy zvané »Chaos rerum memorabilium« č. 324 na l. 150 za nápisem »Approbacio et confirmacio iurium ac libertatum civium Veronensium« (C), kdež však opisu toho nyní najíti nelze. — a) Tenens C. — b) excollitur C. — c) graciosus quod pius C. — d) gracia B. — e) servi- tute přidává B.— f) in gracia B.— 9) schází v B.— h) poterint C. — i) certa informacione B. — k) scilicet C. — l) Baworžin B. — m) Zahržewicze B. — n) Baržechow B. — Sedláček, Zbytky register, č. 1573; Altmann č. 11768 (s da- tem 20. dubna dle výpisu v reg. zápisů). — V rukopise c. a k. dvor. a stát- ního archivu ve Vídni č. 185 na l. 420 činí se o majestátu tom taková zmínka: »Zikmund král potvrzuje všech majestátů a privilegií městu Berúnu, kteréž mají od prvních králův — na rychtu a clo a vsi Vzdice, Bavoryň, Černín, Zá- hřivice, Trubín, Pařechov a Počapín, a svobody, aby mohli ryby lapati v řece,

Strana 209
1437. 209 kteráž teče mimo město, potud pokudž krunthové jich sou.« Ve výpovědi kr. Vladislava ve při mezi pány a rytířstvem s jedné, a městy království Českého s druhé strany d. v Praze 22. března 1502 praví se o tomto majestátu: »Be- rounští ukázali list ciesaře Sigmunda, jímžto svobodu dává, aby okolo města jejich v míli vzdélí žádných piv nevařili, ani piva šenkovali, však proto že to má býti každému bez ujmy jeho spravedlnosti.« (Viz Archiv Český VI, str. 253). — Dle register zápisův královských sepsaných sněmovní komissí r. 1454 císař Sigmund zapsal listem d. v Benešově 11. listopadu (den sv. Martina) 1437 »Hanušovi z Kolovrat i jeho dědicuom tisíc kop gr. v zástavu na vsech Berúnských: na Vzdicích, na Črníně, na Trubíně, na Bavoryni« (Archiv Český II, str. 450, č. 526; Sedláček na m. uv. č. 1520; Altmann č. 12190) a tento list před- ložil Burian z Gutšteina komissi sněmovní, která k výpisu jeho poznamenala: »Ten se s registry srovnal.« Avšak Berounští měštané ukázavše komissi ma- jestát svrchu položený, odepřeli »tomu zápisu —, že na to první zápisy mají.« (Viz Archiv Český II, str. 459, č. 563). Přes to král Jiří vyplatil od urozeného Hanuše z Kolovrat vesnice města Berouna společně s královskými zámky Žebrá- kem, Točníkem a Dobříšem »z zápisuov a zástav, kteréž otec jeho [Hanuše] i on na těch zámciech a zbožích měl zapsány« a listem daným v Praze 7. čer- vence 1461 všechny tyto zápisy s majestáty císaře Sigmunda postoupil synu svému knížeti Viktorinovi a jeho bratřím Bočkovi, Jindřichovi a Hynkovi (v. Archiv Český XV, str. 238). Čís. 119. 1437, 1. června. V Praze. Císař Sigmund koupiv od Jana Smilka z Křemže tvrz Dra- žice s příslušenstvím zapisuje mu na dluhu za zboží to pozů- stalém město Prachatice ve 2500 kopách grošů Pražských. My Sigmund, z božie milosti Římský ciesař vždy rozmno- žitel říše a Uherský, Český etc. král, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúce slyšeti budú, že jakož jsme u statečného Jana řečeného Smilek z Křemže, věrného našeho milého, pravým trhem stržili a kúpili jeho sbožie dědičné, to jest Dražice tvrz s vesnicemi i se vším, což k tomu příslušie, tak v cele a plně, jakožť jest je sám jměl, nic nepozuostavujíce, tak chtiece jemu za to jeho dědictvie dosti učiniti s dobrým roz- myslem a radú naší a zvlášče s potazem i přivolením panským zastavili sme a zastavujem, zapsali sme i tiemto listem mocí cie- sařskú a královskú v Čechách zapisujem témuž Smilkovi na dluhu za svrchu psané jeho dědicstvie pozuostalém Prachatice město,

Strana 210
210 1437. ješto někdy slušalo k proboštství Vyšehradskému, a vedle toho i vesnice ty, kteréž sě nynie na dání tohoto listu k Prachaticiem držie, ješto by měščané k nim práva neměli, s úroky, poplatky, užitky a právy i příslušnostmi všelikými k témuž městu i ke vsem spravedlivě příslušnými, s pravým také i plným panstvím, nic ovšem nepozuostavujíce v pól třetiem tisíci kop grošuov Praž- ských střiebrných a dobrých, aby on to město s jeho příslušen- stvím i s těmi vesnicemi, jakož již psáno jest, držal a jměl a toho bez našie, našich budúcích králuov Českých i jiných všech každé otpory a překážky požíval pod úmluvú takovúto: když bychom koli my, naši budúcí králové Češčí nebo-li ti, jimž by ta výplata spravedlivě příslušala, svrchu psanému Smilkovi těch póltřetieho tisíce kop grošuov dali a hotovými penězi zaplatili, puol léta na- před věděti mu dadúce, tehdy po polúletí od času věděti jemu dánie pořád čtúc, když by mu peniezy, jakož již dotčeno jest, dáni byli a zaplaceni, má nám nebo těm, jimž by příslušalo, města naboře jmenovaného s vesnicemi také i se vším, což k tomu pří- slušie, postúpiti a zasě vrátiti bez otporu i bez zmatku. Toto zna- menitě přidávajíce, aby Smilek prve pravený moc i právo měl to město Prachatice s vesnicemi a příslušnostmi již vypsanými, když a komuž by chtěl dáti, směniti, zastaviti neb prodati v též a takové právo, jakož jemu samému tiemto listem jest zapsáno. A ktož koli tento list měl by nebo mieti bude s často psaného Smilka dobrú volí a svobodnú, ten má i mieti bude túž moc a též právo ke všem věcem v něm položeným a zapsaným, jakžto on sám. Na potvrzenie toho náš ciesařský majestát kázali sme přivěsiti k tomuto listu a k našie žádosti urození Hašek z Vald- šteina, Jindřich z Dubé a na Mulšteině, Hanuš z Kolovrath, Jin- dřich z Stráže, a stateční Janek z Chotěmic a Vilém z Nečtin pečeti jich také vedle nás dali sú na svědomie přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán u Praze léta od narozenie syna božieho tisí- cieho čtyřstého XXXVII°, v sobotu po svaté Trojici, let králov- ství našich Uherského etc. v padesátém prvém, Římského v sedmi- mezidcietmém, Českého v sedminádctém a ciesařstvie v čtvrtém létě. Orig. perg. s přivěšenou velkou pečetí císařskou a šesti pečetmi pánů a ry- tířů v listě jmenovaných chová se v knížecím archivu v Prachaticích. Na rubu není znamení registraturní, ačkoliv list byl zapsán v registru zvaném »Liber XII.

Strana 211
1437. 211 Sigismundi« na l. 57; srov. Čelakovský, O registrech str. 116, č. 135 a Sedláček, Zbytky register č. 1471. — Altmann č. 11799. — Jiným listem daným v Praze téhož dne 1. června 1437 císař Sigmund zapsal Janu Smilkovi z Křemže ve 300 kopách grošů Pražských, jež mu byl ještě za tvrz Dražice dlužen, vsi Zbytiny, Koryta, Sviňovice, Ovesné, Černý potok Inyní Blažejovice], Mošnu, Chroboly, Záboří a Smědeč s mlýnem pod Koryty, které náležely druhdy ke zboží kláštera Zlatokorunského, dále i vsi Humňany, Štětice a Heřmaň, které bývaly majetkem kapituly Vyšehradské. (Orig. český s kancelářským záznamem »Ad relacionem Johannis de Cunwald, subcamerarii« v kníž. archivu Krumlovském; otiskl Pan- gerl, Urkundenbuch von Goldenkron [Fontes rer. Austriac. oddělení II, svazek 371 str. 427, č. 185; Altmann, č. 11800. List byl zapsán v registru řečeném »Liber XII. Sigismundi« na l. 57; srv. Čelakovský v kn. uv. str. 116, č. 136 a Sedláček v kn. uv. č. 1472). — Před tím listem d. 5. května (v neděli po nalezení sv. kříže) 1437 Sigmund témuž Smilkovi z Křemže zapsal městečko Volary a některé vsi druhdy kláštera Svatojirského, jmenovitě Lidmovice, Krašlovice, Vitěnice lt. j. Viticel, Malešice, Lužnou a dva mlýny pod Krašlovicemi v 500 kopách gr., které Smilek zaň zaplatil Diviši Bořkovi z Miletínka. (Orig. s kancelářským záznamem na ohbu »Ad relacionem d. Johannis subcamerarii et Johannis de Colowrath« chová se v knížecím archivu Netolickém; Altmann č. 11781; Sedláček v kn. uv. č. 1470). — Takový vzrůst majetku Smilkova těžce nesl Oldřich z Rožmberka, s nímž míval tento vladyka časté různice. Asi koncem r. 1438 Oldřich z Rožm- berka odpůrce svého zajal a uvěznil na Krumlově. Vězně ujal se sám král Alb- recht, jenž pana z Rožmberka psaním z Vratislavi 16. ledna (an freitag vor sant Anthonien tag) 1439 důtklivě vyzýval, aby Smila šetřil a na svobodu propustil (empfehlen wir dir und wellen ernstleich, daz du denselben von Krems an sein leib nicht laidigst und in ledig lassest; und wer sach, daz du in nicht woltest ledig lassen, daz du in aber auf purgen untz auf unser zukunft gen Behem tag gebst, und so wir dann dahin komen, wellen wir die zwitrecht zwischen ewer horen und unsern vleiss tun, damit sie zwischen ewr verricht werden«). Avšak Smil byl vězněn dále. Aby dosáhl propuštění, odhodlal se listem d. na Krumlově 25. července (den sv. Jakuba) 1444 postoupiti Oldřichovi z Rožmberka jmé- nem svým i za své syny Přibíka a Jiříka z Křemže list císaře Karla IV., který svědčí na zámek Hus, a všecky majestáty výše uvedené (v. Pangerl v kn. uv. str. 447 č. 198) a 19. prosince téhož roku vydala též manželka jeho Anna zápis, v němž svoluje k postoupení jmenovaných statků a vzdává se všech práv, jež by na nich měla nebo míti mohla. Přes to Oldřich, jenž se již před tím Pra- chatic zmocnil, držel Smila dále u vězení obviňuje jej z padělání listu pod ma- jestátem a na počátku r. 1447 dal jej jako padělatele listin mečem popraviti. Srov. Wagner, Jan Smil z Křemže, v Časop. mus. kr. Č. 62 (1888), str. 169 násl. — S úsilím Oldřicha z Rožmberka zmocniti se Prachatic a manství, jež držel Smilek z Křemže, souvisí zajisté padělání zápisného listu Sigmundova z 21. pro- since 1421 (viz svrchu č. 19) a dále list bez data, avšak asi z r. 1444 pocházející, který mu psal Matěj, písař desk zemských. List ten zajímavý také zmínkou o for- malitách při vzdání manství, zní takto: Urozený pane, službu svú se vším po- slušenstvím VMti vzkazuji. A rač VMt věděti, cožť se dotýče manstvie v tom přiepisu na ty hrady a zbožie, toť vše slušie kladením ve dcky dvorské, a vidí-li

Strana 212
212 1437. VMt, že ta zbožie nejsú závadná, móž to dobře VMt přijieti ve dcky dvorské a sám ať by zpravil, čímž má anebo jmieti bude, poněvadž zprávcí nemóž jmieti, ješto by podle něho zpravovali. A potom, když by král byl korunovaný, tehdá by se mělo státi vzdánie před králem toho manstvie, vstavením čepice anebo klobúka s hlavy na hlavu vedle starého práva. A cožť jest zbožie svobodného, toť má kladeno býti ve dcky zemské; a jest-li žeť by dědiny a zbožie svobodného neměl, jimiž by měl VMti zpravovati a zprávcí jmieti nemohl, ale rač VMt o to státi, ať VMti učiní list s dobrými rukojmiemi na zprávu, aby VMť byla svým jist. A také o ten list, kterak by VMt to měl rozsúditi, mój rozum k tomu jest krátek; avšak VMti poviem, co mi sě zdá, že ti listové, kteří jsú koli děláni za pokojných leth na svědomie s pečetmi, dokudž jsú deklyl byly v své moci a kla- denie se v ně obecně dálo, nezdá mi se, by byli které moci, a zvláště pak ti li- stové, na kterýchž pečetech rytie obyčejného a řádného nenie, to jest jména, kto odkud, ani na ščítu jich erbóv, než tak vosk přilepený na zavěšadla, leč by strany, jichž ten list jich dotýče, obě živy byly a svolily se k tomu dobrovolně, což ten list svědčí. A také jakož v tom listu stojí, že by úředníci jim nechtěli klásti ve dcky, protože by neměl jinam kam věna převésti, a že by jim tu radu vydali, aby sobě list udělali úmluvný, toť mi sě nezdá podobné, neb úředníci nebránie ižádnému kladenie ve de kly, leč by očitě znamenali a viděli, že by ně- kto chtěl klásti cizie dědiny ve dcky, nemaje jich sám ve dckách, nebť by tako- vého kladenie nedopustili úředníci. Ale on Domyn mohlť jest dobře ten lán klásti ve dcky a zprávcě postaviti svým súkupóm. A jest-li že by Domyn přebyl svú ženu, tehda jest zpraveno, pak-li by ona muže svého Domyna přebyla, tehda by ona sáhla na své věno a odbyla by toho právem a zprávce by museli dosti uči- niti súkupóm dědinami svými třetinu výš. Dále o to zbožie Prachaticské rač VMt věděti, že to zbožie jest kostela Vyšehradského ku probošství, a mním, že na to zbožie mají zápisy od ciesařovy Mti; k tomuť raditi jinak neumiem, než ať by VMti ty zápisy vydali a k tomu ať by [listy] udělali s visutými pečeťmi na svědomie, že ty listy a zápisy VMt má s jich dobrú volí. VMti služebník Mathěj, písař desk zemských. [Na rubu:] Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, pánu mně milostivému, d. (Orig. na papíře chová se v kníž. ar- chivu Prachatickém). Čís. 120. 1437, 13. června. V Praze. Císař Sigmund potvrzuje měštanům města Domažlic privi- legia jim korutanským knížetem Janem a králi Českými Janem, Karlem IV. a Václavem IV. udělená, jmenovitě též výsady na rychtářství městské. Sigismundus etc. Notum facimus etc. — Sane pro parte fi- delium nostrorum dilectorum magistri civium, consulum, iura-

Strana 213
1437. 213 torum tociusque communitatis civitatis nostre Tustensis maiestati nostre supplex oblata peticio continebat, quatenus ipsis universa et singula eorum privilegia, litteras, iura, gracias, libertates et concessiones ipsis et eorum predecessoribus per nostros predeces- sores, Bohemie reges, datas et concessas ac data et concessa, et signanter privilegia et litteras, ipsis per illustrem Johannem, Ca- rinthie ducem, Tirolis et Goricie comitem, et serenissimos prin- cipes Johannem, Bohemie et Polonie regem etc., avum, Karolum, Romanorum et Bohemie regem, genitorem, Wenceslaum, Roma- norum et Bohemie regem, fratrem, nostros carissimos, predeces- sores nostros, super eorum iuribus, libertatibus, graciis et emuni- tatibus indulta et concessa approbare, innovare, ratificare et con- firmare graciosius dignaremur. Nos vero consideratis attente multiplicibus probitatum meritis, quibus ipsi cives Tustenses nobis et regno Bohemie studiose placuerunt — auctoritate regia Bohe- mie ipsis civibus et eorum successoribus et civitati Tustensi uni- versa et singula eorum privilegia, litteras — in omnibus et sin- gulis eorum sentenciis, — ac si tenores omnium de verbo ad verbum forent inserti, et signanter graciam et disposicionem ipsis civibus super iudicio civitatis Tustensis per prefatum regem Jo- hannem factam et ipsum dominum Karolum imperatorem confir- matam et concessam, ipsos ad eandem graciam restituendo — approbamus, innovamus, ratificamus et tenore presencium benig- nius confirmamus, decernentes expresse ea et eas obtinere per- petuo roboris firmitatem. Nulli ergo omnino hominum etc. Pre- sencium etc. maiestatis. Datum Prage die XIII. mensis iunii anno etc. XXXVII. Současný opis jest v registru cís. Sigmunda z let 1436 a 1437, chovaném v kníž. Lobkovickém archivu Roudnickém (zn. VI Fb 19), na l. 58. — Části, jež jsme zde vypustili, psány jsou dle téže formule jako list daný 10. října 1436 m. Lounům; v. zde č. 81. — Čelakovský, O registrech, str. 127, č. 55; Altmann č. 11816. Čís. 121. 1437, 2. srpna. V Praze. Císař Sigmund chtěje měšťanům a obci města Chebu pomoci z úpadku, do něhož válkami přišli, dává jim výhradné právo

Strana 214
214 1437. prodeje soli ve městě ku prospěchu obce a dovoluje jim vybírati ungelt z obilí a zboží všeho druhu do města na prodej přivezeného. Wir Sigmund, von gotis gnaden Romischer keiser czu allen cziten merer des richs und czu Hungern, zu Behem, Dalmacien ete. kunig, bekennen und tun kunt offenbar mit disem brive allen den, die in sehen oder horen lesen. Wiewol wir vormals die grossen beswerungen unserr lieben getruwen der burger und gemein der stat czu Eger dise harte iare durch krieg und anfechtung willen wol vernomen haben, yedoch als wir nechst personlich herkomen sein, haben wir den rat und gemein fur uns berufet ir rechnung usz- geben, nutzung und ander sach schriftlich und müntlich vernomen und also erkant, wo wir nicht unser genanter stat genad und stewer beweisen, das ezu besorgen ist, das sy furbasz in soliche kûmer mochten komen, die derselben unser stat verderblich weren, das uns dann in dhein wege nicht czu gestatten ist; und haben doruf gedacht mit rat unserr lieben getruwen, die dem heiligen reich und der crone zu Beheim gewandt sein, und meinen sy so- licher trew und williger trefflicher dinst, die sy unsern vorfaren und ouch uns und dem reich und sunderlich der crone czu Be- heim alleczit getrulich beweiset haben und teglich beweisen, nicht entgelten lassen, sunder in zu hilf komen, als verre wir môgen. Und darumb so haben wir den egenanten burgern und gemein der stat czu Eger dise besunder genad getan und tun in die in craft dicz brives von Romischer keiserlicher macht und kuniglicher ge- walt czu Beheim, seczen, orden und wollen, das furbaszmer zu- kunfticlich der rat und gemein der stat Eger, oder wen sy von iren wegen doruber bevelhen oder dorczu bestellen, alles das salcz, das dahin gein Eger bracht und gefurt wirt, selbs koufen und das wider verkoufen und anwenden sullen und mogen nach irer notdurft, so das nymand anders in der stat das koufen oder ver- koufen sol, dann sy allein, und sy ouch niemands doran hindern in dheine weis, und sullen damit schaffen einen gemeinen nücz und czu der stat notdurft nach irem gutbedunken und wolgevallen das gebrauchen. So thun wir in aber dise genad und freyheit, das sy auf korn und allerley getreid oder worauf sy bedünckt, es sey trukene oder nasse ware, ein ungelt in der stat ufseczen sollen und mogen, wo sy des czu rat werden, damit sy aber einen

Strana 215
1437. 215 gemeinen nûtz und der stat notdurft schaffen mogen nach irer gut[d]ünken und wolgevallen, des sy ouch ungehindert vor aller- meniclich gebrauchen sollen; und wollen, das sy das furbasmer czu ewigen cziten also haben und halden und bey solichen unsern genaden gerulich beleiben sullen. Und gebieten dorumb allerme- niclich, in welichen stat, wirden oder wesen die sind, von Romi- scher keiserlicher macht ernstlich und vesticlich mit disem brive, das sy den obgenanten rat und burgern gemeinlichen der stat czu Eger an disen unsern genaden nicht irren oder hindern, ouch dowider nicht tun in eynige weis, sunder sy dabey gerulichen be- leiben lassen, als lieb eynem yglichen sey unsere und des reichs swere ungnade czu vermeiden. Mit urkunt disz brives versigelt mit unser keiserlich maiestat anhangenden insigel. Geben czu Eger nach Cristis geburt vierczehenhundert iar und dornoch in dem sibenunddreisigisten iare, am frytag nach sand Peters tag ad vincula, unserr riche des Hungerischen etc. im einundfunfezi- gisten, des Romischen im sibenundezwenczigisten, des Behemischen im achtczehenden und des ke[iselrtums im funften iaren. INa ohbu:] Ad mandatum domini imperatoris Caspar Sligk miles, cancellarius. ta [Na rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 472) s velkou pečetí císařskou zavěše- nou na hedvábné šňůře černožluté. Na rubu rukou XV. století poznamenáno: »Keiser Sigmund umb salcz, umb ungelt.« — Současný opis zapsán v registru císaře Sigmunda z let 1436 a 1437 chovaném v kníž. Lobkovickém archivu Roud- nickém (sign. VI Fb 19) na str. 135. — Srov. Čelakovský, O registrech, str. 129, č. 79; Gradl, Die Privilegien der St. Eger, str. 27; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 17, č. 472; Altmann č. 12022. Čís. 122. 1437, 13. srpna. V Lounech. Císař Sigmund zapisuje radě a obci města Loun 1300 kop grošů na zboží kláštera Postoloprtského, vrací jim vesnice Březno a Malnice a svoluje, aby zboží kláštera sv. Anny na předměstí, který ve válkách sešel, obrátili k špitálu pro chudé, avšak tak,

Strana 216
216 1437. byl-li by ještě kdo z rodu Bera, zakladatele kláštera toho, schudlý živ, aby ten napřed tělesnou potřebou byl opatřen. Sigmund, [z] boží milosti Římský císař, rozmnožitel říše, Uherský, Český, Dalmacký, Charvatský etc. král. Známo činíme tímto listem obecně všem, kterak opatrní purgmistr, konšelé a všecka obec města našeho Lún, věrní naši milí, víry své upřím- nost skutečnú ukazujíce, na nás náklady veliké penězi i všelikte- rakými potřebami, což u Praze v městě našim leželi jsme, nad jiná města království našeho Českého činili jsú, znamenitě na tu jízdu, kdež s knížaty, svaté říše volenci, v Chbě městě našem zjezd drželi jsme, nám ku poctivosti nás a dvůr náš na té cestě i doma u sebe v městě neskrovnými náklady za drahný čas vy- drželi jsú. I nechtíce jim té víry jich bez odplaty minúti, ale vděčnost naši v tom okázati, ne skrze omyl a nebo neopatrně, ale s jistým naším vědomím a knížat, pánov a jiných věrných našich milých radú svrchupsaným purgmistru, konšelóm a vší obci města našeho Lún, věrným našim milým, třináceth set kop grošuov praž- ských na zboží kláštera našeho Kostoloprtského, kterýž od nás v držení přijali jsú, zapsali jsme a zapisujem tímto listem k držení a požívání tak dlúho, dokavadž bychom jim anebo budúcí krá- lové Čeští anebo ti, jimž by spravedlivá výplata příslušela, svrchu psané sumy peněz nedali a nesplnili penězi hotovými; s kterýchžto zboží summy královské polovici na ten klášter Kostoloprthů staro- dávní uložené vedle jiných sum klášterských a městských v Če- chách, když by položeny byly, nám a budúcím králóm Českým platiti mají. K tomu také vsi Březen a Malnice s rybníkem pod Malnicí v svém loži položeném zase k jich dědicskému držení se vším příslušenstvím navrátili jsme a navracujem, neb jsme toho právě došli, že ty vsi starodávně k tomu našemu městu příslušely jsú, tak aby oni ty vsi majíce, svú summu nám a budúcím králóm Českým platiti mohli. A jakož Bero, dobré paměti, měštěnín z Lún, klášter pod Lúny přes most za řekú Ohří svaté Anny zdělal a městským zbožím s měštěny poplatky trpícím s volí slavné paměti krále Jana, děda našeho milého, a císaře Karla, otce našeho mi- lého, nadal a zprávu a panství rodině své a tomu městu našemu ostavil, a že ten klášter u válkách a pro války zšel, svolili jsme a svolujem jmenovanému městu našemu špitál chudým udělati

Strana 217
1437. 217 a to zboží k špitálu obrátiti, jim na tom věčnú zprávu a panství dávajíce a dáváme tímto listem takově: byl-li by ještě z toho rodu kto Berova vochudlý, aby ti napřed přede všemi tělesnú potřebú opatřeni byli. S svědomím listu tohoto, k němuž pečeť naši císař- skú přivěsiti kázali jsme, kterýž když nám do Prahy přinesen bude, pečetí majestátu našeho potvrditi přikážeme. Jenž dán v Lú- nech léta od narození syna božího tisícího čtyřstého třidcátého sedmého, v úterý po svatém Vavřinci, leth království našich Uher- ského v padesátém prvním, Římského v sedmmezcítmém, Českého v osmnáctém a císařství v pátém létě. Opis XVI. století obsažen v rukopisné paměti někdy ve sbírce p. A. Märze, pokladníka v Lounech. — Sedláček, Zbytky register č. 1588b (reg.). Čís. 123. 1437, 7. listopadu. V Praze. Císař Sigmund potvrzuje měšťanům města Slaného (civitatis nostre Slanensis) privilegia, která jim byli udělili císařové Řím- ští a králové Čeští, jmenovitě král Jan, Karel IV. a Václav IV. (universa et singula eorum privilegia — ipsis et eorum prede- cessoribus per — Romanorum imperatores et Boemie reges — data et concessa, et signanter privilegia et litteras ipsis a serenis- simis principibus et dominis Carolo, Romanorum imperatore et Bohemie rege, genitore, Johanne, Bohemie rege et Lucemburgensi comite, avo, et Wenceslao, Romanorum et Boemie rege, fratre nostris carissimis, data et concessa). — Datum Prage anno Do- mini millesimo quadringentesimo tricesimo septimo, die septimo mensis novembris — Opis v přepisu privilegií z r. 1654 č. 12 v archivu m. Slaného. List shoduje se doslovně s potvrzovacím listem daným 11. června 1437 m. Domažlicům (č. 120 tohoto svazku). — O vydání tohoto majestátu jest v registru císaře Sigmunda (v kníž. archivu Roudnickém sign. VI Fb 19), na str. 134 tento záznam: Confir- mat privilegia civitati Slanensi per cives eiusdem a Johanne, Karolo Romano- rum et Wenceslao Bohemie regibus obtenta. Quere supra, ut civitati Misensi [ma býti Tustensi). Datum Prage anno etc. XXXVII, die VII. novembris. — Čela- kovský, O registrech str. 128, č. 77; Altmann č. 12171.

Strana 218
218 1437. * Čís. 124. 1437, 11. listopadu. V Benešově. Císař Sigmund slevuje měštanům a obyvatelům města Čá- slavi na 15 let polovici berně královské, kterou mají odváděti do komory královské, tak aby po tu dobu místo 220 kop gr. platili jenom 110 kop grošů ročně. Sigismundus, dei gracia Romanorum imperator semper au- gustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus —, quod cum, sicut accepimus et fide dignorum sumus testimonio informati, — magister civium, iudex et iurati nec non cives civitatis nostre Czaslauiensis multiplicibus debitorum one- ribus per gwerrarum in regno nostro Bohemie retroactis annis durancium discrimina pregravati existant, adeo ut, nisi ipsis per nos succuratur in tempore, iidem cives et civitas intollerabilibus imposterum possent dispendiis subiacere, nos ipsorum indempni- tati volentes occurere — predictis civibus et eorum civitati hanc graciam fecimus et facimus per presentes, ut videlicet ipsi a data presencium usque ad quindecim annos continuo se sequentes in summa principalis pecunie ipsis per nos nomine regalis berne seu steure annis singulis imponende a solucione medietatis eiusdem, centum scilicet et decem sexagenarum grossorum pro anno quo- libet, liberi sint et totaliter absoluti; taliter videlicet, ut prefato quindecim annorum durante termino in summa nobis, heredibus et successoribus nostris Bohemie regibus per ipsos et ipsorum ci- vitatem solvenda mille et sexingente quinquaginta sexagene de- beant defalcari. Inhibemus igitur capitaneis et subcamerariis regni nostri Boemie ceterisque officialibus nostris firmiter et districte, ne a prefatis civibus seu eorum civitate contra presentem graciam nostram quicquam exigere seu ipsos ad solucionem plenariam et consuetam berne seu steure huiusmodi compellere aut quomodolibet arcere presumant. — Datum Beneschow anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo septimo, undecima die novembris, regno- rum nostrorum anno Hungarie etc. quinquagesimo primo, Roma- norum vigesimo octavo, Bohemie decimo octavo, imperii vero quinto. [Na ohbu :] Ad relacionem Johannis de Kunwald, subcamerarii, Johannes Tussek. [Na rubu:] Rta ta

Strana 219
1437. 219 Orig. perg. v archivu m. Čáslavi (č. A 10, staré číslo 24). Pečet, jež visela na proužku pergamenovém, jest utržena. — Altmann č. 12188. Čís. 125. 1437, 11. listopadu. V Benešově. Císař Sigmund zapisuje v 500 kopách purkmistru, konšelům i vší obci města Klatov rychtářství jich městské, jež druhdy za panování Karla IV. a Václava IV. drželi Bušek z Bystřice a pak Jan z Risenberka na Rábí. My Zigmund, z boží milosti Římský císař vždy rozmnožitel říše a Uherský, Český etc. král, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří nebo čtúce slyšeti budú, že jakož uro- zený a statečný Bušík“ z Bystřice měl jest od najjasnějšího knížete pana Karla, Římského císaře, otce, a Václava, bratra našeho mi- lého, králův Českých, rychtářství Klatovské řádně se vším jeho právem a užitky a příslušnostmi v pěti stech kopách grošuov českých pražských stříbrných dobrých utvrzeno a zapsáno, kte- réžto potom vedle týchž listův na urozeného Jana z Risenberka" odjinud z Rábí, strýce jeho, věrného našeho milého, soudem také i nálezem panským řádně a spravedlivě jest připadlo; tak my ta všecka práva Bušíkovi a po něm Janovi svrchu psaným, kteráž- koli příslušná a v listech těch, o nichž se svrchu zmínka děje, zavřena a položena, pravým trhem a úmluvú mnoho dobrých lidí od prve jmenovaného Jana za jistú sumu peněz koupivši a jemu za to dosti učinivši, s dobrým rozmyslem a s zdravú raddú věr- ných našich milých, a jistým naším vědomím dali sme i s těmi listy a právy nebo jakýmiž koli užitky v nich psanými purgmistru, konšelóm i vší obci města Klatovského, věrným našim milým, nynějším i budúcím, za ty dluhy, jimžto města některá byla sú listem za Čapka rukojmie, a tímto listem mocně a ovšem dáváme z milosti naší zvláštní. Protož těch listův obú, to jest nejjasněj- šího knížete pana Karla, otce, etc. i Václava, bratra našeho mi- lého, na to rychtářství Buškovi, jakož již dotčeno jest, vydaných, potom k ruce Jana prve psaného tak a tím obyčejem, jakož již povědíno jest, přišlých, i také od nás městu Klatovům a mě-

Strana 220
220 1437. šťanóm, obyvatelóm jeho, daných se všemi právy a půžitky i pří- slušenstvími v nich sepsanými potvrdili sme a upevnili i tímto listem mocí královskú v Čechách potvrzujem a upevňujem; chtíce a tak mocí naší svrchu dotčenú usazujíce, aby město svrchu psané a měšťané, obyvatelé v něm, nynější i budúcí, to rychtárství drželi, měli a jeho bez naší, našich budúcích, králuov Českých, [i úředníkuov našich všeliké odpory a překážky]ď ve- dle znění listův často jmenovaných požívali, s výmienkú ta- kovú, kdybychom koli my jim neb naši budúcí, králové Čeští, těch pět set kop grošů dali a zúplna zaplatili, tehdy mají a dlužni budou téhož rychtárství nám nebo budúcím našim, krá- lóm Českým, a komoře naší královské i s jeho příslušenstvím po- stúpiti a zase s tímto i s dřevních předkův našich listy vrátiti bez všelijakého odporu i bez zmatku. Na potvrzení toho náš cí- sařský majestáth kázali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán v Benešově létha od narození syna božího MCCCCXXXVII°, v pondělí den svatého Martina, létha království našich Uherského LI°, Římského XXXVIII°, Českého XVIII° a v císařství v pátém léthě. Ad relacionem domini Minthardy de Noua domo Joannes Tussek". Opis ze XVI. století v rukopise c. a k. dvorního a státního archivu ve Vídni č. 185 na str. 486. — V rukopise chybou opisovače stojí: a) Budeš. — b) z Rozm- berka. — c) následuje omylem ještě jednou tímto listem. — d) omylem pí- sařovým vynecháno, doplnili jsme dle formule. — e) Kussek. — Na str. 414 téhož rukopisu přichází ještě tato zmatená poznámka: Král Václav zapsal jest na rychtu v Klatovech Buzkovi z Rozmberka!!) CCCC kop gr. a císař Karel před tím sto kop gr. Létha M'CCCCXCIX [tak! snad místo 1399]. — Právo k rychtářství Klatovskému příslušející Janovi z Risenberka vykoupil tehdy Sigmund za 550 kop gr., jak svědčí tento jeho list daný rovněž 11. listo- padu 1437: My Sigmund, — vyznáváme tímto listem — že jakož sme od urozeného Jana z Risenberka jinak z Rábí, věrného našeho milého, pravým trhem kúpili právo, ješto měl je k rychtářství Glatovskému, kteréžto také nálezem a súdem panským jemu po smrti urozeného a statečného Bušíka dobré paměti z Bystřice, strýce jeho, vedle listuov najjasnějšího knížete pana Karla, Římského císaře, otce, a Václava, bratra, našich milých, králuov Českých, na též rychtářství Bušíkovi svrchu psanému vydaných a před námi i pány zemskými ukázaných jest přisúzeno řádně, za puol šesta sta kop grošův pražských stříbrných a dobrých; a k tomu byli sme jemu zuostali dlužni za jeho službu i za škody dluhu spravedlivého a dávno počtem řádným učteného a přijatého osm seth kop grošův téhož, jakož již povědíno jest, rázu, ješto jemu

Strana 221
1437. 221 to na jistých kupcích, jichžto list nám vrátil jest, bylo námi jemu odkázáno, tak vuoli jeho dobrú naší velebnosti v tom okázanú vážíce i také jeho dávná zaslúžení, jimižto nám v jiných zemích i zde rozličně a zdávna se jest zacho- val, ústavně zachovává i budúcně se zachovati muož a míní, a chtíce jemu za to dosti učiniti, s dobrým rozmyslem a radú naší témuž Janovi a jeho dědicuom i budúcím ten všecken dluoh svrchu psaný, jehožto suma společná jest třinácte set kop a padesát kop grošuov stříbrných a dobrých rázu i čísla českého, při- razili sme a připsali k tomu listu našemu i dluhu v něm zapsanému, kterýž od nás týž Jan s Vilémem bratrem svým dávno mál na Přešticích městečku, na vsi Soběkury i na tom na všem, což k tomu přísluší, kláštera Kladrubského, item na vsi Nezamyslice, dvoru poplužním tudíž, i na všech vesnicech a úrocích, k týmž zbožím příslušných, kláštera Břevňovského, item na vsi Boru se dvorem poplužním tudíž křížovníkuov kláštera Zderazského se všemi již pravených zboží vesnicemi i vesnic příslušnostmi a užitky, to jest dědinami ornými i ne- ornými, lesy, chrastinami, lukami, pastvišti, mlýny, mlýništěmi, rybníky, ře- kami, vodami, vodotečemi i se všemi a všelijakými právy k svrchupsaným mě- stečku, vesnicem i ke zbožím spravedlivě příslušnými tak ovšem úplně, jakož týž náš list, o němž svrchu zmínka jest, svědčí, nic ovšem nepozůstavujíce. — Kancelářský záznam: Ad relacionem domini Menhardi de Noua domo. (Opis ze XVI. stol. ve »Vejpisech majestátuov pp. z Ryznberka a z Švihova l. 1530 vypsa- ných« v archivu c. k. místodržitelství v Praze, sign. C I, č. 534, a v rukopise kl. Strahovského č. 111 na str. 554. Latinský překlad u Dobnera, Mon. hist. Boem. VI, str. 171; v. Altmann č. 12192). List byl zapsán v registru řečeném »Liber XII Sigismundi« na l. 84; srov. Čelakovský, O registrech str. 118, č. 174; Sedláček, Zbytky register, č. 1521. — 1) Míní se list daný na Horách Kutných 22. srpna (feria V. proxima ante festum s. Bartholomei) 1420, jímž kr. Sigmund zapsal Janovi z Risenberka jinak ze Skal a bratru jeho Vilémovi na Přešticích a na vsech zde vyjmenovaných 1271 kop gr. č. (Opis ve »Výpisech majestátů« v arch. c. k. místodržitelství a v rukop. Strahovském č. 111, str. 359; Altmann č. 4238.) Čís. 126. 1437, 6. prosince. Ve Znojmě. Císař Sigmund zapisuje »urozenému Jindřichovi ze Stráže a jeho dědicům budoucím 300 kop grošů na sumě a na úroku v městě Brodě Českém, do královy komory příslušném, na 30 ko- pách grošů platu ročního.« — »Datum v Znojmě léta 1437, v pátek den sv. Mikuláše.« Výpis v registrech zápisů sněmovní komise z r. 1454, v němž jest uve- deno, že list byl s majestátem, a na konec se dokládá: »Ten list okázali Brodští měšťané a vedle toho listu dobrú vuoli na ten list jim i jich obci svědčící od Jindřicha ze Stráže.« — Archiv Český II, str. 180, č. 295; Altmann č. 12218.

Strana 222
222 1438. Čís. 127. 1438, 21. července. V Praze. Král Albrecht I. oznamuje purkmistru, rychtáři a radě města Budějovic, že učinil s panem Janem z Lažan a na Bechyni (mit dem von Bechin) o splacení summy 700 kop gr., na kterou má od nich dlužní úpis, takovou úmluvu, že mu Budějovičtí mají o sv. Havle nejblíže příštím zaplatiti 300 kop, na sv. Jiří 200 kop a o sv. Michalu příštího roku též 200 kop; začež jsou oprávněni summu tu sraziti si na ročních úrocích, které odvádějí do komory královské, a kromě toho zůstanou osvobozeni od placení těchto úroků ještě celý rok (wan wir ew das alles an den losungen, die ir uns ierleich von der stat phlichtig seit ze raihen, abziehen und ew darumb quitten wellen, und wellen ew auch — darnach ain gancz iar die losung nachlassen, daz ir die zu ewrm nücz kôret). — Geben zu Prag an montag vor sant Marie Magdalenen tag, anno etc. tricesimo octavo, unsrer reich etc. im ersten iare, under unserm secret. Comissio propria domini regis in consilio. Orig. druhdy v archivu m. Budějovic. Opis novější v archivu musea král. Českého. — O Janu Bechyňkovi z Bechyně a z Lažan, který se v listu tomto připomíná, srov. článek Fr. Rypáčka v programmu státního gymnasia v Třebíči r. 1889, str. 21. Čís. 128. 1438, 2. srpna. V Praze. Král Albrecht I. dává Budějovským povolení, aby od Jana z Lažan seděním na Bechyni vyplatili k sobě listy, kterýmiž byli otci jeho Jindřichovi z Lažan v 700 kopách gr. Pražských za- psáni, a těch 700 kop »aby sobě srazili na sumách královských i na jiných položených, ač by na jiná města byly položeny, až do vybrání jich, a potom ještě jeden rok aby sobě vybrali 68 kop gr. na opravení města. Datum Prage anno Domini 1438, den sv. Štěpána.« Výpis v registrech zápisů z r. 1454, v němž se praví, že »list byl s menší pečetí« královou; v. Archiv Český II, str. 193, č. 363. — O tom, jak zápisná suma 700 kop gr. přešla na Jindřicha z Lažan, srov. Privilegia II, str. 1180, č. 873.

Strana 223
1439. 223 Čís. 129. 1439, 29. července. (Bez místa.) Jindřich Kruhlata z Michalovic potvrzuje obci města Mla- dého Boleslava i s předměstím všechna práva i řády, která města královská mají a drží. Ve jméno božie amen. Nebo všecky věci, kteréž věčně a bu- dúcně mají býti, rády od paměti scházejí, leč pamětí listuov zpuo- sobených stvrzeny bývají, ku paměti přivodíc nynějším i budú- cím po věčné časy mají býti. Já Jindřich Kruhlata z Michalovic seděním na Mladém Boleslavi známo činiem tiemto listem nyněj- ším i budúcím, ktož tento list uzřie nebo čtúce uslyšie, že spa- třivše obývánie svých milých svú zvláštní milostí milostivě a la- skavě rozpomenul jsem a zpomínám na dobroděnie přědkuov mých, kterak jsú dobrotivě [sl svú chudinú milostivě nakládali, s obcí města Mladého Boleslava i s předměstím přědkové naši milí dobré paměti, listy a právy, řády ozdobnými z své zvláštní milosti obdařili jsú a upevnili právy všemi, jakož listové jich od staradávna svědčie, tu kdež svá práva berú, mají, požívají a po- žívati budú na věčné časy. A já Jindřich nahoře psaný těch všech práv a řáduov potvrzuji, jakožto králova města mají a držie; ta práva kterýmiž koli jmény jsú nazvána a obdržena, jakož listové města svrchu psaného svědčie, kteráž mají a držie od předkuov našich, ty listy i ta práva já Jindřich nahoře psaný s svú zvláštní milostí potvrzuji tiemto listem k věčné pevnosti přivodíc, řádně, zpuosobně, milostivě a laskavě. A by to nadarmo nebylo, upevnil jsem a upevňuji tiemto listem všechna práva, kteráž mají a držie od přědkuov našich a plní a plniti budú po věčné časy mocí svých práv a mocí tohoto listu cele a úplně. K tomu všemu na potvrzenie a pevnost [pečeť mú vlastní] k tomuto listu kázal jsem přivěsiti a k prosbě mé pilné pro další jistotu a pevnost na svě- domie urozený pan Jan z Smiřic švager muoj a statečný rytieř Petr Čúch z Navarova seděniem na Zásadce, Jan z [Ještěrp]“ sedě- niem na Zerčicích, Matesko z Záhořie pečeti své vlastnie vědomě a dobrovolně k tomuto mému listu jsú přivěsili, jenž jest dán a psán létha tisícieho čtyrstého třidcátého devátého, v tu středu po sva- tém apoštolu Jakubu.

Strana 224
224 1440. Originál druhdy v městském archivu Mladoboleslavském chovaný pod čís. V jest nyní nezvěstný. Novější opis z něho zhotovený jest v archivu zem- ském v Praze. — a) v orig. vytrženo; doplnil jsem dle zpráv souvěkých. Čís. 130. 1440, 3. března. V Pelhřimově. Mikuláš Trčka z Lípy, seděním na Lipnici, pán města Pel- hřimova, rovná spory rady a obce města Pelhřimovu s tamějším rychtářem Buňkem, a to tak, že rychtář má seděti mezi konšely, když se u něho do rady sejdou; avšak, týká-li se pře jeho, že má se vzdáliti, a je-li žalobcem, že nemá souditi sám, nýbrž konšelé. Rychtářovi náleží bráti mýta ze zvěřiny, ptákův a prostiček soli, ale nikoli z kur; při trzích, které se konají třikráte v roce, má bráti dvoje mýto. Zastihne-li sám aneb společně s konšely koho při svádě s obnaženou zbraní, zbraň ta připadne jemu a bránu městskou má společně s purkmistrem otvírati; naproti tomu má menší opravy na dvou mostech zdvihacích dáti prováděti svým nákladem, dále má opatřiti hlásku na zdi a chovati pacholka s koněm k obecní i své potřebě. Létha od narození syna božieho tisíc čtyři sta čtyřidcátého létha, v ten čtvrtek před svatým Václavem přenesení, já Mikuláš z Líppy, seděním na Lipnici, jsa v držení města Pelhřimova, ja- kožto dědic a mocný pán přijel sem do města nadepsaného svého. Tu purgmistr, konšelé, starší i také obec svrchu psaného města přede mnú vinnu dali Buňkovi, rychtáři tudiež v Pelhřimově, v kusích a příčinách podepsaných, to jest o opravování mostuov, o braní mýtha, opatrování hlásky, bran otvierání, o sedání v radě, o koně chování a pacholka, o braní mýtha drobných prostiček, o svej při, o braní korduov, o dvojím mýthě etc. Tak já nade- psaný Mikuláš, dědic a pán již psaného města, pováživ těch nade- psaných kusuov, kterýmiž rada a obec nadepsaní rychtáře již psaného vinili, vyslyšav lidi staré nadepsaného svého města, i také list neb hanfest zápisný, kterýž Buněk rychtář má na rychtu již psaného města, s volí stran obapolných, maje řádné uptání ústně i listovně, jakožto pán jich v nadepsané při uvedl sem v obyčej od starodávna zvyklý a mocí tohoto listu vyřiekaje úmluvu činím,

Strana 225
1440. 225 tak aby již od nadepsaných stran purgmistra, konšel etc. a Buňka rychtáře za pravé právo věčně bylo držáno, jakož se duole toto o těch kusích píše. Najprvé o prvním, že Buněk rychtář má dva mosty zvoditá opravovati až do pěti grošuov, a což nad pěth groší, to má obec nákladem svým opraviti. Item má bráti rychtář s zvěřiny, s ptákuov, ale s kur nejmá bráti mýtha. Item hlásku jmá opatřiti na zdi aneb pacholka místo sebe poslati. Item bránu jmá s purgmistrem otvierati neb pacholka místo sebe poslati. Item do rady se konšelé u rychtáře mají scházeti, a rychtář má v radě seděti na rohu stola, a když se pře jeho dotkne, tehdy se má od rady odchýliti aneb povstati od konšel. Item pacholka má cho- vati a kuoň k potřeby“ obecní a také své, však s takú výmienkú, jestliže by pro obecné dobré k rybníkuom svým aneb k zbožie svým obecním, ješto k městu slušie, vyslati chtěli anebo kde jinde ode všie obcě, tehda aby kuoň zjednal na svuoj groš. Item od drobných prostiček mýtho má bráti prostičku, ale s toho vozu tří haléřuov mýtha nemá bráti. Item své pře nemá mstíti sám, než má na konšely vznésti a ti jemu mají spravedlivé učiniti. Item o kordích a o jiné brani, když se přihodí rychtář a zastihne nahú braň u koho, má ji vzieti, pak-li též konšelé by se přihodili a braň obnaženú přistihli, mají ji vzieti a rychtářovi dáti; pak-li by se kde sváda stala, a rychtář ani konšelé se k tomu nepři- hodili, a po dnech několiko skrz obžalování před rychtáře přišli, nejmá jim braně vzata býti, kromě leč by se přihodilo, že by strana jedna vinna u vězení vedena byla, tej má braň vzata býti, ale po milosti vrácena má býti. Item dvoje mýtho má třikrát do roka bráti a má sobě trhy voliti, kdy se jemu zdá. A k potvrzení svrchu psaných věcí pečet svú vlastní s mým vědomím k tomuto listu kázal sem přitisknúti. Datum et actum anno et loco ut supra. Opis obsažen jest v listu Jindřicha z Hradce d. v Hradci Jindřichově 1. ledna 1493, jehož originál se chová v archivu m. Pelhřimova. — a) tak opis. — O za- psání Pelhřimova Trčkům z Lípy zmiňuje se výpisek z register královských tohoto znění: »Burjanovi, Zdeňkovi [rukop. Zbyňkovi] a Mikulášovi Trčkovi zapsána sú zboží arcibiskupství Pražského tato: Pelhřimov, Budikov, Krasikovice, Rybník, Rybníček, Radětín, Bačovice, Lipice, Stanovice, Starý Pelhřimov, Mi- lotice, Hodějevice, Služátky, Poříčí, Koječice, Proseč, Putimov, Skrýšov [rukop.: Skušov], Chvojnov, Outěchovice, Plevnice, Zachotín, Vyskytná, Rohozná, Huntov, dvůr Ksyny a jiné mnohé, které sú zůstaly po zápisu Jindřicha z Stráže, ve 3000 k. gr. — Psáno latině libro XII Sigismundi fol. 91.« Zápis stal se asi v listo-

Strana 226
226 1441. padu 1437, poněvadž na předcházejících listech registra uvedeného byly zapsány listy Sigmundovy z té doby. Srov. Čelakovský, O registrech str. 119 č. 182. Sed- láček, Zbytky register č. 1533 připisuje list zápisný králi Ladislavovi a má za to, že byl dán r. 1454, což však nemůže býti správno. Čís. 131. 1441, 20. června. Ve Vídni. Královna Uherská a paní království Českého Eliška vysa- zuje městu Chomutovu na prosbu Jakoubka z Vřesovic výroční trh na neděli Jubilate a několik dní před ní i po ní. Nos Elisabeth, dei gracia regina Hungarie, Dalmacie, Croacie etc. heresque et domina regni Bohemie ac Austrie, Stirie etc. du- cissa, necnon marchionissa Morauie etc. Memorie commendamus tenore presentium significans quibus expedit universis, quod nos tum ad supplicacionis instanciam nobilis strenuique militis Jakub- konis de Wrzesowicz, nobis grate dilecti, tum eciam cupiens utili- tatem et commodum dicto regno nostro Bohemie et regnicolis eiusdem procurare, nundinas liberas seu forum annuale liberum in civitate Chomutaw appellata, in eodem regno nostro Bohemie situata, singulo die dominico, quo in ecclesia dei cantatur Jubi- late, aliisque diebus eundem diem dominicum precedentibus et se- quentibus, ad id scilicet necessario aptis et sufficientibus, annis singulis sub talismodi libertatum prerogativis, quibus nundine seu fora annualia aliarum liberarum civitatum in prefato regno nostro Bohemie existencium celebrantur, nostra ac illustrissimi principis domini Ladislai, predictorum regnorum etc. regis ac Austrie, Stirie etc. ducis, filii nostri carissimi, auctoritatibus im- perpetuum celebrandum duximus annuendum et graciose conce- dendum, ymo annuimus et concedimus harum nostrarum, quibus sigillum nostrum est appensum, vigore et testimonio litterarum mediante. Quocirca vos universos ac singulos mercatores et insti- tores aliosque forenses homines ac advenas et viatores presenti- bus assecuramus, affidamus, certificamus tutosque et securos effi- cere volumus, quatenus ad pretactas nundinas seu fora annualia libera, per nos in pretacta civitate Chomutaw perpetue, uti pre- misimus, celebrari concessas et admissa, cum omnibus rebus et

Strana 227
1442. 227 bonis vestris venalibus veniatis, properetis et accedatis, peractisque vestris negociacionibus nundinis liberis in predictis, redeatis ad propria aut alia que malueritis loca, salvis vestris rebus et per- sonis. Et hec volumus per fora et alia loca publica palam ubique facere proclamari. Datum Vienne feria tercia proxima ante festum beati Johannis baptiste anno Domini millesimo quadringentesimo quadragesimo primo. [Na ohbu:] Ad mandatum domine regine Augustinus de Salank, decretorum doctor. Orig. perg. v archivu m. Chomutova s pečetí zavěšenou na proužku perga- menovém. — Chomutov byl 16. března 1421 dobyt Pražany a Táborskými za ve- dení Žižkova, ale již ten týden po 8. září téhož roku posádka Pražanů opustila mě- sto, které pak v říjnu 1422 obsadil markrabí Míšenský Vilém. — R. 1427 Jakoubek z Vřesovic nazývá se hejtmanem v Lounech, v Chomutově a ve Žluticích, kterážto dvě města posléze řečená bezpochyby sám zase vytrhnul z moci Němců. (Srov. Tomek, Dějepis m. Prahy IV, str. 131, 132, 200, 259 a 370). Císař Sigmund pak majestátem d. v Praze 24. listopadu (v sobotu před sv. Kateřinou) 1436 tomuto »Jakubovi z Vřesovic a jeho dědicuom budúcím« zapsal »Chomútov město a klášter křížovníkuov Pruských« a některá jiná zboží duchovenská »i se vším příslušenstvím v 5000 kopách gr. s příminkami, aby summa královská obyčejná do komory kralovské příslušející byla vydávána s těch zboží, a lidí aby neobtě- žoval mimo poplatky, ani nových majt ani cla aby nevyzdvihal.« (Výpis v re- gistrech zápisů z r. 1454, s nesprávným rokem 1437; v. Archiv Český II, str. 432, č. 539; Altmann č. 11532. List byl zapsán v registru řečeném »Liber XII. Sigis- mundi« na l. 27; srv. Sedláček, Zbytky register č. 1407). — R. 1439 ujal Chomutov syn zmíněného Jakoubka, který svrchu podaný list na výroční trh od králové Elišky vyprosil. Čís. 132. 1442, 27. dubna. [Na Lipnici.] Mikuláš Trčka z Lípy na Lipnici potvrzuje měštanům města svého Německého Brodu všecka práva a svobody, které jim udě- lili císař Karel a jiní králové i předešlí držitelé města, a prohla- šuje, že právům jejich nemá býti na škodu, jestliže v minulých nepokojích přišli o listy, výsady, knihy, registra neb jiné doklady svého městského práva a obyčejů. Já Mikuláš z Lípy, pán a pravý dědic na Lipnici, vyzná- vám zjevně listem tiemto všem, ješto nynie jsú aneb potom budú,

Strana 228
228 1442. že město mé Brod Němecský a moji měščané tudiež se všeckny časy k mým předkuom urozeným pánuom z Ladšteina, dobré pa- měti pánu [om] jich, a panu Čeňkovil také dobré paměti a k tomu i jiným pánuom až do sy chvíle i tudiež ke mně tak statečně a dobře a věrně se zachovali tak, že ti moji předci dřéve psaní i také císař Karel i králové dobré paměti město mé nadepsané Brod Němecský pro zvláštní lásku a milost některými zvláštními a statečnými právy a jinými milostiemi jsú milostivě obdarovali, jakož to ti listové, kteréž sú jim na to dali, dobře svědčí a uka- zují. Protož aby to jisté mé město a moji milí a věrní měščané tudiež čistú a stálú vírú a bezpečnú nadějí tiem svobodněji a dobrovolněji v budúcím času mně i mým dědicuom mohli slúžiti, a já nadepsaný Mikuláš chci je také milostivě obdarovati mocí tohoto listu, aby oni při těch všech právích, jimiž sú od mých předkuov milostivě obdarováni, až do sy chvíle, i také při těch obyčejných právích, dobrých a velebných obyčejóv,“ ješto tako- vými jich nadanými a napsanými právóm se neprotivují, ješto sú od staradávna až sem měli i užívali, potom viec a věčně mají pokojni a neporušeni býti a ostati. Také já slibuji svú dobrú vírú za se i za mé erby i budúcí to dřéve psané město mé i mé měščany tudiež, také každého z nich při těch právích a obyčejích jmám a chci ostaviti a nechati a proti tomu nečiniti žádnú věcí, slovy ani skutky. A přihodilo-li by se, že by to jisté mé město Německý Brod i měščané tudiež v těch bězích nepokoje a v těch zámacích rozličného protivenství v těch časech dříve neb potom kterak kolivěk škody vzeli byli, buďto na jich právích, listech, knihách, hanthfeštích, regististrách“ aneb na jiných věcech, ješto by taková jich měsckých práv a obyčejóv dotýkaly, toť má těm jistým mým milým měščanuom města Brodu Německého, jich každému a také jich všem budúcím na jich právích a dobrých obyčejích žádnú vadu, zmatek ani škodu věčně nepřinésti, ale ta všeckna jich práva a dobré obyčeje, ješto jich nadanými a na- psanými právy se neprotivují, ješto sú od staradávna až sem za právo aneb za dobré obyčeje měli, ty já jim potvrzuji mocí to- hoto listu potom viec a slibuji za se, své dědice i budúcí je nade- psané měščany od toho neodtisknúti ani překážeti žádnú věcí věčně v budúcím času, ale je pevně při tom zachovati a ostaviti dobrú svú vírú beze vší zlé lsti. Také přikazuji pevně všem svým

Strana 229
1442. 229 úředníkuom a služebníkuom, aby oni ty dřéve psané mé měščany z Němecského Brodu a jich každého na takových jich právích a dobrých obyčejích, jako svrchu psáno jest, nehindrovali aniž kterak kolivěk jim překáželi žádnú věcí, ale je při tom zacho- vali a ostavili, ač chtí milost mú velikú zachovati a jmíti. Tomu všemu na věčné potvrzení pečet svú vlastní a přirozenú k tomuto listu přivěsil sem, jenž jest dán létha od narození syna božího tisíc štyři sta štyřidcátého druhého létha, v ten pátek před sva- tým Philipem a Jakubem apoštoly božími. Orig. perg. v archivu m. Německého Brodu (č. XXII, staré č. 19) s velkou okrouhlou pečetí panskou zavěšenou na proužku pergamenovém. Na pečeti vy- tištěné do tmavozeleného vosku jest znak Trčkovský (štít s pasem) a kolem ná- pis: SIGILLVM NICOLAI DE LIPA. — a) tak orig. místo obyčejích. — b) tak orig. místo takovým jich nadaným a napsaným. — c) tak orig. místo registrách. — d) tak orig. místo jich nadaným a napsaným právóm. — 1) z Vartmberka. — List jest doslovným překladem německého listu, d. na Lipnici 5. května 1396, jímž Vilém z Landšteina potvrdil Německobrodským jejich práva a svo- body (v. Privilegia II, č. 685). Čís. 133. 1442, 24. září. V Curichu. Římský král Fridrich III. potvrzuje purkmistru, radě a mě- šťanům města Chebu práva a svobody, jež byli obdrželi od císařů a králů Římských a od koruny České. Wir Friderich, von gotes gnaden Romischer kunig zu allen ziten merer des reichs, hertzog zu Osterreich, zu Steyr, zu Kernden und zu Krain, herre auf der Windischen march und zu Portnaw, graf zu Habspurg, zu Tirol, zu Phirt und zu Kyburg, marggraf zu Burgaw und lantgraf im Elsass, bekennen und tun kunt offem- bar mit disem brief allen den, die in sehen oder horen lesen. Wiewol wir von angeborner gut und kuniglicher wirdikeit all- czeit geneigt sein aller unserr und des heiligen reichs undertan und getruen nucz und pestes zu schaffen, so seyn wir doch mer fleissig der fromen furczuwenden und sy bey gnaden und frei- heiten zu hanthaben, die durch des reichs willen vil erlyden haben und also ferre entlegen sein, das sy sunderlicher furdrung und

Strana 230
230 1442. hilf wol bedorfen. Und wan wir nu von des burgermeisters, rates und burger gemeinlich der stat zu Eger, unserr und des reichs lieben getruen, wegen demuticlich gebeten worden sein, das wir in und der stat zu Eger alle und ygliche ir gnad, freiheit, — zu confirmiren — genedielich geruchten, des haben wir angesehen der egenannten von Eger demutig — bett und auch betracht solche dienst und trew, die sy dem heiligen reich unverdrossen- lich alczeit beweiset und sunderlich in den lewfen zu Behem swere darlegung erlyden haben, und das sy uns und dem reich in kunftigen zeiten ouch wol dienstlich sein mogen und sollen, dorumb mit wolbedachtem mute, gutem rat unser fursten, edeln und getruen und rechter wissen so haben wir den egenanten burgermeister, rat und burgern gemeinlich, iren nachkomen und der stat zu Eger alle und ygliche solich ir gnad, freiheit, recht, gesecze, brief, privilegia loblich gewonheit und alt herkomen, die sy von Romischen keysern und kunigen, unsern vorfaren am reich und auch der cron zu Behem erworben und redlich her- bracht haben, gnediclich confirmiret, — confirmirn, bestetigen und vernewen in die von Romischer kuniglicher macht in kraft disz briefs und wollen, das die egenanten von Eger der an allen enden gebrauchen und geniessen sollen und mugen in allen iren puncten, artickeln und meynungen gleicher weiß, als sy alle und ir yglicher von wort zu wort in disem unsern brief geschriben und begriffen weren, von allermennigklich ungehindert. — Mit urkund disz briefs versigelt mit unserr kuniglichen maiestat in- sigel. Geben zu Czurich nach Crists gepurd vierczehenhundert iar und dornach in dem zwayundvirtzigistem iare, am nechsten mon- tag nach sandt Matheus des heiligen zwelfboten und evangelisten, unsers reichs im dritten iare. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis Vlricus Sunnenberg, canonicus Patauiensis. Na rubu: Rta Jacobus Widerl. Orig. pergam. v archivu m. Chebu (č. 515) s velkou pečetí královskou, za- věšenou na hedvábné šňůře zelenofialové. Na jedné straně vyobrazen král sedě na trůně s bohatou architekturou gotickou, na němž a kolem něhož jest umístěno osm štítů se znaky zemskými. Na druhé straně spatřuje se jednohlavý orel, kolem něhož rozloženo jest v obloucích sedm erbů s klenoty. Nápis zní: SIGILLVM: MAIESTAT FRIDERICI-DEI-GRA -ROMANORU REGIS SEMPER AUGU-

Strana 231
1443. 231 STI-DUCIS- AUSTRIE STIRIEI KARINTHIE ET -CARNIOLE COMITIS . Q3 TIROLIS 70. [Dole:] QUI NATUS EST IN DIE MATHEI AP AN DNI MCCCCXV . INa zadní straně:! AQUILA EZECHIELIS SPONSE MISSA EST - DE CELIS UOLAT IPSA SINE META QUA NEC-UATES NEC . PROPHETA EUOLAUIT ALCIUS. Vyobrazení podává Posse, Die Siegel der deutschen Kaiser und Könige II, tab. 23. — Na rubu rukou XV. století pozna- menáno: »Kunig Fridrichs bestetigung aller unser brief.« — Současný opis zapsán v říšském registru Fridrichově, chovaném v c. k. dv. a státním archivu ve Vídni sign. N. na l. 10. — Srov. Gradl, Die Privilegien der St. Eger str. 27; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 17, č. 515. Čís. 134. 1443, po 1. lednu. Na Mělníce. Královna Barbora potvrzuje a obnovuje měšťanům měst Králové Dvora a Trutnova, jakož i všem obyvatelům »honitby« Trutnovské privilegium na exemci z krajských soudův a úřadů, které jim král Jan udělil a král Václav IV. s královnou Žofií potvrdil. Barbara, dei gracia Romanorum, Vngarie, Bohemieque re- gina. Notum facimus tenore presencium, quod nobiles, clientes nec non cives civitatum Curie et Trutnow omnesque habitatores territorii Trutnowiensis, fideles nostri dilecti, accedentes nostram presenciam nobis humiliter supplicarunt, quatenus ipsis et ipso- rum successoribus legittimis quoddam privilegium innovacionis, per serenissimum principem et dominum, dominum Wenceslaum, dei gracia regem Romanorum semper augustum et Bohemie regem, conthoralemque ipsiusd ominam Zophiam, eiusdem regni Bohemie reginam, super quibusdam libertatibus et exempcionibus ipsis tra- ditum et confectum, que quidem libertates et exempciones per serenissimum principem dominum Johannem, dive memorie regem Bohemie, avum dicti domini regis, incolis et habitatoribus dicti territorii Trutnowiensis sunt originaliter tradite et concesse, ap- probare, ratificare, innovare et confirmare auctoritate nostra gra- ciosius dignaremur. Cuius quidem privilegii et ratificacionis tenor sequitur in hec verba: Zophia, dei gracia Romanorum et Bohemie regis conthoralis atd. (Následuje znění listu královny Žofie d. na hradě Křivoklátu 26. února 1399; viz Privilegia II, č. 718). Nosque

Strana 232
1443. 232 prescripta Barbara, dei gracia Romanorum, Vngarie et Bohemie regina, licitas eorum peticiones considerantes, voluntati dicte Zophie, regni Bohemie regine, voluntatem nostram cupientes conformare, quemadmodum et debemus, eorum peticionibus annuimus et omnia prescripta, que iam dicta regina de sua clemencia ratificat, in omnibus articulis, clausulis et punctis, prout superius de verbo ad verbum expressatur, ratificamus, approbamus et de certa nostra sciencia auctorisamus. Mandantes officialibus firmiter et districte, ne prefatos nobiles, milites, vasallos, cives omnesque in- colas prescripti territorii Trutnowiensis contra presentem nostram innovacionem et ratificacionem in ipsorum iuribus seu consuetu- dinibus antiquis hactenus tentis et servatis impediant seu quovis modo impedire permittant, quin pocius eos in prescriptis manu- teneant, adiuvent fideliter et defendant, prout indignacionem Co nostram voluerint evitare. Datum Mielnik anno Domini M°CCCC" quadragesimo tercio, post festum circumcisionis domini nostri Jhesu Christi. Opis z XV. století v rukopise kníž. Lobkovické knihovny v Praze nazva- ném »Diplomatarium regis Georgii« na l. 415. Za tím následuje na l. 417v za nápisem »De eodem in bohemico« český překlad z XV. stol., dle něhož »Barbora, Římská, Uherská, Česká pak králová« známo činí, že před ni předstoupili »šlech- tici, panoše i také měštěné měst Dvuoru a Trutnova, všichni pak přebyvatelé honitby Trutnovské« atd. Čís. 135. 1443, 17. července. (Bez místa.) Římský král Fridrich III. činí narovnání mezi měšťany Budějovickými a Hanušem ze Štaremberka o půtku, která mezi nimi vznikla, vypovídaje, že všichni zajatci mají býti propuštěni, a že Štaremberk má navrátiti Budějovickým sukna i peníze, které jim v Neukirchenu byly odňaty. Wir Fridrich, von gots gnaden Romischer kunig zu allen czeiten merer des reichs, herezog zu Osterreich, ze Steir, ze Kernden und ze Krain, graf ze Tirol etc., bekennen von solher zwayung, misshelung, krieg und zwittrecht wegen, die sich zwischen unserm lieben getrewen Hannsen von Starhemberg und allen seinen gun-

Strana 233
1443. 233 nern, helffern und dienern ains tails, und den erbern, weysen, unsern besunder lieben .. den burgern und statleuten gemainclich zu dem Budweis und allen andern, die an irm tail in den sachen schadhaft worden sind, des andern tails, wie sich die zwischen in und den irn bederseyt habent verlaufen, es sey mit gericht nemen, absag, angrifen oder in ander weg, der sy baidenthalben genczlich und an all ausczug hinder uns gegangen sind und ge- lobt habent, steet zu halten und zu volfuren, was wir zwischen in darumb sprechen, bey der peen, die wir in unserm ausspruch darumb aufseczen, nach innhalttung der hindergangbrief uns von beden tailen daruber gegeben, daz wir nach verhorung der sachen zwischen in ausgesprochen haben wissentlich mit dem brief. Von erst, daz all vorgemelt zwayung, misshelung, krieg und zwittrecht, die sich zwischen baiden vorgenanten tailn und allen den, die in den sachen schadhaft worden sind, und allen den iren habent begeben und verlaufen, gancz sullen hingelegt, verricht und ab sein und sol dhainer zu dem andern hinfur darumb nichts haben ze spre- chen, vil noch wenig, in dhainerlay weis ungeverlich. Darnach sprechen wir, daz all gevangen und ir porgen an schaczung sullen ledig sein, welh sich aber auf widerstellen umb ain summ phen- ning ausgeporget, sich nicht gestellet und dieselben summ phen- ning ausgericht hietten, sprechen wir, daz in der von Starhem- berg dieselben summ phenning auf sand Stephans tag invencionis" nachst kunftig ze Gallen Newkirchen widergeben sol an geverd. Er sol auch den vom Budweis anstat ir selbs und der, die in dem angrif schadhaft worden sind, auf denselben sand Stephans tag widergeben vierhundert tucher, der tuher, die er in aufgehalten und zu seinen handen pracht hat, daselbs zu Galln Newkirchen ungeverlich. Und so derselb von Starhemberg die obgemelten tu- cher und gelt widergeben und beczalt hat, so sullen in die be- nanten vom Budweis daentkegen umb all solh obgemelt sachen genczlich ledig sagen und quittieren mit irm brieve nach inhal- tung unserr versiglten notteln, die wir denselben vom Budweis hiemit gegeben haben ungeverlich. Darnach sprechen wir, welicher tail den gegenwurtigen unsern ausspruch nicht genezlich stett hielt, sunder den uberfur in aim oder menigern stukchen, das wissentlich gemacht wurd ungeverlich, der sol seine rechtvor- drung und zuspruch in den sachen gen dem andern tail gancz

Strana 234
234 1443. haben verlorn und uns zu peen vervallen sein tausent schokh guter Behemischer grosser Merherischer zal an alle gnad. Und des ze urchund geben wir vedem tail unsern spruchbrief in gleicher laut. Geben an mittichen sand Alexien tag nach Kristi gepurde vierczehenhundert iar und darnach in dem dreyund- vierczigisten iar, unseres reichs im vierden iare. Orig. perg. v archivu m. Budějovic (ve skříni 8 č. 5) s dobře zachovanou pečetí královskou zavěšenou na proužku pergamenovém. — 1) 3. srpna. Čís. 136. 1443, 24. září. Na Mladém Boleslavi. Jindřich z Michalovic zapisuje a vysazuje měšťanům i vší obci města Mladého Boleslavě solnici, tak aby sami solný trh k užitku obce vésti mohli. Já Jindřich z Michalovic vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie, čísti nebo čtúce slyšeti budú, že shled a spatřiv vieru a příchylnost k sobě měšťan i všie obcě Mladého Boleslavě, města mého, a také vidě jich veliké záhuby, kteréž sú sě jim braním a jinými rozličnými běhy těchto let a časuov děly, a chtě jim to rád nahraditi a jich opravenie viděti v jich nedo- statciech a v záhubách, aby tiem lépe mohli město opravovati a poplatky mé plniti, i s dobrým rozmyslem mým a s zdravým po- tazem a radú přátel mých a dobrých lidí učinil jsem jim tuto zvláštní milost a mocí tohoto listu ovšem mocně činím i zapsal sem a zapišuji i vysazuji kaštu, to jest solnici k soli prodávání, aby tíž moji měštěné měli a drželi nynie i budúcně sami solný trh k svému opravení a polepšení po mých clech a bez pohoršenie mého i mých budúcích práva, tak aby to sobě i všie obci k užitku vedli a prodávali beze všie mé anebo mých úředníkuov a mých budúcích přěkážky. Na potvrzenie toho pečet mú vlastní dal sem přivěsiti k tomuto listu a vedle mne a k mé prosbě urozený pan Jan z Smiřic seděním na Rúdnici, statečný rytieř pan Matésko z Záhořie a slovutný panoše Jiřík ze Mnichova, hauptman tehdyž na Boleslavi, pečeti své jsú také přivěsili na svědomie k tomuto

Strana 235
1444. 235 listu, jenž jest dán a psán na Mladém Boleslavi léta ot narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého čtyrydcátého a třetieho, v úterý najbližší před svatým Václavem božiem mučedlníkem a dědicem Českým. Orig. perg. v městském museu v Mladé Boleslavi (nové číslo VI červené, staré č. 5). K listu byly přivěšeny na proužcích pergamenových čtyři pečeti, z nichž zachovány dvě: pečet Jindřicha z Michalovic vytištěná v červeném vosku a pečeť Jana ze Smiřic vytištěná v zeleném vosku. Čís. 137. 1444, 1. května. (Bez místa.) Oldřich z Rožmberka koupiv Prachatice od bratří ze Sedlce a přijav od měšťanů slib věrnosti zavazuje se zůstaviti je při přijímání pod obojí způsobou a při jiných článcích v kompakta- tech smluvených. Slibuje, že je zachová při dosavadních právech jejich jako mají města královská, a že nebude s nich bráti od- úmrt. Plat mají odváděti takový jako platili Janu Řitkovi ze Sedlce a jeho synům. Ustanovuje, že měšťané staří nemají vy- tlačovati nové od domův a jiného majetku, a odpouští vše, čím se kdo z obyvatelů města v minulých časech proti němu provinil. My Oldřich z Rosmberka vyznáváme tiemto listem přede všemi, kdož jej čísti neb čtúcí slyšeti budú, jakož sme kúpili město Prachatice od slovutných panoší Macha a Mikoláše a od jiných jich vlastních bratří z Sedlce s jich dobrú volí a radú přátelskú a také s dobrú volí měšťan i všie obce města svrchu psaného, kteřížto měšťané i všecka obec slíbili sú a slibují nám jakožto pánu svému věrnost, poddánie a poslušenstvie i člověčen- stvie, a my zase slibujem všem přebývajícím města svrchu psa- ného, abychom jich od pravdy božie ani od přijímánie těla a krve pána Jezu Krista netiskli ani tisknouti dopúštěli ani od jiných artikuluov, o něž se jest země tato smluvila, ale slibujem a chcem je při tom zachovati a držeti, jakožto kompactata svědčie a ukazují; aby kněží řádné, ješto by jim v tom rozdávánie těla a krve božie přisluhovali, chovali a chovati mezi sebú mohli, buďto jednoho nebo jich viece, k tomu sme jim svolili a svolujem tiemto listem. Také slibujem, abychom je zachovali při jich prá-

Strana 236
236 1444. vích a svobodách, v kterýchž sme je zastihli, a jich[žl do dneška požívají a požívati mají v městě svrchu psaném. A při platu při tom je slibujem zanechati," kterýž jsú nebožci Janovi ze Sedlce platili i synům jeho, točižto deset kop grošuov o svatém Jiří a tolikéž o svatém Havle, a desátek pravý dáti mají. A také sli- bujem odoumrtí nebrati z nich, ale při práviech těch je slibujem zachovati, jakožto králova města mají. A to jim slibujem zdržeti a zachovati my i s svými budúcími. Také slibujem toho nedo- pouštěti, aby měšťané staří tiskli nové kterýmkolivěk obyčejem, buď to od domuov neb jinýche držení, a nechcem' kterého z starých přijieti ani k kterému trhu připustiti bez nových vóle a obecného svolenie. Také slibujem všem přebývajícím v městě svrchu psaném vóbec i každému zvláště, ktož by kolivěk proti nám těchto časuov co učinil a provinil, buď mnoho nebo málo, že takovému každému to odpouštíme a slibujem zdržeti ctně, věrně a křesťansky. A tomu na svědomie i pro lepší jistotu pečet naši vlastní kázali jsme s naší dobrú volí přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán létha od narozenie syna božieho tisícieho čtyř- stého čtyrydcátého čtvrtého, v ten pátek den svatých apoštoluov božích Filipa a Jakuba. Opis ze XVI. století v menší pamětní knize (Liber memorabilium) m. Pra- chatic, chované v archivu téhož města, na l. 105r (B). Po straně připsáno u to- hoto opisu rukou XVII. století: »Toto privilegium, že v něm jistý punkt o nábo- ženství postaven jest i také ve dekách zapsán, nejní mezi jinšími privilegími JMti knížeti z Eggenberku podáno.« — Jiný opis asi z prostředka XVII. století (C) chová se v knížecím archivu Prachatickém. Oba opisy liší se od sebe v těchto čteních: a) od schází v B; a od C. — b) nedopustili B. — c) dostihli B. — d) za- chovati C. — e) jiného C. — f) aniž chcem C. — Palacký v Archivu Českém III, str. 529, č. 444 (reg.) — Jan Řitka ze Sedlce v listu tomto jmenovaný zmocnil se Prachatic asi v době, kdy zápisný pán jejich Jan Smilek z Křemže byl Oldři- chem z Rožmberka vězněn na Krumlově (srv. výše při č. 119). Stalo se to jistě před r. 1441, neboť staří letopisové vypravujíce o dobytí hradu Husi, které se stalo toho roku, uvádějí, že se obléhání účastnil též »Janek Sedlecký z Prachatic« (Script. rer. Boh. III, str. 123). Avšak záhy potom zmocnil se města, jak se zdá násilným přepadením, Oldřich z Rožmberka použiv té okolnosti, že synové Jana ze Sedlce jsouce ještě v mladých letech neměli nad sebou mocné ochrany. V listu výsadním svrchu položeném Oldřich ovšem praví, že Prachatice koupil, a dle toho zdá se, že mladé Sedlecké odbyl nějakými penězi. Když však Oldřich do- mníval se již býti jistým v držení Prachatic, synové Jana Smilka, jím poprave- ného, Přibík a Jiřík z Křemže pohnali jej k soudu zemskému o zboží otce svého. Spor ten přátelsky urovnal zprávce a hofmistr království Českého Jiří z Podě-

Strana 237
1444. 237 brad výpovědí d. 28. října (v úterý den sv. Šimona a Judy apoštoluov) 1455, dle níž bratří z Křemže obdrževše od Jindřicha z Rožmberka, syna Oldřichova, 1500 kop grošů Pražských upustili od půhonu (v. Pangerl, Urkundenbuch von Goldenkron str. 483, č. 209). Potom následující smlouvou danou 16. dubna 1457 postoupeny byly Prachatice bratřím Prokopovi a Janovi z Rabštejna: My Oldřich z Rozmberga a Jan, syn jeho odtudž z Rozmberga, vyznáváme tiemto listem obecně před každým, ktož jej uzřie neb čtúce slyšeti budú, že jakož od najjas- nějšieho kniežete a pána, pana Sigmunda, s božie milosti Římského, Uherského a Českého etc. krále slavné paměti, pod JMti pečetí visutú listem dobrým na pargaméně město Prachatice a městečko Volary s mýtem a puožitky i přísluš- nostmi všelikými jich zastavené a zapsané jmáme ve třech tisících kopách grošóv Českých, a druhý list od téhož kniežete Sigmunda nadepsaného slavné paměti, tehdaž Římského ciesaře a Uherského, Českého etc. krále, statečnému Janovi Smilkovi z Křemže dobré paměti pod JMti majestátem visutým a vedle JMti na svědomie toho pod pečetmi urozených pánuov, pana Haška z Vald- šteina, pana Jindřicha z Dubé a na Mulštejně, pana Hanuše z Kolovrat, pana Jindřicha z Stráže a statečných rytieřuov Janka z Chotěmic a Viléma z Nečtin též také na město Prachatice svrchu psané s vesnicemi a příslušnostmi všelikými zastavené a zapsané v puol třetiem tisíci kop grošóv Pražských střiebrných a dobrých, nám od téhož Smilka nadepsaného s dobrú vólí daný, jakož pak tíž hlavní listové od JMti udělaní a daní svědčící na to sbožie svrchu psané plnějie v sobě držie a vykazují světlejie, i dali sme ty listy hlavnie a mocí tohoto listu dáváme mocně s svú dobrú svobodnú a ovšem přiznanú volí urozenému panu Prokopu z Rabšteina, kancléři Českému, a duostojnému panu Janovi z Rab- šteina, bratru jeho, proboštu Vyšehradskému, i jich dědicóm a budúcím; a toho sbožie svrchu psaného sstúpili sme jim a mocí listu tohoto sstupujem se vším plným právem a příslušenstvím, kteréž nám v týchž listech hlavních svrchu- psaných na to sbožie nadepsané příslušalo mieti, aby již též právo příslušalo i příslušie svrchu psaným panu Prokopovi a panu Janovi bratři/!] z Rabšteina i jich dědicóm a budúcím k držení, jmění a požívání téhož sbožie nadepsaného s jeho příslušenstvím bez zmatku a odporu i překazy našie a budúcích našich všelikteraké. A my již Oldřich a Jan z Rozmberga svrchu psaní ani naši dědi- cové a budúcí dále a viece k těm listuom hlavním svrchu psaným ani k tomu sbožie nadepsaném!!1 žádného práva nemáme ani mieti muožem obyčejem ni- žádným. Na potvrzenie toho i lepší jistotu a pevnost i zdrženie a zachovánie té dobré vuole naše pečeti vlastnie k tomuto listu a dobré vuoli přivěsili sme dobrovolně a pro dalšie toho svědomie prosili sme urozeného pána, pana Zdeňka z Šternberga, najvyššieho purkrabí Pražského, a slovutných panoší Jana Rúsa z Černín, Zachaře z Nemyšle, purkrabie té chvíle na Krumlově, Víthu ze Rzavého, purkrabí ty časy na Chúsníce, a Jarohněva z Úsušie, hawpt- mana tehdáž na Třeboni, že jsú své pečeti vedle nás a našich pečetí k témužto listu a dobré vuoli přivěsili, věcem svrchu psaným na svědomie jim i jich budú- cím beze škody. Jenž jest dán a psán na Krumlově léta od narozenie syna bo- žieho tisícieho čtyrstého padesátého sedmého, v tu sobothu první před veliko- nocemi. — (Orig. na pergamenu se 7 pečetěmi chová se v kníž. archivu v Pra- chaticích).

Strana 238
238 1444. Čís. 138. 1444, 4. září. V Norimberce. Římský král Fridrich III. dává purkmistru, radě i vší obci města Chebu, právo do odvolání raziti drobnou minci, tak aby sedm feniků šlo na groš český. Wir Fridrich, von gotes gnaden Romischer kunig zu allen ziten merer des richs, herczog zu Osterreich, zu Steier, zu Kern- den und zu Krain, grave zu Tirol etc., bekennen und tun kunt offembar mit disem brive allen den, die in sehen oder horn lesen, daz wir gutlichen betrachtet und angesehen haben solhe getrew, nucz und willig dienste, die unser und des richs lieb ge- trewn burgermeister, rate und gemeinde der stat zu Eger unsern vorfarn Romischen kaysern und kunigen auch der crone zu Be- hemen oft und dikh williclich getan haben, uns auch und dem rich hinfur tun sullen und mugen in kunftigen zyten, und auch daz es yeczund mit den munssen zu ringsumb vast swer und irre ist, das in dann zu grozzem schaden kumbt; und haben darumb mit wolbedachtem mute, gutem rate und rechter wissen in von sundern gnaden vergunnet und erlaubet, vergunnen und erlauben von Romischer kuniglicher macht in kraft diss briefs, daz sy in ir stat zu Eger ein munsse slahen sullen und mugen, nemlich siben phennyng fur ainen Behemischen grossen, die nem und gebe sey, auf das korn grad und solhen slag, als in dem kunig- rich zu Behemen yeczund leufig und gewondlich ist. von aller- meniclich ungehindert. Und wir gebieten darumb allen und yeg- lichen fursten, geistlichen und weltlichen, graven, freyen, herren, rittern, knechten, ambtleuten, burgermeistern, reten, gemeinden aller und yeclicher stete, merkte, dorfere und allen andern unsern und des heiligen richs undertanen und getrewen von Romischer kuniglicher macht ernstlich mit disem brive, daz sy die ege- nanten von Eger an solhen unsern genaden nit hindern noch irren in dhain weis, sunder sy der gerulichen gebrauchen lassen und schaffen und bestellen in irn landen, herrscheften, steten und gebiten, damit solh der benanten von Eger munss in irm werte aufgenomen werde, bey unsern hulden und als lieb ainem yedem sey unser und des heiligen richs swere ungnad zu vermeiden. Und

Strana 239
1444. 239 dise unsere gnad und erlaubnuss sol weern biss auf unser wider- rufen ungeverlich. Mit urkund diss briefs versigelt mit unserm kuniglichen anhangundem insigel. Geben zu Nuremberg nach Krists geburd vierczehenhundert und darnach in dem vierund- vierczigistem iare, an freitag nach sand Egidien tag, unsers richs im funften iare. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis domino Gaspar, cancellario, referente. [Na rubu:J R. Jacobus Widerl. Orig. pergamenový v archivu m. Chebu (č. 526) s menší pečetí královskou z červeného vosku zavěšenou na proužku pergamenovém. Na rubu rukou XV. stol. poznamenáno: »Dy muncz bedreffent«. — Současný opis jest zapsán v říš- ském registru cís. Fridricha III. v c. k. dvor. a státním archivu ve Vídni sign. O na l. 188v. — Gradl, Die Privilegien der St. Eger, str. 28; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 17, č. 526 (reg.); týž otiskl celé znění listu v článku Geschichte der Egerer Münze, ve sborniku Festschrift des Vereines für Gesch. der Deutschen in Böhmen (1902), str. 132. — V letech 1447—1450 jmenuje se »hejtmanem Chebského kraje« Hynek Krušina ze Švamberka, zápisník jednoty Strakonické (v. Archiv Český II, str. 229 a 244; III, str. 374—383; IV, str. 12 a 43; XIV, str. 36 a XV, str. 3). Čís. 139. 1444, 26. září. (Bez místa.) Jindřich z Michalovic činí obyvatelům města i předměstí Mladého Boleslavě milost, že žádných odúmrtí na nich bráti ne- bude; povoluje, že každý může svým statkem svobodně pořizovati, a kdyby statku nikomu neodkázal neb nezapsal, že má na nej- bližšího příbuzného spadnouti dle práva města Nymburka. Já Jindřich z Michalovic seděním na Mladém Boleslavi vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že jsem zezřel svú milostí na všichnu obec města a předměstie našeho Mladého Boleslavě a to jim věčně dávám mocí tohoto listu těm, kteříž k mému městu a předměstí příslušejí, že ani já ani moji dědicové ani budúcí nemáme žádných odúmrtí na nich bráti i na jich budúcích věčně; než tak aby každý mocen byl svého všeho statku anebo svého všeho zbožie, což jeho má, málo anebo mnoho,

Strana 240
240 1445. v svém zdraví i po své smrti dáti, zapsati i odkázati, jakož by sě komu líbilo. Pak-li by tu koho v Mladém Boleslavi, buď to v městě aneb v předměstí, pán bóh neuchoval, a že by statku svého neb zbožie žád- nému neodkázal ani zapsal, aby ten statek anebo zbožie na najblišieho přietele spadlo tak, jakož Nymburgk, královo město na Labi, též právo má. A to jim všěj obci města i předměstie našeho svrchu psaného svú dobrú věrú slibuji zdržeti ode mne i od jiných dědicóv i od na- šich budúcích věčně cele a úplně. Toho na potvrzení pečeť mú vlastní k tomuto listu dal jsem přivěsiti a pro jistší svědomie statečný rytíř pan Matesko z Záhořie a slovútní panoši Jan La- pačka z Sukorad, Heneš z Hrádku, Jiří ze Mnichova, hajtman ty časy na Mladém Boleslavi, Ješek z Horek, Ctibor z Bezna a Janek z Bezna jsú své také pečeti k žádosti mé přivěsili k to- muto listu, jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého a čtvrtého, v sobotu před svatým Václavem. Novější opis v archivu zemském v Praze. Orig., který se druhdy choval v archivu m. Ml. Boleslavi pod č. VII, se pohřešuje. — Větší část listu opakuje doslovně znění listu daného Janem z Michalovic 14. října 1417 témuž městu. (Slova odtud vypsaná naznačena jsou menším písmem). Čís. 140. 1445, 4. ledna. Na Mělníce. Královna Barbora potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Jaroměře list krále Václava IV. na svobodné nakládání s majetkem a povolení císaře Sigmunda, aby nebyli tištěni při- jmouti do města světské i duchovní osoby, které prve v městě obývavše tyto časy města prázdny jsou. My Barbora, z božie milosti Římská, Uherská, Česká etc. králová. Vyznáváme tiemto listem zjevně přěde všěmi lidmi, kdež čten nebo slyšán bude, že ku prosbě snažné a pilné i ku pokornému poddávánie múdrých a opatrných purgkmistra a konšel i všie obce města našeho Jaromiře, věrných našich milých, list opatřivše slavné paměti pána a krále Václava třetieho“ Českého krále, jenž jest latině psaný a svědčie jim Jaromiřským, aby své zbožie spravedlivě z nich dáti mohli neb kšaftovati, komuž chtějie,

Strana 241
1445. 241 jakož se ty věci v tom listu hlavniem krále Václava šieře vypi- sují.1 Item opatřivše list druhý slavné paměti ciesaře Sigmunda, pána a manžela našeho milého, v němž vedle úmluv učiněných mezi niem z strany jedné a mezi královstviem Českým i městy téhož královstvie Českého s strany druhé rozliční kusové a arti- kulové vypisují se a tento zvláště a naposledy jeden, jenž svědčie, aby od svých domuov a statkuov proti vuoli své vyvozováni ne- byli, a jest jmenovitě takto psán, že poslové města Pražského i jiných měst královstvie Českého snažně jsú prosili a pilně po- žádali, aby ciesař ráčil jim k tomu svoliti, kdež jsú prvé v městech obývavše kterakkoliv tyto časy měst prázdni byli i jsú, buďto světští neb duchovnie, k jich zase přijieti a k statkuom navrá- cenie od žádného mimo jich vuole tištěni nebyli obyčejem nižád- ným.2 Protož my nechtiece jich žádosti oslyšeti, aby mír a pokoj té země a jednota skrze to rušena nebyla, i svolujem k tomu ne- chtiece jich, by svrchu psaná města k tomu jako svrchu psáno stojí, mimo jich vuoli nižádným obyčejem tištěni nebyli, jakož pak se ty i jiné věci v listu ciesaře Sigmunda šieře vypisují. Pro něžto my svrchu psaná Barbora, z božie milosti etc., s dobrým našiem rozmyslem i s zdravú raddú znamenavše pokornú prosbu a podánie předpsaných měšťanův z Jaromiře, našich věrných mi- lých, a také nechtiece se děliti vuolí naší i zápisy od vuole a od zápisuov předkuov našich svrchu psaných, a zvláště krále Václava a ciesaře Sigmunda, i svolily jsme jim a mocí listu toho svolujem ke všemu k témuž, co jsú jim napřed jmenovaní předkové naši z milosti své a z dobroty svolili a potvrdili zápisy svými, že my jim k témuž ke všemu svolujiec všeho téhož potvrzujem, ale však bez pohoršenie našich předkuov i budúcích našich; přikazujiece všem služebníkuom i úředníkuom našim nynějšiem i budúciem, a zvláště podkomořiemu a hofrychtýři, kterýž je od nás obyčej majie spravovati, súditi i konšele saditi časem svým, aby jim toho žádným obyčejem jinak neměnili, ani jim v to kterakkoliv mimo vuole a v zápis náš bezprávně sahali pod zachovániem a obdrženiem milosti královské našie. Také jestliže by se svrchu psaní měšťané kterých listův a práv řádně a spravedlivě vyda- ných od předkuov našich viece kde doptati mohli, ješto by na jich práva spravedlivě svědčily a ješto by hodny byly potvrzenie a obnovenie, těch jim také máme i slibujeme milostivě potvrditi

Strana 242
1445. 242 listem našiem, když je opatříme s raddú panskú a dobrých lidí; neb v těch ve všech věcech nechtěli bychom rádi naší vuolí ani našiem nevyptániem aneb obmeškániem tomu městu i té chudině v ničemž krátko mimo právo a spravedlnost učiniti. Těch všech věcí na zdrženie i na svědomie pečet naši vědomě a dobrovolně kázali jsme přivěsiti k tomu listu. Jenž jest dán a psán na Měl- níce létha božieho tisícého čtyrystého čtyřidcátého pátého, ten pondělí před božiem křstěniem. Ad mandatum domine regine Wenceslaus de Kniezmost etc. Opis z XVIII. století v »liber memorabilium diversi coloris«, chovaném v archivu m. Jaroměře, na l. 3. — a) tak opis. — Majestáty zde uvedené jsou: 1) list kr. Václava IV. d. v Praze 20. října 1372, v. Privilegia II, č. 497 a 2) list císaře Sigmunda d. v Jihlavě 20. července 1436, v. v tomto svazku č. 74. — A. Knapp, Paměti Jaroměře str. 248. Čís. 141. 1445, 4. ledna. Na Mělníce. Královna Barbora vysvědčujíc, že jí purkmistr, konšelé i všecka obec města Jaroměře postoupili rychtu městskou s ně- kterým příslušenstvím, odpouští jim provinění, kterého se dopu- stili ujetím rychty té, slibuje nesahati v to, což bylo od rychty odprodáno, a dává plat z vinice k té rychtě příslušející ke kostelu Jaroměřskému. My Barbora, z božie milosti Římská, Uherská a Česká etc. králová, vyznávámy tiemto listem zjevně přede všěmi lidmi, kdež čten nebo slyšán bude. Jakož opatrní měšťané, purgmistr, konšelé i všecka obec města našeho Jaromiře državše rychtu naši, kteráž k nám příslušala jest a příslušie spravedlivě tu v Jaromiři, té jsú nám již dobrovolně postúpili a zvláště toho, což jsú sami k obci držali, jakožto rychtu s právem rychetním, rybník, lúky, ves Čáslavky s lidmi, s platem a k tomu řěku i jiné, čehož by- chom sě doptati mohly, ješto jsú k obci od té rychty drželi, dání to již od nich přijavše u viece jim sahati nemámy i slibujemy, což sě té rychty dotýče a vzláště v to, což jsú již mezi sebú od

Strana 243
1445. 243 té rychty rozkúpili; než jestliže bychom to zasě k rychtě mieti chtěly nebo naši budúcí, to abychom mohly neb budúcí naši od nich spravedlivě vyplatiti a vykúpiti bez pohoršenie práv našich i jich, neb jsmy zpraveny, že jsú sě byli v to tiem během a oby- čejem uvázali a držali po dobytí a po vypálení města, když pána a krále ani nás v zemi nebylo, aby tiem snáze a lépe mohli to město zasě opraviti a zdělati i zachovati až do pána budúcieho, jakož jsú to i učinili. Proněžto my znamenajíce vedle zprávy v tom viece bezelstnost jich, než-li zlú vuoli, čehož jsú sě pak v tom kolivěk o té rychtě proti nám dopustili z své sprostnosti a bezelstnosti, ten jim hněv také jsmy milostivě odpustily a mocí tohoto listu konečně odpúštiemy viece jim toho ničímž zlým zpo- mínati nemieniece; neb jsú nás za to s pilností a pokorně velmi prosili, slibujíce, že sě toho potom ani jiného, což by proti právóm a řádóm bylo našim, viece svým vědomím a volí nedopustie. Také toto ještě znamenitě přidávámy o vinnici, kteráž jest k tej rychtě příslušala, že což sě s nie kolivěk plathu dostane, ten my již obracujem a dávámy k kostelu tu do Jaromiřě, aby za ten plath víno kupováno bylo a k službě božie obraceno bylo a dáváno. Těch všěch věcí na zdrženie i na svědomie pečeth naši vědomě a dobrovolně kázaly sme přitisknúti k tomuto listu, jenž jest dán a psán na Mělnícě létha božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého pátého, ten pondělí přěd božím křstěním. INa ohbu:] Ad mandatum domine regine Wenceslaus de Kniezmost etc. Orig. perg. v archivu Musea král. Českého v Praze. Pečet utržena. Na rubu rukou XVI. století poznamenáno: »Vo rychtu Barbory králový«. — A. Knapp, Paměti Jaroměře, str. 249 (dle opisu z XVIII. století v »liber memorabilium diversi coloris« v archivu m. Jaroměře na l. 2). Čís. 142. 1445, 24. dubna. Na Mělníce. Královna Barbora majíc lítost nad tím, že měštané Jaro- měřští se z poslušenství zrádně vytrhli a v její požitky sáhli, za- pisuje město Jaroměř se všemi důchody, zejména z rychty měst- ské a jejího příslušenství Jiříkovi z Poděbrad v tisíci kopách grošů.

Strana 244
244 1445. My Barbora, z božie milosti Římská, Uherská a Česká etc. králová, vyznávámy tiemto listem zjevně přede všěmi lidmi. Ja- kož Jaromiřští měšťané a lidé naši, spravedlivě poddáni jsúce i učinili jsú nad námi zrádně, bezectně a nešlechetně jako zlí zrádcě a nešlechetní lidé proti svým slibuom a přísahám vytrhše sě neřádně, svévolně a zrádně z poslušenstvie a z člověčenstvie našeho a podle toho v naše panstvie a v poplatky i v rychtu Jaromiřskú i se vším příslušenstvím i v lidi v Čáslavkách i v jiné požitky a poplatky naše sáhše a na tom nám velikú škodu uči- nivše a činiece, a my takové zrady a nevěry i škody od nich učiněné velikú lítost majíce a nechtiece také, by jim taková zřějmá zrada a nešlechetnost i škoda, kterúž jsú nám učinili a činie, měla“ lehcě a bez pomsty prominúti nynie i v časiech budúcích, i zapsaly sme a mocí tohoto listu zapisujem to město Jaromiř s lidmi, s poplatky a s summami, se cly, s rychtú kromě ryb- níka, s vesnicí s Čáslavkami i se vším panstvím a s příslušen- stvím, což k tomu příslušie, nic nevymieňujíce, urozenému Jiří- kovi z Cunstatu a z Poděbrad i jeho dětem, moc jemu naši plnú i právo plné naše královské dávajíce, aby je mohl všelikým oby- čejem a během k sobě obrátiti a připraviti i podmaniti jako zrádcě a nevěrné, nešlechetné lidi i poplatkuov a sbožie svrchu psaného na nich dobývati a pomstiti nás nad nimi jako nad zrád- cěmi nad jich hrdly i statky všelikými pomstami a záhubami, jakž by kolivěk mohl a kdež by kolivěk mohl; za to jeho velmi prošímy. A k tomu také prošímy všěch i každého zvláště pánóv, rytieřóv, zeman i měst královstvie Českého a zvláště hautpmana lantfridnieho a rady jemu přidané kraje Hradeckého, a podle toho prošímy všěch kniežath, pánóv, rytieřóv, zeman i měst země Slezské i jiných okolních zemí, aby nadepsanému Jiříkovi z Podě- brad proti takovým zrádciem a nešlechetným lidem radni a po- mocni byli nynie i v časiech budúcích; a buď král v zemi České nebo nebuď, za to jich velmi prošímy i krále budúcieho, kterýž v Čechách bude, aby jim pečeti té, kterúž nesú, nésti nedali, leč s proměnú hodnú jakož by na zrádcě a na nešlechetné lidi slušalo, aby sě jich zrady a nevěry potomní králi a královny i dobří lidé vystřiehati mohli, umějíce je potom znáti. A také kteréžkoli práva nebo listy od nás na potvrzenie mají, že těch ani jiných hodni požívati nejsú pro svú zradu a nevěru, protož

Strana 245
1445. 245 kterakž by je kolivěk nadepsaný Jiřík z Poděbrad k sobě připra- vil a podmanil, nebo sě jich zmocnil, k tomu jsmy jemu plnú moc daly a dávámy, aby je držal a požíval jich jako svých vlastních i děti jeho. A v to jemu ani dětem jeho my ani bu- dúcí naši žádným obyčejem sahati nemámy ani kterakkoli přě- kážeti. Než tuto sobě i budúcím našim znamenitě výmienku zuo- stavujem: jestliže bychom to město svrchu psané od nadepsaného Jiříka z Poděbrad nebo od dětí jeho kdy mieti chtěli, tehda mámy jim nebo budúcí naši dáti napřěd tisíce kop grošóv dobrých střie- brných za jeho škody a za náklady; pak-li by které náklady uči- nil, nebo škody vzal výše nad tu summu již menovanú nad tisíce kop grošóv, ješto by ty náklady nebo škody mohl pokázati dobrým svědomím až do pěti seth kop grošóv anebo níže, ale výše nic než do pěti seth kop grošóv, ty náklady a škody mámy jemu také podle té předepsané summy dáti a zaplatiti penězi hotovými. Pak-li bychom grošóv střiebrných neměli, ale abychom jeho mohli odbyti penězi střiebrnými, počítajíc za groš vedle toho, jakož oby- čejně v ty časy v Čechách peniezě bráti budú. A on to vezma má nám zasě toho města Jaromiřě bez zmatku i beze všěch súdóv postúpiti, výše na nás žádných škod a nákladóv nepřitaje“. A ktož by tento list měl, nebo mieti bude s svrchu psaného Jiříka dobrú a svobodnú volí, ten má i mieti bude všěcka práva svrchu psaná, jakožto on sám. Těch všěch věcí na potvrzenie a na zdr- ženie pečet naši vědomě a dobrovolně kázaly sme přivěsiti k to- muto listu a pro širšie svědomie žádaly sme urozeného Divišě z Talmberga a slovutného Jana Širokého z Mirovic, aby pečeti své podle nás také k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán na Mělníce létha božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého pátého, v tu sobothu po svatém Jiří, mučedlníku pána Ježíše Christa. [Pod ohbem :] Ad mandatum domine regine Wenczeslaus de Kniezmost etc. Orig. perg. v státním archivu Vratislavském (v oddělení archivu Olešni- ckého) s třemi pečetmi zavěšenými na proužcích pergamenových. První z vosku červeného má v poli štít rozčtvrcený, v jehož hořejší pravé čtvrtině jest orlice, v levé hořejší čtvrti čtyři příčné pásy, v pravé dolní čtvrti tři příčné pásy, v levé dolní čtvrti tři hvězdy; z nápisu provedeného gotickou minuskulou za- chovala se jen pravá strana, jež zní: s barbare dei gracia roman... Vyobra- zení podává Posse, Die Siegel der deutschen Kaiser, II, tab. 18, č. 7. Ostatni

Strana 246
246 1445. dvě pečeti ze zeleného vosku jsou porouchány; ze zbytků nápisů poznává se, že patří oběma svědkům v listu jmenovaným. — a) zde vynecháno patrně sě. — b) následuje ještě jednou kop. — c) tak asi místo nepřičítaje orig. — »Purkmistr a rychtář a konšelé i všecka celá a plná obec města Jaro- miře« poddali se pak Jiřímu z Poděbrad, davše mu 5. října (v sobotu po sv. Francišku) l. 1448 toto prohlášení: Jakož najjasnějšie králová a paní, paní Barbora, Římská, Uherská a Česká etc. králová, poddala jest nás a zapsala tuze a tvrdě urozenému pánu, panu Jiříkovi z Cunstatu a z Poděbrad, při tom žáda- jíci na nás pomst rozličných i práva nám naše zdvihajíci, jakož zápis jejie mi- losti na to již jmenovanému panu Jiříkovi učiněný šíře svědčí a ukazuje, a to proto, že jsú někteří z našie obce s tiem nešlechetným knězem Pavlem byli ne- řádně a nepravě učinili proti Jejie Mti i proti temu městu a konšelnom i proti obci, konšely a súsedy našě i úředníky od Jejie Mti usazené zbivše, zjímavše a některé ven z města vyhnavše a statky jim jich pobravše, v tom, když jsme se poddali svrchu psanému panu Jiříkovi vedle zápisu a poddánie králevé Mti, on jsa nás již dobře mocen a pod časem s dobrým rozmyšlením, ne kvapně, ale ponenáhlu, vyptav se s radú dobrých lidí na vinné, těch jest vedle milosti po- trestal a některým ven z města kázal, a druzí sami utekli, ačkolivěk byli sú mnohem věčie pomsty nad to hodné trpěti hodni pro svú nešlechetnost. Ale což jim jest učinil, to jest učinil ku prosbě dobrých lidí z své veliké milosti i také proto, aby od smrti vysvobozeni jsúce i mohli v své živnosti zuostanúc opraviti a oblepšiti, což by komu učinili, ješto sú svým neřádným účinkem za- vedli a zavinili proti dobrým lidem i proti tomu všemu městu, jakož sú to mnozí z nich slíbili učiniti. Ale my již v městě zuostalí i v předměstiech i tu do města zase k svým statkuom navrácení i odjinud přistěhovaní z uodpuštěnie a z roz- kázánie svrchu psaného pana Jiříka, ačkolivěk, dá-li buoh, takovým zlým a ne- šlechetným účinkem vinni smy nebyli, ani smy, skutkem ani radú, než co se nám dálo a děje, to se jest stalo pro ty svrchu psané zlé a nešlechetné lidi ven uteklé a z města vypověděné, ale však přes to chtiece se nynie i potom dalšie a věčie škody i hanby vyvarovati a nedopúštěti, podali sme se i budúcie naše a mocí tohoto listu poddáváme napřed jmenovanému pánu Jiříkovi z Cunstatu v pravé člověčenstvie, slibujíce jemu i dětem a budúcím jeho věrnost pravú a to člověčenstvie věrně, pravě, úplně a bez zmatku zdržěti a zachovati jako věrní a dobří lidé pánu svému. A k tomu poplatky mámy a dlužni smy z sebe jemu i dětem a budúcím jeho tyto jemenovitě [!) vydávati: osmdessát kop gro- šuov dobrých střiebrných rázu Pražského platu ročnieho, kterýžto plat roz- dielně vydávati mámy a slibujemy, točišto od svatého Havla nynie příštieho v plném roce pořád sběhlém čtyřidceti kop grošuov, a na svatého Jiřie hned potom příštieho opět čtyřidceti kop grošuov; a tak vždy dále na časy budúcie bez proměny platiti a vydávati mámy dotud a tak dlúho, doněvadž by nás král budúcí, ze spolka řádně ode všie země přijatý, korunovaný aneb králová od něho neb od dětí a od budúcích jeho nevyplatil, a doňavadž by on svrchu psaný pan Jiřík neb děti a budúcí jeho sám sebe dobře mocen a volen jsa nás ústně a své ruky dáním dobrovolně z člověčenstvie svého nepropustil. Také jemu ani dětem ani budúcím jeho na ten duom proboštský v Jaromiři, z něhož jest hrad udělal, ani na věži na tu, kteráž při hradu jest nad branú, ani na mlýny, na jeden pod

Strana 247
1445. 247 kostelem a druhý, ješto jest nad kovářem nad Bobrkem pod branú, kterýž jest svými náklady po spálení vystavil a udělal, a na lúky na tyto: jedna, ješto jest pod hradem, a druhá, ješto slove Váchovská, i s dědinami a třetie, ješto slove Hradecká, a čtvrtá Trkalovská, i s dědinami a což k tomu příslušie, a pod Vlkovyji pátá, na lesy, ješto slove Obec, kromě leč by co potřebie bylo k mlý- nuom a k stavuom přivézti, to mámy z uobce z té voziti; pak-li by tu nedostalo, tehdy to mámy odjinud obmysliti aneb z královstvie přivésti; na řeky jmeno- vané na tyto: najprv na tu řeku pod městem počnúc od Stankova mlýna až do toho stavu, kterýž jest proti dvoru Kosteleckého, a druhé na tu řeku a strúhu, kteráž teče pod hrad na mlýn na ten, ješto v něm Staněk mlynář jest, počnúc od toho mlýna vzhuoru až do mlýna a jezu Ruožkova, a na dědiny svrchu psané i na tu dědinu Nyklovskú, kteráž leží nad Úpským mostem, i na jiné dědiny svrchu psané a na dvuor, kterýž jest kúpil u Urbana, i na jiné věci, kteréž k tomu hradu drží, nikda žádným obyčejem nesahajíce a na tom nepřekážejíce, než aby toho všeho v svobodě požívati a držeti mohl on, neb děti, neb budúcí jeho; neb jest on na to také svých nákladuov mnoho učinil, ty věci po spálení města sta- věje i dělaje i hradu chovaje náklady svými pro zachovánie toho zámku a pro obranu města toho i té všie obce. Také bylo-li by kdy potřebie, co k těm mlýnuom, neb k stavuom, neb k strúhám, neb k kostelu, neb k věžem přivésti neb opraviti, to mámy také ze spolku všecko učiniti bez odpory, sami se v tom pořiediec. A také každý z nás, ktož koně má, na každý rok vždy dvě fuoře na les aby udělal k hradu z královstvie, když komu rozkázáno bude. A ktož koní nemají, po dvú dní robot v každém roce, ač by komu rozkázáno bylo, aby udělal, když toho potřebie bude. Pak-li by nám nebo komu z nás v tom která milost a polehčenie učiněno bylo, toho vděčni býti mámy, jiných o to nepomlúvajíc. Také kohož kolivěk tu na tom hradě nechá a posadí, toho chcme rádi poslušni býti, na ničemž jemu nepřekážejíce a mámy jemu z sebe po dvú ponocnú na každú noc na hrad vydávati, když by kázal. Pak-li by jemu kdy bylo viece lidí potřebie pro zachovánie toho hradu, mámy jemu je na hrad zjednati a poslati, když káže, jmenovitě až do osmi střelcuov. A když by nás svrchu psaný pan Jiřík z drženie a z člověčenstvie svého propustil tiem obyčejem, jakož se svrchu píše, tehdy aby nám ani budúcím našim tento zápis ku pohoršení nebyl našich po- platkuov; ale proto vždy na ten hrad svrchu psaný i s těmi věcmi k němu svrchu psanými jemu ani dětem a budúcím jeho, žádným obyčejem sahati a překážeti nemámy, ale radše k těm věcem pomáhati povinni budem tiem obyčejem, jakož se svrchu píše. Pak-li bychom jemu neb dětem neb budúcím jeho toho nezdržali a nezachovali, točišto že bychom chtěli jemu neb jim z panstvie a z člověčen- stvie kterak vymknúti, neb jim na ten svrchu psaný hrad neb na ty věci, ješto k hradu příslušejí, tak jakož se svrchu vypisuje, a to odjieti, tehdy ten zápis, kterýž jest on často psaný pan Jiřík nám učinil, aby nám v žádném kusu nic prospěšen a platen nebyl před ižádným živým člověkem, a tiem zápisem krá- lové aby k nám i k budúcím našim on neb děti a budúcí jeho mohl hleděti vedle toho, jakož ten zápis v sobě vzní a ukazuje, jako k lidem svým neposluš- ným. Ale poplatkuov, vozeb, robot, neb jiných věcí, kteréž bychom pánu neb k hradu učiniti měli vedle toho, jakož se svrchu píše, jestliže bychom těch aneb kterých z nich my všichni nebo kto z nás neučinili, to mámy a slibujem sami

Strana 248
248 1445. od sebe napraviti a učiniti. Pak-li bychom toho neučinili, tehdy úředník ten, kterýž na hradu bude, aby nás aneb toho, kterýž by poslušen býti nechtěl, k tomu připraviti mohl s naší všech pomocí tak vždy, abychom proti zápisu tomuto v ničemž nevystúpili. A ktož by tento list měl, neb mieti bude s jeho dobrú a svobodnú volí, ten má i mieti bude všecka práva ke všem věcem svrchu psaným jakožto on sám pan Jiřík svrchu psaný. Těch všech věcí na zdrženie a na potvrzenie pečet města našeho vědomě a dobrovolně přivěsili jsme k tomuto listu a pro lepšie svědomie prosili sme urozených, statečných i slovut- ných pánuov, pana Jana z Náchoda a s Atršpachu, Vaňka z Kněžmosta, Prokopa s Zaluňova, Přecha z Třemošné, Hynce z Žírče a Hrabiše z Nové vse, aby pečeti své vedle nás na svědomie věcí svrchu psaných k tomuto listu zavě- sili.« (Orig. perg. v státním archivu Vratislavském, v odd. arch. Olešnického, se sedmi pečetmi přivěšenými na proužcích pergamenových). — Archiv Český XV, str. 197 a 203. — Zápis na Jaroměř vyplatila pak k své ruce královna Johanna. — Král Ladislav zapsal též Jiříkovi z Kunštátu 1000 kop na Jaroměři, kterýžto zápis královna Johanna vyplatila k své ruce. Po smrti královny († 1475) syn krále Jiřího kníže Hynek a Zdeněk Rožmitála vinili krále Vladislava na soudě zemském z dluhů po královně Johanně povinných, a soud zemský vynesl pak tento »nález o věnu králové České, a co muož králová Česká komu na smrti dáti, a čeho nic, a zvláště, což se věna dotýče: V té při, kteráž jest mezi knězem Hynkem a Zdeňkem z Rožmitála s jedné etc. a s najjasnějším knížetem a pánem, panem Vladislavem, králem Českým, strany druhé, tu kdež jsú nadepsaní Hynek a Zdeněk krále JMti vinili z dluhuov, kteréž by JMt po králové Johanně někdy Če- ské povinovat byl. Jakož pak najprvé na to okázali zápis na Jaromíři, kterýmž ně- kdy Ladislav, král Český, zapsal někdy Jiříkovi z Kumštatu na témž zboží Jaro- míři M kop grošuov, jakož týž zápis v sobě to šíře okazuje, tu páni a vladyky nahledše v ten list věnný i u věnné zástavy, ráčili jsú je s pilností vážiti podle práva a řádu země České. I ráčili jsú o tom rozkázati listu věnném takto: že taková věna královen Českých listy zapsaná anebo dskami netrvají déle, než do Jich Mtí královen Českých živnosti; a v nich se takto nic nezapisuje, aby která králová Česká mohla z toho věna svého komu co odkázati po své smrti, aby tím dluhem tak odkázaným budúcí králové Čeští povinni byli to platiti. Protož z té příčiny král Vladislav JMt toho dluhu v tom kšaftu položeného na ten věnný list není povinen platiti, a zvláště což se dotýče těch XL hřiven un- geltu, jakož ten list v sobě šíře ukazuje; a poněvadž jí samé toliko svědčí bez dobré vuole, i již jest toho Její Mt po smrti žádnému jinému dávati nemohla. A což se pak toho zápisu dotýče, kterýmž jest král Ladislav slavné paměti JMť někdy Jiřímu z Kumštatu summu na Jaromíři M kop gr. jest zapsal, a že svrchu psaná Johanna královna ten zápis jest k své ruce svými penězi vyplatila, že je bude moci dáti a odkázati, kterým by se jí koli osobám zdálo, aby bylo do té sumy, což by vyplatila; a oni poručníci královské Mti tomu jsú odpírali pra- více, že by jim král JMt takovými dluhy povinen nebyl platiti, a to z té pří- činy, že jest JMt dal summu znamenitú na vejplatu Hluboké i jiným osobám v dluhu daným za túž Johannu, i takto jsú páni jim nadepsaným stranám, krále JMti poručníkuom i straně druhé, rozkázali, aby stáli ten pátek o suchých dnech letničných přede pány před soudem zemským, a tu, což oni poručníci

Strana 249
1445. 249 královy Mti provedú na schválení panské, že by na tu summu Jaromiřskú M kop gr. co dáno bylo, to králi na té summě sjíti má; a pak-li by nic oká- záno nebylo a provedeno, by na tu summu Jaromiřskú co dáno bylo, tehdy král JMt bude povinen tomu listu dosti učiniti a jemu knězi Hynkovi a Zdeň- kovi těch M kop grošuov dáti a nebo se smluviti vedle zněnie svrchu psaného listu, a to ode dne pruovodu, ve dvú nedělí. A Jiřík Berka z Dubé z pánuov a Albrecht Ojíř z vladyk, psali jsú tento nález z rozkázání sudího na plném soudu, a jest v patnáctých dksách psán. (Výpis z kvaternu památného poho- řelých desk zemských v rukopise Talmberském v knihovně Musea král. Českého na l. 183а). Čís. 143. 1445, 8. listopadu. V Římě. Papež Eugen IV. zrušuje dosazení kněze Matěje Kučky k farnímu kostelu sv. Prokopa aneb sv. Jana v Budějovicích, jež král Římský Fridrich jako správce zemský vykonal, jakož i volbu bakaláře Ondřeje k témuž kostelu radou města Budějovic předsevzatou a dosazuje za faráře Budějovického mistra Pavla řečeného Žídek z Prahy. Eugenius episcopus, servus servorum dei, dilectis filiis .. con- sulibus ac officialibus oppidi Buduuays, Pragensis diocesis, salu- tem et apostolicam benedictionem. Accepimus nuper, quod vacante dudum ecclesia parrochiali sancti Procopii alias sancti Johannis' oppidi vestri, que asseritur esse de iure patronatus regis Boemie, carissimus in Christo filius noster Fredericus, Romanorum rex illustris, tanquam gubernator regni Boemie, ignarus, ut opinamur, aut forte non bene informatus, ad eandem ecclesiam presentavit quendam iniquitatis filium, qui dicitur a congregatis in Basilea esse in episcopum electus; unde factum est, ut vos deum timentes et advertentes ad nostram et apostolice sedis honorem, Mathiam" tanquam hereticum et schismaticum minime admisistis, sed quen- dam alium, Andream baccalarium, civem vestrum, elegistis, licet de facto, cum ad vos hec electio non pertineret, qua ex re multa dicuntur mala provenisse, indignatio regis predicti adversus vos et plurima damna vobis inde subsecuta, et inter Andream et Mathiam prefatos ac eciam inter vos orta materia questionis. Nos, qui animarum salutem querimus ac scandalis et dissensi- onibus inter Christi fideles, quantum cum deo possumus, obvi-

Strana 250
250 1445. amus, commendantes inprimis sinceram devotionem vestram, quam ad nos et Romanam ecclesiam geritis, quoniam intelleximus etiam eodem Paulo referente firmam ac diuturnam constantiam et per- severantiam vestram in orthodoxa fide sancte matris ecclesie atque nostra, attendentesque ipsam ecclesiam sancti Procopii ad- huc vacare eiusque collationem ad nos pertinere, pro sedandis scandalis ac quiete animarum vestrarum dictam ecclesiam cum quadam capella sancti Nicolai sibi annexa dilecto filio Paulo de Praga, in artibus magistro, apud nos de litterarum peritia, vite ac morum integritate plurimum commendato contulimus ipsamque sibi assignari mandavimus, prout in nostris inde confectis litteris plenius continetur. Quare cum hac in re nos per nostras litteras prefato Romanorum regi plene scribamus ac existimemus, quod idem rex ob nostram et apostolice sedis reverentiam operam dabit, ut idem Paulus dicte, sibi a nobis collate ecclesie pacificam pos- sessionem cum effectu adipiscatur, devotionem vestram exhorta- mur ac requirimus in Domino, ut quoniam ex huiusmodi nostra provisione honesta occasio datur removende dedignationis, eundem Paulum velitis libenti animo suscipere, ita ut possessionem dicte ecclesie cum annexa huiusmodi vobis etiam faventibus assequatur, ammotis Andrea et aliis iniustis detentoribus, si qui forte exi- sterent, ab eadem, nec non apud eundem regem unanimiter pro prefato Paulo intercedere, ut collatio nostra effectum sortiatur, et si opus erit, eiusdem regis presentatio interveniat; hec enim res et deo erit accepta, et vos inde pacem consequimini et pluri- mum complacebitis nobis, quorum omnis est intentio de persona ydonea et vobis grata providisse ac consuluisse quieti et saluti animarum vestrarum. Datum Rome apud sanctum Petrum anno incarnationis dominice millesimo quadringentesimo quadragesimo quinto, quintodecimo kalendas decembris, pontificatus nostri anno quintodecimo. M. de Pistoria. G. Trapezuntius. [Zevně:] Dilectis filiis .. consulibus ac officialibus et communitati oppidi Budwais. Orig. perg. v archivu m. Budějovic (skříň 8, č. 43) s olověnou bullou pape- žovou visící na konopné šňůře. — a) po tomto slově vyškrabáno nomine. — 1) Byl to kostel na nynějším starém hřbitově. — Srovn. Millauer, Fragmente aus

Strana 251
1445. 251 d. Necrolog d. Stiftes Hohenfurt str. 17 a Trajer, Beschreibung der Diöc. Budweis str. 15. — Důležitým příspěvkem k poznání sporu o faru Budějovickou jest ná- sledující instrukce poslům Budějovickým, kteří s králem Fridrichem jednali r. 1446 o této záležitosti: Allerdurchlewchtigister furste und allergenedigister herre! Wir lassen ewer kunigkleich gnad wissen und bringen an, als uns aller- genedigistem herre, und sunderwar in den sachen und lawfen, die uns ersten und begeben von wegen unserr pfarkirchen, dorumb wir iecz von uns und unserr gemayn in unserm namen senden Sigmunden, unsern statschreiber, und Prokopen Klaricz, ewer kunigkleichen genad solich sach von solicher khirchen oder pfarrer wegen anczebringen. Am ersten ewer kunigkleich gnad zu gedechtnus anheben, in mas, als wir dann bey ewrn k. gnaden unsere erbere potschaft gehabt haben ze Possaw, und wie uns daselbs ewr k. genade vergunet etc. hat an schad eins lehensherren ze Behem an seiner lehenschaft, wir salten und mochten soliche pfarkirchen ze leichen; auf daz wir solichs tan haben und gelihen, und herr Mathes bischof nach der presentacz, die ee ausgegeben was, wan ewrn k. gnaden auf in, sich zu baider seit auf dem thuem zu Prag, da solich bestetigunb geschen schal von den ambtlewten oder administratoren, daselbs in recht gegeben haben und merkleiche nicht klayne czeit gestanden sind, dem, dem wirs also verlichen habn und nach gunst und wulkhur ewer gnaden ist, zu recht gesprochen und gefunden worden bey solicher khirchen ze sein rechter pfarrer und verweser; und auf solich recht erfindung im solich ferre best[etig]ung mit briefen und andrn notdurftigen dingen ausgegeben ist warden, und inlaitung nach soli- chem herkhemen beschehen etc.; widr solich recht erfindung herr Mathes verre gedingt hat und in demselben ain iar gehabt hat und demselben gedingen nicht nachkhemen ist. Item nach solicher bestetigunb oder erfindung dem unsern presentirten ewer k. gnad uns zueschreb und begerunb that herrn Mathes zu solicher khirchen lassen etc.; dorauf botschaft zu ewrn k. gnaden gesannt warde, und ewer k. gnad bey Prokoppen Rabstein auf solich maynung widerumb sannt, und wir uns auf solich schreiben und botschaft und ander mer ewer kunigkleichen gnaden verschreiben willigten und auch zueschriben ewer k. gnad willen zu erfillen und also uber ewer gnaden begir oder schreiben schafften mit den briestren, die in abwesen des pfarrers warden, in, herrn Mathes, zu solicher khirchen lassen. Daz beschach auf daz auch daz herr Mathes czaigt, er hiet auf solicher pfarkirchen versorgung der zel und die andre briestrschaft solich versargung der zel ee hetten etc., und versprach herr Mathes und redt: wann wir in in die posess liessen und hulfen verre dorinn versargen und in allen anbeeten und anweihunge versargen und vertreten und in solicher weil bestetigumb im zu weg zu bringen, des er uncz auf solich czeit nicht verbracht hat etc. Item in demselben der ander tail ladung und panprief auf in ausprocht von den obristen und administratoren und solich panprief ewrn gnaden ver- kundt warden, darauf ewer k. gnad schraib denselbn administratoren und nicht dorumb aufhorten und dornach die legaten neben ewerr kunigkleichen gnad schraiben und ermanten nach solichem verrieffen an den heiligen vater den babste, daz sy die obristen nicht verre hietten dorinn in solich recht zu schaffen, und also daselbs obgelassen warde etc. Also nach solichem allem sunderwar ewern k. gnaden zu gevallen santen zu dem unsern presentirten pfarrer gey

Strana 252
252 1445. Prag und ermanten durch uns und sein elder und frewnt bey uns in der stat, daz er sich fuegte an vereziehung zu uns, und als er dann qwam und also dorauf warden sew zu bayder seit zu verrichten umb solich pfarkirchen und erwelten in edl und burger zu solicher verrichtung und kunden zu baider seit dorinn nicht schaffen und also das herr Mathes vor unser lawtmërt erweste sich mit dem andren tail umb die pfar nicht ze richten, dann umb schaden und czerung walt er bey solichen schiedlewten beleiben, und verre vermelte herr Mathes er walde in mit geystleichen rechten suechen, also herr Andre derczue und herr Mathes willigte vor unser aller, und sunderwar herr Mathes sprach, er wolde zu Rom sein und mueste da sein, nicht allain umb die sach, sunder auch umb guetigens, und herr Andre im dorinn nachfolgt und sprach und begert dorauf ze verpurgen auf ezwoy oder drey hundert gulden und nicht allayn wolt er gen Rom oder in daz concilium oder in in weliche etc. uniwer- sistet(!) er wolde. Auf solichs herr Mathes sich fugte zu ewrn k. gnaden und kham also wider unser lawt mert und sprach, er hiet sein sach bey ewrn gnaden also austragen, daz er versargt wer und gesenndt wurd von sein wegen gein Rom. Und herr Andre auch sich dohin fuegte. Und nu widerumb khemen ist von Rom und uns anpracht und notel geczaigt, daz er auf die pfarkirch bestetigumb hab und ander notdurftig ding, als pon, agravacen, reagravacen, interdict und behelfung wertleichs arms, und verre sprach: »Liebn herrn, nu warne ich ew, daz ich solich gerechtigkait hab, als ir vernommen habt und secht euch dorinn fur, daz ir in solich unrat nicht khembt, und haist mir rawmen mein kirchen, die er mich an recht etc. berawbt hat« und ander wort mer. Als er sich dann herr Andre zu dem propst von sand Appolinaris gey Prag und zu den obristen gefuegt hat und solich vermelt sach mit pan etc. durch enphelhnus im land durch den heiligen vater den babste zu dem bemelten executor oder verbringer seiner heiliger gnaden treiben wil und suechen also sein rechte. Auch wirdt durch den hewligen vater den babste in seiner bull enpholhen aws dem lanth und Prager bistumb solich ban, agravacen, reagravacen etc. ze verbringen dem hoch- wirdigen herrn bischofe von Passaw etc. Item solichs anbringen an uns durch herrn Andra habn wir herrn Mathezen bischof wissen lassen, alsvil dann an uns gelangt hat, und verre fragten, ob er dem heiligen vater dem babste ge- horsam halten wolde, auf das antbort er uns: worumb nicht, wann er die bullen sëch, wenn er wer ein christen und nicht ein Huss etc. Darnach am dritten tag warde wir verre mit herrn Mathezen zu red, daz er gedechte an solich gelub, die er uns vormals getan hat, uns in allen rechten vertreten und vor- seyn etc. Also monden in an das glub, daz er uns tan hat, die bestetigumb von dem heiligen vater dem babste ausczebringen und auch die red und wülkur, die er vor unser tan hat, daz er herr Mathez will geyn Rome, daz auch nicht tan hat, dorinn er uns ander ausczug intrug etc., und besargen dorinn, daz durch nichtachtumb oder seiner oblesigkait und versawmung wir und die stat menig nicht in solich pann und unrat khëmen, doraws wir als wir an notl der bull verstanden haben, allain enbunden muesten werden von dem heiligen vater dem bobst, ader wem das sein gnad ze Rome enphulch, doczwissen vil volkh abgieng etc., ob wir in pan fielen. Also allergenedigister herre bitten wir ewer kunigkleich genad durch gots willen solich anbringen und anligunde not gne-

Strana 253
1446. 253 digkleichen zu bewegen und zu bedenkhen, daz wir durch sew nicht in unrat, pon ader ander beswerung khemen, die uns gey got und der werlt ze swer wurde. — Rex, Czebinger, magister Vlricus, cancellarius meins herrn des kunigs gnad, ist an dem, daz er czwissen der czwoyer pfarrer nicht verre sich inlegen welle, und sunderr in geistleich recht, sunderr die stat bey irr gerechtigkait halden und ieder tail sich mit seiner gerechtigkait were und wolle lassen seiner gerechtigkait geniessen. Actum feria Va ante Katherine 124. listopadu] anno etc. XLVI°. (Orig. zápis současnou rukou na papíru psaný v archivu Musea král. Českého). — O faráři Matějovi, jejž vzdoropapež Felix V. ustanovil bisku- pem Litomyšlským, srovn. Palacký, Dějiny nár. Česk. IV, 1, str. 113. O sporu o faru Budějovickou srovn. Novotný a Urbánek, České dějiny III, str. 699 násl. Čís. 144. 1446, 2. září. (Bez místa). Královna Barbora zavazuje se měšťanům Chrudimským, že jich nebude již zapisovati věřitelům, aby je mohli stavovati, kdyby dluhů neplatila; kdyby však přece byli nuceni dluhy za ni platiti, povoluje jim, že mohou sobě částku tu sraziti na poplatcích, které jí vydávají. My Barbora, z božie milosti Římská, Uherská a Česká etc. králevá, vyznávámy tiemto listem zjevně přede všemi lidmi, jakož sme byly“ povinovaty jsúc dluhem naším spravedlivým nebožci Zbohovi z Šicendorfa a Pelhřimovi z Pasěky, i zdělaly sme jim byly“ listy na sě na to pod pokutami takovými, jest-li že bychom jim těch dluhóv nezaplatily a nesplnily na časy určeně jmeno- vané, tehdy aby lidi našě poddané i města stavovati právem mohli vedle toho, jakož sě ty věci všecky v těch listech našich svrchu psaných šířě oznamují a vypisují: pak nynie znamenavšě, že by pro takové zápisy našě města a poddaní naši lidé obtěžováni byli hyndrováním a stavováním, ješto nám toho líto jest, a nechtiece, by nynie ani kdy potom viece pro ty našě dluhy ani pro které jiné, kteréž bychme my zápisem naším zapsaly, stavováni a hyn- drováni byli, slíbily sme a tiemto listem slibujem naším králov- ským slovemb měšťan našich města Chrudimě ani jiných lidí k témuž městu příslušejících, poddaných našich, viece o takové věci do našie smrti zavazovati a zapisovati k stavování nemie- níme, aniž chcme, aniž sme zavázaly žádnému člověku v takové

Strana 254
254 1446. mieře, což sě dluhuov dotýče. Pak-li bychom zavázaly, ale že ta- kové dluhy sami zastúpiti máme a plniti beze všie jich škody a bez hyndrovánie všelikterakého. Pak-li bychom jich neplnily a oni pro to kterak hyndrováni byli, a škody které brali, ješto by je dobrým svědomím pokázati mohli, tehdy aby to vše mohli sobě poraziti na našich spravedlivých poplatciech, kteréž by nám vy- dávati měli a mají, a my pro to ani v tom jim ani jinému žád- nému člověku za zlé mieti nemáme. Těch všech věcí na potvrzenie pečet naši vědomě a dobrovolně kázaly smy přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán a psán létha od narozenie syna božieho tisí- cieho čtyřstého čtyřidcátého šestého létha, ten pátek přěd naro- zením panny Marie matky božie. Orig. perg. v průmyslovém museu v Chrudimi (č. 5, staré č. 14), od něhož pečet jest utržena. Na rubu není značky registraturní. — a) tak (byly dvakrát) orig. — b) zde patrně omylem písařovým vynecháno že. — Lábler, Listář kr. m. Chrudimi I, str. 28. Čís. 145. 1446, 2. září. (Bez místa). Královna Barbora slibuje, »že měštan našich Vysokého Mýta, ani jiných lidí k témuž městu příslušejících, poddaných našich« nebude již zapisovati věřitelům, aby je mohli stavovati, kdyby dluhu svého neplatila; kdyby však přece byli nuceni dluhy za ni platiti, povoluje jim, že mohou sobě částku tuto sraziti na poplat- cích, které jí vydávají. — Dán a psán létha od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého šestého létha, ten pátek před narozením panny Marie matky božie. [V horním pravém rohu:] Commissio propria domine regine. Orig. perg. v archivu m. Vysokého Mýta (A 47, č. 2) s pečetí z červeného vosku v misce z obyčejného vosku zavěšenou na proužku pergamenovém. Pečet jest táž jako při čís. 142; legenda zní: s barbare - dei gracia ro(m)anor ac hung etc. regine. Na rubu rukou XVIII. století poznamenáno: »List královny Barbory, že nechce více pro dluhy své město Vysoké Mejto a k němu přinále- žející poddaný zapisovati etc. 1446.« — List shoduje se doslovně s předešlým (č. 144) daným m. Chrudimi. Pouze slovosled na konci předposlední věty jest

Strana 255
1447. 255 zde pozměněn takto: »a my pro to ani v tom nemáme jim ani žádnému jinému člověku za zlé mieti.« Čís. 146. 1447, 16. srpna. Ve Vídni. Římský král Fridrich III. vstupuje s městy Táborem, Pískem a Vodňany v křesťanský mír, tak aby ze země Rakouské škody se jim nedály, a kdyby přes to se dály, aby mohli obyvatele Ra- kouské v Čechách i v Moravě stavovati a i do Rakous za zhoubci svými táhnouti. Kromě toho povoluje obyvatelům těchto měst, aby mohli svobodně obchod do země Rakouské provozovati. My Fridrich, z božie milosti Římský král po vše časy roz- množitel řieše, knieže Rakúské, Štýrské, Korutanské a Carniolské, hrabie Tyrolský etc., vyznáváme sami za se, za našeho milého strýce krále Ladislava, kteréhož my nynie v drženie sme, za naše dědice i budúcí kniežata i za všecky přebývající v zemi naší Ra- kúskej obecně tímto listem přede všemi, ktož jej uzřie a nebo čtúc slyšeti budú, že sme se všemi našimi poddanými, kteříž v tom našem kniežecstvie Rakúském pod Enží i nad Enží přebý- vají a usedlí jsú, vstúpili v pravý věrný a ustavičný i křesťanský mír a vstupujem mocí tohoto listu obyčejem dole psaným až do budúcího krále Českého, kterýž bude korunován; a pak-li by krále nebylo, ale my vždy v tom mieru státi máme s potcivými“ a mú- drými s purgmistry, radami i všemi obcemi měst Hradišče Tá- boru, Piesku a Vodňan i s jich dědici a budúcími, tak že my, náš svrchu psaný strýc král Ladislav, naši dědicové a budúcí i všichni naši přebyvatelé tej našie země Rakúskej s svrchu psa- nými městy a v nich přebývajícími i se vším jich zbožiem, kteréž mají, buď to v zemi nebo z země v Čechách, v Rakúsích i v Mo- ravě, žádné škody viece činiti nemáme ani chcme, buď to jízdami proti nim ani kterakkoli jinak, nižádnú měrú, jakž by koli živý člověk vymysliti mohl, a to věrně a beze všie zlé lsti. Pak-li bychom my neb naši poddaní a přebyvatelé tej země naší Rakú- skej ze svrchu psaných měst komu tco takového v tom mieru křěsťanském učinili, ješto bychom učiniti neměli, buď to braním neb jímáním a nebo kterákoli jiná škoda sě od nás neb od na-

Strana 256
256 1447. šich jim stala, to svrchu psaná města mají nám po svých poslech a nebo svými listy obžalovati a toho túžiti, a po tom prvniem obžalovánie má jim to námi samými opraveno býti, a to ve čtvrti léta potom najprv zběhlého. A také nadepsaná města a jich pře- byvatelé, bylo-li by, že by zdržáno nebylo, jakož se svrchu píše, mají dva ubrmany vydati, a my svrchu psaný král Římský, král Ladislav a země Rakúská dva, a po jich rozkázánie to opraviti. A jest-li že by jim v tom času, jakož se nahoře píše, nebylo to námi opraveno, však proto často psaná města a v nich přebýva- jící a jich poddaní na nás ani na naše napřed psané poddané lidi v tej naší zemi Rakúské válkami, braním, zajímáním sahati nemají, ale toliko naše lidi, zbožie i statky v Čechách i v Moravě, v městech, městečkách, na zemi i na vodách i jinde, kdež by to koli bylo optáno a zastiženo, budú moci právem stavovati a ty jisté s jich statkem v tej zápovědi a stavovánie držeti, a to tak dlúho, až by takové škody jim námi neb našimi učiněné i se všemi náklady a škodami, kteréž by pro to vzali, opraveny a na- vráceny byly beze vší zlé lsti, a to podle svrchu psaných vole- ných oprávcív“ rozeznánie; a v tom nemáme my ani kto z našich v zemi Českej i Moravskej žádných zmatkuov ani škod, jakžkoli- věk by mohly vymyšleny býti, činiti, a to beze vší zlé lsti nižádnú měrú, a to nám na tomto našem zapsánie nemá škodno býti. A také, což by se právem v tom jednalo, ač by se tco přihodilo, a když by se vždy v tom času svrchu psaném nemohli doupomí- nati, aby to námi jim opraveno i škody s náklady navráceny byly, tehdy když svrchu psaná města dadie nám rok napřed vě- děti, potom budú moci ty věci před se bráti, jakož se jim zdáti bude, ale vždy bez úrazu a škody tohoto zápisu; a jest-li že by ta oprava ješče v tom roce jim jíti mohla vedlé rozkázánie opráv- cie tuto napřed dotčených, to také od nás přijíti mají, tak jakož svrchu psáno stojí. A když by ta svrchu jmenovaná města a ti v nich přebývající dali nám napřed listem nebo po svých poslech věděti, jehož bože ostřež, že to také nemá býti ke škodě tomuto zápisu. A bylo-li by, že by kto z našich poddaných dřéve jmeno- vanej země naší Rakúskej nadepsaným městóm a jich přebyva- telóm kterú škodu učinili, kterak by se to koli stalo, k tomu ani v tom nemáme žádnému takovému u nás stavuov dopustiti, obra- ňovati, chovati, raditi ani pomocni býti, kterakž by koli to mohlo

Strana 257
1447. 257 vymyšleno býti, nižádným obyčejem věrně a beze vší zlé lsti. A jest-li že by ti dřéve psaní z Táboru a z jiných svrchu psa- ných měst a jich spolupřebývající na takové jich záhubce do též našie země Rakúskej sáhli a jich hleděli, buďto sami skrze se neb služebníky své, kteréž by kolivěk sobě v Rakúsích anebo v Če- chách k službě dobyli, v tom jim nemáme překážeti nižádnú měrú věrně a beze všie lsti, ale svých nepřátel mohú hleděti, jakž naj- lép sě jim zdáti bude, a to vždy bez úrazu a škod nás i všech našich pomocníkuov i nás se přidržejících a přidržeti chtějících i našich všech poddaných. A zvlášče jest-li že by páni, zemané a města země Českej obecně proti naší zemi Rakúskej povstali a s našemi váleti chtěli, a svrchu psaní z Táboru a s jiných dřéve jmenovaných měst od nynie jmenovaných pánuov, zeman a měst ku pomoci povoláni byli, což by pak v tom proti nám a naší zemi Rakúské i našim poddaným a tu přebývajícím po- mohli a učinili, to jim na jich zápisu, kterýmž jsú se nám za- psali, nemá škodno býti. Také chtěly-li by které osoby z země naší Rakúské k nim do jich měst na Tábor a nebo do jiných svrchu jmenovaných měst na obydlé se přistěhovati, to jim od nás nemá bráněno ani na tom překáženo býti, ani od našich pod- daných od moci světskej neb duchovnie jich věci odbyti i odpro- dati. Též také to zapsánie, jakož se svrchu psaná města nám svrchu psaným králi Římskému a králi Ladislavovi, strýci na- šemu, kniežatóm, pánóm i obyvatelóm země naší Rakúské i našim budúcím zapisují, že to zapsánie nemá jim ke škodě býti na jich na všech práviech, svobodách, úmluvách, zápisech i řádech. Také všichni přebyvatelé svrchu jmenovaných měst Táboru, Piesku a Vodňan mají svobodni býti svými obchody a kupectviem v dřéve jmenovanej naší zemi Rakúskej v těch právích a řádech, jakož naše města v tej naší zemi Rakúskej zachovávají, a to beze všie překážky. A my svrchu psaný král Fridrich slibujem sami za se a za svrchu jmenovaného strýce našeho krále Ladislava a naše dědice a za všecky naše poddané často jmenovaného kniežetstvie našeho Rakúského beze všie zlé lsti pod čtyřmi tisíci kopami grošív dobrých stříbrných rázu Pražského to všechno, tcož svrchu psáno stojí, a každý kus zvlášče ctně, věrně a křesťansky zdržeti bez přerušenie všelikakého. A jestliže bychom tobo všeho, což svrchu psáno jest, a nebo každého kusu zvlášče nezdržali, a to na

Strana 258
258 1448. nás svrchu psanými oprávcemi jednostajně bylo seznáno, tehdy sme propadli čtyři tisíce kop grošív dobrých stříbrných rázu Pražského, kterýžto základ spravedlivě propadený nadepsaným městóm Táboru, Piesku a Vodňan“ a jich přebyvatelóm máme a slibujem našimi králevskými slovy splniti penězi hotovými, groši dobrými neb zlatými Uherskými aneb drobnými dobrými penězi v ty časy bernými po výpovědi oprávcí ve dvú měsící pořád zběhlú listovým právem obecným bez odpory a odmlúvánie všelikakého. A jestliže by kto chtěl v tom mieru státi, aby se svým listem přiznal, že má přijat býti obapolně. A kto by se chtěl saditi do našich měst neboli věnn, aby se vyhostil vedle obyčeje. Tomu na svědomie a pro lepší jistotu kázali smy naši pečet, kterúž v svrchu psanej zemi naší Rakúskej pečetímy naše listy, přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán ve Vídni tu středu po hodu Matky božie na nebe vzetie, léta od narozenie syna bo- žieho tisícího čtyrstého čtyřidcátého sedmého. [Na ohbu:] Commissio propria domini regis in consilio. Orig. perg. v archivu m. Tábora (č. 3) s menší pečetí krále Fridricha pro vévodství Rakouské sloužící, zavěšenou na proužku pergamenovém. Uprostřed pečeti spatřuje se znak, nad nímž na pásce čtou se písmena AEIOV. Legenda provedená v gotické minuskuli zní: s -Friderici dei gra. Ro4. -regis -ſp. Av- gvſti Avſtrie stirie karinth' carniole duc comitisqz tyrol 7e. Vyobrazení podává Posse, Die Siegel der deutschen Kaiser und Könige II, tab. 28, č. 1. — Znaménka registraturního na rubu není. — a) tak orig. — Kolář, Památky archaeologické VIII, str. 465. Čís. 147. 1448, 13. května. V Praze. Kardinál a legát papežský Jan z Karvajal chtěje zjednati trvalou památku na 7. květen (die nonis mensis maii), kteréhožto dne město Plzeň přestálo dlouhé obležení od vojska husitského, uděluje plnomocné stodenní odpustky všem věřícím, kteří kajíce se a vyzpovídavše se, tři dni před tím dnem a nebo tři dni po něm navštíví kostel sv. Bartoloměje a přispějí na opravu a udržování mešního náčiní a knih. — Datum Prage sub anno Domini mille-

Strana 259
1450. 259 simo quadringentesimo quadragesimo octavo, indictione undecima, die vero tertia decima mensis maii, pontificatus — Nicolai, di- vina providentia pape quinti, anno secundo. [Na ohbu:] Johannes Vaultier, secretarius. Orig. perg. v archivu m. Plzně (č. 157) s porouchanou pečetí kardinálo- vou, zavěšenou na provázku konopném. — Strnad, Listář král. m. Plzně I, str. 423, č. 382. Týž, Šim. Plachého paměti Plz. str. 29. Čís. 148. 1450, 9. září. V Novém městě u Vídně. Římský král Fridrich III. na místě krále Ladislava povoluje purkmistru a radě města Budějovic, aby sami novou radu opět zvolili, jakož jim předešle byl už k tomu plnou moc dal. Wir Friderich, von gotes gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs, herezog zu Osterreich, zu Steyr, zu Kernten und zu Crain, grave zu Tirol etc. embieten den fursichtigen burger- meister und rate der statt zum Budweis, unsern lieben getreuen, unser gnad und alles gut. Lieben getreuen! Als wir euch vormals von wegen unsers lieben vettern kunig Laslaes, als eins kunigs zu Beheim, ewrs herren, bevolhen und macht gegeben haben, einen rat und schepfen in der statt bei euch zu setzen, das ir dann also getan, und durch solich setzung die statt, als wir ver- nemen, die zeit aus wol versorgt habt, das uns zu gutem gevallen von euch komet, nu habt ir yetzund zu uns ewr erber botschaft gesandt, und uns gepetten, solichen rat bey euch nu zu vernewen, das uns dann durch guter ursach und ewrer bett willen auch gefallen hat, derwarten, das auch ettlichen in dem rate solich müe und sorgfeltikeit solang nit zu swer werde. Darumb in so- lichem gutem getrauen, das wir zu euch haben, so bevelhen wir euch von des obgenanten unsers lieben vettern wegen und geben euch auch vollen gewalt, zu diesem male und auf solich zeit als dann gewônlich ist, einen newen rat zu setzen und zu erwellen von solichen erbern leuten, damit dann unser lieber vetter, wir, auch die gancze statt und gemein, reich und arm, versorgt sein,

Strana 260
260 1452. die dann auch mit solichen gelubden und eiden verpunden werden, als das pillich und recht ist; und tût darinne, als wir euch des gancz getrauen, wann wir darumb keinen amptman zu euch haben senden wollen, sonder wir haben unser getrauen in euch als fromme und getreue leut setzen wôllen. Und wir gepieten darauf euch, der ganezen gemeinde zum Budweis, reich und arm, unsern lieben getreuen, ernstlich und vesticlich von wegen unsers egenanten vettern, das ir solichem newen rate, der in obgeschrib- ner masse geseczt wirt, volliclich gehorsam und gewertig seit und euch dawider nit setzet in dheim weise, als dann pillich und recht ist. Daran tût ir uns und unsern vettern ein sonder ge- fallen, das wir gen euch gnediclich wollen erkennen. Geben zu der Neuenstatt am newndten tag des monads september, nach Cristi gepurd virtzehenhundert und im funftzigisten, und unsers reichs im ainlefften iare. Ad mandatum domini regis domino Johanne Ungnad referente. Orig. druhdy v archivu m. Budějovic. Opis ze zač. XIX. stol. v archivu Musea král. Českého. Čís. 149. 1452, 1. září. V Táboře. Správce zemský Jiřík z Kunštátu slibuje purkmistru, radě i vší obci města Tábora, že je a s nimi též Žatecké, Lounské a Písecké při jich právích a svobodách zachová, když přiznají se pečetmi svými k zápisu sněmu Svatojirského. Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, královstvie Českého zprávce, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú. Jakož sem učinil smlúvu s opatrným purk- mistrem, raddú i se vší obcí města Hradiště Tábor takovú, když svrchu psaní rada i obec pečet jich města k listu a smlúvám svolenie sněmu obecnieho královstvie Českého o svatém Jiří nynie v Praze držaného přivěšie, tehda já svrchu psaný Jiřík jmám a slibuji již psaného města radu i obec při jich práviech a svobo- dách i zápisiech majestátních zóstaviti a zachovati. Dále jest

Strana 261
1452. 261 smluveno o Žatecké, Lúnské a Piesecké, že jmají od této neděle najprv příštie ve dvú nedělí odpověď dáti, budú-li chtieti v týchž smlúvách podle nich svrchu psaných města Hradiště Tábor zó- stati; tehda nejmám jich dále mimo to tisknúti, ale též od nich přijieti jakožto od svrchu psaných purkmistra, rady i obce města Hradiště Tábor, a je Žatecké, Lúnské a Piesecké i jiné, kteříž by chtěli podle nich v témž zóstati, při jich práviech, svobodách a zápisiech zóstaviti a zachovati, jakož široce a znamenitě zápis svolenie obecnieho okazuje. A toho na potvrzenie svú vlastní při- rozenú pečet kázal sem přitisknúti k tomuto listu, jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého druhého v pátek den svatého Jiljie. Souč. opis v archivu Třeboňském za nápisem: »Kterak sú se Táboři při- znali a Jiřík se jim zapsal.« Při tom čte se současný opis listu přiznávacího Táborských z téhož patrně dne, jenž zní: »My purkmistr, rada i všecka obec města Hradiště Tábor vyznáváme tiemto listem —, že jakož se stalo svolenie obecné země České, pánóv, rytieřóv, panoší a měst královstvie Českého v Praze na sněmu o sv. Jiří držaném a listem zapsáno i mnohými pečetmi utvrzeno, tak že urozeného pána, p. Jiříka z Kunstatu za zprávci královstvie Českého volili sú, a my svrchu psaní purkmistr a konšelé i všecka obec města již psa- ného svolili sme a svolujem, tak jakož ten zápis toho svolenie šíře a zname- nitě okazuje, svá práva, svobody a zápisy v tom ohrazujíce a vymieňujíce, tak abychom v tom, to jest v svých práviech a svobodách zachováni byli a zósta- veni. I slibujem tiemto listem pečet města našeho k tomu zápisu svolenie obec- ního přivěsiti ot dánie tohoto listu, ot této neděle najprv příštie ve dvú ne- dělí konečně. Také toto znamenitě s svrchu psaným panem zprávcí umluvili sme, abychom v tom času se pány Žateckými, Lúnskými a Pieseckými a s ji- nými přátely našimi mohli rozmluviti a jim pověděti, že sme jim takúž smlúvu sjednali se panem zprávcí jakožto i sobě, tak aby oni při svých práviech, svo- bodách i zápisiech zóstaveni a zachováni byli v tom času, jakož ten list a zá- pis svolenie obecného v sobě drží a znamenitě okazuje. Pak-li by oni svrchu psaní neb někteří z nich k těm smlúvám nechtěli svoliti, tehdy vždy proto pečet naše k listu smluvniemu svolenie obecného jmá přivěšena býti. Dále také smlu- vili sme se panem zprávcí JMtí o ty róznice, kteréž jsú mezi mistrem Roky- canú s kněžími jeho se přídržnými a kněžími našimi, aby o ty róznice a ne- jednoty osoby jmenovité, najprv mistr Jan z Rokycan, arcibiskup volený, mistr Petr Engliš, kněz Martin z Klatov, kněz Václav Koranda z Žatce, kněz Miku- láš Biskup z Pelhřimova a Jan Přech, konšel z Starého města Pražského, den sv. Václava po dání listu tohoto najprv příštieho v Praze byli a spolu ten den u mistra Rokycany se sešli a tu o tu výpověď, kteráž sě obecným sněmem stala, srovnali i o jiné věci s obú stranú jim potřebné mluvili a za jeden člověk zóstali. Pak-li by sě těch šest osob svrchu psaných v čem dělili a sjednati ne-

Strana 262
1452. 262 mohli, ale což sě většie straně z nich zdáti bude, to jmá býti zdržáno a za- chováno. Pak-li by sě kněžím našim toho držeti a zachovati i tak učiniti ne- zdálo, tehdy my svrchu psaní purkmistr, konšelé i všecka obec města Hradiště Tábor jmáme i slibujem tak učiniti a zdržeti, jakož sme sě dřieve listem naším za své kněze slibujíc zapsali na zdrženie výpovědi sněmu obecnieho« Srovnej Palackého, Dějiny nár. Českého IV, 1, str. 268 násl. Čís. 150. 1452, 20. prosince. V Novém městě. Římský císař Fridrich III. potvrzuje měštanům Chebským z moci císařské všecka práva, svobody a listy, jichž nabyli od císařů a králů Římských i od koruny České. Geben zu der Newen statt nach Kristi gepurd virtzehenhundert und im zweyundfunf- czigisten iare am mittichen vor sant Thomas tage des heiligen zwelfpoten, unsers reichs im dreyczehenden und des keyserthumbs in dem ersten iaren. INa ohbu:] Ad mandatum domini imperatoris consiliarius Vlricus Weltzlr. Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 582) s velkou pečetí císařskou zavě- šenou na hedvábné šňůře. — Současný opis v registrech říšských, která se cho- vají v c. k. dv. a stát. archivu ve Vídni, sign. P, na l. 111. — Gradl, Die Privile- gien der St. Eger, str. 28; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 17, č. 582. — List opakuje doslovně privilegium téhož panovníka dané v Curichu 24. září 1442 (viz napřed č. 133) pouze s touto změnou titulu: »Wir Fridrich von gottes gnaden Romischer keyser zu allen zeiten merer des reichs..." Čís. 151. 1453, 30. ledna. (Bez místa.) Mikuláš z Lípy a na Lipnici prodává k záduší města svého Německého Brodu zvon za tři sta zlatých uherských. Já Mikuláš z Líppy a na Lipnici všem nynějším i budúcím ku paměti přivodě tiemto listem oznamuji, ktož jej koli uzřie nebo čtúce uslyšie, jakož sem“ od urozeného a statečného pana Jana z Rúsinova a s Lichtmburgka kúpil jsem" zvon za tři stha

Strana 263
1453. 263 zlatých uherských, ten jistý zvon já nadepsaný Mikuláš z Líppy k žádosti a prosbě opatrným purgmistru a radě i všie obci města mého Brodu Německého, věrným mým milým, též za tři sta zlatých uherských na zlatě i na váze dobrých napřed pro buoh a pro to zádušie prodal jsem a motcí tohoto listu mocně a dobro- volně prodávám svým i budúcích svých jménem. Kterýžto zvon nadepsaný purgmistr, rada i všecka obec města již řečeného, věrní moji milí, mně úplně a docěla zaplatili jsú. Kteréhožto zvonu mně tak, jakož sě předpisuje, úplně zaplaceného často psaní purgmistr, rada i všecka obec města již jmenovaného, věrní moji milí, mají a v časiech budúcích mieti budú mocni býti beze všie mé i budúcích mých překážky. A prosím budúcích a erbuov svých chtě tomu, aby jim v tom nepřekáželi a toho zvonu od toho zádušie neotjímali, i od jiných, ač by jim v tom překážeti chtěli, aby jich sbraňovali, jich v tom utisknúti nedopúštějíce, učiniece to pro buoh a pro to zádušie. Tomu na jistotu a pevnost stálého potvrzenie pečet má vlastnie přirozená dobrovolně jest přivěšena k tomuto listu, jenž dán jest a psán létha narozenie Ježíše Krista syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého třetieho počítajíce, ten úterý před slavným hodem Matky božie očištěnie, jenž slove Hrompnic. Orig. perg. v archivu m. Německého Brodu (č. staré 11). Pečeť druhdy na proužku pergamenovém zavěšená, jest ztracena. Na rubu rukou XVII. stol. po- znamenáno: »Prodaj zvonu velkého od pana Mikuláše Trčky z Lippy k záduší Německobrodskému.« — a) tak orig. Čís. 152. 1453, 28. dubna. (Bez místa). Eliška z Veselé a z Vartemberka, paní Bydžovská, potvrzuje měšťanům Bydžovským i všem bydlitelům vsí s městem trpících list, jímž strýc její Čeněk z Vartemberka jim povolil, aby uží- vali týchž práv jako měšťané jiných měst královských. Já Elška“ z Veselé a z Vartmbergka, panie Bydžovská a dě- dička toho všeho panstvie vyznávám tiemto listem všem vuobec, kdož jej čiesti aneb čtúce slyšeti budú. Jakož urozený pán, pan Čeněk z Vartmberka a z Veselé, dobré paměti strýc muoj, prodal

Strana 264
1453. 264 pravým trhem královo právo měšťanuom Bydžovským i všem bydli- teluom města Bydžova, našim věrným milým, i těm všem vsem i lidem totiž Starobydžovským, Parenským, Skřenieřským,b Hum- burským, Praseckým, Zechovským i také tomu dvoru, ješto podle Chudonic leží, kterýž nynie Sláma drží, i těm všem mlýnuom i lidem, ješto nynie s městem Bydžovem trpí, za tři sta kop gro- šuov tak, jakož ten list již jmenovaného pana Čeňka dobré pa- měti ty všecky věci i každú zvlášť v sobě široce zavierá a vy- svědčuje, těch všech věcí v tomto listu již jmenovaném popsa- ných já svrchu psaná Elška tiemto listem mocně potvrzuji a upev- ňuji, slibujíc svú dobrú vierú křesťanskú beze vší zlé lsti jim dřieve jmenovaným měšťanuom našim i těm všem vsem v tomto listu dřieve dotčeném popsaným i jich bydliteluom a jich dětem i jich budúciem věčně bez umenšenie a přivětšenie držeti a toho jim pro nižádnú věc nikdy žádným obyčejem neproměniti. Také já svrchu psaná Elška tomu chci a k témuž zavazuji urozeného pana Havla“ ze Zvieřetic, syna svého, když by let panovánie svého došel i všecky dědice naše i budúcie naše, ač by kdy kteří vešli v panovánie a v drženie tohoto panstvie Bydžovského, aby jim ten častopsaný zápis již jmenovaného panstvie Bydžovského" pana Čeňka držali bez všelikteraké proměny i všelikterakého umenšenie, nic jim neumenšujíc ani přivětšujíc, než tak, aby v témž právě zuostali, jako jich list hlavní svědčí, kterýž mají od mého strýce pana Čeňka dobré paměti. A toho všeho na svě- domie i na pevnú a věčnú jistotu, což v tom listu svrchu psáno stojí, já Elška svrchu psaná svú jsem pečeť vlastnie k tomuto listu přivěsila a pro lepší a širší svědomie připrosila jsem uro- zených a dole psaných pánuov, totižto urozeného pána, pana Heř- mana ze Zvieřetic a urozeného pána, pana Viléma ze Zvieřetic a urozeného pána, pana Haška ze Zvieřetic,“ přátel svých milých, aby také své pečeti podle mé na svědomie přivěsili k tomuto listu. A k tomu také připrosila jsem ctných a múdrých mužuov rychtáře a konšel města Králové Hradce nad Labem a města Nymburka, svých milých súsed, aby své pečeti k tomuto listu přivěsili tomu všemu, což v tomto listu svrchu psáno stojí, na svědomie i na potvrzenie. Jenž jest psán a dán léta po narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého třetieho, tu sobotu před svatým Filipem Jakubem.

Strana 265
1453. 265 Opis XVI. století v rukopise knihovny Gerstorf-Weicháské v Budišíně č. 32 na listu 117 (A) a ve vidimu rady m. Hradce nad Labem z r. 1562 chovaném v archivu c. k. místodržitelství Českého ve fasc. P-106 (B). V archivu m. Byd- žova jsou toliko pozdější opisy, a to v Liber memorabilium II na l. 107 a v kon- firmaci privilegií udělené Bydžovským císařem Josefem II. ve Vídni 7. března 1782 (C). — V jednotlivých opisech čtou se tyto odchylky: a) Eliška AC. — b) Skřeniezským B. — c) Pavla C. — d) panstvie Bydžovského schází v BC. — e) a uroz. pána, p. Haška ze Zvieřetic schází v A. — Kapras. Kniha svědomí města Nového Bydžova, str. XXIX, č. 5. — 1) List ten daný 14. prosince 1407 otištěn v Privilegiích II, na str. 1086, č. 820. — Brzo na to dne 21. října 1462 urovnala paní Eliška z Vartemberka se synem svým Havlem při konšelů s řemesly m. Bydžova o placení šosu k obci takto: Léta božieho tisícieho čtyr- stého šedesátého prvnieho za purgmistra Anthoška řezníka a konšel Havla Ka- lomína, Mathěje od brány, Jana Žíly, Prokopa Pišpivo, Prokopa Mandelíka, Jana Debuotha, Ondřeje Pařiezka, Jíry Pisa, Matěje Holuba, Bartoně Fojta a Šieby súkenníka, stalo sě jest, když smy napomanuli řemesla všecka, že jsú nám povinovata k městu šosem, aby nám jej k obecnie opravě platili, tomu sú ře- mesla otpor učinili, praviece, že pamětníkuov nenie od staradávna, by bylo pla- ceno. V tom smy obec svolali, a obci sě zdálo, že mají platiti to, v čemž sedie od staradávna. Řemesla sú proti tomu odpierala. Tehdy jeden vystúpiv z ře- mesl, jménem Jan Knotek, i řekl jest konšeluom, že nám nová práva zamýšléte a nebylé věci. Toho jsú konšelé žádali, aby to uručil a provedl. A on jest uru- čiti nechtěl. Tehdy my konšelé znesli smy to na urozenú paní, paní Elšku, paní naši milostivú; a paní Mt zavolala jest Knotka před sě i konšel. Tu jest jeho paní Mt otázala: muožeš-li to provésti. A on jest řekl, že nemohu. I dal se jest panie Mti na milost a paní M! jemu rozkázala, aby prosil konšel, by jemu to odpustili pro buoh a pro matku boží. I prosil jest s jinými súsědy a odpuštěno jest jemu. A v tom veliké nesnázky šly sú, že jsta sě obě straně nemohle srov- nati; i volile sú sobě obě straně najvyšieho rozdielčie paní Mt; i neráčila jest toho k sobě přijieti, ani slyšěti, leč obě straně uručie. Tehda stále sta obě straně před paní Mtí, i kázala jest oběma stranoma uručiti; a konšelé sú napřed uru- čili pod sto kop, a druhá strana nechtěla jest uručiti. A řekli jsú panie Mti: »Paní, káže-li Tvá Mt dáti, myť smy hotovi to učiniti.« A paní odpověděla jest jim: »Nedajž toho buoh, že bych toho všeho nevzala, cožť mám, bych já kázala dáti komu jediný haléř, ktož co nemá dáti spravedlivě! A jestli že byšte měli toho jaký zpuosob, že nemáte platiti, i toho má vám přieno býti, když to pro- vedete.« A potom paní Mt dala jest k tomu dobrú vuoli, aby sobě volili z konšel čtyři a z řemesl čtyři a jeli do Hradce, že jest to paní Mt zjednala, že obě straně mají slyšeně býti. A konšelé chtěli sú to učiniti, a řemesla nechtěla. A paní Mt řekla jest jim: »Mluvíte-li co proti právu?« A oni řekli: že my nemluvímy nic proti právu, ale toho od staradávna nepomníme, by to bylo placeno. Protož paní Mt přijemši to k sobě, ptala sě jest na to vedle práv města svého i našeho obývánie, i na jiných starých lidech, kteříž sú prve v našem městě od stara- dávna před mnohými léty obývali. A potom kázala jest paní Mt svolati obec svým slovem. I sešli sú sě na rathúz konšelé, obec i řemesla. Tu paní Mt po- slala jest syna svého pana Havla na rathúz s úředlníky svými. I řekl jest pan

Strana 266
266 1453. Havel: »Slyším, že byšte ještě po krčmách pomlúvali, praviece, že by ten šos s řemesl k obci neměl placen býti; a jest-li kto ten, vystup a mluv svobodně a dobrovolně bez žádného útisku, neboť má slyšien býti. A vokáže-li kto proti právu lepší spravedlnost, to má jemu přieno býti. A má-li kto mluviti, mluv nynie, neb potom času nebude.« A nižádný jest nevystúpil, ale řekli sú, že my nic nemluvímy proti právu. I rozkázala jest paní Mt i s panem Havlem, synem svým, aby šos s řemesl dali, v čemž kto sedí, po hřivnách. I položen jest ten šos po dvú peniezi s hřivny i dali sú jej. A rozkázala jest paní Mt s panem Havlem, aby potom budúcně platili ten šos s řemesl vedle obcě na obecnie po- třeby a vopravy, jakž bude uloženo a jakož jest býval od staradávna, druhdy viec a druhdy méň, jakž potřeby obecnie záležie. A tento zápis potvrzen jest a zapsán v tyto kniehy za purkmistra Jana Žíly a za svrchu psaných konšel, ve čtvrtek den svatých jedenádst tisíc panen, léta od narozenie syna božieho po tisíci po čtyrech stech po šedesáti léta druhého. Budiž bohu chvála! (Nej- starší kniha svědomí m. N. Bydžova str. 15—17). Srov. též Sedláčkovy Hrady a zámky V, str. 307. Bývalý držitel města a panství Bydžovského Čeněk z Vartem- berka zemřel 17. září 1425 v Jičíně a po něm uvázal se v statky syn jeho Jin- dřich (srov. Tomek, Dějepis m. Prahy IV, str. 336), jenž zemřel 26. října 1434 odkázav před tím 5. května tetce své Machně z Veselí a z Vartemberka, sestře Čeňka staršího, »hrad Veliš, Jitčin, Bradu, Veselé, Bydžov a Hradistko s jich příslušnostmi« (viz Archiv Český XV, str. 185). Machna ještě asi před smrtí svou r. 1438 postoupila Bydžova tetě své Elišce z Vartemberka a z Veselé (Sedláček, Hrady V, str. 256 a 306), po jejíž smrti Bydžov, když ji také syn Havel byl smrtí předešel, připadl na p. Jindřicha z Michalovic a z Vartemberka, komorníka království Českého, a Heřmana ze Zvířetic, o nichž Paprocký, O stavu panském str. 274 píše, že r. 1468 vydali list »na potvrzení svobod mě- sta Bydžovského«, a že k tomu listu »přivěsili pečetě své pan Zajíc z Hazm- burka a z Kosti, Aleš z Ryžmberka a Vřešova, Arnošt z Černic, Jan z Mochova, Hynek z Veselé a z Vartemberka, a stateční rytíři pan Burkard z Kopidlna a z Kněžic, Zdeněk z Lúčené a z Staré, slovutní panoši Markvart z Labúně a z Brody, Jan z Labúně a z Záchrašťan, Petr z Labúně a z Hrochovic, Jan z Labúně a z Nepolip, Jan Kotlovec z Menína.« Dle téhož pramene Jindřich z Michalovic odkázal polovici zboží Bydžovského 23. července (v sobotu před sv. Jakubem) 1468 králi Jiřímu a synům jeho, načež král Jiří dal tuto »polo- vici Starého i Nového Bydžova s vesnicemi, dvory poplužnými, dědinami etc.« Heřmanovi ze Zvířetic a z Vartemberka (Paprocký v kn. uv. str. 275). Srov. Kapras na m. uv. str. XV. Čís. 153. 1453, 16. června. Ve Vídni. Král Ladislav potvrzuje na žádost Bedřicha ze Strážnice, zástavního pána zámku a města Kolínského, purkmistru a obci

Strana 267
1453. 267 města Kolína výsady a práva jim od předešlých králův udělená, zejména též výroční trh na den sv. Bartoloměje, který jim vy- sadil král Jan. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, Austrie, Stirie, Karinthie, Carniole et Luczemburge dux, marchio Morauie etc. notum facimus tenore presencium universis. Etsi regalis mansuetudinis providencia subditorum curam gerens ad ea, que rei publice statum respiciunt, diligenti sollicitudine intendat, illorum tamen profectibus et comodis fervenciori qua- dam liberalitate providere desiderat, quorum fidei puritatem et obsequiosam voluntatem paratas consideravit hactenus et in antea perpendit prompciores. Sane accedens nostre maiestatis presen- ciam famosus fidelis noster dilectus Bedericus de Straznicz sua nostram celsitudinem supplici peticione pro parte fidelium nostro- rum dilectorum magistri civium et communitatis ac civitatis nostre Coloniensis super Albeam in regno nostro Bohemie site pulsavit, ut eisdem civibus et civitati universa et singula eorum privilegia, iura, litteras, indulta, libertates, gracias, donaciones et concessiones ipsis a dive memorie serenissimis principibus do- minis Karolo, Wenczeslao et Sigismundo, avis et proavis nostris, quondam imperatoribus et Bohemie regibus, et a nobis data et concessa ac datas et concessas approbare, ratificare, innovare et confirmare graciosius dignaremur. Nos igitur supplicacionibus huiusmodi, utpote racionabilibus, benignius inclinati, pensatis ni- chilominus studiosis obsequiis per prefatos Bedericum et cives nostros Colonienses predecessoribus nostris Bohemie regibus hac- tenus impensis et processu temporis nobis uberius impendendis, — ipsis civibus universa et singula ipsorum privilegia, litteras, iura, libertates, emunitates, gracias, donaciones et concessiones ipsis civibus et civitati Coloniensi ab eisdem predecessoribus nostris data et concessa ac datas et concessas, eciam annuale forum seu nundinas eisdem civibus et civitati ab olim domino Johanne, Bohemie rege felicis recordacionis, in die sancti Bartholomei apo- stoli annuatim habendas collatas approbavimus, ratificavimus, innovavimus et confirmavimus, approbamus, ratificamus, inno- vamus et virtute presencium regia auctoritate Bohemie graciosius confirmamus. Decernentes et volentes expresse predicta omnia,

Strana 268
268 1453. ac si de verbo ad verbum presentibus forent inserta, perpetuis in antea temporibus inviolabiliter obtinere roboris firmitatem. Quocirca universis et singulis prelatis, comitibus et baronibus, nobilibus, proceribus, militibus, clientibus et officialibus ceterisque nostris et regni Bohemie fidelibus, nostris dilectis, presentibus et futuris districte precipiendo mandamus, quatenus supra dictos cives in memoratis eorum privilegiis, libertatibus, graciis, dona- cionibus, concessionibus, iuribus, indultis, possessionibus, bonis, emunitatibus et consuetudinibus nostraque presenti confirmacione non impediant, perturbent, molestent vel quoquo modo inquietent, nec per quempiam, quantum in eis est, impediri, perturbari, mo- lestari vel inquietari quocunque quesito colore permittant, quin pocius ipsos, heredes et posteros in premissis protegant, defen- dant et efficaciter tueantur, secus non facturi gracie nostre sub obtentu. Harum testimonio litterarum sigilli nostri sub appen- sione roboratarum. Datum Wienne sedecima die mensis iunii, anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo tercio, coronacionis vero nostre regni Hungarie etc. quarto decimo. INa ohbu:] Commissio domini regis in consilio. Orig. perg. v archivu m. Kolína (n° XVIII, starší č. 15 a v rohu na pravo 4°). Pečet utržena a ztracena. Na rubu není znaménka registraturního. — Zmí- něný v tomto listu kněz Bedřich ze Strážnice obdržel od krále Ladislava ve Vídni 18. července 1453 Iv rukop. chybně l. 1407] list s menší pečetí, v němž mu král připsal na Kolíně dalších 3000 zlatých uherských. Komisse sněmovní v listopadu r. 1454 měla pro nesprávné datum listu jakousi pochybnost o jeho platnosti (srov. svrchu str. 157 při č. 98) a král Jiří ještě před rokem 1459 pře- vedl zástavu Kolína na sebe a své dědice dávaje jej spravovati svými hejtmany (Viz Vávra, Dějiny král. m. Kolína n. L. str. 83). Bylt kněz Bedřich odpůrcem jednoty Poděbradské (srov. Archiv Český IV, str. 14). Čís. 154. 1453, 31. října. V Praze. Král Ladislav uznávaje vděčně věrnost měšťanů a obce města Nového Plzně, kterou zejména otci jeho králi Albrechtovi osvěd- čovali, potvrzuje jim privilegia předešlými králi Českými udělená a zvláště zlatou bullu císaře Sigmunda danou v Řezně 19. září 1434.

Strana 269
1453. 269 Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodumerie, Comanie Bulgarieque rex, Austrie, Stirie, Karinthie, Carniole et Lucemburge dux, marchio Morauie et Burgovie, dominus Marchie Sclouonie et Portus Na- onis, comes Habspurge, Tyrolis, Ferretis, Kyburgi et Tschiny ac lanntgravius Alsacie, presentis ac postere etatis hominum noticie harum serie volumus fieri manifestum. Etsi regalis excellencie circumspecta benignitas universorum suorum subditorum saluti sedulo dignatur intendere, ad illorum tamen utilitates procuran- das singulari quodam favore inclinatur uberius, quos pure fidei firma constancia, intemerati laboris diuturnitas recommendat. Sane fideles nostri sincere dilecti, cives nostri Noue Pilsne suo atque communitatis eiusdem civitatis nomine debita precum in- stancia nobis humiliter supplicarunt, quatenus ipsis et eidem ci- vitati nostre omnia et singula eorum privilegia, iura, indulta, litteras, libertates, emunitates, gracias, laudabiles, approbatas ac observatas hactenus consuetudines, donaciones et concessiones eisdem civibus et civitati ab olim serenissimis principibus reco- lende memorie Romanorum et Bohemie regibus, et specialiter quoddam privilegium sub aurea bullal ipsis a domino Sigismundo, Romanorum imperatore et rege Bohemie, avuo, predecessoribus nostris carissimis, data, facta seu concessa, factas, datas seu con- cessas et tandem tractu temporis confirmata seu innovata, de nostre benignitatis innata clemencia tamquam rex Bohemie in- novare, approbare et graciosius confirmare dignaremur. Et quia inter ceteras huius regni nostri Bohemie civitates merito ad po- steros digna pensantes transfundi duximus memoranda merita ipsorum civium ac tocius communitatis eiusdem civitatis nostre Pilsnensis, qui se tam erga quondam serenissimum principem dive recordacionis dominum Albertum, Romanorum, Hungarie, Bohe- mie etc. regem, genitorem nostrum carissimum, eo tunc licet emu- lorum undique insultibus agitata in probate fidei constancia et perseverancia veluti firma petra constanter pertulit, et quam nunc erga maiestatem nostram in pure devocionis continuatis ostensi- onibus ardentissima exuberancia magis et magis dietim conspi- citur augmentari, idcirco nos predictorum civium nostrorum pe- ticionibus velut racionabilibus annuentes ipsis et civitati nostre Pilsnensi predicte omnia et singula eorum privilegia, iura, in-

Strana 270
270 1453. dulta, litteras, libertates, emunitates, gracias, laudabiles, appro- batas et observatas consuetudines, donaciones et concessiones, et signanter privilegium prenotatum, ipsis per quondam dominum Sigismundum imperatorem, avum nostrum, sub aurea bulla, ut premittitur, concessum, animo deliberato et ex certa nostra scien- cia ac procerum et fidelium nostrorum accedente consilio in sin- gulis eorum punctis, clausulis et articulis de solite nostre benig- nitatis clemencia tamquam rex Bohemie innovavimus, ratificavi- mus, approbavimus et confirmavimus, innovamus, ratificamus, approbamus et tenore presencium graciosius confirmamus, decer- nentes et volentes ea in singulis eorum punctis et articulis in antea perpetuam obtinere roboris firmitatem. Quocirca universis et singulis prefati regni nostri Bohemie capitaneis, nobilibus, ba- ronibus, militibus, clientibus, burcraviis et officialibus subditisque et fidelibus nostris quibuscunque, presentibus et futuris, districte precipientes mandamus, quatenus cives et incolas dicte nostre ci- vitatis Pilsnensis in ipsorum iuribus, privilegiis, litteris, lauda- bilibus, approbatis et hactenus observatis consuetudinibus, graciis, concessionibus, donacionibus et indultis non molestent, impediant aut perturbent, nec per quempiam, quantum in eis fuerit, contra presentis nostre confirmacionis litteras seu innovacionis tenorem molestari, impediri aut perturbari permittant seu quomodolibet paciantur, quin pocius ipsos iuxta dictorum privilegiorum tenorem et litterarum continenciam protegant, defendant et efficaciter tueantur, secus non facturi gracie nostre sub obtentu. Harum testimonio litterarum sigilli nostri sub appensione roboratarum. Datum Prage feria quarta in vigilia Omnium sanctorum, anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo tercio, regno- rum vero nostrorum Hungarie etc. quarto decimo, Bohemie primo. [Dole v pravo:] Commissio domini regis in consilio. Orig. perg. v archivu m. Plzně (č. 21) se znakovou pečetí královskou, zavěšenou na hedvábné šňůře červenozelenobílé. Na rubu rukou XVI. století poznamenáno: »Potvrzení slavné paměti krále Ladislava všech práv a svobod našich.« Znamení registraturního na rubu není, ačkoliv list jest zapsán v re- gistru kr. Ladislava z r. 1453, chovaném v c. a k. dv. a státním archivu ve Vídni (rukop. čís. 411 červené), na str. 55. — Strnad, Listář kr. m. Plzně II, str. 14, č. 22. — 1) v. výše čís. 64.

Strana 271
1453. 271 Čís. 155. 1453, 31. října. V Praze. Král Ladislav dává měštanům města Nového Plzně tamější rychtářství městské, jež naň právem odúmrtným spadlo. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, dux Austrie, marchioque Morauie etc. Notum facimus tenore presencium, quibus expedit, universis, quod nobis" pro parte honorabilium et providorum fidelium nostrorum dilectorum ci- vium et inhabitatorum civitatis nostre Noue Pilsne humiliter ex- titit supplicatum, quatenus eis iudicium seu officium iudicii in eadem civitate nostra Pilsnensi, quod ad nos tamquam regem Bo- hemie ex decessu quorundam devolutum esse dicitur, graciosius donare et conferre dignaremur. Nos igitur attendentes integre fidei puritatem et fidelia obsequia' predecessoribus nostris re- gibus Bohemie per predecessores dictorum civium ac per eos nobis exhibita‘ et in futurum fervencius impendenda," non per errorem aut improvide, sed animo deliberato et sano fidelium nostrorum accedente consilio predictum iudicium eisdem civibus nostris dedimus et contulimus, damus virtute presencium gracio- sius et largimur, quantum de iure possumus et valemus; ita vide- licet, ut cives et inhabitatores prefate civitatis nostre Pilsnensis et eorum heredes et successores predictum iudicium cum omnibus iuribus, honoribus et pertinenciis suis teneant, habeant et fruantur absque impedimento aliquali, iuribus tamen aliorum quorumlibet impremissis semper salvis. Harum testimonio litterarum. Datum Prage feria quarta in vigilia Omnium Sanctorum anno Domini Mmo CCCCm° LIII°, regnorum nostrorum Hungarie etc. quartode- cimo, Bohemie vero primo. Současný zápis v registru kr. Ladislava z r. 1453, chovaném v c. a k. dvor- ním a státním archivu ve Vídni (rukop. č. 411 červ.) na l. 56v za nápisem: »Litera super iudicium civitatis Nouepilsnensis ipsis civibus et inhabitatoribus data." — a) v registru omylem nos. — b) fidelium obsequiorum rukop. — c) exhibitorum rukop. — d) impendendorum rukop. — Strnad, Listář kr. m. Plzně II, str. 13, č. 20. — Po zápisu tom za nadpisem »Mandatum vices gerenti idem iudicium assistenciam et obediencia[m] iuxta antiquam consuetudinem prefati iudicii sibi parere« násle- duje tento list, jímž kr. Ladislav oznamuje, že daroval rychtu v Plzni obci a naři- zuje, aby všichni rychtáře od obce ustanoveného poslouchali stejně jako dřívější

Strana 272
272 1453. rychtáře: Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie etc. rex, dux Austrie marchio- que Morauie etc. Omnibus et singulis ad iudicium nostrum in Noua Pilsna pertinen- tibus, quibus presentes exhibite fuerint, graciam regiam et omne bonum. Signi- ficamus vobis, quod nos fidelibus nostris dilectis eisdem civibus prefate civitatis nostre Pilsnensis idem iudicium nostrum dedimus et contulimus iuxta tenorem litterarum nostrarum desuper emanatarum. Mandamus igitur vobis seriose om- nibus supradictis, quibus vel cuicumque idem cives dictum iudicium vicesgerere commiserint, assistatis et eidem pareatis et obediatis in omnibus negociis idem iudicium concernentibus, quemadmodum prioribus iudicibus paruistis et obe- distis, iuxta consuetudinem circa illud iudicium ab antiquo observatam, in eo nostram seriosam voluntatem adimplentes. Datum Prage feria quarta in vigilia Omnium Sanctorum anno etc. LIII°, regnorum nostrorum Hungarie etc. quarto decimo, Bohemie vero primo. Strnad, u. m. č. 21. — Bývalý rychtář Plzeňský On- drášek z Hodušic učinil před tím 3. října 1450 o rychtářství m. Plzně poslední po- řízení, jež zní takto: My Vávra Pšenička toho času miesto rychtáře, Zigmund zlat- ník toho času purgmistr a Jan Hladek, přísežní měštěné města Nového Plzně, známo a zevno činíme tiemto listem všechněm, nynějším a budúcím, ktož jej uzřie a nebo čtúce slyšeti budú, že múdrý a opatrný i slovutný muž Ondrášek z Hodušic, rychtář v Novém Plzni, ačkoli jsa mdel a nemocen na těle, však při dobrém roz- umu i při plné paměti jsa, nás na svědectvie přivolav i připrosiv toto své po- slednie rozkázánie z svého statku jemu od pána boha pójčeného tak, aby po jeho smrti žádní ústrkové ani kteří svárové nebyli, učinil jest takúto měrů: Najprvé své dietě pannu Luciji porúčie paní Margrethě manželce své tak, aby jí v to ižádný nesahal z jeho přátel ani jeho kteří bratřie, neb jí věří toho nade všecky jiné jeho přátely, že tak jednati bude a pannu Luciji k mravóm dobrým vésti bude, jakož jí toho zvláště doufá a věří. Item rychtářstvie, kteréž má, to dává mocně panně Luciji dceři své i to, což v Plzenci má, totiž dvořiště, dědiny, lúky, les pod Radyní, rybník pod svatým Blažejem i stráně i s tiem se vším, což k tomu od staradávna příslušie. A jestliže by jie pán buoh pozdravil a ona panna Lucije k svému stavu přišla, a nemohly by spolu zbýti s paní Margréthú mateří svú, tehda z toho statku a z rychtářstvie dává i odkazuje paní Margrethě manželce své puoldruhého sta kop grošuov a duom a dědiny, to jest prvé panie Mareth- činy, neb jest jemu toho nevzdávala. A k tomu jí přidává čtyři koně, kteréž v ty časy budú. A což dobytka jest, mnoho nebo málo, o to aby sě právě rozdělily paní Margrétha s pannú Lucijí i o domové hospodářstvie. A což jest od perel a střiebrných pasuov, to mocně panně Luciji s mateřinú volí odkazuje. — (Násle- dují ustanovení o dluzích a odkazu k oltáři sv. Barbory v kostele sv. Bartoloměje). A dále jestliže by panny Lucije buoh neuchoval let nedojdúc, tehdy z toho statku z rychtářstvie aby vydáno bylo paní Margréthě, již psané manželce jeho, padesáte kop grošuov k těm puoldruhému stu kopám svrchu psaným, tak aby dvě stě kop grošuov úplně jměla a vzela. Také jestliže by panny Lucije buoh neuchoval než-li by let došla, tehdy to rychtářstvie dává Jankovi a Sigmundovi, synóm nebožce Václavovým i s tiem, což jest v Starém Plzenci, jakož již svrchu dotčeno jest. — Item jiných všech listuov, kteréž má a nebo jsú mu dány k věrné ruce, těch zmocňuje a porúčie paní Margréthě, manželce své již často psané, k kterémužto poručenství a rozkázání paní Margréthě a panně Luciji, dceři své nadepsané,

Strana 273
1453. 273 přidává ku pomoci múdré a opatrné muže Prokopa Fegale, Henzle Prucklera a Fráňu řezníka, měšťany z Pl[z]ně, že jim radni a pomocni budú v jich věcech, jakož jim toho zvláště doufá a věří. Tomu rozkázání na pevnost i na svědomie ku prosbě snažné Ondráškově rychtářově své jsme pečeti vlastnie s naším vě- domím a s volí k tomuto listu přivěsili, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho tisícého čtřstého padesátého, tu sobotu před svatým Františkem. (Orig. perg. v archivu m. Plzně č. 78 se třemi pečetmi zavěšenými na proužcích perga- menových. Na rubu rukou XV. stol. poznamenáno: »Kšeft Ondráška z Hodušic na rychtu«. Kšaft tento jest zapsán též v knize privilegií a testamentů m. Plzně sign. 3 D 25 na l. C 15 v archivu Českého Musea. Strnad, Listář I, str. 438, č. 402). Král Ladislav poslední pořízení toto neuznával patrně za platné. Čís. 156. 1453, 2. listopadu. V Praze. Král Ladislav potvrzuje purkmistru a radě města Chebu privilegia, která předchůdcové jeho obci téhož města udělili. Wir Lasslaw, von gots gnaden zu Hungern, zu Behem, Dal- macien, Croacien etc. kunig, herezog zu Osterreich, zu Steier, zu Kernden, zu Krain und zu Luczemburg, marggraf zu Merhern und zu Burgaw, herr auf der Windischen march und zu Portnaw, graf zu Habspurg, zu Tirol, zu Pfiert, zu Kyburg und zu Tschini, landgraf in Elsessen, bekhennen und tun kund offenlich mit dem brief allen lewten ewicleich, sintemalen der almechtig got unser person nicht umb unser verdienen, sunder aus seiner gotlichen miltikhait mit kuniglicher wirdicheit geclaidet hat, und wir nu in unserm kuniglichen gemut pilleich bewegt worden, gemainer nucz unserr undertanen zu betrachten, yedoch wir den, die bey unsern vordern, kunigen zu Behem, die Rômisch kayser und kunig gewesen sind, mit steten trewn und beistand sind erfunden worden, fur all ander schuldig sein gnad zue beweisen, daz yecz hie, als uns unser kunigliche Behmische cron noch gewonhait und lobe- lichem herkomen unserr vordern ist aufgeseczt worden und wir die emphangen haben, die erbern weisen unser getrewn lieben Caspar Junkher, die czeit burgermaister, und ettlich des rats unserr stat zu Eger, die uns zu eern auch dabey gewesen und fur uns komen sind, und boten uns dymuticleich, in an stat ir und der gemain daselbs zu Eger all ir brief, hantvest, freihait, gab, gnad,

Strana 274
274 1453. saczung, recht und gut gewonhait in von den egenanten unsern vordern gegeben und bestellt auch gnedicleich zu bestetten ge- ruchten. Des haben wir angesehen den erbern beistand und ge- trew willig dinst, so sy unsern obgenanten vordern und uns ent- her unverdrossenlich getan habent und uns die hinfur wol getun mugen und sullen, und in darumb mit guter betrachtung von kuniglicher macht und rechter wissen nach unserr rett zeitigem rat all ir brief und hantvest mit allen irn artikeln und puncten darinn begriffen und all ir freihait, gab, genad, saczung, gut gewonhait und herkomen, wie sy die von den" egenanten unsern vordern erworben und herbracht habent, als kunig und herr zu Behem recht und redelich vernewt, kreftigt und bestett haben und bestetten in die in kraft des briefs, meinen, seczen und wellen, daz sy und ir nachkomen die nu hinfur in künftigen zeiten nuczen, niessen und gebrauchen sullen und mugen von allermeniclich un- gehindert. Davon gepieten wir allen und yeglichen fursten, geist- lichen und weltlichen, grafen, freyn, herrn, rittern und knechten, unserr kunigreich und lande undertanen und getrewn, gegenwur- tigen und kunftigen ernstlich und wellen, daz sy die vorgenanten unser burger und gemain zu Eger und ir nachkomen bey den- selben iren briven, hantvesten, gaben, gnaden, freihaiten und rechten gentzlich beleiben, sy der auch geniessen und gebrauchen lassen an alle irrung und hindernuss bey vermeydung unserr swern ungnad; das ist unser ernstliche maynung. Mit urkund des briefs geben zu Prag an freitag nach aller heiligen tag nach Kristi geburde vierczehenhundert darnach ym dreyundfunfczi- gisten iar, unserr reich des Hungerischen etc. im vierczehenden, des Behemischen im ersten iare. ſV pravo dole:] Comissio domini regis in consilio. Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 588) s menší pečetí královskou z čer- veného vosku, zavěšenou na hedvábné šňůře bělozelenofialové. Na rubu rukou XV. stol. poznamenáno: »Kunig Laslaben bestetigung unter seym insigel aller freyheyt, datirt 1453 freytag nach aller heyligen tag.« — a) v orig. následuje omylem písaře ještě jednou den. — Gradl, Privilegien der Stadt Eger, str. 28; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 17, č. 588. — V arch. m. Chebu chová se pod č. 589 též transsumpt tohoto majestátu, pořízený Krištofem Peid- nerem, komturem a farářem i konventem řádu německého d. 17. dubna 1528.

Strana 275
1453. 275 Čís. 157. 1453, 2. prosince. V Praze. Král Ladislav postupuje Jindřichovi z Rožmberka do jeho života královské město Budějovice se všemi právy, užitky, dů- chody a příslušnostmi, avšak vyhražuje si propůjčování všech duchovních i světských lén v něm. Kromě toho má město povždy zůstati otevřeno králi a jeho úředníkům; nový pán nemá obyva- telům Budějovickým ukládati nové platy a po smrti jeho mají Budějovice ihned králi zpět připadnouti. Wir Lasslaw, von gots gnaden etc., bekennen offenbar mit disem brief, das wir angesehen haben die vleissigen und merk- lichen dienst, dy uns der edl Hainrich von Rosenberg, unser lieber getrewer gethan, hat mit manigveltiger darlegung, und sundr, das wir geruelich in unser konigreich und land komen und in kuniglicher war erschinen sein; nu sein wir von kuniglicher angeborner gutikeit multiklich genaigt, danen, die uns an under- lasse dienen und willig sein, gnad czu beweysen, und haben darumb mit wolbedachtem mûth und rechter wissen unser edeln und lieben getrewen, unser rett, demselben Hainrichen sein lebtag gegeben und verlihen unser konigliche stat Budweis mit aller gerechtikeit, nucz, rent und czugehorungen, als wir und unser vorfodr, kunig zu Behem, die ingehabt haben, nichts ausgenomen, geben und leihen im die von kuniglicher Behmischer macht in kraft dicz briefs. Allain behalten wir uns, unsern erben und nach- komenden kunigen zu Behem alle lehen, geistlich und weltlich; in dieselben lehen sol der genante von Rosenberg kain ingrif thun. Es sol auch diselb stat Budweis uns, unsern erben und nochkomenden kunigen zu Behem oder unsern ambtlewten, die dorczue von unsern wegen geschikt oder gesendt wurden, offen sein czu allen unsern notturften wider allermaniklich, nyemands ausgenomen, doch auf unser kostung an geverde. Auch der ob- genante von Rosenberk sol dieselben stat und inwoner uber ir gewondlich zins, rent und gult nicht besweren. Es sol auch nach abgang des obgemelten Hainrichs von Rosenberk die vorgenante stat Budweis wider an uns und unser nachkomend, kunig zu Behem, komen an alle irrung, als er sich und sein brüder gegen

Strana 276
276 1453. uns verschriben haben. Diser unser brief sol auch [nach] des ob- genanten Hainrichs von Rosenberg abgang kraftlos, tot und ab sein. Mit urkund des briefs besigelt mit unserm kuniglichen an- hangenden insigel. Geben zu Prag am suntag nach sand Andres des heiligen czwelfboten tag, nach Christi geburd tausent vier- hundert und in LIII° iar, unser reich des Hungrischen etc. im XIIII, des Behmischen im ersten iaren. Opis v knize městské m. Budějovic č. II. na l. 60 za nápisem: »Tale privi- legium fuit datum domino Henrico de Rosis super civitatem Buodweis a rege Ladislao, sed resisterunt cives fortiter et est annihilatum.« O tom, jak Budějo- vičtí opřeli se takovémuto postoupení svého města do rukou pánů z Rožmberka, kteří ostatně i podvrženými listy právo své k Budějovicům prokazovali, srv. Časo- pis česk. Musea V (1831), str. 284 a XX (1846) str. 176 násl. a Český Časopis Histo- rický I (1895) str. 381. Podkomoři král. Českého Václav z Valečova obnoviv kolem 28. října 1453 v městě jejich radu, marně vybízel je, aby učinili slib též radovi pánův z Rožmberka Rúsovi z Čemin. Konšelé Budějovičtí majíce v čele Ondřeje Puklici odepřeli tak učiniti, neboť znamenali, že by to bylo ke škodě králi, by »pod koho jiného měli slušeti a podniknúti pod nižšieho.« Marně o to bylo s nimi jednáno na sněmě v postě r. 1454 v Praze a na jaře r. 1455 ve Vídni, marně po- sílal kr. Ladislav do Budějovic přísné rozkazy, marně se strany Rožmberské bylo nepřátelsky vystupováno proti obci a obyvatelům, přes vše to nepodařilo se panu Jindřichovi z Rožmberka zmocniti se města lstí ani mocí. Císař Fridrich III. v listu přímluvném d. v Novém městě Vídeňském 13. května (zu der Newnstat an montag nach Pangracii) 1454 psal králi Ladislavovi: »Der burgermeister, rat und die burger gemainklich zum Budweiss haben uns zu erkennen geben, wie ewr frewndtschaft sy andern bevolhen hab etc., des sy sych zumal beswert be- dunken. Nun můgen wir ewr lieb wol wissen lassen, daz dieselben vom Bud� weis alezeit als getrew frum leut gen uns von ewern wegen und auch sich ewer treulich und aufrichtiklich in ewr gehorsam gehalten haben, darumb das pillich widerumb gen in gnediklich und zu gut erkannt wirdet, begeren wir darauf ewr frewntschaft mit sunderem vleis bittend, das ir ew die obgenanten vom Budweiss gunstlich empholhen sein lasset und die bey ew an endrung gutlich haltet, damit sy irs getrewn und guten willen geniessen.« (Opis v městské knize Budějovické č. II. na l. 24, odtud opis v archivu Musea král. Českého). Budějovičtí také psali králi, že »raději sami své vlastní domy svýma rukama vypálí a se statkem svým movitým v jiná královská města se postěhují, než-li by pod koho jiného než JKMt chtěli slušeti.« Dle seznamu privilegií Budějovických ze XVII. stol., který se chová v archivu Musea král. Českého, kr. Ladislav opětně »daroval město Budějovice Jindřichovi z Rozmberka českým listem daným ve Vratislavi sabbato ante Anthonii [= 11. ledna] létha 1455«; při čemž se dokládá: »Před tím též některá psaní o túž věc k Budějovským učiněna jsou, kteráž se hledati budou.« Dle Seysera, Chronik der kgl. Bergstadt Budweis str. 47 v listě tom král napomínal Budějovické, by se poddali pánu z Rožmberka a dle Časop. Česk. Musea V (1831), str. 288 psal jim král z Vratislavi »přísně, hněvivě hroziec, že je chce

Strana 277
1454. 277 k tomu připraviti (by ho poslušni byli), aby se jiní jimi káli.« Budějovičtí však drželi se přísloví, že »cizí kuoň má tvrdý hřbet« a nepoddali se. Jindřich z Rožm- berka zemřel 25. března 1457 (v. Sedláček, Hrady a zámky III, str. 29, též Archiv Český VII, str. 216) a následkem toho postoupení Budějovic pozbylo platnosti. — Podkomoří království Českého Vaněk z Valečova kvitoval purkmistra a kon- šely m. Budějovic 9. ledna 1456, že od nich přijal summu 200 kop gr., kteráž měla býti dána o Hromnicích l. 1450 (Archiv Český VII, str. 402) a psal jim z Prahy 8. března (feria IV. post dominicam Oculi) 11458] o summu hrom- ničnou takto: »Jakož jste měli dáti summu hromničnú nynie minulú do komory slavné paměti královy Mti krále Ladislave[!] a potom miesto JMti urozenému pánu p. Jiříkovi, zprávci tehdáž královstvie Českého, ale již z daru milosti božie králi volenému Českému, i tiem jste meškali až do této chvíle: protožť žádám, abyšte již ji dali beze všie odpornosti a meškánie a položili ji u On- dřeje Puklice, spoluměštěnína vašeho, k ruce a do komory JKMti, jakožť vám teď na to kvitanci posielám. A on jmenovaný Puklice již vie, kam to bude mieti dále obrátiti a dáti vedle toho, jakož jemu jest rozkázáno, vašim právóm i svobodám beze všeho pohoršenie«. (Orig. v archivu Musea král. Českého; viz Arch. Český XXI, str. 193. — Srov. dále majestát krále Ladislava d. ve Vídni 5. srpna 1457, č. 204.) Čís. 158. 1454, 6. ledna. V Praze. Král Ladislav potvrzuje purkmistru, konšelům a přísežným města Litoměřic privilegia jim od předešlých králů udělená a po- tvrzená. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Luc[e]mburgensis dux, Morawie et Lusacie marchio etc. Digna profecto res est regioque culmini decens maiorum bene gesta gratasque liberalitates et dona ratihabicione ac confirma- cione munire; nam quod honestum et laudabile est, maioribus ipsis honor habetur, confirmans laudem nanciscitur et depensa bene meritis retribucio roborata ad copiosius obsequendum ac fidelius homines allicit vehementer. Cum igitur prudentes magister civium, consules et iurati civitatis Lithomiericensis, fideles nostri dilecti, nobis humiliter supplicaverint, ut dignaremur de regia benignitate confirmare immunitates, consuetudines, literas, pri- vilegia et iura universa, quas et que dicte civitati divi anteces- sores nostri Ottakarus, Wenceslaus, Johannes, Karolus, Wence-

Strana 278
278 1454. slaus ac Sigismundus concesserunt, nos eorum precibus graciose annuentes ob eorum erga nos nostrosque antecessores insitam puramque devocionem ac fixam et comodosam fidem, non per errorem aut improvide, sed deliberate et cum sano consilio nostro- rum procerum ac fidelium de certa nostra sciencia regia aucto- ritate Boemie omnes gracias, immunitates, consuetudines, literas, privilegia et iura quecumque concessas et data dicte civitati Litho- mierzicz a prefatis antecessoribus nostris approbamus, ratificamus, validamus, roboramus, confirmamus, innovamus ac de novo con- cedimus cum omnibus punctis, clausulis et sentenciis suis, ac si tenores literarum ipsarum et privilegiorum de verbo ad verbum presentibus literis nostris inserti essent, decernimusque predictas literas et privilegia obtinere perpetuum et inviolabile robur. Supplemus eciam de plenitudine nostre potestatis regie omnes de- fectus, qui huic approbacioni et confirmacioni quovis modo ob- starent. Advertant ergo cuncti huius regni nostri fideles, cuius- cumque status aut dignitatis existant, ne huic nostre ratificacioni, validacioni et confirmacioni obvient aut quomodolibet sint impe- dimento, si nos sibi benivolos facere optant et nolunt experiri infensos. Presencium sub appensione sigilli nostri regalis testi- monio literarum. Datum Prage sexta die mensis ianuarii anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regno- rum nostrorum anno etc. Hungarie quarto decimo, Boemie vero primo. Opis z XV. století v knize privilegií a zápisů města Litoměřic (v archivu Musea král. Českého sign. 24 G 12) na l. 88r za nápisem »Confirmacio regis Ladislai«. Za tím na l. 85v následuje český překlad z téže doby. Čís. 159. 1454, 6. ledna. V Praze. Král Ladislav vděčně uznávaje služby, které měšťané a oby- vatelé Litoměřičtí koruně České ustavičně prokazují, povoluje jim, aby mohli vybírati clo na mostě nově přes Labe vystavěném. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie, Bulgarieque rex,

Strana 279
1454. 279 Austrie et Lucemburgensis dux, Morauie et Lusacie marchio etc. Serenitas regia hiis plurimum munificam se ac liberalem exhi- hibere debet, qui fructuosa servicia fideliter et constanter prompta cum devocione regio culmini semper impendunt et gratanter omnium comoditatibus cum magno regni honore deserviunt. Ea- propter notum facimus universis, quod nos advertentes utilem obsequiorum prestacionem, quam corone huius regni nostri Bo- emie continue cives et incole Lithomericenses, fideles nostri di- lecti, cum grandi dileccione exhibuerunt, ac considerantes pium, laudabile omnibusque acceptum opus, quod in nostre maiestatis honorem, regni tocius comodum ipsorumque laudem novissime perfecerunt fabricando solerti eorum cura super Albea flumine vado intransibili firmum pontem et securum, per quem trans- eundi mora tediosa subducitur ac desideratum viatoribus inter- ruptum continuatur iter, ut serviciis suis vicem rependi senciant et pontem ipsum nostro adiutorio valeant conservare, qui influ- encium aquarum perennium undosa quassacione concussus crebro ope reparacionis exposcit, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato et cum maturo consilio procerum et fidelium nostrorum de certa nostra sciencia auctoritate regia Boemie com- munitati et universitati civitati[s] nostre Lithomierzicz conce- dimus, damus et donamus, ut possint nomine thelonei petere, per- cipere, exigere ac levare pro transitu dicti pontis usque ad nostre maiestatis beneplacitum infrascriptas peccunias, videlicet pro quo- libet equo trahente currum plenum vel vacuum duos hallenses, pro quolibet vase vini, cervisie vel salis duos hallenses, pro quo- libet centenario ferri, plumbi, calibis vel sepi hallenses sex, et qui portarent minus pondus centenario, solvant pro rata, quantum tangit eos, pro eo, quod ferunt, ad computum predictum sex hal- lensium pro centenario; pro quolibet stamine panni unum hal- lensem; pro quolibet magno sacco humuli unum hallensem; pro- qualibet tina allecum vel aliorum piscium unum hallensem; pro- qualibet vacca duos hallenses; pro quolibet vitulo unum hallen- sem; pro quibuslibet quinque ovibus duos hallenses; pro quolibet porco unum hallensem et ab omnibus pedestribus portantibus ali- quid ad forum hallensem unum. Reservamus tamen nostre celsi- tudini supra scriptarum summarum augmentum et diminucionem. Mandamus igitur nostro huius regni subcamerario presenti et

Strana 280
280 1454. aliis, quos in futurum esse contigerit, ceterisque regni fidelibus quocumque officio aut honore fungantur, ut predictam communi- tatem et universitatem Lithomiericensem in peticione, percepcione, exaccione et levacione thelonei non molestent, perturbent aut quoquo modo impediant, sed eos in predicto iure thelonei tueantur et protegant, si nostre celsitudini se gratos exhibere cupiunt et nostram indignacionem desiderant evitare. Presencium sub appen- sione sigilli nostri regalis testimonio literarum. Datum Prage sexta die mensis ianuarii anno Domini millesimo quadringente- simo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quartodecimo, Boemie vero primo. Opis z XV. století v knize privilegií a zápisů m. Litoměřic (v archivu Musea král. Českého sign. 24 G 12) na l. 89 za nápisem: »Na clo na most«. Za tím na l. 90 následuje současný český překlad tohoto majestátu, v němž se čte: »Jasnost královská těm se má viece a štědře a svobodně okázati, kteříž užitečné služby věrně a stále hotovú snažností královskému povýšení vždycky okazují a vzácnými užitečnostmi k velké cti králov- ství posluhují. Protož oznamujem přede všemi, že my znamenavše užitečné služeb okázánie, kteréž koruně této královstvie našeho Českého ustavičně měštěné a obyvatelové Lithoměřicští, věrní naši milí, s velikým milováním sú okázali, a znamenavše hodný a chvály hodný i všem vděčný skutek, kterýžto naší velebnosti ke cti, všeho královstvie k potřebě a najposléz k své chvále dokonali sú, staviece múdrú svú pečlivostí nad Labem řekú, kteráž jest bez brodu, pevný most a bezpečný, po němž bez tesklivého meškánie jíti mohú, a pocestným bez oklikuov cesta jest vydána; ale aby své služby odplatu vzeli a ten most naší s pomocí aby zachovati mohli, kterýž pro věčný roztok vod a povodněmi rozviklání častého opravovánie potřebuje, protož — všie obci města našeho Lithoměřicského pójčujem, přejem a dáváme, aby mohli clo vybierati a bráti od chozenie po mostu až do našie Mti libosti pode- psané penieze, totiž od každého koně v vuoz upřeženýl!I, plný nebo-li prázdný, dva haléře, s každého sudu vína, piva nebo-li soli II haléře, s každého cent- néře železa, olova, oceli nebo loje šest haléřuov, a ktož by nesli menší váhu centnéře, plaťte podle váhy, protože nesú ku počtu předřečenému, šest haléřuov s každého centnéře; s každého postava sukna jeden haléř, s každého velikého pytle chmele jeden haléř, s každé tuny herynkuov nebo-li jiných ryb jeden haléř, od každé krávy, vola dva haléře a od telete jeden haléř, s každých pěti ovec dva haléře, s každého vepře jeden haléř; od každého pěšieho, kterýž co k trhu nese, jeden haléř. Ostavujem však své výsosti nadepsané sumy při- spořenie i ujetie.« V právním rukopise práva Magdeburského č. III čte se vzadu na listě: »Most první v Lithoměřicích létha 1452. těch dnův po velice noci It. j. po 9. dubnu] dělán jest a jest dodělán po sv. Havle [16. října]. A týž most vzala jest zase voda po půldruhým létě míň dvou nedělí.« Srovn. Mit- theilungen des nordböhm. Exkursionsklubs XXIV (1901) str. 175.

Strana 281
1454. 281 Čís. 160. 1454, 26. března. V Praze. Král Ladislav potvrzuje rychtáři, přísežným i vší obci města Německého Brodu privilegia jim od králů Jana, Karla IV. a Václava IV. udělená. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Luczemburgensis dux, Morauie et Lusacie marchio etc. Notum facimus universis, nostre maiestati humiliter fuisse sup- plicatum pro parte iudicis, iuratorum ac tocius communitatis civitatis nostre Brode Theutunicalis, quatenus nostra liberalitate regia dignaremur approbare, ratificare et confirmare privilegia ipsis concessa a divis antecessoribus nostris Johanne, Karolo et Wenceslao, quorum tenores secuntur et sunt tales. Et primo Ka- roli: Karolus quartus atd. (Následuje znění privilegia cís. Karla IV. d. v Praze 19. září 1372; v. Privilegia II, č. 461). Sequitur Wences- lai, quod in se continet privilegium Johannis: Wenceslaus atd. (Následuje znění privilegia krále Václava IV. d. v Praze 18. června 1386; v. Privilegia II, č. 606). Nos eorum precibus benignitate regia graciose annuentes non per errorem aut improvide, sed ma- ture et cum deliberacione accedenteque nostrorum procerum et fidelium sano consilio de certa nostra sciencia auctoritate regia Bohemie suprascripta privilegia prefate communitati civitatis Brode approbamus, ratificamus, roboramus et confirmamus cum omnibus punctis, clausulis, articulis et sentenciis suis, quemad- modum de verbo ad verbum supra descripta sunt, decernimusque privilegia ipsa cum omnibus contentis in eis obtinere perpetuo inviolabilis roboris firmitatem. Presencium sub appensione sigilli nostri regalis testimonio litterarum. Datum Prage vicesima sexta die mensis marcii anno Domini millesimo quadringentesimo quin- quagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quarto- decimo, Bohemie vero primo. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. ſNa rubu:] Rta

Strana 282
282 1454. Orig. perg. v archivu m. Německého Brodu (č. VI, staré čís. 12) s velkou pečetí královskou zavěšenou na proužku pergamenovém. — Při originálu chová se též originální vidimus jeho, který 4. srpna (feria sexta ante festum s. Sixti) 1542 pro Německobrodské pořídili »Wenceslaus Smetana a Prosecz, Thomas Smetana a Prosecz, Mathias a Nelechow et Johannes a Nelechov.« Čís. 161. 1454, 4. května. V Praze. Král Ladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Chomútova (unserr stat Commothaw) všecky listy, milosti, svobody a práva, která jim předešlí králové Čeští udělili. Geben zu Prag den 4. tag maii im jhar des herrn 1454, unsers reichs des Ungerischen im 14., des Böhmischen aber im ersten. Pozdější německý překlad v Liber memorabilium m. Chomútova v archivu téhož města. Opis novější v zemském archivu král. Českého. Čís. 162. 1454, 15. května. V Praze. Král Ladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Čáslavě privilegia předešlými panovníky jim udělená a zvláště nadání císaře Karla IV. o prodeji statků. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Luczemburgensis dux marchioque Morauie etc. Notum facimus universis, serenitati nostre humiliter atque enixe fuisse supplicatum nomine magistri civium, consulum, iuratorum et to- cius universitatis civitatis nostre Czaslauiensis, nostrorum fide- lium dilectorum, quatenus regia largitate et benignitate confir- mare dignaremur literas, gracias, immunitates, libertates con- suetudinesque omnes ac privilegia et iura universa, quas et que universitati civitatis predicte illustres et serenissimi antecessores nostri duces et reges Bohemie concesserunt, et presertim quoddam privilegium divi Karoli, proavi nostri carissimi, cuius tenor se- quitur in hec verba: Karolus quartus atd. (Následuje znění listu

Strana 283
1454. 283 cís. Karla IV. d. v Praze 12. listopadu 1359; v. Privilegia II, č. 385). Nos ad integram fidelitatem respicientes, cum qua sedule predicti fideles nostri antecessoribus nostris ac nobis prompte ob- secuti sunt, ut eorum obsequia liberalitate regia compensemus — auctoritate regia Bohemie suprascriptum privilegium serenissimi Karoli, prout de verbo ad verbum supra expressatur, ac omnes literas, gracias, immunitates, libertates, laudabiles consuetudines, privilegia et iura universa — prefate universitati eiusque homi- nibus ac successoribus eorum — approbamus — et confirmamus —. Datum Prage die quintadecima mensis maii, anno Domini mille- simo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quartodecimo, Bohemie vero primo. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Čáslavi (č. A 11, staré č. 26) s velkou pečetí krá- lovskou zavěšenou na hedvábné šňůře červenobílé. Čís. 163. 1454, 18. května. V Praze. Král Ladislav přihlížeje k velikým dluhům obce Čáslavské i k tomu, že polovice města lehla požárem, osvobozuje obyvatele od placení polovice berně královské na šest let. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, Austrie dux et Morauie marchio etc. Notum facimus universis, maiestatem nostram fidedigno testimonio accepisse, quod magister civium, iurati, consules et tota universitas civitatis nostre Czaslauiensis, fideles nostri dilecti, propter turbulenta et procel- losa guerrarum transacta tempora multiplici debitorum pondere onusti gravantur, quibus eciam minus satisfacere valent, quod dicta civitas incendio vehementi adeo fuerit afflicta, ut media pars ipsius integre fuerit exusta, qua re eorum gravi iacture miserandoque dispendio subveniendum fore duximus. Igitur — auctoritate regia Bohemie ipsi universitati civitatis predicte, quo

Strana 284
284 1454. valeat nostre largitatis beneficencia levamen restauracionemque suscipere, hanc graciam facimus — specialem, ut per sex annos continuos, a data presencium numerandos, a solucione medietatis summe principalis pecunie nomine regalis berne seu steure ipsis per nos annis singulis imponende liberi sint ac totaliter absoluti, scilicet centum et decem sexagenarum grossorum quolibet anno, totaliterque in dictis sex annis ex summa solvenda per dictam civitatem nobis nostrisque successoribus, regibus Bohemie, sex- cente sexaginta sexagene penitus et integre defalcentur. Man- damus itaque capitaneis et succamerariis huius regni nostri ce- terisque officialibus nostris et subditis quibuscumque, ne prefatam universitatem et eius cives contra hanc graciam nostram ad in- tegram solucionem consuetam cogant, nec ab ipsis quicquam de defalcata eis summa exigere audeant, sed eos concessione nostra sine impedimento sub pena indignacionis nostre libere uti fruique permittant. — Datum Prage die decima octava mensis maii, anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regno- rum nostrorum anno Hungarie etc. quartodecimo, Bohemie vero primo. [Na ohbu:! Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein, cancellario, referente. ſNa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu města Čáslavi (č. A 12, staré č. 25) s velkou pečetí královskou na proužku pergamenovém zavěšenou. Čís. 164. 1454, 4. června. V Praze. Král Ladislav potvrzuje obyvatelům města Českého Brodu dva majestáty císaře Sigmunda, z nichž jedním potvrzena byla obyvatelům města i předměstí stará práva, druhým pak město připojeno k stolu a komoře krále Českého. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Luczemburgensis dux nec non Morauie et Lusacie marchio etc. Notum facimus universis, celsitudini nostre nomine

Strana 285
1454. 285 civium et incolarum civitatis nostre Brode Bohemicalis, nostrorum fidelium dilectorum, humiliter fuisse supplicatum, quatenus de solita nostre maiestatis benignitate dignaremur approbare et con- firmare duo privilegia ipsis data et concessa a serenissimo Sigis- mundo, avo et antecessore nostro carissimo, quorum tenor sequitur in hec verba: Sigismundus atd. (Následuje znění listu cís. Sig- munda d. v Praze 4. ledna 1437; v. svrchu č. 96). Sequitur tenor alterius privilegii: Sigismundus atd. (Následuje znění listu téhož císaře d. v Praze 4. února 1437; v. svrchu č. 108). Nos ob eorum firmam fidem et grata obsequia suis precibus graciose annuentes non per errorem aut improvide, sed deliberate et cum sano con- silio nostrorum procerum et fidelium de certa sciencia auctori- tate regia Bohemie dicta privilegia approbamus, ratificamus, ro- boramus et confirmamus cum omnibus punctis, clausulis, arti- culis et sentenciis suis, prout supra de verbo ad verbum expres- santur —. Inhibemus eciam omnibus nostris huius regni fidelibus et presertim subcamerario nostro, qui nunc est vel in futurum erit, ne prefatos cives et incolas in predictis eorum iuribus mo- lestent, turbent aut aliquo modo impediant, quin sub pena indi- gnacionis nostre ipsos pocius protegant atque defendant. — Datum Prage die quarta mensis iunii anno Domini millesimo quadrin- gentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hun- garie etc. quarto decimo, Bohemie vero primo. [Na ohbu:! Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. ta [Na rubu:J R Orig. perg. v archivu m. Českého Brodu (č. 3). Pečeť, jež kdysi byla k li- stině zavěšena na hedvábné šňůře bělofialové, jest utržena a ztracena. — Před tím dle zápisů v městské knize Českobrodské z let 1421—1496 na l. J 1, 6 a 10 v letech 1449—1451 obnovena byla v Českém Brodě po příkladě jiných měst rada městská po třikrát čtyřmi volenci z obce, a sice byli voleni r. 1449 »z jednostajné vuole dva z staré raddy a dva z obce k vybrání a sazení konšel,« poněvadž »města téměř všecka nemohúc sě dočakati pána, konšely sama sadie sobě.« Teprve 17. července 1452 podkomoří královský Václav z Kněžmosta jménem správce zemského Jiříka z Poděbrad obnovil radu. A tak i v násle- dujících letech král. podkomoří nebo hofrychtéři radu sázeli. — V téže knize na l. K 20 se čte, že po 2. dubnu (cito post Pascha) 1458 »purgmistr a kon- šelé s pány obecními jsúc pilně od obce všie prošeni kúpili právo u pana Bo- řity [z Martinic], kteréž měl na rychtářstvie naše, a to za osmdesát kop gr.« Došlo jich jest, »že by listové některací na naši rychtu byli, ješto k veli-

Strana 286
286 1454. kému zlému a zádavě nám byli by, a ty statečný pan Bořita, maršálek v tu chvíli král. Českého, má i potvrzené dobré paměti od krále Ladislava zvláštním listem«, jakož i že jiní »to právo u něho chtěli kúpiti« a proto »některé z starších konšel na to vyslali i moc svú dali všickni —, o ty listy s již psaným panem Bořitú aby uhodili a ty listy vykúpili.« (Schulz, Historické zprávy v nejst. knize m. Brodu Českého Ive Věstníku král. České společn. nauk 18991 str. 15—25.) Čís. 165. 1454, 7. června. V Praze. Král Ladislav potvrzuje rychtáři, přísežným a vší obci města Rakovníka práva a výsady, které jim byl udělil král Jan. K tomu povoluje nově, že v obvodu míle kolem města nemají se stavěti pivovary ani vařiti pivo na prodej. Měšťané mohou po čas života i na smrtelném loži majetek svůj svobodně kterýmkoli osobám světským předávati. Statky osob zemřelých bez závěti dědí nej- bližší příbuzní obojího pohlaví trpící s obcí. Měšťané nesmí ku- povati ani prodávati úroky na domech, pozemcích nebo mlýnech bez souhlasu králova a purkrabího hrádku Křivoklátu. O dříví a stromech, jež vyrostly na pozemcích obce vysazených pod úrok, a o klestí z lesů královských ke Křivoklátu patřících má zůstati při dosavadním obyčeji, avšak dříví se nesmí odvážeti, nýbrž jen odnášeti. Kdo by postavil k popravě městské zločince odjinud než z pozemků ke Křivoklátu náležejících, má zaplatiti poplatek za mučení; o poplatcích za mučení zločinců postavených k popravě ze statků patřících ke Křivoklátu má zůstati v platnosti stará zvyklost; kdyby obviněný dostal milost, má zaplatiti poplatek sám ve výši v obci obvyklé. Obec může každého roku voliti si z měštanů rychtáře, zvolený však má býti podán úředníku krá- lovskému na Křivoklátu. Obec a měšťané mají se spravovati prá- vem Starého města Pražského a k městu tomu má jíti odvolání. Vysazuje městu trh výroční na neděli Cantate a ustanovuje, že na vydání obecní mají všichni obyvatelé přispívati dle svého jmění tak jako měšťané, z čehož vyjmuti jsou obyvatelé pouze z peněz svých v městě žijící. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Luczemburgensis dux, Morauie et Lusacie marchio etc. Ad perpetuam rei memoriam. Regie celsitudinis liberalis in

Strana 287
1454. 287 fideles subditos beneficencia regibus honori est, regnis, que gracia et amore firmantur, robur affert, subiectorum vero fidei magna incrementa adiungit, leto enim animo et pr [omptel servicia prebent, qui exhibitis a se obsequiis vicem rependi conspiciunt. Sane ma- gistri civium, consulum, iuratorum ac tocius universitatis civitatis nostre Rakownik, nostrorum fidelium dilectorum, humilis maies- tati nostre exhibita supplicacio continebat, quatenus de benigni- tate nostra dignaremur approbare et confirmare quoddam privi- legium serenissimi regis Johannis, abavi et antecessoris nostri carissimi, cuius tenor sequitur in hec verba: Nos Johannes atd. (Následuje znění listu krále Jana d. v Praze 18. srpna 1319; v. Privilegia II, č. 107). Nos ob eorum erga nos nostrosque ante- cessores firmam et obsequiosam fidem supplicacioni ipsorum gra- ciosius annuentes, — auctoritate regia Bohemie supra scriptum privilegium predicte universitati eorumque successoribus approba- mus — et confirmamus —; volumusque ac decernimus privilegium ipsum cum omnibus contentis in eo obtinere perpetuo plenum, firmum et inviolabile robur. Et ut prefata universitas ampliori munificencie nostre dono potita in obsequendi semper nobis de- vocione perduret, infrascriptas sibi imperpetuum gracias conce- dimus ac donamus. Primo, quod circa civitatem predictam in vil- lis infra spacium unius miliaris braseatoria pro vendendis brasiis de novo non fiant, nec cervisia in eodem spacio ad propinandum et vendendum braxetur, sed solum in civitate predicta propinetur ac vendatur. Item, quod cives dicte civitatis bona sua omnia, mo- bilia et immobilia, in quibuscunque rebus consistencia, quocunque nomine nuncupentur et ubicunque existant, valeant in vita vel in morte personis utriusque sexus, secularibus dumtaxat, quocunque voluerint titulo, dare et tradere et de ipsis, prout eis placuerit, disponere coram consulibus iuratis, ad hoc vocatis et per ma- gistrum civium deputatis; decernentes et hoc perpetuo statuentes edicto, quod tales utriusque sexus, in quos quovis titulo dacio aut tradicio, ut supra dicitur, facta fuerit, de eisdem bonis totaliter gaudeant et ipsis libere perfruantur. Si autem aliquem contigerit mori intestatum, extunc bona ipsius omnia mobilia et immobilia, in quibuscunque consistant, ad proximiores consanguineos utrius- que sexus ipsius mortui, onera civitatis subeuntes et sustinentes, ipso iure penitus devolvantur. Item, quod nullus civis predicte

Strana 288
288 1454. civitatis emere aut vendere possit aliquos census, perpetuos vel temporales super domibus, agris aut molendinis nostre civitatis comprehensis sine consensu regio et burgravii sive officialium castri nostri Hradek. Si autem per aliquem contrarium, attemp- tatum vel factum fuerit, decernimus id nullius esse roboris vel momenti. Item de lignis sive arboribus, que, ut audivimus, iam creverunt in agris civitatis predicte sub certis censibus ab anti- quo positis et locatis, de quibus usque modo continuo censuatur, similiter et de lignis siccis sive fragmentis in silvis regalibus, ad predictum castrum nostrum Hradek sive Krziwoklat spectantibus, volumus, quod cives et communitas predicta modum et consue- tudinem, quem et quam sui predecessores" ab antiquo [tenuerunt] et observaverunt, imitentur totaliter et conservent; ita tamen, quod ligna predicta et fragmenta portare possint, sed evehere nequeant. Item, si quis aliunde quam de bonis ad castrum nostrum Hradek spectantibus malefactorem seu malefactores quoscunque in civitatem prefatam Rakownik ad poprawam presentaverit, vel iuris debiti iusticiam in et contra eosdem postulaverit, statuimus, quod talis premium seu mercedem de tortura eorundem vel de poprawa persolvat. Si autem officiales regii aut civitas sive alii de bonis, ad dictum castrum nostrum spectantibus aliquem male- factorem vel aliquos ad poprawam dicte civitatis dederint, volu- mus, quod in solucione talis torture aut poprawe diuturna et antiqua consuetudo servetur. In casu vero, quo talis ad poprawam datus per preces aut quocunque modo graciam seu misericordiam fuerit consecutus et ex consequenti a morte liberatus, statuimus, quod talis captivus ius poprawe solus persolvat, sicut est sol- vendum iuxta eiusdem civitatis consuetudinem. Item, quod ha- beat potestatem dicta universitas iudicem idoneum omni anno ex suis civibus eligendi, ita tamen, quod ipse electus officiali nostro in castro Hradek, qui pro tempore fuerit, presentetur. Item, quod predicti cives et communitas in Rakownik eo iure se regant et dirigant, quo Antiqua civitas nostra Pragensis regitur et guber- natur, quodque in dubiis et sentenciis coram ipsis in iudicio quo- modolibet emergentibus necnon appellacionibus aut quibusvis in- vencionibus ad Maiorem civitatem nostram Pragensem recursum pro inquisicione habeant gravatique in causis suis ad eandem re- currant et appellent. Item, quod dicta universitas forum annuale

Strana 289
1454. 289 sive nundinas quarta dominica post festum paschatis, qua can- tatur in ecclesia dei Cantate, in eorum civitate habere, tenere et observare valeant, et quod dicte nundine et universi et singuli, tam mercatores quam alii visitantes ipsas in accedendo, morando et recedendo omnibus iuribus, libertatibus, graciis, conductu, pace et tuitione libere utantur et gaudeant, quibus nundine et annu- alia fora aliarum civitatum et oppidorum regni Bohemie, que dicte civitati Rakownik vicinant, et homines ad ipsas vel ea ac- cedentes, ibidem morantes et inde recedentes quomodolibet de con- suetudine vel de iure utuntur et gaudent. Item volumus, quod habitatores dicte civitatis ad subeunda omnia onera atque im- plenda teneantur iuxta qualitatem substancie eorum, sicut ceteri predicte civitatis cives, debeant tamen ad honores dicte civitatis pari modo vocari ac promoveri. Excipimus ab his illos habita- tores, qui sua pecunia viventes in dicta civitate nudam sibi tan- tum habitacionem elegissent. Nulli ergo hominum liceat hanc nostram confirmacionis et graciarum concessionis paginam infrin- gere aut ei ausu temerario contraire. Si quis autem contrarium fecerit, nostre maiestatis indignacionem se noverit incursurum. In quorum fidem has nostras literas fieri et sigilli nostri iussimus appensione muniri. Datum Prage die septima mensis iunii anno Do- mini millesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quartodecimo, Bohemie vero primo. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. INa rubu:] Rta Orig. perg. místy dosti značně odřený v archivu Musea král. Českého, od něhož pečet utržena. Na rubu při registraturním znamení rukou asi XVI. století poznamenáno: No 190. — a) orig. predcessores omylem písařským. Čís. 166. 1454, 15. června. V Praze. Král Ladislav potvrzuje obci Hor Kuten tři privilegia, která jí předchůdcové jeho Karel IV. a Václav IV. udělili. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex. Austrie et Luczemburgensis dux, Morauie et Lusacie marchio etc.

Strana 290
290 1454. Ad perpetuam rei memoriam. Etsi maiorum nostrorum graciosa indulta quibusque fidelibus nostris sine difficultate roboremus, hiis tamen maiori desiderio sua iura firmamus, quorum perseve- rans et solida erga nos fides iugiter inconcussa permansit et loci fructuosa commoditas magnam huius regni nostri corone semper prebuit utilitatem. Cum igitur nomine magistri civium, consulum, iuratorum et tocius universitatis Moncium Kuthne, nostrorum fidelium dilectorum, a quorum fide et fodinis nobis et nostris antecessoribus commoditas non parva provenit, nostre maiestati fuerit humiliter supplicatum, quatenus dignaremur approbare, ratificare et confirmare tria privilegia eis concessa a divis ante- cessoribus nostris, videlicet divo Karolo, proavo nostro, unum et duo a divo Wenceslao; quorum tenores secuntur in hec verba: Wir Karl atd. (Následuje znění listu cís. Karla IV. d. v Budišíně 13. prosince 1371; v. Privilegia II, č. 449). Tenor alterius: Wir Wenczlaw atd. (Následuje znění listu kr. Václava IV. d. v Praze 24. června 1386; v. tamže č. 608). Tenor ultimi: Wir Wenczlaw atd. (Následuje znění listu téhož krále, d. na Žebráce 21 prosince 1392; v. tamže č. 654). Nos eorum precibus graciose annuentes non per errorem aut improvide, sed deliberate et cum sano con- silio nostrorum procerum et fidelium de certa nostra sciencia auctoritate regia Bohemie dicta privilegia a prefatis nostris ante- cessoribus concessa dicte universitati approbamus, ratificamus, acceptamus, roboramus et confirmamus cum omnibus punctis, clausulis, articulis et sentenciis suis, prout de verbo ad verbum supra descripta sunt, volumusque ac decernimus dicta privilegia cum omnibus contentis in eis obtinere perpetuo plenum, firmum et inviolabile robur. Nulli igitur liceat hanc nostram confirma- cionis paginam infringere aut ei ausu quolibet temerario contra- ire. Si quis autem contrarium fecerit, nostre serenitatis indigna- cionem se noverit incursurum. In quorum fidem has literas nostras fieri et nostri sigilli regii iussimus appensione muniri. Datum Prage decima quinta die mensis iunii, anno Domini mil- lesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostro- rum anno Hungarie etc. quintodecimo, Bohemie vero primo. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. [Na rubu:] Rta.

Strana 291
1454. 291 Orig. perg. v archivu města Hory Kutné (č. 7, staré č. 8), od něhož pečet utržena a ztracena. — Český překlad z XV. stol. zapsán jest v knize téhož ar- chivu zvané »Transsumpta privilegiorum« na l. 9. Čís. 167. 1454, 15. června. V Praze. Král Ladislav potvrzuje obci Hor Kuten list císaře Sig- munda z r. 1437, jímž staří i noví Horníci byli vysazeni v jednu obec, a přidává jim k dosavadnímu trhu výročnímu, který se koná o Božím těle, druhý trh výroční v pondělí po sv. Martinu. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Luczemburgensis dux, Morauie et Lusacie marchio etc. Ad perpetuam rei memoriam. Convenit nostre celsitudini his locis profecto liberalitates nostras graciose prebere, quorum non solum cives et incole grata nobis obediencia obsecuntur, verum eciam agri ipsorum et glebe fecunda fertilitate repleti fruges nobis et era preciosa ministrant. Sane magistri civium, consulum, iurato- rum et tocius universitatis moncium nostrorum Cutne, nostrorum fidelium dilectorum, supplex peticio continebat, quod de solita nostra benignitate dignaremur acceptare, ratificare et confirmare quoddam privilegium ipsis concessum a serenissimo Sigismundo, avo nostro carissimo, cuius tenor sequitur in hec verba: My Sig- mund atd. (Následuje znění listu císaře Sigmunda d. v Praze 19. března 1437; v. svrchu č. 114). Nos animadvertentes firmam et puram dictorum civium et incolarum erga nos fidem et magnos proventus, quos corone huius regni nostri moncium predictorum argenti et cupri vene adducunt, non per errorem aut improvide, sed cum animi deliberacione et sano consilio nostrorum procerum et fidelium de certa nostra sciencia auctoritate regia Bohemie predictum privilegium dicte universitati, in quantum rite et ra- cionabiliter processit, approbamus, acceptamus, ratificamus, robo- ramus et confirmamus cum omnibus punctis, clausulis, articulis et sentenciis suis, prout de verbo ad verbum supra descriptum est; decernimusque ac mandamus privilegium ipsum cum omnibus

Strana 292
292 1454. contentis in eo obtinere cunctis temporibus plenam et inviolabilis roboris firmitatem. Concedimus eciam ac donamus dicte univer- sitati, quo nostre liberalitatis ampliori munificencia consoletur, ut perpetuo secunda feria post festum sancti Martini singulis annis forum sive nundinas habeat, quibus nundinis sive foro die- bus quindecim utatur ac hisdem libertatibus et immunitatibus gaudeat et fruatur, quibus fruitur et gaudet in alio foro sive nun- dinis, quod vel quas habet in festo gloriosissimi corporis Cristi. Nulli ergo hominum liceat hanc nostram confirmacionis et con- cessionis paginam infringere aut ei ausu temerario contraire. Si quis autem contrarium fecerit, nostram indignacionem se noverit incursurum. In quorum fidem has nostras literas fieri et nostri regii sigilli iussimus appensione muniri. Datum Prage die decima quinta mensis iunii, anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quintodecimo, Bohemie vero primo. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. Rta [Na rubu: R Orig. perg. v archivu města Hory Kutné (č. 8, staré č. 7) s velkou pečetí královskou valně porouchanou, zavěšenou na hedvábné šňůře bílé a fialové. — V knize téhož archivu zvané »Transsumpta privilegiorum« zapsán jest opis této konfirmace na l. 5v s těmito poznámkami postranními: »Rescissum.« — »Nun- dine 15 dies confirmatum.« — Z opisu v deskách dvorských, kvatern 52, str. 17, otiskl Sternberg, Umrisse einer Gesch. der böhm. Bergwerke I, 2, str. 112, č. 79. Čís. 168. 1454, 5. července. V Praze. Král Ladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Mělníka privilegia, která jim předešlí králové a královny udělili na rychtu a na clo, schvaluje koupi rychty a povoluje, aby clo mohli vybírati míli kolem města a až po vrata pod kostelem ve Vepřku. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, Austrie et Lucemburgensis dux, nec non Morauie et Lusacie marchio etc. Notum facimus universis maiestati nostre

Strana 293
1454. 293 humiliter fuisse su[pllicatum nomine magistri civium, consulum iuratorum, ac totius universitatis civitatis nostre Melnik, nostro- rum fidelium dilectorum, quatenus de solita nostra benignitate dignaremur eis confirmare omnia privilegia, indulta et iura que- cunque tam a serenissimis antecessoribus nostris regibus, quam reginis Boemie hactenus cuivis concessa et data super iudicio et theloneo civitatis predicte et pertinentiis ipsorum, cum ad eos iudicium ipsum cum theloneo ex titulo emptionis sit legitime devolutum, petieruntque, ut predictam emptionem approbare et nostri consensus interposicione roborare vellemus ac declararemus ius percipiendi theloneum predictum“, quod ad quamlibet ipsius ci- vitatis partem, secundum antiquas concessiones per unum milliare porrigitur, extendi usque ad hostium sub ecclesia in Weprzek, qui torus vulgariter dicitur wrata. Nos eorum precibus ob puram ipsorum erga nos fidelitatem graciose annuentes, non per errorem, aut improvide, sed deliberate et cum sano consilio nostrorum pro- cerum et fidelium de certa nostra scientia auctoritate regia Bo- emie, omnia privilegia, indulta et iura quecunque, a prefatis re- gibus et reginis super dictis iudicio et thelonio, pertinentiisque omnibus ipsorum cuicunque concessa et data, predicte universitati approbamus, confirmamus et de novo concedimus cum omnibus punctis, articulis, clausulis et sentenciis suis, ac si eorum tenores de verbo ad verbum presentibus litteris nostris inserti essent, pre- dictamque emptionem dictorum iudicii et thelonei cum pertinentiis ipsorum, ab ipsa universitate factam, acceptamus, ratificamus et nostri consensus interposicione roboramus. Declaramus eciam, quod ius percipiendi dictum theloneumb extendatur et porrigatur usque ad supradictum hostium sub ecclesia in Weprzek, qui locus vul- gariter dicitur wrata. Mandamus igitur omnibus subditis nostris, cuiuscunque dignitatis, officii, nobilitatis, gradus aut condicionis existant, et presertim nostro huius regni subcamerario, qui nunc est vel in posterum erit, ut prefatam universitatem et homines premissis iuribus uti et frui libere sine perturbacione et impedi- mento sub indignacionis nostre pena permittant. Presencium sub appensione sigilli nostri regalis testimonio litterarum. Datum Prage die quinta mensis iulii, anno Domini millesimo quadringen- tesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie [etc.] quintodecimo, Boemie vero primo.

Strana 294
294 1454. Opis ze XVI. století v knize privilegií v archivu m. Mělníka na l. 9v za nápisem »Na clo, že se za míli vysazuje, obzvláštně až za Vepřek k vratám, jak říkají. Jest na česko přeložen.« V seznamu privilegií v téže knize mluví se o »potvrzení na clo Ouholecké« a tamže na l. 23 a 65 zapsán jest český překlad tohoto listu. — a) thelonei predicti rukopis. — b) dicti thelonei ruko- pis. — O koupi Mělnické rychty městské zachoval se v rukopise c. k. dvorního a státního archivu ve Vídni č. 185 na str. 475 tento zápis: »Létha MOCCCCXLIXO soud obecní držán v outerý po svaté Trojici 110. června). V témž soudu seznávánie hojní před čtyři lavice, tu kdež právo města našeho velikú pevnost obdržuje s dobrým rozmyslem. Opatrný Matěj Drdák, měštěnín Starého města Pražského, s povolením paní Machny, manželky své, i vzdal jest dům svůj v městě našem mezi domem Mikuláše Mlýnka s jedné strany a Jetři- chem z strany druhé, s rychtú, se clem i všemi jinými poplatky a užitky, kte- rýmižkoli jmény mohly by jmenovány býti, k tomu rychtářství příslušnými, nic ovšem sobě, ani svým dědicóm tudíž nic [!] nepozůstavujíc, i se všemi svo- bodami na témž rychtářství z starodávna vysazenými tak úplně a cele, jakož jest sám držel i jeho předkové, a jakož listové králův a královen Českých na svo- body a požitky téhož rychtářství zdělaní a vydaní jasněji a šíře svědčí, opa- trným purgmistru a konšelóm i vší obci města našeho jim plnú moc dávaje na též zboží svrchu psané prodati, změniti, najíti a učiniti, což by se jich vůli zdálo a líbilo, bez překážky každého člověka i bez soudu.« Čís. 169. 1454, 6. července. V Praze. Král Ladislav potvrzuje měšťanům a obyvatelům Pracha- tickým list císaře Sigmunda, jímž město jejich bylo přijato mezi města královská. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, dux Austrie marchioque Morauie etc. Notum facimus universis maiestati nostre fuisse humiliter supplicatum nomine magistri civium, consulum, iuratorum et tocius universitatis civi- tatis nostre Prachaticensis, quatenus de solita nostra benignitate dignaremur confirmare quoddam privilegium eis concessum a se- renissimo Sigismundo, avo nostro carissimo, cuius tenor sequitur in hec verba: Sigismundus, atd. (Následuje znění privilegia cís. Sigmunda d. v Praze 18. pros. 1436; v. svrchu č. 93). Nos eorum precibus graciose annuentes, non per errorem aut improvide, sed deliberate et cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium

Strana 295
1454. 295 de certa nostra sciencia auctoritate regia Bohemie predictum privilegium, dummodo rite et racionabiliter processerit, appro- bamus, acceptamus, ratificamus et confirmamus cum omnibus punctis, clausulis, articulis et sentenciis suis, prout de verbo ad verbum supra descriptum est, ac decernimus ipsum privilegium cum omnibus contentis in eo obtinere plenam et inviolabilem roboris firmitatem. Presencium sub nostri sigilli regalis appen- sione testimonio literarum. Datum Prage die sexta mensis iulii anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quintodecimo, Boemie vero primo. Ad mandatum domini regis. Opis ze XVI. stol. v menší knize pamětní m. Prachatic, chované v archivu téhož města, na l. 98r za nápisem: „Král Ladislav potvrzuje císaře Zikmunda, jakž níže položeno.“ Na témže listu zapsán též český překlad ze XVI. století. Čís. 170. 1454, 1. srpna. V Praze. Král Ladislav potvrzuje obci města Hradce nad Labem pri- vilegia, která jí předešlí králové Jan, Karel IV., Václav IV. a Sigmund byli udělili. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, Austrie dux et Morauie marchio etc. Notum facimus universis celsitudini nostre cum instancia humiliterque fuisse supplicatum nomine magistri civium, consulum, iuratorum ac tocius universitatis civitatis nostre Grecz supra Albeam, nostro- rum fidelium dilectorum, quatenus de ingenita nobis liberalitate dignaremur approbare et confirmacionis nostre robore communire omnes et singulas literas et immunitates, libertates, gracias, lau- dabilesque consuetudines ac privilegia et iura universa ipsi uni- versitati concessa et data a serenissimis Johanne, Karolo, Wen- ceslao et Sigismundo, regibus Bohemie, antecessoribus nostris ca- rissimis. Nos animadvertentes ipsorum obsequia et promptam fidelitatem erga coronam huius regni nostri, eorum supplicaci- onibus benigne et graciose duximus annuendum. Igitur non per

Strana 296
296 1454. errorem aut improvide, set cum matura animi deliberacione sano- que nostrorum procerum et fidelium accedente consilio, de certa nostra sciencia auctoritate regia Bohemie predictas literas, im- munitates, libertates, gracias, laudabiles consuetudines ac privi- legia et iura universa a prefatis divis antecessoribus nostris con- cessas et datas, concessa et data predicte universitati eorumque successoribus approbamus, ratificamus, acceptamus, validamus et confirmamus nostreque approbacionis, ratificacionis, acceptaci- onis, validacionis et confirmacionis robore communimus cum omnibus punctis, clausulis, articulis et sentenciis suis per inde, ac si de verbo ad verbum earum eorumque tenores presentibus literis nostris inserti essent; volumusque ac decernimus ante- dictas literas ac privilegia cum omnibus contentis in eis obtinere cunctis temporibus plenum et inconcussum vigorem ac validam inviolabilis roboris firmitatem. Mandamus igitur omnibus proce- ribus, nobilibus et aliis subditis nostris universis quocunque ho- nore, officio aut dignitate funguntur, et presertim huius regni nostri subcamerario, qui nunc est vel pro tempore erit, ne pre- fatam universitatem et homines ipsius in premissis eorum iuribus modo aliquo vexent, molestent, turbent aut impediant, sed eos po- cius conservent, protegant ac defendant, nec contrarium faciant facereve attemptent sub pena nostre indignacionis, quam, si secus fecerint, se noverint incursuros. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio literarum. Datum Prage ipso die ad vincula sancti Petri apostoli, anno Domini millesimo quadrin- gentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hun- garie etc. quintodecimo, Bohemie vero primo. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis presentibus consiliariis dominis Georgio de Cun- stat magistro curie, Alssone de Sternberg, Sbin- cone de Hasenburg et Przibicone de Clenowy. INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Hradce Králové (č. 15, starší č. 25) s pečetí krá- lovskou zavěšenou na proužku pergamenovém. Na pečeti spatřují se uprostřed znaky uherský a český, po stranách znaky ostatních zemí českých. Kolem pak jest nápis: Ladislaus dei gracia Hungarie et Bohemie etc. rex. Na rubu originálu poznámka rukou XVI. století: »List latinský krále Ladislava obecní potvrzení na privilegia 1454.« — Bienenberg, Geschichte der Stadt

Strana 297
1454. 297 Königgrätz str. 335. Tamže na str. 336 se dle »liber proscript.« (nyní ztra- ceného) fol. 42 sděluje, že 6. ledna 1454 podkomoří Václav z Kněžmosta obnovil v Hradci radu z nařízení krále Ladislava a správce zemského Ji- řího z Kunštátu a z Poděbrad, kdežto před tím konšely volila sama obec. — Před purkmistrem a konšely Hradeckými 7. října (feria II. post Remigii) l. 1454 paní Manda Matheska dala louku svou, která leží pod horkami vedle obce, chudině ve špitále sv. Antonína. Dne 10. října (feria V. ante Galli) l. 1454 paní Machna, žena dobré paměti Jiry Remiše, souseda, zavázala se před konšely, že chce svými náklady tento špitál sv. Antonína na předměstí vy- zdvihnouti a konšelé svolili »paní Machně týž špitál k držení a vystavení i vy- zdvižení a obývání v tom špitálu i s tou chudinou, které ona k sobě přijme, až do její smrti, a potom pánům purkmistrům a radě,« a 2. října (feria V. ante s. Francisci) l. 1455 prodali konšelé paní Machně Remišové místo u Vokoších a svolili, »dokavadž živa jest, aby měla moc špitálníka vsaditi, člověka hod- ného, který se jí líbiti bude, aby tu chudinu opatroval.« Potom 29. dubna (feria VI. ante invencionem s. Crucis) l. 1463 purkmistr a konšelé m. Králové Hradce nad Labem koupili dvůr Věkošský od pí. Běty, manželky nebožtíka Ze- leného, za 300 kop, které odkázala paní Anna Žaludková k špitálu sv. Antonína, a ten dvůr koupený má věčně býti ke špitálu sv. Antonína. (Dle liber proscript. fol. 50, 56 a 148 Švenda, Železný obraz m. Králové Hradce I, str. 117, 118 a 142). Čís. 171. 1454, [7. srpna]. Na Kolíně. Kněz Bedřich ze Strážnice, zápisný pán města Kolína, se čtyřmi úmluvci činí úmluvu mezi Annou, vdovou po rychtáři Ko- línském Ondřeji Klamorovi, a jejími syny Sigmundem a Vítkem o rozdíl statkův a důchodů k rychtářství Kolínskému příslušejí- cích, mocí které Sigmund obdržel jakožto dědičný rychtář Kolín- ský dům rychetní s úřadem a s některými důchody, kdežto matka Anna se synem Vítkem, dosavadním to rychtářem Kolínským, obdržela dvě třetiny zboží k rychtě Kolínské příslušejícího. My kněz Bedřich z Strážnice, seděním na Kolíně a Petr Perštýnský z Miekovic a z Perštýnce, Jan Libanský z Libanic sed[ěním] na Konároviciech, Václav z Boršova, Matěj z Mýta vyznáváme tiemto zápisem, ktož jej uzřie neb čtúc slyšeti budú, že sú přišli mocně na nás opatrní mužie Vítek, v ty chvíle rychtář Kolínský, a paní Anna, matka jeho, z strany jedné a Zigmund bratr Vítkóv z strany druhé o diely k rozdělení dědictvie statkóv

Strana 298
298 1454. jich, i k tomu položili sú mnohé pře i viny i dluhy, dávajíce sobě z nich viny před námi, a na to i některé svědomie položili před nás; a my to vše vyslyšavše tázali sme se z dobrými lidmi a utázavše se i vyřkli sme mezi nimi a vyřiekáme mocí zápisu tohoto, aby Zigmund dělil ten vešken statek a Vítek, bratr jeho, a paní Anna, matka jich, aby volili. A tak jsú již učinili, tak že se dostalo a dostává Zigmundovi na jeho diel z statku dědic- tvie otce jeho dóm z úřadem, tak že má Zigmund rychtářem dě- dičným býti a jest již, a ten úřad zpravovati; a k tomu domu a úřadu toho zbožie rozděleného Zigmundem dostává se Zigmun- dovi na jeho vešken diel toto zbožie těmito jmény jmenované: Najprve šest kop gr. platu ročnieho na řězníciech a centnéř loje z kuttlhoffem a puol kopy gr. platu ročnieho na dolejšiem mlýně Štítařském a jedenmezdcietma gr. platu ročnieho na zahradě na předměstí, kterúž držal nebožtík Petr Kulhavý přijmí Štírek, a k tomu rybníček pod Štítary zastavený a jednu loučku nad tiem rybníčkem a druhú loučku pod tiem rybníčkem pod samou hrází a stráni sadovú nad tiem rybníčkem všicku a hony dědiny nad tú strání a dědiny třetinu, kteráž leží od dvora po tu mezi, kterúž sú udělali mezi sebú nynie; a k tomu užitek od šenkovánie vína od fudróv i od draylinkóv; a k tomu louky dva diely na té lúce, kteráž leží pod kostelíkem Všech svatých, jakož leží jeden diel vedle páně lúky a vedle Čelechovcovy dědiny, a druhý diel leží opět vedle lúky páně s jedné strany a s druhé strany od Labe po ty meze, kteréž sú mezi sebú nynie udělali. K tomu třetí diel lesu pod týmž kostelíkem Všech svatých; ten diel, kterýž leží od mlýna Hrobského a po jezero po tu mezi, kterúž sú mezi sebú nynie udělali; k tomu vešken diel v Haniniem lesu, kterýž leží od pole od města s jedné strany, a s druhy strany po samu lúku, kteráž leží v háji, a po jezero v těch meziech, jakož jsú nynie mezi sebú udělali; a k tomu všicku lúku, kteráž leží před hájem k městu; a k tomu ostrov jeden, kterýž leží s jedné strany od břehu od zahrad špitálských a s druhé strany vedle druhého ostrova po strúhu, kteráž dřiev byla mezi těmi ostrovy, po tu strúhu; k tomu měštiště sladovny pusté, kteréž leží vedle přiekopa městského; a k tomu polovice měštiště pustého, jakož chlebnice byly na něm. Potom jsú se sami před námi dobrovolně svolili svrchu psaní Zigmund a Vítek bratřie a paní Anna, matka jich,

Strana 299
1454. 299 o listy, kteréž mají mezi sebú na platy komornie, pět listóv na patnádct kop grošuov platu ročnieho, jakož tíž listové svědčie, ty listy má chovati paní Anna, matka jich, a Vítek, syn její. A bylo-li by, že by ti platové byli propuštěni, tehda mají jich ze spolka dobývati, a když by dobyli, má dáno býti Zigmundovi třetí diel z těch platuov. A bylo-li by, že by ti listové kterak ztraceni byli, to má býti všech škoda. Dále opět již psaní svolili se před námi o majestáty ciesařské a královské, kteréž mají na svá zbožie, aby je chovala paní Anna, matka jich, do své smrti, a přebyli-li by ji synové její živností svú, tehda Vítek má je chovati. Pak-li by Zigmund Vítka přebyl, má je Zigmund cho- vati, a zase přebyl-li by Vítek Zigmunda, má je Vítek chovati a mají sobě věrně a právě učiniti s již psanými majestáty. Dále opět se svolili, bylo-li by, že by který z nich prodal svój diel toho sbožie, tomu súkupu, komuž by prodal, mají majestátové okázáni býti k jeho potřebě a k jeho právóm a svobodám, toho dielu prodaného tak opatřiece, aby ti majestátové poctivě zase navráceni a schováni byli bez všelikterakého přerušenie a po- škvrny. A opět se svolili, bylo-li by, že by který z nich který svój diel statku toho co poručil aneb dal komu, aby ten, komuž by dáno bylo, plnú moc i právo měl k tomu statku i k majestá- tóm jako oni sami. A bylo-li by, že by kto na ně sáhl kterým právem pro otce jich nebožtíka, mají ze spolka odpoviedati. Opět dále svolili sú se často psaní, totižto Zigmund a Vítek bratřie a paní Anna, matka jich, o próhony a projiezdy, že nemá hájiti Zigmund ani jeho dědicové ani jeho budúcí Vítkovi, bratru svému, a panie Anně, mateři své, ani jich dědicóm ani jich budúcím s jich dobytkem a s jich koňmi i s jich čeledí honiti a jezditi na jeho pole bez jeho škody. Též zase nemají hájiti Vítek, bratr Zigmundóv, a paní Anna, matka jeho, ani jich dědicové ani jich budúcí Zigmundovi rychtářovi ani jeho dědicóm ani jeho budú- cím honiti a jezditi s jeho dobytkem i s koňmi i s čeledí na jich pole beze škody. A protož my svrchu psaní smlúvce jich sme svědomi, že Vítek a paní Anna, matka jeho, odbyli sú jednospolně Zigmunda, rychtáře Kolínského, jeho vešken diel, davše jemu i vydavše, což sú měli jemu dáti s toho ze všeho statku dědictvie jich po otci jich i z nábytkóv i z jiných ze všech věcí, což se mělo dostati Zigmundovi, to sú jemu všecko dali i splnili i odbyli, tak

Strana 300
300 1454. že již Zigmund ani jeho dědicové ani budúcí nemají žádného práva viec napomínati z žádných dielóv ani z nápadóv ani s žád- ných věcí aniž mohú, a to Vítka a paní Anny, matky jeho, ani jich dědicóv ani jich budúcích, neb jest často psaný Zigmund řádně od nich odbyt a oddělen svým vším dielem. A též zase ne- mají žádného práva Vítek ani paní Anna, matka jeho, ani jich dědicové ani jich budúcí hleděti o žádný diel ani nápad k Zig- mundovi ani k jeho dědicóm ani k jeho budúcím, neb jest od nich řádně oddělen. Krom toto jest mezi nimi vymieněno, leč by s obú stranú co kto komu po této našie smlúvě co dal neb po- ručil, to má býti mocno a drželivo. Dále toto sobě vymieňují a pozóstavují obě stranně často psané: bylo-li by, že by váha, kte- rúž držie páni konšelé a obec nynie, a plat na Labi kaplanský, ješto držie páni, a kopa platu ročnieho, ješto nynie řezníci neplatie, a Radlanth les, ješto Starokolínští nynie držie, a list majestát krále Václavóv, kterýž svědčí na dvadceti kop grošuov platu do Slez, a ty věci již vymieněné a pozuostavené kdy byly navráceny k statkóm jich zase a k užitkóm, o ty věci mají se věrně a právě rozděliti a Zigmundovi třetinu dáti. A protož již my svrchu psaní jich smlúvce všickni jednosvorně vyřkli sme a vyřiekáme mocí zápisu tohoto, aby ty všecky věci, kteréž sme mezi nimi již vy- řkli i strany mezi sebú před námi dobrovolně svolily i v tomto zápisu zapsaly, aby sobě ty věci všecky křesťansky obě straně často psaně držely, zachovaly a učinily nic nepřivěčujíc ani umen- šujíc, a to potad, což v tomto zápisu zapsáno stojí. A to zava- zujem obě straně k držení těch již psaných věcí pod jich ctí a věrú. Dále vypoviedáme, což jest bylo viec pří a vin dávánie sobě před námi od obú stranú, to aby mezi nimi všecko pomi- nulo, aby sobě na věky toho nezpomínali a z sebú křesťansky na- kládali; a to sú slíbily učiniti obě straně. A toho na svědomie my všickni často psaní smlúvce přivěsili sme své pečeti k tomuto zápisu, než já Matějek prosil sem slovutného panoše pana Jana Sudlice z Běstviny, hajtmana na Kolíně, aby za mě svú pečet na svědomie přivěsil k tomuž zápisu, neb sem své neměl, a on jest toho učinil k mé prosbě. A my Zigmund, rychtář Kolínský a Vítek, bratr jeho, s naší paní matkú slibujem pod naší ctí i věrú křesťansky držeti i zachovati i učiniti to všecko, což naši svrchu psaní smlúvce nám sú vypověděli i my se sami před nimi dobrovolně svolili, jakož

Strana 301
1454. 301 v tomto zápisu zapsáno stojí. A toho na zdrženie své sme vlastnie pe- četi vedle našich smlúvcí přivěsili k témuž zápisu, jenž jest psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého čtvrtého. Orig. perg. v archivu m. Kolína (IV, n° 17), při němž z pečetí druhdy přivěšených na proužcích pergamenových zbyly pouze dvě. Srovn. v Privilegiích II, poznámku při č. 617, z níž vysvitá, že Ondřej Klamor byl otcem Vítkovým a tedy také Sigmundovým a nikoliv dědem, jak omylem tvrdí Vávra, Dějiny m. Kolína I, str. 101. Vávra při tom z neznámých důvodů má za to, že listina byla dána 7. srpna uvedeného r. 1454, a podotýká, že »po Sigmundovi dědil zet jeho Adam z Bystřice, který r. 1480 prodal úřad svůj i s domem na rynku se všemi právy a požitky obci města Kolína.« Čís. 172. 1454, 27. srpna. V Praze. Král Ladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Písku privilegia, která jim předešlí králové Čeští udělili, a potvrzuje jim držení rychtářství městského, jež koupili od Ma- terny z Milenovic a jeho manželky Johanky a syna Diviše. Ladislav, z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Char- vatský etc. král, Rakouské a Lucemburské kníže, Moravský a Lu- žický margkrabie. Pro věčnou budoucí paměť. Velmi slušné jest vyvýšenosti královské, aby za věrnost a služby poddaných svých milostivé odplaty činili; nebo když se služebníkův zásluhy věrné spatřují, činí se za to slušná a spravedlivá odplata, a také chti- vější bývají lidé k službám, když se hodná odměna za službu od pána poznává. Takž opatrní purgmistr, konšelé, přísežní i všecka obec města Písku, věrní naši milí, poníženě jsou nás prosili, aby- chom z přirozené milosti naší královské ráčili jim potvrditi všech listův, milostí, svobod, užívání, obdarování, chvalitebných zvyk- lostí a obyčejův, privilegií a práv všechněch, kteréž a kteráž již psané obci Písecké slavní králové Čeští, nejjasnější předkové naši, jim dali, a též abychom ráčili schváliti, upevniti a naším povo- lením pevně utvrditi ten trh o rychtu nebo rychtářství téhož města, kterýžto trh stal se mezi touž obcí Píseckou a Maternou z Milenovic, Johankou, manželkou jeho, a Divišem, synem jich, tak jakž ten list již psaných Materny a Johanky, manželky jeho, a Diviše, syna jich, o tom trhu učiněném světle ukazuje. My pak

Strana 302
302 1454. na jich stálou věrnost a hotové služby vzhledše, i také že jsme my i předkové naši vždyckny na ně laskavi byli, poníženou a uctivou prozbu jich milostivě uslyševše, ne bez rozvážení, ale s zdravou naší a radd našich radou, mocí královskou v Čechách již psané listy, milosti, svobody, užívání, dání, chvalitebné oby- čeje, privilegia a práva všecka, kterážto a kteréžto předkové naši již dotčené obci dali, schvalujeme, upevňujeme a stvrzujeme tak zouplna, jakž jsou pořádně v rozumu celém a v zavřených artikulích jim vydány a tak, jako by tuto v tento list náš slovo od slova vepsány byly. Také tomu chceme, aby ti listové a privi- legia v tomto ve všem, což v sobě drží a zavírají, měli celou a neporušitedlnou stálost, a ten již dotčený trh tak, jakž list na týž trh zřízený ukazuje, schvalujeme, upevňujeme a povolením naším stvrzujeme a to jmíti chceme, aby to rychtářství nebo rychta se všemi požitky k témuž rychtářství přináležejícími beze vší překážky k již psané obci Písecké zouplna a docela náleželo, protož aby se žádný z lidí tohoto našeho potvrzení i také povo- lení rušiti aneb kterakkoli všetečně proti němu se postavovati nesměl. Jestliže by pak kdo proti tomu na odpor se postavil a co činil, takový každý v hněv náš královský a pokutu třiceti hřiven zlata beze všeho prominutí upadne, kterýchžto hřiven jedna polo- vice do komory naší království tohoto Českého a druhá polovice obci již psaného města Písku chceme aby připojena byla. K ji- stotě těch všech věcí tento list náš zříditi a k němu pečeť naši královskou přivěsiti jsme rozkázali. Dán v Praze sedmadvacátého dne měsíce srpna létha božího čtrnáctistého padesátého čtvrtého a království našich Uherského patnáctého a Českého prvního. Český překlad, jehož opis ze XVI. století zapsán jest v pamětní knize zelené, chované v archivu m. Písku, na l. 59r. — Viz Matzner, Privilegia .. . a jiné důležité listiny král. m. Písku (ve Výroční zprávě vyš. realních škol v Písku 1883) str. 17. Čís. 173. 1454, 28. srpna. V Praze. Král Ladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Jaroměře privilegia, která jim předešlí králové Čeští udělili

Strana 303
1454. 303 a vysazuje jim nový trh výroční na Letnice s osmi dny pořád sběhlými. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Galicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Luczemburgensis dux, nec non Morauie et Lusacie marchio etc. Notum facimus universis, serenitati nostre humiliter fuisse supplicatum nomine magistri civium, consulum, iuratorum ac tocius universitatis civitatis nostre Jaromirz, nostrorum fide- lium dilectorum, quatenus de solita benignitate nostra dignaremur confirmare omnes litteras, privilegia et iura universa ipsi uni- versitati concessa et data a divis antecessoribus nostris regibus Bohemie. Nos considerantes ipsorum fidelitatem et prompta ser- vicia, eorum precibus graciose inclinati non improvide, sed ha- bito procerum et fidelium nostrorum sano consilio auctoritate regia Bohemie predictas litteras, — privilegia et iura universa a prefatis divis antecessoribus nostris concessa et data predicte universitati eorumque successoribus, sicut rite et racionabiliter processerunt, approbamus — et confirmamus —, ac si earum eo- rumque tenores presentibus litteris nostris de verbo ad verbum inserti essent; volumusque ac decernimus supra dictas litteras et privilegia cunctis temporibus obtinere plenum, firmum et invio- labile robur. Et ut consueta ipsorum fidelitas erga huius regni nostri Bohemie coronam perseveret et crescat, nova ipsos libera- litate prosequimur; concedimus enim eis annuum forum in sacro festo Penthecostes, quod ipsa sancta die incipiat et octo diebus continuis duret cum immunitatibus, libertatibus et prerogativis, cum quibus civitates Jaromirz vicine et circumstantes suum forum annuum habere noscuntur. Mandamus igitur omnibus proceribus, nobilibus et aliis subditis nostris universis cuiuscunque dignitatis, officii aut status existant, et presertim nostro huius regni Bo- hemie subcamerario, qui nunc est vel in futurum erit, ne pre- fatam universitatem et homines ipsius in premissis eorum iuribus et maxime in dicto annuo foro modo aliquo vexent, molestent, turbent aut impediant, sed eos pocius conservent, protegant ac tueantur, nec contrarium sub pena nostre indignacionis facere quomodolibet aut attemptare presumant. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Prage die

Strana 304
304 1454. vicesima octava mensis augusti, anno Domini millesimo quadrin- gentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hun- garie quintodecimo, Bohemie vero primo. Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. Opis z XVIII. století v knize archivu m. Jaroměře zvané Liber memora- bilium diversi coloris na l. 5. — Knapp, Paměti Jaroměře str. 234. Čís. 174. 1454, 28. srpna. V Praze. Král Ladislav potvrzuje purkmistru, konšelům, přísežným i vší obci města Králové Dvora všechna privilegia, jež jim pře- dešlí králové Čeští udělili, a vysazuje jim výroční trh na den sv. Ludmily se sedmi dny pořád zběhlými. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie rex, Austrie et Lucenburgensis dux, Moravie et Lusacie" marchio. Notum facimus universis, quod maiestati nostre humiliter suppli- catum fuit nomine magistri civium," consulum, iuratorum et tocius universitatis civitatis nostre Curie supra Albeam, nostrorum fide- lium dilectorum, quatenus‘ de innata nobis benignitate dignaremur eis confirmare omnes literas, gracias, — privilegia et iura universa ipsi universitati concessas et datas a divis principibus, serenis- simis regibus Bohemie, nostris carissimis antecessoribus. Nos in- specta eorum grata fidelitate et obsequiis nobis ac nostre huius regni Bohemie corone exhibitis, ipsorum precibus benigne annu- entes, non per errorem, sed cum sano consilio nostrorum proce- rum et fidelium, regia auctoritate Bohemie dictas literas, — pri- vilegia et iura universa, a prefatis nostris antecessoribus con- cessas et data dicte universitati et eorum successoribus, appro- bamus, acceptamus, ratificamus, roboramus et confirmamus cum omnibus punctis, clausulis, articulis et sentenciis suis, sicut rite et racionabiliter processerunt, ac si earum eorumque tenores de verbo ad verbum presentibus literis nostris inserti essent, volu- musque ac mandamus prefatas literas et privilegia obtinere con-

Strana 305
1454. 305 tinuo plenum, firmum et inviolabile robur. Et ut predicta uni- versitas et homines ipsius maiori nostre celsitudinis liberalitated ac beneficio gratulentur, damus ac tribuimus eidem annuum forum in festo sancte Ludmille cum septem diebus immediate sequen- tibus, decernentes dictum forum easdem habere immunitates, libertates et prerogativas, quas in foro annuo alie civitates vi- cine et circumstantes dicte civitati Curie habent. Nulli ergo liceat hanc nostre confirmacionis et concessionis paginam infringere aut ei ausu temerario contradicere. Si quis autem contrarium fecerit, nostre maiestatis indignacionem se noverit incursurum. Presen- cium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio literarum. Datum Prage die vicesima octava mensis augusti anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nos- trorum anno Hungarie quintodecimo, Bohemie vero primo. Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein cancellario referente. Opis ze XVII. století v archivu m. Králové Dvora (B); opis obsažen jest též v konfirmaci císařovny Marie Terezie d. ve Vídni 22. dubna 1749, jejíž orig. chová se v archivu téhož města (C); jiný opis XVIII. století uložen jest v archivu c. k. místodržitelství v Praze fasc. P—106 subnum. K 35 (D). — Opisy různí se od sebe v těchto čteních: a) Lusanae D. — b) magistratuum B, C. — c) quod C, quibus D. — d) libertate C, D. — Bienenberg, Versuch einer kurzgefassten Geschichte der St. Königinhof; Urkund. str. 19 a Viták, Dějiny m. Dvora Krá- lové str. 205, kdež jest otištěn též novější český překlad. Čís. 175. 1454, 28. srpna. V Praze. Král Ladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Poličky privilegia králi Českými jim udělená a vysazuje jim výroční trh na den sv. Šimona a Judy. Ladislaus — notum facimus universis celsitudini nostre fuisse humiliter supplicatum nomine magistri civium, consulum, iuratorum" ac tocius universitatis nostre Policz —, ut benigne dignaremur confirmare omnes libertates, — et iura universa, que — reges Boemie dicte universitati concesserunt. Nos advertentes firmam fidelitatem ipsorum ac servicia, que nobis et nostris suc- cessoribus prestiterunt, eorum supplicem libellum graciose exau- dientes — privilegia et iura universa — confirmamus. — Sic

Strana 306
306 1454. ciam universitati civitatis dicte, ut huius nostre munificencie gaudeant, donamus annuum forum cum octo diebus continuis, incipiendis a festo sanctorum Simonis et Jude apostolorum — quibus volumus dictam civitatem uti ac gaudere omnibus liber- tatibus, quibus in ipsorum annuo foro utuntur et gaudent. Datum Prage die vigesima octava mensis augusti anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nos- trorum Hungarie quindecimo, Boemie vero primo. Ad mandatum regie maiestatis domino Procopio de Rabenstein, cancellario, referente. Vidimus král. rychtáře, purkmistra a rady města Vysokého Mýta daný 9. listopadu 1656 v archivu m. Poličky, kdež vysvědčují, že jim přísežné osoby z Poličky tuto konfirmaci kr. Ladislava předložily v originále, »ačkoliv skrze schovávání jí do rozličných míst v ty pominulé časy vojenské a do obce jich nenadálého vpádu i také ložírování dvou regimentův lidu Švédskýho i všelijaké contramarše a partaje v písmě nadíle porušenou, však pečetí visutou neporu- šenou utvrzenou a do jedné knihy jejich pamětní právní, do kteréž před tím dříve, nežli k porušení přišla, vepsanou.« Přivěšena pečet m. Vysokého Mýta. — a) primatoris chybou opisovače stojí v opisu. — Jiný opis ze XVII. století za- psán jest v pamětní knize z r. 1509, která se chová v archivu města Poličky na str. 57. — Krátce potom asi r. 1456 král Ladislav zapsal a zastavil m. Poličku Ješkovi z Bozkovic ve 400 kopách grošů. List o tom byl zapsán v knize regi- straturní zvané Liber XIV Alberti et Ladislai na l. 142. (Viz Sedláček, Zbytky register str. 234, č. 1688). — Král Jiří pak Poličku vyplatil penězi, jež mu po- skytnul minemistr Zdeněk Kostka z Postupic (srovn. zmínku v listu kr. Vladi- slava z 12. září 1500 v Arch. Česk. XVIII, str. 234). — Někdy na začátku roku 1460 král Jiří zapsal a zastavil Janu Pardusovi z Vratkova 40 kop gr. platu v městě Poličce ve 400 kopách grošů. List o tom byl zapsán v knize registraturní řečené Liber XV. Georgii na l. 71. (Viz Sedláček na m. uv. č. 1721). Čís. 176. 1454, 3. září. V Praze. Král Ladislav potvrzuje na žádost purkmistra a konšelův i vší obce města Berouna všechna privilegia a práva, která jim udělili předešlí králové Čeští. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Lucemburgensis dux, nec non Morauie et Lusacie marchio etc. Omnibus in perpetuum. Cum maiores nostri gratis

Strana 307
1454. 307 serviciis et prompte subiectorum fidelitati gracias liberaliter tri- buerint, decet nostram maiestatem, qui virtutum eorum vestigia imitari conamur, graciosas ac dignas eorum concessiones sine difficultate firmiter nostro robore communire. Sane providi ma- gistri civium, consulum, iuratorum et tocius universitatis civitatis nostre Veronensis — serenitati nostre supplicacio exhibita conti- nebat, quatenus — dignaremur confirmare omnes litteras, — pri- vilegia et iura universa, quas et que predicte universitati divi antecessores nostri, reges Bohemie, concesserunt, et signanter duo privilegia, unum serenissimi regis Johannis abavi et alterum divi Caroli proavi nostrorum carissimorum, quorum tenores infra an- nectimus; et primo serenissimi Johannis: Nos Johannes atd. (Ná- sleduje znění listu krále Jana d. v Praze 2. května 1325; v. Pri- vilegia II, č. 136). Sequitur aliud: Carolus atd. (Následuje znění listu krále Karla IV. d. v Praze 9. března 1350; v. Privilegia II, č. 298). Nos eorum commoditatibus libenter intendentes, quos integra et obsequiosa fidelitate nostre huius regni Bohemie co- rone semper prompte paruisse cognoscimus, — supradicta privi- legia serenissimorum Johannis et Caroli — ac dictas litteras, gracias, immunitates, libertates, laudabiles consuetudines, conces- siones, privilegia, indulta et iura universa, quas et que univer- sitati prefate nostri antecessores concesserunt, eidem universitati et hominibus ipsius — confirmamus —. Datum Prage die tercia mensis septembris anno Domini MCCCCLIV°, regnorum nostrorum anno Vngarie etc. XV°, Bohemie vero primo. Opis z XV. století dle Čelakovského byl v knize archivu m. Prahy č. 324 zvané Chaos rerum memorabilium, na l. 151, kdež však nyní nelze ho najíti. Čís. 177. 1454, 3. září. V Praze. Král Ladislav potvrzuje Mikulášovi z Lobkovic zápis na město Chomútov a hrad Blaten, které král Sigmund Mikulášovi, otci jeho, zastavil ve 4000 kopách grošů, a připisuje mu na zá- stavě té 1000 kop gr. za to, že město Kadaň od Jindřicha z Plavna 2500 kopami grošů vyplativ koruně vrátil a ze summy výkupné králi 1500 kop gr. odpustil.

Strana 308
308 1454. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, Austrie et Luczemburgensis dux, Morauie et Lusacie marchio etc. Notum facimus universis, quod consideratis gratis et fructuosis serviciis per nobilem olim Nicolaum de Lobchowicz nostris antecessoribus et per nobilem et strennuum Nicolaum, dicti Nicolai filium, fidelem nostrum dilectum, nobis exibitis, qui redempta sive reluta pro duobus milibus et quingentis sexagenis grossorum civitate nostra Cadanensi, pignorata et inscripta pro dicta summa nobili Henrico de Plawen, fideli nostro dilecto, et civitate predicta ad manus nostras reddita, eciam de peccuniis, quas ob redempcionem et reluicionem predictam sibi debebamus, mille quingentas sexagenas grossorum liberaliter nostre serenitati remisit ac donavit, non per errorem aut improvide, sed deliberate et cum sano consilio nostrorum procerum ac fidelium de certa nostra sciencia auctoritate regia Bohemie litteras obligacionis, pignoracionis, inscripcionis civitatis nostre Chomutaw cum castro Platen ac villis et universis aliis dicte civitatis et castri pertinen- ciis pro quatuor milibus sexagenis grossorum concessas predicto Nicolao patri per serenissimum Sigismundum, avum nostrum ca- rissimum, dicto Nicolao filio et suis heredibus approbamus, ac- ceptamus, ratificamus et confirmamus cum omnibus punctis, clau- sulis, articulis et sentenciis suis, ac si de verbo ad verbum earum tenor presentibus litteris nostris insertus esset. Et quia ultra predictam summam recognoscimus ac fatemur nos debere dicto Nicolao mille sexagenas grossorum ex predicta causa redempci- onis sive reluicionis ipsius civitatis Cadanensis, igitur, ut suffi- cientem a nostra maiestate cautelam habere se senciat, eidem Nicolao suisque heredibus pro dictis mille sexagenis grossorum predictam civitatem Chomutaw cum castro Platen et omnibus pertinenciis suprascriptis obligamus, inscribimus et pignoramus, ita quod deinceps ipsi Nicolao et suis heredibus predicta civitas Chomutaw cum castro et pertinenciis predictis in totum pro quinque milibus sexagenis grossorum obligata, inscripta et pigno- rata existat, nolumusque dictum Nicolaum aut suos heredes nobis aut nostris successoribus dictam civitatem cum predictis castro et pertinenciis teneri restituere, donec per nos aut nostros suc- cessores ipsi Nicolao aut suis heredibus summa predicta quinque milium sexagenarum grossorum integre fuerit realiter et plene

Strana 309
1454. 309 soluta; ac volumus, quod dicto Nicolao aut suis heredibus per nos aut successores nostros de restitucione fienda notificacio fiat per unum annum, antequam a nobis vel nostris successoribus dicte civitatis Chomutaw cum suis pertinenciis supradictis per ipsum Nicolaum vel suos heredes restitucio fieri cum effectu pe- tatur. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Prage tercia die mensis septembris anno Do- mini millesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quintodecimo. Bohemie vero primo. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis domino Georgio de Kunstat referente. ta INa rubu:J R Orig. perg. v archivu c. k. místodržitelství v Praze (A. IV č. 191). Pečeť, jež visela na proužku pergamenovém, utržena a ztracena. — Sedláček, Zbytky re- gister str. 235, č. 4 (reg). Čís. 178. 1454, 29. září. V Praze. Král Ladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Vodňan práva a obdarování předešlými králi propůjčená a zvláště potvrzení císaře Sigmunda; ustanovuje, aby rychtářství koupené od Petra z Chlumku na příště patřilo k obci a aby pole i lesy mezi řekou Blanicí a Kuním potokem náležely zcela městu. Ladislav, z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Char- vatský, Ramský, Servický, Gallický, Nedoměřský, Kumánský, Bulgarský král, Rakouský a Lucemburský vejvoda, Moravský a Lužanský“ markrabě. Známo činíme všem vůbec, že před výsost naši pokorná prosba předstoupila jest jménem opatrných purgk- mistra a konšel, přísežných i vší obce města našeho Vodňan, aby- chom z obyčejné dobrotivosti naší ráčili potvrditi všech listův, milostí, obdarování, svobod, obyčejův, nadání, zápisův, pójčení a práv všech, kterážto a které od nejjasnějších předkův našich králův Českých již psané obci jsú půjčena, a zvláště jeden zápis najjasnějšího Zigmunda, děda našeho nejmilejšího, kterýž má ve- psán jeden zápis zbožného Václava, Římského a Českého krále,

Strana 310
310 1454. jenž drží jiný zápis nejjasnějšího praděda našeho krále Jana; kterýž zní v tato slova: Zigmund, z boží milosti atd. (Následuje český překlad konfirmace cís. Sigmunda d. v Praze 27. března 1437; v. svrchu č. 116). My spatřivše jich ustavičnú a pevnú věrnost a vzácná zasloužení, kderýmiž našim předkům i nám mnoho za- líbili jsou se, jich prosby milostivě uslyševše, ne omylně nebo-li bez opatrnosti, ale z rozmyšlení a zdravú radú našich urozených a věrných, mocí královskú a království Českého nahoře psaný zápis nejjasnějšího Zigmunda s jinými dvěma v něm zavřenými, jakož slovo od slova vepsáno jest, i již pověděné listy, milosti, obda- rování, svobody, chvály hodné obyčeje, půjčové zápisy, nadání i práva všecka též obci a lidem v ní — potvrzujem. — A aby větší naši k sobě svobodu počili, koupenie rychtářství již psaného města, kteréž se stalo skrze tu obec od Petra z Chlumku řečeného Štrouch, jemužto to rychtářství nadepsaný Zigmund dal jest, jakož z listův téhož Zigmunda nejjasnějšího plně sme spatřili —, upev- ňujem a potvrzujem, a chcem dále, aby to rychtářstvie k též obci bez všelikterakého odporu a překážky plným právem příslušelo. Také oznamujem, že hory, pahrbci, pole i chrasti, kdeřížto a kderé jsú mezi řekú Blanicí a Kuním potokem, kderýžto potok a řeku meze okolku již psaného města nejjasnější král Jan nadepsaný v svém listu býti praví, aby byly a býti se rozuměly ovšem a vcele nadepsaného města Vodňan. — Dán v Praze druhý den před skonáním měsíce zářije létha božího tisícího čtyřstého pa- desátého čtvrtého, království našich létha Uherského etc. patná- dctého a Českého prvního. Vloženo do konfirmace krále Jiřího d. 20. června 1460, jejíž překlad ze XVI. století opsán jest v knize Liber memorabilium č. II v archivu města Vodňan, na l. 22. — a) tak opis. — Koupě rychtářství, o níž se děje v listu zmínka, stala se 15. února l. 1440, jak svědčí tato smlouva: »Já Petr, řečený Strúch z Clumkul!] seděním v Chvalisovicích vyízjnávám tiemto listem —, že jsem — prodal zápis majestát, kterýž sem měl na práva a na požitky rychtář- stvie Vodňanského ot ciesařovy milosti slavné paměti ot Sigmunda za mú službu, múdrým a opatrným purgermistru, konšelóm a všie obci téhož města Vodňanského nynějším přebyvatelóm i po nich budúcím náměstkóm k věčnosti, nic sobě práva při tom rychtářství nepozuostavuje ani svým budúcím; kterážto práva a požitci v tom majestátu jsú plnějé vypsána a slovem do slova světlejé jmenována, za puolosmnásty kopy grošiev dobrých střiebrných rázu Pražského. A ty jsem peniezě ot nich vzal hotové vcěle a úplně, a protož sě přiznávám zá- pisem tiemto, že svrchu psaná obec Vodňanská ten majestát z právy a s po-

Strana 311
1454. 311 žitky v něm popsanými mají jej s mú dobrú volí, s mým vědomím a přátelsky. Tomu na potvrzenie i na pevnost svú jsem pečet vlastní k tomuto listu přivěsil a na svědomie prosil sem slovutných panoší Jana z Drahonic, Oldřicha z By- šova seděním v Břiezí, Hynka z Sudoměřie seděním v Děvčicích, Václava Hrózy v Chelčicích seděním, že jsú své také pečeti vlastnie na svědomie přivěsili k to- mužto listu, jenž jest dán a psán léta po narození syna božieho tisícieho čtyr- stého čtyrydsátého v pondělí po prvnie neděli v postě ihned po sv. Valentinu.« (Originál perg. v archivu m. Vodňan (č. 23); všech pět pečetí druhdy k němu přivěšených na proužcích perg. jest utrženo a ztraceno). Čís. 179. 1454, 16. října. V Praze. Král Ladislav zapisuje podkomořímu Vaňkovi z Valečova hrad Jaromíř s mlýnem podkostelním ve 300 kopách grošů českých. My Ladislav — oznamujem tiemto listem všem, že sme za- stavili a — zapisujem věrnému našemu milému Vaňkovi z Vale- čova, podkomořímu královstvie našeho Českého, hrad v Jaromíři s mlýnem pod kostelem ve třech stech kopách grošuov dobrých a střiebrných, tak aby týž Vaněk, jeho dědicové a budúcí nade- psaný hrad opravovali a stavěli a jej i mlýn jmenovaný se všemi právy, puožitky a příslušnostmi svobodně jmieti, držeti a požívati mohli —, dokudž by jim suma nadepsaná do plna zaplacena ne- byla penězi hotovými a dobrými tu chvíli obecně bernými. A když bychom my neb naši budúcí svrchu psaný hrad a mlýn chtěli vy- platiti, tehdy plný rok jim napřed věděti máme dáti a po roce od času jim věděti dánie, když by již penieze nadepsané od nás vzeli, mají nám často psaného hradu a mlýnu sstúpiti beze všeho odporu i bez zmatku. A kdož by tento list měl s jmenovaného Vaňka neb dědicuov a budúcích jeho dobrú volí, ten všecko právo jakožto oni mieti bude k hradu a mlýnu svrchu psaným. — Dán v Praze den sv. Havla léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého padesátého čtvrtého, let království našich Uherského etc. v patnádetém a Českého v prvniem létě. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis domino Johanne Czalta referente. INa rubu:] R ta Orig. perg. v archivu m. Jaroměře, od něhož pečet utržena. Na rubu rukou XVII. stol.: »O zástavu mlejna podkostelního, již vyšlej.« — Knapp, Paměti

Strana 312
312 1454. Jaroměřské str. 250 (dle opisu z XVIII. století). — Dle všeho podkomoří Václav Valečovský nabyl též práva k rychtě městské Jaroměřské od královny Johanny a zároveň též ke vsi Čáslavkám a jinému snad příslušenství rychty (srov. Knapp, u. m. str. 27); neboť král Jiří v rozepři měšťanů Jaroměřských s jmenovaným podkomořím učinil 26. června (v úterý po sv. Janu Křtiteli) l. 1464 výpověď, že podkomoří se zůstavuje při zápisu na dům proboštský nebo-li hrad v Jaromíři, že týž podkomoří »což by obce Jaroměřské obecního držel, ješto by mohlo dokázáno býti, že obecné jest, toho má královně postou- piti bez úplatku«; »co drží v městě neb okolo města, ješto by k šosům městským příslušelo, z toho má šos platiti k témuž městu, nebo ten neb ti, komuž by prodal toho« a rozhodnutí o tom, »co se rychty, Čáslavek, rybníků a co k tomu přísluší dotýče,« odložil král do sv. Jeronyma nejprv příštího (Liber memora- bilium div. coloris v archivu m. Jaroměře na str. 6). Na to Vaněk z Valečova 22. listopadu (v pátek před sv. Klimentem) l. 1465 dal zápis kr. Ladislava na hrad v Jaromíři »s plnou dobrou a svobodnou vůlí opatrným purgmistru a konšelům i obci z Jaromíře —, tak aby oni s tím vládli, držali a toho poží- vali, jakž by se jim líbilo«, a prosil »statečného rytíře pana Samuele z Hrádku a z Valečova hofrychtýře a slovutných panoší Lukše ze Dvorův a od červeného jelene ze železné ulice, Mikuláše Nesa z Dražovic, úředlníka desk zemských, a Jana z Radíče, maršálka pánův Starého města Pražského, aby k listu jeho pečeti přivěsili.« (Liber memorabilium div. coloris na l. 7). — Knapp u. m. str. 251. Čís. 180. 1454, 11. listopadu. V Praze. Král Ladislav potvrzuje městu Hradišti neb Táboru práva, která mu udělil císař Sigmund povýšiv je na město královské, a kromě toho svoluje, aby Táborští mohli svobodně po Čechách, Rakousích a Moravě sukno prodávati. My Ladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, vévoda Rakúský a markrabie Moravský etc., oznamujeme tiemto listem všem, že sme prošeni jménem opatr- ných purgmistra, rady i všie obce města našeho Hradiště neb Thábora, věrných našich milých, abychom jim list od slavné pa- měti ciesaře Zigmunda, děda našeho milého, na vysazenie a osvo- bozenie témuž městu daný z přirozené nám královské dobrotivosti potvrditi a upevniti ráčili, kteréhožto listu zvuk k slovu od slova tuto se vypisuje a jest takovýto: Ve jméno svaté a nerozdielné trojice šťastně amen. K věčné věcí v dole psaných paměti. My

Strana 313
1454. 313 Zigmund atd. (Následuje znění majestátu císaře Sigmunda d. v Praze 25. ledna 1437; v. svrchu č. 102). A my takovým prozbám jsúce příchylni s dobrým rozmyslem a pravým naším vědomím mocí královskú v Čechách nadepsaný list ve všech jeho kusiech, článciech, rozumech a rozdielech potvrdili sme, upevňujem a po- tvrzujem listem naším přítomným, chtiec a tak ustavujíc, aby měl věčně celú a nezrušitedlnú pevnost. Dopustili sme také z zvláštnie milosti královské nadepsanému městu i jeho obyva- telóm povolujem, aby sukno v témž městě dělané v Čechách, Ra- kúsiech i v Moravě v celých postaviech, po kusiech a na lokty krájeti a prodávati mohli bez všelikterakých osob přiekazy, od- poru a hyndrovánie. Toho na svědomie pečet naši královskú k to- muto listu přivěsiti sme kázali. Dán v Praze den svatého Mar- tina, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého čtvrtého, let království našich Uherského etc. v patnádetém a Če- ského v druhém létě. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Proczkonis de Cunstat Nicolaus Liscius legum doctor. INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu města Tábora (N° 4) s velkou pečetí královskou zavěšenou na hedvábné šňůře červenobílé. Čís. 181. 1454, 12. listopadu. V Praze. Král Ladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Kouřimě všechna práva a výsady jim od předešlých králů Českých udělené a vysazuje jim výroční trh na den sv. Mauricia. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Servie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie, Bulgarieque rex, Austrie et Lucemburgensis dux, nec non Moravie et Lusacie marchio etc. Notum facimus universis, serenitati nostre fuisse humiliter et cum instancia supplicatum nomine magistri civium, consulum, iura- torum et tocius universitatis civitatis nostre Gurimensis, nostro-

Strana 314
314 1454. rum fidelium dilectorum, quatenus de innata nobis et solita be- nignitate dignaremur approbare, ratificare et confirmare omnes litteras, gracias, immunitates, libertates, consuetudines, donaciones, concessiones, indulta, privilegia et iura universa civitati predicte datas et concessa ab omnibus serenissimis regibus et illustribus principibus Boemie, antecessoribus nostris. Nos animadvertentes ipsorum erga coronam huius regni nostri Boemie continuam fide- litatem ac servicia, eorum precibus graciose annuere volumus; igitur non per errorem aut improvide, sed deliberate et cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium auctoritate regia Boemie omnes predictas litteras, — privilegia et iura universa a prefatis serenissimis regibus et illustribus principibus, antecessoribus nos- tris, datas et concessa dicte civitati, hominibus ipsius et succes- soribus eorum, sicut rite et racionabiliter processerunt, approba- mus, — et confirmamus cum omnibus punctis, articulis, clausulis et sentenciis suis, ac si de earum eorumque tenoribus his litteris nostris mencionem de verbo ad verbum specialiter fecissemus, decernimusque ea omnia obtinere cunctis temporibus plenam, firmam et inviolabilis roboris firmitatem. Et ut Gurimenses pre- fati nostre celsitudinis multiplicatis donis uberius ex nostra libe- ralitate letentur, damus, tribuimus ac concedimus eis annuum forum continuis octo diebus, qui in festo sancti Mauricii incipiant et ut sequitur finiantur. Mandamus itaque omnibus subditis nostris, cuiuscunque status, officii, dignitatis aut nobilitatis exi- stant, et presertim nostro huius regni Boemie succamerario, qui nunc est vel in futurum erit, ne sub pena nostre indignacionis Gurimenses predictos in prefatis eorum iuribus et foro vexent, molestent aut aliquo modo impediant, sed eos pocius conservent, tueantur et protegant. In quorum fidem has nostras litteras fieri et regii sigilli nostri iussimus appensione muniri. Datum Prage die duodecima mensis novembris anno Domini millesimo quadrin- gentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hun- garie etc. quinto decimo, Boemie vero secundo. Ad relacionem Wenceslai de Waleczow, succamerarii, Nicolaus Liscius legum doctor. Opis ze XVI. století v archivu Musea království Českého s poznámkou: »Confirmati na práva, svobody a na trh za VIII dní od svatého Mauricii.«

Strana 315
1454. 315 Čís. 182. 1454, 12. listopadu. V Praze. Král Ladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Slaného privilegia, jež jim předešlí králové Čeští udělili, kromě majestátu císaře Sigmunda na clo jim daného, a vysazuje jim výroční trh na den sv. Matouše. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Lucemburgensis dux, Morauie et Lusacie marchio. Omnibus imperpetuum. Regia sublimitas, que in suorum subiec- torum fidelitate et obediencia iugi letatur, diligenter animadver- tere debet, ut sui fideles liberali eius beneficencia consolentur, sic enim regiis vincti beneficiis ad serviendum fideliter atque obedientes indefesse et cupide provocantur. Cum itaque nomine magistri civium, consulum, iuratorum et tocius universitatis civi- tatis nostre Slanensis, nostrorum fidelium dilectorum, nostre ma- iestati exstiterit humiliter supplicatum, quatenus de ingenita nobis benignitate dignaremur approbare, ratificare et confirmare omnes literas, gracias, immunitates, libertates, consuetudines, donaciones, concessiones, indulta, privilegia et iura universa ipsi civitati con- cessas et data a serenissimis regibus et illustrissimis principibus Bohemie et presertim a divis Wenceslao, Johanne, Carolo, Wen- ceslao et Sigismundo, avis et antecessoribus nostris carissimis: nos animadversis eorum obsequiis et continua fidelitate erga co- ronam huius regni nostri Boemie, ipsorum preces graciose exau- dientes, non per errorem aut improvide, sed deliberate et cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium, auctoritate regia Boemie dictas literas — privilegia, indulta et iura universa, a prefatis nostris antecessoribus concessas et data ipsi civitati Slanensi, hominibus eius et successoribus eorum, sicut rite et ra- cionabiliter processerunt, approbamus, — et confirmamus cum omnibus punctis, articulis, clausulis et sentenciis suis, ac si de earum eorumque tenoribus presentibus literis nostris de verbo ad verbum mencionem fecissemus specialem; volumusque ac decer- nimus ea omnia obtinere perpetuo firmam, validam et inconcussi roboris firmitatem. Excipimus tamen a predictis concessionem

Strana 316
316 1454. thelonei dicte civitatis a serenissimo avo nostro Sigismundo pa- tentibus literis cum appensione sigilli imperialis civitati predicte factam, de qua id servare et tenere mandamus, quod aliis literis nostris patentibus cum appressione nostri sigilli regii declarabi- mus. Et ut civitas Slanensis supra dicte serenitatis nostre muni- ficencia uberius gratuletur, damus et concedimus sibi annuum forum, quod in festo sancti Mathei apostoli et ewangeliste inci- piat et continuis octo diebus immediate sequentibus permaneat, in quibus octo diebus iubemus civitatem predictam uti, frui ac gaudere omnibus prerogativis, privilegiis ac iuribus, quibus civi- tates ei vicine in foro earum utuntur, fruuntur et gaudent. Supple- mus eciam omnem defectum, qui his nostris concessionibus — quovis modo obsisteret. Mandamus igitur omnibus subditis nostris, cuius- cunque status, officii aut dignitatis existant, presertim vero nostro huius regni Boemie subcamerario, ne prefatam civitatem aut ho- mines eius contra presencia nostre maiestatis indulta sub pena nostre indignacionis vexent, molestent aut aliquo modo impediant, sed eos pocius defendant, tueantur ac protegant. In quorum fidem has nostras literas fieri et nostri sigilli regii iussimus appensione muniri. Datum Prage die duodecima mensis novembris anno Do- mini millesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie decimo quinto, Boemie vero secundo. Opis obsažen jest v přepisu privilegií z r. 1654 chovaném v archivu města Slaného. Čís. 183. 1454, 12. listopadu. V Praze. Král Ladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Stříbra privilegia jim předešlými králi udělená. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Lucemburgensis dux, Morauie et Lusacie marchio etc. Omnibus in perpetuum. Regia in suos subiectos beneficencia, etsi in re quacunque laudatur, tamen cum laude non mediocri extollitur, quando honestis anteriorum principum concessionibus

Strana 317
1454. 317 in robore suo firmatis subditi libertatibus, iuribus et patrociniis atque avitis uti se et frui posse sine interrupcione letantur. Cum itaque nostre maiestati nomine magistri civium, consulum, iura- torum et tocius universitatis civitatis nostre Misensis fuerit humi- liter supplicatum, quatenus de solita benignitate nostra digna- remur approbare, ratificare et confirmare omnes litteras, — in- dulta, privilegia et iura universa a serenissimis regibus ac illu- stribus principibus Boemie, et presertim a dive recordacionis Carolo, Wenceslao et Sigismundo, avis et antecessoribus nostris carissimis: nos eorum precibus graciose inclinati, quos firma fidelitas et obediencia prona nostris maioribus semper gratos esse fecerunt, non per errorem aut improvide, sed deliberate et sano consilio nostrorum procerum et fidelium, auctoritate regia Boemie dictas litteras, — privilegia et iura universa a prefatis divis principibus ac serenissimis regibus datas et concessa, sicut rite et racionabiliter processerunt, dicte civitati Misensi, eius homi- nibus et eorum successoribus approbamus, — et confirmamus cum omnibus punctis, articulis, clausulis et sentenciis suis —; volumus- que ac decernimus supra dictas litteras et omnia contenta in eis obtinere perpetuo firmam, plenam et inviolabilis roboris firmi- tatem. Supplemus eciam de plenitudine regie potestatis omnem defectum, qui quomodolibet in verborum vel sentenciarum obscuri- tate aut solemnitatis omissione huic nostre confirmacioni obsisteret. Nulli ergo omnino homini liceat hanc nostre confirmacionis, decreti et supplecionis paginam infringere aut ei ausu quolibet temerario contraire. Si quis autem contrarium fecerit, nostre maiestatis indignacionem se noverit incursurum. In quorum fidem has nostras litteras fieri et nostri sigilli regii iussimus appensione muniri. Datum Prage die duodecima mensis novembris anno Do- mini millesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regno- rum nostrorum anno Hungarie etc. quintodecimo, Boemie vero secundo. Ad relacionem Wenceslai de Waleczow, subcamerarii, Nicolaus Liscius legum doctor. R ta Opis obsažen jest v konfirmaci císaře Leopolda I. d. v Ebersdorfě 18. čer- vence 1668, jejíž originál chová se v archivu m. Stříbra.

Strana 318
318 1454. Čís. 184. 1454, 12. listopadu. V Praze. Král Ladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Ústí nad Labem privilegia a práva, která jim předešlí králové udělili, zvláště pak list markraběte Karla na úřad šro- téřství a vysazuje jim trh výroční na neděli po sv. Bartoloměji a sedm dní po ní následujících. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Luczemburgensis dux, Morauie et Lusacie marchio etc. Notum facimus universis, maiestati nostre humiliter suppli- catum fuisse nomine magistri civium, consulum, iuratorum et tocius universitatis civitatis nostre Ausk, nostrorum fidelium dilectorum, quatenus de innata nobis benignitate dignaremur confirmare omnes literas, — privilegia et iura universa ipsis concessas et data a serenissimis antecessoribus nostris principi- bus et regibus Bohemie, et presertim ab inclito rege Johanne abavo et divo Karolo proavo nostris carissimis ac serenissimo Wenceslao, Romanorum et Bohemie rege, et signanter quoddam privilegium prefati Karoli, tunc marchionis Morauie, cuius tenor sequitur in hec verba: Karolus atd. (Následuje znění listu mark- raběte Karla na úřad šrotéřství d. v Brně 28. srpna 1334, v. Privilegia II, č. 171). Nos consideratis eorum firma fidelitate et continuis obsequiis, — ipsorum precibus graciose annuentes, non per errorem aut improvide, sed deliberate et cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium auctoritate regia Bohemie supra scriptum privilegium serenissimi Karoli, tunc marchionis Mo- rauie, sicut supra de verbo ad verbum descriptum est, ac omnes predictas litteras, — privilegia et iura universa a prefatis ante- cessoribus nostris concessas et data, sicut rite et racionabiliter processerunt, ipsi civitati Ausk, hominibus ipsius et successoribus eorum approbamus, — et confirmamus cum omnibus punctis, articulis, clausulis et sentenciis suis, ac si eorum earumque teno- res presentibus litteris nostris de verbo ad verbum specialiter inserti essent; volumusque ac decernimus supradicta omnia obti- nere plenum, firmum, continuum et inviolabile robur. Et ut ipsa nostra civitas Ausk prefata et homines eius novo nostre sereni-

Strana 319
1454. 319 tatis dono gratuletur, eidem damus ac concedimus annuum forum per octo continuos dies, qui incipiant proxima dominica post festum sancti Bartholomei et ut sequitur finiantur; quibus diebus volumus eos hisdem immunitatibus, libertatibus ac prerogativis uti, frui ac gaudere, quibus proxime eis civitates utuntur, fruuntur ac gaudent. Mandamus igitur omnibus subditis nostris, cuius- cumque status, officii aut dignitatis existant, et maxime huius nostri regni Bohemie succamerario, qui nunc est vel in futurum erit, ne prefatam civitatem et homines in predictis eorum iuribus et annuo foro sub pena indignacionis nostre molestent, vexent aut aliquo modo impedire presumant. Presencium sub nostri re- galis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Prage die duodecima mensis novembris, anno Domini millesimo quadringen- tesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quintodecimo, Bohemie vero secundo. [Na ohbu :] Ad relacionem Wenceslai de Waleczow, succamerarii, Nicolaus Liscius legum doctor. Rta [Na rubu:] R Orig. perg. v archivu m. Ústí n. L. s pečetí královskou z červeného voska zavěšenou na hedvábné šňůře červenobílé. — Feistner, Geschichte der St. Aussig str. 257, č. 22; Hieke a Horčička, Urkundenb. der St. Aussig str. 114, č. 248. Čís. 185. 1454, 14. listopadu. V Praze. Král Ladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Nymburka privilegia a práva, jež jim předešlí králové Čeští udělili, a vysazuje jim výroční trh na den narození sv. Jana Křtitele a sedm dní po něm. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Lucemburgensis dux, nec non Morauie et Lusacie marchio. Ad perpetuam rei“ memoriam. Cum regum amplissima dignitas subiectorum viribus conservetur et crescat, animadvertendum pro- fecto regibus magna cum solercia est, ut subditos eis populos au- xilio, favore ac virium eorum conservacione communiant; confir- matur enim valide regium robur, dum populorum vires soliditate tuentur. Sane nomine providi magistri civium, consulum, iura-

Strana 320
1454. 320 torum et tocius universitatis civitatis nostre Nimburgensis, nos- trorum fidelium dilectorum, maiestati nostre exhibita supplex pe- ticio continebat, quatenus de innata nobis benignitate dignaremur approbare, ratificare et confirmare omnes litteras, gracias, immu- nitates, libertates, consuetudines, donaciones, concessiones, indulta, privilegia et iura universa ipsi civitati concessa et data a serenis- simis regibus et illustribus principibus Boemie, antecessoribus nos- tris carissimis. Nos consideratis pluribus eorum serviciis, quibus antecessoribus nostris plurimum grati fuerunt et nostre celsitu- dini continuo placent, ipsorum precibus benigne annuentes, non per errorem aut improvide, sed deliberate et cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium, auctoritate regia Bohemie omnes dictas litteras, — privilegia et iura universa a prefatis nostris antecessoribus concessa et data civitati predicte, hominibus ipsius ac successoribus eorum, sicut rite et racionabiliter processerunt, approbamus, — et confirmamus cum omnibus punctis, clausulis, arti- culis et sentenciis suis, ac si earum eorumque tenores presentibus litteris nostris de verbo ad verbum formaliter expressi essent; volumusque ac decernimus ea omnia obtinere continuis temporibus plenam, firmam ac inviolabilis roboris validitatem. Et ut Nimbur- genses ipsi maiori serenitatis nostre largitate letentur, concedimus eis annuum forum octo continuis diebus incipiendis in die nati- vitatis sancti Johannis Baptiste et ut sequitur finiendis cum omnibus libertatibus, prerogativis et iuribus, cum quibus vicine eis civitates forum suum annuum habent. Mandamus igitur omni- bus subditis nostris —, et signanter nostro huius regni nostri Boemie subcamerario, presenti et futuro —, ne predictam civi- tatem nostram Nymburgensem aut eius homines — aliquo modo im- pediant, quin pocius eos conservent tueantur et protegant. In quo- rum fidem has nostras litteras fieri et regii sigilli nostri iussimus appensione muniri. Datum Prage die quartadecima mensis no- vembris, anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quintodecimo, Boemie vero secundo. Ad relacionem Wenceslai de Waleczow, subcamerarii, Nicolaus Liscius legum doctor. Opis obsažen v soupisu privilegií Nymburských z r. 1732, který se chová v archivu m. Nymburka (č. 9.). — a) regi má opis. — b) expressissent opis.

