z 491 stránek
Titul
1
2
3
4
Úvod
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
Předehra (Kostnický koncil)
22
Zpráva o Mistru Janu Husovi v Kostnici
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
Husovy listy z Kostnice
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
Stížný list české a moravské šlechty
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
Vypravování o Mistru Jeronýmovi Pražském
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
Bartošek z Drahonic, Kronika
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
Kronika obsahující při táborských kněží
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
Deník táborského kněze o jednání Čechů
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
345
346
347
348
349
350
351
352
353
354
355
356
357
358
359
360
361
362
363
364
365
366
367
368
369
370
371
372
373
374
375
376
377
378
379
380
381
382
383
384
385
386
387
388
389
390
391
392
393
394
395
396
397
398
399
400
401
402
403
404
405
406
407
408
409
410
411
412
413
414
415
416
417
418
419
420
Poznámky
421
422
423
424
425
426
427
428
429
430
431
432
433
434
435
436
437
438
439
440
441
442
443
444
445
446
447
448
449
450
451
452
453
454
455
456
457
458
459
Seznam vyobrazení
460
461
462
463
464
465
466
467
Rejstřík osob
468
469
470
471
472
473
474
475
476
477
478
479
480
481
482
Rejstřík míst
483
484
485
486
487
488
Obsah
489
490
491
- s. 7: ...tomu, že se v polovině roku 1421 dostali do držení Kutné Hory, byl tam poslán jako kazatel také Mladoňovic; spíše však proti...
- s. 233: ...sv. Vítem na slabiku Jul-pri-mi 1131 u tvrze Malešova za Kutnou Horou; a říkali pravdomluvní lidé, že tam na místě padlo čtrnáct...
- s. 251: ...kraji způsobili velkou škodu. Léta Páně atd. 1431 se v Kutné Hoře dohodla obec sirotků s obcí kněze Prokopa a potom všichni...
- s. 307: ...sněmu Království českého strany přidržující se zákona Božího, konaném v Kutné Hoře v masopustu, [kolem 11. února] zvoleno dvanáct osob ze stavu...
- s. 313: ...dostavili v termínu urče- ném jím a mistrem Rokycanou do Kutné Hory na svátek sv. Františka [4. října] na shromáždění kněží. [3]...
- s. 313: ...před celou synodou shromážděnou na sv. Františka [4. října] v Kutné Hoře. „Přejeme Vám zabývat se s prospěchem tím, co se týká...
- s. 313: ...tomto království, o jakési synodě, jež se má konat v Kutné Hoře a týkat se církevních záležitostí, k níž, jak jsme slyšeli,...
- s. 314: ...my níže psaní, že se výše psaní kněží dostaví do Kutné Hory, přijedou v sobotu po sv. Prokopu [6. čer- vence] a...
- s. 315: ...jestliže se naši kněží a zvláště předvolaní zástupci nedostaví do Kutné Hory nebo, pokud se dostaví, nedají takovou volnost slova, jak bylo...
- s. 442: ...1419. 11] Ve skutečnosti dal Zikmund tento příkaz až v Kutné Hoře v květnu 1420, Pražané však neuposlechli. 12] V rukopisu je...
- s. 462: ...areál, č. 9 radnice (foto tamtéž). 27 Veduty královského města Kutné Hory se sedleckým cisterciáckým klášte- rem nahoře a Čáslavi dole od...
- s. 462: ...rem nahoře a Čáslavi dole od F. B. Wernera tamtéž. Kutná Hora: č. 15 kostel sv. Jakuba, č. 16 sv. Barbory (foto...
- s. 467: ...průměr 20,5 mm 3 a, b pražský groš ražený v Kutné Hoře, líc a rub; průměr 27 mm 4 a, b haléř...
- s. 467: ...rub; průměr 27 mm 4 a, b haléř ražený v Kutné Hoře před r. 1400, líc a rub; průměr 13,6 mm. 98...
- s. 486: ...50 Siena, město v Itálii, 416 Sion hora, hrad o. Kutná Hora, 278 279 Skříple (Skřipel), ves o. Beroun, 289 Slaný (Slánští),...
Název:
Ze zpráv a kronik doby husitské
Autor:
Hlaváček, Ivan
Rok vydání:
1981
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
491
Počet stran předmluvy plus obsahu:
491
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Úvod
- 22: Předehra (Kostnický koncil)
- 23: Zpráva o Mistru Janu Husovi v Kostnici
- 161: Husovy listy z Kostnice
- 195: Stížný list české a moravské šlechty
- 205: Vypravování o Mistru Jeronýmovi Pražském
- 221: Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi
- 231: Bartošek z Drahonic, Kronika
- 291: Kronika obsahující při táborských kněží
- 317: Deník táborského kněze o jednání Čechů
- 421: Poznámky
- 460: Seznam vyobrazení
- 468: Rejstřík osob
- 483: Rejstřík míst
- 489: Obsah
upravit
Strana 1
ZE ZPRAWA KRONTK oBO DA PaRaAHA 198 1
ZE ZPRAWA KRONTK oBO DA PaRaAHA 198 1
Strana 2
Al Vbys ßyz porz.Pgobyſfo kgewzalſomope krygo w . . .. V w W waſo Zyweſ wwotywß proty wyomu wyſſly ſlákowoprwti MWyćſnyß nowrG zzvycHaywá/ wboßn �áwd Ggpaww bohy żodycwa brácpwy Rycnya poweywzábekrkeziſho tycżen wytnyte bwewyz wolHpo Gpne Rzdy oSßoßá Hekáły Seßozsw wáſbwerzyẃ) Zadak/Protoz Krabz wyły Gykwte wytryte/ wytrww/ Ppóńcowzáeeßßerreſup Woßnez ſoß ny�okoodweze vodow bozcßo/cgotowy poßawcájd Zwłáß/pot Raßiuc gcho Wowopatefſkc) o= Hderam ßowody:T wenamáwcß gozcſy wyk to�ycywył brdyz kowy go ceſt cywaká wákyeßy Ryckowá/ owopzatekio ſwytycowy kytwyte butwyc wyßy zFwe Vſobr stayte * . . Owſan páwian fſofie wystoyrwſhe wynferanne ſoyerd A zotXtyryße yoßáwycywſaſry mocizowſfe . . " v A * roy tormu ſraſy v. Gvonſie o pae ſroj omyespa seepooa ue *
Al Vbys ßyz porz.Pgobyſfo kgewzalſomope krygo w . . .. V w W waſo Zyweſ wwotywß proty wyomu wyſſly ſlákowoprwti MWyćſnyß nowrG zzvycHaywá/ wboßn �áwd Ggpaww bohy żodycwa brácpwy Rycnya poweywzábekrkeziſho tycżen wytnyte bwewyz wolHpo Gpne Rzdy oSßoßá Hekáły Seßozsw wáſbwerzyẃ) Zadak/Protoz Krabz wyły Gykwte wytryte/ wytrww/ Ppóńcowzáeeßßerreſup Woßnez ſoß ny�okoodweze vodow bozcßo/cgotowy poßawcájd Zwłáß/pot Raßiuc gcho Wowopatefſkc) o= Hderam ßowody:T wenamáwcß gozcſy wyk to�ycywył brdyz kowy go ceſt cywaká wákyeßy Ryckowá/ owopzatekio ſwytycowy kytwyte butwyc wyßy zFwe Vſobr stayte * . . Owſan páwian fſofie wystoyrwſhe wynferanne ſoyerd A zotXtyryße yoßáwycywſaſry mocizowſfe . . " v A * roy tormu ſraſy v. Gvonſie o pae ſroj omyespa seepooa ue *
Strana 3
H- Hgwyz napomoß te Radywyſékoproty twyw negrzáteton vctwy ſyachſo/geſo NOvyCacVDeMNwy Przzſkie Obái ywuoßkwu łydu wycrněmy byC nádem wyctweßo váießſegoww KbiT toßoto Kre/dp= dácygeſnátwoſyſwáßo ſwyctz ſácßzpozywáſowo. y Gneßo zywotá w zyáinabochoIonoroſywyſogia/ßádayeye= gonááoßa ctyeetpi/ GHyca ábneIußoßo z6ib gewoſektáwyoy glewdygebity frak zßevſkioßo/geſkoegkáiániáke ocyyßuák neßć buácAváwozoy odtyan poßorneßo wIekwdgwároláfern= wognoko/yáowoßááegekpoſkorwzywocta ſwoſo Ageſo wucce ſyá= ßłálu wſckau geßo pozrotoz Hobyczwoē krakſfechekwcßo geoe ße był przieteßzákoyⱥ boweßo/áeGyoráz kotoſerwávćágko Apowaßeyneciebozycßo/cwcgnſcá fafeſwe geßo iref at nc wycoß GRSowwywatew ßoſekcko to RnywezGoßucßwáſwya= ßeliykie/ nakwſtⱥßá boßi boßu Relike/ yroſpiec de Sáwyer Apoł ge * V- Rokrow Awzewepana ſy geozpowdy Rpáwá yſká bvyc/wy= M Irázvoſdy ge Ryicy pacpaſkátyy bdwy ſerddyá/eße goe ná idyßpan Rſeßo ſ kyca Seſne Apoo ** groe ſpoß. rynye pawadgyg wawzowyełzzerozc �á &.8 Boßn naneby aß&yyBbre Rroke wyopoßoys nac= v §kbargekyſſkamazowyly.náwzßnyc Kwogá zycwwal= Voto ye wyeſk goce wdy vßoſb wſeßo fyuw P= áý aáy AGi c or ř k dlofkewmá brzſiie po jely va Jistebnický kancionál: text husitské písně Povstan Veliké město pražské.
H- Hgwyz napomoß te Radywyſékoproty twyw negrzáteton vctwy ſyachſo/geſo NOvyCacVDeMNwy Przzſkie Obái ywuoßkwu łydu wycrněmy byC nádem wyctweßo váießſegoww KbiT toßoto Kre/dp= dácygeſnátwoſyſwáßo ſwyctz ſácßzpozywáſowo. y Gneßo zywotá w zyáinabochoIonoroſywyſogia/ßádayeye= gonááoßa ctyeetpi/ GHyca ábneIußoßo z6ib gewoſektáwyoy glewdygebity frak zßevſkioßo/geſkoegkáiániáke ocyyßuák neßć buácAváwozoy odtyan poßorneßo wIekwdgwároláfern= wognoko/yáowoßááegekpoſkorwzywocta ſwoſo Ageſo wucce ſyá= ßłálu wſckau geßo pozrotoz Hobyczwoē krakſfechekwcßo geoe ße był przieteßzákoyⱥ boweßo/áeGyoráz kotoſerwávćágko Apowaßeyneciebozycßo/cwcgnſcá fafeſwe geßo iref at nc wycoß GRSowwywatew ßoſekcko to RnywezGoßucßwáſwya= ßeliykie/ nakwſtⱥßá boßi boßu Relike/ yroſpiec de Sáwyer Apoł ge * V- Rokrow Awzewepana ſy geozpowdy Rpáwá yſká bvyc/wy= M Irázvoſdy ge Ryicy pacpaſkátyy bdwy ſerddyá/eße goe ná idyßpan Rſeßo ſ kyca Seſne Apoo ** groe ſpoß. rynye pawadgyg wawzowyełzzerozc �á &.8 Boßn naneby aß&yyBbre Rroke wyopoßoys nac= v §kbargekyſſkamazowyly.náwzßnyc Kwogá zycwwal= Voto ye wyeſk goce wdy vßoſb wſeßo fyuw P= áý aáy AGi c or ř k dlofkewmá brzſiie po jely va Jistebnický kancionál: text husitské písně Povstan Veliké město pražské.
Strana 4
Strana 5
ČESKÁ HISTORIE i její historiografie má řadu specifik. Mezi ně bohužel patří i to, že většina významných epoch českých dějin nemá svého současného historika, který by dorostl jejich důležitosti. Jen výjimky tu po- tvrzují pravidlo, a tak lze i o době husitské říci, že velký historiografický náběh, který tu učinil Vavřinec z Březové, měšťan Nového Města pražského a čelný úředník a vzdělanec husitských Čech, lII vlastně ztroskotal, přestože přináší neobyčejně zasvěcený a hluboký, i když stranický pohled na počátky formování českého odporu proti nepřátelům až do prvního vrcholného výbuchu husit- ských Čech na počátku dvacátých let 15. století. Svého času bylo zcela oprávněně řečeno, že jediný, kdo si ze současníků zaslouží titul historika husitství, je právě Vavřinec, neboť ostatní se zaměřují jen na některé, byť i důležité úseky a vý- seky oné strhující epopeje, nebo jsou pouhými analisty své doby. Při kritickém studiu husitství a jeho jednotlivých složek jsme tedy odká- záni především na materiály diplomatické, kdy z roztroušených listin, listů, relací, knihových zápisů, účtů atd. jen s velkými obtížemi vzniká souvislejší obraz vnějších, zejména politických dějin a z literatury traktátové průřez boji ideologickými. To ovšem neznamená, že by ostatní díla historiografická zcela postrádala věcný význam, nehledě už vůbec na vnitřní zaujetí, s nímž se autoři své práci věnovali a které obráželo jak míru jejich angažovanosti, tak i jejich osobní kvality. Protože husitství bylo současně i velkým mezinárodním jevem, je pochopitelné, že mu mnoho pozornosti, valnou většinou nenávistné nebo ale- spoň nepřátelské, věnovali jeho cizí současníci. Jako příklad stačí uvést alespoň některé typické představitele církevní hierarchie či dvorského dějepisectví, kteří ve své nenávisti nezůstávali pozadu: Slezan Ludolf Zaháňský, Rakušan Thomas Ebendorfer z Haselbachu, o něco mladší sienský biskup Eneas Silvius Piccolomi- ni (pozdější papež Pius II.), krakovský kanovník Dluhoš, dvořan Zikmunda Lu- cemburského Eberhard Windecke, augsburský měšťan Burkard Zink. 121 V je- jich dílech hraje husitství často významnou roli a kritický výběr z jejich spisů by ukázal hluboký význam, který husitství mělo, i respekt, který vzbuzovalo. Náš úkol je ovšem značně užší. Protože jak dílu Vavřincovu, tak i rozsáhlé- mu kolektivnímu anonymnímu dílu Starých letopisů českých jsou věnovány samostatné svazky, zbývá pro nás takřka jen paběrkování. Najdeme sice často klasy plné, které se odvděčují za námahu vynaloženou na jejich vyhledávání, leckdy však zůstávají v dlani jen nemnohá zrna, i když i ta mohou pomoci alespoň na chvíli zasytit hladového. Shodou okolností je naše probírka nejúspěš- nější na počátku cesty a pak se nám vydatnější odměny dostává až na samém jejím závěru. Obraťme tedy pozornost k jednotlivým osobnostem, respektive dílům, neboť zdaleka ne vždy známe autory, kteří díla psali. A známe-li je, není to zpravidla znalost taková, která by nás mohla zplna uspokojit. A počet otazníků spíše narůstá, než aby se zmenšoval. Ale to je, ať to zní jakkoliv pa- radoxně, důsledek našeho prohlubujícího se vědění. ÚVOD PETRZ MLADONOVIC, HUS A JERONYM, HUSOVY LISTY ASTIŽNY LIST ČESKÉ A MORAVSKÉ ŠLECHTY Na počátku husitství stojí veliká postava Husova. A jako on dal své jméno celému údobí českých dějin, tak jeho osobnost teprve dotváří jeho poslední marný, ale nikoliv zbytečný zápas, zpečetěný jeho mučednickou smrtí. A pro- tože jeho boj sledovalo zdálky s obavami a úzkostí celé České království
ČESKÁ HISTORIE i její historiografie má řadu specifik. Mezi ně bohužel patří i to, že většina významných epoch českých dějin nemá svého současného historika, který by dorostl jejich důležitosti. Jen výjimky tu po- tvrzují pravidlo, a tak lze i o době husitské říci, že velký historiografický náběh, který tu učinil Vavřinec z Březové, měšťan Nového Města pražského a čelný úředník a vzdělanec husitských Čech, lII vlastně ztroskotal, přestože přináší neobyčejně zasvěcený a hluboký, i když stranický pohled na počátky formování českého odporu proti nepřátelům až do prvního vrcholného výbuchu husit- ských Čech na počátku dvacátých let 15. století. Svého času bylo zcela oprávněně řečeno, že jediný, kdo si ze současníků zaslouží titul historika husitství, je právě Vavřinec, neboť ostatní se zaměřují jen na některé, byť i důležité úseky a vý- seky oné strhující epopeje, nebo jsou pouhými analisty své doby. Při kritickém studiu husitství a jeho jednotlivých složek jsme tedy odká- záni především na materiály diplomatické, kdy z roztroušených listin, listů, relací, knihových zápisů, účtů atd. jen s velkými obtížemi vzniká souvislejší obraz vnějších, zejména politických dějin a z literatury traktátové průřez boji ideologickými. To ovšem neznamená, že by ostatní díla historiografická zcela postrádala věcný význam, nehledě už vůbec na vnitřní zaujetí, s nímž se autoři své práci věnovali a které obráželo jak míru jejich angažovanosti, tak i jejich osobní kvality. Protože husitství bylo současně i velkým mezinárodním jevem, je pochopitelné, že mu mnoho pozornosti, valnou většinou nenávistné nebo ale- spoň nepřátelské, věnovali jeho cizí současníci. Jako příklad stačí uvést alespoň některé typické představitele církevní hierarchie či dvorského dějepisectví, kteří ve své nenávisti nezůstávali pozadu: Slezan Ludolf Zaháňský, Rakušan Thomas Ebendorfer z Haselbachu, o něco mladší sienský biskup Eneas Silvius Piccolomi- ni (pozdější papež Pius II.), krakovský kanovník Dluhoš, dvořan Zikmunda Lu- cemburského Eberhard Windecke, augsburský měšťan Burkard Zink. 121 V je- jich dílech hraje husitství často významnou roli a kritický výběr z jejich spisů by ukázal hluboký význam, který husitství mělo, i respekt, který vzbuzovalo. Náš úkol je ovšem značně užší. Protože jak dílu Vavřincovu, tak i rozsáhlé- mu kolektivnímu anonymnímu dílu Starých letopisů českých jsou věnovány samostatné svazky, zbývá pro nás takřka jen paběrkování. Najdeme sice často klasy plné, které se odvděčují za námahu vynaloženou na jejich vyhledávání, leckdy však zůstávají v dlani jen nemnohá zrna, i když i ta mohou pomoci alespoň na chvíli zasytit hladového. Shodou okolností je naše probírka nejúspěš- nější na počátku cesty a pak se nám vydatnější odměny dostává až na samém jejím závěru. Obraťme tedy pozornost k jednotlivým osobnostem, respektive dílům, neboť zdaleka ne vždy známe autory, kteří díla psali. A známe-li je, není to zpravidla znalost taková, která by nás mohla zplna uspokojit. A počet otazníků spíše narůstá, než aby se zmenšoval. Ale to je, ať to zní jakkoliv pa- radoxně, důsledek našeho prohlubujícího se vědění. ÚVOD PETRZ MLADONOVIC, HUS A JERONYM, HUSOVY LISTY ASTIŽNY LIST ČESKÉ A MORAVSKÉ ŠLECHTY Na počátku husitství stojí veliká postava Husova. A jako on dal své jméno celému údobí českých dějin, tak jeho osobnost teprve dotváří jeho poslední marný, ale nikoliv zbytečný zápas, zpečetěný jeho mučednickou smrtí. A pro- tože jeho boj sledovalo zdálky s obavami a úzkostí celé České království
Strana 6
a zblízka jen několik osob jeho doprovodu, nevzbudí ani přílišný údiv, že byl učiněn pokus o zachycení jeho kostnického bytí takřka ze dne na den. Toto téma je v české historiografii vlastně zcela nové, neboť je nelze v žádném případě klást do jedné roviny s pracemi legendistickými, ani se životopisnými pokusy 14. století. Ostatně i v zahraničí je něco podobného doloženo jen vzdáleně. Neobvyklost tématu si vyžádala i nový způsob zpracování, i když zřejmě spíše jen jako jisté východisko z nouze než jako záměrně novátorský přístup k látce. Jedná se o tzv. Relaci o M. Janovi v Kostnici, pražského univerzitního mistra Petra z Mladoňovic. Nejprve několik slov o jeho osobě, i když pochopitelně mnoho důležitých věcí nevíme vůbec a jiné sotva tušíme. 131 Tak hned na počátku nemáme žádnou jistotu, ani pokud jde o čas, ani po- kud jde o místo Petrova narození. Jen zpětnými dedukcemi se dostáváme k pravděpodobnému předpokladu, že se narodil někdy kolem roku 1390 (a to spíše ještě před ním než po něm) patrně v Mladoňovicích na jižní Moravě na Třebíčsku, i když se někdy uvažovalo i o Moravě severní (nynější Mladoňov na Šumpersku), neboť o moravském původu Petrově vůbec jsou některá svě- dectví. Pro větší pravděpodobnost Moravy jižní mluví zejména Petrovy vazby k této oblasti v pozdější době. První určitý údaj Petrova života uvádějí pražské univerzitní prameny ke konci května roku 1409, kdy je Petr — po složení bakalářských zkoušek, kde se umístil jako první ze čtrnácti — promován Husem na bakaláře svobodných umění při prvních promocích po vydání Dekretu kutnohorského. Pak opět zprávy utichají, až v r. 1411 probleskuje informace o tom, že působil v koleji královny Hedviky, tzv. litevské, když po dlouhých přípravách došlo k jejímu zřízení. Mohla-li být první souvislost s Husem náhodná, nyní ji musíme před- pokládat již najisto, protože tato kolej a její správa stála pod značným vlivem betlémských kazatelů. Do plnějšího světla se Petr dostává na podzim roku 1414 jako písař Jana z Chlumu, který spolu s Václavem z Dubé na Leštně přinesl Husovi od Zikmun- da Lucemburského pozvání na kostnický koncil. Jan z Chlumu tehdy se stal současně vyslancem Karlovy univerzity ke koncilu a k němu se přidal M. Jan z Rejštejna, zvaný pro své úspěšné diplomatické cesty Kardinál. Je ovšem ne- pochybné, že při výběru se uplatnil názor Husův, jeho přání. A tím okamžikem se dostává i Petr z Mladoňovic do středu událostí, stává se svým způsobem klíčovou postavou při sledování průběhu Husovy pře, do níž i několikrát bez- prostředně zasahuje v Husův prospěch, jak o tom vypovídá — přes veškerou skromnost a snahu autora držet se v pozadí — jeho Zpráva. Vedle toho mohl prokázat Husovi i řadu osobních úsluh, jež ukazují na blízký osobní, hluboce citový vztah obou mužů, jemuž dal Hus průchod ve svém dopisu z června 1415 nehledě už vůbec k tónu Petrovy Relace. Po Husově tragickém konci se Mla- doňovic vrátil záhy do Prahy, kde pak rychle doháněl, co předtím zameškal. Vedle redigování své Relace se stal počátkem roku 1416 mistrem a věno- val se univerzitním povinnostem, i když ty byly všelijak podvazovány. Postupně se — opět nepochybně pod dojmem blízkého vztahu k Husovi — vypracoval na přední místo mezi husitskými mistry a stále zřetelněji stál na straně těch nejumírněnějších z umírněných. Tak v prosinci 1420 je jejich mluvčím při hádání s táborskými kněžími, konaném v domě mincmistra Petra Zmrzlíka ze Svojšína, nedaleko kostela sv. Jakuba, kde vystoupil mimo program s odsouze- ním táborských článků. Vedle toho je kazatelem u sv. Michala na Starém Městě pražském, kde své názory hlásá před širokým auditoriem a i jinak opo- nuje hlásání táborských názorů.
a zblízka jen několik osob jeho doprovodu, nevzbudí ani přílišný údiv, že byl učiněn pokus o zachycení jeho kostnického bytí takřka ze dne na den. Toto téma je v české historiografii vlastně zcela nové, neboť je nelze v žádném případě klást do jedné roviny s pracemi legendistickými, ani se životopisnými pokusy 14. století. Ostatně i v zahraničí je něco podobného doloženo jen vzdáleně. Neobvyklost tématu si vyžádala i nový způsob zpracování, i když zřejmě spíše jen jako jisté východisko z nouze než jako záměrně novátorský přístup k látce. Jedná se o tzv. Relaci o M. Janovi v Kostnici, pražského univerzitního mistra Petra z Mladoňovic. Nejprve několik slov o jeho osobě, i když pochopitelně mnoho důležitých věcí nevíme vůbec a jiné sotva tušíme. 131 Tak hned na počátku nemáme žádnou jistotu, ani pokud jde o čas, ani po- kud jde o místo Petrova narození. Jen zpětnými dedukcemi se dostáváme k pravděpodobnému předpokladu, že se narodil někdy kolem roku 1390 (a to spíše ještě před ním než po něm) patrně v Mladoňovicích na jižní Moravě na Třebíčsku, i když se někdy uvažovalo i o Moravě severní (nynější Mladoňov na Šumpersku), neboť o moravském původu Petrově vůbec jsou některá svě- dectví. Pro větší pravděpodobnost Moravy jižní mluví zejména Petrovy vazby k této oblasti v pozdější době. První určitý údaj Petrova života uvádějí pražské univerzitní prameny ke konci května roku 1409, kdy je Petr — po složení bakalářských zkoušek, kde se umístil jako první ze čtrnácti — promován Husem na bakaláře svobodných umění při prvních promocích po vydání Dekretu kutnohorského. Pak opět zprávy utichají, až v r. 1411 probleskuje informace o tom, že působil v koleji královny Hedviky, tzv. litevské, když po dlouhých přípravách došlo k jejímu zřízení. Mohla-li být první souvislost s Husem náhodná, nyní ji musíme před- pokládat již najisto, protože tato kolej a její správa stála pod značným vlivem betlémských kazatelů. Do plnějšího světla se Petr dostává na podzim roku 1414 jako písař Jana z Chlumu, který spolu s Václavem z Dubé na Leštně přinesl Husovi od Zikmun- da Lucemburského pozvání na kostnický koncil. Jan z Chlumu tehdy se stal současně vyslancem Karlovy univerzity ke koncilu a k němu se přidal M. Jan z Rejštejna, zvaný pro své úspěšné diplomatické cesty Kardinál. Je ovšem ne- pochybné, že při výběru se uplatnil názor Husův, jeho přání. A tím okamžikem se dostává i Petr z Mladoňovic do středu událostí, stává se svým způsobem klíčovou postavou při sledování průběhu Husovy pře, do níž i několikrát bez- prostředně zasahuje v Husův prospěch, jak o tom vypovídá — přes veškerou skromnost a snahu autora držet se v pozadí — jeho Zpráva. Vedle toho mohl prokázat Husovi i řadu osobních úsluh, jež ukazují na blízký osobní, hluboce citový vztah obou mužů, jemuž dal Hus průchod ve svém dopisu z června 1415 nehledě už vůbec k tónu Petrovy Relace. Po Husově tragickém konci se Mla- doňovic vrátil záhy do Prahy, kde pak rychle doháněl, co předtím zameškal. Vedle redigování své Relace se stal počátkem roku 1416 mistrem a věno- val se univerzitním povinnostem, i když ty byly všelijak podvazovány. Postupně se — opět nepochybně pod dojmem blízkého vztahu k Husovi — vypracoval na přední místo mezi husitskými mistry a stále zřetelněji stál na straně těch nejumírněnějších z umírněných. Tak v prosinci 1420 je jejich mluvčím při hádání s táborskými kněžími, konaném v domě mincmistra Petra Zmrzlíka ze Svojšína, nedaleko kostela sv. Jakuba, kde vystoupil mimo program s odsouze- ním táborských článků. Vedle toho je kazatelem u sv. Michala na Starém Městě pražském, kde své názory hlásá před širokým auditoriem a i jinak opo- nuje hlásání táborských názorů.
Strana 7
Když za vzestupu moci pražanů došlo k tomu, že se v polovině roku 1421 dostali do držení Kutné Hory, byl tam poslán jako kazatel také Mladoňovic; spíše však proti své vůli než na vlastní popud. Svou činnost tu ale nepochybně nemohl příliš rozvinout. Jednak v Kutné Hoře záhy vypukla epidemie moru, jíž podlehli přední hodnostáři pražanů, jednak padlo město ještě koncem roku do rukou Zikmundových. Lze předpokládat, že Mladoňovic byl mezi prvními, kteří město opustili; neboť zášť křižáků se proti husitskému kléru obracela nejdřív. Když pak Žižka dobyl města zakrátko (6. ledna 1422) zpět, Petr se sem patrně již nevracel. F. M. Bartoš nadhazuje domněnku, že krátce poté, po smrti Želivského († 9. 3. 1422), byl Petr spolu s dalšími univerzitními mistry vypovězen z Prahy do Hradce Králové. Je to možné, protože v univerzitní dě- kanské knize je mezera, začínající ovšem již dříve, která tomuto dohadu dává volný prostor, S jistotou víme o Petrově působení pak až k roku 1426—1427, kdy po celý jeden rok je děkanem artistické fakulty, na niž se tehdy celá univerzita omezila. V této funkci dává zápisem do děkanské knihy průchod svým dřívěj- ším citům a názorům, které postupem času nabývají na ostrosti. Zejména je z nich patrná obava o univerzitu, jež tehdy ani svou beztak omezenou činnost takřka nevykonávala. Jeho názory jej však zavedly ještě dále. Společně s nej- konzervativnějšími živly, Prokopem z Plzně, Janem Příbramem a Křišťanem z Prachatic, se spojil se Zikmundem Korybutem a usiloval o odstranění Ja- koubka ze Stříbra a Jana Rokycany i o navázání styků s papežskou kurií. 14 Jejich plány však nezůstaly utajeny, a tak po krátké internaci na Staroměstské radnici byli tito čtyři konzervativci odmítající souhlasit s nastalými změnami vypovězeni z Prahy. Tak je Petr na léta vzdálen praktické politiky, neboť do Prahy se v té době asi vrací nakrátko jen v roce 1433, když se měla v Karolinu konat hostina s posly koncilu. Definitivně se mu Praha otvírá až asi v roce 1438, ačkoliv i tehdy je ještě dosvědčen v Batelově blízko českých hranic, kde dokončil svůj kanonickoprávní spisek. Byl-li tu ovšem farářem, jak domýšlí F. M. Bar- toš, není jisté, ba je to spíše nepravděpodobné. Na jeho odchod z Batelova do Prahy v uvedeném roce lze usuzovat z toho, že při smrti Křišťana z Prachatic v září roku 1439 je zřejmě v jeho okolí již opět zabydlen. Krátce poté je jme- nován jeho nástupcem ve farním úřadě u sv. Michala. Záhy se stává rektorem univerzity: v roce 1440 tu obnovuje mistrovské zkoušky, zastává opětovně funkci děkana artistické fakulty a vůbec rozvíjí na poli univerzitním všestrannou činnost. Smířiv se s Rokycanou nabývá opět větší váhy v otázkách veřejných: měl se zúčastnit i poselství k papežské kurii v r. 1446 ohledně uznání Jana Rokycany arcibiskupem, vyjednává s Karvajalem (papežský legát v r. 1448) i se svatovítskou kapitulou pražskou. Dále jej ne- můžeme určitěji sledovat, ale významnějších dalších akcí již asi příliš mnoho nebylo. Petr byl stár a shodou okolností můžeme datum jeho smrti označit s velkou pravděpodobností. Bylo to nepochybně v roce 1451 v neděli po svaté Dorotě, tj. 7. února. 15 Uzavřel se tak život člověka, který stál velmi často blízko centra dění a věděl mnoho o věcech veřejných i důvěrných. Tím spíše lze litovat, že se Petr nechopil pera častěji, i když i za to, co máme dochováno, mu musíme být vděčni, přestože nemáme pochopení pro jeho vývoj ke kon- zervativismu. Je jasné, že Petr mohl čerpat a také čerpal pro svou literární činnost z kniho- ven jednotlivých univerzitních kolejí, i tehdy ještě dosti bohatých. Současně však lze oprávněně předpokládat, že měl i svou vlastní knihovnu, přestože jsou z ní dochovány méně než trosky. Zejména je mu hypoteticky přisuzováno 6
Když za vzestupu moci pražanů došlo k tomu, že se v polovině roku 1421 dostali do držení Kutné Hory, byl tam poslán jako kazatel také Mladoňovic; spíše však proti své vůli než na vlastní popud. Svou činnost tu ale nepochybně nemohl příliš rozvinout. Jednak v Kutné Hoře záhy vypukla epidemie moru, jíž podlehli přední hodnostáři pražanů, jednak padlo město ještě koncem roku do rukou Zikmundových. Lze předpokládat, že Mladoňovic byl mezi prvními, kteří město opustili; neboť zášť křižáků se proti husitskému kléru obracela nejdřív. Když pak Žižka dobyl města zakrátko (6. ledna 1422) zpět, Petr se sem patrně již nevracel. F. M. Bartoš nadhazuje domněnku, že krátce poté, po smrti Želivského († 9. 3. 1422), byl Petr spolu s dalšími univerzitními mistry vypovězen z Prahy do Hradce Králové. Je to možné, protože v univerzitní dě- kanské knize je mezera, začínající ovšem již dříve, která tomuto dohadu dává volný prostor, S jistotou víme o Petrově působení pak až k roku 1426—1427, kdy po celý jeden rok je děkanem artistické fakulty, na niž se tehdy celá univerzita omezila. V této funkci dává zápisem do děkanské knihy průchod svým dřívěj- ším citům a názorům, které postupem času nabývají na ostrosti. Zejména je z nich patrná obava o univerzitu, jež tehdy ani svou beztak omezenou činnost takřka nevykonávala. Jeho názory jej však zavedly ještě dále. Společně s nej- konzervativnějšími živly, Prokopem z Plzně, Janem Příbramem a Křišťanem z Prachatic, se spojil se Zikmundem Korybutem a usiloval o odstranění Ja- koubka ze Stříbra a Jana Rokycany i o navázání styků s papežskou kurií. 14 Jejich plány však nezůstaly utajeny, a tak po krátké internaci na Staroměstské radnici byli tito čtyři konzervativci odmítající souhlasit s nastalými změnami vypovězeni z Prahy. Tak je Petr na léta vzdálen praktické politiky, neboť do Prahy se v té době asi vrací nakrátko jen v roce 1433, když se měla v Karolinu konat hostina s posly koncilu. Definitivně se mu Praha otvírá až asi v roce 1438, ačkoliv i tehdy je ještě dosvědčen v Batelově blízko českých hranic, kde dokončil svůj kanonickoprávní spisek. Byl-li tu ovšem farářem, jak domýšlí F. M. Bar- toš, není jisté, ba je to spíše nepravděpodobné. Na jeho odchod z Batelova do Prahy v uvedeném roce lze usuzovat z toho, že při smrti Křišťana z Prachatic v září roku 1439 je zřejmě v jeho okolí již opět zabydlen. Krátce poté je jme- nován jeho nástupcem ve farním úřadě u sv. Michala. Záhy se stává rektorem univerzity: v roce 1440 tu obnovuje mistrovské zkoušky, zastává opětovně funkci děkana artistické fakulty a vůbec rozvíjí na poli univerzitním všestrannou činnost. Smířiv se s Rokycanou nabývá opět větší váhy v otázkách veřejných: měl se zúčastnit i poselství k papežské kurii v r. 1446 ohledně uznání Jana Rokycany arcibiskupem, vyjednává s Karvajalem (papežský legát v r. 1448) i se svatovítskou kapitulou pražskou. Dále jej ne- můžeme určitěji sledovat, ale významnějších dalších akcí již asi příliš mnoho nebylo. Petr byl stár a shodou okolností můžeme datum jeho smrti označit s velkou pravděpodobností. Bylo to nepochybně v roce 1451 v neděli po svaté Dorotě, tj. 7. února. 15 Uzavřel se tak život člověka, který stál velmi často blízko centra dění a věděl mnoho o věcech veřejných i důvěrných. Tím spíše lze litovat, že se Petr nechopil pera častěji, i když i za to, co máme dochováno, mu musíme být vděčni, přestože nemáme pochopení pro jeho vývoj ke kon- zervativismu. Je jasné, že Petr mohl čerpat a také čerpal pro svou literární činnost z kniho- ven jednotlivých univerzitních kolejí, i tehdy ještě dosti bohatých. Současně však lze oprávněně předpokládat, že měl i svou vlastní knihovnu, přestože jsou z ní dochovány méně než trosky. Zejména je mu hypoteticky přisuzováno 6
Strana 8
vlastnictví latinské tzv. Martinické bible, za jejíhož objednavatele (který se do- konce nechal na hlavní iluminaci zobrazit) je považován, Je dále mu snad lze přiřknout rukopis ze 14. století s výklady biblických knih od Tomáše Akvin- ského a Mikuláše z Lyry. I Do jeho knihovny vplynuly nepochybně též některé knihy z daru Husova, které mu jeho Mistr ve svém již častěji zmíněném dopisu nabídl. Nicméně rekonstrukce jeho knihovny je třeba se zříci, protože další záchytné body nejsou k dispozici. Obraťme nyní pozornost k druhé složce Petrovy osobnosti, totiž k jeho činnosti literární. Ta má dvě výrazné a navzájem autonomní složky. Rozsáhlejší ale méně významná je spojena s jeho činností univerzitní a školskou, z níž jsou známy dva spisky, oba až z pozdních let jeho života. Už to samo o sobě svědčí o skutečnosti, že Petr neměl v těchto souvislostech mnoho co říci; obsah obou děl to jen potvrzuje. Je to především poměrně rozsáhlý spisek právnický (v přepisu z r. 1463 obsahuje přes 130 stran) z r. 1438, který vznikl v Batelově. Nazývá se Registrum materiarum decreti a obsahuje abecední rejstřík kanonic- kých ustanovení o volbě církevních hodnostářů a jiných otázkách církevně správních. Vychází z díla Bartoloměje z Brescie, významného boloňského ju- risty poloviny 13. století. 18 Druhým dílem je text filozofický; jsou to ko- mentáře — zachycené ale jeho posluchači — k některým Aristotelovým spisům, zejména De anima (O duši) a Etikám — z poloviny čtyřicátých let. I Z jeho časnější činnosti lze uvést pouze účast na kvodlibetu Prokopa z Kladrub z r. 1417, kde se obíral vztahem hudby k aritmetice. 110 To vše jsou ovšem věci efemérního rázu. Do české literatury a do dějin husitství se zapsal Petr z Mla- doňovic nesmazatelně dvěma pracemi, které jsou jedním ze základů tohoto svazku. Nejsou ani tak svědectvím autorových literárních či jiných schopností, ale především dílem jeho mimořádné piety a úcty k oběma nejvýznamnějším mučedníkům doby husitské: Husovi samotnému a Jeronýmovi, který Husa na jeho tragické cestě záhy následoval. Je třeba se k uvedeným dílům vrátit a na- črtnout jejich strukturu a charakterizovat jejich genezi. Je-li první otázka uleh- čena tím, že si čtenář může o věci udělat bezprostředně vlastní obraz, je druhá značně zkomplikována nedobrým starým dochováním i nezřetelností přísluš- ných výpovědí. Třeba ovšem už nyní říci, že tyto nejasnosti se dotýkají vlastně pouze speciálních otázek historiografických, aniž by působily rušivě na otázky pramenné hodnoty a zejména spolehlivosti obou děl. Mladoňovicovo dílo vyplynulo v prvé řadě z jeho povinností úředních, neboť musel jako písař poselstva univerzity získávat a zaznamenávat všechny úřední dokumenty obou stran, které se dotýkaly Husovy pře a jeho konečného odsouzení. Kromě toho měl Petr i další možnosti informací, zejména zpro- středkovával styk poselstva s Čechami v obou směrech a jako osoba úřední měl leckdy přístup i na taková jednání, kam by se jiní členové poselstva těžko dostali. A tak se i jeho osobní zážitky a imprese stávají často takřka úředním záznamem; čím je výklad sušší, tím více získává na věrohodnosti. Přes Petrovu iniciativu a osobní zaujetí jeho soubor dokumentů neztrácí objektivnost; auto- rův vlastní komentář či spojovací text sice v jednotlivých částech Relace kolísá dle výpočtů Fialových mezi 10—30 % rozsahu, ale v průměru nepřesahuje jednu pětinu celého díla. Přitom je ovšem patrno, že i tato část je do značné míry záznamem objektivních skutečností, takže i tu autorova osobnost ustupuje do pozadí a jeho vlastní podíl se málokde povznáší nad nejnutnější spojovací text. Ovšem látka sama o sobě byla natolik dramatická, ba v nejlepším slova smyslu stranická, že účinnosti četby to nijak nebrání, naopak ji tímto způsobem vlastně umocňuje.
vlastnictví latinské tzv. Martinické bible, za jejíhož objednavatele (který se do- konce nechal na hlavní iluminaci zobrazit) je považován, Je dále mu snad lze přiřknout rukopis ze 14. století s výklady biblických knih od Tomáše Akvin- ského a Mikuláše z Lyry. I Do jeho knihovny vplynuly nepochybně též některé knihy z daru Husova, které mu jeho Mistr ve svém již častěji zmíněném dopisu nabídl. Nicméně rekonstrukce jeho knihovny je třeba se zříci, protože další záchytné body nejsou k dispozici. Obraťme nyní pozornost k druhé složce Petrovy osobnosti, totiž k jeho činnosti literární. Ta má dvě výrazné a navzájem autonomní složky. Rozsáhlejší ale méně významná je spojena s jeho činností univerzitní a školskou, z níž jsou známy dva spisky, oba až z pozdních let jeho života. Už to samo o sobě svědčí o skutečnosti, že Petr neměl v těchto souvislostech mnoho co říci; obsah obou děl to jen potvrzuje. Je to především poměrně rozsáhlý spisek právnický (v přepisu z r. 1463 obsahuje přes 130 stran) z r. 1438, který vznikl v Batelově. Nazývá se Registrum materiarum decreti a obsahuje abecední rejstřík kanonic- kých ustanovení o volbě církevních hodnostářů a jiných otázkách církevně správních. Vychází z díla Bartoloměje z Brescie, významného boloňského ju- risty poloviny 13. století. 18 Druhým dílem je text filozofický; jsou to ko- mentáře — zachycené ale jeho posluchači — k některým Aristotelovým spisům, zejména De anima (O duši) a Etikám — z poloviny čtyřicátých let. I Z jeho časnější činnosti lze uvést pouze účast na kvodlibetu Prokopa z Kladrub z r. 1417, kde se obíral vztahem hudby k aritmetice. 110 To vše jsou ovšem věci efemérního rázu. Do české literatury a do dějin husitství se zapsal Petr z Mla- doňovic nesmazatelně dvěma pracemi, které jsou jedním ze základů tohoto svazku. Nejsou ani tak svědectvím autorových literárních či jiných schopností, ale především dílem jeho mimořádné piety a úcty k oběma nejvýznamnějším mučedníkům doby husitské: Husovi samotnému a Jeronýmovi, který Husa na jeho tragické cestě záhy následoval. Je třeba se k uvedeným dílům vrátit a na- črtnout jejich strukturu a charakterizovat jejich genezi. Je-li první otázka uleh- čena tím, že si čtenář může o věci udělat bezprostředně vlastní obraz, je druhá značně zkomplikována nedobrým starým dochováním i nezřetelností přísluš- ných výpovědí. Třeba ovšem už nyní říci, že tyto nejasnosti se dotýkají vlastně pouze speciálních otázek historiografických, aniž by působily rušivě na otázky pramenné hodnoty a zejména spolehlivosti obou děl. Mladoňovicovo dílo vyplynulo v prvé řadě z jeho povinností úředních, neboť musel jako písař poselstva univerzity získávat a zaznamenávat všechny úřední dokumenty obou stran, které se dotýkaly Husovy pře a jeho konečného odsouzení. Kromě toho měl Petr i další možnosti informací, zejména zpro- středkovával styk poselstva s Čechami v obou směrech a jako osoba úřední měl leckdy přístup i na taková jednání, kam by se jiní členové poselstva těžko dostali. A tak se i jeho osobní zážitky a imprese stávají často takřka úředním záznamem; čím je výklad sušší, tím více získává na věrohodnosti. Přes Petrovu iniciativu a osobní zaujetí jeho soubor dokumentů neztrácí objektivnost; auto- rův vlastní komentář či spojovací text sice v jednotlivých částech Relace kolísá dle výpočtů Fialových mezi 10—30 % rozsahu, ale v průměru nepřesahuje jednu pětinu celého díla. Přitom je ovšem patrno, že i tato část je do značné míry záznamem objektivních skutečností, takže i tu autorova osobnost ustupuje do pozadí a jeho vlastní podíl se málokde povznáší nad nejnutnější spojovací text. Ovšem látka sama o sobě byla natolik dramatická, ba v nejlepším slova smyslu stranická, že účinnosti četby to nijak nebrání, naopak ji tímto způsobem vlastně umocňuje.
Strana 9
Špatné rukopisné dochování spisu, které mj. způsobilo, že neznáme ani původní název díla (dnešní titul je až z pera Františka Palackého), zapříčinilo dále i to, že umělé, resp. dodatečné je i rozdělení Relace na pět částí, z nichž první pojednává o vlastní bezprostřední prehistorii kostnického pobytu Huso- va, druhá o Husově zatčení a uvěznění, třetí o prvních dvou slyšeních, čtvrtá o dalším slyšení, podávajíc i vybrané články z některých Husových traktátů a pátá posléze popisuje Husův konec a stala se později v české verzi Husovou pašijí, jež byla čtena v husitské církvi ve výroční den jeho smrti. Marně však hledáme v Mladoňovicově díle zprávy o posledních čtyřech týdnech Husova procesu a života (mezi 8. červnem a 5. červencem 1415). Je to velmi vážná skutečnost a jen s velkými rozpaky lze přijmout názor, že tu shon a chvat doby způsobil, že Petr neměl čas dokumentaci vést a později že se ne- mohl v nahromaděné látce zorientovat. J11 Spíš by se zdálo, že to byly jiné důvody, které tu hrály roli, snad lze počítat i s některými ztrátami. Vrhá to ovšem světlo i na způsob Mladoňovicovy práce. První verze byla dílem okamži- ku, vznikala ještě v Kostnici, odkud Petr zřejmě posílal po různých spolehlivých poslech průběžné informace do Prahy na univerzitu. Jeho pobyt v Kostnici byl však přece jen asi příliš dlouhý, aby se bylo možno domnívat, že veškerý materiál přivezl až po Husově skonu. To platí patrně jen o závěrečných částech. Tak se skoro zdá, že neexistující část byla nějakou neštastnou náhodou ztra- cena. V Praze pak Mladoňovic svůj materiál už jen rozšiřoval o některé další kapitoly a dokončil poslední část. Ovšem pod pojmem „pražské zpracování“ si musíme spíše představit jen nové uspořádání dokumentů, které se dříve na- hromadily, jak o nich vydává zřejmě svědectví nedochovaný rukopis knihovny koleje národa českého. 1121 Tak vzniká druhá verze zpracování (redakce) Petrových dokumentů (podle Novotného první), která byla dokončena záhy po jeho návratu. V. Novotný a Z. Fiala, kteří se tématu věnovali nejzevrubněji, soudí, že se tak stalo ještě před koncem roku 1415. Třetí pak vzniká zanedlouho poté a Petr se v ní již jmenuje mistrem svobodných umění. Avšak z toho, že Petr nereaguje ani na upálení Jeronýmovo, ani na smrt papeže Jana XXIII. či volbu Martina V., není třeba usuzovat, že to v té době nevěděl, neboť to již do přímého kontextu jeho zpráv nepatří. Důležité ovšem je, že i v prvních dvou částech jsou „kostnické“ rysy autorem setřeny. Stačí jen upozornit na inzert Husova listu M. Martinovi (1—2), o němž nepochybně mohl zvědět až v Praze, či na to, jak při popisu Husova zatčení je zmínka o jeho odsouze- ní (2—1). Byly-li bádáním rozlišeny zhruba tři redakce, neznamená to, že by jejich odlišení bylo striktní, naopak se ukázalo, že vlastně každý rukopis je svébytným celkem či stupněm zpracování látky, který má význam toliko pro svůj obsah a jehož sestavovatel v duchu středověkých názorů ustupuje zcela do pozadí. Dá se přímo říci, že jednotlivé části Petrovy Relace měly svůj vlastní samo- statný život a jen občas se spojovaly v jedno dílo. Nejvíce to ovšem platí pro poslední část, už zmíněnou Pašiji, která byla do češtiny převedena snad ještě přímo mistrem Mladoňovicem samotným. O oblibě díla svědčí i skutečnost, že v 16. století se v německém protestantském prostředí setkáváme s jeho ně- meckým překladem (tj. s překladem tzv. druhé redakce). Za zmínku v této sou- vislosti ještě stojí, že latinská verze v edici z r. 1537 se ve své anonymní formě stala podkladem pro stručný výtah, který učinil francouzský hugenot Jean Crespin 1131 a jenž se rozšířil v nejrůznějších jazycích po celém protestant- ském světě. 8 Vlastní dílo Mladoňovicovo existuje dnes v několika rukopisech. První re-
Špatné rukopisné dochování spisu, které mj. způsobilo, že neznáme ani původní název díla (dnešní titul je až z pera Františka Palackého), zapříčinilo dále i to, že umělé, resp. dodatečné je i rozdělení Relace na pět částí, z nichž první pojednává o vlastní bezprostřední prehistorii kostnického pobytu Huso- va, druhá o Husově zatčení a uvěznění, třetí o prvních dvou slyšeních, čtvrtá o dalším slyšení, podávajíc i vybrané články z některých Husových traktátů a pátá posléze popisuje Husův konec a stala se později v české verzi Husovou pašijí, jež byla čtena v husitské církvi ve výroční den jeho smrti. Marně však hledáme v Mladoňovicově díle zprávy o posledních čtyřech týdnech Husova procesu a života (mezi 8. červnem a 5. červencem 1415). Je to velmi vážná skutečnost a jen s velkými rozpaky lze přijmout názor, že tu shon a chvat doby způsobil, že Petr neměl čas dokumentaci vést a později že se ne- mohl v nahromaděné látce zorientovat. J11 Spíš by se zdálo, že to byly jiné důvody, které tu hrály roli, snad lze počítat i s některými ztrátami. Vrhá to ovšem světlo i na způsob Mladoňovicovy práce. První verze byla dílem okamži- ku, vznikala ještě v Kostnici, odkud Petr zřejmě posílal po různých spolehlivých poslech průběžné informace do Prahy na univerzitu. Jeho pobyt v Kostnici byl však přece jen asi příliš dlouhý, aby se bylo možno domnívat, že veškerý materiál přivezl až po Husově skonu. To platí patrně jen o závěrečných částech. Tak se skoro zdá, že neexistující část byla nějakou neštastnou náhodou ztra- cena. V Praze pak Mladoňovic svůj materiál už jen rozšiřoval o některé další kapitoly a dokončil poslední část. Ovšem pod pojmem „pražské zpracování“ si musíme spíše představit jen nové uspořádání dokumentů, které se dříve na- hromadily, jak o nich vydává zřejmě svědectví nedochovaný rukopis knihovny koleje národa českého. 1121 Tak vzniká druhá verze zpracování (redakce) Petrových dokumentů (podle Novotného první), která byla dokončena záhy po jeho návratu. V. Novotný a Z. Fiala, kteří se tématu věnovali nejzevrubněji, soudí, že se tak stalo ještě před koncem roku 1415. Třetí pak vzniká zanedlouho poté a Petr se v ní již jmenuje mistrem svobodných umění. Avšak z toho, že Petr nereaguje ani na upálení Jeronýmovo, ani na smrt papeže Jana XXIII. či volbu Martina V., není třeba usuzovat, že to v té době nevěděl, neboť to již do přímého kontextu jeho zpráv nepatří. Důležité ovšem je, že i v prvních dvou částech jsou „kostnické“ rysy autorem setřeny. Stačí jen upozornit na inzert Husova listu M. Martinovi (1—2), o němž nepochybně mohl zvědět až v Praze, či na to, jak při popisu Husova zatčení je zmínka o jeho odsouze- ní (2—1). Byly-li bádáním rozlišeny zhruba tři redakce, neznamená to, že by jejich odlišení bylo striktní, naopak se ukázalo, že vlastně každý rukopis je svébytným celkem či stupněm zpracování látky, který má význam toliko pro svůj obsah a jehož sestavovatel v duchu středověkých názorů ustupuje zcela do pozadí. Dá se přímo říci, že jednotlivé části Petrovy Relace měly svůj vlastní samo- statný život a jen občas se spojovaly v jedno dílo. Nejvíce to ovšem platí pro poslední část, už zmíněnou Pašiji, která byla do češtiny převedena snad ještě přímo mistrem Mladoňovicem samotným. O oblibě díla svědčí i skutečnost, že v 16. století se v německém protestantském prostředí setkáváme s jeho ně- meckým překladem (tj. s překladem tzv. druhé redakce). Za zmínku v této sou- vislosti ještě stojí, že latinská verze v edici z r. 1537 se ve své anonymní formě stala podkladem pro stručný výtah, který učinil francouzský hugenot Jean Crespin 1131 a jenž se rozšířil v nejrůznějších jazycích po celém protestant- ském světě. 8 Vlastní dílo Mladoňovicovo existuje dnes v několika rukopisech. První re-
Strana 10
cenze není dochována vůbec, druhá je doložena ve dvou rukopisech vídeňské Národní knihovny. Oba pocházejí nepochybně z českého prostředí, J14 i když neumíme říci s určitostí odkud. První z nich tu má signaturu 4524, pochází asi ze čtyřicátých let 15. stol. a obsahuje vedle jiného materiálu husovského jednot- livé části Relace, ne však v souvislém textu. 115 Druhý rukopis má č. 4557 a pochází buď z r. 1422 či 1433 a obsahuje opět neúplné znění Relace, rovněž v zpřeházené formě spolu s českým zněním Pašije. 1e Třetí redakce je dochována v jediném rukopisu knihovny Národního muzea v Praze sign. VIII F 38 asi z poloviny 15. století a to spolu s jiným ma- teriálem považovaným za Mladoňovicův přípravný soubor. Ani tu nejde o zcela posloupnou formu. 11 Dalším rukopisům, obsahujícím části Mlado- ňovicovy Relace, není třeba věnovat pozornost; stačí pouze konstatovat, že jich je ještě několik, a to různého charakteru, stáří i závažnosti. ]18 Jestliže v Čechách povědomost o autorství Mladoňovicově byla až do po- lovice 17. století, v cizině už tato znalost zaniká podstatně dříve. V době pobě- lohorské pak zaniká i v Čechách, byť z jiného důvodu. Současně dochází k úpadku znalostí české minulosti vůbec a husitské zvlášť. A tak až polovina 19. století tu znamená obrat. Přináší první vydání Relace z péra protihusitsky orientovaného pražského německého profesora C. Höflera, 11% jež však zna- menalo pokrok pouze svou existencí, nikoliv svým rázem. Proto také vyvolalo oprávněnou kritiku Františka Palackého, 12% a ten pak po deseti letech po- dal edici vyhovující kritickému bádání ve svém proslulém díle, které shromáž- dilo prameny k Husovu veřejnému působení a zejména k jeho kostnickému pro- cesu. J2II Tato edice se stala na řadu desetiletí dostačujícím východiskem pro bádání a byla nahrazena až kritickou edicí V. Novotného, jenž jako první respektoval různost jednotlivých redakcí. 1221 Pokud jde o překlady do jednotlivých jazyků, je třeba odlišovat mezi pře- klady celého díla a překladem pouze závěrečné části, která se ve své poněkud upravené české formě stala jako Husova pašije 12 součástí husitské boho- služby a v překladu a v úpravě do dalších národních jazyků pak došla rozšíření takřka v celé protestantské Evropě. Toto rozšíření není ovšem možno sledovat, neboť by to značně překročilo naše možnosti. Novočeské překlady jsou dva. Starší V. Flajšhanse, který ale nesleduje přesně předlohu, 1241 novější F. Heř- manského, 1251 jenž se přidržel pozorně Novotného vydání a jehož znění přináší v podstatě i náš text. Opravována jsou ovšem některá terminologická přehlédnutí a drobnosti spíše technického rázu. Až na poslední oddíl jsou ponechány beze změny i Heřmanského mezititulky, které sice nemají oporu v pramenné předloze, ale činí překlad zřetelnější a přehlednější. Jako celek byla první redakce Relace přeložena do němčiny Mikulášem Krompachem již ve 20. letech 16. století, 126 nově pak podle edice Novotného počátkem minulého desetiletí. 12 A posléze je třeba upozornit na nový a pečlivý překlad Relace do angličtiny, doprovozený i dalším příbuzným ma- teriálem, opatřený i zevrubným komentářem, který se ale soustředuje zejména na dogmatickou stránku Husova sporu s koncilem, resp. církví. 128 Další částí Mladoňovicova díla je spisek o Jeronýmovi. Také on je v pod- statě anonymní a jeho vznik byl dříve někdy kladen do dob mladších, ač je ne- pochybně současným dílem, nesoucím pečet sympatií, ba obdivu k osobě Jero- nýmově. 12 Už pouhé jeho dochování naznačuje, s jakými potížemi se mu- síme při shledávání pramenů k našim starším dějinám potýkat. Tento spisek se totiž vůbec nezachoval v rukopisné formě a jeho znalost zprostředkovává jen pietní norimberské vydání Husových (či Husovi tehdy připisovaných) spisů
cenze není dochována vůbec, druhá je doložena ve dvou rukopisech vídeňské Národní knihovny. Oba pocházejí nepochybně z českého prostředí, J14 i když neumíme říci s určitostí odkud. První z nich tu má signaturu 4524, pochází asi ze čtyřicátých let 15. stol. a obsahuje vedle jiného materiálu husovského jednot- livé části Relace, ne však v souvislém textu. 115 Druhý rukopis má č. 4557 a pochází buď z r. 1422 či 1433 a obsahuje opět neúplné znění Relace, rovněž v zpřeházené formě spolu s českým zněním Pašije. 1e Třetí redakce je dochována v jediném rukopisu knihovny Národního muzea v Praze sign. VIII F 38 asi z poloviny 15. století a to spolu s jiným ma- teriálem považovaným za Mladoňovicův přípravný soubor. Ani tu nejde o zcela posloupnou formu. 11 Dalším rukopisům, obsahujícím části Mlado- ňovicovy Relace, není třeba věnovat pozornost; stačí pouze konstatovat, že jich je ještě několik, a to různého charakteru, stáří i závažnosti. ]18 Jestliže v Čechách povědomost o autorství Mladoňovicově byla až do po- lovice 17. století, v cizině už tato znalost zaniká podstatně dříve. V době pobě- lohorské pak zaniká i v Čechách, byť z jiného důvodu. Současně dochází k úpadku znalostí české minulosti vůbec a husitské zvlášť. A tak až polovina 19. století tu znamená obrat. Přináší první vydání Relace z péra protihusitsky orientovaného pražského německého profesora C. Höflera, 11% jež však zna- menalo pokrok pouze svou existencí, nikoliv svým rázem. Proto také vyvolalo oprávněnou kritiku Františka Palackého, 12% a ten pak po deseti letech po- dal edici vyhovující kritickému bádání ve svém proslulém díle, které shromáž- dilo prameny k Husovu veřejnému působení a zejména k jeho kostnickému pro- cesu. J2II Tato edice se stala na řadu desetiletí dostačujícím východiskem pro bádání a byla nahrazena až kritickou edicí V. Novotného, jenž jako první respektoval různost jednotlivých redakcí. 1221 Pokud jde o překlady do jednotlivých jazyků, je třeba odlišovat mezi pře- klady celého díla a překladem pouze závěrečné části, která se ve své poněkud upravené české formě stala jako Husova pašije 12 součástí husitské boho- služby a v překladu a v úpravě do dalších národních jazyků pak došla rozšíření takřka v celé protestantské Evropě. Toto rozšíření není ovšem možno sledovat, neboť by to značně překročilo naše možnosti. Novočeské překlady jsou dva. Starší V. Flajšhanse, který ale nesleduje přesně předlohu, 1241 novější F. Heř- manského, 1251 jenž se přidržel pozorně Novotného vydání a jehož znění přináší v podstatě i náš text. Opravována jsou ovšem některá terminologická přehlédnutí a drobnosti spíše technického rázu. Až na poslední oddíl jsou ponechány beze změny i Heřmanského mezititulky, které sice nemají oporu v pramenné předloze, ale činí překlad zřetelnější a přehlednější. Jako celek byla první redakce Relace přeložena do němčiny Mikulášem Krompachem již ve 20. letech 16. století, 126 nově pak podle edice Novotného počátkem minulého desetiletí. 12 A posléze je třeba upozornit na nový a pečlivý překlad Relace do angličtiny, doprovozený i dalším příbuzným ma- teriálem, opatřený i zevrubným komentářem, který se ale soustředuje zejména na dogmatickou stránku Husova sporu s koncilem, resp. církví. 128 Další částí Mladoňovicova díla je spisek o Jeronýmovi. Také on je v pod- statě anonymní a jeho vznik byl dříve někdy kladen do dob mladších, ač je ne- pochybně současným dílem, nesoucím pečet sympatií, ba obdivu k osobě Jero- nýmově. 12 Už pouhé jeho dochování naznačuje, s jakými potížemi se mu- síme při shledávání pramenů k našim starším dějinám potýkat. Tento spisek se totiž vůbec nezachoval v rukopisné formě a jeho znalost zprostředkovává jen pietní norimberské vydání Husových (či Husovi tehdy připisovaných) spisů
Strana 11
z poloviny 16. století. 13 Ale mimovolné zmínky v textu, naznačující, že autor posloužil Jeronýmovi napsáním jednoho jeho listu 131I nebo že ví o tom, že jakýsi Petr z Husova doprovodu s ním promluvil pár slov, když byl zatčený přiveden do Kostnice, J321 ukazují, kdo mohl být a také byl autorem spisku. Toto Narratio se skládá v podstatě ze dvou částí. První je psána na základě autopsie autorovy a zahrnuje rámcově v prvních třech kapitolách Mladoňovi- covy vlastní, resp. jinde získané materiály pro období od dubna 1415 do počátku roku následujícího. Kapitolky 4 až 7 s výjimkou rozsudku koncilu nad Jeroný- mem pak jsou s menšími stylistickými úpravami převzaty z anonymní relace jakéhosi Čecha, jenž byl jednání přítomen, zatímco Petr byl tou dobou již v Praze. J331 Přesné datum vzniku tohoto dílka neznáme, je ovšem dosti pravděpodobné, že to bylo v úzké spojitosti s Mladoňovicovou Zprávou o Hu- sovi, i když jeho struktura je poněkud odlišná. Inzerty úředních písemností sice nemizí úplně, přesto ale nemají takovou převahu jako u díla o Husovi. Pro tento výbor byl pořízen nový překlad Evy Kamínkové. Mladoňovicovo jméno se v literatuře vyskytuje ještě v souvislosti s ano- nymním historiografickým dílem, od dob Palackého zvaným Chronicon veteris collegiati Pragensis, které přináší zprávy z let 1419—1449, ale tato velice ne- přesvědčivá atribuce nebyla přijata. J34 Husovu a Jeronýmovu osudu je věnována ještě řada dalších zpráv a relací, které jsou ale většinou už více díly literárními ve vlastním slova smyslu a po- hledy z druhého břehu, zbavenými onoho bezprostředního kontaktu s oběma osobnostmi. Některé z nich mají i vysoké ambice umělecké. Přední místo mezi nimi zaujímá výjimečný list Poggia Braccioliniho, význačného italského huma- nisty, psaný v Kostnici den po Jeronýmově heroické smrti, 351 který je zře- telnou oslavou Jeronýmova života i jeho epilogu, oslavou tak nezakrytou, že jeho příjemce radí autorovi ve své odpovědi, že „by se o těchto věcech mělo psáti opatrněji“. 3 Protože ale jde o pramen cizího původu, nezařazujeme jej do tohoto výboru. 10 1 Jakousi přílohu k Mladoňovicovu vyprávění o Husově procesu a skonu tvoří jednak menší výbor z těch Husových listů kostnického údobí, které ne- vešly do Mladoňovicova díla přímo a jsou vítaným průhledem do opravdu nej- hlubšího nitra Husova, a dále impozantní protestní list české a moravské šlech- ty z 2. září 1415 proti Husovu upálení. Obě části mají své pevné a významné místo v české i světové literatuře o Husovi a husitství a oběma byla věnována velká pozornost jak kritiky, tak i edičně. Ani jedno, ani druhé není možno vý- razněji sledovat, proto musí stačit několik poznámek. V Husových listech jde o nejznámější a nejosobnější část Husova literár- ního a duchovního odkazu a současně jeho část nejživější. Setkáváme se s nimi v nejrůznějších výběrech a překladech. Ze stovky dopisů různého charakteru — od soukromých až po takové, které se obracejí k širšímu, ba širokému okruhu příjemců — je tu vybráno jen několik, které dokreslují Husovy osudy a mravní sílu v době jeho kostnického pobytu a žaláře a jež alespoň částečně umožňují překlenout zejména onu velice citelnou mezeru v Mladoňovicově Relaci v do- bě od 8. června do 5. července 1415. Významu Husových listů odpovídá i tradice jejich studia a vydávání, jež je do značné míry spojena právě s dílem Mladoňovicovým. Svým způsobem je tu charakteristické i to, že počet Husových listů se od r. 1893 nepodařilo už žádnými nálezy rozmnožit, nehledě k tomu, že i tento stav vychází vlastně z bádání J. Dobrovského z r. 1779. J31 V období kritické historiografie jim
z poloviny 16. století. 13 Ale mimovolné zmínky v textu, naznačující, že autor posloužil Jeronýmovi napsáním jednoho jeho listu 131I nebo že ví o tom, že jakýsi Petr z Husova doprovodu s ním promluvil pár slov, když byl zatčený přiveden do Kostnice, J321 ukazují, kdo mohl být a také byl autorem spisku. Toto Narratio se skládá v podstatě ze dvou částí. První je psána na základě autopsie autorovy a zahrnuje rámcově v prvních třech kapitolách Mladoňovi- covy vlastní, resp. jinde získané materiály pro období od dubna 1415 do počátku roku následujícího. Kapitolky 4 až 7 s výjimkou rozsudku koncilu nad Jeroný- mem pak jsou s menšími stylistickými úpravami převzaty z anonymní relace jakéhosi Čecha, jenž byl jednání přítomen, zatímco Petr byl tou dobou již v Praze. J331 Přesné datum vzniku tohoto dílka neznáme, je ovšem dosti pravděpodobné, že to bylo v úzké spojitosti s Mladoňovicovou Zprávou o Hu- sovi, i když jeho struktura je poněkud odlišná. Inzerty úředních písemností sice nemizí úplně, přesto ale nemají takovou převahu jako u díla o Husovi. Pro tento výbor byl pořízen nový překlad Evy Kamínkové. Mladoňovicovo jméno se v literatuře vyskytuje ještě v souvislosti s ano- nymním historiografickým dílem, od dob Palackého zvaným Chronicon veteris collegiati Pragensis, které přináší zprávy z let 1419—1449, ale tato velice ne- přesvědčivá atribuce nebyla přijata. J34 Husovu a Jeronýmovu osudu je věnována ještě řada dalších zpráv a relací, které jsou ale většinou už více díly literárními ve vlastním slova smyslu a po- hledy z druhého břehu, zbavenými onoho bezprostředního kontaktu s oběma osobnostmi. Některé z nich mají i vysoké ambice umělecké. Přední místo mezi nimi zaujímá výjimečný list Poggia Braccioliniho, význačného italského huma- nisty, psaný v Kostnici den po Jeronýmově heroické smrti, 351 který je zře- telnou oslavou Jeronýmova života i jeho epilogu, oslavou tak nezakrytou, že jeho příjemce radí autorovi ve své odpovědi, že „by se o těchto věcech mělo psáti opatrněji“. 3 Protože ale jde o pramen cizího původu, nezařazujeme jej do tohoto výboru. 10 1 Jakousi přílohu k Mladoňovicovu vyprávění o Husově procesu a skonu tvoří jednak menší výbor z těch Husových listů kostnického údobí, které ne- vešly do Mladoňovicova díla přímo a jsou vítaným průhledem do opravdu nej- hlubšího nitra Husova, a dále impozantní protestní list české a moravské šlech- ty z 2. září 1415 proti Husovu upálení. Obě části mají své pevné a významné místo v české i světové literatuře o Husovi a husitství a oběma byla věnována velká pozornost jak kritiky, tak i edičně. Ani jedno, ani druhé není možno vý- razněji sledovat, proto musí stačit několik poznámek. V Husových listech jde o nejznámější a nejosobnější část Husova literár- ního a duchovního odkazu a současně jeho část nejživější. Setkáváme se s nimi v nejrůznějších výběrech a překladech. Ze stovky dopisů různého charakteru — od soukromých až po takové, které se obracejí k širšímu, ba širokému okruhu příjemců — je tu vybráno jen několik, které dokreslují Husovy osudy a mravní sílu v době jeho kostnického pobytu a žaláře a jež alespoň částečně umožňují překlenout zejména onu velice citelnou mezeru v Mladoňovicově Relaci v do- bě od 8. června do 5. července 1415. Významu Husových listů odpovídá i tradice jejich studia a vydávání, jež je do značné míry spojena právě s dílem Mladoňovicovým. Svým způsobem je tu charakteristické i to, že počet Husových listů se od r. 1893 nepodařilo už žádnými nálezy rozmnožit, nehledě k tomu, že i tento stav vychází vlastně z bádání J. Dobrovského z r. 1779. J31 V období kritické historiografie jim
Strana 12
věnoval největší pozornost též už několikrát zmíněný Václav Novotný, např. ve své stati o chronologickém řazení jednotlivých písemností 138 a především pak v kritické edici jeho korespondence, J3 kde úzce navázal zejména na pietní dílo Františka Palackého. 1 Pokud jde o vydávání Husových listů, není v silách jednotlivcových, aby registroval všechna. Zejména populárních výborů v jazyce českém, ale i v ja- zycích cizích je dnes velmi mnoho, jednotlivin pak doslova nečítaně. Bez nad- sázky lze říci, že mezinárodní ohlas těchto listů nemá svým způsobem v starší literatuře obdoby. Lze se tudíž zastavit jen u těch nejvýznamnějších. České listy Husovy byly vydány v Norimberku už v r. 1563, ale další publikování umožnil až revoluční rok 1848. V úplnosti pak byly vydány až na podkladě ci- tované kritické edice Palackého prací B. Mareše a jeho spolupracovníků v r. 1891. Z dalších editorů je třeba uvést alespoň V. Flajšhanse a F. M. Bartoše. Z doby poválečné je to zejména vydání, resp. překlad B. Ryby, vynikající sna- hou po kompletnosti i kvalifikovaným odborným přístupem J a dále vý- bor A. Císařové-Kolářové a J. Daňhelky, doprovozený doslovem F. M. Barto- še, který sleduje postup zpřístupňování těchto listů v průběhu dob. 1421 V na- šem krátkém průřezu je u latinských listů Husových použito citovaného překla- du B. Ryby, několik málo staročeských je převedeno do nové češtiny M. Krčmo- vou. Zvláštní postavení i historii má proslulý stížný list české a moravské šlechty, který reaguje na ostrý útok kostnického koncilu proti Husovi a jeho potenciálním stoupencům. Osm dílčích exemplářů s 452 pečetěmi příslušníků české a moravské šlechty je nevývratným svědectvím sjednocování se většiny českého národa za Husovými idejemi, za idejemi, které chtěly napravit tehdejší svět a odstranit jeho zlořády, zejména sociální. Je ovšem třeba uvést, že rovněž významná část české šlechty se tehdy, 1. října 1415, na sjezdu v Českém Brodě, postavila pod vedením pánů z Hradce proti Husovi. Tím víc pak váží tato od- pověď, kterou A. Molnár vystižně označil jako manifest. Její hlavní těžiště le- želo na šlechtě nižší (téměř 400 pečetí), zatímco z vyšší tu nebyl zcela reprezen- tativní vzorek. Z uvedených osmi exemplářů, které byly zaslány kostnickému koncilu a předloženy mu jako výzva 30. prosince 1415, se do současnosti do- choval v originálu pouze jediný, byť se svými 100 pečetěmi nejrozsáhlejší (je označován jako č. 2); ostatní jsou známy toliko z opisů. Je uložen v univerzitní knihovně ve skotském Edinburghu, kam se dostal z univerzity ve skotském Aberdeenu. Té ho patrně věnoval kaplan anglického krále Karla I., W. Guild, jenž jej získal zřejmě ze švédské kořisti po třicetileté válce. Poprvé na něj upo- zornil J. A. Komenský. Pokud jde o širší souvislosti, je možno hlubší zájemce jen odkázat na pří- slušnou literaturu, i když dosud nebylo řečeno poslední slovo, zejména pokud jde o identifikaci jednotlivých pečetitelů, jejichž jména jsou zejména v opisech často velmi silně zkomolena. 143 Zde lze uvést, že koncil zareagoval na stížný list velmi podrážděně; 20. února 1416 pohnal všechny pečetitele listu k soudu, ale nebylo nikoho, kdo by půhon provedl, nehledě na to, že v Čechách byla autorita koncilu v podstatě nulová. Pokud jde o strukturu podpisů, je zřejmé, že některé listy jsou zaměřeny teritoriálně, tj. obsahují podpisy příslušníků nižší šlechty vždy z určitých oblastí českého státu a byly leckdy pečetěny až dodateč- ně. Náš text je opět překladem F. Heřmanského, který jej připojil jako přílohu ke svému překladu Mladoňovicovy Relace. 144
věnoval největší pozornost též už několikrát zmíněný Václav Novotný, např. ve své stati o chronologickém řazení jednotlivých písemností 138 a především pak v kritické edici jeho korespondence, J3 kde úzce navázal zejména na pietní dílo Františka Palackého. 1 Pokud jde o vydávání Husových listů, není v silách jednotlivcových, aby registroval všechna. Zejména populárních výborů v jazyce českém, ale i v ja- zycích cizích je dnes velmi mnoho, jednotlivin pak doslova nečítaně. Bez nad- sázky lze říci, že mezinárodní ohlas těchto listů nemá svým způsobem v starší literatuře obdoby. Lze se tudíž zastavit jen u těch nejvýznamnějších. České listy Husovy byly vydány v Norimberku už v r. 1563, ale další publikování umožnil až revoluční rok 1848. V úplnosti pak byly vydány až na podkladě ci- tované kritické edice Palackého prací B. Mareše a jeho spolupracovníků v r. 1891. Z dalších editorů je třeba uvést alespoň V. Flajšhanse a F. M. Bartoše. Z doby poválečné je to zejména vydání, resp. překlad B. Ryby, vynikající sna- hou po kompletnosti i kvalifikovaným odborným přístupem J a dále vý- bor A. Císařové-Kolářové a J. Daňhelky, doprovozený doslovem F. M. Barto- še, který sleduje postup zpřístupňování těchto listů v průběhu dob. 1421 V na- šem krátkém průřezu je u latinských listů Husových použito citovaného překla- du B. Ryby, několik málo staročeských je převedeno do nové češtiny M. Krčmo- vou. Zvláštní postavení i historii má proslulý stížný list české a moravské šlechty, který reaguje na ostrý útok kostnického koncilu proti Husovi a jeho potenciálním stoupencům. Osm dílčích exemplářů s 452 pečetěmi příslušníků české a moravské šlechty je nevývratným svědectvím sjednocování se většiny českého národa za Husovými idejemi, za idejemi, které chtěly napravit tehdejší svět a odstranit jeho zlořády, zejména sociální. Je ovšem třeba uvést, že rovněž významná část české šlechty se tehdy, 1. října 1415, na sjezdu v Českém Brodě, postavila pod vedením pánů z Hradce proti Husovi. Tím víc pak váží tato od- pověď, kterou A. Molnár vystižně označil jako manifest. Její hlavní těžiště le- želo na šlechtě nižší (téměř 400 pečetí), zatímco z vyšší tu nebyl zcela reprezen- tativní vzorek. Z uvedených osmi exemplářů, které byly zaslány kostnickému koncilu a předloženy mu jako výzva 30. prosince 1415, se do současnosti do- choval v originálu pouze jediný, byť se svými 100 pečetěmi nejrozsáhlejší (je označován jako č. 2); ostatní jsou známy toliko z opisů. Je uložen v univerzitní knihovně ve skotském Edinburghu, kam se dostal z univerzity ve skotském Aberdeenu. Té ho patrně věnoval kaplan anglického krále Karla I., W. Guild, jenž jej získal zřejmě ze švédské kořisti po třicetileté válce. Poprvé na něj upo- zornil J. A. Komenský. Pokud jde o širší souvislosti, je možno hlubší zájemce jen odkázat na pří- slušnou literaturu, i když dosud nebylo řečeno poslední slovo, zejména pokud jde o identifikaci jednotlivých pečetitelů, jejichž jména jsou zejména v opisech často velmi silně zkomolena. 143 Zde lze uvést, že koncil zareagoval na stížný list velmi podrážděně; 20. února 1416 pohnal všechny pečetitele listu k soudu, ale nebylo nikoho, kdo by půhon provedl, nehledě na to, že v Čechách byla autorita koncilu v podstatě nulová. Pokud jde o strukturu podpisů, je zřejmé, že některé listy jsou zaměřeny teritoriálně, tj. obsahují podpisy příslušníků nižší šlechty vždy z určitých oblastí českého státu a byly leckdy pečetěny až dodateč- ně. Náš text je opět překladem F. Heřmanského, který jej připojil jako přílohu ke svému překladu Mladoňovicovy Relace. 144
Strana 13
KRONIKA VELMI PĚKNÁ O JANU ŽIŽKOVI, DRUŽINÍKU KRÁLE VÁCLAVA IV. Dílko, které je skromnou a stručnou, ale přitom dojemnou oslavou Žižkovy památky, mělo jako většina husitské literární a zejména historiografické čin- nosti pohnuté osudy. Neznáme jeho autora, dlouho jsme neznali dokonce žádný jeho rukopis, s jistotou neumíme ani určit, kdy vzniklo. I když neobsa- huje mnoho neznámého, přesto je to spisek hodný pozoru a svým způsobem jej lze nazvat první Žižkovou biografií, tím významnější, že byla napsána čes- kým jazykem. Na druhé straně není možno přehlížet některé „beletristické rysy celé práce. Jediným spojovacím článkem se starou tradicí byl dlouho nedatovaný, zřejmě z druhé poloviny 16. či počátku 17. století pocházející tisk, uložený v knihovně Národního muzea v Praze a ve fragmentu v Brně, 145 odvoláva- jící se na nedochované vydání Martina Kuthena ze Šprinsberku z roku 1564, jenž byl dokonce dlouho považován za autora kroniky. Východiskem k urči- tějším závěrům se stal až nález rukopisného dochování tohoto dílka, který učinil v sedmdesátých letech minulého století Jaroslav Goll v saském Freiberku. V tamní gymnaziální knihovně nalezl v rukopisném sborníku různých histo- rických textů vztahujících se k husitství první a zřejmě také poslední rukopisné dochování této kroniky (na fol. 156'—1655). Protože nedatovaný rukopis lze jen obecně klást do 2. polovice 15. století a protože nejde o originál díla, vyno- řilo se na dobu jeho vzniku postupně několik názorů rozporného charakteru. Prakticky současně dva přední historikové meziválečného údobí dospěli k odliš- ným názorům. V. Novotný se pokusil dílo položit do blízkého časového odstu- pu od Žižkovy smrti a vytyčoval jeho vznik dvouletím mezi bitvou u Lipan a červnem roku 1436, 14 J. Pekař naopak v souvislosti se svou tendencí Žižkův význam a památku co nejvíc oslabit je kladl až na rozmezí 15. a 16. století. 141 Problematice se též věnovali F. M. Bartoš a pak zejména R. Ur- bánek. První z nich se datování dotýká spíše rámcově a klade spisek jen zhruba do doby vlády Jiříka Poděbradského (a to spíš k jeho konci). 14I Druhý jej zařazuje k roku 1469, respektive ještě určitěji do poměrně krátkého období po nezdařeném dubnovém jednání Jiříka Poděbradského s Matyášem, tzn. poté, kdy Jiří propustil Matyáše neprozřetelně ze zajetí, do něhož upadl při obklíčení u Vilémova. 149r Není možné probírat tu podrobněji argumentaci jednotlivých autorů. Stačí říci, že Pekařovo stanovisko je neudržitelné již na první pohled vzhledem k stáří rukopisu samotného. Avšak ani názor Novotného, jenž na značné stáří usuzuje zejména z toho, že Zikmund je v kronice soustavně nazýván jen králem uherským a nikoliv českým (ač kronikář zná jeho korunovaci z r. 1420, již ale husité neuznávali), za něhož byl přijat až v roce 1436, není přesvědčivé, už jen proto, že autor kroniky nebere v úvahu ani Zikmundovy tituly římské. A ani další jeho důvody nejsou dostatečné, a tak nebylo R. Urbánkovi zatěžko obhá- jit datování Bartošovo a své. Je ovšem třeba říci, že ne ve všem jsou jeho výklady zcela přesvědčivé, zejména v určení onoho krátkého, prakticky jen několika- měsíčního rozpětí limitujícího kronikářovu tvůrčí činnost. Není možné jít do detailů, a tak můžeme jen konstatovat, že lze bez rozpaků přijmout poněkud širší datování zhruba do sklonku Jiříkovy vlády. I to je vlastně víc než u většiny jiných pramenů obdobného charakteru. Urbánek vyvozuje vznik kroniky z praktické konkrétní potřeby dne, kdy 12
KRONIKA VELMI PĚKNÁ O JANU ŽIŽKOVI, DRUŽINÍKU KRÁLE VÁCLAVA IV. Dílko, které je skromnou a stručnou, ale přitom dojemnou oslavou Žižkovy památky, mělo jako většina husitské literární a zejména historiografické čin- nosti pohnuté osudy. Neznáme jeho autora, dlouho jsme neznali dokonce žádný jeho rukopis, s jistotou neumíme ani určit, kdy vzniklo. I když neobsa- huje mnoho neznámého, přesto je to spisek hodný pozoru a svým způsobem jej lze nazvat první Žižkovou biografií, tím významnější, že byla napsána čes- kým jazykem. Na druhé straně není možno přehlížet některé „beletristické rysy celé práce. Jediným spojovacím článkem se starou tradicí byl dlouho nedatovaný, zřejmě z druhé poloviny 16. či počátku 17. století pocházející tisk, uložený v knihovně Národního muzea v Praze a ve fragmentu v Brně, 145 odvoláva- jící se na nedochované vydání Martina Kuthena ze Šprinsberku z roku 1564, jenž byl dokonce dlouho považován za autora kroniky. Východiskem k urči- tějším závěrům se stal až nález rukopisného dochování tohoto dílka, který učinil v sedmdesátých letech minulého století Jaroslav Goll v saském Freiberku. V tamní gymnaziální knihovně nalezl v rukopisném sborníku různých histo- rických textů vztahujících se k husitství první a zřejmě také poslední rukopisné dochování této kroniky (na fol. 156'—1655). Protože nedatovaný rukopis lze jen obecně klást do 2. polovice 15. století a protože nejde o originál díla, vyno- řilo se na dobu jeho vzniku postupně několik názorů rozporného charakteru. Prakticky současně dva přední historikové meziválečného údobí dospěli k odliš- ným názorům. V. Novotný se pokusil dílo položit do blízkého časového odstu- pu od Žižkovy smrti a vytyčoval jeho vznik dvouletím mezi bitvou u Lipan a červnem roku 1436, 14 J. Pekař naopak v souvislosti se svou tendencí Žižkův význam a památku co nejvíc oslabit je kladl až na rozmezí 15. a 16. století. 141 Problematice se též věnovali F. M. Bartoš a pak zejména R. Ur- bánek. První z nich se datování dotýká spíše rámcově a klade spisek jen zhruba do doby vlády Jiříka Poděbradského (a to spíš k jeho konci). 14I Druhý jej zařazuje k roku 1469, respektive ještě určitěji do poměrně krátkého období po nezdařeném dubnovém jednání Jiříka Poděbradského s Matyášem, tzn. poté, kdy Jiří propustil Matyáše neprozřetelně ze zajetí, do něhož upadl při obklíčení u Vilémova. 149r Není možné probírat tu podrobněji argumentaci jednotlivých autorů. Stačí říci, že Pekařovo stanovisko je neudržitelné již na první pohled vzhledem k stáří rukopisu samotného. Avšak ani názor Novotného, jenž na značné stáří usuzuje zejména z toho, že Zikmund je v kronice soustavně nazýván jen králem uherským a nikoliv českým (ač kronikář zná jeho korunovaci z r. 1420, již ale husité neuznávali), za něhož byl přijat až v roce 1436, není přesvědčivé, už jen proto, že autor kroniky nebere v úvahu ani Zikmundovy tituly římské. A ani další jeho důvody nejsou dostatečné, a tak nebylo R. Urbánkovi zatěžko obhá- jit datování Bartošovo a své. Je ovšem třeba říci, že ne ve všem jsou jeho výklady zcela přesvědčivé, zejména v určení onoho krátkého, prakticky jen několika- měsíčního rozpětí limitujícího kronikářovu tvůrčí činnost. Není možné jít do detailů, a tak můžeme jen konstatovat, že lze bez rozpaků přijmout poněkud širší datování zhruba do sklonku Jiříkovy vlády. I to je vlastně víc než u většiny jiných pramenů obdobného charakteru. Urbánek vyvozuje vznik kroniky z praktické konkrétní potřeby dne, kdy 12
Strana 14
se má Žižkův příklad stát pobídkou před novým střetem českého státu s uher- ským králem. Autor se ve svém spise opírá o znalosti některých dalších histo- rických děl, především kroniky Vavřince z Březové a pak zejména některých textů Starých letopisů českých, 15 tj. jejich větve hradecké, jež je odvozena ze zaniklé kroniky tamního písaře Krušinky. A je možné jít po této stránce ještě dále a přímo říci, že i sám autor Kroniky velmi pěkné je nepochybně vý- chodočeského, ba snad přímo královéhradeckého původu, jak nasvědčují závé- rečné pasáže kroniky, popisující jednak Žižkovo uložení k poslednímu odpočin- ku v tomto místě, i další akcentování vzájemného vztahu velkého vojevůdce a města, které bylo hlavním střediskem jeho bratrstva. Autor sám je přesvěd- čeným husitou umírněného ražení, který vidí Žižkovy přednosti, zejména vá- lečnické, i když si je vědom útrap, které z toho všeho plynuly. Protože v díle je řada chronologických omylů, místy až překvapujících, jsou pomíjeny aspekty náboženské i vlastní strukturalizace jednotlivých husitských stran, je dílko po- važováno více nebo méně oprávněně někdy spíše za produkt beletristické prózy než za spisek historický. Staré rozšíření kroniky bylo patrně velice omezené, může to však být optický klam, způsobený velkými ztrátami, jež postihly veškeré naše starší pí- semnictví a husitské zejména. Počet rukopisů samozřejmě nelze ani odhadnout, musil jich však být větší počet, protože výše uváděný tisk má některé, sice ne- podstatné, nicméně zřetelné rozdíly, jež brání spojit náš rukopis určitěji s jeho předlohou. A dvojí vydání tiskem hovoří samo za sebe. I kdyby ani jedno z nich nebylo dosáhlo průměrného nákladu kolem 250—300 exemplářů, přesto jejich počet dosahoval zcela nepochybně trojmístného čísla. Naopak vydání kroniky v novověku je řada. Nejstarší z nich — ještě pod jménem Kuthenovým — bylo pořízeno v roce 1868 K. J. Erbenem. 151 Ode- set let později J. Goll vydal kroniku již podle nově nalezeného rukopisu frei- berského 1521 a ještě těsně před první světovou válkou to bylo bibliofilské vydání F. Loskota. ]53 V době meziválečné připravil kritickou edici V. No- votný 354L a posléze je třeba jmenovat ještě neméně než pět vydání pováleč- ných. Nejdříve to bylo přetištění edice Novotného ve sborníku věnovaném husitskému vojenství, ]55 pak dvě vydání F. M. Bartoše, která upravila text do novočeštiny ]5 a posléze filologická vydání Fr. Svejkovského 1571 a A. Fiedlerové. 358 V našem výboru je čtenáři kronika předkládána v novočeské formě, která je dílem M. Krčmové. BARTOŠEK Z DRAHONIC A JEHO KRONIKA Bylo už konstatováno, že období vlastních husitských válek nemá svého sku- tečného historiografa, neboť Vavřinec z Březové zůstal u pouhého náběhu a uvízl na počátku dvacátých let. Nehledíme-li k pramenům literárním a diplo- matickým, které jsou nutnou kostrou pro rekonstrukci průběhu husitského hnu- tí, musíme brát nezřídka zavděk díly, jež patří po stránce věcné a leckdy i for- mální k pracím druhořadým, jež ovšem i tak jsou základním pramenným ma- teriálem. Nejen tím, co a jak říkají, ale i tím, co nepřinášejí. Často pak jsou to díla, jež vznikají i s jistým časovým odstupem, až po opadnutí vlastního husit- ství, i když se k němu vracejí. Na předním místě mezi těmito spisy stojí kronika Bartoška z Draho-