Strana 321
1454. 321 Čís. 186. 1454, 15. listopadu. V Praze. Král Ladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Domažlic privilegia, která jim předešlí králové Čeští udě- lili, a zvláště list krále Jana na rychtářství městské, potvrzený císařem Karlem IV. a Sigmundem. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Luczemburgensis dux, nec non Morauie et Lusacie marchio etc. Omnibus in perpetuum. Quoniam regie dignitatis auctoritas subiectorum commoditatibus et honoribus ampliatur, non est a regibus pretermittendum, quin omni solercia fidelium suorum honori et commodo consulant et iurium eorum conserva- cioni ac firmitati invigilent. Cum igitur nomine magistri civium, consulum, iuratorum et tocius universitatis civitatis nostre Tust, nostrorum fidelium dilectorum, a nostra maiestate fuerit humili prece petitum, quatenus de solita benignitate nostra dignaremur approbare, ratificare et confirmare omnes litteras, — privilegia et iura universa, quas et que civitati predicte concesserunt se- renissimi reges et illustres principes Bohemie, nostri carissimi antecessores: nos advertentes, quod Tustenses ipsi corone huius regni nostri Bohemie semper fidi gratique fuerunt, eorum preci- bus graciose inclinati, non per errorem aut improvide, sed deli- berate et cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium, auc- toritate regia Bohemie cunctas predictas litteras, — privilegia et iura universa a prefatis nostris antecessoribus concessas et data civitati predicte, hominibus ipsius ac successoribus eorum, sicut rite et racionabiliter processerunt, et particulariter concessionem et ordinacionem super iudicatu dicte civitatis a serenissimo rege Johanne civitati predicte factam ac confirmatam a divis Karolo et Sigismundo approbamus — et confirmamus cum omnibus punc- tis, articulis, clausulis et sentenciis suis, ac si de earum eorumque tenoribus hiis litteris nostris specialiter de verbo ad verbum men- cionem fecissemus; volumusque ac decernimus ea omnia obtinere plenam, inconcussam et inviolabilis roboris firmitatem. Mandamus itaque omnibus subditis nostris —, et presertim nostro huius regni succamerario, presenti et futuro, ne sub pena nostre indignacionis

Strana 322
322 1454. prefatos Tustenses in premissis eorum iuribus vexent, turbent aut quovis modo impediant, sed eos conservent, tueantur et protegant. In quorum fidem has nostras litteras fieri et regii sigilli nostri ius- simus appensione muniri. Datum Prage die quintadecima mensis novembris, anno Domini millesimo quadringentesimo quinquage- simo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quintode- cimo, Bohemie vero secundo. [Na ohbu:] Ad relacionem Wenceslai de Waleczow, succamerarii, Nicolaus Liscius legum doctor. [Na rubu:] Rta Johannes Slowiczky. Orig. perg. v archivu m. Domažlic (č. 11, v rohu staré č. 7), od něhož pečet utržena. Čís. 187. 1454, v listopadu. V Praze. Král Ladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Chrudimě privilegia, jež od předešlých králů Českých ob- drželi. Ladislav, boží milostí Uherský, Český, Dalmacký, Croacký, Rame, Servinský, Galatský,“ Lodomerský, Cumanský a Bulgař- ský král, Rakúský a Lucemburský vejvoda, Moravský a Lužicský markrabie etc., všem na časy budúcí. Poněvadž rozšířenie duosto- jenství královského silú poddaciech se zachovává a rozmáhá, pro- tožť na krále hodně přísluší, aby s velikú múdrostí porozuměli, aby lidi sobě poddané pomocí, přiezní a svej síly zachovániem ohajovali; nebo moc královská velice se posilňuje, když pevnú s stálostí lidskej síly obraňují. I poněvadž jménem purgmistra, konšel, přísežných i vší obce města našeho Chrudimě, věrných našich milých, od naší velebnosti jest prošeno, abychom z přiro- zenej nám dobroty ráčili pochváliti, upevniti a potvrditi všech listuov, milostí, obdarovánie, svobodství, obyčejuov, daných věcí a odpuštěných, zápisuov i všech práv od najjasnějších králuov a jasných kniežat Českých již řečenému městu daných a puojče- ných nebo pochválených, a znamenitě od slavnej paměti Jana, Karla, Václava a Zigmunda, dědicóv a předkuov našich najmi- lejších, my jich prosbu vyslyševše pro jich k koruně tohoto krá-

Strana 323
1455. 323 lovství našeho Českého dávní a ustavičnú věrnost, ne omylně nebo neopatrně, ale s rozmyslem a s zdravú radú věrných našich mocí království Českého všecky dřéve řečené listy a milosti, svobod- ství, obdarování, chvalitebné obyčeje, dané věci, odpuštěnie, puoj- čení nebo pochválení, privilegia, zápisy i všecka práva od dřéve jmenovaných předkuov našich puojčená a daná již řečenému městu, jeho lidem i náměstkóm jich, jakož sú řádně a rozumně pošla, pochvalujem, přijímáme, upevňujem a potvrzujem se všemi věcmi v nich zapsanými v témž rozumu, jakož bychom je v tomto na- šem listu slovo od slova napsali. I chcme a ukládáme nebo při- suzujem, aby ty všecky věci zdržány byly na věky, plnú moc a pevnú, stálú a neporušitedlnú měly. Protož přikazujem všem knížatuom, urozeným pánuom, úředníkóm a jiným všem našim poddaným, a znamenitě našemu tohoto královstvie podkomořímu, nynějšímu i budúciemu, aby dřéve řečeného města ani lidí jeho proti dřéve řečeným právóm jich netrápili ani zamučovali ani kterakým obyčejem překáželi, ale raději je při jich právích za- chovali, jich obhajovali a zbraňovali. Tomu k věření pečet naše královská k tomuto listu jest přivěšena. Dán v Praze měsiece“ listopadu létha M'CCCC LIIII°, království našeho Uherského XV° a Českého druhého. Překlad z XV. století zapsán v nejstarší knize Chrudimské z r. 1439, která se chová v průmyslovém museu v Chrudimi, na l. P 31r za nadpisem: »List tvrzenie práv všech i zvyklostí«. Po straně rukou XVI. století poznamenáno: »Podkomoří měst proti jejich právům obtěžovati nemají.« — Lábler, Listář kr. m. Chrudimi I, str. 28. — a) tak rukopis! — b) naši královskú rukop. — c) číslo dne nedopatřením opisovače vynecháno. Čís. 188. 1455, 13. ledna. Ve Vratislavi. Král Ladislav dává radovi a komorníku svému Janovi Cal- tovi z Kamenné hory město své Chomútov s hradem Blatnem a dvůr Býčkovice dědičně. My Ladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmacký Charvatský etc. král, vévoda Rakúský a margrabie Moravský. Známo činíme listem tiemto všem vuobec, že znamenavše pilné a

Strana 324
324 1455. věrné služby urozeného Jana Calty z Kamenné hory, rady a ko- morníka našeho věrného milého, a chtiece jemu též služby jeho nahraditi, aby potomnie časy nám tiem lépe slúžiti mohl, ne skrze blud ani neopatrnost, ale s jistým naším vědomím i dobrú volí a s radú našich věrných milých dali sme jemu a jeho dě- dicóm a budúcím mocí naší královskú v Čechách a tiemto listem milostivě dáváme město naše Chomútov, také hrad Blatnú v Ža- teckém kraji i všecko naše na tom městě a hradu právo, kteréž sme kolivěk jměli, s poplužími, s dědinami, forberky, vesnicemi, lidmi úročnými, robotami, s silnicemi, kteréž z Chomútova do Němec a z Němec do Chomútova i okolo Chomútova jdú, s clem tržným, řekami, potoky, rybníky, s lesy, lukami, horami, doly a k tomu dvuor Býčkovice s poplužím i s platem i s jinými pří- slušnostmi cožkolivěk k tomu dvoru jest, jakož ten dvuor k témuž zboží Chomútovskému slušie, a konečně se všemi svobodami, právy, súdy, vinnami, s plným panstvím a příslušenstvím i užitky a puo- žitky od staradávna k tomu městu, hradu a zboží příslušejícími a kterýmiž se zvláštními jmény jmenovati mohú, nic nám tu ani budúcím našim králóm Českým žádných práv, puožitkóv ani kte- rých zvláštností nepozuostavujíc, než s tiem se vším, jakož se svrchu dotýče a jmenuje, dali sme a dáváme svrchu psanému Janovi Caltovi, jeho dědicóm a budúcím, tak aby on neb dědici a budúcí jeho to svrchu psané město, hrad a zbožie s jeho všemi příslušnostmi mohli držeti, jmieti, prodati, zastaviti, směniti, dáti aneb s tiem učiniti jako s svým vlastním, jakž by sě jim koli zdálo a líbilo, beze všie překážky našie i našich budúcích králóv Českých. To ustavujíc a jmieti chtiec, aby toto naše dánie takovú moc a právo jmělo tak úplně, jako by to dskami zemskými za- psáno bylo. Protož přikazujem všem našim úředníkóm, kteříž nynie jsú aneb potom budú v zemi naší České, aby v takovém našem dání jemu Janovi Caltovi a jeho dědicóm a budúcím nikoli nepřekáželi, ani v čem hindrovali, pod zachováním našie králov- ské milosti, než jej téhož Jana, jeho dědice a budúcie v tom sku- tečně zachovali, a jemu, přihodilo-li by se, ač by toho potřeboval, radni a pomocni byli, neb na tom naši vuoli naplnie. A ktož by tento list jměl s nadepsaného Jana Calty aneb dědicóv a budúcích jeho dobrú volí, ten jmá a jmieti bude k tomu ke všemu též právo plné, což sě v tomto listu svrchu píše, jakožto oni sami.

Strana 325
1455. 325 Toho na potvrzenie kázali sme naši královskú pečet k tomuto listu přivěsiti, jenž jest dán a psán u Vratislavi u pondělí v uoch- táb božieho křtěnie léta po narození syna božieho tisícého čtyři- stého padesátého pátého, leth království našich Uherského etc. v patnáctém a Českého v druhém létě. [Pod ohbem v levo:] Ladislaus rex manu propria. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis domino Proczkone de Cunstat camerario referente. Rta [Na rubu:] R Orig. perg. s pečetí královskou z červeného vosku přivěšenou na šňůrách hedvábných červených a žlutých v archivu c. k. místodržitelství v Praze (A IV, č. 211). — Na rubu poznamenáno: »Presens littera intabulata est de mandato serenissimi principis et domini, domini Wladislai, dei gracia Bohemie regis etc., Johanne de Sselnberg, cancellario regni Bohemie, referente. Actum anno Domini MCCCCLXXXVIII° feria VI die sancti Benedicti [21. března]. — Léta božieho MDXLIIO v středu po sv. Zigmundu [3. května] tento majestát ve dsky zem- ské zase vložen a vepsán jest podle svolení sněmovního.« — Jan Calta potom vyplatil Mikulášovi z Lobkovic 5000 kop grošů, které mu před tím král Ladi- slav na Chomútově zapsal, načež obdržel od krále tento zápis daný r. 1457, 11. února: »Ladislaus — notum facimus universis, quod cum nobilis Johannes Czalta de Kamenna hora, magister monete Moncium Chuthnensium, — volun- tate nostra redemerit sive reluerit civitatem nostram Chomutaw cum castro Blaten ac villis et universis aliis dicte civitatis et castri pertinenciis a strenuo Nicolao de Lobkowicz pro quinque millibus sexagenis grossorum Pragensium, pro qua summa ipsi Nicolao et patri eius dicta civitas cum castro, villis et pertinenciis antedictis a nobis et nostris antecessoribus inscripta et pignorata erat, prout in patentibus litteris nostris super dicta inscripcione et pignoraci- one factis lacius apparet, nos volentes omne ius, quod ipse Nicolaus in prefatis bonis habebat, in predictum Johannem et suos heredes transferre et sibi pro pecuniis in redempcione et relucione predictorum bonorum dicto Nicolao datis sufficienter et idonee cavere, — auctoritate regia Bohemie omne ius, quod predictus Nicolaus in suprascriptis bonis habebat, in ipsum Johannem et suos heredes transferrentes, civitatem Chomutaw cum castro Blaten ac villis et uni- versis aliis dicte civitatis et castri pertinenciis, in quibuscunque rebus con- sistant, ipsi Johanni et suis heredibus pro quinque millibus sexagenis grosso- rum Pragensium inscribimus, pignoramus et hypothecamus; nolumusque pre- fatum Johannem vel suos heredes nobis sive nostris successoribus bona predic- ta teneri restituere, donec per nos aut successores nostros ipsi Johanni vel suis heredibus supradicta quinque milia sexagenarum grossorum cum effectu realiter et integre exsoluta fuerint. Volumus eciam, ut, qui presentes litteras cum ipsius Johannis aut heredum suorum bona voluntate habuerit, illi plenum ius com- petat omnium premissorum. — Datum Bude, die undecima mensis februarii,

Strana 326
326 1455 a. D. MCCCCLVII°, regnorum n. a. Hung. etc. XVII°, Bohemie vero V°.« Na ohbu: Ad relacionem domini Procopii de Rabenstein, cancellarii, Nicolaus Liscius legum doctor. Na rubu: Rta. (Orig. perg., od něhož pečet jest utržena, chová se v arch. c. k. místodržitelství v Praze sign. A IV. č. 214). — Později r. 1459, 6. srpna kr. Jiří potvrdil Janu Caltovi zápisy ty listem tohoto znění: »My Jiří — oznamujem tiemto listem všem, že k ustavičné prosbě urozeného Jana z Kamenné hory, rady a věrného našeho milého, kterýž prosil nás, abychom všecky listy a zápisy na sbožie města Chomútova a hradu našeho Rabšteina s městečkem i na příslušnosti jich i jiné všecky listy od šťastné paměti předka našeho krále Ladislava jemu dané i puojčené pojistiti, umocniti a potvrditi ráčili, my k jeho prosbám jakožto rozumným a spravedlivým nachýleni jsúce, znamenavše také věrné a snažné služby předkóm našim skrze řečeného Jana činěné a v budúcích časiech nám hojnějie kteréž bude moci činiti, ne omylně ani neopatrně, ale s dobrým rozmyslem a radú věrných našich milých, z pra- vého našeho vědomie mocí královskú všecky a jeden každý list a zápis obda- rovánie, puojčenie a zapsánie jmenovaných sboží, města a hradu našeho Rab- šteina i jiných listuov a zápisuov, kteréž má na sbožie kterážkoli od předkuov našich, se všemi jich kusy a rozumy tak, jakož by všech těch listuov drženie slovo od slova v tyto naše listy napsány byly, jemu, jeho dědicóm i budúcím upevňujem, ujiščujem a potvrzujem, chtiece, aby ty všecky věci a každá v těch zápisech zavřená měla moc plné pevnosti. — Dán v Brně den sv. Sixta léta — tisícieho čtyřistého padesátého devátého, královstvie našeho léta druhého. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis. [Na rubu:! Rta Johannes de Brunna. (Orig. perg. s pečetí královskou zavěšenou na proužku perg. v arch. c. k. místo- držit. v Praze sign. A IV. č. 226). Čís. 189. 1455, 22. května. Ve Vídni. Král Ladislav povoluje na žádost purkmistra a rady města Chebu, aby nebyl povinen purkmistr viniti zločince před soudem městským, nýbrž aby k tomu účelu byla ustanovena jiná způso- bilá osoba. Wir Lasslaw, von gots gnaden zu Hungern, zu Behem, Dal- macien, Croacien etc. kunig, hertzog zu Osterreich und zu Lu- tzemburg, marggrave zu Merhern und zu Lusutz“ etc. Bekennen und tun kunt allermeniclich mit disem brief, daz fur unser ku- niglich maiestat komen ist Otto von Sparnegk, unser lieber ge- trewer, von wegen der erbern weisen unserr lieben getrewen des burgermeisters und rats unserr stat Eger und hat uns genczlich underricht, wie von alders herkomen und ein gewonheit gewesen

Strana 327
1455. 327 sey, daz die leut, die also von rawb, brandt und mort oder umb anderer irer uberfarung und missetat gefangen und zu dem stock oder in gefëngcknus und gericht daselbs zu Eger gebracht werden, derselben hat nu mussen ein burgermeister der gemelten stat zum rechten ein anclager und fordrer sein; solhes sich die genannten burgermeister und rat beswert beduncken und haben uns darumb demuticlich und mit vleys bitten lassen, daz wir die obgenannten burgermeister und rat unserr stat zu Eger, und die kunftig sein werden, hinfur zu ewigen czeiten solher gewonheit, herkomen, an- clag und fordrung ledigen und mussigen wolten und in geruchten die besundre gnad ze tun und volle macht zu geben, daz die be- melten burgermeister und rat aynen aus in, oder wer in dartzu tuglich sein wirdet, zu aynen anclager und forderer gen solhen obgemelten leuten nemen und dartzu ordnen solten und mochten. Also haben wir angesehen solhe demutige und vleissige bethe, auch betrachtet die willigen und nutzlich dinst, die die vorbe- rurten burgermeister und rat, ire vorfarn unsern vorfarn kunigen und uns getan haben und teglich in kunftigen tzeiten tun sollen und mogen, darumb mit wolbedachtem mut, gutem rat und rechter wissen der edeln und unserr lieben getrewen haben wir die ege- nannten burgermeister und rat unserr stat Eger solher obgemelter gewonheit, anclag und fordrung, die ein burgermeister zu Eger gen solhen ubeltetigen leuten getan hat, von Behemischer kunig- licher macht in kraft dicz briefs gancz und gar gemussiget und gelediget und geben in vollen gewalt und macht, daz nu hinfur in kunftigen tzeiten die burgermeister und rat unserr stat Eger und die nachmals werden, wer in dartzu fuglich und tuglich sein wirdet, von obgemelter kuniglicher macht nemen sollen und mo- gen an geverde. Und wir gebieten darauf den edeln unsern lieben getrewen allen, graven, freyen, herren, rittern und knechten, haubt- leuten, burggraven, phlegern, ambtleuten, burgermeistern, richtern, reten, burgern, gemeinden und andern unsern undertanen und getrewen aller unserr kunigreich, land und gepiet, in welichen wirden, wesen und stand die sein, ernstlich und vesticlich mit disem brief, daz sy die oft genannten burgermeister und rat unserr stat Eger, die ytzund sind oder hinfur sein werden, an solher bemelter begnadung nicht hindern noch irren, sunder sy der ge- ruwlich gebrauchen lassen bey vermeydung unserr sweren un-

Strana 328
328 1455. gnad. Mit urkunt ditz briefs versigelt mit unserm kuniglichen anhangunden insigel. Geben zu Wienn an phintztag vor sand Urbans tag nach Kristi gepurt viertzehenhundert und darnach in dem funfundfunftzigisten iare, unserr reich des Hungrischen etc. im funftzehenden, des Behemischen im andern iaren. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Procopii de Rabenstein, cancellarii, Nicolaus Liscius legum doctor. ſNa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu města Chebu (č. 607) s menší pečetí královskou na červenobílé hedvábné šňůře zavěšenou. Na rubu rukou skoro soudobou pozna- menáno: »Kunig Laszlab umb einen ankleger.« — a) tak orig. — Gradl, Pri- vilegien der St. Eger str. 28; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 17, č. 607. Čís. 190. 1455, 28. června. Ve Vídni. Král Ladislav činí milost měšťanům Domažlickým, kteří byvše císařem Sigmundem zastaveni Jindřichovi z Kolovrat ve 2800 kopách grošů, ze zástavy svými penězi se vyplatili, že v bu- doucích časech, kdyby město Domažlice bylo opět někomu zasta- veno, nemá žádný šlechtic ani kdo jiný míti právo zástavu tako- vou na sebe převésti, nýbrž vyplacení zástavy má příslušeti toliko králi. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, Austrie dux marchioque Morauie etc. Notum facimus universis, quod cum noverimus, quemadmodum fideles nostri di- lecti cives civitatis nostre Tustensis civitatem ipsam a serenis- simo imperatore Sigismundo, avo et antecessore nostro carissimo, obligatam et pignori inscriptam pro duobus milibus et octingentis sexagenis grossorum propriis eorum peccuniis redimerunt et re- luerunt a nobili Henrico de Colowrath, fideli nostro dilecto, nos deliberate et cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium auctoritate regia Bohemie nolumus, quod deinceps civitas ab ali- quo nobili vel alia quacumque persona vel loco redimi et relui valeat, sed solum per nos aut nostros successores redimere et re- luere volumus civitatem predictam, quam ad nostrum, successorum

Strana 329
1455. 329 nostrorum et nostre camere regni predicti Bohemie immediatum dominium, plenam, integram omnemque possessionem perpetuo de- cernimus pertinere. Presencium sub nostri regalis sigilli appen- sione testimonio literarum. Datum Wienne die vigesima octava mensis iunii anno Domini millesimo quadringentesimo quinquage- simo quinto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. sextodecimo, Bohemie vero secundo. Ad“ relacionem domini Procopii de Rabenstein, cancellarii, Nicolaus Liscius legum doctor. Opis obsažen v konfirmaci kr. Vladislava d. v Praze 14. května 1472 v archivu m. Domažlic č. 12 (A). Jiný opis zachoval se v archivu města Ro- kycan ve sbírce privilegií Domažlických z r. 1702 (B). — a) záznam kancelářský (Ad — doctor) schází v A. Čís. 191. 1455, 16. srpna. Ve Vídni. Král Ladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Budějovic privilegia, jež jim udělili předešlí králové Čeští, a k dosavadnímu trhu svatodušnímu povoluje jim nový trh vý- roční na neděli po sv. Františku vyznavači. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Lucemburgensis dux, nec non Morauie et Lusacie mar- chio etc. Ad perpetuam rei memoriam. Decet regiam celsitudinem non solum honeste petita iis tribuere, quos sibi fideles, paratos et obsequiosos fuisse constiterit, verum eciam ultro honores eorum commoditatesque augere. Cum itaque maiestati nostre fuerit hu- militer supplicatum nomine magistri civium, consulum, iuratorum et tocius universitatis civitatis nostre Budweis —, quatenus — dignaremur confirmare omnes litteras, — privilegia et iura uni- versa, quas et que — a serenissimis antecessoribus nostris civitas predicta obtinuit: nos cognita constanti et sincera fide ac prompta obsequiorum exhibicione, quibus communitas ipsa corone regni nostri plurimum semper proneque complacuit, — igitur — omnes litteras, immunitates, libertates, gracias, donaciones, concessiones,

Strana 330
330 1456. laudabiles consuetudines, indulta, privilegia et iura universa a prefatis antecessoribus nostris datas et concessas — dicte civitati civibusque et incolis eius — confirmamus. Et ut ipsa civitas nova nostre sublimitatis munificencia gratuletur —, eidem damus et concedimus perpetuas nundinas annuas sive forum, que incipiant in die dominico, qui festum sancti Francisci confessoris immediate sequitur, et quatuordecim diebus immediate sequentibus continu- entur, cum illis graciis —, quibus alias nundinas sive forum su- pra dicta civitas habet post festum Pentecostes et quatuordecim diebus, qui successive sequuntur. Mandamus ergo omnibus sub- ditis nostris — et presertim regni Boemie succamerario —, ut prefatam civitatem, cives et incolas eius in premissis eorum iuri- bus ac nundinis non molestent —. Datum Wienne die sextadecima mensis augusti anno Domini millesimo quadringentesimo quinqua- gesimo quinto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. sextode- cimo, Boemie vero secundo. Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. Opis ze XVII. století v Liber privilegiorum et iurium albus, v archivu m. Budějovic chovaném, na l. 13, kdež jsou po straně připsány tyto poznámky: »1° Confirmatio omnium privilegiorum et consuetudinum. 2° Instituit nundinas die dominico post Francisci per 14 dies celebrandas. Nundinae iam sancti Mar- tini.« Jiný opis XVII. století chová se v zemském archivu král. Českého ve sbírce privilegií. Čís. 192. 1456, 10. ledna. Ve Vídni. Král Ladislav potvrzuje a obnovuje purkmistru, konšelům i vší obci města Mostu všecka práva a výsady, které jim předešlí králové Čeští udělili; ustanovuje, že město jejich nemá býti nikdy zastavováno a povoluje, aby za korouhev, které ve válce pozbyli, směli užívati korouhve nové s týmiž odznaky jako dříve. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, Austrie dux marchioque Morauie etc. Ad perpetuam

Strana 331
1456. 331 rei memoriam. Quoniam Pontenses cives, fideles nostros dilectos, quos omni fidei integritate maioribus nostris semper paruisse comperimus, eciam ut maiestati nostre complaceant omni diligen- cia et fide conspicimus elaborare, ne eorum nobis grata virtus celsitudinis nostre benificencia careat, suis commoditatibus, ho- noribus ac opportunitatibus benigne duximus consulendum. Cum itaque ipsorum magistri civium, consulum, iuratorum et tocius civitatis nomine serenitati nostre fuerit humiliter supplicatum, quatenus ex innata nobis mansuetudine dignaremur approbare, ratificare et confirmare omnes litteras, — et iura universa, quas et que serenissimi et illustres antecessores nostri reges et duces Bohemie dicte civitati Pontensi dederunt et concesserunt, nos animadversa Pontensium erga coronam regni nostri Bohemie magna fidelitate ac promptis obsequiis, eorum supplicacioni gra- ciose annuentes, provide, deliberate et sano nostrorum procerum et fidelium accedente consilio, de certa nostra sciencia, auctori- tate regia Bohemie predictas litteras, —, privilegia et iura uni- versa a prefatis antecessoribus nostris datas et concessas, data et concessa civitati predicte, civibus et incolis ipsius ac succes- soribus eorum, sicut rite et iuste processerunt, approbamus, ra- tificamus, confirmamus et de novo concedimus —; decernimusque ea omnia obtinere cunctis temporibus plenum, firmum et inviola- bile robur. Et quia civitates in pignus dare regi dampnosum est ipsisque civitatibus incomodum, detrimentum et molestiam affert, ac plura scandala et alia ex eo mala provenire cognoscimus, no- lumus deinceps ipsam civitatem Pontensem per nos aut nostros successores cuiquam in pignus dari aut alio quovis modo alienari, sed permanere eam continuo volumus sub regia administracione et gubernacione inmediata, quemadmodum alie civitates camere nostre regni Bohemie manent. Ut eciam civitas ipsa honores, quos olim habuit, nostre sublimitatis dono resumendo decoretur, vexil- lum sive banderium, quod eam iusto bello se defendendo amisisse accepimus, eidem restituimus cum hisdem insignibus et armis, cum quibus antiquitus ipsum habere consuevit, ac concedimus, ut eo libere nostra licencia et auctoritate uti possit, ubi et quando vo- luerit, sicut alie civitates predicti regni nostri Bohemie vexillis sive banderiis suis utuntur; non obstantibus quibuslibet consuetu- dinibus aut iuribus aliis in contrarium disponentibus quoquo modo.

Strana 332
332 1456. Mandamus igitur omnibus subditis nostris, cuiuscunque officii, dignitatis, nobilitatis statusve sint, et presertim regni nostri Bohe- mie subcamerario, qui nunc est vel in futurum erit, sub pena indignacionis nostre, ne prefatam civitatem civesque et incolas eius in suis iuribus vexent, turbent aut aliter quomodocunque impediant, sed ipsam et eos in premissis omnibus tuendo et pro- tegendo conservent. In quorum fidem has nostras litteras fieri et nostri regalis sigilli iussimus appensione communiri. Datum Wienne, die decima mensis ianuarii anno Domini millesimo qua- dringentesimo quinquagesimo sexto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. sextodecimo, Bohemie vero tercio. INa ohbu:] Ad relacionem domini Procopii de Rabenstein, cancellarii, Nicolaus Liscius legum doctor. INa rubu:/ Rta Orig. perg. v archivu m. Mostu (č. 41). Pečet druhdy přivěšená utržena i s kusem pergamenu. Na rubu rukou XVI. stol. poznamenáno: »Ladislai regis privilegium tercium anno 1456.« — Schlesinger, Stadtb. v. Brüx, str. 143, č. 331. — Asi z r. 1445 pochází tento seznam případů, které sluší souditi podkomo- římu královskému: »Solliche nachgeschriben stůcke gehoren sich zu růgen zu Brux, wenne ein nuwe rat gesaczt wird; denne do die stad dem konige ange- horte, do musten die bürgere solliche sache rûgen eynem cammerere: Item wer mortbornet; item wer offenberlichen wuchert; item wer jungfrauwen smehet; item wer dem andern fruelichen in sin husz loûft; item wer mortt ader slehet; item wer dem andern mit knôtteln slehet; item wer dem andern gewalt tut vor dem rate mit worten oder mit wercken; item wer sich an myn hern berüfte, do haben die bürgere nicht ôber zu richten; item wer nicht berechen kan der gemeyne; item wer sich nicht wolde keren am myns herren geboth ader an syne brive; item wer den richter ader die schepffen schild; item wer den rat offenbart; item wer unrecht gesworen hette; item wer falschs geczugniß obir- wunden wirt; item wer nicht recht zeinße ader geschoß gebit und das vorheldt; item wer ane loübe myns hern buwet uf der gemeyne, ab ymandis gütere ynne hette und nicht recht domit gebarte, die weren myns heren; item wer nuwe zcôlle ufbrechte ane loube myns hern; item wer dem andern blauwe slege slûge; item wer ane geschefte stôrbe und synen frunden sein gut nicht ließ ufgeben ader vorschriben, das komet an myn hern. Solliche obengeschriben stucke ge- bôrten eynen cammerer an von eyns konigis wegin, und die burgere haben nicht darûbir zu richten, und is ist zu besorgen, das sich die bûrgere sollicher sachen vil underwinden und nemen sie vorwandelt.« (Současný zápis v král. hl. státním archinu v Drážďanech, Justizsachen N. I, l. 7v).

Strana 333
1456. 333 Čís. 193. 1456, 10. ledna. Ve Vídni. Král Ladislav osvobozuje měšťany a obyvatele města Mostu, které minulého léta lehlo popelem, na sedm let od všelikých berní a dávek do komory královské odváděných a dovoluje jim, aby v témže období směli si bráti z lesa královského dříví k opravě a stavbě svých domů. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, Austrie dux marchioque Morauie etc. Notum facimus universis, quod volentes auxilium ferre fidelibus nostris dilectis civibus et incolis civitatis nostre Pontensis, que horrendo vehe- menciore incendio precedenti estate tam vaste ubique exusta est, ut nedum domus, sed domorum parietes vix integri manserint, deliberate et sano nostrorum procerum et fidelium accedente con- silio, de certa nostra sciencia, auctoritate regia Bohemie, ut valeat civitas ipsa post tantam ex noxio igne ruinam aliquantulum nostro beneficio reparari, cui plurimum ob ipsius conflagracionis affliccionem et damna compatimur, has ei gracias facimus spe- ciales: Volumus enim ipsam per septem continuos annos a data presencium numerandos liberam et immunem esse a solucione omnium censuum, quos camere nostre regni Bohemie solvere consuevit, ac eciam ab omnibus summis et bernis, quas septennio predicto durante nobis et camere nostre supradicte civitas ipsa solvere quomodocunque deberet. Denique damus et concedimus civibus et incolis civitatis eiusdem, quod prefato tempore eis li- ceat duntaxat pro restauracione et edificacione suarum domorum ipsius civitatis in nostro nemore magno sive silva ligna incidere et exportare ac incidi et exportari facere sufficienter. Sed locum in silva, unde incisio et exportacio fiat, ipsis volumus per nostros forestarios deputari. Mandamus igitur omnibus subditis nostris et presertim regni nostri predicti succamerario ac censuum sum- marum et bernarum camere nostre exactoribus et perceptoribus, item forestariis et silve nostre quibusque officialibus et custodi- bus, ut sub pena indignacionis nostre prefatam civitatem ac cives et incolas eius in his nostre celsitudinis graciis tueantur, prote- gant atque conservent. Presencium sub nostri regalis sigilli ap-

Strana 334
334 1456. pensione testimonio litterarum. Datum Wienne die decima mensis ianuarii, anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo sexto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. sextodecimo, Bo- hemie vero tercio. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Procopii de Rabenstein, cancellarii, Nicolaus Liscius legum doctor. Orig. perg. v archivu m. Mostu (č. 74); pečeť, jež byla přivěšena na proužku pergamenovém, jest utržena. Na rubu ruka XVI. stol. poznamenala: »Tertium privilegium regis Ladislai a. 1456. Erlassung der kgl. summa und anderer bern uf 7 iar; item vergonstigung holcz zw heben wegen brunstschadens." - Schle- singer, Stadtb. v. Brüx, str. 144, č. 332. Čís. 194. 1456, 24. srpna. Ve Vídni. Král Ladislav povoluje purkmistru a radě města Lokte pro- dej solní ve městě, tak že jenom oni mají právo sůl kupovati a prodávati a výtěžek mají obraceti na zaplacení dluhu a opravu města. Wir Lasslaw, von gots gnaden zu Hungern, zu Behem, Dal- macien, Croacien etc. kunig, herczog zu Osterreich und marggrave zu Merhern etc., bekennen und tun kunt allermëniclich, daz fur uns komen ist des burgermeister und ganczen rats zum Elpogen, unsrer lieben getrewen, erbere botschaft, und haben uns durch dieselben demüticlich bitten lassen, daz wir in geruchten die gnad ze tun, daz sy das saltz, das in die vorgenannte stat gefurt wirdet, kaufen und wider verkaufen môchten und sust nymandt. Also haben wir angesehen die vleissigen gebete und ir getrewe dinst, die ir vorfarn unsern vorfarn oft getan haben, uns teglich tun und hinfur tun sullen und mugen, und haben darumb mit wol- bedachtem mut, gutem rat und rechter wissen dem vorgenannten rat, der yczund ist oder hinfur sein wirdet, die besundre gnad getan und tun im auch die von Behemischer kuniglicher macht in kraft dicz briefs, daz sy das salz, was des in die vorgenannte stat gefurt wirt, kaufen und wider verkaufen und den salczmarckt

Strana 335
1457. 335 daselbist haben und halden sullen und mugen an alle hindernus; und ab der rat den, die das salcz in die bemelte unser stat furn, nicht wolte nach irn fug beczaln, die mugen das an alle irrung wider darauss furn, wo in das dann fuglich sein wirdet; auch sy von demselben gewinne der benannten stat geltschuld beczaln und die dann vast paufeltick ist, pawen und pessern sullen. Mit urkunt dicz briefs versigelt mit unserm kuniglichen anhangunden insigel. Geben zu Wienn an sand Bertholomes des heiligen czwelf- poten tag, nach Kristi gepurt vierczehenhundert und im sechs- undfunfezigisten iare, unserr reich des Hungrischen etc. im siben- czehenden, des Behemischen im dritten iaren. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. ta [Na rubu:] R Orig. perg. v archivu m. Lokte s pečeti královskou na pergamenovém proužku zavěšenou. Čís. 195. 1457, 4. ledna. Na Budíně. Král Ladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Chebu opětně privilegia předešlými králi Českými udělená. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Luczemburgensis dux, nec non Morauie et Lusacie marchio etc. omnibus in perpetuum. Honestum est nostreque ma- iestati convenit, commoditati et iurium conservacioni eorum prone consulere, qui nostre subsunt dicioni ac prompte et constanti fide sua nobis obsequia exhibent; hoc enim nobis honori cedit et sub- iectorum nostrorum erga nos dilectio beneficencia ista servatur et crescit. Cum itaque serenitati nostre fuerit humiliter suppli- catum nomine prudencium magistri civium, consulum, iuratorum et tocius communitatis civitatis nostre Egrensis, fidelium nostro- rum dilectorum, quatenus benignitate regia dignaremur appro- bare, ratificare et confirmare omnes litteras, — privilegia, in- dulta et iura universa, que civitati predicte dederunt et concesse-

Strana 336
336 1457. runt divi principes, imperatores et reges Romanorum ac serenis- simi reges Bohemie, nostri carissimi antecessores: nos memores firme fidelitatis et exhibicionis serviciorum, quibus Egrensis ci- vitas nostris predecessoribus grata fuit et nobis continuo placet, ipsorum supplicacioni libenter annuimus. Ideo deliberate sanoque nostrorum procerum et fidelium accedente consilio de certa nostra sciencia auctoritate regia Bohemie omnes litteras, —, privilegia, indulta et iura universa a prefatis principibus data et concessa civitati Egrensi predicte, civibus et incolis eius ac successoribus eorum approbamus, — et confirmamus —, ac si de ipsis suisque tenoribus in hiis litteris nostris mencionem de verbo ad verbum particulariter fecissemus; volumusque ac decernimus supradicta omnia obtinere continuum, plenum, firmum et inviolabile robur. Nulli igitur hominum liceat hanc nostre approbacionis, confirma- cionis, voluntatis et decreti paginam infringere aut ei ausu quo- libet temerario contraire. Si quis autem contrarium quoquo modo fecerit attentaveritve, nostre celsitudinis indignacionem omnino se noverit incursurum. In quorum fidem has litteras nostras fieri et sigilli nostri" maiestatis iussimus appensione muniri. Datum Bude die quarta mensis ianuarii, anno Domini millesimo quadrin- gentesimo quinquagesimo septimo, regnorum nostrorum anno Hun- garie etc. decimo septimo, Bohemie vero quarto. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. INa rubu:] Rta Orig. perg. v arch. m. Chebu (č. 613) s velkou pečetí královskou zavě- šenou na hedvábné šňůře červenobílé. Na rubu rukou XV. století poznamenáno: »Kunig Laßlaben bestetigbrief." — a) tak orig. — Gradl, Privilegien der St. Eger str. 29; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 18, č. 613. Čís. 196. 1457, 19. června. Ve Vídni. Král Ladislav dovoluje purkmistru, měšťanům i vší obci města Ústí nad Labem, aby zase mohli užívati korouhve s bílým lvem v zeleném štítě, která jim v minulých válkách při dobytí města násilím byla odňata.

Strana 337
1457. 337 Ladislaus, dei gracie Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, Austrie dux et Morauie marchio etc. Notum facimus universis, serenitati nostre fuisse humiliter supplicatum nomine magistri civium, consulum, iuratorum et tocius communitatis ci- vitatis nostre Ausk super Albea, nostrorum fidelium dilectorum, quatenus benignitate regia dignaremur eis dare et concedere licen- ciam, facultatem et auctoritatem habendi vexillum sive banderium et eo utendi cum graciis, libertatibus, armis et insignibus, et omni- bus iuribus, quibus illud antiquitus habuerunt et ipso usi sunt, antequam preteritis temporibus infelicibus, quando calamitoso bello regnum Bohemie vexabatur, in expugnacione dicte civitatis ab eis auferretur maiore vi, cui resistere ipsis imposibile fuit. Quod quidem vexillum erat coloris rubri habens in medio flavum circulum et in ipso circulo viridem clipeum, in cuius medio per longum stabat leo albus, erectus, armatus galea, lorica ac thorace et firmans se in posteriori pede sinistro, quem circa infimam partem scuti habebat, aliis pedibus convenientibus inter se spaciis distantibus et levatis in altum ungwibusque aureis in dextrum scuti latus convertebatur ; caudam vero habebat duplicem erectam et bifurcatam eo modo, quo in armis et insignibus nostris regni Bohemie est. Super cono autem galee iuxta medium superioris partis clipei erat parva navicula fluvialis, ex cuius sinistro latere prope finem exibat unus remus parvus, qui fere usque ad me- dium inter summitates caude erat extensus. Nos animadversa in- tegritate, fidei constancia ac serviendi promptitudine, quibus nos- tris antecessoribus dicta communitas placuit et nostre maiestati eciam placet et cara est, deliberate et sano nostrorum procerum et fidelium accedente consilio de certa nostra sciencia auctoritate regia Bohemie vexillum sive banderium cum armis et insignibus, ut supra descriptum est, quod dicte communitati civitatis Ausk a serenissimis predecessoribus nostris ob eius in rebus bellicis precipuam virtutem datum accepimus, damus et concedimus ipsi communitati licenciam, facultatem et auctoritatem habendi et eo utendi cum omnibus graciis, libertatibus et iuribus, quemadmodum antiquitus illud habere et ipso uti consueverunt, ac restituentes in integrum plene dictam civitatem ad pristinum ius vexilli ni- chil eidem obesse volumus, quod id difficilis temporis perturba- cione fuerit amissum. Presencium sub appensione nostri regalis

Strana 338
338 1457. sigilli testimonio litterarum. Datum Wienne die decima nona mensis iunii anno Domini millesimo quadringentesimo quinqua- gesimo septimo, regnorum nostrorum Hungarie etc. decimo octavo, Bohemie vero quarto. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Procopii de Rabenstein, cancellarii, Nicolaus Liscius legum doctor. INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Ústí nad Labem (č. 11). Pečet, která byla za- věšena na hedvábné šňůře červenobílé, jest ztracena. — Feistner. Gesch. d. St. Aussig str. 259, č. 24; Hieke-Horčička, Urkundenbuch d. St. Aussig. str. 117, č. 255. — O den dříve podával kr. Ladislav k farnímu kostelu sv. Vojtěcha kněze Jiřího Mihače jakožto nástupce zemřelého faráře Ondřeje tímto listem daným ve Vídni 18. června: »Ladislaus — Honorabilibus administratoribus in spiritualibus ecclesie Pragensis sede vacante, devotis nostris dilectis, graciam regiam et omne bonum. Quia vacat ad presens ecclesia parochialis sancti Adal- berti in Ausk super Albea, Pragensis diocesis, per mortem quondam Andree. ipsius ecclesie ultimi et immediati rectoris, cuius ius patronatus ad nos ut regem Bohemie pertinet, vigore dicti iuris patronatus presentamus vobis ad supra dictam ecclesiam devotum nostrum dilectum Georgium Mihacz, presbyterum supra dicte diocesis, ipsumque petimus institui. Requirimus igitur devociones vestras, ut prefatum Georgium, sicut ad vestrum officium spectat, per se vel suum procuratorem instituatis ac servatis solemnitatibus et cerimoniis requi- sitis inducatis vel induci faciatis in plenam et pacificam predicte ecclesie possessionem eique vel suo procuratori de fructibus, redditibus et proventibus eiusdem ecclesie per eos, ad quos spectat, faciatis integre responderi. — Datum Wienne die decima octava mensis iunii, a. D. mill. quadringentesimo quin- quagesimo septimo —.« [Na ohbu:] Ad relacionem domini Zdenkonis de Stern- berg Nicolaus Liscius legum doctor. [Na rubu:] Rta. (Orig. perg. v archivu m. Ústí č. 12 s pečetí královskou zavěšenou na proužku pergamenovém. — Feistner u. m. str. 258; Hieke a Horčička u. m. str. 116. č. 254). Čís. 197. 1457, 24. června. Ve Vídni. Král Ladislav povoluje obci města Kadaně, že nemá na příště býti zcizeno ani zapisováno a zastavováno. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, Austrie dux marchioque Morauie etc. Notum facimus uni- versis, quod cum animadverterimus constantem fidem et magnam

Strana 339
1457. 339 dileccionem communitatis civitatis Cadanensis, nostrorum fidelium dilectorum, erga nostram maiestatem, qui civitatem ipsam a nos- tris antecessoribus inscriptam et pignori datam volentes ad nos- tram cameram in totum spectare et nulli alteri esse obnoxiam, propriis pecuniis collatis omne ius inscripcionis et pignoris per- solverunt, ideo deliberate et sano nostrorum procerum et fidelium accedente consilio de certa nostra sciencia auctoritate regia Bo- hemie eidem civitati duximus indulgendum indulgemusque ac concedimus, ut deinceps imperpetuum numquam a nobis vel nos- tris successoribus, regibus Bohemie, cuiquam alienetur, detur pi- gnori, inscribatur vel obligetur aut alio quovis titulo in quen- cumque ad longum vel breve tempus transferatur, sed ad nos nostrosque successores et cameram nostram dicti regni Bohemie pleno iure immediate civitatem ipsam penitus volumus pertinere. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litte- rarum. Datum Wienne die vigesima quarta mensis iunii anno Domini millesimo quadringentesimo septimo, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. decimo octavo, Bohemie vero quarto. [Na rubu:] R ſNa ohbu:! Ad relacionem domini Procopii de Rabenstein cancellarii, Nicolaus Liscius legum doctor. ta Orig. perg. v archivu m. Kadaně (č. 11, starší sign. Lit. M) s pečetí krá- lovskou zavěšenou na červenobílé šňůře hedvábné. Čís. 198. 1457, 27. června. Ve Vídni. Král Ladislav potvrzuje Buškovi z Hřešihlav a manželce jeho Lucii z Hodušic, dceři zemřelého rychtáře Plzeňského On- dráška, rychtářství města Plzně s výhradou práv komory krá- lovské ve věcech trestních. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie. Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Luczemburgensis dux nec non Morauie et Lusacie marchio etc. Notum facimus universis maiestati nostre humiliter supplicasse fidelem nostrum dilectum Busskonem de Hrzessihlaw, quatenus regia beneficencia dignaremur sibi et Lucie de Hodu-

Strana 340
340 1457. ssicz, coniugi sue, devote nostre dilecte, eorumque heredibus ap- probare, dare, ratificare et confirmare iudicatum civitatis nostre Noue Plzne cum omnibus pertinenciis suis, qui ad dictam Luciam, uxorem suam, heredem Andree, eiusdem Lucie patris, quondam iudicis predicte civitatis, pleno et hereditario iure pertinet et pacifice tenet ac possidet, quia sic ipsa Lucia petit et desiderat impetrare. Nos habita sufficienter fide, quod supra narrata vera sunt, animadvertentes eciam firmam fidelitatem et servicia pre- fati Busskonis erga nostram maiestatem, eius supplicacioni gra- ciose duximus annuendum; ideo deliberate et sano nostrorum pro- cerum et fidelium accedente consilio de certa nostra sciencia auc- toritate regia Bohemie ipsis Busskoni et Lucie ipsorumque here- dibus dictum iudicatum approbamus, damus, ratificamus, confir- mamus cum omnibus pertinenciis et iuribus suis in quibuscunque rebus existentibus et quovis nomine nuncupatis, et signanter cum universis et singulis libertatibus, immunitatibus, graciis, commo- ditatibus, concessionibus, indultis et privilegiis datis et concessis super dicto iudicatu a serenissimis divisque principibus regibus Bohemie, carissimis predecessoribus nostris, hiis, qui in ipso iudi- catu eisdem Busskoni et Lucie hactenus fuerunt antecessores; salvis tamen alienis iuribus et nostre camere, si qua in causis criminalibus occurrentibus in dicta civitate eidem camere com- peterent de consuetudine vel de iure. Mandamus igitur omnibus subditis nostris, cuiuscunque officii, dignitatis, nobilitatis statusve sint, et presertim succamerario nostro regni Bohemie, qui nunc est vel deinceps erit, sub pena indignacionis nostre, ne prefatos Busskonem, Luciam et eorum heredes in supra dicto iudicatu eiusque iuribus antedictis molestent, turbent atque aliquo modo impediant, sed eos contra quoslibet molestare, turbare aut alio quocunque modo impedire attentantes oportunis remediis prote- gant ac tueantur. Presencium sub appensione sigilli nostre regie maiestatis testimonio litterarum. Datum Wienne die vigesima septima mensis iunii anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo septimo, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. decimo octavo, Bohemie vero quarto. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Procopii de Rabenstein, cancellarii, Nicolaus Liscius legum doctor. [Na rubu:] Rta

Strana 341
1457. 341 Orig. perg. v archivu m. Plzně (č. 85) s velkou pečetí královskou zavě- šenou na hedvábné šňůře červenobílé. — Strnad, Listář kr. m. Plzně II, str. 35, č. 46. — Před tím uzavřela obec města Nového Plzně 19. března 1456 s Lucií z Hodušic a mužem jejím Buškem tuto smlouvu: »Léta od narozenie syna božieho tisícého čtřstého padesátého šestého, ten pátek před květnú ne- dělí stala se jest mocná a konečná smlúva mezi stranami, panem purgmistrem, konšely i vší obcí města Plzenského s jedné a paní Lucijí a Buškem, mužem nadepsané Lucije z strany druhé, námi ubrmany mocně s obú stranú volenými, totiž Janem Hvozdieřem z Prostěboře. Přecem z Kunratic, Václavem Točníkem z Křimic a Prokopem Sviňákem z Plzně. Najprvé váživše a snažně to opatřivše, což sě dotýče rychtářstvie takto to vypoviedáme, aby pan purg- mistr, konšelé i všecka obec nadepsaní toho rychtářstvie tak úplně a v cele postúpili paní Luciji a Buškovi ten pondělí po próvodě 15. dubna] beze všěho prodlenie. Item hned po tento den aby všecky puožitky od bran v naši ubr- manskú moc položeny byly, a my vieme, což s tiem máme učiniti. Item vy- poviedáme, Jíru Dachmana, Bušek aby jeho nechoval, než do Letnic nynie najprve příštích. Item toto znamenitě vypoviedáme, všecky náklady neb škody nebo puožitky, kterakéžkolivěk jsú byly, aby minuly. Item toto také vypovie- dáme, což má bráti vedle práva a spravedlnosti, i také což má činiti z práva, což jest bylo od staradávna, to aby Bušek i jeho budúcí rychtářové bez odpory činili. Item dále vypoviedáme, všecky záštie, nechuti i všecka zlá vuole aby minula, ale věrně křestansky mieříme je o všecky věci, nic po sobě nepozuo- stavivše, což jest o rychtářstvie zašlo, i každého zvláště buď kteréhokoli stavu. A to sobě slíbili před námi ubrmany pode ctí a pod vierú i pod tú při ztra- cením zdržeti a zachovati beze všeho přerušenie. A tomu všemu k zdržení a na pevnost, což svrchu psáno jest, my nadepsaní purgmistr, konšelé i všecka obec města Nového Plzně, panie Lucije a Bušek, muž její, prosili jsme snažně s obú stran nadepsaných našich ubrmanuov, že jsú své pečeti vlastnie k to- muto listu přivěsili sobě bez škody, jenž jest dán i psán léta a dne svrchu psaného.« (Orig. v archivu města Plzně č. 84. K listině byly přivěšeny na proužcích pergamenových čtyři pečeti úmluvců, z nichž první Hvozdířova jest ztracena. Na rubu rukou XVI. století poznamenáno: »Smlouva o rychtářství 1456«). Strnad uv. m. č. 37. Čís. 199. 1457, 13. července. Ve Vídni. Král Ladislav potvrzuje purkmistru a radě města Lokte smlouvu trhovou, kterou Václav Räch v Grünlasu prodal před- chůdcům jich 2. dubna (an dem nechsten montag nach mitter- vasten) 1397 bor u dvora Vogleis (wie in etwan Wenczlaw Räch zu Grüleins gesessen ein heyd gelegen zwischen dem hof Vogleis auf einer seit und zwischen dem Newen Satel genant auf der

Strana 342
342 1457. andern seiten verkauft hat). Geben zu Wien an sand Margarethen tag nach Cristi gepurt vierczehenhundert und darnach im siben- undfunfezigisten iare, unserr reich des Hungrischen etc. im XVIII und des Behemischen im IV iaren. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Procopii de Rabenstein, cancellarii. Orig. perg. v archivu města Lokte s pečetí královskou zavěšenou na hed- vábné šňůře červenobílé. Čís. 200. 1457, 25. července. Ve Vídni. Král Ladislav nařizuje purkmistru, radě i vší obci města Budějovic, aby svobodný prodej masa v městě zdvihli do té doby, až jich pře s řezníky bude správcem zemským Jiříkem z Kun- štátu a podkomořím Václavem z Valečova rozhodnuta. Ladislav, z božie milosti Uherský, Český etc. král, vévoda Rakúský a margrabie Moravský etc. Opatrní věrní milí! O ruoz- nici tu, kteráž mezi vámi a řezníky vašimi, věrnými našimi mi- lými, byla jest, i kladem vám obojím toho rok den svatého Bar- tholoměje najprv přieštieho1 před urozeného Jiříka z Cunstatu, zprávci a hofmistra, a Václava z Valečova, podkomořieho králov- stvie našeho Českého, věrné naše milé, abyšte před nimi na ten den stáli a svá práva s obú stranú, kteráž máte, okázali, neb řezní- kóm také na ten den státi sme přikázali. Protož přikazujemť vám, abyšte na ten den stáli a všecky listy jich, kteréž máte, s sebú k tomu roku vzali, a v té mieře chcem tomu, aby ten freymark zdvihli, kterýž ste byli provolali, doniž mezi vámi vy- řčenie sě konečné o to nestane, a to oběma stranoma bez práva svého pohoršenie. Dán u Viedni v pondělí den svatého Jakuba apoštola božieho, let království našich Uherského etc. v osmná- dctém a Českého v čtvrtém létě. Ad mandatum domini regis in consilio. INa rubu:] Opatrným purgmistru, radě i obci města Budějovic, věrným našim milým. Orig, papírový v archivu národního musea v Pešti s menší pečetí krá- lovskou na rubu k uzavření listu přitištěnou. — 1) 24. srpna.

Strana 343
1457. 343 Čís. 201. 1457, 25. července. Ve Vídni. Král Ladislav činí milost radě i vší obci města Nového Plzně, aby ve lhůtě tří let nemohly na nich dluhy býti soudně vymáhány. My Ladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, vévoda Rakúský a markrabie Moravský etc., oznamujem všem, že věrným našim milým radě i všie obci města Nového Plzně, chtiece je opatřiti v tom, aby pro mnohé dluhy, jichž snésti bez konečného jich zkaženie nemohú, ale potom aby tiem opravíce se mohli svých dlužníkuov odbyti, jim milost tuto učinili sme takově, že jim všem vespolek i každému z nich zvláště přede všemi, komuž oni dlužni jsú, svobodu a lhuotu dali sme od svaté Kateřiny najprvé příští až za plná tři léta pořád zběhlá, tak aby v těch třech letech žádnému platiti nebyli po- vinni, leč komuž by sami chtěli, ani také kto jich pro dluhy sta- vovati v našich královstvích a v kniežetstvích aby nemohl na zemi ani na vodách ani kterakkoli hyndrovati. Protož všem du- chovním i světským kteréhokoli stavu nám poddaným, věrným našim milým, přísně přikazujem, aby svrchu psaným měštěnóm Plzenským v této našie milosti do toho času nikterakž nepřeká- želi, než je v tom zachovali, neb na tom naši vuoli naplnie i zvláštnie libost učinie. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přitisknúti k tomuto listu. Dán u Viedni den svatého Jakuba apoštola léta od narozenie božieho syna tisícieho čtyři- stého padesátého sedmého, let království našich Uherského etc. v osmnádetém a Českého v čtvrtém létě. Ad mandatum domini regis domino Sdenkone de Sternberg referente. Orig. perg. v archivu m. Plzně (č. 24) s pečetí královskou na rubu při- tištěnou, jež však jest již skoro úplně odlámána. — Strnad, Listář kr. m. Plzně II, str. 38, č. 48. Čís. 202. 1457, 25. července. Ve Vídni. Král Ladislav činí obci města Nového Plzně milost, aby mohla vybírati všechny úroky a důchody, které židé tam usedlí

Strana 344
344 1457. odvádějí do komory královské, a aby je směla obraceti na opravu hradeb městských. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, Austrie dux et Morauie marchio etc. Notum facimus universis, quod volentes civitati nostre Noue Pilsne auxilium afferre, quo possit ruinas murorum reformare, quas passa est, dum a superiorum temporum funesta clade oppugnata magna se virtute defendit, — eidem civitati damus et concedimus, ut a ju- deis, qui nunc in dicta civitate habitant vel imposterum habita- bunt, percipere, exigere et tollere possit omnes census, redditus et proventus consuetos ab ipsis judeis dari et solvi camere nostre regni Bohemie, quos in restauracionem et reformacionem predic- torum murorum et ruinarum converti et expendi omnino volumus et iubemus, presenti nostra concessione et judeorum donacione in casu, quo prefatos iudeos aut aliquos ipsorum pro nobis et camera nostra habere vellemus, minime obstante. Mandamus igitur omni- bus subditis nostris, cuiuscunque — dignitatis officiive sint, et presertim succamerario nostro regni Bohemie — sub pena indi- gnacionis nostre, ne in premissis dictam civitatem vexent, turbent aut aliquo modo impediant, sed pocius eam oportunis remediis protegant ac tueantur. — Datum Wienne die vigesima quinta mensis iulii, anno Domini millesimo quadringentesimo quinqua- gesimo septimo, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. decimo octavo, Bohemie vero quarto. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Zdenconis de Sternberg. Orig. perg. v archivu m. Plzně (č. 25) s menší pečetí královskou na proužku pergamenovém zavěšenou. Na proužku současnou rukou napsáno: List na židy. — Strnad, Listář král. m. Plzně II, str. 37, č. 47. Čís. 203. 1457, 27. července. Ve Vídni. Král Ladislav vděčně uznávaje oběti, které obec města Plzně přinesla v obraně víry, potvrzuje jí opětně všechna privilegia, udělená předešlými králi Českými.

Strana 345
1457. 345 Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex. Austrie et Luczemburgensis dux, nec non Morauie et Lusacie marchio etc. Notum facimus universis, celsitudini nostre fuisse humiliter supplicatum nomine magistri civium, consulum, iura- torum et tocius communitatis civitatis nostre Noue Plzne, nostro- rum fidelium dilectorum, quatenus benignitate regia dignaremur approbare, ratificare et confirmare omnes gracias, litteras, liber- tates, immunitates, donaciones, consuetudines, concessiones, privi- legia et iura universa, que ipsi civitati dederunt et concesserunt serenissimi reges et illustres duces Bohemie, nostri carissimi ante- cessores. Nos memores virilis et fortis resistencie, quam Plznensis civitas pro conservacione et honore orthodoxe fidei nostre non sine magnis eius incommoditatibus et damnis animosa constancia fecit, suis honestis precibus libenter annuimus; ideo deliberate et sano nostrorum procerum et fidelium accedente consilio auctori- tate regia Bohemie omnes gracias, libertates, immunitates, litteras. donaciones, laudabiles consuetudines, concessiones, indulta, privi- legia et iura universa, que prefati antecessores nostri dederunt et concesserunt predicte civitati, civibus et habitatoribus eius he- redibusque eorum, sicut rite et racionabiliter processerunt, appro- bamus, ratificamus et confirmamus cum omnibus punctis, arti- culis, clausulis et sentenciis suis, ac si earum eorumque tenores hiis litteris nostris de verbo ad verbum particulariter expressi forent; volumusque ea omnia obtinere perpetuis temporibus validam et inviolabilis roboris firmitatem. Nulli ergo liceat hanc paginam nostre confirmacionis, voluntatis et decreti in- fringere aut ei ausu aliquo temerario contraire; si quis autem contrarium fecerit, serenitatis nostre indignacionem se noverit incursurum. Presencium sub appensione sigilli nostre maiestatis testimonio litterarum. Datum Vienne die vigesima septima iulii anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo septimo. regnorum nostrorum anno Hungarie etc. decimo octavo, Bohemie vero quarto. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. [Na rubu:] R" ta

Strana 346
346 1457. Orig. perg. v archivu m. Plzně (č. 25) s velkou dvoustrannou pečetí krá- lovskou zavěšenou na hedvábné šňůře červenobílé. Na líci pečeti vyobrazen král sedící na trůně s odznaky svého důstojenství, kolem pak jest nápis: La- dislaus dei gracia hvngarie bohemie dalmacie croacie etc. rex avstrie sti- rie Ivcembvrgensis dux ac moravie marchio etc. Na rubu spatřuje se štít s českým lvem držený anděly a kolem něho sedm štítků se znaky zemí kr. La- dislava. Legenda ve dvou řádcích zní: † Ladislaus dei gracia hungarie bo- hemie dalmacie croacie -rame -servie lodomerie Igallicie] cumanie bulgarie- que rex l 1456 austrie - lucemburgensis stirie karinthie silesie carniole dux : moravie et lusacie marchio. — Strnad, Listář král. m. Plzně II, str. 38, č. 49. Čís. 204. 1457, 4. srpna. Ve Vídni. Král Ladislav potvrzuje obci Budějovické opětně privilegia předešlých králův a ustanovuje, že město Budějovice nemá již býti v budoucích časech nikomu zastavováno nebo postupováno, nýbrž že má věčně zůstati při komoře královské. Zároveň povo- luje Budějovickým, aby mohli na svých pozemcích dělati rybníky, pokud by z toho komoře královské nevzešla škoda. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Lucemburgensis dux, nec non Moravie et Lusacie marchio etc. Ad perpetuam rei memoriam. Magna civitatis nostre Budweisensis erga nostram maiestatem in tenaci fidelitate, obse- quiis et dileccione constancia facile nos adducit, ut non solum antecessorum nostrorum et nostra vetera beneficia ei firma esse velimus, verum eciam ut nova ipsi civitati libenter addamus, que nullis cedens oppugnancium perturbacionibus firmum orthodoxe fidei domicilium semper fuit; igitur deliberate et sano nostrorum procerum et fidelium accedente consilio, de certa nostra sciencia auctoritate regia Bohemie omnes gracias, libertates, immunitates, donaciones, laudabiles consuetudines, concessiones, litteras, privi- legia, indulta et iura universa dicte civitati concessa et data a serenissimis regibus Bohemie, nostris carissimis antecessoribus, eidem civitati, civibus et habitatoribus eius ac successoribus eorum approbamus, ratificamus et confirmamus cum omnibus punctis, articulis, clausulis et sentenciis suis, ac si ipsarum ipsorumque tenores his litteris nostris de verbo ad verbum particulariter ex- primerentur; volumusque ac decernimus ea omnia obtinere per-

Strana 347
1457. 347 petuis temporibus validam et inviolabilis roboris firmitatem. Et quia ipsa civitas magnopere serenitati nostre exhibuit, non equo animo cuiusquam alterius quam nostro et nostrorum successorum, regum Bohemie, subesse dominio et duntaxat pertinere ad nostram cameram regni Bohemie valde optare, voluntati sue satisfacientes, quo firmius habeat, quod optavit, eidem civitati indulgemus et graciose concedimus, ut deinceps in perpetuum nunquam a nobis vel nostris successoribus, regibus Bohemie, cuiquam alienetur, detur pignori, inscribatur vel obligetur aut alio quovis titulo in quemcunque ad longum vel ad breve tempus transferatur, sed ad nos, nostros successores predictos et cameram antedictam pleno iure inmediate civitatem ipsam penitus volumus pertinere. Et si contingeret inadvertencia, petencium inportunitate vel alio quovis modo contra premissa quidquam fieri, id totum exnunc, prout ex tunc, revocamus, annullamus, irritamus ac decernimus“ nullius efficacie valorisque esse. Volentes eciam eandem civitatem nostra liberalitate facere meliorem, permittimus et impertimur, ut sine impedimento libere liceat ipsi civitati in agro et fundis eiusdem piscinas construere et quibus voluerint modis agrum et fundos ipsos coli facere, quo fructus uberior et maior ei comoditas inde valeat provenire, dum tamen ex huiusmodi piscinarum construc- cione et agri fundorumque cultura in censibus, tributis aut aliis solucionibus nobis et nostre camere debitis nulla diminucio, damp- num aut preiudicium afferatur. Nulli ergo liceat huiusmodi nostre celsitudinis confirmacionem, voluntatem, decretum, permissionem, imperticionem ac licenciam infringere aut eis ausu aliquo teme- rario quomodolibet in totum vel in parte contraire; si quis autem contrarium fecerit, indignacionem nostram se noverit incursurum. In quorum fidem has nostras litteras fieri et sigilli nostre maie- statis iussimus appensione muniri. Datum Vienne die quarta au- gusti, anno Domini M CCCC° quinquagesimo septimo, regnorum nostrorum Hungarie etc. XVIII°, Boemie vero quarto. Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. Opis archivářem K. J. Erbenem pořízený z opisu z r. 1468 chovaného druhdy v archivu m. Č. Budějovic uložen jest v archivu Musea král. Českého (B). Pozdější kopie jsou ve sbírce privilegií zemského archivu král. Českého a v diplomatáři musejním. — a) následuje et B. — O příčinách vydání tohoto

Strana 348
348 1457. majestátu čte se v pamětní knize Budějovické č. II na l. 27 tento zápis ze dne 5. ledna 1458: »Post vero anno M'CCCCLVII° et post mortem domini Henrici acta sunt hec circa festum sancti Jacobi 125. července): Po smrti páně Jin- dřichově bratr jeho pan Jan z Roznberka vyprosil sobě znova u Viedni všecky puožitky, kteréž příslušejie do komory královy Mti za tři léta, a to na našem městě. A naši poslové porozumějíce tomu dobyli nám list od královy Mti pod majestátem, aby nás věčně žádnému nezastavoval ani oddával aniž zapisoval. než nás JKMt i jeho budúcí sami při sobě drželi k své komoře věčně; a ač by kdo co vyprosil jakžkoli, to se vše moří a ruší, jakož pak majestát šíře v sobě ukazuje. A když pan Jan chtěl ty požitky jmieti, my sme sě tiem majestátem bránili a k ničemuž sě podvoliti nechtěli. Protož událo-li by sě kdy potom, že by kdo co na nás vyprosil, abyste sě tiem bránili a nesvolovali k komu jinému kterú daní nebo-li kterým slibem, než ku samému králi, jakožto k pánu našemu milostivému; neb skrze takové podvolenie někdy předci naši k velikým nesná- zím a k škodám přicházeli, jakožto s pánem z Plavna, s panem Bechyní etc. To vědúce sluší sě takových věcí záhé vystřieci a uvarovati, a i to hodí sě KMti dobře i nám zvlášče, jakož již pak i jiná města královská všickni k témuž vedú a mieřie etc. Scriptum in hunc librum anno Domini etc. LVIII feria V. post Innocentum.« Z doby brzo na to následující (před r. 1463) pochází jiná pamět o sporech měšťanů Budějovických s pány z Rožmberka po válkách husit- ských, která se druhdy chovala v archivu m. Budějovic a jejíž přepis doplněn s výpisem z Budějovického Liber memorabilium z r. 1556 chová se v diploma- táři v archivu Musea král. Českého. Pamět ta zní: »Dobrodinie města Budějovského, nébrž služba pánóm z Rožmberka učiněná. Item pomohli retovati města Soběslavě, ješto již téměř bylo ztraceno. Item po- mohli dobyti Lompnice, kteréžto zbožie páni sobě osobili. Item puojčili prachu několik centnéřóv a jiných věcí takových; toho jim zase nevrátili. Item byli jim k libosti u Rokycan v poli a u Plzně, ano se jich nedotýče. Item, puojčo- vali jim summy znamenité, častokrát darmo, ješto by byli sic ke škodám ne- malým nejednú přišli, jakož pak pan Jan z Rožmberka jest to nejednú sám vyznal. Otplata za to: Město Budějovice pod jich [obranou] vzalo škodu velikú ot Klenovského, tak že někteří zbiti, jiní zjímáni mušeli se šacovati a k tomu dobytek pobrán. Item vyprosili sobě tak s neprávem město Budějovice na králi Ladislavovi, vidúc, že král mladý a sebú dobře nevládne, proti usta- novení zemskému dskami zapsanému. Item zjednali sobě list od téhož krále. když je podniknúti nechtěli, aby stavovali na zemi i na vodách Budějovské. Item častokrát chtěli město připraviti o silnice a sklady, překážejíc jim v jich spravedlnosti. Neque finis. Item přikazovali na panství, aby Budějovských nikdež nechovali, jiesti a píti jim nedávali. Item za pana Jindřicha, když ho podniknúti nechtěli, mienili se pokusiti o město, a na tom byli v radě své zuostali; ale pán buoh jim toho dokonati přáti neráčil. Co se ot pánov z Rožmberka městu Budějovicím stalo a ještě děje. Item mýto z našich berú v Svinech a Veselí etc. i jinde proti majestátóm řádným. Item nechtěli na právě dost mieti, což se sirotka Tlačíkova dotýče z Netolic, o kteréhož sú se poručníci jeho přeli, praviec, že oni k němu právo již mají, na kteréž sme chtěli dost spravedlnosti udati. Item staveni jsú naši proti řádu

Strana 349
1457. 349 a právu i [s] zbožím v Kaplici, jim ke škodě nemalé, a my práva na naše neotpie- rali, a také proti majestátu ciesaře Karla. Item nepropustili po psaní Ké Mti z toho stavného, než tiskli předse Sp . . le i jiné poručníky, že mušeli udělati po jich po všie vuoli. Item zapověděli, aby sirotčie statek, kteříž k létom přišli, do města našeho nedávali, proti řádu a svobodě. Item zastavili Hojdarovi v Krumlově statek jeho proti řádu a právu, a ten nepropustili po psaní Kské Mti, neb jest ten mušel také vyručiti. Item Janek mušel uručiti v Třeboni pode sto kopami, aby s ní tam bydlel; jinak, jakož jsme zpraveni, zapověděli, aby ji otec nedával, a to jest proti svobodě křesťanské a starodávné v této zemi. Item duoklady jinde ukazují proti řádu a právu starodávnému a ty přesuzují. Item Krumlovští, Třebonští, Svinští a jiní po městečkách dělají sobě sklady proti řádu a právu i privilegím našim a zuostání zemskému. Item z silnic staro- dávných vyvozují a do svých měst a městeček nutie proti privilegí, vyprosiv- še sobě proti privilegí a výpovědi novotu. Item trhy královské svobodné sta- vují a obchody lidem svým i královským, jako Korunským a služebníkóv svých duchovních i světských, pod hrdlem a statkem zapoviedají vésti v našem městě. Item chovati našich nedali ani jiesti a píti dáti, kupčiti, kupovati, prodávati bránili, jako v Frimburce, v Dvořišti, Netolicích, u Veselí i jinde etc., a sám psal o Puklici etc. Item na městském zboží po silnicích služebníci jich nedadúc potřeb do města nésti i cizím. Item králova Mt ráčil rozkázati, aby to zdviženo bylo ot pána; na to se neobrátili. Item naše v noci vyhnali z Noysidlé a po- brali jim věci některé, jakož pak panu Petrovi z Rožmberka o to psáno, a k tomu je uháněli na nejvýše. Item zbili naše v Újezdě pacholky formanské a vzali jednomu z nich koblák. Item Klára řezníka zbili štrosrajtarové za dlúhým mostem a měli s ním vuoli svú. Item řezníkóm vzali dobytek na cestě svo- bodné, jakožto rychtář Ločedický a Újezdský. Item dali provolati v Krumlově o jarmarce, aby všickni prodávali a kupovali krom Budějovských, a to ku po- tupě proti svobodám zemským a privilejím královským. Item jsúce s námi v súdu zemském opět svévolně zastavili potřeby do města našeho, chtiec nás tiem ustáti a abychom své spravedlnosti ustúpili starodávné a tak privilegia zrušili sami, a to proti pánu bohu, králi pánu našemu, svobodě zemské v po- koji. Haec et similia atque his maiora nostro tempore usu venerunt et quotidie adhuc comperimur.« — R. 1460 v lednu král Jiří sám postoupil Janovi z Rožmberka, hejtmanu Slezskému, 200 kop summy, kterou Budějovičtí do ko- mory mají dáti na příští Hromnice, kdežto r. 1458 a 1459 odvedena byla summa ta do komory královské. (Archiv Český VII. str. 233 a 403). Čís. 205. 1457, 16. října. V Praze. Král Ladislav uznávaje věrné služby, které měšťané a oby- vatelé města Karlových Varů (die burgere und inwonere zue Carlszpade) jemu i předešlým králům Českým prokazovali, po- tvrzuje jim všecky výsady a práva i svobody, jež od předchůd-

Strana 350
350 1457. cův jeho obdrželi, a nařizuje všem úředníkům královským, ze- jména podkomořímu král. Českého (allen unsern amptleuten und sonderlich unserem landtcammerer zue Behem), aby je při vý- sadách těch zachovali a chránili. Geben zue Prage an sand Gallen tage nach Christs geburt vierzehenhundert und im siebenund- funfezigisten iare, unser reiche des Hungrischen im achzehenden iar und des Behemischen im virdten iare. Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. Opis ze XVI. století v přepisu privilegii Karlovarských v archivu c. k. místodržitelství v Praze ve fasc. P—106 sign. K. Čís. 206. 1457, 28. října. V Praze. Král Ladislav potvrzuje smlouvu, kterou purkmistr a kon- šelé města Budějovic koupili k obci od Prokopa a Řehoře, synů Sigmunda Klarice, polovici městského rychtářství s polovicí mýta a s mlýnem příkopním; dává jim moc, aby každého roku volili sobě z měšťanů rychtáře městského, a povoluje jim, aby směli pečetiti červeným voskem. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et. Luczemburgensis dux, nec non Morauie et Lusacie marchio etc. Notum facimus universis, maiestati nostre fuisse humiliter suppli- catum nomine magistri civium, consulum, iuratorum et tocius communitatis civitatis Budweis, fidelium nostrorum dilectorum, quatenus benignitate regia dignaremur dicte civitati approbare, ratificare et confirmare medietatem iudicatus civitatis eiusdem cum omnibus utilitatibus, commoditatibus et iuribus universis ipsius medietatis iudicatus, videlicet integro munere iudicandi, pleno exercicio iudicatus et administracione iudicii ac media parte thelonei in Budweis cum omnibus eius pertinenciis consuetis et molendino prope Budweis, quod sermone teutonico Grabmühl appellatur, quemadmodum ipsam medietatem iudicatus habu- erunt et tenuerunt Procopius et Gregorius fratres, filii et heredes

Strana 351
1457. 351 Sigismundi Clariez, a quibus eam iudicatus medietatem cum pre- fatis pertinenciis civitas ipsa emit, cum ad ipsos Procopium et Gregorium media pars iudicatus antedicti, ut ad filios et here- des et successores dicti Sigismundi legitime pertinuerit. Nam ipse Sigismundus, ad quem et ad Margaretham suam sororem predic- tus iudicatus integre spectabat, cum Margaretha eundem iudica- tum dividendo convenit, ut supra dicta pars, prout supra speci- ficata est, apud eum remaneret, et hanc divisionem serenissimus Wenceslaus, Romanorum et Bohemie rex, antecessor noster caris- simus, litteris suis approbavit et confirmavit. Nos inspectis lit- teris prefati serenissimi regis Wenceslai et habita plena fide supra" narrata vera esse, deliberate et sano nostrorum procerum et fidelium accedente consilio, de certa nostra sciencia auctoritate regia Bohemie predictam medietatem iudicatus ipsi civitati appro- bamus, ratificamus et confirmamus cum omnibus et singulis com- moditatibus, pertinenciis et iuribus suis, sicuti supra expositum, expressum et petitum est, volumusque ad civitatem ipsam, quem- admodum ad dictos Procopium et Gregorium pertinuit, sublato omni obstaculo, in perpetuum pertinere; damusque eidemb civi- tati facultatem et potestatem omni anno eligendi ex civibus suis unum providum virum et electum preficiendi ipsi iudicatui, et quod is, quem sic elegerit et prefecerit, iurisdiccionem et exerci- cium iudicandi habeat et iudicium ac iusticiam administret. Et ut civitas Budueis antedicta, que nostris antecessoribus et maie- stati nostre propensam dileccionem et cura obsequenti prompti- tudine integram semper fidem exhibuit, senciat beneficio celsitu- dinis nostre se ornari atque honorari, ei concedimus, ut deinceps in perpetuum in sigillando uti possit rubea cera sicque admodum sigillum suum in rubea cera apprimere appendereque licite hac libera permissione et auctoritate nostra se posse cognoscat. Man- damus igitur omnibus subditis nostris cuiuscumque status, nobi- litatis, dignitatis aut officii sint, et presertim succamerario nostro regni Bohemie, qui nunc est vel imposterum erit, ne prefatam civitatem in dicto medie partis iudicatus ac sigillandi iure vexent, turbent aut aliquo modo impediant, sed contra quoscumque ve- xantes, turbantes et impedientes eam in suis iuribus protegant, tueantur et remediis opportunis nostro nomine conservent. Pre- sencium sub appensione sigilli nostre maiestatis testimonio litte-

Strana 352
352 1457. rarum. Datum Prage die vigesima octava octobris anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo septimo, regnorum nos- trorum anno Hungarie etc. decimo octavo, Bohemie vero quinto. Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. Z opisu XV. stol. druhdy v archivu m. Budějovic opis novější v archivu Musea král. Českého. Jiný opis ze XVII. století zapsán v Liber albus archivu m. Budějovic na l. 14v (B) s těmito poznámkami po straně: »1°. Emptio mediae partis iudicatus et munera iudicandi cum media parte telonii atque molendino approbatur. 2°. Potestatem eligendi quotannis iudicis facit. 3°. In obsignandis literis rubea cera utantur. — a) super B. — b) ei B. — 1) Srov. list kr. Václava IV. d. v Praze 17. března 1407, v Privilegiích II č. 812. — V seznamu privilegií Budějovických ze XVII. století v archivu Musea kr. Českého chova- ném čte se na l. 3 o tomto privilegiu takováto zmínka: »Ladislaus supra iudi- catum et grabmül et sigillandum rubea cera. Datum Pragae 28. octobris anno 1457. Adest in orig.« — Smlouva bratří Klariců s obcí Budějovickou o rych- tářství městské uzavřena byla již 7. prosince 1455 a zní takto: Léta od na- rozenie syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého pátého v tu neděli po svatém Mikuláši stal sě trh konečný mezi múdrými a opatrnými purgmistrem, radú i vší obcí města Budějovic Českých s jedné a mezi slovutnými Prokopem a Řehořem z Klaric bratří [tak! bratrzy orig.] z strany druhé o rychtářstvie, kteréž jsú měli tu v městě v Buděovicích [Budieowiczich orig.], túto výpovědí jakož v dole psáno stojí: Najprv že dřéve jmenovaní bratřie Prokop a Řehoř mají všecky majestáty, listy, registra, smlúvy, cedule, cožkoli rychtářstvie se dotýče i požitkuov k témuž příslušejících, dáti v moc dřéve jmenovaným purgmistru, radě i obci, a k tomu jim mají svrchu psaní bratří Prokop a Řehoř potvrzenie na to rychtářstvie od královy milosti zjednati a dobyti, a jim toho rychtářstvie zstúpiti mají na sva- tého Jiří po dání listu tohoto najprv příštieho se vším právem i s puožitky, jakožto mýto, clo, tržné, pocty, vinny, mlýn, ješto slove přiekopnie, se vším pří- slušenstvím, jakož jsú sami drželi a požívali nic sobě tu práva žádného nepo- znostavujíce ani svým dědicóm ani budúciem bez výmienky všelikaké. Za to jim má dáno býti od svrchu psaných pánuov a obcí šest set kop a sedmmezcietma kop a pány pět kop litkupu na roky v dole psané, točiž dvě stě kop na svatý Jiří najprv příští a potom dvě stě kop na svatého Havla potom budúcieho a poslednie penieze na druhého svatého Jiří bez prodlenie. A dřéve jmenovaní bratří mají udělati svrchu psaným pánóm list na zprávu vedle řádu a vysvo- boditi. A páni jim mají jistotu udělati na svrchu psané penieze také vedle řádu A jestliže by jim které penieze páni nedali na ten rok svrchu psaný, ale mají z těch peněz úrok jim dáti, dnokudž by jim peněz hlavních nevyplatili. A tu smlúvu svrchu psanú slibujeme sobě obě strany věrně a křesťansky zdržeti. A za zdrženie slíbili jsú za opatrné měšťany slovutný panoše Václav Hruoza z Chelčic. tu chvíli purkrabie na Hluboké, Oldřich Býšovec z Býšova, Štěpán Vrchota; a za svrchu psané bratřie slíbili jsú Hynek z Dívčic. Vojtěch z Jivovice a Miku-

Strana 353
1457. 353 láš Vítha z Rzavého seděním v Húzné, kteří jsú i při smlúvách těchto také byli, pode sty kopami, jestliže by strana která straně smlúvu zvrhla a v ce- losti nezachovala, ješto by ubrmané jednostajně vyznali, aby strana straně základ propadla, a ten ve čtyřech nedělech vyplnili právem listovým. Tomu na pamět my purgmistr a rada i my bratřie svrchu psaní pečeti své jsme k to- muto listu dobrovolně přitiskli. Datum anno et die quibus supra. (Orig. papírový v archivu m. Č. Budějovic Iskříň 8, č. 48] s přitištěnou pečetí městskou a obou Klariců). O udělení majestátu na rychtu čte se v pamětní knize Budějovické č. II na l. 27 tento zápis po smrti kr. Ladislava 29. prosince 1458 učiněný: »Pak když JKMť podruhé do Prahy přijel 129. září 14571, spomínal nám to naše zdrženie vším dobrým a naši stálost chvále nám a měli sme pána milostivého na JMti a oč sme koli prosili, o slušné věci, v tom nás JKMt milostivě obdařil, jakožto pak majestáty JKMti jsú před rukoma: potvrzenie na rychtářstvie obci k věčnosti, ješto nevieme, by sě to kterému městu stalo, i jinými svobodami a milostmi, jakožto jeho majestáty šíře v sobě zavierají, kteréž od JKMti máme, dva listy pod majestátem a jeden pod menší pečetí.« (Srv. Časop. Česk. Mus. 1846, str. 185). — Později mezi obcí města Budějovic a Řehořem i Prokopem bratřími Klarici vznikly nějaké nechuti a nesnáze, které »Mikuláš z Lanštaina purgrabie Hlubocký, Petr z Mikovic purgrabie na Maištaině, Prokop z Vojsla- vic purgrabie Hradecký, Jarohněv z Úsušie hajtman Třeboňský, Oldřich Rou- bík z Hlavatec, Petr z Protivce, Jindřich z Sedlce a Václav z Vraného« ubrman- skou výpovědí uhasili a v niveč obrátili, učinivše mezi nimi »mier pravý a kře- sťanský — o všecky věci, což se toho záštie předešlého dotýče, a ten aby sobě věrně, právě a křesťansky drželi, jakož oboje strana jim jest slíbila rukú dáním to zdržeti a zachovati.« (Orig. perg. v archivu m. Budějovic s osmi pečetmi). — Řehoř a Prokop bratři řečení Klarici dali listem d. v Českých Budějovicích 19. prosince (v pondělí před sv. Tomášem apoštolem) l. 1463 prohlášení purkmistru, radě i vší obci města Budějovic, že těch všech nechutí a nesnází, které s nimi měli, nemají věčně zdvihati ani vzpomínati, »nebo již dotčený purg- mistr a konšelé i všecka obec k nám sě věrně zachovali, ješto oni již nemají jim z čeho viny dáti.« (Orig. tamže). — Druhá polovice zboží rychetního stala se majetkem obce Budějovické teprvé za kr. Vladislava. Král Ladislav listem daným ve Vídni 31. července 1457 potvrdil »Sigismundo Kutrer de Budweys et eins heredibus medietatem iudicatus in Budweis pertinentem ad eum, ut fi- lium et solum heredem Margarite, filie Wenceslai Claricii, uxoris Nicolai Kutrer, sui patris. — cum commoditatibus ipsius medietatis iudicatus, que sunt media pars thelonei in Budweis cum omnibus eius pertinenciis consuetis et molendi- num prope Budweis, quod theutonice hofmil nuncupatur, ac sine munere iudi- candi, exercicio indicatus et administracione iudicii, quemadmodum inter Si- gismundum Craricium et predictam Margeritam, ad quos ipse iudicatus integre pertinuit, pro se et suis heredibus placitum et conventum fuit, que placita et convenciones serenissimus Wenceslaus, Romanorum et Bohemie rex, antecessor noster carissimus, suis litteris confirmavit, concessitque ipsi Margarite et eius heredibus, quod possent predictam partem iudicatus vendere, obligare et quo modo vellent allienare.« List tento krále Ladislava potvrdil v plném znění kr. Jiří Sigmundovi Kutréřovi z Budějovic majestátem daným v Praze 16. května

Strana 354
354 1457. 1459. (Orig. perg. v archivu národního musea v Pešti s velkou pečetí králov- skou zavěšenou na červenobílé šňůře hedvábné. Na ohbu jest připsán kance- lářský záznam: »Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein, cancellario, referente« a na rubu: »Rta Johannes de Brunna«). Potom Sigmund Kutréř prodal zmíněnou polovici mýta a mlýn hofmil Janu Puklicovi touto smlouvou d. 19. ledna 1480: Já Sigmund Kutřieř, měštěnín města Budějovic Českých, vyznávám tiemto listem, — jakož sem dědičně držel polovici mýta v městě v Budějovicích Českých s jeho spravedlivým příslušenstvím a mlýn u Budějovic, řečený německy hofmul po předcích svých vedle smluv řádných, kteréž jsú se staly mezi Zigmundem Claricem, někdy rychtářem v Budějovi- cích, a paní Margrethú, dcerú někdy Václava Clarice, rychtáře v Budějovicích, matheří mú milú dobré paměti, kteréžto smlúvy skrze najjasnějšie knieže a pána, pana Václava, Římského a Českého krále etc. slavné paměti, JKMti listem a majestátem řádně potvrzeny jsú, kterýžto list předřečeného najjasnějšieho krále Václava také potvrzen jest skrze najjasnějšie knieže a pána, pana La- dislava, — JKMti listem a visutým majestátem, kterýž také potom skrze naj- jasnějšie knieže a pána, pana Jiřieho, krále Českého etc., potvrzen jest, — kte- réžto svrchu psané dědictví své, totiž polovici mýta svrchu psaného i také ten mlýn řečený hofmul — dal sem a mocí listu tohoto dávám urozenému panoši Ja- novi Puklicovi ze Vstuh, strýci svému milému, a jeho dědicóm k pravému dědictví se vším plným právem a příslušenstvím, kteréž jest mně na tom pří- slušelo, tak jakož sem sám po svých předcích držel, nic sobě tu ani nižádným přátelóm neb dědicóm svým nepozůstavujíce, nižádného práva ani zvlášten- stvie. Plnú moc i právo jemu dávaje mocí listu tohoto vedle předepsaných královských listuov, aneb jiných kterýchžkolivěk, jenž by na to mýto, kteréž jest mně po předcích mých příslušalo, svědčily, kterýž jemu v jeho moc vydal sem, aneb kteříž by kde jinde v čiežkolivěk moci položeni aneb chováni byli, tak aby svrchu psaný Jan Puklice a dědici a budúcí jeho měli plnú moc i právo svrchu psaného mýta a mlýna užívati, jakožto jiného svého dědictvie a s ním učiniti a naložiti vedle své vůle — A ktož by tento list měl aneb mieti bude s svrchu psaného Jana Puklice aneb dědicuov jeho dobrú svobodnú volí, ten též právo i túž moc má a mieti bude ke všem věcem v tomto listu zapsaným a položeným jakožto oni sami. Tomu na potvrzenie pečet svú vlastní dal sem přivěsiti dobrovolně k tomuto listu a pro dalšie toho svědomie prosil sem uro- zených pánuov, pana Voka a pana Petra bratří z Roznberka etc. a urozených panoší Oldřicha Rubíka z Hlavatec, Oldřicha ze Dvorce, purkrabí té chvíle Ve- lešínského, Petra Stupenského z Húzné a Mikuláše Pešíka z Bělé, že sú svrchu psaní páni z Roznbergka, jich milost, své pečeti přede mnú a před mú pečetí a tito dobří lidé vedle mne své pečeti dali přivěsiti k tomuto listu dobrovolně, sobě však a svým erbuom bez škody. Jenž jest dán a psán na Krumlově létha od narozenie syna božího tisícieho čtyrstého osmdesátého tu středu před svatým Fabianem a Sebastianem mučedlníky božiemi. (Orig. perg. v archivu m. Budě- jovic, při němž visí na proužcích perg. šest pečetí, kdežto sedmá jest utržena. Opis dosti nesprávný čte se v rukop. c. k. státního archivu ve Vídni č. 185 na str. 462). Dle všeho rada m. Budějovic neuznala této smlouvy trhové, nýbrž vyrovnavši se s Janem Puklicí ze Vstuh uznala za pravý kšaft Sigmunda Ku-

Strana 355
1457. 355 tréře, v němž poručil polovici majetku rychetního svému příbuznému Petru Hofleichovi. O tom svědčí tento list daný 18. května (ve středu před letnicemi hodem velebným a slavným) l. 1485, v němž »Petr Hoffleich, měštěnín v Bu- dějovicích,« oznamuje: »znamenav lásku a přiezeň k sobě slovutné opatrnosti pánuov purgmistra, raddy, starších i všie obce města Budějovského a k tomu jakožto rodič toho města, chtě památku nějakú jim zuostaviti po sobě, všicku spravedlnost svú, ač kterú po svých starších, zvláště paní Katheřině, mateři mé, i kšaftem nebožce Sigmunda Kutréře, ujce svého milého, k puol mýthu a mlýnu řečenému hoffmil a jich příslušnostem jmám, vedle svobody městské znamenitě ciesařem Karlem a králem Václavem, synem JMti slavné paměti. dané a jiných privilegií a práv starodávných — dávám týmž pánóm purg- mistru a radě, starším i vší obci města svrchu psaného Budějovského a jich budúcím ku pravému dědictví a plnému panství k věčnosti, žádného sobě již práva na tom puol mýthu, mlýnu hoffmil a jich příslušnostem [! ani svým dě- dicóm a budúcím neb přátelóm přirozeným nepozuostavuje. A to jmám a tiemto listem slibuji časem svým jim králem Českým. Jeho Jasností, pánem mým mi- lostivým, vedle všie potřeby slušnosti utvrditi, upevniti bez zmatku a odporu i otmlúvánie všelikého sám za to JMKské prositi osobně; pak-li bych pro nedo- statek svój sám býti před JMtí nemohl beze lsti, aneb mne v tom pán buoh. než bych před Jeho Jasnost přišel, smrti neuchoval, tehdy JMKskú prosím, aby ráčil tu mú spravedlnost nahoře psanú již témuž městu a jeho obyvateluom po- tvrditi milostivě, jako bych tu jsa přítomen i prosil Jeho Jasnosti za to, nebť jest má plná a svobodná vuole.« K listu tomu přivěšeny jsou pečeti »urozeného pána, pana Jana z Janovic a z Petrspurka na Hluboké, najvyššieho purgrabí Pražského a urozených panoší Petra Kořenského z Terešova na Vlhlavech. Ji- říka ot Dubu na Sedlci, Mikuláše Pošíka z Bělé, Bohuslava z Bejšova a Jin- dřicha Činišpána z Heršláku seděním na Vidově.« (Orig. perg. v archivu m. Bu- dějovic ve skříni 9 č. 19 se sedmi pečetmi zavěšenými na proužcích pergame- nových). Kromě toho k této polovici zboží rychetního činil si právo syn Sig- munda Kutréře bratr Sigmund Kutréř, mnich řádu kazatelského, a postoupil je »den ersamen und geistlichen vetern prior [bruder Caspar Teschner] und dem gantzen conventh [des predigerordens und] des klosters unser liben frauen zum Budweis,« kteři listem d. 19. června (an dem tag der heiligen zweyer merterer Gervasii und Prothasii) l. 1486 vzdali se všeho nároku k tomuto zboží (nemlich halb maut und hofmule aldo zum Budweis mit iren zugehörungen) se svolením důstojného otce a bratra Jiřího Švarce (bruder Jorgen Schwartz), sv. písma bakaláře a provinciála v Čechách a na Moravě, když purkmistr, rada, starší obecní a celá obec m. Budějovic vyplatili jim 115 zlatých uher- ských (also das uns dy eegenannten herren eldisten und gemain gegeben haben hundert und XV hung. gulden gerecht im gold und wag). K tomu listu při- věšena byla pečet Sigmunda Kutréře a jmenovaného konventu, kromě nich ještě přivěsili pečeti »dy erwirdigen, edelen und festen herren Thoman Reyhe- nawer, domherr zu Prag und pfarrer zum Budweis, meister Wenczla Heyder prediger daselbs, Mikulasch Peschik von Bielaa und Heinrich Czinispan von Herslag zu Widerpoll.« (Orig. perg. v archivu m. Budějovic ve skříni 9 č. 25, od něhož pečeti utrženy).

Strana 356
356 1457. Čís. 207. 1457, 2. listopadu. V Praze. Král Ladislav potvrzuje purkmistru, radě a měšťanům města Ostrova (zu Schlackenwerd) privilegia, která od králů Českých Jana, Karla IV. a Sigmunda byli obdrželi, zejména na právo Loketské (sonderlich das sie in allen den rechten sizen sollen, als die von Elnbogen sizen — und — das sie derer an allen enden gebrauchen und genüssen sollen und mogen). Povoluje jim právo prodávati sûl (wir haben — inen — die sundere gnad getan, das sie einen steten salczkasten den armen als den reichen in gleichen wert mit salez taglich und stettiglich halten mögen von aller- meniglich ungehindert). Nařizuje konečně purkrabímu Loketskému a ostatním svým a království Českého úředníkům, aby je při právech jejich zachovali. Geben zu Prag an mittigen nach aller heiligen tag nach Christi geburt tausent vierhundert und darnach in dem siebenundfunfzigisten iare, unserer reiche des Hungarischen im achtzehenten und des Böhmischen in funften iare. Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. Opis ve vidimu privilegií Ostrovských pořízeném radou města Lokte 10. prosince 1637, který se chová v archivu spolku pro dějiny Němců v Čechách. — Později listem německým daným asi v dubnu r. 1459 král Ladislav zapsal a zastavil rychtu Ostrovskou (»v městě Šlokenwerd«) v 60 kopách gr.; v. Sedláček, Zbytky register str. 242, č. 1705. Čís. 208. 1457, 3. listopadu. V Praze. Král Ladislav potvrzuje měštanům města Chomútova trh týdenní, zakazuje míli kolem města konati nové trhy, a potvrzuje silnici z Míšně. Uděluje městu novou pečet a znak a dává mu právo konati dva trhy výroční. Potvrzuje měšťanům právo po- řizovati pro případ smrti o majetku svém dle dosavadní zvyk- losti. Konečně potvrzuje obci právo prodávati sůl k užitku obec- nímu, avšak tak, aby zástavní páni tím nebyli obtíženi. My Ladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, vévoda Rakúský a markrabie Moravský etc.

Strana 357
1457. 357 oznamujem tiemto listem všem, že znamenavše mnohé záhuby, kteréž minulé časy věrní naši milí měštěné Chomútovští trpěli jsú, my chtiece jim z dobrotivosti našie přirozené obdarovánie učiniti a k lepšiemu stavu je zase přivésti, tyto milosti jsme jim učinili a mocí našie královskú v Čechách s dobrým rozmyslem a s radú našich věrných listem tiemto činíme. Najprve že trhu jich, kterýžť v jich městě z staradávna byl držán, totiž v pondělí, potvrzujem, tak aby ten den potom vždy držán byl. Také ne- chcem, by v míli okolo toho města který nový trh držán byl. Chcem také, aby silnice, kteráž z staradávna z Mišně k tomu městu šla jest, ta aby držána byla, ale žádná jiná, zejména na tyto vsi, jakož jsú nás zpravili tíž měštěné, že by tudyto šla, totiž z Chomútova na ves Kryme, potom na Newndorf a z Newn- dorfu na Stempach a z Stempachu na Wolkensteyn a z Stem- pachu na Eberstorf a z Nové vsi na Rayczenhayn a Wolkensteyn a zase tudiež. Činíme také obdařenie nové témuž městu novú pečet a erb jim dávajíce, štít modrý a v něm dvě věži bílé a mezi nima brána s mřeží a prostřed té brány štít náš Český s bielým lvem a nad štítem koruna královská, a těch erbu a pečeti aby všudy potom věčně požívali. A aby to město den ode dne se lepšilo, dá- váme jim dva jarmarky do roka s právy a svobodami jakožto jiná města okolnie mají, jeden den svatých Filipa a Jakuba apo- štoluov a druhý den svatého Martina; kteřížto jarmarci čtyři dni napřed počieti sě mají před těmi svátky a čtyři po těch svát- ciech trvati a nic dále. Zpravili jsú nás také tíž měštěné Chomú- tovští, že by od staradávna u sebe ten obyčej měli z povolením našich předkóv takové, když by se koli přihodilo, že by dobrý člověk maje oddanú ženu u nich umřel a po sobě dětí nechal, tehdy všeho jeho zbožie po něm zuostalého děti jeho dvě čésti mají mieti a žena třetie diel, a kteréž by dietě z těch sešlo, tehdy diel toho umrlého spadnúti má na živé, a tak dále s jednoho na druhé[hol; a jestliže by všichni zemřeli, tehdy to zbožie na naj- blizší krev má spadnúti, s takovúto však výmienkú, kdyžby oni anebolito jich budúcí rozdělili nápad jednomu muži nebo ženě, buďtež kto buďte, to se má učiniti s volí pána toho, kterýž by to město v té chvíli držel a měl, aby jim ten nápad dán byl. Toho obyčeje svrchu psaného jim také milostivě potvrzujem. Dále jsú na nás vznesli měštěné svrchu psaného města, že jsú se o to

Strana 358
358 1458. svolili, že by žena kterému muži umřela, kteráž by dcery ne- nechala, tehdy muž po ní zuostalý má dáti sestrám aneb tetám jejiem z jejích šatuov najlepší sukni, plášť najlepší a šlojieř naj- lepší; my jim toho potvrzujem a chcem, aby ti všichni kusové našeho obdarovánie i jich svolenie bez přerušenie držáni a za- chováni byli. Také solného trhu jim potvrzujem, kterýž jsú, ja- kož nás zpravili, s svých pánuov volí z staradávna měli ku puo- žitku té všie obce; takově však, aby ti páni, kteříž by je drželi, tiem obtieženi nebyli, by draze suol kupovati měli, než tak aby pánóm těm, ktož je držeti budú, k jich potřebě suol dávali jako by ji sami kupovali; pak-li by toho neučinili, tehdy na trhu obecním aby všichni svobodně suol kupovati mohli. Protož při- kazujem všem úředníkóm našim nynějším i budúcím a zvláště podkomořiemu našemu, aby svrchu psaným měštěnóm v tomto našem obdarovánie v ničemž nepřekáželi ani překážeti dopou- štěli], ale radše je v tom zbraňovali pod zachovániem našie mi- losti. Tomu na svědomí náš královský majestát kázali sme při- věsiti k tomuto listu. Dán v Praze v čtvr[tek po všech svatých létha od] narozenie božieho syna tisícieho čtyřistého padesátého sedmého, let království našich Uherského etc. v osmnádctém a Če- ského v pátém létě. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. Orig. perg. místy poškozený v archivu m. Chomútova s pečetí zavěšenou na proužku pergamenovém. Opis XVII. století v archivu c. k. místodržitelství v Praze, z něhož doplněna místa v originálu zničená. Čís. 209. 1458, 1. prosince. V Praze. Král Jiří potvrzuje na žádost rady města Chebu, jejíž vy- slaní složili mu slib věrnosti, obci i krajině Chebské privilegia, která jim předešlí králové Čeští udělili. Wir Jorg, von gots gnaden kunig zu Behem, marggraf zu Merhern, herezog zu Lucemburg und Slesii und margraf zu Lu- sicz, bekennen und tun kund allermeniclichen mit disem brief.

Strana 359
1458. 359 Wiewol wir von angeborner gûte und mildikeit und auch von kû- niclicher wierdikeit wegen, darinn wir von gôtlicher schickung, als wir hoffen, gesaczt sein, aller und yglicher unsers kunigreichs und land darczu gehôrund undertanen und getrewen nucz und frumen zu bestellen geneigt sind, yedoch erkennen wir wol, daz wir mer pflichtig sein allen den, die uns und der cron zu Behem vor andern lewten mit ganczen trewen gedinet haben und mit trewen meinen und furbas willig und bereit sind zu tun nucz und frumen zu schaffen und sy bey irn gnaden, freyheiten, lehen, rechten, gerichten, zollen, briven und privilegien genedic- lich zu behalten. Wann nun für uns kômen sind die erbern der burgermeister und etzlich des rats und gemein unserr stat zu Eger in nomen und an stat des ganczen rats und gemein zu Eger und ires lands, unserr lieben getrewen, und haben uns als einen kunig zu Behem ufgenomen und gewohnliche huldigung, gelubd und eyde getan und fürder uns diemüticlichen gebeten, daz wir in, der stat zu Eger und irm land, alle und ygliche ire freyheit, gnad, lehen, recht, gericht, zoll, brief, privilegia, hantvesten, gute gewonheit und loblich herkômen, die sy von keysern und unsern vorfarn kunigen zu Behem seliger gedechtnuss erworben und herbracht haben, zu vernewen, zu bevestnen, zu bestettigen und zu confirmiren genediclich geruchten: des haben wir angesehen solch diemûtig und vleissige gebet und auch betracht nucz, stet getrew und willige dinst, die dy vorgenanten von Eger unsern vorfarn kunigen zu Behem oft getrewlich und kostlich getan haben und uns fürbas thun sullen und mugen in kunftigen zeiten, und haben darumb mit wolbedachtem mut, gutem rat und rechter wissen den vorgenanten burgermeister, rat, burgern gemeinclich der stat zu Eger, irm land und irn nachkômen alle und ygliche ire gnad, freiheit, — privilegia, — in allen und yeglichen iren puncten, artielen, stucken, synnen und bedeutungen, wie die von wort zu wort lauten und begriffen sind, genediclich vernewet, bevestnet, bestettiget und confirmiret, vernewen, bevestnen, be- stettigen und confirmiren in die von kûniclicher macht und als ein kûnig zu Behem in kraft diczs briefs und meinen, seczen und wellen, daz die alle und ir yeglichs kraft und macht haben und kreftig sein und beleiben sullen gleicherweis, als ob sy all und yglichs besunder von wort zu wort in disem unserm brief

Strana 360
360 1458. begriffen und geschriben wern, und daz die vorgenanten burger- meister, rat und gemeinde zu Eger, ir land und ire nachkomen furbasmer dabey beleiben, der gebrauchen und geniessen sullen und mugen von allermeniclich ungehindert. Darumb gebieten wir allen und yeglichen unsers kunigreichs und allen andern unsern undertanen," in welchen wirden, stand oder wesen die sein, ernstlich und vesticlich, daz sy die vorgenanten von Eger und ir land furbas an solchen irn freiheiten — und an diser unserr bestettigung nicht hindern oder irren sullen in dhein weise, sunder sy dabey hanthaben, beschüczen und beschirmen und beleiben, gerulichen geniessen und gebrauchen lassen sullen, als lieb einem yeglichen sey unser swere ungnad zu vermeiden. Mit urkund des briefs versiglten mit unserm kuniclichen anhan- gunden insigl. Geben zu Prag am freitag nach sand Andres tag nach Cristi gepûrd virczehenhundert und in dem achtundfunf- czigisten iare, unsers reich‘ im ersten iare. [Na ohbu]: Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. [Na rubu:] Rta Johannes de Brunna. Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 624) s menší pečetí královskou za- věšenou na červeno-bílé šňůře hedvábné. Na rubu rukou XV. století pozname- náno: »Kunig Jorgen bestetigbrief.« — a) orig.: tum. — b) orig.: underta- nem. — c) tak orig. — Gradl, Privilegien der St. Eger str. 29; Siegl, Die Ka- taloge des Egerer Stadtarchivs str. 18, č. 624. Čís. 210. 1458, 16. prosince. V Římě. Papež Pius II. osvobozuje světské i duchovní obyvatele města Chebu od pravomoci Westfalských a jiných cizích soudův a ustanovuje, že mají odpovídati ve věcech duchovních před bisku- pem a ve věcech světských před soudem městským. Pius episcopus, servus servorum dei. In perpetuam rei me- moriam. Romanus pontifex in eminenti dignitatis apostolice sta- tione locatus, sic fidelium quorumlibet meritu in hoc qualitates et necessitates attendit, sic illorum profectibus ferventer invigilat,

Strana 361
1458. 361 quod ab eis inquietudinis omnis atque dispendii auferatur ma- teria ipsorumque indemnitatibus salubriter consulatur. Sane pro- parte dilectorum filiorum magistri civium, universitatis et inco- larum nec non rectoris parrochialis ecclesie et beneficiatorum aliarumque ecclesiasticarum et regularium personarum opidi Egrensis, Ratisponensis diocesis, nobis nuper exhibita petitio con- tinebat, quod licet ipsi coniunctim et divisim in ecclesiasticis et piis coram suo ordinario, et aliis causis coram iudicibus, magistro civium et scabinis dicti opidi stare iuri et iusticiam ministrare ac recipere semper parati fuerint et existant, nichilominus ipsi ultra premissa conservatorialium prelatis, archiepiscopis, episcopis, ab- batibus et conventibus et tam cathedralium, etiam metropoli- tane, quam etiam aliarum ecclesiarum capitulis, universitatibus, collegiis, monasteriis, conventibus singularibusque personis a sede apostolica vel generalibus conciliis concessarum litterarum vigore etiam ad iudicia vetita parcium Westualie et loca extranea atque remota contra premissa trahuntur et diversis gravaminibus pa- riter et expensis affliguntur, turbantur molestanturque et propter viarum pericula interdum in personis, rebus et bonis damna non modica incurrunt eisque a latrunculis nonnunquam parantur in- sidie ac rebus et bonis spoliantur et sepe homicidia subsecuntur. Quare pro parte magistri civium, universitatis, incolarum, recto- ris et beneficiatorum eorundem nobis fuit humiliter supplicatum, ut eis super hiis paterna caritate de oportuno remedio providere dignaremur. Nos itaque huiusmodi supplicationibus inclinati hac irrefragabili perpetuis futuris temporibus valitura constitutione sancimus et statuimus, quod nullus ex rectore, beneficiatis cle- ricis a magistratibus et incolis predictis eorumque successoribus tam predictarum quam aliarum quarumcunque litterarum apo- stolicarum vel generalium conciliorum vigore extra et ultra dictum oppidum ad cuiuscunque instantiam coram quibuscunque conser- vatoribus delegatis seu quibusvis aliis iudicibus, etiam partium Westualie, conveniri aut trahi vel alias ad iudicium evocari possit invitus, nec coram illis comparere teneatur, dummodo in eccle- siasticis et piis coram eorum ordinario loci, in aliis vero profanis causis coram iudicibus, magistro civium et seabinis opidi huius- modi de se querelantibus iuri stare ac iusticiam facere et mini- strare parati existant. Districtius inhibentes conservatoribus, de-

Strana 362
362 1458. legatis iudicibus, etiam Westualie, executoribus et commissariis predictis sub excommunicationis pena, quam, postquam presentium notitiam habuerant, ipso facto incurrant, ne pretextu litterarum seu facultatum predictarum beneficiatos et alias personas eccle- siasticas et seculares opidi huiusmodi contra tenorem presentium trahere, vexare aut citare presumant; ac irritas decernentes omnes et singulas excommunicationum, suspensionum et interdicti senten- tias aliasque censuras et penas ecclesiasticas atque processus, quas et quos contra presentium tenorem atque formam quavis auctoritate per quoscunque promulgari vel haberi, nec non quic- quid secus a quoquam quavis auctoritate, scienter vel ignoranter, attemptari contigerit, nulliusque existere roboris vel momenti. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostrorum san- cionis, statuti, inhibitionis, constitutionis et voluntatis infringere vel ei ausu temerario contraire. Si quis autem hoc attemptare presumpserit, indignationem omnipotentis dei et beatorum Petri et Pauli apostolorum eius se noverit incursurum. Datum Rome apud sanctum Petrum anno incarnationis dominice millesimo quadringentesimo quinquagesimo octavo, decimo septimo kalendas ianuarii pontificatus nostri anno primo. INa ohbu:] S. de Spade. [Pod tím] R. Jo. Port. Rta gratis Ja. Barbarico. Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 627) s olověnou bullou zavěšenou na hedvábné šňůře červenožluté. — Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 29, č. 627. — Týž papež Pius II. nařídil zároveň listem z téhož dne třem praelátům (opatům Pfrüflinskému a Norimberskému a proboštovi Heridskému), aby tuto výsadu veřejně prohlásili. (Orig. perg. v témže archivu s bullou za- věšenou na provázku konopném. Siegl na m. uv. č. 626). Čís. 211. 1458, 21. prosince. V Praze. Král Jiří potvrzuje měšťanům Prachatickým list císaře Sig- munda, jímž město jejich bylo přijato mezi města královská. Georgius, dei gracia Boemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Notum facimus uni-

Strana 363
1458. 363 versis, quod constituti in presencia maiestatis nostre cives et in- cole civitatis Prachaticz nobis humiliter supplicaverunt, quatenus ipsis quoddam privilegium serenissimi imperatoris Sigismundi, predecessoris nostri, quod eciam divus Ladislaus, predecessor noster, litteris confirmavit, ex solita celsitudinis nostre benignitate gra- ciosius confirmare dignaremur. Cuius privilegii tenor ponitur in hec verba: Sigismundus atd. (Následuje znění privilegia cís. Sig- munda d. v Praze 1437, 18. prosince; v. svrchu č. 93). Nos dicto- rum civium, fidelium nostrorum dilectorum, precibus graciosius annuentes, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato et de certa nostra sciencia, sano procerum et fidelium nostrorum accedente consilio, auctoritate regia predictum divi Sigismundi imperatoris, predecessoris nostri, privilegium, dummodo rite et racionabiliter processerit, approbamus, innovamus, ratificamus et presentis scripti patrocinio in omnibus eius punctis, clausulis et sentenciis confirmamus, decernentes et volentes omnia predicta obtinere inconcussi inviolabilisque roboris firmitatem. Supplemus insuper de plenitudine regie potestatis omnem defectum, qui huic nostre confirmacioni et ratificacioni quovis modo accidere possit. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litte- rarum. Datum Prage die vigesima prima mensis decembris, anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo octavo, regni vero nostri anno primo. Ad mandatum domini regis Johannes de Brunna. Opis XVI. století v menší knize pamětní v archivu m. Prachatic na l. 98 v. Za tím zapsán český překlad z téže doby. Jiný opis obsažen jest ve vi- dimu z r. 1666 v knížecím archivu Prachatickém. Čís. 212. 1458, 21. prosince. V Praze. Král Jiří potvrzuje obci města Slaného privilegia předešlými králi Českými udělená a rozmnožuje je těmito novými milostmi: V branách městských nebo na předměstí může obec vybírati clo z koní do města jedoucích kromě z vlastních koní pánův a ze- manův, jakož i v čas týdenního trhu tržné od kramářů, ševců,

Strana 364
364 1458. řezníkův a jiných řemeslníků, aby z výnosu mohla opravovati mosty, cesty a veřejné silnice k městu jdoucí. Obyvatelé městští i předměstští podnikajíce břemena obecní mají právo o všem ma- jetku svém jak ve městě tak i mimo město ležícím svobodně po- řizovati po čas života i na případ smrti dle práva Starého města Pražského, a jestliže dva konšelé přiznají se před Pražskými úřed- níky desk dvorských nebo zemských, že poslední pořízení pořádně učinili, má jejich kšaft býti vložen do desk. Po vůkolních vesni- cích zakazuje se prodávati plodiny a obilí a obci Slánské dává se právo prodavače pokutovati. Konečně se povoluje, že roční úrok, který se platí z města do komory královské, nikomu nemá býti zastavován. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Omnibus in perpe- tuum. Regna mundi non tantum viribus, ingenti armorum robore in pace quesita servantur, quantum legali sapiencia, quam sal designat, qua si regna civitatesque exortes fuerint, ad nihilum corruent et in furoris salsedinem conversa conculcari merebuntur. Advertit hoc exacte civitas nostra Slana, que fidelitatis sapiencia condita preclarum sapiencie nomen possidens nobis atque prede- cessoribus nostris fidelem semper et illibatam sese ostendit; unde et eius cives ac habitatores in presencia nostre maiestatis con- stituti humiliter supplicaverunt, quatenus eis omnes gracias, li- bertates, iura, privilegia atque consuetudines laudabiles innovare, confirmare insuper et novarum graciarum munere privilegiare ex regali benignitate graciosius dignaremur. Nos quia iusta pe- tencium vota libenter postulantibus annuimus, accedente ad hoc sano procerum et fidelium nostrorum consilio, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato et de certa nostra sciencia omnia et singula eorum privilegia, literas, gracias, libertates, im- munitates, concessiones, consuetudines laudabiles et iura universa a divis predecessoribus nostris indultas, datas et concessas, ac si predictorum omnium tenores in propriis punctis, clausulis, sen- tenciis et articulis essent presentibus inserti totaliter et inclusi, innovamus, approbamus, ratificamus et presentis scripti patro- cinio graciosius confirmamus. Et ut civitas antedicta serenitatis nostre munificencia uberius gratuletur, quo se amplioribus graciis

Strana 365
1458. 365 senserit esse preventam, concedimus et iure hereditario in per- petuum damus civibus et incolis eorumque heredibus et successo- ribus has gracias infra scriptas, ut scilicet in portis aut suburbio dicte civitatis levare possint, recipere et exigere nomine thelonei unum halensem a pergentibus per dictam civitatem aut eius sub- urbium de quolibet equo currui, carre aut vehiculo iuncto et de equis quibuslibet ad vendendum et per civitatem eandem ductis, nobilibus et terrigenis, qui a propriis equis nihil solvere debebunt, duntaxat exceptis; item in die fori hebdomadalis de institoribus, sutoribus et carnificibus ac aliis artificibus aliunde gracia fori, quod vulgo fregmark dicitur, advenientibus iuxta antiquam con- suetudinem. Tenebuntur quoque cives prefati de iam dicto the- loneo pontes, vias et stratas publicas consuetas, ad prefatam civi- tatem ducentes, secundum antiquam consuetudinem reficere et reformare. Et quoniam iuxta legitimas sancciones, sicut liberum est unicuique de bonis suis testari, ita et pie defunctorum volun- tates libere et sollicite sunt adimplende, volumus, ut quilibet ci- vium, incolarum et habitatorum seu suburbanorum aut aliorum quorumcunque, qui onera dicte civitatis aut pensiones seu lozungas sustinent, utriusque tam masculini quam feminini sexus, ubicunque ipsos pro tempore morari contigerit, possint et valeant de omnibus bonis suis mobilibus et immobilibus, agris, prediis, censibus, li- beris aut aliis bonis, a deo largitore bonorum sibi concessis, quo- cunque nomine censeantur, in illa civitate aut extra civitatem ubicunque sitis, libere legare, donare in vita vel in morte et te- stari suis aut extraneis aut quibuscunque personis in civitate vel extra, masculini vel feminini sexus, iuxta omnem consuetudinem et privilegia Maioris civitatis Pragensis, appellacione remota, ut hec plenius et lacius in privilegiis divorum predecessorum no- strorum dicte civitati concessis sunt extensa. Quodsi duo ex con- sulibus iuratis legitimum fuisse testamentum dixerint coram bene- ficiariis Pragensibus tabularum tam curie quam regni, testamen- tum huius[modi] iuxta regni consuétudinem intabulari absque con- tradiccione valeat et possit. Ceterum autoritate nostra districcius mandamus omnibus frumentariis seu frumentorum emptoribus et eorum vectoribus, ne audeant in locis circumiacentibus, que fori privilegio non gaudent, emere et comparare frumenta et blada aut in currus proprios imponere, sed in civitatibus duntaxat iuxta

Strana 366
366 1459. antiquam fori ordinacionem. Quodsi quispiam huic nostro man- dato parere contempserit et ipsum transgressus fuerit, habebit predicta civitas plenum ius emptores huiusmodi et vectores co- hercendi et puniendi iuxta laudabilem consuetudinem civitatis predicte. Per hanc autem nostram donacionem et concessionem in nullo volumus nobilibus et terrigenis adiacentibus civitati predicte derogare. Adhue autem, ut iam dicta civitas speciali se a maiestate nostra senciat clemencia illustratam, quo eam sub nostre proteccionis graciam accipimus peculiarem, volumus, ut nulli unquam hominum per nos et successores nostros inscribatur aut cuiquam obligetur in summa et censibus camere nostre de- bitis, sed nostro regali fisco unita nobis et successoribus nostris consuetam summam et census annuos perpetuis temporibus de- ponat, decernentes, quicquid contrafactum fuerit, omni carere robore firmitatis. Supplemus nihilominus omnem defectum, si quis huic nostre donacioni ex obscuritate verborum vel sentenciarum aut solemnitatis ommissione de iure vel de facto contigere possit. Nulli ergo hominum liceat hanc paginam nostre innovacionis, roboracionis, confirmacionis, concessionis, mandati et decreti in- fringere aut ei quovis ausu temerario contraire. Si quis autem contravenire presumpserit, indignacionem nostram gravissimam se noverit incursurum. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio literarum. Datum Prage die vicesimo primo decembris anno Domini millesimo quadringentesimo quinquage- simo octavo, regni nostri anno primo. Opis v přepisu privilegií m. Slaného z r. 1654 v archivu téhož města čís. 14. Po straně v opisu připsáno: »Privilegia strany cla. — O ladunky. — Plat, který do JMKské komory město Slaný dává, žádnému zastavován býti nemá.« Čís. 213. 1459, 23. ledna. V Praze. Král Jiří potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obcí města Litoměřic privilegia, která jim udělili předešlí králové Čeští. zvláště list krále Jana na právo Magdeburské, sklad zboží a právo mílové. Povoluje, že roční úrok, který se platí z města do komory královské, nemá býti nikomu zastavován.

Strana 367
1459. 367 Georgius, dei gracia Bohemie" rex, Morauie" marchio, Lucem- burgensis‘ et Slesie dux. Ad perpetuam rei memoriam. Quamquam cunctarum civitatum Bohemie, quas Dominus nostro regimini subiecit, omnem curam atque indefessam solicitudinem gerimus, ut beatis fortunati successibus, que bona sunt terre, possideant in pace, fideliter vivant et iusticiam, civium conservatricem preclaris- simam, amplectantur, cure nobis inter eas est civitas nostra vetus et famosa Lithomierzicz, quam sicut rex celorum nobilibus na- ture privilegiis, loci videlicet salubris amenitate atque frumenti et vini fecunditate honorare dignatus est, ita et divi predeces- sores nostri amplissimis ipsam privilegiis atque graciis exuberanti- bus dotaverunt, in eo autem potissimum, ut ipsa pro vetustate sui honorata in iuribus reddendis atque appellacionibus diffi- niendis multarum civitatun nostrarum metrum sit et mensura, unde merito nomen ipsius ex mensura descendit. Nobis autem ita cordi est, ut ipsam in suis privilegiis conservare, ratificare atque protectione regia in singularem tutele graciam acceptare caripendamus. Cum itaque nomine magistri civium, consulum iuratorum et tocius universitatis dicte civitatis nostre Lithomie- rzicz, fidelium nostrorum dilectorum, nostre maiestati humiliter extitit supplicatum, quatenus de solita nostra benignitate digna- remur approbare, ratificare, innovare et confirmare omnes literas. gracias, emunitates, libertates, consuetudines laudabiles, dona- ciones, concessiones, indulta, privilegia et presertim iura Magde- burgensia, quibus dicta civitas ab antiquo fundata fruitur in iu- diciis et in causis, et iura universa ipsi civitati datas et concessa a serenissimis regibus et illustribus principibus Bohemie Ottakaro, Wenceslao, Carolo, Wenceslao, Sigismundo et Ladislao anteces- soribus nostris; item privilegium divi Johannis, Bohemie regis, predecessoris nostri, cuius tenor ponitur in hec verba: Nos Jo- hannes atd. (Následuje znění listu kr. Jana d. v Praze 4. května 1325; v. Privilegia II, č. 138). Nos animadvertentes dictorum civium fidelia nobis semper obsequia, quibus et nobis et prede- cessoribus nostris integre inconcusseque servire, obsequi et placere meruerunt, ipsorum preces iustissimas graciose exaudientes, non per errorem aut improvide, sed deliberate et cum sano procerum et fidelium nostrorum consilio auctoritate nostra dictas literas, gracias, emunitates, libertates, consuetudines laudabiles, dona-

Strana 368
368 1459. ciones, concessiones, confirmaciones, innovaciones, indulta, privi- legia et iura universa a prefatis nostris antecessoribus concessas et data ipsi civitati Lithomiericensi cum omnibus punctis, arti- culis et sentenciis suis, ac si earum eorumque tenores hiis nostris literis de verbo ad verbum inscripti, extensi et incorporati essent, ipsum autem privilegium Johannis predecessoris nostri, ut ponitur de verbo ad verbum, approbamus, acceptamus, ratificamus, in- novamus et presentis scripti patrocinio graciose confirmamus; non obstantibus quibuscunque privilegiis a nobis aut predecesso- ribus nostris in contrarium editis aut edendis. Ut autem dicte civitati a nonnullis predecessoribus nostris donatas gracias eciam clemencia nostra specialius innovemus, volumus, ut nulli umquam principi, baroni, nobili aut quavis dignitate preeminenti per nos aut successores nostros inscribatur aut obligetur in summa et censibus camere nostre debitis, sed nostro regio fisco unita nobis et successoribus nostris consuetam summam et census annuos temporibus perpetuis deponat, ut sic civitatem predictam in nostre protectionis atque unionis fiscalis graciam peculiarem acceptan- tes eius cives incolasque ad perpetue fidelitatis obsequia nobis successoribusque nostris impendenda fortius invitemus. Decerni- mus itaque omnia et singula perpetuam validitatem inconcus- sumque robur omnibus temporibus obtinere, supplentes de pleni- tudine nostre regie potestatis omnem defectum, qui in hiis nostris literis de iure, consuetudine aut undecumque obsistere possit. Nulli ergo hominum liceat hanc nostre innovacionis, roboracionis, voluntatis, donacionis, supplecionis, confirmacionis et decreti pa- ginam infringere aut ei ausu temerario quolibet contraire. Si quis autem contrarium fecerit, indignacionem nostram gravissi- mam omnino se noverit incursurum. In quorum fidem has nos- tras literas fieri et sigilli nostri inssimus appensione muniri. Datum Prage die vigesima tercia ianuarii, anno Domini mille- simo quadringentesimo quinquagesimo nono, regni nostri anno primo. Opis z XV. století na listu vytrženém z nějaké knihy v archivu musea král. Českého, jiný opis ze XVI. stol. čte se v rukopise téhož archivu sign. 24 G 12 na l. 119r za nápisem »Majestát krále Jiřího na potvrzení všech privilegií,« (B) s těmito odchylkami: a) Boemiae a podobně též dále ae místo e. — b) Mo- ravie. — c) Lucenburgensis.— Dále na l. 141r zapsán jest český překlad z XV. stol.,

Strana 369
1459. 369 v němž úvod privilegia překládá se takto: »Ačkoliv všechněch měst Českých, kteréž pán buoh našie zprávě poddal, všicku péči a neustálú pečlivost neseme, aby zbožnými prospěchy ušťastněné, jenž dobré zemské jsú, jměly a držely v pokoji, s doufáním živi byli a spravedlivost měšťanuov zachovávající naj- přejasnější oblíbili a přijeli, mezi těmi na péči nám jest město naše staré a slovutné Lithoměřice, jehožto jako král nebeský ušlechtilými zvláštnostmi při- rozenie města, totiž zdravého rozkoší a obilé a vína hojností poctiti ráčil jest, tak i zbožní předkové naši přeširokými to město zvláštnostmi a milostmi hoj- nými obdařili jsú, v tom pak najviece, aby to město pro starost svú poctivé u vydávání práv a rozsuzování, odvolávánie neb orteluov mnohých měst našich miera bylo a pravidlo, protož a hodně jméno jeho z miery pocházie a t. d.« Čís. 214. 1459, 12. května. V Praze. Královna Johanna povoluje obyvatelům města Chrudimě, aby ze summy hromničné a úroku svatomartinského královnám Českým povinných dávali chudině přebývající v jejich špitálu městském 10 kop grošů Pražských ročně. Ve jméno jeho, od něhož a skrze něhož a v němž jsú všecky věci amen. Johanna, boží milostí králová Česká, markrabina Moravská, Lucemburská a Slezská vejvodina a markrabina Lu- žicská etc. Známo chcem učiniti a činíme tiemto listem všem nynějšíem i budúciem na věčné časy etc. Poněvadž piesmo viery naší i rozum ukazuje, že tyto věci časné, užitečné, čestné, utě- šené a tělu libé dány bývají od pána boha všemohúcieho ne pro jiné, než proto, aby každý jeho čest a chválu, obecní dobré a spasení své skrze ty věci nynější libé, ale brzy minulé, jenž žád- ného přirovnání nejsú proti budúciem věčným a ne vymyšleně radostným, po těch aby túžil a jich nade všecky věci žádal a o ně stál, a čiem kto viece a viece vzal by a měl od jeho mi- losti takových daruov a dobroděnie, tím pilněji, snažněji a chti- věji dlužen by byl odplacovati se a zasluhovati jeho milosti. I přichází nám často na naši mysl, kterak mnohá dobroděnie a veliké hojné dary nad jiné v tomto světě vzaly a přijaly sme z jeho mocné a štědré ruky a zvláště jsúce povolány a jeho divnú milostí vyzdviženy v duostojenství vysoké, v němž obý- váme jako králová Česká etc.; chtíce také a dobrú vuoli k tomu

Strana 370
370 1459. majíce některak jeho božské nesmierné dobrotě něčím toho od- měnu učiniti a děkujíc zasluhovati, zeptavše se také a shledavše nedostatky a núze špitáluov našich města Chrudimského i tej chudiny v nich přebývající, a k tomu najviec nás nabádá a po- púzie řeč Spasitele našeho, kterúž jest řekl: „Lačen sem byl, na- krmili ste mě, žieznil sem, napojili ste mě etc. Co ste učinili mému najmenšímu, mně ste učinili. Poďte požehnaní etc.l, takto sme uložily na naší mysli z těch již svrchu psaných věcí z naší svobodnej dobré vuole i s radú našich věrných, aby z naší sumy, kterúž nám spravedlivě povinni jsú platiti obyvatelé města na- šeho Chrudimského na každé léto na Hromnice jakožto královně Českej, již svrchu psaným špitáluom, tej chudině v nich přebý- vající nynie i potom kteříž tu chováni budú, vydáváno a pla- ceno bylo šest kop grošuov dobrých střiebrných rázu Pražského, a z úroka našeho, kterýž nám tíž obyvatelé naši již řečeného města platiti dlužni jsú o svatém Martině, čtyři kopy grošuov téhož rázu ku pomoci a nedostatku naplněnie tej chudině i živ- nosti lepší od svrchu psaných obyvateluov našeho města Chru- dimského na každý rok, to jest na hromnice na ten den šest kop grošuov a na svatý Martin čtyři kopy grošuov věčné časy budúcie. A to činiec již psaní obyvatelé města našeho prvé pra- veného těch desieti kop grošuov nebudú nám povinni platiti ani našim potomniem zvláště královnám Českým ani žádnému jinému věčně, ale že to jim i jich budúciem těch deset kop grošuov má sjieti a sraženo býti na tej naší sumě i úrokuov prvé již dotče- ných; nebo my je i jich budúcie z těch desieti kop grošuov na tej sumě a na tom úroce sešlých propúštíme, kvitujem a prázdny činíme tiemto listem před námi i před budúcími našimi, zvláště před královnami Českými i před každým člověkem věčné časy věku budúcieho. A tyto všecky věci v tomto listu svrchu psané dály sú se i dokonaly s dobrú a líbeznú vuolí najjasnějšího kní- žete a pána pana Jiřího, krále Českého, markrabie Moravského, Lucemburského a Slezského vejvody a markrabí Lužického etc., pána a manžela našeho najmilejšího, neb k naší snažnej prosbě k tomu jest jeho jasnost svolil i listem majestátu svého toho jest potvrditi ráčil, jakož již dotčený list majestátu jeho velebnosti na to učiněný svědčí.? K takovému našemu zpuosobenie, zřieze- nie, dání, potvrzení i svědomí věčnému pečet naše naším rozká-

Strana 371
1459. 371 zániem i vědomiem přivěšena jest k tomuto listu, jenž jest dán o v Praze v sobotu před hodem sv. Ducha léta božího M'CCCC L'IX°, kralování našeho léta druhého. Ad mandatum domine regine Borzko de Hradek cancellarius et succamerarius. Opis z XV. století v nejstarší knize Chrudimské z r. 1439 na l. P 31 za nápisem: »Item dání platu k špitáli zápis (z ouroku a summy).« — Lábler, Li- stář kr. m. Chrudimi I, str. 29. — 1) Mat. XXV; 35, 40, 34. — 2) v. č. 215. Čís. 215. 1459, 15. května. V Praze. Král Jiří potvrzuje nadání ročního úroku deseti kop grošů k špitálu Chrudimskému, jež byla učinila manželka jeho Johanna. My Jiří, boží milostí Český král, Moravský markrabie, Lu- cemburský a Slezský vejvoda a Lužicský markrabie. K věčnej těchto věcí paměti. Živluom od stvořitele Boha to přirozenie stvo- řeno jest, aby se k téhož přirozenie věcem hnutiem přirozeným táhli, zvířatuom táž moc dána jest, že jednotvářné milují, jich obraňují a je krmí, cizotvářného se kryjí a varují, pak člověku, jenž i přirozeniem i rozumem se zpravuje, to od přirozenie i od zákonu přirozeného psaného i milostí přikázáno jest, aby blížního jako samého se miluje, jej z núze vyzdvihl; to i věk starých mudrcuov učil jest, jenž proto všickno chtěl mieti obecno, aby žádný nuzný mezi nimi nebyl. Ale že těžce rovnost stojí s množ- stvím, zřiedil jest buoh, aby jeden byl nade všemi a všech ne- dostatky opatřil. I k tomu zřéci najjasnější kněžna Johanna, man- želka naše najmilejší, jíž po nás první péče jest chudých lidí, také k tomu jsúci hnuta přirozeniem pohlaví svého, ač o všech má péči, však najprv o chudých měst svých, vedle zřiezenie lásky dala jest věčně deset kop platu ročního k špitáluom města svého Chrudimě z summy a z úroka spravedlivého, kterýž jí na všaký rok město to povinno jest dáti, jakož to plněji v jejím listu na to učiněném zavřeno stojí, žádajíci nás, abychom toho nadání mocí královskú potvrditi ráčili. My k její milosrdnej vuoli zříce,

Strana 372
372 1459. zvláště že manželé jedno tělo jsú, což od ní stalo se jest, i za náš to skutek pokládáme, protož to nadánie ne omylně aneb ne- opatrně, ale s rozmyslem a radú pánuov a rady naší mocí krá- lovskú přijímáme, chválíme a upevňujem a tiemto listem potvr- zujem, ustavujíce, aby všecko to milosrdné zřízenie věčnú pevnost po vše časy obdrželo. Protož nižádnému nebuď slušné člověku tohoto zřiezenie, nadánie, upevnění, svolenie a potvrzenie jakž- koli rušiti aneb všetečně se tomu protiviti. Pak-li kto proti tomu učiní, jakož milosrdenstviem pohrzel jest, tak věz, že boží, naše i najmilejší manželky naší milosrdenství ztratí a v náš veliký hněv upadne. Těch věcí na svědomí pečet naši královskú přivě- siti jsme kázali k tomuto listu. Dán v Praze v úterý po hodu svatého Ducha létha narozenie syna božího tisícieho CCCCLIX°, království našeho létha druhého. Ad mandatum domini regis Procopio de Rabenstein, cancellario, referente. Opis ve zlomku nejstarší knihy Chrudimské z r. 1439, který se chová v archivu okresního musea v Hlinsku, na l. P 32, za nápisem: »Tvrzení zápisu na plat k špitáli z úroka a z. summy.« — Lábler, Listář kr. m. Chrudimi I, str. 31. Čís. 216. 1459, 15. května. V Praze. Král Jiří potvrzuje a obnovuje měšťanům a obyvatelům města Loun všecka jejich práva a výsady. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Moravie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Ad perpetuam rei memoriam. Lunaris rerum varietas nil stabilis, nihil continet fixi in celesti quadam immutabilitate uni supra multos influxa precipitem absonamque hominum vite morumque dissonanciam in unam primi motus ad instar dulcem symphoniam stabilitate sua reducat. Hac nos omnipotens ex alto honorare in terris vo- luit, ut diversas dicionum nostrarum leges in unam subieccionis armoniam reducamus, reducta manuteneamus, manutenta privi- legiorum robore confirmemus, fitque ut, tametsi mortalium toga

Strana 373
1459. 373 tegamur, felici in successoribus memoria rege digna vivamus. Variam hanc in diesque cadentem hominum legumque viam cives et habitatores civitatis nostre Lunensis perpendentes maiestati nostre humiliter supplicaverunt, quatenus omnia eorum privilegia, indulta, concessiones, donaciones, laudabiles consuetudines, indulta, statuta et iura universa a preclare memorie predecessoribus nos- tris eis concessa et data, que tum usu, tum tempore, tum eciam fluxa hominum memoria facile labuntur, confirmacionis nostre munere innovare, approbare, ratificare, perpetuare et confirmare dignaremur. Nos eorum iustis supplicacionibus graciose faventes non per errorem aut improvide, sed deliberate, sano procerum et fidelium nostrorum accedente consilio de certa nostra sciencia auctoritate regia omnes dictas gracias, libertates, emunitates, con- cessiones, donaciones, laudabiles consuetudines, indulta, privilegia et iura universa, ac si eorum tenores de verbo ad verbum hic extenderentur, cum omnibus eorum punctis, clausulis, articulis et sentenciis, in quantum racionabiliter processerunt, innovamus, approbamus, ratificamus et confirmamus, supplentes omnem de- fectum verborum aut sentenciarum aut cuiusvis solennitatis ob- misse, qui predecessorum nostrorum aut his litteris obsistere quo- quo modo possit; decernimusque omnia et singula supra dicta infringibilis perpetuam obtinere roboris firmitatem. Nulli igitur liceat hanc paginam nostrarum innovacionis, approbacionis, rati- ficacionis, confirmacionis, supplecionis, decreti et inhibicionis in- fringere aut quovis ausu nefario ei contraire. Si quis autem temerarius huius violator habitus fuerit, indignacionem nostram gravissimam et penam nostro reservatam arbitrio se noverit in- cursurum. In quorum fidem has nostras litteras fieri et sigilli nostri regii iussimus appensione muniri. Datum Prage die quinta- decima maii anno Domini millesimo quandringentesimo quinqua- gesimo nono, regni nostri anno secundo. [Na ohbu: Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. pta [Na rubu:] Rta Johannes de Brunna. Orig. perg. v archivu m. Loun č. 34 (staré číslo při pečeti 19, v rohu 11) s velkou pečetí královskou na červenobílé šňůře hedvábné zavěšenou. Český překlad čte se v knize téhož archivu sign. B. 4. na l. 31, kdež se arenga takto vykládá: »Jiří, Český král, maje privilegií města toho Lúna potvrditi, ráčí

Strana 374
374 1459. v předmluvě své jistého podobenství od měsíce, jenž latině luna slove, užívati; kteréhožto podobenství tento smysl prostě a srozumitelně se dáti může: Jakož měsíc na každý čas rozličně se mění, avšak v té nebeské neproměnitedlnosti jednostejný zůstává, tak týmž spůsobem ta nejednostejná lidského života, mravův, práv i krajin rozdílnost skrze moudrou vrchnosti radu v jednu svor- nost a libé srovnání uvedena, zdržána a mocí privilegií na budoucí u potom- kův památku utvrzena býti může.« Čís. 217. 1459, 16. května. V Praze. Král Jiří potvrzuje měšťanům Budějovickým předešlá jejich privilegia, zejména listy na rychtářství městské s mýtem a mlý- nem, jenž slove příkopní. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Notum facimus uni- versis, quod pro parte honorabilium magistri civium et iuratorum civitatis Budwais, fidelium nostrorum dilectorum, fuit maiestati nostre humiliter supplicatum, quatenus ipsis omnes litteras, gra- cias, emunitates, consuetudines, donaciones, privilegia, indulta et iura universa, que a divis predecessoribus nostris Romanorum impe- ratoribus et Bohemie regibus donata noscuntur, et presertim iudi- catum ipsorum ex solita regia benignitate approbare, ratificare, innovare et graciosius confirmare dignaremur. Nos dictorum fidelium nostrorum iustis peticionibus inclinati, qui ad hoc solio regalis eminencie presidemus, ut predecessorum nostrorum vesti- giis inherentes digne petita libenter concedamus et concessa pro- teccionis nostre alis confoveamus, pensantes nihilominus tam fidelia quam studiosa et grata obsequia per prefatos cives pre- decessoribus nostris et nobis fideliter et utiliter impensa et im- posterum uberius impendenda, — universa et singula eorum pri- vilegia, litteras, — et iura universa a divis predecessoribus nos- tris indultas seu indulta, concessas seu concessa, ac si omnium predictorum tenores de verbo ad verbum presentibus essent in propriis punctis, sentenciis, clausulis et articulis inserti et extensi, item et munus iudicatus, cuius exercicium ad ipsos cives olim ex placitacione et convencione per confirmacionem et emologa- cionem divi Wenceslai est translatum a colendeque memorie La-

Strana 375
1459. 375 dislao, predecessoribus nostris, confirmatum cum medietate emoli- mentorum et proventuum, puta medietate thelonei in Budwais cum omnibus pertinenciis et molendino, quod theotonice grobmil nuncupatur, innovamus, approbamus, ratificamus, laudamus et presentis scripti patrocinio graciosius confirmamus; decernentes et volentes omnia predicta perpetuis temporibus obtinere incon- cussi inviolabilisque roboris firmitatem, supplentes insuper de plenitudine regie potestatis omnem defectum, qui huic nostre con- firmacioni, ratificacioni et approbacioni ex obscuritate verborum vel sentenciarum aut solemnitatis obmissione de iure vel de facto obesse possit. Nulli ergo hominum liceat hane paginam nostre innovacionis, roboracionis et confirmacionis infringere aut ei ausu quovis nefario contraire. Si quis autem contravenire temerarie presumpserit, indignacionem nostram gravissimam se noverit in- cursurum. In quorum fidem has nostras litteras fieri et sigilli nostri regii iussimus appensione muniri. Datum Prage die sexta- decima maii anno Domini millesimo quadringentesimo quinqua- gesimo nono, regni nostri anno secundo. [Na ohbu:! Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. INa rubu:] Rta. Johannes de Brunna. Orig. na pergamenu v archivu m. Č. Budějovic s velkou pečetí králov- skou zavěšenou na hedvábné šňůře červenobílé. Čís. 218. 1459, 17. května. V Praze. Král Jiří nařizuje, aby ze zboží kláštera sv. Anny u Loun byl zřízen městský špitál pro chudé, a svěřuje správu statků špi- tálských purkmistru a konšelům města Loun. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Omnibus in perpe- tuum. Inter ceteras regni nostri solicitudines, quibus reformacioni pacis iugi labore intendimus, sanctissimarum edium statui con- sulere cura nobis prima est; quibus si ex directo occurere non

Strana 376
376 1459. possumus, e vicino intendere nos oportet. Sane superioribus annis monasterium sancte Anne sanctimonialium ordinis sancti Augu- stini prope civitatem nostram Lunam olim situm tum vetustate, tum malicia temporum adeo demolitum est, ut nec quidem ipsius vel minima sunt indicia sanctimonialesque femine pene omnes diem functe sunt. Nos de bonis monasterii relictis pie disponere cupientes, ne semel dicata deo amplius in usus devolvantur hu- manos, ad pias causas, et precipue voluntatem primi fundatoris id ipsum quod nos ab inicio volentis secuti, ut res ad propriam revertatur naturam, ad hospitale pauperum Christi in dicta civi- tate, tum laboribus quotidianis absumptorum, tum calva fortune fronte egestati deditorum, dicta bona, et signanter villas Dobro- mierzicze cum curia, agris, pratis, ortis et ceteris pertinenciis, Neczichy, partem villarum Trhlawa et Rana, villam Oblyk et omnia alia bona ad dictum monasterium spectancia transferre volumus et auctoritate regia non per errorem aut improvide, sed de certa nostra sciencia et consilio procerum et fidelium nostro- rum transferrimus, auctorisacionis et translacionis huius robur et confirmacionem canonicam diocesano loci vel ei, ad quem de iure pertinet, committentes. Quoniam autem ex dote ecclesiastica ius patronatus queritur fundatori omnem superioritatem bonorum temporalium, et ius patronatus in dicto hospitali nobis et succes- soribus nostris, Bohemie regibus, plene reservamus. Committimus igitur magistro civium et consulatui dicte civitatis Lunensis, fidelibus nostris dilectis, dictorum bonorum nudam administra- cionem, ex quibus volumus primum et ante omnia locum ho- nestum competentem et pauperibus Christi congruum cum rebus et necessariis domesticis vite pauperi opportunis erigi, construi et procurari, quo impleto nudos et egenos illuc introduci, ut se- cundum bonorum sufficienciam in certum numerum locati expensis per procuratores ad hoc opus idoneos competenter sint provisi. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio lite- rarum. Datum Prage die decima septima maii anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo nono, regni nostri anno secundo. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. [Na rubu:] Rta Johannes de Brunna.

Strana 377
1459. 377 Orig. perg. v archivu m. Loun č. 35 s velikou pečetí královskou z čer- veného vosku, zavěšenou na šňůrách hedvábných červenobílých. — Wunš, Dě- jiny Loun str. 135; Sedláček, Zbytky register, str. 255, č. 11 .— O vydání maje- státu toho ucházeli se Lounští pamětním spisem tohoto znění, jehož opis z XVI. stol. měl druhdy ve své sbírce A. März, pokladník v Lounech: Lúna. Když císař Sigmund, slavné paměti, za krále do této země s jednosvorného vší země svolení byl přijat, vyslali sme k JMti posly své znamenité ode vší obce pro- siti Jeho Velebnosti, aby nás ráčil při tom držení, kteréž k městu našemu u válkách byli jsme opanovali, zachovati, že my s tím se vším držením i s mě- stem k JMti a k komoře jeho chcme hleděti. Takovú prozbu naši přijal od nás velmi laskavě a řekl nám: „Kdyby tak všickni v této zemi učinili, bylo by velmi dobře. Nemějte o to péče! Slibujiť vám, že bez vašeho svolení nedám ani zapíšu toho, což držíte, nikomémuž. Pak-li bych nevědomě komu co zapsal a bez svolení vašeho, nebudu jemu toho držeti. To jest JMt v skutku dovedl. Nebo když Mathiáš Lauda uprosil sobě zápis na Smolnici 11436, 29. října; Altmann, Reg. č. 11501/ a pan Beneš Svině na Brzvany a na Skupice 11436. 6. pros.; Altmann č. 11564], a chtěli tomu na nás, abychom jim toho postúpili. nechtěli sme toho učiniti a řekli sme, že císařova Velebnost nám to prve dal. I žalovali na nás Jeho Velebnosti a panu Janovi Kunvaldovi, toho času pod- komořímu. Císařova Mt vydal ku panu podkomořímu některé pány a zemany, aby nás o tu při slyšeli. I žaloval Mathiáš Lauda a vedle něho páni Plichtové, kteříž měli prvnější zápis s malú pečetí nežli Mathiáš, a spolčivše se proti nám tuze vedli pře své vedle zápisóv svých. A my z naučení a přikázání cí- sařovy Mti proti jich žalobám, dali sme odpověď, že císařova Mť dal nám to prve, nežli jim zapsal, a toho se na JMti vyznání tíhneme. Tehdy pan podko- moří i s těmi pány zdvihnú ten súd mezi námi a řekli nám obojím: „Poněvadž se Lúnští na císařovo vyznání táhnú, netřeba na to jiného súdu; stojte obě straně před císařem.“ A s tím jsme se rozešli. A císařova Mt strojil se do Chba rokovat s knížaty; i jel do Chba a ze Chba jeda do Žatce obeslal pány, zemany i města i jednal v tom kraji lantfrid a udělal pana Jakuba hejtmanem, pana Nicolae lantrychtéřem a raddú k lantfridu, a toho lantfridu pečetí menší, že kancléře při JMti nebylo, mezi zemany a městy potvrdil, a při tom lantfredu pán podkomoří z rozkázání JMti obeslal nás k tomu a přikázal, abychom Jana, písaře našeho z súdu, pojeli. I vyslali sme k JMti Antocha, Jana Hlúpého, Ja- kuba Litochleba a Jana písaře s nimi. I přivedl je pan podkomoří k JMti a JMt řekl k těm poslóm: Proto sem po vás poslal, nebo poslové od země do Bazilee vydaní přijeli k nám do Chba a pravili nám, že Jana, písaře vašeho, kterýž také vydaným poslem jest, s nimi není, i prosili nás, abychom jeho po nich před se vypravili. A druhé toto jest, že opět zde žalovali na vás páni Plichtové o Smolnici a pan Beneš o Brzvany a o Skupice. Protož když teď nyní vidouce vás, budú opět žalovati, nedávejte jiné odpovědi, než jakož prvé v Praze dali jste, že jsme vám to prve dali, a myť se k tomu seznáme a pak zdvihneme ten súd do Prahy před pány.“ A tak se stalo, že k jich žalobám odpověděli jsme, jakož nás JMt naučil a rozkázal. Potom císařova Mt přijel k nám do Loun a měl se k nám jako pán náš milostivý a byl u nás dvanácte dní, a JMti i všemu dvoru jeho dali jsme plnú potřebu. A v tom mluvil jest k nám: Byl

Strana 378
378 1459. sem v Žatci nemocen, u vás sem zdráv, máte zde dobré povětří; a všecka obec v Žatci nám přísahala, ale od vás jí nechceme vzíti. Přikázaliť sme podkomo- římu, aby vám za vaši víru zjednal zápis, jakého žádati budete, a to proto, aby nám i vám lakomí Čechové toho nevydřeli, což vy ještě držíte. Nebo druzí neprohlédají na obecné této země dobré, jedno aby měli; a když kancléř zase se vrátí, kteréhož k synu našemu do Rakús o této země dobré poslali jsme, dovedeme vám toho majestátem naším.“ Při tom přišla před JMt paní Anna Scroffová s některými přátely svými, rozprávějíci, že by byla jedna patronka toho kláštera svaté Anny pod městem naším, kteréhož žádné znamení neostalo, a že by konšelé a rada zdvihli listy výsadné na ten klášter i trúby starého Ptak!] a sboží drží, a vzali ty listy na rathouz. K tomu starší toho času odpověď před císařovú Mtí dali a řekli: „Nevíme o nižádným příbuzenství paní této, súsedy našé, ani o jejích příteléch; ale toto víme, že Ješe rychtář, Jordan, Jakub a Heynl,1 staří někdy měštěné odsud z města, tomu bez mála sto leth, nazvali jsú se přítelé příbuzní vnukóv Berových, s kterýchž vnukóv vůlí Bero, někdy spoluměštěnín náš, ten klášteřík udělal a městským zbožím, poplatky s městem trpícím, nadal; a ti sú vládení a rozkazování při tom klášteře od- súzeni znamenitými lidmi, panem Pavlem, písařem komory a království Če- ského, panem Frenclem hofrychtéřem i také Janem Roštem a Ulú, měšťany Pražskými, a k tomu nejvyšším ubrmanem mistrem Bernherim, nejvyšším pí- sařem Většího města Pražského, na něž bylo svoleno, jakož toho odsudku list řádný s jich pečetmi máme. A císařova Mť slyšev ten list i také list vý- sadní Berův na ten klášteřík, řekl: „Teď jsme slyšeli tyto listy, kterak Bero s vůlí předkův našich, králův Českých, svú rodinu správce činí toho kláštera, i také ten list, kterak ti kdož se rodinú jeho nazvali, té zprávy jsú odsúzeni, a že Bero měl první úmysl, jakož v svém listu vypisuje, špitál udělati, ale že jest s toho úmyslu sveden skrze mnicha generála. Jest-li ještě která jeptiška z toho kláštera živa?“ Řekli sme JMti, že sú ještě tři. Ihned tehdáž zmocnil nás listův těch na ten klášter a řekl nám: „Poněvadž toho kláštera znamení není ani miesta, kde by ty panny přebývaly, teď vám, purgmistru a raddě přika- zujem, abyšte ty panny poctivě smrti doživili a dochovali a špitál udělali, a to sboží vedle prvního úmysla Berova, jakž zrozuměli sme, že dosti malé jest, k špitálu obrátili.“ I udělali jsme tak, jakož JMt rozkázal. Z těch tří panen již dvě umřely a jediná ostala, a tu také poctivě živíme a živiti až do její smrti cheme. A na tom špitále nikdy méně šestnádcti chudých není, ale vždycky více. I nyní jest jich víc. Z toho Tvá Mt srozomie, právi-li jsú a v pravdě, ale klamavě Leva a Jan Štroffa, synové panie Anny Štroffové, na králi Ladisla- vovi, ani příbuzenství okázavše, a proti takovému ubrmanskému odsúzení listu dobyli. Nebo v tom listu ubrmanském znamenitě napsáno, kolikrát by se koli ti svrchu psaní anebo budúcí jich příbuzní o to pokusili, chtíce rozkazovati a vlásti tím zbožím, tolikrát sto kop grošův propadnúti mají; jehož my o Le- vovi a o Janovi Štroffovi a o jich přátelství a příbuzenství ovšem nic víme, ani jsú toho kdy provésti mohli ani mátě jich. Na konci té nesnáze císařova Mt dav nám list svůj na to i na jiné, jeda od nás přikázal panu podkomořímu i nám o to pečovati, když by se pan kancléř od syna JMti navrátil, a že JMt toho všeho, což k nám mluvil, chce majestátem svým potvrditi. A když jediné

Strana 379
1459. 379 pan kancléř přijel, tehdy ihned JMt táhl ven z země a na té cestě v Znojmě umřel. A my byli poslali po JMti Jana Sestřínka a Jana písaře, spolusúsedy své, zdali by mohli JMt na miestě zastihnouti. I nezastihli, a tak nám to sešlo chvátáním JMti z země, že nám to majestátem dóvodno není, tak jakož JMt k tomu dobrú vůli měl. Protož, velebná královská důstojnosti, pane náš milo- stivý, jakož velebnost královská za zprávy Vaší přimlúvali jste se o nás před králem Ladislavem, slavné paměti, těch řečí za potvrzení, již pak děkujíce mi- lému bohu z dobroty jeho milosti na tu velebnú a slavnú stolici královskú přišli jste a řádně potvrzeni, a jakož nás vždycky věrné své služebníky a ho- tové k vaší cti a dobrému shledali jste: pokorně prosíme, oč jste se za nás přimlúvali, račte to nám sami dovésti a dokonati a za se věčnú prosbu a za vaše budúcí od chudých špitálních způsobiti a od nás, svých věrných, diek a prosbu nezapomenutedlnú zjednati, abychom velebnosti Vaší i budúcím Vašim mohli tiem lépe slúžiti. Takový list s menší pečetí pan Jan podkomoří toho času jsa u nás s císařovú Mtí, zjednal nám od JMti, jakož přípis tuto dole psán stojí; kterýž list navrátili jsme slavné paměti králi Ladislavovi, pánu na- šemu milostivému, a zbožie Kostoloprtského všeho, což v držení měli jsme, po- stúpili, kromě Března a Malnic, to držíme, a zboží Svatoanské, k špitálu roz- kázáním JMti obrácené. Za to prosíme potvrzenie, jakož KskáM za zprávy své o to za nás se přimlúval. Sigmund atd. (Následuje znění listu císaře Sig- munda d. v Lounech 13. srpna 1437 v. svrchu č. 122). O rok později listem daným 23. června (u vigiljí sv. Jana Křtitele) 1460 král Jiří znovu zapsal obci Lounské vsi kláštera Kostoloprtského Březen a Malnice v dluhu 640 kop. (Orig. druhdy v archivu m. Loun nyní se pohřešuje. Regest podává Sedláček. Zbytky register str. 257, č. 29). — 1) Správně: Jakub Hainlinův; v. násl. pozn. — 2) List ten daný v Praze 2. října (feria quarta post festum s. Michaelis) 1364 začiná: »Nos Paulus, notarius camere regis et regni Boemie, Frenczlinus Po- zenbach, iudex curie, a discretis viris Jeslino, Jordano, Jacobo Hainlini, civibus de Luna, suo, heredum, successorum, consortum suorum nomine necnon Jo- hannes Rost, Vla Ziberezaiger, cives Pragenses, a venerabilibus domicellabus priorissa et conventu monialium s. Anne monasterii prope Lunam arbitri, arbitratores et amicabiles compositores, ac magister Bernherus, prothonotarius Maioris civitatis Pragensis, superarbiter — in et super causa, — que vertitur — inter predictos Jeslinum atd. ex una et predictam priorissam — parte ex altera super assumpcione et eleccione prepositi dicti monasterii ac ceterorum officialium — in dicto monasterio ac super regimine et administracione bono- rum mobilium et immobilium dicti monasterii atd. (Opis listiny zachoval se v Lib. erectionum IX na l. G 6). Čís. 219. 1459, 22. července. V Mostě. Král Jiří vyznává, že kurfirst Saský Bedřich II. vykoupil práva koruny České k městu a hradu Pernu za dvacet tisíc zl. rýnských. (Bekennen vor uns, unser erben, nachkomen kunige, und

Strana 380
380 1459. unser crone zu Behem —, als der hochgeborne furst Friderich herczog zu Sachsen —, unser lieber sweher, zewenczig tusent guter reinischer gulden guter am golde und swer gnug am ge- wichte guter landeßwerung vor die gerechtikeit, die wir als ein kunig zcu Behem von unser und der cron wegen zu Behem an dem sloß und stat Pirne in lande zeu Missen an der Elbe ge- legen mit iren zugehorungen meynten zeu haben, und uns und der cron zeu Behmen vor die obengnannt summa goldes — ab- gekauft hat, schuldig gewest ist, — daz uns unser lieber sweher herczog Fridrich obgerurt sulch summa geldes — gutlich beczalt hat. — Geben zu Brux an sennte Marien Magdalenen tag nach Cristi gepurt virczenhundert und dornach in dem newnundfunf- czigisten, unsers reichs in dem andern iaren.) [Na ohbu: Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. Orig. perg. s pečetí královskou na proužku pergamenovém přivěšenou v kr. hlavním státním archivu Drážďanském. — v. Posern-Klett, Urkunden- buch der Städte Dresden und Pirna, str. 433, č. 139. Čís. 220. 1459, 26. října. V Praze. Král Jiří potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Ústí nad Labem všecka privilegia předešlými králi jim udělená. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Omnibus in perpe- tuum. Statui feliciori civitatum nostrarum tunc consulimus, cum et eorum iura firma esse volumus et eos nostre proteccionis gracia conservare studemus. Pro parte igitur magistri civium, consulum, iuratorum et tocius universitatis civitatis nostre Ausk super Albea nostre maiestati fuit instancius supplicatum, qua- tenus ex solita regia benignitate omnes gracias, — privilegia et iura universa dictis civibus et inhabitatoribus civitatis predicte a regibus et principibus, predecessoribus nostris, concessa et data innovare, — et confirmare dignaremur. Nos subditorum preces

Strana 381
1459. 381 exaudire eo prompciores existentes, quanto ipsos nobis fidelia ex- hibuisse imposterumque exhibere servicia cognoscimus, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano procerum et fidelium nostrorum consilio, de certa nostra sciencia auctoritate regia omnes gracias, — privilegia et iura universa a serenissi- mis regibus et principibus, predecessoribus nostris, dicte civitati concessa et data in omnibus eorum punctis, articulis, clausulis et sentenciis, ac si eorum tenores de verbo ad verbum his litteris insererentur, — confirmamus, decernentes et volentes omnia et sin- gula in prefatis iuribus contenta perpetui roboris firmitatem ob- tinere. Supplemus eciam de plenitudine regie potestatis omnem defectum, qui his litteris vel predecessorum nostrorum quomodo- libet de iure vel facto obsistere possit. Nulli ergo liceat hanc paginam nostrarum innovacionis, confirmacionis, decreti, supple- menti et inhibicionis infringere vel ei ausu temerario contraire. Si quis autem temerarius violator extiterit, ultra penas a prede- cessoribus nostris expressas penam pro arbitrio nostro infligen- dam se noverit incursurum. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio litterarum. Datum Prage die vigesima sexta octobris anno Domini millesimo quadringentesimo quinqua- gesimo nono, regni nostri anno secundo. [Na ohbu: Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. [Na rubu:] R. Johannes de Brunna. Orig. perg. v archivu města Ústí n. L. (č. 13), při němž visí na hedvábné šňůře černožluté zlomek pečeti královské z červeného vosku v misce z oby- čejného vosku. — Hieke a Horčička, Urkundenb. der St. Aussig str. 118, č. 257. Čís. 221. 1459, 28. října. V Praze. Král Jiří potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Chrudimě privilegia, která jim předešlí králové Čeští udělili, a ustanovuje, že při obnově rady nejsou povinni podkomořímu dá- vati více než dvanácte kop a hofrychtéři dvě kopy. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Moravie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Ad perpetuam rei

Strana 382
382 1459. memoriam. Cum a nostra clemencia, quod iustum et honestum subditis nostris existit, imploratur, tam vigor equitatis quam ordo exigit racionis, ut id regia nostra benignitate optatum sorciatur effectum. Sane pro parte magistri civium et consulum communi- tatisque tocius nostre civitatis Chrudim, fidelium nostrorum di- lectorum, nobis fuit humiliter supplicatum, quatenus ex solita nos- tra regia benignitate dignaremur eis innovare, ratificare et con- firmare omnes gracias, libertates, donationes, laudabiles consue- tudines, privilegia et iura universa a divis predecessoribus nos- tris Bohemie regibus eis donata, indulta, concessa et data. Nos eorum iustis peticionibus annuentes non per errorem aut impro- vide, sed animo deliberato de certa nostra sciencia auctoritate regia omnes gracias, libertates, donaciones, concessiones, lauda- biles consuetudines ab antiquo tentas et observatas, privilegia et iura universa dicte civitati Chrudim a dive memorie predeces- soribus nostris concessa, data et confirmata, si et quantum ra- cionabiliter processerunt, in omnibus suis punctis, clausulis, arti- culis et sentenciis universis, ac si eorum tenores his nostris lite- — ris formaliter de verbo ad verbum essent inserti, innovamus, et confirmamus, volentes ea omnia plenum et inviolabile robur perpetue firmitatis habere. Volumus eciam, ut postquam succa- merario regis seu eciam reginali, qui pro tempore in dicta civi- tate novos consules posuerit, ultra expensas necessarias iure ei- dem debitas cives prefati duodecim sexagenas grossorum et non amplius dicto succamerario et substituto suo, qui vulgariter hoff- rychterz dicitur, duas sexagenas grossorum solvere dumtaxat teneantur. Mandamus igitur omnibus et singulis officialibus nos- tris et presertim succamerario nostro et reginali, ne prefatos cives ultra eorum iura et indulta quomodo molestent aut impe- diant, sed pocius in eis conservent eos ab impetitoribus eorum ad nostram complacenciam protegentes. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Prage die vigesima octava octobris anno Domini millesimo quadringente- simo quinquagesimo nono, regni nostri anno secundo. Ad relationem domini Procopii de Rabenstein, cancellarii, Hilarius, decanus Omnium sanctorum Pragensis. Opis ze XVI. století v průmyslovém museu v Chrudimi. — Lábler, Listář kr. m. Chrudimi I, str. 32. — V útržku ze staré knihy Chrudimské z r. 1439,

Strana 383
1459. 383 který se chová v museu okresu Hlineckého, zapsán jest na l. P 32 za nápisem »List tvrzenie práv, obyčejuov a zvyklostí« český překlad tohoto listu z XV. sto- letí, v němž se čte: »Také chcme, aby podkomořímu krále neb královny, kterýž v ty časy nové konšely saditi bude, mimo ztravu, kterúž jemu z práva mají dávati, dříve řečení měšťané toliko XII kop a ne více již řečenému pod- komořímu a hofrychtéři II kopy a písaři I kopu grošuov toliko dlužni byli platiti.« Při tom po straně poznamenáno: »Co platie panu podkomořiemu in- mediate a aby nebyli obtěžováni přes ztravu a plat ete.« Čís. 222. 1459, 2. listopadu. V Praze. Král Jiří potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Ra- kovníka privilegia předešlých králů Českých zejména Václava IV., Jana a Ladislava. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Silesie dux ac Lusacie marchio. Notum facimus — quod pro parte magistri civium, consulum, iuratorum et tocius communitatis civitatis nostre Rakownik — fuit maiestati nostre humiliter supplicatum, quatenus de solita benignitate regia omnes gracias, libertates, concessiones, privilegia et iura universa eidem civitati concessa — per serenissimos Wenceslaum, Johannem et Ladislaum, predecessores nostros carissimos, innovare — et con- firmare dignaremur. Nos eorum iustis supplicacionibus benignum prebentes assensum — auctoritate regia omnes gracias — et uni- versa iura prefate civitati Rakownik per divos antecessores nostros Wenceslaum, Johannem et Ladislaum datas — et concessa in omnibus eorum punctis, articulis, clausulis et sentenciis, prout in privilegiis prefatorum regum continentur, ac si eorum tenores de verbo ad verbum his nostris literis insererentur, confirmamus. — Datum Prage die secunda mensis novembris anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo nono, regni nostri anno secundo. Ad relacionem domini Procopii de Rabenstein, cancellarii, Hilarius, decanus Omnium sanctorum Prage. Opis obsažen jest v konfirmaci privilegií Rakovnických dané císařovnou Marií Teresií ve Vídni 16. února 1748, jejíž orig. chová se v archivu města Rakovníka.

Strana 384
384 1459. Čís. 223. 1459, 2. prosince. V Praze. Král Jiří potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Kolína privilegia, která jim předchůdcové jeho udělili. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Ad perpetuam rei memoriam. Pii principis prima cura est, iura subditorum illibata servare, sic enim quieti fidelium consulit et in pacis pulcritudine suos exuberantes felicibus auspiciis exultat. Sane pro parte ma- gistri civium, consulum, iuratorum et tocius communitatis civi- tatis nostre Colonie super Albeam — serenitati nostre supplex oblata peticio continebat, quatenus omnes gracias, libertates, do- naciones, indulta, privilegia et iura universa a divis predecesso- ribus nostris eidem civitati, incolis et habitatoribus — data — confirmare dignaremur. Nos iusta petentibus pium prestantes assensum — omnes gracias — privilegia et iura universa a fe- licis memorie predecessoribus nostris regibus et principibus pre- fate civitati — data — ratificamus et confirmamus. — Datum Prage die secunda mensis decembris anno Domini millesimo qua- dringentesimo quinquagesimo nono, regni nostri anno secundo. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. [Na rubu:! Rta Johanes de Brunna. Orig. perg. v archivu m. Kolína (č. XIX°, staré č. u zářezu pečeti 16). Pečeť, jež byla přivěšena na červenobilé hedvábné šňůře, jest utržena. Čís. 224. 1459, 2. prosince. V Praze. Král Jiří potvrzuje purkmistru, radě i vší obci města Hradce nad Labem svobody a práva, která jim předešlí králové Čeští udělili. My Jiří z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Luemburský a Slezský vévoda a markrabie Lužický. K věčné věcí

Strana 385
1459. 385 těchto paměti. Královstvie tohoto světa v šťastném svém stavu netoliko bývají zachována, ale široce rozmnožena a množstviem lidí, měst bohatstviem a hojností tělesnú obdařena, když se spra- vují pokojným králem, kterýžto jednoho každého při jeho právu zuostavuje, spravedlivých věcí puojčuje a v puojčených jich mi- lostivě zachovává. Protož jménem poctivých purgmistra, rady přísežné i všie obce města našeho Hradce nad Labem, věrných našich milých, na našie velebnosti bylo jest pokorně prošeno a žádáno, abychom jim všech milostí, svobod, puojčenie, obdaro- vánie, hantfeštuov, listuov i všech práv od šťastné paměti před- kuov našich milých, králuov Českých, jim a městu jich puojčených, daných a milostivě potvrzených z štědroty našie královské obno- viti a potvrditi milostivě ráčili. My znamenavše svrchu psaného města Hradce i jeho obyvateluov věrné a pilné vždy služby, kteréž jsú předkóm našim, koruně České i nám ochotně činili, chtiece, aby v budúcie časy našemu rozkázání a k službám byli hotovější, žádosti jich hodné rádi sme uslyšeli. Protož ne omylně nebo ne- opatrně, ale s pravým rozmyslem a radú věrných našich milých s jistým naším vědomiem mocí královskú všěch milostí, svobod, obdarovánie, puojčenie, listuov i všech práv od slavné paměti králuov a předkuov našich puojčených, vysazených a daných, ve všech jich kusiech, článciech, rozdielech a rozumiech, jako by ti listové slovo od slova v tento náš list vepsáni byli, obnovujem, upevňujem a potvrzujem, ustavujíce a chtiece, aby všecko v jich práviech a listech zavřené mělo moc věčné pevnosti. Také z plnosti moci královské naplňujem vešken nedostatek, kterýž by mohl na- lezen býti v sloviech v tomto listu, jenž by mohl tomuto listu škoditi. Protož nebuď slušné nižádnému tohoto listu našeho ob- novenie, potvrzenie, naplněnie zrušiti neb jakžkoli všetečně jemu sě zprotiviti; pak-li kto to svú smělostí učiní, v náš hněv těžký a pokuty v jich listech popsané i také podle našie vuole vpadne. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v neděli po svatém Ondřeji apo- štolu léta od narozenie božieho syna tisícieho čtyřistého padesá- tého devátého, královstvie našeho léta druhého. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein, cancellario, referente. [Na rubu:] Rt Johannes de Brunna.

Strana 386
386 1459. Orig. perg. v archivu m. Hradce Králové (č. 16, staré č. 27) s velkou pečetí královskou na červenobílé šňůře hedvábné zavěšenou. V poli pečeti jest štít s českým lvem, kolem něhož rozestaveny jsou čtyři znaky zemí českých okolo pak čte se nápis: Georgius dei gracia rex Bohemie etc. — Na rubu rukou XVI. století poznamenáno: »List český krále Jiřího, obecní potvrzení privilegií. 1459, 13.« — Bienenberg, Geschichte der Stadt Königgrätz str. 345. — Před vy- dáním tohoto listu král Jiří vraceje se ze Slezska zastavil se 27. července 1458 v Hradci Králové, kdež byl s velkou poctou uvítán. (Tomek, Děj. m. Prahy V. str. 312 a Staří letopisové str. 170). Balbin v Epitome historica rerum Bo- hemicarum str. 517 napsal (dovolávaje se »Hist. Reginohr. M. S.«), že »Geor- gius Reginohradecium urbem sibi pridem amatam et fidissimam excurrit (cui etiam primam nominis sui literam G in clypeum imposuit) summo triumpho acceptus« a Beckovský v Poselkyni str. 859 po Balbínovi opakoval, že král Jiří »do Králového Hradce přijeda a velmi vděčně od obyvatelův přijat jsa, témuž městu za tak nenadálou vlídnost do erbu první jména svého literu G dal.« Bienenberg, Geschichte der St. Königgrätz str. 343 vyslovil proti tomu některé námítky dovolávaje se toho, že už před králem Jiřím Hradečtí užívali ve znaku písmene G, a že tedy značka ta mohla by se odvozovat od názvu Gradecz. Švenda, Železný obraz I, str. 127 opakuje zprávu Balbínovu dokládaje, že druhdy Hradec měl ve znaku zdi městské a písmenu G, avšak bez lva, a že posud se toho do- pátrati nemohl, od které doby ve znaku Hradce »lev literu G v pazourách drží«. Solař v Dějepisu m. Hradce Králové str. 42 rovněž po Balbínovi opa- kuje, že »za ono slavné uvítání město Hradec obdrželo ku svému prvotnímu znaku, bílému lvu v červeném poli začátečné písmě jeho jména, totiž G, kteréž nyní lev tlapou drží.« Magistrát Hradecký 13. srpna 1834 podávaje krajskému úřadu zprávu o původu znaku městského vykládal: »Zwar herrscht hierstadts allgemein die meinung, daß der im wappen stehende buchstabe G der anfangs- buchstaben des namens Georg von Poděbrad, königs von Böhmen sei; — aber es dürfte der vermuthung stattgegeben werden, daß der buchstabe G den ur- sprünglichen namen der stadt Gradec, Grecium, bezeichne, und der erwähnte löwe ein aggregat aus der zeit sei, in welcher die stadt zu einer königlichen erhoben worden ist.« (Originál v archivu Musea království Českého). Srov. Widimský, Städtewappen I, str. 60 a Domečka v Časopise společnosti přátel starožitností českých 1897, str. 71, kdež se dovozuje, že »původním znakem města Hradce Králové byl český lev,« kdežto »písmeno G ve štítě jako znak hradecký objevuje se teprve ve druhé polovici 15. století.« »Po roce 1458, kdy král Jiří do Hradce zavítal, užívá se obou znaků buď střídavě nebo vedle sebe« a »nynější znak hradecký, český lev k levé ruce obrácený a předními tlapami písmeno G držící, vznikl kombinací obou dřívějších znaků, teprve bud koncem 17. nebo počátkem 18. století. R. 1666 opraveno bylo ještě stříbrné pe- četidlo městské, na němž vyryt je pouze lev, ale na kamenném podstavci sochy P. Marie v l. 1715—17 na nám. hradeckém postavené je již nynější znak m. Hradce Králové.« — Potom 3. ledna (feria quinta post circumcisionem domini nostri Jesu Christi) 1460 podkomoří věnných měst Augustin z Dlouhé vsi poprvé obnovil radu Hradeckou z rozkázání královny Johanny; Bienenberg uv. m. str. 347 podle zápisu ve ztraceném Liber proscript. na l. 116v.

Strana 387
1459. 387 Čís. 225. 1459, 10. prosince. V Praze. Král Jiří potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Nového Plzně všechna privilegia a práva, jež jim předešlí králové Čeští udělili, a zejména privilegium císaře Sigmunda dané pod zlatou bulou. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Ad perpetuam rei memoriam. Regia sublimitas tunc regno suo feliciter presidet, cum fideles suos paci deditos et pro honore suo eciam temporibus adversis constanter certantes liberali beneficencia consolatur et in iuribus, que pietas illis serenissimorum regum, predecessorum nostrorum, contulit, et tuetur et conservat. Cum itaque pro parte honorabilium magistri civium, iuratorum consulum et tocius uni- versitatis civitatis Noue Plzne, fidelium nostrorum dilectorum, nostre fuerit humiliter supplicatum maiestati, quatenus omnes gracias, — privilegia et iura universa a divis predecessoribus nostris et presertim a serenissimo Sigismundo, Romanorum im- peratore et Bohemie rege, predecessore nostro, datas, — et data ex solita regia benignitate innovare, — et confirmare dignare- mur, nos iusta petentibus denegare nolentes assensum, cum quem- libet volumus iure suo gaudere, preces eorum pia benignitate exaudivimus. Itaque — de certa nostra sciencia, auctoritate regia omnes et singulas eorum gracias, libertates, donaciones, et pre- sertim, quas obtinent a felicis memorie Sigismundo, predecessore nostro, sub aurea ipsius bulla, eidem civitati datas et concessas aliasque donaciones, laudabiles consuetudines et iura universa a divis predecessoribus nostris sibi datas, donatas et concessas, donata, data et concessa in omnibus punctis, articulis, clausulis et sentenciis, ac si eorum tenores de verbo ad verbum in has nostras litteras expresse annotarentur, innovamus, — et confir- mamus; decernentes et volentes omnia et singula in eorum lit- teris, privilegiis et iuribus contenta plenum firmitatis perpetue robur obtinere. Mandamus igitur, universis et singulis officialibus nostris et signanter succamerario nostro, qui est aut pro tempore fuerit, ne prefatos cives, incolas et inhabitatores, presentes et fu-

Strana 388
388 1459. turos, in eorum graciis, privilegiis et iuribus aliquo modo inquie- tent aut molestent, quin pocius protegant, manuteneant et de- fendant. Si quis autem huius mandati nostri transgressor aut temerarius violator reppertus fuerit, ultra penas in eorum pri- vilegiis contentas, quas presentibus innovamus, indignacionem nostram gravissimam et penam pro nostro et heredum aut suc- cessorum nostrorum arbitrio imfligendam se noverit irremissi- biliter incursurum. In quorum fidem has nostras litteras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus muniri. Datum Prage die decima mensis decembris anno Domini millesimo quadrin- gentesimo quinquagesimo nono, regni nostri anno secundo. INa ohbu:] Ad relacionem domini Procopii de Rabenstein, cancellarii, Hilarius, decanus Omnium sanctorum Pragensis. INa rubu:) Rta Johannes de Brunna. Orig. perg. v archivu m. Plzně (č. 26) s menší pečetí královskou zavě- šenou na hedvábné šňůře červenobílé. — Strnad, Listář král. m. Plzně II, str. 51, č. 68. — 1) Míní se privilegium d. 19. září 1434; v. č. 64. Čís. 226. 1459, 13. prosince. V Praze. Král Jiří potvrzuje a vykládá výpověď mezi měštany Kutno- horskými a Kolínskými o sklad dříví u Starého Kolína císařem Karlem IV. učiněnou, podle níž plavci dříví po Labi plavící mají čtyři dny učiniti zastávku u břehu při Starém Kolíně, aby Hor- níci mohli nakoupiti dříví k svým potřebám, a pak teprvé mohou dále plouti k Novému Kolínu. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Notum facimus te- nore presencium" universis, quod orta coram nobis dissensionis materia inter cives Moncium Cuthnarum ex una, et cives civi- tatis Colonie, fideles nostros dilectos, parte ex altera super de- posicione lignorum per aquam Albeam adductorum, que vulga- riter niderloge dicitur, civibus Moncium asserentibus deposicionem huius[modi] apud Antiquam Coloniam pro ipsis fieri debere

Strana 389
1459. 389 quod indiciis verisimilibus asserebantb, ut strate lingnarie‘ fossis distincte de prefato loco in Gank ducentis et custodiis lingno- rumd antiquitus in littore Antique Colonie fieri solitis, quibus peccunia de camera Moncium dabatur, Coloniensibus contrarium asserentibus excepcionemque rei iudicate obicientibus. Qua quidem questione per serenissimum Karolum, Romanorum imperatorem et Bohemie regem, predecessorem nostrum, inter partes prefatas" per diffinitivam sentenciam decisa et determinata, verbum in iam dicta sentencia, scilicet ibi et alibi, positum non parvam dubietatem et in dies istos dissensionem reliquit. Nos volentes litibus incertis et ambiguitatibus odiosis finem debitum impo- nere, predecessoris nostri Karoli vestigiis inherentes, ita inter eosdem diffinivimus' et interpretati sumus, hoc edicto imperpe- tuum" valituro sanctientes, ut quocienscumque lingnorumd vec- tores per aquam Albeam descendere continget in Coloniam, ex- tunc primo pausam facere tenebuntur in portu Antique Colonie per quatuor dies continuos, a quibus cives et inhabitatores mon- cium et nulli alii ement et comparabunt lingna" pro moncium, domorum et curiarum suarum neccessitatibus intra et extra muros moncium, facultate eadem lingna" vendendi aliis prefatis civibus et incolis moncium penitus interdicta; prefati autem montani lingnah huiusce pro suis usibus tantummodo ementes, deponere poterunt in portu seu viridario ab antiquo ad illud opus desig- nato, et custodem suum tenere ad custodiam lingnorumd, usu pascendi in prefato viridario Coloniensibus reservato. Quod si quis ex civibus vel incolis moncium huius nostri mandati et de- creti transgressor repertus fuerit, et lingna€ emerit et vendiderit aliis, et non ad suum usum tantum’ comparaverit, indignacionem nostram gravissimam et penam decem marcarum argenti puri se noverit tociens, quociens contraventum per ipsum fuerit, incur- surum; quarum medietatem fisco nostro regali et medietatem prefatis civibus Coloniensibus volumus irremissibiliter applicari. Post lapsum vero quatuor dierum vectores lingnorum" per Albeam debebunt descendere ad portum civitatis Colonie et ibi lingna" pro hominum neccessitate vendere. Verbum autem ambiguum in decisione divi Karoli positum, scilicet ibi et alibi, ita inter- pretamur, ut per verbum alibi intelligatur Antiqua Colonia, in qua pro montanis est deposicio lingnorum". In quorum fidem

Strana 390
390 1459. has nostras litteras fieri et sigilli nostri iussimus appensione muniri. Datum Prage die terciadecima decembris anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo nono, regni nostri anno secundo. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Procopii de Rabenstein, cancellarii, Hilarius, decanus Omnium sanctorum Pragensis. [Na rubu:] Rta. Johannes de Brunna. Orig. perg. v archivu m. Kutné Hory (č. 9 subn. a, staré č. 8) s úlom- kem pečeti královské zavěšené na proužku pergamenovém (A). Druhý orig. perg., u něhož pečet druhdy na proužku pergamenovém zavěšená jest utržena, chová se v c. k. dvorním a státním archivu ve Vídni (B) a odchyluje se od prvého v těchto čteních: a) tenore presencium schází v B. — b) astruebant B. — c) lignarie B. — d) lignorum B. — e) prefatas partes B. — f) diffinimus B. — 9) in perpetuum B. — h) ligna B. — i) tantummodo B. Tento druhý exemplář dán byl asi měštanům Kolínským. — V knize archivu města Kutné Hory zvané »Transsumpta privilegiorum« jest na l. 7r rukou asi ze začátku XVI. století zapsán opis tohoto majestátu za nápisem »De depositione lignorum erga Kolin et vendicione« a s přípiskem po straně »Confirmatum«. — Otiskl Sternberg, Gesch. d. böhm. Bergwerke I, 2, str. 119, č. 82 (dle B). — V Trans- sumpta privilegiorum na l. 12r jest český překlad z počátku XVI. stol. z pera písaře Kutnohorského Jindřicha z Chocemic za nápisem »O plavenie lesuov«, v němž se praví, »že vznikla před námi pře mezi měšťany Hor Kutten s jedné a měšťany města Kolína — s strany druhé o sklad dříví po vodě Labi při- plaveného, [kdež] měšťané Horníci pravili, že ten sklad u Starého Kolína právně býti jmá, a to duovody podobnými dokazovali, jakožto silnice přiekopy rozdě- lené, po nichžto dříví voženo bylo od svrchu psaného místa na Kank, a hajnými, kteréžto od staradávna na břehu u Starého Kolína zvykli mievati, jimž peníze z komory hor dávány jsú; Kolínští na odpor pravili výminku rozsúzené věci předkládajíc, kterážto zajisté pře skrze najjasnějšího Karla, Římského císaře a Českého krále, předka našeho, mezi svrchu jmenovanými stranami skrz ko- nečný rozsudek usúzena a dokonána, slovo v již řečeném rozsudku, totižto tu i jinde položené nemalú pochybnost až do těchto časóv nesnáz zuostavilo. My — takto rozsúdili a vyložili jsme túto výpovědí — ustanovujíce, aby ko- likrátžkoli plavcuom, jež dříví plaví [po] vodě Labe, přihodilo by se splaviti k Kolínu, tehdáž najprv zastaviti se jmají u břehu Starého Kolína za IIII dni pořádně, od nichžto měšťané a obyvatelé hor a žádní jiní kupovati a jednati dříví mají k hor, domuov a dvoruov svých potřebám ve zdech i za zdmi na horách; moc též dříví prodávati jiným jmenovaným měšťanóm a obyvateluom na horách ovšem zapovídáme, ale svrchu jmenovaní Horníci dříví takové toliko k užitkuom svým koupíce skládati budú moci na břehu nebo trávníku od stara- dávna k té potřebě uloženém a hajného svého držeti k ostříhání dříví na již

Strana 391
1459. 391 psaném trávníce, užívání pastvy Kolínským zachovajíc. — A po vyjití čtyř dní plavci dříví po Labi moci budú plaviti k břehu města Kolína a tu dříví k po- třebě lidské prodávati. Slovo pak pochybné v rozsudku — totiž tu i jinde tak vykládáme, aby skrze slovo jinde rozumín byl Starý Kolín, v kterémžto pro Horníky jest sklad dříví.« — V pamětní knize Kolínské z r. 1501 na l. 10v čte se výpověď královská v rozepři Nymburských s Kolínskými ze dne 9. ledna 1459 o »práva splavení lesu a cla«, jak byla zapsána »v rajstrách královských« a v Nymburských »kniehách pamětných«; výpověď ta zní: »Léta páně tisícieho CCCCho padesátého devátého v úterý po božiem křtění stalo se jest vyrčenie z rozkázánie KMti mezi námi [Nymburskými a Kolínskými o práva splavení lesu a o cla, kteříž sousedé a obyvatelé města našeho jedú s obtíže- nými vozy mimo město Kolín aneb skrze Kolín. Tito jsú páni učinili vyrčení: první pan Zbyněk Hanzburský, pan Vilém z Rábí, pan Calta s Rabštýna, pan Vaněk z Valečova, podkomořie královstvie Českého, pan Prokop Rabštain, kancléř královstvie Českého; takto jsú vyřkli: Jakož Nymburští mají obdarovánie od předešlých králóv vo splavení lesu ku potřebám mostuov, mlýnu a kterých- koli potřeb obecniech, aby čtyři polulesy jim byly puštěny po vodě, kteréž sobě kúpí aneb zjednají u Hradce aneb nad Hradcem, ty aby jim bez překážky všech lidí puštěny byly. A zvláště Kolínským přikazujem znamenitě, aby jim v tom nepřekáželi. Toho jim potvrzujem a dáváme. Item, jakož obdarování mají od předešlých králóv, aby obyvatelé města našeho Nymburka na Labi neplatili cla s vozuov obtížených u Kolína, aby ze všech cel byli svobodni a prázdni, toho my jim potvrzujem. Tyto věci dály jsú se na králově dvoře u veliké světnici, a poslové lz Nymburka] tito jsú byli: Šimon kovář a Jíra Chouska. A tito jsú byli z Kolína poslové: Vítek rychtář, Uhřík Senický a Vít písař.« Dle zápisu v téže pamětní knize na l. 3r purkmistr a konšelé m. Kolína jménem vší obce učinili r. 1479 se Svatošem mlynářem z mlýna Hrob- ského konečnou smlouvu »o splav, kterým se lesové spouštějí a plaví«, a to takovou: »Páni svolili se ote všie obce, s lesu hornieho aby Svatošovi mlynáři dána byla krokev jedna pro opravu toho splavu, a nebylo-li by krokvi na lesu, aby dáno bylo dřevo, co by z něho krokev mohla býti, a mlynář sám nemá té krokve s žádného lesu bráti bez vědomie toho súseda, čí jest les, pro uvaro- vánie zlého domněnie. A co se dotýče kacieřóv [rkp.: kaczyerzow] plavenie a spúštěnie, z těch nic mlynář bráti nemá. A tak se zachovati má Svatoš i po- tomní mlynáři budúcí.« — O osvobození od cla zapsáno jest v uvedené pa- mětní knize Kolínské na l. 9v—11r »memoriale« jakou »Limburští s Kolín- skajmi a Kolínští s Limburskými o majto neb o clo měli nesnáz« r. 1505. Dle té paměti »Nymburští svá kupectví provodíce Kolínským majta dávati nechtěli, bráníce se právy svajmi« a psali panu Mikulášovi Trčkovi (zástavnímu pánu Kolína) žalobu na Kolínské. I nalezen jest v tom přípis listu, který Kolínští před lety dne 13. listopadu (feria IV. post Martini) 1488 Nymburským psali v tato slova: »Službu naši vzkazujem mnohé a múdré opatrnosti, páni súsedé a přátelé naši milí. Jakož jsme k vám vyslali opatrné muže, Václava Bednáře a Víta, starého písaře, naše spoluradné, a s nimi Bohuslava, súseda našeho milého, o tu věc, co se dotýče braní cla s našiech u města vašeho a s vašich u města našeho, chtíce, aby mezi námi obojími dobrá súsedská a přátelská

Strana 392
392 1459. vnole zachována byla; i pověděli jsú nám tíž poslové, kteraké narovnánie a úmluvu mezi sebú o to učinili ste obapolně, a to bez pohoršenie práva našeho i vašeho, tak jakož prve před časy některými takovéž narovnánie předky na- šiemi i vašiemi bylo jest učiněno, to aby mezi námi v dobré súsedské a přá- telské vuoli zachováno bylo, ač poněkud obapolně z toho bylo jest vystúpeno, to aby zase bylo napraveno a v dobré vuoli aby státi mohlo. Najprvé co se všech obyvatelóv v městě našem i vašem dotýče i těch všech, ktož k městu našemu neb vašemu lozunkem neb šosem přisedie, ti aby obapolně při tom za- chováni byli, aby vaši u nás a naši u vás cla neplatili, než toliko při jarmarku; neb jarmark své právo má, to aby u nás od vašiech a od našiech u vás pla- ceno bylo obyčejem zvyklým. Než ktož by koli z města neb k městu lozunkem nebo šosem příslušející zbožie kterékoli komu jinému z nájmu vezl, s toho zboží aby placeno bylo, než s koní nic. Item, ktož by také koli z města našeho neb vašeho dobytek kterýkoli hnal, spolek s jinými maje, k městu vašemu neb na- šemu lozunkem ani šosem nepřisedící, ten aby v pravdě pověděl, co by do- bytka jeho bylo, a s toho aby neplatil; a což by jeho thovaryše bylo neb tho- varyšóv a společníkóv jiných, v bráně města našeho neb vašeho s toho aby placeno bylo. Pak-li by kto jinak učinil, ten buď trestán podle práva na to uloženého. Než s jiných lidí našiech i vašiech, ješto toliko úrokem a ne lo- zunkem neb šosem k městu příslušejí, s těch aby clo bráno bylo etc. Tu dobrú vóli a laskavú, od poslóv našiech slyševše od vás jakožto od přátel nám po- věděnú, my oblibujem a přijímáme, úmysl v tom s vámi trvati majíce jakožto s súsedy svými milými a přátely dobrými. Než toto na VMt vznášíme, co se slaného zboží dotýče, ktož by je koli s vašiech k nám přivezl, ten aby je složil, a vystoje právo, jakož toho uloženo jest, den a noc, vlože je zase a za- platě od složení a vložení neb od naložení jiného, cla buď prázden a s tiem zbožiem jeď, kam se jemu líbí. Také vás jako svých milých přátel prosíme, abyšte nám dali znamenané ty, který šosem k městu vašemu přísedí, abychom rozkázali celným našiem, aby s nich cla nebrali, a také abyšte ráčili věděti, že tito k městu našemu lozunky přisedí: Starý Kolín, všickni forberkové na předměstie a jiní dvorové, jakožto Čtitary, Polepy, Sothnoph a Pašiněves.« Za tím poznamenáno: »Item. K Limburku tito šosem přísedí: město Nymburk, předměstie téhož města, Hořátky, dvory Budiměřice, Přochovice a Šotava. Item když list svrchu psaný všel nám v zapomenutí, přihodilo se, že branní Limburští našiech do města pouštěti nechtěli, jakožto paní Doroty rychtářky, strkajíce jí od šrankóv a též jedniem člověkem našiem ze Tří dvor neb z Starého Kolína. I váživše sobě to, též chtěli jsme zvěděti, proč nám Limburští cla neb majta neplatí; prvotně my je stavovati rozkázali sme majtným našiem. Potom oni k nám psaní činili a my k niem.« Potom Nymburští podali panu Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy a na Lichtmburce stížnost na Kolínské a žádali »VMti prosieme, že ráčíte jim rozkázati, aby oni se k nám zachovali, jako předkové jich k nám jsú se měli,« osvědčujíce se, že o tom nic nevědí, že by rychtářce z Kolína u nich se přiho- dila nějaká věc od branných a že by branné své znamenitě chtěli trestati, kdyby taková věc na ně prokázána byla. Při tom dovolávali se listu krále Jana d. v Lucemburce 26. prosince 1327 (v. Privilegia II, č. 149). Pan Mikuláš Trčka mladší, když k němu Nymburští r. 1505 poslali posly se stížností, dal jim »toto

Strana 393
1459. 393 (své) zdání: Item. Najprve co se trhóv dotýče, poněvadž prve od některého času přátelstvie to k sobě jsú zachovávali a páni Kolínští s pánóv Nymbur- ských a soused jich a též páni Nymburští s pánóv Kolínských aneb soused jich cla s žádné věci jsú jedni z druhých nebrali, to ještě tak mezi nimi aby na časy věčné trvalo s takovúto výmienkú, že žádný obyvatel a soused pánóv Kolínských ani zase též který z pánóv Limburských nemá žádného podruha ani kterého jiného neb svého neosedlého člověka podle sebe provozovati a za své počítati, chtěje jemu tudy od cla pomoci, neb spolčí-li se s kterým po- druhem aneb ciziem člověkem, tehdy toho nemá zamlčeti, než ten podruh s svého statku aneb cizí člověk clo daj. Pak-li by kto přes to buď s obyva- teluov pánuov Limburských aneb též s obyvateluov pánóv Kolínských to učinil a jiného statek podle svého provedl, tomu každému má to pobráno býti. Co se jarmarkóv dotýče, toho páni Limburští i také zase páni Kolínští užívajte, a páni Kolínští s Limburských a zase páni Limburští s Kolínských clo beřte. Co se lesu plavení čtyř polulesí dotýče, to aby pánóm Limburským propuštěno bylo, poněvadž tak prve k sobě jsú se zachovávali. Než také páni Limburští mají to tak opatřiti, aby to polulesí spúštieno bylo bez škody mostu a jezuov u města Kolína.« Nymburští však tohoto zdání »přijíti nechtěli«, a 4. čer- vence (feria VI. in die Procopii) 1505 psali »urozenému a mohutnému pánu panu Mikulášovi Trčkovi mladšiemu z Lípy a na Lichtmburce,« že se jim ne- zdá v nové zápisy s Kolínskými vstupovati, a aby pán Kolínské k tomu vedl, aby s nimi »dobré přátelstvie a súsedstvie bylo jako za předkóv jich tudiež i našich bez takových zápisóv.« Při tom poznamenali Nymburští: »Co se pak podruhóv dotýče aneb jiných, o ty my nic neřiekáme. Jestliže by který podruh anebo jiný člověk přespolní spolčenie měl s kterým súsedem našiem a majta neb cla zamlčal anebolito jménem našiem aneb sousedóv našiech tudy chtě cla prá- zden býti, a takový v tom postižen a poznán byl, tomu aby pobráno bylo. A my též k Kolínským tiem zpuosobem, kdyby který podruh Kolínský s sou- sedem anebo s člověkem přespolním spolčenie měl a zamlčeti mýto chtěl, též se k niem zachovati chcem.« Pan Trčka hned Nymburským odepsal: »Poně- vadž od toho jste, aby mezi vámi ujišťovánie a zapisovánie nebylo, Kolínští měšťané moji takovúto odpověď na psaní vaše dali jsú mi, poněvadž vám se toho učiniti nezdá a za neujišťovánie žádáte, že oni za též žádají a k tomu při- stupují, než podle práv a výsad svých v tom že se zachovati chtějí.« (Pamětní kniha Kolínská l. 117). Čís. 227. 1459, 15. prosince. V Praze. Král Jiří potvrzuje měšťanům a obyvatelům města Kutné Hory práva a privilegia předešlými králi jim udělená, jmenovitě též rychtářství městské, jež jim císař Sigmund postoupil; rovněž schvaluje městský znak, jejž obdrželi od krále Václava IV.

Strana 394
394 1459. Georgius, dei gracia Bohemie rex. Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Omnibus im- perpetuum. Inter ea, que incliti regni nostri statum pre ceteris magnificant, non parvum nobis a deo inmortali munus datum fuisse scimus venarum minereque preciose copias in Montibus Cuthnis precipue, ubi gleba argento turgescens divicias nobis et subditis nostris et dedit et spondet. Unde non inmerito locum huius celesti bonitate aspectum innumeris privilegiis predecessores nostri dotavere et graciis plurimis libertaverunt, nobis quoque non minor cura est illorum prosperitatibus prospere cuncta fieri et ubertate moncium exaltare collapsa. Cum itaque pro parte honorabilium magistri civium, consulum, iuratorum et tocius communitatis civitatis Moncium Cuthnis, fidelium nostrorum di- lectorum, maiestati nostre fuerit instancius supplicatum, quatenus omnes gracias, libertates, iudicatum civitatis, privilegia et iura universa a divis predecessoribus nostris eis datas et concessas, data et concessa, auctoritate regia innovare, acceptare, approbare et confirmare dignaremur: nos, qui montes fecunditate sua regno nostro semper utiles, largitate sua fidos esse, ita et civibus eius iugibus nobis et fidelibus serviciis nostrisque predecessoribus astitisse experti sumus, eo liberalius preces eorum exaudivimus. Igitur non per errorem aut improvide, sed matura animi de- liberacione, sano procerum et fidelium nostrorum ad hoc accedente consilio, de certa nostra sciencia auctoritate regia omnes gracias, libertates, privilegia et iura universa a divis predecessoribus nostris dictis civibus et inhabitatoribus Moncium Cuthnarum datas et concessas, data, donata et concessa cum omnibus eorum punctis, articulis, clausulis et sentenciis, ac si eorum tenores de verbo ad verbum in his nostris literis scriberentur et extenderentur, in quantum rite et racionabiliter processerunt, similiter et iudi- catum civitatis, quem ipsis perpetuo habendum, possidendum et fruendum serenissimus Sigismundus, predecessor noster, contulit, innovamus, acceptamus, approbamus et presentis scripti patro- cinio graciose confirmamus, decernentes et volentes omnia et sin- gula in prefatis privilegiis et iuribus eorum contenta plenum firmitatis inconcusse robur obtinere. Confirmamus insuper pre- fatis civibus Moncium arma, que felicis memorie Wenceslaus, predecessor noster, illis dedit, scilicet clipeum, in cuius medietate

Strana 395
1459. 395 stat aquila imperialis in campo suo, in alia medietate leo regni nostri, in medio autem dyadema imperii, quod et leo et aquila dextris tenent pedibus, sinistris autem duos maleos, quibus saxa argentea franguntur et molliuntur; qui enim imperii et regni ca- mere era preciosa ministrant, non fuit indignum eos cesareis et regiis armis honorare. Nulli ergo hominum liceat hanc paginam nostrarum innovacionis, acceptacionis, confirmacionis, decreti et inhibicionis infringere vel ei temerario ausu contraire, sicut nos- tram indignacionem gravissimam et penam pro arbitrio nostro infligendam student evitare. In quorum fidem has nostras literas fieri et sigilli nostri regalis iussimus appensione muniri. Datum Prage die quintadecima decembris anno Domini millesimo qua- dringentesimo quinquagesimo nono, regni nostri anno secundo. INa rubu:] Rta Johannes de Brunna. Orig. perg. v archivu m. Hory Kutné (č. 9 subn. b), od něhož pečet utr- žena. — Český překlad zapsán v knize téhož archivu řečené »Transsumpta pri- vilegiorum« na l. 23v za nápisem: »Potvrzení krále Jiřího všech privilegií a práv.« Čís. 228. 1459, 16. prosince. V Praze. Král Jiří dává svolení ke směně učiněné mezi syny jeho pány z Kunštátu a šepmistrem a konšely města Hory Kutné o rychtářství Kutnohorské, které připadlo obci. My Jiří, z boží milosti král Český, margrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vévoda a Lužicský markrabie, oznamujem tímto listem všem, jakož někdy dobré paměti Karel, ciesař Řím- ský a král Český, předek náš, zapsal jest Endrlinovi, v ty časy minemaistru na Horách Kuttnách, rychtářstvie města Hory Kuttny v šesti stech kopách grošuov, kteréhožto listu položenie slovo od slova jest takové: Karolus quartus, divina favente clemencia, (ut supra etc.) kteréžto právo na to rychtářstvie potom na nás přišlo, a to právo od nás majíc osvícený kněz Viktorin, vévoda Minstrberský, hrabie Kladský a hauptman v Moravě etc., syn náš milý, a urození Boček, Jindřich a Hynek bratřie jeho z Kunstátu a z Poděbrad, oni pak učinili sú úmluvu a směnu o to své právo na to rychtářstvie s věrnými našimi šephmistrem a konšely mě-

Strana 396
396 1459. sta Hory Kuttny a jim to své právo dali sú za ten list a právo jejich, kterýmž najjasnější ciesař Sigmund, král Český, předek náš, měšťanuom Horským dal a zapsal jest dvě a padesáte hři- ven grošuov těžkých na každý rok vydávati, za každú hřivnu padesát a šest grošuov počítajíce, tak aby z mincě na Horách Kuttnách od něho i od budúcích králuov Českých jim k tomu rychtářství na každý týden hřivna grošuov těžká byla vydávána dotud, dokudž toho on neb budúcí králové Čeští od nich pěti sty kopami grošuov nevyplatie, jakž šíře ten zápis to v sobě drží a zavírá, kterýžto zápis měšťané města Hory Kuthny svrchu psaným synům našim za právo jejich svrchu dotčené dali sú a s nimi se směnili. A prosili sú nás oboji, abychom k té směně mezi nimi učiněné milostivě svoliti a jie potvrditi ráčili. My znamenavše jich prozbu slušnú a hodnú, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú k té směně o ta práva mezi nimi s obú stranú učiněné povolenie naše plné dáváme a jim toho milostivě dopúštíme a tímto listem potvrzujem, ovšem tomu chtiece, aby ta smlúva a směna, kterúž mezi sebú sú uči- nili, v těch ve všech artikulích pevná a stálá byla a moc u obú stran měla a obdržela. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v neděli po sv. Lucii létha od narozenie syna božieho tisícého čtyřstého pa- desátého devátého, královstvie našeho létha druhého. Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenssteyn, cancellario, referente. Opis z XV. století v knize řečené »Transsumpta privilegiorum« v ar- chivu m. Hory Kutné na l. 13r za nápisem: »Osvobození rychty«. — 1) Míní se tu list cís. Karla IV d. v Praze 3. listopadu 1363 (v. Privilegia II, č. 408), jehož opis jest zapsán v »Transsumpta privileg.« na l. 9.— Dle rukopisu c. a k. dvorského a státního archivu ve Vídni č. 185 na str. 427 žádal r. 1509 Karel, kníže Minstrberský, za potvrzení tohoto listu a kr. Vladislav toho roku »jemu tu hřivnu těžkú v 600 kopách gr. českých zapsati ráčil na minci a ko- moře královské na Horách Kuthnách«. Čís. 229. 1459, [před 22. prosincem]. V Praze. Král Jiří dává povolení »měšťanuom v Chrudimi, aby mohli kúpiti a spůsobiti patnácte kop gr. platu ročního na zbuoží svo-

Strana 397
1459. 397 bodném v království Českém k kostelu fary v Chrudimi aneb k jinému záduší v též Chrudimi toliko a jináč nic.« Listina ztracena. Obsah její známe toliko ze zápisu, který do desk zem- ských byl vložen 22. prosince (v sobotu o suchých dnech adventních) léta 1459. Zápis ten byl zapsán v druhém kvaternu Jana z Plané na l. E. 28 a výpis jeho zachoval se v deskách zemských kvat. II na l. K. 17. — Emler, Pozůstatky desk zemských II, str. 295. — Lábler, Listář kr. m. Chrudimi I, str. 33. — K listině této vztahuje se též zmínka zapsaná na listě vytrženém z pamětní knihy m. Chrudimě z r. 1439 označeném P 337, který se chová v museu okresu Hli- neckého: »Léta od narozenie syna božieho M'CCCCLVIIII° král Jiří, z božie milosti král Český etc., odpustil jest kúpiti k kostelu Chrudimskému anebolito k jinému záduší tu v Chrudimi, což by mohli koli takového užitečného optati a najíti, a to jim má býti ve dsky vloženo bez takových překážek.« Za tím zapsána jest smlouva, kterou purkmistr a rada i všecka obec města Chrudimě uzavřela na Slatiňanech 24. ledna (ten čtvrtek před sv. Pavlem na vieru obrácenie) l. 1465 s uroz. p. Divišem z Talmberka, najjasnější kněžny a paní Johanny, králové České maršálkem, a s p. Hynkem bratrem jeho a paní Annú vdovú a sestrú jich o nesnázi, kteráž jest byla veliká a za dlúhé časy mezi obcí Chrudimskú a pány Slatiňanskými a Kochanovskými, předky pánův svrchu jmenovaných, »o horu a o les hory té, která slove hora králové,« a to taková, že »páni svrchu jmenovaní i potomní všickni, kteříž by to zbožie Slatiňanské a Kochanovské drželi aneb zpravovali, mají a mieti budú požívati svrchu jme- nované hory lovy, jakožto i my Chrudimští. A také chudina ve vsech Slatiňa- nech a Kochanovicech mají požívati často jmenované hory drev ku palivu a ku potřebám svým, a to pod takovú výmienkú a úmluvú, že mají sobě voziti na kárách samotiehem a to jediné ti, ješto by koní neměli, a k své potřebě toliko a ne ku prodaji. A také žádný z těch vsí nemá voziti na vozech drev, jediné toliko, když by bylo potřebie opravovati cest a silnice obecné, které k městu jsú, tu na vozech voziti mohú a pořad sekati mají. Také nemá žádný přiko- pávati a klučiti k své dědině ani k uobci svrchu jmenované hory králové, a svrchu jmenovaní Slatiňanští a Kochanovští mají takéž té hory požívati pastvami krom škod těch, kteréž by se mohly dieti na mládí. Nebo jestliže by svrchu jmenovaní Slatiňanští a Kochanovští lidé nebolito naši Chrudimští pásli po mládí, tehdy mají zajieti dobytek hajní a hnáti do Krusina dvora, kterýžto dvór od lesa o hory [!] též blíž leží, a tu mají hajní zárožné bráti z každé krávy peniez. A také jestliže by kteří z jiných vsí než ze vsí Slatiňan a Ko- chanovic neb odkudž koli, chtěli mieti svobody buďto v loviech, v dřieví aneb v pastvách, my Chrudimští i Slatiňanští i Kochanovští ze spolka sobě toho na ně radni i pomocni býti [chcem], aby toho nebylo.« Při tom poznamenáno: »Ad conservandam concordiam serenissimus princeps et dominus, dominus Georgius, Bohemie rex etc., suum prebuit consensum. Nunccius ad tale fuit Wilhelmus de Ryzmberg de Rabie, referens premissa. Et serenissima princeps et domina, domina Johanna, regina Boemie etc., suum graciosum prebuit con- sensum. Nunccius ad tale fuit ex parte domine regine Alsso Berka de Dubeze referens.«

Strana 398
398 1459. Čís. 230. [Po r. 1459.) Král Jiří potvrzuje Dorotě z Borotína, vdově Alše z Kleno- vic, listy předešlých králů Českých Karla IV., Václava IV. a Sigmunda, kterými Drahoslavě, vdově Jence z Frunberka, a jejím dětem bylo zapsáno na rychtě Kouřimské 120 kop grošů pražských za roční úrok 12 kop. Georgius, dei gracia Boemie rex, Moravie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Notum facimus te- nore presencium universis, quod pro parte honeste Dorothee de Borotin, relicte quondam Alssonis de Clenowicz, devote nostre dilecte, maiestati nostre humiliter extitit supplicatum, quatenus sibi, heredibus et successoribus suis litteras obligacionis et con- firmacionis divorum Karoli et Wenceslai, predecessorum nostro- rum, super duodecim sexagenis grossorum census annui in iudi- catu civitatis Gurimensis datas et concessas progenitoribus ipsius Dorothee, que postea iusto ad eandem donacionis et libere resig- nacionis titulo devenerunt, ut in confirmacione serenissimi Si- gismundi, predecessoris nostri, clare exprimitur, approbare, rati- ficare et confirmare graciosius dignaremur. Quarum tenor est talis: Sigismundus atd. (Následuje začátek listu cís. Sigmunda d. v Praze 16. října 1436; srv. výše č. 82). Útržek opisu ze XVI. století v archivu Musea král. Českého. — *) Z listu Sigmundova zachována jen tato slova: »Sigismundus, dei gracia Romanorum imperator semper augustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus tenore presencium universis, quod accedentes nostre maiestatis presenciam famosus Alsso de Clenowicz et honesta Dorothea de Borotin, uxor ipsius legittima, humiliter supplicarunt...« Zde půl stránky utrženo. Na druhé straně zachováno znění konce listu císaře Karla IV. d. v Praze 25. dubna 1358; v. Privilegia II, č. 372. Obsah listu toho poněkud doplňuje zlomek konfirmace kr. Vladislava neznámého data, zachovaný v témže archivu, v němž se čte: »Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum facimus tenore presencium universis, quod cum olim serenissimus Karolus quartus, Romanorum et Bohemie rex, ante- cessor noster, in iudicatus civitatis nostre Gurimensis redditibus ad cameram regiam dari solitis et consuetis pignoraverat et obligaverat duodecim sexagenas grossorum pragensium census annui in centum et viginti sexagenis grossorum denariorum pragensium quondam nobili Drahoslave relicte Genczonis olim

Strana 399
1459. 399 de Frunenberg ac filiis et filiabus eiusdem ad earundem censum singulis annis in terminis consuetis per ipsos tollendum et percipiendum tam diu, donec ipsius iudicatus predicti redditus non redimentur, quemadmodum .... privile- gium desuper confectum demonstrat,.... censum puellam ... famosi.. . . [JohanJnis Bradaty...« (Ostatek utržen.) — O rychtě Kouřímské zachovaly se v pamětní knize toho města z r. 1405 tyto zápisy: »Nos Nicolaus Phabenzagl iudex, Nicolaus faber magister civium, Procopius Schiler, Wenceslaus Marzan. Philippus Prager, Beness braseator, Gunda, Johlinus Walhe, Nicolaus Pixa. Michael braseator. Wenceslaus de Braznicz, Wenceslaus Zeiboth et Nicolaus Gil, iurati civitatis Gurimensis, ad universorum noticiam presentibus cupimus pervenire, quod providus vir Wenceslaus, iudex hereditarius civitatis nostre pretacte, — testamentum ultimum de et ex omnibus bonis mobilibus et immobili- bus sibi a deo altissimo collatis et concessis, — condidit et fecit per omnia in hunc modum: Primo enim iudicium seu officium iudicii, curiam dictam Plumlow cum hereditate et ipsius pertinenciis, domum, quam inhabitavit, census omnes et singulos, qui vel in tabulis terrestris continentur aut qui literis civitatis sigillo munitis sunt roborati, necnon omnia et singula bona sua mobilia et im- mobilia, in quibuscunque rebus consistant aut quibuscunque vocabulis de- signentur, Procopio filio suo legitimo legavit et asignavit possidenda heredi- tarie, pacifice et quiete, istud tamen specialiter interferendo, quod prefatus Procopius, cuivis ex sororibus suis germanis Elisabet videlicet atque Ludmille ad statum matrimonii pervenientibus centum sexagenas grossorum nomine do- talicii et centum pro vestimentis et lectisterniis honestis tenebitur procurare honorifice et donare. Infra hoc eciam signanter expressit, quod Katherina, conthoralis sua legitima et dilecta, quamdiu suam post mortem in viduitate perseveraverit, cum Procopio filio ipsius et suo commanere debet, quam Ka- therinam dictus Procopius honeste tenebit tractare, victum et amictum eidem ministrando. Si autem Katherina pretacta statum viduitatis voluerit immutare, extunc centum sexagene grossorum per prefatum Procopium apropriari sibi debent et donari, lectisternia vero ipsum tangencia cum ceteris clenodiis pro filiabus prescriptis in subsidium debent deputari. Preterea unam sexagenam census, quam in bonis Wanconis Marzan in Trziebowel possedit, quatuor anni- versaria in ecclesia parochiali sancti Stephani singulis festivitatibus virginis gloriose assumpcionis vel nativitatis, purificacionis et anuncciacionis anno quo- libet vigilias novem leccionum cum scolaribus cantandas more consueto de uno fertone fieri disposuit et ordinavit. Ceterum si Procopium antescriptum nondum annos discrecionis attingentem mori contingeret, quod absit, tunc prenarratum iudicium seu officium iudiciarium pro Nicolao Phabenzagl debet deputari pleno jure nemine impediente, centum vero sexagene grossorum pro monasterii sancti Procopii fratribus pro ipsorum pitancia, aut quo ipsis melius videbitur expedire, de bonis prefatis sic post mortem Procopii relictis converti debent et largiri; sic tamen, quod ipsi fratres anniversaria quatuor in anno peragant in festivitatibus virginis gloriose superius expressis et quilibet ex fratribus missam defunctorum circa singula quatuor anniversaria vacante sibi tempore iuxta loci et ordinis exigenciam ibi legere debent eviterne. — Demum centum sexagene grossorum Hanussconi filio Polneri et sororis sue debent assignari,

Strana 400
400 1459. residua autem omnia bona post mortem dicti Procopii relicta ultra prenarratum iudicium et prefatas ducentas sexagenas remanencia filiabus prescriptis et sororibus prefati Procopii, si necessitas ingrueret, fieri disposuit et ordi- navit; si vero non, tunc pro amicis degentibus atque cognatis et sancta elemo- sina converti debent et largiri iuxta infrascriptorum testamentariorum con- scienciam et industriam. Testamentarios vero testamenti prescripti ydoneum virum dominum Sigismundum filium albi Jaxonis et Nicolaum Phabnzagl in tutores constituit et fideles exsecutores, — qui testamentarii, similiter et fa- mosus dominus Nicolaus de Lippan, qui censuum suorum in tabulis terre con- tentorum fieri comissarius dinoscitur, omnes prescripto Procopio annos dis- crecionis habenti omnia et singula tenebuntur resignare. — Datum a. d. 1418 quarta feria post anuncciacionem s. Marie« 130. března). (Kniha pamětní l. 35). Prokop rychtář ve válkách husitských přidržel se strany Sigmundovy, začež mu rychta odňata, jak svědčí tento zápis z 8. června 1430 v uv. kn. pamětní na l. 31 zapsaný: »Tak jakož Prokop, rychtář náš, skrze návod osob některých vedle krále Uherského s jeho mocí odšel jest od obcí k zákonu božiemu pří- chylných a odstúpil a zasadil sě s nimi proti pravdám božím jakožto nepřietel, potom když jest žádal milosti, želeje, což jest učinil proti pánu bohu, jeho svatým pravdám, obcem věrným a zvláště této obci, z jednostajné vuole na- šich vyšších přijali jsme jeho dobrovolně mezi sě a tuto obec k jeho statku milostivě jeho navrátivše, kromě rychty, kterúžto rychtu držeti máme do našie vuole; všěcky viny, nechuti i škody s obú stranú sobě vespolek pro pána boha úplně odpůštějíc, zpomínati sobě ižádnú měrú nemajíce, ale dobrú vierú beze lsti radni i pomocni býti sobě slibujíce, takovúto výmluvú: jestliže by nade- psaný Prokop proti pánu bohu, jeho svatým pravdám, obcem věrným neb této obci sě zasadil, aby jemu jedno s druhým bylo zpomenuto. Pak-li by která osoba jedna neb dvě s ním oč sě potkaly, aby to radú té chvíle bylo opraveno. Testes Kořének, magister civium, totum consilium. Actum feria V. infra octavam Pentecostes anno etc. XXX.« Zápis jest mřežován. Potom 13. září (dominica post nativitatem virg. gl. Marie) 1433 »famosus Procopius iudex« učinil závět, v níž ustanovil matku svou Kateřinu poručnicí statku svého a vedle ní Mikuláše z Lipan, Františka z Polep a Matěje písaře městského. V závěti nařizoval, aby jeho manželka Alžběta, dokud by zůstala vdovou, měla zaopatření v rychtě. Dědicem bude syn, kdyby se narodil. Kdyby však po Prokopovi zůstaly jen dcery, má statek otcovský býti mezi ně rozdělen stejným dílem. (Souč. zápis v pamětní knize Kouřimské z r. 1405 na l. 35.) Mezi Mikulášem z Lipan, Matějem písařem a Kateřinou matkou Prokopa rychtáře vznikla pak rozepře »o sbožie buď na zemi neb k městu příslu- šejícé v kšaftech Václava starého rychtáře Kúřímského a Prokopa syna jeho zapsané,« kterou »Jan z Sútic, hauptman kraje Kúřímského« rozsoudil listem daným na Ratajích 15. července (ve čtvrtek rozeslánie svatých apoštolóv) l. 1445 takto: »Najprv z těch sboží, kteréž již psané strany mají v poručenství kšaftem Prokopa syna Václavova rychtáře —, aby paní Katheřině rychtářce — dali napřed duom v Kúřimi, v němž ona sedí, s tiem, což jest v něm, a k tomu aby jie přidali sto kop a třidceti kop grošuov aneb v té sumě peněz postúpili třinádeti kop gr. platu ročnieho svobodného, dokudž by svrchu psaných sta

Strana 401
1460. 401 kop a třidcat kop gr. jie nesplnili. Také cožkoli Václav starý rychtář — a Prokop syn jeho odkázali na zádušie neb na almužny chudých, aby na to bez umenšenie podle jich rozkázánie ty platy neb sumy odškrtili a v cělosti oddali z toho sbožie poručeného, kteréhožto jsú v držení, a již psaná stará rychtářka aby toho statku zádušnieho v drženie vešla, tak aby ona to bez zmatku všecko k záduší a na chudé obrátila, to řiedila i pósobila, jakož muž jejie i syn — kšafty svými rozkázali učiniti. — Pak-li by tomu co umenšeno bylo — od rychtářky již psané neb od její budúcích, tehda druhá strana, totiž Mikeš i Matěj svrchu psaní neb jich budúcí mají moc túto výpovědí spra- vedlivě upomínati rychtářku již psanú neb toho neb ty, ješto by její nápad měl neb měli, aby sě tak stalo, jakož v kšaftech již psaných rozkázáno stojí. Item kopu platu ročnieho s již psaného sbožie aby k špitálu — města Kúřímského nadali a zapsali věčně; dluhy také všěcky spravedlivé toho sbožie svrchu psaného aby již psané strany ze spolka zaplatily. Což pak po svrchu psaném zřiezení zuostane sbožie poručeného od Prokopa syna Václavova rychtáře —, tiem vším sbožím buď na zemi i s platy komor- ními, neb což k městu příslušie, aby Mikeš, Matěj a stará rychtářka svrchu psaní rozdělili sě na tři rovné diely —. A jakož praví Mikeš z Lipan, že právo má dekami zemskými zapsané na svrchu psaná sbožie dědičná od Vá- clava rychtáře často psaného Prokopova otce, kterýžto Prokop kšaftoval jemu dřéve psanými osobami, i rozkazuji svrchu psanému Mikšovi, aby Matěje a rychtářku dřéve psané připustil v též právo, jakož sám má, na jich rovné diely sbožie předepsaného. A což on Mikeš v svém držení zavadil kterak koli- věkž, aby to v cělosti odvadil, zpravil a očistil bez škody dvú osob již psa- ných.« Zápis v pamětní knize m. Kouřimi z r. 1405 na l. 357, kdež na l. 367 se dokládá: »My Václav purgmistr, Štěpán Goczgnad, Tománek i jiní konšelé přísěžní města Kúřimě, slyšíce častá napomínánie od kněží sv. Prokopa po- ručníkóv rychtářstvíe města našeho nadepsaného, aby zádušie jakož kšaťtové Václava starého rychtáře i Prokopa syna jeho dobré paměti okazují, plněna byla a konána, požádavše pana hauptmana k radě sobě a ku pomoci kraje na- šeho Kúřímského, těch kšeftóv poručili jsme s pilností ohledati a vedle své přísahy a ze spolka vypověděli jsme tak, jakož ta výpověď i s jich kšefty slovo od slova rozumnějie svědčie v listu výpovědném. Protož tuto pamět i s těmi kšefty i s výpovědí ohrazujem knihami našimi městskými. Scriptum feria VI post festum corporis Christi /24. května] a. D. mill. quadringentesimo quadra- gesimo octavo.« Čís. 231. 1460, 2. ledna. V Praze. Král Jiří nařizuje purkmistru a konšelům města Českých Budějovic, aby zřídili úředníky, kteří by bděli nad vývozem české mince, zlata a stříbra ven ze země, jakož i nad přívozem cizí lehké mince do země, což obé zakazuje.

Strana 402
402 1460. Jiřie, z božie milosti král Český a markrabie Moravský etc. Věrní milí! Jakož vás tajno nenie, kterak pro obecné dobré všeho královstvie i také pro vyvarovánie škodných věcí tomuto krá- lovství na tomto sněmu v Praze o suchých dnech již minulých jest zuostáno, aby žádný zlata, střiebra, peněz neb grošuov Če- ských starých nebo nových ven z země nenosil ani vozil, a pe- něz nových, cizích mincí, buď bielých nebo černých, lehkých mě- děných kterýchžkoli do země nenosil ani vozil. Protož vám přísně přikazujem, abyšte ty všecky věci se vší pilností pro naše a všie země i vaše tudiež dobré a poctivé opatřili, a úředníky lidi do- bré a hodné k tomu zřiedili, aby tyto věci tak držány a zacho- vány byly, jakož se šíře v této ceduli vypisuje; a na to abyšte obec svolajíce tyto věci jim pověděli i přečísti kázali, aby se v těch věcech vedle vás tak zachovati uměli a také aby každý hospodář sám se v tom napřed opatřil, a podruhy i hosti své, aby proti tomuto rozkázání a zápovědi žádný jinak nečinil, a potom jestliže by kto jinak učinil, aby se ničímž z viny vy- mluviti nemohl. A svú pilnost k tomu přičiňte, jakož naše i své dobré milujete, nebť to nám i vám k dobrému přijde. Dán v Praze v středu po novém létě, královstvie našeho léta druhého. Comissio propria domini regis. [Zevně:) Opatrným purgmistru a konšelóm města Českých Budějovic, věrným našim milým. Orig. pap. druhdy v archivu m. Budějovic, z něhož opis K. J. Erbenem pořízený chová se v archivu Musea král. Českého. — 1) 19.—22. prosince 1159. Čís. 232. 1460, 10. ledna. V Praze. Král Jiří potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Chomútova práva a milosti, které jim udělil král Ladislav, jakož i trh týdenní a silnice; povoluje jim, aby v míli kolem města nikdo nesměl provozovati obchod s obilím a se solí; překládá vý- roční trh svatomartinský na svátek sv. Vavřince a čtyři dni před ním i po něm. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Silesie dux ac Lusacie marchio. Notum facimus te-

Strana 403
1460. 403 nore presencium universis, quod accedentes maiestatis nostre pre- senciam fideles nostri dilecti magister civium et iurati nomine suo et tocius communitatis civitatis Chomutow nobis humiliter supplicaverunt, quatenus ipsis quoddam privilegium serenissimi Ladislai, predecessoris nostri, super nonnullis graciis, libertatibus et iuribus factum, datum et concessum eisdem ex solita benigni- tate regia innovare, approbare, acceptare et confirmare digna- remur.1 Nos restauracioni civitatis et eius dolende expoliacioni, quomodo sub nobis in statu suo reformari possit, graciose con- sulentes, omnes gracias, libertates et donaciones per dive memorie Ladislaum, predecessorem nostrum, dicte civitati datas et con- cessas in omnibus earum punctis, articulis, clausulis, capitulis et sentenciis, ac si prefati privilegii tenor his litteris de verbo ad verbum insereretur; similiter et forum ebdomadale omni feria secunda teneri solitum cum suis privilegiis et libertatibus; item et stratam publicam ducentem penes castrum Blatno dirutum ad Leuterstein et stratam, que dicitur vulgo Krzimowska, omnesque alias stratas publicas in prefato privilegio Ladislai contentas et distincte expressas; adhuc autem, ut in distancia unius miliaris circumcirca civitatem nullus possit frumentum emere et in currus imponere ad vendendum, quod vulgo dicitur ladowati, nisi quibus de iure competit, innovamus, acceptamus, approbamus et confir- mamus; hoc expresse de prefato privilegio Ladislai ad preces dictorum civium immutantes, ut annuale forum, quod eis con- cessum est in festo sancti Martini teneri et agi, non in die illo propter temporis brumalis incommoditatem, sed in die sancti Laurencii martiris teneatur annis singulis cum quatuor diebus precedentibus et quatuor sequentibus cum omnibus privilegiis, usibus et libertatibus, quibus alie civitates vicine in suis nun- dinis utuntur, fruuntur et gaudent, reliquis nundinis in festo sanctorum Philippi et Jacobi apostolorum in suo robore dura- turis. Prefatis eciam civibus presentibus et futuris ultra gracias a predecessoribus nostris concessas hanc fecimus graciam spe- cialem, quod in distancia unius miliaris circumcirca civitatem prefatam nullus audeat vendere sal aut emere, salvis tamen semper iuribus alienis. Decernimus itaque et volumus, ut omnia et singula in privilegio iam dicto Ladislai et nostris his litteris contenta plenum firmitatis perpetue robur obtineant, mandantes

Strana 404
404 1460. universis et singulis officialibus nostris, ne prefatos cives et in- colas contra predecessorum nostrorum et nostras gracias et con- cessiones audeant quomodolibet impedire, sed pocius eosdem pro- tegere et contra impedientes consilio eisdem assistere, auxilio et favore. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testi- monio litterarum. Datum Prage die decima ianuarii, anno Do- mini millesimo quadringentesimo sexagesimo, regni nostri anno secundo. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. INa rubu: R. Johannes de Brunna. Orig. perg. v archivu m. Chomútova s pečetí královskou zavěšenou na proužku pergamenovém. — 1) Privilegium kr. Ladislava dáno bylo 3. listopadu 1457; v. svrchu č. 208. Čís. 233. 1460, 16. března. V Praze. Král Jiří potvrzuje purkmistru, radě a měšťanům města Ostrova (der stat Schlackenwerd) privilegia, která byli obdrželi od předešlých králů Českých Jana, Karla IV., Václava IV., Sig- munda a Ladislava, zejména na právo Loketské, a povoluje jim, aby úrok šesti kop z rychtářství, jenž jest zapsán Hanuši Te- tauerovi v 60 kopách, vyplatili a na založení věčné mše v městě jejich obrátili (wir haben auch denselben von Schlackenwerd — von gemeiner derselben stadt frommen und aufnehmen wegen und das auch der dienst gotes bey in gebraitet und wir des teil- haftig werden mögen, die besondere gnad getan, das sie die sechs schock, so von den gerichten versetzt und verpfändt und von Hansen Tetaw oder wer solche pfand inne hette, umb sechzig schok wieder zu ihn losen und die fuerdter zu einer ewigen messe in irer stadt wenden und wiedmen sollen und mogen). Konečně nařizuje purkrabímu na Loktě a všem úředníkům a poddaným v království Českém, aby je při jich právech zachovali. Geben Prag am sontag Oculi nach Christi geburt vierzehenhundert und darnach in dem sechzigsten, unsers reichs im andern iar. Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius.

Strana 405
1460. 405 Opis ze XVII. století ve vidimu privilegií Ostrovských, pořízeném radou Loketskou 10. prosince 1637, jenž se chová v archivu spolku pro dějiny Němců v Čechách. Čís. 234. 1460, 22. března. V Praze. Král Jiří potvrzuje na žádost Budějovického faráře Ondřeje všechny listy, kterými byla učiněna nadání k farnímu kostelu sv. Mikuláše v Budějovicích, zejména pak ty, jimiž dvůr k zá- duší tomu příslušející a mezi vesnicemi Rožnovem a Mladou le- žící byl osvobozen od placení úroku a podnikání břemen s obcí Budějovickou. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Ad perpetuam rei memoriam. Etsi servorum dei, quos divina clemencia in regno nostro ceu olivas plantavit fecundissimas, statum, religionem, devocionemque servare et conservata in optima ducere crementa summi nobis sit desiderii, non minimam tamen curatorum curam gerimus presbiterorum, qui dominico gregi pabula verbi dei sanc- torumque misteriorum ministrantes, eciam temporalis subsidii non indigni inveniuntur, ut altario servientes, vivere valeant de altari. Hinc est, quod accedens maiestatis nostre presenciam ho- norabilis Andreas, plebanus ecclesie parrochialis sancti Johannis baptiste alias sancti Nicolai in civitate nostra Budieiowicz, de- votus noster dilectus, a nobis humiliter petivit, quatenus ecclesie sue, altaristis et capellanis ipsius, libertates, donaciones, errec- tiones, fundaciones, emmunitates universaque iura a divis ante- cessoribus nostris seu a quibuscunque Christi fidelibus pias do- naciones innovare, acceptare et graciosius confirmare dignaremur. Nos Dominum in sanctis suis venerari cupientes, cum laus et honos immortali deo in beati Nicolai, pii confessoris, patroni ecclesie, laudibus referatur, preces dicti Andree plebani exaudi- vimus. Igitur non per errorem aut improvide, sed animo delibe- rato, communicato sano procerum et fidelium nostrorum con- silio, de certa nostra sciencia, auctoritate regia omnes litteras, gracias, libertates, donaciones, erectiones et exempciones divorum predecessorum nostrorum in omnibus eorum punctis, articulis,

Strana 406
406 1460. clausulis et sentenciis, ac si de verbo ad verbum omnes littere prefate his nostris litteris insererentur et expresse annotarentur, adhuc autem et pias donaciones Christi fidelium datas, factas et donatas prefatis plebano, ecclesie parrochiali, altaristis et capel- lanis, qui sunt vel imposterum erunt, ex testamento vel inter vivos, in quibuscunque bonis cum extra tum intra civitatem pre- fatam consistant, que bona ab omnibus lozungis et contribuci- onibus civitatis noscuntur esse exempta, presertim autem curiam arature agrorum inter villas Roznow et Mladie cum aquis, pratis, insulis et aliis pertinenciis pro plebano prefate ecclesie incorpo- ratam et a censu ac universis oneribus civitatis prefate abso- lutam et omnimode libertatam, prout hec omnia clarius ex re- scriptis Karoli, Wenceslai, Sigismundi et Ladislai, predecessorum nostrorum, apparent, acceptamus, ratificamus, confirmamus et de novo concedimus; decernentes et volentes omnia et singula su- perius contenta plenum robur perpetue firmitatis obtinere. — In quorum fidem has nostras litteras fieri et sigilli nostri regii iussimus appensione muniri. Datum Prage die vigesima secunda marcii anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo, regni nostri anno secundo. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. INa rubu:] Rta Johannes de Brunna. Orig. perg. v archivu města Č. Budějovic (skříň 8, č. 6), od něhož pečet jest utržena. Čís. 235. 1460, 28. dubna. V Praze. Král Jiří v souhlasu s administrátorem arcibiskupství Praž- ského dává konšelům města Nového Plzně správu statků kláštera Minoritského v Plzni, zejména pusté vsi Borku, platů ročních v Nebilovech a na některých domech Plzeňských a vyslovuje svůj souhlas s tím, že papež Pius II. odevzdal klášter tento Obser- vantům. Georgius, dei gratia Boemiae rex, Morauiae marchio, Lu- cemburgensis et Sleziae dux ac Lusatiae marchio“. Notum faci-

Strana 407
1460. 407 mus tenore praesentium universis, quod quem ad modum ex licentia et indulto speciali' sanctissimi domini nostri Pii papae secundi per eius patentes literas ad vota nostra et devotionem populi civitatis Nouae Plsnae monasterium beatae Mariae virginis, olim fratrum Minorum conventualium, datum, assignatum et incorporatum est cum omnibus censibus, proventibus, usibus, iuribus et pertinentiis singulis fratribus Minoribus de observantia, devotis nostris di- lectis, ad ampliationem et exaltationem cultus divini in augmen- tum tum sanctae religionis et evangelicae observantiae, ad profectum etiam Christi fidelium, prout hec plenius in literis sanctissimi domini nostri ad hoc editis,1 continentur, nos piam pastoris in gregem sibi commissum sollicitudinem in Domino commendantes, ut eundem pro devotione fidelium et tam praeclari facinoris actu filialibus vestigiis imitemur, dictam donationem et fratrum Minorum de observantia in dictum monasterium missionem auc- toritate regia acceptamus, ratificamus et nostri consensus robore communimus." Quoniam autem fratres prefati de observantia proprietati pro modo regulae abdicaverunt, nec bona ad dictum monasterium spectantia per eosdem fratres gubernari debite pos- sunt, volentes et loco illi iura quesita servare et necessitatibus tum ruinarum monasterii, tum fratrum victui regia clementia providere, accedente ad hoc consensu expresso honorabilis Uen- ceslai de Krumlow, decani et administratoris ecclesiae Pragensis, devoti nostri dilecti, ad hane causam per sedem apostolicam spe- cialiter dati et deputati, ita sancimus' et ordinamus, ut consules iurati praefatae civitatis, presentes et futuri, temporibus futuris sint procuratores et factores bonorum omnium ad dictum mo- nasterium spectantium vel pertinendorum et census ut boni et fideles dispensatores dispensent, ruinis illius monasterii consulant, diruta reformantes,' loco et personis ibi degentibus in necessita- tibus provideant, iuxta quod facultates illius monasterii suppetere possunt. Bona autem ad dictum monasterium pertinentia expresse duximus notanda", videlicet villam desertam Borek, censum nu- dum et perpetuum in villa Nebilowech" et census nonnullos in domibus prefatae civitatis legitime emptos et comparatos et omnia alia bona ad dictum monasterium pertinentia, in censibus, pratis, agris vel alias ubicumque consistentia. Mandamus igitur uni- versis officialibus et urzednikonibus, fidelibus nostris dilectis, et

Strana 408
408 1460. presertim subcamerario nostro, qui est aut pro tempore fuerit, ut prefatos consules a nobis datos et constitutos factores et pro- curatores dicti monasterii nequaquam impediant aut molestent, sed potius ad nostrae maiestatis complacentiam favoribus et auxilio manuteneant et prosequantur. Presentium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio literarum. Datum Pragae die vigesima octava aprilis anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo, regni nostri anno secundo. Ad relationem domini Procopii de Rabenstein, cancellarii, Hilarius, decanus Omnium Sanctorum Pragensis Opis ze XVI. stol. na pergameně v archivu m. Plzně č. 283 (B); jiné opisy zachovaly se v Stehlíkovské knize privilegií č. 154 na l. 95 (C) a v alle- gatech ke kronice Tannerově č. 113 na l. 51 (D). — Opisy různí se od sebe v těchto čteních: a) Morauiae — marchio schází v D. — b) spirituali B, C.— c) donatione C. — d) committimus B. — e) sanctimus A. — f) reformant B, C. — 9) nominanda B, C. — h) Nebelowech A. — i) Ad relationem — Pragensis schází v B, C. — Otiskl Severin Vrbčanský, Nucleus Minoriticus (v Praze 1746) str. 194, č. 5 a Strnad, Listář kr. m. Plzně II, str. 60, č. 73. — 1) List papeže Pia II. dán jest v Sienně 13. února (idus februari) 1460 (v registrech stojí MCCCCLVIIII dle počtu florentského) a praví se v něm: »Exhibita — nobis — pro parte carissimi filii Georgii, regis Boemie illustris, ac dilectorum fili- orum universitatis hominum opidi Noue Plzne, Pragensis diocesis, petitio conti- nebat, quod in dicto opido domus b. Marie virg. ordinis Minorum, constructa per fratres conventuales eiusdem ordinis, inhabitatur et colitur, in qua, si fra- tres eiusdem ordinis de observantia, qui in domo quadam Johannis Hladkonis existunt extra dictum opidum, ex quorum vita et exemplo ac predicationis verbo animarum salus augeretur, deputarentur et ordinarentur ac domus ipsa b. Marie virg, in melius reformaretur, fidelium devotio firmaretur ac illorum operatio bonum susciperet augmentum. Quare pro parte dictorum regis et universitatis hominum nobis fuit humiliter supplicatum, ut super his oppor- tune de benignitate apostolica providere dignaremur. Nos igitur fidelium de- votionem augere et dictam domum beate Marie virginis reformare cupientes, discretioni tue per apostolica scripta mandamus, quatenus ad eandem domum b. Marie virginis te personaliter conferas illamque de capite et membris visites auctoritate apostolica illiusque bona, confecto illorum inventario, eisdem fratribus de observantia consignes et fratres conventuales eiusdem pro posse ad observantiam regularem huiusmodi deducere procures, quam si servare ne- glexerint seu noluerint, ad loca alia eiusdem ordinis, in quibus conventuales existunt, eadem auctoritate mittere non postponas, eis penitus habitatione dicte domus b. Marie virg. denegata.« (Opis v registrech Vatikánských č. 502 na l. 142. — Otiskl Severin Vrbčanský na m. uv. str. 194; Strnad, Listář II, str. 53, č. 69).

Strana 409
1460. 409 Čís. 236. 1460, 30. dubna. V Praze. Král Jiří potvrzuje smlouvu, kterou purkmistr a konšelé města Nového Plzně koupili od děkana a kapitoly sv. Apolináře v Novém městě Pražském ves Bolevec za 200 kop grošů. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Notum facimus tenore presencium universis, quod constituti in presencia maie- statis nostre magister civium et consules iurati civitatis nostre Noue Plzne, fideles nostri dilecti, nobis exposuerunt, quod ipsi suo et tocius communitatis, presentis et future, nomine emerunt et comparaverunt pleno iure villam Wolowecz cum omnibus et singulis suis pertinenciis ab honorabili decano et capitulo ecclesie sancti Apolinaris in Noua civitate Pragensi in monte ventoso, devotis nostris dilectis, pro ducentis sexagenis grossorum sub pactis et condicionibus infra scriptis, videlicet, quod ipsi cives, heredes, incole et habitatores dicte civitatis, tam presentes quam futuri, tenebuntur prefatis decano et capitulo omnibus et singulis annis solvere et dare viginti sexagenas grossorum divisim, decem in die sancti Georgii et alias decem sexagenas in die sancti Galli, de camera et fisco civitatis et illum censum propriis sumptibus et expensis reponere in civitate Pragensi in manus eorum tam- diu, donec prefatis decano et capitulo ecclesie memorate pro- tempore existentibus ipsi heredes, incole et habitatores, presentes vel futuri, dicte civitatis Plzne tantumdem census annui liberi et perpetui, videlicet viginti sexagenas grossorum, in bonis quietis et liberis et nullis debitis aut dotis obligacione vel inscripcionibus quibuscumque obligatis, in distancia decem miliarium circa Pra- gam vel citra“ prefatum contractum empcionis et redemcionis penis, arestis et multis firmantes, prout hec et alia in litteris super ea re a civitate prefata confectis, plenius continentur. Ipsi autem decanus et capitulum ecclesie memorate tenebuntur pre- fatam villam Wolowecz disbrigare et de iure tam seculari quam ecclesiastico extrahere et libertare ipsisque civibus et civitati ta- bulis terre, annotantes eos veros dominos dicte ville, constituere, renunciantes, pro se et successoribus suis omni iuri, quod eis

Strana 410
410 1460. quomodolibet competere in prefatam villam possit, iuxta iura et consuetudinem circa hec fieri solitam et consuetam. Nobis igitur prefati venditores et emptores humiliter supplicaverunt, quatenus sepe dictum contractum, sic ut premittitur, condicionatum et fir- matum, auctoritate regia approbare, ratificare et nostri consensus robore confirmare dignaremur. Nos dictum contractum in utili- tatem ecclesie sancti Appolinaris factum, ratum, gratum et fir- mum esse volentes, ipsum animo deliberato, accedente ad hec consilio procerum et fidelium nostrorum, de certa nostra sciencia, auctoritate regia acceptamus, approbamus et nostri consensus robore communimus. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio litterarum. Datum Prage die ultima aprilis anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo, regni nostri anno secundo. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis referente domino Procopio de Rabenstein, cancellario. INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Plzně č. 96. Pečeť, jež visela na proužku per- gamenovém, ztracena. Na proužku rukou XV. stol. poznamenáno: »Potvrzenie krále Jiřieho na ves Olevec.« Na rubu listiny připsáno pozdější rukou: »Tento majestát ve dsky zemské s povolením nejjasnějšieho knížete a pána pana Maxi- miliana II. voleného Římského císaře, Uherského, Českého etc. krále, jakožto krále Českého, tak jakž relací JMCské v kvaternu relací JMCské pánuov Jich Mti a vladyk z plného soudu zemského léta etc. šedesátého devátého F XXVII za- psaná to v sobě šíře obsahuje a zavírá, vložen a vepsán jest.« — a) zde omylem písaře v originále vynecháno: pecuniis propriis emerint et comparaverint nebo pod. — Strnad, Listář kr. m. Plzně II, str. 62, č. 74. — Purkmistr, konšelé i všecka obec města Nového Plzně koupili 17. dubna (ten čtvrtek po velice noci) l. 1460 »od ctihodných mužuov mistra Augustina děkana i všie kapitoly a kanovní- kuov kostela sv. Apolinářiše v Praze skrze příčinu i povolenie najjasnějšieho kniežete krále Jiřieho — ves celú Volevec řečenú, k témuž kostelu sv. Apoli- nářiše z staradávna příslušnú, s dědinami, s dvory kmetcími — i se všemi a každými příslušnostmi — za dvě stě kop grošuov peněz střiebrných pod úmluvú přáteli mezi námi z vobú stranú jednostajně učiněnú — takovúto: že my nade- psaní purkmistr, konšelé i všecka obec města Nového Plzně — máme i dlužni sme platiti týmž děkanovi a kapitole i kanovníkóm svatého Apolinářiše — dvadceti kop grošóv peněz dobrých střiebrných každý rok rozdielně, to jest na sv. Havla po dání listu tohoto najprv příštieho počnúc deset kop grošóv a na svatého Jiřie inhed potom budúcieho tolikéž, a též i jiná léta potom vždy na každý svatý Havel a svatý Jiří po desieti kopách groších —, a to tak dlúho i dotud, doniž bychom jim — jinde na čistém a svobodném i dobře osazeném zboží, žádnými dluhy, věny a zápisy nezavázaném, najdále v desieti mílech od Prahy

Strana 411
1460. 411 nebo blíže — tolikéž platu ročnieho, dědičného a věčného, totiž dvadceti kop grošóv neodkúpili a ten plat jim volí a z povolenie královy Mti krále Če- ského zjednajíc, ve dcky zemské s hodnými zprávcemi na svobodných jich dě- dinách dobře osedlými nevložili děditsky a k věčnosti, tak jakož země Česká za právo má.« K listu dali purkmistr a konšelé přivěsiti »pečeť města našeho větčie — a prosili urozených pánuov, pana Bohuslava z Švamberka, pana Jana z Kolovrat seděním na Bezdružiciech, pana Bohuslava z Žeberka seděním na Plané a pana Jindřicha z Kolovrat seděním na Střele a urozených panoší a statečného rytieře, pana Jana Puškaře z Zaječic, Jana z Rakové, Jošta z Tu- padl a Václava Točníka z Křimic, že jsú na svědomie vedle nich pro lepší jistotu dobrovolně své pečeti k tomuto listu přivěsiti kázali.« (Orig. č. 95 v ar- chivu m. Plzně; z devíti pečetí na proužcích pergamenových druhdy přivěše- ných visí jich nyní osm. Současný opis jest v knize Liber emptionum et ven- ditionum v témže archivu č. 212 na l. 5. Strnad na m. uv. II, str. 57, č. 72). Potom 29. dubna (v úterý před sv. Filipem a Jakubem) téhož r. 1460 mistr Augustin, děkan sv. Apolinářiše na Hoře Větrné i s celou kapitolou vložil prodej Volevce obci Plzeňské do desk zemských; v. Emler, Pozůstatky desk zemských II, str. 302. Čís. 237. 1460, 29. května. V Praze. Král Jiří potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Písku privilegia předešlými králi Českými udělená a zejména obnovuje jim list krále Ladislava na držení rychtářství městského. Jiří, z boží milosti Český král, Moravský margkrabie, Lu- cemburské a Slezské kníže a Lužický margkrabie. Pro věčnou paměť budoucí oznamujem. Ačkolivěk ke všem věrným poddaným našim milost naši královskou máme, však obzvláště měst našich povahu a stav jich dostatečněji vzdělati míníme, poněvadž nám věrně a ustavičnou službou vždycky jsou sloužili a slouží. I pro- šeni jsme na místě opatrných purgkmistra a konšelův přísež- ných a vší obce města našeho Písku poníženě, abychom jim všech milostí, — privilegií, práv všech témuž městu od slavné paměti králův Českých, — jim daných a stvrzených, daná a stvrzená, též také rychtu nebo rychtářství toho města, kteréž jsou koupili od Materny z Milenovic a Johanky, manželky jeho, a syna jich Diviše s povolením krále Ladislava, předka našeho nejmilejšího, obnoviti, upevniti a potvrditi z milosti naší královské ráčili, a obzvláštně privilegium nejjasnějšího Ladislava předka našeho, kteréž privilegium v sobě zní takto: Ladislav atd. (Následuje

Strana 412
412 1460. překlad listu krále Ladislava d. 27. srpna 1454 v Praze; v. výše čís. 172.) My pak nadepsaných měšťanů Píseckých věrné a usta- vičné i hotové služby, kterýmiž jsou se nám a předkům našim vždyckny vděčně zachovali, milostivě vzhledše, aby nám potom volněji sloužiti mohli, — předepsané milosti, obdarování, chvali- tebné zvyklosti, privilegia a práva všecka — tak, jakž pořádně ve všech artikulích, punktích a klausulích v sobě zní, tak jako by týchž práv ti listové v tento list náš zouplna slovo od slova vepsáni a vloženi byli, a předjmenované šťastného připomenutí Ladislava krále privilegium, tak jakž vejš se slovo od slova vy- pravuje a vypisuje, k tomu i rychtu nebo rychtářství již psa- ného města koupené s povolením téhož krále Ladislava, předka našeho, a témuž městu Písku připojené, se všemi právy, užitky, příslušenstvím a požíváním téhož rychtářství obnovujem, upev- ňujem, schvalujem a milostivě tímto naším listem potvrzujem, ustanovujíce, aby všecky ty věci i každé obzvláštně, kteréž v sobě již psaní listové obsahují, věčnou a neporušitedlnou stálost a pevnost jměli. Protož přikazujeme všem obecně i jednomu kaž- dému, úředníkům a poddaným našim, věrným milým, a zvláště podkomořímu království našeho a purgkrabí Píseckému, kteříž nyní jsou anebo potom budou, aby předpověděným měšťanům Píseckým v užívání jich práv, svobod, privilegií nebo vejsad a zvláště rychtářství předdotčeného žádné překážky nečinili ani kterakkoli jim to rušili, nýbrž pod pokutou uhněvání našeho ve- likého a pod propadením pokut v listech předkův našich ulože- ných aby je Písecký při jich právích a privilegích pokojně za- chovali a drželi. Na svědomí těch všech věcí tento list náš pe- četí naší královskou přivěšenou stvrditi jsme rozkázali. Dán v Praze dvadcátého devátého dne měsíce máje létha božího tisí- cího čtyrstého šedesátého, království našeho třetího létha. Starý překlad, jehož opis ze XVII. století zapsán v pamětní knize zelené v archivu m. Písku, na l. 60. — Viz Matzner, Privilegia... a jiné důležité listiny král. m. Písku (ve Výroční zprávě vyš. realních škol v Písku 1883, str. 18). Čís. 238. 1460, 13. června. V Praze. Král Jiří potvrzuje měšťanům a obyvatelům města Karlo- vých Varů (zue Carlspadt) privilegia a listy, které obdrželi od

Strana 413
1460. 413 jeho předchůdců císařů Římských a králů Českých, a nařizuje zejména purkrabímu Loketskému, aby je při nich zachoval. (... haben — denselben burgeren, inwonern und ihren nachkommen alle und jegliche ire genad, — privilegia und handtfesten —, die ihre furdern und sie von Römischern kaysern und kunigen zue Behemen, unser vorfahrn seligen, redlich erworben — haben, gne- diglich vorneuet — und confirmiret —. Und wir gebiten darumb unsern burgkrafen zum Elnbogen, der jetzunt ist oder in zeiten sein wirdet, und sunst allen andern unsern und künigreichs zue Behemen underthanen und getreuen, welches adels, wirden oder wesens die seindt, ernstlichen und vestiglichen mit diesem brieve, das sie die vorgenanten burgere, inwonere und ire nachkommen zue Carlspade an den ehegedachten ihren genaden, freiheiten, rechten, briven, privilegien und handtfesten nicht irren noch hindern, son- dern sie dabei getreulich handthaben und schirmen —). Geben zue Prag am freitag nach unsers hern leichnamstage nach Christs geburt vierzehenhundert und darnach in dem sechtczigisten, unsers reichs im dritten jaren. Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. Opis ze XVII. století v přepisu privilegií m. Karlových Varů v archivu c. k. místodržitelství v Praze (fasc. P—106, sign. K). Čís. 186. 1460, 19. června. V Praze. Král Jiří potvrzuje obci města Tábora zápis císaře Sigmunda na zboží kláštera Louňovského a na některé vesnice kanovnictví Vyšehradského, arcibiskupství Pražského a kláštera Svatokorun- ského a zvyšuje při tom summu zápisnou. My Jiří, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vejvoda a Lužický margkrabie, ozna- mujem tímto listem všem, že spatřivše zápis předka našeho, slavné paměti, císaře Sigmunda s majestátem jeho, celý a v ničemž ne- porušený ani kterak pokažený na písmě, na pargameně ani na pečeti, kterýmž jest byl zapsal dva tisíce kop a čtyry sta kop

Strana 414
414 1460. grošuov zástavy peněžité na zboží kláštera Lúňovského s úroky, poplatky, rybníky, užitky, lesy a všemi i všelikými právy neb příslušnostmi k těm zbožím a k tomu klášteru příslušnými, tak jakož jest probošt téhož kláštera držal a měl, a les Dobronický a k tomu Outěchovice, Bratřice kanovnictvie Vyšehradského, La- žany kanovnictvie Všech Svatých a dvuor v Křekovicích, Opa- řany dvoje arcibiskupstvie k Týnu a kanovnictvie Vyšehradského, Lhenice, Vadkov, Újezdec a Vodice kláštera Svatokorunského s úroky, poplatky, užitky i se vším, což k těm zbožím a vsem spravedlivě přislušie, opatrným purgmistru a konšelóm i vší obci města Hradiště hory Tábor, tehdáž tam obývajícím i potomně jich budúcím, a to pro jich příchylnost a zachování i věrnost, kterúž sú jemu okázali a potom jeho budúcím a náměstkóm i nám také až do této chvíle okazovali sú; i nechtíce jim jich věrné služby, kterúž sú také k nám po vše časy věrně a právě okazo- vali a činili, v zapomenutí nechati, pro tu jich příchylnost a věrnost i také službu i proto, aby nám anebo našim budúcím králóm Českým tiem dostatečněji slúžiti mohli, ten svrchu psaný zápis dva tisíce kop a čtyry sta kop grošuov na to napřed jme- nované zboží kláštera Lúňovského a k tomu na vesnice kanov- nictvie Vyšehradského a arcibiskupstvie k Týnu i také kláštera Svatokorunského, tak jakož se zejména napřed a šíře ty věci vypisují, obnovili sme a potvrdili a mocí zápisu tohoto obno- vujem a potvrzujem ve všech těch kusích a článcích, jakož na- před jmenováno jest, nic neumenšujíc. A nad to nade všecko při- pisujem a zapisujem jim šestnádcte set kop grošuov dobrých, stříbrných dluhu puojčeného a spravedlivého na ta zbožie napřed jmenovaná, tak aby je v tom ve všem dluhu svrchu psaném a sečteném, jehož se čtyry tisíce kop grošuo dostane, mohli držeti a jich požívati v spravedlivých poplatcích dotud a tak dlúho, dokavadž bychom my neb budúcí králové Čeští anebo ti, jimž by ta výplatha příslušala, nedali jim těch čtyř tisíc kop grošuov dobrých stříbrných dadúce jim prve čtyry léta plná věděti. A po těch čtyrech letech od času jim dání věděti pořád čtúce, kdyby jim ty penízi byli splněni, tehdy mají nám neb našim budúcím aneb těm, jimž by příslušelo, těch zboží postúpiti a to vše i s tímto listem zase navrátiti bez odporu i bez zmatku; s túto však vý- mluvú, že lidí těch nemají mimo jich spravedlivé poplatky v ni-

Strana 415
1460. 415 čemž obtěžovati ku pohoršení těch zboží obyčejem žádným a že nám i budúcím našim a komoře královské ty summy obyčejné vedle práva předkuov našich mají vydávati, což by z těch jich držení spravedlivé bylo; a také na žádného mocí sahati ani své- volně v zemi búřiti nemají, ale každého, jakož slušie, právem hleděti. Tomu na svědomí pečeť naši královskú kázali sme při- věsiti k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvrtek v ochtáb těla bo- žieho léta etc. CCCCLX°, královstvie našeho létha třetího. Opis z počátku XVI. století ve staré pamětní knize m. Tábora na l. 280 za nápisem »Zápis na zboží Louňovské« a s doložkou: »Já Jindřich z Hradce. najvyšší komorník královstvie Českého a opravce kraje Bechyňského etc., Mi- kuláš Roubík z Hlavatec a Bohuslav z Jabloňového, všickni již jmenovaní, tímto listem vyznáváme, že sme viděli slavné paměti krále Jiřího majestát i čtúc slyšeli s visutú pečetí, celý a v ničemž neporušený ani kterakkoli po- kažený na písmě, na pargameně a na pečeti vedle nadepsaného přípisu znění slovo od slova, jakož také v svrchu psaném majestátu i císaře Zigmunduov list se připomíná. Tomu na svědomí pečeti naše přirozené s jistým naším vě- domím dali sme přitisknúti k tomuto listu, jenž jest psán léta od narození syna božího tisícího CCCCO osmdesátého pátého v pondělí před svatů Lucií [12. prosincel.« — Sedláček. Paměti kláštera v Louňovicích str. 23 (s nespráv- ným datem 27. června 1470). Týž, Zbytky register str. 256, č. 28. Čís. 240. 1460, 20. června. V Praze. Král Jiří potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Vodňan privilegia předešlými králi Českými udělená a zejména potvrzovací list krále Ladislava. Ustanovuje, aby ulice před- městská byla sloučena s městem a plat, který se odtud dával fa- ráři, aby byl spolu s úrokem ročním odváděn do komory královské. Jiří, z boží milosti Český král, Moravský markrabie, Lu- cemburský a Slezský vévoda a Lužický markrabie. K věčné bu- doucích paměti. Slušné jest, aby velebnost královská právům poddaných svých přízeň královskú okazovala. A protož že před- stúpivše před naši jasnost opatrní púrgmistr a konšelé přísežní města našeho Vodňan, svým i vší obce jménem nás pokorně jsú prosili, abychom jim všecky i každé zvláště milosti, svobody, ob- darování, nadání půjčené, privilegia a práva všelikterá skrze slavné paměti předky naše České krále témuž městu, obyvatelům a přebývajícím v něm, nynějším i budoucím, milostivě obdaro-

Strana 416
1460. 416 vané a dané, obdarovaná a daná i potvrzená, a zvláště jeden zápis osvíceného Ladislava, předka našeho, držící v sobě potvrzenie nejjasnějších předešlých našich Zigmunda a Václava, v nichžto slovo od slova jiný zápis Jana krále, předka našeho, vepsán jest, z obyčejné naší dobrotivosti královské obnoviti, stvrditi a milo- stivě potvrditi ráčili; kterýchžto zajisté zápisův rozumové slovo od slova stojí v tomto způsobu: Ladislav atd. (Následuje český překlad potvrzovacího listu krále Ladislava d. v Praze 29. září 1454; v. svrchu č. 178). M rozmnožení a zachování šťastného měst našich žádajíce, poněvadž chvála naše i sláva roste z jich stavu prospěšného a v poddaných čest jest králi, protož — mocí královskú — všecky i každé zvláště listy, milosti, svobody, na- dání, chvály hodné obyčeje, zápisy a práva všecka od slavných a osvícených králův a knížat témuž městu dané, nadané a půj- čené, i již pověděný zápis šťastné paměti Ladislavův — potvr- zujem. Ale aby o pokoji a měšťan jednotě z dluhu královského bylo povíděno, chcem a vyříkáme, aby lidé kdeříž v ulici města již psaného plat faráři dávati a platiti jsou zavázáni, k komoře naší královské k placení se připojili a měšťané téhož města, věrní naši milí, plat ten od starodávna z těch lidí platiti zvyklý, slušný a obyčejní s summú městskou nám a komoře naší slušnou aby platili a skládali tak dlouho, dokudž bychom my nebo naši bu- doucí, králové Čeští, téhož platu faráři řádnému nerozkázali pla- titi a dávati. Ale ulice ta s právy svými a s příslušenstvím k právu města v časy věčné bude příslušeti a pod rychtářem městským bude pro dobré a jednotu téhož města. Tomu na svě- domí tento list psáti jsme kázali a pečeti naší královské přivě- šením kázali sme potvrditi. Dán v Praze 20. den měsíce června létha 1460, království našeho létha třetího. Český překlad ze XVI. století v Liber memorabilium č. II. v archivu m. Vodňan na l. 22 za nápisem »Vejpis latinskejch majestátův na česko pře- ložených.« Čís. 241. 1460, 10. října. V Praze. Král Jiří dává svolení purkmistru, konšelům i vší obci města Plzně, aby koupili dvůr Cilkovský ve Škvrňanech od písařů kan- celáře královské Ctibora z Martic a Jana z Lestkova.

Strana 417
1460. 417 My Jiří, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vévoda a markrabie Lužický, oznamujem tiemto listem všem, jakož předek náš král Ladislav slavné pa- měti obdařil jest věrné naše milé Ctibora z Martic a Jana z Lest- kova, písaře kancelářie našie, nápadem svým, kterýž měl k dvoru Cilkovskému v Škvrňanech a což k němu příslušie, za jich službu, o kterýžto nápad oni dobrovolně s věrnými našimi milými purg- mistrem, konšely i vší obcí města našeho Plzně smlúvu sú uči- nili, tak že všecka práva, kteréž sú měli nápadem předkem naším k tomu dvoru Cilkovskému v Škvrňanech, i jiná práva vydali sú jim a za to jistú summu peněz vzeli; i prosili sú nás všichni jednostajně, abychme k té smlúvě naše povolení dali. A my k jich prosbě k té smlúvě naše povolení dali sme a listem tiemto dá- váme a tuto milost zvláštní jim činíce, aby ten dvuor Cilkovský v Škvrňanech s příslušnostmi svými při městě Plzni svrchu psa- ném věčně zuostal a k tomu městu příslušel. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek po svatém Dionisii léta od narozenie syna bo- žieho tisícieho čtyřistého šestdesátého, královstvie našeho léta třetieho. [Na ohbu:! Ad relationem domini Procopii de Rabenstein, cancellarii. INa rubu:] Rta. Jacobus de Cadano. Orig. perg. v archivu města Plzně (č. 97) s menší pečetí královskou za- věšenou na proužku pergamenovém. Na rubu rukou XV. století poznamenáno: »Potvrzenie smlúvy o dvuor Cilkovský v Škvrňanech.« — Opis v Stehlíkovské knize privilegií městských na l. 97. — Strnad, Listář kr. m. Plzně II, str. 70, č. 82. — 1) Král Ladislav listem d. v Praze 12. března 1454 daroval Cti- borovi z Martic a Janovi z Prahy všecko právo, které na krále spadlo ve vsi Újezdě u Týna po smrti Jana řečeného Kobyla a manželky jeho, pak ve vsi Zlatníkách po smrti Bavora z Merunic a na poplužním dvoře ve Škvrňanech po smrti Jana Cilky, měštana m. Nové Plzně, i jeho manželky Kláry a dcery Doroty; v. Strnad uv. m. str. 16, č. 24. Čís. 242. [1460 asi v říjnu]. Král Jiří zapisuje purkmistru a konšelům i vší obci města Berouna clo a rychtu v městě jejich ve 300 kopách grošů.

Strana 418
418 1461. List ztracen. Zachovala se jen stručná zmínka v rukop. archivu kapi- tuly Pražské č. XXXIII na l. 474 tohoto znění: »Item clo a rychta v Berouně jim Berounským zapsána a zastavena v CCC kopách grošuov.« Dle téhož ru- kopisu list byl zapsán v registraturní knize řečené Lib. XV. Georgii na l. 120. Poněvadž na l. 109 toho registra byl zapsán list d. 26. srpna 1460 a na l. 121 list d. 27. října téhož roku, lze se dohadovati, že list tento byl dán asi v říjnu. Krátká zmínka o něm jest také v rukop. c. a k. dvorního a stát. archivu ve Vídni č. 185 na l. 420, kdež se praví: »Berúnským zápisové na rychtu na clo.« — Srov. Sedláček, Zbytky register str. 245, č. 1735. Čís. 243. 1461 [14. dubna. V Praze]. Král Jiří zapisuje Janovi mladšímu ze Soutic a Zbyňkovi ze Soběšína hrad a město Tejn nad Vltavou a k tomu vsi Před- čice, Záhory, Buohomice, Zvěrkovice, Čičenice, Hosti, Doubravku, Koliměřice, Dražice, Smolčie, Slapčice, Volešnou, Němčice, Levice, Chřenovice, Bílinku, Jestřebice, Kolišov, Klečaty, Mažice, Borko- vice, Hrozňovice, Zvoznou, Spole, Kněžekladu, Hlásnou ves v summě 6000 kop gr. českých. Datum létha 1461. Opis XVII. století v rukop. universitní knihovny Pražské označeném XVII D 34 na l. 28. — Tamže na str. 29 připomíná se »majestát krále Sig- munda, jehož datum 1437, svědčící Děpoltovi z Risenberka na vsi Dobčice a Smilovice k děkanství Tejnskému náležité, kterýžto majestát s dobrou volí odevzdán jest Janovi z Soutic od téhož pana Děpolta na summu 200 kop gr. českých.« — Před tím v l. 1447—1468 připomíná se Henrich ze Sobětic sedě- ním na Týně nad Vltavou (Archiv Český II str. 226, III str. 538, VII str. 224, 299, 334, 360 a 385 a XV str. 187). Srov. též Sedláček, Hrady a zámky VII, str. 266 a násl. Čís. 244. 1461, 1. května. V Praze. Král Jiří potvrzuje šephmistru, radě a obci města Hory Kutné platy zádušní na některém zboží na předměstí Hloušky, na Rovni i jinde ležícím, kteréž druhdy příslušely ke klášteru Sedleckému a ke kostelu Pražskému, a jež nyní dávají se kněžím k sv. Barboře a ke kostelu Vysokému. My Jiří, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vévoda a Lužicský markrabie, oznamujem

Strana 419
1461. 419 tiemto listem všem, že přistúpivše před nás opatrní měštěné města našeho Hory Kuthny, věrní naši milí, jménem šephmistra, rady i obcě téhož města prosili sú nás, jakož některé platy duchovnie oni tyto předešlé časy až do této chvíle drželi jsú a držie některé platy, kteříž příslušejí k klášteru Sedleckému a některé k kostelu Pražskému příslušejície, zejména na předměstí horském řečeném Hlúšky, na lidech v Rovni, na dvú mlýnech a na zahradách, na štánveku i jinde kdekoli, na kterýchžkoli věcech ti platové zá- ležie, kteréžto platy pravie, že dávají kněžím k svaté Barboře a Vysokému kostelu, ješto jim k těm kosteluom od kostela Praž- ského a kláštera Sedlce kněžie z dávních časuov dáváni jsú bý- vali, při těch platech abychom jich nechali, dokudž kněžie u těch dvú kosteluov nebudú posazeni a opatřeni potřebami vedle řádu a obyčeje starodávnieho. My jich proseb oslyšeti nechtiece a vi- dúce jich úmysl, pro které příčiny ty platy kněžské od nich až do této chvíle držané mieti a držeti žádají a že je na kostelnie a duchovnie věci obraceti a dávati chtie, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú jim k tomu svolili sme a tiemto listem povolujem a chcem, aby již psaní šephmistr a rada na Horách Kuthnách, nynější i budúcí, ty svrchu dotčené platy kněžské, na kterýchžkoli věcech záležie, kteréž oni do této chvíle drželi sú a držie, drželi budúcně bez všeliké překážky našie i bu- dúcích králuov Českých i všech jiných a je obraceli a dávali na ty kostely a kněžím, kteréž v těch kostelech mají neb mieti budú dotud toliko, dokudž by ti kostelové tak opatřeni nebyli, jakož od staradávna opatrováni jsú: přikazujíce všem poddaným našim, aby jim na těch sbožích a platiech až do takového zpósobenie a zřiezenie nepřekáželi ani překážeti dopúštěli. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze den svatých Philippa a Jakuba apoštoluov božích léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého šestdesátého prvého královstvie našeho léta třetieho. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis. ſNa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Kutné Hory (č. 9 subn. c; staré č. u pečeti 11; u registr. znamení 4) s úlomkem větší pečeti královské na proužku pergame- novém zavěšené. — Opis čte se v knize téhož archivu zvané »Transsumpta

Strana 420
420 1461. privilegiorum« na l. 8v za nápisem: »Platy na předměstí v Hlúškách, na Rovni k kosteluom sv. Barbory a k Vysokému kostelu jmají dávány býti« a s pří- piskem po straně: »Confirmatum.« — V kopiáři Sedleckém v knížecím archivě Orlickém č. 11 jest opis této listiny na l. 146 za nápisem »Concessio condi- cionata a rege Georgio utendi hortis penes lapideam semitam situatis Cutten- bergensibus.« Odtud otisknul Kalousek v Archivu Českém XIV, str. 408; srov. i Sedláček, Zbytky register str. 258, č. 44. Čís. 245. 1461, 7. května. V Praze. Král Jiří povoluje měštanům Tachovským, jejichž domy by lehly požárem, aby si směli bráti k stavbě dříví z lesů králov- ských. Ustanovuje, že purkrabí Tachovský nebo kterýkoliv úřed- ník hradský nemá z místa svého odejíti, dokud by nezaplatil dluhy v městě jejich učiněné. Potvrzuje starý zvyk při vážení masa. Georgius, dei gracia" rex Bohemieb, marchio Morauie, Lucem- burgensis‘ et Slesied dux ac Lusacie marchio. Notum facimus te- nore presencium universis, quod volentes magistro civium con- sulatui et toti communitati civitatis nostre Tachow omnibusque ipsius inhabitatoribus presentibus et futuris, fidelibus nostris di- lectis, graciam regiam benignius impartiri, ut eos ad servicia nostra prompciores reddamus, cum eis nostre liberalitatis sinum aperimus, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, communicato procerum et fidelium nostrorum consilio, de certa nostra sciencia auctoritate regia has eis infrascriptas gracias fecimus, dedimus et concessimus, damus, facimus, concedimus et presentibus impartimur, quod postquam dicta civitas Tachow per nos aut successores nostros, Bohemie reges, ab eo vel ab illis, qui eandem obligacione pignoris tenent, exsoluta et reluta fuerit, extunc si, quod absit, contingat illam in toto vel in parte in ci- vitate aut preurbio ignibus hostiliter missis aut civilibus et in curia propria obortis consumi et perire, ne ex flammis huius tri- stibus decor evanescat civitatis, possint et valeant hii, quorum edes ignis vorax absumsit, et alii in locis ita exustis aut alias ruinosis edificare volentes ligna de silva nostra dicta Hwozd et de aliis silvis ad castrum et civitatem prefatam ab antiquo per- tinentibus in ea parte silvarum, ubi illi vel illis edificare volen-

Strana 421
1461. 421 tibus ad talem usum per forestarios vel silvanos ostensum fuerit, cedere et recipere et ex illis quociens oportunum in casu tali fuerit, loca combusta reedificare et restaurare. Preterea volumus et statuimus, quod quicunque officialis aut burgravius castri nostri Tachouiensis, qui pro tempore fuerit et officio suo functus in propria aut alias se conferre disposuerit, non prius ab inde recedat, quam solvat universa debita, que in dicta civitate nostra contraxit. Cum autem consuetudo longi temporis in dicta civi- tate obtinuerit, quod carnes omnium animalium per macellarios certo pondere per libras et statuto precio secundum equitatem et utilitatem communis illius civitatis vendantur, nos volentes dictam consuetudinem tanquam iustam et racionabilem iure sub- sistere, eandem auctoritate nostra acceptamus, ratificamus et con- firmamus. Mandamus igitur universis et singulis capitaneis, burg- graviis et quibuslibet officialibus et subditis nostris et presertim capitaneo castri nostri Tachouiensis, qui est aut pro tempore fuerit, fidelibus nostris dilectis, ne prefatos cives hiis nostris specialibus graciis privilegiatos quomodolibet perturbent, inquie- tent, impediant aut molestent, sed pocius eos manuteneant, pro- tegant et defendant et eis iuribus sibi quesitis libere utifrui et gaudere paciantur nostre gracie sub obtentu. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio literarum. Datum Prage die septima maii, anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo primo, regni nostri anno quarto. Ade mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. Opis zachován v transsumptu purkmistra a rady m. Plzně d. 5. července (v pátek po sv. Prokopu) 1583, jehož orig. chová se v arch. c. k. místodržitel- ství v Praze (A). Jiný opis ze XVII. stol. zapsán v deskách zemských kvat. č. 133 na l. A 4 (B). — a) gratia a podobně též dále vždy t místo c A, B.— b) Bo- hemiae a podobně též dále ae místo e A,B. — c) Lucenburgensis A. — d) Sile- siae B — e) Ad — cancellarius schází v A. — Stocklöw, Geschichte der Stadt Tachau str. 410, č. 9 (dle opisu v arch. c. k. dvorské komory ve Vídni). — O platu ročním, který druhdy Karel IV. zapsal na m. Tachově Bohuslavovi ze Švamberka, svědčí tento list d. 8. května (ve čtvrtek na sv. Stanislava) l. 1460: »Já Burian z Gutšteina seděním na Nečtinách — vyzná- vám tiemto listem —, že jakož sem od urozeného Bohuslava z Chlumu kúpil čtyři a třidceti kop grošóv platu ročnieho na městě Tachově nejjasnějším krá- lem Karlem césařem Římským — zapsaného panu Bohuslavovi z Švamberka, jakož ten list s majestátem ciesařským také i na jiného viece platu tudiež

Strana 422
422 1461. v Tachově a v Novém Plzni a ve vsi Nových Chodech a na dvě hniezdě je- střebie v něm zapsané v sobě šíře svědčí a ukazuje, kterýžto list a majestát nadepsaný Bohuslav z Chlumu mně a v moc mú vydal jest na ten plat svrchu jmenovaný, kterýž sem od něho kúpil, a proto ktožkoli má kterú spravedlnost k jinému platu v tom listu s majestátem zapsanému, ješto mně prodán nenie. jakožto zejména tito: Jan z Kocova, Oldřich Balile z Caltova, Pertold Filibeř z Tachova, syn nebožce Fegalóv z Plzně, Dluhomil z Dražovic i jiní, a chtěli by ten list kdyžkoli k své potřebě jmieti, tehdy já Burian nadepsaný i s svými dědici každému tomu jmám a slibuji ten majestát na hodné a dobré rukojmie dáti pod základem té všie summy, na niž ten list s majestátem svědčí, a to za šest neděl pořád zběhlých, a potom za druhých šest neděl, a tak dále vždy jej na rukojmie dávati jmám, dokud by z nich kterému jeho potřebie bylo. A jestliže by ten jistý list s majestátem z moci našie kdy vyšel, tehdy ten nebo ti, ktož by jej od nás měli, mají těm všem napřed jmenovaným učiniti s ním též, jakož sme my činili a jakož nahoře psáno stojí. (Orig. perg. se sedmi pečetmi v archivu m. Plzně, č. 424. — Strnad, Listář kr. m. Plzně II str 65, č. 76). Čís. 246. 1461, 21. prosince. V Praze. Král Jiří vysazuje purkmistru, konšelům i vší obci města Stříbra výroční trh na třetí neděli po velkonocích, kdy v kostele se zpívá Jubilate, s osmi dny pořád zběhlými. Georgius, dei gracia rex Boemie —. Notum facimus tenore presencium universis, quod pro parte — magistri civium, con- sulum et tocius communitatis civitatis nostre Mise fuit maiestati nostre humiliter supplicatum, quatenus de benignitate nostra regia ipsis et ipsorum civitati forum annuum seu nundinas, que teneri debeant dominica tercia post festum Paschatis, qua cantatur in ecclesia dei Jubilate, cum omnibus libertatibus, iuribus et graciis, quibus in annuali foro alie civitates regni nostri Boemie gaudent et fruuntur, dare et concedere dignaremur. Nos eorum votis an- nuentes graciose — dicte civitati Misensi et civibus nundinas seu forum annuum damus et concedimus, sic ut teneantur — dominica tercia post festum Paschatis singulis annis et durent ad dies octo immediate sequentes, et quod dicte nundine ac universi et singuli tam mercatores quam visitantes ipsas in accendendo, morando et re- cedendo omnibus iuribus, libertatibus et graciis libere utantur —, quibus nundine et annualia fora aliarum civitatum regni nostri

Strana 423
1462. 423 Boemie et homines ad ipsas vel ea accedentes, ibidem morantes et inde recedentes quomodolibet de consuetudine vel de iure gaudent et fruuntur. — Datum Prage die vicesima prima decembris anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo primo, regni nostri anno quarto. Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. Rt Jacobus de Cadano. Opis obsažen v konfirmaci privilegií města Stříbra dané císařem Leo- poldem I. v Ebersdorfě 18. července 1668, jejíž originál chová se v archivu téhož města. Čís. 247. 1462, 17. března. V Praze. Král Jiří osvobozuje měštany města Mostu, které zničeno byvši požárem posud všecky škody nemohlo opraviti, od polovice ročního úroku a platů do komory královské odváděných a do- voluje, aby po dva roky směli si bráti z lesa královského dříví k stavbě domů. Georgius, dei gracia rex Bohemie, marchio Morauie, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Notum facimus te- nore presencium universis, quod, cum divus Ladislaus, prede- cessor noster, animadvertisset, civitatem Pontensem regiam vehe- menti ac horrendo incendio exustam fuisse, dicte civitati et ci- vibus compaciens liberalitate sua singulari indulserat, quatenus ab omnibus summis et bernis ac aliis censibus, que ad cameram regiam solvere consueverant, ad septennium fuissent absoluti, quo facilius dampna et incommoda igne accepta potuissent re- staurare, et quia dicte donacionis et concessionis annus septimus iam et ultimus fluit, finietur autem die decima ianuarii primo venturo, dicta autem civitas et incole eius nondum reparati et restaurati existunt, ideo pro parte ipsius civitatis et incolarum eius, fidelium nostrorum dilectorum, fuit nobis humiliter suppli- catum, quatenus de solita benignitate nostra ob reformacionem ipsorum faciliorem aliquam graciam pro absolucione a censibus et summis omnibus in cameram nostram regiam reponendis ipsis

Strana 424
424 1462. elargiamur specialem. Nos igitur, qui dicte civitati et civibus plurimum compatimur, ut post tantam ex igne ruinam nostro beneficio aliquantulum recreati facilius possint et valeant restau- rari, ipsorum peticioni tamquam digne libenter annuimus et animo deliberato de certa nostra sciencia auctoritate regia indulgemus, ut videlicet summe annue et omnium censuum, que nostre ca- mere regie quolibet anno tenentur solvere, medietatem solum dare et solvere teneantur et a reliqua medietate maneant abso- luti; ac eciam ligna pro edificacione dumtaxat domorum in nostra silva excidere et exportare possint in et de loco per nostros fo- restarios deputato et hoc tantummodo per biennium sive per duos annos integros, annum primum computare incipientes a die de- cima ianuarii proxime ventura, quo tempore concessio et donacio divi Ladislai predecessoris nostri expirabit. Mandamus igitur universis et singulis censuum ac summarum camere nostre col- lectoribus et perceptoribus, presertim autem succamerario nostro, qui nunc est vel pro tempore fuerit, quatenus dictam civitatem nostram Pontensem in hac concessionis nostre gracia quovis modo non impediant aut molestent, quin pocius eos tueantur et con- servent, nostre regalis gracie sub obtentu. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio literarum. Datum Prage die decima septima marcii anno Domini millesimo quadringente- simo sexagesimo secundo, regni nostri anno quarto. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Johannes de Rabenstein, prepositus Wissegradensis. [Na rubu:] Rtæ Jacobus de Cadano. Orig. perg. v archivu m. Mostu (č. 57/34), od něhož pečet utržena. Na rubu pozdější rukou poznamenáno: »Primum regis Georgii privilegium a. 1462.« a dále »Die helfte aller summa und zinse, so man die in die kamer gibt, wird den Brüxern uf 7 I!] jar erlassen (wegen feuersbrunst 1455)." — Schlesinger, Stadtbuch von Brüx, str. 157, č. 356. Čís. 248. 1462, 18. března. V Praze. Král Jiří potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Mostu práva a výsady udělené jim předešlými králi Českými

Strana 425
1462. 425 a zvláště list krále Ladislava z 10. ledna r. 1456, jímž se usta- novuje, že nemají býti zastavováni a že smějí užívati staré své korouhve. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Omnibus in perpe- tuum. Maiestatem regiam decet subditis fidelibus ad ea benigne consulere, que auxilio, favori et virium conservacioni respondent, illis precipue, qui divis antecessoribus nostris fide constanti obe- dientes et nobis semper obsequiosi fuere, quales civitatis nostre Pontensis cives hactenus comperimus; nam per ea nobis laus honosque proveniunt et subditi beneficio regio armati ad nobis pronius serviendum animantur. Prefate igitur civitatis nostre Pontensis magister civium, iurati et consules — nostre accedentes serenitatis presenciam suo et tocius communitatis nomine humi- liter supplicaverunt, quatenus ipsis omnes et singulas gracias — et universa iura ac privilegia a — regibus et ducibus Bohemie datas et concessas — confirmare dignaremur, et presertim pri- vilegium divi Ladislai —, cuius tenor sequitur in hec verba: Ladislaus atd. (Následuje znění listu kr. Ladislava d. ve Vídni 10. ledna 1456; v. svrchu č. 193). Nos igitur dicte civitatis Pon- tensis desiderantes statum continuis augeri successibus, et sig- nanter, quod cives et illius incole nobis fideles sunt inventi, ut eos eo proniores ad nostra reddamus servicia, — auctoritate regia omnes et singulas gracias — ac universa iura et privilegia — ac si de verbo ad verbum hic exprimerentur, nec non divi La- dislai privilegium, prout hic inseritur, cum omnibus in eo con- tentis ipsi civitati nostre Pontensi, civibus et habitatoribus illius presentibus et futuris in omnibus earum punctis —, prout rite et racionabiliter processerunt, innovamus — et presentis scripti patrocinio graciose confirmamus —. Mandamus igitur universis et singulis, cuiuscunque status aut dignitatis fuerint, subditis nostris et presertim succamerario regni nostri, qui nunc est vel pro tempore fuerit, quatenus dictam civitatem et cives in suis iuribus et graciis quovis modo non impediant, turbent aut mo- lestent, sed pocius eos manuteneant et defendant, si nostram in- dignacionem regiam cupiunt evitare. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio literarum. Datum Prage die de-

Strana 426
426 1462. cima octava marcii anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo secundo, regni nostri anno quarto. INa ohbu]: Ad mandatum domini regis Johannes de Rabenstein, prepositus Wissegradensis. [Na rubu:] Rtæ Jacobus de Cadano. Orig. perg. v archivu m. Mostu (č. 67), od něhož pečet utržena. — Na rubu pozdější rukou poznamenáno: »Secundum regis Georgii privilegium a. 1462.« — Schlesinger, Stadtb. von Brüx, str. 158, č. 357. Čís. 249. 1462, 26. března. V Praze. Král Jiří vysazuje purkmistru, konšelům i vší obci města Mostu nový trh výroční na neděli po sv. Dorotě. Georgius, dei gracia rex Bohemie, marchio Morauie, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Notum facimus te- nore presencium universis pro parte magistri civium, consulum et tocius communitatis civitatis nostre Pontensis nobis humiliter fuisse supplicatum, quatenus de solita liberalitate regia ipsis forum annuum seu nundinas dominica sequente festum sancte Dorothee tenendas et per octo dies sequentes continuandas cum omnibus iuribus et libertatibus, nundinis concedi consuetis, graciosius dare et concedere dignaremur. — Igitur — de certa nostra sciencia auctoritate regia civitati prefate Pontensi ac eius incolis presen- tibus et futuris damus et concedimus, ut singulis annis possint et valeant tenere et habere nundinas seu forum annuum domi- nica sequente festum sancte Dorothee incipientes continue per octo dies sequentes cum omnibus obvencionibus, iuribus, usibus, fructibus et libertatibus universis, quibus alie civitates regni nostri Bohemie in nundinis gaudent et fruuntur, ac penes con- suetudinem, quam habent in alio foro annuali, quod tenent in festo sancti Egidii. Mandamus igitur universis et singulis offi- cialibus et subditis nostris et presertim succamerario nostro et capitaneo castri Pontensis, ut prefatos cives in hac gracia con- cessionis nostre molestare aut impedire non presumant quovis modo, quin pocius eos in prefatarum nundinarum libera execu-

Strana 427
1462. 427 cione annis singulis perpetuo durante conservent et tueantur, sicut nostram indignacionem volunt arcius evitare. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio literarum. Datum Prage die vigesima sexta marcii anno Domini millesimo qua- dringentesimo sexagesimo secundo, regni nostri anno quarto. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Johannes de Rabenstein, prepositus Wissegradensis. INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Mostu (č. 40/VIII), od něhož pečet utržena. Na rubu pozdější rukou poznamenáno: »Secundum regis Georgii privilegium anno 1462. — Die Brüxer sollen ein jarmark halten etc.« — Schlesinger, Stadtbuch von Brüx, str. 159, č. 360. Čís. 250. 1462, 30. března. V Praze. Král Jiří potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Sušice majestát císaře Sigmunda na jejich práva a na držení ně- kterých vsí a dvorů. Jiří, z božie milosti Český král, markrabie Moravský, Lu- cemburské a Slezské kníže a Lužické margrabie. K věčné paměti. Příleží jasnosti naší mnoho k slávě, jestliže měst našich užitky, privilegií, nad to i práv zachování z povinnosti berly královské rozmnožujeme, a zvláště těch, jichžto měšťané a obyvatelé nej- jasnějším předkům našim a nám služby hotové a poddané po- slušně sú činili, jakož purgmistr, přísežní konšelé i všecka obec města našeho Sušice, věrní naši milí, od nás jsú nalezeni. Za kteréž byla jest velebnost naše pokorně prošena, abychom — rá- čili potvrditi všech — privilegií, milostí a práv, kteréž od nej- jasnějších králuov a knížat Českých, předkuov našich, dány a půjčeny byly, a zvláště privilegium někdy nejjasnějšího slavného Zigmunda, Římského císaře, předka našeho, i také vsi a dvory v témž jmenované, kteréž řádně drží a vládnou se všemi věcmi v něm popsanými a vloženými, kteréhožto privilegium znění v tato slova jest: Zigmund atd. (Následuje překlad majestátu cí- saře Sigmunda d. v Praze 18. listopadu 1436; v. svrchu č. 86). My pak aby skrze to měšťané jmenovaného města nám a bu- doucím našim věrni a hotovi byli —, prosbám jich rádi sme při-

Strana 428
1462. 428 volili a — z jistého našeho vědomí mocí královskú všech milostí, osvobození, svobod obdarování, obyčeje puojčení, listy, privilegí ob- darování všecka od slavných předkuov našich králuov Českých a knížat, jako by byla tuto slovo od slova vepsána, i také privi- legium nejjasnějšího Zikmunda, Římského císaře, se všemi v něm sepsanými a vloženými, i také dvory a vsi tu též jmenované, kteréž spravedlivě držie a řádně až dosavad jimi vládnú, tomu městu našemu Sušici, měšťanům a obyvatelům dané a půjčené — tímto listem mocně potvrzujem. — Protož přikazujem všech- něm i jednomu každému poddaným našim, zvláště podkomořímu království našeho —, aby předpověděnému městu [vl jeho milostech a právích žádným obyčejem nepřekážel, ale raději jich hájil, bránil a zastával, jinak v hněv náš královský by upadli. K tomu pro svědomí pečet královskú dali sme přivěsiti. Dán v Praze před posledním dnem měsíce března léta božího MCCCCLXII, království našeho léta čtvrtého. Opis staršího českého překladu pocházející z počátku XVII. století v museu města Sušice. — Summa hromničná ze Sušice byla v ten čas zastavena Zdeňkovi ze Šternberka, neboť král Jiří listem d. v Brně 11. srpna (v sobotu po svatém Vavřinci) l. 1459 povolil urozenému Zdeňkovi z Šternberka, purkrabí Pražskému, poněvadž »má zápis na sumu města Sušice, kteráž jemu jmenovi- tým počtem od měšťan Sušických na každý čas a rok vydávána má býti,« aby on tu summu tím jistěji míti mohl, — jestliže by již psaní měšťané Sušičtí té summy kterýkoli rok podle obyčejného času dávání té sumy na Hromnice neb ve dvú nedělí po Hromnicech pořád zběhlých témuž Zdeňkovi z Šternberka neb budúcím jeho, dokudž ta zástava a zápis jeho na tu summu jeho trvati bude, nevydávali a nesplnili,« že »již psaný Zdeněk a jeho budúcí skrze ouřed- níky své mohú a moci budú měšťany a obyvatele města Sušice stavovati v mě- stech, v městečkách královských i jiných tak dlúho, dokudž by jim ta summa povinná z města Sušice úplně nebyla vydána.« — »Ad relacionem d. Henrici de Michelsperk etc.« (Opis ze XVI. století v rukopisu c. a k. dvorského a stát- ního archivu ve Vídni č. 185 na str. 290.) Čís. 251. 1462, 9. dubna. V Římě. Papež Pius II. oznamuje konšelům Plzeňským, že nesvolil k žádosti krále Jiřího, aby stvrdil kompaktata, a vybízí je, aby stáli věrně v jednotě s církví římskou.

Strana 429
1462. 429 Orig. pergamenový v archivu m. Plzně (č. 107.) Bulla, kterou byl list uzavřen, odstřižena i s provázkem konopným, na němž visela (odtud pochází osm zářezů na horním i dolním kraji pergamenu). — Strnad, Listář kr. m. Plzně II, č. 100. Čís. 252. 1462, 16. června. V Praze. Král Jiří potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Slaného tržné, jež jim byla postoupila Anna, vdova po Frickovi ze Vskur, prokázavši své právo k němu. Georgius, dei gracia Boemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Notum facimus te- nore presencium universis, quia pro parte magistri civium, con- sulum et tocius communitatis civitatis nostre Slanensis, fidelium nostrorum dilectorum, fuit nobis expositum, qualiter quedam Anna vidua, uxor olim Friczkonis de Zevzskur,“ devota dilecta, in dicta civitate nostra Slanensi forense tributum, vulgariter tržne, ab antiquo iure debito habuit et illius se ius habere plene probavit et ostendit ac illud hactenus tenebat et possidebat proculmoto quovis quorumque impedimento. Quia tamen ipsa Anna coram maiestate nostra constituta prefatum tributum forense bona vo- luntate et libere predictis magistro civium, consulibus, incolis et toti communitati nostre civitatis predicte Slanensis donavit et resignavit, ideo pro eisdem fuit nobis humiliter supplicatum, quatenus huiusmodi donacioni et resignacioni ipsius coram nobis facte nostrum regium assensum prebeamus. Nos igitur attendentes plurima obsequia, quibus nobis dicta civitas fideliter obsequendo complacuit, in dies placet, complacere poterit et debebit in futurum, non per errorem aut improvide, sed matura animi deliberacione, sano procerum et fidelium communicato consilio, de certa nostra sciencia auctoritate regia prefate resignacioni et donacioni dicti tributi forensis, vulgariter tržne, per nominatam Annam ci- vitati Slanensi, civibus et incolis, presentibus et futuris, facte nostrum regium prebemus assensum, damus et concedimus ipsi civitati et civibus idem forense tributum, vulgariter tržne, per- petuis temporibus ad utendum, fruendum et possidendum cum omnibus emolumentis, quecunque ex eodem consueverunt pro-

Strana 430
430 1462. venire, necnon penis pro non solucione accipiendis ac attinen- dis singulis, quibus nominata Anna aut eius predecessores circa dictum tributum forense utebantur et gaudebant. Nullus ergo predictos cives, incolas et communitatem civitatis Slanensis in dicto tributo forensi quovis modo impedire presumat, sed pocius eos tueatur et protegat, tanquam iuste illud possidentes nostre gracie regalis sub obtentu. Presencium sub appensione nostri re- galis sigilli testimonio literarum. Datum Prage die sextodecimo iunii anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo secundo, regni nostri anno quinto. Opis v přepisu privilegií m. Slaného z r. 1654 č. 25 v archivu téhož města za nápisem: »Na tržné«. — a) Levzskur opis. — O listu tomto čte se též v rukop. ze XVI. století chovaném v c. a k. dvorském a státním archivu ve Vídni č. 185 na str. 481 tato zmínka: »Majestát druhý témuž městu Slanému krále Jiřího, kterýmž potvrzuje jim tržného, kteréž jim dala Anna vdova, manželka někdy Fricka z Zevšeckor [!J, kterýž dán jest v Praze XVI° dne června létha M'CCCCLXII°, království V°. Čís. 253. 1462, 1. července. V Praze. Král Jiří potvrzuje smlouvu, kterou měšťan Staroměstský Ondráček Oremus s manželkou Reginou koupili rychtářství Plzeňské od Buška z Hřešihlav a manželky jeho Lucie z Hodušic vypočítá- vaje práva a požitky k rychtě té příslušející. Pro věrnost pak Ondráčkovu svoluje k tomu, aby v radě držel první místo, k ža- lobě aby odpovídal toliko před králem nebo podkomořím, dům jeho rychetní aby byl osvobozen ode všech poplatkův, kšafty aby se dělaly s jeho vědomím, a ustanovuje, že měšťané Plzeňští, kdyby na hrdlo jeho sáhli, mají všecky svobody propadnouti a na mi- losti králově se statky i hrdly býti. Konečně se Oremusovi po- voluje, aby požitky, které béře při starém trhu výročním na sv. Bartoloměje, bral též při novém trhu výročním o druhém pondělí v postě. My Jiří, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vévoda a markrabie Lužický, oznamujem tiemto listem všem jakož Ondráček, řečený Oremus, měštěnín

Strana 431
1462. 431 Starého města Pražského, věrný náš milý, s manželkú svú Reginú kúpil jest rychtu a rychtářstvie v městě našem Novém Plzni u Buška z Hřešihlav a u manželky jeho Lucie z Hodušic vedle toho, jakož jsú mezi sebú smlúvu učinili a ji před námi okázali, my pro mnohé věrné a pilné služby téhož Ondráčka, kteréž nám činil, činí a potom bude moci činiti, k prosbě také dobrých lidí i také k žádosti a ku prosbě měšťan města nadepsaného Nového Plzně s do- brým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú k tomu trhu již psanému naše plné a pravé povolenie dali sme a tiemto listem dáváme a toho trhu mocí listu tohoto potvrzujem již psanému Ondráčkovi a Regině manželce jeho i jich dědicóm a budúcím vedle těch úmluv, kteréž sú mezi sebú učinili, se všemi zápisy, kteréž od najjasnějších Jana, Karla, Václava, Sigmunda a Ladislava, králuov Českých, předkuov našich milých, měli jsú na to rychtář- stvie a mají i se všemi právy, puožitky, poctami, vinami, cly, pokutami, úroky, lesy, řekami, rybníky, potoky, vodotečinami, lovy rybími i ptačími, se vším panstvím i se všemi jinými puo- žitky a poplatky, kteříž jsú od staradávna k té rychtě a rychtář- ství příslušaly a příslušejí; tyto zejména: Když kto přijde s rybami na trh do téhož města Plzně, má dáti rychtáři od každého vozu ryb jeden kapr, a když by přivezl štiky, daj štiku, a tak i jiné ryby, aneb od každého vozu po jednom groši. Item ktož by kolivěk přivezl na trh fíky, mandly, řecké víno, olej dřevěný, má z toho ze všeho dáti rych- táři libru, čehož chce. A který by host olej přivezl, má dáti od každé tuny libru a od každé lahvicě věrdunk oleje aneb dva penieze. Item kterýkoli host přivezl by kterékoli ryby v tunách, jakožto herynky, cendáty, štiky a cupky aneb jiné suché ryby, a to prodával, daj rychtáři od vozu groš; a ktož přiveze štokfiš na trh, daj také groš. Item od vozu chleba bielého daj téhož chleba za groš a od kar puol groše. A ktožkoli z hostí přivezl by které- koli ovoce na trh, daj také rychtáři s každého vozu groš a s kar puol groše. Item ktož přiveze vizinu neb sumovinu, z toho daj rychtáři libru; a ktož při- veze rýži na trh, daj také jemu libru. Item ktož by přivezl železo které- koli, s toho daj rychtáři groš; a ktož by přivezl neb přinesl na trh sekery, kosy neb srpy, s toho každého od miesta dva penieze. Item od krámských věcí, od vozu, s kterúž by na trhu stál, daj od miesta rychtáři groš; a každý koželuh host, který by s kožmi na trhu stál, má dáti rychtáři od miesta peniez, a ktož by kupovali neb prodávali ty kože, dajte také rychtáři, což z stara- dávna jest dáváno. Item když rychtář hosti dopomáhá práva, má dáti

Strana 432
432 1462. rychtáři pět grošuov, a když“ hostě stavuje, daj také rychtáři pět grošuov. Ale když domácí práva žádá, ten daj rychtáři groš. Item kterýž by host, který kuoň prodal krom jarmarkuov, takový každý od každého koně daj rych- táři peniez a v jarmarky dva penieze; a také host od každé krávy v jar- marky dva penieze a kromě jarmarkuov peniez. Item kterýž by host na trh svině přihnal, daj od každé peniez krom jarmarkuov, a ktož kúpí, tolikéž; ale v jarmarky dva penieze. Také ktož by kolivěk z hostí přihnal na trh skopcě aneb ovce, daj od každého pohlavie rychtáři haléř, a ktož kúpí, druhý. Item každý forman daj s každého koně z vozu peniez, také s každé prostice soli peniez, a ktož kúpie i pryč vezú, peniez. Item od soli suté s každé miery aneb od vieka daj peniez, a ktož by kúpě pryč vezl, tolikéž. Item ktož by koho ranil, má dáti rychtáři čtyřidceti grošuov, a ktož by komu políček dal, daj rychtáři pětmezcietma grošuov. Item ktož by komu ohavnú ránu udělal aneb jej ochromil, daj rychtáři, jakož obyčej jest od staradávna dávati. Item ktož o vánociech s bielým chlebem, s caltami, na trh přijede, ten každý daj rychtáři s každého vozu caltu. Item židé mají dáti rychtáři o světiem Martině s každého stolu hus krmnú, o vánociech libru pepře a k velice noci zlatý a libru pepře. Item každý buď domácí nebo host, kterýž by vedl nebo hnal koně, krávy, voly, svině, skopcě neb ovcě, má dáti rychtáři s každého pohlavie dva penieze; když by hnal přes les, kromě skopcuov a ovec po peniezi. Také, což piva ven vezú, od každého věrtele má dáti rychtáři peniez, s polu- vozie dva penieze a s kaufu čtyři penieze. Item ktož by svědky vedl k súdu a ti svědkové nebyli by schváleni a přijati od práva, tehdy ten, ktož ty svědky vede, daj od každého svědka rychtáři deset grošuov. Také kto zvod činí, pět grošuov, vzdaného groš a přijemného groš v prvniem súdu. Item ktož by se ku právu postavil, daj rychtáři groš, a ktož by se smluvil, smluv se s rychtářem o vinu, krom královy viny, ta má napřed od- byta býti. Item ktož žaluje na koho pro hru, v tom má rychtář mieti pravú třetinu. Také o jarmarciech s každého vozu, krámu neb miesta na rynku, na hřbitově s každého miesta všeliké kúpě, kromě súkenníkuov a kožišníkuov, má dáno býti po groši a s kar puol groše kromě sedlských vozuov. Item což by kolivěk koží suchých přivezeno bylo, má dáno býti od každé peniez. Item když konšelé vezmú z vin kopu, tehda s každé kopy rychtář má mieti tře- tinu, ale však vždy královské viny napřed vymieňujíce. Také ktož by vezl chléb režný na voze, daj rychtáři jeden pecen, kromě našich krá- lovských vin, kteréž na nás od staradávna příslušejí, tak jakož se ty věci v těch úmluvách, kteréž jsú mezi sebú učinili, a v zápisiech předkuov našich šíře vypisují. Toto také jim pro

Strana 433
1462. 433 již psaného Ondráčka Oremusa věrnost a zaslúženie z milosti našie přidáváme, hlediece napřed k tomu, aby se každému z obcě chudému i bohatému, tu u městě i což k městu přislušie, i jiným lidem spravedlivé dálo, a žádný, buď chudý neb bohatý, aby od své spravedlnosti tištěn nebyl mimo právo; při tom také práv našich neopúštějíce, aby rychtář nadepsaný neb dědicové a budúcí jeho byl tu svoboden i duom, kterýž sobě tu v městě kúpí, aby v něm také svobodně seděti mohli i jiné puožitky své vésti, anebo ten, kohož by od sebe usadili, jsa ode všech poplatkuov, šosuov obtěžování a súduov městských všeli- kterak prázden a vysvobozen. Pak-li by jim aneb dědicóm a budú- cím jich kto z čeho vinu dal aneb dali, o to mají před námi aneb budúcími králi Českými aneb podkomořím naším nynějším neb budúcím k žalobě odpoviedati a jinde nic. A v radě každé, aby miesto prvnie s purgmistrem a konšely měl, držal a seděl i súdil. A kteříž by se kšaftové dělali, aby se dělali s jeho vědomím, a pečet jeho, aby také při každém kšaftu a listu napřed byla aneb ten, ktož by miesto něho aneb dědicuov a budúcích jeho byl usazen, beze všie odpornosti. Pak-li by jemu s manželkú jeho neb dědicóm nebo budúcím jich přes to na to ktokolivěk sáhl aneb překážku kterú chtěl učiniti kterakkoli svévolně proti předkuov našich zápisuom aneb proti zápisu našemu, ten aneb ti aby pro- padl aneb propadli dva tisíce kop grošuov dobrých střiebrných rázu Pražského pokuty a základu spravedlivě propadeného, do ko- mory našie královské polovici a druhú polovici k nadepsanému rychtáři Ondráčkovi a Regině, manželce jeho i jich dědicóm a bu- dúcím; a ten základ aby plnili ve čtyřech nedělech od propadenie v plně pořád počítajíc. Pak-li by toho neučinili, tehda aby je i statky jich stavovati mohli aneb dědicové a budúcí jich právem pro svú polovici tu v městě Novém Plzni aneb kdekolivěk jinde beze všie překážky všelikého člověka, a též i ten, komuž bychom my svú druhú polovici, to jesti tisíc kop grošuov dali aneb poručili, dotud a tak dlúho, dokudž by jim ten základ propadený dán a za- placen nebyl i se všemi škodami proto vzatými, kteréž by mohli prokázati hodným svědomím. Pak-li by kto na ně neb jich dědice a budúcie jakúkoli mocí v témž městě aneb předměstích sáhl, mají jich jakožto úředníkuov našich býti obránce. Pak-li by oni sami měštěné Plzenští jim neb dědicóm a budúcím jich na hrdlo

Strana 434
434 1462. sáhli aneb jinak kterakkolivěk na údech jich jim uškodili, tehdy aby ztratili a propadli všecky svobody své, práva a zápisy, kteréž- koli mají od předkuov našich i od nás, a k tomu aby byli na milosti s hrdly i s statky našie neb budúcích králuov Českých. Toto jim také k tomu přidávajíce, aby rychtář neb náměstek aneb služebník jeho vybieral své práva neb mýta v jarmarky beze všie překážky. Item od zločincě, kterýž by byl polapen aneb staven rychtářem tu v městě aneb před městem a dán ku právu, tehdy což jest na něm a pod ním a při něm, to má na rychtáře slušeti kromě toho, po čemž póvod jest. Pak-li by kterého zločincě na zemi neb kdekoli jinde kto jiný jma i dal ku právu toho města Plzně, v to rychtář nemá sahati těm, ktož jsú jej přinesli, leč by jemu co z dobré vuole dali. Item ktož by lapen byl v cizoložství, ten má napřed našie královské viny odložiti dva diely a rychtáři třetí diel. I také ktož by nedával pravé miery aneb neměl pravé miery neb váhy a v tom byl shledán, ten trp aneb daj vinu jakož z staradávna zachováváno. Item ktož by přivezl pivo hostin- ské bielé neb jiné, daj od sudu groš v jarmarky i kromě jar- marku. Také od hostí od suchých vydělaných koží od každé hro- mádky kromě jarmarku po peniezi a v jarmarky po groši. Také od každého sudu ovoce dva penieze. Item ktož by jel okolo města aneb hnal dobytek, aby dal mýto, jakož jest od staradávna. Pak-li by projel neb prohnal a nedal mýta, tomu aneb těm, kteříž by pro- hnali aneb projeli, aby bylo pobráno vedle práv starodávných, a to aby bylo obráceno dva diely do komory královy a třetí diel rych- táři. Také od hostí súkenníkuov a kožišníkuov v jarmarky dajte rychtáři od miesta po groši bez odpornosti. Item židé jakož obyčej mají u rychtáře v registra zapisovati základy a opoviedati pro- stané, jakož registra rychtářova svědčie, aby zapisovali; a ktož by základ prodal který žid nevpíše jeho v registra, má jej ztratiti anebo to zač by jej prodal, ale však vždy bez pohoršenie našich práv královských, neb jsme těch věcí od hodnověrných lidí zpra- veni, že jsú ti puožitkové od staradávna k té rychtě byli a tak příslušeli. A tu rychtu i s rychtářstvím i se všemi právy nade- psanými aby mohl dáti, prodati, zastaviti, směniti, najieti již psaný Ondráček, manželka jeho i jich dědici a budúcí člověku dobrému a hodnému v témž právě, jakož sami držali, s naší však vždy dobrú vólí aneb budúcích našich králuov českých. Chcem

Strana 435
1462. 435 také tomu, aby nadepsaný Ondráček rychtář s manželkú ani jich dědicové a budúcí proti zápisuom předkuov našich neb našemu nikdy od žádného žádným obyčejem nebyli utiskáni ani jim ke škodě co ktokoli zamýšleti neb ustanovovati směli a mohli. A jakož měšťanuom Plzeňským nový jarmark dali sme druhý pondělí v puostě, chcem také a ustavujem, aby rychtář z toho všecky puožitky bráti mohl a požívati takéž, jako při jarmarku starém na sv. Bartholoměje jest obyčej a právo rychtáři bráti a požívati. Protož přikazujem s přísností všem úředníkóm našim a zvláště podkomořiemu našemu nynějšiemu i budúcím, i také purgmistru a konšeluom a všie obci téhož města Nového Plzně, aby nadepsanému Ondráčkovi Oremusovi rychtáři a Regině man- želce jeho i jich dědicóm a budúcím na té rychtě, práviech a ob- darováních i puožitciech jich svrchu položených po všecky budúcie časy nepřekáželi ani překážeti jim komu dopúštěli, ale je při jich práviech držali a zachovali a obhajovali, jakož pokuty v listu položené a našeho těžkého hněvu královského chcete se uvaro- vati. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivě- siti k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvrtek po svatých Petru a Pavlu apoštolech božích, léta od narozenie božieho syna tisí- cieho čtyřistého šestdesátého druhého, královstvie našeho léta pátého. INa ohbu:] Ad relacionem Wenceslai de Waleczow, succamerarii. [Na rubu:] Rta Jacobus de Cadano. Orig. perg. v archivu m. Plzně (č. 88) s menší pečetí královskou zavě- šenou na hedvábné šňůře červenobílé. Na rubu poznamenáno: »Jiří král rychtu rychtáři dává.« — a) Zde vynecháno omylem písařovým host. — Drobněji ti- štěná slova vypsána jsou ze smlouvy d. 21. listop. 1461, kterou podáváme níže. — Srv. Emler, Práva rychtáře Plzeňského, Památky archaeolog. VIII, str. 61 násl. — Strnad, Listář kr. m. Plzně II, str. 89, č. 101. — Úmluvy v majestátu zminěné jsou: 1. Smlouva trhová ze dne 21. listopadu 1461, jež zní takto; Ve jméno božie amen. Poněvadž skutkové lidští mnohokrát skrze nepaměť lidskú v zapomenutie přicházejie, i protož slušně a hodně lidský duomysl na- lezl jest, aby takoví skrze listy, spisy a pečetmi utvrzeni byli. Protož my Bušek z Hřěšihlav a Lucia s Hodušic, manželka jeho, s jedné a já Ondřej Oremus mladý, měštěnín Starého města Pražského, strany druhé vyznáváme tiemto listem zjevně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že léta od narozenie syna božieho tisícieho čtřstého a šedesátého prvnieho v sobotu před

Strana 436
436 1462. svatú pannú Katheřinú stal se jest trh a smlúva dobrovolná mezi námi stra- nami nahoře psanými o rychtářstvie města Nového Plzně se všemi téhož rych- tářstvie příslušnostmi, totiž se clem k témuž rychtářství z staradávna přísluš- ným, s poplužím, dědinami ornými i neornými, lesy, křovinami, lukami, past- vami, rybníky, rybními lovy, zvěří i ptačími lovy, s mlýnem v Starém Plzenci, vodami, vodotočinami, platy, užitky, puožitky i příchody všelikými, kteříž z staradávna z práva k tomu příslušeli jsú aneb kterakkolivěk z obyčeje pří- slušeti by mohli, a zvláště těmito níže vypsanými jakožto: když kto přijede s rybami na trh, že má dáti od každého vozu ryb jeden kapr; item ktož by kolivěk přivezl na trh fíky, mandly, řecké víno, olej dřevěný a prodával, má z toho od každé lagy dáti rychtáři libru; item ktož by jiný sic host olej při- vezl, má dáti z každé tuny libru a z každé lafh]vice věrdunk oleje; item kterýž kolivěk host přivezl by kterékoli ryby v tunách, jakožto herinky, candáty, štiky, a to prodával, daj rychtáři herinky za groš, candát, štiku aneb jinú rybu; item ktož přiveze štokfiš na trh, daj rychtáři z každého obruče jeden groš; item od každého vozu suchých ryb za groš ryb; item od vozu chleba bielého daj téhož chleba za groš, od vozu a s kar za puol groše; item ktožkoli z hostí přivezl by kteréžkoli ovoce na trh, ten daj rychtáři z každého vozu groš a z kar puol groše; item ktož přiveze vizinu neb sumovinu, z toho každého daj rychtáři libru; item ktož přiveze rýži na trh, daj rychtáři libru; item od kaž- dého vozu železa daj rychtáři groš; item ktož by přivezl železné lopaty neb radlice, z toho každého daj rychtáři groš; item ktož by přinesl na trh sekery, kosy neb srpy, z toho každého daj od miesta dva penieze; item od každé krám- ské věci, ješto by s ní na trhu stál, daj od miesta rychtáři groš; item každý koželuh host, kterýž by s kožmi na trhu stál, má dáti rychtáři od miesta pe- niez; a ktož by kterú kuoži surovú prodal tu mezi nimi, daj rychtáři peniez; a kto by kúpil, druhý; item když rychtář hosti dopomahá práva, daj rychtáři pět grošuov; item když host hostě stavuje, daj rychtáři také pět grošóv; ale kdy domácí práva žádá, ten daj rychtáři groš; item ktož by na miestě který kuoň prodal krom jarmarku, takový každý od každého koně daj rychtáři pe- niez a v jarmark dva penieze; item od každé krávy v jarmark dva penieze a krom jarmarku peniez; item ktož by svině na trh přihnal, daj od každé pe- niez krom jarmarku, a ktož kúpí, tolikéž, ale v jarmark dva penieze; item ktož by kolivěk z hostí přihnal na trh skopce, nebo ovce, daj z každého pohlavie rychtáři haléř, a ktož kúpí, druhý; item každý forman host daj z každého koně z vozu peniez; item z každé prostice soli peniez, a ktož by kúpil a pryč vezl, tolikéž; item od soli suté daj rychtáři z každé miery peniez, a ktož by ji kúpil a pryč vezl, tolikéž; item ktož by koho ranil, má dáti od každé rány rychtáři čtyřidceti grošuov; item ktož by komu políček dal, daj rychtáři pětmezcietma grošuov; item ktož komu ohavnú ránu by udělal, nebo jej ochromil, daj rych- táři pět kop grošuov; item ktož o vánocích s bielým chlebem, s caltami, na trh přijede, ten každý daj rychtáři z každého vozu caltu; item židé mají dáti rychtáři o světým Martině z každého stola hus krmnú, o vánocích libru pepře a k velice noci zlatý a libru pepře; item každý buď domácí nebo host, kterýž by vedl nebo hnal koně, krávy, voly, svině, skopce nebo ovce, má dáti rych- táři z každého pohlavie dva penieze, když by hnal přes les, kromě skopcuov

Strana 437
1462. 437 a ovcc po peniezi; item což piva ven vezú, od každého věrtele má býti dáno rychtáři peniez, z poluvozie dva penieze a z kaufu čtyry penieze; item ktož by svědky vedl k súdu, daj od každého svědka rychtáři deset grošuov, a kto zvod činí, pět grošuov, vzdaného groš a přijemného groš v prvniem súdě; item ktož by se ku právu postavil, daj rychtáři groš a ktož by se smluvil, smluv se i s rychtářem o vinu; item ktož žaluje na koho pro hru, v tom má rychtář jmieti pravú třetinu; item o jarmarce z každého vozu, krámu nebo miesta na rinku, na břitově [ !I z každého miesta všeliké kúpě krom súkenníkuov a kožišní- kuov má dáno býti rychtáři po groši a s kar každých po puol groši; item což by kolivěk koží suchých přivezeno bylo o jarmarce, má dáno býti od každé dva penieze; item když páni vezmú z vin kopu, tehda z každé kopy rychtář má jmieti třetienu; item ktož by měl chléb režný na trhu, daj rychtáři pecen. I se všemi panstvími, poctami i zvólemi všelikými, na kterých by koli věcech ty byly, kterýchž jsú předkové naši, otec mój nebožtík Ondrášek z Hodušic, rychtář někdy nadepsaného města Nového Plzně, i jiní předkové naši a my po nich až do siež chvíle užívali a požívali v nadepsaném městě v Novém Plzni i v Starém Plzenci, což tuto máme, sobě tu, svým dědicuom a budúcím nic nepozuostavujíc, ani vymieňujíc, takovúto mierú a pod těmito úmluvami níže vypsanými: Že já Ondřej Oremus nadepsaný jmám Buškovi a panie Luciji, manželce jeho, nadepsaným nebo jich dědicóm, šest set kop grošuov za to dáti dobrých peněz střiebrných v české zemi berných, a blány kuní a sukna vla- ského zeleného s sukni panie Luciji, manželce Buška nadepsaného, a Buškovi samému čubu lysí a panie staré kožich; na kterýchžto šest set kop grošuov já Ondřej svrchu psaný jmám Buškovi nadepsanému padesáte kop gr. hotových peněz, když by najprv po dání listu tohoto do Prahy přijel, jménem závdavku dáti a pak na svatý Jiří po dání listu tohoto najprvé příští ostatek peněz svrchu psaných, totiž puol šesta sta kop grošuov beze všeho odporu a prodlenie dalšieho; a na ty já Ondřej svrchu psaný jmám jim jistotu, list s visutými pe- četmi a rukojmiemi konečně do vánoc anebo prvé udělati, a ten když bych koli udělal, buď prvé anebo na již psaný čas, tehdá ten jistý list jmám v moc Mi- kuláše z Pokonic a Jošta z Tupadl k věrné ruce položiti, a tehdáž ihned, když by ch] to učinil, jmá mně Bušek nadepsaný s panie Lucijí, manželkú svú, rychty té nadepsané se všemi právy a puožitky svrchu vypsanými stúpiti a toho mě zmocnici, kterýžto list jistoty nadepsané má u nadepsaných panoší Mikuláše a Jošta, v moci ležeti a Buškovi s panie Lucijí, manželkú jeho, nemá vydán býti dotud a tak dlúho, jakožto do svatého Jiří najprv příštieho, a to pro tuto příčinu: jestliže by kto to zbožie a rychtářstvie v tom času do svatého Jiří nařekl pro dluh Ondráška, otce panie Lucije, anebolito Buška anebo panie Lu- ciji, manželky jeho, aby to Bušek a manželka jeho panie Lucia a zvláště to, jestliže by co otec nadepsané Lucije, neb Bušek s manželkú svú zavedli jakž koli, vysvobodili a očistili; pak-li by toho neučinili a toho nezpravili, že ten list častopsaný jmá dotud a tak dlúho tu, jakož pověděno jest, k věrné ruce ve zprávě ležeti a Buškovi s panie Lucijí nemá vydán býti, leč by se mně nade- psanému Ondřejovi to skutečně tak stalo, jakož již vypsáno jest. Item já Bušek nadepsaný s panie Lucijí, manželkú svú, mám zase Ondřejovi nadepsanému všecky majestáty a listy královské níže vypsané totižto tyto najprv: dva listy

Strana 438
438 1462. krále Jana,1 jeden ciesaře Karla,2 jeden krále Václava,3 tři ciesaře Sigmunda, dva doniž ještě králem byl a třetie za jeho ciesařstvie vyšlé, a jeden krále Ladislava5 slavných pamětí, i jiné všecky listy k tomu rychtářstvie slúžiecí, jakožto kšaft nebožky Reginy, někdy rychtářky plzeňské,“ item list kšaftnie Ondráška nebožčíka, někdy muže Reginy svrchu psané,7 item list smluvnie od Albrechta“ a zápis téhož Albrechta na to rychtářstvie svrchu psané s jeho pří- slušnostmi znějící, dáti a těch jeho všech listuov zmocnici a túto smlúvú jeho jich zmocňuji, zavierám k jeho a dědicuov i budúciech jeho požívánie pokoj- nému. Pak-li bych já Bušek nadepsaný, manželka má aneb dědici moji list který na to rychtářstvie příslušný zachoval neb zachovali, takový každý list túto smlúvú mořím a mrtvím, chtě aby již potom viece ižádné moci neměl ani komu slúžil, kromě Ondřeje nadepsaného neb dědicuov a budúciech jeho. A na ty na všechny dotčené listy máme Ondřejovi svrchu psanému dobrú vuoli podle řádu a obyčeje země české na pargameně s visutými pečetmi udělati a dáti, a to tehdy jeliž, když by Ondřej svrchu psaný mně Buškovi a manželce mé list s rukojmiemi na pargameně s visutými pečetmi udělaje, v moc nadepsaných panoší Mikuláše a Jošta položil, jakož svrchu dotčeno jest. Item také jest zna- menitě vymieněno, že já Bušek nadepsaný jmám na ten trh a pruodaj povo- lenie od královy milosti dobyti a zjednati. Pak-li bych já nadepsaný Bušek nebo- lito Ondřej kupující toho beze lsti na králově milosti obdržeti nemohli, že sebe s uobú stranú skrze to honiti nemáme obyčejem nižádným. Těch věcí na po- tvrzení a lepší jistotu my Bušek z Hřešihlav a Lucia z Hodušic; manželka jeho, i Ondřej Oremus nadepsaný své jsme vlastnie pečeti přivěsiti dali dobrovolně k tomuto listu, a pro širšie svědomie prosili jsme urozených panoší Jošta z Tu- padl, Václava Točníka z Křimic a múdrých a opatrných Dobiáše, měštěnína Starého města Pražského, a Martina z Polné, písaře desk dvorských, úmluvcí věcí svrchu psaných, že jsú své pečeti podle nás na svědomie přivěsiti dali k to- muto listu, jenž jest dán léta a dne, jakož svrchu psáno stojí. (Orig. perg. v archivu m. Plzně č. 86; ze sedmi pečetí druhdy na proužcích pergamenových přivěšených zbylo jen prvních šest. Na rubu rukou XVI. století poznamenáno: »List na rychtu«). Emler v Památkách archaeolog. VIII, str. 61; Strnad uv. m. str. 79, č. 96. — 2. Dobrá vůle ze dne 15. února 1462, jež zní takto: Já Bušek 1) Míní se list d. v Praze 1. srpna 1319, v. Privilegia II, č. 106 a list d. v Lucemburce 26. prosince 1327, v. tamže č. 150. — 2) t. j. list d. v Praze 8. června 1360, v. tamže č. 389. — 3) t. j. list d. v Praze 10. ledna 1382, v. tamže č. 580. — 4) t. j. list d. v Hodoníně 17. listopadu 1425, v. svrchu č. 44; dále list ztracený, jehož obsah známe jenom z této zmínky v registrech zápisů královských z r. 1454: »List s majestátem krále Sigmunda, v němž nadepsané Regině a jejím dětem té rychty a těch práv na tu rychtu potvrzuje. Dat. 1. 1426« (v. Archiv Český II, str. 459) a konečně list d. v Prešpurku 21. dubna 1435; v. svrchu č. 72. — 5) t. j. list d. ve Vídni 27. června 1457; v. svrchu č. 198. — 6) Kšaft ten d. 31. ledna 1435 v. výše na str. 113. — 7) Kšaft ten d. 3. října 1450 viz v Strnadově Listáři I, č. 402. — 8) t. j. list d. 22. února 1442; v, výše na str. 114. — 3) t. j. list d. 19. března 1442, jenž otištěn jest svrchu na str. 115.

Strana 439
1462. 439 z Hřešihlav a Lucie z Hodušic, manželka má, vyznáváme tiemto listem obecně všudy a přede všemi, kdež a před nimiž čten neboli čtúce slyšán bude, že s dobrým naším rozmyslem a zdravým přátel našich i jiných dobrých lidí po- tazem, s plným povolením naším a svobodnú volí, rychtářstvie naše v městě v Novém Plzni, příbuzné, spravedlivé, dědičné, prodali jsme i tohoto listu mocí dobrovolně prodáváme, za jistú summu peněz, nám v celosti již a úplně zapla- cených, slovútným Ondráškovi řečenému Oremus z Prahy a paní Regině, jeho manželce, i jich dědicóm a budúcím, dědicky a k věčnosti, se všemi právy, puo- žitky, příslušnostmi, pokutami, vinami, poctami, poplatky i jakýmižkoli duo- chody tak v cele a úplně, jakož naši předkové, téhož rychtářstvie držitelé, měli sú a držali i požívali, i my také jměli sme, držali a požívali, jakož i list smluvní mezi námi o tom trhu sepsaný, pod našimi i jiných dobrých lidí k svědomí pečetmi visutými, plněji jest vypsáno [tak!), nic nevymieňujíce ani komu pozuostavujíce; a jim Ondráškovi a paní Regině, manželce jeho, téhož rychtářstvie se všemi a každými právy jeho i příslušnostmi postúpili sme a ko- nečně i skutečně postupujem, práva sobě ani našim dědicóm a budúcím na tom nezuostavivše ižádného. Jimžto Ondráškovi a paní Regině, manželce jeho, všecka práva naše, kteréž měli sme, s naší dobrú volí pod pečetmi našimi i jiných dobrých lidí k svědomí visutými, listy také královské, jim i žto rychtářstvie najprv od krále Jana, potom od Karla ciesaře Římského a krále Českého, a tak i od potomních králuov Českých od jednoho do druhého až i od krále La- dislava, slavné paměti, listy každých týchž králuov zvláštními jest tvrzeno, všecky dobrovolně s dobrým rozmyslem dali sme i s tú dobrú volí, kterúž psanú od panie Lucije, mé manželky, já Bušek měl jsem, dáváme častopsaným Ondráškovi Oremus řečenému a paní Regině, manželce jeho i jich dědicóm a budúcím k témuž rychtářství Plzenskému a k listóm výš dotčeným, nezuosta- vivše ižádného; i ty listy, ač bych já Bušek svrchu psaný, manželka má, aneb dědici naši na to rychtářstvie příslušné zachoval aneb zachovali, i takový každý list túto dobrú volí naší moříme, chtiece aby již potom viece ižádné moci ne- měl ani komu slúžil, kromě Ondřeje nadepsaného neb dědicóv a budúcích jeho. I k těm ke všem věcem plnú vóli dáváme, kteréž v smluvniem listu dále mezi sebú popsány máme, tak že týž Ondrášek a paní Regina manželé již plnú moc a právo mají to rychtářstvie Plzenské jakožto své vlastnie jako praví dědicové držeti a jmieti, toho mocně požívati, i také když a komuž chtie, dáti, směniti, zastaviti, prodati, i s ním, když a což sě jim líbí neb líbiti bude, jakožto s jich vlastním dědičným učiniti, bez našeho, našich dědicóv i budúcích i jiných všech lidí odporu a překážky. Na potvrzenie toho my Bušek nadepsaný a Lucie, man- želka má, pečeti našě vlastnie dali sme k listu tomuto přivěsiti dobrovolně, prosivše urozeného pána pana Jana z Kukštajna, seděním v Trpiestech a mú- drých, opatrných pánóv purkmistra a rady města Nového Plzně a urozených panoší a statečného rytieře, Jana Puškaře z Zaječic, Václava Točníka z Křim- nic, Albrechta z Týnce a Zigmunda z Hodušic, že jsú své pečeti na svědomie vedle našich k tomuto listu přivěsili, avšak sobě bez škody. Jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého šedesátého druhého, ten pon- dělí po svatém Valentinu mučedlníku božiem. (Orig. perg. v archivu m. Plzně č. 87 s osmi pečetmi zavěšenými na proužcích pergamenových. Na rubu rukou

Strana 440
440 1463. o něco mladší poznamenáno: »Dobrá vuole Buška z Hodušic a Lucie Oremu- sovi«). — Strnad uv. m. str. 85, č. 98. — Dle Strnadova vydání Plachého Pa- mětí Plzeňských str. 6 a 53 držel od r. 1462—1466 úřad rychtáře Plzeňského Prokop Reš, když pak Plzeňští na počátku r. 1466 odpadli od krále, nechtěli Oremusa do města pustiti a sami se rychty ujali. Čís. 254. 1463, 10. března. V Praze. Král Jiří potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Kadaně všecka privilegia, která jim předešlí králové Čeští udě- lili, a zvláště privilegium krále Ladislava, že město jejich nemá býti od králů zcizeno ani zapisováno a zastavováno. Georgius, dei gracia rex Bohemie, marchio Morauie, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpetuam rei memoriam. Quoniam cives Cadanenses, fideles nostros dilectos, nobis semper obsequi pronos comperimus, ideo comoditatibus, ho- noribus ac oportunitatibus ipsorum benigne duximus consulendum. Cum itaque magistri civium, consulum, iuratorum et tocius co- munitatis civitatis eiusdem Cadane fuit maiestati nostre humi- liter supplicatum, quatenus ex largitate regia omnes gracias, — privilegia et iura universa a serenissimis regibus et illustribus Bohemie principibus — eidem civitati et suis inhabitatoribus datas et concessa, et signanter quoddam privilegium divi Ladislai, quod sonat, ut ipsa civitas Cadana nunquam deinceps imperpe- tuum a regibus Bohemie alienetur, nec cuipiam pignori detur aut obligetur,1 innovare — et graciosius confirmare dignaremur: nos civitatum nostrarum promocioni et felicioribus incrementis libenter faventes preces dictorum civium tamquam iustas et ra- cionabiles animo grato exaudimus, volentes eos per hoc ad nostra servicia reddere proniores, et — de certa nostra sciencia, auctoritate regia Bohemie, omnes gracias, libertates, emunitates, concessiones, laudabiles consuetudines, indulta, privilegia et iura universa a divis predecessoribus nostris, regibus et principibus Bohemie, eidem ci- vitati Cadane datas et concessa ac prefatum divi Ladislai privile- gium super non pignoracione ulteriori ipsius civitatis datum in omni- bus suis punctis, clausulis, articulis et sentenciis, ac si ipsorum tenores de verbo ad verbum his nostris litteris essent inserti et totaliter extensi, prout rite et racionabiliter processerunt, inno-

Strana 441
1463. 441 vamus, approbamus, ratificamus et confirmamus, decernentes omnia et singula in dictis litteris, privilegiis et iuribus universis contenta — inviolabile robur firmitatis perpetuo obtinere. Man- damus igitur universis et singulis subditis, fidelibus nostris, et presertim succamerario regni nostri Bohemie, qui est aut pro tempore fuerit, quatenus predictos cives civitatis nostre Cadane in iuribus et privilegiis suis nequaquam molestent, inquietent aut quomodolibet inquietari et molestari per quempiam permit- tant, quin pocius eos manuteneant, promoveant et in omnibus eorum oportunitatibus protegant et defendant —. In quorum fidem has nostras litteras fieri et sigilli nostri regii iussimus appen- sione muniri. Datum Prage die decima marcii anno Domini mil- lesimo quadringentesimo sexagesimo tercio, regni nostri anno quinto. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. [Na rubu:] Rta. Jacobus de Cadano. Orig. perg. v archivu m. Kadaně (lit. KK) s pečetí královskou zavěšenou na červenobílé šňůře hedvábné. — 1) Míní se tu privilegium dané 4. června 1457; v. svrchu č. 197. — O dvě léta později zapsal kr. Jiří Oplovi z Fictum 150 kop gr. summy komorní na m. Kadani listem daným v Praze 11. března (v pon- dělí po neděli postní Reminiscere) 1465, v němž se praví: »Oznamujem —, že súce dlužni urozenému a statečnému Oplovi [z] Ficthum na Novém Šumburce, raddě a věrnému našemu milému, puol druhého tisíce kop grošuov peněz dobrých a chtíc jej i jeho syny opatřiti, aby tím dluhem jisti býti mohli, neb již psaný Opl s svými syny věrně nám slúžili sú a slúží, a potom tím lépe aby slúžiti mohli: protož s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú již psanému Oplovi a synóm jeho Jiříkovi, Bohušovi, Kristofovi a Felixovi, našim milým, zapsali sme puol druhého sta kop grošuov summy roční komory naší na městě Kadani našem a tímto listem zapisujem v těch půldruhého ti- síce kop grošův, tak aby již psaný Opl i synové jeho svrchu jmenovaní těch půl druhého sta kop grošův od měšťan Kadaňských na každý rok na ty časy, jakož obyčej tu summu platiti, sobě k svému užitku vybírali bez našich budú- cích králův Českých, úředníkův našich i všech jiných lidí všeliké překážky; a to tak dlúho, dokudž my neb budúcí naši, králové Čeští, těch půldruhého ti- síce kop grošův peněz dobrých, v zemi naší České obecně berných jim nedali bychom a úplně nezaplatili a dosti za to neučinili. Protož přikazujem purg- mistru a konšelóm města našeho Kadaně, věrným našim milým, nynějším i bu- dúcím, aby svrchu psaným Oplovi Fictumovi i synóm jeho těch půl druhého sta kop grošův summy roční, kterúž do komory naší z města Kadaně platí a dávají, na každý rok na časy toho placení obvyklé bez všelikého zadržení i od-

Strana 442
442 1463. pornosti platili a dávali tak dlúho, jakž se svrchu píše. A kolikrátžkoli tu summu který rok jim vydadí, tolikrát my je i to město z té summy zaplacení tímto listem kvitujem a kvitovány míti chcem, tak jako by tu sumu do naší komory vydali etc.« Se záznamem kancelářským: »Ad mandatum domini regis.« (Opis v rukop. c. a k. dvorského a státního arch. ve Vídni č. 185 na str. 347. Srov. Sedláček, Zbytky register str. 263, č. 104.) — Potom Jiřík, Bohuš, Krištof a Felix bratří Fictumové dosáhnuvše na králi Vladislavovi potvrzení tohoto zá- pisu, prodali jej pánům z Lobkovic, jak svědčí list jejich daný 24. října (ten čtvrtek před hodem sv. Šimoniše a Judy apoštolův) 1471, v němž vyzná- vají, »že ten zápis — Vladislava, krále — jímžto JMt ráčil jest nám k potřebě naší milostivě potvrditi zápisův — Jiřího, šťastné paměti pána a krále Če- ského —, kterýmžto zápisem JMt zastavil jest a jménem zástavy zapsal půl druhého sta kop grošův summy roční, do komory královské příslušející, na městě Kadani v půl druhém tisíci kop grošův urozenému a statečnému Oplovi, otci našemu, i nám, synóm jeho nadepsaným, zvláštní nám při tom z přiro- zené dobroty milost učiniv a dávaje —, dali sme dobrovolně a mocí listu to- hoto s naší plnú a svobodnú dobrú vólí dáváme i s tím zápisem krále Jiřího, výš dotčeným, urozeným pánóm, p. Mikulášovi, p. Jaroslavovi bratřím z Lobkovic na Hasištajně i jich dědicóm a budúcím, moc jim [dávajíce] i podle toho i právo toho požívati a s tím i s zápisy, když ač se jim líbí nebo líbiti bude, jakožto s jich vlastním učiniti bez všelikého našeho i dědicův našich odporu a překážky. Na potvrzení a budoucí paměť toho my bratří nadepsaní pečeti naše vlastní s jistým naším vědomím přivěsili sme k tomuto listu dobrovolně, připrosivše urozených pánův pana Viléma mladšího z Rizmberka a z Rábí, najvyššího komorníka království Českého, pana Jana z Janovic a z Petršpurka, najvyššího purgkrabí Pražského, statečných rytířův pana Bernartha Bírky z Násilé, pana Jaroše z Vřesovic a z Kylšperka a slovutného panoše Jeníka z Divic a z Vinařic, krále Českého najjasnějšího šeinka, že sou také pečeti své dali na svědomí podle nás jim bez škody přivěsiti k tomuto listu«. (Opis v témže rukop. Vídeňském č. 185 na str. 358). — Později vznikl mezi p. Fridrichem z Šumburka a Kadaňskými o způsob placení platu zápisného spor, který byl roz- souzen nálezem soudu komorního 17. března (feria IV. post Reminiscere) 1473; v. Archiv Český IV, str. 275, č. 23. Čís. 255. 1463, 26. března. V Praze. Král Jiří povoluje měšťanům Chebským, aby směli v okolí města udělati dva rybníky nahradíce škodu lidem zátopou způso- benou a ustanovuje, že rybníky ty mají navždy zůstati při obci. Wir Jorg, von gots gnaden kunig zu Behem, maregrave zu Merhern, herczog zu Luczemburg und Slesien und marcgraf zu

Strana 443
1463. 443 Lusicz etc., bekennen und thun kund offenlich mit diesem brieve vor allermeniglich, die yn sehen oder horen lesen, das fur uns komen sind der burger und inwoner unser stat Eger ratsfreunde, unser lieben getrewen, und haben uns von derselben unser burger, inwoner und stat wegen mit demutigen vleiss gebeten, das wir in auf dem gemôse im rôre, auf der kamer genant, zwen teich zu schutten und machen zu vergunnen und gestatten gnediglich geruchten. Und wann wir aller unser underthan und getrewen nuczes und bestes gern furwenden sie zu begenaden, damit sie seliglichen zunemen an eren und an wesen und uns desterpass gedienen mûgen, dorumb so haben wir angesehen solh ir demutig vleissig bethe, auch betracht trew und willig dienst, die sie uns, unsern vorfaren kunigen und der cron zu Beheim oft und dick nûtzlichen getan haben, hinfur tun sollen und mugen in kunf- tigen zeiten, und haben in dorumb mit wolbedachtem mute, gutem rate und rechter wissen solh zwen teich auf dem genanten ge- môs und im rôre zu schutten und zu machen gnediglich gegonnet und erlaubet, gunnen und erlauben in das wissentlich mit und in craft dicz briefs. Und ob sich begebe, das solh teich und wasser ferrer stemmen und ander lewt grundt trencken und bedecken wurde, mit dem oder den selben sollen sie sich umb solh ertrengkt gerunth nach pillichem vertragen. Auch so wollen wir, das solh teich, so die gemacht werden, ewiglich bey der gemeyn und stat zu Eger bleiben sollen on geverde. Dorumb so gebieten wir unserm buregraven zu Eger, der yecz ist oder zu zeiten sein wirdet, und sust allen andern unseren underthanen und getrewen ernstlich und vestiglichen, das sie die genanten von Eger an solher unser begnadung nicht irren nach hindern oder yemands anders zu thun verhengen oder gestatten, als lieb in sey unser swere ungnade zu vermeyden. Mit urkund dicz briefs versigelt mit unserm kuniglichen anhangendem insigel. Geben zu Prag am sonnabende vor Judica nach Crists gepurt vierczehenhundert und darnach im dreyundesechczigisten, unsers reichs im funften iaren. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. [Na rubu:] Rta Jacobus de Cadano.

Strana 444
444 1463. Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 671) s menší pečetí královskou za- věšenou na proužku pergamenovém. Na rubu rukou XV. století poznamenáno: »Khonig Georgens privilegium, darinnen der stat 2 teich ,uf der camern im gemose zu schutten vorgunt." — Srv. Gradl, Privilegien der St. Eger, str. 29; Siegel. Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 18, č. 671. Čís. 256. 1463, 27. března. V Praze. Král Jiří přikazuje purkmistru, radě i vší obci města Chebu židy v městě jejich usedlé k ochraně. Wir Jorg, von gotes gnaden kunig zu Beheim, margrave zu Merhern, hertzog zu Lutzemburg und zu Slezien und margrave zu Lusitz etc., embieten den ersamen unsern lieben getreuen burgermeister, rate und gantzen gemein unser stat Eger unser gnade und alles gut. Lieben getreuen! Nachdem wir die Juden und kamerknecht bey euch wonhaftig itz etlich zeyt in unserm sundrn schutz und schirm gehalten haben, solhen schutz und schirm sagen wir in hiemit und in kraft ditz briefs auf und ordnen und weysen sie wider an euch und wollen, das sie mit euch gleich als ander ewer mitburger uns dienen sollen, in massen als sie uns und unser cron mitsampt euch versetzt worden sindt. Mit urkund ditz briefs versiegelt mit unserm zuruck aufge- drucktem insigel. Geben zu Prag am sontag Judica anno Domini etc. LX tertio, unsers reichs im funften iare. IV pravo: Ad mandatum domini regis. (Na rubu:/ Rta Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 672) s porouchanou pečetí králov- skou na rubu listu přitištěnou. Na rubu rukou XV. století poznamenáno: »Khuniglich schreiben, darinnen khunig Georg den Juden den schuez auf- schreibet und an einen rath weiset.« — Srovn. Siegel, Die Kataloge des Egerer Stadtarchins str. 18, č. 672. — Král Jiří před tím povolil listem d. v Praze 9. dubna (am freitag vor dem heil. Palmtage) 1462 čtyřem židům pobyt v Chebu, pravě v listu: »das wir Smoel, Gumprecht und Josep juden und sein swyger iczunt in unser stad Eger wonhaftig zu unsern juden und cammer- knechten enpfangen und yn diese sunder gnade getan haben, das sie mit allem irem gebrotten hawßgesinde in derselben unser stad Eger wonen und aller gnaden und freiheiten geprauchen und gnissen sollen, als dann ander unser

Strana 445
1463. 445 cammerknechte und juden in der crone zu Beheimen geprauchen und gnissent ungeverlich. Und es sollen die obgenanten Smoel, Gumprecht, Josep und seyn swyger uns alle jar anderthalb hundert reinisch gulden, halb auf sand Jorgen und halb auf sant Gallen tag, in unser kôniglich cammer zeu zinße reichen und geben.« (Orig. perg. v archivu m. Chebu č. 667 s rozlomenou menší pečetí královskou zavěšenou na proužku pergamenovém. Na ohbu jest záznam kan- celářský: »Relacio Samuelis de Hradek consiliarii etc.« a na rubu registra- turní: »Rta«). Listina jest prořezána, což znamená, že byla zrušena, když král vydal listinu z 27. března 1463 výše podanou. — V druhém listě d. v Praze 10. dubna (am sonnabende vor dem heil. Palmtage) 1462 nařizoval král purkmistru a radě města Chebu takto: »Wir haben Smoel, Gumprecht und Josep jude zu unsern cammerknechten und juden empfangen und yn auch, nachdem wir vernemen, das sie eyn sinayoga !!] und begrebnusshof bei euch haben, die gnade getan, das sy auch des genanten Joseb swiger mitsambt allem irem gebrotten hawsgesinde in unser stad bei euch wonen sollen. Be- velhen wir euch mit vleis, das ir yn keyn bedrangsall thut und sie sitzen lasset, in mossen sy bisher gesessen sind; denn so die ewern zu uns kommen werden, wollen wir ferrer mit yn dorauß reden.« (Orig. na papíře v archivu m. Chebu, akta fasc. 5 a 2, s kancelářským záznamem: »Relacio Samuelis de Hradek, consiliarii etc.« a s adressou na rubu: »Den ersamen burgermeister und rate zu Eger, unsern lieben getrewen«). — Jmenovaní židé uzavřeli pak 23. května 1463 s obcí Chebskou smlouvu, kterou se jí přikázali k ochraně. (Zápis ve Vertragsbuch v archivu m. Chebu na str. 99.) Čís. 257. 1463, 29. dubna. V Praze. Král Jiří potvrzuje purkmistru, přísežným konšelům a vší obci města Kouřimi list krále Jana na přivtělení vesnic Bošic a Chráštan k jejich obci. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum facimus tenore presencium universis, quod pro parte magistri civium, consulum, iuratorum et tocius communitatis civitatis nostre Guri- mensis nobis fuit supplicatum, quatenus ipsis quandam literam serenissimi domini Johanis, Bohemie regis, — super omnium li- bertatum conservacione eidem civitati et civibus datam et con- cessam — confirmare dignaremur, cuius tenorem presentibus in- seri visum est, et qui sequitur in hec verba: Nos Johannes atd. (Následuje znění listu krále Jana d. v Praze 3. prosince 1336;

Strana 446
446 1463. v. Privilegia II., č. 194). Nos igitur utilitati et augmento nostra- rum civitatum libenter faventes votis illis graciose annuimus et non per errorem aut improvide, sed matura animi deliberacione, de certa nostra sciencia, auctoritate regia predictam literam cum omnibus in ea contentis et de verbo ad verbum expressis appro- bamus, ratifacimus et graciose confirmamus in omnibus punctis, clausulis et sentenciis, prout in eadem exprimitur. Mandamus igitur omnibus subditis, fidelibus nostris dilectis, et signanter succamerario regni nostri Boemie, quatenus eandem civitatem Gurimensem et cives eiusdem in hac nostre confirmacionis gracia quovis modo non impendiant aut molestent nostre gracie sub ob- tentu. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testi- monio literarum. Datum Prage die penultima aprilis anno Do- mini millesimo quadringentesimo sexagesimo tercio, regni nostri anno quinto. Ad relacionem Wenceslai de Waleczow succamerarii etc. Opis ze XVI. století v archivu Musea království Českého s poznámkou: »Confirmati na privilegium krále Jana na svobody dané a přivlastněnie Bošic a Chrášťan.« * Čís. 258. 1463, 23. června. V Praze. Král Jiří čině výpověď v rozepři Jana z Rožmberka s mě- šťany Budějovickými o silnice a cla, ustanovuje, že sice lidé z panství Rožmberského mohou z Cáhlova do Třeboně a Trhových Svin také jinudy voziti týdně šest vozů soli nežli přes Budějovice; avšak že sůl ta nemá se odtud jinam rozvážeti, nýbrž jen v těchto dvou městech prodávati; jinak však že Budějovičtí mají býti zcela zachováni při svých výsadách a jedouce s nákladem skrze Soběslav a Veselí, že zůstávají osvobozeni od placení mýt a cel v těchto městech. My Jiří, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vévoda a markrabie Lužický etc., ozna- mujem tiemto listem všem. Jakož mezi urozeným Janem z Ro-

Strana 447
1463. 447 zenberga“ s jedné, a opatrnými purgrmistrem,“ konšely a obcí města Budějovic Českých, věrných našich milých, s strany druhé, pře a ruoznice byla o silnice a o cla: Budějovští měštěné žalovali sú, že lidé Jana z Rozenberka jedúc z Cáhlova s solí, jezdie ji- nými silnicemi, než by jezditi měli, a praviec, že by podle jich privilegií neměli jinudy jeti, než na město Budějovice; a Jan z Rozenberga pravil, že lidé jeho k tomu zavázáni nejsú, ale že mohú jezditi, kudy“ se jim zdá; a na to obojí listy některé před- kuov našich králuov Českých i svědomie před námi okazovali sú; my s radú naší váživše jich pře a chtiece těm nesnázem mezi nimi konec učiniti, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú mezi nimi sme vypověděli a vypoviedáme takto: Jakož shledali sme, že lidé již řečeného Jana z Rozenberga z Třeboně každý týden dva vozy s solí a lidé jeho z Svinuov jeden vuoz každý týden svobodně cestú svú, jinú než na Budě- jovice, jedúce z Cáhlova, jeti a přivézti mohli obdařením předkuov našich, při tom my již řečeného Jana z Rozenberga, dědice a bu- dúcie jeho zuostavili sme, aby to tak zuostalo; tak totižto, aby ta suol tu přivezená tu byla prodávána a jinam nebyla rozvo- zována. A nad to z milosti našie již řečenému Janovi z Rozen- berga, dědicuom“ a budúcím jeho přidali sme a přidáváme, aby lidé jeho již psaní nad ty prvnie tři vozy jiné tři, totiž z Tře- boně jeden vuoz a z Svinuov dva vozy každý týden svobodně s solí z Cáhlova svú cestú jinudy než na Budějovice voziti mohli; však odtud oni jinam dále té soli rozvozovati nemají, ale tu roz- prodávati. A ti, kteříž by jeli, aby Budějovským se opověděli, aby jiní pod jich jménem tudy neprojiežděli, a na těch šesti voziech“ soli“ aby Budějovičtí jim nepřekáželi ani jich hindrovali. Také vypověděli sme a vypoviedáme, aby měštěné Budějovští, kteříž s solí neb jinými kterýmikoli věcmi a kupectvími skrze město Soběslav a Veselé jeli by, aby všech mýth a cel prázdni v těch městech byli a nedávali nynie i po všecky budúcie' časy, poněvadž prvé nedávali jsú. A ve všech jiných věcech chcem a vypoviedáme, aby měštěné Budějovščí,k jakož privilegia jich, kteráž od předkuov našich králuov Českých jim daná svědčie, zachováni byli. Ty pak všecky svrchu psané věci vypoviedáme i mocí královskú ustavu- jem, aby obě straně všecky nechuti, jestliže sú které pro to mezi nimi byly, mimo se pustiec bez všelikého přerušenie sobě držely

Strana 448
448 1463. a zachovaly, na tom sobě nepřekážejíc nynie i po všecky časy budúcie. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme při- věsiti k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvrtek u vigilí svatého Jana křtitele božieho léta od narozenie syna božiehol tisícieho čtyřstého šestdesátého třetieho, královstvie našeho léta šestého. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. [Na rubu:] Rta Jacobus de Cadano. Orig. perg. v národním museu v Pešti (A) a druhý částečně poškozený a pozdější rukou doplňovaný v archivu Musea král. Českého v Praze (B). Na rubu souč. poznámka: »Výpověď krále Jiřieho s Budějovickými«. — a) Rozen- berka B. — b) purgm. schází v A. — c) jdúc B. — d) kudyž B. — c) dědi- cóm B. — t) prodávati B. — g) vozech B. — h) s solí pozdější rukou v B. — i) budúcí B. — j) sú B. — k) Budějovští B. — 1) božieho syna B. — V Archivu města Budějovic (ve skříni 9, č. 20) chová se vidimus této vý- povědi; který vydali v Budějovicích 13. června (feria V. post Pentheco- stes) 1481 »Mauricius de Benessow, arcium liberalium magister, scholasticus ecclesie Pragensis, Thomas de Budweis similiter arcium liberalium magister, ca- nonicus eiusdem ecclesie et plebanus in Budweis, Georgius de Dub residens in Se- dlecz, Pessiko de Biela et Henricus Czinispan de Herslag in Widow." Ve vidimu tom jsou opsány též listy císaře Karla IV. d. v Budějovicích 4. května 1351 a v Praze 7. února 1358 a listy krále Václava IV. d. na Žebráce 11. ledna 1393 a v Praze 20. června 1410 (v. Privilegia II, č. 312,370, 656 a 838), jakož i tyto tři listy pánův Rožmberských: 1. list Petra a Jana z Rožmberka d. na Krumlově 4. července 1381 tohoto znění: »Petrus et Johannes de Rosenberg vobis purgraviis, iudicibus, forestariis ceterisque officialibus nostris tenore presenti precipimus universis, ut si cives Budwicenses quempiam ex hominibus nostris cum sale per vias inconsuetas equitantem arrestare seu impignorare contigerit, quod eos in eo non impediatis, sed pocius quantum poteritis, promoveatis, sicut nostram in hiis gravem cupitis indignacionem evitare. Datum Crumpnaw de sancti Procopii anno LXXXI.« 2. list Jana z Rožmberka d. na Krumlově 18. října 1463 tohoto znění: »Jan z Rosenberka vám purgrabiem, rychtářóm, lovčiem i jiným úředníkóm našim listem tiemto přikazujem všem, jestliže by měšťanóm Budě- jovským kohožkoli z lidí našich s solí i s jinými věcmi a kúpěmi cestami neoby- čejnými jedúcieho staviti nebo základ vzieti přihodilo se, abyšte jim v tom nepřekáželi, ale raději což byšte mohli, dopomohli, jakož velmi těžké nemilosti žádáte ujíti. Tomu na potvrzenie kázali sme pečet naši k tomuto listu při- tisknúti. Dán a psán na Krumlově léta ot narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého šedesátého třetieho ten úterý po sv. Havle.« 3. list Jana z Rožm- berka d. na Krumlově 13. června (feria IV. post Penthecostes) 1481, jenž jest pouhým opakováním listu předešlého. V rukopise knihovny kl. Strahov- ského sign. D. DII 15 (dříve čís. 111), kdež první dva z listů těch na str. 616

Strana 449
1463. 449 jsou opsány, poznamenává se, že tito »fedrovní listové — jsou na rathouze v sklepě mezi starými majestáty na pargaméně s pečetmi.« — Srov. Arch. Český VII, str. 245. — Pře tyto o silnice byly dávného původu. Již Oldřich z Rožmberka, otec páně Janův, podvoloval se 9. června 1428 ve při o sil- nice s Budějovskými rozsudku krále Sigmundovu chtěje i nadále s nimi v dobré vůli zůstati (v. Arch. Český VI, str. 483). Když k tomu nedošlo, stavoval Bu- dějovické, tak r. 1449, poněvadž »neobyčejné cesty zamýšlejí, jedúce jinudy než jeti mají, a tudy mu mýta projéždějí, nechtiece na Třeboň jeti, jakož od staro- dávna obyčej a právo jest« (Archiv Český XIV, str. 46 a 48). V září r. 1457 sepisovala se svědomí na prospěch pánů Rožmberských a proti Budějovickým ve při jejich o silnice; tehdy na př. Jan ze Stráže vyznal, »kterak z Jindři- chova Hradce měštěné, formané i kupci jezdili sú svobodně bez útisku silni- cemi svobodnými pánuov svých a také skrze panství naše Strážské silnicemi našemi svobodnými až do Třeboně a z Třeboně silnicemi pánuov z Rožmberka skrze Sviny Trhové až do Cáhlova — pokojně a svobodně« a kr. Ladislav listem d. v Praze 21. října 1457 přikazoval Janovi z Rožmberka, aby Budějovickým »silnice, kteréž od staradávna k nim jsú, nezbraňoval a překážek žádných ne- činil,« nýbrž má-li které právo k těm silnicím, aby je před ním a radou krá- lovskou ukázal, jak už Budějovští učinili (Archiv Český VII, str. 216—220). Tehdy však nedošlo na rozhodnutí sporu a také za kr. Jiřího s věcí odklá- dáno. V archivu Musea kr. Č. chová se papírový originál listu krále Ji- řího d. v Praze 15. října (v středu den sv. Hedvigy) 1460, v němž král píše Budějovským, že »pro mnohé neprázdnosti« nemohl nyní jednati »o to, což činiti mají o silnicie s urozeným — Janem z Rozenberga«, ačkoli vyslaný spolusoused jich »Ondřej Puklice s velikú pilností nás o to častokrát jest na- pomínal«, nýbrž že při odložil do suchých dní najprvé příštích. (Pod textem kancelářský záznam »Ad relacionem domini Zdenkonis de Postupicz, magistri monete.« Sr. Archiv Český V, str. 283). Srov. též zápis před r. 1463 do pa- mětní knihy Budějovické učiněný v poznámce při listu kr. Ladislava d. ve Vídni 4. srpna 1457 (nahoře str. 349). Ani po výpovědi krále Jiřího z r. 1463 nebylo sporům konec. Budějovští 5. prosince 1472 žádali Jindřicha z Rožm- berka, aby dal provolati na panství a přikázati lidem svým poddaným a zvlášt z Krumlova, aby jezdili silnicemi starodávnými a skladů nových, zvlášt v Krum- lově, sobě nečinili (Arch. Český VIII, str. 103. — Srov. též Arch. Český XIV, str. 254 a 305). Před tím už 13. ledna (v pátek před sv. Marcelem) l. 1469 psali purkmistr a rada města Českých Budějovic Třeboňským: »Jakož časuov předešlých nejedno přátelské a sousedské napomenutie Vašim Mtem jest uči- něno z strany formanuov, kteří by z Cáhlova k obci vaší suol voziti každý tejden měli, aby se nám opovídali, ale však malé platnosti bylo, než teď ne- dávno vyslaným našim, když na jednoho formana na cestě trefili, ukázán jest list fedrovní pod pečetí města vašeho, ješto o tom dobrú vědomost jmáte, jak se to díti má, a předkové vaši v tom jak sou se k nám chovali. Protož ještě dle dobrého sousedstvie přátelsky vystříháme, pokudž se sami škody uvarovati chcete, aby týmž formanuom od vás se poručilo, jak se v tom chovati jmají, neb na cestu vyslaným našim se poroučí na žádné listy ani cedule se neobra- ceti, kteréž by jim na cestách se ukazovaly.« Na to odpověděli purgmistr a

Strana 450
450 1463. rada města Třeboně 12. května (v pátek po nanebevstoupení Páně) l. 1469 do Budějovic: »Vašim Mtem oznamujem, že my, kdyžkoli formanu kderému list vydáváme, aby nám ku potřebě naší soli přivezl, vždy jemu přísně rozkážeme, aby on listu při sobě nenosil, ale aby jej V. Mtem dodal, a tak dále, kdyžkoli toho potřeba naše bude, chcem se v tom rádi vždy chovati a formanuom i při- kázati, aby oni toho více nečinili a listuov při sobě nenosili, ale jich raději dodávali tu, kdež náleží, jakožto V. Mtem.« (Liber albus v archivu m. Budějovic na l. 33v s poznámkou, že oba ty listy jsou ingrossovány v knichách památ- ných červených s přezkou fol. 75). V téže knize na listě 34 poznamenáno dále, že byl »na cestě vzat« list Třeboňských, který 13. května (v sobotu po sv. Stanislavu) l. 1469 dali poddanému pánů svých Pošarovi z Benešova, »že má nám ku po- třebě na dvú vozích soli přivésti vedle práva města našeho a obdarovánie Kských Jasností, a JKMti tři vozy každý tejden máme složiti,« a proto že prosí pánův Budějovských, aby mu v tom nepřekáželi ani komu překážeti dali. Při tom poznamenáno, že »pánům z Rožmberka Vokovi a Petrovi a jich dě- dicům jest tato vejprosa dána: Dvě silnice mimo Krumlov, jedna jde od mě- stečka Lomuov na Přídolí nedaleko od Krumlova, druhá silnice jde od městeček Frimburgka a z Pláně na ves Višně několik honuov od Krumlova. Item zboží, kteráž by tudy vezli, aby je skládali aneb prodávali. Item tu stojí salvis tamen iuribus alienis. Proti tomu tato žaloba ve dsky vložena anno 1479: Purgmistr, konšelé i všecka obec města Českých Budějovic žalují na Voka a na Petra bratří z Rožmbergka, že se uvázali mocí svú bez práva a drží silnici a sklad jich a cla berú právo nemajíce, kderéžto jim a městu jich z obdarovánie někdy slavné paměti králuov Českých přísluší, ku kderémžto silnicím a skladům a neplacení cel mají lepší právo, než-li oni Vok a Petr, dokládajíce se listuov a majestátuov někdy králuov Českých, kderéžto jim na ty silnice, na cla a na sklady i jiné svobody plněji svědčí, a rozsudku krále Jiřího slavné paměti a potvrzení krále Vladislava, a na to prosí spravedlivého panského nálezu.« (Liber albus m. Budějovic na l. 35). Nález vynesen teprve 8. března 1490. Zajímavo jest, že pan Jan z Rožmberka hleděl právo své k silnicím proti Budějovským prokázati podvrženými listinami. Jedna z nich prý Janem vévodou Zhořele- ckým daná v Praze 2. června 1392 zní: »My Jan, z božie milosti markrabie Bramburský, Lužnický, vévoda Gorlický, a my Volfram, z božie milosti arci- biskup Pražský, papežské stolice legát, a my Hynek z Hoenšteina, tu doba (!) soudí královstvie Českého, vyznáváme tiemto listem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jakož najjasnějšie pán a král Václav, Římský a Český etc. král, nám poručil jest na svém miestě Českú zemi zpravovati, jakožto nynie do svaté říše pro věcie říské a pro potřeby své pilné vyjel jest a nás zuostavil zde na svém miestě, abychom zemi zpravovali, chudému i bohatému pravdu činili vedle spravedlnosti a řádu zemského; i přistúpil jest před nás urozený Jin- dřích z Hradce a Jan z Miloňovic, Petr z Svejšína, služebníci našeho pána a bratra krále Václava, Římského a Českého etc. krále, i spravoval nás pan Jin- dřich z Hradce, tak jakož jest z královú milostí pan Jindřich z Rožmberka nynie s země vyjel a panu Jindřichovi z Hradce své zbožie poručil jest k spra- vovánie a jiným svém úředníkóm, a túže nám na Budějovické, že opět pře- kážejie na silniciech páně z Rožmberka i na jiných věcech na panstvie jeho,

Strana 451
1463. 451 jemu a jeho lidem někakým listem od krále Jana jim daným, jakož jsú Jeho Mti prosili za některé věci, ješto potom, zeptavše sě, že jsú neprávě a ne- řádně prosili, v některých kusiech jim toho s pokojem kázali nechati, jakožto o silnice, o mýta, o lidí stavovánie, o řeky, o potoky, o klejty i o meze, o lovy na jeho zbožie, jeho panoší i služebníkóv; a služebníci královy Mti, jakožto Jan z Miloňovic i jiní služebníci Jeho Mti v tomto listu svrchu psanie, také žalujíce, kterak je v jich městě hindrujie u jich lidí, a jich přátely i jiné dobré lidi vše tiem svrchu psaným listem, a kerýž je král Jan i ciesař Karel ohle- davše v druhých kusiech, a zvlášť o páně z Rožmberka a o panoších což stojí v tom listu, aby u pokoji necháno bylo, nebo také věci by byly proti svobodám zemským. A my znamenavše to i vypověděli sme mezi nimi, zavolavše před se Budějovických poslóv k nám poslaných a také, kteříž sem byli k těmto suchým dnuom a na sněm přijěli z města jich, zapověděli sme, aby se na ta- kové věci nenavracovali a jich s pokojem nechali pod pokutú. Jestliže by sě toho dopustili, aby do královy komory sto řiven střiebra dobrého čistého dali; a jestliže by proti pánuom z Rožmberka neb proti kerému zemenínu učinili, aby tomu deset řiven střiebra čistého dobrého také dali. A to jsme učinili jakož od královy Mti jeho majestát máme, což bychom koli učinili bez J. Mti aneb usúdili, aby to bylo tak pevno, jako by J. Mt sám osobně v své přítomnosti usúdil a učinil, aneb jsú zemané z jiných krajóv a rytieřstvo na to volali před námi, že sě pánu z Rožmberka a těmto dobrým lidem zemanóm, královy Mti služebníkóm, veliká křivda od Budějovických sě děje proti právu a svobodám zemským, a že by sě mohlo jiným v jiných krajiech státi od jiných měst. A my chtiece, aby takové věci stály, tuto výpověď jsme učinili tiemto listem, kterémuž jsme pečeti naše kázali přivěsiti s naší dobrú vuolí. Dán jest v Praze na hradě u svatého Václava ty suché dni o letniciech léta od narozenie syna božieho tisíc třístého a devadesátého druhého. (List zachován v transsumptu, který 21. září 1459 ověřili Pavel opat Vyššího Brodu, Mikuláš farář z Krumlova, Václav z Švamberka, Ondřej z Dubé, Jan Rús z Čemín a Zachariáš z Nemyšle. Orig. toho transsumptu na perg., při němž z původních šesti pečetí visutých zbyly posud tři, leží v archivu m. Třeboně pod č. 8). Kromě toho zachoval se v knížecím archivu Třeboňském (Historica č. 137) také kolem r. 1459 pořízený přepis latinského listu krále Václava IV. d. v Praze 4. července (v den sv. Prokopa) 1412; v něm potvrzuje král vý- pověď, kterou prý učinili Jan biskup Litomyšlský a Václav patriarcha Antio- chenský, kancléř královský, ve při mezi Jindřichem z Rožmberka a městem Budějovicemi (civitatem Budicensem) pod pokutou 100 hřiven stříbra do ko- mory královské a 10 hřiven pánům Rožmberským, kterou mají Budějovští od- vésti na hrad Krumlov, kdyby výpověď tu nedrželi. Srov. Mareš v Českém ča- sop. hist. I, str. 380. Čís. 259. 1463, 23. června. V Praze. Král Jiří vypovídá ve při měšťanů Píseckých a Týnských, že tito jedouce pro súl do Prachatic, nejsou povinni jeti přes Písek.

Strana 452
452 1463. My Jiří, z boží milosti král Český a markrabie Moravský, Lu- cemburský a Slezský vejvoda a markrabie Lužický, oznamujem tiemto listem všem, jakož různice o silnici mezi věrnými našimi milými měšťany Píseckými s jedné a měšťany Tejnskými s strany druhé byla jest, tak že Písečtí chtěli jsou, aby, kdyby Tejnští jeli do Prachatic sobě na sůl, na jich město Písek zase jeli, a Tejnští zase odpírali, že by jim to velice obtížné bylo a že jsou tudy nikdy nejezdili; a tu jsou před námi rozličná svědomí uka- zována byla. My váživše to s radou naší vypověděliť sme mezi nimi a vypovídáme takto: že Tejnští měšťané, když s obilím neb s jinými věcmi do Prachatic k své toliko potřebě pro sůl jedou, oni Písečtí je k tomu nutiti nemají; leč by z Tejna z své dobré vůle té cesty užívati kdo chtěl, to při něm stůj. Ale té soli tak přivezené Tejnští odtud jinam rozvažovati a prodávati nemají. — Dán v Praze ve čtvrtek u vigilií svatého Jana křtitele božího léta páně tisícého čtyřstého šedesátého třetího a království na- šeho léta šestého. Ad mandatum domini regis in consilio. Opis v pamětní knize purkmistra Františka Pelikána z r. 1836 chované na radnici m. Týna nad Vltavou, na l. 11. — V archivu Hlubockém zachovala se v německém překladu z 18. století listina krále Jiřího stejného data, v níž rozhoduje se spor Týnských s Píseckými a Vodňanskými o mýta a silnice takto: »Demnach zwischen unsern lieben getreuen, den bürgern zu Pisek und Wodnian eines, und denen zu Thein anderen theils wegen der maut und stras- sen strittigkeit entstanden, dass nemblich die Piseker haben gewollt, damit die Theiner, wann sie nach Prachaticz umb getreid und salz auf Wodnian zu, wie auch auf Netolicz oder anderwärts fahren, wiederumb nach abrichtung der maut bei Wodnian auf Pisek zu wenden sollen; darwider die Theiner prote- stirt, dasz ihnen solches beschwerlich sein würde und dasz sie zuvorhero nie- mals diesen weg gefahren und bei Wodnian keine maut gegeben; deswegen beiderseits unterschiedliche zeugnus vorgestellet. Nachdem wir nun dieses mit unseren räten erwogen, sprechen hierüber also, dasz die Theiner bürger, wann sie mit oder umb getreid oder salz nacher Prachaticz oder nach Netolicz fahren, schuldig nit sein bei Wodnian die maut zu geben, noch auf Pisek zu fahren, sollen auch hiezu nicht genötigt werden; es seie dann, dasz von Thein gutwillig zu Wodnian die maut abrichtete und diesen weg vor sich nehmen wollte, stehet bei inen. — Geben zu Prag am donnerstag in der vigil des heil. Johannes des täufers im vierzehen hundert dreiundsechzigsten und unserer reiche im sechsten.« — Dle pamětní knihy m. Prachatic už 23. května 1410 Jan z Ústí seděním na Kamenici vydal proti Píseckým svědectví, »že jest dřieve na Písku od staradávna žádného skladu nebylo, a ktož sú kolivěk pro kúpi nebo

Strana 453
1463. 453 pro suol z našeho města Ústie i z Týna i z jiných měst okolních i vsí z na- šeho kraje jeli do Prachatic, ti sú jezdili zase na Vodňany anebo kudyž se jim najblíž zdálo; i také, kteříž sú dělali s solí nebo s jinú kúpí k Hoře, tiť sú tak tudy jezdili beze všech překážek; kromě těch měst a vsí, kteréž ku Pod- brdí slušejí, tiť sú na Piesek jezdili a tu suol brávali.« (Archiv Český III, str. 273.) Jiná toho druhu svědectví dle knihy m. Tábora čtou se v Archivu Českém VI str. 17 násl. — Na soudě komorním dáno 20. listopadu 1501 Purkartu Arnoštovi z Kestřan za právo stané proti Janu Čabelickému ze Soutic a na Tajně »z patnácti hřiven zlata, které propadl králi do komory, poněvadž bral z měšťan Píseckých clo proti vajsadám jich.« (Archiv Český XII, str. 484.) Čís. 260. 1463, 24. srpna. V Praze. Král Jiří potvrzuje městu Táboru práva, která mu císař Sigmund a král Ladislav udělili, a vysazuje mu nový trh výroční na den sv. Ondřeje. My Jiří, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vévoda a markrabie Lužicský etc., ozna- mujem tiemto listem všem, že jsme prošeni jménem opatrných purgrmistra, rady i všie obcě města našeho Hradiště řečeného Thábor, věrných našich milých, abychom z dobrotivosti královské všech milostí, svobod, vysazení a privilegií, chvalitebných oby- čejóv i práv od najjasnějších králuov Českých, předkuov našich témuž městu a obyvateluom jeho daných obnoviti, upevniti a mi- lostivějie potvrditi jim ráčili a zvláště listu předka našeho krále Ladislava sčastné paměti, jehožto drženie slovo od slova jest ta- kové: My Ladislav atd. (Následuje znění privilegia krále Ladi- slava d. v Praze 11. listopadu 1454; v. čís. 180). Protož my vzhlédše na mnohé věrné služby již řečených měšťan našich Thá- borských, kteréž předkuom našim i nám v stálé věrnosti trvajíce činili sú a okazovali a potom oni i budúcí jich v časiech budúcích aby tiem lépe činiti mohli a měli, stav téhož města sčastnějšími prospěchy rozmnožiti žádajíce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú ten již psaný list krále Ladislavuov i také list slavné paměti ciesaře Sigmunduov v něm vepsaný i všecky věci v těch listech položené ve všech kusiech, rozumiech a articulech se všemi svobodami, právy, vysazeními, puojčeními a milostmi i také téhož města chvalitebné obyčeje do této chvíle od nich držané a

Strana 454
454 1463. zachovávané obnovujem, pevné a mocné činíme a tiemto listem potvrzujeme, ustavujíce mocí královskú, aby všecky a všeliké věci v těch listech položené plnú a nezrušitedlnú moc a pevnost po všecky časy budúcie měly a obdržely. A aby to město Thábor i obyvatelé jeho nynější i budúcí našie velebnosti hojnějšiemu obdarování se radovalo a nám i náměstkuom našim v stálé a nepohnuté věrnosti a služebnosti trvalo, dáváme a daříme je jar- markem den svatého Ondřeje apoštola božieho, aby na každé léto a rok po věčné časy na ten den jarmark se čtrnádcti dny pořád sběhlými tiem vším obyčejem a právem jako jiné jich jarmarky obyčej mají držeti, drželi a zachovávali, i od těch, ktož by na ten jarmark přijeli, aby držán a zachován byl. Protož přika- zujem všem poddaným našim a zvláště podkomořiemu našemu, kterýž nynie jest neb v časiech budúcích byl by, aby již psané město Thábor i jeho obyvatele nynějšie i budúcie v těch ve všech práviech, svobodách a milostech od předkuov našich králuov Če- ských i od nás jim daných a potvrzených zachovávali žádné jim v tom překážky nečiniece ani činiti dopúštějíce, ale raději je při tom obraňujíce, jakož hněvu našeho chcete se uvarovati. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v středu den svatého Bartholoměje apoštola božieho léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého šest- desátého třetieho, královstvie našeho léta šestého. [Na ohbu:I Ad relacionem Wenceslai de Waleczow, succamerarii. INa rubu:] Rtæ Jacobus de Cadano. Orig. perg. v archivu m. Tábora (č. 5, u pečeti staré číslo 6) s velkou pečetí královskou zavěšenou na hedvábné šňůře červenobílé. Čís. 261. 1463, 29. srpna. V Praze. Král Jiří potvrzuje k prosbě »poctivého kněze Thomáše, fa- ráře nynie v Novém Plzni« list Mikuláše Zárobského, měštěnína města Starého Pražského, v němž »ten pátek před božiem křtě- ním 15. ledna] léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého třid-

Strana 455
1463. 455 cátého prvnieho« odkázal »k božiemu domu v Novém Plzni i fa- ráři nynějšiemu i budúcím farářóm desět kop grošuov platu věč- ného dobrých střiebrných rázu Pražského na našem na všem sbožie, na mlýně u velikého svatého Kříže, kterýž jest byl někdy Olframuov, na domu, kterýž leží na rynku Starého města Praž- ského mezi domy staré Mieny s jedné strany a Rudolfa s druhé strany, na Hradištku tvrzi, kteráž leží mezi Břevněvem klášte- rem s jedné strany a mezi Hostovicí vsí s druhé strany, na vi- nicech i na všem jiném našem zboží, kteréž nynie máme nebo jmieti budem, slibujíc naší dobrú vierú i ctí těch deset kop gro- šuov Iplatu] věčného, když do Prahy k svému sboží s pomocí božie sě navrátíme, od toho dne v roce počieti knězi faráři ny- nyjšímu z Nového Plzně i budúcím farářóm platiti.« Při tom král přikazuje »úředníkóm našim a zvláště podkomořiemu a purg- mistróm i konšelóm Starého města Pražského i Malé Strany pod hradem, nynějším i budúcím, aby se k tomu přičinili, když by kteří byli požádáni vedle práva a zápisu tohoto, aby ten plath placen a vydáván byl tak, jakož se svrchu píše. — Dán v Praze v pondělí den stětie svatého Jana křtitele božieho léta od naro- zenie syna božieho tisícieho čtyrstého šestdesátého třetieho, krá- lovstvie našeho léta šestého. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein, cancellario, referente. ſNa rubu:) Rta Orig. perg. v archivu m. Plzně (č. 176) s pečetí královskou zavěšenou na proužku pergamenovém. — Strnad, Listář kr. m. Plzně II, str. 97, č. 108. List Mikuláše Zárobského otištěn v knize uv. I č. 309. Čís. 262. 1463, 6. října. V Praze. Král Jiří potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Stříbra sedm majestátů, které jim byli udělili králové Karel IV., Václav IV., Sigmund a Ladislav. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpetuam rei memoriam. Quoniam regum potestatem excelsam subditorum firma fidelitas et conservat et auget, debent reges diligenti studio

Strana 456
456 1463. curare illis beneficenciam et gratitudinem exhibere, quorum di- lectionem fides solida ac diuturna probavit; sic enim eorum ho- nori et comodo consuletur, quo conservacioni iurium ac firmitati attencius invigilabunt. Cum igitur nomine providorum magistri civium, consulum, iuratorum et tocius universitatis civitatis nostre Mise alias Strziebro, fidelium nostrorum dilectorum, a maiestate nostra fuerit humiliter supplicatum, quatenus de solita benigni- tate nostra dignaremur approbare, ratificare et confirmare omnes gracias, libertates, consuetudines, concessiones, indulta et signanter septem litteras et privilegia, quas et que civitati predicte serenis- simi domini Karolus, Wenceslaus, Sigismundus et Ladislaus, Ro- manorum et Bohemie reges, nostri carissimi antecessores, con- cesserunt, videlicet duas divi Karoli: unam datam pro eo, ut omnes et singuli inhabitatores eiusdem bona sua omnia in qui- buscunque rebus consistant, intus et extra civitatem iuxta sui arbitrium cuicunque seculari persone vendere, legare seu testare valeant atque possint; aliam autem super eo concessam, ut quo- cienscunque unum civem aut plures dicte civitatis non relictis legitimis heredibus utriusque sexus ex hac luce migrare conti- gerit, extune ut omnia bona mobilia et immobilia in quibus- cunque rebus consistant ad propinquiores ita decedentis seu de- cedencium utriusque sexus superstites, libere et iure hereditario devolvantur;2 item tres domini Wenceslai: primam, que con- tinet, ut sine heredibus decedencium bona ad cives proximiores consanguineos devolvantur, solum ad illos, qui steuris, losungis et aliis exactionibus seu oneribus consuetis eiusdem civitatis sunt subiecti;s secundam, in qua eidem civitati Mise comittitur offi- cium iusticiarie seu popraue districtus eorum in Misa;“ terciam, in qua forum septimanale, quod in opido Kladrub in dispendium ipsius civitatis Mise habebatur, quia non distat a civitate per unum miliare, revocatur, cassatur et annullatur;' item sextam domini Sigismundi, Romanorum imperatoris,‘ et septimam do- mini Ladislai regum Bohemie" generales confirmaciones omnium 1) d. v Praze 19. září 1372; v. Privilegia II č. 464. — 2) téhož data; v. tamže č. 484. — 3) d. v Praze 20. října 1372; v. tamže č. 508. — 4) d. v Praze 22. srpna 1381; v. tamže č. 577. — 5) d. v Praze 6. února 1399; v. tamže č. 717. — 6) d. v Praze 20. února 1437; v. v tomto dílu č. 112. — 7) d. v Praze 12. listopadu 1454; v. v tomto dílu č. 183.

Strana 457
1463. 457 graciarum, litterarum et privilegiorum continentes; nos igitur ad- vertentes eiusdem civitatis Mise obsequia, quibus corone regni nostri multum placuerunt, ipsorum preces graciose exaudivimus et non per errorem aut improvide, sed animo deliberato et cum sano consilio procerum et aliorum fidelium nostrorum auctoritate regia Bohemie prefatas omnes gracias, libertates, consuetudines, concessiones, indulta et signanter dictas septem litteras et privi- legia a predictis regibus Bohemie, antecessoribus nostris, eidem civitati datas et concessa, sicut rite et racionabiliter processerunt, approbamus, ratificamus et graciosius confirmamus cum omnibus in eis contentis punctis, clausulis, articulis et sentenciis, ac si earum eorumque tenores presentibus litteris nostris de verbo ad verbum inserti essent. Volumusque ac decernimus ea omnia per- petuis temporibus obtinere firmum et inviolabile robur suplentes de plenitudine nostre regie potestatis omnem defectum, si qui hiis literis nostris in obscuritate verborum vel sentenciarum co- missus esset. Mandamus igitur omnibus subditis nostris, cuius- cunque status, officii, dignitatis aut condicionis existant, et pre- sertim nostro huius regni succamerario, qui nunc est vel in fu- turum erit, ne prefatam civitatem Strziebro aut eius incolas in suprascriptis eorum graciis, libertatibus, litteris et privilegiis pre- dictis vexent, molestent aut quovis modo impediant, quin pocius eos secundum presencia nostra indulta tueantur et protegant. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio litte- rarum. Datum Prage die sexta octobris anno Domini millesimo, quadringentesimo sexagesimo terció, regni nostri anno sexto. INa ohbu:] Ad relacionem Wenceslai de Waleczow succamerarii referentis. [Na rubu:] Rta. Jacobus de Cadano. Orig. perg. v archivu města Stříbra (č. 11, pozdější po r. 1547 No 10), od něhož pečet utržena. * Čís. 263. 1463, 23. prosince. V Kladsku. Král Jiří potvrzuje obyvatelům okresů měst Trutnova a Králové Dvora privilegia králů Jana a Václava IV., kterými

Strana 458
1463. 458 byli z pravomoci úřadů krajských vyňati a v soudních a jiných věcech přímo pod krále neb správce zemského postaveni, spra- vujíce se císařským a manským právem jako manové Budišínští a Kladští. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Omnibus imper- petuum. Regie celsitudinis honori satis convenire putamus, ut de benignitate sua subditis libertates largiantur; sic enim ipsorum oneribus, quibus gravari noscuntur, consuletur. Cum itaque pro parte nobilium, militum et vasallorum ac civium et incolarum territoriorum Trutnouien[sis] et Curie civitatum, fidelium nostro- rum dilectorum, nobis est expositum, qualiter ipsi superioribus temporibus plurimis impugnacionibus et gravaminibus illicitis et inconsuetis contra iusticiam et prescriptam consuetudinem a qui- busdam sibi assidentibus vexentur non parum ac turbentur, ipsis in offensam ; cum tamen ab antiquis temporibus iure imperiali et feodali, prout alii nostri vasalli Budissinenses et Glacenses debeant gaudere, quemadmodum divi antecessores nostri Johannes et Wenceslaus, reges Bohemie, sanxerunt: nos, cum subditorum gravaminibus subvenire teneamur et ipsorum, ubi valemus, con- dicionem facere meliorem, ideo non per errorem aut improvide, sed sano procerum et aliorum nostrorum fidelium consilio acce- dente, de certa nostra sciencia auctoritate regia predictos nostros nobiles et vasallos necnon civitatum Trutnow et Curie cives ac utriusque territorii incolas, presentes et futuros, ab omni iuris- diccione capitaneorum, camerariorum, poprawczonum, rectorum, czudariorum necnon aliorum nostrorum officialium quorumcun- que eximimus, libertamus et graciose absolvimus; volentes, ut iuxta observatam consuetudinem iurisdicioni dicte eorum non debeant subiacere, sed, si cuipiam ex ipsis aliquid accionis con- petet, casu qualicunque emergente, ut tantummodo coram nobis seu capitaneo nostro regni Bohemie, qui nunc est aut pro tem- pore fuerit, dum absentes nos a regno esse contingeret, illud exigat et requirat. Mandamus igitur universis et singulis capi- taneis, camerariis, poprawczonibus, czudariis et aliis officialibus nostris, presentibus et futuris, quatenus cum predictis nostris nobilibus, militibus, vasallis et civibus ac incolis territoriorum

Strana 459
1463. 459 civitatum Trutnow et Curie, fidelibus dilectis, nihil penitus dis- ponere habeant, nec eos in suam iurisdicionem evocent, sed pocius eos in dicto privilegio et libertate tueantur et conservent, prout indignacionem nostram regiam cupiunt evitare. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum in Glacz die vigesima tercia decembris, anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo tercio, regni nostri anno sexto. [Na ohbu:! Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein, cancellario, referente. [Na rubu:] Rta Jacobus de Cadano. Orig. perg. v archivu m. Králové Dvora (č. 4 rukou XVII. století; u šňůry připsáno starší č. 5; novější N° XIII) s rozlámanou velkou pečetí královskou zavěšenou na červenobílé šňůře hedvábné. — V archivu c. k. místo- držitelství v Praze ve fasc. P-106 subn. K 35 chová se opis z XVIII. století, dle něhož list otiskl Bienenberg, Geschichte der Stadt Königinhof, str. 21, č. XIII. — Novější český překlad uveřejnil Viták v Dějinách m. Dvora Krá- lové str. 33. — V nejstarší pamětní knize městské z r. 1417 chované v archivu m. Králové Dvora čte se na listu 27r zápis výpovědi, kterou úředník vydaný od »najjasnějšie kněžny a panie, panie Johanny, králové České a markrabiny Moravské,« Leva Tluxa z Čechtic seděním v Lochynicích učinil 18. listopadu (v úterý před sv. Alžbětú) 1460 mezi Petrem Záchladú spolu se vší obcí Dvor- skou a Annou Štefánkou z Fidleřovic o »statek, kterýž jemu (Petrovi Záchla- dovil obec Dvorská za jeho pilnú službu dala, na dvór s dědinú, s lúkami, na dóm i na jiné věci, kteréž by ménem jmenovány mohly býti, nic nepozósta- vujíc po jejiem strýci Hanušovi Hercmanclovi« — že »svévolně vyšed z té obcě Dvorské bez núzě k jich nepřátelóm, že je hubil rozličnými záhubami a že u jich nepřátel až do smrti byl.« I pokračuje se: »Já Leva s pilností sem před- stúpil před Jasnost Kněžninu a Královú napřed předpověděnú, Jich Kskú Jasnost zpravil těch všech věcí a pří s jich svědomím a Jich Jasnost Kská pod týmž základem mnú uručeným obú stran pode dvú stú kop gr. základu ztra- cenie a propadenie do Jich královské komory i pod těmi přemi ztracenie a pod pokutú královsku [vypověděla:] Poněvadž Dvorští vedle jiných měst královských práva ciesařská a králóv předešlých práva vedle jiných měst mají na takové statky odběhlých aneb odešlých a při tom prosbu před Jich Jasností činiece pokornú, aby Jich Jasnost při těch práviech ráčili je zóstaviti, Jich Jasnost Kská milostivě zhledše na obě straně své poddané skrze mě Levu svrchu psaného rozkázali — aby již psaná Anna Štefanka Dvorských obce, aneb ktož ten statek držie, u pokoji nechala a na ně nesahala žádným obyčejem i svými dědici pod základem svrchu psaným a pod pokutú královskú, také Dvorská obec i každý z nich o ty škody, kterýmiž ji vinili a kyselosti a nechuti zniklé a zrostlé mezi nimi jie a její dědicóm všecky prominuli a jim toho ničímž nezpomínali, v lásce a v svornosti s sobú přebývali, a to vše pod základem svrchu psaným.

Strana 460
460 1464. A při této výpovědi — byli jsú slovutní panoše Prokop z Žaloněva, Martin z Kocléřova, Jan Hrabiše z Nové vsi, Budiš z Žirče, Pavel rychtář Jaromířský. A za tu výpověď zdrženie rukojmie pod základem svrchu psaným dvú seth kop grošuov do KMti komory základu plněnie ve čtyřech nedělech, za Petra Záchladu rukojmie: Jan Sochor rychtář, Václav Sedlecký, Havel krajčí, Jan Kamenec, Jíra Herink, Kuba kolář; za Annu Štefanku rukojmie: Nykel Menich, Matys Slanař a Veselík. A v týž den svrchu psaný při té výpovědi Hanuš Herzmancl stál dobrovolně k té výpovědi a dal dobrú vóli k té výpovědi — a tu jistú vý- pověď slíbil svú dobrú volí a věrú zdržeti a v celosti chovati pod tu při ztra- cenie vedle již psané Anny Štefanky, sestry svej.« Čís. 264. 1464, 15. dubna. Na Horách Kutných. Král Jiří navrací a potvrzuje rychtu Čáslavskou Ondřejovi rychtáři, jehožto otci byla odňata, poněvadž jsa úředníkem v Hoře Kutné nemohl z úřadu svého řádný počet učiniti. My Jiří, z boží milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburské kníže a Slezské, Lužický margkrabie etc., známo činíme tímto listem všem. Jakož někdy Ondřej rychtář Čáslavský byl jest úředníkem na Horách Gutnách za předka našeho naj- jasnějšího pana Zigmunda, krále Českého, a z toho ouřadu počtu pravého učiniti a vyčísti nemohl se, pro kterúžto věc my sroz- uměvše, že vešken statek jeho do komory předkův našich, králův Českých, i také na nás jest podle práva připadl; ale že Ondřej, rychtář Čáslavský nynější, syn jeho psaného Ondřeje, nám věrně slúžil jest, slúží a potom slúžiti tím lépe aby mohl, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú učinili sme jemu milost, a to takovú, že my tu rychtu Čáslavskú se všemi právy, jakž z staradávna ta rychta vysazena jest, i se všemi příslušnostmi a půžitky k té rychtě příslušejícími, tak vcele a úplně, jakž Ondřej, [rychtář] nynější, toho v držení jest, nic nevy- mieňujíc, dali sme témuž Ondřejovi i dědicóm jeho a tímto listem dáváme milostivě k jmění, držení a požívání té rychty s přísluš- nostmi a právy jejími věčnému, bez naší i budúcích našich, králův Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky, navracujíce jej a jeho dědice ke všem právuom, svobodám, privilegiím, kteréž předkové jeho od našich předkův jměli a té rychty sú požívali, a ustavu-

Strana 461
1464. 461 jíce mocí královskú, aby Ondřej, rychtář Čáslavský často psaný, dědicové jeho i budúcí, všech dluhův, jestliže by kteří na té rychtě byli, osobám stavu kteréhožkoli prázden byl a jich platiti nebyl povinen, dle toho, že my jej znovu tou rychtou s příslu- šenstvím jejím obdařili sme, a že pro nevyčtení počthu otce jeho, jakož se svrchu píše, ta rychta se všemi příslušenstvími na nás připadla jest. Bude [také] moci již psaný Ondřej rychtu již řečenú s půžitky, právy a příslušnostmi té rychty všelikými dáti, smě- niti, prodati a zastaviti, komužkoli jemu zdáti a líbiti se bude, a s tím učiniti podle vůle své, jakožto s svým vlastním dědictvím, však člověku takovému, kterýž by k spravování a řízení toho ou- řadu rychtářského se hodil. Tomu na svědomí etc. Dán na Horách Gutnách v neděli po svatém Tiburcím létha etc. M'CCCC'LXIIII°, království našeho létha VI°. Ad relationem domini Czenkonis de Clinssteyn, procuratoris. Opis ze XVI. století v rukopise c. a k. dvorního a státního archivu ve Vídni č. 185 na str. 431. * Čís. 265. 1464, 15. května. V Praze. Král Jiří povoluje měštanům Klatovským, »aby červeným voskem pečetiti mohli. Datum v Praze 15. dne měsíce máje léta tisícého čtyrystého šedesátého čtvrtého.« List ztracen. Zachovala se toliko zmínka v konfirmaci privilegií Kla- tovským dané králem Ferdinandem na hradě Pražském 24. září 1547, jejíž opis jest zapsán v registrech majestátů z l. 1545—1547 chovaných v c. k. šlechtickém archivu ve Vídni č. 285 na l. 101. Čís. 266. 1464, 5. června. V Praze. Král Jiří potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Německého Brodu privilegia, která jim předešlí králové Jan, Karel IV. a Václav IV. udělili, a zvláště potvrzení privilegií těch dané králem Ladislavem.

Strana 462
462 1464. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Notum facimus te- nore presencium universis, quod pro parte providorum magistri civium, iuratorum, consulum et tocius communitatis civitatis Brode Theutunicalis — fuit maiestati nostre humiliter suplicatum qua- tenus — dignaremur ipsis — confirmare omnes et singulas lit- teras — ac privilegia et iura universa ipsi civitati et eius in- colis concessas et data a serenissimis olim Johanne, Karolo, Wenceslao ac aliis regibus Bohemie, antecessoribus nostris, et signanter privilegium divi Ladislai, predecessoris nostri, cum omnibus privilegiis in eodem insertis et aliis singulis ibidem con- tentis et de verbo ad verbum expressis.1 Nos animadvertentes ipsorum obsequia et promptam fidelitatem erga nos et coronam regni nostri — predictas omnes litteras —, dummodo rite et ra- cionabiliter processerunt, — innovamus et graciosius confirmamus cum omnibus punctis, clausulis, articulis et sentenciis suis, ac si earum eorumve omnium tenores his litteris nostris presentibus expresse et particulariter inserti essent. Volumusque et decer- nimus antedictas litteras et privilegia cum omnibus contentis in eis obtinere perpetuo plenum vigorem et inviolabilis roboris fir- mitatem. — Presencium sub appensione nostri regalis sigilli te- stimonio litterarum. Datum Prage die quinta iunii anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo quarto, regni nostri anno septimo. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. INa rubu:) Rta Jacobus de Cadano. Orig. perg. v archivu m. Německého Brodu (č. VII, staré čís. 13) s vel- kou pečetí královskou na červenobílé šňůře hedvábné zavěšenou. — 1) V. svr- chu č. 160. * Čís. 267. 1464, 20. června. V Praze. Král Jiří povoluje Klatovským měšťanům, »kteří vohněm škodu vzali, aby za tři létha žádných platů do komory nedávali. Datum v Praze ve středu po svatém Vítě létha tisícého čtyry- stého šedesátého čtvrtého.«

Strana 463
1464. 463 List ztracen. Zachovala se jen zmínka v konfirmaci kr. Ferdinanda I. d. na hradě Pražském 24. září 1547, jejíž opis zapsán jest v registrech maje- států z l. 1545—1547 chovaných v c. k. šlechtickém archivu ve Vídni č. 285 na l. 101. — V Hammerschmidově Clatovia (rukop. knihovny musea království Českého sign. VIII C 5) na l. 167 se praví: »anno 1464 tercia pars civitatis Clattoviensis et 56 homines igne perierunt; eodem anno in pervigilio sanctae Trinitatis 126. května] post horam 10 suburbium Lubense ex utraque parte usque ad molendinum conflagravit; eodem anno et die post meridiem post horam 18 suburbium coenobiale seu sancti Jacobi usque ad portam civitatis et Chuchel conflagravit." Čís. 268. 1464, 20. června. V Praze. Král Jiří povoluje purkmistru, konšelům a vší obci města Mostu, aby v městě jejich a v míli okolo nesměli židé a židovky bydleti, začež má obec spolu s obvyklým úrokem ročním o svatém Havle platiti k hradu Mosteckému šest kop grošův ročně. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Notum facimus tenore presencium universis, quod pro parte providorum magistri civium, iuratorum, consulum et tocius communitatis civitatis Pontensis, fidelium nostrorum dilectorum, est maiestati nostre expositum, qualiter ipsis et ipsorum civitati ex presencia et in- habitacione judeorum in dicta eorum civitate plurima dampna et incomoda accedunt et proveniunt. Ideo, ut occuratur eisdem ac utilitatibus ipsorum consulatur, nobis est humiliter suppli- catum, quatenus benignitate regia ipsis hanc graciam concedere dignaremur, ut videlicet ipsi amodo in perpetuum judeos et ju- deas in predicta civitate et circumcirca in distancia unius mi- liaris quovis modo morari et habitare non permittant; racione cuius ad solvendam summam et pensionem annuam sex sexage- narum grossorum monete Pragensis ab ipsis judeis requiri soli- tam se voluntarie subdiderunt. Nos utilitatibus et comodis nos- trorum subditorum libenti animo prospicere desiderantes votis illis annuimus et non per errorem aut improvide, sed animo de- liberato, ex certa nostra sciencia auctoritate regia dictam graciam specialem prefate civitati Pontensi et eius incolis presentibus et

Strana 464
464 1464. futuris damus et concedimus graciose, sic ut ex nunc in antea amodo judeos et judeas quoscunque et quascunque in eadem civitate et circumcirca eandem per distanciam unius miliaris habitare et morari nunquam quovis modo permittant perpetuis temporibus in futurum. Censum autem et pensionem annuam ab ipsis judeis dari solitam, ad quam se submiserunt, videlicet sex sexagenarum grossorum monete Pragensis, ipsi et eorum succes- sores intuitu eiusdem gracie nostre et vice eorundem judeorum dare et solvere ad castrum nostrum Pontense unacum censu suo hereditario solvi consueto in termino sancti Galli singulis annis perpetuis temporibus debebunt et tenebuntur. Mandamus igitur universis et singulis subditis, fidelibus nostris dilectis, signanter succamerario regni nostri Bohemie et capitaneo Pontensi pro- tempore existentibus, quatenus ipsam civitatem Pontensem et eius incolas presentes et futuros in hac nostre concessionis gracia quovis modo non impediant aut per quempiam impediri permit- tant, quin pocius adversus contrarium attentare presumentes sua proteccione et auxilio assistant ac ipsos manuteneant, defendant et conservent, prout indignacionem nostram regiam arcius cu- piunt evitare. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio litterarum. Datum Prage die vigesima iunii anno Do- mini millesimo quadringentesimo sexagesimo quarto, regni nostri anno septimo. INa ohbu:1 Ad relacionem Wenceslai de Waleczow succamerarii. (Na rubu:! Rta Jacobus de Cadano. Orig. perg. v archivu m. Mostu (č. 10, st. 35), od něhož pečet druhdy na proužku pergamenovém přivěšená jest utržena. Na rubu pozdější rukou po- znamenáno: »Die juden sollen aus Brüx und forthin aldo, auch in keiner meilenwegs herumb nit wohnen." — Schlesinger, Stadtbuch v. Brüx str. 160, č. 362. Čís. 269. 1464, 10. srpna. V Praze. Král Jiří povoluje obci města Slaného, aby koupila rychtu městskou od Bořity z Martinic a manželky jeho a napotom sama rychtáře městského sobě volila; při tom polehčuje pokuty na

Strana 465
1464. 465 těžká provinění proti rychtáři a úřadu městskému králi Českými druhdy uložené. My Jiří, z boží milosti král Český, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a markrabie Lužický etc., ozna- mujem tímto listem všem, jakož jest urozený Bořita z Martinic na Smečně, hofmistr najjasnější kněžny paní Johanky, králové České, manželky naší nejmilejší, věrný náš milý, i s Annú z Kun- valdu, manželkou svou, prodal“ rychtu dědicky v městě Sla- ném, s dědinami, lukami, krámy masnými i chlebnými i s zahra- dami, plathy, mlýny, cly i listy, s majestáty předkův našich, králův Českých, na tu rychtu svědčícímib, i se vším právem a pří- slušenstvím, kteréž k tomu rychtářství přísluší, opatrným purg- mistru a konšelóm a obci města Slaného, nynějším i budúcím, věrným našim milým, za DCCCC kop grošův, kteréžto nadepsané peníze sú jemu již od týchž měšťan úplně a docela splněné a za- placené, že my znamenavše a shledavše v skutku věrnost pravú a dávní zaslúžení po vše časy předkóm našim, králóm Českým, i nám také od již jmenovaných měšťan Slánských, a potom, aby mohli toho tím dostatečněji zasluhovati, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú dali sme jim a mocí listu tohoto dáváme k tomu trhu naše královské povolení, tak aby oni již tu rychtu i s rychtářstvím mohli držeti a požívati s dědinami, lukami, masnými krámy i chlebnými, zahradami, platy, mlýny, se cly i s jinými se všemi právy a půžitky, kteříž sú k té rychtě příslušeli, a to k svému užitku přivésti a obrátiti, jakž by se jim nejlépe zdálo, bez překážky naší i budúcích králův Českých i ji- ných všech lidí, a tu aby mohli dále, kdež by se jim zdálo, pro- dati, dáti, změniti, zastaviti, spolkem neb rozdílně neb po kusích dědicství [plod purkrecht aneb k svobodě lidem dobrým a hod- ným nevysokého řádu, komuž by se jim zdálo a líbilo, takovú měrú, aby se chudině i obci spravedlnost dála v kupování másla, chleba, bez obtížení chudých lidí neslušného. A rychtáře aby sobě mohli učiniti a ustanoviti člověka dobrého a hodného, kohož se jim zdáti bude, a když se jim koli zdáti a líbiti bude, kolikrát by koli jim toho potřebí bylo, aby nám aneb budúcím králóm Českým napřed přísahu učinil a věrnost slíbil a potom konšelóm a obci; a tu přísahu konšelé, kteříž by toho času byli, budou

Strana 466
466 1464. moci dáti tomu rychtáři, jestliže by tu přítomně tehdáž podko- mořího aneb hofrychtéře nebylo, aby ten úřad rychtářský věrně a právě vedl a spravoval, a kteréž by viny na nás neb budúcí naše, krále České, slušely, těch aby netajil před námi aneb před podkomořím naším, nynějším i budúcím. Také, jakož sú byly prvé pokuthy těžké na to vydané od předkův našich, králův Če- ských, kdyby se co proti rychtáři neb proti témuž úřadu komu událo přečiniti a proviniti takovú vinú, kteráž by do naší ko- mory příslušela, že my to již mocí naší královskú oblehčujem a ponižujem takově: jestliže by na koho shledáno důvodně bylo, ten takový aby propadl do naší komory aneb budúcích našich králův sto kop grošův pokuthy a purgmistru a konšelóm a obci druhých sto kop grošův, kolikrát by se to koli přihodilo, ale více nic. Protož přikazujem všem našim úředníkóm a zvláště podko- mořímu nynějšímu i budúcímu, aby mimo tato naše povolení a obdarování svrchu psaných měšťan jinak o to neobtěžovali ani kterakkoli překáželi, ale raději jich bránili a obhajovali pod vy- varováním hněvu našeho královského. Tomu na svědomí pečeth naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek dne svatého Vavřince létha etc. M'CCCCLXIIII°, krá- lovství našeho létha sedmého. Ad relacionem domini Wenczeslai de Waleczow, succamerarii etc. Opis ze XVI. století v rukop. c. k. dvorského státního archivu ve Vídni č. 185 na l. 459. — a) prodal jest má rukopis. — b) svědčících rukop. — V témže rukopise na str. 480 zapsán jest regest tohoto listu a zároveň se tu připomíná jiný list krále Jiřího, který asi v týž čas byl městu Slanému udělen. Pravít se tam: »Král Jiří týmž měšťanóm Slánským zapisuje clo, kteréž příslušelo do komory jeho v městě Slaném se všemi právy [i] užitky jeho, nic nepozuostavujíc, v dvou stech kopách gr. peněz dobrých; ale na takový způsob, aby Slánští to clo měli a jeho požívali dotud, dokudž by jim ta summa dvou set kop gr. navrácena nebyla beze vší překážky. Ale kdyby jim ta summa dána byla za výplathu toho cla, tehdy mají toho beze vší odpornosti postúpiti. Relacio domini Samuel de Hradek. — Před tím asi v l. 1459—1460 král Jiří zapsal obci Slanské vsi Jemníky, Vinařice, Pchery, Ovny, tři mlýny na předměstí Slanském a jeden v Ovčářích v 500 kopách gr. s výhradou výplaty. O listu zachovala se jen stručná zmínka v rukop. archivu kapituly Pražské č. XXV na l. 155; v. Sedláček, Zbytky register str. 253, č. 1779.

Strana 467
1464. 467 Čís. 270. 1464, 21. srpna. V Žatci. Král Jiří dovoluje purkmistru, konšelům i vší obci města Žatce pečetiti červeným voskem. Georgius, dei gracia Boemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum facimus tenore presencium universis, quod animadversa constanti et pro- bata fidelitate providorum magistri civium, iuratorum consulum et tocius communitatis civitatis nostre Zacensis, fidelium nostro- rum dilectorum, ad ea, que honori eiusdem civitatis conducere videntur, nos benignos exhibemus; igitur non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano procerum et aliorum no- strorum fidelium accendente consilio, de certa nostra sciencia authoritate regia ipsorum civitati et incolis eius presentibus et futuris hanc graciam specialem damus et concedimus graciose, ut videlicet eadem civitas Zacz et eiusdem consules pro tempore existentes ex nunc in antea omnes et singulas litteras, proscrip- ciones et generaliter universa civitatis dicte negocia, prout ipsis opportunum videbitur, minori sigillo communitatis cum rubea cera sigillare libere debeant, valeant atque possint perpetuis tem- poribus in futurum. Nulli ergo omnino hominum liceat predictam civitatem Zacensem et eius incolas presentes et futuros in hac nostre concessionis gracia quovis modo impedire aut in usu ipsius rubee cere, ut premittitur, eis contraire. Si quis autem contrarium fecerit, indignacionem nostram regiam se noverit incursurum. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litte- rarum. Datum Zacz die vigesima prima augusti anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo quarto, regni nostri anno septimo. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Procopii de Rabenstein, cancellarii. [Na rubu:] Rta Jacobus de Cadano. Orig. perg. v archivu m. Žatce. — Schlesinger, Urkundenbuch der St. Saaz str. 199, č. 460.

Strana 468
468 1464. Čís. 271. 1464, 12. prosince. V Praze. Král Jiří potvrzuje narovnání, které kancléř Prokop z Rab- šteina a podkomoří Václav z Valečova učinili ve sporu Žateckých s Kadaňskými o plavení vorů na Ohři. My Jiří, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vévoda a Lužický markrabie etc., ozna- mujem tiemto listem všem. Jakož ruoznice byla mezi opatrnými věrnými našimi milými Žateckými a Kadanskými měštěny o splavy dřievie, kteréž po vodě Ohři do Kadaně jde a odtud do Žatce i jinam, že by to Žateckým i jiným ke škodě bývalo zdržáno od Kadanských mimo právo, my chtiece, aby mezi našimi podda- nými svornost byla a žádnému aby se útisk nedál, poručili sme to urozenému Prokopovi z Rabenšteina kancléři a statečnému Václavovi z Valečova podkomořiemu, věrným našim milým, aby oni na našem miestě je přeslyšiec smluvili a o to srovnali. Tak oni přeslyševše obě dvě straně podle potřebnosti i vypověděli sú s jich vólí obojich mezi nimi takto: aby ti plavci, kteříž z Lo- ketského kraje anebo odjinud po vodě Ohři kterékolivěk dřievie do Kadaně ku prodaji připlavie kterúžkoli hodinu, buď to ráno, o poledni neb k večeru, tu aby u Kadaně zuostali a nazajtřie celý den, v tom času aby Kadanští k své potřebě mohli sobě od nich dřievie kúpiti; potom mohú ktožkolivěk chtie z nich bez hyndrovánie Kadanských odtud dále sě, kamž sě jim líbí, plaviti. Také Kadanští nemají Žateckým ani jiným dřievie hyndrovati zástavami pod mostem aneb jinde, než je svobodně propustiti bez všelikých úzkostí plavcóv, tak aby plavcóm Kadanským neb ji- ným bráněno nebylo od Kadanských, jakž by je kto mohl k své potřebě najieti: však zachovávajíce, aby clo spravedlivé Žatečtí i jiní, kteréž mají od staradávna z těch splavóv dávati, dávali. A tuto výpověď straně obě dvě sú přijely, kteréžto výpovědi my mocí naší královskú tiemto listem z jistého našeho vědomie po- tvrdili sme a potvrzujem, chtiece a přikazujíce, aby výpověď tato v své moci potom budúcně zuostala a od stran svrchu jme- novaných pod zachováním našie královské milosti bez přerušenie

Strana 469
1465. 469 všelikého zachována byla beze lsti. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v středu po početí matky božie léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého šestdesátého čtvrtého, královstvie našeho léta sedmého. INa ohbu:! Ad mandatum domini regis. INa rubu:] Rta Jacobus de Cadano. Orig. perg. v archivu m. Kadaně (č. 12, staré označení lit. N.) s úlom- kem pečeti královské na proužku pergamenovém zavěšené. Na proužku rukou XVI. století poznamenáno: »Uber den czoll auf der Eger zwischen den von Cadan und den Saczern.« — Druhý orig. s dobře zachovanou pečetí visící na proužku pergamenovém chová se v archivu m. Žatce; dle tohoto orig. vydal Schlesinger, Urkundenb. d. St. Saaz str. 199, č. 461. Čís. 272. 1465, 21. února. [V Praze]. Král Jiří činí milost purkmistru, radě i vší obci města Tá- bora, aby kšafty byly pečetěny pečetí rychtářovou z červeného vosku a pečeťmi dvou konšelů z černého vosku. List ztracen. Zachovala se o něm toliko zmínka v pamětní knize Tá- borské na l. 177, kdež se čte: »Gšaftuov tvrzenie na Táboře. Létha božieho M'CCCC'LXV° ve čtvrtek před stolováním svatého Petra obdrželi tuto milost purgmistr a rada i všecka obec Táborská na králi Jiřím svaté paměti, aby u každého gšaftu rychtářova pečeť červeným voskem a konšelské dvě černým voskem přidáveny neb přivěšeny byly, a tak každý rychtář i konšel na Táboře svú vlastní pečeť aby měl.« Čís. 273. 1465, 25. března. V Praze. Král Jiří potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Kouřimě všecka privilegia a práva, která jim králové Jan, Karel IV., Václav IV., Sigmund, Ladislav a jiní předchůdcové byli udělili, a zejména šest privilegií Karla IV. a Václava IV., jejichž znění doslovně opakuje.

Strana 470
470 1465. Georgius, dei gracia Boemie rex, Moravie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Ad perpetuam me- moriam. Cum divi antecessores nostri attentis gratis serviciis et prompta subiectorum fidelitate gracias eis liberaliter tribuerint, decet nostram maiestatem, qui virtutis ipsorum vestigia imitari conamur, graciosas ac dignas eorum concessiones sine difficul- tate nostre firmitatis robore communire. Sane providorum ma- gistri civium, consulum iuratorum et tocius communitatis Guri- mensis, fidelium nostrorum dilectorum, supplex serenitati nostre exhibita peticio continebat, quatenus de innata nobis benignitate dignaremur ipsis approbare, ratificare, innovare et confirmare omnes et singulas litteras, gracias, immunitates, concessiones, li- bertates, laudabiles consuetudines, privilegia et iura universa, quas et que olim serenissimi reges, Johannes, Karolus, Wen- ceslaus, Sigismundus, Ladislaus et illustres principes Boemie ac alii quicunque antecessores nostri civitati predicte dederunt et concesserunt; signanter autem sex privilegia divorum Karoli et Wenceslai, Romanorum et Boemie regum, predecessorum nostro- rum, quorum tenores de verbo ad verbum his nostris litteris in- seri voluimus, et sequuntur in hec verba: Karolus, domini regis Boemie primogenitus,“ atd. (Následuje znění listu markraběte Karla d. na Horách Kutných 22. února 1334; v. Privilegia II, čís. 168.). Secundi tenor est talis': Karolus, domini nostri regis Boemie primogenitus, atd. (Následuje znění listu markraběte Karla d. na Horách Kutných 21. února 1334; v. tamže č. 167.) Tercii autem tenor sequiturc: Carolus quartus atd. (Následuje znění listu císaře Karla IV. d. v Praze 19. září 1372; v. tamže č. 475.) Sequitur quarti tenor: Wenceslausd atd. (Následuje znění listu krále Václava IV. d. v Praze 20. října 1372; v. tamže č. 501.) Quinti tenor sequitur: Wenceslaus atd. (Následuje znění listu kr. Václava IV. d. na Křivoklátě 1. srpna 1389; v. tamže č. 633.) Sexti tenor est iste: Wenceslaus atd. (Následuje znění listu kr. Václava IV. d. v Praze 25. února 1407; v. tamže č. 809.) Nos dicte civitatis Gurimensis attendentes diuturnam et continuam fidelitatem, votis eorum annuimus et non per errorem aut im- provide, sed animo deliberato, sano procerum et aliorum nostro- rum fidelium accedente consilio de certa nostra sciencia, aucto- ritate regia omnes et singulas supradictas litteras, — privilegia,

Strana 471
1465. 471 indulta et iura universa, quas et que prefati serenissimi Johannes, Karolus, Wenceslaus, Sigismundus, Ladislaus et quicunque alii reges et principes Boemie, antecessores nostri, dicte civitati et eius inhabitatoribus, presentibus et futuris, dederunt et conces- serunt, signanter autem premissa sex privilegia divorum Karoli et Wenceslai regum, que in his nostris litteris de verbo ad verbum inseruntur, cum omnibus in eisdem contentis, in quantum rite et racionabiliter processerunt, approbamus, ratificamus, innova- mus et graciosius confirmamus in omnibus punctis, clausulis, ar- ticulis et sentenciis suis, ac si de omnibus generaliter expressam in presentibus litteris fecissemus mencionem; decernentes omnia cum singulis in eis contentis debere obtinere inviolabilis roboris firmitatem perpetuis temporibus in futurum. Mandamus igitur universis et singulis subditis nostris, fidelibus dilectis, cuius- cunque dignitatis status, aut condicionis existant, signanter autem succamerario regni nostri Boemie pro tempore existenti, quatenus prefatam civitatem Gurimensem et eius incolas, presentes et fu- turos, in ipsorum predictis iuribus, libertatibus et privilegiis quovis modo non impediant, turbent aut molestent, quin pocius ipsos protegant, tueantur et conservent, prout indignacionem nostram regiam cupiunt evitare. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio litterarum. Datum Prage die vigesima quinta marcii anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo quinto, regni nostri anno septimo. Ad mandatum domini regis Procopius liber dominus de Rabenstein, cancellarius. Opis ze XVI. století v pamětní knize m. Kouřimi z r. 1405 na l. 112 za ná- pisem: »Confirmacio sex privilegiorum graciarum etc. et laudabilium consuetu- dinum et iuris etc.« a s poznámkami: a) De artificibus. — b) De arestatione wladikonum. — c) De vendicione et legacione bonorum. — d) Item de dona- tione bonorum. — e) De cassatione artificum et mechanicorum. — f) Confir- macio libertatis, iuris, gratiarum et concessionum etc. — Též obsaženo v kon- firmaci privilegií císaře Karla VI. d. ve Vídni 16. března 1736, jejíž orig. chová se v archivu m. Kouřimě. Čís. 274. 1465, 1. dubna. V Praze. Král Jiří povoluje konšelům a měšťanům města Nového Plzně, aby vedli správu špitálu sv. Maří Magdaleny za hradbami

Strana 472
472 1465. městskými položeného a aby jmenovali správce a úředníky chu- dých lidí v něm bydlících. Georgius, dei gracia Boemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum facimus te- nore presencium universis, quod cum hospitale sancte Marie Magda- lene, situatum extra muros civitatis Noue Plzne, per antecessores providorum magistri civium, consulum et communitatis eiusdem civitatis, fidelium nostrorum dilectorum, sit dotatum certis cen- sibus et redditibus annuis pro sustentacione pauperum ibidem pro tempore degencium: ideo nos animadvertentes conveniens fore, pia loca ab eisdem regi et dirigi, a quibus pro dei honore et subsidio egencium fiunt fundata ac dotata, non per errorem aut improvide, sed deliberate, sano procerum et aliorum nostro- rum fidelium accedente consilio, de certa nostra sciencia, aucto- ritate regia predicte civitatis consulibus et civibus, qui nunc sunt aut pro tempore fuerint, indulgemus, concedimus et fave- mus, ut quantum ad illos census, bona et redditus, quos eorum predecessores in remedium animarum suarum ipsi hospitali et pauperibus ibidem existentibus, dederunt et contulerunt, aut in futurum donabunt et dabunt, idem hospitale dirigere et regere ac officiales ad regendum nec non ad dispensandum dicta bona eisdem pro pauperibus instituere valeant atque possint, prout melius et utilius ipsis visum fuerit expedire, omni quorumcunque semoto impedimento perpetuis temporibus in futurum. Nolumus autem, ut hac nostra concessione Wenceslao et Johanni, fratribus de Montibus Cuthnis, circa regimen illorum bonorum, que ipso- rum antecessores dicto hospitali contulerunt,1 a civibus predicte civitatis Plznensis aliquod preiudicium generetur. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio litterarum. Datum Prage die prima aprilis anno Domini millesimo quadringente- simo sexagesimo quinto, regni nostri anno septimo. INa ohbu:] Ad relacionem Wenceslai de Waleczow, succamerarii. INa rubu:] Rt Jacobus de Cadano. Orig. perg. v archivu m. Plzně (č. 295) s menší královskou pečetí na proužku pergamenovém zavěšenou. Na proužku pergamenovém pozdější rukou

Strana 473
1465. 473 napsáno: »Majestát vo špitál.« — Strnad, Listář kr. m. Plzně II, str. 107, č. 120. — Špitál založil měštan Plzeňský Konrad z Dobřan a král Jan nadání jeho potvrdil listem d. v Domažlicích 17. srpna 1331; v. Privilegia II č. 159. Potom zakladatel odevzdal se souhlasem manželky i synů svých špitál ten řádu ně- meckému vymíniv sobě a nástupcům svým právo podací a správu, jak svědčí list Jana ze Schownfoistu, provinciala řádu rytířů německých, d. 25. března 1335, jejž vydal Strnad v kn. un. I, č. 35. Čís. 275. 1465, 9. května. V Praze. Král Jiří potvrzuje nadání měštana Kouřimského Majdlina Polchnera ke kaplanství města Kouřimi zakoupením platu na dvoru Kryk řečeném, kterýžto plat naň z jistých příčin připad- nul a nyní chudým a nuzným ve špitále městském má konšely dáván býti. Georgius, dei gracia Boemie rex, Moravie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum facimus tenore presencium universis, quod cum olim Maydlinus Polchner, civis Curimensis, ob anime sue remedium legavit septuaginta sexagenas grossorum Pragensium pro censu emendo ad consti- tuendum alicubi capellanum perpetuum, pro qua quidem peccunia in et super curia et hereditate dicta Kryk comparate fuerant sex sexagene grossorum Pragensium cum media sexagena census annui pro prefato capellano; quia autem idem census certis ex causis ad nos, ut regem Boemie, est devolutus, ideo nos dignum iudicantes, ut ea, que semel deo data sunt, ab his possideantur, qui pro salute hominum deum deprecantur, non per errorem aut inprovide, sed animo deliberato, ex certa nostra sciencia, auctori- tate regia predictum censum sex sexagenarum grossorum Pra- gensium cum dimidia sexagena, in predicta curia et hereditate dicta Kryk comparatum, hospitali in civitate nostra Curimensi" fundato et pauperibus ibidem pro tempore existentibus damus et graciose concedimus; volentes, ut idem census tollatur et exigatur in dicta curia pro eisdem pauperibus ibidem pro tem- pore existentibus perpetuis temporibus in futurum; sic tamen, ut possessores illorum bonorum, qui nunc sunt, aut pro tempore fuerint, si prescriptum censum velint et possint in aliis bonis

Strana 474
474 1465. eque certis comparare et actu comparaverint, aut prefatam sum- mam septuaginta sexagenarum grossorum Pragensium consulatui et iuratis dicte civitatis Curimensis integre reposuerint, ex tunc ab eodem censu sint penitus liberi et soluti. Qui quidem consules et iurati pro tempore existentes supranominatum censum dirigere, tollere et pro pauperibus ipsis dispensare debebunt. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio litterarum. Datum Prage, die nona maii anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo quinto, regni nostri anno octavo. Ad relacionem Wenceslai de Waleczow, succamerarii. Opis ze XVI. století v archivu musea král. Českého s nápisem: „Po- tvrzenie na drženie a odkázánie 70 kop gr. od Meydlina Polchner k záduší zdejšímu, za kterej plathu VI1/ kop gr. č. na dvoru Kryku koupeno jest, aby ten plath na chudé do špitálu vykládán byl, a z toho dvoru Kryku mohl by ten plath na jiné grunthy bez újmy záduší převeden býti, toho se propuojčuje“. — a) Curimia má opis. — V pamětní knize m. Kouřimi z r. 1405 na l. 37 pak čte se: »My Martin Šietek purgmistr, Jan Lajsek, Vítek krajíčí], Jíra kramář, Jan Bušek, František Hampl, Štěpán Pelíšek, Václav Jičnéř, Beneš Mařa, Havel Harmburk, Martin Valha, konšelé přísežní města Kúřimě, listem tiemto vyznáváme zjevně přede všemi lidmi, jakož z poručenstvie někdy Meindlina řečeného Polchner bylo jest kúpeno puol sedmy kopy gr. platu ročnieho na dvoru a jeho dědictví Kryk řečeném, a ten plat měl jest vydáván býti poručníkóm výše psaného Meindlina Polchner a dále skrze též poručníky měl býti vydáván i obracován na kněze a kaplana poctivého etc., jakož kšeft nahoře psaného Meindlina a listové na již jmeno- vaný plat zpósobení šíře a světlejie jsú to okazovali; potom týž a ten plat často jmenovaný z jistých příčin na královu Mt, pána našeho nejmilostivěj- šieho byl jest připadl, ale králeva Mť těch věcí, kteréž jednú pánu bohu jsú od- dány za duše mrtvých lidí, nežádaje, raději z své zvláštnie milosti štědroty i obdarovánie ten a týž plat svrchu jmenovaný chudým a nuzným v špitále našem obývajícím dal, obrátil a oddal jest tak, jakož list na to zřiezený a pečetí JMti Kské utvrzený šíře a jasnějie to vyličuje. Potom Jan Krytský, spolusúsed náš a výše psaného dvoru Kryk řečeného i jeho dědictvie vladař a hospodář mocný, z daru pána boha všemohúcieho jsa nadělen a obdařen, šedesát a pět kop gr. před námi a v naši moc v cele a úplně jest položil, kteréžto penieze my přijemše, hned jiným súseduom našim je jsme rozdali a na jich statky výše psaný plat jsme převedli s radú i vědomím starších obecních, tak jakož listové na to psaní a pečetí naší věčí stvrzení ty věci dále a šíře v sobě okazují i zavierají. Protož my purgmistr a konšelé výše psaní svým i budú- cích konšel všech jménem města výše psaného mocí listu tohoto často psaného Jana Krytského, jeho dědiče i budúcie vladaře a hospodáře často psaného dvoru Kryku i všeho jeho dědictvie a statku všelikterakého od takového dluhu, platu

Strana 475
1465. 475 a úročenie propúštieme, quittujem a ovšem prosty a svobodny činíme. Těch věcí na svědomie a potvrzenie list tento psáti a pečetí věčí města našeho — kázali jsme ohraditi, jenž jest dán a psán léta páně M° CCCC° LXV° ten pátek po hodu sv. Martina biskupa kněze štědrého [= 15. listopadu]. — Později Henzlín Biskupuov, spoluměštěnín Kouřímský, »na spasitedlné lékarstvie duše své a svých předkuov s dobrým rozmyslem kšaft — a poručenstvie učiniv takové, aby z statku jeho, totiž se dvoru Vilmanic, bylo vydáváno deset kop platu ročnieho, totiž od zpievánie vigilií s obětí na krmenie chudých, na lázně topenie, na sukno chudým, k tomu šest kop platu věčného každého léta kaplanu knězi chudému a poctivému, — toho znamenitě domínil jest, když by dědicové a potomní vladaři a držitelé toho dvoru plat tak jistý jinde okázali a převedli podle zchválenie pánuov přísežných, kteříž by toho času byli, tehdy dědicové a držitelé i jich budúcí toho statku a dvoru Vilmanic od toho platu placenie prázdni ovšem a svobodni budú. A když jest ten dvuor a statek Václavovi Manuškovi a panie Martě Kábové k pravému dědictví a drženie pravým trhem přišel jest«, tu »Matěj Hlavně purkmistr, Pavel bakkalář, Pavel z Koutha, Petr Vraštík, Jan Humpolecký, Václav Huola, Václav krajčí, Jakub řezník, Jíra Strýc, Petr Řeřábek, Mikuláš kramář, Thomáš Peřina, konšelé přísežní města Kúřimského, — s radú a povolením starších a obce to před se vzemše, že podle práva od staradávna tak se zachovává, že každý měštěnín a spolusúsed v městě i před městem k městu příslušející, jestliže by který plat podstúpil anebo ktožkolivěk na kterém statku odkázal k záduší kterému —, každý s sebe a s toho statku splatiti muož anebo na jiný statek převésti«, svolili, aby ten plat byl vykoupen. Když pak Václav Manuška a paní Marta Kábová položili sto kop grošů míšenských, purkmistr a konšelé listem daným 26. října (ten pátek před sv. Šimonem a Judú apoštoly) l. 1487 vyznali, že »svrchu psaného Václava Manuška a paní Martu Kábovú, sestru jeho, i jich dědice a budúcí i všecky držitele a vladaře potomnie toho dvoru Vilmanic z toho platu desieti kop propouštějí — věrně slibujíce jim, dědicóm i budúcím náměstkóm jejich, kteřížkolivěk toho dvoru Vilmanic v držení jsú a potomně budú, tiem kšaftem věčně jich nenapomínati ani se na ten plat navracovati.« K listu přivěšena byla pečet m. Kouřimě a pečeti »urozeného pána p. Albrechta z Leskovce a na Jirovici, podkomořího královstvie Českého, uroz. panoše p. Jana Hlaváče z Třehbřich, hofrychtéře královstvie Českého, a uroz. a stateč- ného p. Přibíka Tluksy z Čechtic a na Maloticiech.« List zapsán jest v uvedené pamětní knize m. Kouřimě na l. 41. V téže knize na l. 46 čtou se tyto zápisy: Tuto se podpisují dluhové nebolito platové, kterýmiž jest obec povinovata platiti k záduší rozličnému etc. Item z poručenstvie dobré paměti panie Katheřiny, staré rychtářky, čtyřidceti kop gr., a to k řiezenie poručníkóm od nie usta- noveným, slovutného Prokopa Mírka z Solopisk a na Pečkách a opatrných Mikuláše a Jana Žáčka, řezníkuov, spoluměšťan našich, tak aby vydáváno bylo každého roku čtyři kopy gr. úroka ročnieho s předepsaných XL kop gr. Item z poručenstvie Mikuláše Rataje kopa jedna platu úroka ročnieho anebo deset kop gr. jistiny k řiezenie pánuov přísežných toho času. Item na Špandu dvad- ceti kop gr. anebo dvě kopě platu úroka ročnieho k řiezenie pánuov přísež- ných toho času. Item z poručenstvie Václava Bednáře XV kop gr. nebo platu

Strana 476
476 1465. a úroka ročnieho puol druhé kopy gr. k řiezenie Jana starého písaře a Duchka kramáře. Item kostelu našemu osadniemu svatého Štěpána puol kopy gr. platu úroka ročnieho anebo pět kop jistiny k řiezenie pánuov přísežných toho času. A tito všickni platové nahoře psaní byli jsú na statku nebožtíka Ondřeje Jičnéře i převedeni a obráceni jsú na obec za tu dědinu a dvuor jeden v Bráznici, jakož jsú kúpili u Marka syna předepsaného Ondřeje Jičnéře a Lídy matky jeho. Item puol kopy platu úroka ročnieho k špitálu našemu anebo pět kop jistiny k řiezenie pánuov přísežných; dáno těch pět kop za lúku, kteráž jest oddána nebožci Benešovi etc. Item z poručenstvie nebožtíka Filipa a manželky jeho puol druhé kopy platu úroka ročnieho žákóm do školy nebo XV kop gr. jistiny etc.; vzaty na obecní potřeby a k splacenie dluhuov obecních znamenitě pro rybník zadlužených i tudiež peněz zádušních nebožce Buškových. Item na školu puol kopy platu úroka ročnieho anebo pět kop jistiny, kterýžto plat byl na Václavovi synu nebožce Thománkovu; a těch pět kop dáno také za dědinu od Bráznice kúpenú etc. Item na kostel puol kopy platu za téhož Václava Thománkova. Item z poručenstvie Václava Bednáře jedna kopa gr. platu úroka ročnieho anebo deset kop gr. jistiny k řiezenie Jana starého písaře a Duchka kramáře, kterýžto plat a dluh byl na nebožci Janovi Pyskovi; a za ten dluh a plat s sebe jej převodě postúpil jest rybníkuov, kterýchž jest byl v drženie v Ždánicích a u Ždánic, jakož zápis v knihách manuálu to šíře okazuje, kterýž jest léta páně 1482 v středu po svatém Brikcí 120. listopadu] za úřadu Petra Vraštíka. — Item léta páně MCCCCXCII° a III° etc. při svatém Jiří tito súsedé dole psaní položili sú penieze hlavní z záduší rozličných k ruce pánuov přísežných, ssplacujíce s sebe úroky; kteréžto penieze položeny sú do sklepu a potom dány na plat Mathúšova do Hory Kuthny: Duora nebožce Šimona kra- máře X kop gr. špitálských. Item Kardikové za duom nebožtíka Svatoše Pardusa za téhož XV kop gr. špitálských a V kop gr. kostelních. Item Alexander V kop gr. od Jakuba Pellíška. Item Pruoša Huoluov X kop gr. ratajovských. Item Milota Lippanský X kop gr. staré rychtářky a kněze Zigmunda. Item Matěj Hlavně V kop gr. špitálských za Danka. Item týž X kop gr. školních od Klycha. Item Maříček Lysý V kop gr. ratajovských. Item Poklička V kop gr. kněze Zigmunda. Item týž V kop gr. kostelních Radslavových. Item Václav krajčí V kop gr. s Vilmanic. Item Václav Dvořkuov X kop gr. staré rychtářky. Item zeman z Chotúně V kop gr. ratajovských. Item Vávra Haléř III kopy XX gr. staré rychtářky. Item Václav Olesský III kopy XX gr. Ikus schází]. Item týž C gr. školních. Item Šimon Šišma X kop gr. za Jakuba Pellíška. Item Jíra řezník V kop gr. ratajovských. Item týž I11/2 kopy gr. kostelních. Item Jen- četka I11/2 kopy gr. též kostelních. Čís. 276. 1465, 6. července. V Praze. Král Jiří zapisuje purkmistru, konšelům i vší obci města Čáslavě ves Žáky a dvůr Žitenice, druhdy klášteru Sedleckému náležející, v šesti stech kopách grošů.

Strana 477
1465. 477 My Jiří, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vévoda a Lužický markrabie etc., oznamu- jem tiemto listem všem, že přistúpivše před nás opatrní, věrní naši milí, měštěné Čáslavští jménem purgrmistra, konšeluov i obcě téhož města, zpravili sú nás, kterak opat a konvent kláštera Se- dleckého prodali sú třidceti kop grošuov platu ročnieho na vsi své Žákách a na dvoru Žitěniciech i na příslušnostech té vsi a dvoru někdy Karlovi z Chřenovic, a těch třidceti kop grošuov týž Karel prodal někdy Henrichovi Flemignovi, zlatníku na Ho- rách Kuthnách, na kteréžto prodánie ukázali sú nám listy opata a konventu téhož kláštera i také list povolenie toho prodánie najjasnějšieho kniežete pana Václava, krále Českého ščastné pa- měti, předka našeho, a potom tíž měštěné od těch dále ten plat kúpili; a prosili sú nás, abychom je při tom kúpení a držení toho platu ráčili zuostaviti milostivě. My shledavše mnohú věr- nost a poslušenstvie měšťan již psaných, jimiž nám jsú se za- chovali, zachovávají i potom zachovávati budú a mají, a že také k žádosti našie některé summy peněz nám pójčili sú, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú těch třidceti kop grošuov platu na té vsi Žákách a na dvoru Žitěniciech i na všech té vsi a dvoru příslušnostech týmž purgrmistru, konšeluom i obci města Čáslavě zapsali sme a zastavili a tiemto listem za- pisujem a zastavujem v šesti stech kopách grošuov peněz do- brých pod úmluvú takovúto, aby oni ves a dvuor svrchu psaný se všemi té vsi a dvoru příslušnostmi, požitky a poplatky měli, drželi a toho požívali bez našie, budúcích králuov Českých i všech jiných lidí všeliké překážky tak dlúho, dokudž my neb budúcí naši králové Čeští a nebo ti, jimž by ta výplata spravedlivě příslušala, jim šesti set kop grošuov peněz dobrých té chvíle v zemi České obecně běžných nedali bychom úplně a docěla, rok plný napřed k té výplatě jim věděti dadúce a je napomenúce. A po sběhnutí toho roku, ode dne jim věděti dánie pořád čtúce, již psaní měštěné Čáslavští přijmúce těch šest set kop grošuov mají a povinni budú nám neb těm, od nichž tu summu přijmú, vsí a dvoru svrchu psaných bez odpornosti i zmatku postúpiti. Ne- mají také tíž měštěné lidí té vsi mimo jich spravedlivé poplatky a roboty proti jich vuoli obtěžovati žádným obyčejem. A ktož by tento list měl s již řečených měšťan Čáslavských dobrú vólí

Strana 478
1465. 478 a svobodnú, chcem, aby tomu příslušalo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v sobotu po svatém Prokopu léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého šest- desátého pátého, královstvie našeho léta osmého. [Na ohbu:] Ad relacionem Wenceslai de Waleczow, succamerarii. ta INa rubu:] Ra Orig. perg. v archivu m. Čáslavi (č. A 13) s velkou pečetí královskou zavěšenou na proužku pergamenovém. Čís. 277. 1465, 3. října. V Praze. Král Jiří vypovídá ve při měšťanů měst Českých Budějovic, Písku a Prachatic s měšťany Netolickými, že silnice z Pasova do Čech, po které sůl i jiné kupectví se vozí, nemá jíti přes Ne- tolice, nýbrž na Prachatice, kdež také má zůstati sklad soli. My Jiří, z božie“ milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vévoda a markrabie Lužický etc., ozna- mujem tiemto listem všem. Jakož nesnáze byla povstala mezi věrnými našimi milými měšťany měst Českých Budějovic, Piesku i také probošta Vyšehradského Prachatickými s jedné a Netoli- ckými, jenž příslušejí k klášteru Svaté Koruny s' strany druhé o silnici, kteráž z Pasova“ do Čech jde, jenž byla obrácena na Netolice, a tudy súmaři i saně šli s solí i s jinú kúpí do Ne- tolic, a sklad soli i jiných věcí tu sobě učinili; a měšťané svrchu“ psaných měst pravili jsú, že ta silnice ani ten sklad v Netoli- cích nebyly z staradávna, aniž býti mají. I položili sme rok před nás oběma stranama, totiž knězi opathu Svatokorunskému a Ne- tolickým s měšťany měst svrchu psaných a kázali sme privilegia a práva, kteráž by na to mienili mieti, před námi a radú naší okázati; a viděvše privilegia kláštera Svatokorunského, nalezli sme v nich, kterak ten klášter od zbožné“ paměti Ottakara,h krále Českého a vejvody Rakúského, jest vysvobozen a obdarován, aby s' soli a vína v Rakúsiech po vodě i po zemi cla a majta nepla- tili, takk jakožto jiní klášterové v Rakúsiech zákona Cister- ského; a druhý list krále Václava, syna téhož krále Ottakara,

Strana 479
1465. 479 jenž toho potvrzuje, i túž milost městečku Netoliciem dává, ja- kožto i klášteru Svaté Koruny.“ Tu my viděvše ta jich vysvobo- zenie," již psaný klášter Svatokorunský, i městečko Netolice při nich zuostavili sme i zuostavujem, a dále s radú naší mezi nimi vypověděli sme a vypoviedáme: Poněvadž opath Svatokorunský ani Netolicští nemohli jsú okázati před námi práva k° skladu soli v Netoliciech i k silnici, by tudy z Pasova“ s solí i s jinú kúpí súmaři jíti měli, aby toho skladu v Netoliciech viece nikdy» ne- bylo, a ta silnice z Pasova“ aby tudy viece nešla; než jakž z staradávna bylo jest, že cesta súmařuov s solí i s jinými věcmi z Pasova“ na Prachatice jest šla a sklad tu soli byl, tak nynie i potom chcem, aby zachováno bylo a držáno bez překážky všeli- kteraké. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme při- věsiti k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvrtek před svatým Fran- tiškem létha od narozenie syna božieho tisícieho, čtyřstého šest- desátého pátého, královstvie našeho léta osmého." Opis ze XVI. stol. v deskách zemských kvat. 2 na l. H. 13. (A). — Sou- časný opis v knížecím archivu Třeboňském (Fam. Biberstein n° 1; B); jiný souvěký opis byl druhdy v archivu m. Budějovic, z něhož učiněn opis cho- vaný v archivu musea kr. Č. V archivu Budějovském (ve skříni 9 č. 1) za- choval se toliko jiný pozdější opis s nadpisem: »Prachatičtí toto privilegium jmají a nám ho toliko přípis do Budějovic poslali.« (C). Pozdější opis čte se také v pamětní knize m. Prachatic na l. 37v za nápisem: »Rozsudek krále Jiřího, aby Netoličtí na škodu Prachatickým skladu solního více neužívali.« (D). V opi- sech jsou tyto odchylky: a) buoží A. — b) z D. —c) Passova D. — d) z svrchu A. — e) sú A, sou D. — f) měli míti D. — g) slavné D. — h) Ottogara D. — i) osvobozen D. — j) z B, D. — k) též D. — 1) Cistercienského D. — m) Svato- korunskému D. — n) osvobozenie D. — 0) k schází v A. — p) nikda více D. q) Za opisem tím čte se v A poznámka: »Tento list byl prve ve dsky vložen z rozkázání pánuov z plného soudu zemského. Posel ke dskám byl na to Jan z Švamberka, mistr převorství po Čechách a na Strakonicích z pánuov, ozna- muje svrchu psaných věcí. Stalo se létha M'CCCCLXXXXI v pondělí po sv. Urbanu. — My Petr svým jménem a Vok z Rožmberka jménem bratřími svými (!) dali sme povolení tomuto rozsudku, že jest ve dcky vložen ultimo An- dree H. 9.« V D pak se za opisem poznamenává: »Pan z Švamberka dal naučení, abychom neříkali rozsudkové, než nálezové.« — Otiskl Matzner, Privilegia . . . král. m. Písku (ve Výroční zprávě vyšších realních škol v Písku r. 1884 str. 4) z opisu od úřadu desk zemských r. 1716 vydaného, který se čte v knize sko- řicové barvy v arch. m. Písku na l. 17.— O sporech r. 1458 vedených o sklad soli v Netolicích srov. Archiv Český VII, str. 224 a 225. — Netoličtí přes tento nález nezanechali skladu, jak viděti z listu 19. října (sabbato post Luce evan-

Strana 480
480 1465. geliste) l. 1463 poslaného Janovi z Rožmberka seděním na Krumlově, v němž si purkmistr a rada města Prachatic stěžují, »žeť Netoličtí ještě vždy přes přikázánie KMti činie a sklady u sebe dopúštějí.« A dále píší: »I prosíme VMt pokorně, rač VMt jim přikázati, ať toho se nedopúštějí, nebť máme toho potvrzenie od KMti; a také prosíme VMti račte svým súmářóm přikázati, ať neženú jinam než k nám, kdežť jest sklad od staradávna usazený.« (Orig. pap. v knížecím archivě Prachatickém). Čís. 278. 1465, 10. října. V Praze. Král Jiří povoluje purkmistru a konšelům města Kadaně, aby zakoupili lázně na předměstí a nadali je důchodem až do deseti kop ročně, tak aby chudí v lázních těch zdarma koupati se mohli. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum facimus tenore presencium universis, quod providi magister civium, con- sules et iurati civitatis nostre Cadane, fideles nostri dilecti, nobis exposuerunt, qualiter ipsi ob remedium suorum predecessorum ac suarum animarum balneum quoddam, situatum in suburbio dicte civitatis, comparare intendunt pro pauperibus cum auxilio quo- rundam Christi fidelium; quod quidem balneum certis censibus annuis dotare proponunt, ut ipsi pauperes ibidem balneari possint, dum et quociens quibuscumque ipsorum videbitur. Ideo nobis supplicaverunt, quatenus ad hoc nostrum regium consensum pre- bere dignaremur. Nos pium et laudabile ipsorum propositum co- mendantes — predicte empcioni dicti balnei ac dotacioni eidem census annui usque ad numerum decem sexagenarum grossorum Pragensium dumtaxat pro ipsis pauperibus damus et graciose concedimus nostrum regium consensum pariter et assensum, sic ut in prefato balneo pauperes universi absque omni solucione li- bere balneari debeant perpetuis temporibus in futurum. Presen- cium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Prage die decima octobris anno Domini millesimo qua- dringentesimo sexagesimo quinto, regni nostri anno octavo. INa ohbu:] Ad relacionem Wenceslai de Waleczow, succamerarii. [Na rubu:] Rta Jacobus de Cadano.

Strana 481
1465. 481 Orig. perg. v archivu m. Kadaně (č. 13, starší lit. O) s pečetí králov- skou zavěšenou na proužku pergamenovém, na němž rukou XVI. století po- znamenáno: »Balneum X sexag. grossorum.« — Kadaň, město strany pod jed- nou, až do té doby zachovávalo věrnost králi Jiřímu. Když však papež Pavel II. o vánocích r. 1466 krále Jiřího jakožto zatvrzelého kacíře prohlásil za zbavena důstojenství královského, byli Kadaňští stejně jako jiná města vyzýváni, aby od krále odpadli. Administrator arcibiskupství Pražského Hilarius vybízel je k tomu listy psanými z Plzně 4. května a opětně 3. července 1467. (Archiv Český VI, str. 108 a 114). Poněvadž část obyvatelstva dala se výzvami těmi zviklati, přitáhl uprostřed července toho roku kníže Jindřich ke Kadani s voj- skem a vložil do města pro jistotu posádku 500 mužů. Hilarius v listě posla- ném 31. července Budějovickým líčil věc tak, že Kadaňští knížeti »svolili, aby sto koní bylo puštěno do města, a než ti vjeli, až čtyři sta jiných přispělo a mocí do města se vtiskli a jeho sě zmocnili, konšely ssadili, měšťany na vojnu vyhnali a domy svými osadili« (Arch. Český VI, str. 117). Potom 4. srpna 1467 přijel do Kadaně podkomoří království Českého Vaněk z Valečova, aby soudil měšťany ze zrady obviněné, kteří pak z města byli vypověděni, jak svědčí tento zápis v červené knize m. Kadaně z let 1465—1515 na l. B 1 za nápisem »Disz hofgerichte ist gesessen am montag vor Egidii I31. srpna] anno etc. LXVII° durch dy hernach beschribene gesworne schôpfen« zapsaný: »My purgmistr a rada města Kadanského, zejména Zigmund Leymer tehdáž purg- mistr, Caspar im graben, Johannes Rurentwarck, Wenczeslaus Hupfauf, Zigel tonsor, Nicolaus Schober, Paul sutor, Johannes Pruckmeister, Nicklas Sawrat, Johannes Proger, Mathias institor a Georgius cliber. Jakož někteří měšťané Kadanští zejména tito Schocz,1 Teichl, Olessawer, Jacub syn jeho, Gregor kürßner, Jacobus podlubiemi,? Ssteinprecher, Augustin, Hanuss mossner, Cleesneider, mladý Sswarczenderle, Henzl Fink, Ul- rich Sswab, Sstecker, Franczpeck, Prußpeck, Hecht, Rulfischer, Wenczl Fischer, Ssebenpogen, Nickel Ssmid před ssmidtor, Glaszer mladý, Lorencz Czobel, Nickel Czobel, Hans von Plawen, Standtfest, Auemaria, Eyßenkolb, Jorg Peck před Prunéřskú branú, Hofmeister, Hans im graben, Janek mydlář, Nickel meßner, Sigl Donawer, Paul Gôssel, Goltsmid podle Lorencz kurßnera, Lo- renz kurßner,4 Wustenpewtel, Nickel Finck, Lorencz Pock mladý, Veit Fleischer s bratrem Lorenczem, Pekař za Sponmulnerem, Rawsser, Ziber mladý, Prokel Newhauser," Eybenstôcker, Czoppolt,“ Hans Sstewdl,4 Sstempfenickl, Albe, Fenczel Vogler, Nickel Menczl, Ssewhenast, Kurbiczer, Pusser, Janko Pock, Nickel Anfang, Nickel ledrer, Hofnickel, Ferber za lázní, Hans pader pod fortnú, Keckstein, Gunther, Wenczel slosser,4 Wizenmulner, Aychhorn, Sstahl fleischer, Ssawer kovář, Růmpfel, Renner, Hans Köppel, Hans Kweker, Marcus wagner, Štefan kramář u Sstein- prechera, Šteffan kramář v předměstie, Motl Troyan a Derrensswamb“ vyhnáni a vypovědieni jsú s ženami a s dětmi svými z téhož města Kadaně skrze statečného rytieře pana Vaňka z Valečova, podkomořieho královstvie českého, pro takovú věc: neb jest na ně potčeno i praveno, že jsú zrádce, a proto předepsaný pan Vaněk podkomořie uručil jest je a zavázal k ruce krá- lově Mti, pána našeho najmilostivějšieho, a své pod ctí a věrú, pod najvyšiem

Strana 482
482 1465. právem a pod ztracením všeho statku jich a pod základem jmenovitým, aby viece tu v městě Kadanie nebývali ani od Kadaně ve třech mílech blíže, ani v jiném žádném královském městě, a aby se postavili před královú Mtí a neb před již jmenovaným panem Václavem podkomořiem v témdni ode dne jich vy- hnánie na den jmenovitý a z takového nároku a zrady, jakož na ně potčeno a praveno jest, aby sě vyvedli. A tak každý z těch nahoře psaných Kadanských zrádcí slíbil a zavázal sě jest pod svú ctí a věrú, pod najvyšiem právem, pod ztracením všeho svého statku a pod základem jmenovitým, za kterýžť jest slíbil každý jeden za druhého rukú společnú a nerozdielnú, že se postaví před krá- lovú Mtí aneb před panem Vaňkem podkomořiem a že to všecko, což sě svrchu píše a vypravuje zdržie a zachovají i učinie. Potom úředníci od předepsaného pana Vaňka podkomořieho k nám s mocí vysláni jsúce, jmenovitě tito: Václav, páně podkomořieho tehdáž písař, a vedle něho Václav perkmeistr okolo Prahy, Prokop váčkař z prochoditého domu, Václav z Zdimice vznesli jsú na nás i na obec naši všichnu praviece, že jsú sě nestavěli ani z té zrady a nároku jsú sě vyvedli, i žádali jsú na nás dle práva a spravedlnosti, abychom my jim na to právo řekli. A my svrchu jmenovaní konšelé s vědomím a vuolí obce na- hoře psaného města Kadaně žádosti jich vedle práva ani právu odepřieti slušně nemohúce, řekli sme za právo a ve jméno božie řiekáme: Poněvadž ti svrchu psaní Kadanští jsúce pro svú nepravost a zradu tak velikými sliby a závazky od často psaného pana Vaňka podkomořieho zavázáni i uručeni, jakož sě to široce nahoře vypisuje, svému rčenie, slibu a závazku dosti jsú neučinili a ne- stavěli sě, ani z takového nároku a zrady jsú sě nevyvedli, že jsú to všechno tak, jakož jsú sě zavázali i slíbili i základ spravedlivě propadli a ztratili; a to všechno my nadepsaní konšelé plným naším právem v zahájeném súdě krá- lově Mti, pánu našemu najmilostivějšiemu, přiřiekáme a připoviedáme, tak aby J. Kská Mt mohl to dáti a neb s tiem učiniti, jakž sě J. Kské Mti zdáti a líbiti bude, a komužkoli J. Kská Mt to dá a neb nětco z toho, že to všechno má mocno a pevno býti, tak jakož by to prve vedle práva našeho jemu zapsáno bylo, našemu však právu městskému a spravedlnosti bez škody. Actum feria II. ante Egidii anno Domini M'CCCC LXVII°. Jména v zá- pisu proloženě vytištěná jsou přetržena a k tomu se vztahují tyto poznámky na okraji: 1) Nota. Schöcz est deletus ex iussu domini Johannis de Lobcouicz. domini nostri graciosi, et consulum, scilicet anno LXXVI feria II ante Eliza- beth [= 18. listopadu]. — 2) Memoriale: Jacobus pod lúbiemi est deletus ex mandato domini regis ad relacionem domini Johannis de Hassenstein anno LXX. — 3) Prokel Newhauser est deletus ad mandatum domini Johannis de Hassenstein anno etc. LXX°. — 4) Endres Sswarcz, Czoppolt, Stewdel, Lorenz kürßner, Gunther slosser, Wenczel slosser, hii omnes sunt deleti ex mandato domini nostri domini Johannis de Lobkowicz, quod Prage steterunt et satis- fecerunt promissis in presencia succamerarii Cadane factis, ita quod ad 11/2 annum Prage erant detenti depost emissi per graciam; ideo sentencia illa eos non gravavit. — 5) Rumpfel est deletus ex mandato domini Johannis de Lob- kouicz. Actum in vigilia Omnium sanctorum [31. října] anno LXX. — 6) Nota. Durrensswamb est deletus ad mandatum domini Johannis de Lobkowicz. — Odsouzení měštané uprchnuvše do Saska sepsali na obhájení své spis, který

Strana 483
1465. 483 předložili vévodům Saským Arnoštovi a Albrechtovi. Spis ten z rukop. hl. stát. archivu Drážďanského vydal Schlesinger v článku »Die Apologie der Kaadner gegen Georg von Poděbrad« v Mitth. d. Ver. f. Gesch. d. Deutschen in Böhm. XIII, str. 131—143. Čís. 279. 1465, 16. října. V Praze. Král Jiří potvrzuje městům Loktu a Karlovým Varům výsady na vaření a prodej piva a ruší výsadu, kterou povolil Albrechtovi Meindlovi dědičnou krčmu v Tuhnicích. Wir Jorg, von gottes gnaden konig zu Behem, marggrave zu Merhern, herezog, zu Luczemburg und Slesien und marggrave zu Lusitz etc., bekennen offenlich mit diesem brief vor allerme- niglich. Nachdem wir unsern lieben getreuen Albrecht Meindl von Tuhnitz von seiner vleissigen bete wegen begnadt und begabt haben, also das er und sein erben doselbst zu Tuhnitz ein erb- kreschen haben, pir prewen, melczen und schenken mugen nach inhalt unsers briefs doruber außgangen, also ist uns zu der zeit solher unser begnadung und gab nit bewust gewest, wie solhs wider unser lieben getreuen der stet vom Elbogen und Karlspade freiheit, brivilegien, gnad und alt herkumen sey und in derselben mercklich swechung precht. Und wann wir aber gentzlich ge- meint sein ydermeniglich bey seinen gnaden, freiheiten und altem herkumen bleiben zu lassen, die nit zu myndern, sunder gepur- lichen zu meren, wie vil mer sein wir solhs den unsern schuldig und pflichtig. Darumb mit wolbedachtem mute, gutem rate und rechter wissen, auf das die obgenanten vom Elbogen und Karls- pade bey ir gnade, altem herkumen und guter gewonheit auch geruglichen bleiben, so vernichten, totten und vertilgen wir die obgemelten gnad, freiheit und brief, so wir Albrecht Meindl und seinen erben uf solhen erbkreschen, pirprewen, meltzen und schen- cken zu Tuhnitz geben haben; und wollen von koniglicher macht mit und in craft dicz briefs, das er noch sein erben hinfur zu ewigen zeiten solher obgenanten unser gab noch brief nit mer gebrauchen noch furnemen oder genissen sollen, sunder der genannte brief sol kraftlos sein und die gemelten von Elbogen und Karlspad

Strana 484
484 1465. bey iren gnaden, freiheiten und altem herkumen hinfur von aller- meniglich ungehindert beleiben on geverde. Mit urkundt dicz briefs versigelt mit unserm koniglichen anhangendem insigel. Geben zu Prag am mittwoch sand Gallen tag nach Christi geburt vier- tzehenhundert und dornach im funfundsechtzigsten, unsers reichs im achten jaren. INa ohbu: Ad mandatum domini regis. [Na rubu:] Rta Jacobus de Cadano. Orig. perg. v archivu m. Karlových Varů (č. 4/21, staré č. 11). — V ar- chivu m. Lokte chová se transsumpt tohoto listu, jejž rada Kadaňská vyho- tovila 28. května (montag nach Urbani) l. 1554 na žádost vyslaných purk- mistra a rady m. Karlových Varů, »dieweil solcher koniglicher brief aus ma- nicherlei ursachen uber land zu fueren bald und leichtlich schaden entpfahen khundt.« — Tuhnice, Stuhnice i Tumice (něm. Donitz) ves u Karl. Varů. Čís. 280. 1465, 24. prosince. V Praze. Král Jiří povoluje purkmistru a radě města Chebu vykoná- vání hrdelní pravomoci v městě i krajině Chebské na šest let společně s purkrabím Chebským Matoušem Šlikem z Lažan. Wir Jorg, von gottes gnaden konig zu Beheim, marggrave zu Merhern, hertzog zu Lutzemburg und Slesien und marggrave zu Lusicz etc., bekennen offenlich mit dem brieve vor allerme- niglich. Nachdem wir durch der ersamen unser lieben getreuen burgermaister und rate zu Eger erber potschaft bericht worden sind, wie dem edeln Mathes Slicken vom Lazan, herren zur Weiskirchen, unserm burggrave zu Eger und lieben getreuen, und in der bann uber die halßgericht bey in zu Eger ettlich zeit von unsern vorfarn, konigen zu Beheim loblicher gedecht- nus, verliehen worden ist, welh zeit in kurcz sich verscheinet: nun hat uns dieselb ir botschaft in demûtigem vleis gebeten, solh unser vorfarn verleihung als ein konig zu Beheim gne- diglichen zu erstrecken und verlengen. Also haben wir ange- sehen ir demûtig bete, trew und willig dienst, auch betracht gemeinen nûtz und frummen, der uß solhem fleust, und dodurch

Strana 485
1466. 485 die gerechtikeit erhôhet, gemeret und nicht gemyndert wirt, haben wir mit wolbedachtem müte, gutem rate, rechter wissen und von koniglicher macht zu Beheim den genanten unserm burggraven und der stat zu Eger solhen bann widerumb gegeben und den verliehen sechs iar gancz auß nach dato dicz briefs nechst vol- gend; und wollen von der obgenannten unser koniglichen macht, das die gemelten unser burggrave und die von Eger nun hinfur solhe sechs iar den genannten bann uber solhs halßgericht, wie das genant ist, haben, des genissen und gebrauchen sollen und mugen, in massen sie den bißhere gehabt, des genossen und ge- braucht haben, von allermeniglich ungehindert. Mit urkundt dicz briefs versigelt mit unserm koniglichen anhangendem insigel. Geben zu Prag am dinstag vor dem heiligen Cristag nach Cristi gepurt viertzehenhundert und dornach im funfundsechtzigisten, unsers reichs im achten iaren. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis. INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 706) s menší pečetí královskou na proužku pergamenovém zavěšenou. Na rubu rukou XV. století poznamenáno: »Kunig Georgens brief uber den pann." — Gradl, Privilegien der St. Eger str. 29; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 18, č. 706. — Matouš Šlik, bratr kancléře Kašpara Šlika, přichází 29. října 1435 jakožto purkrabí na Lokti a Chebu. (Palacký, Urk. Beitr. zur Gesch. d. Hus. II, str. 449). Srov. Gradl, Zur ältesten Geschichte der Schlick str. 25. Čís. 281. 1466, 17. ledna. Na Horách Kutných. Král Jiří zapisuje konšelům a obci mincířské a pregéřské na Horách Kutných ves Poličany v 600 kopách grošů Českých s výhradou výplaty. My Jiří, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský a Lužický markrabie etc. oznamujem tiemto listem všem: Jakož věrní naši milí, konšelé a obec min- cieřuov a pregéřóv na Horách Kuthnách, s vólí naší penězi svými

Strana 486
486 1466. vyplatili sú ves Poličany z té zástavy, v kteréž námi byla za- stavena, a potom nám některé summy peněz k našie žádosti pójčili sú, my chtiece je opatřiti, aby té výplaty i toho nám pójčenie žádné škody neměli, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú již psaným konšeluom a obci mincieřské a pre- géřské na Horách Kuthnách tu již psanú ves Poličany s dědinami, lukami i všemi a všelikými příslušnostmi, poplatky a puožitky k té vsi příslušnými, a odtud pocházejícími a konečně se vším panstvím, nic nepozuostavujíce, zapsali sme a tiemto listem za- pisujem a zastavujem v šesti stech kopách grošuov peněz dobrých ke jmění, držení a požívání jich bez našie, budúcích našich krá- luov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky pod úmluvú takovúto: Když bychom my neb budúcí naši, králové Čeští, nebo ty osoby, jimž by ta výplata spravedlivě příslušela, již psaným konšeluom a obci mincieřské a pregéřské, nynějším nebo budúcím, těch šest set kop grošuov peniezy dobrými, kteříž by té chvíle v zemi našie České obecně bráni byli, za výplatu té vsi dali a splnili úplně, mají a povinni budú, přijmúce těch šest set kop grošuov, nám neb těm, od nichž ty penieze přijmú, vsi svrchu psané se všemi příslušnostmi bez zmatku postúpiti a list tento navrátiti. Také již psaní konšelé a obec mincieřuov a pregéřuov nemají těch lidí novými, nespravedlivými a těm lidem neobyčej- nými robotami a poplatky proti jich vuoli obtěžovati žádným obyčejem. A ktož by tento list měl s již psaných konšeluov a obcě mincieřuov a pregéřuov dobrú vólí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Horách Kuthnách v pátek den svatého Anthonii léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého šestdesátého šestého, královstvie našeho léta osmého. INa ohbu:! Ad mandatum domini regis. [Na rubu:] Rta ta Orig. perg. v archivu m. Hory Kutné (č. 9 subn. e, staré č. 5) s velkou pečetí královskou, jejíž část jest ulomena, zavěšenou na proužku pergameno- vém. — Výtah v rukop. knihovny kníž. Lobkovice v Roudnici zvaném Summari auszug na l. 95. Srv. Sedláček, Zbytky register str. 270 č. 13. — Před tím

Strana 487
1466. 487 v letech 1460—1466 byly Poličany zastaveny Hedvice z Trojanovic a jejímu bratru Janovi ve 300 kopách; v. Sedláček v kn. uv. str. 253, č. 1781. Čís. 282. 1466, 15. února. V Praze. Král Jiří uvažuje, že město Kolín, ležíc v srdci království jest pevnou baštou proti nepřátelům, zejména pokud jde o ochranu dolův a města Hor Kuten, jakož i uznávaje, že obec města toho upadla do chudoby pro velké náklady, jež činila na opravu mostu přes Labe a na jiné mosty, cesty, hradby i věže, povoluje jí, aby mohla vybírati mýto z věcí do města na vozech nebo koňmo při- vezených, jako ze železa, olova, peří, vlny, vosku, sukna, piva Svídnického, Staroměstského a bílého, z koní a dobytka, dříví, ovoce a jiného zboží. Mýto to mají platiti též lidé na trh do města jdoucí a polovici jeho povozníci domácí, když pivo vezou nebo s vozem do města jedou. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Luczem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum facimus tenore presencium universis, quod cum civitas nostra Colonia super Albea propter nimias impensas, quas racione reformacionis pontis ibidem super Albea aliorumve poncium, similiter viarum murorum et turrium adeo sit debilitata et exhausta, quod fere ad extremam egestatem deveniret, nisi per nos sibi liberaliter succurreretur; dignum enim censemus eidem civitati succurrere, que in corde regni nostri sita fortalicium firmum adversus quos- libet hostes et signanter pro conservacione et tutela argentifodi- narum et civitatis nostre Moncium Cuthnensium apta existit. Ideo ut relevari et conservari ipsa civitas melius possit, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato et cum maturo consilio procerum et fidelium nostrorum de certa nostra sciencia auctoritate regia comunitati et universitati eiusdem concedimus, damus et donamus, ut possint nomine thelonei percipere, exigere tollere et levare in ipsa sua civitate perpetuis temporibus in fu- turum pecunias infra scriptas, videlicet: Quocienscunque ve- huntur res, que ad centenarium ponderantur, ut ferrum, plumbum, plume, lana, cera et similia, de quolibet equo eundem currum trahente unum grossum levabunt. Item quando vehitur pannus

Strana 488
488 1466. quicunque, de pleno curru pro quolibet equo exigatur unus grossus, de medio autem curru pro quolibet equo duntaxat me- dius grossus; sin autem minus medio curru pannum vehi con- tingat, secundum proporcionem et convenienciam theloneum de eodem minui debebit. Item quandocunque bona vehuntur, que ad centenarium non ponderantur, de quolibet equo solvantur qua- tuor denarii. Item de cervisia Swidnicensi seu Antiqua Pragensi pro quolibet equo tollantur tres denarii. De alba autem cervisia duntaxat pro equo duo denarii. Item de peccoribus maioribus, ut equis, bobus, vaccis, porcis et similibus, que illic ducentur, de quolibet unum denarium; de minoribus autem peccoribus de quo- libet unum halensem. Item de curru lignorum, que in civitatem ducuntur, unum halensem. Item de curru frumentorum, que illic ad vendendum ducuntur, unum denarium. Item de cervisia pro- pria, que extra civitatem ipsam ducitur in vasis maioribus, de curru unum denarium; cum autem in vasis minoribus ducitur, de curru tantum unum halensem levabunt. Item volumus, ut de hominibus, qui forum ibidem in civitate predicta accedunt, ita theloneum exigatur, quemadmodum ab antiquo exigi consuetum erat. Similiter et domestici vectores circa consuetudinem anti- quitus observatam in dando thelonio conservari debebunt, vide- licet ut duntaxat medium theloneum solvere teneantur. Manda- mus igitur universis et singulis subditis nostris fidelibus dilectis, cuiuscunque status, dignitatis aut preeminencie existant, signanter autem .. succamerario regni nostri Bohemie, qui nunc est aut pro tempore fuerit, quatenus predictam civitatem Coloniam et eius incolas presentes et futuros in percepcione, exaccione et levacione prefati thelonei quovis modo non impediant, turbent aut mole- stent, sed eos pocius in predicto iure thelonei tueantur, conser- vent et protegant, prout indignacionem regiam cupiunt evitare. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio litte- rarum. [Na ohbu]: Ad mandatum domini regis d. Procopio de Rabenstein, cancellario referente. INa rubu:] Rta. Jacobus de Cadano. Orig. perg. v archivu m. Kolína (č. XX, staré č. 17 u zářezu, v rohu 48). Pečet druhdy na hedvábné šňůře zelenočervené přivěšená jest utržena a ztra-

Strana 489
1466. 489 cena. Na rubu rukou XVI. století poznamenáno: »O clo«. — V pamětní knize Kolínské z r. 1501 na l. 29v jest opis listiny této za nápisem: »Majestát na ungelt městu Kolínu Novému«, v němž vsunut jest přídavek: 1) usque ripam rivuli Planianensis. — O rozepřích, které Kolínští měli s Nymburskými o pla- cení cla v letech 1488 a 1505 srov. výše str. 391—393. — V uvedené knize pamětní na l. A 15v zapsána jest smlouva, kterou purkmistr a konšelé města Kolína 5. května 1506 uzavřeli s urozeným vladykou p. Mikulášem z Dražovic a na Cerhenicích o clo u bran, kdež p. Mikuláš pro »své potřeby jízdy čině přes mosty měšťan Kolínských zbraňoval se platiti cla Kolínským«. Obě strany vznesly rozepři tu na p. kancléře (Albrechta Libšteinského z Kolovrat), tehdy na Kolíně přítomného, jenž učinil »vyřčení své mezi nimi, aby pan Mikuláš každý rok pořád zběhlý vždy při každém sv. Jiřie za to majto Kolínským dával deset grošuov českých a své potřeby činil přes mosty Kolínských, což a která kdy jemu potřeba kázati bude, bez překážky purgmistra a konšel Ko- línských«. Téhož r. 1506 Kolín stal se opětně městem královským, byv před tím několikráte v držení zástavních pánů. Po smrti krále Jiřího synové jeho rozdělili se 9. března 1472 o všecka panství po otci zděděná, a tu nejstaršímu z nich knížeti Viktorinovi dostal se za oddíl »v Čechách zámek a město řečené Kolín nad Labem i s těmi se všemi zbožími, kteráž se k Kolínu držie a obrá- cena jsú podle zněnie zápisuov od slavné paměti králóv Českých na to zbožie vydaných buď to na dědicství a království anebo-li na duchovenství«. Při tom děje se zmínka o jednom listu krále Jiřího, »kterýmž JMt za naše služby a škody ku prvním našim zápisóm nám It. j. synům svým] připsati jest ráčil 20000 kop gr. na městě Kolíně a na těch zbožích, kteráž se zápisná k Kolínu (a ku Poděbradóm) držie« a dokládá se, kdyby »král Český ta nadepsaná zbožie vyplatiti ráčil, tehdy z těch 20000 kop gr. kněz Viktorin aneb jeho dě- dicové mají vzieti 14000 kop gr.« (Archiv Český I, str. 301 a 305). — Kníže Viktorin potom v Kolíně 28. června 1475 učinil směnu dav Kolín zámek a město bratru svému Jindřichovi mladšímu jinak Hynkovi za zámek Blštinu (Archiv Český XV, str. 258). Brzy na to pak kníže Hynek zastavil zámek a město Kolín s vesnicemi a jiným příslušenstvím Uherskému králi Matyášovi ve 20000 zlatých uherských; avšak král Matyáš, kterému se nepodařilo Kolína se zmocniti, postoupil při úmluvách Jihlavských 10. září 1486 práva svého ke Kolínu králi Vladislavovi (Palacký, Dějiny V, 1 str. 259). Potom 12. února 1487 král Vladislav učinil s knížetem Hynkem o postoupení zámku a města Kolína konečnou smlouvu, při níž kníže Hynek vzdal se výplaty a všeho práva ke Kolínu. (Archiv Český XV, str. 268). Dle zápisu ve zmíněné pamětní knize Kolínské z r. 1501 na l. A 6v poručil král Vladislav před r. 1502 »Kolín zámek i město zpravovati urozeným pánuom panu Vilémovi z Persteina na Helfen- šteině, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, panu Janovi z Šelnberka, najvyššiemu kancléři téhož královstvie Českého, panu Albrechtovi z Kolovrat, hofmistru dvoru krále JMti a panu Bohušovi Kostkovi z Postupic, minemaistru na Horách Kuthnách, prve než jest nás v držení měl urozený pán pan Mikuláš Trčka mladší z Lípy etc.« Na to r. 1502 zastavil opětně Kolín hrad a město Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy, v kteréžto zástavě Kolín zůstal do r. 1506, (Vávra, Dějiny m. Kolína str. 93). Doklady na to nalézají se v uvedené již pa-

Strana 490
490 1466. mětní knize Kolínské, kdež se na př. na l. A 6r čte zápis, kterým měštan a spoluradní Kolínský Mikuláš Bílek 23. září (v pátek na zajtřie po sv. Mauricii před sv. Václavem) l. 1502 předstoupiv do plné rady »s urozenými vladykami panem Markvartem z Kojkovic na Vostrově etc. a s panem Janem Janovským mladšiem z Sútic, služebníky urozeného pána našeho, pana Mikoláše Trčky z Lípy, pána našeho JMti, ... dobrovolně beze všeho přinucenie, z lásky upřímé, zamilovav pána svého JMt pana Mikuláše Trčku mladšieho z Lípy etc., témuž pánu ... dal a přivlastnil všicek statek ... v městě Kolíně, v předměstí u téhož města neb jinde kdežkoli, movitý i nemovitý, jmenovitě na domě peníze, který byl starý rathúz, v městě Kolíně vedle rathúzu ležící« atd. Dle zápisu v téže knize na l. A6r svrchu jmenovaní čtyři nejvyšší úředníci 26. listopadu (v sobotu před sv. Ondřejem apoštolem) l. 1502 sjeli se do Hory, a tu z ponuknutí pána svého, pana Trčky z Lípy, purkmistr a konšelé města Kolína vyslali k nim pět spoluradních a Jakuba písaře, aby vedli stížnosti na to, že »převajšeniem stavu Hrobského (Hrobským mlynářem Matoušem) lesy, lúky, ves Tři Dvory se vytopily a zbahnily« a tím obci nenabytá škoda se děje, a aby hájili právo obce Kolínské k ostrovům v Labi. Páni dali jim v domu pana minemaistra skrze pana kancléře odpověď takovou: »Poněvadž již stav neb kolé jest (po- břežními přísežnými) cíchováno, aby mlynář vedle toho stav napravil, a my pánu vašemu o to psáti budem, aby vám nedal více takových škod činiti, aby vám to opraveno bylo. Item co se ostrovóv v Labi dotýče, kdežto pravíte, že by právo k niem měli, ale že jsme majestátóv královských na to vysazených neviděli, proto vám toho dobře věříme, že jest tak; ale že jste některých ne- užívali za dlúhý čas a nynie jest toho zboží Kolínského v držení pan Trčka, pán váš, to se musie tak zanechati nynie, až by zase král JMt toho zboží v držení býti ráčil«. Dle téže knihy na l. A 7, 8 a 15 obnovoval radu Kolín- skou 15. března 1504 a 26. února 1505 pan Trčka z Lípy sám, avšak 4. března 1506 »innovatum est consilium civitatis huius (Coloniensis) per generosum dominum Hendrycum Chwalowsky de Ledecz, pro tunc capitaneum huius civi- tatis et generosum dominum Hinconem (ex Augezd), capitaneum de Podiebrad, et consules iuramentum prestiterunt serenissimo principi et domino, d. Wla- dislao regi Ungarie, Boemie etc.« Byl tedy toho r. 1506 Kolín králem ze zástavy vyplacen. Čís. 283. 1466, 5. března. V Praze. Král Jiří potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Jaroměře privilegia, která jim králové Jan, Karel IV., Václav IV. a Sigmund, jakož i královna Barbora byli udělili, a povoluje jim, aby při obnovování rady městské starodávní řád byl zachováván, totiž aby staří konšelé vybrali jiných dvanácte z obce, a podko- moří královnin aby z 24 osob těch dvanácte konšelů vyvolil.

Strana 491
1466. 491 Georgius, dei gracia Bohemie rex, Moravie marchio, Lu- czemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum fa- cimus tenore presencium universis, quod pro parte providorum ma- gistri civium, consulum, iuratorum et tocius communitatis civi- tatis nostre Jaromir, fidelium nostrorum dilectorum, fuit maiestati nostre humiliter supplicatum, quatenus benignitate nostra regia, omnes et singulas litteras, gracias, emunitates, concessiones, liber- tates, laudabiles consuetudines, privilegia, indulta et iura universa, quas et que olim serenissimi reges, signanter Johannes, Carolus, Wenceslaus, Sigismundus et ceteri antecessores nostri, ac serenis- sime regine Bohemie, presertim diva Barbara, Romanorum et Bohemie regina, ipsis et ipsorum civitati dederunt et concesserunt, approbare, ratificare, innovare et confirmare dignaremur. Nos animadvertentes ipsorum diuturnam et continuam fidelitatem, ut in eadem attentius perseverent, votis illis annuimus, et — aucto- ritate regia omnes et singulas litteras, — privilegia et iura uni- versa, que olim serenissimi reges Bohemie, — ac serenissime regine Bohemie, presertim diva Barbara, Romanorum et Bohemie regina, ipsis et dicte eorum civitati dederunt et concesserunt,— innovamus et graciosius confirmamus —. Volumus eciam, ut cives eiusdem civitatis in locando novo consulatu in sua civitate huiusmodi consuetudinem observent, quemadmodum hactenus ob- servabant, videlicet ut antiqui consules, qui sunt numero duo- decim, alios duodecim de comunitate eligere debent, sic ut ex hiis viginti quatuor personis serenissime domine regine, que pro- tempore extiterit, subcamerarius, qui pro tempore fuerit, eligere debeat duodecim, qui consulatus officium teneant ad integrum annum, et ita singulis annis faciendum ipsis erit in futurum. Mandamus igitur atd. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio litterarum. Datum Prage die quinta marcii, anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo sexto, regni nostri anno octavo. Ad mandatum domini regis Procopius liber dominus de Rabenstein, cancellarius. Opis z XVIII. století v liber memorabililium diversi coloris, chovaném v archivu m. Jaroměře, na l. 8v. — Knapp, Paměti Jaroměřské str. 235.

Strana 492
492 1466. Čís. 284. 1466, 18. dubna. V Praze. Král Jiří povoluje měštanům města Chomutova, jejichž knihy městské i s privilegiemi shořely v předešlých dobách válečných, aby zápisy v nových knihách měly plnou moc a prohlašuje, že majitelé domů postavených na pozemcích obyvatelů z města od- běhlých mají k nim totéž právo, jako by to byly jejich domy dědičné. My Jiří, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vévoda a markrabie Lužický etc., oznamu- jem tiemto listem všem. Jakož předešlé časy nepokojné město naše Chomútov u válkách dobyto, vypáleno a zpustošeno bylo jest, jichžto knichy městské i privilegia jim spálena jsú a lidé a byd- litelé toho města někteří preč sě rozběhli a někteří zas sě tu osadili, a jiní lidé městiště zpuštěná a odběžená osedli a domy svými náklady vzdělali; i přistúpivše před nás měštěné již psaného města Chomútova jménem purgmistra, konšeluov i všie obcě téhož města prosili sú nás pokorně, abychom jim těch knih městcských, kteréž znova sobě učinili, i což v ně domuov jedni druhým dědičných i odběžných prodávajíc zapisovali do této chvíle nebo budúcně prodávati a zapisovati budú, potvrditi a moc tomu dáti ráčili. My shledavše mnohú věrnost a poslušenstvie již psaných měšťan Chomútovských, kterúž předkuom našim, králuom Českým, i nám zachovali sú sě, zachovávají i potom zachovati mají, chtiece aby nynie i budúcně žádné nesnáze a zmatkové pro takové věci mezi nimi nebyli, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú těm knihám jich městckým i všem prodáváním a za- pisováním domuov na městištiech odběžených postavených i což k těm městištiem příslušalo, i tomu všemu, což podle práva města toho v ty knihy vpisovali neb vpisovati budú, moc plnú dali sme a tiemto listem dáváme i toho potvrzujem, chtiece a mocí krá- lovskú ustavujíce, aby nynie i po všecky věčné a budúcie časy od těch, ktož od těch městišť odběhli, tiem prodáváním těch domuov na tom ustavených, zahrad, dědin a vinic k těm městištiem pří- slušných nikdy hýbáno ani zmatkuov od žádného člověka právem těch odběhlých činěno nebylo, a ti všickni, ktož ty domy mají a

Strana 493
1466. 493 držie neb mieti a držeti budú, aby též právo k nim měli, jako by jich dědiční byli. Ale však proto ta práva, kteráž s těch do- muov a jich příslušností dávána a placena býti mají nám neb těm, ktož by toho města byli v držení, podle práva starodávnieho aby dávána a placena byla. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek před svatým Jiřím, léta od narozenie božieho syna tisícieho čtyřistého šestdesátého šestého, královstvie našeho léta osmého. [Na ohbu:! Ad relacionem domini Czenkonis de Clingstein, procuratoris. INa rubu:] Rta Jacobus de Cadano. Orig. perg. v archivu m. Chomútova s pečetí královskou zavěšenou na proužku pergamenovém. Čís. 285. 1466, 23. dubna. V Praze. Král Jiří činí milost purkmistru, radě i vší obci města Chebu, že po tři léta nemají býti povinni účastniti se polních tažení v koruně České a nebo mimo ni; toliko kdyby král obléhal hrady Bečov a Kinžvart, mají mu pomáhati stem dobrých střelců proti pánu z Plavna. Wir Jorg, von gotes genaden konig zeu Pehem, margrawe zeu Merheren, herezog der Slesien etc., bekennen und thuen kunth offenlich mit diesem brief vor allen den, die in sehen, horen ader leßen, das die ersamen unsere lieb getrewen burgermeister und rath der stat zeu Eger ir potschaft, nemlichen Paul Ruduschen, iren ratsfrewnde, pey uns gehabt haben und erczelen lassen ir grosse schulde auch andere not und gebrechen, darin sie nue lange czeit von der krieglewft wegen behefft und dareyn komen sein, das wir in mit genaden czu stewer komen solden, auf das das sie dester paßer ire schuld beczalen, auch ander irer dar- legunge mussig geen machten. Sulch ir demutig gepethe ange- sehen und nachdem sich das notdorft halben geheyschet hat, ha- ben wir den genanten purgermeister, rath und der ganczen ge- meyne unser stat Eger diese genad gethan und thuen in die in

Strana 494
494 1466. konigklicher macht und mit kraft dicz brives, das wir drey iar nach eynander folgende von dato dicz briefs stiller sitczen lassen wollen, also das sie in denselben dreien iaren in das felt nicht czihen nach ruken darfen, weder in die cron, nach außwendig der cron, nach nymants feinhde dorfen werden; denn allein so wir selbs mit unser person mitsampt den inwoneren der cron und die czwey slos Petzaw und Konigswart auf eynmal welegeren wür- den, so sollen sie neben uns als iren herrn und konig und neben den inwoneren der cron des herrn von Plawen feinhd werden und uns mit hunderten guten schutzen ungeferlich dinen. Würde auch ymant in der czeit den genanten unseren lieben getrawen widerwertigkeit zcufuegen ader thuen durch welche weßen ader von weme das geschee und furgenomen würde, darin wollen wir sie als unsere getrawen nicht vorlassen, sunder mit genediger hulfe und peystande genediklichen vorsorgen. Datum zeu Prag unter unseres rings heymlichen secret an dem heyligen sende Jorgen tag nach Cristi gepurt unseres herrn tausent vierhundert in dem seschundsechczigisten," unseres reichs im achten iare. Dominus rex per se. Orig. pap. v archivu m. Chebu (Akta fasc. 5/a) s přitištěným sekretem královským z červeného vosku. — a)Tak (sesch místo sechs) orig. — Před tím papežský legát Rudolf, biskup Lavantský, listem d. ve Vratislavi 17. března (am montage nach dem sontage in der mitfast, Letare zu latein genant) l. 1466 oznámil purkmistru, radě i vší obci města Chebu, že papež dal krále Jiřího do klatby a vyzval je, aby po příkladu Plzeňských stáli v poslušenství Římské církve a ničím přívrženců krále Jiřího nepodporovali. (Dle orig. pap. v archivu m. Chebu otiskl Gradl, Die Chroniken der St. Eger str. 278). Potom listem d. v Praze 30. srpna (am sunabend nach sanct Bartholomeus des heyl. zwelf- boten tag) téhož r. 1466 upokojoval kr. Jiří Chebské, že je nechce zciziti od koruny. V listu tom se pravi: »Ewr freunde und ratsgenossen Caspar Junck- herr und Clement Puchelperger, unser lieb getruwen, die yetz bey uns gewest, haben uns wol zu erkennen geben ettlich rede und sagmere, die bey euch geen und entspriessen, also das wir in meynung solden sein, euch von der crone zu entwenden ete. Wann wir nw solh anbrengung und meldung von euch gern ge- hort und die zu danck aufgenomen haben, und vernemen dorinn ewer sorgfeldig emsig vleyß, die ir zu uns und unserr crone tragt, wiewol nw dieselben auß- brenger, die solhs außgeben, uns nach euch nichts guts gunnen, sunder gern mengen wolden als woll zu vernemen ist, so mugt ir doch in warheit gelauben, das wir das in unser gemute ny genomen nach komen ist und, ab got wil, nicht komen wirt, euch eynich von der crone zu wenden, nachdem wir wol betrachten ewr getrewe, gehorsame, willige dinst, die ewer vorfordern und ir unseren vor-

Strana 495
1466. 495 fordern, uns und unserr crone gethun habit und noch in zukunftigen zeiten thun mogit. Dorumb so wollit solhs nit gelauben, und abe ir das hinfur von imant vernwmpt, der ein solhs außbrecht, wollit den zu ewern handen nemen biß an uns dadurch man mocht zu weitter forschung komen ; und solt furware wissen, das wir sunderlich zu euch geneigt sein angesehen, wie ir euch alwegen redlichen aufrichtiglichen gein uns und unser crone gehalden habet, an zweivel sein noch tun werdt; dann wir euch bey uns und der crone als unser lieben getrewen und gehorsam behalden und in kein wege anderswohin wenden wollen. (Orig. v arch m. Chebu se záznamem kancelářským: »Ad mandatum domini regis«.) — O po- měru Chebských ke králům Jiřímu, Matyášovi a Vladislavovi srov. V. V. Tomka článek Chování měšťanů Chebských v rozepři králů Jiřího a Vladislava s papež- ským dvorem a Matyášem králem Uherským v Časop. Česk. Musea 1849, IV, str. 74 násl. a Gradl, Chroniken str. 280—324. Čís. 286. 1466, 4. května. V Praze. Král Jiří potvrzuje výpověď, kterou kancléř jeho Prokop z Rabšteina a sekretář Jošt z Einsidle učinili v rozepři rady Loketské s Otíkem ze Šparneku a synem jeho Erhartem, přiznavše radě města Lokte právo k mýcení lesa v Popovicích. Wir Jorge, von gottes gnaden kunig zu Behem, maregrave zu Merheren, herczog zu Lutzemburg und Slesien und maregrave zu Lusitz etc., bekennen und thun kunt offenlich mit disem brief vor allermeniglich. Als von sulcher gebrechen, so Otte von Sparn- neck mitsampt Erharten von Sparnneck, seim sone, und eym rate zum Elbogen unser liebe getrewen, eins holtzshawen, genant die Pfaffengrun, in irthumb gewest sind, dorumb wir beyden teylen fur uns in unsrin kuniglichen hofe beschiden und ein benanten tage bestimpt hatten, welche die genanten Otte von Sparnneck und Erhart von Sparnnecke, sein sone, auch die vom Elbogen ettlich des rats mit irr gantzen macht zu sulchem bestimpten tag dorezu schickten, und beyde parth also erschinen sind, haben wir auf das den edelin Prokopen vom Rabenstein, freyhern, un- sern cantzler, und den gestrenngen Jobsten vom Aynsidel, unsern secretarn und lieben getrewen, dorczu geordent, sie zu iren ge- prechen an stat unsrer als comissarn zu verhoren. Die dann sie und etlich brief und wort, die sie gein einander, nemlich Otte

Strana 496
496 1466. von Sparnneck mitsampt seim sone ein kuniglichen brief ettwe kunig Sigmunds, seligen gedechtnuß, furbrachten uber die Pfaffen- grun, und vermeinten, das Bilch holcze gein Satel gehoren solt; derkegen die vom Elbogen in irr antwurt ufbrachten, wie sie sulch holtz lange zeit, das nymands gedencken konde, in nutze und gewere gehabt und herbracht hetten. Dorauf sie also ver- hort und zwischen obgenanten beyden partheyen mit iren guten willen und wissen außgesprochen, beteydigt und erkannt haben, also das sulch obgenant hols, die Pfaffengrun genant, den von Elbogen und iren nachkomen in zukunftigen zeiten mit aller zu- gehorung, als sie das bißher innen gehabt haben, zusteen und haben sollen, des zu genissen und zu gebrauchen sollen und mogen als das ir stat gut gewest und noch ist, nach aller ir notturft an der obgemelten Otten und Erharten, seins sons, von Sparn- neck, und irr erben und nachkomen, die den Satel nach yn haben und besitzen werden, und szisten meniglich eintrage ungehindert on geverde; auch solchen obgemelten kunig Sigmunds brief, an- treffende den artickel von des holczs Pfaffengrun wegen, un- kreftig erkannt, das der den von Elbogen, auch irn nachkomen keinen schaden an sulchem holtz brengen sol. Sulchen vorge- nanten spruch unsrer comissarn wir verfolgen und den beve- stigen, bestetigen mit kuniglicher macht, versigelt mit unserm kuniglichen anhangenden insigel. Der geben ist zu Prage am suntag nach sant Balpurgen tage nach Crists geburt vierczehen- hundert dornach in dem sechtsundsechczigisten, unsers reichs im achten iare. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Procopii de Rabenstein, cancellarii. Orig. perg. druhdy v archivu m. Lokte. Opis K. J. Erbena v archivu Musea král. Českého s poznámkou, že pečet od originálu jest utržena. — Purk- mistr, rada i všechna obec města Lokte potom vypověděla králi Jiřímu 18. prosince (am sontag vor sand Thomas tage) 1468 poslušenství, chtějíc se přidržeti papeže, pána svého Matouše Šlika a jiných pánů katolických (Orig. pap. v archivu m. Lokte). Ale Matouš Šlik z Lažan společně se synovcem Vác- lavem záhy přešli k straně Saské a krátce před smrtí krále Jiřího († 22. března 1471) uzavřeli jakožto »burgraven zue Eger und Elbogen« s vévodou Saským Albrechtem 17. března 1471 smlouvu, kterou mu prodávali všechno své právo k zemi, zámku a městu Lokti za 23.000 zlatých rýnských. (Schlesinger, Die Chronik der St. Elbogen str. 140 násl.) Manové a měštané Loketští složivše

Strana 497
1466. 497 prve slib věrnosti králi Matiášovi opřeli se však takovému odcizení krajiny Loketské od koruny České a donutili oba pány Šliky, že s nimi uzavřeli 1. dubna 1471 smlouvu, v niž se zavázali, »das her Mathis und her Wentzlaw obgnant sullen prauchen der herschaft zum Elpogen — und — sullen dy vam Elbogen bleiben lassen bey aller irer freyheyt und gewonheyt. — Item so her Mathis und her Wentzlaw bey der herschaft obgemelt nymer bleyben noch der nymmer behalten wolten, so sullen sy doch dy vam Elbogen an keine an- dere herschaft brengen oder verweisen, sy komen es dan miteinander zu auf- trag und erkentnusz fur ein konigk zu Behem, den unser heyliger vater der babst und der allerdurchl. unser gn. her ein Romischer keyser fur ein konigk zu Behem haben. Kromě toho ujednáno: »Es sullen auch dy vam Elbogen ny- mant in dy stad lassen, da van hern Mathisen und hern Wentzlaw noch dem slosz eincherley schaden zugezogen oder getan werd, das in an irer herlickeit brengen mucht; desgleichen sullen her Mathis und her Wentzlaw und dy iren nymand auf das slosz nemen, noch lassen, darausz den van Elbogen und der stad einicherley schaden entstehen oder geschehen mucht«. (Schlesinger uv. m. str. 1 násl.) — Pustilit před tím páni Šlikové na hrad Loket Saské vojsko a Loketští do města posádku pana Plavenského, purkrabí Míšenského Jindřicha ml., jenž pánům Šlikům 27. května 1471 opověděl »nochdem ir sloss und stad Elbogen, daz do ein erblich zugehorung ist der wirdigen cron zu Beheim, der landsese wir sind, ane wissen und willen unsers gnedigsten hern des kunigs zu Hun� gern und Behmen etc. zu untreuwen habt wollen entwenden, der wirdigen cron entzihen und in fremde hende, die nicht landsesen sind der wirdigen cron zu Beheim, brengen« (Schlesinger, uv. m. str. 149). Srov. též Archiv Český V, str. 316. Tento mladý pan Plavenský i po smlouvě z r. 1471 popichoval Loket- ské proti pánům Šlikům chtěje se sám Lokte zmocniti jakožto hejtman Uher- ského krále Matiáše, od něhož obdržel zápis na Loket v summě 3000 zl. uherských (srov. článek K. Köppla, Ein Beitrag zur Geschichte der Fehde der Schlicke mit der Stadt Elbogen v Mitth. d. Ver. f. Gesch. d. Deutsch. in B. XXXIII, str. 379), ale bez výsledku. Král Vladislav listem d. v Praze 4. dubna (am donerstag nach dem suntag Judica) 1476 potvrdil Matoušovi Šlikovi z Lažan, jeho synům Mikulášovi, Jeronymovi a Kašparovi a strýcům jich všechny výsady na Loket ustanoviv, že jakož král Jiří povolil p. Matoušovi, aby po čas jeho života ne- směl Loket býti ze zástavy vyplacen, tak že nemá ještě po další tři životy jeho synův k takové výplatě dojíti. (Schlesinger uv. m. str. 167 č. 29; Archiv Český VI, str. 549). Na to 30. září (am abent Remigii) 1476 Mikuláš a Václav Šlikové přepadli nočně město a donutili měštany, aby jim složili dědičnou pří- sahu. Kronika Loketskd o tom vypravuje: »ist her Niclosz und her Wentzel Slick mit den francken hern Sigmundt van Swarzenpergk und Jorgen van Rosenbergk bey nacht uber dy Eger hinten ins slosz gestigen und dy stad ge- waltiglichen uberfallen und alles, das darinne gewest, genomen — und dy konigliche stad zu in genomen, und alle, dy sy durch gnad darinne haben bleiben lassen oder einkomen, haben in erbhuldung mussen sweren, ab dasz mit wissen Ker Mt gescheen sey oder nicht, ist verporgen; doch sulche stad, dy in alleine verpfant, in erbhuldung genomen und gehalten". (Schlesinger uv. m. str. 4).

Strana 498
498 1466. Čís. 287. 1466, 5. června. V Římě. Papež Pavel II. uznávaje vděčně, že obyvatelé Plzeňští věrně při církvi proti králi Jiřímu stojí, polepšuje jejich znak městský, a to tak, aby na poli stříbrném měli dva zlaté klíče svázané a uprostřed zbrojného muže mečem opásaného a v pravici půl orlice držícího; kromě toho pak jim povoluje pečetiti červeným voskem. Paulus episcopus, servus servorum dei, universitati hominum opidi Pilznensis, Pragensis diocesis, salutem et apostolicam be- nedictionem. Exigit vestre devotionis affectus, quo nos et Roma- nam ecclesiam reveremini, ut petitionibus vestris, quantum cum deo possumus, favorabiliter annuamus. Hinc est, quod nos vestris devotis supplicationibus inclinati, ut vos qui, ut accepimus, pro defensione orthodoxe fidei, ut veri Christi fideles contra iniqui- tatis filium Georgium hereticum, qui se regem Bohemie appellat, cum suis complicibus pro fide ipsa viriliter dimicastis et dimi- catis" de presenti, una cum armis vestris solitis, duabus clavibus aureis colligatis in argenteo, et homine sive milite armato gladio accintob tenente mediam aquilam in manu dextra in aureo cam- pis, et in sigillis vestris cera rubea deinceps perpetuo uti possi- tis, devotioni vestre auctoritate apostolica tenore presentium in- dulgemus, non obstantibus contrariis quibuscunque. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostre concessionis infrin- gere vel ei ausu temerario contraire. Si quis autem hoc attem- ptare presumpserit, indignacionem omnipotentis dei‘ et beatorum Petri et Pauli apostolorum eius se noverit incursurum. Datum Rome apud sanctum Marcum anno incarnationis dominice mille- simo quadringentesimo sexagesimo sexto, nonis iunii, pontificatus nostri anno secundo. IV pravo pod ohbem:] L. Dathus. INa ohbu:! De curia. Johannes de Salas. [Na rubu v prostřed:] Rta apud me L. Dathum. [Na rubu v pravém rohu:) Visa. Johannes Millinus.

Strana 499
1466. 499 Orig. perg. v archivu m. Plzně (č. 27) s olověnou bullou na hedvábné šňůře červenožluté zavěšenou. Na líci bully vyobrazeni apoštolé Petr a Pavel sedící na trůnech proti sobě; mezi jejich hlavami nápisy s písmenami shora dolů: S. PAV. S. PET.; na rubu vyobrazen papež sedící na trůně, obrácen v levo maje po straně dva kardinály a před sebou několik klečících osob, nad ním pak jest nápis PAVLVS -PP II. — a) dimicastis et dimicatis psáno na rasuře. — b) tak orig. — c) tis dei psáno na rasuře. — Na rubu listiny rukou skoro současnou poznamenáno: Privilegium papale pro armis et si- gillo civitatis Plznensis. — Strnad, Listář kr. m. Plzně II, str. 138, č. 153. — Současný český překlad tohoto listu čte se v knize privilegií a testamentů m. Plzně v archivu musea král. Českého sign. 3 D 25 na listě D 7, dle něhož papež povoluje městu užívati znaku »dvú klíčuov zlatých svázaných v střiebrném a člověka nebo-li rytieře oděného mečem opásaného držiecého puol orla v pravé ruce v zlatém poli.« — O tom, jak Plzenští odpadli v lednu r. 1466 od krále Jiřího srov. pojednání Jos. Strnada v Časop. česk. Musea 1884 str. 53; o znaku městském pak pojednání (dnes částečně již zastaralé) téhož autora v Publika- cích spolku vědeckého v Plzni č. V, str. 10 a Plachého Paměti str. 3. Čís. 288. 1466, 1. listopadu. Na Horách Kutných. Král Jiří potvrzuje obci města Čáslavi privilegia, která jí předešlí králové udělili, a zejména práva Jihlavská, jichž užívá, i privilegium Karla IV. na svobodné pořizování o majetku stvrzené Václavem IV. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpe- tuam rei memoriam. Civitas nostra Czaslauia olim serenissimis regibus Bohemie, antecessoribus nostris, fidelis et obsequiosa fuit, quo ab ipsis libertatibus, graciis et privilegiis plurimis est dotata, nobis quoque inhabitatores eiusdem omnem fidelitatem exhibere non cessant; ideo dignum iudicamus ipsas libertates, gracias et privilegia eorum nostra confirmacione munire, ut regia gracia consolati ad persistendum in eadem fidelitate magis animentur. Cum itaque providi magister civium, consules et iurati eiusdem civitatis Czaslauie, fideles nostri dilecti, constituti in presencia nostra suo et tocius communitatis nomine nobis humiliter suppli- caverunt, quatenus de benignitate nostra regia ipsis approbare, ratificare, innovare et graciosius confirmare dignaremur omnes

Strana 500
500 1466. et singulas litteras, gracias, libertates, emunitates, concessiones, laudabiles consuetudines et specialiter iura, que a civitate Iglauiensi obtinere noscuntur, ac privilegia et iura universa, quas et que olim serenissimi reges et illustres principes, antecessores nostri, eis dederunt et concesserunt, et signanter quoddam privilegium quondam divi Wenceslai, Romanorum et Bohemie regis, prede- cessoris nostri, cuius tenorem presentibus litteris nostris inseri iussimus et sequitur in hec verba: Wenceslaus atd. (Následuje znění listu krále Václava IV. d. na Žebráce 15. listopadu 1398; v. Privilegia II, č. 711). Nos igitur fidelitatem predictorum ci- vium et incolarum attendentes ac cupientes prospici libertatum ipsorum firmitati, ut in eadem fidelitate attencius perseverent, votis illis annuimus et — omnes et singulas litteras, — consue- tudines et specialiter iura, que a civitate Iglauiensi obtinere noscuntur, ac privilegia et iura universa, quas et que olim serenissimi, signanter Johannes, Karolus, Wenceslaus, Sigismun- dus, Ladislaus ceterique Romanorum et Bohemie reges ac illu- stres principes, antecessores nostri, prefate civitati et ipsorum universitati dederunt et concesserunt, ipsis et eorum successoribus — confirmamus, — decernentes eadem auctoritate regia omnia in ipsis contenta — perpetuis temporibus obtinere debere inviolabilis roboris firmitatem; nec premissis obstare volumus incisiones, cor- rosiones, cancellaciones, aboliciones aut quascunque violaciones, que in predictis litteris qualitercunque contingere possent, sed sufficiat predicte universitati de supra dictis libertatibus, — et emunitatibus in prefatis privilegiis contentis fidem facere ydoneis testibus aut aliis legittimis probacionibus. Mandamus igitur atd. — Datum in Montibus Cuthnis die prima novembris anno Do- mini milesimo quadringentesimo sexagesimo sexto, regni nostri anno nono. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis magister Nicolaus de Ledecz, canonicus Wyssegradensis, prothonotarius. [Na rubu:] Rta Jacobus de Cadano. Orig. perg. v archivu m. Čáslavi (č. A. 15, staré číslo 31) s velkou pe- četí královskou zavěšenou na hedvábné šňůře červenobílé. Přepis v knize pri- vilegií v archivu m. Čáslavi č. 85 na l. 16 za nápisem: »Majestát krále Jiřího, kterým potvrzuje všech privilegií prvotně městu na práva Jihlavská a jiných daných, obzvláště pak toho privilegium od císaře Karla čtvrtého a králem

Strana 501
1466. 501 Václavem stvrzeného, že každý svůj statek, dědictví a jiná jmění, jak by se ta koli jmenovati mohly, na čemkoli, kdekoli v městě neb za městem, může odkázati, dáti, zapsati komukoliv chce. Jestli by pak bez kšaftu, dání a za- psání z světa sešel, tehdy aby to na nejbližšího přítele s městem trpícího přišlo a připadlo.« Čís. 289. 1466, 6. prosince. V Praze. Král Jiří dává purkmistru, konšelům i obyvatelům města Rakovníka potok tekoucí od vrchu Hana pod hutěmi až kam se na jeho břehu táhnou jejich pole, vymiňuje však chytání ryb pro potřeby hrádku Křivoklátu; zároveň povoluje, aby pokuta placená obyvateli, kteří neopatrností zavinili požár ve městě, byla obra- cena k užitkům obecním. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum faci- mus tenore presencium universis, quod comodis et utilitatibus magistri civium, iuratorum et inhabitatorum civitatis nostre Ra- kownik, fidelium nostrorum dilectorum, consulere cupientes, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato cum sano con- silio nostrorum procerum et fidelium de certa nostra sciencia auctoritate regia ipsis et eorum successoribus damus et graciose concedimus rivum nostrum fluentem a monte dicto Hana sub loco, ubi olim ferrum conflabatur, nominatum vulgariter hutti, in tantum, quantum prata et ripe eorum se extendunt, ad tenen- dum eundem et possidendum cum omnibus fructibus et utilita- tibus, que ex eo haberi possint; sic tamen, ut ad castrum nostrum Hradek quocienscunque necessarium fuerit, pisces in eodem rivo libere capi possint. In casu eciam, si contingat, quod ignis ab aliquo incolarum prefate civitatis non ex malicia aut industria, sed sorte exiverit, ex quo igne incendium ipsius civitatis aut domorum aliquarum sequeretur, penam seu mulctam extunc a talibus exigi consuetam de gracia nostra speciali eidem civi- tati et eius inhabitatoribus damus et graciose concedimus sic, quod eandem in suos usus libere convertere possint perpetuis temporibus in futurum. Nulli ergo omnino hominum liceat incolas et inhabitatores predicte civitatis Rakownik in hiis graciis nostra

Strana 502
502 1467. liberalitate ipsis concessis quovis modo impedire aut eis contraire sub pena regie indignacionis nostre. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio litterarum. Datum Prage die sexta decembris anno Domini millesimo quadringentesimo sexa- gesimo sexto, regni nostri anno nono. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis. [Na rubu:] Rta. Jacobus de Cadano. Orig. perg. valně porušený v museu m. Rakovníka (novější číslo 24), od něhož jest pečet utržena. Na rubu rukou XVII. století poznamenáno: »Majestát krále Jiřího na potok od vrchu slove Hana 1466.« Čís. 290. 1467, 5. ledna. V Praze. Král Jiří potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Stříbra výsadu krále Václava IV. na silnici, po které se k městu Stříbru má zboží kupecké voziti a dobytek honiti. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum facimus tenore presencium universis, quod pro parte providorum magistri civium, consulum, iuratorum et tocius communitatis civitatis Mise, fidelium nostrorum dilectorum, exhibita est nobis quedam littera olim serenissimi domini Wenceslai, Romanorum et Bohemie regis, antecessoris nostri, qua statuitur, ut transitus mercatorum, curruum et bigarum cum rebus et mercibus quibuscunque ac pe- coribus seu pecudibus fieri debeat per ipsam civitatem nostram Mi- sensem, nobis quoque suplicatum est, quatenus huiusmodi litteram cum omnibus in ea contentis approbare et confirmare dignaremur ; cuius tenor sequitur in hec verba: Wenceslaus atd. (Následuje znění listu krále Václava IV. d. v Budějovicích 6. září 1382; v. Privilegia II č. 587). Nos igitur incolarum predicte civitatis Mi- sensis utilitati et comodis prospici cupientes, — prefatam litteram serenissimi domini Wenceslai — approbamus et graciosius con- firmamus in omnibus suis punctis clausulis, articulis et sentenciis sic, quemadmodum eadem littera his litteris nostris de verbo ad verbum inserta continet. Mandamus igitur atd. — Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio litterarum. Datum

Strana 503
1467. 503 Prage die quinta ianuarii anno Domini millesimo quadringente- simo sexagesimo septimo, regni nostri anno nono. INa ohbu:! Ad relacionem Wenceslai de Waleczow, succamerarii. INa rubu:) Rta Orig. perg. v archivu m. Stříbra s pečetí královskou na pergamenovém proužku zavěšenou. — Později za krále Vladislava vznikla mezi měštany Plzeňskými a Stříbrskými rozepře o dávání cla, v níž Stříbrští dovolávali se majestátu krále Václava ze 6. září 1382. Král Vladislav pak s radou svou na soudě komorním 1. května (feria III die sanctorum Philippi et Jacobi aposto- lorum) 1487 učinil výpověď, že »Střiebrské při jich obdarovánie zuostavují, tiemto obyčejem, jakož jich list okazuje, ktož by koli od Tachova, od Přimdy a od Teplé ku Praze jel, ten nebo ti aby na Střiebro město jeli i šli; a zase, ktož by chtěl k svrchu psaným městóm od Prahy, od Plzně, a od Nepomuka jeti nebo jíti, ti aby také na město Střiebro jeli a šli. A poněvadž sú Plzenští voly své hnali ne k těm městóm v listu Střiebrských položeným, nežli k Do- mažlicóm, ješto jest to na jiné silnici, tehdy sú jim Střiebrští vedle práva těch voluov neměli pobrati; a JMKá rozkazuje, aby Střiebrští je z toho základu za ty voly propustili a s nich ho nebrali; a také aby na tu silnici od Plzně k Do- mažlicóm viece nesahali«. Plzenští zase dovolávali se listu krále Jana d. 4. srpna 1341, v. Privilegia II, č. 231, a tu král Vladislav je při listu tom zů- stavil, »tak což by skrze Tachov, skrze Přimdu nebo skrze Domažlice vezli vína, suken, a všelijakých kupecství jich do města Plzně, a kteréž by v tom městě šenkovati, krájeti aneb prodati chtěli, žádného ovšem próvodu ani cla nemají dávati, ale mají od toho všemi obyčeji býti vyňati a svobodni«. I roz- kazuje král, »aby se oboji dle obdarování svých zachovali, výše jedni proti druhým mimo to obdarovánie na se nesahajíce«. (Z register soudu komorního v Archivu Českém VIII, str. 451. Opis této výpovědi královské zapsán jest též v městské knize archivu města Plzně č. 212 na l. 170 a v knize Domažlické z r. 1581, chované v archivu m. Domažlic, na l. 267 s poznámkou, že ten výpis výpovědi »vydán jest z register královských soudu komorního království Če- ského s povolením uroz. pána p. Adama z Valdšteina na Hrádku nad Sázavou, Lovosicích, Židlochovicích a Mileticích, J. MtiCské rady, komorníka a nejv. hofmistra království Českého pod pečetí J. Mti páně. Stalo se v pátek po sv. Dorotě 19. února] 1618. Jan Daniel Kapr z Kapršteina«). Čís. 291. 1467, 13. března. V Praze. Královna Johanna činí s povolením krále Jiřího výpověď ve při obce města Mělníka s podkomořím jejím Vilémem z Duban o platy, kterými obec jest povinna podkomořímu, hofrychtéři a písaři jejich při sázení konšelů.

Strana 504
504 1467. Johanna, boží milostí králová Česká, markrabina Mo- ravská, Lucemburská a Slezská vévodina a markrabina Lužická. Oznamujem tiemto listem všem nynějším i budúcím, že zname- navše nesnáz a ruoznici, kteráž se jest dála mezi statečným Vi- lémem z Duban, podkomořím naším, a obcí města našeho Mělníka, věrnými našimi milými, o právo komornie, kteréž při sázení kon- šeluov jiná města naše témuž podkomořiemu povinna jsú dávati, tak že obojí, na čem přestati mají, nevěděli jsú; my zajisté chtě- jíce je v jednosvornost uvésti a podlé jiných měst našich zacho- vati, ne skrze omyl a neopatrnost, ale s rozmyšlenú vólí a s zdravú radú našich věrných milých i také s povolením najjasnějšieho kniežete a pána pana Jiřieho, krále Českého a markrabie Mo- ravského etc., pána a manžela našeho najmilejšieho, takto jsme mezi nimi uhodili a ustanovili a mocí naší královskú v Čechách vypoviedáme a vysazujem tiemto listem: aby nadepsaní purgmistr a konšelé i všecka obec při každém sázení konšeluov a obnovení rady budúcie časy a věčně nic viece než podkomořiemu, kterýž by v ty časy byl, deset kop, hofrichtéři jeho dvě kopě a písaři jednu kopu grošuov dávati povinni byli a z hospody jej vypra- viti podle obyčeje jiných měst našich. Protož přikazujeme již jmenovanému podkomořiemu našemu nynějšiemu i budúciemu, aby jich mimo toto naše ustanovenie a výpověď neobtěžoval ani co viece na nich žádal, ač se chce hněvu našeho těžkého uvaro- vati. Toho na potvrzenie pečet naši královskú kázali sme přivě- siti k tomuto listu. Dán v Praze ten pátek po svatém Řehoři léta od narozenie syna božieho tisiecieho čtyřistého šestdesátého sedmého, královstvie našeho léta devátého. [Na ohbu:] Ad mandatum proprium domine regine Wenceslaus de Radowiessicz. Orig. perg. v archivu m. Mělníka (č. 14, staré č. 20, u pečeti 21) s pe- četí královninou zavěšenou na proužku pergamenovém. Čís. 292. 1467, 11. dubna. V Praze. Král Jiří osvědčuje měšťanům Kadaňským, pokud budou zastaveni Fridrichovi ze Šumburka, že mají jemu platiti ročně 50 kop úroku ročního a 30 kop z platu lantrychtéřství, avšak až

Strana 505
1467. 505 budou ze zástavy vyplaceni, že budou povinni platiti roční úrok 40 kop z dědin do komory královské a 40 kop lantrychtéři. My Jiří, z boží milosti král Český, markrabie Moravský etc., oznamujem tímto listem všem. Jakož předkové naši, králové Čeští předkuom“ urozeného Fridricha z Šumburka, věrného našeho milého, L kop grošuov plathu ročního na městě našem Kadani za- psali sú, i zpraveni súce od věrných našich milých měšťan Ka- daňských, že by oni vedle starodávního obyčeje nebyli povinni více platiti platův z úrokův ročních než LXXX kop grošuov do komory naší a XL kop grošuov lantrychtéřovi Kadaňskému: i chtíce týž měšťany a poddané naše při jich starodávních zvyklostech a poplatcích spravedlivých zachovati a neobyčej- ných obtížení na ně nedopouštěti, ptali sme se s pilností na to a tak sme v jistotě toho došli, že oni již psanému Fridrichovi a jeho dědicóm a budúcím těch L kop grošuov spravedlivě na každý rok povinni sú platiti a dávati, a lantrechtýřovi XXX kop grošuov, dokudž těch L kop grošuov platův v naší neb budúcích našich králův Českých, moc zase nepřijde. Než přišlo-li by to kdy, že bychom my neb budúcí naši, králové Čeští, to zase od nich odkoupili, již psaní měšťané nebudou povinni více platiti nám neb budúcím našim, králóm Českým, na každý rok úroka kromě summy jedné dědin XL kop grošův a lant- rechtéři XL kop grošův. A ten plath a úrok měšťané Kadanští již řečenému Fridrichovi a jeho dědicóm mají platiti rozdílně z těch L kop grošuov XXV grošuov na den svatého Jiřího a XXV kop grošuov na den svatého Havla, a z plathu lantrech- téřství na každé suché dni po VII a puol kopě grošuov. A koli- krátkoli již psaní měšťané témuž Fridrichovi nebo dědicóm a budúcím jeho který rok ten úrok dadí a vyplní, tolikráth my je tímto listem z toho kvitujeme a prázdny činíme. Tomu na svědomí pečeth naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v sobothu po próvodní neděli létha etc. M'CCCC LXVII, království našeho létha IX. Ad mandatum domini regis Procopius liber dominus de Rabenstein," cancellarius.

Strana 506
506 1467. Opis XVI. století v rukop. c. a k. dvorního a státního archivu ve Vídni č. 185 na str. 466. — a) řáduom rukopis. — b) Frid., v. n. m., z Šumb. rukop. — c) Linhartovi rukopis. — d) Rabsstin rukopis. — Později asi r. 1469 král Jiří zapsal Fridrichovi ze Šumburka také lantrychtéřství Kadaňské v 600 ko- pách grošů. List zápisný, nyní ztracený, zapsán byl v registru zvaném Liber XVI Georgii na l. 69, jak svědčí stručná nedatovaná zmínka v rukop. archivu kapit. Pražské č. XXXIII na l. 481; v. Sedláček, Zbytky register str. 268, č. 1824. — Spor mezi Kadaňskými a Fridrichem ze Šumburka o způsob pla- cení úroků vzniklý rozsouzen jest nálezem soudu komorního 17. března 1473; v. Arch. Český IV, str. 275. Čís. 293. 1467, Ipo 7. květnu]. Král Jiří uznávaje věrnou příchylnost měštanů Lounských přidává jim k polovici vsi Smolnice, jejíž zápisné držení na ně po Matiášovi Loudovi připadlo, druhou polovici té vsi, kterou do té doby držel klášter Roudnický, vyhražuje však sobě a svým ná- stupcům její výplatu. Spolu pak ustanovuje, že mají mistrům ko- leje apoštolské v Starém městě Pražském od Matiáše z Chlumčan založené dávati 14 kop grošů ročně, dokud by řečená ves nebyla z jejich držení vyplacena. My Jiří etc. oznamujem etc., že shledavše mnohú věrnost a služby opatrných purgmistra, konšeluov i obcě města našeho Lún- ského, věrných našich milých, kterýmiž přědkuom našim, králóm Českým, i nám, zachovali sú se, a zvláště tyto časy, že jsú nám pro dobré obecné věrně a nákladně proti těm, kteříž jsúce pod- daní naši nám se zprotivili, pomáhali a pomáhají i chtiece vděč- nost naši jim okázati, aby potom tiem lépe mohli se nám k obec- nému dobrému hoditi, tuto milost jim sme učinili a činieme. Jakož mají zápis najjasnějšieho pana Sigmunda, ciesaře Římského a krále Českého, šťastné paměti, svědčící někdy Mathiášovi z Chlum- čan, s jeho dobrú vuolí na ves Smolnici kněží Rúdnicských, kteráž témuž Mathiášovi se všemi příslušenstviemi v VII stech kopách grošuov byla zapsána, kterýchžto poplatkuov z té vsi Smolnice měštěné Lúnští polovici a kněžie Rúdničtí polovici vybierali jsú; protož s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí krá- lovskú tu druhú polovici vsi Smolnice již řečené a poplatkuov

Strana 507
1467. 507 z nie pocházejících, kterúž kněžie Rúdničtí drželi, již psaným mě- šťanóm Lúnským dali sme a tiemto listem dáváme, tak aby oni všicku tu ves s příslušenstviemi, požitky i poplatky jejie vedle zněnie toho zápisu ciesaře Zigmunda měli, držali a jie požívali bez našie a budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké přěkážky tak dlúho, dokudž my neb budúcie naši krá- lové Čeští, aneb ty osoby, jimž by výplata té vsi spravedlivě příslušela, podle toho zápisu císaře Sigmunda těch sedmi set kop“ grošuov peněz dobrých, té chviele v zemi naší České obecně běžných, jim nedali bychom a úplně nezaplatili. Mají také již psanie měšťané Lúnští z toho platu čtrnádcte kop grošuov každý rok miestróm do koleje v Starém městě Pražském od Mathiáše Laudy vlylzdvižené, jenž slove collegium apostolorum, vydávati, a to, dokudž ta ves od nich nebude vyplacena. A ktož by tento list měl s svrchu psaných měšťan dobrú vuolí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomie etc. anno LXVII°, králuovstvie našeho léta desátého. Ad relacionem Samuelis de Hradek, succamerarii. Opis XV. stol. na papíře v archivu musea království Českého s nápisem »Litera maiestatis regis Georgii data dominis et civitati Lunensi super villa Smolnice.« — a) stech opis. — b) kop schází v opise. — Zápis císaře Sigmunda, o němž jest v listině řeč, dán jest v Praze 29. října (v pondělí po svatých Šimoniši a Judě) l. 1436 a praví se v něm: »Spatřivše na tu snažnú práci i službu slovutného Mathiáše z Chlumčan, věrného našeho milého, kterúž jest i nákladuov nelituje vedl a nesl pro naše poctivé a obecné všeho královstvie našeho Českého dobré, ješto v tom i v drahné škody skrze vězenie zašel jest, i chtiec jemu proti tomu k nahražení jeho nákladuov i škod naši také milost a vděčnost okázati, s dobrým rozmyslem a radú naší ku prozbě mnohých pá- nuov, zěman i obcí Českých — tiemto listem zapisujem Smolnici, ves kněží Rúd- nických, v sedmi stech kopách gr. pražských střébrných a dobrých, a to tak, aby jmenovaný Mathiáš, tu ves se všemi úroky, poplatky, rybníky, lesy i se vším, což k tomu příslušé, držal a jie požíval bez našie, našich budúcích králuov českých i úředníkuov všeliké otpory a překážky pod úmluvú takovútú; když bychom koli my, naši budúcí králové Češčí nebo-li ti, jimž by ta výplata spravedlivě příslušala, svrchu psanému Mathiáševi těch sedm set kop gr. dali a zaplatili, tehdy žádného v tom dlenie nečině má i dlužen bude nám nebo těm již pravené vsi i se vším příslušenstvím postúpiti bez otporu i bez zmatku; to samo vymieňujíc, že týž Mathiáš nemá těch lidí mimo spravedlivé jich po- platky obtěžovati obyčejem žádným. A ktož tento list mieti bude s častopsa-

Strana 508
508 1467. ného Mathiáše dobrú vuolí a svobodnú, ten má i mieti bude všecko právo v tomto zápisu, jakožto on sám.« (Opis v liber transsumptorum civit. Lunensis na l. 16v; Altmann, Regesten č. 11501). Roku následujícího 20. února vydal pak císař Sigmund list, v němž se praví: »Jakož sme ves Smolnici kněží Rúdnic- ských s jejím příslušenstvím dali a v jistých penězích zapsali slovutnému Mathiášovi z Chlumčan, našemu a našeho dvoru v Čechách hofrychtéři, tak a v ty úmluvy, ješto to náš zápis s visutým naším majestátem jemu na potvrzenie té zástavy učiněný a vydaný jasnějie a šíře svědčí, jemu svolivše, aby se v tu ves mocně bez přěkazy všech uvázal, tak žádáme a purkrabí Pražskému, jenž nynie jest aneb potom bude, a úředníkóm i jiným všem našim a královstvie našeho Českého poddaným, věrným milým, přísně přikazujem, aby svrchu psa- nému Mathiášovi ani tomu nebo těm, jemuž nebo jimž by on své právo po- ručil, dal nebo-li zastavil, v držení a požívání té vsi a jejieho příslušenstvie nepřekáželi ani komu překážeti dopúštěli, ale radše jemu ku pokojnému poží- vání radni a pomocni byli k libosti našie zvláštnie. Dán v Praze léta ot naro- zenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého sedmého v středu o suchých dnech v puostě, let království našich Uherského etc. v padesátém, Římského v sedmezicietmém, Českého v sedminádetém a ciesařstvie čtvrtém létě.« — Pod textem: Ad relacionem domini Gaspar Sslik, cancellarii, Johannes Tussek. (Orig. papírový v archivu Musea král. Českého se sekretem v červ. vosku při- tištěným pod textem.) O sporech, které následkem zapsání Smolnice Matiášovi Loudovi vznikly mezi ním a obci Lounskou srov. výše na str. 377. Matiáš Louda vydal Lounským zápisný list Sigmundův, když s ním »s dobré vuole sami sě o to smluvili, že fon] té jisté vsi Smolnice, úrokuov, popluží, hájóv, rybníkuov, potokuov, súduov i všeho k té vsi příslušenstvie pravú polovici bráti a požívati má« a oni druhé polovice. O této dohodě vydali »purgmistr, rada i obec města Lúnského« list daný 15. července (na den rozeslánie svatých apoštoluov) l. 1443, v němž se praví: »A na tom nemáme sobě pode ctí a pod vierú žádnými právy, kteréž by strana straně na škodu přivésti mohla, překážeti, ale přátelsky toho obě straně požívati a o to sě právě děliti všemi požitky, kteréž z toho sbožie požívají, a nebo sě o to rozděléc on své polovice, jakž sě jemu líbiti bude, požívaj, a my své bez překážky nás obojích. A chtěl-li by ktožkoli jeho [Loudu] aneb nás z drženie toho svrchu psaného sbožie kterakkoli vyvésti, tomu sě máme tiem majestátem od něho nám vy- daným a jinými obyčeji slušnými brániti a sobě věrně a jednostajně pomáhati. A ktož by tento list od svrchu psaného Matiáše dobrú vólí měl a nebo mieti bude, ten má i mieti bude též právo k tomu ke všemu, což tento list svědčí, jakožto on. List zpečetěn byl větší pečetí města Loun a pečetmi »pana Bohuše z Perutce, pana Záviše z Jimlína a Rydkéře z Polenck seděním v Vršovicích.« (Opis ve zminěném Liber transsumptorum na l. 18r. Krátce potom Matiáš z Chlum- čan listem d. v Praze 27. července (tu sobotu po svatém Jakubu apoštolu velikém) l. 1443 vyznal: »Tak jakož jest najjasnějšé knieže a pán pan Sig- mund, Římský césař etc. a král Český slavné paměti, pán muoj milostivý, dal mi ves Smolnici a v sedmi stech kopách grošuov zapsal pod svým césařským majestátem s dědinami, s dvory kmetcími, s úroky, s puožitky i se vším jiným příslušenstvím, jakož ten majestát od J. Mti mně na to daný plnějé vy-

Strana 509
1467. 509 kazuje a svědčí, kterýžto majestát svú dobrú vuolí vydal jsem a v moc polo- žil múdrým a opatrným purgmistru, konšelóm a vší obci města Lúnského na ty úmluvy a smlúvy, kteréž jsú se mnú tíž Lúnští učinili a mně sě listem svým zapsali etc.; a toho majestátu aby oni Lúnští měštěné takově mocni byli k svému a budúcích svých dobrému a puožitečnému jakožto i k mému, když by mně anebo jim potřebie bylo jeho. A proto podle jich zápisu máme té vsi Smolnice i jejích všech puožitkuov obě straně ze spolka požívati a jestliže bychom sě tú vsí i s puožitky rozdělili, toho já svého rozdielu a Lúnští svého v držení jsúce na tom sobě nemáme překážeti, ale ze spolka sobě pomáhati, jakož to smlúvy učiněné a mně zapsané plnějé vykazují a svědčé. Toho na potvrzenie a jistotu pečet jsem svú vlastní dobrovolně přivěsil k tomuto listu a pro lepšé svědectvie prosil jsem urozených a slovutných Jana z Kralovic v ty časy purgrabie hradu Pražského, Sigmunda Bolochovce z Pušperka, Rúsa z Hřešihlav a múdrých i opatrných pánuov purgmistra a konšeluov Starého města Pražského, že jsú své pečeti přivěsili k témužto listu.« (Opis v témže liber transsumptorum na l. 167). Čís. 294. 1467, 23. června. V Praze. Král Jiří povoluje purkmistru, konšelům i vší obci města Vysokého Mýta, že při sázení rady mají místo obvyklých posud dvaceti tří kop grošů platiti jen třináct kop, z nichž 10 kop ná- leží podkomořímu, 2 kopy hofrychtéři a jedna kopa písaři. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum fa- cimus tenore presencium universis, quod cum providi magister civium, consules et communitas civitatis nostre Alte Mute, fideles nostri dilecti, soliti erant dare et solvere singulis annis tempore locacionis consulatus succamerario, qui pro tempore consules lo- caverit in ipsa civitate, viginti tres sexagenas grossorum: nos attendentes eorum servicia plurima ac fidelitatem indefessam, gravaminibus quoque eorum, quibus ipsos gravatos esse didici- mus, allevamen facere cupientes, ut sic in eadem fidelitate nobis servata attencius perseverent, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium de certa nostra sciencia auctoritate regia ipsis indulge- mus, ut ex nunc in antea in dicta locacione consulatus duntaxat tredecim sexagenas grossorum dare et solvere teneantur ; videlicet

Strana 510
510 1467. decem sexagenas grossorum succamerario, duas sexagenas gros- sorum officiali suo dicto hofrychterz et unam sexagenam gros- sorum scriptori, et hoc perpetuis temporibus in futurum. Man- damus igitur succamerario pro tempore existenti, quatenus a predicta communitate civitatis nostre Alte Mute ultra prefatam summam tredecim sexagenarum grossorum in locacione eiusdem consulatus pro se et suis officialibus, sic ut premittitur, ulterius non tollat, exigat aut requirat sub obtentu regie gracie nostre. Pre- sencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio litterarum. Datum Prage die vigesima tercia iunii anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo septimo, regni nostri anno decimo. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis. [Na rubu:] Rta. Orig. perg. v archivu m. Vysokého Mýta (odd. R č. 4, staré č. 11); pečeť druhdy na proužku pergamenovém přivěšená jest utržena a ztracena. Čís. 295. 1467, 24. června. V Praze. Královna Johanna svoluje k tomu, aby purkmistr, konšelé i všechna obec města Vysokého Mýta, místo dosud placených dvaceti tří kop při obnovování rady dávali podkomořímu 10 kop, hofrychtéři 2 kopy a písaři jednu kopu. Nos Johanna, dei gracia regina Bohemie, marchionissa Mo- rauie, Lucemburgensis et Slesie ducissa ac Lusacie marchionissa, notum facimus tenore presencium universis, quod providi magister civium et iurati totaque comunitas civitatis nostre Alte Mute, fideles nostri dilecti, usi erant dare et solvere annis singulis tempore locacionis consulatus subcamerario nostro, qui pro tem- pore consules locaverit in ipsa civitate, viginti tres sexagenas grossorum. Nos vero attendentes eorum multiplicia servicia, damna et immotam fidelitatem, eciam gravaminibus eorum, quibus eos gravatos esse cognovimus, alleviacionis modum ostendere cu- pientes, ut in eadem fidelitate attencius perseverent et ferven- cius nobis adhereant, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano eciam nostrorum procerum et fidelium accedente

Strana 511
1467. 511 consilio, de certa nostra sciencia auctoritate regia ipsis indul- gemus, ut ex nunc in antea in dicta locacione consulum tantum- modo tredecim sexagenas grossorum dare et solvere teneantur, vide- licet subcamerario decem sexagenas grossorum, iudici curie duas sexagenas et scriptori unam sexagenam grossorum, et hoc per- petuis temporibus in futurum. Mandamus igitur subcamerario nostro, qui pro tempore fuerit, quatenus a predicta comunitate ultra summam prenominatam in locacione eiusdem consulatus pro se et suis officialibus, ut premittitur, non tollat, exigat aut requirat sub obtentu nostre regie gracie. Presencium sub appen- sione nostri sigilli testimonio litterarum. Datum Prage in die sancti Johannis baptiste anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo septimo, regni nostri anno decimo. [Na ohbu:] Ad mandatum proprium domine regine. Orig. perg. v archivu m. Vysokého Mýta (odd. R č. 3, na rubu v rohu staré čís. 20), při němž visí na proužku pergamenovém zlomek pečeti královny Johanny. Uprostřed pečeti spatřuje se znak s českým lvem, kolem pak znaky českých zemí přivtělených; z legendy zbyla jen slova: . . . . [regilna Bohemie et cetera. Čís. 296. 1467, 30. července. V Praze. Král Jiří na přímluvu Jana z Rožmberka odpouští Budě- jovickým vinu, které se proti němu dopustili, vzbouřivše se proti primasu Ondřeji Puklicovi ze Vstuh a ubivše jej do smrti, i slibuje jim, že jim toho ničímž zlým vzpomínati nebude, poněvadž slíbili věrně se jej přidržeti proti jednotě panské. Jiří, z božie milosti král Český a markrabie Moravský etc. Opatrní věrní milí! Jakož ste k nám vyslali z sebe konšely i z obce, i také podle toho list ste nám psali, prosíce nás pokorně za milost, abychom vám ráčili odpustiti tu vinu, což sě u vás proti nám stalo o Puklicovi i o jiné, prosíce nás, abychom ráčili vzhlédnúti na vaši všech věrnost a věrné poddánie, kteréž k nám jste měli, máte i mieti chcete, jakožto věrní naši, při tom také

Strana 512
512 1467. zpravili nás, že ta puotka nestala sě jest jinač, než z pravé pří- hody: my vzhlédše na prosbu a pokoru vaši a vzavše před sě to, že vy všickni měli ste sě k nám jako věrní, máte a mieti chcete sě věrně a právě jakožto k svému pánu dědičnému, jako na věrné a dobré lidi slušie; i také znajíce vás i v tom, že v této nepřiezni a válce, kterúž vedem proti těm, ješto sě k nám ne- právě mají, zapomněvše sě nad svými přísahami a povinnostmi právě měli šte sě a mieti chcete stále podlé nás a věrně; a také pro přímluvu urozeného Jana z Rozenberga i jiných urozených a statečných, kteříž té chvíle při nás byli, za vás sě s pilností přimlúvajíce, věrných našich milých, odpustili sme vám a od- púštieme tu vinu milostivě a pro takovú věrnost a stálost vaši k nám, jenž máte i mieti chcete a budete, nikdy vám ani vašim budúcím, ničímž zlým toho nebudem zpomínati. Dán v Praze ve čtvrtek po svatém Jakubu apoštolu božiem, léta božieho etc. šede- sátého sedmého, královstvie našeho léta desátého. Ad mandatum domini regis. [Zevně:] Opatrným purgmistru, konšelóm i všie obci města Českých Budějovic, věrným našim milým. Orig. druhdy v archivu m. Č. Budějovic, z něhož opis v archivu Musea král. Českého. — Archiv Český V, str. 300, též 205. — Srov. K. J. Erbena pojednání Ondřej Puklice ze Vstuh, měštan Budějovický (v Časop. česk. musea 1846, str. 163). — Ondřej Puklice zahynul 23. května 1467 (Archiv Český VII, str. 282). — O přímluvě Jana z Rožmberga za Budějovické svědčí též list kr. Jiřího d. v Praze 5. června 1467 (Archiv Český V, str. 297). — Budějovičtí měštané odpadli však brzo na to od krále Jiřího, byvše 20. srpna 1468 v Olomouci od Zdeňka ze Šternberka, »nejvyššího purkrabí Pražského a nej- vyššího hejtmana, prelátův, knížat, pánův i obcí křesťanských v poslušenství otce svatého stojících slavné koruny České« přijati do jednoty katolické, od- pověděvše v září 1468 Táborským (Arch. Český VII, str. 354 násl.) a účast- nivše se pak 12. dubna 1469 volby Matiáše za krále Českého. V poslušenství tohoto krále zůstali až do uzavření smlouvy Budínské ze dne 30. září 1478, v níž král Vladislav zavázal se nevzpomínati jim ani Plzeňským jejich nevěry, nýbrž dáti ubezpečení dostatečné »na zachovánie a nemstěnie měst Plzně a Bu- dějovic v Čechách,« jakož i do stvrzení této smlouvy v Olomouci dne 21. čer- vence 1479. (Palacký, Dějiny IV, 2, str. 472 a 503 a V, 1, str. 8, 177 a 183; Archiv Český III str. 576, IV str. 163 a 493). O hejtmanech lidu krále Matyáše na Budějovicích v l. 1470—1478 viz Arch. Český V str. 313—316, 322—324, VI str. 59, 161, 167 a 169, VII str. 398, VIII str. 18, 30—33, 36, 40, 42 a 87 a IX str. 226.

Strana 513
1467. 513 Čís. 297. 1467, 10. září. V Praze. Král Jiří uznávaje věrnost šefmistrů, konšel i vší obce na Horách Kutných, osvobozuje je od braní naučení v Jihlavě ve věcech právních a ustanovuje, že z nálezů městského a horního soudu Kutnohorského mohou se strany odvolávati přímo ke králi. My Jiří, z božie milosti král Český, margkrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vývoda a margkrabie Lužický etc., ozna- mujem tiemto listem všem, že přistúpivše před nás urození, sta- teční a slovutní rada a věrní naši milí spolu s opatrnými šeph- mistry a konšely města Hory Kuttny, věrnými našimi milými, předložili jsú nám, kterak to město Hora Kuttná s obyvateli svými podle starodávnieho vysazenie ortele nebo vyžšie právo, což se horských i městských práv dotýče, v městě našem Jihlavě měli sú obyčej bráti a že této chvíle, když která taková pře se přihodila, nemohli do Jihlavy ku právu jezditi, protože Jihlavští jsúce naši poddaní neprávě a nešlechetně nad námi, jakožto nad králem Českým a margkrabí Moravským etc., pánem svým, jsú učinili a činie, nám se zprotivivše. I prosili jsú nás s pilností i s pokorú, abychom hledíce na jich věrnost, kterak to město Hora k předkuom našim králóm Českým i nám vždy věrně drželi sú se a držie, abychom jich věrnost a zaslúženie vážíce, milostivě k nim se ráčili jmíti a okázati, aby nynie ani v potomních časích žádných takových nedostatkuov v soudích a činění spravedlnosti mieti nemohli. Protož s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú a jakožto markrabie Moravský ty věci v radě naší váživše pro věrnost, kterúž od řečených šephmistruov a konšel i obce na Horách Kuttnách shledali sme, kterak k předkuom našim králóm Českým i nám věrně měli sú se a mají, nám věrně proti neposlušným našim pomáhajíce, i také když milostí naší zvláštní potěšeni budú, že mnohem větší užitkové z toho města k obecnému království našeho dobrému pocházeti moci budú, zvláště také, že hodné jest, dobré a zachovalé lidi pro jich cnosti velebiti a zlé pro jich nešlechetnosti tupiti a nížiti, aby tudy ctnost berúci otplatu množila se a zlost potupu trpiec umenšo- vala se: řečenému městu našemu na Horách Kuttnách a obyvate-

Strana 514
514 1467. lóm jeho, nynějším i budúcím tuto milost sme učinili a činíme i mocí královskú ustavujem, aby od této chvíle po všecky věčné a budúcie časy zproštěni byli orteluov a vyžšího práva branie v Jihlavě, v kterýchkolivěk přech by se to přihodilo, buď to v horských nebo městských, ale aby všecky takové pře, kteréž by se kdy přihodily, šephmistři a konšelé na Horách Kuttnách podle práv svých starodávních horských rozsuzovali a plnost práva u nich aby se konala. Pak-li by v kterékoli při komu se zdálo, že by byl tiem právem obtížen, takový najprvé polože před týmž právem patnádcte hřiven grošuov, bude moci se odvolati k nám nebo budúcím našim králóm Českým, a ty pře na nás odvolané námi nebo budúcími našimi králi Českými anebo minemajstrem naším na Horách Kuttnách, kterémuž bychom to poručili, súzeny býti mají vedle práv a řáduov jich, a jakž tu rozsúzeno bude, na tom konečně strany přestati mají. Protož žádnému neslušej tomuto listu tohoto našeho zdviženie práv od Jihlavských a Hor- níkuom obdarovánie rušiti ani kterak se jemu protiviti obyčejem ižádným. Pak-li by kto z smělosti všetečné o to se pokusil, takový“ chcem aby v naši nebo budúcích našich králuov Českých ne- milost a hněv upadl. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvrtek po narození Matky božie léta ot narozenie božího syna tisícého čtyři- stého šedesátého sedmého, království našeho léta desátého. Ad relacionem domini Zdenkonis de Postupicz, burggravii Pragensis et magistri monete Montium Cuthensium. Opis XV. století v Transsumpta privilegiorum v archivu m. Kutné Hory na l. 3v za nápisem: »Osvobozenie krále Jiřího od branie ortele Jihlavského « — Viz Sternberg, Geschichte der böhm. Bergwerke I, 2 odd., listář str. 122, č. 84. — a) takowee rukop. — Přes tuto zápověď odvolávati se do Jihlavi nepřestali Kutno- horští bráti tam naučení i v následujících letech. Tak ještě 29. října (feria quinta in vigilia Omnium sanctorum) téhož r. 1467 byly z Jihlavy do Kutné Hory poslány odpovědi na pět kusů právních (viz Tomaschek, Oberhof Iglau str. 269, kdež nesprávně datováno k r. 1487, a Právník 1871 str. 9), ačkoliv Jihlavští nechtěli dávati obecná naučení o otázkách právních, nýbrž jenom poučení ve zvláštních případech, když by »prvé« — jak pravili — »ta pře, o kterúž nesnáz jest, před právem v žalobě i v odpovědi úplně slyšána byla, a rychtář a konšelé v ty časy na súdě sediec, pochybenie v nálezu a spravedlivém mezi stranami rozdě- lenie majíce, k nám nejméně dva z těch spolupřísežných poslali, kteříž by s sebú žalobu i odpověď té pře, jakž jsú před niemi provedeny, v listu zape-

Strana 515
1467. 515 četěném sepsanú přinésti a od nás na to prosiece výpravy vedle rozeznánie práv našich starožitných žádali naučenie.« Nicméně »pro umenšenie práce i ná- kladóv« a dle přízně, kteráž vždycky k nim zachována byla »jakožto od otcóv práva vyššieho k synóm téhož práva užívajíciem« dávají jim Jihlavští naučení na žádané artikule a při tom dokládají: »Také milí páni přietelé, račte věděti, že vedle žádosti vaší vám dáti přiepisy práv a svobod, kteréž v své moci máme, nám to učiniti založenie práv našich brání; než když byšte v kterém kusu pochybenie měli a o tom na nás naučenie neb vědomie [žádali] tak, jakož řád a obyčej jest, na to vaší opatrnosti rádi vědomie a naučenie dáme.« K tomu ještě podotkli, že písař Jihlavský má právo žádati »od každého artykule, na kterýž se naučenie dává, kopu od pánóv Horských.« (Tomaschek uv. m. str. 271). V knize městského archivu Kutnohorského »Transsumpta privilegiorum« na l. 1 a 2 zapsána jsou další dvě sdělení práva z Jihlavy do Kutné Hory daná: 1. My purgmistr a rada města Jihlavy oznamujem tímto listem všem, že jsúc od slavné paměti nejjasnějších králuov Českých a markrabí Morav- ských, pánuov našich milostivých mnohými svobodami a privilegiemi a zvláště tiemto dole psaným privilegiem štědře nadáni a milostivě obdařeni, jehožto výpis tento nynější poctivým pánóm šephmistróm a radě na Horách Kutnách, práv našich užívajíciem, k žádosti a potřebnosti jich vydali sme a dáváme, kteréhož zněnie jest v tato slova: In nomine sancte et individue trinitatis fe- liciter amen. Karolus quartus atd. (Následuje znění majestátu císaře Karla IV d. v Praze 27. května 1359,*) který jest vytištěn v Tomaschkově Deutsches Recht in Oesterreich str. 335 a v Codex dipl. Moraviae IX str. 104). A my svrchu psaní purgmistr a rada města Jihlavy na svědomie a věcí nahoře psa- ných k věření pečet naši městskú dali sme dobrovolně přiložiti k tomuto listu léta božího MCCCCLXXXI° v sobotu po hodu sv. Pavla na víru obrácenie« [= 27. ledna]. 2. Nos magister civium et consulatus civitatis Iglauie tenore presencium recognoscimus universis, quod nostri in presencia quidam sagaces domini iurati cives de Montibus Cuttnis constituti, existentes missi a senioribus suis, videlicet dominis magistris civium et coniuratis, neenon civibus universis de Montibus Cuttnis, petentes nos debita cum instancia pro traſn ssumto quo- rundam statutorum et articulorum ex privilegiis et iuribus nostre civitatis, al- legantes quasdam racionabiles causas, que pro nunc in predicta civitate eorum sunt exorte et imposterum gravius oriri possent, quibus se et communitatem ipsorum gubernare et tueri atque in futurum variis casibus obviare valerent. Nos vero attendentes huiusmodi peticionem fore iustam et racioni consonam, et maxime, quia ipsi cives in Montibus Cuttnis semper usi sunt iuribus nostris, participando eisdem hucusque, idcirco statuta et articulos infrascriptos ex privilegiis et iuribus autenticis nostre civitatis extractos a divis princi- pibus, videlicet Venceslao primo, Przimislao, Karolo, Sigismundo, Iodoco ceterisque regibus Boemie et marchionibus Morauie nobis et nostre civitati necnon montanis ubique in regno Boemie constitutis aliisque iuribus nostris subiacentibus concessis et graciose donatis copiari, exemplari et transsumi *) V Transsumpta privilegiorum v archivu Kutnohorském na l. 22 za- psán jest také český překlad těchto práv Jihlavských.

Strana 516
516 mandavimus, plenariam adhibendum ubique locorum tamquam Quorum tenor per omnia sequitur et est talis: ris et iuribus nostre civitatis. (Violencia montanis fieri prohibe- tur).*) Item volumus et mandamus sub obtentu graeie nostre et regni, quate- nus nullus baronum, nobilium vel mi- litum aut provincialium sive curia- lium regni nostri aliquam presumeio- nem vel violeneiam exercere presumat in aliqua eivitate nostra, nec aliquem hominem invadat nece capiat nec in aliquo negocio suo impediat sine li- ceneia et scitu iudicis civitatis et iu- ratorum. (Terrene possessiones dome- sticeo iure iudicari debent.) Item qui- cumque cives et montani habent ho- mines et possessiones extra civitatem vel infra, nullam de ipsis iudex pro- vineialis vel beneficiarii terre habeant iudieiariam potestatem vel aliquod ius terre, sed si de aliquo cive vel de ali- quo homine civis habent aliquid con- queri coram iudice et iudicio civitatis, eonquerantur sieut ceteri homines iu- stitiam suam exquirentes. (Arrestacio- nis potestas in militares.) Item si ali- quis civium alieui baroni sive militi bona sua vel merees suas concesserit sub condicione alieuius diei vel tem- poris coram iuratis vel aliis probis vi- ris, et si dietus baro vel miles illo die vel tempore non solverit, extune possit ile civis illum baronem vel nobilem aliquem libere pro suis debitis impig- nerare.** (Exulum bona devolvantur in heredes, et sceleratorum.) Item in- 1467. decernentes eidem transsumto standum, credendum et fidem ipsis originalibus litte- Item cheme a pfikazujem pod za- chováním milosti naší a království, aby nižádný z urozených šlechticuov neb rytířuov neb hajtmanuov neb dvořan našeho království které všetečnosti neb moci okazovati nesměl v kterém městě našem, ani na kterého člověka útoku čiň ani jímaj ani v kterém obchodu jeho nepřekážej bez dopuštění a vě- domí sudího města a pfíseZnych. Item kteří koli měšťané a horníci jmají lidi a statky krom města neb před městem, nižádné o nich sudí, hajtman neb úředník zemšti ne- jmějte moci neb které právo zem- ské, ale jestliže na kterého měště- nína neb na kterého člověka mě- štěnína jmají co žalovati, před su- dím a soudem města aby žalovali jako jiní lidé spravedlnost svú vy- hledajíce. Item jestliže by který mě- štěnín kterému pánu neb rytieři statek svuoj neb kupectví svá svě- fil pod vyminkü do nékterého dne neb času před přísežnými neb ji- nými dobrými muži, a jestliže by ře- čený urozený neb rytíř toho dne neb času nezaplatil, ihned aby mohl ten měštěnín toho pána neb šlechtice kte- rého svobodně pro své dluhy fento- vati. Item, nad to cheme a přikazujem přísněji, aby zachováno bylo: Jestliže by který měštěnín učinil vraždu aneb jiný výstupek potvorný (neslušný, ne- +) Slova zde a níže v závorkách (0) podaná jsou v rukopise připsána po straně. **) Tyto tři články jsou první tři odstavce známých libertates civium v pri- vilegiu Jihlavském asi z r. 1249. (Srov. Tomaschek, Deutsches Recht in Oester- reich str. 196—199; též Jireček, Codex iuris Boh. I str. 84.) Jsou obsaženy rovněž v předcházejícím sdělení z Jihlavi do Kutné Hory z r. 1481 a kromě toho ještě tento čtvrtý kus privilegia Jihlavského z r. asi 1249: (Autoritas statuendi leges. Ceterum volumus et mandamus ut quicquid iurati eivitatis nostre et iurati montanorum bono communi ordinaverint et statuerint, inviola- biliter observari. (Tomaschek kn. uv. str. 199). 

Strana 517
1467. super volumus et mandamus distric- cius observari, guod si aliguis civium committeret homicidium vel alium ex- cessum enormem guemcumaue, nec ca- merarius noster nec provincialis nec aliguis officialium nostrorum nec iudex civitatis seu iurati in bonis suis tam mobilibus guam immobilibus aliguam exerceat violenciam, guamvis reus pro- fugus factus fuerit, sed uxor sua cum heredibus rebus suis pacifice perfruan- tur. (Bona morte damnatorum guo- modo dividi debent.) Item et ut guo- rundam capitulorum, guorum guedam particula in prefatis privilegiis impli- cite reperitur expressa et guedam non est posita, plenior noticia habeatur, presenti nostro privilegio explicite in- seri decrevimus, ut dictus nostre civi- tatis populus iura sua per amplius sub ambiguo non teneret, graciose eisdem concessimus et ex nunc, prout ex tune graciosius concedimus et favemus, ut in eventum, ubi guis fur vel incen- diarius mortis supplicio puniretur, guod de bonis ipsius mobilibus et immobili- bus taliter disponatur, ut ante omnia uxor eius dotem accipiat et in partes duas residuum dividatur, cuius medie. tas ad civitatem deveniat et altera me- dietas ad eius heredes; et si heredes non relinguerit, saltem ad proximiores amicos debebit derivari. (Puniendus morte si evaserit, bona eius ad civi- tatem.) Item si autem puniendus guocumgaue casu evaserit, tunc bona sua, solummodo de eis dote uxoris de- ducta, guecungue fuerint, mobilia et immobilia ad civitatem devenient in- tegraliter et ex toto, guoniam nolumus, guod se aliguis ex parte nostri de ta- libus intromittat. (Bona, guando plecti- tur pena, ad guem devolvuntvr.) [tem ubi autem aliguem pro guocungue ex- cessu, criminali vel honesto, mutila- cione membrorum vel alia pena cor- 517 řádný) kterýžkoli, ani komorník náš ani hajtman ani kto z úředníkuov na- šich ani soudce města nebo přísežní aby v statku jeho tak movitém jako nemovitém nižádného násilé neukazo- vali, by pak vinný utekl; ale man- želka jeho s dědici statku jeho po- kojně aby užívali. Item. A aby ně- kterých kapitul, jichžto některá část- ka v předřečených privilegiích tajně (nezjevně) nalezá se vyslovena a některá není položena, plnější zná- most jmína byla, v tomto našem privilegium zřetedlně vložiti umínili jsme, aby řečený lid města našeho práva svá od tohoto času víc pod pochybností nedržel, milostivě jim puojčili jsme a nyní jakž tehdáž milostivěji puojčujem, přejem, jako v příhodě, když by který zloděj neb žhář, smrti mukůú trestán byl, o jeho statku movitém i nemovitém takto buď zpuosobeno, aby napřed přede všemi žena jeho věno vzala a na dvě straně ostatek rozdělen buď, jehožto polovice k městu přijdi a druhá polovice k jeho dědicuom. A jestliže by dědicuov nepozuosta- vil, aspoň k najbližším přáteluom jmá spadnůúti. Item. Jestliže pak smrtí jmaje tresktán býti, z kterékoli příhody ušel by, tehdy statek jeho, toliko od- dělíce z něho věno ženy, kteréžkoli bylo by, movitosti i nemovitosti, k městu připadají zcela a všecko; nebo nechceme, aby se kto s strany naší v takové věci vkládal. Item. Když by pak kterého pro kterýkoli vajstupek, provinilý neb poctivý, utětím úduov aneb jinou mukůú těla tresktati se přihodilo, tehdy statek jeho jemu, manželce a dědicuom jeho jmá býti vždycky zachován. Item. Nad to cožkoli přísežní a měšťané města našeho již řečeného neb horníkuov pro dobré obecní v spuosobu práva neb pro právo v knihy své ustanovili by neb 

Strana 518
1467. 518 poris puniri contingeret, tunc bona sua sibi, uxori et heredibus suis debent fieri semper salva. (Jurati decernere statuta possunt.) Item insuper quid- cunque iurati et cives civitatis nostre iam dicte seu montanorum pro bono communi in forma iuris seu pro iure in libris suis constituerint seu ordina- verint, quod ab omnibus absque con- tradiccione qualibet inviolabiliter ob- servetur.*) In quorum omnium et sin- gulorum fidem, robur evidensque tes- timonium premissorum nos premencio- nati magister civium et consulatus ci- vitatis Iglauie presentes litteras seu presens transsumtum fieri fecimus si- gilloque nostre civitatis iussimus ap- 1) Tento český překlad jest zapsán pressione communiri. Acta sunt hec in v knize městského archivu Kutnohor- civitate Iglauiensi sub anno dominice ského řečené Transsumpta privile- incarnacionis millesimo quadringente- giorum na l. 23 rukou městského pí- simo octogesimo nono duodecima die saře Jindřicha z Chocemic. mensis decembris. Srov. též Tomaschek, Oberhof Iglau str. 276 a 277. V této sbírce nálezů a na- učení vyššího práva Jihlavského přichází však na str. 284 po r. 1489 ještě jenom jediné naučení z Jihlavy do Kutné Hory kolem r. 1495 dané. zřídili, to ode všech beze všeho odporu nepřerušitedlně buď zachováno.1 Čís. 298. 1467, 23. října. V Praze. Král Jiří oznamuje purkmistru, konšelům i vší obci města Mostu, že summu hromničnou, úrok dědinný, poplatek od nich placený za zproštění židů a cla královská menší i větší u nich vy- bíraná zapsal Janovi z Kolovrat a z Bezdružic ve 2000 kopách grošů, a přikazuje jim, aby mu na placení té summy a úroků vydali list pod pečetí města jejich. My Jiří, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vévoda a markrabie Lužický etc., ozna- mujem vám purgrmistru, konšelóm i obci města Mostu, věrným *) Vyňato z privilegia markraběte Jošta daného městu Jihlavi v Brně 31. května 1392. Srov. Tomaschek, Deutsches Recht in Oesterreich str. 342.

Strana 519
1467. 519 našim milým, tiemto listem, že jsúce dlužni urozenému Janovi z Kolovrat a z Bezdružic, věrnému našemu milému, dva tisíce kop grošuov dobrých střiebrných, dle toho i také, že sme shledali mnohé věrné služby jeho, kteréž nám činil a činí, chtiece jej opatřiti, aby těmi penězi jist býti mohl, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú témuž Janovi z Bezdružic a dědicuom jeho v těch dvú tisíciech kopách grošuov zastavili sme summu ročnie hromničnú komory našie na městě vašem Mostě puol druhého sta kop grošuov a k tomu třidceti kop gro- šuov úroka dědinného a šest kop grošuov, kteréž vedle toho úroka za zproštěnie vás židuov každý rok na svatého Martina nám dáváte, a cla naše královská u vás v městě většie i také menšie, jemuž u vás dějí tržné, a tak aby již psaný Jan z Kolovrat a dědicové jeho těch puol druhého sta kop grošuov summy našie hromničné a třidceti kop úroka dědinného s těmi šesti kopami grošuov i cla již psaná z vašeho města na každý rok k užitku svému vybierali tak dlúho, dokudž bychom my nebo budúcí naši králové Čeští těch dvú tisíce kop grošuov jim nedali a nezaplatili, jakož list náš, kterýž jemu na to sme vydali, šíře okazuje. Protož vám přikazujem, abyšte svrchu psanému Janovi z Kolovrat list pod pečetí visutú města vašeho na placenie té summy a úroka svrchu psaných udělali a v jeho moc vydali, všie odpornosti při tom nechajíce, a tu summu počnúc na hromnicě nynie příštie a třidceti kop grošuov úroka dědinného i šest kop grošuov za židy na den svatého Martina najprvé příštieho a potom jiná budúcie léta na každý rok jemu a dědicuom jeho platili a vydávali a na těch clech a tržném u vybierání jich vedle práva a obyčeje starodávného žádné překážky nečinili potud a tak dlúho, dokudž bychom my nebo budúcí naši králové Čeští jim dvú tisíce kop grošuov nedali a nezaplatili. A kolikrát který rok ty platy jemu neb jim vydáte a vyplníte a to kvittancí pod jeho neb jich pečetí okážete, toli- krát my vás a město vaše tiemto listem kvittujem a kvittovány jmieti chcem. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek po jedenádcte tisíc panen léta od narozenie božieho syna tisícieho čtyřistého šestdesátého sedmého, královstvie našeho léta desátého. [Na ohbu:] Ad relacionem Samuelis de Hradek, succamerarii.

Strana 520
520 1467. Orig. perg. v archivu m. Mostu (č. 69); pečeť druhdy na proužku per- gamenovém zavěšená ztracena. — Na rubu pozdější rukou poznamenáno: »IIII regis Georgii privilegium anno 1467. Cammerzins versetzt.« — Schlesinger, Stadtbuch von Brüx č. 369. Čís. 299. 1467, 13. listopadu. V Praze. Král Jiří dává Vitkovi, krejčímu z Velvar a jeho dědicům rychtu svou ve Velvarech ve svobodné vlastnictví, avšak se za- chováním služeb k hradu Pražskému odtud činiti povinných. My Jiří, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vévoda a markrabie Lužicský etc., ozna- mujem tiemto listem všem, že pro zachovánie člověka našeho věrného milého Vítka krajčieho z Velvar, — témuž Vítkovi a dě- dicóm jeho nynějším i budúcím dáváme rychtu naši v Velvařích s úrokem svatomartinským, kterýž s jitr k té rychtě tudiež se platí, i s tržným i se všemi právy, puožitky a příslušnostmi k té rychtě příslušnými, tak jakož někdy Václav z Sobreně to držal, ke jmění, držení, zpravování a požívání té rychty i všech pří- slušností a práv z té rychty pocházejících, tak jakž rychtářuom na té rychtě z staradávna placeni sú —, služeb však našich nám k hradu našemu Pražskému s toho činiti povinných s zachová- ním. Protož přikazujem všem úředníkóm našim a zvláště purkrabí Pražskému a purgrmistru, konšelóm Velvarským i jiným všem —, aby — Vítkovi i dědicóm jeho v držení a požívání řečené rychty žádných překážek nečinili. — Bude moci také — Vítek a dědi- cové jeho tu rychtu dáti nebo prodati v témž právě, však člověku, ješto by sě nám hodil, a jenž by nám mohl zpravovati tu rychtu i ty služby. — Dán v Praze v pátek po svatých pěti bratruov léta božieho tisícieho čtyřistého šestdesátého sedmého, — Orig. perg. v archivu m. Velvar. Na rubu rukou XVIII. století pozna- menáno: »Majestát krále Jiřího na prodanou městu královskou rychtu s 11/2 jiter polí svobodných a platí z nich prv k hradu Pražskému, nyní při ode- vzdání města nejvyšším p. purgkrabím Pražským vulgo schosy; a odtud platy neb šosy pocházejí.«

Strana 521
1468. 521 Čís. 300. 1468, 1. ledna. Ve Vratislavi. Papežský legát Rudolf povoluje purkmistru, konšelům i vší obci města Plzně plnomocné odpustky pro farní kostel sv. Barto- loměje a dává jim právo, aby si opatřili prostředky na vedení války proti kacířům skoupením a roztavením nepotřebných ka- lichů z kostelů a klášterů; osvobozuje je od placení úroků ke kostelu svatého Apolináře v Praze, dokud jej drží kacíři, a od- pouští jim, že odňali část pokladů z truhlic opata Tepelského, když se přidržel krále Jiřího. Rudolphus, dei gracia episcopus Lauantinus, sacrosancte apostolice sedis ad Bohemie et Polonie regna ac certas Alamanie partes cum potestate legati de latere legatus missus. Providis ac circumspectis viris magistro civium, consulibus, scabinis ac toti communitati civitatis Plznensis, Pragensis diocesis, nobis in Christo sincere dilectis, salutem in Domino sempiternam. Cum propter fidelitatem, integritatem et obedienciam vestras, quas ad ecclesiam sanctam dei, sedem apostolicam et sanctissimum domi- num nostrum gessistis hactenus et geritis indefesse, nichil vobis negare debeamus, quod cum racione et honestate concedere pos- sumus, hinc est, quod ad devotam instanciam oratorum vestro- rum, qui cum baronibus ac certis catholicis hic fuerunt, vobis, quod iuxta consuetudinem, longis temporibus apud vos in eccle- sia sancti Bartholomei observatam, in vigilia Resurrectionis do- minice sive sabbatho sancto de mane in ortu solis missa in eadem ecclesia sancti Bartholomei ac missa de sacratissimo corpore Christi, que singulis quintis feriis celebrari consuevit in altari beate Virginis, dum aliquod festum beate Virginis in feriam quintam venerit, celebrari possit; quodque locum in monte Oli- ueti pro devocione hominum edificari facere valeatis, ad quem visitandum ut populus magis invitetur, quo se cognoscet spirituali- bus graciis dotatum, omnibus et singulis [quicunque] eundem locum in quinta et sexta feriis ac sabbatho sanctis, Resurrectio- nis et Ascensionis Domini, Penthecostes, Trinitatis, Corporis Christi et singulis beate Virginis diebus visitaverit et genubus flexis tria Pater noster et tottidem Ave Maria cum uno sym-

Strana 522
522 1468. bolo apostolorum in memoria[m] passionis dominice oraverit, pro qualibet dierum centum dies indulgenciarum in Domino elargimur. Preterea ut pro necessitatibus vestris in defensionem fidei et resistentiam hereticorum calices superfluos ecclesiarum, monasteriorum et conventuum apud vos infra et extra muros Plznenses accipere, vendere vel conflare et pecunias ex eis- dem pro huiusmodi defensione fidei conquirere possitis, tenore presencium concedimus facultatem. Ceterum a censu, quem eccle- sie sancti Appollinaris Pragensi tenemini, tam diu, quo eundem locum heretici occupaverint, auctoritate apostolica et legacionis, qua fungimur, vos et communitatem vestram absolvimus et ex- oneramus. De eo etiam, quod ex cistis abbatis Töplensis, postquam a vobis recessit et ad Girzicum de Podiebrat se contulit, pro de- fensione cause fidei accepistis, tenore presencium quittamus et exoneramus, eidem abbati necnon conventui et suis successoribus perpetuum desuper silencium imponentes. Datum Wratislauie sub nostro sigillo anno a nativitate Domini MCCCC'LX° octavo, die vero prima mensis ianuarii, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Pauli divina providentia pape secundi, anno quarto. [Pod textem:] Johannes Kwich de mandato reverendissimi patris domini legati subscripsit. Orig. perg. v archivu m. Plzně (č. 412), od něhož pečet utržena. — Strnad, Listář kr. m. Plzně str. 154, č. 175; v. též Plachého Paměti Plzeňské str. 48. — Na rubu rukou XVII. stol. poznamenáno: »Rudolphus episcopus in sabbatho sancto Romanam missam celebrare 1468.« Vedle pak rukou XVIII. stol.: »Pamět kostelní.« * Čís. 301. 1468, 7. dubna. V Praze. Král Jiří potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Pelhřimova všechna práva a výsady, které jim arcibiskupové Pražští Zbyněk z Hasenburka a Konrád z Vechty udělili a král Václav IV. schválil. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Luczem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum facimus

Strana 523
1468. 523 universis, maiestati nostre humiliter et cum instancia fuisse suppli- catum nomine magistri civium, consulum, iuratorum et tocius civitatis Pelhrzimow, nostrorum fidelium dilectorum, quatenus de solita benignitate regia dignaremur approbare et confirmacio- nis nostre robore communire omnes et singulas litteras, gracias, — privilegia et iura universa civitati predicte concessa et data quondam a venerabilibus patribus, presertim Zbynkone et Con- rado, archiepiscopis Pragensibus, et confirmacionem super pre- dicta factam a felicis recordacionis Wenceslao, rege Bohemie, predecessore. Nos itaque animadvertentes predictorum civium obe- dienciam promptam et fidelitatem constantem nostris antecesso- ribus et nobis exhibitam, eorum precibus duximus annuendum. Igitur — hominibus civitatis supra tacte litteras, gracias, immuni- tates, libertates, consuetudines, donaciones, concessiones, indulta, privilegia et iura universa a prefatis archiepiscopis donata et concessa et a predecessore nostro confirmata acceptamus, — et confirmamus. — Datum Prage die septima aprilis anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo octavo, regni nostri anno decimo. [Na ohbu:] Ad relacionem Samuelis de Hradek, succamerarii. [Na rubu: Rta Jacobus de Cadano. Orig. perg. v archivu m. Pelhřimova (č. VI) s velkou pečetí královskou na proužku pergamenovém zavěšenou. V knize Pelhřimovské řečené »Privilegia suburbio Pilgrameno a Josepho secundo rege oblata« obsažen jest úřední pře- pis českého překladu tohoto listu Matoušem z Rottnfeldu pořízeného, o němž »Johann Beck, J. C. Kské Apoštolské Mti k pořádání těch tak nazvaných starých král. místodržických a komory České listovnic nejmilostivěji předsta- vený listovník a archivarius v království Českém«, »v tak nazvané staré krá- lovsky místodržické a komory České listovnici na hradě Pražském« 18. září 1776 dosvědčil, že »s těma v cís. kr. někdy nazvané staré místodržické li- stovnici pod lit. P 106 schovávajícími privilegiemi« od slova k slovu stejně zní. Čís. 302. 1468, 5. března. V Praze. Král Jiří ulevuje purkmistru, konšelům i vší obci města Čáslavi pro jejich platné služby platu komorního hromničného

Strana 524
524 1468. 90 kop, tak že do komory královské budou povinni ročně platiti toliko 110 kop. My Jiří, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vévoda a markrabie Lužický etc., ozna- mujem tiemto listem všem, že shledavše mnohú věrnost i také služby opatrných purgrmistra, konšeluov i obcě města našeho Čáslavě, věrných našich milých, kteréž nám činili sú a činie, nákladuov svých pro naše a obecné dobré královstvie našeho Českého nelitujíce a nám k obecnému dobrému věrně pomáhajíce, vidúce také jich obtieženie, když bychom jim milosti našie zvlášt- nie neučinili, že by nemohli dobře státi; i chtiece jich milostí naší zvláštní potěšiti, skrze kterúžto by na svých statciech po- lepšeni jsúc, nám a budúcím našim králuom Českým k obecnému dobrému tiem lépe mohli a měli sě hoditi a to město opravovati protož s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí králov- skú tuto milost jim učinili sme a činíme, že sme jim odpustili a spustili summy komory našie každý rok devadesáte kop grošuov a tiemto listem odpúštieme a slevujem takovým obyčejem, že od dánie listu tohoto po všecky budúcie časy nám i budúcím našim králuom Českým summy komory našie, kterúž na každé hrom- nice nám platiti obyčej měli a mají, nic viece než sto a deset kop grošuov mají a povinni budú platiti a dávati; než což se práva podkomořieho našeho dotýče, jakž prve platili sú, to vždy předse platiti a dávati jemu mají a povinni budú. Protož při- kazujem podkomořiemu našemu, kterýž nynie jest nebo potom bude, aby řečené město Čáslav a obyvatele jeho při této našie milosti zachovali pod zachováním milosti našie. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v sobotu po přenesení svatého Václava léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého šestdesátého osmého, královstvie našeho léta desátého. INa ohbu:] Ad relacionem Samuelis de Hradek, succamerarii. INa rubu:] Rta Jacobus de Cadano. Orig. perg. v archivu města Čáslavi (sign. A 18, na rubu u pečeti staré č. 32) s velkou pečetí královskou na hedvábné šňůře červenobílé zavěšenou. —

Strana 525
1468. 525 Před tím listem d. v Praze 8. července (v pátek po sv. Prokopu) l. 1463 král Jiří osvobodil měšťana Čáslavského Václava Hamerníka ode všech po- platkův, které měl z domu a dvorce svého komoře královské odváděti. V listu tom se praví: »Jakož věrný náš milý Václav Hamerník z Čáslavě od předkuov našich králuov Českých i od nás měl jest tu milost, že jest měď zrnil a pro- dával do mince našie na Horách Kutnách a z toho užitek nemalý jemu po- cházel, že pak již psaný Václav Hamerník k vuoli našie to své privilegium nám vrátil jest a tu milost, kterúž měl, nám vzdal, my vážíce to, že ten užitek k nám zasě sě navrátil, umyslili sme, jakož i slušné jest, témuž Václavovi za to milostivé nahraženie učiniti. Protož — duom jeho, kterýž má v městě, a dvuor v předměstí našem Čáslavském řečený Dětinný dvuor s sedmi lány dědin od lozunkuov, šosuov, berní, sum i všech jiných a všelijakých poplatkuov, kteréž by nám neb budúcím králuom Českým do komory našie neb města Čá- slavi dány a placeny býti s toho měly a přihodily se, jichžto summa v roce až do dvadceti kop gr. byla by, vysvobodili sme a zprostili — a ten všelikteraký plat roční z sum, šosuov, úrokuov svatomartinských, lozunkuov, berní i vše- likých obtiežení a poplatkuov, jenž by naň podle obecnieho toho města polo- ženie přijíti mohl, jehož by se summa do roku ztahovala až do dvadceti kop gr., — jej i jeho dědice prázdny činíme budúcně a věčně —. Těch také dvadcet kop gr., městu našemu Čáslavi na summě, kterúž do komory našie platie, každý rok scházeti má. Protož přikazujem podkomořiemu našemu, purkmistru, kon- šeluom i obci města Čáslavě —, aby již řečeného Václava, dědice a budúcie jeho v této milosti — zachovali, mimo to jeho netisknúce ani utiskovati do- pouštějíce —. Bude také moci svrchu psaný Václav, dědicové i budúcí jeho ten duom a dvuor s těmi sedmi lány dědin v témž právě a svobodě svrchu psané společně neb rozdielně dáti, prodati, směniti neb zastaviti a s tiem uči- niti, což sě jemu neb jim líbiti bude, jakožto s svým vlastním sbožím.« (Orig. perg. v archivu m. Čáslavi č. A 17 s velikou pečetí královskou na běločervené hedvábné šňůře zavěšenou. Na ohbu: »Ad relacionem domini Zdenkonis de Po- stupicz, magistri monete moncium Cuthn[ensium].« Na rubu: »Rta Jacobus de Cadano«). — Potom král Jiří zpraven byv »jménem purkmistra a konšeluov města Čáslavě, — kterak oni a obec města toho pro zachovánie — Václava Hamerníka, spolusúseda jich, jímž se jest zachoval, jemu a dědicóm jeho od- pustili sú ty platy, což k šosuom města toho s domu a statku svého měl dá- vati, tak aby těch placení i jiných obtiežení nynie i po všecky budúcie časy řečený Václav s toho domu a statku, kterýž nynie má, prázdni byli a jich ne- dávali, než toliko vojny, ponuocky a desátky kněžské podle města s domu trpěli a toho odbývali,« listem daným v Praze 5. března (v sobotu před ne- dělí postní Invocavit) l. 1468 »toho spuštěnie a slevenie platuov a šosuov ře- čenému Václavovi od měšťan Čáslavských učiněného, tak jakož svrchu se vy- pisuje, témuž Václavovi, dědicuom a budúcím jeho« potvrdil »a jej, dědice a budúcie jeho s domu a statku jeho, kterýž nynie má a drží« zprostil a osvo- bodil, »tak jakož měšťané Čáslavští jej osvobodili sú.« (Orig. perg. v archivu města Čáslavě č. A 16 s velkou pečetí královskou na perg. proužku zavěšenou. Na ohbu: »Ad relacionem Samuelis de Hradek succamerarii.« Na rubu: »Rta Jacobus de Cadano«). — Později král Vladislav listem daným na Horách Kut-

Strana 526
526 1469. nách 26. ledna (v neděli po na vieru obrácení svatého Pavla) l. 1472 »Václa- vovi Hamerníkovi i dědicóm jeho těch listuov svrchu dotčených ve všech ku- siech, klausulech i artikulech, tak jako by tuto slovo od slova vepsáni byli,« potvrdil a přikázal »podkomořiemu — i také purgmistru a konšeluom města Čáslavě —, aby již psaného Hamerníka i dědice jeho při již dotčených zápi- siech i při tomto — jich potvrzení zuostavili.« Zároveň pak ustanovil, »ktož by tento list měl s již psaného Hamerníka neb dědicuov jeho dobrú volí a svobodnú, — aby tomu příslušalo plné právo všech věcí svrchu psaných.« (Orig. perg. v archivu m. Čáslavě č. A 20 s velkou pečetí královskou na hed- vábné šňůře běločervené zavěšenou. Na ohbu: »Ad relacionem Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Boemie«. Na rubu: »Rta«). Čís. 303. 1469, 1. května. V Olomouci. Král Matiáš vděčně uznávaje věrnost Plzeňských, kterou mu prokazují ve válkách s kacíři, daruje obci jejich rychtářství městské se všemi právy a důchody, o které měštan Pražský On- dráček Oremus přidav se k nepřátelům jeho byl přišel, a povo- luje jim, aby si mohli ze svého středu rychtáře městského voliti. Nos Mathias, dei gracia rex Hungarie, Bohemie etc., tenore presencium significamus, quibus expedit universis, quod cum gloria regum in multitudine populorum ac decus et robur regnorum in diviciis et amplitudine consistant civitatum; expedit igitur prin- cipibus omni diligencia intendere populis servandis ac civitatibus magnificandis et fovendis, utpote ex quibus premissa regum et regnorum commoda procedunt, quatenus principantis ex hoc et laudetur discreta providencia et status populorum civitatumque utilitatem et augmentum sumat. Proinde quia civitas nostra Nowa Plzna ab eo tempore, quo heresis in dicto regno Bohemie inva- luit, memor sui conditoris et fidei unitatis, inter hereticorum pravitates semper inconcussa mansit et non solum persecuta est hereticos, sed eciam illis catholicis principibus, qui ad delendam heresim ipsam, contra hereticos prenotatos sepius viribus compa- ratis processerunt, receptaculum fieri studuit, ducens pro nichilo dampna, si que vel ab hereticis crudeliter vel a catholicis interim necessario committerentur. Postremo cum nos hiis diebus de man- dato sanctissimi domini nostri summi pontificis, proteccionem om- nium catholicorum in dicto regno nostro Bohemie et Morauia existencium suscepissemus ipsa pristinam suam fidem, constan-

Strana 527
1469. 527 ciam et bonitatem pre se ferens, nos cum honore suscepit et se nobis in omnibus paratam obtulit ostenditque: igitur nos cum in recompensam caute fidei, constancie et bonitatis eius, tum vero pro recuperacione dampnorum ei hactenus illatorum, iudi- catum dicte civitatis Nowa Plzna, qui alias Andree Oremus, civis civitatis Pragensis, prefuisset, sed per notam infidelitatis eiusdem, quam ipse ex eo, quod pridem, dum ipsa civitas nos pro domino suo naturali suscepisset, hereticis dampnatis nobis rebellantibus adhesisset totisque viribus in perniciem et destruccionem nostram rite et legittime devolutus fore perhibetur, simul cum quadam domo dicti Andree Oremus in eadem civitate habita ac prato et fenilibus eiusdem in territorio dicte civitatis existentibus ac cunctis ipsius iudicatus utilitatibus et pertinenciis quibuslibet, terris sci- licet arabilibus, cultis et incultis, agris, pratis, pascuis, campis, fenilibus, silvis, nemoribus, montibus, aquis, fluviis, piscinis, pis- caturis, tributis et theoloniis, pariter eciam cum proventibus, ob- vencionibus et censibus oppidi Veteris Plzna ad ipsum iudicatum pertinentibus, generaliter vero quarumlibet utilitatum et pertinen- ciarum suarum integritatibus, quovis nominis vocabulo vocitatis, ad eundem iudicatum de iure et ab antiquo spectantibus et perti- nere debentibus, memorate civitati et per consequens civibus et communitati eiusdem animo deliberato et ex certa nostre maiestatis sciencia eo iure, quo tanquam rex Bohemie magis et melius pos- sumus, dedimus, donavimus et contulimus perpetue tenendum, possidendum et habendum. Preterea exigentibus fidelibus serviciis eorundem civium id eisdem annuendum duximus et concedendum, ut ipsi a modo deinceps, quocienscumque maluerint, iudicem in medio ipsorum, quem voluerint, eligere et constituere valeant atque possint; qui quidem iudex ipsos cives in libertatibus ipsorum pro- tegere et fovere ac alia omnia, que de officio ipsius facienda erunt, facere et exequi debeat; ymmo damus, donamus et con- ferimus annuimusque et concedimus harum nostrarum, quibus si- gillum nostrum est appensum, vigore et testimonio litterarum me- diancium. Datum in Olomucz in festo beatorum Philippi et Ja- cobi apostolorum. Anno Domini etc. sexagesimo nono regnorum nostrorum anno Hungarie etc. duodecimo, Bohemie vero primo. [Pod tím jinou rukou:! Ex commissione propria domini regis domino Zdenkone referente.

Strana 528
528 1469. Orig. perg. v archivu m. Plzně (č. 89, starší č. 46), k němuž přivěšena jest na hedvábné šňůře červenozelenobílé menší pečet královská z červeného vosku. Uprostřed pečeti spatřuje se rozpoltěný štít, v jehož levé (heraldicky) půlce jest znak Český, v pravé pak Uherský, nad štítem pak jest koruna. Nápis okolo štítu zní: SIGILLVM MATHIE - DEI GRACIA REGIS HUNGARIE BOHEMIE. — Strnad, Listář kr. m. Plzně II, str. 161, č. 184. Čís. 304. 1469, 5. června. V Praze. Probošt Vyšehradský Jan z Rabšteina potvrzuje purkmistru, rychtáři, konšelům i vší obci města Prachatic listy a práva, jež jim předchůdcové jeho udělili, a zvláště dva listy probošta Jana Soběslava. Nos Johannes, dominus de Rabensteyn, dei gracia sacro- sancte ecclesie Wyssegradensis prope Pragam nullo medio ad Ro- manam ecclesiam pertinentis prepositus, regni Bohemie cancel- larius supremus, sedis apostolice prothonotarius et refferendarius, doctor etc. Ad perpetuam rei memoriam. Civitas nostra Pracha- ticensis olim dominis suis venerabilibus dicte ecclesie prepositis, antecessoribus nostris, adeo obsequiosa et fidelis extiterat, quod de ipsorum liberalitate plerisque privilegiis, libertatibus et graciis est dotata, que inhabitatorum eiusdem honori et utilitati hacte- nus conducunt, nobis quoque non minus parendo in omni fideli- tate assistit, ut dignum censeatur et decorum privilegiorum ipsius firmitati prospicere pro tanto, quod incole eiusdem in prefata fidelitate semper perseverantes, ad parendum nobis reddantur proniores. Sane itaque constituti in presencia nostra providi magister civium, iudex, consules et iurati predicte civitatis nostre Prachaticensis, fideles nostri dilecti, suo et tocius communitatis nomine nobis humiliter supplicaverunt, quatenus de benignitate nostra omnes et singulas litteras, gracias, libertates, emunitates, concessiones, laudabiles consuetudines, indulta, privilegia et iura universa, quas et que olim venerabiles antecessores nostri, pre- positi Wissegradenses, ipsis et eorum successoribus dederunt et concesserunt, approbare, ratificare, innovare et graciosius confir- mare dignaremur, et presertim duo privilegia olim venerabilis Johannis, prepositi Wissegradensis, antecessoris nostri, que his

Strana 529
1469. 529 nostris litteris inseri iussimus. Et primi tenor sequitur in hec verba: Nos Johannes atd. (Následuje znění privilegia Vyšehrad- ského probošta Jana Soběslava d. na Vyšehradě 1370, 7. července; v. Privilegia II, č. 436). Secundi autem privilegii tenor talis est: Nos Johannes atd. (Následuje znění privilegia téhož probošta Jana Soběslava d. 1379, 6. prosince; v. Privilegia II, č. 563). Nos igitur commodis ipsorum civium nostrorum et incolarum et me- liori condicioni dicte ecclesie nostre faventes, his peticionibus ipsorum ut racionabilibus inclinati, graciose annuimus et non per errorem aut improvide, sed animo deliberato ex certa nostra sciencia iam dictas omnes et singulas litteras, gracias, libertates, emunitates, concessiones, laudabiles consuetudines, indulta et pri- vilegia et iura universa una cum duobus privilegiis hic insertis, quas et que olim venerabiles prepositi Wissegradenses, anteces- sores nostri, ipsi civitati nostre Prachaticensi, incolis eius presen- tibus et futuris, tam in civitate quam in preurbio habitantibus, ac villis dictis Antiquum Prachaticz et Ostrow dederunt et con- tulerunt, una cum eorum montibus, silvis et aliis pertinenciis universis approbamus, ratificamus, innovamus et graciosius con- firmamus in omnibus eorum punctis, clausulis, articulis et sen- tenciis, ac si omnia omniumve tenores presentibus litteris nostris de verbo ad verbum inserti essent, decernentes et volentes hec omnia et singula obtinere debere inviolabilis roboris firmitatem perpetuis temporibus in futurum. In quorum fidem, robur et testi- monium presentes litteras nostras fieri iussimus et sigilli nostri appensione communiri. Datum in oppido nostro Prachaticz anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo nono, quinta die iunii. Orig. perg. v archivu m. Prachatic. Pečeť, jež visela na proužku perga- menovém, utržena a ztracena. — Český překlad tohoto listu ze XVI. století zapsán jest v menší pamětní knize m. Prachatic, chované v témže archivu, na I. 78. — Srovn. Palacký v Archivu Českém III, str. 577, č. 791. Čís. 305. 1469, 7. června. V Praze. Král Jiří uznávaje věrnost, kterou mu purkmistr, konšelé i všechna obec města Stříbra zachovávají proti nepřátelům jeho,

Strana 530
530 1469. polepšuje jim znak městský a povoluje jim pečetiti červeným voskem. Georgius, dei gracia Boemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Silesie dux ac Lusacie marchio. Providis ac pruden- tibus viris, magistro civium reliquoque magistratui consulari nec non toti communitati civitatis nostre Mise, alias Strzibro, fidelibus nostris dilectis, graciam regiam et omne bonum. Fideles dilecti! Nullius in orbe rei cura tantum cordi nobis est, quantum fidelium nostrorum nobis sinceriter subiectorum honori pariter ac digni- tati noctes dies providere. Hinc est, quod nos commoveri fecit, ut ob eam fidem fideique constanciam, quam in dies erga maiestatem nostram ab omnibus observare cogniti estis, nobis contra per- duelles nostros et eos, qui a nobis defecerunt, auxilio assistentes, pro virili vestra pugnantes, cum plurima impensarum copia hos- tibus nostris arma Martis horrida inferre veriti non estis, vos dignis pro merito attollamus laudibus iustisque premiis honore- mus. Perinde, ut vos vestrique successores nostra consolatione regia preventi aliis fidelibus nostris dilectis tanquam exemplo sitis constanter fideliterque erga maiestatem nostram successo- rumque nostrorum adherendi necnon agendi, igitur non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano procerum no- strorum accedente consilio, de certa nostra scientia, auctoritate regia ob vestrarum maximarum virtutum merita, arma civitatis vestre ab antiquo, que sunt clipeus rubei coloris, in quo lilium album erat, nos in meliorem condicionem formamque redigentes, in clipeo murum cum meniis coloris albi, portamque in muro biforalem apertam coloris nigri, in cuius medio lilium aureum depicta stare volumus; addimusque supra menia in parte supe- riori per dimidium clipei lazurini coloris seu celestis leonem album sub corona aurea cauda bifurcata in medio duarum tur- rium pedibus anterioribus turrim unam tangentem, prout hec omnia in opere manu pictoris depicto inserto presentibus luce clarius conspiciuntur. Hiis itaque armis vos uti volumus in si- gillo civitatis vestre, ac alias more, quo civitates alie regni nostri suis insigniis utuntur. Erit itaque leo, qui vestram strenuam omnibus palam faciet virtutem, turresve hostibus resistenciam edocebunt. Insuper hanc nostram graciam supra dictis addicimus

Strana 531
1469. 531 vobisque donamus, ut cera rubea in sigillacione litterarum civi- tatis vestre uti possitis. Mandamus igitur omnibus subditis, nostris fidelibus dilectis, ne predictos cives in hiis nostris gra- ciis quoquo modo molestent seu impedire presumant, sed pocius hic morem gerere conentur, prout nostre regie celsitudini pla- cere cupiunt. Presentium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Prage die septima iunii, anno Do- mini millesimo quadringentesimo sexagesimo nono, regni nostri anno duodecimo. Ad relacionem Samuelis de Hradek, succamerarii. Opis ze XVI. století v archivu m. Stříbra s nadpisem: »List krále Ji- řího na erb anebo štít.« — Jiný opis jest obsažen v konfirmaci privilegií cí- saře Leopolda I. d. v Ebersdorfě 18. července 1668, jejíž orig. chová se v témže archivu. — V českém překladu, jehož opis pořízený na začátku XVI. stol. chová se v archivu musea království Českého, čte se: »A protož to nás pohnulo, abychom pro věrnost a víry ustavičnost, kterouž vždycky při velebnosti naší že jste zachovávali, ode všech poznáni jste, nám proti těm, kteříž od nás se odchýlili, pomocí svú přítomni souce zmužilostí vaší bojujíce, mnohých ná- kladuov nelitujíc, nepřátelóm našim zbrojně a udatně odpierati jste se nesty- děli, vás jistě hodné jest, abychom chvalami vyvejšili a spravedlivými odpla- tami uctili, — protož — pro vaše velmi veliké cnostné zásluhy erb města vašeho od starodávna jakož jest štít červené barvy, v němž lilium bílé bylo, my v lepší zpuosob i formu spuosobujíce: v štítu zeď s vokolky barvy bílé a bránu ve zdi dvojnásobní odevřenou barvy černé a v prostředku lilium zlaté namalované státi chceme a přidáváme svrchu nad zdí v puol štítu lazourové barvy aneb nebeské lva bílého pod korunou zlatou s vocasem rozdvojeným mezi dvěma věžemi, nohami předními věže jedné s hůry dotýkajícího tak, jak skrze ruce malíře namalováno v tomto listu, jasněji se spatřiti muože. Toho zajisté erbu abyšte vy v pečeti vaší městské užívali, chceme tak i tím oby- čejem, jako jiná města královstvie našeho svých erbuov užívají, nebo budeť zajisté lev vaši udatnou mocnost všem zjevně oznamovati a věže nepřátelóm zmužile odpor vyznamenávajíce!!] —« Čís. 306. 1469, 29. června. V Praze. Král Jiří potvrzuje úmluvu, kterou sudí měst královských Ondráček s úředníky svými zjednal 21. srpna 1461 v rozepři rady

Strana 532
532 1469. města Mostu s mistry řemesla ševcovského v městě jejich osedlými o list týkající se řemesla toho. Mistři mají radu odprositi a list sobě svěřený jí odevzdati. Rada má mistrům odpustiti, propustiti je ze slibu a list zase řemeslu vydati. Dále jest vymíněno, že ne- mají ševci na škodu obce dělati boty horší a dražší, a rada má dozírati na koželuhy, aby kůže spravedlivě prodávali. Wir Jorg, von gots gnaden kunig zu Beheim, maregrave zu Merheren, herczog zu Luczemburg und Slesien und marcgrave zu Lusicz etc., bekennen und tun kundt offenlich mit diesem brieve vor allermeniglich, das fur uns komen sind unser lieben getrewen des burgermeisters, rats und ganczen gemein unser stat Brux erber potschaft und haben uns in demutigen vleiss gebeten, das wir ine einen spruch, der zwischen in und den meisteren der schuchmacher geschehen ist, czu bestetten und confirmiren gne- diglich geruchten. Derselb spruch von wortt zu wortte also lautet: Als eine zwitrecht gewesen ist zwischen den herren dem rate und den eldesten an einem, und den meistern der schumacher am anderen teil von wegen eines brieves, der uber das schuster- hantwergk gelaut hat, den sy von den herrn eingenommen und nach iren gelubden sullen eingelegt haben in der herren macht, wenne sie von ine ermonet wurden, den sie nach solcher erma- nunge nicht wolden einlegen; solche zwitrecht mit der obgenanten partheyen beyder willen und wissen gancz beteydingt und bericht sind durch die erberen Ondreczko, diezeit hofrichter der konig- lichen stet zu Beheim, der diezeit einen newen rate an stat unsers herren des konigs gesaczt hat, Wanko von Odiez und Johannes camerschreiber, amptleute, in solcher maße, als hernach geschriben volget: Czum ersten, das die schuster sollen sich gein den herren, dem rate und den eldesten, demutigen und bitten umb gotts willen, das sie iren czoren und die schulde, was sy wider die herren getan hetten, umb gottes willen geruchten vergeben; dornach, das sie den brieve, den in die herren getrawet haben, und dorumb solche zwitrecht entstanden ist, den herren wider antwurtten sollen. Und die herren sollen ine vergeben die schulde, sy auch ledig lassen der gelubde, damitte sy die herren bestrickt hetten; furder danne die herren sollen denselbigen brieve, dorumb solche zwitrecht entstanden was, dem hantwergk außgeben. Das alles

Strana 533
1469. 533 haben sie uf beyden teilen getan. Auch ist es nemlichen betey- dinget worden, das das genante hantwergk die schue deßhalben nicht erger nach tewrer machen sollen der gemein zu schaden und zu verderbnuß. Und das ist bevolhen den herren des rats zu erkennen, das sie dorein sehen und beschawen sollen, domit die gemein nicht gedrungen wurde, sunder derselben dorinne recht geschee. Wurde es dann anders erfunden und erkanth, das die gemein beswert wurde, so sollen und mogen danne die herren des rats einen freymark uber das hantwerg lassen rufen. Auch ist den herren bevolhen, das sie auch under den gerberen besehen sollen, das die auch ir leder nach der gerechtikeit verkaufen sollen. Und welche parthey dieser obgeschribner beteydigunge gancz oder an einem teil nicht stete hielde, und das erkant wurde, die sollen in des konigs buße und straffung komen und ge- fallen sein. Das sie dann uf beyden teilen mit guten willen ver- willigt haben. Gescheen am monntag sand Matheus tag,! anno Do- mini millesimo quadringentesimo sexagesimo primo. Haben wir angesehen der genanten burgermeister, rate und ganzen gemein unser stat Brux demutig bete, auch betracht den nucz und fromen, so einer gemein dorauß entsteen mag, dorumb mit wolbedachtem mute, gutem rate und rechter wissen haben wir in solchen obge- schriben spruch, zwischen ine und den meisteren der schuch- macher gescheen, bestett und confirmirt, bestetten und confirmiren in den mit und in craft diczs brieves. Dorumb gebitten wir den ge- nanten burgermeister, rate und gemein der stat Brux, auch den meistern der schuchmacher, das sie den genanten spruch gancz, stete und unverwandelt behalden so lang, biß das wir oder unser nachkomen, konig zu Beheim, zue der gemein nucz und fromen bessers erkenthen und außspruchen. Mit urkund diczs brieves ver- sigelt mit unserem koniglichem anhangendem insigel. Geben zu Prag an sand Peters und Pawls der heiligen zwelfboten tag, nach Crists geburt vierczehenhundert und dornach im newnunde- sechezigisten, unsres reichs im zwelften iare. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis. Orig. perg. v archivu m. Mostu (č. 72), od něhož pečet utržena a ztra- cena. — 1) 21. září. — Schlesinger, Stadtbuch von Brüx str. 156 a 163. č. 373 a 353.

Strana 534
534 1469. Čís. 307. 1469, 15. července. Na Mladém Boleslavi. Jan z Cimburka a Tovačova a manželka jeho Mandalena z Michalovic potvrzují obci města Mladé Boleslavě i s předměstím práva a řády, jež jí předkové jejich udělili, a jež města krá- lova mají. Ve jméno božie amen. Poněvadž všecky věci, kteréž věčně budúcně mají býti, rády z paměti lidem vycházejí, jediné leč by pamětí listuov zpuosobných utvrzeny byly, my Jan z Cimburka a s Thovačova a Mandalena z Michalovic, manželka jeho vlastnie a zdávaná, ku paměti přivodíme nynějším i budúcím po věčné časy a známo činíme tiemto listem, ktož tento náš list uzřie čtúce anebo jej slyšeti budú, že spatřivše obývánie našich milých naší zvláštní milostí milostivě a laskavě zpomanuvše a zpomína- jíce na dobroděnie předkuov našich, kterak jsú dobrotivě s svú chudinú a milostivě nakládali s obcí města Boleslavě Mladého i s předměstím předkové naši milí dobré paměti, listy a právy, řády ozdobnými z své zvláštie milosti obdařili sú a upevnili právy všemi, jakož listové jich od staradávna svědčie, tu kdež svá práva berú, jmají, požívají a požívati budú na věčné časy: my Jan z Cimburga a Mandalena nahoře psaní s našimi dědici a budúcími těch všech práv, řádóv a obdarování potvrzujem, ja- kožto králova města jmají a držie ta práva, kterýmiž kolivěk jmény jsú nazvána, utvrzena a obdržána, jakož listové města svrchu psaného svědčie, kteráž mají a držie od předkóv našich; ty listy i ta práva my Jan a Mandalena nahoře psaní s našimi dědici a budúcími svú zvláštní milostí potvrzujem tiemto listem k věčnej pevnosti přivodiec řádně, zpósobně, milostivě a laskavě. A aby to nadarmo nebylo, upevnili jsme a upevňujem tiemto listem všechna práva, kteráž mají, držie a plnie, a držeti i plniti budú po věčné časy mocí svých práv a tohoto listu cele a úplně. A tomu všemu na potvrzenie a pevnost věčné paměti my Jan a Manda- lena svrchu psaní pečeti naše vlastnie s naším dobrým vědomím k tomuto listu kázali jsme přivěsiti. A k prosbě naší pilnej pro další jistotu a pevnost na vědomie urozený pán pan Jindřich z Smiřic a slovutní panošie Pavel Křižan s Hrádku seděním

Strana 535
1469. 535 tudiež, Smil z Chlumu a z Dobrovicevsi, Jan z Beškovic a Jan Loskot z Švobsdorfu a z Kolomuth své vlastnie pečeti vědomě a dobrovolně k tomuto našemu listu vedle nás jsú přivěsili, jenž jest dán a psán na Mladém Boleslavi léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého šedesátého a devátého v tu sobotu na den rozeslánie svatých apoštolóv. Orig. perg. v městském museu Mladoboleslavském (č. staré 7, červené pozdější N° VIII). Ze sedmi pečetí druhdy na proužcích pergamenových přivě- šených zbyly tři, jež jsou značně porouchány. Čís. 308. [Před 20. září 1469.] Král Jiří dává obci města Tábora statky a dědictví zůstalé po zemřelém Petrovi řečeném Růže z Tábora a Kateřině, dceři jeho, totiž: Klokoty ves celou, díl Dražic a podací právo kostelní v nich, díl Zahrádky, polovici lesů řečených Vlasenice a Ohra- zenice, s potoky, mlýny i se vším příslušenstvím. List ztracen. Zachoval se toliko současný zápis v deskách dvorských kvat. 16 na l. 146v tohoto znění: In villis Klokotie, Draziczich et Zahradcze Petrus dictus Ruoze de Tabor et Katherina nata eiusdem decesserunt. Quorum bona et hereditates, videlicet Klokoty villa integra et in Draziczich medietas ville cum iure patronatus ecclesie ibidem et in Zahradcze medietas ville cum censibus, agris, pratis, medietate silvarum dictarum Wlasenicze et Ohrazenicze, rivis, molendinis et omnibus pertinenciis, quantumcunque et ubicunque prefati habuerunt, nichil penitus eximendo, ad dominum regem sunt devoluta. Et se- renissimus princeps et dominus Georgius, Bohemie rex, prenotata bona dedit magistro civium, iuratis, civibus et toti communitati civitatis Tabor pro servi- ciis eorum graciose. Nunccius ad tabulas Czenko de Clinsstfyna] procurator etc. fuit destinatus. Actum quarta feria in vigilia sancti Mathei apostoli et ewangeliste anno etc. LXIX. Littera proclamacionis eodem die in Tabor ema- navit. Po straně připsáno: »Civibus in Tabor«. Nad zápisem poznamenáno: »Vide inductum M. I°.« *Čís. 309. 1469, 25. října. V Praze. Král Jiří zastavuje Janovi z Lobkovic na Hasišteině město své Kadaň se všemi příslušnostmi a poplatky pozůstalými po zá-

Strana 536
536 1469. pisech, které učinil Fridrichovi ze Šumburka a Oplovi z Fictum, v tisíci kopách grošů. My Jiří, z boží milosti král Český, margkrabie Moravský, Lu- cemburský a Slezský vývoda [a Lužický margkrabie etc.], oznamujem tímto listem všem, že shledavše mnohú věrnost a službu urozeného Jana z Lobkovic na Hasišteině, věrného našeho milého, kterúž nám ukazoval, ukazuje a v časech budúcích tím lépe aby mohl a měl ukazovati, s dobrým rozmyslem a radou věrných našich město naše Kadaň se všemi příslušnostmi, poplatky a puožitky, k tomu městu příslušejícími, pozůstalými po zápisích, kteréž sme učinili urozeným Fridrichovi z Šumburku na úřad lantrychtýřství a jiné věci, a Oplovi Fictumovi na summu téhož města našeho Kadaně, jakož jich zápisové ukazují, témuž Janovi a dědicóm jeho zapsali sme a zastavili a tímto listem zapisujem a zastavujem v tisíci kopách grošuov dobrých pod takovúto úmluvou, aby řečený Jan a dě- dicové jeho již psané město drželi a jeho požívali [se] všemi půžitky z toho města pocházejícími bez naší, budúcích našich, králův Českých, i jiných všelijaké překážky tak dlúho, dokudž bychom my neb budúcí naši králové Čeští těch tisíc kop grošuov peněz dobrých v této České zemi té chvíle obecně berných jim nedali a úplně nezaplatili. To také město naše Kadaň za držení řečeného Jana i dědicův jeho má nám i budúcím našim, králóm Českým, nebo hajtmanóm a lidem našim k potřebě naší proti ne- přátelóm našim i proti každému živému člověku býti otevřeno, kolikrátž by koli toho potřebí bylo, a ti lidé, kteréž bychom tu položili, mají tu býti o naší stravě a nákladu. A nad to nade všecko tuto milost zvláštní témuž Janovi učinili sme a činíme, že my i budúcí naši, králové Čeští, jeho do jeho živnosti odtud nemáme splacovati, než po smrti jeho, kdybychom my neb bu- dúcí naši, králové Čeští, dědicóm jeho tisíc kop grošuov nade- psaných dali, tehda oni své peníze vezmúce, mají a povinni budou nám neb budúcím našim, králóm Českým, město naše Kadaň bez zmatku zase pustiti a jeho se zbaviti. Tomu na svědomí pečeth naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v středu po svatých XIti tisíc panen, létha od narození syna bo- žího M'CCCCLXIX', království našeho XII° létha. Ad mandatum domini regis.

Strana 537
1469. 537 Opis ze XVI. stol. v rukopisu c. a k. dvorního a státního archivu č. 185 na str. 350. — Krátce před tím listem daným v Praze 10. srpna (ve čtvrtek den svatého Vavřince) 1469 učinil král Jiří téhož Jana z Lobkovic doživot- ním hejtmanem m. Kadaně; v listu tom se praví: »a zvláště sme toto zname- nali, že v těchto časech potřebí jest nám větší pilnost a péči o nás a věrné naše poddané míti k odolání proti nepřátelóm našim, protož — mocí královskú učinili sme a činíme téhož Jana z Lobkovic hajtmanem města našeho Kadaně, to hajtmanství jemu poručujíce, tak aby jakožto hajtman náš to město k na- šemu a našich budúcích králův Českých k dobrému spravoval a jím vládl, užitky nám z toho města příslušné a pozůstalé po zápisech, kteréž sme uči- nili urozenému Fridrichovi z Šumburka na úřad lantrychtýřství, i jiné užitky, kteréž sme k tomu přidali, a Oplovi Fictumovi, vybíraje toliko perkrecht i jiné půžitky po těch zápisích pozůstalé, nejsa od nás ani budúcích našich, králův Českých z toho hajtmanství zsazován až do své živnosti, jakož my pak toho zřízení a spravování jemu sme svěřili a svěřujem. A po smrti jeho my neb budúcí naši, králové Čeští, za tu práci a náklady jeho dědicóm a budúcím jeho máme a povinni budem 1000 zl. uherských na zlatě i na váze dobrých dáti, a oni vezmúce ten 1000 zl. mají a povinni budou města našeho Kadaně nám zase postúpiti a zbaviti. A již psaný Jan má také se nás věrně přidržeti, nám proti nepřátelóm našim vedlé vší své možnosti s svého zámku i z Kadaně po- máhaje. Protož přikazujem opatrným purkmistru a konšelóm i vší obci města našeho Kadaně, věrným našim milým, aby již řečeného Jana z Lobkovic ja- kožto hajtmana našeho poslušni byli, slušně se k němu jakožto k našemu hajt- manu i jeho dědicóm majíce, tak a potud, jakož svrchu psáno jest.« — »Ad relacionem domini de Lantsstein, vicemarsalci et protonotarii tabularum«. (Opis v témže rukopisu na str. 348). — Dle záznamu v rukop. kapit. Pražské č. XXXIII str. 481 byl v registraturní knize řečené Liber XVI Georgii na l. 76 zapsán list krále Jiřího, jímž ouřad landrychtrství Kadaňské zapsáno v 1000 kopách gr. Janovi z Lobkovic.« (Srov. Sedláček, Zbytky register str. 269, č. 1826). Zmínka tato však vztahuje se patrně k listu zde podanému a místo landrychtrství sluší čísti hejtmanství; neboť lantrychtářství Kadaňské bylo v téže době zapsáno Fridrichovi ze Šumburka, a list o tom byl zapsán v téže knize registraturní na l. 69, jak svědčí zmínka v témže rukop. kapitulním str. 481 tohoto znění: »Item lantgericht Kadaňský ouřad zapsán Fridrichovi z Šumburka v 600 kopách grošů.« (Srv. Sedláček na m. uv. č. 1824). — Později Jan z Lob- kovic koupiv od bratří Oplů z Fictumu zápisné listy na Kadaň (v. svrchu str. 111 při č. 254), dosáhl na králi Vladislavovi, že mu zápisy ty potvrdil, připsal 250 kop gr. a přidal život Mikulášovi bratru jeho listem d. v Praze 25. října (v pátek před sv. Šimonem a Judou apoštoly) 1471, v němž se praví: »Přistúpiv před nás urozený Jan z Lobkovic na Hasištaině, věrný náš milý, zpravil jest [nás], kterak někdy — Jiří, král Český, — dvěma zápisy svými zapsal jest jemu a bratřím jeho urozeným Mikulášovi a Jaroslavovi a Bohu- slavovi z Lobkovic, věrným našim milým, na městě našem Kadani jedním zá- pisem tisíc zl. uherských a druhým zápisem tisíc kop gr. peněz dobrých k držení města bez výplaty do živnosti řečeného Jana z Lobkovic a tři listy na sumu téhož města svědčící na půl druhého tisíce kop gr., kteréž král Jiří urozeným

Strana 538
538 1470. a statečným Oplům z Fictum z Nového Šumburka, věrným našim milým, vydal jest, a že ten list od nich on koupil jest; a prosil nás řečený Jan z Lobkovic, abychom mu, bratřím jeho a jich dědicóm již řečených listův, a co se těmi listy zapisuje, milostivě pojistiti a potvrditi ráčili. My shledavše mnohú věrnost a služby řečeného Jana z Lobkovic, — mocí královskú těch všech tří listův krále Jiřího svrchu psaných, a což se těmi listy zapisuje, ve všech kusích i arti- kulích — řečenému Janovi z Lobkovic a bratřím jeho svrchu psaným i jich dědicóm pojistili a potvrdili sme a tímto listem, pojišťujem a milostivě po- tvrzujem a jeho při nich zůstavujem; k tomu jim nad to na témž městě Ka- dani i na sumě téhož města i jiných půžitcích, na kteréž zápisové svrchu do- tčení svědčí, půl třetího sta kop gr. širokých dobrých českých stříbrných při- dávajíce a připisujíce i k prvním zápisóm a summám přiražujíce takovýmto obyčejem: Kdybychom my neb budoucí naši, králové Čeští, již psané zápisy po smrti řečeného Jana z Lobkovic od bratří jeho svrchu psaných nebo jeho a jich dědicův vyplacovali, že i těch půl třetího sta kop gr. č. širokých dobrých stří- brných s prvními sumami, na čež ti zápisové tři svědčí, spolu jim dáti máme a povinni budem beze vší odpornosti i prodlévání; tuto milost zvláštní jim či- níce, — že po smrti svrchu řečeného Jana z Lobkovic my i budoucí naši, krá- lové Čeští, do živnosti Mikulášovy z Lobkovic, bratra jeho svrchu psaného, těch zápisův svrchu psaných na město Kadaň svědčících od nich i od jiných bratří i dědicův jich bez jich vůle nemáme vyplacovati.« — »Ad mandatum domini regis domino de Cimburk, cancellario, referente.« (Opis v rukop. Vídeňském č. 185 na str. 352). Čís. 310. 1470, 20. ledna. V Praze. Král Jiří potvrzuje měšťanům a obyvatelům města žatce privilegium krále Václava IV., jímž se jim obnovuje nadání císaře Karla IV., aby mohli svobodně nakládati s majetkem svým v městě i mimo město se nalézajícím. Georgius, dei gracia Boemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum facimus tenore presencium universis, maiestati nostre pro parte civitatis nostre Zacensis providorumque fidelium nostrorum dilectorum civium et incolarum civitatis eiusdem humiliter fuisse supplica- tum, quatenus de solita benignitate nostra regia dignaremur eis approbare, innovare et confirmare quoddam privilegium a serenis- simo domino Wenceslao, rege Bohemie dive memorie, predecessore nostro, eidem civitati donatum nobisque nunc exhibitum. Cuius tenor de verbo ad verbum sequitur in hanc formam: Wenczeslaus

Strana 539
1470. 539 atd. (Následuje znění listu kr. Václava d. v Praze 20. října 1372; v. Privilegia II, č. 513). Nos considerata civitatis civiumque ac in- colarum supra dictorum erga maiestatem nostram in rebus secun- dis moderata, in adversis vero, presertim dum nonnulli subditi nostri prestite fidelitatis immemores nobis rebellarunt, fideli et constanti assistentia, ut ipsi huiusce sue fidelitatis constancieque nos non immemores ex animo cognoscant, precibus eorum tan- quam iustis et racionabilibus graciose annuentes, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano procerum nostrorum consilio accedente, de certa nostra sciencia auctoritate regia dictum privilegium omnesque gracias ac dona in eo expressas supra dictis civitati, civibus ac incolis datas et concessas per eosque cives supradictos hucusque observatas, — confirmavimus et pre- sentibus — graciosius confirmamus in omnibus punctis, clausulis, articulis et sentenciis suis, sic quemadmodum omnia et singula pro facultate testandi, legandi seu donandi bona sua mobilia et immo- bilia universa in vita seu in morte prefate civitatis Zacensis incolis presentibus et futuris, sic ut premitittur, ad omne instar nostre Antique civitatis Pragensis concessa in dicto privilegio presen- tibus inserto de verbo ad verbum expresse continentur; volentes et auctoritate regia decernentes omnia in eodem contenta et ex- pressa debere obtinere perpetuo inviolabilis roboris firmitatem. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litte- rarum. Datum Prage die vicesima ianuarii anno Domini mil- lesimo quadringentesimo septuagesimo, regni nostri anno decimo. INa ohbu:! Ad relacionem Samuelis de Hradek, succamerarii. INa rubu:] R ta Orig. perg. v archivu m. Žatce s pečetí královskou zavěšenou na hed- vábné šňůře červenobílé. — Schlesinger, Urkundenb. der St. Saaz str. 200, č. 463. Čís. 311. [Před 2. březnem 1470.] Král Jiří povoluje městu Žatci, aby obyvatelé jeho mohli dědiny své svobodně odkazovati komukoli kromě duchovních, avšak závěti mají býti stvrzeny právem městským.