se má Žižkův příklad stát pobídkou před novým střetem českého státu s uher- ským králem. Autor se ve svém spise opírá o znalosti některých dalších histo- rických děl, především kroniky Vavřince z Březové a pak zejména některých textů Starých letopisů českých, 15 tj. jejich větve hradecké, jež je odvozena ze zaniklé kroniky tamního písaře Krušinky. A je možné jít po této stránce ještě dále a přímo říci, že i sám autor Kroniky velmi pěkné je nepochybně vý- chodočeského, ba snad přímo královéhradeckého původu, jak nasvědčují závé- rečné pasáže kroniky, popisující jednak Žižkovo uložení k poslednímu odpočin- ku v tomto místě, i další akcentování vzájemného vztahu velkého vojevůdce a města, které bylo hlavním střediskem jeho bratrstva. Autor sám je přesvěd- čeným husitou umírněného ražení, který vidí Žižkovy přednosti, zejména vá- lečnické, i když si je vědom útrap, které z toho všeho plynuly. Protože v díle je řada chronologických omylů, místy až překvapujících, jsou pomíjeny aspekty náboženské i vlastní strukturalizace jednotlivých husitských stran, je dílko po- važováno více nebo méně oprávněně někdy spíše za produkt beletristické prózy než za spisek historický. Staré rozšíření kroniky bylo patrně velice omezené, může to však být optický klam, způsobený velkými ztrátami, jež postihly veškeré naše starší pí- semnictví a husitské zejména. Počet rukopisů samozřejmě nelze ani odhadnout, musil jich však být větší počet, protože výše uváděný tisk má některé, sice ne- podstatné, nicméně zřetelné rozdíly, jež brání spojit náš rukopis určitěji s jeho předlohou. A dvojí vydání tiskem hovoří samo za sebe. I kdyby ani jedno z nich nebylo dosáhlo průměrného nákladu kolem 250—300 exemplářů, přesto jejich počet dosahoval zcela nepochybně trojmístného čísla. Naopak vydání kroniky v novověku je řada. Nejstarší z nich — ještě pod jménem Kuthenovým — bylo pořízeno v roce 1868 K. J. Erbenem. 151 Ode- set let později J. Goll vydal kroniku již podle nově nalezeného rukopisu frei- berského 1521 a ještě těsně před první světovou válkou to bylo bibliofilské vydání F. Loskota. ]53 V době meziválečné připravil kritickou edici V. No- votný 354L a posléze je třeba jmenovat ještě neméně než pět vydání pováleč- ných. Nejdříve to bylo přetištění edice Novotného ve sborníku věnovaném husitskému vojenství, ]55 pak dvě vydání F. M. Bartoše, která upravila text do novočeštiny ]5 a posléze filologická vydání Fr. Svejkovského 1571 a A. Fiedlerové. 358 V našem výboru je čtenáři kronika předkládána v novočeské formě, která je dílem M. Krčmové. BARTOŠEK Z DRAHONIC A JEHO KRONIKA Bylo už konstatováno, že období vlastních husitských válek nemá svého sku- tečného historiografa, neboť Vavřinec z Březové zůstal u pouhého náběhu a uvízl na počátku dvacátých let. Nehledíme-li k pramenům literárním a diplo- matickým, které jsou nutnou kostrou pro rekonstrukci průběhu husitského hnu- tí, musíme brát nezřídka zavděk díly, jež patří po stránce věcné a leckdy i for- mální k pracím druhořadým, jež ovšem i tak jsou základním pramenným ma- teriálem. Nejen tím, co a jak říkají, ale i tím, co nepřinášejí. Často pak jsou to díla, jež vznikají i s jistým časovým odstupem, až po opadnutí vlastního husit- ství, i když se k němu vracejí. Na předním místě mezi těmito spisy stojí kronika Bartoška z Draho-
Strana 15
nic, 151 drsného katolického vojáka, podávajícího suchým způsobem a až proslule barbarskou latinou skutečnou kroniku vojenských událostí let 1419 až 1443 s přídavky, jež oscilují mezi lety 1310—1457 a které se zdají být jakýmsi přípravným náběhem k zpracování druhé verze kroniky, o níž však není nic známo. Přestože byl Bartošek, o jehož autorství zejména Palacký vznesl po- chybnosti, katolík, píše o událostech, kterých byl svědkem, či o nichž od svých informátorů slyšel, celkem objektivně a dává najevo nepokrytě své češství. Tak např. ve svém nekrologu Albrechta II. praví, že byl dobrý a milosrdný, ač byl Němec. 3e Ovšem na druhé straně lze konstatovat, že autorova objektivnost byla dána do značné míry jeho primitivností a neschopností vyššího pohledu na události a jejich příčiny či následky. Ačkoliv o různých členech rytířského rodu z Drahonic (či Drahenic nebo Drahynic) v jižních Čechách (podle Golla jde asi o Drahenice u Březnice, podle Pekaře u Vodňan, kde jsou Drahonice) máme řadu informací, osoba Bartoškova v nich nevystupuje, a tak jsme odkázáni na zcela jednostranný a velmi omezený materiál. Časově první životopisná zmínka ]1I hovoří lako- nicky o jeho cestě do Itálie v roce 1408 (str. 289). I když se nedovídáme, s kým, za jakým účelem a na jak dlouho se tam vydal, je pravděpodobné, že byl tehdy už dospělý čili že se narodil nejspíš v průběhu osmdesátých let 14. věku; v době, kdy jeho kronika končí, byl tedy stár nejméně kolem šedesáti let. Též jsme poměrně dobře informováni o jeho nejbližším příbuzenstvu. Otec zemřel v r. 1401 (str. 288) a byl pohřben v Příbrami, matka zemřela 1420 (str. 289) a byla pochována ve Skřipli u Hořovic, odkud pocházel i manžel jeho sestry, která zemřela v roce 1433 (str. 262) a byla pochována opět v Příbrami. Barto- šek sám se objevuje v kronice jako člen posádky Pražského hradu ve službě Zikmundově; poté co Hrad obsazují Pražané, odchází na Karlštejn (nelze říci zda bezprostředně či až později), kde působí v hradní posádce 1921 a byl vy- sloven dohad, že mohl patřit mezi karlštejnské many. To vysvětluje i větší počet jeho informací jak z tohoto regionu, tak i z těch jednání či událostí, jichž se účastnili karlštejnští představitelé: tak byl purkrabí karlštejnský Zdeslav Tluksa z Buřenic v Bratislavě při jednáních s králem Zikmundem (str. 243), Bartoškův služebník a vůbec celý oddíl karlštejnské posádky bojoval v bitvě u Lipan (str. 269) atd. To Bartoškovi zaručilo poměrně dobrou informovanost, i když zejména v chronologických otázkách u něho panuje leckdy značný chaos, některé věci se opakují na různých místech atd. Hustota Bartoškových informací stoupá po polovině dvacátých let. S tímto faktem se pak spojuje i údaj o Bartoškově oční nemoci v roce 1426 (str. 237), jež mohla být příčinou jeho odchodu z činné vojenské služby a obratu k vedení historických záznamů. Je31 Pro tuto dataci svědčí dále i zprá- va o zajetí hraběte z Hardeka v Praze v roce 1425, o němž se hned pozname- nává, že tu po dvou letech zemřel (str. 236); zpráva tedy nemohla být napsána před rokem 1427. Ovšem nemoc tu není nutnou podmínkou, protože nevelký rozsah kroniky, nadto v značně syrovém stavu, nevyžadoval intenzívní soustav- nou činnost, i když je pravděpodobné, že s přibývajícím věkem se Bartošek osobně vojenských podniků vůbec vzdaloval. A protože vlastní kronika končí roku 1443, je velmi pravděpodobné, že autor někdy v té době zemřel; jiný důvod u něho těžko mohl padat v úvahu. Tak jako skoro všechna ostatní díla tohoto svazku, není ani tato kronika dochována v originálu, nýbrž pouze v jediném opisu až z konce 15. stole- tí, 1e4I který byl uložen v thunovské knihovně v Děčíně. Dostal se do ní v rámci pozůstalosti historika F. M. Pelcla počátkem 19. století a posléze přešel 14
nic, 151 drsného katolického vojáka, podávajícího suchým způsobem a až proslule barbarskou latinou skutečnou kroniku vojenských událostí let 1419 až 1443 s přídavky, jež oscilují mezi lety 1310—1457 a které se zdají být jakýmsi přípravným náběhem k zpracování druhé verze kroniky, o níž však není nic známo. Přestože byl Bartošek, o jehož autorství zejména Palacký vznesl po- chybnosti, katolík, píše o událostech, kterých byl svědkem, či o nichž od svých informátorů slyšel, celkem objektivně a dává najevo nepokrytě své češství. Tak např. ve svém nekrologu Albrechta II. praví, že byl dobrý a milosrdný, ač byl Němec. 3e Ovšem na druhé straně lze konstatovat, že autorova objektivnost byla dána do značné míry jeho primitivností a neschopností vyššího pohledu na události a jejich příčiny či následky. Ačkoliv o různých členech rytířského rodu z Drahonic (či Drahenic nebo Drahynic) v jižních Čechách (podle Golla jde asi o Drahenice u Březnice, podle Pekaře u Vodňan, kde jsou Drahonice) máme řadu informací, osoba Bartoškova v nich nevystupuje, a tak jsme odkázáni na zcela jednostranný a velmi omezený materiál. Časově první životopisná zmínka ]1I hovoří lako- nicky o jeho cestě do Itálie v roce 1408 (str. 289). I když se nedovídáme, s kým, za jakým účelem a na jak dlouho se tam vydal, je pravděpodobné, že byl tehdy už dospělý čili že se narodil nejspíš v průběhu osmdesátých let 14. věku; v době, kdy jeho kronika končí, byl tedy stár nejméně kolem šedesáti let. Též jsme poměrně dobře informováni o jeho nejbližším příbuzenstvu. Otec zemřel v r. 1401 (str. 288) a byl pohřben v Příbrami, matka zemřela 1420 (str. 289) a byla pochována ve Skřipli u Hořovic, odkud pocházel i manžel jeho sestry, která zemřela v roce 1433 (str. 262) a byla pochována opět v Příbrami. Barto- šek sám se objevuje v kronice jako člen posádky Pražského hradu ve službě Zikmundově; poté co Hrad obsazují Pražané, odchází na Karlštejn (nelze říci zda bezprostředně či až později), kde působí v hradní posádce 1921 a byl vy- sloven dohad, že mohl patřit mezi karlštejnské many. To vysvětluje i větší počet jeho informací jak z tohoto regionu, tak i z těch jednání či událostí, jichž se účastnili karlštejnští představitelé: tak byl purkrabí karlštejnský Zdeslav Tluksa z Buřenic v Bratislavě při jednáních s králem Zikmundem (str. 243), Bartoškův služebník a vůbec celý oddíl karlštejnské posádky bojoval v bitvě u Lipan (str. 269) atd. To Bartoškovi zaručilo poměrně dobrou informovanost, i když zejména v chronologických otázkách u něho panuje leckdy značný chaos, některé věci se opakují na různých místech atd. Hustota Bartoškových informací stoupá po polovině dvacátých let. S tímto faktem se pak spojuje i údaj o Bartoškově oční nemoci v roce 1426 (str. 237), jež mohla být příčinou jeho odchodu z činné vojenské služby a obratu k vedení historických záznamů. Je31 Pro tuto dataci svědčí dále i zprá- va o zajetí hraběte z Hardeka v Praze v roce 1425, o němž se hned pozname- nává, že tu po dvou letech zemřel (str. 236); zpráva tedy nemohla být napsána před rokem 1427. Ovšem nemoc tu není nutnou podmínkou, protože nevelký rozsah kroniky, nadto v značně syrovém stavu, nevyžadoval intenzívní soustav- nou činnost, i když je pravděpodobné, že s přibývajícím věkem se Bartošek osobně vojenských podniků vůbec vzdaloval. A protože vlastní kronika končí roku 1443, je velmi pravděpodobné, že autor někdy v té době zemřel; jiný důvod u něho těžko mohl padat v úvahu. Tak jako skoro všechna ostatní díla tohoto svazku, není ani tato kronika dochována v originálu, nýbrž pouze v jediném opisu až z konce 15. stole- tí, 1e4I který byl uložen v thunovské knihovně v Děčíně. Dostal se do ní v rámci pozůstalosti historika F. M. Pelcla počátkem 19. století a posléze přešel 14
Strana 16
s celou knihovnou do pražské Univerzitní knihovny (nyní Státní knihovna CSR, sign. XIX A 50). Zdá se, že jde o opis původního rukopisu, jak do jisté míry naznačují přípisky k Bartoškově kronice, které obsahují velmi hetero- genní materiál, často až s famózními datovacími chybami. Přípisky jsou sice v našem rukopisu psány nyní jednou rukou, ale dají se rozdělit zhruba do pěti oddílů, z nichž dva, tj. třetí a pátý, jsou zřejmě Bartoškovým dílem, obsahujíce jakoby další surovinu pro případnou druhou redakci díla. Oddíl druhý mu určitě nenáleží, protože chronologicky značně přesahuje nejzazší hranice Bar- toškova záběru, u zbylých dvou nelze vyřknout určitý soud. První oddíl tvoří čtyři odstavce, vížící se k letům 1394—1402, druhý obsahuje v deseti odstavcích údaje pražské provenience z padesátých let 15. století, třetí odstavce 15—33 z dvacátých a počátku třicátých let, čtvrtý odstavce 34—64 vesměs ze století 14. a pátý odstavec 65 až 71 s řadou často osobních údajů z počátku 15. století. V třetím až pátém se mísí čeština s latinou, první dva jsou latinské. Jediný starý exemplář kroniky nasvědčuje jejímu malému rozšíření, tím spíše, že v následujících dílech historické literatury nenalézáme žádné ohlasy jejího použití. Zdá se proto, že kronika jako nehotová zůstala omezena na bez- prostřední dědice Bartoškova odkazu. Osudy původního kodexu neznáme a stejně tak ani starší historii dochovaného rukopisu. Do literatury uvedl ru- kopis, jehož se stal majitelem, teprve Bohuslav Balbín. Tehdy došlo též k dvěma ne vždy správným přepisům, jež patřily T. Pešinovi a M. Bolelucké- mu a staly se podkladem dosti chatrné edice G. Dobnera v jeho Monumenta Bohemiae historica nusquam antehac edita. 3851 Rukopis Balbínův se pak dostal do majetku F. M. Pelcla a s ostatními jeho materiály vplynul do knihovny thunovské. Odtud jej užil až F. Palacký a posléze se stal podkladem kritické edice J. Golla v Pramenech dějin českých. 188 Do češtiny kronika dosud přeložena nebyla; jen její část popisující bitvu u Lipan přeložil R. Urbánek pro Výbor z české literatury husitské doby. 1871 Náš překlad je prací E. Kamínkové. Proti edici Gollově se tu nerespektují me- zititulky, které nejenže nejsou výstižné, ale naopak mohou čtenáře plést. Ko- mentáře se omezují, tak jako u ostatních částí svazku, jen na základní informace k textu. MIKULÁŠ BISKUPEC Z PELHŘIMOVA A JEHO KRONIKA KNĚŽÍ TÁBORSKÝCH Další, kdo je autorsky představen v našem výboru, je táborský biskup Mikuláš z Pelhřimova zvaný Biskupec. Diametrálně se odlišuje od všech ostatních autorů tím, že nejde o muže, který by vstoupil do historie proto, že napsal to či ono literární dílo, nýbrž že se jedná o významného veřejného činitele, jehož osudy jsou pevně spojeny s nejrevolučnějším křídlem husitství — s Táborem. Přestože jde o jednu z vedoucích osobností tehdejšího politického a nábožen- ského života — obě složky nejenže nelze od sebe odtrhovat, naopak tvoří dialektickou jednotu — nemáme dodnes vyhovující podrobný životopis tohoto neobyčejně zajímavého muže, jehož osud nepostrádá tragiky. J88 Počátky Mikulášovy jsou, jak to ostatně u osob tohoto druhu bývá skoro pravidlem, zahaleny temnotou. Jen s jistou pravděpodobností lze jej spojit s Mikulášem Petrovým z Pelhřimova, který přijímá 20. září 1399 z rukou Vác- lava, biskupa nikopolského, v pražské katedrále nejnižší svěcení. ] Protože bakalářem na pražské univerzitě se stává až v roce 1409 a knězem dokonce až
s celou knihovnou do pražské Univerzitní knihovny (nyní Státní knihovna CSR, sign. XIX A 50). Zdá se, že jde o opis původního rukopisu, jak do jisté míry naznačují přípisky k Bartoškově kronice, které obsahují velmi hetero- genní materiál, často až s famózními datovacími chybami. Přípisky jsou sice v našem rukopisu psány nyní jednou rukou, ale dají se rozdělit zhruba do pěti oddílů, z nichž dva, tj. třetí a pátý, jsou zřejmě Bartoškovým dílem, obsahujíce jakoby další surovinu pro případnou druhou redakci díla. Oddíl druhý mu určitě nenáleží, protože chronologicky značně přesahuje nejzazší hranice Bar- toškova záběru, u zbylých dvou nelze vyřknout určitý soud. První oddíl tvoří čtyři odstavce, vížící se k letům 1394—1402, druhý obsahuje v deseti odstavcích údaje pražské provenience z padesátých let 15. století, třetí odstavce 15—33 z dvacátých a počátku třicátých let, čtvrtý odstavce 34—64 vesměs ze století 14. a pátý odstavec 65 až 71 s řadou často osobních údajů z počátku 15. století. V třetím až pátém se mísí čeština s latinou, první dva jsou latinské. Jediný starý exemplář kroniky nasvědčuje jejímu malému rozšíření, tím spíše, že v následujících dílech historické literatury nenalézáme žádné ohlasy jejího použití. Zdá se proto, že kronika jako nehotová zůstala omezena na bez- prostřední dědice Bartoškova odkazu. Osudy původního kodexu neznáme a stejně tak ani starší historii dochovaného rukopisu. Do literatury uvedl ru- kopis, jehož se stal majitelem, teprve Bohuslav Balbín. Tehdy došlo též k dvěma ne vždy správným přepisům, jež patřily T. Pešinovi a M. Bolelucké- mu a staly se podkladem dosti chatrné edice G. Dobnera v jeho Monumenta Bohemiae historica nusquam antehac edita. 3851 Rukopis Balbínův se pak dostal do majetku F. M. Pelcla a s ostatními jeho materiály vplynul do knihovny thunovské. Odtud jej užil až F. Palacký a posléze se stal podkladem kritické edice J. Golla v Pramenech dějin českých. 188 Do češtiny kronika dosud přeložena nebyla; jen její část popisující bitvu u Lipan přeložil R. Urbánek pro Výbor z české literatury husitské doby. 1871 Náš překlad je prací E. Kamínkové. Proti edici Gollově se tu nerespektují me- zititulky, které nejenže nejsou výstižné, ale naopak mohou čtenáře plést. Ko- mentáře se omezují, tak jako u ostatních částí svazku, jen na základní informace k textu. MIKULÁŠ BISKUPEC Z PELHŘIMOVA A JEHO KRONIKA KNĚŽÍ TÁBORSKÝCH Další, kdo je autorsky představen v našem výboru, je táborský biskup Mikuláš z Pelhřimova zvaný Biskupec. Diametrálně se odlišuje od všech ostatních autorů tím, že nejde o muže, který by vstoupil do historie proto, že napsal to či ono literární dílo, nýbrž že se jedná o významného veřejného činitele, jehož osudy jsou pevně spojeny s nejrevolučnějším křídlem husitství — s Táborem. Přestože jde o jednu z vedoucích osobností tehdejšího politického a nábožen- ského života — obě složky nejenže nelze od sebe odtrhovat, naopak tvoří dialektickou jednotu — nemáme dodnes vyhovující podrobný životopis tohoto neobyčejně zajímavého muže, jehož osud nepostrádá tragiky. J88 Počátky Mikulášovy jsou, jak to ostatně u osob tohoto druhu bývá skoro pravidlem, zahaleny temnotou. Jen s jistou pravděpodobností lze jej spojit s Mikulášem Petrovým z Pelhřimova, který přijímá 20. září 1399 z rukou Vác- lava, biskupa nikopolského, v pražské katedrále nejnižší svěcení. ] Protože bakalářem na pražské univerzitě se stává až v roce 1409 a knězem dokonce až
Strana 17
30. března 1415, je pravděpodobné, že prvního svěcení se mu dostalo ve věku velmi mladém; u měšťanského synka v arcibiskupském městě to nebylo jistě nic mimořádného. Odhadem lze tedy jeho narození klást nejspíše do poloviny 80. let 14. století. Kromě těchto suchých dat nevíme nic, lze si ale představit, co jej formovalo. Vždyť nejpozději od roku 1406 musil být soustavněji v Praze (předtím nepochybně absolvoval městskou školu pelhřimovskou), kde zažil po- čátky Husovy reformní strany a tříbení duchů. Přimkl se k mistru Janovi, o čemž svědčí jeho časné členství v koleji královny Hedviky, založené do značné míry Husovou zásluhou záhy po vydání Kutnohorského dekretu. Jak jinak trávil Mikuláš plných šest let, tedy dobu mezi získáním bakalářství a svou první prebendou, neumíme říci. Protože však nikdy nezískal titul mistra svo- bodných umění, bylo by možno usuzovat, že snad z univerzity po roce 1411 odešel. Stejně tak lze však oponovat, neboť jeho pozdější literární činnost pro- kazuje dobré teologické znalosti, jichž mohl nejspíše nabýt právě v této době. V pramenech vystupuje pak konkrétně až v září 1414 (nikoli, jak se obecně uvá- dí, počátkem roku 1415), kdy se mu dostává rezignací předchozího faráře fary v Kondraci pod Blaníkem, 17 díky prezentaci Jana z Vlašimě a Jarohněva z Věžné (tedy nikoliv jak uvádí literatura na zboží Janka z Chotemic, ale ve vsi, spadající do drobné šlechtické držby). Zde zřejmě setrval a zrál odborně i lid- sky plných šest let. Na počátku husitské revoluce pak vystupuje a staví se na místo, které patřilo k nejexponovanějším, a to nejen na samotném Táboře. Po náboženském rozchodu s Prahou, kterou táboři nepřiměli k defini- tivnímu rozchodu s katolickou církví, si vytvořili na Táboře sami vlastní, zcela nezávislou církev, jež se stala i symbolem jejich názorů a stanovisek i v dalších otázkách. V čele této nové organizace se už v jejích počátcích objevuje Mikuláš z Pelhřimova, zvaný Biskupec (toto přízvisko zřejmě přejímá od svého otce a nikoliv obráceně), který je za její hlavu zvolen na podzim roku 1420, jak říká náš jediný informátor Vavřinec z Březové, a to jako „biskup a starší Podle výstižné formulace F. M. Bartoše neměl Biskupec moci biskupa a nesvě- til táborské kněží, jak to snad mělo být jeho povinností, a nerozhodoval ani o zá- kladních otázkách věroučných (to přináleželo toliko kněžské synodě), nýbrž měl být zejména mluvčím a obhájcem táborských kněží a jejich nauk a církve. To činil skoro po celý svůj dlouhý život houževnatě s velkým elánem i znalost- mi, obraceje se nejen proti různým skupinám nepřátel a protitáborských pole- miků (zejména z řad pražské pravice), ale i proti vlastním řadám, pokud tam viděl a cítil neupřímnost a snahu po osobním prospěchu. Ale nešlo jen o ob- hajobu vlastního táborství proti pražanům, kde ve veřejných „hádáních“ (jak zní staročeský termín pro disputace) vystupuje již od počátku dvacátých let. Jeho vážnost i zběhlost v teoretických problémech jej předurčily k tomu, aby se ujímal i obhajoby celého husitství na světovém fóru. Tak je aktivním účast- níkem jednání chebských v r. 1432 a zejména pak jedním z protagonistů jed- nání s basilejským koncilem, jak se lze o tom ostatně dočíst podrobně v závě- rečné části této knihy. Aktivně se účastnil politického života nejen po Lipanech, ale ještě i v období vzestupu Ptáčka z Pirkštejna, kdy se však dostává do stále větší a větší izolace. Těžko vysvětlitelné je zejména Mikulášovo konkrétní postavení. Jako vůdčí činitel měl nepochybně sídlit na Táboře, ale nebylo tomu vždy tak. Po značnou část vlastního husitství byl duchovním správcem táborské obce písec- ké, která ovšem byla hned po Táboru nejdůležitější a patřila k hnutí už od jeho počátků. Kdy tam přešel, není bezpečně známo, musil však zcela jistě pů- sobit určitý čas na Táboře; byl tam totiž zvolen do jedné z nejodpověd- 16
30. března 1415, je pravděpodobné, že prvního svěcení se mu dostalo ve věku velmi mladém; u měšťanského synka v arcibiskupském městě to nebylo jistě nic mimořádného. Odhadem lze tedy jeho narození klást nejspíše do poloviny 80. let 14. století. Kromě těchto suchých dat nevíme nic, lze si ale představit, co jej formovalo. Vždyť nejpozději od roku 1406 musil být soustavněji v Praze (předtím nepochybně absolvoval městskou školu pelhřimovskou), kde zažil po- čátky Husovy reformní strany a tříbení duchů. Přimkl se k mistru Janovi, o čemž svědčí jeho časné členství v koleji královny Hedviky, založené do značné míry Husovou zásluhou záhy po vydání Kutnohorského dekretu. Jak jinak trávil Mikuláš plných šest let, tedy dobu mezi získáním bakalářství a svou první prebendou, neumíme říci. Protože však nikdy nezískal titul mistra svo- bodných umění, bylo by možno usuzovat, že snad z univerzity po roce 1411 odešel. Stejně tak lze však oponovat, neboť jeho pozdější literární činnost pro- kazuje dobré teologické znalosti, jichž mohl nejspíše nabýt právě v této době. V pramenech vystupuje pak konkrétně až v září 1414 (nikoli, jak se obecně uvá- dí, počátkem roku 1415), kdy se mu dostává rezignací předchozího faráře fary v Kondraci pod Blaníkem, 17 díky prezentaci Jana z Vlašimě a Jarohněva z Věžné (tedy nikoliv jak uvádí literatura na zboží Janka z Chotemic, ale ve vsi, spadající do drobné šlechtické držby). Zde zřejmě setrval a zrál odborně i lid- sky plných šest let. Na počátku husitské revoluce pak vystupuje a staví se na místo, které patřilo k nejexponovanějším, a to nejen na samotném Táboře. Po náboženském rozchodu s Prahou, kterou táboři nepřiměli k defini- tivnímu rozchodu s katolickou církví, si vytvořili na Táboře sami vlastní, zcela nezávislou církev, jež se stala i symbolem jejich názorů a stanovisek i v dalších otázkách. V čele této nové organizace se už v jejích počátcích objevuje Mikuláš z Pelhřimova, zvaný Biskupec (toto přízvisko zřejmě přejímá od svého otce a nikoliv obráceně), který je za její hlavu zvolen na podzim roku 1420, jak říká náš jediný informátor Vavřinec z Březové, a to jako „biskup a starší Podle výstižné formulace F. M. Bartoše neměl Biskupec moci biskupa a nesvě- til táborské kněží, jak to snad mělo být jeho povinností, a nerozhodoval ani o zá- kladních otázkách věroučných (to přináleželo toliko kněžské synodě), nýbrž měl být zejména mluvčím a obhájcem táborských kněží a jejich nauk a církve. To činil skoro po celý svůj dlouhý život houževnatě s velkým elánem i znalost- mi, obraceje se nejen proti různým skupinám nepřátel a protitáborských pole- miků (zejména z řad pražské pravice), ale i proti vlastním řadám, pokud tam viděl a cítil neupřímnost a snahu po osobním prospěchu. Ale nešlo jen o ob- hajobu vlastního táborství proti pražanům, kde ve veřejných „hádáních“ (jak zní staročeský termín pro disputace) vystupuje již od počátku dvacátých let. Jeho vážnost i zběhlost v teoretických problémech jej předurčily k tomu, aby se ujímal i obhajoby celého husitství na světovém fóru. Tak je aktivním účast- níkem jednání chebských v r. 1432 a zejména pak jedním z protagonistů jed- nání s basilejským koncilem, jak se lze o tom ostatně dočíst podrobně v závě- rečné části této knihy. Aktivně se účastnil politického života nejen po Lipanech, ale ještě i v období vzestupu Ptáčka z Pirkštejna, kdy se však dostává do stále větší a větší izolace. Těžko vysvětlitelné je zejména Mikulášovo konkrétní postavení. Jako vůdčí činitel měl nepochybně sídlit na Táboře, ale nebylo tomu vždy tak. Po značnou část vlastního husitství byl duchovním správcem táborské obce písec- ké, která ovšem byla hned po Táboru nejdůležitější a patřila k hnutí už od jeho počátků. Kdy tam přešel, není bezpečně známo, musil však zcela jistě pů- sobit určitý čas na Táboře; byl tam totiž zvolen do jedné z nejodpověd- 16
Strana 18
nějších funkcí. Stal se správcem nad káděmi, což zcela nepochybně vyža- dovalo jeho přítomnost v hlavním sídle hnutí. A protože ve svém snad nej- osobnějším díle, Výkladu na Zjevení sv. Jana asi z let 1425—1426, pojednává zejména o vlastním Táboře, je pravděpodobné, že do Písku přešel až někdy poté, možná na protest proti vývoji tamních poměrů, i když Pekař bez bliž- ších zdůvodnění předpokládá, že se tak stalo již v roce 1422. Dobiáš se naopak domnívá, že byl na Táboře ještě v roce 1434, což se ovšem neshoduje s basilej- ským deníkem husitského poselstva. J71 Nejspíše je tedy třeba přijmout možnost přechodného pobytu Mikulášova na Táboře v roce 1434, odkud se do Písku záhy zase vrátil, nebo ještě spíše vyložit doklad z roku 1434 tak, že pod pojmem „Hradiště“ myslí vůdčí kněze táborské, mezi něž musil být písecký Mikuláš pochopitelně vždy počítán na předním místě. Teprve když se Písek v roce 1449 podrobil zemskému správci Jiříkovi z Poděbrad, odchází Mikuláš znovu na Tábor. Ale ani zde mu není dáno dožít svůj život. V roce 1452 se poddává i sám Tábor. Důsledkem toho bylo i vyřešení otázky táborské církve. Po různých — nám jen nedostatečně známých — jednáních byli přední tábor- ští kněží městem vydáni a přechodně umístěni ve vězení na Staroměstské rad- nici, ale už v následujícím roce, prý na ochranu před případnou záští jejich ne- přátel, byli internováni na jistých a pevných hradech Jiříkových. Biskupec tak dožívá svá poslední léta na jeho Poděbradech, kde umírá asi v roce 1457 či krátce poté; romantický příběh o jeho pokusu o útěk, jenž měl urychlit jeho skon, se musí brát s určitou rezervou. Protože Mikuláš v naší antologii svým autorským dílem ustupuje do po- zadí, musí tu stačit jen několik poznámek. Pokud jde o jeho postavení, lze je charakterizovat jako střed mezí táborskou levicí, představovanou zejména chi- liasty, proti nimž vystupoval (i když nesouhlasí s násilným, krvavým řešením celé otázky) a pravicí, inklinující k pražanům. Je to střed táborství jak ve smyslu politickém, tak ve smyslu dogmatickém, i když pro umírněné pražany stále příliš revoluční. Obrací se proti vnějškovosti, zejména pokud jde o mši, domýšlí Viklefovu nauku o transsubstanciaci, odmítá očistec, modlitby za mrtvé, svěcení svátků i další formálnosti a zejména je naplněn horlivostí za očistu života, tedy vyvozuje ze svých názorů pro sebe i ostatní příslušné dů- sledky. Mikulášovo literární dílo, vesměs zaměřené teologicky, 1721 je i přes ztrá- tu řady jeho spisů a projevů (o nichž leckdy víme jen z citací jeho odpůrců), velmi rozsáhlé. I když převážnou většinou je psáno latinsky, nalézáme v něm i díla česká. Na rozdíl od jiných dospívá Mikuláš k literárnímu projevu až po- měrně pozdě, skoro ve čtyřiceti letech. Tato činnost nebyla tehdy možná bez rozsáhlé výzbroje teologické, které sám dovedně užívá, i když mu je někdy vytýkán nedostatek vybroušenosti latinského jazyka — v chvatu a zápalu pole- miky ovšem jistě pochopitelný a vysvětlitelný. Patří nepochybně i k zaklada- telům táborské (kněžské) knihovny, do níž tato díla a pak samozřejmě i vlastní práce táborské vcházely. Z ní se však dochovaly jen nepatrné trosky. 1731 Ve výběru je třeba zmínit se alespoň o několika dílech Biskupcových. Prvním z nich je jeho traktát o večeři Páně, jenž je současně východiskem úzkých, leč krátkých styků s Petrem Chelčickým. Dalším spisem je Mikulá- šův nedokončený výklad Apokalypsy, v husitství nejčtenější novozákonní knihy biblické, jenž mu umožnil vypořádat se i s věcmi zcela světskými. Ukazuje se tu zřetelně Mikulášovo já, když např. píše, že „pracovití poddaní trpí, když se jejich pánové přou a sváří. A přece všichni pánové i králové a duchovní stojí jen svými sebenižšími sedláky.“ Nebo „v době úspěchů drží s tábory nesčetní
nějších funkcí. Stal se správcem nad káděmi, což zcela nepochybně vyža- dovalo jeho přítomnost v hlavním sídle hnutí. A protože ve svém snad nej- osobnějším díle, Výkladu na Zjevení sv. Jana asi z let 1425—1426, pojednává zejména o vlastním Táboře, je pravděpodobné, že do Písku přešel až někdy poté, možná na protest proti vývoji tamních poměrů, i když Pekař bez bliž- ších zdůvodnění předpokládá, že se tak stalo již v roce 1422. Dobiáš se naopak domnívá, že byl na Táboře ještě v roce 1434, což se ovšem neshoduje s basilej- ským deníkem husitského poselstva. J71 Nejspíše je tedy třeba přijmout možnost přechodného pobytu Mikulášova na Táboře v roce 1434, odkud se do Písku záhy zase vrátil, nebo ještě spíše vyložit doklad z roku 1434 tak, že pod pojmem „Hradiště“ myslí vůdčí kněze táborské, mezi něž musil být písecký Mikuláš pochopitelně vždy počítán na předním místě. Teprve když se Písek v roce 1449 podrobil zemskému správci Jiříkovi z Poděbrad, odchází Mikuláš znovu na Tábor. Ale ani zde mu není dáno dožít svůj život. V roce 1452 se poddává i sám Tábor. Důsledkem toho bylo i vyřešení otázky táborské církve. Po různých — nám jen nedostatečně známých — jednáních byli přední tábor- ští kněží městem vydáni a přechodně umístěni ve vězení na Staroměstské rad- nici, ale už v následujícím roce, prý na ochranu před případnou záští jejich ne- přátel, byli internováni na jistých a pevných hradech Jiříkových. Biskupec tak dožívá svá poslední léta na jeho Poděbradech, kde umírá asi v roce 1457 či krátce poté; romantický příběh o jeho pokusu o útěk, jenž měl urychlit jeho skon, se musí brát s určitou rezervou. Protože Mikuláš v naší antologii svým autorským dílem ustupuje do po- zadí, musí tu stačit jen několik poznámek. Pokud jde o jeho postavení, lze je charakterizovat jako střed mezí táborskou levicí, představovanou zejména chi- liasty, proti nimž vystupoval (i když nesouhlasí s násilným, krvavým řešením celé otázky) a pravicí, inklinující k pražanům. Je to střed táborství jak ve smyslu politickém, tak ve smyslu dogmatickém, i když pro umírněné pražany stále příliš revoluční. Obrací se proti vnějškovosti, zejména pokud jde o mši, domýšlí Viklefovu nauku o transsubstanciaci, odmítá očistec, modlitby za mrtvé, svěcení svátků i další formálnosti a zejména je naplněn horlivostí za očistu života, tedy vyvozuje ze svých názorů pro sebe i ostatní příslušné dů- sledky. Mikulášovo literární dílo, vesměs zaměřené teologicky, 1721 je i přes ztrá- tu řady jeho spisů a projevů (o nichž leckdy víme jen z citací jeho odpůrců), velmi rozsáhlé. I když převážnou většinou je psáno latinsky, nalézáme v něm i díla česká. Na rozdíl od jiných dospívá Mikuláš k literárnímu projevu až po- měrně pozdě, skoro ve čtyřiceti letech. Tato činnost nebyla tehdy možná bez rozsáhlé výzbroje teologické, které sám dovedně užívá, i když mu je někdy vytýkán nedostatek vybroušenosti latinského jazyka — v chvatu a zápalu pole- miky ovšem jistě pochopitelný a vysvětlitelný. Patří nepochybně i k zaklada- telům táborské (kněžské) knihovny, do níž tato díla a pak samozřejmě i vlastní práce táborské vcházely. Z ní se však dochovaly jen nepatrné trosky. 1731 Ve výběru je třeba zmínit se alespoň o několika dílech Biskupcových. Prvním z nich je jeho traktát o večeři Páně, jenž je současně východiskem úzkých, leč krátkých styků s Petrem Chelčickým. Dalším spisem je Mikulá- šův nedokončený výklad Apokalypsy, v husitství nejčtenější novozákonní knihy biblické, jenž mu umožnil vypořádat se i s věcmi zcela světskými. Ukazuje se tu zřetelně Mikulášovo já, když např. píše, že „pracovití poddaní trpí, když se jejich pánové přou a sváří. A přece všichni pánové i králové a duchovní stojí jen svými sebenižšími sedláky.“ Nebo „v době úspěchů drží s tábory nesčetní
Strana 19
pokrytci, ale v dobách nepříznivých nadávají jim kacířů a bojují proti nim... A to vše pochází z velké touhy po penězích.“ Nejslavnějším spisem Mikulášo- vým se však stala jeho konfese a obrana táborů, kterou postavil koncem dubna 1431 v pražském Karolinu proti stanovisku pražskému. 174 Dílo, které je dochováno až v poněkud upravené pozdější podobě, je nejen soustavným vý- kladem táborského stanoviska, ale stalo se i podkladem pro některé práce pro- vensálského písemnictví valdenského a bylo ve své latinské formě (dnes do- svědčeno v jediném rukopisu) vydáno a ceněno již v roce 1568; v následujícím století vyšlo dokonce třikrát, vesměs v cizině (v Německu a Holandsku). Tak se konečně dostáváme k Biskupcově Chronicon continens causam sa- cerdotum Taboriensium (Kronika obsahující spor kněží táborských). Někteří starší autoři ji pokládali za dílo jinak takřka neznámého Jana Lukavce. K tomu- to omylu došlo patrně tak, že pouhý písař nějakého dnes nedochovaného ruko- pisu přinášel dílo v anonymní podobě. Jeho jméno bylo pak přeneseno do ru- kopisu dnes dochovaného, a tak byl povýšen na autora díla. Teprve Dobrovský a definitivně Palacký vrátili kroniku Biskupcovi jako autoru, resp. sestavovateli. Spis, který se skládá ze tří knih, má velký časový záběr. Od r. 1419 až do r. 1444. Nevznikl ovšem najednou, nýbrž narůstal postupně už od počátku třicátých let a je přes svůj název 1751 opět spíše náboženským traktátem, hojně dopro- vázeným přílohami, v nichž figurují nejvýznamnější pramenné texty, jež byly výrazem stanovisek sporných stran. A slouží Biskupcovi ke cti, že i když píše obranu Tábora, včleňuje do svého spisu stejně tak materiály a dokumenty odpůrců jako díla táborská i vlastní (tak tu ve výtahu přichází i jeho už výše zmíněná konfese). Naplňuje tedy skutkem slova předmluvy: „Ať ví každý, kdo bude číst nebo slyšet, že autor nepraví nic lehkého ani lživého či smyšleného, toliko to, co je pravda“. Pro souhrnnou charakteristiku díla lze použít zdařilého výroku Václava Novotného, že to je „snůška traktátů a akt, týkajících se věro- učných sporů mezi tábory a pražany, spojená jen tenkou nití historického vy- pravování“. První kniha, která je nejrozsáhlejší, neboť tvoří takřka dvě třetiny celého díla, obsahuje léta 1419 až 1431 a byla dokončena v prosinci roku 1435. Druhá, sahající do smrti Zikmunda Lucemburského, byla dokončena v únoru 1442 (je naopak nejkratší, protože Biskupec problematice kolem kompaktát a jednáním táborů se Zikmundem věnoval i samostatný spis, který se ale nedochoval) a měla dílo uzavírat. Teprve dodatečně byla připojena třetí část, popisující jed- nání táborských kněží se stranou Rokycanovou v letech 1441—1444; vznikla někdy krátce po r. 1444. Jak silně to bylo dílo teologické, plyne i z toho, že ani Žižka sám tu není jmenovitě zmíněn; jen nepřímo se mihne v inzerované kon- fesi. I když bylo obtížné vybrat z díla nějaký soustavnější text, považovali jsme za nevyhnutelné, aby samotné táborství bylo představeno vlastními vývody a stanovisky alespoň v několika otázkách a nebylo tak vždy odkázáno jen na pohled z druhého břehu. Ani ve výňatcích to není četba lehká — a nebylo toho možno vybrat mnoho. I tak je to vlastně první překlad, který máme. 17 Jeho autorka, profesorka Eva Kamínková, měla k dispozici jen jedinou zastaralou, nekritickou, ba přímo špatnou edici K. Höflera, 1771 která ani nevychází ze starého rukopisu, nýbrž pouze z jeho novodobého opisu. J.8 Z Biskupcova díla bylo tedy vybráno: Předmluva; Kniha I. kap. 1, 2, 12, 20, 21; Kniha II. kap. 2, 3, 6 a 7 a Kniha III. kap. 1—3 a 10. Celkem jde asi o třicet stran tisku Höflerovy edice 17 z takřka 350 čili něco málo více než 9 % celého rozsahu knihy. 18 9
pokrytci, ale v dobách nepříznivých nadávají jim kacířů a bojují proti nim... A to vše pochází z velké touhy po penězích.“ Nejslavnějším spisem Mikulášo- vým se však stala jeho konfese a obrana táborů, kterou postavil koncem dubna 1431 v pražském Karolinu proti stanovisku pražskému. 174 Dílo, které je dochováno až v poněkud upravené pozdější podobě, je nejen soustavným vý- kladem táborského stanoviska, ale stalo se i podkladem pro některé práce pro- vensálského písemnictví valdenského a bylo ve své latinské formě (dnes do- svědčeno v jediném rukopisu) vydáno a ceněno již v roce 1568; v následujícím století vyšlo dokonce třikrát, vesměs v cizině (v Německu a Holandsku). Tak se konečně dostáváme k Biskupcově Chronicon continens causam sa- cerdotum Taboriensium (Kronika obsahující spor kněží táborských). Někteří starší autoři ji pokládali za dílo jinak takřka neznámého Jana Lukavce. K tomu- to omylu došlo patrně tak, že pouhý písař nějakého dnes nedochovaného ruko- pisu přinášel dílo v anonymní podobě. Jeho jméno bylo pak přeneseno do ru- kopisu dnes dochovaného, a tak byl povýšen na autora díla. Teprve Dobrovský a definitivně Palacký vrátili kroniku Biskupcovi jako autoru, resp. sestavovateli. Spis, který se skládá ze tří knih, má velký časový záběr. Od r. 1419 až do r. 1444. Nevznikl ovšem najednou, nýbrž narůstal postupně už od počátku třicátých let a je přes svůj název 1751 opět spíše náboženským traktátem, hojně dopro- vázeným přílohami, v nichž figurují nejvýznamnější pramenné texty, jež byly výrazem stanovisek sporných stran. A slouží Biskupcovi ke cti, že i když píše obranu Tábora, včleňuje do svého spisu stejně tak materiály a dokumenty odpůrců jako díla táborská i vlastní (tak tu ve výtahu přichází i jeho už výše zmíněná konfese). Naplňuje tedy skutkem slova předmluvy: „Ať ví každý, kdo bude číst nebo slyšet, že autor nepraví nic lehkého ani lživého či smyšleného, toliko to, co je pravda“. Pro souhrnnou charakteristiku díla lze použít zdařilého výroku Václava Novotného, že to je „snůška traktátů a akt, týkajících se věro- učných sporů mezi tábory a pražany, spojená jen tenkou nití historického vy- pravování“. První kniha, která je nejrozsáhlejší, neboť tvoří takřka dvě třetiny celého díla, obsahuje léta 1419 až 1431 a byla dokončena v prosinci roku 1435. Druhá, sahající do smrti Zikmunda Lucemburského, byla dokončena v únoru 1442 (je naopak nejkratší, protože Biskupec problematice kolem kompaktát a jednáním táborů se Zikmundem věnoval i samostatný spis, který se ale nedochoval) a měla dílo uzavírat. Teprve dodatečně byla připojena třetí část, popisující jed- nání táborských kněží se stranou Rokycanovou v letech 1441—1444; vznikla někdy krátce po r. 1444. Jak silně to bylo dílo teologické, plyne i z toho, že ani Žižka sám tu není jmenovitě zmíněn; jen nepřímo se mihne v inzerované kon- fesi. I když bylo obtížné vybrat z díla nějaký soustavnější text, považovali jsme za nevyhnutelné, aby samotné táborství bylo představeno vlastními vývody a stanovisky alespoň v několika otázkách a nebylo tak vždy odkázáno jen na pohled z druhého břehu. Ani ve výňatcích to není četba lehká — a nebylo toho možno vybrat mnoho. I tak je to vlastně první překlad, který máme. 17 Jeho autorka, profesorka Eva Kamínková, měla k dispozici jen jedinou zastaralou, nekritickou, ba přímo špatnou edici K. Höflera, 1771 která ani nevychází ze starého rukopisu, nýbrž pouze z jeho novodobého opisu. J.8 Z Biskupcova díla bylo tedy vybráno: Předmluva; Kniha I. kap. 1, 2, 12, 20, 21; Kniha II. kap. 2, 3, 6 a 7 a Kniha III. kap. 1—3 a 10. Celkem jde asi o třicet stran tisku Höflerovy edice 17 z takřka 350 čili něco málo více než 9 % celého rozsahu knihy. 18 9
Strana 20
DENÍK TÁBORSKÉHO KNĚZE O JEDNÁNÍ ČECHŮ NA KONCILU BASILEJSKÉM Z ROKU I433 Svým způsobem pandánem Mladoňovicovy Relace je podrobný Deník husit- ského poselstva na basilejském koncilu. Změněná atmosféra se v něm obráží dostatečně zřetelně. Čechové tu jsou důstojným partnerem koncilu, a to jak svým sebevědomým vystupováním, tak i v politických jednáních a teologických disputacích, přičemž se jim dostává leckdy i podpory či alespoň souhlasu řady členů koncilu. Změněná situace proti době před necelými dvaceti lety je znát i v struktuře dílka a zejména v jeho dikci. Valnou většinu spisu tvoří přísně chronologické zaznamenávání událostí a především stručné shrnutí jednotlivých projevů obou stran, tak jak byly na koncilu proneseny. Známe je sice vlastně všechny v plném znění, neboť byly vždy po přednesení písemně předávány druhé straně, uchovávány svými autory a i jinak přepisovány. 38 Přesto však toto jejich zachycení není bez významu, zejména proto, že přináší záznam o skutečné formě přednesu (definitivní znění bylo už leckdy literárně upraveno) a informuje i o okamžitých reakcích soupeřů i samotného auditoria. Zprávy o vlastním životě českého poselstva jsou pak zcela jedinečné, i když je lze všelijak konfrontovat a doplňovat či ověřovat různými jinými konciliárními záznamy, zejména texty Jana Stojkoviče z Du- brovníku a Jiljího Charliera, přičemž je ovšem třeba být si vědom jejich jisté, ba místy značné jednostrannosti a stranickosti. Tak jako téměř všechny husitské spisy — i v našem výboru se to uka- zuje — i tento je anonymní. Důvody tohoto faktu není třeba opakovat. Nálezce díla František Palacký došel v úvodu k svému vydání před více než 120 lety k závěru, že musí jít o jednoho z kněžských průvodců (autor se tak sám výslovně — viz níže str. 340 — označuje), protagonistů jednání ze strany táborské či sirotčí. A protože předpokládal, že těchto účastníků bylo šest a o pěti z nich autor hovoří jako o svých druzích, připadl takřka bez pochyb na jméno sirotčího kněze Petra ze Žatce. Ten pak byl přijímán jako autor téměř celé století bez nejmenších pochyb a pod jeho jménem vyšel i dosud jediný překlad Františka Heřmanského. Ale situace není tak jednoduchá, protože základní Palackého předpoklad, že znal jmenovitě všechny členy poselstva, se ukázal mylným. Dovodil to přesvědčivě F. M. Bartoš a současně učinil po- kus ztotožnit autora tohoto spisu s německým knězem Vavřincem, jenž je jmenován v seznamu osob husitského poselstva, zhotoveném pro konciliární účely. 381I Hned však dedukuje dále a spojuje tohoto Vavřince s Vavřincem z Reichenbachu, dosud známým až o deset let později, jehož také hned identi- fikuje s Vavřincem Roesenem, dosvědčeným jako husita v roce 1423. Ovšem tyto atribuce 821 nejsou pevné, ba dokonce jsou značně nejisté, stejně jako to, že uvedený Reichenbach musí být nynější slezský Dzierzoniów (naopak se zdá, že by u skutečného Vavřince z Reichenbachu spíše padal v úvahu Reichenbach v Horní Falci). Ale neobjeví-li se nějaký další materiál, lze otázku řešení kon- krétního autorství díla považovat za nezodpověditelnou, i když to podstatné je nepochybné: autor díla je kněz, který pochází z bezprostředního Prokopova táborského prostředí. Tím je také dáno hledisko, z něhož posuzoval jednání v Basileji. Není tedy ani třeba příliš litovat, že se raději zříkáme nejisté atribuce a ponecháváme autora v anonymitě. Neboť dílo si svou hodnotu uchovává i tak a svým nepatetickým pojetím působí tím spíše, že autoru je dán i dar pointo- vaných formulací, přestože značnou část jeho spisu tvoří záznamy teologických
DENÍK TÁBORSKÉHO KNĚZE O JEDNÁNÍ ČECHŮ NA KONCILU BASILEJSKÉM Z ROKU I433 Svým způsobem pandánem Mladoňovicovy Relace je podrobný Deník husit- ského poselstva na basilejském koncilu. Změněná atmosféra se v něm obráží dostatečně zřetelně. Čechové tu jsou důstojným partnerem koncilu, a to jak svým sebevědomým vystupováním, tak i v politických jednáních a teologických disputacích, přičemž se jim dostává leckdy i podpory či alespoň souhlasu řady členů koncilu. Změněná situace proti době před necelými dvaceti lety je znát i v struktuře dílka a zejména v jeho dikci. Valnou většinu spisu tvoří přísně chronologické zaznamenávání událostí a především stručné shrnutí jednotlivých projevů obou stran, tak jak byly na koncilu proneseny. Známe je sice vlastně všechny v plném znění, neboť byly vždy po přednesení písemně předávány druhé straně, uchovávány svými autory a i jinak přepisovány. 38 Přesto však toto jejich zachycení není bez významu, zejména proto, že přináší záznam o skutečné formě přednesu (definitivní znění bylo už leckdy literárně upraveno) a informuje i o okamžitých reakcích soupeřů i samotného auditoria. Zprávy o vlastním životě českého poselstva jsou pak zcela jedinečné, i když je lze všelijak konfrontovat a doplňovat či ověřovat různými jinými konciliárními záznamy, zejména texty Jana Stojkoviče z Du- brovníku a Jiljího Charliera, přičemž je ovšem třeba být si vědom jejich jisté, ba místy značné jednostrannosti a stranickosti. Tak jako téměř všechny husitské spisy — i v našem výboru se to uka- zuje — i tento je anonymní. Důvody tohoto faktu není třeba opakovat. Nálezce díla František Palacký došel v úvodu k svému vydání před více než 120 lety k závěru, že musí jít o jednoho z kněžských průvodců (autor se tak sám výslovně — viz níže str. 340 — označuje), protagonistů jednání ze strany táborské či sirotčí. A protože předpokládal, že těchto účastníků bylo šest a o pěti z nich autor hovoří jako o svých druzích, připadl takřka bez pochyb na jméno sirotčího kněze Petra ze Žatce. Ten pak byl přijímán jako autor téměř celé století bez nejmenších pochyb a pod jeho jménem vyšel i dosud jediný překlad Františka Heřmanského. Ale situace není tak jednoduchá, protože základní Palackého předpoklad, že znal jmenovitě všechny členy poselstva, se ukázal mylným. Dovodil to přesvědčivě F. M. Bartoš a současně učinil po- kus ztotožnit autora tohoto spisu s německým knězem Vavřincem, jenž je jmenován v seznamu osob husitského poselstva, zhotoveném pro konciliární účely. 381I Hned však dedukuje dále a spojuje tohoto Vavřince s Vavřincem z Reichenbachu, dosud známým až o deset let později, jehož také hned identi- fikuje s Vavřincem Roesenem, dosvědčeným jako husita v roce 1423. Ovšem tyto atribuce 821 nejsou pevné, ba dokonce jsou značně nejisté, stejně jako to, že uvedený Reichenbach musí být nynější slezský Dzierzoniów (naopak se zdá, že by u skutečného Vavřince z Reichenbachu spíše padal v úvahu Reichenbach v Horní Falci). Ale neobjeví-li se nějaký další materiál, lze otázku řešení kon- krétního autorství díla považovat za nezodpověditelnou, i když to podstatné je nepochybné: autor díla je kněz, který pochází z bezprostředního Prokopova táborského prostředí. Tím je také dáno hledisko, z něhož posuzoval jednání v Basileji. Není tedy ani třeba příliš litovat, že se raději zříkáme nejisté atribuce a ponecháváme autora v anonymitě. Neboť dílo si svou hodnotu uchovává i tak a svým nepatetickým pojetím působí tím spíše, že autoru je dán i dar pointo- vaných formulací, přestože značnou část jeho spisu tvoří záznamy teologických
Strana 21
střetů a sporů. Ale musíme si uvědomit, že to tehdy nebylo — zejména se to ukazuje v hájení artikulu o světském panování kněží — nic odtažitého, naopak že šlo o věci mimořádně palčivé a živé na obou stranách. Dílo samo je dochováno v jediném exempláři 1831 a bylo až do okamžiku, kdy je Palacký těsně před polovinou minulého století identifikoval, badatelům neznámo, i když je dochováno v jedné z nejpřednějších českých rukopisných knihoven, totiž v kapitulní knihovně pražské. J84 Vydáno bylo jen jedenkrát Františkem Palackým, a to poměrně spolehlivě. 185 K českému překladu do- šlo též jen jednou a pořídil jej svědomitě František Heřmanský, čerpaje v řadě případů z duchaplných emendací B. Ryby a opravuje některá očividná přehléd- nutí edice. 38 Tento překlad s nepatrnými úpravami se stal i východiskem tohoto vydání. Nově pro ně byl připraven poznámkový aparát, i když mohl v lecčems vycházet z poněkud příliš rozsáhlých vysvětlivek Heřmanského. Záběr tohoto výboru je poměrně velký, a proto nebylo možné, aby ko- mentář nabyl přílišného rozsahu. Byly tedy zejména zásadně vynechávány in- formace o širších historických souvislostech, což by vlastně znamenalo napsat celé dějiny husitství od vystoupení Husova až do nástupu Jiříka Poděbradského. A tak lze upozornit jen na několik základních kompendiálních prací, které jsou po faktografické stránce dosud východiskem. Pomineme-li stále užitečné Pa- lackého Dějiny, je to zejména III. a IV. svazek 2. vydání Dějepisu města Prahy od V. V. Tomka ze samého sklonku minulého století a 6.—8. svazek II. dílu Českých dějin, založených Václavem Novotným, které zpracoval F. M. Bar- toš v letech 1947—1966. V současné době byla marxisticky zpracována tato doba v I. dílu Přehledu československých dějin, který vydala Československá akademie věd. Pokud jde o monografickou literaturu, třeba odkázat rovněž na právě zmíněné akademické dějiny a jejich bibliografickou část. Protože autoři našeho výboru často citují, parafrázují či se alespoň odvo- lávají na různá biblická místa, jsou patřičné odkazy vkládány do hranatých závorek [ ] hned k příslušným místům, aby ti, kteří budou chtít jít po jejich stopách, měli práci usnadněnou. Ostatní je mohou bez potíží přeskočit. Při této práci bylo opět možné s užitkem použít původních citací, i když někdy bylo třeba je opravit. Ty citace, které nejsou v závorkách, jsou už uváděny v původ- ních textech. Stejně tak převody starých způsobů datování na dnešní způsob jsou prováděny rovnou v textu. Jisté výkyvy jsou patrné při uvádění uvozovek, neboť zdaleka ne vždy je možné přímé řeči jednoznačně identifikovat. A posléze zcela závěrem lze konstatovat, že tímto výborem ani oběma předchozími svazky není zcela vyčerpána škála husitských vyprávěcích prame- nů. Některé ještě zůstávají stranou, jejich hodnota však je užitná spíše pro specialisty než pro interesovaného čtenáře — laika, neboť jejich vypovídací schopnost je buď značně omezeného rázu i rozsahu, či lze jejich zprávy do znač- né míry převést na některé prameny jiné. Týká se to zejména tzv. Kroniky sta- rého kolegiáta pražského, jež ale nepochybně nepochází z péra univerzitního mistra, dále zlobného protitáborského pamfletu De origine Taboritarum (O počátku táborů) a tzv. Chronicon universitatis Pragensis. 11 21 20 IVAN HLAVÁČEK
střetů a sporů. Ale musíme si uvědomit, že to tehdy nebylo — zejména se to ukazuje v hájení artikulu o světském panování kněží — nic odtažitého, naopak že šlo o věci mimořádně palčivé a živé na obou stranách. Dílo samo je dochováno v jediném exempláři 1831 a bylo až do okamžiku, kdy je Palacký těsně před polovinou minulého století identifikoval, badatelům neznámo, i když je dochováno v jedné z nejpřednějších českých rukopisných knihoven, totiž v kapitulní knihovně pražské. J84 Vydáno bylo jen jedenkrát Františkem Palackým, a to poměrně spolehlivě. 185 K českému překladu do- šlo též jen jednou a pořídil jej svědomitě František Heřmanský, čerpaje v řadě případů z duchaplných emendací B. Ryby a opravuje některá očividná přehléd- nutí edice. 38 Tento překlad s nepatrnými úpravami se stal i východiskem tohoto vydání. Nově pro ně byl připraven poznámkový aparát, i když mohl v lecčems vycházet z poněkud příliš rozsáhlých vysvětlivek Heřmanského. Záběr tohoto výboru je poměrně velký, a proto nebylo možné, aby ko- mentář nabyl přílišného rozsahu. Byly tedy zejména zásadně vynechávány in- formace o širších historických souvislostech, což by vlastně znamenalo napsat celé dějiny husitství od vystoupení Husova až do nástupu Jiříka Poděbradského. A tak lze upozornit jen na několik základních kompendiálních prací, které jsou po faktografické stránce dosud východiskem. Pomineme-li stále užitečné Pa- lackého Dějiny, je to zejména III. a IV. svazek 2. vydání Dějepisu města Prahy od V. V. Tomka ze samého sklonku minulého století a 6.—8. svazek II. dílu Českých dějin, založených Václavem Novotným, které zpracoval F. M. Bar- toš v letech 1947—1966. V současné době byla marxisticky zpracována tato doba v I. dílu Přehledu československých dějin, který vydala Československá akademie věd. Pokud jde o monografickou literaturu, třeba odkázat rovněž na právě zmíněné akademické dějiny a jejich bibliografickou část. Protože autoři našeho výboru často citují, parafrázují či se alespoň odvo- lávají na různá biblická místa, jsou patřičné odkazy vkládány do hranatých závorek [ ] hned k příslušným místům, aby ti, kteří budou chtít jít po jejich stopách, měli práci usnadněnou. Ostatní je mohou bez potíží přeskočit. Při této práci bylo opět možné s užitkem použít původních citací, i když někdy bylo třeba je opravit. Ty citace, které nejsou v závorkách, jsou už uváděny v původ- ních textech. Stejně tak převody starých způsobů datování na dnešní způsob jsou prováděny rovnou v textu. Jisté výkyvy jsou patrné při uvádění uvozovek, neboť zdaleka ne vždy je možné přímé řeči jednoznačně identifikovat. A posléze zcela závěrem lze konstatovat, že tímto výborem ani oběma předchozími svazky není zcela vyčerpána škála husitských vyprávěcích prame- nů. Některé ještě zůstávají stranou, jejich hodnota však je užitná spíše pro specialisty než pro interesovaného čtenáře — laika, neboť jejich vypovídací schopnost je buď značně omezeného rázu i rozsahu, či lze jejich zprávy do znač- né míry převést na některé prameny jiné. Týká se to zejména tzv. Kroniky sta- rého kolegiáta pražského, jež ale nepochybně nepochází z péra univerzitního mistra, dále zlobného protitáborského pamfletu De origine Taboritarum (O počátku táborů) a tzv. Chronicon universitatis Pragensis. 11 21 20 IVAN HLAVÁČEK
Strana 22
PREDEHRA Kostnický koncil
PREDEHRA Kostnický koncil
Strana 23
PETR Z MLADONOVIC Z PRÁVA O MISTRU ANU HUSOVI V KOSTNICI
PETR Z MLADONOVIC Z PRÁVA O MISTRU ANU HUSOVI V KOSTNICI
Strana 24
Strana 25
ČÁST PRVNÍ Události před cestou do Kostnice [I] CO SE DÁLO V PRAZE Léta Páně 1414 nejjasnější kníže a pán, pan Zikmund, římský a uherský král atd., když spolu s papežem Janem XXIII. vyhlásil a poručil rozhlá- siti konání obecného sněmu v Kostnici JI v krajinách švábských, poslal z Lombardie jisté urozené pány z Čech, své rádce a dvořany, 120 uloživ jim, aby ráčili přivésti jeho královským jménem mistra Jana z Husince, hotového bakaláře svaté teologie, a ubezpečiti ho jeho ochranným průvodním listem a jménem, aby sám přišel do Kostnice na řečený obecný koncil, pro odstranění nepříznivé špatné pověsti jak své, tak také Českého království, že mu také chce poslati svůj zvláštní ochranný průvodní list, 13 aby mohl svobodně přijíti do Kostnice a nazpět se vrátiti do Čech, a slíbil, že ho zároveň vezme také do obrany a záštity své a Svaté říše. Proto mu potom poslal naproti ten ochranný průvodní list, dvojmo napsaný, i latinsky i německy, jehož znění latinsky následuje v tato slova: „Zikmund, z boží milosti římský král, vždy rozmnožitel říše, a uherský, dalmatský, charvátský atd. král, všem i jednotlivým kníža- tům, církevním i světským, vévodům, markrabím, hrabatům, pánům, šlechticům, předákům, ministeriálům, rytířům, panošům, hejtmanům, vrchnostem, správcům, představeným, celníkům, výběrčím a všechněm úředníkům, obcím měst, městeček, vesnic a míst a jejich správcům i ostatním našim a Svaté říše poddaným a věrným, k nimž tento list dojde, královskou milost a všechno dobré. Velební, osvícení, urození a věrní milí! Ctihodného mistra Jana Husa, hotového bakaláře svaté teologie a mistra umění, ukazatele tohoto listu, který co nejdříve přijde z Království českého na obecný koncil, konaný v Kostnici, kterého jsme i my přijali do naší a Svaté říše obrany a záštity, všem vám a každému zvláště s plnou přízní doporučujeme žádajíce, abyste ho, až k vám přijde, s pocitem povinnosti ráčili laskavě přijmouti, vlídně s ním zacházeli a v tom, co se týká rychlosti a bezpečnosti jeho cesty, jak po zemi, tak po vodě, ukázali mu pomocnou a nezištnou ochotu, jakož i abyste ho nechali svobodně se služebníky, koňmi, zavazadly a výstrojí a jinými jeho jednotlivými věcmi přes všechny cesty, přístavy, mosty, země, panství, okresy, pravomoci, města, městečka, hrady, vesnice a kterákoli jiná vaše místa bez jakéhokoli placení dávek, mýtného, celného, po- platku a jiného každého břemene poplatku beze vší překážky jíti, státi, meškati a vrátiti se a abyste se mu a jeho lidem, když bude potřebí, 24
ČÁST PRVNÍ Události před cestou do Kostnice [I] CO SE DÁLO V PRAZE Léta Páně 1414 nejjasnější kníže a pán, pan Zikmund, římský a uherský král atd., když spolu s papežem Janem XXIII. vyhlásil a poručil rozhlá- siti konání obecného sněmu v Kostnici JI v krajinách švábských, poslal z Lombardie jisté urozené pány z Čech, své rádce a dvořany, 120 uloživ jim, aby ráčili přivésti jeho královským jménem mistra Jana z Husince, hotového bakaláře svaté teologie, a ubezpečiti ho jeho ochranným průvodním listem a jménem, aby sám přišel do Kostnice na řečený obecný koncil, pro odstranění nepříznivé špatné pověsti jak své, tak také Českého království, že mu také chce poslati svůj zvláštní ochranný průvodní list, 13 aby mohl svobodně přijíti do Kostnice a nazpět se vrátiti do Čech, a slíbil, že ho zároveň vezme také do obrany a záštity své a Svaté říše. Proto mu potom poslal naproti ten ochranný průvodní list, dvojmo napsaný, i latinsky i německy, jehož znění latinsky následuje v tato slova: „Zikmund, z boží milosti římský král, vždy rozmnožitel říše, a uherský, dalmatský, charvátský atd. král, všem i jednotlivým kníža- tům, církevním i světským, vévodům, markrabím, hrabatům, pánům, šlechticům, předákům, ministeriálům, rytířům, panošům, hejtmanům, vrchnostem, správcům, představeným, celníkům, výběrčím a všechněm úředníkům, obcím měst, městeček, vesnic a míst a jejich správcům i ostatním našim a Svaté říše poddaným a věrným, k nimž tento list dojde, královskou milost a všechno dobré. Velební, osvícení, urození a věrní milí! Ctihodného mistra Jana Husa, hotového bakaláře svaté teologie a mistra umění, ukazatele tohoto listu, který co nejdříve přijde z Království českého na obecný koncil, konaný v Kostnici, kterého jsme i my přijali do naší a Svaté říše obrany a záštity, všem vám a každému zvláště s plnou přízní doporučujeme žádajíce, abyste ho, až k vám přijde, s pocitem povinnosti ráčili laskavě přijmouti, vlídně s ním zacházeli a v tom, co se týká rychlosti a bezpečnosti jeho cesty, jak po zemi, tak po vodě, ukázali mu pomocnou a nezištnou ochotu, jakož i abyste ho nechali svobodně se služebníky, koňmi, zavazadly a výstrojí a jinými jeho jednotlivými věcmi přes všechny cesty, přístavy, mosty, země, panství, okresy, pravomoci, města, městečka, hrady, vesnice a kterákoli jiná vaše místa bez jakéhokoli placení dávek, mýtného, celného, po- platku a jiného každého břemene poplatku beze vší překážky jíti, státi, meškati a vrátiti se a abyste se mu a jeho lidem, když bude potřebí, 24
Strana 26
s pocitem povinnosti ráčili postarati o bezpečný a ochranný průvod ke cti a vážnosti naší královské Výsosti. Dáno ve Špýru, léta Páně 1414, 18. dne října, roku království našich uherského atd. třicátého třetího, římského pak pátého. Na rozkaz pana krále Michal z Přestanova, kanovník vratislavský. A mistr Jan Hus, vida a slyše tolik takových slibů a druhů ubezpe- čení, odepsal králi, že rozhodně chce přijíti na řečený koncil. 141 A před odchodem z Prahy napsal před dosti mnohými dny své veřejné ohlášky latinsky, česky a německy, jež několikrát poručil přibíti na dveře kostelů katedrálních, farních, klášterů čili monastýrů i na jiných četných místech, oznamuje, jak sám chce jíti do Kostnice a jest »hotov tam komukoli vy- dati veřejný počet ze své víry«. A ví-li někdo na něho nějaký blud nebo kacířství, aby se přichystal tam přijíti vytknouti mu to. Jeho znění následuje v tato slova: „Mistr Jan z Husince, hotový bakalář svaté teologie, chce se dosta- viti před veledůstojného otce, pana Konráda, arcibiskupa pražského, legáta Apoštolské stolice, v nejbližším svolání prelátů a kněžstva Krá- lovství českého, »hotov vždy vyhověti každému na jeho žádost vydati počet z víry a naděje, kterou má« [1. Petr 3, 15—16], a aby viděl a slyšel všechny i každého zvláště, kdož budou chtíti přičítati mu zatvrzelost v bludu nebo jakékoli kacířství, aby se tam zapsali podle požadavku zákona božího a práva, jestliže na něho řádně nedokáží zatvrzelost v bludu nebo kacířství, k trestu pokuty. A těm všem chce před řečeným panem arcibiskupem a preláty a také na nejbližším sněmu kostnickém a podle dekretů svatých Otců a kánonů v jménu Kristově dokázati svou nevinu. Dáno v neděli nejbližší po svátku svatého Bartoloměje.“ [26. srpna 1414] Následuje česky: „Já mistr Jan z Husince všemu Království českému ohlašuji, že jsem hotov státi na dvoře kněze arcibiskupově o ta všechna nařčení, jimiž jsem nařčen křivě i naříkán, a to v nejbližším kněžstva svolání. Protož poněvadž mě v mnohých koutech jako kacíře urážejí proti spravedlnosti a právu, najevo před knězem arcibiskupem vystupte ti a povězte na mě beze strachu, které jste ode mne slýchali kacířství; a budu-li shledán v kterém bludu anebo v kterém kacířství, neodmlouvám jako bludný, jako kacíř utrpěti; pakliť se k tomu žádný svobodně nedostaví, jenž by toho chtěl na mě vésti, tehdyž opět všemu království oznamuji, že chci se k vyšetření své pravdy v Kostnici na obecném sboru a na prohlášeném postaviti, bude-li tu papež, před papežem a před toho sboru ducho- venstvem. A ví-li kdo na mě co bludného anebo co kacířského, chystej se tam, abys to vedl jménem svým před prohlášeným sborem: a já za svou pravdu
s pocitem povinnosti ráčili postarati o bezpečný a ochranný průvod ke cti a vážnosti naší královské Výsosti. Dáno ve Špýru, léta Páně 1414, 18. dne října, roku království našich uherského atd. třicátého třetího, římského pak pátého. Na rozkaz pana krále Michal z Přestanova, kanovník vratislavský. A mistr Jan Hus, vida a slyše tolik takových slibů a druhů ubezpe- čení, odepsal králi, že rozhodně chce přijíti na řečený koncil. 141 A před odchodem z Prahy napsal před dosti mnohými dny své veřejné ohlášky latinsky, česky a německy, jež několikrát poručil přibíti na dveře kostelů katedrálních, farních, klášterů čili monastýrů i na jiných četných místech, oznamuje, jak sám chce jíti do Kostnice a jest »hotov tam komukoli vy- dati veřejný počet ze své víry«. A ví-li někdo na něho nějaký blud nebo kacířství, aby se přichystal tam přijíti vytknouti mu to. Jeho znění následuje v tato slova: „Mistr Jan z Husince, hotový bakalář svaté teologie, chce se dosta- viti před veledůstojného otce, pana Konráda, arcibiskupa pražského, legáta Apoštolské stolice, v nejbližším svolání prelátů a kněžstva Krá- lovství českého, »hotov vždy vyhověti každému na jeho žádost vydati počet z víry a naděje, kterou má« [1. Petr 3, 15—16], a aby viděl a slyšel všechny i každého zvláště, kdož budou chtíti přičítati mu zatvrzelost v bludu nebo jakékoli kacířství, aby se tam zapsali podle požadavku zákona božího a práva, jestliže na něho řádně nedokáží zatvrzelost v bludu nebo kacířství, k trestu pokuty. A těm všem chce před řečeným panem arcibiskupem a preláty a také na nejbližším sněmu kostnickém a podle dekretů svatých Otců a kánonů v jménu Kristově dokázati svou nevinu. Dáno v neděli nejbližší po svátku svatého Bartoloměje.“ [26. srpna 1414] Následuje česky: „Já mistr Jan z Husince všemu Království českému ohlašuji, že jsem hotov státi na dvoře kněze arcibiskupově o ta všechna nařčení, jimiž jsem nařčen křivě i naříkán, a to v nejbližším kněžstva svolání. Protož poněvadž mě v mnohých koutech jako kacíře urážejí proti spravedlnosti a právu, najevo před knězem arcibiskupem vystupte ti a povězte na mě beze strachu, které jste ode mne slýchali kacířství; a budu-li shledán v kterém bludu anebo v kterém kacířství, neodmlouvám jako bludný, jako kacíř utrpěti; pakliť se k tomu žádný svobodně nedostaví, jenž by toho chtěl na mě vésti, tehdyž opět všemu království oznamuji, že chci se k vyšetření své pravdy v Kostnici na obecném sboru a na prohlášeném postaviti, bude-li tu papež, před papežem a před toho sboru ducho- venstvem. A ví-li kdo na mě co bludného anebo co kacířského, chystej se tam, abys to vedl jménem svým před prohlášeným sborem: a já za svou pravdu
Strana 27
nechci se zdráhati ni malému ni velikému řádem odpovídati. A protož rozvažte to, dobří lidé, kdož spravedlnost milujete, žádám-li co proti právu božímu aneb lidskému písmem tímto nepravého. Pakliť bych nebyl připuštěn k slyšení, tehdy buď zřejmé všemu Českému království, žet se to nestává mou vinou.“ Téhož dne: 151 „Králově Milosti i Královnině, jejich radě a správci dvoru králo- va J" a všemu dvoru královskému já, mistr Jan Hus, oznamuji i také ohlašuji, že jsem od jistých lidí dobře zpraven, že listy přišly Krá- lově Milosti od papeže — kýmkolivěk vypravené, já nevím — v nichž se píše, aby Králova Milost stála o to, aby ze své země České vyplel kacíře rozmnožené. A poněvadž na mě, doufám v Boha, bez mého provinění křičí a proti mně popouzejí, aby pro mě neměla Králova Milost utrhání a České země pohanění, poslal jsem mnoho listů a vylepil, poddávaje se na dvůr arcibiskupův, že chci tu státi nejprve k vyšetření své pravdy, a je-li kdo v celé této České zemi, jenž by věděl které kacíř- ství, aby se na dvoře arcibiskupově ohlásil a tu se osobně proti mně dostavil. A poněvadž žádný se nezjevil a kněz arcibiskup mne a mých poručíků státi nedopustil, protož prosím Královy Milosti pro spravedl- nost i královny i jich rady i správce všeho králova dvoru, aby mi ráčil dáti toho spravedlivé svědectví, že jsem se k tomu poddával, o to ve- řejně listy lípal, a že žádný v této zemi o to proti mně se nedostavil. A přes to ještě přese všechno ohlašuji celé České zemi i jiným zemím před časem dosti velikým, že chci státi v Konstanci na prohlášeném sboru, bude-li tu papež, před papežem a před tím obecním sborem. A ví-li kdo na mě některé kacířstvo, chystejž se tam na ten sbor, aby tam před papežem i přede vším sborem jménem svým vedl na mě, které kdy slýchal ode mne kacířství. A bude-li na mě které kacířství dovedeno, neodmlouvám jako kacíř utrpěti; čehož doufám úplně v milého Boha, že lidem utrhavým, pravdy protivníkům, nedopustí nad pravdou zvítěziti. Potom také poslal své zástupce k důstojnému v Kristu otci, panu Mikuláši, 11 biskupovi nezerskému, inkvizitorovi kacířské nepravosti v městě a diecézi pražské od Apoštolské stolice zvláště ustanovenému, dotázati se pana Mikuláše, ví-li na něho nějaký blud nebo kacířství, aby to veřejně oznámil a vyznal. A pan Mikuláš před řečenými zástupcem mistra Jana Husa a před veřejným notářem a velmi četnými svědky vyznal, že měl velmi mnoho rozhovorů s řečeným mistrem Janem Husem a že ho shledal mužem katolickým a věřícím, jak bude jasněji viděti v řečeném zápise jeho osvědčení, vloženém za touto knihou. Nadto pan Mikuláš, biskup a inkvizitor kacířské nepravosti, na potvrzení svého řečeného osvědčení dal řečenému mistru Janu Husovi na svědectví toho, co bylo uvedeno, otevřený list svou zjevnou a visutou pečetí zpečetěný, který také bude potom do této knihy slovo od slova vložen. 18 26
nechci se zdráhati ni malému ni velikému řádem odpovídati. A protož rozvažte to, dobří lidé, kdož spravedlnost milujete, žádám-li co proti právu božímu aneb lidskému písmem tímto nepravého. Pakliť bych nebyl připuštěn k slyšení, tehdy buď zřejmé všemu Českému království, žet se to nestává mou vinou.“ Téhož dne: 151 „Králově Milosti i Královnině, jejich radě a správci dvoru králo- va J" a všemu dvoru královskému já, mistr Jan Hus, oznamuji i také ohlašuji, že jsem od jistých lidí dobře zpraven, že listy přišly Krá- lově Milosti od papeže — kýmkolivěk vypravené, já nevím — v nichž se píše, aby Králova Milost stála o to, aby ze své země České vyplel kacíře rozmnožené. A poněvadž na mě, doufám v Boha, bez mého provinění křičí a proti mně popouzejí, aby pro mě neměla Králova Milost utrhání a České země pohanění, poslal jsem mnoho listů a vylepil, poddávaje se na dvůr arcibiskupův, že chci tu státi nejprve k vyšetření své pravdy, a je-li kdo v celé této České zemi, jenž by věděl které kacíř- ství, aby se na dvoře arcibiskupově ohlásil a tu se osobně proti mně dostavil. A poněvadž žádný se nezjevil a kněz arcibiskup mne a mých poručíků státi nedopustil, protož prosím Královy Milosti pro spravedl- nost i královny i jich rady i správce všeho králova dvoru, aby mi ráčil dáti toho spravedlivé svědectví, že jsem se k tomu poddával, o to ve- řejně listy lípal, a že žádný v této zemi o to proti mně se nedostavil. A přes to ještě přese všechno ohlašuji celé České zemi i jiným zemím před časem dosti velikým, že chci státi v Konstanci na prohlášeném sboru, bude-li tu papež, před papežem a před tím obecním sborem. A ví-li kdo na mě některé kacířstvo, chystejž se tam na ten sbor, aby tam před papežem i přede vším sborem jménem svým vedl na mě, které kdy slýchal ode mne kacířství. A bude-li na mě které kacířství dovedeno, neodmlouvám jako kacíř utrpěti; čehož doufám úplně v milého Boha, že lidem utrhavým, pravdy protivníkům, nedopustí nad pravdou zvítěziti. Potom také poslal své zástupce k důstojnému v Kristu otci, panu Mikuláši, 11 biskupovi nezerskému, inkvizitorovi kacířské nepravosti v městě a diecézi pražské od Apoštolské stolice zvláště ustanovenému, dotázati se pana Mikuláše, ví-li na něho nějaký blud nebo kacířství, aby to veřejně oznámil a vyznal. A pan Mikuláš před řečenými zástupcem mistra Jana Husa a před veřejným notářem a velmi četnými svědky vyznal, že měl velmi mnoho rozhovorů s řečeným mistrem Janem Husem a že ho shledal mužem katolickým a věřícím, jak bude jasněji viděti v řečeném zápise jeho osvědčení, vloženém za touto knihou. Nadto pan Mikuláš, biskup a inkvizitor kacířské nepravosti, na potvrzení svého řečeného osvědčení dal řečenému mistru Janu Husovi na svědectví toho, co bylo uvedeno, otevřený list svou zjevnou a visutou pečetí zpečetěný, který také bude potom do této knihy slovo od slova vložen. 18 26
Strana 28
28 29 Mimo to řečený mistr Jan Hus v plném shromáždění pánů Českého království, shromážděných spolu s arcibiskupem pražským, panem Kon- rádem, k projednání záležitostí království do kláštera svatého Jakuba, poslal týmž pánům šlechticům list neboli dopis, vlastní pečetí zpeče- těný, žádaje mezi jiným, aby se ráčili veřejně dotázati řečeného pana arcibiskupa, ví-li na řečeného mistra Jana Husa nějaký blud, a M. Jan Hus jest hotov v Čechách také před ním se očistiti; neví-li však, aby mu dal o tom svůj svědecký list, a sám chce nicméně jíti do Kostnice doká- zati tam svou víru. A pan arcibiskup veřejně vyznal, že neví nějaký blud nebo kacířství na řečeného mistra Jana Husa, nýbrž jen to, že ho papež stíhá klatbou, aby se řečený M. Jan Hus z této klatby, jak může, vyvázal a očistil, tak jak jest toto jeho vyznání a také dotaz pánů šlechticů jasněji obsažen v svědeckém listě, daném mistru Janu Husovi a zpeče- těném pečetěmi urozených pánů Čeňka z Vartenberka jinak z Veselí, nejvyššího purkrabího Pražského hradu, Bočka z Poděbrad a Viléma z Vartenberka jinak ze Zvířetic a vzadu v této knize vloženém. Ostatně když se sešlo plné shromáždění neboli synoda všeho kněž- stva a prelátů řečeného Království českého v pražském arcibiskupském dvoře, 19 poslal řečený M. Jan Hus svého zástupce, ctihodného muže mistra z Jesenice, 110 doktora dekretů, do řečeného pražského arci- biskupského dvora, žádaje, aby byl buď sám nebo skrze svého zástupce připuštěn dotázati se všech prelátů řečeného království, ví-li některý z nich nějaký blud nebo kacířství na řečeného mistra Jana Husa, aby se ohlásil a zapsal podle kanonických ustanovení, avšak M. Jan nebyl jakýmkoli způsobem ani sám ani skrze svého zástupce připuštěn do řeče- ného arcibiskupského dvora, buď jakkoli k slyšení a dotazu, jak jest rov- něž to také jasně zřejmé z veřejné listiny o tom vyhotovené a do této knihy vzadu vložené. JI [2] CESTA DO KOSTNICE Po všech těch předcházejících událostech, jak jest napřed uvedeno, vydal se řečený M. Jan Hus v průvodu urozených pánů Václava z Dubé a Jana z Chlumu na cestu do Kostnice, a to ve čtvrtek před svátkem svatého Havla, léta Páně 1414 [11. října]. 1121 Následuje opis listu, který poslal před svým odchodem zapečetěný mistru Martinovi, ukládaje mu, aby ho neotvíral, nebude-li jist o tom, že jest zachvácen jakoukoli smrtí, a ten list zní takto: 113 „Mistře Martine, nejmilejší bratře v Kristu! Vyzývám tě v Pánu, aby ses bál Boha, zachovával jeho přikázání, vyhýbal se stykům se ženami a byl opatrný, když posloucháš zpovědi žen, aby tě satan ženským pokrytectvím neošálil; protože praví Augus- tin: »Nevěř zbožnosti, protože čím zbožnější, tím chlípnější a pod rouškou zbožnosti se uvnitř skrývá lep chlípnosti.« 114 Proto se střez, abys neztratil nenahraditelné panictví, které, doufám, udržuješ. Pama- tuj, že jsem tě od tvé mladosti učil sloužiti Ježíši Kristu a jak bych tě
28 29 Mimo to řečený mistr Jan Hus v plném shromáždění pánů Českého království, shromážděných spolu s arcibiskupem pražským, panem Kon- rádem, k projednání záležitostí království do kláštera svatého Jakuba, poslal týmž pánům šlechticům list neboli dopis, vlastní pečetí zpeče- těný, žádaje mezi jiným, aby se ráčili veřejně dotázati řečeného pana arcibiskupa, ví-li na řečeného mistra Jana Husa nějaký blud, a M. Jan Hus jest hotov v Čechách také před ním se očistiti; neví-li však, aby mu dal o tom svůj svědecký list, a sám chce nicméně jíti do Kostnice doká- zati tam svou víru. A pan arcibiskup veřejně vyznal, že neví nějaký blud nebo kacířství na řečeného mistra Jana Husa, nýbrž jen to, že ho papež stíhá klatbou, aby se řečený M. Jan Hus z této klatby, jak může, vyvázal a očistil, tak jak jest toto jeho vyznání a také dotaz pánů šlechticů jasněji obsažen v svědeckém listě, daném mistru Janu Husovi a zpeče- těném pečetěmi urozených pánů Čeňka z Vartenberka jinak z Veselí, nejvyššího purkrabího Pražského hradu, Bočka z Poděbrad a Viléma z Vartenberka jinak ze Zvířetic a vzadu v této knize vloženém. Ostatně když se sešlo plné shromáždění neboli synoda všeho kněž- stva a prelátů řečeného Království českého v pražském arcibiskupském dvoře, 19 poslal řečený M. Jan Hus svého zástupce, ctihodného muže mistra z Jesenice, 110 doktora dekretů, do řečeného pražského arci- biskupského dvora, žádaje, aby byl buď sám nebo skrze svého zástupce připuštěn dotázati se všech prelátů řečeného království, ví-li některý z nich nějaký blud nebo kacířství na řečeného mistra Jana Husa, aby se ohlásil a zapsal podle kanonických ustanovení, avšak M. Jan nebyl jakýmkoli způsobem ani sám ani skrze svého zástupce připuštěn do řeče- ného arcibiskupského dvora, buď jakkoli k slyšení a dotazu, jak jest rov- něž to také jasně zřejmé z veřejné listiny o tom vyhotovené a do této knihy vzadu vložené. JI [2] CESTA DO KOSTNICE Po všech těch předcházejících událostech, jak jest napřed uvedeno, vydal se řečený M. Jan Hus v průvodu urozených pánů Václava z Dubé a Jana z Chlumu na cestu do Kostnice, a to ve čtvrtek před svátkem svatého Havla, léta Páně 1414 [11. října]. 1121 Následuje opis listu, který poslal před svým odchodem zapečetěný mistru Martinovi, ukládaje mu, aby ho neotvíral, nebude-li jist o tom, že jest zachvácen jakoukoli smrtí, a ten list zní takto: 113 „Mistře Martine, nejmilejší bratře v Kristu! Vyzývám tě v Pánu, aby ses bál Boha, zachovával jeho přikázání, vyhýbal se stykům se ženami a byl opatrný, když posloucháš zpovědi žen, aby tě satan ženským pokrytectvím neošálil; protože praví Augus- tin: »Nevěř zbožnosti, protože čím zbožnější, tím chlípnější a pod rouškou zbožnosti se uvnitř skrývá lep chlípnosti.« 114 Proto se střez, abys neztratil nenahraditelné panictví, které, doufám, udržuješ. Pama- tuj, že jsem tě od tvé mladosti učil sloužiti Ježíši Kristu a jak bych tě
Strana 29
V. IOHANNES WICLEFANGLUS THEOLOGIA DOCTOR ET PROFESSOR INACADEMIA OXONIENSI. (Wiit unoeuier Ocripta cjus in Corcilie Comtantienſi camnała Annoy4lá Depulchry jecta ejus oſſa combusta Anne 1422. T Jan Viklef. Rytina z doby kolem r. 1700.
V. IOHANNES WICLEFANGLUS THEOLOGIA DOCTOR ET PROFESSOR INACADEMIA OXONIENSI. (Wiit unoeuier Ocripta cjus in Corcilie Comtantienſi camnała Annoy4lá Depulchry jecta ejus oſſa combusta Anne 1422. T Jan Viklef. Rytina z doby kolem r. 1700.
Strana 30
s IOHANNES HUSSUS BOIEMUS, ACADEMIA PRAGENSIS THEOLOGUS ETINTEMPLO BEILEHEMITICO IBIDEM CONCIONATOR. Aátusinzuſſeniz do bliyjAnno 1373. Crematus in Concilio Constantienſi D 6Julj Auno 13is. Mlacyr habitus á Boźemis, rindicałus longo et dirv Hieſſitarum bello. Jan Hus. Rytina z doby kolem r. 1700. Z
s IOHANNES HUSSUS BOIEMUS, ACADEMIA PRAGENSIS THEOLOGUS ETINTEMPLO BEILEHEMITICO IBIDEM CONCIONATOR. Aátusinzuſſeniz do bliyjAnno 1373. Crematus in Concilio Constantienſi D 6Julj Auno 13is. Mlacyr habitus á Boźemis, rindicałus longo et dirv Hieſſitarum bello. Jan Hus. Rytina z doby kolem r. 1700. Z
Strana 31
byl rád v jednom dni naučil, co jsem věděl, kdybych byl býval mohl. Věz také, že jsem zatracoval lakotu a nezřízený život kněží, začež z mi- losti boží trpím pronásledování, jež bude na mně rychle dokonáno; a nebojím se býti tupen pro jméno Ježíše Krista. Prosím tě také srdečně, abys netoužil po obročích; budeš-li však přece povolán na farářství, ať tě podněcuje čest boží, spása duší a práce, ne držení sviní nebo statků. A sťaneš-li se plebánem, střez se, abys neměl mladou kuchařku, abys nebudoval více dům než duši; hleď, abys byl budovatelem duchovní budovy, laskavý k chudým a pokorný, a abys neutrácel majetek na hostiny. Bojím se také, nepolepšíš-li svůj život, nechaje krásných a zby- tečných šatů, že budeš těžce potrestán od Pána, tak jako i já ubohý budu potrestán, protože byv zaveden špatným zvykem i pochvalou lidí, nosil jsem takové, v nichž jsem byl zraněn proti Bohu duchem pýchy. A pro- tože jsi od své mladosti znamenitě poznal mé kázání i veřejné chování, nepokládám za potřebné více ti o tom psáti. Ale prosím pro milosrden- ství Ježíše Krista, abys mne nenásledoval v žádné lehkomyslnosti, kterou jsi na mně viděl. Víš, že jsem, bohužel, před svým vysvěcením rád a často hrál v šachy, mrhal jsem čas a často jsem jiné i sebe onou hrou nešťastně popouzel k hněvu. Proto i pro jiné nesčetné své spáchané viny na odpuštění nejlaskavějšímu Pánu poroučím sebe tvým modlitbám, abys již neváhal vzývati jeho milosrdenství, aby ráčil říditi můj život a po překonání nepravostí nynějšího věku, těla, světa a dábla postaviti mě aspoň v soudný den do nebeské vlasti. Buď sbohem v Ježíši Kristu se všemi, kdož ostříhají jeho zákona. Šedou sukni, kdybys chtěl, ponech si pro sebe na památku; ale Ty máš, tuším, v ošklivosti šedou barvu; dej ji tedy, komu se Ti uzdá nejlépe. Bílou sukni dej Plebánovi, mému žákovi, Jiřímu neboli Jiříkovi dej ještě kopu grošů nebo šedou sukni, protože mně věrně sloužil.“ 15 30 Následuje dodatek: „Prosím Tě, abys tento list neotvíral, nebudeš-li jist tím, že jsem mrtev." List, jejž zanechal lidu před svým odchodem na cestu do Kostnice, který byl divným způsobem na koncilu přeložen do latiny nesprávně, protože říkali, že zanechal list tohoto znění, totiž: „Kdyby se přihodilo, že jsem odvolal, vězte, že to učiním ústy a srdcem nebudu souhlasiti. Ať se tedy vidí, že jejich lež vyjde naplano tímto listem, který následuje česky slovo od slova, jak jej zanechal. „Mistr Jan Hus, v naději kněz a sluha Pána Ježíše Krista, všem věrným a milým bratřím i sestrám v Pánu Ježíšovi, kdož boží slovo skrze mě slýchali a přijali, milost a pokoj od Boha, Otce našeho, i od Ducha svatého, aby bez poskvrny v pravdě jeho přebývali. Věrní a milí přátelé, víte, že jsem s vámi po dlouhý čas věrně pra- coval, kázaje vám slovo boží bez kacířství a bez bludů, jakož víte, a má
byl rád v jednom dni naučil, co jsem věděl, kdybych byl býval mohl. Věz také, že jsem zatracoval lakotu a nezřízený život kněží, začež z mi- losti boží trpím pronásledování, jež bude na mně rychle dokonáno; a nebojím se býti tupen pro jméno Ježíše Krista. Prosím tě také srdečně, abys netoužil po obročích; budeš-li však přece povolán na farářství, ať tě podněcuje čest boží, spása duší a práce, ne držení sviní nebo statků. A sťaneš-li se plebánem, střez se, abys neměl mladou kuchařku, abys nebudoval více dům než duši; hleď, abys byl budovatelem duchovní budovy, laskavý k chudým a pokorný, a abys neutrácel majetek na hostiny. Bojím se také, nepolepšíš-li svůj život, nechaje krásných a zby- tečných šatů, že budeš těžce potrestán od Pána, tak jako i já ubohý budu potrestán, protože byv zaveden špatným zvykem i pochvalou lidí, nosil jsem takové, v nichž jsem byl zraněn proti Bohu duchem pýchy. A pro- tože jsi od své mladosti znamenitě poznal mé kázání i veřejné chování, nepokládám za potřebné více ti o tom psáti. Ale prosím pro milosrden- ství Ježíše Krista, abys mne nenásledoval v žádné lehkomyslnosti, kterou jsi na mně viděl. Víš, že jsem, bohužel, před svým vysvěcením rád a často hrál v šachy, mrhal jsem čas a často jsem jiné i sebe onou hrou nešťastně popouzel k hněvu. Proto i pro jiné nesčetné své spáchané viny na odpuštění nejlaskavějšímu Pánu poroučím sebe tvým modlitbám, abys již neváhal vzývati jeho milosrdenství, aby ráčil říditi můj život a po překonání nepravostí nynějšího věku, těla, světa a dábla postaviti mě aspoň v soudný den do nebeské vlasti. Buď sbohem v Ježíši Kristu se všemi, kdož ostříhají jeho zákona. Šedou sukni, kdybys chtěl, ponech si pro sebe na památku; ale Ty máš, tuším, v ošklivosti šedou barvu; dej ji tedy, komu se Ti uzdá nejlépe. Bílou sukni dej Plebánovi, mému žákovi, Jiřímu neboli Jiříkovi dej ještě kopu grošů nebo šedou sukni, protože mně věrně sloužil.“ 15 30 Následuje dodatek: „Prosím Tě, abys tento list neotvíral, nebudeš-li jist tím, že jsem mrtev." List, jejž zanechal lidu před svým odchodem na cestu do Kostnice, který byl divným způsobem na koncilu přeložen do latiny nesprávně, protože říkali, že zanechal list tohoto znění, totiž: „Kdyby se přihodilo, že jsem odvolal, vězte, že to učiním ústy a srdcem nebudu souhlasiti. Ať se tedy vidí, že jejich lež vyjde naplano tímto listem, který následuje česky slovo od slova, jak jej zanechal. „Mistr Jan Hus, v naději kněz a sluha Pána Ježíše Krista, všem věrným a milým bratřím i sestrám v Pánu Ježíšovi, kdož boží slovo skrze mě slýchali a přijali, milost a pokoj od Boha, Otce našeho, i od Ducha svatého, aby bez poskvrny v pravdě jeho přebývali. Věrní a milí přátelé, víte, že jsem s vámi po dlouhý čas věrně pra- coval, kázaje vám slovo boží bez kacířství a bez bludů, jakož víte, a má
Strana 32
žádost byla, jest i bude až do mé smrti vaše spasení. A byl jsem si umínil vám kázati před svou jízdou, než bych odjel k svolání do Konstan- cie, a jménem vám ohlásiti křivé svědectví i svědky, kteří proti mně křivě svědčili, jež mám všecky popsány s jich svědectvími; a tiť vám budou ohlášení proto, aby, potupí-li mě anebo na smrt odsoudí, a také proto, abyste vy to vědouce, nelekali se, že bych pro které kacířství, jež bych držel, byl odsouzen. A také proto, abyste stáli v té pravdě bez strachu a bez viklání, kterouž dal vám Pán Bůh skrze věrné kazatele i skrz mě nestatečného poznati. A třetí proto, abyste se uměli lstivých a pokryteckých kazatelů varovati. A jižť vypravil jsem se na cestu bez glejtu mezi velmi veliké a mezi mnohé nepřátele, mezi nimiž nejhorší jsou domácí nepřátelé, jakož na svědectví poznáte, jichž více mnoho bude, než bylo proti našemu milo- srdnému Vykupiteli, i biskupů i mistrů i knížat světských i zákoníků. Ale doufám v svého milosrdného, moudrého a mocného Spasitele, že skrze své zaslíbení a skrze vaši věrnou modlitbu dá mi moudrost a sta- tečnost Ducha svatého, abych setrval a oni aby nemohli mne na křivou stranu uchýliti, jestli mi dá pokušení, hanění, vězení nebo smrt trpěti, a jakož jest sám trpěl a své nejmilejší sluhy v totéž poddal a nám dal příklad, abychom pro něho a pro své spasení trpěli. On Bůh a my jeho stvoření, on Pán a my jeho sluhové, on všeho světa král a my lidičkové nestateční, on nepotřebný a my potřební. On taky trpěl pro nás hříšné, i proč bychom my netrpěli? Však naše utrpení v milosti jest naše vy- čištění od hříchů a od věčných muk zbavení, a smrt jest naše vítězství. Jistě věrnému jeho sluhovi nelze se ztratiti, když s jeho pomocí setrvá. Protož, milí bratří, milé sestry, modlete se snažně, ať mi ráčí dáti setrvání a aby mě ráčil ostříhati od poskvrnění. A je-li k jeho chvále a k našemu prospěchu má smrt, ať mi ji ráčí dáti bez strachu zlého pod- stoupiti. Pakli jest k našemu lepšímu, aby mne vám ráčil navrátiti, když i tam i nazpět pojedu, bez poskvrny, abychom ještě spolu v jeho zákoně se poučili a Antikristových sítí něco porušili a budoucím bratřím po sobě dobrý příklad zanechali. Již snad více v Praze mě před smrtí neuzříte. Pakli mocný Bůh mě vám ráčí vrátiti, tím se veseleji uzříme. A ovšem, když v radosti nebeské spolu se shledáme. Bůh milosrdný, jenž svým dává pokoj jistý zde i po smrti, jenž jest vyvedl pastýře velikého, krvi jeho vylitím, jenž jest našeho spasení věčné svědectví, rač vás ve všem dobrém vésti, abyste plnili jeho vůli v svornosti bez roztržení, abyste majíce pokoj, v ctnostech došli věčného pokoje skrze Pána našeho Ježíše Krista, jenž jest Bůh věčný a člověk pravý z Panny Marie porozený, jemuž jest chvála a bude na věky se všemi vyvolenými, s nimiž v pravdě setrvajíce v radosti budeme přebý- vati. Amen. Dáno léta Páně 1414 po svátku svatého Václava [krátce po 28. září] na odchodu do Kostnice."
žádost byla, jest i bude až do mé smrti vaše spasení. A byl jsem si umínil vám kázati před svou jízdou, než bych odjel k svolání do Konstan- cie, a jménem vám ohlásiti křivé svědectví i svědky, kteří proti mně křivě svědčili, jež mám všecky popsány s jich svědectvími; a tiť vám budou ohlášení proto, aby, potupí-li mě anebo na smrt odsoudí, a také proto, abyste vy to vědouce, nelekali se, že bych pro které kacířství, jež bych držel, byl odsouzen. A také proto, abyste stáli v té pravdě bez strachu a bez viklání, kterouž dal vám Pán Bůh skrze věrné kazatele i skrz mě nestatečného poznati. A třetí proto, abyste se uměli lstivých a pokryteckých kazatelů varovati. A jižť vypravil jsem se na cestu bez glejtu mezi velmi veliké a mezi mnohé nepřátele, mezi nimiž nejhorší jsou domácí nepřátelé, jakož na svědectví poznáte, jichž více mnoho bude, než bylo proti našemu milo- srdnému Vykupiteli, i biskupů i mistrů i knížat světských i zákoníků. Ale doufám v svého milosrdného, moudrého a mocného Spasitele, že skrze své zaslíbení a skrze vaši věrnou modlitbu dá mi moudrost a sta- tečnost Ducha svatého, abych setrval a oni aby nemohli mne na křivou stranu uchýliti, jestli mi dá pokušení, hanění, vězení nebo smrt trpěti, a jakož jest sám trpěl a své nejmilejší sluhy v totéž poddal a nám dal příklad, abychom pro něho a pro své spasení trpěli. On Bůh a my jeho stvoření, on Pán a my jeho sluhové, on všeho světa král a my lidičkové nestateční, on nepotřebný a my potřební. On taky trpěl pro nás hříšné, i proč bychom my netrpěli? Však naše utrpení v milosti jest naše vy- čištění od hříchů a od věčných muk zbavení, a smrt jest naše vítězství. Jistě věrnému jeho sluhovi nelze se ztratiti, když s jeho pomocí setrvá. Protož, milí bratří, milé sestry, modlete se snažně, ať mi ráčí dáti setrvání a aby mě ráčil ostříhati od poskvrnění. A je-li k jeho chvále a k našemu prospěchu má smrt, ať mi ji ráčí dáti bez strachu zlého pod- stoupiti. Pakli jest k našemu lepšímu, aby mne vám ráčil navrátiti, když i tam i nazpět pojedu, bez poskvrny, abychom ještě spolu v jeho zákoně se poučili a Antikristových sítí něco porušili a budoucím bratřím po sobě dobrý příklad zanechali. Již snad více v Praze mě před smrtí neuzříte. Pakli mocný Bůh mě vám ráčí vrátiti, tím se veseleji uzříme. A ovšem, když v radosti nebeské spolu se shledáme. Bůh milosrdný, jenž svým dává pokoj jistý zde i po smrti, jenž jest vyvedl pastýře velikého, krvi jeho vylitím, jenž jest našeho spasení věčné svědectví, rač vás ve všem dobrém vésti, abyste plnili jeho vůli v svornosti bez roztržení, abyste majíce pokoj, v ctnostech došli věčného pokoje skrze Pána našeho Ježíše Krista, jenž jest Bůh věčný a člověk pravý z Panny Marie porozený, jemuž jest chvála a bude na věky se všemi vyvolenými, s nimiž v pravdě setrvajíce v radosti budeme přebý- vati. Amen. Dáno léta Páně 1414 po svátku svatého Václava [krátce po 28. září] na odchodu do Kostnice."
Strana 33
[3l V NORIMBERKU Když pak dorazil v pátek po Havlu [19. října] s řečenými pány do Norim- berka, přišel po obědě jistý mistr, jak myslím, Albert, farář od sv. Se- balda, ]16 žádaje, aby s nimi ráčil laskavě pohovořiti. A když svolil, přišlo několik mistrů, mezi nimi byl jeden doktor a mnozí z rady řeče- ného města, kdež s ním, mistrem, mluvili o jednotlivých běžných věcech a o nichž se šířila pověst o mistrovi, skoro čtyři hodiny. A když promlu- vili o jednotlivostech, pravili: „Zajisté, mistře, to, co jsme nyní slyšeli, jest katolické a my jsme totéž od mnohých let učili a drželi, držíme a vě- říme; a není-li nic jiného proti vám, jistě vy se ctí z koncilu vyjdete nebo se vrátíte.“ A tak se navzájem přátelsky rozešli. Také v tomto městě i jiných říšských městech, kterými řečený M. J. Hus projížděl, dával takové otevřené vyhlášky latinsky a německy na branách a dveřích kostelů přibíjeti: „Mistr Jan Hus již se ubírá do Kostnice ukázati víru, kterou dosud držel, nyní drží a až do smrti s přispěním Pána Ježíše Krista bude držeti. Proto, jako po celém Českém království oznámil svými vyhláškami a listy, chtěje na obecné synodě arcibiskupskému dvoru pražskému vydati počet ze své víry, a před svým odchodem každému žalobci učiniti zadost: tak i v tomto slavném říšském městě oznamuje, chce-li mu někdo přičítati blud nebo nějaké kacířství, aby se připravil na koncil, protože on, mistr Jan, jest hotov kterémukoli odpůrci na tom koncilu vydati počet ze své víry. Následuje list, který tamže, v Norimberku, napsal a poslal do Prahy svým věrným přátelům. 32 33 „Spasení od Krista Ježíše! Vězte, že jsem nikdy nejel se spuštěnou kápí, nýbrž zjevně, s odkry- tou tváří. A když jsem vyjel z Čech, nejprve, dříve než jsem přišel do města Pernovy, 117 očekával mě farář se střídníky; a když jsem vstou- pil do světnice, tu mi hned nalil veliký korbel vína a velmi laskavě se svými druhy přijal všechno učení a pravil, že byl vždy mým přítelem. Potom mě v Novém Městě ]18 všichni Němci velmi mile viděli: Pro- jeli jsme Vajdou 1191 a mnoho lidu se nám tam podivovalo. A když jsme přišli do Sulzpachu, 12% šli jsme tam do hospody, v které byl soud, lantricht. Tam jsem v síni před konšely a staršími řekl: „Hle, já jsem mistr Jan Hus, o němž jste, jak soudím, slyšeli mnoho špatného; ptejte se mne tedy.“ A když jsme probrali mnoho věcí, všechno velmi vděčně přijali. Potom jsme projeli městem Hirsweldem, J21 v němž nás opět velmi vděčně přijali. Poté jsme projeli městem Hersprukem 122 a tehdy jsme přenocovali v městě Laufu. J231 Tam přišel farář, veliký znalec práv, se střídníky, pohovořil jsem s ním a on také všechno vděčně přijal. A ejhle, přišli jsme do Norimberka, v kterém náš příchod rozhlásili kupci, kteří nás předjeli. Proto tam stál lid na ulicích, vyhlížeje a vyptá- vaje se, který že jest mistr Hus. A před obědem mi poslal list mistr Jo-
[3l V NORIMBERKU Když pak dorazil v pátek po Havlu [19. října] s řečenými pány do Norim- berka, přišel po obědě jistý mistr, jak myslím, Albert, farář od sv. Se- balda, ]16 žádaje, aby s nimi ráčil laskavě pohovořiti. A když svolil, přišlo několik mistrů, mezi nimi byl jeden doktor a mnozí z rady řeče- ného města, kdež s ním, mistrem, mluvili o jednotlivých běžných věcech a o nichž se šířila pověst o mistrovi, skoro čtyři hodiny. A když promlu- vili o jednotlivostech, pravili: „Zajisté, mistře, to, co jsme nyní slyšeli, jest katolické a my jsme totéž od mnohých let učili a drželi, držíme a vě- říme; a není-li nic jiného proti vám, jistě vy se ctí z koncilu vyjdete nebo se vrátíte.“ A tak se navzájem přátelsky rozešli. Také v tomto městě i jiných říšských městech, kterými řečený M. J. Hus projížděl, dával takové otevřené vyhlášky latinsky a německy na branách a dveřích kostelů přibíjeti: „Mistr Jan Hus již se ubírá do Kostnice ukázati víru, kterou dosud držel, nyní drží a až do smrti s přispěním Pána Ježíše Krista bude držeti. Proto, jako po celém Českém království oznámil svými vyhláškami a listy, chtěje na obecné synodě arcibiskupskému dvoru pražskému vydati počet ze své víry, a před svým odchodem každému žalobci učiniti zadost: tak i v tomto slavném říšském městě oznamuje, chce-li mu někdo přičítati blud nebo nějaké kacířství, aby se připravil na koncil, protože on, mistr Jan, jest hotov kterémukoli odpůrci na tom koncilu vydati počet ze své víry. Následuje list, který tamže, v Norimberku, napsal a poslal do Prahy svým věrným přátelům. 32 33 „Spasení od Krista Ježíše! Vězte, že jsem nikdy nejel se spuštěnou kápí, nýbrž zjevně, s odkry- tou tváří. A když jsem vyjel z Čech, nejprve, dříve než jsem přišel do města Pernovy, 117 očekával mě farář se střídníky; a když jsem vstou- pil do světnice, tu mi hned nalil veliký korbel vína a velmi laskavě se svými druhy přijal všechno učení a pravil, že byl vždy mým přítelem. Potom mě v Novém Městě ]18 všichni Němci velmi mile viděli: Pro- jeli jsme Vajdou 1191 a mnoho lidu se nám tam podivovalo. A když jsme přišli do Sulzpachu, 12% šli jsme tam do hospody, v které byl soud, lantricht. Tam jsem v síni před konšely a staršími řekl: „Hle, já jsem mistr Jan Hus, o němž jste, jak soudím, slyšeli mnoho špatného; ptejte se mne tedy.“ A když jsme probrali mnoho věcí, všechno velmi vděčně přijali. Potom jsme projeli městem Hirsweldem, J21 v němž nás opět velmi vděčně přijali. Poté jsme projeli městem Hersprukem 122 a tehdy jsme přenocovali v městě Laufu. J231 Tam přišel farář, veliký znalec práv, se střídníky, pohovořil jsem s ním a on také všechno vděčně přijal. A ejhle, přišli jsme do Norimberka, v kterém náš příchod rozhlásili kupci, kteří nás předjeli. Proto tam stál lid na ulicích, vyhlížeje a vyptá- vaje se, který že jest mistr Hus. A před obědem mi poslal list mistr Jo-
Strana 34
34 35 hannes Helwel, farář u sv. Vavřince, a psal, že by chtěl rád se mnou od dávné doby mluviti; jemu jsem na témž listě oznámil, aby přišel. A při- šel. A když jsem již napsal vyhlášku, chtěje ji přibíti, zatím pro mne po- slal pan Václav, že se sešli měštané a mistři, chtíce mě viděti a se mnou rozprávěti. Já jsem ihned vstal od stolu a vyšel jsem. A mistři zařídili, abychom rozmlouvali tajně; těm jsem řekl: „Já kážu veřejně, také chci, aby slyšeli, kdokoli by chtěli.“ A hned od té hodiny jsme rozmlouvali až do nočního soumraku. Byl tam jeden doktor, kartuzián, který disku- toval nevěcně. A pozoroval jsem, že se mistru Albertovi, faráři od sva- tého Sebalda, nelíbilo, že měšťané potvrzovali mé mínění. Nakonec byli všichni mistři a měšťané spokojeni. Také vězte, že jsem dosud nezpozoroval žádného nepřítele. A v kaž- dé hospodě dávám na rozloučenou Desatero přikázání 124 a někde je nalepuji moukou. A všechny hospodyně s muži mě přijímají velmi vděčně. Nikde také nevyhlašují zákaz služeb božích a německou vyhlášku všichni chválí. Přiznávám tedy, že není ke mně většího nepřátelství než u obyvatel Čech. A co mám ještě psáti? Pan Václav a podobně pan Jan jednají se mnou velmi laskavě a vlídně a jsou takřka hlasatelé pravdy, ale pravdi- věji bych řekl, obhájci pravdy: s nimi se s přispěním Páně všechno zdár- ně děje. Král jest na Rýně 125 a za ním jede pan Václav z Leštna a my v noci odjíždíme do Kostnice, ke které se blíží papež Jan. Soudíme totiž, že by bylo neužitečné jeti za králem snad na šedesát mil a vraceti se do Kostnice. Psáno v Norimberku v sobotu před svátkem Jedenácti tisíc panen.“ [20. října] [41 PŘÍJEZD DO KOSTNICE Potom v sobotu po Všech svatých, třetího dne měsíce listopadu, M. Jan Hus přijel do Kostnice a ubytoval se v ulici svatého Pavla u dobré vdovy, řečené Fida. 126 A nazítří šli páni Jan z Chlumu a Jindřich Lacembok k papeži Janu XXIII. do jeho paláce a oznámili mu, jak přivedli mistra Jana Husa s ochranným průvodním listem římského a uherského krále na koncil kostnický, žádajíce, aby se zřetelem na krále nedovolil téhož mistra Jana obtěžovati. A papež odpověděl, že ho nijak nechce obtěžo- vati nebo dovolit obtěžovati, i kdyby jeho vlastního bratra zabil, že má za svého pobytu v Kostnici býti bezpečen. Zatím přišel do Kostnice mistr Štěpán Páleč, 127 když mistr Sta- nislav ze Znojma 1281 na cestě v Čechách v Jindřichově Hradci zemřel stižen hlízou. Tento pak Páleč, přišed do Kostnice, ihned se spolčil s Michalem de Causis, 1291 podněcovatelem proti mistru Husovi a jeho odpůrcem. A sepsav nějaké články proti Husovi a jiné, které, jak říkali, vybrali ze spisu „O církvi“, běhal po všech přednějších kardinálech, arcibiskupech, biskupech a jiných prelátech, a to jsme ho viděli téměř
34 35 hannes Helwel, farář u sv. Vavřince, a psal, že by chtěl rád se mnou od dávné doby mluviti; jemu jsem na témž listě oznámil, aby přišel. A při- šel. A když jsem již napsal vyhlášku, chtěje ji přibíti, zatím pro mne po- slal pan Václav, že se sešli měštané a mistři, chtíce mě viděti a se mnou rozprávěti. Já jsem ihned vstal od stolu a vyšel jsem. A mistři zařídili, abychom rozmlouvali tajně; těm jsem řekl: „Já kážu veřejně, také chci, aby slyšeli, kdokoli by chtěli.“ A hned od té hodiny jsme rozmlouvali až do nočního soumraku. Byl tam jeden doktor, kartuzián, který disku- toval nevěcně. A pozoroval jsem, že se mistru Albertovi, faráři od sva- tého Sebalda, nelíbilo, že měšťané potvrzovali mé mínění. Nakonec byli všichni mistři a měšťané spokojeni. Také vězte, že jsem dosud nezpozoroval žádného nepřítele. A v kaž- dé hospodě dávám na rozloučenou Desatero přikázání 124 a někde je nalepuji moukou. A všechny hospodyně s muži mě přijímají velmi vděčně. Nikde také nevyhlašují zákaz služeb božích a německou vyhlášku všichni chválí. Přiznávám tedy, že není ke mně většího nepřátelství než u obyvatel Čech. A co mám ještě psáti? Pan Václav a podobně pan Jan jednají se mnou velmi laskavě a vlídně a jsou takřka hlasatelé pravdy, ale pravdi- věji bych řekl, obhájci pravdy: s nimi se s přispěním Páně všechno zdár- ně děje. Král jest na Rýně 125 a za ním jede pan Václav z Leštna a my v noci odjíždíme do Kostnice, ke které se blíží papež Jan. Soudíme totiž, že by bylo neužitečné jeti za králem snad na šedesát mil a vraceti se do Kostnice. Psáno v Norimberku v sobotu před svátkem Jedenácti tisíc panen.“ [20. října] [41 PŘÍJEZD DO KOSTNICE Potom v sobotu po Všech svatých, třetího dne měsíce listopadu, M. Jan Hus přijel do Kostnice a ubytoval se v ulici svatého Pavla u dobré vdovy, řečené Fida. 126 A nazítří šli páni Jan z Chlumu a Jindřich Lacembok k papeži Janu XXIII. do jeho paláce a oznámili mu, jak přivedli mistra Jana Husa s ochranným průvodním listem římského a uherského krále na koncil kostnický, žádajíce, aby se zřetelem na krále nedovolil téhož mistra Jana obtěžovati. A papež odpověděl, že ho nijak nechce obtěžo- vati nebo dovolit obtěžovati, i kdyby jeho vlastního bratra zabil, že má za svého pobytu v Kostnici býti bezpečen. Zatím přišel do Kostnice mistr Štěpán Páleč, 127 když mistr Sta- nislav ze Znojma 1281 na cestě v Čechách v Jindřichově Hradci zemřel stižen hlízou. Tento pak Páleč, přišed do Kostnice, ihned se spolčil s Michalem de Causis, 1291 podněcovatelem proti mistru Husovi a jeho odpůrcem. A sepsav nějaké články proti Husovi a jiné, které, jak říkali, vybrali ze spisu „O církvi“, běhal po všech přednějších kardinálech, arcibiskupech, biskupech a jiných prelátech, a to jsme ho viděli téměř
Strana 35
ETCTSHTZWETE DSLAIUILER! CONSTANTIA IOHANN.HISSI ET HIERONYMI PRAGENSIS IN CONSTANTIENSI CONCILIO. ET IN IPSO UTRIUSQVE INCENDIO ANNO J† 5. d 6 Juli st ANNOJ†6. A 3o Man Car 1 J.Conshantia urks. 2. Petershayiſen.zAussus pals alligatus. inrogo qremeseqrenti anno in eodem loco lecutuHieronymu- Prageuſ� Corona aut ufula papyracea fucui capiti in Concilio um posita, duobus cacodæmonibus arputiu ornala addito lemmate Hærsſiartha SLictores . 6 Rehieu. Iigna apporham �uem Hussuss hisVerbis compellavit: O Suncha Simplicitas 7LIDOVICHS DIX BAVANIA S. R. I. F LECTOR 8 Cardinales et Episcopi Spechalorea 9 Custedes careeri- Huni, gribus antequam cogflagraret grabias ęgil et valedixtt.10 Turma armatsrum Jooe v.Rßenus. in quem cineres Hurst cum gffogtá terra mole coujecti L Jan Hus na hranici. Rytina z doby kolem r. 1700.
ETCTSHTZWETE DSLAIUILER! CONSTANTIA IOHANN.HISSI ET HIERONYMI PRAGENSIS IN CONSTANTIENSI CONCILIO. ET IN IPSO UTRIUSQVE INCENDIO ANNO J† 5. d 6 Juli st ANNOJ†6. A 3o Man Car 1 J.Conshantia urks. 2. Petershayiſen.zAussus pals alligatus. inrogo qremeseqrenti anno in eodem loco lecutuHieronymu- Prageuſ� Corona aut ufula papyracea fucui capiti in Concilio um posita, duobus cacodæmonibus arputiu ornala addito lemmate Hærsſiartha SLictores . 6 Rehieu. Iigna apporham �uem Hussuss hisVerbis compellavit: O Suncha Simplicitas 7LIDOVICHS DIX BAVANIA S. R. I. F LECTOR 8 Cardinales et Episcopi Spechalorea 9 Custedes careeri- Huni, gribus antequam cogflagraret grabias ęgil et valedixtt.10 Turma armatsrum Jooe v.Rßenus. in quem cineres Hurst cum gffogtá terra mole coujecti L Jan Hus na hranici. Rytina z doby kolem r. 1700.
Strana 36
každodenně prováděti; a tam řečeného mistra Jana Husa obžalovával a popuzoval je, aby ho rozhodně zatkli. Potom si přibral mnichy kaza- tele 33% a z jiných řádů, ukazoval jim řečené a jiné články a štval je a podněcoval a zvláště vyšší, jako mistry teologie, proti mistru Husovi a dával jim články, proti řečenému mistru Husovi sebrané, a jiné žaloby, které jsem si od jednoho z nich také já opsal. Tento pak Páleč byl veliký přítel takřka od mládí řečeného mistra Jana Husa i druh; ale když přišla do Prahy jistá křížová výprava Jana XXIII., J31I který se nyní, sesazen z papežství, jmenuje Baltazar Cossa, proti neapolskému králi Ladislavovi, postavil se řečený M. Hus proti ní, protože viděl, že nesouhlasí se zákonem božím a láskou a odporuje jim. Řečený pak Páleč, protože byl v Boloni od řečeného Baltazara zajat a obrán, neodvážil se proto jeho bule odporovati, ačkoli říkal na faře M. Křišťana, faráře u svatého Michala na Starém Městě pražském před přemnohými mistry, bakaláři a studenty a zvláště v přítomnosti samého mistra Jana Husa tamže, že »obsahuje bludy makavé«, totiž ona bula. A odtud upadl do nesváru a sporu s řečeným mistrem Husem, kterého potom úhlavně pronásledoval jak dříve, tak na koncilu řečeném kost- nickém. Řečený pan Michal byl kdysi farářem u svatého Vojtěcha na Novém Městě pražském. A když se vyhlásil za znalce v opravě zlatých dolů, dal mu český král Václav velikou sumu peněz na opravu dolů v Jílovém; a on opustiv farníky a vzav peníze, pokusil se opraviti řečené zlaté doly. Když však nic nemohl dokázati, tajně prchl s řečenými penězi z králov- ství k římské kurii a za ty peníze a jiné, které mu poskytli protivníci ře- čeného mistra Husa, obstarával procesy a půhony proti mistru Husovi a jeho přívržencům; a ty procesy také za přítomnosti řečeného mistra Husa v Kostnici přibíjel na dveře chrámové. Následuje list a četné jiné české a latinské, jež jsou psány v Kostnici od mistra Jana Husa lidu a také jeho zvláštním přátelům. „Spasení od Krista Ježíše! Přišli jsme do Kostnice v sobotu po svátku Všech svatých [3. listo- padu] beze vší úhony, projíždějíce městy, vylepujíce vyhlášky latinské a německé. A bydlíme v Kostnici v ulici blízko bytu papežova. A přišli jsme bez ochranného průvodního listu. 3321 A na druhý den Michal de Causis vylepil na kostele soudní nálezy proti mně 1331 a nahoru položil úvod s velikým textem, že to jsou ná- lezy proti vyobcovanému a zatvrzelému Janu Husovi a podezřelému z kacířství, a mnoho jiného. Já však si toho s pomocí boží nevšímám, věda, že ho Bůh poslal proti mně, aby mi zlořečil, pro mé hříchy, ke zkoušce, zda umím a chci něco vytrpěti. Pan Lacembok s panem Janem Kepkou byli u papeže a mluvili s ním o mně. On odpověděl, že nic nechce dělati násilím. Proslýchá se, ale málo určitě, že Benedikt, španělský papež, jede na koncil. 3341 Dnes jsme dostali zprávu, že vévoda burgundský 335 své- vodou brabantským 136 ustoupili z pole a že král Zikmund měl do tří
každodenně prováděti; a tam řečeného mistra Jana Husa obžalovával a popuzoval je, aby ho rozhodně zatkli. Potom si přibral mnichy kaza- tele 33% a z jiných řádů, ukazoval jim řečené a jiné články a štval je a podněcoval a zvláště vyšší, jako mistry teologie, proti mistru Husovi a dával jim články, proti řečenému mistru Husovi sebrané, a jiné žaloby, které jsem si od jednoho z nich také já opsal. Tento pak Páleč byl veliký přítel takřka od mládí řečeného mistra Jana Husa i druh; ale když přišla do Prahy jistá křížová výprava Jana XXIII., J31I který se nyní, sesazen z papežství, jmenuje Baltazar Cossa, proti neapolskému králi Ladislavovi, postavil se řečený M. Hus proti ní, protože viděl, že nesouhlasí se zákonem božím a láskou a odporuje jim. Řečený pak Páleč, protože byl v Boloni od řečeného Baltazara zajat a obrán, neodvážil se proto jeho bule odporovati, ačkoli říkal na faře M. Křišťana, faráře u svatého Michala na Starém Městě pražském před přemnohými mistry, bakaláři a studenty a zvláště v přítomnosti samého mistra Jana Husa tamže, že »obsahuje bludy makavé«, totiž ona bula. A odtud upadl do nesváru a sporu s řečeným mistrem Husem, kterého potom úhlavně pronásledoval jak dříve, tak na koncilu řečeném kost- nickém. Řečený pan Michal byl kdysi farářem u svatého Vojtěcha na Novém Městě pražském. A když se vyhlásil za znalce v opravě zlatých dolů, dal mu český král Václav velikou sumu peněz na opravu dolů v Jílovém; a on opustiv farníky a vzav peníze, pokusil se opraviti řečené zlaté doly. Když však nic nemohl dokázati, tajně prchl s řečenými penězi z králov- ství k římské kurii a za ty peníze a jiné, které mu poskytli protivníci ře- čeného mistra Husa, obstarával procesy a půhony proti mistru Husovi a jeho přívržencům; a ty procesy také za přítomnosti řečeného mistra Husa v Kostnici přibíjel na dveře chrámové. Následuje list a četné jiné české a latinské, jež jsou psány v Kostnici od mistra Jana Husa lidu a také jeho zvláštním přátelům. „Spasení od Krista Ježíše! Přišli jsme do Kostnice v sobotu po svátku Všech svatých [3. listo- padu] beze vší úhony, projíždějíce městy, vylepujíce vyhlášky latinské a německé. A bydlíme v Kostnici v ulici blízko bytu papežova. A přišli jsme bez ochranného průvodního listu. 3321 A na druhý den Michal de Causis vylepil na kostele soudní nálezy proti mně 1331 a nahoru položil úvod s velikým textem, že to jsou ná- lezy proti vyobcovanému a zatvrzelému Janu Husovi a podezřelému z kacířství, a mnoho jiného. Já však si toho s pomocí boží nevšímám, věda, že ho Bůh poslal proti mně, aby mi zlořečil, pro mé hříchy, ke zkoušce, zda umím a chci něco vytrpěti. Pan Lacembok s panem Janem Kepkou byli u papeže a mluvili s ním o mně. On odpověděl, že nic nechce dělati násilím. Proslýchá se, ale málo určitě, že Benedikt, španělský papež, jede na koncil. 3341 Dnes jsme dostali zprávu, že vévoda burgundský 335 své- vodou brabantským 136 ustoupili z pole a že král Zikmund měl do tří
Strana 37
dnů býti v Cáchách a tam korunován 1371 a že má na něho papež s konci- lem čekati. A protože jsou Cáchy vzdáleny od Kostnice sedmdesát mil, soudím, že král sotva přijde do Narození Páně; 1381 podle toho soudím, že konec koncilu, nebude-li rozpuštěn, bude asi kolem velikonoc. Píce jest tu drahá; nocleh za půl zlatého na týden. Koně jsou laciní, který byl koupen v Čechách za šest kop, za toho zde dávají sedm zlatých. My jsme poslali s panem Janem koně do jednoho města, totiž Ravenspur- ku, na čtyři míle. A soudím, že brzy budu míti nedostatek ve věcech potřebných; proto se starejte po přátelích, jež by bylo dlouhé vypočítávati a obtížné vyvzpomínati. Pan Lacembok jede dnes ke králi a uložil mi, abych před královým příchodem nic nezkoušel, pokud jde o jednání. A doufám, že budu odpo- vídati ve veřejném slyšení. Pařížanů jest tu mnoho i Italů, ale dosud málo arcibiskupů a bisku- pů také málo; kardinálů jest hojně, jezdí na mezcích, ale »jsou lačni«. Když jsem jel do Kostnice na koni, hned jsem slyšel, že jedou, převeliké množství jezdců, ale sbíhalo se veliké množství. Z našich Čechů mnozí utratili na cestě vše, co měli na penězích, a již trpí bídu. A já jich velice lituji, ale nemohu dávati všem. Koně pana Přibyslava převzal pan Lacembok. Rabštýnův 1391 kůň však převyšuje všechny ve vytrvalosti a bujnosti. A toho jediného mám u sebe, kdyby se mi někdy naskytlo vyjeti z města ke králi. Pozdravujte všechny přátele, nikoho vyjímajíc, atd. Toto jest čtvrtý 140 list z cizích krajin, daný v neděli v noci po svátku Všech svatých [4. listopadu] v Kostnici. Žádný Čech z rytířů není v Kostnici mimo pana Jana Kepky, který mě vedl a chrání skutečně jako rytíř; a všude káže více než já, prohlašuje mou nevinu. Dáno v Kostnici. Modlete se k Bohu za stálost 1411 v pravdě! 36 37 „Příznivci a přátelé nejmilejší! Ačkoli, jak se pamatujeme, jsme poslali Vašim Přátelstvím více listů, popisujících pravdivě způsob naší cesty a nynějšího pobytu v Kost- nici, přece nyní, abych rozhodně ukázal stálý cit vůči našemu společen- ství, rád bych, abyste věděli, že včera [9. listopadu] přišli do našeho bytu auditor svatého (kéžby) paláce Apoštolského s kostnickým biskupem 342 spolu s oficiálem kostnickým 3431 a říkali mistrovi, jak nastal veliký spor mezi papežem a kardinály o interdikt hrozebně vyhlášený a namí- řený proti našemu mistrovi, a krátce uzavřeli, aby navštívili mistra oznámiti mu, že papež z plnosti moci zrušil již řečený interdikt a nálezy vyobcování vynesené proti mistru Janovi, a přesto ho požádati, aby se jen pro uvarování pohoršení lidu a pobouření nezúčastňoval jejich slavných mší, ale jinak aby zcela svobodně navštěvoval podle své libosti jak město Kostnici, tak kostely a kterákoli místa. A jak jsme pravdivě pochopili, že se jen všichni bojí budoucího kázání ke kněžstvu, které mistr Jan zamýšlí kázati. Neboť někdo, neví se, zda přítel nebo nepřítel,
dnů býti v Cáchách a tam korunován 1371 a že má na něho papež s konci- lem čekati. A protože jsou Cáchy vzdáleny od Kostnice sedmdesát mil, soudím, že král sotva přijde do Narození Páně; 1381 podle toho soudím, že konec koncilu, nebude-li rozpuštěn, bude asi kolem velikonoc. Píce jest tu drahá; nocleh za půl zlatého na týden. Koně jsou laciní, který byl koupen v Čechách za šest kop, za toho zde dávají sedm zlatých. My jsme poslali s panem Janem koně do jednoho města, totiž Ravenspur- ku, na čtyři míle. A soudím, že brzy budu míti nedostatek ve věcech potřebných; proto se starejte po přátelích, jež by bylo dlouhé vypočítávati a obtížné vyvzpomínati. Pan Lacembok jede dnes ke králi a uložil mi, abych před královým příchodem nic nezkoušel, pokud jde o jednání. A doufám, že budu odpo- vídati ve veřejném slyšení. Pařížanů jest tu mnoho i Italů, ale dosud málo arcibiskupů a bisku- pů také málo; kardinálů jest hojně, jezdí na mezcích, ale »jsou lačni«. Když jsem jel do Kostnice na koni, hned jsem slyšel, že jedou, převeliké množství jezdců, ale sbíhalo se veliké množství. Z našich Čechů mnozí utratili na cestě vše, co měli na penězích, a již trpí bídu. A já jich velice lituji, ale nemohu dávati všem. Koně pana Přibyslava převzal pan Lacembok. Rabštýnův 1391 kůň však převyšuje všechny ve vytrvalosti a bujnosti. A toho jediného mám u sebe, kdyby se mi někdy naskytlo vyjeti z města ke králi. Pozdravujte všechny přátele, nikoho vyjímajíc, atd. Toto jest čtvrtý 140 list z cizích krajin, daný v neděli v noci po svátku Všech svatých [4. listopadu] v Kostnici. Žádný Čech z rytířů není v Kostnici mimo pana Jana Kepky, který mě vedl a chrání skutečně jako rytíř; a všude káže více než já, prohlašuje mou nevinu. Dáno v Kostnici. Modlete se k Bohu za stálost 1411 v pravdě! 36 37 „Příznivci a přátelé nejmilejší! Ačkoli, jak se pamatujeme, jsme poslali Vašim Přátelstvím více listů, popisujících pravdivě způsob naší cesty a nynějšího pobytu v Kost- nici, přece nyní, abych rozhodně ukázal stálý cit vůči našemu společen- ství, rád bych, abyste věděli, že včera [9. listopadu] přišli do našeho bytu auditor svatého (kéžby) paláce Apoštolského s kostnickým biskupem 342 spolu s oficiálem kostnickým 3431 a říkali mistrovi, jak nastal veliký spor mezi papežem a kardinály o interdikt hrozebně vyhlášený a namí- řený proti našemu mistrovi, a krátce uzavřeli, aby navštívili mistra oznámiti mu, že papež z plnosti moci zrušil již řečený interdikt a nálezy vyobcování vynesené proti mistru Janovi, a přesto ho požádati, aby se jen pro uvarování pohoršení lidu a pobouření nezúčastňoval jejich slavných mší, ale jinak aby zcela svobodně navštěvoval podle své libosti jak město Kostnici, tak kostely a kterákoli místa. A jak jsme pravdivě pochopili, že se jen všichni bojí budoucího kázání ke kněžstvu, které mistr Jan zamýšlí kázati. Neboť někdo, neví se, zda přítel nebo nepřítel,
Strana 38
38 39 včera ohlásil v kostele, že mistr Hus bude v nejbližší neděli [11. listopa- du] kázati kněžstvu v kostnickém chrámě a dá každému přítomnému dukát. A proto jsme v Kostnici svobodni a mistr denně koná služby boží a na celé cestě je konal až sem. A mistr projevil tu na radu královu zdrženlivost, že se nebude ve skutcích pravdy i svých až do příchodu uherského krále o nic pokoušeti, protože v jednáních koncilu nic nebylo dosud začato, ani nepřišlo nějaké poselství některého krále nebo kní- žete, ani ze strany Rehoře 144 nebo Benedikta 1451 nebo jejich po- selstev se dosud neslyší něco jistého, ani dosud nedoufáme v začátek koncilu v několika týdnech. 148r Vězte a řekněte to jim, že všichni osobně pohnaní 1471 a tak i o jiných, jak se ví, jsou veřejně na branách a dveřích kostelů udáni, aby se měli na pozoru. A Michal de Causis své skutky »ryčně« 148 koná. Pán Jan Kepka a pán Václav z Leštna jsou neohrožení a horliví šiřitelé a ochránci pravdy. Psáno v Kostnici v nejbližší sobotu před Martinem [10. listopadu] Husa 1491 není ještě upečena a nebojí se upečení, protože v tomto roce v sobotu, před svátkem Martina, připadá jeho slavná vigilie, kdy se husy nejedí. Tento list je asi od mistra Jana Kardinála, 15° faráře z Janovic. Jiný. „Spasení od Krista Ježíše! Nejmilejší! Vězte, že se mi dobře vede ve všem. Přišel jsem do Kostnice bez ochranného průvodního listu papežova: proste tedy Boha, aby mi dal stálost, protože mnoho protivníků a silných povstává proti mně i je zvláště štve prodavač odpustků pasovský děkan, nyní již probošt, 151 a Michal de Causis, který stále vylepuje soudní nálezy proti mně. Ale ničeho z toho se nebojím, ani neobávám, doufaje, že po veliké bitvě bývá veliké vítězství a po vítězství větší odměna a větší zahanbení pro- následovatelů. Papež nechce dáti odstraniti soudní nálezy 1521 a řekl: „Cožpak já mohu? To přece dělají vaši.“ Ale mluvili dva biskupové a jeden doktor s panem Janem Kepkou, abych se já v tichosti smírně dohodl. A tak poznávám, že se bojí mé veřejné odpovědi a kázání, kterého, jak doufám, s milostí boží, dosáhnu, až přijede král Zikmund. O něm mi oznámil pan Václav z Leštna, že se velmi zaradoval, když mu on, urozený pan Václav řekl, že jedu přímo do Kostnice bez ochranného průvodního listu. Ve všech městech se nám dařilo dobře, byli jsme hoštěni a vylepo- vali jsme vyhlášky latinské a německé v říšských městech a v nich jsem měl rozpravy s mistry. A měl jsem jednoho předchůdce, lubušského biskupa, 153 který nás vždy o nokturn 154 předejel a rozhlásil, že mě vezou spoutaného na voze, a aby se varovali, že prý poznávám
38 39 včera ohlásil v kostele, že mistr Hus bude v nejbližší neděli [11. listopa- du] kázati kněžstvu v kostnickém chrámě a dá každému přítomnému dukát. A proto jsme v Kostnici svobodni a mistr denně koná služby boží a na celé cestě je konal až sem. A mistr projevil tu na radu královu zdrženlivost, že se nebude ve skutcích pravdy i svých až do příchodu uherského krále o nic pokoušeti, protože v jednáních koncilu nic nebylo dosud začato, ani nepřišlo nějaké poselství některého krále nebo kní- žete, ani ze strany Rehoře 144 nebo Benedikta 1451 nebo jejich po- selstev se dosud neslyší něco jistého, ani dosud nedoufáme v začátek koncilu v několika týdnech. 148r Vězte a řekněte to jim, že všichni osobně pohnaní 1471 a tak i o jiných, jak se ví, jsou veřejně na branách a dveřích kostelů udáni, aby se měli na pozoru. A Michal de Causis své skutky »ryčně« 148 koná. Pán Jan Kepka a pán Václav z Leštna jsou neohrožení a horliví šiřitelé a ochránci pravdy. Psáno v Kostnici v nejbližší sobotu před Martinem [10. listopadu] Husa 1491 není ještě upečena a nebojí se upečení, protože v tomto roce v sobotu, před svátkem Martina, připadá jeho slavná vigilie, kdy se husy nejedí. Tento list je asi od mistra Jana Kardinála, 15° faráře z Janovic. Jiný. „Spasení od Krista Ježíše! Nejmilejší! Vězte, že se mi dobře vede ve všem. Přišel jsem do Kostnice bez ochranného průvodního listu papežova: proste tedy Boha, aby mi dal stálost, protože mnoho protivníků a silných povstává proti mně i je zvláště štve prodavač odpustků pasovský děkan, nyní již probošt, 151 a Michal de Causis, který stále vylepuje soudní nálezy proti mně. Ale ničeho z toho se nebojím, ani neobávám, doufaje, že po veliké bitvě bývá veliké vítězství a po vítězství větší odměna a větší zahanbení pro- následovatelů. Papež nechce dáti odstraniti soudní nálezy 1521 a řekl: „Cožpak já mohu? To přece dělají vaši.“ Ale mluvili dva biskupové a jeden doktor s panem Janem Kepkou, abych se já v tichosti smírně dohodl. A tak poznávám, že se bojí mé veřejné odpovědi a kázání, kterého, jak doufám, s milostí boží, dosáhnu, až přijede král Zikmund. O něm mi oznámil pan Václav z Leštna, že se velmi zaradoval, když mu on, urozený pan Václav řekl, že jedu přímo do Kostnice bez ochranného průvodního listu. Ve všech městech se nám dařilo dobře, byli jsme hoštěni a vylepo- vali jsme vyhlášky latinské a německé v říšských městech a v nich jsem měl rozpravy s mistry. A měl jsem jednoho předchůdce, lubušského biskupa, 153 který nás vždy o nokturn 154 předejel a rozhlásil, že mě vezou spoutaného na voze, a aby se varovali, že prý poznávám
Strana 39
HIERONÝMUS PRAGENSIS. BOHEMUS. THEOLOGUS IN ACADEMIA PRAGENSI INVARIIS GALLIA ET GERMANIA ACADEMIIS VERSATUS INGENIO DOCTRINA ET ELOQUENTIA CLARUS CREMATUS IN CONCILIO CONSTANTIENSI C c. 30 Mlay Anna 1416 Jeroným Pražský. Rytina z doby kolem r. 1700.
HIERONÝMUS PRAGENSIS. BOHEMUS. THEOLOGUS IN ACADEMIA PRAGENSI INVARIIS GALLIA ET GERMANIA ACADEMIIS VERSATUS INGENIO DOCTRINA ET ELOQUENTIA CLARUS CREMATUS IN CONCILIO CONSTANTIENSI C c. 30 Mlay Anna 1416 Jeroným Pražský. Rytina z doby kolem r. 1700.
Strana 40
IOHANNES ZISKA BOHEMUS. DUX BOHEMORUM SUPPLICH HUSSITICI VINDEX. Jan Žižka. Rytina z doby Kolčin r. 1700.
IOHANNES ZISKA BOHEMUS. DUX BOHEMORUM SUPPLICH HUSSITICI VINDEX. Jan Žižka. Rytina z doby Kolčin r. 1700.
Strana 41
lidské myšlenky. A tak, když jsme se přiblížili k některému městu, vy- bíhaly nám davy naproti jako na divadlo. Ale hanbu utržil nepřítel svou lží a lid byl vděčný, když uslyšel pravdu. Jistě Kristus Ježíš „jest se mnou tak jako rek udatný“ (Jerem. 20,11.), a proto se nebojím, co mi učiní nepřítel. Žijte svatě, modlete se nábožně, aby milosrdný Pán stál při mně, až do konce háje ve mně svého zákona. Dáno v noci v den svatého Leonarda [6. listopadu]. Soudím, že budu míti nedostatek v potřebných věcech, jestliže se koncil protáhne. Proto koho znáte jako mé přátele, žádejte je o přispění; ale zprvu žádejte o půjčku. Pozdravujte všechny přátele a přítelkyně, vybízejíce je, aby se za mne modlili k Bohu, protože jest toho velmi zapotřebí. Česky lidu: 40 „Pokoj vám od Pána Boha a Ježíše Krista, abyste se hříchů varovali, v jeho milosti přebývali, v ctnostech prospívali a po smrti vstoupili v radost věčnou. 41 Nejmilejší! Prosím vás, abyste, jsouce živi podle božího zákona, pilni byli svého spasení, slyšíce slovo boží v opatrnosti, abyste se nedali oklamati posly Antikristovými, kteří hříchy lidu zlehčují, za hříchy netrestají, svým starším pochlebují, hříchy lidu neoznamují, sami se velebí, svými skutky se honosí, moc svou zveličují, ale Pána Boha Ježíše v pokoře, v chudobě, v trpělivosti a v práci následovati nechtí. O nichž prorokoval milostivý Spasitel, řka (Mat. 24, 24): »Povstanou falešní prorokové a svedou mnohé.« A vystříhaje své věrné dí (Mat. 7, 15—16): »Varujte se falešných proroků, kteří přicházejí k vám v rouše ovčím, a vnitř jsou vlci hltaví; po ovocích jejich poznáte je.« Jistě potřebí jest veliké věrným křesťanům, aby pilně se chránili, neboť dí Spasitel (Mat. 24, 24), že »i vyvolení byli by svedeni, kdyby to mohlo býti«. Protož, nejmilejší, bděte, aby lest dábelská vás nepodvedla, a tím buďte pilnější, čím více Antikrist se protiví; soudný den se blíží, smrt mnohé tíží, a synům božím nebeské se království blíží. Pro něž své tělo krotte, smrti se neboj- te, spolu se milujte a pamětí, rozumem i vůlí v Bohu vždycky stůjte. Den soudný buď vám před očima hrozný, abyste nehřešili, a radost věčná, abyste po ní toužili, umučení Spasitele, abyste s ním pro něho mile trpěli. Neb když jeho umučení ku paměti přivedete, tehdy mile proti- venství podstoupíte, lání, hanění, bití i vězení, a bude-li vůle jeho, i smrt tělesnou pro jeho svatou pravdu. Víte, nejmilejší, že haněním na nás se Antikrist osopil, a ještě mnohým na vlase neuškodil, jakožto i mně, ač se velmi obořil na mě. Protož prosím vás, abyste snažně Pána Boha prosili, aby mi ráčil dáti moudrost, trpělivost, pokoru i statečnost k setrvání v své pravdě. Jižť mě dovedl do Konstancie beze vší překážky; a na vší cestě, jeda
lidské myšlenky. A tak, když jsme se přiblížili k některému městu, vy- bíhaly nám davy naproti jako na divadlo. Ale hanbu utržil nepřítel svou lží a lid byl vděčný, když uslyšel pravdu. Jistě Kristus Ježíš „jest se mnou tak jako rek udatný“ (Jerem. 20,11.), a proto se nebojím, co mi učiní nepřítel. Žijte svatě, modlete se nábožně, aby milosrdný Pán stál při mně, až do konce háje ve mně svého zákona. Dáno v noci v den svatého Leonarda [6. listopadu]. Soudím, že budu míti nedostatek v potřebných věcech, jestliže se koncil protáhne. Proto koho znáte jako mé přátele, žádejte je o přispění; ale zprvu žádejte o půjčku. Pozdravujte všechny přátele a přítelkyně, vybízejíce je, aby se za mne modlili k Bohu, protože jest toho velmi zapotřebí. Česky lidu: 40 „Pokoj vám od Pána Boha a Ježíše Krista, abyste se hříchů varovali, v jeho milosti přebývali, v ctnostech prospívali a po smrti vstoupili v radost věčnou. 41 Nejmilejší! Prosím vás, abyste, jsouce živi podle božího zákona, pilni byli svého spasení, slyšíce slovo boží v opatrnosti, abyste se nedali oklamati posly Antikristovými, kteří hříchy lidu zlehčují, za hříchy netrestají, svým starším pochlebují, hříchy lidu neoznamují, sami se velebí, svými skutky se honosí, moc svou zveličují, ale Pána Boha Ježíše v pokoře, v chudobě, v trpělivosti a v práci následovati nechtí. O nichž prorokoval milostivý Spasitel, řka (Mat. 24, 24): »Povstanou falešní prorokové a svedou mnohé.« A vystříhaje své věrné dí (Mat. 7, 15—16): »Varujte se falešných proroků, kteří přicházejí k vám v rouše ovčím, a vnitř jsou vlci hltaví; po ovocích jejich poznáte je.« Jistě potřebí jest veliké věrným křesťanům, aby pilně se chránili, neboť dí Spasitel (Mat. 24, 24), že »i vyvolení byli by svedeni, kdyby to mohlo býti«. Protož, nejmilejší, bděte, aby lest dábelská vás nepodvedla, a tím buďte pilnější, čím více Antikrist se protiví; soudný den se blíží, smrt mnohé tíží, a synům božím nebeské se království blíží. Pro něž své tělo krotte, smrti se neboj- te, spolu se milujte a pamětí, rozumem i vůlí v Bohu vždycky stůjte. Den soudný buď vám před očima hrozný, abyste nehřešili, a radost věčná, abyste po ní toužili, umučení Spasitele, abyste s ním pro něho mile trpěli. Neb když jeho umučení ku paměti přivedete, tehdy mile proti- venství podstoupíte, lání, hanění, bití i vězení, a bude-li vůle jeho, i smrt tělesnou pro jeho svatou pravdu. Víte, nejmilejší, že haněním na nás se Antikrist osopil, a ještě mnohým na vlase neuškodil, jakožto i mně, ač se velmi obořil na mě. Protož prosím vás, abyste snažně Pána Boha prosili, aby mi ráčil dáti moudrost, trpělivost, pokoru i statečnost k setrvání v své pravdě. Jižť mě dovedl do Konstancie beze vší překážky; a na vší cestě, jeda
Strana 42
zjevně jako kněz a sám se hlasitě oznamuje lidu ve všech městech, nena- lezl jsem zjevného nepřítele, aniž bych jich měl mnoho v Konstanci, kdyby české kněžstvo, které žebrá po obročích a po lakomství, lidi na cestách nesvádělo. A doufám v milosrdného Spasitele i ve vaši modlitbu, žet vytrvám v pravdě boží až do smrti. Vězte, žeť pro mě nikdež služby nestavili, ani v Konstanci, v níž sám papež za mne sloužil. 155 Buďtež Pánu Bohu poručeni, milosrdnému Ježíšovi, Bohu pravému, synu čisté Panny Marie, jenž nás svou ukrutnou a ohavnou smrtí vy- koupil bez našeho zasloužení od muk věčných, od moci dáblovy a od hříchu. Psán list v Konstanci na den svatého Othmara [16. listopadu] dobrého sluhy Pána našeho Jezu Krista, jenž jest požehnaný na věky. Amen. Mistr Jan Hus, kněz a sluha boží v naději. ČÁST DRUHÁ O Husově uvěznění [I] HUS ZATČEN Když pak řečený mistr Jan Hus pobýval v Kostnici asi půl čtvrté neděle, povídalo se po městě, že byl mistr Hus vyvezen z města na voze, na němž se vozilo seno, ale nebyla to pravda. Bylo to totiž takto: čeledíno- vé, kteří jezdili s řečeným vozem pro seno a nesundali z vozu plachtu neboli přikrývku (obecně »šperloch«), ale teprve po dvou nebo třech jízdách ji sňali a bez toho přikrytí opět seno vezli. Z toho tehdy někteří se domýšleli nebo se povídalo, že mistr Hus byl již z města v senu vy- vezen a tak že vyvázl v senu a ven byl vyvezen; ale vpravdě ani žádná zmínka o té věci nikdy nebyla, tak jak bylo později a již jest zjevno. Kdyby byl vyvázl, nikdy by nebyl býval zatčen a pouty spoután, ani na konec od nich odsouzen. A potom ve středu, totiž po Kateřině [28. listopadu], kardinálové, kteří tehdy byli v Kostnici, J poštváni řečenými jeho protivníky, totiž Pálčem a Michalem de Causis, poslali dva biskupy, totiž augspur- ského 121 a tridentského, J31 purkmistra města Kostnice 141 a jaké- hosi rytíře Hanse von Boden do bytu mistra Husa. Ti když přišli v ho- dinu obědní, řekli panu Janovi z Chlumu, že přicházejí od kardinálů a z rozkazu papežova k mistru Janu Husovi, a jakož si dříve žádal s nimi
zjevně jako kněz a sám se hlasitě oznamuje lidu ve všech městech, nena- lezl jsem zjevného nepřítele, aniž bych jich měl mnoho v Konstanci, kdyby české kněžstvo, které žebrá po obročích a po lakomství, lidi na cestách nesvádělo. A doufám v milosrdného Spasitele i ve vaši modlitbu, žet vytrvám v pravdě boží až do smrti. Vězte, žeť pro mě nikdež služby nestavili, ani v Konstanci, v níž sám papež za mne sloužil. 155 Buďtež Pánu Bohu poručeni, milosrdnému Ježíšovi, Bohu pravému, synu čisté Panny Marie, jenž nás svou ukrutnou a ohavnou smrtí vy- koupil bez našeho zasloužení od muk věčných, od moci dáblovy a od hříchu. Psán list v Konstanci na den svatého Othmara [16. listopadu] dobrého sluhy Pána našeho Jezu Krista, jenž jest požehnaný na věky. Amen. Mistr Jan Hus, kněz a sluha boží v naději. ČÁST DRUHÁ O Husově uvěznění [I] HUS ZATČEN Když pak řečený mistr Jan Hus pobýval v Kostnici asi půl čtvrté neděle, povídalo se po městě, že byl mistr Hus vyvezen z města na voze, na němž se vozilo seno, ale nebyla to pravda. Bylo to totiž takto: čeledíno- vé, kteří jezdili s řečeným vozem pro seno a nesundali z vozu plachtu neboli přikrývku (obecně »šperloch«), ale teprve po dvou nebo třech jízdách ji sňali a bez toho přikrytí opět seno vezli. Z toho tehdy někteří se domýšleli nebo se povídalo, že mistr Hus byl již z města v senu vy- vezen a tak že vyvázl v senu a ven byl vyvezen; ale vpravdě ani žádná zmínka o té věci nikdy nebyla, tak jak bylo později a již jest zjevno. Kdyby byl vyvázl, nikdy by nebyl býval zatčen a pouty spoután, ani na konec od nich odsouzen. A potom ve středu, totiž po Kateřině [28. listopadu], kardinálové, kteří tehdy byli v Kostnici, J poštváni řečenými jeho protivníky, totiž Pálčem a Michalem de Causis, poslali dva biskupy, totiž augspur- ského 121 a tridentského, J31 purkmistra města Kostnice 141 a jaké- hosi rytíře Hanse von Boden do bytu mistra Husa. Ti když přišli v ho- dinu obědní, řekli panu Janovi z Chlumu, že přicházejí od kardinálů a z rozkazu papežova k mistru Janu Husovi, a jakož si dříve žádal s nimi
Strana 43
mluviti, že již jsou ochotni ho vyslechnout. A pan Jan z Chlumu nej- dříve vstav, mluvil s nimi velmi zlostně řka: „Víte-li, důstojní otcové, kterak a jakým způsobem sem přišel mistr Jan Hus? Pakli to nevíte, hle, já vám to povím: když jsme byli my, totiž já a pan Václav z Leštna, ve Friaulsku s naším panem císařem 15 a měli jsme v úmyslu vrátiti se do našeho království nebo země, on nám tehdy nařídil, abychom mistra Jana ujistili jeho ochranným průvodním listem, a tak aby přišel k tomuto koncilu. Pročež vězte to, abyste vy nečinili nic proti cti našeho pána.“ A purkmistrovi řekl německy: „Vy vězte, že kdyby dábel přišel k projednávání své pře, musel by býti pravdivě slyšen.“ Nadto řekl pan Jan jim, biskupům: „Pan král sám pravil ještě dále: A jestliže mistr Hus bude souhlasit jít s vámi do Kostnice, tehdy mu povězte, aby o oné věci nic nemluvil, leč v mé přítomnosti, až já s pomocí boží přijdu do Kostnice.“ Když to uslyšeli všichni, kdož přišli, že jim tak urputným způsobem odpovídal, pravili, a zvláště tridentský či trientský biskup: „Pane Jene, přišli jsme pouze pro lepší pokoj, aby nevznikl rozruch.“ A mistr Jan Hus, povstav od stolu — a jehož, jak myslím, žádný z biskupů dosud neznal — odpověděl: „Já jsem sem nepřišel toliko ke kardinálům a nikdy jsem si nepřál mluviti s nimi zvláště, nýbrž jsem přišel k celému koncilu a tam promluvím, co Bůh dá a na co budu dotázán; ale přece na žádost pánů kardinálů jsem ochoten hned k nim přijíti, a budou-li se mne na něco tázati, doufám, že spíše chci volit smrt, než bych zapřel pravdu z Písem nebo jinak mnou poznanou. A řečení biskupové a jiní, kteří přišli k mistru Janu Husovi za oné přátelské rozmluvy, v které jeho, mistra Husa, přátelsky žádali, aby přišel k řečeným kardinálům, že chtí s ním mluviti, obklíčili dům příbytku mistra Husa a několik jiných sousedních kolem dokola žold- néři z řečené obce. A když Mistr sestupoval, vyšla vstříc domácí, s kterou se loučil slovy: „Žehnej ti Bůh!“ a ona plačíc mu odpověděla. I titíž biskupové, jak říkali někteří, když sestupovali, řekli: „Již více nebudeš konati služby nebo mši.“ A vystoupiv na jakéhosi koníčka, jel s řečenými posly a s řečeným panem Janem z Chlumu, svým průvodcem, do paláce papežova a ke kardinálům. 42 43 [2] PRVNÍ VÝSLECH A když přišel ke kardinálům a pozdravil je, řekli mu: „Mistře Jene, mnoho podivného se o vás povídá, že jste držel a rozséval mnoho bludů v Království českém; a proto jsme vás dali povolati, chtíce s vámi mlu- viti, je-li tomu tak.“ A on odpověděl: „Nejdůstojnější otče, nechť ví Vaše Otcovství, že dříve než bych chtěl držeti jediný blud, chtěl bych spíše zemříti. A hle, svobodně jsem přišel sem k tomuto svatému konci- lu, a budu-li poučen, že jsem někde bloudil, jsem hotov pokorně se dáti opraviti a polepšiti.“ A kardinálové pravili: „A zajisté toto jsou dobrá slova.“ A po této řeči odešli domů, nechavše tam mistra pod stráží žoldnéřů. A pan Jan zůstal s ním. Zatím nařídili jakémusi bratrovi z řádu menších bratří, jménem
mluviti, že již jsou ochotni ho vyslechnout. A pan Jan z Chlumu nej- dříve vstav, mluvil s nimi velmi zlostně řka: „Víte-li, důstojní otcové, kterak a jakým způsobem sem přišel mistr Jan Hus? Pakli to nevíte, hle, já vám to povím: když jsme byli my, totiž já a pan Václav z Leštna, ve Friaulsku s naším panem císařem 15 a měli jsme v úmyslu vrátiti se do našeho království nebo země, on nám tehdy nařídil, abychom mistra Jana ujistili jeho ochranným průvodním listem, a tak aby přišel k tomuto koncilu. Pročež vězte to, abyste vy nečinili nic proti cti našeho pána.“ A purkmistrovi řekl německy: „Vy vězte, že kdyby dábel přišel k projednávání své pře, musel by býti pravdivě slyšen.“ Nadto řekl pan Jan jim, biskupům: „Pan král sám pravil ještě dále: A jestliže mistr Hus bude souhlasit jít s vámi do Kostnice, tehdy mu povězte, aby o oné věci nic nemluvil, leč v mé přítomnosti, až já s pomocí boží přijdu do Kostnice.“ Když to uslyšeli všichni, kdož přišli, že jim tak urputným způsobem odpovídal, pravili, a zvláště tridentský či trientský biskup: „Pane Jene, přišli jsme pouze pro lepší pokoj, aby nevznikl rozruch.“ A mistr Jan Hus, povstav od stolu — a jehož, jak myslím, žádný z biskupů dosud neznal — odpověděl: „Já jsem sem nepřišel toliko ke kardinálům a nikdy jsem si nepřál mluviti s nimi zvláště, nýbrž jsem přišel k celému koncilu a tam promluvím, co Bůh dá a na co budu dotázán; ale přece na žádost pánů kardinálů jsem ochoten hned k nim přijíti, a budou-li se mne na něco tázati, doufám, že spíše chci volit smrt, než bych zapřel pravdu z Písem nebo jinak mnou poznanou. A řečení biskupové a jiní, kteří přišli k mistru Janu Husovi za oné přátelské rozmluvy, v které jeho, mistra Husa, přátelsky žádali, aby přišel k řečeným kardinálům, že chtí s ním mluviti, obklíčili dům příbytku mistra Husa a několik jiných sousedních kolem dokola žold- néři z řečené obce. A když Mistr sestupoval, vyšla vstříc domácí, s kterou se loučil slovy: „Žehnej ti Bůh!“ a ona plačíc mu odpověděla. I titíž biskupové, jak říkali někteří, když sestupovali, řekli: „Již více nebudeš konati služby nebo mši.“ A vystoupiv na jakéhosi koníčka, jel s řečenými posly a s řečeným panem Janem z Chlumu, svým průvodcem, do paláce papežova a ke kardinálům. 42 43 [2] PRVNÍ VÝSLECH A když přišel ke kardinálům a pozdravil je, řekli mu: „Mistře Jene, mnoho podivného se o vás povídá, že jste držel a rozséval mnoho bludů v Království českém; a proto jsme vás dali povolati, chtíce s vámi mlu- viti, je-li tomu tak.“ A on odpověděl: „Nejdůstojnější otče, nechť ví Vaše Otcovství, že dříve než bych chtěl držeti jediný blud, chtěl bych spíše zemříti. A hle, svobodně jsem přišel sem k tomuto svatému konci- lu, a budu-li poučen, že jsem někde bloudil, jsem hotov pokorně se dáti opraviti a polepšiti.“ A kardinálové pravili: „A zajisté toto jsou dobrá slova.“ A po této řeči odešli domů, nechavše tam mistra pod stráží žoldnéřů. A pan Jan zůstal s ním. Zatím nařídili jakémusi bratrovi z řádu menších bratří, jménem
Strana 44
44 45 Didakovi, 181 profesoru Písma svatého, aby zkoušel mistra, tam již pod stráží žoldnéřů drženého. Ten přistoupiv k němu řekl: „Důstojný mistře! Hle, já nevzdělaný prosťáček, mnich, poněvadž jsem slyšel, že se vám připisuje mnoho odchylného, proto jsem přišel sem k vám, chtě se poučiti, zdali tomu tak jest čili nic, a zda držíte, co se vám podle pověsti připisuje. A nejdříve se říká, že vy držíte a tvrdíte, že po posvě- cení a pronesení slov zůstává v svátosti oltářní chléb hmotný.“ A mistr Jan Hus odpověděl: „Nedržím.“ A onen: „Nedržíte?“ A mistr: „Ne- držím.“ A když třikrát tak odpověděl, pan Jan, tamže sedící, pravil: „Jaký ty jsi? Přece kdyby mi někdo věc jednou potvrdil nebo popřel, já bych mu věřil, a hle, on ti třikrát vykládá: »nedržím«, a ty se stále dále vyptáváš.“ A onen pravil: „Vzácný rytíři, nemějte za zlé mně, nevzdě- lanému prosťáčkovi, řeholníkovi, že se ptám pro poučení.“ A když se dále dotazoval mistra Jana mezi jiným o jednotě hypostatické čili jaká jest ona jednota božství s lidstvím v Kristu, řekl mistr panu Janovi česky: „Jistě, tenhle mnich se nazývá nevzdělaným prosťáčkem, není velmi prostý, protože žádá rozřešení nejhlubší otázky.“ A obrátiv se k mnichovi pravil: „Ty, bratře, se nazýváš prosťáčkem a já pozoruji, že jsi podšívka, 17 a ne prosťáček.“ A onen řekl: „Popírám, že jsem podšívka.“ A mistr dokazoval, že k prostotě člověka se vyžaduje, aspoň po mravní stránce, aby mysl nebo srdce, ústa nebo řeč a skutek souhla- sily. „A poněvadž se to u tebe nesrovnává, protože ústa předstírají pros- totu a vyznávají, že jsi nevzdělaný, a skutky dokazují jemnost ve vyzví- dání o tak hlubokých látkách, — a to se nezdá, že směřuje k jednomu a tak k prostotě. A přece nehledě na to, povím své mínění o položené otázce.“ A když mu ji vysvětlil, tehdy on děkoval mistru Janu Husovi za dobré poučení. A proč zde ono poučení není položeno, toho důvodem jest, že si je pan Jan 1'1 nemohl pamatovati. A hned ten mnich odešel. A přistoupivše okolo stojící žoldnéři ve službách papežových, to jest papeže Jana XXIII., řekli: „A víte, kdo to byl?“ A mistr odpověděl, že nikoli. A oni pravili: „To jest mistr Didakus, považovaný za nej- bystřejšího teologa v celé Lombardii.“ A mistr Hus řekl: „O kdybych to byl věděl, jinak bych ho byl Písmem rozsekal. A kéž by byli všichni takoví, s pomocí boží a přispěním Písma svatého nijak bych se jich nebál. Po obědě pak, o čtvrté hodině odpolední, sešli se opět řečení kar- dinálové do paláce papežova a radili se, co by měli učinit s řečeným M. Janem Husem. Jeho protivníci však, Páleč, Michal a jiní, stále štvali je a jiné preláty, aby nijak nebyl propuštěn, tak jak jest patrno z prvních článků Michalových ke konci. A skákajíce po síni, radovali se říkajíce: „Ha, ha, už ho máme. Nevyjde nám, dokud nezaplatí posled- ní čtvrták. A přišed tam Páleč, našel mistra Jana Kardinála, který přišel s mist- rem Husem, a řekl mu: „Mistře Jene, lituji vás, že jste se dal svésti; »vzácný« J9 jste býval dříve u tohoto dvora, totiž papežského, zna- menitější nade všechny Čechy, a již vás takřka za nic nemají pro tuhle sektu.“ A jemu mistr Kardinál odpověděl: „Mistře Štěpáne, já lituji
44 45 Didakovi, 181 profesoru Písma svatého, aby zkoušel mistra, tam již pod stráží žoldnéřů drženého. Ten přistoupiv k němu řekl: „Důstojný mistře! Hle, já nevzdělaný prosťáček, mnich, poněvadž jsem slyšel, že se vám připisuje mnoho odchylného, proto jsem přišel sem k vám, chtě se poučiti, zdali tomu tak jest čili nic, a zda držíte, co se vám podle pověsti připisuje. A nejdříve se říká, že vy držíte a tvrdíte, že po posvě- cení a pronesení slov zůstává v svátosti oltářní chléb hmotný.“ A mistr Jan Hus odpověděl: „Nedržím.“ A onen: „Nedržíte?“ A mistr: „Ne- držím.“ A když třikrát tak odpověděl, pan Jan, tamže sedící, pravil: „Jaký ty jsi? Přece kdyby mi někdo věc jednou potvrdil nebo popřel, já bych mu věřil, a hle, on ti třikrát vykládá: »nedržím«, a ty se stále dále vyptáváš.“ A onen pravil: „Vzácný rytíři, nemějte za zlé mně, nevzdě- lanému prosťáčkovi, řeholníkovi, že se ptám pro poučení.“ A když se dále dotazoval mistra Jana mezi jiným o jednotě hypostatické čili jaká jest ona jednota božství s lidstvím v Kristu, řekl mistr panu Janovi česky: „Jistě, tenhle mnich se nazývá nevzdělaným prosťáčkem, není velmi prostý, protože žádá rozřešení nejhlubší otázky.“ A obrátiv se k mnichovi pravil: „Ty, bratře, se nazýváš prosťáčkem a já pozoruji, že jsi podšívka, 17 a ne prosťáček.“ A onen řekl: „Popírám, že jsem podšívka.“ A mistr dokazoval, že k prostotě člověka se vyžaduje, aspoň po mravní stránce, aby mysl nebo srdce, ústa nebo řeč a skutek souhla- sily. „A poněvadž se to u tebe nesrovnává, protože ústa předstírají pros- totu a vyznávají, že jsi nevzdělaný, a skutky dokazují jemnost ve vyzví- dání o tak hlubokých látkách, — a to se nezdá, že směřuje k jednomu a tak k prostotě. A přece nehledě na to, povím své mínění o položené otázce.“ A když mu ji vysvětlil, tehdy on děkoval mistru Janu Husovi za dobré poučení. A proč zde ono poučení není položeno, toho důvodem jest, že si je pan Jan 1'1 nemohl pamatovati. A hned ten mnich odešel. A přistoupivše okolo stojící žoldnéři ve službách papežových, to jest papeže Jana XXIII., řekli: „A víte, kdo to byl?“ A mistr odpověděl, že nikoli. A oni pravili: „To jest mistr Didakus, považovaný za nej- bystřejšího teologa v celé Lombardii.“ A mistr Hus řekl: „O kdybych to byl věděl, jinak bych ho byl Písmem rozsekal. A kéž by byli všichni takoví, s pomocí boží a přispěním Písma svatého nijak bych se jich nebál. Po obědě pak, o čtvrté hodině odpolední, sešli se opět řečení kar- dinálové do paláce papežova a radili se, co by měli učinit s řečeným M. Janem Husem. Jeho protivníci však, Páleč, Michal a jiní, stále štvali je a jiné preláty, aby nijak nebyl propuštěn, tak jak jest patrno z prvních článků Michalových ke konci. A skákajíce po síni, radovali se říkajíce: „Ha, ha, už ho máme. Nevyjde nám, dokud nezaplatí posled- ní čtvrták. A přišed tam Páleč, našel mistra Jana Kardinála, který přišel s mist- rem Husem, a řekl mu: „Mistře Jene, lituji vás, že jste se dal svésti; »vzácný« J9 jste býval dříve u tohoto dvora, totiž papežského, zna- menitější nade všechny Čechy, a již vás takřka za nic nemají pro tuhle sektu.“ A jemu mistr Kardinál odpověděl: „Mistře Štěpáne, já lituji
Strana 45
Prokop Holý. Rytina z doby kolem r. 1700. PROCOPIUS RASUS BOHEMUS. ZISCȺ COGNATUS DUX BOHEMORUM IN BELLO HUSSITICO.
Prokop Holý. Rytina z doby kolem r. 1700. PROCOPIUS RASUS BOHEMUS. ZISCȺ COGNATUS DUX BOHEMORUM IN BELLO HUSSITICO.
Strana 46
IOHANNES ROKVCZANUS. ARCHIEPISCOPUS PRAGENSIS BOHEMORUM FAUTOR. Jan Rokycana. Rytina z doby kolem r. 1700.
IOHANNES ROKVCZANUS. ARCHIEPISCOPUS PRAGENSIS BOHEMORUM FAUTOR. Jan Rokycana. Rytina z doby kolem r. 1700.