Strana 540
540 1470. List ztracen. Obsah jeho znám jest toliko z tohoto zápisu druhdy za- psaného v šestých dskách Jana z Plané na l. A, 16: »Georgius, Boemie rex etc., civitati Zacensi hanc fecit graciam, ut incole eiusdem civitatis possint heredi- tates eorum liberas testari et legare personis quibuscunque, ecclesiasticis dun- taxat exceptis, dum tamen huiusmodi testamenta fuerint per ius dicte civitatis munita et firmata, quia duo tantum aut plures ex consulibus iuratis dicte ci- vitatis poterint relacionem huiusmodi testamenti ad tabulas terre facere, ut tabulis terre per beneficiarios annotentur talia bona libera ad similitudinem civium Maioris civitatis Pragensis. Actum anno Domini MCCCCLXX, feria V. ante [translacionem s.] Venceslai [= 2. března). (Z výpisu v desk zemských kvaternu 3 na l. H, 28 otiskl Emler, Pozůstatky desk zemských II, str. 360; Schlesinger, Urkundenb. der St. Saaz str. 201, č. 464). Čís. 312. 1470, 8. dubna. V Praze. Král Jiří zvyšuje purkmistru, konšelům i obci města Lito- měřic clo, které jim z mostu přes Labe vystavěného král Ladislav vybírati povolil, poněvadž most tento byl vodou pokažen a oprava jeho veliký náklad vyžaduje. My Jiří, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vévoda a markrabie Lužický etc., ozna- mujem tiemto listem všem, že shlédše mnohú věrnost opatrných purgmistra, konšeluov i obce města Lithoměřic, věrných našich milých, kteréž nám okazovali sú a okazují, nám k obecniemu do- brému královstvie našeho věrně a stále pomáhajíce, a že také ná- klady svými ku cti a užitku královstvie našeho most přes Labe udělali jsú, kterýž nynie vodú pokažen a potřen jest jim, které- hožto k opravení náklady veliké potřebie jim učiniti: i chtiece je v tom opatřiti, aby někteří užitkové jim přicházeli, aby tiem lechčejé bylo jim ten most opravovati, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú toho cla, kteréž od ščastné pa- měti pana Ladislava, krále Českého, předka našeho, jměli, jim jsme povýšili, a jím je obdarovali, tak aby od každého pěšieho přes most jdoucieho k trhu sem i tam jeden peniez nynějšie byl brán; item od vozu solného plného svrchem, kterýž by do města byl vezen, dva groše; item od každého postavu sukna jeden peniez nynějšie; item od každého sudu vína, piva neb soli sedm halé-

Strana 541
1470. 541 řuov; item od každého pytle velikého chmele jeden peniez; od každé tuny herinkuov a jiných ryb dva peníze; item od každé krávy peniez a od telete jeden haléř; item ode tří ovec jeden haléř a od vepře peniez; item ode dvú koží hovědích jeden haléř a od čtyř telecích jeden haléř; item od každého centnéře kteréž- koli váhy železa, olova, cínu, loje, smoly i všeliké kúpě tři pe- nieze; item od každého koně u vozě neb bez vozu sem i tam dva peníze; item od každého vozu obtieženého věcmi lacinými mrkve, zelí, řepy, cibule i jiné hořecí, i také lesu tesaného, krokví, šinde- luov neb latí sedm haléřuov. A to aby vybierali do našie toliko vuole a odvolánie anebo změněnie. Protož přikazujem podkomo- řiemu i jiným úředníkuom našim, věrným milým, aby nadepsa- ným měšťanóm Lithoměřickým u vybieránie tohoto cla svrchu položeného žádných překážek nečinili ani činiti dopúštěli, jakož hněvu našeho královského chtí se uvarovati. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán u Praze v neděli postní Judica létha od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého sedmdesátého, královstvie našeho léta dva- nácstého. Ad mandatum domini regis. Opis ze XVI. století v rukopisu archivu musea království Českého sign. 24 G 12 na l. 90 za nápisem: »Litera regis Georgii super ampliacionem seu duplacionem thelonei pontis nostri.« Čís. 313. 1470, 1. května. V Praze. Král Jiří vděčně uznávaje věrnost města Nymburka, činí měšťanům a obyvatelům jeho s městem trpícím milost, že mohou zboží své kdekoliv ležící po čas života i pro případ smrti svo- bodně darovati neb odkázati jakýmkoliv osobám mužským neb ženským, avšak jenom světským; kdyby někdo z nich zemřel bez zákonitých dědicův obojího pohlaví nebo bez závěti, má jeho majetek spadnouti na nejbližší příbuzné mužské neb ženské stej- ným způsobem, jako se to děje v městě Pražském. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Silesie dux ac Lusacie marchio. Notum facimus tenore

Strana 542
542 1470. presencium universis, quod" animadvertentes' diligenter probatam fidelitatem providorum magistri civium, consulum, iuratorum et tocius communitatis civitatis nostre Nymburgensis, fidelium nos- trorum dilectorum, quam olim serenissimis principibus Boemie regibus, antecessoribus nostris, indefesse exhibebant, hactenusque in eadem fidelitate persistentes hac tempestate, dum aliquantum adversam fortunam sentiremus, presertim cum nonnullos subditos nostros prestite fidelitatis immemores nobis rebellare non puduit, hii cives laboribus et impensis minime parcentes nobis libenti animo et constanti assistunt ac pro viribus in omnibus gerunt morem voluntati nostre, quo gracia nostra regia ipsos prosequi dignum censuimus, ut iisdem consolati ad eoque semper nobis pa- rendum et in iisdem constanti fidelitate perseverandum reddantur promptiores. Supplicationibus itaque dicte civitatis, consulatus et iuratorum tanquam iustis et racionalibus graciose annuentes, — auctoritate regia eidem civitati, civibus et inhabitatoribus suis presentibus et futuris hanc graciam nostram specialem dedimus," donavimus et concessimus, damus, donamus et concedimus per presentes, videlicet ute omnes et singuli ex nunc in antea perpetuis temporibus in futurum omnia bona sua mobilia et immobilia in agris, pratis, allodiis, censibus, redditibus seu in quibuscunque aliis rebus, quomodocunque nominentur, ubicunque' consistant, omni semoto impedimento, libere dare, donare, legare et testari, in vita seu in morte, possint et valeant cuicunque vel quibus- cunque personis masculini vel feminini sexus, seculari dun- taxat homini vel persone, prout melius conditioni ipsorum vide- bitur expedire. Si autem quempiam dictorum civium et inhabi- tatorum absque legittimis heredibus utriusque sexus vita exce- dere contigerit intestatum vel intestatos, volumus, ut universe et singule possessiones, hereditates, proprietates, bona mobilia et immobilia singula, quibuscunque specialibus vocalibus designentur, ad proximiores et propinquiores consanguineos masculini vel femi- nini sexus tunc superstites, omni" semoto impedimento, libere devol- vantur omni eodem iure, modo et forma, quemadmodum in talibus casibus et articulis eadem gracia civitas nostra Pragensis utitur et gaudet quomodolibet de consuetudine vel iure. Quam quidem gra- ciam ad eos cives et incolas predicte civitatis Nimburge extendi volumus, qui steuras, lozungas et contributiones atque eius alia

Strana 543
1470. 543 onera cum eadem sustinent et pro tempore sustinebunt. Presen- cium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Prage die prima maii anno Domini millesimo quadrin- gentesimo septuagesimo, regni nostri anno duodecimo. Ad relacionem Samuelis de Hradek, succamerarii. Opis v soupisu privilegií Nymburských z r. 1732 v archivu m. Nym- burka (N° 10). — a) quod schází v opise. — b) animadvertimus opis. — c) di- lectos opis. — d) reddimus opis. — e) ut scházi v opise. — f) nomine opis. — 9) omni schází v opise. Čís. 314. 1470, 3. července. Na Horách Kutných. Král Jiří zastavuje šefmistru, konšelům i obci na Horách Kutných, kteří mu půjčili 600 kop, některé důchody z vesnic Zibohlav, Ujezdce, Křečhoře a Peček. My Jiří, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vévoda a Lužický markrabie etc., ozna- mujem tiemto listem všem, že jsúce dlužni opatrným šephmistru, konšeluom a obci na Horách Cuthnách, věrným našim milým, dluhu pravého šest seth kop grošuov peněz dobrých, kterých nám k našie žádosti a pro dobré obecné hotových jsú pójčili, a chtiece je těmi penězi jisty učiniti, aby oni toho pójčenie žádné škody neměli, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí krá- lovskú již psaným měšťanuom na Horách Cuthnách v těch šesti stech kopách groších zapsali jsme a zastavili a tiemto listem za- pisujem a zastavujem lidi s poplatky a úroky ve vsech dole psa- ných, totižto: ve vsi Zibohlaviech Valeš tři kopy a patnádcte grošuov, Havel puol třetie kopy grošuov, Kúřimský puol třetie kopy grošuov; ve vsi Újezdci Vajdělek bez osmi grošuov pět kop grošuov, Thóma z Křečhoře puol kopy a tři groše a dva penieze, Vaněk Lice tři kopy a dvadceti grošuov, Sedlák kopu grošuov, Tobiáš patnádcte grošuov; ve vsi Pečkách Řieha padesáte grošuov, Machek čtyrydceti grošuov úroka svatojiřského a tolikéž svato- havelského, se všemi a všelikými duochody a poplatky s svrchu

Strana 544
544 1470. psaných lidí pocházejícími, tak aby již psaní šephmistr, konšelé a obec města Hory Cuthny svrchu psané lidi se všemi duochody a poplatky s nich pocházejícími měli, drželi a jich požívali bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí vše- liké překážky tak dlúho, dokudž my neb budúcí naši, králové Čeští, těch šesti seth kop grošuov peněz dobrých, té chvíle v zemi našie České obecně běžných, nedali bychom jim a úplně nezapla- tili. A ktož by tento list měl s svrchu psaných šephmistra, kon- šeluov a obce na Horách Cuthnách dobrú vólí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Horách Cuthnách v úterý před svatým Procopem léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého, královstvie našeho léta třinádetého. INa ohbu: Ad mandatum domini regis. (Na rubu:/ Rta. Orig. perg. v archivu m. Kutné Hory (č. 9 subn. f) s větší pečetí krá- lovskou na proužku pergamenovém zavěšenou. — Přepis zapsán jest v knize téhož archivu zvané »Transsumpta privilegiorum« na l. 77 za nápisem: »Zástava vsi Zibohlav, Újezdce, Pečky, Křečhoře etc.« Čís. 315. [Před 1471, 22. března.] Král Jiří potvrzuje obci města Mělníka privilegia předešlých králův a královen Českých zejména na rychtu a clo s doložením, že clo i ve vsi Hoholicích má býti vybíráno. Jiří, z boží milosti etc. Znamenavši plnú myslí města a obce Mělníka věrnost a ochotné služby, které sou nám činili, činí a budoucně činiti budou, k prosbám jich dobrotivě povolujíce, s do- brým naším rozmyslem i s radou panstva i jiných věrných našich a s plným vědomím mocí naší královskú všecky milosti, listy, svobody, chvalitebné obyčeje, potvrzení a obdarování, práva všecka, kteréžto nejjasnější králové a královny témuž městu Mělníku dali sou a obdařili, k to mu] clo a rychtu, kteréžto pravým trhem

Strana 545
1471. 545 koupili sou a drží, se všemi svobodami, právy, milostmi i se vším, co k tomu přísluší, témuž městu dáváme, upevňujem a milostivě potvrzujem s předprve danými listy pána, pana Karla, císaře Římského a Českého krále, a paní Alžběty, císařovny Římské a a královny České, na kteréžto milosti zvláště témuž městu Měl- níku dané a obdařené ve všech punktích, klausulích, artikulech, vejkladech, jako by tuto slovo od slova stály a týmiž literami vypsány, spatřivše všecky věci v nich položené na budoucí časy k zachování nepřerušené pevnosti. Chcme také z zvláštní naší milosti, aby již předřečené clo, kteréž v zdélí jedné míle od města položeno jest, netoliko do vrath pod kostelem v Vepřku, jenž slove Vrata, ale ve vsi v Hoholicích, aby bráno bylo a dáváno podle starobylého obyčeje zachovaného beze všeho odporu. Pak-li by kdo bez zaplacení cla projeli aneb jiné cesty nové neobyčejné sobě zamýšleli, aby podle pokut v právích starobylých na ně sa- ženo bylo. Protož přikazujem všem i každému, zvlášť poddaným našim, věrným milým, kteréhož kolivěk řádu a důstojenství byli by, a zvláště podkomořímu království našeho Českého, který jest neb potomní bude, aby předřečeným měštanům a obci města Mělníka v týchž právích jich a svobodách i v této milosti po- tvrzení našeho žádným obyčejem nepřekáželi ani překážeti do- pustili pod pokutou a uvarování m] hněvu našeho, ale raději v tom obhajovali a pomocni byli. Dathum etc. Český překlad listu latinského zachovaný v opise ze XVI. stol. v archivu Musea království Českého. Na opisu tom jest poznámka: »Tento vejpis přepsán z vejpisu starodávního u pana Cypriana v domě jeho vyhledaného anno D. 1575, poněvadž týž majestát někde v kanceláři J. Mti Cské založen byl.« — Jiný opis ze XVII. století čte se v knize privilegií města Mělníka na l. 367 za ná- pisem: »Strany cla až do vrat.« Čís. 316. 1471, Ipřed 22. březnem]. V Praze. Král Jiří potvrzuje městu Berounu všecka privilegia, jemu předešlými králi Českými udělená. List ztracen. Zachovala se o něm toliko stručná zmínka v rukopise c. a k. dvorního a státního archivu ve Vídni č. 185 na l. 420 tohoto znění: »Král Jiří

Strana 546
546 1471. potvrzuje všech majestátův Berounu, kteréžkoli mají od předešlých králův Českých. Dán v Praze léta 1471ho.« — Král Jiří zemřel 22. března 1471. Čís. 317. 1471, 24. září. Ve Vídni. Císař Fridrich III. povoluje purkmistru, radě i obci města Chebu, aby mohli otevřené i zavřené listy své pečetiti červeným voskem. Wir Friderich, von gottes gnaden Romischer keyser, zu allen czeiten merer des reichs, zu Hungern, Dalmacien, Croacien etc. kunig, herczog zu Osterreich, zu Steyr, zu Kerndten und zu Crain, herre auf der Windischen march und zu Portenaw, grave zu Habspurg, zu Tyrol, zu Phiert und zu Kyburg, marggrave zu Burgaw und lanntgrave im Ellsas, bekennen und tun kunt aller- meniclich mit diesem brieve, daz wir gütlich angesehen haben solich erberkeit und gut alt herkomen, damit unser und des reichs lieben getrewen burgermeister, rat und gemeinde der stat Eger vor unserr keyserlichen maiestat berümet seien, auch getrew, annem, willig dinste, so ir vordern und sy uns und unsern vor- farn am reich oft und dick unverdrossenlich getan haben und hinfür wol tun mögen und sollen ; und darumb mit wolbedachtem mut, gutem rat und rechter wissen denselben burgermeister, rat und ganczer gemeinde der stat Eger die gnad getan und frey� heit gegeben und in vergönnet und erlaubet, also daz sy und ir nachkomen nů hinfür ewiclich alle und yglich ir offen und be- slossen brieve, die von gemeiner stat wegen von in und under irn statinsigeln und petschaften ausgeen, umb was sachen das ist, mit rotem wachs versigeln und verpetschatten und sich des gebrauchen söllen und mögen von allermenigklich ungehindert; tun und geben in solich yeczgemelt gnad und freyheit, vergön- nen und erlauben in auch die also von Romischer keyserlicher macht volkomenheit und rechter wissen in craft diss briefs. Und gebietten darumb allen und yglichen unsern und des heiligen reichs undertanen und getrewen, in waz wirden, stattes oder wesens die seien, ernstlich und vesticlich mit disem brieve, daz sy die genannten von Eger und ir nachkomen an den vorge- schriben unsern gnaden, freyheiten, vergünstigung und erlaubung,

Strana 547
1471. 547 damit wir sy also begabt haben, nicht hindern noch irren, son- der sy dabey gerûlich beleiben, der gebrauchen und geniessen lassen und dawider nicht tun noch ymands zu tun gestatten in dhein weise, als lieb eynem yglichen sey unser und des reichs swere ungnad und darczu ein pene, nemlich zweinczig mark löttigs goldes, die ein yeder, so frevenlich hiewider tette, halb in unser und des reichs camer und den andern halben teil den egenannten von Eger unableslich zu beczaln verfallen sein sol, zu vermeiden. Mit urkund diss briefs, besigelt mit unserm keyser- lichen maiestat anhangendem insigel. Geben zu Wienn am erich- tag nach sant Matheus des heiligen zwelifbotten tag nach Cristi gepurde vierczehenhundert und ime einsundsibenczigisten, unserr reiche des keyserthumbs ime zweintzigisten und des Hungerischen ime drewzehenden iaren. [Na ohbu:] Ad mandatum proprium domini imperatoris. ſNa rubu:] Rta Lucas Sniczer. Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 741) s velkou voskovou pečetí císař- skou zavěšenou na hedvábné šňůře červenofialové. Na rubu rukou XVI. století poznamenáno: »Gemaine stadt mit roten wachs zu siglen befreit.« — Gradl. Privilegien der St. Eger str. 30; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 17, č. 741. — K jednání o dosažení tohoto listu vztahuje se psaní purk- mistra a rady Chebské dne 17. srpna 1471 poslané »Den ersamen weisen Franczen Junckherrn, Prokoben Voderßrewter und andern unsern freunden". v němž se praví: »Nachdem wir euch vor bevolhen haben von der muncz wegen der groschen, dorinn tut ewern vleiß gen unserm allergenedigsten herrn dem kaiser, und seht ir, das ir gen seiner kaiserlichen maiestat in glimphen seit; kont es umb ein beschaidene erung sein in dy canczlei ader wohin sich das geburet, wer unser mainung und gefallen, das ir erwerben möcht, das wir mit roten wachs sigeln möchten, und uns die gnad gegeben würd, das stund umb sein kaiserliche maiestat, als umb unsern allergnedigsten herrn mit aller demütikeit gehorsamlich zu verdinen. Geben am sunabend noch assumptionis Marie anno etc. LXXI.« (Orig. pap. v archivu m. Chebu). Čís. 318. 1471, 17. října. V Praze. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, radě i vší obci města Ústí nad Labem všecka privilegia a práva, která jim předešlí králové Čeští udělili.

Strana 548
548 1471. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpe- tuam rei memoriam. Regiam celsitudinem decet suis subditis se exhibere munificam et liberalem, his presertim, qui in omni fideli et indefessa assistencia divis antecessoribus nostris Bohemie regi- bus exhibita aput nos hactenus constanter perseverant ; per hoc regie dignitati laudes honosque manebunt idemque subditi nostri alacriori animo regie dignitati parere studebunt; quales cives et incolas civitatis nostre Ausk super Albea esse didicimus. Ergo suadet nobis regia auctoritas, ut eorum privilegiorum et liberta- tum adeo firmitati consulamus, quod meritorum suorum premia se fuisse consecutos recognoscant. Sane itaque pro parte predicte civitatis Ausk super Albea providorum magistri civium, consulum iuratorum et tocius communitatis — fuit nobis humiliter suppli- catum, quatenus de benignitate regia omnes et singulas gracias, litteras, — et iura universa ipsis — confirmare dignaremur. Nos subditorum nostrorum faventes felicibus incrementis, que ex con- servacione libertatum provenire solent, votis dictorum civium graciose annuimus et — ex certa nostra sciencia auctoritate regia omnes et singulas gracias, litteras, concessiones, donaciones, lauda- biles consuetudines, privilegia, indulta et iura universa prefate civitati Ausk super Albea ac incolis eius presentibus et futuris olym a divis Bohemie regibus et illustribus principibus, predeces- soribus nostris, datas et concessas, data et concessa approbamus, ratificamus, innovamus et graciosius confirmamus in omnibus punctis, clausulis, articulis et sentenciis suis, ac si omnia omniumve tenores expresse et de verbo ad verbum his litteris nostris inse- rerentur ; eadem auctoritate regia decernentes et volentes, ut om- nia dicta privilegia cum omnibus in eisdem contentis et expressis obtineant robur firmum et inconcussum perpetuis temporibus in futurum. Mandamus igitur atd. In quorum fidem, robur, testi- monium presentes litteras nostras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus communiri. Datum Prage die decimaseptima mensis octobris anno Domini millesimo quadringentesimo septua- gesimo primo, regni nostri anno primo. [Na ohbu: Ad mandatum domini regis domino Stiborio de Czimburk, cancellario, referente. [Na rubu:] R ta

Strana 549
1471. 549 Orig. perg. v archivu m. Ústí n. L. (č. 15) s pečetí královskou zavěšenou na hedvábné šňůře červenobílé. — Hieke a Horčička, Urkundenbuch der St. Aussig str. 120 č. 266. * Čís. 319. 1471, 19. října. V Praze. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci Vysokého Mýta privilegia, která jim předešlými králi, zejména Karlem IV., Vúclavem IV., Sigmundem, Ladislavem a Jiřím a královnou Johannou byla udělena. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- czemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Omnibus in perpetuum. Celsitudo regia animadvertit fidelem assistenciam et eiusdem perseveranciam constantem et indefessam civitatis Alte Mute, quam olym serenissimis Bohemie regibus, antecesso- ribus nostris, pro sua virili impendit et exibuit, pro quo quidem per eosdem reges merito iure plerisque privilegiis, graciis et liber- tatibus est dotata. Postulabat enim equitas et racio suadebat eis graciam regiam et benignitatem ostendere, qui in omni subiec- tione et fidelitate dominis suis militare elaborabant. De quorum numero dicte civitatis Alte Mute incolas, fideles nostros dilectos, esse, digno testimonio didicimus; hi namque hactenus fidelem et perseverantem in debita subiectione constanciam impigre erga nos observarunt, seque alacri et prompto animo observare poli- centur. Quapropter eosdem in eisdem libertatibus non solum conservare, sed eas approbare et confirmare dignum censuimus. Sane itaque prefate civitatis Alte Mute providi magister civium et consulatus, fideles nostri dilecti, constituti in presencia no- stra, suo et tocius communitatis nomine nobis supplicaverunt, quatenus de innata benignitate nostra omnes et singulas gracias — et iura universa eis et eorum civitati et communitati olym a divis Romanorum et Bohemie regibus — datas et concessas, data et concessa, — confirmare dignaremur. Nos igitur predecessorum nostrorum vestigiis inherentes, digne petita tanquam iusta etra- cionabilia dignum exaudire iudicavimus; quam ob rem — aucto- ritate regia omnes et singulas gracias, litteras, emunitates, dona-

Strana 550
550 1471. ciones, concessiones, laudabiles consuetudines, privilegia, iura et indulta universa, quas et que olym serenissimi Romanorum et Bohemie reges, signanter Karolus, Wenceslaus, Sigismundus, La- dislaus, Georgius et serenissima domina Johanna, regina Bohemie, ceteri quoque reges et principes predicte civitati Alte Mute de- derunt et contulerunt, ipsi civitati et omnibus incolis eius pre- sentibus et futuris approbamus, ratificamus, innovamus et his litteris nostris graciosius confirmamus. — Mandamus igitur om- nibus et singulis subditis, fidelibus nostris dilectis, et signanter, succamerario, qui nunc est aut fuerit in futurum, quatenus no- minatam civitatem Altam Mutam, eius inhabitatores, presentes et futuros, in ipsorum libertatibus, privilegiis et graciis, contentis in privilegiis eorum universis, quovis modo non impediant, tur- bent, molestent aut inquietent nec cupiam impedire permittant, quin pocius eosdem tueantur, manuteneant, protegant et defendant adversus quospiam, qui contra hec aliquid attentarent, in quan- tum indignacionem nostram regiam nostrorumve successorum cu- piunt arcius evitare. In quorum fidem, robur et testimonium presentes litteras nostras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus communiri. Datum Prage die decima nona mensis octobris anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo primo, regni nostri anno primo. [Na ohbu:! Ad mandatum domini regis domino Stiborio de Czimburk, cancellario, referente. INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Vysokého Mýta (odd. R čís. 5, staré číslo 10) s velkou pečetí královskou zavěšenou na hedvábné šňůře červenobílé. *Čís. 320. 1471, 20. října. V Praze. Král Vladislav polepšuje purkmistru, konšelům i vší obci města Vysokého Mýta znak městský přidávaje k posavadnímu draku obraz svatého Jiří na koni an draka pod nohami koně se plazícího do chřtánu bodá.

Strana 551
1471. 551 Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- czemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Omnibus in perpetuum. Dignitati regie hoc racio persuadet, ut subditorum suorum honori et ornamento consulat, cum ex eo honor regni et splendor augetur, amor in subditis firmatur ad principem, quo deus laudatur inmortalis, paci quoque et tranquillitati regnorum facilius providetur. Hoc nobis inter ceteras regni curas est per- suasum in animo, ad hoc animus regius inclinatur stimulatque et admonet, ut nos liberalem et graciosum exhibeamus in his prestandis, que glorie et honori accedunt; his presertim, qui omnem fidelitatem et abs ignavia constantem assistenciam olym divis antecessoribus nostris Bohemie regibus indefesse exhibuerunt, quales cives et incolas civitatis Alte Mute esse, fide digno testi- monio accepimus. Iustum ergo est et equitati consonum peculiari gracia nostra eis inclinari et ea concedere ac indulgere, que orna- mento eorum conducunt. Cum itaque pro parte providorum pre- dicte civitatis Alte Mute magistri civium, consulum, iuratorum et tocius communitatis eiusdem est nobis humilime supplicatum, quatenus de benignitate regia arma seu insignia eorum, que hac- tenus in sigillis, banderiis et alibi, ubi necessitas postulabat, de- ferebant, videlicet draconem in scuto, meliorare, decorare et or- naciora efficere dignaremur: nos qui, ut premissimus, semper honorem subditorum nostrorum procurare contendimus, cum ex eo laus et gloria nostra et regni nostri redditur amplior et ube- rior, votis predictis graciose annuimus et non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano principum, procerum et aliorum nostrorum fidelium accedente consilio, de certa nostra sciencia auctoritate regia nominate civitatis Alte Mute arma seu insignia eorum, que in sigillis et banderiis deferebant hactenus, videlicet draconem in scuto, melioramus, decoramus et efficimus his litteris nostris honestiora, ornaciora et nobiliora, ad predictum draconem eis addentes ymaginem sancti Georgii equo insidentem in hac forma et disposicione, ut scilicet scutum sit rubei coloris, in quo est ymago sancti Georgii armis splendidis induta, equo albo insidens crispo capillo, sinistra manu frenum tenens inaura- tum, dextra autem lanceam, qua draconem de sub pedibus equi proiectum collo perforare videtur, strepas et calcaria habet simi- liter inaurata et circa pectus seutum parvum flavum seu celeste,

Strana 552
552 1471. in quo aurea crux conspicitur, quem ad modum pictura his lit- teris nostris inserta clarius demonstrat. Quibus quidem armis seu insignibus dictam civitatem Altam Mutam, eius consulatum to- tamque communitatem volumus et eadem auctoritate regia decer- nimus utifrui debere libere et gaudere in eiusdem civitatis si- gillo, banderiis, vexillis, scutis, signis et alibi ubicumque et in quibuscumque rebus et locis necessitas ipsorum postulabit, et hoc omni quorumcumque contradiccione procul mota perpetuis tempo- ribus in futurum; per quam melioracionem et concessionem ar- morum nemini alteri familie similium armorum preiudicium ullum debebit generari. Gaudete igitur, cives et incole nominate civitatis Alte Mute, hac nostra regia singulari gracia consolati et instar sancti Georgii, cuius ymaginem pro armis in scuto defertis se- viciam ferocissimi draconis lancea confodientis, enitimini totis viribus vestris nostrorum hostium crudeles impetus cohibere, ut evadentes duce deo et fortuna victores tanquam bene digni pro- premio et merito ampliori gracia regia vos dignos demonstretis. In quorum fidem, robur et testimonium presentes litteras nostras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus communiri. Datum Prage die vigesima mensis octobris anno Domini mille- simo quadringentesimo septuagesimo primo, regni nostri anno primo. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis domino Stiborio de Czimburk, cancellario, referente. ta INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Vysokého Mýta (odd. R čís. 6, staré čís. 17) s větší pečeti královskou zavěšenou na hedvábné šňůře červenobilé. Uprostřed listu jest vymalován nově udělený znak městský. — Šembera, Vysoké Mýto str. 138, č. VI. Srov. Herm. Jireček, Král. věnné město Vysoké Mýto str. 39. Čís. 321. 1471, 24. října. V Praze. Král Vladislav velebě bohatství stříbrných hor Kutnohorských potvrzuje šefmistru, konšelům i vší obci města Kutné Hory všechna privilegia a práva, jichž za předešlých králův nabyli. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpetuam

Strana 553
1471. 553 rei memoriam. Civitas nostra Montes Cuthne adeo facie celi et aspectus bonitate est salubris, ut gleba terre argentum aliave metalla et mineras producentis ab deo immortali et nature ma- gisterio exuberat et abundat, quod regno nostro, nobis et subditis nostris plerosque thesauros et subsidia ministrat. Cedit hoc ad honorem dei omnipotentis, ad laudem et gloriam regni nostri, nostram quoque perpetuam et immortalem, quoniam id pium do- num celeste peculiare multis regnis et provinciis, non sumus nescii, esse denegatum. Pro quo tam insigni et eximio munere serenis- simi olim reges Boemie, antecessores nostri, habentes omnipotenti deo gracias, optime merito iure dictam civitatem nostram Montes Cuthnas et incolas eius pro tempore existentes multis variis et peculiaribus graciis, libertatibus, prerogativis et privilegiis dota- verunt, quibus consolati et ornati magis apte et abiliter prefatum thesaurum metalli et minere ex gleba et venis terre extrahere et colligere possint et cameram regiam inde copiosius sumptibus et redditibus consolari, ut sic regnum nostrum reges ipsius, statum eius et rem publicam, melius et quiecius valeant gubernare. Hoc deo gratum, hoc hominibus acceptum fore non ambigimus. Quare suadet hoc nobis regia auctoritas, ut instar eorumdem divorum antecessorum nostrorum Boemie regum animadversa indefesa fi- delitate et constanti, in adversis eque ut in prosperis, nobis assi- stencia predicte civitatis Moncium Cuthne et incolarum eius, ipso- rum libertatibus, privilegiis et graciis in tantum consulamus, ut robur et firmitatem perpetuo obtinere possint, qua nostra gracia regia freti prompciore animo et nobis assistant et argenti aliorumve metallorum fodinas curare possint et providere. Sane itaque nomi- nate civitatis Moncium Cuthnensium providi magistri civium, con- sules et iurati, fideles nostri dilecti, constituti in presencia nostra, suo et civitatis tocius nomine nobis humiliter supplicaverunt, qua- tenus omnes et singulas gracias, libertates, emmunitates, concessio- nes, laudabiles consuetudines, donationes, iudicatum civitatis et alias prerogativas, privilegia quoque et iura moncium et dicte civi- tatis universa, quas et que olim serenissimi et illustres principes presertim Premislaus Ottogarus, Johannes, Karolus, Wenceslaus, Sigismundus, Ladislaus, Georgius ceterique reges et principes, antecessores nostri, eidem civitati ac incolis eius, presentibus et futuris, dederunt et contulerunt, eis approbare, ratificare, innovare

Strana 554
554 1471. et graciosius confirmare dignaremur. Nos itaque prefata dicta utilitate et commodis, quibus camera nostra regia ex hac civitate Moncium Cuthnensium fruitur et gaudet, fideli quoque perseve- ranti et constanti assistencia animadversa, votis predictorum ma- gistri civium, consulum, iuratorum et tocius communitatis eius- dem civitatis tamquam iustis et racionabilibus graciose annuimus et non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano principum, procerum et aliorum nostrorum fidelium accedente consilio, de certa nostra sciencia, auctoritate regia omnes et sin- gulas gracias, libertates, emunitates, concessiones, laudabiles con- suetudines, donationes, iudicatum civitatis et alias prerogativas, privilegia quoque et iura moncium et dicte civitatis universa, quas et que olim serenissimi et illustres principes, signanter Pri- mislaus Ottogarus, Johannes, Karolus, Wenceslaus, Sigismundus, Ladislaus, Georgius ceterique reges Boemie et principes, ante- cessores nostri, eidem civitati Moncium Cuthnensium ac incolis eius, presentibus et futuris, ipsis quoque montibus et foveis dede- runt, concesserunt, donaverunt et contulerunt, acceptavimus, appro- bavimus, ratificavimus, innovavimus, confirmavimus, acceptamus, approbamus, ratificamus, innovamus et his litteris nostris graci- osius confirmamus in omnibus punctis, clausulis, articulis et sen- tentiis suis, ac si omnia omniumve tenores presentibus nostris litteris de verbo ad verbum et in toto insererentur; decernentes et volentes eadem auctoritate regia predicta privilegia omnia cum singulis in eis contentis et expressis debere obtinere firmum, inconcussum et inviolabile robur perpetuis temporibus in futurum. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc litteram confirmacionis nostre cum omnibus contentis in ea et expressis quovis modo infringere aut ei quomodolibet ausu temerario contraire sub pena indignacionis nostre regie nostrorumve successorum, quam contrafacientes noverint se penitus et irremissibiliter incursuros. In quorum fidem, robur et testimonium presentes litteras nostras fieri et apensione sigilli nostri regalis iussimus communiri. Datum Prage die vigesima quarta mensis octobris anno Domini mille- simo quadringentesimo septuagesimo primo, regni nostri anno primo. Ad mandatum domini regis domino Stiborio de Cymburg, cancellario, referente.

Strana 555
1471. 555 Opis v knize řečené Transsumpta privilegiorum v archivu m. Kutné Hory na l. 30. — Tamže na l. 24 čte se také český překlad ze XVI. století za nápisem »Potvrzení krále Vladislava na všecky vajsady a svobody,« v němž se praví: »Město naše Hory Kuttny tak velmi zpuosobem nebeským a dobrotú patření nebeského jest užitečné, že země stříbro a jiné kovy a rudy vyvozující od nesmrtelného boha a mistrovstvím přirození rozhojňuje se a množí, ješto to království našemu, nám i poddaným našim mnohé poklady a pomoci při- sluhuje. Toť se oddává ke cti boha všemohúcího, k chvále a slávě království našeho, také naší věčné a nesmrtedlné, poněvadž tentýž dar nebeský zvláštní mnohým královstvím a vlastem, jakž toho nejsme nevědomi, jest odepřený. Pro kterýžto dar tak znamenitý a vyvýšený někdy najjasnější králové Čeští. předkové naši, bohu všemohúcímu díky činíce výborně, zaslúžitedlně a právem řečené město naše Hory Kuttny a obyvatele jeho v času obývající rozličnými i zvláštními milostmi, svobodami, vajsadami a privilegími obdařili jsú, který- mižto jsúc potěšeni a ozdobeni, aby tím pilněji a udatněji předřečený poklad kovu a rudy z skály a z žil země sekati a hromážditi mohli a komoru královskú tím hojněji náklady a užitky potěšiti, aby tak království naše a králové jeho stav svuoj a obecní věc lépe a pokojněji mohli zpravovati, to bohu vděčné, to lidem příjemné býti nepochybujem. Protož radíť nám to moc královská, aby- chom nápodobně týchž pobožných předkuov našich, králuov Českých, spatříce neustálú věrnost a stálú, jakž v nešťastných věcech tak i šťastných jednostajně, přistálost, předřečenému městu Hor Kutten a jich obyvateluom, jich svobodám, privilegiím, zvláštním obdarováním a milostem poradili tak mnoho, aby moc a pevnost věčně obdržeti mohly, kteréžto milosti našie královské užívajíce hotovější myslí nám přistáli a o stříbrné doly i jiných kovuov pečovati a opa- trovati mohli.« atd. Čís. 322. 1471, 11. listopadu. V Praze. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Loun všecky milosti a privilegia, která jim předešlými králi Českými byla udělena. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- czemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpetuam rei memoriam. Prestans virtus et fidelitatis indefesse gloria, qui- bus civitatem nostram Lunensem olim serenissimis Bohemie re- gibus, antecessoribus nostris, constanter adherere didicimus, nos comovefaciunt et inducunt, ut eiusdem civitatis immunitatum, graciarum et iurium firmitati adeo consulamus, quatenus robur inviolabile perpetuis temporibus obtinere possint. Hoc animad-

Strana 556
556 1471. vertentes prefati divi nostri antecessores iam dictam civitatem Lunensem plerisque graciis, privilegiis et libertatibus dotaverunt, quibus consolati libere hactenus fruuntur et gaudent. Non mi- nori quoque constancia et fidelitate nominate civitatis cives et incole nobis assistunt, presertim adversus facciosos et perduelles nostros auxilia nobis impigre prestantes. Ideo dignum censemus et consonum equitati omnem eorum racionabilem peticionem de- bere exaudire, ut sic dicte civitatis cives dono nostro regio con- solati alacriori animo nobis adherere enitantur, et ceteri subditi nostri perspecta benignitate nostra regia, qua apud subditos nostros sumus faciles, nobis assistere magis sint inclinati et ad perseverandum in fidelitate constanti et ad parendum nobis exi- stant proniores. Sane itaque pro parte providorum magistri civium, consulum, iuratorum et tocius communitatis predicte civitatis nostre Lunensis, fidelium nostrorum dillectorum, est nobis humi- liter supplicatum, quatenus de benignitate nostra regia omnes et singulas gracias, libertates, donaciones, concessiones, laudabiles consuetudines, privilegia, indulta et iura universa, quas et que olym serenissimi Bohemie reges et illustres principes, antecesso- res nostri, dicte civitati et incolis eius dederunt et contulerunt, approbare, ratificare, innovare et graciosius confirmare dignare- mur. Nos itaque considerata ipsius civitatis Lunensis in prompte obsequendo antecessoribus nostris perseveranti obediencia et dil- lectione integra, qua nobis non mediocriter est commendata, ut in eisdem studiosius perseveret votis dictorum civium et inco- larum libenter et graciose annuimus. Quapropter non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano principum, procerum et aliorum nostrorum fidelium accedente consilio, de certa nostra sciencia auctoritate regia iam dictas omnes et singulas gracias, libertates, donaciones, concessiones, laudabiles consuetudines, pri- vilegia, indulta et iura universa, quas et que olym divi Bohemie reges et illustres principes, antecessores nostri, eidem civitati Lu- nensi et incolis eius, presentibus et futuris, dederunt et contule- runt, ipsis approbamus, ratificamus et innovamus et his litteris nostris graciosius confirmamus in omnibus punctis, clausulis, arti- culis et sentenciis suis, ac si omnia omniumve tenores specialiter in his nostris litteris de verbo ad verbum exprimerentur; decer- nentes eadem auctoritate regia et volentes omnia predicta privi-

Strana 557
1471. 557 legia perpetuis temporibus obtinere debere inviolabilis roboris firmitatem. Mandamus igitur omnibus et singulis subditis, fide- libus nostris dillectis, cuiuscumque status, condicionis et preemi- nencie existant, et signanter succamerario regni nostri Bohemie, qui nunc est aut quicunque fuerit in futurum, quatenus prefatam civitatem nostram Lunensem, inhabitatores quoque eius universos, presentes et futuros, in iam dictis eorum libertatibus, privilegiis, prerogativis, iuribus et graciis quovis modo non inquietent, non impediant, turbent seu molestent, quin pocius eosdem cives et incolas omnes civitatis eiusdem adversus quempiam tueantur, protegant, conservent et defendant sub pena indignacionis nostre regie nostrorumve successorum, quam contrafacientes se noue- rint irremissibiliter incursuros. In quorum fidem robur et testi- monium presentes litteras nostras fieri et sigillo nostro regio iussimus communiri. Datum Prage die undecima mensis decem- bris anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo primo, regni nostri anno primo. [Na ohbu:] Ad relacionem Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. ſNa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Loun (č. 36, staré číslo u pečeti 23, v rohu 12) s velkou pečetí královskou zavěšenou na hedvábné šňůře červenobílé. — V knize archivu Lounského sign. B 4 čte se na l. 34 český překlad, v němž slova »ad- versus factiosos et perduelles nostros auxilia nobis impigre prestantes« vy- kládají se: »proti bouřlivým protivníkům a odpovědníkům statečnou pomoc činí.« — Potom listem d. na Křivoklátě 7. července 1473 král Vladislav udělil soukenníkům Lounským znak a ustanovil, že při průvodu k uvítání krále konaném mají míti místo mezi ostatními cechy jako soukenníci Žatečtí. V listu tom se praví: »Cum — universitas seu societas pannificum civitatis nostre Lunensis pro sua virili nos dignis prosequatur honoribus, — votis pro parte magistrorum et seniorum prefate artis nobis — oblatis annuentes, — ipsam pannificum societatem armis seu insignibus decorare decrevimus. Igitur — eidem societati seu universitati pannificum dicte civitatis nostre Lunensis arma seu insignia infrascripta damus —, videlicet ymaginem sancti Georgii armis splendidis indutam, equo albo insedentem, sinistra manu frenum tenentem, dextra vero lanceam, qua draconem viridis et glauci coloris sub pedibus equi proiectum collo perforare videtur, quem ad modum pictura his nostris litteris manu artificis inserta id clarius demonstrat et ostendit. Quibus quidem armis seu insignibus predictam universitatem — uti libere volumus — in omnibus

Strana 558
558 1471. eorum vexillis, signis, banderiis, sigillo quoque sue universitatis — in omnibus eorum actibus; — decernentes, ut eodem sigillo sue universitatis omnes lit- teras — possint sigillare libere cera viridis coloris. Volumus insuper —, ut ipsa universitas in processione et exitu in obviam nobis et successoribus nostris Bohemie regibus de civitate Lunensi inter societates aliorum artificum obtineat locum et ordinem ad instar universitatis pannificum civitatis nostre Zacensis. — Datum Hradek die septima iulii a. D. MCCCCLXXIII°, regni nostri anno secundo.« — Na ohbu: »Ad relacionem Samuelis de Hradek et Wa- leczow, succamerarii regni Bohemie.« Na rubu: Rta. (Orig. perg. v c. a k. dvor- ním a státním archivu Vídeňském [Boh. č. 1422] s velkou pečetí královskou na červenobílé šňůře hedvábné zavěšenou.) Čís. 323. 1471, 17. prosince. V Praze. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Rakovníka všechna práva, jež od předešlých králů obdrželi a zvláště jim povoluje, aby město své směli ohraditi zdmi a vě- žemi, jakož jim to povolil již král Jiří. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- czemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Omnibus in perpetuum. Dignum arbitramur regie celsitudini convenire, ut his se munificam et liberalem exhibeat, qui in omni fidelitate et constanti obediencia ac subieccione suis dominis indefesse mili- tarunt, quales cives et incolas civitatis nostre Rakownik fuisse comperimus. Hic enim olym serenissimis antecessoribus nostris, Bohemie regibus, omnibus assistebant viribus et iuxta facultatem suam contra hostes auxilia prestabant, quo merito iure, diversis graciis, prerogativis et privilegiis dotati fruuntur et gaudent, quorum firmitati consulere hac ex causa equum iudicamus, ut parati existentes parere voluntati nostre gracia nostra regia con- solati ad idem reddantur proniores. Sane itaque pro parte pro- vidorum magistri civium, consulum et iuratorum dicte civitatis nostre Rakownik, fidelium nostrorum dilectorum, est nobis hu- militer supplicatum, quatenus de benignitate nostra regia omnes et singulas gracias, litteras, libertates, immunitates, concessiones, laudabiles consuetudines, privilegia quoque indulta et iura uni- versa, olym ipsis et eorum civitati a divis Bohemie regibus et

Strana 559
1471. 559 illustribus principibus, antecessoribus nostris, datas et concessas, data et concessa, approbare, ratificare, innovare et confirmare dignaremur. Nos igitur, qui comodis et conservacioni nostrorum subditorum libenter favemus, que ex firmitate graciarum prove- niunt, votis dictorum civium libenter annuimus et non per er- rorem aut improvide, sed animo deliberato, sano principum, pro- cerum et aliorum nostrorum fidelium accedente consilio, de certa nostra sciencia, auctoritate regia omnes et singulas iam dictas gracias, litteras, libertates, immunitates, concessiones, laudabiles consuetudines, privilegia quoque indulta et iura universa nomi- nate civitati nostre Rakownik incolis quoque eius, presentibus et futuris, olym a serenissimis Bohemie regibus et illustribus prin- cipibus, antecessoribus nostris, datas et concessas, data et con- cessa, approbamus, ratificamus, innovamus et graciosius confir- mamus in omnibus punctis, clausulis, articulis et sentenciis suis, ac si omnia omniumve tenores presentibus litteris nostris de verbo ad verbum expresse essent inserti. Decernentes et volentes eadem auctoritate regia omnia privilegia predicta cum omnibus in eis contentis et expressis debere obtinere firmum, inconcussum et inviolabile robur perpetuis temporibus in futurum. Et ut prefata civitas Rakownik ampliorem munificenciam nostram regiam ex- periatur, quo nobis prompcior sit ad parendum, eidem et incolis eius pro tempore existentibus hanc graciam specialem facimus, ut quemadmodum olym divus Georgius rex Bohemie, antecessor noster, ipsi civitati Rakownik et civibus eiusdem et incolis in- dulsit, ut eandem civitatem suam muris, turribus et portis mu- ratis circumdare et cingere possint, idem eis his litteris nostris indulgemus et graciose concedimus, dantes eisdem civibus plenam et liberam facultatem, ut iam dictam civitatem Rakownik, dum et quando ipsis opportunum videbitur, possint et valeant libere muris, turribus et portis muratis cingere et circumdare instar aliarum civitatum nostrarum munitarum regni nostri Bohemie, et hoc omni quorumcunque contradiccione procul mota; volentes, ut ex post dicta civitas Rakownik et incole eius, presentes et fu- turi, omnibus libertatibus, privilegiis, prerogativis et graciis eis- dem fruantur, utantur et gaudeant, quibus alie civitates munite regni nostri Bohemie fruuntur et gaudent quomodolibet de con- suetudine vel de iure. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc

Strana 560
560 1471. paginam nostre confirmacionis et indulti quovis modo infringere aut ei ausu temerario quomodolibet contraire. Si quis autem con- trarium attentare presumpserit, indignacionem nostram regiam et successorum nostrorum, Bohemie regum, noverit se irremissi- biliter incursurum. In quorum fidem, robur et testimonium pre- sentes litteras nostras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus communiri. Datum Prage die decima septima mensis decembris anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo primo, regni nostri anno primo. INa ohbu:! Ad relacionem Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Boemie. Orig. perg. v museu m. Rakovníka, od něhož pečet utržena a ztracena. Čís. 324. 1471, 20. prosince. V Praze. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Slaného privilegia předešlými králi Českými jim udělená. List ztracen. O jeho obsahu zachovala se v rukopisu ze XVI. stol. v c. a k. dvorním a státním archivu Vídeňském č. 185 na str. 481 tato zmínka: »Majestát krále Vladislava latinský purgmistru, konšelóm i vší obci města Slaného, kterýmžto majestátem potvrzuje jich všech majestátův a privilegií, kteréž mají od prvních králóv Českých, jakožto od krále Václava druhého, Zigmunda, La- dislava, krále Jiřího i jiných všech předešlých králův, kterýž jest dán v Praze XX° dne měsíce prosince léta MCCCCLXXI°, království našeho léta prvního. Z rozkázání královského skrze mistra Mikuláše, kanovníka Vyšehradského etc.« Čís. 325. 1471, 20. prosince. V Praze. Král Vladislav dává purkmistru, konšelům i vší obci města Slaného právo pečetiti červeným voskem, a to velkou i malou pečetí obecní. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis et Silesie dux ac Lusacie marchio [etc.]. Omnibus in perpetuum. Bene convenit regie maiestati subditos suos pro me-

Strana 561
1472. 561 ritis dignis peculiaribus graciis decorare, cum ex eo principibus laus et honos proveniunt et hi subditi dono regio non medio- criter consolati ad perseverandum in constanti subieccione magis magisque animantur et ad fideliter obediendum proniores effi- ciuntur. Sane itaque providorum magistri civium, consulum, iu- ratorum et tocius communitatis civitatis nostre Slanensis, fide- lium nostrorum dilectorum, supplicacionibus nobis oblatis graci- osius inclinati, non per errorem aut improvide, sed animo delibe- rato, sano principum, procerum ac aliorum nostrorum fidelium accedente consilio, de certa nostra sciencia, auctoritate regia ipsis hanc graciam specialem damus, concedimus et conferimus gra- ciose, ut scilicet eadem civitas Slanensis, eius consulatus et com- munitas, qui nunc sunt, aut qui fuerint in futurum, ex tunc in antea omnes et singulas proscripciones, litteras et generaliter universa civitatis dicte negocia, prout ipsis oportunum videbitur, sigillo sue communitatis maiori et minori cum rubea cera sigil- lare libere debeant, valeant et possint perpetuis temporibus in futurum. Nulli ergo hominum liceat predictam civitatem nostram Slanensem, incolas et communitatem eius pro tempore existentes in hac nostre concessionis gracia, videlicet in sigillando libere cum cera rubea, quovis modo impedire aut eis contraire sub pena in- dignacionis nostre regie nostrorumque successorum, quam se in- cursuros omnino noverint, si qui contrarium attentarent. In quo- rum fidem, robur et testimonium presentes litteras nostras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus communiri. Datum Prage die vicesima mensis decembris anno Domini millesimo quadrin- gentesimo septuagesimo primo, regni nostri anno primo. Opis v přepisu privilegií z r. 1654 č. 16 v archivu m. Slaného za nápisem: »Na červený vosk, aby ním všecky potřeby obecní a právní pečetiti mohli«. Čís. 326. 1472, 10. února. V Praze. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Písku privilegia a práva, která jim předešlí králové Čeští udělili, a zejména obnovuje jim list krále Jiřího obsahující po- tvrzení privilegií králem Ladislavem dané i potvrzuje jim držení rychtářství městského, jež s povolením královským byli koupili

Strana 562
562 1472. od Materny z Milenovic a jeho manželky Johanky i jejich syna Diviše. Vladislav, boží milostí Český král, Moravský margkrabie, Lu- cemburský a Slezské kníže a Lužický margkrabie etc. Všem k věčné paměti oznamujem. Město naše Písek předešlých časův nejjas- nějším králům Českým, předkům našim, ve všeliké věrnosti usta- vičně jest sloužilo a tak královským rozkazům vždycky povolné bylo, že z hodné příčiny mnohými milostmi, svobodami, zvlášt- ním obdarováním mocí královskou jest obdařeno a vyzdviženo, kterýchžto milostí a svobod vždycky svobodně užívá, a při nás také za kralování našeho věrně stojí a proti nepřátelům našim podle možnosti své nám pomoc činí a pomáhají. Protož za spra- vedlivou věc býti uznáváme, abychom netoliko též měšťany města našeho Písku při jich svobodách, milostech a privilegiích prve jim nadaných zachovali, ale též svobody a milosti a privilegia jich abychom stvrditi a mocí naší královskou upevniti jim ráčili, a oni Písečtí jsouc milostí naší pozdviženi, aby hotověji a trvan- livěji při nás státi mohli. I prošeni jsme jménem opatrných purgkmistra a konšelův, přísežných i vší obce města Písku, věr- ných našich milých, pokorně, abychom z milosti naší královské jim a obci jich schváliti, upevniti, znovu obdařiti a potvrditi ráčili všech i každých zvláště milostí, listův, svobod, práv, chva- litebných zvyklostí, privilegií a všech práv, kterážto a kteréž někdy nejjasnější králové Čeští, předkové naši, tomu městu a obyvatelům v něm nadali, a zvláště privilegium krále Jiřího s obdarováním v týmž privilegium zapsaném krále Ladislava, předkův našich, kteréžto privilegium do tohoto listu jsme vepsati rozkázati ráčili; a stojí slovo od slova takto: Jiří“ atd. (Vzta- huje se k listu krále Jiřího d. 29. května 1460 v Praze; v. svrchu č. 237). Protož my popatřivše na předepsaného města povolné a hotové služby předkům našim i nám ustavičně činěné, prosbě týchž měšťanův milostivě jsme povoliti a ne omylem neb bez rozvážení, ale s dobrým rozmyslem a zdravou radou věrných našich s jistým naším vědomím, mocí královskou všecky milosti, listy, svobody, obdarování, chvalitebné zvyklosti i také privilegia a práva všecka, kteráž a kteréž někdy nejjasnější Římští a Čeští králové, zvláště a jmenovitě král Ottagar, král Jan, císař Karel, král Václav, císař Zigmund a jiní králové a knížata, předkové

Strana 563
1472. 563 naši, témuž městu Písku dali; též rychtářství téhož města, kteréž jsou oni Písečtí měšťané koupili s povolením královským někdy od Materny z Milenovic, Johanky, manželky jeho, a syna jich Diviše spolu s téhož rychtářství clem, kteréhož oni Písečtí v dr- žení jsou a jeho užívají, témuž městu Písku a obyvatelům v něm, nynějším i budoucím, schvalujeme, upevňujeme, obnovujeme a milostivě potvrzujeme ve všech punktích, clausulích a articulích a ve všech jich zněních, tak jako by ti všickni listové do tohoto našeho listu zouplna vepsáni byli; chtíce tomu konečně a usta- novujíce mocí naší královskou, aby všecka i každá obzvláštně téhož města Písku privilegia, práva, svobody v věčné neporuši- tedlné stálosti a pevnosti zůstavena byla. Protož přikazujem všem obecně i každému zvláště, poddaným, věrným našim milým, a zvláště podkomořímu království našeho Českého a purgkrabí Pí- seckému, kteréhožkoli času budoucím, aby již psanému městu Písku a obyvatelům v něm nynějším i budoucím v jich právích, svobodách a obdarování, od nás potvrzených žádné překážky ne- činili ani kterakkoli jim to zdvihali, ale raději aby též Písecké před každým bránili, obhajovali a zastávali, ač chtějí-li hněvu našeho a našich budoucích se vyvarovati. Na svědomí těch všech věcí tento list zříditi a pečetí naší královskou přivěšenou k témuž listu utvrditi jsme rozkázati ráčili. Dán v Praze desátého dne měsíce února létha božího tisícího čtyrstého sedmdesátého dru- hého, království našeho létha prvního. Český překlad, jehož opis ze XVII. století zapsán jest v pamětní knize zelené, chované v archivu m. Písku, na l. 61r. — Viz Matzner, Privilegia . . . a jiné důležité listiny král. m. Písku (ve Výroční zprávě vyšších realních škol v Písku 1883) str. 19. — a) V opise následuje ještě Ladislav etc., čímž nazna- čeno, že do listu krále Jiřího vložen jest list kr. Ladislava d. v Praze 27. srpna 1454, svrchu č. 172. Čís. 327. 1472, 27. února. V Praze. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Klatov privilegia králi Českými jim udělená, uznávaje vděčně, že na obranu koruny České proti jejím nepřátelům všechny síly věnují.

Strana 564
564 1472. Wladislaus, dei gracia Boemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpetuam rei memoriam. Suadet hoc nobis regia auctoritas, ut subditis nostris nos munificum et liberalem exhibeamus, his signanter, qui in omni fidelitate dominis suis militarunt; quales cives et incolas civitatis nostre Glattovie fuisse didicimus. Hi namque divis antecessoribus nostris Boemie regibus adeo constanter et fideliter adheserunt, quod pro premio digno diversis regiis graciis et privilegiis sunt dotati; nobis quoque, quam primum regni gu- bernacula suscepimus, non minori perseverancia assistunt pro viribus suis, quantecunque aput eos sunt, pro tuenda corona regni nostri adversus hostes nostros auxilia nobis alacri animo pre- stantes, ut merito iure optime convenit nobis, eosdem cives non modo in ipsorum graciis et libertatibus conservare, verum earun- dem firmitati ac robori consulere, et providere, quo regia gracia freti parere nobis sint proniores. Sane itaque pro parte provido- rum magistri civium, consulum, iuratorum et tocius communitatis dicte civitatis nostre Glattovie, fidelium nostrorum dilectorum, est nobis cum humilitate supplicatum, quatenus de benignitate regia omnes et singulas gracias, — et iura universa, quas et que olim serenissimi Boemie reges — eidem civitati et ipsius com- munitati dederunt et contulerunt, — confirmare dignaremur. Nos igitur pensata nominate civitatis constanti et perseveranti fide- liter nobis assistencia, votis ipsorum tanquam iustis et raciona- bilibus graciose annuimus et — auctoritate regia omnes et sin- gulas iam dictas gracias, litteras, libertates, donaciones, conces- siones, laudabiles consuetudines, emunitates, privilegia quoque, in- dulta et iura generaliter universa, quas et que olim divi Boemie reges ac illustres principes, antecessores nostri, eidem civitati Glattovie dederunt, concesserunt et contulerunt, ipsi et eius in- habitatoribus, presentibus et futuris, approbamus, ratificamus, in- novamus et graciose confirmamus in omnibus punctis, clausulis, articulis et sentenciis suis taliter, ac si omnia huiusmodi privi- legia omniumve tenores his literis nostris expresse per totum de verbo ad verbum insererentur. Decernentes eadem autoritate regia et volentes universa et singula in eisdem dicte civitatis literis et privilegiis contenta et expressa debere, obtinere firmum, incon- cussum et inviolabile robur firmitatis perpetuis temporibus in

Strana 565
1472. 565 futurum. Mandamus atd. In quorum fidem has literas nostras fieri et regii sigilli nostri iussimus appensione muniri. Datum Prage die septimadecima mensis februarii anno Domini millesimo qua- dringentesimo septuagesimo secundo, regni nostri anno primo. Ad mandatum domini regis Samuele de Hradek, succamerario, referente. Vidimus rady města Domažlic ze 16. února 1639 v archivu Musea krá- lovství Českého. — Do kvaternu památného desk zemských byl »léta 1499 v středu po přenesenie svatého Václava« 16. března] zapsán nález »o clo Švihov- ské«, vynesený na soudu zemském ve při mezi Klatovskými a panem Půtou z Rizmberka a ze Švihova. Klatovští vinili »Puothu praviec, že by tu v Švi- hově víc bral než od staradávna bráno jest, a že předkové téhož Puothy jsú viec nebrali, než s vozu i s koně po 2 denárech a s nákladu žádného cla bráno nenie, a že on Puotha, najvyšší sudí královstvie Českého, po rozsudku krále JMti za dvě léthě též také nebral jest s nákladu, než s vozu po 2 den.; doklá- dajíce se téhož rozsudku krále J. Mti a paměti Jana z Šelmberka, najvyššieho kancléře královstvie Českého, kterýž se jest v tom tak pamatoval, že králem JMtí a pány tak bylo rozkázáno, aby Klatovští tú silnicí na Švihov jezdili, a on Puotha aby to opatřil, aby od nich viec nebylo bráno, než jako od stara- dávna bráno. A na to vedli jsú mnohá svědomie, že viec od staradávna bráno nenie, než po 2 denárech s vozu i s koní. Proti tomu on Puotha, najvyšší sudí královstvie Českého, pravil, že od staradávna za předkóv jeho i za otce jeho i za něho dáváno s koní zvlášť a s nákladóv zvlášť; a na to vedl mnohá svě- domie lidí rytieřských i obecních, kteří svědčie, že dáváno s koní i také s ná- kladóv; ale ta svědomie neukazují, co má s nákladóv dáváno býti. Protož páni a vladyky na plném súdu o tom rozkázati ráčí, aby tu v Švihově toho cla viec nebylo bráno, než po 2 denárech českých s vozu i s koní; ale poněvadž on Puotha má tak mnoho svědkóv znamenitých, rytieřských lidí i obecních, kteří seznávají, že jest také s nákladóv placeno, muož-li on Puotha dostatečně pro- vésti, kdykolivěk co s čeho má bráno býti na schválenie panské na plném súdu, že se jemu ta cesta nezavírá. (Současný opis v pamětní knize Stříbrské č. XXV, na l. 19v. Čís. 328. 1472, 22. března. V Praze. Král Vladislav uznávaje věrnost obce města Domažlic, sli- buje, že to město nemá býti více zastavováno a od královské komory odcizováno, a kdyby přes to budoucně bylo zastaveno, že zápis takový nemá míti žádné platnosti.

Strana 566
566 1472. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že znamenajíce věrnost a stálost opatrných purgmistra, konšeluov i všie obce města našeho Do- mažlic, věrných našich milých, v kteréžto k najjasnějšiemu králi Jiřiemu, předku našemu šťastné paměti, jsú sě zachovali jeho sě věrně přidržiece a jemu proti zprotivilým a nepřátelóm jeho hrdel i statkuov nelitujíce pomáhali, a sami že sú sě z zástavy, v kteréž byli zastaveni od předkuov našich, od urozeného někdy Jindřicha z Kolovrath vyplatili a témuž králi Jiřiemu zname- nitú summu peněz dali, a že pak také nás jakožto krále Českého a pána svého dědičného věrně sě přidržie; i chtiece, jakož slušné jest, jim v tom naši vděčnost okázati, i také pro jich věrné služby, kteréž nám činili, činie a potom tiem lépe aby mohli a měli činiti, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú již psaným purgmistru, konšeluom i vší obci města Domažlic, nynějším i budúcím, tuto milost učinili sme a tiemto listem činíme a dáváme, že to město Domažlice při nás a při komoře naší královské zuostavujem, tak aby od nás i také od budúcích našich králuov Českých dáváno, zapisováno ani zasta- vováno nebylo ižádnému, ale aby při nás i také při komoře naší od nás i také od budúcích našich králuov Českých zuosta- veno bylo nynie i po věčné časy. A také aby již psaní purgmistr, konšelé i všecka obec nynější i budúcí žádnému ne- byli povinni činiti žádných slibuov ani závazkuov, ani činili a slibovali kromě nám neb budúcím našim králóm Českým. A jestliže bychom my nebo budúcí naši králové Čeští z nepaměti aneb z kterékoli jiné příčiny to město Domažlice kdy komu zapsali aneb kterýmkoli jiným obyčejem zastavili, chcme a túž mocí naší královskú ustanovujem, aby ten zápis neb zápisové anebo zástavy proti tomuto našemu listu žádné moci neměli, ale ty listy nebo zástavy, jestliže by které byly na to město, tiemto listem naším kazíme, rušíme a moříme, tak aby proti tomuto našemu listu žádné moci neměly, ale aby již psaní purgmistr, konšelé i všecka obec s městem Domažlici při této naší milosti zachováni byli od nás i budúcích našich králuov Českých tak a tiem obyčejem, jakož sě svrchu vypisuje. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze

Strana 567
1472. 567 na květnú neděli léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyř- stého sedmdesátého druhého, královstvie našeho léta prvnieho. [Na ohbu:] Ad relacionem Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. [Na rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Domažlic (č. 14, staré č. 10, v rohu č. 6). Pečet utržena. Na rubu: »Město Domažlice žádným vymyšleným spůsobem zastaveno býti nemá«. Do té doby město Domažlice bylo obvykle zastavováno společně s hradem. Roku 1450 byl pánem hradu i města Jindřich z Kolovrat, protivník správce zemského Jiřího z Poděbrad (Archiv Český IV, str. 231); avšak ne- dlouho. Král Jiří listem d. v Praze 4. listopadu (v neděli po Všech Svatých) 1459 zapsal Rackovi z Janovic a Ryzemberka »město Domažlice i úřad veške- ren Domažlický v jisté summě peněz«, když slíbil dobrou věrou a ctí, že s tím zámkem věrně se krále přidrží a že jest »povinen, dokudž by ten úřad od něho vyplacen nebyl, ten zámek otevřený mieti k JMti potřebě a proti jeho nepřá- teluom, když by koli toho JMt na něm požádal aneb JMti hauptman jeho jmé- nem, aby JMti lidé tu položeni byli, však na JMti náklad a bez jeho škody«. (Orig. perg. v c. a k. dv. a státním archivu ve Vídni Boh. č. 1373, k němuž při- věsili pečeti Jindřich ze Stráže hofmistr, Prokop z Rabšteina kancléř a Vaněk z Va- lečova, podkomoří království Českého). Po něm připomínají se jakožto zástavní držitelé města i hradu Jan Calta z Kamenné Hory (Archiv Český IV, str. 232) a dále Protiva a Lev bratří z Rožmitála, kterým král Jiří listem d. v Praze 28. října (v sobotu den sv. Šimoniše a Judy apoštol. b.) l. 1469 zapsal »úřad Domažlický se všemi příslušnostmi, poplatky a puožitky k tomu úřadu přísluš- nými« ve 4000 zlatých uherských s ustanovením, že do tří let nemají z toho býti splacováni (Orig. perg. v archivu c. k. místodržitelství v Praze. Otiskl K. Köppl v článku Tauser Pfandschaften des 15. Jahrhunderts v Mitth. d. Ver. f. Gesch. d. Deutsch. in B. XXVIII, str. 99 pozn. 1). — Domažličtí přidrželi se věrně krále Jiřího proti jednotě panské (v. Archiv Český IV, str. 233 a 242 a V, str. 305) a hleděli vybaviti se z moci zástavních pánův, což se jim r. 1472 podařilo, tak že tito zůstávali obmezeni toliko na hrad. Protiva z Rožmitála listem d. 20. května (ten čtvrtek přěd božím na nebe vstúpením) l. 1473 »zá- pis na Domažlice ot — krále Jiřieho« prodal bratru svému nejvyššímu hofmistru království Českého Lvovi z Rožmitála (orig. perg. v témže arch.) a ten ihned jej listem d. 3. července (tu sobotu před sv. Prokopem dědicem Českým) 1473 dále prodal, avšak toliko ve 3000 zlatých uherských, »Zdeňkovi z Štern- berka, najvyšiemu hajtmanu krále Uherského [Matiáše]« (orig. perg. tamže). Po Zdeňkově smrti (4. prosince 1476) synové jeho Jaroslav a Zdeslav prodali »ten úřad Domažlický s jeho příslušnostmi, poplatky a puožitky« Kateřině z Pecky, manželce někdy Protivy z Rožmitála, ve 4000 zl. uh. Král Vladislav stvrdiv listem d. v Praze 27. října (v úterý u vigiljí sv. Šimona a Judy apošt. b.) l. 1478 tento prodej, připsal k prvotní summě zástavní ještě 500 zl. uh., kteréž byl Lvovi z Rožmitála dlužen a o nichž Lev smlouvou ustanovil, že mají

Strana 568
568 1472. při též Kateřině zůstati. (Orig. perg. s kancelářským záznamem na ohbu: Ad relacionem domini Benessii de Weytmille, suppremi burggravii in Carlsstein et magistri monete moncium Cuthnensium). Viz Köppl na m. uv. str. 99 pozn. 2, str. 100 pozn. 2 a str. 101 pozn. 1. — Po smrti Kateřiny z Pecky bylo 17. srpna 1482 na soudě komorním dceři její Markétě, provdané za Henricha ze Švam- berka syna Bohuslavova, přisouzeno, že jí úřad Domažlický má býti postoupen (v. Archiv Český VIII, str. 407) a tak přešel hrad Domažlický v držení pánů ze Švamberka. Král Vladislav listem d. na Budíně 28. dubna (v outerý den sv. Vitališe) l. 1495 povolil Henrichovi ze Švamberka a manželce jeho Markétě z Rožmitála, že mají »zámek Domažlický s jeho příslušenstvím« držeti do svých obou životův, nejsouce z něho bez své vůle od žádného splacováni, leč od sa- mého krále, a Markéta před smrtí svou dne 13. prosince 1496 postoupila manželu svému všechny zápisy své na zámek Domažlický, tak že Jindřich ze Švamberka zůstal jediným zástavním pánem až do své smrti (16. ledna 1523), ačkoliv již r. 1506 bratrovcům svým Bohuslavovi a Janovi ze Švamberka úřadu Domažlického postoupil soukromou úmluvou, která teprvé později r. 1573 byla zapsána do desk zemských kvat. č. 61 na l. C 15, a ačkoliv tito r. 1509 úřad Domažlický převedli na bratra svého Krištofa. Listem d. na hradě Pražském 12. června (ten outerý po hodu těla božího) l. 1509 potvrdil král Vladislav Jindřichovi ze Švamberka všechny zápisy »na zámek Domažlického úřadu« a druhým listem d. na Budíně 8. dubna (v pátek po sv. Ambroži) l. 1513 při- psal mu k prvním sumám zápisným »na úřad Domažlický« 500 zl. uh. s tím doložením, že on ani dědicové jeho nejsou povinni úřadu toho žádnému postu- povati, leč by »králové Češčí jim 500 zl. uh. vedle jiných summ zápisných po- ložili a zúplna zaplatili«. (Orig. perg. v arch. c. k. místodržit. v Praze s kancelář- ským záznamem na ohbu: »Ex commissione propria regie maiestatis«). Srov. rukop. c. a k. dv. a stát. archivu ve Vídni č. 185 str. 268—275; Köppl na m. uv. str. 103 a 106, Štrér ve Sborníku Tomkově str. 30 násl. a Sedláček, Hrady a zámky IX, str. 77 násl. Čís. 329. 1472, [asi 22. března]. V Praze. Král Vladislav potvrzuje měšťanům Domažlickým privilegia předešlými králi jim udělená a ustanovuje, že nadále toliko pod- komoří aneb hofrychtéř tamější konšely sázeti a ke komoře krá- lovské zavazovati má. Vladislav, z boží milosti Český král, Moravský markrabie etc. Všeckněm na věky. Péče zvláštní mezi jinými království našeho potřebami nás nutí, abychme užitky a prospěchy poddané naše, ty kteříž ve všeliké víře trvají, tak velmi potěšovali, aby milosti naší královské přítomné radovali se; jakož sme obyvatele města našeho Domažlic, věrné naše milé, býti takové seznali. Nebo oni

Strana 569
1472. 569 někdy nejjasnějším králuom Českým předkuom našim tím pilněji se vší služebností sú se dávali nalézti, čím rozličné svobody, mi- losti a privilegia s vejsadami sú obdarováními královskými do- sahovali, kterýchž až posavad užívají a jim se radují; a nás se, jakž nejprve panování tohoto sme království dosáhli, ustavičně hotovú a dobrotivú myslí přidržejí a podlí nás a koruny krá- lovství [Českého] proti nepřáteluom našim a koruny žádným nákladuom, i škody berouce, se neuskrovňují, ale na poctivost a věrnost nikda nezapomínajíce pomoci nám podle možnosti činí, tak že spravedlivú věc uznali sme býti, řečené město Domažlice, jeho také obyvatele spravedlivú odplatú v právích, v milostech, v vejsadách zachovati, jakž by stálosti jich práv užitek nésti mohlo, aby táž práva stvrzení nepřerušeně držeti mohli a naší hojnější milostí potěšeni byli. Protož poněvadž sú nás opatrní purgmistr, konšelé i všecka obec předepsaného města našeho Domažlic, věrní naši milí, s pilností žádali, abychme z milosti krá- lovské jednu každú i všecky milosti, majestáty, obdarování, puojčení, svobody, zvyklosti chvalitebné, vejsady a práva všecka, kteráž a kteréž někdy slavné paměti Čeští králové a osvícená knížata, předkové naši, témuž městu a jeho obyvateluom dali, schváliti, potvrditi, obnoviti ráčili: protož my, že [ochotni byli] vždycky věrně přidržeti se [nás] pevně, rádi [je] milujeme, žádostem řečených měšťanuov města jmenovaného Domažlic podlé nás stále bojujících milostivě povolili sme a ne jakým omylem aneb neopatrností, ale s dobrým rozmyslem, zdravou věrných našich radou, s jistým naším vědomím, mocí královskú všecky již řečené milosti, majestáty, dání, puojčení, svobody, vejsady, obdarování, chvalitebné zvyklosti, privilegia i tak[é] práva všecka, kteráž a kteréž někdy nejjasnější Římští a Čeští králové i osviecená kní- žata, znamenitě Ottagarus, Jan, Karel, Václav, Zikmund, Ladi- slav, Jiří i jiní předkové naši řečenému městu Domažlickému dali, jim a téhož města obyvateluom, nynějším i budoucím, schvalujeme, potvrzujeme, obnovujeme a milostivěji stvrzujeme ve všech punktích, klausulech, artikulích a rozuomích jich, tak ovšem a rovně, jako by tejchž listuov rozuom slovo od slova v tomto [našem listě] vepsán byl, ukládajíce a chtějíce, aby všecky nahoře dotčená privilegia, vejsady se všemi věcmi, což se v nich zavírá, moc měly a pevnost věčné a nepřerušitedlné

Strana 570
570 1472. stálosti. A aby předpověděné město naše Domažlice o větší milosti naší královské známost mělo, chcme a touž mocí královskú ustanovujem, aby v témž městě od nynějšího času až na věky žádnej jinej neměl saditi konšeluov neb rady, kromě podkomoří království Českého aneb od něho poslaný hofrychtéř, kteříž nyníčko sú neb na ten čas byli by; kteřížto konšelé v témž městě Domažlicích sazení skrze toho, skrze kteréhož by byli uči- něni zavázáni, k komoře naší královské a k nám a k budoucím našim zření míti budou věčnými časy a budoucně. Protož roz- kazujeme všeckněm i jednomu každému, poddaným našim, kteréhož koli stavu a zpuosobu aneb vyvejšení byli by, nynějším i bu- doucím, znamenitě pak podkomořímu království našeho Českého, aby již řečenému městu našemu Domažlickému a jeho obyvateluom, kteříž koli by byli], v právích, milostech, svobodách, v jich vejsa- dách oznámených žádným obyčejem nečinili překážky neb jim v tom nepokoj činili, nébrž aby raději jich obránce byli a ob- hájce proti jiným, jestliže chtějí hněvu našeho královského neb budoucích našich uvarovati se, v kterejž jistě, jestliže by jináč činili, znejtež, že upadnú. Pro kterýchžto věcí lepší duověrnost tento sme list učiniti a jej pečetí naší visutu stvrditi sme roz- kázali. Dán v Praze léta 1472. Český překlad latinského listu, jehož původní text se nezachoval, zapsán jest v knize privilegií z r. 1527 v archivu m. Domažlic l. C 4 za nápisem: »Krále Vladislava majestát, jímž předepsaní se tvrdí majestátové«. Čís. 330. 1472, 1. dubna. V Praze. Král Vladislav potvrzuje měšťanům Sušickým všechna pri- vilegia předešlými králi jim udělená a povoluje, aby »napotom tíž Sušičtí žádnému zastavováni nebyli.« Datum v Praze prvního dne měsíce dubna léta 1472. List ztracen. Obsah jeho známe jen ze zmínky v konfirmaci kr. Ferdi- nanda I. d. na hradě Pražském 24. září 1547, jež zapsána jest v registrech majestátův z let 1545—1547, chovaných v c. k. šlechtickém archivu ve Vídni čís. 285, na l. 106.

Strana 571
1472. 571 Čís. 331. 1472, 14. května. V Praze. Král Vladislav potvrzuje měšťanům Domažlickým list krále Ladislava, dle něhož nikomu jinému nenáleží město Domažlice ze zástavy vyplacovati než jen samému králi, aby trvale ke ko- moře královské příslušelo. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum fa- cimus tenore presencium universis, quod pro parte providorum magistri civium, consulum, iuratorum et tocius communitatis civi- tatis nostre Tustensis — est nobis humiliter supplicatum, quate- nus quandam litteram olim serenissimi Ladislai Bohemie regis, antecessoris nostri, eis et eorum civitati datam et concessam super eo, quod ipsa civitas a nullo redimi et relui possit, sed ad nostram regiam nostrorumve successorum cameram perpetuo debeat per- tinere, approbare, ratificare et confirmare dignaremur: Quam qui- dem litteram presentibus litteris nostris inseri iussimus, et sequi- tur in hec verba: Ladislaus atd. (Následuje znění listu kr. Ladi- slava d. ve Vídni 28. června 1455; v. svrchu č. 190). Nos igitur — iam dictam litteram olim divi Ladislai, antecessoris nostri, hic insertam — confirmamus. — Datum Prage die quartadecima mensis maii anno Domini millesimo quadringentesimo septuage- simo secundo, regni nostri anno primo. [Na ohbu:] Ad mandatum d. regis Samuele de Hradek et Waleczow, succamerario regni Boemie, referente. ſNa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Domažlic (čís. 12, staré čís. v rohu 18). Pečet utržena. Na rubu rukou XVI. stol. poznamenáno: »Domažličtí nemají žádnému zastavováni býti«. Čís. 332. 1472, 22. května. V Praze. Král Vladislav vděčně uznávaje, že obyvatelé města Čáslavě rádi jej uznali za dědice trůnu Českého, potvrzuje jim všechna

Strana 572
572 1465. práva, jež od předešlých králův obdrželi, zejména práva z Jihlavy jim sdělená, a povoluje jim, aby mohli listy červeným voskem pečetiti. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- czemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Omnibus in perpetuum. Revolvit animo serenitas nostra regia exactam, pro- batam, constantem quoque et fidelem assistenciam civitatis nostre Czaslauiensis, qua olym serenissimis Romanorum et Bohemie re- gibus, antecessoribus nostris, omni vigilancia adherebat, ut pro- inde liberalitate regia plerisque peculiaribus quidem graciis, pri- vilegiis et libertatibus est honorata. Bene enim conveniebat regie dignitati illis graciam regiam exhibere ac largiri, qui in omni subiecta et fideli humilitate dominis suis militarunt; quales fuisse cives et incolas nominate civitatis nostre Czaslauie et digno testi- monio didicimus et ipsi sumus experti. Hi namque, quam primum regni nostri gubernacula nacti sumus, nos tanquam heredem et legitimum successorem regni nostri Bohemie prompto, hilari et iocundo animo pro domino suo naturali susceperunt, nobiscum quoque in omni subieccione fideliter perseverantes ac contra hostes nostros impigre pro suis viribus damna et incomoda plurima per- ferentes, nobis constanter bono sunt adiumento et quantacumque possunt, nobis auxilia prestant, semper penes nos et coronam regni nostri honoris et prestite fidelitatis non immemores strennue du- rantes, ut dignum censeamus ipsos omni iusta gracia regia dignos. Quapropter dictos cives et incolas Czaslauienses non modo in eorum iam dictis privilegiis, libertatibus et graciis conservare, quantum merito iure pro digno premio easdem approbare et rati- ficare decrevimus, ut sic nostra regia gracia consolati alacriori animo nobis assistant. Sane itaque pro parte providorum magistri civium, consulatus, iuratorum et tocius communitatis civitatis nostre Czaslauie, fidelium nostrorum dilectorum, est nobis humi- liter supplicatum, quatenus omnes et singulas gracias, litteras, libertates, donaciones, laudabiles consuetudines, emunitates, con- cessiones, prerogativas, privilegia quoque indulta et iura universa, quas et que olym serenissimi Romanorum et Bohemie reges ac illustres principes, antecessores nostri, eidem civitati eiusque in- habitatoribus presentibus et futuris dederunt, concesserunt et con-

Strana 573
1472. 573 tulerunt, approbare, ratificare, innovare et confirmare dignaremur. Nos igitur, qui fidelitatem constantem nostrorum subditorum sem- per plurimifacimus, ob perseverantem iam dictorum civium pre- dicte civitatis nostre Czaslauiensis perseverantem nobis assisten- ciam votis ipsorum graciose annuimus et non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano principum, procerum alio- rumve fidelium nostrorum accedente consilio, ex certa nostra scien- cia auctoritate regia omnes predictas litteras, libertates, donaci- ones, laudabiles consuetudines, emunitates, concessiones, prerogati- vas, privilegia quoque indulta et iura universa, quas et que olym divi Romanorum et Bohemie reges ac illustres principes, sig- nanter Ottagarus, Johannes, Karolus, Wenczeslaus, Sigismundus, Ladislaus, Georgius, ceteri quoque reges et principes antecessores nostri ipsi civitati nostre Czaslauie eiusque incolis pro tempore existentibus dederunt, concesserunt ac contulerunt, ipsaque sig- nanter iura, que a civitate nostra Iglauiensi noscuntur obtinere, ipsis et eorum communitati approbamus, ratificamus, innovamus et graciosius confirmamus in omnibus punctis, clausulis, articulis et sentenciis suis —. Et ut prefata civitas Czaslauiensis nostram regiam graciam senciat ampliorem, de gracia nostra speciali eadem auctoritate regia consulatui eiusdem et civibus pro tem- pore existentibus indulgemus ad hocque plenam damus et con- cedimus facultatem, ut ipsi ex nunc in antea omnes et singulas litteras suas, privilegia, proscripciones et generaliter omnia eius- dem civitatis negocia, prout oportunum eis videbitur, sigillo civi- tatis cera rubea sigillare libere debeant atque possint, omni quo- rumcumque contradictione procul mota, perpetuis temporibus in futurum. Mandamus igitur universis et singulis subditis nostris, fidelibus dilectis, cuiuscumque status, condicionis et preeminencie existant, pro tempore existentibus, presertim autem succamerario regni nostri Bohemie, presenti et futuro, quatenus predictam civi- tatem nostram Czaslauiam eiusque incolas, qui nunc sunt aut qui fuerint in futurum, in eorum iuribus, privilegiis, libertatibus et graciis ac in hac speciali nostre concessionis gracia quovis modo non impediant, turbent, inquietent aut molestent, quin po- cius ipsos manuteneant, tueantur, protegant et defendant, prout indignacionem nostram regiam nostrorumve successorum cupiunt arcius evitare, quam contrafacientes noverint se irremisibiliter

Strana 574
574 1472. incursuros. In quorum fidem has nostras litteras fieri et sigilli nostri regii iussimus appensione muniri. Datum Prage die vige- sima secunda mensis maii anno Domini millesimo quadringente- simo septuagesimo secundo, regni nostri anno primo. [Na ohbu: Ad relacionem Samuelis de Hradek, succamerarii, magister Nicolaus de Ledecz, canonicus Vyssegradensis. INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Čáslavi (č. A 19, staré čís. u pečeti 37) s velkou pečetí královskou na červenobílé šňůře hedvábné zavěšenou. — Český překlad tohoto majestátu ze XVI. století čte se v knize privilegií z r. 1585, v archivu m. Čáslavi č. 85, na l. 20r. Čís. 333. 1472, 25. května. V Praze. Král Vladislav vděčně uznávaje věrnost purkmistra, rady i vší obce města Hradce Králové potvrzuje jim výsady a práva, jež od králů a královen Českých, zejména Přemysla Otakara I., Jana, Karla IV., Václava IV., Sigmunda, Ladislava a Jiřího byli obdrželi. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- czemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpe- tuam rei memoriam. Inter ingentes regni nostri curas sumus soliciti, qualiter civitatibus nostris pro fidelitate et constancia digna premia referamus, quo graciam regiam sibi adesse sen- cientes, promciores sint placere et cum subiectione servire regie serenitati. Huiusmodi profecto fidelitate constanti asistere nobis et corone regni nostri Bohemie civitatem nostram Grecz Regine super Albea certo cognovimus; que ob sua plurima bene gesta facinora de benignitate olym serenissimorum Romanorum et Bo- hemie regum, predecessorum nostrorum, plerisque et quidem pe- culiaribus dotata est graciis, privilegiis et libertatibus. Conve- niebat enim bene merentibus largiri premia et honores, cum hoc ipsum et auctoritas et liberalitas regia efficere postulabant, ea- dem preterea civitas Grecz Regine ipsiusque inhabitatores non minori fidelitate nobis assistunt; hi namque, quam primum reg-

Strana 575
1472. 575 ni nostri gubernacula nacti sumus, hilari et iocundo animo nos tanquam heredem et legittimum successorem pro domino sus- ceperunt, constanter in omni debita perseverancia, nullis impensis indulgentes, firmo et promto animo indefesse contra hostes nostros pro viribus penes coronam regni nostri nobis auxilia prestant, ut merito iure haud aliud censemus, quam eandem civitatem et eius incolas omni gracia regia dignos. Has ob res in presenciarum non modo firmitati iurium et libertatum ipsorum prospicere, quantum eadem augere proponimus, ut nostra gracia consolati ulteriora premia regia prestolentur, sibi gaudeant et iussa nostra capescere sint proniores. Cum itaque providi magister civium, consulatus et iurati dicte civitatis Grecz regine super Albea, fideles nostri dilecti, constituti in presencia nostra, suo et tocius communitatis nomine nobis humiliter supplicaverunt, quatenus, de benignitate regia omnes et singulas litteras, gracias, libertates, donaciones, concessiones, emunitates, prerogativas, laudabiles con- suetudines, privilegia quoque indulta et iura universa, quas et que olym serenissimi Romanorum et Bohemie reges, antecessores nostri, ac regine ipsis et eorum communitati dederunt, concesse- runt et contulerunt, ipsis approbare, ratificare, innovare et con- firmare dignaremur: nos itaque, qui conservacioni et profectibus subditorum nostrorum fidelium grate superintendimus, eisdem quoque, que eorum comodis conducunt, inclinamur, votis prefatis tanquam racionabilibus graciose annuimus. Et non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano principum, procerum aliorumve nostrorum fidelium accedente consilio, de certa nostra sciencia, auctoritate regia omnes predictas litteras, gracias, liber- tates, donaciones, concessiones, emunitates, prerogativas, lauda- biles consuetudines, privilegia quoque indulta et iura universa, quas et que quondam divi Romanorum et Bohemie reges ac re- gine, signanter Ottagarus, Johannes, Karolus, Wenczeslaus, Sigis- mundus, Ladislaus, Georgius, ceteri quoque reges et illustres prin- cipes, antecessores nostri, eidem civitati Grecz regine dederunt, concesserunt et contulerunt sibi eiusque inhabitatoribus presen- tibus et futuris approbamus, ratificamus, innovamus et graciosius confirmamus in omnibus punctis, clausulis, articulis et sentenciis suis taliter omnino, ac si omnia supra dicta privilegia omniumve tenores presentibus litteris nostris expresse et de verbo ad verbum

Strana 576
576 1472. per totum insererentur; decernentes et eadem auctoritate regia statuentes omnia eadem privilegia cum singulis in ipsis contentis obtinere debere perpetuis temporibus inviolabilis roboris firmi- tatem. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostre confirmacionis et approbacionis quovis modo infringere aut ei ausu temerario quomodolibet contraire, quin pocius omnes et sin- guli dictam civitatem in suis iuribus et privilegiis manuteneant. protegant et defendant sub pena indignacionis nostre regie nostro- rumve successorum, quam contrafacientes noverint se irremis- sibiliter incursuros. In quorum fidem has nostras litteras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus muniri. Datum Prage die vigesimaquinta mensis maii anno Domini millesimo quadrin- gentesimo septuagesimo secundo, regni nostri anno primo. INa ohbu:] Ad relacionem domini Wilhelmi Crussina de Lichtenburg et Samuelis de Hradek, succame- rarii regni Bohemie. [Na rubu:] Rta. Orig. perg. v archivu m. Králové Hradce (čís. 17) s velkou pečetí krá- lovskou poněkud ulomenou, zavěšenou na hedvábné šňůře červenobílé. Na rubu rukou XVI. století poznamenáno: »List krále Vladislava latinský, potvrzení privilegií 1472.14;« dole při pečeti staré číslo 29. — Bienenberg, Geschichte der St. Königgrätz str. 368. Český novější překlad ve Švendově Železném obrazu m. Králové Hradce I, str. 164. — O nabývání statků obcí města Hradce z těchto dob jsou tyto zprávy: Léva Tluksa z Čechtic prodal 26. května (feria VI post Urbani) l. 1469 dědictví své v Lochenicích purkmistru a konšelům města Hradce Králové za 1550 zlatých uherských (Švenda, uv. m. I, str. 156) a Zuzana vdova řečená Rormajstrová z Divinic v Hradci nad Labem odkázala 29. srpna (feria II decollacionis s. Johannis) 1491 statek svůj na ostrově: mlejn (zv. Rormajstrovský, poněvadž z něho voda po trubách do města se hnala), louku velikou, role a nábytek všecek purkmistru, konšelům i vší obci města Hradce, aby některé odkazy z úroků zapravili, zejména aby odložili 250 kop gr. míš., z jichž úroku by u fary sv. Ducha kněz byl chován, od něhož by služba boží se dála u sv. Jakuba jednou v témdni (Švenda uv. m. str. 226 dle první kšaf- tovní knihy list D 6). — Švenda uv. m. II, str. 171 ze současného soupisu u- vádí k r. 1523 důchody, jež obec Hradecká měla z 33 vesnic a dvorů druhdy klášterních, a sice se jmenují: Březhrad, Plačice, Vlčkovice, Praskačka, Char- bužice, Rožběřice, Urbanice, Říbsko, Vážnice, Stěžery, Stěžírky, Roudnička, Se- dlice, Chrastnice, Slatina, Svinary malé, Vysoká, Bochnice, Neděliště, Všestary, Světí, Bříza, Svinary veliké, Rúsko, Skalička, Libčany, Štěchlovice, Třesovice, Svidništany, Střebeš, Lhota Hrdlová a Kluk.

Strana 577
1472. 577 Čís. 334. 1472, 25. května. V Praze. Král Vladislav povoluje purkmistru, konšelům i vší obci města Hradce Králové, aby mohli pečetiti červeným voskem. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum faci- mus tenore presencium universis, quod animadversa fideli et inde- fessa nobis adherencia providorum magistri civium, consulum, iuratorum et tocius communitatis civitatis nostre Grecz Regine super Albea, fidelium nostrorum dilectorum, honoris ipsorum am- plitudini prospicere dignum arbitramur. Quapropter non per erro- rem aut improvide, sed animo deliberato, cum sano consilio prin- cipum, procerum, aliorumve nostrorum fidelium de certa nostra sciencia, auctoritate regia eorum civitati et communitati indul- gemus, ad hocque nostrum regium damus consensum pariter et assensum, ut consulatus eiusdem pro tempore existens ex nunc in antea omnes litteras, privilegia, proscripciones ac singula civi- tatis negocia, prout ipsis opportunum videbitur, sigillo civitatis cera rubea libere sigillare debeant, valeant atque possint, omni quorumcumque contradiccione procul mota, et hoc perpetuis tem- poribus in futurum. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostre concessionis et indulti quovis modo infringere aut ei ausu temerario contraire sub pena indignacionis nostre, nostrorumve successorum. Presencium sub appensione nostri re- galis sigilli testimonio litterarum. Datum Prage die vigesima quinta mensis maii anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo secundo, regni nostri anno primo. INa ohbu:] Ad relacionem domini Wilhelmi Crussina de Lichtenburg et Samuelis de Hradek, succame- rarii regni Bohemie. INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Hradce Králové (čís. 18, dole u pečeti starší číslo 32) s velkou pečetí královskou zavěšenou na hedvábné šňůře červenobílé.

Strana 578
578 1472. Na rubu rukou XVI. století poznamenáno: »List latinský krále Vladislava na červený vosk 1472« a vedle toho číslo 16. — Bienenberg, Geschichte der St. Kö- niggrätz str. 371. Čís. 335. 1472, 7. července. V Praze. Král Vladislav potvrzuje měštanům a obyvatelům města Kouřimi pro jejich věrnost proti nepřátelům jeho všechna privi- legia předešlými králi jim udělená, zejména list krále Jiřího na vesnice Bošice a Chrášťany. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Moravie marchio, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Omnibus in perpe- tuum etc. Illi veteres olim serenissimi Romanorum et Bohemie reges, predecessores nostri, animadvertentes subditorum suorum fidelium dilectorum servicia indefessa et bene gesta facinora regie celsitudini prompte exhibita, solebant pro digno et iusto premio ipsis singularia privilegia et gracias largiri, quibus con- solati constanciori animo morigeri erant regie voluntati. Hoc ip- sum civibus et incolis civitatis nostre Gurimensis, fidelibus nos- tris dilectis, palam est obtigisse, dum plerasque regias litteras, peculiares gracias et libertates continentes, quas ipsi vidimus, dignoscuntur obtinere. Nos divorum antecessorum nostrorum vesti- gia imitantes idemptidem eiusdem civitatis incolas amore regio prosequimur, cum, ut digno testimonio didicimus, sicut in omni fidelitate constanter dominis suis, predecessoribus nostris, erant subiecti, ita nobis quam primum regium culmen nacti sumus, in omni perseverancia fideliter assistentes contra hostes nostros nullis impensis et laboribus indulgentes, hilari animo impigre nobis auxilia prestabant, ut dignum iudicemus privilegiorum et liber- tatum ipsorum firmitati adeo prospicere, ut robur perpetuum possint obtinere et ad parendum regie dignitati reddantur pro- niores. Sane itaque pro parte providorum magistri civium, con- sulum, iuratorum et tocius communitatis iam dicte civitatis nos- tre Gurimensis, fidelium nostrorum dilectorum, est nobis humi- liter supplicatum, quatenus de innata benignitate nostra omnes te singulas gracias, — quas — olim divi Romanorum et Bohe-

Strana 579
1472. 579 mie reges — ipsis et eorum civitati ac communitati dederunt et contulerunt, eisdem — confirmare dignaremur; et signanter quoddam privilegium quondam serenissimi Georgii approbans et confirmans litteram quandam divi Johannis, quod presentibus litteris nostris inseri iussimus, et sequitur in hec verba: Geor- gius atd. (Následuje znění listu krále Jiřího daného v Praze 29. dubna 1463; v. svrchu č. 257). Nos itaque pensantes predicte civitatis Gurimensis constantem fidem, commodis quoque, que ex conservacione libertatum provenire solent, faventes, votis predictis tamquam racionabilibus graciose annuimus. Quapropter non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano prin- cipum, procerum aliorumve nostrorum fidelium accedente con- silio, ex certa nostra sciencia auctoritate regia omnes et singulas predictas gracias, litteras, emunitates, donaciones, libertates, pre- rogativas, concessiones, laudabiles consuetudines, privilegia quo- que indulta et iura universa, quas et que olim serenissimi Ro- manorum et Boemie reges, signanter Johannes, Carolus, Vences- laus, Sigismundus, Ladislaus, Georgius, ceteri quoque reges et illustres principes, antecessores nostri, nominate civitati et incolis eius dederunt, concesserunt et contulerunt, et presertim divi Georgii privilegium cum inserto divi Johannis hic expresse in- sertum, ipsis eorumque communitati, presentibus et futuris, ap- probamus, ratificamus, innovamus et graciosius confirmamus in omnibus punctis, clausulis, articulis et sentenciis, taliter ac si omnia huiusmodi privilegia omniumve tenores expresse et per totum de verbo ad verbum his litteris nostris insererentur. Decernentes eadem auctoritate regia et volentes omnia huiusmodi privilegia obtinere debere firmum et inconcussum robur perpetuis temporibus in futurum. Mandamus atd. In quorum fidem has nostras litteras fieri et sigilli nostri regalis iussimus appensione muniri. Datum Prage die septima mensis iulii anno Domini millesimo quadrin- gentesimo septuagesimo secundo, regni nostri anno primo. Ad relacionem Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Boemie. Opis ze XVI. století v archivu Musea království Českého s poznámkou: »Confirmati na svobody, nadánie od Jich Mtí císařuov, králuov předešlých i na dvuor v Chrášťanech a Bošicích.« — O statcích m. Kouřimi zapsány jsou v pa-

Strana 580
580 1472. mětní knize téhož města z r. 1405 tyto zápisy: »Vlricus filius olim Wankonis de Hryzel vendidit magistro civium et iuratis civitatis in Gurzim silvam od Barchowicz etc. Anno Domini M'CCCC’LXXVI° sabbato ipso die Margarethe = 13. červencel. Quere septimo Johannis Plana.« (Pam. kn. uv. na l. 43v). — R. 1491, 12. srpna (feria sexta post festum b. Laurenci) »Mikuláš kramář purgmistr, Matěj Hlavně, Pavel bakkalář, Jíra Rubín, Pavel z kútha, Václav krajčí, Jan Humpolecký, Petr Vraštík, Thoman, Petr Řeřábek, Ondřej Ruozha, konšelé přísežní města Kúřimského, — znamenavše zpuštěnie i nedostatky zna- menité dvoru — rychtářského v Chrášťanech, při tom také mnohé náklady, kteříž jsú se činili bez užitku, i chtiece se uvarovati daremních a neužitečných nákladuov a k lepšiemu a užitečnějšiemu užitku radějie přivésti, — s starších obce a obecniech přísežných jednostajným povolením předepsaný dvuor rych- tářský v Chrášťanech s jeho dědictvím i se vším příslušenstvím tak, jakož od staradávna držán jest, v těch meziech a hraniciech opatrnému muži Váňovi z Vrbčan, dědicóm a budúcím jeho pravým trhem prodali za čtyřidceti a za pět kop grošuov širokých vše českých dobrých střiebrných etc. k držení a vládnutí dědičnému takovýmto zpuosobem a s dómienkami dole psanými: Prvotně že má zavdati na den a hod svatého Jiří najprve příštieho dvě kopě grošuov českých a tak za čtyři léta pořád zběhlá vždy po dvú kopú groších českých platiti má; a potom po těch čtyřech letech bude mieti platiti ostatek předepsané summy po čtyřech kopách groších českých na předepsaný rok a hod svatého Jiří až do zaplacenie konečného té všie summy. S kteréhožto dvoru s jeho příslušenstvím on Váňa, dědici a budúcí jeho a vladaři toho dvoru mají a povinni budú platiti platu a úroka ročnieho tři kopy grošuov českých každého léta rozdielně, od svatého Havla najprve příštieho v rok na týž hod svatého Havla puol druhé kopy grošuov českých a na svatého Jiří hned potom budú- cieho tolikéž, a tak i jiná léta budúcně vždy na každý svatý Havel a svatý Jiří po puol druhé kopě gr. českých platiti obci povinni budú; ale jiných všech poplatkuov i berní on i budúcí jeho mají prázdni býti a svobodni. Než což se vojny dotýče, podle jiných, což se pánuom za slušné zdáti bude, to on i po- tomní jeho povinni budú učiniti. Item, což se krčmy dotýče nebolito šenkovánie piva, toho jemu se přeje takovým zpuosobem: Jestliže jemu to bude moci do- vedeno býti buďto starodávním zachováním, že jest bylo tu prve pivo šenko- váno bez překážky anebo s povolením krále JMti anebo výsadú, jakož se tak zachovává od pánuov dědičných, tehdy aby tu šenkováno bylo anebo krčmu bude moci vystaviti, a což se pánuom přísežným za slušné a spravedlivé zdáti bude, to on Váňa i s svými budúcími náměstky s té krčmy a šenku toho platiti budú. Také on Váňa i jeho dědici a budúcí náměstkové předepsaný dvuor s jeho příslušenstvím budú moci prodati, dáti nebolito směniti a učiniti jakožto s svým vlastním tak však, tomu nebo těm, ktož by se hodil anebo hodný byl a byli pánuom přísežným toho času.« (V kn. uv. na l. 48r). — V téže knize na l. 50r za nápisem »Memorale vo dědiny městský, jak sou jich v držení kromě měšťan« čte se tento zápis: »Pro budúcí paměť zdálo sě jest nám slušné zápis učiniti o dědinách o těch, kteréž jsú dopuštěny prodati od některých dvoruov k městu našemu příslušejících z některých příčin s radú a povolením obecních starších nám k radě přidaných, i ještě kteréž by dědiny dopuštěny byly pro-

Strana 581
1472. 581 dati, jakož pak sú je kupovali někteří ze Ždánic a někteří z Toušec. A to takovým obyčejem a zpuosobem dopuštěno jest jednomu každému z nich kúpiti: Najprve a prvotně poplatky a všecka břemena náměstská, vojny, etc. podle jiných dědinníkuov k městu našemu příslušejících podle uloženie na jednoho každého z nich, což za spravedlivé jest, aby platili a tomu dosti činili beze všech odporuov a nesnází. A když by kolivěk páni konšelé, kteříž by toho času byli, z které kolivěk příčiny rozkázali jim prodati, tehdy mají to učiniti a tak se zachovati a prodati těm toliko, ktož by byli v městě súsedé anebo obyvatelé anebo forberečníci a k městu přísedící; ale jinam na žádné jiné zboží aneb panství nemají prodávati. Pak-li by také z své dobré vuole chtěli prodati, též se zachovati mají a k městu zase prodati. A jestliže by kteří a ktožkoli- věk jsú ty dědiny kupovali a držie je aneb držeti budú, zanedbávali poplat- kuov platiti a břemen všech městských snášeti podle uloženie, jakožto jiní majíce a držiece dědiny k městu připojené, a skrze to a proto, že by se tak nezachovávali a tomu dosti nečinili, bylo jim rozkázáno prodati a neprodali: tehdy beze všeho odporu i všelikteraké nesnáze budú mieti těch všech dědin, kteréž drží přikúpené od města našeho, zase postúpiti nám a obci naší, a to bez úplatku darmo, a za to nic nežádati, jakož pak také v některých zápisiech toho domieněno jest, a v kterých nenie, jest ústně pověděno a oznámeno pro ukrácenie psanie. Dálo se v radě za úřadu Matěje Hlavně léta páně M'CCCCXCIO ten pátek před svatým Havlem [= 13. října]. Než potom tepruv zápis tento ve- psán jest v knichy tyto léta páně etc. XCIV° feria IIII. ante cathedram sancti Petri 119. února] sub oficio Helie fabri.« — Tamže na l. 48v čte se zápis o prodeji dvora farářského v Kněžedvořích tohoto znění: »My Jíra Rubín purg- mistr, Matěj Hlavně, Pavel bakkalář, Pavel z koutha, Thomáš Peřina, Jakub Diblík, Eliáš kovář, Nikl řezník, Barták, Petr kovář, Mathúš sladovník, konšelé přísežní města Kúřimského, známo činíme — že znamenavše zpustilost a den ode dne dalšie zmařenie a zkaženie dvoru našeho farářského v Kněžedvořiech, chtějíce tomu pomoci a to k lepšiemu požitku přivésti, — s povolením jedno- stajným starších našich i obce, dvuor předřečený — s dědinami, s lúkami, s pastvami, s vrbinami, s tú leštinú, kteráž jest v položení podle luk a dědin Jakuba Diblíka i s jiným příslušenstvím k témuž dvoru příslušejícím od stara- dávna v těch meziech a hraniciech, jakož dávno držán jest (toliko lesy sobě a obci našie pozuostavivše a vymínivše, kteříž jsú byli prve a příslušali k tomu dvoru, a čtvrt dědiny s palúkem, kteráž prve odprodána jest Brožovi, aby se také on i potomní jeho na to netáhli) prodali jsme opatrnému muži Havlovi řečenému Racek, spolusúsedu našemu, dědicóm a budúcím jeho — v právo purkrechtnie za 40 kop gr. č. dobrých, střiebrných rázu pražského tak, že má nám zavdati na svatého Havla najprve příštieho 5 kop gr. č. a na masopust hned potom budúcí 21/2 kopy gr. také českých; a tak potom vždy na každý masopust po 21/2 kopě gr. č. až do konečného vyplněnie a zaplacenie summy předepsaný svolil se jest a povinen bude platiti s svými dědici a budúcími S kteréhožto dvoru s jeho příslušenstvím on Havel — a budúcí jeho mají a povinni budú platiti platu a úroka ročnieho nám a obci našie a nebo faráři kostela našeho osadnieho dvě kopě grošuov českých dobrých střiebrných rázu nadepsaného rozdielně, na den a hod svatého Havla najprve příštieho počnúc

Strana 582
582 1472. jednu kopu grošuov českých a na hod svatého Jiří hned potom budúcieho též jednu kopu grošuov českých. A tak vždy na každý svatý Havel a svatý Jiří po kopě gr. českých povinen bude platiti budúcně s svými dědici a budúcími vladaři toho dvora. Ale jinými věcmi, jakožto poplatky, nemá obtiežován býti i jeho potomní, ale při tom a tak zachován a zachováni býti mají, jakožto jiní lidé a súsedé úročníci tu v Kněžedvořiech, příslušející k farářství našemu. Při tom tohoto znamenitě domíněno jest a dotčeno, jestliže bychom my a obec naše nynější nebo budúcí úmysl měli a chtěli kdy vodu vésti do města našeho, a potřebnost která nám toho kázala, buďto trúby klásti nebo jaké strúhy dělati skrz kterážkolivěk pole nebo louky a kudyž kolivěk, tehdy předepsaný Havel, dědici a budúcí náměstkové jeho nemají toho hájiti ani odporni býti nám a obci našie, a při tom také i opravovati, když by jaká neb kterážkoli potřeb- nost byla toho. Toliko on a budúcí jeho budú moci užívati okolo trub nebo nad trúbami, též okolo struh buďto pastvami i orati budú moci, tak však, aby nebyla žádná škoda trúbám ani strúhám, tudiež i nám. Actum in consilio feria quarta ante festum Spiritus sancti I6. června] anno ab incarnacione domini millesimo quadringentesimo nonagesimo secundo.« — Jiný dvůr obecní, »kterýž slove Pelliškovský,« ležel u velikého rybníka obecního. R. 1493, 10. května (feria VI. post festum b. Stanislai et ante dominicam rogacionum) »Petr Hašek purkmistr, Matěj Hlavně, Pavel bakalář, Georgius Rubín, Eliáš kovář, Jan Humpolecký, Václav krajčí i jiní konšelé přísežní města Kúřimského« dvůr ten »s tú se vší dědinú i s tiem se vším, což jest s oné strany rybníka i s tú vrbinú hustú u dvora a s tou lukou pod rybníčkem někdy Bláhovským i s tiem poléčkem nad túž lukou, pokudž mezníci káží, (než vrbiny, kteréž jsú okolo těch rybníčkuov a pod hrázemi, i ty dědiny všecky, kteréž jsú s této strany rybníka nad cestú i pod cestú a okolo chmelnic, ty sobě a obci pozuostavujíce)« prodali »opatrnému Havlovi ze Lhotky, dědicóm a budúcím jeho, — v právo purk- rechtní za sto kop gr. širokých českých dobrých. S kteréhožto dvoru i s jeho příslušenstvím on Havel, dědici a budúcí jeho — povinni sú platiti a úročiti obci — úroka ročnieho pět kop gr. českých rozdielně« t. j. 21/2 kopy na sv. Havla a tolikéž na sv. Jiří. (Pamětní kn. uv. na l. 49r). — V téže knize na l. 41r čte se za nápisem »O zákupy z každý kopy groš« tento zápis z 29. srpna 1487: »Nos Martinus pistor magister civium, Mathias Hlawnie, Paulus bacca- lareus, Paulus de angulo, Georgius Rubin, Andreas Ruozha, Simon institor, Petrus Wrasstik, Johannes Humpoleczky, Georgius Ledeczky, Jacobus niger, Martinus sartor, consules iurati pro tunc, presentibus ad noticiam singulorum volumus devenire, quod cupientes hiis intendere, que universitati nostre congrua forent et utilia, matura nostra deliberacione, seniorumque nostrorum consensu unanimi ad hoc accedente, edicto nostro pronuncciavimus et presentibus pronuncciamus et sanccimus, ut omnes et singuli advene undecumque venientes in nostram civitatem, sive eciam artifices cuiuscumque artis, inquilini et coabitatores no- biscum commanentes in civitate ipsos domus in civitate vel extra civitatem ementes, aut quascumque alias hereditates primum et de novo, omnes supratacti pro quot sexagenis quamcumque hereditatem quis eorum emet, tot grossos no- bis et communitati nostre tenebit reponere et pagare. Similiter et illi, quicum- que duxerint orfanos seu viduas habentes domos, sive alias hereditates, pro

Strana 583
1472. 583 quot sexagenis talis hereditas empta fuerit, tot grossos eciam tenebuntur dare ; filios autem civium seu vicinorum eximendo, qui a tali exaccione debent esse liberi et soluti. Qui vero ex supratactis semel fecerit de prima empcione, per amplius libertate civili gaudebit et non plus donabit. Illa vero summa pecu- nie, que reponetur pro huiusmodi, per dominos iuratos pro tempore existentes debebit converti, ubi conpetencius videbitur, notanter autem super emenda civitatis. Actum feria IVa die decollacionis sancti Johannis baptiste a. D M'CCCCLXXXVII°.« — Tamže pak na l. 46v jest tento zápis asi z r. 1490: »Nota quedam proscripciones de libro manuali inserte sunt ad hunc librum propter futuram memoriam, unde nullum vicium debet esse, eo quod quedam prius acte sunt et quedam post etc., ac tamen proscribuntur quo anno et die: Nos Paulus de angulo, magister civium, ceterique iurati consules urbis Curzi- mensis presentibus notum facimus, quod nos matura deliberacione nostra sa- noque consilio seniorum nostrorum ex unanimi consensu cupientes his intendere, que communitati nostre pro utilitate possint evenire, loca quedam vacua aut partes, alias miesta prázdná totiž úlehle nebo stráně, sub vertice Lipská supra agros Venceslai Runak usque ad superiorem partem Lipská, que spectabant pro communitate nostra, cupientes exinde fructum meliorem consequi, exposuimus loca illa sub censu annuo unicuique in eisdem metis, prout iam ipsis ostense sunt ac bene note. Quorum possessorum nomina subsecuntur et quantum unus- quisque censuare tenebitur et ipsorum heredes ac successores elapsis iam annis illis, quibus tenebant libere, alias když již lhuota vyšla jim, omnes super grossos bohemicales censum annuum: Gezdik cerdo octo grossos 4 denarios. Idem de via, cum ceteris que exempta est a Venceslao Runák pro ducentis marcis super illas vineas, debebit solvere quinque den. bohemicales; Michael director 8 grossos 4 den., idem de via 2 den.; Kab sutor 12 grossos, idem de via 4 den.; Martinus director, dictus zajiekavý, octo grossos 4 den., idem de via 2 den.; Leonhardus braseator sex grossos; Michael sartor sex grossos 2 den., de via ambo 4 den.; Sigismundus tres grossos, de via 1 den. Summa tocius census annui in grossis bohemicalibus de pretactis locis quinquaginta tres grossi. Item de via supratacta, que exempta est a Runak, census annui sunt quinque grossi 1 denarius, totum bohemicales. Qui vero signati sunt superius, signati sunt pro medio anno tantum; iam vero inserta sunt omnia in libro censuum, quantum unusquisque solvit. Item Johannes Kossovecz de area, quam suscepit ante porticum, tene- tur censuare una cum suis successoribus quatuor grossos bohemicales census annui. Item Venceslaus Ovsík de area, quam suscepit ante ianuam Maloticen- sem, in qua area construxit horeum, tenetur censuare tres grossos bohemicales census annui. Item Procopius Krybl suscepit etiam aream iuxta viam ante ia- nuam Maloticensem, de qua tenetur censuare tres grossos bohemicales census annui. Item Jacobus cerdo de orto olim Marzonis tenetur censuare tres gros- sos bohemicales census annui secundum diffinicionem iuratorum etc. Item Jo- hannes Kruotha de instita, quam edificavit cum consensu dominorum iuratorum nec non comunitatis, sita iuxta pretorium contra maccella carnium, tenetur censuare viginti duos grossos bohemicales census annui. Item Venceslaus sar- tor suscepit aream sitam iuxta fluvium et agros Bartakonis, de qua subiit lozungam de tribus sexagenis.«

Strana 584
584 1472. Čís. 336. 1472, 19. července. V Praze. Král Vladislav potvrzuje a obnovuje purkmistru, konšelům i vší obci města Vodňan všecky listy, svobody a práva, která jim předešlí králové Čeští, zejména Jan, Karel IV., Václav IV., Sigmund, Ladislav a Jiří udělili. Ustanovuje, že město jejich na příště ne- má nikomu býti zastavováno a že v míli kolem města nesmí nikdy býti stavěn hrad nebo tvrz. Konečně dává konšelům právo podací k farnímu kostelu panny Marie, které mu příslušelo jako králi Českému. Vladislav, boží milostí Český král, Moravský margrabie, Lucemburský a Slezský vejvoda a Lužanský markrabie etc. Všem k věčné památce. Město naše Vodňany někdy najjasnějším Řím- ským a Českým králuom, předkóm našim, tak daleko věrné bylo jest, že od milostí královských došlo jest mnohých privilegií, zvláštních milostí a svobod v sobě zdržujících, zajisté hodným právem, poněvadž to i rozum ukazováše i královskému duosto- jenstvie slušné býše, to město a jeho obyvatele otplatú darovati, jichžto dobrá zaslúženie nad jiné činěná toho zasloužily jsou. My takéž mezi jinejmi pečlivostmi královskými o též pečujem, abychom takéž jako i předkové naši poddaným našim věrným za slušné služby a stálou věrnost milost naši královskou zvláště učinili. Z jichžto počtu měšťany a obyvatele již psaného města našeho Vodňan hodným svědectvím býti spraveni sme; oni nad jiné zajisté nad věrností svou se nezapomínajíce tyto přeběhlé časy slavného Jiří předka našeho ze všie síly své ve všie víře přidrželi sou se, mnohé škody a záhuby pro obranu koruny krá- lovstvie našeho berouce proti protivníkóm a nepřátelóm našim jakožto muži dobří s velikými škodami svými s prací a s ná- klady udatně otpírali jsou; pro kterúžto věc z práva vší milosti královské je hodny býti usuzujem a mezi jinejmi nadáními, jichžto se hodni ukázali jsou, netoliko svobod, práv a zápisuov téhož města potvrditi, jako je rozmnožiti míníme, aby po časiech obtiežených a búřlivých milostí našie obveseleni k přikázáním našim byli hotovější. Zajisté v celosti s strany opatrných purg- mistra, konšel, přísežných a všie obce již pověděného města

Strana 585
1472. 585 Vodňan, věrných našich milých, snažně sme prošeni abychom z štědrosti našie královské všeliké i každé zvláště listy, milosti a svobody, obdařenie, nadánie, pójčenie, lhuoty, chvalitebné oby- čeje, zápisy i práva všelikterak jim a jich obci někdy od slav- ných Římských a Českých králuov a osviecených knížat, před- kuov našich, daná a pójčená schváliti, upevniti, obnoviti a pojistiti ráčili. My tehdy, jenž poddaných našich užitek i všelijaký prospěch rádi vidíme, poněvadž odtud požitek a čest nám a koruně našie přichází, prosbám jich jakožto hodným milostivě povolujem a pro- tož všech i každých, zvláště však již pověděných listuov, milostí, svo- bod — i práv všelikterakých, kterýmižto někdy najjasnější Řím- ští a Čeští králové, znamenitě Jan, Karel, Václav, Zigmund, La- dislav, Jiří a jiní králi a osvícená knížata předkové naši již po- věděné město Vodňany, hory, rychtářstvie, lesy, řeky, cla, silnice a jiná zboží a držení, kteráž též město právem drží, všelikterá témuž městu a jeho obyvateluom — potvrzujem. — A aby již pověděné město Vodňany za svá hodná zaslouženie milost naši královskou, kteréž jest zasloužilo, poznalo hojnější, z milosti naší zvláštní jemu a v něm obývajícím, nynějším i budúcím, touž mocí krá- lovskou činíme milosti dole psané: Najprvé totiž chcme, aby též město od toho času budoucně nižádnému skrze nás anebo naše budúcí, České krále, nebylo zastavováno, zavazováno ani kterým obyčejem zapisováno, ale k komoře našie královské a našich budúcích příslušeti bude míti v časy věčné budoucně. Item usta- novujem a tak chcem, aby vokolo u téhož města našeho Vodňan v míli žádný nikdy hrad anebo tvrz skrz žádného stavena a dě- lána nebyla ani mohla. Pak-li by kto smělostí kteroukoli vše- tečnou proti tomuto ustavení, kdežkoli [vl vzdálí již pověděném té- hož města tvrz stavěti se pokusil, tehdy měšťané nahoře psaného města s povolením naším a našich budúcích toho podle možnosti své budou moci brániti. Mimo to aby vždy město napřed pově- děné u věrnosti bylo více stálé, měšťanóm jeho, zvláště kteří toho času v konšelstvie budou, právo podací kostela fary blaho- slavené panny Marie v témž městě se vším příslušenstvím, kte- réž nám jako králi Českému jest příslušalo, dáváme a milostivě darujeme tak, aby oni, kdyžkoli by téhož kostela správce nebo farář umřel, jiného, kohožkoli by se jim zdálo, svobodně uvésti a sobě vzíti mohli bez otporu všelikterakého. I přikazujeme všem

Strana 586
586 1472. i každému —, a znamenitě podkomořímu královstvie našeho Če- ského, kterýž by koli času toho byl, aby nadepsanému městu našemu Vodňan a v něm obývajícím — při jich právích, privi- legiích — a při těchto milostech od nás znova nadaných nikte- rakž nepřekáželi, ale raději jich obhajovali, bránili a v tom za- chovali pod pokutou našeho rozhněvání královského i našich bu- dúcích, v kteréžto, ktož by proti tomu učinili, bez ulevení upadnou. Na potvrzenie toho tento list psáti a pečetí našie královské při- věšením kázali sme potvrditi. Dán v Praze den devatenádctý měsíce července léta božího M'CCCC LXXII, královstvie našeho léta prvního. Opis ze XVI. století v liber memorabilium od r. 1406 v archivu města Vodňan, na l. A 13. — Nepřesně vydal Schön v Časop. Českého Musea 1832, str. 457. Čís. 337. 1472, 14. srpna. V Praze. Král Vladislav potvrzuje městu Táboru privilegia přede- šlými králi Českými udělená a zvláště list krále Jiřího na po- tvrzení práv daných králem Sigmundem a Ladislavem i na vy- sazení nového trhu výročního. K tomu pak povoluje, aby kšafty obyvatelů Táborských v platnosti zůstávaly a králové nikomu nedávali spolku se sirotky po obyvatelích pozůstalými. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc. Všem k věčné paměti. Město naše Hradiště, řečené Thábor, někdy naj- jasnějším králuom Českým, předkuom našim, ve vší věrnosti stále a nelenivě jest slúžilo, a jich tak pilně sě jest přidrželo, že hod- ným zaslúžením zvláštními milostmi a svobodami královskými jest obdařeno, jichžto volně a svobodně požívá. Nám také téhož města obyvatelé jakž najprv královstvie našeho jsme správu přijali, věrností všelikú a poddanú nás za pána svého přiroze- ného a dědičného vesele sú přijali a nás sě přidržiece, tak sú nám příchylni, že proti našim nepřáteluom a zprotivilým s dobrú myslí nám pomáhají, svých nákladuov a škod velikých, kteréž

Strana 587
1472. 587 sú brali pro obranu země a koruny našie, nelitujíce, tak že pro taková jich mnohá zaslúženie hodny je býti vidiece všie milosti královské, zdá sě nám za slušné milosti a svobody jich netoliko potvrditi a pevniti, ale i je rozmnožovati, aby oni milostí krá- lovskú jsúce potěšeni, byli hotovější se líbiti královské veleb- nosti. A protož z doufánie k nám plného od jmenovaného města Hradiště, řečeného Thábor, opatrných purgmistra a konšeluov i všie obce, věrných našich milých, jsme pokorně prošeni, abychom všech listuov, práv, svobod, privilegií a milostí témuž městu i jeho obyvateluom někdy od najjasnějších králuov Českých, předkuov našich daných a puojčených, ráčili jim upevniti, ob- noviti, ujistiti i milostivě potvrditi, a zvláště list někdy najjas- nějšího krále Jiřieho se všemi listy a kusy v něm položenými; kterýžto v tento náš list vepsati sme kázali, takto slovo od slova: My Jiří atd. (Následuje znění listu krále Jiřího d. v Praze 24. srpna 1463; v. svrchu č. 260). Protož my pro svrchu nám dotčenú stálú věrnost jmenovaného města Hradiště Tábora i jeho obyvateluov prosbám jich milostivě sme povolili a ne z omylnosti ani z ne- opatrnosti, ale s dobrým rozmyslem, s radú kniežat, pánuov i jiných věrných našich milých, mocí královskú všecky jich listy, práva, svobody, obdařenie, vysazenie, chvalitebné obyčeje i všecky privilegí někdy od najjasnějších králuov Českých, našich předkuov dané a puojčené témuž městu a obyvateluom jeho, ny- nějším i budúcím, upevňujem, ujišťujem, obnovujem a milostivě potvrzujem, a zvlášť privilegium krále Jiřieho s privilegími někdy Zigmunda a Ladislava, králuov Českých, v tomto našem listu vepsanými, a to se všemi těch listuov kusy, klausulami a články v nich vepsanými; tak vypoviedajíce, aby ti všickni listové a privilegia téhož města Hradiště Tábora pevnost nezrušitedlnú měli a měla věčné časy budúcie. A aby to město Hradiště nám příchylnějšie bylo, tuto jim zvláštní milost činíme: když by který obyvatel téhož města kšaft udělaje vedle práva městského umřel a po sobě sirotky povostavil, tehdy abychom my ani naši bu- dúcí králové Čeští žádnému s těmi pozuostalými sirotky spolku nedávali, ani dáti měli, než aby to poručenstvie, jakž učiněno bude, vedle práva městského tak vcele a v skutku zachováno bylo, a to věčné časy budúcie. I přikazujem všem vuobec, zvlášť podkomořiemu, nynějším i budúcím, věrným našim milým, aby

Strana 588
588 1472. řečenému městu našemu Hradišti Tábora a jeho obyvatelóm, nynějším i budúcím, v jich práviech a svobodách jim od našich předkuov daných nikoli nepřekáželi ani překážeti komu dopúštěli, ale raději aby jich zbraňovali a obhajovali pod uvarováním hněvu našeho i budúcích našich králuov Českých. Tomu na svě- domie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek po svatém Tiburcí léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedumdesátého druhého, královstvie našeho léta prvního. INa ohbu:1 Ad relacionem Samuelis de Hradek, succamerarii, magister Nicolaus de Ledecz, canonicus Wysse- gradensis. [Na rubu:] Rta. Orig. perg. v archivu m. Tábora (č. 6, staré číslo 7) s velkou pečetí královskou zavěšenou na hedvábné šňůře růžověčervené. *Čís. 338. 1472, 28. srpna. V Praze. Král Vladislav vděčně uznávaje, že »město Chrudim a jeho obyvatelé, když nejprvé království Českého správu přijal, věrně se jej přidržujíce žádných nákladův ani škod nelitovali a proti nepřátelům pomoci nepřestávají mu činiti, vždycky obecné dobré království také s obtěžováním obhajujíce pro dobré a z lásky své vlasti,« potvrzuje jim privilegia od předešlých králů Českých udělená, zejména od krále Jana, Karla IV., Václava IV., Sigmunda, Ladislava a Jiřího, i uděluje jim milost, aby míli kolem města pivo se nevařilo »bílé ani jiné« a »žádné jiné, než toliko Chru- dimské pivo se prodávalo a šenkovalo«. — »Datum v Praze 28. dne měsíce augusti léta 1472«. Znění listu se nezachovalo. Máme toliko úryvek českého překladu jejího a zmínku o obsahu v Chrudimském liber contractuum z r. 1439, chovaném v museu téhož města, na l. P 27. — Lábler, Listář kr. m. Chrudimi str. 33. — Soud zemský vynesl později 1. června (o suchých dnech letničných) l. 1493 nález v roze- při, v níž purkmistr a rada města Chrudimě pohnali Sigmunda Šárovce spolu s jinými o vaření piva, krčmy a jiné obchody městské. Chrudimští dovolávali se tehdy svrchu zmíněného majestátu povolujícího jim, »aby v míli okolo téhož

Strana 589
1472. 589 města nebylo šenkováno pivo bílé ani jiné, než z téhož města Chrudimě«. Na- proti tomu pohnaní dovozovali, že privilegium to se na ně nevztahuje, neboť »jsú zemané svobodní, a že jest J. Mt Kská toho učiniti nemohl proti jich svo- bodě«. Soud dal pohnaným za právo, »poněvadž J. Mt Kská takové obdarování učiniti jest ráčil na všech páních a rytieřstvu téhož kraje Chrudimského v míli příležících, kteříž jsú svobodní, a ne zejména na komoře své, že jest toho J. Mt Kská učiniti nemohl, poněvadž jest dědictví jich svobodné, a z té příčiny páni Jich Mt je pohnané při jich starodávních užitcích zůstavují, což se toho piva šenkování a vaření dotýče« (Emler, Pozůstatky desk zemských I, str. 219). V rozepři měst s vyššími stavy, kterou král Vladislav výpovědí ze dne 22. března 1502 rozhodnul v neprospěch měst, šlo také o vaření piva a krčmy. Chrudimští dovolávali se při tom zmíněné výsady králem jim udělené, »aby žádný okolo nich v jedné míli v zdélí a zšíří piva k šenku nevařil«, kdežto vyšší stavové trvali na »rozsudku o krčmy, kterýž se jest stal mezi Chrudim- skými a Šárovcem a jinými«. (Archiv Český VI, str. 254 a 255). Čís. 339. 1472, 28. srpna. V Praze. Král Vladislav povoluje purkmistru, konšelům i vší obci města Chrudimi pečetiti červeným voskem. Vladislav, božie milostí Český král, markgrabie Moravský, Lucmburský a Slezský vévoda a Lužický margrabie etc. Známo činíme tiemto listem všem, že pilně znamenavše vší věrností stálé k nám a k koruně České našie opatrné purgmistra, konšely, pří- sežné a všecku obec města našeho Chrudimě, věrné naše milé, milostí naší zvláštní královskú umyslili sme je ctíti. Protož ne omylně ani neopatrně, ale hojným a zdravým rozmyšlením, pánóv a jiných našich věrných s radú, s jistým naším vědomím, mocí královskú jim a téhož města obci dopustili sme a také dali sme tento dar a milostivějie podáváme, aby konšelé téhož města Chru- dimě, kteříž sú nynie, i také budúcí, všecky listy, privilegia zá- pisy i také všecky potřeby městské vedlé potřebnosti jich červe- ným voskem mají a moci budú“ pečetiti na budúcé a věčné časy. Protož ovšem nižádnému z lidí slušej tento list našeho obdarová- nie a odpuštěnie nižádným obyčejem zlomiti aneb kterakkoli tomu se protiviti pod pokutú hněvu našeho královského i našich ná- městkóv. A k věření těch věcí na pevnost a na svědomie tyto listy naše přivěšením pečeti naší královské kázali sme utvrditi.

Strana 590
590 1472. Dán v Praze osmmezcétmý den měsíce srpna let božích tisícého čtyřstého sedmdesátého druhého, královstvie našeho léta druhého. Ad relacionem Samuelis de Hradek et Waleczow, subcamerarii regni Boemie. Český překlad z XV. století zachován v současném opise v nejstarší knize Chrudimské liber contractuum od r. 1439, chované v průmyslovém museu téhož města, na l. P 27v. — a) tak překlad. — Originál latinský měl patrně totéž znění jako list č. 340 daný obci m. Mostu. — Lábler, Listář kr. m. Chrudimi I, str. 34. Čís. 340. 1472, 5. října. V Praze. Král Vladislav propůjčuje purkmistru a radě města Mostu právo pečetiti červeným voskem. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum faci- mus tenore presencium universis, quod pro fidelitate perseveranti et constanti nobis assistencia proque digno et iusto meritorum premio providorum magistri civium, consulum, iuratorum et to- cius communitatis civitatis nostre Pontensis, fidelium nostrorum dilectorum, ipsos honorare gracia nostra regia speciali statuimus. Quapropter non per errorem aut improvide, sed animo deliberato cum sano consilio procerum aliorumve nostrorum fidelium de certa nostra sciencia auctoritate regia dicte civitati et commu- nitati pro tempore existenti indulgemus, ipsis quoque hanc graciam singularem damus et graciose conferimus videlicet, ut consulatus eiusdem civitatis Pontensis, qui nunc est, aut qui fuerit in fu- turum, ex nunc in antea omnes et singulas litteras, privilegia, proscripciones ac quecunque ipsius civitatis negocia, prout ipsis oportunum videbitur, sigillo civitatis cera rubea libere sigillare valeat atque possit, omni quorumcunque contradiccione procul mota perpetuis temporibus in futurum. Nulli ergo atd. Presen- cium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Prage die quinta mensis octobris anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo secundo, regni nostri anno secundo. INa ohbu:] Ad relacionem Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. INa rubu:] Rta.

Strana 591
1472. 591 Orig. perg. v archivu m. Mostu (č. 63), od něhož pečet utržena. — Na rubu pozdější rukou poznamenáno: »Roth wax.« — Znění listu v mnohém sho- duje se se zněním privilegia daného 25. května 1472 městu Králové Hradci, (v. č. 334), avšak sepsáno přece podle jiného formuláře. — Schlesinger, Stadtb. von Brüx, str. 169, č. 384. *Čís. 341. 1472, 5. října. V Praze. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Mostu všecky listy, práva i výsady, které jim předešlí králové Čeští, zejména Otakar II., Jan, Karel IV., Václav IV., Sigmund, Ladislav a Jiří byli udělili. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpetuam rei memoriam. Civitas nostra Pontensis olim serenissimis ante- cessoribus nostris, Bohemie regibus, his quoque illustribus princi- pibus, sub quorum dicione de consensu regum ipsorum fuerat, in omni fidelitate constanter erat obsequiosa et adherebat ita, ut merito iure variis et quidem singularibus privilegiis, iuribus, gra- ciis et prerogativis dono regio erat consolata, quibus succedencium regum auctoritate obfirmatis utitur, fruitur et gaudet; conducebat namque bene regie dignitati dicte civitatis incolis de se optime meritis regia liberalitate illa beneficia largiri et conferre, quibus se fide digno testimonio dignos demonstraverunt. Nobis quoque, tanquam heredi et legittimo successori, quoniam idemptidem pre- fate civitatis Pontensis inhabitatores, prout bonis viris competebat, quam primum regni nostri gubernacula suscepimus, cum ceteris regnicolis nostris, fidelibus dilectis, fideliter in omni perseverancia assistunt, penes nos quoque et coronam regni nostri, nullis im- pensis, incommodis dampnisve plerisque susceptis indulgentes, in- defesse militant, auxilia nobis contra hostes nostros pro viribus prestare non cessantes: ideo dignum arbitramur pro premio iusto omni gracia regia ipsos dignos. Quapropter non modo firmitati iurium et libertatum ipsorum prospicere, quantum eadem augere decrevimus, ut inde gracia nostra regia freti et nobis parere debeant et penes nos rempublicam corone nostre tueri et defendere sint proniores. Sane itaque pro parte providorum magistri civium,

Strana 592
592 1472. consulatus, iuratorum et tocius communitatis predicte civitatis nostre Pontensis, fidelium nostrorum dilectorum, est nobis humi- liter supplicatum, quatenus de innata benignitate nostra ipsis et eorum communitati — confirmare dignaremur omnes et singulas litteras, — privilegia et iura universa, quas et que olim serenissimi Romanorum et Bohemie reges ac illustres principes, antecessores nostri, eidem civitati, eius quoque incolis dederunt, concesserunt et contulerunt. Nos igitur semper subditorum nostrorum fidelitatem et promptam parendi voluntatem dignis premiis compensare liben- ter enitentes, votis iam dictis graciose annuimus; quare non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano procerum ali- orumve nostrorum fidelium accedente consilio, ex certa nostra sciencia auctoritate regia omnes et singulas predictas litteras, gracias, libertates, emunitates, concessiones, prerogativas, dona- ciones, laudabiles consuetudines, iuridiciones, thelonea, iudicatum civitatis cum suis emolimentis, stratarum circumcirca et cervisie in ipsa civitate excocte propinacionis libertates ac ibidem socie- tatum mechanicorum indulta et concessiones, necnon domus pro pretorio de novo exstruccionem et reliqua privilegia, indulta, iura quoque universa, quas et que olim divi Romanorum et Bohemie reges ac illustres principes, signanter Ottagarus, Johannes, Karo- lus, Wenzeslaus, Sigismundus, Ladislaus, Georgius, ceteri quoque reges et principes, antecessores nostri, eidem civitati Pontensi eius- que incolis dederunt et contulerunt, ipsis et inhabitatoribus eius- dem presentibus et futuris, prout rite et racionabiliter processerunt, approbamus, ratificamus et graciosius confirmamus in omnibus punctis, clausulis, articulis et sentenciis suis, taliter penitus, ac si omnia huiusmodi privilegia omniumve tenores expresse et in toto de verbo ad verbum hiis litteris nostris insererentur; de- cernentes omnia huiusmodi privilegia cum singulis graciis et punctis in eisdem contentis obtinere debere firmum robur, invio- labile quoque et inconcussum perpetuis temporibus in futurum. Mandamus igitur omnibus et singulis subditis —, signanter autem succamerario regni nostri Bohemie pro tempore existenti, quatenus iam dictam civitatem Pontensem eiusque incolas, presentes et fu- turos, in eorum iuribus — nullo modo impediant — aut mole- stent, quin pocius ipsos manuteneant — et defendant. Quod si quis quocunque ausu temerario contrarium attemptare presump-

Strana 593
1473. 593 serit, imprimis indignacionem nostram regiam nostrorumve suc- cessorum se noverit incursurum, itemque cives predicte civitatis iuxta privilegia sua et libertates hoc ipsum poterint libere defen- dere, tueri et prohibere. In quorum fidem has nostras litteras fieri et sigilli nostri regalis iussimus appensione communiri. Da- tum Prage die quinta mensis octobris anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo secundo, regni nostri anno se- cundo. INa ohbu:] Ad relacionem Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie, magister Nicolaus de Ledecz, canonicus Wissegradensis. Orig. perg. v archivu m. Mostu (č. 45), od něhož pečet utržena. Na rubu poznamenáno pozdější rukou: »Confirmation der stadtprivilegien königs Wla- dislai.« — Schlesinger, Stadtbuch von Brüx str. 167, č. 383. Čís. 342. 1472, 12. října. V Praze. Král Vladislav povoluje měštanům Sušickým, aby »voskem červeným pečetiti mohli.« — »Dán v Praze dvanáctého dne mě- síce října létha 1472«. List ztracen. Známe jen obsah jeho ze zmínky obsažené v konfirmaci kr. Ferdinanda I. d. na hradě Pražském 24. září 1547, jejíž opis zapsán jest v registrech majestátů z r. 1545—1547 č. 285, chovaných v šlechtickém archivu ve Vídni, na l. 106. Čís. 343. 1473, 5. ledna. V Praze. Král Vladislav potvrzuje listy králův Jiřího a Ladislava, kterými povolili obci města Litoměřic, vybírati clo na mostě přes Labe jejím nákladem udělaném; zavazuje se clo to nikomu jinému nezastavovati, avšak vyhražuje sobě a nástupcům svým právo je povyšovati neb ponižovati. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpili sú před nás mě-

Strana 594
594 1473. štěné Lithoměřičtí, věrní naši milí, a ukázali sú nám dva listy, jeden najjasnějšieho krále Ladislava,1 kterýmžto jim zapisuje clo na mostě, kterýžto přes Labe u Lithoměřic udělali sú svými ná- klady ke cti a užitku královstvie Českého i tudiež města Litho- měřic, a druhý list najjasnějšieho krále Jiřieho šťastné paměti, předka našeho,2 že jim toho cla na témž mostě povyšuje, a to z té příčiny, že jim byla voda pokazila a protrhla ten most, a na opravenie jeho zase veliké náklady musili sú učiniti, jakož pak ti listové ty věci šíře a světleji v sobě drží a zavierají. I prosili sú nás, abychom je při těch listech zuostavili a jim jich potvrditi ráčili. My znamenavše jich slušnú prosbu i také věrnost a stálost, v kteréžto k nám jakožto ku pánu svému dě- dičnému se zachovávají, i chtiece jim v tom vděčnost naši oká- zati, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú již dotčených listuov jmenovaným měšťanóm Lithoměřicským, nynějšiem i budúcím, ve všech kusích, článcích a klausulech tak, jako by tuto slovo od slova vepsány byly, potvrdili sme a tiemto listem potvrzujem milostivě a je při nich zuostavujem, tuto mi- lost jim zvláštní činíce a dávajíce, že my ani budúcí naši krá- lové Čeští nemáme žádnému toho cla mimo již psané měšťany zapisovati ani zastavovati ani komu dávati. Než toto sobě i bu- dúcím našim králuom pozuostavujem, že budem moci toho cla povýšiti a nebo ponížiti a při tom učiniti, jakž by se nám zdálo; to má státi při vuoli naší. Protož přikazujem podkomořiemu ny- nějšiemu i budúciemu i jiným našim úředníkóm, našim věrným mi- lým, aby již psaným měšťanuom u vybieránie toho cla nepřekáželi ani překážeti dopúštěli, ale při této naší milosti je zachovali pod uvarováním hněvu našeho královského. Tomu na svědomí pečet naši kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze před ho- dem božieho křtěnie léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyr- stého sedmdesátého třetieho, královstvie našeho léta druhého. Ad relacionem Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. Současný opis v rukopise archivu musea král. Českého sign. 24 G. 12 na l. 91v za nápisem: »Littera regis Wladislai, super confirmacionem thelonei pontis nostri cum condicione speciali«. 1) daný 6. ledna 1454; v. svrchu č. 159. — 2) daný 8. dubna 1470 v. výše č. 312.

Strana 595
1473. 595 *Čís. 344. 1473, 10. ledna. V Praze. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Kadaně (civitatis nostre Cadane), aby mohli pečetiti čer- veným voskem. — Datum Prage die decima mensis ianuarii anno Domini millesimo quadringentesimo tercio, regni nostri anno secundo. INa ohbu:] Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. INa rubu:/ Rta Orig. perg. v archivu m. Kadaně (č. 14, starší sign. lit. P) s velkou pe- četí královskou na hedvábné šňůře červenobílé zavěšenou. — Listina doslovně souhlasí se zněním listu d. 25. května 1472 městu Králové Hradci (v. čís. 334), jen s tím rozdílem, že se v ní čte: ut consulatus eiusdem civitatis pro tempore existens atd. Čís. 345. 1473, 1. června. V Praze. Král Vladislav povoluje na žádost Heřmana z Vartmberka obyvatelům města jeho Bydžova do odvolání vybírati clo v bra- nách, aby z jeho výnosu opravovali silnice kolem města. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Moravie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum faci- mus tenore presencium universis, serenitati nostre cum instancia supplicasse nobilem Hermanum de Wartenberg et in Zwierzeticz, fidelem nostrum dilectum, quatenus de solita benignitate nostra civitati sue Bydzow theloneum dare et concedere dignaremur. Nos itaque consideratis plerisque fidelibus serviciis eiusdem Her- mani nobis diligenter exhibitis, comodis quoque prefate civitatis prospicere cupientes, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, cum sano consilio procerum aliorumve nostrorum fi- delium, de certa nostra sciencia auctoritate regia iam dicte ci- vitati Bydzow eiusque inhabitatoribus, presentibus et futuris, da- mus, concedimus et graciose conferimus theloneum in portis ipsius civitatis tollendum, tenendum et exigendum; videlicet de quolibet curru vectorum duos denarios, de quolibet autem curru rusti-

Strana 596
596 1473. cano unum denarium; item de pecoribus maioribus et minoribus aliunde advenientibus, de quolibet unum halensem. Quo qui- dem theloneo cives civitatis predicte uti libere poterint et debe- bunt omni modo et forma, quibus alie civitates regni nostri Boe- mie in tollendis suis theloneis consuetis utuntur, fruuntur et gaudent, et hoc omni quorumcumque contradiccione procul mota. Prefati eciam cives et incole iam dicte civitatis racione huius donacionis nostre vias, quibus itur ad civitatem, circumcirca eandem reformare et emendare tenebuntur et debebunt. Preterea predictum theloneum durare debebit ad nostrum nostrorumve successorum arbitrium et voluntatem. Presencium sub nostri re- galis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Prage die prima iunii anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesi- mo tercio, regni nostri anno secundo. Ad relacionem domini Wilhelmi de Ryzmberg et in Rabi, supremi camerarii regni Bohemie. Opis ze XVI. století v archivu m. Nového Bydžova. * Čís. 346. 1473, 3. června. V Praze. Král Vladislav vysazuje na žádost Heřmana z Vartmberka obyvatelům města jeho Bydžova výroční trh na den sv. Jiljí. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Moravie marchio, Lu- cemburgensis et Silesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum fa- cimus tenore presencium universis, quod animadversis serviciis et fideli nobis et corone nostre assistencia nobilis Hermanni de Wartemberg et in Zwierzeticz, fidelis nostri dilecti, peticionibus ipsius nobis oblatis pro parte magistri civium, consulum et to- cius communitatis civitatis sue Bydzow, nostrorum fidelium di- lectorum, pro dandis ipsis nundinis graciose inclinamur. Qua- propter non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano procerum aliorumve nostrorum fidelium accedente consilio, de certa nostra sciencia, auctoritate regia dicte civitati Bydzow eiusque civibus et incolis, presentibus et futuris, damus et gra- ciose conferimus nundinas seu forum annuum singulis annis te- nendum et observandum in festo sancti Egidii confessoris cum

Strana 597
1473. 597 octo diebus immediate sequentibus perpetuis temporibus in futu- rum, ac cum omnibus eisdem iuribus, graciis, libertatibus, privi- legiis, prerogativis, utilitatibus et emolumentis universis, quibus alie civitates regni nostri Bohemie in suis foris annuis seu nun- dinis a se observari consuetis pociuntur, utuntur et gaudent quomodolibet de consuetudine vel de iure. Nulli ergo omnino ho- minum liceat iam dicte civitatis Bydzow cives et incolas pro tempore existentes apud prefatas nundinas, ipsis a nobis concessas, quovis modo impedire aut molestare sub pena indignacionis nostre nostrorumve successorum. In quorum fidem has nostras litteras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus commu- niri. Datum Prage die tercia iunii anno Domini millesimo qua- dringentesimo septuagesimo tercio, regni nostri anno secundo. Ad relacionem domini Wilhelmi de Ryzmberk et in Rabi, supremi camerarii regni Bohemie. Opis vrchního zemského rady Rybičky z originálu již ztraceného chová se v zemském archivu král. Českého. V archivu m. Bydžova zachovaly se to- liko opisy: opis XVII. stol. v liber memorabilium II, na l. 109, opis v origi- nálním transsumptu pořízeném radou města Nymburka 6. března 1682 a opis vložený do konfirmace privilegií Bydžovských císařem Josefem II. d. ve Vídni 7. března 1782. Jiný opis obsahuje vidimus rady m. Hradce nad Labem z roku 1562, jehož opis chová se v archivu c. k. místodržitelství v Praze fasc. P—106. — Kapras, Kniha svědomí m. Nového Bydžova z l. 1311—1470 str. XXXI, č. 7. — Kromě toho dle majestátu císaře Leopolda II. d. ve Vídni 12. prosince 1701, jehož orig. chová se v archivu m. Bydžova, povolil Heřman z Vartm- berka a král Vladislav také potvrdil Bydžovským trh obilní, aby ho na každé úterý přes celý rok užívali. Originál tohoto povolení však se ztratil a také opisu jeho neznáme. Čís. 347. 1473, 24. července. V Lounech. Král Vladislav vysazuje obci města Rakovníka výroční trh na týden před svatým Bartolomějem. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Silesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum fa- cimus tenore presencium universis, quod pro parte providorum ma- gistri civium, consulum tociusque communitatis civitatis nostre Ra-

Strana 598
598 1473. kownik, fidelium nostrorum dilectorum, est nobis humiliter sup- plicatum, quatenus ipsi civitati incolisque eiusdem forum annuum sive nundinas una septimana immediate ante festum sancti Bar- tholomei apostoli cum octo diebus se continue sequentibus singu- lis annis tenendas et observandas dare et concedere dignaremur. Nos igitur dicte civitatis fidelitate constanti et promptis obsequiis animadversis, votis iam dictis graciose annuimus et — eidem civi- tati Rakownik incolisque eius, presentibus et futuris, forum an- nuum seu nundinas una septimana immediate ante festum sancti Bartholomei cum octo diebus sequentibus damus, concedimus et conferimus singulis annis tenendas et observandas perpetuis tempo- ribus in futurum cum omnibus iuribus, libertatibus, privilegiis, prerogativis et emolumentis, usibus et fructibus, quibus cetere civitates regni nostri Bohemie in suis nundinis observari solitis fruuntur, utuntur et gaudent quomodolibet de consuetudine vel de iure, sic tamen, ut civitatibus aliis vicinis exinde nullum pre- iudicium generetur. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc pa- ginam nostre concessionis et indulti quovis modo infringere aut ei ausu temerario quomodolibet contraire sub pena indignacionis nostre nostrorumque successorum, quam contrafacientes noverint se irremissibiliter incursuros. In quorum fidem has nostras litte- ras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus communiri. Datum Lune die vigesima quarta iulii anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo tercio, regni nostri anno secundo. Ad relacionem Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. Opis vložen jest v konfirmaci císařovny Marie Teresie d. ve Vídni 16. února 1748, jejíž orig. chová se v archivu m. Rakovníka. *Čís. 348. 1473, 24. července. V Lounech. Král Vladislav povoluje obci Rakovnické, aby do odvolání vybírala v branách z koní, vozu kupeckých i selských a z koz clo, jehož výnos by se obracel na opravování města; avšak lidé z panství Křivoklátského zůstávají od placení cla toho osvobozeni. My Vladislav, z boží milosti král Český, markrabie Morav- ské, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabie, oznamu-

Strana 599
1473. 599 jem tímto listem, všem, že znamenajíce věrnost a stálost měšťan našich Rakovnických, v kterýžto k předku našemu, nejjasnějšímu králi Jiřímu, šťastné paměti jsou se zachovali a k nám také též více v stálosti se zachovají, a také že mnohé záhuby od nepřátel vzali jsou: i chtíce se k nim milostivě ukázati, aby tím snáze město Rakovník opatrovati mohli, s dobrým pomyslem“ a radou věrných našich, mocí královskou k tomuto jsme jim svolili a po- volení naše tímto listem dáváme, aby oni v branách téhož města Rakovníka clo sobě brali a vybírali z každého koně u vozu ku- peckém a formanském v jedné jízdě do města i z města jeden halíř; též také z každého vozu seldského, kterýž do města a z města jednou jde, jeden peníz; též také z koz jeden halíř. Ale co se dotejče lidí sboží hrádku našeho Křivokladu, z těch ze všech lidí žádného cla bráti nemají. A to clo mají sobě bráti a vybí- rati bez naší, budoucích našich, králův Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky; avšak toliko to clo mají vybírati do vůle a odvolání našeho anebo budoucích našich, králův Českých, a nic dále. Protož přikazujem úředlníku našemu na Hrádku i jiným úředlníkům našim, nynějším i budoucím, aby již psané měšťany při této naší milosti zachovali tak a tím obyčejem, jakož se svrchu vypisuje, jim nepřekážejíce ani překážeti dopouštějíce pod uvarováním hněvu našeho královského. Tomu na svědomí pečet naši královskou kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Lúnech v sobotu u vigilí svatého Jakuba velikého, apoštola božího, léta od narození syna božího tisícího čtyřstého sedm- desátého třetího, království našeho léta druhého. Ad relacionem Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. Opis obsažen jest v konfirmaci císařovny Marie Teresie d. ve Vídni 16. února 1748, jejíž orig. chová se v archivu m. Rakovníka. — a) tak v kon- firmaci. Čís. 349. 1473, 15. října. Ve Vysokém Mýtě. Král Vladislav, zavazuje se šefmistrům, radě i vší obci na Horách Kutných, že pomoc, kterou mu vedle obecního svolení učinili, nemá právům jejich býti na ujmu.

Strana 600
600 1473. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem. Jakož opatrní šephmistři, rada i všecka obec na Horách Kuthnách, věrní naši milí, učinili nám pomoc pro dobré naše i všie našie koruny České vedle obecnieho svolenie, a to ne z povinnosti ani z práva, ale z dobré vuole, my znamenajíce v tom jich povolnost a že jsú to s dobrú myslí a a ochotnú učinili, i chtiece je v tom, jakož slušné jest, opatřiti a vděčnost naši jim okázati, aby to jim i budúcím jich k žádné škodě nebylo, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú slíbili sme a tiemto listem slibujem slovem naším krá- lovským za nás i za budúcie naše, krále České, že ta pomoc svrchu dotčená nám od již psaných Horníkuov učiněná nemá býti k žádné škodě ani úrazu svobodám, vysazení i také právuom již psaných Horníkuov, a tiem nemají honěni ani napomínáni býti od nás ani budúcích našich králuov Českých věčně, by kdy takovú pomoc nám neb budúcím našim, králuom Českým, měli činiti neb dá- vati; ale mají zachováni býti od nás i budúcích našich, králuov Českých, při svých práviech, svobodách a vysazeních. A to, že sú nám tu pomoc učinili, my jim jakožto našim věrným chcme mi- lostivě vším dobrým vzpomínati. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Vysokém Mýtě v pátek před svatým Havlem léta od narozenie syna bo- žieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého třetieho, královstvie našeho léta třetieho. INa ohbu:] Ad relacionem Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. INa rubu:] Rta. Orig. perg. v archivu m. Kutné Hory (č. 10 b, staré číslo 5). Pečet utržena. — Opis zapsán jest v knize téhož archivu řečené Transsumpta privi- legiorum na l. 4r za nápisem: »O pomoc, kteráž králi dána.« Čís. 350. 1473, 16. října. (Bez místa.) Heřman z Vartmberka potvrzuje měštanům Bydžovským a obyvatelům vsí s městem Bydžovem trpících výsady a práva, jež

Strana 601
1473. 601 jim Čeněk z Vartmberka r. 1407 udělil, a dává jim nad to tržné, aby mohli k potřebě obce chovati posla. Já Heřman z Vartmberka a ze Zvieřetic vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdož jej uzřie, čísti aneb čtúce sly- šeti budú, že jakož dobré paměti urozený pán, pan Čeněk z Vartm- berka řečený z Veselé, ty časy pán Bydžovský i toho všeho zbožie, předek a strýc můj milý, prodal právo královo měšťanuom Byd- žovským i všem bydliteluom téhož města i jiným všem, jakož jeho list svědčie a oznamuje, s těmi se všemi kusy a vejminkami, kteréž jest v listu svém každé zvlášť jmenovitě položil a vypsal, jakož týž list jeho hlavnie, kterýž nadepsanie měšťané mají, v sobě šieře svědčí a okazuje, kteréhožto listu a těch všech věcí v něm položených a od jmenovaného pana Čeňka zapsaných také dobré paměti urozená paní, paní Elška z Vartmberka a z Veselé, přietelkyně má milá, byvši toho města i toho zbožie panie a dě- dička, listem svým jest potvrdila, tak jakož týž list jejie toho jejieho potvrzenie znamenitě v sobě ukazuje:2 i já nadepsaný Heř- man z Vartmberka a ze Zvieřetic, již z daru božieho jsa řečeného města Bydžova i toho zbožie pán a pravý dědic, poznav a shle- dav k sobě věrnost a mnohú povolnost od svrchu psaných měšťan a obyvateluov nadepsaného města Bydžova i těch všech lidí k nim příslušejiecích, potvrdil sem a mocí tohoto listu potvrzuji jim těch všech práv a kusuov i věcí v tom řečeném listu páně Čeňkovu za- psaných a při tom je chci chovati; a podle toho své dědice a bu- dúcie zavazuji a chci tomu, aby toto mé potvrzenie drželi a za- chovali. A nad to z milosti své já svrchu psaný Heřman dal jsem a mocí toho listu dávám týmž měšťanuom i všie obci města Byd- žova to tržné, kteréž se od starodávna po haléři béře, aby na to ku potřebě všie obce posla městského držeti a chovati mohli. A toho obdarovánie mého“ oni měšťané mají a budú moci po- žievati a užievati budúcně bez překážky mé a mých dědicuov a budúcích. Toho na potvrzenie já svrchu psaný Heřman pečet svú vlastní přivěsiti jsem kázal k tomuto listu a pro širší jistotu a pevnost připrosil jsem urozených pánuov, pana Jana Tovačov- ského z Cimburka a na Mladém Boleslavi, v ty časy hejtmana kraje Boleslavského, pana Mikuláše Berky z Dubé a na Mnicho- vém Hradišti, pana Krištofa z Vartmberka a na Děčíně“ a uro-

Strana 602
602 1473. zených a slovútných panoší pana Jaroše ze Sovojovic“ a z Nového Stranova, pana Mikuláše Fryčka z Daleměřic“ a na Zvoleňovi- ciech, pana Jana Lapačky ze Sukorad a na Březně, a pana Vác- slava z Třieboz,“ v ty časy purkrabie na Mladé Boleslavi, že jsú pečeti své podle mé k snažné mé prosbě přivěsiti dali na svědomie k tomuto listu, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého třetieho v sobotu den svatého Havla vyznavače božieho. Opis ze XVII. století v rukopisu Gersdorf-Weicháské knihovny v Budi- šíně č. 32 na l. 118 a vidimus rady m. Hradce nad Labem z r. 1562 v opise v archivu c. kr. místodržitelství v Praze fasc. P-106. V archivu m. Bydžova za- chovány jsou pozdější opisy, a to v liber memorabilium II z let 1655-1656 na l. 108, ve vidimu rady m. Nymburka ze 6. března 1682 a v konfirmaci privi- legií Bydžovských císařem Josefem II d. ve Vídni 7. března 1782, kdež se čte: a) a dání tržného obci na vychovávání posla městského, totiž servusa. — b) Dědičíně. — c) ze Sovořevní. — d) Fojnka z Dalomiřic. — e) Volečovicích. — f) Lupačky. — 9) Tuboz. — 1) List ten daný 14. prosince 1407 otištěn v Pri- vilegiích II, na str. 1086, č. 820. — 2) List ten v. zde pod č. 152. — Kapras, Kniha svědomí m. Nového Bydžova z l. 1311—1470 str. XXX, č. 6. Čís. 351. 1473, 30. listopadu. Ve Vysokém Mýtě. Král Vladislav povoluje Chrudimským, aby vodu do města vésti mohli. List ztracen. Obsah jeho známe toliko ze stručné zmínky v konfirmaci privilegií Chrudimských králem Ferdinandem I. d. na hradě Pražském 24. září 1547, zachované v opisu v registrech majestátů z let 1545—1547 v šlechtickém archivu ve Vídni č. 285 na l. 106. Při zmínce té zároveň se podotýká, že list byl »dán v Vysokém Mejtě den sv. Ondřeje apoštola božieho létha 1473.« *Čís. 352. 1473, 16. prosince. V Praze. Král Vladislav na žádost měštan Litoměřických ustanovuje, že mají právo každého stavovati, kdo by buď z Ústí nad Labem neb odjinud proti jejich právu a výsadě obilí nebo slady dolů po Labi mimo město jejich plavil, nemaje na to zvláštního povolení ani cejchu od jejich města.

Strana 603
1473. 603 My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc. oznamujem tiemto listem všem, že přistúpili před nás měštěné Lithoměřičtí, věrní naši milí, a zpravili jsú nás, kterak někteří naši poddaní plavie obilé rozličné i také slady po Labi doluov mimo město Lithoměřice i také pod městem Litoměřici proti právuom, svobodám a vysazení jich, kteréžto mají od předkuov našich; i prosili jsú nás, abychom je v tom opatřiti ráčili, aby taková plavenie s obilím nebo s slady doluov po Labi proti jich právuom sě nedála. My k jich prosbě i také pro jich věrné služby, kteréž nám činili, činie a potom tiem lépe aby mohli a měli či- niti, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí králov- skú chcme i ustavujem tiemto listem, aby mimo město ani pod město Lithoměřice, buďto z Ústie nebo od jinud, žádného obilé ani sladuov proti právu a vysazení měšťan Lithoměřických, kte- réžto mají od předkuov našich, králuov Českých, doluov po Labi neplavili, leč by měli zvláštnie naše na to povolenie anebo list anebo od města jich cajch městský nebo list jich. A jestliže by kto doluov proti jich právuom anebo bez našeho odpuštěnie anebo bez listu a cajchu města jich které obilé nebo slady plavil, dá- váme jim plnú moc, aby takové stavovati mohli a k tomu je drželi, aby v tom plavení vedle práva jich sě zachovali. Přika- zujíce také túž mocí královskú purgrmistru a konšeluom města Ústie nad Labem i jiným našim věrným milým, aby oni takové, ktož by proti právu měšťan Lithoměřických anebo bez našeho povolenie anebo bez listu a cajchu města Lithoměřic doluov po Labi obilé nebo slady plavili, buďto že by odtud z Ústie byli nebo odjinud, stavovali a jim doluov plaviti obilé nedali, dokudž by sě nesmluvili s již psanými Lithoměřickými vedle práva jich; a tak aby sě zachovali pod uvarováním hněvu našeho králov- ského. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme při- věsiti k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvrtek před svatým To- mášem apoštolem božím léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého třetieho, královstvie našeho léta druhého. INa ohbu:] Ad relacionem Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. INa rubu:] Rta

Strana 604
604 1473. Orig. perg. v archivu m. Litoměřic (č. 23, staré čís. 29) s menší pečetí královskou na proužku pergamenovém zavěšenou. — Současný opis čte se v rukopise archivu Musea království Českého sign. 24 G 12 na l. 84v za ná- pisem: »List krále Vladislava na plavení rozličného obilé a sladuov, aby bez cajchu a nebo bez listu nebo cedule doluov se neplavili.« Čís. 353. 1473, 24. prosince. Ve Vysokém Mýtě. Král Vladislav uznávaje věrnost obyvatelů města Vysokého Mýta, aby mohli škody nepřátelskými útoky jim způsobené na- praviti, vysazuje obci jejich výroční trh na den sv. Ondřeje. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum faci- mus tenore presencium universis, quod constituti in presencia nostra providi magister civium, consules et iurati civitatis Alte Mute — nobis humiliter supplicaverunt, quatenus —ipsis et pre- fate eorum civitati nundinas seu forum annuum pro festo sancti Andree appostoli singulis annis observandum dare et concedere dignaremur. Nos itaque animadvertentes predicte civitatis et in- colarum eiusdem indefessam fidelitatem et promptam assistenciam, ut quoque post plurima dampna superiori tempestate hostium impetu suscepta ipsi cives suam condicionem facere possint me- liorem, votis iam dictis graciose annuimus. Quapropter — nomi- nate civitati Alte Mute eius quoque inhabitatoribus, presentibus et futuris, forum annuum seu nundinas pro festo sancti Andree appostoli sic, ut tribus diebus ante idem festum incipiant et septem diebus inmediate sequentibus durent, damus, concedimus, et con- ferimus graciose; decernentes —, ut dicti cives — eisdem nundinis singulis annis libere uti debeant et possint cum omnibus eisdem iuribus —, quibus communiter alie civitates regni nostri Bohe- mie in suis nundinis a se solitis observari utuntur, fruuntur et gaudent quomodolibet de consuetudine vel de iure. — Datum in Alta Muta die vigesima quarta decembris anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo tercio, regni nostri anno tercio. INa ohbu]: Ad relacionem Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. INa rubu:] Rta.

Strana 605
1474. 605 Orig. perg. v archivu m. Vysokého Mýta (odd. R č. 7, staré číslo na rubu v rohu 8) s větší pečetí královskou zavěšenou na červenobílé šňůře hedvábné. Čís. 354. [1473.] Král Vladislav připisuje obci města Loun na vsi Smolnici 500 kop grošů. List ztracen. Zachována v rukop. archivu kapituly Pražské č. XXXIII na str. 482 jenom tato zmínka: »Item na ves Smolnici Lounským připisuje se 500 kop. gr. peněz dobrých«, k níž se dodává, že list byl český a zapsán v re- gistraturní knize řečené Liber XVII Vladislai na l. 57. — Dle místa, na němž list byl v registru zapsán, lze souditi, že dán byl r. 1473. — Srov. Sedláček, Zbytky register str. 283, č. 1869. *Čís. 355. 1474, 7. února. V Praze. Král Vladislav povoluje purkmistru, konšelům i vší obci města Vysokého Mýta (civitatis nostre Alte Mute), aby mohli pe- četiti červeným voskem. — Datum Prage die septima februarii anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo quarto, regni nostri anno tercio. INa ohbu:] Ad relacionem Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. ſNa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Vysokého Mýta (odd. R č. 8, staré č. 18), s větší pečetí královskou na proužku pergamenovém zavěšenou. — Listina má doslovně stejné znění jako list č. 334 d. 25. května 1472 m. Hradci Králové. Čís. 356. 1474, 25. února. V Praze. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Poličky všechna privilegia předky jeho jim udělená, zejména list krále Václava IV. na rychtářství městské, jež od rychtáře byli k obci koupili, jakož i držení vesnic pod šos městský pří- slušejících.

Strana 606
606 1474. Wladislaus —. Notum facimus tenore presencium universis, quod pro parte providorum magistri civium et consulatus civi- tatis Policzka — est nobis humiliter supplicatum, quatenus ipsis [et] eorum civitati et communitati — confirmare dignaremur omnes et singulas gracias, libertates, emunitates, donaciones, concessiones, prerogativas, privilegia quoque indulta et iura uni- versa, signanter autem quandam litteram olim serenissimi domini Wenceslai Romanorum et Bohemie regis, antecessoris nostri, super iudicatu et certis graciis eiusdem civitatis datam, quem iudicatum una cum littera predicta idem cives se emisse pro communitate, nobis exposuerunt; cuius tenor sequitur in hec verba: Wenceslaus atd. (Následuje znění listu krále Václava IV. d. na Žebráce 10. července 1392; v. Privilegia II, č. 651). Nos vero attendentes predicte civitatis Policzka et incolarum eiusdem fidelitatem indefessam ac constantem nobis assistenciam, quam sinceram fuisse didicimus, votis predictis pro parte ipsorum nobis oblatis graciose annuimus. Quapropter — auctoritate regia omnes et singulas gracias, — privilegia quoque indulta et iura universa, olim a serenissimis Romanorum et Bohemie regibus — dicte civitati Policzka et eius incolis datas et concessa, signanter autem privilegium divi Wenceslai, Romanorum et Bohemie regis, hic insertum, quod a iudice eiusdem civitatis una cum iudicatu et ipsius proventibus cives ipsi emerunt pro communitate sua et compararunt, singulas gracias in eodem contentas, omne quoque ius eiusdem littere in ipsos translatum et idem forum dicte civitati Policzka et incolis eius — confirmamus in omnibus punctis, clausulis, articulis et sentenciis taliter, ac si cetera omnia privilegia ipsorum hiis litteris nostris per totum de verbo ad verbum insererentur. — Item eadem auctoritate regia pre- fatam civitatem Policzka eius quoque incolas pro tempore exi- stentes decernimus uti libere debere omni eo iure, quod ab anti- quo ex privilegiis divorum antecessorum nostrorum obtinere noscuntur in villis infra scriptis, videlicet Modrzycze, Nedwiezie, Teleczie, Borowa, in Radimirz quatuor laneos ad hospitale cum censu, Oldrzysse, Lkamencze, Trhonicz, Sedlisst, in Koruhwa octo homines cum nono molendinatore, Sadek, in Amplo valle septem laneos sine prutone cum una parte et Rybne, iuribus tamen alienis semper salvis —. Datum Prage die vicesima

Strana 607
1474. 607 quinta februarii anno Domini M'CCCC'LXXIV, regni nostri anno tertio. Ad relacionem Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. Úřední přepis z počátku XVI. století na pergameně v archivu m. Po- ličky. V transsumptu purkmistři a rady měst Hradce nad Labem, Chrudimě a Vysokého Mýta vysvědčují, že »viděli, v rukou drželi a pilně ohledali« ori- ginál tohoto majestátu »celý a neporušený a v ničemž nepodezřený tak slovo od slova, jakož svrchu latině psáno stojí« a k němuž pečeti svých měst při- věsili létha páně patnáctistého osmého. Na druhé straně pergamenového listu napsán jest touže rukou český překlad tohoto majestátu, v němž předposlední věta zní takto: »Dále takúž mocí královskú řečené město Poličku a jich oby- vatele v časech budúcích ustanovili sme užívati svobodně vším tiem právem, jakož od staradávna s zápisuov zbožných předkuov našich v drženie poznali sú ve vsech podepsaných, totiž Modřeč, Nedvězé, Borová, Radimíř, Oldřiše, Kamenec, Trhonice, Sedliště, Korúhev, Sádek, Široký duol a Rybné.« Český překlad ten uveřejnili Michal, Polička, str. 38 a Hájek, Král. věnné město Po- lička II., str. 60. — Purkmistr a rada m. Poličky uzavřeli 4. července 1487 smlouvu s Vratislavem z Pernšteina o »ostrov, kterýž nad Jimramovem leží,« o řeku, která ten ostrov protrhla, o stav Borovnický, o právo loviti v řekách, o břeh k straně měštan Polických a o louky, které drží lidé pana z Pernšteina z Borovnice a k nimž měštané Poličtí výplatu mají. (Archiv Český XVI., str. 312). — Měšťané Poličtí měli dále s Pavlem z Jenšteina, držitelem panství Svojanova, při »o lesy a lovy«, která na soudě komorním nálezem ze dne 22. listopadu 1488 byla rozhodnuta na ten způsob, že Poličtí mají v lesích Svojanovských zvěř honiti toliko s povolením neb z rozkázání a k potřebě krále, »neb jsú to lesy královské, kterýchž jsú nynie v držení byli Poličští, neb již lhuota jim daná dávno jest minula podle výsadnieho jich listu.« (Archiv Český IX., str. 477). Čís. 357. 1474, 19. dubna. V Praze. Král Vladislav zapisuje purkmistru, konšelům i vší obci města Berouna clo, které se béře z dřiví plaveného po řece Be- rounce. My Vladislav, z boží milosti král Český, margkrabie Mo- ravský, Lucemburský a Slezské kníže a Lužicský margkrabie, oznamujem tímto listem všem. Jakož opatrní purgkmistr, konšelé i obec města našeho Berouna, věrní naši milí, vybírají a berou clo nebo mejtho z lesu anebo drev, z voru po dvou peniezích, kteréžto dříví nebo les plaví se po řece, kterážto mimo Beroun

Strana 608
608 1474. teče, i prosili sou nás, abychom jim list náš na to dáti ráčili, aby tím volněji a svobodněji to clo nebo mejtho z toho lesu, kterýž se dolův plaví mimo Berún, bráti a vybírati mohli: my v tom znamenajíce jich slušnou prosbu i také znajíce to, že oni věrně, právě a stále k nám jakožto k králi Českému, pánu svému dědičnému, se zachovávají, i také pro jich služby věrné, kteréž nám činili, činí a potom tím lépe aby mohli a měli činiti, s do- brým rozmyslem a radou věrných našich, mocí královskou již psaným purgkmistru, konšelům i vší obci města Berouna to clo nebo mejtho zapsali sme a tímto listem zapisujem, tak aby oni z každého voru lesu, který se mimo Beroun dolův po řece plaviti bude, dva peníze cla nebo mejtha brali, a to bez naší, budoucích našich, králův Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky; však proto to clo nebo mejtho mají vybírati z toho lesu toliko do vůle a odvolání našeho nebo budoucích našich králův Českých. Protož přikazujem podkomořímu našemu i jiným ouředníkům našim, nynějším i budoucím, aby již psaným purgkmistru, kon- šelům i obci města Berouna u vybírání toho cla nebo mejtha nepřekáželi ani překážeti dopouštěli, ale při tomto našem zápisu je zachovali, tak jako se svrchu vypisuje pod uvarováním hněvu našeho královského. Tomu na svědomí pečeť naši královskou kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v outerý po provodní neděli létha od narození syna božího tisícího čtyřstého sedumdesátého čtvrtého, království našeho létha třetího. Ad relationem Samuelis de Hradek et Waleczow, subcamerarii regni Bohemiae. Opis obsažen v konfirmaci privilegií Berounských císaře Ferdinanda III d. na hradě Pražském 12. října 1652, chované v archivu m. Berouna. Čís. 358. 1474, 19. dubna. Na Mělníce. Královna Johanna potvrzuje na žádost purkmistra, konšelův i vší obce města Mělníka prodej dvou obecních ostrůvků písaři jejímu Machkovi ze Zbraslavic. Johanna, boží milostí králová Česká, markrabina Moravská Lucemburská a Slezská vévodina a markrabina Lužicská, známo

Strana 609
1474. 609 činíme tiemto listem všem, že jsme prošeni s pokornú žádostí od opatrných purgmistra a konšeluov i všie obce města našeho Měl- níka i také od slovutného Machka ze Zbraslavic, písaře našeho Mělnického, věrných našich milých, ta dva ostruovky, kteréž jsú prodali již psanému Machkovi pod plat, jeden kterýž ležící mezi vodami s obú stranú Labe pod ostrovem Vdovicovým, jenž slove Klišov, a druhý proti Brozánkóm, jakožto list od nich jemu na to udělaný ty všecky věci šíře v sobě zavierá a okazuje, povolenie naše k tomu trhu a ke všem věcem v něm položeným i také všecko právo naše, kteréž nám anebo budúcím našim, královnám Českým, k těm ostruovkóm kterýmkoli obyčejem příslušalo anebo kterakkoli příslušeti mohlo, i se všemi jeho užitky, kteréž by koli mohly na něm přivedeny a zpuosobeny býti, jemu i jeho dědicuom, budúcím a potomním náměstkóm puojčiti, dáti, povo- liti a milostivě potvrditi ráčili. My zajisté znamenajíce jich snažnú prosbu, pilné a věrné služby, kteréž jest nám svrchu psaný Machek činil, činí a v časech budúcích tiem lépe a užitečnějie aby činiti mohl, ne skrze omyl a neopatrnost, ale s zdravú pří- tomnú radú věrných našich milých mocí naší královskú jemu i jeho dědicuom a budúcím náměstkóm k věčnosti všecko právo naše, kteréž sme měli, dali sme a mocí listu tohoto k těm ke všem věcem svrchu psaným povolenie naše dáváme, milostivě a dobrotivě dopuštieme, pevníme a tvrdíme, stálé, utvrzené i nepo- rušitedlné činíme, i každému, ktož by ty ostruovky drželi s již psaného Machka dobrú vólí. Přikazujíce všem úředníkóm našim a zvláště hajtmanu našemu Mělnickému a obyvateluom téhož města našeho, nynějším i budúcím, aby jemu, dědicuom, budúcím a náměstkóm jeho v již jmenovaném puojčení, dání, povolení a dopuštění a potvrzení našem nepřekáželi ani jiným překážeti do- pustili, ale radějše tohoto našeho puojčenie, dánie, povolenie, po- tvrzenie i upevněnie hájili a bránili, ač se chtie v tom našeho hněvu těžkého uvarovati a milost naši královskú zachovati. Toho na potvrzenie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Mělníce ten úterý před svatým Jiřím léta božieho tisícieho čtyřistého sedmdesátého čtvrtého, královstvie našeho léta šestnádctého. [Na ohbu:! Ad mandatum proprium domine regine.

Strana 610
610 1474. Orig. perg. v archivu m. Mělníka (č. 15, staré č. 21). Pečet utržena. Na rubu rukou XVI. století poznamenáno: »Dání královny Johanny dvou ostrovů pod Klišovem a proti Brozánkám Machkovi ze Zbraslavic.« — Král Vladislav pak listem d. v Praze 30. října (ve čtvrtek na den sv. Jeronyma) l. b. 1479 potvrdil slovutnému Machkovi ze Zbraslavic »dva listy celá a neporušená na pergameně s visutými pečetmi; jeden opatrných purkmistra, konšeluov i všie obce města našeho Mělníka, věrných našich milých, v kterémžto se vypisuje, že jsú pro- dali témuž Machkovi i jeho budúcím a náměstkuom dědicky a k věčnosti dva ostruovky, kteréž jsú drželi k obci, jeden kterýž leží na Labi pod Vdovičovým ostrovem, jenž slove Klisnov, a druhý proti vsi Brozánkám pod plat určený k městskému orloji« a druhý list královnin svrchu položený, tak aby týž Ma- chek i potomkové a náměstkové jeho budoucí »ty ostruovky měli, drželi a jich požívali kterýmižkoli obyčeji mohú, bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky, je sobě ohražujíce a opravujíce, aby jim jich voda neujímala.« Při tom král doložil: »A kdož by tento list měl s již psa- ného Machka, potomkuov neb budúcích jeho dobrú vůlí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných.« (Orig. perg. v ar- chivu m. Mělníka se záznamem kancelářským na ohbu: »Ad mandatum do- mini regis«). Čís. 359. 1474, 21. května. V Augšburku. Císař Fridrich III. vděčně uznávaje služby, které mu pro- kazoval Burian z Gutšteina, povoluje zástavnímu městu jeho Ta- chovu, aby na příště mohlo pečetiti červeným voskem. Wir Friderich, von gottes genaden Römischer keyßer zu allen zeyten mehrer des reichß zw Hungern, Dalmatien, Kroätien etc. könig, hertzog zw Österreich, zw Stewer, zw Kerndten und zw Crain, herre auf der Windischen marck und zw Portenow, grave zw Habspurg, zw Tyrol, zw Pfiert und zw Kyburg, marggrave zw Burgow und landtgrave in Elsaß, bekennen ofentlich mit dießem brive und thuen khund allermenigklich, daß wir guet- lich angesehen und betracht haben die getrewen, annehmen und nutzlichen dienst, so unß und dem heyligen reich der edel unser und deß reichß lieber getrewer Wurian grawe von Guttenstein oft williglich gethan hat und in könftig zeyt wohl thun mag und soll. Und nachdem derselb grave von Guttenstein ein statt hat, genant Dachaw, die bißher mit grünen wachß besiegelt, und sich in vergangenen kriegßleufften gegen unß, dem heyligen

Strana 611
1474. 611 reich und unseren löblichen hauß Österreich, auch dem vorge- nanten grave Wurian redlich und aufrichtig gehalten; damit wir dann denselben graven von Guttenstein auch die jetztge- melten von Dachaw dest mehr zu dienstbarkeyt raitzen und be- wegen mügen, so haben wir mit wohlbedachtem muthe, guetem rhate und rechtem wissen burgermaister, rhate und gantzer ge- meinde derselben statt Tachaw diese besonder gnad und frey- heyt gethan und gegeben und ihnen vergönnet und erlaubet, thuen und geben ihnen solch gnad und freyheyt, vergönnen und erlauben ihn auch von Römischer keyserlicher macht volkom- menheyt wissentlich in craft disz brieveß, also daß sie und ihr nachkommen nun hinfur und zu ewigen zeyten all und jeglich ihr offen und beschlossen brieve, die von burgermaister und rhate oder gemainer statt wegen von inen und unter der ge- melten statt insiegel oder betschaften. außgehen, umb wzl sachen daß ist, mit rothem wachß versiegeln und verpettschatten und sich deß also gebrauchen und geniessen sollen und mögen von allermenigklich ungehindert. Und gebieten darauf allen und je- glichen fürsten, geystlichen und weldtlichen, prelaten, graven, freyen herren, rittern, knechten, haubtleuthen, vitztdumben, vogten, pflegern, vorwesern, ambtleuthen, schultheyssen, burger- maistern, richtern, räthen, burgern und gemainden und sonsten allen andern unsern und deß reichs unterthanen und getrewen, in waß würden, stattes oder wesenß die sein, ernstlich und ve- stiglich mit diesem brive, daß sie die genanten von Dachaw und ihr nachkommen an den vorgeschriebenen unsern keyserlichen gnaden, freyheyten, vergünstigung und erlaubung, damit wir sie also begabt haben, nicht hindern, noch irren, sondern sie der ge- ruhelich und ohn irrung gebrauchen, geniessen und genützlich darbey beleyben lassen, alß lieb ihnen allen und jeglichen sey unser und deß reichß schware ungnad und verliesung einer peen, nemblich dreyssigk marckh löthiges goldeß zu vermeiden, die ein jeglicher, so freventlich hirwider thäte, verfallen sein soll, halb in unser keyserlich cammer und den andern halben thail den oft genanten von Tachaw unabläßlich zu bezahlen. Mit uhrkhund dieses brives besiegelt mit unser kayserlichen maye- stat anhangenden insiegel. Geben zw Augspurg am sambstag vor dem sontag Exaudi nach Christi geburth vierzehenhundert

Strana 612
612 1474. und im vierundsiebentzigisten, unser reich deß Römischen im funfunddreyssigisten, deß keyserthumbß im dreyundzwaintzigisten und deß Hungerischen im sechtzehenden jahren. Ad mandatum proprium domini imperatoris. Opis ze XVII. století v deskách zemských kvat. č. 133 na l. A 7v—A 8v — 1) = waß. — Stocklöw, Geschichte der St. Tachau str. 412, č. X. Čís. 360. 1474 (bez dne a místa). Král Vladislav povoluje purkmistru a obci města Hradce nad Labem, aby rychtu městskou od Jiříka ze Všestar zakou- pili k obci. List ztracen. Obsah jeho známe toliko ze zmínky v rukopise c. a k. dvor- ního a státního archivu ve Vídni ze XVI. století č. 185, v němž na str. 415 se praví: »Vladislav král z boží milosti povoluje měšťanóm z Hradce, aby smlúvu učinili o rychtu jich s Jiříkem ze Všestar. Actum MCCCCLXXIIII°.« — Ve ztraceném liber proscriptionum Hradeckém na l. 202 byl posledně dne 17. ledna (v outerý na den sv. Antonína) 1475 při obnovování rady v Hradci uveden: »Famosus Johannes de Skaliczka iudex« (Švenda, Železný obraz m. Kr. Hradce I, str. 170). Čís. 361. [1474.] Král Vladislav potvrzuje purkmistru a radě města Hradce nad Labem, městskou rychtu, kterou k obci koupili od Jiříka ze Všestar. List ztracen. Obsah jeho známe toliko z této zmínky v rukopise ze XVI. stol., chovaném v c. a k. dvorním a státním archivu ve Vídni pod čís. 185, na str. 482: »Majestát krále Vladislava, kterýmž potvrzuje městu Hradci rychty koupené od slovutného Jiříka ze Všestar se vším jejím příslu- šenstvím za summu i s majestáty, kteréž týž Jiřík na ní měl od králův pře- dešlých Jana, Václava a Zigmunda slavné paměti, na ně přenášejíc, jich po- tvrzuje ve všech článcích, klauzulech a povolení zvláštní dávaje, aby oni s ní mohli činiti, jako i předešle«. — Dále v témže rukopise následují výpisy tří

Strana 613
1474. 613 listin týkajících se koupě rychty Hradecké, a to: 1. Jiřík ze Všestar vyznává listem svým, že jest právo a spravedlnost svú, kterúž měl na rychtě po před- cích svých, prodal opatrným purgmistru a radě města Hradce za summu jemu zúplna zaplacenú. Na to jim dobrú vůli v témž listu dal, aby s ní činili jako s svú vlastní, za sebe toho příslušenství, kteréž k ní příslušné jest, odevzdá- vaje i [za] dědice své, a pro potvrzení a zdržení pečet svú, připrosiv urozených pánův pana Viléma mladšího z Ryzmberka a na Rábí, nejvyššího komorníka království Českého, pana Zdeňka z Klinšteina a na Škvorci, najjasnějšího krále Českého prokuratora, pana Jiříka z Miletínka a na Pardubicích a statečných rytířův pana Čeňka z Barchova a na Dalšicích, pana Hertvíka z Rúšnova a na Žestocích, aby pečeti své podle mé bez škody k tomu listu přivěsili, jenž jest dán v Mýtě Vysokém létha MCCCCLXXIII° tu sobothu po svatých XI tisíc panen (= 23. června. V rukop. uv. str. 485). 2. Zápis Machny z Hradce v Záhoří, kterýmžto zápisem všecku svú spravedlnost, kterúž měla na rychtě v Hradci, Jiříkovi ze Všestar, sestřenci svému, v summě peněz jisté, kterúž jest od něho vzala], nic sobě tu nepozůstavujíc ani dědicóm svým, a list císaře Zigmunda s majestátem i listmi v něm sepsanými jemu Jiříkovi jest dobrovolně dala, jiné listy a zápisy, kteréž by byly a jimi kdo co chtěl dobyti, ty v témž listu umrtvuje, je kvitujíc a neužitečné učinila. Na potvrzení toho svú vlastní pečeth jest přivěsila. Pro další a širší svědomí prosila jest urozených pánův, pana Viléma z Ryzmberka a na Rábí, pana Čeňka z Klin- šteina a na Škvorci, království Českého prokurátora, [.... aby pečeti své k tomu listu přivěsili]. Dán v Mýtě Vysokém létha M'CCCCLXXIII° tu sobothu [po] sva- tých XI tisíc panen.*) (= 23. října. V rukop. uv. na str. 414). 3. »Já Zedbor z Lanis a z Hoří známo činíme tímto listem zjevně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, jakož máme list hlavní na pargameně s visutými pečetmi, v kterémžto listu nebožtík Jiřík z Chotěslic, syn Rafusův, zapsal své všecko zboží v půl druhém ti- síci kop grošů dluhu Mikšovi Petrbachovi z Plačic, Janovi a Petříkovi z Plotišť a panně Regině, sestře své, v kterémžto listu také zapisuje ten dluh na rychtě v Hradci i na tom na všem, což k ní přísluší tak, jestliže by kterého z nich bůh neuchoval, aby s jednoho na druhého spadlo; a že již to všecko spadlo na svrchu psané Mikše Petrbacha a na Petříka, a paní manželka má prodala jest to všecko právo, co té rychty i všech příslušností dotýče k ní, s povolením mým slovutnému panoší Jiříkovi ze Všestar, sestřenci svému, a na to mu list s do- brú vólí udělala, jakož se v tom listu šíře ukazuje. A svrchu psaný Jiřík to všecko právo, což prve měl, i své tudíž prodal jest slovútné opatrnosti pá- nóm purgmistru a radě i vší obci města Králové Hradce nad Labem a na to jim list udělal s visutými pečetmi, jakož se v tom listu šíře vypisuje. Protož já svrchu psaný Zedbor to všecko právo své, kteréž sem měl k té rychtě i k tomu ke všemu, což k ní přísluší vedle těch listů již dotčených, Jiříka *) V rukop. čte se: »Létha M'CCCCLXXVII° tu sobotu svatých XI tisíc panen,« což však jest jistě opisovačem zaviněná chyba. R. 1477 připadl totiž svátek 11 tisíc panen na úterý a ne na sobotu; na sobotu připadl r. 1475, ale tento rok nezdálo se mi do opraveného data pojmouti, poněvadž dle obsahu listu jest jisto, že datum jeho má souhlasiti s listem předešlým.

Strana 614
614 1475. Rafusova syna, Mikše Petrbacha a Petříka dal sem a mocí listu tohoto dávám svú dobrú vůli slovutné opatrnosti pánóm purgmistru a radě i vší obci města Hradce již svrchu dotčeného, sobě a svým dědicóm ani žádného práva ani které zvláštnosti v tom nepozůstavuje. A slíbil sem a mocí tohoto slibuji naj- prv sám za se, za své dědice a budúcí jim na to nesahati ani které překážky v tom činiti. Toho však znamenitě dotčeno, jestliže by kdo chtěl jakými listy neb zápisy neb právem kterým na to jim sáhnúti neb jaký list a zápis maje i chtěl jím něco dobyti, ten já každý list i zápis kvituji, neužitečný činím, ode vší moci zamítám. Toho všeho na potvrzení a pro lepší jistotu, pevnost a zdržení já svrchu psaný Zdebor svú vlastní a přirozenú pečeth mým jistým vědomím a celým plným přiznáním přivěsil sem k tomuto listu a pro další a širší svě- domí prosil sem urozeného pána pana Viléma mladšího z Ryzmberka [rukop. má omylem: z Rožmberka] a na Rábí, najvyššího komorníka království Če- ského, a urozeného pána, pana Jiříka z Miletínka a na Pardubicích a stateč- ného rytíře pana Bernartha Berky z Násilé a slovutných pana Bohuslava z Čelčic a na Tajnci, osvíceného knížete, knížete Jindřicha maršálka, pana Václava z Zahrádky, purkrabie na Knížetské Hůře, aby pečeti své podle mé bez škody přivěsili k tomuto listu. Jenž jest psán a dán v outerý dne svatého Klimentha [23. listopadu] létha od narození syna božího 1473 počítajíc.« (V rukop. uv. str. 482). Čís. 362. 1475, 10. ledna. V Praze. Král Vladislav vděčně uznávaje pomoc, kterou mu měštané Žatečtí poskytovali proti nepřátelům, povoluje jim, že summa a berně do komory královské z města jejich odváděná nemá nikomu býti zapisována, zastavována ani jinak od komory zcizována. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morawie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Omnibus in perpetuum. Movet nos ad hoc innata liberalitas regia nostra, ut inter ceteras regni nostri curas animo persuasum habeamus, qua- liter subditorum fidelium nostrorum dilectorum conservacioni, utilitati pariter et honori quantum possumus prospiciamus, quo regio dono consolati facilius et in bonis fortune percipiant in- crementum et regni nostri negociis opportunis a nobis requisiti apercius esse possint adiumento. Hoc respectu providis magistro civium, consulatui et communitati civitatis nostre Zacensis, fide- libus nostris dilectis, peculiari affeccione adeo inclinamur, quod pro optime meritis ipsorum plerisque serviciis proque auxiliis in effectu contra hostes nostros non mediocribus cum impensis nobis

Strana 615
1475. 615 indefesse exhibitis eosdem nostra gracia regia speciali honorare decrevimus. Quapropter — auctoritate regia iam dicte civitati nostre Zacensi, eius quoque incolis, presentibus et futuris, hanc graciam nostram regiam singularem damus, donamus et largimur, videlicet ut summa, berna quoque ad cameram nostram regiam ab eadem civitate Zacensi et eius inhabitatoribus dari et solvi solita ex nunc in antea nunquam per nos aut successores nostros, reges Bohemie, inscribi, pignorari, cuipiam locari aut quovis modo a camera nostra regia alienari in toto vel in parte ad lon- gum breveve tempus debeat aut possit; sed eadem summa et berna ad cameram regiam pertinebunt perpetuis temporibus in futurum. Si autem contrarium huiusmodi per inadvertenciam, importuni- tatem petencium, per oblivionem vel quovis alio modo unquam contingeret, id ex nunc prout ex tunc cassamus, irritamus, anu- lamus et nullius penitus validitatis seu roboris esse decernimus. Nulli ergo atd. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Prage die decima ianuarii anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo quinto, regni nostri anno quarto. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Žatce s velkou pečetí královskou na hedvábné šňůře červenobílé zavěšenou. — Schlesinger, Urkundenbuch der St. Saaz str. 203, č. 471. — Dle zápisu vloženého do desk zemských 27. ledna (dominica post con- versionem s. Pauli) 1471 platilo město Žatec do komory královské berně 150 těžkých hřiven; v. Palacký, Urk. Beitr. z. Gesch. Georgs v. Poděbrad str. 643. Čís. 363. 1475, 27. února. V Praze. Král Vladislav dává zástavnímu pánu Trutnovskému Ha- nušovi Welflovi z Warnsdorfu a jeho zeti Fridrichovi ze Šum- burka právo k nápadům na zboží k hradu a městu Trutnovu příslušejícím až do summy pěti set zlatých uherských. My Vladislav, z boží milosti král Český, margrabie Morav- ský, Lucemburský a Sleský kníže a Lužický markrabie etc. ozna- mujem tímto listem všem, že znamenavše a v skutku shledavše

Strana 616
616 1475. mnohé věrné a ustavičné služby statečného Hanuše Wolfle z Warnz- dorfu na Trutnově a urozeného Fridricha z Šumburku, věrných našich milých, kteréž nám činili, činie a potom tím lépe aby mohli a měli činiti, i chtíce jim v tom, jakož slušné jest, vděč- nost naši okázati, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskú již psaným Hanušovi a Fridrichovi i dědicuom jich dali sme a tímto listem dáváme všecko právo a nápady naše, kteréž by na nás jakožto na krále Českého připadly po smrti číž- koli na manství k hradu a městu Trutnovu příslušejícímu, a to až do summy pěti set zlatých uherských dobrých, tak aby oni těch nápadův dobývali a jich požívati mohli do summy svrchu psané, a to bez naší, budoucích našich, králův Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky, však proto bez pohoršení každého na jeho právě. Přikazujíce všem úředníkům i podaným našim, nynějším i budoucím, aby již psaným Hanušovi a Fridrichovi i budoucím jich v dobývání a požívání již psaných nápadův na zboží svrchu psaném do již psané summy nepřekáželi ani pře- kážeti dopouštěli, ale raději jim v tom radni a pomocni byli pod zachováním milosti naší. Tomu na svědomí pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pondělí po sva- tém Matěji apoštolu božím létha od narození syna božího tisícého [čtyrstého] sedmdesátého pátého, království našeho čtvrtého etc. Ad relacionem Bernhardi dicti Birka de Nasilee, camerarii regis. Opis ze XVI. století v archivu Musea království Českého za nápisem »Kunig Wladislaus verschreibet und bewilliget Hansen von Warnsdorf und Friederichen von Schumburg bis in fünf hundert ungrisch gulden kunigliche fellikeiten zu der lehen erfolgen lassen etc. 1475.« — Královna Barbora, které byl r. 1437 hrad i město Trutnov zapsán u věně (viz svrchu č. 111), po ná- vratu z Polska do Čech v červenci 1441 (v. Tomek, Dějepis m. Prahy V, str. 93) za- stavila zámek Trutnovský Hanuši Welflovi z Warnsdorfu, přivrženci jednoty Podě- bradské. Zachovala se o tom zpráva v listě krále Vladislava d. v Praze 1. září (vpá- tek den sv. Jiljí) l. 1475, kterým statečnému Hanuši Welflovi z Warnsdorfu a na Trutnově potvrdil některé listy a zápisy na hrad a město Trutnov a na hrad Žacléř s příslušenstvím. Mezi listy těmi jmenuje se: 1. list »nejjasnější kněžny Barbory, králové České, kterýmž jemu a dědicům jeho zapsala a zastavila ten hrad a město Trutnov s příslušnostmi ve 173 kopách gr. č.«; 2. »list, kterým někdy nejjasnější pan Ladislav, král Český, jej purkrabím a úředníkem na hradě Trutnově učinil do jeho živnosti a 500 kop gr. č. na témž hradě a městě jemu a dědicům jeho zapsal« a 3. list krále Jiřího, kterým předešlé zápisy po-

Strana 617
1475. 617 tvrdil »a k tomu jim na témž městě a hradě 27 kop gr. peněz dobrých při- psal.« I dokládá král, že všecko právo těmi listy svědčící přenáší na manželku Hanuše z Warnsdorfu Eufemii (roz. z Waldenburka), na urozeného Fridricha z Šumburka a z Perštýna a na Kateřinu manželku jeho a jich dědice. Král Jiří kromě toho v jiném listu připsal Hanušovi z Warnsdorfu a zeti jeho Fridrichovi k zástavní summě 200 kop a povolil mu, aby si k summě zástavní mohl přiraziti ještě dalších dvě stě kop, které vydal na opravu hradu Trut- nova. (Opis ze XVI. století v archivu musea království Českého). — Hanuš z Warnsdorfu byl královským hejtmanem na Trutnově do ledna 1484, načež zet jeho Fridrich ze Šumburka, jenž byl r. 1481 minemistrem v Hoře Kutné, následoval v hejtmanství manství Trutnovského. (Archiv Český VII, str. 561 a XV, str. 344—362). Kr. Vladislav potvrdil pak listem d. v Kutné Hoře 15. února (den sontag nach Valentini) l. 1484 Fridrichovi ze Šumburka všechny svrchu zmíněné listy a zápisy na Trutnov a na Žacléř, na něž mu tchán jeho Hanuš z Warnsdorfu dal dobré vůle, a připsal mu »na opravu Trutnova hradu 150 kop gr. rázu pražského« s doložením, že »kdož by měl dobrú vůli od něho na ty majestáty, aby měl plné právo v tom statku Trut- novském.« Potom r. 1485 kr. Vladislav připsal ještě »panu Fridrichovi ze Šumburka na Trutnovské panství 3500 zl., které mu král Jiří byl dlužen.« (Rukop. c. a k. státního archivu ve Vídni č. 185 na l. 403 a Schlesinger, Si- mon Hüttels Chronik der St. Trautenau str. 2). R. 1493 přešlo pak panství Trutnovské na syny Fridrichovy Bernarda a Jana, z nichž Bernard ujal se 15. července 1493 hejtmanství kraje Trutnovského, obdržev od krále Vladislava listem d. na Budíně 30. září 1500 povolení, když by sám byl zaměstnán ve službě královské, aby místo sebe mohl jmenovati úředníka, který by s many na soudě toho kraje sedal a soudil. (Archiv Český XV, str. 378 a 395, XVIII, str. 238, též str. 179). Když pak byl 1. září 1504 v Kutné Hoře zabit (Schle- singer, Hüttels Chronik str. 29), stal se hejtmanem manství kraje Trutnovského bratr jeho Jan ze Šumburka, kterému bratří Albrecht a Heřman dali r. 1505 plnou moc, aby je na soudě zastupoval. Jan byl hejtmanem do r. 1509 (zabit 1516) a měl s bratry Albrechtem, Heřmanem a Karlem r. 1510 nějaké spory (Archiv Český XIII, str. 244 a 357). R. 1511 jmenují se držiteli Trutnova tito bratři Heřman a Karel ze Šumburka, z nichž Heřman od února 1512 byl hejt- manem kraje Trutnovského až do r. 1521. (Archiv Český XV, str. 410—425 a 434—460). — Heřman učinil pak již 17. července (v outerý po rozeslání sv. apoštolů) l. 1515 s bratrem Karlem rozdíl o všecko zboží Trutnovské, po- nechav sobě »polovici zámku, kteráž leží nad řekou,« s některými pokoji svět- nicemi a sklepem pod zemí, dále »před zámkem příkop po půl mostu,« »dvuor pod zámkem a tyto louky, totižto louku Dvorskou, Ondražovskou za Leží, Pe- třikovskou též za Leží a k tomu dvoru všecky dědiny i louky, což k němu pří- sluší; item mlejn pod hradem a s volejným mlejnem i duom koželužský; item půl města Trutnova, kteráž leží pod Hopenberkem, zejména s těmito lidmi (následuje 35 jmen obyvatelů městských a 5 z předměstí)«; dále některé svět- nice a rybníky, též »louky, kteréž královstvie slovú; item řeku Oupu velikú i malú a ten kus Oupy nad hradem Trutnovským až do Mladých Buk — a ten potok, kterýž teče od pily Šaclířský až do Lýči.« Naproti tomu některá část

Strana 618
618 1475. zboží Trutnovského měla i nadále zůstati společnou oběma bratřím. Zejména ustanoveno: »plac v témž hradě společný buď, i také mosty, fortny, v tom žádný nemá jeden druhému překážky činiti v ničemž.« — »Item duom tabernu v městě Trutnově se vší jeho výsadú společně užívati máme i také společně držíc opravovati; item taky podací v městě Trutnově společně užívati máme, i také společně všickni lidé, jakož od starodávna toho kostela užívali sou bez překážky všelijaké, také i ještě v tom od žádného nižádné překážky žádnou stranou druhé činiti [se] nemají. Též taky místo [a] svůj pořad spolu míti mají a svá práva, aby se tak řídili, jako i prve; však na ten spůsob, aby polovici konšel vybráno bylo na jedné straně města a na druhé straně polovici, aby vždy jednostajně právo společné držáno bylo a jeden rychtář aby ustaven byl na jeden rok jednoho pána a na druhý rok druhýho pána; rathousův, pivo- váruov, bran, byrdovny = valchovny?l, všeho spolu užívati máme; též taky ať jest purgmistr jednoho pána jeden rok a druhého roku z druhé strany. Item co se cla dotýče, toho také společně užívati máme, ustanovíce na tom dva člověky hodnověrná z jedné strany jednoho a z druhé strany druhého, aby nám společně to clo vybíráno a dáváno bylo. Item co se pak dotýče té společnosti zámku Trutnova, i také toho placu a předhradí, tak jakž jest po- loženo, toho každý svými služebníky volně užívati bude moci; i jestliže by toho ukázala potřeba, i mezníky budem sobě moci podle cedule této udělati; most ze spolka, kdyby toho potřeba byla, opraviti na společný a jednostajný náklad. Pak-li by která strana nechtěla na most nakládati aneb i na tavernu, ta strana ne- bude moci toho užívati, leč by druhé straně toho nákladu polovici zase na- vrátila. — Item co se hamru dotýče, kterýž leží nad starým městem, toho taky společně užívati a na témž hamru spolu panství míti máme.« Společnými mají zůstati též zámek Žacléř a hory i lesy, jež od starodávna k témuž zámku a zboží Trutnovu příslušejí. »Což se pak dotýče honův, jakúžkoli zvěř na týchž horách kterýž by z nás chtěl honiti kteréžkoli zvěři, má to jeden druhému oznámiti, abychom spolu honili. Pak-li by který honiti nechtěl, tehdy proto ten bude moci k svému užitku obrátiti; pak-li bychme společně honili, což bychme koli zabili, tím na rovný díl máme se rozděliti. Item co se pak Risen- grunthu dotýče i jiných hor, v kterýchžto horách jest naději vod zlata a stří- bra a všelijakého kovu, která by strana chtěla nakládati, toho má vuoli bez překážky druhé strany míti; a jestliže by společně chtěly nakládati, což by pán bůh nadělil, také o všecko společně na díl rovný děliti se máme. Item co se dotýče obdarování císařských i také královských na manství a zboží Trut- novský i také na zámek Šacléř i zvláště na město Trutnov i na všecka man- ství k témuž panství Trutnovu, ty všecky majestáty i spravedlnosti, kterýmiž jmény jmenovány mohou bejti, společně a ze spolka užívati máme a též i spolu je chovati, kdež bychom se o to svolili; i také ty všecky zápisy, kteréž máme na některá dědictví, těch všech spravedlností společně užívati budem moci a máme bez překážky jeden druhého.« (Opis ze XVI. století v archivu Musea království Českého; srov. Lippert, Geschichte der St. Trautenau str. 136). — Heřman ze Šumburka, vypudiv bratra svého Karla r. 1519 z Trutnova, zapsal 20. ledna (suntag an sant Fabian und Sebastian) l. 1521 roční úrok 10 kop gr. č., který mu purkmistr konšelé, i všechna obec poddaného jeho města Trut-

Strana 619
1475. 619 nova byli povinni platiti z města a radnice, Fridrichovi Šelendorfovi z Horns- berku, hofrychtéři v Boleslavi (Schlesinger, Hüttel's Chronik str. 46) a pak 6. března 1521 prodal Vilémovi a Janovi bratřím vlastním Krušinům zLichtem- burka za 1300 kop gr. č. všechen svůj statek, jejž po rozdílu s bratrem po otci obdržel, zejména »puol zámku Trutnova s mlýnem, s papírnou, s valchovnou, s dvorem, s poplužím, s lukami, s potoky, s rybníky, s lesy, s horami i vše- lijakým jeho příslušenstviem; item puol města Trutnova s platem, s polovicí cla, s poplužím, s robotami, s lukami, s řekami, s potoky, s lesy, s horami i s pustinami i se vším jeho příslušenstviem.« V držení druhé polovice zámku a města Trutnova zůstal bratr Karel až do smrti r. 1526; avšak hejtmana kraje Trutnovského nebylo, až 4. listopadu 1527 z rozkazu krále Ferdinanda uvázal se Jan Krušina z Lichtemburka v tento úřad. (Archiv Český XV, str. 465, 470 a 478). Následkem tohoto zastavování a dělení Trutnov upadaje do podan- ství přestával býti městem královským. Srov. Sedláček, Hrady a zámky V, str. 152 násl., Nováček v Archivu Českém XV, str. 344 a Lippert, Geschichte der St. Trautenau str. 15 násl. Čís. 364. 1475, 23. srpna. V Praze. Král Vladislav potvrzuje Zdeňkovi ze Švamberka na Roky- canech listy a zápisy předešlých králů Českých »na hrad Přimdu s jeho příslušnostmi i také městečko Rokycany s příslušnostmi« a povoluje jemu i dědicům jeho, aby mohli »prodělati na opravu již psaného hradu a městečka až do dvú set kop gr. peněz do- brých,« které při výplatě mají se přičísti k summě zástavní. - »Dán v Praze v středu u vigilí sv. Bartoloměje apošt. božieho léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého pátého, královstvie našeho léta pátého.« [Na ohbu:] Ad relacionem domini Leonis de Rozmital, suppremi magistri curie regni Bohemie. Orig. perg. s velkou pečetí královskou v archivu c. k. místodržitelství v Praze sign. C. 297. — Teige v Arch. Českém XVIII, str. 63. — K tomuto listu patrně se vztahuje výpis v rukop. knížecího archivu Roudnického VI F c 9, Summariauszug zvaném na l. 18. — Již r. 1446 jmenuje se Jan ze Švamberka seděním v Rokycanech, který před komisí sněmovní r. 1454 okázal: 1. list Hynka Krušiny ze Švamberka a Bohuslava syna jeho s datum 14. června (v pondělí o Letnicích) l. 1451, v němž vyznávají, že dali a vydali Janovi ze Švamberka, strýci svému, majestát císaře Sigmunda Janovi Malovcovi svědčící na Rokycany a 2. tento majestát cís. Sigmunda d. v Praze 8. prosince 1436

Strana 620
620 1475. (v. svrchu č. 90). Ale komisse ve svých registrech poznamenala, že při tom »dobré vuole na ten majestát neokázal.« Bývalý zástavní pán m. Rokycan Jan Malovec z Pacova žádal pak komissí, »jestliže by kdo okázal ten maje- stát a zápis na Rokycany, aby to v paměti měli, žeť jeho dobré vuole na ten majestát nemají; a že okáží-li co, že k tomu není žádná jeho vuole« (V. re- gistra zápisů v Arch. Českém I, str. 292 a 505 a II, str. 474 a 475). Přes to Švamberkové udrželi se v držení Rokycan až do r. 1498 s některou asi vý- jimkou v letech 1466—1475 (srov. Archiv Český IV, str. 125 a VII, str. 363). R. 1497 Zdeněk ze Švamberka maje rozepři s kněžími kláštera Rokyckého na soudu komorním ukázal zápisy své i cís. Sigmunda, »kdež sě zapisují jemu Rokycany tvrz a městečko s jejich příslušenstvím od arcibiskupstvie.« (Archiv Český X, str. 472). Čís. 365. 1475, 24. srpna. V Praze. Král Vladislav připisuje bratřím Mikulášovi a Janovi z Lob- kovic na Hasišteině za dluh, služby a rukojemství za Hynka kní- žete Minstrberského 620 zlatých uherských na městě Kadani. My Vladislav, z boží milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický margkrabie etc., ozna- mujem tímto listem všem, že jsúce dlužni urozenému Mikulášovi z Lobkovic na Hasisteině, věrnému našemu milému, DCXX zla- tých uherských za službu a za koně i za jiné škody i také, což jest dal z rukojemství za osvíceného Hynka vývodu Minstrber- ského etc., kníže a ujce nám milého, urozenému Čeňkovi z Dubé, věrnému našemu milému, ješto se také nás ta věc dotýkala; i chtíce ho v tom opatřiti, aby toho škoden nebyl, s dobrým roz- myslem a radú našich věrných, mocí královskú témuž Mikulá- šovi a urozenému Janovi z Lobkovic na Hasisteině, věrným na- šim milým, i jiným bratřím jeho připsali sme a tímto listem při- pisujem těch DC zlatých a XX zlatých uherských, dobrých, na městě našem Kadani, tak aby oni to město Kadani měli, drželi a ho požívali bez našich budoucích, králův Českých, i všech ji- ných lidí všelijaké překážky tak dlúho, dokudž my neb budúcí naši, králové Čeští, při výplatě téhož města Kadaně těchto DO a XX zlatých uherských, dobrých na zlatě i na váze s prvními sumami, kteréž na tom městě zapsány mají, nedali bychom jim

Strana 621
1475. 621 úplně a nezaplatili. A kdož by koli tento list měl s již psaných Mikuláše a Jana neb jiných bratří jich dobrú vólí a svobodnou, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psa- ných. Tomu na svědomí pečet naší královskú k tomuto listu kázali sme přivěsiti. Dán v Praze ve čtvrtek den svatého Bar- tholoměje apoštola božího létha etc. M'CCCCLXXV°, království našeho létha pátého. Ad relacionem domini Czenkonis de Clinsstein, procuratoris. Opis ze XVI. století v rukopise c. a kr. dvorského a státního archivu ve Vídni č. 185 na str. 354. — 1) Srov. výše č. 309. — Potom kr. Vladislav připsal týmž bratřím na m. Kadani ještě dalších 700 zl. uherských listem d. 17. ledna 1478, v němž praví: »Oznamujem tímto listem všem, že znamenavše a v skutku shledavše mnohé věrné a ustavičné služby urozených Jana, Miku- láše, Jaroslava, Bohuslava bratří z Lobkovic a na Hasistejně, věrných našich milých, kteréž nám činili, činí a činiti nepřestávají, nás věrně a stále, jakožto krále Českého, pána svého dědičného se přidržejíce, i chtíce jim v tom milost naši ukázati, aby potom tím lépe mohli a měli nám slúžiti, s dobrým roz- myslem a radú našich věrných, mocí královskú již psaným Mikulášovi, Janovi, Jaroslavovi a Bohuslavovi i budúcím dědicóm jich připsali sme a tímto listem připisujem DCC zlatých uherských dobrých na městě našem Kadani s jeho příslušnostmi a k první summě přiražujem, kterúžto prvními listy krále Ji- řího, předka našeho, i tudíž naším zapsány mají takovým obyčejem, aby oni to město Kadaň s jeho příslušenstvím měli, drželi a jeho požívali vedle prvních zápisův i také vedle toho našeho zápisu bez naší, budúcích našich, králův Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky tak dlúho, dokudž my neb bu- dúcí naši, králové Čeští těchto DCC zlatých uherských, na zlatě i na váze dobrých, s prvními summami nedali bychom jim a úplně nezaplatili. Kdyby- chom jim neb dědicóm jich těchto DCC zlatých uherských dobrých s prvními summami, kteréž na již psaném městě s jeho příslušnostmi zapsané mají, dali a úplně zaplatili, mají nám nebo těm, od ko[ho]ž by ty summy vzali, téhož města Kadaně s jeho příslušnostmi postúpiti a list tento s svrchu dotčenými listy navrátiti bez zmatku i všeliké odpornosti. Však proto, což se životův do- týče, kteréž prvním naším listem zapsány mají, při tom mají býti zachováni vedle prvního našeho listu a zápisu. A kdož by tento list měl s již psaných Jana, Mikuláše, Jaroslava a Bohuslava neb dědicův jich dobrú vólí a svo- bodnú, chcem, aby tomu příslušelo všecko a plné právo všech věcí svrchu psa- ných. A tomu na svědomí pečeth naši královskú kázali sme k tomuto listu při- věsiti. Dán v Praze v sobothu den svatého Anthonína létha etc. M'CCCCLXX« osmého, království našeho létha VII°.« — »Ad relationem domini Benessii Irukop. Briccii) de Waytmille, burgravii in Carlstein [rukop. má: Castis] et magistri monete Moncium [Cuthnensium]. (Opis ze XVI. stol. v témže rukop. na str. 356.)

Strana 622
622 1475. Čís. 366. 1475, 31. srpna. V Praze. Král Vladislav obnovuje a potvrzuje purkmistru, radě a vší obci města Mělníka všechna privilegia, jež jim předešlí krá- lové a královny České byli udělili, a zvláště list krále Přemysla Otakara II. na sklad zboží ze čtyř lodí. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpe- tuam rei memoriam. Solebant nostri maiores peculiares libertates et gracias subditis suis donare et donatas roborare et firmare, illis presertim, quos fideles et gratos esse regie maiestati expe- riencia comprobabat, quales nos magistrum civium, consulatum et communitatem civitatis nostre Mielnik esse didicimus. Hi nam- que, quam primum regii culminis fastigium nacti sumus, nobis in omni fidelitate constanter assistunt, ut dignum censeamus prompto animo regis ipsorum libertatum et privilegiorum a divis antecessoribus nostris, Romanorum et Bohemie regibus, eis con- cessorum adeo consulere, ut robur validum possint obtinere. Sane itaque pro parte magistri civium, consulatus, iuratorum et tocius communitatis iam dicte civitatis nostre Mielnik — est nobis hu- militer supplicatum, quatenus de benignitate nostra regia omnes et singulas gracias, — et iura universa, quas et que olim serenissimi Romanorum et Bohemie reges ac regine, antecessores nostri, pre- fate civitati Mielnik et eius incolis — dederunt et concesserunt, ipsis — confirmare dignaremur; nominatim autem litteras divo- rum Karoli, Romanorum et Bohemie regis, una cum inserto Otta- gari et Wenceslai, regis Bohemie et marchionis Morauie, super depositione libera quatuor navium cum sale, alecibus et aliis re- bus, semoto quovis impedimento;1 secundam continentem manda- tum omnibus officialibus per Bohemiam et alias terras, ut in huiusmodi deposicione libera dicti cives non impediantur;2 terciam 1) Listy krále Přemysla Otakara II. d. v Praze 25. listopadu 1274, kr. Vá- clava II. d. na Poděbradech 19. července 1290 a kr. Karla IV. d. v Praze 28. března 1352; v. Privilegia II, str. 59, 108 a 469. — 2) Znění listu tohoto se nezacho- valo.

Strana 623
1475. 623 continentem libertatem ipsis civibus datam, ut omnia bona sua generaliter vendere, legare, donare seu testari iuxta sue volunta- tis arbitrium prefati cives in Mielnik libere possint ita, quemad- modum civitas Antiqua nostra Pragensis eandem graciam noscitur obtinere;' item litteras olim serenissimi Wenceslai antecessoris nostri, unam super nundinas predicte civitati Mielnik concessas in festis sancti Galli et sanctorum Petri et Pauli appostolorum," alteram super officio iusticiarie seu poprawe in districtu Mielni- censi concessam; item litteras olim reginarum unam Elizabeth, Bohemie et Polonie regine, dicte civitati concessam super octoa- ginta novem laneos minus quartali et super novem rotas sitas super minore flumine iuxta civitatem, ut quoque eisdem iuribus utantur instar civitatis Litomierzicensis;‘ alteram Elizabeth, Ro- manorum imperatricis et Bohemie regine, qua ipsi civitati Miel- nicensi stilus, regimen et annotacio tabularum terre habenda, regenda et dirrigenda committitur;" item litteras divorum Sigis- mundi, Ladislai, Georgii aliorum quoque regum, reginarum et principum quorumcumque, nostrorum antecessorum; itemque lit- teram olim serenissimi Ottagari, predecessoris nostri, quam ob ve- tustatem hic inseri iussimus et sequitur in hec verba Ottagarus atd. (Následuje znění výsady krále Přemysla Otakara II. d. v Praze 25. listopadu 1274; v. Privilegia II, č. 22). Nos itaque, cum iustum sit benivolas aures iustis accomodare peticionibus, votis iam dictis predicte civitatis nostre Mielnik graciose annuimus. Quapropter non per errorem aut improvide, sed animo deliberato cum sano consilio procerum, nobilium et aliorum nostrorum fidelium ex certa nostra sciencia auctoritate regia omnes iam dictas gracias, litteras, do- naciones, concessiones, prerogativas, libertates, emunitates, lauda- biles consuetudines, privilegia quoque indulta et iura universa, quas et que olim serenissimi Romanorum et Bohemie reges et regine, presertim Ottagarus, Wenceslaus, Johannes, Karolus, Wen- ceslaus, Sigismundus, Ladislaus, Georgius et Elizabeth, olim Bo- hemie et Polonie regina, et Elizabeth, Romanorum imperatrix et 3) List císaře Karla IV. d. v Praze 19. září 1372; v. Privilegia II, str. 661. — 4) List kr. Václava IV. d. v Praze 20. července 1407; v. Privilegia II, str. 1073. — 5) List téhož krále d. v Praze 22. srpna 1381; Privilegia II, str. 737. — 6) List královny Alžběty z r. 1320; Privilegia II, str. 189. — 7) List císařovny Alžběty d. v Praze 18. května 1367; Privilegia II, str. 616.

Strana 624
1475. 624 Bohemie regina, ceteri quoque quicumque reges, regine et prin- cipes, antecessores nostri, prout expresse in concessis desuper pri- vilegiis continetur, prefate civitati et communitati in Mielnik de- derunt et contulerunt, hec universa eidem civitati eius quoque incolis presentibus et futuris approbamus, ratificamus, innovamus et graciosius confirmamus in omnibus punctis, clausulis, articulis et sentenciis taliter omnino, ac si omnia huiusmodi privilegia dicte civitati Mielnik concessa de verbo ad verbum his litteris nostris expresse insererentur; decernentes eadem auctoritate regia omnia iam dicta privilegia et litteras cum singulis in se conten- tis obtinere debere firmum, validum et inconcussum robur per- petuis temporibus in futurum. Nulli ergo atd. In quorum fidem, robur et testimonium presentes litteras nostras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus communiri. Datum Prage die ultima mensis augusti anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo quinto, regni nostri anno quinto. [Na ohbu:! Ad relacionem domini Czenkonis de Clingsstein, procuratoris domini regis. Orig. perg. v archivu m. Mělníka (č. 16, staré č. 18 a u pečeti 25). — V knize privilegií m. Mělníka, chované v témže archivu, čte se na l. 74 český překlad tohoto majestátu ze XVI. stol. Čís. 367. 1475, 17. října. V Praze. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Stříbra privilegia jim předešlými králi udělená a slibuje jim, že summy do komory královské z města jejich příslušející nebude více nikomu zapisovati zcela ani částečně. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpe- tuam rei memoriam. Etsi divorum antecessorum nostrorum omnes libertates et gracias tueri atque roborare, sit nobis cordi, illas tamen promciori animo protegimus et firmamus, quas his videmus concessas, quos in omni fidelitate constanter semper

Strana 625
1475. 625 assistere nostris antecessoribus, nobisque hactenus inconcussa fi- delitate semper parere ipsa experientia comprobat. Cum itaque pro parte providorum magistri civium, consulatus, iuratorum ac tocius communitatis civitatis nostre Misensis, fidelium nostrorum dilectorum, fuerit nobis humiliter supplicatum, quatenus de in- nata benevolencia nostra ipsis et eorum incolis — confirmare dignaremur omnes et singulas gracias, — privilegia quoque in- dulta et iura universa, quas et que olim serenissimi Romanorum et Bohemie reges — dicte civitati Mise et inhabitatoribus eius dederunt et contulerunt; nos itaque ob eorum erga coronam regni nostri diuturnam et continuam fidelitatem, votis ipsorum — gra- ciose annuentes, — auctoritate regia iam dictas omnes gracias, litteras, donaciones, concessiones, prerogativas, emmunitates, li- bertates, laudabiles consuetudines, privilegia quoque indulta et iura universa, quas et que olim divi Romanorum et Bohemie reges ac illustres principes, presertim Johannes, Carolus et Wen- ceslaus, Sigismundus, Ladislaus, Georgius, ceteri quoque quicun- que antecessores nostri predicte civitati et incolis eius pro tem- pore existentibus dederunt, concesserunt et contulerunt, ipsis approbamus, ratificamus, innovamus et graciosius confirmamus in omnibus dictorum privilegiorum punctis, clausulis, articulis et sentenciis. — De gratia quoque nostra singulari eadem auctori- tate regia statuimus et decernimus, ut deinceps summa regia a prefata civitate nostra Mise ad cameram nostram regiam dari solita ex nunc in antea per nos aut successores nostros Bohemie reges nemini inscribatur, pignoretur aut quovis modo in toto vel in parte a camera regia alienetur, sed eadem summa ad ipsam cameram regiam pertinere debebit. Quod si contrarium casu quocunque obtigerit, illud cassamus, irritamus et nullius roboris esse decernimus perpetuis temporibus in futurum. Mandamus igi- tur atd. In quorum fidem has nostras litteras fieri et sigilli nostri regalis appensione duximus communiri. Datum Prage die decima septima mensis octobris anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo quinto, regni nostri anno quinto. Ad relationem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. Opis ze XVI. století v archivu m. Stříbra.

Strana 626
626 1475. Čís. 368. 1475, 6. listopadu. V Praze. Král Vladislav obnovuje a potvrzuje obci města Chomútova na přímluvu Beneše z Veitmile všecka práva a privilegia, která jí pře- dešlí králové udělili, zvláště milosti, jež obdržela od Václava IV. společně s městy Žatcem, Mostem, Kadaní a Louny, jakož i mi- losti dané králem Ladislavem a Jiřím. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Silesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpe- tuam rei memoriam. Dignitas regum amplissimo conservatur et crescit viribus subditorum, quas invalescere non dubitamus, dum ipsi subditi regia munificencia in suis iuribus et privilegiis non modo observantur, quantum ipsorum robur, approbacionem et fir- mitatem accipiunt; sic enim confirmatur valide regium robur, cum populorum subditorum vires inconcussa soliditate tuentur, ipsi quoque consolati dono regio ad parendum regie maiestati reddantur proniores. Cum itaque nobilis Benessius de Waytmille, purgravius castri nostri Carlstein et magister monete in Mon- tibus Cuthnis,1 fidelis noster dilectus, constitutus in presencia nostra pro parte magistri civium, consulatus et tocius communi- tatis civitatis Chomutaw, fidelium nostrorum dilectorum, nobis cum instancia supplicavit, quatenus ipsis et eorum communitati, presentibus et futuris, omnes gracias, — et iura universa ipsis et eorum successoribus olim a serenissimis Romanorum et Bo- hemie regibus ac illustribus principibus, nostris antecessoribus, datas et concessa — confirmare dignaremur; nos itaque pensata indefessa nobis et corone nostre assistencia et fidelitate civium iam dicte civitatis Chomutaw, votis predictis graciose annuimus. Quapropter — auctoritate regia predictas omnes gracias, litteras, libertates, donaciones, immunitates, concessiones, prerogativas, laudabiles consuetudines, privilegia quoque indulta et iura uni- versa ac post olim miserandam ignis voraginem in ipsa civi- tate pleraque funditus consumpta privilegia et libertates inno- vatas nec non auctoritate regia denuo concessas, quas et que quondam divi Romanorum et Bohemie reges ac illustres princi- pes nominate civitati Chomutaw dederunt et contulerunt et

Strana 627
1475. 627 innovaverunt, presertim regis Wenceslai gracias et libertates coniunctim civitatibus nostris Zacz, Ponti, Cadane, Lune et Cho- mutaw concessas et regis Ladislai duntaxat civitati ipsi Cho- mutaw speciales gracias concessas, regis quoque Georgii eciam speciales gracias datas eiusdem et suorum antecessorum aucto- ritate regia confirmatas nec non ceteras quascumque gracias no- minate civitati Chomutaw a quibuscumque divis antecessoribus nostris generaliter datas et donatas ipsis et eorum communitati presentibus et futuris, in quantum rite et racionabiliter processe- runt, approbamus, ratificamus, innovamus et graciosius confir- mamus in omnibus eorum punctis, clausulis, articulis et senten- ciis taliter, ac si omnia iam dicte civitatis privilegia his litteris nostris de verbo ad verbum expresse et integre insererentur. Nulli ergo atd. In quorum fidem has nostras litteras fieri et si- gilli nostri regalis appensione iussimus communiri. Datum Prage die sexta novembris anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo quinto, regni nostri anno quinto. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis. Orig. perg. v archivu m. Chomútova s pečetí královskou zavěšenou na proužku pergamenovém. — 1) Beneš z Weitmile byl tehdy pánem Chomútova jakožto manžel Bonuše, dcery Jana Calty z Kamenné Hory, jemuž kr. Ladi- slav 13. ledna 1455 zastavil to město dědičně (v. svrchu č. 188). Čís. 369. 1475, 5. prosince. V Praze. Král Vladislav povoluje purkmistru, konšelům i vší obci města Mostu, aby úrok komorní, poplatek za zproštění židů a cla menší i větší, jež druhdy král Jiří zastavil Janovi Bezdruži- ckému z Kolovrat, mohli od dědiců téhož Jana vyplatiti, vyhra- žuje sobě a budoucím králům Českým výplatu těchto poplatků čtyřmi tisíci zlatých uherských a slibuje jich již nikomu neza- stavovati. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, jakož najjasnější král Jiří,

Strana 628
628 1475. předek náš šťastné paměti, zapsal jest a zastavil na městě našem Mostu urozenému někdy Janovi z Kolovrath Bezdružickému a dědicóm jeho puoldruhého sta kop grošuov platu ročnieho, kterýž by sě měl do komory našie královské vydávati summy našie hromničnie a úroka svatomartinského třidceti kop grošuov a také šest kop grošuov za zproštěnie židuov a cla menšie i většie ve dvú tisících kopách groších širokých českých. My pak hlediece v tom obtieženie purgmistra, konšeluov i obce již psaného města Mostu, věrných našich milých, a jsúce také od nich prošeni, aby z takového obtieženie vysvobozeni byli, k prosbě jich i také pro věrné služby jich, kteréž nám činili, činie a potom tiem lépe aby mohli a měli činiti, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú svolili sme jim a tiemto listem svolujem a do- púštieme, aby oni od dědicuov již psaného Jana Bezdružicského již psanú summu, která sě s města Mostu do komory našie platí na hromnice, i také třidceti kop grošuov úroka svatomartinského a šest kop grošuov za zproštěnie židuov a k tomu cla většie i menšie, ješto nám příslušejí, vyplatiti mohli a vyplatiec aby ty všecky užitky a summy měli, drželi, vybierali a jich požívali bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké přěkážky tak dlúho, dokudž bychom my neb budúcí naši králové Čeští čtyř tisíc zlatých uherských na zlatě i na váze dobrých nedali a jim úplně nezaplatili, a to při hromniciech nebo dvě neděle potom. A kolikrátkoli oni tu summu s úrokem svato- martinským i s šesti kopami za zproštěnie židuov i se cly vět- šími a menšími, když to vyplatie, vyberú, tolikrát my je tiemto listem z toho quittujem, prázdny činíme a propúštieme od nás i budúcích našich, králuov Českých, tak dlúho, dokudž by jim summa hlavnie čtyři tisíce zlatých uherských dobrých od nás neb budúcích králuov Českých nebyla dána a úplně zaplacena. A když bychom jim těch čtyři tisíce zlatých uherských dali a zaplatili úplně při času svrchu psaném, tehdy mají nám neb budúcím našim, králóm Českým, svrchu psanú summu i s úrokem svato- martinským i s šesti kopami groši za zproštěnie židuov i se cly většími a menšími na časy obyčejné platiti a vydávati bez zmatku i všeliké odpornosti. Také to z milosti našie jim činíme a tiemto listem dáváme, že my ani budúcí naši králové Čeští nemáme jich žádnému zastavovati ani komu jich dáti vyplacovati z sum úroka

Strana 629
1476. 629 a cel svrchu psaných, leč my neb budúcí naši králové Čeští k svému držení a jinak nic. Protož přikazujem podkomořiemu našemu nynějšiemu i budúciemu i jiným všem úředníkóm našim, aby již psaným purgmistru, konšelóm i obci v držení a požívání jmenované summy úroka šesti kop za zproštěnie židuov i cel menších a větších nepřekáželi ani překážeti dopúštěli, ale při tom jakož sě svrchu vypisuje je zachovali pod zachováním mi- losti našie. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v úterý před svatým Mi- kulášem léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedm- desátého pátého, královstvie našeho léta pátého. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. Orig. perg. v archivu m. Mostu (č. 48), od něhož pečet utržena. — Schle- singer, Stadtbuch von Brüx str. 169, č. 387. Čís. 370. 1476, 4. ledna. V Praze. Král Vladislav propůjčuje purkmistru a radě města Ústí nad Labem právo pečetiti červeným voskem. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, atd. Notum facimus tenore presencium universis, quod pensatis fidelitate et constanti nobis assistencia providorum magistri civium, consulatus et com- munitatis civitatis nostre Ausk super Albea, — auctoritate regia ipsis hanc graciam specialem damus, — videlicet ut consulatus eiusdem civitatis et communitatis — omnes et singulas proscrip- ciones, litteras ac quevis negocia ipsis necessaria, prout eisdem videbitur opportunum, cera rubea sigillare libere possint et va- leant — perpetuis temporibus in futurum. Nulli ergo atd. Pre- sencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio littera- rum. Datum Prage die quarta mensis ianuarii anno Domini mil- lesimo quadringentesimo septuagesimo sexto, regni nostri anno quinto. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis. ta. INa rubu:] R

Strana 630
630 1476. Orig. perg. v archivu m. Ústí n. L. s pečetí královskou zavěšenou na proužku pergamenovém. — Feistner, Geschichte d. kgl. Stadt Aussig str. 260, č. 25; Hieke-Horčička, Urkundenbuch der Stadt Aussig, str. 127, č. 278. — Formule značně se podobá té, dle níž sepsán list d. 5. října 1472 m. Mostu (v. č. 340). Čís. 371. 1476, 7. února. V Praze. Král Vladislav povoluje měštanům města Hradce nad Labem, aby mohli do města vodu vésti a k tomu účelu vodní věže a sruby dělati. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpili před nás měšťané města Hradce nad Labem, věrní naši milí, a zpravili jsú nás, že pro dobré a pro obecný puožitek téhož města Hradce i také proto, aby to město před ohněm bezpečnějšie bylo, učinili jsú veliký náklad na to, ješto vedú vodu do téhož města i prosili jsú nás, jakožto krále Českého pána svého dědičného, abychom jim k tomu povolenie dáti, je při tom zuostaviti a jim toho po- tvrditi ráčili. My znamenajíce v tom jich slušnú prosbu i také dobré a užitek téhož města a znamenajíce to, kterak oni věrně, právě a stále, najjasnějšieho krále Jiřieho, předka našeho šťastné paměti, jsú se přidrželi, podle něho hrdel i statkuov svých neli- tujíc, a nás také, jakožto krále Českého, pána svého dědičného, v té vieře a stálosti se přidržie, i chtiece jim v tom vděčnost naši okázati, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psaným měšťanóm Hradecským k vedení té vody do města Hradce svolili jsme a tiemto listem svolujem i povo- lenie naše dáváme, i také toho jim potvrzujem, tak aby oni tu vodu do města Hradce vésti a jie k uožitkóm téhož města i svým požívati mohli, a to bez našie, budúcích našich králuov i krá- loven Českých i všech jiných lidí všeliké překážky; však bez úrazu a škody každého na jeho spravedlivosti. A jestliže by ta věže neb ten srub, skrze kterúž voda se vede do téhož města, kterak pokažena nebo zrušena byla, tehdy jim také plnú moc dáváme i právo, aby oni na tom, nebo na jiném miestě takovúž

Strana 631
1476. 631 nebo k tomu podobnú věži nebo srub k vedení té vody zase do téhož města Hradce udělati sobě mohli. Protož přikazujem pod- komořiemu našemu i jiným všem úředníkóm našim, nynějším i budúcím, aby již psaným měšťanóm Hradecským, nynějším i budúcím, u vedení a požívání k užitkóm téhož města i jich té vody i také v tom, jestliže by znova co udělali k vedení té vody, nepřekáželi, ani překážeti dopúštěli, ale raději jich v tom zbra- ňovali a obhajovali a při této našie milosti, tak jakož svrchu sě vypisuje, je zachovali, a to pod uvarováním hněvu našeho, i bu- dúcích našich králuov Českých. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v středu po svaté panně Dorothě léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého sedmdesátého šestého, královstvie našeho léta pátého. [Na ohbu:] Ad relationem domini Samuelis de Hradek et Waleczov, succamerarii regni Bohemie. INa rubu:/ Rta Orig. perg. v archivu m. Hradce Králové (č. 19, dole při pečeti starší číslo 34) s větší pečetí královskou na červenobílé šňůře hedvábné zavěšenou. — Na rubu rukou XVI. století poznamenáno: »List krále Vladislava o vedení vody 1476.—15.« — Švenda, Železný obraz města Hradce Králové I, str. 173; Bienenberg, Geschichte der St. Königgrätz str. 376. Tamže na str. 375 se sděluje, že po smrti královny Johanny (na Mělníce 12. listopadu 1475), jež vlastním podkomořím věnná města spravovala, dne 29. prosince 1475 (anno D. 1476 ante octavam Epifanie) obnovoval v Hradci radu královský podkomoří Samuel z Hrádku. Dle liber document. na l. 84 »Jan řeč. Kbelec, Mach z Velikého Bělče a Jiřík řeč. Diblíček z Velikého Bělče, lidé krále J. Mti s povolením krále v outerý po sv. Marku 111. října] 1. 1496 dopustili purkmistru, konšelům i vší obci m. Hradce nad Labem strúhu dělati přes jich statky a pojíti vodu na rybník v nově udělaný v lesu na obci Hradecké, na kterýž jest voda po- jata od Bělče Velkého.« (Švenda uv. m. str. 243). Čís. 372. 1476, 12. února. V Praze. Král Vladislav potvrzuje a znovu uděluje purkmistru, kon- šelům a obci města Ústí nad Labem znak městský, který jim byl předešlými králi dán, na nějž však list ztratili.

Strana 632
632 1476. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc., notum faci- mus tenore presencium universis. Pro parte providorum magistri civium, consulatus et communitatis civitatis nostre Ausk super Albea, fidelium nostrorum dilectorum, est nobis expositum, qua- liter ipsi ab antiquo dono regio divorum antecessorum nostrorum obtinebant arma seu insignia, quibus hactenus utebantur in si- gillo et aliis opportunis dicte civitatis et communitatis negociis, infra descripta, videlicet scutum rubei coloris, in cuius medio leo albus cum caudis duabus se intersecantibus cumque earum- dem nodis et extremitatibus pedum glaucis, caput galea inferius loricata habens indutum, esse conspicitur, supra quam galeam sunt due ale protense similiter glauci coloris, quemadmodum manus pictoris his litteris nostris hoc ipsum clarius inseruit. Quia autem, ut didicimus, dicte civitatis Ausk littere testimonii desuper vetustate et malicia temporum sunt absumpte et perdite, ideo cupientes et volentes, ut incole eiusdem civitatis presentes et futuri, utcumque accidit, ab antecessoribus nostris digne parto honore libere utantur et fruantur, signanter ob eorum fidem et constantem nobis et corone regni nostri assistenciam, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium ex certa nostra sciencia auctori- tate regia usum predictorum armorum et insigniorum hic de- scriptorum iam dicte civitati Ausk, consulatui quoque et com- munitati eiusdem pro tempore existentibus approbamus, ratifica- mus, innovamus et confirmamus ac eadem arma denuo ipsis graciosius damus, conferimus et concedimus; decernentes eadem auctoritate regia, ut consulatus eiusdem civitatis et communi- tatis dictis armis libere uti, frui et gaudere debeant et possint in sigillo civitatis, vexillis, banderiis, scutis, sollempnitatibus et triumphis ac generaliter in actibus, locis, ceteris quoque quibus- cumque oportunitatibus eorum, ioco vel serio factis, universis, et hoc semoto quovis quorumcumque impedimento perpetuis tempo- ribus in futurum. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc pa- ginam nostre confirmacionis et denuo concessionis armorum pre- fate civitati Ausk et eiusdem communitati quovis modo infrin- gere sub pena indignacionis nostre regie nostrorumve successo- rum, quam contrafacientes noverint se irremissibiliter incursuros.

Strana 633
1476. 633 Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litte- rarum. Datum Prage die duodecima februarii anno Domini mil- lesimo quadringentesimo septuagesimo sexto, regni nostri anno quinto. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. INa rubu:] Rta. Orig. perg. v archivu m. Ústí n. L. s pečetí poněkud porouchanou za- věšenou na proužku pergamenovém. Uprostřed textu listiny vymalován barvami znak v listu popsaný. — Feistner, Gesch. d. kgl. St. Aussig str. 261, č. 26 (z opisu v rukop. č. 186 c. a k. stát. arch. Vídeňského) — Hieke-Horčička, Urkundenb. der St. Aussig str. 127, č. 279 s vyobrazením znaku v příloze č. II. Čís. 373. 1476, 13. února. V Praze. Král Vladislav vysazuje obyvatelům města Chrudimě nový trh výroční na den sv. Jiří. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpe- tuam rei memoriam. Bene convenit regie maiestati in his, que comoditati subditorum ac ornamento et glorie conducunt, se mu- nificam et liberalem exhibere, quo dignitati regie laus et honos proveniunt, et ipsi subditi consolati regio dono ad promcius pa- rendum magis magisque alliciantur. Sane itaque providorum magistri civium, consulum et iuratorum civitatis nostre Chru- dim — humili supplicacioni inclinati, largitate nostra regia eidem ipsius quoque communitati comodum ornatumque augere sta- tuimus. Quapropter — auctoritate regia dicte civitati Chrudim eius quoque inhabitatoribus, presentibus et futuris, nundinas seu forum annuum tenendum et observandum annis singulis, et hoc in festo sancti Georgii martiris cum octo diebus inmediate se- quentibus, damus, concedimus, largimur et graciose conferimus. Volentes et hoc regio edicto statuentes, ut cives et incole eiusdem civitatis pro tempore existentes omnibus eisdem iuribus, liberta- tibus, privilegiis, prerogativis, graciis, indultis, emolumentis, the- loneis, daciis, usibus, fructibus quoque et utilitatibus universis utantur et gaudeant, quibus alie civitates regni nostri Bohemie

Strana 634
634 1476. in nundinis a se observari solitis, quibusve ipsa civitas Chrudim in aliis suis nundinis, quas observare solet singulis annis pro festo assumpcionis beate Marie virginis, utuntur, fruuntur et gaudent quomodolibet de consuetudine vel de iure, et hoc perpetuis tem- poribus in futurum. Mandamus igitur omnibus et singulis sub- ditis — cuiuscumque status — existant, signanter autem succa- merario regni nostri et ceteris officialibus quibuscumque, presen- tibus et futuris, quatenus prefatam civitatem Chrudim, cives quoque et incolas eiusdem in observacione libera et quieta dicta- rum nundinarum ipsis a nobis concessarum quovis modo non impediant, turbent aut molestent, quin pocius ipsos manuteneant, protegant et defendant adversus quempiam, qui eos lacessere vellet, in quantum et regio iussu parere tenentur et indignaci- onem regiam cupiunt evitare. In quorum fidem has nostras litte- ras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus communiri Datum Prage die tredecima mensis februarii anno Domini mille- simo quadringentesimo septuagesimo sexto, regni nostri anno quinto. INa ohbu:] Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. [Na rubu:] Rta. Orig. perg. v průmyslovém museu v Chrudimi (č. 6, pod tím staré čís. 24), od něhož pečeť i s kusem pergamenu uříznuta. Na rubu rukou XVI. století po- znamenáno: »Na jarmark postní.« — Lábler, Listář kr. města Chrudimi I, str. 35. *Čís. 374. 1476, 24. února. V Praze. Král Vladislav povoluje měšťanům a obyvatelům města Dvora nad Labem, že mohou svobodně nakládati se svým majetkem po čas života i na případ smrti a kdyby zemřeli neučinivše posledního pořízení, že statek jejich má spadnouti na nejbližší příbuzné. To- liko osobám duchovním nemohou bez svolení krále statek svůj dávati neb odkazovati. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum faci-

Strana 635
1476. 635 mus tenore presencium universis, quod pensatis fidelitate et con- stanti nobis pro viribus assistencia providorum magistri civium, consulum, iuratorum et tocius communitatis civitatis nostre Curie super Albea, — ipsos gracia nostra regia consolari decrevimus, ut ipsi donum regium se nactos esse sencientes ad parendum regie dignitati reddantur proniores. Quapropter — auctoritate regia iam dicte civitati nostre Curie, eius quoque civibus et incolis, presentibus et futuris, hanc nostram regiam graciam damus, con- cedimus et largimur, ad hoc quoque ipsis nostrum regium damus consensum pariter et assensum, videlicet ut ipsi pro tempore existentes cives et incole eiusdem civitatis omnes generaliter uni- versa et singula bona sua mobilia et immobilia, quecunque iusto titulo habent et possident aut que Domino auctore acquirent in futurum, in quibuscunque rebus consistant, seu quibuscunque vo- cabulis nuncupentur, dare, donare, legare seu testari libere va- leant et possint coniunctim vel divisim, cuicunque seu quibus- cunque personis ipsis placuerit, ecclesiasticis exceptis, et hoc omni quocunque impedimento et contradiccione procul motis. Casu autem, quo si quempiam ex dicte civitatis incolis intesta- tum mortem obire contigerit, volumus et eadem auctoritate regia decernimus, ut perpetue, quocies illud obtingeret, omnia bona illius defuncti ad propinquiores consanguineos seu amicos deve- niant et devolvantur sic et taliter, quemadmodum plurime ci- vitates nostre in regno et corona eiusdem regni nostri site eadem gracia, auctoritate et indulto regio utuntur, fruuntur et gaudent. Mandamus igitur omnibus et singulis subditis, fidelibus nostris dilectis, signanter autem succamerario regni nostri Bohemie ce- terisque officialibus, presentibus et futuris, ut cives et incolas predicte civitatis nostre Curie in hac nostre regie gracie conces- sione et usu eiusdem quovis modo non impediant aut impedire permittant, quin pocius ipsos conservent, tueantur et defendant, in quantum indignacionem regiam cupiunt evitare. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Prage sabbato ante festum sancti Mathie apostoli domini anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo sexto, regni nostri anno quinto. Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, subcammerarii regni Bohemie.

Strana 636
636 1476. Opis obsažen jest v konfirmaci císařovny Marie Terezie d. ve Vídni 22. dubna 1749, jejíž orig. chová se v archivu m. Králové Dvora. Jiný opis z XVIII. století zachoval se v archivu c. kr. místodržitelství v Praze fasc. P-106 subn. K 35. — Bienenberg, Geschichte der Stadt Königinhof, Urkundenb. str. 23. — Novější český překlad ve Vitákových Dějinách m. Dvora Králové na str. 35. Čís. 375. 1476, 4. dubna. V Praze. Král Vladislav uznávaje věrnost, kterou purkmistr, rada a měštané města Ostrova (der stadt Schlackenwerd) jemu a koruně České povždy zachovali, potvrzuje jim privilegia, jež od králů Českých Jana, Karla IV., Václava IV., Sigmunda, Ladislava a Jiřího byli obdrželi, zejména na práva, jichž Loketští užívají, a na přikázání úroku šesti kop z rychtářství městského na věčnou mši, a nařizuje purkrabí Loketskému a všem úředníkům a pod- daným království Českého, aby je při právech těch zachovali a chránili. — Geben zu Prag am donnerstag nach dem sontag Judica in der heiligen fasten nach Christi geburt vierzehnhundert dar- nach in sechsundsiebenzigsten, unsers raichs im funften iar. Ad relacionem domini Benessii de Waytmille, burgravii in Carlstein et magistri monete in Montibus Cuthnis. Opis obsažen ve vidimu privilegii Ostrovských radou Loketskou 10. pro- since 1637 pořízeném, jenž se chová v archivu spolku pro dějiny Němců v Čechách. Čís. 376. 1476, 13. července. V Praze. Král Vladislav potvrzuje měšťanům a obyvatelům v Karlo- vých Varech (zue Carlszpade) privilegia, jež od předchůdců jeho, císařů Římských a králů Českých, obdrželi, a nařizuje všem podda- ným, zejména purkrabímu Loketskému, aby je při nich zachovali. — Der geben ist zue Prag am sonabent sant Margarethen tag nach Christi geburt vierzehenhundert darnach im sechsundsiebentzigi- sten, unsers reichs im funften jaren. Ad mandatum domini regis.

Strana 637
1476. 637 Obsaženo ve vidimu purkmistra a rady m. Chebu d. 19. března (am donerstag vor dem suntag Oculi) 1500, který se chová v archivu m. Karlových Varů (fasc. A N° 4). Jiný opis ze XVI. století obsažen jest v přepisu privilegii Karlovarských v archivu c. k. místodržitelství v Praze ve fasc. P. 106 sign. K. — Před tím 10. dubna 1475 rozhodnuta byla na soudě komorním pře mezi pány Šliky a panem Polackým, kterému páni Šlikové zapsali hrad Vary v 500 zlatých rýnských s tím doložením, že nemá býti »od něho vyplacován, leč by páni Šlikové byli s Lokte splaceni«, a to tak, aby »jmenovaní páni Šlikové témuž Polackému za ten zámek a za nezplacovánie a tak za všecko to právo, což se toho zámku dotýče, dali 650 zlatých rýnských« (Archiv Český IV, str. 294). Čís. 377. 1476, 22. prosince. V Praze. Král Vladislav ustanovuje na žádost rady a obce města Ja- roměře, že nemají do komory královské dávati většího platu nežli čtyřicet kop a podkomořímu při obnovování rady šest kop grošů Pražských. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Moravie marchio, Lu- cenburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum faci- mus tenore presencium universis, quod cum expositum nobis est, pro parte — consulatus, civium et incolarum civitatis Jaromir, qualiter ipsi in exsolvendo censu ad cameram regiam dari solito ultra ab antiquo solvi consuetam pecunie quantitatem, videlicet quadraginta sexagenas grossorum Pragensium integre in duobus terminis, videlicet sancti Georgii et Galli a quodam antecessore nostro gravabantur et plus debito onerabantur: nos itaque de gracia speciali eidem gravamini alleviamen, ut equitas fidelibus subditis postulat, facere cupientes — auctoritate regia dictam civitatem nostram Jaromir, ac cives et incolas eiusdem pro tem- pore existentes apud exsolucionem summe ad cameram nostram regiam spectantis circa quantitatem ab antiquo dari solitam et consuetam relinquimus relictosque fieri decernimus, videlicet ut ipsi cives de summa regia duntaxat singulis annis pro festo sancti Georgii quadraginta sexagenas grossorum Pragensium et totidem pro festo sancti Galli futuro ad cameram regiam dare et solvere teneantur. Subcamerario autem, qui est, aut qui fuerit, similiter, ut antiquitus solitum erat, circa locacionem consulatus eiusdem

Strana 638
638 1477. civitatis modo sex sexagenas grossorum Pragensium persolvere debebunt, et hoc perpetuis temporibus in futurum. Mandamus igitur succamerario regni nostri Bohemie ceterisque officialibus nostris —, quatenus a predicte civitatis nostre Jaromir civibus et incolis pro tempore existentibus ultra dictas quadraginta sexa- genas grossorum Pragensium in predictis duobus anni terminis dari solitas ulterius de summa regia non postulent, non exigant, nec requirant, quin pocius sic, ut premittitur, apud antiquam solvendi consuetudinem conservent, manuteneant et defendant sub pena indignacionis nostre regie nostrorumve successorum. In quorum fidem presentes literas nostras fieri et sigilli nostri re- galis appensione iussimus communiri. Datum Prage die vigesima secunda mensis decembris anno Domini millesimo quadringente- simo septuagesimo sexto, regni nostri anno sexto. Opis z XVIII. století v liber memorabilium diversi coloris v archivu m. Jaroměře na l. 9v. — Knapp, Paměti kr. věnného m. Jaroměře str. 236, č. 4. Čís. 378. 1477, 14. ledna. V Praze. Král Vladislav povoluje měšťanům a obyvatelům města Loun, aby clo vybírané v městě jejich z povolení někdy krále Václava IV. mohli dále po dobu šedesáti let vybírati a výtěžek jeho mají obraceti na opravu hradeb, věží a příkopu městského. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Animaduertit regia nostra benignitas subditos suos fideles dilectos, qui eidem alacri animo constanter assistere solent, dignis premiis licere con- solari, quales cives et incolas civitatis nostre Lunensis, fideles nostros dilectos, esse sumus experti. Hi namque et divis ante- cessoribus nostris et nobis pro sua virili in omni fidelitate ob- sequi studebant et parere regie dignitati enitebantur adeo, ut ultra gracias dudum obtentas ulteriori gracia regia dignos se esse demonstraverunt. Ut itaque eadem civitas Lunensis pro suis bene gestis meritis, prout equitas postulat, aliqualiter recompen- sam se habere cognoscat, ipsam gracia nostra regia singulari honorare decrevimus. Quapropter — auctoritate regia eiusdem

Strana 639
1477. 639 civitatis Lunensis consulatui, civibus et incolis pro tempore exi- stentibus indulgemus, ad hoc quoque nostrum regium damus con- sensum pariter et assensum videlicet, ut ipsi theloneum, quod ex indulto olim serenissimi Wenceslai, Romanorum et Bohemie regis, antecessoris nostri, tollebant et obtinebant in portis einsdem ci- vitatis aut alias in civitate predicta sic, quemadmodum eiusdem Wenceslai auctoritate ibidem ab antiquo theloneum requirebatur, idem exigere, requirere, tollere et levare ac pro reformacione murri, turrium et fossati civitatis libere convertere valeant et possint, et hoc semoto omni quorumcumque impedimento. Quam quidem thelonei donacionem nostram et per predictos cives Lu- nenses levacionem decernimus eadem auctoritate regia durare debere a data presencium duntaxat ad sexaginta annos integros sese sequentes; quibus quidem annis lapsis et transactis dicti thelonei in supra dicta civitate levacio stabit in arbitrio nostro regio nostrorumve successorum. Mandamus igitur omnibus et singulis subditis, fidelibus nostris dilectis, signanter succamerario regni nostri Bohemie, pro tempore existentibus, quatenus dicte civitatis nostre Lunensis cives et incolas in percepcione et leva- cione iam dicti thelonei sic, ut premittitur, quovis modo non im- pediant, nec cuipiam impedire admittant, quin pocius ipsos in hac donacione nostra tueantur, protegant et conservent, in quantum indignacionem nostram regiam nostrorumve successorum cupiunt arcius evitare. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Prage die quartadecima mensis ianuarii anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo septimo, regni nostri anno sexto. [Na ohbu:! Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. [Na rubu:] Rta. Orig. perg. v archivu m. Loun (č. 38, staré č. při pečeti 26, v rohu 13) s velkou pečetí královskou na pergamenovém proužku zavěšenou. — Český překlad zapsán jest v knize téhož archivu sign. B 4 na l. 38 za nápisem: »Potvrzení na clo v branách do šedesáti leth.« Disposiční jádro listu jest v něm vyloženo takto: »aby clo, kteréž jsou z milosti kr. Václava v branách vybírali, ještě tím starodávným spůsobem přijímati mohli, a to na opravu zdi, věží neb bašt a příkopův města svobodně obrátiti mohli, — kterážto milost má trvati do šedesáti leth.«

Strana 640
640 1477. Čís. 379. 1477, 14. února. V Praze. Král Vladislav zůstavuje na přímluvu podkomořího Samu- ela z Hrádku purkmistra, konšely i všecku obec města Dvora nad Labem při tom, že mají podkomořímu od sázení konšelů platiti toliko pět kop grošů kromě lotovního. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc. Oznamujem tiemto listem všem, že zpraveni sme jménem purg- mistra, konšeluov i obce města Dvoru, věrných našich milých, že prve od staradávna neplatili ižádnému podkomořiemu od sázenie konšeluov než toliko pět kop grošuov. I prošeni sme od uroze- ného Samuele z Hrádku a z Valečova, podkomořieho královstvie Českého, věrného našeho milého, abychom již psané purgmistra, konšely i obec při tom zuostaviti ráčili. My v tom slušnú prosbu znajíce i také pro věrné služby již psaných purgmistra, konše- luov i obce, kteréž nám činili, činie a potom tiem lépe aby mohli a měli činiti, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú již psané purgmistra, konšely i obec města Dvoru, ny- nějšie i budúcie, při tom zuostavujem, tu milost jim činiece, aby oni žádnému podkomořiemu neplatili od sázenie konšeluov tu ve Dvoře než toliko pět kop grošuov širokých českých dobrých střie- brných rázu pražského kromě lotovnieho, to zvláště platiti mají. Přikazujíce podkomořiemu našemu, nynějšiemu i budúciemu, i jiným všem úředníkóm našim, nynějším i budúcím, aby již psané purgmistra, konšely i obec při této milosti naší zachovali tak a tiem obyčejem, jakož sě svrchu vypisuje, a to po věčné časy budúcie, pod uvarováním hněvu našeho i budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek na den sva- tého Valentina léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého sedmého, královstvie našeho léta šestého. [Na ohbu:! Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. Rta [Na rubu:] R

Strana 641
1477. 641 Orig. perg. v archivu m. Králové Dvora (č. 8, staré č. 14) se zlomkem velké pečeti královské zavěšené na hedvábné šňůře červenobílé. Na rubu o něco mladší ruka poznamenala: »Plat p. podkomořímu.« — Dle orig. toho otisknuli Bienenberk, Geschichte der St. Königinhof, Urkundenbuch str. 24 č. 15 a Viták Dějiny m. Dvora Králové str. 36. Čís. 380. 1477, 26. října. V Praze. Král Vladislav potvrzuje Ondráčkovi Oremusovi z Prahy a manželce jeho Regině z Kolína nad Labem listy císařů a králů Karla IV., Václava IV., Sigmunda, Ladislava a Jiřího na rych- tářství města Nového Plzně. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum faci- mus tenore presencium universis, quod pro parte famosi Andree dicti Oremus de Praga, fidelis nostri dilecti, est nobis humiliter supplicatum, quatenus sibi, sue consorti Regine de Colonia super Albea, devote nostre dilecte, et eorum heredibus ac successoribus, quasdam litteras olim serenissimorum Romanorum et Bohemie regum, — concessas et data[s] quondam super iudicatum civitatis nostre Noue Plzne cum suis emolumentis, qui iudicatus, ut acce- pimus, in dictum Andream et suos heredes ac successores iusto titulo devenerunt, sibi, suis heredibus et successoribus — confir- mare dignaremur. Nos itaque pensatis fidelibus serviciis nomi- nati Andree, que nobis exhibuit, exibere quoque poterit in fu- turum, votis suis iam dictis graciose annuimus. Quapropter — ex certa nostra sciencia, auctoritate regia, omnes litteras et pri- vilegia olim serenissimorum Romanorum et Bohemie regum, antecessorum nostrorum, signanter Karoli, Wenceslai, Sigismundi, Ladislai et Georgii, quas et que dederunt et concesserunt super iudicatu civitatis nostre Noue Plzne cum omnibus suis utilita- tibus et emolimentis generaliter ipsius iudicatus universis, que quoque littere et privilegia super predicto iudicatu, ut accepi- mus, in ipsos Andream et Reginam, consortem suam, iusto ti- tulo devenerunt, sibi Andree eidem quoque Regine ac eorum heredibus et successoribus — innovamus et graciosius confir-

Strana 642
642 1477. mamus, in omnibus earundem litterarum et privilegiorum punctis, clausulis, articulis et sentenciis taliter, ac si omnia his litteris nostris de verbo ad verbum expresse fuissent inserta; decernentes et volentes eadem auctoritate regia omnia supratacta privilegia, a divis predecessoribus nostris super dicto iudicatu concessa et data, obtinere debere firmum et inviolabile robur perpetuis tem- poribus in futurum. Nulli ergo atd. Presencium sub nostri re- galis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Prage die vigesima sexta mensis octobris anno Domini millesimo quadrin- gentesimo septuagesimo septimo, regni nostri anno septimo. INa ohbu:! Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. INa rubu:) Rta Orig. perg. v archivu m. Plzně (č. 90, starší N. 47) s pečetí královskou zavěšenou na hedvábné šňůře červenobílé. Na rubu dole mladší ruka pozname- nala »Na rychtu;« k tomu pak novější rukou přidáno »Vladislaus 1477 v pří- čině rychtářství dědičně daného.« — Strnad, Listář kr. m. Plzně II, str. 199, č. 233. Čís. 381. 1477, 27. listopadu. V Praze. Král Vladislav potvrzuje na žádost purkmistra a rady města Chebu, jejichž vyslaní mu slib věrnosti složili, privilegia a práva, která předchůdcové jeho obci a krajině Chebské udělili. Wir Wladislaus, von gots gnadn kunig zue Behem, marg- grave zue Merhern, herezog zue Luczemburg unde Slesien, marg- grave zue Lusicz, bekennen unde thun kunt allermeniglichen mit disem brive. Wiewol wir von angeborner gute unde mildigkeit auch von kuniglicher wirdigkeit wegen, darein wir von gotlicher schickung, als wir hoffen zue got, gesaczt sein, allir unde iglicher unsers kunigreichs unde lande darczue gehorunde underthanen unde getrewen nucz unde frommen czue bestellen geneigt sind, idoch erkennen wir wol, das wir mehr pflichtig sein allen den, die uns unde der crone czue Behem vor anderen lewten mit ganczen trewen — gedint haben unde furbas willig unde berait

Strana 643
1477. 643 sein zu thun, nucz unde frommen zue schaffen unde sie bei iren gnaden, freiheiten, lehen, rechten, gerichten, zollen, briven unde privilegien gnediglichen czue behalden. Wann nu fur uns kommen sind die erberen der burgermeister unde etlich des rats unde ge- meyn unser stat zu Eger im namen unde an stat des ganczen rats unde gemein zue Eger unde irs landes, unser liben getrewen, unde haben uns als ein kunig zue Behem aufgenomen unde ge- wonlich huldung, gelubde unde aide gethan, unde furder uns demutiglichen gebeten, das wir ine, der stat Eger unde irm lande alle unde igliche ire freiheit — zu confirmiren gnediglichen ge- ruchten; des haben wir angesen solch demutig unde vleissige bete unde auch betracht nucz, stete getrew unde willige dinst, die di vorgenannten von Eger unsern vorfaren kunigen zue Behem oft, getrewlich unde furderlich gethan haben unde uns furpas thun sollen unde mogen in kunftigen czeiten, unde haben darumb — den vorgenannten burgermeister, rat, burgern ge- meinglich der stat zue Eger, irm lande unde irm" nachkomen alle unde iglich ire gnade, freiheit, lehen, recht, gericht, zolle, brive, privilegia, hantvesten, gute gewonhait unde loblich her- kommen in allen unde iglichen iren punckten, stucken, synnen, artikeln unde bedewtungen, wie die von wort zue wort lauten unde begriffen sinde, gnediglich — confirmirt, vernewen, be- vestnen, bestetigen und confirmiren ine die von kuniglicher macht unde als ein kunig zue Behem in craft dieczs brifs unde meinen, seczen unde wollen, das die und alle ir yglichs — creftig sein unde bleiben sollen gleicher weiss, als ob die alle unde iglichs besunder von wort zu wort in disem unsern brive be- griffen unde geschriben weren. — Mit urkund dieczs brifs ver- sigelt mit unsrm kuniglichen anhangenden insigel, der geben ist zue Prag am donerstag noch sant Kathrein tag nach Crists ge- burdt vierzehenhundert darnach im sibenundsibenczigisten, un- sers reichs im sibenden jare. [Na ohbu:] A[d] relacionem domini Cristofforii de Vitzthum, cammerarii domini regis. [Na rubu:] R ta Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 790) s menší pečetí královskou z čer- veného vosku zavěšenou na hedvábné šňůře červenobílé. — Na rubu rukou

Strana 644
644 1477. XVI. století poznamenáno: »Konigs Ladslai privilegium und beschtettigung aller freyheyt.« — a) tak orig. — Gradl, Die Privilegien der St. Eger str. 30 (omylem datováno k 27. květnu). Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 18 omy- lem vypočítává dvě konfirmace privilegií Chebských, jednu z 27. května a druhou ze dne 27. listopadu 1477. — Císař Fridrich III. před tím v listu d. ve Vídni 24. června (zu Wienn am vierundezwainczigisten tag des monats iunii) 1477 psal purkmistru radě i vší obci m. Chebu takto: »Wir haben dem durchluchtigen Wladislawen, kunig zu Behem, marggraven zu Merhern, des heil. Romischen reichs erezschencken und kurfürsten, unserm lieben sun und ohem, der zu der crone zu Behem zu einem konig rechtlich erkoren, erkieset und gecronet, nach laut der freiheit des konigreichs zu Behem und von ade- lichem koniglichem stammen geporen und dorzu wirdig, schicklich und tuglich ist, das kurfurstentumb und erezschenckenampt des heiligen reichs mit allen landen, manschaften, herschaften, lehenschaften, gaistlichen und weltlichen, erczten, pergkwercken, geleiten, wiltpannen, waidnereien, zollen, eren, rechten, wirden, ziren, hohen und nidern gerichten, gerichtszwangen und allen andern herlichkaiten, rechten und gerechtikeiten, zu der gemelten cron zu Behem gehorend, zu lehen gnediclich geraicht und verlihen nach laut unsers kaiser- lichen briefs deshalben ausgegangen. Und nachdem ir in dasselb konigreich Behem eyngeleibet, dem underworfen und dorein gehorig seit, so gebieten wir euch bey den pflichten, glubden und aiden, domit ir der crone und konig- reich Behem verpünden seit, auch verliesung aller lehen, zolle, gnaden, frei- haiten, privilegien, rechten und gerechtikeiten, so ir von uns, dem heiligen reich, der cron und konigreich Behem oder andern jemand habt, von Romi- scher kaiserlich macht volkůmenheit ernstlich und vesticlich mit disem brief und wollen, das ir nû hinfür dem genanten unserm lieben sun und ôhem, konig Wladislawen, als konig zu Behem, ewrm rechten naturlichen herrn, ge- trew, gehorsam und gewertig seit, seinen geboten und verboten gehorsamlich nachfolgt und alles das tut, das ir einem konig zu Behem, ewrm natürlichen herren, von recht und gewonhait zu thun schuldig seit und euch des nit wei- gert, seczet noch widdert, als lieb euch sey unser und des reichs swere un- gnade und verliesung der obgeschrieben pene, auch des yezgemelten unsers lieben sûns und ohem konig Wladislawen zu Behem hoe straf und pus zu ver- meyden.« Se záznamem kancelářským »Ad mandatum domini imperatoris pro- prium.« (Dle současného opisu druhdy v archivu m. Chebu novější přepis v archivu musea král. Českého). Čís. 382. 1477, 27. listopadu. V Praze. Král Vladislav na žádost purkmistra a rady města Chebu povoluje soudu městskému, aby společně s purkrabím Chebským Matoušem Šlikem z Lažan vykonával hrdelní právomoc soudní

Strana 645
1477. 645 po dalších deset let, a svoluje k tomu, aby rada mohla jmenovati zástupce rychtáři městskému, kdyby úřad nekonal. Wir Wladislaus, von gots genaden kunig zue Behem, marg- grave zue Merhern, hertzog ezu Luczemburg unde Slesien, marg- grave zue Lusitz etc., bekennen unde thun kund offenlich mit disem brive allirmeniglich. Nachdem wir durch die erbern un- sere libe getrewen burgermeister unde etlich des rats unde ge- mein zue Eger bericht worden sind, wie dem edlen Mathesen Slicke, hern zur Weissenkirchen, unsern burggraven zue Eger unde liben getrewen, in der pane ubir die halsgericht bei yne zue Eger etlich zeit von unsren vorfaren, kunigen zue Behem loblicher gedechtnuss, verlihen worden ist, welche zeit nun vor- schinen ist, nu haben uns die selben der burgermeister unde etlich des rats unde von der gemein in demutigem vleis gebeten, solch unser vorfaren verleihung als ein kunig zue Behem gne- diglichen zurstrecken unde verlengen. Also haben wir angesehen ir demutig bethe, trew und willig dinst, auch betracht gemeynen nucz unde frommen, der aus solhen flewssit unde dadurch die gerechtikeit erhohet, gemeret unde nit gemynnert wirt, haben wir mit wolbedachten mute, gutem rate, rechter wissen unde von kuniglicher macht zue Behem dem edlen Wentzlen Slick, unserm burggraven, rat unde liben getrewen unde der stat zu Eger solhen pane widerumb gegeben unde den verlihen zehen jare gancz ausz noch dato dietzs briefs nehst folgende, unde wollen von der obgenannten unser kuniglich macht, das die ge- melten unser burggrave unde die von Eger nu hinfur solch zehen jare den genanten pane ubir solch halsgericht, wie das genannt ist, haben, des genissen unde gebrauchen sollen unde mogen, in massen sie den biesher gehabt, genossen unde des gebraucht haben vor allirmeniglich ungehyndert. Wir haben ine auch dise besundere gnade gethan, ob sach were, das der richter nit in heym adir geniwertig were, adir das er das gericht nit siczen wolde, so mugen die von Eger das gericht eynem andern be- velhen, das gericht zu sitzen, das dann durch den selben die tzeit auch craft unde macht haben sol, damit das gericht nit verzogen, sunder ein furganck gewynnet. Darumb gebieten wir allen unsrn haubtlewten, ambtlewten, underthanen unde lieben

Strana 646
646 1477. getrewn, die bemelten unsern burggraven und die von Eger an diser unser begnadung nit hindern noch irren, sunder gerulichen gebrauchen lassen. Ist unser ernstliche meynung. Mit urkund dietzs briefs versigelt mit unserm kuniglichen anhangenden in- sigel. Geben zue Prag am donerstag noch sant Kathren tag nach Crists geburt vierzehenhundert darnach im sibenundsibenczigisten, unsers reichs im sibenden jare. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Cristofforii de Viczthum, cammerarii domini regis. INa rubu:/ Rta Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 794) s menší pečetí královskou na proužku pergamenovém přivěšenou. Na rubu poznamenáno: »Khonigs Wla- dislai confirmation uber den pan und das ein rath, do richter das recht nit sitzen wollt, solches richterampt einem anderm zu bevhelen macht haben.« — Gradl, Privilegien der St. Eger str. 30.— Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadt- archivs str. 18, č. 794. — 1) Srov. svrchu č. 280. — Matouš Šlik z Lažan ze- mřel 16. září 1487. (Schlesinger, Die Chronik der St. Elbogen str. 13). Čís. 383. 1477, 27. listopadu. V Praze. Král Vladislav zavazuje se purkmistru, radě i vší obci města Chebu, že nepřimnoží zápisnou summu, v níž jest pflegarství Chebské zastaveno. Wir Wladislaus, von gots genadn kunig zue Behem, marg- grave zu Merheren, hertzog zu Lutzemburg unde Slesien, marg- grave zue Lusitz etc., bekennen offenlich mit disem brive allir- meniglich, das fur uns erschinen sein die erbern der burger- meister unde etlich des rats unde gemein unser stat zue Eger — unde haben uns demutiglichen gebeten, das wir auf die pflege zue Eger mitsambt ir herlichkait unde gerechtikeit nicht mehr, noch kein hôhere summ unserm pfleger daselbst noch imand ader seinen nachkommen nit verschriben noch darauf slahen, unde das das bei dem unde der summ, als ietz darauf ist, zu bleiben lassen geruchten. Des haben wir angesen solch ir demutig unde vleissige bethe, auch ir freihait zu meren unde nit zu myn- nern, unde betracht getrewe willige dinst, die uns und unsern

Strana 647
1477. 647 vorfaren, kunigen zue Behem, die bemelten von Eger oft unde dick nuczlich gethan haben, in kunftigen zeiten thun sollen unde mogen. Darumb — haben wir yne dise besundere gnade ausz gnaden gethan unde thun ine die von kuniglicher macht in craft dieczs briefs und wir setzen unde wollen auf die pflege zue Eger mitsambt ir gerechtikeit unde herlichkait nit mehr noch kein hohere summ unserm pfleger doselbst noch ymands adir seinen nachkommen nit verschreiben noch darauf slahen unde das bey dem unde der summ, als ietz darauf ist, bleiben lassen; ab adir das daruber aus unwissenhait adir wie das susten darczu queme adir geschee, so sol das kein craft haben unde den von Eger an diser unser begnadung cheinen schaden bringen. Des zue urkund haben wir disen brive versigelt mit unsrm kuniglichen anhan- genden insigel, der geben ist zu Prag am donerstag noch sant Kathren tag nach Crists geburt vierzehenhundert darnach im siebenundsiebenczigisten, unsers reichs im sibenden jare. [Na ohbu:! A[d] relacionem domini Cristofforii de Viczthum, cammerarii domini regis. [Na rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 792) s menší červenou pečetí krá- lovskou zavěšenou na proužku pergamenovém. Na rubu poznámka: »Ein brief, das die pfleg eyn pfleger nit höer verschriben werden soll.« — Gradl, Privi- legien der St. Eger str. 30. Čís. 384. 1477, 19. prosince. V Praze. Král Vladislav slibuje purkmistru, konšelům i vší obci města Mostu za sebe i za své nástupce, že město jejich s obyvateli, ani úroky roční a jiné poplatky do komory královské odváděné ni- komu nezapíše ani nezastaví. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že znamenavše a vskutku shle- davše mnohú vieru a stálost opatrných purgmistra, konšeluov i všie obce města našeho Mostu, věrných našich milých, kterak oni v poddanosti a v poslušenství k nám jakožto k králi Českému,

Strana 648
648 1477. pánu svému dědičnému, sě zachovávají podle nás hrdel i statkuov svých nelitujíce a nám proti nepřátelóm i také k obecnému do- brému věrně pomáhajíce, i zdálo sě jest nám hodné a slušné jich zvláštní naší milostí potěšiti. Protož s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psaným purgmistru, konšelóm i vší obci města Mostu, nynějším i budúcím, tuto milost zvláštní tiemto listem činíme a dáváme, tak že my ani budúcí naši krá- lové Čeští nemáme ani budem již psaného města Mostu s oby- vately téhož města i také sum našich královských ani úrokuov ani kterých jiných poplatkuov s téhož města do komory našie královské příslušejících žádnému člověku zapisovati ani zastavo- vati za dlúhý nebo krátký čas ižádným živým obyčejem; ale má již psané město i s obyvately téhož města i s sumami, s úroky i s jinými poplatky do komory našie královské příslušejícími při naší i také budúcích našich, králuov Českých, komoře zuostati po věčné časy budúcie. A jestliže bychom my nebo budúcí naši, krá- lové Čeští, kdy potom to město Most nebo obyvatele jeho, summy, úroky a poplatky s téhož města do komory našie královské pří- slušejície komu zastavili, zapsali neb kterakkoli zavadili z ne- paměti nebo kterýmkoli jiným obyčejem, tehdy chcme a tiemto listem ustanovujem, aby takové zapsánie, zavázánie nebo zasta- venie proti tomuto našemu listu žádné moci ani pevnosti nemělo, ale tento list náš aby v své moci a pevnosti zuostal; nebo my to všecko, což by sě proti tomuto listu stalo, tiemto listem ru- šíme, kazíme a moříme. Přikazujíce všem úředníkóm i jiným poddaným našim, kteréhož by koli řádu nebo duostojenstvie byli, nynějším i budúcím, aby již psané purgmistra, konšely i obec již psaného města Mostu, nynějšie i budúcie, při těch našich mi- lostech tak a tiem obyčejem, jakož sě svrchu vypisuje, zachovali, jim v tom nepřekážejíce ani překážeti dopouštějíce, a to pod uva- rováním hněvu našeho i budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek před svatým Thomášem apoštolem božím léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedm- desátého sedmého, královstvie našeho léta sedmého. INa ohbu:! Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. [Na rubu:] Rta.

Strana 649
1477. 649 Orig. perg. v archivu m. Mostu (č. 44), od něhož pečet utržena a ztra- cena. — Na rubu pozdější ruka poznamenala: »Privilegium könig Vladislai, die stadt Brüx nicht zu versetzen oder verpfänden." — Schlesinger, Stadtbuch von Brüx, str. 171, č. 389. Čís. 385. 1477, 22. prosince. Na Rabšteině. Burian z Gutšteina seděním na Nečtinách potvrzuje purk- mistru, radě i vší obci dědičného města svého Tachova všecky svobody a privilegia, jež jim udělili císařové a králové Čeští, a nařizuje purkrabímu svému i úředníkům tudíž, aby je při svo- bodách těch zachovávali i ochraňovali. Burian herr von Gutenstein zu Tachaw und auf dem Breytten- stein, aberster kammermaister deß königreichß zw Behaimb und haubtman Satzer und Rakonitzer kraissen etc. Nachdem und wir daß schloß, statt Tachaw und die gantz herschaft dartzu gehö- rend an unß erblich unß und unsern erben in die landtafel ge- bracht haben nach ardtnung der löblichen cron zw Behemb etc., alß bekennen wir für unß, unser erben, erbßnehmen und nach- kommen in und mit kraft dieß briefs vor allermeniglich, die ihn sehen, hören oder leßen, daß für unß kommen sein die ersamen weysen burgermaister, rhat und die gantz gemaind zw Tachaw, unser lieben getrewen, und haben für unß bracht alle ihre frey- heitbrief und privilegia, die sie und ihrer forfodern von kaysern und königen zw Behaimb erworben und löblich herbracht haben, und unß die alle hören und mit demütigem fleyß gebetten, sie darbey zu bleyben lassen und ihn die zu bestättigen, alß ihr rechter erbherr. Haben wir angesehen ihr vleissig und zimblich gebett und auch ihr getrewe dienst willigkeit und gehorsamb, die sie unß oft und dick gethan und beweyst haben und noch hin- füro zw könftigen zeyten unß und unsern erben, erbnehmen und nachkommen thun sollen und mögen und haben mit wohlbedach- tem muth, gueten rhat und rechter wissen ihn alle ihre frey- heytbriefe und privilegia, die sie von kaysern und königen zw Be- hemb, dartzu alle alte guete gewohnheyt und recht, die sie löblich hergebracht haben, bestättigt und confirmirt, bestättigen und con-

Strana 650
650 1478. firmiren ihnen die in craft ditz briefs in aller maß und weyß, alß ob sie alle von wort zu worth in dießem brief geschrieben waren, gereden und geloben bey unsern wahren trewen sie dar- bey jetzund und zw ewigen zeyten beleiben zu lassen; und ge- bieten darauf unsern burggraven und ambtleuthen zw Tachaw, die jetzund sein und künftigklich sein werden, und allen andern unsern unterthanen, sie an solcher freyheyt und begnadung nicht hindern noch irren, alß lieb ihnen sey unser schwäre ungnad und ungunst zu vermeiden. Zw uhrkhund und vester haltung haben wir unser eigen insiegel an diesen brief gehangen. Und wir Jan herr von Guttenstein, Watzlaw herr von Rabenstein zum Hradkhu, Jobst von Tuppadl dye zeyt burggrave zw Tachaw und Joring Meindl zw Tuchnitz bekennen, daß wir durch gebeth deß wohl- gebornen herrn, herrn Burianß unser insiegel zw gezeugnuß neben dem seinem auch an diesem brief gehangen haben, unß und unsern erben ohn schaden, der geben und geschrieben ist zum Rabenstein nach Christi unserß lieben herrn geburth vier- zehenhundert und in dem siebenundsiebentzigsten iahre an dem nechsten montag nach sanct Thomaß deß heyligen zwelfpothen. Opis ze XVII. stol. v kvaternu desk zemských č. 133 na l. A 147—A 157. Čís. 386. 1478, 8. ledna. V Praze. Král Vladislav obdržev od šefmistrův a konšelů města Kutné Hory svolení, aby osiřelá dcera městská dána byla k manželství dvořenínu jeho Jiříkovi z Kostelce, opatřuje Kutnohorské, že ta- kové svolení nemá býti na ujmu jich právům a výsadám. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že my jakožto nájvyšší poručník sirotkuov v království našem Českém prošeni jsúce od slovutného Jiříka z Kostelce, dvořenína našeho, věrného milého, za sirotka jménem Katheřinu někdy Svadbova od Hory, aby jemu dána byla k svatému manželství, i mluvili sme o to s šephmistry a

Strana 651
1478. 651 radú na Horách Kuthnách i také s poručníky téhož sirotka, Mar- tinem Hamerníkem, Vítem písařem, Vilémem, Janem Štolarem, věrnými našimi milými, žádajíce jich, aby nám to k vuoli uči- nili a svú vuoli přidali k tomu, aby jmenovaný sirotek témuž Jiříkovi k svatému manželství byl dán. A oni k žádosti naší to učinili sú, tak že i poručníci poručenstvie vzdali sú a ten sirotek za jmenovaného Jiříka k manželství smluven jest. A prosili sú nás již psaní šephmistři a rada i také poručníci, abychom je v tom opatřiti ráčili, aby to právu jich ani poručenství nic ke škodě nebylo. My v tom také jich slušnú žádost znajíce, s do- brým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú ohra- dili sme a tiemto listem ohražujem již psané šephmistry a radu, tak že to jich právu k žádné škodě nemá býti. A také již psané poručníky z toho poručenstvie propustili sme a propúštieme, tak aby oni z toho poručenstvie od nás i také budúcích našich, krá- luov Českých, ani od žádného jiného k ižádné škodě nařiekáni ani napomínáni nebyli nynie i v časiech budúciech. — Dán v Praze v středu po božím křtění léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého osmého, královstvie našeho léta sedmého. [Na ohbu:/ Ad relacionem domini Benessii de Waytmille etc., magistri monete Moncium Cuthnensium. Orig. perg. v archivu města Kutné Hory (č. 10 c, staré čís. 14) se zlom- kem menší pečeti královské zavěšené na proužku pergamenovém. — Opis zapsán jest v knize téhož archivu řečené Transsumpta privilegiorum na l. 371. Čís. 387. 1478, 25. února. V Praze. Král Vladislav uznávaje vděčně pomoc, kterou mu měšťané Mělničtí poskytovali proti nepřátelům, povoluje jim, že město jejich, plat roční a berně, kterou do komory krále neb královny povinni jsou odváděti, nemají býti nikomu zastavovány ani jinak od komory královy neb královniny zcizovány.

Strana 652
652 1478. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpetuam rei memoriam. Monet nos ad hoc innata liberalitas nostra regia, ut inter ceteras regni nostri curas animo persuasum habeamus, qualiter subditorum, fidelium nostrorum dilectorum, conservacioni, utilitati pariter et honori quantum possumus, prospiciamus, quo regio dono consolati facilius et in bonis fortune percipiant in- crementum et regni nostri opportunis negociis a nobis requisiti apcius esse possint adiumento. Hoc respectu providis magistro civium, consulatui et communitati civitatis nostre Mielnicensis, fidelibus nostris dilectis, peculiari affectione adeo inclinamur, quod pro optime meritis, ipsorum plerisque serviciis proque auxi- liis in effectu contra hostes nostros non mediocribus cum im- pensis nobis indefesse exhibitis eosdem gracia nostra regia spe- ciali honorare decrevimus. Quapropter — auctoritate regia iam dicte civitati nostre Mielnicensi eius quoque incolis — hanc gra- ciam nostram regiam singularem damus, donamus et largimur, ut civitas, summa, berna quoque ad cameram nostram regiam ab eadem civitate Mielnicensi et eius inhabitatoribus dari et solvi solita exnunc in antea nunquam per nos aut successores nostros reges Bohemie seu reginas inscribi, pignorari, cuipiam locari, aut quovis modo a camera nostra regia alienari in toto vel in parte, ad longum breveve tempus debeat aut possit, sed eadem civitas et summa ad cameram regiam seu regine regni nostri Bohemie pertinebunt perpetuis temporibus in futurum. Si autem contra- rium atd. Nulli ergo atd. In quorum fidem presentes litteras nostras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus com- muniri. Datum Prage die vigesima quinta mensis februarii anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo octavo, regni nostri anno septimo. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. ſNa rubu:/ Rta Orig. perg. v archivu m. Mělníka (č. 22, staré č. 24). Na rubu pozname- náno: »Causa huius donacionis magna cum sollicitudine fuit Machek de Zbra- slawicz, concivis et prius notarius depost et capitaneus ab eodem domino rege et consul constitutus.« — Opis obsažen v knize privilegií v archivu téhož města

Strana 653
1478. 653 na l. 11 za nápisem: »N° 14. Majestát, že město Mělník nemůže se nikda za- stavovati, prodávati ani od jiných měst odtrhovati ani žádnému darovati.» V téže knize na listu l. 26v a 36 čte se český překlad ze XVII. století. — List souhlasí skoro doslovně s listem d. v Praze 10. ledna 1475 městu Žatci (v. svrchu č. 362), avšak má některé odchylky, které jsou typické pro privilegia tohoto druhu dávaná městům věnným. Čís. 388. 1478, 9. března. V Praze. Král Vladislav povoluje obci města Poličky, aby mohla čer- veným voskem pečetiti. Datum v Praze devátého dne měsíce marcia létha 1478. List ztracen. Zachována jenom zmínka o něm v konfirmaci privilegií Poličských dané králem Ferdinandem I. na hradě Pražském 24. září 1547, jehož současný přepis obsažen jest v registrech majestátů z l. 1545—1552 chova- ných v c. k. šlechtickém archivu ve Vídni pod č. 285, na l. 107. Jiný pozdější opis konfirmace té zapsán jest v knize archivu města Poličky liber memora- bilium z r. 1659 na l. 12. s poznámkou, že privilegium to »shnilo, od něho pečet neporušená se vynachází.« *Čís. 389. 1478, 27. března. Heřman z Vartmberka, dědičný pán Bydžovský, dává obci města Nového Bydžova dědičně městiště s lázní s tou výminkou, aby tu lázeň chudým lidem jednou v roce topili. Já Heřman z Vartmberka a Zvieřetic, jsa dědičný pán Bydžova Mladého i toho všeho zbožie, známo činím tiemto listem nynějšiem i budúciem, že s dobrým rozmyslem a s radú přátel svých dal sem a mocí tohoto listu dávám městiště lázňové“ kteréž leží v končinách Beneše Košťála, Zygkyb mydláře, Filipa ševce a Pavla zedníka, múdrým a opatrným mužuom purgmistru a radě i všie obci města Bydžova Mladého,“ nynějšiem i budúciem, k jich snažné prosbě, a to budúcně dávám jim i jich potomním, na tom sobě ani svým dědicóm i budúcím poslúpním neb odjinud

Strana 654
654 1478. nic nepozůstavuje, než toliko panstvie, k jměnie, k držení a k po- žívání, tak aby oni s tú lázní učinili a jie požívali jakožto vlast- nie dědičné bez mé i mých dědicóv překážky všelikteraké; kromě toto znamenitě vymieňuji v tomto listu, aby svrchu psaní mě- šťané, nynější i budúcí, každý rok jednú v rok a nebo ti, ktož by tu lázni od nich držali, chudým a nuzným jednú v rok aby topili. Tomu všemu na potvrzenie pro lepší jistotu a pevnost já svrchu psaný Heřman svú sem vlastní pečet k tomuto listu při- věsil a pro dalšie a širšie svědomie prosil sem urozeného pána, pana Šťastného z Valšteina a na Skalách a slovutných panoší Mikuláše z Vranova, v ty časy purkrabie na Bydžově, a Ctibora z Radče a na Křiečově, aby své pečeti vedle mé k tomuto listu přivěsili na svědomie. Jenž jest psán a dán létha od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého vosmého, ten pátek před provodní nedělí. Opis z originálu již ztraceného, pořízený vrchním zemským radou V. Ry- bičkou v zemském archivu král. Českého. Jiný opis obsahuje vidimus rady m. Hradce nad Labem z r. 1562 chovaný v archivu c. k. místodržitelství v Praze fasc. P-106. V archivu m. Bydžova zachovaly se toliko pozdější přepisy: v liber memorabilium II z r. 1655 na l. 110, v originálním vidimu m. Nym- burka ze 6. března r. 1682 a v originále konfirmace privilegií Bydžovských císařem Josefem II. dané ve Vídni 7. března 1782, v nichž čtou se tyto pod- statnější odchylky: a) lázně. — b) Zycha. — c) Nového. — Srv. Kapras. Kniha svědomí m. Nového Bydžova z l. 1311—1470, str. XXXII, č. 8. Čís. 390. 1478, 27. března. V Praze. Král Vladislav rozsuzuje spory mezi starou a novou radou města Žatce i mezi obyvateli města a předměstí. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc. oznamujem tiemto listem všem. Jakož některé ruoznice vznikly jsú mezi konšely starými a konšely novými i vší obcí a obyvately města našeho Žateckého i předměstie tudiež, věrnými našimi mi- lými, tak že ty věci jimi samými mezi sebú, ani úředníkem na- ším urozeným Samuelem z Hrádku a z Valečova, podkomořím

Strana 655
1478. 655 královstvie Českého, věrným naším milým, nemohly mezi nimi zrovnány býti; my pak jsúce ti, jakož pak to dobře našemu duo- stojenství královskému příslušie, ješto řád, pokoj, jednotu a svor- nost netoliko mezi našimi poddanými, ale jinde všudy milujem, i chtiece, aby takové ruoznice, kyselosti a nesnáze mezi svrchu psanými úředníky i všemi obyvateli města i předměstie Žatec- kého minuly a k srovnání, jednotě a k svornosti přivedeny byly, ačkolivěk nyní mnohé a znamenitie“ potřeby naše i tudiež slav- ného našeho královstvie Českého před sebú sme měli a máme, však těch věcí ponechavše, sami osobně práce našie a osoby ne- litujíce, tu do Žatče sme přijeli, a tu sme mluvili s konšely sta- rými i novými i se vší obcí, aby nám to dali sepsanú žalobú, což sě dávánie vin starých konšelóv dotýče; též zase aby nám dali odpověď na to staří konšelé. Jakož pak tak stalo sě jest, že všickni staří i noví konšelé, i všecka obec dali nám to v moc všecko jakožto králi Českému, pánu svému dědičnému, jednostajně a společně. My pak již tu věc na se mocně vzavše a váživše s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú, a to znajíce, že by skrze takové žaloby a odpory nic dobrého nepřišlo, a také že jest k tomu krátký čas, i hlediece k tomu s radú naší, což by k srovnání a k lepšiemu slúžilo, a také skrze to že by většie ruoznice a kyselosti mohly zniknúti, i chtiece, aby takové věci přetržieny byly a k lepšiemu přivedeny, tuto výpověď a roz- kázánie naše královské mezi nimi všemi, starými i novými kon- šely i vší obcí a obyvateli města i předměstie Žatče, činíme a vy- poviedáme takto a rozkazujem: Item nejprvé, aby všecky ruoz- nice, kyselosti a nesnáze mezi nimi všemi napořád minuly, a ty aby sobě věrně, právě a křesťansky odpustili, a nynie i po věčné časy budúcie v žádném miestě a žádným obyčejem, žádnú věcí ke zlému ani ku pomstě aby sobě jich nikdy nezpomínali ani zdvihali, ale lásku, jednotu a svornost, jakožto na dobré lidi slušie, drželi a zachovali mezi sebú. A jestliže by kdo kdy kterú věcí to zdvihal neb zpomínal ke zlému neb ku pomstě, k tako- vému jakožto ke zlému a nešlechetnému člověku budem hleděti k hrdlu, ke cti i k statku a takového bez milosti skutečně tre- stati budem. Item dále, aby žádných scházení zvláštních žádný nikdě“ nejednal ani strojil ani kterých roth, ale jestliže by komu co škodilo, aby žádných takových věcí před se nebera hleděl

Strana 656
656 1478. opravy skrze konšely; pak-li by sě jemu i tu co zdálo obtieženo, ale aby hleděl opravy skrze nás neb úředníka našeho podkomo- řího, a jinak nic, též pod pokutú svrchu psanú. Item také, což sě dotýče listuov, privilegií, fundament neb statut, z kterýchž sú viněni staří konšelé, ty všecky, o kterýchž vědie, mají pod pří- sahú pověděti, a jestliže by kdo co věda při tom zatajil a potom kdy sě toho uptáno bylo a na nás vzneseno, takový též bez mi- losti od nás má trestán býti a zase to v celosti a bez umenšenie zjednati a navrátiti. Item jakož žádáno jest, aby staří konšelé počet učinili, my v tom milujíce obec a hlediece toho, aby sě v tom spravedlivé stalo, při tom takto rozkazujem, ačkoli chtěli bychom, aby ta věc nynie jednána byla před námi a před pod- komořím naším, ale že nynie máme odjeti po pilné potřeby naše i zemské a pro jednánie pokoje, protož my časem svým nemeška- jíce, chcem jeho k vám poslati, a tu před ním ať sě ta věc rovná a před konšely i před některými z obce, kteříž k tomu vydáni budú, vedle obyčeje starodávnieho. A jestliže by se zdálo, že by obci neb komu v čem tu ukráceno bylo, a to seznáno, aby nám to dal týž podkomořie znáti s těmi, kteříž k tomu vydáni budú, a my té věci vyrozumějíc, chceme sě v tom tak mieti, což za spravedlivé bude, aby napraveno bylo. Item dále pro vyvarovánie budúcích nesnází a sváruov a pro zachovánie jednoty a pokoje, my, jakožto král a pán jich z milosti našie mocí královskú usta- novujem, kdyžkolivěk podkomořie náš, nynější neb budúcí, neb úředník jeho, kteréhož by miesto sebe poslal, saditi bude konšely a měniti radu, tu hned při tom sazenie a měnění rady, aby staří konšelé před ním počet udělali z příjmuov a vydání toho roku i z jiných všech duochoduov. A jestliže by v tom co bylo ukrá- ceno obci neb komu jinému, ta věc aby napravena byla námi neb podkomořím naším, a to vedle toho, jakož by na to slušelo, aby sě jim spravedlivé stalo. A toto ustanovenie naše aby stálo a trvalo nynie i po věčné časy budúcie bez všelikého proměněnie a přerušenie. Item dále taky pro jednotu a svornost toto při- kazujem, jestliže by kdy kterékoli podstrky nebo ruoznice vznikly mezi kterými kolivěk osobami, a zvláště což sě věcí obecních toho města dotýče, pro to aby žádný jeden na druhého žádnú věcí nesahal, ani kterých roth sbieral, ale aby to bylo vzneseno na konšely, a ta věc aby konšely rovnána byla, a každý aby jich

Strana 657
1478. 657 konšeluov poslušen byl a je ve cti měl jakožto úředníky naše. A jestliže by komu zdálo sě proti kterému konšelu jednomu nebo proti viece mieti, pro to aby žádný žádnú věcí proti žádnému konšelu ani proti některým nebo všem nepovstával, ani co proti nim jednal neb počínal, ale tu věc dal nám neb podkomořiemu našemu znáti a tudy opravy hleděl, a jinak nic, pod pokutú svrchu psanú. Protož přikazujem purgmistru, konšelóm i vší obci města i předměstie Žateckého, nynějším i budúcím, přísně podmi- lostí i také pod uvarováním hněvu našeho těžkého královského, aby všickni vuobec i každý zvláště tyto věci všecky svrchu psané věrně a právě bez všelikého proměněnie zachovali. A jestliže by kdy kdo kterýmkoli obyčejem proti tomuto našemu zřiezení, usta- novení a přikázání chtěl co jednati a je rušiti, takovému napřed k hrdlu, ke cti i k statku hleděno bude bez milosti, a tak vedle toho jej trestati budem jakož proviněnie jeho při tom kázati bude a jakož zaslúží. Přikazujem také podkomořiemu našemu, nynějšiemu i budúciemu, i jiným všem úředníkuom našim, aby již psané purgmistra, konšely i všicku obec, nynějšie i budúcie, již při těch všech věcech a rozkázání našem tak zachovali, jinak toho nečiniece pod zachováním milosti našie. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek po velice noci létha od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého osmého, královstvie našeho létha sedmého. INa rubu:] Rta [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis. Orig. perg. v archivu m. Žatce s velkou pečetí královskou zavěšenou na proužku pergamenovém. — Opis v pamětní knize m. Žatce od r. 1383 na l. 50v za nápisem: »Smlouva mezi starou a novou radou.« — a) tak psáno v originále. — Schlesinger, Urkundenbuch der St. Saaz str. 204, č. 474. — Srv. k tomu m. Daniela z Veleslavína Kalendář historický str. 38. Čís. 391. 1478, 17. dubna. Na Horách Kutných. Král Vladislav činí výpověď mezi měštany Čáslavskými, kteří jsou v Čáslavi majiteli domů a dědinníky, kteří mají dvory

Strana 658
658 1478. a dědiny, v různici o přispívání na vojny, berně a jiné pomoci zemské vedle země i jiných měst královských, tak aby každý pomoc dával podle výnosu majetku a dle uložení purkmistra, konšelův i obce. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Morav- ský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., ozna- mujem tiemto listem všem. Jakož některá ruoznice byla jest vznikla mezi měšťany Čáslavskými, věrnými našimi milými, ta- kováto, což sě dotýče dědinníkuov s strany jedné, a jiných, kteříž domy zákupnie tu mají, s strany druhé, o poplatky, kteřížto by na vojny nebo na berně i také na jiná svolenie zemská vedle země i jiných měst našich měli dáváni býti; my pak obojí stranu slyševše a to s pilností váživše a také chtiece, aby jednota, řád a svornost mezi nimi zachována byla, a v tom aby sě žádné straně neukrátilo, ale obojí při spravedlivosti zachována byla, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú tuto výpověď mezi obojí stranú, točižto těmi, ktož dvory a dě- diny tu v Čáslavi, i také, ktož domy mají, činíme, rozkazujem a takto tiemto listem vypoviedáme: Když by kolivěk vojna nebo berně nebo jiná zemská pomoc na ně položena byla vedle země a vedle jiných měst našich, aby každý s zákupuov, jakž dražšie nebo lacinějšie zákupy má, buď to na dvořiech a dědinách nebo na domiech tu v Čáslavi, platil a dával na vojny, na berně nebo na jiné zemské pomoci, jakž na koho položeno bude, avšak vedle zákupuov: ktož má větší zákup, aby viece dal, a ktož má menší zákup, aby méň dal, tak aby sě v tom žádnému neukrátilo. A jestliže by kto malý zákup měl tu v městě a veliký obchod vedl, ješto by z toho znamenitý užitek měl, na takového bude také moci položena býti taková pomoc, jakž by sě purgmistru, konše- lóm i obci zdálo vedle toho užitku; však proto položenie takové pomoci má býti s vólí a vědomím naším i také podkomořieho našeho, nynějšieho i budúcieho, aby proto v tom každý při spra- vedlivém zachován byl. Dále také vypoviedáme, aby všecky ruoz- nice a kyselosti mezi obojí stranú minuly a žádná strana jedna druhé nikdy toho sobě ke zlému ani k pomstě žádným obyčejem a v žádném miestě aby nevzpomínali, ale věrně, právě a křesťan- sky aby sobě to odpustili. A jestliže by kto z již psaných

Strana 659
1478. 659 měšťan a dědinníkuov i také všech obyvateluov města Čáslavě, nynějších i budúcích, tak sě nezachoval v těch věcech svrchu psaných a co proti tomuto našemu rozkázání a výpovědi učinil, takového bez milosti na hrdle i na statku jakožto svévolného tresktati budem; nebo chcme a tiemto listem ustanovujem, aby toto našě rozkázánie, porovnánie a výpověď tak a tiem obyčejem, jakož sě svrchu vypisuje, trvalo po věčné časy budúcie. Přikazujiece podkomořiemu našemu i jiným všěm úředníkuom našim, nynějším i budúcím, aby již psané dědinníky i ty, ktož dvory a domy mají, i všecky jiné obyvatele města Čáslavě, nynějšie i budúcie, při této naší výpovědi a rozkázání zachovali, a to pod uvaro- váním hněvu našěho i budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Horách Kuthnách v pátek před svatým Jiřím léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého sedmdesátého osmé- ho, královstvie našeho léta sedmého. [Na ohbu:! Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. ſNa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Čáslavi (č. A 22, staré čís. 38) s velkou pečetí královskou zavěšenou na hedvábné šňůře bíločervené. — Před tím král Vla- dislav listem d. na Horách Kutnách 8. září (v pondělí na hod narozenie panny Marie) l. 1477 opětovně potvrdil měštanovi Čáslavskému Václavu Hamerníkovi listy krále Jiřího (viz výše str. 525) a učinil mu další zvláštní milost, aby ani na vojnu vysílati nemusil. V listu tom se praví: »Jakož Václav Hamerník, měštěnín města Čáslavě, — má některé listy — krále Jiřieho — i také list měšťan Čáslavských, což sě dotýče vysvobozenie domu jeho v Čáslavi a dvoru v předměstí tudiež, ješto slove Dětinný, s sedmi lány dědiny od lozunkuov, berní, sum i všěch jiných poplatkuov, aby on, dědicové i budúcí jeho s toho těch věcí neplatili, než toliko vojny, ponuocky a desátky kněžské s toho podle téhož města Čáslavě trpěli —. I prosil jest nás týž Václav, abychom jej další v tom milostí naší opatřiti ráčili, aby také s toho vojny prázden byl. My zna- jíce v tom jeho slušnú prosbu i také jeho věrné služby, — mocí královskú již psanému Václavovi, dědicóm a budúcím jeho tuto milost učinili jsme a tiemto listem činíme a dáváme, aby oni s toho domu v Čáslavi, kterýž týž Václav drží, i také s svrchu dotčeného dvoru na předměstí s těmi sedmi lány dědiny prázdni byli všech vojn a na ižádnú vojnu nevysielali, aniž s toho co na kterú vojnu dávali. A proto aby v tom témuž městu Čáslavi žádná ujma nebyla, a to, což by mělo s těch lánuov svrchu psaných i s domu a dvoru jmenovaného dáno býti, má jim to sjíti a nahraženo býti na těch poplatciech, kteréž by oni

Strana 660
660 1478. měli na vojnu dáti, a týž Václav, dědicové a budúcí jeho při té svobodě mají zachováni býti tak, jakž sě svrchu vypisuje; však proto kněžských desátkuov a ponuocek městských aby vedle města s domu odbývali a je trpěli bez vše- liké odpornosti. Přikazujíce podkomořiemu našemu i také purgmistru, konšelóm i vší obci města Čáslavě, — aby téhož Václava Hamerníka, dědice i budúcie jeho při tom zuostavili, jich s toho domu i také se dvoru i s těch sedmi lánuov dědiny na žádnú vojnu nenutiece, ani kterých poplatkuov s toho k kterým na nich vojnám žádajíce, ale při těch všěch milostech — je zachovali, nic na ně znova nekladúce ani co desátkuov nebo ponůcek jim povyšujíce, a jinak aby toho ne- činili pod zachováním milosti našie.« (Orig. perg. v archivu m. Čáslavi č. A 21, od něhož pečet druhdy na proužku pergamenovém přivěšená utržena. Na ohbu: »Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie.« Na rubu: »Rta«). Čís. 392. 1478, 18. dubna. Na Horách Kutných. Král Vladislav potvrzuje Ondřeji rychtáři Čáslavskému listy předkům jeho na rychtu Čáslavskou dané, jakož i smlouvu uza- vřenou s obcí Čáslavskou o náhradu škody zatopením rybníka způsobené. My Vladislav, z boží milosti král Český, markrabie Morav- ský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabie etc., ozna- mujem tímto listem všem, že předstúpil před nás Ondřej rychtář Čáslavský, věrný náš milý, a ukázal nám některé listy předkův našich, králův Českých slavné paměti, s kterýmižto rychta Čá- slavská se všemi právy z starodávna vysazena jest, nic nevymie- ňujíc, což k té rychtě přísluší, s rybníky i s jinými se všemi příslušnostmi, kterúžto rychtu on Ondřej po předcích svých i také vedle zápisův týchž předkův našich řádně drží, i také ukázal nám list purkmistra, konšelův i vší obce města Čáslavě, co se do- týče rybníka topení a mlýna i mlynářství k týž rychtě příslušejících, že sú k tomu svú vůli dali, což jim tím rybníkem zatopeno neb jinak ušlo jest, že jim za to za všecko dosti stalo se jest, jakož pak ti listové předkův našich, králův Českých, i týchž měšťan Čáslavských ty věci šíře a světleji v sobě drží a zavíra jí]. I pro- sil jest nás týž Ondřej, abychom jej, dědice jeho a budoucí při tom zůstaviti a jim toho potvrditi ráčili. My v tom znajíce sluš- nú prozbu téhož Ondřeje i také věrné služby, kteréž nám činil, činí a činiti nepřestává, a potom tím lépe aby mohl a měl nám

Strana 661
1478. 661 slúžiti, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí krá- lovskú již psanému Ondřejovi, dědicóm, budúcím jeho, svrchu psa- ných listův ve všech kusích, článcích a klauzulech, tak jako by tuto slovo od slova vepsány byly, potvrdili sme a tímto listem potvrzujem a je při tom zůstavujem milostivě, tak aby týž On- dřej, dědicové i budúcí jeho tu rychtu se všemi jinými přísluš- nostmi, důchody, rybníky, právy, dědinami, svobodami, tak jako se svrchu dotčenými listy vypisuje, měli, drželi a je požívali bez naší, budoucích našich, králův Českých, i všech jiných lidí všeli- jaké překážky, a všech dluhův, jestliže by kteří na té rychtě byli i na všech jejích příslušnostech předkův jeho, osobám du- chovním i světským, aby prázdni byli a jich platiti povinni aby nebyli. Přikazujíce podkomořímu našemu, nynějšímu i budúcímu, i jiným všem úředníkóm našim, duchovním i světským, i také purgmistru a konšelóm i vší obci města Čáslavě, nynějším i bu- dúcím, aby již psanému Ondřejovi, dědicóm i budúcím jeho v držení a požívání již psané rychty se všemi právy, dědinami, rybníky i s jinými příslušnostmi a důchody příslušnými nepře- káželi ani překážeti dopouštěli, ale při těch všech listech, jakož svrchu dotčenými listy utvrzeno jest, je zachovali, jinak toho ne- činíce pod zachováním milosti naší. Budou také moci již psaný Ondřej, dědicové i budoucí jeho, tu rychtu se všemi právy a pří- slušnostmi i také dědinami, rybníky i jinými důchody a právy jejími prodati, dáti aneb, jak se jim nejlépe a nejužitečněji zdáti a líbiti bude, jakožto s svým vlastním dědicstvím [učiniti], však člověku takovému, ješto by se nám k zřízení a k spravování té rychty a rychtářství hodil. A kdo by tento list měl od téhož Ondřeje a dědicův jeho dobrou vólí, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných tak a tím obyčejem, jakož se svrchu píše. Tomu na svědomí etc. Dán“ na Horách Guthnách v sobothu před svatým Jiřím létha etc. M'CCCCLXXVIII°, království na- šeho VII°. Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, subcamerarii regni Boemie. Opis v rukop. XVI. století c. a kr. dvorského a státního archivu ve Vídni čís. 185 na str. 432. — »Vondřej rychtář z Čáslavě« spravuje také 17. června 1478 »dědinami svými v Znanci, dvorem svobodným atd.« (Emler, Pozůstatky desk zemských II, str. 376). — a) na hradě přidává zde opis.