Strana 47
více vás, tak jako vy, kdybyste věděl něco špatného na mne, co činím, tehdy byste mne měl litovati.“ A hned se vzájemně rozešli. Petr však z Mladoňovic se hádal s mnichem Petrem, 110 kdysi kazatelem u svatého Klimenta u mos u, o jakémsi kázání řka: „Pane Petře! Kde byla ona bitva, o které jste kázal? totiž že prý někdo kázal v Praze, aby se každý opásal mečem a zabil otce a matku.“ On pravil: „Já nevím, co říkáš.“ A ihned přišel Páleč a řekl mnichovi: „Pojď, nech je!“ A Petr jemu: „Vždyť mluvíme pokojně.“ A opět Páleč odpověděl silným hlasem a se zlobnou tváří: „Ah, pokojně, dám mu, totiž z Písma, pravé moře,“ přičemž vrtěl rukama a dobře třikrát to opakoval. Jemu Petr: „Mistře, slyšel jste někdy, že by se horšil zlatník, mající před očima v hojnosti zlato a stříbro?“ Odpověděl: „Nikoli.“ Jemu Petr: „Tak mistr Jan Hus, když mu dáte moře nebo dvě moře z Písma svatého, nebude se horšiti při jeho četbě, nýbrž bude míti radost a snad budou i pro něho.“ On řekl: „Nikoli, nýbrž proti němu.“ Tu opět... ]11 Jemu Páleč: „Tahle slova jsou k Efezským.“ A Petr mu naproti: „A vaše ke Korintským.“ A tak Páleč, vzav s sebou mnicha, zuřivě ode- šel z domu nebo paláce svého nejsvětějšího otce, totiž papeže Jana XXIII., který se nyní jmenuje Cossa. 46 47 [3I HUS UVĚZNĚN Když se pak připozdilo, poslali papežova hofmistra k panu Janovi, aby libo-li mu — odešel a mistr Hus aby zůstal v papežově paláci. A pan Jan rozhněván, že pod takovou pěknou rozmluvou mistra Husa zatkli, šel hned k papeži, u něhož byli přítomni řečení kardinálové a řekl mu: „Svatý Otče! Toto mi Vaše Otcovství neslíbilo, ani mému strýci, panu Jindřichu Lacembokovi. Řekl jsem Vašemu Otcovství a ještě říkám, že jsem přivedl sem mistra Husa s ochranným průvodním listem mého pána, římského krále. A Vaše Otcovství řeklo, že i kdyby vašeho vlast- ního bratra zabil, má tu býti bezpečný a že ho nechce obtěžovati, ani nechati obtěžovati, ani proti němu něco začínati. A hle, již se zde zajímá pod řečeným ochranným průvodním listem a váš posel, jeden z komory, František, byl v bytě pro mistra, aby ho přivedl. A nechť ví Vaše Otcov- ství, že já chci volati a varovati všechny, kteří porušili ochranné prů- vodní listy mého pana krále.“ A papež odpověděl panu Janovi: „Hle, zde moji bratří slyší,“ — a ukazoval na kardinály — „že já jsem nikdy nenařídil ho zatknouti; a onen František jest svévolník, on není můj člověk.“ A potom řekl panu Janovi samotnému: „Přece víte, jak stojí moje věci s nimi; oni sami mi ho odevzdali, a musil jsem ho přijmouti do vazby.“ Ale klamal, jak se potom ukázalo, v některých bodech, protože tam říká: „Mám již onoho kacíře, kterého chtěl chrániti sám král Zikmund,“ a jak myslím, psal králi francouzskému ze Schaffhaus, když utekl z Kostnice. J121 Uslyšev tedy od papeže to, co bylo napřed řečeno, pan Jan odešel a mistr Jan Hus zůstal v papežském paláci, střežen žoldnéři. Potom mu byl dán od Petra jeho kožich a breviář. A hned téže noci, o hodině,
více vás, tak jako vy, kdybyste věděl něco špatného na mne, co činím, tehdy byste mne měl litovati.“ A hned se vzájemně rozešli. Petr však z Mladoňovic se hádal s mnichem Petrem, 110 kdysi kazatelem u svatého Klimenta u mos u, o jakémsi kázání řka: „Pane Petře! Kde byla ona bitva, o které jste kázal? totiž že prý někdo kázal v Praze, aby se každý opásal mečem a zabil otce a matku.“ On pravil: „Já nevím, co říkáš.“ A ihned přišel Páleč a řekl mnichovi: „Pojď, nech je!“ A Petr jemu: „Vždyť mluvíme pokojně.“ A opět Páleč odpověděl silným hlasem a se zlobnou tváří: „Ah, pokojně, dám mu, totiž z Písma, pravé moře,“ přičemž vrtěl rukama a dobře třikrát to opakoval. Jemu Petr: „Mistře, slyšel jste někdy, že by se horšil zlatník, mající před očima v hojnosti zlato a stříbro?“ Odpověděl: „Nikoli.“ Jemu Petr: „Tak mistr Jan Hus, když mu dáte moře nebo dvě moře z Písma svatého, nebude se horšiti při jeho četbě, nýbrž bude míti radost a snad budou i pro něho.“ On řekl: „Nikoli, nýbrž proti němu.“ Tu opět... ]11 Jemu Páleč: „Tahle slova jsou k Efezským.“ A Petr mu naproti: „A vaše ke Korintským.“ A tak Páleč, vzav s sebou mnicha, zuřivě ode- šel z domu nebo paláce svého nejsvětějšího otce, totiž papeže Jana XXIII., který se nyní jmenuje Cossa. 46 47 [3I HUS UVĚZNĚN Když se pak připozdilo, poslali papežova hofmistra k panu Janovi, aby libo-li mu — odešel a mistr Hus aby zůstal v papežově paláci. A pan Jan rozhněván, že pod takovou pěknou rozmluvou mistra Husa zatkli, šel hned k papeži, u něhož byli přítomni řečení kardinálové a řekl mu: „Svatý Otče! Toto mi Vaše Otcovství neslíbilo, ani mému strýci, panu Jindřichu Lacembokovi. Řekl jsem Vašemu Otcovství a ještě říkám, že jsem přivedl sem mistra Husa s ochranným průvodním listem mého pána, římského krále. A Vaše Otcovství řeklo, že i kdyby vašeho vlast- ního bratra zabil, má tu býti bezpečný a že ho nechce obtěžovati, ani nechati obtěžovati, ani proti němu něco začínati. A hle, již se zde zajímá pod řečeným ochranným průvodním listem a váš posel, jeden z komory, František, byl v bytě pro mistra, aby ho přivedl. A nechť ví Vaše Otcov- ství, že já chci volati a varovati všechny, kteří porušili ochranné prů- vodní listy mého pana krále.“ A papež odpověděl panu Janovi: „Hle, zde moji bratří slyší,“ — a ukazoval na kardinály — „že já jsem nikdy nenařídil ho zatknouti; a onen František jest svévolník, on není můj člověk.“ A potom řekl panu Janovi samotnému: „Přece víte, jak stojí moje věci s nimi; oni sami mi ho odevzdali, a musil jsem ho přijmouti do vazby.“ Ale klamal, jak se potom ukázalo, v některých bodech, protože tam říká: „Mám již onoho kacíře, kterého chtěl chrániti sám král Zikmund,“ a jak myslím, psal králi francouzskému ze Schaffhaus, když utekl z Kostnice. J121 Uslyšev tedy od papeže to, co bylo napřed řečeno, pan Jan odešel a mistr Jan Hus zůstal v papežském paláci, střežen žoldnéři. Potom mu byl dán od Petra jeho kožich a breviář. A hned téže noci, o hodině,
Strana 48
jak se říkalo, deváté, j13ť byl veden do domu kantora kostnického chrámu, J14ť v kterémž domě byl jeden kardinál, a tam byl po osm dní střežen žoldnéři. Potom však byl doveden do kláštera dominikánské- ho, který leží na Rýně nebo na řečeném jezeře, 115 a tam byl vsazen do stinného nebo tmavého žaláře a bezprostředně sousedícího s jednou stokou; v něm ležel nebo seděl až do Květné neděle [24. března 1415] od řečené doby, kdy tam byl dán, totiž od svátku svatého Mikuláše vyznavače [6. prosince]. A když v tom žaláři ležel asi několik neděl, přišla na něho těžká horečka a zácpa, takže již pochybovali o jeho životě, a papež Jan XXIII. mu poslal své lékaře, kteří mu i dali v žaláři klystýr. [41 VYŠETŘOVÁNÍ A VÝPOVĚDI SVĚDKŮ Zatím jeho nepřátelé podněcovali předsedy koncilu, aby jim určili soud- ce proti M. Janu Husovi a na M. Husa; a ti jim určili tři komisaře nebo soudce, totiž patriarchu cařihradského, 118 biskupa kastelského 117 a biskupa lubušského, ]18 před něž svědkové byli předvoláváni a vyslý- cháni a k mistru do žaláře přiváděni v největší jeho nemoci, aby viděl ty svědky přísahati. Jejich jména jsem zvěděl, a které jsem viděl, jsou tito: První Münsterberg, 119 doktor teologie, Petr Storch, 120 kteří byli kdysi mistry pražskými a kolegiáty, ale tehdy byli v Lipsku, v Míšni, 121[ Páleč, 1221 také doktor Zeiselmeister, 1231 který byl kdysi ofi- ciálem pražské diecéze, Berúnec, kolegiát v koleji Karlově, 124 Petr, mnich od svatého Klimenta, 125 tomu mistr řekl, jak tamže pověděl, že on je úhlavní a veliký jeho nepřítel: a jak jsem na něm viděl a pozo- roval, líbilo se mu to, protože to s radostí pověděl před žalářem. Také Adam, licenciát kanovnického práva, 126 který řekl, dříve než byl volán do žaláře: „Byl by dobře udělal, kdyby byl v Norimberku čekal na krále.“ Potom jeden laik, který také řekl, dřív než byl volán, česky: „Přísahám Bohu, že nevím co svědčiti.“ 12 A jemu Michal de Causis: „Milý brachu, a ty nevíš, co se tebe budou tázati, a přísaháš, že nevíš co svědčiti. A já bych chtěl na svého otce svědčiti, což by bylo proti víře.“ Ten laik však odpověděl: „Je to pravda, ale já nic nevím.“ Potom Petr mnich, který kdysi byl opatem u svatého Ambrože na Novém Městě pražském; 28 ten tam chtěl přejíti. Ale Michal na něho zavolal řka: „Vždyť ty jsi včera složil přísahu.“ A tehdy jich bylo dobře patnáct, když se to stalo, jak onen mnich ji složil, a nejen oni, nýbrž ještě mnohem více jich mimo naše vědění vypovídalo, jichž Bůh nechť ušetří! A ne- chtěli dáti žádného zástupce nebo advokáta jemu, mistru Husovi, k obraně a obhajobě proti řečeným svědkům, z nichž mnozí byli jeho úhlavní nepřátelé, ačkoli byli o to požádáni a vyzváni, říkajíce, že jest to proti jejich právům, protože nikdo nemá hájit podezřelého z kacířství, a mnoho tomu podobného uplatňovali ve svůj prospěch. Ale pan Jan v následujících dnech po zatčení mistra Husa stěžoval si u papeže a kardinálů, že mistra Jana Husa pod ochranným průvodním listem královým zatkli, a ukazoval řečený ochranný průvodní list krá-
jak se říkalo, deváté, j13ť byl veden do domu kantora kostnického chrámu, J14ť v kterémž domě byl jeden kardinál, a tam byl po osm dní střežen žoldnéři. Potom však byl doveden do kláštera dominikánské- ho, který leží na Rýně nebo na řečeném jezeře, 115 a tam byl vsazen do stinného nebo tmavého žaláře a bezprostředně sousedícího s jednou stokou; v něm ležel nebo seděl až do Květné neděle [24. března 1415] od řečené doby, kdy tam byl dán, totiž od svátku svatého Mikuláše vyznavače [6. prosince]. A když v tom žaláři ležel asi několik neděl, přišla na něho těžká horečka a zácpa, takže již pochybovali o jeho životě, a papež Jan XXIII. mu poslal své lékaře, kteří mu i dali v žaláři klystýr. [41 VYŠETŘOVÁNÍ A VÝPOVĚDI SVĚDKŮ Zatím jeho nepřátelé podněcovali předsedy koncilu, aby jim určili soud- ce proti M. Janu Husovi a na M. Husa; a ti jim určili tři komisaře nebo soudce, totiž patriarchu cařihradského, 118 biskupa kastelského 117 a biskupa lubušského, ]18 před něž svědkové byli předvoláváni a vyslý- cháni a k mistru do žaláře přiváděni v největší jeho nemoci, aby viděl ty svědky přísahati. Jejich jména jsem zvěděl, a které jsem viděl, jsou tito: První Münsterberg, 119 doktor teologie, Petr Storch, 120 kteří byli kdysi mistry pražskými a kolegiáty, ale tehdy byli v Lipsku, v Míšni, 121[ Páleč, 1221 také doktor Zeiselmeister, 1231 který byl kdysi ofi- ciálem pražské diecéze, Berúnec, kolegiát v koleji Karlově, 124 Petr, mnich od svatého Klimenta, 125 tomu mistr řekl, jak tamže pověděl, že on je úhlavní a veliký jeho nepřítel: a jak jsem na něm viděl a pozo- roval, líbilo se mu to, protože to s radostí pověděl před žalářem. Také Adam, licenciát kanovnického práva, 126 který řekl, dříve než byl volán do žaláře: „Byl by dobře udělal, kdyby byl v Norimberku čekal na krále.“ Potom jeden laik, který také řekl, dřív než byl volán, česky: „Přísahám Bohu, že nevím co svědčiti.“ 12 A jemu Michal de Causis: „Milý brachu, a ty nevíš, co se tebe budou tázati, a přísaháš, že nevíš co svědčiti. A já bych chtěl na svého otce svědčiti, což by bylo proti víře.“ Ten laik však odpověděl: „Je to pravda, ale já nic nevím.“ Potom Petr mnich, který kdysi byl opatem u svatého Ambrože na Novém Městě pražském; 28 ten tam chtěl přejíti. Ale Michal na něho zavolal řka: „Vždyť ty jsi včera složil přísahu.“ A tehdy jich bylo dobře patnáct, když se to stalo, jak onen mnich ji složil, a nejen oni, nýbrž ještě mnohem více jich mimo naše vědění vypovídalo, jichž Bůh nechť ušetří! A ne- chtěli dáti žádného zástupce nebo advokáta jemu, mistru Husovi, k obraně a obhajobě proti řečeným svědkům, z nichž mnozí byli jeho úhlavní nepřátelé, ačkoli byli o to požádáni a vyzváni, říkajíce, že jest to proti jejich právům, protože nikdo nemá hájit podezřelého z kacířství, a mnoho tomu podobného uplatňovali ve svůj prospěch. Ale pan Jan v následujících dnech po zatčení mistra Husa stěžoval si u papeže a kardinálů, že mistra Jana Husa pod ochranným průvodním listem královým zatkli, a ukazoval řečený ochranný průvodní list krá-
Strana 49
lovský před hrabaty, rytíři, pány, biskupy a znamenitějšími měšťany města Kostnice a dával jej čísti. Potom však v sobotu před svátkem sva- tého Tomáše apoštola [15. prosince] sám přibil stížné listy na papeže a kardinály na dveře většího chrámu kostnického vedle dvora papežova a na dveře jiných kostelů, stěžuje si na samého papeže, že nedržel slovo mu dané a že mistra Jana Husa pod veřejným ochranným průvodním listem královským zatkl a zatčeného vězní, jakož bude v řečeném listě, jeho přitištěnou pečetí zpečetěném těm, kdož jej uvidí, jasněji patrno; jeho opis následuje v tato slova: „Všem i každému zvláště, kdož tento list uvidí nebo uslyší, já, Jan z Chlumu, oznamuji, že mistr Jan Hus, svaté teologie bakalář hotový, pod ochranným průvodním listem, a pod záštitou nejjasnějšího knížete a pána, pana Zikmunda, římského krále, vždy rozmnožitele říše, a uher- ského atd. krále, mého pána nejmilostivějšího, a pod záštitou, obranou a ochranou Svatosvaté římské říše, jejichž otevřené listy má řečeného pána mého, římského atd. krále, přišel do Kostnice, aby vydal každému na jeho žádost ve veřejném slyšení plný počet ze své víry. Tento svrchu- řečený mistr Jan v tomto říšském městě pod ochranným průvodním listem řečeného pána mého, římského a uherského krále, byl uvězněn a jest vězněn. A třebas papež s kardinály byli skrze slavnostní vyslance řečeného pána mého, římského krále, jménem královským vážně požá- dáni, aby byl řečený mistr Jan propuštěn a aby mně byl vrácen, nicméně přece až dosud se zpěčovali a zpěčují ho propustiti, k opovržení a zne- vážení ochranného průvodního listu králova a bezpečnosti a záštity říše a královské velebnosti. A proto já, svrchuřečený Jan, královským jmé- nem prohlašuji, že se uvěznění a zatčení řečeného mistra Jana Husa stalo proti všeliké vůli napřed jmenovaného mého pána, římského krále, ježto se stalo k opovržení jeho ochranného průvodního listu a záštity říše, protože tehdy byl řečený můj pán od Kostnice daleko vzdálen, a kdyby byl býval přítomen, nikdy by nebyl přistoupil, aby se to stalo. Až však přijde, každý musí pocítiti, že jest velmi bolestně dotčen znevá- žením, jež bylo způsobeno jemu a záštitě jeho i říše a ochrannému listu. Dáno v Kostnici o vigilii Narození Kristova [24. prosince] léta 129 Páně čtrnáctistého čtrnáctého.“ 48 49 Také v jazyce německém byl uveřejněn podobný přípis v ověření. Když se tedy mistr Jan z oné nemoci trochu pozdravil, hned mu řečení komisaři podali asi čtyřicet čtyři artikuly, o nichž říkali, že byly vybrány z jeho knihy „O církvi“, které však Páleč lživě a nesprávně vybral tím, že zkracoval některé na začátku, jiné uprostřed, jiné na konci, a některé, jež nejsou v knize položeny, nově vymýšlel. Na ně potom mistr napsal vlastní rukou v žaláři své odpovědi, tak jak byly v jeho knihách obsaženy. Ty články s odpovědí vlastní rukou samého mistra opsanou také jsou sem vloženy. 130 A začínají: „Já Jan Hus, v naději kněz Ježíše Krista, třebas nehodný, mistr v uměních a svaté teologie bakalář hotový na univerzitě učení pražského, vyznávám, že
lovský před hrabaty, rytíři, pány, biskupy a znamenitějšími měšťany města Kostnice a dával jej čísti. Potom však v sobotu před svátkem sva- tého Tomáše apoštola [15. prosince] sám přibil stížné listy na papeže a kardinály na dveře většího chrámu kostnického vedle dvora papežova a na dveře jiných kostelů, stěžuje si na samého papeže, že nedržel slovo mu dané a že mistra Jana Husa pod veřejným ochranným průvodním listem královským zatkl a zatčeného vězní, jakož bude v řečeném listě, jeho přitištěnou pečetí zpečetěném těm, kdož jej uvidí, jasněji patrno; jeho opis následuje v tato slova: „Všem i každému zvláště, kdož tento list uvidí nebo uslyší, já, Jan z Chlumu, oznamuji, že mistr Jan Hus, svaté teologie bakalář hotový, pod ochranným průvodním listem, a pod záštitou nejjasnějšího knížete a pána, pana Zikmunda, římského krále, vždy rozmnožitele říše, a uher- ského atd. krále, mého pána nejmilostivějšího, a pod záštitou, obranou a ochranou Svatosvaté římské říše, jejichž otevřené listy má řečeného pána mého, římského atd. krále, přišel do Kostnice, aby vydal každému na jeho žádost ve veřejném slyšení plný počet ze své víry. Tento svrchu- řečený mistr Jan v tomto říšském městě pod ochranným průvodním listem řečeného pána mého, římského a uherského krále, byl uvězněn a jest vězněn. A třebas papež s kardinály byli skrze slavnostní vyslance řečeného pána mého, římského krále, jménem královským vážně požá- dáni, aby byl řečený mistr Jan propuštěn a aby mně byl vrácen, nicméně přece až dosud se zpěčovali a zpěčují ho propustiti, k opovržení a zne- vážení ochranného průvodního listu králova a bezpečnosti a záštity říše a královské velebnosti. A proto já, svrchuřečený Jan, královským jmé- nem prohlašuji, že se uvěznění a zatčení řečeného mistra Jana Husa stalo proti všeliké vůli napřed jmenovaného mého pána, římského krále, ježto se stalo k opovržení jeho ochranného průvodního listu a záštity říše, protože tehdy byl řečený můj pán od Kostnice daleko vzdálen, a kdyby byl býval přítomen, nikdy by nebyl přistoupil, aby se to stalo. Až však přijde, každý musí pocítiti, že jest velmi bolestně dotčen znevá- žením, jež bylo způsobeno jemu a záštitě jeho i říše a ochrannému listu. Dáno v Kostnici o vigilii Narození Kristova [24. prosince] léta 129 Páně čtrnáctistého čtrnáctého.“ 48 49 Také v jazyce německém byl uveřejněn podobný přípis v ověření. Když se tedy mistr Jan z oné nemoci trochu pozdravil, hned mu řečení komisaři podali asi čtyřicet čtyři artikuly, o nichž říkali, že byly vybrány z jeho knihy „O církvi“, které však Páleč lživě a nesprávně vybral tím, že zkracoval některé na začátku, jiné uprostřed, jiné na konci, a některé, jež nejsou v knize položeny, nově vymýšlel. Na ně potom mistr napsal vlastní rukou v žaláři své odpovědi, tak jak byly v jeho knihách obsaženy. Ty články s odpovědí vlastní rukou samého mistra opsanou také jsou sem vloženy. 130 A začínají: „Já Jan Hus, v naději kněz Ježíše Krista, třebas nehodný, mistr v uměních a svaté teologie bakalář hotový na univerzitě učení pražského, vyznávám, že
Strana 50
jsem napsal jednu knížku »O církvi« atd.“ Odpovídal na ně bez knih. O těch odpovědích, potom pečlivě srovnaných s knihou vlastní rukou sepsanou, bylo shledáno, že s původní jeho knihou také od slova do slova naprosto souhlasí. A v tom vězení napsal také některé překrásné traktáty na naléhání některých žalářníků, nemaje žádnou knihu ku pomoci, totiž traktátek O Otčenáši, Výklad o Desateru přikázání Páně, O těle Kristově, O man- želství, O pokání, O třech nepřátelích člověka, O hříchu a jeho druzích, O milování a poznání Boha, a tak o jiných, jež také na svých místech sem budou vloženy. 31 [5] V ŽALÁŘI NA HRADĚ GOTTLIEBEN 51 Zatím ve středu před Květnou nedělí [20. března], o třetí hodině noční, 1321 jak se říkalo, papež Jan XXIII. v laickém přestrojení uprchl a tajně unikl z Kostnice do jakéhosi města Fridricha, vévody rakouského, jež 733 bylo vzdáleno od Kostnice čtyři míle, totiž do Schaffhaus; 133T jeho později následovala jeho čeleď a strážcové řečeného mistra Jana a ode- vzdali klíče od řečeného žaláře, v němž byl mistr vězněn, králi, a jak se říkalo, koncilu, sami se zříkajíce dále střežení mistra Husa. A král s koncilem přijav klíče, a to na Květnou neděli [24. března], dal je kostnickému biskupovi, 134ť aby vzal mistra do své moci. Hle, tu ho již mohl vysvoboditi ze žaláře a zadost učiniti svému ochrannému prů- vodnímu listu, kdyby byl v tom spravedlivě jednal. A biskup dal téže noci žoldnéřům odvésti mistra Jana na svou pevnost nebo hrad. A ti, vzavše mistra, posadili ho v noci v poutech na loď a vezli ho nebo plavili se s ním po Rýně až na pevnost Gottlieben řečeného kostnického bisku- pa, vzdálenou od Kostnice asi čtvrt míle. A v té pevnosti od Květné neděle ležel v jedné věži, větrům však vydané, v horní části, chodě v poutech a v noci železným okovem ke stěně u lože připoután, a tak vždy v poutech až do doby svého návratu do Kostnice, kde tehdy ležel v poutech u menších bratří v jednom žaláři, jak bude později pověděno. Když on ležel spoután v řečené pevnosti, jak jest svrchu uvedeno, atd. — v prvním žaláři u dominikánů, jak bylo řečeno, napsal nějaké traktátky a listy svým přátelům, které také později sem budou vloženy, 135 a tento list lidu česky, jenž následuje v tomto znění: „Bůh s vámi rač býti, abyste proti zlosti, proti dáblu, proti světu a tělu stojíce setrvali. Nejmilejší! Prosím vás já v žaláři sedící, za nějž se nestydím, pro Pána Boha v naději trpě, jenž jest navštívil mě milostivě i nemocí velikou a opět uzdravil, dopustil nepřátele velmi tuhé, jimž jsem já mnoho dobrého činil a srdečně je miloval, — prosím vás, prostež Pána Boha za mě, ať se mnou ráčí býti, v němž samém naději mám a ve vaší modlitbě, žeť mi dá setrvati v své milosti až do smrti. Ráčí-li mě nyní k sobě vzíti, buď jeho svatá vůle, pakli ráčí navrátiti, také buď jeho svatá vůle. Jistě třebať mi jest veliké pomoci; avšak vím, že on nedopustí na mě ni- 50
jsem napsal jednu knížku »O církvi« atd.“ Odpovídal na ně bez knih. O těch odpovědích, potom pečlivě srovnaných s knihou vlastní rukou sepsanou, bylo shledáno, že s původní jeho knihou také od slova do slova naprosto souhlasí. A v tom vězení napsal také některé překrásné traktáty na naléhání některých žalářníků, nemaje žádnou knihu ku pomoci, totiž traktátek O Otčenáši, Výklad o Desateru přikázání Páně, O těle Kristově, O man- želství, O pokání, O třech nepřátelích člověka, O hříchu a jeho druzích, O milování a poznání Boha, a tak o jiných, jež také na svých místech sem budou vloženy. 31 [5] V ŽALÁŘI NA HRADĚ GOTTLIEBEN 51 Zatím ve středu před Květnou nedělí [20. března], o třetí hodině noční, 1321 jak se říkalo, papež Jan XXIII. v laickém přestrojení uprchl a tajně unikl z Kostnice do jakéhosi města Fridricha, vévody rakouského, jež 733 bylo vzdáleno od Kostnice čtyři míle, totiž do Schaffhaus; 133T jeho později následovala jeho čeleď a strážcové řečeného mistra Jana a ode- vzdali klíče od řečeného žaláře, v němž byl mistr vězněn, králi, a jak se říkalo, koncilu, sami se zříkajíce dále střežení mistra Husa. A král s koncilem přijav klíče, a to na Květnou neděli [24. března], dal je kostnickému biskupovi, 134ť aby vzal mistra do své moci. Hle, tu ho již mohl vysvoboditi ze žaláře a zadost učiniti svému ochrannému prů- vodnímu listu, kdyby byl v tom spravedlivě jednal. A biskup dal téže noci žoldnéřům odvésti mistra Jana na svou pevnost nebo hrad. A ti, vzavše mistra, posadili ho v noci v poutech na loď a vezli ho nebo plavili se s ním po Rýně až na pevnost Gottlieben řečeného kostnického bisku- pa, vzdálenou od Kostnice asi čtvrt míle. A v té pevnosti od Květné neděle ležel v jedné věži, větrům však vydané, v horní části, chodě v poutech a v noci železným okovem ke stěně u lože připoután, a tak vždy v poutech až do doby svého návratu do Kostnice, kde tehdy ležel v poutech u menších bratří v jednom žaláři, jak bude později pověděno. Když on ležel spoután v řečené pevnosti, jak jest svrchu uvedeno, atd. — v prvním žaláři u dominikánů, jak bylo řečeno, napsal nějaké traktátky a listy svým přátelům, které také později sem budou vloženy, 135 a tento list lidu česky, jenž následuje v tomto znění: „Bůh s vámi rač býti, abyste proti zlosti, proti dáblu, proti světu a tělu stojíce setrvali. Nejmilejší! Prosím vás já v žaláři sedící, za nějž se nestydím, pro Pána Boha v naději trpě, jenž jest navštívil mě milostivě i nemocí velikou a opět uzdravil, dopustil nepřátele velmi tuhé, jimž jsem já mnoho dobrého činil a srdečně je miloval, — prosím vás, prostež Pána Boha za mě, ať se mnou ráčí býti, v němž samém naději mám a ve vaší modlitbě, žeť mi dá setrvati v své milosti až do smrti. Ráčí-li mě nyní k sobě vzíti, buď jeho svatá vůle, pakli ráčí navrátiti, také buď jeho svatá vůle. Jistě třebať mi jest veliké pomoci; avšak vím, že on nedopustí na mě ni- 50
Strana 51
WENCESLAUS. PRIUS ROMANORUM IMPERATOR DEIN REX BOHEMIA HUŞSITARUM PATRONUS: ue IWE Král Václav IV. Rytina z doby kolem r. 1700.
WENCESLAUS. PRIUS ROMANORUM IMPERATOR DEIN REX BOHEMIA HUŞSITARUM PATRONUS: ue IWE Král Václav IV. Rytina z doby kolem r. 1700.
Strana 52
Papež Martin V. Rytina z doby kolem r. 1700. MARTINUS V. ROMANUS ODDO DE COLUMNA DICTUS, INCON CILIO CONSIANTIENSI PAPA CREATUS ANNO 14.17. A
Papež Martin V. Rytina z doby kolem r. 1700. MARTINUS V. ROMANUS ODDO DE COLUMNA DICTUS, INCON CILIO CONSIANTIENSI PAPA CREATUS ANNO 14.17. A
Strana 53
žádného utrpení ani pokušení jenom pro mé a pro vaše lepší, abychom jsouce zkoušeni a setrvajíce, velikou odplatu vzali. A vězte, že ten list, kterýž jsem vám po sobě zůstavil, velmi jej nepřátelé v latinu přeložili lživě, a artikulů proti mně a tolik kusů vy- dávají, že mám dosti psáti, často odpovídaje ze žaláře. A není člověka, jenž by poradil, kromě milosrdného Pána Ježíše, jenž řekl svým věrným [Luk. 21, 15]: »Dám vám ústa a moudrost, jíž nebudou moci odolati všichni protivníci vaši." O nejmilejší, pomněte, žeť žádostivě pracoval jsem s vámi a vždy žádám vašeho spasení, i nyní, jsa v žaláři a u velikém pokušení. Psán v sobotu, ten den před svatým Fabiánem.“ [19. ledna 1415] Ten list pan Havlík, 1361 jsa ještě v Betlémě, sám četl lidu na kázání a ukazoval na roztrhaný papír, říkaje v tato slova: „Haha! Husi se již papíru nedostává. 52 [6] PROTEST ŠLECHTY ČESKÉ A POLSKÉ OSVĚDČENÍ V PROSPĚCH M. JANA HUSA 53 Když pak on ležel v řečené pevnosti, jak jest napřed uvedeno, spoután, zatím urození páni, rytíři a vladykové českého a polského národa, jak z lásky k pravdě i cti a pověsti přeslavného Království českého, vydaného tehdy od jeho nenávistníků a lidí lehké povahy posměchu, klevetě a pomluvě cizinců, toužíce jako dědicové tohoto království vynasnažili se o nápravu a náhradu, tak i pro podporu řečeného mistra Jana Husa, kdysi svého kazatele a vynikajícího učitele, tehdy veškeré lidské pomoci zbaveného, a aby pravda mohla míti volněji přístup do veřejnosti, chtíce aspoň slovním zakročením oddaně přispěti s touhou po vykonání díla, dokud se ukazovala nutnost věci, svorní v dobré horlivosti a stejném přání, ustanovili podati a veřejně přečísti samému koncilu list níže psaný a jiné následující, nebo aspoň deputovaným čtyř národů toho koncilu, totiž německého, anglického, francouzského a vlašského. 137 A jejich čtení byli osobně přítomni pánové napřed jmenovaní, a to z národu českého páni níže psaní: pan Václav z Dubé jinak z Leštna, pan Jan z Chlumu, pan Jindřich Lacembok, pan Půta z Ilburku, 138 pan Václav Myška z Hrádku, 139 pan Bohuslav z Doupova, 140 pan Skála z Lilče 141I a jiní rytíři a vladykové v Kostnici tehdy přítomní. Z národa pak polského byli tito: pan Januš Kališský, 1421 pan Záviše Černý, 3431 vyslanci krále polského, pan Boruta, pan Donín, pan Ba- lický 1441 a jiní řečeného národa rytíři a vladykové v Kostnici tehdy jsoucí. List tedy první, podaný deputovaným koncilu a řečených národů řečenými pány v úterý dne 13. května, následuje v tomto znění: 145 „Nejdůstojnější otcové a pánové! Urození páni českého a polského národa, zde přítomní, před Va- šimi Otcovstvími předkládají tímto listem, jak nejjasnější kníže a pán,
žádného utrpení ani pokušení jenom pro mé a pro vaše lepší, abychom jsouce zkoušeni a setrvajíce, velikou odplatu vzali. A vězte, že ten list, kterýž jsem vám po sobě zůstavil, velmi jej nepřátelé v latinu přeložili lživě, a artikulů proti mně a tolik kusů vy- dávají, že mám dosti psáti, často odpovídaje ze žaláře. A není člověka, jenž by poradil, kromě milosrdného Pána Ježíše, jenž řekl svým věrným [Luk. 21, 15]: »Dám vám ústa a moudrost, jíž nebudou moci odolati všichni protivníci vaši." O nejmilejší, pomněte, žeť žádostivě pracoval jsem s vámi a vždy žádám vašeho spasení, i nyní, jsa v žaláři a u velikém pokušení. Psán v sobotu, ten den před svatým Fabiánem.“ [19. ledna 1415] Ten list pan Havlík, 1361 jsa ještě v Betlémě, sám četl lidu na kázání a ukazoval na roztrhaný papír, říkaje v tato slova: „Haha! Husi se již papíru nedostává. 52 [6] PROTEST ŠLECHTY ČESKÉ A POLSKÉ OSVĚDČENÍ V PROSPĚCH M. JANA HUSA 53 Když pak on ležel v řečené pevnosti, jak jest napřed uvedeno, spoután, zatím urození páni, rytíři a vladykové českého a polského národa, jak z lásky k pravdě i cti a pověsti přeslavného Království českého, vydaného tehdy od jeho nenávistníků a lidí lehké povahy posměchu, klevetě a pomluvě cizinců, toužíce jako dědicové tohoto království vynasnažili se o nápravu a náhradu, tak i pro podporu řečeného mistra Jana Husa, kdysi svého kazatele a vynikajícího učitele, tehdy veškeré lidské pomoci zbaveného, a aby pravda mohla míti volněji přístup do veřejnosti, chtíce aspoň slovním zakročením oddaně přispěti s touhou po vykonání díla, dokud se ukazovala nutnost věci, svorní v dobré horlivosti a stejném přání, ustanovili podati a veřejně přečísti samému koncilu list níže psaný a jiné následující, nebo aspoň deputovaným čtyř národů toho koncilu, totiž německého, anglického, francouzského a vlašského. 137 A jejich čtení byli osobně přítomni pánové napřed jmenovaní, a to z národu českého páni níže psaní: pan Václav z Dubé jinak z Leštna, pan Jan z Chlumu, pan Jindřich Lacembok, pan Půta z Ilburku, 138 pan Václav Myška z Hrádku, 139 pan Bohuslav z Doupova, 140 pan Skála z Lilče 141I a jiní rytíři a vladykové v Kostnici tehdy přítomní. Z národa pak polského byli tito: pan Januš Kališský, 1421 pan Záviše Černý, 3431 vyslanci krále polského, pan Boruta, pan Donín, pan Ba- lický 1441 a jiní řečeného národa rytíři a vladykové v Kostnici tehdy jsoucí. List tedy první, podaný deputovaným koncilu a řečených národů řečenými pány v úterý dne 13. května, následuje v tomto znění: 145 „Nejdůstojnější otcové a pánové! Urození páni českého a polského národa, zde přítomní, před Va- šimi Otcovstvími předkládají tímto listem, jak nejjasnější kníže a pán,
Strana 54
pan Zikmund, římský král, vždy rozmnožitel říše, a uherský atd. král, uslyšev pověst o rozkolu v Království českém a chtě jako budoucí dědic a pán přispěti jeho cti, poslal urozené pány Václava z Dubé a Jana z Chlumu, tu přítomné, aby mistra Jana Husa ráčili přivésti a ubezpe- čiti ho královským ochranným průvodním listem a jménem, aby pro vyvrácení nepříznivé špatné pověsti Království českého i své s ochran- ným průvodním listem samého pana krále a pod záštitou Svatosvaté říše veřejně mistru Husovi daným a vydaným ráčil přijíti na svatý obecný koncil kostnický a tam každému vystupujícímu jako strana vydati ve- řejný počet ze své víry. A to i učinili napřed řečení páni spolu s napřed řečeným mistrem Janem. Když pak řečený mistr Hus pod řečeným ochranným průvodním listem svobodně přišel do Kostnice, byl zatčen a bez předchozího výslechu těžce uvězněn a až dosud jak pouty, tak hladem a žízní trápen. Ačkoli kdysi kacíři odsouzení koncilem v Pise 146 zde svobodně prodlévali a potom svobodně odešli: přece on, napřed řečený mistr Jan Hus, nebyv ani usvědčen, ani odsouzen, ale ani tehdy slyšen, jak jest pře- desláno, byl zatčen, když přece zde tehdy nebyla přítomna poselství neřkuli některých králů, knížat, kurfiřtů, ale ani univerzit. A když pan král s urozenými pány zde přítomnými s velikým důrazem žádal, aby vzhledem k jeho ochrannému průvodnímu listu bylo dbáno jeho cti a aby řečený mistr Jan Hus veřejně byl slyšen i ze své víry vydal ve- řejný počet, a bude-li usvědčen, že zatvrzele něco proti Písmu svatému a pravdě tvrdí, aby to musel podle rozhodnutí a poučení koncilu opraviti: onoho přece až dosud nemohl dosáhnouti ani do rukou dostati, ale řečený mistr Jan Hus přesto těžce jest vězněn v poutech a velmi skrovnou stravou zeslaben, že jest třeba se obávati, aby ztrátou sil ne- přišel o rozum. A třebas páni zde přítomní z Království českého jsou těžce očerňováni, protože vidouce, že mistr Jan Hus tolik jest sužován proti ochrannému průvodnímu listu řečeného pana krále, že zanedbali samého pana krále svými listy upomenouti na ochranný průvodní list, aby pan král dále takové věci netrpěl, protože směřují k opovržení a zne- vážení Koruny českého království a napřed řečeného národa, který od počátku přijetí katolické víry nikdy neodstoupil od poslušnosti svaté římské církve: sami však toto všechno proti sobě trpělivě snesli, aby se o nich nezdálo, že dávají jakýmkoli způsobem příležitost rušiti tento sva- tý koncil. Proto, veledůstojní otcové a pánové, urození páni často řečení Vaše Otcovství tímto listem prosí snažně a důrazně, abyste jak pro úctu k ochrannému průvodnímu listu řečeného pana krále, tak také pro za- chování dobré pověsti přeslavného Království českého a zároveň pro rozmnožení dobré pověsti vaší, ráčili prostřednictvím boží spravedlnosti urychlit věci řečeného mistra Jana Husa, ježto mu hrozí nebezpečí v prodlení, protože v přeslavnou spravedlnost řečených Vašich Otcov- ství chovají zvláštní důvěru. Ostatně, veledůstojní otcové a pánové, k sluchu urozených pánů z Čech tu přítomných se doneslo, jak již řečení někteří utrhači a závist- níci jak na cti, tak na pověsti Království českého k uším Vašich Otcov-
pan Zikmund, římský král, vždy rozmnožitel říše, a uherský atd. král, uslyšev pověst o rozkolu v Království českém a chtě jako budoucí dědic a pán přispěti jeho cti, poslal urozené pány Václava z Dubé a Jana z Chlumu, tu přítomné, aby mistra Jana Husa ráčili přivésti a ubezpe- čiti ho královským ochranným průvodním listem a jménem, aby pro vyvrácení nepříznivé špatné pověsti Království českého i své s ochran- ným průvodním listem samého pana krále a pod záštitou Svatosvaté říše veřejně mistru Husovi daným a vydaným ráčil přijíti na svatý obecný koncil kostnický a tam každému vystupujícímu jako strana vydati ve- řejný počet ze své víry. A to i učinili napřed řečení páni spolu s napřed řečeným mistrem Janem. Když pak řečený mistr Hus pod řečeným ochranným průvodním listem svobodně přišel do Kostnice, byl zatčen a bez předchozího výslechu těžce uvězněn a až dosud jak pouty, tak hladem a žízní trápen. Ačkoli kdysi kacíři odsouzení koncilem v Pise 146 zde svobodně prodlévali a potom svobodně odešli: přece on, napřed řečený mistr Jan Hus, nebyv ani usvědčen, ani odsouzen, ale ani tehdy slyšen, jak jest pře- desláno, byl zatčen, když přece zde tehdy nebyla přítomna poselství neřkuli některých králů, knížat, kurfiřtů, ale ani univerzit. A když pan král s urozenými pány zde přítomnými s velikým důrazem žádal, aby vzhledem k jeho ochrannému průvodnímu listu bylo dbáno jeho cti a aby řečený mistr Jan Hus veřejně byl slyšen i ze své víry vydal ve- řejný počet, a bude-li usvědčen, že zatvrzele něco proti Písmu svatému a pravdě tvrdí, aby to musel podle rozhodnutí a poučení koncilu opraviti: onoho přece až dosud nemohl dosáhnouti ani do rukou dostati, ale řečený mistr Jan Hus přesto těžce jest vězněn v poutech a velmi skrovnou stravou zeslaben, že jest třeba se obávati, aby ztrátou sil ne- přišel o rozum. A třebas páni zde přítomní z Království českého jsou těžce očerňováni, protože vidouce, že mistr Jan Hus tolik jest sužován proti ochrannému průvodnímu listu řečeného pana krále, že zanedbali samého pana krále svými listy upomenouti na ochranný průvodní list, aby pan král dále takové věci netrpěl, protože směřují k opovržení a zne- vážení Koruny českého království a napřed řečeného národa, který od počátku přijetí katolické víry nikdy neodstoupil od poslušnosti svaté římské církve: sami však toto všechno proti sobě trpělivě snesli, aby se o nich nezdálo, že dávají jakýmkoli způsobem příležitost rušiti tento sva- tý koncil. Proto, veledůstojní otcové a pánové, urození páni často řečení Vaše Otcovství tímto listem prosí snažně a důrazně, abyste jak pro úctu k ochrannému průvodnímu listu řečeného pana krále, tak také pro za- chování dobré pověsti přeslavného Království českého a zároveň pro rozmnožení dobré pověsti vaší, ráčili prostřednictvím boží spravedlnosti urychlit věci řečeného mistra Jana Husa, ježto mu hrozí nebezpečí v prodlení, protože v přeslavnou spravedlnost řečených Vašich Otcov- ství chovají zvláštní důvěru. Ostatně, veledůstojní otcové a pánové, k sluchu urozených pánů z Čech tu přítomných se doneslo, jak již řečení někteří utrhači a závist- níci jak na cti, tak na pověsti Království českého k uším Vašich Otcov-
Strana 55
ství donesli, kterak svátost nejdrahocennější krve Páně po Čechách již v lahvích roznášejí a že ševci už slyší zpovědi a svatosvaté tělo Páně ji- ným podávají. A proto prosí páni z Čech tu přítomní, abyste takovým lživým donašečům nevěřili, protože tak jako nespravedliví hanobitelé napřed řečeného království mluví nepravdu, ba spíše žádají velmi dů- razně Vaše Otcovství, aby takoví hanobitelé řečeného království byli jmenováni, a pan král napřed řečený, podobně i Vaše Otcovství budou museti viděti, že se páni z Čech tak vynasnaží vyvrátiti lživá a nestoudná udání takových hanobitelů, že se sami hanobitelé zastydí před napřed řečeným panem králem a Vašimi Otcovstvími. Tento list byl předložen mezi národy v prospěch mistra Jana Husa, bakaláře svaté teologie, 13. dne měsíce května v nejbližší pondělí před svátkem živného svatého Ducha od pánů českého a polského národa v domě Menších bratří. Jména pánů, kteří napřed řečený list podali, jsou tato zvláště: pan Jindřich Lacembok, pan Jan z Chlumu, řečený Kepka, pan Václav z Leštna z Dubé, pan Šraňk mladý a jeho otec, pan Myška z Hrádku, pan Kuneš z Chlumu, pan Skála z Moravy, pan Běškovec. 1471 Z Poláků jsou to tito: pan Záviše řečený Černý, pan Kališský, pan Boruta a přečetní jiní atd. Předčitatelem tohoto listu byl pak Petr z Mla- doňovic, tehdy bakalář v umění, nyní však mistr v umění. Když 3481 pak byl řečený list přečten a skončena část, která se týkala jak Čechů, tak Poláků, a byla začata část druhá, která se vztaho- " vala jen na pány Čechy, totiž ona: „Ostatně, veledůstojní otcové atd., hned vstal biskup litomyšlský a pravil: »Ha, ha, toť se mne dotýče i mých!« J49 A latinsky podobně řekl: „Veledůstojní otcové a pánové, tento poslední článek se týká mých a mne.“ A tak žádal pro sebe uvá- žení k odpovědi, a on i odpověděl, jak hned níže jeho odpověď doslova bude a jest zjevná. Ale napřed řečení pánové z národů řekli pánům čes- kým a polským, že na napřed řečený list dají odpověď zítra, 50 co v tom příslušně budou moci proti postaviti a míti, tak jako také bude zřejmá tato odpověď níže po odpovědi biskupa litomyšlského, atd. Odpověď biskupa litomyšlského na druhý článek napřed řečeného listu, totiž onen: „Ostatně, veledůstojní otcové,“ následuje ve čtvrtek před svátkem svatého Ducha [16. května]. 54 55 „Veledůstojní otcové a pánové převýteční! Onehdy Petr z Mladoňovic, bakalář v uměních, jménem některých urozených z Království českého písemně předložil mezi jiným, že někte- ří hanobitelé a osočovatelé řečeného království, které považují za falešné a nespravedlivé, totiž ony, kteří ve známost Vašich Otcovství uvedli, kterak se již předrahocenná krev Kristova po Čechách roznáší v lahvích, a že ševci slyší zpovědi a tělo Kristovo jiným podávají: Veledůstojní otcové a pánové, já jsem, jak je známo, spolu s jinými preláty, doktory, mistry a ostatními nesčetnými katolíky toho králov- ství, toužícími, pokud jest v jejich silách, hájiti víru Kristovu, pracoval
ství donesli, kterak svátost nejdrahocennější krve Páně po Čechách již v lahvích roznášejí a že ševci už slyší zpovědi a svatosvaté tělo Páně ji- ným podávají. A proto prosí páni z Čech tu přítomní, abyste takovým lživým donašečům nevěřili, protože tak jako nespravedliví hanobitelé napřed řečeného království mluví nepravdu, ba spíše žádají velmi dů- razně Vaše Otcovství, aby takoví hanobitelé řečeného království byli jmenováni, a pan král napřed řečený, podobně i Vaše Otcovství budou museti viděti, že se páni z Čech tak vynasnaží vyvrátiti lživá a nestoudná udání takových hanobitelů, že se sami hanobitelé zastydí před napřed řečeným panem králem a Vašimi Otcovstvími. Tento list byl předložen mezi národy v prospěch mistra Jana Husa, bakaláře svaté teologie, 13. dne měsíce května v nejbližší pondělí před svátkem živného svatého Ducha od pánů českého a polského národa v domě Menších bratří. Jména pánů, kteří napřed řečený list podali, jsou tato zvláště: pan Jindřich Lacembok, pan Jan z Chlumu, řečený Kepka, pan Václav z Leštna z Dubé, pan Šraňk mladý a jeho otec, pan Myška z Hrádku, pan Kuneš z Chlumu, pan Skála z Moravy, pan Běškovec. 1471 Z Poláků jsou to tito: pan Záviše řečený Černý, pan Kališský, pan Boruta a přečetní jiní atd. Předčitatelem tohoto listu byl pak Petr z Mla- doňovic, tehdy bakalář v umění, nyní však mistr v umění. Když 3481 pak byl řečený list přečten a skončena část, která se týkala jak Čechů, tak Poláků, a byla začata část druhá, která se vztaho- " vala jen na pány Čechy, totiž ona: „Ostatně, veledůstojní otcové atd., hned vstal biskup litomyšlský a pravil: »Ha, ha, toť se mne dotýče i mých!« J49 A latinsky podobně řekl: „Veledůstojní otcové a pánové, tento poslední článek se týká mých a mne.“ A tak žádal pro sebe uvá- žení k odpovědi, a on i odpověděl, jak hned níže jeho odpověď doslova bude a jest zjevná. Ale napřed řečení pánové z národů řekli pánům čes- kým a polským, že na napřed řečený list dají odpověď zítra, 50 co v tom příslušně budou moci proti postaviti a míti, tak jako také bude zřejmá tato odpověď níže po odpovědi biskupa litomyšlského, atd. Odpověď biskupa litomyšlského na druhý článek napřed řečeného listu, totiž onen: „Ostatně, veledůstojní otcové,“ následuje ve čtvrtek před svátkem svatého Ducha [16. května]. 54 55 „Veledůstojní otcové a pánové převýteční! Onehdy Petr z Mladoňovic, bakalář v uměních, jménem některých urozených z Království českého písemně předložil mezi jiným, že někte- ří hanobitelé a osočovatelé řečeného království, které považují za falešné a nespravedlivé, totiž ony, kteří ve známost Vašich Otcovství uvedli, kterak se již předrahocenná krev Kristova po Čechách roznáší v lahvích, a že ševci slyší zpovědi a tělo Kristovo jiným podávají: Veledůstojní otcové a pánové, já jsem, jak je známo, spolu s jinými preláty, doktory, mistry a ostatními nesčetnými katolíky toho králov- ství, toužícími, pokud jest v jejich silách, hájiti víru Kristovu, pracoval
Strana 56
56 57 za vykořenění nejhorší sekty viklefovců, ach, žel, již v řečeném králov- ství se vzmáhající, ale teprve zde, v svém národě německém, J51 ně- které věci s bolestí oznamuji; nepředložil jsem to však k hanbě toho krá- lovství, protože i já jsem Čech, nýbrž spíše k poctě toho království, že jakýmsi způsobem nové pohoršení již vzniklo v tom království, protože sektáři této sekty v četných městech, vsích a místech tohoto království přisluhují prostému lidu obojího pohlaví pod obojí způsobou chleba a vína 1521 a vytrvale učí, že tak se má přisluhovati, a tvrdošíjně pro- hlašují, že kněžstvo činící opak bloudí a že odporující má býti považován za svatokrádce, tak jak se zřejmě ukáže z písem oněch prohlašovatelů sem poslaných a předložených. 153 Dále podobně ze zprávy a pověsti zde rozšířené také v řečeném ná- rodě a z listů z těch krajin poslaných jsem předložil, že došlo k mé zná- mosti, že se Kristova krev nosí v lahvích nebo nádobách neposvěcených. Neboť platí-li napřed uvedené tvrzení viklefovců, třebas bludné, že pro nutnost spasení má se podávati lidu pod obojí způsobou chleba a vína, musí nutně jako tělo Kristovo v schránce, také krev Kristova býti dopra- vována z místa na místo v lahvích nebo jiných nádobách, a zvláště při péči o nemocné. Dále nepředložil jsem sám od sebe, ale, jak jsem tamže slyšel, před- kládají jiní hodnověrní a velicí mužové, J54 že jakási žena, té sekty stoupenkyně, uchytivši silou tělo Kristovo z rukou knězových, sama si podala a tvrdila, že tak se má činiti, jestliže kněz odepře přijímání, a že ta žena mezi přečetnými jinými bludnými články, z nichž byla usvědčena, tvrdila, že dobrý laik nebo dobrá laička lépe proměňuje a rozhřešuje než špatný kněz, prohlašujíc, že špatný kněz ani nerozhřešuje, ani neposvě- cuje; ale já a moji stoupenci jsme v této věci k uším Vašich veledůstoj- ných Otcovství nikdy nedonesli to, že ševci v řečeném království po- slouchají zpověď a přisluhují svátostí těla Kristova, jak bylo uvedeno ze strany řečených podavatelů listu skrze řečeného Petra. Jest však obava, jestliže se proti napřed uvedeným pohoršením nezakročí, ona velmi rychle nastanou. Pročež, veledůstojní, to, co jsem dříve řekl, předložil jsem k ochraně a obraně cti napřed řečeného království, aby se nepodařilo to království takovými zhoubnými sektami dále uváděti do špatné pověsti a víru do nebezpečenství, a žádám s veškerou uctivostí a láskou pro nitro milo- srdenství Pána našeho Ježíše Krista, aby se tento svatý koncil o uvede- ných věcech poučil a nad to se pro řečené království postaral o vhodný lék a také prohlásil, zdali ti jsou osočovatelé, utrhači a lživí a nespravedli- ví závistivci toho Českého království, kdož brání vyčistiti bludy napřed uvedené a četné jiné, skrze viklefovce v tom království a jinde rozsévané, a kdož učitele oněch bludů chrání, podporují a brání, anebo ti, kdož o vykořenění oněch bludů z uvedeného království usilují a usilovali a proti hlasatelům těch bludů jako mužové katoličtí s horlivostí víry mužně se stavějí. Neboť tento nález a vymezení bude řečenému krá- lovství přeužitečný, protože rozkoly převelice utiší. A tuto odpověd s podáním, jak jsem se již dříve nabídl, i za sebe i za své stoupence před
56 57 za vykořenění nejhorší sekty viklefovců, ach, žel, již v řečeném králov- ství se vzmáhající, ale teprve zde, v svém národě německém, J51 ně- které věci s bolestí oznamuji; nepředložil jsem to však k hanbě toho krá- lovství, protože i já jsem Čech, nýbrž spíše k poctě toho království, že jakýmsi způsobem nové pohoršení již vzniklo v tom království, protože sektáři této sekty v četných městech, vsích a místech tohoto království přisluhují prostému lidu obojího pohlaví pod obojí způsobou chleba a vína 1521 a vytrvale učí, že tak se má přisluhovati, a tvrdošíjně pro- hlašují, že kněžstvo činící opak bloudí a že odporující má býti považován za svatokrádce, tak jak se zřejmě ukáže z písem oněch prohlašovatelů sem poslaných a předložených. 153 Dále podobně ze zprávy a pověsti zde rozšířené také v řečeném ná- rodě a z listů z těch krajin poslaných jsem předložil, že došlo k mé zná- mosti, že se Kristova krev nosí v lahvích nebo nádobách neposvěcených. Neboť platí-li napřed uvedené tvrzení viklefovců, třebas bludné, že pro nutnost spasení má se podávati lidu pod obojí způsobou chleba a vína, musí nutně jako tělo Kristovo v schránce, také krev Kristova býti dopra- vována z místa na místo v lahvích nebo jiných nádobách, a zvláště při péči o nemocné. Dále nepředložil jsem sám od sebe, ale, jak jsem tamže slyšel, před- kládají jiní hodnověrní a velicí mužové, J54 že jakási žena, té sekty stoupenkyně, uchytivši silou tělo Kristovo z rukou knězových, sama si podala a tvrdila, že tak se má činiti, jestliže kněz odepře přijímání, a že ta žena mezi přečetnými jinými bludnými články, z nichž byla usvědčena, tvrdila, že dobrý laik nebo dobrá laička lépe proměňuje a rozhřešuje než špatný kněz, prohlašujíc, že špatný kněz ani nerozhřešuje, ani neposvě- cuje; ale já a moji stoupenci jsme v této věci k uším Vašich veledůstoj- ných Otcovství nikdy nedonesli to, že ševci v řečeném království po- slouchají zpověď a přisluhují svátostí těla Kristova, jak bylo uvedeno ze strany řečených podavatelů listu skrze řečeného Petra. Jest však obava, jestliže se proti napřed uvedeným pohoršením nezakročí, ona velmi rychle nastanou. Pročež, veledůstojní, to, co jsem dříve řekl, předložil jsem k ochraně a obraně cti napřed řečeného království, aby se nepodařilo to království takovými zhoubnými sektami dále uváděti do špatné pověsti a víru do nebezpečenství, a žádám s veškerou uctivostí a láskou pro nitro milo- srdenství Pána našeho Ježíše Krista, aby se tento svatý koncil o uvede- ných věcech poučil a nad to se pro řečené království postaral o vhodný lék a také prohlásil, zdali ti jsou osočovatelé, utrhači a lživí a nespravedli- ví závistivci toho Českého království, kdož brání vyčistiti bludy napřed uvedené a četné jiné, skrze viklefovce v tom království a jinde rozsévané, a kdož učitele oněch bludů chrání, podporují a brání, anebo ti, kdož o vykořenění oněch bludů z uvedeného království usilují a usilovali a proti hlasatelům těch bludů jako mužové katoličtí s horlivostí víry mužně se stavějí. Neboť tento nález a vymezení bude řečenému krá- lovství přeužitečný, protože rozkoly převelice utiší. A tuto odpověd s podáním, jak jsem se již dříve nabídl, i za sebe i za své stoupence před
Strana 57
[kpu1p1 B ZABARELLA TRANCISCUS CARDINALIS FLORENTINUS OVI CONSTANTIAM GERMANIA CONCILII UNIVERSALIS SEDEM DEFINIVIT, MAGNIS INCONCILIO NEGOTIIS OCCUPATT IN CONCILIO OBIIT ANNO 14j7 Francesco Zabarella. Rytina z doby kolem r. 1700.
[kpu1p1 B ZABARELLA TRANCISCUS CARDINALIS FLORENTINUS OVI CONSTANTIAM GERMANIA CONCILII UNIVERSALIS SEDEM DEFINIVIT, MAGNIS INCONCILIO NEGOTIIS OCCUPATT IN CONCILIO OBIIT ANNO 14j7 Francesco Zabarella. Rytina z doby kolem r. 1700.
Strana 58
RIMBERO BERG. ILLI STRE BIBLIOTH ECX ATRIUM ☞ T ☞ Norimberk. Rytina z doby kolem r. 1700. CONSIANTIA GFRMANIA VULGO COSTNITZ SPIENDIDISSIMI INTER CHRISTIANOS UNIVERSALIS. CONCILII HOSPITIUM. — us Kostnice. Rytina z doby kolem r. 1700.
RIMBERO BERG. ILLI STRE BIBLIOTH ECX ATRIUM ☞ T ☞ Norimberk. Rytina z doby kolem r. 1700. CONSIANTIA GFRMANIA VULGO COSTNITZ SPIENDIDISSIMI INTER CHRISTIANOS UNIVERSALIS. CONCILII HOSPITIUM. — us Kostnice. Rytina z doby kolem r. 1700.
Strana 59
Vašimi Otcovstvími jsem předložil, vždy poddávaje sebe a své stoupence vašemu osvědčení a rozhodnutí tohoto svatého kostnického koncilu. Odpověď na odpovědi deputovaných koncilu pánům danou ústně biskupem karkassonským J55 se stručným obsahem jejich odpovědi byla přednesena v sobotu o vigilii svatodušní [18. května] v refektáři jako shora. „Veledůstojní otcové a pánové! Jako nedávno v pátek šestnáctého tohoto měsíce května ze strany Vašich Otcovství bylo odpověděno na stížnost urozených pánů českého a polského národa, že ti páni byli v některých bodech v obsahu řečeného listu zahrnutých špatně zpraveni, tedy svrchu řečení páni se rozhodli Vašim Otcovstvím to, co bylo napsáno, obšírněji objasniti, ne že by chtěli v tom Vaše dobře vidoucí Otcovství obviňovati, nýbrž aby mohla Vaše Otcovství, až zváží jejich přání takřka z druhé strany, o předložené látce přesněji a účinněji rozhodnouti a posouditi. A za prvé: Když páni kladou, jak mistr Jan Hus přišel sem do Kost- nice dobrovolně a svobodně pod ochranným průvodním listem pana krále a pod záštitou Svatosvaté říše, ze strany řečených Vašich Otcovství bylo odpověděno, že páni jsou špatně zpraveni o řečeném ochranném průvodním listě, protože, tak, jak říkala Vaše Otcovství, se od hodno- věrných lidí dozvěděla, že teprve po zatčení řečeného mistra Jana Husa jeho příznivci a přátelé mu obstarali ochranný průvodní list patnáctého dne: Odpovídají páni a zvláště pan Jan zde přítomný, kterého se tato věc obzvláště týká, že ne patnáctého dne, nýbrž právě v den zatčení ře- čeného mistra Jana Husa, když se pan papež ptal pana Jana v přítomnosti skoro všech pánů kardinálů, má-li řečený mistr Jan Hus ochranný prů- vodní list krále, jeho syna, odpověděl: „Nejsvětější otče, vězte, že má.“ A když mezi jiným po druhé byl dotazován, má-li ochranný průvodní lisť, odpověděl, že má; žádný z nich však tehdy nežádal, aby byl ochran- ný průvodní list ukázán. A hned následujícího dne a třetího a potom pan Jan si stěžoval na pana papeže, kterak mistra Husa pod ochranným prů- vodním listem řečeného pana krále zatčeného vězní, a řečený ochranný průvodní list mnohým ukazoval. A na potvrzení toho, co říká, odvolává se na prozkoumání a svědectví hrabat, biskupů, rytířů, vladyků a zname- nitějších občanů tohoto města Kostnice, kteří všichni onen ochranný list tehdy viděli a slyšeli ho čísti; proto pan Jan svrchu řečený jest hotov s kýmkoli, kdo tvrdí opak, pod jakoukoli pokutou se zavázati, že to, jak jest napřed uvedeno, chce zcela otevřeně dovésti a dokázati. Také páni se odvolávají na vyšetření jistých knížat kurfiřtů a jiných knížat a biskupů a mnoha jiných šlechticů, kteří tehdy stáli před královskou velebností, kde a kdy byl řečený ochranný průvodní list svrchu řečeného krále dán na zvláštní příkaz. Z toho mohou Vaše Otcovství vytušiti a vyrozuměti, že nejsou ti páni špatně zpraveni o řečeném ochranném průvodním listě, nýbrž spíše takoví, kdož Vaše Otcovství takovými nepodložitelný- 58
Vašimi Otcovstvími jsem předložil, vždy poddávaje sebe a své stoupence vašemu osvědčení a rozhodnutí tohoto svatého kostnického koncilu. Odpověď na odpovědi deputovaných koncilu pánům danou ústně biskupem karkassonským J55 se stručným obsahem jejich odpovědi byla přednesena v sobotu o vigilii svatodušní [18. května] v refektáři jako shora. „Veledůstojní otcové a pánové! Jako nedávno v pátek šestnáctého tohoto měsíce května ze strany Vašich Otcovství bylo odpověděno na stížnost urozených pánů českého a polského národa, že ti páni byli v některých bodech v obsahu řečeného listu zahrnutých špatně zpraveni, tedy svrchu řečení páni se rozhodli Vašim Otcovstvím to, co bylo napsáno, obšírněji objasniti, ne že by chtěli v tom Vaše dobře vidoucí Otcovství obviňovati, nýbrž aby mohla Vaše Otcovství, až zváží jejich přání takřka z druhé strany, o předložené látce přesněji a účinněji rozhodnouti a posouditi. A za prvé: Když páni kladou, jak mistr Jan Hus přišel sem do Kost- nice dobrovolně a svobodně pod ochranným průvodním listem pana krále a pod záštitou Svatosvaté říše, ze strany řečených Vašich Otcovství bylo odpověděno, že páni jsou špatně zpraveni o řečeném ochranném průvodním listě, protože, tak, jak říkala Vaše Otcovství, se od hodno- věrných lidí dozvěděla, že teprve po zatčení řečeného mistra Jana Husa jeho příznivci a přátelé mu obstarali ochranný průvodní list patnáctého dne: Odpovídají páni a zvláště pan Jan zde přítomný, kterého se tato věc obzvláště týká, že ne patnáctého dne, nýbrž právě v den zatčení ře- čeného mistra Jana Husa, když se pan papež ptal pana Jana v přítomnosti skoro všech pánů kardinálů, má-li řečený mistr Jan Hus ochranný prů- vodní list krále, jeho syna, odpověděl: „Nejsvětější otče, vězte, že má.“ A když mezi jiným po druhé byl dotazován, má-li ochranný průvodní lisť, odpověděl, že má; žádný z nich však tehdy nežádal, aby byl ochran- ný průvodní list ukázán. A hned následujícího dne a třetího a potom pan Jan si stěžoval na pana papeže, kterak mistra Husa pod ochranným prů- vodním listem řečeného pana krále zatčeného vězní, a řečený ochranný průvodní list mnohým ukazoval. A na potvrzení toho, co říká, odvolává se na prozkoumání a svědectví hrabat, biskupů, rytířů, vladyků a zname- nitějších občanů tohoto města Kostnice, kteří všichni onen ochranný list tehdy viděli a slyšeli ho čísti; proto pan Jan svrchu řečený jest hotov s kýmkoli, kdo tvrdí opak, pod jakoukoli pokutou se zavázati, že to, jak jest napřed uvedeno, chce zcela otevřeně dovésti a dokázati. Také páni se odvolávají na vyšetření jistých knížat kurfiřtů a jiných knížat a biskupů a mnoha jiných šlechticů, kteří tehdy stáli před královskou velebností, kde a kdy byl řečený ochranný průvodní list svrchu řečeného krále dán na zvláštní příkaz. Z toho mohou Vaše Otcovství vytušiti a vyrozuměti, že nejsou ti páni špatně zpraveni o řečeném ochranném průvodním listě, nýbrž spíše takoví, kdož Vaše Otcovství takovými nepodložitelný- 58
Strana 60
mi zvěstmi zpravili: předně panu králi a jeho kancelářským úředníkům křivdí a utrhají, předstírajíce, že pan král spolu se svými kancelářskými úředníky a notáři datum řečeného ochranného průvodního listu téměř o dobu desíti týdnů napřed položili, a také pánům rytířům činí křivdu, jako by ten ochranný průvodní list kradmo byli získali. Proto žádají svrchu řečení páni, aby Vaše Otcovství neráčila tak lehce věřiti při- zvaným lidem takovéhoto druhu spolehlivosti, nýbrž spíše aby po sly- šení druhé strany ráčila vyšetřiti, aby z toho pravda více vysvitla. Za druhé: Kladou-li páni, že svrchu řečený mistr Jan Hus, nebyv odsouzen, ani tehdy slyšen, sem svobodně přišel a byl uvězněn atd., Vaše Otcovství odpověděla, že ten mistr Jan Hus byl v době pana Alexandra Pátého očerněn z jistých bludů, a proto osobně předvolán a tam skrze své zástupce vyslýchán, a protože vzpurně nedbal se dosta- viti, byl vyobcován a v onom vyobcování, jak říkáte, setrval asi dobrých pět let, že ho třeba pokládati ne za prostého kacíře, nýbrž za arcikacíře, to jest za původce a šiřitele nových bludů. A přišed sem veřejně kázal. Na to odpovídají páni, že jim o obvinění a předvolání není nic zná- mo, protože tehdy někteří z nich byli vzdáleni z království, leč jen z po- věsti. O osobním nedostavení však říkají, že od něho a od jiných hodno- věrných slyšeli, že by se byl rád dostavil do Říma a jinam, kdyby mu byl otevřen bezpečný příchod a nebyla na překážku úhlavní nepřátelství, ale, jak slyšeli, veřejně poslal k římské kurii své zástupce, uváděje svrchu řečené opodstatněné důvody 158 a velmi četné jiné, proč se nedostavil; z těch zástupců jedni byli uvrženi do žaláře, s druhými pak bylo špatně nakládáno. O vyobcování pak, že je tak dlouho snášel, slyšeli ho velmi často říkati, že je snášel ne ze vzdoru, nýbrž pod otevřeným odvoláním. A o tom se odvolává na akta pře tam, u římské kurie projednávané, 15 v nichž jest toto všechno velmi úplně obsaženo. A rovněž to budou moci Vaše Otcovství v jistých svrchu řečených bodech v tomto ověřeném ve- řejném listě zjevně viděti. O kázání pak, které on, mistr Jan Hus, podle tvrzení svých protiv- níků v tomto městě veřejně kázal, odpovídají páni, a zvláště pan Jan z Chlumu zde přítomný, který v Kostnici s řečeným mistrem Janem Hu- sem nepřetržitě bydlel, že kdožkoli se to odvážili nebo by se odvážili i tvrditi, že by on, mistr Jan Hus zde, jak jest napřed uvedeno, kázal, anebo, což jest méně, že by od doby svého příchodu do tohoto města až do dne a doby svého zatčení byl vyšel na jediný krok z domu, v kterém bydlel, že řečený pan Jan chce se s každým takovým pod jakoukoli po- kutou buď peněžní nebo jinou zavázati, že nikdy nebude moci spravedli- vě a pravdivě dovésti a dokázati to, co takový Vašim Otcovstvím ne- příznivě oznámil. Za třetí: Vaše Otcovství řekla, že nechápou, co chtějí páni naznačiti kacíři odsouzenými na koncilu v Pise, a či narážejí na papeže, jejichž vyslanci sem přišli pro dobro žádoucího sjednocení, kteří byli laska- vě přijímáni a s nimiž se laskavě zacházelo proto, aby jejich páni byli více nakloněni k sjednocení, anebo zda rozumějí částečné kacíře tam odsouzené, připojujíce, že by se měli i kacíři přišlí sem ve věci
mi zvěstmi zpravili: předně panu králi a jeho kancelářským úředníkům křivdí a utrhají, předstírajíce, že pan král spolu se svými kancelářskými úředníky a notáři datum řečeného ochranného průvodního listu téměř o dobu desíti týdnů napřed položili, a také pánům rytířům činí křivdu, jako by ten ochranný průvodní list kradmo byli získali. Proto žádají svrchu řečení páni, aby Vaše Otcovství neráčila tak lehce věřiti při- zvaným lidem takovéhoto druhu spolehlivosti, nýbrž spíše aby po sly- šení druhé strany ráčila vyšetřiti, aby z toho pravda více vysvitla. Za druhé: Kladou-li páni, že svrchu řečený mistr Jan Hus, nebyv odsouzen, ani tehdy slyšen, sem svobodně přišel a byl uvězněn atd., Vaše Otcovství odpověděla, že ten mistr Jan Hus byl v době pana Alexandra Pátého očerněn z jistých bludů, a proto osobně předvolán a tam skrze své zástupce vyslýchán, a protože vzpurně nedbal se dosta- viti, byl vyobcován a v onom vyobcování, jak říkáte, setrval asi dobrých pět let, že ho třeba pokládati ne za prostého kacíře, nýbrž za arcikacíře, to jest za původce a šiřitele nových bludů. A přišed sem veřejně kázal. Na to odpovídají páni, že jim o obvinění a předvolání není nic zná- mo, protože tehdy někteří z nich byli vzdáleni z království, leč jen z po- věsti. O osobním nedostavení však říkají, že od něho a od jiných hodno- věrných slyšeli, že by se byl rád dostavil do Říma a jinam, kdyby mu byl otevřen bezpečný příchod a nebyla na překážku úhlavní nepřátelství, ale, jak slyšeli, veřejně poslal k římské kurii své zástupce, uváděje svrchu řečené opodstatněné důvody 158 a velmi četné jiné, proč se nedostavil; z těch zástupců jedni byli uvrženi do žaláře, s druhými pak bylo špatně nakládáno. O vyobcování pak, že je tak dlouho snášel, slyšeli ho velmi často říkati, že je snášel ne ze vzdoru, nýbrž pod otevřeným odvoláním. A o tom se odvolává na akta pře tam, u římské kurie projednávané, 15 v nichž jest toto všechno velmi úplně obsaženo. A rovněž to budou moci Vaše Otcovství v jistých svrchu řečených bodech v tomto ověřeném ve- řejném listě zjevně viděti. O kázání pak, které on, mistr Jan Hus, podle tvrzení svých protiv- níků v tomto městě veřejně kázal, odpovídají páni, a zvláště pan Jan z Chlumu zde přítomný, který v Kostnici s řečeným mistrem Janem Hu- sem nepřetržitě bydlel, že kdožkoli se to odvážili nebo by se odvážili i tvrditi, že by on, mistr Jan Hus zde, jak jest napřed uvedeno, kázal, anebo, což jest méně, že by od doby svého příchodu do tohoto města až do dne a doby svého zatčení byl vyšel na jediný krok z domu, v kterém bydlel, že řečený pan Jan chce se s každým takovým pod jakoukoli po- kutou buď peněžní nebo jinou zavázati, že nikdy nebude moci spravedli- vě a pravdivě dovésti a dokázati to, co takový Vašim Otcovstvím ne- příznivě oznámil. Za třetí: Vaše Otcovství řekla, že nechápou, co chtějí páni naznačiti kacíři odsouzenými na koncilu v Pise, a či narážejí na papeže, jejichž vyslanci sem přišli pro dobro žádoucího sjednocení, kteří byli laska- vě přijímáni a s nimiž se laskavě zacházelo proto, aby jejich páni byli více nakloněni k sjednocení, anebo zda rozumějí částečné kacíře tam odsouzené, připojujíce, že by se měli i kacíři přišlí sem ve věci
Strana 61
sjednocení laskavě přijmouti a že by se mělo s nimi laskavě zacházeti. Veledůstojní otcové a pánové, nechť se spatřují a mohou rozuměti buď první z nich nebo druzí; páni nežádají nic jiného, než aby sám svrchuřečený mistr Jan Hus mohl a byl s to radovati se a užívati podobné svobody, jaké se těšili oni, když sám dobrovolně a svobodně přišel na tento svatý koncil ne z jiného důvodu, než aby svou víru veřejně osvědčil a ve všem tom, v čem by byl poučen jako odchylný od zákona božího a sjednocení svaté matky církve, že chce v tomto s ním se smířiti a sjedno- titi, a k témuž přivésti nejen sebe, ale i své příznivce a své přívržence v pravdě, jichž jest, jak známo, téměř většina v Českém království. Také sem přišel proto, aby se přeslavné již řečené České království, dlouho nepříznivou špatnou pověstí stíhané, mohlo z toho očistiti. Konečně, veledůstojní otcové a pánové, že Vaše Otcovství na hlavní požadavek příznivě pánům odpověděla, že věci mistra Jana Husa chtějí s pomocí boží spravedlnosti s veškerou mírností vyříditi, řečení již páni s upřímným srdcem vzdávají Vašim Otcovstvím díky, a až s pomocí boží budou přání dovedena k vytouženému výsledku, chtějí nejen sami ve vaší přítomnosti, ale i před celým Českým královstvím i jinde, kam- koli přijdou, vzdáti Vašim Otcovstvím díky přenesmírné. 60 61 Tento list byl čten v Kostnici na odpověď pánů deputovaných v procesu mistra Jana Husa u menších bratří ve velikém refektáři z ulo- žení svrchu řečených pánů, totiž českých a polských, skrze P. M., a v sobotu, která byla dne 18. měsíce května, před celým národem ně- meckým a deputovanými všech jiných národů, totiž francouzského, italského a anglického, předložen. Tamže byla podána ověřená veřejná listina, velikou pečetí univerzity učení pražského zpečetěná, v které mistr Jan Hus vyznává svou katolic- kou víru, vyvraceje mnohé falešné články sobě připisované a slušně se omlouvaje pro osobní nedostavení. A onen ověřený opis byl léta Páně 1411 poslán papeži Janu XXIII. a tehdy na dveřích chrámu svatého Petra pověšen. J58 To však, nač páni v tom listě odpovídají, jsou odpovědi koncilu ústně dané svrchu řečeným pánům českého a polského národa skrze bis- kupa karkassonského přednesené. Odpověď na odpovědi biskupa litomyšlského, které předložil ve čtvrtek 16. května. „Veledůstojní otcové a pánové! Jako jindy v pondělí, 13. tohoto měsíce května, urození pánové českého a polského národa podávajíce Vašim Otcovstvím jakýsi list, dali jej čísti, kteréhožto listu poslední článek ze strany pánů a šlechticů z Čech, když, jak jest napřed uvedeno, byl podán a čten, obsahující, jak bylo doneseno k sluchu řečených pánů a šlechticů z Čech, kterak ně- kteří utrhači i na cti i dobré pověsti již řečeného přeslavného Království českého a závistníci k uším Vašich Otcovství donesli, jak se nejdražší
sjednocení laskavě přijmouti a že by se mělo s nimi laskavě zacházeti. Veledůstojní otcové a pánové, nechť se spatřují a mohou rozuměti buď první z nich nebo druzí; páni nežádají nic jiného, než aby sám svrchuřečený mistr Jan Hus mohl a byl s to radovati se a užívati podobné svobody, jaké se těšili oni, když sám dobrovolně a svobodně přišel na tento svatý koncil ne z jiného důvodu, než aby svou víru veřejně osvědčil a ve všem tom, v čem by byl poučen jako odchylný od zákona božího a sjednocení svaté matky církve, že chce v tomto s ním se smířiti a sjedno- titi, a k témuž přivésti nejen sebe, ale i své příznivce a své přívržence v pravdě, jichž jest, jak známo, téměř většina v Českém království. Také sem přišel proto, aby se přeslavné již řečené České království, dlouho nepříznivou špatnou pověstí stíhané, mohlo z toho očistiti. Konečně, veledůstojní otcové a pánové, že Vaše Otcovství na hlavní požadavek příznivě pánům odpověděla, že věci mistra Jana Husa chtějí s pomocí boží spravedlnosti s veškerou mírností vyříditi, řečení již páni s upřímným srdcem vzdávají Vašim Otcovstvím díky, a až s pomocí boží budou přání dovedena k vytouženému výsledku, chtějí nejen sami ve vaší přítomnosti, ale i před celým Českým královstvím i jinde, kam- koli přijdou, vzdáti Vašim Otcovstvím díky přenesmírné. 60 61 Tento list byl čten v Kostnici na odpověď pánů deputovaných v procesu mistra Jana Husa u menších bratří ve velikém refektáři z ulo- žení svrchu řečených pánů, totiž českých a polských, skrze P. M., a v sobotu, která byla dne 18. měsíce května, před celým národem ně- meckým a deputovanými všech jiných národů, totiž francouzského, italského a anglického, předložen. Tamže byla podána ověřená veřejná listina, velikou pečetí univerzity učení pražského zpečetěná, v které mistr Jan Hus vyznává svou katolic- kou víru, vyvraceje mnohé falešné články sobě připisované a slušně se omlouvaje pro osobní nedostavení. A onen ověřený opis byl léta Páně 1411 poslán papeži Janu XXIII. a tehdy na dveřích chrámu svatého Petra pověšen. J58 To však, nač páni v tom listě odpovídají, jsou odpovědi koncilu ústně dané svrchu řečeným pánům českého a polského národa skrze bis- kupa karkassonského přednesené. Odpověď na odpovědi biskupa litomyšlského, které předložil ve čtvrtek 16. května. „Veledůstojní otcové a pánové! Jako jindy v pondělí, 13. tohoto měsíce května, urození pánové českého a polského národa podávajíce Vašim Otcovstvím jakýsi list, dali jej čísti, kteréhožto listu poslední článek ze strany pánů a šlechticů z Čech, když, jak jest napřed uvedeno, byl podán a čten, obsahující, jak bylo doneseno k sluchu řečených pánů a šlechticů z Čech, kterak ně- kteří utrhači i na cti i dobré pověsti již řečeného přeslavného Království českého a závistníci k uším Vašich Otcovství donesli, jak se nejdražší
Strana 62
62 I 63 svátost krve Páně po Čechách již roznáší v lahvích a že ševci již slyší zpovědi a svatosvaté tělo Páně jiným podávají: hned povstav pan biskup litomyšlský pravil, že se již takové věci týkají jeho a jeho stoupenců; na- bídl se, že na to odpoví, a žádal, aby mu byl k tomu napřed určen termín; a když nadešel, odpověděl a opis jeho odpovědi byl pánům před- ložen. V té odpovědi mezi jiným přiznává jediné to, že Vašim Otcovstvím předložil, že se krev Kristova tam již roznáší v lahvích nebo nádobách neposvěcených; popírá o jiných dvou bodech položených v svrchu uvedeném listě pánů a předložených, že se dostaly k jejich sluchu, po- pírá, že je předložil k uším řečených Vašich Otcovství, mezi jiným v ře- čeném svém listě zaplétaje některé věci, které páni v jejich svrchu řeče- ném listě, na nějž se nabídl odpověděti, nekladli, ani o nich neučinili ně- jakou zmínku. Proto odpovídají páni, že nikterak nechtí věřiti tomu, co, jak při- znává, předložil před Vašimi Otcovstvími, protože se rozpoznává, že se to zakládá na pouhých smyšlených a vymyšlených povídačkách, jestliže dříve pravdivěji, účinněji a základněji nedokáže, že jest pravda to, co uvádí, jak se roznáší řečené království ve zlou pověst. A jestliže dokáže, že to, tak jak předesílají, jest pravda, není pochyby, že svrchu řečení páni chtějí tolik jako on nebo ještě více spoluželeti a těžce nésti každé takové nebo jakékoli pohoršení v řečeném království vznikající, což ne- dej bůh, a pokusiti se svými silami je uklidniti a vyhladiti, jako praví dědici řečeného království a katoličtí křesťané. Klade za druhé zásadně, že to, co před Vašimi Otcovstvími předlo- žil a v řečeném svém listě potom předložiti rozkázal, učinil pro čest a ochranu svrchu řečeného království, uváděje za důvod, aby se nepodaři- lo to království zhoubnými sektami uvésti ve zlou pověst a víru v nebez- pečenství. Na to odpovídají páni, že kdyby bylo možné, aby jinak prokázal, že takové věci od něho, jak tvrdí, předložené činí nebo učinil vskutku ke cti a ochraně samotného království a k vyplenění sekt, které podle jeho vyprávění v něm bují, uvítali by to páni radostně a vděčně, ba chtěli by k tomu svou radou a pomocí spolupracovati. Ale páni nechtí a nemohou mu věřiti, že on předložil takové věci ke cti řečeného království, když činy poučují o opaku, leč by to jinak účinněji ukázal skutkem. Klade za třetí žádaje, aby bylo vyhlášeno tímto svatým koncilem, zda ti jsou pomlouvači, utrhači atd., kteří, jak tvrdí, svrchu řečené bludy a četné jiné, skrze viklefovce v tom království a jinde rozsévají, brání vykořeniti atd., anebo ti, kdož o vykořenění onech bludů, jak říká, ze svrchu řečeného království usilují, byť zaobaleně, přece pichlavě a snad i utrhačně; jestliže však označuje šlechtice a pány z Českého království, kteří jsou na dvoře tohoto pána, římského krále a jejich pána, nebo také jiné jejich přátele v svrchu řečeném království, v tom jim křivdí. A kdyby páni neměli v úctě Vaše Otcovství a jeho biskupskou hodnost, odpovědě- li by mu tvrději ve věcech napřed uvedených i jiných od něho zde vtlou- kaných, protože nebude moci nikdy na ně ani na jejich přátele dovésti Richentalova kronika kostnického koncilu: skupina trubačů a procesí.
62 I 63 svátost krve Páně po Čechách již roznáší v lahvích a že ševci již slyší zpovědi a svatosvaté tělo Páně jiným podávají: hned povstav pan biskup litomyšlský pravil, že se již takové věci týkají jeho a jeho stoupenců; na- bídl se, že na to odpoví, a žádal, aby mu byl k tomu napřed určen termín; a když nadešel, odpověděl a opis jeho odpovědi byl pánům před- ložen. V té odpovědi mezi jiným přiznává jediné to, že Vašim Otcovstvím předložil, že se krev Kristova tam již roznáší v lahvích nebo nádobách neposvěcených; popírá o jiných dvou bodech položených v svrchu uvedeném listě pánů a předložených, že se dostaly k jejich sluchu, po- pírá, že je předložil k uším řečených Vašich Otcovství, mezi jiným v ře- čeném svém listě zaplétaje některé věci, které páni v jejich svrchu řeče- ném listě, na nějž se nabídl odpověděti, nekladli, ani o nich neučinili ně- jakou zmínku. Proto odpovídají páni, že nikterak nechtí věřiti tomu, co, jak při- znává, předložil před Vašimi Otcovstvími, protože se rozpoznává, že se to zakládá na pouhých smyšlených a vymyšlených povídačkách, jestliže dříve pravdivěji, účinněji a základněji nedokáže, že jest pravda to, co uvádí, jak se roznáší řečené království ve zlou pověst. A jestliže dokáže, že to, tak jak předesílají, jest pravda, není pochyby, že svrchu řečení páni chtějí tolik jako on nebo ještě více spoluželeti a těžce nésti každé takové nebo jakékoli pohoršení v řečeném království vznikající, což ne- dej bůh, a pokusiti se svými silami je uklidniti a vyhladiti, jako praví dědici řečeného království a katoličtí křesťané. Klade za druhé zásadně, že to, co před Vašimi Otcovstvími předlo- žil a v řečeném svém listě potom předložiti rozkázal, učinil pro čest a ochranu svrchu řečeného království, uváděje za důvod, aby se nepodaři- lo to království zhoubnými sektami uvésti ve zlou pověst a víru v nebez- pečenství. Na to odpovídají páni, že kdyby bylo možné, aby jinak prokázal, že takové věci od něho, jak tvrdí, předložené činí nebo učinil vskutku ke cti a ochraně samotného království a k vyplenění sekt, které podle jeho vyprávění v něm bují, uvítali by to páni radostně a vděčně, ba chtěli by k tomu svou radou a pomocí spolupracovati. Ale páni nechtí a nemohou mu věřiti, že on předložil takové věci ke cti řečeného království, když činy poučují o opaku, leč by to jinak účinněji ukázal skutkem. Klade za třetí žádaje, aby bylo vyhlášeno tímto svatým koncilem, zda ti jsou pomlouvači, utrhači atd., kteří, jak tvrdí, svrchu řečené bludy a četné jiné, skrze viklefovce v tom království a jinde rozsévají, brání vykořeniti atd., anebo ti, kdož o vykořenění onech bludů, jak říká, ze svrchu řečeného království usilují, byť zaobaleně, přece pichlavě a snad i utrhačně; jestliže však označuje šlechtice a pány z Českého království, kteří jsou na dvoře tohoto pána, římského krále a jejich pána, nebo také jiné jejich přátele v svrchu řečeném království, v tom jim křivdí. A kdyby páni neměli v úctě Vaše Otcovství a jeho biskupskou hodnost, odpovědě- li by mu tvrději ve věcech napřed uvedených i jiných od něho zde vtlou- kaných, protože nebude moci nikdy na ně ani na jejich přátele dovésti Richentalova kronika kostnického koncilu: skupina trubačů a procesí.
Strana 63
V V II
V V II
Strana 64
Pwieſo nryni y�
Pwieſo nryni y�
Strana 65
a dokázati to, čím zaobaleně píchá, ježto jest známo v celém království, že přítomní páni a šlechtici Království českého nikdy bludy ani bludaře v jejich bludech nehájili, ale ani až dosud nehájí, ba spíše usilují a usilo- vali o vyhlazení věrolomných bludařů spolu se svými předky a před- chůdci jako mužové katoličtí, nešetříce těl ani majetku, ani nedbajíce námahy. O jeho však předcích a otcích nic z toho, jak jest napřed uve- deno, neslyšeli. J59 Konečně řečený biskup žádal písemně dostati jména těch pánů, aby věděl, komu odpověděti. Odpovídají svrchu řečení páni, že se jim zdá, že je dobře zná, kdož a jací jsou a kterými jmény se jmenují. Jestliže však si dosud přeje je dostati, říkají, že jsou ochotni dáti mu jména nejen vlastní, ale i svých předků; aby však on se napsal, o to se neprosí, protože dobře vědí, kdo a jaký jest a kdo byli jeho předkové. 64 Dole psaný list byl podepsán řečeným deputovaným koncilu z ná- rodů v pátek před Marcelem, poslední den měsíce května, skrze svrchu řečené pány českého a polského národa, mimo klauzuli první, totiž onu: Nejjasnějšímu knížeti, až k oné: Veledůstojní v Kristu otcové, a také poslední klauzuli, týkající se krále, a to ve velikém refektáři menších bratří ]8% v Kostnici. A tamže byl potom podán tentýž list téhož dne králi s klauzulemi první a poslední, týkajícími se krále. A deputovaní národů rozhodli, aby dole psaný list byl pánům vyhotoven ve veřejnou listinu skrze jejich, deputovaných, notáře. S tímto listem byl podán zápis o veřejném osvědčení důstojného otce pana Mikuláše, biskupa nezerského, kterým vyznává jako inkvizitor kacířů od Apoštolské stolice pro město a pražskou diecézi ustanovený, že z četných rozmluv a hovorů s mistrem Husem vedených neshledal na něm žádný blud nebo kacířství, jak bude zřejmé v řečeném osvědčení. 181 Tamže také byl podán přímluvný list pánů moravských za mistra Husa s jedenácti pečetěmi. 1821 Následuje tedy list v tato slova. Tyto byly podány nejbližší pátek po svátku Božího těla deputova- ným národů skrze české pány s veřejnými zápisy níže psanými mimo klauzule první a poslední, týkající se krále, s nimiž byl týž opis listu téhož dne předložen králi. 65 „Nejjasnějšímu knížeti a pánu, panu Zikmundovi, římskému králi, vždy rozmnožiteli říše, a uherskému, dalmatskému, chorvatskému atd. králi, pánu našemu nejmilostivějšímu, upřímnou a věrnou ve všem služ- bu. Nejjasnější kníže a pane nejmilostivější! Vaší Jasnosti tímto oznamujeme, že my níže psaní jednomyslným souhlasem a stejným usnesením svorní jsme pokládali za vhodné podati tuto naši níže opsanou žádost, odůvodněnou a spravedlivou a vyslyšení hodnou, důstojným v Kristu otcům a pánům deputovaným čtyř národů a celému svatému nynějšímu kostnickému koncilu, jejíž znění ve všem slovo od slova následuje a jest takovéto: Richentalova kronika kostnického koncilu: průvod neidentifikovatelných žen.
a dokázati to, čím zaobaleně píchá, ježto jest známo v celém království, že přítomní páni a šlechtici Království českého nikdy bludy ani bludaře v jejich bludech nehájili, ale ani až dosud nehájí, ba spíše usilují a usilo- vali o vyhlazení věrolomných bludařů spolu se svými předky a před- chůdci jako mužové katoličtí, nešetříce těl ani majetku, ani nedbajíce námahy. O jeho však předcích a otcích nic z toho, jak jest napřed uve- deno, neslyšeli. J59 Konečně řečený biskup žádal písemně dostati jména těch pánů, aby věděl, komu odpověděti. Odpovídají svrchu řečení páni, že se jim zdá, že je dobře zná, kdož a jací jsou a kterými jmény se jmenují. Jestliže však si dosud přeje je dostati, říkají, že jsou ochotni dáti mu jména nejen vlastní, ale i svých předků; aby však on se napsal, o to se neprosí, protože dobře vědí, kdo a jaký jest a kdo byli jeho předkové. 64 Dole psaný list byl podepsán řečeným deputovaným koncilu z ná- rodů v pátek před Marcelem, poslední den měsíce května, skrze svrchu řečené pány českého a polského národa, mimo klauzuli první, totiž onu: Nejjasnějšímu knížeti, až k oné: Veledůstojní v Kristu otcové, a také poslední klauzuli, týkající se krále, a to ve velikém refektáři menších bratří ]8% v Kostnici. A tamže byl potom podán tentýž list téhož dne králi s klauzulemi první a poslední, týkajícími se krále. A deputovaní národů rozhodli, aby dole psaný list byl pánům vyhotoven ve veřejnou listinu skrze jejich, deputovaných, notáře. S tímto listem byl podán zápis o veřejném osvědčení důstojného otce pana Mikuláše, biskupa nezerského, kterým vyznává jako inkvizitor kacířů od Apoštolské stolice pro město a pražskou diecézi ustanovený, že z četných rozmluv a hovorů s mistrem Husem vedených neshledal na něm žádný blud nebo kacířství, jak bude zřejmé v řečeném osvědčení. 181 Tamže také byl podán přímluvný list pánů moravských za mistra Husa s jedenácti pečetěmi. 1821 Následuje tedy list v tato slova. Tyto byly podány nejbližší pátek po svátku Božího těla deputova- ným národů skrze české pány s veřejnými zápisy níže psanými mimo klauzule první a poslední, týkající se krále, s nimiž byl týž opis listu téhož dne předložen králi. 65 „Nejjasnějšímu knížeti a pánu, panu Zikmundovi, římskému králi, vždy rozmnožiteli říše, a uherskému, dalmatskému, chorvatskému atd. králi, pánu našemu nejmilostivějšímu, upřímnou a věrnou ve všem služ- bu. Nejjasnější kníže a pane nejmilostivější! Vaší Jasnosti tímto oznamujeme, že my níže psaní jednomyslným souhlasem a stejným usnesením svorní jsme pokládali za vhodné podati tuto naši níže opsanou žádost, odůvodněnou a spravedlivou a vyslyšení hodnou, důstojným v Kristu otcům a pánům deputovaným čtyř národů a celému svatému nynějšímu kostnickému koncilu, jejíž znění ve všem slovo od slova následuje a jest takovéto: Richentalova kronika kostnického koncilu: průvod neidentifikovatelných žen.