Strana 662
662 1478. Čís. 393. 1478, 21. května. V Praze. Král Vladislav vysazuje purkmistru, radě i vší obci města Hradce Králové nad Labem výroční trh na středu po neděli Re- miniscere se všemi právy, jichž při trhu konaném o narození Panny Marie užívají, a povoluje jim, aby v branách clo z koní vybírali. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpetuam rei memoriam. Animadvertimus fidelitatem et constantem nobis assistenciam, que grate et promto animo nobis exhibent et exhi- bere non cessant providi et circumspecti magister civium, con- sulatus, iurati ac universitas civitatis nostre Grecz Regine super Albea, fideles nostri dilecti. His allicimur, ut eosdem illis, que comodis ornamento et glorie conducunt, benigne et liberaliter exornemus. Civitates namque beneficencia regia digna utilitate ho- nustate ad promcius parendum redduntur regie maiestati. Qua- propter votis humilibus iam dictorum magistri civium, consula- tus et communitatis eiusdem civitatis Grecz Regine super Albea graciose inclinati non per errorem aut improvide, sed animo de- liberato, sano procerum et aliorum nostrorum fidelium accedente consilio ex certa nostra sciencia auctoritate regia ipsi civitati et eiusdem civibus, presentibus et futuris, damus, concedimus et con- ferimus nundinas seu forum annuum singulis annis tenendum, habendum et observandum in quadragesima feria quarta post dominicam Reminiscere cum octo diebus immediate sequentibus; volumusque ac decernimus prefatam civitatem Grecz Regine in predicto foro annuo sive nundinis libere posse, integre pleneque uti, frui et gaudere omnibus libertatibus comodis, prerogativis, privilegiis quoque et iuribus eisdem universis, quibus ipsa civi- tas in aliis nundinis, quas habet et obtinet in festo Nativitatis gloriosissime Marie virginis, utitur, fruitur et gaudet. De spe- ciali autem gracia nostra regia nominate civitati nostre Grecz Regine et suis incolis pro tempore existentibus eadem auctoritate regia damus et donamus theloneum in portis eiusdem civitatis, taliter videlicet, ut ipsius consulatus in iam dictis nundinis ipsis

Strana 663
1478. 663 de novo concessis de quolibet equo in civitatem se recipiente unum grossum Pragensem requirere, tollere et levare perpetue libere possit, omni quorumcumque contradiccione procul mota. Mandamus igitur atd. In quorum fidem, robur et testimonium presentes litteras nostras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus communiri. Datum Prage die vigesima prima mensis maii anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo octavo, regni nostri anno septimo. [Na ohbu]: Ad relacionem domini Wilhemi Crussina de Lichtmburk et in Cumburk, purgravii distric- tus Gradecensis, magister Nicolaus de Ledecz, prothonotarius etc. Rta [Na rubu: R“ Orig. perg. v archivu m. Hradce Králové (č. 20, dole při závěsu pečeti starší čís. 31) s rozlomenou větší pečetí královskou na červenobílé šňůře hed- vábné zavěšenou. Na rubu rukou XVI. století poznamenáno: »List krále Vla- dislava na dva jarmarky a clo z koní latinský 1478« a vedle toho: 17. — Bienenberg, Geschichte der St. Königgrätz str. 381. — Novější český překlad čte se ve Švendově Železném obrazu m. Králové Hradce I. na str. 185, kdež na str. 155 dle ztraceného lib. dipl. membran. uvádí se, že 16. října (v pon- dělí na den sv. Havla) l. 1469 »Duchek, který jest byl u brány Majtský více než od osmmecítma let,« seznal před radou, že clo má býti bráno z každé věci, kterou vezou lidé z města, a sice: »Sedlák, když co do města veze, má dáti ze čtyř koní peníz a ze dvou koní halíř; kdyby měl sedlák patero neb šestero koní, má dáti 3 halíře; forman, když jede do města, má dáti z koně po halíři; kdož by slady vezli z města kamkoli, mají dáti po jednom groši; buď sedlák neb kdožkoli, kdo šindely veze neb prkna, má dáti z koně po ha- líři; kdo ovoce veze, má dáti z klíčete po halíři; kdo by hnal krmné vepře, má dáti z každého peníz; kdo veze kotly z města, má dáti z každého jeden groš; kdo pánev, ten má dáti 4 groše; kdo půl pánve, ten má dáti 2 groše; kdo ovce žene, mají dáti z každé halíř.« — O vaření piva byly spory v mě- stech mezi obyvateli městskými a předměstskými. Purkmistr, rychtář a kon- šelé města Králové Hradce nad Labem vysvědčili okolo r. 1463 purkmistru a konšelům m. Vysokého Mýta, že »dědinníci a forberníci v podměstí Hrade- ckém i ve dvořích, kteříž drahně dědin mají a pod šos sedí a čeleď velikú mají, ti sobě sami piva vaří, a to toliko sobě a své čeledi, ale žádnému ji- nému prodati nemají. Pak-li by který dědinník byl usvědčen, že by za jeden peniez piva prodal, pokutu bez milosti má na rathúz položiti. Dále v podměstí Hradeckém, ktož prut, dva nebo tři dědiny má, žádný zahradník ani řemeslník piva sobě k své potřebě že nevaří, než z města sobě od nás naberú. Také druzí dědinníci své pivovary že mají, těch u nás mnoho není, a kteříž je mají,

Strana 664
664 1478. těm jest přikázáno, aby jich pilni byli, aby se od nich spolusúsedóm žádná škoda nestala.« I dodali Hradečtí, že »těchto věcí vypsaných předkové naši požívali jsú i my také až do těchto časóv požievámy.« (Jireček, Král. věnné m. Vysoké Mýto str. 42). Z nařízení krále a podkomořího Albrechta z Les- kovce purkmistr a konšelé m. Hradce Králové urovnali 22. července (feria V. die Magdalene) l. 1490 »veliké nesnáze mezi mistry sladovníky a měšťany o dělání sladův pšeničných a o placení od díla od sladův od měšťanův« takto: »Najprv aby sladovníci, nynější a potomní, ani jich ženy ani pacholci pšenice žádné sobě k dělání sladův nekupovali ani sladův pšeničných sobě nedělali žádným obyčejem ani jich komu prodávali. Item také sladů pšeničných aby nepřeroštovali a mají je zase vydati spravedlivě dobře zdělané a začtěné. Item co kdo a který sladovník pšenice sobě zvláštní má na sladovně, aby to bylo hned opatřeno a pilně vyhledáno, a co by se u koho zastihlo, to z výpo- vědi královské aby se prodalo, a k svému užitku ti sobě aby obrátili, než hned potom více toho činiti nemají. Item co se dotýče sedláků, kteří pšenici svou dávají na sladovně k sdělání sladův, aby sami sedláci své slady měšťa- nům prodávali. Item zase také všickni obyvatelové v městě, kdož piva vaří, od díla sladu pšeničného od každého po V groších českých aneb po X groších na míšenskou minci počítajíc dávati sladovníkům mají, a nad to výše nyní i potomně sladovníci žádati nemají.« Při tom dokládá se, že král Vla- dislav potvrzuje tuto výpověď psaním svým přikázal: »komu by se ze sladov- níkův ta výpověď od J. Mti Kské obtížná zdála, aby se živností svou jinde opatřil.« (Dle ztraceného liber proscripcionum m. Kr. Hradce na l. 244 Bie- nenberg, Geschichte der St. Königgrätz str. 397 a Švenda, Železný obraz m. Kr. Hradce I, str. 321. — Léta 1499 (dle ztraceného liber contract. na l. 34) stalo se v Hradci »svolení p. purkmistra, starších a pánův sousedův všech z města o živnosti jejich městské, kterak a pokud všickni sousedé, jak chudí i bohatí, z města a při čem se chovati mají: Aby žádný měštěnín více piva nevařil, nežli jednou v témdni a kdo by pak to přestoupil a vařil dvakráte v témdni, ten každý aby nevařil čtvrt léta; a v tom milost žádná jemu uči- něna býti nemá. Item aby žádný soused nad XIV sudů vejše nebral a při tom, jak pšenice v trhu platí, aby každý soused na to na každém sudu piva přijal od krčmáře III groše české a níže nic, než moh-li by, raději vejše aby vzal, a kdo by toho přestoupil a tak se nezachoval, aby várky piva zbaven byl za čtvrt léta.« (Švenda uv. m. I, str. 251). Čís. 394. 1478, 28. května. V Praze. Král Vladislav činí milost purkmistru, konšelům i vší obci města Mělníka, že voda Vrutická tekoucí pod Mělník nemá ze starého toku býti jinam obracována, nýbrž k požitku městu a mlynářům navždy zůstavena.

Strana 665
1478. 665 My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že prošeni jsme jménem purk- mistra, konšeluov i všie obce města Mělníka, věrných našich mi- lých, abychom je v tom opatřiti ráčili, aby voda ježto slove Vru- tická, kterážto teče pod Mělník, ješto na ní jsú mlýnové, od žádného z svých starých tokuov a miest nikam jinam pojímána ani obracována nebyla, ale svými starodávními toky aby tekla. My v tom znajíce slušnú prosbu již psaných měšťan Mělnických i věrné služby, kteréž nám činili, činie a činiti nepřestávají a potom tiem lépe aby mohli a měli nám slúžiti, a také znajíce to, jestliže by ta voda Vrutická kam jinam z svých starých tokuov obrácena byla, že by skrze to veliká škoda a ujma napřed nám i budúcím našim, králuom Českým, byla i také již psanému městu: i chtiece je v tom opatřiti, aby ty věci škodné při tom mohly zastaveny býti, s dobrým rozmyslem a radou věrných našich mocí královskú již psaným purkmistru, konšelóm i vší obci města Měl- níka tuto milost učinili jsme a tiemto listem činíme a dáváme, že tu vodu ku požitku témuž městu i všem mlynářuom na té vodě při všech svých starodávních jití a tečení zuostavujem, tak aby nynie tudy, kudy jest prve od starodávna tekla a žádným člověkem aby nikam jinam z svých starých tokuov přejímána ani obracována i také zastavována nebyla, a to po věčné časy budúcie. Přikazujíce všem úředníkom našim —, i jiným všem poddaným našim —, aby již psaným purkmistru, konšeluom i vší obci města Mělníka i také mlynářuom na též vodě nynějším i bu- dúcím v starém toku té vody Vrutické, i také tak, jakož nynie teče, jim nepřekáželi ani překážeti dopúštěli, té vody z starých tokuov nikdě nevyvozujíce ani přejímajíce i také jí nezastavujíce, a to pod uvarováním hněvu našeho i budúcích našich králuov Českých. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvrtek po svatém Ur- banu léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmde- sátého osmého, království našeho léta sedmého. [Na ohbu :] Ad relacionem Johannis de Rupow, magistri curie domini regis. Orig. perg., od něhož pečet utržena v archivu m. Mělníka. — Opis ze XVI. století v knize privilegií téhož archivu na l. 12 a 76 za nápisem: »Na

Strana 666
666 1478. potok Pšovku, kterýž od Vrutice teče, aby nikam vyvozován nebyl z starých toků.« Čís. 395. 1478, 18. června. V Praze. Král Vladislav uznávaje vděčně pomoc, kterou mu měšťané Jaroměřští (civitatis nostre Jaromir), poskytovali proti nepřáte- lům, povoluje jim, že město jejich, plat roční a berně, kterou do komory krále neb královny odvádějí, nemají býti nikomu zasta- vovány ani jinak od komory krále neb královny odcizovány. Datum Prage die decima octava mensis iunii anno Domini mil- lesimo quadringentesimo septuagesimo octavo, regni nostri anno septimo. Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, subcamerarii regni Bohemie. Opis z XVIII. století v liber memorabilium diversi coloris na l. 10v v ar- chivu m. Jaroměře. — Knapp, Paměti kr. věnného m. Jaroměře str. 237. — List souhlasí doslovně s listem téhož krále d. v Praze 25. února 1478 městu Mělníku (viz č. 388). Čís. 396. 1478, 30. září. V Praze. Král Vladislav statečnému Janovi Čabelickému z Soutic a jeho dědicům 1438 zlatých uherských, jež mu byl král Jiří zů- stal dlužen, připisuje »na hradě a na městě Tejně nad řekú Vltavú ležícím i také na vesnicích, lesích, rybnících, řekách, potocích, robotách, kuřích, vejcích i na jiných všech a všelijakých poplat- cích a požitcích k témuž hradu a městu příslušejících, kterýchžto týž Jan v držení jest v některých zápisích králův Českých.« »Dán v Praze v středu den sv. Jeronyma léta od narození syna božího tisícího čtyřstého sedmdesátého osmého, království našeho léta osmého,« Opis ze XVI. století v hraběcím archivu v Hradci Jindřichově a v ru- kopise c. k. univ. knihovny v Praze sign. XVII D 34 na l. 20. — V témže ru- kopise univ. knihovny na str. 30 čte se: »Nachází se majestát jeden krále Vladislava, jehož datum 1480, svědčící na vejplatu hradu Tejnského a mě- stečka při něm panu Janovi z Roupova; ten jest od něho pan Jan Čabelický

Strana 667
1478. 667 vyplatil a, jakž dobrá vůle okazuje, jemu panu Janovi z Roupova za ni dal 500 kop grošů českých.« — Král Vladislav dal pak listem d. na Budíně 3. května (v pátek den nalezenie sv. Kříže) l. 1499 »hledě užitku a dobrého arcibiskupstvie a kostela Pražského — výplatu na městě Tajně se vším jeho příslušenstvím k arcibiskupství Pražskému příslušejíciem uroz. Bohuslavovi z Lobkovic a z Hasištejna,« aby to město mohl vyplatiti, kdykoli se mu-líbiti bude, dada »držitelóm nynějším summu tu, kterúž na tom zapsánu mají podle zněnie zápisuov jejich.« Při tom ustanovil, že Bohuslav z Lobkovic, když město Týn vyplatí, nemá odtud bez své vůle od krále ani od žádného jiného do své živnosti býti splacován »krom od arcibiskupa Pražského řádně vole- ného a stvrzeného« a kdyby k takové výplatě nedošlo, má »po smrti svrchu psané město Tejn hned na arcibiskupa Pražského aneb na kapitulu téhož ko- stela beze všeho úplatku přijíti, kteréžto kapitula držeti, zpravovati a jeho požívati má k opravě a dobrému toho kostela až do budúcieho arcibiskupa.« (Archiv Český XVIII str. 132). — Výplatu podobného znění dal kr. Vladislav listem d. v Prešpurce 14. listopadu (ve čtvrtek po sv. Martinu) l. 1499 také uroz. Zdeňkovi ze Šternberka na Zbiroze (Archiv Český XVIII str. 173); avšak k výplatě nedošlo. Drželť Jan Čabelický ze Soutic Týn od r. 1471 až asi 1518 a po něm syn jeho Prokop Čabelický z Soutic a na Tejně přichází v l. 1519 až 1526 (Archiv Český V str. 334; VI str. 581; VIII str. 47, 61 a 475; XI str. 29, 329, 528. 548; XII str. 484; XIII str. 158, 213, 230; XIV str. 313 a XVIII str. 154; v. též Sedláček, Hrady a zámky VII str. 267). V registrech všech zápisuov z let 1528—1542 N° 5 varchivu c. k. místodržitelství v Praze čte se pak na str. 561 list kr. Fer- dinanda I. dne 26. srpna (v pátek po sv. Bartoloměji) 1541, v němž se praví: »Jakož slovutná Johanka Čabelická z Oušavy a na Tejně — drží v zástavě v jistých summách a zápisích od — králuov Českých císaře Zigmunda, krále Jiřího a krále Vladislava — zámek a město naše Tejn nad Vltavú ležící a k nim příslušející vsi, totižto Předčice, Záhořie, Bohunice, Zvěrkovice, Kočín, Číče- nice, Hostu, Dúbravku, Koliměřice, Dražice, Smolčie, Slabčice, Němice [t. j. Nemě- jicel, Olešnú, Levče, Chřenovice, Bielínku, Jestřebice, Kolišov, Klečaty, Mažice, Hroznějovice, Borkovice, Zvo[z]dnú, Zpolé, Kněžeklada, Hlásnú; item vsi Dobr- šice a Smilovice k děkanství nadepsaného Tejna na Vltavě příslušející; item vsi a zboží Prušce, Komorce s mlýnem, Vežerty, Nučice, Voplany, Bohuňovice a Radlice s lesem Běluhov řečeným; item vsi a zboží Chřestovice, Dolešice, Pašo- vice, Chráštěny, Jarošovice a Sčitím s mlýnem pod svatým Janem ležícím a taky vsi Chvatliny, Barchovice a Třemošnice kanovníků hradu Pražského a Bře- žany arcipřišta Vratislavského s téhož zámku, města, vsí a zboží vším a vše- lijakým příslušenstvím« a poněvadž se podvolila »k prvnějším na svrchu do- tčených zbožích zapsaným summám ještě 3000 zlatých rejnských, zlatý po 15 pacích anebo po 60 krejcařích počítajíc, připůjčiti, kterýchžto tři tisíce zla- tých k rukám colmistra královského Pavla Sibenburgara zúplna položila a dala, tudy král »ty zápisy a listy všeckny na svrchu psaný zámek a městečko Tejn — a na již psané vesnice a zboží jí potvrzuje; tuto při tom zvláštní milost nadepsané Johance čině, aby ona nadepsaný zámek a město Tejn — podle zápisuov všech, kteréž prve na to má, jměla, držela a požívala, nejsúc odtud bez své vuole od nás ani od budúcích našich králuov Českých

Strana 668
668 1478. ani od žádného jiného splacována do její a syna jejího Jana Čabelického živ- nosti.« Po jich obou smrti mohou králové Čeští zámek a město Tejn vyplatiti, položíce summy zápisné. Konečně se dokládá: »Jakž toho zprávu jistú míti ráčíme, že by nadepsaný zámek náš Tejn na stavení velmi sešlý byl a že opravy znamenité potřebuje, ráčili jsme jí Johance a synu jejímu Janovi 500 kop gr. č. na tom zámku, však k užitečnému a potřebnému stavení, tak že tu summu budúcně prostavěti mají a povinni budú, povoliti a co by tak do té summy jmenované tím spuosobem prostavěli a na potřebné toho zámku vy- naložili —, ta summa jim při vejplatě i s prvními sumami — z úplna po- ložena a zaplacena býti má.« Dle str. 3. svrchu zmíněného rukopisu knihovny universitní (sign. XVII. D 34) byla Johanna Čabelická »rozená Rendlovna z Oušavy, p. Albrechta Rendle nejvyššího písaře v království Českém dcera,« manželkou Prokopa Čabelického z Soutic na Týně nad Vltavou, Komořicích a Březnici. Otcem tohoto Prokopa byl »Jan Čabelický z Soutic na Mělníce a Tejně Vltavě, krále Ladislava rada, soudce zemský a nejvyšší minemeistr v království Českém« a synem jeho »Jan Čabelický z Soutic na Tejně Vltavě, Komořicích a Březnici J. M. Cské rada,« jenž měl za manželku »Kryzeldu Ča- belickou, rozenou Berkovnu z Dubé a Lipého na Tejně Vltavě a Březnici.« Čís. 397. 1478, 9. října. V Praze. Král Vladislav vysazuje obci města Českého Brodu clo měst- ské do odvolání, dávaje jim právo sáhnouti na každého, kdo by jim je projel. My Vladislav, z buoží milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabie etc., oznamujem tímto listem všem, že znamenavše a vskutku shle- davše mnohé věrné a ustavičné služby opatrných purgmistra, konšeluov i vší obce města Brodu Českého, věrných našich mi- lých, kteréž nám činili, činí a činiti nepřestávají, nás se věrně přidržíce a nám proti nepřáteluom našim jakožto [králil Českému, pánu svému dědičnému, věrně pomáhajíce; i jsouce prošeni od nich, abychom jim některé clo ráčili dáti, aby tím lépe potřeby městcké jednati a město opatrovati mohli, my v tom jsouce k jich prosbě milostivě nakloněni a také hledíce toho, aby oni souce tou milostí naší potěšeni tím lépe mohli a jměli nám slou- žiti, s dobrým rozmyslem a radou našich věrných, mocí králov- skou již psaným purgmistru, konšeluom i obci toto clo dole psané

Strana 669
1478. 669 tímto listem dali sme a dáváme, aby je sobě vybírali: Item z ka- ždého koně u voze formanském anebo z jiného koně, kterýž by veden byl na trh neb s trhu, 1 peníz; item z raufu piva neb vína V peněz; item z drejlinku vína 1 groš široký český; item s polouvozu vína nebo piva sedm haléřuov; item z láky pití je- den peníz; item z soudku neb z štoudvice medu jeden peníz; item z každé tuny herynkuov jeden peníz; item z každé prostice soli jeden peníz; item z malých prostiček soli, jež slovou kobylí hlávky, z každého vozu jeden groš široký český; item ze dvú kop šínův železa sedm peněz; item z kopy kos sedm peněz; item z kopy srpův dva peníze; item z kopy radlic sedm peněz; item z každého ka- mene vlny jeden peníz; item z každého postavu sukna jeden pe- níz; item z šedesáti loketh plátna jeden peníz; item ze čtyř štuk příze jeden peníz; item z kopy koží volových velikých a kravích sedm peněz; item z šedesáti koží malých beraních, kozlových, ko- zích a vovčích neb telecích sedm haléřův; item z vozu suchých ryb jeden groš širokej češkej; item z jednoho vozu sklenic jeden groš široký český; item z jednoho vozu hrncův loštických jeden groš široký český; item z jednoho vozu másla a sejra jeden groš široký český; item z jednoho vozu jablek sedm peněz; item z ka- ždé truhly kožišnické jeden groš široký český; item z každého soudku šmejdéřův a rýmařův jeden peníz; item z každého soudku mís cínových aneb konvic sedm peněz; item z každého volu aneb krávy, co se na trh aneb s trhu žene, 1 peníz; item z drobného dobytka, co se na trh neb s trhu žene, ze čtvera jeden peníz; item z vozu jehňat neb kozlat sedm peněz; item ze zboží, kteréžto na váhu jde, z každého centnéře šest peněz; item s každého ka- mene mlynnýho sedm haléřuov; item s každé libry šafránu je- den peníz. A to clo již tak a tím vobyčejem, jakož se svrchu vy- pisuje, aby sobě brali a vybírali od těch, kdož skrze město již psané pojedou aneb ty věci povezou a poženou. A jestliže by jim kdo chtěl to clo projeti aneb prohnati, tehdy budou jmíti moc i právo v poloumílí okolo Brodu z šíří i z dálí a konečně do vsi Poříčan, jestliže by jim to clo tu v Poříčanech položeno nebylo a dáno, na takového sáhnouti vedle práva a obyčeje jiných měst našich, kterážto cla mají, kdež se jim cla projíždějí, a to bez naší, budoucích našich, králův Českých, i všech jiných lidí vše- liké překážky. Však tato milost naše a povolení k vybírání toho

Strana 670
670 1478. cla má trvati již psaným purgmistru a konšeluom i obci toliko do vůle naší a odvolání našeho, aneb do odvolání budoucích na- šich, králův Českých, a nic dále. Přikazujíce podkomořímu na- šemu i také jiným úředníkuom a poddaným našim, věrným mi- lým, aby již psaným purgmistru, konšeluom i obci nadepsaného města Brodu Českého v braní a vybírání oznámeného cla tak a tím obyčejem a dotud, jakož se svrchu vypisuje, nepřekáželi ani překážeti dopouštěli, jinak toho nečiníce pod zachováním mi- losti naší. Tomu na svědomí pečet naši královskou kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek po svatém Fran- tišku létha od narození syna božího tisícího čtyřistého sedmdesá- tého vosmého, království našeho létha osmého. Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Boemie. Současný opis v nejstarší knize m. Českého Brodu na l. 133 (staré fol. L. 11) za nápisem: »Majestát a obdarování slavné a svaté paměti krále Vla- dislava na clo městu Brodu Českému.« Čís. 398. 1478, 10. prosince. V Praze. Král Vladislav zapisuje a zastavuje obci města Klatov úrok 46 kop míšenských, který do komory královské jest povinna ročně odváděti, na tak dlouho, pokud jí nesplatí summu 460 kop míš., kterou dala za službu Janovi Vlkovi z Konecchlumí a vojsku královskému v Klatovech položenému. List ztracen. Zachovala se o něm jenom tato zmínka v rukopise ze XVI. stol. chovaném v c. a k. dvorním a státním archivu ve Vídni č. 185 na str. 490: »Král Vladislav zapisuje a zastavuje městu Klatovům XXXXVI kop míšen- ských, úrok, kterýž sú mu dávali, v CCCC kopách a v LX kopách míšenských, kteréž sú zaň dali slovutným Janovi Vlkovi a thovaryšům jeho za službu, kterúž jim pozůstal, když je na Klatovech položil; však na ten spůsob, že jim slibuje jich summu po datum listu tohoto navrátiti o svatém Jiří najprv pří- štím. A jestliže by nenavrátil, aby oni toho úroku, kterýž z sebe platí, napřed jmenovaného XXXXVI kop míšenských jemu ani budúcím králóm Českým povinni platiti a dávati nebyli, leč jim jich summa navrácena bude. Také dává dobrú vůli na týž list, kdož by jej koli měl s jich vólí, aby tomu plné

Strana 671
1479. 671 právo všeho toho příslušelo jako jim samým. Dán v Praze ve čtvrtek před svatú Lucií léta od narození syna božího MCCCCLXXVIII, království našeho VIII° létha ete. Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, sub- camerarii regni Boemie.« Druhá podobná zmínka o obsahu listu toho jest zapsána na str. 414 téhož rukopisu. Čís. 399. 1479, 13. ledna. V Praze. Král Vladislav potvrzuje měšťanům Litoměřickým list, kte- rým jim král Jiří zapsal ves Německé Kopisty s příslušenstvím v dluhu tří set kop jemu půjčených a připisuje jim na ní dalších sto kop i ustanovuje, že je nesmí nikdo splatiti než jen probošt Doksanský k svému a konventu svého držení. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpili před nás měšťané města Lithoměřic a ukázali nám list najjasnějšieho krále Jiřieho, předka našeho šťastné paměti, kterýmžto zapsal a zastavil purg- mistru a konšeluom i vší obci téhož města Lithoměřic, věrným našim milým, ves řečenú Německá Kopistě blíž města Lithoměřic ležící s poplužím, s platem peněžitým, s ospem obilním, s dědi- nami, lukami, luhem k té vsi příslušným ve třech stech kopách groších peněz, kterýchžto jsú témuž králi Jiřiemu puojčili, jakož pak ten list a zápis ty věci šíře a světleji v sobě drží a zavierá. I prosili sú nás, abychom jim toho potvrditi a při tom je zacho- vati ráčili. My v tom jsúce k prosbě jich milostivě nakloněni i také pro jich věrné služby, kteréž nám činili, činie a činiti ne- přestávají, nás sě věrně, pravě a stále jakožto krále Českého, pána svého dědičného, přidržiece, a potom tiem lépe aby mohli a měli nám slúžiti, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psaným purgmistru, konšelóm i obci svrchu dotče- ného listu ve všech kusiech, článciech a klausulech tak, jako by tuto slovo od slova vepsán byl, potvrdili sme a tiemto listem po- tvrzujem a je při tom zuostavujem milostivě. Tuto milost další jim činiece a tiemto listem dávajíce, že jim připsali sme a tiemto listem připisujem a ku první summě přiražujem na již psané

Strana 672
672 1479. vsi i na jich všech příslušnostech sto kop grošuov peněz dobrých obecně v zemi naší České berných, tak aby oni již psanú ves s jejími příslušnostmi vedle toho, jakož svrchu dotčený zápis krále Jiřieho okazuje, měli, drželi a jie požívali, nejsúc s toho splacováni od nás i také budúcích našich králuov Českých ani od žádného jiného, než toliko od probošta Dogzanského, a to k držení téhož probošta samého a jeho conventu již psané vsi, a nic jinak. A jestliže by svrchu dotčený probošt vyplatě tu ves v té summě, to jest ve čtyřech stech kopách groších peněz do- brých, obecně v zemi České berných, od nich i chtěl ji komu ji- nému zastaviti, nemá té moci mieti, ale má jie zase postúpiti již psaným měšťanuom v té summě, v kteréž ji vyplatí, a nic výše. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v středu v ochtáb božieho křtěnie léta božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého devátého, královstvie našeho léta osmého. INa ohbu:! Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. Orig. perg. v c. a k. dvorním a státním archivu ve Vídni s velkou pe- četí královskou na proužku pergamenovém zavěšenou. Čís. 400. 1479, 19. ledna. V Praze. Král Vladislav obnovuje purkmistru, konšelům i vší obci města Mostu zápisy na dva dvory v Sušanech. Datum v Praze v outerý po svaté Prišce léta 1479. List ztracen. Zachovala se o něm pouze stručná zmínka tohoto znění: »Krále Vladislava obnovení na dva dvory v Sušanech« v konfirmaci krále Ferdinanda I. d. na hradě Pražském 30. března 1549, jejíž orig. chová se v ar- chivu m. Mostu. — Schlesinger, Stadtbuch von Brüx č. 391. Čís. 401. 1479, 10. února. V Praze. Král Vladislav potvrzuje obci města Loun založení špitálu pro chudé a jeho nadání ze zboží někdejšího kláštera sv. Anny;

Strana 673
1479. 673 ustanovuje, že statky k špitálu tomu obrácené nemají býti niko- mu zapisovány, nýbrž při městě Lounech věčně zůstati, a daruje obci svrchovanost nad statky špitálními i právo podací, jež král Jiří sobě a budoucím králům Českým vyhradil. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpili jsú před nás někteří měšťané města našeho Lúnského, věrní naši milí, a ukázali sú nám některé listy, jeden najjasnějšího pana Sigmunda, ciesaře Římského a krále Českého, a druhý krále Jiřieho, předkuov našich šťastné paměti, v kterýchžto sě vypisuje, že byl jest zdělán klá- šter svaté Anny pod Lúny přes most za řekú Ohří od Bero ně- kdy měštěnína Lúnského a nadán, v kterémžto klášteře panny sú byly, a potom skrze války a nepokoje ten klášter gruntovně jest zkažen, tak že z povolenie týchž předkuov našich na mie- stě téhož kláštera špitál chudým udělán jest a zbožie téhož klá- štera k tomu špitálu jest obráceno. I prosili sú nás již psaní měštěné jménem purgmistra, konšeluov i všie obce města Lún- ského, věrných našich milých, abychom je při tom zuostaviti, jim toho potvrditi a při tom je další naší milostí opatřiti ráčili. My v tom jsúce k jich prosbě milostivě nakloněni a také zna- jíce jich vieru a stálost k sobě, kterak oni nás věrně, právě a stále jakožto krále Českého, pána svého dědičného, sě přidržie, vedle nás hrdel i statkuov svých nelitujíce, a potom tiem lépe aby mohli a měli nám slúžiti, a také hlediece na to, což sě chu- dých dotýče, že to jest jeden skutek milosrdenstvie, když již ta- koví lidé nedostateční do špitáluov sě přijímají, a tu, jakož na ně slušie, že tělesnými potřebami opatřeni bývají, ješto skrze to také čest a chvála pána boha všemohúcieho sě množí; protož s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú svrchu dotčených listuov, což sě dotýče založenie svrchu dotčeného špitálu i také zdělánie a zbožie k němu obrácenie, jmenovitě tohoto: ves Dobroměřice s dvorem poplužním, s dědinami, lukami, zahradami i s jinými příslušnostmi, vsi Nečichy a diel vsí Trhlavy a Rany a vsi Oblíku s jiným se vším zbožím, kteréž prve příslušelo k svrchu dotčenému klášteru, ješto jest již obráceno k témuž špitálu, [po- tvrdili sme a tiemto listem potvrzujem a je při tom zuostavujem

Strana 674
674 1479. milostivě], tak aby oni ten špitál se vším zbožím k němu obráceným měli, drželi a jej opatrovali, tak aby chudí, kteříž jsú nebo budú v témž špitále, slušnú živnost tu měli. A jestliže by kdy válkami nebo kterakkoli jinú věcí ten špitál sšel aneb zkažen byl, proto zbožie svrchu dotčené k témuž špitálu obrácené nemá námi ani bu- dúcími našimi, králi Českými, ani žádným jiným nikam obraco- váno, odtrhováno ani zapisováno nebo dáváno býti, ale má věčně při témž městě Lúnech a při svrchu dotčeném špitále zuostati. A byl-li by ten špitál zkažen, hned má zase zdělán býti od týchž měšťan a chudí do něho aby zase uvedeni byli a slušnú živností opatřeni tak jako prvé bylo. A jakož svrchu dotčený král Jiří ostavil sobě i budúcím králuom Českým při témž špitále vrchnie právo a fundatorstvie, to my z milosti našie dáváme již psaným purgmistru, konšelóm i obci, nynějším i budúcím, dědičně a věčně, tak aby oni jako vrchní páni a fundatorové ten špitál měli, drželi se vším zbožím k němu příslušným a jej opatrovali tak a tiem obyčejem, jakož sě svrchu vypisuje, bez našie, budú- cích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky. Přikazujíce podkomořiemu našemu, nynějšiemu i budúciemu, i ji- ným všem úředníkóm našim, nynějším i budúcím, aby již psa- ným purgmistru, konšelóm i vší obci již psaného města Lúnského v těch ve všech věcech tak a tiem obyčejem, jakož sě svrchu vypisuje, nepřekáželi ani překážeti dopúštěli, ale při tom při všem je zachovali po věčné časy budúcie, jinak toho nečiniec, a to pod uvarováním hněvu našeho i budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k to- muto listu. Dán v Praze v středu den svaté Skolastiky léta bo- žieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého devátého, královstvie na- šeho léta osmého. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Loun (č. 39) s velkou pečetí královskou zavě- šenou na hedvábné šňůře červenobílé. — Listy cís. Sigmunda a kr. Jiřího o za- ložení špitálu ze zboží někdejšího kláštera sv. Anny v. výše č. 122 a 218. — Bratří Leva, Jan a Diviš z Divic, prohlašujíce se za příbuzné někdejšího rych- táře Lounského Bera, jenž byl klášter sv. Anny jinak sv. Maří Magdaleny

Strana 675
1479. 675 založil, dosáhli od krále Ladislava listem d. v Praze 3. února 1454 potvrzení zakladacích listů o nadání toho kláštera (v. Privilegia II, str. 199). Potom Jan z Divic obci Lounské postoupil všecka práva své rodiny ke zboží klášternímu, jak svědčí tato smlouva d. 13. března 1481: »My purgmistr a rada i všecka obec města Lúnského vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie, čísti nebo čtúci slyšeti budú, že jakož slovutný panoše Jan z Divic po- dle úmluv mezi námi obú stranú učiněných a svolených ta všecka práva jeho i spravedlnost, kteréž a kteráž jemu jakožto pravému a po příbuzenství naj- bližšiemu dědici po panu Berovi i po jiných jeho předcích dobré paměti k zá- duší a klášteru svaté Mařie Magdaleny v předměstí nadepsaného města na- šeho, zbořenému, i ke všem zbožím k němu nadaným řádně příslušala jsú a příslušejí, buď to dekami zemskými neb actami nebo jinak kterakkoli, a zvláště zápis najjasnějšieho kniežete a pána, pana Ladislava, Uherského a Českého etc. krále slavné paměti, jímžto J. Mt všech potracených privilejí, listuov a práv od zbožné paměti kniežat a králuov Českých na založenie neb vysazenie i na nadánie již psaného kláštera svaté Mařie Magdaleny panu Berovi a jeho bu- dúcím vydaných, témuž Janovi z Divic a Levovi i Divišovi bratřím jeho, kte- ráž oba již jsta umřela, obnoviti i znovu potvrditi ráčil jest milostivě, a tak i všecka jiná práva svá, ješto se však zbožie a nadánie kláštera i zádušie svrchu psaného dotýčí, s celým i plným panstvím, sobě tu již aniž svým dě- dicóm a budúcím žádného práva nepozuostaviv, dal jest dobrovolně nám purg- mistru a radě i všie obci nadepsaným i našim všem budúcím, moc nám podle toho i právo dav takové, abychom my i všichni potom budúcí téhož města Lúnského obyvatelé již jakožto praví i dědiční fundatorové i páni mocní a zprávce prve psaného kláštera a zádušie, též zádušie i všecka zbožie k tomu nadaná a příslušná měli, držali i je tak a tiem obyčejem, jakož privilegia a listové v zápisu krále Ladislava prve dotčeného vypsaná a vypsaní ukazují, zpravovali bez každého člověka otporu a překážky, jakož všecko to list téhož Jana z Divic nám a městu našemu pod jeho i jiných dobrých lidí podle něho na svědomie pečetmi visutými daný plněji a šíře v sobě zavierá. Tu my purg- mistr a rada i obec nadepsaní ty všecky věci společně i každý kus zvláště, jakož se v listu od něho nám daném i v tomto našem vypisují, máme a chcem — zdržeti — a naplniti bez zrušenie všelikého. Podle kterýchžto úmluv máme a povinni jsme i též jako prve dobrú naší vierú slibujem na tom miestě, kdež prvé svrchu psaný klášter byl, a jinde nic, kostelík našimi vlastními náklady ihned letos bez dalších ottahuov, což najspieše moci budem, ustaviec, potom toto opatřiti dlužni budem, aby služba boží tu se dála a mše svaté ke cti a k chvále božie nábožně držieny byly, a k tomu také aby každý rok při každých suchých dnech vigilie zpievané i mše zádušnie také zpievaná za jeho i za všecky předšie duše tu slúženy byly věčně a prozba ku pánu bohu řádná po- dle obyčeje křesťanského za ně ustavičně se dála. Dále máme netoliko podle našich smluv nynějších, ale také podle starodávného zádušie toho vysazenie povinni jsme i dobrú naší vierú za se i za všecky naše budúcí slibujem každého z přátel a příbuzných často psaného Jana z Divic, ač by který z dopuštěnie božieho snad v nedostatek a v chudobu upadl a toho potřebo- val a na nás žádal, v to zádušie chcem jeho přijieti a jej slušně ztravú

Strana 676
676 1479. vedle jiných opatřiti až do smrti jeho, otporu v tom nečiniec nižádného. Za kteréžto všecka práva, nám i našim všem města našeho budúcím — daná, my máme — dvanácte kop grošuov míšenských mečových dobrých střiebrných v zemi České obecně berných každý rok vydávati a platiti častopsanému Janovi i jemu vlastními našimi náklady a pracemi i o našie škodě v jeho moc klásti rozdielně na svatého Jiřie po dání listu tohoto najprv příštieho počnúc šest kop grošuov a na svatého Havla potom ihned budúcieho tolikéž, a tak i jiná léta potom budúcí vždy na každý svatý Jiří a svatý Havel po šesti kopách grošuov bez otporu i za- drženie všelikého, až do jeho smrti toliko, a nic dále; neb po smrti jeho žádnému jinému platu toho dávati a platiti nebudem povinni, ale konečně ot placenie to- hoto platu svobodni budem, prosti a prázdni. Jest-li pak, že bychom snad na ně- který čas již jmenovaných rokuov svrchu psaného platu jemu nedali —, že on nebo ten, komuž to poručí, bude mieti moc a právo každé našeho města oby- vatele i lidi i poddané naše v městech, v městečkách, ve vsech i na cestách právem, kdež by je koli zastihli, stavovati a hindrovati tak dlúho a dotud, dokudž by jemu plath tehdáž povinný a zadržaný i se všemi škodami a ná- klady proto kterakkoli vzatými a vynaloženými dán a docela zaplacen nebyl i úplně. A jestliže by za živnosti častopsaného Jana v zemi České o minci bylo srovnánie, tak že by snad groš český v groši jako prve obecně šel a brán byl, že on jej také též bráti má ot nás. Na potvrzenie — všech věcí svrchu psa- ných — pečet města našeho — dali jsme — k tomuto listu přivěsiti dobro- volně, prosivše urozených panoší Bavora z Žichova a z Cietolibě, Prokopa z Hořešovic a z Kystry, že jsú pečeti své vlastnie také dali podle nás, jim bez škody, na svědomie přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán léta od naro- zenie syna božieho tisícieho čtyrstého osmdesátého prvnieho ten úterý po sva- tém Řehoři papeži.« (Orig. perg. v archivu m. Loun č. 40, u něhož zbyly dvě potlučené pečeti. Dušek, Archiv kr. m. Loun IVěstník kr. č. spol. nauk 1898] str. 66, č. VII.). Jiným listem d. 31. července (ten úterý po světy Marthě hospodyně Páně) l. 1481 povolil Jan starší z Divic obci, že kostel sv. Maří Magdaleny může postaviti u špitála. V listu tom se praví: »Jakož mám smlúvu s - purkmistrem a konšely i vší obcí města Lúnského o fundátorství anebo o vysazení kláštera sv. Maří Magdaleny a to takovú: Jakož toho list smluvný mezi sebú máme, ješto tu smlúvu v sobě šíře oznamuje, a což sě kostela zdě- lání dotýče, jakož v smluvním listu napsáno stojí, aby tu a na tom místě udělán byl, jakož jest první kostel byl; potom já nadepsaný Jan jsa toho zpraven, kterak častá rozvodnění bývají, a že to miesto často vodú pochází, a že by ten kostel u veliké nebezpečnosti byl i k zkáze mohl by příjíti, protož s radú přátel svých povolil sem a mocí listu tohoto povolení dávám nadepsa- nému purgmistru a konšeluom i vší obci — města Lúnského, aby oni ten kostel udělali na předměstí téhož města u mostu podle špitále, a já jich slibuji z toho věčně nevinniti. A na svědomí toho mého povolení pečíejt mú vlastní k tomuto listu sem přivěsil a pro širší svědomí prosil sem urozeného panoše Jana Je- níka mlazšího z Divic a na Vinařicích, strýce mého milého, že jest pečet svú vedle mne — přivěsil.« (Orig. perg. v témže archivu č. 33 se zlomky dvou pe- četí na proužcích pergamenových zavěšených. Dušek uv. m. str. 63, č. IV). Srov. též Rybička v Památkách archaeolog. XI, str. 521 násl.

Strana 677
1479. 677 Čís. 402. 1479, 10. března. V Praze. Král Vladislav opatřuje šefmistry, radu i všecku obec města Hory Kutné, kterým obecní sklep byl vylámán a z něho čtyři staré pečeti pokradeny, že všechny listy, které by byly na škodu obce těmi pečetmi pečetěny, nemají žádné moci míti. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že zpravili jsú nás opatrní šeph- mistři a rada na Horách Kuthnách, věrní naši milí, že před ně- kterým časem vylámán jest jim sklep obecní, kdež své obecnie věci chovali, a tu že jsú jim pokradeny pečeti, jedna většie a druhá menšie a třetie rychtářská, jichž sú předkové jich starší Horníci požívali, a nedávno jim zasě je navrátili, neb jsú byly pryč odneseny, a čtvrtá pečet, kteréž předkové jich užívali za bratří až do času najjasnějšieho kniežete pana Sigmunda ciesaře Římského a krále Českého šťastné paměti, předka a praděda na- šeho. I prosili jsú nás, abychom je v tom opatřiti ráčili, aby skrze lest, faleš a úklad zlých lidí skrzě ty pečeti již psaní šeph- mistři, rada i všecka obec na Horách Kuthnách k žádné škodě nepřišli. My v tom znajíce jich slušnú prosbu a také chtiece je v tom opatřiti, aby jim ty pečeti k žádné škodě nebyly, jsúce k jich prosbě milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú, jestliže by kde kteří listové před časy nebo nynie i také v časiech budúcích byli pečetěni těmi svrchu dotčenými pečetmi týmž šephmistróm, radě i vší obci ke škodě, ty a takové všecky listy tiemto listem naším rušíme, ka- zíme, moříme a v niveč obracujem, tak aby žádné moci neměly proti tomuto listu našemu ani mieti mohly, a to po věčné časy budúcie. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme při- věsiti k tomuto listu. Dán v Praze v středu před svatým Řeho- řem léta božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého devátého, krá- lovstvie našeho léta osmého. INa ohbu:! Ad mandatum domini regis. ta [Na rubu:] Rta.

Strana 678
678 1479. Orig. perg. v archivu m. Kutné Hory (č. 10 d, staré čís. 15) s úlomkem pečeti královské na červenobílé šňůře hedvábné zavěšené. Opis zapsán jest v knize téhož archivu řečené Transsumpta privilegiorum na l. 28r. Čís. 403. 1479, 13. března. V Praze. Král Vladislav na žádost šefmistrů, konšelů i vší obce města Hory Kutné doplňuje nedostatky dvou poškozených bull papeže Bonifáce IX. daných v Římě r. 1401 a 1403 obyvatelům Kutno- horským, kterými ke kostelu Těla Božího a sv. panny Barbory v Kutné Hoře přenesena byla některá práva z mateřského kostela Pněvického a obyvatelům Kutnohorským povoleno bylo praesen- tovati kapitole Pražské vhodné osoby k farnímu kostelu jejich. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum fa- cimus tenore presencium universis, quod pro parte providorum magistrorum civium, iuratorum et tocius communitatis civitatis nostre Moncium Cuthnensium, fidelium nostrorum dilectorum, exibite sunt nobis due bulle appostolice olim sanctissimi patris domini Bonifacii, summi Romani pontificis, concesse eidem com- munitati super ereccione capelle Corporis Christi et sancte Bar- bare in ecclesiam parochialem ac super certas gracias apposto- licas ibidem concessas. Que quidem bulle, quia casu quodam furto ablate, rupte sunt et corrupte, ac sigilla plumbea ab ipsis sunt abstracta, ideo pro parte eorundem magistri civium, iuratorum et communitatis iam dicte civitatis Moncium Cuthnensium est nobis humiliter supplicatum, quatenus ipsas bullas pro maiori firmitate in formam vidimus redigere dignaremur. Que sequitur in hec verba: Bonifacius episcopus atd. (Následuje znění bully papeže Bonifacia IX. d. v Římě 16. dubna 1401; v. Privilegia II, č. 739). Secunde bulle appostolice tenor talis est: Bonifacius episcopus atd. (Následuje znění bully téhož papeže d. v Římě 16. dubna 1403, v. tamže č. 755). Nos itaque nominatus Wladislaus rex iam dictas bullas appostolicas olim Bonifacii pape hic inser- tas, una et bullas plumbeas distractas, animo deliberato ex certa nostra sciencia in carta pargameni conscriptas, omni procul de-

Strana 679
1479. 679 fectu semoto, duntaxat sigillis seu bullis abstractis, ut premisi- mus, violencia quadam, vidimus, legimus et tractavimus, easdem quoque in formam litterarum vidimus redigi fecimus et trans- sumi. In quorum fidem presentes litteras nostras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus communiri. Datum Prage die tredecima mensis marcii anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo nono, regni nostri anno octavo. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis magister Nicolaus de Ledecz, prothonotarius et canonicus Wyssegradensis. INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Kutné Hory (č. 13, staré čís. 16) od něhož pečet již utržena a ztracena. V rukopise téhož archivu řečeném Transsumpta privilegiorum jest na l. 17 zapsán opis této listiny za nápisem: »Pro erectione capelle corporis Christi et beate Barbare virginis« a po straně tam pozname- náno »Confirmatum.« — V témže rukopise na l. 19 čte se český překlad ze XVI. století. — Latinský text otiskl Kalousek ve Zprávách kr. České Společnosti nauk r. 1885 na str. 142. Čís. 404. 1479, 25. července. V Olomouci. Král Vladislav uzavřev smlouvu o pokoj s králem Uher- ským, Matiášem odpouští purkmistru, konšelům i vší obci města Budějovic všechno, čeho se za krále Jiřího i za jeho vlastního panování dopustili, zvláště že se krále Matiáše přidrželi, a slibu- je jim, že jim toho ničím zlým nebude vzpomínati, že je při víře křesťanské, v které trvají, zachová a jim svobody a práva, které jim dali předešlí panovníci, potvrdí, jakož i že v městě jejich žádných novot proti starému řádu nezavede. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., ozna- mujem tiemto listem všem. Jakož opatrní purkmistr, konšelé i všecka obec města Českých Budějovici v některých ruoznicech jsúce vedle některých měst a pánuov s najjasnějším králem Ji- řím, předkem naším šťastné paměti, i vzali sobě za pána najjas- nějšie knieže pana Mathiáše, Uherského a Českého krále etc., bratra a přietele našeho milého, a v té poddanosti J. Mt trvali

Strana 680
680 1479. až do této chvíle. Že pak my o ty ruoznice a nesnáze, kteréž jsú byly mezi námi a již psaným bratrem naším J. Mtí, smluvili jsme sě bratrsky a přátelsky, tak že J. Mť nám jest propustil již psané purgmistra, konšely i obec města Budějovic z závazkuov, kterýmiž jsú byli J. Mti zavázáni, a oni nás za krále Českého, pána svého dědičného, jsú přijali a nám povinnost jakožto králi Českému, pánu svému dědičnému, učinili; my pak hlediece k již psanému srovnání, kteréž máme s již psaným bratrem naším J. Ma hlediece také k tomu, že oni nás za krále Českého, pána svého dědičného, vzali, všecky věci, kteréž jsú sě v těchto válkách za předka našeho nebo za nás staly, odpúštieme jim všecko mi- lostivě, slibujíce slovem naším královským a tiemto listem za nás i za naše budúcie, krále České, již psaným purgmistru, kon- šelóm i vší obci města Budějovic2, nynějším i budúcím, že my ani poddaní naši jim toho v řeči ani v skutku ničímž zlým zpomí- nati nebudem; a jestliže by kto z poddaných našich chtěl jim to čím zlým zpomínati, nebo na ně proto sahati, toho nemáme na ně dopúštěti, ale máme a povinni budem je v tom jakožto naše poddané zbraňovati a obhajovati. Také máme a slibujem za nás i za naše budúcie je při vieře křesťanské, v kteréž trvají, zachovati. A k tomu také máme a chcme jim potvrditi všech práv a svobod, privilegií, kteréžto jsú jim dány od předkuov našich, ciesařuov Římských a králuov Českých, pánuov jich dě- dičných. A k tomu také nemáme aniž budem které novoty za- čínati, aniž komu dopustíme proti řádu a obyčeji jich starodáv- niemu, čehož jest za předkuov našich nebylo, ale budem a máme sě k nim mieti jako král a pán jich dědičný a milostivý. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Olomúci v neděli na den svatého Jakuba velikého apoštola božieho léta božieho tisícieho čtyřistého sedmdesátého devátého, královstvie našeho léta osmého. [Na ohbu:) Ad relacionem domini Benessii de Waytmille etc., magistri monete Moncium Cuthnensium. [Na rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Českých Budějovic (ve skříni 9, č. 2). Pečeť utr- žena. — Poznámky 1) a 2) vztahují se k listu následujícímu. — O vydání to- hoto listu srov. poznámku na str. 512.

Strana 681
1479. 681 Čís. 405. 1479, 25. července. V Olomouci. Král Vladislav uzavřev smlouvu s králem Uherským Ma- tiášem slibuje purkmistru, konšelům i vší obci města Nového Plzně míti se k nim milostivě, nepřipomínati jim budoucně, že se krále Uherského proti němu přidrželi, při víře křesťanské je zachovati, jim práva a svobody jejich potvrditi a žádných novot ve městě jejich nezačínati. Dán v Olomúci v neděli na den svatého Jakuba velikého apoštola božieho léta božieho tisícieho čtyřistého sedmdesátého devátého, královstvie našeho léta osmého. INa ohbu:] Ad relacionem domini Benessii de Waytmille etc. magistri monete Moncium Cuthnensium. INa rubu:] Rta. Orig. perg. v archivu města Plzně (č. 28) s menší pečetí královskou za- věšenou na proužku pergamenovém, na němž vespod souč. rukou napsáno: »List Holomutské smlúvy.« — Listina opakuje doslovně znění listu d. téhož dne m. Budějovicům (č. 404) jen s těmito odchylkami: 1) obec města Nového Plzně. — 2) města Plzně. — Strnad, Listář král. m. Plzně II, str. 206, č. 249. Čís. 406. 1479, 19. září. V Praze. Král Vladislav slibuje purkmistru, konšelům i vší obci města Berouna, že nemají nikdy více býti zastavováni ani zapisováni, nýbrž že mají s platy svými při králi a komoře jeho věčně zůstati. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Morav- ský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že prošeni jsme jmenem opatrných purgmistra, konšeluov i všie obce města našeho Berúna, věrných našich milých, abychom téhož města Berúna i také obyvateluov téhož města a summy do komory našie odtud pocházejície i jiných poplatkuov k komoře naší královské příslušejících odtrhovati od

Strana 682
682 1479. komory našie ani komu zapisovati neráčili. My v tom znajíce slušnú prosbu i také věrné služby již psaných purgmistra, kon- šeluov i všie obce města Berúna, kteréž nám činili, činie a činiti nepřestávají, nás sě věrně jakožto krále Českého, pána svého dě- dičného, přidržiece a nám proti nepřáteluom našim i svým, hrdel i statkuov svých nelitujíce, že jsú věrně pomáhali; my jsúce k té prosbě milostivě nakloněni a chtiece je v tom naší zvláštní mi- lostí, jakož hodné a slušné jest, potěšiti, aby tiem hotověji nám potom slúžiti mohli, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú již psaným, purgmistru, konšelóm i vší obci města Berúna tuto milost učinili jsme a tiemto listem činíme a dáváme, tak že my ani budúcí naši, králové Čeští, nemáme aniž budem téhož města Berúna i také obyvateluov již psaného města a summy odtud do komory našie královské příslušejície neb jiných poplatkuov odtrhovati anebo komu zapisovati neb zastavovati, ale chcme a mocí tohoto listu ustanovujeme, aby to město Berún i také všickni obyvatelé téhož města, nynější i budúcí, i summa odtud nebo jiní poplatkové, kteříž do komory našie královské příslušejí, při nás a komoře naší i také při budúcích našich, krá- lích Českých zuostali po věčné časy budoucie. A jestli že bychom my neb budúcí naši, králové Čeští, z nepaměti neb z kterékoli jiné příčiny to město Berún neb obyvatele jeho i také summy neb jiné poplatky, odtud do komory našie královské pocházejície, komu kdy zastavili, zapsali neb kterakkoliv jinak od komory našie královské odtrhli, chcme, aby takové zapsánie, zastavenie neb odtrženie žádné moci nemělo ani jmieti mohlo proti tomuto našemu listu; ale tento list náš aby v své moci zachován byl nyní i po věčné časy. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomu listu. Dán v Praze v neděli před svatým Mathúšem evangelistú božím, léta božieho tisícieho čtyř- stého sedmdesátého devátého, královstvie našeho léta devátého. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis domino Samuele de Hradek et Waleczow, succamerario regni Bohemie, referente. [Na rubu:] Rta. Orig. perg. v archivu m. Berouna s nápisem na rubu: »7. O zástavu města« vedle pak starší rukou »N° 10.« Porouchaná větší pečet králova visí na proužku pergamenovém. Opis obsažen též v konfirmaci privilegií Berounských císařem

Strana 683
1479. 683 Ferdinandem III. dané na hradě Pražském 12. října 1652, jejíž orig. chová se v témže archivu — V archivu musea král. Českého chová se přepis listu ze dne 26. března (feria sexta ante dominicam Letare) 1484, kterým »Samuel z Hrádku a z Valečova, podkomořie královstvie Českého,« vyznává, že »zdvihl a přijal do komory K. Mti summy hromničné pětmecítma kop grošuov českých od opatrných purgmistra a konšeluov i všie obce města Berúna.« — V regi- strech počtů obecních m. Berouna z l. 1508—1518 na l. 6r čte se mezi vydáními v únoru 1509: »Domino subcamerario summam regiam, quam solemus cen- suare circa purificacionem b. virg. Marie L sexag. gross. boem.« Tamže na l. 25r mezi vydáními po 17. květnu 1510: »Dominis Pragam cum summa regie Mtis missis III sexag. XX grossos. Domino succamerario Buryano Trez- koni quinquaginta sexagenas grossorum Pragensium summe regalis.« Na l. 45r po 20. červnu 1511: »Panu podkomořímu místo summy královské sto kop.« Na l. 61r po 15. dubnu 1512: »Summě královské přidáno IV kopy X grošů. Šimonovi vozícému pány do Prahy summu nosícím XV grošů.« Na l. 64r po 15. červenci 1512: »Mainušovi XX kop, kterýchž nám byl puojčil k summě královské.« Od toho roku do r. 1516 není v účtech Berounských o placení této summy zmínka. Zdá se, že Berounští vymohli si na králi osvobození od pla- cení této summy, neboť »v pátek po rozeslání svatých apoštolů 116. července) zhořelo v Berouně 40 domův od pekaře.« (Staří letopisové čeští str. 335). Čís. 407. 1479, 29. září. V Praze. Král Vladislav potvrzuje obci města Prachatic všechna pri- vilegia, která jí předešlí králové, zvláště Jan, Václav IV., Sig- mund, Ladislav a Jiří, jakož i proboštové Vyšehradští byli udělili. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpe- tuam rei memoriam. Digna profecto res est regioque culmini de- cens maiorum suorum bene gesta gratasque libertates et dona ratihabicione et confirmacione munire, illorum presertim, qui in omni fidelitate et constanter dominis suis olim serenissimis re- gibus Bohemie, nostris antecessoribus, nobis quoque hactenus ad- heserunt, quales magistrum civium, consulatum ac cives et inco- las civitatis nostre Prachaticensis, fideles nostros dilectos, fide digno testimonio esse didicimus. Pro parte itaque ipsorum est nobis humiliter supplicatum, quatenus de benignitate nostra regia omnes et singulas litteras, gracias, — et iura universa, quas et

Strana 684
684 1479. que olim — Romanorum et Bohemie reges, — ac prepositi Wysse- gradenses — eidem civitati — contulerunt, ipsis — innovare et graciosius confirmare dignaremur. Nos igitur Wladislaus rex sup- plicacioni eidem tamquam racionabili et digne annuentes, — aucto- ritate regia iam dictas litteras, gratias, libertates, concessiones, immunitates, prerogativas, privilegia quoque indulta et universa iura, quas vel que quondam divi nostri antecessores Romanorum et Bohemie reges, signanter Joannes, Wenceslaus, Sigismundus, Ladislaus et Georgius, quorum privilegia ipsi vidimus sana et integra, predicte civitati Prachaticensi, incolis quoque eiusdem presentibus et futuris dederunt, concesserunt et contulerunt, qui- bus eciam ab antiquo, semoto quovis impedimento, usi fuerunt, ipsis et eorum antecessoribus approbamus, ratificamus, innovamus et graciosius confirmamus in omnibus iam dictarum litterarum et privilegiorum punctis, —; decernentes eadem auctoritate regia et volentes, ut prefata omnia privilegia nominate civitatis Pra- chaticensis cum omnibus in se contentis obtineant firmum et va- lidum robur perpetuis temporibus in futurum. Mandamus igitur omnibus et singulis subditis, fidelibus nostris dilectis, signanter autem prepositis sancte ecclesie Wyssegradensis et subcamerariis pro tempore existentibus, quatenus supra dictam civitatem nostram Prachaticensem ac incolas eiusdem, presentes et futuros, in eorum iuribus, privilegiis et libertatibus non impediant nec cuipiam im- pedire admittant, quin potius eos tueantur, protegant, defendant et conservent sub pena indignacionis nostre nostrorumve succes- sorum, quam contrafacientes noverint se irremissibiliter incursu- ros. In quorum fidem, robur et testimonium presentes nostras litteras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus commu- niri. Datum Prage die vigesima mensis septembris anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo nono, regni nostri anno nono. Ad mandatum domini regis magister Nicolaus de Ledecz, canonicus Wyssegradensis et prothonotarius cancellarie domini regis. Opis ze XVI. století v menší pamětní knize m. Prachatic, která se chová v archivu téhož města, na l. 99v. Za tím jest zapsán český překlad z téže doby.

Strana 685
1479. 685 Čís. 408. 1479, 5. října. V Praze. Král Vladislav potvrzuje na žádost purkmistra, přísežných i vší obce města Lokte všechna privilegia, která jim byli udělili předchůdcové jeho císařové Římští a králové Čeští, zejména Jan, Karel IV., Václav IV., Sigmund, Ladislav a Jiří. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Moravie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpetuam rei momoriam. Civitas nostra Cubitensis ob eius fidem et constan- ciam liberalitate divorum olim antecessorum nostrorum, Romano- rum et Bohemie regum, precipuis donis et libertatibus est hones- tata. Merito eciam itaque nostris favoribus est munienda, ut nostro beneficio regio consolata ac roborata vigorem suarum graciarum servare firmiter valeat et possit. Sane itaque pro parte magistri civium“, consulatus, iuratorum et tocius communitatis iam dicte civitatis nostre Cubitensis, — est nobis humiliter sup- plicatum, quatenus ipsis omnes literas, — et iura universa, quas et que eidem civitati et eius incolis olim serenissimi Romanorum imperatores et Bohemie reges — concesserunt, — confirmare dignaremur. Nos itaque attentis dicte civitatis Cubitensis fideli nobis assistencia, in prompte obsequendo et placendo perseveran- cia et dilectione integra, votis iam dictis graciose annuimus. Quapropter — auctoritate regia iam dictas omnes et singulas literas, gracias, emunitates, libertates, — privilegia quoque in- dulta et iura universa, quas et que prefate civitati Cubitensi olim serenissimi Romanorum imperatores et Bohemie reges, — signanter Johannes, Carolus, Wenceslaus, Sigismundus, Ladislaus, Georgius et ceteri quicunque reges et principes eis dederunt et contulerunt, ipsi civitati et eius incolis — innovamus et graci- osius confirmamus — taliter omnino, ac si eadem privilegia et litere his nostris literis — integre essent inserte. — In quorum fidem — presentes nostras literas fieri et sigillo nostre regalis maiestatis iussimus muniri. Datum Prage die quinta mensis octobris anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo nono, regni nostri anno nono. Opis XVI. stol. druhdy v archivu m. Lokte, z něhož opis novější v ar- chivu Musea království Českého. Obsaženo též v konfirmaci privilegií Loket- ských králem Matiášem II. dané na hradě Pražském 1. května 1612, jejíž orig. se

Strana 686
686 1479. chová v archivu m. Lokte. — a) magnanimi konfirmace. — Schlesinger, Die Chronik der St. Elbogen str. 171, č. 32 (dle chybného opisu v kopiáři m. Lokte z r. 1638). — Dle kroniky m. Lokte (v. Schlesinger uv. m. str. 5 násl.) král Vladislav 21. března 1483 obeslal Loketské, aby se ospravedlnili stran dědičné přísahy, kterou pá- nům Šlikům byli složili: »den so sy in erbhuldung gesworen, haben sy un- recht gethan;« ale pro bouři Pražskou, která vypukla v září toho roku, ne- došlo k nápravě. Na soudě zemském, kamž byl pohnán, nechtěl Jeronym Šlik odpovídati, háje se majestátem císaře Sigmunda daným strýci jeho Kašparu Šlikovi, že jest z pravomoci soudů dvorských a zemských vyňat; avšak nále- zem téhož soudu ze dne 10. března 1486 byla popřena platnost tohoto ma- jestátu. (Archiv Český V, str. 17, a VI, str. 558.) Tehdy vedl správu Loketska Jeronym Šlik jménem otce Matouše a bratří Mikuláše a Kašpara a 31. čer- vence (am freitag noch sant Jacofs tag des heyligen zwelfpoten) 1489 roz- dělili se synové po smrti otcově († 16. září 1487) o panství Loketské tak, že nejstarší Mikuláš obdržel Falknov a též »das haus, das man des margraven haus nennet im slos zum Elbogen;« Jeronym hlavní část hradu Loketského »zusampt der stad Elbogen mit manschaften und aller aberkeyt, gleyten, zollen, nutzen, zinsen und gerichten, den zehenden umb die stad, furstgelt und darzu das ganze burggut, als van alter geim Elbogen gebraucht worden ist, und das Warmpad mit aller seiner zugehorung, zol, geschefte und losungen ungefer- lichen —, auch dy schmeltzhuten zwischen den thoren zum Elbogen sal ge- praucht und gehalten werden« s tim doloženim, že »her Jeronym und sein erben mit dem teyl zum Elbogen sullen auch mit der erber manschaft des kreiß Elbogen zu schaffen und gebieten haben;« třetí bratr Kašpar pak ob- držel »dy rote kempnad Ičervenou světnici] im slos zum Elbogen, dy stad Slackenwerd — zusampt dem zolle zu Slackenwerd und dem zolle zum Rodes- fart« (Schlesinger uv. m. str. 8—12). — Srov. též Archiv Český VI, str. 550 násl. — Jeronym Šlik žádal Loketské měšťany 11. listopadu 1489, aby mu složili dědičnou přísahu, ale na žádost jejich upustil od toho a slíbil při výsa- dách jejich je zachovati; avšak vrátiv se z Uher začal many i měšťany Loket- ské utiskovati, tak že nebyli »hrdly i statky bezpečni před ním« (Schlesinger uv. m. str. 13; Archiv Český VI, str. 561). Když pak byl 11. července 1491 zavražděn na cestě do Budína, kam jej král obeslal pro těžké viny spáchané, vedl správu zámku a města Lokte bratr jeho Kašpar do r. 1496 na místě ne- zletilých tří synů Jeronymových Šebestiana, Quirina a Albrechta. I on při- nutil měšťany Loketské, aby synovcům složili dědičnou přísahu, nad čímž král Vladislav listem d. na Budíně 29. září (am tage Michahelis) 1492 vyslovil ne- libost a pak listem d. na Budíně 25. listopadu 1493 při proti Šlikům před soudem zemským vedenou poručil nejv. komorníkovi král. Českého Jindřichovi z Hradce a nejv. sudímu desk dvoru král. a správci úřadu prokurátorského Jiříkovi z Dubé a z Lipého (Archiv Český X, str. 395). Na to 29. září 1494 byli nuceni konšelé m. Lokte před úřadem desk zemských dáti svědectví »wy dy hern Slick dy stat eingenomen und wy sy in erbhultung haben sweren mussen,« a k podobnému svědectví byli voláni také měšťané m. Ostrova a Kar- lových Varů (Schlesinger uv. m. str. 19 a 21). Srov. dále poznámky při ma- jestátu kr. Vladislava d. na Budíně 8. září 1498.

Strana 687
1479. 687 Čís. 409. 1479, 6. října. V Praze. Král Vladislav potvrzuje na žádost purkmistra, konšelův i vší obce města Budějovic všechna privilegia, která od předešlých králův Českých obdrželi, zejména též na rychtářství městské s jeho příslušenstvím. Wladislaus, dei gracia rex Bohemie, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpetuam rei memoriam. Clarum nostri regni Bohemie ornamentum civitas nostra Budweis, sicut plerasque civitates nostras decore venusto antecellit, sic dono regio predecessorum nostrorum singularibus graciis et privilegiis est honestata, quorum firmitati ob civium eiusdem civitatis fidem nobis prestitam, obsque promptam animi obsequendi et parendi nobis voluntatem, quantum possumus pro- spicere dignum iudicavimus, ut ipsi graciam nostram regiam sibi propiciam sencientes, ad constanter nobis assistendum atque obe- diendum magis magisque incitentur. Sane itaque pro parte pro- vidorum magistri civium, consulatus, iuratorum et tocius com- munitatis civitatis nostre Budweis, — est nobis humiliter — sup- plicatum, quatenus de benignitate nostra regia omnes et singulas litteras, — et iura universa, quas et que olim divi Romanorum et Bohemie reges, — et presertim iudicatum ipsorum, eis dede- runt, — ipsis civibus — innovare et confirmare dignaremur. Nos igitur Wladislaus rex, considerata ipsius civitatis Budweis in prompte nobis obsequendo voluntate integra, ut in laudanda fi- delitate et virtute liberius perseveret, votis iam dictis graciose annuimus. Quapropter — auctoritate regia omnes et singulas libertates, litteras, gracias, immunitates, prerogativas, donaciones, laudabiles consuetudines, privilegia quoque indulta et iura uni- versa, quas et que olim serenissimi Romanorum et Bohemie reges, signanter Johannes, Carolus, Wenceslaus, Sigismundus, Ladislaus, Georgius et ceteri quicunque principes eidem civitati Budweys et incolis eius dederunt et contulerunt, et presertim ipsorum no- vum iudicatum, cuius exercicium ad ipsos cives ex placitacione et convencione parcium per confirmacionem et emologacionem olim divi Wenceslai, cum medietate emolumentorum et proven-

Strana 688
688 1479. tuum, pura medietate telonei ibidem in Budweis, cum omnibus pertinenciis, molendino, quod teutonice grabmühl nuncupatur, hec singula ipsis civibus et incolis eiusdem civitatis in Budweys pre- sentibus et futuris, approbamus, ratificamus, innovamus, et gra- ciosius confirmamus, in omnibus dictorum privilegiorum punctis, clausulis et sententiis —. Mandamus igitur atd. In quorum fidem, robur et testimonium presentes litteras fieri et sigilli nostri regii appensione iussimus communiri. Datum Prage die sexta mensis octobris anno Domini M'CCCC'LXXIX°, regni nostri anno nono. Ad mandatum domini regis magister Nicolaus de Ledecz, protonotarius et canonicus Wissegradensis. Opis současný druhdy v archivu m. Českých Budějovic, z něhož opis novější v archivu Museu král. Českého. Opis ze XVII. století zapsán jest v liber albus archivu m. Č. Budějovic na l. 17r. Čís. 410. 1479, 7. října. V Praze. Král Vladislav potvrzuje a polepšuje obci města Českých Budějovic starý znak městský, a to tak, že k bílému lvu a třem věžím na štítě rozpůleném přidává helm a nad ním zlatou ko- runu královskou, kterou drží dva zbrojní mužové. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morawie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpetuam rei memoriam. Solebant olim serenissimi Romanorum et Bohemie reges, veteres et moderni, subditis suis pro virtute et meritis di- versa premia conferre, honores ampliare, decus augere, quibus decorati animo magis alacri et iucundo venerabantur regiam maiestatem, obsequi in omni fidelitate erant proniores, ac ceteris ad virtutes amplectendas, et ad pronum animum obsequendi plu- rima prebebant incitamenta. Nos maiorum nostrorum sequi vesti- gia equum iudicantes, subditis nostris honores augere dignum censemus, quo ipsis laus et honos proveniant, honorati quoque regio dono iussa nostra regia capessere magis magisque sint pa- rati. Sane itaque pro parte honorabilium magistri civium, consu-

Strana 689
1479. 689 lum, iuratorum ac tocius communitatis civitatis nostre Budweys, fidelium nostrorum dilectorum, est nobis humiliter supplicatum, quatenus arma civitatis ipsorum, que ab antiquo obtinent, vide- licet scutum per medium album et rubeum, in cuius medietate alba leo albus in scuto rubeo situatur, in altera medietate rubea turres tres existunt, meliorare, decorare, honestare et ornaciora efficere dignaremur. Nos itaque Wladislaus rex, qui subditis nostris iusta petentibus, nos semper morigerum libenter exhibe- mus, votis iam dictis graciose annuimus. Quapropter non per errorem, aut improvide, sed animo deliberato, cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium ex certa nostra sciencia, aucto- ritate regia supra dicta arma, que prefata civitas Budweys ob- tinet, eidem, eius quoque incolis pro tempore existentibus meli- oramus, decoramus, honestamus ac in meliorem et nobiliorem formam reducimus, dictis eiusdem prioribus armis addentes, ad- iungentes et annectentes galeam desuper, supra quam coronam regiam auream duo viri armati manibus tenere videntur. Que quidem arma integre in hanc formam erunt redacta, videlicet ut sit scutum, ut premisimus, per medium albi et rubei coloris, in parte alba leo est albus cum duabus caudis et corona aurea in capite in scuto rubeo, in parte autem rubea turres tres albe situantur, tecta flava habentes, supra scutum est galea, supra hanc corona regia aurea, quam duo viri per totum armati ma- nibus una qualibet tenere conspiciuntur, sic quem ad modum picto- ris manu his litteris clarius est insertum. Quibus quidem armis hic descriptis iam dictam civitatem Budweys, consulatum et iu- ratos et incolas eius, presentes et futuros, libere uti debere vo- lumus et eadem auctoritate regia decernimus in sigillo civitatis, in banderiis, vexillis, scutis, solemnitatibus, triumphis ac in acti- bus civitati eidem opportunis generaliter universis, et hoc semoto impedimento et contradiccione quorumcunque perpetuis tempo- ribus in futurum. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc pa- ginam nostre melioracionis prefatorum armorum quovis modo infringere aut in usu ipsorum dicte civitati et eius incolis quo- modolibet contraire sub pena indignacionis nostre regie nostro- rumve successorum. quam contrafacientes noverint se irremissi- biliter incursuros. In quorum fidem presentes litteras nostras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus communiri. Da-

Strana 690
690 1479. tum Prage die septima mensis octobris anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo nono, regni nostri anno nono. Ad mandatum domini regis domino Samuele de Hradek et Waleczow, subcamerario regni Boemie, referente. Opis novější v archivu Musea království Českého. Opis ze XVII. století v liber albus archivu m. Českých Budějovic na l. 18r s těmito poznámkami postrannimi: »1° confirmat antiqua arma civitatis Budvicensis; 2° additur galea, corona regia cum duobus armatis viris; 3° recensentur integre illa insignia ac permittitur, ut eis utatur civitas, consulatus, iurati ac incolae eius praesentes et futuri.« Srov. Seyszer, Kurzgefaszte Chronik der St. Budweis str. 55. Čís. 411. 1479, 22. prosince. V Praze. Král Vladislav uznávaje věrnost měšťanů Vodňanských vy- sazuje jim nový trh výroční na pondělí po neděli Judica s osmi dny pořád sběhlými a s týmiž výsadami i právy, jakých požívají při starém svém trhu výročním o svátku narození panny Marie držaném. Wladislaus, dei gracia Boemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpetuam rei memoriam. Regalis providencie celsitudo, que credita sibi a summo rerum parente imperia terrarum gubernat et recti censura iudicii habenas civitatum equabiliter moderatur, licet universis sue suppositis dicioni munificam semper atque liberalem sese prestare conatur, illos tamen, ut dignis digna repandat uberiori graciarum largicione prosequitur et pocioribus attolit donis, quos eidem commendat vigencior excellencia meritorum. Sane maie- stati nostre pro parte fidelium nostrorum dilectorum magistri civium et iuratorum atque tocius plebis civitatis nostre Wodniane humiliter supplicatum extitit et obnixe, ut ex innata nobis pietate commoditatibus eorumdem consulentes forum generale seu nun- dinas annales eidem civitati ultra id, quod a predecessoribus nostris, clarissimis Boemie regibus dudum esse constat concessum, graciosius largiri dignaremur. Nos incrementis nostrorum sub- ditorum proni et presertim eorum, qui nobis constanti semper fide atque intemerara constancia in omnibus nostris fortunis

Strana 691
1479. 691 probantur astitisse et in futurum creduntur verisimiliter non de- fecturi, humilibus atque sedulis eorum civium votis graciosius duximus annuendum. Quare non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, maturo et sano, procerum et aliorum fidelium nostrorum accedente consilio, auctoritate nostra regia ipsi civitati Wodniane et eiusdem civibus, presentibus et futuris, concedimus, donamus atque largimur generale forum seu annuales nundinas perpetuis futuris temporibus annis singulis ad habendum, tenen- dum et observandum tempore quadragesimali, videlicet die lune proxima post dominicam de passione, in qua pro introitu divi- norum canitur in ecclesia dei: Judica me deus, cum octo diebus continuis sese inmediate sequentibus. Volumusque et decernimus prefatam civitatem Wodnianam diebus ipsarum nundinarum plene, libere atque integre uti, gaudere necnon potiri omnibus et sin- gulis libertatibus, privilegiis, graciis, commodis, utilitatibus, pro- ventibus, prerogativis ac iuribus eciam universis, quibus eadem civitas in aliis nundinis, quas veteri indulto habet ac observat in festivitate nativitatis gloriosissime dei genitricis Marie, utitur, gaudet atque potitur, quorumcunque renitencia et impedimentis procul motis, sine tamen iurium aliorum quarumcunque perso- narum seu locorum iniuria, lesione atque iactura. Mandamus igitur omnibus et singulis subditis nostris, cuiuscunque status, preeminencie, dignitatis aut condicionis existant, singilatim tamen officialibus nostris universis, presentibus atque futuris, ut sepe- dictam civitatem, magistratus communeque ipsius in omnibus premissis, quocunque excogitato studio molestare non attentent. Si quis autem presencium temerarius violator extiterit, iuste ul- cionis nostre motum poterit haud immerito formidare. In quorum fidem presentes litteras nostras fieri et sigilli nostri regalis appen- sione iussimus communiri. Datum Prage die vigesima secunda mensis decembris anno Domini millesimo quadringentesimo sep- tuagesimo nono, regni nostri anno nono. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. INa rubu:] Rta. Orig. perg. v archivu m. Vodňan (č. 6) se zlomkem velké pečeti králov- ské zavěšené na hedvábné šňůře červenobílé.

Strana 692
692 1480. Čís. 412. 1480, 18. ledna. (Bez místa). Jan Tovačovský z Cimburka a na Boleslavi, nejv. komorník království Českého, směňuje s měšťany a obyvately města svého Mladého Boleslavě s předměstím a Podolcem dva rybníky s vodou Klenicí a vůkolními pozemky až ke vsi Vodici jdoucími za jiný obecní kus louky a dává jim masný krám, kterého užíval. Ve jméno božie amen. Poněvadž v času běžném a neusta- vičném nemuož paměť věčná zuostavena býti mezi lidmi, nebo snadně z paměti pro křehkost lidské povahy s pominutím času musie vyjíti a vypadnúti, jediné leč listy a zápisy a pečetmi upevněním v paměti a v celosti časy budúcími zachováni bývají, a tudy obrácenie a pochybenie a mylnost bývá zpravována; protož já Jan Tovačovský z Cimburka a na Boleslavi, najvyšší komor- ník královstvie Českého, uznamenav povolnost svých poddaných a věrnost purgmistra, konšeluov, přísežních obecních města svého Boleslavě Mladého i všie obce města, předměstie a Podolce a obyvateluov v něm, a rozloživ v mysli své a rozváživ, že slavnost nebo moc panská utvrzena zvláště na poddaných záleží, potřebné sě zdá a podobné, aby byli poddaným svým snadni k milosti, chtě z své milosti a pro polepšenie města svého Boleslavě Mla- dého a hojnější užitek uznamenav jim obyvateluom téhož města, předměstie i Podolce, jsa při plném zdraví těla svého i mysli, i tudiež s radú svých věrných věrnú prosba na mě vznesena a vzložena skrzě opatrné muže purgmistra, konšely, přísežné obecnie i všie obce města, předměstie [a] Podolce, abych jim jakožto pán jich dědičný upevnil, utvrdil skrzě zápis listovním upevněním a pečetmi, jakož směnu jsú učinili se mnú dobrovolně s vólí všech obcí a příznivě, kusem tiem, kteréhož od dávních časuov a od vysazenie města téhož Boleslavě Mladého jsú měli, drželi, uží- vali, vládli bez překážky, kterýž jest v položení mezi vodami vedle luk mých vedle cihelnice přes vodu, kterýžto kus již jme- novaný obecní leží počna od zahrady zelnice s druhé strany vody až nahoru k jezku malému vedle všeho břehu i s břehem až opět po vodu k mé lúce, kromě však vody, ta znamenitě jest vymie-

Strana 693
1480. 693 něna, že jie ty obce mají užívati bez překážky mé i mých bu- dúcích tak jako i prve kdy sú toho užívali. Ten všecken kus již jmenovaný jsú mi dali k směnění dobrovolně, příznivě a laskavě, abych já jej k svému užitku přivedl a obrátil, jakž sě mi zdá. Miesto toho kusu již dotčeného, chtě a měně svých poddaných v jich ke mně okázánie, též zasě jim učinil sem, dal sem, pře- vedl sem k témuž městu svému Boleslavi Mladému, měšťanuom a obyvateluom v témž městě, předměstí a Podolci dva rybníčky pustá, jeden pod šibenicí dole kterýž leží, a druhý nad ním tu- diež ležící, k tomu to všecko položenie vedle nich nahoru i do- luov i tu vodu všicku Klenici počna od Jizery vody až nahoru blíž k samé vsi Vodic s pastvištěmi, s rolími ornými i neornými, s pachrbky, doly, dolinami, jakož od staradávna mezemi, hranicemi jest vyměřeno, vykázáno i vysazeno, jakož sem sám držal, po- žíval anebo předkové moji drželi, požívali, sobě tu nic nepozuo- stavuje ani svým dědicuom neb budúcím. To vše dal sem a mocí listu tohoto dávám i listem tiemto upevňuji, utvrzuji, za- vazuji a zapisuji k témuž městu mému Boleslavi Mladému a obyvateluom v témž městě, předměstí i Podolci, aby to měli, drželi, požívali, vládli a k svým užitkuom a duochoduom obrátili k témuž městu z toho, jakž mohú najlépe, společně nebo roz- dielně. A z toho, což by k té obci všie najlepšieho, najužitečněj- šieho mohli učiniti, obrátiti k užitku najlepšiemu, to budú moci učiniti bez překážky mé, mých dědicuov a budúcích, a z toho mně, mým dědicuom a budúcím nic nejsú ani budú povinni co dáti věčně a budúcně ani žádnému jinému, ktož by koli na to chtěl co uvésti, buď dánie, robotovánie aneb šosovánie aneb ber- ňovánie; než aby to vše bylo k pravému obecniemu a za obec, aby toho všichni požívali tak pro potřebu a opravu města toho, což by mohlo z toho přijíti jakýžkoli užitek. A z toho nemají vyvedeni býti ode mne Jana Tovačovského z Cimburka nahoře psaného, od mých dědicuov ani budúcích. Pak-li by jim kto na to sáhl, tehdy já jim slibuji tiemto listem sám za sě i za své dědice a budúcie očistiti před každým člověkem. Dále nad to všecko týmž měšťanuom a obyvateluom a obci všie, žádaje svých poddaných rozšířenie a rozmnoženie viece a viece, tuto milost k nim sem okázal, že ten krám masný, kteréhož sem já užíval i předkové moji jsú užívali, přidal sem a dal sem týž krám masný

Strana 694
694 1480. též k uobci i mocí listu tohoto dávám, aby jej měli, drželi, po- žívali tíž měšťané a obyvatelé v městě, předměstí i Podolci, a to věčně, dědičně i budúcně, a k uopravě městu aby obraceli, a to pro polehčenie týmž měšťanuom a té všie obci, bez mé, mých dědicuov a budúcích všelijaké překážky. Ale aby toto mé dánie a obdarovánie bylo v celosti držáno, zachováno časy věčnými, slibuji ty všecky věci sám za sě a za své dědice a budúcie pevně, vzácně a útvrdně zachovati, potvrzuje toho všeho pečetí svú při- rozenú skrzě přivěšenie k tomuto listu pro lepšie svědomie. A ve- dle mne urozený pán, pan Heřman z Vartmberka a ze Zvieřetic a slovutní panoše Mikuláš Fricek z Dalemiřic a na Volenoviciech, Pavel Křižan z Hrádku, Mikuláš Okáč z Bříšťan a na Obrubciech. Václav z Tuboz a na Čejeticiech, Zachař z Stránky, purkrabie ty časy na Boleslavi, Mikuláš Kozojedský z Kozojed a z Hrádku, Jan Pancieř z Chlumu, Jan Loskot z Hobsdorfu a na Kolomutech, Jan Vančura z Řehnic a na Krnště jsú k mé žádosti na svědo- mie k tomuto listu pečeti své přivěsili, jenž jest psán léta po narozenie syna božieho tisicieho čtyřstého osmdesátého v úterý na den svaté Prisky panny. Orig. perg. v městském museu Mladoboleslavském (číslo staré 8, červené N° IX) s jedenácti pečetmi na proužcích pergamenových zavěšenými, z nichž jedna, Zachaře ze Stránky, jest porušena, kdežto pečet Heřmana z Vartmberka schází. Čís. 413. 1480, 9. března. V Praze. Král Vladislav zapisuje obci města Stříbra v summě 2000 zla- tých uherských summu hromničnou sto kop grošů, kterou měštané Stříbrští jsou povinni do komory královské platiti, a jež zastavena byvši Linhartovi z Gutšteina, k výplatě přišla. My Vladislav, z boží milosti etc., oznamujem tímto [listem] všem. Jakož sme zapsali a zastavili urozenému Linharthovi z Gutn- šteina a na Va[r]tmberce, věrnému našemu milému, v [summě] me- novité summu hromničnú“ na městě Stříbře, do komory naší králov- ské příslušející, jakož pak ten list a zápis náš ty věci šíře a světleji v sobě drží a zavírá, že pak opatrní purgmistr a konšelé i všecka

Strana 695
1480. 695 obec města Stříbra, věrní naši milí, s vólí a povolením naším smluvili sú se o jmenovaný zápis s již psaným Linharthem, tak že jemu za ten zápis a za právo jeho, kteréž k němu [má], dáti mají dva tisíce zlatých uherských bez XC zlatých uherských, i prosili sú nás, abychom je v tom opatřiti ráčili, aby toho spla- cení“ jmenované summy škodni nebyli. My jsúce v tom k prosbě jich milostivě nakloněni i také hledíce k jich věrným službám, kteréž nám činili, činí a potom tím lépe aby mohli a měli nám slúžiti, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí krá- lovskú již psaným purgmistru a konšelóm i vší obci jmenovaného města Stříbra, když vyplatí svrchu dotčený zápis od jmenovaného Linhartha, zapsali sme a tímto listem zapisujem summu hrom- ničnú do komory naší královské příslušející v již psané summě, kterúž dadí za výplathu jmenovanému Linhartovi, to jest v dvou tisících zlatých uherských bez XC zlatých uherských, tak aby již psaní měšťané, nynější i budúcí, nebyli povinni platiti a vy- dávati i také neplatili ani vydávali nám i také budúcím našim, králóm Českým, ani žádnému jinému summy hromničné do ko- mory naší královské příslušející, ale aby ji sobě brali a vybírali a k užitkóm svým obracovali, a to bez naší, budúcích našich, krá- lův Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky tak dlúho, do- kudž my neb budúcí naši, králové Čeští, jmenovaným purgmistru a konšelóm i vší obci jmenovaného [města] Stříbra těch dvou tisíc zlatých uherských [bez XC zlatých uherských] nedali bychom a zúplna nezaplatili. A jakož po shoření toho města Stříbra z božího dopuštění dali sme týmž měšťanóm lhótu, by poplatkův do komory naší královské příslušejících neplatili a nedávali za plných osm leth pořád zběhlých, aby se zase stavěti mohli; že pak oni v té lhůtě mu- sili sú dáti již psanému Linharthovi šest set kop míšenských, my pak nechtíce jim toho škodnu býti, nás tudíž i budúcí naše, krále České, k tomu zavazujem, že jim také těch šest set kop širokých če- ských dobrých stříbrných rázu pražského" při splacování svrchu dotčeném s summú hlavní má dáno býti a úplně zaplaceno. A když jim to všecko bude dáno a úplně zaplaceno, tehdy mají a povinni budou nám neb [budúcím] našim, králóm Českým, zase summu hromničnú do komory naší královské příslušející na časy obyčejné platiti a dávati bez všelijakého zadržování, tak jakož sú prvé platili a dávali, i tento list navrátiti bez všeliké odpornosti. Při-

Strana 696
696 1480. kazujíce podkomořímu našemu, nynějšímu i budúcímu, aby již psané purgmistra a konšely i obec města Stříbra, nynější i bu- dúcí, při těch věcech zachovali vedle toho, jakož se nahoře píše, jim v tom nepřekážejíce ani překážeti dopouštějíce pod zacho- váním milosti naší. Tomu na svědomí pečet naši královskú ká- zali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvrtek před svatým Řehořem létha božího M'CCCCLXXX', království na- šeho létha IXe. Ad relationem domini Samuel[is] de Hradek Let] Waleczov, subcamerarii regni Boemie. Opis ze XVI. století v rukopisu c. a k. dvorního a státního archivu ve Vídni č. 185 na str. 445. — a) v menovité summě hromničné opis. — b) tak opis. — c) pod- komořímu stojí v opise až za budúcímu. — d) nedopouštějíce opis. — e) XI° opis. — Před tím kr. Vladislav zapsal plat komorní z m. Stříbra Burjanovi z Gutšteina, jenž však králi zápis vrátil, jak svědčí list téhož krále daný v Praze 9. října (v neděli v den sv. Dionysa) 1474, v němž se praví: »Jakož sme byli zapsali uro- zenému Burjanovi z Gutšteina na Nečtinách, kamermaistru našemu a hajthmanu krajóv Žateckého a Rakovnického, — summu roční k komoře naší příslušející ve dvú tisících zlatých uherských za dluh téhož Burjana, kterýžto jemu sme byli dlužni, na městě našem Střiebře; že pak týž Burjan k žádosti naší vrátil jest nám — zápis náš zase, a k tomu také vrátil jest nám list, kterýž měl od kněze Levy — na Mostské — na třidceti kop gr. platu, my chtiece jej v tom opatřiti, aby toho vrácenie nám těch listuov škody neměl, — témuž Burjanovi a dědicóm jeho — tiemto listem zapisujem a zastavujem vsi probošstvie Vyšehradského zejména tyto: Soběchleby, Siřem, Letov a v Liběšovicích a v Cárce, což k tomu pro- bošstvie příslušie, ve dvamezcietma stech zl. uh. dobrých, tak aby ony již psané vsi a sbožie s — všelikými příslušnostmi, poplatky měli, drželi a jich požívali — tak dlúho, dokudž my anebo budúcí naši králové čeští anebo ty osoby, jimž by ta výplata spravedlivě příslušela, těch dvamezcietma seth zl. uh. na zlatě i na váze dobrých nedali bychom jim a úplně nezaplatili.« (Orig. v arch. sv. Václavském se záznamem na ohbu: »Ad relacionem d. Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie« a na rubu: »Rta;« při něm jest na proužku perg. přivěšena pečet králova z červeného vosku. Srov. Sedlá- ček, Zbytky register str. 292, č. 37). Potom listem d. »v Praze před letnicemi« [13. května] l. 1475 vyznal král Vladislav, že jsa dlužen »dluhu pravého a spravedlivého urozenému Linhartovi z Gutnšteina a na Klenovém — 1920 zla- tých uherských dobrých« zapsal a zastavil jemu a dědicům jeho v té částce »sto kop grošuov summy na městě svém Stříbře, tak aby oni tu summu, kteráž má nám do komory naší placena býti, na časy obyčejné sobě vybírali tak dlúho, dokudž my neb budúcí naši, králové Čeští, jemu neb dědicóm jeho již psaných 1920 zl. uher. na zlatě i na váze dobrých nedali bychom a úplně nezaplatili. Přikazujíce purgmistru a konšelóm i vší obci již psaného města Stříbra, aby

Strana 697
1480. 697 témuž Linhartovi a dědicóm jeho 100 k. gr. summy, kterúž do komory naší platiti mají, na časy obyčejné vydávali bez zadržování všelikerakého; a koli- krátkoli jemu těch 100 k. gr. vydadí, tolikrát my je tímto listem kvitujeme, prázdné činíme, propúšťujeme, však tak, když to ukáží kvitancími již psaného Linharta. Také přikazujem podkomořímu našemu i jiným úředníkóm našim, aby již psanému Linhartovi i jeho dědicóm u vybírání té summy na časy oby- čejné nepřekáželi ani překážeti dopouštěli, ale raději jim v tom radni a po- mocni byli pod zachováním milosti naší.« — »Ad relacionem magnifici domini Beness de Colowrat et in Libsstein [rukop. má: Clisst.] etc., capitanei districtus Slanensis.« (Opis ze XVI. stol. v uv. rukop. státního archivu na str. 444 za nápisem »Majestáty města Stříbra na summu hromniční.« Srov. Sedláček uv. m. str. 293 č. 45). *Čís. 414. 1480, 18. dubna. V Praze. Král Vladislav potvrzuje staré výsady manů krajin Trut- novské a Dvorské, šlechticův i měšťanů, osvobozuje je z pravi- delných úřadův a soudů království Českého a ustanovuje, že sou- kromé nebo trestní žaloby na tyto many mají býti podávány před hejtmana Trutnovského, který o nich s přísedícími many dle manského práva císařského a dle práva manů země Budišínské a Kladské rozhodne. Apelace z nálezu soudu jeho může se po- dávati ke dvoru královskému. Wladislaus, dei gracia Boemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Omnibus im- perpetuum. Ad decus et honorem regalis nostri culminis ad com- modum quoque nostrorum fidelium subditorum et quietem perti- nere plurimum cognoscimus, ut vetera feudorum instituta mores- que vasallorum diuturni generali firmati consuetudine, que legum est interpres optima, a feudatariis universis, nostre suppositis dicioni, solita observacione custodiantur et inviolabili semper custo- dia observentur. Igitur non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano baronum et aliorum nostrorum fidelium accedente consilio, de certa nostra sciencia, autoritate regia hoc consultissimo edicto imperpetuo valituro decernimus atque sancimus, ut omnes et singuli feudatarii seu vasalli nostri, presentes atque futuri, Truthnouien[sis] et Curiensis civitatum et districtuum, nobiles videlicet famosi et civitatenses bona feudalia possidentes, ex tunc

Strana 698
698 1480. in antea perpetuis futuris temporibus ab omni et qualibet iuris- dicione quorumcumque officialium et beneficiariorum nostrorum atque regni nostri Boemie capitaneorum, camerariorum, burgra- viorum, iusticiariorum et directorum ac aliorum, quocunque no- mine seu vocabulo nuncupentur, liberi, exempti et immunes ha- beantur penitus et existant, quemadmodum eciam a nostris olim predecessoribus, serenissimis Boemie regibus, dicitur fuisse ordi- natum. Verum ubi et quocienscumque contra aliquem seu aliquos ex memoratis vasallis criminalis vel civilis accio fuerit iudiciali- ter intentanda, sive a paribus curie ipsius territorii sive ab ex- traneis quibuscumque, adeundus erit super hiis et requirendus capitaneus noster Truthnouiensis, qui nunc est aut pro tempore fuerit, cui eciam ab omnibus dictis vasallis debitum honorem im- pendendum esse decernimus, atque is adiuncto sibi consueto nu- mero vasallorum parium curie, auditis causarum meritis et ad plenum discussis, poterit et debebit concipere atque ferre senten- ciam diffinitivam seu eciam interlocutoriam, absolutoriam vel condempnatoriam secundum morem feudorum iuris imperialis et usum atque consuetudinem vasallorum Budesinensis et Glacensis territoriorum. Que quidem sentencia nisi intra decendium conti- nuum ab ea fuerit appellatum, firma et valida habeatur et in rem transeat iudicatam, ac si in regali nostro auditorio concepta lataque existeret. Appellacionem quoque ipsam, quociens iuste ac debite interponenda fuerit, ad nos dumtaxat et successores nostros, Boemie reges, nullo medio volumus et decernimus interponendam esse. Mandantes expresse atque districcius precipientes omnibus officialibus nostris per regnum Boemie ubilibet constitutis, pre- sentibus et futuris, ut sepedictos vasallos seu feudatarios in pre- missis omnibus molestare, impedire, inquietare aut perturbare quomodolibet non presumant, sed pocius eos omnes et quemlibet eorum circa omnia predicta, quibuslibet modis manuteneant, conservent, tueantur, protegant et defendant. Quod si quispiam temerarius horum extiterit violator, gravis nostre indignacionis aculeos et penam debitam iuxta sui excessus qualitatem nostro aut successorum nostrorum moderandam arbitrio minime poterit evitare. In quorum omnium fidem et robur plenissimum presentes litteras fieri et regalis nostri sigilli appensione iussimus commu- niri. Datum Prage die decima octava mensis aprilis anno Do-

Strana 699
1480. 699 mini millesimo quadringentesimo octogesimo, anno vero regni nostri nono. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis Paulus, prepositus Sderasziensis, decretorum doctor, vicecancellarius. INa rubu:] Rta. Orig. perg. v archivu m. Králové Dvora (č. 5, staré č. 7 při závěsu pe- četi, novější N° XVI) s ulomenou velkou pečetí královskou zavěšenou na čer- venobílé šňůře hedvábné. Opis XVIII. stol. v archivu c. k. místodržitelství v Praze fasc. P-106 subn. K. 35.— Dle orig. otisknul Bienenberg v Geschichte der St. Königinhof, Urkundenb. str. 25, č. XV, jenž na str. 36 a 45 sděluje též znění vidimu daného 14. února (v pátek den sv. Valentina) léta 1539, jejž purkmistři a rady měst Dvoru a Jaroměře nad Labem opatrným purkmistru, radě, starším obecním i vší obci města Trutnova vydali na tento list jakož i na majestáty královny Žofie d. na Křivoklátě 26. února 1399 (v. Privilegia II, č. 718) a kr. Jiřího d. v Kladsku 23. prosince 1463 (v. výše č. 263). Novější český překlad ve Vitákových Dějinách m. Dvora Králové str. 38. — Hejtma- nem manství Trutnovského byl tehdy Hanuš Welfl z Warnsdorfu (v. str. 617), jenž sepsal zřízení o soudu manském Trutnovském. Zřízení to pak prokuráto- rem král. Českého Bohuslavem ze Svinař a z Litovic z rozkazu krále Vladi- slava a s vůlí tehdejšího hejtmana Trutnovského Fridricha ze Šumburka bylo 17. srpna 1487 stvrzeno a novými kusy doplněno. Ustanovuje se v něm zejména, že na soudě manském má vedle hejtmana seděti šest kmetův a z těch že má býti »šestý konšel z rady od města Dvoru« (Archiv Český XV, str. 364). Před tím 9. února 1487 byla králem na soudě komorním rozhodnuta pře manů Trutnovských s Fridrichem ze Šumburka o osazení soudu manského, o vzdání a zapisování statků manských do register, o vinění manů na soudě, o nesahání na ně mocí, o nevykupování statků jejich atd. a ustanoveno, že obě strany mají se k sobě zachovávati »podle práv a výsad od předkův krále J. Mti i také od J. Mti na to vydaných.« Opět 25. září 1487 a 14. března 1490 byly vyneseny na soudě komorním další nálezy v rozepřích těchto manů s hejtmanem jejich Trutnovským o dědění jejich dcer, o jejich právu uzavírati spolky a kšaftovati bez povolení královského atd. (Archiv Český VIII, str. 447 a 463 a IX, str. 514). Konečně 15. července 1493 učinil purkrabí kraje Hra- deckého Mikuláš z Hořic z rozkázání králova nové zřízení o osazení soudu manského při přijímání Bernarta ze Šumburka za hejtmana, když manům slíbil zachovati je při jejich právech starodávních a zřízeních králem učiněných. Při tom bylo stanoveno: »což se práv a majestátů chovánie dotýče, to aby chovali u Dvora až do příjezdu krále J. Mti.« (Archiv Český XV, str. 377). Na soudě komorním zdvižen 14. listopadu 1505 půhon Barbory z Vrchlabí o nevydání svrchků po smrti její mateře na purkmistra, konšely i všechnu obec města Dvoru, »poněvadž oni Dvorští podle znění privilegií královských, jež ukázali, pod právo slušejí manské Trutnovské,« a Barbora má jich na tom právě, k kterémuž slušejí, hleděti. (Archiv Český XIII, str. 93).

Strana 700
700 1480. Čís. 415. 1480, 26. dubna. V Praze. Král Vladislav činí milost purkmistru, konšelům i všem oby- vatelům města Ústí nad Labem, že město jejich i plat roční a berně, kterou do komory královské odvádějí, nemá býti nikomu zastavována, ani jinak od komory odcizována a prohlašuje za neplatné všecky listy této milosti odporující, které by v budoucích časech vydány byly. Wladislaus, dei gracia Boemie rex, marchio Morauie, Lucem- burgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad eternam rei me- moriam. Regali nostro erario nostrorumque commoditatibus sub- ditorum plurimum credimus conducere, dum peculiares nostros proventus usibus rei nostre publice designatos ac in regni com- moda convertendos nostro ac successorum duntaxat nostrorum fisco modis omnibus et studiis providemus esse applicandos. Sane maiestati nostre nomine providorum magistri civium et consulum nec non tocius plebis civitatis nostre Vscencis super Albea — oblata peticio continebat, ut — civitatem ipsam Vscensem cum omnibus pertinenciis eiusdem nostre tantum et successorum nos- trorum subieccioni et proteccioni reservantes, summas et steuras seu bernas regias ab ipsis civibus annis singulis ad nostram ca- meram prestari solitas et consuetas nunquam de cetero cuilibet loco vel persone ypotecare, pignorare seu eciam locare digna- remur. Nos, qui pro sub[dlitorum commodis voluntarios labores appetimus, nostris et successorum nostrorum profectibus nequa- quam deesse possumus, nec debemus. Unde predictorum civium preces iustas in hac parte et racionabiles esse censentes eas be- nigne duximus admittendas. Igitur — autoritate regia eidem ci- vitati Vscensi et incolis ipsius, presentibus et futuris, dono gracie specialis concedimus et largimur, ne civitas ipsa et annua eiusdem summa, steura quoque sive berna regia, ad nostram prestari solita cameram, ex nunc in antea perpetuis futuris temporibus, in toto vel in parte, ad longum vel breve tempus, cuilibet loco vel persone ypotecari, pignorari, locari seu quomodolibet alienari valeat, debeat aut possit, sed sub nostri

Strana 701
1480. 701 duntaxat umbra nominis et successorum nostrorum, Boemie re- gum, quiete potiatur opulenta et summas bernasque consuetas tantum nostro regali erario prestare, solvere atque inferre debeat et teneatur. Verum si per inadvertenciam, oblivionem facti, im- portunitatem petencium seu quovis alio modo quicquam contra predicta impetratum obtentumque fuerit a nobis vel successoribus nostris, id ex nunc prout ex tunc irritamus, anullamus, cassamus viribusque vacuamus, irrita, nulla, cassata viribusque vacua esse pronuncciamus nulliusque firmitatis, roboris atque momenti esse decernimus omnibus perpetuis temporibus in futurum. Per pre- sentes tamen ordinacionibus nuper a nobis factis de iam dicte civitatis summis, steuris atque bernis, sub certi condicione litteris super hiis editis, traditis et confectis nolumus in aliquo derogari, sed omnia in eisdem contenta rite in inviolabiliter observari in exitum et satisfaccionem omnium ibidem contentorum. Nulli ergo atd. In quorum omnium fidem ac robur plenissimum presentes litteras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus com- muniri. Datum Prage die vigesima sexta mensis aprilis anno Domini millesimo quadringentesimo octogesimo, anno vero regni nostri nono. [Na ohbu: Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. ta [Na rubu: R Orig. perg. v archivu m. Ústí (č. 16) s pečetí královskou zavěšenou na hedvábné šňůře červenobílé. — Feistner, Geschichte der kgl. St. Aussig str. 262 č. 27; Hieke a Horčička, Urkundenbuch der St. Aussig str. 133, č. 287. — V nejstarší městské knize Ústecké od r. 1438 čte se na l. 18v tento soupis pří- spěvků, které jednotlivými měšťany byly poskytnuty k vykoupení úroku ko- morního zastaveného panu Bezdružickému z Kolovrat: »Pecunia et floreni Ungaricales et Rynenses concessi a diversis vicinis nostris infra scriptis pro reempcione summe regalis a dominis Bezdruziczky, cui I!I eramus invadiati. Actum feria VI. infra octavas Pasce [31. března) anno Domini M'CCCCILXXXVIto. Martinus Smrz XII florenos rynenses concessit; Leonardus pro tunc magister civium XXX fl. r. conc.; Panowecz XV fl. ung. conc.; Fugner L fl. ung. conc.; insuper datum XXV fl. ung. vel tot sexag. gr. eodem anno; Oswalt faber X fl. r. conc.; Skala stary X fl. r. et V fl. ung. conc.; kněz Bartoš z Chlumce farář concessit X fl. ung. et XI fl. r. et VII sexag. gr. gladiatorum; Mikowa con- cessit IIII1/2 sexag. gr.; Jeorgius cingulator X sexag. gr. conc.; Andreas Pod- skalsky L fl. ung. conc.; Jeniek piscator V sexag. gr. conc.; Gruczner X fl. ung. conc.; Steffanus sartor novem sexag. gr. conc.; Wenceslaus Chlumecz con-

Strana 702
702 1480. cessit VIII r. fl. et II fl. ung.; Martinus pannifex XXX fl. r. conc.; ab eccle- sia parrochiali maiori XVIII r. fl. conc.; Hanussek sutor V r. fl. conc.; Jeor- gius Czubiczka XX r. fl. conc.; Wenceslaus Zeleny similiter concessit nobis CC fl. ung. et habet desuper litteram sub sigillo civitatis; Duchek pannifex concessit eciam XXV fl. ung. et C fl. r.; Baltasar similiter concessit X fl. ung.; Martin Syrowatka eciam concessit C fl. r. et XXV ung. florenos. Super no- vum concessum feria III. post Georgii [24. dubna] anno etc. LXXXVII: Skrba concessit XV sexag. gr.; Andreas švec XV sexag. gr., insuper datum VI sexag. gr.; item Panowecz XV fl. ung.; Gruczner XII r. fl.; Syrowatka concessit si- militer XXV florenos ungaricales.« — V téže knize na l. 22r za nápisem: »Tuto sepsáno jest o vydání, což se kam vydává s rathausu od obce, zpuosob tento jest summy královské hromničné i panu podkomořiemu jeho práva« zapsán jest koncem XV. století (asi r. 1496) tento soupis platů: »Item summy hrom- ničné dávati máme do komory králi J. Mti sto kop grošuov českých na každé hromnice v rok jednú. Item panu podkomořiemu, když radu sadí, dává se jemu za jeho právo XX kop grošuov českých. Item, když se summa královská dává, při tom se lotovnieho dává sedm kop grošuov českých bez XX grošuov vše českých. A ostrožnieho, když jest nový podkomoří, dává se V kop grošuov českých. Item, když pan hofrichtéř s ním přijede, dává se jemu uherský zlatý pocty a nic z práva. Item písaři komornímu dává se XX grošuov českých.« (Srov. Hieke a Horčička uv. m. str. 136 a 163). Čís. 416. 1480, 28. dubna. V Praze. Král Vladislav potvrzuje smlouvu, kterou purkmistr, kon- šelé i všecka obec města Nového Plzně koupili rychtářství měst- ské se všemi právy a důchody od Ondřeje Oremusa z Prahy a manželky jeho Reginy z Kolína nad Labem za 1200 zlatých uherských. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpili jsú před nás ně- kteří měštěné města našeho Nového Plzně, věrní naši milí, a zpravili jsú nás, kterak jsú učinili smlúvu a trh s vólí a rozká- záním opatrných purkmistra, konšeluov i všie obce téhož města Nového Plzně, věrných našich milých, s slovutným Ondřejem Oremusem z Prahy, věrným naším milým, a Reginú, manželkú jeho z Kolína nad Labem, nábožnú naší milú, o rychtářstvie tu v Plzni i o jiné příslušnosti k témuž rychtářství příslušejície, a o duom tu v Plzni a o lúku, tak že jsú to od téhož Ondřeje a

Strana 703
1480. 703 Reginy, manželky jeho, všecko právo jich kúpili za dvanácte set zlatých uherských dobrých; a týž Ondřej s Reginú, manželkú svú, že jsú jim to právo své i všecky listy, kteréžto jsú měli, před- kuov našich, králuov Českých, i také všecky jiné listy, ješto měli na to rychtářstvie, týmž purgmistru, konšelóm i všie obci jmenovaného města Plzně vydali, a na ty všecky listy a na své právo udělali jim list dobré vuole na pargameně s visutými pečetmi vedle řádu a obyčeje země České, jakož pak ti všickni listové ty věci šíře a světleji v sobě držie a zavierají. I prosili jsú nás svrchu psaní měštěné, abychom jim k tomu trhu povolenie naše dáti, a toho potvrditi ráčili. My v tom znajíce jich slušnú prosbu i také pro jich věrné služby, kteréž nám činie, a potom aby tiem lépe nám mohli a měli slúžiti, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú, již psaným purgmistru, konšelóm i obci svrchu dotčeného kúpenie i také všech listuov předkuov našich, králuov Českých šťastné paměti, kteréžto mají na to rychtářstvie, i všech jiných listuov svědčících na též rychtářstvie se všemi jeho příslušnostmi ve všech kusiech, článciech a klausulech tak, jako by tuto slovo od slova vepsány byly, potvrdili jsme a tiemto listem potvrzujem, k tomuto povolenie naše dávajíce, a je při tom zuostavujem milostivě, všecko právo těmi všemi listy svědčície na již psané purgmistra, konšely i všecku obec tiemto listem převodiece a přenášejiece, tak aby oni to rychtářstvie se všemi jeho příslušnostmi, poplatky a puožitky i také ten duom a lúku měli, drželi a toho požívali bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky dědicsky, a to nynie i po věčné časy budúcie. A jestliže by kdy kteří listové nebo zápisové buďto předkuov našich, králuov Českých, nebo kohožko- livěk jiného byli nalezeni nebo optáni kde u koho, což sě dotýče již psaného rychtářstvie s jeho příslušnostmi i také domu a lúky, ty všecky listy kazíme, moříme a v niveč obracujem tiemto listem, tak aby žádný neměl ani mieti mohl moci ani práva těmi listy proti tomuto našemu listu i také proti všem svrchu dotče- ným listóm týmž Plzenským i jich budúcím ve všech svrchu psaných věcech zmatku a překážky činiti, ale vždy oni při těch všech věcech dědičně a budúcně aby zachováni byli. Přikazujíce podkomořiemu našemu i jiným všem úředníkóm našim, nynějším i budúcím, aby již psaným purgmistru, konšelóm i vší obci často-

Strana 704
704 1480. psaného města Plzně, nynějším i budúcím, v držení a požívání již psaného rychtářstvie se všemi jeho příslušnostmi i také s do- mem a lúkú nepřekáželi ani překážeti dopúštěli, jinak toho ne- činiece, a to pod uvarováním hněvu našeho i budúcích našich králuov Českých. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek před svatými Filippem a Jakubem apoštoly božími léta božieho tisícieho čtyři- stého osmdesátého, královstvie našeho léta devátého. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, regni Boemie succamerarii. ta [Na rubu:] R Orig. perg. v archivu m. Plzně (č. 91) s pečetí královskou zavěšenou na hedvábné šňůře červenobílé. Na rubu rukou XVI. století poznamenáno: »List povolení a potvrzení královského na rychtářstvie.« — Hruška, Kniha pamětní m. Plzně str. 57; Strnad, Listář kr. m. Plzně II, str. 211, č. 253. — Smlouva majestátem tímto stvrzená byla uzavřena 24. dubna 1480 a zní takto: »My Ondřej Oremus z Prahy a Regina z Kolína nad Labem, manželka jeho, vy- znáváme tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že s dobrým naším rozmyslem a s zdravým přátel našich i jiných dobrých lidí potazem ta všecka práva naše, majestáty a zápisy ciesařské a královské, kteráž nám k rychtářství v městě Novém Plzni příslušela jsú a příslušejí nebo kterakkoli příslušeti by mohla, a jmenovitě zápis první, jímžto najjasnější král Jan Český a Polský a hrabě Lucemburský etc. zapsal jest a k dědicství na- vrátil rychtářstvie Plzenské s právem panským i se všemi jeho příslušnostmi Konradovi Junošovu, měštěnínu Pražskému, a jeho dědicóm i také dědicóm Fridricovým, kteréžto rychtářstvie byl jest týž král Jan témuž Konradovi prve otjal; druhý zápis,2 kterýmž týž král Jan trhu toho a prodaje, kterýž se jest stal o rychtářstvie Plzenské mezi Konradem Junošovým a Fridricem, někdy měšťany Pražskými, s jedné a Tyrmanem, měštěnínem Horským, s strany druhé, potvrdiv témuž Tyrmanovi a jeho dědicóm budúcím, připsal jest jim k tomu clo tudiež k témuž rychtářství příslušné; item zápis najjasnějšieho ciesaře Karla, vždy rozmnožitele říše a krále Českého etc.,3 jímžto J. Mt zápisu toho krále Janova Konradovi Junošovu a Fridricovi svědčícieho potvrditi jest ráčil Petrovi a Janovi, řečeným Leymwater, a všecko právo k tomu na ně přenesl; item zápis najjasnějšieho krále Václava, Římského a Českého etc. krále, kte- rýmžto J. Mt rychtářstvie města Nového Plzně i všecko právo jeho na Henricha ze Dvora a na jeho dědice přenášie mocně; item zápis najjasnějšieho krále Zikmunda, krále Českého, jenž tehdáž ještě ciesařem nebyl, jímžto J. Mt Václa- 1) d. v Praze 1. srpna 1319; v. Privilegia II, č. 106. — 2) d. v Lucem- burce 26. prosince 1327; tamže č. 150. — 3) d. v Praze 8. června 1360; tamže č. 389. — 4) d. v Praze 10. ledna 1382; tamže č. 580 (srov. též list z března 1406, tamže č. 793). — 5) d. v Hodoníně 17. listopadu 1425; v. svrchu č. 43. —

Strana 705
1480. 705 vovi a Ondřejovi bratřím, rychtářóm města Nového Plzně, i panie Regině, manželce téhož Ondráčka, všech práv, privilegií i listuov, kteréž jich předkové na též rychtářstvie města Nového Plzně měli jsú od téhož krále Zikmunda předkuov, králuov Českých, potvrditi jest ráčil; item zápis najjasnějšieho cie- saře Zikmunda prve psaného krále Českého etc.,“ kterýmžto J. Mt výš dotčené Regině rychtářce téhož rychtářstvie Plzenského potvrditi jest ráčil; item list a kšaft již psané Reginy, jímžto poručila jest a otkázala rychtářstvie Plzen- ské Ondráčkovi, muži svému, a Albrechtovi z Týnce, sestřenci svému; item zápis téhož ciesaře Zikmunda, kterýmžto zápisu toho, kterýž jest prve J. Mť na to rychtářstvie Plzenské vydal Václavovi a Ondřejovi bratřím, i také kšaftu toho výš dotčené Reginy rychtářky jim potvrdil jest; item list smluvní o též rych- tářstvie mezi Albrechtem z Týnce a Ondřejem častopsaným z Hodušic, rych- tářem v Novém Plzni; item list a kšaft téhož Ondřeje, rychtáře Plzenského,10 jímžto dává mocně panie Lucii dceři své a otkazuje často jmenované rychtář- stvie Plzenské; item zápis najjasnějšieho krále Ladislava, Uherského a Českého etc. krále,11 kterýmžto J. Mt všech zápisuov a listuov, od předkuov J. Mt na častopsané rychtářstvie prošlých a svědčících, potvrditi jest ráčil Buškovi z Hřešihlav a panie Lucii z Hodušic nahoře psané, jeho manželce; item zápis najjasnějšieho krále Jiřieho, krále Českého etc.,12 jímžto J. Mť trhu toho mezi námi a Buškem nadepsaným o rychtářstvie výš psané Plzenské učiněného, nám potvrditi a k tomu plné své povolenie dáti ráčiv, všecko právo i zápisy a listy na to svědčície na nás přenésti jest ráčil; item zápis poslední najjasnějšieho kniežete a pána, pana Vladislava, krále Českého a markrabie Moravského etc. pána našeho milostivého,13 kterýmžto J. Mt všech zápisuov, od předkuov J. Mti na častopsané rychtářstvie Plzenské prošlých a svědčících milostivě nám po- tvrditi jest ráčil, jakož pak tíž zápisové a listové všickni již vypsaní to všecko plnějie a šíře v sobě zavierají a svědčie, dali jsme dobrovolně i mocí tohoto listu s naší plnú a svobodnú dobrú vólí dáváme opatrným pánóm purgmistru a konšelóm i všie obci města Nového Plzně, nynějším i budúcím, moc i právo naše všecko, kteréž jsme k již jmenovaným majestátóm, zápisóm a listóm, k rychtářství, k domu i lúce jměli, sobě tu již ani dědicóm svým a budúcím nic nepozuostavujíc, na též město a měšťany i jich budúcie přenášejíce a sami se zápisuov i všech listuov výš dotčených a rychtářstvie v nich zapsaného a domu i lúky se všemi našimi budúcími zbavujem a otřiekáme, nebo nám již za to za všecko od týchž měšťan Plzenských dvanácte set zlatých uherských, na zlatě, na rázu i na váze pravých a dobrých, dáno jest i zaplaceno úplně. A jestliže by se ještě kteří listové takoví kdy zjevili, ješto by se rychtářstvie toho 6) List tento se nezachoval. — 7) d. v Plzni 31. ledna 1435; v. zde str. 113. — 8) d. v Prešpurce 21. dubna 1435; v. č. 72. — 9) d. v Plzni 22. února 1442; v. zde str. 114. Druhý list Albrechta z Týnce d. 19. března 1442 (v. svrchu str. 115) se zde neuvádí. — 10) d. 3. října 1450. Opomenuta smlouva z 19. března 1456, kterou viz svrchu na str. 341. — 11) d. ve Vídni 27. června 1457; viz č. 198. — 12) d. v Praze 1. července 1462; v. zde č. 253. Opomenuta smlouva o koupi rychty d. 21. listopadu 1461, kterou v. výše na str. 435. — 13) d. v Praze 26. října 1477; v. zde č. 380.

Strana 706
706 1480. častopsaného dotýkali, buďto královští neb městští, nebo jiní kteřížkoli tak s vi- sutými jakžto s přitištěnými pečetmi, ty všecky takové listy i s právem jich, jakožto nám příslušné, kvitujem a věčně moříme, tak aby proti měšťanóm Plzenským a jich městu věčně moci ani práva neměli ižádného, nebť ižádný k nim práva ani které spravedlnosti již dále nemá, než oni Plzenští měšťané a jich město. Na potvrzenie i budúcí paměť toho my Ondřej Oremus a Regina, manželé svrchupsaní, pečeti naše vlastnie dali jsme k tomuto listu přivěsiti dobrovolně, prosivše urozeného pána, pana Jana z Říčan a z Hrádku, uroze- ných panoší Jindřicha Amchy z Borovnice a Arnošta z Věžník, že jsú také pe- četi své dali jim bez škody na svědomie podlé nás přivěsiti k témužto listu, jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého, ten pondělí po svatém Jiří.« (Orig. perg. v archivu m. Plzně č. 92 s pěti pe- četmi zavěšenými na proužcích pergamenových. Na rubu rukou XVI. století poznamenáno: »Ondřej Oremus prodal rychtářství pánům města Plzně.« Otiskl Hruška uv. m. str. 56 a Strnad uv. m. str. 208, č. 252). Čís. 417. 1480, 19. listopadu V Praze. Král Vladislav svoluje na žádost purkmistra, konšelův i vší obce města Vysokého Mýta k vysvobození dvora jejich Plo- tiště ze služby manské, když byli louku Poříčí ke dvoru Šna- kovu příslušející na žádost Markvarta z Jenišovic ze šosu měst- ského propustili. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že my hlediece k mnohým věr- ným a ustavičným službám opatrných purgmistra, konšeluov i všie obce města Vysokého Mýtha, věrných našich milých, kteréž nám činili, činie a činiti nepřestávají, k prosbě a žádosti jich tu milost učinili jsme jim, že dvuor Plotiště, kteréhožto oni k městu s téhož dvoru příslušnostmi v držení jsú, z služby manské vy- svobodili jsme, jakož pak ta věc šíře dskami zemskými opatřena jest. Však pod takovú výmienkú týmž měšťanóm Mýtským to učinili jsme, aby oni také slovutnému Markvarthovi z Jenišovic, věrnému našemu milému, k žádosti naší lúku velikú, kterážto slove Pořiečie, příslušející k dvoru Šnekovu, kterýžto týž Mark- varth drží, z šosu městského vysvobodili, jakož pak řekli jsú to učiniti k žádosti naší, a tu lúku již psanú příslušející k jmeno-

Strana 707
1480. 707 vanému dvoru témuž Markvarthovi a dědicóm jeho vysvoboditi z šosu městského. Protož my s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psaným purgmistru, konšelóm i vší obci svrchu psaného města Mýtha k tomu osvobození jmenované lúky z šosuov městských svolili sme a tiemto listem svolujem, i také povolenie naše královské dáváme, tak aby jmenovaný Markvarth, dědicové i budúcí jeho, tu lúku již psanú jmenovanému dvoru příslušející měli, drželi a jie požívali v plné svobodě, žádných šosuov ani poplatkuov s nie viece k již psanému městu Mýthu neplatiece ani dávajíce, a to po věčné časy budúcie. Přikazujíce purgmistru, konšelóm i všie obci jmenovaného města Mýtha, ny- nějším i budúcím, aby téhož Markvartha, dědicuov i budúcích jeho z toho šosu ani z žádného poplatku, což sě té lúky dotýče, nenapomínali, ale při té svobodě, jakož svrchu dotčeno jest, je zachovali, jinak toho nečiniece, pod zachováním milosti našie. A ktož by tento list měl s již psaného Markvartha neb dědicuov jeho dobrú vólí a svobodnú, chcem aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v neděli den svaté Alžběty léta božieho tisícieho čtyřistého osm- desátého, královstvie našeho létha desátého. INa ohbu:] Ad relationem domini Nicolai de Lantsstyn, suppremi notarii tabularum regni Bohemie. [Na rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Čáslavi (č. Aa 1) s velkou pečetí královskou na pergamenovém proužku zavěšenou. — Srov. Jireček, Paměti města i kraje Vysokomýtského str. 20. — Mýtští dne 16. června 1452 hájili si před soudem zemským právo »ad hereditates in Ssnakoffe — dicentes, quia ipse Alsso [de Ssternbergk] easdem hereditates vendere non potuit za dědinu svobodnú, et quia ipsa communitas toho města mají službu na těch dědinách k jich městu a k obci.« (Emler, Pozůstatky desk zemských II, str. 219). Čís. 418. 1480, 16. prosince. V Praze. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Německého Brodu všecka privilegia, která jim předešlí králové Čeští, Jan, Karel IV., Václav IV., Ladislav a Jiří udě-

Strana 708
708 1480. lili, a zvláště list krále Václava IV., jímž se osvobozují měštané Brodští od stání na cizím právě. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, marchio Morauie, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum fa- cimus tenore presencium universis, quod supplicatum est maie- stati nostre humiliter et attente pro parte providorum magistri civium, consulum tociusque communitatis civitatis Brode Theo- tunicalis, fidelium nostrorum dilectorum, quatenus — omnes gra- cias, — et iura universa, quas et que olim serenissimi predeces- sores nostri, Bohemie reges, dicte civitati inhabitatoribusque eius- dem — contulerunt, ipsis — innovare et graciosius confirmare dignaremur. Ex quibus litteris quandam litteram — regis Wen- ceslai hiis litteris nostris inseri iussimus, cuius tenor sequitur in hec verba: Wenceslaus atd. (Následuje plné znění privilegia krále Václava IV. d. v Praze 18. června 1386; v. Privilegia II, č. 607). Nos itaque predecessorum nostrorum vestigiis inherentes digne petita eorundem civium iusta et racionabilia censuimus; quapropter — autoritate regia omnes et singulas gracias, litteras, emunitates, laudabiles consuetudines, iura quoque et privilegia universa, quas et que olim divi Bohemie reges, presertim Jo- hannes, Karolus, Wenceslaus, Ladislaus, Georgius ceteri quoque reges, predecessores nostri, dicte civitati Brode Theutunicali in- colisque eiusdem, presentibus et futuris, dederunt et contulerunt, ipsis cum prefato inserto — innovamus et graciosius confirma- mus in omnibus punctis, articulis, clausulis et sentenciis, ac si omnia et singula omniumve tenores hiis nostris litteris de verbo ad verbum essent inserti. Decernentes atd. Nulli ergo atd. In quorum fidem, robur et testimonium has nostras litteras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus communiri. Datum Prage die sedecima mensis decembris anno Domini millesimo quadrin- gentesimo octogesimo, regni nostri anno decimo. INa ohbu:] Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk, cancellarii regni Bohemie. [Na rubu: R ta Orig. perg. v archivu m. Německého Brodu (č. VIII, staré čís. 14) s vel- kou pečetí královskou zavěšenou na hedvábné šňůře červenobílé. — V témže archivu chová se též originální vidimus tohoto privilegia d. 31. března 1542.

Strana 709
1481. 709 Čís. 419. 1481, 13. dubna. V Praze. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Nového Plzně privilegia a práva, která jim byla přede- šlými králi udělena, a zvláště privilegium císaře Sigmunda pod zlatou bullou r. 1434 udělené. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc. K věčné paměti. Vyzdviženi jsúce na stolici královského pový- šenie všemohucieho pána boha milostivostí, tehdy tvrdíme a upev- ňujem naše královské duostojenstvie, když ustavičnú péči máme o poddaných našich, aby v užitciech šťastně rozmáhati sě mohli a šířili sě. A poněvadž město naše Nový Plzeň mnohými mi- lostmi, dary, privilejími, právy a svobodami jest obdarováno a ozdobeno od najjasnějších předkuov našich, králuov Českých šťastné paměti, my pak hlediece k vieře a stálosti téhož města a obyvateluov jeho, v kteréžto sě nám zachovává s obyvateli svými, a potom tiem lépe aby mohlo a mělo sě k nám u vieře a stálosti zachovávati a nám slúžiti, jakožto králi Českému, pánu svému dědičnému, čímž nás též město s obyvateli svými milosti- vějšieho k sobě pozná; i jsúce prošeni od některých měšťan již psa- ného města Nového Plzně jménem purgmistra, konšeluov i všie obce téhož města, věrných našich milých, abychom z milosti a dobro- tivosti našie královské všech i také každých zvláště listuov, mi- lostí, privilegií, svobod, vysazení, obdarování i jiných všech a všelikých práv a chvalitebných obyčejuov, kteréžto najjasnější někdy předkové naši králové Čeští, a zvláště Jan, Karel, Václav, Sigmund, Albrecht, Ladislav, Jiří, i jiní předkové naši, králové Čeští zbožné paměti, tomu městu jim dali jsú a kterýmižto je jsú obdařili, potvrditi, obnoviti a upevniti ráčili: my jsúce k prosbě jich milostivě nakloněni s dobrým rozmyslem a radú kniežat, pánuov i jiných našich věrných mocí královskú všech a všelikých listuov, — od již psaných předkuov našich i také s listem zlaté bulle od již psaného Sigmunda, ciesaře Římského a krále Českého, praděda našeho, jim daných ve všech kusiech, článciech, artikulech

Strana 710
710 1481. a klausulech tak, jako by tuto ti všickni listové i každý zvláště a ty všecky věci svrchu dotčené vepsány do tohoto listu byly slovo od slova, obnovili jsme, potvrdili, upevnili a tiemto listem obnovujem, utvrzujem a upevňujem již psaným měšťanuom a obyvatelóm téhož města Nového Plzně nynějším i budúcím, mi- lostivě atd. Tomu na pevnost a svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek před květnú nedělí léta božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého prv- nieho, královstvie našeho léta desátého. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis. ſNa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Plzně (č. 29) s pečetí královskou zavěšenou na hedvábné šňůře červenobílé. Na rubu rukou XVI. stol. poznamenáno: »Potvrzení najjasnějšíeho kniežete a pána, pana Vladislava Uherského a Českého etc. krále na svobody a privilegia naše.« — Strnad, Listář kr. m. Plzně II, str. 216, č. 260. Čís. 420. 1481, 4. srpna. V Praze. Král Vladislav polepšuje purkmistru, konšelům i vší obci města Domažlic starý znak městský, přidávaje k němu obraz an- děla, a povoluje, aby pečetili červeným voskem. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, marchio Morauie, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum faci- mus tenore presencium universis, quod quamvis omnium raciona- biliter supplicancium desideriis regalis maiestatis nostre serenitas ut frequenter sue clemencie dexteram consuevit exhibere benig- nam, ad illa tamen vota petencium amplioris gracie affectionem movemur, que ad illorum accedunt honoris amplitudinem, quo- rum recta fides comprobata operibus dinoscitur et pro quibus as- sidua et preclara sinceritatis et obsequiorum merita apud nostram celsitudinem intercedunt. Sane itaque pro parte providorum ma- gistri civium, consulum, iuratorum et tocius communitatis civita- tis nostre Tustensis, fidelium nostrorum dilectorum, humiliter nobis extitit supplicatum, quatenus de benignitate regia arma seu insignia eorum, quibus hactenus ex antiqua temporibus re-

Strana 711
1481. 711 troactis consuetudine gaudebant, meliorare, decorare et ornaciora efficere dignaremur. Nos attendentes clare mentis oculis multi- plicia grata obsequia et accepta, nostre celsitudini multo studio per dicte civitatis Tustensis cives et incolas hactenus fructuose exhibita et in posterum utilius exhibenda, predictis votis ipsorum ornamento conducentibus graciose annuimus. Quapropter non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, de certa nostra sci- encia et autoritate regia nominate civitatis Tustensis, consulum et tocius communitatis eius arma seu insignia vetera, ut puta scutum per medium flavi et per medium albi coloris cum porta patenti et duabus turribus albis eminentibus in eo situatis, me- lioramus, decoramus et efficimus hiis litteris nostris honestiora, ornaciora et nobiliora, angeli videlicet ad ea ipsa ymaginem ad- dentes, veste indutum splendida et stola deaurata eius dependet collo, cuius supra frontem aurea crux conspicitur; is in turrium stans medio, sinistra murorum attingere menia, dextera vero strictum tenere gladium videtur, quemadmodum pictura hiis lit- teris nostris inserta clarius demonstrat. Quibus quidem armis seu insignibus dictam civitatem Tustensem, consulatum communi- tatemque eius volumus et decernimus perpetuis temporibus in fu- turum uti frui libere debere et gaudere in eiusdem civitatis si- gillo, banderiis, vexillis, scutis, signis et alibi ubicumque et in quibuscumque rebus et locis necessitas ipsorum postulabit. Cu- pientes preterea nominatam civitatem nostram Tustensem ampliori gracia consolari, eadem autoritate regia damus, concedimus et largimur de gracia nostra speciali, ut ipsa Tustensis civitas, eius consulatus et communitas, que pro tempore fuerint, ex nunc in antea omnes et singulas proscripciones, litteras et generaliter uni- versa dicte civitatis negocia, prout ipsis oportunum videbitur, sigillo suo communitatis cum rubea cera sigillare libere debeant, valeant et possint, omni quorumcunque contradiccione procul mota, perpetuis temporibus in futurum. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostre armorum melioracionis et concessionis gracie, videlicet in sigillando libere cera rubea, quovis modo in- fringere aut ei ausu temerario quomodolibet contraire sub pena indignacionis nostre regie nostrorumque successorum, quam contra- facientes pro arbitrio regio ipso facto se noverint incursuros. In quorum fidem et robur has nostras litteras fieri et regalis nostri

Strana 712
712 1481. sigilli iussimus appensione muniri. Datum Prage die quarta men- sis augusti anno Domini millesimo quadringentesimo octuagesimo primo, regni nostri anno decimo. INa ohbu:! Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. Orig. perg. s velkou pečetí královskou zavěšenou na hedvábné šňůře červenobílé. Uprostřed listu vymalován jest nově udělený znak v barvách. Na rubu poznamenáno: »Od Vladislava na pečet městskou léta 1481.« — Dále tu bylo rukou Domažlického děkana Hájka připsáno číslo 13. — Originál tohoto privilegia byl druhdy majetkem p. Donnebauera, hostinského na státním ná- draží v Praze, jemuž se dostal z pozůstalosti Mikovcovy, a jenž nám jej kdysi k opsání zapůjčil. Když obec Domažlická o vydání listu toho usilovala, p. Don- nebauer se ho pozbavil, tak že v jeho pozůstalosti již nebyl nalezen. — V pře- pisu privilegií Domažlických z r. 1702 v archivu m. Rokycan jest obsažen opis tohoto listu se znakem městským uprostřed vymalovaným. — Český překlad toho listu zapsán jest v knize privilegií Domažlických z r. 1527, která se chová pod č. C 5 v archivu m. Domažlic, za nápisem: »Krále Vladislava majestát třetí danej na pečet, a červeným voskem toto město aby pečetilo.« Hlavní místo překládá se tu takto: »Protož — jmenovaného města konšeluom i vší obci jich pečet starú, jakožto štít skrze prostředek sivé a skrze prostředek bílé barvy s branú otevřenú a dvěma věžmi bílejmi na horu stojícími v něm postavených, polepšujeme, ozdobujeme a činíme tímto listem naším poctivější, ozdobnější a znamenitější: anděla totižto k nim obraz přidávajíce v roucho oblečenýho bílý a štůla pozlacená jeho visí okolo hrdla doluov, na jehožto svrchu čele zlatý kříž spatřuje se, a tejž anděl mezi věžmi stoje v prostředku, levou rukou zdí dotýká se ohrad, pravou pak rukou spatřuje se držeti meč dobytý, jakož malování v tento list vepsané zjevněji to ukazuje. Kteréžto pe- četi řečené město Domažlice, konšelé i obec jeho chceme a ustanovujem, věčně a budoucími časy aby užívalo a užívati mohlo svobodně, jak v téhož města pečeti, korouhvemi, štíty, znameními, kdežkoli a v kterýchžkoli věcech a místech potřeba jich kázala by.« Čís. 421. 1481, 18. listopadu. V Praze. Král Vladislav potvrzuje purkmistrovi, konšelům i vší obci města Nymburka privilegia a práva, která jim předešlí králové Čeští, zvláště král Jan, Karel IV., Václav IV., Sigmund, Ladislav a Jiří byli udělili; nad to pak činí jim milost, že město jejich ani plat roční a jiné dávky do komory královské odváděné ne-

Strana 713
1481. 713 mají býti nikomu zastavovány a prohlašuje za neplatné vše, co by proti této milosti budoucí králové povolili. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, marchio Morauie, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpe- tuam rei memoriam. Regum excelsa potestas solet se munificam et liberalem exhibere subditis suis, presertim, quorum fidelem constanciam et integritatem didicit, de quorum numero fideles nostros dilectos cives et incolas civitatis nostre Nimburg digno testimonio fore accepimus. Ipsi namque olim divis antecessoribus nostris, Bohemie regibus, cum prestandis auxiliis pro tutanda re- publica regni“ nostri fideliter adheserunt, ipsis prompto animo parentes, ut optimo iure plerisque peculiaribus graciis, privilegiis et libertatibus sunt dono regio honorati, quibus consolati hacte- nus libere utuntur, fruuntur et gaudent. Nobis quoque prefati cives, quam primum regni nostri gubernacula nacti sumus, fide- liter et constanter, animo quoque alacri adherent, ut dignum censeamus ipsos gracia nostra regia dignos, illa quoque eis licere conferre, que honoris augmento conducunt. Premissis itaque cle- menti consideratione pensatis et animadvertentes, quod cum probis respondetur, pro meritis solvitur gracia, que debetur pro premio digno, decrevimus, ut ipsos inviolabili gracia in privilegiis et li- bertatibus ipsorum conservemus antiquis, et in novis graciosa munificencie plenitudine liberaliter decoremus, unde ipsi graciam nostram regiam sentientes, parere nostre regie celsitudini ex promptis reddantur promptiores. Sane itaque pro parte provido- rum magistri civium, consulum, iuratorum et totius communitatis iam dicte civitatis Nimburg, fidelium nostrorum dilectorum, est nobis humiliter supplicatum, quatenus" de solita benignitate nostra regia omnes et singulas litteras, gracias, — et iura universa, quas et que olim serenissimi Romanorum et Bohemie reges et illustres principes, signanter Johannes, Carolus, Wenceslaus, Sigismundus, Ladislaus, Georgius, ceteri quoque reges et principes, anteces- sores nostri, dicte civitati dederunt et contulerunt, ipsis — con- firmare dignaremur. Nos igitur semper subditorum nostrorum fidelitatem et promptam parendi voluntatem dignis premiis com- pensare libenter enitentes, supplicacioni predicte tamquam iuste et racionabili graciose annuimus. Quare — autoritate regia omnes

Strana 714
714 1481. et singulas supra dictas litteras, gracias —, privilegia indulta et iura universa, quas et que quondam serenissimi Romanorum et Bohemie reges ac illustres principes, predecessores nostri, nomi- nate civitati Nimburg et incolis eius — contulerunt, — ipsi, eius quoque inhabitatoribus — innovamus et graciosius confirmamus in omnibus punctis, clausulis, articulis et sentenciis suis taliter, ac si omnia huiusmodi privilegia omniumve tenores presentibus litteris nostris expresse et de verbo ad verbum essent inserta, decernentes eadem autoritate regia omnia predicta privilegia — obtinere debere firmum, validum et inconcussum robur perpetuis temporibus in futurum. Cupientes preterea prefatam civitatem Nimburg et eius incolas uberiori nostra gracia consolari, hanc nostram graciam regiam singularem damus, donamus et largi- mur, videlicet ut eadem civitas, summa, ceteri quoque redditus ad cameram nostram regiam ab eadem civitate Nimburgensi et eius inhabitatoribus dari et solvi solita ex nunc in antea num- quam per nos aut successores nostros, Bohemie reges, inscribi, pignorari, cuipiam locari aut quovis modo a camera nostra regia alienari in toto vel in parte, ad longum seu breve tempus, debeant aut possint, sed eadem civitas, summa et redditus huius- modi ad cameram regiam pertinebunt perpetuis temporibus in futurum. Si quid autem in contrarium — a nobis vel successo- ribus nostris impetratum fuerit quandocumque, id ex nunc prout ex tunc annullamus, cassamus, irritamus viribusque vacuamus ac nullius penitus roboris, firmitatis et momenti esse decerni- mus. Mandamus igitur omnibus et singulis subditis, fidelibus nostris dilectis, cuiuscumque status, condicionis et preeminencie existunt, signanter autem succamerario‘ regni nostri Bohemie pro- tempore existentibus, quatenus" iam dictam civitatem nostram Nimburg eius quoque incolas, presentes et futuros, in ipsorum iu- ribus, libertatibus et privilegiis et in hac gracie nostre donacione quovis modo non impediant, turbent, inquietent aut molestent, nec cuipiam eosdem impedire seu molestare permittant, quin po- cius ipsos manuteneant, tueantur, protegant et defendant. Quod si quis quocunque ausu temerario presumpserit, in primis indi- gnacionem nostram regiam nostrorumve successorum se noverit incursurum. In quorum fidem et robur has nostras litteras fieri et sigilli nostri regalis iussimus appensione communiri. Datum

Strana 715
1481. 715 Prage die decima octava mensis novembris anno Domini mille- simo quadringentesimo octuagesimo primo, regni nostri anno un- decimo. Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. Opis XVIII. století v soupisu privilegií Nymburských z r. 1732 (No. 14) v archivu m. Nymburka. — a) regmine opis. — b) quare opis. — c) sui ca- merario opis. Čís. 422. 1481, 6. prosince. V Prachaticích. Královský hejtman a poručník zboží Prachatického Burian z Martic postupuje paní Kateřině z Gutšteina město Pracha- tice, vymiňuje, že měšťané a obyvatelé mají při svých právech a svobodách býti zachováni; v horách a lesích městských nemá jim býti mýceno, ani v potocích jejich loveno; v lesích svých mohou svobodně honiti zvěř; měšťané, kteří by nechtěli v městě zůstati, mohou se odstěhovati, osadí-li majetek svůj jiným člo- věkem hodným. Nemají býti od nich požadovány roboty a vozby ani dávky nespravedlivé, kromě obvyklého platu úročního a de- sátku. Též nemá býti město jinému postupováno. Já Burian z Martic, hejtman a poručník nejjasnějšího krále Vladislava J. Mti učiněný zbožie Prachatického, známo to tímto listem všem vůbec nynějším i budoucím činím, ktožkoli jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú. Jakož mám postúpiti urozené paní, paní Kateřině z Gutštajna města Prachatic, i postúpil jsem již Její Mti mocně jakožto mocný poručník s takovýmito znamenitými výmluvami. Najprv aby Jejie Mt měštěny a obyvatele města Pra- chatic nynější i budúcí i jich lidi, kteříž příslušejí k městu, za- chovala při jich všech právích a svobodách, kterejmiž jsou obdaro- váni znamenitými privileji, majestáty i listy od starodávna, a na to Jejie Mť žádným obyčejem nesahala ani rušila ani jiným dopustila sahati a rušiti; a jmenovitě tito kusové aby jim byli zachováni vedle práv jich: Aby v jich horách a lesích nebylo jim sekáno ani mýceno lesuov; pak-li by Její Mti bylo ku po-

Strana 716
716 1481. třebě, tehdy má prve vzneseno býti na úředníka městského, kte- rémuž“ jsou ty lesy poručeny, a on má Její Mti ukázati a odmě- řiti anebo úředníkuom Její Mti a Její Mť má jim to kázati za- platiti, jakož sou prvotní páni platili i já tudíž platil sem. A také v potocích jich městských aby Její Mť neráčila dopustiti jim lo- viti ani překážeti těm loviti, kteříž ty potoky od nich najímají. Také co se dotýče všelikterakých lovův v jich vlastních horách a lesích i v polích, Její Mť nemá jim v tom překážeti ani zbra- ňovati ani jiným dopustiti jinému činiti překážky. Také kterýž- koli měštěnín chudý i bohatý nechtěl by v městě obývati, má moc své prodati a vosaditi člověkem hodným, a to učině má moc se stěhovati, kamž se jemu zdáti a líbiti bude bez všelikteraké překážky Její Mti i úředníkův i bez škody statku jeho umenšení. Také od všelikterakých robot, vozeb mají od Její Mti zachováni býti i jich lidé, a Její Mť nemá na nich toho požádati ani úřed- níkům svým dopustiti, a zvláště pomocí, poplatkův, úrokův, dání nespravedlivých. Ale úrok spravedlivý mají Její Mti dávati a Její Mt má od nich bráti bílý groš ve čtrnácti penězích a míšenský groš v sedmi penězích. Také desátek má Její Mt od nich i vod lidí jich na poli bráti. A vytykováním úředníci Její Mti nemají meškati, kterýžkoli soused by požádal, ale bez meškání má býti vytykováno, neb ty všecky požitky, ouroky dal Její Mti znáti na míšenský groš vedle té smlouvy. Také Její Mt toho města Pra- chatic a měšťan nemá žádnému stupovati ani postupovati ani komu poručovati, než mně napřed psanému Burianovi poručníku má zase v mú moc postúpiti a města mě zmocniti i měšťan anebo tomu, ktož by sirotkem pannú Mandelenú Její Mtí vládl a Její Mť za manželku sobě měl. Tomu na svědomie a pro lepšie jistotu svú vlastní pečet dal sem přivěsiti k tomuto listu [al pro dalšie jistotu a svědomie prosil sem urozených panoší Petra z Drslavic a Jindřicha z Třebomyslic u Dubu, aby své pečeti vlastní kázali přitisknúti k tomuto listu k mé prozbě a sobě bez škody i svým potomním budoucím. Jenž jest psán a dán na Prachaticích léta od narozenie syna božieho počítajíc tisícího čtyřistéhob vosmde- sátého prvního na den svatého Mikuláše biskupa božího. Opis na papíře ze XVII. století v knížecím archivu Prachatickém. — a) kerémuž opis. — b) čteřistého opis. — Prachatice po smrti někdejších drži- telů bratří Jana († 1474 na podzim) a Prokopa z Rabšteina († 11. dubna 1472)

Strana 717
1481. 717 zdědil jejich třetí bratr Václav, který měl za manželku Kateřinu z Gutšteina. Václav z Rabšteina byl r. 1479 již mrtev a Prachatice přešly v držení krále, při čemž stal se tam hejtmanem a poručníkem královským Burian z Martic Vedle něho poroučel tam i Mikuláš z Gutšteina, snad jakožto poručník sirotků Rabštein- ských. Po Kateřině z Gutšteina drželi Prachatice bratří z Janovic, jak svědčí tento list daný v Prachaticích 24. dubna (ten pondělí po svatém Jiří mučedlníku bo- žím) r. 1486: »Já Wolf z Janovic a na Ryznberce, toho času v držení Prachatic, známo činím listem tímto obecně přede všemi, kdož jej uzří nebo čtouce slyšeti budú. Jakož jsem já a pan Smil bratr můj dobré paměti město Prachatice drželi po paní mateři naší dobré paměti se všemi příslušnostmi, jakož pak na vsi Těšovice a Vejrov i na jiné vsi k tomu panství příslušející nižádných nepravých robot anižto kterého díla jsme žádali neboližto zamejšleli na ně bez- právně, než co jsou nám kdy z dobré vůle dělali, to jsme my jim po vše časy platili: i protož prosím a věřím všem pánům po mně držícím potomním i bu- doucím, že svrchu jmenované vsi s lidmi v nich obývajícími při témž necháte a zachováte pro mé zasloužení, jakož jsou prvotní páni je při jich starejch právích a svobodách nechali a zachovali, neb jsou dobří a poslušni byli mně po všecky časy, že jsem jim neměl z čeho vinny dáti. Téhož vám věřím ne- pochybujíce o vás, že se k nim dobrotivě a laskavě míti budete jakožto páni spravedliví a bohabojící. Toho na svědomí, zdržení a vyznání mého pečet svou vlastní dal jsem přivěsiti dobrovolně k tomuto listu a pro další a širší toho svě- domí prosil jsem urozeného panoši Racka Varlejcha z Bubna a na Frimberce, toho času purkrabí na Prachaticích, že jest svou pečet na svědomí k mé prosbě přivěsil podle mně k tomuto listu sobě beze škody.« (Opis vložen do konfirmace Viléma z Rožmberka d. 7. března 1556, obnovené Petrem Vokem 23. dubna 1593, jejíž vidimus pořízený radou m. Prachatic 26. srpna 1680 chová se v knížecím archivu Prachatickém). Potom 22. června 1487 král Vladislav dal nejvyš- šímu komorníkovi království Českého Jindřichovi z Hradce povolení k výplatě Prachatic listem, v němž se praví: »My hlediece k jeho věrným a ustavičným službám, kteréž nám činil, činí a činiti nepřestává, nám věrně k obecnému do- brému pomáhaje, práce a nákladuov svých v tom nelituje, — i jsúce k jeho prosbě milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú svolili jsme a tiemto listem svolujem povolenie naše královské k tomu dávajíce témuž Jindřichovi, aby on, když se jemu zdáti a líbiti bude, mohl vy- platiti — město Prachatice i také — zbožie Želnavské s vesnicemi, lidmi kmet- cími, dědinami, lukami, lesy, rybníky, potoky, mlýny, kury, vajci, robotami a konečně se všemi a všelikými příslušnostmi, poplatky a puožitky, nic ovšem nevymieňujíce ani pozuostavujíce, z zápisuov předkuov našich králuov Českých; a když to vyplatí, aby on, dědicové i budúcí jeho to všecko tak, jakož se svrchu píše, měli, drželi a toho požívali bez našie, budúcích našich, králuov Českých. i všech jiných lidí všeliké překážky. Tuto milost zvláštní jim při tom činiece a dávajíce, aby nebyli s toho splacováni od nižádného než toliko od nás neb probošta Vyšehradského, a to k našemu nebo téhož probošta vlastniemu dr- žení, a jinak nic. A jestliže by probošt Vyšehradský to vyplatě i chtěl to komu jinému zastaviti, nemá to moci mieti, ale má jim toho zase v té sumě, v kteréž by to vyplatil, postúpiti a výše nic. A když bychom my nebo probošt

Strana 718
718 1481. Vyšehradský chtěli od nich to vyplatiti, tehdy máme jim dáti za výplatu ty všecky summy, v kterýchž oni to vyplatie vedle zněnie těch zápisuov, kte- réž vyplatie; a oni vezmúc ty všecky summy v cele a úplně, mají nám neb těm, od kohož ty summy přijmú, již psaného města s jeho všemi přísluš- nostmi postúpiti, však na takový zpuosob, jakož se svrchu vypisuje, a jinak nic, a list tento s jinými všemi listy a zápisy, kteréž vyplatie, navrátiti bez zmatku i všeliké odpornosti. — Dán na hradě Pražském v pátek před sv. Janem Křti- telem božím léta božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého sedmého, královstvie našeho léta šestnáctého.« (Orig. perg. s přivěšenou velkou pečetí královskou v kníž. archivu Prachatickém. Na ohbu: Ad relacionem domini Joannis de Sselnberg, cancellarii regni Boemie. Na rubu: Rta). K výplatě té nedošlo a Prachatice zůstaly i dále v držení pánů z Rabšteina. Václavův syn Jindřich uvázal se v držení Prachatic po matce své. Tento »Jindřich z Rabšteina a na Prachaticích« jakožto pán toho času dědičný a držitel zbožie Prachatického listem d. 13. srpna (tu středu po svatém Vavřinci) l. 1488 dal »města Pra- chatického řezníkóm — cech řádný a poctivý —, aby měli všecka práva, kteráž mají řezníci Velikého města Pražského i jiná všecka města královská, kteráž na to zvláštnie vysazenie a obdarovánie mají od králuov Jich Mtí.« (Orig. cechu řeznického v Prachaticích s malou pečetí přivěšenou na proužku pergame- novém). Po smrti Jindřichově pak Prachatice přešly na jeho syna Ladislava z Rabšteina. Čís. 423. 1481, 31. prosince. V Praze. Král Vladislav slibuje šefmistrům, radě i vší obci města Kutné Hory, že pomoc, kterou učinili k vyvedení koruny České z dluhů, nemá býti k ujmě jejich práv a výsad. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Morav- ský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., ozna- mujem tiemto listem všem. Jakož kniežata, páni, rytieřstvo i města, naši věrní milí, hlediece na nás jakožto na krále Českého, pána svého dědičného, i tudiež sami na sě a na obecné dobré, aby tiem snáže koruna našě Česká mohla z dluhuov vyvedena býti, i svo- lili jsú k tomu dobrovolně, aby všickni pomoc k tomu učinili, a ta pomoc aby trvala od nového léta najprv příštieho až do plného roku pořád zběhlého, jakož pak cedule obecnie na to vydaná ty věci šíře v sobě zavierá. Že pak opatrní šephmistři a rada i všecka obec města našeho Hory Kuttny, věrní naši milí, vedlé již psa- ných kniežat, pánuov, rytieřstva i měst, jsúce nad jiná všecka

Strana 719
1481. 719 města naše mnohými milostmi a svobodami obdařeni a osvobozeni od předkuov našich, králuov Českých, ješto my těch milostí a svobod jim jsme potvrdili; avšak proto žádných takových věcí před oči neberúc, ale hlediece na obecné dobré i tudiež na nás, jakožto na krále Českého, pána svého dědičného, i tudiež na své a obecné dobré, i svolili jsú k takové pomoci s prvními, však tak prosiece nás, abychom je v tom opatřiti ráčili, aby ta věc a to svolenie bylo jim v časiech budúcích bez ujmy a škody na jich práviech. My pak hlediece k povolnosti a zvláštní příchyl- nosti, kterúž se k nám mají již psaní šephmistři, rada a obec jmenovaného města našeho Hory Kuthny, i chtiece je v tom ve- dle žádosti jich, jakož pak hodné a slušné jest, opatřiti, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú slibujem slovem naším královským za nás i také za budúcie naše, krále České, již psaným šephmistróm, radě i také obci jmenovaného města Hory Kuthny, nynějším i budúcím, že ta věc, což sě již psané pomoci dotýče, nemá jim býti k žádné ujmě, škodě a obtiežení na jich práviech; nebo to, což jsú učinili jsú a k čemu jsú svolili, učinili jsú a svolili ne z práva, ale z dobré vuole; a že my ani budúcí naši králové Čeští nemáme aniž budem takové pomoci viece na nich žádati vedle práva. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pondělí před novým létem léta božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého prvnieho, královstvie našeho léta jedenáctého. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Johannis Zagiecz de Hazemburk. INa rubu:] Rta. Orig. perg. v archivu m. Kutné Hory (č. 11) s úlomkem větší pečeti královské na pergamenovém proužku zavěšené. Čís. 424. 1482, 6. ledna. V Praze. Král Vladislav osvobozuje purkmistra, konšely i všecku obec města Mostu od poplatku ročního šesti kop grošů, k jichž placení se byli zavázali, když jim král Jiří povolil, že nemusí židů u sebe trpěti.

Strana 720
720 1481. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem. Jakož opatrní purgmistr, konšelé i všecka obec města našeho Mostu, věrní naši milí, prosili jsú najjasnějšieho krále Jiřieho, předka našeho šťastné paměti, aby je ráčil židuov zprostiti, aby tu viece nebydleli, a že týž král Jiří je židuov zprostil, a za takové židuov jich zproštěnie pod- volili jsú sě témuž králi Jiřiemu i také budúcím jeho, králóm Českým, šest kop grošuov českých platu nebo úroka ročnieho do komory královské platiti každý rok, jakož pak až do této chvíle těch šest kop grošuov širokých českých do komory našie královské jsú platili; i prošeni jsme jménem již psaných purgmistra, kon- šeluov i obce, abychom v tom ráčili k nim sě milostivě mieti a toho placenie těch šesti kop grošuov českých do komory našie královské příslušejících je zbaviti. My v tom znajíce již psaných purgmistra, konšeluov i obce svrchu psaného města Mostu věrné, pilné a ustavičné služby, kteréž nám činili, činie a činiti nepře- stávají, nás věrně, pravě a stále od počátku našeho královstvie jakožto krále Českého, pána svého dědičného, se přidržiece; i jsúce k té prosbě milostivě nakloněni, aby oni, čímž nás milostivějšieho k sobě poznají, tiem lépe potom měli a mohli nám slúžiti, protož s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psané purgmistra, konšely i všecku obec téhož města Mostu, ny- nějšie i budúcie, zprostili jsme a tiemto listem zprošťujem, zbavili jsme a tiemto listem zbavujem jim to milostivě odpúštějíce, aby oni od nynějšieho času po věčné časy budúcie nebyli povinni platiti a dávati i také neplatili ani dávali těch šesti kop grošuov širokých českých dobrých střiebrných rázu pražského nám i také budúcím našim, králóm Českým, ani žádnému jinému, kteréžto jsú prvé platili každý rok do komory našie a dávali za zproštěnie židuov; ale již při tom neplacení těch šesti kop grošuov mají zachováni býti bez všeliké překážky našie i také budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí. Protož přikazujem podko- mořiemu našemu i jiným všem úředníkóm našim, nynějším i bu- dúcím, aby již psané purgmistra, konšely i všecky obyvatele svrchu psaného města Mostu, nynějšie i budúcie, při té našie milosti i také při těch všech věcech, kteréž sě svrchu vypisují, zachovali, jim v tom nepřekážejíce ani překážeti dopúštějíce a jinak aby toho

Strana 721
1482. 721 nečinili, a to pod uvarováním hněvu našeho i budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v neděli na hod slavný božieho křtěnie léta božieho tisícieho čtyřistého osmdesá- tého druhého, královstvie našeho léta jedenáctého. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. [Na rubu:] Rta. Orig. perg. v archivu m. Mostu (č. 43), od něhož pečet utržena. — Na rubu pozdější rukou poznamenáno: »Privilegium königs Wladislai wegen der juden.« — Schlesinger, Stadtbuch von Brüx, str. 173, č. 405. *Čís. 425. 1482, 11. ledna. V Praze. Král Vladislav dává šefmistrům a radě na Horách Kutných z register kanceláře královské výpis listu krále Václava IV. ze 4. listopadu 1394, jímž se ustanovuje, že silnice z Kolína na Čáslav má jíti přes Kutnou Horu, a potvrzuje jim tuto milost. My Vladislav, z božie milosti král Český, margkrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že předstúpili jsú před nás opa- trní šefmistři a rada na Horách Kuttnách, věrní naši milí, a ukázali sú nám list s majestátem najjasnějšího pana Zigmunda, ciesaře Římského a krále Českého, předka a praděda našeho šťastné paměti, v kterémžto se vedle jiných milostí jim učiněných také vypisuje, jestliže by se kdy doptali kterých privilegií neb zápisuov, že se i budúcí své, krále České, zavazuje k tomu, aby při tom zuostaveni byli a to aby jim potvrzeno bylo.1 I prosili jsú nás, abychom v registřích kanceláře našie ráčili rozkázati pohledati, zdali by co nalezeno bylo, což se silnic dotýče, ješto by jim ta věc k užitku slúžila. A my k prosbám jich kázali jsme té věci hledati, tak že jest nalezen list registrovaný v re- gistřích najjasnějšího pana Václava, krále Českého, předka na- šeho šťastné paměti, německý, což se silnice dotýče; kterýžto list

Strana 722
722 1482. byl dal týž král Václav Horníkóm, a takto slovo od slova se vypisuje: My Václav atd. [Následuje český překlad listu krále Václava IV. d. v Praze 4. listopadu 1394; v. Privilegia II, č. 664]. I prosili jsú nás, abychom je v tom opatřiti ráčili, aby potra- cenie toho listu, poněvadž jest registrovaný nalezen v registřích kanceláře našie, škodni nebyli. My hledíce k jich věrným službám a ustavičným, kteréž nám činili, činie a činiti nepřestávají, nás od počátku kralovánie našeho věrně, právě a stále jakožto krále Českého, pána svého dědičného, se přidržíce a potom tím lépe aby mohli a měli nám slúžiti, čímž nás milostivějšího k sobě poznají, i jsúce v tom k prosbě jich milostivě nakloněni, s do- brým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú svrchu psaného listu ve všech kusiech, článcích, artikulech a klausulech potvrdili jsme jmenovaným šefmistruom, radě i obci a tímto listem potvrzujem a je při tom zuostavujem milostivě, tak aby oni i budúcí jich té milosti, kteráž v tom listu se vypisuje, což se silnice dotýče, požívali, tak jako by měli na to celý a nepo- rušený list již psaného krále Václava, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek po hodu božieho křtěnie léta božího tisícého čtyřistého osmdesátého druhého, královstvie na- šeho léta jedenáctého. Ad mandatum domini regis domino Johanne Zagiecz de Hazmburk referente. Opis v knize řečené Transsumpta privilegiorum v archivu m. Kutné Hory na l. 6v za nápisem: »O clo u Malína od Kolína až do Čáslavě a zase též, že mají skrze Horu jeti pod pokutú zajímáním.« Po straně připsáno: »Confirmatum«. — 1) Srov. výše str. 196. Čís. 426. 1482, 12. ledna. V Praze. Král Vladislav dává šefmistrům a radě na Horách Kutných z register komorního soudu výpis výpovědi na soudě tom dne 24. března 1481 učiněné mezi nimi a měštany Kolínskými o sklad slanečkův a jiných ryb tunných a slaných v Kolíně.

Strana 723
1482. 723 My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem. Jakož některá ruoznice byla jest mezi opatrnými šephmistry a radú na Horách Kuthnách, věrnými našimi milými, s strany jedné a měšťany Kolínskými a slovutným Jindřichem Amchú z Borovnice na miestě rychty téhož města Kolína s strany druhé, což sě dotýče skladu herynkuov i jiných ryb tunných a slaných, jakož pak obojie strana o srovnánie těch věcí stály jsú před námi a radami našimi. My pak slyšiece s ra- dami našimi žalobu i také odpor a duovody i také pruovody obojie strany i chtiece, aby obojie strana při tom zachováni byli, při čemž která strana má zachována býti, i učinili jsme s radami našimi mezi nimi výpověď, kterážto jest v registřiech dvoru na- šeho zapsána, kterúžto výpověď s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú pro budúcí pamět již psaným Horníkóm kázali jsme k prosbě jich pilné v tento list náš ve- psati, a takto sě slovo od slova vypisuje: V té při a ruoznici, kteráž jest mezi měšťany Kolínskými a Jindřichem Amchú na miestě rychty s jedné, a poctivými Horníky Hory Kuthny z strany druhé, a to o sklad herinkový i jiných ryb tunných a slaných, tak jakož oni Kolínští i rychtář vedli jsú při svú i listy ukazo- vali předkuov J. Mti, králuov Českých, že byl a má býti sklad tu v Kolíně, kromě poctivých Pražan, kteříž sě v těch listech zvláště vymieňují a vyhražují, že ti, což vezú té kúpě, nemají tu skládati, tu král J. Mť se pány slyšav jich s obú stranú pře a duovody, i takto jest ráčil rozkázati a rozkazuje, aby oni Kolín- ští i rychtář při tom skladu byli zuostaveni, a každý, ktož by s takovú kúpí jeli tú silnicí z Prahy, tu skládali tu kúpi kromě Pražan; však tak, aby každý, ktož složie, měl tu svobodu krátce nebo dlúze té kúpě tu nechati a mimo to aby nebyl tištěn, učině to, což učiniti má podle vysazenie té věci, a to proto, že listové jich jmenovaných Kolínských ani rychtářovi neokazují času, kterak by ta kúpě měla dlúho ležeti. Také oni Kolínští i rychtář mají to opatřiti a ty mieti, ktož by skládali a nakládali, aby tudy lidé tiem nebyli obtěžováni, meškáni a zadržováni ke škodě Hoře ani jiným městóm. Actum sabbato ante annuncciacionem gloriosissime virginis Mariel annorum Domini etc. LXXXI°. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti

Strana 724
724 1482. k tomuto listu. Dán v Praze v pátek po božiem křtění léta bo- žieho tisícieho čtyřistého osmdesátého druhého, královstvie našeho léta jedenáctého. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis, domino Johanne Zagiecz de Hazmburk referente. [Na rubu:] Ra ta Orig. perg. v archivu m. Kutné Hory (č. 10 f, staré číslo 19). Pečet utržena. Opis zapsán jest v knize téhož archivu řečené Transsumpta privile- giorum na l. 11v za nápisem: »O sklad tunných ryb a slaného zboží mezi Kolín- skými a Horníky,« kdež po straně poznamenáno: »Confirmatum«. — 1) 24. března. — Zápis této výpovědi komorního soudu z register královských (rukop. archivu musea království Českého sign. 1 J. na l. B 9v jen nepatrně se odchylující od tohoto výpisu jest otištěn v Archivu Českém VII, str. 564, čís. 379). Čís. 427. 1482, 4. února. V Praze. Král Vladislav obdržev od purkmistra, rady i vší obce města Chebu peněžitou pomoc, zavazuje se od nich nežádati berní a po- mocí a je nikomu nezastavovati a nepostupovati, tak aby zůstali při koruně České. Wir Wladislaus, von gots gnoden kunig zu Behem, marg- grave zu Merhern, hertzog zu Luczelburgk und Slezie und marg- grave zu Lusitz etc., bekennen vor uns und alle unser nochkomen, kunig zu Behem, offintlich mit desem brive vor allen den, die ine sehen oder horen lesen, das wir angesehen und aigintlich be- trachte" haben getraw, veste, stete und gancze unvorrückte hal- dung an unsern vorfarn, uns und der loblichen crone und auch grossen und mercklichen schaden, die unser sunder liebe ge- trewen, die ersamen der burgermeister, rate und gancze gemeine der stat zu Eger in mancher widerwartigen weis bisher genomen, allis unsern vorfarn, uns und unser crone zu gut trewlich irlie- den" und entpfangen haben, und namlich auch durch solcher summa geldis, die sy uns yetez zu hilf nicht durch gerechtig- kaite, sunder durch sunder lieb willen, die sie zu uns tragen, gegeben haben: hirumb das sie solcher erlieden scheden der er- geczte und zu irer erberlichen haldung unser lieb zu yne befin- den mugen, so haben wir mit wolbedachtem mute, gutem rate

Strana 725
1482. 725 unser fursten, edlen und getrewen von besonder unser gnoden dieselben burger und ynwoner der stat Eger gemeniglich ge- freyet, freyen sie in craft diczs briefs und kuniglicher machte zu Behem zu den vorigen begnadungen und freyhaiten, die sie vor von kaisern und kunigen, unsern vorfordern, und uns solcher und ander sache halben haben, dy an den dingen yne in allen punck- ten, artickiln" und begreiffungen ungeswecht sein und bleiben sollen, also das sie und dy stat und das land Eger hinfur ewig- lichen von uns und allen unsern nochkomen, kunigen zu Behem, ymand noch keinen menschen, in welichem wirden, wesen odir stants der ist, odir gesein mag, in gemein noch in besônder, ny- mands ausgeslossen, unvorsetzt, unbekomerth, unvorweist und unvorpfendt und bey uns und der crone zu Behem bleyben sollen. Sy sollen auch hinfur ewiglichen allir pern, gult, beger, stewer pfleg und ufsetzung, welicherlay die ware, und susten aller ander fordrung, wie die genannt mocht sein, gantzlich und gar frey, ledig und los sein und von uns, unsern nochkomen kunigen noch von unsern amptleuten noch nymant von unsern wegen dorczu ewiglich kein haischung oder fordrung gescheen noch dorczu nicht gedrungen werden in cheiner weis. Und wir gebieten dor- umb allen und yglichen den unsern undirtanen und ynwonern des kunigreichs zu Behem, in was wesen und stants die sein, vor uns und unser nochkomen, kunig zu Behem, und sunder- lichen unserm amptman zu Eger, der yetzo ist odir in zeiten sein wirt, ernstlich und vestiglich mit desem brive und wollen, das sie die genannte stat Eger unde die iren wider solche unser gnoden nicht hindern, irren noch dringen noch ymands andern zu tun gestaten in cheiner weis, und das bey vormeidung unser gnoden. Und des zu urkund so haben wir vor uns und unser nochkomen, kunig zu Behem, unser kunigliche maiestat an diesem brief lassen hengen. Geben zu Prag am montag noch unser lieben frawen tag lichtwey noch Cristi unsers hern gepurth vierczehenhundert und yme zweiundachczigisten, unsers reichs yme aylften jore. INa ohbu:] Ad relacionem domini Benessii de Weitmül, burggravii in Karlstein et magistri monete Moncium Cuthnensium. INa rubu:] R ta

Strana 726
726 1482. Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 833) s menší červenou pečetí králov- skou na pergamenovém proužku zavěšenou. Na rubu poznámka rukou XV. sto- letí: »Konig Wladislaus brief, das die stat unbeswert und nymanden verrer verseczt nach verpfendt werden soll." — a) tak orig. — Gradl, Privilegien der St. Eger str. 31, kdež omylem datováno k 5. únoru; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 19, č. 833. Čís. 428. 1482, 12. února. V Praze. Král Vladislav uděluje obci města Rakovníka právo užívati znaku městského; dosavadní trh výroční konaný o svatém Bar- toloměji překládá na svátek sv. Martina a sedm dní po něm ná- sledujících; povoluje, aby obec i konšelé pečetili zeleným voskem. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, marchio Morauie, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpe- tuam rei memoriam. In publicam deducimus noticiam per pre- sentes, quod pro parte providorum magistri civium, consulum et tocius communitatis civitatis nostre Rakownik, fidelium nostro- rum dilectorum, humiliter nobis extitit supplicatum, quatenus de benignitate regia ipsis armorum quedam insignia pro illorum amplitudine honoris dare et concedere dignaremur. Nos habito respectu ad fidelia servitutis obsequia et immote fidei constan- ciam nostre celsitudini continuatis actibus per dicte civitatis cives et incolas hactenus fructuose exhibita et imposterum utilius ex- hibenda, predictis votis ipsorum ornamento conducentibus graciose annuimus. Quapropter non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano procerum atque aliorum fidelium nostrorum ac- cedente consilio, de certa nostra sciencia et auctoritate regia no- minate civitati Rakownik damus et concedimus atque specialis gracie dono largimur armorum certa insignia, scutum videlicet albi coloris, in quo cancer sursum erectus conspicitur; scutum autem ornat corona desuper inaurata, supra quam semicirculus ad arcus modum geminas combinare turres videtur, quarum me- dio clipeus ipse vallatus supra patentis porte menia situatur, quemadmodum pictura hiis litteris nostris inserta clarius demon- strat. Quibus enim armis seu insignibus dictam civitatem et eius consulatum totamque communitatem volumus et decernimus per-

Strana 727
1482. 727 petuis temporibus in futurum uti frui libere debere et gaudere in eiusdem civitatis sigillis, banderiis, vexillis, scutis, signis et alibi ubicumque et in quibuscumque rebus et locis necessitas ipsorum postulabit. Cupientes insuper condicionem dicte civitatis facere meliorem, annuale forum, ibidem hucusque in festo sancti Bartholomei cum septem diebus immediate sequentibus teneri et observari solitum, certis de causis exigentibus in aliud duximus tempus transmutandum. Unde volumus et eidem civitati conce- dimus, ut ipsius cives et incole, qui pro tempore fuerint, ex nunc in antea annis singulis octo diebus se invicem immediate sequen- tibus, incipiendo in die sancti Martini, priori nundinarum tem- pore irrito, annuale forum seu nundinas in dicta civitate Rakow- nik habere et observare libere possint omni iure, libertate, consue- tudine et observancia, quibus in aliis civitatibus regni nostri annuale forum seu nundine tenentur et observantur; alienis tamen iuribus semper salvis, quibus presentibus derogare haut inten- dimus. Preterea ex habundanti gracia nostra concedimus et eidem civitati indulgemus, ut communitas et iurati ipsius civitatis, pre- sentes et futuri, ex nunc in antea omnes et singulas proscripci- ones, litteras et generaliter universa dicte civitatis negocia, prout ipsis oportunum videbitur, sigillo suo communitatis cum cera vi- ridi sigillare libere debeant, valeant et possint, omni quorum- cumque contradiccione procul mota, perpetuis temporibus in fu- turum. Inhibemus igitur universis et singulis baronibus, nobilibus, officiatis ac ceteris subditis nostris firmiter et expresse, ne prefatos cives et incolas in Rakownik in huiusmodi graciis impediant seu quomodolibet impedire presumant, prout gravem indignacionem nostram et successorum nostrorum voluerint evitare. In quorum fidem et robur has nostras litteras fieri et regalis nostri sigilli iussimus appensione communiri. Datum Prage duodecima die men- sis februarii anno Domini quadringentesimo octuagesimo secundo, regni nostri anno undecimo. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis. ſNa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu města Rakovníka (čís. 4). Pečet jest utržena. Upro- střed listu vymalován pěkně znak městský. Na rubu rukou XVI. století po- znamenáno: »O pečeť městskou.«

Strana 728
728 1482. Čís. 429. 1482, 4. dubna. V Praze. Král Vladislav povyšuje městečko Velvary za město; povo- luje aby se mohlo ohraditi na způsob jiných ohražených měst královských; vysazuje obyvatelům jeho trh výroční na den sv. Šimona a Judy a povoluje jim vybírati poplatky od váhy i cla z rozličných věcí městem vezených neb tam prodávaných; za- kazuje prodej soli, dělání sladu, prodej piva i provozování ře- mesel ve vsech v míli okolo města ležících. Konečně potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Velvar všecky listy, práva a výsady, které obdrželi od předešlých králů Českých. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že prošeni jsme od některých našich věrných jménem opatrných purgmistra, konšeluov i všie obce městečka Velvar, věrných našich milých, abychom jim ně- které milosti naše učiniti a dáti ráčili. My v tom hlediece k věr- ným a ustavičným službám již psaných purgmistra, konšeluov i obce, kteréž nám činili, činie a činiti nepřestávají, a potom tiem lépe aby mohli a měli nám slúžiti, čímž nás milostivějšieho k sobě poznají: protož s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psané městečko Velvary za město vyzdvihujem, z něho tiemto listem město činiece, tak aby purgmistr, konšelé i všecka obec téhož města mohli to město hraditi okolo zdmi i také brány a věže a k tomu přiekopy dělati, jakž sě jim naj- lépe a najužitečnějí zdáti a líbiti bude, a to k podobenství jiných našich měst ohražených v zemi našie České aby sě ohraditi mohli. Také témuž městu Velvaróm a obyvatelóm jeho dáváme jarmark na den svatých Šimona a Judy appoštoluov božích, tak aby počnúc na den již psaný po dání listu tohoto najprv příští, každý rok potom na ten den se dvěma neděloma pořád zběhlýma ten jar- mark měli, drželi a jeho požívali tiem vším obyčejem, jakož jiná města naše svých jarmarkuov požívají z práva nebo z obyčeje. Tuto další milost již psaným purgmistru, konšelóm i obci činiece a dávajíce: Item najprvé, cožkolivěk v tom městě vážiti budú, že

Strana 729
1482. 729 mají bráti od váhy od každého kamene dva penieze. Item dále v trhový den od každého obchodníka, ktož vede obchod, jeden peniez mají bráti. Item ktož tu srpy a kosy prodávati budú, mají bráti od každého od miesta jeden groš. Item což sě tunných ryb dotýče, mají bráti od tuny jeden groš a od polútunie puol groše v trhový den. Item také od nových ryb od každé voznice, ktož tudy poveze nebo tu prodávati bude, mají bráti jeden groš anebo jeden kapr. Item což sě dotýče řezníkuov z jiných měst, mají bráti od nich od každého telete jeden haléř a od čtvera jehnec jeden peniez. Item ktož voly požene tudy skrze město anebo krávy i také vepře krmné nebo hladovité, tu aby brali od každého do- bytčete jeden peniez. Item koně ktož trhové tudy povedú nebo poženú, aby od každého koně vzali jeden peniez. Item dále, ktož tudy kamenie mlýnské voziti budú, aby od každého děravého ka- mene brali jeden groš a od neděravého dva penieze. Item dále, ktož budú nasýpati obilé na vozy nebo což by koli jiného lado- vali tu v městě Velvařiech, mají bráti s koně jeden haléř. Item od povarného, ktož piva vařie, mají bráti od každého varu dva penieze. Item od šruotky od dreylinku od každého mají bráti tři groše a tři penieze. Item také ktož sě tu k nim do města při- stěhuje, mají vzieti od každého příjemného jeden groš. Item ktož dřievie nebo uhlé do téhož města nebo skrzě město voziti budú, mají bráti s takových s každého koně jeden haléř. Item ktož tu nebo tudy olej povezú, mají bráti od každé tunny oleje jeden groš a od puol tuny puol groše. Item ktož kolivěk k uobci vuoz soli prodá, ten každý má dáti od každého vozu věrtel soli k obci. Item také kteříž řezníci hostinští tu budú prodávati maso v trhový den, ten každý z nich, ktož prodávati budú, mají dáti od miesta po jednom groši. Item dále, aby žádný žádného piva hostinského k nim nevezl k šenku bez jich obecné vuole. Item ktož tudy skrze město nebo mimo město požene ovce nebo skopce kúpené, mají bráti od každého pohlavie jeden peniez. Item ktož víno nebo pivo tudy skrze město poveze, mají bráti s každého koně jeden haléř. Item ktož sukna tu v trhový den prodávati budú, mají bráti od každého miesta dva penieze. Item ktož by kolivěk suol prodával anebo trhové věci ladoval, anebo ktož by vozil salnitr anebo jiné věci, kteréžkoli k váze příslušejí, i také slady dělal, piva šenkoval nebo jiná řemesla kterakákoli dělal, k těm věcem práva nemaje

Strana 730
730 1482. ve vsech v míli vzdálí nebo blíže od Velvar, těm anebo takovým již psaní Velvarští mají toho hájiti a ty věci bráti a k svému užitku obrátiti. Než což sě dotýče pánuov a rytířstva, ti cla dá- vati nemají, ale mají býti zachováni při svých řádiech a svobo- dách; však proto ty věci svrchu psané a milosti naše již psaným měšťanóm Velvarským učiněné mají býti každému bez újmy na jeho spravedlivosti. A již při těch všech věcech mají již psaní purgmistr, konšelé i všecka obec města již psaného Velvar za- chováni býti, nynější i budúcí, bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky, a to po věčné časy budúcie. Také již psaným purgmistru, konšelóm i vší obci téhož města Velvar, nynějším i budúcím, všech listuov, práv, svobod, milostí, privilejí, chvalitebných obyčejóv jim od předkuov našich, králuov Českých, a zvláště od ciesaře Karla, krále Václava, Sig- munda, krále Albrechta, krále Ladislava, krále Jiřieho jim daných a pójčených potvrdili jsme a tiemto listem potvrzujem ve všech kusiech, článciech a klausulech tak, jako by ti všickni listové a privilegia tuto slovo od slova vepsáni byli a je při nich zuosta- vujem milostivě, chtějíce, aby v své pevnosti věčně zuostali. Při- kazujíce najvyššiemu purkrabí Pražskému i jiným všem úřed- níkóm našim, nynějším i budúcím, věrným našim milým, aby již psané purgmistra, konšely i všecku obec svrchu psaného města Velvar, nynějšie i budúcie, při těch všech věcech a mi- lostech našich svrchu psaných zachovali, jim v tom nepřekážejíce ani překážeti dopúštějíce, a jinak aby toho nečinili pod uvaro- váním hněvu našeho i budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomie a na pevnost pečet naši královskú kázali jsme při- věsiti k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvrtek na den svatého Ambrože léta božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého druhého, královstvie našeho léta jedenáctého. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Nicolai de Lanstyn, suppremi notarii tabularum regni Bohemie. INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Velvar s porouchanou velkou pečetí královskou zavěšenou na hedvábné šňůře červenobílé. Na rubu rukou XVI. století pozna- menáno: »Na cla co se od čeho bráti má« a pod tím připsáno staré čís. 1 jiným inkoustem.

Strana 731
1482. 731 Čís. 430. 1482, 24. června. V Praze. Král Vladislav dává purkmistru, radě i vší obci města Chebu z register komorního soudu do němčiny přeložený výpis výpo- vědi téhož soudu vynesené v jejich při s rytířstvem krajiny Chebské o dávání daně ze skotu. Wir Wladislaus, von gots gnoden kunig zu Behem, marg- grave zu Merhern, hertzog zu Lutzemburg und in der Slesie und marggrave zu Lusicz etc. bekennen und tun kund offintlich mit desem brive gein allirmeniglich. Wann vor uns erschinen sind der ersamen unser lieben getrewen burgirmeisters und rate der stat Eger erbar ratis botschaft, nachdem zwischen irer an eym und etzlichen aus der lantschaft doselbst des andern teils spruch und irrung gewest der clostewr halben doselbst, dorumb wir dan mit unsern raten ein rechtlichen auspruch getan und uns von irer und gemeiner stat wegen in vleis gepeten, das wir yne solchen rechtsspruch in desen unsern brive einzuschreiben gnadiglich ge- ruchten; und nachdem wir nu yne zu sundern gnoden umb irer stater haldung, domit si uns und unser crone albege geinwertig trewlich und nutzarlich geweste, so haben wir angesehen solche zimlich und moglich bete und demnach den obgnanten unsern lieben getrewen burgirmeister, rate und gemeiner stat zu Eger mit gutem vorrate, wolbetrachtlich und aus kuniglicher macht denselben rechtsspruch umb die clostewer und wieder dorumb von uns, unsern raten ausgangen und in unserm hof vor einge- schriebn ist, zu ewiger gedachtnus und sicherhait in desen brive schreiben lassen, der von wort zu wort hirnoch geschreben stet und also lautet: Item der sach und uneinigkait, die entstanden ist zwischen den burgern von Eger an eym und etzlichen aus der ritterschaft desselbigen Egerlands des andern teils, nachdeme die von Eger geclagt haben, wie yne etlich lantleute der clostewer nicht geben wolten, als es von alter herkomen ist, und haben geweist keisers Sigmunds brief, dorzu auch keisers Sigmunds ur- teil under seiner gnoden insigl, der dann zwischen den von Eger und den Paulszdorffern dorumb ausgangen. Weder das haben die lantleut gesagt, wie keiser Sigmund solcher macht nicht hete ge-

Strana 732
732 1482. habt, ein solchs uf yne zu geben, und das sie dorzu nicht gewil- ligt haben, und das er were auserhalb der cron gegeben und ge- schreben, und das er noch nicht eintrachtiglich were in das ku- nigreich zu Behem ufgenomen worden, und wie das kein herre der crone zu Behem dabey were geweßen; und mit solchen worten und dergleichen deme urteil widerredten, das es nicht solt macht haben. Unser gnadigister her der kunig und seiner gnaden rate haben die ding alle mit vleis gewegen und auch datum der brive mit vleis vorsehen; in dem ersten brive ist das datum kaiser Sigmunds und Bemischen kunigs des dritten jors, und [in] dem andern brive des urteils des ailften jors; und demnach so keyßer Sigmundt ist gewesen ein rechter erbe und noch ord- nung gekronter kunig zu Behem und dorzu ein Romischer kunig, solche und ander vorschreibung gegeben; des hot er macht ge- habt als ein Romischer und Bemischer kunig, und dornoch noch acht jorn mit seinen urteil solchen spruch den von Eger zuge- sprochen, so dann solch und ander vorchreibung keisers Sigmunds gehalten sein und dorzu dieselbig vorschreibung keiser Sigmunds mit seim urteil noch acht jorn noch der vorschreibung hot be- festiget und berurt auch in dem urteil, das kunig Wentzla den von Eger das lang hot gegunt und lenger, wenne der leute ge- dachtnus mochte gesein, das yne nymandis kein irrung dorein hot getan. Nachdem die von Eger dieselbig zeit iren spruch also angetzogen haben und so danne keiser Sigmunds vorschreibung und urteil uf so lange zeit ausweiset, das die von Eger des ge- braucht haben. Auch die von Eger haben gesagt, wie ir mitwo- ner aus der stat solch vesten odir heve vor langen zeiten ynne gehabt haben, und die lantleut auch etlich ire vorschreibung ge- weist haben, die dann das ausweisen, das sie von den mitwonern von Eger iren vorfarn komen sind, demnach ist zu irkennen, das dieselbigen, die solche guter die zeit ynne gehabt haben, dawider nicht gewesen sein, und so sie mitwoner gewesen sein, und das ein keiser begert, hot der keiser die macht, das zu tun, gehabet; und dorumb so irkennt sein kunigliche gnod mit den hern, seiner kuniglichen gnoden raten, keiser Sigmunds brive und urteil ge- recht und kreftig, so das die von Eger dieselben clostewer mugen nemen und der gebrauchen noch alden recht und gewonhait. Und des zu urkund so habin wir unser kuniglich anhangenden insigil

Strana 733
1482. 733 an desen brive lassen hengen. Geben zu Prag am montag sand Johans des teufers tag noch Cristi gepurt vierzehenhundert und im zwaiundachtzigistem, unsers reichs yme ailften jore. INa ohbu:] Ad relacionem domini Cristoffori de Viczdom, mareschalci curie domini regis. INa rubu:) Rta Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 838) s menší pečetí královskou na pergamenovém proužku zavěšenou. Na rubu rukou XV. století poznamenáno: »König Wladislai brief um inserirung eines rechtspruchs die clostewr be- treffend.« — Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 19, č. 838. — Výpověď komorního soudu ze dne 24. června 1482, jejíž výpis se v tomto listě ověřuje, vynesena byla česky a zapsána jest v »Registrech královských čer- vených aksamitových větších« založených r. 1479, která se nyní chovají v ar- chivu musea království Českého v Praze sign. XV. A 17 (stará sign. J 1). Původní znění výpovědi té, která se tam čte na l. C 4 násl., jest toto: »V té při a ruoznici, kteráž jest vznikla mezi měšťany Chebskými s jedné, a někte- rými z rytieřstva z též krajiny Chebské s strany druhé. Jakož Chebští žalo- vali sú, že by někteří zemané nechtěli jim té dani nebo klošteuru dávati, tak jakož jest od starodávna přišlo, a tu věc okazovali sú ciesaře Sigmundovým listem, a k tomu také ciesaře Sigmundovým ortelem, a pod J. Mti pečetí, kterýž jest pro takovú věc mezi týmiž Chebskými a Paulštorfary vyšel. Proti tomu zemené pověděli sú, že ciesař Sigmund neměl by moci toho na nich dá- vati, a že jsú oni k tomu nesvolovali, a také že by ten list ciesaře Sigmundov neměl moci mieti, a že by byl ven z koruny dán a psán, a že by ještě nebyl přijat z jednostajnie vuole do královstvie Českého, a že žádného pána Českého při tom nebylo; i týmiž slovy ortele také odpierali, že by neměl moci mieti. Král J. Mt i se pány, J. Mti radú, ty všecky věci pilně váživše a datum těch listuov pilně ohlédavše, v prvniem listu datum jest ciesaře Sigmunda a krále Českého třetieho léta, a v druhém listě potom v ortelniem léta jedenáctého; poněvadž ciesař Sigmund byl pravý dědic a řádně korunovaný král Český a k tomu i král Římský, takový i jiné zápisy dával, měl jest toho moc, jakožto král Římský i Český, a potom po osmi letech ortelem svým takovúž při Cheb- ským přisoudil, poněvadž takoví i jiní zápisové ciesařovi Sigmundovi držáni jsú, a k tomu týž zápis ciesař Sigmund svým ortelem po osmi letech po zá- pisu tvrdil a jeho dotýče i v tom orteli, přimieňuje, že král Václav jim toho dlúhé časy přál a déle, než by lidská pamět toho mohla býti, že jim v tom žádný nepřekážel, jakož na ten čas že by Chebští tak svú při vedli; a poně- vadž ciesaře Sigmunduov zápis i ortel na tak dlúhé časy ukazuje, že by toho Chebští užívali, a také Chebští pravili, že by jich obyvatelé z města takové tvrze nebo dvory před dávnými časy držievali; a oni zemané některé své zá- pisy okazovali, ješto se těmi okazuje, že jsú od obyvatelnov Chebských jich předkuov přišli, i jest tudy znáti, že ti držitelé těch časuov proti tomu jsú ne- byli, a poněvadž jsú té věci, jsúc obyvatelé, na ciesaři žádali, měl jest ciesař

Strana 734
734 1482. tu moc učiniti. I protož J. Mt Kská se pány, radú J. Mti, ciesaře Sigmunduov list i ortel za pravý a spravedlivý nalézá a vypoviedá, tak aby Chebští ten klošteur neb daň mohli vedle starodávnieho práva bráti a užívati.« Z uvede- ných register komorního soudu shledáváme, že výpis v listu královském obsa- žený jest jen částečný, neboť měštané Chebští měli tehdy »s některými z ry- tířstva z též krajiny Chebské« ještě také při »o zavazovánie neb zapisovánie tvrzí neb dvoruov v krajině Chebské,« o právomoci pflegara a soudu městského, o dávání glejtu, o osazování věže na hradě a sázení vězňův do ní, o dělání jezu, o sahání svévolném na zemany, o obracování rytířských zboží v sedlská, o hony s chrty, jestřáby neb krahujci, o koupi neb prodeji domů v městě, o přijímání do města lidí k pflegu příslušejících, o dávání lén ven ze země, o ves Rorbach k špitálu příslušející, o chování koní pro potřebu pflegara, o osazování soudu pflegarem rytířskými many a, pokud by jich dosti nebylo, měšťany Chebskými, kteří zboží manská mají atd. (Viz Archiv Český VI str. 554 násl.) — Zmíněné ve výpovědi listy krále Sigmunda jsou datovány 21. srpna 1422 a 22. března 1431 a čtou se v této knize na str. 33 a 37. — Měšťané Chebští měli s některými many opětnou při o »klossteur« (kopytné), která nálezem komorního soudu ze dne 11. června 1485 byla rozhodnuta ve prospěch měšťanů, neboť král přikázal, aby »nadepsaní zemané i jiní tova- řišie jich s Chebskými se o ten klosteur smluvili a srovnali, jakož i jiní ry- tieřští lidé též jsú učinili, kteří sú s nimi v té při byli,« a aby při tom »mince taková brána byla, jakož za ciesaře Sigmunda brána byla.« (Archiv Český VIII, str. 423). Čís. 431. 1482, 21. října. V Praze. Král Vladislav nařizuje purkmistru a konšelům města Bu- dějovic, aby zachovávali starodávná zřízení o stavbě a opravách domů, jakož i o udržování čistoty v městě. Vladislav, z božie milosti král Český a markrabie Moravský etc. Opatrní věrní milí! Zpraveni jsme, kterak to město naše České Budějovice za předkuov našich i také z prvu za nás za- chovalo sě u veliké ozdobě a čistotě, ješto jiní z cizích zemí tudy jezdíce chválu vám mimo jiná města činili. I došlo jest nás, že jste z těch řáduov a dobrých obyčejuov vystúpili, tak že stavení domóv i jiné ozdoby městské velmi šeredně opúštiete a nečistoty v městě dopúštiete, ješto toho prvé nebývalo; protož přikazujemť vám s pilností, abyšte všecku obec svolajíce slovem jim naším rozkázali, ať sě stavie a domy opravují, a hnoje v městě ať žádný neklade, ani které nečistoty dopúštějte nám k lehkosti a sobě

Strana 735
1482. 735 k hanbě, a tak sě zachovajte podlé zřiezenie a zpuosobu staro- dávnieho. Pak-li by kto v tom sě tak nezachoval, vězte, žeť to žádnému trpieno nebude. Toť jest vuole i rozkázánie naše; za- chovajtež sě tak, jakožť vám píšem, i jiné všecky k témuž držte, jinak toho nečiníce. Dán v Praze v pondělí den jedenácte tisíc panen, královstvie našeho léta dvanáctého. Ad mandatum domini regis. INa rubu:] Opatrným purgmistru a konšelóm města Českých Budějovic, věrným našim milým. Orig. papírový druhdy v archivu m. Českých Budějovic. Opis K. J. Er- bena v archivu musea král. Českého. Čís. 432. 1482, 11. listopadu. V Praze. Král Vladislav obnovuje a potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Velvar podle záznamů v registrech kanceláře královské obsah listů předešlých králů i svého, které jim při po- žáru shořely, a to zvláště listu císaře Karla na propůjčení týchž práv, jako mají měštané v městech královských, a znaku; listu císaře Sigmunda o výši platu ročního, o prodej soli, vaření piva a dělání sladů a trhu týdenním; listu krále Jiřího o přikupování pozemků a připojování jich k městu, a konečně svého vlastního listu, jímž jim povolil, aby mohli dědiny a louky svobodné při- kupovati, a aby v míli okolo města nesměl nikdo ladovati, sůl po vsích prodávati, slad na prodej dělati a pivo vařiti. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpili jsú před nás někteří měštěné města Velvar, věrní naši milí, a zpravili jsú nás, kterak z dopuštěnie božieho též město Velvary shořelo jest, a při tom že také listové najjasnějších Karla a Sigmunda i také Ji- řieho, králuov Českých, předkuov našich šťastné paměti, i tudiež naši, což sě dotýče práv jich potvrzenie a k tomu některých mi- lostí přidánie, shořeli jsú. I prosili jsú nás jménem purgmistra,

Strana 736
736 1482. konšeluov i všie obce téhož města Velvar, věrných našich milých, abychom jim nedali toho škodnu býti, ale abychom je ráčili v tom opatřiti, aby zasě obnovenie a vysazenie i také potvrzenie těch listuov a práv svých i také milostí při tom daných měli. My v tom hlediece na jich věrné a ustavičné služby, kteréž nám či- nili, činie a činiti nepřestávají, a potom tiem lépe aby mohli a měli nám slúžiti, čímž nás milostivějšieho k sobě poznají, i ne- chtiece jim takového potracenie těch listuov dáti škodnu býti a také kázavše těch listuov registrovaných v rejstřiech kancelářie našie hledati, pokud jsú nalezeny v týchž rejstřiech kancelářie našie registrovány, tak a vedle toho s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psaným purgmistru, konšelóm i vší obci téhož města Velvar, nynějším i budúcím, všech práv, milostí, svobod, chvalitebných obyčejóv, privilegií od již psaných předkuov našich ciesařuov Karla a Sigmunda i také Jiřieho, králuov Českých, daných a pójčených, a zvláště toho, kdež již psaný ciesař Karel tu milost jim činí, aby oni všech i každých zvláště práv, milostí, svobod požívali, kterýchžto měšťané a oby- vatelé měst našich v království našem Českém požívali jsú a po- žívají, a k tomu, aby zvláštní pečet s zvláštními jejími zname- ními měli a mieti mohli a té k svým potřebám aby požívali též jakož jiná města naše svých pečetí k svým potřebám požívají; a k tomu také ciesař Sigmund jim také při tom milost činí, aby oni mimo obyčejný plat, točižto osmnácte kop grošuov platu roč- nieho, kteréhožto polovici na svatého Jiřie a polovici na svatého Havla platiti mají, obtěžováni nebyli; a k tomu také aby v trhu téhodniem suol na měřicech obyčejných prodávali, a také při vaření piva a sladuov dělání, i také při trhu téhodniem aby za- chováni byli u vozbě, nesení i také v prodávání věcí trhových, kterýchžkolivěk při svobodě a obyčeji jiných měst země našie České; a také že již psaný král Jiří také při tom jim tu milost učinil, aby mohli sobě role, dědiny nebo dna svobodná kupovati a k již psanému městu připojiti, a to až do summy puol druhého sta kop grošuov pražských; a my také nad to tyto zvláštnie mi- losti jim jsme učinili, aby mohli k témuž městu sobě dědin a luk svobodných přikúpiti a jich požívati; item také aby mohli v míli okolo sebe ladovánie brániti, též také aby mohli brániti soli pro- dávati po vsech, a to také v míli okolo sebe nebo blíže; item aby

Strana 737
1483. 737 nedopúštěli okolo sebe sedlákóm sladuov po vsech na prodaj dě- lati ani piva vařiti na prodaj aby je prodávali krčmářóm, a to těm, kteříž k tomu dělání, vaření nebo prodávání práva nemají, potvrdili jsme a tiemto listem potvrzujem ve všech pun[kltiech, klausulech a artikulech, tak jako by ti listové svrchu dotčení všickni tuto slovo od slova vepsáni byli; chtiece aby ty všecky věci v své pevnosti a stálosti držieny a zachovány byly nynie i po věčné časy budúcie. Přikazujíce najvyšiemu purkrabí Praž- skému i jiným všem úředníkóm a poddaným našim, věrným milým, nynějším i budúcím, aby již psané purkmistra, konšely i všecku obec již psaného města Velvar, nynějšie i budúcie, při těch všech věcech svrchu psaných zachovali, jim v tom nepřekážejíce ani překážeti dopúštějíce, a jinak aby toho nečinili pod uvarováním hněvu a pomsty našie i budúcích našich, králuov Českých. Tomu na pevnost na jistotu a na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pondělí na den sva- tého Martina léta božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého dru- hého, královstvie našeho léta dvanáctého. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk, cancellarii regni Bohemie. INa rubu:] Rta. Orig. perg. v archivu města Velvar s podrcenou větší pečetí králov- skou zavěšenou na hedvábné šňůře červenobílé. Na rubu rukou XVI. století poznamenáno: »Na ladunky, soli měření« a pod tím připsáno staré číslo 2. Čís. 433. 1483, 22. ledna. V Praze. Král Vladislav potvrzuje Janovi z Onšova a manželce jeho Markétě listy na všechno, což k rychtě Čáslavské přísluší, kromě samého úřadu rychtářského, který po Václavovi, synu rychtáře Čáslavského Ondřeje, přišel na poručníka jeho podkomořího Sa- muela z Hrádku. My Vladislav z boží milosti etc., oznamujem tímto listem všem, že předstúpil jest před nás slovutný Jan z Onšova, věrný náš milý, a ukázal jest nám některé listy najjasnějších králóv

Strana 738
738 1483. Českých, předkův našich, šťastné paměti, kterýmižto rychtu Čá- slavskú vysazenu měli od starodávna se všemi jejími přísluš- nostmi předkové někdy Ondřeje rychtáře Čáslavského, ješto týž Ondřej to řádně po předcích svých držel, a potom to všecko právo po smrti své odkázal jest slovutné Markéthě z Nebovid, manželce své, třetinu a Václavovi synu svému dvě čésti, udělav poručníka tomu urozeného Samuele z Hrádku a z Valečova, podkomořího království Českého, věrného našeho milého, s takovú výminkú, jestliže by týž Václav leth rozumných nedojda, umřel, aby ta dva díly, kteráž by jemu příslušela, což se již psaného rychtár- stva dotýče, spolu na již psanú Markéthu, máteř jeho [připadla]. Jakož pak umřel tenž sirotek a ta dva díly připadla na túž Markéthu a některý díl připadl jest také na již psaného Samuele, jakož pak kšafth týmž Ondřejem udělaný a zapečetěný ty věci šíře ukazuje, a což již pak psaná Markétha vzala sobě manžela již psaného Jana Onšovského a ten veškeren statek, což se jest jí dostalo, zavázala témuž Janovi a on také smlúvu učinil s již psaným Samuelem o to, což se jest mu kšaftem dostalo, a to mu zapsal kromě toho, že týž Samuel sobě a dědicóm svým toliko samo rychtářství a úřad rychtářský pozůstavil. I prosil jest týž Jan Onšovský, abychom již psané Markéthě, manželce jeho, a dědicóm jich toho všeho, což k již psané rychtě a rychtárství přísluší, potvrditi a při tom jej zůstaviti ráčili. My v tom hle- díce k jeho věrným službám, kteréž jest nám činil, činí [a] činiti nepřestává, a potom tím lépe aby mohl činiti a slúžiti, i jsúce v tom k prozbě jeho milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú témuž Janovi, Margéthě, manželce jeho a dědicóm jich svrchu dotčených listů na již psanú rychtu a rychtárství s rybníky i se všemi jinými příslušnostmi, k tomu od staradávna příslušnými, nic ovšem nevymieňujíc ani pozůstavujíc kromě samého úřadu rychtárského, kterýž jest po- zůstaven [již] psanému Samuelovi a dědicóm jeho, ve všech kusech, článcích a klauzulech, tak jako by tuto slovo od slova vypsáni byli, potvrdili sme, tímto listem potvrzujem a jej při tom zůsta- vujem milostivě, všecko právo těmi listy svědčící na téhož Jana Onšovského, Markéthu, manželku jeho, a dědice jich tímto listem převodíce přenášíme, tak aby oni to, což k té rychtě přísluší, s rybníky, se všemi jejími příslušnostmi, užitky a důchody, nic

Strana 739
1483. 739 ovšem nepozůstavujíc ani nevymieňujíc, měli, drželi a toho po- žívali bez naší, budúcích našich, králův Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky, a to dáti, směniti a prodati mohli v témž právě, jako sami drží, komuž se jim zdáti bude a líbiti, a s tím či- niti mohli, což [se] jim nejužitečnějšího zdáti bude, jakožto s svým vlastním dědictvím. Přikazujíce podkomořímu našemu, nynějšímu i budúcímu, i také purgmistru a konšelóm i vší obci města Čáslavě, nynějším i budúcím, aby témuž Janovi Onšovskému, Margéthě, man- želce jeho, dědicóm a budúcím jich v těch všech věcech svrchu psa- ných nepřekáželi ani překážeti dopouštěli, ale při tom jej zůstavili po věčné časy budoucně, jinak toho nečiníce pod uvarováním hněvu našeho i budúcích našich králův Českých. A kdož by tento list měl s již psaného Onšovského, Markéthy, manželky jeho, neb dě- dicův jich dobrú vůlí a svobodnou, chcme aby tomu příslušelo všecko právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomí etc. Dán v Praze v středu den svatého Vincencia létha etc. M°CCCCo LXXXIII°, království našeho létha XII°. Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, subcamerarii regni Bohemie. Opis ze XVI. století v rukopise c. a k. dvorního a státního archivu ve Vídni č. 185 na str. 435. — Před tím na str. 421—424 nechal písař čtyři listy nepopsány, aby tam mohl vepsati ještě některé jiné zápisy týkající se rychty Čáslavské, k čemuž však nedošlo. Svědčí tomu nadpis na str. 421: »Zápisy dané na rychtu Čáslavskú od Anny Onšové z Svojkova etc.« — Před soudem komorním vymáhal 19. ledna 1483 Mikuláš Straka z Linthachu na bratřích ze Šternberka, aby navrátili list na rychtářství Čáslavské, který otci jich Zdeňkovi byl dán k svěření (Archiv Český VIII str. 410). Není asi pochybno, že brzo po r. 1483 obec Čáslavská zakoupila rychtu městskou. Čís. 434. 1483, 6. února. V Praze. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Kouřimě jejich starodávné clo z vozů, z věcí krámských i kupeckých a z koní i dobytka a ustanovuje, aby výroční trh jejich, který měli na den sv. Mauricia, držán byl v pondělí po posvícení, které se slaví v neděli po svátku narození panny Marie.

Strana 740
740 1483. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže [a Lužicský] markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že prošeni jsme jménem opatrných purgmistra, konšeluov i všie obce města našeho Kúřimě, věrných našich [milých], abychom je při starodávniem cle zuostaviti i také jim při tom znova další milost naši učiniti ráčili. My seznavše a v skutku shledavše věrné, pilné a ustavičné služby již psaných měšťan, kteréž nám činili, činie a činiti nepřestávají, a potom tiem lépe aby mohli a měli nám slúžiti, čímž nás milostivějšieho k sobě poznají, i jsúce k té prosbě milostivě nakloněni, s dobrým roz- myslem a radú věrných našich mocí královskú tuto milost již psaným purgmistru a konšelóm i vší obci města Kúřimě, tiemto listem činíme a dáváme, což sě cla dotýče. Item najprve, jakož od staradávna berú s vozu, což sě lidí sedlských dotýče, kteřížto jim potřeby vezú kteréžkoli, dva haléře česká, tak aby při tom starodávniem cle zachováni byli, berúce s každého takového vozu dva česká haléře, tak jakož jsú prve brali. Než což sě dotýče vozuov formanských a kupeckých, s těch s každého vozu aby brali čtyři haléře česká. Item s vozu soli každého, kterýž tudy pojede skrze Kúřim, aby vzeli jeden groš široký český. Pak-li by tu v městě ta suol prodána byla, tehdy aby to vzeli, což jsú prve od staradávna brali. Item s každého draylinku vína, kterýž by tudy vezen byl, aby vzeli groš široký český a s kauffu starého piva, aby vzeli puol groše širokého českého. Item, ktož by vezl vlnu skrze město, aby vzeli od každého kamene vlny jeden haléř. Pak-li by složil nebo prodal tu vlnu v městě, tehdy aby vzeli, což prve od staradávna jest od toho bráno. Item ktož tudy sukna poveze, aby vzeli od každého postavu jeden peniez český. Item dále, ktož by tudy slané ryby v tunách anebo olej poveze,“ aby vzeli s každé tuny jeden peniez český. Item také ktož povezú tudy železo nebo ocel, aby vzeli s každého centnéře železa nebo oceli jeden peniez český, a s každé kopy šínuov železa aby vzeli dva penieze česká. Item s každého vozu, na kterémž by sě krám- ské neb kupecké věci anebo kuože vezly, aby vzeli jeden groš široký český. Item dále s koní a s velikého dobytka, což tudy na prodaj poženú nebo povedú, aby vzeli s každého jeden peniez český a s drobného dobytka, což tudy hnáno bude na prodaj, aby se dvého vzeli jeden haléř český. A již při tom cle vedle toho,

Strana 741
1483. 741 jakož sě nahoře vypisuje, již psané purgmistra, konšely i všecku obec jmenovaného města Kúřimě, nynějšie i budúcie, zuostavili jsme a tiemto listem zuostavujem milostivě, tak aby oni je brali a vybierali bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky nynie i po věčné časy budúcie. A jestli že by jim kto projel to clo, k takovému aby sě měli vedle řádu a obyčeje na to v koruně naší od staradávna vysa- zeného. Item také jakož jsú měli jarmark na den svatého Mau- ricia, ten my také tiemto listem a mocí naší královskú převodíme a přenášieme, aby ten jarmark každý rok ten pondělí po jich posviecení, kteréžto posviecenie bývá tu neděli po hodu narozenie panny Marie, měli, drželi a jeho požívali s osmi dny pořád zběh- lými tak, jako jiná města naše v království našem Českém svých jarmarkuov požívají z práva nebo z obyčeje, a to též bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké pře- kážky, a to po věčné časy budúcie. Přikazujíce podkomořiemu na- šemu i jiným všem úředníkóm a poddaným našim, nynějším i bu- dúcím, aby již psaným purgmistru a konšelóm i vší obci již psané města Kúřimě v držení a požívání svrchu psaného cla i také jarmarku tak a vedle toho, jakož sě nahoře vypisuje, a vedle našie milosti jim při tom učiněné nepřekáželi ani překážeti do- púštěli, ale při tom je tak zachovali nynie i po věčné časy bu- dúcie, jinak toho nečiniece, a to pod uvarováním hněvu našeho a pomsty našie i také pod uvarováním hněvu a pomsty budúcích našich, králuov Českých. Tomu na potvrzenie, na pevnost a na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvrtek na den svaté panny Dorothy léta božieho tisicieho čtyřistého osmdesátého třetieho, královstvie na- šeho léta dvanáctého. INa ohbu:! Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et in Waleczow, succamerarii regni Bohemie. ſNa rubu:] Rta Orig. perg. valně ohnilý v archivu musea král. Českého v Praze. Pečet, která byla přivěšena na šňůře hedvábné, ztracena. Text zjištěn pomocí opisů obsažených v pamětní knize města Kouřimě z r. 1405 na l. 116r a v konfirmaci privilegií Kou- řimských císařem Karlem VI. dané ve Vídni 6. března 1736, jejíž orig. chová se v archivu m. Kouřimě. — a) tak originál. — V rukopisu c. a k. dvorního a státního archivu ve Vídni č. 185 čte se na str. 415 o tom listu tato zmínka: »Vladislav král

Strana 742
742 1483. vyznává, že jest měštanóm Kouřimským jarmark přeložil ten pondělí po jich po- svícení, bývá tu neděli po narození panny Marie, a držeti mají osm dní pořád tak, jak jiná města královská drží. Létha M'CCCCLXXXIIII°.« — Ve zmíněné pa- mětní knize z r. 1405 na l. 42r čte se o vybírání cla tento zápis: »Nos Paulus de Angulo magister civium, Mathias Hlawnie, Paulus baccalareus, Petrus Wrasstik, Johannes Humpoleczky, Wenceslaus sartor, Jacobus carnifex ceteri- que iurati consules urbis Gurimensis presenti scripto volumus fore notum, quod cupientes ad ea intendere, que profectui et utilitati forent nostre uni- versitati, matura deliberacione et seniorum nostrorum previa nec non tocius comunitatis nostre consensu unanimi ad hoc accedente, edicto nostro pronunc- ciavimus et presentibus pronuncciamus, quod omnes et singuli advene unde- cumque venientes nec non incole seu inquilini non lozungantes et onera civi- tatis nostre non comportantes in quacumque mercatura laborantes et in quibus- cumque mercimoniis coram officiali seu officialibus ad hoc deputatis se osten- dant et cum theloneo congruo de bonis illis, que adduxerint, quod iustum est secundum privilegium regie magestatis super theloneo illo confectum, ipsis officialibus respondeant et dent, prout dampna rerum voluerint evitare. Actum feria sexta ipso die beati Andree apostoli anno Domini M'CCCC LXXXVIII°.« Čís. 435. 1483, 7. února. V Praze. Král Vladislav potvrzuje purkmistru a konšelům i obci města Mostu právo podací k platu věčnému v Moravěvsi, jejž kněz Ondřej Leva, Jakub Šlegl a Voršila Václavova nadali ke třem oltářům farního kostela v jejich městě vyhradivše si doživotně právo podací, kteréžto právo po smrti ostatních dvou dárců kněz Ondřej Leva postoupil obci. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Morav- ský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., ozna- mujem tiemto listem všem, že přistúpil jest před nás poctivý kněz Ondřej, řečený Leva, nábožný náš milý, s měšťany města našeho Mostu, věrnými našimi milými, a zpravil jest nás, kterak on a Jakub Šlegl a Uršula Václavova nadali jsú plat věčný ke třem oltářóm v kostele již psaného města Mostu v Moravěvsi s povolením najjasnějšieho kniežete pana Ladislava, krále Českého, předka našeho šťastné paměti, sobě všech tré právo podacie do smrti pozuostavivše; než po smrti jich každého, aby právo to připadlo na opatrné purgmistra, konšely i obec téhož města Mostu,

Strana 743
1483. 743 jakož pak erekcí nebo vysazenie těch věcí to v sobě šíře drží a zavierá; že pak již psaní Jakub Šlegl a Uršula zemřeli jsú, a to právo podacie po nich vedle svrchu dotčeného vysazenie na již psané měšťany připadlo jest, ale již psaný kněz Ondřej Leva, jsa zdráv, dobrovolně dal jest to právo své podacie i všicku spra- vedlnost nebo panstvie, kteréž k tomu oltáři měl, kterýž jest nadal, již psaným purgmistru, konšelóm i obci často psaného města, nynějším i budúcím, sobě ani žádnému jinému tu viece žádného práva nepozuostaviv, tak aby oni to právo podacie od dánie listu tohoto po věčné časy budúcie měli, drželi a tiem vládli vedle erekcí nebo vysazenie svrchu psaného. I prosili jsú nás oboji, abychom k tomu povolenie naše dáti a toho potvrditi ráčili. My v tom znajíce jich obojí slušnú prosbu, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú svolili jsme a tiemto listem svolujem, povolenie naše královské dávajíce, a toho potvrzujem tiemto listem, tak aby již psaní purgmistr, konšelé i obec již psaného města Mostu, nynější i budúcí, to všecko tré podacie svrchu dotčených oltářuov a zvláště, což sě již psaného kněze Ondřeje Levy dotýče, od nynějšieho času měli, drželi a toho po- žívali a tiem vládli bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky, a to po věčné časy budúcie. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pondělí před nastolováním svatého Petra apoštola božieho léta božieho tisícieho čtyřistého osmdesá- tého třetieho, královstvie našeho léta dvanáctého. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Johannis de Sselenberk, cancellarii regni Bohemie. INa rubu:] Rta. Sta Orig. perg. v archivu m. Mostu (č. 70) s poškozenou pečetí královskou zavěšenou na proužku pergamenovém. — Na rubu pozdější rukou pozname- náno: »Jus patronatus etc.« — Schlesinger, Stadtbuch von Brüx, str. 174, č. 408. — Povolení krále Ladislava, o němž jest v majestátu zmínka, dáno bylo listem d. v Praze 14. listopadu 1454 a praví se v něm: »Notum facimus uni- versis, maiestati nostre exposuisse devotum nostrum dilectum Andream Leonis, presbiterum Prag. diocesis, quod ipse, Jacobus Slegil et Ursula relicta Wenceslai, omnes de Ponte, — volentes animarum suarum et ipsorum antecessorum pro- videre, dederunt et concesserunt infra nominatis altaribus, sitis in ecclesia pa- rochiali civitatis nostre Pontensis, — de suis substanciis infra scriptos census

Strana 744
744 1483. et redditus annuos, quos ipsi divisim legitime tenebant et possidebant in villa Morawiewes, distribuendos, ut sequitur, videlicet: Andreas de censibus annuis sibi in dicta ecclesia debitis — donavit altari presentacionis b. Marie annuas sexagenas XV, de quibus post mortem ipsius Andree omni anno pro paupe- ribus bis balneandis, quantum decens est, tribuatur balneatori, et stamen unum panni pauperibus distribuatur, de candelis provideatur altari convenienter et reliquum altarista recipiat. Jacobus — donavit altari Trium regum de censibus annuis sibi in villa predicta debitis XII sexagenas annuas, de quibus post mortem Sigismundi Slegil semel in anno balneatori, quod honestum est, pro balneandis pauperibus prebeatur, candele decenter altari ministrentur, et quod superest, altarista recipiat. Ursula vero dedit, contulit et donavit altari con- cepcionis beate Marie XIII sexag. grossorum annui census et aliquot grossos et pullos, et quicquid in quacunque re in villa predicta ei debebatur, altari predicto donavit; de quibus rebus post mortem ipsius Ursule pro balneandis semel in anno pauperibus, luminaribus altari decentibus, quantum honeste con- venit, tribuatur, et quod superfuerit, sibi altarista retineat. Quare nobis sup- plicavit prefatus Andreas, quatenus dignaremur concessiones supra scriptas — consensus nostri interposicione validare et altaribus ipsis predictos census et redditus annectere —. Nos — eins precibus graciose annuentes — donacio- nes supra scriptas approbamus — predictosque annuos census ac redditus — altaribus prefatis annectimus — et invisceramus.....« Se záznamem kance- lářským: »Ad relacionem domini Proczkonis de Cunstat Nicolaus Liscius, legum doctor.« (Listina byla vložena do desk zemských quaternus Wenceslai Andreae l. D 17. Opis její zachován v desk zemských kvat. III na l. F 17, a pak v ko- piáři z r. 1640 v archivu m. Mostu. Viz Emler, Pozůstatky desk zemských II, str. 265 a Schlesinger, Stadtb. v. Brüx str. 130, č. 297.) Potom děkan kostela Pražského a administrator arcibiskupství Václav z Krumlova tato nadání oltářní potvrdil a prohlásil je za prostá beneficia církevní listem daným na hradě Pražském 15. prosince 1454. V listu tom podrobně se vypisuje, co který z lidí v Moravěvsi osedlých má platiti, a uvádějí se povinnosti kaplanů do- sazených k oltářům obdařeným. O právu podacím pak se ustanovuje: »Jus patronatus aut presentandi rectores, capellanos et altaristas supra scriptorum altarium — nominati Andreas presbiter, Jacobus Schlegel, Ursula pro se et heredibus ac collatis suis reservaverunt sub modis et condicionibus infra scrip- tis: Andreas presbiter post decessum suum ad Sigismundum Schlegel presbi- terum, si autem ille decederet, tunc ad Jacobum Schlegel, illo autem decedente, ad Dorotheam coniugem eius, illa autem transeunte, ad Franciscum filium Leonis, post ipsum ad Luciam et liberos ipsorum, illis autem omnibus dece- dentibus, ad communitatem civitatis Pontensis voluit pertinere. Jacobus Schle- gel civis Pontensis post obitum suum ad Sigismundum filium suum presbite- rum, ipso carnis iura solvente, ad uxorem Dorotheam, post ipsam, si superstes fuerit, ad Andream Leonis presbiterum, ipsis vero e vita absolutis, ad com- munionem et societatem pannificum, qui si autem discordes aut negligentes circa hec existerent, ne distractio aut diminucio proveniret, ad communitatem Pontensem voluit ordinacionem, presentacionem et disposicionem pertinere. Ur- sula relicta [Venceslai] post obitum suum disposuit ad Andream Leonis pres-

Strana 745
1484. 745 biterum de Ponte, illius vero vita finita, ad Jacobum Schlegel, illo decedente, ad Sigismundum Schlegel presbiterum, post illum ad Mathiam Kauderman, illis autem omnibus decedentibus, ad communitatem civitatis Pontensis perpe- tuis temporibus duraturis voluit pertinere.« (Opis v archivu m. Mostu. Schle- singer uv. m. str. 131, č. 298.) Čís. 436. 1484, 12. března. Na Horách Kutných. Král Vladislav povoluje purkmistru, konšelům i vší obci města Čáslavi, aby podkomořímu od sázení konšelů a lotovního dávali ročně 36 kop grošů českých místo dřívějších 48 kop. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc. K věčné paměti. Duostojenstvie a vysokost královská tiem sě tvrdí a rozmáhá, když poddané své, kteréž u vieře a stálosti shledá, hodnú ctí a odplatú těší, aby takovými věcmi jsúce ob- dařeni tiem pilněji a dostatečněji mohli duostojenství a velebno- sti královské slúžiti. Jakož jsme pak poznali v tom a vskutku shledali opatrné purkmistra, konšely i všicku obec města našeho Čáslavě, věrné naše milé, kterak oni předkuov našich, králuov Českých, stále a věrně přidrželi jsú sě a skrzě to mnohými mi- lostmi a svobodami jsú od nich obdařeni. A poněvadž nás v též vieře, upřiemnosti a stálosti jakožto krále Českého, pána svého dědičného, sě přidržie, my také jsúce toho od nich vděčni, prve některými našimi milostmi jsme je obdařili. A nynie prošeni jsúce jménem již psaných purgmistra, konšeluov i všie obce jmenova- ného města Čáslavě, abychom jim některú milost při tom učiniti ráčili, což sě dotýče placenie podkomořiemu od úřadu, když kon- šely sadí, i také lotovnieho, aby méně platili, než jsú prve platili, my hlediece vždy na jich věrné a ustavičné služby, kteréž nám činili, činie, a potom tiem lépe aby mohli a měli nám slúžiti, čímž nás milostivějšieho k sobě poznají, i jsúce k takové prosbě jich milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú našich věrných mocí královskú již psaným purgmistru, konšelóm i vší obci jme- novaného města Čáslavě, nynějším i budúcím, tuto milost učinili jsme a tiemto listem činieme a dáváme: jakož platie témuž pod-

Strana 746
746 1484. komořiemu od sázenie konšeluov i lotovnieho každý rok bez dvú padesáte kop grošuov širokých českých rázu pražského, že jim slevujem a odpúštieme té summy dvanácte kop grošuov širokých českých dobrých střiebrných rázu pražského, tak aby již od dánie listu tohoto po věčné časy budúcie podkomořiemu nyněj- šiemu i budúciemu těch dvanácte kop grošuov širokých českých dobrých střiebrných rázu pražského neplatili, ani byli povinni platiti; než což jest výše nad těch dvanácte kop grošuov širokých českých téhož práva placenie od sázenie konšeluov i lotovnieho, to jest šest a třidceti kop grošuov širokých českých dobrých střie- brných rázu pražského, to aby platili bez zadržovánie vedle oby- čeje prvnieho každý rok, a při tom aby tak zachováni byli bez našie, budúcích našich, králuov Českých i všech jiných lidí vše- liké překážky. Přikazujíce podkomořiemu našemu, nynějšiemu i budúciemu, aby již psané purgmistra, konšely i obec téhož města Čáslavě, nynějšie i budúcie, při té našie milosti, což sě dotýče odpuštěnie těch dvanácti kop grošuov širokých českých dobrých střiebrných rázu pražského zachovali, vedle toho, jakož sě nahoře vypisuje, jich z toho neupomínajíce; a při tom aby je tak zacho- vali věčně, jinak toho nečiniece pod uvarováním těžkého hněvu a těžké pomsty našie i budúcích našich, králuov Českých. Tomu na jistotu, na svědomie a na pevnost pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Horách Kuthnách v pátek na svatého Rehoře léta božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého čtvrtého, královstvie našeho léta třináctého. INa rubu:] R INa ohbu:] Ad relacionem domini Johannis de Sselnbergk, cancellarii regni Bohemie. ta Orig. perg. v archivu m. Čáslavi (č. A 23, staré čís. 43) s velkou pečetí královskou na proužku pergamenovém zavěšenou. *Čís. 437. 1484, 16. března. Na Horách Kutných. Král Vladislav opětně slevuje purkmistru, konšelům i vší obci města Čáslavi 12 kop grošů českých s platu odváděného

Strana 747
1484. 747 podkomořímu při sázení konšelů i lotovního; avšak s tím obme- zením, že pokud bude podkomořím Samuel z Hrádku, mají mu dávati dotud obvyklý plat 48 kop grošů ročně. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že jsú přistúpili před nás opa- trní purgmistr a konšelé města Čáslavě, věrní naši milí, a zpra- vili nás, že jsú velmi obtieženi tiem platem, kterýž podkomo- řiemu královstvie Českého platie a vydávají při obnovenie úřadu konšelského i lotovnieho, totiž bez dvú padesáthe kop grošuov ši- rokých a českých, s pilností prosiece, abychme jim při tom milost naši zvláštní učiniti ráčili. My pak pilně váživše takovú jich snažnú prosbu i přílišné obtieženie a také před sebú majíce jich stálé a věrné služby, v kterýchž sě k nám vždycky poddaně za- chovávali a zachovávají, i chtiece jim v tom, jakož pak hodné jest, milost naši zvláštní okázati a takovému obtieženie polehčiti, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú tu summu svrchu psanú, kterúž od dávních časuov platili jsú a platie na časy obyčejné každému podkomořiemu, sňali jsme s nich a odpustili té summy dvanácte kop grošuov širokých českých; tak aby tíž Čáslavští, po věčné časy těch dvanácte kop grošuov českých žádnému podkomořiemu neplatili; než což výše té summy jest, jakož se svrchu jmenuje, tu budú a mají platiti při každém obnovenie úřadu konšelského. Však proto chcme, aby tato milost týmž Čáslavským od nás učiněná byla bez škody urozenému Sa- muelovi z Hrádku a s Valečova, podkomořiemu královstvie Če- ského, věrnému našemu milému, tak aby on té všie summy úplně a docela bez umenšenie požíval dotud, dokudž v držení toho úřadu bude, a při tom jej zuostavujem milostivě beze všie překážky našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí. Než když by týž Samuel toho úřadu sě zbavil, tepruv svrchu jmeno- vaní purgmistr, konšelé i všecka obec města Čáslavě mají této milosti našie užívati a prve nic, jakož pak i sami tíž Čáslavští na to list pod svú pečetí témuž Samuelovi udělali jsú, že sě tak chovati mají. Protož přikazujem jmenovaným purgmistru, kon- šelóm, nynějším i budúcím, i všie obci města Čáslavě, věrným našim milým, aby sě tak zachovali, jakož sě svrchu píše, otporu

Strana 748
748 1484. v tom ani překážky témuž Samuelovi žádné nečiníce, a to pod uvarovániem těžkého hněvu našeho a pomsty i budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Horách Kuthnách v pon- dělí před svatú Gedruthú létha božieho tisícieho čtyřistého osm- desátého čtvrtého, královstvie našeho léta třináctého. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Johannis de Sselnbergk, cancellarii regni Bohemie. INa rubu:] Rta. Orig. perg. v archivu m. Čáslavi (č. A 24, staré čís. 44) s velkou pečetí královskou na pergamenovém proužku zavěšenou. Čís. 438. 1484, 19. března. Na Horách Kutných. Král Vladislav uznávaje vděčně služby, které mu purkmistr, konšelé i měšťané města Čáslavi prokazovali, dává jim trh výroční na den sv. Floriana se čtrnácti dny pořád zběhlými. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpili jsú před nás opatrní purgmistr a konšelé města Čáslavě, věrní naši milí, i prosili jsú nás, abychom městu jich i také obyvateluom téhož města jarmark roční dáti ráčili. My v tom hledíce k jich věrným a ustavičným službám, kteréž nám činili, činí a činiti nepřestávají, a potom tiem lépe aby mohli a měli nám slúžiti, čímž nás milostivějšieho k sobě poznají, i chtiece jim, jakož pak hodné a slušné jest, mi- lost a vděčnost naši v tom okázati, i také aby oni milostí naší jsúce potěšeni, tiem snáze živnosti své i také obchody vésti mohli, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psanému městu Čáslavi i také opatrným purgmistru, konšelóm i vší obci, obyvateluom téhož města, nynějším i budúcím, dali jsme a tiemto listem dáváme milostivě jarmark roční na den svatého Floriana, tak aby oni každý rok ten den se čtrnácti dny

Strana 749
1484. 749 pořád zběhlými ten jarmark měli, drželi a jeho požívali se všemi milostmi, právy a obdařeními, tiem všiem právem a obyčejem, jakož jiná města v království našem Českém jarmarkuov svých požívají z práva neb z obyčeje, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky nynie i také po věčné časy budúcie; však proto chcme tomu, aby toto obdaro- vánie naše bylo každému bez ujmy na jeho spravedlivosti. Při- kazujíce všem úředníkóm i jiným poddaným našim, věrným milým, nynějším i budúcím, aby již psané purgmistra, konšely i všecku obec již psaného města Čáslavě, nynějšie i budúcie, při této mi- losti našie, což sě již psaného jarmarku dotýče, zachovali, tak a vedle toho, jakož sě nahoře vypisuje, jim v tom nepřekážejíce ani překážeti dopúštějíce po věčné časy budúcie, a to pod uva- rovániem hněvu našeho a pomsty našie i také budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme k tomuto listu přivěsiti. Dán na Horách Kuthnách v pátek před svatým Benediktem léta božieho tisícieho čtyřistého osm- desátého čtvrtého, královstvie našeho léta třináctého. INa ohbu:] Ad relacionem domini Johannis de Sselnbergk, cancellarii regni Bohemie. ſNa rubu]: Rta. Orig. perg. v archivu m. Čáslavi (č. A 25, starší číslo při závěsu pečeti na rubu 45) s velkou pečetí královskou zavěšenou na hedvábné šňůře červenobílé. Čís. 439. 1484, 8. prosince. Na Horách Kutných. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Chrudimě smlouvu, kterou uzavřeli s Viktorinem z Kunčího a synem jeho Janem, aby páni ti více nevedli vody z vrchní řeky nad městem ležící na některé své rybníky. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpili jsú před nás někteří měštěné města Chrudimě a zpravili jsú nás jménem purgmistra, konšeluov i všie obce téhož města Chrudimě, věrných našich

Strana 750
750 1484. milých, že jsú učinili smlúvu s statečným Victorinem a s slovut- ným Janem synem jeho z Kunčieho, věrnými našimi milými, dobrovolnú a dokonalú o tok vody s řeky vrchnie nad jmenovaným městem příležície, z kteréžto řeky vedli jsú vodu na své rybníky, tak že těch dvú rybníkuov svých dědičných, na Kuněckém zboží v Skalách příležících, pustých nechati mají po věčné časy a že na nich vody žádné věčně držeti ne- mají. Item dále jakož držie zápisem tři rybníky s některým jiným sbožím od kláštera svatého Jakuba zbořeného, kteřížto najblíže pod týmž klášterem ležie, že těch také pustých nechati mají a do nich žádné vody vésti nemají, dokudž jsú toho zbožie v držení, jakož pak ten list smluvní ty i jiné věci šíře a světleji v sobě drží a zavierá. I prosili jsú nás, abychom k té smlúvě povolenie naše dáti, při tom je zuostaviti i také jim toho potvrditi ráčili. My v tom hle- diece k jich věrným a ustavičným službám, kteréž nám činili, činie a činiti nepřestávají, nás věrně, stále a právě jakožto krále Českého, pána svého dědičného, se přidržíce, a potom aby tiem lépe mohli a měli nám služiti, čímž nás milostivějšieho k sobě poznají, i jsúce v tom k jich prosbě milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psaným purgmistru, konšelóm i všie obci svrchu psaného města Chrudimě, nynějším i budúciem, svrchu psaného listu a smlúvy ve všech kusiech, článcích a klausulech tak, jako by ten list tuto slovo od slova vepsán byl, potvrdili jsme a tiemto listem potvrzujem a je při tom zuostavujem milostivě tak, aby oni to měli, drželi a toho požívali bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky po věčné časy budúcie vedle toho, jakož se svrchu dotčeným listem smluvním vypisuje. A jestliže by kdy týž Victorin a Jan, syn jeho, neb dědicové a budúcí jich, odbyli komu těch listuov a zápisuov, kteréž mají na zbožie již psaného kláštera, proto to tak opatřiti mají, aby to k žádné škodě Chrudimským nebylo, ale aby při té smlúvě zuostaveni byli bez zmatku tak, jako by týž Victorin a syn jeho to drželi, a jinak nic. A jestliže by komu toho jinak odbyli, chcme, aby to proti té smlúvě a tomu našemu potvrzení žádné moci nemělo, ale aby ta smlúva vždy v své moci zuostala. Než což se dotýče těch tří rybníkuov jmenovaného kláštera, ležících tudiež pod týmž klá- šterem, ta věc tak má trvati do toho času, dokudž by tu zasě kněžie téhož kláštera skutečně nebyli a neosadili sě i také služby božie

Strana 751
1484. 751 nevedli. Než když by zasě kněží téhož kláštera a zákona tu byli skutečně a služby božie vedli, tehdy s nimi má smlúva učiněna býti o ty rybníky vedlé vuole jich, aby se jim a tomu záduší také dosti stalo. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Horách Kuthnách den po- četí matky božie léta božieho tisícieho čtrstého osmdesátého čtvr- tého, královstvie našeho léta čtrnáctého. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Boemie. ſNa rubu:] Rta Orig. perg. v průmyslovém museu v Chrudimi (č. 7, staré čís. 26). Pečet utržena. Na rubu rukou XVI. století poznamenáno: »O tok vody na rybníky pod klášterem svatého Jakuba.« — Lábler, Listář kr. m. Chrudimi I, str. 36. — Co v listu královském označeno drobnějším písmem, vypsáno jest doslovně z následující smlouvy učiněné 20. září 1484: »Já Victorin z Kunčieho a s Za- ječic a já Jan, syn jeho odtudž, vyznáváme tiemto listem všem vóbec, — že jsme učinili — pravú, upřiemú, dobrovolnú a dokonalú smlúvu s — panem purgmistrem a radú i všie obcí města Chrudimě o tok vody s řeky vrchní nad jmenovaným městem příležíciem [I), z kteréžto řeky vodu vedli jsme na své rybníky, tak že ty dva rybníky naše dědičná na Kuněckém zboží v Skalách příležíciech pustých nechati státi máme nynie i na věčný a bu- dúcie čas a že na nich žádné vody my i budúcí naši věčně držeti nemáme. Item na zádušie zbožie kláštera svatého Jakuba, kteréžto zbožie zápisem držieme, těch tří rybníkóv najbližšiech pod klášterem příležíciech také pustých máme a slibujem nechati státi, a pokudž jsme toho zbožie v drženie, do nich žádné vody z jmenované řeky vésti nemáme. Item dva rybníky na Bobovištiech a třetí v Brusiech od téhož záduší kláštera svatého Jakuba ty máme držeti a máme i budúcí naši z jmenované řeky vodu sobě vésti ku potřebě našie bez překážky jmenovaných pánóv, pana purgmistra a rady i všie obce jmenova- ného města Chrudimě, tak však bez škody, obtiežnosti a zádavy obce již psa- ného města Chrudimě i mlýnóv na též vodě příležíciech. Pak-li by skrze naše vody vedenie nedostatek aneb jaká zádava neb obtiežnost často jmenované obci města Chrudimě děla se, tehdy pan purgmistr a rada téhož města mají nám to listem neb poslem anebo ústně dáti znáti, a my ten čas máme i dobrú naší věrú slibujem za se i za naše všecky dědice a budúcí přestati vody na jme- nované rybníky vésti, aby proto žádné úzkosti obec jmenovaného města ne- trpěla. A to slibujem zdržeti věrně a pravě, jako na dobré lidi sluší. Tomu na potvrzenie a větčie pevnost pečeti naše vlastnie dali sme k listu tomuto přivěsiti a k širšiemu svědomie prosili sme urozených panoší, pana Zigmunda z Šárova a na Rabštejnku, pana Jiřieka z Ohnišťan a na Krchlebiech a pana Jana z Lukavice, že jsú pečeti své podlé našich dali k tomuto listu přivěsiti, sobě a svým dědicóm bez škody. Jenž jest dán léta od narozenie Syna božieho

Strana 752
752 1484. tisícieho čtřstého osmdesátého čtvrtého v pondělí u vigiljí svatého Mathúše.« (Orig. perg. v témže museu. Z pěti původně přivěšených pečetí zůstaly zbytky čtyř). — V témže museu zachovaly se ještě originály dvou dalších listů, které se také týkají zminěných rybníků: 1. List ze dne 13. května (v úterý před slavným hodem vstúpenie božieho na nebe) l. 1466, jímž »Jan řečený Hlinský z Morašic« prodal za 20 kop grošů »slovutnému panoši Viktorinovi z Kunčieho bytem v Chrudimi, dědicóm jeho a budúcím kus dědicstvie svého, kterýž leží v svém položení mezi jeho dědicstvím a mezi potokem, kterýž běží mimo Rtenin u Chrbokova, kteréžto místo jest od Chrudimě jedúc k Chrbokovu na levé straně silnice, na kterémžto již jmenovaném položení předepsaný Viktorin má i mieti bude moc plnú i plné právo bez překážky stav rybníka svého tudiež u Chrbo- kova založiti a dělati k užitku svému, dědicóm i budúcím svým, na šíř aneb na dél i na výš, kterak by kolivěk chtěl a líbilo se jemu, i také hráze po- bočnie témuž rybníku široké a na dél, kterakž by on chtěl a líbilo se jemu, tak aby dělal; i což by mohl sobě k užitku svému připraviti a udělati, což by ten rybník mohl potopiti, a také vodu má vésti na ten rybník přes mé dědic- ství, kudyž by sě jemu kolivěk zdálo a líbilo.« K tomu listu přivěsil Jan z Mo- rašic pečet svou vlastní a připrosil »urozených pánóv, pana Jana z Šternberka seděním na Zaječiciech, pana Jindřicha s Počtnina a z Makova a urozeného a statečného rytieře pana Viléma z Duban a na Čijeviciech, podkomořie králové české, a slovutné a vzáctné opatrnosti pana purgmistra a pánóv konšel města Chrudimě a slovutných panoší Jiříka z Ohnišťan a na Krchlebiech a Michálka z Orle«, aby pečeti své připojili. (Ze sedmi původně přivěšených pečetí zbyly jen zlomky 1, 2, 4, 6 a 7). 2. List daný 20. září (v pondělí u vigiljí svatého Mathúše evangelisty) l. 1484, kterým »Viktorin z Kunčieho a s Zaječic a Jan syn jeho odtudž« vyznávají, že »o ta o všecka záští a ruoznice, kteréž byly po- vstaly mezi námi s jedné a — panem purgmistrem a radú i všie obcí města Chrudimě s strany druhé, a jmenovitě o vodu vrchní pod klášterem svatého Jakuba u Svidnice a o rybníky Tuněchodské, stal se jest dokonalý mír a kře- sťanská smlúva urozeným panoší, panem Zigmundem z Šárova a na Rab- štejnku tak, že my nadepsaní Viktorin a Jan i naši dědici a potomně budúcí nikdy toho ničím zlým nemáme zpomínati nadepsaným pánóm purgmistru a radě i všie obci jmenovaného města Chrudimě, ale všecko dobré přátelstvo i dobrú a líbeznú vóli již menovaným měšťanóm okazovati máme.« Kromě pe- četi Viktorinovy a Janovy přivěšeny pečeti »urozených panoší, p. Sigmunda z Šárova a na Rabštejnku, jakožto smluvčieho těch věcí, p. Jiřieka z Ohnišťan a na Krchlebiech a p. Jana z Lukavice«. Čís. 440. 1484, 11. prosince. Na Mladém Boleslavi. Ctibor Tovačovský z Cimburka potvrzuje měštanům města svého Mladé Boleslavi všecky listy, práva a obdarování dřívěj- šími pány jejich jim udělená.

Strana 753
1484. 753 Všechny věci od lidského pokolenie mají se dieti ve jméno otcě i syna i Ducha svatého vše jednoho hospodina a pána buoha stvořitele všech věcí, od něhožto všichny milosti a darové se dá- vají, a nad kýmž jest ruka svatá, proti tomu žádné moci zlých nemohú; i protož ktož z lidí od jeho svaté milosti těch milostí a darů na sobě víc poznává, tiem víc zase pokory v srdci svém nésti má; a nad to na ušlechtilejší jest: člověk nad poddaným svým stráž jmíti a péči, aby též milosti od toho požiti mohli, jemuž jsú pod- dáni, jako člověk poznal a vzal od buoha stvořitele svého. Protož já Ctibor z Cimburgka a z Thovačova, hajtman v ty časy mar- krabstvie Moravského, pán panstvie Mladého Boleslavě seznav nad sebú vzácné milosti pána buoha všemohúcieho a jeho svatú ščědrotu, kterak před mnohými časy svú milostí rod někdy pánuov z Michalovic v duostojenstvie, panstvie a v mnohých zbožích z svéj svaté ščědroty spravovati a v moci ruky svej držeti ráčil, a když jeho svatá milost pány ty z Michalevic již skončiti ráčil, přátelstvie s kořenem rodu mého spřízniti ráčil a s bratrem mým najmilejším vlastním svú svatú milost učinil, že ta panstvie naň na bratra mého spadla jsú a potom až z mi- losti tajž boží a vuole bratra mého na mě, jehož božskému jménu buď čest a chvála na věky věkuov amen; i nechtě já Ctibor jmenovaný na sobě sám vesele toho daru božieho nésti, ale i jiní poddaní moji aby se z toho veselili a ode mne ščědrotu poznali, věrným svým milým města Mladej Boleslavě, kteříž přistúpivše před mě listy a práva svá jsú mi ukázali a vysazení a obdarování pánuov jich a mých předkuov, totiž urozených pánuov, pana Ješka z Michalovic, zakládače města toho, a potom pana Jana též z Mi- chalovic, až i potom pana Jindřicha z Michalovic, až naposledy bratra mého urozeného pana Jaroše, jiným jménem Jana z Cim- burgka Thovačovského, najvyššieho komorníka královstvie Českého, a paní Mandaleny z Michalovic manželky jeho vlastní, jakož pak ti listové a milosti těm měščanóm Mladej Boleslavě znící a daní to všechno v sobě šíře zavírají, ohlašují a drží a vyjevené jsú. I znaje já Ctibor nahoře psaný těch měščan slušnú prosbu a žá- dost, kterúž jsú při tom ukázání listuov a práv svých na mne učinili, a prosili potvrzení, chtě, aby s veselím od tváře mej šli, těch všech listuov a práv těch potvrdil sem, potvrzuji, pevním a tvrdím nepohnutě, aby tíž měščané při tom vysazení a obda-

Strana 754
754 1485. rování předkuov mých, a což ti listové v sobě drží a zavierají, zachováni byli a od potomkuov mých ochraňováni. Čemuž na ji- stotu a zdržení svú vlastní pečet kázal sem k tomuto listu při- věsiti a pro lepší svědomí připrosil jsem urozených pánuov pana Jana Pňovského z Sovince, najvyššieho sudieho desk a práva markrabstvie Moravského v Olomúci, a pana Linhartha z Gut- štajna a na Va[r]tmberce a urozeného a statečného rytíře pana Jindřicha Šufa z Helfemburgku a na Vadlštajně a slovutných panoší hajtmana Borajčky z Samšiny na Obrubcích a Jiříka La- pačka z Suchorad na Březně, že jsú své pečeti vedle mej k to- muto listu přivěsili, jenž jest dán a psán na Mladém Boleslavi létha od narození syna božieho tisícieho čtyrstého osmdesátého čtvrtého tu sobotu před svatú Lucií. Orig. perg. v museu města Mladé Boleslavi (čís. 9, novější červeným písmem XI). Přivěšeno bylo šest pečetí, z nichž pět schází a toliko pečeť Ji- říka Lapačky z Suchorad se zachovala. Čís. 441. 1485, 13. března. Na Horách Kutných. Král Vladislav povoluje purkmistru, konšelům i vší obci města Kadaně, aby na mostě kamenném, který chtějí vystavěti, vybírali clo, jehož výtěžek mají obraceti k úhradě nákladů se stavbou mostu toho spojených, a vysazuje jim trh výroční na sedmý den před svatým Janem křtitelem s osmi dny pořád sběh- lými a týmiž právy, jakých jiná města královská při trzích vý- ročních požívají. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Morav- ský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpili jsú před nás někteří měštěné z Kadaně a zpravili jsú nás jménem opatrných purg- mistra, konšeluov i všie obce téhož města Kadaně, věrných našich milých, že chtie dělati most kamenný přes řeku, kteráž teče mimo též město, a že na dielo mostu toho veliký náklad udělati musie, a že to dielo bude k velikému užitku těm všem, ktož po té straně přes ten most do města jezditi budú; a prosili jsú nás, abychom je při tom některú milostí naší opatřiti ráčili, aby toho nákladu,

Strana 755
1485. 755 kterýž učinie na ten most, dokonce škodni nebyli. My v tom hle- diece k jich věrným a ustavičným službám, kteréž nám činili, činí a činiti nepřestávají, a potom tiem lépe aby mohli a měli nám slúžiti, čímž nás milostivějšieho k sobě poznají, a také hle- diece k tomu, že skrzě dielo takového mostu polechčenie lidem, kteříž tudy jezditi budú, nemalé bude, i jsúce v tom k jich prosbě milostivě nakloněni — již psaným purgmistru, konšelóm i všie obci jmenovaného města Kadaně, nynějším i budúcím, tuto milost uči- nili jsme a tiemto listem činíme, že jim, když počnú ten most kamenný dělati, dáváme clo takovéto: ktožkoli tudy pojede přes ten most do města s vozem, s potřebami nebo pro potřeby, aby dal s každého koně, kterýž bude u voze, jeden haléř, a také kteří lidé měštští nebo sedlští tudy přes ten most pojedú, každý takový aby dal s koně jeden haléř, kromě pánuov a lidí rytieřských, ti mají zachováni býti v tom při svých svobodách starodávních. A také již psaní měštěné mají se v tom tak mieti, když počnú ten most dělati, aby jej slušně kamenem dokonali. Tuto milost zvláštní již psaným purgmistru, konšelóm i všie obci již psaného města Kadaně činiece, že jim dáváme jarmark roční sedmý den před svatým Janem křtitelem božím, tak aby oni ten jarmark na ten den v neděli s osmi dni pořád sběhlými každý rok měli, drželi a jeho požívali tiem všiem právem a obyčejem ve všech svobodách a milostech, jako jiná města naše v královstvie našem Českém jarmarkuov požívají z práva nebo z obyčeje. A již při svrchu dotčeném cle a jarmarce tak a vedle toho, jakož sě svrchu vypisuje, aby zachováni byli bez našie, budúciech našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky nynie i po věčné časy budúcie. Protož přikazujem všem úředníkóm i jiným pod- daným našim —, aby již psaným purgmistru, konšelóm i vší obci již psaného města Kadaně — v držení a požívání již psaného cla i také jarmarku — nepřekáželi ani překážeti dopúštěli. — Tomu na svědomie a potvrzenie pečet naši královskú kázali jsme při- věsiti k tomuto listu. Dán na Horách Kuthnách v neděli po sva- tém Rehoři léta božieho tisiecého čtrstého osmdesátého pátého, královstvie našeho léta čtrnáctého. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk, cancellarii regni Bohemie. [Na rubu:] Rta.

Strana 756
756 1485. Orig. perg. v archivu m. Kadaně (No. 15, lit. A) s pečetí královskou za- věšenou na červenobílé šňůře hedvábné. Čís. 442. 1485, 27. května. Na hradě Pražském. Král Vladislav potvrzuje měštanům města Nového Bydžova a obyvatelům vsí s městem tím trpících výsady a práva, které jim dědiční páni panství Bydžovského druhdy ve třech listech udělili. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpili“ sú před nás někteří měšťané města Bydžova,“ věrní naši milí, a ukázali sú před námi některé listy na pergameně celé a neporušené s visutými pečetmi, jeden urozeného někdy Čeňka z Vartmberka řečeného z Veselé, pána Bydžovského i toho všeho panstvie,1 kterýmžto prodal jest právo královské pravým trhem měšťanuom Bydžovským i všem obyvateluom tudíž i všem lidem“ Starobydžovským" i také Pa- renským, Skřenieřským, Humburským, Praseckým, Zechovským i také dvoru tomu, ješto podle Chudonic ležie, kterýžto Sláma držel, i těm všem mlýnuom a lidem, ješto s městem Bydžovem trpie, za tři sta kop grošuov, aby v témž právě seděli, jako jiná města naše královská sedie, a zvláště město Hradec nad Labem, některé milosti jim při tom dalšie učiniv; druhý list urozené někdy Elšky z Veselé a z Vartmberka, panie Bydžovské,2 kte- rýmžto potvrzuje dotčeného listu, a třetí list urozeného někdy Heřmana z Vartmberka,“ kterýmžto také potvrzuje dvú listuov svrchu dotčených, při tom čině zvláštnie milost týmž měšťanuom i všie obci, že jim dal tržné, kteréž se béře od starodávna po ha- léři, aby na to ku potřebě všie obce posla městského držeti a cho- vati mohli, jakož pak ti listové ty věci všecky šieře a světleji v sobě držie a zavierajie. I prosili sú nás, abychom opatrným purkmistru a konšeluom i všie obci města Bydžova, věrným našim milým, i lidem toho všeho zbožie Bydžovského svrchu dotčených listuov potvrditi a je při tom zuostaviti ráčili. My v tom hlediece k jich věrným službám, kteréž nám činili a činie, a potom tiem

Strana 757
1486. 757 lépe aby mohli nám slúžiti, čiemž nás milostivějšieho k sobě po- znají, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psaným purkmistru a konšeluom i všie obci města Bydžova i všem obyvateluom, tudíž i všem lidem Starobydžovským, Pa- renským, Skřenieřským, Humburským, Praseckým, Zechovským i také dvoru tomu, kterýž podle Chudonic ležie, i všem mlýnuom i všem lidem, kteří s městem Bydžovem trpí, nynějšiem i budú- ciem, svrchu dotčených třie listuov ve všech kusích, článcích a klausulích, tak jako by tuto ti všickni třie listové slovo od slova vepsáni byli, potvrdili jsme a tiemto listem potvrzujem a je při tom zuostavujem milostivě tak, aby oni těch všech milostí a svo- bod, ve svrchu dotčených listech položených, požievali bez naší, budúciech našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky nynie i po věčné časy budúcie. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském v pátek před hodem svaté Trojice létha božího tisícieho čtyrstého osmdesátého pátého, královstvie našeho léta čtrnáctého. Ad mandatum domini regis. Opis v rukopise knihovny hrabat Gerštorf-Weichá v Budišině č. 32 na l. 118r. Jiný opis obsahuje vidimus rady m. Hradce nad Labem z r. 1562, který se chová v archivu c. k. místodržitelství v Praze ve fasc. P-106. V ar- chivu m. Bydžova zachovaly se toliko pozdější přepisy v liber memorabilium II z r. 1655 na l. 110, pak v originálním vidimu rady m. Nymburka ze 6. března 1682 a v originále konfirmace privilegií Bydžovských císařem Josefem II. dané ve Vídni 7. března 1782, kdež se čtou tyto odchylky: a) předstúpili. — b) No- vého Bydžova. — c) i všem obyvatelům. — d) Starobydžovským vynecháno.— e) Nového Bydžova. — 1) List ten daný 14. prosince 1407 v. v Privilegiích II na str. 1086, č. 820. — 2) List ten dán jest 16. října 1453, v. zde č. 152 na str. 263. — 3) List ten dán jest 16. října 1473, v. zde č. 350 na str. 601. — Srv. Kapras, Kniha svědomí m. Nového Bydžova z l. 1311—1470 str. XXXIII, č. 9. *Čís. 443. 1486, 18. ledna. Na hradě Pražském. Král Vladislav potvrzuje a obnovuje měštanům Chrudimským právo vybírati v branách města jejich clo, na něž měli druhdy list královský, jejž však ztratili.

Strana 758
758 1486. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpili jsú před nás ně- kteří měštěné města Chrudimě a zpravili jsú nás, že v časiech od dávné chvíle předešlých potratili jsú některé listy, mezi kte- rýmižto také jsú potratili list předkuov našich, králuov Českých, kterýžto jsú měli na clo, i prosili jsú nás jménem purgmistra, konšeluov i všie obce již psaného města Chrudimě, věrných našich milých, abychom jim potracenie toho listu nedali škodnu býti, ale při starodávniem vždycky držení toho cla, ješto jsú předkové jich i také oni bez překážky toho užívali, zuostaviti, jim toho milostivě potvrditi, obnoviti i také dáti ráčili. My hlediece k vieře a stálosti i také k věrným a ustavičným službám již psaných purgmistra, konšeluov i všie obce jmenovaného města Chrudimě, kteréž nám jakožto králi Českému, pánu svému dědičnému, či- nili, činie, a potom tiem lépe aby mohli a měli nám slúžiti, čímž nás milostivějšieho k sobě poznají, i jsúce k té prosbě jich mi- lostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psané purgmistra, konšely i všicku obec jme- novaného města Chrudimě při svrchu dotčeném cle a z jména při tomto, kteréž se teď vypisuje: Item najprve, aby s každého nákladu jakožto s vína, s soli i s jiných nákladuov, ktož do města již psaného jede, dal každý s každého koně u voze jeden peniez; a jestliže toho nákladu tu v městě neprodá a jede ven z města kterúkoli branú, má dáti s toho nákladu čtrnácte peněz; pak-li tu prodá, tehdy nedá s toho nákladu nic, než toliko s každého koně u voze jeden peniez. Item sedlák kterýkoli jede do města s vozem, ten každý má dáti s vozu jeden peniez. Item s každého volu, krávy, vepře, svině, ktož na trh nebo skrze město žene, má dáti s toho každého jeden peniez, a jestliže by telata běžela podlé krav, s těch telat nemá nic dáti. Item s každého skopce, berana neb ovce, ktož na trh nebo tudy žene, má dáti jeden haléř. Item lešáci, kteříž trámy, krokve, lati, prkna, šindel, žleby, konve vodné i jiné nádoby do města vezú, ti mají dáti s každého vozu dva penieze. Item ktož okolní vezú hrnce do města, mají dáti s každého vozu dva penieze. Item ktož by tu slady kúpil a od obce vezl ven, ten, ktož kúpí, s každého sladu má dáti čtrnáct peněz a s puol sladu má dáti sedm peněz. Item konieři, kteří

Strana 759
1486. 759 koně nebo klisny tudy povedú, nebo poženú, s každého koně nebo klisny mají dáti jeden peniez, a jestli že by které hřiebě vedlé klisny běželo, s toho nemá nic dáno býti. Item ktož by v městě kuoň, krávu neb jiné dobytče kúpil a hnal z města, s toho kaž- dého má dáti jeden peniez. Item s každého uzlu vlny, ktož do města přinese, má dáti každý jeden peniez. Item ktož drva do města na trh vozie, má dáti každý brannému s každého vozu jedno dřevo. Item ktož vozie do města seno pod pavuzú na trh, má každý dáti s každého vozu dva penieze. Item ktož vezú do města hrnce Loštické nebo Ledecké, má každý dáti s každého vozu čtyři penieze. Item ktož vezú husy na trh, se všech těch husí, což jich přivezú nebo přinesú, buď jich mnoho nebo málo až do jedné, má toliko dán býti jeden peniez. A tak je již zuostavujem při tom cle při všem a jim toho potvrzujem, obnovujem a dá- váme milostivě, aby oni i budúcí jich to clo měli, drželi, vybie- rali a jeho požievali bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky tak a vedlé toho, jakož sě nahoře vypisuje, a jako jiná města naše svých cel požívají, nynie i po věčné časy budúcie. Však chcme, aby tato milost naše jim dána byla bez ujmy každému na jeho spravedlivosti. Přikazujíce pod- komořiemu i jiným všem úředníkóm našim nynějším i budúcím, aby již psané purgmistra, konšely i všicku obec jmenovaného města Chrudimě, nynějšie i budúcie, při tom při všem cle svrchu psaném zachovali, jim v tom nepřekážejíce ani překážeti do- púštějíce po věčné časy budúcie, a to pod uvarováním hněvu a pomsty našie i budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském v středu den svaté panny Prišky léta božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého šestého, královstvie našeho léta patnáctého. [Na ohbu:! Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk, cancellarii regni Bohemie. INa rubu:] Rta Orig. perg. v průmyslovém museu v Chrudimi (č. 8). Pečet jest utržena. Na rubu rukou XVI. století poznamenáno: »Na clo.« — Lábler, Listář kr. m. Chrudimi I, str. 37. — Majestátem d. na Budíně 21. května 1507 král Vla- dislav vysadil »v městě Pardubicích clo a mejto takové, jako v Chrudimi avji- ných městech našich v království Českém jest« (v. Archiv Český XVII, str. 82).