Strana 66
Veledůstojní v Kristu otcové a pánové! Nedávno byla ze strany pánů šlechticů, rytířů a vladyků českého a polského národa vznesena na Vaše Otcovství pokorná prosba, aby rá- čila uvážiti, kterak zprávy Jejich Otcovství podané skrze závistníky mistra Jana Husi byly nedostatečné, a s dovolením řečeno, v četných věcech pokulhávající, i v ochranném průvodním listě královském a v ji- ných článcích, jak jsou velmi jasně obsaženy v listině tehdy předložené. Ale na tu listinu a jiné tehdy předložené, a panem biskupem mersebur- ským tehdy přijaté k přednesení před deputovanými národů nemohli ještě dostati odpověď. Pročež prosí páni často řečení, abyste ještě ráčili řečenou listinu pochopiti a dáti o ní odpověď těm, kdož ji podali, podle toho, co jest v ní vyjádřeno a žádáno. A zvláště abyste uvážili těžkosti způsobené svrchu řečenému mistru Janovi, které si můžete představiti z řečené listiny a předcházející, a abyste ráčili milosrdně zakročiti, protože takové těžkosti jsou mu způsobovány řečenými jeho protivníky, s vyloučením všeliké lásky, ze zapeklité zá- vistivosti a zášti. Aby tedy byla zahanbena jejich zloba a vysvitla jasná pravda, nechť ráčí věděti řečená Otcovství, co jest známo pánům, předá- kům, šlechticům, měšťanům, obyvatelům, duchovním i laikům svrchu řečeného Království českého, co řečený mistr Jan Hus ve všech svých skutcích školských a církevních a zvláště ve veřejných kázáních konal a konával a při opakovaných skutcích s úspěchem takovéto protestace bez jakéhokoli skutku opačného chtěl je míti silné a staral se o to lepším způsobem a formou, než kterými sám mistr Jan je skládati byl s to a mohl, jako v této své otevřené protestaci, od něho o vymezení jakési kvestie složené a předložené, a v jiných svých protestacích, jak jest na- před uvedeno, zcela otevřeně složených, každému hledícímu na ni bude moci zřejmě býti jasné, která doslova následuje a jest takováto: 983 „Protože nade vše toužím po cti boží, po prospěchu svaté církve a abych byl věrný úd Pána Ježíše Krista, jenž jest hlava a ženich církve svaté, kterou vykoupil: proto jako jsem dříve činil, tak i nyní činím toto prohlášení, že jsem nikdy zatvrzele neříkal, ani nechci budoucně říkati, co by odporovalo pravdě víry, konečně že jsem držel, držím a držeti pevně toužím všechnu pravdu víry hodnou, takže kdybych chtěl opačný blud hájiti, spíše bych v naději a pomoci Páně vytrpěl tresť strašné smrti, ba podporován pomocí boží jsem hotov bídný život vydati za zákon Kristův, o němž věřím podle kterékoli jeho částečky, že byl dán úradou Nejsvětější Trojice a svatými lidmi božími pro spásu pokolení lidského vyhlášen. Věřím nadto jednotlivé články onoho zákona v onom smyslu, v kterém svatá Trojice nařizuje, aby byly věřeny. Proto jako jsem se v odpovědích a aktech školských a ve veřejných kázáních přečasto po- droboval, tak i nyní se podrobuji a budoucně se chci pokorně podrobiti tohoto nejsvětějšího zákona přikázání a shodě s ním a poslušnosti, hotov odvolati, cokoli povím, budu-li poučen, že jest to na odpor pravověrné víře a pravdě.“ Z těch protestací a jiných způsobů a forem od něho, jak jest na- před uvedeno, zachovávaných, možno usuzovati, že jeho úmyslem bylo
Veledůstojní v Kristu otcové a pánové! Nedávno byla ze strany pánů šlechticů, rytířů a vladyků českého a polského národa vznesena na Vaše Otcovství pokorná prosba, aby rá- čila uvážiti, kterak zprávy Jejich Otcovství podané skrze závistníky mistra Jana Husi byly nedostatečné, a s dovolením řečeno, v četných věcech pokulhávající, i v ochranném průvodním listě královském a v ji- ných článcích, jak jsou velmi jasně obsaženy v listině tehdy předložené. Ale na tu listinu a jiné tehdy předložené, a panem biskupem mersebur- ským tehdy přijaté k přednesení před deputovanými národů nemohli ještě dostati odpověď. Pročež prosí páni často řečení, abyste ještě ráčili řečenou listinu pochopiti a dáti o ní odpověď těm, kdož ji podali, podle toho, co jest v ní vyjádřeno a žádáno. A zvláště abyste uvážili těžkosti způsobené svrchu řečenému mistru Janovi, které si můžete představiti z řečené listiny a předcházející, a abyste ráčili milosrdně zakročiti, protože takové těžkosti jsou mu způsobovány řečenými jeho protivníky, s vyloučením všeliké lásky, ze zapeklité zá- vistivosti a zášti. Aby tedy byla zahanbena jejich zloba a vysvitla jasná pravda, nechť ráčí věděti řečená Otcovství, co jest známo pánům, předá- kům, šlechticům, měšťanům, obyvatelům, duchovním i laikům svrchu řečeného Království českého, co řečený mistr Jan Hus ve všech svých skutcích školských a církevních a zvláště ve veřejných kázáních konal a konával a při opakovaných skutcích s úspěchem takovéto protestace bez jakéhokoli skutku opačného chtěl je míti silné a staral se o to lepším způsobem a formou, než kterými sám mistr Jan je skládati byl s to a mohl, jako v této své otevřené protestaci, od něho o vymezení jakési kvestie složené a předložené, a v jiných svých protestacích, jak jest na- před uvedeno, zcela otevřeně složených, každému hledícímu na ni bude moci zřejmě býti jasné, která doslova následuje a jest takováto: 983 „Protože nade vše toužím po cti boží, po prospěchu svaté církve a abych byl věrný úd Pána Ježíše Krista, jenž jest hlava a ženich církve svaté, kterou vykoupil: proto jako jsem dříve činil, tak i nyní činím toto prohlášení, že jsem nikdy zatvrzele neříkal, ani nechci budoucně říkati, co by odporovalo pravdě víry, konečně že jsem držel, držím a držeti pevně toužím všechnu pravdu víry hodnou, takže kdybych chtěl opačný blud hájiti, spíše bych v naději a pomoci Páně vytrpěl tresť strašné smrti, ba podporován pomocí boží jsem hotov bídný život vydati za zákon Kristův, o němž věřím podle kterékoli jeho částečky, že byl dán úradou Nejsvětější Trojice a svatými lidmi božími pro spásu pokolení lidského vyhlášen. Věřím nadto jednotlivé články onoho zákona v onom smyslu, v kterém svatá Trojice nařizuje, aby byly věřeny. Proto jako jsem se v odpovědích a aktech školských a ve veřejných kázáních přečasto po- droboval, tak i nyní se podrobuji a budoucně se chci pokorně podrobiti tohoto nejsvětějšího zákona přikázání a shodě s ním a poslušnosti, hotov odvolati, cokoli povím, budu-li poučen, že jest to na odpor pravověrné víře a pravdě.“ Z těch protestací a jiných způsobů a forem od něho, jak jest na- před uvedeno, zachovávaných, možno usuzovati, že jeho úmyslem bylo
Strana 67
a jest, že nechtěl, ani nechce ve svých knihách, traktátech, učeních a ve- řejných kázáních napsati, pověděti nebo položiti nějaké články, které by vědomě poznal jako bludné, pohoršlivé, pobuřující, zbožné uši urážející anebo kacířské — ačkoli přece jsou mu takové řečenými závistníky, byť nicotně, přičítány — ale hlavním úmyslem jeho bylo a jest kterékoli body nebo závěry a články v jeho knihách a učeních nalezené k tomu cíli položiti, podle opor evangelické pravdy a svatých doktorů a vykladačů svatého Písma, co jest v jeho svrchu uvedené protestaci vyjádřeno, a co by průběhem času mohlo býti o věcech svrchu uvedených skrze dosta- tečnější, než jest on, jasněji vyloženo, a kdyby v některých takových věcech byl shledán kusým nebo nedostatečným, anebo kdyby mu jiní dobře nerozuměli, chtěl by takovými poučeními býti řízen, opraven, chápán a osvětlován, a nikterak nějaký článek proti svatosvaté římské církvi a katolické církvi jakýmkoli způsobem zatvrzele brániti a držeti. Pročež, veledůstojní otcové, ježto, nehledě na věci napřed řečené, závistníci pod tlakem nenávisti některé články z knih řečeného mistra Jana z učení i okleštěně i zkráceně vytahují a vytáhli, jejich důvody a uplatňování zamítají nebo na ně nehledí, rozdíly slov stejného znění nepozorují, vymyšlené články a lživé proti němu skládají, k tomu cíli a za tím cílem, že by mohla, když vyloučí lásku a dosáhnou svého před- sevzetí, nabýti vrchu nenávist proti němu a jeho ze života a jeho stavu odstraniti proti ochrannému průvodnímu listu, tomu mistru Janovi nej- jasnějším knížetem a pánem, panem Zikmundem, římským a uherským králem, se spravedlivým a svatým záměrem udělenému pro jeho spra- vedlivé ospravedlnění proti všem jeho závistníkům nepřátelstvím a ne- stoudným obžalobám a nejen jeho, nýbrž i přeslavného Království české- ho, a pro vhodné utišení takových řevnivostí v řečeném království a jinde povstávajících, kterýchžto nebezpečných řevnivostí odstranění v řečeném Království českém řečený pan římský král si žádá a se domáhá, jako dě- dic řečeného království a budoucí pán. Pročež prosí řečení páni, předáci, rytíři a vladykové, abyste věnu- jíce pozornost věcem předeslaným a uvážíce špatnou pověst, jež může řečenému království a obyvatelům ze svrchu řečených obvinění vzejíti, ráčili zakročiti a dáti řád a způsob, aby byl řečený M. Jan skrze přítomné osvícené muže a mistry svatého Písma, deputované nebo jiné deputo- vání hodné, přesně vyslechnut o všech i jednotlivých článcích jemu při- čtených nebo přičítaných, aby objasnil svůj úmysl a smysl doktorů pro jeho úmysl uplatňovaných i mnohostrannost výkladů a slova dvojího smyslu, ve kterých se co nejvíce excerptorové jeho článků s ním rozchá- zejí, aby tak z výpovědí svědků, z nichž mnozí byli a jsou od dlouhého času jeho úhlavní nepřátelé, a k nicotnému štvaní jeho závistníků, 9e4 T když sám jako zajatec jest uvězněn tak žalostně, jak jest svrchu uvedeno, neslyšen nebyl souzen, když z řečených prohlášení svrchu řečená Otcovství budou moci o pravdě jasněji býti zpravena, a sám jest vždy hotov podrobiti se rozhodnutí svatosvatého koncilu. Neboť, veledůstojní otcové, na smyšlené a lstivé rady řečených jeho závistníků většina tohoto svatého koncilu jest tak zpravena a svedena, že on, mistr Jan Hus, jest 66 6
a jest, že nechtěl, ani nechce ve svých knihách, traktátech, učeních a ve- řejných kázáních napsati, pověděti nebo položiti nějaké články, které by vědomě poznal jako bludné, pohoršlivé, pobuřující, zbožné uši urážející anebo kacířské — ačkoli přece jsou mu takové řečenými závistníky, byť nicotně, přičítány — ale hlavním úmyslem jeho bylo a jest kterékoli body nebo závěry a články v jeho knihách a učeních nalezené k tomu cíli položiti, podle opor evangelické pravdy a svatých doktorů a vykladačů svatého Písma, co jest v jeho svrchu uvedené protestaci vyjádřeno, a co by průběhem času mohlo býti o věcech svrchu uvedených skrze dosta- tečnější, než jest on, jasněji vyloženo, a kdyby v některých takových věcech byl shledán kusým nebo nedostatečným, anebo kdyby mu jiní dobře nerozuměli, chtěl by takovými poučeními býti řízen, opraven, chápán a osvětlován, a nikterak nějaký článek proti svatosvaté římské církvi a katolické církvi jakýmkoli způsobem zatvrzele brániti a držeti. Pročež, veledůstojní otcové, ježto, nehledě na věci napřed řečené, závistníci pod tlakem nenávisti některé články z knih řečeného mistra Jana z učení i okleštěně i zkráceně vytahují a vytáhli, jejich důvody a uplatňování zamítají nebo na ně nehledí, rozdíly slov stejného znění nepozorují, vymyšlené články a lživé proti němu skládají, k tomu cíli a za tím cílem, že by mohla, když vyloučí lásku a dosáhnou svého před- sevzetí, nabýti vrchu nenávist proti němu a jeho ze života a jeho stavu odstraniti proti ochrannému průvodnímu listu, tomu mistru Janovi nej- jasnějším knížetem a pánem, panem Zikmundem, římským a uherským králem, se spravedlivým a svatým záměrem udělenému pro jeho spra- vedlivé ospravedlnění proti všem jeho závistníkům nepřátelstvím a ne- stoudným obžalobám a nejen jeho, nýbrž i přeslavného Království české- ho, a pro vhodné utišení takových řevnivostí v řečeném království a jinde povstávajících, kterýchžto nebezpečných řevnivostí odstranění v řečeném Království českém řečený pan římský král si žádá a se domáhá, jako dě- dic řečeného království a budoucí pán. Pročež prosí řečení páni, předáci, rytíři a vladykové, abyste věnu- jíce pozornost věcem předeslaným a uvážíce špatnou pověst, jež může řečenému království a obyvatelům ze svrchu řečených obvinění vzejíti, ráčili zakročiti a dáti řád a způsob, aby byl řečený M. Jan skrze přítomné osvícené muže a mistry svatého Písma, deputované nebo jiné deputo- vání hodné, přesně vyslechnut o všech i jednotlivých článcích jemu při- čtených nebo přičítaných, aby objasnil svůj úmysl a smysl doktorů pro jeho úmysl uplatňovaných i mnohostrannost výkladů a slova dvojího smyslu, ve kterých se co nejvíce excerptorové jeho článků s ním rozchá- zejí, aby tak z výpovědí svědků, z nichž mnozí byli a jsou od dlouhého času jeho úhlavní nepřátelé, a k nicotnému štvaní jeho závistníků, 9e4 T když sám jako zajatec jest uvězněn tak žalostně, jak jest svrchu uvedeno, neslyšen nebyl souzen, když z řečených prohlášení svrchu řečená Otcovství budou moci o pravdě jasněji býti zpravena, a sám jest vždy hotov podrobiti se rozhodnutí svatosvatého koncilu. Neboť, veledůstojní otcové, na smyšlené a lstivé rady řečených jeho závistníků většina tohoto svatého koncilu jest tak zpravena a svedena, že on, mistr Jan Hus, jest 66 6
Strana 68
v nebezpečných artikulích od delší doby nenapravitelně zatvrzelý, což, jak řečená Otcovství budou moci z toho jasně uviděti, jest lež. A aby se více ukázala zřejmost toho, předkládá se Vašim Otcovstvím doklad ve- řejného osvědčení důstojného v Kristu otce, pana Mikuláše, biskupa nezerského a inkvizitora kacířské nepravosti v městě a diecézi Pražské Apoštolskou stolicí zvláště ustanoveného, Vašim Otcovstvím k vyslech- nutí. Račte tedy, řečená veledůstojná Otcovství, řečeného M. Jana Husa, neusvědčeného, neodsouzeného, dáti vytáhnouti z pout a okovů, v nichž jest těžce vězněn, a dáti ho do rukou některých důstojných pánů biskupů nebo komisařů od svatého nynějšího koncilu deputovaných nebo depu- tování hodných, aby on, mistr Jan Hus mohl se v svých silách zotaviti a skrze řečené pány komisaře deputované nebo deputování hodné pečli- věji a pohodlněji býti vyšetřován a jim svobodněji odpovídati. A přesto páni a šlechtici řečeného Království českého chtějí se postarati o nej- bezpečnější ručitele, kteří by svoje slovo nezrušili za nic na světě a kteří budou tak za něho ručiti, že neuprchne z rukou řečených pánů, nebude-li dříve v látce a jeho činech stanoveno, jak jest předesláno; a budou se prospěšně starati o účinné provedení toho, co jest napřed uvedeno, o stav, pověst a čest řečeného přeslavného Českého království a ochranný průvodní list řečeného nejjasnějšího knížete, římského krále. Ale aby nepřátelé cti a pověsti řečeného Království českého a svrchu řečených pánů osočovatelé nemohli těm pánům budoucně utrhati, snad v budou- cnosti předstírajíce a je podezírajíce, že žádali a žádají věci nedovolené, neodůvodněné a neřádné, a na tom zde před Vašimi Otcovstvími stáli, protože však páni svrchu řečení podali a podávají Vašim Otcovstvím jen tyto žádosti spravedlivé a odůvodněné a vyslyšení hodné, proto aby se zamezila řečená zla, žádají řečená Otcovství, abyste ráčili rozhodnouti, aby znění tohoto listu a svrchu psaná žádost byla vaším veřejným notá- řem upravena ve veřejný zápis a jím ověřena a velmi milostivě souhlasiti s lepším způsobem a formou, než jakým se obyčejně a obvykle děje. Se zřením tedy na tyto odůvodněné a spravedlivé žádosti řečeným pánům podané, prosíme Vaši Královskou Velebnost, abyste z lásky k spravedlnosti a pověsti přeslavného Království českého, jehož jste a budete, jak jest o Vás známo, bez pochyby dědicem a příštím pánem, starajíce se o svobodu Vašeho ochranného průvodního listu, vůči řeče- ným veledůstojným otcům a pánům ráčili se přičiniti, aby nás v této naší spravedlivé žádosti, jim, jak jest napřed uvedeno, podané, ráčili účinně vyslyšeti. Aby však nepřátelé cti a pověsti řečeného přeslavného Království českého a zároveň naši osočovatelé nám v budoucnosti ne- mohli utrhati, že jsme my snad předstíráním žádali něco nedovoleného, neodůvodněného nebo neřádného od řečených veledůstojných otců, proto žádáme řečené pány deputované, aby ráčili znění našeho listu dáti upraviti ve veřejný zápis. Podobně velmi snažně prosíme i Vaši svrchu řečenou Jasnost, aby rovněž sama Vaše Jasnost uznala za hod- no a ráčila nám laskavě dáti potvrzení toho, co jest předesláno.“
v nebezpečných artikulích od delší doby nenapravitelně zatvrzelý, což, jak řečená Otcovství budou moci z toho jasně uviděti, jest lež. A aby se více ukázala zřejmost toho, předkládá se Vašim Otcovstvím doklad ve- řejného osvědčení důstojného v Kristu otce, pana Mikuláše, biskupa nezerského a inkvizitora kacířské nepravosti v městě a diecézi Pražské Apoštolskou stolicí zvláště ustanoveného, Vašim Otcovstvím k vyslech- nutí. Račte tedy, řečená veledůstojná Otcovství, řečeného M. Jana Husa, neusvědčeného, neodsouzeného, dáti vytáhnouti z pout a okovů, v nichž jest těžce vězněn, a dáti ho do rukou některých důstojných pánů biskupů nebo komisařů od svatého nynějšího koncilu deputovaných nebo depu- tování hodných, aby on, mistr Jan Hus mohl se v svých silách zotaviti a skrze řečené pány komisaře deputované nebo deputování hodné pečli- věji a pohodlněji býti vyšetřován a jim svobodněji odpovídati. A přesto páni a šlechtici řečeného Království českého chtějí se postarati o nej- bezpečnější ručitele, kteří by svoje slovo nezrušili za nic na světě a kteří budou tak za něho ručiti, že neuprchne z rukou řečených pánů, nebude-li dříve v látce a jeho činech stanoveno, jak jest předesláno; a budou se prospěšně starati o účinné provedení toho, co jest napřed uvedeno, o stav, pověst a čest řečeného přeslavného Českého království a ochranný průvodní list řečeného nejjasnějšího knížete, římského krále. Ale aby nepřátelé cti a pověsti řečeného Království českého a svrchu řečených pánů osočovatelé nemohli těm pánům budoucně utrhati, snad v budou- cnosti předstírajíce a je podezírajíce, že žádali a žádají věci nedovolené, neodůvodněné a neřádné, a na tom zde před Vašimi Otcovstvími stáli, protože však páni svrchu řečení podali a podávají Vašim Otcovstvím jen tyto žádosti spravedlivé a odůvodněné a vyslyšení hodné, proto aby se zamezila řečená zla, žádají řečená Otcovství, abyste ráčili rozhodnouti, aby znění tohoto listu a svrchu psaná žádost byla vaším veřejným notá- řem upravena ve veřejný zápis a jím ověřena a velmi milostivě souhlasiti s lepším způsobem a formou, než jakým se obyčejně a obvykle děje. Se zřením tedy na tyto odůvodněné a spravedlivé žádosti řečeným pánům podané, prosíme Vaši Královskou Velebnost, abyste z lásky k spravedlnosti a pověsti přeslavného Království českého, jehož jste a budete, jak jest o Vás známo, bez pochyby dědicem a příštím pánem, starajíce se o svobodu Vašeho ochranného průvodního listu, vůči řeče- ným veledůstojným otcům a pánům ráčili se přičiniti, aby nás v této naší spravedlivé žádosti, jim, jak jest napřed uvedeno, podané, ráčili účinně vyslyšeti. Aby však nepřátelé cti a pověsti řečeného přeslavného Království českého a zároveň naši osočovatelé nám v budoucnosti ne- mohli utrhati, že jsme my snad předstíráním žádali něco nedovoleného, neodůvodněného nebo neřádného od řečených veledůstojných otců, proto žádáme řečené pány deputované, aby ráčili znění našeho listu dáti upraviti ve veřejný zápis. Podobně velmi snažně prosíme i Vaši svrchu řečenou Jasnost, aby rovněž sama Vaše Jasnost uznala za hod- no a ráčila nám laskavě dáti potvrzení toho, co jest předesláno.“
Strana 69
Když tedy byla tato listina v den a na místě svrchu řečených těm deputovaným národům předložena, odpověděl pan patriarcha antioš- ský 385 jménem deputovaných koncilu, za prvé o učiněné protestaci, řka: „Bude-li ona jeho protestace jemu platná, uvidí se při soudním procesu.“ Za druhé o falešném vybrání jeho článků od nenávistníků mistrových řekl: „Jsou-li dobře nebo špatně vybrány, uvidí se na konci a při rozhodném nálezu, ve kterém, bude-li on uznán spravedlivým, tehdy budou jeho nenávistníci a nepřátelé zahanbeni.“ O nabídce čestné záruky od pánů za osobu mistra Jana Husa odpověděl, že i kdyby bylo stavěno i tisíc ručitelů, že by bylo jim, deputovaným, proti jejich svědo- mí, dáti do rukou ručitelů takového člověka, kterému nikterak není možno věřiti. O konečném pak požadavku slyšení odpověděl, že páni deputovaní vyslyšeli žádost pánů a jemu, Janu Husovi, chtějí dáti v nej- bližší středu, to jest ve středu bezprostředně následující, která bude páté- ho června, veřejné příznivé slyšení a laskavě s ním jednati. — Které však a jaké a jak laskavé bylo ono slyšení, jest zřejmé tam, kde se ono po- pisuje spolu s jinými následujícími na svém místě, totiž ve středu po Marcelovi nejbližší [5. června] před zatměním slunce a v pátek v den zatmění slunce a v sobotu po zatmění slunce. A nakonec odpověděl, že rozhodli řečenou žádost dáti notářem koncilu upraviti ve veřejný zápis a ověřiti, jak za to žádali, ale nedostali jsme onen opis atd. Zápis o osvědčení řečeného pana inkvizitora kacířské nepravos- ti, J86 kde veřejně přiznal, že neví nějaký blud nebo kacířství na svrchu- řečeného mistra Jana Husa, následuje: „Ve jménu Páně Amen. Roku od narození jeho 1414, v indikci sedmé, ve čtvrtek, předposledního dne měsíce srpna, o hodině asi de- váté, 18 za pontifikátu nejsvětějšího v Kristu otce a pána našeho, pana Jana, Boží prozřetelností papeže XXIII., v pátém roce jeho ponti- fikátu, v hořejší síni obytného domu slovutného muže pana Petra ze Svojšína řečeného Zmrzlík, mincmistra nejjasnějšího knížete a pána, pana Václava, římského a českého krále, ležícího na Větším Městě praž- ském, u kláštera svatého Jakuba apoštola, j88 v přítomnosti mne, po- depsaného veřejného notáře a níže psaných svědků, k tomu zvláště po- volaných a požádaných, dostaviv se osobně ctihodný muž Jan z Jesenice, mistr v uměních a doktor dekretů, zástupce a zastupitelským jménem ctihodného muže mistra Jana z Husince, hotového bakaláře v svaté teologii univerzity učení pražského, důstojného v Kristu otce a pana Mi- kuláše, biskupa nezerského a inkvizitora kacířské nepravosti v městě a diecézi pražské Apoštolskou stolicí zvláště ustanoveného, který se tamže osobně dostavil, pokorně a důtklivě se tázal: »Důstojný otče! Znáte nějaký blud nebo kacířství o mistru Janovi z Husince, jinak Hu- sovi?« A ten Mikuláš nedohnán, ani nedonucen, nýbrž dobrovolně, svobodně a veřejně tamže v paměti prošel, říkaje tato nebo těmto podob- ná slova v lidové češtině: »Já jsem se mnohokrát a častokrát s mistrem Janem Husem stýkal, když jsem s ním jedl a pil, a velmi často jsem se 68 69
Když tedy byla tato listina v den a na místě svrchu řečených těm deputovaným národům předložena, odpověděl pan patriarcha antioš- ský 385 jménem deputovaných koncilu, za prvé o učiněné protestaci, řka: „Bude-li ona jeho protestace jemu platná, uvidí se při soudním procesu.“ Za druhé o falešném vybrání jeho článků od nenávistníků mistrových řekl: „Jsou-li dobře nebo špatně vybrány, uvidí se na konci a při rozhodném nálezu, ve kterém, bude-li on uznán spravedlivým, tehdy budou jeho nenávistníci a nepřátelé zahanbeni.“ O nabídce čestné záruky od pánů za osobu mistra Jana Husa odpověděl, že i kdyby bylo stavěno i tisíc ručitelů, že by bylo jim, deputovaným, proti jejich svědo- mí, dáti do rukou ručitelů takového člověka, kterému nikterak není možno věřiti. O konečném pak požadavku slyšení odpověděl, že páni deputovaní vyslyšeli žádost pánů a jemu, Janu Husovi, chtějí dáti v nej- bližší středu, to jest ve středu bezprostředně následující, která bude páté- ho června, veřejné příznivé slyšení a laskavě s ním jednati. — Které však a jaké a jak laskavé bylo ono slyšení, jest zřejmé tam, kde se ono po- pisuje spolu s jinými následujícími na svém místě, totiž ve středu po Marcelovi nejbližší [5. června] před zatměním slunce a v pátek v den zatmění slunce a v sobotu po zatmění slunce. A nakonec odpověděl, že rozhodli řečenou žádost dáti notářem koncilu upraviti ve veřejný zápis a ověřiti, jak za to žádali, ale nedostali jsme onen opis atd. Zápis o osvědčení řečeného pana inkvizitora kacířské nepravos- ti, J86 kde veřejně přiznal, že neví nějaký blud nebo kacířství na svrchu- řečeného mistra Jana Husa, následuje: „Ve jménu Páně Amen. Roku od narození jeho 1414, v indikci sedmé, ve čtvrtek, předposledního dne měsíce srpna, o hodině asi de- váté, 18 za pontifikátu nejsvětějšího v Kristu otce a pána našeho, pana Jana, Boží prozřetelností papeže XXIII., v pátém roce jeho ponti- fikátu, v hořejší síni obytného domu slovutného muže pana Petra ze Svojšína řečeného Zmrzlík, mincmistra nejjasnějšího knížete a pána, pana Václava, římského a českého krále, ležícího na Větším Městě praž- ském, u kláštera svatého Jakuba apoštola, j88 v přítomnosti mne, po- depsaného veřejného notáře a níže psaných svědků, k tomu zvláště po- volaných a požádaných, dostaviv se osobně ctihodný muž Jan z Jesenice, mistr v uměních a doktor dekretů, zástupce a zastupitelským jménem ctihodného muže mistra Jana z Husince, hotového bakaláře v svaté teologii univerzity učení pražského, důstojného v Kristu otce a pana Mi- kuláše, biskupa nezerského a inkvizitora kacířské nepravosti v městě a diecézi pražské Apoštolskou stolicí zvláště ustanoveného, který se tamže osobně dostavil, pokorně a důtklivě se tázal: »Důstojný otče! Znáte nějaký blud nebo kacířství o mistru Janovi z Husince, jinak Hu- sovi?« A ten Mikuláš nedohnán, ani nedonucen, nýbrž dobrovolně, svobodně a veřejně tamže v paměti prošel, říkaje tato nebo těmto podob- ná slova v lidové češtině: »Já jsem se mnohokrát a častokrát s mistrem Janem Husem stýkal, když jsem s ním jedl a pil, a velmi často jsem se 68 69
Strana 70
zúčastnil jeho kázání, a vedl jsem četné hovory o rozličných látkách svatého Písma, nikdy jsem na něm nenašel nějaký blud nebo kacířství, ale ve všech jeho slovech a skutcích shledal jsem ho vždy pravdivým a katolickým člověkem, a nenalezl jsem na něm něco, co by zavánělo kacířstvím, nebo bludem.« Opět podruhé se téhož pana Mikuláše bisku- pa a inkvizitora řečený mistr Jan zástupce jménem jako nahoře ptal a tá- zal, zda někdo z lidí řečeného mistra Jana Husa před ním jako inkvizito- rem kacířské nepravosti obžaloval z nějakého kacířství a z kacířství usvědčil. Odpověděl, že od oné doby, jak mistra Jana Husa poznal a sám se stal inkvizitorem kacířské nepravosti v městě a diecézi pražské, jak jest svrchu uvedeno, nikdy nikdo téhož mistra Jana Husa z kacířství před ním neobžaloval anebo neusvědčil až do nynější doby, dodávaje, že on, mistr Jan Hus, své otevřené listy z tohoto roku svrchu nadepsané- ho v dnech měsíce srpna na dveře katedrálního chrámu Pražského a na jiných kolegiátních a farních kostelích města pražského a branách řeče- ného pána, pana krále a arcibiskupa pražského veřejně přibil, obsahující v sobě tuto látku: Že se chce sám dostaviti před pana Konráda, arcibis- kupa pražského, 89 a všechny preláty a kněžstvo Království českého, na určitý den řečeného měsíce svolané a shromážděné »jsa hotov vždy zadost učiniti každému, kdo ho požádá, vydati počet ze své víry a naděje, kterou v sobě chová«, a aby viděl a slyšel všechny i jednotlivé, kteří by mu chtěli přičítati zatvrzelost v bludu nebo jakékoli kacířství, aby se za- psali podle toho, jak vyžaduje zákon boží a právo, k trestu pokuty, a on jim, všem před svrchuřečeným panem arcibiskupem pražským a svrchu řečeným panem Mikulášem, biskupem a inkvizitorem, a preláty a také v nejbližším obecném koncilu kostnickém chce odpovídati, státi k právu a podle dekretů svatých Otců a kánonů svou spravedlnost dokázati. O tom všem i jednotlivých bodech mistr Jan z Jesenice zástupce a jmé- nem zastupitelským jako svrchu žádal, aby mu byla skrze mne, níže psa- ného veřejného notáře, napsána a vyhotovena jedna nebo více veřejných listin. Stalo se to roku, indikce, dne, měsíce, v hodině, místě, za pontifi- kátu, jako svrchu, za přítomnosti urozených a slovutných mužů, pánů Viléma ze Zvířetic, pána Království českého, jeho syna Petra, pana Hla- váče z Ronova, podobně pána, Václava z Lnář, Onše z Míkovic, purkra- bího hradu Lichtemburka, Stibora z Bohdanče, panošů, a Viléma z Doupova, rytíře řečené diecéze pražské, a mnohých jiných svědků, věrohodných, k tomu, co svrchu uvedeno, zvláště povolaných a požá- daných.
zúčastnil jeho kázání, a vedl jsem četné hovory o rozličných látkách svatého Písma, nikdy jsem na něm nenašel nějaký blud nebo kacířství, ale ve všech jeho slovech a skutcích shledal jsem ho vždy pravdivým a katolickým člověkem, a nenalezl jsem na něm něco, co by zavánělo kacířstvím, nebo bludem.« Opět podruhé se téhož pana Mikuláše bisku- pa a inkvizitora řečený mistr Jan zástupce jménem jako nahoře ptal a tá- zal, zda někdo z lidí řečeného mistra Jana Husa před ním jako inkvizito- rem kacířské nepravosti obžaloval z nějakého kacířství a z kacířství usvědčil. Odpověděl, že od oné doby, jak mistra Jana Husa poznal a sám se stal inkvizitorem kacířské nepravosti v městě a diecézi pražské, jak jest svrchu uvedeno, nikdy nikdo téhož mistra Jana Husa z kacířství před ním neobžaloval anebo neusvědčil až do nynější doby, dodávaje, že on, mistr Jan Hus, své otevřené listy z tohoto roku svrchu nadepsané- ho v dnech měsíce srpna na dveře katedrálního chrámu Pražského a na jiných kolegiátních a farních kostelích města pražského a branách řeče- ného pána, pana krále a arcibiskupa pražského veřejně přibil, obsahující v sobě tuto látku: Že se chce sám dostaviti před pana Konráda, arcibis- kupa pražského, 89 a všechny preláty a kněžstvo Království českého, na určitý den řečeného měsíce svolané a shromážděné »jsa hotov vždy zadost učiniti každému, kdo ho požádá, vydati počet ze své víry a naděje, kterou v sobě chová«, a aby viděl a slyšel všechny i jednotlivé, kteří by mu chtěli přičítati zatvrzelost v bludu nebo jakékoli kacířství, aby se za- psali podle toho, jak vyžaduje zákon boží a právo, k trestu pokuty, a on jim, všem před svrchuřečeným panem arcibiskupem pražským a svrchu řečeným panem Mikulášem, biskupem a inkvizitorem, a preláty a také v nejbližším obecném koncilu kostnickém chce odpovídati, státi k právu a podle dekretů svatých Otců a kánonů svou spravedlnost dokázati. O tom všem i jednotlivých bodech mistr Jan z Jesenice zástupce a jmé- nem zastupitelským jako svrchu žádal, aby mu byla skrze mne, níže psa- ného veřejného notáře, napsána a vyhotovena jedna nebo více veřejných listin. Stalo se to roku, indikce, dne, měsíce, v hodině, místě, za pontifi- kátu, jako svrchu, za přítomnosti urozených a slovutných mužů, pánů Viléma ze Zvířetic, pána Království českého, jeho syna Petra, pana Hla- váče z Ronova, podobně pána, Václava z Lnář, Onše z Míkovic, purkra- bího hradu Lichtemburka, Stibora z Bohdanče, panošů, a Viléma z Doupova, rytíře řečené diecéze pražské, a mnohých jiných svědků, věrohodných, k tomu, co svrchu uvedeno, zvláště povolaných a požá- daných.
Strana 71
A já Michal, 17 syn někdy Mikuláše z Prachatic v pražské diecézi, ZNAMENÍ veřejný císařským schválením notář, svrchu řečených dotazování, vy- ptávání, odpovědí, žádostí a všech jiných i jednotlivých svrchuřečených věcí spolu se svrchujmenovanými svědky osobně jsem se zúčastnil a to všechno tak se díti jsem viděl a slyšel, a zaměstnán jinými úkoly od jiného věrně jsem dal napsati, a zde se vlastní rukou podepsav, jsem zveřejnil a ve veřejný zápis upravil, a svým obvyklým a zvyklým znamením a jménem potvrdil, byv povolán a požádán, na hodnověrnost a svědectví všech i jednotlivých bodů předeslaných. MICHALOVO Ve jménu Páně Amen. Roku od jeho narození 1414, téže indikce sedmé, v pondělí 27. měsíce srpna, o třetí hodině 171 nebo přibližně, za pontifikátu nejsvětějšího v Kristu otce a pána našeho, pana Jana, Boží prozřetelností papeže XXIII., v pátém jeho roce, na Menším Městě pražském před arcibiskupským dvorem pražským, když veledůstojný v Kristu otec a pan Konrád, z boží milosti arcibiskup pražský a legát Apoštolské stolice, konal ve svém dvoře z určitých důvodů slavnostní svolání všech i jednotlivých pánů opatů, převorů, proboštů, děkanů, arcijáhnů, scholastiků, kanovníků, farářů a jednotlivých prelátů města a své pražské diecéze, dostaviv se osobně ctihodný muž a pán, mistr Jan z Jesenice, doktor dekretů, zástupce a jménem zastupitelským ctihodného muže a pána, mistra Jana Husa z Husince, svaté teologie bakaláře hoto- vého, o jehož zastupitelském pověření jest mně, veřejnému notáři níže psanému, dostatečně známo, tloukl na bránu nebo dveře téhož arci- biskupského dvora a žádal, aby řečený mistr Jan, jeho pán, nebo on jménem řečeného mistra Jana Husa z Husince, svého pána, byl do toho arcibiskupského dvora vpuštěn před řečeného pana arcibiskupa a preláty tehdy tam shromážděné, protože on, mistr Jan Hus, jest ochoten zadost učiniti každému, kdo ho požádá, vydati počet z víry a naděje, která v něm jest, a aby viděl a slyšel všechny i každého zvláště tam shromáž- děné, totiž pana arcibiskupa a preláty a kohokoli z nich, kteří by mu chtěli přičítati zatvrzelost v bludu nebo jakékoli kacířství, aby se tam zapsali podle toho, jak vyžaduje zákon boží a kanonické právo, jestliže by mu řádně nedokázali zatvrzelost bludu nebo kacířství, k trestu pokuty, jimž všem před řečeným panem arcibiskupem a preláty chce s pomocí boží na nejbližším obecném koncilu kostnickém odpovídati, k právu státi a podle dekretů svatých Otců a kánonů svou nevinnost v jménu Kristově dokázati. A k tomu doktorovi mistru Janovi z Jesenice jakýsi slovutný Oldřich, řečený Šváb ze Švábenic, maršálek řečeného pana ar- cibiskupa Konráda, z toho dvora ven vyšed, řečenému panu doktorovi a jeho straně odpíral naprosto vstup do toho dvora a před svrchu psa- ného pana arcibiskupa a preláty tehdy shromážděné, přičemž tvrdil a říkal, že svrchu psaný pan arcibiskup projednává tehdy se svrchu ře- čenými a svrchu psanými preláty královskou záležitost, a přesto žádal svrchu psaného pana doktora, aby čekal na některém místě mimo ten 7
A já Michal, 17 syn někdy Mikuláše z Prachatic v pražské diecézi, ZNAMENÍ veřejný císařským schválením notář, svrchu řečených dotazování, vy- ptávání, odpovědí, žádostí a všech jiných i jednotlivých svrchuřečených věcí spolu se svrchujmenovanými svědky osobně jsem se zúčastnil a to všechno tak se díti jsem viděl a slyšel, a zaměstnán jinými úkoly od jiného věrně jsem dal napsati, a zde se vlastní rukou podepsav, jsem zveřejnil a ve veřejný zápis upravil, a svým obvyklým a zvyklým znamením a jménem potvrdil, byv povolán a požádán, na hodnověrnost a svědectví všech i jednotlivých bodů předeslaných. MICHALOVO Ve jménu Páně Amen. Roku od jeho narození 1414, téže indikce sedmé, v pondělí 27. měsíce srpna, o třetí hodině 171 nebo přibližně, za pontifikátu nejsvětějšího v Kristu otce a pána našeho, pana Jana, Boží prozřetelností papeže XXIII., v pátém jeho roce, na Menším Městě pražském před arcibiskupským dvorem pražským, když veledůstojný v Kristu otec a pan Konrád, z boží milosti arcibiskup pražský a legát Apoštolské stolice, konal ve svém dvoře z určitých důvodů slavnostní svolání všech i jednotlivých pánů opatů, převorů, proboštů, děkanů, arcijáhnů, scholastiků, kanovníků, farářů a jednotlivých prelátů města a své pražské diecéze, dostaviv se osobně ctihodný muž a pán, mistr Jan z Jesenice, doktor dekretů, zástupce a jménem zastupitelským ctihodného muže a pána, mistra Jana Husa z Husince, svaté teologie bakaláře hoto- vého, o jehož zastupitelském pověření jest mně, veřejnému notáři níže psanému, dostatečně známo, tloukl na bránu nebo dveře téhož arci- biskupského dvora a žádal, aby řečený mistr Jan, jeho pán, nebo on jménem řečeného mistra Jana Husa z Husince, svého pána, byl do toho arcibiskupského dvora vpuštěn před řečeného pana arcibiskupa a preláty tehdy tam shromážděné, protože on, mistr Jan Hus, jest ochoten zadost učiniti každému, kdo ho požádá, vydati počet z víry a naděje, která v něm jest, a aby viděl a slyšel všechny i každého zvláště tam shromáž- děné, totiž pana arcibiskupa a preláty a kohokoli z nich, kteří by mu chtěli přičítati zatvrzelost v bludu nebo jakékoli kacířství, aby se tam zapsali podle toho, jak vyžaduje zákon boží a kanonické právo, jestliže by mu řádně nedokázali zatvrzelost bludu nebo kacířství, k trestu pokuty, jimž všem před řečeným panem arcibiskupem a preláty chce s pomocí boží na nejbližším obecném koncilu kostnickém odpovídati, k právu státi a podle dekretů svatých Otců a kánonů svou nevinnost v jménu Kristově dokázati. A k tomu doktorovi mistru Janovi z Jesenice jakýsi slovutný Oldřich, řečený Šváb ze Švábenic, maršálek řečeného pana ar- cibiskupa Konráda, z toho dvora ven vyšed, řečenému panu doktorovi a jeho straně odpíral naprosto vstup do toho dvora a před svrchu psa- ného pana arcibiskupa a preláty tehdy shromážděné, přičemž tvrdil a říkal, že svrchu psaný pan arcibiskup projednává tehdy se svrchu ře- čenými a svrchu psanými preláty královskou záležitost, a přesto žádal svrchu psaného pana doktora, aby čekal na některém místě mimo ten 7
Strana 72
— — S A A pInk AA ☞ — ** náLÉA ——P At — = 14 112 - A ☞ dvůr, a až dokončí pan arcibiskup s pány preláty záležitosti nebo jednání královské, aby se zase vrátil, aby mu byl otevřen vstup do svrchu psa- ného dvora. Tam brzy řečený pán a doktor mistr Jan nějakou dobu prosil o vstup do toho dvora před řečeného pana arcibiskupa a preláty, a nedosáhnuv splnění své prosby, slavnostně prohlásil, že se i jemu i mistru Janu Husovi, jeho straně, vstup do toho arcibiskupského dvora před samého pana arcibiskupa a preláty tehdy shromážděné neotevřel, ba dokonce týž vstup byl jim zcela odepřen, a žádal, aby mu o svrchu řečených věcech bylo skrze mne, níže podepsaného notáře, jeden nebo více veřejných zápisů napsáno a vyhotoveno. Stalo se to roku, indikce, dne, měsíce, hodiny, za pontifikátu a v místě, jako nahoře, a byli tam přítomni vážení a rozvážní muži Šimon z Tišnova, bakalář svaté teolo- gie, Šimon z Rokycan, Prokop z Plzně, Mikuláš ze Stojčína a Jan z Pří- bramě, mistři svobodných umění, jakož i Fráňa Čotrův, Jeroným Šrolův z Prahy, Jan z Michnic a Jeroným z Ujezda klerikové, studenti pražské a litomyšlské diecéze, jako svědkové toho, co jest svrchu řečeno. ZNAMENÍ MOLEŠOVO A já, Jakub Moleš, syn někdy Ambrože Pražského, veřejný císařským schválením a všech pánů mistrů, doktorů a studentů živné univerzity učení pražského přísežný notář, všech i jednotlivých svrchu psaných věcí, dokud se tak dály, osobně jsem se zúčastnil a je všechny i každou zvláště tak se díti jsem viděl a slyšel, zaměstnán jinými těžkými pracemi, dal jsem je skrze jiného napsati, zde jsem se vlastní rukou podepsal a svým obvyklým a zvyklým znamením a jménem jsem potvrdil, popro- šen a požádán na potvrzení a svědectví všech i jednotlivých věcí svrchu psaných.
— — S A A pInk AA ☞ — ** náLÉA ——P At — = 14 112 - A ☞ dvůr, a až dokončí pan arcibiskup s pány preláty záležitosti nebo jednání královské, aby se zase vrátil, aby mu byl otevřen vstup do svrchu psa- ného dvora. Tam brzy řečený pán a doktor mistr Jan nějakou dobu prosil o vstup do toho dvora před řečeného pana arcibiskupa a preláty, a nedosáhnuv splnění své prosby, slavnostně prohlásil, že se i jemu i mistru Janu Husovi, jeho straně, vstup do toho arcibiskupského dvora před samého pana arcibiskupa a preláty tehdy shromážděné neotevřel, ba dokonce týž vstup byl jim zcela odepřen, a žádal, aby mu o svrchu řečených věcech bylo skrze mne, níže podepsaného notáře, jeden nebo více veřejných zápisů napsáno a vyhotoveno. Stalo se to roku, indikce, dne, měsíce, hodiny, za pontifikátu a v místě, jako nahoře, a byli tam přítomni vážení a rozvážní muži Šimon z Tišnova, bakalář svaté teolo- gie, Šimon z Rokycan, Prokop z Plzně, Mikuláš ze Stojčína a Jan z Pří- bramě, mistři svobodných umění, jakož i Fráňa Čotrův, Jeroným Šrolův z Prahy, Jan z Michnic a Jeroným z Ujezda klerikové, studenti pražské a litomyšlské diecéze, jako svědkové toho, co jest svrchu řečeno. ZNAMENÍ MOLEŠOVO A já, Jakub Moleš, syn někdy Ambrože Pražského, veřejný císařským schválením a všech pánů mistrů, doktorů a studentů živné univerzity učení pražského přísežný notář, všech i jednotlivých svrchu psaných věcí, dokud se tak dály, osobně jsem se zúčastnil a je všechny i každou zvláště tak se díti jsem viděl a slyšel, zaměstnán jinými těžkými pracemi, dal jsem je skrze jiného napsati, zde jsem se vlastní rukou podepsal a svým obvyklým a zvyklým znamením a jménem jsem potvrdil, popro- šen a požádán na potvrzení a svědectví všech i jednotlivých věcí svrchu psaných.
Strana 73
Most. Kresba Jana Willenberga z doby kolem r. 1600. ☞ A A ☞ te 72 73 Tamže byla také podána ověřená veřejná listina, pečetí univerzity učení pražského zpečetěná, v které mistr Jan Hus vyznává svou víru, píše papeži Janovi a důsledně vyvrací bludy jemu od jeho nenávistníků připisované, a proto že byl udán Apoštolské stolici. A ta ověřená listina zde slovo od slova následuje v této podobě: „Ve jménu Páně Amen. Roku od jeho narození 1411, v indikci čtvrté, prvního dne měsíce září, v hodině nešporní 1721 nebo přibližně, pontifikátu nejsvětějšího v Kristu otce, a pána našeho, pana Jana, Boží prozřetelností papeže XXIII., roku druhého, na Větším Městě pražském, v jizbě fakulty koleje Karlovy, kde se projednávají důležité činy a úkoly univerzity učení pražského, v přítomnosti nás, nížepsaných veřejných notářů a podepsaných svědků k tomu zvlášť povolaných, dostavil se osobně ctihodný a učený muž Jan z Husince, mistr v uměních a svaté teologie hotový bakalář řečené univerzity a kazatel slova božího v kapli, nazvané Betlémská, ležící na řečeném Větším Městě pražském, před ctihodným mužem panem Šimonem z Tišnova, mistrem v uměních a bakalářem svaté teologie, rektorem univerzity uvedeného učení praž- ského, který se tam tehdy s mistry té univerzity, od něho zvláště skrze přísežné jeho posly povolanými, v plném shromáždění dostavil, a tam týž mistr Jan Hus předložil jakousi kartu nebo zápis na způsob listu, napsané na papíru vlastní svou rukou, jehož ruku my podepsaní notáři jsme dobře poznali a poznáme, a je slovo od slova četl. Jeho znění slovo od slova bylo takovéto: „Povinnou úctu, kterou náleží prokazovati církvi Ježíše Krista a jejímu nejvyššímu knězi.
Most. Kresba Jana Willenberga z doby kolem r. 1600. ☞ A A ☞ te 72 73 Tamže byla také podána ověřená veřejná listina, pečetí univerzity učení pražského zpečetěná, v které mistr Jan Hus vyznává svou víru, píše papeži Janovi a důsledně vyvrací bludy jemu od jeho nenávistníků připisované, a proto že byl udán Apoštolské stolici. A ta ověřená listina zde slovo od slova následuje v této podobě: „Ve jménu Páně Amen. Roku od jeho narození 1411, v indikci čtvrté, prvního dne měsíce září, v hodině nešporní 1721 nebo přibližně, pontifikátu nejsvětějšího v Kristu otce, a pána našeho, pana Jana, Boží prozřetelností papeže XXIII., roku druhého, na Větším Městě pražském, v jizbě fakulty koleje Karlovy, kde se projednávají důležité činy a úkoly univerzity učení pražského, v přítomnosti nás, nížepsaných veřejných notářů a podepsaných svědků k tomu zvlášť povolaných, dostavil se osobně ctihodný a učený muž Jan z Husince, mistr v uměních a svaté teologie hotový bakalář řečené univerzity a kazatel slova božího v kapli, nazvané Betlémská, ležící na řečeném Větším Městě pražském, před ctihodným mužem panem Šimonem z Tišnova, mistrem v uměních a bakalářem svaté teologie, rektorem univerzity uvedeného učení praž- ského, který se tam tehdy s mistry té univerzity, od něho zvláště skrze přísežné jeho posly povolanými, v plném shromáždění dostavil, a tam týž mistr Jan Hus předložil jakousi kartu nebo zápis na způsob listu, napsané na papíru vlastní svou rukou, jehož ruku my podepsaní notáři jsme dobře poznali a poznáme, a je slovo od slova četl. Jeho znění slovo od slova bylo takovéto: „Povinnou úctu, kterou náleží prokazovati církvi Ježíše Krista a jejímu nejvyššímu knězi.
Strana 74
Jsa hotov zadostiučiniti každému a na požádání vydati počet z víry, kterou držím, vyznávám z celého srdce, že Pán Ježíš Kristus jest pravý Bůh a pravý člověk a že všechen zákon jeho má tak pevnou pravdu, že ani jediná písmenka nebo tečka jeho klamati nemůže. Potom že jeho svatá církev jest tak pevně založena na pevné skále, že brány pekelné nemohou nad ní nějak zvítězit. A jsa ochoten v naději v její hlavu, Pána Ježíše Krista, raději podstoupiti trest strašné smrti než všetečně mluviti nebo tvrditi, co by odporovalo vůli Kristově a jeho církve, proto věrně, pravdivě a neustále tvrdím, že jsem byl od odpůrců pravdy nespravedlivě u Apoštolské stolice udán. Lživě totiž udali a udávají, jako bych byl učil lid, že ve svátosti oltář- ní zůstává podstata hmotného chleba. Lživě, že když se pozdvihuje hostie, tehdy jest to tělo Kristovo, a když se položí, tehdy to není. Lživě, že kněz v smrtelném hříchu neproměňuje. Lživě, aby páni odnímali duchovenstvu časné statky, aby neplatili desátky. Lživě, že odpustky nic nejsou. Lživě, jako bych byl radil zabíjet kněžstvo mečem hmotným, že bych kázal nebo držel nějaké bludy nebo nějaký blud nebo nějaké ka- cířství nebo jakkoli sváděl lid z cesty pravdy. Lživě, že bych byl příčinou, že byli někteří němečtí mistři vyhnáni z Prahy, kdežto oni nechtějíce se držeti zakládací listiny živného vyso- kého učení pražského a nechtějíce poslouchati v dovolených věcech na- řízení nejjasnějšího knížete a pána, pana Václava, římského krále, vždy rozmnožitele říše, a krále českého, domnívajíce se, že se bez jejich pří- tomnosti nebude moci pražské vysoké učení udržeti, sami, nikým ne- vyháněni odešli do svých zemí nebo kam se jim líbilo. 1731 Vyznávám pak, že jsem se z rozhodnutí veledůstojného v Kristu otce, pana Zbyňka, 1.41 odvolal k stolici Apoštolské a pak ze sporů, které z nepříznivých zpráv vyplynuly, od svaté stolice Apoštolské. 175 Neboť nesprávně donesli stolici Apoštolské odpůrci pravdy, nepamětliví své cti a spásy že prý v Království českém, v městě Praze a Markrabství moravském vypučely bludy a kacířství, a nakazily srdce mnohých do té míry, že pro množství těch, kteří byli nakaženi, bylo potřebné užíti prostředku nápravy. Lživě konečně donesli, že prý kaple Betlémská jest místo soukromé, kdežto ona jest místo od biskupa potvrzené za obročí církevní a její zruše- ní by nemálo rušilo úctu boží v lidu, zmenšilo prospěch duší, způsobilo pohoršení a značně podráždilo lid proti rušitelům. Byv pak osobně pohnán k římskému dvoru, přál jsem si osobně se dostaviti, ale protože mi byly nastrojeny úklady o život jak v království, tak mimo království, zvláště od Němců, proto na radu mnohých jsem usoudil, že by znamenalo pokoušeti Boha, vydávati život na smrt, aniž to vyžadoval prospěch církve. Nedostavil jsem se tedy osobně, ale po- stavil jsem za sebe obhájce a zástupce, chtě poslechnouti svaté stolice Apoštolské.
Jsa hotov zadostiučiniti každému a na požádání vydati počet z víry, kterou držím, vyznávám z celého srdce, že Pán Ježíš Kristus jest pravý Bůh a pravý člověk a že všechen zákon jeho má tak pevnou pravdu, že ani jediná písmenka nebo tečka jeho klamati nemůže. Potom že jeho svatá církev jest tak pevně založena na pevné skále, že brány pekelné nemohou nad ní nějak zvítězit. A jsa ochoten v naději v její hlavu, Pána Ježíše Krista, raději podstoupiti trest strašné smrti než všetečně mluviti nebo tvrditi, co by odporovalo vůli Kristově a jeho církve, proto věrně, pravdivě a neustále tvrdím, že jsem byl od odpůrců pravdy nespravedlivě u Apoštolské stolice udán. Lživě totiž udali a udávají, jako bych byl učil lid, že ve svátosti oltář- ní zůstává podstata hmotného chleba. Lživě, že když se pozdvihuje hostie, tehdy jest to tělo Kristovo, a když se položí, tehdy to není. Lživě, že kněz v smrtelném hříchu neproměňuje. Lživě, aby páni odnímali duchovenstvu časné statky, aby neplatili desátky. Lživě, že odpustky nic nejsou. Lživě, jako bych byl radil zabíjet kněžstvo mečem hmotným, že bych kázal nebo držel nějaké bludy nebo nějaký blud nebo nějaké ka- cířství nebo jakkoli sváděl lid z cesty pravdy. Lživě, že bych byl příčinou, že byli někteří němečtí mistři vyhnáni z Prahy, kdežto oni nechtějíce se držeti zakládací listiny živného vyso- kého učení pražského a nechtějíce poslouchati v dovolených věcech na- řízení nejjasnějšího knížete a pána, pana Václava, římského krále, vždy rozmnožitele říše, a krále českého, domnívajíce se, že se bez jejich pří- tomnosti nebude moci pražské vysoké učení udržeti, sami, nikým ne- vyháněni odešli do svých zemí nebo kam se jim líbilo. 1731 Vyznávám pak, že jsem se z rozhodnutí veledůstojného v Kristu otce, pana Zbyňka, 1.41 odvolal k stolici Apoštolské a pak ze sporů, které z nepříznivých zpráv vyplynuly, od svaté stolice Apoštolské. 175 Neboť nesprávně donesli stolici Apoštolské odpůrci pravdy, nepamětliví své cti a spásy že prý v Království českém, v městě Praze a Markrabství moravském vypučely bludy a kacířství, a nakazily srdce mnohých do té míry, že pro množství těch, kteří byli nakaženi, bylo potřebné užíti prostředku nápravy. Lživě konečně donesli, že prý kaple Betlémská jest místo soukromé, kdežto ona jest místo od biskupa potvrzené za obročí církevní a její zruše- ní by nemálo rušilo úctu boží v lidu, zmenšilo prospěch duší, způsobilo pohoršení a značně podráždilo lid proti rušitelům. Byv pak osobně pohnán k římskému dvoru, přál jsem si osobně se dostaviti, ale protože mi byly nastrojeny úklady o život jak v království, tak mimo království, zvláště od Němců, proto na radu mnohých jsem usoudil, že by znamenalo pokoušeti Boha, vydávati život na smrt, aniž to vyžadoval prospěch církve. Nedostavil jsem se tedy osobně, ale po- stavil jsem za sebe obhájce a zástupce, chtě poslechnouti svaté stolice Apoštolské.
Strana 75
Pročež, nejvyšší náměstku Kristův, poníženě prosím milostivost Vaší Svatosti, aby mě pro milosrdenství Boha všemohoucího dobrotivě ráčila osvoboditi od osobního dostavení a od ostatního, co z toho vzešlo, protože jsem se svrchuřečeným veledůstojným v Kristu otcem panem Zbyňkem úplně vyrovnán, a to skrze nejjasnějšího knížete a pána, pana Václava, římského krále a krále českého, jakož i skrze veledůstojné otce a jasná knížata, pana Václava, patriarchu antiošského, 176 pana Kon- ráda, biskupa olomouckého, jasného knížete pana Rudolfa, vévodu saského, svaté říše kurfiřta, skrze ostatní knížata, pány a šlechtice, skrze velikomocného pana Stibora, 17 vyslance nejjasnějšího knížete a pána, pana Zikmunda, uherského krále. Neboť nabízel jsem se odpovídati na všechny i jednotlivé námitky, odvolávaje se též k veškerému posluchač- stvu, že bych chtěl, kdyby se proti mně něco dokázalo, a já nechtěl ustoupiti, dáti se napraviti i plamenem ohně. A jsem hotov dnes před vy- sokým učením pražským a množstvím prelátů vydati počet z námitek, jestliže někdo proti mně povstane. Ale až dosud nikdo se nechce proti mně postaviti, kdo by se zavázal k trestné pokutě podle kanonických ustanovení. Psáno v Praze mou vlastní rukou, na den sv. Jiljí [1. září 1411] Jan Hus, Vaší Svatosti kněz nejmenší. 74 75 A když ta karta anebo list byl takto předložen a přečten, žádal svrchu řečený M. Jan, aby byl skrze nás, podepsané notáře, pro větší zřejmost a hodnověrnost ověřen a ve veřejný zápis upraven — a pečetí svrchu řečeného vysokého učení skrze dříve řečeného pana rektora, doktory a mistry zpečetěn. A pan rektor Šimon po poradě a úvaze s mistry od něho, jak jest svrchu uvedeno, povolanými, prozkoumav hlasy všech i jednotlivých, na jejich jednomyslnou radu a souhlas vyhověl svrchu řečené žádosti řečeného mistra Jana a nařídil svrchu psaný list skrze nás, podepsané notáře ověřiti a ve veřejný zápis upraviti, aby mohl dáti záštitu mistru Janovi v jednáních, a rozkázal pro větší hodnověrnost přivěsiti pečeť dříve řečeného vysokého učení pražského na tento doklad nebo veřejné ověření. O těch všech věcech i každé zvláště žádal dříve řečený mistr Jan Hus, aby mu bylo sepsáno a vyhotoveno od nás, níže psaných veřejných notářů, jeden nebo více notářských instrumentů. Stalo se to roku, indikce, dne, měsíce, hodiny, pontifikátu a v místě, jako nahoře, za přítomnosti ctihodných a rozvážných mužů, pana Víta, probošta v Měříně v olomoucké diecézi, člena řádu svatého Benedikta, kněží Jakuba z Tachova, Jana z Teplé, klerika Matěje z Chlumčan, ve- řejného císařským schválením notáře, Jana, řečeného Zápasník, panoše v pražské diecézi, Antonína de Roycz a Jiřího Michalova de Drenow, kleriků záhřebské diecéze, a mnoha jiných svědků u toho, co jest přede- sláno, a k tomu povolaných.
Pročež, nejvyšší náměstku Kristův, poníženě prosím milostivost Vaší Svatosti, aby mě pro milosrdenství Boha všemohoucího dobrotivě ráčila osvoboditi od osobního dostavení a od ostatního, co z toho vzešlo, protože jsem se svrchuřečeným veledůstojným v Kristu otcem panem Zbyňkem úplně vyrovnán, a to skrze nejjasnějšího knížete a pána, pana Václava, římského krále a krále českého, jakož i skrze veledůstojné otce a jasná knížata, pana Václava, patriarchu antiošského, 176 pana Kon- ráda, biskupa olomouckého, jasného knížete pana Rudolfa, vévodu saského, svaté říše kurfiřta, skrze ostatní knížata, pány a šlechtice, skrze velikomocného pana Stibora, 17 vyslance nejjasnějšího knížete a pána, pana Zikmunda, uherského krále. Neboť nabízel jsem se odpovídati na všechny i jednotlivé námitky, odvolávaje se též k veškerému posluchač- stvu, že bych chtěl, kdyby se proti mně něco dokázalo, a já nechtěl ustoupiti, dáti se napraviti i plamenem ohně. A jsem hotov dnes před vy- sokým učením pražským a množstvím prelátů vydati počet z námitek, jestliže někdo proti mně povstane. Ale až dosud nikdo se nechce proti mně postaviti, kdo by se zavázal k trestné pokutě podle kanonických ustanovení. Psáno v Praze mou vlastní rukou, na den sv. Jiljí [1. září 1411] Jan Hus, Vaší Svatosti kněz nejmenší. 74 75 A když ta karta anebo list byl takto předložen a přečten, žádal svrchu řečený M. Jan, aby byl skrze nás, podepsané notáře, pro větší zřejmost a hodnověrnost ověřen a ve veřejný zápis upraven — a pečetí svrchu řečeného vysokého učení skrze dříve řečeného pana rektora, doktory a mistry zpečetěn. A pan rektor Šimon po poradě a úvaze s mistry od něho, jak jest svrchu uvedeno, povolanými, prozkoumav hlasy všech i jednotlivých, na jejich jednomyslnou radu a souhlas vyhověl svrchu řečené žádosti řečeného mistra Jana a nařídil svrchu psaný list skrze nás, podepsané notáře ověřiti a ve veřejný zápis upraviti, aby mohl dáti záštitu mistru Janovi v jednáních, a rozkázal pro větší hodnověrnost přivěsiti pečeť dříve řečeného vysokého učení pražského na tento doklad nebo veřejné ověření. O těch všech věcech i každé zvláště žádal dříve řečený mistr Jan Hus, aby mu bylo sepsáno a vyhotoveno od nás, níže psaných veřejných notářů, jeden nebo více notářských instrumentů. Stalo se to roku, indikce, dne, měsíce, hodiny, pontifikátu a v místě, jako nahoře, za přítomnosti ctihodných a rozvážných mužů, pana Víta, probošta v Měříně v olomoucké diecézi, člena řádu svatého Benedikta, kněží Jakuba z Tachova, Jana z Teplé, klerika Matěje z Chlumčan, ve- řejného císařským schválením notáře, Jana, řečeného Zápasník, panoše v pražské diecézi, Antonína de Roycz a Jiřího Michalova de Drenow, kleriků záhřebské diecéze, a mnoha jiných svědků u toho, co jest přede- sláno, a k tomu povolaných.
Strana 76
Miſw klzeń, iw Kragi Yl= ßy no Jakee s hij? Wyryſowdno 13 dac Miſya Onora leifa, po2 Bs. A v ku » SA Pntt n0 21 1e r D y R ☞ PP — — - - TA A S S a- ☞ V7 ZNAMENÍ MICHALOVO A já Michal, syn někdy Mikuláše z Prachatic v pražské diecézi, veřejný schválením císařským a pánů mistrů, doktorů, žáků vysokého učení pražského přísežný notář, protože jsem byl osobně přítomen dříve řeče- nému podání listu, jeho čtení, žádosti, opisování, ověřování a svrchu psaným všem jiným věcem i jednotlivým spolu s dříve jmenovanými svědky a Mikolášem Matějovým z Brna, níže psaným veřejným notářem a mým kolegou, a všechny ty i jednotlivé věci tak se díti jsem viděl a sly- šel, a zaměstnán jinými těžkými pracemi dal jsem skrze jiného věrně napsati, a vykonav dříve se svým napřed řečeným kolegou pečlivé vyšetření tohoto veřejně ověřeného listu se samým listem původním, poněvadž jsem shledal, že se spolu slovo od slova shodují, proto jsem
Miſw klzeń, iw Kragi Yl= ßy no Jakee s hij? Wyryſowdno 13 dac Miſya Onora leifa, po2 Bs. A v ku » SA Pntt n0 21 1e r D y R ☞ PP — — - - TA A S S a- ☞ V7 ZNAMENÍ MICHALOVO A já Michal, syn někdy Mikuláše z Prachatic v pražské diecézi, veřejný schválením císařským a pánů mistrů, doktorů, žáků vysokého učení pražského přísežný notář, protože jsem byl osobně přítomen dříve řeče- nému podání listu, jeho čtení, žádosti, opisování, ověřování a svrchu psaným všem jiným věcem i jednotlivým spolu s dříve jmenovanými svědky a Mikolášem Matějovým z Brna, níže psaným veřejným notářem a mým kolegou, a všechny ty i jednotlivé věci tak se díti jsem viděl a sly- šel, a zaměstnán jinými těžkými pracemi dal jsem skrze jiného věrně napsati, a vykonav dříve se svým napřed řečeným kolegou pečlivé vyšetření tohoto veřejně ověřeného listu se samým listem původním, poněvadž jsem shledal, že se spolu slovo od slova shodují, proto jsem
Strana 77
Plzeň. Kresba Jana Willenberga z doby kolem r. 1600. Sa DA E VT Ti 76 P e — — N — toto ověření, nic nepřidávaje, nic neubíraje, nic nepřemisťuje, co by mě- nilo podstatu věci nebo dávalo jiný smysl, potom vyhotovil, zveřejnil a ve veřejný zápis upravil, svým obvyklým a zvyklým znamením a jmé- nem spolu s přivěšením pečeti dříveřečeného vysokého učení pražského z vůle rektora a mistrů téhož vysokého učení jsem potvrdil, poprošen a požádán na věrohodnost a svědectví všech věcí i jednotlivých, napřed uvedených. A já Mikuláš, někdy Matěje z Brna v olomoucké diecézi veřejný, apoštolským a císařským schválením notář, protože jsem byl osobně pří- tomen dříve řečenému vystavení listu, jeho čtení i žádosti, opisování, ověření spolu s Michalem, někdy Mikuláše z Prachatic, veřejným no- tářem svrchu psaným, svým v této stránce kolegou, a napřed jmenovaný-
Plzeň. Kresba Jana Willenberga z doby kolem r. 1600. Sa DA E VT Ti 76 P e — — N — toto ověření, nic nepřidávaje, nic neubíraje, nic nepřemisťuje, co by mě- nilo podstatu věci nebo dávalo jiný smysl, potom vyhotovil, zveřejnil a ve veřejný zápis upravil, svým obvyklým a zvyklým znamením a jmé- nem spolu s přivěšením pečeti dříveřečeného vysokého učení pražského z vůle rektora a mistrů téhož vysokého učení jsem potvrdil, poprošen a požádán na věrohodnost a svědectví všech věcí i jednotlivých, napřed uvedených. A já Mikuláš, někdy Matěje z Brna v olomoucké diecézi veřejný, apoštolským a císařským schválením notář, protože jsem byl osobně pří- tomen dříve řečenému vystavení listu, jeho čtení i žádosti, opisování, ověření spolu s Michalem, někdy Mikuláše z Prachatic, veřejným no- tářem svrchu psaným, svým v této stránce kolegou, a napřed jmenovaný-
Strana 78
mi svědky a ty všechny věci i jednotlivé tak se díti jsem viděl a slyšel, ale protože jsem byl zdržován jinými těžkými pracemi, dal jsem skrze jiného věrně napsati, a vykonav dříve pečlivé vyšetření tohoto a veřejné- ho ověření s průvodním listem, poněvadž jsem shledal, že se spolu sho- dují, dal jsem je upraviti ve veřejný zápis, nic nepřidávaje, nic neubíraje anebo měně, co by měnilo smysl anebo dávalo jiný smysl, a svým zna- mením a svým jménem obvyklým a zvyklým spolu s přivěšením pečeti vysokého učení pražského z nařízení a vůle rektora a mistrů téhož učení jsem stvrdil, poprošen a požádán, na věrohodnost a svědectví všech věcí i jednotlivých, napřed uvedených. Listina o osvědčení biskupa nezerského, inkvizitora kacířské ne- pravosti v městě a diecézi pražské Apoštolskou stolicí zvláště ustanove- ného, kterou dal mistru Janu Husovi se svou přivěšenou pečetí a kterou jsem já s řečenou pečetí v rukou velmi často držel a četl, od slova do slova, následuje a jest takováto: „My, z boží milosti biskup nezerský, inkvizitor kacířské nepravosti v městě a diecézi pražské Apoštolskou stolicí zvláště ustanovený, zněním tohoto listu oznamujeme všem, že jsme se od dávných dob velmi často stýkali s ctihodným mužem mistrem Janem Husem, hotovým bakalářem svaté teologie na živném vysokém učení pražském, a měli jsme s ním vel- mi hojné a rozličné rozmluvy o Písmě svatém a vzájemné výklady o roz- manitých otázkách a přesvědčili se, že jest ve všech svých slovech, činech a skutcích muž věřící a katolický, neshledávajíce na něm až dosud nic špatného nebo odchylného nebo jakkoli bludného. Prohlašujeme koneč- ně, kterak dříve řečený mistr Jan nedávno léta Páně 1414, 27. dne měsíce srpna, v katedrálním chrámě pražském a na jiných kostelích kolegiálních a farních a na kolejích dříve řečeného vysokého učení pražského a na branách a dveřích nejjasnějšího knížete a pána, pana Václava, římského krále a českého krále, veledůstojného otce pana Konráda, arcibiskupa pražského, legáta Apoštolské stolice a kancléře vysokého učení pražského, a jiných knížat a pánů tehdy v městě pražském jsoucích, své otevřené listy, sepsané v jazyku latinském a českém, připevnil, výslovně a účinně ujišťující, že on, dříve řečený mistr Jan Hus, chce se dostaviti před vele- důstojného otce Konráda, dříve řečeného arcibiskupa pražského, a všech- ny preláty a kněžstvo Království českého, tehdy na svrchuřečený den v řečeném městě pražském od řečeného pana arcibiskupa svolané a shromážděné, jsa hotov vždy dosti učiniti každému, na požádání vydati počet z víry a naděje, která v něm jest, a aby viděl a slyšel všechny i jednotlivé, kteří by mu chtěli přičítati tvrdošíjnost bludu nebo jakékoli kacířství, aby se zapsali podle toho, jak to vyžaduje zákon boží a právo, jestli mu řádně nedokážou zatvrzelost v bludu nebo kacířství, k trestné pokutě, a jim všem chce před řečeným panem arcibiskupem a námi a také preláty na nejbližším obecném koncilu kostnickém s pomocí boží odpovídati, k právu státi a podle dekretů svatých Otců a kánonů svou nevinu v Kristově jménu dokázati. Po těch listech tak, jak jest napřed
mi svědky a ty všechny věci i jednotlivé tak se díti jsem viděl a slyšel, ale protože jsem byl zdržován jinými těžkými pracemi, dal jsem skrze jiného věrně napsati, a vykonav dříve pečlivé vyšetření tohoto a veřejné- ho ověření s průvodním listem, poněvadž jsem shledal, že se spolu sho- dují, dal jsem je upraviti ve veřejný zápis, nic nepřidávaje, nic neubíraje anebo měně, co by měnilo smysl anebo dávalo jiný smysl, a svým zna- mením a svým jménem obvyklým a zvyklým spolu s přivěšením pečeti vysokého učení pražského z nařízení a vůle rektora a mistrů téhož učení jsem stvrdil, poprošen a požádán, na věrohodnost a svědectví všech věcí i jednotlivých, napřed uvedených. Listina o osvědčení biskupa nezerského, inkvizitora kacířské ne- pravosti v městě a diecézi pražské Apoštolskou stolicí zvláště ustanove- ného, kterou dal mistru Janu Husovi se svou přivěšenou pečetí a kterou jsem já s řečenou pečetí v rukou velmi často držel a četl, od slova do slova, následuje a jest takováto: „My, z boží milosti biskup nezerský, inkvizitor kacířské nepravosti v městě a diecézi pražské Apoštolskou stolicí zvláště ustanovený, zněním tohoto listu oznamujeme všem, že jsme se od dávných dob velmi často stýkali s ctihodným mužem mistrem Janem Husem, hotovým bakalářem svaté teologie na živném vysokém učení pražském, a měli jsme s ním vel- mi hojné a rozličné rozmluvy o Písmě svatém a vzájemné výklady o roz- manitých otázkách a přesvědčili se, že jest ve všech svých slovech, činech a skutcích muž věřící a katolický, neshledávajíce na něm až dosud nic špatného nebo odchylného nebo jakkoli bludného. Prohlašujeme koneč- ně, kterak dříve řečený mistr Jan nedávno léta Páně 1414, 27. dne měsíce srpna, v katedrálním chrámě pražském a na jiných kostelích kolegiálních a farních a na kolejích dříve řečeného vysokého učení pražského a na branách a dveřích nejjasnějšího knížete a pána, pana Václava, římského krále a českého krále, veledůstojného otce pana Konráda, arcibiskupa pražského, legáta Apoštolské stolice a kancléře vysokého učení pražského, a jiných knížat a pánů tehdy v městě pražském jsoucích, své otevřené listy, sepsané v jazyku latinském a českém, připevnil, výslovně a účinně ujišťující, že on, dříve řečený mistr Jan Hus, chce se dostaviti před vele- důstojného otce Konráda, dříve řečeného arcibiskupa pražského, a všech- ny preláty a kněžstvo Království českého, tehdy na svrchuřečený den v řečeném městě pražském od řečeného pana arcibiskupa svolané a shromážděné, jsa hotov vždy dosti učiniti každému, na požádání vydati počet z víry a naděje, která v něm jest, a aby viděl a slyšel všechny i jednotlivé, kteří by mu chtěli přičítati tvrdošíjnost bludu nebo jakékoli kacířství, aby se zapsali podle toho, jak to vyžaduje zákon boží a právo, jestli mu řádně nedokážou zatvrzelost v bludu nebo kacířství, k trestné pokutě, a jim všem chce před řečeným panem arcibiskupem a námi a také preláty na nejbližším obecném koncilu kostnickém s pomocí boží odpovídati, k právu státi a podle dekretů svatých Otců a kánonů svou nevinu v Kristově jménu dokázati. Po těch listech tak, jak jest napřed
Strana 79
pověděno, od řečeného mistra Jana Husa veřejně na místech a ve dnech jako svrchu oznámených, žádný z lidí se před nás nedostavil, kdo by dříve řečeného mistra Jana Husa udal nebo ho z nějakého bludu nebo kacířství obžaloval. A na zjevné svědectví toho všeho kázali jsme tento list napsati a přivěšením naší pečeti dali potvrditi. Dáno v Praze léta Páně 1414, předposlední den měsíce srpna.“ Ze shromáždění u svatého Jakuba. List pánů Českého království, který píší atd. uherskému králi, o němž se na počátku děje zmínka, jejich pečetěmi zpečetěný, následuje od slova do slova a jest takovýto: „Nejosvícenějšímu knížeti pánu, panu Zikmundovi, římskému a uherskému atd. králi, pánu našemu milostivému. My Čeněk z Vartenberka, nejvyšší purkrabí pražský, Boček z Kun- štátu odjinud z Poděbrad, Vilém z Vartenberka odjinud ze Zvířetic, službu svou věrnou vzkazujeme a vyznáváme tímto listem, že poctivý mistr Jan Hus poslal list svůj nám, když jsme byli v obecné radě s mno- hými jinými pány, prose nás, abychom se otázali kněze Konráda, arci- biskupa pražského, jenž tam s námi byl, ví-li na něho některé kacířství anebo některý blud, že chce nejprv zde se ospravedlniti, anebo trpěti, jakož sluší anebo hodné jest, jestliže by se neospravedlnil. Pakli neví, aby také to vyznal a dal jemu svědectví toho pod svou pečetí. To jsme učinili a vyznal tam kněz arcibiskup dříve řečený řka, že neví nižádného kacířství ani bludu na mistra Husa, aniž jemu dává vinu; než papež, ten ho viní, před tím ať se mistr Hus ospravedlní. A k tomu na svědectví své pečeti jsme přitiskli k tomuto listu. A také, nejjasnější králi, pane náš milostivý, země České dědici i cti její obránce i milovníče, prosíme Tvé Milosti, rač se o to statečně a milostivě přičiniti, aby dříve řečenému mistru Janovi bylo dáno na svolání zjevně slyšení k jeho pravdě, aby nebyl pokoutně pohaněn k hanbě jazyku našeho i země České. Neb doufáme v Pána Boha a Vaši Milost, že tudy unikneme nařčení křivému. Psán v Praze léta od Narození syna božího po tisíci po čtyřech stech čtrnáctého, v tu neděli po svatém Františku.“ [7. října] List dole psaný páni a šlechtici nížepsaní za osvobození mistra Jana Husa poslali králi do Kostnice před koncem masopustu [13. února] léta Páně 1415, který následuje a jest takovýto: [78] 78 „Služba naše napřed Tvé Milosti, nejosvícenější kníže, králi a pane, pane náš milostivý! Jakož velebný muž a rozmnožitel Písma svatého mistr Jan Hus jel odsud k obecnému křesťanskému svolání do Kostnice dobrovolně pro křivé nařčení, kteréž jest mu bludně a skrze to vší České koruně a hlaholu českému připisováno. Na kterémžto svolání chtěl i srdečně žádal pro očištění své i vší České koruny odpovídati všem i každému zvláště před
pověděno, od řečeného mistra Jana Husa veřejně na místech a ve dnech jako svrchu oznámených, žádný z lidí se před nás nedostavil, kdo by dříve řečeného mistra Jana Husa udal nebo ho z nějakého bludu nebo kacířství obžaloval. A na zjevné svědectví toho všeho kázali jsme tento list napsati a přivěšením naší pečeti dali potvrditi. Dáno v Praze léta Páně 1414, předposlední den měsíce srpna.“ Ze shromáždění u svatého Jakuba. List pánů Českého království, který píší atd. uherskému králi, o němž se na počátku děje zmínka, jejich pečetěmi zpečetěný, následuje od slova do slova a jest takovýto: „Nejosvícenějšímu knížeti pánu, panu Zikmundovi, římskému a uherskému atd. králi, pánu našemu milostivému. My Čeněk z Vartenberka, nejvyšší purkrabí pražský, Boček z Kun- štátu odjinud z Poděbrad, Vilém z Vartenberka odjinud ze Zvířetic, službu svou věrnou vzkazujeme a vyznáváme tímto listem, že poctivý mistr Jan Hus poslal list svůj nám, když jsme byli v obecné radě s mno- hými jinými pány, prose nás, abychom se otázali kněze Konráda, arci- biskupa pražského, jenž tam s námi byl, ví-li na něho některé kacířství anebo některý blud, že chce nejprv zde se ospravedlniti, anebo trpěti, jakož sluší anebo hodné jest, jestliže by se neospravedlnil. Pakli neví, aby také to vyznal a dal jemu svědectví toho pod svou pečetí. To jsme učinili a vyznal tam kněz arcibiskup dříve řečený řka, že neví nižádného kacířství ani bludu na mistra Husa, aniž jemu dává vinu; než papež, ten ho viní, před tím ať se mistr Hus ospravedlní. A k tomu na svědectví své pečeti jsme přitiskli k tomuto listu. A také, nejjasnější králi, pane náš milostivý, země České dědici i cti její obránce i milovníče, prosíme Tvé Milosti, rač se o to statečně a milostivě přičiniti, aby dříve řečenému mistru Janovi bylo dáno na svolání zjevně slyšení k jeho pravdě, aby nebyl pokoutně pohaněn k hanbě jazyku našeho i země České. Neb doufáme v Pána Boha a Vaši Milost, že tudy unikneme nařčení křivému. Psán v Praze léta od Narození syna božího po tisíci po čtyřech stech čtrnáctého, v tu neděli po svatém Františku.“ [7. října] List dole psaný páni a šlechtici nížepsaní za osvobození mistra Jana Husa poslali králi do Kostnice před koncem masopustu [13. února] léta Páně 1415, který následuje a jest takovýto: [78] 78 „Služba naše napřed Tvé Milosti, nejosvícenější kníže, králi a pane, pane náš milostivý! Jakož velebný muž a rozmnožitel Písma svatého mistr Jan Hus jel odsud k obecnému křesťanskému svolání do Kostnice dobrovolně pro křivé nařčení, kteréž jest mu bludně a skrze to vší České koruně a hlaholu českému připisováno. Na kterémžto svolání chtěl i srdečně žádal pro očištění své i vší České koruny odpovídati všem i každému zvláště před
Strana 80
obcí sboru svatého a zjevně, jestli by kdo jemu v čem vinu dal, a tu svou víru dále všemu křesťanstvu chtěl zjeviti a ohlásiti, a byl-li by v čem scestným shledán, čehož bohdá nic takového do něho nevíme, než vše dobré, hotov byl opraviti svých starších zpráv a naučení podle Písma svatého. A Tvá Milost list glejtovní jemu poslala a ten jest zde po vší zemi České i Moravské rozhlášen. Tu když do Kostnice přijel, jakož slyšíme, jat jest v tom glejtu a do vězení vsazen beze všeho ozná- mení i slyšení proti pravdě a řádu i glejtu Tvou Milostí vydaném. A o to zde i jinde mezi knížaty, pány, chudými i bohatými, veliké řeči jdou, že Otec svatý tak proti řádu a pravdě i proti glejtu Tvé Milosti učinil a muže spravedlivého bez viny do vězení vsadil. Protož Tvá milost rač to milostivě zaříditi jako král a dědičný majetník Koruny české, ať mistr Jan Hus vyproštěn bude z toho neřád- ného vězení, a Tvá milost rač jemu napřed probůh zjevné a svobodné slyšení zjednati, ať tu, jestliže jemu kdo v čem kterou vinu dá, zjevně odpovídá, jakož zjevně a bez strachu zákon boží kázal. A bude-li v čem řádem a pravým právem shledán, ať se stane, jakož by na to slušelo, a Tvé milosti glejt ať vždy průchod má. Neb jinak mohl by Tvé Milosti i vší České koruně úraz skrze to býti, když by se spravedlivému člověku v takovém glejtu co stalo; neb Pán Bůh ví, že bychom neradi slyšeli, kdyby se co cti Tvé Milosti pro taký kus dotýkalo. Neb proto byla by příčina mnohým, že by se Tvé Milosti glejtům vyhýbali, jakož i o tom řeči běží. A Tvá Milost může to dobře zastaviti jako milostivý král a pán a v dobrý konec uvésti. A skrze to Tvá Milost napřed od Pána Boha bude míti odplatu a čest od lidí, když Tvá Milost pravdy mimo řád nedá utisknouti. Dáno. Podpisy. Lacek z Kravař, 17% hejtman moravský, Boček z Kunštátu J80 jinak z Poděbrad, Erhart z Kunštátu jinak z Poděbrad, Vilém z Pern- štejna, Jan z Lomnice, nejvyšší komorník brněnský, Hanuš z Lipé, nejvyšší maršálek krále českého, Petr z Kravař, nejvyšší komorník olo- moucký, Jošt Hecht z Rosic, Oldřich z Hlavatic, podkomoří Markrab- ství moravského, a ostatní páni nyní v Meziříčí se dostavivší. [71 LISTY KRÁLE ARAGONSKÉHO ]II ZIKMUNDOVI List krále aragonského, jejž, jak se říkalo, poslal uherskému králi. „Nejjasnější kníže! Mezi jinými písmy a listy posílal jsem po svém poslu svým vyslancům jeden mnou psaný, aby jej odevzdali Vaší Krá- lovské velebnosti, tohoto znění: Nejjasnější kníže Zikmunde, z boží milosti římský králi, vždy roz- množiteli říše a uherský, dalmatský, charvatský atd. králi, bratře můj nejmilejší, Ferdinand, z téže milosti aragonský a sicilský král, spasení v tom, „skrze něhož králové kralují“ [Přísl. 8, 15].
obcí sboru svatého a zjevně, jestli by kdo jemu v čem vinu dal, a tu svou víru dále všemu křesťanstvu chtěl zjeviti a ohlásiti, a byl-li by v čem scestným shledán, čehož bohdá nic takového do něho nevíme, než vše dobré, hotov byl opraviti svých starších zpráv a naučení podle Písma svatého. A Tvá Milost list glejtovní jemu poslala a ten jest zde po vší zemi České i Moravské rozhlášen. Tu když do Kostnice přijel, jakož slyšíme, jat jest v tom glejtu a do vězení vsazen beze všeho ozná- mení i slyšení proti pravdě a řádu i glejtu Tvou Milostí vydaném. A o to zde i jinde mezi knížaty, pány, chudými i bohatými, veliké řeči jdou, že Otec svatý tak proti řádu a pravdě i proti glejtu Tvé Milosti učinil a muže spravedlivého bez viny do vězení vsadil. Protož Tvá milost rač to milostivě zaříditi jako král a dědičný majetník Koruny české, ať mistr Jan Hus vyproštěn bude z toho neřád- ného vězení, a Tvá milost rač jemu napřed probůh zjevné a svobodné slyšení zjednati, ať tu, jestliže jemu kdo v čem kterou vinu dá, zjevně odpovídá, jakož zjevně a bez strachu zákon boží kázal. A bude-li v čem řádem a pravým právem shledán, ať se stane, jakož by na to slušelo, a Tvé milosti glejt ať vždy průchod má. Neb jinak mohl by Tvé Milosti i vší České koruně úraz skrze to býti, když by se spravedlivému člověku v takovém glejtu co stalo; neb Pán Bůh ví, že bychom neradi slyšeli, kdyby se co cti Tvé Milosti pro taký kus dotýkalo. Neb proto byla by příčina mnohým, že by se Tvé Milosti glejtům vyhýbali, jakož i o tom řeči běží. A Tvá Milost může to dobře zastaviti jako milostivý král a pán a v dobrý konec uvésti. A skrze to Tvá Milost napřed od Pána Boha bude míti odplatu a čest od lidí, když Tvá Milost pravdy mimo řád nedá utisknouti. Dáno. Podpisy. Lacek z Kravař, 17% hejtman moravský, Boček z Kunštátu J80 jinak z Poděbrad, Erhart z Kunštátu jinak z Poděbrad, Vilém z Pern- štejna, Jan z Lomnice, nejvyšší komorník brněnský, Hanuš z Lipé, nejvyšší maršálek krále českého, Petr z Kravař, nejvyšší komorník olo- moucký, Jošt Hecht z Rosic, Oldřich z Hlavatic, podkomoří Markrab- ství moravského, a ostatní páni nyní v Meziříčí se dostavivší. [71 LISTY KRÁLE ARAGONSKÉHO ]II ZIKMUNDOVI List krále aragonského, jejž, jak se říkalo, poslal uherskému králi. „Nejjasnější kníže! Mezi jinými písmy a listy posílal jsem po svém poslu svým vyslancům jeden mnou psaný, aby jej odevzdali Vaší Krá- lovské velebnosti, tohoto znění: Nejjasnější kníže Zikmunde, z boží milosti římský králi, vždy roz- množiteli říše a uherský, dalmatský, charvatský atd. králi, bratře můj nejmilejší, Ferdinand, z téže milosti aragonský a sicilský král, spasení v tom, „skrze něhož králové kralují“ [Přísl. 8, 15].
Strana 81
Nejjasnější kníže! K mým uším se dostala slova chmurná, že jakýsi falešný křestan kacířskými výklady podvracel církev boží, nad tím se ne nejmenším bolem rmoutím, protože přišel čas, v němž „budou učitelé lživí, kteříž uvedou sekty a zatracení, i toho Boha, kterýž je vykoupil, zapírající, uvádějíce na sebe rychlé zahynutí“ [2. Petr 2, 1]. Přesto bylo mi zvěstováno, že již tak dlouho jest onen nepřítel ve Vašich žalářích, ale nesouzen. A velice se divím nad tak velikou vzne- šeností, je-li tomu tak, že není trestán, koho Bůh odsoudil, řka skrze Mojžíše [Deut. 13, 6—8]: »Jestliže by tě tajně nabádal bratr tvůj, syn matky tvé, aneb syn tvůj, aneb dcera tvá, aneb manželka, kteráž jest v lůně tvém, aneb pří- tel tvůj, kterýžť by milý byl jako duše tvá, řka: Pojďme a služme bohům cizím (kterýchž neznáš ty ani otcové tvoji), nepovoluj jemu, aniž ho poslouchej; neodpustíť mu oko tvé, aniž se nad tím slituješ aniž zatajíš ho, ale bez milosti ho zabiješ." Po druhé skrze apoštola řkoucího [Tit. 3, 10—11]: »Člověka kacíře po jednom neb druhém napomínání vyvrz, věda, že takový jest převrá- cený a hřeší, svým vlastním soudem jsa odsouzen.« Proto, nejjasnější králi, prosím Vás, abyste, zachovajíce přikázání boží, nepouštěli onoho protivníka přemlouvati národy a aby veřejně nebyla slyšena jeho lživá kacířství, ale hned ať jest potrestán tak, a ať Vám to Bůh nepočítá za vinu, abyste nebyli zahanbeni, tak jak jest řečeno skrze apoštola Jana evangelistu [2. Jan 10—11]: »Přichází-li kdo k vám a učení Ježíše Krista nepřináší, nepřijímejte ho do domu svého, aniž ho pozdravujte. Nebo kdo takového pozdravuje, obcuje skutkům jeho zlým.« Hle, varoval jsem Vás, abyste v den Páně našeho Ježíše Krista nebyli zahanbeni. Zdaž, nejjasnější králi, přispění jemu Vaší Výsosti povolené osvobodí člověka, který se stále proviňuje ustavičným kacířstvím, z něhož není obrácen, aniž potřen za hřích svůj, ale setrvává v nepravosti své. Pryč s tím! Jistě jest hoden trestu, protože to nezna- mená zrušiti slovo tomu, kdo ruší víru Bohu. Psáno vlastní rukou 27. dne března atd. Nyní pak, nejjasnější kníže, znejtež, že posel, přijav jiné listy a písma, jediný list mou rukou psaný ztratil přičiněním dáblovým, aby jeho křivé dílo nebylo mařeno. A proto velmi snažně prosím Vaši ve- lebnost, abyste z lásky k Bohu nedopřáli nejhoršímu dílu dáblovu zdaru, nýbrž aby hned byl vykonán trest nad jeho služebníkem, aby Vám to bylo započítáno ke spravedlnosti, a Pán Vám dá odměnu věčnou. Napsán vlastní rukou 28. dubna léta Páně 1415. Král Ferdinand. 80 81 „Nejjasnějšímu knížeti Zikmundovi, římskému králi, vždy rozmno- žiteli říše a uherskému, dalmatskému a charvatskému králi atd., bratrovi mému nejmilejšímu. Nejjasnější kníže, pane Zikmunde, z boží milosti římský králi, vždy rozmnožiteli říše a uherský, dalmatský, charvatský králi atd., bratře náš
Nejjasnější kníže! K mým uším se dostala slova chmurná, že jakýsi falešný křestan kacířskými výklady podvracel církev boží, nad tím se ne nejmenším bolem rmoutím, protože přišel čas, v němž „budou učitelé lživí, kteříž uvedou sekty a zatracení, i toho Boha, kterýž je vykoupil, zapírající, uvádějíce na sebe rychlé zahynutí“ [2. Petr 2, 1]. Přesto bylo mi zvěstováno, že již tak dlouho jest onen nepřítel ve Vašich žalářích, ale nesouzen. A velice se divím nad tak velikou vzne- šeností, je-li tomu tak, že není trestán, koho Bůh odsoudil, řka skrze Mojžíše [Deut. 13, 6—8]: »Jestliže by tě tajně nabádal bratr tvůj, syn matky tvé, aneb syn tvůj, aneb dcera tvá, aneb manželka, kteráž jest v lůně tvém, aneb pří- tel tvůj, kterýžť by milý byl jako duše tvá, řka: Pojďme a služme bohům cizím (kterýchž neznáš ty ani otcové tvoji), nepovoluj jemu, aniž ho poslouchej; neodpustíť mu oko tvé, aniž se nad tím slituješ aniž zatajíš ho, ale bez milosti ho zabiješ." Po druhé skrze apoštola řkoucího [Tit. 3, 10—11]: »Člověka kacíře po jednom neb druhém napomínání vyvrz, věda, že takový jest převrá- cený a hřeší, svým vlastním soudem jsa odsouzen.« Proto, nejjasnější králi, prosím Vás, abyste, zachovajíce přikázání boží, nepouštěli onoho protivníka přemlouvati národy a aby veřejně nebyla slyšena jeho lživá kacířství, ale hned ať jest potrestán tak, a ať Vám to Bůh nepočítá za vinu, abyste nebyli zahanbeni, tak jak jest řečeno skrze apoštola Jana evangelistu [2. Jan 10—11]: »Přichází-li kdo k vám a učení Ježíše Krista nepřináší, nepřijímejte ho do domu svého, aniž ho pozdravujte. Nebo kdo takového pozdravuje, obcuje skutkům jeho zlým.« Hle, varoval jsem Vás, abyste v den Páně našeho Ježíše Krista nebyli zahanbeni. Zdaž, nejjasnější králi, přispění jemu Vaší Výsosti povolené osvobodí člověka, který se stále proviňuje ustavičným kacířstvím, z něhož není obrácen, aniž potřen za hřích svůj, ale setrvává v nepravosti své. Pryč s tím! Jistě jest hoden trestu, protože to nezna- mená zrušiti slovo tomu, kdo ruší víru Bohu. Psáno vlastní rukou 27. dne března atd. Nyní pak, nejjasnější kníže, znejtež, že posel, přijav jiné listy a písma, jediný list mou rukou psaný ztratil přičiněním dáblovým, aby jeho křivé dílo nebylo mařeno. A proto velmi snažně prosím Vaši ve- lebnost, abyste z lásky k Bohu nedopřáli nejhoršímu dílu dáblovu zdaru, nýbrž aby hned byl vykonán trest nad jeho služebníkem, aby Vám to bylo započítáno ke spravedlnosti, a Pán Vám dá odměnu věčnou. Napsán vlastní rukou 28. dubna léta Páně 1415. Král Ferdinand. 80 81 „Nejjasnějšímu knížeti Zikmundovi, římskému králi, vždy rozmno- žiteli říše a uherskému, dalmatskému a charvatskému králi atd., bratrovi mému nejmilejšímu. Nejjasnější kníže, pane Zikmunde, z boží milosti římský králi, vždy rozmnožiteli říše a uherský, dalmatský, charvatský králi atd., bratře náš
Strana 82
fugeJcvrn:o á * caoitn law yak 6e nij ú — T R HAY S TVKTUT A TTNT S TTTZ — — TTFTE TWITTTTETE — ☞ TM VTT T ☞ e Čáslav. Kresba Jana Willenberga z doby kolem r. 1600. nejmilejší! Ferdinand z téže milosti aragonský a sicilský král, spasení v tom, »skrze něhož králové kralují« [Přísl. 8, 13]. Nejjasnější králi! Bylo mi zvěstováno o odchodu toho, který jest od některých jme- nován papež Jan, a o trudech a trápeních, která snášíte jak u falešných bratří, nepřátel pokoje, tak i v trápeních dábla a jiných jeho následovní- ků, a jim »odpírejte silni jsouce u víře« [1. Petr 5, 9], a vězte, že »pro- tivník náš dábel« v této svaté službě »jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral« [1. Petr, 5, 8]. A Vy, Nejjasnější, buďte věrný až do smrti a bude Vám dána koruna života, protože je-li Pán s Vámi, kdo jest proti Vám, a je-li Vám Pán spomocníkem, nebojte se, co by Vám učinil člověk. Doufejte v Pána a mužně konejte v tak veliké službě a buďte rozvážný, ve všem velkodušný, snášeje v trpělivosti všechna soužení,
fugeJcvrn:o á * caoitn law yak 6e nij ú — T R HAY S TVKTUT A TTNT S TTTZ — — TTFTE TWITTTTETE — ☞ TM VTT T ☞ e Čáslav. Kresba Jana Willenberga z doby kolem r. 1600. nejmilejší! Ferdinand z téže milosti aragonský a sicilský král, spasení v tom, »skrze něhož králové kralují« [Přísl. 8, 13]. Nejjasnější králi! Bylo mi zvěstováno o odchodu toho, který jest od některých jme- nován papež Jan, a o trudech a trápeních, která snášíte jak u falešných bratří, nepřátel pokoje, tak i v trápeních dábla a jiných jeho následovní- ků, a jim »odpírejte silni jsouce u víře« [1. Petr 5, 9], a vězte, že »pro- tivník náš dábel« v této svaté službě »jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral« [1. Petr, 5, 8]. A Vy, Nejjasnější, buďte věrný až do smrti a bude Vám dána koruna života, protože je-li Pán s Vámi, kdo jest proti Vám, a je-li Vám Pán spomocníkem, nebojte se, co by Vám učinil člověk. Doufejte v Pána a mužně konejte v tak veliké službě a buďte rozvážný, ve všem velkodušný, snášeje v trpělivosti všechna soužení,
Strana 83
—- A nk 1 ☞3 A u A a B ** E ue * A E 82 n 83 ☞ A . HFIST riímominímum T Biun TTTITTTHÍ TTTTTTNTTTNTTIT — — erat »protože musíte skrze mnohá soužení vjíti do království nebeského« [Skutk. 14, 22]. Vytrvejte ve svém svatém předsevzetí, aby se naplnilo. A věřím, že Pán pro své jediné milosrdenství a zásluhy přeblahoslavené Panny Marie Vás osvítí tak, že učiníme jeho vůli, a povede nohy naše na cestu pokoje, abychom uviděli vytoužený konec jeho služby. Nej- jasnější králi jsem hotov v životě nebo smrti vždy býti s vámi při vyko- návání veliké služby, všechna soužení nás potkávající společně snášeje, protože »věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši mož- nost; ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti« [1. Kor. 10, 13]. A nejjasnější králi, prosím Vás, abyste s láskou a bázní boží, nijak neochabujíce, vykonávali tento svatý úkol, neustupujíce zpět, aby na vás nepřišla výstraha řečená v evengeliu: »Počal stavěti a nemohl dokonati« [Luk. 14, 30], ale statečně, vytrvale a věrně vždy konejte,
—- A nk 1 ☞3 A u A a B ** E ue * A E 82 n 83 ☞ A . HFIST riímominímum T Biun TTTITTTHÍ TTTTTTNTTTNTTIT — — erat »protože musíte skrze mnohá soužení vjíti do království nebeského« [Skutk. 14, 22]. Vytrvejte ve svém svatém předsevzetí, aby se naplnilo. A věřím, že Pán pro své jediné milosrdenství a zásluhy přeblahoslavené Panny Marie Vás osvítí tak, že učiníme jeho vůli, a povede nohy naše na cestu pokoje, abychom uviděli vytoužený konec jeho služby. Nej- jasnější králi jsem hotov v životě nebo smrti vždy býti s vámi při vyko- návání veliké služby, všechna soužení nás potkávající společně snášeje, protože »věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši mož- nost; ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti« [1. Kor. 10, 13]. A nejjasnější králi, prosím Vás, abyste s láskou a bázní boží, nijak neochabujíce, vykonávali tento svatý úkol, neustupujíce zpět, aby na vás nepřišla výstraha řečená v evengeliu: »Počal stavěti a nemohl dokonati« [Luk. 14, 30], ale statečně, vytrvale a věrně vždy konejte,
Strana 84
„A MILA nZ Q kako nno numna A ☞ u ☞ ☞ ☞ ☞U W A Y E A tu Brana oAk kan toran ſPVs. Vápam. 14 1/le 5.V p Slaný. Kresba Jana Willenberga z doby kolem r. 1600. abyste nad ním vyšli jako vítěz tak, že byste si zasloužili dostati onu odpověď od Pána našeho Ježíše Krista: »Kdož by pak vítězil a ostříhal až do konce skutků mých, dám jemu moc nad pohany: i budeť je spra- vovati prutem železným, a jako nádoba hrnčířova střískání budou, jakž i já vzal jsem od Otce svého. A dám jemu hvězdu jitřní« [Zjev. 2, 26—28]. Nejjasnější králi, Nejvyšší, patře na přeblahoslavenou Pannu, zachovejž Vaši nejjasnější osobu ve své milosti! Psán vlastní rukou 28. dne dubna roku od narození Páně 1415. Král Ferdinand." Nadpis: Nejjasnějšímu knížeti Zikmundovi, z boží milosti římské- mu králi, vždy rozmnožiteli říše, uherskému, dalmatskému, charvátské- mu atd. králi, bratru mému nejmilejšímu.
„A MILA nZ Q kako nno numna A ☞ u ☞ ☞ ☞ ☞U W A Y E A tu Brana oAk kan toran ſPVs. Vápam. 14 1/le 5.V p Slaný. Kresba Jana Willenberga z doby kolem r. 1600. abyste nad ním vyšli jako vítěz tak, že byste si zasloužili dostati onu odpověď od Pána našeho Ježíše Krista: »Kdož by pak vítězil a ostříhal až do konce skutků mých, dám jemu moc nad pohany: i budeť je spra- vovati prutem železným, a jako nádoba hrnčířova střískání budou, jakž i já vzal jsem od Otce svého. A dám jemu hvězdu jitřní« [Zjev. 2, 26—28]. Nejjasnější králi, Nejvyšší, patře na přeblahoslavenou Pannu, zachovejž Vaši nejjasnější osobu ve své milosti! Psán vlastní rukou 28. dne dubna roku od narození Páně 1415. Král Ferdinand." Nadpis: Nejjasnějšímu knížeti Zikmundovi, z boží milosti římské- mu králi, vždy rozmnožiteli říše, uherskému, dalmatskému, charvátské- mu atd. králi, bratru mému nejmilejšímu.
Strana 85
*10 12. Ah ní A B W 84 8 A A o VIA oc A [8] LIST PÁNŮ Z MORAVY A ČECH ZIKMUNDOVI Opis listu panu králi sem poslaný do Kostnice ze strany pánů z Moravy. „Služba naše napřed Tvé Milosti, přenejosvícenější kníže, králi a pane, pane náš milostivý! Tak jakož jsme Tvé Milosti prve psali 1821 o mistra Jana Husa, člověka spravedlivého a kazatele a rozmnožitele Písma svatého věrného a velebného, v žádné nepravosti v našich zemích nikdy neshledaného, kterak ten milý mistr a kazatel křesťanský pro křivé a scestné nařčení zlými lidmi a utrhačnými a protivníky slova božího — pro kteréhož
*10 12. Ah ní A B W 84 8 A A o VIA oc A [8] LIST PÁNŮ Z MORAVY A ČECH ZIKMUNDOVI Opis listu panu králi sem poslaný do Kostnice ze strany pánů z Moravy. „Služba naše napřed Tvé Milosti, přenejosvícenější kníže, králi a pane, pane náš milostivý! Tak jakož jsme Tvé Milosti prve psali 1821 o mistra Jana Husa, člověka spravedlivého a kazatele a rozmnožitele Písma svatého věrného a velebného, v žádné nepravosti v našich zemích nikdy neshledaného, kterak ten milý mistr a kazatel křesťanský pro křivé a scestné nařčení zlými lidmi a utrhačnými a protivníky slova božího — pro kteréhož
Strana 86
86 87 člověka scestné nařčení všechna Koruna česká i jazyk slovanský jest pohaněn, ačkoli bez viny — jel svobodně beze všeho přinucení do Kon- stance, k obecnému svolání, a chtěl to scestné a bezprávné nařčení ze sebe jako dobrý, věrný křesťan a z České koruny před obecným sborem všeho křesťanstva svésti, pod glejty Tvou Milostí vydanými, ačkoli těch jako dobrý člověk nepotřeboval. A tu přijev nemohl nižádného slyšení míti, ačkoli toho všemi křesťanskými cestami žádal a hledal, ani dovésti, než mimo řád a právo pod glejty vsazen byl v těžké vězení. O kterémžto glejtu po všech okol- ních zemích hlasové jdou, že se jemu nemělo to státi a že skrze to ti glejtové jsou porušeni a nedodrženi. A my slyšíme a těžce přijímáme, což se proti Tvé Milosti cti dotýče, jako našeho milostivého oprávněného dědice a pána. I doufali jsme, že by Tvá Milost to ráčila opatřiti: aby Váš glejt byl v své moci zachován pro nepřátele Vaší cti, důstojenství a velebnosti, aby se jich nižádný v potomních časech nelekal a člověk křesťanský vyslyšení měl před obcí sboru svatého, a byl-li by v čem scestným shledán, aby k tomu bylo zjevně napraveno, ne po koutech; pakli by byl v pravdě shledán, jakož bohdá za to máme, aby také své pravdy [ = spravedlnosti] od Boha pošlé užil. Ano pak pohříchu slyšíme, že jak papež utekl i ti, kdož ho střežili, vzat jest z toho vězení, Bůh ví nejlépe, čí mocí, a dán jest do ukrutnějšího vězení biskupu kostnickému, tu kdež jsou jemu ruce i nohy ukrutně, nekřesťansky okovány a tak, že nižádné pravdy [= spravedlnosti] požíti nemůže, ježto by pohanu toho neučinili. Protož, milostivý pane a králi, pro Boha a pravdu napřed, pro své důstojenství a České koruny zvele- bení a své glejty, rač to milostivě ještě opatřiti a obstarati, aby člověk spravedlivý zproštěn toho ukrutného vězení byl a vyslyšení obecné měl, a ne tak pokoutně a scestně mimo řád, právo a glejty tupen byl. A z toho Tvá Milost bude míti čest od lidí a odplatu konečnou od Pána Boha. A doufáme ve Vaši Velebnost, že pro naši věrnou službu Tvá Milost o to se přičiní jako milovaný a laskavý dědic a pán oprávněný této země. Dán v Brně na vigilii Vstoupení Pána Krista, [8. května 1415] v svo- lání pánů korouhevních Markrabství moravského. Následují podpisy pánů: Lacek z Kravař, hejtman moravský, Boček z Poděbrad, Erhart z Kunštátu jinak ze Skal, Vilém z Pernštejna, Jan z Lomnice, nejvyšší komorník cúdy brněnské, Petr ze Strážnice, nejvyšší komorník cúdy olomoucké, Procek a Aleš z Kunštátu jinak z Lisic, Jaroslav ze Šternberka, Jošt Hecht z Rosic, Oldřich z Hlavatec, pod- komoří Markrabství moravského, a ostatní šlechtici, páni nyní v Brně shromáždění. Tento tedy list byl předložen a přednesen jakýmsi prelátem v svolání deputovaných a všech národů, ale ověřený z češtiny do latiny. Opis listu panu králi od pánů Království českého: 383 „Nejjasnějšímu knížeti, panu Zimundovi, římskému a uherskému atd. králi, pánu našemu milostivému.
86 87 člověka scestné nařčení všechna Koruna česká i jazyk slovanský jest pohaněn, ačkoli bez viny — jel svobodně beze všeho přinucení do Kon- stance, k obecnému svolání, a chtěl to scestné a bezprávné nařčení ze sebe jako dobrý, věrný křesťan a z České koruny před obecným sborem všeho křesťanstva svésti, pod glejty Tvou Milostí vydanými, ačkoli těch jako dobrý člověk nepotřeboval. A tu přijev nemohl nižádného slyšení míti, ačkoli toho všemi křesťanskými cestami žádal a hledal, ani dovésti, než mimo řád a právo pod glejty vsazen byl v těžké vězení. O kterémžto glejtu po všech okol- ních zemích hlasové jdou, že se jemu nemělo to státi a že skrze to ti glejtové jsou porušeni a nedodrženi. A my slyšíme a těžce přijímáme, což se proti Tvé Milosti cti dotýče, jako našeho milostivého oprávněného dědice a pána. I doufali jsme, že by Tvá Milost to ráčila opatřiti: aby Váš glejt byl v své moci zachován pro nepřátele Vaší cti, důstojenství a velebnosti, aby se jich nižádný v potomních časech nelekal a člověk křesťanský vyslyšení měl před obcí sboru svatého, a byl-li by v čem scestným shledán, aby k tomu bylo zjevně napraveno, ne po koutech; pakli by byl v pravdě shledán, jakož bohdá za to máme, aby také své pravdy [ = spravedlnosti] od Boha pošlé užil. Ano pak pohříchu slyšíme, že jak papež utekl i ti, kdož ho střežili, vzat jest z toho vězení, Bůh ví nejlépe, čí mocí, a dán jest do ukrutnějšího vězení biskupu kostnickému, tu kdež jsou jemu ruce i nohy ukrutně, nekřesťansky okovány a tak, že nižádné pravdy [= spravedlnosti] požíti nemůže, ježto by pohanu toho neučinili. Protož, milostivý pane a králi, pro Boha a pravdu napřed, pro své důstojenství a České koruny zvele- bení a své glejty, rač to milostivě ještě opatřiti a obstarati, aby člověk spravedlivý zproštěn toho ukrutného vězení byl a vyslyšení obecné měl, a ne tak pokoutně a scestně mimo řád, právo a glejty tupen byl. A z toho Tvá Milost bude míti čest od lidí a odplatu konečnou od Pána Boha. A doufáme ve Vaši Velebnost, že pro naši věrnou službu Tvá Milost o to se přičiní jako milovaný a laskavý dědic a pán oprávněný této země. Dán v Brně na vigilii Vstoupení Pána Krista, [8. května 1415] v svo- lání pánů korouhevních Markrabství moravského. Následují podpisy pánů: Lacek z Kravař, hejtman moravský, Boček z Poděbrad, Erhart z Kunštátu jinak ze Skal, Vilém z Pernštejna, Jan z Lomnice, nejvyšší komorník cúdy brněnské, Petr ze Strážnice, nejvyšší komorník cúdy olomoucké, Procek a Aleš z Kunštátu jinak z Lisic, Jaroslav ze Šternberka, Jošt Hecht z Rosic, Oldřich z Hlavatec, pod- komoří Markrabství moravského, a ostatní šlechtici, páni nyní v Brně shromáždění. Tento tedy list byl předložen a přednesen jakýmsi prelátem v svolání deputovaných a všech národů, ale ověřený z češtiny do latiny. Opis listu panu králi od pánů Království českého: 383 „Nejjasnějšímu knížeti, panu Zimundovi, římskému a uherskému atd. králi, pánu našemu milostivému.
Strana 87
vd— M — jo. P rhatice. rue áho % ☞ AN H e ☞ A EA u Prachatice. Kresba Jana Willenberga z doby kolem r. 1600. My dole psaní páni, rytíři a panoši země České i Moravské vzkazuje- me službu svou věrnou. Jakož papež Jan třiadvacátý loni rozeslal po všem křesťanstvu své buly a listy, klada v nich a ohlašuje obecné svolání do Konstancie, pro sjednocení víry křesťanské a všech jiných roztržek, dávaje těmi listy a bulami všem svůj jistý a bezpečný glejt a jistotu plnou a svobodnou, aby každý, dobrý i zlý, křesťan i kacíř, kteréhožko- livěk řádu bezpečně mohl přijíti a odejíti k tomu i od toho svolání: a nad- to přikázal pod klatbou a zbavením všeho důstojenství, cti, úřadu a obro- čí stavu duchovnímu i světskému, aby žádný nepřekážel, ani, co jest na něm, překážeti nedal, kdož by k tomu obecnému svolání do Konstan- cie jel nebo se zase vracel. Tu poctivý muž a kazatel věrný slova božího, mistr Jan Hus, jel odtud k tomu svolání dobrovolně pro křivé nařčení, kteréž jest jemu bez viny skrze to vší České koruně a jazyku připisováno. Na kterémžto svolání chtěl a velmi žádal pro očištění své nevinnosti i vší České ko- runy odpovídati všem i každému zvláště a zjevně před Tvou Milostí i před obcí toho všeho sboru, jestli by jemu v čem vinu dal, a tu svou víru a kázání dále všemu křesťanství chtěl zjeviti a ohlásiti, a byl-li by v čem bludným shledán, čehož bohdá nic takového o něm nevíme, než vše dobré, hotov byl to opraviti podle řádu a naučení Písma svatého; a ještě by to rád učinil, kdyby mohl zjevné a spravedlivé slyšení míti. A proti těm svědkům všem, kteří jsou proti němu předvedeni, má a může míti mnoho víc dobrých lidí a svědků, jimž jest hodněji věřiti nežli těm jeho nepřátelům, že, dá-li Bůh, nic v Čechách nevedl ani kázal zlého ani bludného nežli pravdu a zákon boží podle Čtení božího a výkladů sva-
vd— M — jo. P rhatice. rue áho % ☞ AN H e ☞ A EA u Prachatice. Kresba Jana Willenberga z doby kolem r. 1600. My dole psaní páni, rytíři a panoši země České i Moravské vzkazuje- me službu svou věrnou. Jakož papež Jan třiadvacátý loni rozeslal po všem křesťanstvu své buly a listy, klada v nich a ohlašuje obecné svolání do Konstancie, pro sjednocení víry křesťanské a všech jiných roztržek, dávaje těmi listy a bulami všem svůj jistý a bezpečný glejt a jistotu plnou a svobodnou, aby každý, dobrý i zlý, křesťan i kacíř, kteréhožko- livěk řádu bezpečně mohl přijíti a odejíti k tomu i od toho svolání: a nad- to přikázal pod klatbou a zbavením všeho důstojenství, cti, úřadu a obro- čí stavu duchovnímu i světskému, aby žádný nepřekážel, ani, co jest na něm, překážeti nedal, kdož by k tomu obecnému svolání do Konstan- cie jel nebo se zase vracel. Tu poctivý muž a kazatel věrný slova božího, mistr Jan Hus, jel odtud k tomu svolání dobrovolně pro křivé nařčení, kteréž jest jemu bez viny skrze to vší České koruně a jazyku připisováno. Na kterémžto svolání chtěl a velmi žádal pro očištění své nevinnosti i vší České ko- runy odpovídati všem i každému zvláště a zjevně před Tvou Milostí i před obcí toho všeho sboru, jestli by jemu v čem vinu dal, a tu svou víru a kázání dále všemu křesťanství chtěl zjeviti a ohlásiti, a byl-li by v čem bludným shledán, čehož bohdá nic takového o něm nevíme, než vše dobré, hotov byl to opraviti podle řádu a naučení Písma svatého; a ještě by to rád učinil, kdyby mohl zjevné a spravedlivé slyšení míti. A proti těm svědkům všem, kteří jsou proti němu předvedeni, má a může míti mnoho víc dobrých lidí a svědků, jimž jest hodněji věřiti nežli těm jeho nepřátelům, že, dá-li Bůh, nic v Čechách nevedl ani kázal zlého ani bludného nežli pravdu a zákon boží podle Čtení božího a výkladů sva-
Strana 88
wſké a ßlaważ Mieſw Ziakie w kragi ra Si besha io Nil. trahv. z M. B Lalan.1..P ſaun Ope 5 hal :Ya-i. 3. A n Srua *k damrní S hwamir Laikank Sy ktjí Drana Nlyná i Treiſka aMi : 23 Zatec. Levá část kresby Jana Willenberga z doby kolem r. 1600. tých doktorů. A Tvá Milost přes to všechno mnohými pány svými jeho obeslala, aby každým způsobem přijel k tomu sboru, a k tomu i list svůj glejtovný a bezpečenství jemu poslala. A ten jest zde po vší zemi České i Moravské rozhlášen a rozepsán. Tu když do Konstancie přišel, jat jest v Tvém glejtu a do vězení těžkého vsazen beze všeho oznámení a slyšení, proti pravdě a řádu a glejtu Tvou Milostí vydanému. A o tom zde i jinde mezi knížaty, pány, rytíři a panoši, chudými i bohatými, veliké řeči jdou, že papež tak proti svým listům i bulám, proti řádu i pravdě a proti glejtu Tvé Milosti učinil a mistra Jana Husa, muže, dá-li Bůh, spravedli- vého, bez viny, beze všeho slyšení a důvodu pravého do vězení vsadil, nám i vší České zemi i jazyku na hanbu a na potupení. Protož Tvá Milost rač to ještě milostivě opatřiti jako král a pán a dědic oprávněný Koruny české, poněvadž kacíři potupení, do Kon- stancie od Rehoře a od Benedikta poslaní, 384r měli a mají pokoj a bez- pečnost. A již také papež nechav tu M. Jana Husa, pryč jel a v Tvé moci jeho tu zanechal, aby mistr Jan Hus, již dosti bez viny trpěv, byl pro- puštěn a vysvobozen a více mocí a bez řádu nebyl žalářován na hanbu a na potupení všemu jazyku českému, tak jakož Tvá Milost jej obeslala a bezpečně glejtovala. Neb jinak napřed Tvé Milosti a potom vší České koruně byl by veliký úraz skrze takové neřádné a nespravedlivé věznění člověka spravedlivého, jenž jest, jakož slyšíme, již v Tvé moci a v Tvém městě jat, maje Tvé sliby i listy glejtovní. A mnohým byla by příčina,
wſké a ßlaważ Mieſw Ziakie w kragi ra Si besha io Nil. trahv. z M. B Lalan.1..P ſaun Ope 5 hal :Ya-i. 3. A n Srua *k damrní S hwamir Laikank Sy ktjí Drana Nlyná i Treiſka aMi : 23 Zatec. Levá část kresby Jana Willenberga z doby kolem r. 1600. tých doktorů. A Tvá Milost přes to všechno mnohými pány svými jeho obeslala, aby každým způsobem přijel k tomu sboru, a k tomu i list svůj glejtovný a bezpečenství jemu poslala. A ten jest zde po vší zemi České i Moravské rozhlášen a rozepsán. Tu když do Konstancie přišel, jat jest v Tvém glejtu a do vězení těžkého vsazen beze všeho oznámení a slyšení, proti pravdě a řádu a glejtu Tvou Milostí vydanému. A o tom zde i jinde mezi knížaty, pány, rytíři a panoši, chudými i bohatými, veliké řeči jdou, že papež tak proti svým listům i bulám, proti řádu i pravdě a proti glejtu Tvé Milosti učinil a mistra Jana Husa, muže, dá-li Bůh, spravedli- vého, bez viny, beze všeho slyšení a důvodu pravého do vězení vsadil, nám i vší České zemi i jazyku na hanbu a na potupení. Protož Tvá Milost rač to ještě milostivě opatřiti jako král a pán a dědic oprávněný Koruny české, poněvadž kacíři potupení, do Kon- stancie od Rehoře a od Benedikta poslaní, 384r měli a mají pokoj a bez- pečnost. A již také papež nechav tu M. Jana Husa, pryč jel a v Tvé moci jeho tu zanechal, aby mistr Jan Hus, již dosti bez viny trpěv, byl pro- puštěn a vysvobozen a více mocí a bez řádu nebyl žalářován na hanbu a na potupení všemu jazyku českému, tak jakož Tvá Milost jej obeslala a bezpečně glejtovala. Neb jinak napřed Tvé Milosti a potom vší České koruně byl by veliký úraz skrze takové neřádné a nespravedlivé věznění člověka spravedlivého, jenž jest, jakož slyšíme, již v Tvé moci a v Tvém městě jat, maje Tvé sliby i listy glejtovní. A mnohým byla by příčina,
Strana 89
— ☞ a 88 89 Žatec. Pravá část kresby Jana Willenberga z doby kolem r. 1600. že by se Tvé Milosti glejtů lekali, jakož i o tom řeči veliké jdou, kteréž o Tvé Milosti neradi slyšíme. A to Tvá Milost může všechno dobře za- staviti a urovnati a mistra Jana Husa, jakož svobodně k Tvé vůli přijel, aby i též svobodně k nám do Čech se zase vrátil, jak milostivý a spraved- livý král a pán, napřed pro Pána Boha a pravdy jeho rozšíření a pro do- brou pověst o Tvé Milosti a pro pokoj a čest země České i pro naši věrnou a hotovou po všechny časy Tvé Milosti službu. Psán v Praze léta od božího narození tisícího čtyřstého patnáctého, tu neděli po božím Vstoupení [12. května] pod našimi pečetěmi vespod přitištěnými. Čten byl tento list v překladu v řeči latinské za přítomnosti deputo- vaných koncilu všech národů, totiž francouzského, anglického, německé- ho a italského, ve středu nejbližší před sv. Vítem, slavným mučedníkem a patronem českým [12. června] ve větším refektáři menších bratří. Tamže mistr Štěpán Páleč učinil prohlášení řka: „Hle, veledůstojní otcové! Já prohlašuji před Vašimi Důstojnostmi, že nebyla učiněna žádná zmínka, ani není o našem panu králi atd. Ten list byl stvrzen dvěma sty padesáti pečetěmi pánů z Čech a Moravy. 385 Následuje ochranný průvodní list, který byl dán mistru Janu Hu- sovi uherským králem Zikmundem. 386
— ☞ a 88 89 Žatec. Pravá část kresby Jana Willenberga z doby kolem r. 1600. že by se Tvé Milosti glejtů lekali, jakož i o tom řeči veliké jdou, kteréž o Tvé Milosti neradi slyšíme. A to Tvá Milost může všechno dobře za- staviti a urovnati a mistra Jana Husa, jakož svobodně k Tvé vůli přijel, aby i též svobodně k nám do Čech se zase vrátil, jak milostivý a spraved- livý král a pán, napřed pro Pána Boha a pravdy jeho rozšíření a pro do- brou pověst o Tvé Milosti a pro pokoj a čest země České i pro naši věrnou a hotovou po všechny časy Tvé Milosti službu. Psán v Praze léta od božího narození tisícího čtyřstého patnáctého, tu neděli po božím Vstoupení [12. května] pod našimi pečetěmi vespod přitištěnými. Čten byl tento list v překladu v řeči latinské za přítomnosti deputo- vaných koncilu všech národů, totiž francouzského, anglického, německé- ho a italského, ve středu nejbližší před sv. Vítem, slavným mučedníkem a patronem českým [12. června] ve větším refektáři menších bratří. Tamže mistr Štěpán Páleč učinil prohlášení řka: „Hle, veledůstojní otcové! Já prohlašuji před Vašimi Důstojnostmi, že nebyla učiněna žádná zmínka, ani není o našem panu králi atd. Ten list byl stvrzen dvěma sty padesáti pečetěmi pánů z Čech a Moravy. 385 Následuje ochranný průvodní list, který byl dán mistru Janu Hu- sovi uherským králem Zikmundem. 386
Strana 90
ČAST TŘETÍ Následují slyšení slovem, ale vpravdě výsměchy a urážky [I] SLIB VEŘEJNÉHO SLYŠENÍ V sobotu před Marcelem, jež byla první den měsíce června, předložili urození páni českého a polského národa před deputovanými koncilu u menších bratří liI list neboli ceduli. 121 A v té ceduli kladli, jak mistr Jan Hus svobodně přišel do Kostnice, chce svou víru »každému na požádání« objasniti a z ní »vydati počet« a že nechce nic z toho, co se mu připisuje, zatvrzele hájiti nebo držeti, nýbrž v kterýchkoli bodech, zá- věrech nebo článcích bude poučen účinnějšími písmy, než sám učil, psal nebo položil, jest hotov pokorně odvolati, jakž jasněji ukazuje jeho pro- hlášení v řečeném listě vložené, které začíná takto: „Veledůstojní otcové a pánové! Urození páni českého a polského národa zde přítomní“ atd. Též bylo dále položeno, že pánové žádají, aby koncil k tomu, co se napřed uvádí, ráčil dáti řečenému mistru Janovi veřejné slyšení, aby mohl vyjádřiti své smýšlení a úmysl a jiné, co k tomu spadá, jak jest též v řečeném listě jasněji obsaženo. A páni žádali, aby jim byla tato žádost ve veřejný zápis upravena proto, aby získali pro budoucnost větší důvěru. K této žádosti odpověděl patriarcha antiošský 131 jménem koncilu mezi mnohým jiným, že chtějí dáti řečenému M. Janu Husovi veřejné slyšení v den Merkuriův, jinak ve středu bezprostředně tehdy následují- cí, která byla pátý den měsíce června. A to učinili, jak následuje. [2] PRVNÍ SLYŠENÍ Když nadešel řečený den slyšení, totiž středa po Marcelovi, sešli se k ře- čenému místu refektáře jistí kardinálové, arcibiskupové a skoro všichni preláti v řečeném městě tehdy meškající a doktoři, mistři a bakaláři svaté teologie a mnozí jiní nižšího stavu, nařizujíce ještě za nepřítomnosti řečeného mistra Jana Husa čísti všechny články svědectví, z nichž mnohé mu byly a jsou lživě připsány, a konečně články, které, jak říkali, vybrali z jeho knih, z nichž mnohé, srovnané s původním exemplářem z jeho ruky, zcela falešně byly vybrány, jak přídavkem na začátku, jiné upro- střed a jiné na konci, a u jiných byly přidány na řečených místech vý- razy, měnící celý smysl; jiné však byly úskočně vymyšleny, které se nikde v jeho knihách nenacházely. A ty všechny se snažili odsouditi, dříve než jeho, mistra Jana, slyšeli. Když to poznal V., 14 který stál vně u předčítajícího, běžel a řekl P(etrovi z Mladoňovic) a P(etr) běžel k pánům V(áclavovi z Dubé) a Ja(novi z Chlumu), aby to pověděli králi; a ti hned k němu došli a jednotlivosti mu vážně vyprávěli. Forma jeho odsouzení byla takováto: Nejprve četli verše toho žal-
ČAST TŘETÍ Následují slyšení slovem, ale vpravdě výsměchy a urážky [I] SLIB VEŘEJNÉHO SLYŠENÍ V sobotu před Marcelem, jež byla první den měsíce června, předložili urození páni českého a polského národa před deputovanými koncilu u menších bratří liI list neboli ceduli. 121 A v té ceduli kladli, jak mistr Jan Hus svobodně přišel do Kostnice, chce svou víru »každému na požádání« objasniti a z ní »vydati počet« a že nechce nic z toho, co se mu připisuje, zatvrzele hájiti nebo držeti, nýbrž v kterýchkoli bodech, zá- věrech nebo článcích bude poučen účinnějšími písmy, než sám učil, psal nebo položil, jest hotov pokorně odvolati, jakž jasněji ukazuje jeho pro- hlášení v řečeném listě vložené, které začíná takto: „Veledůstojní otcové a pánové! Urození páni českého a polského národa zde přítomní“ atd. Též bylo dále položeno, že pánové žádají, aby koncil k tomu, co se napřed uvádí, ráčil dáti řečenému mistru Janovi veřejné slyšení, aby mohl vyjádřiti své smýšlení a úmysl a jiné, co k tomu spadá, jak jest též v řečeném listě jasněji obsaženo. A páni žádali, aby jim byla tato žádost ve veřejný zápis upravena proto, aby získali pro budoucnost větší důvěru. K této žádosti odpověděl patriarcha antiošský 131 jménem koncilu mezi mnohým jiným, že chtějí dáti řečenému M. Janu Husovi veřejné slyšení v den Merkuriův, jinak ve středu bezprostředně tehdy následují- cí, která byla pátý den měsíce června. A to učinili, jak následuje. [2] PRVNÍ SLYŠENÍ Když nadešel řečený den slyšení, totiž středa po Marcelovi, sešli se k ře- čenému místu refektáře jistí kardinálové, arcibiskupové a skoro všichni preláti v řečeném městě tehdy meškající a doktoři, mistři a bakaláři svaté teologie a mnozí jiní nižšího stavu, nařizujíce ještě za nepřítomnosti řečeného mistra Jana Husa čísti všechny články svědectví, z nichž mnohé mu byly a jsou lživě připsány, a konečně články, které, jak říkali, vybrali z jeho knih, z nichž mnohé, srovnané s původním exemplářem z jeho ruky, zcela falešně byly vybrány, jak přídavkem na začátku, jiné upro- střed a jiné na konci, a u jiných byly přidány na řečených místech vý- razy, měnící celý smysl; jiné však byly úskočně vymyšleny, které se nikde v jeho knihách nenacházely. A ty všechny se snažili odsouditi, dříve než jeho, mistra Jana, slyšeli. Když to poznal V., 14 který stál vně u předčítajícího, běžel a řekl P(etrovi z Mladoňovic) a P(etr) běžel k pánům V(áclavovi z Dubé) a Ja(novi z Chlumu), aby to pověděli králi; a ti hned k němu došli a jednotlivosti mu vážně vyprávěli. Forma jeho odsouzení byla takováto: Nejprve četli verše toho žal-
Strana 91
mu [50, 16—21]: »Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil atd.«. začínajíce onen verš: »K bezbožníkovi pak pravil Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má a béřeš smlouvu mou v ústa svá? Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň a zavrhl jsi za sebe slova má. Viděl-li jsi zloděje, hned jsi s ním běžel a s cizoložníky díl svůj jsi měl. Ústa tvá pouštěl jsi ke zlému a jazyk tvůj skládal lest. Usazoval ses a mluvil jsi proti bratru svému, a na syna matky své jsi uváděl pohoršení. To jsi činil, a já mlčel jsem. Domníval-li ses, že já tobě podobný budu? Trestati tě budu a před- stavímť to před oči tvé.« Skončivše to začali hned list, který po sobě ne- chal, když jel do Kostnice z Čech, ale ne tak, jak on jej nechal v tom znění, nýbrž tak byl čten, že prý řekl a napsal: „Přihodí-li se, že odpři- sáhnu, vězte, že, byť bych ústy přiznal a odpřisáhl, srdcem však s tím nebudu souhlasiti.“ Jaká lež, všemohoucí Bože! Vždyť jest známo těm, kteří mají onen list, jejž zanechal po svém odchodu, který obsahuje, aby se modlili za něho, a „dá-li Pán Bůh pomoc, abych se k vám vrátil, tehdy tím silněji se budeme učiti spolu v zákoně Páně a jeho Písmu a roztrháme sítě Antikristovy; a vězte, že více bude proti mně biskupů a prelátů než proti Spasiteli a Pánu našemu Ježíši Kristu,“ atd. jak jest tamže obsaženo atd. 151 Když, jak jest svrchu řečeno, páni toto vážně králi pověděli, on hned poslal jasná knížata, Ludvíka, falckraběte rýnského z Heidelber- ka, 1e a Fridricha, purkrabího norimberského, ll se vzkazem, aby nic neodsuzovali ani nerozhodovali v řečeném slyšení, ale aby ho, mistra Jana, trpělivě vyslechli, a na kterých článcích konečně se s ním dohod- nou a zůstanou, aby mu je dali písemně a on sám že je chce svěřiti jistým doktorům na prozkoumání. A aby ukázali falešnost těch, kdož vybírali řečené články z knih řečeného mistra Jana, páni a jeho přátelé poradivše se rozhodli řečené knihy mistra Jana, jeho rukou psané, totiž knihu „O církvi“ J8 a traktáty „Proti Stanislavovi a Pálčovi“, tomu koncilu po řečených knížatech, tehdy králových poslech, předložiti, ale s tou podmínkou, že kdykoli by řečení pánové vyzvali ta knížata, aby sama dále požádala koncil, aby řečené knihy těm knížatům byly vráceny k dalšímu předložení uvedeným pánům. A to se i stalo. Neboť řečená knížata již v přítomnosti mistra Jana řečené traktáty předlo- žila koncilu a odešla, vyřídivše vzkaz ze strany královy. A mistr Jan, vzav ony traktáty a pečlivě je prohlédnuv, vysoko je zvedaje, veřejně vyznal, že jsou jeho a že, bude-li poučen, že v nich položil něco odchyl- ného nebo bludného, že byl a jest hotov pokorně to opraviti. Zatím předčítal jeden články a výpovědi svědků. A když chtěl na ně mistr odpovídati, hned jednohlasně mnozí na něho pokřikovali; a slyšeli ho jeho, kteří tehdy nemohli tam vstoupiti, jak se obracel, odpovídaje sem tam, brzy vpravo, brzy vlevo, brzy dozadu těm, kteří pokřikovali a na něho doráželi. A když chtěl vyložiti dvojí smysl nebo různé smysly výrazů položených v článcích jemu vytýkaných, které vypisovači často zkroutili v smysl jemu cizí, hned na něho pokřikovali: „Zanech svého mudrování a pověz: »ano« nebo »ne«.“ A jiní se mu vysmívali. Když však se dovolával pro jisté body a články výroků svatých doktorů, hned 90 91
mu [50, 16—21]: »Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil atd.«. začínajíce onen verš: »K bezbožníkovi pak pravil Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má a béřeš smlouvu mou v ústa svá? Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň a zavrhl jsi za sebe slova má. Viděl-li jsi zloděje, hned jsi s ním běžel a s cizoložníky díl svůj jsi měl. Ústa tvá pouštěl jsi ke zlému a jazyk tvůj skládal lest. Usazoval ses a mluvil jsi proti bratru svému, a na syna matky své jsi uváděl pohoršení. To jsi činil, a já mlčel jsem. Domníval-li ses, že já tobě podobný budu? Trestati tě budu a před- stavímť to před oči tvé.« Skončivše to začali hned list, který po sobě ne- chal, když jel do Kostnice z Čech, ale ne tak, jak on jej nechal v tom znění, nýbrž tak byl čten, že prý řekl a napsal: „Přihodí-li se, že odpři- sáhnu, vězte, že, byť bych ústy přiznal a odpřisáhl, srdcem však s tím nebudu souhlasiti.“ Jaká lež, všemohoucí Bože! Vždyť jest známo těm, kteří mají onen list, jejž zanechal po svém odchodu, který obsahuje, aby se modlili za něho, a „dá-li Pán Bůh pomoc, abych se k vám vrátil, tehdy tím silněji se budeme učiti spolu v zákoně Páně a jeho Písmu a roztrháme sítě Antikristovy; a vězte, že více bude proti mně biskupů a prelátů než proti Spasiteli a Pánu našemu Ježíši Kristu,“ atd. jak jest tamže obsaženo atd. 151 Když, jak jest svrchu řečeno, páni toto vážně králi pověděli, on hned poslal jasná knížata, Ludvíka, falckraběte rýnského z Heidelber- ka, 1e a Fridricha, purkrabího norimberského, ll se vzkazem, aby nic neodsuzovali ani nerozhodovali v řečeném slyšení, ale aby ho, mistra Jana, trpělivě vyslechli, a na kterých článcích konečně se s ním dohod- nou a zůstanou, aby mu je dali písemně a on sám že je chce svěřiti jistým doktorům na prozkoumání. A aby ukázali falešnost těch, kdož vybírali řečené články z knih řečeného mistra Jana, páni a jeho přátelé poradivše se rozhodli řečené knihy mistra Jana, jeho rukou psané, totiž knihu „O církvi“ J8 a traktáty „Proti Stanislavovi a Pálčovi“, tomu koncilu po řečených knížatech, tehdy králových poslech, předložiti, ale s tou podmínkou, že kdykoli by řečení pánové vyzvali ta knížata, aby sama dále požádala koncil, aby řečené knihy těm knížatům byly vráceny k dalšímu předložení uvedeným pánům. A to se i stalo. Neboť řečená knížata již v přítomnosti mistra Jana řečené traktáty předlo- žila koncilu a odešla, vyřídivše vzkaz ze strany královy. A mistr Jan, vzav ony traktáty a pečlivě je prohlédnuv, vysoko je zvedaje, veřejně vyznal, že jsou jeho a že, bude-li poučen, že v nich položil něco odchyl- ného nebo bludného, že byl a jest hotov pokorně to opraviti. Zatím předčítal jeden články a výpovědi svědků. A když chtěl na ně mistr odpovídati, hned jednohlasně mnozí na něho pokřikovali; a slyšeli ho jeho, kteří tehdy nemohli tam vstoupiti, jak se obracel, odpovídaje sem tam, brzy vpravo, brzy vlevo, brzy dozadu těm, kteří pokřikovali a na něho doráželi. A když chtěl vyložiti dvojí smysl nebo různé smysly výrazů položených v článcích jemu vytýkaných, které vypisovači často zkroutili v smysl jemu cizí, hned na něho pokřikovali: „Zanech svého mudrování a pověz: »ano« nebo »ne«.“ A jiní se mu vysmívali. Když však se dovolával pro jisté body a články výroků svatých doktorů, hned 90 91
Strana 92
Kouřim. Levá část kresby Jana Willenberga z doby kolem r. 1600. 7 a a 92 — — 93 S.. y Laui ſin Woytřčh Pom Njšj 9 Jerine 1o Farmi Eſh! 'Sſtifane 1s wowily 12 Brana Wilejika u Lthaus 14 Frana Celinſsa 1 Alase V Marhna. 16 Brana Trajih. 17 Orata. Tano 15 offinl �hainte 19 Zayw 2o Conen vrhhy mnozí spolu pokřikovali říkajíce, ty že neplatí, ani se nehodí k tématu. On pak k některým výtkám, vida, že by mu odpověď neprospěla, mlčel. A hned na něho jiní pokřikovali říkajíce: „Hle, již mlčíš, to jest znamení, že souhlasíš s těmihle bludy.“ A tak vidouce povyk a že proti němu pří- liš zuřili, jsouce rozhořčeni z častého dřívějšího jim opakování článků proti němu sepsaných, odložili to slyšení na nejbližší pátek [7. června]. A když byl odtud veden do žaláře od biskupa rižského, 110 uviděv své, podal jim svou ruku řka: „Nebojte se o mne.“ Oni odpověděli: „Nebojíme se.“ A on připojil: „Vím dobře, vím dobře,“ a žehnaje rukou lidu, usmíval se, když vystupoval na schody, a byl vesel a radostně šel po onom vysmívání. [3] DRUHÉ SLYŠENÍ Potom v pátek, 7. den měsíce června, za hodinu po skoro úplném zatmě- ní slunce opět přivedli mistra Jana do řečeného refektáře, jejž při jednotli- vých slyšeních obklopovalo mnoho žoldnéřů z řečeného města s meči, lučišti, sekerami a oštěpy. A zatím přišel král a uvedl s sebou pány Václava a Jana a Petra bakaláře. V tom slyšení byly čteny články, v nichž
Kouřim. Levá část kresby Jana Willenberga z doby kolem r. 1600. 7 a a 92 — — 93 S.. y Laui ſin Woytřčh Pom Njšj 9 Jerine 1o Farmi Eſh! 'Sſtifane 1s wowily 12 Brana Wilejika u Lthaus 14 Frana Celinſsa 1 Alase V Marhna. 16 Brana Trajih. 17 Orata. Tano 15 offinl �hainte 19 Zayw 2o Conen vrhhy mnozí spolu pokřikovali říkajíce, ty že neplatí, ani se nehodí k tématu. On pak k některým výtkám, vida, že by mu odpověď neprospěla, mlčel. A hned na něho jiní pokřikovali říkajíce: „Hle, již mlčíš, to jest znamení, že souhlasíš s těmihle bludy.“ A tak vidouce povyk a že proti němu pří- liš zuřili, jsouce rozhořčeni z častého dřívějšího jim opakování článků proti němu sepsaných, odložili to slyšení na nejbližší pátek [7. června]. A když byl odtud veden do žaláře od biskupa rižského, 110 uviděv své, podal jim svou ruku řka: „Nebojte se o mne.“ Oni odpověděli: „Nebojíme se.“ A on připojil: „Vím dobře, vím dobře,“ a žehnaje rukou lidu, usmíval se, když vystupoval na schody, a byl vesel a radostně šel po onom vysmívání. [3] DRUHÉ SLYŠENÍ Potom v pátek, 7. den měsíce června, za hodinu po skoro úplném zatmě- ní slunce opět přivedli mistra Jana do řečeného refektáře, jejž při jednotli- vých slyšeních obklopovalo mnoho žoldnéřů z řečeného města s meči, lučišti, sekerami a oštěpy. A zatím přišel král a uvedl s sebou pány Václava a Jana a Petra bakaláře. V tom slyšení byly čteny články, v nichž
Strana 93
P T A A S m ffroty hirttte — T et Z byli předvedeni svědkové v Praze před vikářem arcibiskupa pražského a také v Kostnici; na některé z nich zvláště odpovídal. Mezi nimi při příchodu řečených pánů a Petra tenhle článek byl mu připisován skutečně: Též se klade, že svrchu řečený mistr Jan Hus jak v měsíci červnu léta Páně 1410, tak také předtím a potom v jisté kapli Betlémě při kázání lidu tam shromážděnému a také na různých jiných místech města Praž- ského několikrát mnoho bludů a kacířství jak z knih někdy Jana Vikle- fa, J11 tak ze své opovážlivosti a úskočnosti tvrdil, učil, probíral a podle svých sil hájil, nejvíce níže psané, totiž že po posvěcení hostie na oltáři zůstává chléb hmotný. A k němu přivedli svědky: doktory, preláty, faráře atd., jak se klade v řečeném svědectví. A on, dovolávaje se Boha a svědomí, odpověděl, že to neřekl, ani neučil. Ale poněvadž v Praze arcibiskup nařídil, aby nebyl jmenován onen výraz »chléb«, proti tomu se, jak řekl, postavil, říkaje, že i Kristus v 6. kapitole Janově jedenáctkrát se nazval »chlebem andělským«, »který dává život světu a s nebe sestoupil« aj. Proto nechtěl toto evangelium po- pírati, ale odpověděl, že nikdy nemluvil o chlebu hmotném. Tehdy kardinál cambraiský, 112 vzav nějaký lístek, který mu, jak řekl, včera
P T A A S m ffroty hirttte — T et Z byli předvedeni svědkové v Praze před vikářem arcibiskupa pražského a také v Kostnici; na některé z nich zvláště odpovídal. Mezi nimi při příchodu řečených pánů a Petra tenhle článek byl mu připisován skutečně: Též se klade, že svrchu řečený mistr Jan Hus jak v měsíci červnu léta Páně 1410, tak také předtím a potom v jisté kapli Betlémě při kázání lidu tam shromážděnému a také na různých jiných místech města Praž- ského několikrát mnoho bludů a kacířství jak z knih někdy Jana Vikle- fa, J11 tak ze své opovážlivosti a úskočnosti tvrdil, učil, probíral a podle svých sil hájil, nejvíce níže psané, totiž že po posvěcení hostie na oltáři zůstává chléb hmotný. A k němu přivedli svědky: doktory, preláty, faráře atd., jak se klade v řečeném svědectví. A on, dovolávaje se Boha a svědomí, odpověděl, že to neřekl, ani neučil. Ale poněvadž v Praze arcibiskup nařídil, aby nebyl jmenován onen výraz »chléb«, proti tomu se, jak řekl, postavil, říkaje, že i Kristus v 6. kapitole Janově jedenáctkrát se nazval »chlebem andělským«, »který dává život světu a s nebe sestoupil« aj. Proto nechtěl toto evangelium po- pírati, ale odpověděl, že nikdy nemluvil o chlebu hmotném. Tehdy kardinál cambraiský, 112 vzav nějaký lístek, který mu, jak řekl, včera
Strana 94
II ieſto Kaurim neuſtar vloí t2 GArenz Ef e xha umajíí T 16 U Z cí ☞ NN H“RREPHN E A Seciota, — = Čniers ☞ eno u večer přišel do rukou, a drže jej v ruce, tázal se ho, mistra Jana, zdali klade obecné pojmy za skutečné ze stránky věcné. 113 A on odpověděl, že ano, protože i svatý Anselm i jiní je tak kladou. Tehdy on kardinál dovozoval: „Z toho následuje, že po vykonaném posvěcení zůstává pod- stata chleba hmotného,“ a dokazoval to takto: Po vykonaném posvěcení, když se chléb proměňuje a přepodstatňuje v tělo Kristovo, jak právě říkáte, buď tam zůstává nejobecnější podstata chleba hmotného, anebo ne. Jestliže ano, jest předchozí tvrzení v pořádku; pakli ne, následuje, že přestane-li jedinečný pojem, přestává býti jeho pojem obecný. Od- pověděl, že přestává býti v tomto jedinečném chlebě hmotném, když on se tehdy proměňuje nebo přechází v tělo Kristovo nebo se přepodstat- ňuje, ale nicméně v jiných jedinečnostech se podmět zachovává. Tehdy nějaký Angličan z této látky důkazu chtěl výkladem dokázati, že tam zůstává chléb hmotný. A mistr pravil: „To jest dětinský důvod, kterému se učí hoši na školách,“ a vyložil mu to. Tehdy opět nějaký Angličan,
II ieſto Kaurim neuſtar vloí t2 GArenz Ef e xha umajíí T 16 U Z cí ☞ NN H“RREPHN E A Seciota, — = Čniers ☞ eno u večer přišel do rukou, a drže jej v ruce, tázal se ho, mistra Jana, zdali klade obecné pojmy za skutečné ze stránky věcné. 113 A on odpověděl, že ano, protože i svatý Anselm i jiní je tak kladou. Tehdy on kardinál dovozoval: „Z toho následuje, že po vykonaném posvěcení zůstává pod- stata chleba hmotného,“ a dokazoval to takto: Po vykonaném posvěcení, když se chléb proměňuje a přepodstatňuje v tělo Kristovo, jak právě říkáte, buď tam zůstává nejobecnější podstata chleba hmotného, anebo ne. Jestliže ano, jest předchozí tvrzení v pořádku; pakli ne, následuje, že přestane-li jedinečný pojem, přestává býti jeho pojem obecný. Od- pověděl, že přestává býti v tomto jedinečném chlebě hmotném, když on se tehdy proměňuje nebo přechází v tělo Kristovo nebo se přepodstat- ňuje, ale nicméně v jiných jedinečnostech se podmět zachovává. Tehdy nějaký Angličan z této látky důkazu chtěl výkladem dokázati, že tam zůstává chléb hmotný. A mistr pravil: „To jest dětinský důvod, kterému se učí hoši na školách,“ a vyložil mu to. Tehdy opět nějaký Angličan,
Strana 95
w Králowſtwj Ceoſkém. Kouřim. Pravá část kresby Jana Willenberga z doby kolem r. 1600. ts a Zkina r t� Q 94 95 oE. ☞ ☞ It stojící vedle mistra Jana, chtěl dokázati, že po posvěcení zůstává pod- statná forma chleba hmotného a látka první, protože se onen chléb ne- ničí. A odpověděl mistr, ale on tu přestává býti jedinečný přepodstat- něním v tělo Kristovo. Opět vstal jeden Angličan, jak se říkalo, mistr Vilém, J141 a pravil: „Počkejte, on mluví zchytrale, jako i Viklef činil. On totiž všechno připustil, co tenhle připouští, a přesto držel, že chléb hmotný zůstává v svátosti oltářní po posvěcení, ba i celou kapitolu »Pevně věříme« uvedl na potvrzení onoho svého bludného mínění.“ A on: „Ne, zchytrale, ale, Bůh mi svědek, upřímně a ze srdce mluvím. — „Ale ptám se vás, mistře Jene, zdali v celku a skutečně a mnohoná- sobně jest tam tělo Kristovo.“ A mistr Jan odpověděl, že opravdu a sku- tečně a v celku jest ve svátosti oltářní totéž tělo Kristovo, které se naro- dilo z Marie Panny, trpělo, z mrtvých vstalo a které sedí na pravici Otcově. A mnoho tam bylo pleteno nevhodného z látky o obecných pojmech. A onen Angličan, který důrazně trval na první látce, pravil:
w Králowſtwj Ceoſkém. Kouřim. Pravá část kresby Jana Willenberga z doby kolem r. 1600. ts a Zkina r t� Q 94 95 oE. ☞ ☞ It stojící vedle mistra Jana, chtěl dokázati, že po posvěcení zůstává pod- statná forma chleba hmotného a látka první, protože se onen chléb ne- ničí. A odpověděl mistr, ale on tu přestává býti jedinečný přepodstat- něním v tělo Kristovo. Opět vstal jeden Angličan, jak se říkalo, mistr Vilém, J141 a pravil: „Počkejte, on mluví zchytrale, jako i Viklef činil. On totiž všechno připustil, co tenhle připouští, a přesto držel, že chléb hmotný zůstává v svátosti oltářní po posvěcení, ba i celou kapitolu »Pevně věříme« uvedl na potvrzení onoho svého bludného mínění.“ A on: „Ne, zchytrale, ale, Bůh mi svědek, upřímně a ze srdce mluvím. — „Ale ptám se vás, mistře Jene, zdali v celku a skutečně a mnohoná- sobně jest tam tělo Kristovo.“ A mistr Jan odpověděl, že opravdu a sku- tečně a v celku jest ve svátosti oltářní totéž tělo Kristovo, které se naro- dilo z Marie Panny, trpělo, z mrtvých vstalo a které sedí na pravici Otcově. A mnoho tam bylo pleteno nevhodného z látky o obecných pojmech. A onen Angličan, který důrazně trval na první látce, pravil:
Strana 96
96 „A co se do toho pletou věci nevhodné, které jsou bezvýznamné pro skutečnou víru? On dobře smýšlí o svátosti oltářní, jak zde vyznává. A Angličan Stokes ]15 pravil: „Já jsem viděl v Praze jakýsi traktát, který se připisoval tomuto Husovi, v kterém výslovně položil, že po posvěcení zůstává v svátosti chléb hmotný.“ A mistr Hus: „S odpuště- ním, to není pravda. Opět na důkaz toho článku uváděli svědky, mistry, doktory a faráře pražské, kteří udávali, jak při stole na faře kteréhosi pražského faráře ]16 prý hájil ono své tvrzení o remanenci chleba hmotného. A když mu jaký- si farář činil námitky výroky sv. Rehoře, odpověděl prý mistr Jan, to že by asi byl svatý Rehoř nějaký šprýmař nebo rýmař, protože by byl sklá- dal v rýmech své výroky. A mistr Jan pravil: „Já ho pokládám za velmi vynikajícího učitele církve svaté. A když tyto hádky přestávaly, pravil kardinál florentský: 117 „Mistře Jene, víte, že psáno jest, že »v ústech dvou nebo tří svědků stojí každé slovo« (Mat. 18, 16). A, hle, tu jest proti vám dvacet svědků, pre- látů, doktorů a jiných velikých a znamenitých mužů, z nichž někteří z doslechu a obecné pověsti, jiní však z vědění udávají, uvádějíce ro- 2 zumové důvody svého vědění. Co tedy již chcete proti všem popírati? A on odpověděl: „A jsou-li Pán Bůh a mé svědomí mými svědky, že jsem to, co již proti mně uvádějí, ani nekázal, ani neučil, »ani na srdce mé nevstoupilo«, i kdyby všichni moji protivníci proti mně vypovídali, co já mohu? A ani mně to konečně neškodí.“ Kardinál cambraiský pravil: „My nemůžeme souditi podle tvého svědomí, nýbrž podle toho, co zde bylo proti tobě dokázáno a dovoděno, a podle některých věcí přiznaných. A vy byste snad chtěl nazvati všechny svými nepřáteli a protivníky, kteří proti vám i vědouce vypovídají, uvá- dějíce rozumové důvody svého vědění. My jim musíme věřiti. A vy jste řekl, že máte v podezření mistra Štěpána Pálče, který jistě poctivě a velmi přátelsky se zachoval k vašim knihám a článkům, i mírněji je vybíraje, než jak jsou v knihách obsaženy. A podobně všichni jiní dokto- ři. Ba dokonce jste říkal, že jest vám podezřelý i kancléř pařížský, 18 který jest jistě tak slavný doktor, jak by se žádný v celém křesťanství nemohl nalézti. Dále se klade, že řečený Jan Hus zatvrzele bludné články Viklefovy v městě pražském ve školách a ve veřejných kázáních kázal a hájil. Odpo- věděl, že nekázal ani učení Viklefovo, ani někoho jiného, ani nechce ná- sledovati jejich bludné učení, protože Viklef nebyl ani jeho otec, ani Čech. A jestliže Viklef rozséval nějaké bludy, ať si ho hledí Angličané. A když mu bylo vytýkáno, že se postavil proti odsouzení pětačtyři- ceti článků Viklefových, odpověděl, že od té doby, co doktoři odsoudili čtyřicet pět článků toho Viklefa z toho důvodu, že žádný z nich není ka- tolický, nýbrž že kterýkoli z nich jest buď kacířský, nebo bludný, nebo pohoršlivý, sám pro pohoršení svědomí se neodvážil souhlasiti s jejich odsouzením. A zvláště o tom: »Papež Silvestr a Konstantin 119 po- bloudili takýmto obdarováním církve«. Rovněž o tom: »Je-li papež nebo kněz v smrtelném hříchu, tehdy neproměňuje, neposvěcuje, ani ne-
96 „A co se do toho pletou věci nevhodné, které jsou bezvýznamné pro skutečnou víru? On dobře smýšlí o svátosti oltářní, jak zde vyznává. A Angličan Stokes ]15 pravil: „Já jsem viděl v Praze jakýsi traktát, který se připisoval tomuto Husovi, v kterém výslovně položil, že po posvěcení zůstává v svátosti chléb hmotný.“ A mistr Hus: „S odpuště- ním, to není pravda. Opět na důkaz toho článku uváděli svědky, mistry, doktory a faráře pražské, kteří udávali, jak při stole na faře kteréhosi pražského faráře ]16 prý hájil ono své tvrzení o remanenci chleba hmotného. A když mu jaký- si farář činil námitky výroky sv. Rehoře, odpověděl prý mistr Jan, to že by asi byl svatý Rehoř nějaký šprýmař nebo rýmař, protože by byl sklá- dal v rýmech své výroky. A mistr Jan pravil: „Já ho pokládám za velmi vynikajícího učitele církve svaté. A když tyto hádky přestávaly, pravil kardinál florentský: 117 „Mistře Jene, víte, že psáno jest, že »v ústech dvou nebo tří svědků stojí každé slovo« (Mat. 18, 16). A, hle, tu jest proti vám dvacet svědků, pre- látů, doktorů a jiných velikých a znamenitých mužů, z nichž někteří z doslechu a obecné pověsti, jiní však z vědění udávají, uvádějíce ro- 2 zumové důvody svého vědění. Co tedy již chcete proti všem popírati? A on odpověděl: „A jsou-li Pán Bůh a mé svědomí mými svědky, že jsem to, co již proti mně uvádějí, ani nekázal, ani neučil, »ani na srdce mé nevstoupilo«, i kdyby všichni moji protivníci proti mně vypovídali, co já mohu? A ani mně to konečně neškodí.“ Kardinál cambraiský pravil: „My nemůžeme souditi podle tvého svědomí, nýbrž podle toho, co zde bylo proti tobě dokázáno a dovoděno, a podle některých věcí přiznaných. A vy byste snad chtěl nazvati všechny svými nepřáteli a protivníky, kteří proti vám i vědouce vypovídají, uvá- dějíce rozumové důvody svého vědění. My jim musíme věřiti. A vy jste řekl, že máte v podezření mistra Štěpána Pálče, který jistě poctivě a velmi přátelsky se zachoval k vašim knihám a článkům, i mírněji je vybíraje, než jak jsou v knihách obsaženy. A podobně všichni jiní dokto- ři. Ba dokonce jste říkal, že jest vám podezřelý i kancléř pařížský, 18 který jest jistě tak slavný doktor, jak by se žádný v celém křesťanství nemohl nalézti. Dále se klade, že řečený Jan Hus zatvrzele bludné články Viklefovy v městě pražském ve školách a ve veřejných kázáních kázal a hájil. Odpo- věděl, že nekázal ani učení Viklefovo, ani někoho jiného, ani nechce ná- sledovati jejich bludné učení, protože Viklef nebyl ani jeho otec, ani Čech. A jestliže Viklef rozséval nějaké bludy, ať si ho hledí Angličané. A když mu bylo vytýkáno, že se postavil proti odsouzení pětačtyři- ceti článků Viklefových, odpověděl, že od té doby, co doktoři odsoudili čtyřicet pět článků toho Viklefa z toho důvodu, že žádný z nich není ka- tolický, nýbrž že kterýkoli z nich jest buď kacířský, nebo bludný, nebo pohoršlivý, sám pro pohoršení svědomí se neodvážil souhlasiti s jejich odsouzením. A zvláště o tom: »Papež Silvestr a Konstantin 119 po- bloudili takýmto obdarováním církve«. Rovněž o tom: »Je-li papež nebo kněz v smrtelném hříchu, tehdy neproměňuje, neposvěcuje, ani ne-
Strana 97
Roſel Farnj w měſe Taboie yaſym �rofobrm whdⱥ vijl yo vhaiem wyſokeßo &rowu na wěji Hłyczy medenuymy wewnén, ßkrrył ſkgchromobil ċaſem Yoſkujm vgu wJal wſlaß bey wſſebiya- brgine ſſfody 65 ſne weſyce Prrjna I602. VIIIn Ti Farní kostel Proměnění Páně v Táboře. Kresba Jana Willenberga z doby kolem r. 1600.
Roſel Farnj w měſe Taboie yaſym �rofobrm whdⱥ vijl yo vhaiem wyſokeßo &rowu na wěji Hłyczy medenuymy wewnén, ßkrrył ſkgchromobil ċaſem Yoſkujm vgu wJal wſlaß bey wſſebiya- brgine ſſfody 65 ſne weſyce Prrjna I602. VIIIn Ti Farní kostel Proměnění Páně v Táboře. Kresba Jana Willenberga z doby kolem r. 1600.
Strana 98
CCAPET IeIE REGNI BOHEMIA,) °. ☞- ☞ — P ☞ a ☞ B v A k aruke 2 a A A W.rnk, ». M. 2.f.i.. Pražská města. Kresba F. B. Wernera z doby kolem r. 1750. ECHRRATIN CADEN. * 1 VNs f" Ah.n Th-.- (knardlon dbak & — á ☞LAULINA. — e . skkls kosoille — íx ét. — Loket, Kadaň a Louny. Kresba F. B. Wernera z doby kolem r. 1750.
CCAPET IeIE REGNI BOHEMIA,) °. ☞- ☞ — P ☞ a ☞ B v A k aruke 2 a A A W.rnk, ». M. 2.f.i.. Pražská města. Kresba F. B. Wernera z doby kolem r. 1750. ECHRRATIN CADEN. * 1 VNs f" Ah.n Th-.- (knardlon dbak & — á ☞LAULINA. — e . skkls kosoille — íx ét. — Loket, Kadaň a Louny. Kresba F. B. Wernera z doby kolem r. 1750.
Strana 99
křtí«, a omezil to, že nečiní tak hodně, nýbrž nehodně, protože jest na ten čas nehodným služebníkem svátostí božích. A oni řekli: „Ten stojí prostě v tvé knize.“ A on odpověděl: „Já chci býti upálen, nestojí-li tak, jak jsem omezil.“ A potom našli, že stojí tak s omezením v traktátu »Proti Pálčovi« v druhé kapitole na začátku. Dále řekl, že se neopovážil souhlasiti s odsouzením tohoto článku: »Desátky jsou pouhé almužny.« A kardinál cambraiský mu namítl: „K tomu, aby něco bylo almužnou, musí býti dáváno svobodně a bez závazku a bez povinnosti; a protože se desátky dávají ze závazku a z po- vinnosti, z toho následuje, že nejsou almužny.“ Popřel ten důvod. Ne- boť podobně k šesti skutkům milosrdenství, jako odívati nahého, nebo krmiti lačného atd., jsou zavázáni bohatí pod pokutou odsouzení věčného, jak je zřejmé z 25. kapitoly Matoušovy, a přece se to přijímá od potřeb- ných pod formou almužny. Tehdy anglický arcibiskup ze Salisbury 120 pravil: „Jsou-li všichni zavázáni k šesti skutkům milosrdenství, z toho následuje, že chudí, kteří nemají, z čeho by to dali, byli by zatraceni. A on odpověděl, že přece omezil, že ti, kteří mají a mohou dáti, jsou z evangelia zavázáni pod trestem zatracení dávati almužny. A obšírněji začal dokazovati, jak prvním dárcům bylo svobodno dávati desátky; ale potomci jsou již k nim zavázáni z přinucení, ale nebylo mu dovoleno obšírněji to objasňovati. Také řekl, že se proto neopovážil souhlasiti s oním odsouzením, poněvadž důvod doktorů jest soud úhrnný, jehož druhý díl nemůže býti o oněch článcích dokázán, totiž že kterýkoli z nich jest kacířský, bludný nebo pohoršlivý. Tu Páleč povstav pravil: „Ať platí protiklad onoho úhrnného soudu: některý z nich jest katolický, který není ani kacířský, ani bludný, ani pohoršlivý. Který je to?“ Mistr pravil: „Dokažte vy to o kterékoli části svého úhrnného soudu, a budete míti, co chcete!“ Bez zřetele na to výslovně vyznal, že žádný z oněch článků zatvrzele netvrdil, že se postavil na odpor proti jejich odsouzení spolu s jinými mistry a ne- souhlasil s ním, chtě slyšeti od nich, doktorů, písma nebo důvody usilu- jící o jejich zatracení. Dále se klade, že řečený Jan Hus pro svedení lidu a prostých lidí s opovážlivou smělostí řekl, že v Anglii mnozí mniši a jiní mistři se sešli v jakémsi kostele svatého Pavla proti mistru Janu Viklefovi a nemohli ho vyvrátiti, ale že hned hrom a blesk s nebe na ně sjel a rozrazil dveře kostelní, takže ti mniši a mistři stěží utekli do města londýnského, a to řekl k utvrzení výroků Jana Viklefa — načež vyrazil ve slova: „Kéž by má duše byla tam, kde jest duše Jana Viklefa!" Odpověděl, že jest pravda, že před dvanácti lety, ještě než byly jeho teologické knihy v Čechách, a knihy filozofické se mu velmi dobře líbily a nebylo mu známo než o dobrém jeho životě, řekl: „Nevím, kde jest duše toho Jana Viklefa, doufám, že jest spasen, a bojím se, aby nebyl za- tracen; chtěl bych však v naději, aby duše má byla tam, kde jest duše Jana Viklefa.“ A když to řekl v koncilu, vysmáli se mu velice, potřásajíce svými hlavami. Kladou také, že on se svými stoupenci bránil knihy a bludy toho 98
křtí«, a omezil to, že nečiní tak hodně, nýbrž nehodně, protože jest na ten čas nehodným služebníkem svátostí božích. A oni řekli: „Ten stojí prostě v tvé knize.“ A on odpověděl: „Já chci býti upálen, nestojí-li tak, jak jsem omezil.“ A potom našli, že stojí tak s omezením v traktátu »Proti Pálčovi« v druhé kapitole na začátku. Dále řekl, že se neopovážil souhlasiti s odsouzením tohoto článku: »Desátky jsou pouhé almužny.« A kardinál cambraiský mu namítl: „K tomu, aby něco bylo almužnou, musí býti dáváno svobodně a bez závazku a bez povinnosti; a protože se desátky dávají ze závazku a z po- vinnosti, z toho následuje, že nejsou almužny.“ Popřel ten důvod. Ne- boť podobně k šesti skutkům milosrdenství, jako odívati nahého, nebo krmiti lačného atd., jsou zavázáni bohatí pod pokutou odsouzení věčného, jak je zřejmé z 25. kapitoly Matoušovy, a přece se to přijímá od potřeb- ných pod formou almužny. Tehdy anglický arcibiskup ze Salisbury 120 pravil: „Jsou-li všichni zavázáni k šesti skutkům milosrdenství, z toho následuje, že chudí, kteří nemají, z čeho by to dali, byli by zatraceni. A on odpověděl, že přece omezil, že ti, kteří mají a mohou dáti, jsou z evangelia zavázáni pod trestem zatracení dávati almužny. A obšírněji začal dokazovati, jak prvním dárcům bylo svobodno dávati desátky; ale potomci jsou již k nim zavázáni z přinucení, ale nebylo mu dovoleno obšírněji to objasňovati. Také řekl, že se proto neopovážil souhlasiti s oním odsouzením, poněvadž důvod doktorů jest soud úhrnný, jehož druhý díl nemůže býti o oněch článcích dokázán, totiž že kterýkoli z nich jest kacířský, bludný nebo pohoršlivý. Tu Páleč povstav pravil: „Ať platí protiklad onoho úhrnného soudu: některý z nich jest katolický, který není ani kacířský, ani bludný, ani pohoršlivý. Který je to?“ Mistr pravil: „Dokažte vy to o kterékoli části svého úhrnného soudu, a budete míti, co chcete!“ Bez zřetele na to výslovně vyznal, že žádný z oněch článků zatvrzele netvrdil, že se postavil na odpor proti jejich odsouzení spolu s jinými mistry a ne- souhlasil s ním, chtě slyšeti od nich, doktorů, písma nebo důvody usilu- jící o jejich zatracení. Dále se klade, že řečený Jan Hus pro svedení lidu a prostých lidí s opovážlivou smělostí řekl, že v Anglii mnozí mniši a jiní mistři se sešli v jakémsi kostele svatého Pavla proti mistru Janu Viklefovi a nemohli ho vyvrátiti, ale že hned hrom a blesk s nebe na ně sjel a rozrazil dveře kostelní, takže ti mniši a mistři stěží utekli do města londýnského, a to řekl k utvrzení výroků Jana Viklefa — načež vyrazil ve slova: „Kéž by má duše byla tam, kde jest duše Jana Viklefa!" Odpověděl, že jest pravda, že před dvanácti lety, ještě než byly jeho teologické knihy v Čechách, a knihy filozofické se mu velmi dobře líbily a nebylo mu známo než o dobrém jeho životě, řekl: „Nevím, kde jest duše toho Jana Viklefa, doufám, že jest spasen, a bojím se, aby nebyl za- tracen; chtěl bych však v naději, aby duše má byla tam, kde jest duše Jana Viklefa.“ A když to řekl v koncilu, vysmáli se mu velice, potřásajíce svými hlavami. Kladou také, že on se svými stoupenci bránil knihy a bludy toho 98
Strana 100
Viklefa a podporoval jiné obránce oněch bludů. Odpověděl, že nehájil žádný blud Viklefův, ani neví, že by některý Čech některý blud Vikle- tův byl hájil nebo že ho hájí. A dále řekl: „Vyznávám, že nevím, aniž jsem věděl, že by některý Čech byl anebo jest kacířem, proto však ne- popírám, že by někteří Čechové nemohli býti kacíři.“ Kladou mezi jiným, jak on se postavil proti odsouzení knih Vikle- fových, které byly v městě Pražském od doktorů k tomu ustanovených a na koncilu římském odsouzeny. Odpověděl, že když byl od arcibiskupa pražského 321 vyzván s jinými, aby u něho složil knihy M. Jana Vikle- fa, „já sám jsem přinesl knihu a dal jsem ji arcibiskupovi pražskému se slovy: „Hle, důstojný otče, já zde podávám své knihy, abyste, kdekoli v nich najdete nějaký blud, přikázali jej označiti, a já jej chci před celou obcí za takový vyhlásiti“. A ten arcibiskup se svými, neukázav nijaké takové články, nařídil knihy spáliti, což přece neměl v příkazech od stolice Apoštolské. A pravil, že se od toho spálení a od rozhodnutí toho arcibiskupa a procesů odvolal k stolici Apoštolské, a zvláště k Alexan- drovi Pátému, a když to odvolání trvalo a ten Alexander zemřel, odvolal se k Janovi XXIII., nyní Baltazar Cossa řečenému. A poněvadž mu ne- bylo skrze jeho zástupce dáno slyšení dobrá dvě léta, proto se nakonec odvolal ke Kristu. A když mu vytýkali, zda měl rozhřešení od papeže Jana, odpověděl, že nikoli, a zda jest dovoleno odvolati se i ke Kristu, odpověděl: „Já zde veřejně vyznávám, že není spravedlivějšího a účinnějšího odvolání než ke Kristu.“ A vysmáli se tomuto výroku velice. A on řekl: „Protože »odvolávati se«, jak praví práva, znamená v stížnosti od nižšího soudce žádati nebo dovolávati se pomoci vyššího soudce, a kdo jest účinnější a spravedlivější, který by mohl obtížené a utlačené lépe pozdvihnouti a jim pomoci, než Kristus, který ani neklame, ani nemůže býti klamán? O slyšení pak, odepřeném mistru Janovi u kurie, řekl Páleč po- vstav: „Ba bylo mu dáno slyšení na dvoře římském, třebas ne co se týče zproštění z osobního pohnání, poněvadž byl náramně podezřelý z ka- cířství, proto mu nebylo dáno slyšení o prominutí onoho jeho osobního pohnání. Mezi jiným kladou, jak sám radil bíti své protivníky mečem hmot- ným po příkladu Mojžíšově [Exo. 32, 27]. Odpověděl, že se mu to faleš- ně připisuje; ale dobře vyzýval, když vykládal epištolu o přílbě spásy a meči, jak praví apoštol [Ef. 6, 13—17], aby se jím opásali všichni a bránili evangelickou pravdu. A připojil, že řekl: „Hle, aby mne ne- chytali moji nepřátelé, neříkám mečem hmotným, nýbrž říkám mečem, jenž jest slovo boží.“ A oni pokřikovali řkouce: „A jak se to týkalo místa onoho Písma o Mojžíšovi uváděti »mečem, jenž jest slovo boží«? A dobře slyšíme, že to zde uvádíš.“ Dále kladou hned potom, jak hned nazítří byly vyhlášky na četných místech z jeho, jak se předpokládá, nařízení a návodu, aby se jeden každý opásal svým mečem okolo svých beder velmi mocně a nešetřil bratra svého, anebo jeden každý bližního svého. A ten odpověděl, že mu není nic o tom známo, ani o vyhláškách.
Viklefa a podporoval jiné obránce oněch bludů. Odpověděl, že nehájil žádný blud Viklefův, ani neví, že by některý Čech některý blud Vikle- tův byl hájil nebo že ho hájí. A dále řekl: „Vyznávám, že nevím, aniž jsem věděl, že by některý Čech byl anebo jest kacířem, proto však ne- popírám, že by někteří Čechové nemohli býti kacíři.“ Kladou mezi jiným, jak on se postavil proti odsouzení knih Vikle- fových, které byly v městě Pražském od doktorů k tomu ustanovených a na koncilu římském odsouzeny. Odpověděl, že když byl od arcibiskupa pražského 321 vyzván s jinými, aby u něho složil knihy M. Jana Vikle- fa, „já sám jsem přinesl knihu a dal jsem ji arcibiskupovi pražskému se slovy: „Hle, důstojný otče, já zde podávám své knihy, abyste, kdekoli v nich najdete nějaký blud, přikázali jej označiti, a já jej chci před celou obcí za takový vyhlásiti“. A ten arcibiskup se svými, neukázav nijaké takové články, nařídil knihy spáliti, což přece neměl v příkazech od stolice Apoštolské. A pravil, že se od toho spálení a od rozhodnutí toho arcibiskupa a procesů odvolal k stolici Apoštolské, a zvláště k Alexan- drovi Pátému, a když to odvolání trvalo a ten Alexander zemřel, odvolal se k Janovi XXIII., nyní Baltazar Cossa řečenému. A poněvadž mu ne- bylo skrze jeho zástupce dáno slyšení dobrá dvě léta, proto se nakonec odvolal ke Kristu. A když mu vytýkali, zda měl rozhřešení od papeže Jana, odpověděl, že nikoli, a zda jest dovoleno odvolati se i ke Kristu, odpověděl: „Já zde veřejně vyznávám, že není spravedlivějšího a účinnějšího odvolání než ke Kristu.“ A vysmáli se tomuto výroku velice. A on řekl: „Protože »odvolávati se«, jak praví práva, znamená v stížnosti od nižšího soudce žádati nebo dovolávati se pomoci vyššího soudce, a kdo jest účinnější a spravedlivější, který by mohl obtížené a utlačené lépe pozdvihnouti a jim pomoci, než Kristus, který ani neklame, ani nemůže býti klamán? O slyšení pak, odepřeném mistru Janovi u kurie, řekl Páleč po- vstav: „Ba bylo mu dáno slyšení na dvoře římském, třebas ne co se týče zproštění z osobního pohnání, poněvadž byl náramně podezřelý z ka- cířství, proto mu nebylo dáno slyšení o prominutí onoho jeho osobního pohnání. Mezi jiným kladou, jak sám radil bíti své protivníky mečem hmot- ným po příkladu Mojžíšově [Exo. 32, 27]. Odpověděl, že se mu to faleš- ně připisuje; ale dobře vyzýval, když vykládal epištolu o přílbě spásy a meči, jak praví apoštol [Ef. 6, 13—17], aby se jím opásali všichni a bránili evangelickou pravdu. A připojil, že řekl: „Hle, aby mne ne- chytali moji nepřátelé, neříkám mečem hmotným, nýbrž říkám mečem, jenž jest slovo boží.“ A oni pokřikovali řkouce: „A jak se to týkalo místa onoho Písma o Mojžíšovi uváděti »mečem, jenž jest slovo boží«? A dobře slyšíme, že to zde uvádíš.“ Dále kladou hned potom, jak hned nazítří byly vyhlášky na četných místech z jeho, jak se předpokládá, nařízení a návodu, aby se jeden každý opásal svým mečem okolo svých beder velmi mocně a nešetřil bratra svého, anebo jeden každý bližního svého. A ten odpověděl, že mu není nic o tom známo, ani o vyhláškách.