Strana 760
760 1486. Čís. 444. 1486, 24. listopadu. Na hradě Pražském. Král Vladislav vysazuje šefmistrům, radě i vší obci města Kutné Hory výroční trh na svátek nového léta se čtrnácti dny potom následujícími. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tímto listem všem, že prošeni sme jménem opatrných šephmistruov a rady na Horách Kuttnách, věrných našich milých, abychom jim i vší obci jarmark roční dáti ráčili. My hledíce k jich věrným, stálým a ustavičným službám, kteréž nám činili, činí a činiti nepřestávají, a také znajíce to, že oni v též věrnosti a stálosti k nám jakožto k králi Českému, pánu svému dědičnému, se zachovávají, a potom tiem lépe aby mohli a měli nám slúžiti, čímž nás milostivějšieho k sobě poznají, i jsúce k té prozbě jakožto k slušné milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psaným šephmistróm, radě i vší obci města Hory Kuthny, nynějším i budúcím, dali sme a tímto listem dáváme milostivě [jarmark roční] na hod nového létha, tak aby oni počnúce na hod nového létha po dání listu tohoto najprvé příští a tak vždy na ten hod každý rok ten jarmark se čtrnáctmi dni pořád zběhlými jměli, drželi a toho jarmarku se všemi milostmi, právy, svobodami i také obdařeními požívali tím vším právem [a] obyčejem, jakožto jiná města naše v království našem Českém svých jarmarkuov požívají z práva nebo z obyčeje, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké pře- kážky nynie i po věčné časy budúcie. Přikazujíce všem úřední- kóm a poddaným našim, věrným milým, nynějším i budúcím, aby již psaným šephmistróm a radě i vší obci na Horách Kuthnách, nynějším i budúcím, v držení a požívání toho jarmarku na čas již psaný nepřekáželi ani překážeti dopúštěli, ale při tom při všem tak, jakož se svrchu vypisuje, je zachovali po věčné časy budúcie, jinak toho nečiníce, a to pod uvarováním těžkého hněvu našeho a pomsty našie i také pod uvarováním hněvu a pomsty budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomí, na pevnost a potvrzenie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto

Strana 761
1486. 761 listu. Dán na hradě Pražském v pátek před svatú pannú Kathe- řinú létha božieho M'CCCCLXXXVI, královstvie našeho létha XVI°. Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk, cancellarii regni Bohemie. Opis XVI. století v knize archivu m. Kutné Hory řečené Transsumpta privilegiorum na l. 30 za nápisem: »Na jarmark o novém léthě, kterýž jest převeden v první pondělí v postě«. Čís. 445. 1486, 14. prosince. Na hradě Pražském. Král Vladislav dává nejv. minemistru Benešovi z Weitmile, hofmistrovi Mikuláši ze Skalice a úředníku své mince Zachaři z Božetína dům v Kutné Hoře zvaný Hrádek, k němuž se byl připověděl pro dluhy prubéře Ambrože Krtka, jenž z Hory uprchl. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem. Jakož Ambrož řečený Krtek, frzau- char na Horách Kuthnách, nám znamenitý dluh zuostav dlužen, i také některé poddané naše rukojemstvím zaved v dluhy i ušel jest preč, pro kterúžto věc my k statku jeho před jinými jsme se připověděli; ale že urozený Beneš z Waitmille, purkrabie na Karlštejně a minemeistr na Horách Kuthnách, a slovútní Miku- láš z Skalice, hofmistr na Horách Kuthnách, a Zachař z Božetína, úředník mince našie na Horách Kuthnách, věrní naši milí, dali jsú některú summu za rukojemstvie za téhož Ambrože, i prosili jsú nás, abychom jim neráčili škodnu toho býti dáti, ale abychom jim ráčili dáti ku pomoci výpravy těch dluhuov duom ležící na Horách Kuthnách téhož Ambrože, ježto slove na Hrádku, kterýž leží nad lázní u kola jdúce k kostelu svaté panny Barbory: my k té jich prosbě jsúce milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú již psaným Benešovi, Mikulášovi a Zachařovi ten duom ležící u Hory, ješto slove na Hrádku, dali jsme a tiemto listem dáváme milostivě, tak aby oni ten duom měli, drželi a jeho požívali a jej dáti, prodati, změniti

Strana 762
762 1486. a s ním učiniti, jakož by se jim najlépe a najužitečnějie zdálo, mohli, jakožto s svým vlastním dědictvím, a to bez našie i všech jiných lidí všeliké překážky. Přikazujíce opatrným šephmistróm a radě i vší obci na Horách Kuthnách, věrným našim milým, nynějším i budúcím, aby již psaným Benešovi, Mikulášovi a Za- chařovi i těm, ktož by to právo od nich měli, v držení a požívání již psaného domu s jeho příslušnostmi tak, jakož od staradávna vysazen jest, nepřekáželi ani překážeti dopúštěli, jinak toho ne- činiece pod zachováním milosti našie. A ktož by tento list jměl s již psaných Beneše, Mikuláše a Zachaře dobrú vólí, a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek po svaté Lucii létha božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého šestého, královstvie našeho létha šestnáctého. [Na ohbu:! Ad relacionem domini Johannis de Sselnberg, cancellarii regni Boemie. INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Kutné Hory (č. 10 g, staré číslo u závěsu pe- četi 20). S rozlomenou pečetí královskou na perg. proužku zavěšenou. Na tomto proužku rukou XV. stol. připsáno: »Vo Hrádku«. — Opis zapsán jest v knize téhož archivu řečené Transsumpta privilegiorum na l. 26v. Čís. 446. 1486, 24. prosince. Na hradě Pražském. Král Vladislav potvrzuje purkmistrovi, konšelům i vší obci města Tachova na žádost pána jejich Buriana z Gutenšteina práva a svobody, které jim dřívější králové Čeští, zejména Jan, Karel, Sigmund, Ladislav a Jiří byli udělili. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, marchio Moravie, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Ad perpetuam rei memoriam. Quamquam omnium racionabiliter supplicancium desideriis ut frequenter regalis maiestatis nostre celsitudo sue clemencie dexteram consuevit exhibere benignam, illos tamen prerogativa uberioris gracie et favoris premiandos merito repu-

Strana 763
1487. 763 tamus, pro quibus assidua obsequiorum merita apud nostram celsitudinem intercedunt. Sane itaque nobilis Bvrianus de Guten- stein, supremus regni Bohemie camerarius, fidelis noster dilectus, in nostra constitutus presencia nobis instanter supplicavit pro- parte magistri civium, consulum, iuratorum et tocius communi- tatis civitatis sue Tachow, fidelium nostrorum dilectorum, ut de innata nobis benignitate universa et singula eorum privilegia, libertates et iura ipsis a dive memorie Johanne, Carolo, Sigis- mundo, Ladislao, Georgio, Romanorum et Bohemie regibus, pre- decessoribus nostris, data et concessa, approbare, innovare et confirmare graciosius dignaremur. Nos igitur huiusmodi dicti Buriani peticionibus, utpote racionabilibus atque iustis, favora- biliter inclinati, — autoritate regia prefatis civitati“ et incolis dicte civitatis' Tachow, presentibus et futuris, universa et singula eorum iura, libertates et privilegia a clare memorie Romanorum et Bohemie regibus, nostris predecessoribus, ut premittitur, rite data et concessa et omnia in eisdem contenta in singulis suis punctis et articulis, ac si de verbo ad verbum presentibus essent inserta, — graciose confirmamus; decernentes eadem autoritate regia expresse, ea ipsa perpetuo inviolabilis obtinere roboris fir- mitatem. Nulli ergo atd. Presencium sub nostri sigilli appensione testimonio literarum. Datum in arce nostra Prage die vigesima quarta mensis decembris anno Domini millesimo quadringente- simo octogesimo sexto," regni nostri anno sedecimo. Opis XVII. století v kvaternu desk zemských č. 113 na l. A 10v. — a) ci- vitatibus opis. — b) civitati opis. — c) 24 opis. — d) 1486 opis. Čís. 447. 1487, 11. února. Na hradě Pražském. Král Vladislav povoluje purkmistru a radě města Chebu, aby hrdelní pravomoc soudní dalších deset let vykonávali a aby ustanovovali zástupce rychtáři městskému, kdyby úřad nemohl konati. Wir Wladislaus, von gottes gnoden konig zu Behem, marg- grave zu Merhern, hertzog zu Lucemburg und in der Slesien und

Strana 764
764 1487. marggrave zu Lusicz etc., bekennen gein allirmeniglich und tun kunt mit diesem brive fur uns und alle unser nachkumen, kunig zu Behem, das wir aus redlichen ursachen, die wir von unsern lieben getrewen, den ersamen burgermeister und rate der stat Eger glewblichen undirricht worden sein, denselben unsern lieben getrewen und der stat etlich zeit den pan ober das halsgericht bey yne zugelassen, vorliehen und gegonnet haben, uf das do- durch ainicherley hindrung an myßbrauchigen ubelthattigen leuten nit gescheen dorfte, als sich dann zu zeiten begeben gehabit had, der nu schir aus sein wirt nach laut derselben unser vorschrei- bung, ine vormalen dorubir gegeben.1 Nu han sie uns durch ire erbar botschaft wider ersuchen und dorumb diemutig bieten lassen, ine und der stat den lenger zu begônnen und erstrecken; also demnach und domit die gerechtigkait dodurch furder nit gestopfet werde, han wir mit wolbedachtem mute, gutem rate und rechter wissen und von kuniglicher macht zu Behem den obgenannten unsern lieben getrewen eym rate und der stat Eger solhen ge- melten pan widerumb gegeben und den vorliehen czehen gantzer jor aus nach data dis briefs nagst kumende und wollen von der obgenanten unser kuniglichen machte, das die gemelten von Eger nu hinfur solche zehen jore den genanten pan ober solche hals- gerichte, wie das [genannt]“ ist, haben, des geniessen und ge- brauchen sollen und mugen von allirmeniglich ungehindert. Und ab sach were und geschee, das der richtarb bey yne nicht en haim und gegenwertig were, oder das er das gerichte nit sitzen wolte, aus was ursachen oder vorbot das geschee und zukome, so mugen die von Eger eym rate das gerichte eym andern, weme sie wollen und yne dorzu gefellig ist, befelhen das gericht zu siczen, das denn durch den selben die zeit auch craft und macht haben sol, domit das gericht ein furgangk hot und gehaben mag. Und ge- pieten doruf unserm pfleger zu Eger und susten allen andern ambtleuten, undirtanen und lieben getrewen, die bemelten von Eger an dieser unser begnadung nit hindern noch irren, sunder geruhlich gebrauchen lassen, als lieb einem iglichen sey unser huld und gnad zu behalden. Es ist auch mit gancz unser ernst- lichen meynung. Mit urkund diczs briefs vorsigilt mit unserm kuniglichen anhangendem insigl. Geben auf unserm slos zu Prag am suntag vor Valentini noch Cristi unsers herrn gepurt vier-

Strana 765
1487. 765 zehenhundert und im sibenundachczigisten, unsers reichs yme sechczehenden joren. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Johannis de Sselnbergk, cancellarii regni Bohemie. [Na rubu:] R ta Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 866) s menší pečetí královskou na pergamenovém proužku zavěšenou. Na rubu rukou XV. století poznamenáno: »Uber den pan zehen jar.« Dále pozdější rukou: »Khonig Ladislai brief Prag den sontag vor Valentini 1487 datirt. E. 16.« — a) omylem písařovým vyne- cháno. — b) tak originál. — 1) Viz list daný 27. listopadu 1477, svrchu č. 382. Gradl, Privilegien der St. Eger str. 31; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadt- archivs str. 19, č. 866, kdež omylem datováno k 12. únoru. Čís. 448. 1487, 18. června. V Římě. Papež Innocenc VIII. dává k prosbě pána města Kadaně Jana Hasišteinského z Lobkovic faráři Kadaňskému moc přijímati kacíře zpět do lůna církve a udělovati jim rozřešení. Kdyby místa, kde se kacíři zdržují, byla stižena interdiktem, nemá se interdikt vztahovati na město Kadaň. Farář a nebo jeho kaplan smí každou sobotu nositi svátost oltářní v kostele v slavnostním průvodu, jehož účastníkům obojího pohlaví povolují se stodenní odpustky. Innocencius episcopus, servus servorum dei. Ad perpetuam rei memoriam. Ad ea ex assuete pietatis officio libenter inten- dimus, per que recurrencium ad sancte matris ecclesie gremium post excessum personarum statui benigne consuli ac animarum personarum earundem saluti oportune consuli possit. Sane pro- parte dilecti filii nobilis viri Johannis de Hassenstain, domini opidi Caden, Pragensis diocesis, regni Bohemie baronis, per ca- rissimum in Christo filium nostrum Vladislaum, regem Bohemie illustrem, pro prestanda nobis et sedi apostolice obediencia ora- toris destinati, nobis nuper exhibita peticio continebat, quod prope opidum predictum undique sunt scismatici et heretici, qui in dies christianos quantum possunt seducere et in eorum perfidam sectam attrahere conantur non sine maximo periculo animarum, quodque sepenumero contingit, ut aliqui eorum suum recognoscentes erro-

Strana 766
766 1487. rem, libenter ad ecclesie unitatem redirent, sed quia non habent, qui eos ad penitenciam admittere possit, plurimi eorum propterea et quia causantibus senio et paupertate eorum ad sedem aposto- licam accedere nequeant, in eorum secta desperati quodam modo permanent; et si in partibus illis esset, qui ad catholicam fidem se convertere volentes ad reconciliacionem admittere posset, pro- fecto spes esset, quod eorum quam plurimi suos recognoscentes errores et habentes, ad quos pro absolucione debita recurrere possent, ad cor redirent et suum abiurarent errorem. Quare pro parte eiusdem Johannis nobis fuit humiliter supplicatum, ut, ne propterea contingat huiusmodi hereticos et scismaticos in sua secta et perfidia diutius cum animarum suarum periculo et totali dam- natione perseverare, super hoc oportune providere de benignitate apostolica dignaremur. Nos igitur, qui animarum salutem suppre- mis desideramus affectibus, et ad cor redire volentibus libenter ex paterne caritatis officio succurrimus, huiusmodi supplicationi- bus inclinati, quod de cetero perpetuis futuris temporibus rector parrochialis ecclesie dicti opidi pro tempore existens omnes et singulos hereticos et scismaticos huiusmodi ad cor redire volentes ad reconciliationem admittere ac eos ab eorum excessibus aliis- que sentenciis, censuris et penis ecclesiasticis, quas propterea in- currerunt ea vice dumtaxat absolvere et eis penitenciam saluta- rem et alia, que de iure iniungenda fuerint, iniungere omnemque inhabilitatis et infamie maculam sive notam per eos premissorum occasione contractam penitus abolere ipsosque in pristinum statum restituere, reponere et plenarie reintegrare; et quod, quociens loca, ad que hereticos ipsos declinare contigerit, ecclesiastico sup- ponantur interdicto, dictum opidum propterea interdictum non censeatur. Et insuper, quod singulis diebus sabbati dictus rector parrochialis ecclesie dicti opidi Caden vel eius capellanus inibi pro tempore existens in dicta ecclesia et per ambitum illius ab intra duntaxat sanctum eucharistie sacramentum cum debitis reverentia et honore processionaliter deferre valeat, auctoritate apostolica tenore presentium statuimus, decernimus pariter et ordinamus nec non omnibus et singulis Christi fidelibus utrius- que sexus, qui huiusmodi processioni interfuerint, et quotiens interfuerint, centum dies de iniunctis eis penitentiis misericordi- ter in Domino relaxamus. Non obstantibus constitutionibus et

Strana 767
1487. 767 ordinationibus apostolicis ceterisque contrariis quibuscunque. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostrorum statuti, constitutionis, ordinationis et relaxationis infringere vel ei ausu temerario contraire. Si quis autem hoc attemptare presumpserit, indignationem omnipotentis dei ac beatorum Petri et Pauli apo- stolorum eius se noverit incursurum. Datum Rome apud sanctum Petrum anno incarnationis dominice millesimo quadringentesimo octuagesimo septimo, quartodecimo kalendas iulii, pontificatus nostri anno tercio. [Na ohbu:l G. Buattus. [Pod ohbem:] Junii. Gratis de mandato domini nostri pape. A. de Vrbino. Jo. Bufolinus Hie. Balbanus. Jo. de Strechatis. Idem pro computatore. [Na rubu:] Rta in camera apostolica. de Altari . .. tis. Orig. perg. v archivu m. Kadaně. Bulla druhdy na šňůře hedvábné za- věšená, jest utržena. Čís. 449. 1487, 2. října. Na hradě Pražském. Král Vladislav dosáhnuv od purkmistra a rady města Ka- daně, že mu propustili rozsudek o měštanech druhdy z města ušlých za panování krále Jiřího do knih městských zapsaný, prohlašuje, že to nemá býti jim a jejich právům městským na škodu. Wir Wladislaus, von gotes gnoden kunig zu Behem, marg- grave zu Merhern, hertzoge zu Lucemburg und in der Slesien und marggrave zu Lausitz etc., bekennen und tun kunt offintlich mit diesem brive gein allirmeniglich. Als von wegen des urteils briefs, den etwe bei unsern vorfaren kunig Georgen seligen die zeit von ainem burgirmeister und rate, unser lieben getrewen, der stat Cadan von den abgewichen desmalen aus gnanter stat Cadan obir sie ausgangen und in ir statbuch vorzeichent und eingeschrie- ben ist,1 haben wir mit unseren edlen raten dorobir gesessen und

Strana 768
768 1487. rechtlich gefunden und erkant, das uns die von Cadan dasselb urteil auf unser begern und geschaft haben obirantwurten, geben und reichen mussen. Dach angesehen ire zukunftige swarmutige beysorg, die sie uns dorumbe furgehalden, haben wir sie dersel- ben allinthalben, wie die gescheen môchte, enthaben von kunig- licher macht in craft ditzs briefs, meynen, setzen und wollen gantzlichen, das ein burgirmeister, rate der stat Cadan und ire gantze gemeine, die ytzige und zukunftigen, dieser obirantwortung obgnanten urteils, das sie nit andirs, dann aus unser und unser edle raten irkentnus, gescheft und geheis haben tun mussen, on schaden ym und iren statrechten sein hinfur von ydermeniglich leuten dorumb zu ewigen zeiten unangesprochen, noch in cheiner weis angetzogen werden sollen trewlichen und on gefard. Mit urkund ditzs briefs vorsiegelt mit unserm kuniglichen anhangen- dem insigel. Geben auf unserm slos zu Prag am dinstag noch sand Wentzlaus tag noch Christi unsers herrn geburt vierzehen- hundert und im sibenundachtzigistem, unsers reichs im siben- zehenden joren. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk, cancellarii regni Bohemie. ſNa rubu:] Rta. Orig. perg. v archivu m. Kadaně (čís. 16, lit. R) s pečetí královskou na pergamenovém proužku zavěšenou. — 1) Zápis ten z 31. srpna 1467 zapsaný v červené knize m. Kadaně z let 1465—1515 viz výše na str. 481. Čís. 450. 1487, 15. listopadu. Na Horách Kutných. Král Vladislav povoluje Plzeňským, poněvadž rychtu k obci koupili, aby při kšaftech nebýval více rychtář, nýbrž purkmistr s některými konšely aneb konšelé nejméně dva, kdyby purkmistr nemohl býti přítomen. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem. Jakož opatrní purgmistr, konšelé

Strana 769
1487. 769 i všecka obec města Nového Plzně, věrní naši milí, vyplatili jsú rychtářstvie téhož města Nového Plzně s jeho příslušnostmi od Ondřeje Oremusa z Prahy s povolením naším k držení a požívání svému, i zpraveni jsme jménem již psaných měšťan, že prve ten obyčej a řád v témž městě Plzni zachováván byl, když kto chtěl jest který kšaft činiti tu v Plzni, že při tom kšaftu měl jest býti rychtář i také konšelé někteří vedle práva. I prošeni jsme od týchž měšťan, poněvadž jsú tu rychtu kúpili k obci s jejími pří- slušnostmi a sami jí vládnú a sadie sobě rychtáře, koho se jim zdá, abychom jim k tomu povolenie naše dáti ráčili, aby rychtář viece při kšaftiech nebýval, než toliko purgmistr a někteří kon- šelé anebo toliko někteří konšelé, jestliže by purgmistr nemohl při tom býti, a to najméně aby dva konšely při každém kšaftu byli. My v tom znajíce jich věrné služby, kteréž nám činili, činie, a potom tiem lépe aby mohli a měli nám slúžiti, čímž nás mi- lostivějšieho k sobě poznají, i jsúce v tom k té prosbě milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí krá- lovskú již psaným purgmistru, konšelóm i všie obci jmenovaného města Nového Plzně tuto milost učinili jsme a tiemto listem či- níme a dáváme: poněvadž jsú tu rychtu k obci kúpili a usazují sobě rychtáře, kohož chtie, aby viece žádný rychtář při žádných kšaftiech nebýval, ktož budú které kšafty dělati v městě nebo na předměstí v Plzni, ale při takových kšaftiech toliko purgmistr a dva konšely nebo viece aby bývali, a nejméně dva konšely s vólí purgmistra aby při kšaftu byli. A takový každý kšaft, ač již rych- tář při tom nebude, když se zpuosobí vedle řádu a obyčeje téhož města tak a vedle toho, jakož se nahoře vypisuje, chcme, aby tak mocný a pevný byl, jako prve před časy, když jest rychtář s purg- mistrem a s konšely při takové věci býval, dokudž jsú toho rych- tářstvie k obci nekúpili. Přikazujíce podkomořiemu našemu, ny- nějšiemu i budúciemu, i jiným všem úředníkóm našim, aby již psaným purgmistru, konšelóm i všie obci jmenovaného města No- vého Plzně, nynějším i budúcím, v těch věcech, jakož se nahoře píše, nepřekáželi ani překážeti dopúštěli, ale při tom je tak za- chovávali, jinak toho nečiniece, nynie i po věčné časy budúcie, a to pod uvarováním hněvu a pomsty našie i budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Horách Kuthnách ve čtvrtek

Strana 770
770 1487. po svatém Martině létha božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého sedmého, královstvie našeho létha sedmnáctého. [Na ohbu:] Ad relacionem Johannis de Rupow, magistri curie domini regis et suppremi notarii tabularum regni Boemie. INa rubu:/ Rta Orig. perg. v archivu m. Plzně (č. 30) s pečetí královskou na proužku pergamenovém zavěšenou. Na rubu rukou XV. století: »Vladislav 1487«. Na proužku u pečeti rukou XVI. století poznamenáno: »Kúpenie rychtářstvie«. — Strnad, Listář kr. m. Plzně II., str. 261, č. 308. Čís. 451. [1487]. Král Vladislav dává povolení purkmistru, konšelům i vší obci města Kouřimi, aby mohli udělati rybník pod městem na pozemcích kláštera Skalického i pozemcích poddaných svých k městu příslušejících a ukládá jim, aby nahradili každému dle slušnosti, co rybníkem jest zatopeno. List se ztratil. O době, z níž pocházel, lze se dohadovati ze zápisu z 10. října 1487 zapsaného v pamětní knize m. Kouřimi od r. 1405 na l. 47r za nápisem »O založenie rybníka našeho velikého pod městem etc. za krále Vladislava.« Zápis ten zní: »Král J. Mt, pán náš najmilostivější, ráčil jest dáti své povolenie knězi opatovi Jakubovi Skalickému, aby profrajmarčil louky své zejména proboštskú, kteráž jest k probostvie téhož kláštera Skalického příslušela, a také jiné louky, k kterýmž právo má, kteréž leží od malého rybníčka, kterýž jest pod Skalkú k městu Kúřimu, tak jakož jsú sobě již meze okázali s Kúřimskými. A proti tomu Kúřimští knězi Jakubovi a tomu záduší a klášteru mají postúpiti plath svuoj zejména na těchto lidech, na Vá- ňovi z Třebovle dvě kopě a osm grošuov českých, na Janovi Novákovi odtudž z Třebovle tři kopy a čtyřidceti gr. českých, na Václavovi v Chrášťanech puol kopy a šest gr. českých, na Kubovi ve Třech Dvořiech tři kopy gr. českých, a to s plným panstvím, kromě Václava z Chrášťan. A již kněz Jakub má jim ty svrchu dotčené louky ve dcky zemské k dědičnému drženie vložiti a jim to zpraviti. A oni Kúřimští také dotčený plath knězi Jakubovi a tomu klášteru dědicky ve deky zemské vložiti a zpravovati mají. A král J. Mt ani J. Mti budúcí nemají toho platu od dotčeného kláštera Skalického věčně žádnému jinému zapsati, dávati ani odtrhovati nižádným obyčejem. A to jest král J. Mt za se i budúcí krále kázal ve deky zapsati, pak-li by J. Mt nebo J. Mti budúcí

Strana 771
1487. 771 takový plath všecken nebo diel komu zapsali nebo zavázali, aby to zapsánie žádné moci nemělo; než právem budú moci to Kúřimští zbraňovati a hájiti, aby plath při dotčeném klášteru zuostal. A toto jest také znamenitě domíněno, aby Kúřimští splav svobodný mohli mieti z toho rybníka, kterýž dělati budú, a jestliže by se tú vodú z splavu jaká škoda knězi Jakubovi opathu nebo jeho budúcím dála, že oni tu věc napraviti mají. A dále když by spuštěnie rybníka byla, mají Kúřimští knězi Jakubovi opatovi do jeho života při každém spu- štěnie čber kapruov dávati. A kněz opat nadepsaný listy, kteréž má na ty louky, má je nadepsaným Kúřimským v jich moc položiti. Actum feria IIa post Dionisii anno Domini MCCCCLXXXVII.« V téže knize pamětní čtou se ještě tyto další zápisy o rybníku tom: »My Pavel z Kútha purgmistr, Pavel Ba- kalář, Jíra Rubín, Václav krajčí, Jan Humpolecký, Tomáš Peřina, Petr Vraštík, Toman, Mikuláš kramář, Petr Řeřábek, Ondřej Ruozha, konšelé pří- sežní města Kúřímského, vyznáváme tiemto zápisem přede všemi: Když naj- jasnější knieže a pán, pan Vladislav, král Český J. Mt pán náš najmi- lostivější, ráčil jest dáti své milostivé povolenie nám a obci naší k dělání ryb- níka pod městem naším na gruntiech kláštera Skalického i také na gruntiech poddaných našich k městu našemu příslušejíciech, kterýžto rybník dělán jest z jednostajné vuole našie i všie obce k obecniemu užitku, a cožkolivěk týmž rybníkem jest zatopeno, aby jednomu každému bylo oddáno za to nebo zapla- ceno podle slušnosti; jakož také při tom zatopen jest rybník jeden větší a dva menší, k tomu lúky i dědiny poctivé paní Marušce Šulerovic, ovdovělé někdy Petra řezníka, spolusúsedě našie; o kteréžto věci o všecky, cožkolivěk a pokud jest jie zatopeno, stala se jest smlúva přátelská a přieznivá mezi námi s jedné jménem také všie obce a mezi opatrnými Matějem, řečeným Hlavně, spolu- radním s námi, a Bartákem, spolusúsedem naším, poručníky mocnými přede- psané paní Marušky, kteréž jest ona zvolila sobě, jménem také jejím, s její dobrú a svobodnú vólí s strany druhé, taková: Cožkolivěk předepsaná paní Ma- ruška byla dlužna a povinovata nám a obci naší dluhuov obecniech a záduš- niech dole psaných, najprvé k zádušie z poručenstvie Mikuláše Miloty dobré paměti, někdy našeho spolusúseda, šest kop grošuov platu a úroka ročnieho, kterýžto plat byl prvé na dvoru řečeném Véska, a potom Jan z Vésky dvuor a statek svuoj osvobodil jest položiv šedesáte kop grošnov, kteréžto penieze Prokop, řečený Šuler, někdy spolusúsed náš a otec předepsané Marušky, v plné radě přijal jest a vzal, a již řečený plat šest kop grošuov na svuoj dvuor a statek, kterýž jest měl, obrátil jest byl a převedl, jakož zápis v knihách městských to šíře okazoval; item k tomu dvaceti kop grošuov jistinných peněz z poručenstvie staré rychtářky poručníkóm od nie ustanoveným, jakož list na to učiněný to šíře ukazuje; item což jest bylo úrokuov zádušních zadržalých, pokudž jich neplatila a nevydávala, podle listu a zápisu napřed dotčeného, a k tomu městských poplatkuov jakožto lozunkuov, úrokuov svatomartinských, zbierek na dělníky, ješto též neplatila: ti všickni dluhové svrchu jmenovaní, zádušní i obecní, jsou počteni a srovnáni, jistina i úrokové a poplatkové měští až posavad jsú jie prominuti a sraženi za to za všecko, což jest jie naším nade- psaným rybníkem zatopeno; kteréžto platy zádušní svrchu jmenované na obec a statky obce našie obračujem a převodíme a předepsanú paní Marušku a po-

Strana 772
772 1487. ručníky jejie svrchu jmenované i jich budúcí a potomní tiemto zápisem quit- tujem, ovšem prosty, prázdny a svobodny činíme od sebe i od svých budúcích tak, aby oni nadepsaní žádným obyčejem buďto kterými zápisy nebo listy z těch dluhuov svrchu jmenovaných a počtených nebyli upomínáni věčně. Při tom my slibujem ty platy zádušnie nahoře jmenované vydávati a tu obra- covati, jakož jest vuole byla toho, kdož jest to nadal, jakožto kněžím, chudým, a to dotud a tak dlúho, dokudž my nebo budúcí naši jistiny peněz svrchu psaných nepoložili bychme, anebo jinde nadepsaného platu neokázali, anebo jinam nepře- vedli. A což se dotýče poplatkuov a břemen městských, kteříž jsú byli prvé na tom dvoru někdy Šulerovském, od kteréhož jsú ty věci zatopeny naším ryb- níkem, obrátili jsme a převedli s téhož dvoru na obec naši. Losunku se třid- cieti kop a s puol páty kopy a úroka svatomartinského puol deváta groše a jiných všech břemen městských, kteráž jsú byla a bývají podle pořadu a bý- vati budú, jakožto vojny, koňové na vojnu, fuory, dělníci etc., těch všech anebo toho všeho má jie častopsané paní Marušce a poručníkóm i jich budúcím a vladařóm toho dvoru, prvé dotčeného, sjíti a ubýti pravá polovice. Dále také což se mezníkuov nebolito mezí dotýče, pokudžkolivěk voda téhož rybníka na- šeho zatopila anebo topie potud, a to jsú mezníci toliko v Malatkách nad cho- botem nebolito nad rybníčkem třtinovatým, pokudž palúk jest, tu jsú mezníci sazeni, a té trávy obec užívati má, a vladaři téhož dvoru nynější i budúcí, pokudž voda nezatopuje, budú moci užívati. Nad ty dluhy napřed dotčené a srovnané ještě přidati máme předepsané paní Marušce padesáte kop grošuov, a to na svatého Jiří najprvé příštieho 25 kop grošuov a v rok na týž hod sv. Jiří ostatek 25 kop grošuov. Dálo se ten pondělí před svatým Martinem 18. listopadu] léta páně MCCCCXC.« (Pamětní kniha uv. na l. 44v). Dále pak na l. 45 čte se: »Tuto se podpisují gruntové, kteříž jsú kupováni k dělání ryb- níka našeho, a což jest za který grunt dáno, i jinými grunty našimi od špi- tála našeho oddáno etc., kromě těchto napřed psaných. Item u Jakuba Pelíška kúpen jest dvuor, řečený Plumlov, se vším jeho příslušenstvím, s dědinami, lukami, rybníky etc. takovým zpuosobem, aby za ten dvuor bylo jemu kúpeno třidceti kop grošuov českých platu ročnieho a dědičného; pak-li by ten plat nebyl kúpen jemu, ale aby za každú kopu grošuov platu předepsaného dáno bylo jemu dvanádete kop grošuov českých, jakož jest byl list na to učiněný podle smlúvy, kterýž to šíře oznamoval; a potom Přemysl, syn předepsaného Jakuba Pelíška, a paní Machna, manželka jeho, z jednostajné vuole své za předepsaný plat přijali jsú a vzali dobrovolně puolčtvrta sta kop grošnov a patnádcte kop grošuov vše českých a list jistoty, kterýž jim byl na to udě- lán, ten sú navrátili zase. Item Vítkovi, řečenému Kraj, za jeho louku dána jest jemu jiná louka kostelní, kteráž jest v položenie u Kněžedvoruov, a k tomu přidáno jemu hotových 24 kop grošuov. Item Benešovi z Pražské ulice za jeho rybníček, za louky, dědinu etc. dány jsú jemu jiné louky, jedna nad Malatky, kteráž jest kúpena u Křížka ševce, i zaplacena, a druhá louka pod Malatky, ješto byla někdy k Braznici, a kúpena jest u Blažka sladovníka, řečeného Ko- leba, i zaplacena; k tomu palúkové ti v Malatkách podle strúhy a diel dědiny, kteráž jest nad těmi palúky, ješto také to vše bylo někdy k Bráznici; a po- kudž těch všech věcí jemu za jeho oddaných užívati má, jsú toho mezníci sa-

Strana 773
1487. 773 zeni; a nadto ještě k tomu ke všemu přidáno jest 15 kop grošuov hotových. Item Bartákovi z Třebovle za tři jitra luk a za kus úlehle dáno jest puolde- sáta jitra dědiny, kteráž také byla prvé k Braznici. Item paní Svatě, ovdovělé po nebožci Matesovi Pískovu, za tu louku, kteráž jest odkázána skrze nade- psaného Matesa k špitálu našemu po smrti předepsané Svaty, do jejie živnosti má jie vydáváno býti puoldruhé kopy grošuov úroka ročnieho každého léta rozdielně podle zápisu etc. a po smrti jejie chudým žákóm do školy jedna kopa grošuov každého léta též úroku ročnieho má vydávána býti etc. Item Jílkovi mlynáři s manželkú jeho a sirotkóm nebožtíka Petra mlynáře, vladaři toho mlýna, pokudž jest bylo tomu mlýnu uškozeno, k tomu i cožkolivěk zatopeno, dáno jest za to od opravy téhož mlýna a za náklady třidceti tři kopy a 15 grošuov hotových a k tomu což bylo úrokuov zádušniech zadržalých, lozun- kuov, fuor etc., to k tomu jest jim sraženo a prominuto; a což jest louky za- topeno, oddán jest palúk nebolito miesto mezi strúhami mlýnskými a potokem až k té louce za to. Item Janovi Berlinovi za jeho chmelnici složeno jest jemu a scházeti má lozunku se dvú kopú s té zahrady, kterúž jest kúpil u Jana Maršova, tak že již on i jeho budúcí s té zahrady toliko s jedné kopy budú mieti lozung platiti; a jakož jest za mnoho viece lépe jeho chmelnice stála, to jest dobrovolně k obci přidal a dal. Item Václavovi Švehlovi za jeho chmel- nici dáno jest diel dědiny špitálské tu podle chmelnice Křížkovy ševcovy, jakož jsú toho mezníci sazeni, a tudiež opletl; a má platiti úrok svatomartinský s té dědiny pět haléřuov; a což ještě drží první chmelnice u rybníka, což se neza- topilo, s té lozung s kopy platiti má on i jiní. Item Václavovi Zahradníkovi, což jemu jest zatopeno, kúpena jest jemu zahrada jiná u Ondřeje ševce a za to dána; toliko od té zahrady louky tři čtvrti jsú pozuostaveny jednoho jitra k obci naší, a to dole od potoka, jakož jsú toho mezníci sazeni. A lozungu on i jeho budúcí s těch obú zahrad, kterýchž jest již v dědičném držení, budú a mají platiti se dvú kop a úroka ročnieho k tomu každého léta jednu kopu grošuov na zádušie; kteráž byla od staradávna placena s druhé zahrady, ta jest jemu ulevena podle smlúvy a scházeti má tak, že toliko jako s jedné za- hrady úrok předepsaný i jiná břemena snášeti má a činiti kromě lozungu; ten s obú zahrad platiti bude vdy. Item Janu Humpoleckému za jeho louku a palúky a tak, cožkolivěk zatopeno jest, oddán jest jemu palúk a diel dědiny, kteráž leží u jeho, Humpoleckého, chmelnice; jakož již toho všeho, což oddáno jest, za to jsú mezníci sazeni. Item což se poplatkuov a břemen městských dotýče, též platiti on má i jeho budúcí, což jest prvé s toho svého platil; toliko což jest vedle toho k tomu přikúpil při tom času a jest též již v jedněch meziech ohrazeno, s kopy lozung platiti má. Item puoldruhého lánu dědiny s rybníčkem, s palúky etc. od dvoruov Braznice kúpeno jest u Marka, syna nebožce Ondřeje Jičnéře, a u paní Lídy, matky jeho a manželky předepsaného Ondřeje Jičnéře, a pokudž miera dědiny nevystatčila, oddán jest za to dvuor dolejší vešken, pokudž od staradávna držán byl; kterýmiž také dědinami, palúky etc. oddáváno jest za to, což jest rybníkem zatopeno, jakož napřed v tomto zápisu dotčeno jest, a diel také zatopeno jest etc.; a což jest za to dáno a dluhuov obecniech a zádušniech sraženo a co na obec dluhu převedeno, to v knihách manuálu prvé jest zapsáno a ještě pro budúcí paměť i jistotu, což

Strana 774
774 1487. jest za to zuostáno, bude dostatečně znamenáno«. Potom 13. července 1497 zapsány o rybnice ještě tyto zápisy: »My Mathúš purgmistr, Jíra Rubín, Jakub Černý, Eliáš kovář, Thomáš Peřina, Thoman Drejlník, Jíra Strýc, Jan kožiš- ník, Linhart Hřiech, Václav Ovsík, Martin krajčí, Jan Smolař, konšelé přísežní města Kúřimského, známo činíc zápisem tiemto ku paměti přivodíme, když při založenie a dělánie rybníka našeho nového pod městem naším a potom když jest zastaven byl, tehdy, což kolivěk vodú téhož rybníka komuž kolivěk jest co zatopeno, jednomu každému za jeho podle smlúvy dosti jest učiněno, některým dědinami, lúkami, palúky oddáno a některým penězi hotovými jest zaplaceno, tak že všickni toho užívají beze všie překážky dědičně a užívati mohú s svými budúcími. V těchto pak časiech splav u téhož rybníka slámán jest, tak že již mnohem nižšie jest a nezatopuje toho, pokudž jsme za to oddali, nebolito od- dáno jest, a což jest prve zatopoval. I vidělo sě jest nám za slušné a za spra- vedlivé, poňavadž všickni užívají toho, což jim jest oddáno a zaplaceno, aby- chom my a obec naše již také užívali toho, což jsme zaplatili a oddali, což našeho spravedlivě jest, v tom my i s staršími obecními nám k radě přida- nými i s jinými staršími z obce, jsúce povinni jednoho každého opatřiti a při jeho spravedlnosti zachovati, též také samy sě i obec naši všecku. Protož pro budúcí paměť a pro uvarovánie potomních nesnází při těch všech věcech a březiech sazeni jsú mezníci i také v těchto knihách zápisové učiněni sú, po- kudž kto jeho bude mieti užívati, aby potud užíval: Strany Jana Humpo- leckého o rybník, již obecní jest. Jan Humpolecký, dědici a budúcí jeho, i vladaři toho rybníka budú mieti požívati prvotně toho, což jest jemu oddáno za to, pokudž jemu bylo zatopeno. Ale že již nezatopuje toho a tak daleko, pokud prve před slámáním splavu zatopovalo sě, jsú toho již mezníci sazeni: První mezník pod hrází téhož rybníka proti zahradě Jana Hromádky, kdež byl prve mlýn, kterýž slul Pankarth, a od toho mezníku jsú jiní mezníci sazeni pod túž hrází a okolo té hráze; poslední pak mezník jest u vrby proti zahradě Václava zahradníka sažen. To již po ty mezníky jest jeho Jana Humpoleckého a potud bude míti on s svými budúcími užívati a nic dále; toliko to, což jest za posledním mezníkem až do lúky Jílkovy mlynářovy, to jest jemu přidáno dobrovolně též ku požívání i jeho potomním. To, což jest mezi hrází a potokem dále pak od těch mezníkuov, již což sě nezatopuje, to všecko má býti k obec- niemu puožitku beze všie překážky. Při tom také tohoto domieněno jest, že nadepsaný Jan Humpolecký, dědicové a budúcí jeho mají mieti podtrubie svobodné k spuštěnie téhož rybníka, když potřebnost toho kázati bude; a to podtrubie v té malosti a velikosti buď tak, jakož jest. Actum feria V. ipso die b. virginis Margarethe martiris gloriose annorum Domini M'CCCC'XCVII°. S strany Jílka mlynáře. To místo obecní, kteréž jest pod stavem Jíl- kovým mezi potokem a mezi mlýnskú strúhú, ačkolivěk podle smlúvy, což jest sě bylo stalo ke škodě anebolito škody mlýnu Jílkovu a sirotčiemu, za to jest jim dosti učiněno, jakož pak zápis toho jest etc., ale však pro zlepšenie téhož mlýnu a z vuole, pokudž jest jemu přidáno, pokudž on i jeho budúcí a vla- daři toho mlýnu budú míti a mají užívati, tudiež i obec a k obci pokud také má užíváno býti, jsú toho mezníci sazeni: Jeden mezník s oné strany potoka u zahrady špitálské a s této strany pod mlýnskú strúhú u vrby a jiní mezníci

Strana 775
1487. 775 pořád od toho mezníka též pod strúhú až do zájezku. A tak pod stavem až do mezníka, to jest Jílkovo a dále toho mezníka, jakož sú jiní mezníci sazeni, od těch až do strúhy mlýnské, to také Jílkovo, a což zuostává mezi potokem a těmi mezníky, ten prostředek jest obecní. Actum die et anno quo supra.« (Pamětní kniha uv. na l. 53r). — Roku následujícího 1498 »purkmistr a rada i starší obecní města Kouřimského majíce úmysl stavěti mlýn u splavu ryb- níka svého nového pod městem, k dělání téhož mlýna dali miesto, pokudž jim příslušalo — Klaudovi mlynáři od Hory Kuthny« a dne 2. května (v středu den sv. Zigmunda) učinili s Janem, opatem kláštera Skalického, »o strúhy, mezníky a ryb lovenie« smlouvu, v níž se praví: »Sazeni sú mezníci od polí kněze opatových, totiž klášterských, a jest jich osm sazeno: první v břehu od pole na cestu, kterážto cesta jest od kláštera Skalice proti splavu, a k tomu jiní pořád též v břehu od polí nad starú silnicí až do pěti nahoru, a z druhé strany cesty nad Skalkú jsta dva sazena proti sobě, a od toho dolejšieho u Skalky proti tomu osmý sazen jest podle pole klášterského, tak aby mlynář ten i budúcí vladaři toho mlýnu netáhli sě na viec přes ty mezníky, než po- kudž bude jemu námi ukázáno. A k tomu on mlynář s svými budúcími, což sě dotýče cest nebolito silnice, kteráž jest mezi těmi mezníky, a pokudž ti mez- níci káží, i také tu cestu od kláštera Skalice po ten mezník bude a budú mieti napravovati a opravovati na svuoj náklad vlastní beze všie práce a nákladuov kněze opatových i jiných budúcích opatuov toho kláštera. A ty cesty mají býti svobodné a bez překážky. Při tom také mlynář i s svými budúcími to opatřiti má a mají, aby přes ty mezníky škody sě nedály od něho i také od potomních jeho buďto na poli, na osení, na obilí dobytkem ani jinými věcmi. Dále což sě dotýče strúhy té, kteráž jest dopuštěna dělati nad starú strúhú, po kteréž kněz opat vodu vede do svého rybníčka z našeho malého, kterýž jest pod hrází, tu aby měl svobodnú bez překážky. Než což sě trávy dotýče, kteráž jest mezi těmi strúhami, té aby společně pastvú užívali s mlynářem. A což sě dotýče lovenie ryb pod splavem v té vodě až do potoka a pod rybníčkem naším malým proti lúce kněze opatově až potud, kdež voda padá od splavu a při- chází do potoka toho, abychme s knězem opatem nynějším i budúcím společně užívali, a mlynář toliko v lednici lov a dále i jinde nic. A při tom takový zpuosob má zachován býti mezi námi, když by kolivěk knězi opatovi kázala potřebnost a líbilo sě jemu a rozkázal nebo poslal buďto čeledína svého a nebo kohož by sě jemu zdálo, měj v tom vuoli, nemá jemu hájeno býti. Též my ta- kovým zpuosobem a obyčejem máme v tom vuoli mieti a nemá nám hájeno býti. Než bez povolenie jeho i také rozkázánie a odpuštěnie kněze opatova i také našeho aby žádný nelovil a nelapal ryb, buďto čeleď jeho nebo naši poddaní z města. Pak-li by kněz opat nebo my uhlédali a nebo zvěděli koho, abychom sobě dali znáti a sobě dopomocni byli toho, aby kto měl proti nám své vuole v tom užívati, toho žádnému netrpěti, ale sami sě při tom slušně snášeti a jiným hájiti.« (Pamětní kniha uv. l. 551). — Později král Vladislav listem d. na hradě Pražském 12. ledna (tu sobotu po sv. tří králích) l. 1510 »pro dobré a užitečné zákona kláštera Skalického« přiřekl »urozenému Jiříkovi Bezdružickému z Kolovrat na Bezdružicéch — že bez jeho vuole a vědomie, jakožto obráncí toho kláštera, na zboží i všelijakém příslušenství téhož kláštera

Strana 776
776 1488. a zvláště na rybníce Skalickém žádnému žádných zápisóv po tento den viece dávati, summy připisovati ani jakžkoli jinak odcizovati« nebude. (Opis v téže knize pamětní na l. 63r). Čís. 452. 1488, 10. března. Na hradě Pražském. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Německého Brodu na prosbu pána jejich Mikuláše Trčky z Lípy všecka práva a privilegia, která od dřívějších králův a zvláště od krále Václava IV. obdrželi, a povoluje jim pečetiti červeným voskem. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpil jest před nás slo- vutný Mikuláš Trčka mlazší z Lippy na Lipnici, věrný náš milý, a prosil jest nás, abychom městu jeho Německému Brodu i také purgmistru, konšelóm i vší obci obyvatelóm téhož města práv, milostí, svobod, privilegií, chvalitebných obyčejóv od předkuov našich, králuov Českých, jim daných potvrditi a některú milostí další při tom je opatřiti ráčili. My znajíce věrné a ustavičné služby téhož Mikuláše, pána již psaných měšťan, kteréž nám činil, činí a potom tiem lépe aby mohl nám služiti, čímž nás milostivějšieho k sobě pozná, i jsúce v tom k jeho prosbě mi- lostivě nakloněni s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psaným purgmistru, konšelóm i vší obci již psaného města Německého Brodu všech práv, milostí, privilegií, svobod, chvalitebných obyčejóv od najjasnějších králuov Českých a zvláště od krále Václava, předkuov našich šťastné paměti, jim daných a puojčených ve všech kusiech, článciech a klausulech, tak jako by ty všecky věci tuto slovo od slova vepsány byly, potvrdili jsme a tiemto listem potvrzujem a je při tom zuosta- vujem milostivě. Tuto milost další při tom již psaným purgmistru, konšelóm i vší obci jmenovaného města Brodu Německého činiece a dávajíce, aby oni od nynějšieho času po věčné časy budúcie pečetí městskú, kteréžto obecně požívají, mohli pečetiti všecky věci a potřeby červeným voskem. Chtiece a túž mocí královskú

Strana 777
1488. 777 ustanovujíce, aby již psaní purgmistr, konšelé i všecka obec jme- novaného města Brodu Německého, nynější i budúcí, při těch všech věcech tak a vedle toho, jakož se nahoře vypisuje, zacho- váni byli bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky. Přikazujíce všem úředníkóm atd. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském v pondělí před svatým Řehořem, létha božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého osmého, královstvie našeho létha sedmnáctého. [Na ohbu:] Ad relacionem Johannis de Rupow, suppremi notarii tabularum regni Boe- mie et magistri curie domini regis. INa rubu:] Rta. Orig. perg. v archivu města Německého Brodu (čís. IX, staré číslo 16) s velkou pečetí královskou na běločervené šňůře hedvábné zavěšenou. Na rubu rukou XVI. století poznamenáno: »Aby červeným voskem Brodští pečetiti mohli«. Čís. 453. 1488, 23. května. Na Horách Kutných. Král Vladislav činí srovnání mezi měštany Kutnohorskými a Kolínskými o sklad slaných ryb v Kolíně, tak že formané ve- zouce takové ryby mají den a noc v Kolíně státi a pak do Kutné Hory s nimi jeti, avšak nejsou povinni tam je skládati. S jiným kupeckým zbožím mohou formané jeti od Přelouče přímo přes Starý Kolín na Kutnou Horu, při čemž ostává, že silnice z Kolína na Čáslav má jíti přes Kutnou Horu. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem. Jakož některá ruoznice byla jest mezi poctivými šephmistry, radú i obcí na Horách Kuthnách s strany jedné, a opatrnými purgmistrem, konšely i obcí města Kolína nad Labem, věrnými našimi milými, s strany druhé, o sklad slaného sbožie nebo slaných ryb, s kterýmižto formané jezdie tú silnicí k Kolínu. My pak hlediece k věrným a ustavičným službám již psaných šephmistruov a rady i obce již psaného města Hory

Strana 778
778 1488. Kuthny, kteréž nám činili, činie a činiti nepřestávají, nás věrně, právě a stále sě přidržujiece jakožto krále Českého, pána svého dědičného, a také že již psaní purgmistr a konšelé i také obec jmenovaného města Kolína nás sě také věrně přidržie, jakožto na věrné lidi slušie, a potom obojí tiem lépe aby mohli a měli nám slúžiti, čímž nás milostivějšieho k sobě poznají, protož s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú takovéto po- rovnánie a konečné srovnánie mezi obojí stranú učinili jsme a tiemto listem činíme: Jakož Kolínští obdarovánie mají od před- kuov našich, králuov Českých, což sě undrlaku nebo skladu sla- ných ryb dotýče, jakož pak prve nálezem a rozsudkem naším při tom obdarování jsú zuostaveni, ješto ten nález to šíře ukazuje; a poněvadž v tom obdarování, což sě toho undrlaku dotýče, ne- pokládá sě ani ukazuje, dokud by tu formané skládajíce sbožie slané měli zuostati, protož my tuto milost týmž Kolínským či- níme a dáváme, aby formané, když tu do Kolína s slaným sbožím přijedú, ten den když přijedú a tu noc v Kolíně zuostali a složili, a kterýmž by sě formanóm nezdálo tu zuostati, aby na zajtřie před sě jeti mohli, vycléce to vedle jich obdarovánie.1 A též již psaným Horníkóm tuto milost činíme a z zvláštnie našie milosti to jim přidáváme, když by tíž formané na zajtřie z Kolína jeli s týmž sbožím slaným, ti aby jeli do Hory Kuthny, ale proto aby žádný nebyl nucen k složení, než kterýmž by sě formanóm zdálo dobrovolně složiti, aby složili na undrlaku tu u Hory. K tomu my také naše povolenie dáváme a dále také takové po- rovnánie a k tomu rozkázánie naše činíme, kteříž by formané jeli od Přelúče na Starý Kolín, že těm formanóm nemá hájeno býti, aby jeli do Kolína s slaným sbožím; než což sě dotýče jiných kupeckých věcí, ktož by chtěl z své dobré vuole s takovými věc- mi kupeckými jeti do Hory tú silnicí, kromě sbožie slaného, to také žádnému od Kolínských nemá bráněno býti. A jakož také již psaní Horníci mají obdarovánie od najjasnějšieho pána Vá- clava, krále Českého, předka našeho šťastné paměti, což sě dotýče silnice, kteráž jde z Kolína na Čáslav a zasě z Čáslavě na Kolín, ješto my jim také toho potvrdili jsme, při tom je také vedle toho obdarovánie a potvrzenie našeho zuostavujem. A již při těch při všech věcech pro uvarovánie budúcích nesnází, hadrunkuov i také nákladuov chcme, aby obojie strana, nynější i budúcí,

Strana 779
1488. 779 to pevně a nepřerušitedlně mezi sebú drželi a zachovali nynie i po věčné časy budúcie, a to pod uvarováním těžkého hněvu a těžké pomsty našie i budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Horách Kuthnách v pátek před letnicemi léta božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého osmého, královstvie našeho léta sedmnáctého. INa rubu:] Rta [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis. Orig. perg. v archivu m. Kutné Hory (č. 10 h, staré číslo 21). Pečet utržena. Opis tohoto listu zapsán jest též v knize téhož archivu řečené Trans- sumpta privilegiorum na l. 11 za nápisem: »O sklad slaných ryb« a s po- známkou na okraji: »Confirmatum«. — V listině dané den na to Kolínským (v. čís. 454) čte se po slovech »vedle jich obdarovánie« tento přídavek: 1) »a oni Kolínští mají pacholky pohotově mieti, aby sě formané přes čas položený pro skládánie i také pro nakládánie toho sbožie tu nemeškali«. Čís. 454. 1488, 24. května. Na Horách Kutných. Král Vladislav dává purkmistru, konšelům i obci města Ko- lína list stejného znění o srovnání mezi nimi a Horníky stran skladu slaných ryb učiněném. Dán na Horách Kuthnách v so- botu před letnicemi léta božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého osmého, královstvie našeho léta sedmnáctého. INa ohbu:! Ad mandatum domini regis. Rta [Na rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Kolína (N° XXI, staré čís. u zářezu k přivě- šení pečeti 19, v rohu 45). Pečet utržena. — Přídavek, jímž se list tento liší od znění listu daného Kutnohorským, uveden jest v poznámce 1) u čís. 453. Čís. 455. 1488, 8. srpna. Na hradě Pražském. Král Vladislav osvobozuje obyvatele města Rakovníka od staré povinnosti půjčovati na hrad Křivoklát, když tam král po-

Strana 780
780 1488. bývá, prádlo ložní k potřebě pánů, rytířů i jiných osob z průvodu královského. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický margkrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpili jsú před nás opa- trní purgkmistr a konšelé města našeho Rakovníka, věrní naši milí, a spravili jsú nás, kterak za předkuov našich, králuov Českých šťastné paměti, i tudíž za nás vedle starodávního oby- čeje, když tíž předkové naši nebo my přijeli jsme na hrádek náš Křivoklát, že oni vozili jsou šaty ložní ku potřebě pánuom a rytířstvu i jiným dobrým lidem, kteříž jsou s týmiž předky na- šimi i s námi bývali na Hrádku, aby na těch šatích ložních líhali. I prosili jsou nás již psaní purgkmistr a konšelé jmeno- vaného města Rakovníka jménem svým i také všie obce, abychom jim tu milost učiniti ráčili, aby povinni nebyli více puojčovati ani voziti šatuov ložních na hrad náš Křivoklát k takovým po- třebám našim i také poddaných našich neb jiných, kdož by tu přijeli, i také ku potřebě budúcích našich, králuov Českých, nebo poddaných jich nebo jiných, kdož by tu s nimi přijeli. My hle- diece k věrným a ustavičným službám již psaných purgk- mistra, konšeluov i všie obce jmenovaného města Rakovníka, kteréž předkuom našim, králuom Českým, učinili a nám činie, u víře a stálosti, jakožto na dobré lidi slušie, sě zachovávajíce jakožto králi Českému, pánu svému dědičnému, a potom tiem lépe aby mohli a měli nám slúžiti, čímž nás milostivějšieho k sobě poznají: i jsúce v tom k jich prozbě milostivě nakloněni s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú tuto milost již psaným purgkmistru, konšeluom i vší obci města Rakovníka učinili jsme a tímto listem činíme a dáváme, aby oni od nynějšího času v časích budoucích nám i také budoucím našim, králuom Českým, ani žádnému jinému, když bychom my neb budúcí naši, králové Čeští, na již psaný hrad Křivoklát přijeli, nebyli povinni voziti nižádných šatuov ložních ani puojčovati na týž hrad Kři- voklát nižádnému, a o to aby nebyli staráni od nižádného, by to měli učiniti z práva nebo z obyčeje, a to nyní i po věčné časy budúcí. Přikazujíce purgkrabím i jiným úředníkuom na Hrádku, nynějším i budúcím, aby již psané purgkmistra, konšele i všecku obec jmenovaného města Rakovníka, nynější i budúcí, při tom

Strana 781
1489. 781 při všem, což se svrchu píše, zachovali, na nich toho nežádajíce nyní i po věčné časy budúcí, a to pod uvarováním těžkého hněvu a pomsty našie i budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svě- domie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském v pátek před svatým Vavřincem létha božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého osmého, královstvie na- šeho létha sedmnáctého. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk, cancellarii regni Bohemie. Vetchý zbytek originálu perg. v archivu m. Rakovníka s úlomkem pe- četi královské zavěšené na běločervené šňůře hedvábné. Na ohbu připsal p. MUDr. Štembera: »Majestát tento týká se města Rakovníka, jak za slavné pa- měti panování krále Vladislava jest osvobozeno bylo, aby šatův ložních na hrad Křivoklát půjčovati povino nebylo. Tento majestát byl r. 1845 v starém archivu Rakovnickém opět nalezen; byl však jakož i pečet královská velmi po- rouchán a protož pro další památku od nížepsaného věrně opsán.« Celý text tohoto majestátu zachoval se v konfirmaci císařovny Marie Teresie d. ve Vídni 16. února 1748, jejíž orig. chová se v archivu m. Rakovníka. Čís. 456. 1489, 16. března. Na hradě Pražském. Král Vladislav povoluje obci města Kolína, aby mohli peče- titi červeným voskem. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že prošeni jsme od některých věrných našich jménem opatrných purgmistra, konšeluov i všie obce města našeho Nového Kolína nad Labem, věrných našich milých, abychom jim tu milost učiniti ráčili, aby oni potřeby všecky mohli pečetiti městskú pečetí červeným voskem. My zna- jíce věrné, pilné a ustavičné služby již psaných purgmistra, konšeluov i všie obce, kteréž nám činili, činie a činiti nepře- stávají, a potom tiem lépe aby mohli a měli nám slúžiti, čímž nás milostivějšieho k sobě poznají, i jsúce k té prosbě milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí

Strana 782
782 1489. královskú již psaným purgmistru, konšelóm i vší obci města Kolína tuto milost učinili jsme a tiemto listem činíme a dáváme, aby oni všecky potřeby městské i jiné kteréžkolivěk městskú pečetí mohli a měli pečetiti červeným voskem, a to bez našie i všech jiných lidí všeliké překážky, nynie i po věčné časy bu- dúcie. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme při- věsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském v pondělí po svatém Řehoři léta božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého devá- tého, královstvie našeho létha osmnáctého. INa ohbu:] Ad relacionem domini Joannis de Sselnberg, regni Boemie cancellarii. INa rubu:] Rta. Orig. perg. v archivu m. Kolína (N° XXII, staré čís. při závěsu pečeti 20, v rohu 38). Pečeť utržena. Čís. 457. 1489, 30. listopadu. Na hradě Pražském. Král Vladislav potvrzuje šefmistrům, radě i vší obci města Kutné Hory clo, které prvé vybírali, avšak s tou výhradou, že páni a rytířstvo mají býti od dávání jeho osvobozeni, kdykoli by k jich vlastní potřebě skrze město co hnáno nebo vezeno bylo. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Morav- ský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc., ozna- mujem tiemto listem všem k věčné paměti. Duostojenství králov- skému příslušie vieru, stálost a upřiemnost zachovalú a nepo- hnutú poddaných svých milostmi a obdařeními svými zvláštními odplacovati, aby těmi a takovými věcmi potěšeni jsúce hotovějie a povolnějie u vieře a v stálosti trvajíce, pánóm svým slúžili. Kterakéžto my v jistotě shledali sme poctivé šephmistry, radu i všecku obec na Horách našich Kuthnách, věrné naše milé, že oni u vieře, v poddanosti a pravé stálosti k předkóm našim, králóm Českým šťastné paměti, zachovali jsú se podle nich ve všech potřebách, hrdel i statkuov svých k vyzdvižení hor nelitu- jíce, a skrze to mnohých milostí a obdarování od nich jsú došli; v kteréžto vieře a stálosti od počátku našeho kralovánie též

Strana 783
1489. 783 k nám, jakožto k králi Českému, pánu svému dědičnému, se za- chovávají ve vší hotovosti a povolnosti, sami sebe i také stat- kuov svých pro nás i také pro obecné dobré všie koruny našie České dobrovolně nelitujíce. I prošeni jsme jménem již psaných šephmistruov, rady i všie obce, abychom je clem obdařiti ráčili, kteréhožto, jakož svědomím hodným před námi ukázáno jest, prvé jsú požívali a je vybierali, aby to jim listem naším vy- zdviženo, upevněno a utvrzeno bylo. My hlediece k již psanému zachování jich předkóm našim i tudiež nám, i jsúce k té prosbě, jakož hodné a slušné jest, zvláštní milostí naší nakloněni, aby oni milost naši takovú znajíce tiem volnějie a ochotnějie v ča- siech budúcích nám měli a mohli slúžiti, v nepohnuté vieře trva- jíce, aby potom skrze to dalších milostí našich od nás dojíti mohli; protož s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú clo v artikulech dole psaných jim i budúcím jich z mi- losti našie královské dali jsme a tiemto listem mocně dáváme a vysazujem: Najprvé aby oni i budúcí jich mohli, měli a brali od zavázaného kupeckého vozu i s koňmi, kteříž by v tom vozu byli, patnácte groší českých; item od postavu sukna vlaského a brikiše též od postavu jeden groš český; item od postavu sukna Mechelského neb od postavu lindiše čtyři penieze; item od bar- vených laciných suken od postavu dva penieze; item od postavu laciného sukna šerého jeden peniez; item od centnéře vlny tři penieze; item od dvú kamenuov vlny jeden peniez; item od cent- néře fíkuov, mandluov, řeckého vína, rozinek, dřevěného oleje a mýdla puol groše českého; item od centnéře všelikého kořenie puol groše českého; item od centnéře bavlny tři penieze; item od dvú štukuov kmentu neb od dvú štukuov harasu neb od dvú štukuov barchanu nebo od dvú štukuov jiných pláten dra- hých a loketních věcí vždy od dvú štukuov jeden peniez; item od voluov, kteréž na prodaj vedú neb ženú od jednoho volu jeden peniez; item od koní, kteréž na prodaj vedú nebo ženú od jednoho koně jeden peniez; item od dvú krav jeden peniez; item od čtyř vepřuov nebo od čtyř sviní jeden peniez; item od čtyř skopcuov nebo od čtyř ovcí jeden peniez; item od čtyř poltuov jeden peniez, item od kopy velikých sýruov jeden groš český; item od vozu švestek a třešní vařených i s koní v tom vozu jeden groš český; item od tuny oleje tři penieze; item od tuny medu

Strana 784
784 1489. puol groše českého; item od vozu vlaských vořechuov i s koňmi v tom vozu dva groše česká; item od vozu hrušek nebo jablek sušených nebo syrových i s koňmi v tom vozu jeden groš český; item od kopy štik loketních dva groše česká a což by bylo štik podloketních, to od kopy jeden groš český; item od kopy kapruov jeden groš český; item od centnéře vyziny puol groše českého; item od jedné tuny štik pruských nebo lososuov solených nebo od tuny úhořuov vždy od jedné tuny jeden groš český; item od tuny halpfiše a cendátu čtyři penieze; item od undrlačky štik čtyři penieze; item od tuny herinkuov dva penieze; item od za- vázaného vozu suchých ryb cendátuov, čupek i jiných všech su- chých ryb i s koňmi v tom vozu pět groší českých; pak-li by jich s vuoz nebylo, tehdy od dvú kop jeden peniez, též i s koňmi v tom vozu; item od vozu soli i s koňmi v tom vozu jeden groš český; item od dreylinku vína i s koňmi osm grošuov českých; item od láky všelikého drahého pitie, malvazie, Rivoli nebo vlaského vína jeden groš český; item od sudu Pražského piva, Svídnického, Frajberského, Žitavského, nebo od jiných k těm podobných jeden groš český; item od jednoho centnéře loje nebo sádla jeden peniez; item od dvú kamenuov vosku jeden peniez; item od centnéře že- leza a oceli jeden peniez; item od centnéře čistce jeden peniez; item od vozu mědi uherské i s koňmi sedm groší českých; item od vozu kos i s koňmi v tom vozu šest groší českých; item od kopy kos nebo od kopy radlic pět peněz; item od kopy ší- nuov dva penieze; item od kopy srpuov dva penieze; item od dvú koží volových jeden peniez; item od čtyř koží kravích jeden peniez; item od kopy teletin i jiných bravuov činných i maza- ných tři penieze; item od vozu hrncuov jeden peniez i s koňmi v tom vozu; item od vozu třiesla i s koňmi jeden peniez; item od centnéře koudele jeden peniez; item ktožkoli pojedú do jme- nované Hory Kuthny buďto s vozem neb s kárami, s každého koně aby dali jeden peniez. Kteréžto clo tak a vedle toho zpuo- sobu, jakož se svrchu píše, chcme, aby jmenovaní šephmistři, rada i všecka obec nahoře psaná, nynější i budúcí, měli, drželi, je vy- bierali a jeho požívali bez našie, budúcích králuov Českých i všech jiných lidí všeliké překážky nynie i po věčné časy budúcie. Pro- tož přikazujem všem úředníkóm a poddaným našim, věrným mi- lým, a zvláště minemeistru našemu na jmenovaných Horách Kuth-

Strana 785
1490. 785 nách, nynějšiemu i budúciemu, aby v držení, v vybierání a v po- žívání svrchu dotčeného cla tak a vedle toho, jakož se svrchu píše, nahoře dotčeným šephmistróm, radě i vší obci jmenované Hory Kuthny, nynějším i budúcím, nepřekáželi ani překážeti do- púštěli, ale je i budúcie jich při tom zachovali bez překážky nynie i v časiech budúcích, jináč toho nečiniece pod uvarováním hněvu a těžké pomsty našie i budúcích našich, králuov Českých. Toto však znamenitě vymieňujíce, že páni a rytieřstvo v dávání svrchu dotčeného cla mají od nahoře psaných šephmistruov, rady i všie obce svrchu dotčené Hory Kuthny, nynějších i budúcích, při svých svobodách zachováni býti, tak jako od nás i od jiných poddaných našich, kteříž cla svá mají, zachováváni bývají, ta- kovýmto obyčejem: komuž by kolivěk z pánuov neb z rytieřstva co hnáno neb vezeno bylo k jeho potřebě vlastnie skrze svrchu psané město, že z toho cla dáti nemá. Také toto otevřeně vy- světlujem, že všudy, kdež zmienka nahoře o peniezi jest, ten pe- niez míníme, kterýchž nynie sedm dává se za český groš. Tomu na potvrzenie, na pevnost a na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském v pondělí den svatého Ondřeje apoštola božieho létha božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého devátého, královstvie našeho létha devatenáctého. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis domino Benessio de Waytmille, magistro mone- te Moncium Cuthnensium, referente. Orig. perg. v archivu m. Kutné Hory (č. 12, starší číslo 22) s úlomkem pečeti královské na červenobílé šňůře hedvábné zavěšené. — Opis zapsán jest v knize téhož archivu řečené »Transsumpta privilegiorum« na l. 33. Čís. 458. 1490, 9. března. Na hradě Pražském. Král Vladislav dává revers šefmistrům, radě i vší obci města Hory Kutné, že pomoc, kterou mu z dobré vůle k obraně koruny učinili, nemá býti k ujmě jejich právům a výsadám. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc.,

Strana 786
786 1490. oznamujem tiemto listem všem. Jakož poctiví šefmistři, rada i všecka obec města našeho Hory Kuthny, věrní naši milí, hle- diece na nás jakožto na krále Českého, pána svého dědičného, i také na obecné dobré všie koruny našie České, a znajíce to, že páni, rytieřstvo i města, věrní naši milí, pomoc učinili jsú pro dobré a obranu všie koruny České, a oni také z zvláštnie k nám příchyl- nosti, ne z práva ani z které povinnosti, ale dobromyslně a do- brovolně také k obraně koruny jsú pomoc dosti znamenitú vedle všie své možnosti učinili: i prosili jsú nás, abychom je v tom opa- třiti ráčili, aby jim to dánie té pomoci v potomních časiech k žádné škodě ani k ujmě právuom jich nebylo. My znajíce to, kterak oni vždy od počátku našeho kralovánie v pravé a celé vieře a poddanosti k nám jakožto k králi Českému, pánu svému dědičnému, sě zachovávali a zachovávají, a potom znajíce milost naši k sobě, tiem lépe aby mohli a měli sě nám zachovávati, i jsúce v tom k jich prosbě milostivě nakloněni a jsúce toho od nich jakožto od našich věrných vděčni, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú již psaným šefmistróm, radě i vší obci již psaného města našeho Hory Kuthny, nynějším i budúcím, to slovem naším královským přiřiekáme a slibujem, že ta pomoc, kterúž jsú učinili, nemá býti k žádné ujmě i také k škodě ani k kterému zlechčení jich právuom, milostem a svobo- dám, obdařením a vysazením, kteréžto mají od předkuov našich, králuov Českých, i tudiež od nás. A tiem nikdy dotýkáni nemají býti, že jsú tu pomoc dali, potom od nás i také budúcích našich, králuov Českých, ani od ižádného jiného, ani napomínáni; nebo což jsú učinili, to jsú učinili z dobré a svobodné vuole, ale ne z práva ani z které povinnosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském v úterý před svatým Řehořem létha božieho tisícieho čtyřstého devadesátého, královstvie našeho léta devatenáctého. (Na ohbu:! Ad relacionem domini Benessii de Waytmille etc., magistri monete Moncium Cuthnensium. [Na rubu: R Rta Orig. perg. v archivu m. Kutné Hory (č. 13, starého čísla není) s velkou pečetí královskou na pergamenovém proužku zavěšenou. — Opis toho listu čte se

Strana 787
1490. 787 v knize téhož archivu zvané »Transsumpta privilegiorum« na l. 4v za nápisem: »O pomoc králi J. Mti danú.« Čís. 459. 1490, 19. března. Na hradě Pražském. Král Vladislav potvrzuje výpověď mezi soukenníky a sukna kraječi z města Žatce s jedné a z měst Kadaně, Mostu, Loun a Chomútova s druhé strany učiněnou 8. března 1488 nejvyšším písařem Janem z Roupova a podkomořím Albrechtem z Les- kovce, kterou bylo zvláště upraveno právo jedněch i druhých prodávati sukna na trzích výročních. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem. Jakož byla jest některá ruoznice mezi súkenníky Žateckými a sukna kraječi odtud i také z Ka- daně, z Chomútova i jiných měst, že pak konečné srovnánie a vý- pověď mezi nimi učiněna jest takováto s vólí a rozkázáním naším, jakož se teď dole slovo od slova vypisuje: V té při, kteráž jest mezi súkenníky Žateckými a sukna kraječi odtudž, z Kadaně, z Chomútova i jiných měst, král J. Mť vyslyšev obě straně skrze pana Jana z Roupova, najvyššieho písaře desk královstvie Če- ského a hofmistra dvoru krále J. Mti, a pana Albrechta z Les- kovce, podkomořie královstvie Českého, i také J. K“t“ Mť ráčil nahlédnúti v majestát krále Václava dobré paměti, v kterémžto obdarovati ráčil súkenníky Žatecké, aby sukna svá mohli pro- dávati na loket, J. M Kská ty súkenníky Žatecké při tom zuo- stavuje; ale poněvadž v témž majestátu nestojí, aby J. Mť jiným z měst zapoviedal, aby tu v Žatci jiných souken nebylo krájeno, nežli jich, J. Mť Kská váživ ty všecky věci pilně i také což by té obci Žatecké lepšieho bylo, i také jakž [se] tu i v jiných mě- stech od staradávna zachovávalo a zachovává, takto ráčil roz- kázati: aby na jarmarciech i na trziech tu v Žatci z týchž měst mohli prodávati sukna svá i krájeti na loket, však takto, aby žádný sukna jiného neprodával za Žatecské sukno. Pak-li by kto to učinil a naň že by to uvedeno bylo, ten aby byl za falešníka jmien a po ten den aby viece žádného sukna nekrájel ani pro-

Strana 788
788 1490. dával pod pokutú ztracenie všeho statku svého. A také ti, kteříž tu z Žatce nebo z jiných měst sukna svá tu v Žatci budú pro- dávati aneb krájeti na jarmarciech aneb na trziech i také v do- miech, ti všichni aby mezi Žateckými súkenníky nestávali, nežli sami z dolejšieho nebo s hořejšieho konce aneb na druhé straně, však v městečkách tu každý stuoj, jakž jemu los přinese. I po- něvadž J. Kská Mť ráčil jest takové zřiezenie mezi soukenníky a sukna kraječi Žateckými učiniti, aby sukna Mostská, Kadanská, Lúnská i Chomútovská byla v Žatci krájiena vedle zpuosobu na- depsaného, též také J. Kská M ráčil jest rozkázati, aby tíž sú- kenníci i sukna kraječi Žatečtí v sukna krájení a prodávání mohli mieti svobodu v Mostě, Lounech, v Kadani, v Klatovách i v jiných městech. A což se dotýče těch některých osob sukna kraječuov Žatecských, kterýmž jest v této ruoznici bylo zapově- dieno sukna krájenie, J. Kská Mť takto o tom ráčil rozkázati a a rozkazuje: Poněvadž tyto všecky věci již k srovnání a k konci přivedeny jsú, aby ti jistí tiemto zřiezením zase k suknóm krá- jení navráceni byli a toho oboje strana aby sobě potom ničímž zlým nevzpomínala. K kterýmžto věcem nadepsaným z rozká- zánie J. Krké Mti my nadepsaný Jan z Roupova, najvyší písař desk královstvie Českého a hofmistr dvoru krále J. M“, a Albrecht z Leskovce, podkomořie královstvie Českého, pro budúcí pamět i na potvrzenie všech věcí svrchu psaných pečeti své vlastnie ká- zali jsme přitisknúti k tomuto listu, jenž jest dán v Praze v sobotu po přenesení svatého Václava1 létha božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého osmého. I prošeni jsme od některých našich věrných, abychom té výpovědi a toho srovnánie potvrditi ráčili. My k té prosbě jsúce milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psaného srovnánie a konečné výpovědi mezi jmenovanými súkenníky a sukna kraječi již psa- ných měst potvrdili jsme a tiemto listem potvrzujem a je při tom zuostavujem nynie i po věčné časy budúcie. Přikazujíce pod- komořiemu našemu i jiným úředníkóm a poddaným našim, ny- nějším i budúcím, aby již psaným súkenníkóm a sukna kraječom již psaných měst v těch ve všech věcech svrchu psaných nepře- káželi ani překážeti dopúštěli, ale při tom je zachovali nynie i v časiech budúcích, a to pod uvarováním hněvu a pomsty našie i budúcích našich králuov Českých. Tomu na svědomie pečet naši

Strana 789
1490. 789 královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském v pátek po středopostí létha božieho tisícieho čtyřstého devadesátého, královstvie našeho létha devatenáctého. ta [Na rubu:] R INa ohbu:] Ad mandatum domini regis. Orig. perg. v archivu m. Kadaně (No. 17, lit. S) s pečetí královskou, zavěšenou na proužku pergamenovém, na němž o něco mladší rukou (XVI. stol.) připsáno: »Des hantwergks der tuchmacher ezu Cadan.« — Schlesinger Urkundenbuch der St. Saaz str. 210, č. 483 (s nesprávným datem 26. března); srov. téhož Stadtbuch von Brüx str. 176, č. 415 (regest s nesprávným datem 19. února). — 1) 8. března. Čís. 460. 1490, 23. března. Na hradě Pražském. Král Vladislav povoluje purkmistru, konšelům i vší obci města Loun na prosbu měšťana Lounského Mikše z Černčic, aby clo, které jim povolil vybírati v branách města jejich po dobu šedesáti let, mohli vybírati na věčné časy, a výtěžek jeho aby obraceli na opravu hradeb, věží a příkopu i na jiné potřeby městské. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Morav- ský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem. Jakož najjasnějšie knieže pan Václav, Římský a Český král, předek náš šťastné paměti, byl jest povolil a dopustil měšťanóm města Loun, aby clo v bra- nách téhož města i také v městě vybierali k opravě zdí, věží a přiekopuov, že my pak k prosbě týchž měšťan byli jsme jim také tu milost učinili, aby to clo již psané vybierali za šedesáte let pořád zběhlých a k opravě města obracovali,i i prosil jest nás nynie statečný Mikeš z Černčic, měštěnín města Loun, věrný náš milý, jménem opatrných purgmistra, konšeluov i všie obce téhož města Loun, věrných našich milých, abychom jim některú naši větší milost učiniti ráčili, což se toho cla dotýče. My znajíce věrné a ustavičné služby téhož Mikše i také jmenovaných purg-

Strana 790
790 1490. mistra, konšeluov i všie obce jmenovaného města Lún, kteréž nám činili, činie a činiti nepřestávají, nás se věrně jakožto krále Českého, pána svého dědičného, přidržiece a nám k obecnému dobrému netesklivě ale dobromyslně pomáhajíce, práce, osob i také nákladuov a statkuov svých při tom nelitujíce, a potom tiem lépe aby mohli a měli nám slúžiti, čímž nás milostivějšieho k sobě poznají; i jsúce v tom k prosbě jmenovaného Mikše i tudiež jich skrze něho, jakožto hodné a slušné jest, milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psaným purgmistru, konšeluom i vší obci jmenova- ného města Loun, nynějším i budúcím, tuto milost učinili jsme a tiemto listem činíme a dáváme, aby oni již psané clo v bra- nách i v městě brali a vybierali vedle prvnieho obyčeje, a to aby obracovali na opravu zdí, věží a přiekopuov i na jiné po- třeby městské, nač se jim najlépe a najužitečnějie zdáti a líbiti bude. A již to všecko clo aby při nich zuostalo a od nich odtrho- váno nebylo nynie i po věčné časy budúcie, nebo jsme jim již to clo věčně dali, a to bez našie, budúcích našich, králuov Če- ských, i všech jiných lidí všeliké překážky. Přikazujíce všem úředníkóm našim a zvláště podkomořiemu našemu, nynějšiemu i budúciemu, aby již psaným purgmistru, konšelóm i vší obci jmenovaného města Loun, nynějším i budoucím, v braní a vy- bierání již psaného cla nepřekáželi ani překážeti dopúštěli, ale při tom tak, jakož se svrchu vypisuje, je zachovali nynie i po věčné časy budoucie, jinak toho nečiniece, a to pod uvarováním těžkého hněvu a těžké pomsty našie i budúcích králuov Českých. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském v úterý po svatém Be- nediktu létha božieho tisícieho čtyřstého devadesátého, králov- stvie našeho létha devatenáctého. [Na ohbu:] Ad relationem strenui Alberti de Leskowecz, succamerarii regni Bohemie. INa rubu:] Rta. Orig. perg. v archivu m. Loun (č. 43a, starší číslo 27 u závěsu pečeti a v rohu 24) s pečetí královskou na hedvábné šňůře červenobílé zavěšenou. — 1) Viz svrchu čís. 378.

Strana 791
1490. 791 Čís. 461. 1490, 23. dubna. Na hradě Pražském. Král Vladislav stvrzuje srovnání, které učinili Beneš z Kolo- vrat a podkomoří Albrecht z Leskovce mezi obcí města Nového Plzně a tamějším řemeslem řeznickým o prodávání masa huntéři neb lidmi přespolními; huntéři domácí i lidé přespolní mohou do města maso voziti a je svobodně prodávati jen v sobotu; mě- šťané mají jim dáti udělati krámy, a ti, kdo v nich budou pro- dávati, budou z každého krámu platiti vždy v sobotu po jednom groši k obci; domácí mistři řezničtí však mohou si udělati sami vlastní masné krámy a nejsou povinni ničeho z nich platiti. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem. Jakož byla jest některá ruoznice mezi opatrnými purgmistrem, konšely i obcí města Nového Plzně, věrnými našimi milými, s strany jedné a staršími řemesla řezni- ckého i tiem vším řemeslem řeznickým tu v Plzni s strany druhé o fraymark nebo prodávánie masa v sobotu lidí hostinských tu v Plzni i o některé jiné věci; my pak chtiece, aby ty věci mezi obojí stranú slušně srovnány byly, i poslali jsme mezi ně uro- zeného Beneše z Kolovrath na Libštejně a statečného Albrechta z Leskovce, podkomořieho královstvie Českého, věrné naše milé, jim to poručivše, aby ty věci mezi nimi srovnali. I zpravili jsú nás, že jsú ty věci mezi obojí stranú srovnali s jich vólí, a že dali toho srovnánie každé straně spis pod svými pečetmi. V kte- rémžto srovnání jest toto položeno, aby lidé hostinští nebo do- mácí huntéři mohli tam maso voziti a svobodně prodávati každý týden v sobotu toliko, ale jiný žádný den vedle toho zpuosobu, jakož jinde huntéři nebo lidé hostinští, kdež jsú fraymarkové nebo takové prodávánie v městech, toho užívají. A také měšťané krámcuov nadělati mají takovým lidem hostinským i huntéřóm k prodávání toho masa; a což takových krámcuov nadělají, každý člověk přespolní nebo huntéř domácí, ktož budú v těch krámcích maso prodávati, s každého toho krámce má dáti každú sobothu jeden groš široký český k obci. Než což se dotýče mistruov řez- níkuov, kteříž tu bydlé, ješto právo v tom řemesle mají, ti

Strana 792
792 1490. mají sobě sami takové krámy zdělati a s nich nemají níc pla- titi. I prošeni jsme, abychom toho potvrditi a to upevniti ráčili, aby potom v budúcích časiech žádných zmatkuov nebylo. My k té prosbě jsúce milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psané smlúvy mezi obojí stranú jmenovanými Benešem a Albrechtem učiněné ve všech kusiech, článciech a klausulech, tak jako by tuto slovo od slova vepsána byly,“ potvrdili jsme a tiemto listem potvrzujem a je při tom zuostavujem; to při tom zvláště domieňujíce, což se dotýče fraymarku nebo prodávánie masa v sobotu každý týden, aby hosté nebo lidé přespolní i také domácí huntéři mohli svo- bodně tu maso a bez překážky prodávati, ale jiný den žádný, a z každého krámce, v kterýchžto budú maso prodávati, ješto těch krámcuov měštěné nadělají, aby každú sobotu jeden groš široký český dávali k obci. Než což se mistruov řeznických tudiež do- týče, ješto právo k tomu řemeslu mají, ti což sobě krámuov tu k prodávání masa nadělají k tomu fraymarku, nemají s nich nic platiti. A již chcme, aby oboje strana při svrchu dotčené smlúvě i při všech těch věcech svrchu psaných zuostaveni a zachováni byli, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech ji- ných lidí všeliké překážky nynie i po věčné časy budúcie. Při- kazujíce podkomořiemu našemu i jiným všem úředníkóm našim, nynějším a budúcím, aby již psané měšťany i to všecko řemeslo řeznické při svrchu dotčené smlúvě i při všech věcech svrchu psaných zachovali, jim v tom nepřekážejíce ani překážeti dopú- štějíce po věčné časy pod uvarováním hněvu a pomsty našie i budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském v pátek den svatého Jiřie létha božieho tisícieho čtyř- stého devadesátého, královstvie našeho létha devatenáctého. [Na ohbu:] Ad relacionem Alberti de Leskowecz, succamerarii regni Bohemie. (Na rubu:) Rta Orig. perg. v archivu m. Plzně (čís. 31) s pečetí královskou na hedváb- né šňůře červenobílé zavěšenou. Na rubu rukou XVI. století poznamenáno: »Majestát, co jse řemesla řeznického dotýče.« — Opis v Stehlíkovské knize privilegií na l. 109.— a) tak orig. — Hruška, Pamětní kniha m. Plzně str. 60; Strnad, Listář kr. m. Plzně II, str. 270, č. 318.

Strana 793
1490. 793 Čís. 462. 1490, 12. června. Na hradě Pražském. Král Vladislav dává purkmistrovi a radě města Chebu po- volení, aby peněžitou pomoc, kterou mu poskytli, mohli na oby- vatele krajiny Chebské rozvrhnouti a její zaplacení i zabavo- váním vymáhati. Wir Wladislaw, von gotis gnoden kunig zu Behem, mar- grave zu Merhern etc., embuten den ersamen unsern lieben ge- trewen burgirmaister und rat der stat Eger unser kunigliche gnod und allis gut. Lieben getrewen! Nachdeme wir an euch von stat und landis wegen umb beystand und hilf itzund in unsern grossen anliegen und geschaften zu tun angesonnen haben, der- halb ir uns dann mit einer summa geldis zu staten komen seit, die wir zu sundern gnoden angenomen und entpfangen haben, und dorumb so ist unser gnediger gantzer wil, das die stat bei euch die besward der summa nit allein tragen auch zu ewrn herkomen und vor gewest, das sich stat und land unsern vor- faren kunigen und der loblichen crone in solichen anmutungen ein- trachtig erzaiget haben, vorgonnen wir euch auch in craft ditzs briefs gantzlich derselben gegeben summa ein zimlich anlay uf dieselbigen landseß des Egrischen crais thun, und wie ir die gen yne auf zimliche weis furnembt, das sie euch die an alle auszug und vorziehen obirraichen und geben. Do sie sich abir der widersetzen odir widern wolten, das dach unser wille dabey nit ist, so habit ir unser macht dorzu, den odir dieselbigen do- rumben mit pfantungen furzunemen, dieselben antzal dovon zu bekomen. Mit urkund ditzs briefs vorsigilt mit unserm kuniglichen zuruck aufgedrucktem insigl. Geben auf unserm slos zu Prag am sunabend noch unseris hern leichnams tag noch Christi geburt vierzehenhundert und newnzigistem, unsers reichs yme newn- zehenden joren. Ad mandatum domini regis. Orig. pap. v archivu m. Chebu (akta, fasc. 7. »Rescripte Kg. Wladi- slaws A«). Pečet, která byla k listu na rubu přitištěna, jest odloupnuta. Na rubu poznamenáno: »Steuer 1490.«

Strana 794
794 1490. Čís. 463. 1490, 18. června. Na hradě Pražském. Král Vladislav potvrzuje smlouvu, kterou učinili purkmistr, konšelé i obec města Čáslavi s opatem a konventem kláštera Sedleckého o zvýšení zápisné summy na ves Žáky a dvůr v Ži- tenicích a o vyplacení tohoto klášterního zboží, a zároveň povo- luje Čáslavským, aby v Žákách vysadili krčmu. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpili jsú před nás ně- kteří měštěné města našeho Čáslavě a ukázali jsú nám list naj- jasnějšieho krále Jiřieho, předka našeho šťastné paměti, kterýmžto zapsal jest opatrným purgmistru, konšelóm i obci téhož města Čáslavě, věrným našim milým, ves Žáky a dvuor v Žitenicích kláštera Sedleckého v šesti stech kopách groších, a zpravili jsú nás, že urozený Beneš z Waitmille, purkrabie na Karlšteině a minemeistr na Horách Kuthnách, věrný náš milý, udělal jest smlúvu mezi poctivými knězem Řehořem opatem a konventem kláštera Sedleckého, nábožnými našimi milými, a již psanými měšťany takovúto: že jmenovaní měštěné Čáslavští mají přidati dvě stě kop grošuov míšenských jmenovanému opatu a konventu a oni také mají jim list udělati pod svú a konventskú i někte- rých jiných prelátuov pečetmi, že toho žádnému jinému nemají zastavovati ani komu jinému výplaty přieti a dopustiti, leč by to opat k svému vlastniemu a konventu držení chtěli vyplatiti, a jinak nic; jakož pak cedule vyřezaná obojí straně daná od téhož Beneše ty věci šíře ukazuje. I prosili jsú nás již psaní Čáslavští, abychom jim k tomu povolenie naše dáti, toho potvrditi i také některú milostí další opatřiti ráčili. My hlediece k věrným a ustavičným službám jmenovaných Čáslavských, kteréž nám činili, činie, a potom tiem lépe aby mohli a měli činiti, čímž nás mi- lostivějšieho k sobě poznají, i jsúce k té prosbě jich nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psaným purgmistru, konšelóm i vší obci svolili jsme a tiemto listem svolujem k již psané smlúvě a jie potvrzujem, tak aby při ní vedle zněnie té cedule vyřezané zachováni byli bez našie,

Strana 795
1490. 795 budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké pře- kážky. Tuto milost zvláštní jim při tom činiece a dávajíce, aby mohli sobě udělati krčmu a vysaditi v již psané vsi Žákách a ji měli, drželi i také jie požívali beze všech lidí všeliké překážky tiem vším právem, jakožto jiní páni a rytieřstvo svých krčem, kteréžto vysazené mají, požívají. A ktož by tento list měl s již psaných purgmistra, konšeluov i obce města Čáslavě dobrú vólí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském v pátek po svatém Vítu létha božieho tisícieho čtyřstého devadesátého, královstvie našeho létha devatenáctého. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis. [Na rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Čáslavi (čís. A 26) s velkou pečetí královskou na proužku pergamenovém zavěšenou. — O nabytí jiných statků v těch do- bách obcí Čáslavskou srov. Sedláčkovy děje m. Čáslavi str. 95 násl. — Téhož dne 18. června (v pátek po sv. Vítu) l. 1490 dal král Vladislav měštanu Čá- slavskému Benešovi z Chotiboře list, v němž se praví: »Prosil jest nás Beneš z Chotiboře, měštěnín města Čáslavě, — abychom ráčili jemu povolenie naše dáti, aby mohl sobě ustaviti krčmu na gruntech svých, kteréž drží v Druha- nicích nedaleko Čáslavě. My hlediece k věrným službám téhož Beneše, kteréž nám činil, činí a potom tiem lépe aby mohl a měl činiti, čímž nás milostivěj- šieho k sobě pozná, — svolili jsme a tiemto listem svolujem, povolenie naše královské k tomu dávajíce, aby on, když se jemu zdáti a líbiti bude, mohl sobě ustaviti krčmu na již psaných gruntiech, a když ji ustaví, aby on i dě- dicové jeho ji měli, drželi a ji k svému užitku obrátili, jakž se jim najlépe a najužitečněji zdáti bude, — však proto chceme, aby toto povolenie naše — bylo bez ujmy každému na jeho spravedlivosti. A ktož by tento list měl s již psaného Beneše neb dědicuov jeho dobrú vólí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných.« Na ohbu: »Ad mandatum domini regis.« (Orig. perg. v archivu m. Čáslavi čís. A 27, staré číslo 51. Pe- čet utržena.) Čís. 464. 1490, 30. září. Na Budíně. Král Vladislav potvrzuje a znovu povoluje purkmistrovi, konšelům i vší obci města Čáslavi, aby mohli vybírati z kupectví,

Strana 796
796 1490. obilí a dobytka clo darované jim druhdy císařem Karlem IV., jehož majestát před časem ztratili. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmacký, Charvatský etc. král, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že sú přistúpili před nás někteří starší města našeho Čáslavě a zpravili jsú nás, že jsú měli majestát od najjasnějšieho pana Karla, Římského ciesaře a krále Českého, předka a praděda na- šeho slavné paměti, kterýmžto majestátem ráčil jest svrchu do- tčené město Čáslav clem obdařiti. Kteréžto clo oni od staradávna vybierali jsú a jeho požívali a až dosavad berú a vybierají beze všie překážky v artikulech dole psaných: Item najprve berú s vozu zavázaného s zbožím s každého vozu jeden groš český; item s vozu nezavázaného s každého koně v tom vozu jeden pe- niez český. Item když vezú obilé do svrchu psaného města, s toho vozu dva penieze česká. Item když drva vezú, s vozu jeden peniez český. Item s voluov a s koní, kteříž se v stádiech skrze město ženú, s každého vola a s každého koně jeden peniez český. Item s každého bravu jeden haléř. A při tom zpravili jsú nás, že před některými dávnými časy svrchu dotčeného pana Karla majestát jim na jmenované clo daný potratili, prosiece nás s velikú pokorú jménem purgmistra, konšeluov i všie obce téhož města Čáslavě věrných našich milých, abychom je v tom milostivě opatřiti a při vybierání jmenovaného cla zuostaviti ráčili. My hlediece k věrným službám, kteréž jsú nám od téhož města činěny, a potom aby oni znajíce milost naši zvláštní k sobě, tiem pilnějie k služ- bám našim náchylni byli, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú svrchu jmenované purgmistra, konšely i všecku obec jmenovaného města Čáslavě k jmenovanému clu navracujem, jim jeho potvrzujem, při něm je zuostavujem, i také znova jim je tiemto listem ustavujem a mocně dáváme, tak aby oni i budúcí jejich to clo v svrchu dotčených artikulech měli, drželi, je vybierali a jeho požívali nynie i v časiech budúcích, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Budíně ve čtvrtek den svatého Jeronyma léta božieho tisícieho čtyřstého devade-

Strana 797
1491. 797 sátého, království našich Uherského v prvniem a Českého ve dva- dcátém létě. INa ohbu:! Ad relacionem domini Joannis de Sselnberg, regni Boemie cancellarii. INa rubu]: Rta Orig. perg. v archivu m. Čáslavi (čís. A 28) s velkou pečetí královskou českou na šňůře hedvábné zavěšenou. Na pečeti kolem znaku království Českého rozestaveny znaky čtyř zemí koruny České okolo pak jest nápis: »Wladislaus dei gracia Hungarie Boemie etc. rex, marchio Moravie, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Čís. 465. 1491, 7. dubna. Na Budíně. Král Vladislav povoluje radě Chebské, aby mohla v Chebsku kutati a propůjčky udělovati na dolování zlata, stříbra, mědi, olova a jiného kovu s výhradou, že kverkové budou odváděti ur- buru do komory královské. Commissio propria domini regis. Wir Wladislaus, von gotis gnoden zu Hungern und Behem etc. kunig, margrave zu Merhern etc., bekennen gein allermenig- lich, das wir durch aufnemen nutzes und fromen einer gemeyne unsers Egerlandis und crais doselbsten unsern wolbetrachtlichen rate, furgenemen haben und doraus alle und itzliche metal an gold, silber, kupper, bley und andirn zu suchen, einzuslahen und zu bawen, soweit das Egerland raichet, einem erberen rat zu Eger, die es erberlich und nutzlichen wissen zu handiln, erlawbet, zugeben und vorgunst haben, erlauben, zugeben und vorgunsten das von kuniglicher macht zu Behem mit und in craft ditzs briefs nu hinfur annemen zu pawen noch herkomen und gewônhait pergkwerge recht, so andirn enden gehalden und gearbait wirt, und das furder auch der allen ende andiren iren mitgewercken, so itzt und zukunftig zu yne steen werden von unsern wegen macht zu leyhen haben, so oft es yne nôt anliegt, von allerme- niglichen on hindernus, und dach onschadlich an unser oberkait urbare und ydem an seinem rechten. Und auch wie ersten sich

Strana 798
798 1491. begebe und funde, das von gotlicher vorsehung das pergwerck an dene enden sie pawten, gewynnhaftig vorstunde, es were gold an silber, kupper odir andiren, alsdanne sollen uns ein rate von Eger mit irem gewercken, sovil sie dene geliehen haben, alle schuldig sein dovon unsre urbar in unserr kunigliche camer rai- chen und mit yne gehalden werden, als auf andirn pergkwercken recht und gewônhait ist, trewlich und on geferd. Mit urkund ditzs briefs versigilt mit unserm kuniglichen hier angedrückten insigel. Geben zu Ofen am dornstag noch den heiligen oster- feiertagen noch Christi unsers lieben hern geburt vierzehenhun- dert und im erstundnewntzigisten, unser reich des Hungerischen im ersten und des Bemischen im czwaintzigisten joren. Orig. na papíře v archivu m. Chebu (č. 911) se zbytkem červené pečeti k listu přitištěné. Na rubu poznámka ze XVI.—XVII. století tohoto znění: »Ein privilegium von könig Wladislao etc., das gemeine stad berekwerckh zu bauen und verleihen soll macht haben." »Bergkwergsbrief.« — Srov. Gradl, Privilegien der St. Eger str. 31; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 19, č. 911. Čís. 466. 1491, 28. května. V Ostřihomě. Král Vladislav povoluje purkmistru, konšelům i vší obci města Mostu, aby od Němců z každé tuny ryb a medu přivezené z krajin Německých vybírali do odvolání clo půl groše českého; avšak obyvatelé království Českého i jiní jeho poddaní jsou z placení toho cla vyňati. My Vladislav, z božie milosti Uherský a Český, Dalmacký, Charvatský etc. král a margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický margkrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že jsú přistúpili přěd nás někteří měšťané města našeho Mostu a prosili jsú nás jménem purgmistra, konšeluov i vší obce téhož města Mostu, abychom jim clo dáti ráčili. Ku kteréžto prosbě jsúce milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psaným purgmistru, konšeluom i vší obci města Mostu clo takovéto dali jsme a tiemto listem mocně dáváme, aby oni mohli a měli s každé tuny ryb a medu,

Strana 799
1491. 799 kteráž by se k nim přivezla z Německých zemí, od samých Něm- cuov toliko bráti puol groše českého beze všie přěkážky. Přika- zujíce podkomořiemu království Českého i jiným všem úředníkóm a poddaným našim, aby svrchu dotčeným purgmistru, konšeluom i vší obci města Mostu u vybírání a požívání dotčeného cla, tak jakož se svrchu píše, nepřěkáželi ani přěkážeti dopúštěli žádným obyčejem. Toto znamenitě vymieňujíce, že jim to clo nemá dále trvati než dotud, dokudž bychme my jim toho přieti ráčili, a když by se nám kolivěk líbilo, budeme moci svrchu dotčené clo jim složiti a odjíti. Také chcme aby všickni obyvatelé království našeho Českého i jiní poddaní naši byli vyňati od jmenovaného cla a jeho jim dávati povinni nebyli. Tomu na svědomie pečet naši královskú rozkázali jsme k tomuto listu přivěsiti. Dán v Ostřiehomě v sobotu přěd svatú Trojicí létha od narozenie syna božieho tisícého čtyřistého devadesátého prvnieho, království na- šich Uherského prvnieho a Českého dvadcátého létha. INa ohbu:/ Ad relacionem domini Pluthe] de Ryzmberk, supremi iudicis regni Bohemie. INa rubu:/ Rta Orig. perg. v archivu m. Mostu (č. 68), od něhož pečet utržena. Na rubu pozdější ruka poznamenala: »Regis Vladislai privilegium über den zoll der tonnenfische und honig.« — Schlesinger, Stadtbuch von Brüx str. 176, č. 416. — Roku 1495 král Vladislav potvrdil Mikulášovi a Janovi z Hasenburka zápis Václava IV. d. v Altenburce 1. května 1386, jímž král zastavil svému radovi a kuchmistrovi Mikuláši z Hasenburka polovici cla v městě Mostu k držení a výplatě v 500 kop gr. pražských. (Zmínka v německém rukop. knížecí Lobko- vické knihovny v Roudnici sign. V. Dc. 17 zvaném »Summariausczueg... aus etlichen gar alten khüniglichen mayestaten etc.«). Čís. 467. 1491, 24. srpna. Na zámku Palatě. Král Vladislav činí milost šefmistrům, radě i vší obci města Kutné Hory, aby každého roku mohli tisíc hřiven stříbra odjinud koupeného dáti sobě v královské minci zdělati na peníze ty časy běžné. My Vladislav, z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské

Strana 800
800 1491. kníže a Lužický margkrabie etc., oznamujem listem tímto všem, že znamenavše i v skutku shledavše mnohé věrné a ustavičné pilné služby, které sú nám hned od počátku kralování našeho v Čechách poctiví šephmistři, rada i všecka obec na Horách Kuthnách, věrní naši milí, v skutku činili a okazovali a až do- savad nám se s službami svými věrnú a upřímú poddaností slíbili, a nepřestávajíce nad to se zachovati a jsúce vždycky ve všech našich užitečných potřebách nám volni a k učinění hotovi s předními beze vší odpornosti; i chtíce jim, jakož hodné a spra- vedlivé jest, takové jich stálé, platné a ochotné služby, kteréž nám upřímým úmyslem a věrným srdcem činili jsú a činiti nepřestávají, milostí naší královskú odplatiti a dobrým nahraditi, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú jakožto král Český takovúto milost a obdarování již psaným šephmistruom, radě i vší obci na Horách Kuthnách, nynějším i budúcím, učinili sme a tímto listem činíme a mocně dáváme, tak aby oni i jich budúcí mohli a svobodu měli každý rok počnúc od dání listu tohoto tisíc hřiven stříbra kúpíce za své peníze do mince naší na Horách Kuthnách dáti a položiti společně anebo rozdílně roz- dělíce to na čtyři, pět neb šest verkuov. Kteréžto stříbro od nich aneb od jich budúcích tak, jakož se svrchu píše, do mince naší dané chcme a tímto listem ustavujem, aby jim anebolito budúcím jich na tu minci, kteráž by ty časy na Horách Kuthnách dělána byla, na takovútéž aby jim anebolito budúcím jich svrchu dotče- ných tisíc hřiven stříbra v minci naší zděláno bylo nyní i v časích budúcích, a to bez naší, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všelijaké překážky. Toto však při svrchu dotčené mi- losti naší znamenitě a prvotně vymieňujem, že již psaní šeph- mistři, rada i všecka obec na Horách Kuthnách, nynější i budúcí, nemají ani moci budú svrchu dotčených tisíc hřiven stříbra z těch stříbr, kteráž by z těch hor na Horách Kuthnách přišla byla, ani také těch stříbr, kteráž by do komory k minci naší příslušela, než mají to stříbro svrchu dotčené, bez ujmy a škody komory mince naší kupovati. A jestliže by se kdy oni nynější aneb budúcí jich toho dopustili a stříbro horské anebo to stříbro, kteréž by do komory a mince naší příslušeti mělo, kupovali a do mince naší na Horách Kuthnách takové stříbro sobě k zdělání dali a položili, tehdy hned jakž by taková věc na ně shledána

Strana 801
1491. 801 v pravdě byla, mají této naší svrchu dotčené milosti a obdaro- vání zbaveni a prázdni býti a více jí nikterak neužívati. Také kdy by kolivěk svrchu dotčených tisíc hřiven stříbra kúpili, mají to stříbro, když je skoupí, úředníkuom mince naší na Horách Kuthnách oznámiti, a to proto, aby skrze takový zpuosob snáze podezření a svrchu dotčené pokuthy uvarovati se mohli. A protož přikazujeme minemajstru našemu i jiným úředníkuom mince naší na Horách Kuthnách, nynějším i budúcím, aby podle našeho jme- novaného obdarování, kdy by jim kolivěk do mince naší nahoře dotčení šephmistři, rada a obec na Horách Kuthnách, nynější i budúcí, těch tisíc hřiven stříbra každý rok dali a na zdělání k svému užitku položili společně nebo rozdílně, však nic více než toliko každý rok tisíc hřiven stříbra, ty aby od nich do mince naší přijali a jim je na groše, na penieze anebolito na tu minci, kteráž by ty časy dělána byla, zdělati dopustili a rozkázali bez zmatku i všeliké odpornosti nyní i po věčné časy budúcí. Tomu na svědomí pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v království našem Uherském na zámku Palatě blíže vojska našeho v středu den svatého Bartholoměje apoštola božího létha božího tisícého čtyrstého devadesátého prvního, království našich Uherského etc. v druhém létě a Českého v jedenmezcítmém. Ad mandatum domini regis domino Johanne de Sselnberg, regni Bohemie cancellario, referente. Opis v knize archivu m. Kutné Hory zvané Transsumpta privilegiorum na l. 35r za nápisem: »O zmincování jednoho tisíce hřiven stříbra«. Čís. 468. 1491, 2. října. Na Budíně. Král Vladislav dává povolení purkmistru a konšelům města Budějovic, aby dvůr při městě ležící, jejž Budějovický farář Tomáš nástupcům svým odkázal, do knih městských mohli vložiti. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český etc. král a markrabie Moravský etc., oznamujem tiemto listem všem, že jsme prošeni od opatrných purgmistra a konšeluov města Budějovic, věrných našich milých, abychom dopustiti a povolenie naše k tomu

Strana 802
802 1492. dáti ráčili, aby nějaký dvořec, při témž městě ležící, kterýž poctivý Tomáš, farář Budějovský, kúpil a držel jest a potom před smrtí svú budúciemu faráři odkázal, v knihy městské jme- novaného města pro budúcí pamět vepsán byl bez pohoršenie práva jich. Ku kteréžto prosbě a žádosti již psaných Budějov- ských nakloněni jsúc, k tomu jsme jim svolili a tiemto listem mocně svolujem, plnú vuoli a povolenie naše k tomu dávajíce, aby svrchu psaní Budějovští ten dvořec s jeho příslušnostmi v knihy jich městské vepsali a připojili faráři svému nynějšiemu i budúcím náměstkuom jeho vedle obyčeje jich zapisovánie bez překážky člověka všelikterakého. Však proto chcme, aby toto po- volenie naše bylo každému bez ujmy na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú přitisknúti jsme kázali k to- muto listu. Dán na Budíně v neděli po svatém Michalu archan- gelu létha božieho tisícieho čtyřstého devadesátého prvnieho, krá- lovství našich Uherského druhého a Českého jedenmezcietmého létha. Ad relacionem domini Zdeslai de Ssternbergk. Orig. na papíře v archivu m. Budějovic (skříň 9 č. 4) s menší uherskou pečetí královskou k listu přitištěnou. Čís. 469. 1492, 20. ledna. Na Budíně. Král Vladislav nařizuje purkmistru a konšelům města Bu- dějovic, aby židům, kteří mezi nimi jsou, nečinili bezpráví a ni- komu na ně mocí sahati nedopouštěli, nýbrž aby jim bytu přáli a soudní moc nad nimi podkomořímu království Českého po- nechali. Vladislav, z božie milosti Uherský, Český etc. král a mar- krabie Moravský etc. Opatrní věrní naši milí! Spraveni jsme, že byste vy těm židóm, kteřie mezi vámi jsú, některá bezpráví činiti umyslili. Při kteréžto věci my zachovávajíce spravedlnost, takto vám porúčíme i s pilností přikazujem, abyšte na též židy žádnú mocí nesahali ani sahati dopúštěli, ale jim tu též jako

Strana 803
1492. 803 i prve bytu přáli; a jestliže by je kto viniti chtěl, ať je viní před komořiem královstvie Českého, kterémuž jsme my tu věc k dostatečnému rozeznání poručili. Dán na Budíně v pátek po svaté Priště let královstvie našich Uherského druhého, Českého XXI léta. Comissio propria domini regis. [Na rubu:] Opatrným purkmistru a konšelóm města Budějovic, věrným našim milým. Orig. na papíře druhdy v archivu m. Českých Budějovic. Opis v archivu Musea král. Českého. — Viz Čelakovský, Příspěvky k dějinám židů, v Časo- pise musea král. Českého LXXII (1898), str. 427, č. I. Čís. 470. 1492, 12. března. Na Budíně. Král Vladislav osvědčuje purkmistru, konšelům i vší obci města Domažlic, že mu dle usnesení sněmovního dobrovolně slí- bili do roka učiniti pomoc z piva vaření, a zavazuje se za sebe i za budoucí krále České takové pomoci více na nich nežádati. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem. Jakož opatrní purgmistr a konšelé i všecka obec města našeho Domažlic, věrní naši milí, ne z žádné povinnosti ani z práva, ale z pravé a upřiemné lásky a přívětivosti nám, jakožto králi a pánu svému dědičnému, dobrovolně svolili jsú pomoc s piva vařenie učiniti do roka pořád zběhlého podle svolenie všeho krá- lovstvie Českého; kterúžto věc a takovú povolnost, kterúž jsú nám pro naše dobré okázali, od nich s vděčností přijímáme a jim děkujem, slibujíce slovem naším královským i přiřiekajíce za nás i za budúcie naše, krále České, že my ani budúcí naši, králové Čeští, takové pomoci viece na nich ani na jich budúcích žádati nemáme ani povinni budem žádným obyčejem vymyšleným nynie i po věčné časy budúcie. Tomu na svědomie pečet naši královskú

Strana 804
804 1492. kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Budíně v pondělí na den svatého Řehoře, létha božieho tisícieho čtyřstého deva- desátého druhého, království našich Uherského etc. v druhém létě a Českého v jedenmezcietmém. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis. ſNa rubu:/ Rta Orig. perg. v archivu m. Domažlic (č. 16, staré č. 14), od něhož pečeť utržena. Na rubu rukou XVI. století: »Krále Vladislava revers na posudní roční, že se žádný na ně potahovati nemá.« Čís. 471. 1492, 12. března. Na Budíně. Král Vladislav listem stejného znění osvědčuje, že opatrní purkmistr, konšelé i všecka obec města jeho Budějovic Českých dle usnesení sněmovního slíbili mu dobrovolně učiniti do roka pomoc z piva vaření, a slibuje za sebe i budoucí krále České více takové pomoci na nich nežádati. Dán na Budíně v pondělí den svatého Řehoře léta božieho tisícieho čtyrstého devadesátého druhého, království našich Uherského etc. v druhém létě a Če- ského v jedenmezcietmém. Ad mandatum domini regis. Orig. perg. druhdy v archivu m. Českých Budějovic, z něhož opis K. J. Erbe- nův v archivu Musea král. Českého. Opis z XVII. stol. zapsán v liber privilegio- rum albus v arch. m. Budějovic na l. 19v s přípisky: »Posudní jednoho roku že sou dávali, jim se děkuje. Na časy budoucí věčné takové pomoci dávati nemají, to přiříká za se i budoucí krále České«. — V archivu m. Budějovic choval se druhdy orig. listu krále Vladislava d. na Budíně 28. prosince (v středu po narozenie syna božieho) 1491, v němž psal »opatrným purg- mistru, konšelóm a obci města Budějovic Českých« takto: »Jakož vás již tajno nenie, že jsme byli poručili urozenému Benešovi z Vajtmile, purkrabí na Karl- šteině a minemaistru na Horách Kutnách, věrnému našemu milému, pilné a naše veliké potřeby všemu sněmu oznámiti; kterýžto Beneš dal jest nám znáti, že páni a rytieřstvo znamenavše a potřebné naše nynějšie věci váživše dali jsú se dobrovolni a v našich potřebách povlovni naleznúti, tak že jsú svolili nám na všech zboží svých z piva s každého strychu po jednom groši českém pomoc až do roka učiniti, netoliko u svých lidí, ale i sami, což by na svých zámciech a tvrzích k svému užitku vařili, že i z toho dáti chtie, kterúžto věc

Strana 805
1492. 805 s velikú vděčností od nich přijali jsme. Pak poněvadž my vždycky jsme vás k našemu a k obecnému poctivému volné a náchylné znali, nad to nynie v těchto nynějších našich přieliš pilných potřebách ve vás tu dóvěrnost položili jsme, že vy nás svú pomocí neopustíte, ale že k svrchu dotčené pomoci dobrovolně pro naše dobré svolíte a k ní na již psaný zpuosob přistúpíte; a my vaši ta- kovú povlovnost, kterúž k našemu dobrému učiníte, chcme vám vší naší mi- lostí nahraditi, a kdež by kolivěk bylo vašie cti a vašeho dobrého rozmnoženie, v tom nás vždycky k sobě milostivého pána skutečně naleznete. I znajíce nás k sobě tak milostivě náchylného pána, jest naše do vás plná naděje, že vy v zstrk té pomoci nebudete, ale že k ní přistúpíte, nebo nám taková vaše povolnost netoliko v království Českém ale i v jiných našich zemiech mnoho užitku a dobrého přinese a v budúcích časiech nebude v zapomenutí; a viec-li se nám zde dobrého s vaší pomocí stane, viec vám dobře činiti budeme a rádi chome«. (Opis K. J. Erbenův v archivu Musea král. Českého). Ačkoliv Budě- jovičtí svolili dáti posudné, přece byl kr. Vladislav nucen listem d. na Bu- dině 13. srpna (v pondělí před hodem slavným matky božie na nebe vzetí) 1492 upomínati je o zaplacení jeho takto: »Jakož vás tajno nenie, kterak pro naše znamenité a pilné potřeby svolili sú se kniežata, páni, rytieřstvo i města, že nám pomoc učiniti chtie, ne z práva, ale z své svobodné vuole, ktož by kolivěk piva vařili na zámciech nebo jinde ktežkoli, s vařenie piv jednoho každého strychu po bielém groši, a to do roka, jakož pak již ten čas vyšel jest, a ot mnohých té věci se jest nám dosti stalo; ale když sme v registra nahlédli, kto jest nám tu pomoc dal, a kto nedal, nalezeni ste mezi těmi, kto sú nedali, ježto se nemuožeme domysliti, kudy jest to přišlo, že ste tiem pro- dlili až do tohoto času. A protož my vás s pilností napomínáme, abyšte všech výmluv při tom nechajíc, podle toho svolenie se zachovali, a což dáti máte, abyšte dali; a my to milostí svú v dobrém zpomínati míníme, nebo toho úmyslu sme, ktož by kolivěk ten byl, ješto by svévolně mimo obecné svolenie z toho vytrhnúti chtěl nám k škodě i také k lehkosti, že toho žádnému trpěti nemí- níme, by komu taková svá vuole projíti měla. Kterak se pak k tomu jmíti chcete, toho nám dajte odpověď listem po tomto poslu, abychom se tím zpraviti mohli«. (Orig. s kancelářským záznamem Comissio propria domini regis druhdy v archivu m. Budějovic; opis v arch. Musea král. Českého). Již před tím 23. dubna 1491 podkomoří Albrecht z Leskovce psal Budějovickým »o po- moci té, kteráž s varného po vší zemi vybierána býti má, aby tu středu ko- nečně po sv. Zigmundu [4. května] u vás počala se vybierati tak a tiem zpuo- sobem, jakož zuostáno a svoleno jest ode všie země.« Potom r. 1493 podkomoří důrazně vyčítal Budějovským, že summu peněz, která z varného u nich sebrána jest, posud neposlali, »a skrze to že i leženie a škod vedenie na J. Kskú Mt jest přišlo.« (Archiv Český VII, str. 410 a 414). Týž podkomoří také 13. října 1497 psal »purgmistróm a konšelóm měst Budějovic Českých, hory Hradiště Tábor, Písku, Vodňan a Sušice«, aby se nedělili od pánův a rytířstva, kteří králi »k varnému svolili«, nýbrž aby »se společně i od pánuov i od měst taková pomoc z varného dala a učinila«. (Souč. opis druhdy v archivu města Budějovic, opis K. J. Erbenův v archivu Musea král. Českého). — Hofmistr král. dvoru Albrecht z Kolovrat dosvědčoval pak Budějovickým listem daným

Strana 806
806 1492. 26. dubna 1499, že král propustil je »z berně a pomoci varné, kterúž páni a rytieřstvo království Českého svolili jsú«, když se v Budíně zavázali 400 kop gr. za to dáti. (Archiv Český VIII, str. 521, č. 177). Čís. 472. 1492, 12. března. Na Budíně. Král Vladislav listem stejného znění osvědčuje, že opatrní purkmistr, konšelé i všecka obec města jeho Jaromíře slíbili mu dobrovolně dle usnesení sněmovního do roka pomoc učiniti z piva vaření, a slibuje za sebe i budoucí krále České více takové po- moci na nich nežádati. Dán na Budíně v pondělí den sv. Řehoře 1. b. tisícího čtyrstého devadesátého druhého, království našich Uherského v druhém a Českého jedenmezcítmého. Opis z XVIII. stol. v liber memorabilium diversi coloris v archivu m. Jaroměře na l. 17r. — Knapp, Paměti kr. věnného m. Jaroměře str. 258. Čís. 473. 1492, 12. března. Na Budíně. Král Vladislav listem stejného znění osvědčuje, že opatrní purkmistr, konšelé i všecka obec města Kúřimě slíbili mu dobro- volně dle usnesení sněmovního do roka učiniti pomoc z piva va- ření, a slibuje za sebe i za budoucí krále České více pomoci ta- kové na nich nežádati. Dán na Budíně v pondělí den sv. Řehoře 1. b. tisícího čtyřstého devadesátého druhého, království našich Uherského etc. v druhém létě a Českého v jedenmezcítmém. Ad mandatum domini regis. Opis ze XVI. stol. v archivu Musea království Českého s poznámkou: »Na povarné do roka svoleno, že více potahováno nebude potomně«. Čís. 474. 1492, 12. března. Na Budíně. Král Vladislav listem stejného znění osvědčuje, že opatrní purkmistr, konšelé i všecka obec města jeho Nymburka slíbili

Strana 807
1492. 807 mu dobrovolně dle usnesení sněmovního do roka učiniti pomoc z piva vaření, a slibuje jim za sebe i za budoucí krále České více pomoci takové na nich nežádati. Dán na Budíně v pondělí den svatého Řehoře 1. b. tisícieho čtyřstého devadesátého dru- hého, království našich Uherského etc. v druhém létě a Českého v jedenmezcietmém. INa ohbu:] Ad mandatum domini regis. INa rubu:] Rta Orig. perg. druhdy v archivu m. Nymburka. Opis J. Emlera v zemském archivu království Českého. Čís. 475. 1492, 12. března. Na Budíně. Král Vladislav listem stejného znění osvědčuje, že opatrní purkmistr, konšelé i všecka obec města jeho Nového Plzně slíbili mu dobrovolně dle usnesení sněmovního do roka učiniti pomoc z piva vaření, a slibuje za sebe i budoucí krále České více takové pomoci na nich nežádati. Dán na Budíně v pondělí na den sva- tého Řehoře léta božieho tisícieho čtyřstého devadesátého druhého, království našich Uherského etc. v druhém létě a Českého v je- denmezcietmém. INa ohbu:) Ad mandatum domini regis. INa rubu:] Rta. Orig. perg. v archivu m. Plzně (č. 108) s pečetí královskou zavěšenou na proužku pergamenovém, na němž rukou současnou poznamenáno: »List na varné«. Strnad, Listář král. m. Plzně II, str. 293, č. 345. Čís. 476. 1492, 12. března. Na Budíně. Král Vladislav listem stejného znění osvědčuje, že opatrní purkmistr, konšelé i všecka obec města Prachatic slíbili mu do- brovolně dle usnesení sněmovního do roka učiniti pomoc z piva vaření, a slibuje za sebe i za budoucí krále České více takové

Strana 808
808 1492. pomoci na nich nežádati. Dán na Budíně v pondělí den sv. Ře- hoře léta božího tisícého čtyřstého devadesátého druhého, krá- lovství našich Uherského etc. v druhém létě a Českého v jeden- mecítmém. Ad mandatum domini regis. Opis ze XVI. století v menší knize pamětní v archivu m. Prachatic na l. 101 za nápisem: »Král Vladislav osvobozuje obyvatele města Prachatic všech platův z vaření piv na věčné časy.« Čís. 477. 1492, 12. března. Na Budíně. Král Vladislav listem stejného znění osvědčuje, že opatrní purkmistr, konšelé i všecka obec města Stříbra slíbili mu dobro- volně dle usnesení sněmovního do roka učiniti pomoc z piva vaření, a slibuje za sebe i za budoucí krále České více takové pomoci na nich nežádati. Dán na Budíně v pondělí den sv. Ře- hoře léta božího tisícého čtyřstého devadesátého druhého, krá- lovství našich Uherského etc. v druhém létě a Českého v jeden- mecítmém. Ad mandatum domini regis. Opis ze XVI. století v archivu m. Stříbra. — O vaření piva učinila rada Stříbrská 18. prosince 1499 toto usnesení: »Anno etc. XCIX° feria III. post Lucie virginis stalo se jest svolenie panem purgmistrem, pány staršími i ji- nými obecními i vší obcí v jednostajné vuoli o piva starém [tak!] vařenie taková na rathúze, kdež všecka obec byla a za to prosila etc.: Najprve, což se starého piva vařenie dotýče chudému i bohatému, aby toliko tři poluvozy piva a nad to jediný čber viece čistého děláno bylo a viece nic, i na to aby káď zvrtána byla. Item piva mladého čtyři věrtele a nad to děber vše čistého a viece nic, a na to též aby káď zvrtána byla. Item mláta děber za deset de- nárův a dráže nic. Item ktož by mladé pivo s starým sléval a byl usvědčen, ten aby za věčného falešníka počten byl a viece u várku aby pouštěn nebyl. Item patok aby žádný viec nevařil. Item žádný na ječmen aby viec nic ne- požádával, piva žádného ani sukna ani jiných věcí pod řemeslem, než aby každý za hotové kúpil. Item letos aby žádný viec nesvařil než dvanácte va- ruov, a to do sv. Bartoloměje najprve přieštieho 124. srpna 1500], a varba aby šla též jako ponócka anebo dielo městské. A to má trvati. Actum sub officio Andree Strazsky.« (Nejst. kniha m. Stříbra v archivu téhož města č. XXV na l. 16v).

Strana 809
1492. 809 Čís. 478. 1492, 12. března. Na Budíně. Král Vladislav listem stejného znění osvědčuje, že opatrní purkmistr, konšelé i všecka obec města jeho Hradiště hory Tábor slíbili mu dobrovolně dle usnesení sněmovního do roka učiniti pomoc z piva vaření, a slibuje za sebe i za budoucí krále České více takové pomoci na nich nežádati. Dán na Budíně v pondělí den sv. Rehoře léta božího tisícího čtyřstého devadesátého dru- hého, království našich Uherského etc. v druhém létě a Českého v jedenmecítmém. Ad mandatum domini regis. Opis ze začátku XVII. století v nejstarší knize památné m. Tábora na l. 30 za nápisem: »Majestát o pomoc z piva vaření aby dávána nebyla«. Čís. 479. 1492, 12. března. Na Budíně. Král Vladislav listem stejného znění osvědčuje, že opatrní purkmistr, konšelé i všecka obec města jeho Ústí nad Labem slí- bili mu dobrovolně dle usnesení sněmovního do roka učiniti po- moc z piva vaření, a slibuje za sebe i za budoucí krále České více takové pomoci na nich nežádati. Dán na Budíně v pondělí den sv. Řehoře léta božieho tisícieho čtyřstého devadesátého dru- hého, království našich Uherského etc. v druhém létě a Českého v jedenmecítmém. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis. ſNa rubu:] Rta Orig. perg. druhdy v archivu m. Ústí n. Labem, nyní pohřešovaný. Feistner, Gesch. der St. Aussig str. 264, č. 28; Horčička a Hieke, Urkundenb. der St. Aussig str. 157, č. 333. Čís. 480. 1492, 12. března. Na Budíně. Král Vladislav osvědčuje šefmistrům, radě i vší obci na Horách Kutných, že mu dobrovolně slíbili dle usnesení sněmov-

Strana 810
810 1492. ního učiniti do roka pomoc z piva vaření, a dodává, že povolení této pomoci nemá býti na ujmu listu, jímž jim slíbil pomoci ta- kové na nich nežádati. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický mar- krabie etc., oznamujem tiemto listem všem. Jakož poctiví šephmistři a rada i všecka obec na Horách Kuthnách, věrní naši milí, ne z žádné povinnosti ani z práva, ale z pravé a upřiemné lásky a přívětivosti nám, ja- kožto králi a pánu svému dědičnému, dobrovolně svolili jsú pomoc s piva va- řenie učiniti do roka pořád zběhlého podle svolenie všeho královstvie Českého; kterúžto věc a takovú povolnost, kterúž jsú nám pro naše dobré okázali, od nich s vděčností přijímáme a jim děkujem, slibujíce i slovem naším králov- ským přiřiekajíce za nás i za budúcie naše, krále České, že my ani budúcí naši, králové Čeští, takové pomoci viece na nich ani na jich budúcích žádati ne- máme ani povinni budem žádným vymyšleným obyčejem nynie i po věčné časy budúcie. A jakož jsme jim prve list náš dáti ráčili, že pivo- varné pomoci žádati na nich nemáme, toho listu tiemto listem naším potvrzujeme, tak aby při tom při všem, jakž jsme se jim týmž listem naším zapsali, oni i budúcí jich zuostaveni a zacho- váni byli beze všeho umenšenie. A tato jich nynějšie nám uči- něná pomoc nemá tomu prvniemu listu k žádné ujmě a ke škodě býti, než má při svém znění od nás i od budúcích našich, krá- luov Českých, zachován býti beze všeho přerušenie. Tomu na svě- domie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Bu- díně v pondělí na den svatého Rehoře létha božieho tisícieho čtyřstého deva- desátého druhého, království našich Uherského etc. v druhém létě a Českého v jedenmezcietmém. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis. INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Kutné Hory (č. 14, staré čís. na rubu 6) s velkou pečetí královskou českou na proužku pergamenovém zavěšenou. Na rubu rukou XVII. století poznamenáno: »Strany osvobození tácu pivného«. V knize téhož archivu řečené Transsumpta privilegiorum jest zapsán přepis tohoto reversu na listu 6 za nápisem: »Pomoc králi J. Mti z várného.« — Část vytištěná drobnějším písmem shoduje se doslovně s listy danými téhož dne jiným mě- stům; v. č. 470 a násl.

Strana 811
1492. 811 Čís. 481. 1492, 15. dubna. Na Budíně. Král Vladislav vysazuje purkmistru, radě, měštanům, oby- vatelům a vší obci města Ostrova (der stadt Schlackenwerd) vý- roční trh na pondělí po sv. Michalu s osmi dny pořád zběhlými a nařizuje všem úředníkům a poddaným, zejména Mikuláši, Je- ronymu a Kašparovi bratřím Šlikům a budoucím držitelům panství a kraje Loketského, aby Ostrovské při výsadě té zacho- vali. Geben zu Ofen an heiligen Palmtag nach Christi geburt vierzehnhundert und im zweyundneunzigsten, unserer reiche des Hungerischen in andern und des Böhmischen in einundzwan- zigsten jar. Ad relacionem domini Joannis de Sselnberg, supremi cancellarii regni Boemie. Opis ve vidimátu privilegií Ostrovských radou Loketskou 10. prosince 1637 pořízeném, jenž se chová v archivu spolku pro dějiny Němců v Čechách. Čís. 482. 1492, 17. listopadu. Na Budíně. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, radě i vší obci města Stříbra koupi městské rychty od Otíka Kamitského z Tropčic, slibuje, že nikomu již na ní nedá výplaty a ustanovuje, že rychta ta má se všemi právy a důchody i s clem menším býti trvale držena k obci. My Vladislav, z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské kníže a Lužický margkrabie etc., oznamujem tímto listem všem, že předstúpili sú před nás někteří starší města našeho Stříbra i zpra- vili sú nás, že opatrní purgmistr a konšelé i všecka obec svrchu psaného města Stříbra koupili sú rychtu v Stříbře se všemi je- jími příslušnostmi od slovutného Otíka z Tropčic Kamejckého. A při tom sú nás prosili jménem purgmistra a konšelův i vší obce již psaného města Stříbra, abychom jim toho trhu příti, potvrditi i také je některú jinú další při tom milostí obdařiti a opatřiti ráčili. K kterýmžto prosbám pro věrné služby a pro za- chování pravé poddanosti, v kteréž se k nám, jakožto ku pánu

Strana 812
812 1492. svému dědičnému, týž purgmistr a konšelé i všecka obec téhož města Stříbra drží a zachovává, s dobrým rozmyslem a k pří- mluvě některých pánův, rad našich, jsúce nakloněni, k svrchu dotčenému trhu, kterýž sú s již psaným Otíkem o jmenovanú rychtu učinili, svolili sme a tímto listem mocně svolujem [al povo- lení naše královské k tomu dávajíce, jim toho potvrzujíce, při tom je zůstavujem milostivě. Tuto naši další milost jim činíce a tímto listem dávajíce, že my ani budúcí naši, králové Čeští, ne- máme více žádnému žádné výplaty na té rychtě s jejími přísluš- nostmi dávati; chtíce a tímto listem ustanovujíce, aby jmeno- vaná rychta se všemi jejími příslušnostmi, s právy, s vinami, s clem menším i s tím se vším, jakož od starodávna vysazena jest, při témž městě Stříbře nyní i budúcně zůstala a k témuž městu připojena byla, a jmenovaní purgmistr a konšelé i všecka obec téhož města Stříbra, nynější i budúcí, aby tu jmenovanú rychtu s jejími příslušnostmi i s tím se vším tak, jak se svrchu píše, měli, drželi a požívali, k svému užitku, jakož se jim nej- lépe zdá, přivésti mohli bez naší, budúcích našich, králův Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky, a to nyní i po věčné časy budúcí. Přikazujíce nynějšímu i budúcím podkomořím království našeho Českého, aby při tom našem obdarování svrchu dotčené purgmistra, konšely i obec téhož města Stříbra, nynější i budúcí, drželi a zachovali, jim v tom nepřekážejíce ani překážeti dopou- štějíce, jinak toho nečiníc pod milostí naší. Tomu na svědomí pečeť naši královskú přivěsiti sme kázali k tomuto listu. Dán na Budíně v sobotu před svatú Alžběthú léta etc. M'CCCC XCII°, království našich Uherského III° a Českého XXII° léta etc. Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk, cancellarii regni Boemie. Opis ze XVI. století v rukopise c. a k. dvorního a státního archivu ve Vídni č. 185 na str. 149. Čís. 483. 1492, 21. listopadu. (Bez místa.) Držitel města Prachatic Ladislav z Rabšteina vrací měštanům i vší obci města Prachatic clo, v jehož držení byli za dědičných pánův a jež jim otec jeho Jindřich z Rabšteina odňal.

Strana 813
1492. 813 Já Ladislav z Rabštejna, držitel města a zbožie Prachati- ckého, vyznávám a známo činím tiemto listem obecně přede vše- mi, ktož jej uzřie aneb čtúce slyšeti budú, jakož otec muoj pan Jindřich z Rabštejna dobré paměti držel město Prachatice i s tiem zbožiem k témuž městu a panstvie příslušejícím, tu po smrti pana otce mého, když sem se uvázal v město Prachatice, já La- dislav nadepsaný přiřekl sem týmž měšťanóm i vší obci města Prachatic při všech práviech a svobodách je zachovati; a tomu všemu dosti učiniti chci, neb sem se vyptal na jich práviech a svobodách a v ně vzhlédl, kteréžto mají od králuov, ciesařuov Jich Mti Římských a Českých slavné paměti i tudiežto od pro- boštuov Vyšehradských, pánóv dědičných. Tu pováživ jich práva a svobody, kterážto obdarování mají a zvláště clo, které ho]žto jsú v držení a užívání byli za dědičných pánóv a proboštuov i za jiných pánóv držitelův zbožie Prachatického jakožto od všelikterakého zbožie a kupecstvie, což jim přísluší, kteréžto clo byl jim odjal otec muoj pan Jindřich z Rabštejna a na to jim sáhl, a v tom jest umřel: protož já nadepsaný Ladislav z Rab- štejna to clo, kteréž jim příslušie podle jich práv a svobod, po- stúpil sem jim zase a navrátil a motcí listu tohoto postupuji a navracuji, aby oni zase brali, drželi a užívali k obci, jako kdy prvé, jakož pak oni zase měšťané a obec města Prachatic to clo již zase berú, drží a v užívání jsú, jakož jsú pak za pánóv dě- dičných proboštuov i za jiných pánóv, držiteluov zbožie Pracha- tického, to clo prvé měli, drželi a v užívání byli bez všelikteraké překážky, kteréž se teď nahoře svrchu píše a jmenuje. Protož já často psaný Ladislav z Rabštejna tiemto listem jim přiříkám to clo zachovati a jim v tom nepřekážeti často psaným měšťanóm i všie obci města Prachatic, poddaným mým milým, ani jim na to viece sahati nižádným obyčejem. Toho všeho na zdrženie a na pevnost pečeth svú vlastnie dal sem dobrovolně přivěsiti k tomuto listu a pro další a širší svědomie prosil sem urozených panoší Alše z Vidhostic, purkrabí na Volyni, Jana Sokolíka z Dubé, purkrabí na Helfmburce, Hrzka z Budkova, že jsú své pečeti k mé prozsbě a podle mne přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán létha od narozenie syna božieho tisícieho čtyři- stého devadesátého druhého, tu středu před svatú pannú Kathe- řinú, nebolito na den Matky božie do chrámu obětovánie.

Strana 814
814 1492. Orig. perg. v archivu m. Prachatic se čtyřmi pečetmi na proužcích per- gamenových zavěšenými. Čís. 484. 1492, 24. listopadu. Na Budíně. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Prachatic milosti a obdarování, jež od předešlých králův Českých a proboštů Vyšehradských obdrželi, zůstavuje je při užívání práva skladu zboží v městě jejich a ustanovuje, aby zboží přes hranice dopravováno bylo jenom po cestě, která z Pa- sova do města jejich vede. My Vladislav, z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabie etc. Oznamujem tímto listem všem, že jsou nám ukázáni listové na pergameně s visutými pečetmi, celí a neporušení, najjasnějších někdy Římských a Českých králův, předkův našich šťastné paměti, jakožto pana Jana, pana Václava, pana Zikmunda, pana Ladislava a pana Jiřího, i také listové proboštův Vyšehradských, kterýmižto listy jmenovaní králové a proboštové Vyšehradští jisté milosti a obdarování a vejsady opa- trným purkmistru a konšelům i vší obci města Prachatic, věr- ným našim, dáti sú ráčili. Mezi kterýmižto obdarováními dali jsou jim sklad tu v Prachaticích s koupěmi a s solí a k tomu tu cestu a stezku, kteráž z Passova s kúpěmi k nim na Pracha- tice od starodávna jde, tak aby oni se všemi kúpěmi tou cestou anebo stezkou jeli nebo šli do města Passova bez všeliké pře- kážky, a zase kteráž sůl, kupectví nebo kúpě, kteráž by nesena byla skrze háje nebo přes lesy z Passova do Čech, s těmi aby jeli a šli tou cestou nebo stezkou do města Prachatic, jakož od starodávních časův obyčej jest, jakož pak i my za kralování na- šeho jim Pasovským listu svrchu dotčeného krále Václava, kterýž jest jim na svobodné užívání té stezky a cesty dal, potvrdili jsme, jakož pak i všecky věci svrchu psaní listové v sobě šíře a světleji ukazují. Při tom prosili sú nás již psaní purgkmistr, konšelé i všecka obec města Prachatic, abychom neráčili toho dopouštěti, aby které nové cesty a nebo silnice mimo svrchu do-

Strana 815
1492. 815 tčenou cestu a nebo stezku zamýšleny a zasazeny býti měly jim ku škodě. Při kteréžto věci i k tomu prohlídajíc, aby i nyní i v budoucích časech zmatkové a nesnáze mezi poddanými na- šimi stavěny byly a aby jeden každý z poddaných našich znali, čeho spravedlivě požívati mají a mohú, i z té příčiny k svrchu dotčené prozbě sme nakloněni, kdežto s dobrým rozmyslem a radou věrných našich mocí královskou těch všech svrchu dotče- ných listův jim potvrzujeme a zvláště při užívání skladu a té cesty nebo stezky jmenované, kteráž z Passova k nim do Pra- chatic jde, již psané purgmistra a konšely města Prachatic i všecku obec zůstavujeme milostivě; chtíce tomu i tímto listem mocí královskou ustanovujíc, aby tú jistú cestú a nebo stezkú z Prachatic do Passova a zase z Passova do Prachatic, a ne jinudy, neseno a nebo chozeno bylo a vozeno bylo, než tak, jakž obyčej starodávný jest, nyní i v budoucích časech. K tomu také z zvláštní milosti naší svolili jsme a tímto listem svolujem, že my ani budoucí naši králové Čeští nemáme žádnému toho do- pouštěti, ani na to komu kterých nových vejsad a svobod dávati, aby tudy mohla která jiná cesta anebo silnice mimo tu svrchu dotčenou cestu nebo stezku jim Prachatickým ke škodě zasazena bejti nižádným obyčejem. A jestliže bychom kdy, buď z zapome- nutí, z omylu aneb kterakkolivěk jinak, komu které vejsady a milosti naše znova na nové cesty anebo silnice, kteréž by tudy jíti měly a jim Prachatickým ke škodě anebo-li té svrchu do- tčené cestě a stezce k ujmě a na překážku byly, dali, tehdy ta- kové naše povolení a vejsady nemá žádné moci míti proti to- muto listu našemu nyní i budoucně. Také přikazujem všem dr- žitelům města Prachatic i jich úředníkům nynějším i budoucím, aby svrchu dotčené purgkmistra a konšely a obec téhož města Prachatic při jich všech právích a svobodách bez přerušení nyní i v budoucích časech zachovali, jináč toho nečiníce pod zacho- váním milosti naší. Tomu na svědomí pečet naši královskou při- věsiti jsme rozkázali k listu tomuto. Dán na Budíně v sobotu před svatou pannou Kateřinou léta tisícího čtyřstého devadesá- tého druhého, království našich Uherského třetího a Českého dvamedcítmého léta. Ad relacionem Johannis de Sselnbergk, cancellarii regni Bohemie.

Strana 816
816 1493. Opis ze XVI. stol. v menší knize pamětní v archivu m. Prachatic na l. 99r.— Výpis tohoto listu učiněný r. 1546 s nápisem »druhý majestát Prachatických« a s poznámkou »Na pospěch rapulováno z listů Prachatických léta etc. XLVI« chová se v archivu m. Českých Budějovic ve skříni 9, č. 1. Čís. 485. 1493, 1. ledna. V Hradci Jindřichově. Jindřich z Hradce, nejvyšší komorník království Českého, na žádost Mikuláše staršího a Mikuláše mladšího Trčků z Lípy, pánů města Pelhřimova, rovná rozepři Mikuláše Tytlmatla z Pro- seče, rychtáře města Pelhřimova, s tamější obcí na ten způsob, že se mají listem Mikuláše z Lípy daným dne 3. března 1440 spravovati až do budoucího arcibiskupa Pražského, když by v dr- žení města Pelhřimova uveden byl. Já Jindřich z Hradce, najvyšší komorník královstvie Če- ského etc., známo činím tiemto listem všem vuobec, že sem přijel ten úterý před božiem narozením nynie minulými na Vlašiem k urozenému a statečnému rytieři panu Mikulášovi Trčkovi star- šiemu z Líppy etc.; to je mně žádal týž pan Mikuláš i strýc jeho přirozený pan Mikuláš mladší Trčka z Líppy a na Lichtm- burce, abych na se vzal nějakú ruoznici, kteráž jest mezi Mi- kulášem Tytlmatlem z Proseče, rychtářem Pelhřimovským, a mě- štěny a všie obcie téhož města Pelhřimova o nějaké listy, abych tu věc mocně na se vzal. I nezdálo mi se to učiniti, leč by mně obě straně za to žádaly, kdež jsú ihned to udělaly; a já vzav to na se mocně, položil sem jim rok před se na nové létho, aby stály obojí strany; i stály jsú. Tu vyslyšev obě strany, žaloby i odpory, i pokusil sem se o to, moh-lli] bych je přátelsky smlu- viti; kdež se tak stalo, že oboje strana svolila k té smlúvě k dr- žení těch artikoluov,“ kterak ta smlúva v sobě šíře zní, kromě o kuoň, který jmá rychtář k obci chovati, že něco šíře v tom zápisu postaveno bude, kterak jej jmá chovati, a obec kterak jeho jmá užívati; neb ta smlúva takto v sobě zní, jakž teď duole slovo od slova napsána stojí: Létha od narození syna božieho tisíc čtyři sta čtyřidcátého létha v ten čtvrtek před svatým Vác- lavem přenešení já Mikuláš z Líppy seděním na Lipnici etc.

Strana 817
1493. 817 (Následuje znění listu tohoto p. Mikuláše Trčky z Lípy d. v Pel- hřimově 3. března 1440; viz svrchu čís. 130). A také tato smlúva všeckna dotuod trvati jmá až do budúcieho arcibiskupa Praž- ského, kterýž by řádně uveden byl a Pelhřimova v držení byl k své ruce. Na tu smlúvu slíbily mi obojí strany Mikuláš Tytl- matl nadepsaný za se a své budúcie a též Pelhřimovštie měšťané za se a za všecku obec ctně a právě držeti beze všech forteluov. K tomu na potvrzení pečet sem svú vlastní k tomuto listu při- věsiti kázal jako smlúvce a vedle mně na svědomie věcí svrchu psaných urozený a statečný rytieř pan Mikuláš staršie Trčka z Líppy a na Vlašimě pečet také svú přivěsil, však nám a bu- dúciem našiem bez škody. A za to mi obojí strany slíbily, že pana Mikuláše nadepsaného za pečet prositi mají. Ten list jest dán a psán v Hradci Jindřichově v úterý na den nového létha, létha páně tisícého čtyřistého devadesátého třetieho počítajíc. Orig. perg. v archivu m. Pelhřimova, při němž ze dvou pečetí přivěše- ných na proužcích pergamenových, zbyla toliko jediná, totiž malá pečet pana Jindřicha z Hradce. — a) tak orig. — 1) 18. prosince 1492. Čís. 486. 1493, 5. července. V Linci. Císař Fridrich III. rozmnožuje a polepšuje purkmistru, radě a obci města Prachatic za jejich služby dosavadní znak městský a povoluje jim pečetiti červeným voskem. List ztracen. Obsah jeho známe toliko ze současného záznamu v říšské registraturní knize císaře Fridricha III. z let 1491—1492 chované v c. a k. dvorním archivu Vídeňském pod značkou W na l. 80v tohoto znění: »Item ein brief, darinn die keyserliche mayestat burgermeister und rate der stat Pra- chatitz umb ir demutigen bete und getrewen dinst willen die wappen, mit na- men einen roten schilde, darinn zwen weys slussel crewtzweise uber einander geschrenckt, so ir vordern und sy von gemeiner stat wegen bisher gefurt und gebraucht, gezieret und gepessert und hinfur in dem obberurten irem schilde under den gemelten zweyn weissen slusseln einen weissen leo zum klymen geschickht mit seinem aufgetanem mawl und ausgeslagnen zungen zu furen und zu gebrauchen gnedigklichen verlihen und gegeben etc., mit freyheit roten wachs etc. in forma. Eine pene XL marckh golds und kaiserl. mayestat

Strana 818
818 1493. anhangendem insigel. Datum Lintz am funften tag des monats iulii nach Cristi geburd viertzehenhundert und im dreyundnewnczigisten, unser reiche ut supra. Čís. 487. 1493, 20. července. (Bez místa.) Petr a Hašek, bratří z Vartmberka potvrzují měšťanům Bydžovským výsady a práva předešlými dědičnými pány Byd- žovskými jim udělená a rozmnožují je. Prodávají jim rychtu obecní, dávají svolení k stavbě domků na baštách a hliništích a zůstavují jim důchody kostelní a špitální i správu sirotků. Na- proti tomu vymiňují sobě, že děvčata mohou se vdávati na cizí panství jenom s vrchnostenským svolením. My Petr a Hašek bratřie vlastní z Vartmberka a ze Zvie- řetic, páni dědiční na Bydžově i na tom všem zbožie, vyznáváme tiemto listem přede všemi nynějšiemi i budúciemi, kdež čten aneb čtúci slyšán bude. Jakož dobré paměti urozený pán, pan Čeněk z Vartmberka a z Veselé, předek a strýc náš milý, jsa v ty časy pán Bydžovský dědičný i toho všeho zbožie, prodal jest právo královské, kteréž jest dědičně měl na městě Bydžově i na vesni- cech k Bydžovu příslušejiecích, a to měšťanuom Bydžovským i všem bydliteluom i vesnicem k městu Bydžovu příslušejiecím, jakožto pak list hlavnie téhož pana Čeňka to šieře a dokonaleji svědčí se všemi dostatečnými vejminkami, v kderémž se jest rá- čil pečetmi urozených pánuov předkuov a strýcuov našich, k tomu i jiných dobrých lidie i také měst královských se všemi kusy a artikuly v tom listu hlavniem položenými zavázati, jakož pak šieře v sobě sám týž list oznamuje a zavierá, kterýžto list nade- psanie měšťané majie. Také i dobré paměti urozená panie, panie Elška z Vartmberka a z Veselé, přietelkyně naše, jsúc téhož panstvie a zbožie Bydžovského panie dědičná, toho zápisu a listu nadepsaného pana Čeňka potvrdila jest též s pečetmi znameni- tých dobrých lidie i měst královských jim nadepsaným měšťa- nuom Bydžovským i těm všem vesnicím, jakož list jejieho po- tvrzenie také to šieře v sobě svědčie, okazuje a zavierá. A též také urozený pán, pan Heřman z Vartmberka a ze Zvieřetic,

Strana 819
1493. 819 pan otec náš milý dobré paměti, nadepsaného listu hlavnieho téhož pana Čeňka i toho panie Elščina, přietelkyně našie, po- tvrdil jest dostatečně týmž často psaným měšťanuom též s pe- četmi znamenitých pánuov, jakož pak i týž list to vše v sobě šieře a dokonaleji svědčie a ukazuje. My pak také svrchupsanie páni Petr a Hašek bratřie z Vartmberka a ze Zvieřetic, jsúce toho města Bydžova i toho všeho panstvie a zbožie páni dědiční, poznavše k sobě od nadepsaných měšťan našich Bydžovských věrnost i všecku poddanost, také jich k nám časté prosby vá- živše, kteréž jsú k nám snažně činili žádajíce a prosíce při svých právích a zřiezenostech chováni býti pod spuosobu a vejsady toho města Bydžova, ne skrze kterú omylnú věc, ale z své pravé a svobodné dobré vuole k nim sme lásku svú vztáhli a jim nade- psaným měšťanuom i těm všem vesnicem k nim příslušejiecím práv jich potvrdili sme a mocie tohoto listu potvrzujem, napřed listu toho páně Čeňkova, předka a strýce našeho, i všech před- kuov našich potvrzenie i všech těch kusuov a artikuluov ve všech nadepsaných listech položených a zapsaných tak mocně, jako by všickni v tomto listu slovo od slova vepsáni a položeni byli. A při tom je chcem a máme tak zachovati a podle toho i své dědice, ač by nám je kdy pán buoh dáti ráčil, k tomu také i všecky budúcie naše zavazujem a chcme tomu, aby toto naše utvrzenie tak držali a zachovávali beze všeho umenšenie a přerušenie na časy věčné a budúcie. A nad to nade všecko z milosti své svobodné a dobré vuole, kterúž sú rychtu v městě Bydžově výsadnú a s dotazem našiem kúpili, v tom jim povolenie naše púštíme a dáváme, aby oni již psanie měšťané, nynějšie i budúcie, rychtáře svého měli obecního, kohož sobě k tomu hod- ného zvolí. A ty viny nebo třetiny, což prve rychtáři dědičnému příslušely, aby na téhož rychtáře příležely,“ podle starodávného téhož města práva, a to má býti bez překážky našie i našich dě- dicuov budúciech, i všech pánuov potomních, kteříž by to zbožie a panstvie po nás drželi aneb držeti budú. A také což jest k té rychtě přieslušností, jakož za dobré paměti pana otce našeho bylo, tiem jim ničiemž hýbati nemáme ani chcme ani našie po- tomnie. Také my nadepsanie páni Petr a Hašek toto jsme jim z milosti své učinili a svolili, aby se tiem lépe pod námi živiti mohli, aby dopustili v plotech nebo valiech, na baštách nebo

Strana 820
820 1493. v hlinovištiech stavěti domky i jinde, kdež by si lidé mohli sta- věti, kromě městišť našich, kteréž nám příslušejie, a to beze škod a překážky jiných, a z toho aby oni nadepsanie měšťané k obci požitek brali na opravu města. Také kteří sú koli platové a vý- sady neb požitkové k kostelu aneb k špitálu na lidech, na dvo- řiech za městem i jinde, při tom je také zuostavujem a na časy budúcie tiemto listem potomkyb naše všecky zavazujem. A také což se dotejče sirotkuov v městě našem i v vesniciech, kterýmž jest to právo zapsáno,“ komuž poručeny budú od jich otcuov neb od jich máteřie, aby je opatrovaliď do jich let. A což se dě- veček dotýče, když by k letuom dospělým přišly, jestliže by se které slušné vdánie nahodilo, budú je moci vdáti do města na- šeho neb na zbožie naše, ale jinam nikam bez vuole našie na žádného pána jiného zbožie, leč s naší dobrú vuolí aneb našich budúciech. Na potvrzenie toho my nadepsanie Petr a Hašek bratřie pečeti naše vlastnie a přirozené s jistým naším vědomím dali sme k tomuto listu přivěsiti. A pro lepšie toho svědomie prosili jsme urozených pánuov, pana Viléma Zuba z Lanšteina a na Chlumci a pána, pana Jana z Vartmberka a na Zvieřeti- ciech, bratra našeho staršieho, a urozených panošie pana Jana z Dobřenic, pana Kunáthu staršieho z Dobřenic a v Nepolisiech, pana Jana z Holohlav a na Křivanech, pana Prokopa z Holo- hlav a v Jeřiciech aby své pečeti podle nás přivěsili toho všeho svrchu psaného na svědomie a na potvrzenie k tomuto listu. A k tomu také prosili sme múdrých a opatrných purgmistra a rady města Hradce Králové nad Labem a města Nymburka na Labi, svých dobrých přátel a súsed, aby své městské pečeti přivěsili toho všeho svrchu psaného na svědomie a na potvrzenie vedle nás k tomuto listu. Jenž jest psán a dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého devadesátého třetieho v outerý po svaté Maří Magdaleně. Opis ze XVI. století v rukopise Gerštorf-Weicháské knihovny v Budišíně č. 32 na l. 119—120. Jiný opis obsahuje vidimus rady m. Hradce n. L. z r. 1562, jehož opis chová se v archivu c. k. místodržitelství v Praze pod značkou P. 106. V archivu m. Bydžova zachovaly se toliko pozdější přepisy: v liber memorabilium č. II zr. 1655 na l. 111, v originálním vidimu rady města Nym- burka ze 6. března 1682 a v originále konfirmace privilegií Bydžovských cí- sařem Josefem II. dané ve Vídni 7. března 1782, kdež se čtou tyto odchylky:

Strana 821
1493. 821 a) přicházely, též přiléhaly. — b) potomní. — c) zanecháno. — d) spravovali. — Srov. Kapras, Kniha svědomí m. Nového Bydžova z l. 1311—1470, str. XXXIV, č. 10. Čís. 488. 1493, 6. srpna. (Bez místa.) Zástavní pán Kašpar Šlik na Holiči a Lokti jménem svých strýců Šebastiana, Kvirina, Krištofa a Albrechta bratří potvrzuje purkmistrovi a radě města Karlových Varů koupi dvora v Dra- hovicích od Štěpána z Brandu, zemského sudího v Lokti, s usta- novením, že dvůr má se počítati k městským statkům a že z něho má pánům Šlikům býti odváděn desátek. Wir Caspar herre zu Weyßkirch und Elpogen etc. bekennen vor uns und vor die wolgebornen unser libe vedtern, herrn Se- bastian, herrn Quirin, herrn Kristof und herrn Albrechten ge- brudere, herrn zur Weyßkirch und Elpogen etc. und vor alle unser erben und nachkomen und thun kundt mit dießem unserm offen brive vor allen, die in sehen oder horen leßen, das vor uns kommen syndt die ersamen weysen unser libe getrewen bur- germeister und rathe der stadt Karelsbadt und uns zu erkennen gegeben, wie sie aus rechter notturft und zu besser enthaldung arm und reich gantzer gemeynden im Karlßbadt zu nutz und fromen erblich kauft haben von dem erbern und vesten Steffan von Branden, die zeit landtrichter zum Elpogen durch einen rechten, aufrichtigen, redlichen erbkouf seinen hof zu Drahowitz gelegen mit aller seiner in und zubehorungen, hof, hofstadt und ein herberg mit eckern, wißen, holtzern, weyden, teichstetten und mit aller nutzung und herlikeiten, besucht und unbesucht, mit allen seinen rechten und reynen in aller mass, wie er den genutzt und gebraucht hat, und wie der von Wenzel Hisserle seligen an in komen ist, nichtz ausgeschlossen, und haben uns darauf als ein regirenden herren, auch genante unser libe ved- teren mit underthenigen und demutigen vleis gebeten als ire gnedigen herren, in so gnedigen willen zu erzeigen und genannten hof mit obbemelter aller seiner in und zubehorungen fur stadt- gut gnediglich zu leihen, auf das sie sollicher genanter guter

Strana 822
822 1493. furthin genyssen und gebrauchen mugen, als anderer stattguter zu Karlßbadt gehorende recht und gewonheit ist. Als haben wir obbemelter herre angesehen, betracht und zu hertzen genommen ire stette trew auch ire willige und manigfeldige gehorsame dinste, die sie unsern vorfaren und uns bißher getrewlich gethan haben und in zukunftigen zeiten furderlicher thun sollen und mugen, haben auch angesehen ire demutige und fleissige bethe und darzu, das sie das dorf Drahowitz mit aller zugehorunge, nichtz ausgeschlossen, vor neben andern iren freiheiten in iren koniglichen privilegien und verschreibungen haben, und haben darauf mit gutem wissen, freyen willen, wolbedachtem muthe und zeitigen rathe als ein regirender herre an stadt genanter unsern jungen vedtern den genanten unsern liben getrewen bur- germeister, rathe und gantzen gemeynden, arm und reich, die sind itzo und in zukunftigen zeiten werden, den bemelten hof mitsampt einer herberg zu Drahowitz mit aller herlikeit und zubehorungen, grunde und boden, so vil zum hof und herberg gehoret, wie dann obgemelt, nichtz ausgeschlossen, in massen, wie sie den gekauft haben nach laut des kaufbrives, gnediglich vor stadtgut gelihen und leihen in den für stadtgut mit aller in und zubehorung, nichtz ausgeschlossen, hiemit und in craft und macht ditz brives mit sollichen genanten gutern zu thun und zu lassen, der zu genyssen, nutzen und gebrauchen in aller mass, weyße und form und gerechtikeit, wie ander stadtguter zum Karlßbadt gehorende recht und gewohnheit ist, von uns, ge- nannten unsern vedtern, allen unsern erben und nachkommen ewiglich ungehyndert an alle geverde; doch mit der bescheiden- heit, das die genanten der stadt Karelsbadt von dem mehr ge- nanten hof und herberg mit allen iren zugehorenden gutern hin- fur uns, unser vedtern und unsern erben und nachkommen alle jare jerlich und ein itzlich jar bsunder ewiglich den czehendt zu reichen und zu geben an die ende und so vil andere stadt- guter zum Karlßbadt und Drahowitz reichen und geben, lauter ane gewerde. Czu warer urkundt und umb merer sicherheit willen, das alle stuck, punct und artikel, wie oben bemelt, von uns, unsern erben und nachkommen sollen stette, vehste, unver- ruckt und getrewlich gehalten werden, haben wir genanter Caspar herre zu Weyßkirch und Elpogen etc. vor uns, genante unser

Strana 823
1493. 823 junge vedtern, alle unser erben und nachkommen czu warem bekentnuß unser eigen insigill wissentlich an diesen offen brive thun hengen. Der gegeben nach Cristi unsers herren geburt virt- zehen hundert und darnach im dreyundneuntzigisten jaren am dinstag Sixti des heiligen bapstes. Orig. perg. v archivu m. Karlových Varů (fasc. C n° 3), od něhož pečet utržena. Na rubu mladší rukou poznamenáno: »Der hof zu Trahwitz ist fur stadtgut geliehen, doch der zehent davon ewiglich außgedinget. Datirt anno 1493 am tag Sixti, welcher den 6. aprilis gefellet.« (Laskavě sdělil se mnou archivář m. Karlových Varů prof. dr. K. Ludwig). Čís. 489. 1493, 20. srpna. Na Budíně. Král Vladislav k žádosti Ctibora Tovačovského z Cimburka, hejtmana markrabství Moravského, městu Mladé Boleslavi obno- vuje výsadu, aby žádný, buď duchovní nebo světský, v míli od města krčmy nemíval ani piva nevařil. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický margkrabie, oznamujem listem tiemto všem, že jest před velebnost naši přistúpil urozený Ctibor z Cimburka a z Thova- čova, hajtman margkrabstvie Moravského, věrný náš milý, a zpravil nás, kterak měšťané a poddaní jeho města Nové Boleslavi měli jsú od předkuov našich vejsady a obdarovánie takové, aby žádný buď duchovní nebo světský v míli od téhož města krčmy nemieval ani piva vařil, a ten list, že jest jim s jinými někte- rými listy shořel, s pilností nás při tom proše, abychme jim list ten zase obnoviti ráčili. K jehožto prosbě pro mnohé služby, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, jsúce milostivě naklo- něni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú v Čechách povolili jsme k tomu svrchu psaným měšťanóm a mocí listu tohoto povolujeme, chtiece tomu, aby oni té svobody a ob- darovánie podle starého vysazenie požívali a požívati mohli, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všelijaké překážky. Však proto chcme, aby toto obnovenie

Strana 824
824 1493. naše výsady svrchu psané bylo každému bez ujmy na jeho spra- vedlnosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně v úterý před svatým Bartholomějem apoštolem létha božieho tisícieho čtyřstého deva- desátého třetieho, království našich Uherského etc. čtvrtého a Če- ského dvadcátého třetieho. [Na ohbu:] Ad relacionem magnifici domini Johannis de Sselnberg, supremi cancellarii regni Bohemie. INa rubu:] Rta Orig. perg. v městském museu Mladoboleslavském (červ. čís. XIII) s velkou královskou pečetí českou na pergamenovém proužku zavěšenou. Čís. 490. 1493, 26. srpna. Na Budíně. Král Vladislav k žádosti Ctibora z Cimburka, hejtmana markrabství Moravského, dává obyvatelům města Mladé Bole- slavi roční jarmark v pondělí po na nebe vstoupení Páně a tý- denní trhy koňské i jiného dobytka, jakož i povoluje, aby listy červeným voskem mohli pečetiti. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, markrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem listem tiemto všem, že přistúpil jest před nás urozený Ctibor z Cimburka a s Thovačova, hajtman markrabstvie Moravského, věrný náš milý, a prosil jest nás, abychom městu Mladé Boleslavi a obyvatelóm jeho jarmark roční a trh téhodní koňský i jiného dobytka dáti ráčili. My prohlédajíc k věrným a ustavičným službám téhož Ctibora, kteréž nám činil jest, činí a potom činiti miení, jsúce k prosbě jeho milostivě nakloněni s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú dali jsme a tiemto listem dáváme již psanému městu a obyvatelóm jeho, nynějším i budúcím, jar- mark roční ten pondělí po božím vstúpení každý rok s osmi dny pořád zběhlými a trh téhodní koňský i jiného dobytka každý úterý v témž městě, aby držán, zachován a jmien byl; a toho

Strana 825
1493. 825 svrchu psaného jarmarku a trhu aby obyvatelé jmenovaného města Mladé Boleslavě užívali a užívati mohli, tak jako jiná města v království našem Českém svých jarmarkuov a trhuov od staradávna vysazených užívají z práva nebo z obyčeje beze všie překážky. Přikazujíce všem poddaným našim v království Českém, abyšte obyvatelóm často psaného města v užívání téhož jarmarku a trhu nikterakž nepřekáželi, ani překážeti dopúštěli, ale při tomto obdarování našem konečně je zuostavili a bez pře- rušenie zachovali. Však proto chcme, aby to obdarovánie naše bylo bez ujmy všech poddaných našich na jich práviech a spra- vedlnostech. Při tom také týmž Boleslavským tuto milost a ob- darovánie naše činíme a mocně dáváme, aby všecky listy a po- třeby své městskú pečetí pečetili a pečetiti mohli voskem čer- veným, a toho pečetění oni i budúcí jich aby užívali a užívati mohli nynie i po věčné časy bez všelikteraké překážky. Tomu na svědomie pečet naši královskú přivěsiti jsme kázali k tomuto listu. Dán na Budíně v pondělí po svatém Bartholoměji létha božieho tisícieho čtyřstého devadesátého třetieho, královstvie na- šich Uherského čtvrtého, a Českého třímezcietmého létha. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Johannis de Sselnbergk, cancellarii regni Bohemie. [Na rubu:] Rta Orig. perg. v městském museu Mladoboleslavském (č. XXXI) s velkou královskou pečetí českou, poněkud porouchanou, na hedvábné šňůře červeno- bílé zavěšenou. Čís. 491. 1493, 12. září. Na Budíně. Král Vladislav prohlašuje dům hejtmana Křivoklátského Jiřího z Násilé v městě Rakovníce za svobodný a nařizuje purk- mistru, konšelům i vší obci města Rakovníka, aby držitele toho domu zůstavili při osvobození ode všech daní, šosů, poplatků, vojen, pomůcek i jiných povinností, kterýmiž měšťané jejich jsou městu zavázáni. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, markrabie Moravský, Lucmburské a Slez-

Strana 826
826 1493. ské knieže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že jsme prošeni od slovutného Jiříka z Násilé, hajtmana našeho na Hrádku, věrného milého, abychom jemu a dědicóm jeho duom jeho, kterýž v městě našem Rakovníce má a drží, ješto se jest jemu dostal po manželce jeho a po rodičích jejích, i s tím se vším, což k tomu domu od starodávna příslušie, a pod šosem a právem jmenovaného města Rakovníka jest, vysvoboditi a za svobodný duom s jeho příslušnostmi dáti ráčili. K kteréžto prosbě pro věrné služby jmenovaného Jiříka jsúce nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú ten duom svrchu dotčený s dědinami, lukami, rybníky i s tiem se vším, což k němu od staradávna příslušie, vysvobodili jsme, vysvobozujem a za svobodné mocí naší královskú tiemto listem činíme a býti vyznáváme, tak že již po tento čas jmenovaný Jiřík, dědicové i budoucí držitelé toho domu s jeho příslušnostmi nemají a nejsú povinni pod právo jmenovaného města Rakovníka více slušeti; ale chcme i mocně ustanovujem, aby ten duom s svými příslušnostmi byl prázden a svoboden ode všech daní, šosuov a poplatkuov, vojen, ponůcek i ode všech těch povinností, kterýmiž jiní měšťané témuž městu zavázáni jsú, ale aby jme- novaný Jiřík, dědicové i budúcí jeho ten svrchu dotčený duom s jeho příslušnostmi měli, drželi a jeho požívali tiem vším prá- vem a obyčejem, jakožto jiní obyvatelé královstvie našeho Če- ského svých dědičných zboží požívají, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých i všech jiných lidí všeliké překážky. A protož přikazujem opatrným purgmistru a konšelóm i vší obci jmenovaného města Rakovníka, nynějším i budúcím, aby oni často psaného Jiříka, dědice i budúcie držitele svrchu psaného domu s jeho příslušnostmi při tomto našem obdarování a tu na- hoře položené svobodě zachovali beze všeho přerušenie nynie i v časiech budúcích, jináč toho nečiniece pod zachovániem mi- losti našie. A kdož by tento list měl s již psaného Jiříka a dě- dicuov jeho dobrú vólí a svobodnú, chcme, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomí pečeť naši královskú přivěsiti jsme kázali k tomuto listu. Dán na Budíně ve čtvrtek před povýšením svatého kříže létha božieho tisícieho čtyřstého devadesátého třetieho, království našich Uher- ského čtvrtého a Českého třímecietmého léta.

Strana 827
1493. 827 Opis obsažen v potvrzovacím listu císaře Rudolfa II. d. na hradě Praš- ském 10. ledna 1608. jehož originál se chová v archivu Musea král. Českého v Praze. Čís. 492. 1493, 20. září. Na Budíně. Král Vladislav činí výpověď v různici purkmistra, konšelův i vší obce města Chrudimě se sladovníky předměstskými o pro- dávání a dělání sladův a zůstavuje obec při valchovně, porážce a brusírně, které jsou zřízeny pod městem. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, markrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujeme tiemto listem všem, že jakož jest byla ruoznice a nesnáz mezi opatrnými purg- mistrem, konšely i vší obcí města našeho Chrudimě, věrnými na- šimi milými, a cechmistry, staršími i vším řemeslem sladovni- ckým, na podměstí téhož města Chrudimě obývajícím, o to, což se prodávánie a dělánie sladuov pšeničných i také od nich placenie dotýče, kterúžto věc my s radami našimi mezi nimi srovnali jsme zpuosobem takovýmto: Najprve že oni měšťané svrchu dotčeného města mají jim sladovníkóm od dělánie každého sladu pšenič- ného dávati a platiti po šesti groších českých širokých a dobrých nynie i v potomních časiech budúcích; a oni sladovníci proti tomu zase nemají ani moci budú žádných pšenic k dělání sladuov kupovati, ani také z svých vlastních pšenic, kteréž by z svých polí měli, nemají sladuov dělati ani sladuov pšeničných prodá- vati, než budú moci již jmenované řemeslo sladovnické, nynější i budúcí, ječmen kupovati a slady z toho ječmene dělati a ty slady prodávati, komuž by se jim užitečné zdálo a vidělo; a proti tomu měšťané býti nemají, což se kupovánie ječmene a dělánie sladuov ječmenných dotýče. Kteréhožto zřiezenie, zjednánie a vý- povědi našie mezi již psanými měšťany Chrudimskými a sladov- níky potvrdili jsme a tiemto listem mocně potvrzujem a je při tom zuostavujem milostivě tak, aby oni měšťané k sladovníkóm a sladovníci k měšťanóm tak a vedlé toho, jakož se svrchu píše, se měli, drželi a zachovávali beze všeho přerušenie nynie i v ča-

Strana 828
828 1493. siech budúcích. A jestliže by která strana z toho vystúpila, ta má trestána býti neb skrze nás a budúcie naše, krále České, aneb skrze podkomořieho královstvie Českého, kterýž by ty časy to město zpravoval. A také jsú nás zpravili již psaní purgmistr, konšelé a obec téhož města Chrudimě skrze posly své, že jsú udělali valchovnu, kutlof a šlajfernu některú tu pod týmž mě- stem, prosiece nás, abychom jim též toho potvrditi a je při tom zuostaviti ráčili. K kteréžto prosbě jsúce milostivě nakloněni, svolili jsme k tomu, jim toho potvrzujíce a povolenie naše krá- lovské k tomu dávajíce, tak aby již psaní měšťané té valchy a kutlofu i těch šlajfern užívali, je měli, drželi a k svému užitku přivodili spravedlivě tak, jakž se jim najlépe zdáti a líbiti bude, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i také pod- komoří našich i všech jiných lidí všeliké překážky nynie i v ča- siech budúcích; toto při tom znamenitě vymieňujíce, že toto naše potvrzenie a zřiezenie má tolikéž moci mieti, jako by toho bu- dúcie králová Česká potvrdila a jim na to list zvláštní udělala. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Budíně v pátek před svatým Mathúšem létha božieho tisícieho čtyřstého devadesátého třetieho, království našich Uherského etc. v čtvrtém létě a Českého ve třímezcietmém. [Na ohbu:! Ad mandatum domini regis. (Na rubu:] Rta Orig. perg. v průmyslovém museu v Chrudimi (nová sign. A 8, stará čís. 3 a N° 9 a 31). Pečet utržena. — Na rubu rukou XVI. století regest: »O sladovnících o kutlof, o valchu, o šlajferny«; pozdější rukou pak tam po- znamenáno: »Ingrossatum libro memorabilium confecto ad an. 1748 folio 149 pagina versa«. — Lábler, Listář král. m. Chrudimi I, str. 39. — Podkomoří království Českého Burian Trčka z Lípy učinil 24. května (feria III. ante Urbani) 1513 výpověď o valchu »mezi pány konšely a staršími obecniemi, kteříž na místě obce stáli, s jedné strany a mezi soukenníky tohoto města s druhé strany, nemoha jich smluviti, takovou: Poněvadž jsú soukenníci od valchy pustili pravíce, že se chtí valchou jinou opatřiti, my touž valchu na místě královském dáváme v moc pánuom konšeluom, aby oni s ní učinili, co by se jim zdálo, a ty zápisy všecky, kteříž byli na tu valchu učiněni, mezi nimi zdviháme a v nic obracíme. A to jsou obě strany přijaly a panu pod- komořiemu J. MU svrchu psanému z práce poděkovali obojí.« (Pamětní kniha Chrudimská z r. 1505 v okresním museu Chrudimském na l. A 17). V téže knize na l. D 1 čte se »Zápis o valchu« tohoto znění: »Léta páně MDLIIIO v pátek po svatém Marku [28. dubnal pan purgmistr a páni majíc pány starší

Strana 829
1493. 829 při sobě, v přítomnosti krále J. Mti pana rychtáře učinili smlouvu s souken- níky o valchu, kteráž jest při městě Chrudimi nad vodnou věží, že jí souken- níci přijali a přijímají v svou opravu na svůj vlastní náklad, což by kdy v té valše potřebí bylo, buď to na stavení a nebo na strojích a na čemžkoli, to oni bez starosti pana purgmistra a pánů opravovati a potřeby k tomu sami sobě jednati mají nyní i na budoucí časy; a břehy počnouc nad valehou po duom Rozkošů a pod valchou až po stávek též mají opravovati i ledy vypravovati. A pan purgmistr a páni s postavův více bráti nemají než-li po sedmi penězích malých budoucně. Stalo se za purgmistrství Václava Voldřicha a jiných spolu- radních toho času — Což se tkne volší na vrcholky, kde by obecních našli, to se jim k té potřebě prodávati bude. A kdyby potřeba nastala, buďto vatek ll, vatrok?) a nebo štok neb vál přivézti na obecním voze, toho se jim půjčiti, a kdyby koně obecní před rukama byli a mohli se odtrhnouti a uprázdniti, z záplaty jich se jim podle možnosti propůjčiti budou moci.« — K dělání a prodávání sladů odnáší se »Nařízení mezi sladovníky a městskou obcí« učiněné 28. čer- vence 1561, které zní: »My purgkmistr a rada města Chrudimě známo činíme všem vuobec i jednomu každému, že když se psalo létha páně tisícého pěti- stého šedesátého prvního, v pondělí po sv. Jakubu apoštolu páně, před námi v plné radě stalo se nařízení a společné dobrovolné snešení, se pány staršími obecními na místě vší obce městské města Chrudimě s jedné a s sladovníky sousedy při městě Chrudimi, kdeříž pšenice k dělání sladuov k sobě přijímají, z strany druhé, kterak by tíž sladovnící slady dělati a zase od sebe vydávati, i jinak všelijak v řemesle svém spravedlivě se chovati měli, o tyto níže psané jisté artykule, podle kterejchžto oni sladovníci i potomní jich se chovati a je týmž měšťanuom města Chrudimě držeti nyní i na časy budoucí připověděli. A takové jich nařízení dobrovolně pro budoucí pamět v knihy městské téhož města Chrudimě vepsáno jest: První, aby pšenic na svejch rolích nesívali, než jiná všecka obilí síti mohou; a podle obdarování a majestátu slavné pa- měti krále Vladislava žádných pšenic aby nekupovali, v pšenicích nehandlo- vali, frejmarkuov s žádným buď s sedlákem neb kejmkoliv na slady nečinili, sladuov pšeničnejch z sladoven svých žádnému neprodávali, nepůjčovali, a sla- duov méně z dvanácti korcuov pšenice nedělali. Item, což by kolivěk na sla- dích, kteréž by k nim měšťané k dělání dávali, vyrostlo, to všecko zouplna nic za sebou nezadržujíc aby vydávali, slepicím, káčatům, ani žádnému do- bytku pšenice a sladuov aby nedávali, ale jednomu každému měštěnínu, což jeho jest, vraceli, tak aby každej po XII korcích pšenice svůj slad všecek i což by vyrostlo, přijal. Item, pšenice, kteréž zsejpati měšťané budou na sla- dovně, aby jednoho každého zvláště po hromadách zsejpali, a slady z pšenice vlastní dělali, a jemu zouplna, jakž dotčeno, z jeho vlastního vydávali, spol- kuov žádných buď s měšťany, ani s žádným jiným v pšenicích aby nemívali. Item, což se sedlákuov, forberečníkuov a lidí jiných přespolních od kterejchž pšenice k dělání sladuov přijímají, aneb přijímati budou, dotýče: od těch aby nepřijímali a snášeti z vozu jim nedopouštěli, až by osobě té, kteréž od pana purgmistra, pánův poručeno bude, když by sedlák aneb kdokoliv jiný přespolní přivezl, oznámili. A teprv, když by osoba ta shledala, a kolik korcuov sedlák aneb jiný člověk přespolní by přivezl, zapsala, to od něho na sladovni svou

Strana 830
830 1493. a prvé nic aby přijal. Než každej sedlák, forberečník, i jinej kdožkoliv své slady má, sám aby sobě prodával, a to s vědomostí té osoby, jíž by to poru- čeno bylo, a jiných pšenic žádných kromě k dělání sladuov aby nepřijímali. Item, co se vyrošťování pšenic dotýče, víc nic než na puol zrna pšenic aby ne- vyrošťovali; jestliže by pak které pšenice byly nehodné a nečisté, těch aby ne- přijímali. Pšenice, což jich setejch na rolí svejch měli, a je zsklidili, ty bned aby vymlátiti dali, a je rozprodali, a od tohoto času pšenic, tak jakž nahoře dotčeno, více nikdy aby nesívali. Item, když bude chtíti kterej ze sladovní- kuov čí pšenici namáčeti, tehdy aby pro toho měšťana, kterýho jest pšenice. čeledína svého poslal, zsplavky všecky, což jich bude, aby sobě je vzal. Jest- liže by se pak kdo z sladovníkuov podle tohoto nařízení a společného dobro- volného snešení tak neuchoval, ale proti těmto artikuluom čeho se dopustil, ten a takovej každej, aby tou pokutou trestán byl, jako jiný zloděj«. (Liber transactionum m. Chrudimě od r. 1505 na l. D 19). — Brusírny, jež výpovědí královskou svrchu podanou přiřknuty byly obci, byly později prodány jedno- tlivým nožířům, jak svědčí zápis z 1. května 1542 tohoto znění: »My purg- mistr a rada svrchu psaná, starší obecní, hajtmané i všecky rady známo či- níme zápisem tímto všem vuobec, nynějším i budúcím, že jsúce v společném shromáždění a uvažujíc a rozjímajíc obecné dobré, i seznali jsme skutečně nemalý nedostatek při šlajfernách nožířských, kteréž až posavad k uobci dr- žány a na obecní náklad opravovány byly, tak že pro nedostatek na ten čas obecný velmi sešly a spustly a tudy oni nožíři na svých živnostech podlí ře- mesla svého velmi hynuli. I jsúce často o to od téhož cechu nožířského žá- dáni, aby to jim k nápravě přivedeno bylo, anebo aby jim samým k ruce a k vlastnímu držení a opravování dědičně pod plat slušný prodány byly, kdež my všecky rady svrchu psané pilně a bedlivě to uvažujíc, že plat k uobci bez nákladuov obecních může slušný býti přiveden, a oni majíce ty šlajferny v své moci a správě i opravě, na řemesle svém takového meškání jmíti nebudú, a tak společně se snesše, prodali sme všecky šlajferny obecní osobám tuto pořád níže psaným, zejména každému co a kde: Item Martinovi Letochlebovi a Řehákovi Vozabalovi i dědicuom jich a budoucím šlajfernu hořejší pod Pumberkem pod mlýnem Vaňurovým, v kteréž jsou dvě kola, každému z nich jedno kolo ob- zvláště. Item Václavovi Lebedovi i dědicuom jeho v zpodní šlajferně pod Pumberkem jedno kolo. Item Vaňkovi Rúskovi i dědicuom jeho v šlajferně v Rakovici jedno kolo. Item Václavovi Budíkovi i dědicuom a budoucím jeho v šlajferně pod Slatiňany jedno kolo. Item Janovi Daníkovi a Václavovi Kro- páčovi v též šlajferně pod Slatiňany oběma spolu jedno kolo i dědicuom a bu- doucím jich. Těm všem osobám vajše psaným prodali sme jedno každé kolo obvláště za L kop míš. a jedna každá osoba na každé jedno kolo obvláště má zavdati, když se bude psáti léta MDXLIII o svatém Jiří [23. dubna] 10 kop gr., a platiti povinni budou jedna každá osoba obvláště při každém sv. Jiří, počnúc v roce po závdavku, po pěti kopách míš. až do zaplacení jednoho kaž- dého kola padesáti kop míšenských. Item, úroku a platu ročního, z tajchž šlajferen se všech povinni jsou a mají platiti každého roku z jednoho každého kola obvláště XL gr. míš., a to rozdílně, počnúc hned na sv. Havla příštího má jeden každý s jednoho kola dáti XX gr. míš., a na svatý Jiří potom budoucí

Strana 831
1493. 831 tolikéž XX gr. míšenských. A tak vždycky budoucně i budoucí a dědicové jich povinni budou ten plat platiti. Líbilo-li by se pak kdy kterému z nich místo své aneb kolo prodati jinému neb frajmarčiti a směniti, mají míti moc jako s svým vlastním činiti a nakládati, pokudž se komu líbiti bude; však tak, aby plat obecní nesšel a nescházel. Item, při tom jest jim dopuštěno, budou-li chtíti sobě který z nich sruby na druhé straně řeky dělati, aby každé kolo mělo svůj srub a místa obvláštní pro hřídele, a by kratčí byly, toho budou míti vůli a svobodu; a cožkoli potřebí jim bude země k opravování stavův, tu každý z nich, kdež bude moci bez škody lidské i obecní sobě bráti. Také toto jim jest dáno a puštěno: Jestliže by oni aneb potomci jich kdy chtěli po časích které kolo více přidělati na týchž místech koupených, tehdy oni to budou moci dělati; však na ten zpuosob, aby též s kola s jednoho každého kolik by jich koli přidělali, z každého plat k uobci šel XL gr. míš., jakož prvé o tom položeno. Odevzdání podlí práva rukou rychtářskou stalo se. Actum feria II die Philipi et Jacobi a. 1542.« (Pamětní kniha města Chrudimě od r. 1505 na l. C 4 za nápisem: »Pan purgkmistr a páni nožířům o šlajferny všecky«). Čís. 493. 1493, 20. listopadu. Na Budíně. Král Vladislav ustanovuje na prosbu purkmistra, konšelů i vší obce města Loun, že nikdo nesmí na Chlumčanské hoře blíže města jejich stavěti zámek nebo jiné stavení k jejich škodě. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, markrabie Moravský, Lucmburské a Slez- ské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že jsú vznesli na nás opatrní purgmistr, konšelé i všecka obec města Lounského, věrní naši milí, skrze některé staršie své, kterak by byla hora jménem Chlum blíž téhož města ležící, na kteréž by mohl zámek udělán býti k znamenité škodě téhož mě- sta Lúnského; a při tom prosili jsú nás tíž starší jich jménem purgmistra, konšelóv i vší obce jmenovaného města, abychom jim takovú milost a obdarovánie naše ráčili učiniti, aby na jmeno- vané hoře žádného zámku anebolito hradu ani kterého jiného stavenie děláno, staveno a činěno nebylo. K kteréžto prosbě, pro- hlédajíce k dobrému opatření téhož města našeho i také znajíce, že jsú se oni nás jakožto pána svého dědičného vždycky věrně přidrželi, jsúce nakloněni, svolili jsme k tomu a tiemto listem svo-

Strana 832
832 1493. lujem povolenie naše královské k tomu dávajíce a to ustanovu- jíce, tak aby na jmenované hoře žádný zámek anebolito hrad ani které jiné stavenie děláno a staveno od žádného nynie i v ča- siech budúcích nebylo. Pak-li by kdy kto které stavenie na té hoře dělati chtěl, aby oni Lúnští toho brániti mohli podle tohoto našeho obdarovánie. A jestliže bychom kdy komu dali k tomu naše povolenie, aby na té jmenované hoře zámek neb hrad dělán býti mohl, tehdy chcme, aby takové naše povolenie žádné moci nemělo proti tomuto našemu listu. Tomu na svědomie pečet naši královskú přivěsiti jsme kázali k tomuto listu. Dán na Budíně v středu po svaté Alžbětě létha božieho tisícieho čtyřstého deva- desátého třetieho, království našich Uherského čtvrtého a Českého třímezcietmého létha. INa ohbu:] Ad relacionem domini Johannis de Sselnbergk, cancellarii regni Bohemie. [Na rubu]: Rta. Orig. perg. v archivu města Loun (č. 43 b, staré číslo u závěsu pečeti 28, v rohu 15) s velkou pečetí královskou zavěšenou na hedvábné šňůře čer- venobílé. Čís. 494. 1493, 22. listopadu. Na Budíně. Král Vladislav potvrzuje obci Kutnohorské vedení a užívání vody ze studnice na obci Bylanské a dává řád, jak se mají pla- titi dluhy pozůstalostní, a které z nich mají míti přednost. My Vladislav, z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské kníže a Lužický margkrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že jsú zpravili nás poctiví šephmistři a rada města našeho na Horách Kuttnách, věrní naši milí, skrze některé starší své, kterak by byla studnice na obci Bilanské u vsi Bilan, kterážto ves přísluší k klášteru Sedlci, z kteréžto studnice oni od někte- rých časuov do města téhož vodu k svým potřebám vedú a té vody z té studnice užívají; při tom prosíce nás, abychom je při vedení a užívání té vody zuostaviti a jim toho příti a potvrditi

Strana 833
1493. 833 ráčili. K kteréžto prozbě pro dobré a užitečné téhož města svolili jsme a svolujem a je při vedení a užívání té vody z té studnice zuo- stavujem milostivě, chtiece tomu, aby oni, když by se jim koli- věk zdálo a líbilo, podle prvnieho zpuosobu tu vodu z té stud- nice k svým ke všem potřebám vedli a vésti i té vody užívati mohli a moc jměli, tak jak by se jim najlép a najužitečněji zdálo a vidělo, a to bez naší, budúcích našich, králuov Českých i také opatha a konventhu jmenovaného kláštera Sedlce všeli- kteraké překážky nynie i v časech budúcích. Také sú nás zpra- vili již psaní šephmistři a rada, že by mezi nimi v obci nesnáze bývaly, což se dluhuov pozuostalých dotýče po těch osobách, kteréž jsúce mezi nimi, z tohoto světa smrtí sejdú a po sobě dluhy pozuostaví; při kteréžto věci s pilností sú nás prosili, aby- chom mezi nimi na budúcí časy porovnání učinili. K kteréžto prosbě jsúce nakloněni, takto mezi nimi o tom ustanovujem a na budúcí časy mocně tímto listem připovídáme: Když by se přiho- dilo, že by který súsed aneb obyvatel na Horách Kuthnách s to- hoto světa zšel a dluhy které po sobě zuostavil a zápisy za svého zdravého života v knihách neb v registřích tu na Horách Kuth- nách učinil, ti aby v cele zuostali. Což se pak dluhuov jiných dotýče, najprve jestliže by ten, ktož by umřel, nám do komory naší který dluh dlužen zuostal, ten aby prvotně zaplacen byl z statku jeho. Což se pak uhléřuov, dělníkuov, za volovo aneb obecného dluhu dotýče, ti dluhové aby placeni byli podle horních práv hned po dluzích našich. A což se domáciech a hostinských dlužníkuov dotýče, domácie před hostinskými aby k svým dlu- huom přicházeli a což by přes to statku toho umrlého zuostalo, z toho aby dlužníkóm hostinským placeno bylo. Tomu na svě- domie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Budíně v pátek před svatú pannú Katheřinú létha bo- žieho MCCCCXCIIIO, království našich Uherského etc. čtvrtého a Českého třímezcietmého. Ad relacionem domini Johannis de Sselnberg, regni Boemie cancellarii. Opis XVI. století v knize archivu m. Kutné Hory řečené Transsumpta privilegiorum na l. 28 za nápisem: »O studénku u Bylan, z kteréž se vody vedú rúrami k obci a o dluzích po umrlém súsedu pozuostalých, kterak pla- ceni býti mají.« Po straně připsáno: »Confirmatum.«

Strana 834
834 1493. Čís. 495. 1493, 22. listopadu. Na Budíně. Král Vladislav potvrzuje měšťanům Píseckým rozsudek, jímž rozhodl na soudu komorním při jejich s měštany Vodňanskými o silnice, a povoluje, aby směli dopustiti vozkům se solí a jiným zbožím pro nesjízdnost cest zajížděti jinam, avšak bez újmy práva jejich na vybírání cla. My Vladislav z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, oznamujem tímto listem všem. Jakož jest byla různice a nesnáz mezi opatrnými purgkmistry, konšely, star- šími i obcemi měst Písku a Vodňan, věrnými našimi milými, o to, což se silnic dotýče, kteréžto nesnáze naším rozsudkem ko- nec jsou vzaly, tak že oni Písečtí při těch starodávních silnicích podle práva a vysazení svýho mají držáni a zachováni býti bez všeliké překážky Vodňanských, a všeliké nechuti, škody a pokuty, ty aby již mezi jmenovanými měšťany s obou stran minuly, tak aby jich sobě nezpomínali ani k kterému soudu stavěli, jakož pak ty všecky věci rozsudek náš, kterejž registry komory naší zapsán jest, v sobě šíře drží a ukazuje. Nyní pak prosili jsou nás jmenovaní Písečtí skrze některé starší své, abychom jim toho svrchu dotčeného rozsudku našeho potvrditi a při tom je zůstaviti ráčili. Ku kteréžto prozbě jakožto spravedlivé pro věrné služby již psaných měšťanův jsouce nakloněni, již psaného roz- sudku našeho ve všem jeho znění a položení, tak jakž sám v sobě jest a jako by tuto slovo od slova vepsán byl, potvrdili jsme a tímto listem potvrzujem a již psané purgmistra, konšely i vše- cku obec jmenovaného města Písku při tom rozsudku zůstavujem, milostivě chtíce tomu a tímto listem mocně ustanovujíce, aby se Vodňanští ku Píseckým tak, jakž ten náš rozsudek ukazuje, měli, drželi a zachovali, a oni k nim zase, a to nyní i v časech budoucích. Také jsou nás prosili tíž Písečtí skrze starší své, kterak formané jezdíce s solí a s koupěmi tou starou silnicí k nim, veliká obtí- žení mají: jedno, že daleko zajedou a druhé pro zlost cest, pro- síce nás, abychom jim k tomu ráčili dáti povolení, aby toho mo- hli dopustiti, však právu svému a výsadám svým bez škody, aby jinými cestami s jich vůlí formané s solí a s koupěmi tudy, ku-

Strana 835
1493. 835 dyž by jim oni dopustili a ukázali, jezditi mohli i také aby oni Písečtí mejtha aneb cla podle svých starodávních výsad jinde, kdež by se jim zdálo, vybírati mohli. Kteroužto prozbu znajíce, že žádnýmu ke škodě není, uslyšeli jsme a svolili jsme k tomu a tímto listem svolujem, povolení naše královské k tomu dávajíce, tak aby již psaný purgmistr, konšelé a obec téhož města Písku toho dopustiti moc jměli, aby ti formané, kteříž by starodávními silnicemi k nim zajížděti podle jich starodávních výsad z práva jměli, mohli jinudy jezditi, kudyž by jim od Píseckých ukázáno a dopuštěno bylo, i také aby mohli mýtho nebo clo jim od staro- dávna příslušející tu a na těch místech vybírati, kdež by se jim nejlépe vidělo, však právu jich a starodávním výsadám bez škody a újmy všelijaké. A také k tomuto jsme svolili a svolujem, aby takové převedení těch silnic a vybírání mejta do vůle Píseckých trvalo, aby když by se jim kolivěk zdálo svému právu bez škody tu věc změniti a v starodávní silnici na město Písek zase při- vésti mohli svobodně beze vší překážky. Tomu na svědomí pečet naši královskou přivěsiti jsme kázali k tomuto listu. Dán na Bu- díně v pátek před svatou pannou Kateřinou létha božího tisícího čtyrstého devadesátého třetího,“ království našich Uherského etc. čtvrtého léta a Českého třímezcietmého. Opis ze XVII. století v zelené knize pamětní v archivu města Písku na l. 53r. — a) Ostatek v zelené knize schází. — Matzner, Privilegia .. . týkající se kr. m. Písku (ve Výroční zprávě ob. vyšš. realních škol v Písku 1884), str. 10. — O rozepři Píseckých s Vodňanskými, která byla rozhodnuta rozsudkem krá- lovským 8. února 1482, jedná tento zápis: »V té při a ruoznici, která jest mezi měšťany Pieseckými s jedné, a mezi měšťany Vodňanskými s strany druhé, a to co se dotýče silnice. Tak jakož J. K. Mť ráčil jest je slyšeti i také spravedlnosti všecky jich a listy předkuov J. Mti i J. Mtí na to učiněné a dané, a najprvé Pieseckým měšťanóm list krále Jana, který ustanovuje a rozkazuje, aby všickni, ktož z Rakús jedú skrze Budějovice, jeli na město Piesek, též i Budějovští do kraje Plzeňského jezdiec, a také pod túž pokutú přístně zava- zuje, kteříž by jeli z městečka Prachatic k Praze neb k Hoře Kutnám, aby též jinudy nejezdili než na město Piesek. Item ciesař Karel, král Václav, král Ladislav, král Jiří, slavných pamětí, i také král J. Mt, pán náš milostivý, těch věcí všech jim jsú ráčili potvrditi i také dva listy posielacie krále Václava, které píše duostojnému Zbyňkovi, arcibiskupu Pražskému a panu Jindřichovi z Hradce a pánuom Jindřichovi z Rožmberka, Janovi z Hradce seděním na Velharticích i jiným rytieřóm a panošem i jiným všem, kteréhožkoli stavu neb duostojenstvie byli by, v Bechyňském a Prachenském kraji obývajícím

Strana 836
836 1493. anebo sbožie a poddaný v nich majícím; a druhý list miestopurkrabí Píseckému, přikazuje přísně, aby domácím ani hostem nedopúštěli jinudy jezditi než na město Piesek, a to i trhem aby kázali provolati. Item také z přikázánie a roz- kázánie téhož krále Václava čtyřie úředníci nebo purkrabie, to jest Karlštejn- ský, Hlubocký, Hradecký a Žebrácký, učinili smlúvu mezi Vodňanskými a Pie- seckými o všecky věci zašlé mezi nimi s jich dobrú vólí a zvláště o silnice. a takto se výpověď těmi čtyřmi stala: Najprve aby všichni vozatajové, kteříž mají z Budějovic do Prahy neb do Plzeňského kraje jeti s kterýmkoli kupec- tvím, aby jeli a šli silnicí pravú a starú na Vodňany a na Piesek a nikudyž jinudy. Též kterákoli kupectvie z Prachatic do Prahy neb do Hory jíti mají. aby šla na Piesek a nikudyž jinudy. Též také kteříž by z Piesku jeli do Bu- dějovic, aby jeli na Vodňany a nikudyž jinudy. A což se dotýče všech věcí jich, aby každé město mělo na svých listech a vysazení dosti. To jsú obojí se zavázali sobě držeti pod základem čtyř set kopami grošuov českých, a to svými pečetmi zapečetili i jiných dobrých lidí a těch smluvčí na svědomie.1) Také král J. Mt slyše od Vodňanských, že by to nebylo ke škodě Pieseckým, ráčil jest z té příčiny vyslati na silnice urozeného Oldřicha Medka z Valdeka, pur- krabí hradu Pražského, a slovutné Jana Tluxu z Vrabie, prokuratora J. Mti, Diviše Malovce z Libějevic, Otmara z [Neznašov, kteřížto na to vyjevše pilně ohlédali i také paměť lidskú v tom slyšeli, i takto jsú před J. Mtí Kskú pově- děli, že ty silnice, které jdú, Prachatická, Záblatská, Vinterberská, scházejí se k městečku Bavorovu, a odtud jdú ku Piesku, a kdyby od Bavorova šli k Vod- ňanům, tehda by Piesku chybili, a tak by ta silnice sešla tomu městu Piesku ke škodě a králi J. Mti na užitciech by se škoda stala. Tu J. Mt Kská s radú svú ráčil jest ty věci napřed položené s pilností vážiti i také ráčil v svuoj list nahlédnúti, kterýž jest znova Vodňanským ráčil dáti, v kterémžto stojí, že J. Mt dává bez újmy každému na jeho spravedlnosti; a poněvadž J. Mť s radú svú zná, to že by bylo k újmě prvním vysazením i potvrzením předkuov J. Mti i J. Mti Kské, takto ráčil jest vyřieci a vyřieká: aby tíž měšťané Piesečtí při těch silniciech starodávních podle práva a vysazenie svého byli držáni a za- chováni bez přiekazy Vodňanských; a z té příčiny J. Kská Mt list svuoj Vod- ňanským vnově vydaný v moc svú zasě béře. A což se dotýče nechutí, škod a pokut mezi jmenovanými městy, ty všecky aby minuly, aby sobě jich nezpomí- nali ani k kterému súdu stavěli. A což se dotýče opověděnie věrných našich Petra Vinterberského, Táborských, Budějovských a Prachatických, kteří jsú se opoviedali před námi mieti některé spravedlnosti podle svých obdarování, těm se všem cesta nezavierá; budú-li na nás žádati čeho, budem se k nim míti spravedlivě.a Stalo se léta 1482 v pátek po svaté panně Dorotě v přítomnosti těchto pánův: Mikuláše z Landštejna, nejvyššího písaře etc., Pavla z Jenštejna a z Skal, Samuele z Hrádku, podkomořího království Českého, Beneše z Vejt- mille, Vilíma z Landštejna, Jindřicha z Jenštejna, Voldřicha Medka z Valdeka, purkrabího hradu Pražského, Krištofa z Fictum, maršála dvoru krále J. Mti, 1) Znění výpovědi té d. 16. března 1409 vytištěno v Privilegiích II, str. 1077 a) Ostatek zápisu jest v registrech komorního soudu psán po latinsku: Actum feria VI. post Dorothee virginis atd.

Strana 837
1493. 837 Burgharta z Fictum řečeného Bos, Diviše Malovce z Libějovic a Otmara z N[e- znJašov. (Registra královská červená aksamitová větší od l. 1479 na l. B 12r. Výpis d. 19. listopadu [v sobotu den sv. Alžběty] 1502 v arch. města Písku). Čelakovský v Arch. Českém VII, str. 567. — O čtyři léta později 18. pro- since (feria II. ante festum sancti Thome apostoli) 1486 rozsouzena jest na soudu komorním pře Píseckých s Vodňanskými o sklad soli: »V té při a ruoznici, kteráž jest mezi měšťany Pieseckými s jedné a měšťany Vodňanskými s strany druhé. Najprve co se dotýče skladu soli u Vodňa- nech, tu král J. Mt se pány radú J. Mti rozkazuje Vodňanským, aby oni sůl ku potřebě města i také k trhu svobodnému pro lidi okolnie přísedície k trhu bez překážky Píseckých mohli sobě nakúpiti i také prodávati, oby- čejem trhovým, a Písečtí jim toho hájiti nemají; však tak, aby tu u Vod- ňanech sůl skládána nebyla obyčejem ládovním z vozův na vozy, než aby sil- nicemi šla starodávními ku Písku vedle vysazení jich. A co se dotejče cla, aby Vodňanští s Pieseckých cla nebrali podle zněnie listu jich, než co se tržného z míst při jarmarku dotýče, na kterýchž místech s koupí stávají, z těch, aby platili Piesečtí a dávali jakožto jiná města královská, neb to clo nenie, než jarmarečné. A co se dotýče základu, z kteréhož Piesečtí napomínají Vod- ňanské, a také zase Vodňanští že jsou vzali dva vozy a vlnu v tržném Pie- seckým: Piesečtí aby z toho základu jich nenapomínali, ten aby mezi nimi minul a Vodňanští také aby vozy a jiné věci Píseckým zase navrátili a oni aby to tržné, pro kteréž ta vlna vzata, aby také dali. A v jiném ve všem aby se obojí zachovali podle výpovědi, kteráž jest prve králem J. Mtí mezi nimi vypověděna a podle zápisuov, kteréž mezi sebú mají. Pak-li by která strana z toho vystúpila, že J. Mť bez milosti ráčí ten základ s své strany vzieti a druhé straně dopomoci.« Tehdy také »žádali jsú Vodňanští i Piesečtí na králi J. Mti naučení, což se dotýče smlúvy té, kteráž jest mezi nimi někdy za krále Václava učiněna listem pod pečetmi skrze ubrmany k tomu od J. Mti vydané (16. března 1409, v. Privilegia II, str. 1077), že některým kusóm nerozumějí a že se o ně mejlé, prosíce, aby J. Mt ráčil jim vysvětliti. Najprve, což tohoto kusu dotýče, že všickni vozataji, kteříž mají z Budějovic do Prahy a do Pl- zeňského kraje jeti, aby jeli na Vodňany a Piesek města a nikudyž jinudy. Tu jsú se Vodňanští tázali: kto by měl jeti do Strakonic, kteréž město leží v Pra- chenském kraji, byl-li by povinen na Piesek zavinovati. Tu věc J. Mt ráčil roz- vážiti a takto o tom rozkazuje: Poněvadž v smlúvě stojí, že tudy mají jeti a nikudy jinudy, aby to tak při tom zuostaveno bylo; neb jestliže by ta svo- boda byla puštěna, ktož by měl jeti do Prachenského kraje, aby na Piesek ne- jel, že by se lidé tudy obrátili, znajíc, že jest blíže, a tudy by ta silnice staro- dávnie sešla. Item jakož také v též smlúvě [stojí], ktož by jel z Budějovic do Piesku anebo z Piesku do Budějovic, a že by zavinuli pro veliké vody jinudy než na Vodňany, že takoví nemají tiem nic ztratiti, clo jim Vodňanským da- dúce: to J. Mt při tom zuostavuje, aby se všickni jiní tak zachovali. Než po- něvadž Piesečtí v svých listech jsou od cla osvobozeni, že jim Vodňanským nejsú jeho povinni dávati, než když by povodně nebylo, Piesečtí také mají na Vodňany jezditi, tak jakož smlúva ukazuje. A jakož také v též smlúvě dotčeno jest, že Vodňanští do Týna na trh nemají jezditi, než toliko s domovitú věcí,

Strana 838
838 1493. s obilím a jinú hokynnú věcí, to J. Mt při tom zuostavuje, aby v trhové dny s tiem upřiemo jezdili do Týna; než s jinými kupeckými věcmi, aby jezdili na Piesek, jakož od staradávna bylo. Item jakož Vodňanští žalovali, že by je Piesečtí clem obtěžovali, i J. Mť rozkazuje o tom takto: aby Piesečtí v tom se tak zachovali, a pokudž spravedlivé bráti mají, aby brali, a na to aby svú výsadu, kterúž mají, před J. Mtí a pány aby okázali na Hromnice nejprve příštie« [2. února 1487]. (Zápis v registrech zminěných na l. E 6r; v. Čela- kovský v Arch. Česk. VIII, str. 438 a Matzner na m. uv. str. 7 dle výpisu z register komorního soudu d. 18. dubna [v sobotu před sv. Jiřím] 1587, je- hož opis čte se v zelené knize pamětní m. Písku na l. 51r—51v). — K rozepři Píseckých s Petrem ze Sulevic zminěné výše v rozsudku královském, vztahuje se tento zápis soudu komorního z 15. listopadu 1488: »V té při, kteráž jest mezi Petrem z Sulejovic a na Vinterberce s jedné, a měšťany Pieseckými s strany druhé. Jakož on Petr odvolává se, aby ho Piesečtí právem zemským hleděli; proti tomu Piesečtí mluvili jsú, že jest ta věc prvé ve při byla, a že by povinen byl odpoviedati. Král J. Mt se pány v té věci se pamatovati ráčil, že jest ta věc prve ve při byla, a k tomu že by týž Petr na králi J. Mti žádal, aby ráčil rozkázati jim Pieseckým, aby té věci nechali v dobré mieře státi až do rozsudku. I poněvadž jest ta věc ve při a prve bylo k soudu přistúpeno, a on Petr tu žádost na J. Mti učinil, z té příčiny král J. Mt rozkazuje, aby on Petr bez puohonu v úterý na suché dni nynie příštie 116. prosince 1488) před soudem zemským stál se všemi potřebami svými a jim Pieseckým z toho práv byl. Actum sabbato post sancti Briccii anno LXXXVIII.« (V těchže registrech na l. J. 6r; v. Arch. Č. IX, str. 472). Ve sporu tom vynesena jest 30. března 1489 tato výpověď: »V té při, kteráž jest mezi purgmistrem, konšely i vší obcí města Písku s jedné, a Petrem ze Sulevic a z Vintrberka s strany druhé. Jakož oni Písečtí uvinili jsou jej, že by silnice nové svobodil jim ke škodě proti výsadám jich starodávním, a on proti tomu odpíraje ukázal jest výsady své od krále Václava a jiných králův Českých na cla a na silnice i také svě- domí některá. Proti tomu oni Písečtí ukázali jsou také výsady, co se silnice dotýče, kteráž má jíti na město Písek, od krále Jana a potomních králův Če- ských. A podle toho ukázali vejpověď, kterúž jsou učinili z rozkázání krále Václava, slavné paměti, úředlníci J. Mti na to vyslaní, jakož ta vejpověď v sobě plněji svědčí. A při tom ukázali taky, kdež král J. Mt pán náš ráčil jest vyslati k ohledání těch silnic Oldřicha Medka z Valdeka, purgkrabí hradu Pražského, Jana Tluxu z Vrabí, procuratora J. Mti, Diviše Malovce z Libě. jovic, Otmara z Neznašova, kteřížto na ty silnice vyjevše, pilně ohlédali i také pamět lidskú o tom slyšeli i takto jsou před J. Mtí Ksků pověděli, že týž sil- nice, kteréž jdú, totižto Prachatická, Zablatská, Vintrberská, scházejí se k mě- stečku Bavorovu a odtud jdú k Písku, a když by od Bavorova šli k Vod- ňanům, tehdy by Písku chybili, a tak by ta silnice sešla tomu městu Písku ke škodě, nalezli za právo a Jan z Šelmbergka, kancléř král., Jiří Berka z Dubé a z Lipého z pánův a Albrecht Ojíř z Očedelic z vladyk panský a vladycký potaz vynesli: Jakož jest on Petr ukázal list krále Ladislava [rkp.: Vladi- slava] slavné paměti, v němž J. Mt vypisuje silnici, aby byla z Vintrberka do Pasova a z Pasova zase do Vintrberka i také clo, jakž týž majestát v sobě

Strana 839
1493. 839 šíře ukazuje, kudy by z Čech do Vintrberka silnice jíti měla aneboližto zase, aby týž Petr v tu věc se nevkládal; než poněvadž Písečtí ukázali jsou staro- dávními výsadami i taky s svědky svrchu psanými, kteříž jsou to ohledali, že silnice Prachatická, Zablatská a Vintrberská scházejí se u Bavorova, že je Písecké J. Mt při tom zuostavuje, aby ta silnice na Písek šla od Bavorova a on Petr aby jim v tom nepřekážel. Stalo se léta MCCCCLXXXIX° v pondělí po zvěstování panny Marie. (Opis v desk zemských kvaternu trhovém červeném l. 1542 na l. F 221) Čís. 496. 1493, 10. prosince. Na Budíně. Král Vladislav vysazuje městu Poličce výroční trh na den sv. Jana Křtitele. Datum na Budíně v úterý před svatú Lucií léta tisícého čtyřstého devadesátého třetieho a královstvie našich Uherského etc. čt[vrtého] a Českého dvadcátého třetieho. Ad relacionem domini Johannis de Sselnbergk, cancellarii regni Bohemie. Orig. perg. v archivu města Poličky, avšak zcela shnilý a nečitelný. Pečet dobře zachována. — Zmínka o privilegiu tom čte se v liber memorabi- lium od r. 1659 v archivu města Poličky na l. 11. Čís. 497. 1493, 13. prosince. Na hradě Ml. Boleslavi. Ctibor z Cimburka potvrzuje obci města a předměstí Mladé Boleslavi list, kterým jim Jan z Michalovic za sebe a své po- tomky slíbil, že nebude na nich bráti odúmrti, a zároveň dědický řád Nymburský, na nějž se v témže listu odkazuje, šíře vykládá listem purkmistra a rady města Nymburka. Svatá neosazená Trojice, otec, syn i duch svatý, kteréž buď čest a chvála nynie i vždycky i na věky věkuov amen, ta když jest stvořila člověka, tu milost jest jemu dala a veň vlila, aby všeho tvoru jiného vyšší byl a jima vládl. Kdežto i z tajné moci vlité v člověku se ten vtip nalezl, aby věci minuté a dávno stalé,

Strana 840
840 1493. ale i budúcí, kteréž by skrze dlúhost času zběžení a dávno se stání z paměti vyjíti by mohly, ty aby skrze slova a některaké znamenie sylab v rozum složenie byly a z toho písmo aby uči- něno bylo. Jakož pak skrze takový výmysl a vtip lidský i stvo- řenie nebe, země i všecky jiné věci nám ku paměti se přivodí, protož což stálého a dlúhého k budúcí paměti zuostati má, tiemž písmem nynie se ohrazuje a opatruje. Ale i také se to přihází, že mnozí majíc listy a ty paměti budúciech věcí a svého vysa- zenie skrze nedbalivost stracují a zmrhají. Jakož se jest i stalo měšťanóm a obyvatelóm města Mladej Boleslavě, kteřížto z dáv- nieho času kniežat Českých založenie své majíc, někdy od dobrého Boleslava vyzdviženie jsú a bez milostí zvláštniech a obdarová- nie nebyli jsú; ale ty potom potrativše zase znovu od pánuov svých dědičných, pánuov někdy rodu a titule z Michalovic, do- sáhli jsú, a i ty opět pro nedbalivost k porušenie skrze mokrost přivedli jsú. I přistúpili jsú všichni téhož města Mladej Bole- slavě i s předměstím před mě Ctibora z Cimburgka a z Thova- čova, v ty časy hajtmana margkrabstvie Moravského, jakožto před pána svého a mocného poručníka sirotka Adama někdy urozeného pána, pana Jaroše, jiným jménem Jana, téhož hesla z Cimburgka, najvyššieho komorníka královstvie Českého, bratra mého vlastnieho, a nápadníka po Adamovi panstvie tohoto, pro- siec mne pokorně, abych jim milost svú budúcí v tom ukázal a listu toho pana Jana z Michalovic zkaženého potvrdil a znova obdařil. Kteréhožto listu rozum a slova jsú tato: My Jan z Mi- chalovic atd. (Následuje znění listu tohoto pána d. na Michalo- vicích 14. října 1417; v. Privilegia II č. 872). Kdežto já Ctibor jmenovaný uznav, že podle spravedlnosti žádají slušné věci a chtě, aby též to město naše Mladý Boleslav ruostlo a se rozmnožovalo a do něho z jiných měst aby se lidé táhli, ten list často dotčený pana Jana z Michalovic vepsav v tento muoj list, ale že v témž listu pana Jana z Michalovic jest zmienka, aby poručiti své statky mohli v tejž svobodě a v témž právu, jakožto řád a svo- boda města královského Nymburgka nad Labem jest, ale pokud a jakým spuosobem taká poručenstvie aneb kšaftové dieti by se měli a mají, o témž v témž listu pana Jana z Michalovic žádného zjevného vyslovenie, toliko ukázání na též město Nym- burgk, se neukazuje: i nechtě já Ctibor, aby ta věc na omyle

Strana 841
1493. 841 stála, týchž múdrých a opatrných purgmistra a konšeluov i obce Nymburské žádal jsem za oznámenie, kterak by taková poručen- stvie u nich se z práva dála a za zdržemné a stálé zuostávala. Kteřížto k žádosti mej listem svým pod pečetí města toho mne“ jsú správu a naučenie toho dali; kteréhožto listu rozum tento jest a slovo od slova tuto v muoj list jest vepsán a takto zní: Vysoce urozenému pánu a pánu, panu Ctiborovi z Cimburgka a z Thovačova, hajtmanu margrabstvie Moravského, pánu nám mi- lostivě přieznivému, purgrmistr a rada města Nymburgka na Labi. Vysoce urozený a mohutný pane, pane nám laskavě přie- znivý, Vašie milosti napřed služby své vždy hotové a povolné vzkazujeme! A jakož vaše milost ráčili jste nám psáti, od nás žádajíce nabyti a dosíhnúti, jak má kšeft nebo na smrtedlné po- steli poručenstvie vedle práva města našeho poručeno a před kterými osobami učiněno býti, aby stálé a držemné bylo etc.: urozený pane a pane milý, abyšte ráčili věděti, že práva města našeho se dotýkajících kšefthuov, kterážto utvrzena máme slav- ných pamětí ciesařskými a královskými majestáty a zvláštniemi milostmi privilegiovanými, ukazují nám, že každý měštěnín a nebo obyvatel města našeho obého pohlavie, nynější i budúcí, svobodně móže statek svój vešken movitý i nemovitý, kterýmž by koli jménem mohl jmenován býti, každému člověku světskému nebo osobě móže dáti, kšefthovati, prodati, směniti, poručiti a vedle své dobré a líbezné vuole zřiediti, jakž chce, k pravému, a dědičnému požievání; ale však podle práv, obyčejuov i dobrých navyklostí města z staradávna zachovávaných našeho. Pak-li by kto nebo kteří z měščanuov nebo obyvateluov našich, buď to z mužského [nebo] z ženského pohlavie, bez kšefthu a bez poručenie umřel nepozuostavě po sobě vlastních dědicův, synuov nebo dcer, tehdy vešken jeho statek, kterakkoli jmenovaný, na najbližšieho přietele po krvi, buď mužského nebo ženského pohlavie, tu v městě pozuostalého, kterýžto s městem poplatky, šosy, lozunky, daně i jiná obtieženie trpie a trpěti budú, právem dědickým má na něho spadnúti a přijíti beze všie překážky všech. Ale však, pane milý, při tej svobodě tento řád a obyčej z staradávné navyklosti za právo držíme a zachováváme: Když by měštěnín nebo oby- vatel našeho města obojieho pohlavie statek svuoj kterýžkoli a kterakkoli jmenovaný chtěl zřiediti, buď to súdem zahájeným,

Strana 842
842 1493. v cele nebo rozdielně, v tom nemá žádné překážky mieti v zdra- vém svém životě; a nebo leže v nemoci na smrti, žádal-li by komu práva, tehda purgmistr dva nebo tři konšely z rady má k němu vyslati a písaře městckého, kterýž přísahu má, a tu před těmi zřiediti, a to poručenstvie tak má zachováno býti úplně a do- cela bez porušenie a všelikterakého zjinačenie. A který by sobě poručníky volil a jmenoval, muže viery hodné a zachovalé ve cti, ti se mají v to uvázati a tak to opatrovati a řiediti, jakž by jim bylo rozkázáno a svěřeno; a nic tu a ižádného poručen- stvie z těch konšeluov přísežných, který od purgmistra k svě- dectvie vysláni budú, nemají k sobě přijímati pod přísahú od toho, jenž statek svuoj řiedí, ale jiné osoby má sobě k tomu voliti- Pak-li by kterého z těch přísežných chtěl v poručenstvie voliti, tehda ten nemá svědkem býti toho poručenstvie, ale má dáti purgmistru znáti, aby na jeho místo jiný k svědomie toho poru- čenstvie vydán byl. Také měl-li by kto proti kšaftu anebo proti tomu statku kšaftovanému co mluviti, ten se má ohlásiti ve čty- řech nedělích po smrti toho, jenž kšafth učinil. Pak-li by toho pozmeškal v těch čtyřech nedělech, jsú-li sirotci, tehdy poručníci nemají moci až do leth sirotčiech odpoviedati. Pak-li sirotkuov nenie a nenaříká žádný kšefthu v těch čtyřech nedělech, tehda rada vedle práva ten kšeft tvrdí a moc jemu dává, že žádný potomně jeho nařiekati nemuože. Jest-li by pak kterak jinak od koho z měšťan anebo z obyvateluov města našeho již vícekrát jmenovaného přihodilo kdy a jinak, než se nahoře vypisuje, svuoj statek zřiedil“ anebo poručenstvie docházeti chtěl, než právo jest, ten kšefth nemá moci aniž má přijat býti vedle práva města našeho. Zapečetěno pečetí naší městckú. Datum feria sexta sancti Nicolai confessoris anno salutis humane etc. XCIII. I sroz- uměv já Ctibor svrchu psaný a srovnav ukázánie listu pana Jana dotčeného na město Nymburgk a Nymburských pánův řád zřie- zený i spravedlivý, toho listu pana Jana z Michalovic a tudiež řádu a spuosobu naučeného pánuov Nymburských potvrdil sem, potvrzuji, tvrdiem, pevniem a mocné na věčné časy činím tak a v té ve vší milosti, jakož se v týchž listech to ukazuje a tuto vypisuje. Kterýžto list pánuov Nymburských pro stracení aneb 1) 6. prosince 1493.

Strana 843
1493. 843 sjití jeho rozkázal jsem pro věčnú správu a pamět v kniehy městcké tu v Boleslavi vepsati, tak aby každý bez omylu svuoj statek na milosti a obdarovánie naše věděl, pokud zřiediti a po- ručiti a kšaftovati týmž spuosobem, ale ne jiným. Protož aby stálé a držemné všecky věci byly, v tomto listu jim měšťanóm a předměstckým Mladého Boleslavě k jistotě a pevnosti svú vi- sutú pečetí jsem potvrdil a podle sebe pečetí sirotka již dotče- ného pana Adama z Cimburgka a z Thovačova, kterýž z milosti královské léthy přidanými obdařen jest na spuosob ten, kterúž bych já hodinu od pána boha jsa zachvácen smrtí s světa sšel, že již dospělá a plná léta k rozkázánie mému a poručenstvie jmieti má a statkem mnú jemu daným vlásti, na kterýžto zpuo- sob pečet jsem jemu udělati kázal, a připrosil jsem urozených pánuov, pana Jiříka z Ronova a na Kuncburgku, v ty časy hajtmana kraje Boleslavského, a pana Jana z Vartmbergka a na Zvieřeticiech a urozených vladyk Zigmunda z Chrástu a na No- vém dvoře, Markvarta z Cetně, Jana Ciesaře z Hliníka, hajtmana v ty časy zámkuov mých v Čechách, Jana Lembergka z Rysym- burgka a Mikuláše Vančury z Řehnic a na Krnště, že jsú své pečeti na svědomie sobě bez škody ku paměti věčné podle mej a Adamovy k tomuto listu přivěsili. A týchž svobod s pilností a s pokornú prosbú, kteréž město Nymburgk nad Labem má, z milosti najjasnějšieho kniežete a pána pana Vladislava, Uher- ského, Českého, Dalmacského, Charvatcského etc. krále a marg- krabie Moravského, kniežete Lucemburského, Sleského a mar- krabie Lužicského etc., k mým prosbám dosáhl jsem potvrzenie jim měšťanuom a obyvateluom města našeho Mladé Boleslavi, že svú královskú mocí toho jim jest také potvrzeno, jakož pak ti listové s visutými pečetmi Jeho královské Milosti to šíř a svět- leji v sobě zavierají a ukazují. A protož i těch milostí potvr- zených v tomto listu dotekl jsem a jej, list tento, napsati kázal. Kterýž jest psán a dán tu na hradě Mladé Boleslavi léta pána narození, pána Ježíše Christa syna božieho tisiec čtyřsta deva- desátého třetieho v pátek den svaté panny Lucie. Orig. pergamenový v městském museu Mladoboleslavském (červené č. XII, staré čís. 10). Pečeti i s dolejší částí listu uříznuty a ztraceny. — a) tak originál.

Strana 844
844 1494. Čís. 498. 1494, 9. března. Na Budíně. Král Vladislav dává opatrným purkmistru, konšelům i vší obci města Budějovic všecko právo, které naň jakožto na krále Českého po smrti měšťana Teřibucha na domě jeho ležícím vedle radnice připadlo. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že všecko právo naše, kteréž nám příslušie a na nás, jakožto na krále Českého, připadlo jest po smrti opatrného někdy Teřibucha, měštěnína v městě našem Budějovicích, na domu jeho ležícím podlé rathouzu v témž městě Budějovicích, dali jsme a tiemto listem mocně dáváme opatrným purgmistru, konšelóm i vší obci jmenova- ného města Budějovic, věrným našim milým; tak aby oni, pokudž by nám právo na témž domu příslušelo, toho tiemto naším dáním užívali a ten jistý duom k rathouzu přidělati a rathauz v něj udělati mohli beze všie našie i budúcích našich, králuov Českých, překážky. Však proto chcme, aby toto dánie naše bylo bez ujmy každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú přivěsiti sme kázali k tomuto listu. Dán na Budíně v neděli postní Letare léta božieho tisícieho čtyřstého devadesá- tého čtvrtého, království našich Uherského čtvrtého a Českého třímezcietmého léta. Ad relacionem domini Johannis de Sselnberg, cancelarii regni Boemie. Orig. v archivu národního musea v Pešti s velkou královskou pečetí českou na pergamenovém proužku zavěšenou. Čís. 499. 1494, 6. května. V Levoči. Král Vladislav nařizuje purkmistru, konšelům i vší obci města Budějovic, aby nedopouštěli mocí sahati na židy, proti

Strana 845
1494. 845 nimž o veliký pátek nedůvodně u nich bouřka se zvedla, a aby žaloby na ně před hejtmany království Českého se podávaly. Ad mandatum domini regis. Vladislav, z božie milosti Uherský a Český etc. král a mar- krabie Moravský etc. Opatrní věrní naši milí! Vaše psanie ši- roké, kteréž jste nám v této mieře učinili, po zprávě poctivého doktora, faráře vašeho, což se židuov dotýče v městě mezi vámi obývajících, viděli jsme a tomu dobře porozuměli. I věztež, že jsme dostatečně toho zpraveni od hajtmanuov královstvie Če- ského, že na jmenované židy nic k tomu podobného nenie uve- deno od těch, ktož jsú na ně a proti nim žalobu vedli. Pak jakž- kolivěk a skrze kohožkolivěk proti týmž židóm búřka a taková zlost zdvihla se jest neduovodně, vám všem i každému zvláště s pilností přikazujeme, poněvadž oni komora naše jsú, abyšte na ně žádnú mocí nesahali ani komužkolivěk sahati dopúštěli, všech výmluv při tom nechajíce. Než jestliže by kto proti nim co ta- kového měl, aby toho na nich právem hleděl před hajtmany na miestě našem usazenými, nebo my takových búřek a všetečných předsevzetí žádnému trpěti nemieníme. A protož znajíce takové rozkázánie naše, v tom se tak zachovajte, jakož vám píšeme, jinak toho nečiniece pod zachováním milosti našie. Dán v Levoči v úterý před božím na nebe vstoupením království našich Uher- ského v čtvrtém létě a Českého ve třímezcietmém. [Zevně:] Opatrným purkmistru, konšelóm i vší obci města Českých Budějovic, věrným našim milým. Orig. perg. v archivu města Budějovic (ve skříni 9 č. 3). Na rubu sou- časnou rukou poznamenáno: »O židy, čehož jsú se byli u veliký pátek do- pustili, že na ně nic důvodného uvedeno nenie.« — Viz Čelakovský, Příspěvky k dějinám židů v době Jagellonské, v Časop. česk. Musea LXXII (1898), str. 427. Čís. 500. 1494, 23. května. V Kemptenu. Král Maximilian I. povoluje purkmistru a radě města Chebu, že po dobu jednoho roku mohou svobodně držeti statky, které mají od říše, a že v tom čase mohou vykonávati hrdelní pravomoc

Strana 846
846 1494. soudní v krajině Chebské, avšak po uplynutí toho roku mají je přijmouti v léno. Wir Maximilian, von gots gnaden Romischer kunig zu allen zeiten merer des reichs, zu Hungern, Dalmacien, Croacien etc. kunig, ertzhertzog zu Osterrich, hertzog zu Burgund, zu Bra- bant, zu Ghelldern, grave zu Flandern, Tyrol etc., bekennen, das wir unsern und des reichs lieben getrewen burgermeister und rate der stat Eger umb irer diemutigen bete und getrewen ver- dienens willen ire lehen, so inen von uns und dem heiligen reiche zu erkennen und zu empfahen geburn, ein gantz jar lang, das negst nach datum diß brieves, geurlaubt und inen dazwischen den pan in derselben stat Eger und andern irn gebieten uber das blut zu richten, zu gebrauchen gnediclich gegunt und erlaubt haben, urlauben, gunnen und erlauben inen auch solhe von Ro- mischer kunigklicher macht wissentlich in kraft des brieves, also das dieselben burgermeister und rate solh yetz berurt zeit die vorgemelten lehen von und dem heiligen reiche in urlaubsweise innhaben, und den pan uber das blut zu richten durch sy und ire ambtleut, den sy das an irr stat bevelhen, obberurter massen gebrauchen sullen und mugen von allermeniclich unverhyndert. Doch, das sy nach ausgang derselben zeit die gemelten lehen und pan von uns und unsern nachkommen am reiche zulehen emp- fahen und uns darumb gewondlich pflicht und aid thun, als sich geburt, ungeverlich. Mit urkunt dies brieves besiglt mit unserm kunigclichen anhangendem insigl. Geben zu Kempten am drey- undzweintzigisten tag des monets may nach Cristi geburt vier- zehenhundert und im vierundnewntzigisten, unserr reich des Ro- mischen im newnten und des Hungrischen im funften jarn. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis proprium. [Na rubu:] Rta. Sixtus Ölhafen. Orig. pap. v archivu m. Chebu (č. 934) s menší pečetí královskou z čer- veného vosku zavěšenou na proužku pergamenovém. Na rubu rukou o něco mladší poznamenáno: »Rö(mischen) konigs Maximilian brif, das einer ein iar langk die regalia zu nemen nit schaden sol." — Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 21, č. 934, kdež se omylem datuje k 2. květnu. — Výsada tato byla pak patrně prodlužována rok po roce, jak vysvítá z toho, že císař Max-

Strana 847
1495. 847 milian povolil purkmistrovi a radě m. Chebu listem d. v Augšpurku 22. března 1510 podobné osvobození od propůjčení regalií v léno na dvě léta. (Orig. pap. v archivu Českého musea). Čís. 501. 1495, 4. května. Ve Wormsu. Král Maximilian I. potvrzuje purkmistru, radě a měštanům města Chebu privilegia, která obdrželi od předchůdců jeho a od koruny České, a osvobozuje je od právomoci Westfálských soudů. Wir Maximilian, von gottes genaden Römischer künig zu allen tzeiten merer des reichs zu Hunngern, Dallmatien, Croatien etc. künig, ertzhertzog in Österreich, hertzog zu Burgunndi, zu Lottrickh, zu Brabannt, zu Steyer, zu Kerennden, zu Crain, zu Lymburg, zu Lutzemburg und zu Ghelldern, grave zu Flanndern, zu Habspurg, zu Tyrol, zu Phirrt, zu Kyburg, zu Arthoys und zu Burgunndi, phalentzgrave zu Henigaw, zu Holland, zu Seeland, zu Namur und zu Zütphen marggrave des heiligen Römischen reichs und zu Burgaw, landtgrave in Ellsass, herr zu Frieszlannd, auf der Wynndischen march, zu Porttennaw, zu Salins und zu Me- cheln etc. Bekennen offenlich mit disem brive und tun kund allermenigklich, das uns unser und des reichs lieben getrewen burgermeister, rate und burger gemeinlich der stat Eger durch ir erbere und volmechtige potschaft haben furbringen lassen, wiewol sy undter uns und das heilig reiche gehören und desz- halben mit ordenlichen gerichten und andern freyheiten und privilegien fürsehen, den sy nachzuvolgen alweg geflissen ge- wesen und noch weren, würden doch daruber sy, ire burger, die iren und die inen zuversprechen steen, zu tzeiten auf etlicher personen muetwillig angeben unervordert einichs gebürlichen rechten für Westualisch gericht, dahin sy nach gemeinen rechten nit gehören, furgenomen, geladen und daselbst wider sy und die iren zu richten undterstanden und dardurch zu unpillichem scha- den gebracht, und uns darauf diemüetigklichen angerufen und gebeten, daz wir sy in solchem zu fursehen, auch inen und der- selben statt Eger all und yegklich ir gnad, freyheit, recht, brief, privilegia, die sy von weylend unsern vorfaren am reiche, Rö- mischen keysern und kunigen, auch der cron zu Beheim, redlich erworben, mitsambt iren alten herkomen und loblichen gewon-

Strana 848
848 1495. heiten in allen iren ynnhaltungen und begreifungen zu vernewen, zu confirmiren und zu bestetten gnedigklichen geruchten. Des haben wir angesehen solich ir diemuetig bete, auch die annemen, getrewen und nützlichen dienste, so sy uns und dem heiligen reiche oft willigklichen getan haben und hinfüro in kunftig zeit wol tun mugen und sullen, und darumb mit wolbedachtem mute, guetem rate und rechter wissen denselben burgermeister, rate und burgern gemeinlich der stat Eger und iren nachkomen da- selbs dise besonder genad und freyheit getan und gegeben, also ob sy gemeinlich oder besonder person, ir burger, die iren oder inen zu versprechen steen, einer oder meer, an einich Westualisch gericht, wie die genannt und wo die gelegen sein, furbaszhin ge- heischen, geladen oder daselbs ichts wider sy, ir leyb, hab oder guter mit acht, anlayten, processen und ervolgungen gehandelt, gericht, geurteilt oder procedirt wurde, in was schein das be- schehe, das sy gemeinlich noch sonderlich auf dieselben furhey- schung und ladung zu erscheinen noch zu antworten, noch auch denselben urtheilen, achten, anlayten, processen noch ervolgungen, so darauf ergeen und beschehen mochten, gehorsam zu erzeigen nit schuldig, noch dieselben processen kein craft noch macht haben, sonder gantz craftlos, zunicht und untuglich sein, und die gemelten von Eger derhalben unverhyndert bey irem orden- lichen gerichtszwang, freyheiten, privilegien und altem herkhomen berulich und on irrung beleiben und der gebrauchen und ge- nyessen sullen. Welich fürheischung, ladung urteilen, acht, an- layt, process und ervolgung, die an denselben Westuelischen ge- richten, als yetz berurt ist, hiewider geen und beschehen möchten, wir auch yetzo als dann und dann als yetzo gentzlich aufheben, abtun und vernichten von obbestimbter Römischer kunigklicher macht volkomenheit und rechter wissen in craft dits briefs. Und darzu all und yegkliche vorgemelt ir genad, freyheiten, recht, brief, privilegia, alt herkomen und löblich gewonheit, die sy von den obbestimbten unsern vorfaren am reiche, Römischen keysern und künigen, auch der crone zu Beheim redlich erworben und loblich herbracht haben, in allen iren ynhaltungen und begrei- fungen gnedigklich ernewt, confirmirt und bestett, tun inen solch genad und freyheit, ernewen, confirmiren und bestetten inen solchs alles von obbestimbter Römischer kunigklicher macht

Strana 849
1495. 849 wissentlich in craft dits briefs und meinen, setzen und wellen, das dieselben burgermeister, rat und burger der stat Eger, ir nachkomen, die iren vorgemelt bey den obgemelten iren genaden, freyheiten, rechten, briefen und privilegien beleiben und sich der nach iren ynhaltungen gebrauchen und geniessen sullen und mugen von allermenigklich unverhyndert. Und gebieten darauf allen und yegklichen churfursten, fursten, geistlichen und welt- lichen, prelaten, graven, freyen herren, rittern, knechten, hawbt- lewten, ambtlewten, vitzthumben, vogten, phlegern, verwesern, freygraven, freyschoffen, scheffen, landtrichtern, richtern, schult- haissen, burgermeistern, raten, burgern und gemeinden und sonst allen andern unsern und des reichs underthanen und getrewen, in was wirden, stattes oder wesens die sein, ernstlich und vestig- clich und wellen, daz sy die vorgemelten burgermeister, rate und burger der stat Eger, ir nachkomen, die iren und die inen zu- versprechen steen, an den obgemelten iren genaden, freyheiten, rechten, briefen und privilegien, auch diser unser kunigklichen confirmation" und bestettung nicht hyndern noch irren, sonder sy der, als obsteet, gerüelich und on irrung dabey bleiben und der gebrauchen und genyssen lassen und hiewider nicht tun, noch yemandt anderm zu tun gestatten in dhein weise, als lieb einem yegklichen sey unser und des reichs ungenad und strafe und die pene, in den obgemelten iren briefen und privilegien begriffen, und darzu einer sondern pene, nemblich zweintzig markh loetiges goldes, zu vermeyden, die ein yeder, so oft er frevenlich hie- wider tette, uns halb in unser und des reichs camer und den andern halben teil den egenannten von Eger und iren nach- komen unableszlich zu bezalen vervallen sein sol. Mit urkund dits briefs besigelt mit unserm künigklichen anhangendem insigel. Geben in unserr und des heiligen reichs statt Worms am vier- den tag des monets may nach Cristi geburde vierzehenhundert und im funfundnewntzigisten, unserr reiche des Romischen im zehenden und des Hungrischen im sechsten jaren. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis in consilio Bertoldus, archiepiscopus Moguntinus, archi- cancellarius s(ub)s(cripsi)t. [Na rubu:] Rta Sixtus Ölhafen.

Strana 850
850 1495. Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 942) s menší pečetí královskou z čer- veného vosku zavěšenou na bílo-modro-červené šňůře hedvábné. Na rubu na kraji současná poznámka: »Der von Eger confirmation.« — Majestát tento zapsán jest v říšské knize registraturní císaře Maximiliana I., chované v c. a k. dvorním a státním archivu Vídeňském pod značkou X, na l. 173r. — Obsaženo též v konfirmací Karla V. d. 14. srpna 1530, jejíž originál chová se v archivu m. Chebu (č. 1268). — a) conformation orig. — Srv. Gradl, Privilegien der St. Eger str. 31, kdež omylem list tento připsán králi Vladislavovi; Nováček, Veme- schriften aus dem Egerer Archiv (ve Věstníku kr. české Společnosti náuk 1893, č. V) str. 34; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 21, č. 942. Čís. 502. 1495, 24. srpna. Na Budíně. Král Vladislav povoluje purkmistru, konšelům i vší obci města Mělníka, aby mohli sůl k obci kupovati a prodávati jakož i aby bránili prodeji soli míli kolem města. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabie, oznamujem tímto listem všem, že sú k nám některé posly své vyslali opatrní purgmistr, konšelé i všecka obec města našeho Mělníka, věrní milí, oznamujíce nám, kterak suol k obci té kupují a ji potom prodávají nebo-li šenkují, a což odtud zisku a užitku přichází, že to na obecné po- třeby města toho obracují, prosíce nás při tom pokorně, abychme jim list na to dáti a na budoucí časy vysaditi ráčili, tak aby tu sůl kupovati a zase šenkovati a užitky z toho k obci bráti volně a svobodně bez překážek mohli a moc měli. K jichžto prosbám souce nakloněni pro služby i věrnosť, kterýmiž se nám líbiti a zachovati hleděli a hledí s dobrým rozmyslem a radou věrných našich, mocí královskou v Čechách k tomu sme svolili a mocí listu tohoto svolujem, aby již psaní měšťané města našeho Měl- níka, nynější i budoucí, suol k obci kupovati mohli a moc měli a ji zase šenkovali. A což z toho ziskův a požitkův vezmou, to aby na potřeby obecné města toho obrátili tak a tím obyčejem, jakožto i jiná města naše v království Českém takové milosti a vejsady majíc činiti mohou a moc mají, a to bez naší, budoucích našich, králův Českých, i všech lidí jiných všeliké překážky nyní

Strana 851
1496. 851 i na věčné časy. Při tom jim tuto milost činíce a tímto listem dávajíce, aby takového kupování a šenkování soli míli zdáli od téhož města brániti a hájiti mohli. Však proto chceme, aby tato vejsada a obdarování naše bylo každému bez újmy na jeho spra- vedlnosti. Tomu na svědomí pečet naši královskou k tomuto listu přivěsiti sme rozkázali. Dán na Budíně v pondělí den svatého Bartholoměje léta božího tisícího čtyrstého devadesátého pátého, království našich Uherského pátého a Českého dvacátého pátého léta. Opis ze XVI. století v knize privilegií m. Mělníka na l. 13 a 16 za ná- pisem: »N° 19. Potvrzení na všelijaká cla ze všech věcí, co se má z čeho bráti.« Obsaženo též v konfirmaci privilegií Mělnických císařovny Marie Te- rezie d. ve Vídni 20. srpna 1748. Čís. 503. 1496, 25. března. V Prešpurce. Král Vladislav na žádost Petra a Haška bratří z Vartm- berka povoluje obyvatelům města Bydžova, aby vybírali v bra- nách clo a z výnosu jeho opravovali cesty kolem města. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král a markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpiv před velebnost naši královskú urozený Petr z Vartmberka, věrný náš milý, i prosil jest nás jménem sám od sebe, i také jménem urozeného Haška z Vartmberka, bratra své- ho, abychom z milosti našie královské městu jeho Bydžovu clo dáti a milostivě přieti ráčili. K kteréžto prosbě pro věrné služby jmenovaných bratřie jsúce nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocie královskú v Čechách nahoře dotče- nému městu Bydžovu a obyvateluom v něm, nynějšiem i budú- ciem, obdařenie činíme a milostivě tiemto listem dáváme, clo v branách téhož města aby zdvihali, upomínali a brali, totižto s každého vozu formanského dva penieze a s každého vozu sedl- ského jeden peniez; item od dobytka velikého i malého, kterýž by odjinud přihnán byl, s každého jeden haléř. Kteréhožto cla

Strana 852
852 1496. měšťané řečeného města budú moci a mají požievati svobodně tiem všiem obyčejem a spuosobem, jakožto jiná města královstvie našeho Českého v bráně cel svých obvykli sú bráti a zdvihati bez všeliké překážky; řečení také měšťané a obyvatelé jmenova- ného města pro takové naše obdařenie cesty k témuž městu pří- slušejície i okolo téhož města opravovati majie a povinni budú. Tomu na svědomie pečet naši královskú k tomuto listu přivěsiti sme kázali. Dán v Prešpurce den zvěstovánie matky božie léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého devadesátého še- stého, a královstvie našich Uherského šestého a Českého dvadcá- tého pátého léta. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnberk, cancellarii regni Boemie. Opis zvěčnělého archiváře K. J. Erbena v archivu Českého musea zho- tovený dle orig. chovaného druhdy v archivu m. Bydžova. Nyní zbyly v ar- chivu tom pouze opisy; z nich jeden obsažen jest v originálním vidimu rady m. Nymburka n. L. d. 6. března 1682, druhý pak v orig. potvrzení privilegií Bydžovských cís. Josefem II. d. ve Vídni 7. března 1782. — Srov. Kapras, Kniha svědomí m. N. Bydžova z l. 1311—1470 str. XXXVI, č. 11. Čís. 504. 1496, 22. června. Na Budíně. Král Vladislav povoluje Jiřímu Oplovi z Fictum, aby svou ves Havraň věnoval k církevnímu záduší a aby mohl vrchní panství na ní svěřiti purkmistru a konšelům města Mostu. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, markrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že jest vznesl na nás urozený Jiřík Opl z Fictum, věrný náš milý, že úmysl má ves svú dědičnú Habran s platem, dů- chody a puožitky jejími k záduší dáti a nebo-li tím platem ka- planstvie vysaditi. A při tom prošeni jsme jménem téhož Jiříka Ople, abychom jemu k tomu povolení a moc naši královskou dáti a jemu toho přieti ráčili. Při kteréžto prosbě vážíce to, že před sebú skutek chvalitebný a pobožný má, k tomu jsme nakloněni,

Strana 853
1496. 853 kdežto s dobrým rozmyslem a radou věrných našich mocí krá- lovskou v Čechách k tomu jsme svolili a svolujem, povolenie naše královské tiemto listem dávajíce, tak aby svrchu dotčený Jiřík Opl, když by se jemu kolivěk zdálo a líbilo, mohl a moc měl svrchu psanú ves Habran s platem společně nebo rozdielně k záduší dáti, odkázati a obrátiti a nebolito na tu ves kaplanstvie vysaditi tu v tom městě neb místě, kdež by se jemu najlépe a najslušnějie zdálo a líbilo. A k tomu také zvláštnie naše povo- lenie dáváme, aby jmenovaný Jiřík Opl vrchnie panstvie na vsi svrchu dotčené opatrným purgmistru a konšelóm města našeho Mostu dáti a poručiti mohl. A kterémuž by kolivěk kostelu, klá- šteru neb špitáli a nebolito oltáři tu svrchu psanú ves dal a obrátil, tam aby ta ves dědičně příslušela se vším jejím příslu- šenstvím a od těch osob duchovních, kdež by ji dal a obrátil, plat a puožitky s ní vybierán a požíván byl bez našie, budúciech našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky nynie i v časiech budouciech. Chtiece tomu, aby jeho takové dánie, obrácenie a odkázánie vsi často psané tolikéž moci a pev- nosti mělo, jako by to týž Jiřík Opl dskami zemskými ujistil a zapsal. A protož přikazujem sudiemu i jiným úředníkuom desk dvuorských královstvie Českého, věrným našim milým, abyšte list tento, když koli od již psaného Jiříka požádáni budete, v dsky dvorské, řád práva zachovajíc, vložiti a vepsati kázali bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie pečet našie královskú k tomuto listu přitisknouti jsme kázali. Dán na Budíně v středu před svatým Janem křtitelem létha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého šestého, království našich Uherského šestého a Če- ského pětmecítmého létha. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnberg, supremi cancellarii regni Boemie. Opis ze XVII. století v kopiáři z r. 1640 v archivu m. Mostu na l. 490. — Schlesinger, Stadtbuch von Brüx str. 178, č. 420. — Jak potom Jiří Opl z Fictum s platy ze vsi Havraně dle tohoto povolení naložil, vysvítá z násle- dujícího zápisu deskového z r. 1595: Nejjasnější kníže a pán pan Rudolf druhý, z boží milosti volený Římský císař, Uherský a Český etc. král, jakožto král Český, ráčil se přiznati: Jakož jest někdy Jiřík Oppl z Fictumb a z Nového Šumburku vedle povolení a majestátu někdy krále Vladislava, předka J. Mti slavné paměti, kteréhož jest datum na Budíně v středu před svatým Janem

Strana 854
854 1496. křtitelem létha tisícého čtyrstého devadesátého šestého, ves svou Havrany s dvory kmetcími, s platem, dědinami, lukami i s tou se vší zvólí k též vsi příslušející k záduším níže psaným dal, rozdělil a nadáním svým to tak na- řídil a opatřil, aby předně a nejprve z platův též vsi dáváno bylo: Do ko- stela Pražského na hrad Pražský k oltáři svatého Matěje dvanácte kop grošův českých; k oltáři jeho k faře města Mostu kaple svaté Doroty dvanácte kop gr. č., kterýžto plat kaplanům těch oltářův rozdílně vydáván býti má každému knězi aneb kaplanu při každém svatém Havle šest kop gr. č,, a ihned potom na sv. Jiří nejprve příštího tolikéž šest kop gr. č.; v městě Mostu do špitála svatého Ducha před městem tři kopy gr. č.; též v městě Mostu kazateli u fary téhož města jednu kopu gr. č.; v témž městě Mostu kněžím do domu kněž- ského proti škole tři kopy gr. č.; k bratrství u faře téhož města jednu kopu gr. č.; v Zahražanech do kláštera panenského půl třetí kopy gr. č.; do klá- štera pod Novým Šumburkem faráři tři kopy gr. č.; kteřížto platové svrchu psaní všickni rozdílně vydáváni býti mají, totiž polovici toho každého již jmenova- ného platu na svatého Havla a druhou polovici na svatého Jiří ihned nejprve příštího; chudým lidem v městě Mostu na sukno tři kopy dvamedcítma gr. č.; a to vždy na sv. Havla; bratřím Bosákům na krupku, na ryby a na herynky půl třetí kopy gr. č., polovici té summy, a druhou polovici též summy bratřím svatého Františka v Mostě vydávána býti má. A ti všickni již jmenovaní pla- tové na lidech ve vsi Havranech svrchu dotčené tímto spůsobem vybíráni býti mají: Lukášova vdova pět kop grošův a šestnácte peněz českých; Kuba tři kopy gr. č.; Matěj Černík jednu kopu gr. č. patnácte grošův jeden peníz če- ských; Pavel tři kopy dva groše čtyry peníze vše českých; Kúbek Máca dvě kopě dvadceti gr. míněji dvou peněz č.; Hanušek půl třetí kopy gr. dva pe- níze č.; Kovář z louky dvamecítma gr. čtyry peníze č.; Krčmář čtyrydceti pět grošův č.; týž Kovář šest grošův dva peníze č.; Janek na Maříkově místě pět kop devět gr. míněji dvou peněz č.; Janek Jíša pět gr. č.; Karlova pět kop gr. č.; Pavel Deraus jednu kopu dvanácte gr. č.; Linhart půl třetí kopy gr. třinádcte gr. jeden peníz č.; Švec dvadceti sedm gr. č.; Materna dvadceti tří gr. č. míněji dvou peněz č.; Jakub dvadceti šest gr. č.; Urban dvě kopě čtyry peníze č.; Martin rychtář půl druhé kopy gr. tři groše míněji dvou peněz č.; Bartoš šest gr. č.; Kumova čtyry kopy deset gr. č.; Duchek dvě kopě sedm gr. čtyry peníze č.; Michal dvamecítma gr. č.; Mikeš dvě kopě bez sedmi gr. a dvou peněz; Václav jednu kopu vosm gr. č.; Linhart Holej jednu kopu šest gr. českých. Ti všickni lidé svrchu psaní což platu při svatým Jiří platí, to- likéž při sv. Havle platiti mají, a to vše na česko počítajíce. Kderéhožto platu všeho v jednu summu sečteného učiní summy čtyrydceti tři kopy dvadceti jeden groš a dva peníze české platu ročního. Při kderémžto dání a nadání svém nadepsaný Jiřík Oppl Fictumb jest sobě do své živnosti na též vsi Ha- vranech i na tom na všem, což k tomu přísluší, všeckno plné panství i také poddací vymínil a na onen čas pozůstavil; a po smrti to panství na též vsi Havranech i také poddací v Havranech i v kaple u svaté Doroty v Mostě u Matky boží oltář poručil a dal jest mocně purgkmistru, konšelům i vší obci města Mostu, nynějším i budoucím, tak aby oni ty platy na vsi svrchu psané vybírajíce, jinam nikam toho neobracujíc, aby vydávali tu a na ta místa a

Strana 855
1496. 855 těm osobám, jakž se svrchu píše, a to beze vší odpornosti a překážky jednoho každého člověka, tak jakž též nadání od téhož někdy Jiříka Opple z Fictumb s dovolením nejjasnějšího knížete a pána pana Vladislava, Uherského a Če- ského etc. krále, do desk zemských [!] vloženo a zapsáno jest bylo, a nyní na po- nížené prošení purgkmistra a konšelův i vší obce města Mostu též s povole- ním J. Mti Cské a skrze jistou relaci J. Mti Cské ke dskám dvorským o to učiněnou zase z týchž desk dvorských takové nadání jest vymazáno a přetr- ženo. S tím dalším jich purgkmistra, konšelův i vší obce často dotčeného města Mostu, nynějších i budoucích, pro jich budoucích bezpečnost a ujití ně- jakých nesnází opatřením, aby oznámené nadání a panství nad tou vsí Ha- vranech též nad poddacím v Havranech i v kaple svaté Doroty v Mostě u Matky boží voltáři se vší zvólí, což k témuž panství nad tou vsí Havranech, též nad poddacím kostelním záleží, nikdež nic ovšem nevymiňujíc, svrchu psaným purgk- mistru, konšelům i vší obci města Mostu, nynějším i budoucím, do desk zem- ských království Českého vloženo a týmiž dskami zemskými, kdež se jiná dě- dictví zapisují, k dědictví zapsáno bylo, ráčil jest J. Mt Cská jakožto král Český k tomu své milostivé povolení dáti tak a na ten spůsob, aby oni purgk- mistr, konšelé i všecka obec města Mostu, nynější i budoucí, téhož nadání a panství nad často psanou vsí Havranech, též nad poddacím kostelním s jiným vším a všelijakým k tomu příslušenstvím, se vší zvólí, s plným panstvím jako svého vlastního dědictví, nikdež ovšem nic nevymiňujíc, v tom plném právě, nadání a panství mohli užívati, zastaviti, směniti, zapsati, prodati a s tím se vším jako s svým vlastním dědictvím, bez umenšení však nadepsaného nadání a vedle něho platův, kdeříž z též vsi vycházeti a jistým osobám, jakž vejš ozná- meno, od držitelův nadepsané vsi na budoucí a věčné časy vydávány býti mají, učiniti bez překážky J. Mti Cské, jakožto krále Českého, dědicův J. Mti a bu- doucích králův Českých aneb kohož kolivěk jiného, buď z duchovních neb svět- ských lidí, vše podle vůle své. Kderéžto nadání a panství, vložení a vepsání k dědictví do desk na místě a jménem J. Mti Cské, jakožto krále Českého, uči- nili a vykonali sou Jan nejstarší z Valdštejna a na Sedčicích, nejvyšší ko- morník království Českého, a Humprecht Černín z Chuděnic a na Chuděnicích a Ouňovicích, podkomoří království Českého a hejtman hradu Pražského, J. M. C. rady, jsouce k tomu od J. M. C., jakožto krále Českého, skrze relací o to ke dskám zemským učiněnou zvláštně zřízeni, tak jak relací v kvaternu relací modrém létha 95 D. 8. plněji svědčí a to vše v sobě šířeji obsahuje a zavírá. (Desky zemské větší kvat. č. 27 na l. P2—P5). Čís. 505. 1496, 1. září. Na Budíně. Král Vladislav vypůjčiv sobě od obce města Stříbra 100 kop gr. č., připisuje je k sumě zápisné, v níž jí r. 1480 zastavil plat hromničný do komory královské příslušející.

Strana 856
856 1497. My Vladislav, z boží milosti ... král... etc., oznamujem tímto listem všem. Jakož opatrní purgmistr, konšelé a obec města našeho Stříbra, věrní naši milí, mají a drží s povolením naším v některé jisté summě ty plathy, kteréž do komory naší krá- lovské příslušejí při času Hromnic, nyní pak týž purgmistr a konšelé a obec města Stříbra v naši pilnú a znamenitú potřebu půjčili sú nám sto kop grošův českých; kteréžto povolnosti jsúce od nich, jakožto od našich věrných poddaných, vděčni a chtíce, aby nám takové půjčky vděčné škodni nebyli, s dobrým rozmy- slem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách těch svrchu dotčených sto kop grošův českých jmenovaným purg- mistru, konšelóm i obci města Stříbra, nynějším i budúcím, k těm prvním summám, kteréž na tom plathu, ješto do komory naší královské přísluší, zapsány mají, připisujem a přiražujem tako- výmto obyčejem: Kdyby koli přišlo a my neb budúcí naši, krá- lové Čeští, chtěli ten plath do komory naší příslušející od nich vyplatiti, tehdy jim máme a povinni sme těch sto kop grošuov svrchu dotčených nám půjčených s prvními summami, kteréž na tom platu zapsané mají, dáti a vyplniti beze vší odpornosti. Tomu na svědomí pečeth naši královskú rozkázali sme k tomuto listu přivěsiti. Dán na Budíně den svatého Jiljí, království našich Uherského VI° a Českého XXV° létha. Ad mandatum domini regis. Opis ze XVI. stol. v rukopise c. a k. dvorního a státního archivu ve Vídni č. 185 na str. 448. Čís. 506. 1497, 16. dubna. Na hradě Pražském. Král Vladislav dává purkmistru, konšelům a vší obci města Jaroměře za to, že mu odpustili dluh padesáti kop grošů českých, dědičně právo vybírati clo z koní, volů a piva Hradeckého, které u nich bylo od starodávna vysazeno. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkhrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický marghrabie etc., oznamujem tiemto

Strana 857
1497. 857 listem všem, že jsme prošeni jménem opatrných purgkmistra a kon- šeluov i všie obce [města] Jaromieře, věrných našich, abychom jim clo naše, kteréž jest tu od staradávna vysazeno, dáti ráčili, k tomu se podávajíc, jakož jsme jim padesáte kop grošuo českých, kte- rýchž nám byli k některé potřebě naší puojčili, dlužni zuostali, že nám ty prominúti chtie. I znamenajiece my již psaných mě- šťanuo našich věrnost a povolnost, v kteréž se k nám vždycky, jakožto k králi Českému, pánu svému dědičnému, zachovávali, i také že nám těch padesáte kop grošuo svrchu psaných odpustili, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách, dali jsme jim svrchu psané clo a tiemto listem dá- váme, chtiece tomu, aby oni i budúcí jejich to clo v městě Ja- romíři vedle starého obyčeje dědičně měli, drželi a jeho k opravě města toho požievali a vybírali nyní i na budúcí věčné časy, tak aby z koně formanského český peniez brali a z vola také český peniez, když by kdo skrze jmenované město Jaromíř aneb čtvrt míle zdáli na rozcestích jeli aneb voly hnali; též kdož by pivo Hradecké mimo města vezl, po českém peniezi z sudu dáti mají, a to bez našie, budúciech našich, králuov Českých, i všech jiných lidí, všeliké překážky nynie i v časiech budúciech. Protož při- kazujeme všem úředlníkuom našim a zvlášť podkomořiemu, ny- nějšiemu i budúcím, královstvie Českého, věrným našim milým, abyšte svrchu psané měšťany naše Jaromířské, nynějšie i bu- dúcie, při užievánie a vybieránie cla svrchu psaného měli, drželi a zachovávali bez zmatku i všelijakých překážek nynie i v časech budúciech. Tomu na svědomie pečet naši královskú k tomuto listu přivěsiti sme kázali. Dán na hradě Pražském v neděli po svatém Tiburcí léta božieho tisícího čtyrstého devadesátého sed- mého, královstvie našich Uherského sedmého a Českého šestme- cítmého léta. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnberg" supremi cancellarii regni Boemie. Opis z XVIII. století v liber memorabilium diversi coloris v archivu m. Jaroměře na l. 16r. — Knapp, Paměti král. věnného m. Jaroměře str. 238. — a) Ad rel. dni. dni. Alberti de Collowrat et in Lybstein má opis omylem opisovače, jenž se zmýlil bezpochyby záznamem připsaným na listu d. 3. listo- padu 1504.

Strana 858
858 1497. Čís. 507. 1497, 8. května. Na hradě Pražském. Král Vladislav vysazuje obci města Slaného výroční trh na den svatých Filipa a Jakuba apoštolů s osmi dny potom násle- dujícími. My Vladislav, z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Char- vatský letc.] král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický margkrabie etc., oznamujem tímto listem naším všem, že jsou před velebnost naši předstoupili někteří starší města Slaného, věrní naši milí, prosíce nás jménem purgkmistra, konšel i vší obce téhož města, abychme jim pro opravu a dobré města toho jarmark roční dáti a milostivě vysaditi ráčili. K jichžto prosbě pro služby jejich a také pro věrnost, v kteréž jsou se k nám vždycky, jakožto ku pánu svému dědičnému, věrně a právě měli a zachovali, nakloněni jsouce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskou v Čechách dali jsme nadepsanému městu Slanému a obyvatelům jeho, nynějším i bu- doucím, jarmark roční na den svatých Philippa a Jakuba apo- štolův s osmi dny pořád zběhlými a mocí listu tohoto dáváme; chtíce tomu konečně, aby nadepsaní měšťané naši Slanští, ny- nější i budoucí, jarmarku toho s osmi dny pořád zběhlými po- žívali a požívati mohli nyní i na budoucí věčné časy tak a tím obyčejem, jakožto jiná města království našeho Českého svých jarmarkův užívají a užívati mohou, buď z práva aneb z obyčeje, a to bez naší, [budúcích našichl, králův Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíce podkomořímu našemu i jiným všem úředníkům a poddaným našim, věrným milým, abyšte nade- psaným měšťanům našim Slanským, nynějším i budoucím, v uží- vání jarmarku toho žádných překážek nečinili ani činiti nedo- pouštěli, než raději je při tom měli, drželi a zachovali bez zmatku a všelijaké odpornosti pod uvarováním hněvu našeho a budoucích [našich],“ králův Českých. Však protob chceme, aby toto dání naše jarmarku svrchu psaného bylo bez ujmy každého na jeho spra- vedlnosti. Tomu na svědomí pečet naši královskou k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na hradě Pražském v pondělí den sva-

Strana 859
1497. 859 tého Stanislava létha božího tisícího čtyřstého devadesátého sed- mého, království našich Uherského sedmého a Českého dvadcátého šestého. Opis v přepisu privilegií z r. 1654 č. 17 v archivu m. Slaného. — a) omylem opisovače vynecháno. — b) také opis. Čís. 508. 1497, 9. června. Na hradě Pražském. Král Vladislav potvrzuje purkmistru a radě města Chebu výpověď komorního soudu v rozepři jejich s Ondřejem Gume- rauerem, podle které lidé Gumerauerovi od Wilšteina jsou po- vinni robotovati v příkopech Chebských. Wir Wladislaus, von gottis gnoden zu Hungern, Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig, margrave zu Merhern, herczog zu Lutzelburg und in der Slesien, margrave zu Lausitz etc., be- kennen und tun kundt offintlich mit diesem brieve gein allir- meniglich, das auf freytag noch Bonifacii zu Prag, als auf er- nanten rechtlichen tag, vor uns der ersamen burgermeyster und rate der stat Eger erbere botschaft mit Endres Gumerawer einer name halb, dorumb yne dann baiderseyt vor unser cammer recht furbeschaiden, was gestanden, da anfenglich von Gumerawer geclagt ist, wie yne die von Eger mit gewalt angrieffen hieten und yme und seinen armen leuten kuhe und viehe genomen. Da- kegen die von Eger geantwurt, aus was ursachen sie das thun hieten mussen; yne ware das gemewr nydergefallen und etlich veintschaft gehabit und yne neben andirn ym Eger crais be- sandt, das er yne mit seinen armen lewten noch alten herkomen und gewonhaiten holff arbaiten; und doruf sie zwen brieve kunig Wenczlaw und keyser Sigmunden spruch furzaigten, do er sie einleybt mit namen: Kinßperg, Naiperg, Liebenstein, Newhaws, Seeberg, Schonperg und Wildstein, im Egerland gelegen, und sie zu hilff der stat Eger verwydemt, als dieselben maiestaten und spruch das weiter ausweißen und begreyfen. Da entkegen der Gumerawer etlicher leute gezeugknus gefurt, sie gedenckhten nicht, das Gumerawers leute vom Wilssteyn ye im graben zu

Strana 860
860 1497. Eger gescharbarckt hietten, als er der gezeugnus viel und auch der hauptleute brive geweyst, da er begert had, die von Eger ire gerechtigkait weysen sollen. Doruf haben wir mit dene hern unsern rathen in dieselben brive kunig Wenczlaw und keyser Sigmund spruch und in alle gezeugnus aigintlich gesehen und also dovon sprechen und schaffen so: Als offinlich dieselbigen brive ausweysen, das sie der stat Eger on alle widerrednus be- holffen sein sollen, so behalten wir sie billich noch dabey, und der genanten leut kuntschaft mugen die kunigliche brive nicht oberweisen; und ob derselbe Gumerawer wil mit kunig Johansen brive, doruf er sich beruft, die von Eger dene haben, ainicherley gerechtigkait deshalbe vorfuren, dorynne wirt yme das recht nicht abgeslagen. Und zu unser und der hern furbete, nicht aus gerechtigkait, haben die von Eger zugesagit, dene armen leuten ir name noch selbsten der von Eger rat gutduncken und be- wegnus widerzukeren. Mit urkund haben wir mit unserm kunig- lichem anhangendem insiegl diesen rechtspruch vorsigiln lassen freitags noch Bonifacii auf unserm slos zu Prag noch Christi geburt vierzehenhundert und im sibenundnewntzigistem, unser reych des Hungrischen yme sibenden und des Bemischen im sechsundzwantzigisten joren. [Na ohbu:/ Ad relacionem magnifici domini Johannis de Sselnberg, supremi cancellarii regni Bohemie. INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 961) s menší pečetí královskou na červenobílé šňůře hedvábné zavěšenou. Na rubu rukou současnou pozname- náno: »Der rechtspruch zwyschen eyn rate und Endresen Gumerawer.« V témže archivu chová se též (pod č. 962) originál transsumptu tohoto majestátu po- řízený komturem, farářem a konventem řádu Německého v Chebu 27. ledna 1530. — Srv. Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 19, č. 961. — Původní český text této výpovědi z 8. června zapsaný v »Registrech ouzkých královských aksamitových červených anno 1471« (rukop. archivu Českého musea sign. 24 F 19) na l. 237v zní takto: V té při a ruoznici mezi Cheb- skými s jedné a Gomeraurem z strany druhé, kdež týž Gomerauar žaloval, že by naň mocí Chebští sáhli a jemu a jeho chudým lidem krávy a dobytky po- brali. Proti tomu Chebští pověděli jsú, z které příčiny musili sú to učiniti; že jsú jim zdi padly, majíce některé nepřátely, a že jsú ho obsílali vedle ji- ných z kraje Chebského, aby jim s lidmi svými pomohl dělati vedle staro-

Strana 861
1497. 861 dávnie zvyklosti a obyčeje. A na to ukázali jsú dva listy krále Václava a cí- saře Zigmunda výpověď, kdež je vtěluje zejména Kynšperk, Nayperk, Libštein, Neyhaus, Žeberk, Šenperk, Wildštein, v krajině Chebské ležící, a je připojuje k pomoci městu Chbu, jakož pak ti majestátové a výpověď to šíře ukazuje a zavierá. Proti tomu Gaumeraurar okažoval svědomie některých lidí, že ne- pamatují, by lidé od Wilšteina Gummrauarovi kdy robotovali v přiekopiech Chebských, jakož těch svědomí mnoho ukázal; i také hajtmanské listy okazoval jest, kdež žádal jest, aby Chebští své spravedlnosti ukázali ete. Tu král se pány radami svými takto o tom rozkázati ráčil, nahlédše v ty listy krále Vá- clava, v výpověď císaře Zigmunda i ve všecka svědomie: Poněvadž zjevně ti listové ukazují, že mají pomáhati témuž městu Chbu beze všie odpornosti, že J. Mt při tom Chebské nechává a zuostavuje, a že ta svědomie týchž lidí ne- mohú královských listuov přesvědčiti; a bude-li chtieti týž Gomerauer krále Janovým listem, na který sě táhl, že by jej Chebští měli, jaké spravedlnosti v čem dovésti, právo mu sě nezavierá. [Přípisek:] A k přímluvě krále J. Mti a pánuov, ne z práva, Chebští řekli jsú chudým lidem zasě navrátiti pobránie jich vedle zdánie rady Chebské, povážiece toho. [Actum feria V. (!) post Boni- facii etc. XCVII]. (Viz Čelakovský v Arch. Českém X, str. 476). Čís. 509. 1497, 13. června. Na hradě Pražském. Král Vladislav potvrzuje smlouvu měštanů Jaroměřských s Vaňkem ze Sloupna o rybník ležící v polích Jaroměřských a vysazuje jim výroční trh na Tři krále s osmi dny potom násle- dujícími. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický margkrabie etc. Oznamujem tiemto listem všem, že jsú nám okázali smlúvu celú a dokonalú ně- kteří staršie města našeho Jaromíře, věrní milí, kterúž jest mezi nimi a Věnkem z Sloupna na Heřmanicích statečný Albrecht z Boskovice, podkomořie královstvie Českého, věrný náš milý, s některými dobrými lidmi o ten rybniek, který ležie v polích Ja- romířských, udělal, tak že jemu za ten rybniek nadepsaní mě- šťané sedm set kop grošuov českých dali; prosiece nás s velikú prosbú, poněvadž jest to řiezenie obecné, aby žádnému ve dsky zemské nic kladeno nebylo, abychom jim tu milost učiniti a k té smlúvě povolenie naše dáti a jí potvrditi ráčili, tak aby o ten

Strana 862
862 1497. rybniek potomniech zmatkuov, nesnází, nákladuov, i jiných škod neměli a nečinili, než jej měli a drželi, i jeho požievali svobodně bez zmatkuov, výpros, nařiekánie i všelijakých jiných překážek. K jichžto prosbě nakloněni jsúce pro věrnost, v kteréž jsú se nám nadepsaní měšťané naši, jakožto ku pánu svému, zachovati hleděli a zachovávají, též i potomně zachovávati budú povinni, čím sobě příchylnější a hotovější milost naši poznají, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách, povolili jsme k smlúvě o ten rybniek s nadepsaným Heřmanským učiněné a tiemto listem povolujeme a potvrzujeme; chtiece tomu konečně, aby svrchu psaní měšťané Jaromířští, nynější i budúcí, ten rybniek měli, drželi a jeho požievali a požievati mohli a moc měli nynie i v časiech budúciech beze všech zmatkuov, nařiekání neb nespravedlivých vejpros, tak a tiem obyčejem, jakožto oby- vatelé všickni královstvie Českého svých dědičných rybníkuov užievají a užievati mohú, a to bez našie, budúcích našich, králuo Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky. Přikazujiece všem úředlníkuom [a] poddaným našim, kteréhožkoli stavu a řádu, ny- nějšiem i budúciem, abyšte často psaný měšťany naše Jaromířské nynější i jich budúcí při drženie a užievánie jejich rybníka svrchu psaného měli, drželi a zachovávali beze všeho přerušenie. A chtiece, aby tíž měšťané Jaromířští další milost naši k sobě poznali, k tomu jsme svolili a tiemto listem, jakožto král Český, svolujem, aby oni a budúcie jich měli jarmark roční na den bo- žieho křtěnie aneb na tři krále s osmi dny pořád zběhlými; kte- réhož užievati mají a moci budú nynie i v budúciech časiech, tak a tiem obyčejem, jako i jiná města královstvie našeho Če- ského svých vysazených jarmarkuov užievají a užievati mohú, buď z práva, neb z obyčeje, a to bez našie, budúciech našich, králuov Českých, i všech jiných lidie překážky všeliké. Přikazujiece pod- komořiemu našemu i jiným úředníkuom a poddaným našim, ny- nějšiem i budúciem, věrným milým, abyšte jmenovaným měšťanům našim Jaromířským, nynějším i budúcím jich, při užievánie téhož jarmarku jim od nás daného a vysazeného nepřekáželi, ani komu překážeti dopúštěli, ale je při tom obdarovánie našem měli, drželi a zachovali pod uvarovániem hněvu našeho i budúciech našich králuov Českých. Však proto chceme, aby toto dánie naše bylo bez ujmy každého na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie pečet naši

Strana 863
1497. 863 královskú k listu tomuto přitisknúti jsme kázali. Dán na hradě Pražském v úterý před svatým Vítem léta božieho tisícího čtyř- stého devadesátého sedmého, královstvie našich Uherského sed- mého a Českého dvadcátého šestého roku. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. Opis z XVIII. století v liber memorabilium diversi coloris v archivu m. Jaroměře na l. 19r. — Srov. Knapp, Paměti král. věnného m. Jaroměře str. 260. Čís. 510. 1497, 16. června. Na hradě Pražském. Král Vladislav dává měštanům Velvarským povolení kšafty pořizovati a při soudech o pokuty i jiné potřebné věci se rovnati; lidi vhodné do města přijímati i zase propouštěti, jak jest to obyčejem v jiných městech královských; povoluje jim vybírati v městě i půl míle v okolí clo z koní a nákladův, začež jsou po- vinni cesty půl míle kolem města opravovati. Ustanovuje, aby z rychty, kterou s jeho povolením koupili, platili za tržné k ní příslušející osm grošů českých a dva peníze k úřadu vrátenství, avšak nejv. purkrabí Pražský Jan z Janovic smí od nich vybí- rati kury, vejce a sýry, ač k tomu nemá práva. Povoluje jim pečetiti červeným voskem. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický margkrabie etc., oznamujem listem tiemto všem, že jsú před velebnost naši přistúpili někteří starší města našeho Velvar, věrní milí, prosiece nás jménem purgmistra, konšeluov i všie obce téhož města, abychme jim některé milosti a výsady znovu dáti a některých starých potvrditi a je zřéditi ráčili, a hned jmenovitě za tyto prosili: Najprv aby zřiezenie kšaftuov taková mievali, jakožto v jiných městech našich, též také i při soudiech aby se tak rovnali vo pokuty i vo jiné věci, jako v městech našich. Item aby mohli do města přijímati osoby hodné, užitečné a zachovalé, též i propustiti podle zdánie svého,

Strana 864
864 1497. tak jakožto i v městech našich činie. Dále zpravujíce nás, že mají clo okolo města v polúmílí, a to že jest jim k veliké škodě, protože mají v míli zdálí ladovánie od starodávna brániti a há- jiti a nevědie, co mají vokolo města cla bráti; prosiec, aby toli- kéž brali, jakož i v městě podle starodávnie výsady berú. Na- posledy pak toho žádali, jakož jsú rychtu s povolením naším kúpili, k kteréžto tržné příslušie, a z toho platie k úřadu vrá- tenstvie každý týden vosm grošuov českých a dva penieze, kdež jest jim v to sáhl urozený Jan z Janovic, najvyšší purgkrabie Pražský, bera od nich některé kury, sýry a vajce, spravedlnosti k tomu nemaje, a to jsú jistým svědomím před úředníky Praž- skými pokázali, že k tomu spravedlnost mají, prosiece, abychme je v tom milostivě opatřiti ráčili, aby to jim a budúcím jejich ke škodě a za právo uvedeno nebylo. K jichžto prosbě nakloněni jsúce pro služby, věrnost a poddanost, v kteréž se k nám nade- psaní měšťané zachovávali a zachovávají, a také majíce nad nimi lítost pro ty škody, kteréž jsú vohněm v předešlých letech vzali, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, aby jmenovaní měšťané Velvarští, nynější i budúcí, kšafty své tak řiedili a řiediti mohli, jakož se v jiných městech našich jim pří- sedících řiedie a puosobie; též aby se při soudiech rovnali vo po- kuty i vo jiné potřebné věci, jako v městech našich, a do města aby přijímati mohli hodné, užitečné a zachovalé lidi, též i pro- pustiti podle zdánie svého tak a tiem obyčejem, jakožto v jiných městech našich činie a činiti mohú bez umenšenie. Což se pak cla jejich, kteréž v městě a puol míle vokolo města od staro- dávna mají, tak jsme k tomu svolili a tiemto listem svolujeme, aby je tíž měšťané vybierali a vybierati mohli, jakožto i v městě s koní i s jiných nákladuov; všakž také v tom polúmílí mají cesty opravovati a tolikrát, kolikrát toho potřeba káže, beze všeho obmeškávánie, nynie i v budúcích časiech. Což se pak rychty, kterúž jsú sobě s povolením naším kúpili, dotýče, s té mají za tržné těch osm grošuov českých a dva penieze k vrátenství každý týden platiti. Ale kury, sajry a vajce má sobě nynější purgkrabie Pražský až do své živnosti vybierati; než po jeho smrti má to při týchž měšťanech na věčné časy zuostati a žádný purgkrabie se na to táhnúti nemá a motci nebude. Tuto týmž měšťanóm

Strana 865
1497. 865 naposledy milost činiece, aby mohli všecky potřeby své městské a obecné voskem červeným pečetiti, nynie i v budúcích časiech, tak, jakožto i jiná města naše takovéž milosti majíce, své věci a potřeby pečetie, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíce všem úřední- kuom a poddaným našim královstvie Českého, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte nadepsané měšťany naše při těch výsadách a milostech svrchu psaných jměli, drželi a zachovávali beze všeho přerušenie. Všakž také ty milosti a výsady mají býti každému bez ujmy na jich spravedlnosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na hradě Pražském v pátek po svatém Vítu létha božieho tisícieho čtyři- stého devadesátého sedmého a království našich Uherského sed- mého a Českého dvadcátého šestého. [Na ohbu:] Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. Rta [Na rubu]: R Orig. perg. v archivu m. Velvar (st. č. 3 vedle registraturního znamení). Pečet, jež druhdy byla zavěšena na hedvábné šňůře, jest utržena. Na rubu rukou XVI. století poznamenáno: »Krále Vladislava na tržný clo a přijímání osob za měšťany«. Čís. 511. 1497, 3. července. [Na hradě Pražském]. Král Vladislav činí výpověď ve při »mezi měsťany Plzeň- skými a Rokyckými« o výsadu, kterou dal Rokycanským na vý- roční trh a na braní cla proti starodávné výsadě Plzeňských na výroční trh na den sv. Bartoloměje, a rozkazuje s radami svými takto: »Poněvadž ta výsada J. Mti jest ke škodě výsadě staro- dávní jich Plzeňských, kterú jsú ukázali, ciesaře Karla,1 že ten jarmark J. Mť Rokyckých zdvihá. Než chtie-li Rokyčtí toho ob- darovánie J. Mti užiti, aby sobě ten jarmark volili dvě neb tři neděle před svatým Bartholomějem neb dvě neděli potom, jakž sě jim zdáti bude; než cla aby v branách ani na silnicích neb mostech potud viece nebrali tiem majestátem. Stalo se“ v pondělí před svatým Prokopem létha M čtyřstého devadesátého sedmého.« Zápis v Registrech ouzkých královských aksamitových červených soudu komorního (rukop. archivu Českého Musea sign. 24 F. 19) na l. B 4 čili 246r.

Strana 866
866 1497. Opis výpisu z register těch psaný rukou XVII. stol. čte se v knize memora- bilní od r. 1532 v archivu m. Rokycan na l. sov za nápisem: »Vejpověď krá- lovská krále Vladislava léta 1497.« Jiný opis čte se v Stehlíkovské knize pri- vilegií v archivu m. Plzně č. 154 na l. 16, s tímto rozdílem: a) Actum in ca- mera feria secunda ante Procopii M'CCCCXCVII°. — 1) Miní se list d. v Praze 1. května 1363. — Viz Čelakovský v Archivu Českém X, str. 486, č. 877 a Strnad, Listář kr. m. Plzně II, str. 371, č. 453. Čís. 512. 1497, 7. července. V Praze. Král Vladislav uznávaje věrné služby, které purkmistr, rada a obec města Chebu koruně České činí, povoluje jim, aby židy z města mohli vypovídati, když lhůta jejich smlouvy projde; aby obyvatelům krajiny Chebské, kteří nechtějí s obcí jejich trpěti, mohli svrchky zabavovati; aby nikdo v Chebsku nových pivo- varů nezřizoval a nikdo kromě města piva na prodej nevařil; aby nové rytířské statky v Chebsku se nezřizovaly, a které jsou, aby nebyly od města a krajiny odcizovány, a aby rybníky, které Chebští nově udělali při Hůrce komorní a pozemcích Zedwických, zůstaly v držení města. Wir Wladislaus, von gots gnaden zu Hungern, Beheim, Dalmacien, Croacien etc. kunig, marggrave zu Merhern, hertzog zu Lucemburg und in Slesien, marggrave zu Lausitz etc., be- kennen fur uns und all unser nachkumen, kunig zu Beheim, offenlich an disem brieve, das die ersamen unser besunder lieb getrew der burgermaister, rathe und gemeine der stat Eger ire erbere botschaft etlich ir anliegend notturft und gebrechen fur uns geschickt und die anbrengen darauf diemuetig bitten lasen, sie mit dene und darinne neben anderr ir freihait und begna- dung, die sie von unsern vorfarn Romischen kaisern und kunigen zu Beheim milder und loblicher gedechtnues auch uns herbracht und haben, als ir genedigister kunig und herr genedigclich zu vorsehen. Und nachdeme wir dieselben gebrechen und ir anbren- gen allis fur zimlich und nicht unbillichs ansehen und gespurt haben, darzu betracht ire frumme getrewe unvorruckte haltung uber manigfeldig beswarung, die sy von unser und der crone zu Beheim wegen gehabit und getragen haben und hinfur zu tun

Strana 867
1497. 867 nicht zweifeln, han wir mit rechter wissen, unser namhaften edlen rete ine diese nachfolgende gnad getan und sunderlichen unsern kuniglichen Behmischen gwalt mit und in craft ditz brieves, also dass sie die Juden, die itzund bei ine in der stat wonende, so dieselbe der Juden zeit und jar ires selbsten vor- trags aws ist und sein, das sie die alsdann, wenne in ebendt, mugen aus stat und land Eger enturlauben und von ine gutli- chen ziehen lassen. Wer aber, das ymand, von weme es geschee, iren halb an uns gelangen wurde, dieselben oder ander Juden wider oder lenger aldo zu Eger oder im land zu wonen oder zu enthalten zu vorgunstigen, des wellen wir nyemand stat geben noch die von Eger damit beswaren, denne wir erkennen und des wol warlich bericht, das sie genanter stat und inwonern nit nutz vnd vast schâdlichen sein. Und fûrder nachdeme und ire land- sesse im lande auf festen und ander etlich der stat nucz und bestem an irer alten gerechtigkait, freihait, sprüchen und guetem herbrengen zu zeiten widerwillig sind und ire arme lewthe nit tun lassen, und darumb das die von Eger nit albege sware weg- nûse, kost und zerung umb ein yede ir gerechtigkait fur uns und unser anwald und hawbtlewte des kunigreichs zu Beheim mit eym yedem oder eins yedem muetwilligs furnemen thun dorften, so gebe wir ine diese gnade darzu, und ist auch unser bevelh, das sie die oder deneselben umb ir gerechtigkait antasten und phenden mugen und solich phand drei tag darnach halden; thun dan dieselben oder derselbe, das ine aufgelegt ist, sol yne ir phandt wol wider gefolgen; geschee es aber in deneselben dreien tagen nicht, so mugen die von Eger dieselben phandung sunder umb zehen reinisch gulden verkomern, vorsetzen, vor- kawfen und die aber deneselben dohin noch zu gut inner vier- zehen tagen die nagsten nacheinander folgend wider zu 1ôsen anweisen. Wirt aber das von deneselben gephendten dannoch veracht vnd nicht gelôst, so solle yne nymandis nichtis darumb phlichtig sein, das mugen sie also handeln, so ofte ine des not beschyt. Mere, so wollen wir hiemit, das in deme land zu Eger nymandis fort kein newe prewehaws aufrich!!l und von alders nicht gewest sein, auch kain erberer mann oder landsesse nit mer prewe, dann zu seiner selbst notturft, und andern weder dene sein noch andern zu schencken nicht gebe, sunder sich

Strana 868
868 1497. des in der stat Eger irholen. Die von Eger sollen auch keiner- weis hinfur kein newes rittergut, das von alders nicht gewesen, noch herekûmen ist, aufkemen lassen, noch yemanden gestaten; darzu kein edelmann, burger, noch gemeiner man keine erbguter, so im Egerland liegen, macht haben solle aus stat und land vorkawfen, verseczen noch verphenden. Und nachdeme die von Eger die teiche auf der cammer auf der Czedwitzer, vom Lub- sstein und auf der von Eger grunden geschudt haben und noch schuten sollen, darumbe sie denselben Czedwitzern ein benugen getan haben, die solle nw bei der stat Eger frey und ledig der kuniglichen lehen ewigklich bleiben. Auch ferner solicher unserr begnadung und freuhait, wie sie allinthalb obvermelt sind, mugen und sollen sich die gemelten von Eger, als unser getrew lieb, vestigclich, gantz und an alle mynnerung halden und gebrau- chen unvergruffen und unschadlich auch ander ir freihait, be- gnadung, rechtspruch, herkumen und gewonhait, in welichem lawt sie sein, desgleich unverhindert aller geschreben und ander recht, ordenung, satzung und gewonhait, so dawider sein môchten, daran wir, noch unserr nachkummen ambtlewte und undertane, sie in cheinweis hindern, noch irren sollen, gantz trewlich und on geverd. Darumb gebieten wir allen und iglichen unsern un- dertan und lieben getrewen, in welchen stat die sein, und sun- derlich unserm phleger zu Eger, der itzund ist oder in zeiten sein wirt, ernstlich und vestigclich, den von Eger und der stat an solchen unsern gnaden dhain hinderung thun, sunder sie dabei getrewlich helfen, hanthaben, schützen und schirmen bey vermei- dung unserr swerer ungnad und verliesung, wer dawider thut, zwaintzigk marck lotiges goldis, halb in unser kuniglich cammer und halb den von Eger, unleslich zu bezalen. Des zu urkunt haben wir unser kunigclich insigil hieran hengen lassen. Geben zu Prag am freitag nach sand Vlrichs tag nach Christi ge- burt vierzehenhundert und im sibenundnewnzigisten, unser reiche des Hungrischen im sibenden und des Behmischen im XXVI jaren. INa ohbu:] Ad relationem magnifici domini Johannis de Sselnberg, supremi cancellarii regni Bohemie. ſNa rubu:] Rta.

Strana 869
1497. 869 Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 964) s menší pečetí královskou na červenobílé šňůře hedvábné zavěšenou. Na rubu rukou současnou pozname- náno: »Konig Wladislaw brif, das man die juden enturlauben mag. Item kain new rittergut mer noch new prewheuser aufkomen lassen. Und wer sich ym lande der stat gerechtikait seczt, zu pfenden macht haben. Auch ein ar- tikel der teich halben auf der cammer den Zedwiczern vergleicht IIJ.« K tomu také rukou XV. století připsáno: »Und das man kain gut aus dem land nit verkaufen, verseczen, noch verpfenden sol.« — V témže archivu chová se (pod čís. 965) také vidimus tohoto majestátu na pergameně pořízený radou m. Řezna 5. května 1528. — Srov. Gradl, Privilegien der St. Eger str. 32; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 19, č. 964. Čís. 513. 1497, 10. července. Na hradě Pražském. Král Vladislav povoluje purkmistru i radě města Chebu vykonávání hrdelní pravomoci soudní na dalších deset let. Wladislaus, von gots gnoden zu Hungern, Behem, Dalmatie, Croatie etc. kunigk, marggrave zu Merhern, herzogk zw Lucem- burgk und yn Slesie, marggrave zw Lausitz etc., bekennen und thuen kunt offentlich mit diesem unserem briefe. Wann wir wol zu betracht genomen haben, wie sich etwe zw zceiten viel be- gibt, als durch den pann der gestrengen gericht halbe in unser stadt Eger vorsewmlikait bescheen und noch beschen mochten, dorumb wir aus der gefare vor einer zceit zcehen jore langk derselben unserr stadt Eger burgermayster und ratmanne so- lichen pan zcehen jore noch einander zugelassen genadiclich ge- habit haben,1 abir nw dieselben fast iren ausgangk haben, und umb das in furder in dene missehandlungen dester weniger von eynem pfleger oder eynem richtere doselbste stopfung nit be- scheen, sunder iglichs ubel zu nottorft gestraft werde, so haben wir genannte burgermayster und ratmanne yn unser stat Egere widerumb von newes denselbene pan zehen jare nacheinander folgende gegeben und hiemit dene aws Behemischer koniglicher macht mit kraft diczs briefs allinthalbe die jore gancz zu ende aus geben. Und wellen auch, wo sich funde, das ein pflegere eins richters mangelt ader susten waserweis vorhynderung vor- handen waren, das alsdanne eyn burgermayster und rat zw Egere

Strana 870
870 1497. aws iren burgern eynen, der yne gefellet, yn dasselbe richter- ambt szeczen môgen und alsdann mit andern schepfen noch ge- wonhait und herkomen derselben gerichte hegen thuen und han- diln lossen, wie das bey andern allen geczeyten ordenung und recht gewest ist; und das, so oft es yn diesen zehen joren not beschyt, unvorhyndert unsers pflegers des yezigen und kunftigen doselbste yn alleweg. Des zw urkunt haben wir diesen unsern brief mit koniglichem anhangende unsererm ingesigil besigeln lassen. Geben awf unserm slos zu Prag am montagk vor Mar- garethe noch Cristi geburt vierczehenhundert donach ym seben- undnewnczigisten joren, unserr reyche des Hungerischen ym se- bende und des Behemischen ym sechsundezwenczigisten jaren. [Na ohbu:] Ad relacionem domini Johannis de Sselnbergk, cancellarii regni Bohemie. INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 966) s menší pečetí královskou na pergamenovém proužku zavěšenou. Na rubu současná poznámka; »Konig Wla- dislav brif den pan und halsgerichtparkait [betreffend]«. — Siegl, Die Kata- loge des Egerer Stadtarchivs str. 20, č. 966. — 1) Viz list daný 11. února 1487, zde na str. 763 č. 447. Čís. 514. 1497, 19. července. Na Horách Kutných. Král Vladislav vysazuje purkmistru, konšelům i vší obci města Dvoru nad Labem nový výroční trh na čtvrtek před sv. Duchem a povoluje, aby při něm mohli na opravu města vybí- rati clo tak jako při svém prvním trhu výročnim. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravské, Lucemburské a Slez- ské knieže a Lužický margkrabie etc. Oznamujem tiemto listem všem, že přistúpivše před velebnost naši královskú někteří starší města našeho Dvoru, prosili jsú nás jménem purgmistra a konšel i vší obce téhož města Dvoru, abychom jim jarmark roční dáti a znovu vysaditi i také při tom některú další milost učiniti rá- čili. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce, pro jich věrnost, v kteréž jsú se k nám vždycky zachovávati hleděli a podnes se k nám věrně zachovávají, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědo-

Strana 871
1497. 871 mím, mocí královskú v Čechách svolili sme k tomu a tiemto listem svolujem, tak aby napřed psaného města Dvoru obyvatelé, nynější i budúcí, jarmark každý rok s osmi dny pořád zběhlými ten čtvrtek před hodem svatého Ducha jměli, drželi a jeho po- žívali a požívati mohli tiem vším právem a obyčejem jakožto jiná města v královstvie našem Českém svých jarmarkuov od starodávna vysazených užívají a užívati mohú z práva neb z oby- čeje, a to bez našie, budúciech našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všelijaké překážky, nynie i v časiech budúciech. Při tom jim tuto milost činíce a dávajíce, aby při tom jarmarku clo na opravu města vybierali a vybierati mohli tím vším prá- vem a obyčejem, jakož při prvním jarmarku clo od starodávna vysazené vybierají, a to bez vší překážky. Protož přikazujem úředníkóm i všem jiným poddaným našim, věrným milým, abyšte svrchu psaným měšťanóm a obyvatelóm napřed psaného města Dvoru, nynějším i budúcím jich, v užívánie jarmarku a cla svrchu dotčeného nepřekáželi ani komu překážeti dopúštěli, ale je při tomto obdarovánie našem jměli, drželi a zachovávali nynie i na budúcí věčné časy pod zachovániem milosti našie. Však proto chceme, aby toto dánie naše bylo jiným bez újmy na jich spravedlnosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú k tomuto listu přivěsiti sme kázali. Dán na Horách Kutnách v středu po svatém Alexí léta božího tisícého čtyrstého devadesátého sed- mého, království našich Uherského sedmého a Českého šestme- cítmého léta. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselenberg, supremi cancellarii regni Boemie. Dle orig. Bienenberg v »Geschichte der Stadt Königinhof« Urkunden- buch str. 27 č. XVII a Viták, Dějiny m. Dvora Králové str. 266; avšak orig. ten se již v archivu m. Králové Dvora nezachoval. — Opis v konfirmaci císa- řovny Marie Teresie d. ve Vídni 22. dubna 1749, jejíž originál chová se v ar- chivu m. Králové Dvora. Čís. 515. 1497, 21. července. Na Budíně. Král Vladislav vysazuje na žádost Petra z Vartmberka obyvatelům města jeho Bydžova nový výroční trh na pondělí

Strana 872
872 1497. letniční a povoluje jim, aby vybírali při něm clo tak jako při jiných svých trzích výročních. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské knieže a Lužický margkrabie etc. Oznamujem listem tiemto všem, že přistúpiv před nás urozený Petr z Vartmberka na Byd- žově, věrný náš milý, prosil jest nás, abychom městu jeho Byd- žovu jarmark roční dáti a znovu vysaditi ráčili. K jehožto prosbě pro věrné služby, kteréž jest nám týž Petr činil a činiti nepře- stává, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vě- domím, mocí královskú v Čechách dali sme obyvateluom již psa- ného města Bydžova, nynějším i budúcím, jarmark roční a tiemto listem dáváme a znovu jej jim vysazujeme, chtiece tomu ko- nečně, aby tíž měšťané, nynějšie i budúcí jich, ten jarmark každý rok s osmi dny pořád zběhlými v pondělí letniční jměli, drželi a jeho požívali tiem všiem právem a spuosobem, jakožto i jiná města v království našem Českém svých od starodávna vysaze- ných jarmarkuov užívají a užívati mohou z práva neb z oby- čeje. Při tom jim i jich budúcím tuto milost učinili sme a či- níme, aby tíž měšťané a obyvatelé téhož města Bydžova při tom jarmarku clo vybierali a vybierati mohli tak a tiem obyčejem, jakožto při prvnějších jarmarcích clo od starodávna vysazené vybierají, a to bez naší i budúciech našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všelijaké překážky nynie i na časy budúcí věčné. Protož přikazujem úředníkóm i všem jiným poddaným našim, věrným milým, abyšte v užívání jarmarku napřed psa- ného měšťanuom a obyvatelóm města Bydžova, nynějším i bu- dúcím jich, nepřekáželi ani komu překážeti dopúštěli, ale je při tom obdarovánie a milosti naší jměli, drželi a zachovali jináč toho nečiniec pod zachovániem milosti našie. Tomu na svědomie pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti sme kázali. Dán na Budíně v pátek před svatú Maří Magdalenú létha božieho tisí- cieho čtyřstého devadesátého sedmého a království našich Uher- ského sedmého a Českého dvadcátého šestého. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnberg, supremi cancellarii regni Boemie.

Strana 873
1497. 873 Opis snad z originálu pořízený vrchním zemským radou Rybičkou v zem- ském archivu království Českého. — Jiný opis obsažen jest ve vidímu poří- zeném r. 1562 radou m. Hradce n. Labem v archivu c. k. místodržitelství v Praze pod sign. P-106. V archivu m. Bydžova zachovaly se toliko pozdější přepisy: opis z r. 1655 v liber memorabilium II na l. 114, opis v originálním vidimu pořízeném 6. března 1682 radou m. Nymburka a opis v originále kon- firmace privilegií Bydžovských císařem Josefem II. d. ve Vídni 7. března 1782. Srov. Kapras, Kniha svědomí m. Nového Bydžova z l. 1311—1470 str. XXXVI, čís. 12. Čís. 516. 1497, 21. července. Král Vladislav potvrzuje zřízení učiněné mezi úřadem purk- rabství hradu Pražského a radou města Kutné Hory, jímž upra- vuje se kompetence soudní ve věcech dlužních. Léta od narození syna“ božieho tisícieho čtyrstého devade- sátého sedmého ten pátek před svatú Máří Magdalenú najjasnějšie kníže? a pán, pan Vladislav, Uherský, Český etc. král a markrabie Moravský etc., k tomuto zřiezenie své povolenie jest dáti ráčil mezi ouřadem purkrabstvie hradu“ Pražského a mezi šephmistry a kon- šely města na Horách Kutnách i vší obcí toho města. Item, cedule, kteréž byd Horníci na se udělali pro dluhy pod pečetmi obyvate- luov na Horách Kuthnách, ty aby súzeny byly před panem minc- majstrem, šephmistry a konšely tu na Horách Kuthnách; pak-li by přítomnosti pana minemajstra nebylo, tehdy šephmistři a konšelé to rozeznajte. Item, listové hlavní a pečetmi visutými, dvěma nebo třmi, kteréž na se pro dluhy udělali by, aneb v listech za koho ru- kojmiel byli, ti buďte súzeni před panem purkrabí Pražským. Item, listové zatýkací, aby na Horníky a obyvatele na Horách Kuth- nách vydáváni nebyli, leč by se kteří zavázali pečetmi v listech hlavních. Item, jiní, kteříž by příchozé byli, ješto by tu z oby- vateluov na Horách Kuthnách nebyli, ti mohú zatýkáni býti a toho šephmistři a konšelé brániti nemají a vedle listu zatýka- cieho se mají zachovati při takových. Item, zápisuov žádných nemají dopúštěti židuom“; chtí-li komu židé na základy puojčiti, toho se jim nebrání. Item, jestliže by cedule pod pečetmi Horní- kuov, kterýchžkolivěk osob, na dluhy ktokolivěk měli, ty cedule

Strana 874
874 1497. nemají ke škodě býti zápisuom městským a právu, králi J. Mti, dluhóm obecním i obyvatelóm tu na Horách Kuttnách; by pak ta cedule prve předešla, než by dluhové nahoře psaní, nic ke škodě býti nemá. Tyto věci jsú proto zřiezeny, aby tak na věčné časy státi mohly, aby od úřadu purkrabstvie hradu Pražského Horníci zachováni byli podle toho zpuosobu, jako nahoře se píše; a zase Horníci mají se zachovati k" ouřadu a purkrabí hradu Pražského" ve všech těch věcech, což se nahoře píše. A to zřie- zenie má vepsáno býti v městě v° Hoře v registra memorialnie pro- věčnú pamět, též také v registra purkrabstvie hradu" Pražského, s tiem potom aby se každý zpraviti mohl. Současný přepis chová se v městském archivu Kutnohorském (č. 277 červ.). Jiný přepis souč. zapsán jest v Registrech zápisů židovských úřadu purkrabství hradu Pražského z l. 1497—1503 v archivu musea král. Českého č. 287 na l. 3r za nápisem: »Zřiezenie mezi ouřadem purkrabstvie hradu Praž- ského a mezi pány Horníky«, v němž čtou se tyto odchylky: a) od nar. syna schází. — b) knieže. — c) hradu schází. — d) by schází. — e) dluh. — f) ru- kojmie za koho. — 9) někteří. — h) židóm. — i) chtie-li. — j) nehájí. — k) kde- kolivěk. — l) zápisóm městckým. — m) k schází. — n) úřadu purkrabstvie Pražského. — o) v schází. — P) hradu schází. Čís. 517. 1497, 21. července. V Kutné Hoře. Král Vladislav činí purkmistru, konšelům i vší obci města Litoměřic na opravování mostu přes Labe u jejich města takovou pomoc, že zvyšuje clo z obilí přes most ten vezeného. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatcký, Charvatský etc. král a markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužické markrabie etc. Oznamujem tímto listem všem, že jsou na nás vznesli někteří starší města Lithoměřic jménem purgmistra, konšeluov i vší obce téhož města, věrných našich milých, oznamujíc nám mnohé, veliké a časté náklady, kteréž činí a dělají na opravování mostu toho, kterýž jest přes Labe u města jejich, a při tom nás prosíc, abychom jim některú milost a pomoc na dělání a opravování toho mostu dáti a učiniti ráčili, tak aby jej tím lépe a dostatečněji dělati a opravovati

Strana 875
1497. 875 mohli. K jichžto prosbě nakloněni jsúce, pro služby, věrnost a poddanost, v kteréž se nám líbiti a zachovati hleděli a hledí, s do- brým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Če- chách tuto jsme jim a budoucím jejich pomoc a milost k dělání a spravování téhož mostu učinili a tímto listem činíme, aby na týmž mostě svým se čtyř kop obilé jakéhožkolivěk vždycky český peniez brali, ktožkolivěk přes týž most k trhu a ku prodaji po- veze, buď kteréhož koli stavu a řádu, a to nynie i na budúcí věčné časy, dokadž ten most dělati a opravovati budou, a to bez naší, budoucích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí vše- lijaké překážky. Přikazujíce všem ouředníkuom a poddaným našim, nynějším i budoucím, abyšte nadepsané měšťany naše Li- thoměřické při té milosti jim učiněné jměli, držali a zachovali bez zmatku i všelijaké odpornosti. Tomu na svědomí pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti sme kázali. Dán na Horách Kutnách feria V. ante Magdalene anno M'CCCC'LXXXXVII" a království našich Uherského VII° a Českého XXVI°. Souč. opis v rukopise archivu Musea král. Českého 24. G. 12. na l. 854 za nápisem: »Majestát krále Vladislava na most na clo, buď kteréhož koli stavu a řádu.« Čís. 518. 1497, 31. července. V Olomouci. Král Vladislav vděčně přijímaje, že Chebští svolili k placení posudného v summě 600 zl. rýnských, povoluje jim, aby částku tuto rozvrhli na obyvately krajiny Chebské a osvědčuje, že po- volení to nemá býti na ujmu jejich svobod. Wir Wladislaus, von gots gnaden zu Hungern, Beheim, Dalmacien, Croacien etc. kunig, marggrave zu Merhern, hertzog zu Lucemburg und in Slesien, marggrave zu Lausitz etc. Nach- dem durch die gantzen cron zu Beheim von herren, ritterschaft und steten auf unser beger uns zu merclicher noturft das pier- gelt, und wo auf dem lande nicht pier ader wenig gebrawen wurdet, ein gemeine stewer zu geben zugesagt ist, haben wir von den von Eger als unser besunder lieb getrew und ir zuge- horig stat und landt doselbst gleicherweis begert und im besten

Strana 876
876 1497. und aus gnaden auf sechshundert reinisch guldein gelassen, uns die auf Walpurgis schierst, wo wir die anweisen werden, uberzurai- chen. Und darauf, so verschaffen wir mit euch zugehörigen in stat und land Eger edel, unedel, burger und pawrn, nyemannd ausgeslossen, mit ernsten vleis und wollen, das ein yeder, auf den nach anzal und gebur solchs piergelts halben von ein rath zu Eger gelegt wirt, das derselb oder dieselben on alles wider- sprechen, auszug ader berueffen auf uns ader unser anweld ader ambtlewt daselb den von Eger zu erstatung gutlich gegeben werd. So aber das nit geschee, und yemand sich im land, erber ader pawrsman, wer der wer, des frevelich ader sust in ander weis widersetzen und solchen unserm bevelh nit volg tun wurd ader wolt, so han wir den genannten von Eger ein rathe unsern gantzen vollen gwalt gegeben und geben in den wissentlich mit disem brieve, das sie dieselben ungehorsamen und widerspeni- gen mit phandung darzu bringen sollen und mugen, das zu tun, das in in den aufgelegt ist. Dorumb sollen sy nymands zu ant- wurten ader fug nichts schuldig noch phlichtig sein; wann das also unser ernstlicher wille, maynung und bevelhe ist, sich ein yeder hab darnach zu richten. Und von solcher gerurten anslag und willens wegen, uns in den von in erzaigt, sol von uns oder unsern nachkumenden kunigen zu Beheim der stat und land Eger an ir freihait, brieve, brievelegien, alt herkumen und ge- wonhait hinfur, wie erdacht mocht werden, kain swechung noch verkurtzung in kain weis bringen noch bescheen; sunder dieselben alle und ein yds in iren lawt und begreiffungen creftig und on schaden sein und bleiben gantz lewterlich, on als ge- verde. Des han wir disen brieve mit unserm kuniglichen anhan- genden insigl bevestigt und geben zu Olomuntz am tag Germain nach Christi geburt vierzehenhundert und im sibenundnewnzi- gisten, unserr reiche des Hunngrischen im sibenden und des Behmischen im XXVI. jaren. [Na ohbu:] Ad relacionem magnifici domini Johannis de Sselenberg, regni Bohemie cancellarii supremi. Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 969) s menší pečetí královskou na pergamenovém proužku zavěšenou. Na rubu rukou současnou poznamenáno:

Strana 877
1497. 877 »Konig Wladislaw umb das piergelt." — Srov. Gradl, Privilegien der St. Eger str. 33; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 20, č. 969. Čís. 519. 1497, 28. srpna. (Bez místa). Ladislav z Veitmile a jeho nedílní strýcové Jan, Michal, Krištof a Šebastian bratři odtudž z Veitmile obdrževše od oby- vatelů dědičného města svého Chomútova 2200 kop gr. míšen- ských, prohlašují, že ani oni ani potomci jejich nebudou na nich bráti odúmrti, nýbrž že všichni měšťané mohou svobodně naklá- dati s majetkem svým po čas života i na případ smrti, majíce volnost poslední vůlí odkazovati nebo jinak dáti statek svůj ko- mukoliv, příbuzným i jiným, domácím i přespolním, a také k na- dáním církevním i jiným zbožným účelům. Stejné svobody mají požívati vesnice Horní ves, Michanice, Spořice a Černovice, které od starodávna k panství Chomútovskému náležely a od města přijaly své právo. Pozůstalost obyvatelů města, předměstí nebo jmenovaných vesnic, kteří by zemřeli nezanechavše příbuzných a bez závěti, má připadnouti obci, v níž zboží leží. Kdyby měl nárok na dědictví v jejich městě poddaný ze sousedního panství nebo města, kde není stejné svobody dědické, nemá dědictví to připadnouti cizí vrchnosti, nýbrž mají je obrátiti k obecnému užitku. Ich Laszlaw herre von der Weittmule etc. und wir Jhan, Mi- chel, Cristoff und Sebastian gebrudere herrn von der Weittmull und zw Chometaw, des obgenanten herrn Laszlaw ungetailte vettern, bekennen eintrechtiglich mit diesem unsern offen briefe fur uns, alle unser erben, erbnemen und nachkomen herrn zw Chometaw gegen allermenigklich, die yn sehen, horen ader lesen, das fur uns komen sein unser lieben getrewen die erßamen waissen burgermaister und rathman und die gancze gemein in der stadt und vor der stadt Chometaw und haben uns doselbst, als iren erbherren, furbracht und erkennen geben etzliche beschwerung irer gerechtigkait den erbfall betreffendt, also das sie und ire vorforderen, so sie ane leibs erben verstorben und abgangen sein, irere gueter und verlassene habe mit vertrag und gunst von der

Strana 878
878 1497. herschaft auf ire negste frunth ir habe und gelaßne gueter haben aufbrengen muessen. Solche ire merckliche beschwernusse abzw- wenden, haben sie uns durch furbete irer guter frundt auch durch sich selbst demutigklich angelangt und fleiß gebeten, ine und iren erben, erbnemen und nachkomen, eynwoneren unser ob- genanten stadt Chometaw, solcher beschwerung genedigklich zw entledigen und sie als ire erbherren mit freyhayten zw begnaden, dermasse das sie ire habe und gueter in zwkunftigen ewiegen zeiten auf ire negste frundt, auch von einem auf den andern, und darzu auch, ab sie ymantz anders, denn iren frunden, auß gunst und liebe ire habe und gueter verreichen, geben zw aygen oder mit geschefte an todtbethe verschueffen ader beschicken wolden, das solchs also volstendige kraft und macht haben und das also dohin volgen und vererben salle, dofur sie uns den auch als unterthane iren erbherrn, wie hernach volgt, getan haben. Solche irer guten frundt furbethe, awch ire fleissigk manfeldig ersuchen und das sie unter unser herschaft dodurch beqwemlich zwnemen und iren gemein nutz in guten wesen bleiben mechte, auch iren beraiten untertenigen willen und getrewe unverruckte dinstperkait, domit sie sich gan unseren lieben vatern seligen und allen seinen vorforderen irer herschaft und auch gan uns alle zeit in aufrichtiger frumckhait verhalden haben, angesehen und betracht, haben wir uns umb solche anfalle und volgung irer gueter und habe auf ire frundt, wie oben berurt, und unser vorforderen alt herkomen und gewonhait desselben anfals halben, als ire erbherren umb ein summa geltz, als nemlich umb ezbay- undezbanczigk hunderth schock nach schwertgelt, die sie uns be- rait und zw guten danck gentzlich entricht und beczalt haben, mit ine als unseren getrewen unterthanen genedigklich bereth und gantz entlich vertragen haben, gereden, auch geloben und versprechen mit kraft dietz unsers briefs fur uns, alle unser erben, erbnemen und nachkomen, herrn der bemelten unser her- schaft Chometaw, das wir ine, iren erben und allen iren nach- komen, eynwoneren zw Chometaw, alle solche gerechtikait der anfalle, die sie von iren frunden an irsterben ader sust verreicht, beschickt und gegeben, ader von einem auf den anderen fallen werden, zw ewiegen kunftigen zeiten von uns, allen unseren erben, erbnemen und nachkomen, herrn zu Chometaw, freye, le-

Strana 879
1497. 879 digk und gantz ungehinderth auf sie komen und ine die volgen lassen wollen und schollen, eß sein eynwonere ader sunst auß- lendisch, wie sie nw solche fruntschaft begeben ader mit rechte erkenth werde. Awch ab ymantz bey lebendigen leibe ader an todtbethe zw gottes hewßeren, an milde stette ader sunst anderen frunden, iren eynwoneren ader awßlendischen, was beschicket ader gebe, sall alles fur unser herschaft zu Chometaw volstendige kraft und macht haben und von uns, allen unseren erben und nachkomen also unverrugkt zwgegeben und gehalden werden. Woe aber ymantz auß irer frundtschaft wider solchs geschefte sein ader das widrsprechen und anfechten wolde, schol er sich da- rumb nach irem stadtrechten ader auf dem aygen, das in die stadt gehôrth ader ires rechtens gebrawchen, darumb entschaiden und mit irem stadtrechten beschaiden lassen. Ubr das haben wir in auch sunderlich diese begnadung und verwilligung ge- than, das die dorfer unser bestympten herschaft Chometaw, in irem rechten gelegen, und die recht von ine erholen, als nemlych die dorfer Oberßdorf, Michnitz, Sparitz, Czernowicz, die do vor alders zw der herschaft Chometaw gehorendt, und aldo in unser stadt recht fur sich gebrawcht, geben und genomen haben, mit und neben yn aller solcher gerechtikait und freihait ine von uns nach inhalt dieser verschreibung geben, mit iren gueteren ge� nissen und gebrawchen schollen von uns, unseren erben, erbne- men und nachkomen herrn gantz ungehinderth. Auch haben wir in allen diese besundere gnadt gethan und freihait geben und hiemit in krafte des briefs geben: ab eyn fall geschehe und ab ymantz, es weren eynheimisch ader awßlendisch, der in der gnanthen unser stadt ader vorstadt ader in der genanten dorfer eynem todtzhalben abging und nicht frundt lyß, auch kein ge- schefte thette, das er solche verstorbene habe und gueter bey der gemain unser stadt ader vorstadt Chometaw ader in den selbigen dorfe, do solche gueter gelegen sein, bleiben schollen. Wer es auch sach, das ir umligende nachperen ader stette ader dorfer dieser stadt Chometaw zw iren eyngehorenden aygen nicht wolten dergleiche anfelle von einem frundt auf den anderen volgen lassen, so sichz danne begabe desselbigen nachperen arm lewten widrumb anfalle zw haben auf den benanten iren aygen, werden sie in auch den volgen zw lassen nicht pflichtig, sundern sie

Strana 880
880 1497. werden den an iren gemeinen nutz ankeren muegen, darinnen wir sie schutzen und handthaben wollen, als ire erbherrn.1 Und alle diese oben bestympte stucke und artickl, wie oben stet, haben wir den ernanten unseren burgeren unser stadt Chometaw, auch unser gemelter herschaft lewten der dorfer, zw Chometaw gehô- rende, mit der landtafelen dieses konigreichs zu Behem genug- samlich nach aller notturft verschreiben, versorgen und zw ewie- ger vester haldung bestettigen lassen und als ire erbherrn genug- samlich versorgen. Solche oben bestympte stucke und artickl dieser aller vorschreibung globen wir alle oben bestympte, Laß- law, Jhan, Michel, Cristoff und Sebastian herrn von der Weit- mulle, als ungetailte vettern und gebrudere, fur uns, alle unser erben, erbnemen und nachkomen, herrn zw Chometaw, zu ewiegen zeiten an alle arge list, wie die menschen syn ertichten mochte, stett und unverrugkt zw halden und gehalden scholl werden ge- trewlichen an alles geferde. Des zw warerr sicherhait und ewiegen gedechtnuße haben wir obgenante herrn von der Weittmulle etc. unsere aygene insigl fur uns, unser erben, erbnemen und nach- komen, herrn zu Chometaw, wissentlichen an diesen briefe hengen lassen und darneben gebeten die wolgeboren edelen herrn herrn Jhan hawptmann in Satzer kreiß und herrn Bußlaw gebrudere von Lobkowicz, herrn zwm Hasenstein, und die edeln, gestrengen, ernvesten herrn Waczlaw Wlezko von Czinaw und auf Gerntall, herrn Jorgen Vicztum auf Teplicz, herrn Lorentzen Glatzen von Aldenhoffe und auf dem Rottenhawß und herrn Jhan von Sa- here etc., das sie ire insigl zw geczewgnuß der sachen neben den unseren unten an diesen brief haben lassen hengen. Der geben ist nach Cristi unsers lieben herrn geburth vierzehenhundert und in dem sybenundnewenczigisten jare am tage sancti Augustini des heiligen lerers. Orig. perg. v archivu m. Chomútova s jedenácti pečetmi zavěšenými na proužcích pergamenových. — Srov. A. v. Fischel (v příloze článku Erbrecht und Heimfall auf den Grundherrschaften Böhmens und Mährens vom 13. bis 15. Jahrhundert) v Archiv f. österr. Gesch. 106, str. 285 (nepřesně dle Sande- lova kopiáře v majetku pravovárečného společenstva v Chomútově). — 1) Až potud opakuje se znění tohoto listu v listu týchž pánů daném témuž městu 4. prosince 1497 (v. č. 220). — Později listem d. v Prešpurce 13. listopadu 1499 povolil kr. Vladislav pánům z Veitmile, aby patnáct let mohli v okolí

Strana 881
1497. 881 Chomutovském dolovati. Výpis toho listu zachovaný v orig. registru téhož krále z l. 1498—1502 v c. a k. dv. a st. arch. Vídeňském na l. 164r (č. 313) zní: »Item dán jest týž frystunk pánóm z Wajtmille za patnácte let, aby tíž páni z Wajtmille na horách a gruntiech Chomútovských zlata, střiebra i jiných kovů dobývati mohli etc., ut in forma communi. Ex Posonio die et anno ut supra [t. j. v středu po sv. Martinu 1. b. 1499 a král. našich Uh. 10 a Česk. 29]. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie.« (Srov. Teige v Archivu Českém XVIII, str. 189, č. 317, Čís. 520. 1497, 4. prosince. (Bez místa). Ladislav z Veitmile a jeho nedílní strýcové Jan, Michal, Krištof a Šebestian bratří odtudž z Veitmile obnovují obyvate- lům města svého Chomútova výsady dědické udělené listem da- ným 28. srpna 1497 dokládajíce, kdyby panství Chomútovské z držení rodu jejich dostalo se z jakýchkoliv příčin do jiných rukou, že měšťané nejsou povinni nové vrchnosti složiti slib pod- danský, dokud by jim neobnovila všecky milosti v listu tom ob- sažené. . ... Und“ dodurch in und iren nachkomen solche alle stuck, punckt und artickl und alle begnadung, die sie haben, dest stat- haftiger, kreftiger und unverruckter zw ewigen zeiten gehalden schollen werden, haben wir in diese macht geben, geben in sie volkomlich hiemit in crafte dietz briefs, so ye zwkunftigen zeiten sich begebe, das die gnannt unser herschaft Chometaw awß un- seren geschlecht, als der herrn von Chometaw, in ander hende komen wurde, awß was ursach das geschee, das sie alsdan dem ader den selben, an den die gnannth herschafte komen salt, nicht pflichtig sein eyncherlay gelubde nach huldung zw thun, nach yn ein lassen, es sey dan, das in vor solche alle und itliche be- gnadung und verschreibung in diesen briefe begrieffen genugklich und nach aller notturft gantz und gar bestettigt und befestigt werde. Solche oben bestypmte stuck und artickl dieser aller verschreibung globen wir alle obenbestympten Laszlaw, Jhan, Michel, Cristof und Sebastian herren von der Weittmule als un- getailte vetteren und gebrudere fur uns, alle unser erben, erb- nemen und nachkomen, herrn zw Chometaw, zw ewiegen zeiten an alle argelist, wie die menschen syn ertichten mochte, stett

Strana 882
882 1498. und unverugkt zw halden und gehalden scholl werden getrew- lichen an alles geferde. Des zw warerr sicherhait und ewiegen gedechtnuße haben wir obgenanthen herren von der Weittmulle etc. unsere eygene insigel fur uns, unser erben, erbnemen und nachkomen, herrn zw Chometaw, wissentlichen an diesen briefe hengen lassen und darneben gebeten die wolgeboren edelen her- ren, herrn Cristoffen von Gutenstein und auf Robenstein etc. ge- gesessen, herrn Heinrichen von Guettenstein und auf Peterspurck gesessen, herrn Gietrzichen von Guettenstein und auf Chischaw gesessen, gebrudere, und die edelen gestrengen erenfesten herren Jorg Vicztum und Felix Vicztum, gebrudere, auf Newen Schon- bergk gesessen, herrn Jhan von Zaher den eldestn, herrn Jhan von Vdercz, herrn Lorentzen Glatzen vom Aldenhof und auf dem Roten hawß, herrn Nicklassen von Rechenberg zw Janstorf und herrn Waczlawen Hora zwm Newndorf etc., das sie ire insigel zw geczewnuß der sachen neben den unsern unthen an diesen brief haben lassen hengen. Der geben ist nach Cristi unsers lieben herrn geburth vierzehenhundert und in dem sibenund- newnzigisten jare am tag der heilingen junckfrawen Barbara und mertrerin. Orig. perg. druhdy v archivu m. Chomútova s patnácti pečetmi zavěše- nými na proužcích pergamenových. — a) V předcházející části listu opakuje se doslovně znění listu týchž pánův daného témuž městu 28. srpna 1497 (v. č. 519) až po slova: als ire erbherrn. Čís. 521. [1498), 24. března. Na Budíně. Král Vladislav zůstavuje purkmistra, konšely i všecku obec města Domažlic při staré zvyklosti, dle níž jsou oprávněni do- sazovati převora do kláštera zákona sv. Augustina. My Vladislav, z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, markrabie Moravský, Lucemburský a Slez- ské kníže a Lužický markrabie etc. oznamujem listem tímto všem, že sme prošeni od opatrných purgmistra, konšeluov i vší obce města Domažlic, věrných našich milých, jakož jest v městě jich klášter zákona svatého Augustina, do kteréhož oni, jakž

Strana 883
1498. 883 sme zpraveni od staradávna vždycky převora přijímali a sa- dili sou, abychom je při takové staré zvyklosti zuostaviti a toho listem naším pro budúcí pamět milostivě potvrditi ráčili. K jichžto žádosti nakloněni súce pro jich věrnú poddanost, kte- rouž se nám vždycky zachovávali, vzhlídajíce taky na to, že oni ten klášter opravují a na náklad svuoj stavějí, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách a radú věrných našich milých nahoře psané měšťany a obyvatele města Domažlic při tom starodávním obyčeji a zvyklosti v sa- zování a přijímání převora zuostavili sme a toho jim potvrdili a tímto listem naším zuostavujem a potvrzujem; chtiece tomu, aby často psaní měšťané, nynější i budoucí, převora do toho klá- štera zákona svatého Augustina v městě jich saditi a přijímati mohli a moc měli podle hodnosti jeho, který by se jim líbil a hodný zdál, bez naší, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíce všem poddaným našim královstvie Českého, věrným milým, aby již jmenované měšťany Domažlické při takové jich starodávní zvyklosti, totiž sazení a přijímání převora, a při tomto našem potvrzení jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, žádných jim v tom překážek nečiníce, pod uvarováním hněvu a nemilosti naší a budúcích našich, krá- luov Českých. Však proto chcme, aby toto zuostavení a potvrzení naše týmž měšťanuom, jakž se v tomto listu píše, jednomu kaž- dému bylo bez újmy jeho spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeth naši královskú přivěsiti sme rozkázali k listu tomuto. Dán na Budíně u vigiljí velebného hodu zvěstování panny Marie létha božího tisícího čtyrstého [devadesátého] osmého.“ Opis ze XVI. století v knize privilegií z r. 1527 v archivu m. Domažlic č. C 8 za nápisem: »Krále Vladislava majestát český na klášter.« — a) opis má nesprávně 1. božího 1488; léta panování jsou tam vynechána. Čís. 522. 1498, 17. května. Na Budíně. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Mělníka koupi rychty a cla před dávnými léty provedenou a povoluje, aby clo vybírali míli kolem města netoliko do vrat pod kostelem ve Vepřku, nýbrž i ve vsi Holicech.

Strana 884
884 1498. My Vladislav,“ z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujeme listem tiemto všem, že jsme prošeni jménem opatrných purgmistra a konšel i všie obce města našeho Mělníka, věrných milých, jakož jsú před ně- kterými dosti dávnými a předešlými lety koupili sobě pravým trhem rychtu a clo s plným právem, kteréhož vždycky až do tohoto času v užívání byli, abychme jim to listem naším též jakožto i králové Čeští, předkové naši, potvrditi a při tom je zuostaviti ráčili. K jichžto prosbě pro služby a věrnost jejich, v kterýchž jsú se nám líbiti hleděli, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú v Čechách potvrdili jsme jim cla a mýtha svrchu psaného, kteréhož od stara- dávna spravedlivě požívali a požívají, a mocí listu tohoto potvr- zujem a při něm milostivě zuostavujem, chtiece tomu, aby to clo, kteréž jest míli zdélí vod města, ne toliko do vrat pod kostelem v Vepřku, jenž slove Vratha, ale ve vsi Holicech bráno a jim podle starodávnieho obyčeje dáváno a placeno bylo beze všie odpornosti. Pak-li by kto aneb kteří bez placenie cla jinady jeli a nové sobě cesty zaráželi, na takové má podle uloženie práva a vin starodávních saženo býti tolikrát, kolikrát by se toho své- volně dopustili. Všakž toto také vymieňujem, že sobě nadepsaní měšťané naši nemají výše nad starodávní zvyklost toho cla při- většovati ani jeho dále a šíře nad cíl uložený bráti nynie ani budúcně; přikazujíce všem poddaným našim kteréhožkoli stavu, řádu a duostojenstvie a zvláště podkomořiemu našemu, nynějšiemu i budúcím, abyšte nadepsaným měšťanóm našim Mělnickým, ny- nějším ani budúcím, v užívání a vybieránie cla nadepsaného nepřekáželi, než v tom ve všem, což se svrchu píše, jměli, drželi a zachovali bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svě- domieb pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Budíně ve čtvrtek po svaté Žofii létha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého osmého“ a království našich Uherského osmého a Českého dvadcátého sedmého. [Na ohbu:] Ad relationem magnifici domini Johannis de Sselnberg, supremi cancellarii regni Boemie. [Na rubu:) Rta.

Strana 885
1498. 885 Opis z orig. druhdy v archivu m. Mělníka v archivu Českého musea. — V registraturní knize kr. Vladislava z let 1498—1502 označené »liber XXII Wladislaus« v c. a k. dvorském a státním archivu ve Vídni č. 201 na l. 22r č. 37 za nápisem: »Potvrzenie měšťanóm Mělnickým« čte se současný opis s těmito odchylkami: a) ostatek titulu naznačen jen etc. — b) následující pečet — listu naznačeno jen etc. — c) vosmého. Čís. 523. 1498, 18. května. Na Budíně. Král Vladislav vyplativ město Rokycany k arcibiskupství Pražskému příslušející pomocí měšťanů tamějších ze zástavy od Zdeňka ze Švamberka, zavazuje se, že to město nemá více býti zastavováno ani zcizováno, a že toliko arcibiskupu Pražskému řádně volenému a stvrzenému navráceno býti může. My Vladislav,“ z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, markrabie Moravské, Lucemburské a Slezské kníže a Lužické markrabie etc., oznamujem listem tiemto všem. Jakož jsme město Rokycany“ a vsi Litohlavy, Újezd a Nadryby se vším a všelijakým jejich příslušenstvím k arcibiskupství Pražskému příslušejície vyplatili, k kteréžto výplatě učinili jsú nám tíž měšťané znamenitú pomoc, s pilností a pokorně nás při tom prosiece, abychme jich jinému žádnému zastavovati, prodá- vati, dávati ani kterak jinak od drženie našeho odbývati neráčili, než sami je při komoře své jměli, drželi a jich požívali, tak aby se pod námi sediec lépe opravovati a živností svých hleděti mohli. K jichžto snažné prosbě nakloněni jsúce a také to vážiece, že jsú nám k té výplatě tak znamenitú pomoc učinili, s dobrým roz- myslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a týmž měšťanóm přiřekli a slovem naším králov- ským a tiemto listem přiřiekáme, že jich, měšťan Rokycanských, nynějších ani budúcích, my ani budúcí naši, králové Čeští, pro- dávati, zastavovati, dávati, směňovati ani kterak odbývati a od- cizovati nemáme a nebudeme žádnému člověku, než toliko samému arcibiskupu Pražskému řádně volenému a stvrzenému; tomu je dáti a navrátiti můžeme a moci budeme, když se nám zdáti a líbiti bude. Pak-li bychme je aneb budúcí naši, králové Čeští, z omylu, nepaměti aneb nevědomie komužkoli zastavili, prodali,

Strana 886
886 1498. dali, zapsali aneb kterak odbyli, to nemá jmieti a nebude žádné moci ani které pevnosti nynie ani v budúciech časiech. Tomu na svědomie pečet naši královskú k tomuto listu přivěsiti sme ká- zali. Dán na Budíně v pátek po svaté Žofii léta božieho tisícieho čtyřistého devadesátého osméhod a království našich Uherského osmého a Českého dvacátého sedmého. Ad mandatum proprium maiestatis regie. Opis z XVIII. století dle orig. v knize memorabilní z r. 1532 v archivu m. Rokycan na l. 22 v. Současný výpis zapsán jest v registru kr. Vladislava z let 1498—1502 (lib. XXII) v c. a k. dvorském a státním archivu Vídeňském č. 201 na l. 22 v č. 38 za nápisem: »Měšťanóm Rokycanským« s těmito odchyl- kami: a) ostatek titulu naznačen jen etc. — b) Rokycany schází. — c) zbytek formule naznačen jen etc. - d) vosmého. Čís. 524. 1498, 15. června. Na Budíně. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obce města Mělníka vybírání cla dle sazby, kterou starodávnými zá- znamy z knih městských vypsanými prokázali. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král a markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc. Oznamujem tiemto listem všem, že jsme od některých věrných našich v jistotě zpraveni jménem opatrných purgmistra a konšel i všie obce města našeho Mělníka, věrných našich milých, kterak jsú předkové jich před některými dávnými časy s povolením předkuov našich, králuov Českých šťastné paměti, kúpili sobě za své penieze clo, kteréhožto cla napřed majíce na ně dostatečná potvrzenie týchž předkuov na- šich, a zvláště nejjasnějších někdy pana Vladislava,“ pana Jiřieho, králuov Českých a našich předkuov, v pokojném a skutečném držení byli sú až dosavad; při tom také výsadu a položenie téhož cla z registr starodávních kněh téhož města vypsaných ukázali sú nám. Kteréhožto cla spuosob co, pokud by a čeho by bráno býti mělo, takovýto jest: Item od postavu barevného každého

Strana 887
1498. 887 po čtyřech peniezích, od nebarveného po dvú penězí; od cent- néře pepře, zázvoru, šafránu čtyři groše; od centnéře bobku, kmínu, vinštieře čtyři penieze; od uzla lehké koupě dva penieze; od barchanu celého, od štuky plátna jeden peniez, od trouby plátna jeden peniez, vlásenné štuky jeden peniez, od postavce celého dva penieze; od tuny herynkuov neb voleje dva penieze; od čbera ryb dva penieze, od voznice ryb dva groše čtyři penieze a s koní zvlášť po dvú penězí; veze-li dvěma koňmi, jeden groš; od sudu vlaského vína neb ryvoly čtyři groše, od rakúského sudu jeden groš; od fudru piva dva groše a s koní zvlášť; od polouvozie piva starého jeden groš a s koní zvlášť; od věrtele piva bielého dva penieze; od laštu volova neb čistce dva groše; od centnéře mědi jeden groš a s koní zvlášť; od kopy šínuov jeden groš, od kopy radlic neb kos šest peněz, od cenkuov železa dva penieze; od kamene sádla, loje, vosku, vlny po dvú penězí; od smoly jedniem koněm ode všeho čtyři penieze, od každého koně vždy po dvú penězí; od sta loket plátna jeden peniez; od kamene másla, sádla po jednom peniezi; od kopy sýrů jeden groš; ktož se z města neb mimo stěhuje, ode všeho čtyři groše; od peřnic na prodaj čtyři penieze, od čtyř podušek jeden peniez a od polštáře jeden peniez; od voza semence jeden groš a s koní zvlášť; od sudu soli jeden groš a od soudku čtyři penieze, od každého vozu soli puol věrtele, od každého koně v chomoutě dva penieze; od každého nákladu na káře cibule, česenku neb ovoce čtyři penieze; od věrtele semene cibulného dva penieze; od voza chmele nic, jedno s koní po šesti penězích; od dobytka, voluov neb koní, po jednom peniezi, od vepře krm- ného jeden peniez, ode dvou vepřuov lačných jeden peniez; ode dvou bravuov jeden peniez, od desieti jehněc koupených při městě jeden peniez, proto s koní po dvú penězí; ode dvú telat jeden peniez, od jednoho bochu jeden peniez, ode dvú poltuov jeden peniez, od desieti plecí jeden peniez, ode dvú koží koň- ských neb kravích jeden peniez, ode dvú koží teletcích neb sko- pových dělaných neb nedělaných jeden peniez, od sta koží zvie- řetcích dva penieze; od voru dřev jeden peniez; od lodi nové jeden peniez; od jistby celé na lesu jeden groš; od žernovu děravého neb brusu dva penieze a bez diery jeden peniez; od břemena kra- mářského dva penieze; od lodě vápna čtyři penieze; od tisíc cihel

Strana 888
1498. 888 dva penieze; od lodě, kterúž táhnú velikú, patnácte grošuov; od kopy kožichuov nebo blan tři groše; od sta jirech jeden pe- niez; od pánve měděnné čtyři groše; od nákladu každého obil- ného jeden groš a s koní po dvú penězí; od prámu nového neb mlýnu na lodi čtyři groše dva penieze; od laky voleje dřevěn- ného jeden groš; od vyzy celé šest peněz. Item clo od staradávna z dvoruov neb mlýnuov královských kterýž by kolivěk forman koupil obilé nebožto dobytek, ten clíti má bez odporu všelikte- rakého. Item ktož by přijel do města s svou koupí, a v městě prodával, ten nemá žádného cla dáti, než toliko s koní. Item ktož by koli clo projel, aneb jiné silnice vymyšloval pod pokutú na to v majestátiech královských uloženú. Dále pak také nad to prošeni jsme, abychom ráčili jmenovaným purgmistru, konšeluom i vší obci dotčeného města Mělníka toho cla svrchu dotčeného, tak jakož samo v sobě zní, z milosti našie královské potvrditi. K kte- réžto prosbě i také přímluvě napřed vážiece jmenovaných mě- šťan tak dávné a skutečné užívánie téhož cla bez překážky a na- říkánie, i také pro jich věrnost, kterúž se k nám jako k svému dědičnému pánu zachovávají, takovýmto zpuosobem k tomu jsme se naklonili, tak že jim svrchu dotčeným měšťanóm, purgmistru a konšelóm i vší obci města Mělníka, nynějším i budúcím, cla svrchu dotčeného, jestliže sú jeho tak užívali, tak jakož sú nás zpravili a nám to clo vypsané dali, ve všem jeho znění, položenie artikuliech a klausulech potvrdili jsme, upevnili jsme a tiemto listem naším potvrzujem a upevňujem a často psané purgmistra, konšely i všecku obec Mělnickú při tom cle zuostavujem milo- stivě, tak aby oni, nynější i budoucí jich, to clo svrchu dotčené tak jakož se svrchu vypisuje, a výše nic, měli, drželi, vybierali a jeho požívali bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky, a to nyní i v časech bu- doucích a věčně. A protož přikazujeme všem obyvatelóm králov- stvie Českého našeho, nynějším i budúcím, aby nahoře dotčeným purkmistru, konšelóm i vší obci města Mělníka, nynějším i bu- dúcím jich, v držení, u vybierání a v požívání cla svrchu dotče- ného potud, pokudž spravedlivé jest, nepřekáželi ani překážeti dopouštěli, ale je při tom zachovali a drželi, tak jakož se svrchu vyličuje, beze všeho přerušenie, a to pod zachováním milosti našie královské i budúcích našich, králuov Českých. Tomu na

Strana 889
1498. 889 svědomie pečet naši královskú rozkázali jsme k tomuto listu přivěsiti. Dán na Budíně v pátek na den svatého Víta léta bo- žieho tisícého čtyřstého devadesátého osmého a království našich Uherského osmého a Českého dvadcátého sedmého léta. Ad relationem magnifici domini Johannis de Sselnberg, supremi cancellarii regni Boemie. Orig. perg. v archivu m. Mělníka č. 24. — Opis ze XVII. století zapsán jest v knize privilegií téhož archivu za nápisem: »No. 19. Potvrzení na všelijaká cla ze všech věcí, co se má z čeho bráti.« — a) tak orig. místo Ladislava. — K zá- stavám zámku Mělnického v těchto dobách vztahují se následující listy: Předně list krále Vladislava daný na Budíně 2. října 1499 tohoto znění: »My Vladislav etc. oznamujem —, že sme zastavili zámek náš Mělník s vesni- cemi, s platy, s mlýny, řekami, rybníky, potoky, lesy, háji i se vším plným panstvím s jeho všelijakým příslušenstvím slovútnému Janu Mrakšovi a Petrovi, strajci jeho, z Noskova, věrným našim milým, jmenovitě v puol pátu tisíci kopách grošuov českých dobrých a mocí listu tohoto jakožto král Český zasta- vujeme a zapisujeme tak, že týž zámek s jeho příslušenstvím již psaní Jan a Petr straje jeho Mrakeš s dědici a budúcími svými v tom puol pátu tisíci kop gr. dobrých českých svrchu psaných míti, držeti a jeho požívati mají i moci budou jako svého vlastního tak a tím obyčejem, jakož sme my jej drželi sami a jeho požívali, nejsúce odtuď bez své vůle od žádného splacováni, leč od nás neb budúcích našich, králův Českých. Kdybychme to k svému vlast- nímu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli, to učiniti můžeme a moci bu- deme, kdy by se nám koli líbilo a zdálo, dadúc jim rok napřed věděti při sv. Jiří aneb při sv. Havle. A nechtěli-li by jeho tíž Jan a Petr s dědici a budú- cími svými držeti, má nám též tak rok napřed dáti věděti při časích svrchu psaných; a po vyjití času vypověděného položíce my neb budúcí naši, králové Čeští, puol páta tisíce kop gr. českých v moc věřitelův našich svrchu psa- ných, mají nám hned a povinni budou zámku Mělníka postúpiti se vším jeho příslušenstvím, s kterýmž to od nás drželi, v moc naši a list tento i s jinými, ač by na to které měli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A kdož by list tento měl etc. — Dán na Budíně v středu po sv. Michalu [2. října] 1. b. 1499.« (Současný výpis v orig. registru kr. Vladislava z l. 1498—1502 chovaném v c. a k. dvorském a státním archivu Vídeňském pod č. 201 na l. 130.) Dále list téhož krále d. 27. ledna 1501 tohoto znění: »My Vladislav etc. oznamujem listem tímto všem. Jakož sme byli zastavili zámek náš Mělník s vesnicemi, plathy, s many, mlýny, s dvory, s řekami, rybníky, potoky, lesy, háji, luhy i se vším plným panstvím a jeho všelijakým příslušenstvím urozeným Ladslavovi, Janovi a Michalovi, bratřím a strýcuom z Vajtmille, věrným našim milým, v puol pátu tisíci kopách grošuov českých širokých rázu Pražského, kteřížto potom prodali jsú právo své a jeho sstúpili urozené Zygunně, hraběnce z Ortm- bergka, nábožné našie milé; kdež sme my potom dali výplatu na témž zámku

Strana 890
890 1498. se vším jeho příslušenstvím slovutným Janovi a Petrovi bratřím Mrakušóm z Noskova, jichžto právo potom koupil urozený Albrecht z Kolovrath na Lib- štejně, hofmistr dvoru našeho, věrný náš milý, proše nás, abychme listy a zápisy, kteříž jsú týmž Vajtmillaróm a Mrakušóm svědčili, naň, dědice a bu- dúcie jeho převésti a v jeden list uvésti ráčili. Jehožto slušnú žádost znajiece, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách pře- vedli sme na téhož Albrechta, dědice a budúcie jeho, všecko právo i všecku moc listuov svrchu psaných a tímto listem převodíme, chtiece tomu, aby von svrchu psaný zámek Mělník s jeho napřed dotčeným příslušenstvím v těch puol pátu tisíci kopách grošuov českých rázu Pražského, jměl, držel a jeho požíval nynie i budúcně, nejsa vodtud bez své vuole od žádného splacován, leč od nás aneb od budúcích našich, králuo Českých; všakž tak a tím obyčejem: kdyžbychme to sami k svému vlastniemu jměnie, drženie a požívánie vyplatiti chtěli, a jináč nic, to učiniti muožeme a motci budeme, když by nám se koli zdálo a líbilo, dadúc jim rok napřed věděti při svatém Jiří aneb při svatém Havle; a po vyjitie roku toho pořád zběhlého, když by sobě duochody a užitky roku toho přišlé vybrali, položiece jim toho puol páta tisíce kop grošuov českých svrchu psaných v moc jejich v cele a úplně, majie nám hned a povinni budú nade- psaného zámku se vším jeho a všelijakým příslušenstvím, s kterýmž jsú to sami jměli, drželi a toho požívali, postúpiti a list tento i s jinými, ač by na to potom které jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A kdož by list tento jměl etc. Tomu na svědomie [etc.]. Datum feria IIIIa post conversionis sancti Pauli appostoli [anno domini 1501]. Relatio domini cancellarii. (Souč. výpis v témže registru na l. 230r za nápisem: Albrechtovi z Kolovrat). A ko- nečně list téhož krále d. 3. února 1501 tohoto znění: »My Vladislav etc. ozna- mujem listem tímto všem. Jakož urozený Albrecht z Kolovrat na Libštejně, hofmistr dvoru našeho, věrný náš milý, má od nás a drží v jistém zápisu zámek náš Melník s jeho příslušenstvím, žádný jiný od něho ani od dědicuov a budúcích jeho vyplacovati nemá, nežli my sami aneb budúcí naši, králové Čeští; všakž tak: když bychme to k svému vlastniemu jměnie, drženie a po- žívánie vyplatiti chtěli, že to učiniti motci budeme a jináč nic. I hlediece na jeho mnohé věrné a pilné služby, kteréž jest nám týž Albrecht činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, motcí královskú v Če- chách tuto jsme jemu při drženie zámku toho s jeho příslušenstvím další milost učinili a tímto listem činíme: Přišlo-li by kdy k tomu a my neb budúcí naši, králové Čeští, svrchu psaný zámek od něho, dědicuov aneb budúcích jeho pod jakýmžkoli zpuosobem vyplatili a potom jej někomu jinému zastavili, že voni dadúc a položiece tu summu těm osobám aneb osobě, kterýmž bychme jej za- stavili, v cele a úplně, které by nám voni puojčili, majie ho jim hned a po- vinni budú se vším příslušenstvím zase v moc jejich postúpiti; v kterýž uvá- žiece se držeti jej majie a motci budú tak dlúho a dotud, dokudž bychme jeho sami k svému vlastniemu jměnie, drženie a požívánie nevyplatili. A ktož by list tento jměl etc. Tomu na svědomie etc. Datum Bude feria IIIIa post foestum purificacionis sancte Marie virginis. Relatio domini cancellarii.« (Souč. výpis v témže registru na l. 231r za nápisem: Albrechtovi z Kolovrat. Srov. Teige v Archivu Českém XVIII, str. 158 a 249, č. 252, 412, 413.)