Strana 101
Dále se klade, že týž Jan Hus kázal různé bludy, z nichž vznikla pohoršení mezi preláty a lidem Království českého a mistry a studenty učení pražského a neposlušnost poddaných k jejich představeným a zni- čení svrchuřečeného učení pražského. A on odpověděl, že ne pro něho, nýbrž pro odepření příchylnosti ke králi ve věci neutrality a ustoupení od poslušnosti Rehořovy, protože nechtěli s králem souhlasiti, král spra- vedlivě daroval národu českému tři hlasy 1221 podle zakládací listiny řečené univerzity blahé paměti císaře Karla, protože založil univerzitu pražskou podle vzoru univerzit pařížské a boloňské. A oni nechtíce v tom s králem souhlasiti, přisáhli dokonce, že dříve než by to připustili, aby český národ měl tři hlasy a jiné národy jeden, že raději chtí odejítí z univerzity pražské a na ni se pro studium více nevrátiti; a tuto přísahu čtyřmi těžkými pokutami, totiž křivopřísežnictvím, vírou a ctí, kletby a sta grošů stvrdili. A ukazuje prstem na Alberta Warentrappa, 323 pravil: „I tento byl jedním z těch, kteří přisáhli, a byl tenkrát děkanem fakulty artistické.“ A ten vstav řekl: „Důstojní otcové! Aby se nevěřilo, že pan Jan Hus má pravdu ve svých vyprávěních a výrocích, račte mě slyšeti“, a nebyl slyšen. Zatím Náz 124 povstav pravil: „Důstojní otcové, račte mne slyšeti: Poněvadž se zde činí zmínka o národech, mně jest to dobře známo, pro- tože jsem tehdy byl u krále českého, že když přišli mistři tří národů ke králi českému, tenkrát římskému, žádajíce, aby je ráčil zachovati při je- jich právech, která odedávna drželi z darování císařského, on s nimi souhlasil. Potom tento Hus, přišed s Jeronýmem a jinými, přemluvil krále k jinému. A král podrážděn hněvem pravil: »Ty mi vždy působíš zmatky se svým druhem Jeronýmem. J25 A jestliže se nepostarají ti, kterým na tom záleží, já sám vás dám upáliti.« A vězte, důstojní otcové, že pan český král nikdy jim nepřál, ani nepřeje, ale ti jeho milci dělají všechno; a ti také se mnou nedávno pod jeho glejtem zle zacházeli." A Páleč vstav pravil: „Ano, důstojní otcové, nejen cizinci, ale i doktoři vlastního národa pro něho a z jeho nařízení byli vyhnáni. A dosud ně- kteří z nich jsou dnes na Moravě ve vyhnanství.“ A mistr Jan Hus odpo- věděl: „Není pravda, že pro mne, protože já jsem tenkrát nebyl v Praze, když oni odešli. A kardinál cambraiský pravil: „Mistře Jene, ty jsi nedávno ve věži 126 zdrženlivěji mluvil, než nyní činíš, a věz, že to není na tvůj prospěch.“ A on odpověděl: „Důstojný otče, protože se mnou tenkrát pěkně mluvili, ale zde takřka všichni na mne křičí, proto věřím, že všichni jsou moji nepřátelé.“ A kardinál řekl: „A kdo křičí? Vždyť když mluvíš, v tichosti tě poslouchají.“ A on odpověděl: „Kdyby nekřičeli, nebyli by nařídili jménem pana krále a podobně vaším mlčeti pod trestem vylou- čení a odchodu z tohoto místa. A když zde jsme na soudě, měli by jiní mlčeti, protože nemohu vás mluvícího slyšeti. Dále se klade, že pro jeho pohoršlivá a bludná kázání v městě Pražském ná sledovalo veliké vzbouření, způsobené lstí a vinou Jana Husa do té míry, že znamenití mužové katoličtí a bohabojní byli nuceni odejíti a skrýv ati se mimo obec napřed řečenou, a vznikly bitky, loupe- 100 101
Dále se klade, že týž Jan Hus kázal různé bludy, z nichž vznikla pohoršení mezi preláty a lidem Království českého a mistry a studenty učení pražského a neposlušnost poddaných k jejich představeným a zni- čení svrchuřečeného učení pražského. A on odpověděl, že ne pro něho, nýbrž pro odepření příchylnosti ke králi ve věci neutrality a ustoupení od poslušnosti Rehořovy, protože nechtěli s králem souhlasiti, král spra- vedlivě daroval národu českému tři hlasy 1221 podle zakládací listiny řečené univerzity blahé paměti císaře Karla, protože založil univerzitu pražskou podle vzoru univerzit pařížské a boloňské. A oni nechtíce v tom s králem souhlasiti, přisáhli dokonce, že dříve než by to připustili, aby český národ měl tři hlasy a jiné národy jeden, že raději chtí odejítí z univerzity pražské a na ni se pro studium více nevrátiti; a tuto přísahu čtyřmi těžkými pokutami, totiž křivopřísežnictvím, vírou a ctí, kletby a sta grošů stvrdili. A ukazuje prstem na Alberta Warentrappa, 323 pravil: „I tento byl jedním z těch, kteří přisáhli, a byl tenkrát děkanem fakulty artistické.“ A ten vstav řekl: „Důstojní otcové! Aby se nevěřilo, že pan Jan Hus má pravdu ve svých vyprávěních a výrocích, račte mě slyšeti“, a nebyl slyšen. Zatím Náz 124 povstav pravil: „Důstojní otcové, račte mne slyšeti: Poněvadž se zde činí zmínka o národech, mně jest to dobře známo, pro- tože jsem tehdy byl u krále českého, že když přišli mistři tří národů ke králi českému, tenkrát římskému, žádajíce, aby je ráčil zachovati při je- jich právech, která odedávna drželi z darování císařského, on s nimi souhlasil. Potom tento Hus, přišed s Jeronýmem a jinými, přemluvil krále k jinému. A král podrážděn hněvem pravil: »Ty mi vždy působíš zmatky se svým druhem Jeronýmem. J25 A jestliže se nepostarají ti, kterým na tom záleží, já sám vás dám upáliti.« A vězte, důstojní otcové, že pan český král nikdy jim nepřál, ani nepřeje, ale ti jeho milci dělají všechno; a ti také se mnou nedávno pod jeho glejtem zle zacházeli." A Páleč vstav pravil: „Ano, důstojní otcové, nejen cizinci, ale i doktoři vlastního národa pro něho a z jeho nařízení byli vyhnáni. A dosud ně- kteří z nich jsou dnes na Moravě ve vyhnanství.“ A mistr Jan Hus odpo- věděl: „Není pravda, že pro mne, protože já jsem tenkrát nebyl v Praze, když oni odešli. A kardinál cambraiský pravil: „Mistře Jene, ty jsi nedávno ve věži 126 zdrženlivěji mluvil, než nyní činíš, a věz, že to není na tvůj prospěch.“ A on odpověděl: „Důstojný otče, protože se mnou tenkrát pěkně mluvili, ale zde takřka všichni na mne křičí, proto věřím, že všichni jsou moji nepřátelé.“ A kardinál řekl: „A kdo křičí? Vždyť když mluvíš, v tichosti tě poslouchají.“ A on odpověděl: „Kdyby nekřičeli, nebyli by nařídili jménem pana krále a podobně vaším mlčeti pod trestem vylou- čení a odchodu z tohoto místa. A když zde jsme na soudě, měli by jiní mlčeti, protože nemohu vás mluvícího slyšeti. Dále se klade, že pro jeho pohoršlivá a bludná kázání v městě Pražském ná sledovalo veliké vzbouření, způsobené lstí a vinou Jana Husa do té míry, že znamenití mužové katoličtí a bohabojní byli nuceni odejíti a skrýv ati se mimo obec napřed řečenou, a vznikly bitky, loupe- 100 101
Strana 102
LE res B29a -.- L . va. I 111IIIMIIIUN!! rILILIILL! 35 * r nosenvuowa A a .... .. . . .. Litoměřice. Kresba F. B. Wernera z doby kolem r. 1750. — — — ... . .. .. .... . . — „ — — — — — — — . . —— ... . — —. .. — — —— v----- — — ..... .- --- ——— . — ——— -— — — —- — —— - —— ... — — — — — ——.—— ——— . ..— —— žení, svatokrádeže a jiné hrozné a ohavné věci přičiněním s prací svrchu řečeného Jana Husa s jeho stoupenci. Odpověděl, že ne pro něho, nýbrž proto, že se nedržel krále a univerzity ve věci neutrality, vyhlásil arci- biskup Zbyněk interdikt na dvě míle okolo Prahy a odtud, oloupiv hrob svatého Václava, uprchl do Roudnice 1271 a za ním šli preláti i jiní duchovní; a když se zdráhali přidržeti se krále a konati bohoslužby a utekli, jiní se uvázali v jejich majetky. „Ale ne,“ pravil, „z mého na- řízení, ani z návodu. A Náz pravil: „Nikoli, důstojní otcové, protože se nepřidrželi krále,
LE res B29a -.- L . va. I 111IIIMIIIUN!! rILILIILL! 35 * r nosenvuowa A a .... .. . . .. Litoměřice. Kresba F. B. Wernera z doby kolem r. 1750. — — — ... . .. .. .... . . — „ — — — — — — — . . —— ... . — —. .. — — —— v----- — — ..... .- --- ——— . — ——— -— — — —- — —— - —— ... — — — — — ——.—— ——— . ..— —— žení, svatokrádeže a jiné hrozné a ohavné věci přičiněním s prací svrchu řečeného Jana Husa s jeho stoupenci. Odpověděl, že ne pro něho, nýbrž proto, že se nedržel krále a univerzity ve věci neutrality, vyhlásil arci- biskup Zbyněk interdikt na dvě míle okolo Prahy a odtud, oloupiv hrob svatého Václava, uprchl do Roudnice 1271 a za ním šli preláti i jiní duchovní; a když se zdráhali přidržeti se krále a konati bohoslužby a utekli, jiní se uvázali v jejich majetky. „Ale ne,“ pravil, „z mého na- řízení, ani z návodu. A Náz pravil: „Nikoli, důstojní otcové, protože se nepřidrželi krále,
Strana 103
LIIs 12 iA ☞ T TELEEII A 111NIT. HEIN ☞ ren 102 103 cee. fe�s. — A — - ☞ A A Ieun9-Aee. A A E—-FLrLa, VD - n ☞ nýbrž pro loupeže na nich spáchané žádali, aby řečený pan arcibiskup vyhlásil interdikt, a proto byli oloupeni. A kardinál cambraiský, tehdy komisař a soudce pravil: „O tom musím také já svědčiti. Když jsem jel z Říma, potkali mě nějací preláti z Čech, a když jsem se ptal, co jest tam nového, odpověděli: „O důstojný otče, zle; celé duchovenstvo jest olupováno o prebendy a o svůj majetek a ubližuje se mu.“ A kardinál cambraiský mu řekl: „Mistře Jene! Když jsi byl přive- den do paláce, tenkrát jsme se tě ptali, jak jsi sem přišel, a ty jsi říkal,
LIIs 12 iA ☞ T TELEEII A 111NIT. HEIN ☞ ren 102 103 cee. fe�s. — A — - ☞ A A Ieun9-Aee. A A E—-FLrLa, VD - n ☞ nýbrž pro loupeže na nich spáchané žádali, aby řečený pan arcibiskup vyhlásil interdikt, a proto byli oloupeni. A kardinál cambraiský, tehdy komisař a soudce pravil: „O tom musím také já svědčiti. Když jsem jel z Říma, potkali mě nějací preláti z Čech, a když jsem se ptal, co jest tam nového, odpověděli: „O důstojný otče, zle; celé duchovenstvo jest olupováno o prebendy a o svůj majetek a ubližuje se mu.“ A kardinál cambraiský mu řekl: „Mistře Jene! Když jsi byl přive- den do paláce, tenkrát jsme se tě ptali, jak jsi sem přišel, a ty jsi říkal,
Strana 104
= islercicaa Sorite I T k I o — I ☞ A 1111 II! A * éLiea — te vons Kulte (Da? neue Convent von Sthcila.Ten nows Convarl 2s'tifela, uns Cesler Kirk. ... Jen S'e2x. Kea » Kornhaus, . Aan now� Xosl. † Nue Kire. .. - . Jen ClasLew. *9ie Nssty. 69:. Schen? n'ur9i9: Jodli Capeſt. J umrccin Kipe. Baum an Seren GCaliern Kalt: wadr.Jen Slean K9Ak! Ca 8 Spillac. zu Kullenber9. - Spifa(Kulneheph euce rods. Cae�awS&: GEAnA. Caaslaner Ther. Under C. Jranen Kirch. . . MatK. Scpi Xesl& . . . Petra - Pawſa. n Zu s. PAt Pau( izUrsutnerm. S. gierai. . .. . 195. Georgen.. . .- p . - - Jen Rathus. 14 R Athaus. 15 5. Jacobs. Pfenxerch . .- - . 5. JaaKuba. Kost.&. tejeduc: 2u s. Sar6ask. - , Jasguwtekeikosl.g Coceca? Jat2u wieky. * 12Co kcesium... 1KAurermer Ther. - - - KourzMeka Brana. 19 5. Sarteeera &. Le kcLLr HlCAe. Eredn. Swatezh K.AI A ☞ Kutná Hora, sedlecký klášter a Čáslav. že jsi sem přišel svobodně, a kdybys byl nechtěl sem jíti, že by tě nebyli mohli přinutiti ani král český, ani pan král římský zde přítomný, abys sem přišel.“ A M. Jan odpověděl: „Ano, řekl jsem, že jsem sem přišel svobodně, a kdybych byl nechtěl sem přijíti, jest tolik a tak mocných pánů v Království českém, kteří mě mají rádi a na jejichž hradech byl bych se mohl skrýti a schovati, že by mě byli ani onen král, ani tento ne- přinutili, abych sem přišel.“ A kardinál potřásl hlavou, a změniv výraz jaksi v rozhořčení, pravil: „Hle, jaká to opovážlivost!“ A pan Jan řekl k okolo stojícím, když proti němu hučeli: „Ano, pravdu mluví a jest to Kresba F. B. Wernera z doby kolem r. 1750.
= islercicaa Sorite I T k I o — I ☞ A 1111 II! A * éLiea — te vons Kulte (Da? neue Convent von Sthcila.Ten nows Convarl 2s'tifela, uns Cesler Kirk. ... Jen S'e2x. Kea » Kornhaus, . Aan now� Xosl. † Nue Kire. .. - . Jen ClasLew. *9ie Nssty. 69:. Schen? n'ur9i9: Jodli Capeſt. J umrccin Kipe. Baum an Seren GCaliern Kalt: wadr.Jen Slean K9Ak! Ca 8 Spillac. zu Kullenber9. - Spifa(Kulneheph euce rods. Cae�awS&: GEAnA. Caaslaner Ther. Under C. Jranen Kirch. . . MatK. Scpi Xesl& . . . Petra - Pawſa. n Zu s. PAt Pau( izUrsutnerm. S. gierai. . .. . 195. Georgen.. . .- p . - - Jen Rathus. 14 R Athaus. 15 5. Jacobs. Pfenxerch . .- - . 5. JaaKuba. Kost.&. tejeduc: 2u s. Sar6ask. - , Jasguwtekeikosl.g Coceca? Jat2u wieky. * 12Co kcesium... 1KAurermer Ther. - - - KourzMeka Brana. 19 5. Sarteeera &. Le kcLLr HlCAe. Eredn. Swatezh K.AI A ☞ Kutná Hora, sedlecký klášter a Čáslav. že jsi sem přišel svobodně, a kdybys byl nechtěl sem jíti, že by tě nebyli mohli přinutiti ani král český, ani pan král římský zde přítomný, abys sem přišel.“ A M. Jan odpověděl: „Ano, řekl jsem, že jsem sem přišel svobodně, a kdybych byl nechtěl sem přijíti, jest tolik a tak mocných pánů v Království českém, kteří mě mají rádi a na jejichž hradech byl bych se mohl skrýti a schovati, že by mě byli ani onen král, ani tento ne- přinutili, abych sem přišel.“ A kardinál potřásl hlavou, a změniv výraz jaksi v rozhořčení, pravil: „Hle, jaká to opovážlivost!“ A pan Jan řekl k okolo stojícím, když proti němu hučeli: „Ano, pravdu mluví a jest to Kresba F. B. Wernera z doby kolem r. 1750.
Strana 105
e Sšla d Kulis 16 A I 1 18 2 A sbaíaA. kueakeae šoktoee — — ☞ 1ii II! k MM ☞ At kA Lůmbe l ota Iun A 1 An RA a, 2 104 — 105 e CLASLAU. — — ALL áw * v A u ha ee 11 e ALe pravda; a já jsem chudý rytíř v našem království, a já bych ho chtěl rok chrániti, 128 ať se to komu líbí nebo ne, aby ho nemohl dostati. A jest mnoho velikých pánů, kdož ho mají rádi, kteří mají přepevné hrady, kteří by ho chránili, jak dlouho by chtěli, i proti těmto oběma králům. A dříve než byl odveden, řekl mu kardinál cambraiský: „Mistře Je- ne, ty jsi nedávno ve věži řekl, že se chceš pokorně podrobiti soudu kon- cilu; proto ti radím, aby ses nezaplétal do těchto bludů, ale aby ses po- drobil nápravě koncilu a poučení, a koncil naloží s tebou podle milo- srdenství."
e Sšla d Kulis 16 A I 1 18 2 A sbaíaA. kueakeae šoktoee — — ☞ 1ii II! k MM ☞ At kA Lůmbe l ota Iun A 1 An RA a, 2 104 — 105 e CLASLAU. — — ALL áw * v A u ha ee 11 e ALe pravda; a já jsem chudý rytíř v našem království, a já bych ho chtěl rok chrániti, 128 ať se to komu líbí nebo ne, aby ho nemohl dostati. A jest mnoho velikých pánů, kdož ho mají rádi, kteří mají přepevné hrady, kteří by ho chránili, jak dlouho by chtěli, i proti těmto oběma králům. A dříve než byl odveden, řekl mu kardinál cambraiský: „Mistře Je- ne, ty jsi nedávno ve věži řekl, že se chceš pokorně podrobiti soudu kon- cilu; proto ti radím, aby ses nezaplétal do těchto bludů, ale aby ses po- drobil nápravě koncilu a poučení, a koncil naloží s tebou podle milo- srdenství."
Strana 106
TAB AA-e A — N 1. &Js Jotc. 8P Byinl2 Raus. »E. A Th.r. * AAA 4. i4 PleI. Pfarexirc. R AIA. AAn2. 2 Ael. SAers 8. Coorl.-9.. Sobaa A Zurá A král pravil: „Poslyš, Jene Huse! Řekli někteří, že jsem ti dal ochranný průvodní list teprve čtrnáct dní po tvém zatčení. Já tvrdím, že to není pravda, protože chci dokázati s knížaty a jinými přemnohými, že jsem ti dal ochranný průvodní list ještě dříve, než jsi vyšel z Prahy; a také jsem nařídil tamže pánům Václavovi a Janovi, aby tě přivedli a zabezpečili, aby tebe, jenž jsi svobodně přišel do Konstancie, nesu- žovali, ale aby ti dali veřejné slyšení, abys mohl odpovídati ze své víry. To i učinili a dali ti veřejné slyšení a pokojné i čestné. A já jim děkuji, L s A N Tábor, Soběslav a Veselí nad Lužnicí. Kresba F. B. Wernera z doby kolem r. 1750. A —A T
TAB AA-e A — N 1. &Js Jotc. 8P Byinl2 Raus. »E. A Th.r. * AAA 4. i4 PleI. Pfarexirc. R AIA. AAn2. 2 Ael. SAers 8. Coorl.-9.. Sobaa A Zurá A král pravil: „Poslyš, Jene Huse! Řekli někteří, že jsem ti dal ochranný průvodní list teprve čtrnáct dní po tvém zatčení. Já tvrdím, že to není pravda, protože chci dokázati s knížaty a jinými přemnohými, že jsem ti dal ochranný průvodní list ještě dříve, než jsi vyšel z Prahy; a také jsem nařídil tamže pánům Václavovi a Janovi, aby tě přivedli a zabezpečili, aby tebe, jenž jsi svobodně přišel do Konstancie, nesu- žovali, ale aby ti dali veřejné slyšení, abys mohl odpovídati ze své víry. To i učinili a dali ti veřejné slyšení a pokojné i čestné. A já jim děkuji, L s A N Tábor, Soběslav a Veselí nad Lužnicí. Kresba F. B. Wernera z doby kolem r. 1750. A —A T
Strana 107
R. Q V A welcham. Den JaboriAn Kr & s6risler ge wohnO. bonitorum Rgclnium 3.N3nAa. 9. Ln?mli flui Wessch S ..NS " . . . * ? ". 106 107 - 1 A Sa třebas jiní říkají, že jsem nesměl dáti ochranný průvodní list kacíři nebo z kacířství podezřelému. A proto, jako ti zde pan kardinál radí, tak i já radím, abys nic nedržel zatvrzele, nýbrž aby ses v tom, co zde proti tobě bylo dokázáno a co jsi přiznal, dal zcela na milost svatého koncilu, a oni ti pro nás a naši čest a bratra našeho a pro České království učiní nějakou milost, a vezmi na sebe za to pokání. Chceš-li však je zatvrzele držeti, věru tehdy oni dobře vědí, co mají s tebou učiniti. Já jsem jim řekl, že nechci žádného kacíře hájiti, ano, kdyby jeden chtěl býti v svém
R. Q V A welcham. Den JaboriAn Kr & s6risler ge wohnO. bonitorum Rgclnium 3.N3nAa. 9. Ln?mli flui Wessch S ..NS " . . . * ? ". 106 107 - 1 A Sa třebas jiní říkají, že jsem nesměl dáti ochranný průvodní list kacíři nebo z kacířství podezřelému. A proto, jako ti zde pan kardinál radí, tak i já radím, abys nic nedržel zatvrzele, nýbrž aby ses v tom, co zde proti tobě bylo dokázáno a co jsi přiznal, dal zcela na milost svatého koncilu, a oni ti pro nás a naši čest a bratra našeho a pro České království učiní nějakou milost, a vezmi na sebe za to pokání. Chceš-li však je zatvrzele držeti, věru tehdy oni dobře vědí, co mají s tebou učiniti. Já jsem jim řekl, že nechci žádného kacíře hájiti, ano, kdyby jeden chtěl býti v svém
Strana 108
(BöhmishA - - — —E „ MTRH "T TH II 11 LEELI *58 av ineed. . N k..... . 4. IIIL — VIIMLNUJÍE Tlilu nekukeařsa any Z4 t VELY K LEL ☞ E * - ☞ 11 — — Cosle. Qeéen CroMA. — — Český Krumlov, klášter Zlatá Koruna a Kájov. e E aee Kresba F. B. Wernera z doby kolem r. 1750. á xxsx A A LuAAsA Aaseeshlieh á jásko dl ee — n A -- T T 21 I — .... DPR I kacířství zatvrzelý, já sám bych ho chtěl podpáliti a spáliti. Ale já bych ti radil, aby ses zcela dal na milost koncilu, a čím dřív, tím líp, aby ses nezapletl do hlubších bludů.“ A on odpověděl k prvnímu: „Děkuji Vaší Jasnosti za ochranný průvodní list, že mi jej Vaše Jasnost ráčila milostivě dáti.“ A zatím mu přetrhli řeč jiní a on jakoby zapomněl dáti prohlášení o nezatvrzelosti. Tehdy pan Jan z Chlumu povstav pravil: „Mistře Jene, odpovězte panu králi k druhému.“ A on řekl: „A nejjas-
(BöhmishA - - — —E „ MTRH "T TH II 11 LEELI *58 av ineed. . N k..... . 4. IIIL — VIIMLNUJÍE Tlilu nekukeařsa any Z4 t VELY K LEL ☞ E * - ☞ 11 — — Cosle. Qeéen CroMA. — — Český Krumlov, klášter Zlatá Koruna a Kájov. e E aee Kresba F. B. Wernera z doby kolem r. 1750. á xxsx A A LuAAsA Aaseeshlieh á jásko dl ee — n A -- T T 21 I — .... DPR I kacířství zatvrzelý, já sám bych ho chtěl podpáliti a spáliti. Ale já bych ti radil, aby ses zcela dal na milost koncilu, a čím dřív, tím líp, aby ses nezapletl do hlubších bludů.“ A on odpověděl k prvnímu: „Děkuji Vaší Jasnosti za ochranný průvodní list, že mi jej Vaše Jasnost ráčila milostivě dáti.“ A zatím mu přetrhli řeč jiní a on jakoby zapomněl dáti prohlášení o nezatvrzelosti. Tehdy pan Jan z Chlumu povstav pravil: „Mistře Jene, odpovězte panu králi k druhému.“ A on řekl: „A nejjas-
Strana 109
umman. D T7AI cV.s: jár 17sákiai. D.3 Neu 3262k. Tos únlabe §chtss án ca o. 1. Da 3 Rath- Kanl. s S/H. s. Minorillen cfoclee. z Kejauer, „. WaBsce Then. „ 5. Anga &ac. 3n afean. Coshen 10. S. Panc. Carnce.. 11. Pſaerkiec. 12JaevAl.e 6 ſ-sium à 3. 19.7a1 o6etIJhe. 11. occea Vorsiua 108 ESTIV v ŘLVT IY MoB. ☞ HHR. LLILI 109 Kojau. Prolslej cy. .* .- l N 111 T D A m2 nější kníže, nechť ví Vaše Jasnost, že já jsem přišel sem svobodně, ne, abych něco zatvrzele hájil, ale, budu-li poučen, abych pokorně opravil, kdekoli jsem pobloudil. A pod kardinálem florentským seděl jeden veřejný notář, kte- rý po přečtení každého článku a po odpovědi poznamenával, co mu řečený kardinál nařizoval; zda také vyznání mistrova nebo ne, tím si nejsem jist; ale to jsem viděl a slyšel, že po každé od-
umman. D T7AI cV.s: jár 17sákiai. D.3 Neu 3262k. Tos únlabe §chtss án ca o. 1. Da 3 Rath- Kanl. s S/H. s. Minorillen cfoclee. z Kejauer, „. WaBsce Then. „ 5. Anga &ac. 3n afean. Coshen 10. S. Panc. Carnce.. 11. Pſaerkiec. 12JaevAl.e 6 ſ-sium à 3. 19.7a1 o6etIJhe. 11. occea Vorsiua 108 ESTIV v ŘLVT IY MoB. ☞ HHR. LLILI 109 Kojau. Prolslej cy. .* .- l N 111 T D A m2 nější kníže, nechť ví Vaše Jasnost, že já jsem přišel sem svobodně, ne, abych něco zatvrzele hájil, ale, budu-li poučen, abych pokorně opravil, kdekoli jsem pobloudil. A pod kardinálem florentským seděl jeden veřejný notář, kte- rý po přečtení každého článku a po odpovědi poznamenával, co mu řečený kardinál nařizoval; zda také vyznání mistrova nebo ne, tím si nejsem jist; ale to jsem viděl a slyšel, že po každé od-
Strana 110
povědi a jejich sporu s mistrem něco mu přikazoval poznamenati. A tak vytknuvše mu ony a mnohé jiné články i v jeho přítom- nosti, odešli a jeho odvedli do žaláře. Tehdy ho spolu s mistrem Jero- nýmem měl o své moci a svěřeného sobě od koncilu biskup rižský. 129 Protože však jsem nemohl všechno tak přesně a doslovně pamato- vati, co jsem tam jsa přítomen viděl díti se i slyšel, přece jsem všechnu látku podle nejvyšší možnosti do paměti vložil. A zvláště poněvadž jsem neměl články, k nimž svědkové vypovídali, které tehdy mistru Janovi byly vytýkány, proto jestliže jsem v některých zde poznamenal vadně, chci od těch, kdož to lépe pamatují, pokorně býti opraven, a zvláště od těch, kteří tam byli, ne kteří to od jiných slyšeli. ČÁST ČTVRTÁ Slyšení dne 8. června [I] ZAČÁTEK SLYŠENÍ V sobotu po Marcelovi, která byla 8. den měsíce června, mistr Jan Hus byl opět veden k slyšení na místo v řečeném refektáři, kde předsedal král s nějakými kardinály, arcibiskupy, biskupy a jinými preláty; a páni V(áclav) a Ja(n) a P(etr) bakalář, písař, také tam byli přítomni. Tam bylo čteno asi 39 článků, které prý byly vybrány z knih mistrových. A které byly doslovně v knihách položeny, ty mistr uznal za své, které však ne- byly doslova vybrány, ty četl jakýsi Angličan nebo vyhlašoval, jak byly v knize a exempláři mistrově; a kde stály v knize věci, které se jim ne- líbily, několikrát pravil kardinál cambraiský králi a jiným: „A hle, zde stojí hůře, nebezpečněji a bludněji, než bylo článkováno.“ J A následují ony články a ty kdosi 121 pečlivě srovnal s původní knihou, z nichž málo jest v knize tak položeno. A tedy, které se doslova kladou v jeho původní knize, jest na okraji u nich poznamenáno »jest«, které však jsou buď na začátku, buď na konci nebo uprostřed změněny, u těch se klade na okraji: »ne doslovně«. [2] ČLÁNKY VYBRANÉ Z TRAKTÁTU MISTRA JANA HUSA „O CIRKVI“ a P 1] Toliko jedna jest svatá církev obecná, která jest obec vyvo- lených, v kapitole 1 a 2 na začátku. Blud, rozsahem a obsahem jeho tvr- zení, že pouze obec vyvolených jest svatá církev obecná. Hle, tak se klade v původní knížce, rukou mistra Jana Husa psané, tento článek a jiné následující:
povědi a jejich sporu s mistrem něco mu přikazoval poznamenati. A tak vytknuvše mu ony a mnohé jiné články i v jeho přítom- nosti, odešli a jeho odvedli do žaláře. Tehdy ho spolu s mistrem Jero- nýmem měl o své moci a svěřeného sobě od koncilu biskup rižský. 129 Protože však jsem nemohl všechno tak přesně a doslovně pamato- vati, co jsem tam jsa přítomen viděl díti se i slyšel, přece jsem všechnu látku podle nejvyšší možnosti do paměti vložil. A zvláště poněvadž jsem neměl články, k nimž svědkové vypovídali, které tehdy mistru Janovi byly vytýkány, proto jestliže jsem v některých zde poznamenal vadně, chci od těch, kdož to lépe pamatují, pokorně býti opraven, a zvláště od těch, kteří tam byli, ne kteří to od jiných slyšeli. ČÁST ČTVRTÁ Slyšení dne 8. června [I] ZAČÁTEK SLYŠENÍ V sobotu po Marcelovi, která byla 8. den měsíce června, mistr Jan Hus byl opět veden k slyšení na místo v řečeném refektáři, kde předsedal král s nějakými kardinály, arcibiskupy, biskupy a jinými preláty; a páni V(áclav) a Ja(n) a P(etr) bakalář, písař, také tam byli přítomni. Tam bylo čteno asi 39 článků, které prý byly vybrány z knih mistrových. A které byly doslovně v knihách položeny, ty mistr uznal za své, které však ne- byly doslova vybrány, ty četl jakýsi Angličan nebo vyhlašoval, jak byly v knize a exempláři mistrově; a kde stály v knize věci, které se jim ne- líbily, několikrát pravil kardinál cambraiský králi a jiným: „A hle, zde stojí hůře, nebezpečněji a bludněji, než bylo článkováno.“ J A následují ony články a ty kdosi 121 pečlivě srovnal s původní knihou, z nichž málo jest v knize tak položeno. A tedy, které se doslova kladou v jeho původní knize, jest na okraji u nich poznamenáno »jest«, které však jsou buď na začátku, buď na konci nebo uprostřed změněny, u těch se klade na okraji: »ne doslovně«. [2] ČLÁNKY VYBRANÉ Z TRAKTÁTU MISTRA JANA HUSA „O CIRKVI“ a P 1] Toliko jedna jest svatá církev obecná, která jest obec vyvo- lených, v kapitole 1 a 2 na začátku. Blud, rozsahem a obsahem jeho tvr- zení, že pouze obec vyvolených jest svatá církev obecná. Hle, tak se klade v původní knížce, rukou mistra Jana Husa psané, tento článek a jiné následující:
Strana 111
„Církev však svatá katolická, to jest obecná, jest obec všech vyvo- lených, kterou jsou všichni vyvolení nynější, minulí a budoucí. Jest zřejmý tento názor skrze svatého Augustina na Jana, pod jehož názo- rem v kauze 32., kvestii 4., v 4. kapitole stojí: »Recurrat« (Nechť se vrá- tí), jak táž církev vyvolených sahala od začátku světa až do apoštolů a odtud až do soudného dne. Neboť praví: „Církev, která zplodila Abela a Enocha a Noeho a Abrahama, ona zplodila Mojžíše a proroky časem pozdější před příchodem Páně; a která tyto, ona apoštoly a mu- čedníky naše a všechny dobré křesťany. Všechny totiž zplodila, kteří se v různých dobách narodili a objevili, ale společenstvím jednoho národa jsou spojeni a jako občané téhož města námahy tohoto putování zakusili a někteří nyní zakoušejí a až do konce budou zakoušeti. 2] Jako Pavel nikdy nebyl údem dáblovým, třebas učinil někte- ré skutky podobné skutkům církve zlých, podobně Petr, který upadl do těžkého křivopřísežnictví z dopuštění Páně, aby silněji povstal; kap. 3 Ff. Tak, jak se klade, stojí doslova v knize mistrově; níže: „Neboť upadnouti do takových hříchů, jak praví Augustin, jest na prospěch vyvolených.“ A jest to zřejmé z toho, že jest dvojí dělení od církve svaté: první jest nezničitelné, jak jsou všichni zavržení od církve odděleni; druhé zničitelné, jak také někteří kacíři zničitelným hříchem jsou od té církve odděleni, mohou však milostí boží dostati se do ovčince Pána Ježíše Krista. O takových praví sám Jan 10, [16]: »Mámť jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince, tyť musím přivésti; nebo hlas můj slyšeti budou a budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.« A dokazuje se to tamže skrze svatého Augustina 141 na ono slovo Janovo, aby syny boží, kteří byli rozptýleni, shromáždil vjedno atd. Dále v traktátě »O pokání« v distinkci 4, v kvestii »Hoc ergo« (To tedy), až do konce kapitoly. 110 111 3] Žádná část církve z ní konečně nevypadne, protože láska vy- volení, která ji poutá, nevypadá, v kapitole 3 Ff 2. Hle, tak se klade tímto způsobem v knížce: „Tak jako odpadky církve, totiž zavržení, vycházejí z ní, nebyly však z ní jako části, protože žádná její část z ní konečně nevypadá, protože " láska vyvolení, která ji poutá, nevypadá podle apoštola 1. Kor. 13. [8]. A to dokazuje apoštol, Řím. 8, [28] řka: »Vímeť pak, že milujícím Boha všechny věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteří podle uložení jeho« — totiž vyvolení — »povoláni jsou svatí« atd. »Neboť kteréž vyvolil, ty i povolal, kterýchž povolal, ty i ospravedlnil« a uzavírá o vyvolených po dlouhém dokazování [Řím. 8, 38] řka: »Jsem si jist zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani ctnosti, ani nastávající věci, ani bu- doucnost, ani strach, ani hlubina, ani žádné stvoření nebude moci nás odloučiti od lásky boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem atd.« Jiné věci jsou v knize jasné, protože zde jsem v mnohém krátil atd. pro stručnost. 4] Vyvolený, nejsoucí v milosti podle přítomné spravedlnosti,
„Církev však svatá katolická, to jest obecná, jest obec všech vyvo- lených, kterou jsou všichni vyvolení nynější, minulí a budoucí. Jest zřejmý tento názor skrze svatého Augustina na Jana, pod jehož názo- rem v kauze 32., kvestii 4., v 4. kapitole stojí: »Recurrat« (Nechť se vrá- tí), jak táž církev vyvolených sahala od začátku světa až do apoštolů a odtud až do soudného dne. Neboť praví: „Církev, která zplodila Abela a Enocha a Noeho a Abrahama, ona zplodila Mojžíše a proroky časem pozdější před příchodem Páně; a která tyto, ona apoštoly a mu- čedníky naše a všechny dobré křesťany. Všechny totiž zplodila, kteří se v různých dobách narodili a objevili, ale společenstvím jednoho národa jsou spojeni a jako občané téhož města námahy tohoto putování zakusili a někteří nyní zakoušejí a až do konce budou zakoušeti. 2] Jako Pavel nikdy nebyl údem dáblovým, třebas učinil někte- ré skutky podobné skutkům církve zlých, podobně Petr, který upadl do těžkého křivopřísežnictví z dopuštění Páně, aby silněji povstal; kap. 3 Ff. Tak, jak se klade, stojí doslova v knize mistrově; níže: „Neboť upadnouti do takových hříchů, jak praví Augustin, jest na prospěch vyvolených.“ A jest to zřejmé z toho, že jest dvojí dělení od církve svaté: první jest nezničitelné, jak jsou všichni zavržení od církve odděleni; druhé zničitelné, jak také někteří kacíři zničitelným hříchem jsou od té církve odděleni, mohou však milostí boží dostati se do ovčince Pána Ježíše Krista. O takových praví sám Jan 10, [16]: »Mámť jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince, tyť musím přivésti; nebo hlas můj slyšeti budou a budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.« A dokazuje se to tamže skrze svatého Augustina 141 na ono slovo Janovo, aby syny boží, kteří byli rozptýleni, shromáždil vjedno atd. Dále v traktátě »O pokání« v distinkci 4, v kvestii »Hoc ergo« (To tedy), až do konce kapitoly. 110 111 3] Žádná část církve z ní konečně nevypadne, protože láska vy- volení, která ji poutá, nevypadá, v kapitole 3 Ff 2. Hle, tak se klade tímto způsobem v knížce: „Tak jako odpadky církve, totiž zavržení, vycházejí z ní, nebyly však z ní jako části, protože žádná její část z ní konečně nevypadá, protože " láska vyvolení, která ji poutá, nevypadá podle apoštola 1. Kor. 13. [8]. A to dokazuje apoštol, Řím. 8, [28] řka: »Vímeť pak, že milujícím Boha všechny věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteří podle uložení jeho« — totiž vyvolení — »povoláni jsou svatí« atd. »Neboť kteréž vyvolil, ty i povolal, kterýchž povolal, ty i ospravedlnil« a uzavírá o vyvolených po dlouhém dokazování [Řím. 8, 38] řka: »Jsem si jist zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani ctnosti, ani nastávající věci, ani bu- doucnost, ani strach, ani hlubina, ani žádné stvoření nebude moci nás odloučiti od lásky boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem atd.« Jiné věci jsou v knize jasné, protože zde jsem v mnohém krátil atd. pro stručnost. 4] Vyvolený, nejsoucí v milosti podle přítomné spravedlnosti,
Strana 112
P I 3. A ☞ ☞ á ☞ A 1112 111 1 earunnauían íí oaeeae V bP 113 Isee ☞ -- -- — — — B L An „ .. . . „ u. 2 — - Plzeň a její půdorys. Kresba F. B. Wernera z doby kolem r. 1750. vždy jest úd svaté církve obecné. — Blud, rozumí-li se to o každém vy- voleném. Neklade se tak v knize, nýbrž takto na začátku kap. 5, kde se ukazuje, že rozliční jsou rozličným způsobem v církvi. „Někteří jsou v církvi podle nenáležité víry a podle vyvolení, jako křesťané vyvolení jsoucí nyní ve vinách, ale kteří se vrátí do milosti atd.
P I 3. A ☞ ☞ á ☞ A 1112 111 1 earunnauían íí oaeeae V bP 113 Isee ☞ -- -- — — — B L An „ .. . . „ u. 2 — - Plzeň a její půdorys. Kresba F. B. Wernera z doby kolem r. 1750. vždy jest úd svaté církve obecné. — Blud, rozumí-li se to o každém vy- voleném. Neklade se tak v knize, nýbrž takto na začátku kap. 5, kde se ukazuje, že rozliční jsou rozličným způsobem v církvi. „Někteří jsou v církvi podle nenáležité víry a podle vyvolení, jako křesťané vyvolení jsoucí nyní ve vinách, ale kteří se vrátí do milosti atd.
Strana 113
R eno V V »uk A A A E AGu2. w " ". .. .. .... a- . .. . 1. — „ 1Z — . ProsPEcl u�Grunris PILSEN. skauptkvá siBartsOma:. z 2rtaner ceca. * PP.Franelitan. 4. JunSee2n6 Coser. s S. wene es Co.Ce A3 R.th-hans. .:h 9N. ; Peaaen Iher. 9 S. M.ril MaAut toMeenbarger Ther. uPe. 33es.7h.. Rečeee 5e.t5.2 112 113 . . n — ☞ ☞ a * 5] Žádné místo hodnosti, nebo lidská volba, nebo nějaké zna- mení znatelné nečiní údem svaté církve katolické; kap. 5 Ff na konci. Tak stojí v knize: „A takové důvtipnosti se poznají uvažováním, co jest býti v církvi, a co má býti údem nebo částí církve, a jakým údem svaté církve katolické
R eno V V »uk A A A E AGu2. w " ". .. .. .... a- . .. . 1. — „ 1Z — . ProsPEcl u�Grunris PILSEN. skauptkvá siBartsOma:. z 2rtaner ceca. * PP.Franelitan. 4. JunSee2n6 Coser. s S. wene es Co.Ce A3 R.th-hans. .:h 9N. ; Peaaen Iher. 9 S. M.ril MaAut toMeenbarger Ther. uPe. 33es.7h.. Rečeee 5e.t5.2 112 113 . . n — ☞ ☞ a * 5] Žádné místo hodnosti, nebo lidská volba, nebo nějaké zna- mení znatelné nečiní údem svaté církve katolické; kap. 5 Ff na konci. Tak stojí v knize: „A takové důvtipnosti se poznají uvažováním, co jest býti v církvi, a co má býti údem nebo částí církve, a jakým údem svaté církve katolické
Strana 114
☞ * aa e — A A X ☞ AAAk -anan S RAN e ☞ 2 RA . 2. „ . 2. S = huctk K V Aa ☞ ua e C K — ☞ Z Cheb a jeho půdorys. Kresba F. B. Wernera z doby kolem r. 1750. činí vyvolení, jaká jest příprava milosti v přítomnosti a slávy v budouc- nosti. Ne však místo hodnosti, nebo lidská volba, nebo nějaké znamení znatelné, když dábel Škariot, bez zřetele na volbu Kristovu a na časné mi- losti jemu k apoštolátu nebo k biskupství dané i s uznáním lidu, že byl pravým žákem Kristovým, nebyl pravý jeho žák, nýbrž »vlk ukrytý v kůži ovčí«, jak praví Augustin,“ atd.
☞ * aa e — A A X ☞ AAAk -anan S RAN e ☞ 2 RA . 2. „ . 2. S = huctk K V Aa ☞ ua e C K — ☞ Z Cheb a jeho půdorys. Kresba F. B. Wernera z doby kolem r. 1750. činí vyvolení, jaká jest příprava milosti v přítomnosti a slávy v budouc- nosti. Ne však místo hodnosti, nebo lidská volba, nebo nějaké znamení znatelné, když dábel Škariot, bez zřetele na volbu Kristovu a na časné mi- losti jemu k apoštolátu nebo k biskupství dané i s uznáním lidu, že byl pravým žákem Kristovým, nebyl pravý jeho žák, nýbrž »vlk ukrytý v kůži ovčí«, jak praví Augustin,“ atd.
Strana 115
x y ☞ ☞ ☞srucan — WEtNTNNNTANA 2 114 Aae A &cpCicotio Nolarum. Aaen Reget Jhvi. sk: &g slorQnus?Sharn. Ralh hans. NAAL A = ☞ Measinaá Se. cs 1 z 3 4 s gymnaskum le Saik. 6PfaecAio h 53. A.ceſaum 7Je 3. 90r Coc.,ium. &5. clacen Junfe chosler 9Itanti2cani kirth. 10. 9omim:ante Kieh u Surpes holpii-ca: Ceenlhheri Comm.n9.. 12. Moriah..m?nara Capsc. 1s.2u §. Jhamn. 14 MäRe. NILor. is Kömse. & 16. Bru&..Jher. 12. . a(l. Bang 15. Bued�he. — 2 2. E nąB L - . — — 115 6] Nikdy zavržený není údem svaté matky církve, kap. 4 D a v kapitole 5 D. Jinak stojí v knize v kapitole 4 D. „Žádný zavržený není údem svaté matky církve katolické.“ A do- kazuje to předtím skrze Augustina na žalm [37, 25 ], široce na ono slovo »Mlád jsem byl a zestaral jsem«, a níže skrze apoštola k Efezským 5, [25]:
x y ☞ ☞ ☞srucan — WEtNTNNNTANA 2 114 Aae A &cpCicotio Nolarum. Aaen Reget Jhvi. sk: &g slorQnus?Sharn. Ralh hans. NAAL A = ☞ Measinaá Se. cs 1 z 3 4 s gymnaskum le Saik. 6PfaecAio h 53. A.ceſaum 7Je 3. 90r Coc.,ium. &5. clacen Junfe chosler 9Itanti2cani kirth. 10. 9omim:ante Kieh u Surpes holpii-ca: Ceenlhheri Comm.n9.. 12. Moriah..m?nara Capsc. 1s.2u §. Jhamn. 14 MäRe. NILor. is Kömse. & 16. Bru&..Jher. 12. . a(l. Bang 15. Bued�he. — 2 2. E nąB L - . — — 115 6] Nikdy zavržený není údem svaté matky církve, kap. 4 D a v kapitole 5 D. Jinak stojí v knize v kapitole 4 D. „Žádný zavržený není údem svaté matky církve katolické.“ A do- kazuje to předtím skrze Augustina na žalm [37, 25 ], široce na ono slovo »Mlád jsem byl a zestaral jsem«, a níže skrze apoštola k Efezským 5, [25]:
Strana 116
Hoh. Dohm A:T Arna 8221m Proosla Mnoritlen- 5.P.: �ganene. Riant 3.5. 3t4 3i K:r §.V. Jrat:n Pjarrk. 3.Cavthau3s 13. PP. seeiN-.y«s 4. 5 QOfmila G:.T A ☞ n A h . 4141 Škay. — su Mazch ☞ - Litler Ther. JrAn tiStaner 2 Ceoller Mrpach AGTIIPIPVKir. asNAth. hauý vthA user. ciS�art. cirilum. Vl« Zhutn. * 212 e O(miſz. DTTTE Y . Qaaa * ☞ Olomouc — pohled od severu a západu. Kresba F. B. Wernera z doby kolem r. 1750. »Kristus miloval církev atd.« Dále Bernard na Píseň v kázání 12. praví: „Církev jest tělo Kristovo dražší než to, které vydal na smrt atd.“ Dále v kapitole 5 se praví: „Připouští se však, že církev svatá je humno Páně, v němž jsou podle víry dobří a špatní, vyvolení a zavržení, nyní promíšení, vyvolení jako pšenice, zavržení jako plevy, první mající býti shromážděni v sýpce nebeské vlasti, ostatní mající býti spáleni ohněm neuhasitelným“, jak praví evangelium [Mat. 13, 11] a výklad Augustinův atd. v knize. 71 Jidáš nikdy nebyl pravý učedník Kristův, v kapitole 5 Ff. Hle, tak stojí v kapitole 5 G.
Hoh. Dohm A:T Arna 8221m Proosla Mnoritlen- 5.P.: �ganene. Riant 3.5. 3t4 3i K:r §.V. Jrat:n Pjarrk. 3.Cavthau3s 13. PP. seeiN-.y«s 4. 5 QOfmila G:.T A ☞ n A h . 4141 Škay. — su Mazch ☞ - Litler Ther. JrAn tiStaner 2 Ceoller Mrpach AGTIIPIPVKir. asNAth. hauý vthA user. ciS�art. cirilum. Vl« Zhutn. * 212 e O(miſz. DTTTE Y . Qaaa * ☞ Olomouc — pohled od severu a západu. Kresba F. B. Wernera z doby kolem r. 1750. »Kristus miloval církev atd.« Dále Bernard na Píseň v kázání 12. praví: „Církev jest tělo Kristovo dražší než to, které vydal na smrt atd.“ Dále v kapitole 5 se praví: „Připouští se však, že církev svatá je humno Páně, v němž jsou podle víry dobří a špatní, vyvolení a zavržení, nyní promíšení, vyvolení jako pšenice, zavržení jako plevy, první mající býti shromážděni v sýpce nebeské vlasti, ostatní mající býti spáleni ohněm neuhasitelným“, jak praví evangelium [Mat. 13, 11] a výklad Augustinův atd. v knize. 71 Jidáš nikdy nebyl pravý učedník Kristův, v kapitole 5 Ff. Hle, tak stojí v kapitole 5 G.
Strana 117
plendsione. u CČaviBTarín. 1. N.ne Jhum I5ptazem Anc 8·.s2. 4Domim taner- lS. CAIhANMA 162 a 3 RAIhARS. 125, Mauril. Pfare& 17 Jraneiſeann 9 TiHier Jher. 2.. — cć Jenle. — LAe AE je2 PP. Satu"íský n V. &. JrAUJ1, Pfarek. V9ahm St rt. ppinitáner PAr. Iá. něrintan. LCackáce. 16: Calhavia- 8.BCASH pMitrereThev. ☞ Ate AnreG. 116 117 TrHANAÍ TIE VTIA! ☞ ☞ p na I B AAa „On totiž jsa zavržený nikdy nebyl pravý učedník Kristův, dokazuje Augustin, nýbrž byl vlk v ovčí kůži skrytý. Dále v kapitole 4 Ff Augustin vykládaje onen výrok 1. Jan 2, [19]: »Z nás vyšli, ale nebyli z nás«, praví níže: „Věděl totiž od začátku, kdo by byli věřící a kdo ho zradí, a řekl [Jan 6, 65—66]: »Protož jsem vám pravil, že žádný nepřijde ke mně, nebude-li mu dáno od Otce mého.« Proto mnozí jeho učedníci odešli zpět a již s ním nechodili.“ Zdaž i tihle nebyli nazváni učedníky podle slov evangelia? A přece nebyli vpravdě učedníky, protože setrvali v slově jeho, podle toho, co praví [Jan 8, 31]: »Setrváte-li v slově mém, (praví) učedníci moji jste«; protože však neměli vytrvalost jako nebyli vpravdě
plendsione. u CČaviBTarín. 1. N.ne Jhum I5ptazem Anc 8·.s2. 4Domim taner- lS. CAIhANMA 162 a 3 RAIhARS. 125, Mauril. Pfare& 17 Jraneiſeann 9 TiHier Jher. 2.. — cć Jenle. — LAe AE je2 PP. Satu"íský n V. &. JrAUJ1, Pfarek. V9ahm St rt. ppinitáner PAr. Iá. něrintan. LCackáce. 16: Calhavia- 8.BCASH pMitrereThev. ☞ Ate AnreG. 116 117 TrHANAÍ TIE VTIA! ☞ ☞ p na I B AAa „On totiž jsa zavržený nikdy nebyl pravý učedník Kristův, dokazuje Augustin, nýbrž byl vlk v ovčí kůži skrytý. Dále v kapitole 4 Ff Augustin vykládaje onen výrok 1. Jan 2, [19]: »Z nás vyšli, ale nebyli z nás«, praví níže: „Věděl totiž od začátku, kdo by byli věřící a kdo ho zradí, a řekl [Jan 6, 65—66]: »Protož jsem vám pravil, že žádný nepřijde ke mně, nebude-li mu dáno od Otce mého.« Proto mnozí jeho učedníci odešli zpět a již s ním nechodili.“ Zdaž i tihle nebyli nazváni učedníky podle slov evangelia? A přece nebyli vpravdě učedníky, protože setrvali v slově jeho, podle toho, co praví [Jan 8, 31]: »Setrváte-li v slově mém, (praví) učedníci moji jste«; protože však neměli vytrvalost jako nebyli vpravdě
Strana 118
učedníky Kristovými, tak oni nebyli vpravdě syny božími, i když se jimi zdáli a tak se nazývali.“ A níže: „A totéž jest zřejmé skrze Chrysos- toma »O díle nedokončeném«, kázání 1., který praví: „Kdož boží byli, zahynouti nemohli, protože z Boha nikdo nemůže padnouti. 8] Svolání vyvolených, ať jsou v milosti nebo ne podle přítomné spravedlnosti jest svatá církev obecná a tím způsobem církev jest člán- kem víry. Tamže v kapitole 7 B. Tak stojí v knize: „Ale třetím způsobem bere se církev za svolání vyvolených, ať jsou v milosti podle přítomné spravedlnosti anebo ne. A tímhle způsobem církev jest článek víry, o němž mluví apoštol k Efez- ským 5, (25—27) řka: »Kristus miloval církev a vydal sebe samého za ni, aby ji posvětil, očistiv ji obmytím vody skrze slovo života, aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrásky, ani cokoli tako- vého, ale aby byla svatá a bez úhony.« V odpovědi, jeho rukou psané, takto stojí: „A ona jest nesporně článek víry, který máme pevně věřili podle oné věty Vyznání víry: »Věřím v svatou církev obecnou.« A o ní se kladou výroky svatých na začátku traktátu.“ A tím se nevylučují dvě jiné části výkladu o církvi tamže položené v kapitole 7 na konci, kde jest úplná látka mistrova mínění o tomto článku. 9] Petr nebyl ani není náčelnou hlavou svaté církve obecné; v kapitole 9 G. Hle, tak stojí tamže v knize: „Připouští se však, že Petr od skály církve, která jest Kristus, měl pokoru, chudobu, pevnost víry a následov- ně svátost. Ale že z tohoto výroku evangelia [Mat. 16, 18]: »Na téť skále vzdělám církev svou«, Kristus zamýšlel na osobě Petrově vybudovati celou církev bojující, víra evangelia s výkladem Augustinovým a rozum si odporují. Neboť na skále, která jest Kristus, od něhož Petr dostal pev- nost víry, hodlal Kristus vybudovati svou církev, ježto Kristus je hlava a základ celé církve, ale ne Petr“ atd. A dále uvádí výroky svatých, při čemž se shoduje, kterak Kristus byl hlava církve a kterak Petr, a uka- zuje, že různým způsobem může býti někdo nazýván hlavou církve. K tomuto následujícímu článku jsme přišli ve spěchu již při jeho odpovědi koncilu. 10] Jestliže povolaný náměstek Kristův následuje Krista v živo- tě, tehdy jest jeho náměstkem. Jestliže však jde cestami protivnými, tehdy jest posel Antikristův, protivný Petrovi a Pánu Ježíši Kristu, a náměstek Jidáše Škariotského, v kapitole 9 L, H a 14 G. Tohle nestojí doslovně tak v knize, ale tak se píše v kap. 9 L: „Jestliže po řečených již cestách ctností chodí povolaný náměstek Kristův, věříme, že jest v pravdě jeho náměstek a nejvyšší velekněz církve. Chodí-li však po cestách protivných, tehdy jest posel Antikristův, protivný Petrovi a Pánu Ježíši Kristu. Odtud svatý Bernard k papeži Evženovi 151 v knize čtvrté takto píše: „Mezi tím ty vystupuješ jako pastýř v zlato oblečený, obklopen tak velikou pestrou nádherou. Co
učedníky Kristovými, tak oni nebyli vpravdě syny božími, i když se jimi zdáli a tak se nazývali.“ A níže: „A totéž jest zřejmé skrze Chrysos- toma »O díle nedokončeném«, kázání 1., který praví: „Kdož boží byli, zahynouti nemohli, protože z Boha nikdo nemůže padnouti. 8] Svolání vyvolených, ať jsou v milosti nebo ne podle přítomné spravedlnosti jest svatá církev obecná a tím způsobem církev jest člán- kem víry. Tamže v kapitole 7 B. Tak stojí v knize: „Ale třetím způsobem bere se církev za svolání vyvolených, ať jsou v milosti podle přítomné spravedlnosti anebo ne. A tímhle způsobem církev jest článek víry, o němž mluví apoštol k Efez- ským 5, (25—27) řka: »Kristus miloval církev a vydal sebe samého za ni, aby ji posvětil, očistiv ji obmytím vody skrze slovo života, aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrásky, ani cokoli tako- vého, ale aby byla svatá a bez úhony.« V odpovědi, jeho rukou psané, takto stojí: „A ona jest nesporně článek víry, který máme pevně věřili podle oné věty Vyznání víry: »Věřím v svatou církev obecnou.« A o ní se kladou výroky svatých na začátku traktátu.“ A tím se nevylučují dvě jiné části výkladu o církvi tamže položené v kapitole 7 na konci, kde jest úplná látka mistrova mínění o tomto článku. 9] Petr nebyl ani není náčelnou hlavou svaté církve obecné; v kapitole 9 G. Hle, tak stojí tamže v knize: „Připouští se však, že Petr od skály církve, která jest Kristus, měl pokoru, chudobu, pevnost víry a následov- ně svátost. Ale že z tohoto výroku evangelia [Mat. 16, 18]: »Na téť skále vzdělám církev svou«, Kristus zamýšlel na osobě Petrově vybudovati celou církev bojující, víra evangelia s výkladem Augustinovým a rozum si odporují. Neboť na skále, která jest Kristus, od něhož Petr dostal pev- nost víry, hodlal Kristus vybudovati svou církev, ježto Kristus je hlava a základ celé církve, ale ne Petr“ atd. A dále uvádí výroky svatých, při čemž se shoduje, kterak Kristus byl hlava církve a kterak Petr, a uka- zuje, že různým způsobem může býti někdo nazýván hlavou církve. K tomuto následujícímu článku jsme přišli ve spěchu již při jeho odpovědi koncilu. 10] Jestliže povolaný náměstek Kristův následuje Krista v živo- tě, tehdy jest jeho náměstkem. Jestliže však jde cestami protivnými, tehdy jest posel Antikristův, protivný Petrovi a Pánu Ježíši Kristu, a náměstek Jidáše Škariotského, v kapitole 9 L, H a 14 G. Tohle nestojí doslovně tak v knize, ale tak se píše v kap. 9 L: „Jestliže po řečených již cestách ctností chodí povolaný náměstek Kristův, věříme, že jest v pravdě jeho náměstek a nejvyšší velekněz církve. Chodí-li však po cestách protivných, tehdy jest posel Antikristův, protivný Petrovi a Pánu Ježíši Kristu. Odtud svatý Bernard k papeži Evženovi 151 v knize čtvrté takto píše: „Mezi tím ty vystupuješ jako pastýř v zlato oblečený, obklopen tak velikou pestrou nádherou. Co
Strana 119
dostávají z toho ovce? Kdybych se opovážil říci, jsou to spíše pastviny zlých duchů než ovcí. Nečinil tak Petr, nebo nešálil Pavel.“ A následuje: „Buď se zapři lidu jako pastýř, anebo jím buď. Nezapřeš, abys nepopřel, že jsi dědic toho, jehož stolici držíš,“ atd. A následuje: „V tom jsi nastoupil ne po Petrovi, nýbrž po Konstantinovi. Toto Bernard." Dále v kap. 14 C takto se píše: „Jestliže žije mravy protivnými Petrovi a jestliže hledá lakomství, tehdy jest náměstek Jidáše Škariotského, který miloval odměnu nepravosti, prodav Pána Ježíše Krista.“ Když toto bylo přečteno, předsedající se ohlíželi po sobě, usmívajíce se a potřásajíce svými hlavami. K těmto článkům jsme již přišli, ale prvních devět jsme zmeškali, protože... J odpovědích mistrových na ně. 11] Všichni svatokupci a kněží hříšně žijící jako synové nevěrní nevěrně smýšlejí o sedmi svátostech církevních, o klíčích, úřadech, trestech, mravech, obřadech a svatých věcech církevních, uctívání ostatků, odpustcích a řádech v církvi, kap. 11 D. Toto tak nestojí v knize, nýbrž takto: „Také ono zneužívání moci provádějí, kdož svaté hodnosti prodá- vají a kupují, biskupství, kanovnictví a farářství svatokupecky získávají, kteří za svátosti bezohledně vymáhají, kteří lakotně, rozkošnicky a rozma- řile nebo jakkoli hříšně žijíce moc kněžství poskvrňují. Oni, ačkoli vy- znávají, že znají Boha, ale skutky svými to zapírají — k Titovi v první kapitole [7—9] — a důsledkem toho nevěří v Boha, a tak jako synové nevěrní nevěrně smýšlejí o sedmi svátostech církevních, o klíčích, trestech, mravech, obřadech a posvátných věcech církevních, o uctívání ostatků, odpustcích a řádech v církvi. Jest zjevné, že takoví zlehčují jméno boží podle onoho výroku Malachiášova [1, 6—7]: »Vám to mluví Hospodin zástupů, ó kněží, kteří zlehčujete jméno mé a řekli jste: V čem jsme zlehčili jméno tvé? Přinášíte na oltář můj oběť poskvrněnou« atd. Totéž jest zřejmé v kauze 1, kvestii 1, v kapitole: »Multi saecularium« (Mnozí ze světských), a k Židům 10 atd. v knize, kde výše. A když byl přečten tento článek, pravil M. Jan Hus: „Tak ne- věrně smýšlejí, protože odpadají od víry, vytvořené láskou, a mají na ten čas víru mrtvou.“ A oni řekli: „A kde to stojí v tvé knize?“ On odpově- děl: „To se dobře domyslí z výroků svatých v knize. 119 118 12] Důstojnost papežská od císařů vzrostla, kap. 13 C. A níže: Jmenování a ustanovení papeže vyplynulo z moci císařské. První věta se nenalézá tamže v knize v kapitole 12, ale druhá tamže stojí. A dokazuje se v 96. distinkci, kde takto mluví Konstantin: „Udě- lujeme mu moc a sílu a úctu císařskou, rozhodnuvše, aby držel vrchní moc tak nad čtyřmi stolicemi: alexandrijskou, antiošskou, cařihradskou atd., aby byl nejvyšší a kníže nade všemi kněžími světa.“ Hle, že jmeno- vání a ustanovení papeže vyplynulo z moci císařské. Níže, v téže kapitole G: „Pravdivě tedy se uzavírá, že od Boha bezprostředně a nikoli od člo-
dostávají z toho ovce? Kdybych se opovážil říci, jsou to spíše pastviny zlých duchů než ovcí. Nečinil tak Petr, nebo nešálil Pavel.“ A následuje: „Buď se zapři lidu jako pastýř, anebo jím buď. Nezapřeš, abys nepopřel, že jsi dědic toho, jehož stolici držíš,“ atd. A následuje: „V tom jsi nastoupil ne po Petrovi, nýbrž po Konstantinovi. Toto Bernard." Dále v kap. 14 C takto se píše: „Jestliže žije mravy protivnými Petrovi a jestliže hledá lakomství, tehdy jest náměstek Jidáše Škariotského, který miloval odměnu nepravosti, prodav Pána Ježíše Krista.“ Když toto bylo přečteno, předsedající se ohlíželi po sobě, usmívajíce se a potřásajíce svými hlavami. K těmto článkům jsme již přišli, ale prvních devět jsme zmeškali, protože... J odpovědích mistrových na ně. 11] Všichni svatokupci a kněží hříšně žijící jako synové nevěrní nevěrně smýšlejí o sedmi svátostech církevních, o klíčích, úřadech, trestech, mravech, obřadech a svatých věcech církevních, uctívání ostatků, odpustcích a řádech v církvi, kap. 11 D. Toto tak nestojí v knize, nýbrž takto: „Také ono zneužívání moci provádějí, kdož svaté hodnosti prodá- vají a kupují, biskupství, kanovnictví a farářství svatokupecky získávají, kteří za svátosti bezohledně vymáhají, kteří lakotně, rozkošnicky a rozma- řile nebo jakkoli hříšně žijíce moc kněžství poskvrňují. Oni, ačkoli vy- znávají, že znají Boha, ale skutky svými to zapírají — k Titovi v první kapitole [7—9] — a důsledkem toho nevěří v Boha, a tak jako synové nevěrní nevěrně smýšlejí o sedmi svátostech církevních, o klíčích, trestech, mravech, obřadech a posvátných věcech církevních, o uctívání ostatků, odpustcích a řádech v církvi. Jest zjevné, že takoví zlehčují jméno boží podle onoho výroku Malachiášova [1, 6—7]: »Vám to mluví Hospodin zástupů, ó kněží, kteří zlehčujete jméno mé a řekli jste: V čem jsme zlehčili jméno tvé? Přinášíte na oltář můj oběť poskvrněnou« atd. Totéž jest zřejmé v kauze 1, kvestii 1, v kapitole: »Multi saecularium« (Mnozí ze světských), a k Židům 10 atd. v knize, kde výše. A když byl přečten tento článek, pravil M. Jan Hus: „Tak ne- věrně smýšlejí, protože odpadají od víry, vytvořené láskou, a mají na ten čas víru mrtvou.“ A oni řekli: „A kde to stojí v tvé knize?“ On odpově- děl: „To se dobře domyslí z výroků svatých v knize. 119 118 12] Důstojnost papežská od císařů vzrostla, kap. 13 C. A níže: Jmenování a ustanovení papeže vyplynulo z moci císařské. První věta se nenalézá tamže v knize v kapitole 12, ale druhá tamže stojí. A dokazuje se v 96. distinkci, kde takto mluví Konstantin: „Udě- lujeme mu moc a sílu a úctu císařskou, rozhodnuvše, aby držel vrchní moc tak nad čtyřmi stolicemi: alexandrijskou, antiošskou, cařihradskou atd., aby byl nejvyšší a kníže nade všemi kněžími světa.“ Hle, že jmeno- vání a ustanovení papeže vyplynulo z moci císařské. Níže, v téže kapitole G: „Pravdivě tedy se uzavírá, že od Boha bezprostředně a nikoli od člo-
Strana 120
1 112 1LIÍLI 3IIIII ro 211 /A1V FTIITI EKTETN IIEI rí:IINS 1 A ☞ 1 I 1 LU1 UT1 111 Čiřin u A přad t n ☞ T — ☞ S Pražský hrad a okolí. Rytina J. Sadelera z r. 1606. ☞ *„ *
1 112 1LIÍLI 3IIIII ro 211 /A1V FTIITI EKTETN IIEI rí:IINS 1 A ☞ 1 I 1 LU1 UT1 111 Čiřin u A přad t n ☞ T — ☞ S Pražský hrad a okolí. Rytina J. Sadelera z r. 1606. ☞ *„ *
Strana 121
A A VM u1P T2 pa At L BAAu I 120 121 di A
A A VM u1P T2 pa At L BAAu I 120 121 di A
Strana 122
věka, který není Bohem, čili od pouhého člověka má papež výsostnost svého důstojenství, ale jest potřebí, aby si ji zasloužil pokorně bez oká- zalosti. Když byl přečten tento článek, mistr Jan povstav pravil: „Tak já tvrdím; to, co se vztahuje k vnější ozdobě a časným statkům uděleným církvi, jako jest hodnost papežská, má původ od císaře Konstantina, což později potvrdili i jiní císařové, jak ukazuje Dekret v 96. distinkci. Ale pokud se týče duchovní správy a úřadu duchovně říditi církev, tehdy taková hodnost má původ bezprostředně od Pána Ježíše Krista.“ A kar- dinál cambraiský řekl: „Vždyť za času Konstantinova byl shromážděn obecný koncil a tam se onen dekret pro přítomnost Konstantinovu a z úcty k němu jemu připisuje. Proč tedy raději neříkáte, že jmenování papeže vyplynulo od koncilu než z moci císařské?“ A mistr pravil: „Pro obdarování, jak jsem řekl, které učinil císař. 13] Nikdo bez zjevení by důvodně netvrdil o sobě nebo o jiném, že jest hlavou zvláštní svaté církve; v kapitole 13 G. Tak stojí v knize, jak se článkuje. A následuje tamže: „Ačkoli žije-li dobře, má doufati, že jest údem svaté církve katolické, nevěsty Kristovy, podle onoho místa v Kazateli [9, 1]: »Nikdo neví, zda jest hoden mi- losti nebo nenávisti«, a Lukáše 17, [10]: »Když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme.« 14] Nesmí se věřiti, že ten kterýkoli římský velekněz jest hlava kterékoli zvláštní církve, leč by ho Bůh předurčil, v kapitole 13 G. Stojí v knize doslovně. A dokazuje se: protože jinak by se musela víra křesťanská klamati a křesťan vyznávati lež, když byla církev okla- mána v Anežce. 1 A jest to zjevné skrze svatého Augustina v knize »O desíti strunách«. 15] Náměstná moc papežova přichází nazmar, jestliže by se papež nepřipodobnil Kristovi nebo Petrovi v mravech a životě, aniž jinak od Boha přijímá zastupitelskou moc, protože není jiného následování vhodnějšího, v kapitole 14 G. Tato věta nebo článek nestojí tak doslovně, jak se článkuje, nýbrž jinak, jak následuje: „A poněvadž náměstek, pokud jako takový má zastávati úřad vyšší- ho, od něhož dostal náměstnou moc, jest tedy potřebí, aby se bezpro- středněji připodobnil v mravech tomu, jehož úřad zastává. Neboť by jinak moc v něm jako takovém přišla nazmar. Tehdy se z něho takto tvoří důvod. Toho jest člověk náměstek, jehož úřad zastává a od něhož řádně přijal zastupitelskou moc; ale nikdo vpravdě nezastává úřad Kristův a Petrův, jestliže by ho nenásledoval v mravech, protože není jiného následování vhodnějšího, aniž jinak přijímá od Boha zastupitel- skou moc. Tedy k onomu úřadu náměstnému se vyžaduje i shodnost mravů i vážnost ustanovujícího“; a ostatní v knize. Když byl tento článek přečten, mistr Jan povstav pravil: „Tak
věka, který není Bohem, čili od pouhého člověka má papež výsostnost svého důstojenství, ale jest potřebí, aby si ji zasloužil pokorně bez oká- zalosti. Když byl přečten tento článek, mistr Jan povstav pravil: „Tak já tvrdím; to, co se vztahuje k vnější ozdobě a časným statkům uděleným církvi, jako jest hodnost papežská, má původ od císaře Konstantina, což později potvrdili i jiní císařové, jak ukazuje Dekret v 96. distinkci. Ale pokud se týče duchovní správy a úřadu duchovně říditi církev, tehdy taková hodnost má původ bezprostředně od Pána Ježíše Krista.“ A kar- dinál cambraiský řekl: „Vždyť za času Konstantinova byl shromážděn obecný koncil a tam se onen dekret pro přítomnost Konstantinovu a z úcty k němu jemu připisuje. Proč tedy raději neříkáte, že jmenování papeže vyplynulo od koncilu než z moci císařské?“ A mistr pravil: „Pro obdarování, jak jsem řekl, které učinil císař. 13] Nikdo bez zjevení by důvodně netvrdil o sobě nebo o jiném, že jest hlavou zvláštní svaté církve; v kapitole 13 G. Tak stojí v knize, jak se článkuje. A následuje tamže: „Ačkoli žije-li dobře, má doufati, že jest údem svaté církve katolické, nevěsty Kristovy, podle onoho místa v Kazateli [9, 1]: »Nikdo neví, zda jest hoden mi- losti nebo nenávisti«, a Lukáše 17, [10]: »Když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme.« 14] Nesmí se věřiti, že ten kterýkoli římský velekněz jest hlava kterékoli zvláštní církve, leč by ho Bůh předurčil, v kapitole 13 G. Stojí v knize doslovně. A dokazuje se: protože jinak by se musela víra křesťanská klamati a křesťan vyznávati lež, když byla církev okla- mána v Anežce. 1 A jest to zjevné skrze svatého Augustina v knize »O desíti strunách«. 15] Náměstná moc papežova přichází nazmar, jestliže by se papež nepřipodobnil Kristovi nebo Petrovi v mravech a životě, aniž jinak od Boha přijímá zastupitelskou moc, protože není jiného následování vhodnějšího, v kapitole 14 G. Tato věta nebo článek nestojí tak doslovně, jak se článkuje, nýbrž jinak, jak následuje: „A poněvadž náměstek, pokud jako takový má zastávati úřad vyšší- ho, od něhož dostal náměstnou moc, jest tedy potřebí, aby se bezpro- středněji připodobnil v mravech tomu, jehož úřad zastává. Neboť by jinak moc v něm jako takovém přišla nazmar. Tehdy se z něho takto tvoří důvod. Toho jest člověk náměstek, jehož úřad zastává a od něhož řádně přijal zastupitelskou moc; ale nikdo vpravdě nezastává úřad Kristův a Petrův, jestliže by ho nenásledoval v mravech, protože není jiného následování vhodnějšího, aniž jinak přijímá od Boha zastupitel- skou moc. Tedy k onomu úřadu náměstnému se vyžaduje i shodnost mravů i vážnost ustanovujícího“; a ostatní v knize. Když byl tento článek přečten, mistr Jan povstav pravil: „Tak
Strana 123
rozumějte, že moc u takového papeže vychází nazmar vzhledem k zá- sluze nebo odměně, jež by měla z ní následovati a nenásleduje, ale vzhle- dem k úřadu nikoli.“ Tehdy oni pravili: „A kde jest tato poznámka v tvé knize?“ A on řekl: „Ba jest v druhé kapitole traktátu „Proti Pálčovi“ a usmáli se, dívajíce se jeden na druhého. 16] Ne že papež jest náměstkem Petrovým, nýbrž že má veliké obdarování, proto jest nejsvětější. Tato věta nestojí tak v knize, nýbrž uprostřed jest změněna a na konci zkrácena, ale takto stojí v knize: „Ne totiž, poněvadž jest náměstkem Petrovým a poněvadž má ve- liké obdarování, proto jest nejsvětější, ale následuje-li Krista v pokoře, mírnosti, trpělivosti a práci z velikého pouta lásky, tehdy je svatý. 171 Kardinálové nejsou zjevní a praví nástupci sboru druhých apoštolů Kristových, jestliže by nežili po způsobu apoštolů, zachovávají- ce přikázání a rady Pána Ježíše Krista, v kapitole 14 G. Jest doslova v knize. A dokazuje se tamže: „Jestliže totiž vstupují jinudy než skrze první dveře, Pána Ježíše Krista, tehdy jsou zloději a lotři, jak se praví u Jana 10, [8]: »Kolikož jich koli přichází, zloději jsou a lotři.« Když to bylo skončeno, pravil kardinál cambraiský, který byl nej- vyšší z koncilu: „Hle, i zde hůře a tíže stojí v knize, než bylo článko- váno.“ A pravil mistru Janu Husovi: „Vy jste nezachovával míru v ká- záních a spisech svých, měl byste přece přizpůsobiti kázání podle po- třeby posluchačů. Nač tedy bylo v kázáních k lidu potřebné nebo uži- tečné kázati proti kardinálům, když žádný z nich tam nebyl přítomen, kdežto spíše zde před jejich tváří to mělo býti řečeno a kázáno, a ne před laiky na pohoršení.“ A on odpověděl: „Důstojný otče! Poněvadž na mých kázáních byli kněží a jiní učení mužové, proto jsem přetřásal takové věci, aby se ti přítomní nebo budoucí kněží dovedli chrániti.“ A kardi- nál pravil: „Zle činíte, že takovými kázáními chcete stav církve poboři- ti." 122 123 18] Žádný kacíř kromě trestu církevního nesmí býti ponechán soudu světskému k potrestání smrtí tělesnou. Tato věta nestojí v knize, nýbrž vymyslili si ji, ale takto stojí v knize: „Měli by se styděti za svou opičí a krutou podobnost, zvláště když Kristus Pán, velekněz obojího Zákona, nechtěl ani občansky souditi, ani neposlušného odsuzovati k smrti tělesné. Neboť za prvé pravil u Lukáše 12, [14]: »Člověče, kdo mne ustanovil soudcem aneb děličem nad vámi?« Za druhé řekl ženě cizoložné, kterou farizejové obžalovávali k smrti podle zákona, u Jana 8, [11]: »Aniž já tebe odsuzuji.« Ale po- něvadž snad by bylo řečeno od doktorů: Tohle nepatří k věci, protože zákon praví [Deut. 17, 12]: »Kdo zpyšní, nechtěje poslouchati rozkazu knězova«, atd. Hle dán jest případ doslovně. Neboť praví se u Matouše 18, [15—17]: »Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, jdi a potrestej ho mezi
rozumějte, že moc u takového papeže vychází nazmar vzhledem k zá- sluze nebo odměně, jež by měla z ní následovati a nenásleduje, ale vzhle- dem k úřadu nikoli.“ Tehdy oni pravili: „A kde jest tato poznámka v tvé knize?“ A on řekl: „Ba jest v druhé kapitole traktátu „Proti Pálčovi“ a usmáli se, dívajíce se jeden na druhého. 16] Ne že papež jest náměstkem Petrovým, nýbrž že má veliké obdarování, proto jest nejsvětější. Tato věta nestojí tak v knize, nýbrž uprostřed jest změněna a na konci zkrácena, ale takto stojí v knize: „Ne totiž, poněvadž jest náměstkem Petrovým a poněvadž má ve- liké obdarování, proto jest nejsvětější, ale následuje-li Krista v pokoře, mírnosti, trpělivosti a práci z velikého pouta lásky, tehdy je svatý. 171 Kardinálové nejsou zjevní a praví nástupci sboru druhých apoštolů Kristových, jestliže by nežili po způsobu apoštolů, zachovávají- ce přikázání a rady Pána Ježíše Krista, v kapitole 14 G. Jest doslova v knize. A dokazuje se tamže: „Jestliže totiž vstupují jinudy než skrze první dveře, Pána Ježíše Krista, tehdy jsou zloději a lotři, jak se praví u Jana 10, [8]: »Kolikož jich koli přichází, zloději jsou a lotři.« Když to bylo skončeno, pravil kardinál cambraiský, který byl nej- vyšší z koncilu: „Hle, i zde hůře a tíže stojí v knize, než bylo článko- váno.“ A pravil mistru Janu Husovi: „Vy jste nezachovával míru v ká- záních a spisech svých, měl byste přece přizpůsobiti kázání podle po- třeby posluchačů. Nač tedy bylo v kázáních k lidu potřebné nebo uži- tečné kázati proti kardinálům, když žádný z nich tam nebyl přítomen, kdežto spíše zde před jejich tváří to mělo býti řečeno a kázáno, a ne před laiky na pohoršení.“ A on odpověděl: „Důstojný otče! Poněvadž na mých kázáních byli kněží a jiní učení mužové, proto jsem přetřásal takové věci, aby se ti přítomní nebo budoucí kněží dovedli chrániti.“ A kardi- nál pravil: „Zle činíte, že takovými kázáními chcete stav církve poboři- ti." 122 123 18] Žádný kacíř kromě trestu církevního nesmí býti ponechán soudu světskému k potrestání smrtí tělesnou. Tato věta nestojí v knize, nýbrž vymyslili si ji, ale takto stojí v knize: „Měli by se styděti za svou opičí a krutou podobnost, zvláště když Kristus Pán, velekněz obojího Zákona, nechtěl ani občansky souditi, ani neposlušného odsuzovati k smrti tělesné. Neboť za prvé pravil u Lukáše 12, [14]: »Člověče, kdo mne ustanovil soudcem aneb děličem nad vámi?« Za druhé řekl ženě cizoložné, kterou farizejové obžalovávali k smrti podle zákona, u Jana 8, [11]: »Aniž já tebe odsuzuji.« Ale po- něvadž snad by bylo řečeno od doktorů: Tohle nepatří k věci, protože zákon praví [Deut. 17, 12]: »Kdo zpyšní, nechtěje poslouchati rozkazu knězova«, atd. Hle dán jest případ doslovně. Neboť praví se u Matouše 18, [15—17]: »Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, jdi a potrestej ho mezi
Strana 124
124 125 sebou a jím samým. Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě ještě jed- noho,« atd. A následuje: »Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobě jako pohan a publikán«. Hle, komu řekl nejvyšší pán a velekněz? Jistě Petrovi, budoucímu po sobě veleknězi římskému, aby chybujícího laska- vě napravil, neposlušného před svědky potrestal, setrvávajícího v nepo- slušnost církvi veřejně oznámil a zatvrzelého neposlušného církve neza- bíjel tělesně, ale aby se mu jako publikánovi a pohanovi vyhýbal“, atd. v knize. Když to a jiné bylo skončeno, mistr řekl: „Já tvrdím, že kacíř, jenž by byl takový, měl by býti nejprve pěkně, laskavě a pokorně poučen Písmem svatým a důvody z něho vypracovanými, tak jako učinili svatí Augustin a jiní, disputujíce s kacíři. Kdyby však nijak nechtěl upustiti od bludů po takovém předchozím poučení, já netvrdím, že by takový neměl býti potrestán též tělesně, ale vždy říkám, že má předcházeti ta- kové poučení z Písma.“ Tu byl hluk a pobouření. Zatím četli v knize klauzuli, v které útočí proti takovým, o nichž výše, řka: „Zajisté jsou v tom podobni předákům kněžským, farizejům a zákoníkům, kteří pravíce Pilátovi: „Nám není dovoleno nikoho zabíti“, vydali mu Ježíše a jsou větší vražedníci než Pilát, podle svědectví Kristo- va, který praví [Jan 19, 11]: »Kdo mě tobě vydal, většíť hřích má«! Tehdy hned s velikým pobouřením a hlukem na něho křičeli, říkajíce mistrovi: „Kdož jsou jim podobni? Zdaliž ne ti, kteří by odevzdali kacíře 18 ra- meni světskému?“ Mistr odpověděl: „Ti, kdož by nevinného vydali na smrt rameni světskému, tak jako učinili Kristovi předáci kněžští, zákoníci a farizejové, vydavše ho Pilátovi.“ A oni křičeli: „Ne, ne, vždyť zde mluvíš o doktorech.“ A kardinál cambraiský pravil: „Toto jest mnohem těžší, než co se článkovalo. Zajisté oni to laskavě článko- vali." Důvod, proč těžší: jistě přidali kněží, protože se tato věc více jich dotýkala. 19] Šlechtici světští mají donucovati kněží k zachovávání zákona Kristova; v kapitole 17 B. Tato věta nestojí tak v knize, ale jinak, jak následuje: „A po čtvrté přeje si a káže naše strana, že církev bojující poctivě jest smíšena podle částí, které nařídil Pán, totiž z kněží Kristových čistě jeho zákon zachovávajících, ze šlechticů světských, k zachovávání nařízení Kristova donucujících a z lidí prostých, oběma těmto částem podle zákona Kristova sloužících.“ 20] Poslušnost církevní jest poslušnost podle nálezku kněží církve mimo výslovné znění Písma; v kapitole 17. Ta jest takto v knize: „Znamenej, že jest trojí poslušnost, totiž duchovní, světská a cír- kevní. Duchovní, která jest povinná čistě podle zákona božího, pod ja- kou žili Kristus a apoštolové a mají žíti jednotliví křesťané. Poslušnost světská jest poslušnost povinná podle zákonů občanských. Poslušnost Richentalova kronika kostnického koncilu: přivážení daru králi Zikmundovi.
124 125 sebou a jím samým. Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě ještě jed- noho,« atd. A následuje: »Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobě jako pohan a publikán«. Hle, komu řekl nejvyšší pán a velekněz? Jistě Petrovi, budoucímu po sobě veleknězi římskému, aby chybujícího laska- vě napravil, neposlušného před svědky potrestal, setrvávajícího v nepo- slušnost církvi veřejně oznámil a zatvrzelého neposlušného církve neza- bíjel tělesně, ale aby se mu jako publikánovi a pohanovi vyhýbal“, atd. v knize. Když to a jiné bylo skončeno, mistr řekl: „Já tvrdím, že kacíř, jenž by byl takový, měl by býti nejprve pěkně, laskavě a pokorně poučen Písmem svatým a důvody z něho vypracovanými, tak jako učinili svatí Augustin a jiní, disputujíce s kacíři. Kdyby však nijak nechtěl upustiti od bludů po takovém předchozím poučení, já netvrdím, že by takový neměl býti potrestán též tělesně, ale vždy říkám, že má předcházeti ta- kové poučení z Písma.“ Tu byl hluk a pobouření. Zatím četli v knize klauzuli, v které útočí proti takovým, o nichž výše, řka: „Zajisté jsou v tom podobni předákům kněžským, farizejům a zákoníkům, kteří pravíce Pilátovi: „Nám není dovoleno nikoho zabíti“, vydali mu Ježíše a jsou větší vražedníci než Pilát, podle svědectví Kristo- va, který praví [Jan 19, 11]: »Kdo mě tobě vydal, většíť hřích má«! Tehdy hned s velikým pobouřením a hlukem na něho křičeli, říkajíce mistrovi: „Kdož jsou jim podobni? Zdaliž ne ti, kteří by odevzdali kacíře 18 ra- meni světskému?“ Mistr odpověděl: „Ti, kdož by nevinného vydali na smrt rameni světskému, tak jako učinili Kristovi předáci kněžští, zákoníci a farizejové, vydavše ho Pilátovi.“ A oni křičeli: „Ne, ne, vždyť zde mluvíš o doktorech.“ A kardinál cambraiský pravil: „Toto jest mnohem těžší, než co se článkovalo. Zajisté oni to laskavě článko- vali." Důvod, proč těžší: jistě přidali kněží, protože se tato věc více jich dotýkala. 19] Šlechtici světští mají donucovati kněží k zachovávání zákona Kristova; v kapitole 17 B. Tato věta nestojí tak v knize, ale jinak, jak následuje: „A po čtvrté přeje si a káže naše strana, že církev bojující poctivě jest smíšena podle částí, které nařídil Pán, totiž z kněží Kristových čistě jeho zákon zachovávajících, ze šlechticů světských, k zachovávání nařízení Kristova donucujících a z lidí prostých, oběma těmto částem podle zákona Kristova sloužících.“ 20] Poslušnost církevní jest poslušnost podle nálezku kněží církve mimo výslovné znění Písma; v kapitole 17. Ta jest takto v knize: „Znamenej, že jest trojí poslušnost, totiž duchovní, světská a cír- kevní. Duchovní, která jest povinná čistě podle zákona božího, pod ja- kou žili Kristus a apoštolové a mají žíti jednotliví křesťané. Poslušnost světská jest poslušnost povinná podle zákonů občanských. Poslušnost Richentalova kronika kostnického koncilu: přivážení daru králi Zikmundovi.
Strana 125
yc ve polomc vonoru wje minae mſoliw vencralur Czuye thauru ſilueſke wiu/m cru ligmi/ewg nſit.� mier vias/ priuß�� wnſkiu aduchcze me/moyiunz eſ/ e cus & grataż ſalſamentn m vne vaſe adiixit/c= ant beſke in luioma vmagy beſne ſiliż erat magno bouimgeo/wpioſore i ſupik/ſpiſlivre allo ampli= pre/parmy amhɇ � wembuż. fkonie lanow muda brewore -ex mulm pazte bubal comyalile; M T — U
yc ve polomc vonoru wje minae mſoliw vencralur Czuye thauru ſilueſke wiu/m cru ligmi/ewg nſit.� mier vias/ priuß�� wnſkiu aduchcze me/moyiunz eſ/ e cus & grataż ſalſamentn m vne vaſe adiixit/c= ant beſke in luioma vmagy beſne ſiliż erat magno bouimgeo/wpioſore i ſupik/ſpiſlivre allo ampli= pre/parmy amhɇ � wembuż. fkonie lanow muda brewore -ex mulm pazte bubal comyalile; M T — U
Strana 126
A 1AA VAile N —
A 1AA VAile N —
Strana 127
církevní jest poslušnost podle nálezku kněží církevních mimo výslovné znění Písma. První poslušnost vždy vylučuje ze sebe zlo, jak ze strany nařizujícího, tak poslouchajícího, a o ní praví Deuteronomium 24, [8]: »Učiníš, cokoli učiti budou tě kněží rodu Levitova, jakož přikázal jsem jim« atd. Tehdy mistr vymezil řka, že ona poslušnost jest taková, kterou kněží nařizují některé věci někdy stranou výslovného znění Písma a někdy mimo ně proti zákonu božímu vybočujíce. 21] Vyobcovaný od papeže, pominuv soud papežův a obecného koncilu, jestliže by se odvolal ke Kristu, jest chráněn, že ho takové vy- obcování nepostihne, v kapitole 18 L. Tahle věta není v knize, ale v téže kapitole, když ukazuje, že mu a jeho lidem bylo způsobeno v kurii mnoho příkoří a slyšení odepře- no, praví a píše: „Když tedy odvolání od jednoho papeže k jeho nástupci mně ne- prospělo a odvolávati se od papeže ke koncilu znamená na dlouho a na nejisto pomoc v těžkosti žádati: proto jsem se nakonec odvolal k hlavě církve: Pánu Ježíši Kristu. On totiž jest nad každého papeže při rozhodo- vání sporu mocnější, poněvadž se nemůže mýliti, aniž odepříti spravedl- nost řádně žádajícímu, ani nemůže člověka podle svého zákona bez viny odsouditi“, atd. v knize. Když byl tento článek přečten, mistr pravil: „Já vyznávám, že jsem se odvolal ke Kristu, tak jak jsem dříve řekl, naposledy, když mé zá- stupce po dvě léta i více nepřipustili k slyšení.“ Kardinál cambraiský pravil: „A chcete vy býti nad svatého Pavla, který když byl tísněn v Je- ruzalémě, neodvolal se ke Kristu, nýbrž k císaři?“ A mistr řekl: „Velmi dobře. A kdyby dříve to někdo totéž učinil, za kacíře by byl odsouzen. A přece se svatý Pavel odvolal k císaři ne z vlastního popudu, ale z vůle Kristovy. Ten zjeviv se mu pravil: „Buď stálý, protože musíš jíti do Říma“, a dále opakoval. Vyznal tedy mistr Jan, že v konečné tísni není účinnějšího odvolání než ke Kristu. A udával opětovně příčinu, která i dříve byla položena. A posmívali se mu. A když mu vytýkali, že konal služby boží a sloužil mši jsa v klatbě, vyznal, že konal služby boží, ale pod odvoláním. A když se ho otázali, zdali měl rozhřešení od papeže, odpověděl, že nikoli. A kardinál florentský nakloniv se, dal to zazname- nati písaři, který seděl u jeho nohou, tak jako činil i o jiných článcích, o nichž se mu zdálo. 22] Je-li člověk neřestný a činí něco tehdy to činí neřestně, a je-li ctnostný a činí něco, tehdy činí ctnostně. 19 D. Tak stojí v knize, jak jest článkováno. „Dále jest poznamenati, že bezprostřední dělení lidských skutků jest, že jsou buď ctnostné, nebo neřestné; jest zjevné, že je-li člověk ctnostný a činí něco tehdy to činí ctnostně; a je-li neřestný, a činí něco, tehdy to činí neřestně, protože tak jako neřest, jež se jmenuje vina, to jest smrtelný hřích, nakazí obecně činy podmětu neboli člověka, tak ctnost oživuje všechny skutky ctnostného natolik, že jsa v milosti, jak se říká, modlí se a získává zásluhy spaním i jakoukoli prací, jak praví svatí 126 127 Richentalova kronika kostnického koncilu: král Zikmund projíždí slavnostně městem.
církevní jest poslušnost podle nálezku kněží církevních mimo výslovné znění Písma. První poslušnost vždy vylučuje ze sebe zlo, jak ze strany nařizujícího, tak poslouchajícího, a o ní praví Deuteronomium 24, [8]: »Učiníš, cokoli učiti budou tě kněží rodu Levitova, jakož přikázal jsem jim« atd. Tehdy mistr vymezil řka, že ona poslušnost jest taková, kterou kněží nařizují některé věci někdy stranou výslovného znění Písma a někdy mimo ně proti zákonu božímu vybočujíce. 21] Vyobcovaný od papeže, pominuv soud papežův a obecného koncilu, jestliže by se odvolal ke Kristu, jest chráněn, že ho takové vy- obcování nepostihne, v kapitole 18 L. Tahle věta není v knize, ale v téže kapitole, když ukazuje, že mu a jeho lidem bylo způsobeno v kurii mnoho příkoří a slyšení odepře- no, praví a píše: „Když tedy odvolání od jednoho papeže k jeho nástupci mně ne- prospělo a odvolávati se od papeže ke koncilu znamená na dlouho a na nejisto pomoc v těžkosti žádati: proto jsem se nakonec odvolal k hlavě církve: Pánu Ježíši Kristu. On totiž jest nad každého papeže při rozhodo- vání sporu mocnější, poněvadž se nemůže mýliti, aniž odepříti spravedl- nost řádně žádajícímu, ani nemůže člověka podle svého zákona bez viny odsouditi“, atd. v knize. Když byl tento článek přečten, mistr pravil: „Já vyznávám, že jsem se odvolal ke Kristu, tak jak jsem dříve řekl, naposledy, když mé zá- stupce po dvě léta i více nepřipustili k slyšení.“ Kardinál cambraiský pravil: „A chcete vy býti nad svatého Pavla, který když byl tísněn v Je- ruzalémě, neodvolal se ke Kristu, nýbrž k císaři?“ A mistr řekl: „Velmi dobře. A kdyby dříve to někdo totéž učinil, za kacíře by byl odsouzen. A přece se svatý Pavel odvolal k císaři ne z vlastního popudu, ale z vůle Kristovy. Ten zjeviv se mu pravil: „Buď stálý, protože musíš jíti do Říma“, a dále opakoval. Vyznal tedy mistr Jan, že v konečné tísni není účinnějšího odvolání než ke Kristu. A udával opětovně příčinu, která i dříve byla položena. A posmívali se mu. A když mu vytýkali, že konal služby boží a sloužil mši jsa v klatbě, vyznal, že konal služby boží, ale pod odvoláním. A když se ho otázali, zdali měl rozhřešení od papeže, odpověděl, že nikoli. A kardinál florentský nakloniv se, dal to zazname- nati písaři, který seděl u jeho nohou, tak jako činil i o jiných článcích, o nichž se mu zdálo. 22] Je-li člověk neřestný a činí něco tehdy to činí neřestně, a je-li ctnostný a činí něco, tehdy činí ctnostně. 19 D. Tak stojí v knize, jak jest článkováno. „Dále jest poznamenati, že bezprostřední dělení lidských skutků jest, že jsou buď ctnostné, nebo neřestné; jest zjevné, že je-li člověk ctnostný a činí něco tehdy to činí ctnostně; a je-li neřestný, a činí něco, tehdy to činí neřestně, protože tak jako neřest, jež se jmenuje vina, to jest smrtelný hřích, nakazí obecně činy podmětu neboli člověka, tak ctnost oživuje všechny skutky ctnostného natolik, že jsa v milosti, jak se říká, modlí se a získává zásluhy spaním i jakoukoli prací, jak praví svatí 126 127 Richentalova kronika kostnického koncilu: král Zikmund projíždí slavnostně městem.