Strana 891
1498. 891 Čís. 525. 1498, 29. června. Na Budíně. Král Vladislav přikazuje purkmistru a konšelům města Če- ských Budějovic, aby se zachovali podle zřízení, které Adam z Bystřice, úředník královský v ungeltě, učinil v jejich městě, tak aby u nich zboží kupecká byla popisována. Vladislav, z božie milosti Uherský, Český etc. král a mar- krabie Moravský etc. Opatrní věrní milí! Tajno vás nenie, že jsme byli sněm obecní královstvie našeho Českého na hradě Pražském položili. Tu na témž sněmu oznámili jsme vám skrze urozeného Albrechta z Kolovrat, hofmistra dvoru našeho, věr- ného milého, že v království Českém zbožie kupeckého máme ungelt, a ten cheme vedle zdánie našeho zřéditi. I poručili jsme slovutnému Adamovi z Bystřice, úředníku našemu v ungeltě, věrnému milému, aby kdež valnějšie silnice jsú, ješto tudy for- mané s zbožími jedú, aby v těch miestech zbožie kupecká popi- sována byla, aby na Prahu nezavinovali podle starodávného oby- čeje, tu milost kupcóm činiece pro skrovnějšie útraty. Jakož týž Adam psaním svým dal jest nám znáti, že jest u vás to popiso- vánie zřiedil, a my jsme vám psali, že se nám to zřiezenie dobře líbí, neb my tu u vás i jinde, kdež by nám se zdálo, uložiti muo- žeme takové zřiezenie; vy pak po našem vám psaní úředníkóm našim jménem obce vzkázali jste, že žádného mýtného nechcete mieti, než aby tu, kdež od staradávna bylo mýto bráno a popi- sováno, tu ještě aby též bylo: i divno jest nám do vás, že jste přes takové naše psanie a zřiezenie to učinili nám k lehkosti a duochodu našemu k umenšení. Protož ještěť vám přikazujem, abyšte všech výmluv nechajíce vedle zřiezenie již psaného Adama, kteréž s volí naší učinil, se zachovali, tak aby ta zbožie kupecká popisována byla, a to abyšte tak naplnili jinak toho nečiniece, znajíce a vědúce, žeť jest to vuole i rozkázánie naše. Dán na Budíně v pátek den svatých Petra a Pavla apoštoluov božích, království našich Uherského VIII° a Českého XXVII° léta. Commissio propria domini regis. [Zevně:] Opatrným purgmistru a konšelóm města Českých Budějovic, věrným našim milým.

Strana 892
892 1498. Orig, pap. druhdy v archivu m. Budějovic. Kopie K. J. Erbena v ar- chivu Musea král. Českého. — V témže smyslu psal radě města Budějovic již před tím 30. září 1497 podkomoří Albrecht z Leskovce (Archiv Český VII, str. 420). Budějovští přes to i nadále vzpírali se popisováni ungeltu v městě svém. Následkem toho král Vladislav poslal jim druhý list d. na Budíně 14. srpna (feria VI in vigilia assumpcionis b. Marie virginis) l. 1500, v němž píše: Jakož jsme byli na věřicí náš list slovútnému Janovi Jeníškovi z Újezda, úředníku našemu v ungeltu, věrnému milému, poručili s vámi mluviti a jed- nati, aby tu u vás vozy a zbožie kupecká, kteříž by tudy skrze město šli, po- psáni, a z nich ungelt, tak jakž jest od starodávna bývalo, brán byl, kdež jste vy se toho svévolně zbraňovali a ještě tomu odpieráte, ješto nám taková vaše svávuole nemálo proti mysli jest; protož vám ještě porúčieme, chtiece tomu konečně, abyšte vy nechajíce takové svévuole, beze všeho zpieránie slu- žebníkóm nadepsaného našeho úředníka, kteréž by k tomu vypravil a poslal, ta všecka zbožie kupecká a vozy, kteříž by koli tudy skrze město šli, popiso- vati a z nich podlé starodávních obyčejóv ungelt bráti dopúštěli, a toho se žádným vymyšleným obyčejem nezpierali ani zbraňovali, jinak toho nečiniece pod zachováním milosti a uvarovánie hněvu i trestánie našeho. Pak-li byšte proti tomu, aby to býti nemělo, jaké svobody a výsady jměli, ty abyšte ko- nečně na sněmu, kterýž na svatého Jeronyma najprv příštieho v Praze držán bude, urozeným Janovi z Šelnberka, najvyššiemu kancléři královstvie Českého, a Albrechtovi z Kolovrat na Libštejně, hofmistru dvoru našeho, věrným mi- lým, okázali a před ně položili, aby oni jim vyrozumějíc, nám to k další zprávě oznámiti mohli.« (Orig. druhdy v archivu m. Budějovic; opis v arch. musea kr. Č. — Srov. také list kr. Vladislava d. na Budíně 15. srpna 1500 v Privilegiích I, str. XXX, pozn. 97). — Když však Budějovští kladli odpor dále, tu král listem d. na Budíně 11. října (feria secunda ante Calixti) 1507 nařídil »slovutnému Janovi Vlčiemuhrdlu ze Všehrd, úředníku našemu v un- geltě,« takto: »Věz, že jsú opatrní purgmistr, konšelé a starší i obec města Bu- dějovic, v. n. m., skrze své posly na nás vznesli, nám oznamujíce, kterak jsi opět na nich skrze své služebníky žádal, aby tu v městě z kupeckých zboží, kteráž skrze město jich vezú, ungelt dopustili bráti, s velikú obtížností nám to předkládajíc a nás při tom prosbami vysokými prosiec, abychom je milo- stivě opatřiti ráčili, aby při svých svobodách a při té milosti námi jim dané zachováni byli, a od tebe a budúcích úředníkuov v ungeltu takového staránie a trápenie aby mohli zbaveni býti. I poněvadž jsú prvé též od jiných úřed- níkuov našich o to popisování, ohledávání i braní ungeltu staráni a žádáni byli, kdež my nahledše v jich svobody a jim konec učinivše a milost nad to davše, při kteréžto milosti od nás jim dané jsme je milostivě zuostaviti ráčili, tak aby kupecká zbožie tu u nich v městě ani popisována ani ohlédána ani ungelt brán byl: ještě tobě porúčieme, chtíce tomu konečně, aby takového svého předsevzetí nechajíc, jich o to popisování, ohledávání a braní v městě jejich viece nestaral, ani toho dále na nich žádal, ani služebníkóm svým toho činiti dopúštěl, než je při tom, při čem sme my je z milosti naší zuostaviti ráčili, nyní i budúcně zachoval i potomní naši úředníci, jináč toho žádným obyčejem nečině, abychom od nich již víc o to staráni nebyli, znaje, že v tom

Strana 893
1498. 893 vuoli a rozkázání naše jisté naplníš. A po přečtení a vyrozumění listu aby jim Budějovským tento list náš zase v moc jich dal a navrátil« (Orig. druhdy v archivu m. Budějovic; opis v arch. Musea kr. Českého). Čís. 526. 1498, 11. července. Na Tachově. Jindřich z Gutšteina seděním na Tachově potvrzuje purk- mistru, radě i vší obci města Tachova k jejich prosbě jakožto dědičný pán jejich všecky svobody a privilegia, jež jim císařové a králové Čeští udělili, a přikazuje purkrabímu i jiným úřední- kům svým tudíž, aby je při svobodách a právech jejich zacho- vávali a ochraňovali. Wir Heinrich herr von Guttenstain zu Tachaw etc. Nach- dem wir daß schloß, stat Tachaw sambt der manschaft und die gantz herschaft darzu gehörendt von dem wohlgebornen herrn herrn Burian herrn von Guttenstein und zum Breyttenstein etc. guter seliger gedächtnuß, unsern lieben herrn und vattern, ererbet und von unsern brudern den herrn von Guttenstein an uns erblich unß und un- sern erben gekhauft haben, bekhennen wir für uns unser erben, erbneh- men und nachkommen in und mit craft ditz briefs vor allermenigklich, die ihn sehen, hören oder lesen, das für unß kommen sein die ersamen weyßen burgermeister, rhat und die gantz gemein zu Tachaw, unser lieb getrewen und haben für uns bracht alle ihre freyheytbriefe und privilegia, die sie und ihre vorfodern, von keysern und königen zu Behaymb, auch von abgeschrie- ben unsern lieben herrn und vatern bestättigung darauf, erwor- ben und löblichen hergebracht haben und unß die alle hören und mit demü- tigen vleyß gebeten sie dabey gnediglich zu bleiben lassen und ihn die zu be- stettigen geruehen alß ir rechter erbherr. Haben wir angesehen ihre fleys- sige und zimbliche bitte und auch ihre getreue dienstwilligkeyt und gehor- samb, die siea unsern vorfahren oft und dickh gethan und beweyst haben und noch herfüro zu khonftigen zeyten unß, unsern erben. erbnehmen und nachkommen thun sollen und mögen, und haben mit wohlbedachtem muth, guetem rhat und rechten wissen ihnen alle ihre freyheytbriefe und privilegia die siea von kheyßern und konigen zu Behaymb, auch von unserm herrn und vater, darzu alle alte guete gewohnheyt und recht, die sie löblich herge- bracht haben, bestättigt und confirmirt, bestättigen und confirmiren ihnen die

Strana 894
894 1498. in craft dits briefs in aller maß und weysse, als ab sie alle von worth zu worth in diesem brief geschrieben wehren, gereden bey unsern wahren treuen sie darbey jetzundt und zu ewigen zeiten beleiben zu lassen. Und gebieten darauf unsern burggraven und ambtleuthen zu Tachaw, die jetzundt sein und könftiglich werden, und allen andern unsern unterthanen, sie an solch irey- heyt und begnadung nit hindern noch irren, als lieb ihn sey unsere schwere ungnade und ungunst zu vermeyden. Zu uhrkhundt und vesterb haltung haben wir unser eigen insiegel an diesem brief gehangen. Und wir Jan herr von Guttenstein zum Breittenstein, Niclaß Gries von Mentzes ritter gesessen zum Schönwaldt, Bohuslaw Bohusch von Ottie- schitz zu Schossenreuth und Wilhelm Gfeller von Sachßengrün zum alten Zetlitzsch bekennen, daß wir durch bitte deß wohlge- bornen herrn herrn Heinrichs von Guttenstein zu Tachaw unsere insiegel zu gezeugknuß neben dem seinen auch an diesem brief gehangen haben unß, unsern erben ohn schaden. Der geben und geschrieben ist zu Tachaw nach Christi unsers lieben herrn ge- burth tausent vierhundert und in dem achtundneuntzigisten jhare am mitwoch vor sanct Margarethen tag der heyligen jungfrauen. Opis ze XVII. století v kvaternu desk zemských č. 133 na l. A 157. — A 16r — a) diese opis. — b) unser opis. — Drobnějším písmem tištěná část listu vzata jest z potvrzovacího listu Buriana z Gutšteina daného na Rabštejně 22. pro- since 1477, jejž podáváme výše na str. 649, č. 385. *Čís. 527. 1498, 9. srpna. Na Budíně. Král Vladislav potvrzuje purkmistru a konšelům města Stříbra majestát krále Václava IV., kterým se zakazuje konati trhy týdenní v Kladrubech a v místech míli kolem Stříbra leží- cích, a ustanovuje, že míli kolem města jejich v městečkách a vesnicích nemá se vařiti pivo na prodej, nýbrž, že obyvatelé vů- kolní mají kupovati pivo u nich. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské knieže a Lužický margkrabie etc.“ Oznamujem listem tiemto všem, že opatrní purgmistr a konšelé města Střiebra, věrní naši milí, vyslali jsúb z sebe posly k nám a ukázali jsúb nám list na

Strana 895
1498. 895 pargameně s visutú pečetí, celý a neporušený, najjasnějšieho ně- kdy kniežete pana Václava, Římského a Českého krále,“ předka na- šeho šťastné paměti, a při tom nás pokorně prosiece, abychme jim téhož listu potvrditi a při něm milostivě zuostaviti ráčili, jakož v tento list náš slovo od slova vepsán jest takto: Václav z božie milosti atd. (Následuje znění českého překladu listu kr. Václava IV. d. v Praze 6. února 1399: viz Privilegia II, č. 717). My pak k jich prosbě pro služby předkuov jich, kterýmiž jsú“ se k nám i předkóm našim věrně, právě, hotově a poddaně líbiti a zachovati hleděli, a potom aby tiem lépe a hotovějie" povinni byli se zachovati, čím nás k sobě milostivějšieho najdú,“ s do- brým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú k tomu jsme svolili a toho svrchu psaného listu krále Václava šťastné paměti, předka našeho, ve všech jeho kusiech,“ artikulech, punk- tiech" a klauzulech, tak jak svrchu psáno" stojí, potvrdili jsme a tiemto° listem mocně potvrzujem, tak aby jmenovaní purg- mistr a konšelé města Střiebra těch všech práv a svobod v již psaném listu položených a zapsaných užívali a užívati mohli nynie i na budúcie" věčné časy. Tuto také nad to zvláštní mi- lost již psaným měšťanóm Střiebrským, nynějším i budúcím, k prosbě některých pánuov i také Pražan jsme učinili a tiemto listem činíme: aby vokolo nich v míli zdélí a zšíři nikdež žád- ných piv k šenkování nevařili v městečkách ani ve vsech, než u nich kupovali, nynie i v budúcích časiech,“ tak a tiem oby- čejem, jakož těch a takových milostí i jiná některá města naše v témž královstvie“ užívají. Pak-li by kto v tom cíli a okršku svévolně, žádných na to svobod a výsad nemaje, činiti a vo to se pokúšeti chtěl, dáváme jim moc, aby toho právem brániti a toho nedopúštětibb mohli tolikrát, kolikrát by se jim to od koho svévolně přihodilo nynie i v časiech budúcích,“ a to bez našie, budúcích našich, králuovc Českých, i jiných všech lidí všelikédd překážky nynie i budúcně.e Tomu na svědomie pečet naši krá- lovskú k tomuto listu přivěsiti jsme kázali.““ Dán na Budíně o ve čtvrtek u vigiljí svatého Vavřince léta božieho tisícieho čtyr- stého devadesátého osmého a království našich Uherského osmého hh a Českého dvadcátého sedmého." Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Bohemie.

Strana 896
896 1498. Současný přepis v orig. registru kr. Vladislava z l. 1498—1502 chova- ném v c. a k. dvorském a státním archivu Vídeňském pod č. 201 na l. 68v, (č. 130) za nápisem »Měšťanóm Střiebrským« (B). Jiný opis obsažen jest v kon- firmaci privilegií císaře Leopolda I. d. v Ebersdorfu 18. července 1668, jejíž orig. chová se v archivu m. Stříbra (C). Odchylky obou textů jsou tyto: a) My Vlad. etc. B. — b) sou C. — c) Václava krále Českého B. — d) téhož listu, kte- rýžto v tento list náš vepsán jest slovo od slova takto: Václav z božie milostí Římský král etc. [znění listu toho se zde neuvádí] potvrditi a při něm milo- stivě zuostaviti ráčili B. — e) a pro C. — f) předkův C. — 9) hotověji C. — h) milostivějšího najdou C. — i) raddou C. — j) královskou C. — k) sme C. — 1) kusích C. — m) punktích C. — n) tak jakož v něm slovo od slova psáno B. — o) tímto C. — p) nyní i na budoucí C. — 9) také nemá B. — r) měšťa- nům Stříbrským C. — s) budoucím C. — t) pánův C. — u) nyní i v budoucích časech C. — v) tím C. — x) království C. — v) okršlku B. — 2) vejsad C. — aa) pokoušeti směl C. — bb) nedopouštěti C. — cc) bez naší i budoucích našich králův C. — dd) všelikeré C. — ce) nyní i budoucně C. — ff) Tomu na svě- domie etc. B. — g9) Budyni C. — hh) rok udán v B latinsky: anno Christi 1498, regnorum autem nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero XXVII°. — ii) Místo tohoto záznamu kancelářského čte se v B: Ex mandato proprio maie- statis regie. — V témže registru na l. 29v za nápisem »Měšťanóm Střiebrským« zapsáno jest jiné privilegium z téhož data v tato slova: »My Vladislav oc. oznamujem listem tiemto všem, že jsú na nás vznesli opatrní purgmistr, kon- šelé i všecka obec města našeho Střiebra a podle nich někteří páni, rytieřstvo, Pražané a města královstvie Českého, věrní naši milí, oznamujíc nám, kterak jest se jim tyto časy veliká a znamenitá škoda skrze zlé lidi vohněm stala a podle nich se přimlúvajíc, poněvadž jest na ně taková škoda a příhoda přišla, abychme jim z milosti našie některú slušnú pomoc učiniti a na ně mi- lostivě zhlédnúti ráčili, tak aby zase opraviti a to město osaditi a živností svých hleděti mohli. K jichžto takové záhubě a škodě hledíce a jich v tom litujíce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú v Čechách tuto jsme milost jim měšťanóm Střiebrským, nynějším i budúcím, k prosbě a žádosti jejich učinili a tiemto listem činíme, aby vokolo nich míli zdéli a zšíři nikde žádných piv k šenkování nevařili v městečkách ani ve vsech, než u nich kupovali nynie i v budúcích časiech tak a tiem obyčejem, jakož těch a ta- kových milostí i jiná některá města naše v témž královstvie užívají. Pak-li by to kto v tom cíli a okršku svévolně, žádných na to svobod a výsad nemaje, činiti a vo to se pokúšeti směl, dáváme jim moc, aby toho právem brániti a toho nedopúštěti mohli tolikrát, kolikrát by se jim to od koho svévolně přihodilo, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Však proto chcme, aby toto dánie naše bylo bez ujmy každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie pečet etc. Dán na Budíně ve čtvrtek u vigiljí sv. Vavřince létha božieho MCCCCXCVIII a království našich Uher- ského vosmého a Českého dvadcátého sedmého. Ex mandato proprio regie ma- iestatis« Ale privilegium tohoto znění nevyšlo z kanceláře, jak vysvítá z toho, že celý zápis jest černě a červeně přetržen a na konci jeho červeným inkoustem pozna- menáno: »Suprascriptum privilegium, quod testatur ipsis civibus Strzibrzensibus,

Strana 897
1498. 897 habetur in alia forma folio LXVIIII°«, kteroužto poznámkou odkazuje se na majestát svrchu položený. — Před tím 26. října (v pondělí před sv. Šimo- nišem a Judú apoštoly božími) r. 1489 učiněna byla »mezi duostojným kně- zem Janem opatem a konventem kláštera Kladrubského z strany jich jedné a konšely i vší obcí města Střiebra z strany jich druhé« prostřednictvím smluvčí urozeného p. Jiříka z Říčan a urozených panoší Jana a Martina bratří Hošťálků z Hognestu a Jiříka z Záduba na Cebivě smlouva »a to taková: Ja- kož byly jsú meze a zákopy některé od starodávna vyměřené v svém položení, kteréžto šly jsú od starodávních zákopuov a od stezky, kterážto jde skrze les Jirný k klášteru až k řiečce malé doluov nad rybníkem Střiebrským, i zna- menavše páni konšelé Střiebrští i s obcí svú nedostatek toho rybníku svého býti, kteréhožto velmi málo užívali jsú pro nedrženie vody na horu na též řiečce, i kúpili jsú od již psaného kněze Jana opata i od konventu kláštera svrchu psaného řeku a břehy s obú stran, jakož mezováno jest, až do jezu ho- řejšieho za třidceti kop grošuov mince míšenské mečové jim úplně a docela dané a zaplacené. A ten jez hořejší má býti kněze opatuov. Kterýžto jez páni Střiebrští mají zdělati a jej opraviti toliko zvejší po to znamenie, jakož diery tři jsú v kamení vytesány a nic výše, aby knězi opatovi i tomu konventu i těm lukám nad tiem jezem ležícím bylo bez škody a voda aby svobodně také bez překážky doluov jíti mohla. Jestli pak že by se ten jez kdy strhl a nebo vodú zbořil, tehda mají jej též zase zdělati a po ty meze, jakož jsú mezovány, aby výše ani níže nebylo, než jako jest vyměřeno a zakopáváno. A ty meze tak jíti mají od zákopuov starých a od stezky klášterské skrze Jirný doluov k řiečce a podle Jirného po břehu až do toho jezu na horu a po druhé straně řiečky pod Brdečkem, pokudž voda koli zatopí, to má býti Střiebrských až naproti druhým zákopóm a mezem, kteréž jdú z Jirného a ztahují se přes řiečku upřie- mo a přes vrch pod Brdečkem až do rybníku Střiebrských, a což koli pod těmi mezemi a zákopy doluov jde a leží, to Střiebrských jest; a cožkoli nad tiem mezováním k té hoře nebo stráni pod Brdečkem zuostane nezatopeného, to má přiležeti k Brdci a nemá na to býti budúcně od Střiebrských saháno«. (Orig. perg. v archivu m. Stříbra se šesti pečetmi na proužcích pergameno- vých zavěšenými. Na rubu pozdější rukou poznamenáno: »Kauf der beiden ufer am kleinen bachl vom Kladrauer kloster«. — V pamětní knize Stříbrské z r. 1498 č. XXV čte se na l. 5r tento zápis: »Létha 1498 v středu po sv. Vítě 120. června] kněz Jan opat Kladrubský poslal jest urozeného pa- noši Racka z Polžic, služebníka svého, do rady plné, zapoviedaje lesy, pastvy i trávy všecky po opatství, aby se v tom žádný neopozdieval, že kněz opath toho mieti nechce. Actum sub officio Wenceslai Sserulkonis«. — Na l. 8r: »Anno etc. XCVIII v úterý po všech Svatých [6. listopadu] pan purgmistr a páni starší i páni obecní učinili jsú radu zvláštní, což se bie- lého piva vařenie dotýče. K tomu jsú obeslali ze čtvrtí súsedy vdole psané na rathúz. Z rynkovní čtvrti tyto: Šeynhanzl, Škvarek, Valenta, Ždímal, Matheus tonsor, Johannes Čečatka, Bernáš, Špína, Kopyto, Masopust a Jan Mikovec, hajtman té čtvrti; z druhé čtvrti: Václav Teletko, hajtman, Strážský, Strádal, Vojta, Chlausa, Spižský, Wenceslaus Jacobi, Pluhař, Johan- nes Doubek, Pšenička, Šišma; z třetí čtvrti: Andreas Žabienoha, Johannes

Strana 898
898 1498. Houžwic, Jacobus Lapač, Wenceslaus sutor, Petrus kožišník, Johannes Pod- lávka, Jimrámek, Augustinus, Joštík, Kodym, Jacobus Pix; z čtvrté čtvrti: Johannes Tlačisvět hajtman, Wenceslaus Klobasa, Šimek Vobliza, Prokop Myška, Vávra Bobík, Matheus Augustini, Johannes Boskovec, Wenceslaus Voldříšek, Sobek, Směták, Kolařík. Kdežto všickni s panem purgmistrem a pány star- šími i pány obecními v radě plné jednostajně jsú zuostali na tom, aby, po- něvadž v Kladrubech i jinde všady v uokolí pivo bielé vaří, aby také zde k obci vařeno bylo do času některého, a najdél do roka. A byla-li by potom z toho škoda neb ujma súsedóm, že má to v nic obráceno býti. Actum sub officio Wenceslai Johelii etc. die et anno quo supra etc.« Konečně r. 1525 »ten pátek po Hromnicích 13. února] purgmistr a konšelé a starší obecní i všecka obec města Střiebra« pohnali před pány a vladyky na hradě Praž- ském »kněze Stanislava opata kláštera Kladrubského zákona a řádu sv. Be- nedikta i se vším konventem, že jsú sobě trh týhodní v městečku Kladrubech, kterýž drží každý čtvrtek, vosobili proti jejich výsadám k jich škodě i také proti řádu a obyčeji starobylému téhož městečka« (V knize zminěné na l. 144r). — Srv. též Mayer v Mitth. f. Gesch. d. Deutschen in Böhm. XXXII, str. 55 násl. Čís. 528. 1498, 10. srpna. Na Budíně. Král Vladislav osvobozuje obyvatele předměstí města Ko- lína na čtyři léta ode všech poplatkův k zemi i k městu nále- žejících, poněvadž se jim ohněm velká škoda stala. List ztracen. Zachoval se jen současný výpis v orig. registru kr. Vla- dislava z l. 1498—1502 chovaném v c. a k. dvorském a státním archivu Ví- deňském pod č. 201, na l. 30v (č. 59) za nápisem »Předměšťákóm Kolínským« tohoto znění: »Item dán jest list otevřený na papíře lidem předměstí Kolín- ského, aby poplatkuov J. Mli králi ani úředníkóm J. Mti podle města ani podle země nedávali ani neplatili za plná čtyři létha, počnúc od sv. Havla po dání listu tohoto najprv příštieho, a to pro škodu a záhubu, která se jest jim skrze zlé lidi vohněm stala. Než po vyjití těch čtyř let pořád zběhlých mají zase ty všecky poplatky podle města dávati a platiti tak, jakož jsú to prve činili, bez všeho zpieránie a zadržovánie. Tomu na svědomie pečet naši krá- lovskú přitisknúti jsme k listu tomuto kázali. Dán na Budíně v pátek den svatého Vavřince anno Christi 1498, regnorum Hungarie octavo, Boemie XXVII. Ex commissione propria maiestatis regie.« Čís. 529. 1498, 10. srpna. Na Budíně. Král Vladislav vysazuje purkmistru, konšelům i vší obci města Litoměřic clo v branách na opravování města a silnic.

Strana 899
1498. 899 My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Char- vatský etc. král, markrabie Moravský, Lucemburgské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc.“. Oznamujem listem tiemto všem, že jsú na nás vznesli opatrní purgmistr a konšelé i všecka obec města našeho Lithoměřic, věrní milí, oznamujíce nám, že musie mnohé a časté náklady činiti na spravovánie města toho a silnic, kteréž k městu jdú, žádných na to peněz nemajíce, prosiec nás s velikú pil- ností, abychme jim nějaké clo na takové opravy dáti a z milosti našie vysaditi ráčili tak, aby to město a silnice tiem lépe a dostateč- nějie opravovati mohli. K jichžto prosbám nakloněni jsúce pro jich služby, věrnost a povolnost, v kteréž jsú se nám vdycky jakožto ku pánu svému zachovávali a zachovávati hledie, a také nechtiece, by voni činiece náklady a útraty na opravovánie silnic škodu toho kterú jměli, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách tuto jsme nadepsaným mě- šťanóm našim Lithoměřickým, nynějším i budúcím, milost uči- nili a tiemto listem činíme: Najprvé, aby v branách města toho od každého sudu vína jeden peniez brán byl, ktož víno ven veze; item od formanského vozu jeden groš český a vod každého koně v voze po haléři; item od solného těžkého vozu jeden groš a též vod každého koně v voze po haléři; než s vozuov a koní, kteříž by k trhu do města jeli, nemá nic bráno býti.“ A také, jestliže by buď forman anebo kto jiný na mostě jejich clo dal a zpravil do města jeda, nemá a povinen nebude v branách žádného cla dávati; než toliko to clo dávati a platiti mají ti, kteříž by z města jejich jinam s svými věcmi k cizím lidem sd kupectvím jeli. Kteréžto clo na- depsaní měšťané Lithoměřičští, nynější i budúcí, vybierati mají s těch věcí napřed dotčených tak a tiem obyčejem, jakož se svrchu píše, nynie i v budúcích časiech a také jeho jinam na jiné potřeby obraceti nemají, než na opravu města a silnic ni- koli toho neopúštějíce, a to bez našie a budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíce pá- nóm, vladykám, městóm i jiným všem poddaným našim, abyšte svrchu psané měšťany naše Lithoměřicské při té milosti a clu námi jim daném a vysazeném jměli, drželi a zachovali beze všeho přerušenie. Tomu na svědomie pečet naši královskú k to- muto listu jsme přivěsiti kázali. Dán na Budíně v pátek den svatého Vavřince léta božieho tisícieho čtyřstého devadesátého

Strana 900
900 1498. osmého a království našich Uherského osmého a Českého dva- dcátého osmého léta. [Na ohbu:] Ad’ relationem magnifici domini Johannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie." ſNa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Litoměřic č. 24 (starší č. 32) s menší pečetí královskou na červené šňůře hedvábné zavěšenou. Na rubu poznámka: »Clo na opravu města a silnic v branách 1498. Přepis současný zapsán jest v orig. registru kr. Vladislava z let 1498—1502 chovaném v c. a k. dvorském a stát- ním archivu pod č. 201 na l. 31r (č. 60) za nápisem »Měšťanóm Litoměřickým« V přepisu tom jsou následující odchylky: a) My Vladislav etc. — b) opravo- vánie. — c) než s vozuov až býti schází v registru. — d) a. — e) ostatek for- mule datovací zní v registru: »anno Christi 1498, regnorum autem nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero XXVII°. — f) Místo tohoto záznamu kancelář- ského jest v registru: Ex mandato proprio maiestatis regie. Čís. 530. 1498, 10. srpna. Na Budíně. Král Vladislav osvědčuje, že purkmistr, konšelé i všecka obec města Litoměřic z dobré vůle učinili mu pomoc vedle ostat- ních stavů a slibuje, že příště pomoci takové proti jejich vůli od nich nebude požadovati. My Vladislav etc. oznamujem listem tiemto všem. Jakož jsú nám opatrní purgmistr, konšelé i všecka obec města našeho Lithoměřic, věrní milí, podle pánuov, rytieřstva i některých měst našich královstvie Českého k potřebě a žádosti naší pomoc dáti a učiniti přiřekli: i chtiece my, aby za takovú svú povolnost a věrnost, v kteréž se nám hotově najíti dali, žádných budúcích škod, zmatkuov a nesnází neměli od nás ani budúcích našich, králuov Českých, tak aby toho potom na tom městě za právo a obyčej neuvodili a takových na nich pomocí proti jich vuoli ne- žádali, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí krá- lovskú v Čechách přiřkli jsme týmž měšťanóm našim Lithomě- řickým, nynějším i budúcím, a listem tiemto a slovem naším královským přiřiekáme a slibujeme, když nám tu pomoc kolivěk podle nadepsaných pánuov, rytieřstva a některých měst dadie a

Strana 901
1498. 901 úplně položie, že na nich takové pomoci proti jejich vuoli my ani budúcí naši, králové Čeští, žádati ani s nich bráti nemáme a nebudeme. A tato pomoc, kterúž jsú nám [z] své dobré vuole dáti a učiniti přiřekli, ta jim viec nemá býti a nebude k žádné škodě nynie ani na budúcie časy. Tomu na svědomie etc. Dán na Budíně v pátek den svatého Vavřince anno Christi 1498, reg- norum autem nostrorum Hungarie octavo, Boemie vero XXVII°. Ex mandato proprio maiestatis regie. Současný výpis v orig. registru kr. Vladislava z l. 1498—1502, chova- ném v c. a k. dvorském a státním archivu ve Vídni pod č. 201, na l. 31v (č. 61) za nápisem: »Týmž měšťanóm Lithoměřickým«. Čís. 531. 1498, 10. srpna. Na Budíně. Král Vladislav propouští obyvatelům města Stříbra placení úroku svatomartinského za patnácte a dávání jiných poplatků do komory královské za sedm let, poněvadž se jim stala ohněm škoda skrze zlé lidi. My Vladislav etc. oznamujem tiemto listem všem, že my se- znavše velikú a znamenitú škodu a záhubu opatrných, našich věrných milých, obyvateluov města našeho Střiebra, která se jest jim skrze zlé lidi vohněm stala, i majíce nad nimi lítost, pro věrnost a povolnost jejich, v kteréž jsú se k nám vždycky ja- kožto k pánu svému upřiemě jměli a zachovávali, a na to hle- diece, aby se zase opraviti a živností svých hleděti mohli, s do- brým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú v Če- chách tyto jsme jim zvláštnie milosti učinili a tiemto listem či- níme: Najprve, jakož nám při času svatého Martina dvadceti kop grošuov českých úroku platie, ten jsme jim za plných pat- nácte let od svatého Martina po dání listu tohoto najprv přie- štieho propustili a tiemto listem propúštieme, vysvobozujeme i prázny činíme. A nad to, aby nám do komory našie žádných dánie, ani kterých poplatkuov sami od sebe ani podle země za

Strana 902
902 1498. plných sedm let nedávali a neplatili, ani vo to od nás ani bu- dúcích našich, králuov Českých, aneb podkomoří našich napomí- náni ani kterak hledieni nebyli. Než po vyjití těch patnácti let pořád zběhlých a potom těchto sedmi let napřed dotčených mají nám a povinni budú svrchu psaní měšťané naši Střiebrští, ny- nější aneb budúcí, napřed těch dvadceti kop grošuov českých a potom i jiné poplatky do komory našie příslušejície platiti a dá- vati beze všeho zadržovánie tak a tiem obyčejem, jakož jsú to i prve činili, bez zmatku a všelijaké odpornosti. Protož přika- zujem podkomořiemu královstvie našeho Českého, nynějšiemu i budúcím, abyšte znajíce ty milosti svrchu psané, kteréž jsme nadepsanému městu Střiebru a obyvatelóm jeho učinili, při nich je jměli, drželi a zachovali do časuov těch, kteříž se napřed jme- nují, jináč toho nečiniece pod uvarováním hněvu našeho i bu- dúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomie pečet naši královskú [k tomuto listu] přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně v pátek den svatého Vavřince létha božieho MCCCCXCVIII° a království našich Uherského vosmého a Českého XXVII." Ex mandato proprio maiestatis regie. Současný přepis v orig. registru krále Vladislava z l. 1498—1502 cho- vaném v c. a k. dvorním a státním archivu ve Vídni pod č. 201 na l. 30r za nápisem: »Měšťanóm Střiebrským«. — O požáru v městě Stříbře, o němž se zmiňuje tento list, a o pomoci, jíž se Stříbrským z měst království Českého dostalo, zachoval se v zemském archivu král. Českého (rep. VI) tento sou- časný záznam: »Létha od narozenie syna božieho tisícého čtyřstého devade- sátého osmého v sobotu před hodem slavným svatú Trojicí, dominico ante Viti I9. června] vyhořelo jest viece nežli polovice města Střiebra, a to ohněm položeným, v hodinu XXImú. Oheň vyšel z domu Bláhy Toužimského na rynku a také i boží duom jest též vyhořel, fara Všech Svatých. Kdežto po- moci na též boží duom tuto pořád od pánóv měst královstvie Českého jsú se- psány: Praha Staré a Nové města obě LXXIII kop XV gr. a lžička střiebrná k tomu; Roudnice VIII kop minus XII den.; Litoměřice a Třebenice spolu VI kop XLIII gr. a k tomu za hřeby 11/2 kopy utraceno hned v Praze; Louny XIX kop XXVI gr.; Teplice I kopa VIII gr.; Bielina III kopy II gr.; Žlu- tice X kop; Boleslav IX kop minus V den.; Hradec nad Labem XX kop; Pelhřimov VI kop XII gr.; Kolín VIII kop VII gr.; Litoměřice podruhé IIII kopy; Chrudim V kop LIX gr.; Dvuor II kopy XIII gr.; Tábor VII kop XIIII gr.; Slaný IX kop L gr.; Limburk VII kop XVI gr.; Kouřim VIIIII/ kopy VII gr.; Brod Český XIIII kop IX gr.; Mělník IIII1/2 kopy; Rakovník

Strana 903
1498. 903 V kop minus VII gr.; Domažlice XIIII1/2 kopy XII gr., V den. Žatec XXXIIII/ kopy VI gr.; Písek dal X kop a některý groš; Čáslav II kop.« Nad tímto soupisem toutéž rukou poznamenáno: »Item od krytie valóv od Fukala až do Bašty a od viežky na plášti krytie i od vypletenie té viežky XIII kop a puol věrtele albe cervisie.« Při záznamu tom čte se též tato zpráva: »Anno do- mini etc. XCVI páni purgmistr a konšelé města Střiebra dali jsú vuoli a pro- puojčili hory dělati Janovi šafářovu bratru od Hory Kuthny s druhým Janem bratranem jeho jeden duol Jimramkovský a druhý, kdež by sobě nalezli, a to jim propuojčili podle práva hornieho, a také což na panu purgmistru, na pá- ních a na obci jest, a frystunk za tři létha jim dali, však takto: což by tu na krále pána našeho milostivého na J. Mt příslušelo, to vymieňujíce. Actum feria IIIIa in festo Petri et Pauli apostolorum 129. červencel anno quo supra etc.«. Čís. 532. 1498, 23. srpna. Na Budíně. Král Vladislav povoluje měšťanům Rokycanským, kteří mu dali pomoc k výplatě ze zástavy, aby mohli vybírati úroky a dů- chody z města Rokycan a vesnic k němu příslušejících až do splacení dluhu 800 kop, které si k této výplatě vypůjčili. My Vladislav etc. oznamujem listem tiemto všem. Jakož jsme město Rokycany s jeho příslušenstvím k jmění a držení našemu od urozeného Zdeňka z Švambergka na Přimdě vyplatili, na kterúžto výplatu dali jsú nám ku pomoci tíž měšťané Roky- canští čtyři sta kop grošuov Českých a vo vostatek, totižto vosm set kop grošuov Českých, kteréž jsme my za túž výplatu dodati a vyplatiti jměli, takto jsme s nimi uhodili a zuostali, že jsú těch vosm set kop grošuov sami zjednali a vypójčili a za tu vý- platu doplatili. I nechtiece my, aby voni ani budúcí jejich žádné v tom škody ani kterých zmatkuov měli, než tiem jisti a bez- pečni byli, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách takto jsme s týmiž měšťany Rokycanskými vo těch vosm set kop grošuov Českých svrchu psaných i vo ty úroky, kteréž by z těch peněz v pravdě dali, uhodili a zuostali a tiemto listem uházieme, chtiece tomu, aby voni sobě z úrokuov a duochoduov s téhož města a vsí k němu příslušejících ty pe- nieze vybierali a vybierati mohli tak dlúho a dotud, dokudž by sobě cele a úplně těch vosmi set kop grošuov českých i s úroky,

Strana 904
904 1498. kteréž by na ty penieze v pravdě dávali, nevybrali. Než když to sobě všecko vyberú, mají nám z toho aneb budúcím našim, králóm Českým, aneb úředníkóm našim, kterýmž bychme to po- ručili, počet udělati a potom ty úroky i jiné všecky duochody a poplatky zúplna do komory našie platiti a vydávati bez zmatku a všelijaké odpornosti, a to bez našie, búdúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Tomu na svě- domie etc. Dán na Budíně ve čtvrtek u vigiljí svatého Bartho- loměje apoštola božieho anno Christi 1498, regnorum autem no- strorum Hungarie octavo, Boemie vero XXVII°. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, suppremi cancellarii regni Boemie. Současný přepis v orig. registru kr. Vladislava z let 1498—1502, které se chová v c. a k. dvorském a státním archivu ve Vídni pod č. 201, na l. 36r (č. 72) za nápisem: »Měšťanóm Rokycanským«. — Srov. Teige v Archivu Če- ském XVIII str. 63, č. 73. — List zápisný daný Zdeňkovi ze Švamberka 23. srpna 1475 v. výše na str. 619, č. 364. Čís. 533. 1498, 4. září. Na Budíně. Král Vladislav nařizuje obyvatelům svého dědičného města Lokte, aby byli poslušni rady, která má právo přijímati do obce, udělovati právo měšťanské, svolávati obec a trestati ty, kdo jejich rozkazů nebudou poslušni. Wir Wladislaus, van gots gnaden zu Hungern, Behem etc. kunigk, margrave zu Merhern, herzog zu Lutzenburgk und in der Slesie, margrave zu Lausitz etc., entpiten den fursichtigen unsern getreuwen burgermeister, rathmannen und ganzer ge� meine unser erbstad Elbogen unser kuniglich gnad und alles gut. Liben getreuwen! Wir horen, das sich etliche auß euch mit manigfeltiger ungehorsamer ubung gegen und wider einen bur- germeister, rate und dy geswornen auß der gemeine eigen wil- lens zu gebrauchen furnemen und, so sich zu burgerlichem wesen nicht erhaischt, zu gezenk und aufruer befleissigen; ob deme wir nit wenig misfal haben. Begeren van euch und mit ernst ver-

Strana 905
1498. 905 schaffen allen und itzlichen derselben unser erbstad Elbogen inwonern, das ewer keiner nichtz handel noch wandel, er sey den durch ein rath zu burger aufgenomen, als dan ein rath van alters her und noch ein iglichen, der darzu tuchtig, aufzunemen und enturlauben in machten; und auch ab eime rate und euch auß der gesworen gemeine etwas alleine in handlung zu swere, darauf wollen wir, das ir eine ganze gemeine zu euch fodern sollet und als dan durch rate und ganze gemeine das peste, so in denselben sachen furzunemen. Vorschaffen mit euch und wollen, das ir euch alle samptlichen und ewr ider in sunderheit ewre freyheit, dy wir euch auf ewre redliche anzeigen gnedig- lich bestetiget, dem nach also richtet und haldet und in ge- horsamer eynickeyt mit einander lebet. Wurd imandz diz unser mandat in veruckung setzen, denselbigen als ewern mitburger zu straf nemen und ein iglichen bey ewerm stadrechte bley- ben, daruber auch nicht ferner gedrungen werden sulle, dem also und nicht anders thuend, als libe und euch sey unsere swere straf und ungnaden meydung; doch das ir den edeln un- sern liben getreuwen Sebastiano und Quirino den Slicken, die- weylen sy ewre pfanthern sein, thut noch laut irer vorschrey- bung, so viel und pillich. Zu urkund haben wir unser koniglich insigel an diesen brief aufdrucken lassen, der geben ist zu Ofen am tage Marie nativitatis noch Cristi gebuert vierzehnhundert und im achtundnewnzigstim, unser reyche des Hungrischen in newnden und des Bemischen im achtundzweynzigsten jaren. Opis ze XIV. století v rukopise kroniky m. Lokte (nazvaném Urkun- densammlung über die Streitigkeiten der St. Elbogen mit den Grafen Schlick) v archivu téhož města na l. 19r. — Schlesinger, Die Chronik der St. Elbogen str. 66. — Současně vymohli si páni Šlikové na císaři Maximilianu I. maje- stát d. ve Freiburce v Breisgau 27. srpna (ze Freyburg in Preyßgaw am XXVII tag des monats augusti anno d. etc. LXXXXVIII°), potvrzující jim privilegium císaře Sigmunda dědu jejich Kašparu Šlikovi pánu na Holíči, Lokti a Ostrově (fur Caspar Slicken herrn zu Weyszkirchen, Ellenbogen und Slaken- werde) dané, v němž císař Sigmund jej i dědice jeho povyšoval »zu grafen zu Passaun in Welhischen landen« a jim uděloval výsadu, »dass sy nyemand pflichtig sein zu antwurten oder statt tun, es sey umb kampf oder ander sachen, er sey dann graf oder grafen genosz, und dass sy noch ire erben nicht sollen geladen, geheischen oder furgefordert werden fur des reichs hofgericht noch keinerlei ander landgericht, es sey zu Franken, Swaben, Sachsen oder anderswo noch fur kein ander gericht in dem heiligen reiche oder in der cron zu Beheim;

Strana 906
906 1498. sunder sy sollen gemeinlich und sunderlich einem jeglichen klager umb allerley sachen, wie die wern, zu recht steen allein vor Romischen keysern und kunigen oder kunigen zu Beheim, so je zu zeiten sein, nachdem und die klagen und sachen jeglichs kunigreichs berürend; wo aber daruber gehandelt wurde, sol solhs kein kraft noch macht haben, ausgenomen was lehen antref, das sol vor dem lehenhern verrechnet werden.« (Současný výpis v říšské registra- turní knize z l. 1495—1499, v c. a k. dvorním a státním archivu ve Vídni pod značkou X/I chované, na l. 372v, kdež se dokládá: »Welch kuniglich confirma- tion in forma generali ausgegangen ist mit gewondlichen gebot, die gemelten Slicken der, wie obsteet, gerulich und on irrung gebrauchen und geniessen zu lassen sub pena in der obberurten keyser Sigmunds freyheit begriffen«). Čís. 534. 1498, 7. září. Na Budíně. Král Vladislav vysazuje měšťanům Rokycanským nový trh výroční na den panny Marie Sněžné s osmi dny po něm násle- dujícími. Uplný text ani v orig. ani v opisech nepodařilo se nám najíti. Zachoval se jenom současný záznam v orig. registraturní knize kr. Vladislava (liber XXII) v c. a k. dv. a státním archivu ve Vídni pod č. 201 chované na l. 69v, č. 131 za nápisem: »Měšťanóm Rokycanským« tohoto znění: »Item dán jest jarmark znovu vysazený měšťanóm Rokycanským na den Matky božie Sněžné s vosmi dny pořád sběhlými etc. ut in forma communi. Všakž proto dánie toho jarmarku býti má bez škody každému na jeho spravedlnosti. Datum Bude feria VI. ante nativitatem beate Marie virginis anno Christi 1498. Relator do- minus cancellarius." Čís. 535. 1498, 8. září. Na Budíně. Král Vladislav purkmistru, radě i vší obci města Lokte dle svědectví, jež opat Waldsaský Jiří potvrdiv výpověď úmluvců z r. 1431 a rady měst Ostrova a Kynšperku vydali, obnovuje výsady, o něž přišli, když páni Šlikové město přepadli. Obnovo- vání rady má se díti volenci, kteří se každého roku po dvou z rady a z obce volí, a nově zvolení konšelé mají zástavním pá- nům skládati přísahu, jejíž znění na sněmě v Kutné Hoře bylo ustanoveno. Volencům náleží voliti též 24 starších z obce a rada

Strana 907
1498. 907 volí berníky, kteří sbírku městskou podle výše jmění každého rozvrhnou a obci počty skládati budou. Rozepře obce s radou městskou má rozhodovati rada Chebská a řemesla ani obec ne- mají činiti pozdvižení proti radě, nýbrž každý má při vésti před radou, jejíž rozsudky může naříkati. Rada má právo svolávati obec, hraditi město beze škody hradu, stavěti brány a věže a udě- lovati právo měšťanské, bez jehož propůjčení nikdo nemůže pro- vozovati v městě živnost. Obyvatelé městští osvobozují se od pla- cení cla, které páni Šlikové, zástavní pánové jejich vybírají, a také nejsou povinni dávati lidem průvod, poněvadž páni Šlikové sami od lidí béřou průvodné. Wir Wladislaus, von gottz genaden zu Hungernn, Behem, Dalmacienn, Croacien etc. kunig, markgrave zu Marhernn, her- czog zu Luczemburgk und yn Slezienn, markgrave yn Lausicz etc., bekennen öffenlich für meniglich, das yn obvorschynen jaren für uns kumen seyn die fursichtigen burgermaister, raathman und gemayn unser stadt Elbogenn, unsere lieben getrewen, und haben uns klaglich zu erkennen geben, wie yn die edeln Niklas und etwan Jheronimus Slik gebrüder, herrn zu Weißkirchenn, auch unsere getrewe, do sy die selbe stadt überfallen, vil auß unseren burgern außgetriben, auch gemeyner stadt alle und ietcz- liche freyhait, privilegia, brive und gerechtikait genumen haben, uns diemutiglich bittunde, das wir yn auß kuniglicher milde umb gottis und gerechtikait willn geruchten so gnedig zu sein, soliche yn genomene und entwenthe privilegia wider zu geben und zu vernewen. Das haben wir yn jener czeit yn ansehung irer trew und dienst bei unsern fürfarn, der cron Behem und uns erczaigt, dodurich sy dann daßmal yn vorterblichen schaden kumen unde obgemelther irer privilegia gewaltiglich berawbt seyn, genediglich zugesagt, Bo vil sy und durich glaubwirdigen schein anzaigen mechten, fur uberfallung und eynnemung der stadt privilegia gehabt und gebraucht hetten, so vil wollten wir yn und gemey- ner stadt widergeben und vornewen. Dorauf seyn sie obermals durich yr erbere potschaft fur uns kumen, und haben uns irer forgehabten freyhait und privilegia glaubwirdige vidimus und von vil steten glaubwirdige geczewgknoß und kuntschaft, als von worth zu wort hernach folgen:

Strana 908
908 1498. Wir Georg, abt zu Walsachsen, bekennen und thuen kunth allermeniglich, das fur uns kumen seyn die ersamen Mathiß Dilge und Nikel Knotner, beyde gesworen des rattis zum El- bogenn, und haben uns ein brief auf pargamen geschriben fur- bracht, der mit der erbergen und vesten Hanßen Honinger und Albrechten Bernsteyners, als spruchmenner, auch der erberen und weißen des raats zu Nurenbergk und Eger, als zewgen sül- ches spruchs, auch der bete umb die insigel aygen anhangenden insigeln bekreftigt von worth zu worthe des lawtz, wie hernach folgt: Wir Hanns Honinger und Albrecht Bernsteyner beken- nen mit dießem offen brive allen den, dy yn sehen ader hören leßen, das wir getaydingt haben ezwischen dem rathe zum El- bogenn und der gantczen gemeyn doselbst von ezwitracht, die sich von Hertenperger wegen vorlaufen hoth, und umb allen un- willen, der sich da czwischen gemacht hot, das sy von bayden partheyen mit gantezer macht gewilkort, und vorfolgt haben bey iren guten woren trewen und eren, was wir obgenantn dar- umb sprechen, dem zu folgen und an allen eyntrag und widerred stet und gantez zuhalten alles, das hernach beschriben steet: Zum ersten so sall der rath czwen kyßen auß der geschworen gemeyn, und die geschworen gemeyn sall czwen kyßen auß dem raathe; die fyre sulln bey yren ayden eyn rath kyßen und setczen, und vierund- czwaynczigk von der gemayn; die selben, die also gekoren werden, sulln, mugn und macht haben, alle ding zu thun und zu laßen, als von alter her ist kumen; darwider sall sich nyemanth setczen yn kaynerlay weiße. Auch ob rath und gemeyn stoßig ader czwitrechtig wurd, so süllen sy das nyt ferrer schiben suchen noch holen, Bunder sy süllen kumen vor den erbergen rath zu Eger, der sall sy des entschayden; und wie sie von dem selben rathe entschaiden und geweist werden, dobey sall es unwider- sprechlich bleiben. Auch sall keyn hanthwergk den rath, noch gemeine dringen, noch eyn hantwergk das andere yn kaynerlay weiße, Bunder bey gewonlichen rechte laßen bleiben. Auch sall nyemanth kayn auflauf noch Bamlung wider den rath noch geschworen gemayn machen, noch mit gewapenter hanth recht fodern, Bunder yedermann sall sich lassen benügen an stadt- rechten, als fur alter her kumen ist. Wer aber sach, das yemant überfüre, den hoth eyn rath und geschworen gemeyn dorumb zu

Strana 909
1498. 909 strafen und zu pussen noch allem herkomen, und suliche vor- fallene puß süllen sie an eyn gemeyne nutcz keren und wenden. Auch sall man die lößung anlegen yederman noch seynem vor- mugen. Was yn der loßung leyt, und wie eyn rath und ge- schworen gemeyn erkent, wen auch der rath und geschworen gemeyn dorczu geben wirth, dy loßung eynzunemen, die selben sulln do von dem rathe und geschworen gemeyn alle jar redliche rechung thuen. Des zu urkund und worem bekanthnos haben wir obengenanten Hanns Honinger und Albrecht Bernsteyner unser insigel gehangen an diezen brief. So seyn des alles ge- bets czewgn von beyden taylen die erwergen und yn aller weiß- hait fursichtigen der raath zu Nurmberk und der rath zu Eger, das sie ire stete insigel zu geczewgnös auch an diezen brief ge- hangen haben, doch uns, unseren steten und unseren nochkomen an schaden. Der brief ist geben am mantag noch dem suntag Oculi yn der fasten,1 noch Cristi geburdt vierczenhundert und Und wen ader wir obge- yn dem eyn und dreisigsten jaren. melter abt sulichen obgeschriben brief yn aygner person flei- siglich überleßen und an sigeln iren und umbschriften, clauseln, punckten, artikeln und allen sachen gantz gerecht und unvor- mayligt gesehen und erkant, haben wir von bethe wegen der obgeschriben geschworen des raths zum Elbogenn den selben brief yn ditez vidimus schreiben, zyhen, und machen, dorauf mit un- serem aygen hir unten anhangenden insigel vorwaren lassen. Gescheen zu Woltsassenn am eritag noch dem suntag Jubilate? noch Cristi unsers lieben herrn geburth vierczenhundert und yn Wir burgermaister, rath dem achtundnewnczigsten jaren. und geschworen gemeyn der stadt Slokenwerdt, als uns die er- samen und weisen burgermaister und rath der stadt Elbogenn betlich ersuchen haben lassen umb koren irs raths, wie das bey yn gestalt gehabt hoth, in des unser brieflich urkundt zu geben, sulicher irer fleisigen bethe noch mit diesem unserem offen brive fur allen den, die yn sehen ader horen leßen, bekennen und thuen kunth, das wir worlich nicht gehorth noch selbs nicht wissen anders, denn das die von Elbogenn fur der stadt eyn- 1) 5. března 1431. 2) 8. května 1408.

Strana 910
910 1498. nemen undter yn selbst iren rath vorkehrt und geordenth haben, als wir den uber menschlich gedechtnos und eynhaltung unser herschaft an stadt kyniglicher maiestat also bey uns albeg ge- braucht haben und noch halten. So wir den raath bey uns vor- keren wollen, sagen wir unser herschaft den eyd, so wir zun rechten than haben, auf; so Bindt denn dofur vier bider lewth darzu erwelt, die auf ir eyde und gewissen eynen newen rath from bider lewth darczu tuglich mit und neben yn zu sitzen koren und vorornen. Und so dann die selben gekorthen alle zu- samen komen, thue wir das unser herschaft kunth; dem oder seyner genaden amptmann, der dorczu tuglich ist, dem er’s be- filicht, sweren wir an königlicher maiestat stadt zun rechten. Und das dem also sey, sprechen wir bey unseren eyden zum rath und rechten geschworen. Und auf fleisige beth obgenanter burgermaister und raath zum Elbogenn haben wir unser obge- nantn stadt secret insigl unden auf dießn brief lassen druken. Noch Cristi geburth vierczenhundert und ym ochtundnewnczig- sten jare, mitwach noch dem heiligen pfingstag." Auf bezunder schriftlich befehel des edeln wolgeboren herrn herrn Petr von Roßenwerk, an stadt und von wegn kuniglicher maiestat Hun- gern und Behem etc. des königreichs zu Behem hawptmann, an uns den vom Elbogenn kuntschaft irer hanthlung und gerechti- kait, so vil uns kunth vun unsern eltzten bericht werden, sie nicht zu vorhindern, vormant hot, umb das die ersamen weisen burgermaister und rath von Elbogenn uns gutlich ersucht, ge- beten und angelangt haben, yn irer stadt freyheit und alt her- komen, so sie von kaisern und könign begnadt, bekreftigt und hantgefest seyn, nemblich: wer bey uns umb eyn newen rath zum erweln und stadt zu festigen gestalt hab, des der worhait nicht zu vorhalten begert haben; angesehen sulich ir czimb- lich begern das zu voranthworthen wissen, haben wir burger- maister, rath und gantcze gemeyn zu Königsperg yn dießem offen brive fur meniglich bekennen: Zu der czeit, Bo sie jerlich bey uns ein newen rath setczen und koren, erschaynt eyn ampt- mann und von dem alten rathe an stadt und von wegen unser genedigsten herrn königs, der löblichen cron zu Behem, dy eyd 3) 6. června 1498.

Strana 911
1498. 911 aufnymbt, dornoch der selbe alt rath behelt ezwen ader koret auß der gemeyn; des selben gleichen koren die gemeyn czwen auß den selben des gedachtn raaths. Die viere also erwelt haben den raath an alle hindernoß macht koren und setczen, so das nu vorpracht, an stadt unsers genedigsten herrn konigs etc., ge- dachter amptmann, den also erkorthen gesetczten newen rath, den ayd furstopft zum rechten, dem noch noch billichkait haben zu halten. Auch unser stadt recht vorschobner urtel entschidung und erfarung wir und unser veter von den burgern vom Elbogen und nyndert anders suchn, so für langer czeit herpracht, und noch also halten und unser stadt mit schraten, blanken, griben redlich noch notdorft zu befestigen macht haben. Der und an- der meher freyhait als gewonhait recht yn anderen steten, mergten der loblichen cron zu Behem begriffen von den allerdurichlewch- tigisten fursten, unsern genedigsten herrn Sigmundt, Römi- schen keyßer, mit zu gebrauchen begnadt, selbs ausgesprochen hoth, auch von andern königen und kaysern der löblichen eron zu Behem etc. begnadt, bestetigt freyheit von meniglich unge- hindert sullen bleiben, doruber haben. Des zu worer bekenthnos haben wir beruert burgermaister, rath und gemeyn zu Kunigs- pergk unser stadt insigel zu endt der schrift thun drucken. Ge- scheen dinstag noch Vrbani pape M'CCCC'LXXXXVIII° furbracht und die zu vornewen, auch genediglich czu cze- lassen und zu bestaten mit gantezem fleis gebeten. Deß haben wir angesehen ir trewe dienst, verterben und fleissig gebeth oben angeczeit, in und allen iren nochkomen alle und ietczliche hirynne aufgedrukte irer furgehapten freyhaiten, privilegien und gerechtikaiten und dorzu ire alte gute gewonhait und herkomen, dy sy redlich herbracht haben, yn allen iren stuken, punckten und artickeln gnediglich vornewet, confirmiert und bestetiget, vor- newen, confirmiern und bestetigen in und gemeyner stadt alle und ietczliche hiemit yn kraft ditcz brief aus Bemischer könig- licher macht wissentlich; setczen und wollen, das sie und ire nochkomen sich der gebrauchen, haben, halten, nütczen und ge- niessen gleichermaß, als ob sy von worth zu worthe yn dießem brive begriffen und beschriben wern. Und die weil sulich stadt 4) 29. května 1498.

Strana 912
912 1498. ausserhalb der cron, an der grencz gelegen, manigfeldig wider- wertikeit erworth, wollen wir, das eyn ietczlicher dorynne wonend burgerliche handlung nicht fure, er sey denn durich ein rath zu burger aufgenumen, den eyn rath also dorzu tuchtig aufnemen sal; auch urlaub wider zu geben, als sie das fur alt herbracht haben; auch so oft yn not ist zu irem gemeynen nütz eyn ewser gemeyn zu yn fodern, und also yn aynikeit leben, aufrur undter eynander zu vormeiden, und die stadt awßwenig und ynwenig allenthalben, wo sy erkennen, mit thuermen, mit pforten und thorn befestigen sulln und mügen on gefar dem slos doselbst. So aber, wer der were, sich unser mandath und freyhung yn vorruckung setczen und sich noch eym rath ungehorsamlich hielt, den selben zu straf, wie sy das herbracht, annemen, und so als dann der gedachten stadt burgern und eynwonern von dem hawptmann und herrn unser cron Behem rechtlich zuerkant ist, die weil die Slick, ire pfanthenn," den zol und gleiczgelt nemen, das die burger nicht schuldig seyn mit iren lewthen zu geleyten, zunder ire gedachte herrn die des nutz nemen: wollen wir auch ernstlich, das sie und gemeyne stadt von iren pfantherrn, der erben und nochkomen, nicht gedrungen werden, noch schuldig seyn sullen; auch das sy und ire lewth mit keyner newen zol- nemung beschweren, Bunder die gantcz abthun und gegen der stadt leuthenn noch anderen gebrauchen noch nemen sullen. Und die weil des eyds halb so oft gedachte unser stadt iren pfantherrn, und so ir burgermaister, rathman und geschworn jerlichen zun rechten schweren muessen, vil czwitracht gewest, haben wir den eyd, wie der gescheen sall, als durich uns und unser vilgestimpten cronherrn zu Behem zu Cottenperk recht- lich erkant und beschriben ist, mit behmischen worthen und auch lewterlich vordewezt hiereyn schreiben lassen also: ,Při- saháme a slibujem pánu bohu a všem svatým a urozeným pá- nóm, panu Quirinovi a panu Šebastianovi bratřiem z Holíče, pánóm našim milostivým a zástavním, a dědicem jich, věrnost a poddanost zachovati vedle zápisuov jich jako na dobré lidi zá- stavnie slušie. Tak nám pán buoh pomáhaj [i] všichni svatí!“ „Wir schweren und globen gott dem herrn und allen heiligen und den edlen herrn Quirino und herrn Sebastiano gebruedern von Weiskirichenn, unsern pfantherrn und genedigen herrn, und

Strana 913
1498. 913 iren erben trew und underthanikait ze leisten noch irer vor- schreibung, als auf vorpfanth guth lewth gehort. Als uns goth helf und alle heiligen!" Und wollen dorauf, das burgermeister, rathman und gemeyn, so oft die iren pfantherrn trew und ge- horsam zu seyn oder zun rechten sweren, also und nicht anders schweren und von iren pfantherrn anders zu sweren, Bunst auch zu nichte unpillichen sulln gedrungen werden, bey unser höchsten strof und ungnad meydung. Des zu urkundt haben wir unser koniglich insigel hyran hengen lassen. Geben zu Offenn am tage nativitatis Marie, noch Cristi geburth vierczenhundert und yn dem ochtundnewczigstem, unser reiche des Hungerischen ym newnden und des Behmischen ym ochtundezwanczigsten jaren. [Na ohbu:] Ad relacionem magnifici domini Johannis de Ssellnbergk, suppremi cancellarii regni Bohemie. ſNa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Lokte s pečetí královskou dobře zachovanou na bíločervené šňůře hedvábné zavěšenou. — a) tak orig.— Srv. Schlesinger, Die Chro- nik der St. Elbogen str. 62. — V nálezu soudu zemského ze dne 3. června 1497 mezi Šebestianem a Kvirinem, syny někdy Jeronyma Šlika, a many Lo- ketskými vyneseném bylo ustanoveno, že páni Šlikové »manuom ani městuom ničímž zlým zpomínati nemají, že sú oni o své svobody a práva stáli, a mají je při jich svobodách zuostaviti.« (Archiv Český VI, str. 565). Rada Loketská dovolávajíc se tohoto rozhodnutí, žádala pány Šliky, »sein gnad wollen sy der erbhuldung, dy sy in haben thun mussen, ledig zelen und auch dy slussel zu der stad thoren [in zu geben], dy ir eltern fur der stad einnemung gehabt, und die stadt selbst gespert haben.« Nejstarší z bratří Šliků Šebestian odvětil jim hněvivě, že jest jejich dědičným pánem, jejich králem a císařem, a že má právo zavírati a otevírati město dle své vůle (Schlesinger uv. m. str. 27). Po- tom kr. Vladislav listem d. v Praze 11. června (am suntag fur Viti) 1497 radu dědičného svého města Lokte (unser erbstad Elpogen) napomenul, aby rytířstvu krajiny Loketské pomáhala v obraně jeho svobod tak jako i ry- tířstvo má brániti měšťany proti každému utlačování, a dalším listem d. na Křivoklátě 22. června (am donnerstag fur Johannis) 1497 Šebestianovi a Kvirinovi Šlikům nařídil, aby Loketským »ire slussel widerkeren van den irer der stad thoren und in sy frey lassen,« neboť — pravil král — »das uns gar ein ungewonlichs bedeucht, das sy irer stad thoren nicht mechtig und ge- waltig sein sullen, so dach alle unsere konigliche stete in unserm konigreiche der freyheit geprauchen«. Ale Šlikové nařízení toho neuposlechli a král v dal- ším listě d. na hradě Pražském 3. července (am mantag noch unser liben frauwen tag visitacionis) 1497 sliboval purkmistrovi a radě m. Lokte, že za

Strana 914
914 1498. 14 dní v Kutné Hoře tuto jejich rozepři se Šliky o klíče bran městských roz- hodne, dodávaje: »Und wy wir euch fur mandat geben haben, den selben nach wir aber bey euch vermanen, mit verhutung und guter bewarung gnante un- sere konigliche stad wol in acht und zu dieser cleiner zeit lang gute, willige gedult haben und sunder viel fremder gest einzulassen entgegen seyt in allen gehorsam«. (Schlesinger uv. m. str. 22, 29, 30). Loketští vyžádali si písemná svědectví z měst a městeček Schönfeldu, Andělské hory (Engelstadt), Slavkova, Bečova, Kinšperku, Schöneku ve Vojtlandě a Bochova, že před tím, než páni Šlikové město jejich opanovali, ode dávna purkmistr měl v moci klíče městské, a že dle své vůle brány městské dával jimi zavírati a otvírati, a předložili svědectví ta na soudě před králem a jeho radami poručivše při svou královskému prokurátoru Albrechtu Rendlovi z Oušavy, poněvadž česky neuměli. Potom 7. července 1497 Vilém z Pernštejna u přítomnosti krále na soudě komor- ním držaném v Kutné Hoře vynesl rozsudek (reces), že páni Šlikové »mají vuoli při sobě klíčuov nechati aneb je měšťanuom dáti«, poněvadž »jsú páni zámku i města«. O přísahách a slibu pak rozhodnuto, že Šlikové mají Loketské z přísahy dědické propustiti a přísahou je zavázati, jako na zástavní lidi sluší, a že i k měštanům [Karlových] Varův mají se podobně zachovati. O výsadách, které jim byly Šliky vzaty, zavázal se král měšťanům, že jim navrátí, »což- kolivěk prokázati mohú, že jsú prve měli«. (Srov. Archiv Český X, str. 493; Schlesinger uv. m. str. 36). Tím však spory nebyly ukončeny. Loketští po tomto rozsudku dali udělati v městě před branou mříži a před městem plaňky, aby pánům Šlikům klíče městské nebyly nic platny, dovolávajíce se toho, že jim král rozkázal město opatrovati; slib pak chtěli pánům Šlikům složiti, až je z dědičné přísahy propustí, a i potom chtěli přísahati nejprve králi »irem naturlichen erbhern« a pak teprve zástavním pánům. Až když pan Šebestian Šlik u přítomnosti Felixe Fictuma na Novém Šumburce, jenž zastupoval hejt- mana království Českého Petra z Rožmberka, propustil je z dědičné přísahy (11. listopadu 1497), a když král je ujistil, že přísaha nově v rozsudku ustanovená nemá býti na újmu jejich svobodám, holdovali Loketští 8. pro- since 1497 pánům Šlikům jakožto zástavním pánům: »Wir sweren und globen got dem hern und allen heyligen und den wolgeboren hern hern Quirin und hern Sebastiano gebruder van der Weiskyrch, unsern gnedigen pfanthern, als ire verpfante lewte und iren erben getrewheit und unterthenickeit zu halten noch irer verschreibung, als fromen pfantlewten zugebuert. Als uns got helf und alle heyligen.« Páni Šlikové pak jim slíbili, že je zachovají při jejich právech a svobodách (Schlesinger uv. m. str. 45). Přes to Šebestian Šlik nevzdal se mínění, že jest dědičným pánem Loketských. Pravilt jim: »Ich gestehe dem konige nichts, ich pin ewer konig, und dy stad ist meyn und ir seyt mein und must thun, was ich euch heysse«. Trval na tom, aby novou mříži před branou a plaňky před městem odstranili a kromě toho pohnal je k soudu komornímu, aby mohl v městě jejich radu svobodně obsazovati a aby byli povinni na silnicích dávati lidem průvod dle jeho rozkazu. Odůvodňoval své nároky takto: »Nochdem Elpogen ein konigliche stad sey, und in allen koniglichen steten der loblichen cron ein camerer alle jar ein newen rat setzt und noch seinem willen verordent, verhoft her Sebastian, dy weyl er

Strana 915
1498. 915 der stad ein her sey und sein gelt darauf habe, sey pillich und recht, das er und nicht die burgere alle jar ein newen rat noch irem erkentnusz setz und verkere. Auch nochdem her Sebastian und sein brudere der stad hern sein und das gleyt auf der koniglichen strasse halte, verhoft [er], im werd durch recht erkant, dasz im dy burger vam Elpogen, wen und er sy fodert, auf der strassen zu seiner notdorft geleyten helfen und sich dawider nicht setzen werden«. (Schlesinger uv. m. str. 46 a 50). Proti nárokům takovým Loketští brá- nili se svědectvími purkmistrů a rad měst Bečova, Slavkova, Schönfeldu, Hroz- nětína, Ostrova, Schöneku a Kinšperka, že netoliko sami od nepaměti radu městskou obnovovali, nýbrž i že rada měla vždy moc, — jak Slavkovští pra- vili v listu d. 29. května (am dinstag fur den heiligen pfingstag) 1498 — »aller ding zu thun und lassen und dy konigliche stad alleweg biß auf hewt zu bawen und festigung der loblichen kron zu eren und nutz und in zu fromen an allermeniglich hindernuß«, nebo — jak osvědčovali Bečovští 22. května (dinstag in der crentz wochen) 1498 — »in pawlichem wesen mit thoren, thurme, mauren, graben oder blanken, wie sich den ein stad zu befesten gebuert und wy andern koniglichen steten angehoert«. (Tamže str. 54 násl.) V témže smyslu hájil radu Loketskou před soudem komorním písař města Prahy mistr Prokop (který se s vyslanými Loketských neznalými jazyka českého dohodoval latinsky) dovozuje, že »tu mřieži a ty planky pro bezpečnost města dělali«, že »konšely od starodávna na radu vybírají« a že páni Šlikové »nové glajty zamyslili a že povinnovati nejsú těch [na silnicích] provázeti, poněvadž pán od nich užitek béře«. Na to nejv. hejtman Petr z Rožmberka s radami královskými vypověděli 16. června 1498, že Loketští jsou povinni sbořiti mříže a plaňky ve dvou nedělích, rozkáží-li jim páni jejich; a že co se »vy- bieránie konšel do rady dotýče, aby to tak zuostalo, aby čtyřie vybierali, a když vyberou, aby ti pánu přísahu vedle práv udělali, a to vybieránie aby stálo do dalšieho rozkázánie krále J. Mti. »A co sě na silnice jezděnie dotýče, poněvadž jsú to glejtové panští, a z nich užitky berou, aby oni páni sami své služebníky s těmi glejty posílali« a »také měšťané aby bez vuole pánuov lidí, zbrojných na město nepouštěli«. (Archiv Český X, str. 502, též 491 a Schle- singer uv. m. str. 60). Poněvadž v nálezu tom bylo králi vyhraženo konečné rozhodnutí o volení rady Loketské a v prvnějším rozsudku král slíbil Loket- ským potvrditi výsady, o něž vpádem Šliků přišli, když obsah jejich prokáží, požádali Loketští pana Matouše Hisrle z Chodův, aby jim u krále na Budíně vyjednal potvrzení svobod a práv, což se také stalo. (Schlesinger uv. m. str. 62). Čís. 536. 1498, 4. prosince. Na Budíně. Král Vladislav zapisuje a k dědictví dává purkmistru, kon- šelům i vší obci města Budějovic některé vsi, které od velmi dávných časů k městu drží, a z nichž vydávají platy a důchody

Strana 916
916 1498. kněžím a záduší fary Budějovické, a zároveň nařizuje úředníkům desk zemských, aby vsi ty ve dsky zemské vložili. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem listem tiemto všem, že jsú před velebnost naši přistúpili někteří přísežní i starší, jsúce vysláni od opatrných purgmistra, konšel i všie obce města Budějovic, věrných našich milých, oznamujíc nám jménem je- jich, kterak mají a držie některé vsi od velmi dávných časuov k témuž městu příslušejície, a hned jmenovitě: ves Vrato, ves Vesce,*) ves Pohuorky, Dubičnú, Lince, Mladé, Vrbnú Německú, Rožnov, Litvínovice, Šintlhof, Dvory Halovy, Vrbnú Českú, s mlý- ny, s dvory kmecími i s jiným jejich příslušenstvím, prosiece nás s velikú prosbú, poněvadž těch vsí v tak dlúhých a dávných časiech vždycky v pokojném držení a požívánie beze všeho na- řiekánie byli, abychme jim též vsi se vším jejich příslušenstvím pro budúcie nesnáze a zmatky k dědictví dáti a zapsati“ ráčili. K jichžto prosbám nakloněni jsúce pro služby a povolnost jejich, kteréž jsú nám činili a činiti viece a hotovějie mají a povinni budú, čím k sobě od nás milost naši náchylnější a štědřejší po- znají, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú v Čechách nadepsaným měšťanóm našim Budějovským, nynějším i budúcím, všecky vsi svrchu psané k pravému a dědičnému jmění, držení a požívání dali jsme a mocí listu tohoto dáváme a zapisujem, tak aby oni ty vsi svrchu psané se vším jejich a všelijakým panstvím a příslušenstvím dědičně jměli, drželi a jich požívali nynie i na budúcie časy tiem všiem právem a obyčejem, jakožto i jiní obyvatelé královstvie Českého svých dědičných vsí užívají a užívati mohú, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Všakž toto zna- menitě vymieňujem, že nadepsaní měšťané Budějovští, nynější i budúcí, ty platy a duochody, kteréž z těch vsí podlé obyčeje starodávnieho vydávali, vydávati mají a povinni jsú kněžím a záduší fary jejich Budějovské, ty aby vodtud vždycky vydávali a zúplna platili tak a tiem obyčejem, jakož jsú to předkové je- a) V původním konceptu toho listu (srv. závěrečnou poznámku, str. 918) následovala zde slova: a k tomu některé dalšie milosti učiniti.

Strana 917
1498. 917 jich i voni sami činili bez zmatku a všelijaké odpornosti." Po- rúčejíc větším i menším úředníkóm desk zemských královstvie Českého, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte, když koli od často psaných měšťan Budějovských požádáni budete, na- před dotčené vsi s jejich příslušenstvím ve dsky zemské jim vložiti a vepsati rozkázali, bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně v úterý den svaté panny Barbory léta božieho tisícieho čtyřstého devadesátého osmého, královstvie našich Uherského devátého a Českého dvadcátého osmého. [Na ohbu:] Ex commissione propria maiestatis regie. INa rubu:] Rta Orig. pergam. v archivu m. Českých Budějovic (skříň 9, č. 5) s velkou uherskou pečetí královskou na hedvábné šňůře běločervené zavěšenou, avšak valně porouchanou. Na rubu originálu rukou současnou poznamenáno: »Tento majestát ve dsky zemské vložen z rozkázánie najjasnějšieho kniežete a pána pana Vladislava, Uherského a Českého etc. krále. Posel na to ke dskám byl Albrecht z Kolovrath na Libštajně, najvyšší kancléř království Českého, z pá- nuov, jsa k tomu od J. Mti kské zvláště vyslaný. Stalo se vepsánie léta MVCV° ve čtvrtek po svatém Ambroži« [10. dubna). Pod záznamem tím pak jinou o něco mladší rukou připsáno: »Tento vejpis ve dcky zemské vložen a vepsán podle sněmovního svolení léta oc. XLIII° v outerej po svatém Vincencii« 123. ledna]. Tím odkazuje se na nynější kvatern desk zemských černé č. 2 kdež majestát zapsán na l. A, 26r. — V městském archivu Budějovském chová se též original výpisu z desk zemských, v němž po záhlaví »V kvaternu trho vém černém vejpisův léta MDXLIII° v úterý po sv. Vincencii A, XXVI« opsáno celé znění majestátu i s doložkou o původním vkladu do desk až do slov »po sv. Ambroži« a na konec se dodává: »Tento vejpis dán jest z desk zemských s povolením urozeného pána a statečného rytíře pana Michala Španovského z Lisova na Pacově a Šemberce, nejvyššího písaře království Českého pod pe- četmi Václava Šturma z Hiršfeldu a na Komořanech, místosudího, a Krištofa Želinského z Sebuzína, místopísaře téhož království Českého, v pondělí po pa- mátce rozeslání svatých apoštolů [21. července] léta MDLXXXVI. (Přitištěny dvě pečeti.) Krištof Želinský z Sebuzína, místopísař královstvi Českého, Adam Skála ze Zhoře, registrátor desk zemských«. Ve výpisu tom připsáno na okraji: *) »Tuto jsou nyní horníci«. — V registraturní knize kr. Vladislava z let 1498 až 1502 (lib. XXII Wladislaus) chované v c. a k. dvorním a státním archivu ve Vídni pod č. 201 čte se na l. 64v za nápisem »Měšťanóm Budějovským« b) Klausule Všakž toto — odpornosti nebyla v původním konceptu ob- sažena (srv. závěrečnou poznámku str. 918).

Strana 918
918 1498. současný přepis tohoto majestátu, avšak takového znění, že jest patrno, že původně v kanceláři královské zamýšleli dáti Budějovským jediný majestát, v němž by bylo obsaženo jak potvrzení zádušních vesnic udělené v listu svrchu podaném, tak i postoupení odúmrtí a pokut, o němž viz následující list č. 537. V tomto smyslu byl vypracován původní koncept. Potom však bylo rozhodnuto, že se mají vypracovati dvě listiny a také text jejich jinak upraviti. Byl-li pro jednu i druhou listinu zhotoven zvláštní koncept nový, není jisto. Čistopis čísla 536 mohl býti přepsán přímo z tohoto původního kon- ceptu, k němuž nanejvýš bylo potřebí podotknouti (třebas na zvláštním lístku), že do originálu má býti přidána klausule zmíněná v poznámce2). K druhé listině (č. 537) bylo patrně nutno vyhotoviti koncept nový, do něhož pojaty byly z pů- vodního konceptu jen některé věty. Při tom asi notář na konci původního kon- ceptu připojil latinskou poznámku, že obsah privilegia rozdělen byl do dvou listů. Když oba majestáty byly vyhotoveny a již příjemci vydány, registrátor měl po ruce již jen původní koncept a opsal jej tudíž do registra i se zminěnou poznámkou notářovou v tato slova: »My Vladislav etc. oznamujem listem tiemto všem, že jsú před velebnost naši předstúpili někteříž přísežní a starší vysláni jsúce od opatrných purgmistra, konšel i všie obce města Budějovic, věrných našich milých, oznamujíc nám jménem jejich, kterak mají a držie některé vsi od velmi dávných časuov k témuž městu příslušejície, a hned jmenovitě tyto: ves Vrato, ves Vesce, ves Pohuorky, Dubičnú, Lince, Mladé, Vrbnú Německú, Rožnov, Litvínovice, Šthyntlhoff, Dvory Halovy, Vrbnú Českú s mlýny, s dvory kmecími i s jiným jejich příslušenstvím, prosiece nás s velikú prosbú, poně- vadž těch vsí v tak dlúhých a dávných časiech vdycky v pokojném držení a po- žívání beze všeho nařiekánie byli, abychom jim též vsi se vším jejich příslu- šenstvím pro budúcie nesnáze a zmatky k dědictví dáti a zapsatil a k tomu některé dalšie milosti učiniti ráčili. K jichžto prosbám nakloněni jsúce pro služby a povolnost jejich, kteréž jsú nám činili a činiti viece a hotovějie mají i povinni budú, čím k sobě od nás milost naši náchylnější a štědřejší poznají, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú v Čechách nade- psaným měšťanóm našim Budějovským, nynějším i budúcím, všecky vsi svrchu psané k pravému a dědičnému jmění, držení a požívání dali jsme a mocí listu tohoto dáváme a zapisujem, tak aby oni ty vsi svrchu psané se vším jejich a všelijakým panstvím a příslušenstvím dědičně jměli, drželi a jich požívali nynie i na budúcie časy tiem vším právem a obyčejem, jakožto i jiní obyva- telé královstvie Českého svých dědičných vsí užívají a užívati mohú; a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké pře- kážky.? Porúčejíc větším i menším úředníkóm desk zemských královstvie Če- ského, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte kdyžkoli od často psaných měšťan Budějovských požádáni budete, napřed dotčené vsi s jejich 1) Následující slova: a k tomu některé dalšie milosti učiniti do originálu pojata nebyla. 2) V orig. přidána zde klausule: Všakž toto znamenitě vymieňujem až odpornosti.

Strana 919
1498. 919 příslušenstvím ve dsky zemské jim vložiti a vepsati rozkázali bez zmatku a všelijaké odpornosti. A chtiece nad to, aby tíž měšťané naši Budějovští, ny- nější i budúcí, další k sobě a hojnější milost od nás poznali a k nám se a bu- dúcím našim králóm Českým v službách hotovějie a povolnějie jměli, a k tomu aby to město nám i sobě ke cti a k potřebě opravovali, tyto jsme jim a bu- dúcím jejich zvláštnie milosti učinili a dali a mocí listu tohoto činíme a dá- váme, chtiece tomu, aby všecky rogy, kteréž na nás podle staro- dávnieho práva v témž městě přicházely, ty aby žádnému jinému ani jinam nepřicházely, než-li k obci téhož města, nynější i budúcí; všakž to mají podle spravedlnosti voni i budúcí jejich opatřiti, aby se takové pokuty, kteréž by se kdy v témž městě přihodily, podle spravedlnosti rozvážily a rozeznaly, aby se žádnému v ničemž mimo spravedlnost neukrátilo, tak jakož my jim tohověříme. Druhé, že jim dáváme všecky odúmrti, kteréž nám kolivěk v témž městě aneb budúcím našim, králóm Českým, pří- slušely aneb příslušeti by mohly, tak aby takové odúmrti, po tomto času kteréž by na nás aneb na budúcie naše, krále České, spravedlivě připadnúti jměly aneb připadly, že jich žádnému dá- vati nemají ani povinni budú nynie ani v budúcích časiech, než-li sami bráti a toho užívati mají a jmieti budů kdělánie a opra- vovánie města toho a jinam nic. Jestliže bychme my pak kdy aneb budúcí naši, králové Čeští, zomylu aneb nepa- měti komukolivěk kterú rogu aneb odúmrt vtémž městě na někom aneb po někom dali, to nemá a jmieti nebude žádné moci ani které pevnosti v žádných časiech. Porúčejíce podkomořiemu našemu královstvie Českého, nynějšiemu i budúcím, abyšte znajíce tyto milosti, kteréž jsme často psaným měšťanóm našim Budějovským, nynějším i budú- cím, učinili, jměli, drželi a zachovávali bez zmatku a vše- lijaké překážky. Pak-li by se kto v tom jináč jmieti a za- chovati chtěl, nežli vuole a rozkázánie naše ukazuje, ten v hněv a pokutu nemilosti našie i budúcích našich, krá- luov Českých, bez pochyby upadne.4 Tomu na svědomie etc. Dán na Budíně v úterý den svaté panny Barbory, létha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého vosmého a království našich Uherského devátého a Českého dva- dcátého osmého. (Et istud privilegium est divisum et habetur integrum in dua- bus litteris.) Ex commissione propria maiestatis regie«. — Král Vladislav již před tím 2. listopadu 1498 nařídil hejtmanu království Českého Petrovi z Rožmberka vyzvati Budějovické, aby o sv. Martině [11. listopadu] ukázali právo své k vesnicím »Litvínovice, Mokrá, Dvory, Vrba Německá, Vrato, Vesce, Půhorka, Lince, Vrba Česká, Ladaš, Rožnov, při nichž jsou mlýnové a dvorové«. (Archiv 3) Z následující části byla pojata do originálu druhého listu (viz č. 537) jen ta slova, která jsme označili proloženým písmem. 4) Následující závěrek jest pojat v stejném znění do obou originálů (č. 536 i 537).

Strana 920
920 1498. Český X, str. 86 a 88). Petr z Rožmberka pak 2 5. listopadu 1499 v tomto smyslu psal do Budějovic. (Viz tamže XIV, str. 279). — V seznamu privilegií Budě- jovských sepsaném v XVII. století, který se chová v archivu Musea králov- ství Českého, poznamenány jsou na l. 5. německé názvy vesnic v listu jme- novaných takto: 1) Vratho, Brod; 2) Vesce, Wes; 3) Půhorky, Puhorten; 4) Du- bičná, Dubiken; 5) Lince, Lyncz; 6) Mladé, Lodus; 7) Vrbná Německá, Diez- felhern; 8) Rožnov, Strodanitz; 9) Litvinovice, Leitmanicz; 10) Ssintlhof; 11) Ha- klovy Dvory, Haklhöfen; 12) Vrbná Česká, Böhmisch Felhern. Čís. 537. 1498, 4. prosince. Na Budíně. Král Vladislav obnovuje purkmistru, konšelům i vší obci města Budějovic výsady králem Ladislavem prý jim udělené, aby na obec připadaly k dělání a opravování města všecky odúmrti a pokuty v jejich městě, které by králi Českému příslušely. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské knieže a Lužický markrabie etc., oznamujem listem tiemto všem, že jsú před nás přistúpili někteří přísežní a starší jsúce vysláni od opatrných purgmistra, konšel i všie obce města na- šeho Budějovic, věrných milých, oznamujíce nám jménem jejich, že mají některé milosti a výsady, k kterýmž jsú skrze najjas- nějšie někdy knieže pana Ladislava krále Českého, předka a ujce našeho milého šťastné paměti, přišli, ale pro časy válečné, kteříž byli v témž království Českém vznikli, že jsú k tomu přijíti ne- mohli, aby jim ty svobody a výsady potvrzeny byly, kteréžto svobody a výsady jmenovitě tyto jsú: najprv že jim a budúcím jejich všecky odúmrti a rogy, kteréž nám jakožto králi Českému příslušely, jim a budúcím jejich dány a zapsány jsú; prosiec nás pro uvarovánie budúcích zmatkuov a nesnází, abychme jim ty svobody a výsady obnoviti a jich pójčiti a potvrditi ráčili. K jichžto prosbě nakloněni jsúce pro služby jejich, kteréž nám tiem povolnějie a hotovějie i s budúcími našimi, králi Českými, činiti mají a povinni budú, čím k sobě od nás milost naši hoj- nější a štědřejší poznají, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú v Čechách obnovili jsme nadepsané svo- body a výsady týmž měšťanóm našim Budějovským, nynějším

Strana 921
1498. 921 i budúcím, a tiemto listem obnovujem, jich potvrzujem a při nich zuostavujem milostivě, chtiece tomu, aby takové rogy a od- úmrti, kteréž by koli na nás aneb na budúcie naše, krále České, spravedlivě přišly a připadly, že jich sami k dělání a opravo- vání města, a jinam nic, požívati mohú a motci budú nynie i v budúcích časiech; všakž to mají opatřiti, aby se v tom žád- nému v jeho spravedlnosti neukrátilo, tak jakž jim toho věřieme; a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všelijaké překážky. Jestliže bychme my pak kdy aneb bu- dúcí naši, králové Čeští, z omylu aneb nepaměti komukolivěk kterú rogu aneb odúmrt v témž městě na kom aneb po někom dali, to nemá a jmieti nebude žádné moci ani které pevnosti v žádných časiech. Porúčejíce podkomořiemu našemu královstvie Českého, nynějšiemu i budúcím, abyšte znajíce tyto milosti, které jsme častopsaným měšťanóm našim Budějovským, nynějším i bu- dúcím, učinili, jměli, drželi a zachovali bez zmatku a všelijaké překážky. Pak-li by se kto v tom jináč jmieti a zachovati chtěl, nežli vuole a rozkázánie naše ukazuje, ten v hněv a pokutu ne- milosti našie i budúcích našich, králuov Českých, bez pochyby upadne. Tomu na svědomí pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti sme kázali. Dán na Budíně v úterý den svaté panny Barbory létha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého vosmého, a království našich Uherského devátého a Českého dvadcátého osmého. INa ohbu:] Ex commissione propria maiestatis regie. [Na rubu:] Rta ta Orig. perg. v archivu m. Českých Budějovic s velkou královskou pečetí uherskou na červenobílé šňůře hedvábné zavěšenou. — O zapsání listu tohoto do registra srov. poznámku při předcházejícím č. 536. Čís. 538. 1498, 4. prosince. Na Budíně. Král Vladislav na žádost některých z přísežných, kteří k ně- mu od purkmistra, konšel i vší obce města Budějovic vysláni

Strana 922
922 1498. byli, potvrzuje odkaz dvaceti kop gr. č. platu ročního, jejž někdy Hanuš Ertl ke kaplanství a záduší kostela a fary sv. Mikuláše v městě jejich učinil. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, markrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské knieže a Lužický markrabie,“ oznamujem listem tiemto všem. že jsú před nás přistúpili někteří z přísežných a starších vysláni jsúce od opatrných purgmistra, konšel i všie obce města našeho Budějovic, věrných milých, oznamujíc nám, kterak někdy Hanuš Ertl, hnut jsa svatým a milosrdným úmyslem, dal jest a odkázal za zdravého života dvadceti kop grošuov českých platu ročnieho k kaplanství a záduší kostela a fary svatého Mikuláše v témž městě Budějovicích, tak aby purgmistr, konšelé i všecka obec téhož města, nynější i budúcí, těch dvadceti kop grošuov svrchu psaných k témuž kostelu a kaplanství podle poručenstvie a zřie- zenie jeho každý rok a dotud z komory své obecné vydávali, do- kudž nadepsaná summa nebyla by jinde od nich“ kúpena a pře- vedena; prosiece nás pokorně, abychme my k takovému zřiezení povolenie naše dáti, toho potvrditi a při tom nechati ráčili. K jichžď snažné prosbě pro služby jejich nakloněni jsúce a toho hlediece, aby se služby božie za našeho kralovánie, pokudž jest nám najdéle možné, raději rozmnožovaly než-li umenšovaly, s do- brým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Če- chách, k nadepsanému zřiezení týmž Hanušem k kostelu a ka- planství fary Budějovské učiněnému přivolili jsme a tiemto li- stem přivolujem a toho potvrzujem; chtiece tomu, aby purgmistr a konšelé i všecka obec města Budějovic, nynější i budúcí, těch dvadceti kop grošuov svrchu psaných z komory své obecné k té- muž kaplanství a záduší již psaným Hanušem Ertlem zřiezených a poručených každý rok vždycky vydávali a vydávati povinni byli; a to tak dlúho a dotud, dokudž té summy platu jinde ne- kúpiec s sebe by nesvedli a nesplatili. A mezi tiem, dokudž toho neučinie, mají tu summu aktami kostela Pražského podle řádu a práva duchovnieho ujistiti a utvrditi bez zmatku a všelijaké od- pornosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně v úterý den svaté panny Barbory' léta božieho tisícieho čtyřistého devadesátého vosmého

Strana 923
1499. 923 a království našich Uherského devátého a Českého dvacátého osmého. INa ohbu:! Ex commissione propria maiestatis regie. INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu národního musea v Pešti s velkou královskou pe- četí uherskou na červenobílé šňůře hedvábné zavěšenou. Současný výpis za- psán jest v originálním registru kr. Vladislava (Liber XXII), které se chová v c. a k. dvorském a státním archivu Vídeňském pod č. 201, na l. 65v (č. 126), za nápisem: »Témž měšťanóm Budějovským« s těmito odchylkami: a) My Vla- dislav etc. — b) kaplanstvie. — c) dokudž by nadepsaná suma nebyla od nich jinde...— d) K jichžto. — e) Tomu na etc. — f) ostatek datovací formule psán v registru latinsky: anno Christi 1498, regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo octavo. Čís. 539. 1499, 27. února. Na Budíně. Král Vladislav jsa dlužen bratřím Benešovi a Jarošovi z Klaric za sukna 3421/2 kop gr. českých, uvoluje se zastoupiti je v této summě u sirotků Hanuše Grofa v městě Budějovicích a poroučí purkmistru i konšelům téhož města, aby dluh ten na se přijmouce jmenovaným sirotkům z důchodů do komory krá- lovské patřících vydávali po 50 kopách gr. ročně až do vyplnění té summy. Vladislav, z božie milosti Uherský, Český etc. král a markrabie Moravský etc. Opatrní věrní naši milí! Vězte, že jest k nám nynie přijel slovutný Beneš z Klaric, oznamuje nám, kterak slovutný Sádlo z Kladrub pohnal Votíka z Jílovic rukojmie jeho pro dluh, kterýž jest dlužen sirotkóm Hanuška Grofa v témě městě Budě- jovicích, kterýmžto sirotkóm dali jsme léta k prosbě přátel jich, prose nás, poněvadž jsme my těm sirotkóm k žádosti přátel je- jich léta dáti ráčili, abychme jemu také dluh ten, kterýž jsme jemu někdy s Jarošem bratrem jeho zía] sukna dlužni zuostali, zaplatiti aneb jeho u těch sirotkuov zastúpiti ráčili. Kdež my hlediece na povolnost jeho, v kteréž se jest dluhu toho nám tak dlúho čekaje skutečně okazoval, takto jsme s ním uhodili: že

Strana 924
924 1499. jeho ve třech stech ve čtyřiceti a puol třetie kopy grošuov če- ských u těch sirotkuov zastúpiti máme, tak jakož jsme tu summu dlužni zuostali; a což on nad to jest viece týmž sirotkóm dlužen, to také sirotkóm zaplať. Porúčejíc vám, abyšte vy znajíce s ním takové uhozenie, ten dluh na se přijali a těm sirotkóm každý rok z duochoduov, kteréž do komory našie dáváte a platíte, každý rok po padesáti kopách grošuov českých vydávali až do vyplněnie té summy počnúc od hromnic najprv příštích a sedmé léto těch čtyřidceti a puol třetie kop grošuov českých, jakož pak o tom podkomořiemu našemu též píšeme. A vyplníc těm sirotkóm těch tři sta a XLII1/2 kop grošuov, tehdy tu summu zase do komory našie dávati a plniti budete, jakožto i prvé, bez zmatku a všeli- jaké odpornosti. Datum Bude feria IIII ante dominicam Oculi, anno regnorum nostrorum Hungarie IX, Boemie vero XXVIII°. Wladislaus rex, manu propria subscripsit. Orig, na papíře druhdy v archivu m. Českých Budějovic. Opis zvěčně- lého archiváře K. J. Erbena v archivu Musea království Českého. Čís. 540. 1499, 11. dubna. Na Budíně. Král Vladislav maje lítost nad škodou, kterou obec města Kadaně ohněm utrpěla, a hledě k tomu, že s velikým nákladem udělali na řece Ohři druhý jez, dává měšťanům Kadaňským po- volení, aby k opravě toho jezu mohli z dříví, které se po řece plaví, vybírati clo o tři groše české větší, než posud dle povolení krále Jiřího vybírali, a ustanovuje, že plavci vezoucí dříví, kteří by s dřívím nepobyli na jejich pozemcích do třetího dne, nebo jim clo projeli, mají jim dáti po kopě grošů pokuty; kdo by pak za malé vody s dřívím jeda jezy porouchal, má je pod pokutou kopy grošů svým nákladem opraviti. My Vladislav,“ z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský a Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický margkrabie. Oznamujem tiemto listem

Strana 925
1499. 925 všem, že jsú na nás vznesli skrze některé staršie své, kteréž k nám vyslali, opatrní purgmistr, konšelé i všecka obec města našeho Kadaně, věrní milí, oznamujíc nám škodu a záhubu svú, která se jest jim skrze zlé lidi léta minulého vohněm stala, a při tom nás s velikú prosbú prosiec, abychme hlediec na takovú jejich škodu a záhubu, ráčili jim některé milosti učiniti, kterýmiž by se zase opraviti a město to tiem lépe a dostatečnějie vysta- věti a zdělati mohli. A jmenovitě jsú nás prosili za tyto kusy dole psané: Najprvé předkládajíce nám to, že jsú udělali na řece Vohři druhý jez, kterýž jsú kúpili a znovu připravili, na kterýž drahně peněz naložiti musili a potomně nakládati budú opravu- jíce jej, abychme jim za takové náklady tři groše české nad prvnie clo, na kteréž také listy a výsady od předkuov našich mají, přidati a k prvnie summě připsati ráčili, tak aby jim cla toho ti, ktož doluov les k prodaji plavie, patnácte grošuov pla- tili. A druhé, jakož mají od krále Jiřieho, předka našeho slavné paměti, list na pargameně s visutú pečetí, kterýmž jest jim tu milost dal a zapsal, aby každý, ktož tudy les plaví, pobyl tu s lesem a počekal u města a na gruntiech jejich až do třetieho dne, že se někteří v tom podle vejsady jejich nezachovávají, než preč s lesem, nečekajíc toho času, odjieždějí a někteří cla toho podle povinnosti neplatie. A třetie, že někteří jezdaři plaviece les doluov, když jest malá voda, jezy jim dřievím svévolně kazie, trhají a lámají, prosiec abychme jim napřed svrchu psané tři groše nad první summu připsati a na jiné milosti, kteréž prve mají, některú pokutu položiti ráčili, tak aby jim těch výsad své- volně nerušili a z nich jich nevyvodili. K jichžto prosbám na- kloněni jsúce pro služby jejich a k tomu majíce nad takovú škodú jejich, kteráž jest se jim vohněm stala, lítost, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách přidali jsme svrchu psaným měšťanóm našim Kadaňským, ny- nějším i budúcím, cla na řece Vohři na těch, ktož tady les k pro- daji plavie, nad první summu tři groše české a tiemto listem přidáváme a přiražujeme, tak aby již brali a bráti mohli pat- nácte grošuov českých pro dělánie a opravovánie toho jezu, kterýž jsú v nově kúpili a udělali. A nad to, ktož by kolivěk z těch jezdařuov, kteříž tudy les plavie aneb plaviti budú, ne- pobyl tu s lesem do třetieho dne na gruntiech jejich aneb jim

Strana 926
926 1499. clo projel a jeho nezaplatil, za každý účinek dáti jim má zvláště pokuty kopu grošuov českých, totižto za to, že jest tu do třetieho dne s lesem nezuostal, jednu kopu grošuov, a že jest cla ne- zpravil, druhú kopu grošuov, a to tolikrát, kolikrát by se toho dopustil. A jestliže by pak kto svévolně a z úmysla les v malú vodu mimo obyčej plavil a jezy jim tiem lesem zkazil a ztrhal, ten každý, ktož by se toho dopustil, má jim hned ty jezy zase svým nákladem opraviti aneb se s nimi podle slušnosti a spra- vedlivosti umluviti a za to učiniti. Pak-li by toho neučinil, má jim dáti a povinen bude miesto pokuty kopu grošuov českých. Kterýchžto milostí svrchu psaní měšťané Kadaňští, nynější i bu- dúcí, požívati mají a motci budú nynie i v budúcích časiech tak a tiem obyčejem, jakož se svrchu vypisuje, a to bez našie, bu- dúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všelijaké pře- kážky. Všakž také chcme, aby toto dánie a obdarovánie naše milostí svrchu psaných bylo každému bez újmy na jeho sprave- dlnosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně ve čtvrtek před svatým Tiburcím“ létha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devá- tého a království našich Uherského devátého a Českého dvadcá- tého vosmého. [Na ohbu:] Ex commissione propria maiestatis regie. INa rubu:] Rta. Orig. perg. v archivu m. Kadaně (č. 18, st. lit. T) s poškozenou pečetí královskou zavěšenou na hedvábné šňůře bíločervené. Současný výpis zapsán jest v orig. registru krále Vladislava z let 1498—1502 chovaném pod č. 201 v c. a k. dvorském a státním archivu Vídeňském na l. 103v (č. 191) za nápi- sem: »Měšťanóm Kadaňským« s těmito odchylkami: a) titul naznačen etc. — b) Tomu na sv. etc. — c) ostatek psán v registru latinsky: anno Christi 1499, regnorum vero nostrorum Hungarie nono, Boemie vero XXVIII°. Ex commis- sione propria maiestatis regie. Před tím 4. května téhož roku připsal král Vladislav zápisným držitelům hradu a města Kadaně, pánům Hasištejnským z Lobkovic, další životy na této zástavě listem tohoto znění. »My Vladislav etc. oznamujem listem tiemto, že jest před velebnost naši přistúpil urozený Bohu- slav z Lobkovic a s Hasestejnu, věrný náš milý, oznamuje nám sám od sebe a od urozeného Jana z Lobkovic a z Hasistejna, bratra svého, kterak na městě a zámku Kadani s jejich příslušenstvím jediný život mají Jana svrchu psa- ného; a toho se obávajíc, když by ten život vyšel, aby ten zámek a město od

Strana 927
1499. 927 nich vyplaceno nebylo, prosili nás s velikú prosbú, abychom při tom držení zámku a města svrchu psaného synu téhož Jana a sirotkóm urozeného někdy Mikuláše, bratra jejich, některú další milost dáti a učiniti ráčili, tak aby toho volnějie a bezpečnějie požívati mohli. K jichžto prosbě nakloněni jsúce pro mnohé a věrné služby, kteréž jsú nám činili a činiti nepřestávají, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme a tyto dole psané milosti synu již psaného Jana a sirotkóm někdy Mikuláše, bratra jeho, při držení a požívání města a hradu Kadaně se vším a všelijakým jejich příslušenstvím učinili jsme a či- níme, aby voni po smrti Jana otce a strýce svého jmenované město a hrad Kadaň se vším a všelijakým jejich příslušenstvím v tom zápisu a v té summě, kterúž na tom zapsánu mají, buďto všickni spolu aneb jakž se vo to smluvie a srovnají, až do svých všech živností jměli, drželi a toho požívali; a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké pře- kážky, nejsúc s toho bez své vuole od žádného člověka splacováni, leč od nás aneb od budúcích našich, králuov Českých. Všakž tak, když bychme to chtěli k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti, to učiniti muožeme a motci budeme, když by nám se kolivěk zdálo a líbilo, dadúc jim napřed rok věděti; a po vyjití roku toho pořád zběhlého položiece jim summu tu, kterúž na tom zapsánu mají, v cele a úplně v moc jejich, mají nám hned a povinni budú téhož zámku a města Kadaně se vším jejich příslušenstvím, s kterýmž jsú to sami jměli a drželi, postúpiti a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Pak-li bychme buď my aneb budúcí naši, králové Čeští, vyplatiece ten zámek a město svrchu psané od nich, sami toho nedrželi, než někomu jinému zastavili, mají to a motci budú svrchu psaní strýci a bratřie od toho, komuž bychme to zastavili, v té summě zase vyplatiti a sami to jmieti, držeti a toho požívati tak dlúho a do- tud, dokudž bychme toho sami k svému vlastniemu jmění, držení a požívání, tak jakož se nahoře píše, nevyplatili. A nad to ještě tuto další milost k prosbě a žádosti nadepsaného Bohuslava strýcóm a bratřím napřed dotčeným učinili jsme a činíme, že vod nich hrad Kadaňský nemá býti prve vyplacován od nás ani od budúcích našich, králuov Českých, ani od žádného člověka, než když bychme to město vyplatili, tu to obé dvé spolu vyplaceno má býti a prvé nic. Též také aniž má samo město bez zámku vyplacováno býti, než obé spolu. Všakž také nadepsaní strýci a bratřie na tom býti a tak se zachovati mají a povinni budú k lidem a obyvatelóm města a zámku svrchu psaného, aby jim bezprávě a mimo spravedlnost žádné křivdy ani kterých nátiskuov a obtiežností nečinili, než k nim se laskavě a dobrotivě jměli a zachovali, ja- kožto k svým poddaným. A voni zase též mají se k nim jakožto k pánóm svým povolně, poddaně a poslušně jmieti, to jim činíce, což spravedlivě činiti mají a povinni jsú, beze všie odpornosti. A ktož by list tento jměl s nade- psaných strýcuov a bratří, buď všech spolu a[neb] jednoho z nich, ktož by toho v držení byl, [dobrú volí a svobodnú], ten má jmieti plno právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie etc. Dán na Budíně v sobotu po nalezenie svatého Kříže anno Christi 1499, regnorum nostrorum Hungarie nono, Boemie vero vigesimo octavo. Ex commissione propria maiestatis regie«.

Strana 928
928 1499. (Současný přepis v orig. registru kr. Vladislava z let 1498—1502, chovaném v c. a k. dvorském a státním archivu Vídeňském pod č. 201 na l. 106r za ná- pisem: »Pánóm Haseštejnským«. Srov. Teige v Archivu Českém XVIII, str. 198, č. 336). Čís. 541. 1499, 2. srpna. Na Budíně. Král Vladislav slibuje purkmistra a konšely dědičného města Karlových Varů zachovati při jejich svobodách podle znění re- cessu Kutnohorského, když povinnostem k zástavním pánům svým dostojí, a povoluje radě, aby neposlušné obyvatele trestala. Wir Wladislaus — entbieten den fuersichtigen burgermaister und rathmannen unser erbstat kaiser Karlspad unser gnad und alles guet. Fuersichtig lieb getrew! Wir wollen, das ir von je- dermeniklich bey dem rechtsspruch vor der lantafel zue Prag und bey unserem spruch zu Cutnperg zwischen den edlen Seba- stian und Quirin den Slicken gebruedern hern zu der Weyssen- kirch und ewer gethon," ewer freyhaiten und gerechtikayten be- langend, unverhindert und berublich beleibet; euch aller ewer freyhaiten, sovil euch der nicht mit recht abgesprochen worden, haldet und gebrauchet, doch dorneben den von Weyssenkirch ewern pfandeshern laut irer vorschreibung thut, sovil billich und recht. Doran geschicht allenthalb unser ernste meynung. Ob auch aus ewern mitwoner einer oder mer euch ungehorsam erschinen, mogt ir den oder die dorumb in ewer straf nemen. Datum Ofen an freytag nach vincula Petri anno domini etc. LXXXXIX, unser reiche des Hungrischen im neundten und des Behemischen im achtundzwainzigisten jaren. Ex commissione propria maiestatis regie. Vidimus purkmistra a rady m. Kadaně ze dne 29. února (freitag nach der aschermitwoch) 1544 v archivu m. Karlových Varů fasc. A. n° 10. — *) Míní se zde nález zemského soudu ze dne 3. června 1497 a recess kutno- horský ze dne 7. července 1497, jejichž obsah jest podán svrchu při čís. 535, na str. 913 a 914. Listem d. na Budíně 31. srpna (am sontag nach Bartholomey) 1499 osvědčovali Jan ze Šelnberka, nejv. kancléř království Českého, Albrecht

Strana 929
1499. 929 z Kolovrat na Libštejně, královský hofmistr, a Václav Čéč z Nemyčevsi, mar- šálek dvora královského, »das wir mit dem edeln herren hern Sebestyan Schlick von der Weyssenkirchen, unsern guten freund, von wegen der burger ausn kayser Karlspad, das er dann eczliche bestrickt hette, dieselbig gethaner geluebde ledig zu lassen, gepetten; das gemelter herr Sebastyan auf unser pethe die angezaigten burger ledig gelassen und uns zugesagt hat, was un- gnad er unzher gegen ine gehabt, umb unsern willen fallen und sie furan den aydt zum rechten zu schweren pey alt herkommener gewonheyt woll lassen« (Opis ze XVII. století v archivu m. Karlových Varů fasc. A n° 9). Čís. 542. 1499, 3. srpna. Na Budíně. Král Vladislav maje lítost nad škodou, kterou obec města Domažlic několikráte ohněm utrpěla, osvobozuje měšťany její od dávání berní a pomocí vedle jiných měst na deset let, jakož i od posílání na vojnu po tu dobu. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický margkrabie etc. Oznamujem listem tiemto všem, že vyslavše k nám některé z starších svých opatrní purgmistr, konšelé i všecka obec města našeho Domažlic, věrní naši milí, oznámili nám škodu a záhubu svú, kteráž jest se jim ne jednú, než několikrát v krátkém času vohněm stala, a při tom nás prosiec, abychme hlediece na takovú jejich velikú škodu a záhubu, ráčili jim některú milost dáti a učiniti, tak aby se zase opraviti a pod námi jsúce, živností svých hleděti mohli. Kdežto my hlediece napřed na jejich věrnost a povolnost, v kte- réž se nám vždycky hotově jměli a zachovávali, a druhé majíce lítost nad takovú jejich velikú škodú a záhubú, kteráž se jest jim vohněm stala, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách tyto jsme jim zvláštnie milosti nade- psaným měšťanóm našim Domažlickým, nynějším i budúcím, uči- nili a tiemto listem činíme: Najprvé, že nám žádné berně, žádné pomoci dávati nemají aniž povinni budú podle jiných měst krá- lovstvie našeho Českého za plných deset let pořád zběhlých, než

Strana 930
930 1499. mají to na dělánie, stavenie a opravenie města toho dávati a nakládati a jinam nic. Druhé také, byla-li by v tom času vojna, buď v zemi a nebo ven z země, nemají do těch desieti let podle jiných obyvateluov země na vojnu dávati, aniž povinni, než města toho hlédati a je tak chovati i opatrovati, aby před ne- přátely bezpečno býti mohlo, a to bez našie i všech jiných lidí všelijaké překážky. Přikazujíc hajtmanu, podkomořiemu i jiným úředníkóm a poddaným našim královstvie Českého, nynějším i bu- dúcím, věrným milým, abyšte svrchu psané měšťany naše Doma- žlické v těch milostech napřed položených jměli, drželi a zacho- vali beze všeho přerušenie. Než po vyjití těch desieti let pořád zběhlých mají nám i budúcím našim, králóm Českým, berně i jiné pomoci podle jiných měst našich platiti a dávati, též i na vojnu posélati bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně v sobotu den nalezenie svatého Štěpána léta božieho tisí- cieho čtyřistého devadesátého devátého a království našich Uher- ského devátého a Českého dvadcátého vosmého. [Na ohbu:] Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnberkg, supremi cancellarii regni Boemie. INa rubu:) Rta Orig. perg. v archivu m. Domažlic (čís. 15, v rohu staré čís. 5). Pečeť utržena. Na rubu poznámka: »Wladislaus: odpouští se berně za 10 let pro oheň«. V původním registru kanceláře kr. Vladislava z let 1498—1502 cho- vaném v c. a k. dvorském a státním archivu ve Vídni pod čís. 201, činí se na l. 112r (č. 208) o tomto listu takováto zmínka: »Měšťanóm Domaž- lickým dán jest list na pargameně na takový zpuosob, aby tíž měšťané naj- prvé žádné berně, žádných pomocí nedávali podle jiných měst královstvie Če- ského za plných deset let pořád zběhlých; než mají to na dělánie, stavenie a opravenie města toho dávati a nakládati, a jinam nic. Druhé také byla-li by v tom času vojna, buď v zemi a nebo ven z země, nemají do těch desieti let podle jiných obyvateluov země na vojnu dávati, než města toho hlédati a opa- trovati, aby před nepřátely bezpečno býti mohlo. A tyto milosti již dotčené dány jsú týmž měšťanóm pro jejich veliké škody a záhuby, kteréž sú se jim skrze časté vohně staly. Tomu na svědomie etc. Dán na Budíně v sobotu den nalezenie svatého Štěpána anno Christi 1499. Ex commissione propria maie- statis regie«.

Strana 931
1499. 931 Čís. 543. 1499, 3. srpna. Na Budíně. Král Vladislav osvobozuje měšťany Domažlické na šest let od placení mýt a cel ze zboží kupeckého po všech svých zemích. Originál ani přepis úplného znění listu se nezachoval. Obsah jeho známe toliko ze současného záznamu v původním registru kr. Vladislava z l. 1498 až 1502 chovaném v c. a k. dvorském a státním archivu ve Vídni pod čís. 201, kdež na l. 112r (č. 209) se čte: »Item dán jest list otevřený na papíře týmž měšťa- nóm Domažlickým, aby žádných mýt ani cel, kteréžkoli králi J. Mti příslušejí, s žádných kúpí nedávali, kteréž by kolivěk a kamkolivěk po všech zemiech buď k prodaji, a nebo jinde k své potřebě koupiec, vezli. A také i jiným všem poddaným takových mýt ani cel žádnému dávati nemají až do šesti let od dánie listu tohoto pořád zběhlých. Dán na Budíně v sobotu den nalezenie sva- tého Štěpána anno Christi 1499. Commissio propria domini regis«. Čís. 544. 1499, 5. srpna. Na Budíně. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, radě i obci města Karlových Varů privilegia, jichž za předků jeho nabyli bez újmy právům pánův zástavních, jakož i držení vsí Obory a Drahovice a povoluje jim, aby sobě radu sami po starém způsobu obnovo- vali, aby v městě jejich žádný žid nesměl se usaditi a aby do- savadní vodní cla na Ohři a Teplé nebyla přimnožována ani nová zřizována. Wir Wladislaus, von gottes genaden zue Hungern, Behem, Dalmatien, Croatien etc. königk, marggraf zue Mehrenn, hertzogk zue Lutzemburgk und in Schlesien, marggrave zue Lausitz etc., bekennen offentlich vor menniglich, das die fursichtigen burger- maister, rathmann und gemain unser erbstat kayser Karlspad, unser lieb getreue, durch ihr botschaft uns demutiglich haben biten lassen, inen so gnedig tzue sein, all und jetzlich ir frey- heiten, begnadung, gerechtickeiten, alt herkomen, gelaidt und an- ders, so sy von unsern vorforn erworben, redlich und wol her- bracht, auch allweg zu besitzung und gebrauch gehabt, dartzue die zwen dörflein Tiergart und Trachwitz mitsambt dem hof da-

Strana 932
932 1499. selb zu Trachwitz mit ihrer zugehörung und gerechtigkeit gne- diglich zu bestettigen, becreftigen und confirmiren. Des haben wir angesehen ihr demutig und zimlich bitte, dabey betrachtet die getreuen dinst, die sie unsern vorfarn, uns und der cron Behem allezeit willig und gerne gethan haben; darumb ihnen und iren nachkommen rechter wissen, aigner bewegnusz, darzu mit vorgehabtem rath all und jetzlich, wie oben ausgedruckt, frei- heiten etc. bestätt, becreftiget und confirmiret, bestetten, becreftigen und confirmiren hiemit in craft unsers briefes aus Beheimischer königlicher macht wissentlich, setzen und wellen darauf, das sy und ir nachkomen alle jar jerlich laut der glaubwirdigen kunt- schaften, der von Haslaw, Cudawers, der zeit geswornen richters daselb, und Jhan Plick uns furbracht, iren rath setzen und ver- newen sollen, und zum rechten nach alter gewonhait und ange- zaygter kuntschaften anweysung swern darzu, wie sy untzhero gethan, auf kunig Wentzlaw, unseres vorfarn, begnadung, frey yederman gelayten und sich aller ander irer freyhaiten, eren, recht und gueten gewonhayten halden und gebrauchen sollen und mugen von uns, unsern nachkommen und yedermeniglich unverhindert, doch iren phandesherren laut irer verschreibung an irem und sunst menigclichs rechten an schaden. Auch thun wir den von kaiser Karelspad die sunder genad: wellen, das nun füran, dieweyl wir sy sunst unmögend und arm wissen, weder von uns, unsern nachkommen, noch iren pfandesherren ain noch kain Jude in ir stat mit wonung gesatzt, noch auch dy wasser- zöll auf der Eger und Töpel anders gemacht noch erhöhert, sunst auch weder auf wasser noch lande keiner mer aufgericht, sunder wie dero von aldersher genomen worden, und ytzt genomen wirt, furan genomen, sunst auch kein neurung auf sy gemacht, noch geleget werd. Daran geschieht allenthalben unser ernste meinung. Gebieten darauf gemelten iren pfandtsherrn gedachte von kaiser Karelspad wider dise unser bestetigung und gnad wenig noch viel zu betruben, irren oder hindern, nach vorgeweltigen, sonst auch niemanden zu thun gestatten, sondern darbei handzuhaben, schutzen und schirmen, alß lieb inn sey unser huld zue behalten, schwere straf und ungnad zu vormeiden. Des zue urkundt haben wir unser königlich insigel hiran hengen lassen. Geben zu Ofen am tag unser lieben frawen schneefeyer nach Cristi geburt vier-

Strana 933
1499. 933 zehenhundert und in dem neunundneunzigisten, unser reich des Ungrischen im neunden und des Beheimischen in achtundzwan- zigisten jaren. Ex commissione propria maiestatis regie. Vidimovaný opis purkmistra a rady m. Kadaně ze dne 11. prosince 1570 v archivu m. Karlových Varů fasc. A, No 5. Jiný prostý opis ze XVII. století chová se v c. k. místodržitelském archivu v Praze fasc. P-106 sign. K. — V po- tvrzení privilegií Karlovarských královnou Marií Teresií daném ve Vídni 6. dubna 1747, jehož originál se chová v archivu m. Karlových Varů, jest obsaženo násle- dující svědectví bratří z Hoslau ze dne 10. března 1499 v příčině ob- novování rady: »Wir mit nahmen Andres von Hoszlau, haubtman zu Eger und Merten von Hoszlau gebrüder bekennen —, das uns die ehrsamen — burger- meistern und gemein der stadt kayser Carlsbad — ersucht haben, so und wie die pflege und gericht bey ihne etliche jar in verschreibung, und [wir] die besessen haben, in schriftliche urkunde mitzutheilen, in welcher maass und form sie ihren rathe dieselbige zeit verneuert und gesetzet, und wie sie zu rechten geschworen haben; darneben uns ein briefe von dem — herrn Petr von Rosenberg, k. Mt der löblichen kron zu Behmen haubtmann, behendiget, darinnen sein gnade uns schreibet, schafft und an k. Mt stat begehret, den ge- melten von kayser Carlsbad ire anligende noth rathsetzen und ayds halben unsers wissens kundtschaft zu geben. Als auf geschaeft, begehren und gehor- samb k. Mt houbtman und der von kaiser Karlsbad ziemlich bete wegen sa- gen und bekennen wir —, das allwegen, dyweil und zeit wir die gemelten pfleg und gericht in gebrauchung gehabt haben, die burger daselbst ihren rathe den ersten montag in der fasten veraendert und gesezt in der gestalt, dass der rath zween hat gewehlt aus der gemein und die gemein zween aus dem rathe, dieselbige vier haben dem rathe geschworen, einen neuen rath zu wehlen nach ihren höchsten gewissen, wer nutz und tuglich darzu sey; als- dann haben die des alten raths iren ayde denen vieren aufgeben und abge- schieden. Also haben die vier einen neuen rath gewehlt, und so das geschehen ist, haben sie zum rechten geschworen, und der ayd hat allweg also gelaut: „Wir schwören gott dem allmechtigen und dem durchleuchtigsten und gross- maechtigsten fürsten und herrn Wladislao könig zu Behmen, unser allergne- digsten herrn dem wohlgebohrnen herrn herrn Ihronimo Schlick, unsern gne- digen herrn, ein rechtes recht zu sprechen und das nicht lassen weder durch gift noch gabe, weder durch feindschaft noch freundschaft, dem aussmann als dem inwohner, dem armen als dem reichen, nach unsern höchsten gewissen treu. Als uns gott helfe und alle heiligen.“ Solches ist also und anderst nicht geschehen. Und wo das noth thun würde, wolten wir das mündlich auch be- kennen. Zu urkund und wahrer gezeugnus haben wir oftgedachte Andres und Merten von Hoszlau gebrüdere unser itzlicher sein angeborn insigel an diesem briefe thun drucken, der geben ist nach unsers lieben herrn Christi geburt

Strana 934
934 1499. tausend vierhundert und im neunundneunzigsten jahre sonntags Laetare in der heiligen fasten.« — Téže věci týká se svědectví Jana Plika ze dne 14. února 1499 tohoto znění: »Ich Jhan Plick von Karlspad, Ssnabel ge- nannt, bekenne — dass mich die ersamen weysen burgermeister und rate der stat kaiser Karlspade ersucht — haben, so als mein anherr, vater und ich die pflege und gericht bey in etliche lange zeit innen und in verschreibung ge- habt und gebraucht haben, den ayd, von in zu rechten eingenommen, in der warheit meines wissens kundschaft zu geben, wie sie iren rat vernewet und zum rechten gesworen haben. Auf solch ir zimlich bete und der warheit zu eren sage ich Jhan Plick, das mir — kunt ist, dass albegen den ersten mon- tag in der vasten die burger zum kaiser Karlspade iren rate vernewet und gesatzt haben in der gestalt, dass ein rathe wehlet zwen aus der gesworen ge- main und die gemain zwen aus dem rathe, und die selbigen vier schweren dem alten rathe, ein newen rathe zu welen nach iren hochsten gewissen und er- kentnusse, were nutz und gut darzue sei. So dan ein rath gewehlet haben und bey einander gewest sein, so haben sie das an uns, als an einen pfleger, langen lassen. Also ist mein anherr, mein vater oder ich zu in kommen und den ayde zum rechten von in eingenommen, der alwegen meins auf die vier- zig jare oder lenger also und ny anders gesworen ist: „Wir schweren gott dem allmechtigen, unserm allergnedigsten herrn dem khonig zue Behem etc., dem wohlgebornen herrn hern N. Slick und auch ambtsweise, ein rechts recht zu sprachen, das nicht lassen, weder durch gift noch gabe, weder durch freundtschaft noch feintschaft, dem armen als dem reichen, dem auswendigen als dem inwoner, nach unserm höchsten gewissen treulich. Als uns gott helf und alle heiligen." Und so den von kayser Karlspade des noth thun wurde, will ich des müntlich auch bekennen. — Geben nach Christi geburt im neun- undneuntzigisten jaren am tag Valentini. (Opis ze XVII. století v témže ar- chivu ve fasc. A n° 6.) Čís. 545. 1499, 8. listopadu. V Prešpurce. Král Vladislav povoluje purkmistru, konšelům i vší obci města Mostu, aby si s radou kapituly Pražské faráře sami volili, dokud nebude urovnán spor, který o to mají s proboštem klá- štera Zderazského. Orig. ani opis plného znění listu toho se nezachoval. Známe toliko sou- časný výpis v původním registru kr. Vladislava z let 1498—1502, jež se chová v c. a k. dvorském a státním archivu Vídeňském pod č. 201, na l. 156r (č. 294): »Item dáno jest povolenie měšťanóm Mostským, aby sobě sami faráře člověka hodného a dobrého vzieti mohli s radú kapituly kostela Pražského, a to dotud, dokudž by se ruoznice ty, kteréž jsú mezi nimi vznikly, jako mezi proboštem

Strana 935
1499. 935 Zderazským a druhú stranú, nesrovnaly. Dán v Prešpurce v pátek před sva- tým Martinem létha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého. Ad relacionem strenui Wenceslai Cziecz de Nemyczewes, marescalci curie maie- statis regie«. — Srov. Teige v Archivu Českém XVIII, str. 179 č. 298. — Záhy po tom listem d. na Budíně 23. února 1500 král Vladislav přimlouval se též u stolice papežské za to, aby podací právo ke kostelu farnímu v Mostě bylo odňato proboštovi Zderazskému a aby obec sama směla si faráře voliti, při čemž prosil i za to, aby Mostským bylo dovoleno místo konventu řádu sv. Františka uvésti do města bratry observanty. List ten zní: »Sanctissimo in Christo patri et domino d. Alexandro, sanctae Romanae ac universalis ecclesiae pontifici maximo, domino meo clementissimo. Beatissime pater et domine co- lendissime! Post mei commendationem pedum oscula Sanctitatis Vestrae beato- rum. Accesserunt me nuper homines mei subditi civitatis Pontensis, pro quibus, cum hic novissime Boemiae fueram, apud Stem Vram precibus illorum simul et iustis ac idoneis rationibus adductus intercesseram, rogans, ut loco fratrum conventualium s. Francisci, qui nunc ibidem coenobium suum habent et mo- rantur, fratres, quos de observantia appellant, dare et auctoritate Stis Suae introducere dignaretur. Quam rem sese iam dicti cives et subditi mei ad peti- tionem meam apud Stem Vram obtinuisse et paene ad finem optatum deduxisse affirmaverunt, nisi quod ipsis in hac re revmus d. cardinalis Vlixbonensis, pro- tector ordinis conventualium, nescio quae impedimenta fecisset, propter quae pium propositum a Ste Vra approbatum perficere non possunt, rogantes plu- rimum, ut pro ipsis iterum Stem Vram peterem ac flagitarem, ut tandem bono et sancto proposito per Stem Vram concesso et approbato satisfacere possint. Quorum petitiones iustas ac debitas cognoscens, quas Sti Vre prioribus litteris ab ipsis informatus affatim explicavi, rogo eandem etiam atque etiam, ut prae- dictum d. cardinalem inducere ac eidem suo prudentissimo consilio simul et auctoritate persuadere dignaretur, ne in hac parte iam dictis subditis meis in introductione fratrum de observantia ultra Stis Vrae clementissimum assensum impedimenta aliqua facere velit. Vereor, ne quando ipsi cives ac subditi mei propter corruptorum morum et licentioris vitae mala exempla iam dictorum fratrum in aliquod perniciosum malum traherentur. Ceterum retulerunt mihi iidem cives mei, quomodo habent in eadem civitate sua ecclesiam paro- chialem, cuius collatura ad praepositum Zderaziensem pertinebat, qui fuit ordi- nis fratrum Sepulchri dominici, exponentes mihi, quomodo aliquando praepositus Zderaziensis iure debito plebanum ad dictam ecclesiam et parochiam civitatis ipsorum conferebat et praesentabat, tamen non alium, quam qui esset sui ordinis, (ut ipsi asserunt) doctrinae, eruditionis, vitae ac morum dexteritate omnino expertem, qui vivendo per licentiam ac male institutam vitam paene omnes census, qui huic parrochiae attinebant, alienaverunt, ita ut, si quis plebanus etiam hodie ibidem praesentandus esset, vix haberet, quo se honeste ad aliquot menses sustentare possit; rogantes suppliciter, ut ipsis apud Stem Vram illam gratiam impetrare et obtinere velim, qua ipsi sibi plebanum, hominem vita et doctrina idoneum eligere et ad ecclesiam suam iure perpetuo praesentare, eique de honesto censu et provisione, unde perpetuo viveret, publica pecunia provi- dere possint. Quorum petitionem honestam ac piam cognoscens, Stem Vram ma-

Strana 936
936 1499. iorem in modum rogo, ut hoc, tum petitionis meae, tum et sancti ac pii pro- positi gratia, efficere et petitionibus illorum utrisque gratiose annuere et favere dignaretur, quo divinus cultus et religio melioribus ac probatioribus rectoribus administrata potius augmentum, quam per imperitos ac dissolutos homines diminutionem ac detrimentum acciperet, sicut minime dubito, quin Stas Vra clementissima tam iustis et dignis rationibus adducta dignabitur utrisque pe- titionibus graciose ac placide annuere et consentire; quam deus optimus ma- ximus pro fidei et ecclesiae augmento diu felicem ac incolumem servare di- gnetur. Datae Budae vigesima tertia februarii anno Christi millesimo quin- gentesimo. Vrae Stis devotus filius Wladislaus, dei gratia Hungariae, Boë- miae etc. rex. Joannes S(slechta) secretarius.« (Opis ze XVII. století v archivu arcibiskupství Pražského. Acta et processus.) Papež Alexandr VI pak listem da- ným v Římě 20. dubna 1501 nařizoval biskupovi Míšenskému a děkanovi Frei- berskému, aby vyšetříce spor přiřkli purkmistrovi, radě i obci města Mostu právo patronátní a právo presentovati vhodného kněze k farnímu kostelu, kdežto proboštovi kostela Pražského mělo se dostati práva presentovaného ustanoviti farářem. V listu tom praví se: »Exhibita siquidem nobis nuper pro parte di- lectorum filiorum .. magistrorum, consulum et universitatis hominum oppidi Pontis, Pragensis diocesis, petitio continebat, quod cum firmifructus, redditus et proventus parrochialis ecclesiae beatae Mariae virginis dicti oppidi, cuius bona immobilia a longo tempore citra alienata et distracta fuerunt et per non- nullos laicos detinentur et absque difficultate recuperari non possint, adeo te- nues et exiles existant, quod illius rector pro tempore existens, nisi ex elemo- sinis et oblationibus, quae inibi aliquando fiunt, per tres menses cuiuslibet anni sustentari non potest, sitque dictum oppidum in regno Bohemiae situm, nisi fructus, redditus et proventus huiusmodi pro commoda sustentatione unius rectoris et onerum sibi incumbentium supportatione augeantur, profecto suf- ficiens et idoneus rector bonis moribus et scientia imbutus, qui eius doctrina in fide catholica perseverantes in illa manutenere et ab ea deviantes ad eam reducere valeret, inveniri non posset; cupiuntque propterea magistri, consules et universitas predicti domum presbyterialem dictae ecclesiae, quae repara- tione indiget, ex eorum bonis convenienter reparare ipsamque ecclesiam (cuius dum pro tempore vacat collacio, provisio et omnimoda dispositio, ut asseritur, ad praepositum domus Zderasiensis Sepulchri Dominici Hierosolymitani, ordi- nis s. Augustini dictae diocesis, pro tempore existentem de antiqua et appro- bata hactenusque pacifice observata consuetudine pertinet) aliis redditibus sufficientibus dotare, si eis ius patronatus et praesentandi personam idoneam ad ipsam ecclesiam, cum eam deinceps perpetuis futuris temporibus vacare contigerit, ac praeposito ecclesiae Pragensis etiam pro tempore existenti ius instituendi personam sic per eos praesentatam reservaretur. Quare pro parte tam carissimi in Christo filii Wladislai, Hungariae et Bohemiae regis, quam dic- torum magistrorum, consulum et universitatis nobis fuit humiliter supplicatum, ut magistris, consulibus et universitati ius patronatus et praesentandi perso- nam idoneam ad ipsam ecclesiam, quoties illam deinceps perpetuis futuris tem- poribus vacare contigerit, ac praeposito ecclesiae Pragensis huiusmodi ius dic- tam personam sic praesentatam instituendi reservare et concedere aliasque in

Strana 937
1499. 937 premissis opportune providere de benignitate apostolica dignaremur Nos igitur magistros, consules et universitatem praedictos ac eorum singulos a quibusvis, excommunicationis, suspensionis et interdicti aliisque ecclesiasticis sententiis. censuris et penis, a iure vel ab homine quavis occasione vel causa latis, si quibus quomodolibet innodati existunt, ad effectum praesentium dumtaxat consequendum, harum serie absolventes et absolutos fore censentes, huiusmodi supplicationibus inclinati, discretioni vestrae per apostolica scripta mandamus, quatenus vos vel alter vestrum, si est ita, quod deinceps perpetuis futuris temporibus ad magistros, consules et universitatem, postquam dictam domum presbyterialem reparaverint et ecclesiae predictae convenientem dotem assig- naverint, ius patronatus et praesentandi personam idoneam ad ipsam ecclesiam. quoties illam deinceps perpetuis futuris temporibus vacare contigerit, ius insti- tuendi vero personam huiusmodi ad praepositum ecclesiae Pragensis praedictos pertinere debeant, et quaecunque aliter de illa pro tempore factae collationes, provisiones et aliae dispositiones nullae sint, auctoritate nostra perpetua sta- tuatis et ordinetis; non obstantibus praemissis ac constitutionibus et ordina- tionibus apostolicis ceterisque contrariis quibuscunque. Datum Romae apud sanctum Petrum anno incarnationis dominicae millesimo quingentesimo primo. duodecimo kalendas maii.« (Vidimovaný opis ze XVII. stol. v archivu m. Mostu)- Srov. Schlesinger, Stadtbuch von Brüx str. 181, č. 111. Čís. 546. 1499, 9. listopadu. V Prešpurce. Král Vladislav činí milost měšťanům Čáslavským, aby při sázení a obnovování úřadu konšelského každý rok podkomořímu dávali 30 kop gr. českých na místě dosavadního poplatku 36 kop, které nynějšímu podkomořímu do jeho smrti platiti mají. My Vladislav etc. Oznamujem listem tiemto všem, že hle- diece na věrnost a povolnost opatrných purgmistra a konšel i všie obce města našeho Čáslavě, věrných našich milých, v kte- rýchž se nám hotově a povolně nacházeti dávali, i chtiece, aby za to od nás některú milost poznali, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú v Čechách tuto jsme jim milost učinili a tiemto listem činíme: Jakož dávají při sázení a obno- vování úřadu konšelského každý rok podkomořiemu našemu šest a třidceti kop grošuov českých, aby tu summu nynějšiemu pod- komořiemu až do jeho smrti tak vydávali a platili, než po smrti jeho aby viece žádnému podkomořiemu nedávali a neplatili, než toliko třidcet kop grošuov českých. Přikazujíce budúcím podko-

Strana 938
938 1499. mořím královstvie Českého, abyšte již psané měšťany naše Čá- slavské v té milosti jim od nás dané a na budúcie časy učiněné jměli, drželi a zachovali beze všeho přerušenie a viece od sázenie a úřadu toho konšelského obnovovánie nebrali, než-li těch tři- dceti kop grošuov českých svrchu psaných. Tomu na svědomie etc. Dán v Prešpurce v sobotu před svatým Martinem anno Christi 1499. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, suppremi cancellarii regni Boemie. Současný opis v původním registru krále Vladislava z let 1498—1502, cho- vaném v c. a k. dvorském a státním archivu Vídeňském pod č. 201, na l. 148v (č. 278) za nápisem: »Měšťanóm Čáslavským«. — Před tím dne 28. září (v ne- děli po sv. Vondřeji apoštolu) l. 1499 obec Čáslavská byla »valně k posel- stvie krále J. Mti pohromadě na rathúze, kdež mezi obec urozený a statečný pán Jan Špetle vstúpiv, jsa poslem od J. Mti královské list věřicí maje, řeč obšírnú od J. Mti královské učinil, co se pomoci varné berně dotýče, Jich Mti, co by úmyslu jich bylo, aby oznámili. K tomu všecka obec odpověď dala, že Jich Mti na žádného se neohlédajíce beze všech odporóv při sv. Jiří najprve příštím 124. dubna 1500] chtějí dáti«. (Současný zápis v manualu radním z r. 1496 v archivu m. Čáslavi na l. F. 9, při němž se dokládá: »Actum sub officio d. Venceslai Cumpan). Čís. 547. 1499, 10. listopadu. V Prešpurce. Král Vladislav povoluje měšťanům Vodňanským za věrné služby jejich, aby listy a jiné potřeby městské pečetiti mohli červeným voskem. My Vladislav,“ z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický margkrabie etc. Oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od opatrných purgmistra, konšel i všie obce města našeho Vodňan, abychme jim tu milost dáti a učiniti ráčili, aby mohli své obecné potřeby městské voskem červeným pečetiti. K jichžto žádosti a prosbě nakloněni jsúce proť věrnost a povolnost jejich, v kteréž se k nám hotově na- cházeti dávali a nacházeti mají a povinni budú, čím k sobě od

Strana 939
1499. 939 nás milost naši hotovější poznají, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, chtiece tomu konečně, aby nadepsaní měšťané naši Vodňanští, nynější i budúcí, všecky a všelijaké potřeby své obecné městské, buďto listy anebo jiné věci, voskem červeným pečetiti mohli a moc jměli tak a tiem obyčejem, ja- kožto i jiná města našeho královstvie Českého, podobné a takové milosti majíce, činie a činiti mohú, od tohoto času až na budúcie věčné časy; a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Porúčejíc všem úředníkóm a poddaným našim královstvie Českého, věrným našim milým, abyšte již psané měšťany naše Vodňanské, nynějšieď i budúcie, při té milosti svrchu psané jim od nás dané jměli, drželi a za- chovali nynie i budúcně bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán v Prešpurce v neděli před svatým Martinem létha božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. INa ohbu:] Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, suppremi cancellarii regni Boemie. Rta [Na rubu:] R“ Orig. perg. v archivu města Vodňan (čís. 7). Pečeť utržena. — V orig. registru krále Vladislava z let 1498—1502, které se chová v c. a k. dvorském a státním archivu ve Vídni pod č. 201, zapsán jest na l. 134v (č. 259) za ná- pisem »Měšťanóm Vodňanským« současný přepis tohoto listu s těmito odchyl- kami: a) My Vladislav etc. — b) městské potřeby. — c) následuje ještě slovo služby v orig. vynechané. — d) nynější. — e) Tomu na svědomie etc. — f) ná- sleduje: anno Christi MCCCCXCVIIII°; léta panování pak schází. Čís. 548. 1499, 11. listopadu. V Prešpurce. Král Vladislav dává purkmistru, konšelům i vší obci města Litoměřic pustý zámek královský v témž městě k jich obecné potřebě; avšak s výhradou, že mu v zámku tom připraví místo ke skládání vína z desátkův.

Strana 940
940 1499. My Vladislav etc. Oznamujem listem tiemto všem, že jsú na nás vznesli poslové slovem opatrných purgmistra, konšel i všie obce města našeho Lithoměřic, věrní naši milí, oznamujíc nám, kterak jest tu v témž městě zámek náš pustý, kteréhož žádného zvláštnieho užitku nemáme, prosiece nás, abychme jim ten zámek k té obci a tomu městu dáti ráčili, tak aby tu něco pro dobré a užitečné města toho udělati a ustavěti mohli. K jichžto prosbě nakloněni jsúce pro věrnost a povolnost služeb, v kterýchž se k nám hotově a poslušně nacházeti dávali a dávají, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, dávajíce jim a bu- dúcím jejich ten hrad pustý k jich obecné potřebě, aby něco užitečného a tomu městu hodného a potřebného udělati a ustaviti mohli a moc jměli. A což tu sobě koli ustavie a udělají, to má při tom městě a té obci na budúcie časy zuostati, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Všakž sobě toto i budúcím našim, králóm Českým, znamenitě vymieňujem, aby nám v tom hradě pustém nějakého miesta nechali a je připravili k jiné žádné potřebě, než kde by se v budúciech časiech vína naše z desátkuov skládati a potom odtud k potřebě našie bráti mohly, to voni opatřiti a zpuoso- biti mají a povinni jsú a budú i s budúcími svými. Tomu na svědomie etc. Dán v Prešpurce v pondělí den svatého Martina anno Christi 1499. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, suppremi cancellarii regni Boemie. Současný přepis v orig. registru krále Vladislava z let 1498—1502, cho- vaném v c. a k. dvorském a státním archivu Vídeňském pod čis. 201, na l. 148r (č. 277) za nápisem: »Měšťanóm Litoměřickým«. Čís. 549. 1499, 18. listopadu. V Prešpurce. Král Vladislav vysazuje obci města Trutnova výroční trh na den sv. Václava s osmi dny po něm následujícími. Originálu ani opisu úplného znění jsme nenašli. Zachoval se toliko sou- časný výpis v původním registru krále Vladislava z let 1498—1502, chova-

Strana 941
1499. 941 ném v c. a k. dvorském a státním archivu Vídeňském pod č. 201, na l. 156v (č. 296) tohoto znění: »Item dán jest jarmark roční městu Trutnovu na den sv. Václava s vosmi dny pořád zběhlými. Všakž proto dánie toho jarmarku býti má bez újmy každému na jeho spravedlnosti etc., ut in forma communi. Dán v Prešpurce v pondělí před svatú Alžbětú anno Christi 1499. Commissio maiestatis regie«. — Trutnov vyhořel 22. září 1484 s kostelem a radnicí, v níž také všechny staré listiny výsadní za své vzaly (Lippert, Geschichte von Trautenau str. 15). Purkmistr, rada a starší obecní města Trutnova obrátili se potom k purkmistru a radě města Dvoru se žádostí, aby jim podle před- ložených ohořelých listin a svědectví starých lidí vysvědčili, jaké mají vý- sady a práva. Dvorští žádosti té vyhověli, dávajíce v listu ze dne 23. května l. 1485 králi Vladislavovi svědčícím takovéto osvědčení: »Nejjasnější králi a pane, pane náš nejmilostivější, Vaší král. Mti služba naše pokorná poddaná se vším poslušenstvím, vždycky pána všemohúcího prosíc, aby Vaší Jasnosti ráčil dáti dlouhé zdraví a šťastné kralování. My purkmistr a rada města Dvuoru Vaší král. Mti oznamujem, že muže víry hodný, purkmistr a rada i starší z obce města Trutnova před plnú radu předstoupili jsou a před námi pod přísahou vyznali, jakož právo jest, že jsou spraveni v jistotě od lidí sta- rožitných Trutnovských i jiných, zejména těchto: od starého Fofa, Materna, Lamlera, Pavla Lamlera ševce, Feyerla, Demle z Potendorfa, Jiříka Niprta, Pavla Mentzle, Hanuše Taluria [z] Starých Buků, starého Folanta, starého Hartle, Pitz Wencle, a od mnoho jiných těch kuosův, artykuluov, klausulí dole psaných, jakž tuto dole pořád slovo od slova psáno stojí: Město Trutnov nejjasnější m] knížetem a pánem panem Janem prvním králem Českým slavné paměti vysazeno jest a obdarováno padesáti lány s plným panstvím a právem ležící mi] okolo města ve vsi Humburcích, ve vsi Starém Městě, ve vsi Mla- dých Bucích, ve vsích Oblanově, jakož registra a knihy městské v sobě drží, k tomu s právy, svobodami, jako jiná královská města, ves Pořičí zvláště všecka celá s dvory kmecími, s lesy, s lukami, s řekou Úpou, s vodou Liptzí, s vodou Petříkovskou, pokud v našich mezích leží, s plným panstvím a prá- vem krom čtyř lánuov, kteréž fojtství Trutnovskému příslušejí, nejvejš v Po- řičí ležiece na písku, kteréž nyní Olsner Grosnikel, Becker, Niklóv syn Bern- hardt [drží]; item řekou Úpou, pokudž v mezích našich k městu příslušející až do Vrysunburského zboží jest naše, v té řece každý v městě našem obýva- jící, chudý i bohatý malovitý k své potřebě v středu a v pátek až do poledne, když jest vokal, tu každý z města obyvatel můž jíti s sakem, což k břehu přismíří, to jeho, a sak má míti půl třetího lokte v zástavu. Item město Trut- nov jmá míti dva rybáře a fojt jednoho. Item trh svobodný všelikteraký koňský a jiný jmá držán býti ve čtvrtek. Item rada města každý rok jmá býti obno[vojvána vedle napsání a vydání osob radou starou dvénásob, a z těch napsaných vybrána má býti rada nová, a jmají býti psáni muži hodní, po- znalí a zachovalí a vobci věrní. Item kdo by co provinil, neb proti městu učinil, vedle viny jmá trestán býti radou městskou a učiniti k opravě města. Item žádný zločince nemá utracen býti na městlské peníze, kromě těch, kteříž by městu škodu učinili, nebo městu poddaným, a kdo by takové[ho] zločince popadl a dal jej do městské vazby a práva k němu žádal by, ten má dosti

Strana 942
942 1499. učiniti popravě. Item okolní rychtáři, ti mají vždycky přijíti ke třem soudóm městským obecním v roce, každý rychtář se dvěma přísežnými, a tu zjeviti pod tú přísahú, kterouž mají, což by bylo k města ke škodě, neb tomu kraji, zejména tito: z Mladých Bukuov, rychtář z Trautenbachu, z Bernartic, z Oleš- nice, z Petříkovic, z Gabersdorfu; kterýž by rychtář toho neučinil, ten kopu propadne městu, a který by věda co škodného, zatajil, v čom se komu škoda stala, jmá opraviti a městu deset kop propadnouti. Item krčem v míli vzdáli nemá býti od města. Item, co se cla dotýče, v městě každý obyvatel i na předměstie usedlý jest cla prázden býti; byl-li by kdo v městě domu svého nemaje a pracoval-li by cestou, ten má půl cla dávati. Item kdož z města pivo vezou, ti nemají cla dávati. Item kdož [v] den trhový k trhu vezú a ten den zase vyjedou, ti nemají cla dávati; ostal-li by kdo přes noc z štvrtku na pátek, ten clo má dáti. Item fojt nebo rychtář v svých mlýnech má chovati dva koně a těmi mají vésti do mlejna i ze mlejna slady i jiného obilé městským i před- městským, a taky i v jiných mlejních, totižto v hradckém i špitálském. A což jsú před námi svrchu psaní pod přésahú vyznali, to vše chtěli a chtí i před Vaší královskou Jasností ústně znáti. A k tomu jich vyznání na svědomí my svrchu psaní purkmistr a rada města Dvoru pečeti naši městskou naším jistým vědo- mím k tomuto listu dali jsme přitisknouti. Jenž jest dán a psán v plné radě naší v pondělí svatodušní léta božího M'CCCCLXXXV°.« (Vidimus purkmistrem a radou Menšího města Pražského pořízený 26. prosince (v sobotu před sv. Tomášem) l. 1528, v němž osvědčují, »že ten list na papíře města Dvoru dosti starej v svých rukou jměli sme a jej pilně ohlédavše, viděli jsme, že jest celý nezkažený v písmě i ve všech artikulích jeho neumenšený i v štítu pečeti zeleného k němu přitištěný ani jakkoli neporušený, z kteréhož- to vidimus nebo vejpis, jakž jest samo vo sobě tuto popsaný, zní slovo od slova takto.« Opis ten zachoval se v rukop. Chronica urbis Trutnow con- scripta a Simone Hittel pictore Trutnovii, který se chová v archivu spolku pro dějiny Němců v Čechách, na l. 94r; německý text v Schlesingerově vy- dání této kroniky str. 4.) — Měšťané Trutnovští měli různici s Janem Zilvarem o piva vaření v Mladých Bucích tvrdíce, že jim sahá v jich spravedlnosti a že jest povinen bráti od nich piva a také míru na pivo. Zilvar odpíral na Trutnovském soudě manském, že strýcové jeho Nykl a Jan Zilvarové »učinili sú sobě dobrovolně vejsadu tu v Mladých Bucích v té krčmě;« avšak manové 5. ledna 1503 nalezli za právo: »že ta vej- sada Trutnovským jich spravedlnosti nic ke škodě nenie, i protož aby se pan Zilvar tak k nim zachoval anebo ten, ktož jest v té krčmě v Mladých Bucích, jakož jest bylo od staradávna, a piva aby nevařil v té krčmě proti nim.« Zároveň páni manové rozhodli při Dvorských, Hostinských i Trut- novských s Janem Zilvarem o »sukna krájenie, soli sypánie a ladovánie v těch vsech Vlčicích, v Malých Buciech i v Pilnikově« nalezše za právo, »aby po dnešní den Jan Zilvar ladovánie zapověděl a nechal v těch vsech svrchu psaných i soli sypánie i sukna krájenie lidem svým« (Archiv Český XV, str. 407). Přes to Trutnovští měli r. 1530 s Adamem Zilvarem a jeho poddanými nové spory o vaření piva a provozování jiných živností (v. Archiv Český XII, str. 300).

Strana 943
1500. 943 Čís. 550. 1500, 14. ledna. Na Budíně. Král Vladislav povoliv měšťanům Bydžovským vybírati clo k potřebám městským na žádost pána jejich Petra z Vartm- berka, dává jim právo, aby každého, kdo by chtěl takové clo projeti, na cestu k městu svému obrátili a k zaplacení cla při- nutili. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské knieže a Lužický margkrabie etc.,“ oznamujem listem tiemto všem. Jakož jsme před některými časy k prosbě urozeného Petra z Vartmberka na Bydžově, věrného našeho milého, městu jeho Bydžovu a téhož města obyvatelóm clo dali a potvrdili podle zněnie listu našeho, kterýž vod nás na to mají,i i zpravil jest nás týž Petr jménem svých nadepsaných měšťan Bydžovských, kterak mnozí s formanskými i sedlskými vozy, nechtiece k městu, aby clo dávali, jezditi, objieždějí, a tiem že by se jim veliká újma na cle dála; proše nás jménem těch svých měšťan Bydžov- ských, abychme jim tu zvláštní milost dáti a učiniti ráčili, aby vonic jsúce vodď nás tiem obdařeni, toho cla podle našeho prv- nieho obdarovánie užívati a tiem dostatečněji na mosty a cesty k témuž městu příslušejície dokládati a je opravovati mohli. K jehožto prosbě pro služby jeho věrné, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujem, činiece nadepsaným jeho měšťanóm Bydžovským tuto zvláštní milost, aby všickni, ktož tú silnicí pracují, toho cla objieždějíc svévolně neprojiežděli, pokadž zbožie k Bydžovu příslušejície se stahuje a z šíři jest; než aby každý upřiemo pravú cestú k městu Bydžovu jel, a tu aby clo podle obdařenie a výsad jejich dal a zpravil. Pak-li by kto v tom postiežen a nalezen byl, kterýž by svévolně objiežděje clo projeti chtěl, tehdy tíž měšťané Bydžovští mají a motci budú každého takového na těch jejich gruntiech Bydžovských zastieženého na cestu k městu jejich obrátiti a k tomu připraviti, aby tudy na město jeda clo dal a zpravil, tak aby voni tíž měšťané téhož cla užívajíce tiem lépe a dosta-

Strana 944
944 1500. tečněji mosty a cesty k témuž městu Bydžovu příslušejície opra- vovati mohli. Všakž proto chcme, aby toto naše obdařenie svrchu psané bylo bez újmy a beze škody každému na jeho spravedl- nosti. Tomu na svědomie" pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán“ na Budíně v úterý před svatým An- tonínem léta božieho tisícieho pětistého a království našich Uher- ského desátého a Českého dvadcátého devátého. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, suppremi cancellarii regni Boemie. Orig. druhdy v archivu m. Nového Bydžova, z něhož opis na zač. XIX. století učiněný chová se v archivu Musea království Českého v Praze. Sou- časný přepis zapsán jest v orig. registru krále Vladislava z let 1498—1502, které se chová v c. a k. dvorském a státním archivu Vídeňském pod č. 201. na l. 182v (č. 332) za nápisem: »Městu Bydžovu. Petrovi z Vartmbergka«, v němž shledávají se tyto odchylky: a) My Vladislav etc. — b) a obyv. téhož města. — c) oni. — d) od. — e) mostu. — f) obdařenie naše. — g) Tomu na svědomie etc. — h) Datum Bude feria II. ante Anthonii anno Christi 1500, regnorum autem nostrorum Hungarie decimo, Boemie vero vige- simo nono. — V archivu m. Bydžova zachovaly se toliko pozdější přepisy: vidimus pořízený radou m. Nymburka nad Labem 6. března 1682 a opis v orig. konfirmaci privilegií Bydžovských císařem Josefem II. dané ve Vídni 7. března 1782. Srov. Kapras, Kniha svědomí m. Nového Bydžova z l. 1311—1470 str. XXXVII, č. 13; Teige v Archivu Českém XVIII, str. 198, č. 33. — 1) Viz list kr. Vladislava daný 25. března 1496 výše na str. 851, č. 503. — V liber me- morabilium I m. Bydžova obsaženy jsou tyto záznamy týkající se cla: Na str. 100 za nápisem »Pamět tato jest, při čem se branní mají zachovati a z čeho mají bráti cla« čte se tento zápis z r. 1523: »My purgmistr a rada atd. Ozna- mujem tiemto zápisem všem, tak nynějším jako i budúcím našim na potomní čas, že se nám zdálo za věc potřebnú a slušnú, co se cla dotýče, které se v branách béře, aby když by který branný obnovován byl, toho zřízenie, kteréž jest od dávných časuov zpuosobeno i nad to královskými listy stvrzeno, aby jemu přečteno a ukázáno bylo, a při tom aby se tak choval. Najprv forman, kterýž by koli hostinskému vezl suol v bečkách, tehdy má dáti s každé bečky po I penízi malým a s koní po II penězích krom špičního (?), s toho se bráti nemá; pak-li s vozem formanským jede prázdným, též s koní dáti má po II penězích míšenských. Item forman, který veze vína, buďto stará piva jakáž- koli, tehdy s polovici dáti má I groš míšenský a z dreilinku II groše míš. a s koní po II penězích míšenských. Item forman, veze-li jakýžkoli náklad buďto kóže [neb] zboží slané, ten s vozu daj II groše a s koní po II penězích mí- šenských. Item ktožkoli z hostinských ryby vezú, s vozu daj II groše míš. a s koní II penieze. Item hostinští sedláci pivo hradecké když vezú, tehdy daj s každého sudu II penieze míš., s koní nedá. Item horáci když náklad jakýž-

Strana 945
1500. 945 koli veze, k tomu podle nákladu, kterýž jakž vážen muož býti, má se hleděti, s některého IIII penieze a také s některého viece. Item forman, který hrnce na prodej veze, s vozu daj II groše, s koní nedá. Item ... kdožkoli jinam veze s slepicemi, tehdy s posady dáti má po IIII penězích; veze-li máslo v tunách, s každé dáti má I groš míš; veze-li sajr, tehdy s kopy dáti má IIII groše mí- šenské. Item s dobytka, kteří ženou, najprve s vovec se dvého I peníz míš. a s dvú husí též I peníz. Item dobytka většího, buďto volův [nebo] koní po II penězích míšenských. Actum sub magistro civium Johanne Humburský anno M'DXXIII. Sedláci okolní ten každý s vozu a s koní nedá více, než II penieze míš., s vlny s každého kamene odkud se veze, po I penízi. Item s tun herinků po čtyřech penězích. Item s tun medových po čtyřech penězích. Item s káry s nákladem po dvú penězích. Item s koles zvlačejuov (?) po ma- lém penízi. Item kdo v bečkách veze sůl, dáti má po II penězích míš. z bečky«. Tamže na str. 35 zapsána jest tato »svuolka obecní« ze dne 23. března 1533: »My purgmistr a rada ... oznamujem tiemto zápisem ..., že tu neděli před Zvěstováním P. Marie všecka valní obec jsa pospolu, na tom jsou se svolili, tak jakož jest tu bylo zachováváno prvé od dávných leth, tiemto zápisem na budúci to jsou upevnili a ztvrdili bez všelijakého přerušení. Prvotně co se do- týče cla, které se platí z drev, které se vezou do města, takto jest svoleno: Jestliže který soused koupí jaká drva, buď to v hranicích anebolito na hromadě u kohožkoli přespolního, tehdy z těch drev s každého vozu v bráně clo oby- čejné dáváno má bajti; než co se dotýče těch a takových drev s tesuov, s pa- řezů, ktož by komu do města vezl neb na předměstí, tehdy z těch drev nemá se platiti s žádného vozu. Druhé toto svolení jest se stalo a též utvrzeno jest jakož i první: Který by koli soused hradecká piva vozil do krčem okolních kdežkoli, z toho piva má se platiti clo, tak jakož i jiní krčmáři platí obyčejně. Actum sub magistro civium Benessio Krzepelka anno domini XXXIII°.« Na str. 186 čte se tato »Pamět o braní cla z lidí rytířských a vypsání z listu pan- ského« It. j. p. Vojtěcha z Pernšteina] z r. 1541: »Co se toho cla dotýče Byd- žovského, kteréhož by osoby z stavu rytířského platiti z věcí na prodaj veze- ných nechtěly, velmi krátce sem o to s panem Janem Žateckým mohl roz- mluviti, neb jeda k němu na hrad, potkal sem jej, an preč jede a pánuov úředníkuov při dskách nebylo, neb sú byli u nemocného, u pana Zuba na Zá- pích, než s panem Ambrožem sem mluvil a jeho žádal za pamět: Stal-li jest se kdy jaký o takovú věc nález, aby mi oznámil, čímž bych se mohl zpraviti a Vaší Mti také oznámiti. I pověděl mi, že neví o žádném nálezu, aby se kdy o takovú věc kde stal, kromě ten mezi stavy králem Vladislavem slavné pa- měti učiněný, kteréhož artykul vypsaný ráčili ste mi poslati, a podle toho oběma se nám vidí, že by měli býti povinni to clo platiti, poněvadž věci své vezou na prodaj a z toho ziskuov i užitkuov svých hledají a vysazených trhuov a jarmarkuov v městech a v městečkách užívati chtějí, pak nechť Bydžovští to učiní, ktož by jim tak zúmyslně clo projížděli a platiti ho nechtěli, ať ty věci obstavují. A ve jméno boží, požene-li Vaší Mti kto proto a bude-li je chtíti z toho viniti, račtež toho štěstí koštovati ale první, potom, co v tom bude právem nalezeno Bydžovským, tím se zpraví a budou věděti, budou-li jmíti takové clo bráti čili nic na potomní časy; však se na to veliký náklad

Strana 946
946 1500. neučiní. A bezpochyby když jednomu obstaví jeho věci a clo sobě vezmou neb srazí, že snad někto se o to pokusí, aby je z toho vinil, a tudy ta věc k svému konci přijde, že se to rozezná, co jich jest a co jim spravedlivě náleží, aby při tom byli zůstavení. Naučení J. Mti pána, pana Vojtěcha z Pernštajna dobré a slavné paměti, pána našeho milostivého.« Pamět tato zapsána jest mezi zá- pisy z r. 1541 před »pondělí po smrtedlné neděli« 14. dubna] a do té doby dlužno ji položiti. Čís. 551. 1500, 1. března. Na Budíně. Král Vladislav uznávaje věrnost a služby purkmistra, konšel i vší obce města Rakovníka, dává jim povolení, aby listy a jiné obecné potřeby městské pečetili červeným voskem. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický margkrabie etc. Oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni jménem opatrných purgmistra, konšel i všie obce města Rakovníka, věrných našich milých, abychme jim tu milost k jejich poctivosti dáti a učiniti ráčili, aby na pečeti své i jiných potřebách obecných vosku červeného užívati a jím potřeby své obecné pečetiti mohli. K jichžto žá- dosti nakloněni jsúce pro věrnost a služby jejich, v kterých se k nám hotově a povolně vokazovali a vokazovati i je nám činiti mají a povinni budú, čím k sobě od nás milost naši hotovější a náchylnější poznají, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědo- mím mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, aby nadepsaní měšťané Rakovničští, nynější i budúcí, při pečetění listuov i všech a všelijakých jiných po- třeb svých obecních mohli a moc jměli voskem červeným peče- titi a jeho užívati tak a tiem obyčejem, jakož toho i jiná města královstvie našeho Českého, buď z práva, milosti aneb z staro- dávné zvyklosti užívají a užívati mohú, nynie i na budúcie věčné časy, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc hajtmanu, podkomo- řiemu i jiným všem úředníkóm a poddaným našim královstvie Českého, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte nade- psaným měšťanóm Rakovnickým, nynějším i budúcím, v užívání

Strana 947
1500. 947 milosti svrchu psané netoliko sami nepřekáželi, ale ani komu z svých překážeti dopouštěli pod zachováním milosti a uvaro- vániem hněvu našeho a budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomie pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně v neděli před přenešením svatého Vác- lava létha božieho tisícieho pětistého a království našich Uher- ského desátého a Českého XXVIIII°. Ex commissione propria maiestatis regie." Per Joannem Schlechtam, prothonotarium cancellarie maiestatis regie Bohemice. Souč. přepis v orig. registru krále Vladislava z let 1498—1502, které se chová v c. a k. dvorském a státním archivu Vídeňském pod č. 201, na l. 187r (č. 340) za nápisem: »Měšťanóm Rakovnickým.« Obsaženo též v konfirmaci ci- sařovny Marie Teresie d. ve Vídni 16. února 1748, jejíž orig. chová se v mu- seum města Rakovníka. — a) jsúce reg., jsouce konf. — b) Tímto slovem končí opis v registru. Čís. 552. 1500, 7. července. [Na Lokti]. Zástavní pánové Loketšti Šebestian, Kvirin a Albrecht Šli- kové potvrzují purkmistru, radě i vší obci města Lokte koupi statku Höfenu s vesnicemi Nallesgrünem a Wudingrünem a s lesem zvaným Kolung a ustanovují, že výnosu jeho má se užívati k obec- nému dobrému; avšak každého roku o svátku božího těla mají dávati svému farářovi jeden zlatý. Wir Sebastiann und Quyrin Schlygk von der Weiskirchen und herrn zum Elpogen fur uns, hern Albrechten unsern pruder, all unser erben, erbnemben und nagkomben bekennen und thuen kundt ydermenniglich, das fur uns komben ist die ersamben unsere liebe getreuen burgermeister, rath und gemein unser stadt Elpo- gen und berichtet, nachdem sie nach Christi geburd vierzehen- hundert und in dem ainundnewnzigisten jar mit weyland unsers geliebten herrn vatters Hieronimus Schlickhen gethaner einwilli- gung das guth Höffen und dessen unterthanen sambt den ge-

Strana 948
948 1500. pauren und dorfschaft zu Newlesgruehn mit den unterthanen zu Wutengruen und der muelen daselbsten, auch ein ödung, Kolung genant, von Peter und Nigkel Czeidlern gefettern gekhaufet ha- ben, in allewege, wie sie der von den Czeidlern vorweyset sein, mit reinen, zinssen, nuczen, gehulczen, pächen, bergen, thalern und leitten, nichts aussgenohmben, besuchts und unbesuchts, wie das die Czeidler innegehabt, genossen und gebrauchet haben; uns demnach demutiglich bittendt, das solcher khauf, weil diese gut- ter von uns und unsern inhabenden schloßstein Elpogen zu le- hen ruhren, wir auch herren sindt zum Elbogen, auch von uns ihnen möchte bestetiget werden. Als haben wir zufördrist ange- sehen, das sie sonsten zu ihren gemeinen wesen und tegklichen vielen ausgaben geringe einkohmben haben, und sie sich auch steter, bereitter unterthenigkeit kegen uns erbothen, darumb mit unsern wohlbedacht solchen ihren voriger zeit geschehenen kauf unserer beruhrten unterthanen der von Elpogen confirmiret und bestetiget, confirmiren den in kraft dies unsern brieve wissentlich der gestalt und also, das sie vestigliech bey solchen vorbleiben und die nutzung, so sie von diesen guttern aufheben, zu ganczer gemeiner stadt besten wohlfart und nicht zu ihren aigen nucz wenden und kehren sollen, wie wir ihnen dann die lehen daruber mit einem handtschlagk vorliehen; doch das sie järlichen zu hei- ligen frohnleichsnahms tagk den jeczigen und kunftigen pfarrern zum Elpogen einen gulden zu ewigen gezeiten reichen und geben sollen, welches sie fur sich und ihre nachkomben uns mit mund und handt czugesagt. Des zu urkund han ich Sebastian herr von der Weisskirchen und herr zum Elbogen mein eygen insiegel an diesem brief gehangen, des ich Quiryn herre von der Weisskir- chen geprechens halb eigenes insiegels dietsmals mitgebrauch. Geben am dienstag nach sant Vlrichen tagk nach Christi gebuhrt funfzehenhundert jahre. Orig. perg. v archivu m. Lokte. Tamže také vidimus z r. 1503. — V témže archivu chová se orig. listu krále Sigmunda d. v Sienně (zu Senis in Italien) 20. února (am freitag vor sant Peters tag ad kathedram) l. 1433, obsahující potvrzeni smlouvy, kterou »der strenge Hans Honynger ritter — Hannsen Czeidler und Wenczlaw Czeidler gebrudern — und iren erben den walt und wustung genant die Kolung, die von uns und der cron zu Behem zu lehen rüren, umb drey schok czyns zu Nelesgrün in eynem kouf — verkouft habe.«

Strana 949
1500. 949 — O událostech v Lokti a v Karlových Varech mezi pány Šliky a tamějšími many a měštany sběhlých v letech 1498—1506 srov. Schlesinger, Die Chronik der St. Elbogen str. 67—138 a Palacký, Dějiny V,2 str. 56—59, 72—75 a 94—95. — Šebastian Šlik předložil 8. března 1500 radě Loketské tři články: »Zum ersten, wer sich van den mitburgern auf in beruft, daruber sall der herre erkennen und nicht der rath. Zum andern, wer dem hern in der stad nicht gefellich ist, das er in wil urlaben noch seinem willen, und nicht ein rat. Zum dritten, dasz er ein rat setzen und vororden will noch seinem willen." (Schlesinger uv. kn. str. 91.) Když obec zamítla vyhověti těmto žádostem, obrátil se Šebe- stian Šlik ke králi a ke komornímu soudu se stížnostmi a podobně učinili mě- šťané i manové, majíce příčinu k novým žalobám na útisky a uzavřeli mezi sebou 14. prosince 1502 jednotu na obranu svých práv, k níž přistoupily i Karlovy Vary. Konečně král Vladislav přikázal zemskému soudu rozhodnutí všech těchto rozepří a tu dne 4. června 1504 vinili Šlikové many a měšťany Loketské a Varské, že »jim se zprotivivše, jich zámkuo dobývali,« a Loketští obviňovali Šliky, že »oheň v zemi pustili, jim manuom a měšťanuom statky jich pobravše, se v ně mocí uvázali a z nich je též mocí vytiskli.« Poněvadž Šebestian Šlik odepřel státi před soudci zemskými, považuje je »za soudce ne- rovné,« vynesl soud zemský nález, že upadl v pokutu, která o moc je zřízena, a že má naň v takové pokutě býti saženo a že manové a měštané Loketští a Varští mají v statky své býti uvedeni. (Archiv Český VI, str. 292.) Po ne- úspěchu »vojny Loketské« r. 1505 a následkem prostředkování Pražanů přestali páni Šlikové mocně na třech stavích, kteří 21. března 1506 vynesli na sněmě nález, že mají Šebestian, Kvirín a Albrecht Šlikové nedílně držeti statky, že mají »měšťany Loketské a Varské zase v jich byt a do města Loktu a Varuov přijieti, tak aby oni do svých domuov, gruntuov a příbytkuov navráceni byli,« že Šlikové mají postoupiti ve dvou nedělich měšťanuom Loketským a Varským grunty jich manské, že hejtman královský Jiřík z Násilé má Šlikům postou- piti »zámek a město Vary« a že Šlikové mají se k manům zachovati podle znění listu krále Jana daného v Praze 4. května 1344 (viz Privilegia II, č. 222) a k měšťanům Loketským dle znění listu krále Karla IV. daného v Praze 24. listopadu 1352 (v. Privilegia II, č. 337). Měšťané Loketští ukazujíce po- tvrzení na svá práva, »kteréž ohněm potraceny byly,« žádali, aby podle dobré zvyklosti mohli »klíče od města míti a konšely saditi i také kohož by chtěli [do obce] přijíti a propustiti bez vůle pánuov svých.« Sněm rozhodnul, že mě- štané Loketští mají se k pánům Šlikům »tak a tou poddaností zachovati, jak sou se předkové jich ke králuom Českým Jich Mtem zachovali,« poněvadž cí- sař Sigmund zastavil jim kraj Loketský se vším panstvím a kromě výplaty sobě ani budoucím králům ničeho nepozůstavil. O chování klíčův od města Lokte a o skládání přísahy rozhodli stavové, že zůstati má v platnosti usta- novení recessu Kutnohorského ze dne 7. července 1497 (v. zde str. 914). O tvr- zení svém, že dle staré dobré zvyklosti »vždycky sami sobě konšely sadili a kohož sú chtěli, toho do města přijali, a kdož by mezi nimi býti nechtěl, toho že mají moc propustiti,« měli Loketští provésti důkaz před soudem zem- ským o suchých dnech Letničních nejprv příštích [3.—6. června]. Šlikům pak uloženo, že mají též měštan Varských zachovati při výsadách, kteréž okázali,

Strana 950
950 1500. že »se týmž vším právem zachovávati a řéditi mají, jakož měšťané Loketští.« I oni měštané Varští mají o suchých dnech Letničních prokázati, »že by sobě konšely saditi mohli a sami se propouštěti měli a přijímati« a také se mají k týmž Šlikům zachovávati »jakožto ku pánuom svým, tak jakž sú se povinni byli ku králuom Českým Jich Mtem zachovávati.« Sporná otázka o odvolávání se z Lokte neb Karlových Varů k vrchnosti vyřízena tak, že potvrzen byl majestát císaře Karla IV., aby »v přech nesvědomých a mylných nikam jinam se odvolá- vati pro ortele a nálezy nemohli, než do města Chba.« (Archiv Český VI, str. 332 násl.) O suchých dnech Letničních (3.—6. června) r. 1506 vyřídil soud zemský zbý- vající ještě sporné otázky mezi pány Šliky a měšťany Loketskými, o čemž se za- chovala v dopisu mistra Jiřího k radě Chebské daném dne 13. června 1506 tato zpráva: »Item dy purger zu Elbogen sullen yren rat selber seczen, so sy das klerlich haben peweyst, und sallen sych selber aufnemen und auch ledig lassen; und ob sy eczliche wolden aufnemen, dasz sy dyselbigen gegen herrn auch recht und redlich hylten nach ir vorschreybung.« (Orig. pap. v archivu m. Chebu.) Přes to není pravdě podobno, že by Loketští měštané těchto svobod dlouho byli užívali nezkráceně. V archivu Musea království Českého zachoval se rukopis, který začiná takto: »Dieses buech, was und wie wir Sebastian, Quirin und Albrecht Schligken gebrudere, grafen zu Passaun, hern zu der Weyszkirchen und herrn zu Elbogen, die herschaft Elbogen, sovil uns zustaendig im kreis und zum stein Elbogen gehörig, bishero gehalten haben und noch halten, habe ich Sebastian Schligk graf und herr etc. obgemelt, als der elter regierende herr, nach Christi — geburt tausent fünfhundert und im funfundzwanzigsten jarn am negstn tage nach dem neuen jars tage [2. ledna 1525] angefangen zu beschreiben und vorzeichen lassen« atd.; a tu na l. 10v—14v vypočítávají se práva pánů Šliků k obci města Lokte takto: »Item die burger in der stadt zum Elbogen sind uns vorpflicht und geschworen manschaft, getreue und ge- horsam zu sein und ein jeder, der in die stadt Elbogen ziehen will, sein wo- nunge und narunge alldo gedenckt zu haben, sol und mues erstlich von uns aufgenommen werden und den eid, wie hernach volget, schweren: ,Ich schwere und gelobe gott dem allmechtigen und allen heiligen und den wolgebornen herrn herrn Sebastian, herrn Quirin und herrn Allbrechten Schligken ge- brüdere, grafen zu Passaun, herrn von der Weisskirchen und herrn zum El� bogen, und iren erben, als meinen herrn, manschaft, auch getreue, gehorsam und in allen sachen hilflich, retlich, beistendig und underworfen zu sein; irer gnaden frommen zu werben und schaden zu wenden, nichts weniger dan wie unser vorfarn einem könige zu Behem selbst vorpflicht gewesen sein, als dann irer gnaden vorschreibunge klerlich ausweist, solchs unvorprochlich, wie men- schen sinn oder list erdencken möchten, redlich und christlich als einen from- men underthan gegn seinem herrn getreulich zu halden." Darnach auch ein jeder bürger, der sich vom Elbogen entwenden, sein narunge vorandern will, sich hinter andere herrschaft zu setzen und niederlassen vormeint, mus sich erstlich von der herrschaft entlauben und entsprechen. — Zum Ellbogen ha- ben die bürger ir stadtrecht; das selbige sollen und müssen sie zu gepürlicher zeit alle viertzehen tage nach einander sitzen und einem jeden, sovil stadtrecht er eischt, vorsprechen. — Item zu den selbigen stadtrechten haben wir unsern

Strana 951
1500. 951 geordenten und geschwornen stadtrichter einem jeden, wes er recht hat, wie billich zu vorhelfen. — Des stadtrichters eid. Ich schwere und ge- lobe gott dem almechtigen und allen heiligen und den wolgebornen herrn, herrn Sebastian, hern Quirin und hern Albrechten Schlicken gebrüdere grafen zu Passaun, herrn von der Weissenkirchen und hern zum Ellbogen, als mei- nen herrn, ein rechts recht zu fragen, und des rechtns einem jedem noch sei- ner gerechtigkeit zu vorhelfen und genanden meinen gnedigen herrn ire ge- richtsfelle getreülich und ungeverlich einzufordern und zu uberantworten; des nicht lassen wieder durch liebe, laid, freundschaft, feindschaft, zorn, hasse, mitte noch gabe, dem auswonner als dem inwonner, dem armen als dem rei- chen, als ferre ich’s in meinen gewissen vorstehe lauter one allen argen list und geverde. Als mir got helf und alle heilige. — Diesen nachvolgen- den eid sollen die schöpfn zum rechten schweren: Ich schwere und gelobe gott dem allmechtigen und allen gottes heiligen und den wolgebornen herrn, herrn Sebastian, herrn Quirin und herrn Albrechten Schlig- ken grafen zu Passaun, herrn von der Weiskirchen, und herrn zum Ellbogen, als meinen herrn, ein rechts recht zu sprechen, des nicht lassen wider durch lieb, layd, freundschaft, feindschaft, zorn, hass, mithe noch gabe, dem aus- woner als dem innwoner, dem armen als dem reichen, als ferre ich’s in mei- nen gewissen vorstehe, lauter ohne allen argen list und geverde. Als mir gott helf und allen heiligen. — Item die bürger zum Ellbogen, so sie iren rad vorneuen, sein herrschaft vorpflicht ein bürgerlich male ufm rathaus zu ge- ben, ader zehen schock nach gefallen der herrschaft. — Item nach altem her- komen und gewonheiten pflegt man allbegen den weitwochen in der quatem- ber in der fasten allhie zum Ellbogen den rath zu vorneuen mit dieser or- denunge: das der persönlich oder wen er schieckt von seinent wegen die alden eide zum rechtn von dem innern und eisern alten rathe auf angezeigten tage, oder wen es am bequembsten gesein mag, aufnimbt, den sie dan mit aufgerackten, wie sie dan geschworen haben, aufgeben. Darnach so wellt der herre zwen aus dem innern alten rad und zwen aus dem ewsern alden rath. Dieselbigen schweren dem herrn besunder von neues wieder zum rechten, und nachfolgend so beschreiben und bezeichen dieselbigen vier wiederumb einen neuen innern und eusern rath, welche sie vormain das jar gut daran sein solden. Derselbigen erkysten sollen ungeverlichen bei vierundzwentzig sein; und so sie also die vorzeichend haben, so geben sie dieselbigen dem herrn oder wem es der herr an seiner stadt befilhet, benand in einem zedtel, was alsdan der herschaft aus den erkiesten oder andern aus gemeiner stadt ge- fellig ist, weiter aus und einzusetzen, stet zu seiner macht und willen. — Und die vier bürgermeister aus dem innern rad der itzlicher das jare ein quattem- ber das bürgermeisterambt vorweset, die nimbt die herrschaft, welche sie wollen, ir gefellig ist. — Die bürger und stadt zum Ellbogen haben ir hals- gericht und zu denselbigen halsgericht gehörn diese hernach geschriebene dörfer: Stegmeusel, Wiednave, Schmallnhofe, Horinn, Hering underm Horns- berg, Teschwitz, Ayche, Meyerhofen, Tohonitz, Fischern, Wlhatitz, Teillbitz, Schobrawitz, Hohendorf, Lessa, Sotha, Spittengrün zwen höfe, Setzsmansgrüne Ottnabitz, Schancka, Bremlawitz, Czedlitz, Koschnitz, Alt Rolau, Botschirn, Ge-

Strana 952
952 1500. nasen, Nimilikau, Neue Rolau, Boschitzau, Münchof, Lüdaw, Ober Lüdaw, Steltzengrün, Bechgrüen, Totterwiesen, Griesbach, Tocklasgrüen, Wintersgrüen, Grenesau, Neue Sattell, Litmitz, Albernhof, Brassat, Vogelleyss. Brünlas. — Item der herrschaft sind zustendig alle, gerichtsfelle des stadtrechten und auch des peinlichen rechten, klein und gros, als wandel, frevell, bürgschaft, fride, gepott und wie die namen haben, nichts ausgenommen noch hindan- gesatz. — Hernach volget, was die gerichtsfelle der stadt Ellbogen noch ordnunge ires stadtrechten sein: Item was hals und hand betrifft, das mage die herrschaft hohe und nyder noch irem gefaln vorpüst nemen. Item ein würfe macht drithalb schwert schock, der dritte teil ist der herrschaft, die zwey theil des klegers; so aber der kleger nit will, so ist es auch der herrschaft. Item ein fürstellung auch dritthalb schock ist one underlas der herrschaft. Item ein scheppfenstrafe auch drithalb schock, zwei theil der herschaft, ein teyl der schöpfen. Item leme und schand- mal itzlichs drey schock und gleich als mit den würfen. Item ein flissende wunden groschen. Item ein klein frevel acht groschen; so aber ein mittelfrevel ist, sechssehen groschen, das hohe frevel drithalb schocke. Item die gemainen kleinwandel 4 groschen. Item komer vier groschen, ein groschen dem stadt- knecht. Item hilfgeld vier groschen. Item so ein richter kundschaft gibt, ader ein gerichtshandel vorsigeld, im vier groschen, den schopfen II groschen. — Item so einer durch seinen vorreder aber durch sich selbst nicht rechtlich an- dingt, aber ankompt, so hat er ein klein wandel verfallen. Item so einer der angezeigten gerichtsfelle fellig wird und das nicht gibt zwischen den negsten rechten hernach als in virzehen tagen, so wird die pusse zwifeldig. Item so einer ein haus oder erbstück stadtgut vorkauft ader in tod an im kompt oder sunst vorwechslet, der solle solchs aber solche stück aber heuser aufgeben mit einem weissen groschen und der ander, der do kauft, aufnemen mit einen weisen groschen. Item die in der Robitsch sitzen, sein vorpflicht, so sie von der herr- schaft aber iren ambtleuten vorpot werden, sollen sie das schloss allenthalben ausfegen und reinigen. Mere sind sie vorpflicht kraut aufm schloss einzuhacken aber schneiden, domit es in die thünnen und vass kompt. — Item hernach- volgende andere artickel, zuegehörunge und nutzunge zu dem stein und schloss Elbogen gehorende: Item der zolle under dem thore, wie die genomen worden sind, und jetz genomen werden, doch so haben wir die noch inhald unser königlichen vorschreibunge macht zu setzen und entsetzen. Die zoll auf dem wasser von einen floss ein orth eines reini- schen gulden. Item die herrschaft hat den zehenden von allem getraide, korn, waitz, gerstern und habern, so viel man umb die stadt aufn stadtgütern bauet, vom schock vier garbe. Item die mülle in der Robitsch gehört zum schloss, aber vorschiener zeit hat ein königin zu Behem denselbigen zins in pfarhof zum Elbogen geben und doch zuvorbehalten, das ein jetzlicher müller auf der Robitschmülle umbsunst und an metzen aufs schloss mallen und treiben soll. Item die zwue mülen im graben vor dem thore zinset itzliche aufs schloss ein jare dreizehen strich korn. Item die müle am Mebmethbach, die Homermüle genand, zinset ein jahr sechs strich korn. Die müle uber der obern brucken, do jetzunder der Flütner aufsitz, zinst jerlichen Michaelis ein halb schock

Strana 953
1500. 953 und Walpurgis ein halb schock und ist darzu vorpflicht, alle jahre aufs schloss zwei schwein zu mesten. Item alle mülner umb die stadt sind vorpflicht, die prücken zu halten und geprauchlich zu machen, hinauf ins schloss zu reiten und zu farn. Item ein garten, bei der obern brucken gelegen, darinne hopfen, gelbe rueben, zwivel und andere kleinat gebaut wird, gehört zum schloss. Dar- nach die wisen in der Litmitz an der Eger gelegen.« — Konečně král Ludvík listem d. v Novém městě Vídeňském 18. října (sonnabend nach st. Gallen tag) 1523 potvrdil pánům Šebestianovi, Kvirinovi, Albrechtovi, Štěpánu, Burjanovi, Jeronymu, Jindřichovi, Vavřinci, Wolfovi, Albinovi, Viktorinovi a Krištofovi bratřím a strýcům Šlikům, pánům na Holíči, Lokti, Ostrově a Falknově, ma- jestát krále Vladislava ze dne 15. června 1489, kterým jim bylo povoleno držení kraje Loketského do šesti životů. (Archiv Český VI, str. 549). — O řádu kostelním z r. 1523, jímž Šebestian Šlik uváděl v Lokti luteránství, srov. Arch. Český XIV, str. 325. Čís. 553. 1500, 30. srpna. V Římě. Sbor kardinálů církve Římské uděluje stodenní plnomocné odpustky všem, kteří ve farním kostele sv. Mikuláše v městě Budějovicích při oltáři sv. Anny zřízeném cechem pekařským vykonají v určité dny pobožnost a k udržování oltáře přispějí. 1512, 5. srpna. Na hradě Pražském. Administrátor kostela Pražského udělení odpustků těch po- tvrzuje. Oliverius Sabinensis, Georgius Albanensis et Jeronimus Pe- nestrinus episcopi, Dominicus tituli sancti Clementis, Ludovicus Joannes tituli sanctorum quatuor coronatorum, Joannes Anto- nius tituli sanctorum Nerei et Achillei, Raymundus tituli sancti Vitalis, Guillermus tituli sancte Pudentiane, Baptista tituli sanc- torum Joannis et Pauli, presbyteri, Franciscus sancti Eustachii, Federicus sancti Theodori, Julianus sanctorum Sergii et Bachi, diaconi, miseratione divina sacrosancte Romane ecclesie cardina- les, universis et singulis Christi fidelibus presentes literas in- specturis salutem in Domino sempiternam. Quanto frequentius fidelium mentes ad opera caritatis inducimus, tanto salubrius animarum suarum saluti consulimus. Cupientes igitur, ut altare sancte Anne situm in ecclesia parochiali sancti Nicolai oppidi

Strana 954
954 1500. in Budweis, Pragensis diocesis, in quo quedam laudabilis confra- ternitas pistorum instituta fore dignoscitur, et ad quod honora- biles viri confratres dicte confraternitatis singularem gerunt de- votionem, congruis frequentetur honoribus et a Christi fidelibus iugiter veneretur ac in suis structuris et edificiis debite repare- tur, conservetur et manuteneatur, necnon libris, calicibus, lumi- naribus, ornamentis ecclesiasticis ac rebus aliis divino cultui necessariis decenter muniatur, utque Christi fideles ipsi eo liben- tius devotionis causa confluant ad eandem et ad reparationem, conservationem, manutentionem ac munitionem huiusmodi manus promptius porrigant adiutrices, quo ex hoc ibidem dono celestis gratie uberius conspexerint se refectos: nos cardinales prefati, videlicet quilibet nostrum per se, supplicationibus prefatorum confratrum nobis super hoc humiliter porrectis inclinati, de omni- potentis dei misericordia ac beatorum Petri et Pauli apostolorum eius auctoritate confisi, omnibus et singulis Christi fidelibus utriusque sexus vere penitentibus et confessis, qui dictum altare in singulis, videlicet sancti Floriani et sanctorum Petri et Pauli apostolorum ac Assumptionis beate Marie virginis necnon Trium regum ipsiusque altaris consecrationis festivitatibus et diebus a primis vesperis usque ad secundas vesperas inclusive devote visitaverint annuatim et ad premissa manus porrexerint adiu- trices, pro singulis festivitatibus et diebus prefatis, quibus id fecerint, centum dies de iniunctis eis penitentiis in Domino re- laxamus presentibus perpetuis futuris temporibus duraturis. In quorum fidem premissorum litteras nostras huiusmodi fieri nos- trorumque sigillorum iussimus appensione communiri. Datum Rome in domibus nostris sub anno nativitatis Domini MD, die vero XXX mensis augusti, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri domini Alexandri, divina providentia pape VI, anno nono. Et nos Joannes Zak, Pragensis ecclesie administrator aucto- ritate apostolica deputatus, ecclesie Lithomericensis prepositus ac artium et decretorum doctor, indulgentias per reverendissimos dominos, dominos supra notatos ad altare sancte Anne in paro- chiali ecclesia Budweis elatas et concessas prescriptas presenti- bus confirmamus, ratificamus, approbamus. In quorum testimo- nium et robur sigillum officii administrationis presentibus est

Strana 955
1501. 955 subappensum. Actum in Pragensi arce die Jovis quinta mensis augusti anno domini MDXII. Orig. perg. druhdy v archivu města Českých Budějovic. Opis novější v archivu Musea království Českého. Čís. 554. 1501, 7. ledna. Na Budíně. Král Vladislav obnovuje měštanům Mosteckým výsadu, která jim shořela, aby v městě jejich držán byl dle starodávného oby- čeje sklad slanečků a jiných slaných ryb z Německa dovážených. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský král etc., markrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské knieže a Lužický markrabie etc.“ Oznamujem listem tímto všem, že jsú před velebnost naši přistúpili někteří starší z měšťan našich Mostských, vysláni jsúce od opatrných purgmistra a konšel téhož města, věrných našich milých, oznamujíc nám jménem jejich mezi jinými potřebami, vo kteréž jsú k nám vysláni byli, kterak jsú od dávních leth a časuov tu svobodu a výsadu od předkuov našich, králuov Českých, jměli, že jest v témž městě jejich sklad herinkuov i jiných slaných ryb držán byl, kteréž k nim z Německých zemí vozili a nynie vozie, kterážto milost a výsada že jest jim s některými jinými listy a svobodami jejich skrze příhodu a náhlost vohně shořela a zhynula; prosiece nás snažnými a velikými prosbami, poněvadž jest ten sklad ryb slaných svrchu psaných ještě před pamětí lidskú vždycky v tom městě držán a zachováván byl a podnes se drží a zachovává beze všie překážky, abychme jim pro uvarovánie budúcích zmat- kuov a nesnází tu milost a svobodu listem naším obnoviti a utvrditi ráčili, tak aby toho skladu volně, svobodně a bez pře- kážky užívati mohli. K jichžto prosbám nakloněni jsúce pro služby a věrnost jejich, v kterýchž sú se nám zachovávati hle- děli a zachovávati potomně majie a povinni budú, čím k sobě od nás milost naši náchylnější a hotovější poznajie, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách obnovili jsme již psaným měšťanuom našim Mostským, nynějším

Strana 956
956 1501. i budúcím, výsadu a svobodu svrchu psaného skladu ryb slaných a tímto listem obnovujem, tvrdíme a upevňujem, chtiece tomu, aby ten sklad herinkuov i jiných všelijakých ryb slaných v témž městě jejich držán a zachováván byl tak a tiem obyčejem, jakož jest od staradávna vysazen, zachován a držán byl, nynie i na budúcie časy, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc všem úřední- kuom a poddaným našim královstvie Českého, nynějším i budú- cím, věrným našim milým, abyšte svrchu psané měšťany naše Mostské, nynějšie i budúcie, v milosti a výsadě svrchu psané jměli, drželi a zachovali beze všech zmatkuov, překážek i všeli- jakých odporností pod uvarováním hněvu a nemilosti našie i budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomieb pečet naši královskú k tomuto listu jsme přivěsiti kázali. Dán na Budíně ten čtvrtek po božiem křtěnie létha božieho tisícieho pětistého prvnieho a královstvie našich Uherského jedenáctého a Českého třidcátého. INa ohbu:] Ex commissione propria maiestatis regie" per Joannem Sslechtam secretarium maiestatis sue cancellarie Boemice. INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Mostu (č. 110). Pečet utržena. Na rubu po- zdější rukou poznamenáno: »Nonum regis Wladislai privilegium anno 1501. — Ist eine cofirmatio uber die niderlagk.« Současný přepis jest zapsán v orig. re- gistru kr. Vladislava z let 1498—1502, které se chová v c. a k. dvorském a stát- ním archivu ve Vídni pod č. 201, na l. 224r (č. 401) za nápisem: »Měšťanuom Mostským« s těmito odchylkami: a) My Vladislav etc. — b) Tomu na svědomie etc. — c) Datum Bude feria V. post Epiphaniam domini anno eiusdem 1501.— d) Záznam kancelářský zní jen: Commissio propria domini regis. — Schlesin- ger, Stadtbuch von Brüx str. 180, č. 425. Čís. 555. 1501, 15. února. Na Budíně. Král Vladislav obnovuje k přímluvě pánů Jana a Bohuslava Hasištejnských z Lobkovic měšťanům Kadaňským výsadu někdy Karlem IV. propůjčenou, aby žádnému sedláku míli vzdálí kolem města vinic dělati a vína prodávati nedopouštěli a ustanovuje,

Strana 957
1501. 957 aby vinic již udělaných nebylo užíváno na škodu živností měst- ských. Avšak páni a zemané mohou na pozemcích svých zaklá- dati vinice k potřebám svým, kdekoli budou chtíti. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské knieže a Lužický margkrabie etc.“ Oznamujem listem tiemto všem, že jsú na nás vznesli urození Jan a Bohuslav bratřie z Lobkovic a s Hasnšteina, věrní naši milí, oznamujíce a při- mlúvajíce se k nám vo měšťany Kadanské, kterýmž se na jich živnostech veliká a znamenitá škoda a újma děje skrze některé sedláky vokolnie, kteříž dělajíce sobě tu vo blízce' proti staro- dávním zvyklostem vinice, vína šenkují a prodávají proti výsa- dám a svobodám jejich, kteréž na to od najjasnějšieho někdy kniežete pana Karla, ciesaře Římského a krále Českého, předka a prapraděda našeho milého šťastné paměti, vysazeny mají, že v ně- mecké míli zdálí nemá žádná krčma ani šenkéř vokolo města jejich býti, prosiece nás, abychme je v tom milostivě opatřiti ráčili a takových na ně škodných záhub nedopúštěli. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro mnohé a věrné služby svrchu psaných Jana a Bohuslava a k tomu pro věrnost týchž měšťan, v kteréž se k nám i k předkuom našim, králóm Českým, zachovávali, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách, nechtiece, aby svrchu psaní měšťané naši Kadaňští proti svobodám a výsadám svým starodávním na živnostech svých hynúti a kaženi býti jměli a nám aby také pergkrecht scházeti aneb zahynúti měl, tuto jsme jim zvláštní milost učinili a tiemto listem činíme, aby voni žádnému sedláku míli vzdálí vokolo města svého žádné vinice dělati ani kterého šenku proti svým starodávním svobodám vésti nedopúštěli nynie ani budúcně. Pak-li jsú které zdě- lány, těch aby ke škodě živnosti [a obchodóm]“ jejich městským viece užíváno nebylo, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky, neb by nebylo slušné ani spravedlivé, aby nám mělo město pomeznie pro něco lidu sedlského zpustnúti a zahynúti. Všakž toto zvláštně vymie- ňujem, že páni aď zemané k potřebám svým mohú sobě a moci budú na gruntech svých podle svobod starodávních vinice dělati, když by se jim kolivěk zdálo a líbilo. Tomu na svědomie pečet

Strana 958
958 1501. naši královskú k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Dán na Bu- díně v pondělí po svatém Valentinu mučedlníku létha božieho ti- sícieho pětistého prvnieho a království našich Uherského jede- náctého a Českého třidcátého. [Na ohbu:] Ex commissione propria maiestatis regie per Joannem Sslechtam secretarium maiestatis sue cancellarie Boemicalis." ta [Na rubu:] R Orig. perg. v archivu m. Kadaně (čís. 19, starší signatura Lit. V) s pe- četí královskou na hedvábné šňůře běločervené zavěšenou. Současný přepis (R) zapsán jest v orig. registru kr. Vladislava z l. 1498—1502, chovaném v c. a k. dvorském a státním archivu Vídeňském pod čís. 201, na l. 235v (č. 416) za ná- pisem: »Měšťanóm Kadaňským« (který jest opraven místo přetrženého dřívějšího nápisu »Janovi a Bohuslavovi bratřím z Lobkovic a s Hasisteina«). Oba texty liší se od sebe v těchto čteních: a) My Vladislav etc. R. — b) vo blizce města jich R. — c) a obchodóm schází v orig., doplněno z registra. — d) ani R. — e) Tomu na svě- domie etc. R. — f) následuje: v sobothu po sv. Valentinu [20. února] anno 1501 R. — 9) Commissio propria domini regis per Joannem Sslechta etc. R. — O někte- rých vinicích v okolí Kadaně obsahuje červená kniha městská z l. 1465—1515 v ar- chivu toho města chovaná tyto zprávy: Král Jiří listem d. v Praze 15. ledna (freitag[ vor] sand Anthonien tag) 1468 prodal za 70 kop gr. č. Kadaňskému kom- turovi Gosvinu Spanovi »czwen weingerten gelegen bei dem Cadann in der Egerlei- ten, der eine etwen gewesen ist Motl Troyans, ein eckgarte stôst oben an dy ecker und andert halbe an der Hulerin garten, und der ander ist geweßen des Stechers, stôst enhalb an der Hulerin und der ander halbe teil an des jungen Swarczen- derles garten, durch ire vorhandelung an uns komen und mit urteil und recht an unserm statrechten zum Cadan zugesprochen sein.« (Opis s kancelářským záznamem Ad relacionem Benessii de Weitmüll burgravii in Karlsstein etc. ve zmíněné knize na l. A 12). Zároveň pak listem daným téhož dne nařizoval král purkmistru a radě Kadaňské, »das ir Goszwin Spane, unserm andechtigen rate, — ezwen weingarten, die er von uns gekauft hat, nach laut unsers briefs darôber gegeben, im dy in ewer statbuch nach ewer gewonheit einschreiben wollet.« (Opis se záznamem »Ad relacionem Beness de Weytmüll« v téže knize na l. A 12). Téhož roku 28. března koupili páni z Lobkovic vinici někdy Mar- tina Sponmüllera dle zápisu tohoto znění: »Jorg der junge Planer von Eger und Lorenz Halpritter sein fürmund haben den edeln wolgeboren herren herren Jhan, herren Nicklas, herren Jaroslaw und herren Bohuslaw allen gebrüdern von Lobkowicz, gesessen uf dem Hassenstein, den weingarten am hintern li- nyng gelegen, der etwen gewest ist des Martine Sponmülners gotseligen, — erblich verkauft —, (vedoch unserm gnedigsten herren konige und auch un- serm statrechten allczeit unschedenlich) — und geloben im den geweren und entworten nach dem statrechten. Actum anno etc. LXVIII feria II post Le-

Strana 959
1501. 959 tare« (Zápis v téže knize na l. A 13). »Jan z Švamberka a na Strakoniciech, řádu rytieřujícieho svatého Jana křtitele posvátného domu špitálu Iherozoli- mitanského chudých božiech sluha, mistr obecní v Čechách, v Moravě, v Slezí, v Polště, v Poznani, v Rakúsech, v Štyrště, v Corinthii a v Karnioli« vysadil vinici v Kadani pod plat k tamní komendě listem d. 1. září (v středu den sv. Jiljí) l. 1490, v němž se praví: »Jakož kněz Jan, commendor a farář domu našeho Kadanského, bratr zákonní náš milý, s povoleniem našiem a k žádosti i přímluvy 1!I urozeného pána pana Jana z Lobkovic etc., švagra a přietele našeho milého, smlúvu vzal jest konečnú s opatrným mužem Hanušem Prukmeistrem, měštěnínem Kadanským, kterýž dělati miení novú vinici o čty- řech stryšiech v dědině své, kterážto leží pod Derrenšwanovú vinicí v desátku domu našeho svrchu dotčeného, takovúto měrú, že svrchu psaný Hanuš Pruk- meistr, dědici a budúcí jeho, kteříž tu novú vinici nynie i v časiech budúciech mieti a držeti budú, k tomu domu našemu Kadanskému nynějšíemu i budúcím commendoróm Kadanským každý rok věčně za ten desátek náš dvadceti gro- šuov mečových aneb deset gr. českých vždy při sv. Jiřie dávati a platiti má, kteréžto penieze každý commendor má na užitek toho domu našeho obrátiti. A když Prukmeistr i dědicové jeho aneb budúcí držitelové týž vinice ten úrok tepruv psaný commendorovi našemu každý rok ročně vyplnie, jakož svrchu dotčeno jest, tehdá nám ani commendoróm našiem budúcím z té vinice svrchu psané nebudú viece povinni nižádného desátku ani co jiného dávati, ale že ji v témž právě budúcně držeti a požívati mají i týmž právem prodávati aneb dáti komuž koli chtieti bude.« (Zápis v uv. kn. na l. G, 4). — Týž mistr Jan ze Švamberka listem d. 2. září (ve čtvrtek po sv. Jiljí) téhož r. 1490 po- tvrdil smlouvu, kterou učinil farář a kommendor Kadaňský Jan s panem Janem z Lobkovic a na Hasišteině o dělání vinice na gruntech a v desátku kommendy Kadaňské. (Opis v téže knize na l. G 4). V téže knize na l. G 4 čte se ještě tento zápis smlouvy o dávku z vinice ke komendě Kadaňské: My Jan z Švamberka a na Strakoniciech, mistr převorstvie Českého etc., známo či- níme — že, jakož se jest stala smlúva skrze uroz. pána p. Jana z Lobkovic a na Hassensteině a slovutné purgmistra a radu m. Kadaně mezi ctihodným knězem Janem Mor, commendorem našiem Kadanským s jedné a Václavem Ludl měštěnínem Kadanským strany druhé o vinici, kteráž leží v desátku domu Kadanského, s kteréžto vinice týž Ludl měl dávati commendoru našemu súdek vína, toho jest neučinil, ale zadržal jest i dal jest za to hned commen- doru našemu deset kop grošuov a potom věčně budúcně on i jeho budúcí mají dávati commendoru našemu Kadanskému i budúciem commendoróm z svrchu psané vinice desátku dvaceti pinet vína jednú v rok, a dada to, jiného všeho prázden býti má. I žádali jsú nás commendor náš a týž Václav Ludl, abychom k tomu dali povolenie. My znamenavše, že jest to beze škody téhož domu na- šeho Kadanského dali sme k tomu povolenie naše i tiemto listem dobrovolně dáváme. Tomu na svědomie pečet našie vlastní menší dali a kázali sme při- věsiti k tomuto listu, jenž jest psán a dán léta od narozenie božieho syna po čtrnádcti stech letech devadesátého druhého léta v pondělí před sv. Vítem 111. června]. — Listem daným 26. srpna (v pondělí po sv. Bartoloměji) l. 1493 potvrdil týž mistr špitálský Jan ze Švamberka jinou smlouvu o plat

Strana 960
960 1501. z vinice ke komendě Kadaňské. V listu tom se praví: »Na nás vznesl jest kněz Jan, commendator a farář domu Kadanského a bratr náš zákonnie, — kterak opatrný muž Fabian Eberle, měštěnín Kadanský, maje dědinu pod Hutperkem mezi Pruckmeistrovo vinicí a mezi Klimentovo kramáře vinicí ležící v desátku domu našeho Kadanského, a z tý počal sobě novú vinici dělati, i chtě, aby ta vinice od desátku našeho byla osvobozena, jakožto jiné vinice okolo Kadaně, i také pro své i staršiech svých dušie spasenie a věčnú pamět oddal jest kus té dědiny dědičně k domu našemu Kadanskému k nové vinici a tu fezary 1!) znova obložil tak a tú vší měrú, jakož ta smlúva skrze dobré lidi mezi nimi jest umluvena a bude knihami městskými v Kadaně k věčnosti zapsána, po- kudž týž Fabian Eberle tu jistú novú vinici svú z své strany dělati a obložiti i svobodně držeti má beze všeho desátku. A poněvadž ta smlúva pro užitek a polepšenie domu našeho stala sě jest, protož my mocí listu tohoto za nás i za veškeren konvent náš k té přátelské smlúvě svú plnú a dobrú vuoli při- dáváme, aby nadepsaný Fabian Eberle na té dědině vinici tu sobě dělati a štiepiti i obložiti mohl potud, pokudž ty meze v smlúvě svrchu dotčené vyka- zují a z tý vinici aby nám ani zákonu našemu nynie i v budúciech časiech ižádného desátku nebyl povinen dávati; než aby on, dědicové a budúcí držite- lové té vinici z strany našie a zákona našeho svobodně měli, drželi a požívali bez všeliké překážky našie i všech našiech budúciech. Ale od ostatku tý dě- diny, což k vinici přiměřeno nenie, od tý desátek dávati má všie měrú, jako i prve.« (Opis v téže knize červené na l. H 1). *Čís. 556. 1501, 24. dubna. Na Budíně. Král Vladislav převádí na purkmistra, konšely i obec města Rakovníka clo z bravů, dobytka, železa i jiných věcí krámních kromě soli, a clo v Mutějovicích druhdy k hradu Křivoklátu vybírané, které jim Jindřich jinak Albrecht z Kolovrat s jeho svolením prodal za 300 kop gr. českých. My Vladislav, z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravské, Lucemburské a Slez- ské kníže a Lužický margkrabie etc. Oznamujem tímto listem všem, že jsme spraveni jménem urozeného Jindřicha jinak Al- brechta Kollovrat a na Krakovci, věrného našeho milého, že jest prodal právo své, kteréž měl od starodávna na clo v Rakovníce, městě naším, kteréž se obyčejně dává z bravův, z dobytkův, z že-

Strana 961
1501. 961 leza i jiných krámních věcí, kteréž jest měl, držel, vybíral a po- žíval ta všecka léta bez překážky, kromě cla solného vymíňujíce, jakož pak na to clo nejjasnější král Václav, Římský a Český král, předek náš, šťastné paměti, ráčil jest jemu Jindřichovi jinak Albrechtovi listem svým pod majestátem vejsadu učiniti. I pro- šeni jsme jménem nadepsaného Jindřicha jinak Albrechta, abych- me jemu toho příti ráčili, aby on to nadepsané clo v městě na- šem Rakovníce mohl prodati opatrným purgkmistru a konšelům i vší obcí již psaného města našeho Rakovníka za tři sta kop grošův českých širokých. I jsouce k prozbě jeho milostivě naklo- něni, s radou věrných našich k tomu jsme svolili a tímto listem svolujem i s tím clem Mutějovským, kteréž jsme my témuž Jindřichovi jinak Albrechtovi propustili, kteréž k zámku našemu Hrádku Křivokládu bráno bylo, že tu v Mutějovicích k překážce jich cla více bráno na zámek náš býti nemá na budoucí časy. Kteréžto právo všecko, jakž jest on Jindřich jinak Albrecht k tomu clu měl, držel a požíval, na již psané purgkmistra, konšely i všecku obec vejš psaného města našeho Rakovníka, nynější i budoucí, mocně převádíme, chtíce tomu, aby oni Rakovničtí toho cla po- žívali, je drželi tím vším právem a obyčejem bez překážky, jakož ten list krále Václava v sobě drží a zavírá, a pokudž on Jindřich jinak Albrecht toho v držení a užívání byl bez překážky, nyní i po věčné časy. Přikazujíce všem úředlníkům našim, nynějším i budoucím, a zvláště purgkrabí našemu na Hrádku Křivokladu, aby často psaným měšťanům Rakovnickým i jich budoucím v vy- bírání a držení i požívání nepřekáželi ani překážeti dopouštěli toho cla, ale raději, když by byli požádáni, aby jich při tom obraňovali pod zachováním milosti naší, jináč toho nečiníc. Tomu na svědomí pečet naši královskou k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Dán v pátek den svatého Jiří léta božího tisícího pětistého prvního a království našich Uherského jedenáctého a Českého třideátého léta. Ad relacionem magnifici domini Alberthi de Collovrat, magistri curie. Opis obsažen jest v konfirmaci privilegií Rakovnických císařovnou Marií Teresií dané ve Vídni 16. února 1748, jejíž orig. se chová v archivu města Rakovníka.

Strana 962
962 1501. Čís. 557. 1501, 18. června. Na Budíně. Král Vladislav přikazuje purkmistru a konšelům města Bu- dějovic, aby židy u nich obývající při jejich starodávných prá- vech a svobodách zachovali. Vladislav, z božie milosti Uherský a Český král a markrabie Moravský. Opatrní věrní naši milí! Vězte, že jsme zpraveni, že by židé naši tu u vás obývající v městě od vás poněkud mimo jejich svobody a spravedlnost obtěžováni byli. I my nechtiece, aby oni židé od vás aneb od koho jiného jaké obtieženie a pře- kážky mimo jejich starodávních práv jmieti jměli, porúčieme vám, abyšte je při jejich starodávních právech a svobodách, kte- rýchž jsú prvé v užívání byli, jměli, drželi a zachovali a žád- ných jim překážek ani obtiežností proti těm jejich svobodám ne- činili, jináč toho nečiniec, znajíc v tom naši jistú a konečnú vuoli. Datum Bude feria VI post Viti anno regnorum nostrorum Hungarie XI°, Boemie vero XXX°. Ex commissione propria maiestatis regie. [Zevně:] Opatrným purkmistru a konšelóm města Budějovic, věrným našim milým. Orig. druhdy v archivu města Budějovic. Opis K. J. Erbena v archivu Musea král. Českého. — Srov. Časopis česk. musea LXXII (1898) str. 430. č. IV. Čís. 558. 1501, 24. října. Na Budíně. Král Vladislav uznávaje, že město a kraj Chebský vždy se věrně koruny České přidrželi, potvrzuje jim staré zvyklosti a práva a povoluje, aby nad měšťany a obyvately kraje Chebského hrdelní pravomoc soudní vykonávala rada; aby žádný z nich nevstupoval do cizích služeb a aby každý pflegar nastupuje svůj úřad byl povinen se jim zapsati, že bude šetřiti jejich práv a svobod, a

Strana 963
1501. 963 kdyby proti takovému zápisu jednal, že nemají býti povinni jeho poslouchati. Wir Wladislaus, von gots genaden zu Hunngern, Beheim, Dalmacien, Croacien etc. kunig, marggrave zu Merhern, hertzog zu Lucemburg und in Slezien, marggrave zu Lawsitz etc. Be- kennen fur uns, all unserr nachkomen kunig, zu Beheim, das wir mit vleisz aigentlich betracht und gewegen haben, wie unser stat Eger, ir ynwoner und die iren, unserr lieb getrew, so swere sit- zen und anligen irs orts ausser der cron gelegen, und mer denn ain fürst und herschaft an sy gegreintzt sein, dardurch wol zu erwegen und zu ermessen stet und ist, das sy vilfeldiger weiß mit beswerung und drangsal uberladen werden, dardurch zu un- rath, costen und schaden daraus entstet und gepert, und deshal- ben sy zu zeiten mit hilf und furderung vertzogen mochten wer- den, auch besunder an unser stat von ein pfleger daselbst, nach- dem sich auch begibt und begeben dieselb unser phleg zu Eger in verwandelunge von ein auf den andern und etwas widerwil- ligs zwischen ein pfleger und der stat und lande erwachsen môcht. Hierumb und auch das sich die gemelten von Eger mit der stat und craiß, unserr lieb getrew, so redlich, aufrichtig und gehorsamlich in all weg und weis gen unsern vorfodern kunigen, uns und der cron zu Beheim fromlich und unverrugkt gehalten, und darumb von geistlichen und werltlichen grosse beswerung an leib und guet mercklich erliden haben, thue wir in, der stat und crays zu Eger mit rechter wissen und zeitigem rathe aus kunig- licher machte zu Beheim dise unser begnadung, zudem wir in vor all ir alt herkomen gewonhait, freyhait, satzung, ordenung und recht genedigelich confirmiert und bestettigt haben, das sy, ire burger und ynwoner nach iren verbrechen und verhandlung pussen und strafen mugen. Auch furhin kain ir burger, der in burgerschaft mit ayden und gelubden verwandt und bey in seß- haft, oder ir ynwoner zu hofgesinde, nachdem ir herkomen nit ist, wider sy aufnemen, noch in gelait bey in zu sein und zu sitzen nit vergünstigen, denn wir geachten konnen, uns und in nit nûtz were, und von solichen dest ehe aufrûr und entporung zwischen yn in schaden uns und der gantzen cron dits orts ge- scheen mocht. Auch das ein yeder pfleger, der ytzund und zu

Strana 964
964 1501. zeiten sein wirdt, kain wider sy und dem lande zu schaden nit aufzunemen, noch vertaidigen, nachdem sy vor des gefreyet sein und begnadung haben; noch kain pfleger, wer der ist und sein wirdt, die stat und lande und die iren in eynichen nit zu be- sweren, sonder wie vor alter herkomen recht, gewonhait und ge- brawch gewesen ist, in allen ein pfleger dabey lassen beleiben, und sy noch nyemand daruber mit einicher newung oder anslag in kainer weiß nit zu besweren mer gewalts oder herlichait, denn wie ob stet, sich nit zu undernemen; und das ein yglicher phleger des der genannten stat ein verschreibung dabey, wie ob stet, zu beleiben lassen, an widerrede gebe, und das thun, so oft ein newer phleger wirdt. So aber ein phleger daruber eynichs wider alt her- komen wider sy und iren, geistlich oder werntlich, in was standts der sein môcht, furnemen, gebrawchen und muten woldt oder wurd, es wer mit drohe oder andern aigenwillen, oder das von uns, oder unsern nachkumen aus vergesslichait einich geschefft ein phleger solch zu vervolgen wider dise unser freyhait ge- schaft oder geboten wurd, sollen und mugen sy die von Eger des ze thun enthalden und nit stat geben, sonder diser unserr begnadung und irs alten gebrauwchs, herkomen und gewonhait in allen dingen und fellen, wie recht ist, und sich die begeben, vestigclich und stet gehalten. So yn aber daruber eynich beswe- rung, in welcher weise das wer und geschee, zubracht wurd, des- selben sollen und wellen wir und unser nachkumen nit gestatten, sunder mit ernst das abzustellen darzu thun. Auch derselb oder dieselben, von wem das beschee, der sol ezwainzig margk lotiges golds verfallen sein, als oft des not geschiet, halb in unser ku- nigelich cammer und halb dem rate und gemain zu Eger zu paw und pesserung der stat unablôslich zu behalden. Des zu urkund mit unserm kunigclichen anhangenden insigel besigelt. Geben zu Ofenn sonntags vor Symonis und Jude der heiligen zwelfboten nach Cristi geburt tawsent fünfhundert und im ersten, unserer reiche des Hunngerischen im zwelften und des Behemischen im ainsunddreissigisten jaren. [Na ohbu:] Ex commissione propria maiestatis regie. ſNa rubu]: Rta

Strana 965
1501. 965 Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 1009) s menší pečetí královskou na hedvábné šňůře běločervené zavěšenou. Na rubu rukou XVII. století pozname- náno: Kenigs Wladislai brief den pfleger und andres betreffendt.« — V témže archivu chová se též orig. vidimus tohoto privilegia pořízený komturem Kri- štofem Pleidnerem 21. srpna 1509 a současný český překlad tohoto znění: »My Vladislav — vyznáváme za nás i za naše potomné, krále České, že jsme my s pilností to rozjímali [a] rozvážili, kterak naše město Chebské s jeho obyvateli i také s jich, věrní naši milí, nebezpečně přísedí svým krajem ven z korony a viece než jedno knieže a některá panstvie hranicemi přísedí, skrze to muož rozumieno býti a rozumem dosaženo, že oni mnohými útisky obtieženi bývají, kdež jim to k zádavě, k nákladóm a k škodám by přijíti mohlo, a skrze to oni příčasie [!] pomoci a feldrunken obmeškáni mohli býti, a také zvláště na našem místě od flegera tu, jakož se přihází a přihodilo tu naši pfleg ve Chbě změniti z jednoho na druhého, a něco proti vnoli mezi pflegerem, městem a ze- mí zrůsti mohlo: i proto že jsú se ti jmenovaní Chebští s městem i s krajem, naši milí věrní, poctivě, slušně a poslušně ve všech svých věcech předkuom našim králóm. nám a koroně našie České beze všeho podezřenie zachovali a přidrželi a skrze to od duchovních i svědských veliká obtieženie na těle i na statcích trpěli, činieme my jim k tomu městě a kraji Chebskému s jistým vě- domím a radú z moci královské v Čechách tuto naši milost, že my jim jich starodávnie obyčeje, svobody, ustanovenie, zřízenie i práva milostivě potvrdili jsme a potvrzujem, tak že oni své měštěny i obyvatele podle jich proviněnie a propadenie pokuthovati a štrofovati mohú. A také potomně [aby] jich žádný mě- stěnín, kterýž jim měsckým právem a přísahú povinovat jest a s nimi v městě přísedící a obývající jest, žádnému se nepřikazoval podle starodávného jich zřízenie a jich žádný nepřijímal ani klejtoval ani se dopustili pod koho jiné- ho saditi; nebť my rozuměti muožem, že [byl to nám ani jim prospěšno ne- bylo a od takových tiem spieše by k ruoznici a k nesnázi mezi nimi, nám i našemu všemu královstvie při tom kraji státi se mohlo ke škodě. A také každý z nich jeden pflegeróv, kterýž nynie jest anebo v časiech budúcích byl by, žádného proti nim a zemi ke škodě nemá přijímati ani před nimi feldro- vati, vedle toho že oni jsú prve vysvobozeni, a milostivé obdarovánie mají; a také žádný pfleger, kterýž jest a nebo byl by, město a zemi i jich v ničemž obtěžovati nemá; však tak jakož od staradávna právo, obyčej a užívánie bylo jest, ve všem je pfleger zuostaviti má, a je přes to žádným novým obyčejem ani žádným anšlakem neobtěžovati viece mocí ani spanilostí, než tak, jakož nahoře stojí, se nepodjímati; a tak že jeden každý pfleger jmenovanému městu zápis učiní při tom, jakož nahoře stojí, zachovati a ten beze všie výmluvy jim dal, a tak každý pfleger čiň, když by nový byl. Jestliže by pak který pfleger přes to jakýmkoli spuosobem proti starodávniemu zřízenie proti nim a jich, duchovním a nebo svědským, kteréhožkoli stavu by mohl býti, předse vzieti chtěl, proti nim své vuole užívati, buď že by jim hrozil a nebo jakoužkoli jinú svévolností, anebo-li že bychom my anebo-li naši potomní z zapomenutie a nebo z jakéžkoli příčiny pflegerovi nětco nad to rozkázali nebo rozkázáno bylo mimo tuto naši svobodu, mají a mohú ti ze Chba to učiniti a tomu se protiviti ani tomu místa nedati, než té našie milosti a svého starodávnieho užívánie a zvyk-

Strana 966
966 1502. losti ve všech svých věcech, jakož za právo jest, kterého jsú se stále a pevně přidrželi a zachovali. A jestliže by pak jim nad to jakéžkoli obtíženie kterýmž- koli spuosobem se stalo, toho my máme a chcem i naší potomní nedopúštěti, než se vší přísností k tomu se přičiniti aby zrušeno bylo. A také ten jistý a nebo ti jistí, od koho by se to stalo, ten má dvatceti hřiven litého zlata propad- núti tak často, jakž by kto provinil, polovici do našie komory královské a dru- hú polovici radě a obci ve Chbě k stavenie a opravě města beze všeho navrá- cenie zachovati. Toho na potvrzenie naši královskú zavěšenú pečetí zapečetín. Dán v Budíně v neděli před svatým Šimonišem [a] Judou apoštolóv svatých po Kristově narození léta tisícého pětistého prvnieho, našich království Uherské- ho dvanáctého a Českého třicátého prvnieho. — Ex commissione propria maie- statis regis [!J« — Srov. Gradl, Privilegien der St. Eger str. 34; Siegel, Die Ka- taloge des Egerer Stadtarchivs str. 20, č. 1009. Čís. 559. 1501, 25. října. Na Budíně. Král Vladislav svěřiv pánům a rytířstvu koruny České osa- zení zemského a manského soudu v Chebsku, ustanovuje, že pří- sedící toho soudu nemají skládati přísahu pflegarovi Chebskému, nýbrž toliko králi Českému. Geben zu Ofen montags vor Simonis und Jude der heiligen zwelfboten nach Christi geburt tausent funfhundert und im ersten, unser reiche des Hungerischen in zwelften und des Behemischen im ainsunddreyssigisten jaren. [Na ohbu:! Ex commissione propria maiestatis regie per Joannem Sslechtam secretarium maiestatis sue cancellarie Boemicalis. INa rubu:/ Rta Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 1011) s menší pečetí královskou za- věšenou na hedvábné šňůře běločervené. Na rubu rukou XVI. století pozname- náno: »Aides halben beim lantrechten«. — Bude otištěno v Aktech veřejných a sněmovních v Archivu Českém XXXVII. Srov. Gradl, Privilegien der St. Eger str. 34; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 20, č. 1011. Čís. 560. 1502, 23. února. V Praze. Král Vladislav potvrzuje dědičným lidem z Karlových Varů jejich výsady a právní obyčeje, zejména pokud se obnovování

Strana 967
1502. 967 rady týče, poněvadž zástavní pán jejich Šebestian Šlik nezacho- val se dle výpovědi tří nejvyšších úředníkův a k soudu zemskému se nedostavil. Wir Wladislaus — bekennen —. Nachdeme die edlen unser rathe — Jhan von Schellenberg, obrister kanzler unsers konig- reichs zu Beheim, Albrecht von Kolowrath, unser hofmeister, und Waczlaw Cziecz, unser hofmarschalk, ein spruch zwischen dem edlen unserm lieben getreuen Sebastian Schligk hern von der Weyszenkyrchen an einem und denen fursichtigen unsern getreuen dem rath und gemeine unser erbstat Karlspad aus unserm bevelh getan, inhalt und besage desselbigen spruchs deme ist genanter Sebastian Sligk bisher nicht nachkommen. Dorumb wir ime und denen vom Warmspad ein tag auf mittichen in diser vorgangen quatuor temporum‘ ernant und bevolhen gehabit, ire freyhait und privilegien allenthalb vor uns zu legen, und so daraus furnemen wollen die pillikait ires irsals halb zu bewegen und betracht. Disem unserm geschaft nach haben sich dieselben unsere erbleute vom Karlspad gehorsams fuergestellt, aber Se- bastian Slik als ungehorsamer aussen beliben; derhalb wir wel- len und ernstlich zuelassen genanten unsern erbleuten, das sie auf getanen unsern rechts spruch iren ratstul, wie sie von alders geschlegen, also fuer und fuer ordnen und seczen, und das zue zeit und gewonhait irer privilegien nach verbrengen. Wo wir auch vor unser aigene persone oder genanten unsern rathen, so zwischen irer dis handels versprochen und erkent haben, umb anzaigung irer privilegien, die fur uns oder sy furzulegen fur- forderten, alsdan dermassen zue erkantnus und nynnert anders wohin schuldig sein sollen. Gebieten dorumb genanten Sliken und sonsten allermeniklich unsern erbleuten vom Karlspad an irer freiheit, gewonhait und alt herkomen und sonder wider dicz unser geschaft oberall doran zu schaden oder verhinderung kains bezaigen, thun oder zu thun verstatten keiner weis bey vermei- dung swarer unser ungnaden. Mit urkund etc. Geben zu Prag mitwochs vor dem suntag Oculi anno domini etc. XV° im andern, *) 16. února 1502.

Strana 968
968 1502. unser reiche des Hungerischen im zwelften und des Behemischen im ainsunddreyssigisten jaren. Comissio propria domini regis. Opis obsažen ve vidimu purkmistra a rady m. Kadaně ze dne 29. února (freitag nach aschermitwoch) 1544, jehož orig. chová se v archivu m. Karlo- vých Varů fasc. A No. 9. — Před tím král Vladislav listem d. v Praze 4. února (am freitag nach purificacionis Marie) 1499 sděloval purkmistrovi a radě v Karlových Varech (zue Karlspad), že píše Šebestianu Šlikovi pánu na Holíči, aby je zachoval při výpovědi královskými rádci učiněné: »Fuersichtig lieb ge- treuen! Wir thun dem edlen unserm lieben getreuen Sebastian Slikhn hern zue Weysenkirchen schreiben, euch bey solchem spruch zwischen seiner und ewer nagst zu Ofen auf unserm sundern befhel durch etlich unser rethe beschen unverhindert, dobey auch andern ewern alt herkomen, freyhaiten zue bleiben lassen. Und ap er das thut, so wier uns wol vorsehen, das bleib zu seinem wesen; wo das aber anders beschit, so ist dannoch unser wille, wo ir das an uns gelangen lasset, des als unser erbleut zu versorgen, domit ir in ewer stat an rate, ayden auch andern keinen mangel habet, sonder ewer alt herkomen mit aussaczungen und gewonhaiten gebrauchet, in massen ir vor gethan. (Opis ve vidimu purkmistrem a radou m. Kadaně pořízeném 11. dubna [freitag nach dem heiligen ostertag] 1544 v archivu m. Karlových Varů fasc. A, č. 8 . Čís. 561. 1502, 11. března. Na hradě Pražském. Král Vladislav postupuje purkmistrovi a konšelům města Vysokého Mýta k opravě města pokutu, do níž některé osoby z jejich města pro čarodějství a trávení lidí upadly. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český etc. král. margkrabie Moravský etc. Oznamujem listem tiemto všem, ja- kož opatrní purgmistr a konšelé města našeho Mýta některé jisté osoby mužského i ženského pohlaví pro čarodění a ztrávení lidí v vazbě je jměvši, podle práva tázali, kteréž osoby byvše v té nešlechetnosti nalezeny, na některé jiné osoby a obyvatele téhož města také mužského a ženského pohlaví túž nešlechetnost vy- znaly jsú a na tom zemřely, kteréžto osoby z města utekly a nám skrze takovú nešlechetnost v veliké provinění spravedlivě přišly a upadly: kterúžto vinu všecku, kteráž by nám kolivěk

Strana 969
1502. 969 na těch osobách a statcích jich spravedlivě pro takovú jich ne- šlechetnost příslušela, k prosbě svrchu psaných našich měšťan a přímluvě některých pánuov, věrných našich milých, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím dali jsme a mocí listu to- hoto dáváme týmž měšťanóm našim Mýtským k opravovánie města toho, tak aby voni tu vinu, když na těch osobách spra- vedlivě obdržána bude, dobývati, z nie napomínati, k nim i k stat- kuom jich o tu vinu hleděti mohli a moc jměli tiem vším prá- vem a spuosobem, jako bychom my to sami skrze prokuratory neb úředníky naše jednati, puosobiti a učiniti mohli a měli, a to bez našie i jiných lidí všeliké překážky. Protož přikazujem podkomořiemu našemu i jiným všem úředníkóm a poddaným našim královstvie Českého, abyšte v dobývání vin na těch svrchu dotčených osobách a statciech jejich svrchu psaným měšťanóm našim Mýtským radni a pomocni byli vedle spravedlnosti, jináč toho nečiniec. Tomu na svědomie pečet naši královskú k listu to- muto přitisknúti jsme kázali. Dán na hradě Pražském v pátek před nedělí postní, kteráž slove Judica léta božieho tisícieho pěti- stého druhého a království našich Uherského dvanáctého a Če- ského třideátého prvnieho. Ad relacionem magnifici domini Wilhelmi de Pernstein, supremi magistri curie regni Boemie. Orig. na papíře v archivu m. Vysokého Mýta (sign. A 47, č. 8) s menší pečetí královskou k listu přitištěnou. Znamení registraturní na rubu není. — Srov. H. Jireček, Paměti města i kraje Vysokomýtského str. 21. Čís. 562. 1502, 19. března. Na hradě Pražském. Král Vladislav stvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Nového Plzně zlatou bullu císaře Sigmunda, kterou je osvobodil od placení berní, mýt a cel, a povoluje jim, aby ani z věcí do země nebo ze země vezených žádného ungeltu nedávali. Usta- novuje však, aby milosti té toliko osedlí obyvatelé města užívali, a ti aby s cizími lidmi v žádné spolky nevcházeli. Konečně činí měšťanům milost, aby s věcmi kupeckými jezditi mohli, kudy se jim nejblíže a nejlépe zdáti bude.

Strana 970
970 1502. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské knieže a Lužický margkrabie etc. Oznamujem listem tiemto všem, že jsú před velebnost naši přistúpili někteří z starších měšťan města Nového Plzně, věrní naši milí, jménem purgmistra, konšeluov i všie obce téhož města a vokázali nám řádné vidi- mus zlaté bulle, kterúž jest jim dal najjasnějšie někdy knieže pan Zigmund, ciesař Římský a král Český, praděd a předek náš milý, kterúž je a budúcie jejich ode všech a všelijakých berní vynímá a vysvobozuje a při tom clo od staradávna vysazené tvrdí a při něm je zuostavuje a nad to ze všech mýt a cel, kte- rými by se koli jmény jmenovati mohly, na zemi i na vodách, vynímá a vysvobozuje a potom jim všech práv jejich, svobod, výsad a privilegií potvrzuje; prosiece nás velikú pokorou, abychme jim té bulle zlaté i všech těch milostí, výsad a svobod v nie do- tčených a doložených listem naším potvrditi a při nich je milo- stivě zuostaviti ráčili. K jichžto prozsbě a žádosti nakloněni jsúce pro služby jejich, kteréž nám činiti mají a povinni budú, čím k sobě od nás milost naši náchylnější poznají, s dobrým roz- myslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách po- tvrdili jsme jim všech práv, svobod, milostí a výsad, kteréž jest jim kolivěk svrchu psaný král Zigmund, předek náš, s zlatú bullí zapsati a vysaditi ráčil, ve všem jich znění, položení, punk- tiech, klausulech a artikulech, tak jako by tuto slovo od slova ve- psány a položeny byly, a listem tiemto potvrzujem a při nich zuostavujem, a zvláště kdež jim tu milost činí a vysvobozuje je i s budúcími jejich ze všech mejt a cel všelijakých na zemi i na vodách. Tu jim při tom také milost zvláštní činíme, aby oni i s budú- cími svými žádného nám ani budúcím našim, králuom Českým, ungelthu ze všech svých věcí a koupí, kteréž by kolivěk buď do země anebo ven z země kamžkoli vezli, nedávali ani platili ani platiti povinni byli. Všakž také milosti té žádní jiní lidé u nich užívati nemají, než toliko osedlí obyvatelé města toho tu obydlé své majíce a tu rodilí; a jestliže by kteří z nich v chudobu upadli a tu bydlili, též té milosti užiti mají. A to také zvláště vymieňujem, že podle sebe žádných cizích lidí kterýchžkoli a od- kudžkoli fedrovati ničímž nemají, spolky s nimi jaké majíce a z toho je poplatku vyvozujíce. Pak-li by kdyžkoli a kdožkoli ta-

Strana 971
1502. 971 kové pod jakúžkoli barvú statky jich provozovati směl a v tom postižen byl, takovému anebo takovým všecek statek má do ko- mory našie pobrán býti a k ruce a puožitku našemu obrácen. A také tíž měšťané budú moci s statky svými jeti buď s vozy, na koniech aneb hnáti do země aneb ven z země, kudyž by se jim najblíž a najlép zdálo a vidělo, všakž list od purgmistra a konšeluov pod městckú pečetí majíce a cizích statkuov pod žádnú barvú ven nevoziece ani sem přivoziece. Pak-li by kdo v tom nynie aneb potomně postižen a v pravdě nalezen byl, že by se v tom tak a podle toho, jakož se píše, nezachoval, ten nám beze všie milosti i budúcím našim, králuom Českým, padesáte hřiven střiebra litého do komory našie propadne a dáti povinen bude. V kteréžto milosti nadepsaní měšťané naši Plzeňští, ny- nější i budúcí, mají ode všech úředníkuov našich, nynějších i bu- dúcích, držáni a neporušitedlně zachováni býti, nynie i na bu- dúcie věčné časy, a to bez našie, budúcích našich, králuov Če- ských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomie majestát náš královský k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na hradě Pražském v sobotu před květnú nedělí léta bo- žieho tisícieho pětistého druhého a království našich Uherského dvanádctého a Českého třidcátého prvnieho. INa ohbu:] Ad relacionem magnifici domini domini Johannis de Sselnbergk, summi cancellarii regni Bohemie. [Na rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Plzně (č. 32) s velkou dvoustrannou pečetí krá- lovskou na hedvábné šňůře zavěšenou. Na líci zobrazen král sedící na trůně s odznaky důstojenství královského, po straně trůnu umístěny znaky zemí koruny České, kolem pak čte se nápis: Wladislavs dei gracia Vngarie Bo- hemie - Dalmacie Croacie - Rame - Servie - Lodomerie - Galicie . Cvmanie Bvlga- rieque rex marchio Moravie - Slesie et Lucemburgensis dux ac Lusacie . marchio. — Na rubu pečeti jest uprostřed štít s českým lvem a okolo šest znaků zemí českých. Nápis zní: Wladislavs dei gracia - Vngarie Bohe- mie -Dalmacie Croacie etc. rex marchio Moravie Slesie et Lvcembvrgen- sis dux -ac Lvsacie marchio 1499.« — Srov. Strnad, Listář kr. m. Plzně II, str. 430, čís. 531. — Před vydáním tohoto majestátu uzavřeli Norimberští 3. června 1499 s Plzeňskými následující smlouvu, kterou obnovili bývalý obyčej, že kupci z obojího města vzájemně mají býti osvobozeni od placení cla: »Wir burgermeistere und rat der stat Nurmberg. Nachdem als vor etwo-

Strana 972
972 1502. vil vergangen jaren, unser burgere und kauflewt mit irer kaufmansware, habe und gutern, in der stat zu Billsen gancz zolfrey gewesen, desgleichen ire burgere und kauflewt mit iren kaufmanswaren, hab und gutern, hie bey uns zu Nurmberg auch zolfrey gehalten worden sein, das aber etliche zeit here von beden tailen in underlassen komen und nicht gebraucht ist worden, haben wir soliche alte freuntschaft und eingkeit an den ersamen und waisen burgermeistern und rate der stat Billsen widerumb durch unser ratsbotschaft begert und gutlichen erlangt. Demnach bekennen wir offenlich mit disem briefe und thun kunt allermeniglich, das wir uns des mit den gnanten unsern besun- deren lieben und guten freunden, burgermeistern und rat der stat Billsen umb merer freuntschaft willen gutlichen vereiniget und vertragen haben, also das hinfur unser burger und kauflewt mit irer kaufmansware, habe und gutern, bey und in der stat zu Billsen, zolle, mawt und aller aufschlege frey und ent- lassen sein und bleyben. So sollen desgleichen und in aller der maszen die burger und kauflewt der stat Billsen mit irer kaufmansware, hab und gutern. bey uns in unser stat auch ganz zollfrey gehalten sein und werden. Des wir uns also zu bederseyt gegen einander verschrieben haben. Zu urkund ist diser briefe mit unser stat anhangendem secret insigel versigelt und geben am montag nach unsers heren fronleychnams tag nach Christi geburt vierzehen- hundert und im newnundnewnzigistem jare.« Orig. perg. v archivu m. Plzně s pečetí m. Norimberka. Srov. Strnad uv. m. str. 396, č. 486.) Čís. 563. 1502, 19. března. Na hradě Pražském. Král Vladislav povoluje měšťanům Sušickým, aby »toliko XV kop grošův českých podkomořímu od sázení ouřadů dávali pro ty škody, kteréž jsou ohněm vzali.« Dán na hradě Pražském v sobotu před květnou nedělí létha 1502. List ztracen. Zachovala se toliko zmínka obsažená v konfirmaci krále Ferdinanda I. d. na hradě Pražském 24. září 1547, jejíž současný opis zapsán jest v registrech majestátův z r. 1545—1547 chovaných v c. k. šlechtickém archivu ve Vídni. Čís. 564. 1502, 20. března. V Praze. Král Vladislav povoluje Berounským, aby při pečetění čer- veného vosku užívali. Datum v Praze létha tisícího pětistého druhého v květnú neděli.

Strana 973
1502. 973 List ztracen. Zachovala se toliko zmínka v konfirmaci privilegií Beroun- ských kr. Ferdinandem I. d. na hradě Pražském 24. září 1547, jejíž opis chová se v archivu města Berouna. — Děkan Seydl ve své kronice m. Berouna na str. 156 dokládá: »Prv se užívalo bílého vosku, jak list z kněh erekčních XII, D 7 n° 1353 ukazuje: Sigillum de cera alba communi.« Čís. 565. 1502, 30. března. V Praze. Král Vladislav povoluje purkmistru a radě města Chebu, že nejsou povinni činiti vyznání o tom, co se v radě nebo před star- šími rady jedná. Wir Wladislaus, von gotes gnoden zu Hungern, Behem etc. kunig, margrave zu Merhern, hertzog zu Luczemburg und in der Slesien und margrave zu Lawsicz etc., bekennen gein allermennig- lich. Nachdem sich bisherr begeben, das die ersame unser sunder liebe getrewen burgermeister und rate unser stat Eger beswerung gehabit kuntschaft halbr, der sie ungewondlicher weisz und wider ire alde gewonhait angesunen worden sein, des wir uns auf die- mutig ir ersuchen betracht, als billich ist, genomen, der sundern beswarnus dorynne zu entledigen und mit gnoden, als wir ye albegen yne genaigt, alden ires gebrauchs zu vorsehen, also dem- nach zulassen wir genanter unser stat Eger, deme rate itzigen und zukunftigen aus Bemischer kuniglichen unser machte, setzen und wollen auch, das sie nu hinfur, wo yne ymmer des not be- schiit und umb kuntschaft was vor yne und dene eldisten ires rats gehandilt oder abbetaidingt wirt, dovon kuntschaft zu geben nicht schuldig sein sollen, noch furbas domit bekommert werden, es ware dann sach, wo ire burger oder undertane einherley gescheft mit einander gewonnen und des kuntschaft begerten, die sollen yne und einem yedem vor irem statgericht zu Eger, als gewon- hait, ordenung und recht ist, ausgegeben und oberraicht werden, doran sich eyn yeder benugen und stettigen lassen sol und also dovon auch itzt und ymmer albegen nit gedrungen werden sollen gancz trewlich und on gefard. Gepieten hirauf allen und iglichen unsern undirtanen, was standis sie sein, ernstlich und vestiglich gepieten, das ir die genanten burgermeister, rate unser stat Eger,

Strana 974
974 1502. die itzigen und zukunftigen, bey dieser unser aussaczung beruhlich bleyben lasset, sie dawider nit bekommert noch andirn zu tun vorstatit in chein weisz und bey vormeydung swarer unser un- gnoden. Mit urkund diczs briefs vorsigilt mit unserm kuniglichem anhangendem insigl. Geben zu Prag am mitwoch noch osterlichen feyertagen noch Cristi gepurt funfzehenhundert und zwey jore, unser reiche des Hungerischen yme zwelften und des Bemischen im ainunddreissigisten joren. INa ohbu:] Ad relationem magnifici domini Johannis de Sselnberg, supremi cancellarii regni Boemie. Rta INa rubu: R“ Orig. perg. v archivu města Chebu (č. 1019) s menší pečetí královskou na pergamenovém proužku zavěšenou. — Srov. Gradl, Privilegien der St. Eger str. 35; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 20, č. 1019. Čís. 566. 1502, 8. dubna. V Olomouci. Král Vladislav povoluje měšťanům města Mladé Boleslavi k prosbě Adama Tovačovského z Cimburka, aby z každého vozu kupeckého, trhového neb i jiného, který do města jede, mohli v bráně vybírati jeden peníz český mýta k dělání a opravo- vání mostů. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské knieže a Lužický margkrabie etc. Oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni jménem urozeného Adama z Cimburka a z Thovačova, věrného našeho milého, abychme měšťanóm jeho Mladého Boleslavě tu milost dáti a učiniti ráčili, aby každý, ktož do téhož města jede s jakýmižkoli potřebami kupeckými aneb trhovými, aby jim dal na dělánie a opravovánie takových mo- stuov, na kteréž znamenitý náklad každý rok činiti musejí, mejta jeden peniez český, tak aby ty mosty nač dělati a opravovati mohli. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, kteréž jest nám týž Adam činil a činiti má a povinen bude, čím k sobě

Strana 975
1502. 975 od nás milost naši náchylnější pozná, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, aby každý, ktožkoli do téhož města Boleslavě s jakýmikoli vozy kupeckými, trhovými aneb jinými jakýmižkoli pojedú, dali na bráně z takového vozu měšťanóm Boleslavským, nynějším aneb budúcím, jeden peniez český beze všeho zapieránie, tak aby z toho mosty ty dělati a opravovati mohli, kolikrát by toho potřeba kázala, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc všem úředníkóm a poddaným našim královstvie Če- ského, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte nade- psané měšťany Boleslavské, nynějšie i budúcie, v té milosti a vý- sadě naší svrchu psané jměli, drželi a zachovali beze všeho pře- rušenie. Všakž proto chcme, aby toto dánie naše milosti svrchu psané bylo každému bez újmy na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme ká- zali. Dán v Olomúci v pátek po svatém Ambroži létha božieho tisícieho pětistého druhého a království našich Uherského dva- náctého a Českého třidcátého a jednoho. [Na ohbu:] Ad mandatum proprium maiestatis regie. [Na rubu:] R ta Orig. perg. v městském muscu Mladoboleslavském (s červenou signaturou N° XVII). K listu zavěšena byla na proužku pergamenovém velká česká pečeť králova, z níž zbyl jenom zlomek. Čís. 567. 1502, 25. května. Na Budíně. Král Vladislav dává měštanům Berounským povolení, aby »od obnovení rady nedávali než patnácte kop grošuov.« Datum na Budíně ve středu den svatého Urbana létha tisícího pětistého druhého. List ztracen. Zachovala se toliko zminka v konfirmaci privilegii Beroun- ským dané králem Ferdinandem I. na hradě Pražském 24 září 1547, jejíž pře- pis chová se v archivu m. Berouna. — O plat v listu tomto zmíněný měli

Strana 976
976 1502. Berounští později rozepři s podkomořím Burianem Trčkou z Lípy, jakž o tom svědčí registra počtův obecních z let 1508—1518 v archivu téhož města. Čtou se tam mezi vydáními obecními po obnovení rady dne 4. září 1508 »per d. Henricum notarium camere regie maiestatis« na l. 1 a 2 tyto zápisy: »Jacobo baccalareo pro expensis, quas expenderunt notarius et officialis Wrazda suc- camerarii circa renovacionem consilii, VI sexagene. Famulis missis in occursum officialibus succamerarii, dum venturi erant ad renovandum consilium, pro expensis et pabulo equorum XVIII grossi. Domino subconcamerario a mutaci- one consilii XV sexag. gr. boemicalium. Šípaři za třidceti šípů, kteréž jsme dali pisaři a úředníku Vraždovi pana podkomořího, aby prvnieho roku od obnove- ní úřadu summa byla nám prominuta, poněvadž pan Leskovec umřel.« — Na l. 19r po obnoveni rady »per nobilem d. Buryanum de Lippa, huius incliti regni subconcamerarium« dne 18. prosince 1509 vydání: »Paní Kateřině Střelcové za stravu, kteréž protrávil pan podkomoří při obnovení úřadu, X kop a Jaku- bovi baccalarovi za túž stravu II kopy, 34 gr., 4 den.; Martinovi Gercynovi za stravu, kterúž také protrávil pan ofrychtéř, LXXX gr., 5 den. Pánóm vyslaným ke králi J. Mti z obeslání pana podkomořieho o plat jeho podkomořský, kte- rýž jemu platie od obnovení ouřadu, III kopy, XL grošuov. Páni tito byli: Ma- těj Střelec, Jakub baccalareus, Nicolaus faber. Pro lepore, quem domini sum- serunt Pragam, dum ad regiam maiestatem equitaverant. XVI grossi. Panu Hum- burkovi vrátnému krále J. Mti koledy 1/2 kopy, Rackovi kováři od kování koní pana pokomořího 1/2 sexagena minus II gr.. Jiříkovi kováři od koní pana pod- komořího VIII grošuov. Za sádlo pro quatuor libris ad currus domini subca- merarii et comitiva VIII gr.« Na l. 20r po 25 lednu 1510: »Vaňkovi kováři od kovánie koní páně podkomořieho XX grošuov. Matějovi Střelci za ztravu páně podkomořieho VI kop. Poslóm, kteří jezdili k obeslánie královskému o majestát, co se dotýče platu od úřadu pana podkomořieho IV kopy.« Na l. 29r po 12. červenci 1510: »Pánóm do Prahy na potaz o pana podkomořieho vyslaným 1 kopu VI gro- šuov. Za puol rysu papieru XXVIII grošuov.« Na l. 33r po obnovení rady podkomořím Burianem Trčkou z Lípy »presentibus nobilibus viris ac domi- nis Georgio Wrazda iudice civitatum, Henrico Czeyka notario et domino Georgio Kfelerz castellano castri Burgleins« 20. září 1510 zapsána vy- dáni z měsíce září a října toho roku: »Kopeckému ot vezenie poslóv do Prahy po soud páně podkomořieho X grošuov. Jakubovi baccaláři za ztravu páně podkomořieho s svrchu psanými dobrými lidmi IX sexag. X gr. I den.; Proš- kovi za obrok a jiné potřeby hajtmana z Hrádku 1/2 sexag. II grossi. Janovi Střelcovu za ryby, kteréž jedli u večer pan hofrychtéř, písař páně podkomo- řieho, kuchař a pan hajtman z Hrádku, a za jiné potřeby XVIII gr. 4 den.; Karcínovi za víno, kteréž sme brali k stolu páně podkomořieho, a za ryby IV sexag. minus XI grossi. Panu Jakubovi mlynáři VII gr. I den. za víno. — Zykovi za hákovnice, kteréž sme poctú dali panu podkomořiemu, aby s námi o plat od úřadu svého laskavě naložil, III kopy. Poslóm do Prahy k soudu s panem podkomořím vyslaným [Jakubovil baccalářovi, Tučnovi a Modlovi III kopy; Mikulášovi a rychtáři I kopu; Karcínovi, Mikulášovi a Modlovi k té- muž soudu vyslaným III / kopy. Duchcovi Bumkovic od vozby pánóv do Prahy

Strana 977
1502. 977 k soudu XX grošuov. Kopeckému, když pány z Prahy přivezl, bibales II gro- šuov. — Item jinému formanu též od přivezenie pánuov z Prahy X grošuov. Panu hofrychtéři, když jel skrze město nahuoru za 1/2 pinthy vína XII den.« Na l. 38r po 24. lednu 1511: »Proškovi za ručnice, kteréž sme dali panu pod- komořiemu, II sexag.; Janovi Střelcovic za hákovnice též panu podkomořiemu III kopy.« Na l. 39r po 21. únoru 1511: »Proškovi za ručnice II sexag. domi- no subcamerario. Zikmundovi I kopu zadržalú za hákovnice domino sub- camerario. Pánóm vyslaným k súdu IV sexag.« Na l. 40r po 21. březnu 1511: »Rokytskému od fuory pánóv k soudu do Prahy Mikuláška a V. Tučna XX gr. Tajmž pánóm za ztravu II kop. II gr. Když se páni sešli, aby posly do Prahy vystrojili, III gr.« Na l. 50r před 3. říjnem 1511: »Pánóm jezdícím do Prahy pro obecní potřebu, jako měli činiti s panem podkomořím V1/ kop VI gr.: Na l. 52r před 31. říjnem 1511: »Dluhu zadržalého panu podkomoří- mu LXI kopu« a na l. 54 po 28. listopadu 1511: »Panu podkomořímu XXX kop míšenských.« Na l. 78v kolem 18. února 1513 »panu podkomořímu od ouřadu sázenie LX kop« a »Václavovi Červenkovi, kdež se nedostalo od ouřa- du panu podkomořímu, 1/2 kopy VI gr.« Na l. 98v po 17. březnu 1514 »Janovi střelci a Václavovi Tučnovi XXX kop, kteréž dali panu podkomořímu od úřa- du.« Na l. 146v po obnovení rady 11. dubna 1516 hofrychtéřem Václavem Roztockým z Teplé a písařem Janem Byšickým »panu podkomořiemu od sáze- nie ouřadu XXX kop.« Dle l. 172r obnovil radu 11. května 1517 týž hofrych- téř, avšak plat podkomořímu nevydán. Čís. 568. 1502, 26. srpna. Na Budíně. Král Vladislav dává všecky platy z města a zboží Roky- canského jemu příslušné proboštu a kapitule kostela Pražského na tak dlouho, pokud nebude arcibiskupa. My Vladislav, z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský král etc., margkrabie Moravské, Lucemburské a Slez- ské kníže a Lužický markrabie etc., oznamujem tímto listem všem. Jakož město Rokycany s jeho příslušenstvím k arcibiskup- ství kostela Pražského příslušející vyplatili a jeho v držení jsme, i myšléce na to a péči vo tom zvláštní majíce, poněvadž nyní arcibiskupa při tom kostele není, kudy a jak by se při témž ko- stele Pražském čest, chvála a služba boží rozmnožiti a rozšířiti mohla, s dobrým rozmyslem a dostatečným rozmyslem,“ mocí krá- lovskou v Čechách takto jsme v tom zřídili a způsobili a tímto listem řídíme a působíme, že všecek plath roční z města a zboží Rokycanského, kterýž nám odtud kolivěk spravedlivě platiti a

Strana 978
978 1502. dávati mají a povinni jsou, dali jsme a tímto listem dáváme velebnému a poctivému proboštovi a kapitole nadepsaného ko- stela Pražského, nynějším i budoucím, nábožným našim milým, tak a tím spůsobem, že z toho platu dva díly bráti má kapitola a probošt jeden díl. Za kteréžto platy to zříditi, spůsobiti a za- chovati mají a povinni jsou a budou obě strany z svých dílův, aby vždy každý tejden čtyry mše zpívané slouženy byly při vol- tářích dědicův a patronův téhož kostela beze všeho obmeškávání a všelijakého zanedbávání tak, jakž my jim toho úplně věříme. Pak-li by toho kterákoliv strana nyní aneb budoucně zanedbá- vala a tomu dosti neučinila, ta aby dílu svého prázdna byla a jeho neužívala. Kteréžto platy tak dlouho jim a dotud vydávány a placeny býti mají, dokudž by tu arcibiskupa nebylo. Než jakž by tu arcibiskup řádně volený a stolicí apoštolskou stvrzený do- sazen byl, tak jemu těch všech platův v moc jeho postoupiti po- vinni budou bez zmatku a všelijaké odpornosti; a tak oni těch čtyř mší zpívaných, platův těch jemu postoupíc, zpívati každý tejden nebudou povinni, než má to potom arcibiskup sám tak opatřiti, pokudž se jemu za slušné a potřebné zdáti a viděti bude. Kterýchžto platův nadepsaný probošt a kapitola kostela Praž- ského i s budoucími svými požívati a je držeti mají a budou do času napřed dotčeného, a to bez naší, budoucích našich, králův Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc opa- trným purgmistru, konšelům i vší obci města Rokycan, nyněj- ším i budoucím, věrným našim milým, abyste ty všecky a vše- lijaké poplatky, kteréž nám kolivěk spravedlivě dávati a platiti máte a povinni jste, již psaným proboštovi a kapitole kostela Pražského, nynějším a budoucím, až do budoucího arcibiskupa platili a vydávali, beze všeho zpírání a zadržování i všelijakých zmatkův podb uvarováním hněvu a nemilosti naší i budoucích našich, králův Českých. Tomu na svědomí pečet naši králov- skou k listu tomuto přivěsiti rozkázali jsme. Dán na Budíně v pátek po svatém Bartholoměji apoštelu božím, létha božího ti- sicího pětistého druhého a království našich Uherského třináctého a Českého třidcátého druhého. Ex mandato proprio maiestatis regie per Johannem Sslechtam. maiestatis suae secretarium.

Strana 979
1502. 979 Opis ze XVII. století v zemském archivu království Českého v Praze (rep. X.) s nadpisem: »Z Rokycan 300 kop míšenských.« Pod textem jinou rukou XVII. stol. připsáno: »Z toho platu odvozuje se každýho půl létha na hoto- vě toliko 148 kop, neb na spropitný těm, kteří přinášejí, dává se 30 gr. a fa- ráři jejich 1 kopa 30 gr.; však quitancí dává se zouplna na 150 kop. Z těch pak 148 kop taková se činí divisí: mezi všechny pány preláty spolu s sacristianem na rovný díl dělí se 127 kop a vicariům dává se 10 kop, koralistům 8 kop, zvoníkovi 1 kopa 30 gr., dvoum kapelníkům 1 kopa, ministrantovi 30 grošů. Že pak Rokycan- ští takový plat odvozovati mají, nachází se to v quaternu.« Jiný opis rovněž ze XVII. století zapsán jest v knize memorabilní od r. 1532 v archivu města Ro- kycan na l. 28v za nápisem: »Majestát krále Vladislava na postoupení platu z města Rokycan proboštovi a kapitole kostela Pražského.« Za tím pak při- pojena poznámka: »Tento nadepsaný kontrakt jest kassirován a jiný kontrakt s velebnou kapitolou a vzáctným magistrátem na místě celé obce král. města Ro- kycan učiněn, který v této knize folio 81 vepsán jest, jakož také J. Mti Cské ra- tifikací pod týmž kontraktem inserirovaná jest.« V opise tom se čte: a) rozumem. — b) před. — Zmíněná zde smlouva byla učiněna 27. května 1530, a zní takto: »My Arnošt Šlejnic probošt, kněz Václav děkan i všecka kapitola kostela Pražského, nynější i budúcí, vyznáváme tiemto listem přede všemi, že dobrovolně a s do- brým rozmyslem učinili jsme smlouvu s opatrnými purgkmistrem a radou i vší obcí, nynějšími i budúcími, města Rokycan, a to takovú, že jsme svrchu psaným purgkmistru a radě i vší obci, nynějším i budúcím, svrchu jmenovaného města Rokycan najeli všecky duochody, kteréž nám z města Rokycan i vsí k městu příslušejících vycházeti mají, s lesy, s horami, s rybníkem, s řekami i všelikte- rakým příslušenstviem, což k městu Rokycanuom příslušie, a z toho nám purgk- mistr a rada i všecka obec, nynější i budúcí, platiti mají každý rok tři sta kop na míšenský groš počítajíc, a to rozdílně počnúce na svatý Havel najprv příští puol druhého sta kop míšenských a potom hned na svatý Jiří tolikéž puol druhého sta kop míšenských, a tak vždycky při každém svatém Havle a při svatém Jiří platiti mají; a to vyberouce, summu purgkmistr a rada i všecka obec, nynější i budúcí, nadepsaného města Rokycan mají bez naší vší starosti a nákladuov klásti na hradě Pražském u pana děkana, a to peněz dobrých a berných v královstvie Českém. Item jestli by nějaká zlá příhoda buďto ohněm neb zlým povětřím znamenitá, ježto milý buch jich rač zachovati, přišla, tehdy námi milosrdenstvie k svrchu psaným purgkmistru a radě i vší obci, nynějším i budúcím, města Rokycan nemá zavříno býti. Item jestliže by purgkmistru a radě i vší obci, nynějším i budúcím, města Rokycan chtěl kto buďto v lesích, v horách, řekách neb na čemž kolivěk, že by proti této smlouvě bylo, jakú pře- kážku činiti, tehdy my máme jich v tom obhájce býti. A tato smlouva mezi námi z obú stran trvati jmá až do pána dědičného, to jest arcibiskupa řádně voleného. Toho všeho na svědomie a pro lepší jistotu my svrchu jmenovaní Arnošt Šlejnic probošt, kněz Václav děkan i všecka kapitola kostela Pražského pečet naši dali jsme k tomuto listu přitisknúti, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho pětistého třidcátého v pátek po svatým Urba- nu.« (Orig. perg. v archivu m. Rokycan. Pečet utržena).

Strana 980
980 1503. Čís. 569. 1503, 9. ledna. Na Budíně. Král Vladislav chtěje se odměniti šefmistrům, konšelům i vší obci města Kutné Hory za jejich věrnost a zvláště za to, že proti němu v žádné stranné zápisy a výtržnosti se nedali, činí jim milosti, aby nebyli povinni k vojnám ven ze země ani v zemi, nýbrž jenom k obraně svého města; aby na sněmích měli místo a hlas po Pražanech, a aby k sněmům nebyli povinni přicházeti, leč by král Český měl býti volen, a aby byli osvobozeni od berní, kterými země Česká králům povinna jest. My Vladislav, z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské kníže a Lužický margkrabie etc. Oznamujem tímto listem všem, že poněvadž nám to podle důstojenství našeho dobře pří- sluší, čím větší slávú božskú milostí a povýšením obdařeni jsme, tím větší a zvláštní milostí k poddaným našim všech stavův, kteréž k sobě u věrné poddanosti shledáme, ukazovati se máme, na tom jsúce vždycky, abychom laskavěji a dobrotivěji k nim se naklonili, aby tudy věrní podaní odplatú a milostí naší mimo jiné jsúce obdařeni, k nám a ku potomkům našim tím pevnější a ztvrzenější v poddanosti své byli, a jiní příkladem takových živi jsúce, dobrého a chvalitebného jména aby s prospěchem sobě zasluhovati mohli. Protož my shledavše mnohé, věrné, pilné, ho- tové i platné poddanosti a služby poctivých šefmistrův, konšelův i vší obce na Horách Kutnách, věrných našich milých, v kte- rýchž předkům našim i k nám vždycky upřímě a věrně jsú se zachovali a poddaně a služebně se ukazovali a podnes skutečně se ukazují, nechtíc aby k nám i k předkuom našim, králům Če- ským, jich poddaná upřímost odplaty milostivé nésti nejměla, ale s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú v Čechách tyto dole psané milosti jim Horníkuom na Horách Kutnách činíce na věčnost jsme dali a tímto listem dáváme, aby oni čímž nás milostivějšího pána k sobě poznají, tím tužší a pevnější v své víře jsúce, k nám a k budúcím našim, králům Českým, v stálosti, kterúž jsú v sobě vždycky jměli, zůstali a

Strana 981
1503. 981 upevněni byli. Jakož pak oni proti nám ani předkům našim v žádné stranní punthy, zápisy neb vajtržnosti nikdy sú se ne- dali, a pak jakož věkové lidští též také lidé v nich se mění, pro- tož aby potomci jich budúcí před očima majíce, co jim od nás skrze jich předkův věrnú poddanost a zachování užitkův a svo- body přineslo, jich následujíce, aby pánův svých věrně, stále a služebně se přidrželi, kteréžto milosti v tomto listu psaný jim dáváme: Najprvé z milosti a moci naší královské týmž měšťa- nuom a horníkuom našim tuto milost činíme, aby oni k žádným vojnám ven z země ani v zemi od nás ani od budúcích našich, králův Českých, taženi nebyli, nébrž je vysvobozujem před námi i budúcími králi Českými i všelijakými lidmi; než toliko hor našich těch pilně obhajovati povinni budú přede všemi lidmi, kdož by užitky naše a koruny té kaziti chtěli, a to potud, po- kudž najdéle jich možnost stačiti moci bude, tak aby tíž měšťané naši nyní i na budúcí časy všech vojen prázdni byli, než toliko hor našich všech a města toho proti každému obhajce byli snažní podle svého všeho přemožení, jakož nepochybujem o nich, že i s budúcími svými tak se zachovají. Item týmž měšťanům na- šim půjčujem a dáváme, že oni i potomci jich miesta a hlasu svého hned po městech Pražských napřed přede všemi jinými městy v království Českém užívati mají v chození, stání, sedění, hlasu svého oznámení; jakož pak tak vždycky za předkuov na- šich i za nás zachováni jsú byli, ale my za jich víry hodnost chtějíc je v tom lépe ujistiti, tímto obdarováním z zvláštní mi- losti naší královské je upevňujíce, půjčujem jim a na budúcí časy dáváme, aby toho tak užívali a užívati mohli v časiech budúcích beze vší překážky všech lidí. Item tuto milost jim další při tom činíce, aby k žádným sněmuom obsýláni nebyli, kromě když by z dopuštění buožího se trefilo a král Český volen býti jměl, k tomu obesláni býti a podle jiných měst hlasu svého hned po Pražanech užiti mají a jsúce k tomu obesláni, v tom mají a po- vinni jsú hotově se jmíti a k takovému obeslání přijeti beze vší omluvy. Item chtíce ještě, aby čím od nás hojnějšími a štědřej- šími milostmi a dary obdařeni budú, tím horlivě v víře své k nám i k budúcím králům Českým zůstali a se napotom zachovali, z berní, kteréž nám a budúcím našim, králům Českým, podle práva platiti povinni jsú, v kterýchž země Česká nám a budúcím

Strana 982
982 1503. králům Českým z práva povinna jest a sedí, z těch a takových berní je a město jich nyní i na budúcí časy vynímáme a z nich mocí královskú vysvobozujem milostivě. Přikazujíc všem pánům, rytířstvu, Pražanům a jiným městům i vší povahy lidem a zvlášť úředníku našemu minemajstru království Českého, nynějším i bu- dúcím, věrným našim milým, abyšte je Horníky svrchu psané, naše věrné poddané, ve všech milostech tímto listem jim daných a půjčených zachovali a přes to na ně nikoli nesahali, ač se hněvu a nemilosti naší i budúcích králův Českých uvarovati chcete. Tomu na svědomí pečet naši královskú rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Budíně v pondělí po třech králích léta božího tisícého pětistého třetího a království našich Uherského třinádetého a Českého třidcátého druhého. Ad relacionem magnifici domini Bohussii Kostka de Postupicz et Lytomisl, supremi magistri monete regni Boemie etc. Opis ze XVI. století v rukopise řečeném Transsumpta privilegiorum v archivu m. Kutné Hory na l. 35r za nápisem: »Strany osvobození od vojny, hlasu a místa po Pražanech, stavení se k sněmům a osvobození od berní.« Čís. 570. 1503, 11. března. Na Budíně. Král Vladislav na žádost Mikuláše staršího a Mikuláše mlad- šího Trčků z Lípy vysazuje obyvatelům města jejich Pelhřimova dva trhy výroční. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král a margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický margkrabie etc. Oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni jménem statečných Mikuláše star- šieho Trčky z Lípy a na Vlašimi a Mikuláše mladšieho Trčky z Lípy na Lichmburce, věrných našich milých, abychme městu jich Pelhřimovu a obyvatelóm jeho dva jarmarky ročnie z mi- losti našie dáti a znovu vysaditi ráčili. K jichžto prosbě naklo- něni jsúce pro mnohé jich a platné služby, kteréž nám tíž Miku- lášové Trčkové činie a tím lépe aby činiti mohli, čím nás ná-

Strana 983
1503. 983 chylnějšieho a milostivějšieho pána k sobě poznajie, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú v Čechách svo- lili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, chtiece tomu konečně aby nadepsané město Pelhřimov a obyvatelé jeho, nynější i bu- dúcí, dva jarmarky ročně jměli, každý s vosmi dni pořád zběh- lými a frejunkem obyčejným, všakž rozdielně, jeden ten úterý po středopostí a druhý ten úterý po svatém Bartholoměji. Kteréžto jarmarky na ty časy jmenovité svrchu psaní obyvatelé, nynější i budúcí, města Pelhřimova držeti mají a moci budú a jich po- žievati tak a tím obyčejem, jakožto i jiná města v královstvie Českém svých jarmarkuov požievají, buď z práva neb z obyčeje, a to bez našie i budúciech našich, králuov Českých, i jiných všech a všelijakých lidí všelijaké překážky. Všakž proto chcme, aby jarmarkové tito byli bez újmy a škody každému na jeho spra- vedlnosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú rozkázali jsme k listu tomuto přivěsiti. Dán na Budíně v sobotu před svatým Řehořem létha božieho tisícieho pětistého třetieho a království našich Uherského třinátetého a Českého třidcátého druhého. [Na ohbu:] Ad relationem magnifici domini Alberti de Colowrath et in Libsstein, summi cancellarii regni Boemie. /Na rubu:/ Rta. Orig. perg. v archivu m. Pelhřimova (čís. VII) s velkou pečetí králov- skou na pergamenovém proužku zavěšenou. Čís. 571. 1503, 13. března. Na Budíně. Král Vladislav potvrzuje opětně purkmistru, konšelům i vší obci města Mělníka privilegium na vybírání cla dle sazby, kterou starodávnými záznamy z knih městských vypsanými prokázali, poněvadž majestát r. 1498 na to vydaný k porušení přišel. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slez-

Strana 984
984 1503. ské knieže a Lužický margkrabie etc. Oznamujem listem tiemto všem, že jsme od některých věrných našich v jistotě zpraveni jménem opatrných purgmistra, konšel i všie obce města Melníka, věrných našich milých, kterak jsú předkové jich před některými dávnými časy s povolením předkuov našich, králuov Českých šťastné paměti, kúpili sobě za své penieze clo, kteréhožto cla na- před majiece na ně dostatečná potvrzenie týchž předkuov našich a zvláště najjasnějších pana Ladislava, pana Jiřieho, králuov Če- ských a našich předkuov, v pokojném a skutečném držení byli jsú až dosavad; při tom také výsadu a položenie téhož cla z re- gistr starodávních kněh téhož města vypsaných ukázali jsú nám. Kteréhožto cla zpuosob, co, pokud by a s čeho by bráno býti jmělo, takovýto jest: Item od postavu barveného každého po čty- řech penězích, od nebarveného po dvú penězích: od centnéře pe- pře, zázvoru, šafránu čtyry groše; od centnéře bobku, kmínu, vin- štieře čtyři penieze; od uzla lehké kúpě dva penieze; od barchanu celého, od štuky plátna jeden peniez, od trouby plátna jeden pe- niez; od vlásenné štuky jeden peníz, od postavce celého dva pe- nieze; od thuny voleje neb herynkuov dva penieze; od čbera" ryb dva penieze; od voznice ryb dva groše čtyři penieze, proto s koní zvlášť po dvú penězích; veze-li dvěma koňmi, jeden groš; od sudu vlaského vína neb ryvoly čtyři groše, od rakúského sudu jeden groš; od fudru piva dva groše, proto s koní zvláště; od poluvozí starého piva jeden groš a s koní zvlášť; od věrtele piva bielého dva peníze; od laštu volova neb čistce dva groše; od centnéře mědi jeden groš a s koní zvlášť; od kopy šínuov jeden groš, od kopy radlic neb kos šest peněz, od cenkuov železa dva penieze; od kamene sádla, loje, vosku, vlny po dvú penězích, od smoly jedniem koněm ode všeho čtyři penieze, od každého koně vždy po dvú penězích; od sta loketh plátna jeden peniez; od kamene másla, sádla po jednom penízi; od kopy sýru jeden groš; ktož se z města neb mimo stěhuje, ode všeho čtyři groše; od peřiny na prodaj čtyři penieze, od čtyř podušek jeden peniez, od polštáře jeden peniez; od voza semence jeden groš a s koní zvlášť; od sudu soli jeden groš a od soudku čtyři penieze; od každého vozu soli puol věrtele, od každého koně v chomútě dva penieze, od každého nákladu na káře cibule, česenku neb ovotce čtyři pe- nieze; od věrtele semenného" cibulného dva penieze; od voza

Strana 985
1503. 985 chmele nic, jedno s koní po šesti peněziech; od dobytka, voluov neb koní, po jednom penízi, od vepře krmného jeden peniez, od dvú vepřův hladovitých jeden peniez; od dvú bravóv jeden pe- niez, od deseti jehněc koupených při městě jeden peniez, proto s koní po dvú penězích; od dvú telat jeden peniez, od jednoho bochu jeden peniez, od dvú poltuov jeden peniez, od deseti plecí jeden peniez; od koží kravích neb hovadových jeden peniez, od dvú koží teletcích neb skopových dělaných aneb nedělaných je- den peniez, od sta koží zvieřecích dva penieze; od vozu drev je- den peniez; od lodi nové jeden peniez; od jistby celé na lesu je- den groš; od žernovu děravého neb brusu dva penieze a bez diery jeden peniez; od břemena kramárského dva penieze; od lodi vápna čtyři penieze; od tisíc cihel dva penieze; od lodi, kterúž táhnú velikú, patnáct grošuov; od kopy kožichuov neb blan tři groše; od sta jirech jeden peniez; od pánve měděné čtyři groše, od že- lezné jeden groš; od každého nákladu obilného jeden groš a s koní po dvú penězích; od prámu nového neb mlýnu na lodi čtyři groše dva penieze; od laky voleje dřevěného jeden groš; od vyzy celé šest peněz. Item clo od starodávna z dvoruov neb mlýnuov krá- lovské milosti kterýž by kolivěk forman koupil obilé, nebožto do- bytek, ten clíti má bez odporu všelikterakého. Item ktož by při- jel do města s svú kúpí, a v městě prodával, ten nemá žádného cla dáti, než toliko s koní. Item ktož by kolivěk projel clo aneb jiné silnice zamyšloval, pod pokuthú na to v majestátiech krá- lovských vsazenú. Dále také nad to prošeni jsme, abychme ráčili jmenovaným purgmistru, konšelóm i všie obci dotčeného města Mělníka toho cla svrchu dotčeného, tak jakož samo v sobě zní, z milosti naší královské potvrditi a listem novým pro porušenie listu prvnieho, kterýž jsme jim na to na všecko byli dali, ješto se psalo léta božieho tisícieho devadesátého osmého, znovu pře- vésti ráčili. K kteréžto prosbě i také přímluvě napřed vážiece jmenovaných měšťan tak dávné a skutečné užívánie téhož cla bez překážky a nařiekánie, i také pro jich věrnost, kterúž jsú k nám jako k svému dědičnému pánu zachovávali a podnes zachovávají, takovýmto zpuosobem k tomu jsme se naklonili, tak že jim svrchu dotčeným měšťanóm, purgmistru, konšelóm i vší obci města Mel- níka, nynějším i budúcím, cla svrchu dotčeného, poněvadž jsú jeho tak užívali od starodávna, jim to clo ve všem jeho znění,

Strana 986
986 1503. položení, artikulech, klauzulech, tak jakož jsme byli prve upev- nili a potvrdili, též nynie potvrdili jsme, upevnili jsme a tiemto listem naším potvrzujem a upevňujem a často psané purgmistra, konšely i všecku obec Melnickú při tom cle, tak jakož tento list náš zní, zuostavujem milostivě, tak aby oni, nynější i budúcí jich, to clo svrchu dotčené, tak jakož se svrchu vypisuje, jměli, drželi, vybierali a jeho požievali bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky, a to nynie i v ča- siech budúciech a věčně. Protož přikazujem všem obyvatelóm království našeho Českého, nynějším i budúcím, aby nahoře do- tčeným purgmistru, konšelóm i všie obci města Melníka, nyněj- ším i budúcím jich, v drženie a vybieránie i v požievánie cla svrchu dotčeného nepřekáželi ani překážeti dopúštěli, ale je při tom našem listu zachovali a drželi, tak jakož se svrchu vyličuje, beze všeho přerušenie, a to pod zachováním milosti naší králov- ské i budúciech našich, králuov Českých. Tomu na svědomí pečet naši královskú rozkázali jsme k listu tomuto přivěsiti. Dán na Budíně v pondělí po svatém Řehoři léta božieho tisícieho pěti- stého třetieho a království našich Uherského třinátctého a Če- ského třidcátého druhého. [Na ohbu:] Ad relationem magnifici domini Alberti de Kolowrath et Lybsstein, supremi cancellarii regni Bohemie. INa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Mělníka (č. 25, staré číslo 28). Na rubu rukou XVI. století poznamenáno: »Majestát krále Vladislava na clo, jak mnoho a z čeho se bráti má.« — Přepis ze XVII. století zapsán jest v knize privilegií téhož archivu na l. 14v za nápisem: »Vobnovení prvního majestátu na cla, jak se mnoho má a z čeho bráti.« — a) čebra má originál! — b) tak orig. místo semene. — V listu tomto skoro doslovně se opakuje znění výsady na potvrzení cla, kterou dal král Vladislav témuž městu listem daným na Budině 15. června 1498 (viz č. 524). Čís. 572. 1503, 21. června. Na Mladé Boleslavi. Nejvyšší komorník království Českého Jan ze Šelnberka na Kosti s manželkou svou Johankou z Krajku potvrzují purkmi-

Strana 987
1503. 987 strovi, konšelům i vší obci dědičného města svého Mladé Bole- slavi všecky listy, výsady a obdarování, které jim od dřívějších držitelů toho města, pánů z Michalovic a pánů z Tovačova, byly uděleny, a činí jim některé milosti další. O prodeji soli, který jim povolil Jindřich z Michalovic, ustanovují, aby trh solný držen byl k užitku města, tak aby toliko do zámku Boleslavského súl bez platu dodávána byla, kdežto zvyk bezplatného dávání soli do dvorů k zámku příslušejících zrušují. Směnu panem Janem Tovačovským z Cimburka o dva rybníčky dané za kus louky po- tvrzují ustanovujíce, že z domku proti kostelu sv. Víta paní Jo- hankou z Krajku vystavěného a ze šafránice nic městu placeno býti nemá. O vodě panem Adamem z Cimburka do města při- vedené ustanovují, aby měšťané a obyvatelé městští za užívání její odváděli vrchnosti jistý poplatek roční. O rychtářství, jehož po- slední držitel panu Adamovi z Cimburka list výsadní vrátil, usta- novují, že na příště nemá nikomu prodáváno býti, nýbrž že úřad ten spravovati má osoba z obce vybraná ze tří osob při obnovo- vání úřadu konšelského vrchnosti navržených. My Jan z Šellnbergka a z Kosti, najvyšší komorník králov- stvie Českého, a Johanka z Krajku a na Mladém Boleslavi, man- želka nadepsaného pána, páni dědiční panstvie Boleslavského, známo činíme listem tiemto přede všemi, tak lidm nynějšieho, věku, jakožto budúcieho, před nimiž čten nebo čtúcíe slyšán bude že jsú předstúpili před nás opatrní purgmistr a konšelé města našeho dědičného Mladého Boleslavě, poddaní a věrní naši milí. a prosili jsú nás velikými a neustálými prosbami jménem svým i vší té obce i také Podolce a předměstí, abychme my, jakožto páni jich dědiční, listuov, výsad a obdarování, kterýchž předci naši, páni a držitelé Boleslavští, totižto páni Michalci a páni To- vačovští dobrých pamětí, obyvateluom téhož města puojčili a mi- lostí zvláštní svú tehdáž vysadili jsú: potvrdili a listmi naší ji- stotú znovu jako obnovíce upevnili a v tom další milost některú pro opravu téhož města abychme jim z milosti naší dali a uči- nili. K kterýchžto měšťan i vší obce, též i předměstí a Podolce znamenavše prosbu, chtiec aby lépe, bezpečnějie i s větčími do- statky pod námi se živiti, opravovati a množiti v statcích svých mohli a k nám, jakožto ku pánům svým dědičným poplatky

Strana 988
988 1503. zpravujíce, povolnějie a snažnějie nacházeti dali, nachýleni jsúce, z milosti a moci naší napřed těch všech listuov od předkuov na- šich pánuov Michalcuov a pánuov Tovačovských milostí a výsad, kteréžkoli od nich a na nich předkové týchž měšťan řádně do- siehše obdrželi jsú až do této chvíle, ve všech těch listuov znění, artikulech, klausulech a položení, jakž samy v sobě jsú a zní, a jako by ti všickni listové napřed dotčení v tento list náš slovo od slova vepsáni a bez umenšení vloženi byli, potvrdili jsme jim jich a listem tiemto potvrzujem a nadepsané měšťany, nynější i bu- dúcí, i tu všecku výš dotčenú obec při tom při všem, což se v těch listech píše, milostivě zuostavujem, toto při tom znamenitě vy- mieňujíce: Jakož někdy urozený pán pan Jindřich z Michalovic dal jest a zapsal nadepsaným měšťanuom kašnu anebolito sol- nici k soli prodávání, tak aby oni i jich budúcí sami k své ruce a k svému užitku a polepšení trh solný drželi a jeho požívali, a proti tomu a za to aby oni měšťané, nynější i budúcí, byli po- vinni beze všeho úplatku na každý rok tolik soli na zámek Boleslav dávati, pokudž by toho potřebí bylo a což by k kuchyni statčiti mohlo, ale že pak potom to jest v obyčej vešlo, že jsú tu suol i do dvoruov poplužních příslušejících k nadepsanému zámku úředníci Boleslavští dávali; kdežto my k tomu prohléda- jíce, že by nadepsaní měšťané tiem obtieženi byli, ten obyčej a tu navyklost složili jsme a listem tiemto skládáme a v nic obra- cujeme, tak aby ta suol, které se od svrchu psaných měšťan dává a potomně dávati má, nikam jinam obracována nebyla, než to- liko na potřebu zámku Boleslavského, to aby od nich dáváno bylo, a více ničímž aby v tom nebyli obtiežováni a nikam do ji- ného kteréhož koli dvoru aby dávána nebyla nynie ani po věčné časy budúcie. A jakož také urozený někdy pán pan Jan Thova- čovský z Cimburgka a na Mladém Boleslavi učinil jest směnu s nadepsanými měšťany o kus lúky, kterýž jest vedle luk našich, tu kdež někdy cihelnice bývala, přes vodu, a za to dal jest jim dva rybníčky, jeden pod šibenicí a druhý nad ním tudiež ležící, a k tomu to všecko položení vedle nich též i vodu Klenici, ja- kož ten list na to jim daný to v sobě šíře drží a ukazuje, a pro- tož že my je také i jejich budúcí zuostavujem nic ovšem nevy- mieňujíce, krom toho domku proti kostelu svatého Víta a šafrá- nice, kteráž tu při něm jest, kterýžto domek já nadepsaná Jo-

Strana 989
1503. 989 hanka jsem ustavěla, z toho domku a z té šafránice že nemá jim ani jich budúcím nic placeno býti. A jakož také za drženie a panovánie urozeného pána pana Adama Tovačovského z Cim- burka a na Mladém Boleslavi, syna našeho milého dobré paměti, voda jest přivedena do města pro náš užitek i také pro obecné dobré a pro uvarovánie tak velikých nákladuov a prací, kteréž jsú nadepsaní měšťané musili jmíti skrze vařenie piva i jiné po- třeby, a vo tu vodu ještě jest žádné konečné smlúvy nebylo až podnes: a protož my Jan z Šelnberka a z Kosti a Johanka z Krajku takto jsme to vysadili a listem tiemto vysazujem, aby- chom my i naši dědici a budúcí tu vodu naším nákladem spra- vovali a oni měšťané aby té vody požívali k svým potřebám; z kteréžto aby každý byl povinen od varu dáti puol šesta groše českého, kolikrátž by kolivěk pivo vařil v roce, a každý hospo- dář v nadepsaném městě aby povinen byl od vody nad to z kaž- dého domu tři groše české jednú v rok dáti a při svatém Jiří vyplniti a platiti; a každý podruh také bude povinen od též vody po puol druhém groši českém v roce jednú též při svatém Jiří dávati nynie i budúcí časy nám i našim budúcím. Což se pak rychtářství dotýče v nadepsaném městě, ten úřad jsú sobě za předkuov našich rozliční lidé za penieze kupovali a někdy nevelmi užitečni pánuom i také tej obci bývali, pak již poslední držitel toho rychtářství panu Adamovi dobré paměti dobrovolně jest toho postúpil a list výsadní na to rychtářství jemu jest vy- dal; a protož majíce my Jan z Šelnberka a Johanka z Krajku k tomu rychtářství řádnú spravedlnost, tu milost při tom tej obci činíme, že toho rychtářství na takový zpuosob aby mělo pro- dáváno býti, žádnému dáti nemíníme aniž chcme, my i naši bu- dúcí; než když by kolivěk úřad konšelský obnovován byl, že tu mají konšelé nám neb úředníku našemu, kterýž by konšely sadil. tři z té obce, kteříž by se jim zdáli hodni, jmenovati k tomu úřadu a z těch tří my, kterýž by se nám líbil, budeme moci vy- brati jednoho, kterýžto nám i našim budúcím bude povinen pří- sahu obyčejnú udělati, tak aby ten úřad věrně a právě zpravoval nám ke cti a tej obci k dobrému. Při kterýchžto všech a všeli- jakých milostech, řádích, práviech obnovení a výsadách předky našimi učiněných i námi také, tak jakož se to v tomto listu na- šem vysvědčuje a vypisuje, nadepsaní měšťané i ta všecka obec

Strana 990
990 1503. mají jmieni, drženi a v celosti bez porušenie všelikterakého od nás i od našich budúcích na věčné časy zachováni býti. Tomu na svědomí a pevnosti utvrzení my nadepsaní Jan z Šellnberka a Johanka z Krajku pečeti naše vlastní k listu tomuto přivěsiti a přitisknúti jsme rozkázali. Jenž jest dán a psán na Boleslavi Mladém léta božieho tisícieho pětistého třetieho v středu před svatým Janem křtitelem božím. Orig. perg. v městském museu Mladoboleslavském (červeně označený No. XVIII, starší č. 12) se dvěma pěkně zachovanými pečetmi na běločerve- ných šňůrách hedvábných zavěšenými, z nichž jedna má legendu: »Jan z Šseln- bergka a z Kosti najvyssí komorník královstvie Českého« druhá pak: »S. Jo- hanne de Kreig." Čís. 573. 1503, 25. srpna. Na Ml. Boleslavi. Nejv. komorník království Českého Jan z Šelnberka a z Kosti s manželkou svou Johankou z Krajku potvrzuje purkmistrovi, konšelům i vší obci města Mladé Boleslavi smlouvu učiněnou někdy mezi Petrem z Michalovic a obcí Boleslavskou, že do obce jejich mají býti dáváni toliko kněží, kteří svátost oltářní rozdá- vají pod obojí způsobou. My Jan z Šelnberka a z Kosti, najvyšší komorník králov- stvie Českého, a Johanka z Krajku a na Mladém Boleslavi, man- želka nadepsaného pána, páni dědiční panstvie Boleslavského, známo činíme tiemto listem přede všemi, kdež čten neb čtúci slyšán bude, že jsú předstúpili před nás opatrní purgmistr a kon- šelé města našeho Mladého Boleslavě a ukázali jsú nám list smluvčí někdy učiněný mezi urozeným pánem panem Petrem z Michalovic s strany jedné a purgmistrem a konšely i vší obcí města téhož Boleslavě s strany druhé. Kterýžto list to v sobě znamenitě zavierá, že nadepsaný pan Petr z Michalovic slíbil jest sám za sebe i za své syny a jich dědice a budúcie, že nade- psaným měšťanuom do té obce nemá věčně kněží jiných dávati, nežli ty, kteříž by rozdávali lidu obecnému tělo a krev boží pod obojí zpuosobú, s některými viece přímienkami, kteréž v tom

Strana 991
1504. 991 listu jsú položeny. I prosili jsú nás nadepsaní měšťané jménem všie obce městské i také předměstie a Podolce velikými prozbami, abychme je při tom zuostavili, jakž jsú od té chvíle za všech pánuov toho požívali, a toho listu jim z milosti našie zvláštnie potvrdili. Pak my prohlédajíce k jejich snažným prozbám a zvláště k tomu, že jsú toho tak vždycky užívali, i potvrdili jsme jim toho a tiemto listem potvrzujem, slibujíce sami za se i za naše dědice a budúcie pány Boleslavské, že jim bez jich vuole nemáme aniž chcme k žádnému kostelu kněží jiných dávati a uvoditi, nežli takové, jakož se svrchu píše, kteříž by rozdávali lidu obecnému tělo a krev boží pod obojí zpuosobú. Toho všeho na drženie, pevnost a dokonalost my svrchu psaní Jan z Šeln- berka a z Kosti a Johanka z Krajku pečeti naše vlastnie k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali; a my Petr Zvieřetický z Vartm- berka a na Bydžově, Jiřík z Šelnberka a z Kosti, pán kniežet- stvie Krnovského a Hlupčického, Hašek Zvieřetický z Vartmberka a Jaroslav z Šelnberka a z Kosti pečeti své vlastnie a přirozené dobrovolně s jistým naším vědomím podle napřed psaných pana Jana a paní Johanky k listu tomuto přivěsiti a přitisknúti jsme dali, k tomu se přiznávajíce. Jenž jest dán na Mladém Bole- slavi léta od narozenie syna božieho tisícieho pětistého třetieho ten pátek po svatém Bartholoměji. Orig. perg. v městském museu Mladoboleslavském (označený No. XIX. staré čís. 13 rukou XVI. století). K listu přivěšeno jest na běločervených hedvábných šňůrách šest dobře zachovaných pečetí panských z červeného vosku v miskách z obyčejného vosku. Čís. 574. 1504, 9. února. Na Budíně. Král Vladislav činí šefmistrům, konšelům a vší obci Hor Kuten milost, aby při držení dvou vsí jim zapsaných, Zibohlav a Veletova, byli zachováni nejsouce do tří let s nich od nikoho splacováni a ustanovuje, že po těch třech letech vsi ty jenom králi Českými mohou býti vyplaceny. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Char- vatský etc. král, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské

Strana 992
992 1504. knieže a Lužický margkrabie etc. Oznamujem listem tiemto všem, že jsú před nás přistúpili slovútný Prokop z Chocenic, hofmistr, s jinými posly od šefmistra, konšeluov, starších i všie obce na Horách Kutnách, věrných našich milých, vysláni jsúce, zpravu- jíce nás, kterak mají a držie ves Zibohlavy s jejím příslušen- stviem od krále Jiřieho slavné paměti, předka našeho, v jisté summě zapsanú a druhú ves Veletov, kterúž kúpili od Jana Pa- šinky s zápisy a spravedlnostmi jeho, kteréž na ní zapsané jměl, prosiece nás, abychme jim při držení a požívání těch vsí, kteréž podle zněnie listu a zápisu krále Jiřieho mají a držie, některé dalšie milosti dáti a učiniti ráčili, tak aby to volnějie, svobod- nějie i bezpečnějie jmieti, držeti a toho požívati mohli. K jichžto snažné prosbě nakloněni jsúce pro služby a věrnost, v kterýchž se k nám, jakožto ku pánu svému, povolně a hotově mají, vo- kazují a zachovávají, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědo- mím mocí královskú v Čechách tuto jsme nadepsaným šefmi- stróm, konšelóm, starším i vší obci Hor Kuten, nynějším i budú- cím, při držení a požívání vsí svrchu psaných milost učinili a tiemto listem činieme, chtiece tomu napřed, aby ves Zibohlavy se vším jejím a všelijakým příslušenstvím jměli, drželi a jie po- žívali, nejsúce s toho bez své vuole od nás ani od budúcích na- šich. králuov Českých, ani od jiného žádného člověka až do tří let pořád zběhlých splacováni; též také i se vsi Veletova po smrti Zigmunda Pašinky do plných tří let též pořád zběhlých. Než což se vsi Zibohlav dotýče, po vyjití těch tří leth napřed dotčených, chtěli-li bychme my to od nich sami aneb budúcí naši králové Čeští k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vy- platiti, to učiniti motci budeme, dadúce jim podle zněnie zápisuov jejich napřed věděti; též i ves Veletov po vyjití těch tří let po smrti již psaného Zigmunda Pašinky pořád zběhlých s těmi oso- bami duchovními, kterýmž ta ves spravedlivě přísluší, všakž též když bychme to i s nimi k svému vlastniemu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli a jináč nic; a dadúce jim za první i druhú ves s jich příslušenstvím, když by k výplatě přišly. summy jejich zápisné, kteréž na nich zapsané mají, budú nám jich postúpiti povinni i list tento i s jinými, kteréž by na ně jměli, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Než výplaty na nich na těch obú vsech žádnému jinému mimo ně dávati ne-

Strana 993
1504. 993 máme my ani budúcí naši, králové Čeští, nynie ani potomně. Pak-li bychme komu buď z omylu aneb nepaměti výplatu dali, ta nemá proti tomuto našemu listu žádné moci ani pevnosti které jmieti, nynie ani na budúcie časy. Tomu na svědomie pe- čet naši královskú k listu tomuto přivěsiti sme kázali. Dán na Budíně v pátek den svaté Appolony létha božieho tisícého pěti- stého čtvrtého a královstvie našich Uherského čtrnáctého a Če- ského třidcátého třetího. INa ohbu:] Ex mandato proprio maiestatis regie. INa rubu:/ Rta Orig. perg. v archivu m. Kutné Hory (č. 10 k) s menší pečetí králov- skou na běločervené hedvábné šňůře zavěšenou. Přepis ze XVI století v knize téhož archivu řečené »Transsumpta privilegiorum« na l. 15 za nápisem »Na Zibohlavy a jiné vsi« a s přípiskem postranním: »Veletov a Zibohlavy, jak vyplaceny mohou býti.« — O vsi Veletově poučuje nás zápis na listu 25 téže knihy zachovaný, že císař Sigmund listem d. v Praze 24. září (den sv. Mathúše apoštola a evangelisty božieho) l. 1436 tuto ves kláštera Sedlec- kého zapsal Mikulášovi Divůčkovi z Kladrub v tato slova: »Znamenavše pilnost slovútného Mikuláše Divuočka, z Kladrub, a že nám a té koruně naší České dobře slúžiti muože, my chtiece s ním milostivě nakládati, aby se nám k zemskému dobrému a k službě tím lépe hoditi mohl, protož sme — s ním uhodili —, tak že mocí tohoto listu jemu a jeho erbóm zastavujem a zapisujem ves Veletov s luhy, s jezerem, a což k tomu přísluší, ve dvú stú kopách grošuov Pražských střiebrných a dobrých, a to tak aby, jmenovaný Mikuláš tu jistú ves Veletov držal a jí požíval, a v tom abychme my, ani naši úředníci jemu nepře- káželi. A když my nebo naši budúcí neb ty osoby, kteréž tu výplatu spravedli- vě jmieti mají, jemu neb jeho erbóm těch 200 kop gr. dadí a zaplatí a toho vyplacenie žádati budú, dadúce jim čtvrt léta napřed věděti, tehdy nám a těm ihned bez prodlení mají té vsi i s příslušenstvím vším sstúpiti bez odporu i bez zmatku. Však jest vymieněno, aby mimo spravedlivé požitky lidí chudých neobtěžovali k pohoršení té vsi a aby nám a komoře královské summy ty o- byčejnie podle práva předkuov našich vydávali, což by z svrchu psaného jeho drženie spravedlivé bylo, a když by té summy na chudých lidech požádali, aby mimo to nebrali viece. Také svrchu psaný Mikuláš Divuoček nemá na žádného mocí sahati ani svévolně búřiti, než právem každého hleděti, jakož sluší, a že nám také z toho zbožie věrně slúžiti má. A jestliže by kto nám se protivil anebo svévolně búřil a škodil v České zemi, proti takovému neb tako- vým má nám věrně pomáhati, což najlépe bude moci beze lsti, jakož sme jim té služby svěřili. A ktož tento list s svrchu psaného Mikuláše a jeho erbuov dobrú vólí jmieti bude, ten má v tomto zápisu všecko právo jmieti k svrchu psané vsi kláštera Sedlecského jako oni sami.« Mikuláš Divůček dal pak do-

Strana 994
994 1504. brou vůli na ten majestát knězi Bedřichovi ze Strážnice, a tento dal zase do- brou vůli naň Janu z Trojanovic a na Pašiněvsi, který se tudy stal držitelem této vesnice. Král Jiří vypůjčiv si od něho 200 kop grošů, přirazil je k dřívější summě zástavní a vydal na to 11. listopadu 1465 list tohoto znění: »My Jiří, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vévoda a Lužický markrabie etc. Oznamujem tiemto listem všem, že znamena- vše mnohé věrné a pilné služby slovutného Jana z Trojanovic, věrného našeho milého, kteréž nám činil jest, činí a potom tiem lépe aby mohl a měl činiti. a že také nám některé summy peněz pójčil jest, chtiece jej v tom opatřiti. aby toho pójčenie žádné škody neměl, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú témuž Janovi, dědicóm i budúcím jeho dvě stě kop grošuov peněz dobrých připsali sme a přidali a tiemto listem přidáváme a připisujem na vsi Veletově i na všech příslušnostech k té vsi příslušných. kterúž on zápisem někdy předka našeho ščastné paměti najjasnějšieho pana Sigmunda, ciesaře Římského a krále Českého, ve dvú stech kopách grošuov zapsanú drží, a těchto dvě stě kop grošnov námi jemu zapsaných ku prvnie summě přiražujem pod takovúto výmienkú: když bychom my nebo budúcí naši, králové- Čeští, nebo ti, jimž té vsi výplata spravedlivě příslušela by, od svrchu psaného Jana neb dědicuov a budúcích jeho již psanú ves Veletov zase jmieti a vyplatiti chtěli, že máme a povinni budem jim za první zápis ciesaře Sigmunduov i za tento náš nynější společně čtyři sta kop grošuov peněz dobrých té chvíle v zemi České obecně berných dáti a úplně zaplatiti, k výplatě jej neb je napřed napome- núce podle drženie prvnieho zápisu; a on neb oni přijmúce od nás neb od těch, jakož se svrchu píše, tu summu, mají bez všie odpornosti vsi svrchu psané se vším příslušenstvím nám neb těm, od nichž tu summu přijmú, postúpiti a tento list i první zápis navrátiti. A ktož by tento list měl s již psaného Jana z Trojano- vic neb jeho dědicuov a budúcích dobrú volí a svobodnú, chcem aby tomu příslu- šelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomie pečet naši králov- skú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pondělí den svatého Martina léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého šestdesátého pátého, královstvie našeho léta osmého.« [Na ohbu:] Ad relacionem d. Czenkonis de Clingstein procuratoris. [Na rubu:] Rta. (Orig. perg. v archivu m. Kutné Hory č. 9 d, staré číslo 6 na rubu při znamení registraturním, se zlomkem pečetí královské na proužku pergamenovém zavěšené). Potom král Vladislav listem daným v Praze 8. ledna (v pátek po božím křtění) l. 1473 potvrdil Janu z Trojanovic tento list krále Jiřího a vypůjčiv si od něho na novo »sto kop grošuov širokých českých dobrých střiebrných anebo dvě stě kop grošuov pe- něz dobrých drobných« přirazil je k první summě zápisné na vsi Veletově. ustanoviv, že s toho týž Jan a Sigmund syn jeho »bez jich vuole do jich obú živností« nemají býti splacováni, než teprvé po smrti jich obou mohou králové Čeští anebo ty osoby, jimž by ta výplata spravedlivě přislušela, od dědicův jich ves Veletov vyplatiti. Při tom král doložil: »A ktož by tento list měl již psaného Jana nebo dědicuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcem aby tomu pří- slušelo plné právo všech věcí svrchu psaných.« (Orig. perg. v archivu m. Kut- né Hory č. 10 a, s větší pečetí královskou na perg. proužku zavěšenou). Král Vladislav kromě toho listem d. v Praze 17. května (v středu před hodem

Strana 995
1504. 995 svatého Ducha) l. 1480 připsal a přirazil k prvním summám na vsi Veletově ještě »sto kop grošuov širokých českých dobrých střiebrných rázu Pražského témuž Janovi a dědicům jeho, poněvadž jej »zpravil osvícený Jindřich vévoda Minstrberský, hrabie Kladský etc., knieže a ujec« jeho, »že Jan z Trojanovic, který má a drží ves Veletov kláštera Sedleckého v některých zápisech králuov Českých, pójčil jest najjasnějšiemu králi Jiřiemu — sto a sedmdesáte kop gr. peněz dobrých, a prve než jest jemu ten dluh zaplacen, že již psaný král Jiří jest umřel.« (Orig. perg. v archivu m. Kutné Hory č. 10 e, s větší pečetí královskou na pergamenovém proužku zavěšenou). Roku následujícího pak obec Kutnohorská koupila Veletov k špitálu, obdrževši tuto dobrou vůli: »Já Jan z Trojanovic a na Pašiněvsi vyznávám tiemto listem vuobec všem, kdež čten nebo čtúc slyšán bude: Jakož mám najprve jeden majestát najslavnějšieho kniežete a pána pana Zik- munda ciesaře Římského etc. (Následuje obsah listů svrchu položených). Já svrchu psaný Jan z Trojanovic svrchu psané listy s dobrými vuolemi i s ži- voty i vše právo, kteréž svědčilo mně i mým dědicuom, vydal jsem v moc a svú dobrú vuolí svobodnou dávám a sstupuju poctivým pánuom šefmistruom a radě na Horách Guthnách k jich špitáluom s plným a celým týmž právem, kteréžkoli mně i mým budúcím tu svědčí, ničehnož nepozuostavuje, tak aby oni i budúcí jich toho všeho práva mohli užívati, jakožto já sem užíval bez překážky. A toho na svědomie já Jan svrchu psaný pečet svú přirozenů při- věsil jsem, prosiv urozeného pána pana Beneše z Vajtmille, purkrabie na Karlštejně a minemajstra na Horách Guthnách, a urozených panoší Jana Hrabaně z Přerubenic a na Suchdole, Petra Plutvice z Dubenek a na Chotú- chově, Prokopa Mírka z Solopisk a na Pečkách, aby vedle mne pečeti své přivě- sili na svědomí k tomuto listu, jenž jest psán na Horách Guthnách létha od narozenie syna božieho 14/81] v úterý den sv. apoštoluov Filipa a Jakuba. (Přepis v knize archivu m. Kutné Hory řečené Transsumpta privilegiorum na l. 18r za nápisem: »Na Veletov dobrá vuole daná ku špitálu«). Čís. 575. 1504, 24. května. Na Budíně. Král Vladislav povoluje purkmistru, radě i vší obci města Chebu, aby si sami zvolili rychtáře městského, jemuž by příslu- šelo právo popravy, kdyby se nemohli s pflegarem o vhodné osobě dohodnouti. Wir Wladislaus, von gottes genaden zu Hunngern, Behem, Dalmatien, Croacien etc. konig, marggrave zu Merhern, hertzog zu Lutzemburg und in Slesien und marggrave zu Lusitz etc. Be- kennen und thun kundt allermenigclich mit disem brief fur uns und all unser nachkomen konigen zu Behem, das die ersamen

Strana 996
996 1504. unser besonder lieben getrewen burgermaister, rath und gemein unser stat Eger ire erbere botschaft irer anligend notdurft hal- ben fur uns geschigkt anbringen und darauf diemutigclich bitten lassen, sie darinnen neben andern iren freyheiten und begnadun- gen, die sie von unsern vorfarn Romischen keysern und konigen und konigen zu Behem loblicher gedechtnuss, auch von uns her- bracht und haben, als ir genedigister konig und herr genedig- clich zu versehen. Und nachdem wir dieselben ire bete fur zimlich und nit unpillich angesehen, auch ir frome getrewe unverrugkte haltung uber manigfeldig beswerung, die sie von unsern und unser cron zu Behem wegen gehabt und getragen und hinfur zu tun nit zweifeln, auch beswerung und schaden, die und der unser genannten stat und den unsern aus solichem erwachsen mocht, betrachtet, darauf haben wir inen mit rechter wissen, unser edeln rete dise hernach volgende gnad getan und thun in die hiemit in kraft diss briefs aus koniglicher macht und ist auch unser wille und meynung also: Nachdem von alters herkomen und gewesen und als wir vernomen, bishere also gehalten worden ist, das ein pfleger daselbs zu Eger einen richter on eines rats daselbs wil- len und wissen nicht macht zu setzen hat, ob sich begebe, das ein pfleger mit einem rat in einichen unwillen, das doch nit sein soll, kome und einen richter mit eins rats wissen und willen nit verordnen noch setzen, sonder seins gemuets gebrauchen wollt, und sich darumben nit verainen mochten, dadurch dann die ge- strengen und stat gericht alda verspert und nicht gehalten wer- den mochten und verhindert wurden; auch ob ein pfleger die ge- strengen gericht etwo einem beschediger und ubelteter zu guet aufheben und nit ergeen wolt lassen, so soll und mag ein rat zu Eger, wann und wie oft das in kurcz oder lang not geschehe, einen richter nach iren willen setzen und verordnen und dem- selben den pan zu geben macht haben an eines yeden pflegers, der ytzund ist oder zu kunftigen zeiten sein môcht, und sonst menigelichs hindernuss und einrede, und das tun sollen und mô- gen so lang und viel, bis ein pfleger und sie sich wider mit ein- ander vereynen und ein richter verordnen, damit die gestrengen und stat gericht gehalten und nit verhindert und yedem das recht und pillichait widerfaren und ergeen mag, auch die unsern des- halben vor schaden, der in von verziehung rechtens daraus ent-

Strana 997
1504. 997 springen môcht, verhuet werden; doch also, wo die von Eger ein richter setzen wurden, das dennach ein pfleger dadurch was im von gerichts wegen geburet, nichts entzogen noch entwendt wer- den soll on geverde. Und gebieten darauf allen und yezlichen unsern underthanen und lieben getrewen, in was standt und we- sen die sein, und sonderlich unserm pfleger zu Eger, der itzundt ist und zu kunftigen zeiten sein wirdt, ernstlich und vestigelich, den von Eger und der stat an bemelter diser unser freihait und begnadung kein hinderung tun noch besweren, sonder sie dabey allenthalben ungeirrt und unbekumbert getrewlichen bleiben las- sen, hanthaben, schutzen und schirmen und kein anders tun bey vermeidung unser ungnad und swerer straf und verliesung, wer dawider thut, dreissigk margkh lotiges goldes, halb in unser ko- niglich camer und halb den von Eger unleslich zu betzalen. Das maynen wir ernstlich. Zu urkundt mit unserm koniglichem an- hangenden insigel besigelt. Geben zu Ofenn am freitag vor sandt Vrbans tag des heiligen babst nach Cristi unsers lieben herrn geburde tausent funfhundert im vierden. unserr reiche des Hunn- gerischen im vierzehenden und des Behemischen im dreyund- dreissigisten jaren. INa ohbu:! Ex commissione propria maiestatis regie. (Na rubu:/ Rta. Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 1042) s menší pečetí královskou na perg. proužku zavěšenou. — V témže archivu chová se též (pod č. 1043) orig. vidimus tohoto listu, jejž pořídil komtur Krištof Pleidner s celým konventem řádu německého dne 29. ledna 1534. — Srov. Gradl, Die Privilegien der St. Eger str. 35; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 20, č. 1042. — Nálezem soudu komorního ze dne 14. listopadu 1508 dáno Václa- vovi z Roupova za právo, že Jetřich z Gutšteina má mu 500 zlatých »dáti z pflegu ve Chbě, kteréž mu jest někdy paní Zigona hrabinka z Ortmberka na témž pflegu odkázala,« a jež on Jetřich od pana Václava koupil jakožto »diel toho pflegu« (v. Archiv Český XIII, str. 163). Čís. 576. 1504, 25. května. Na Budíně. Král Vladislav povoluje purkmistru, radě i vší obci města Chebu, že mají užívati těchže práv jako jiná města království

Strana 998
998 1504. Českého a že obyvatelé jeho nemají pro dluhy nebo jiné nároky mimo město se zbožím svým býti stavováni, nýbrž že dříve ža- loby před jejich soudem městským mají býti podávány. Wir Wladislaus, von gottes genaden zu Hunngern, Behem, Dalmatien, Croatien etc. konig, marggrave zu Merhern, herzog zu Luczemburg und in Slesien und marggrave zu Lusicz etc. Be- kennen und tun kundt allermenigelich, das uns die ersamen unser besonder lieben getrewen burgermeister rate und gemain unser stat Eger durch ir erber potschaft anbringen und zu erkennen geben lassen, wie sie und ire mitburger und einwoner der stat, so irer narung nach uber land handeln und wandeln mussen, menigmal in unsern steten konigreichs zu Behem unbeklagt und unersucht des rechtens mit verbot und aufhaltung leibs und guets bekumbert und in schaden unpillich bracht und gefurt werden, mit diemutigem vleiss angeruefen, bittunde, so doch all unser stete und derselben inwoner im konigreich zu Behem dermassen und unbeklagt nyndert mit verbot oder in ander wege beswert, bekumbert noch beschediget, sonder bey iren freyheiten, alt her- komen und gerechtigkeiten gehalten werden, sie auch dabey ge- nedigelich zu halten und dawider unpillicher weise nicht dringen noch bekumbern zu lassen. Haben wir solich ir zimlich und pil- lich bete, auch ir unverrugkte trew willig und gehorsam dinst, so sie unsern vorfarn und uns oft nutzlich getan, teglichs tun und kunftigelich tun sollen und mogen, angesehen und in darumben dise gnad und freyheit getan, thun in auch die hiemit wissentlich in kraft diss briefs, aus Behemischer koniglicher macht, setzen und wellen darauf, das sie und all ir nachkomen nu hinfur zu ewigen zeiten aller und yczlicher freyhait, begnadung, gerechtig- keit und loblich guet gewonheit und alt herkomen, wie ander unser stete und derselben einwoner konigreichs zu Behem von unsern vorfaren und uns erworben und herbracht haben und sich der allenthalben in unsern konigreichen, furstenthumben und lan- den gen allermenigelich, geistlichen und wertlichen, halten und brauchen sollen und mogen an unser und menigelich von unser und unser nachkomen wegen irrung und hindernuss. Wir wellen auch, das sie furan umb geltschuld und ander spruch und vor- drung von niemand in unsern konigreichen, furstenthumben, ste-

Strana 999
1504. 999 ten, mergkten, dorfern, noch auf dem lande wider recht unbeklagt und des rechtens unersucht mit verbot, aufhaltung und in ander wege an leib noch guet nicht bekumbert, beswert, noch in scha- den gefurt sollen noch mogen werden in keiner weise; sonder wer spruch oder anfordrung, umb we das wer zu inen gewunne und sie der zu erlassen nit vermeinten, der oder die sollen sie vor irem geordenten richter, da sie hin zu recht gehoren, wie recht ist, furnemen und beklagen, allda soll einem yeden recht ergeen und der pillichait nach genuegen bescheen, on geverde. Gebieten darauf allen und ytzlichen unsern underthanen und lieben ge- trewen, was standes, wirden oder wesens die sein, geistlichen und werltlichen, ytzigen und kunftigen, das ir all und ewr yetweder in sonderheit die gedachten burgermaister, rate und gemein unser stat Eger und all ir nachkomen bey diser unser begnadung und freyheit gantz, stet und unzerbrochen haltet, sie dawider an leib noch guet nit dringet, besweret, noch des yemanden zu tun ge- stattet, als lieb einem yeden sey zu vermeiden unser und unser nachkomen, konigen zu Behem, ungnad und swere straf. Das meynen wir ernstlich. Zu urkund mit unserm konigclichem an- hangenden insigel besigelt. Geben zu Ofenn am heiligen pfingst- abend oder sand Urbans tag nach Cristi unsers lieben herrn ge- burde tawsent funfhundert im vierden, unser reiche des Hunge- rischen in vierzehenden und des Behemischen im dreyunddrei- ssigisten jaren. [Na ohbu: Ex commissione propria maiestatis regie. (Na rubu:/ Rta. Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 1045) s menší královskou pečetí na pergamenovém proužku zavěšenou. Na rubu poznámka rukou XVII. století: »Khunigs Wladislai privileg arrestirens und aufhaltens halber. N° 5.« — Gradl, Privilegien der St. Eger str. 35; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 20, č. 1045. Čís. 577. 1504, 17. září. Na Krumlově. Petr z Rožmberka dávaje měšťanům a obyvatelům města svého Prachatic i sousedních vesnic Starých Prachatic a Ostrova

Strana 1000
1000 1504. s dvory a mlýny jménem uvedenými výsadu na osvobození od odúmrti, povoluje, že všichni mohou o majetku svém svobodně pořizovati po čas života i na případ smrti. Zemře-li kdo bez zá- věti, má statek jeho připadnouti na nejbližšího příbuzného na panství páně Rožmberkově usazeného; kdyby toho nebylo, může se v dědictví uvázati příbuzný kdekoliv jinde obývající. V statek pozůstalý po obyvatelích, kteří zemřevše bez závěti, nezanechali příbuzných, má se uvázati purkmistr a rada a obrátiti výtěžek jeho na opravu kostela v Prachaticích i na opravu města. Stezky z Pasova i silnic mají obyvatelé městští užívati způsobem od starodávna obvyklým. Dále daruje městu tři lesy, aby z nich mohli k svým potřebám bráti zdarma dříví k palivu i k stavení a povoluje jim v lesích těch honiti; dává jim též potoky pstru- hové s právem loviti v nich, avšak vymiňuje sobě a potomkům svým právo honitby i lovu ryb k vlastní potřebě. Osvobozuje obyvately města, předměstí i dvorův a mlýnů od placení všeliké berně kromě berně královské a kromě případu, když by celému jeho panství byla uložena všeobecná dávka pomocná. Desátek, který jsou povinni odváděti z dědin a štěpnic, mění v poplatek 30 kop gr. českých; avšak desátek faráři patřící mají dávati dle staré zvyklosti. Povoluje jim odstěhovati se a statek prodati, osadí-li jej jiným hodným člověkem. Slibuje neposkytovati ni- komu osvobození domu jeho v městě nebo předměstí, tak aby s ostatními netrpěl. Činí jim milost, aby nemusili u sebe židů trpěti. Povoluje jim z rozsudků konšelů svých odvolávati se k právu vyššímu do Písku. My Petr z Roznberka etc. jménem naším a všeckněch dě- dicuov a budúcích našich vyznáváme tiemto listem všem vuobec a přede všemi, ktož jej uzřie a čísti nebo čtúce slyšeti budú, že jsú předstúpili před nás múdří a opatrní purgmistr a rada města našeho Prachatic, věrní naši milí, jménem svým a všie obce obyvateluov téhož města a prosili nás prosbú snažnú a po- kornú, poněvadž jsú již naši poddaní dědiční, abychme je, což se práv městských i také stezky a silnic dotýče, milostivě jakožto poddané své opatřiti ráčili, kdež jsú nám také při tom dali poctu poctivú, kterúž jsme my od nich jakožto od věrných poddaných našich vděčně přijali. I znamenavše my prosbu jich snažnú a

Strana 1001
1504. 1001 pokornú a zvláště hlediec na to, že svrchu dotčené město Pra- chatice jest již naše jisté, pravé a neomylné dědictvie, stav téhož města šťastnějšiemi prospěchy laskavě rozmnožiti žádajíce, svrchu dotčených měšťan našich nahoře dotčenú prosbu k sobě laskavě přijavše, s dobrým a dospělým rozmyslem všecky obyvatele téhož města i také podměstie téhož města a dvú vesnic, jménem Staré Prachatice a Ostrov, s dvory a mlýny dole psanými, totiž dvuor Štreitluov, Dvořiště, na Lybichově, dvuor Petruov pod Černú Horú, mlýn Zikuov, mlýn Jendlíkuov, mlýn Podskalský, mlýn Kerhartuov, mlýn Rybluov, pila v Reitech a mlýn pustý nad městem, nynějšie i jich dědice a budúcí právem městským ob- dařili sme a osvobodili a mocí listu tohoto obdařujem a osvobo- zujem a jim tuto milost činíme, aby nižádné odúmrtí s nich na nás ani na naše dědice a budúcie nepřipadaly, než aby všickni obyvatelé téhož města našeho a podměstie, vesnic, dvoruov a mlýnuov svrchu psaných, nynější i všichni jich budúcí obojieho pohlavie, všecken svuoj statek a zbožie mohvité i nemohvité, kterýmiž by jmény mohlo jmenováno býti, kteréž nynie na tento čas mají, neb potomně mieti budú, mohli svobodně dáti, odká- zati a kšaftovati všecken pospolu neb rozdielně, za zdravého ži- vota neb na smrtedlné posteli, komuž by a kamž by kolivěk chtěli podle svobodné vuole své bez všelikteraké překážky. Pak-li by kto o svým statku žádného zřiezenie neb kšaftu učiniti nechtěl nebo zanetbal, aneb dopuštěním božským skrze náhlost smrti s tohoto světa bez zřiezenie a kšaftu sšel a dětí žádných po sobě nezuostavil, tehdy takový statek všecken mohvitý i nemohvitý má připadnúti na najbližšieho přietele jeho přirozeného, kdež by ten kolivěk obýval, předkem a najprv na panstvie našem, puo- kudž by kteří přátelé toho umrlého na panství našem byli. Pak-li by na panství našem nižádných přátel nebylo, tehdy takový statek všecken má připadnúti na najbližšieho přietele jeho při- rozeného, kdež by ten kolivěk obýval, tak dobře v jiných zemiech, jako v této zemi České, a to bez našie i dědicuov a budúcích našich všelikteraké přěkazy. Pak-li by se přihodilo, že by kto z obyvateluov nadepsaného města našeho a z podměstie, z vesnic, dvoruov a mlýnuov svrchu psaných bez zřiezenie a kšaftu s to- hoto světa sšel a nižádných přátel po něm na panství našem ani nikdež jinde nebylo, tehdy ten statek po něm pozuostalý

Strana 1002
1002 1504. všecken, nic nevymieňujíc, purgmistr a radda města svrchu dot- čeného mají v moc svú vzieti a jeho nikam neroztrhujíc obrátiti za duši toho umrlého na opravu kostela tu v Prachaticlích] i také města téhož s naším vědomím i dědicuov a budúcích našich. A což se dotýče stezky od Pasova a silnic, při těch svrchu psaní obyvatelé města našeho Prachatic i všickni jich dědici a budúcí mají skrze nás a naše dědice i budúcí zacho- váni býti podle rozsudkuov, tak jakž jsú těch v prvnějšie časy od starodávna užívali a nynie na tento čas užívají podle spra- vedlnosti. Také pro lepší zvuoli a svobodu téhož města našeho Prachatic přidali sme a připojeli a mocí listu tohoto přidáváme a připojujem k témuž městu a obyvatelóm svrchu dotčeným tři lesy, zejména Lybikperg, Osekperk a Deniczperg, s jich příslu- šenstvím, puokudž v mezech svých a v hraniciech sami v sobě jsú od starodávna, tak aby sobě z nich dřievie mohli bráti k svým vlastním potřebám ku palivu i také k stavenie svobodně bez všelikého úplatku; než toliko což se toho lesu dotýče ku palivu i k stavení, ten aby sekán byl s vykázáním a vědomím úředníka našeho, kterýž by z měšťan našich v tom městě obý- vajících od nás neb dědicuov a budúcích našich k takové věci usazen byl, a kterémuž by ta věc poručena byla,“ ačkoli beze všeho úplatku, tak jakož svrchu dotčeno jest, než toliko aby v tom sekání slušná zřiezenost zachována byla. V kterýchžto třech vršiech a lesiech svrchu dotčených přidali sme jim a mocí listu tohoto přidáváme lovy všelikteraké zvěři, aby sobě k po- těšení svému a kratochvíli svobodně honiti a loviti mohli po všecky věčné časy bez všeliké přěkazy našie i všeckněch dědi- cuov a budúcích našich, nižádnému jinému honiti a loviti ne- dopúštějíce. V tom sobě však a dědicuom a budúcím našim cesty nezavierajíc, kdyžbychme časem svým na Prachatice přijedúc k své potřebě honiti chtěli; než nižádnému jinému proti této milosti my ani dědici a budúcí naši nižádným obyčejem v těch vršiech a lesiech honiti a loviti dopúštěti nemáme. Též také k potěšenie a kratochvíli svrchu dotčených obyvateluov města Prachatic přidáváme potoky pstruhové, kteříž jsú kolivěk v těch lesiech již dotčených a v gruntech a v mezech jich až do potoku Běleckého, aby v nich svobodně na věčnost loviti mohli, ni- žádnému jinému loviti nedopúštějíce; s túto však výmienkú, když

Strana 1003
1504. 1003 bychme kdy na Prachatice přijeli my nebo budúcí naši, abychme moc měli sobě k naší vlastní potřebě v nich“ dáti loviti, než nižádnému jinému v nich loviti nemáme odpúštěti obyčejem nižádným. Což se královské berně dotýče, když by kolivěk krá- lovská berně obecná zemská v zemi položena byla, v tom se také již psaní poddaní naši podle země zachovati mají podle uložení starodávnieho; než berně jiné nám zvláště dávati nebudú povinni kromě toliko, když by skrze nás a budúcie naše na všecko pan- stvie naše pomoc položena byla z kteréžkolivěk příčiny, tu což by na ně podle slušnosti položeno bylo, v tom podle jiných pod- daných našich mají se k nám jakožto věrní poddaní naši po- slušně zachovati. A jakožď svrchu psaní poddaní naši v městě Prachaticích a v podměstí obývající podle starodávnie spravedli- vosti povinni jsú nám dávati desátek z dědin i také z štěpnic svých, i předložili jsú nám mnohé nedostatky a nezvole, kteréž by skrze to na ně časem svým přicházeti mohly, kdyby ten de- sátek na penieze položen nebyl, prosiec nás, abychme o to s nimi milostivě naložili a miesto obilé od nich za to penieze brali, a tu věc jim také na věčnost abychme sami od sebe i od dědicuov a budúcích našich utvrdili. Kdežto my k takové jich prosbě na- kloněni jsúc a v tom i v jiným již dotčeného města našeho prospěchu a vyzdviženie žádajíce, jich prosbu jsme k sobě při- jali a ten desátek s jich vědomím a dobrú volí na penieze polo- žili, tak že nám a našim dědicóm a budúcím na každý rok po všecka léta budúcí mají miesto toho desátku dávati třidceti kop grošuov českých širokých rázu a čísla pražského vždycky při svatém Havle, počnúc na svatý Havel po datum listu tohoto najprv příští a tak potom na každý svatý Havel po všecka léta budúcie, a již dále nám ani dědicuom našim takového desátku obilím a obrodú ani z dědin ani z štěpnic na věčnost dávati nejsú povinni, než toliko penězi, tak jakož již psáno stojí. A což se dotýče desátku farářského, kterýž na jich gruntech knězi faráři příslušie, toho se tuto nic nedotýče, ten oni jemu podle starodávnie spra- vedlivosti dávati jsú povinni.“ Také svrchu dotčeným obyva- telóm města našeho Prachatic a podměstie, vesnic a dvoruov a mlýnuov svrchu psaných tuto milost činíme a zvláštní svobodu dáváme: jestliže by se v časech budúcích nezdálo komu z nich neb z jich budúcích pod námi neb pod dědici a budúcími našimi

Strana 1004
1004 1504. bytu svého a obydlé mieti, aby takoví mohli domy neb grunty své, kteréž by pod námi měli, svobodně prodati a osadiec nám dobrým a hodným člověkem, kteréhož by se nám k našemu a téhož města našeho dobrému za hodného přijieti slušně zdálo, aby se s statkem svým mohli pryč bráti a stěhovati svobodně, kamž by se jim kolivěk podle jich úmysla a dobré vuole zdálo a líbilo, bez všelikteraké překážky našie i všeckněch dědicuov a budúcích našich. Také svrchu dotčeným poddaným našim tuto milost učinili sme a mocí listu tohoto činíme, ač by nás neb naše dědice a budúcí kto za to prosil, abychme jemu který duom v městě svrchu psaným neb v podměstí osvobodili, aby mezi ji- nými obyvateli poddanými našimi svobodně obývaje, s nimi nic netrpěl, že toho nemáme učiniti ani koho takovým spuosobem osvobozovati my ani dědici a budúcí naši po všecky věčné časy nižádným obyčejem, aby skrze to škody i nezvole již dotčení poddaní naši zbaveni byli. Také jakož jsú předkové naši v pře- dešlých letech pod sebú na panství židy chovali, jakož pak i za nás v některých městech a městečkách našich pod námi za ně- který čas, ač nedlúho, byt svój měli jsú, ale poněvadž skrze jich mezi křesťany obývánie lidé k chudobě a záhubě přicházejí, a skrze židovské nepravé obchody v dobrých mraviech proti svému svědomí i dobré pověsti rozličnými nepravostmi nakaženi a po- rušeni bývají, ješto skrze to k mnohému nebezpečenstvie tak dobře života jako duše přicházejí, jakož jsme toho dostatečně zpraveni, a dokudž jsú na našem panstvie židé obydlé měli, sami jsme to gruntovně poznali; a nade všecko tu věc sobě vysoce vážiec a k srdci přijímajíc, že to pokolenie židovské jsú ohavní rúhači přeslavné panny Marie, matky pána Krista boha našeho. a viery našie křesťanské, a nechtiec tomu, aby skrze takové ži- dovské obcovánie město naše Prachatice v budúcích časech k jaké nezvoli a k zlechčení přijíti mělo, témuž městu našemu i všem poddaným našim téhož města a podměstie i vesnic a dvoruov a mlýnuov svrchu dotčených a k témuž právu připojených učinili sme a mocí listu tohoto činíme tuto milost, aby v tom městě a podměstie a vesniciech, dvořiech a mlýnech na věčnost tomu pokolenie židovskému skrze nás a dědice a budúcie naše ni- kdy obydlé dopuštěno nebylo nižádným vymyšleným obyčejem. A jestliže by v budúciech časiech kteří dědici a budúcí naši ďábel-

Strana 1005
1504. 1005 ským ponuknutím pro lakomstvie neb kterúkoli jinú příčinu od pokolenie židovského svedeni jsúc, jinde na panství pod sebú židy chovati chtěli, kteréhožto zlého pán buch na naše dědice a budúcie dopustiti nerač, všakž proto v městě našem v Pracha- ticiech ani v podměstie ani v těch vesnicích, dvořiech a mlýnech svrchu vyslovených přes toto naše vysazenie židé nižádným oby- čejem nemají chováni a trpěni býti; v kterýmžto kusu, což se židuov dotýče, pro zachovánie dobré pověsti a pro uvarovánie neštěstie i mnohého zlého všecky naše dědice a budúcie, kteříž by města Prachatic v držení byli, tak dobře zavazujem tiemto listem jako sami se na věčnost. Jestliže by se také přihodielo v potřebách a v příčinách súdných, že by se komukolivěk nález neb rozsudek konšeluov našich Prachatických svrchu dotčených nelíbil, takoví budú se moci odvolati a duoklad k orteli vyššiemu učiniti k přísežným konšelóm města Piesku, jakožto ku právu vyššiemu, všakž ve všech těch věcech řád a chvalitedlný obyčej práv městských zachovávajíce. Také toto svrchu psané všecko obdařenie naše chcme aby bylo nám a dědicuom a budúcím našim bez újmy svrchnosti panstvie a duochoduov našich, kteříž nám v týmž městě a v podměstie, vesniciech, dvořiech a mlýnech často dotčených na tento čas příslušejí a nebo v časech budúcích kterakkoli podle spravedlivosti přislušeti by mohli; kteréžto právo a obdarovánie svrchu psané ve všech kusiech a artikulech, jako svrchu psáno jest, skrze nás, naše dědice a všecky budúcí, kteříž by v časech budúcích často psaného města Prachatic v držení byli, kteréž v té věci k zdržení rovně též na věčnost jakožto sami se listem tiemto zavazujem, má často psaným poddaným našim i všeckněm jich budúcím po všecky budúcie časy skutečně věrně a právě zdržáno a v plnosti beze všeho zmatku a přerušenie za- chováno býti. Tomu na pevnost na svědomie a potvrzenie pečet naši větší vlastní rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narozenie syna božieho tisícieho pětistého čtvrtého v úterý po hodu povýšenie svatého kříže. Orig. perg. v knížecím archivu Prachatickém. Pečet jest utržena a ztra- cena. Na rubu čte se poznámka rukou z počátku XVII. století psaná: »Privi- legium města Prachatic od pana Petra z Rožmberka 1504.« Za tím připsáno rukou XVIII. století: »Anstat des concepts zu dienen. — Dies ist anno 1723 aus dem Wittingauer archivo in das Crumaur überbracht worden, ist von

Strana 1006
1006 1504. unterschiedlichen inhalt. Weilen aber solches in dem vorhandenen libello derer Prachaticzer stadtprivilegien nit enthalten ist, als ist an der expedition dises umsomehr zu zweifeln, als die stadt annoch anno 1505 von denen probsten aufm Wischehrad ein privilegium uberkommen hat, mithin anno 1504 ged. herr Petr von Rosenberg weder ein herr der stadt damals i. e. anno 1504 gewesen ist." Tvrzení to jest ovšem mylné, jak viděti z listinných dokladův, které k tomuto listu přidáváme. — Současný přepis těchto výsad Petra z Rožmberka zapsán byl v kodexu Rožmberském, který se chová v archivu Musea království Českého, na pěti nečíslovaných listech za l. 41 vložených za nápisem »Vejsady města Prachatic.« V přepise tom, jehož nyní v kodexu zmíněném nelze nalézti, byly odchylky: a) s vykázáním a vědomím rychtáře neb hajného na- šeho, kterémuž by ta věc od nás neb dědicuov a budú- cích našich poručena byla. — b) přidáváme potok pstruhový mezi lukami tak a puotud, puokudž jest sám v sobě v mezech svých, aby v něm svobodně. — c) v něm. — d) Tento celý odstavec o desátku od slov A jakož až jsú povinni v přepise tom schází. — Prachatice byly před tím v držení Ladislava z Rabšteina (viz dříve na str. 718 při čísle 422), jenž 31. října 1493 z neznámých příčin prodal zápisy na toto město se vším příslušenstvím nejv. písaři a hofmistru královskému Janovi z Roupova dobrou vůlí tohoto znění: »Já Ladislav z Rabštaina a na Hrádku vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten a slyšán bude, že ty zápisy a listy na pargkaméně, kteréž jsem měl já a bratřie moji po předciech svých, kteříto listové a dání sú od [naj]jasnějšieho kniežete a pána, pana Zigkmunda cie- saře Římského a krále Českého a markrabí Moravského etc., slavné paměti, kterejžto jeden list svědčí urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka dobré paměti, a druhý list, kterajžto také svědčí Janovi řečenému Smilek z Křemže. kterajžto list dal jest jmenovanému panu Oldřichovi z Rozmberka z dobrú volí. kteřížto oba dva listové svědčí na puol šesta tisíce kop grošuov českých širo- kých rázu Praského, v nich se zapisuje město Prachatice se vším příslušen- stvím, jako ti pak zápisové v sobě světleji a šíře ukazují, jakož pak ti listové dáni sú urozenému pánu, panu Prokopovi z Rabnštaina, ty časy kancléři krá- lovstvie Českého, od jmenovaného pána, pana Oldřicha z Rozmberka a pana syna jeho též z Rozmberka z dobrú volí, jakož pak týž list a dobrá vuole ší- řeji svědčí. A já nadepsaný Ladislav jménem svým i bratří svých ty zápisy a listy nahoře jmenované i z dobrú volí dal sem a prodal sem a motcí tohoto listu, jenž slove dobrá vuole, dávám dobrovolně, tu sobě ani bratřím svým nic nepozuostavuje ani žádnému, urozenému panu Janovi z Roupova, najvyšiemu písaři královstvie Českého, hofmistru dvoru královského, i jeho dědicuom i tomu každému, ktož by koli ote psaného Jana aneb jeho dědicuov měl ty zá- pisy s jich dobrú a svobodnú volí aneb z jednoho jich, při tom dávaje to všecko zbožie, na kteréžto ti zápisové výše sami v sobě šířeji svědčí, jmieti, držeti a to všeho svobodně požívati i s těmi zápisy a zbožím nahoře psaném učiniti, jakž se jim koli líbiti a zdáti bude, jakožto svým vlastním nebo jednomu z nich beze všelikého mého a dědicuov překážky a odporu. Toho všeho na po- tvrzenie a pro lepší jistotu pečet vlastní dal sem přivěsiti k tomuto listu do- brovolně, připrosiv urozených panoší Petra z Újezda a v Drslavicích a Votíka

Strana 1007
1504. 1007 z Přílep a na Bělči a Bohuslava z Lozy a Hrzka z Budkova, že jsú své pečeti přivěsili k tomuto listu sobě beze škody. Psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čteřistého devadesátého třetieho ten čtvrtek přede všemi milými sva- tými.« (Orig. perg. v knížecím archivu Prachatickém.) Nový držitel Prachatic hlásil se k vyznání pod obojí, a proto majitelka města toho, kapitula Vyše- hradská, vymohla si r. 1495 na králi slib, že již více zboží její zastavovati nebude, a dovolení, aby mohla Prachatice a Volary vyplatiti. Přes to však král Vladislav potvrdil Václavovi z Roupova, synu Janovu, listem d. 4. června 1501 všecky zápisy a práva na zboží Prachatické v tato slova: »My Vladislav,a z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský a Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské, Slezské knieže a Lužický margkrabie etc. Oznamujem listem tiemto všem, že jest před nás přistúpil urozený Václav z Rúpova, věrný náš milý, a vokázal nám řádné vidimus listu najjasnějšieho někdy kniežete pana Zigmunda, Římskéhob císaře a krále Českého slavné paměti, předka a praděda našeho milého, kterýmc jest zapsal někdy Janovi Smilkovi z Křemže, za jeho dědicstvie, kteréž byl od něho vzal,d puol třetího tisícec kop grošuov Prachatice městoť s vesnicemi i jiným jeho vším a všelijakým příslušenstvím. Kterýžto zápis a spravedlnost svú prodal jest potom týž Smilek, dobrú vuoli naň udělav, urozenému někdy Voldřichovi z Rozmbergka,q a tak to potom do několika prodajóv jedni druhým prodávali, dobré vuole na to dělajíce,h až to zbožie potom s těmi zápisy a dobrými vólemi naposledy koupil statečný Jan z Rúpova někdy otec jeho.i A když jest teď nynie pro svú některú po- třebuj týž Václav ty zápisy na zbožie svrchu psané vohledával, nenalezl jest dobré vuole od Smilka svrchu psaného proto, že jest se někde potratila;k proše nás při toml s velikú pilností, poněvadž se jemum taková příhoda stala, abychme jemu tu dobrú vuoli potracenún z plnosti moci našie královské doplniti rá- čili.o Kdež my znajíce, že jest mu sě ta škoda a ztrátap beze lsti stala, a ne- chtiece, aby skrze to jaké škody aneb zmatky při držení a požívání zbožie tohoq jměl,r pro služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách dali smes všecku moc a pevnost listóm a zápisóm na zbožie Prachatickét svrchu psané a ztrátu i nedostatek té dobré vuole Smilkovy" doplnili a mocí listu tohoto" doplňujem a zasě nahrazujem, tak že ti zápisové na zbožie často psané majíx jmieti tu všecku moc a pevnost v cele a úplně, kterú jsú prvé jměli, dokudž ta dobrá vůle potracena nebyla,v bez umenšenie nynie i na budúcie časy, a to bez našie a budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky.? A ktož by list tentoaa jměl s svrchu psaného Václava dobrú vuolí a svobodnú, tomu má příslušeti plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svě- domiebb pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na Bu- díně v pátek před svatú Trojicícc létha božieho tisícieho pětistého prvnieho a království našich Uherského jedenáctého a Českého třidcátého.« [Na ohbu:] Ex commissione propria maiestatis regie per Joannem Sslechtam de Wssehrd, prothonotarium cancellarie maiestatis sue Boemicalis. [Na rubu:] Rta. (Orig. perg. s pečetí královskou zavěšenou na proužku pergamenovém v knížecím archivu Prachatickém. Současný přepis (R) zapsán jest v původním registru krále Vladislava z let 1498—1502, které se chová v c. a k. dvorském a státním

Strana 1008
1008 1504. archivu Vídeňském pod č. 201, na l. 250v (č. 432) za nápisem: »Václavovi z Rú- pova.« V přepisu tom shledává se mnoho odchylek od originálu, z nichž ně- které jsou i věcně dosti závažné: a) ostatek titulu nahražen pouhým etc. v R. — b) Řiemského R. — c) kterýmž R. — d) kteréž byl od něho vzal schází v R. — e) II1/2 tisiece R. — 1) někdy k probošstvie Vyšehradskému příslušejície při- dává zde R. — g) urozenému někdy Voldřichovi z Rožmbergka schází v R. — h) dělajiece R. — i) až to zbožie potom najposléze statečný někdy Jan z Rou- pova, votec jeho, kúpil se všemi zápisy a dobrými vólemi R. — j) A když jest nynie k té potřebě R. — k) vohledoval, že jest dobré vuole až do téhož Smilka najíti nemohl, protože jest někde potracena R. — 1) při tom schází v R. — m) mu se R. — ") potracenú schází v R. — o) tak aby skrze to škody a zmatkuov při drženie a požívánie zbožie toho Prachatického nejměl přidává zde R. — p) ta ztráta a příhoda R. — q) při držení a požívání zbožie toho schází v R. — r) jmieti měl R. — s) jsme R. — t) Prachaticské R. — u) a ztrátu té kvi- tancí Smilkovy R. — v) tohoto listu R. — x) svrchu psané majie R. — V) úplně, jako by ta quitancí potracená při nich byla a zuostala R. — 2) a to nynie i na budúcie časy bez překážky a zmatkuov budúcích našich, králóv Českých, i jiných všech a všelijakých lidí R. — ad) A ktož by tento etc. R. — bb) Tomu na svědomie etc. R. — cc) Datum Bude feria VI. ante Trinitatis zní datováni v R, kdežto léta udána nejsou). — Potom Václav z Roupova všecko právo své na Prachatice a Volary převedl na Voka, Petra a Oldřicha pány z Rožmberka listem daným 5. října 1501 tohoto znění: »Já Václav z Rúpova etc. vyzná- vám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že ty zápisy a listy na pargaméně s visutými pečetmi dole dotčené: První naj- jasnějšieho kniežete a pána, pana Zigmunda, Římského a Uherského, Českého, Dalmatského, Charvatského etc. krále slavné paměti, jímžto J. Mt město Pra- chatice a městečko Valary s jich příslušnostmi, kteréž někdy příslušely k pro- bošství Vyšehradskému, zapsati a zastaviti jest ráčil urozenému někdy pánu panu Oldřichovi z Rožmberka a jeho dědicóm ve třech tisících kopách grošuov českých tak a s takovými přímienkami, jakož týž list pod J. Kské Mti pečetí visutú to vše šíře v sobě zavierá. Druhý list a zápis, kterýmžto týž pan Zigmund, Římský ciesař vždy rozmnožitel říše a Uherský, Český etc. král, statečnému někdy Janovi řečenému Smilek z Křemže zastaviti jest ráčil Prachatice město, kteréž slušelo k proboštví Vyšehradskému, a podle toho i vesnice ty a požitky všecky, kteréž k témuž městu příslušejí, v puol třetiem tisíci kopách grošóv pražských střiebrných a dobrých tak a pod těmi a takovými výmienkami, jakož týž zápis a list pod J. M Cské majestátem visutým a jiných pánuov urozených i také vladyk pečetmi visutými na svědomie to šíře v sobě svědčí. Item list třetí dobré vuole, kterýmžto listem urozený pán pan Oldřich z Rožmberka, s panem synem svým odtudž z Rožmberka, ty listy ciesaře Zigmunda svrchu dotčené majíce od nadepsaného Smilka s jeho dobrú vólí psanú řádně, dali jsú je také dále uroze- nému pánu panu Prokopovi z Rabšteina, kancléři Českému, a duostojnému panu Janovi odtudž z Rabšteina, bratru jeho, proboštu Vyšehradskému, i jich dědicóm ke jmění, držení a požívání, žádného práva sobě při tom na témž sbožie nepo- zuostavivše, jakož ta jich dobrá vuole to světlejie v sobě okazuje. Item čtvrtý list, jímžto urozený pan Ladislav z Rabšteina a na Hrádku ty svrchu psané listy

Strana 1009
1504. 1009 a zápisy ciesaře Zigmunda a dobré vuole maje po předcích svých, dal jest je také dále urozenému někdy panu Janovi z Rúpova, najvyšiemu písaři královstvie Če- ského a J. Mti Kské dvoru hofmistru, dobré paměti otci mému milému, a dědicóm jeho a tak i mně jakožto synu a dědici jeho pravému s svú také dobrú volí psanú řádně, jakož pak táž jeho dobrá vůole v sobě šířeji zní. Item list pátý a poslední najjasnějšieho kniežete a pána, pana Vladislava, Uherského, Českého, Dalmatského, Charvatského etc. krále, pána mého milostivého, kterýmžto J. Mt nedostatek a ztrátu dobré vuole ot nahoře psaného Smilka urozenému někdy panu Oldřichovi z Rozmberka učiněné, kterúž jsem já potratil z neště- stie, z plnosti moci královské doplniti a zase navrátiti ráčil jest milostivě bez umenšenie nynie i na budúcí časy, jakož pak týž list a zápis pod J. Kské Mti pečetí visutú to vše šíře a světlejie v sobě svědčí a ukazuje. Kteréžto zápisy a listy svrchu dotčené všecky já nadepsaný Václav z Rúpova po smrti nade- psaného Jana z Rúpova, otce mého milého, maje řádně, dal jsem je dobro- volně a s dobrým mým rozmyslem i mocí tohoto listu s mú plnú a svobodnú dobrú vólí dávám urozeným pánóm, panu Vokovi, panu Petrovi a panu Oldři- chovi bratřím z Rožmberka etc. i jich dědicóm, moc i plné právo jim při tom dá- vaje, to všecko sbožie, na čež tíž zápisové často opětovaní svědčí, jmieti, držeti. těch užívati i s tiem se vším a s týmiž zápisy císaře Zigmunda i také s zá- pisem krále Vladislava Jich Mtí i tudiež s těmi dobrými vólemi ot jedněch k druhým, tak jakož se svrchu píše, prošlými, když a což se jim líbí nebo lí- biti bude, jakžto s jich vlastním mocně učiniti bez všelikého mého, dědicuov mých i jiných všech lidí otporu a překážky. Na potvrzenie i budúcí pamět toho pečet mú vlastní dal jsem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně, prosiv urozených pánuov, pana Jindřicha z Hradce najvyšieho komorníka již psaného královstvie Českého, pana Puothy z Rizmberka najvyšieho sudí téhož králov- stvie Českého, pana Jetřicha z Gutšteina a na Chýšech a urozených vladyk Ottíka Kamického z Tropčic a v Svrčovci a Jana z Bohmic, že jsú také pečeti své dali jim bez škody na svědomie podle mne přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho pětistého prvnieho ten úterý po svatém Františku.« (Orig. v knížecím archivu Prachatickém). — Petr z Rožm- berka obávaje se, že Prachatické zboží drží právem nedosti zřetelným a proti zákonům duchovním, zadal v té příčině prosbu k papeži a posílaje doktora Balba do Budína vyjednávat o této věci s legátem papežským prosil krále listem d. na Krumlově 4. dubna 1502 (feria II die s. Ambrosii a. etc. XVCII), aby sám ráčil o to s legátem mluviti aneb někoho k němu s doktorem Balbem poslati. Král listem d. na Budíně 4. května (feria IIII. ante Ascen- sionem domini) odpovídal: »Což se tvé věci vo Prachatice dotýče, mluvili jsme vo to s knězem legátem a ještě potom i Johannesa sekretáře našeho k J. Mi posielali. Na čem to pak nynie stojí, porozomieš všemu od doktora Balba, kte- réhož jsi k němu vo to poslal.« (Souč. opis a orig. v kníž. arch. Prachatickém; v. Arch. Český XXI, str. 441, č. 316 a 317). Papež Alexandr VI. potom listem d. v Římě 30. května 1502 (Rome apud s. Petrum anno inc. MDII, tercio kal. iunii, pontificatus a. X) legátovi svému v Uhrách, Čechách a v Polsku, Petrovi kardinálu knězi titulu sv. Cyriaka in Thermis nařídil, aby vyšetřil. zdali by směna ta byla církvi prospěšna. V listu tom se praví: »Exhibita nobis

Strana 1010
1010 1504. nuper pro parte dilecti filii nobilis viri Petri de Rossis, domicelli Pragensis diocesis, peticio continebat, quod olim retroactis temporibus diversi Boemie reges quam plura bona, res, possessiones et castra ecclesiarum regni Boemie et inter alia castrum Prachatice dicte diocesis, quod de iure directi dominii ad preposituram ecclesie Vicegradensis eiusdem diocesis pertinet, alienarunt; et licet ipse Petrus dictum castrum a tunc illud occupantibus ex propriis pe- cuniis emerit, dubitat tamen idem Petrus, qui ut bonum decet christianum bona ecclesiarum iniuste possidere illaque diminuere semper abstinuit sancte- que matris ecclesie Romane mandatis obtemperaverit, pro eius conscientie exoneratione dictum castrum minus iuste et contra ecclesiasticas sanctiones possidere, cupitque eidem prepositure in recompensam dicti castri alia bona, res et possessiones eidem prepositure utiliora et commodiora, ex quibus dicta prepositura maiores fructus, redditus et proventus habere et levare annuatim poterit, quam ex dicto castro haberet, si illud possideret, dare illaque cum dicto castro permutare. Quare pro parte tam dicti Petri, qui (ut asserit) inter proceres dicti regni potens existit, quam dilecti filii Cristofori, moderni eius- dem ecclesie Vicegradensis prepositi, nobis fuit humiliter supplicatum, ut eidem Cristoforo dictum castrum cum prefato Petro pro aliis bonis, rebus et posses- sionibus eidem prepositure utilioribus et commodioribus permutandi licentiam concedere et alias in premissis opportune providere de benignitate apostolica dignaremur. Nos igitur, qui de premissis certam notitiam non habemus, eosdem Petrum et Cristoforum a quibusvis excommunicationis, suspensionis et inter- dicti aliisque ecclesiasticis sentenciis, censuris et penis a iure vel ab homine quavis occasione vel causa latis, si quibus quomodolibet innodati existunt, ad effectum presencium dumtaxat consequendum, harum serie absolventes et ab- solutum fore censentes ac bonorum, possessionum et castri predictorum situ- ationes, confines, qualitates et veros annuos valores presentibus pro expressis habentes, circumspectioni tue per apostolica scripta mandamus, quatenus ser- vata forma dictarum litterarum specificatisque prius coram te bonis, rebus. possessionibus et castro permutandis huiusmodi, de premissis omnibus et sin- gulis et eorum circumstanciis universis per ipsum diligenter informes, et si per informacionem eandem ita esse ac permutacionem huiusmodi, si fiat, in evidentem utilitatem dicte prepositure cedere repereris, eidem Cristoforo dictum castrum cum prefato Petro pro aliis bonis, rebus et possessionibus dicte pre- positure utilioribus et commodioribus permutandi licentiam auctoritate nostra concedas. Non obstantibus constitutionibus et ordinationibus apostolicis ac dicte ecclesie Vicegradensis iuramento, confirmatione apostolica vel quavis firmitate alia roboratis, statutis et consuetudinibus ceterisque contrariis quibuscumque.« (Opis vložen do notářského instrumentu, jejž kardinál Petr dal sepsati o vý- slechu svědků provedeném podle rozkazu papežova 1. dubna 1503). Petr z Rožm- berka doručil mandát papežský kardinálovi Petrovi žádaje, aby bylo prove- deno řízení v něm nařízené. To se stalo a kardinál dal o řízení sepsati listinu d. na Budíně 1. dubna 1503, v níž se praví: »Nos igitur Petrus cardi- nalis legatus, iudex et executor unicus — volentes mandatum apostolicum — nobis in hac parte directum reverenter exequi, ut tenemur, huiusmodi premis- sarum litterarum vigore citationem legitimam pro parte prefati d. Petri de

Strana 1011
1504. 1011 Rossis ac contra venerabilem d. Cristoforum prepositum ecclesie Vicegradensis. Pragensis diocesis, ad dicendum et excipiendum quicquid verbo vel in scriptis contra preinsertas litteras apostolicas dicere sive excipere voluerit, nec non ad videndum et audiendum per nos licentiam dari et concedi ad permutandum castrum Prachaticz cum nonnullis aliis bonis, rebus et possessionibus coram nobis specificandis in utilitatem ecclesie sive prepositure Vicegradensis vel dicendum et causam, si quam haberet rationabilem, quare promissa fieri non debeant, allegandum concessimus et decrevimus. Que quidem citatio — a nobis emanata in partibus legitime executa et ipsa coram nobis hic Bude cum eius executione facta et in scriptis iudicialiter reproducta extitit et deinde specifi- catis coram nobis bonis, rebus, possessionibus et castro permutandis iuxta infra- scriptam declarationem per egregium virum d. Johannem Sslechtam, secreta- rium regium, et prefati d. Petri procuratorem, presente venerabili. d. Nicolao Krzemensky, notario in cancellaria boemicali, venerabilis d. Cristofori prepo- siti ecclesie Vicegradensis procuratore, audiente et, ut apparuit, intelligente. prout de ipsorum procurationum mandatis nobis extitit legitime facta fides, videlicet quod antedictus d. Petrus de Rossis pro castro Prachaticz et villis seu possessionibus villarum Wallary, Tressowicze Wyrow, Rohanow, Zdenicze et Ffoffry eidem castro attingentibus et inmediate subiectis, oppidum Sedlezan et villas seu possessiones villarum Krzepenicze, Hramostie, Biezycze, Mlyny. Skrayssow, Hramostie, Zwierzeticz et Zabiehliecze eidem oppido attinentes et inmediate subiectas, quorum Prachaticz trecentos et Sledezan [!] trecentos flo- renos auri vel circa fructus, redditus et proventus secundum communem exti- mationem valorem annuum non excedunt, permutare vult et intendit iuxta formam preinsertarum litterarum apostolicarum;1 necnon ipse d. Petrus de Rossis dedit, remisit et defalcavit duo millia florenorum prepositure Vicegra- densi de prescriptione, quam habet super castrum Prachaticz, quod ut asseruit, emit pro undecim millibus florenorum, quam quidem prescriptionem ipse d. Petrus super Sedlezan solum habebit pro novem milibus florenis; promittens idem d. Petrus obligando se et sessuccessores [!] et heredes suos tam diu, donec dictus prepositus voluerit solvere et restituere dictos novem mille flo- renos pro prescriptione prefata, solvere annuatim ecclesie sive prepositure Vicegradensi florenos quinquaginta consignandos vel in bonis oppidi Sedlezan vel alibi, prout ipsi Petro commodius videbitur. Et tandem productis coram nobis nonnulis testibus fidedignis ipsisque per nos receptis, admissis, iuratis et examinatis, nos de premissis omnibus et singulis eorumque circumstanciis universis diligenter informavimus. Et quia per eandem informationem et de- positiones testium comperimus et invenimus permutationem huiusmodi (prout nobis, sic ut premittitur, specificata extitit) cedere in evidentem et commo- diorem ecclesie sive prepositure Vicegradensis utilitatem, idcirco auctoritate apostolica nobis commissa et qua fungimur in hac parte, permutationem pre- dictam in evidentem utilitatem dicte ecclesie Vicegradensis cedere decrevimus et declaravimus — eidemque d. Cristoforo preposito castrum Prachaticz huius- 1) Míní se list Alexandra VI. d. v Římě 30. května 1502.

Strana 1012
1012 1504. modi cum prefato d. Petro de Rossis pro supra nominato oppido Sedlczan et aliis bonis, rebus et possessionibus supra dictis, dicte prepositure utilioribus et commodioribus, permutandi licentiam concessimus, prout concedimus per presentes. Quas quidem licentiam et permutationem Johannes Sslechta et Ni- colaus Krzemensky, procuratores predicti, laudarunt, approbarunt et affirma- runt et in permutacionem huiusmodi consenserunt —. In quorum — fidem — hoc presens publicum instrumentum — exinde fieri et per notarium publicum nostrumque coram nobis scribam infra scriptum subscribi et publicari manda- vimus nostrique sigilli iussimus et fecimus appensione communiri. Datum et actum Bude Wesprimensis diocesis in domibus nostre solite residencie, in qua iura reddi solemus, hora vesperorum et audiencie causarum more commissa- riorum consueta, ad iura reddendum et causas audiendum nobis pro tribunali sedentibus, sub anno a nativitate Domini mill. quingentesimo tercio, indictione sexta, die vero prima mensis aprilis, pontificatus — Alexandri divina provi- dentia pape sexti anno undecimo, presentibus ibidem reverendo patre domino Philippo de Sergardis Senensi prothonotario apostolico nec non venerabilibus et discretis dominis Nicolao Bonden et Gaspare de Abbatibus, clericis Rado- nensis et Misnensis diocesum, testibus ad premissa vocatis specialiter atque rogatis. — (Znamení veřejného notáře). Et ego Johannes Boton, clericus Bi- suntine diocesis, publicus apostolica et imperiali auctoritatibus notarius pre- fatique domini reverendissimi cardinalis legati et coram eo seriba, dum sic, ut premittitur fierent et agerentur, una cum prenominatis testibus presens interfui eaque — sic fieri vidi et audivi ac in actis meis ita reperi et inveni. Idcirco hoc presens publicum instrumentum manu propria fideliter scriptum exinde confeci, subscripsi, publicavi et in hanc publicam formam redegi signo- que et nomine meis solitis et consuetis una cum prelibati reverendissimi do- mini cardinalis legati, iudicis et executoris, sigilli appensione signavi in fidem et testimonium omnium et singulorum premissorum rogatus et requisitus.« (Orig. perg. v knížecím archivu Prachatickém). Listina ta pak byla ihned po- tvrzena listem krále Vladislava d. 4. dubna 1503 v tato slova: »Vladislavs a t. d. »Notum facimus tenore presentium universis et singulis, ad quos pre- sentes litere pervenerint, quod quum superioribus mensibus magnificus Petrus de Rosis fidelis nobis dilectus optaret quandam permutationem facere oppidi Sedlczana sibi hereditarii cum castro Prachaticz spectante ad preposituram ecclesie Vissehradensis, supplicavit summo pontifici, ad quem ius alienandi res ecclesiasticas spectat, ut eam permutationem admittere dignetur. Qui sum- mus pontifex totum negotium commisit reverendissimo domino Petro cardinali Reginensi apud nos offitio legationis nomine sedis apostolice fungenti; ipse autem ex speciali mandato apostolico causa diligenter discussa omnibusque ad unquem servatis, que continentur in litteris Pauli pape secundi quoad permu- tationes rerum ecclesiasticarum,emanatis," eam permutationem, utpote in utili- 1) Miní se zde konstituce Pavla II. d. v Římě u sv. Petra 11. května quinto idus maii), 1465, jejíž opis obsažen jest v listu Alexandra VI. d. 30. května 1502 svrchu uvedeném. V konstituci té se praví: »Cum in omnibus iudiciis sit rectitudo iusticie et conscientie puritas observanda, id multo magis

Strana 1013
1504. 1013 tatem evidentem ecclesie redundantem, auctoritate apostolica admisit et com- probavit in hunc veluti tenorem: quod castrum Prachaticz sit proprium et hereditarium prefato domino Petro de Rosis et suis heredibus cum omnibus iuribus et attinentiis ad illud castrum pertinentibus, et vicissim oppidum de Sedlczana cum villis adiacentibus sit proprium et hereditarium prępositure ecclesie Vissegradensis cum omnibus suis iuribus et attinentiis; insuper quod ex undecim milibus aureis, quos prefatus dominus de Rosis habet proscriptos super castro Prachaticz, eandem proscriptionem duobus milibus aureis dimi- nutis habeat super opido de Sedlezana, ita videlicet, quod novem milia aure- orum dumtaxat habeat proscriptionis in ipso opido Sedlezana. Et quotienscum- que prepositus Vissegradensis vel capitulum sibi sive suis heredibus restituet illa novem milia aureorum, tunc habeat illud oppidum liberum et ab omni obligatione exemptum. Interim vero, dum non fiat talis exolutio, prefatus dominus de Rosis cum suis heredibus se obligat singulis annis prepositure Vissegradensi velle dare quinquaginta aureos consignandos vel in bonis oppidi de Sedlezana vel alibi, ut ipsi domino Petro de Rosis melius ac commodius videbitur. Nos itaque, qui regni nostri Boemie commoda et incrementum pro- curare studemus et ea presertim, que ad cultum divinum augendum spectant. rogati debita cum instantia per prefatum Petrum de Rosis, ut eam permuta- tionem, sic ut explicatum est, auctoritate summi pontificis per prefatum do- in comissionibus alienationum rerum ecclesiasticarum convenit observari, in quibus de Christi patrimonio et dispensatione pauperum, non de proprio cuius- que peculio agitur aut tractatur. Quapropter opportet, ut in examinandis huius- modi alienationum causis, que a sede apostolica in forma, si in evidentem utilitatem cedant, oneratis ecclesiasticorum iudicum conscienciis delegantur, nichil favor usurpet, nichil timor extorqueat, nulla expectatio premii iusticiam conscienciamque subvertat. Monemus igitur et sub interminatione divini iudicii omnibus commissariis et delegatis huiusmodi districte excipimus, ut caute et diligenter attendant causas in litteris apostolicis per supplicantes expressas illasque sollicite examinent atque discutiant, testes et probationes super narra- torum veritate recipiant et solum deum pre oculis habentes, omni timore aut favore deposito, ecclesiarum indemnitatibus consulant.... Si quis autem com- missarius aut delegatus consciencie sue prodigus in gravamen aut detrimen- tum ecclesie per gratiam, timorem vel sordes alienationi consenserit aut de- cretum vel auctoritatem interposuerit, inferior quidem episcopo sentenciam excommunicationis incurrat, episcopus vero aut superior ab executione officii per annum noverit se suspensum, ad extenuationem ecclesie detrimenti illati nichilominus condempnandus futurus. Quodsi suspensione durante dampnabi- liter ingesserit se in divinis, irregularitatis laqueo se involvet, a quo non nisi per summum pontificem poterit liberari. Is vero. qui dolo vel fraude aut scienter in detrimentum ecclesiarum alienationem fieri procuraverit aut per sordes vel impressionem alienationis decretum extorserit, similem sentenciam excommunicationis incurrat, a qua non nisi per Romanum pontificem possit absolvi, ad restitucionem nichilominus rerum alienatarum cum fructibus, quando- cunque de premissis constiterit, condemnandus.

Strana 1014
1014 1504. minum legatum celebratam, prout in litteris tam summi pontificis, quam do- mini legati plenius continetur, dignaremur regia auctoritate Boemię confir- mare ac corroborare. Quarum quidem tenor litterarum de verbo ad verbum est talis: Petrus, miseratione divina tituli sancti Ciriaci in Thermis sacrosancte Romane ecclesie presbiter cardinalis Reginensis, a t. d. (Následuje znění výše podaného listu, který dal sepsati kardinál o jednání o směnu Prachatic za Sedlčany v Budíně 1. dubna 1503, avšak bez závěrku veřejného notáře). Nos animadvertentes eas preces honestati ac rationi plurimum congruas exi- stere, maturo ac diligenti prius consilio habito fidelium nobis dilectorum, ex certa et deliberata scientia nostra eandem confirmationem eodem modo, quo per dominum legatum prius nominatum celebratam his nostris presentibus litteris semper et in perpetuum valituris confirmamus et corroboramus; hoe insuper adiecto, quod nullus possit aut valeat prefatum oppidum de Sedlezana ab ipso domino Petro de Rosis aut suis heredibus redimere aut quovis titulo recuperare preter prepositum pro tempore existentem aut capitulum eclesie Vissegradensis. Insuper obligamus nos ac nostros successores reges Boemie in posterum futuros, quod nullo pacto possimus aut valeamus aliquam ulteriorem proscriptionem quocumque colore quesito supra oppido de Sedlezana et bonis ad illud attinentibus quovis pacto facere et admittere; quodsi vel ex oblivione vel ex falsa suggestione vel, ut sepe fit, ex importunitate petentium ac sup- plicantium contingeret nos aut nostros successores aliquam aliam proscriptio- nem super prefato oppido Sedlezano de novo celebrare aut quocumque modo obligare, iam ex nunc talem omnem proscriptionem atque obligationem volumus et presentibus nostris litteris decernimus esse cassam, irritam et inanem nul- lumque effectum aut vires quovis tempore habituram. Quapropter omnibus et singulis officialibus nostris, tam maioribus quam minoribus, regni nostri Boemie districte mandando precipimus, ut cognita hac voluntate et dispositione nostra- dum et quando ad hoc requisiti fuerint, prefato Petro de Rosis, heredibus ae successoribus ipsius castrum Prachaticze cum omnibus bonis attinentibus iure hereditario intabulent, preposito vero et capitulo Vissegradensi presentibus et futuris oppidum Sedlezana cum omnibus similiter bonis eidem attinen- tibus hereditarie etiam tabulis regni imponant atque inscribant, omni contra- dictione postposita atque semota. In quarum quidem rerum testimonium has nostras litteras fieri sigilloque nostro regio pro maiori firmitate muniri precepimus datas Bude feria tertia die sancti Ambrosii anno Christi mille- simo quingentesimo tertio, regnorum autem nostrorum Hungarie tredecimo Boemie vero tricesimo secundo.« INa ohbu:] Ad relacionem magnifici do- mini Alberti de Kolowrat et Lybsstein supremi cancellarii regni Bohemie etc. [Na rubu: Rta. Orig. perg. v knížecím archivu Prachatickém s pe- četí královskou zavěšenou na červenobílé šňůře hedvábné. Na rubu rukou soudobou poznamenáno: Tento majestát ve dsky zemské vložen a slovo od slova vepsán z rozkázánie najjasnějšího kniežete a pána pana Vladislava Uherského a Českého etc. krále, markrabí Moravského etc. Posel na to od J. Mti kské byl jest ke dskám Albrecht z Kolovrat a na Libšteině naj- vyší kancléř královstvie Českého z pánuov, jsa k tomu od J. Mti zvláště vy- slaný. Stalo se léta MVCIII° v sobotu před svatým Stanislavem“ 16. května/

Strana 1015
1504. 1015 Jiná mladší ruka pak dodala: „Léta božieho M'VCXLIII° ve čtvrtek po svatém Ambroži 15. dubna] tento list zase ve dsky zemské vložen a vepsán jest podle svolení sněmovního.“ — Opis tohoto listu zapsán jest v kvaternu desk zemských trhovém černém výpisů (nynější čís. 2) na l. D 9—D14, kdež po jeho znění čte se tento záznam: �Tento majestát ve dcky zemské vložen a vepsán byl z rozkázání najjasnějšího knížete a pána pana Vladislava Uherského a Českého etc. krále. Relator na to ke dckám byl Jan z Šelnbergka etc,, najvyšší komor- ník královstvie Českého, z pánuov k tomu sa zvláště vyslaný. Stalo se v úterý den sv. Zikmunda 12. květnal léta M°VCIII°, V druhých Hindrákových J, XVII.“ — Petr z Rožmberka platil proboštovi vymíněný úrok nepořádně, pro- čež si probošt vyprosil na králi povolení, aby s panem Petrem směl uzavříti smlouvu o náhradu jednou pro vždy po dobu svého života. Povolení královské d. na Budíně 11. února 1513 zní: »My Vladislav — oznamujem —, že nás spravil velebný Jetřich z Tandorffu, probošt kostela Vyšehradského, věrný náš milý, kterak jest smlúvu dobrovolnú učinil s urozeným Petrem z Rozun- bergka na Krumlově, věrným naším milým, takovú: kdež jmenovaný Petr za sebe i za budúcí dědice své podvolil jest se dávati padesát zlatých proboství [!) Vyšehradskému každého roku, dokudž by Sedlčany, kteréž za Prachatice od- měněny jsú, od kerého probošta vyplaceny nebyly etc., jakož o tom dcky šíře ukazují, i má jmenovaný Petr z Rozumbergka témuž Jetřichoví smlúvú dáti sumu jistú peněz a zaplatiti za všecky zadrželé platy, toť již kolikrát jest týž Petr těch padesát zlatých zadržel a nevydával a co budúcně dávati má, do- kudž by týž Jetřich proboštem Vyšehradským byl, a on Jetřich ani budúcí proboštové nemají téhož Petra ani dědice neb potomky jeho z těch padesáti zlatých, tak jakž se píše, napomínati. I pro lepší jistotu toho a znaje v tom své dobré, prosil jest nás, abychom k tomu naše povolení dáti ráčili, tak aby on jmenovaného Petra, když by takovú smlúvu s ním dokonal a summu peněz za to od něho přijal, listem pod pečetí proboství Vyšehradského aneb pod svú vlastní pečetí kvitovati mohl z summy zadrželé i z těch padesáti zlatých, kteréž by jemu jako proboštovi každého roku do jeho živnosti dávati měl. My znajiec v tom slušnú jeho žádost, k tomu jsme svoliti ráčili a tiemto listem mocí naší královskú svolujem, mocně toho potvrzujiec, aby jmenovaný Petr. dědicové neb budúcí jeho, když by tak, jakož se svrchu píše, od téhož Jetřicha quitován byl, napomínáni býti nemohli od něho ani od žádného probošta Vy- šehradského neboližto kapitoly z těch padesáti zlatých všecka předešlá létha zadržených, i kteréž by sic dotud, dokudž by on proboštem Vyšehradským byl. platiti jměli. Však když by týž Jetřich toho proboství nedržel, budů zase po- vinni týž Petr, dědicové neb budúcí jeho potomním budúcím proboštuom těch padesáte zlatých, tak jako dcky a zápis jich ukazuje, vydávati a platiti, nic sobě této smlúvy ku pomoci neberúc. Tomu na svědomie pečet naši královskú k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně ten pátek po svaté Školastice létha božieho tisícého pětistého třinádtetého, královstvie našich Uherského třimetscítmého a Českého čtyrydtcátého druhého. Na ohbu: Ex commissione propria maiestatis regie.« (Orig. perg. v kníž. archivu Pracha- tickém). Již 23. dubna téhož roku osvědčoval probošt, že přijav 100 kop gr. č., vzdává se nároku na roční dávku padesáti zlatých, k níž se pan Petr

Strana 1016
1016 1504. z Rožmberka při směně Prachatic za Sedlčany zavázal: »Já Jetřich z Tandorfu, probošt svatého kostela Vyšehradského, vyznávám —, že sem dobrovolnú smlúvu učinil s urozeným pánem panem Petrem z Rožmbergka na Krumlově J. Mti takovú: Jakož byl J. Mt ráčil zanedbati některého roku dávati probošstvie Vy- šehradskému padesát zlatých pro tu odměnu, kterúž jest J. Mt s Sedlčany na Prachatice učiniti ráčil, jakož o tom deky a bulle otce svatého J. Mti šíř svědčí a v světle ukazují, i přijal sem já svrchu psaný probošt od téhož pána J. Ml sto kop grošuov českých za všecku summu, kterúž mně jakožto proboštu za- držeti jest ráčil, i také za to, co by mi budúcně, toť již padesát zlatých každého roku, J. Mt z nahoře psané příčiny do mé živnosti vydávati jměl, tímto listem slibujíc, že já J. Mti z těch zadrželých peněz ani také z těch, kteréž by mi bu- dúcně, tak jakož se svrchu píše, vydávati měl, nemám a nebudu napomínati žádným právem, ani světským ani duchovním. Z kterýchžto všelijakých peněz již zadrželých i budúcně mně jako proboštu příslušejících J. Mť kvituji a mocí tohoto listu prázného činím tak a vedle toho, jakož povolení najjasnějšího knížete a pána pana Vladislava, Uherského a Českého etc. krále a margkrabí Moravského etc., krále a pána našeho najmilostivějšího, na to dané svědčí a v sobě zavírá, kteréžto pro lepší jistotu J. Mt kská pod majestátem J. Mti vy- dati jest ráčil a k této kvitancí povoliti, kteréžto také i já jmenovaný probošt pro též lepší a dokonalejší jistotu k tomuto listu a k této mé kvitanci pečet svého probošstvie Vyšehradského přivěsiti sem rozkázal. Dán na Vyšehradě léta od narozenie syna božieho tisícího pětistého třináctého na den svatého Jiří.« (Orig. perg. v témže archivu.) Král Vladislav pak později dovolil, aby to osvobození od dávky roční trvalo i po smrti proboštově na věčné časy, vy- miniv toliko, že probošství Vyšehradskému má na summě zástavní sleveno býti 500 kop, kdyby došlo k výplatě zboží Sedlčanského. Čís. 578. 1504, 1. listopadu. Na Budíně. Král Vladislav povoluje měšťanům města Nového Plzně, aby mohli k obci neb k záduší koupiti si do 60 kop platu dědič- ného na zemi; aby neplatili cel těm, kterým cla byla zastavena po roce 1434; konečně aby nebyli povinni přijímati židy do města, nýbrž aby měli právo je z města vypověděti, kdykoliv by se jim zdálo. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a margkrabie Lužické etc. Oznamujem listem tiemto všem, že znamenavše a vskutku shledavše mnohé, věrné a pod- dané služby, kteréž nám měšťané naši města Nového Plzně, věrní

Strana 1017
1504. 1017 naši milí, vždycky hotově i platně činili, činí a činiti nepřestávají, i chtiece, jakož nám to dobře náleží, ať by naši poddaní to znáti mohli, že takové hotovosti sme od nich i ode všech, ktož se k nám věrně a poddaně zachovávají, jakožto král a pán jich, vděční, chtiece také nějakú zvláštní milostí jse k nim nakloniti, aby tudy věrní a poddaní naši znajiece za věrných poddaností a hotovost služeb svých za to milost naši královskú štědrú, tím stálejšie v vieře své a hotovějšie v službách a potřebách našich se jměli, drželi a zachovávali, tuto milost sme nadepsanému městu našemu Novému Plzni a všem obyvatelóm a obci města toho učinili a tiemto listem s radú věrných našich, jakožto král Český, z moc- nosti našie činieme takovúto, aby měšťané naši města Nového Plzně k uobci anebo k záduší města jejich plathu na zemi dě- dičného svobodného kúpiti tu svobodu toho jmieti mohli, jakožto jiní páni a rytieřstvo toho užievají a my také jakožto král Český z moci královské městóm povoliti muožeme kupování statkuov na zemi. I protož jim nadepsaným měšťanóm povolujem mocí listu tohoto, moc jim dávajiec platu ročnieho dědičného přikúpiti až do šedesáti kop grošuov českých, a cožkoli do té summy kú- pie, přikazujiece úředníkóm většiem i menšiem desk zemských královstvie Českého, nynějšiem i budúciem, věrným našim milým, aby týmž měšťanóm našim ta zbožie až do summy plathu šede- sáti kop grošuov českých ve dsky zemské vložili a vložiti dopu- stili těm, od kohož by ta zbožie kúpili, beze všie odpornosti, a to buď rozdielně nebo pospolu až do nahoře psané summy. A také ta zbožie kúpená toho plathu aby moc jměli a jmieti mohli buď všecka nebo diel toho obrátiti, i také dáti aneb deskami zapsati toho moc jmieti mají k záduší, k kostelóm, kterýmž chtějí tu v městě neb předměstie téhož města. Také týmž měšťanóm tuto dalšie milost činieme, tak jakož od předkuov našich, králuov Českých, i od nás vysvo[bo]zeni jsú ze všech cel i ungelthuov, tak jakož listové předkuov našich i také od nás jim na to daní uka- zují a světčí, protož aby při tom tak zachováni byli a všady po potřebách svých k jarmarkóm a k trhóm jedúce, aby jeli sil- nicemi a cestami, kteréž se jim zdáti a líbiti budú, beze všie překážky našie i všech jiných lidí, a ti, kdožkoli od předkuov našich, králuov Českých, i také od nás naše cla v zástaviech mají a držie, ti všichni, kteréž jest předešlo nadepsaných měšťan našich

Strana 1018
1018 1504. obdaření od ciesařuov a králuov Českých zástav těch cel, že je při tom při všem zachovati mají svobodně, poněvadž s toho vy- svobozeni jsú od předkuov našich králuov Českých. A také nade- psaným měšťanóm při tom tuto milost činieme, ať by židuov žádných nynie ani v časiech budúciech nikdy my ani budúcí naši, králové Čeští, do města toho uvésti nemohli, neb židé sú jim dáni k městu k užitku jejich od předkuov našich; protož my tiemto listem a mocí královskú v Čechách témuž městu a obyvatelóm jeho toho moc dáváme, aby oni židy z města mohli vypověděti, když by se jim koli zdálo, vidělo a líbilo, a to bez našie, budú- ciech našich, králuov Českých, všelijaké překážky; při tom chtiece, aby těch všech milostí svrchu psaných od nás jim puojčených a daných užievali a užievati mohli nynie i v časiech budúciech. Přikazujiece všem úředníkóm a poddaným našim, věrným milým, nynějšiem i budúciem, aby svrchu psané měšťany města našeho Nového Plzně, nynějšie i budúcí, při těch při všech milostech svrchu psaných jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, jim v tom nepřekáželi ani překážeti dopúštěli nynie ani v časiech budúciech, jináč toho nečiniec pod zachování milosti naší královské. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k listu to- muto. Dán na Budíně na den božiech Všech Svatých létha bo- žieho tisícieho pětistého čtvrtého a královstvie našich Uherského patnáctého a Českého třidcátého čtvrtého. [Na ohbu:! Ad relationem magnifici domini, domini Alberti de Colovrat et in Lybsstein, supremi cancellarii regni Boemie etc. (Na rubu:/ Rta Orig. perg. v archivu m. Plzně (č. 33) s pečetí královskou na pergame- novém proužku zavěšenou. Na rubu připsány jsou tyto záznamy o vkladu listu toho do desk zemských: »Tento list ve dsky zemské vložen a vepsán jest z roz- kázánie najjasnějšieho kniežete a pána, pana Vladislava, Uherského a Českého etc. krále. Relator na to od J. Mti kské ke dskám byl Záviše Sulek z Hrádku, hajtman hradu Pražského, z vladyk jsa k tomu zvláště vyslaný. Stalo se léta božieho MVCVII° v pátek po jedenácti tisících pannách [22. října]. V prvních Václava z Chvojence N, XXVI.« Nahoře uprostřed pak jinou mladší rukou: »Létha božieho tisícieho pětistého čtyřidcátého druhého v středu po rozeslání svatých apoštoluov [19. července) tento list ve dsky zemské zase vložen a ve- psán jest podlé svolení sněmovního«. — Hruška, Pamětní kniha m. Plzně

Strana 1019
1504. 1019 str. 66; Strnad, Listář kr. m. Plzně II, str. 477, č. 575. — 1) Míní se výsada císaře Sigmunda pod zlatou bullou d. 19. září 1434 (viz č. 64), kterou kr. Vla- dislav Plzeňským stvrdil 19. března 1502 (viz č. 562). Čís. 579. 1504, 3. listopadu. Na Budíně. Král Vladislav povoluje purkmistru, konšelům i vší obci města Jaroměře, aby mohli vybírati clo k úhradě nákladův na opravu města, silnic i mostův a vysazuje jim nový trh výroční na den sv. Bartoloměje. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburský a Slezské knieže a Lužický margkrabie etc. Oznamujeme tiemto listem všem, že jsú na nás vznesli opatrní purgkmistr, konšelé a všecka obec města Jaromíře, věrní naši milí, mnohé své i města toho nedostatky a záhuby, které skrze oheň a vodu na ně nedávno i předešlými léty přišly, předkládajiece; při tom nám oznamujiece že musí mnohé a časté náklady činiti na opravenie města toho a silnic i mostuov, žádných peněz, ani kterých duochoduov na to nemajiece, prosiece nás snažně s velikú pokorú a pilností, abychom jim nějaké clo na takové opravy dáti a z milosti našie vysaditi ráčili, tak aby město to, mosty i silnice tiem lépe a do- statečněji opravovati mohli. K jichžto prosbám nakloněni jsúce, pro služby věrnost a povolnost, v kteréž jsú se nám vždycky, jakožto ku pánu svému, zachovali a zachovati hledie, a také ne- chtiece, by oni činiece náklady a útraty na opravovánie silnic a mostuov, škodu toho kterú měli, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich i mocí královskú v Čechách tuto jsme nadepsa- ným měšťanuom našim Jaromiřským, nynějšiem i budúciem, mi- lost učinili a tiemto listem činieme: Nejprvé, co a pokud by a z čehož by bráno býti mělo, takovýto spuosob o témž cle ustano- vujem a vysazujem: z každé tuny medu neb herinkuov aby peniez malý brán byl; z každé tuny lososuov neb štik český peniez; item z každého sudu Sviednického piva puol groše če- skýho; item z tisiece kuoží králiekových nebo spratkových po dvúch penězích českých; item ze sta kuoží hovězích puol groše

Strana 1020
1020 1504. českého; z kopy šperlinkuov neb jehnětin po jednom peniezi če- ském; item z každého korce obilie neb ovoce, kdož z města veze, malý peniez; z láky, buď v ní pití neb kteréžkoli kupectvie, malý peniez; item z centnýře železa kovaného neb nekovaného i z ji- ného kovu a kupectvie, kteréž váhu nese, malý peniez; z drei- linku vína jeden groš český; item z balieku sukna dva penieze česká. Kteréžto clo nadepsaní měšťané Jaromiřští, nynějšie i bu- dúcie, vybierati majie z těch věcí napřed dotčených a tiem oby- čejem, jakož se svrchu píše, nynie i v budúciech časech; a také jeho jinam a na jiné potřeby obraceti nemají, než na opravu města, mostuov a silnic, nikoliv toho neopúštějiece. Kteréhožto cla také mají a moci budú tíž měšťané požievati, jeho obhajo- vati tak a tiem spuosobem, jakož i jiná města královstvie Če- ského, majiece od staradávna taková cla aneb znovu vysazená, jich požievají, obhajují a obhajovati mohú, kdož by svývolně je projeti chtěl a tomu se protivil, bez všie překážky. Podle této taky dalšie týmž měšťanuom Jaromiřským na věčné budúcie časy činiece milost, přidali jsme jim nad to nade všecko jarmark s osmi dny pořád zběhlými a frajunkem obyčejným na den svatého Barto- loměje apoštola božieho a listem tiemto přidáváme, chtiece tomu, aby oni napřed dotčeného jarmarku tiem všiem obyčejem a právem užievali a užievati mohli, jakož jiná města naše v královstvie Českém svých jarmarkuov, buď z práva neb z obyčeje, požievají, a to bez našie, budúciech našich, králuov Českých, i všech jiných lidie všelijaké překážky. Přikazujiece pánuom, vladykám, městóm i jiným všem poddaným našim, abyšte svrchu psané měšťany naše Jaroměřské při té milosti a clu jim darovaném a vysazeném. též i jarmarku měli, držali a zachovali beze všeho přerušenie. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Budíně v neděli po Všech svatých božiech léta od narozenie syna božieho tisiecého pětistého čtvrtého a krá- lovstvie našich Uherského patnáctého a Českého třicátého čtvrtého. Ad relacionem magnifici domini d. Alberti de Collowrat et in Lybstein, suppremi cancellarii regni Bohemie. Opis z XVIII. století v liber memorabilium diversi coloris v archivu města Jaroměře na l. 12v. — Knapp, Paměti kr. věnného m. Jaroměře str. 255.

Strana 1021
1505. 1021 Čís. 580. 1505, 16. března. Na Budíně. Král Vladislav povoluje purkmistru, konšelům i vší obci města Chrudimě, aby sobě do desk zemských vložili plat, který Dorota z Doubravice chudým jejich a k službě boží v Chrudimi odkázala na vsech Lipci a Synčanech. My Vladislav, z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický margkrabie etc. Oznamujem listem tímto všem, že sme prošeni jménem opatrných purkmistra, konšeluov i vší obce města našeho Chrudimě, věrných našich milých, jakož slovutná Dorotha z Doubravice s povolením naším dala jest statku svého a vodkázala chudým, na záduší a na víno k službě boží v městě Chrudimi deset kop grošuov českých a ten plath na těchto vsech ukázala: v Lipci“ a v Synčanech, i abychme jim povolení naše královské dáti a toho dopustiti ráčili, aby jim ten plath na těchto vsech napřed dotčených zejména pro uvarování potomních zmatkuov a nesnází ve dcky zemské vložen a vepsán býti mohl, aby oni tím volněji a bezpečněji jej míti, držeti a k témuž záduší obraceti mohli. K jichžto snažné prosbě milostivě nakloněni súce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách svolili sme k tomu a listem tímto svolujem i toho dopušťujem, přikazujíc větším i menším úředníkuom krá- lovství Českého, abyšte toto povolení naše a dopuštění, od jme- novaných purkmistra, konšeluov a vší obce nadepsaného města Chrudimě požádáni súce, řád práva zachovajíc, ve dcky zemské vložiti a vepsati rozkázali beze vší otpornosti, vůli v tom naši konečnú a jisté rozkázání znajíce a toho jináče nečiníce. Tomu na svědomí pečet naši královskú k tomuto listu přitisknúti sme kázali. Dán na Budíně v květnú neděli léta buožieho M'D pátého a království našich Uherského patnáctého a Českého třidcátého čtvrtého. Ad relacionem magnifici domini d. Alberti de Colowrath et in Libsstayn, suppremi cancellarii regni Bohemie.

Strana 1022
1022 1505. Opis ze XVI. století zapsán jest v kvaternu desk zemských trhovém červeném výpisův čís. 3 na l. J 24v—J 25r. — a) v Libozi opis. — Srv. Lábler, Listář král. věnného m. Chrudimi I, str. 40, č. 36 (dle jiného opisu, v němž čte se a) v Lipici). — Ve zmíněném kvaternu deskovém předchází na l. J 24r opis listu kr. Vladislava d. 16. června (v středu po sv. Vítu) l. 1501, jímž král dal Dorotě z Doubravice povolení »aby ona všecek statek svuoj movitý i nemovitý, kterýmž by se kolivěk jménem jmenovati mohl. kterýž má nebo míti bude, mohla a moc měla dáti a odkázati, poručiti aneb poručníky zdělati statku svého, buď za zdravého života neb na smrtedlné posteli, komuž se jí kolivěk zdáti a líbiti bude, buď společně nebo roz- dílně, kromě osob duchovních.« Tamže na l. J 25v—J 26v vložena jest závět Doroty z Doubravice d. 7. prosince l. 1504, v níž se čte: ».. . Já Dorotha z Doubravice chtieci se vyvarovati toho, aby po smrti mé žádných různic. souduov a nesnází nebylo a majíci to obdarování od najjasnějšího knížete a pána pana Vladislava Uherského, a Českého etc. krále, margkrabí Moravského etc., abych já statek svuoj movitý i nemovitý, kterýmž by se koli jménem jme- novati mohl, mohla a moc měla dáti, odkázati, poručiti aneb poručníky zdě- lati statku svého buď za zdravého života aneb na smrtedlné posteli, jakož to týž majestát J. Kské Mti v sobě šíře zavírá, toto zřízení a poručenství statku svého činím s dobrým rozmyslem, rozumu také zdravého užívajíc, tímto listem a kšaftem zpusobuji, dávajíci také tomuto listu plnú moc i právo, jako by dckami zemskými zapsáno bylo, tak že ten dvuor s dědinú v Synčanech, kterýž jest nebožtík pan Martin z Synčan, manžel muoj milý, dal pod plath těmto lidem: Machaňovi, Klimšovi a Janovi Ježkovu synu, dvuor s dědinú i ty lidi již jmenované s platem s poddaností i se vším k tomu dvoru příslušejícím. jakož sem sama držela, poroučím a kšaftuji a mocně dávám po mé smrti múdrým a opatrným purgkmistru a konšelnom i vší obci města Chrudimě ny- nějším i potomním náměstkuom jich na budúcí a věčné časy, a též ves Lipec řečenú celú krom jediného člověka páně Košmberského, i tu ves Lipec již jme- novanú s dvory kmetcími, s platem i se vším panstvím k tomu příslušejícím i s tím se vším, jakož sem sama držela, jakožto deky zemské šíře ukazují poroučím, kšaftuji a mocně dávám po mé smrti týmž moudrým a opatrným purkmistru a konšeluom i vší obci města Chrudimě, nynějším i potomním ná- městkuom jich na budúcí a věčné časy; takovýmto však spuosobem, aby oni toho mého všeho statku a sboží již nahoře jmenovaného dědičně mocni súce. plat ten, kterýž by s lidí brali, toho polovici platu aby takto obracovali: dvě kopě grošuov českých a nebo čtyry kopy na míšensko každý rok malomocným aby dávali, kteří za předměstím města Chrudimě obývají; item s též polovice platu aby dávali kopu gr. č. aneb dvě kopě na míšensko na víno k službě buoží tu v městě Chrudimi k faře Matce buoží a vostatek plathu té polovice aby na chudé obracovali, sukno kupujíce každý rok je přiodívali. Druhú pak tu polovici toho platu poroučím Dorothě Francové a Elšce sestře její, pastor- kyním mým, aby purkmistr a konšelé i ta vobec města již jmenovaného Chru- dimě ten plath vybírajíce každé zvláště její díl dávali té polovice toho plathu; a to aby jim toliko trvalo a stálé bylo nic dále než do každé z nich smrti. Pak-li by jedna z nich a nebo obě umřely, tehdy hned po její smrti její polo-

Strana 1023
1505. 1023 vice anebo-li obuo po jejich smrti aby mocně spadlo též právem dědičným jakož i první polovice na purgkmistra a konšely i všecku obec města Chru- dimě, a oni purkmistr a konšelé i ta obec nynější i potomní náměstkové jich tu druhú polovici toho platu též aby obracovali na chudé takovýmto spůsobem, aby za tu polovici platu sukno kupovali a je každý rok přiodívali. A již já Dorotha svrchu psaná věřím jim toho, že na své duše pamatujíce že tak, jakož jsem zřídila a poručila, činiti budú, proto v tom sobě moc až do smrti pozuostavuji. Toho na potvrzení a pevnost já Dorotha z Doubravice, již nahoře často jmenovaná pečeth svú vlastní dala sem přitisknúti k tomuto listu a pro lepší jistotu připrosila sem urozených vladyk pana Mikuláše z Mezilešic a na Tajnci, pana Jana z Ohnišťan a v Mateřově, pana Jindřicha z Duban a na Čiovicích, pana Jana z Chlumku a v Něnkovicích, pana Bo- huslava z Sán a na Vorlí, aby pečeti své přitiskli podle mé na svědomí k těmto všem věcem svrchu psaným, že mají vskutku držány býti. A my Mikuláš z Mezilešic a na Tajnci, Jan z Ohnišťan a v Mateřově, Jindřich z Duban a na Čejvicích, Jan z Chlumku a v Něnkovicích, Bohuslav z Sán a na Vorlí. jsúce prošeni od urozené Dorothy z Doubravice, své sme pečeti přitiskli k to- muto listu sobě bez škody s jistým naším vědomím i přiznáním. Jenž jest dán a psán léta od narození syna buožieho MVC čtvrtého tu sobotu po svatém Mikuláši.« Za opisem pak se tam poznamenává, že závět byla před shořením desk zapsána »léta božieho MVC pátého v středu po sv. Ambroži 19. dubna/ v prvních Václava z Chvojence na l. C, XXIII.« Čís. 581. 1505, 17. března. Na Budíně. Král Vladislav na žádost purkmistra, konšelův i vší obce města Budějovic svoluje, aby do desk zemských mohly býti vlo- ženy půl vsi Roudné a platy k obci koupené ve vsích Nedabyli, Újezdě, Todni a Slavči. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český etc. král a markrabie Moravský etc. Oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od opatrných purgmistra, konšeluov i vší obce města na- šeho Budějovic, věrných našich milých, jakož jsú od slovutných Beneše z Klařic puol vsi Roudné k obci jich kúpili, v kteréž jest platu peněžitého tři kopy grošuov českých bez IIII grošuov, a s puol řekú, kteráž mimo ves Roudnú teče, od Václava Sádla ve vsech v Nedabyli, v Oujezdě, v Todni a v Slavči dvě kopě gro- šuov českých bez tří grošuov, od Václava syna Prokopa Greifa v týchž vsech dvě kopě grošuov českých bez tří grošuov se vše-

Strana 1024
1024 1505. mi příslušnostmi a zvólí těch vsí i s celým panstviem, abychme jim povolení naše dáti a toho dopustiti ráčili, aby jim ty vsi ze- jména se všemi příslušnostmi jich, jakož napřed dotčeno jest, pro uvarování potomních nesnází a zmatkuov ve dsky zemské vlože- ny a vepsány býti mohly, aby oni tiem volněji a bezpečněji je jmieti a držeti a jich požívati mohli. K jichžto snažné prosbě milostivě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vě- domím mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a listem tiemto svolujem i toho dopušťujem, přikazujíc větším i menším úředníkóm desk zemských —. Tomu na svědomie pečet naši královskú k tomuto listu přitisknúti jsme kázali. Dán na Budíně v pondělí po květné neděli léta božieho tisícieho pětistého pátého a království našich Uherského XV a Českého XXXIIII°. Ad relacionem magnifici domini d. Alberti de Colowrat et in Libstein, supremi cancellarii regni Boemie. Orig. pap. druhdy v archivu města Českých Budějovic. Opis K. J. Erbena v archivu Musea král. Českého. — Toho majestátu týká se snad zápis v liber privilegiorum albus v archivu téhož města takto znějící: »Majestáty, které se nenacházejí: Majestát na dvory, na vsi naše v předměstí i okolo města všecky od najjasnějšího knížete a pána pana Vladislava Uherského a Českého krále; ten jest s J. Mti Kské povolením ve dcky zemské vložen a vepsán při shoření [tak místo: před shořením] desk. Relator ke dckám byl urozený pán pan Albrecht z Kolovrat a na Libšteině, najvyšší kancléř král. Českého z pánův, jsa k tomu od J. Mti Kské vzláště vyslaný. Actum anno 1505 ve čtvrtek po sv. Ambroži« 110. dubna]. Za tím pak následuje ještě tato zmínka o jiných dvou ztracených majestátech: »Item majestát téhož Vladislava svědčící na ungelt, že sme toho svobodni. — Item majestát krále Mathyáše na erb náš. Dathum v Olomouci.« Čís. 582. (1505, 24. dubna. Bez místa.) Jan z Gutšteina seděním na Tachově (Jan herr von Gutten- stain und auf Tachaw) zdědiv po bratru svém Jindřichovi zámek a město Tachov i s celým panstvím k tomu příslušným a s many potvrzuje purkmistru, radě i vší obci toho města k jejich prosbě jakožto pán jejich dědičný všecky svobody a výsady, které jim císařové a králové Čeští udělili, a přikazuje purkrabímu i jiným

Strana 1025
1505. 1025 úředníkům svým tudíž, aby je při svobodách a právech jejich zachovali a ochraňovali. Zu urkundt und vester haltung haben wir unser aigen insiegel an diesem brief gehangen. Und wir Getrsich herr vom Guttenstain und uf Kysch, Haintz Griess von Menges derzeit haubtmann zue Tachaw, Haintz von Trauttenberg zu Stockaw und Wilhelm Gefeller von Sachsengrün zum alten Zedlisch bekhennen, daß wir durch bitte des wolgeboren herrn herrn Jans von Guttenstain zu Tachaw unsere insiegel zur ge- zeugknus neben dem sein auch an diesem brief gehangen haben, uns, unsern erben one schaden. Geben und geschehen ist nach Christi unsers lieben herrn geburth tausent fünfhundert und in dem fünften jahr am donnerstag nach s. Georgen tag. Opis ze XVII. století zapsán jest v kvaternu desk zemských č. 133 na l. A 16v—A 17r. — List doslovně se shoduje s potvrzením výsad a privilegií, které Tachovským dal Jindřich z Gutšteina listem daným na Tachově 11. čer- vence 1498 (viz napřed č. 526). Čís. 583. 1505, 1. října. Na Budíně. Král Vladislav promíjí purkmistru, konšelům a vší obci města Jaroměře placení summy roční do komory královské po- vinné do tří let, aby za to mohli městské zdi a valy opravovati. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské knieže a Lužické margkrabie etc. Oznamujem listem tiemto všem, že jsú na nás vznesli opatrní purgkmistr, konšelé i všecka obec města Jaromíře, věrní naši milí, mnohé své [a] města toho ne- dostatky a záhuby, které skrze oheň a vodu vzali, oznamujiece, a kterak na zdech městských a valích i jinde to město schází a téměř všudy opravy potřebuje, kteréhožto bez zvláštní milosti a pomoci našie, nemajiece žádných duochoduov a platuov, opravo- vati nemohli by; při tom s velikú pilností a prosbú prosiece nás. abychme vzhlédnúce na jich a města toho takovú velikú záhubu a potřebu, zvlášť poněvadž město pomezní jest, jim některú zvlá- štní milost učiniti ráčili, podle které by zdi městské, valy a jiné

Strana 1026
1505. 1026 potřeby k obraně téhož města dělati a opatrovati mohli. K jichžto žádosti a prosbě nakloněni milostivě jsúce, pro věrnost služeb a zachovánie jich, že jsú se nám povolni ve všem najíti dávali a potomně aby se nacházeti dali, tuto jsme jim na opravu města svrchu psaného milost a pomoc učinili a listem tiemto naší krá- lovskú mocí v Čechách činieme: Summu, kterú do komory na- šie od starodávna na každý rok podle jiných měst našich v krá- lovstvie Českém nám dávajie a platie, tu jim počnúc od nyněj- šieho času a od datum listu tohoto až do třech let pořád zběhlých dáváme a promíjíme; však tak, aby to jinam a na jiné potřeby nepronaložili a nevydali, než na opravu zdi a města toho, kde by potřeba kázala. A po vyjitie těch třech let pořád zběhlých majie a povinni budú nám do komory našie tu summu nadepsanú zase jako prve zúplna dávati a platiti beze všie odpornosti. Při- kazujiece podkomořiemu královstvie Českého, věrnému našemu milému, aby nadepsané měšťany a obyvatele města Jaromíře při té milosti našie měl, držel a z té summy až do tohoto času, jakož napřed dotčeno jest, neupomienal, znaje že jsme jim z milosti našie do toho času to prominúti a odpustiti ráčili a že vuole v tom konečná jest naše. Tomu na svědomie pečet naši královskú k to- muto listu přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně tu středu po svatém Michalu léta božieho tisícího pětistého pátého a králov- ství našich Uherského šestnáctého a Českého třidcátého pátého. Ad relacionem magnifici domini d. Alberti de Colowrat et in Liebstein, supremi cancellarii regni Bohemie. Opis z XVIII. století v liber memorabilium diversi coloris v archivu m. Jaroměře na l. 117. — Srov. Knapp, Paměti kr. věnného města Jaroměře str. 254. Čís. 584. 1505, 12. listopadu. Na Budíně. Král Vladislav povoluje purkmistru, konšelům i vší obci města Českého Brodu, aby pečetili červeným voskem. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské knieže a Lužický margkrabie etc. oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni jménem opatrných purgmistra, konšeluov

Strana 1027
1505. 1027 i vší obce města našeho Českého Brodu, věrných našich milých, abychme jim tu milost učiniti a dáti ráčili, aby mohli své obecné městské potřeby voskem červeným pečetiti. K jichžto žádosti a prosbě nakloněni jsúce, pro služby, věrnost a povolnost jejich, v kteréž se k nám hotově nacházeti dávali a nacházeti mají a povinni budú, čím k sobě od nás milost naši náchylnějšie pozna- jí, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím a radú věrných našich milých mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a listem tiemto svolujeme, chtiece tomu konečně, aby nadepsaní měšťané naši Brotští,“ nynější i budúcí, všecky a všelijaké potře- by své obecné městské, buďto listy nebolito jiné věci, voskem čer- veným pečetiti mohli a moc jměli tak a tiem obyčejem, jakožto i jiná města našeho královstvie Českého podobné a takové milo- sti majíce činí a činiti mohú od tohoto času až na budúcí časy věčné, a to bez našie, budúciech našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Porúčejiec všem úředníkóm a pod- daným našim královstvie Českého, věrným našim milým, abyšte již psané měšťany naše Brodské, nynějšie i budúcie, při té milo- sti svrchu psané jim od nás dané jměli, drželi a zachovali nynie i budúcně bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně v středu před svatým Brikcím léta božieho tisícého pětistého pátého a královstvie našich Uherského patnáctého a Českého třidcátého čtvrtého. [Na ohbu:] Ad relacionem magnifici domini d. Alberti de Colowrat et in Lybsstein, supremi cancellarii regni Boemie. ſNa rubu]: Rta Orig. perg. v archivu m. Českého Brodu (č. 8, starší čís. 23 a N° 4) s velkou královskou pečetí českou na pergamenovém proužku zavěšenou. — Léta panování jsou nesprávně udána; má býti šestnáctého a třidcátého pá- tého. — a) tak originál. Čís. 585. 1505, 12. prosince. Na Budíně. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, radě i vší obci města Chebu výsady, které jim on sám i předchůdcové jeho udělili, a

Strana 1028
1028 1505. napravuje některé předpisy jejich řádu soudního. Kdo připraviv někoho o život nebo dopustiv se jiného zločinu, dán byl radou do klatby, smí se vrátiti do města, učiní-li narovnání o odklad hlavy netoliko s příbuznými zavražděného, nýbrž také s pflegarem a radou městskou. Kdo chce na někoho pokřikem žalovati pro pomoc při vraždě, musí prvé složiti přísahu o vykonaném skutku. Ko- nečně při vedení práva pro dluhy na dům, má dům zůstati v opatrování hospodáře a při vedení pře mají se původu i po- hnanému poskytovati hojemství, nežli bude jedné nebo druhé straně dáno za právo. Wir Wladislaus, von gots genaden zu Hunngern, Beheim, Dalmacien, Croacien etc. kunig, marggrave zu Merhern, hertzog zu Lucemburg und in Slesien, marggrave zu Lawsitz etc. Be- kennen fur uns und all unser nachkomen, konig zu Beheim, offenlich mit disem brieve, das die ersamen unser besonder lieb getrew burgermaister, rate und gemain unserer stat Eger ir bot- schaft, ettlich ir anligend notdurft und gebrechen fur uns ge- schigkt und anbringen, darauf diemutigelich biten lassen, sy mit den und daryn neben ander ir freyheit und begnadung, die sy von unsern vorfordern, Romischen kaisern und konigen und konigen zu Beheim milder gedechtnus, auch uns herbracht und haben, als ir allergenedigister konig und herr genedigelich zu versehen. Und nach- dem wir dieselben ir gebrechen und anbringen alles fur zimlich und nit unpillichs angesehen und gespurt haben, auch ir fromme getrewe. unverrugkte haldung uber manichfeldig beswerung, die sy von unser und der cron Beheim wegen gehabt und getragen haben und hinfur zu tun nit zweiveln, auch beswerung und schaden. die und der unser genannten stat und den unsern aus solichem zukunftig erwachsen und komen mocht, betracht: demnach haben wir mit rechter wissen, unser edeln rete in dise hernach volgende genad getan und thun in die in und mit kraft dits briefs aus koniglicher macht zu Beheim volkomenhait, zu den wir in vor all ir alt herkomen, gewonhait, freyheit, satzung, ordnung und recht genedigclich confirmiert und bestetigt haben. Und ist auch unser maynung also, nachdem bey in herkomen und ye und ye gewesen ist, so einer ein bey in in der stat und land ableib macht und derselb tetter nach gerichtsordnung und recht aldo in die

Strana 1029
1505. 1029 echt getan und geschrieben wirt, und wo sich derselb darnach mit des ableibigen fruntschaft vertregt, demnach unsern pfleger aldo funf gulden und ein rate dreyssig gulden zu geben verfallen ist. Aber nachdem sich, als wir vernemen, vil und oft begibt. das sich einer mit des ableybigen fruntschaft veraint, aber ein phleger und eyn rate nichts gibt und in dem landt hin und wider zewcht und ist, auch zu zeiten darin gar niderlest und setzt, dardurch also dest mer übels und mort bescheen mugen; damit aber solichs verkomen und dest weniger args gescheen mag, thun wir in dise gnade, das hinfur von ein rate zu Eger keinen, der einen ableib gemacht hat und nach gerichtsordnung und recht in die echt gebracht und getan wirdt, nachgeben werden sol, sich mit des ableybigen fruntschaft zu vertragen, es sey dann sach, das er sich mit ein phleger gericht und ein rate daselbs, wie herkomen, nemlich ein phleger funf gulden und ein rate dreyssig gulden, wie gemelt, auch verayn und vertrag, so er an- ders in der stat und in dem land sein will; doch soll ein phleger und ein rat macht haben denselben nach iren willen und gevallen gnad und milderung zu tun, aber ungedrungen sein. Wo aber das und solich veraynigung nit geschee, so sol in ein phleger und ein rate macht zu weren, wellen auch das nit anders gehabt haben, sich im land nit zu enthalden oder darein zu komen, noch zu seczen. Wo oder sach wer, das solchs von einem oder mer veracht und daruber betretten wurd, so sollen ein phleger und ein rat, den oder dieselben annemen und mit in handeln so lang, bis solich puesz, wie herkomen und vorgemelt, entricht und geben wirt, darzu umb die verachtung und frevel strafen, wie in ge- fellig. Und wo ein pfleger zu solchen nit beholfen sein oder nichts damit zu schaffen haben wolt oder sein gelt entpfangen oder solchs erlassen het, sol dennoch von eyn rate, wie berurt, gehandelt und nit underlassen werden. Auch nachdem bey in herkomen ist, das ein cleger mitsambt des ableiben fruntschaft, als wir vernemen, macht haben, wen sy wellen in die vollaist zu schreien lassen, dadurch zu zeiten beschiet, das eine uber landt, do die ableybung gescheen, gewesen ist, auch weyber und jungkfraw darein geschrieren werden, derhalben dann gemainer unser stat und den unsern grosser schad und unrat, als wir das genedigclich bewegen und menigclich ermessen, mag daraus ent-

Strana 1030
1030 1505. steen und komen mocht, solichs zu verkomen, thun wir in dise gnad, das denselben cleger und des ableybigen fruntschaft nit gestat werden sol yemandts in die vollaist zu schreien lassen, es sey dann sach, das derselb cleger bey seinem ayd erhalt, das er nyemandt darein schreien lassen woll, denn den oder die, die wißlich hilf, furderung oder beystand darzu getan haben. Auch thun wir in dise gnade, so einer in die echt mit recht urtail und volg getan und in ir echtpuech geschriben wirt und sich darnach mit des ableybigen frewntschaft widerumb vertregt, des- gleich mit ein phleger gericht und ein rat, wie von alters ge- wesen, auch vertragen hat, das man den oder dieselben vor ge- hegter panck offenlich fur menigclich entgegen, nachdem ein veder fur offen gericht in die echt getan wirdt, ein cristlichen frid schreien und wider daraus geruft werden sol, damit der oder dieselben als vertreger und puesser versorgt sein mugen und des ein yder wissen haben mag. Weyter thun wir in dise gnad: nachdem auch bey in recht und herkomen ist, wo ainer sovil schuldig, das zu zeiten einen seinen haws nach gerichtsordnung zugespert wirt, dasselb dann iar und tag also zugespert sein mueß und ôde ligt, darumben solchen nit wenig schadens und verderbung gescheen mag, darauf sollen die von Eger das hinfur nit gestatten, sonder wo ainer schuld halben zu ein haws clagen wirdt und die zusperung erlangt, so sol derselb wyrt daryn unvertriben sein und umb sein zins oder auf sein gerech- tigkait sitzend beleiben so lang, biß solch zeit verschin ist, und derselb darnach heraus geweist oder wie recht damit gehalden werden sol, auf das die hewser aldo in verderben nit komen; doch sol alles, was darin und wie gestallt, beschriben und ver- wart werden. Auch nachdem bey in herkomen, so einer ein embie- ten lest, derselb schuldiger oder antwurter, was das betreffend ist, zum ersten, zum andern oder dritten rechten, wenn er will. antwurten mag, sol es hinfur mit den gehalden werden, wenn einer eym zum dritten rechten antworten will, das derselb cleger nit verhanden ist, solang biß das gericht aufsteen will, so mag der antwurter fur gericht tretten und ein urtail fragen; nachdem er aldo sey und sich gegen sein cleger verantworten woll, derselb nit entgegen wer, aber nit pillich hinfur solcher spruch schuld und aller anforderung, in mass er in in das gerichtpuech hat

Strana 1031
1505. 1031 schreiben lassen, ledig sey; und wo der cleger nit verhanden ist, so sol er zum nehern rechten beschigkt und fur gericht, warumb solichs bescheen, befragt werden. Und wo ein cleger bey seinem ayd erhelt, damit er herrn gescheft oder leybs not zu solchen dritten rechten nit hat komen mugen, so sol in solchs ungever und der antworter in zu sein spruchen zu antworten schuldig sein. Wo ader das von ein cleger nit erhalten wirt, so sol der antworter der spruch, wie gemelt, ledig und los geteilt und ge- sprochen werden. Wo auch ein cleger oder der antworter zu solchen dritten rechten notgescheft halben auch nit komen konnt oder mocht, ader so ainer uber landt ziehen wolt, so sol es in an schaden sein bis zum nehern rechten oder auf sein widerkunft; doch wo anders von eym richter und zwayen gesworen, den man solchs albeg ansagen soll, erkennt wirdt, ursach genug sey, da- mit einer eym in sein schulden und spruchen nit albeg steen darf und sein muß. Und solch unser begnadung und freyhait sollen und mugen sie sich vestigclich und gentzlich halden un- vergriffen und unschedlich, auch ander ir freyhait, begnadung, herkommen und gewohnhait, in welchen lawt die sein, auch un- gehindert aller geschriben und anderer recht, ordnung, satzung und gewonhait, so dawider sein mochten und sonsten allerme- nigelichs. Und gebieten darauf allen und ytzlichen unsern un- derthanen, landtsessen und lieben getrewen, in welchen stant die sein, und sonderlich unsern phleger zu Eger, der ytzundt ist oder in zeiten sein wirdt, ernstlich und vestigclich den von Eger und der stat an solchen unsern gnaden und freyhaiten kein hin- derung thun, sonder sy dabey getrewlichen bleiben lasen, helfen, hanthaben, schutzen und schiermen bey vermeydung unser swe- ren ungnaden und verliesung, wer dawider thut, dreyssig margk lotigs golds, halb in unser konigclich cammer und halb den von Eger unleßlich zu bezalen. Mit urkundt diss briefs versiegelt mit unserm konigclichen anhangunden insigel. Geben zu Ofen frey- tags vor sand Lucia tag der heiligen jungkfrawen nach Christi geburt tawsent funf hundert und im funften, unser reiche des Hungerischen im sechtzehenden und des Behemischen im funf- unddreyssigisten iaren. sta [Na rubu:/R“ INa ohbu:! Ex commissione propria regie maiestatis.

Strana 1032
1032 1505. Orig. perg. v archivu m. Chebu č. 1056 s menší královskou pečetí uher- skou zavěšenou na proužku pergamenovém. Na rubu pozdější rukou pozname- náno: »Konigs Wladislai a. 1505 datirt Ofen freitag fur Lucia, echtbrief d. 30 f. d. [rat] und 5 f. d. burggrafen.« Srov. Gradl, Privilegien der St. Eger str. 36; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 21, č. 1056. Čís. 586. 1505, 12. prosince. Na Budíně. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, radě i vší obci města Chebu právo k prodeji soli a ustanovuje, že kdo chce v Chebsku sůl prodávati, musí ji odvézti do městské solnice a s obcí o po- platek se smluviti, jinak upadne do pokuty obci, která jest o- právněna sůl jeho zabaviti. Avšak toto právo solního skladu má býti veřejně vyhlášeno, aby se každý mohl škod uvarovati. Wir Wladislaus, von gots genaden zu Hunngern, Beheim, Dalmacien, Croacien etc. kunig, marggrave zu Merhern, hertzog zu Lucemburg und in Slesien, marggrave zu Lawsitz etc. Beken- nen und tun kund allermenigclich, das wir aus konigclicher an- geborner milde und aus aigner bewegnuss den ersamen burger- maister, rate und gemainer stat Eger, unsern lieben getrewen, dise hernachgeschribne besondere genad getan, thun in auch die hiemit in kraft diss briefs wissentlich aus Behemischer konigeli- cher macht setzen und wellen darauf, nachdem sy genedigelich ge- freyet sein, das sy sollen und mugen einen saltzcasten zu gemai- nem nutz der stat und landt zu guet aufrichten, der dann also. als wir bericht, furgenomen und aufgericht ist; aber nachdem sich vil begibt und geschit, das von frembden und außlendischen saltz in das landt bey in und in etliche dorfer gefurt und so- lichs daryn verkawft und abgeladen wirdt, das das gemaynem nutz nit wenig schaden bringt, solichs frembden zu vergönnen. das doch inwonern verboten ist, nit pillich wer. Und darauf sol- len die von Eger nit gestatten, einich saltz in dem land abzu- laden, noch darin zu verkawfen, dann wo ainer saltz aldohin furt, auf iren casten fueren und solichs darein geben und mit in darumben vertragen soll. Wo aber ainer oder mer solichs verachten, so mugen die von Eger den oder dieselben, wer die sein, mit sambt dem saltz, wie vil des ist und sein mocht, anne- men, solich saltz behalden und umb den frevel strafen, wie sy

Strana 1033
1505. 1033 zu rat werden, damit sy wider nyemandt getan noch gehandelt haben solln, auf das gemainer nutz dest statlicher sein furgangk haben mag und von den frembden nit entzogen werde. Welich aufrichtung und ordenung diser unser begnadung des saltzcasten sollen und mugen sich die von Eger zusambt iren nachkomen ytz und zu kunftigen ewigen zeiten halten und den nutzen und gebrawchen, wie oben angetzaigt, an unser, unser nachkomen. konigen zu Beheim, und sonst menigelich von unsern wegen ir- rung und hindernuss. Auch wir sy darbey selbst beschutzt und beschirmet haben wellen. Gebieten darauf den ytzigen und kunf- tigen pflegern zu Eger und andern landtsessen und unsern underthanen daselbs hiemit ernstlich und vestigclich, das ir die gedachten von Eger bey diser unser begnadung und freyhait des saltzcasten, wie oben angetzaigt, handthabet, schutzet und schier- met, sy dawider nicht dringet noch besweret, noch des yemanden andern zu thun gestattet bey vermeydung unser und unser nach- komen, kônigen zu Beheim, ungnad und swerer straf. Das may- nen wir ernstlich. Doch das solicher saltzkasten offenwarlich, wie gewonhait ist, geruft und verkondet werde, damit sich menigclich vor schaden zu verhueten wisse. Zu urkundt mit un- serm konigclichen anhangunden insigel besigelt. Geben zu Ofen freytags vor sand Lucia tag nach Christi geburt tawsent funf- hundert und im funften, unser reiche des Hunngerischen im sechzehenden und des Behemischen im funfunddreyssigisten jaren. [Na ohbu:] Ex commissione propria regie maiestatis. ſNa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu města Chebu (č. 1057) s menší královskou pečetí uherskou na pergamenovém proužku zavěšenou. Na rubu poznámka ze XVII. stoleti: »Privilegium, das ein erbar rad mag ein salczcasten ufrichten, von könig Wladislaw gegeben 1505." — Srov. Gradl, Privilegien der St. Eger str. 37; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 21, č. 1057. Čís. 587. 1506, 25. ledna. Na Budíně. Král Vladislav dává purkmistru, konšelům i vší obci města Jaroměře povolení, aby mohli listy a jiné obecní potřeby své červeným voskem pečetiti.

Strana 1034
1034 1506. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské knieže a Lužický margkrabie etc. Oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni jménem opatrných purgkmistra, konšeluov i všie obce města našeho Jaromíře, věrných našich milých, aby- chom jim tu milost učiniti a dáti ráčili, aby mohli své obecní měst- ské potřeby voskem červeným pečetiti. K jichžto žádosti a prosbě nakloněni jsúce pro služby, věrnost a povolnost jejich, v kteréž se k nám hotově nacházeti dávali a nacházeti mají a povinni budú, čím k sobě od nás milost naši náchylnější poznají, s dobrým rozmyslem, našiem jistým vědomiem a radú věrných našich mi- lých mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a listem tiemto svolujem, chtiece tomu konečně, aby nadepsaní měšťané naši Jaroměřští, nynější i budoucí, všecky a všelijaké potřeby své obecné městské, buďto listy nebolito jiné věci, voskem červe- ným pečetiti mohli a moc měli tak i tiem obyčejem, jakožto i jiná města našeho královstvie Českého podobné a takové milosti ma- jiece činie a činiti mohú, od toho času, až na budúcie časy věčné, a to bez našie a budúciech našich, králuov Českých, i jiných všech lidie všelijaké překážky. Porúčejiece všem úředníkuom našim královstvie Českého, věrným našim milým, abyšte již psa- né měšťany naše Jaromiřské, nynějšie i budúcie, při té milosti svrchu psané jim od nás dané měli, drželi a zachovali nynie i budúcně bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Budíně v neděli na den svatého Pavla na vieru obrácenie, léta božieho tisícého pětistého šestého a královstvie našich Uher- ského šestnáctého a Českého třidcátého pátého. Ad relacionem magnifici domini d. Alberti de Collowrat et in Lybstein, supremi cancellarii regni Bohemiae. Opis z XVIII. století v knize zvané liber memorabilium diversi coloris v archivu města Jaroměře na l. 14r. — Srov. Knapp, Paměti král. věnného m. Jaroměře str. 257. Čís. 588. 1506, 12. března. Na Budíně. Král Vladislav činí na žádost purkmistra, konšelův i vší obce města Litoměřic nové zřízení, že po smrti manželky přínos

Strana 1035
1506. 1035 její (»grod«) nemá spadnouti na její příbuzné, nýbrž na nevy- byté dcery a svěceného syna, a není-li těch, na muže jejího. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské knieže a Lužický margkrabie etc. Oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od opatrných purgmistra, konšeluov i všie obce města našeho Lithměřic nad Labem, věrných našich milých, mnohé a platné služby, které nám a předkóm našim činili a oka- zovali, předkládajíce a k paměti přivodíce, při tom nás pokorně s velikými prosbami prosiece, abychom vzhlédnúce na jich pře- dešlé služby a zachování, z štědroty naší královské a z naší zvláštnie náchylnosti některú jim a městu tomu zvláštní milost pro dobré jich a města toho nynie a potomně učiniti a dáti rá- čili, tak aby oni znajíce takovú milost od nás, kterúž jim pro jich věrné služby a zachování činieme, tiem hotověji a lépe nám slúžiti a zachovati se hleděli a mohli. A hned jmenovitě za toto jsú nás prosili, kdež při týmž městě mezi sebú mnohé zmatky a nedostatky mají a nesli na statciech movitých po ženách svých s světa tohoto sešlých, že když kterému z obyvateluov nadepsa- ného města žena umře, což jest koli ona statku movitého jměla a k svému muži přinesla, jako na šatech chodiciech a ložniech, pásiech, prstenech a jiných svrchciech a nábytciech, že té jisté ženy přátelé, buď v městě osedlí aneb jinde, všecek statek berú a muž každý té jisté ženy týmž přáteluom pod přísahú zpraviti musí, aby s toho statku a svrhciech“ ženy své nic nezadržal, než to všecko, což se napřed píše a jmenuje, vydal, tak že s toho ze všeho statku manželu pozuostalému nic se nedostane; i abychom takovú starodávní jich a města toho zvyklost a nedostatek i zma- tek, který jse děje, zdvihnúti a o tom jináč zřiediti ráčili, aby nynie, po věčné budúcí časy podle toho spuosobu všickni živi byli a zachovali se. Kdež my hledíce na takovú jich snažnú prosbu a předešlé služby, které jsú nám činili a ve všem jse povolni najieti dali, a tiem lépe aby nám slúžiti a zachovati se hleděli, čímž nás pána k sobě milostivějšieho poznají, s dobrým rozmy- slem, naším jistým vědomiem, s radú věrných našich milých. mocí naší královskú v Čechách takto jsme mezi týmiž měšťany a obyvateli města nahoře psaného Lithoměřic, nynějšími a budú-

Strana 1036
1036 1506. ciemi, o týchž statciech a nápadiech zřiedili a listem tiemto na věčné budúcie časy ustanovujem, řiedieme a znovu vyzdvihujem: Umřela-li by kterému z obyvateluov města svrchu dotčeného žena a po sobě žádné dcery nevygradované, to jest neodbyté, ani syna svěceného nepozuostavila a nenechala, tehdy ten její gruod, který by po sobě pozuostavila, přijde a přijíti a spadnúti má na jejieho muže. Pak-li by kterú dceru nevygradovanú, to jest neodbytú, a syna svěceného po sobě pozuostavila a nechala, tehdy ten její gruod, totižto chodicí a ložní šaty a jiní svrhci“ a nábytkové, kteříž slove gruod, přijíti a připadnúti má na její dcery nevy- gradované i na toho syna svěceného rovným dielem. Přihodilo-li by se pak, že by která dcera v stavu panenském a nevygradovaná aneb ten syn svěcený umřeli, tehdy jich gruod přijíti a spadnúti má zase na jich otce. Pak-li by otce neměli, tehdy přijíti a spad- núti má zase na jich přátely, buď po otci neb po mateři, jako jiný movitý statek. Kteréžto milosti nadepsaní měšťané a obyva- telé města Lithoměřic, nynější a budúcí, mají a moci budú jmieti, držeti a jich požievati nynie a na věčné budúcné časy, a to bez naší, budúciech našich, králuov Českých, i jiných všech lidí vše- liké překážky. Přikazujíce podkomořiemu našemu královstvie Českého, nynějšímu a budúciemu, i všem jiným úředníkóm našim téhož královstvie, věrným milým, abyšte nadepsané měšťany a obyvatele města Lithoměřic, nynější a budúcí, při tom při všem, což se v tomto listu píše, jměli, drželi a neporušitedlně zachovali pod uvarovániem hněvu a nemilosti naší a budúciech našich, králuov Českých. Tomu na svědomí pečet naši královskú k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně ten čtvrtek na den svatého Řehoře papeže léta božieho tisícého pětistého šestého, krá- lovstvie našich Uherského šestnáctého a Českého třidcátého pátého. [Na ohbu:! Ad relacionem magnifici domini domini Alberti de Colowrat et in Lybsstein, supremi cancellarii regni Boemie. [Na rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Litoměřic (čís. 25, starší č. 33) s menší pečetí královskou na běločervené hedvábné šňůře zavěšenou. Na rubu čte se pozdější poznámka: »Gruod«. — a) tak originál.

Strana 1037
1506. 1037 Čís. 589. 1506, 16. března. Na Budíně. Král Vladislav uznávaje, že někteří židé v Budějovicích těžkých zločinů se dopustili, dává povolení purkmistru, konšelům i vší obci města Budějovic, aby mohli židy z města vypověděti, kdykoli budou chtíti, a aby jich více do města přijímati nebyli povinni. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc. Oznamujem listem tiemto všem, že jsú před velebnost naši přistúpili někteří z měšťan našich Budějovských, vysláni jsúce od opatrných purgmistra, konšeluov i vší obce téhož města, nám velmi neslušný a nekřesťanský účinek židuov některých Budějovských oznámivše, kterak by dietě kře- sťanské kúpivše zamordovati měli a krev tu do Budějovic mezi některé židy přinésti, i také při tom škody a záhuby a své mnohé obtiežnosti, které na ně od mnohých let skrze též židy přicházely jsú a podnes přicházejí, oznamujíce, tak že znamenitě město a obec ta hynula a chudla a o své živnosti a statky přicházela. Při tom s velikú prosbú a pokorú prosíce nás, abychom vzhléd- núce na týchž židuov neslušný účinek i také na jich takovú ve- likú záhubu, lítost nad nimi majíce, je s toho vyníti a vysvobo- diti a povolení naše královské dáti ráčili, aby když by koli chtěli jim odpuštění dáti, je z města vypovědieti a jich prázni býti mohli a moc jměli, tak aby tiem lép potomně seděti a svých obchoduov a živností hleděti mohli. Jichžto žádost a prosbu slušnú znajiece a k tomu prohlédajíce k jich věrným službám a povol- nostem, že jsú se vždycky k nám věrně, poddaně a poslušně za- chovali a najieti dali i aby potomně tiem hotověji a lépe nám slúžiti, zachovati se a při tom svých živností hleděti mohli, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem a s radú věrných našich milých mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a listem tiemto svolujem, povolení naše jisté týmž Budějovským dávajiece a toho dopúštějiece, aby oni, když by kolivěk chtěli, dadúce jim prve odpuštění, nadepsané židy z města téhož vypo- vědieti, odbyti a jich na věčné budúcí časy prázdni býti mohli

Strana 1038
1038 1506. a moc jměli, oni i budúcí jich. Tuto při tom zvláštní nadepsa- ným měšťanuom a obyvateluom města svrchu psaného Budějovic, nynějším i budúcím, činíce milost, že my ani budúcí naši, krá- lové Čeští, na věčné budúcí časy viece žádných židuov do téhož města uvozovati, ani nadepsané Budějovské k tomu nutiti máme, aby je zase mezi se přijieti a v témž městě trpěti měli; než oni i budúcí jich na věčné budúcí časy mají jich prázdni býti bez naší, budúcích našich i jiných všech lidí všeliké překážky. Při- kazujiece podkomořiemu království Českého, nynějšiemu i budú- ciemu, i jiným všem úředníkuom našim téhož království, věrným našim milým, abyšte nadepsané měšťany a obyvately města Bu- dějovic, nynější i budúcí, při tom při všem, což se v listu tomto píše, jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, žádných jim ani budúcím jich v tom překážek nečiníc ani komu činiti dopúštějiec. pod uvarovániem hněvu a nemilosti naší i budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomí pečet naši královskú k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně ten pondělí po neděli postní, kteráž slove Oculi, léta božieho tisícého pětistého šestého, králov- ství našich Uherského šestnáctého a Českého třidcátého pátého. [Na ohbu:] Ad relacionem magnifici domini d. Alberti de Colowrat et in Lybsstein, supremi cancellarii regni Boemie etc. (Na rubu:/ Rta Orig. perg. v archivu města Českých Budějovic s velkou královskou pe- četí českou na hedvábné šňůře běločervené zavěšenou. — Srov. Čelakovský Příspěvky k dějinám židů v době Jagellonské v Časopisu č. musea LXXII (1898) str. 445 č. XVIII. — O zavraždění děcka prý židy v Strakonicích kou- peného r. 1503 srov. zprávy v témže Časopise na str. 402 v pozn. 50 uvedené. Král Vladislav zmiňuje se o tom také v listu d. na Budíně 13. ledna (sab- bato die post Epiphaniam domini) 1504, v němž »opatrným purkmistru a kon- šelóm m. Budějovic« nařizoval, aby nedopouštěli vražditi a loupiti židy pro příhodu, která se v Strakonicích stala, dokládaje: »Byl-li by pak který žid v čem takovém neslušném od koho narčen aneb shledán, kážíce se jím dobře ujistiti, odložíte té věci až do příjezdu našeho do téhož královstvie, kterúž my potom s radami našimi ohledajíc a rozeznajíc, poznáme-li, že tím a takovým žid vinen bude, kážeme jeho tak trestati, jakož na to slušeti bude; neb chtě někdo na židy búřiti a na ně se utrhovati, přivedl by z toho do země válku domácí, neřád a práva zastavení, a potom z toho jiné všecko zlé, kdež my toho bohdá žádnému nedopustieme.« (Orig. druhdy v archivu m. Budějovic. Opis K. J. Erbenův v archivu Musea král. Českého). Nedlouho potom 11. února

Strana 1039
1506. 1039 (feria IV. die s. Valentini) psal král Budějovským znovu: »Což se těch židuov. kteříž byli luoni, jsúce nějakými pohruožkami přestrašeni, k podkomořiemu našemu odešli, dotýče, porúčíme vám, abyšte vy jich tu v městě beze všech překážek a útiskuov nechali až do příjezdu našeho do téhož královstvie. Což se pak dále o jiných židech, když tam budeme, jednati, a na čem to posta- veno bude, to vás také tajno nebude.« (Opis tamže z orig. druhdy v archivu m. Budějovic). Sotva však podkomoří zběhlým židům vyjednal návrat do Bu- dějovic, nová krvavá příhoda způsobila v městě jitření a konečně divokou bouři proti nim. Hejtman hrabství Hardeckého v Dolních Rakousích Jan So- kolík z Dubé oznámil z Hardeka 24. června 1505 radě Budějovské, že má v moci zločince, který útrpné vyznání na židy Budějovské učinil. Jakýs pastýř Štefl z Pleisinku na mučení při právě jeho prý vypověděl, že žid Michal z Bu- dějovic s nim se v blízkém městečku Reci umluvil o prodeji šestiletého pa- cholátka, a že také prý chlapce toho v lese u Pleisinku zavraždili a krev z něho do láhve vycedili. Michal žid prý se mu chlubil, že byl vyslán k němu rabím z Budějovic, a také žena pastýřova prý výpověď muže svého potvrzo- vala. Rada Budějovská učinila o zprávě té sdělení vůkolním pánům, žádajíc o radu, co má činiti a konečně v září vyslala spoluradního Vincence Hořického do Hardeka, aby přezvěděl bližší okolnosti. Sama chtěla zavésti vyšetřováni; ale poslové její přišedše do ulice židovské nalezli ji opuštěnu. Židé totiž do- slechnuvše něco o tom, vystěhovali se z města i s majetkem svým, což bylo napotom tak vykládáno, jako by se byli tím k spoluvině přiznali. Někteří židé před útěkem klenoty nejspíše u nich zastavené uložili společně do soudku, jejž svěřili měštanu Šebestyánu Štrynařovi; avšak prozradilo se to a konšelé vzali soudek na radnici ve své opatrování až do dalšího rozkázání králov- ského. Zmíněný konšel Vincenc Hořický vrátil se z Hardeka koncem září 1505 do Budějovic s písemnými svědectvími o vyznání pastýře Štefla, jenž tam byl 21. září se ženou popraven. Svědčili tu ve dvou listech na to daných Jan Bo- binský z Újezda purkrabí na Hardeku, čtyři šlechticové rakouští a čtyři kon- šelé města Rece, že Štefl před popravou přiznal se před nimi k útrpnému vy- znání, jež byl v červnu učinil, a že také na tom zemřel. Ve vyznání Šteflově neděje se o žádném jiném židu z Budějovic zmínka, nežli o Michalu a o rabím. Přes to konšelé Budějovští shledávali všechny židy na skutku tom podezře- lými a psali o to Petru z Rožmberka, nejv. purkrabímu Jindřichovi z Hradce, Vilému z Pernšteina a Janovi ze Švamberka, žádajíce na nich přímluvné listy ke králi, by dovolil trestati židy, kteří o zločinu tom věděli, a aby jim po- volil také pro ten skutek všechny židy vypověděti z města, neboť byla prý obava, že by obec na ně udeřila. Patrně tedy mnozí židé se opět do města na- vrátili, a rada mezi tím byla asi také dopsala vůkolním vrchnostem za vy- dání podezřelých. Obdrževši přímluvné listy vyslala 4. listopadu 1505 ke králi dva posly, Martina písaře městského a konšela Osvalda Reichenšteinera. Ti pak dojedše 13. listopadu do Budína, obdrželi po čtyřech dnech u krále slyše- ní které jim zjednal sekretář kanceláře české doktor Augustin Käsenbrot ze Všehrd. Král pobouřen přednesenými zprávami a obsahem písemných svě- dectví, jež mu poslové předložili, nedav ani vinu blíže vyšetřiti nestranným soudem královským, jak přece dle výsad židovských mělo se státi, udělil radě

Strana 1040
1040 1506. Budějovské svolení, aby židy, kteří »o tom nešlechetném skutku věděli« ohněm trestala a ostatní aby z města vyhnála, tak aby na věčné časy židé města Bu- dějovic prázdni byli. (Viz Časop. č. mus. 1898 str. 434 násl. č. X—XIII). Po- slové přinesli s sebou z Budína dva listy dané 20. listopadu, v nichž král vyhovoval předneseným žádostem. V prvém nařizoval radě, aby »všecky židy. kteříž jsú kolivěk toho zlého účinku a skutku účastni a vinni, do vazby ve- zmúce, kázali je bez meškánie a beze všie milosti ohněm podle práva trestati a odpraviti,« podotýkaje, že zároveň posílá nejvyššímu kancléři Albrechtu z Kolovrat příkaz, aby jim dal list královský, aby »podle toho listu — ty všecky židy, kteříž u nich v městě jsú, neobracujíce se na žádného, odpuštění jim dáti a je vyhnati mohli a moc jměli a jich viece v městě neměli ani ne- trpěli.« V druhém pak listu prohlašuje, že židé Budějovští »upadli jsú nám hrdly i statky v pokutu a vinu naši« a přikazuje radě, aby »ten súdek s klé- noty, střiebrem i jinými věcmi a klénoty, což jest kolivěk do něho od židuov uloženo a zabedněno, nic nevynímajíc, kterýž na rathúz vzali, když jsú tíž židé z města utekli,« vydali v moc a k rukám »velebnému Augustinovi dokto- rovi sekretáři a Mikulášovi Křemenskému prothonotáři kanceláří České« jimž jej král byl daroval »pro jejich věrné zaslúžení.« Třetím listem z téhož dne psal král »pánuom, rytieřóm, vladykám, Pražanóm, Horníkóm i jiným všem městóm království Českého« o provinění židů Budějovských, nařizuje jim, aby židy na vraždě spoluvinné, kteří z města uprchli, buď ohněm trestali nebo do Budějovic vydali. (Srov. Časop. č. mus. 1898 str. 439, č. XIV—XVI). O soudu, který se potom 12. prosince (v pátek po Početí panny Marie) na radnici v Bu- dějovicích konal nad jedenácti židy před purkmistrem a konšely u přítomnosti p. Jana ze Švamberka a na Strakonicích, mistra převorství Českého, a »mnoha dobrých, urozených a vladyckých lidí i také některých poslů z měst,« vydali radě Budějovské 19. prosince (ten pátek před sv. Thomú) l. 1505 »Jiřík Majnuš z Březnice, Oldřich Roubík z Hlavatec seděniem v Habří a Stiebuor Roubík z Hlavatec seděniem v Dubném« písemné svědectví, v němž osvědčo- vali, že »tu každý žid znal se k tomu kusu každému tak, kterak teď dole psáni stojí, a každý žid na tom zavázal se, že pravda jest, k čemuž se teď přizná- vají, a na tom že umříti chtie.« (Celé znění toho osvědčení viz v Časop. č. mus. 1898. str. 441 č. XVII). Téhož dne 12. prosince byli všichni tito židé upáleni a v lednu 1506 podstoupilo ještě dalších 14 židů smrt ohněm. Ostatní pak židé byli všichni neočekávaně z města vyhnáni, při čemž na útěku mnozí v řece utonuli a jejich majetek všechen byl skonfiskován. Jenom několik židů, kteří se dali pokřtiti, zůstalo všeho toho ušetřeno. (Srov. Fr. Seyser, Kurzgefasste Chronik der königl. Berg- und Kreisstadt Budweis str. 60—64). Král Vladislav všechno to schválil, vydav Budějovským majestát nahoře položený. Příbuzní židů, kteří v Budějovicích byli popraveni, jakož i vyhnaní židé poháněli potom radu Budějovskou před soud purkrabství hradu Pražského pro vydání statků pozůstalých. Král listem d. na Budíně 22. května (feria II post dominicam Cantate) 1508 přikázal sice všem stavům království Českého, aby nedopouštěli na Budějovské žádného trápení neb stavování (viz Časop. čes. mus. 1898, str. 448, č. XXII), avšak židé přikázali se mocnějším pánům, zejména nejv. kancléři Albrechtu z Kolovrat, a ti dopomohli jim za dobrou úplatu k někte-

Strana 1041
1506. 1041 rému právu, zjednavše jim na úřadě purkrabském listy zatýkací, kterými mohli měšťany Budějovské kdekoliv zatýkati a tak donucovati radu Budějov- skou k vyplacení náhrady utrpěné škody. Srov. v Časop. česk. mus. 1898 str. 405 pozn. 55. Čís. 590. 1506, 27. května. Na Budíně. Král Vladislav zrušuje na žádost purkmistra, rady i vší obce města Chebu majestát, kterým byl klášter svaté Kláry v městě jejich osvobodil od placení cla z vína, piva a jiných věcí do klá- štera přivážených, jakož i od vydržování žoldnéřův. Wir Wladislaus, von gots genaden zu Hunngern, Behem, Dal- macien, Croacien etc. kunig, marggrave zu Merhern, hertzog zu Lucemburg und in Slezien, marggrave zu Lawsitz etc., embieten den ersamen unsern lieben getrewen burgermaister, rathe und gemain unser stat Eger unser gnad und alles guet. Als wir in verrugkter zeit auf anbringen den wirdigen und geistlichen jungk- frawen unsern andechtigen und besonder lieben ebbtissin und con- vent sand Claren ordens bey euch etlicher beswerung und stuck, pherd und soldner, zole, mawt und ander betzalung auch rech- nung halben ein freyheit und begnadung gethan und geben, darauf wir nw ewr einrede und beswerung auch gruntliche und redliche underricht, wie sich dieselben ding halden und wie mit solchen von alter herkomen und gewesen ist, durch ewr mundt- liche potschaft vernomen haben, demnach so thun wir hiemit den genannten jungkfrawen ein andern bevelh, das sy derselben unser freyheit wider euch gemaine stat, die ewrn noch nyman- den in denselben thun und anfuren wider alt herkomen und gewonhait euch zu schaden und nachteil nit gebrawchen und auch damit ungemuet lassen und sich gen euch gutwillig und an getzengk halden sollen, wie dann die offen commission an sy die ir hiebey vernemen werdt, inheldt. Zweiveln wir auch an euch nicht, ir wert euch gen in und dem closter, so ferr sy auch die ordenung der observancien redlich, wesenlich und guten beyspiel uben, aller gebure wol wissen zu halden. So aber euch und ge- mainer stat uber solchs von in oder yemandts von iren wegen

Strana 1042
1042 1506. oder an ir stat einich dranksal, muhe, cost, zerung beschee und auferstunde, auch euch dieselb unser ausgegangne freyheit, die wir also hiemit abgetilgt und gantz creftlos, nachdem die, ee wir des gruntlich underricht, aufgangen ist, erkennen und erkent wellen haben, von in nit wider, als wir dann bevelhen, heraus- geben wurd, des wir uns doch zu in gentzlich nit verlassen wellen, euch alsdann gen in ertzaigen und in ander weg zu handeln und sonderlich allen den ewren, damit sy mit in nichts zu schaffen noch zu thun haben, zu verbieten und des fug, glumpf und macht haben sollt, so lang, biß von in, wie von alter herkomen und ge- wesen, in dem und andern gehalten und hinfur zu ewigen zeiten nymmermehr anders getan werde, des sampt aller ewr freyhait und begnadung, so wir euch vor genedigelich confirmirt, hiemit unsern offen brief aus konigclicher milde und angeborner gut noch bestett wellen haben und daruber als unser besonder lieb getrew, nachdem ir euch allzeit gen unsern vorfordern und ko- nigen, uns und der loblichen cron in allen tun und undertenig. kait, als fromben zimbt, redlich und aufrichtig gehalden und dar- uber vil erliden habt, hanthaben, schutzen und schirmen wellen. Und gebieten darauf allen und ytlichen unsern underthanen und lieben getrewen, in welichen standts die sein, ernstlich, vestigelich, den von Eger an solchen kein hinderung thun, sonder dabey geruglichen bleiben lassen bey vermeydung unser sweren ungnad. Zu urkundt mit unserm kunigelichen anhangunden insigel be- sigelt. Geben zu Ofen mitwochs nach sand Vrbans tag nach Christi gepurt tawsent funfhundert und im sechsten, unser reiche des Hunngerischen im sechtzehenden und des Behemischen im funf- unddreyssigisten jaren. INa ohbu:! Ex commissione propria regie maiestatis. (Na rubu:] Rta Orig. perg. v archivu města Chebu (č. 1064) s menší červenou královskou pečeti na pergamenovém proužku zavěšenou. Na rubu současná poznámka: »Khunig Wladislai prief, darinen ein privilegium, so dem stift sancta Clara gegeben worden, wider dem rathe wegen cassirt und befolan wirdet, sich der- selben wider gemain stadt nit zu gebrauchen, sondern wie vor alters zu halten." — Privilegium, které se v tomto majestátu ruší, bylo opatkyni a konventu sv. Kláry propůjčeno na Budině 19. února (mitwochs vor dem sonntag

Strana 1043
1506. 1043 Oculi in der vasten) 1505 a zni takto: »Wir Wladislaus — bekennen, das wir — die andechtigen und geistlichen abtessin und das gantz convendt sand Claren ordens in unser stat Eger gelegen mitsambt fronlewten und guetern von merung wegen des dinste I1I gottes in unsern konigclichen schutz und schirm genomen, sy bey allen und ytzlichen iren gerechtigkaiten, freyhaiten und begnadungen, wie sich nach aussatzung ires ordens geburet, schützen, schirmen und hanthaben sollen und wellen. Und haben in auch die besondere begnadung und freyhait, wie hernach volget, getan, thun inen auch die hiemit wissentlich in kraft diss briefs aus konigclicher macht, setzen und wellen darauf, wann sie furanmer wein, pier oder ander notdurft in ir obgemelt claster fueren und bringen, das sie von solichen wein, pier oder andern not- durften ires closters nw hinfur zu ewigen zeiten, es sey den burgern daselbs zu Eger, oder yemands andern, kain czoll, mawt noch ander betzallung tun, geben noch auszurichten schuldig, sonder sollen des gantz frey sein. Item sy sollen auch nit schuldig noch verbunden sein, soldner oder dinstlewt ytz noch kunftigelich von irem claster und guetern zu halten, noch damit von niemandts beswert werden, ausgenomen in kriegslewften und wo des die notdurft mer- gelich eraischet — —. (Orig. perg. prořezaný v archivu města Chebu č. 1050 s menší pečetí královskou na pergamenovém proužku zavěšenou). — Siegl. Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 21, čís. 1050 a 1064. Čís. 591. 1506, 21. září. Na Budíně. Král Vladislav potvrzuje měšťanům Chebským výsadu, kterou jim Fridrich III., na onen čas král Římský, udělil na ražení mince po způsobu Kutnohorském, a dodává, že mince u nich ra- žená má býti opatřena vedlejší značkou ražby; kdyby v Čechách mince byla zlepšena nebo zhoršena, má jim to královský mine- mistr Kutnohorský oznámiti, aby se tím mohli spraviti; odejde-li prubíř mince nejvyšším minemistrem ustanovený, jsou Chebští povinni přijmouti zaň jiného a jej také ke koruně České za- vázati. Wir Wladislaus, von gottes gnaden zu Hungern, Behem, Dalmacien, Croacien etc. konig, margrave zu Merhern, herezog zu Lucemburg und in Slesien, margrave zu Lawsicz etc. Bekennen fur uns und all unser nachkomen, kunig zu Behem, das uns die ersamen unser besonder lieb und getrew burgermaister, rat und gemeine unser stat Eger durch ire botschaft anzaigen lassen

Strana 1044
1044 1506. haben, weß sy vormalen von dem durchleuchtigisten fursten hern Fridrichen, dieselben zeit Romischen kunig milder gedechtnuß vorsehen und befreyt sind, ein muncz, nemlich siben pfening fur einen Bomischen groschen auf das korn, grad und solichen slag, als in dem kunigreich Behem lewfig und gewondlich ist, slahen mugen, mit diemutigen anrufen und bete, in dasselbig aus kunig- licher milde und angeborner gut als kunig zu Behem auch zu vorgunstigen und gnedigklich zu versehen. Und nachdem wir ir fromme getrewe unverruckte haldung uber manchfeldig be- schwerung, die sie von unser und der cron zu Behem wegen ge- habt und getragen und hinfur zu thun nit zweiveln, betracht und angesehen, haben wir in mit rechter wissen, wolbedachten mute und wissen und willen unser edeln rete von sundern gnaden vergunnet und erlawbet, vergunnen und erlawben von kuniglicher macht volkomenhait in craft dis briefs, das sy in ir stat Eger sulche munez nu furpas hin slagen sullen und mugen, wie ob- gemelt, siben pfening fur ein Bomischen groschen oder wie die hinfur geslagen mochten werden, die nem und gebe sey, auf das korn, grad und solchen slag, als in dem genannten unserm ku- nigreich Behem beschiet, als oft sy des notturftig sein, von aller- mennigklich ungehindert. Und wa auch sach wer, des sulche unser muncz in der cron Behem gepessert oder geringert werde, wie das zukom, das sol durch unsern munczmaister, der ye zu derselben zeit aldo, den genannten von Eger, als oft das gescheen mocht, schriftlich zu erkennen geben werden, damit sy sich auch deß statlicher darnach zu halden und zu richten haben. Doch so sol zuvoran dieselbe ire muncz mit ein beczaichen des geprags vorkert werden, und diewailen auf das iczt unserm obersten munezmaister vom Kutenberg ir aingesaczter probirer zu solichem irem munczambt geschworen hat, dem in der probe, zusacz und andern dahin angehort, das alles trewlichen als zum Kutenberg geprawcht wirt, zu halden und so vorzusteen; ob nun derselb in zeit abging, so haben wir genanter stat Eger und iren nach- komen ein andern an sein stat anzunemen nachgelassen, den sie so furder uns und der cron zu Behem zu gut, und als herkomen ist, mit aiden und pflichten versorgen und daran sein, das, so furder zu yeder zeit das not thut, dieselbe ire muncz redlichen und trewlichen halden. Und gebieten darauf allen und yklichen

Strana 1045
1506. 1045 unsern lanthern, ritterschaft und steten in gemelter unser cron Behem und sust allen andern unsern undertanen und lieben ge- trewen, in welchen stand die sein, ernstlich und vestigklich mit diesem brief, das sie die genanten von Eger an sulchen unsern gnaden nit hindern noch irren in kein weiß, sunder sie der ge- ruhlichen gebrauchen lassen und allenthalben schaffen und be- stellen, damit sulch ir muncz in iren wert, wie dieselben pfening, die in der genanten cron geslagen, aufgenomen werde, bey unsern ungnad zu vormeyden. Mit urkund dicz briefs versigelt mit un- serm kuniglichen anhangenden insigel. Der geben ist zu Ofen am tag des heyligen zwelfboten und ewangelisten sant Matheus nach Cristi gepurt funfziehenhundert und im sechsten, unser reiche des Hungerischen im sibenziehenden und des Bomischen im sechs- unddreissigisten jare. [Na ohbu:] Ad relacionem magnifici domini d. Alberti de Colowrat et in Lybsstein, supremi cancellarii regni Boemie etc. Orig. perg. v archivu m. Chebu (č. 1066) s menší královskou pečetí na hedvábné šňůře běločervené zavěšenou. Znamení registraturní na rubu není. — Na rubu rukou souvěkou poznamenáno: »Konig Wladzislawes [! uber die muncz, das die stat zw munczen macht habe.« Tamtéž chová se též orig. vi- dimus tohoto majestátu, jejž pořídil komtur Jan Cramer a celý konvent řádu Německého v Chebu dne 1. září 1518. — Srov. Gradl, Privilegien der St. Eger str. 38; Siegl, Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs str. 21, č. 1066. — O po- platku za vydání této výsady zaplaceném nejv. kancléři Albrechtovi z Kolo- vrat čte se v registrech vydání z r. 1506 v archivu téhož města chovaných na str. 33 tato zpráva: »Item so haben wir geben unsers hern des kwnigs canzler von der muncz wegen CCX gulděin.« — Jmenovaný již nejvyšší kancléř (des reichs Behem obrister kanzler) psal purkmistrovi a radě města Chebu z Prahy 19. listopadu (feria quinta post Briecii) 1506, že »die abfertigung — der muncz halben — hat durch des lands munzmeister beschehen sollen; als er aber des beswarung nimt, weis ich euch nicht anders zu raten, dann halt euch so furder des munzes inhalt kuniglicher vorschreibung mein gnedigsten hern, doch vornemlich mit dem korn, zusatz und andern uf dem Kuttenberg gebraucht wird.« (Orig. na papíře v archivu téhož města). — Toto jest po- slední privilegium na ražení mince městu Chebu propůjčené. Poslední známé mince, které v Chebu byly raženy, mají letopočet 1520; v. Voigt, Beschreibung der bisher bekannten böhm. Privatmünzen str. 784, č. 810; Kilian, Böhm. Münzen č. 4541—4544. — Chebští pak ještě jednou r. 1548 chtěli se ucházeti o povoleni »gulden und sylberne muntz zu schlagen«, avšak od pokusu asi

Strana 1046
1046 1507. upustili, když jim z rady dvorské bylo oznámeno, aby se obrátili se žádostí svou přímo k císaři: »Auf burgermaister und rath der statt Eger underthe- nigst supplicieren an die Romisch kays. maiestat unsern allergnedigsten hern bescheen umb gnedigst befreiung, das sy und ire nachkommen gulden und sylberen muntz auf das khorn und schrodt, wie sunst im hailigen reich teut- scher nation zu schlagen zugelassen wirdet, auch schlagen mochten, ist erstlich auf den fünfzehenden tag des monats iunii der beschaid ergangen: daß denen von Eger sovil den puncten der muntzfreihait belangt, von wegen ires wol- haltens dieselbig, sovil das reiche belangt, zugelassen, doch soll die konigl. maiestät darumb befragt, und nichts, das die chron Behem belangt, gegeben werden. Actum Auguste Vindeliciorum, in consilio imperiali XV. iunii anno XLVIII. — Und darnach auf den 21ten gedachts monats iunii volgender be- schaid: Sollen die von Eger bey der Romischen kon. mait umb consens und bewilligung bewerben. und so sy die erlangen, alsdan will sich die kays. mait auf ir ferner ansuchen gnedigst gegen inen erzaigen. Jo. Obernburger," (Souvěký opis v archivu m. Chebu, fasc. 214). Srov. Siegl, Geschichte der Egerer Münze ve Festschrift des Vereines für Gesch. der Deutschen in Böhmen (1902) str. 136, kdež na str. 134 jest otištěno také znění výše podaného maje- státu královského. Čís. 592. 1507, 18. ledna. Na Budíně. Král Vladislav povoluje purkmistrovi, konšelům i vší obci města Kadaně, aby jim byl plat roční sedmi kop a 24 grošův českých, který s jeho svolením k záduší a k oltáři Matky boží na pěti lidech v Libědicích koupili, ve dsky zemské vložen a vepsán. My Vladislav, z boží milosti Uherský, Český, etc. král a margkrabie Moravský etc. Oznamujem listem tímto všem, že jsme prošeni jménem opatrných purgkmistra, konšel i vší obce města Kadaně, věrných našich milých, oznámivše nám, jakož mají po- volení na to listem naším, aby mohli platu ročního kúpiti k zá- duší a k voltáři Matky boží a bratřství, kteréž tu v Kadani mezi sebú mají a drží, až do XXti kop míšenských, na kteréžto povo- lení naše že koupili jsú platu k témuž záduší na pěti člověcích ve vsi Libětieciech sedm kop gr. českých a čtyrmezdcítma grošuov českých, a ten aby jim od týchž lidí, nynějších i budúcích, kteříž by ty grunthy drželi, rozdílně na svatého Havla polovici a na svatého Jiří polovici na každý rok v časích budúcích věčných

Strana 1047
1507. 1047 k témuž záduší a bratřství Matky boží vydáván a placen byl: abychme jim k tomu povolení naše dáti a jim toho dopustiti ráčili, aby jim ten plath pro uvarování potomních zmatkuov ve dsky zemské vložen a vepsán byl. K jichžto žádosti milostivě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a listem tímto svolujeme a toho dopouštíme, přikazujíc větším i menším úřed- níkuom desk zemských královstvie Českého, věrným našim milým, abyšte toto povolení naše a dopuštění, od jmenovaných Kadaň- ských požádáni jsúc, řád práva zachovajíc ve dsky zemské vlo- žiti a vepsati rozkázali beze vší otpornosti, vuoli v tom naši ko- nečnú a jisté rozkázání znajíce. Tomu na svědomie pečet naši královskú přitisknúti jsme kázali k listu tomuto. Datum Bude fe- ria II post Anthonii anno domini XVC septimo, regnorum autem nostrorum Hungarie decimo septimo, Boemie vero tricesimo sexto. Ad relacionem magnifici domini d. Alberti de Colowrat et in Libssteyn, supremi cancellarii regni Boemie etc. Opis ze XVI. stol. v kvaternu desk zemských čís. 3 (trhovém červeném od r. 1542) na l. K 26v—K 27r, kdež připojen dodatek tohoto znění: »Tento list ve dsky zemské vložen z rozkázání najjasnějšího knížete a pána pana Vla- dislava Uherského, Českého etc. krále etc. J. Mti. Posel na to od J. Mti ke dskám byl jest Radslav Beřkovský z Šebířova a na Liběchově, najvyšší písař královstvie Českého, k tomu zvláště vyslaný. Stalo se léta božího M'V CXVI. ve čtvrtek den sv. Valentina«. Čís. 593. 1507, 20. ledna. Na Budíně. Král Vladislav potvrzuje šefmistrům, konšelům i všem oby- vatelům města Kutné Hory některé svobody městské, které krá- lové Václav I. a Přemysl Otakar II, kolem r. 1249 městu Jihlavě a všem horníkům v království Českém povolili, jakož i jeden článek horního práva králem Václavem II. asi r. 1300 městu Kutné Hoře uděleného. Dle toho obyvatelé Hory Kutné vyňati jsou z pravomoci zemských soudův a podřízeni soudu městskému a hornímu; z nálezů těchto místních soudů má jíti odvolání ke králi neb nejvyššímu minemistrovi a jinam jedni druhých k soudům

Strana 1048
1507. 1048 potahovati nemají. Měšťané dále mohou pány i rytíře stavovati pro dluhy; se svolením minemistra mohou konšelé i měšťané statuta obecní vydávati a cožkoliv Horníci svobodných statků koupí, má jim to svobodně do desk zemských kladeno býti jako Pražanům. My Vladislav, z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské kníže a Lužický margkrabie etc. K věčné paměti budúcích časuov listem tímto známo činíme všem, že z povinnosti naší královské velebnosti jsme ti, že o všecky poddané naše péči ma- jíce ve všech svobodách a jejich zvláštních milostech a obdaro- váních je zuostavujíc a zachovajíce, v nátiscích a bezpráví jich opatrovati chcme a jináč toho učiniti nemíníme; však ty více a vajše v paměti a obraně své jmíti povinni jsúce, kteréž bychom v poddanosti naší věrností utvrzenější a pohodlností jich naší velebnosti potřebnější a užitečnější býti poznali. Jakož pak poctiví šephmistři a konšelé i horníci všickni Hor Kutten našich v krá- lovství Českém obyvatelé vždy v věrnosti a v poddanosti naší stálí stojíce, netoliko nám a předkuom našim králuom Českým. ale i vší koruně České nemalé pohodlé, dobré a užitek skrze ná- klady své a své osvobození přivodili jsú a v časích budúcích naděje jest, našim budúcím že přiváděti moci budou, ti pak Hor- níci předstúpivše před přítomnost velebnosti naší, některé svo- body, privilegia a práva svá od slavných císařuov Římských, králuov a knížat Českých, předkuov našich, k osvobození hor těch pro dobré vší koruny České nadaná a milostivě jim přivlastněná nám ukázali sú, jakožto privilegium najprvé osvieceného někdy knížete Přemysla, syna krále Václava, krále Českého, předka našeho, v němžto osvobozuje mezi jinými Horníky“ všecky a lidi poddané jich v městě i kdežkoli krom města vně na jich panství obývající, tak jakož to privilegium v sobě potřebněji a světleji obšírně vysvědčuje a zavírá. Při tom také ukázali sú nám toho privilegium stvrzení a schválení králem Václavem ně- kdy králem Českým, otcem knížete Přemysla oznámeného, učiněné, kterýžto král Václav to privilegium a svobody v něm zavřené dává a přivlastňuje všem horníkuom našim v království našem Českém kdežkoli obývajícím. Při tom také též ukázali sú nám

Strana 1049
1507. 1049 toho obojího i krále Václava stvrzení i privilegium knížete Pře- mysla stvrzení císařem Karlem, králem Českým, předkem a pra- dědem naším, milostivě učiněné a plnú mocí stvrzené, žádajíce nás jako pána svého dědičného a krále Českého, abychom my také privilegia oznámená jim schváliti, potvrditi a mocí naši královskú v Čechách upevniti a jim moc dáti ráčili. Kterážto jich privilegia a práva přehlédše a artykule jim potřebnější k jich prosbě z nich vybravše, v list náš tento, je přijímajíc a moc jim dávajíce, vepsati sme rozkázali. Jichžto rozum a slovo od slova znění jest v těchto slovích: Najprv aby žádný z urozených ani z šlechticuov neb z rytířstva neb popravcí neb dvořan království našeho žádné všetečnosti neb moci nesměl uči- niti v tom městě našem, aniž na kterého člověka čiň útoku ani jeho jímaj, ani jemu v které jeho věci překážej bez vědomí a do- puštění súdce městského a přísežných našich města toho anebo-li úředníkuov našich nad horami ustavených. Item, kteřížkoli mě- šťané neb horníci mají lidi aneb statky své za městem aneb pod městem, o těch sudí, popravce aneb úředníci zemští žádné moci súdné nemějte ani které právo zemské; a jestliže na kterého mě- štěnína aneb na kterého člověka kterého měštěnína Hor Kuten mají co žalovati, před soudcí a soudem městským žalujte též jako jiní spravedlnosti své hledajíce. Item, jestli by který mě- štěnín kterému pánu urozenému neb rytíři statku svého neb ku- pectví svěřil pod úmluvú do některého času neb dne před pří- sežnými neb jinými lidmi dobrými a jestliže by ten pán neb rytíř na ten den neb na ten čas toho nezaplatil, tehdy aby mohl ten měštěnín toho pána svobodně stavovati anebo lidi a poddané jeho aneb statek jeho, leč by ten, komuž by povinovat byl, jistotu listovním obyčejem na peníze neb zápisem přijal, ten se tak, jakož by ten list a zápis svědčil s jakými pokutami, podle toho zachovaj. Item chcme a přikazujem, cožkoli přísežní města na- šeho, též i přísežní horníci s vólí a povolením minemajstra na- šeho, nynějšího i budúcího, k obecnému dobrému zřídili a usta- novili, to aby bez přerušení bylo zachováno.! Nad to ukázali sú nám opět práva svá vlastní a jim králem Václavem daná a stvr- 1) Srov. původní latinský text těchto čtyř Jihlavských libertates civium v Jirečkově Codex iuris bohemici I. str. 84; též v této knize na str. 516. —

Strana 1050
1050 1507. zená, kdež mezi jiným tak o soudích jejich ustanovuje a tak v tato slova píše: Přidávajíce s dostatečným rozmyslem, aby ode všech nepřerušitedlně zachováno bylo, aby když by k tomu při- šlo, že by od ortele a tak soudu urburéřuov přísežných a soudcí skutkem neb jakýmžkoli obtížením jinam bylo odvoláno neb po- hnáno, aby k žádnému jinému neb k jiným krom naší Jasnosti neb znamenitého muže minemajstra našeho k slyšení víc nebylo odvoláváno ani přinucováno, protože v časech potomních práva hornicská ustanovili jsme, aby slušněji než kde jinde v moci naší zuostala, a k naší královské opatrnosti všecko práva vy- dání, vyložení a jemu rozumu dání od tohoto času aby k žádnému nepříslušelo; žádné osobě v tom ani městu kterému ke škodě nic a křivdy nečiníce, protože žádnému ten křivdy nečiní, kdož svého práva požívá.? My znajíce jich žádosti i ty všecky kusy horám i jim také potřebné, slušné a spravedlivé, a zvlášť poněvadž jim předky našimi, králi Českými, taková privilegia milostivě dána a mocně sú stvrzena, také že předkuom našim, jmenovaným králuom Českým, takovými milostmi je jiných svobodnější se zdálo učiniti, i nám nepříleží moci předkuov našich, králuov a knížat Českých, lehčiti a výsosti velebnosti jich nikterakž nížiti, jsúc k tomu také císařem Zikmundem, králem Uherským a Če- ským, dědem a předkem naším, zavázáni v privilegium tom, kteréž pod majestátem J. Mť týmž horníkuom našim jest dáti ráčil, kdež uvozuje J. Mť horníky zase na hory ty tehdáž válkami skažené a spuštěné a staré horníky s novými spojuje, mezi jiným nás i potomní krále České zavazuje a napomíná, aby všech privilegií a svobod hornicských, kteréž by své býti slušným svědomím aneb kterýmkoli hodným duovodem okázali, abychom jim toho i naši budúcí, králové Čeští, milostivě potvrditi a jim touž moc, jako by v své celosti neporušena byla, dáti ráčili. My z příčin nyní oznámených znamenajíce jich žádost spravedlivú a to znajíce, že nic spravedlivějšího a velebnosti naší příležitějšího není, než což čího jest, toho při tom nechati a v spravedlivosti každého jeho milostivým obrancem býti, protož s dobrým, zdravým a vážným rozmyslem naším a radú rad našich věrných milých, 2) Srov. Jus regale montanorum kn. I cap. VI § 10 v Jirečkově Codex iuris boh. I, str. 282, kdež arci mluví se o komorníkovi království Českého místo o minemistrovi.

Strana 1051
1507. 1051 mocí královskú jakožto král Český svobody, privilegia a práva nahoře dotčená a vypsaná horníkuom našim od předkuov našich milostivě nadaná schvalujem, přijímáme a mocí naší obnovujem, plnú moc jim dávajíce, je tvrdíme a ve všech punktích, arty- kulích a v tom ve všem jich rozumu, tak jakož od předkuov našich horníkuom našim již oznámeným jsú v tomto našem listu dána a milostivě přivlastněna, mocí naší velebnosti královské skutečně, dokonale a mocně upevňujem. A při tom toto zvláštně rozkazujem a míti chcem, aby se všickni tak zachovali horníci naši v království našem Českém k nám, dědicuom našim a bu- dúcím králuom Českým, poněvadž mají práva svá předky našimi stvrzená a zřízená a milosti nadepsané námi jim tímto listem stvrzené, kdež chudý jako bohatý muože své spravedlnosti do- jíti; i poněvadž sú toho snažnými prosbami na nás vyžádali, aby podle svých práv a vajsad zachováni byli a jinam soudy jinými neb kterým obtížením mimo svobody tyto jim dané obtěžováni nebyli: protož chcme, aby podle takového obdarování se ve všem zachovali a jinam jedni druhých k souduom nepotahovali, než na nadepsaném zřízení dosti jměli, a tu k dojití každý své spra- vedlnosti hledali, a také mimo nás a dědice naše a budúcí krále České sobě pánuov jiných nejednali, než k nám zření jměli a k mine- majstru našemu, nynějšímu i budúcímu, kterýž by tu na tom úřadě našem posazen byl. Pak-li by který z poddaných našich tak se nezachoval, chcem aby nám i budúcím králuom Českým v přede- psanú pokutu upadl. A nad to také toho jim půjčujem a dáváme, ač to císařem prvé Karlem Českým králem dané, též i potomky J. Mti i námi také stvrzené mají, aby což by koli sobě tíž hor- níci na zemi aneb na dědinách svobodných koupili, aby jim to svobodně beze vší překážky a odporu, bez dotazu a povolení našeho ve dcky zemské šlo a kladeno bylo, tak jakož se to též Pražanuom města obojího Pražského děje bez odporu. Protož všem našim pod- daným a pod mocí a správú velebnosti naší postaveným přísně a mocně jako pán jich dědičný a král Český přikazujem, aby horníky naše v tom ve všem tak zachovali a svobod, privilegií a práv jich jim našimi předky daných a námi stvrzených nikterak nerušili ani proti nim co činiti směli pod pokutú v témž jich privilegium od císaře Karla na to usazenú, kteráž slovo od slova zní v tento rozum: Protož nižádnému ovšem z lidí takových svobod a na-

Strana 1052
1507. 1052 šeho jich stvrzení nesluší přerušiti. ani kterú všetečnú smělostí jim kterakkoli se sprotiviti pod pokutú našeho těžkého hněvu a nad to padesáte hřiven zlata ryzího, kterýchž chcme požádati od toho, kdož by se tomu směl zprotiviti, tolikrát, kolikrát by proti tomu učinil, bez všelikého odpuštění, a toho polovici do komory naší královské a druhú polovici jmenovaným měšťanuom a křivdu trpícím k užitku býti vydáni. Toho všeho na potvrzení a pevnost pečet naši královskú přivěsiti sme rozkázali. Dán na Budíně v středu den svatých Fabiana a Šebastiana léta božího MDVII, království našich Uherského sedmnáctého a Českého třidcátého šestého. Opis ze XVI. století v knize archivu města Kutné Hory řečené »Trans- sumpta privilegiorum« na l. 31 za nápisem: »Ve druhých Václava Chvojence C, III.« — Otištěno s mnohými chybami ve Sternbergově Umrisse einer Ge- schichte der böhm. Bergwerke I Bd. 2 Abth. na str. 149, kdež také na str. 236 podává se novější německý překlad této listiny. — a) Na kraji poznamenáno: Horníci. Čís. 594. 1507, 6. února. Na Budíně. Král Vladislav uděluje purkmistru, konšelům i vší obci města Písku znovu výsadu, aby kupci i formané od Prachatic jedoucí jezdili přímo po silnici k jejich městu a nevyhýbali se clu, které Písečtí mají právo vybírati; spolu pak prohlašuje za neplatné všeliké listy, které by výsadě této byly na újmu. Vladislav, z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Char- vatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužicský margkrabie etc. Oznamujem tímto listem všem že jest na nás vznešeno jménem opatrných purgkmistra, konšelův i vší obce města našeho Písku, věrných našich milých, kterak by všelijací formané a jiní kupecští lidé, když od Prachatic jedou, upřímo k Písku silnicí jeti nechtěli, ale z té silnice, chtíce cla mi- nouti, svévolně vyjíždějí a jinam se vyrážejí, ješto skrz to město naše Písek újmu na svých důchodech a zkázu znamenitou vzalo a béře, a zvláště že by svrchu psaní měšťané, jestli by jim tak cla formané a kupci míjeti měli, nám našich důchodův a poplatkův, kterýž od nich na každý rok béřeme, vydávati ne- mohli. I jsouce snažnými prosbami prošeni jménem svrchu dotče-

Strana 1053
1507. 1053 ných purgkmistra, konšelův i vší obce města našeho, věrných našich milých, abychom je v tom z milosti naší opatřiti a jim vej- sadu novou na tu silnici, aby město naše tak nehynulo, dáti rá- čili, k jichžto žádosti a slušné prozbě pro jich věrnost a pod- danost milostivě nakloněni souce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, s radou věrných našich milých mocí královskou v Čechách tuto jsme jim milost a vejsadu na tu silnici učiniti ráčili a tímto listem činíme, aby všickni a všelijací formané buďto s vozy těžkými neb lehkými a také všickni kupečtí lidé od Prachatic upřímo tú silnicí k městu našemu Písku jezdili a nikam jinam žádným obyčejem se nevyhybovali, aby také často jmenovaní měšťané cla svého užíti a puožitkuov svých spravedlivě hleděti mohli, a to bez naší a budoucích našich, králův Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Pak-li bychom kdy my nebo naši budoucí, králové Čeští, z nepaměti neb z omylu neb jakžkoli proti této milosti naší a zřízení jakou vejsadu na tu silnici učinili, tehda takovou vejsadu kazíme, moříme a v niveč obracujeme, tak aby žádné moci ta vejsada proti tomuto našemu obdarování v užívání té silnice neměla. Přikazujíce všem pánům, rytířstvu, vladykám, městům i jiným poddaným našim, věrným milým, abyšte svrchu psané měšťany při té silnici jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, jim v tom žádných překážek činiti. ani jiných silnic nad tu starodávní naši znova vysazenou vésti ne- smějíc, pod uvarováním hněvu a nemilosti naší a budoucích našich, králův Českých. Tomu na svědomí pečet naši královskou rozká- zali sme přivěsiti k listu tomuto. Dán v Budíně den svaté panny Doroty létha božího tisícího pětistého sedmého a království našich Uherského sedmnáctého a Českého třicátého šestého. Opis ze XVII. století v c. k. místodržitelském archivu v Praze fasc. P 106—P 24. Jiný opis z téže doby zachoval se v pamětní knize zelené v ar- chivu města Písku na l. 53v—54, odtud s chybami otiskl J. Matzner ve Vý- roční zprávě obecních vyšších realních škol v Písku za r. 1884, str. 11. Čís. 595. 1507, 19. února. Na Budíně. Král Vladislav dává purkmistru, konšelům i vší obci města Dvoru nad Labem právo vybírati clo z věcí do města přiváže-

Strana 1054
1054 1507. ných nebo hnaných a ustanovuje, aby důchod z něho obraceli na opravu města a silnic. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, markrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské knieže a Lužický markrabie. Oznamujem listem tiemto všem, že jest vznešeno na nás jménem opatrných purkmistra, konšeluov i vší obce města našeho Dvoru, věrných našich milých, oznamu- jíce nám, kterak musí mnohé veliké a časté náklady činiti na opravování města toho a silnic, kteréž k městu jdú, žádných na to pomocí a platuov nemajiece, při tom pokorně a velikú prosbú prosiec, abychom jim na takové opravy nějaké clo dáti a z mi- losti naší vysaditi ráčili, aby oni tím potřebněji a dostatečněji město to i silnice opravovati mohli. K jichžto prosbám milostivě nakloněni jsúce, pro služby a povolnost, v kteréž jsú se nám vždycky jakožto k pánu svému dědičnému zachovávali a zachovávati bu- dúcně mají a povinni budú, a také nechtíce, aby oni činíce ná- klady a outraty na tyž silnice a cesty, je opatrujíce, škodu toho, kterou jmieti jměli, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich milých mocí královskú v Čechách tuto jsme nadepsaným mě- šťanóm a obyvatelóm města našeho Dvoru, nynějším i budoucím, milost učinili a listem tímto činíme, aby, ktož tú silnicí pracují, jedú aneb co vezú, s těchto věcí zejména vdole psaných a polo- žených podle toho našeho ustanovení a zřiezení clo dávali a pla- tili: Item s vozu sedlského jeden peniez český, z koně forman- ského jeden peniez český, s volu jeden peniez český, s vepře jeden haléř český nebolito peniez kerlický, od třie ovec jeden haléř český, z bečky soli puol čtvrta haléře českého, ktož by z vozu stavil v městě a když by vezl z města, z každé bečky jeden haléř český; item z sladu dva groše česká; s každého ku- pectví, které váhu nese, buďto kov neb kterékoliv jiné, s cent- néře jeden peniez český, s sudu vína s sedm věder puol groše českého a s drailinku, jak se dostane, s sudu piva svídnického tři peníze české, s tuny herynkuov puol druhého peníze českého, s tuny štik, lososů, medu po dvú penieziech českých, s kopy ka- pruov dva peníze česká, s kopy kožiech hovědiech půl druhého peníze českého, s tisíc koží králíkových nebo zpratkových půl groše českého, s kopy šerlingkuov neb jehnětin dva peníze česká,

Strana 1055
1507. 1055 s palíku sukna tři peníze české a s každého korce ovotce jeden haléř český. Kteréžto clo nadepsaní měšťané a obyvatelé města Dvoru, nynější i budúcí, vybierati mají s těch věcí napřed do- tčených, tak jako se svrchu píše, nyní i v budúcích časech, a také jeho jinam a na jiné potřeby obraceti nemají, než na opravu města a silnic, žádným vymyšleným obyčejem toho neopouštějíce, a to bez naší, budúciech našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky. Přikazujíce pánóm. vladykám, městóm i ji- ným všem poddaným našim, abyšte svrchu psané měšťany naše Dvorské při té milosti a clu, námi jim daném a vysazeném. jměli, drželi a zachovali beze všeho přerušení. Však proto chceme, dání toto naše že má každému býti bez újmy a škody spravedl- nosti jeho. Tomu na svědomí pečet naši královskú přivěsiti jsme kázali k listu tomuto. Dán na Budíně v úterý po svatém An- thonii létha božieho tisícieho pětistého sedmého, a královstvie našich Uherského sedmnáctého a Českého třicátého šestého. Ad relacionem magnifici domini d. Alberti de Colowrat et in Lybstein, supremi cancel- larii regni Boemie etc. Dle originálu otisknul Bienenberg ve své Geschichte der Stadt Königin- hof str. 31 č. XIX a Viták, Dějiny města Dvoru Králové, str. 208, avšak ori- ginál ten se v archivu města Králové Dvora více nezachoval. Text listu toho jest obsažen též v konfirmaci privilegií Dvorských císařovnou Marií Terezií dané ve Vídni 22. dubna 1749, jejíž orig. chová se v archivu téhož města. — Podle zápisu v památné knize z r. 1506 chované v archivu Královédvorském na l. 31 stala se 13. srpna (tu středu po sv. Tiburci) l. 1522 smlouva přátelská mezi urozeným vladykou panem Adamem Zilvarem z Pilníkova a na Břečtajně a purgmistrem a pány města Dvoru nad Labem, které p. Zilvar vinil z toho, že by clo při témž městě v nově brali s jeho lidí, i s jeho vozů aneb nákladů též že by bráti chtěli a brali; kdežto purkmistr a páni města pravili, že »na takové braní cla mají obdarování od slavné paměti krále Vladislava, a to od let XVIti a že to dobře i spravedlivě činiti mohou« a vinili dále pana Zilvara. že »v jich městě kupuje vobilí zase na prodaj k svému zisku a že jim to trpě- livé není«. »Tu urozené vladyky pan Hereš ze Železna a na Třemešné, pan Jiřík z Gerštorfu a na Žirči, jsúce od nich od obou stran prošeni, aby toho mezi těmi stranami výš dotčenými povážili, a že toho na nich mocně přestá- vají, a protož o tom takto vypovídají: aby pan Adam Zilvar nebránil lidem svým toho cla dostávati a dávati; však s touto výminkou, jestliže by to obda- rování krále Vladislava J. Mti k vyzdvižení přišlo, tak že by jiní lidé toho cla nedostávali, tehdy i páně Adamovi lidé mají podle jiných toho užiti a cla

Strana 1056
1056 1507. toho prázdni býti. Také jest při tom připověděno, aby pan Adam Zilvar, což by koli vobilí koupil aneb koupiti poručil komužkoli v nadepsaném městě, aby dal té osobě list pod svú pečetí, že to jemu a k jeho potřebě kupuje a užitku«. Čís. 596. 1507, 4. května. Na Budíně. Král Vladislav povoluje měšťanům Klatovským, aby »jistou summu na opravu města za sebou strhovati mohli«. Datum na Budíně v úterý na den svatého Floriana létha tisícého pětistého sedmého. Úplného znění listu nepodařilo se nám najíti, zachovala se toliko zmínka v konfirmaci privilegií kr. Ferdinanda I. d. na hradě Pražském 24. září 1547, jejíž opis současný zapsán jest v registrech majestátů z let 1545—1547 chova- ných v c. k. šlechtickém archivu ve Vídni pod č. 285 na l. 101. Čís. 597. 1507, 4. května. Na Budíně. Král Vladislav povoluje purkmistrovi, konšelům i vší obci města Klatov, aby mohli k potřebám obecním koupiti na vsech nebo jakémkoli zboží padesát kop grošů platu ročního, a ukládá úředníkům desk zemských, aby koupi tu do desk vložili, kdykoli od nich o to požádáni budou. My Vladislav, z buoží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický margkrabie etc. Oznamujem tímto listem všem, že sme prošeni jménem opatrných purkmistra, kon- šel i vší obce města Klatov, věrných našich milých, abychom jim z milosti naší dopustiti“ ráčili, aby sobě padesáte kop gro- šuov českých platu ročního na čemžkolivěk koupiti mohli. Kdež my pak vzhlédše na téhož města velké potřeby a jich platné a prospěšné služby, kterýmiž se nám vždycky zachovali a na po- tomní časy aby se tím snažněji zachovávali, aby zase naši v tom vděčnost a milost poznali, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím s radú věrných našich milých mocí královskú v Če-

Strana 1057
1507. 1057 chách k tomu sme jim milostivě přivolili a vůli naši dáti ráčili a tiemto listem naším dáváme a přivolujeme, aby tíž purkmistr, konšelé a všecka obec města Klatov, věrní naši milí, k městu jich platu ročního buď na vsech neb zbožiech aneb na čemžkoli padesáte kop grošuov českých koupiti mohli a k svému často jmenovaného města užitku přivedli; a to bez naší a budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všelijaké překážky. Přikazujíce větším i menším úředníkuom desk zemských krá- lovstvie našeho Českého, věrným našim milým, že když by často psaní purgmistr, konšelé i všecka obec města Klatov, věrní naši milí, ten plath tak koupili, jakož se nahoře píše, a vy od nich požádáni budete, abyšte jim to ve dsky zemské s listem tímto vložiti a vepsati rozkázali pod uvarováním hněvu a nemilosti naší a budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomí pečet naši královskú přivěsiti sme rozkázali k listu tomuto. Dán na Budíně v úterý den svatého Floriana létha buožieho MVC sed- mého a království našich Uherského sedmnáctého a Českého třidcátého šestého. Ad relacionem magnifici domini d. Alberti de Colowrath et in Libstein, supremi cancellarii regni Boemie. Opis v kvaternu desk zemských černém výpisův od 1542 do 1544 (č. 2) na l. F2v—F3r, kdež za textem čte se tento záznam: »Tento majestát byl ve deky zemské prve z rozkázání najjasnějšího knížete a pána pana Vladislava Uherského, Českého etc. krále vložen. Posel na to od J. Mli byl jest Albrecht z Kolovrath na Libšteině, najvyzší kancléř královstvie Českého. Léta M°VCVIIII° v úterý po sv. Remigii« 12. října]. — a) odpustiti opis. Čís. 598. 1507, 23. května. Na Budíně. Král Vladislav povoluje purkmistrovi, konšelům i vší obci města Stříbra, aby »k městu jich platu ročního buď na vsech neb zbožích aneb na čemžkoli třiceti kop grošuov českých kúpiti mohli a k svému, často jmenovaného města, užitku přivedli«, i ukládá úředníkům desk zemských, aby trh ten Stříbrským ve dsky vložili, když by o to požádáni byli. — Dán na Budíně tu neděli v hod Ducha svatého 1. b. tisícého pětistého sedmého,

Strana 1058
1058 1507. království našich Uherského sedmnáctého a Českého třicátého šestého. Ad relacionem magnifici domini d. Alberti de Colowrat et in Liebsstein, suppremi cancellarii regni Boemie. Opis ze XVI. století v archivu m. Stříbra. List tento byl psán dle téhož formuláře jako předcházející číslo 597. — Dle záznamu v pamětní knize Stříbrské č. XXV na l. 90 bylo »v kvaternu trhovém léta MDXII vpátek o suchých dnech letničních před sv. Bonifácím« I1. června] druhdy zapsáno, že »Anna z Merklína prodala a ve dsky vložila ves Vrbici purgmistru a konšelóm i vší obci města Střiebra«. A dále poznamenáno na tomtéž listě, že »anno 1519 sub officio Pauli Zygonis Anna Pertelova vložila ve dsky ves Milikovo purgmistru a konšelóm i vší obci města Střiebra. V tom poselství byli Jan bace[alář] a Prokop Šišma«. V téže pamětní knize čte se na l. 135 zápis tohoto znění: »Létha 1538 při času sv. Mikuláše biskupa [6. prosince] Jan Telítko toho času starší města, Jan baccalář Křižanovský z konšeluov a Václav cantor Roudnický jsúce vysláni do Prahy ke dckám o sedlákuov pět koupených osedlých i také o dvě poustky neosedlé od Jana Báby, aby ve dcky zemské ten trh vložen byl, přinesli sú dva rejstříky o tom vkladu, kteříž tuto sou vdole zapsané. První: V kvaternu menším zápisném léta etc. XXXIV° ve čtvrtek po sv. Fabianu a Šebestianu [22. lednal. Anna měštka města Stříbra Janovi Čahotovi. Druhý: V kvaternu trhovém léta etc. XXXVIII° v úterý před svatú Lucijí [10. prosince). Anna měštka města Stříbra purgmistru města Stříbra«. — Dle opisu ze XVI. stotetí v archivu Stříbrském chovaného »Jan z Ebrnic a na Ošelíně, toho času šultas v Norderce« zastavil purkmistru, konšelům i vší obci města Stříbra »v sobotu na sv. p. Školastiku [10. února] I. 1509 lidi své dědičné, zejména Burdu a Janka Kokrhele ze vsi Ninkově ve 100 kopách míšenských s úrokem ročním pěti kopami na těch lidech rozdílně — se vším panstvím, sobě tu nic nepozůstavuje, než toliko ro- boty orné i zemné, kury a vajce a na Jankovi Kokrhelovi 114 gr. míš. platu ročního, kterýchž jemu zbývá na témž Jankovi mimo plat zástavní svrchu psaný; a jestliže by co platu na těch lidech scházelo, tehdy Jan Pšorna na- pravovati má«. — Ve zmíněné pamětní knize Stříbrské zapsána jest na l. 761 pamět o tom, jak rytíř Mikuláš z Černčic jménem podkomořího radu města Stříbra obnovoval v Plzni 3. září 1506 žádaje od konšelů, aby králi člově- čenství slibovali: »Anno domini millesimo quingentesimo sexto feria V ante Nativitatem virginis Marie generosus nobilisque d. Nicolaus miles de Czernezicz et civis Lunensis, collateralis regni Boemie et domini succamerarii, potestate regie maiestatis et domini succamerarii renovavit consilium civitatis Mi- sensis in civitate Noua Plzna, qui preteritos consules seniores infranotatos de officio non dimisit, sed in prioribus eorum iuramentis eosdem affirmavit: Miroslaum primatum tenentem, Buryanum Wylaskonis,1 Matheum Mladkonis, Nicolaum Zemkonem, Martinum Hromadonem, Johannem abbas. Wenceslaum Klobasonem, Johannem pileatorem, Johannem Bozkouecz pannificem. Quibus,

Strana 1059
1507. 1059 ut plenum sit consilium, tres coadiutores adiecit: Johannem Mikhuz pannifi- cem, Andream Zabkonem cum Joanne filio Sserhulonis sic vocitatos. Com- munes sunt isti: Sobin, Paulus Zygonis, Wenceslaus Johel, Petrus pellifex, Jo- hannes Pomazanka, Blasius pannifex, Ambrosius doliator, Nicolaus Sseynhanzl, Gregorius institor, Andreas Vlek, Johannes Mikowecz, Martinus Ptaczek pan- nifex etc. Iudex Wenceslaus arcufex«. Na l. 77r pak se čte tato Přísaha kon- šelóm starším: Slibujeme a přísaháme pánu bohu, matce boží i všem sva- tým, najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Vladislavovi Uherskému a Českému králi, pánu našemu milostivému, napřed upřiemú věrnost a pravé člověčenství a poddané poslušenství a k tomu, že tento úřad konšelský od J. Mti přijatý věrně a pravě i stále vésti a zpravovati chcem, cti a dobrého královské Mti pána našeho milostivého všemi obyčeji hleděti a v tom každému chudému i bohatému pravdy a spravedlivosti dopomáhati, ortele a výnosy mezi stra- nami spravedlivé vyřékati bez osob přijímání, a toho jinak nečiniti ani pro přiezeň ani pro nepřiezeň, ani pro strach, ani pro dary, ani pro nižádnú věc. Tak nám pán buoh pomáhaj i všickni světí«. Celá tato přísaha jest přetržena a nad ní připsáno: »Tato přísaha vdole psaná jest v nic obrácena z přiečiny té, že v ní vnově začato, aby člověčenství slibovali, ješto toho prve nikdáž od starodávna nebylo.« — V téže knize pamětní na l. 53r za nápisem »Svolení pana purgmistra a pánóv starších i pánóv obecních v plné radě« zapsáno jest toto usnesení rady Stříbrské ze 6. července 1504, aby k opatrování majestá- tův a práv obce byli voleni dva z konšelův a dva ze starších: »Létha od na- rození syna božieho tisícího pětistého čtvrtého v sobotu na den svatého mistra Jana Husi, Čecha bohu věrného, pan purgmistr a páni starší i páni obecní v radě plné volili jsú z sebe na opatření majestátóv i všech svých privilegií a práv múdré a opatrné muže z pánóv starších pana Mirše toho času suprema a pana Buriana a z pánóv obecních pana Sobína a pana Mathúše Mládka; a kohož by oni k sobě, když by jim potřeba byla, přijali hodnověrného, toho budú a mají mieti dobrú a svobodnú vuoli. A když by z nich dva na úřadě nebyli, proto mají všickni čtyři v tom spolu býti. Pak-li by z těch čtyř který rok na úřadě nebyli všickni aneb že by jediný z nich na úřadě konšelském zuostal, tehdy má to býti opatřeno skrze pány tak, aby vždy dva z konšelóv na to byli voleni. Umřel-li by také který, tehdy aby ihned jiný na to miesto tak hodnověrný byl též přivolen. Actum sub officio Buriani Wylaskonis!«. 1) Na l. 41r téže knihy nazývá se tento konšel Burian Wylaskowic. — Čís. 599. 1507, 25. května. Na Budíně. Král Vladislav dává měšťanům Plzeňským všechen statek Jana Bavůrka ze Švamberka, zejména jeho tvrz a ves Křínov, na které s pomocníky svými byl dobyt a odtud vzat. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slez-

Strana 1060
1060 1507. ské knieže a Lužicský margkrabie etc., oznamujem tiemto listem všem. Jakož urozený Jan Bavuorek z Švambergka zúmyslně a svévolně zjevným nepřietelem, maje právo a řád před sebú a nás v tom jakožto krále a pána svého zanetbavše, měšťanóv našich Plzeňských jse jest učinil a je k škodám nenabytým s pomoc- níky svými připravil, pro kteruožto jeho takovú zprotivilú svú- volnost nám netoliko hrdlo, ale i všeckeren statek svuoj, kterýž jest koli jměl, propadl: pak my majiece lítost nad týmiž mě- šťany našimi Plzeňskými pro škody, kteréž jsú vzali, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomiem mocí královskú v Čechách dali jsme týmž měšťanóm našim Plzeňským svrchu dotčeným všeckeren náš nápad a právo, a tiemto listem naším dáváme, kterýž jest týž Bavuorek k tvrzi a vsi Křínově, na kteréž jest s některými pomocníky svými dobyt a odtud vzat, s jich příslu- šenstviem i k jinému ke všemu a všelijakému statku jeho, kterýž jest koli buď na zemi neb na čemžkolivěk jiném, nic nevymie- ňujíce, jměl, tak aby oni toho užívati neb s tím jako s svým vlast- niem učiniti, nic méně jako my sami, mohli a moc jměli bez naší, budúciech našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všeli- jaké překážky. Porúčejiece větším i menším úředníkóm desk zem- ských královstvie Českého, nynějším i budúciem, věrným našim mi- lým, abyšte, když byšte koli od týchž měšťan našich požádáni byli, jim takový statek podle tohoto dání našeho ve dsky zemské vlo- žiti a vepsati rozkázali, a v tom se tak, jakož vám píšem, za- chováte bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomí pečet naši královskú rozkázali jsme přivěsiti k listu tomuto. Dán na Budíně v úterý den svatého Urbana papeže létha bo- žieho tisícieho pětistého sedmého a královstvie našich Uherského sedmnáctého a Českého třitcátého šestého. [Na ohbu:] Ad relacionem magnifici domini, domini Alberti de Colowrat et in Liebsstein, supremi cancellarii regni Boemie etc. ſNa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu města Plzně (č. 98) s visutou pečetí královskou na pergamenovém proužku zavěšenou. Na proužku tom rukou XVI. stol. jest napsáno: »List od krále Vladislava na Křínov«. Na rubu čte se tento záznam rukou soudobou psaný: »Tento list ve dsky zemské vložen a vepsán jest z roz- kázání najjasnějšího kniežete a pána pana Vladislava Uherského a Českého

Strana 1061
1507. 1061 etc. krále J. Mti. Posel na to od J. K. Mti byl jest ke dskám Ladslav z Štern- berka a na Bechyni, najvyšší kancléř královstvie Českého, z pánuov k tomu vyslaný. Stalo se léta božího MVCXIV° v pátek den svatého Prima« 1= 9. červnaſ. Za tím pak jinou rukou připsáno: »Létha božího MVCXLII v středu po roze- slání svatých apoštoluov /19. července] tento majestát zase ve dsky zemské vložen a vepsán jest podle svolení sněmovního«. (Viz dsky zemské kvat. č. 3, l. L 2). — Srov. Strnad, Listář král. města Plzně II, str. 566, č. 674 a téhož vy- dání Plachého Pamětí Plzeňských str. 95. — Proti nárokům Alexím z Ronšperka na Křínov činěným rozhodli nejv. kancléř Albrecht z Kolovrat a Jetřich z Gut- šteina mocnou výpovědí 23. března (ve čtvrtek před hodem P. Marie zvěsto- vánie) 1508, že Křínov má zůstati Plzeňským, jimž jej král jakožto statek na něj spadlý daroval; v. Strnad, Listář str. 587. Čís. 600. 1507, 12. září. Na Budíně. Král Vladislav chtěje nahraditi měšťanům města Nového Plzně škody, které od zlých lidí loupením, pálením i jinak vzali, činí jim milost, aby v městě svém minci raziti mohli do desíti let na zrno v minci Kutnohorské obvyklé, a to pod dozorem minemistra královského a prubéře od něho ustanoveného. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Char- vatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knie- že a Lužicský margkrabie etc. Oznamujem tiemto listem, že my vzhledše na mnohé a veliké škody, kteréž jsú na domiech a stat- cích svých opatrní purgmistr, konšelé i všecka vobec města na- šeho Nového Plzně, věrní naši milí, od zlých a výtržných lidí lúpeží, páleniem i jinak vzali, lítost nad nimi majiece pro jich poddanost a věrnost, kterúž jsú se nám a předkóm našim, králóm Českým, vždycky zachovali a líbiti hleděli, chtiece jim za to z štědroty naší nějakú milost a pomoc učiniti, tak aby se oni zase opravovati a z těch škod něco povstati mohli, a potom aby se v budúciech časiech nám a dědicóm našim tím lépe, věrněji a poddaněji zachovali, čím milost naši k sobě náchylnější po- znají, tuto jsme nadepsaným měšťanóm milost učiniti ráčili a tiemto listem činíme, aby oni od datum listu tohoto do desíti leth pořád zběhlých na též zrno, jak se v minci naší u Hory mince dělá, v městě jich Novém Plzni mincovati a minci bíti a dělati mohli; však na ten zpuosob na zrno a přísadu, kteráž se v minci naší Hor Kutten zachovává, na to zrno ať by dělati

Strana 1062
1062 1507. mohli beze všeho umenšení, a jináč nic. A k tomu má jim mine- majstr náš, nynější i budúcí, dáti frzuchara, kterýž nám přísahu učiniti má, ať by se v tom mincování na zrnu i na minci, váze i rázu bez umenšení zachoval spravedlivě, věrně a pravě, tak jakž se v minci naší drží a zachovává, jakž jemu od minemajstra našeho vydáno a oznámeno bude. A také skrze toho minemajstra našeho rázy vydány býti jim mají, a těmi rázy vyrážeti mají a jinými nic, a to bez naší a budúciech našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Však toto znamenitě vy- mieňujem, aby toto dání a milost naše nic déle netrvala, než do desíti leth pořád zběhlých; a jakž ta létha vyjdú, tehdy hned mají již psaní měšťané toho mincování přestati a té mince viece nebíti beze vší odpornosti. Přikazujíce minemajstru královstvie Českého, nynějšiemu i budúcím, věrným našim milým, abyšte nahoře psané měšťany naše Nového Plzně při tomto obdarovánie a milosti naší jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, v tom jim žádných překážek nečiniece pod uvarováním hněvu a nemilosti naší a budúciech našich, králuov Českých. Tomu na svědomie pečet naši královskú rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Budíně v neděli po narození Matky božie léta božieho tisí- cieho pětistého sedmého a královstvie našich Uherského sedm- náctého a Českého třidcátého šestého. [Na ohbu:] Ad relacionem magnifici domini d. Alberti de Colowrat et in Liebsstein, supremi cancellarii regni Boemie etc. ſNa rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Plzně (č. 34, starší č. 59) s visutou královskou pe- četí českou na proužku pergamenovém zavěšenou. Na proužku rukou XVI. století poznamenáno: »Na dělání mince«. — Strnad, Listář kr. m. Plzně II str. 577, č. 686; Hruška, Pamětní kniha m. Plzně str. 69. — O tom, jak městu Plzni v červnu a červenci r. 1507 se stala »skrze oheň znamenitá a nenabytá škoda úkladem zlých a nešlechetných lidí«, viz Plachého, Paměti Plzeňské (vyd. Strnad) str. 102—106, kdež se dokládá, že nejvyšší minemistr položil odpor výsadě na ražení mince v Plzni, »vznášejíc o tom v plném soudu zemském, tak že od soudu zemského poručeno bylo nic toho před sebe nebrati, dokudž o to páni k J. Mti královské psaní neučiní, pravíce, že by to bylo proti právu a řádu starodávnímu«. Výsada tato nevešla nikdy v platnost, neboť v zachovaných knihách městských není nikde zmínky o tom, že se v Plzni mince skutečně razila, a také není posud známa žádná mince, jejíž značka by svědčila, že byla ražena v Plzni.

Strana 1063
1507. 1063 Čís. 601. 1507, 21. iistopadu. Na Budíně. Král Vladislav dává obyvatelům Nového Plzně do pěti let plat, který se do komory královské od sv. Apolináře v Novém městě Pražském platí, aby ho užili na stavbu kostela sv. Barto- loměje nedávným ohněm poškozeného. My Vladislav, z boží milosti Uherský a Český etc. král etc. Oznamujem listem tímto všem, že my vzhlédnouc na tu škodu a záhubu, kterú jsou v nedávno minulém času obyvatelé Nového Plzně skrze oheň i na městě i na kostele jich svatého Bartoloměje vzali, a chtíce jim pro jich víru, kterú jsou k nám všecky časy jako ku pánu svému stále zachovali, nějakou vždy pomoc učiniti, aby kostel ten zase opraven byl, tu jsme jmeno- vaným obyvatelům města Nového Plzně milost učiniti ráčili, aby ten plat, který od svatého Apollinaříše Nového města Pražského do komory naší se platí, do pěti let pořád zběhlých jim byl vy- dán a na stavení téhož kostela obrácen. Protož přikazujem pod- komořímu našemu, nynějšímu i budoucímu, aby jmenovaný plat jim beze vší odpornosti vydal a spravil, tak jakož se svrchu píše, do pěti let a dále nic. Tomu na svědomí pečet naši krá- lovskou k listu tomuto přitisknouti jsme rozkázali. Dán na Bu- díně v tu neděli po svaté Alžbětě léta božího 1507, a království našeho Uherského 18 a Českého 37. Ex commissione propria regiae maiestatis. Opis z XVIII. století v allegátech kroniky Tannerovy v archivu města Plzně č. 782 na l. 83. — Viz Hruška, Kniha pamětní král. m. Plzně str. 70; Strnad, Listář kr. m. Plzně II, str. 582, č. 692. — O požáru, o němž jest v listu tomto řeč, psali Plzenšti 10. června (feria V in octava Corporis Christi) 1507 Petrovi z Rožmberka: »V. Mti tajno nebuď, kterak se jest nám zname- nitá a nenabytá škoda úkladem zlých lidí stala, tak že tu sobotu po Božím těle 15. června) času nešporního oheň kladený vyšel jest v předměstí Škvrň- ském, tu jest ten den shořelo dvoruov znamenitých devět; a potom hned v pon- děli 17. června] vyšel jest též oheň kladený v městě na několikero v jednu hodinu času polednieho,« V dodatku pak se praví: »Item — když se tento list V. Mti psal, ve čtvrtek v ochtáb Těla božieho 110. června] času nešpornieho opět vyšel jest oheň v městě« a dokládá se, »že jednoho domu v městě celého

Strana 1064
1064 1508. uenie.« (Archiv Český XI, str. 124, č. 1173). Petr z Rožmberka slíbil 19. června Plzeňským pomoc a přímluvu u krále. (Tamže str. 125, č. 1175; a na str. 126 a 127 další listy této pohromy se týkající). Viz také Strnad, Listář II, číslo 675—678, 680, 681 a 683. Čís. 602. 1508, 21. února. (Bez místa). Johanka z Krajku dává měšťanům i obci dědičného města svého Mladé Boleslavi clo, které se při městě tom i v okolí a v Bezděčíně k ruce její vybíralo, ukládajíc jim za to povinnost opravovati cesty pod Michalovici a od města až ke Kosmonosům. Poněvažd“ v času běžném a neustavičném nemuož pamět věčná zuostavena býti mezi lidmi, nebo snadně z paměti pro křehkost lidské povahy s pominutiem času musí vyjíti a vypadnúti, jediné leč listy a zápisy a pečetmi upevněním v paměti a v celosti časy budúcími zachováni bývají a tudy obrácení a pochybenie a myl- nost bývá zpravována, protož já Johanka z Krajku a na Mladém Boleslavi, paní dědičná téhož panstvie Boleslavi Mladého, uzna- menav[šil povolnost svých poddaných a věrnost purgmistra, kon- šeluov přísežných obecniech města svého Boleslavi Mladého i vší obce města a obyvateluov v něm a rozváživši v mysli své, že slavnost nebo moc panská utvrzená zvláště na poddaných záleží, potřebné se zdá, aby byli poddaným svým snadni k milosti, chtiec z své milosti a pro polepšenie města svého Boleslavi Mla- dého a hojnější užitek uznamenavši jim, obyvateluom téhož města i vší obce, jsa při plném zdraví těla svého i mysli a také k tomu prohlédši a seznavši nad sebú vzácné milosti pána buoha všemo- húcieho a jeho svatú štědrotu, kterak před mnohými časy svú milostí rod někdy pánuov a držiteluov Boleslavi Mladého v duo- stojenstvie, panstvie a v mnohých zbožiech z své svaté štědroty zpravování a v moci ruky své držeti ráčil, a když jeho svatá milost pány předky mé všecky a držitele téhož zbožie Boleslavi Mladého zkončiti ráčil a z milosti táž zboží a vuole syna mého najmilejšieho pana Adama z Cimburka a z Thovačova pravým nápadem spadla a přišla jsú, i nechtě já Johanka z Krajku toho daru od pána buoha mně puojčeného z milosti své sama užívati

Strana 1065
1508. 1065 a nésti, ale i jiní poddaní moji aby se z toho veselili a ode mne štědrotu poznali, věrným svým milým, městu Mladé Boleslavi i vší obci, kteříž přistúpivše před mě, snažnými a pokornými prosbami žádali jsú mne a prosili, abych jim, jakožto paní jich dědičná clo, kteréž se při městě Boleslavi Mladém vybieralo, dala. A já znajíce jich slušnú a neustálú prosbu a žádaje svých poddaných rozšířenie a rozmnoženie více a více, a jsúc k niem nakloněna, milostí svú dala jsem a mocí listu tohoto dávám clo, kteréž se při městě i okolo města i v Bezděčíně k mé ruce vy- bieralo, týmž měščanóm Boleslavi Mladého i vší obci i jich bu- dúcím k jmění, držení, vládení i k dědičnému požívání po věčné časy, nejsúc od toho ode mne i od budúciech mých nižádným obyčejem utištěni; kteřížto měšťané z Boleslavi Mladého i všecka obec mají a povinni budú i jich budúcí cesty pod Michalovici i od města až k Kosmonosóm napravovati i jinde, kdež jsme my napravovali. Při kterémžto dání a milosti mnú jim učiněné. kteráž se napřed jmenuje, ode mne i od mých budúciech na věčné časy mají jmieni, držáni i beze všeho přerušenie zachováni býti. Toho všeho na potvrzení a zdržení i budúcí pamět já na- hoře psaná Johanka z Krajku etc. pečet svú vlastní na svědomí kázala jsem přivěsiti a přitisknúti k tomuto listu dobrovolně a připrosila jsem urozeného pána pana Jiříka z Šelnbergka a z Kosti a na Krnově, syna svého milého, a urozeného vladyky pana Jindřicha Hložka z Žampachu, tehdáž hejtmana svého na Mladém Boleslavi, že jsú své pečeti na svědomí podle mé k to- muto listu přivěsiti a přitisknúti dali. Jenž jest dán a psán ten pondělí před svatým Matějem apoštolem božím létha od naro- zenie syna božieho tisícieho pětistého osmého. Orig. perg. v městském museu Mladoboleslavském (č. XX, staré čís. 14) s třemi špatně zachovanými pečetmi zavěšenými na hedvábných šňůrách čer- venobílých. Na první pečeti čte se nápis: s. Johanne de Kreigk. — a) tak originál. — V témže archivu chová se také tato smlouva o clo v Byšicích mezi pány Boleslavskými a Kateřinou z Kolovrat na zámku Lysé 6. ledna 1516 učině- ná: »Létha od narozenie syna božieho tisícího pětistého šestnáctého v neděli na den svatých Tří králuov stala sě jest smlúva mezi urozenú paní paní Johan- kou z Krajku a panem Kundrátem z Krajku, bratrem jejím, pány Boleslav- skými, s jedné a urozenú paní paní Kateřinú z Kolovrath a na zámku Lyském s strany druhé o clo Byšické, že měšťané Boleslavští též i předměští a Podo- čtí mají na to clo jeti a jinudy jeho neprojéžděti ani cizích věcí podle svých

Strana 1066
1066 1508. provozovati. A již jmenovaná paní Kateřina z Kolovrath na to prohlédajíce, poněvadž za dobré paměti urozeného pána pana Jindřicha Smiřického, man- žela jejieho od svrchu psaných Boleslavských cla jest tu bráno nebylo, že nadepsaná paní Kateřina též je při tom nechati a zuostaviti chce, však s tou výmienkou, jestliže by sě tak nezachovali, jakož sě nahoře píše, aby je mohla pobrati a k nim sě tak zachovati, jako k těm, že jsú jie clo projelí. K tomu na svědomie strany obojie svrchu psaní své pečeti dali k této smlúvě přivě- siti. Jenž jest dána a psána létha a dne, jakož svrchu psáno stojí.« (Orig. perg. při němž ze tří pečetí druhdy na pergamenových proužcích zavěšených uchovala se jediná paní Johanky z Krajku). Čís. 603. 1508, 12. března. Na Budíně. Král Vladislav osvobozuje Krištofa Hupfaufa z Milčan od placení šosu, který dával obci Kadaňské za ochranu poddaných svých ze vsí Zásady a Hradce, poněvadž Kadaňští lidem těm ochranu nedávno vypověděli. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ský knieže a Lužický margkrabie. Oznamujem tiemto listem všem, že jest nám oznámil slovutný Kristof Hupfauff z Milčan, věrný milý, kterak by on za poddané lidi své ze vsi řečené Zásady a z puol vésky Hradce opatrným purgmistru, konšeluom i vší obci města Kadaně, věrným našim milým, šos a plat k městu jich vždycky dával a platil, za kterýžto šos a plat tíž měšťané po- vinni byli nahoře psané lidi v obraně své jmieti a ve všem jich obhajovati; kdež pak týmž lidem teď nedávno tíž měšťané, jak jsme zpraveni, vypověděli jsú, že jich více v své obraně a obha- jování jmíti nechtí, jakož pak týž Kristof Hupfauff listem pod pečetí urozeného Jana z Lobkovic na Hasišteině, věrného našeho milého, to jest pokázal, proše nás při tom se vší snažností, po- něvadž jeho liduom ta obrana vypovědiena jest, abychom také jeho s dědici jeho na budúcí věčné časy vysvoboditi ráčili, tak aby žádných šosuov ani poplatkuov častopsaným měšťanuom dá- vati povinni nebyli. K jehožto žádosti nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem, mocí královskú v Čechách tu jsme milost témuž Kristofovi a dědicuom jeho, jestli jest to

Strana 1067
1508. 1067 tak, učiniti ráčili a z toho šosu“ vysvoboditi, tak aby z té puol- druhy vézsky žádných šosuov“ ani berní měsťanuom Kadaňským, poněvadž lidem jeho svévolně tu vobranu vypověděli, dávati po- vinen nebyl nynie ani v budúciech časiech, a to beze všech lidí všelijaké překážky. Však proto chcem, aby toto naše dánie a z šosu vysvobozenie bylo jednomu každému bez újmy na jeho spravedlivosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Budíně den svatého Ře- hoře léta božieho tisícieho pětistého vosmého, království našich Uherského vosmnáctého a Českého třidcátého sedmého. [Na ohbu:! Ad relacionem magnifici domini d. Alberti de Colowrat et in Liebsstein, supremi cancellarii regni Boemie. [Na rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Kadaně (čís. 37, starší sign. lit. O0) s pečetí krá- lovskou na pergamenovém proužku zavěšenou. — a) sošu orig. — b) sošuov orig. — V různicích a sporech, které pak vznikly mezi purkmistrem a radou města Kadaně a Krištofem Hupfaufem »diezeit iren eldsten« učinil Jan z Lobkovic, pán na Hasi- šteině a Kadani 23. ledna (am dinstag vor bekerung sancti Pauli) l. 1509 na- rovnání takové: »Zum ersten, nachdem Cristoff Hupfauffs armen lewten zum Newdorfflen und Purgstadl der schuetz ist aufgesagt worden, darzu sich dan ein gantze gemain, arm und reich, bekant haben, deshalben er sye derzeit von Czachwitz nach den zwaien dorfern obbestimbt nach von andern seinen guetern bißhere kein loßung gegeben und ime dorauf von unserm allergn, herren dem konig ein koniglich magestat und brief erlangt und außgericht, das er dieselbigen zwei dorfer frei ungehindert zu vorkaufen macht haben soll und denjenigen, so er die verkauft, in die landtafeln einlegen, fur die selbige magestat sollen im burgermeister, rat und die gantz gemein virzigk schock swertgeldes unvorzugenlich geben, und so Hupfauff sulich gelt von in entphert, so soll er einem burgermeister und rat dieselbig abbemelte mayestat uberantworten und in dieselbig in ihre gewalt geben. Zum andern hab ich versprochen, das alle verßessene loßung, die Cristoff Hupfauff und sein swester selige die Strutzlin biß auf hewtigen tag versessen haben, es sei an dorfern, an hewßern, weingerten, eckern und wyßen aber andern, was er heldt und izunt inne hat, nichts außgeschlossen, dovon ime ader seiner swestern seligen loßung diezeit herzugeben geburt het, alle sollen quidt, loß und dem Hupfauff auß dem stadtbuch außgelescht werden. Zum dritten versprich ich, das ein burgermeister, rat und gemein angesehen haben des abgenanten Hupfauffs und seiner eldtern guet alt herkomen, auch seine trewe dinst, do er etlich jhar ir fischmeister gewesen, mit dem seeh vil mie gehabt, auch seine große scheden, die er in dem thuen umb erlangung koniglicher majestat emphangen, auch

Strana 1068
1068 1508. angesehen, das seiner schwestern, der Struzlin seligen, fur die erbschaft, die ir im seeh ertrenket, nemlich ein acker, wysen und hopfgerten, dafur ir biß auf hewtigen tag nichts worden, noch mit einicherlei vergenugt, als andern gescheen, und sindtemal sulich erbschaft auf gedachten Hupffauff verstorben und ime von der genanten seiner schwestern geschafft ist, fur sulichs alles, wie izt angezeigt, sollen ein burgermeister, rat und gemein Cristoff Hupffauffen zu guet seine dörfer und zinß vorbemeldt, den er Wilhelm Gwalezki umb vier- hundert swertschock versazt hat, wieder laßen, das er dieselbigen mag wieder gebrauchen, nutzen und genißen, wie vor und Hupffauffen bey dem izt ge- melten Gwalezki der zinß, so er im gibt, entnehmen und ime seine verschrei- bung, die Walezki uber Hupffauffen hat, wieder schicken und uberantworten; dergleichen auch die verschreibung belangend dieselbigen zinß, die Cristoff Hupffauff dem gedachten Walezki mit der landtafeln gethan und sich ver- schrieben hat, sollen burgermeister, rat und gemein Cristoff Hupffauff ent- nehmen, das sulichs auß der lanttafeln außgethan wirdt. Und so sulichs vom burgermeister, rat und einer gemein geschiecht, alsdann soll Hupffauff, alspald so die erste loßung darnach geruft wirdt, dieselbig loßung von allen dem, was er inne hat und heldet, von Zachwiz, von Burgstadl, von Newdorfflen und andern seinen guetern wieder anheben zu geben in aller der maß, wie vormals gescheen von im und seinen vorfaren, und der gemain davon thuen alles, was von alders gescheen und zu thuen recht gewesen ist, nichts außgeschlossen; allein die erbschaft, was mit dem seeh ertrenkt ist, dovon soll Hupfauff nach alle seine erben nach erbnehmen kein loßung phlichtig nach schuldig sein zu geben in ewiger zeit. Und darauf soll aller unwillen, der sich derhalben zwuschen beiden seiten erhoben und erwachsen, gantz ab und todt sein, ein part dem andern nimer mehr in keinem argen sulichs gedeneken mit worten noch mit wercken. Sulichs haben mir abgenannten herren Jhan etc. beide seyten mit hantgeben — gelobt und zugesagt zu halten, ein burgermeister und rat, die achten und die vierundzwainzigen, fur sich selbst und fur ein gantze gemein, arm und reich, dergleichen auch Cristoff Hupfauff auch fur sich, sein erben und erbnehmen.« (Orig. perg. v archivu m. Kadaně s třemi pečetmi na proužcích pergamenových zavěšenými: obce Kadaňské, Jana z Lobkovic a Krištofa Hupf- aufa). Čís. 604. 1508, 4. dubna. (Bez mista). Wolf z Gutenšteina seděním na Tachově zdědiv po bratru svém Janovi z Gutenšteina zámek a město Tachov i s celým pan- stvím k tomu příslušným a s many, potvrzuje purkmistru, kon- šelům i vší obci města toho jakožto pán jejich dědičný všecky svobody a výsady, které jim císařové a králové Čeští udělili, a přikazuje purkrabím i jiným úředníkům svým na zámku Ta-

Strana 1069
1508. 1069 chovském, aby je při svobodách a právech jejich zachovali a ochraňovali. — Zu urkhundt und vester haltung haben wir unsere eigene insiegel an diesen brief gehangen. Und wir Jan herr von Seebergk, Plan und zum Thein, Hainz Gries von Menges zum Schönwaldt, Bohuslaw Bohusch von Ottischitz zu Schossen- reutt und Wilhelm Gefeller von der Sachssengrin zum Alten Zedlisch bekhennen, das wir durch bethe des wolgebornen herrn herrn Wolfs von Guettenstain und auf Tachaw unser insiegel zue gedechtnus neben dem seinen auch an diesem brief gehangen haben, unß, unsern erben an schaden. Geben und geschehen nach Christi unsers lieben herrn geburth tausent fünfhundert und in dem achten jahr am dienstag nach dem sontag Laetare zu latein also genant. Opis ze XVII. století zapsán jest v kvaternu desk zemských č. 133 na l. A 170—A 18r.— Znění listu shoduje se doslovně s potvrzením výsad privilegii, které Tachovským dal Jan z Gutšteina 24. dubna 1505 (viz napřed č. 582). Čís. 605. 1508, 10. srpna. Na Budíně. Král Vladislav potvrzuje k žádosti purkmistra, konšelů i vší obce města Mostu smlouvu nejvyšším kancléřem království Če- ského Albrechtem z Kolovrat mezi nimi a držitelem hradu Most- ského Janem z Veitmile učiněnou dne 21. srpna 1507, podle níž Mostečtí prodali Janovi z Veitmile dvůr v Souši (Čouši) a vsi Souš a Třebušice za 2800 kop gr. č. přijmuvše za to plat na lidech v jistých vesnicích a 1300 kop gr. č., a kterou urovnány byly různice o některé pozemky a vody mezi nimi a Janem z Veitmile vzešlé. Zároveň dává král Mostským ves Wenzlsdorf a povoluje, aby 50 kop gr. míšenských platu ročního na zemi k obci koupiti mohli. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské knieže a Lužicský markrabie etc. Oznamujem tiemto listem všem, že sme prošeni jménem opatrných purgmistra, konšeluov i vší obce města Mostu, věrných našich milých, abychme jim

Strana 1070
1070 1508. k té smlúvě, kterúž jest urozený Albrecht z Kolovrath na Krupce a na Libšteině, nejvyžší kancléř královstvie Českého, věrný náš milý, mezi urozeným Janem z Veithmille na Chomútově a jimi učinil, povolení naše dáti a jie milostivě potvrditi ráčili. Kterážto smlouva sama v sobě takto zní: Létha božieho MVCVII“ v sobotu před svatým Bartolomějemi stala se jest smlouva skrze urozeného pána pana Albrechta z Kolovrath na Krupce a na Libšteině, najvyžšího kancléře královstvie Českého, mezi uro- zeným pánem panem Janem z Veithmille, jeho dědici a budú- cími držiteli zámku Mostského s jedné a múdrými a opatrnými purgmistrem a radú i vší obcí města Mostu s strany druhé, a to taková, že Mo[stští měšťané prodali jsú panu Janovi z Veith- mille a jeho dědicóm a budúcím Súšie dvuor s vesnicemi v Sú- ších a Třebusiciech se vším příslušenstvím, jakož sami drželi a požievali, s dvorem poplužniem, s lúkami, vrbinami, po- toky, řekami, rybníky i se vší zvólí, tak jakž jim dsky od uro- zených vladyk Beneše a Zigmunda bratří Súských z Duban pl- něji svědčí; a to jemu ve dsky zemské vložiti a zpraviti tak, jakž země za právo má, dotud dokudž on, dědici a budúcí jeho zámku Mostského v držení budou, a to za puol třetího tisíce kop grošuov a IIIC kop grošuo českých. A to jim takto pan Jan zaplatiti má: nejprvé, že jim pan Jan ve vsi Wencelsdorfu a v Čepirohách, Slatěnici, Koporči, Velebudicích, v Kopistech a v Hošnici po- stúpiti má a ukázati padesáte kop grošuov českých platu roč- nieho, a to na lidech ukázati podle registra sepsaného a jim vy- daného se vším panstvím a příslušenstvím, jakž sou to sami drželi a požievali od starodávna, nic tu sobě ani žádnému nepo- zuostavujíc; a k čemuž se lidé seznají, to oni přijíti mají, a k če- muž by se neznali a to ukázati nemohl, tu jim za každú jednu kopu grošuov platu třidceti kop grošuov českých dáti má a nebo místo toho tak dobrého a jistého jim příležitého platu postúpiti; a o ten plat v Wencelstorfu jestliže by kdy oni měšťané Mostští narčeni byli, dokudž Mostského hradu on, dědicové a budúcí jeho v držení jsú, má Mostské v tom zastati a tu ves jim před naříkajícím zastati a zpraviti vedle vedle obyčeje a řádu země. Ak tomu za dvuor zavdati při svatém Havle má pan Jan pade- 1) 21. srpna 1507.

Strana 1071
1508. 1071 sáte kop grošuo českých a každý rok platiti po čtyryceti kopách groší českých až do zaplacení tří set pět a dvatceti kop gr. če- ských, a k tomu má jim dodati devět seth pět a sedmdesát kop gr. českých na svatého Havla nejprv příštího aneb je zastúpiti u věně a v dluhu do též summy, kdež by pánu ukázali; a týž plat, kterýž postoupí, má jim jej zpraviti vedle práva a obyčeje, tak jakž země za právo má. A k témuž frajmarčení král J. M má dáti své povolení a tu summu peněz, kterúž pan Jan jim dá, totiž třinácte set kop grošuo českých na zámku Mostském připsati nebo na tom na všem zbožie Súšském, že při vyplacenie zámku Mostu jemu neb jeho dědicuom má dána a zaplacena bejti beze vší odpornosti a všelikého fortele a králi J. Mti i J. Mti dě- dicuom a budúcím, králuom Českým, má toho všeho, když vyplatí, postúpeno býti, tak jakž se nahoře píše, beze vší odpornosti, když by jim summa jejich vedle výplaty zámku Mostu dána a zapla- cena byla. Item toto při tom znamenitě smluveno jest, že voda ta a potoci od Súšie mají svobodně púštěni býti tokem svým na grunty jich, pan Jan ani jeho dědicové a budúcí nevyvozujíce ani zastavujíce beze všeho vymyšleného fortele, tak aby oni té vody stavy i jináč užievali, tak jakž sou jí oni i předkové jejich užievali beze vší překážky. Také oni Mostští jezuov povyšovati ani té vody zdviehati vejše nemají mimo starodávní obyčej ni- žádným obyčejem vymyšleným. Také dědiny ty, o kterýž byla ruoz- nice mezi Mostskými a Súskými, též při Mostských zuostati mají beze vší odpornosti, a to se má pro budúcí pamět toho mezi nimi vymeziti, aby o to potomně mezi nimi nesnází žádných nebylo. A ty platy a vesnice pan Jan jim postúpiti má a to ukázati, těch podesát kop grošuov českých platu, na těch lidech, jakž se nahoře píše, všemu dosti učiniti konečně od datum listu tohoto ve dvú nedělích pořád zběhlých; a oni Mofstlští také panu Janovi v týž den postúpiti mají Súšie na týž čas. Než chce-li pan Jan v tom dvoře síti do toho času, v tom jemu překáženo bejti nemá, než úroky každá strana má na svých lidech při svatým Havle vybrati beze vší odpornosti strany druhé. K tomu ve Wenczels- dorffe, kterýmž jest pan Jan obilé pobral, ti úroku dáti povinni bejti nemají, a oni měšťané Molstjští mají sobě rybník svuoj spu- stiti a sloviti beze vší překážky páně Janovy i všech jiných lidí. Také pan Jan ani jeho dědicové a budúcí do Súšie žádné po-

Strana 1072
1072 1508. sádky stavěti nemají nynie ani na potomnie časy k škodě města Mostu, a ty peníze má jim pan Jan ujistiti rukojmiemi těch XIIIC kop grošů českých pražských, při postúpení tomu dosti uči- niti a zaplatiti na ty roky, tak jakž se nahoře píše. A což se Man- vicuo dotýče, ty měšťané Molstští zachovati mají podlé znění té smlúvy, kterúž s panem Janem z Veithmille mají, a oni Man- vicové jse podlé též smlúvy ve všem zachovati mají k měšťanuom Mostským tak jako panu Janovi s platy a povinností gruntuov těch jako jiní súsedé jich. A tuto smlúvu všecku slíbily jsou strany oboje mně smlúvci zdržeti a v celosti zachovati beze všeho pře- rušení, a tuto smlúvu s povolením krále J. Mti ve dsky zemské vložiti slovo od slova, tak aby ve všem svém znění a položení, v punktiech, artikulech zdržiena a zachována byla. Toho na svě- domí já svrchu psaný Albrecht z Kolovrath etc., jakožto smlúvce, sekrét svuoj dal sem přitisknúti k této smlúvě a straně každé dal sem jednu. Actum die et anno ut supra. K jichžto snažné prozbě a žádosti, také pro přímluvy svrchu psaného Albrechta z Kolovrath, věrného našeho milého, milostivě nakloněni súc, povolili sme jim k té smlúvě a tímto listem povolujem a jim jí ve všem jejím znění, položení, v punktiech, klausulech a artikulech, jakž svrchu v tom listu slovo od slova vepsána stojí, potvrzujem, chtíce a ustanovujíce, aby to mezi nimi s obú stran pevně, stále a nepohnutě zdržáno a zachováno bylo beze všeho přeru- šení. Při tom také spraveni jsúce skrze též měšťany naše, kterak by ves Wenczelsdorf svrchu v smlúvě dotčená k záduší a pro- bostvie kostela Zderazského příslušala, nechtíce aby té směny s svrchu dotčeným Janem z Veithmille učiněné jakú škodu jmieti jměli, tuto sme jim při držení té vsi zvláštní milost učiniti ráčili a tímto listem činíme a svrchu psanú ves Wenczelstorf s jejím příslušenstvím k jich městu připojujem, tak aby oni obyvatelé města Mostu, nynější i budúcí, jí jmieti, držeti a užievati mohli nic jinak jako svého jiného vlastnieho a dědického zbožie beze všeho nařiekání našeho a budúcích našich, králuov Českých, a jmenovaného probošta Zderazského, nynějšího i budúcích, a pře- kážek jiných všech lidí. Jestliže by se pak kdy přihodilo, že by často psaný probošt Zderazský chtěl ten plat a panství i všecko právo, který u Wenczlsdorfě měli a k tomu záduší příslušelo, vyplatiti, tehdy toho hleděti má a moci bude na sbuoží Souském

Strana 1073
1508. 1073 k zámku Mostskému příslušejícím, na kterémž ten plat vyplatiti a k svému půžitku přivésti, dadúc summu tu na Wenczlsdorfě zapsanú, bude moci beze všech lidí všelijakého odporu. Toto také znamenitě oznamujem, jakož nahoře psaní měšťané naši Mostští puoldruhého sta kop grošuov míšenských platu ročního na zbuoží a panství Souském měli a vybírali, za kterýžto plat jim na Wenczlsdorfě s jinými vesnicemi toliko sto kop grošuov míšenských jest ukázáno, i žádali sou nás tíž měšťané, abychom jim k tomu milostivě povoliti ráčili, aby oni sobě těch padesáte kop grošuov míšenských platu, kterýž jim schází, na jiném zbuoží jim příležitém kúpiti mohli, jakož sme pak k tomu na jich žá- dosti přivoliti ráčili a tímto listem přivolujem, chtíce tomu, aby měšťané naši Mostští těch padesáte kop grošuov míšenských platu sobě kúpiti mohli, když by se jim kolivěk a kdekolivěk zdálo a líbilo, beze všech překážek všelijakých lidí. Přikazujíce úředníkuom větším i menším i jiným všem poddaným královstvie Českého, věrným našim milým, abyšte často psané měšťany při těchto všech milostech našich, povolenie i potvrzenie neporuši- tedlně zachovali, žádných jim v tom překážek a hindrunkuov ne- činíc, a když by sobě kolivěk ten plat totiž padesáte kop grošuov míšenských tak koupili a spůsobili, abyšte jim to ve dsky zemské, od nich požádáni súc, s tímto listem vložiti a vepsati rozká- zali bez zmatku a všelijaké otpornosti. Tomu na svědomí pečet naši královskú rozkázali sme přivěsiti k listu tomuto. Dán na Budíně ve čtvrtek den svatého Vavřince létha buožieho tisícieho pětistého osmého a království našich Uherského osmnáctého a Českého třidcátého sedmého. Ad relationem magnifici domini d. Alberti de Colowrat et Libstein, supremi cancellarii regni Boemie. Opis ze XVI. století v desk zemských kvaternu červeném výpisův od r. 1544 (čís. 3) na l. F 271 — F 30v. Na konci opisu toho dokládá se: »Tento list ve dcky zemské prve vložen byl z rozkázání najjasnějšího knížete a pána pana Vladislava Uherského a Českého etc. krále. Relator na to ke dckám od J. kské Mti byl jest Albrecht z Kolovrath a na Krupce a na Libšteině, naj- vyžší kancléř královstvic Českého, z pánuov, sa k tomu od J. Mti kské zvláště vyslaný. Stalo se léta buožieho M'VCVIIII v pondělí den sv. Řehoře [12. března]. Jiný opis čte se v témže kvaternu na l. K 50—K 7v. — Jiný opis pozdější chová se v c. k, místodržitelském archivu v Praze ve fasc. P-106, B. 24, a jiný za-

Strana 1074
1074 1508. psán jest v kopiáři z r. 1640 v archivu m. Mostu na l. 51v. — a) Ad rel. — Boemie schází v opisech desk zemských. — Schlesinger, Stadtbuch von Brüx str. 182—184, č. 434 a 433. — Král Jiří zastavil r. 1465 hrad Most svým synům. Při dělení r. 1475 dostal se hrad napřed Bočkovi a potom Jindřichovi z Minstr- berka. Král Vladislav pak zástavu převedl na jeho syny Albrechta a Jiřího listem d. 28. srpna 1475, v němž se praví: »Jakož najjasnější pán, pan Jiří, král Český, předek náš šťastné paměti, zapsal jest hrad náš Mostský s jeho příslu- šenstvím, poplatky a půžitky osvíceným Viktorinovi, Jindřichovi a Hynkovi. vajvodám Minstrberským a hrabatóm Kladským, a urozenému Bočkovi bratřím z Kunštátu na Poděbradech, knížatóm a ujcům našim milým, a věrnému na- šemu milému, [ve] 12.000 kopách gr. peněz dobrých, v zemi naší České obecně berných, k jmění a držení a požívání tak [abyl oni s téhož hradu s jeho pří- slušnostmi do jich všech živností splacováni nebyli a po smrti jich všech když by ten hrad měl od nás neb budúcích našich, králův Českých, vyplacen býti, tehdy dědicóm neb budúcím jich aby rok byl dán napřed věděti: — i zpravil jest nás jmenovaný Jindřich, kterak jest ten hrad Mostský na podě- lení na již psaného Bočka přišel a potom týž Boček témuž Jindřichovi a dě- dicóm jeho řádně zapsal jest jej a zavázal, i prosil jest nás týž Jindřich, aby- chom mu a dědicóm jeho toho potvrditi a tomu povolení naše dáti ráčili. My v tom jeho slušnú prosbu znamenajíce i také pro jeho věrné služby — mocí královskú témuž Jindřichovi a dědicóm jeho svrchu dotčeného listu ve všech kusech — potvrdili sme a tímto listem potvrzujem milostivě všecko právo tím listem svědčícé I!1 na téhož Jindřicha i na dědice jeho tímto listem převodíce a přenášejíce. Tuto také milost zvláštní osvíceným Albrechtovi a Jiřímu, vý- vodám Minstrberským, hrabatuom Kladským a knížatóm a ujcóm našim milým, synóm téhož Jindřicha, tímto listem činíce a dávajíce, aby oni oba bez své vůle s již psaného hradu Mostského i všech jeho příslušností splacováni nebyli od nás i také budúcích našich, králův Českých, ani od žádného jiného do jich obú živnosti. Než bude-li se jim [zdáti] komu ten hrad zastaviti s příslušnostmi jeho, to budou moci učiniti, jej držeti do jich obú živnosti anebo vedlé smlouvy, jakž s ním učiní. Však jestliže by chtěli ten hrad komu zastaviti a zapsati. mají jej tomu zastaviti, kdož by se s tím hradem a jeho příslušnostmi proti nám i koruně České u pokoji zachoval. Než po smrti již psaných Jindřicha, Albrechta a Jiřího, kdybychom my neb budúcí naši, králové Čeští, chtěli od dědicův neb budúcích jich ten hrad a jeho příslušnosti vyplatiti, tehdy dědi- cóm a budúcím jich máme těch 12.000 k. gr. peněz dobrých, obecně v zemi naší české berných, dáti a úplně zaplatiti, rok plně napřed jim k té výplatě věděti dadúce; a oni vezmúc tu sumu vcele a úplně, mají nám aneb od kohož tu sumu přijmou, toho hradu s jeho příslušnostmi postúpiti a tento list s svrchu dotčeným listem navrátiti bez zmatku i všelijaké odpornosti. A kdož by tento list měl etc. — Dán v Praze v pondělí (rkp. má: neděli] den sv. Augustina léta od narození syna božieho 1475, království našeho léta pátého. (Opis ve sbírce zápisův krá- lovských v rukop. c. a k. dvorního a stát. archivu ve Vídni č. 185 str. 24). Hrad Mostský potom (r. 1479) držel Purkart z Fictumu, jsa buď purkrabím knížete Jin- dřicha nebo maje hrad od něho v zástavě. Jindřich postoupil hrad s některými vesnicemi Benešovi a Ludvíkovi bratřím z Veitmile, což král Vladislav schválil

Strana 1075
1508. 1075 listem d. 21. dubna 1480 tohoto znění: »My Vladislav etc. král Český etc. Oznamujem —. Jakož najjasnější pán, pan Jiří, král Český, — zapsal jest hrad náš Mostský a zboží kláštera našeho Postoloprtského i jiná zboží od jiných našich důstojenství, kteréž jest týž předek náš k tomu zámku a hradu Most- skému obrátil a držel s many [i] zbožími k tomu hradu příslušnými, a zboží klá- štera našeho Postoloprtského i jiná zboží s dědinami, rybníky, lesy, lukami, řekami, potoky, pastvami se všemi a všelijakými jich příslušnostmi, poplatky a požitky a tyto městečka [a] vsi Čepirohy, Slatěnice, Koporeč, [rkp. má Kapičl, Vršany, Kamennú vodu, Holešice, Postoloprty městečko, Solvice(?), Polerady, Brzvany, Výškov, Wenclsdorf, Komořany, Počiradec, Chuděřín, Větrošice, ve vsech Sušanech, Przvicích [Tvršicích?] a v Hošnicích tři člověky v 12.000 kop gr. dobrých v zemi naší České obecně berných, osviceným Viktorinovi, Jindřichovi a Hynkovi, vývodám Minstrberským a hrabatóm Kladským, a urozenému Bočkovi bratřím, pánóm z Kunštátu a Poděbrad, do jich všech čtyř bratrův života, jakož pak list ten a zápis téhož krále Jiřího, předka našeho, šíře a světleji v sobě drží a zavírá, kterýžto list a zápis dostal se jest v roz- dílu s povolením dotčeného Bočka svrchu dotčenému knězi Jindřichovi, které- hožto listu a zápisu k snažné prosbě téhož Jindřicha sme my jemu listem a zápisem naším potvrdili a k tomu dva životy na syny jeho přidali. — I pro- dal jest svrchu dotčené kníže Jindřich [s] povolením naším dotčený hrad Mostský i se vším zbožím k témuž hradu i klášteru Postoloprtskému přísluše- jícím] i s jinými zbožími, kteréžto k tomu zámku držány sú, buď to které- hožtokoli záduší, i se vší spravedlností svou od krále Jiřího i od nás k tomu ke všemu [moc] majíce i s těmi životy šesti, nic sobě nepozůstavujíc, urozeným Benešovi, purkrabí na Karlšteině a minemeistru na Horách Gutnách, a Ludví- kovi bratřím z Waitmille, věrným našim milým, [a jich] dědicóm [prosíce nás abychom] takových zápisův a listův předka našeho krále Jiřího potvrditi a k tomu povolení naše dáti ráčili. My v tom jich slušné prosby znamenajíce i také pro jeho věrné služby — mocí královskú týmž Benešovi a Ludvíkovi bratřím z Waitmille a jich dědicóm svrchu dotčené oba listy a zápisy ve všech kusech potvrzujem milostivě a všecko těmi listy svědčíce na dotčené Beneše a Ludvíka [i] jich dědice tímto listem převodíc a přenášejíc, také [k] již psa- ných Ludvíka a Beneše prosbě — tímto listem mocí královskú mocně převo- zujem a přenášíme těch všech životův, které svrchu dotčení Viktorin, Jindřich, Hynek a Boček etc. od předka našeho krále Jiřího, potom od nás synové téhož Jindřicha etc. Albrecht a Jiří na témž hradu Mostském a na všech zbožích svrchu dotčených zapsány mají, [na] jmenované Beneše a Ludvíka bratří z Waitmille a urozené Ladislava, Zigmunda, Jana a Michala odtudž z Wait- mille, syny týchž Beneše a Ludvíka etc. a cheme, aby svrchu psaní Beneš a Ludvík bratří, Vladislav, Zigmund, Jan a Michal, synové jich, od nás ani bú- dúcích našich, králův Českých, ani od žádného jiného bez jich vůle, dokudž by který z nich živ byl, splacováni nebyli s již psaného hradu Mostského a zboží k němu příslušných a zboží kláštera Postoloprtského ani z jiných du- chovních zboží, kteréž k tomu zámku k držení obráceny sú. Také tuto milost zvláštní činíme jmenovaným Benešovi a Ludvíkovi bratřím z Waitmille, dě- dicóm i budúcím jich, poněvadž jest král Jiří — zastavil a zapsal tyto nazad-

Strana 1076
1076 1508. psané městečka a vsi, kteréž k dotčenému hradu Mostskému byl jest obrátil [a] držal, totiž městečko Vroutek, Milčeves, Stanikovice, Skupice, Levonice Tajnec Mnichóv, Vodolice, Sinice [Sinutec?], Lepetín, Horky, Selibice, na těch vsech předepsaných zapsaných, k tomu také na těchto nížepsaných vsech totiž na Lenešicích, Vrky [Vrbky?], [Rjvenicích, Postoloprty, Březno nad Louny, Malnicích, Mnichovém Lipnu a na všech jiných městečkách, všech dvorech neb zboží, kteréž sú někdy k klášteru Postoloprtskému příslušely, dali sme a tímto listem mocí královsků dáváme výplatu výše psaným Benešovi a Ludvíkovi bra- třím z Waitmille, [Ladislavovi, Zigmundovi], Janovi a Michalovi, synóm [jich], a jich dědicóm a budúcím, [tak že], dokudž by toho hradu v držení byli, kdy a který čas by se jim to hodilo, zdálo a líbilo, takové vyplacení učiniti mohú. Avšak aby oni toho ani jich dědicové a budoucí naši škodni nebyli, kteráž by koli zboží již psaná vyplatili, takové sumy vyplacené, vydané, kteréž by nám koli ukázány byly zápisy těmi, že sú od předkův neb od nás zapsány, máme, chceme a povinni budeme my aneb ti budoucí naši, králové Čeští, dědicóm neb bu- dúcím jmenovaných Beneše a Ludvíka bratří, Ladislava, Zigmunda, Jana, Mi- chala, synóv jich, při splacení jmenovaného hradu Mostského a všech zboží k němu příslušných při sumě hlavní 12000 kop gr. dobrých, v zemi České naší ty časy obecně berných, dáti vcele a zúplna zaplatiti, a jmenovaní Beneš a Ludvík bratří z Waitmille, Ladislav, Zigmund, Jan, Michal také nemají s těch zboží, kteráž a jakéžkoli oni svými penězi vyplatili, — splacováni od nás býti ani od budúcích našich, králův Českých, ani od žádného jiného, dokudž by kte- rý z nich živ byl. Než po smrti jich všech, kdybychom my neb budúcí naši — jich z jmenovaného hradu Mostského a zboží těch, kteréž se nyní k nim drží, splatiti chtěli, tehdy společně i s těch zboží, kteréž by od této chvíle více k témuž zámku — penězi svými vyplatili a zase obrátili, splaceni býti mají, a mohú jmenovaného hradu Mostského se všemi zbožími, kteráž se nyní k ně- mu drží neb [která byl potomně k němu vyplatili, i s many a mýty, se cly i s viničnými desátky, vinicemi i rybníky, jezery, potoky, řekami, rybáři, dvory poplužními, lukami, lesy, ohory, pastvami, pastvištěmi i se všemi — jinými — příslušenstvími a všelijakými svrchnostmi, panstvími a půžitky — držeti, míti jakožto své vlastní. A potom kdybychom my neb budúcí naši, králové Čeští, dědice neb budúcí jich, totižto často jmenované Beneše, Ludvíka bratří z Wait- mille, Ladislava, Zigmunda, Jana a Michala s často jmenovaného Mostského hradu i zboží nyní k němu příslušejících i zboží výplatných — splatiti chtěli, máme jim rok napřed věděti dáti, a oni přijmúc hlavní sumu i sumu na vy- placení zboží, kterúž by oni k dotčenému hradu zase vyplatili, vydanú, mají nám neb našim budúcím bez zmatku i odpornosti jmenovaného hradu Most- ského i se vším zbožím, kteráž se nyní k němu drží i potomně k němu vy- placena budú, — postúpiti a list tento náš i se všemi jinými listy od — krále Jiřího — i od nás na to vydanými i s listy, kteréž by vyplatili, zase navrátiti. Také jestliže by se zdálo jmenovaným Benešovi, Ludvíkovi bratřím z Wait- mille, Ladislavovi, Zigmundovi, Janovi, Michalovi, synóm jich, neb dědicóm a budúcím jich jmenovaného hradu Mostského se všemi zbožími, v nynie k němu příslušnými i potom k němu výplatnými, z potřeby jich komu prodati neb za- staviti, to mají nebo mohou učiniti v témž právě, jakož oni to míti a držeti

Strana 1077
1508. 1077 budou. A kdož by koli tento list měl etc. — Dán v Praze v pátek před sv. Jiřím 1. b. 1480ho, království našeho léta 9ho. Ladislav a Sigmund v listě tom jme- novaní byli synové Ludvíka z Veitmile, kdežto Jan a Michael byli synové Be- nešovi. Když synové Ludvíkovi vzavše svůj díl zůstali na Moravě, přidal král Vladislav na hradě Mostském životy ještě Krištofovi a Šebestianovi synům Benešovým a Petrovi synu Janovu listem d. na hradě Pražském 29. března (v outerý na velikonoční hody) l. 1502, v němž se praví: »Jakož urození Ladislav, Jan a Michal bratří a strajci z Waitmille — mají a drží hrad Mostský s jeho příslušenstvím v jistých sumách a zápisech, tři životy na něm zapsány majíce, i když sme ten půst sněm obecný a hlavní všeho krá- lovství Českého zde na hradě Pražském drželi i přistúpil jest k nám znamenitý počet pánův, vladyk, Pražan i jiných měst království Českého, vysláni súce ode všeho sněmu a s pilností nás prosíce, abychom to pro ně k jich prosbě a žádosti učiniti ráčili a na jmenovaném hradu Mostském s jeho příslušenstvím urozeným Krištofovi, Šebestianovi a Petrovi, synu Jana svrchu psaného, bratřím a strajcóm z Waitmille ty tři životy přidati a připsati ráčili, tak aby zámek ten tím volněji a svobodněji míti, držeti a jeho požívati mohli. K [klterýmžto prosbám nakloněni súce pro služby svrchu psaných bratří a strajcóv, — mocí královskú přidali a připsali sme ty tři životy, totižto Krištofův, Šebestianův a Petrův, bratří a strajcův z Waitmille, nad první životy na hradě Mostském s jeho příslušenstvím a tímto listem připisujem a přidáváme; chtíce tomu, aby oni již svrchu psaný hrad s jeho příslušenstvím podlé znění zápisův těch, kteréž naň prve mají, měli, drželi a jeho požívali, nejsúce odtud bez své vůle od nás ani budúcích našich, králův Českých, [ani] od jiného žádného splaco- váni až do svých všech tří živností. — Kterýchžto životův připsání bratřím a strajcóm svrchu psaným, poněvadž jest se k prosbě a přímluvě vší země stalo, nemá býti k žádné ujmě, škodě ani překážce majestátu našemu, kterýž sme v Prešpurce pánům, rytířstvu a městóm království Českého na takové připisování dali, než má v své moci a pevnosti, tak jakž v své moci zní a vo- kazuje, trvati a zůstati. A kdož by list tento měl etc.« (Opisy v téže sbírce na str. 26 a 29.) Některý rok potom zůstali Jan a Šebestian sami a poněvadž tento byl nezletilý, řídil panství Jan sám. Mezi ním a obci Mostskou nastaly r. 1507 spory o některé pozemky a vody. Když ani jedna ani druhá strana nechtěla ustoupiti, hrozilo nebezpečí, že dojde k násilnému řešení sporu zbra- němi. Pražané na místě stavu městského hrozili Janovi, že budou Mostských brániti mocí, na stranu Janovu pak postavil se pán z Ilburka s jinými pány. Avšak tu nejv. kancléř Albrecht z Kolovrat vložil se mezi strany a dojev do Mostu sjednal mezi nimi 21. srpna svrchu uvedenou smlouvu. Obsah smlouvy té potvrdil pak král listem d. 2 4. února 1508 tohoto znění: »My Vladislav etc. Český etc. král. — »Oznamujem, — že sme prošeni jménem urozeného Jana z Waitmille na Mostském hradě, věrného našeho milého, jakož jest s po- volením naším frajmark udělal s opatrnými purgmistrem a konšely i vší obcí města našeho Mostu, věrnými milými, se vsí We[nJeelsdorfem a některými lidmi v Čepirohách, Slatenici, Koporči, Velebudicech a Třebušicích s jejími pří- slušenstvími, tak jakž sú to sami od slovutných Beneše a Zigmunda bratří Soušských z Duban trhem dekami zapsáno jměli, [a] jim k tomu 1300 kop

Strana 1078
1078 1508. gr. č. přidal, abychom jemu toho frajmarku potvrditi a tu nahoře dotčenú sumu, kterúž jest týmž měšťanóm přidal, jemu a dědicóm jeho k prvním su- mám. kteréž na zámku našem Mostském zapsané mají, připsati [a] přiraziti ráčili. K kteréžto žádosti a prosbě milostivě nakloněni súce, — mocí královskú v Čechách — potvrdili sme jemu toho frajmarku a tímto listem jakožto král Český potvrzujem, chtíce tomu, aby mezi nimi s obú stran nyní i po věčné časy pevně stál a nepohnutě držán byl bez naší i budúcích našich, králův Če- ských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. — Dále také nechtíce, aby on toho frajmarku škoden býti měl, připsali a přirazili sme jemu a dědicóm jeho na témž zámku Mostském k prvním sumám a na tom zboží Soušském těch 1300 kop gr. nahoře psaných — tak, kdybychom my neb budúcí naši, králové Čeští, od něho, dědicův neb budúcích jeho zámek Mostský vyplatiti chtěli, že máme a povinni budem těch 1300 kop gr. č. vedlé jiných sum hlavních při výplatě zase dáti a navrátiti bez zmatku a všelikteré odpornosti, a oni mají a povinní budou nám a budúcím našim, králóm Českým, při postupování toho zámku také toho dvoru Souše s vesnicemi Soušemi a Třebušicemi s jich pří- slušenstvím, s rybníky, řekami, potoky i vší zvólí k témuž zámku hned po- stúpiti a list tento s jinými listy zase navrátiti. Pak-li bychom jim té sumy, totiž těch 1300 kop gr. č. při výplatě podlé jiných sum nedali a nepoložili. tehdy oni nám nemají povinni býti Souší dvorův s vesnicemi Soušemi a Tře- bušicemi se vším jich příslušenstvím, jakž oni to od Mostských tím frajmarkem mají a drží, postúpiti, než to všecko v té sumě míti, držeti a užívati, dokudž bychom [jim myl neb budúcí naši, králové Čeští, té nahoře psané sumy zase ne- dali a nevrátili. — Dán na Budíně ten čtvrtek před svatým Matějem 1. b. 1508ho a království našich Uherského devatenáctého a Českého třidcátého osmého.« (Opis ve zminěné sbírce záp. str. 30.) Téhož roku 10. srpna potvrdil král Mo- steckým také doslovné znění smlouvy té, jak se svrchu čte. — Později listem d. na Budině 30. listopadu (den svatého Vondřeje apoštola božího) l. 151í král Vladislav nechtě, aby zámek Mostský »na stavení hynúti a schá- zeti měl«, povolil Janovi a Šebestianovi bratřím z Vajtmille a na Chomútově, »aby oni mohli a moc jměli ten zámek Mostský na stavení, což by potřeba ká- zala, opravovati i také na témž zboží, kdež by k tomu dobré a užitečné místo znali, rybníky dělati k lepšení témuž zámku a zboží, a což by — na to opra- vování zámku a dělání rybníkův — pronaložili a prostavěli aneb, což otec je- jich, urozený někdy Beneš z Waitmille na témž zámku prostavěl, to jim všecko k prvním summám připsal, tak aby jim to, když by k výplatě přišlo, což by svědomím hodnověrným a řádnými registry pokázali, vedle jiných sum zápis- ných dáno a zaplaceno bylo bez — všelijaké odpornosti.« (Opis v uv. sbírce na str. 34.) Jiným listem d. na Budíně 6. prosince (na den sv. Mikuláše) téhož r. 1514 rozdělil král k prosbě týchž bratří summu zápisnou na dvé, »tak aby — s dědici nynějšími i budúcími svými zámek a hrad Mostský s jeho pří- slušenstvím vedle prvního zápisu v 6000 kop gr. č. peněz dobrých v zemi České obecně berných, a zboží kláštera Postoloprtského i jiná zboží od jiných našich duchovenství také v 6000 kop gr. držeti a toho požívati mohli.« Při tom jim slíbil na tom zboží ke klášteru Postoloprtskému, kteréž drží, nikomu nedávati výplaty, tak že nemají býti »s toho od nižádného splacováni, leč od opata a

Strana 1079
1509. 1079 konventu v témž klášteře řádně uvedeného, a to toliko k jich vlastnímu jmění, držení a požívání,« kdežto vyplacení hradu Mostského s jeho příslušenstvím vyhradil král sobě a svým nástupcům. (Orig. v archivu c. k. místodržitelství v Praze.) Čís. 606. 1509, 22. března. Na hradě Pražském. Král Vladislav potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Dvora nad Labem práva a svobody předešlými králi jim udělené, zejména majestát krále Václava IV. na neodcizování města od komory královské, kterýžto list ohněm jim zhynul, a povoluje jim, aby mohli potřeby své městské červeným voskem pečetiti, a aby se spravovali právem města Králové Hradce v pří- padech stavování. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské knieže a Lužicský margkrabie etc. Oznamujem listem tímto všem, že přistúpili jsú před velebnost naši někteří starší z města našeho Dvoru nad Labem, věrní naši milí, jménem purgmistra, konšeluov i vší obce téhož města a vokázali jsú nám přiepis listu najjasnějšieho někdy kniežete, pana Václava, krále Českého, praděda našeho milého, kterýmž jim tuto dolepsanú milost učiniti ráčil, jakž týž přiepis toho listu v tomto našem listu slovo od slova držie a ukazuje: Václav, zbožie milosti Český král etc. (Násle- duje český překlad listu krále Václava IV. d. na Žebráce 1368 po 15. červnu; viz Privilegia II, č. 430.) Ale poněvadž jim list hlavní, kterýž jsú od téhož krále Václava s visutú pečetí na to jměli, s dopuštění božieho ohněm zhynul jest, prosili jsú nás tíž vy- slaní měšťané snažnými prosbami jménem svrchu psaných purg- mistra, konšeluov i vší obce nahoře psaného města Dvoru, aby- chom je při té milosti, jakž jse svrchu píše, zuostaviti a jim ji obnoviti a milostivě potvrditi ráčili. K jichžto snažné prosbě a žádosti milostivě nakloněni jsúce, pro jich upřiemost a stálost, v kteréž jsú se k nám a předkóm našim, králóm Českým, věr- nými službami svými vždycky hotově a povolně nacházeti dali, a zvlášť poněvadž jsú tím prve, což se svrchu píše, obdařeni, zdá

Strana 1080
1080 1509. jse nám za slušné a spravedlivé, aby při tom ještě zachováni byli. Protož s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách a radú věrných našich milých zuostavili jsme nahoře psané měšťany naše Dvorské při té milosti svrchu dotčené a jim ji znovu dávajiec potvrdili jsme, a tímto listem jakožto král Český při ní zuostavujem, znovu propuojčujem, dá- váme a jim ten nahoře psaný list krále Václava k první moc- nosti své navracujiece, jakž v sobě zní, slovo od slova, v punk- tiech, klausuliech a artikuliech potvrzujem. Chtiece tomu, aby často dotčení měšťané naši, nynější i budúcí, při té milosti na- hoře psané od nás a budúciech našich, králuov Českých, již na- potom v časiech budúciech na věčnost jmieni, držáni a zachováni byli beze všeho přerušení i všelikterakých lidí překážek. K tomu jsme také z přirozené štědroty a obvyklé milosti naší královské týmž měšťanóm, aby se nám a budúcím našim, králóm Českým, čím nás milostivějšieho pána k sobě poznají, tím hotověji a po- volněji v potřebách našich najíti dali, tuto zvláštní milost učiniti a je voskem červeným k pečetění svých potřeb obdařiti ráčili, tak aby již na potomní časy budúcí všecky své potřeby, buď li- stovní neb městské, též jako jiná města naše v královstvie Českém touž milostí obdařeni jsúce to činí, červeným voskem pečetiti mohli a moc jměli, a to bez naší, budúciech našich, králuov Če- ských, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Také při tom týmž měšťanóm našim často dotčeným všecky a všelijaké listy a mi- losti a starodávní jich obyčeje a zvyklosti, kterýmiž od nás a předkuov našich, králuov Českých, obdařeni jsú, tímto listem po- tvrdili jsme a z mocnosti naší královské tvrdíme, chtiece tomu, aby při nich tak, jakž ty v sobě držie a ukazují, v celosti dr- žáni a zachováni byli, a zvlášť při té výsadě krále Václava sčastné paměti, kterýž jim listem svým, kterýž na to mají, tu summu, kterúž nám a budúcím našim, králóm Českým, každý rok platiti povinni jsú, zejména vysloviti a uložiti ráčil, což pla- tili a platí, aby tak při tom zuostaveni a mimo to výše od nás ani budúciech králuov Českých ani od nižádné královny obtěžo- váni nebyli. Také jsme jim k tomu povoliti ráčili, což se sta- vungkuov tkne, jestli by v té věci kterú obtiežnost nesli, aby se v tom právy města našeho Hradce nad Labem spravovali a k nim se o to utiekali tolikrát, kolikrátkoli by jim toho potřeba jich

Strana 1081
1509. 1081 kázala. Tomu na svědomí pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na hradě Pražském ten čtvrtek po neděli postní, jenž Letare slove, létha božieho tisícieho pětistého devá- tého a královstvie našich Uherského devatenáctého a Českého třitcátého vosmého. [Na ohbu:/ Ad relacionem magnifici domini d. Alberti de Colowrat et Lybstein, supremi cancellarii regni Boemie etc. [Na rubu:] Rta Orig. perg. v archivu m. Králové Dvora (č. 7, staré č. 13). Pečeť i se šňůrou utržena. — Dle originálu otisknuli Bienenberg, Versuch einer kurz- gefassten Geschichte der St. Königinhof, Urkundenbuch str. 36, č. 21 a Viták, Dějiny kr. m. Dvora Králové str. 39. — Samuel z Hrádku a z Valečova, pod- komoří království Českého, psal z Prahy 27. prosince (feria II. die s. Johannis ewang.) l. 1479 opatrným purkmistru a konšelům města Dvoru, aby »jakož král J. Mt ráčil jest zapsati panu Štosovi na vás, co by sě jemu na jeho dluh vydati mělo,« mu dali, což nyní mají dáti, aby »viec nákladuov nečinil a jeho nestaral.« (Orig. pap. v archivu Musea království Českého.) Čís. 607. 1509, 5. května. Na hradě Pražském. Král Vladislav činí purkmistru, konšelům i vší obci města Tábora milost, že na zboží, v jejichž zápisném držení jsou z ob- darování jeho nebo předešlých králův Českých, nikomu nedá vý- platu a prohlašuje za neplatné všecky listy, jimiž by proti této milosti někomu výplatu dal; zůstavuje však sobě a těm osobám duchovním, jimž by ta výplata spravedlivě náležela, zboží ta k vlastnímu držení zase vyplatiti. My Vladislav, z boží milosti Uherský, Český,“ Dalmatský a Charvatský etc. král, markrabie Moravské, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabie etc. Oznamujem tímto listem všem, že jsme prošeni od opatrných purgmistra a konšeluov jménem vší obce města Hradiště, řečeného Tábor, věrných našich milých, jakož mají a drží některá zboží v jistých summách a zápisích našich i také předkuo našich, králuov Českých, abychom jim při držení těch zboží tuto milost učiniti ráčili, aby žádný

Strana 1082
1082 1509. těch zboží zapsaných od nich neb budúcích obyvateluov Tábor- ských společně neb rozdílně vyplacovati nemohl, leč my, budúcí naši, králové Čeští, aneb ty duochovní osoby, jimž by ta výplata spravedlivě náležela. K jichžto prozbám milostivě nakloněni jsúce, pro jich poddanost a povolnost s dobrým rozmyslem, naším ji- stým vědomím a radú věrných našich milých, mocí královskú v Čechách nahoře psaným obyvatelóm města Tábora, nynějším i budúcím, tu jsme milost učiniti ráčili a tímto listem činíme, že žádnému člověku na jich zboží zápisném, buďto společně neb rozdílně, výplaty dávati nemáme ani moci budem. Pak-li bychom kdy z omylu neb nepaměti na kterémžkoli zboží jich zápisném komu společně neb rozdílně výplatu dáti ráčili, to žádné moci ani pevnosti proti tomuto obdarování nemá míti, než to tímto listem kazíme, zdviháme a v nic obracujem. Však chtěli-li bychom my kdy neb budúcí naši, králové Čeští, neb ty osoby duchovní od často psaných obyvateluov města Hradiště Tábora, nynějších neb budúcích, kterážkoli zápisná zboží duchovní neb jiná všecka spolu aneb rozdílně toliko k našemu vlastnímu držení a poží- vánie vyplatiti, tu jsme sobě moc pozuostavili a to učiniti moci budem, dadúc jim summu jich zápisnú vedle znění listuo a zá- pisuov jejich, když se nám koli zdáti a líbiti bude; kterúžto od nás, budúcích našich, králuov Českých, aneb těch duchovních osob přijmúce, budú povinni a mají nám těch zboží v moc naši k na- šemu vlastnímu držení a požívání postúpiti, a jináč nic, bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomí pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském v sobotu den svatého Floriana létha M'CCCCC devátého, krá- lovstvie našich Uherského devatenádctého [a] Českého třidcátého osmého. Opis ze začátku XVI. století ve staré pamětní knize m. Tábora na l. 29° za nápisem: »Na zbožie Louňovské majestát; od žádného vyplaceno nemá býti, leč od krále neb od těch, jimž ta výplata náleží.« — a) Český omylem opisovačovým vynecháno. — Slavík, Panství Táborské str. 16 omylem klade datum toho listu k r. 1499. — Kr. Vladislav před tím listem daným v Brně. 4. února (tu neděli po Hromnicích) l. 1509 dal statečným Mikulášům star- šímu i mladšímu Trčkům z Lípy na Vlašimi a Lichtmburce výplatu na klá- šteře Louňovském a všelikém zboží k němu příslušejícím, v jehož držení jsou purkmistr a konšelé města Tábora. (Orig. perg. v c. a k. dvorském a státním

Strana 1083
1509. 1083 archivě Vídeňském s kancelářským záznamem na ohbu: Ad relacionem magni- fici domini d. Alberti de Colowrat, supremi cancellarii regni Boemie). — Srov. K. Mlynář v časopise Český Jih 1890 str. 157. Čís. 608. 1509, 15. května. Na hradě Pražském. Král Vladislav hledě k tomu, že Kouřimští musili se vy- platiti ze zápisu, v němž byli od krále Jiřího zastaveni, a že proto města svého dostatečně opravovati nemohli, dává jim odúmrti po měšťanech, kteří by nemajíce příbuzných zemřeli bez posled- ního pořízení, a pokuty, které by mu na měštanech toho města příslušely, aby důchody z toho plynoucí k opravě města a zdí městských obraceli. My Vladislav, z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský a Char- vatský etc. král, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže, a Lužický markrabie etc. Oznamujem listem tímto všem, že sú na nás vznesli opatrní purgmistr, konšelé i všecka obec města Kouřima, věrní naši milí, oznamujíc nám, kterak mají tu výsadu a obdaro- vání od nejjasnějšího někdy knížete a pána Karla, krále Českého, předka našeho slavné paměti, jestliže by kdo z obyvatelův téhož města bez zřízení statku svého umřel, aby ten statek na nejbliž- šího přítele přišel a připadl; prosíce nás při tom pokorně, po- něvadž se z toho zápisu, v kterémž od krále Jiřího v některém tisíci zapsáni byli, vypláceti musili, a z té příčiny města toho dostatečně opravovati nemohli, abychme jim pro pomoc opravy města toho tu milost dáti a učiniti ráčili, přihodilo-li by se kdy a kdo z obyvatelův města toho bez řádného zřízení statku svého umřel, přátel přirozených nemaje, aby ten statek na též město přišel a připadl. A druhé, upadl-li by který z obyvatelův téhož města v kterúžkoli vinu a pokutu naši, aby takové rogy a po- kuty také jim na opravu téhož města dány a obráceny byly. K jichžto prosbě nakloněni jsúce, pro služby a věrnost jejich, v kterýchž se k nám vždycky skutečně a povolně nacházeti dali, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú v Čechách dali sme týmž purgmistru a konšeluom i vší obci města Kouřima, nynějším i budúcím, na dělání a opravu zdí,

Strana 1084
1084 1509. věží, příkopuov i jiných městu tomu potřebných braní všecky odúmrti, kteréž by koli buďto na nás, dědice a budúcí naše, krále České, po těch měšťanech v témž městě obývajících přišly a připadly, kteříž by bez řádného zřízení statku svého, přátel přirozených nemajíce, zemřeli, a druhé všecky rogy a pokuty, kteréž by nám koli na měšťanech téhož města spravedlivě pří- slušely, též na opravy města svrchu psaného dali sme a dáváme mocí listu tohoto a obracujem; chtíce tomu, aby oni i s budoucími svými takových odúmrtí a rog neboli pokut na nás spravedlivě přišlých k dělání a opravě města svrchu psaného požívali a po- žívati mohli nyní i na budúcí časy, jinam toho mimo ta díla a opravy města neobracujíce, a to bez naší, budúcích našich, králův Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přika- zujíc podkomořímu našemu, nynějšímu i budúcímu, abyšte svrchu psané měšťany naše Kúřimské, nynější i budúcí, při těch milostech nadepsaných jim od nás daných jměli, drželi a zachovali beze všeho přerušení. Tomu na svědomí pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na hradě našem Pražském ten úterý křížových dní, anno 1509, království našich Uherského XIX° a Českého XXXVIII.°. Opis ze XVI. století v archivu Musea království Českého s poznámkou: »List, kterýž by soused umřel bez kšaftu a přátel přirozených neměl, tehda ten statek obrácen má býti na opravy města Kouřima, i také všecky rugy na J. Mť královskou připadlé aby na opravy města připadly«. Čís. 609. 1509, 29. května. Na hradě Pražském. Král Vladislav dává Jindřichovi Berkovi z Dubé a v Žírči osvobození od ročního platu kopy míšenské, jejž povinen byl z mlýna při městě Dvoru ležíciho a k dědičnému manství jemu daného platiti, jakož i od ročního platu dvou grošův českých, jejž ze zahrady k mlýnu přikoupené platil, a povoluje měšťanům Dvorským, že »sobě tu nahoře dotčenú kopu miešenskú s těmi dvěma groši českými od té zahrady již napotom v časích budú- cích při placení summy, kterúž nám do komory naší platí, každý rok srážeti mají«. Zároveň nařizuje purkmistru, konšelům i vší

Strana 1085
1509. 1085 obci města Dvoru, aby nahoře psaného Jindřicha s dědici při všech milostech jim udělených zachovali, zejména co se týče strouhy, kteráž na ten mlýn jde; o užívání »mostu přes řeku, kterýž jest nad mlýnem proti pivnici« a o nebránění »žádnému obilé neb sladu z města toho do mlýna téhož Jindřicha voziti a dávati« pod pokutou deseti kop gr. č., která hejtmanu kraje Trutnovského propadnouti má. »Dán na hradě našem Pražském ten úterý po hodu slavném Ducha svatého léta božieho tisícého pětistého devátého a království našich Uherského devatenáctého a Českého třidcátého vosmého.« Současný přepis v Trutnovských deskách manských chovaných v úřadě desk zemských mezi dskami dvorskými pod č. 24, na str. 64. Zápis jest pře- tržen. — Viz Archiv Český XV, str. 425. — Dle zápisu v těchže dskách man- ských na str. 71 uzavřel Jindřich Berka z Dubé s purkmistrem, konšely i vší obcí města Dvoru 1. června (v úterý po slavném hodu Ducha svatého) l. 1512 smlouvu »o změněnie gruntuov městských k městu Dvoru příležejících za grunty manské«, a sice »za to, že budúcně purgmistr a konšelé nadepsaní na obecní náklad silnice (kteréž by se rybníkem Hrabišovským kazily) opra- vovati mají, oddal jest (jim) tu louku pod Stránkou i s Labem i s tiem kusem, kterýž by jim pán prodal, i také s Labem, což jeho k tomu kusu přísluší, k tomu také i všicku Stránku až po silnici zhuoru, a pokudž ta louka sama v sobě leží, potud mez Labe i Stránky až k silnici jíti má«. (Archiv Český XV. str. 434.) Čís. 610. 1509, po 25. květnu. Král Vladislav dává purkmistrovi, konšelům i obci města Kolína ostrov v starém Labi směrem k Starému Kolínu ležící. List jest ztracen. Zachovala se o něm toliko stručná zmínka v pamětní knize Kolínské z r. 1501 na l. 21v při zápisu o obnovení rady městské tohoto znění: »Léta páně tisícieho D devátého v pátek den sv. Urbana ante pente- costes 125. května] innovatum est consilium per d. Hynkonem de Vgezd, pro tunc capitaneum in Podiebrady, civitatis huius. Consules subnotati iuramentum prestiterunt serenissimo principi et domino d. Wladislao et Ludwico regi, ma- gestati[s] regie filio, regibus Hungarie, Boemie etc., marchionibus Morauie. Nomina vero iuratorum cum cognominibus subscribuntur: primus Mathias Pa- rziezko, Petrus Fissmaystr, Mathias Maczko, Thomas Leska, Wenceslaus Sak, Jacobus Brusek, Michael de Lossek, Petrus Hladky, Kartak, Petrus Zdiarsky, Johannes carnifex. Martinus carnifex. Tyto věci zjednány jsú pod zprávú jich:

Strana 1086
1086 1509. Vostrov u starého Labe jdúce k Starému Kolínu na králi Vladislavovi J. Mti vyprosili, a na to dánie utvrzenie ma- jestátem. A více při tom na J. Mti obdrželi otpuštěnie úroku svatomartinského za tři léta. Panu kancléřovi panu Albrechtovi dali za majestát a za list na otpuštěnie úroku XIV kop grošuov českých.« Čís. 611. 1509, po 25. květnu. Král Vladislav osvobozuje purkmistra, konšely i všechnu obec města Kolína na tři léta od placení úroku svatomartinského do komory královské. List ztracen. Zachovala se o něm toliko zmínka v pamětní knize města Kolína z r. 1501, jejíž znění jsme uvedli v poznámce k čís. 610. Čís. 612. 1509, 5. června. Na hradě Pražském. Král Vladislav osvobozuje purkmistra, konšely i všechnu obec města Stříbra na dalších 19 let od placení úroku svato- martinského do komory královské, poněvadž město ohněm velké škody vzalo a ještě opravy potřebuje. My Vladislav, z boží milosti etc., oznamujem tímto listem všem. Jakož sme před časem opatrným purgmistru a konšelóm i vší obci města Stříbra, věrným našim milým, měvše lítost nad nimi a nad tím městem pro záhubu přílišnú a škody, kteréž sú ohněm skrze zlé lidi vzali, týmž měšťanóm našim do některých jmenovitých let XX kop grošův českých úroku neboližto platu svatomartinského, kterýž nám z povinnosti každý rok platili a platiti povinni sú, pro opravu a dobré města toho odpustiti“ a prominúti ráčili, ale poněvadž město ještě na mnohých místech opravy potřebuje, [s] kterúž obyvatelé téhož města pro velikú chudobu a zašlost sami býti nemohú, prosili sú nás tíž měšťané skrze některé k nám vyslané starší, abychom jim milost učiniti" a ten nahoře dotčený plat svatomartinský ještě do někte- rých let prominúti ráčili. K jichžto prozbě a snažné žádosti,

Strana 1087
1509. 1087 chtíce, aby to město a obyvatelé v něm tím lépe a snažně zase se opraviti a polepšiti mohli, milostivě nakloněni jsúce, k tomu také hledíce na jich věrnost a povolnú poddanost, s dobrým roz- myslem a radú věrných našich mocí královskú v Čechách tuto sme jim další milost učiniti ráčili a tímto listem jakožto král Český činíme, aby tíž měšťané naši Stříbrští, nynější i budúcí, ten nahoře jmenovaný plat svatomartinský XX kop grošův če- ských nám i budúcím našim, králóm Českým, od datum listu to- hoto při nejprvnějším svatém Martině potom přišlém počnúc, až do plných XIX let pořád zběhlých nedávali, neplatili ani pla- titi povinni byli. Než po vyjití těch let XIX mají nám a bu- dúcím našim, králóm Českým, a povinni budou zase ten plat svatomartinský, tak jakož sú prvé dávali, nám v časech budúcích na každý svatý Martin vydávati a platiti beze vší odpornosti. Přikazujíce podkomořímu našemu, nynějšímu i budúcím, věrným našim milým, abyšte tyž měšťany naše nahoře psané při takové milosti naší nahoře psané jměli a drželi a neporušitedlně zacho- vali pod uvarováním hněvu našeho a nemilosti naší i budúcích našich, králův Českých. Tomu na svědomí pečet naši královskú přivěsiti sme rozkázali k listu tomuto. Dán na hradě našem Pražském v outerý po svaté Trojici léta etc. M'DIX, království našich Uherského XIX° a Českého XXXVIII°. Opis ze XVI. století v rukopise c. a k. dvorního a státního archivu Ví- deňského č. 185 na str. 451 za nápisem: »Na úrok svatomartinský zápis městu Stříbru.« — a) odpustiti rukopis. — b) učiniti ráčili rukopis. Čís. 613. 1509, 11. října. V Praze. Král Vladislav potvrzuje proboštu Václavovi a konventu řádu kanovníků panny Marie v Rokycanech (canonicorum regu- larium dive Marie in Rokyczan) privilegia jim králi Českými udělená a činí jim milost, že mohou vesnice a statky jim nále- žející a králi Českými kterýmkoliv osobám zastavené ze zástavy vyplatiti, a že králové Čeští nemají více takovéto statky zasta- vovati (quod villas, predia ac generaliter omnia bona ad dictos canonicos regulares ab antiquo spectancia et pertinencia, per nos

Strana 1088
1088 1509. aut predecessores nostros, reges Bohemie, quibuscunque personis inscripta, pignorata et obligata, redimere et exsolvere possint et valeant sine impedimento nostro aut quorumvis contradictione; quibus quidem in parte vel in toto redemptis, noluimus deinceps bona quecunque seu res sepe nominatorum canonicorum regu- larium in Rokyczan per nos aut successores nostros, Bohemie reges, alienari, inscribi, pignorari aut ad longum breveve tempus cuipiam unquam locari). Při tom nařizuje zejména purkmistru, konšelům i vší obci města Rokycan, aby zmíněného probošta a konvent při svobodách a právech jejich zachovávali. Datum Prage feria quinta post Dionysii anno domini millesimo quingentesimo nono, regnorum autem nostrorum Hungarie vigesimo, Bohemie vero tricesimo nono. Souč. opis na pergamenu v archivu města Rokycan. — Král Sigmund zastavil listem daným v Litoměřicích 2. ledna (druhý den po obřezo- vání božím) l. 1421 »vsi Habrovú a Březie proboštství Rokycanského Fridri- chovi a Hanušovi bratřím z Kolovrat (Archiv Český II, str. 451). Později král Vladislav listem d. na Budíně 30. listopadu (den sv. Ondřeje) l. 1513 povolil »poctivému knězi Václavu proboštu Rokyckému, aby on sobě na gruntích Újezdeckých rybník udělati mohl, však s touto výmienkú, což by koli dělániem téhož rybníku týmž lidem dědin zatopil, aby jim vedle slušnosti zase oddal«. (Orig. perg., od něhož pečet utržena, v archivu m. Rokycan.) — Klášter uza- vřel pak 14. května (v sobotu před sv. pannú Žofií) l. 1541 tuto smlouvu o hut a hamr v Klabavech: »My kněz Václav probošt a kněz Brikcí převor kláštera panny Marie v Rokycanech na místě konventu a bratří, nynějších i budúcích našich, známo činíme etc., že sme povolenie dali slovutnému mistru Jiříkovi Hamerníku, aby na gruntech k našemu klášteru náležitých v Klabavě, huť a hamr se všemi potřebami k němu příslušejícím i] sobě a svým budúcím stavěl, a k tomu jsme jemu přidali louky ukázané i také dědiny, kde by mohl ku potřebě sobě k živnosti své osívati, vyplaniti, kdyby tu bytem byl, v lesu také vnoli, což by jeho toliko k tomu stavení potřeboval, sobě aby nasekati, kdež by jemu od hajných našich ukázáno bylo, vuoli měl, kromě na uhlé nic. A když by týž mistr Jiřík ten hamr vyzvedl a zdělal a tu byl a začal dělati, tehdy od toho času a dne dáváme jemu frystunk do dvú let, ale po vyjití těch dvú let aby každého puol léta IIII kopy míšenské dával do let dvadcíti do kláštera. A po vyjití jich, kdyby se byl týž hamr a ta huť zlepšily, mají přá- telé obou stran ustanoviti, co by týž mistr Jiřík aneb dědicové jeho z toho hamru platiti a dávati měli; však tak, aby on i jeho dědicové při tom gruntu a hamru vždy zůstali, poněvadž nás a budúcí bratří téhož kláštera sobě za pány dědičné vzal. Co se pak rud dotejče na gruntech našich, těch také aby- chom žádnému jinému mimo potřebu jeho a bez vuole jinam nepropouštěli. O potok, kterýž tudy teče, v tom jemu tuto vuoli také dáváme, aby od jezu

Strana 1089
1509. 1089 až do hamru ku potřebě své loviti vuoli jměl, a my a bratří kláštera našeho, kdyby se nám líbilo, také bez překážky loviti máme.« (Orig. perg. v archivu m. Rokycan s pečetí klášterní na pergamenovém proužku zavěšenou, na níž jest obraz p. Marie držící Ježíška na rukou). Čís. 614. 1509, 12. září. Na hradě Pražském. Král Vladislav chtěje nahraditi obyvatelům Plzeňským škody, které od zlých lidí ohněm vzali, činí jim pomoc na opravu města takovou, že jim na šest let postupuje platy, kterými žatečtí do komory královské jsou povinni, a že je osvobozuje na deset let od placení platu ročního podkomořímu. My Vladislav, z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slez- ské knieže a Lužický margkrabie etc. Oznamujem listem tímto všem, že přistúpili jsú před velebnost naši někteří starší vysláni jsúce k nám od opatrných purgmistra, konšel i vší obce města Nového Plzně, věrných našich milých, a předložili jsú nám jich veliké škody a záhuby, kteréž jsú oni a město to od zlých lidí v ne- dávních časiech ohněm vzali, prosiece nás jménem týchž purg- mistra, konšel i vší obce téhož města snažnými a pokornými prosbami, abychom jim z milosti své některú pomoc na stavení a opravu města toho učiniti ráčili, neb zdi, věže a domové městské“ i v předměstí ohněm pokaženi jsúc, znamenitého nákladu, s kte- réhož oni sami býti nemohú, na mnohých místech potřebují. K takovýmžto jich snažným prosbám, majíce lítost nad nimi, jakožto věrnými poddanými našimi, kteříž jsú se nám a předkóm našim, králóm Českým, věrně a upřímně se vší poddaností služ- bami a povinostmi svými po všecky časy zachovati hleděli a za- chovati hledí, milostivě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách a radú věr- ných našich milých tyto jsme jim dole psané milosti učiniti ráčili a tímto listem jakožto král Český činíme. Prvotně aby oni nade- psaní purgmistr, konšelé i všecka obec ten všeckeren plat, kterýž nám opatrní purgmistr, konšelé a všecka obec města Žatce, věrní naši milí, do komory naší každý rok na svatého Martina, na

Strana 1090
1090 1509. Hromnice i sic jakžkoli platí a dávají, sobě a městu tomu na pomoc, počnúc na ty časy obyčejné hned po datum listu tohoto najprv příští, totiž od najprvnějšieho placení počítajíc až do šesti let pořád zběhlých, a déle nic, od týchž měšťan našich Žateckých každý rok brali a vybierali a to na opravu města jich a nikam jinam neobraceli. Chtiece tomu a přikazujiece purgmistru a kon- šelóm napřed psaného města Žatce, nynějším i budúcím, věrným našim milým, aby jim ten plath nahoře dotčený do těch šesti leth pořád zběhlých, jakž se svrchu píše, každý rok na ty časy obyčejné vydávali beze vší odpornosti a zadržování všelijakého. Druhé, jakož tíž měšťané naši Plzeňští podkomořiemu našemu královstvie Českého každý rok jistú summu platí a dávají, že jsme jim také tu milost učiniti ráčili a je z toho plathu až do desieti leth pořád zběhlých, počnúc od toho času, jakž jest od nás statečný Burian Trčka z Lípy na Lipnici úřad podkomořstvie královstvie Českého na sě přijal, vyňali, vysvobodili a propustili a tímto listem propouštíme tak, aby témuž Burianovi ani budú- ciemu podkomořiemu až do vyplnění těch desieti leth té summy nevydávali ani platiti povinni byli. Poroučejíce podkomořiemu našemu, nynějšiemu i budúcím, věrným našim milým, abyšte též měšťany naše Nového Plzně při tom při všem, což se nahoře píše, jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, pod uvarováním hněvu a nemilosti naší i budúciech našich, králuov Českých. Tomu na svědomí pečet naši královskú přivěsiti jsme k tomuto listu rozkázali. Dán na hradě našem Pražském tu středu po hodu na- rození Matky boží léta božieho tisícieho pětistého devátého a královstvie našich Uherského devatenáctého a Českého třitcátého vosmého. [Na ohbu:] Ad relacionem magnifici domini, d. Ladislai de Sternbergk et in Bechinna, supremi camerarii regni Boemie. !Na rubu:] Rta- Orig. perg. v archivu města Plzně (č. 35, starší čís. 61) s pečetí královskou na pergamenovém proužku zavěšenou. Na proužku tom vespod jest rukou XVI. stoleti poznamenáno: »Na Žateckej plat.« — Hruška, Pamětní kniha města Plzně str. 72; Strnad. Listář král. m. Plzně II, str. 608 č. 720. — a) tak original. — O velikém požáru, jímž v červnu r. 1507 bylo město Plzeň těžce poškozeno. viz na str. 1063 při čís. 601.

Strana 1091
1510. 1091 Čís. 615. 1510, 22. března. V Augšburce. Zvolený císař Římský Maximilián I. odpouští purkmistru a radě města Chebu na dvě léta povinnost přijmouti v léno regalie, léna a výsady, v jejichž držení od říše jsou. Wir Maximilian, erwelter von gots gnaden Romischer kaiser zu allen tzeiten merer des reichs, in Germanien, zu Hungern, Dalmatien, Croatien etc. kunig, ertzhertzog zu Osterreich, her- tzog zu Burgundi, zu Brabannt und phaltzgraf etc. Bekennen offenlich mit disem brief und thun kundt allermenigclich, das wir unsern und des reichs lieben getrewen ..burgermeister und rate der stat Eger ir und gemeiner stat regalia, lehen und pre- vilegien, so in von uns und dem heiligen reiche zu emphahen geburen, aus etlichen ursachen uns dartzu bewegende und son- dern gnaden zway jar lang die nechsten nach dato diss briefs gnedigelich geurlaubt haben, urlauben in die also hiemit, was wir von rechts und billichait wegen daran urlauben sollen oder mugen, wissentlich in craft dits briefs, also das inen dieselben mitler zeit on schaden ansteen beleiben und die innhaben, nutzen, niessen und gebrauchen, auch uns und dem reiche davon getrew, gehor- sam, dinstlich und gewerttig sein sollen in aller massen, als ob sy die von uns und dem reiche emphangen hetten; doch uns und dem reiche an unserr lehenschaft und sonst menigclich an seinen rechten und gerechtigkaiten unschedlich, und auch also das sy die selben ir und irer stat regalia, lehen und privilegien nach ausgang der zwayer jar von uns und dem reich, wie sich geburt, emphahen sôllen on geverde. Mit urkundt dits briefs geben in unserr und des heiligen reichs stat Augspurg am zwenund- tzweintzigisten tag des monats marty anno etc. im zehenden, un- serr reiche des Rômischen im funfundtzweintzigisten und des Hungerischen im zweintzigisten jaren. Ad mandatum domini imperatoris in consilio. Serntein. Orig. na papíře v archivu Musea království Českého se zbytkem menší pečeti z červeného vosku přitištěné na zadní straně. — K tomuto listu se vztahuje

Strana 1092
1092 1511. list uzavřený, který císař současně poslal Chebským, tohoto znění: »Maximilian erw. von gots gnaden Romischer kayser etc. Lieben getrewen! Wir haben ewer schreiben und undertenig erpieten und begeren von euch zu sunderm gnedigem gefallen emphangen und darauf von ewer und ewr stat regalia und lehen ain urlaub auf zway jar lang gefertigt, des wir euch hiemit zuschickhen, wie ir sehen werdet. Dann wo wir euch und gemainer stat nit allain in solhem, sunder in anderm gnad und furderung erzaigen und beweisen mugen, das sein wir all- czeit gnedigelich geneigt, wollen wir euch nit verhalten. Geben zu Augspurg am XXII tag marti anno etc. decimo, unsers reichs im XXV jarn.« Pod tex- tem v pravo: »Ad mandatum domini imperatoris proprium.« Pod tim: »Sern- tein.« Na rubu: »Unsern und reichs liebn getrewn burgermaister und rat der stat Eger.« (Orig. na pap. v archivu m. Chebu č. 1112 se zbytkem pečeti na rubu přitištěné, kterou byl list uzavřen.) — Již 23. května 1495 obdrželi Chebští od krále Maximiliana na jeden rok osvobození od propůjčení regalií v léno viz napřed č. 500. Výsada tato byla i později obnovována. Čís. 616. 1511, 7. dubna. Na Lipnici. Mikuláš Trčka z Lípy dává purkmistru, konšelům i vší obci města Pelhřimova povolení, aby mohli k užitku obce dělati nový rybník u svého města; avšak z pozemků rybníkem zatopených má vrchnosti i na dále vycházeti stejný plat. Já Mikuláš Trčka z Lípy a na Lichtnburce tiemto listem vuobec všem nynějším i budúcím oznamuji, kterak vznesli jsú na mne a na nebožtíka pana Mikuláše staršieho Trčku z Lípy a na Vlašimi dobré paměti, pana strýce mého milého, purgmistr a konšelé i všecka obec města Pelhřimova, poddaní a věrní naši milí, že by rybník nový tu u města Pelhřimova v gruntích svých k užitku města a obce té dělati chtěli, nás při tom snažně prosíc, abychom jim k takovému toho rybníka dělání povolení své dali. Kdež my znamenavši na tom toho města i vší té obce dobré a užitečné a zhlédajíci na to, kterak k předkuom našim i tudiež k nám věrně a poddaně jsú se zachovávali a zachovávají, a také aby tím lépe město opravovati a opatrovati měli a mohli, nač k takovému rybníka toho dělání povolení své sme dali a já ja- kožto držitel statku a města toho tiemto listem dávám a jim to jistím, tak aby oni purgmistr, konšelé i všecka obec téhož města, nynější i budúcí, ten rybník k městu a obci té jměli, držali a

Strana 1093
1511. 1093 jeho bez mé, dědicuov a nápadníkuov téhož zboží a držiteluov všelijaké překážky jako svého dědičného a vlastnieho požívali; však pod takovú výmienkú, že cožkoli gruntuov rybníkem tiem zatopili jsú neb topiti budú, ješto z těch gruntuov plat jest mně šel neb jde, ten oni na časy věčné a budúcí mají mně, dědicuom a nápadníkuom téhož zboží platiti a vydávati beze vší otpornosti. Toho na potvrzení a pamět budúcí pečet svú vlastní s jistým vědomím mým přivěsiti sem dal k tomuto listu, jenž jest dán na Lichtnburce léta ot narození syna božieho tisícieho pětistého jedenáctého v pondělí po svatém Ambroži. Orig. perg. v archivu města Pelhřimova (č. VIII). Pečeť jest utržena a ztra- cena. — V témže archivu chová se pod čís. IX stejnou rukou psaný originál druhého listu pergamenového daného 2. května (v pátek po sv. Filipu a Ja- kubu apoštolích božích) l. 1511, v němž Zdeněk, Jan, Jindřich, Vilém a Mi- kuláš bratří vlastní Trčkové z Lípy a na Vlašimi jakožto dědici a nápadníci zboží Pelhřimovského svrchu položený list strýce svého Mikuláše na ten rybník potvrzují, dokládajíce, že purgmistr, konšelé i všecka obec města Pelhřimova s povolením nebožtíka pana otce jich a pana Mikuláše Trčky z Lípy, strýce jich, »udělali jsú rybník nový tu u města Pelhřimova k obci a užitku města toho, na kterýžto prve nežli jest jim jistota od nebožtíka pana otce našeho milého učiněna, umřel jest pan otec náš milý; než pan Mikuláš, strýc náš, jakožto držitel města a zboží toho po smrti pana otce našeho milého jim Pelhřimovským rybník ten listem svým jest ujistil, utvrdil a upevnil.« K listu bylo přivěšeno na proužcích pergamenových pět pečetí, které jsou však utrhány a ztraceny. Čís. 617. 1511, 11. května. Na Budíně. Král Vladislav povoluje k žádosti purkmistra, konšelův i vší obce města Kadaně, aby po úmrtí zástavního držitele hradu a města Kadaně Jana z Lobkovic na Hasišteině zástavní jistinu sami vyplatili a v držení zámku na tak dlouho se uvázali, až by z důchodů zámku a města dluh umořen byl a po ten čas aby nebyli povinni ničeho do komory královské odváděti; zároveň zavazuje se zámku a města Kadaně nikdy více nezastavovati a od komory královské neodcizovati. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a

Strana 1094
1094 1511. Slezské knieže a Lužický margkrabie etc., oznamujem tiemto listem všem. Jakož před minulým časem na žádost naši opatrní purgk- mistr, konšelé i všecka obec města Kadaně, věrní naši milí, k to- mu jsú se podvolili, když by kolvěk ten život, kterýž urozený Jan z Lobkovic na Hasišteině, věrný náš milý, na zámku a městu Kadani s jich příslušenstviem má, vyšel, že by oni sami mezi sebú tu summu zápisnú, kteráž na tom zapsána jest, vyberúc, to město a zámek k držení a lepšiemu našemu i dědicuov našich vyplatiti a nám peněz těch puojčiti chtěli, však na ten zpuosob a s takovú výmienkú, aby z duochodův všelijakých peněžitých nebo nepeněžitých téhož zámku a města, což by nad chování té- hož zámku s jeho příslušenstviem každý rok vystávalo a zbývalo, od hajtmana, kteréhož bychom na témž zámku usaditi ráčili, to jim všecko vydáváno bylo a oni také z téhož města, což by do komory naší vydávati povinni byli, to aby sobě s vědomiem pod- komořieho, nynějšieho neb budúcích vybierali, a to oboje tak dlúho a dotud, až by jim z toho ze všeho ta summa jich, kterúž za tu výplathu k ruce naší spravedlivě dají a nám puojčí, dána, vybrána a zúplna zaplacena byla. I chtiece my, aby se týmž Ka- daňským, poněvadž v tom naše i dědicuov našich lepší známe, žádný zmatek nestal, než tak všecko, jakž jsme s nimi zuostati ráčili, aby před se šlo a oni toho škodni nebyli, protož s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujem, napřed aby oni purgkmistr, konšelé i všecka obec města Kadaně, nynější neb budúcí, jakž by kolvěk týž život nahoře psaného Jana vyšel, ty penieze zápisní s radú zprávcí královstvie Českého za týž zámek a město držitelóm téhož zámku a města položili a k držení na- šemu a dědicuov našich skrze též zprávce na místě našem vypla- tili. A když se k ruce naší to, jakž se nahoře píše, vyplatí, tehdy hajtmana na témž zámku usaditi máme, kterýžto z téhož zámku všelijakých duochoduov nad to, což by jemu uloženo bylo a nad chování zámku zbývalo, to všecko týmž Kadaňským na rathúz každý rok s vědomím nahoře psaných zprávcí klásti má a vy- dávati povinen bude. A oni také měšťané, což nám do komory naší každý rok dávati byli by povinni, buď na víně nebo na pe- nězích aneb na čemžkolvěk jiném, to sobě také s vědomiem a spravedlivým rozvažovániem podkomořieho, jakž nahoře dotčeno

Strana 1095
1511. 1095 jest, vybierati a na tu summu, kterúž za výplathu dali by a nám puojčili, srážeti mají, a to oboje dotud, až by tudy a tiem oby- čejem ta všecka summa jejich kterúž by nám k té výplatě dali neboližto puojčili, dána a zúplna zaplacena byla, a to bez naší, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijakých překážek. Než když by kolvěk tím spuosobem, jakž svrchu psáno stojí, aneb jakžkolvěk jinak týmž obyvatelóm ta summa dána a zpravena byla, tehdy oni i s budúcími svými mají a povinni budú nám, dědicuom a budúcím našim to všecko, což jsú prve dávali a dávati mají, zase do komory a k užitku našemu vydá- vati beze vší otpornosti. A jestliže jsme pak z omylu neb nepa- měti neb jakžkolvěk jinak komužkolvěk přes první takové naše s týmiž Kadaňskými zuostání jakú výplathu na témž zámku a městě dáti aneb život který aneb summy připsati a jiné milosti proti tomu učiniti ráčili aneb napotom bychom učinili, to všecko mocí listu tohoto, poněvadž jsme ješče v královstvie Českém jsúc s týmiž Kadaňskými o to námluvu jměli, zdviháme, kazíme, mo- říme a v niveč obracujem. Nad to nade všecko, poněvadž jsme týchž Kadaňských tu víru a takovú povolnost a poddanost k nám a dědicuom našim poznali, chtiece jim také vděčnost naši (jakož slušné jest) ukázati, tuto jim všem obyvatelóm Kadaňským, ny- nějším i budúcím, sami od sebe, dědicuov našich a budúcích, králuov Českých, milost činieme, že jakžkolvěk týž zámek a město se vyplatí a k drženie našemu a komoře naší zase přijdú, že my, dědicové a budúcí naši, králové Češčí, týž zámek a město k dr- ženie a požievání našemu jakožto komoru naši vždycky jmieti, držeti máme a povinni budem, žádnému téhož zámku neb města s jich příslušenstviem na diele nebo na všem nedávajiec, neza- pisujíc, nezastavujíc aneb jakžkolvěk od držení našeho a komory naší odcizujíc. Pak-li by se to kdy z omylu, nepaměti aneb jakž- kolvěk jinak přihodilo, a my dědicové neb budúcí naši, králové Češčí, týž zámek a město Kadaň s jejich příslušenstviem na diele nebo na všem komužkolvěk dali, zapsali, zastavili aneb od ko- mory naší odcizili, to tiemto listem zdviháme, kazíme, moříme a v niveč obracujem, chtiece tomu, aby takové dání, zapisování, zastavování aneb odcizování žádné moci, stálosti a pevnosti ne- mělo aniž jmieti mohlo nynie i v časích budúcích. Přikazujiece všem zprávcím královstvie Českého a úředníkóm, podkomořiemu

Strana 1096
1096 1511. i jiným všem poddaným našim téhož královstvie, kteréhož by kolvěk řádu neb povahy byli, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte častopsané obyvatele města Kadaně, nynější i bu- dúcí při těchto milostech našich jměli, drželi a neporušitedlně zachovali a když by k tomu přišlo a nahoře dotčený život vy- šel, jim v tom skutečně a se vší pilností, poněvadž v tom naše dobré jest, radni a pomocni byli, tak aby beze všech zmatkuov, odtahuov a všelijakých lidí odporností k držení našemu a komoře naší zase přijíti a připojeni býti mohli, jináče toho nikoli neči- niece, a to pod uvarovániem hněvu a nemilosti naší a budúcích našich, králuov Českých. Tomu na svědomí pečet naši královskú k listu tomuto kázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně tu neděli, jenž slove Jubilate, létha buožieho tisícého pětistého jedenáctého a královstvie našich Uherského dvatcátého prvnieho a Českého čtyrytcátého. INa ohbu:! Ex commissione propria regie maiestatis. [Na rubu:! R Rta Orig. perg. v archivu města Kadaně (č. 3, starší sign. lit. JJ) s králov- skou pečetí českou na hedvábné šňůře červenobílé zavěšenou. — Tamtéž cho- vají se také dva vidimusy rady Žatecké d. 26. února 1545 a 11. února 1556. Čís. 618. 1511, 31. července. Na Budíně. Král Vladislav činí milost purkmistru, konšelům, starším i vší obci města Litoměřic, že nemá budoucně v obvodu pěti mil kolem města nikomu cla vysazovati; že každý, kdokoli chce v městě držeti nemovitosti neb vésti živnosti a obchody městské, má poddán býti jejich právu městskému; že faráře v městě má k návrhu jejich ustanovovati a že nemá práva podacího nikomu dáti ani zapiso- vati; povoluje, aby pořídili stavení pro špitál městský a k špi- tálu přikoupili roční plat 20 kop gr. českých, i aby k obci mohli koupiti pozemské zboží nebo platy za tisíc kop grošů českých. My Vladislav, z boží milosti Uherský, Český, Dalmacký, Charvatský etc. král, markrabie Moravský, Lucemburské a Slez-

Strana 1097
1511. 1097 ské knieže a Lužické markrabie etc. K věčné paměti známo či- níme listem tímto všem, tak lidem nynějšieho věku jakožto bu- dúcího, že jsme prošeni skrze zvláštní poselstvie jménem purg- mistra, konšeluov a staršiech i vší obce města našeho Lithoměřic, věrných našich milých, abychom vzhlédnúce na náklady a po- třeby téhož města z milosti a moci naší jim a té obci dobrému některé milosti a obdarovánie znovu dáti a jim to listy našimi zvláštními upevniti a stvrditi ráčili. My pak majíce o též mě- šťany zvláštní přímluvy, rozvažujíce také jich slušnú nám i dě- dicóm a budúcím našim užitečnú býti prosbu, vzhlédše také na jejich předešlé a i nynější pilné, věrné, stálé a poddané služby, kteréž sú nám činili, činí a činiti povinni budú, ne z omylu a ani z které zlé zprávy, ale s dobrým rozmyslem, radú věrných našich a naším jistým vědomiem mocí královskú v Čechách a jakožto král Český k jich prosbě milostivě nakloněni jsúce, tyto milosti dole psané, výsady a obdarování městu a vší obci Li- thoměřic učinili a na věčnost dali i vysadili sme a listem tímto z milosti a moci naší královské v Čechách mocně toto vysazujem a jim dáváme: Najprve že my i dědici a budúcí naši, králové Čeští, po dnešní den nemáme a nebudem moci proti tomuto listu a dání našemu k škodě témuž městu Lithoměřicím žádnému člo- věku žádného cla dávati ani komu vysazovati vzdálí i blíží to- hoto města pěti mílí nyní ani na budúcí věčné časy: a pak-li bychom kdy které clo v stranách a okolo téhož města v pěti mílech blíží a vzdálí proti tomuto listu komu dali aneb jakž koli znovu vysadili, že to takové dánie žádné moci, vážnosti a pevnosti býti nemá; toto všakž při tom vymieňujíce, že toto dání naše má býti bez škody a újmy každému člověku na jeho spra- vedlnosti. A jakož také mnozí lidé v témž městě domy a i jiné statky městcké sobě kupují a i byt svuoj a obydlí tu mají a jmíti chtějí, i nechtíce, aby skrze to a taková kupovánie kdeří zmatkové přijíti a v témž městě nyní i budúcími časy zruosti a rozmoci se měli anebo mohli by vzniknúti, v tom jim tuto milost činieme a mocí listu tohoto dáváme, že my, dědici i budúcí naši, králové Čeští, nemáme a nebudem moci žádným vymyšleným obyčejem žádnému žádných domuov a statkuov městckých od šosuov, činží, platuov, poplatkuov, dávek a spořádkuov městckých všech a všelikterakých, jakž by ty mohly jmenovány býti, ni-

Strana 1098
1098 1511. kterakž osvobozovati i vysazovati a ani kterého člověka z po- vinnosti a řádu toho města a zvláštně z jich práva městckého vynímati a ani svoboditi nemáme, než při městě a vrchnosti naší královské to zuostaviti máme, a každý, ktož by v témž městě Lithoměřicích duom aneb jiné statky a své živnosti a obchody městcké jmíti a tu vésti chtěl, tehdy aby tomu právu Lithomě- řickému jakožto i jiný z obce tak poddán byl. A jestliže by kto z těch tomu právu, jakž jest od staradávna vysazené, poddán a s obcí v tom se srovnati nechtěl, chceme, aby tomu aneb těm právu nepoddaným takoví statkové a zboží v knihy městcké ni- kterakž zapisováni a vkládáni nebyli. A tak také jestliže by ktožkolivěk za obyvatele tak, jakž se svrchu píše, v témž městě a v předměstiech okolo, co k té obci přísluší, chtěl býti, že ten anebo ti mají a povinni budú nám a dědicóm našim obyčejnú přísahu učiniti, tak že žádného jiného za pána nemá a nemají jmieti, nežli nás, a že k nám i k dědicóm našim s tú obcí věrně a poddaně se zachovati má a tomu právu poddán býti. Což se pak poddacího u fary tu v Lithoměřicích dotýče, proto aby v témž městě láska, svornost, řád a pokoj státi a býti mohl, chceme a ustanovujeme, povolenie naše královské zvláštní k tomu dávajíce listem tímto, když by koli buďto nyní nebo potom budúcími časy smrtí aneb jinak z hodných příčin faráře obnoviti a ustaviti se přihodilo a tu faráře dáti, tehdy aby oni Lithoměřičští z jed- nostajné vuole tak, jakž jest se to i prve zachovávalo, po dobrém, ctnostlivém, řádném a zachovalém knězi se ptali a doptajíce se ho nám to oznámiti mají; my pak rozvážíce hodnost takového člověka, pokudž za slušné bude, máme jim faráře a takového kněze mocí naší královskú dávati, podávati a i tvrditi my, dě- dicové i budúcí naši, králové Čeští. A nad to v moci poddání a v rukú našich takové poddací máme jmíti, držeti a jím sami vlásti, žádnému člověku toho poddacího z našeho vlastnieho po- dávánie nynie i budúcí časy proti tomuto listu a obdarovánie vymyšleným jakýmžkoli obyčejem nikterakž nedávajíce ani od sebe zapisujíce. Také jest na nás vzneseno, kterak by mnozí chudí a nemocní v témž městě byli a místa k bytu zvláštniemu i k cho- vání že nemají, a kterak že mnozí sú lidé pro skutek milosrdný, chtíce tu při městě nadati špitál k opatrování a k chování ta- kových nuzných, nemocných lidí; i prohlédajíce v tom ke cti a

Strana 1099
1511. 1099 k chvále boží a k milosrdným, dobrým účinkóm, tuto milost té- muž městu Lithoměřickému učinili sme, a v té věci činíme mocí listu tohoto, k tomu naše povolenie dávajíce a chtíce tomu, aby oni měšťané i všecka ta obec mohli i moc dokonalú toho měli šest lánuov role nebolito dědin s dvorem při témž městě skúpiti a tu duom a dvuor k chování takových chudých lidí udělati a vystavěti k právu a drženie té obce a nad to XXli kop grošuov českých k témuž špitálu ročnieho platu koupiti, a tak potud a ne více a ani jinak podle svrchu psaného zpuosobu k moci a právu i držení té obci a městu připojiti a to jmíti, držeti, vlásti i s tím v témž právě městckém podle užívánie špitáluov oby- čeje se vším aneb na diele jakžto s jiným vlastenstviem aby mohli učiniti, jakž by se jim za najlepší a najužitečnější zdálo a líbilo bez překážky lidí všelikterakých; avšakž také nad ten plat a ty dědiny svrchu psané více kupovati a připojovati nemají a ani odúmrtí k témuž špitálu bez vuole a zvláštnieho našeho povolení nadávati a ani odkazovati. Nad to pak nade všecko jim purgmistru, konšelóm, starším i vší obci tuto zvláštní milost či- níme a mocí listu tohoto moc a povolenie naše královské jim k tomu dávajíce a tomu konečně chtějíce, aby oni měšťané svrchu psaní k obci a obecnému požitku mohli a toho plnú, dokonalú vuoli a svobodu měli zboží anebolito vsi a platy na zemi kde a u kohož by mohli za tisíce kop grošuov českých k obci kúpiti a skúpiti a toho všeho, což by za tu sumu tisíc kop gr. již psaných kúpili, mají užívati, to jmíti, držeti i s tím vším kdy, co, jak a pokud, buďto na díle nebo na všem, podle vuole a zdání svého učiniti tak, jakožto i jiná města v královstvie Českém, majíce zboží a vsi koupené na zemi, podle zdání a vuole své požievají a vládnú. Kterýchžto všech milostí svrchu v tomto listu polo- žených a zapsaných, tak jakž každý artikul v slovích sám v sobě zní a se zavierá, tímto obdarovániem naším chcme, aby oni purg- mistr, konšelé a starší i všecka obec při všem v celosti jmieni, držáni a od nás, dědicuov i budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí zachováni byli nyní i na budúcí časy. A protož přikazujem všem poddaným našim a zvlášť podkomořiemu krá- lovstvie Českého, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte již psané purgmistra, konšely a starší i všecku obec města často psaného Lithoměřic při tomto při všem, což se v tomto listu

Strana 1100
1100 1511. píše, jměli, drželi a v celosti zachovali, jinak nečiníce. Tomu na svědomie pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti sme roz- kázali. Jenž jest dán a psán na Budíně v ten čtvrtek před pa- mátkú svatého Petra z okov vyvedenie léta božieho tisícího pěti- stého jedenáctého a královstvie našich Uherského XXI a Če- ského čtyrydcátého léta počítajíc. Ex comissione propria regie maiestatis. Souvěký opis v rukopise archivu Musea království Českého sign. 24. G. 12 na l. 94r za nápisem: »Majestát, že cla v pěti mílech vysaditi nemohú; aby se každý obyvatel s městem srovnal a přísahal; král poddací pán fary; špitál aby mohli stavěti; aby za tisíc kop zboží koupili«. Po straně připsáno: »Toto privilegium jest paměti hodný a prospěšný: 1. clo a jiné případnosti; 2. sou- sedství; 3. farář; 4. špitál; 5. dvuor se šesti lány (slove Růžovský za dlouhou branou blíž Pražského?] předměstí), odúmrti; zbuoží, vsi a platy do tisíc kop grošů.« — Dle nejstarší pamětní knihy Litoměřické z r. 1541 na l. 12v byl tento majestát vepsán v kvaternu trhovém Václava z Chvojence léta MDXI° ve čtvrtek den sv. Diviše [9. října] a dále v kvaternu větších desk zápisných bylo zapsáno léta MDIX° v sobotu před sv. Jiřím /21. dubna), že »Václav Nydroch z Geblic zapsal Barboře manželce své, a když by ona umřela, tehdy purgmistru a kon- šelóm i vší obci města Lithoměřic ves Zahořany«. V téže pamětní knize na l. 147 čte se: »Léta božího tisícího pětistého třidcátého prvního v pon- děli po svatém Vincencii [23. ledna) Prokop Slon jsa od pana purgmistra a pánuov i vší obce města Lithoměřic na místě jich všech s plnú mocí za puovoda vyslán, vyručil jest komorníka Jana Hřebeckého z Krchleb v uvázání vsi Zahořan podle zápisu desk zemských nebožtíka Václava z Keblic po smrti Barbory manželky někdy jeho, tak jakž týž zápis šíř v sobě ukazuje a zavírá. Kteréhožto zápisu krátký extrakt komorníku nadepsanému od úředníkuov menších desk zemských v tato slova jest vydán: Máš se uvázati od purgmistra, konšel i vší obce města Lithoměřic v dědiny někdy Václava Nydrocha z Geblic. v Zahořanech v dvory kmetčí s platem, což tu týž někdy Václav Nydroch měl. s dědinú, lukami, vinicí, hájem, potokem i se vší zvólí, což k tomu přísluší, s plným panstvím, a to ku pravému právu dědickému plným právem. Za ko- morníka fideiussit Pavel Choltický z Újezda, a témuž Pavlovi puovod nade- psaný za škody na místě vší obce slíbil. — Registřík. V lvových větších zá- pisních J. quinto, kdež Václav Nydroch z Geblic Barborce etc. — Slibovali člověčenství ti lidé v Zahořanech na místě pana purgmistra, konšeluov i vší obce panu Jiříkovi Zdeňkovi z Semechova a panu Prokopovi Slonovi nadepsa- nému puovodovi. Při tom byli, jsúc požádáni, pan Zigmundt Račický a pan Jiřík Stolenský etc.« V téže knize na l. 13r poznamenán zápis »V trhových dskách léta MDXVI° v pátek před božím křtěním 14. ledna]. Fridrich Sekyrka z Sedčic zapsal sedláka z Libochovan purkmistru a konšeluom i vší obci města Lithoměřic.« Konečně dle kvaternu větších desk zemských č. 2 na l. L 22 dal

Strana 1101
1511. 1101 kr. Ferdinand I. listem d. na hradě Pražském 27. května (v úterý svatodušní) l. 1539 svolení k tomu, aby Jan starší z Vartmberka a na Strakonicích, nejv. mistr převorství Českého spolu se zákonem a konventem svým zastavil purk- mistru a konšelům i vší obci města Litoměřic tvrz Ploskovice se všemi vesni- cemi a jiným k tomu příslušenstvím v summě 4250 kop gr. českých až do deseti let pořád zběhlých. Čís. 619. 1511, 8. srpna. (Bez místa). Dědičná paní města Mladé Boleslavě Johanka z Krajku ob- novujíc purkmistru, radě i vší obci toho města výsady, které jim někdy Petr z Michalovic udělil, zavazuje se zachovati je při přijímání pod obojí způsobou a neuváděti k nim kněží pod jed- nou. Kdyby toho nezachovala, dává Boleslavským právo, že mohou u Pražanů nebo jiných pod obojí ze tří stavů hledati pomoc a obranu aneb sami se tomu na odpor postaviti bez porušení zá- kona aneb slibu poddanského. Potvrzuje také milosti, které spolu s Adamem z Cimburka, Janem ze Šelnberka a Kundrátem z Krajku Bratřím učinila. Povoluje, aby měšťané i obyvatelé z předměstí a z Podolce mohli dům neb statek svůj směniti nebo prodati ji- ným lidem víry pod obojí a z města se svobodně vystěhovati. Kdyby někoho z obyvatel nechtěla pod panstvím svým trpěti, má mu půl léta napřed výpověď dáti, aby se vystěhoval, a ta- kovým list zachovací nebo fedrovní bezplatně má vydán býti. Já Johanka z Krajku a na Mladém Boleslavi, paní dědičná téhož panství, známo činím tiemto listem před každým, ktož jej uzří aneb čtúcí slyšeti budú, že jsú předstúpili před mě múdří a opatrní purgmistr a rada i všecka obec města Boleslavě Mla- dého nad Jizerú i také z předměstí a z Podolce, poddaní moji věrní milí, a okázali jsú mi list na pargameně neporušený někdy urozeného pána pana Petra z Michalovic ty časy na Bezdězi pod jeho pečetí visutú i jiných drahně pánuov a dobrých lidí pe- četmi na svědomí, v kterémžto listu jakožto pán jich v ty časy jim Boleslavským purgmistru a konšelóm i všie obci města Bo- leslavě drahně kusuov a svobod jest vysadil, zvláště, kterak mají zachováni býti při vieře pravd božích bez útiskuov přijímání