Strana 128
Augustin, Rehoř a jiní. A jest to zřejmé u Lukáše 11, [34]: »Když by tedy oko tvé, « to jest úmysl — »bylo prosté«, — nezkroucené zakřivením hříchu, — »celé tvoje tělo,« — to jest hromada skutků, — »bude světlé« to jest milé Bohu. Paklit však bude nešlechetné, i celé tělo tvé bude tmavé«. A v druhém ke Korintským 10, [31]: »Všechno čiňte pro slávu boží.« A v prvním ke Korintským 16, [10]: »Všechny věci vaše ať se dějí v lásce.« A když byl skončen článek, pravil kardinál cambraiský: „Přece praví Písmo, že »jsme zhřešili všichni«. A opět [1. Jan 1,8]: »Rekli-li by- chom, že hříchu nemáme, samy sebe klameme.« Tehdy bychom musili stále neřestně jednati.“ Odpověděl mistr: „Tam mluví Písmo o všedních hříších, které nevyhánějí stav ctnosti z člověka, ale spolu se snášejí.“ A mistr Vilém I pravil: „Ale ony hříchy se nesnášejí se skutkem mravně dobrým“. A mistr uvedl Augustina na jiném místě, myslím na žalm: „Jestliže se opiješ vínem, nechť jakýmikoli chválami bude zníti tvůj jazyk, život se rouhá“. A nebylo mu dovoleno mluviti, když na něho křičeli řkouce: „A co s tím v tomto případě,“ atd. 23] Kněz Kristův, žijící podle jeho zákona, mající znalost Písma a náklonnost ke vzdělávání lidu, musí kázati, aniž mu v tom smí bránit údajné vyobcování. A níže: „A jestliže papež nebo jiný představený nařizuje knězi takto smýš- lejícímu nekázati, nesmí poslechnouti, v kapitole 20 H. Toto se dokazuje z důsledku, ale první se klade jinak, pak následuje: „Bez zřetele na domnělou klatbu hrozící nebo již vynesenou, má křesťan plniti přikázání Kristova, jest to zjevné ze závěru svatého Petra a ostat- ních apoštolů, Skutk. 5, [29]: »Více sluší poslouchati Boha než lidi.« Z tohohle důsledně následuje, že kněz Kristův, žijící podle zákona jeho, mající znalost Písma a náklonnost ke vzdělávání lidu, má kázati bez zře- tele na domnělou klatbu. Jest to zřejmé, protože kázati slovo boží jest uloženo kněžím, podle svědectví apoštola Petra, Skutk. 10, [42]: »A při- kázal nám Bůh kázati lidu a svědčiti.« A Matouš 10, [5]: »Těch dvanácte poslal Ježíš, přikazuje jim řka: Na cestu pohanů nechoďte, atd.« A níže: [Mat. 10, 7] »Jdouce kažte, řkouce, že se přiblížilo království nebeské.« A u Lukáše 9 a 10 totéž jest zjevné. A jest to zjevné i skrze svatého Au- gustina v úvodu jeho kázání, který praví: „Jest málo kněží, kteří slovo boží správně káží, ale mnoho jest jich, kteří odsouzení, hodně mlčí. A totež tamže se široce dokazuje skrze svatého Jeronýma na Ezechiele 3, a skrze svatého Rehoře v »Pastorale« v kapitole 15. A v distinkci 43 »Sic rector« (Tak správce). A skrze svatého Isidora v knize třetí O nejvyšším dobru; jejich výroky jsou v textu knížky. V druhé části praví se na konci: „Z tohohle jest zřejmé, že kázati nejsou pro kněze a dávati al- mužnu nejsou pro boháče nezávazné úkony, nýbrž přikázání.“ Dále jest patrné, že jestliže papež nebo jiný představený nařizuje, jak bylo řečeno, knězi tak smýšlejícímu, nebo bohatému nedávati almužny, ne- smí podřízený poslechnouti atd. Když to bylo skončeno a přečteno, mistr pravil: „Tak já nazývám
Augustin, Rehoř a jiní. A jest to zřejmé u Lukáše 11, [34]: »Když by tedy oko tvé, « to jest úmysl — »bylo prosté«, — nezkroucené zakřivením hříchu, — »celé tvoje tělo,« — to jest hromada skutků, — »bude světlé« to jest milé Bohu. Paklit však bude nešlechetné, i celé tělo tvé bude tmavé«. A v druhém ke Korintským 10, [31]: »Všechno čiňte pro slávu boží.« A v prvním ke Korintským 16, [10]: »Všechny věci vaše ať se dějí v lásce.« A když byl skončen článek, pravil kardinál cambraiský: „Přece praví Písmo, že »jsme zhřešili všichni«. A opět [1. Jan 1,8]: »Rekli-li by- chom, že hříchu nemáme, samy sebe klameme.« Tehdy bychom musili stále neřestně jednati.“ Odpověděl mistr: „Tam mluví Písmo o všedních hříších, které nevyhánějí stav ctnosti z člověka, ale spolu se snášejí.“ A mistr Vilém I pravil: „Ale ony hříchy se nesnášejí se skutkem mravně dobrým“. A mistr uvedl Augustina na jiném místě, myslím na žalm: „Jestliže se opiješ vínem, nechť jakýmikoli chválami bude zníti tvůj jazyk, život se rouhá“. A nebylo mu dovoleno mluviti, když na něho křičeli řkouce: „A co s tím v tomto případě,“ atd. 23] Kněz Kristův, žijící podle jeho zákona, mající znalost Písma a náklonnost ke vzdělávání lidu, musí kázati, aniž mu v tom smí bránit údajné vyobcování. A níže: „A jestliže papež nebo jiný představený nařizuje knězi takto smýš- lejícímu nekázati, nesmí poslechnouti, v kapitole 20 H. Toto se dokazuje z důsledku, ale první se klade jinak, pak následuje: „Bez zřetele na domnělou klatbu hrozící nebo již vynesenou, má křesťan plniti přikázání Kristova, jest to zjevné ze závěru svatého Petra a ostat- ních apoštolů, Skutk. 5, [29]: »Více sluší poslouchati Boha než lidi.« Z tohohle důsledně následuje, že kněz Kristův, žijící podle zákona jeho, mající znalost Písma a náklonnost ke vzdělávání lidu, má kázati bez zře- tele na domnělou klatbu. Jest to zřejmé, protože kázati slovo boží jest uloženo kněžím, podle svědectví apoštola Petra, Skutk. 10, [42]: »A při- kázal nám Bůh kázati lidu a svědčiti.« A Matouš 10, [5]: »Těch dvanácte poslal Ježíš, přikazuje jim řka: Na cestu pohanů nechoďte, atd.« A níže: [Mat. 10, 7] »Jdouce kažte, řkouce, že se přiblížilo království nebeské.« A u Lukáše 9 a 10 totéž jest zjevné. A jest to zjevné i skrze svatého Au- gustina v úvodu jeho kázání, který praví: „Jest málo kněží, kteří slovo boží správně káží, ale mnoho jest jich, kteří odsouzení, hodně mlčí. A totež tamže se široce dokazuje skrze svatého Jeronýma na Ezechiele 3, a skrze svatého Rehoře v »Pastorale« v kapitole 15. A v distinkci 43 »Sic rector« (Tak správce). A skrze svatého Isidora v knize třetí O nejvyšším dobru; jejich výroky jsou v textu knížky. V druhé části praví se na konci: „Z tohohle jest zřejmé, že kázati nejsou pro kněze a dávati al- mužnu nejsou pro boháče nezávazné úkony, nýbrž přikázání.“ Dále jest patrné, že jestliže papež nebo jiný představený nařizuje, jak bylo řečeno, knězi tak smýšlejícímu, nebo bohatému nedávati almužny, ne- smí podřízený poslechnouti atd. Když to bylo skončeno a přečteno, mistr pravil: „Tak já nazývám
Strana 129
klatbu údajnou, nespravedlivou a neřádnou, proti právnímu řádu a při- kázání božímu vynesenou; pro ni kněz tak, jak jest svrchu uvedeno, smýš- lející nesmí ustati od užitečného kázání, ani se báti takové konečně k za- tracení.“ A oni namítli, [že prý řekl,] že taková klatba jest požehnání. A mistr odpověděl: „Jest pravda a ještě pravím, že klatba, kterou jest někdo nespravedlivě vyobcován, jest mu požehnáním před Bohem, podle onoho výroku prorokova [Malach. 2, 2]: »Zlořečiti budu požehnáním vašim a zlořečením žehnati,« atd. A ono [žalm 108, 28]: »Oni zlořečiti budou, ty však dobrořečiti«. A kardinál florentský pravil: „Přece však jsou práva, že jest se báti i klatby nespravedlivé.“ A mistr řekl: „Jest to pravda, protože jest asi osm příčin, pro něž jest se jí báti.“ Kardinál pra- vil: „A není jich více?“ Mistr řekl: „Dejme tomu, že jest jich více“ atd. 24] Kdokoli přijal úřad kazatelský, kdo vstoupil na kněžství, má i svůj úkol plniti, aniž mi v tom smí brániti údajná klatba; kap. 20 H. Tato věta tak nestojí v knize, nýbrž jinak, jak následuje: „Když tedy z toho, co již bylo řečeno, kdokoli přijal z uložení úřad kazatelský, kdo vstoupil na kněžství, jest zjevno, že onen úkol má plniti, aniž mu v tom smí brániti údajná klatba. Dále žádnému pak katolíkovi nemá býti uváděno v pochybnost, že člověk dostatečně vzdělaný jest zavázanější, aby radil neznalým, učil nejisté, káral bezuzdné a odpouštěl křivdícím, než aby vykonával některé skutky milosrdenství. Když tedy dostačuje k poskytování almužen tělesných, nechť jest k nim vázán pod trestem zatracení, jak jest patrno u Matouše 25, mnohem více k almuž- nám duchovním. 128 129 25] Tresty církevní jsou protikřesťanské a vymyslilo je kněžstvo k svému povýšení a k podrobení lidu, kdyby jich laikové neposlouchali podle jejich vůle, v kapitole poslední G. Tahle věta není v knize, ale její látka se obšírně vykládá v kapitole 23. A ve vyšetřování při slyšení tu i tam sebrali klauzule jim protivnější a dráždivější. Když je přečetli, pravil kardinál cambraiský: „Tohle jest mnohem těžší a pohoršlivější než to, co se článkuje.“ Důvod, že jim to bylo škodlivější vzhledem k jejich stavu, pročež se jim to nelíbilo. 26] Nemá býti ukládán interdikt v lidu, poněvadž Kristus, nejvyšší velekněz, neuložil interdikt ani pro Jana Křtitele, ani pro své křivdy, v kapitole poslední G. H. J. Tato věta také nestojí v knize doslova, ale dobře v téže kapitole, když mluví o snadném výhružném vyhlašování interdiktu, jak se někdy ukládá interdikt pro jednoho uvězněného zloděje duchovního, aby proto všichni řádní přestali chváliti Boha, praví v knize: „Kristus však, nej- vyšší velekněz, když byl uvězněn prorok, nad něhož nepovstal větší mezi syny žen, nevyhlásil interdikt, ani když mu Herodes dal setnouti hlavu, ba když sám byl olupován, tepán, urážen od vojáků, zákoníků, farizejů, úředníků, kněží, ani tehdy nezlořečil, ale modlil se za ně řka, u Lukáše 23, [34]: »Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.« A ono učení odevzdal
klatbu údajnou, nespravedlivou a neřádnou, proti právnímu řádu a při- kázání božímu vynesenou; pro ni kněz tak, jak jest svrchu uvedeno, smýš- lející nesmí ustati od užitečného kázání, ani se báti takové konečně k za- tracení.“ A oni namítli, [že prý řekl,] že taková klatba jest požehnání. A mistr odpověděl: „Jest pravda a ještě pravím, že klatba, kterou jest někdo nespravedlivě vyobcován, jest mu požehnáním před Bohem, podle onoho výroku prorokova [Malach. 2, 2]: »Zlořečiti budu požehnáním vašim a zlořečením žehnati,« atd. A ono [žalm 108, 28]: »Oni zlořečiti budou, ty však dobrořečiti«. A kardinál florentský pravil: „Přece však jsou práva, že jest se báti i klatby nespravedlivé.“ A mistr řekl: „Jest to pravda, protože jest asi osm příčin, pro něž jest se jí báti.“ Kardinál pra- vil: „A není jich více?“ Mistr řekl: „Dejme tomu, že jest jich více“ atd. 24] Kdokoli přijal úřad kazatelský, kdo vstoupil na kněžství, má i svůj úkol plniti, aniž mi v tom smí brániti údajná klatba; kap. 20 H. Tato věta tak nestojí v knize, nýbrž jinak, jak následuje: „Když tedy z toho, co již bylo řečeno, kdokoli přijal z uložení úřad kazatelský, kdo vstoupil na kněžství, jest zjevno, že onen úkol má plniti, aniž mu v tom smí brániti údajná klatba. Dále žádnému pak katolíkovi nemá býti uváděno v pochybnost, že člověk dostatečně vzdělaný jest zavázanější, aby radil neznalým, učil nejisté, káral bezuzdné a odpouštěl křivdícím, než aby vykonával některé skutky milosrdenství. Když tedy dostačuje k poskytování almužen tělesných, nechť jest k nim vázán pod trestem zatracení, jak jest patrno u Matouše 25, mnohem více k almuž- nám duchovním. 128 129 25] Tresty církevní jsou protikřesťanské a vymyslilo je kněžstvo k svému povýšení a k podrobení lidu, kdyby jich laikové neposlouchali podle jejich vůle, v kapitole poslední G. Tahle věta není v knize, ale její látka se obšírně vykládá v kapitole 23. A ve vyšetřování při slyšení tu i tam sebrali klauzule jim protivnější a dráždivější. Když je přečetli, pravil kardinál cambraiský: „Tohle jest mnohem těžší a pohoršlivější než to, co se článkuje.“ Důvod, že jim to bylo škodlivější vzhledem k jejich stavu, pročež se jim to nelíbilo. 26] Nemá býti ukládán interdikt v lidu, poněvadž Kristus, nejvyšší velekněz, neuložil interdikt ani pro Jana Křtitele, ani pro své křivdy, v kapitole poslední G. H. J. Tato věta také nestojí v knize doslova, ale dobře v téže kapitole, když mluví o snadném výhružném vyhlašování interdiktu, jak se někdy ukládá interdikt pro jednoho uvězněného zloděje duchovního, aby proto všichni řádní přestali chváliti Boha, praví v knize: „Kristus však, nej- vyšší velekněz, když byl uvězněn prorok, nad něhož nepovstal větší mezi syny žen, nevyhlásil interdikt, ani když mu Herodes dal setnouti hlavu, ba když sám byl olupován, tepán, urážen od vojáků, zákoníků, farizejů, úředníků, kněží, ani tehdy nezlořečil, ale modlil se za ně řka, u Lukáše 23, [34]: »Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.« A ono učení odevzdal
Strana 130
Tá k A ☞ n t M Malá Strana a Ka- Rytina J. Sadeler z r. 1606. svým údům, řka, Mat. 5, [44]: »Milujte nepřátele své a dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás utiskují a pomlouvají,« atd. Proto následuje toto učení slovem i skutkem první náměstek Kris- tův, velekněz římský, v 1. listě Petrově 2, [21], učí věřící řka: »K tomu povoláni jste, jako i Kristus trpěl za nás, nám zanechav příklad, abychom následovali šlépějí jeho.« A níže 2: »Kterýžto když mu zlořečili, nezlo- řečil, když trpěl, nehrozil.« A Pavel, touže cestou kráčeje, praví k Říma- nům 12, [16]: »Dobrořečte protivníkům svým, dobrořečte a ne, zlořečte.« A tak při jiných Písmech tamže široce položených, jichž však velmi ar a
Tá k A ☞ n t M Malá Strana a Ka- Rytina J. Sadeler z r. 1606. svým údům, řka, Mat. 5, [44]: »Milujte nepřátele své a dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás utiskují a pomlouvají,« atd. Proto následuje toto učení slovem i skutkem první náměstek Kris- tův, velekněz římský, v 1. listě Petrově 2, [21], učí věřící řka: »K tomu povoláni jste, jako i Kristus trpěl za nás, nám zanechav příklad, abychom následovali šlépějí jeho.« A níže 2: »Kterýžto když mu zlořečili, nezlo- řečil, když trpěl, nehrozil.« A Pavel, touže cestou kráčeje, praví k Říma- nům 12, [16]: »Dobrořečte protivníkům svým, dobrořečte a ne, zlořečte.« A tak při jiných Písmech tamže široce položených, jichž však velmi ar a
Strana 131
Fi na ☞ 130 LVE TVVSY 131 Část Starého a Nového Města pražského. Rytina J. Sadelera z r. 1606. málo tehdy v slyšení uvedli, vybírajíce předkládali pouze body, které byly pobuřující. [3. ČLÁNKY VYBRANÉ Z TRAKTÁTU „PROTI MISTRU ŠTĚPÁNU PÁLČOVI“ ALE JEST OPRAVDU ŘÍDKY 1] Jestliže papež, biskup nebo prelát jest v smrtelném hříchu, tehdy není papežem, biskupem ani prelátem.
Fi na ☞ 130 LVE TVVSY 131 Část Starého a Nového Města pražského. Rytina J. Sadelera z r. 1606. málo tehdy v slyšení uvedli, vybírajíce předkládali pouze body, které byly pobuřující. [3. ČLÁNKY VYBRANÉ Z TRAKTÁTU „PROTI MISTRU ŠTĚPÁNU PÁLČOVI“ ALE JEST OPRAVDU ŘÍDKY 1] Jestliže papež, biskup nebo prelát jest v smrtelném hříchu, tehdy není papežem, biskupem ani prelátem.
Strana 132
4 ATm Jižní část Nového Města pražského. Rytina J. Sadelera z r. 1606. Na začátku 2. kapitoly tak stojí, jak se klade: Proto praví: „Odkazu- ji ho na svatého Augustina, Jeronýma, Chrysostoma, Rehoře, Cypri- ána a Bernarda, kteří více říkají: Kdo jest v smrtelném hříchu, není tehdy pravý křesťan. Ať se poučí tenhle veliký vymýšleč, že takoví nejsou opravdu ani hodně na tento čas podle přítomné spravedlnosti, nýbrž jen nesprávným pojmenováním jsou papeži, biskupy nebo pre-
4 ATm Jižní část Nového Města pražského. Rytina J. Sadelera z r. 1606. Na začátku 2. kapitoly tak stojí, jak se klade: Proto praví: „Odkazu- ji ho na svatého Augustina, Jeronýma, Chrysostoma, Rehoře, Cypri- ána a Bernarda, kteří více říkají: Kdo jest v smrtelném hříchu, není tehdy pravý křesťan. Ať se poučí tenhle veliký vymýšleč, že takoví nejsou opravdu ani hodně na tento čas podle přítomné spravedlnosti, nýbrž jen nesprávným pojmenováním jsou papeži, biskupy nebo pre-
Strana 133
MA 132 * 133 ☞ aa Střední část Nového Města pražského. Rytina J. Sadelera z r. 1606. láty, ale vpravdě podle evangelia pravdy, Jan 10, [8], jsou zloději a lot- ři.“ A Matouš v 7. kapitole, [18]: »Jsou v rouše ovčím vlci hladoví«, o nichž mluvě Ozeáš 8, [4], praví: »Oni kralovali, ale ne podle mne, kní- žaty se stali, a já jsem je nepoznal,« atd. A níže: „Připouštíme totiž, že špatný papež, biskup, prelát nebo kněz jest nehodný služebník svá- tostí, skrze něhož Bůh křtí, posvěcuje nebo jinak k prospěchu své církve
MA 132 * 133 ☞ aa Střední část Nového Města pražského. Rytina J. Sadelera z r. 1606. láty, ale vpravdě podle evangelia pravdy, Jan 10, [8], jsou zloději a lot- ři.“ A Matouš v 7. kapitole, [18]: »Jsou v rouše ovčím vlci hladoví«, o nichž mluvě Ozeáš 8, [4], praví: »Oni kralovali, ale ne podle mne, kní- žaty se stali, a já jsem je nepoznal,« atd. A níže: „Připouštíme totiž, že špatný papež, biskup, prelát nebo kněz jest nehodný služebník svá- tostí, skrze něhož Bůh křtí, posvěcuje nebo jinak k prospěchu své církve
Strana 134
Sa N Y Y SAC .CAS. MAI. PRIVILEGIO EIUSDEM MAT. SCULFTOP AGIDIS SADELEE EXCUDIT v Vyšehrad. Rytina J. Sadelera z r. 1606. pracuje,“ a to se široce v textu dokazuje výroky svatých již uvedených. A když byl skončen tento článek, tehdy mistr pravil: „Ano, kdo jest v smrtelném hříchu, není hodně králem před Bohem, jak jest zřej- mé z 1. Královské 15, [23], kde pravil Hospodin skrze proroka Samuela k Saulovi, který měl zabíti Amalecha, a neučinil to: »Protože jsi zavrhl řeč moji, abys nezabíjel Amalecha, zavrhnu i já tebe, abys nebyl králem.« Zatím se však uherský král Zimund nahnul z okna refektáře, proto-
Sa N Y Y SAC .CAS. MAI. PRIVILEGIO EIUSDEM MAT. SCULFTOP AGIDIS SADELEE EXCUDIT v Vyšehrad. Rytina J. Sadelera z r. 1606. pracuje,“ a to se široce v textu dokazuje výroky svatých již uvedených. A když byl skončen tento článek, tehdy mistr pravil: „Ano, kdo jest v smrtelném hříchu, není hodně králem před Bohem, jak jest zřej- mé z 1. Královské 15, [23], kde pravil Hospodin skrze proroka Samuela k Saulovi, který měl zabíti Amalecha, a neučinil to: »Protože jsi zavrhl řeč moji, abys nezabíjel Amalecha, zavrhnu i já tebe, abys nebyl králem.« Zatím se však uherský král Zimund nahnul z okna refektáře, proto-
Strana 135
že toto slyšení bylo v klášteře u menších bratří, vstav a mluvě a vyprávěje falckraběti rýnskému a purkrabímu norimberskému, 10 že v celém křesťanství není většího kacíře než tenhle, při čemž ukázal na mistra Jana Husa. Když pak M. Jan Hus uváděl o králi a o Saulovi to, co jest napřed řečeno, křičeli preláti řkouce: „Zavolejte krále!“ Když však král neslyšel pro to, co bylo napřed uvedeno, co vyprávěl oknem knížatům o mistru Janovi, proto předsedové volali na ty, kteří byli blíže králi: „Zatahejte ho, krále, aby poslouchal, protože se tento dotýká jeho.“ A dali mistru Janu Husovi opakovati touž věc. A když skončil a hraničil, řekl král Zikmund: „Jene Huse, nikdo nežije bez hříchu.“ A kardinál cambraiský pravil mistrovi, chtěje tím světské více proti němu popuditi: „Nestačilo ti, že zlehčuje stav duchovní snažil ses jej povaliti svými spisy a učeními, a již chceš též povaliti stav královský a krále ze stavu jejich. A Páleč povstav počal uváděti nějaká práva, chtě dokázati, že i Saul byl králem a nazýval se králem, třebas mu to Hospodin řekl, a že David nedovolil, nýbrž zakázal ho zabíti, ne pro svatost života, kterou neměl, ale pro svatost pomazání. A dále, protože mistr uvedl svatého Cypriána, který praví: „Marně dostává jméno křesťana, kdo nikterak nenapodobuje Krista v mravech,“ Páleč namítaje pravil: „Hle, jak veliká pošetilost! A nač to uváděti k předmětu, že není-li někdo pravým křesťanem, tedy není pravým papežem, biskupem, nebo prelátem anebo králem, ježto znalci vědí, že papež, biskup, král jsou jména úřadu, kresťan však jest jméno zásluhy; a tak platí, že někdo jest pravým papežem, králem nebo biskupem, třebas není pravým křesťanem.“ A mistr Jan za maličko řekl: „Vždyť to bylo patrno o papeži Janu XXIII., který se nyní jmenuje Baltazar Coxa, jinak Cossa, již sesazený; ten, kdyby byl býval pravým papežem, proč tedy byl sesazen?“ A král Zikmund pravil: „Ano, nedáv- no páni z koncilu zůstali na tom, že ten Baltazar byl pravý papež, ale pro známé své zločiny, kterými církev boží pohoršil a statky církevní promr- hal, byl sesazen z papežství. 134 35 2] Milost vyvolení jest svazek, kterým se tělo církve a kterýkoli její úd nerozlučně připojuje k samé hlavě; kap. 2, list 2. Stojí v textu tak, jak se klade. A dokazuje se skrze apoštola k Ří- manům 8, [35]: »Kdo nás odloučí od lásky Kristovy, zarmoucení, aneb úzkost, nebo protivenství?« A níže pro vyvolené uzavírá řka: Řím. 8, [38—39]: »Jist jsem, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížectví, ani mocnosti, ani ctnosti, ani nastávající věci, ani budoucí, ani strach, ani vysokost, ani hlubokost, ani jiné stvoření nebude moci nás odloučiti od lásky boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem«. Pročež není pochy- by, že úd od církve apoštol mluví za všechny údy té církve, ktere jsou láskou boží, jež jest milost vyvolení, s hlavou Kristem svázány: ba sama hlava praví u Jana 10, [27—28]: »Ovceť mé hlas můj slyší a já je znám a následujíť mne, a jáť život věčný dávám jim a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.« Ať tedy pozná vymýšleč, že spojení těla církve a Krista hlavy není tělesné, nýbrž duchovní, atd. v knize. Po skončení toho řekl mistr: „Tak, omezíme-li pojem církve jako
že toto slyšení bylo v klášteře u menších bratří, vstav a mluvě a vyprávěje falckraběti rýnskému a purkrabímu norimberskému, 10 že v celém křesťanství není většího kacíře než tenhle, při čemž ukázal na mistra Jana Husa. Když pak M. Jan Hus uváděl o králi a o Saulovi to, co jest napřed řečeno, křičeli preláti řkouce: „Zavolejte krále!“ Když však král neslyšel pro to, co bylo napřed uvedeno, co vyprávěl oknem knížatům o mistru Janovi, proto předsedové volali na ty, kteří byli blíže králi: „Zatahejte ho, krále, aby poslouchal, protože se tento dotýká jeho.“ A dali mistru Janu Husovi opakovati touž věc. A když skončil a hraničil, řekl král Zikmund: „Jene Huse, nikdo nežije bez hříchu.“ A kardinál cambraiský pravil mistrovi, chtěje tím světské více proti němu popuditi: „Nestačilo ti, že zlehčuje stav duchovní snažil ses jej povaliti svými spisy a učeními, a již chceš též povaliti stav královský a krále ze stavu jejich. A Páleč povstav počal uváděti nějaká práva, chtě dokázati, že i Saul byl králem a nazýval se králem, třebas mu to Hospodin řekl, a že David nedovolil, nýbrž zakázal ho zabíti, ne pro svatost života, kterou neměl, ale pro svatost pomazání. A dále, protože mistr uvedl svatého Cypriána, který praví: „Marně dostává jméno křesťana, kdo nikterak nenapodobuje Krista v mravech,“ Páleč namítaje pravil: „Hle, jak veliká pošetilost! A nač to uváděti k předmětu, že není-li někdo pravým křesťanem, tedy není pravým papežem, biskupem, nebo prelátem anebo králem, ježto znalci vědí, že papež, biskup, král jsou jména úřadu, kresťan však jest jméno zásluhy; a tak platí, že někdo jest pravým papežem, králem nebo biskupem, třebas není pravým křesťanem.“ A mistr Jan za maličko řekl: „Vždyť to bylo patrno o papeži Janu XXIII., který se nyní jmenuje Baltazar Coxa, jinak Cossa, již sesazený; ten, kdyby byl býval pravým papežem, proč tedy byl sesazen?“ A král Zikmund pravil: „Ano, nedáv- no páni z koncilu zůstali na tom, že ten Baltazar byl pravý papež, ale pro známé své zločiny, kterými církev boží pohoršil a statky církevní promr- hal, byl sesazen z papežství. 134 35 2] Milost vyvolení jest svazek, kterým se tělo církve a kterýkoli její úd nerozlučně připojuje k samé hlavě; kap. 2, list 2. Stojí v textu tak, jak se klade. A dokazuje se skrze apoštola k Ří- manům 8, [35]: »Kdo nás odloučí od lásky Kristovy, zarmoucení, aneb úzkost, nebo protivenství?« A níže pro vyvolené uzavírá řka: Řím. 8, [38—39]: »Jist jsem, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížectví, ani mocnosti, ani ctnosti, ani nastávající věci, ani budoucí, ani strach, ani vysokost, ani hlubokost, ani jiné stvoření nebude moci nás odloučiti od lásky boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem«. Pročež není pochy- by, že úd od církve apoštol mluví za všechny údy té církve, ktere jsou láskou boží, jež jest milost vyvolení, s hlavou Kristem svázány: ba sama hlava praví u Jana 10, [27—28]: »Ovceť mé hlas můj slyší a já je znám a následujíť mne, a jáť život věčný dávám jim a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.« Ať tedy pozná vymýšleč, že spojení těla církve a Krista hlavy není tělesné, nýbrž duchovní, atd. v knize. Po skončení toho řekl mistr: „Tak, omezíme-li pojem církve jako
Strana 136
sbor nebo obec vyvolených, jak bylo v prvních článcích omezeno, tehdy kterýkoli úd oné církve a též samo tělo církevní se nerozlučně spojuje s tou hlavou milostí vyvolení, jak dokazují výroky apoštola a Krista v textu položené a jiných svatých.“ 136 3] Je-li papež zlý a zvláště zavržený, tehdy jest jako Jidáš apoštol. dábel, zloděj a syn zatracení, a ne hlava svaté církve bojující, protože ani není údem církve bojující. Tohle nestojí v knize doslovně, ale tak se píše v kapitole 2, list 4. „Je-li totiž papež zlý a zvláště je-li zavržený, tehdy jest jako Jidáš apoštol dábel, zloděj a syn zatracení; kterak jest hlavou svaté církve bo- jující, jak tvrdí vymýšleč: hlavou tělesnou, ježto není ani údem církve bojující? Kdyby totiž byl údem svaté církve, tehdy by byl údem Kristo- vým, lnul by ke Kristu milostí vyvolení a přítomné spravedlnosti a byl by jeden duch s Bohem, jak dokazuje apoštol 1. Kor 6, [13]: »Nevíte-liž, že těla vaše jsou údy Kristovy? atd. v knize.« 4] Papež nebo prelát zlý nebo zavržený není vpravdě pastýř, nýbrž jen podle nesprávného pojmenování, ale zloděj a lotr; v kapitole 2, list 5. Tak totiž se píše v knize tamže: „Je-li totiž zlý, tehdy jest nájemník, o němž praví Spasitel u Jana 10, [12]: »Nájemník a ten, kterýž není pas- týř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká«; a tak činí konečně každý špatný a zavržený. Takový tedy papež nebo prelát zlý a zavržený jest podle jen nesprávného pojmenování pastýř, ale vpravdě zloděj a lotr.“ A to se v knize obšírně dokazuje, tam viz další. Po skončení toho řekl mistr Jan: „Tak jsem já všechno takové ome- zil a omezuji, že takoví vzhledem k zásluze a tak v pravdě a důstojně před Bohem nejsou papežové, preláti nebo pastýři atd., nýbrž vzhledem k úřadu a vážnosti lidské jsou papeži, pastýři, kněžími atd. Hned vstav za jeho zády jakýsi mnich v černé kápi, a svrchu něčím lesklým černým, jak se podobalo, atlasem povlečené, z Fröttstädtu, [11] I pravil: „Pánové, hleďte, aby Hus neklamal sebe sama a vás těmito po- známkami, třebas jsou v jeho knize; protože já jsem nedávno při slyšení s ním také namítal o těchto článcích a pravil jsem mu: „Mistře, snad tihle zlí papežové atd. nejsou takoví vzhledem k zásluze, ale dobře jsou vzhledem k úřadu v pravdě takoví.“ A tedy on již užívá těchto po- známek, které má a slyšel ode mne, ne že jsou v knihách někde položeny.“ A mistr Jan obrátiv se k němu pravil: „A neslyšel jsi, že jsou v mé knize a zde zcela blízko byly čteny? Co záleží na tom říkati, že biskupové, pre- láti nebo kněží nejsou vpravdě aniž hodně podle přítomné spravedlnosti biskupy, preláty nebo kněžími, nýbrž že jsou nehodnými služebníky svá- tostí božích, leda že oni nejsou v pravdě aniž hodně vzhledem k zásluze takoví, ale vzhledem k úřadu, když, jak se v mé knize klade, jsou nehodní služebníci svátostí, skrze něž Bůh křtí nebo posvěcuje; platí, že oni jsou takovými kněžími, preláty nebo biskupy“ atd. A po chvilce mistr připojil a pravil: „A to bylo dobře patrno na Janovi, kdysi papeži XXIII., nyní 37
sbor nebo obec vyvolených, jak bylo v prvních článcích omezeno, tehdy kterýkoli úd oné církve a též samo tělo církevní se nerozlučně spojuje s tou hlavou milostí vyvolení, jak dokazují výroky apoštola a Krista v textu položené a jiných svatých.“ 136 3] Je-li papež zlý a zvláště zavržený, tehdy jest jako Jidáš apoštol. dábel, zloděj a syn zatracení, a ne hlava svaté církve bojující, protože ani není údem církve bojující. Tohle nestojí v knize doslovně, ale tak se píše v kapitole 2, list 4. „Je-li totiž papež zlý a zvláště je-li zavržený, tehdy jest jako Jidáš apoštol dábel, zloděj a syn zatracení; kterak jest hlavou svaté církve bo- jující, jak tvrdí vymýšleč: hlavou tělesnou, ježto není ani údem církve bojující? Kdyby totiž byl údem svaté církve, tehdy by byl údem Kristo- vým, lnul by ke Kristu milostí vyvolení a přítomné spravedlnosti a byl by jeden duch s Bohem, jak dokazuje apoštol 1. Kor 6, [13]: »Nevíte-liž, že těla vaše jsou údy Kristovy? atd. v knize.« 4] Papež nebo prelát zlý nebo zavržený není vpravdě pastýř, nýbrž jen podle nesprávného pojmenování, ale zloděj a lotr; v kapitole 2, list 5. Tak totiž se píše v knize tamže: „Je-li totiž zlý, tehdy jest nájemník, o němž praví Spasitel u Jana 10, [12]: »Nájemník a ten, kterýž není pas- týř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká«; a tak činí konečně každý špatný a zavržený. Takový tedy papež nebo prelát zlý a zavržený jest podle jen nesprávného pojmenování pastýř, ale vpravdě zloděj a lotr.“ A to se v knize obšírně dokazuje, tam viz další. Po skončení toho řekl mistr Jan: „Tak jsem já všechno takové ome- zil a omezuji, že takoví vzhledem k zásluze a tak v pravdě a důstojně před Bohem nejsou papežové, preláti nebo pastýři atd., nýbrž vzhledem k úřadu a vážnosti lidské jsou papeži, pastýři, kněžími atd. Hned vstav za jeho zády jakýsi mnich v černé kápi, a svrchu něčím lesklým černým, jak se podobalo, atlasem povlečené, z Fröttstädtu, [11] I pravil: „Pánové, hleďte, aby Hus neklamal sebe sama a vás těmito po- známkami, třebas jsou v jeho knize; protože já jsem nedávno při slyšení s ním také namítal o těchto článcích a pravil jsem mu: „Mistře, snad tihle zlí papežové atd. nejsou takoví vzhledem k zásluze, ale dobře jsou vzhledem k úřadu v pravdě takoví.“ A tedy on již užívá těchto po- známek, které má a slyšel ode mne, ne že jsou v knihách někde položeny.“ A mistr Jan obrátiv se k němu pravil: „A neslyšel jsi, že jsou v mé knize a zde zcela blízko byly čteny? Co záleží na tom říkati, že biskupové, pre- láti nebo kněží nejsou vpravdě aniž hodně podle přítomné spravedlnosti biskupy, preláty nebo kněžími, nýbrž že jsou nehodnými služebníky svá- tostí božích, leda že oni nejsou v pravdě aniž hodně vzhledem k zásluze takoví, ale vzhledem k úřadu, když, jak se v mé knize klade, jsou nehodní služebníci svátostí, skrze něž Bůh křtí nebo posvěcuje; platí, že oni jsou takovými kněžími, preláty nebo biskupy“ atd. A po chvilce mistr připojil a pravil: „A to bylo dobře patrno na Janovi, kdysi papeži XXIII., nyní 37
Strana 137
e Durch Ieiz u bláí Betlémská kaple s okolím v r. 1769. — A — — „ .. ae " n Část interiéru Betlémské kaple.
e Durch Ieiz u bláí Betlémská kaple s okolím v r. 1769. — A — — „ .. ae " n Část interiéru Betlémské kaple.
Strana 138
. Satvif te las lins Pir Frns. unter &r Neguernns SMAM: Srans Vrofen, Maria Therſia. uno, Foſere vs aueiten ſuſ ganolid urhadt ronkm Irke �furchitekiur Anton, Tuus. Sans oue Sare hos to hos b A7 k RIR A t EnduLh nnndo E E * — v u — Plán přestavby Pražského hradu z let 1753—1768.
. Satvif te las lins Pir Frns. unter &r Neguernns SMAM: Srans Vrofen, Maria Therſia. uno, Foſere vs aueiten ſuſ ganolid urhadt ronkm Irke �furchitekiur Anton, Tuus. Sans oue Sare hos to hos b A7 k RIR A t EnduLh nnndo E E * — v u — Plán přestavby Pražského hradu z let 1753—1768.
Strana 139
řečeném Baltazarovi, byl-li pravý papež nebo vpravdě zloděj a lotr.“ A oni, dívajíce se jeden na druhého, se mu vysmívali pravíce: „Ano, byl pravý papež.“ 5] Papež není ani nemá býti nazýván nejsvětější, ani podle úřa- du, jinak by i král měl býti nazýván nejsvětějším podle úřadu, i kati, bi- řici a dáblové měli by býti nazýváni svatými. Tohle není v knize, jak se článkuje, ale jinak v kapitole 2. list 5, kde se takto dovozuje: „Měl by říci vymýšleč, že je-li někdo otec nejsvětější, tehdy ono otcovství zachovává nejsvětěji, a je-li někdo otec nejhorší, tehdy zachovává otcovství nejhůře. Podobně je-li biskup nejsvětější, tehdy jest biskup nejlepší. A když vymýšleč tvrdí: býti papežem jest jméno úřadu, tehdy následuje: onen člověk, papež zlý a zavržený, jest člověk nejsvětější, a proto podle onoho úřadu jest nejlepší. A když někdo nemůže býti podle úřadu nejlepší, jestliže by onen úřad nevykonával nej- lépe, následuje, že papež zlý a zavržený vykonává úřad nejlépe, a nemůže ho vykonávati nejlépe, jestliže by nebyl dobrý mravně, protože praví Spasitel u Mat. 12, [34]: »Kterak můžete dobré věci mluviti, když jste zlí?«, následuje, že papež zlý a zavržený jest mravně dobrý v témž dáv- ném čase nebo okamžiku, což v sobě uzavírá rozpor.“ Níže se tak píše: „A je-li z důvodů úřadu papež nazýván nejsvětějším, proč by neměl řím- ský král býti nazýván nejsvětějším z důvodu úřadu, když král podle Augustina zastává úlohu božství Kristova, kněz pak lidství Kristova, jako papež? Proč by se i soudcové nebo soudní vykonavatelé, ba kati i bi- řici nenazývali svatými, když mají úřad k prospěšné a záslužné službě církvi Kristově?“ A jiné věci jsou zřejmé v knize, kde o nich dovozuje proti doktoru Pálčovi. A když byl článek skončen, pravil mistr Jan: „Věru neznám základ, proč bych nazýval papeže nejsvětějším, když by mu stačilo, aby se na- zýval svatým a byl jím. Neboť o Kristovi se čte [4. Král. 19, 15]: »Ty sám jsi svatý, ty sám jsi Pán, atd.« A jeho já vpravdě jmenuji nejsvětějším, a tak o jiných.“ 138 139 6] Žije-li papež odporně Kristu, třebas řádně, zákonně a kano- nicky zvolený podle lidské volby, vstoupil jinudy do papežství než skrze Krista. Tak nestojí v knize, nýbrž jinak, jak následuje v kapitole 3. na lis- tě prvním: „Žije-li papež protivně Kristu, v pýše, lakotě, mstivosti a rozkoši, kterak nevstupuje jinudy do ovčince ovcí než skrze dveře po- kory, Pána Ježíše Krista? A dejme tomu, jak říkáš, že by vstupoval řád- nou a zákonnou volbou, kterou já nazývám volbou od Boha zvláště vykonanou, ne podle ustanovení lidského obecně zavedenou, ještě by platilo, že by vstupoval jinudy. Neboť Jidáš Škariotský byl řádně a zákon- ně vyvolen od Boha Ježíše Krista na biskupství, jak praví Kristus, Jan 6, [71]: »Zdaž jsem já vás dvanáct vyvolil a jeden z vás dábel jest,« přece vstoupil jinudy do ovčince ovcí, když byl zloděj, dábel a syn zatracení. Zdaž nevstoupil jinudy, když o něm řekl Spasitel při poslední své večeři
řečeném Baltazarovi, byl-li pravý papež nebo vpravdě zloděj a lotr.“ A oni, dívajíce se jeden na druhého, se mu vysmívali pravíce: „Ano, byl pravý papež.“ 5] Papež není ani nemá býti nazýván nejsvětější, ani podle úřa- du, jinak by i král měl býti nazýván nejsvětějším podle úřadu, i kati, bi- řici a dáblové měli by býti nazýváni svatými. Tohle není v knize, jak se článkuje, ale jinak v kapitole 2. list 5, kde se takto dovozuje: „Měl by říci vymýšleč, že je-li někdo otec nejsvětější, tehdy ono otcovství zachovává nejsvětěji, a je-li někdo otec nejhorší, tehdy zachovává otcovství nejhůře. Podobně je-li biskup nejsvětější, tehdy jest biskup nejlepší. A když vymýšleč tvrdí: býti papežem jest jméno úřadu, tehdy následuje: onen člověk, papež zlý a zavržený, jest člověk nejsvětější, a proto podle onoho úřadu jest nejlepší. A když někdo nemůže býti podle úřadu nejlepší, jestliže by onen úřad nevykonával nej- lépe, následuje, že papež zlý a zavržený vykonává úřad nejlépe, a nemůže ho vykonávati nejlépe, jestliže by nebyl dobrý mravně, protože praví Spasitel u Mat. 12, [34]: »Kterak můžete dobré věci mluviti, když jste zlí?«, následuje, že papež zlý a zavržený jest mravně dobrý v témž dáv- ném čase nebo okamžiku, což v sobě uzavírá rozpor.“ Níže se tak píše: „A je-li z důvodů úřadu papež nazýván nejsvětějším, proč by neměl řím- ský král býti nazýván nejsvětějším z důvodu úřadu, když král podle Augustina zastává úlohu božství Kristova, kněz pak lidství Kristova, jako papež? Proč by se i soudcové nebo soudní vykonavatelé, ba kati i bi- řici nenazývali svatými, když mají úřad k prospěšné a záslužné službě církvi Kristově?“ A jiné věci jsou zřejmé v knize, kde o nich dovozuje proti doktoru Pálčovi. A když byl článek skončen, pravil mistr Jan: „Věru neznám základ, proč bych nazýval papeže nejsvětějším, když by mu stačilo, aby se na- zýval svatým a byl jím. Neboť o Kristovi se čte [4. Král. 19, 15]: »Ty sám jsi svatý, ty sám jsi Pán, atd.« A jeho já vpravdě jmenuji nejsvětějším, a tak o jiných.“ 138 139 6] Žije-li papež odporně Kristu, třebas řádně, zákonně a kano- nicky zvolený podle lidské volby, vstoupil jinudy do papežství než skrze Krista. Tak nestojí v knize, nýbrž jinak, jak následuje v kapitole 3. na lis- tě prvním: „Žije-li papež protivně Kristu, v pýše, lakotě, mstivosti a rozkoši, kterak nevstupuje jinudy do ovčince ovcí než skrze dveře po- kory, Pána Ježíše Krista? A dejme tomu, jak říkáš, že by vstupoval řád- nou a zákonnou volbou, kterou já nazývám volbou od Boha zvláště vykonanou, ne podle ustanovení lidského obecně zavedenou, ještě by platilo, že by vstupoval jinudy. Neboť Jidáš Škariotský byl řádně a zákon- ně vyvolen od Boha Ježíše Krista na biskupství, jak praví Kristus, Jan 6, [71]: »Zdaž jsem já vás dvanáct vyvolil a jeden z vás dábel jest,« přece vstoupil jinudy do ovčince ovcí, když byl zloděj, dábel a syn zatracení. Zdaž nevstoupil jinudy, když o něm řekl Spasitel při poslední své večeři
Strana 140
A Ven — před smrtí, Jan 13, [18]: »Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihne proti mně patu svou« atd. A totéž dokazuje v knížce skrze svatého Bernarda k papeži Evženovi 1121 obšírně až do konce kapitoly. Když to bylo skončeno a přečteno, mistr Jan Hus pravil: „Tak já tvrdím, že žije-li papež nebo jiný prelát protivně Kristu v hříších svrchu řečených, vstupuje jinudy, byv i zvolen po lidsku k takovému úřadu, když nevstupuje do ovčince církve skrze dveře pokory, Pána Ježíše Krista. Tak bylo zřejmé i o Jidášovi, který, třebas byl zvolen k apošto- látu od Krista, protože byl zloděj a lakomec a syn zatracení.“ Brzo povstav Páleč pravil: „Hle, jak veliká pošetilost! Jidáš byl vyvolen od Krista nebo skrze Krista, a přece vstoupil jinudy, a ne skrze Krista.“ A mistr Jan Hus: „Ano, velmi dobře, to platí, že byl vyvolen od Krista, a přece vstoupil jinudy, protože byl zloděj, dábel a syn zatracení.“ A Páleč dodal: „Neboť někdo může býti zvolen řádně a zákonně na papežství nebo biskupství a potom žíti protivně Kristu, nevstoupil tedy proto jinudy.“ A mistr Hus rozvedl více: „A já pravím dále: Kdokoli vstupuje na biskupství, prelátství atd. nebo kterékoli obročí svatokupec- ky, ne s tím úmyslem, aby pracoval v církvi boží, ale spíše, aby žil roz- mařile, požitkářsky a hýřivě a aby se pyšně vypínal, každý takový vstu- puje jinudy, ježto nevstupuje skrze nízké dveře, Pána Ježíše Krista. A podle svědectví evangelia každý takový jest zloděj a lotr atd. Tzv. lucemburská síň Pražského hradu. 71 Odsouzení čtyřiceti pěti článků Viklefových vykonané doktory jest neodůvodnitelné a nespravedlivé a příčina jimi uvedená jest smyš-
A Ven — před smrtí, Jan 13, [18]: »Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihne proti mně patu svou« atd. A totéž dokazuje v knížce skrze svatého Bernarda k papeži Evženovi 1121 obšírně až do konce kapitoly. Když to bylo skončeno a přečteno, mistr Jan Hus pravil: „Tak já tvrdím, že žije-li papež nebo jiný prelát protivně Kristu v hříších svrchu řečených, vstupuje jinudy, byv i zvolen po lidsku k takovému úřadu, když nevstupuje do ovčince církve skrze dveře pokory, Pána Ježíše Krista. Tak bylo zřejmé i o Jidášovi, který, třebas byl zvolen k apošto- látu od Krista, protože byl zloděj a lakomec a syn zatracení.“ Brzo povstav Páleč pravil: „Hle, jak veliká pošetilost! Jidáš byl vyvolen od Krista nebo skrze Krista, a přece vstoupil jinudy, a ne skrze Krista.“ A mistr Jan Hus: „Ano, velmi dobře, to platí, že byl vyvolen od Krista, a přece vstoupil jinudy, protože byl zloděj, dábel a syn zatracení.“ A Páleč dodal: „Neboť někdo může býti zvolen řádně a zákonně na papežství nebo biskupství a potom žíti protivně Kristu, nevstoupil tedy proto jinudy.“ A mistr Hus rozvedl více: „A já pravím dále: Kdokoli vstupuje na biskupství, prelátství atd. nebo kterékoli obročí svatokupec- ky, ne s tím úmyslem, aby pracoval v církvi boží, ale spíše, aby žil roz- mařile, požitkářsky a hýřivě a aby se pyšně vypínal, každý takový vstu- puje jinudy, ježto nevstupuje skrze nízké dveře, Pána Ježíše Krista. A podle svědectví evangelia každý takový jest zloděj a lotr atd. Tzv. lucemburská síň Pražského hradu. 71 Odsouzení čtyřiceti pěti článků Viklefových vykonané doktory jest neodůvodnitelné a nespravedlivé a příčina jimi uvedená jest smyš-
Strana 141
lená, totiž že každý z nich jest buď kacířský, buď bludný nebo pohoršli- vý; v kapitole 4. na listě prvním. Nestojí tak v knize, nýbrž takto: „Odsouzeno bylo čtyřicet pět článků z té příčiny, že žádný z těch čtyřiceti pěti článků není katolický, ale každý z nich je buď kacířský, nebo bludný, nebo pohoršlivý. O dok- tore, kde jest důkaz? Jsi ty ale vymýšleč, vymýšlíš příčinu, kterou nedokazuješ, atd.; neukazuješ žádné Písmo proti tomu:“ a ostatní tamže široce dokazuje v traktátu. Po skončení článku potom jinde, kde, jak se zdá, bylo položeno, proč nyní »doktoři radniční« ]131 neodsuzují onen článek o desátcích a o odnímání statků, nýbrž praktikují jej, neboť to, co písmem odsuzova- li, skutkem schvalují. Neboť »přišedše na radnici«, žádali, aby se jim platy vrátily, protože to jsou almužny. A »někteří« z konšelů odpově- děli, zač usilují, když to dříve jako kacířství odsoudili, a dodal: »S ra- dostí odsuzovali, a s pláčem platí.« A kardinál cambraiský pravil: „Mistře, a vy jste říkal, že nebudete chtíti žádný blud Viklefův hájiti, a hle, zde jest již patrné z vašich knih, že jste tyhle články hájil veřejně. A hle, zajisté, tu se klade mnoho pohoršlivého a těžkého.“ A mistr odpověděl: „Důstojný otče! Jak jsem dříve tvrdil, ještě tvrdím, že nechci hájiti bludy, ani Viklefovy, ani někoho jiného; ale poněvadž se mi zdálo proti svědomí prostě souhlasiti s jejich odsouzením, když ne- bylo žádného Písma proti nim, proto se mi nezdálo hned souhlasiti s jejich odsouzením, a to zvláště proto, že důvod jejich, který jest jediný souhrnný, nemůže býti dokázán podle svých jednotlivých částek o kte- rémkoli z nich, jak jsem dříve řekl. 140 141 [4] ČLÁNKY VYBRANÉ Z TRAKTÁTU „PROTI MISTRU STANISLAVOVI ZE ZNOJMA 1] Ne právě tím, že volitelé nebo jejich většina ústním hlasová- ním hlasovali podle řádu lidského pro nějakou osobu, čímž právě jest ona osoba řádně zvolena, nebo že právě tím jest zřejmým a pravým nástupcem Kristovým nebo náměstkem apoštola Petra v úřadě církev- ním, ale právě tím, čím kdo hojněji pracuje záslužně k prospěchu církve, má k tomu od Boha hojněji moc, tamže list 13. Hle, tak stojí v knize, jak následuje: „Nebo může dojíti k tomu, že volitelé bez své viny zvolí ženu na církevní úřad, jak jest patrné na Anežce zvané Jan, ]14 která dva roky i více zaujala papežství, ba může dojíti k tomu, že by zvolili lotra, zloděje a dábla, tak jako Kristus vy- volil Jidáše, a proto mohou zvoliti Antikrista. A platí, že oni zvolí z lásky, lakoty nebo z nenávisti osobu, které Bůh odepře svůj souhlas, tak jako se může státi, že oni špatně zvolí osobu, jejíž volbu Bůh schva- luje. A jest zřejmé, že ne právě tím, čím by volitelé nebo jejich většina souhlasili ústním hlasováním podle řádu lidského s nějakou osobou, právě tím jest ona zákonně zvolená, nebo že právě tím jest zřejmý nástupce nebo náměstek Petra apoštola, nebo jiného apoštola v úřadě
lená, totiž že každý z nich jest buď kacířský, buď bludný nebo pohoršli- vý; v kapitole 4. na listě prvním. Nestojí tak v knize, nýbrž takto: „Odsouzeno bylo čtyřicet pět článků z té příčiny, že žádný z těch čtyřiceti pěti článků není katolický, ale každý z nich je buď kacířský, nebo bludný, nebo pohoršlivý. O dok- tore, kde jest důkaz? Jsi ty ale vymýšleč, vymýšlíš příčinu, kterou nedokazuješ, atd.; neukazuješ žádné Písmo proti tomu:“ a ostatní tamže široce dokazuje v traktátu. Po skončení článku potom jinde, kde, jak se zdá, bylo položeno, proč nyní »doktoři radniční« ]131 neodsuzují onen článek o desátcích a o odnímání statků, nýbrž praktikují jej, neboť to, co písmem odsuzova- li, skutkem schvalují. Neboť »přišedše na radnici«, žádali, aby se jim platy vrátily, protože to jsou almužny. A »někteří« z konšelů odpově- děli, zač usilují, když to dříve jako kacířství odsoudili, a dodal: »S ra- dostí odsuzovali, a s pláčem platí.« A kardinál cambraiský pravil: „Mistře, a vy jste říkal, že nebudete chtíti žádný blud Viklefův hájiti, a hle, zde jest již patrné z vašich knih, že jste tyhle články hájil veřejně. A hle, zajisté, tu se klade mnoho pohoršlivého a těžkého.“ A mistr odpověděl: „Důstojný otče! Jak jsem dříve tvrdil, ještě tvrdím, že nechci hájiti bludy, ani Viklefovy, ani někoho jiného; ale poněvadž se mi zdálo proti svědomí prostě souhlasiti s jejich odsouzením, když ne- bylo žádného Písma proti nim, proto se mi nezdálo hned souhlasiti s jejich odsouzením, a to zvláště proto, že důvod jejich, který jest jediný souhrnný, nemůže býti dokázán podle svých jednotlivých částek o kte- rémkoli z nich, jak jsem dříve řekl. 140 141 [4] ČLÁNKY VYBRANÉ Z TRAKTÁTU „PROTI MISTRU STANISLAVOVI ZE ZNOJMA 1] Ne právě tím, že volitelé nebo jejich většina ústním hlasová- ním hlasovali podle řádu lidského pro nějakou osobu, čímž právě jest ona osoba řádně zvolena, nebo že právě tím jest zřejmým a pravým nástupcem Kristovým nebo náměstkem apoštola Petra v úřadě církev- ním, ale právě tím, čím kdo hojněji pracuje záslužně k prospěchu církve, má k tomu od Boha hojněji moc, tamže list 13. Hle, tak stojí v knize, jak následuje: „Nebo může dojíti k tomu, že volitelé bez své viny zvolí ženu na církevní úřad, jak jest patrné na Anežce zvané Jan, ]14 která dva roky i více zaujala papežství, ba může dojíti k tomu, že by zvolili lotra, zloděje a dábla, tak jako Kristus vy- volil Jidáše, a proto mohou zvoliti Antikrista. A platí, že oni zvolí z lásky, lakoty nebo z nenávisti osobu, které Bůh odepře svůj souhlas, tak jako se může státi, že oni špatně zvolí osobu, jejíž volbu Bůh schva- luje. A jest zřejmé, že ne právě tím, čím by volitelé nebo jejich většina souhlasili ústním hlasováním podle řádu lidského s nějakou osobou, právě tím jest ona zákonně zvolená, nebo že právě tím jest zřejmý nástupce nebo náměstek Petra apoštola, nebo jiného apoštola v úřadě
Strana 142
církevním. Proto ti, kteří by náležitěji podle Písma vyvolili, je-li jim odepřeno zvláštní zjevení, toliko podle pravděpodobného odhadu pro- hlásí za zvoleného. Proto ať volitelé dobře nebo špatně zvolili, skutkům zvoleného musíme věřiti. Neboť právě tím, čím kdo hojněji pracuje záslužně k prospěchu církve, má od Boha k tomu hojněji moc. A odtud pravil Ježíš Kristus, Jan 10, [38]: »Skutkům věřte«, atd. A jest to zřejmé i o Janu XXIII., koho a jakého vyvolili, v 54 článcích proti němu koncilem kostnickým vydaných v téže době a roku, kdy se toto dálo, na témž místě, že svatokupce, vraha, námořního lupiče atd. 2] Papež zavržený není hlava svaté církve boží. Tato věta nestojí v knize, nýbrž takto se píše v kapitole 2. list 9: „Chtěl bych rád od doktora zvěděti účinný důvod, proč odporuje víře ona otázka a proč pravil, že se proti víře tážu, když říkám: je-li papež za- vržený, jak jest hlavou církve svaté? Hle, pravda, která nemůže při do- kazování chyběti, ne proti víře dokazujíc, se táže zákoníků a farizejů Mat. 12, [34]: »Pokolení ještěrčí, kterak můžete dobré věci mluviti, jsou- ce zlí?“ A hle, já se ptám zákoníků: Je-li papež zavržený, a tak pokolení ještěrčí, kterak jesť hlavou svaté církve boží? Ať odpovědí zákoníci a fa- rizejové, kteří byli na schůzi na Pražské radnici. ]15 Jest totiž možnější, že by mluvil zavržený dobré věci, když může býti v milosti podle pří- tomné spravedlnosti, než že byl hlavou svaté církve boží. Dále u Jana 5, [45] Spasitel dovozuje, tázaje se takto Židů: »Kterak vy můžete věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, a chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte?« A já se podobného ptám: „Kterak, je-li papež za- vržený, může býti hlavou svaté církve boží, přijímá-li slávu od světa, a slávu, která od samého Boha jest, nehledá?“ Jest totiž možnější, že by papež zavržený věřil, než že by byl hlavou svaté církve boží, kdo slávu od světa přijímá, atd. tamže v knize obšírně dovozuje. Mistr pravil: „Nazývaje shodně církev sborem nebo obcí vyvole- ných, já se ptám tam, jak četl předčítající: Je-li papež zavržený, kterak jest hlavou oné svaté církve boží? 3] Není jiskřičky zjevnosti, že by musila býti jediná hlava v du- chovních věcech řídící církev, která by s ní církví bojující stále obcovala, v kapitole 5, list 2. Tohle se takto píše v knize: „Překroucený jest tedy tento důsledek: Český král jest hlava Království českého, tedy papež zavržený jest hlava celé církve bojující. Kristus totiž jest hlava v duchovních věcech řídící církev bojující mnohem potřebnější, než má císař ji říditi ve věcech čas- ných, protože Kristus, který sedí po pravici Boha Otce, nutně hlavně řídí církev bojující. A není jiskřičky zjevnosti, že musí býti jedna hlava v duchovních věcech řídící církev, jež by stále s tou bojující církví obco- vala, leč by nevěřící chtěl kacířsky [smýšleti], že má bojující církev zde míti obec trvající věčně a nehledati budoucí. A dále jest tamže zřejmé, jak neshodný jest poměr podobnosti, aby papež zavržený byl hlavou církve bojující, k tomu, aby král byl hlavou Království českého,“ atd. tamže.
církevním. Proto ti, kteří by náležitěji podle Písma vyvolili, je-li jim odepřeno zvláštní zjevení, toliko podle pravděpodobného odhadu pro- hlásí za zvoleného. Proto ať volitelé dobře nebo špatně zvolili, skutkům zvoleného musíme věřiti. Neboť právě tím, čím kdo hojněji pracuje záslužně k prospěchu církve, má od Boha k tomu hojněji moc. A odtud pravil Ježíš Kristus, Jan 10, [38]: »Skutkům věřte«, atd. A jest to zřejmé i o Janu XXIII., koho a jakého vyvolili, v 54 článcích proti němu koncilem kostnickým vydaných v téže době a roku, kdy se toto dálo, na témž místě, že svatokupce, vraha, námořního lupiče atd. 2] Papež zavržený není hlava svaté církve boží. Tato věta nestojí v knize, nýbrž takto se píše v kapitole 2. list 9: „Chtěl bych rád od doktora zvěděti účinný důvod, proč odporuje víře ona otázka a proč pravil, že se proti víře tážu, když říkám: je-li papež za- vržený, jak jest hlavou církve svaté? Hle, pravda, která nemůže při do- kazování chyběti, ne proti víře dokazujíc, se táže zákoníků a farizejů Mat. 12, [34]: »Pokolení ještěrčí, kterak můžete dobré věci mluviti, jsou- ce zlí?“ A hle, já se ptám zákoníků: Je-li papež zavržený, a tak pokolení ještěrčí, kterak jesť hlavou svaté církve boží? Ať odpovědí zákoníci a fa- rizejové, kteří byli na schůzi na Pražské radnici. ]15 Jest totiž možnější, že by mluvil zavržený dobré věci, když může býti v milosti podle pří- tomné spravedlnosti, než že byl hlavou svaté církve boží. Dále u Jana 5, [45] Spasitel dovozuje, tázaje se takto Židů: »Kterak vy můžete věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, a chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte?« A já se podobného ptám: „Kterak, je-li papež za- vržený, může býti hlavou svaté církve boží, přijímá-li slávu od světa, a slávu, která od samého Boha jest, nehledá?“ Jest totiž možnější, že by papež zavržený věřil, než že by byl hlavou svaté církve boží, kdo slávu od světa přijímá, atd. tamže v knize obšírně dovozuje. Mistr pravil: „Nazývaje shodně církev sborem nebo obcí vyvole- ných, já se ptám tam, jak četl předčítající: Je-li papež zavržený, kterak jest hlavou oné svaté církve boží? 3] Není jiskřičky zjevnosti, že by musila býti jediná hlava v du- chovních věcech řídící církev, která by s ní církví bojující stále obcovala, v kapitole 5, list 2. Tohle se takto píše v knize: „Překroucený jest tedy tento důsledek: Český král jest hlava Království českého, tedy papež zavržený jest hlava celé církve bojující. Kristus totiž jest hlava v duchovních věcech řídící církev bojující mnohem potřebnější, než má císař ji říditi ve věcech čas- ných, protože Kristus, který sedí po pravici Boha Otce, nutně hlavně řídí církev bojující. A není jiskřičky zjevnosti, že musí býti jedna hlava v duchovních věcech řídící církev, jež by stále s tou bojující církví obco- vala, leč by nevěřící chtěl kacířsky [smýšleti], že má bojující církev zde míti obec trvající věčně a nehledati budoucí. A dále jest tamže zřejmé, jak neshodný jest poměr podobnosti, aby papež zavržený byl hlavou církve bojující, k tomu, aby král byl hlavou Království českého,“ atd. tamže.
Strana 143
Když to bylo skončeno a přečteno, mistr Jan pravil: „Ba jest pravda, že taková tělesná hlava, o které doktoři kladli ve svých výrocích, nemá stále býti, a to s bojující církví také tělesně se stýkati, protože i nyní žádnou takovou tělesnou hlavu nemáme, nýbrž samého Pána Ježíše Kris- ta." 4] Kristus bez takových podivných hlav skrze své pravdivé učed- níky, roztroušené po okrsku zemském, lépe by řídil svou církev. Toto stojí v knize doslovně, v kapitole 5. na listě prvním: „A ačkoli doktor tvrdí, že tělo bojující církve někdy jest bez hlavy, my přece vpravdě věříme, že Ježíš Kristus jest hlava nad veškerou církví, řídě ji bez závady, vkládaje do ní podnět a smysl duchovní, připustíme-li, že by doktor dokázal, že není jiné hlavy té církve až do soudného dne než Pán Ježíš Kristus. A nemůže doktor dáti důvod, proč byla církev v době Anežky po dva roky a pět měsíců bez hlavy, žijíc podle mnohých údů v Kristově milosti, ba právě tím mohla býti bez hlavy po několik let, protože by Kristus bez takových nestvůrných hlav skrze své pravdivé učedníky, roztroušené po okrsku zemském, lépe svou církev řídil,“ atd. v knize. Po skončení toho pravili: „Hle, již prorokuje.“ A mistr Jan Hus řekl: „A já tvrdím, že církev za času apoštolů byla nekonečně lépe říze- na, než nyní jest řízena. A co brání Kristu, aby ji bez takových podivných hlav, které nyní byly, lépe neřídil skrze své pravdivé učedníky? A hle, nyní žádnou hlavu nemáme, a přece Kristus nepřestává svou církev ří- diti." A oni se mu vysmívali. 142 143 5] Petr nebyl obecný pastýř ovcí Kristových, ani velekněz římský. Tato věta není v knize, nýbrž tak stojí psáno v kapitole 5. na listě 3: „Za druhé jest zřejmé ze slov Kristových, že neohraničil Petrovi pro jeho pravomoc celý svět, ani jen jeden kraj, podobně ani jiným apošto- lům. Někteří však z nich prošli více krajů, někteří méně, hlásajíce krá- lovství boží, jako Pavel, který více než všichni pracoval, navštěvoval osobně a obrátil více krajů. Proto bylo každému apoštolovi nebo jeho náměstkovi dovoleno tolik z lidu nebo země obrátiti anebo utvrditi ve víře Kristově, kolik by stačil, a nebylo omezení pravomoci, leč z nedosta- tečnosti,“ atd. 6] Apoštolové a věrní kněží Páně horlivě ve věcech potřebných ke spáse řídili církev, dříve než byl zaveden papežský úřad. Tak by činili, kdyby nebylo, jak nejvýš možno, papeže, až do soudného dne; v čtvrtém sexternu na prvním listě. Když byl čten, pravili opět: „Hle, prorokuje. A mistr Jan řekl: „Ano, jest pravda, že apoštolové církev před zavede- ním takového úřadu papežského i ve věcech potřebných ke spáse horlivě řídili, a to lépe zajisté, než jest nyní řízena. A mohli by jejich věrní ná- sledovníci činiti totéž. A hle, nyní nemáme žádného papeže a snad to bude moci tak trvati na dvě léta, nebo kdo ví na jak dlouho.“ A Páleč pravil: „Ah, i to jest nejvýš možné.“ A mistr: „Ano, možné.“ A Angli-
Když to bylo skončeno a přečteno, mistr Jan pravil: „Ba jest pravda, že taková tělesná hlava, o které doktoři kladli ve svých výrocích, nemá stále býti, a to s bojující církví také tělesně se stýkati, protože i nyní žádnou takovou tělesnou hlavu nemáme, nýbrž samého Pána Ježíše Kris- ta." 4] Kristus bez takových podivných hlav skrze své pravdivé učed- níky, roztroušené po okrsku zemském, lépe by řídil svou církev. Toto stojí v knize doslovně, v kapitole 5. na listě prvním: „A ačkoli doktor tvrdí, že tělo bojující církve někdy jest bez hlavy, my přece vpravdě věříme, že Ježíš Kristus jest hlava nad veškerou církví, řídě ji bez závady, vkládaje do ní podnět a smysl duchovní, připustíme-li, že by doktor dokázal, že není jiné hlavy té církve až do soudného dne než Pán Ježíš Kristus. A nemůže doktor dáti důvod, proč byla církev v době Anežky po dva roky a pět měsíců bez hlavy, žijíc podle mnohých údů v Kristově milosti, ba právě tím mohla býti bez hlavy po několik let, protože by Kristus bez takových nestvůrných hlav skrze své pravdivé učedníky, roztroušené po okrsku zemském, lépe svou církev řídil,“ atd. v knize. Po skončení toho pravili: „Hle, již prorokuje.“ A mistr Jan Hus řekl: „A já tvrdím, že církev za času apoštolů byla nekonečně lépe říze- na, než nyní jest řízena. A co brání Kristu, aby ji bez takových podivných hlav, které nyní byly, lépe neřídil skrze své pravdivé učedníky? A hle, nyní žádnou hlavu nemáme, a přece Kristus nepřestává svou církev ří- diti." A oni se mu vysmívali. 142 143 5] Petr nebyl obecný pastýř ovcí Kristových, ani velekněz římský. Tato věta není v knize, nýbrž tak stojí psáno v kapitole 5. na listě 3: „Za druhé jest zřejmé ze slov Kristových, že neohraničil Petrovi pro jeho pravomoc celý svět, ani jen jeden kraj, podobně ani jiným apošto- lům. Někteří však z nich prošli více krajů, někteří méně, hlásajíce krá- lovství boží, jako Pavel, který více než všichni pracoval, navštěvoval osobně a obrátil více krajů. Proto bylo každému apoštolovi nebo jeho náměstkovi dovoleno tolik z lidu nebo země obrátiti anebo utvrditi ve víře Kristově, kolik by stačil, a nebylo omezení pravomoci, leč z nedosta- tečnosti,“ atd. 6] Apoštolové a věrní kněží Páně horlivě ve věcech potřebných ke spáse řídili církev, dříve než byl zaveden papežský úřad. Tak by činili, kdyby nebylo, jak nejvýš možno, papeže, až do soudného dne; v čtvrtém sexternu na prvním listě. Když byl čten, pravili opět: „Hle, prorokuje. A mistr Jan řekl: „Ano, jest pravda, že apoštolové církev před zavede- ním takového úřadu papežského i ve věcech potřebných ke spáse horlivě řídili, a to lépe zajisté, než jest nyní řízena. A mohli by jejich věrní ná- sledovníci činiti totéž. A hle, nyní nemáme žádného papeže a snad to bude moci tak trvati na dvě léta, nebo kdo ví na jak dlouho.“ A Páleč pravil: „Ah, i to jest nejvýš možné.“ A mistr: „Ano, možné.“ A Angli-
Strana 144
čan Stokes pravil mistrovi: „A co se ty chlubíš těmi spisy a učeními a jejich titul si marně připisuješ, když tyto nauky a myšlenky nejsou tvoje, ale spíše Viklefovy, jehož cestou jdeš. [5] POSLEDNÍ NAPOMENUTÍ 144 145 Když tedy již skončili svrchu řečené články, jak svědecké, tak i bezpro- středně předcházející, a již skoro bylo ticho, pravil kardinál cambraiský: „Mistře Jene, dvě cesty jsou vám položeny, z nichž jednu si vyberte. Buď abyste se dal úplně a zcela na milost a do rukou koncilu, cokoli koncil vám nařídí, abyste byl spokojen; a koncil z úcty zde k panu řím- skému králi a jeho bratrovi, českému králi, a pro vaše dobro naloží s vámi laskavě a lidumilně. Anebo jestliže ještě chcete některé články ze svrchu řečených držeti a hájiti a přejete-li si ještě jiné slyšení, bude vám dáno: ale vězte, že jsou zde tak velicí a osvícení mužové, doktoři a mistři, kteří mají proti vašim článkům tak silné důvody, že jest se obávati, abyste se nezapletl do větších bludů, budete-li chtíti ony články hájiti a držeti. A já radím, nemluvím jako soudce.“ A druzí připojili: „Zajisté, mistře Jene, lépe jest pro vás, jak říká pan kardinál, abyste se dal zcela na milost koncilu a nedržel něco zatvrzele.“ A mistr skloniv hlavu odpověděl pokorně: „Veledůstojní otcové! Já jsem sem přišel svobodně, ne abych něco zatvrzele hájil, ale, jestliže jsem v něčem po- ložil méně dobře nebo nedostatečně, chci se pokorně podrobiti poučení koncilu. Prosím však pro Boha, aby mi bylo dáno slyšení, abych vysvětlil svůj úmysl o článcích mně vytýkaných a spisech svatých doktorů. A jestliže mé důvody a písma nebudou účinné, chci se pokorně podrobiti poučení koncilu.“ A hned mnozí křičeli řkouce: „Hle, zchytrale a za- tvrzele mluví. Chce se podrobiti poučení koncilu, ale ne napravení a rozhodnutí.“ A on odpověděl: „Ano, chci se podrobiti poučení, na- pravení a rozhodnutí koncilu; Bůh mi jest svědek, mluvím upřímně, a ne zchytrale.“ A kardinál cambraiský mu řekl: „Mistře Jene, protože se chcete dáti na milost koncilu a podrobiti se jeho poučení, vězte, že vaše poušení jistě od šedesáti doktorů, z nichž někteří již odešli a pa- řížští již nově přišli, beze všeho odporu, z uložení a příkazu koncilu jest toto: abyste předně pokorně vyznal svůj blud v těch článcích, které jste dosud držel; za druhé, abyste odpřisáhl ty články a přísahal, že je již navěky nechcete držeti, ani kázati, ani učiti; za třetí abyste veřejně odvo- lal ony články a zřekl se jich, které, jak se zde proti vám dovozuje, jste držel, psal a kázal; a za čtvrté, abyste jejich opak vykládal, držel a kázal.“ A mistr Jan mezi mnohými věcmi tu a tam od jiných přetřásanými a uvedenými pravil: „Veledůstojný otče! Já jsem hotov pokorně po- slechnouti koncil a dáti se poučiti. Ale prosím pro Boha, abyste mi ne- ráčili klásti osidlo zatracení, abych nebyl nucen lháti a odpřisáhnout ony články, o nichž mi, Bůh jest svědek, není nic známo, a svědkové proti mně udávají, co ani na mé srdce nikdy nevstoupilo« [1. Kor. 2, 9], a zvláště o tom, že po posvěcení v svátosti oltářní zůstává chléb hmotný. Ony články však, o nichž jest mi známo a jež jsem v svých knihách po-
čan Stokes pravil mistrovi: „A co se ty chlubíš těmi spisy a učeními a jejich titul si marně připisuješ, když tyto nauky a myšlenky nejsou tvoje, ale spíše Viklefovy, jehož cestou jdeš. [5] POSLEDNÍ NAPOMENUTÍ 144 145 Když tedy již skončili svrchu řečené články, jak svědecké, tak i bezpro- středně předcházející, a již skoro bylo ticho, pravil kardinál cambraiský: „Mistře Jene, dvě cesty jsou vám položeny, z nichž jednu si vyberte. Buď abyste se dal úplně a zcela na milost a do rukou koncilu, cokoli koncil vám nařídí, abyste byl spokojen; a koncil z úcty zde k panu řím- skému králi a jeho bratrovi, českému králi, a pro vaše dobro naloží s vámi laskavě a lidumilně. Anebo jestliže ještě chcete některé články ze svrchu řečených držeti a hájiti a přejete-li si ještě jiné slyšení, bude vám dáno: ale vězte, že jsou zde tak velicí a osvícení mužové, doktoři a mistři, kteří mají proti vašim článkům tak silné důvody, že jest se obávati, abyste se nezapletl do větších bludů, budete-li chtíti ony články hájiti a držeti. A já radím, nemluvím jako soudce.“ A druzí připojili: „Zajisté, mistře Jene, lépe jest pro vás, jak říká pan kardinál, abyste se dal zcela na milost koncilu a nedržel něco zatvrzele.“ A mistr skloniv hlavu odpověděl pokorně: „Veledůstojní otcové! Já jsem sem přišel svobodně, ne abych něco zatvrzele hájil, ale, jestliže jsem v něčem po- ložil méně dobře nebo nedostatečně, chci se pokorně podrobiti poučení koncilu. Prosím však pro Boha, aby mi bylo dáno slyšení, abych vysvětlil svůj úmysl o článcích mně vytýkaných a spisech svatých doktorů. A jestliže mé důvody a písma nebudou účinné, chci se pokorně podrobiti poučení koncilu.“ A hned mnozí křičeli řkouce: „Hle, zchytrale a za- tvrzele mluví. Chce se podrobiti poučení koncilu, ale ne napravení a rozhodnutí.“ A on odpověděl: „Ano, chci se podrobiti poučení, na- pravení a rozhodnutí koncilu; Bůh mi jest svědek, mluvím upřímně, a ne zchytrale.“ A kardinál cambraiský mu řekl: „Mistře Jene, protože se chcete dáti na milost koncilu a podrobiti se jeho poučení, vězte, že vaše poušení jistě od šedesáti doktorů, z nichž někteří již odešli a pa- řížští již nově přišli, beze všeho odporu, z uložení a příkazu koncilu jest toto: abyste předně pokorně vyznal svůj blud v těch článcích, které jste dosud držel; za druhé, abyste odpřisáhl ty články a přísahal, že je již navěky nechcete držeti, ani kázati, ani učiti; za třetí abyste veřejně odvo- lal ony články a zřekl se jich, které, jak se zde proti vám dovozuje, jste držel, psal a kázal; a za čtvrté, abyste jejich opak vykládal, držel a kázal.“ A mistr Jan mezi mnohými věcmi tu a tam od jiných přetřásanými a uvedenými pravil: „Veledůstojný otče! Já jsem hotov pokorně po- slechnouti koncil a dáti se poučiti. Ale prosím pro Boha, abyste mi ne- ráčili klásti osidlo zatracení, abych nebyl nucen lháti a odpřisáhnout ony články, o nichž mi, Bůh jest svědek, není nic známo, a svědkové proti mně udávají, co ani na mé srdce nikdy nevstoupilo« [1. Kor. 2, 9], a zvláště o tom, že po posvěcení v svátosti oltářní zůstává chléb hmotný. Ony články však, o nichž jest mi známo a jež jsem v svých knihách po-
Strana 145
Strana 146
Křtitelnice v kostele P. Marie před Týnem na Starém Městě pražském.
Křtitelnice v kostele P. Marie před Týnem na Starém Městě pražském.
Strana 147
ložil, chci, budu-li poučen o opaku, pokorně odvolati. Ale abych všechny články mně přikládané odpřisáhl, z nichž mnohé mně bohdá falešně byly připsány, připravoval bych si lží osidlo zatracení, protože »odpřisáhnouti«, jak jsem četl, pokud se pamatuji, v Katholiku, 118 zna- mená »odříci se bludu dříve drženého«. Ale poněvadž mně byly připsány mnohé články, které jsem nikdy nedržel a jež na mé srdce nevstoupily, proto se mi zdá proti svědomí je odpřisáhnouti a lháti.“ A oni pravili: „Ne, ne, to není »odpřisáhnouti«. A mistr pravil: „Tak jsem to četl, že to znamená »odpřisáhnouti«“. A mnozí křičeli, když se dovolával svě- domí, řkouce: „A snad ti tvé svědomí nikdy neříkalo, žes bloudil nebo bloudíš? A zatím král pravil: „Poslyš, Huse! A proč bys nechtěl odpřisáh- nouti všechny bludné články, o nichž tvrdíš, že svědkové proti tobě špatně udávali? A přece já chci odpřisáhnouti a odpřisáhnu všechny bludy a že nechci žádný blud držeti, není přece třeba, abych nějaký dříve držel. A on: „Pane králi, to neznamená onen výraz nebo slovo »odpřisáh- nouti«.“ A kardinál florentský pravil: „Mistře Jene! Dá se vám for- mule hodně omezená při zápisu oněch článků, pod kterou budete po- vinen je odpřisáhnouti, a tehdy uvážíte, co máte nebo chcete činiti.“ Tehdy král pravil: „Jene Huse! Hle, dvě cesty jsou ti položeny, buď abys odpřisáhl a odvolal bludy zde odsouzené a dal se na milost koncilu, a koncil ti v něčem učiní milost, nebo, chceš-li, abys hájil ony bludy, a koncil a doktoři mají svá práva, co mají s tebou konečně učiniti.“ A on odpověděl: „Nejjasnější kníže! Já nechci žádný blud držeti, ale chci se pokorně podrobiti rozhodnutí koncilu. Pouze abych Boha a svě- domí neurazil a neřekl, že jsem držel ony bludy, které jsem nikdy ne- držel a jež »nikdy na mé srdce nevstoupily« [1. Kor. 2, 9]. A také pro- sím, aby mi bylo pouze dáno slyšení do té míry, abych mohl svůj úmysl objasniti v určitých bodech a článcích mně vytýkaných a zvláště o pa- peži, hlavách a údech církve, v nichž se se mnou rozcházejí, aby pocho- pili můj úmysl, poněvadž já připouštím a tvrdím, že papež, biskupové, preláti atd., jestliže by byli zavrženi a v smrtelných hříších, nejsou v pravdě takoví vzhledem k zásluhám, ani hodně před Bohem, tehdy jsou však vzhledem k úřadu takoví, totiž papežové, biskupové, preláti, atd., protože, jak jsem řekl, jsou nehodní služebníci svátostí.“ A po mnoha jiných věcech tu i tam přetřásaných král zase pravil: „Poslyš, Jene Huse! Jak jsem ti včera řekl, ještě ti říkám, nemohu to opakovati, máš léta, chtěl-lis, mohls dobře porozuměti. Již slyšíš, že ti pánové dvě cesty předložili, buď aby ses dal ve všem na milost svatému koncilu, a to čím dřív, tím líp, a abys odpřisáhl a odvolal všechny bludy, ty psané v tvých knihách a také ty, které jsi sám přiznal a na které proti tobě uvedli dostatečné svědectví, jimž musíme věřiti, protože praví Písmo [Mat. 18, 16], že »v ústech dvou nebo tří svědků stojí každé slo- vo«; a zde proti některým článkům vypovídalo přemnoho znamenitých mužů. A za ony bludy přijmi pokání zkroušeným srdcem, ne přetvařo- vané, jak ti nadiktuje koncil, a jich opak, jak praví pánové, vykládej a piš 146 14
ložil, chci, budu-li poučen o opaku, pokorně odvolati. Ale abych všechny články mně přikládané odpřisáhl, z nichž mnohé mně bohdá falešně byly připsány, připravoval bych si lží osidlo zatracení, protože »odpřisáhnouti«, jak jsem četl, pokud se pamatuji, v Katholiku, 118 zna- mená »odříci se bludu dříve drženého«. Ale poněvadž mně byly připsány mnohé články, které jsem nikdy nedržel a jež na mé srdce nevstoupily, proto se mi zdá proti svědomí je odpřisáhnouti a lháti.“ A oni pravili: „Ne, ne, to není »odpřisáhnouti«. A mistr pravil: „Tak jsem to četl, že to znamená »odpřisáhnouti«“. A mnozí křičeli, když se dovolával svě- domí, řkouce: „A snad ti tvé svědomí nikdy neříkalo, žes bloudil nebo bloudíš? A zatím král pravil: „Poslyš, Huse! A proč bys nechtěl odpřisáh- nouti všechny bludné články, o nichž tvrdíš, že svědkové proti tobě špatně udávali? A přece já chci odpřisáhnouti a odpřisáhnu všechny bludy a že nechci žádný blud držeti, není přece třeba, abych nějaký dříve držel. A on: „Pane králi, to neznamená onen výraz nebo slovo »odpřisáh- nouti«.“ A kardinál florentský pravil: „Mistře Jene! Dá se vám for- mule hodně omezená při zápisu oněch článků, pod kterou budete po- vinen je odpřisáhnouti, a tehdy uvážíte, co máte nebo chcete činiti.“ Tehdy král pravil: „Jene Huse! Hle, dvě cesty jsou ti položeny, buď abys odpřisáhl a odvolal bludy zde odsouzené a dal se na milost koncilu, a koncil ti v něčem učiní milost, nebo, chceš-li, abys hájil ony bludy, a koncil a doktoři mají svá práva, co mají s tebou konečně učiniti.“ A on odpověděl: „Nejjasnější kníže! Já nechci žádný blud držeti, ale chci se pokorně podrobiti rozhodnutí koncilu. Pouze abych Boha a svě- domí neurazil a neřekl, že jsem držel ony bludy, které jsem nikdy ne- držel a jež »nikdy na mé srdce nevstoupily« [1. Kor. 2, 9]. A také pro- sím, aby mi bylo pouze dáno slyšení do té míry, abych mohl svůj úmysl objasniti v určitých bodech a článcích mně vytýkaných a zvláště o pa- peži, hlavách a údech církve, v nichž se se mnou rozcházejí, aby pocho- pili můj úmysl, poněvadž já připouštím a tvrdím, že papež, biskupové, preláti atd., jestliže by byli zavrženi a v smrtelných hříších, nejsou v pravdě takoví vzhledem k zásluhám, ani hodně před Bohem, tehdy jsou však vzhledem k úřadu takoví, totiž papežové, biskupové, preláti, atd., protože, jak jsem řekl, jsou nehodní služebníci svátostí.“ A po mnoha jiných věcech tu i tam přetřásaných král zase pravil: „Poslyš, Jene Huse! Jak jsem ti včera řekl, ještě ti říkám, nemohu to opakovati, máš léta, chtěl-lis, mohls dobře porozuměti. Již slyšíš, že ti pánové dvě cesty předložili, buď aby ses dal ve všem na milost svatému koncilu, a to čím dřív, tím líp, a abys odpřisáhl a odvolal všechny bludy, ty psané v tvých knihách a také ty, které jsi sám přiznal a na které proti tobě uvedli dostatečné svědectví, jimž musíme věřiti, protože praví Písmo [Mat. 18, 16], že »v ústech dvou nebo tří svědků stojí každé slo- vo«; a zde proti některým článkům vypovídalo přemnoho znamenitých mužů. A za ony bludy přijmi pokání zkroušeným srdcem, ne přetvařo- vané, jak ti nadiktuje koncil, a jich opak, jak praví pánové, vykládej a piš 146 14
Strana 148
a přísahej, že je a jiné již nebudeš držeti a hájiti, protože tehdy jistě kon- cil postupoval proti tobě podle svých práv.“ A jakýsi starý šedivý biskup z Polska pravil: „Práva jsou jasná v Klementinách a v Šesté 11 o kací- řích, jak se má s ním státi. A mistr králi odpověděl: „Nejjasnější kníže! Vždyť jsem řekl přece dříve, že jsem sem svobodně přišel, ne s tím úmyslem, abych chtěl nějaký blud nebo kacířství držeti, ale chci pokorně státi k poučení koncilu. A mnozí křičeli: „Hle, jest zatvrzelý, chce státi k poučení koncilu a držel ty bludy od mnoha let, a nechce se podrobiti opravě a rozhodnutí kon- cilu, aby odvolal ty bludy.“ A jakýsi tučný kněz, sedící v okně v drahé sukni, a zdál se býti Prus, pravil křiče: „Nebudiž připuštěn k odvolání, protože i když odvolá, nezachová to, ježto poslal list při svém odchodu svým příznivcům a přívržencům, jimž byl veřejně čten, že i kdyby byl nucen k odvolání, že to chce učinit pouze ústy, ale nikoli srdcem. ]18 A proto žádným způsobem mu nevěřte, poněvadž to nezachová. A mistr pravil: „Ano, chci se pokorně podrobiti poučení, nápravě a roz- hodnutí koncilu. A učinil jsem veřejná prohlášení v traktátu Proti mistru Stanislavovi, že chci pokorně státi k rozhodnutí svaté matky církve, tak jako má státi každý věrný křesťan.“ A Páleč povstav řekl: „I kdybych já velmi prohlašoval, že bych nechtěl zde mistra Alberta 1191 vedle mne sedícího políčkovati, a přece bych ho políčkoval, nebo při políčkování, jaké by to bylo prohlášení? Tak ty prohlašuješ, že nechceš žádný blud a zvláště toho Viklefa držeti a hájiti, a hájíš je.“ A pravil: „Hle, veledů- stojní otcové, zde jest devět článků toho Viklefa — a četl je po řadě z listu — a proti obsahu pěti dávno zatracenému mistr Stanislav ze Znojma ve- řejně kázal v kostele Panny Marie před Týnem, v přítomnosti množství duchovenstva. A vévoda Arnošt, vévoda rakouský, byl tehdy v Praze. ]20 A já podobně jsem tamže potom proti nim kázal. A on, Hus, se svými stoupenci je zatvrzele hájil ve školách i veřejně. A napsals,“ pravil k mistru Janovi, „nějaké spisy na jejich obranu, které jsou zde, a nedáš-li ty své spisy, my je máme.“ A on pravil: „Dejte!“ A král řekl: „Máš-li takové spisy, bylo by dobré, abys je dal zde koncilu k prozkoumání, a nedáš-li ty, dají jiní.“ A on pravil: „Ať dají!“ Zatím předložili jeden článek, jak on vykládal jisté rozhodnutí pa- pežské. A on řekl, že je nevykládal, ani že nikdy dříve ony poznámky s řečeným rozhodnutím neviděl, až v žaláři u dominikánů, když mu byla předložena skrze komisaře. A oni pravili: „Ale víš, kdo je vykládal, po- věz pod přísahou, kterou jsi složil, že povíš pravdu.“ A on řekl: „Jistě nevím, kdo je vykládal, ale slyšel jsem, že mistr Jesenic J21[ je vy- " kládal.“ A oni pravili: „Přece v žaláři jsi přiznával, že on je vykládal. A on: „Nevyznával jsem, toliko z doslechu.“ A oni: „A zda schvaluješ ten výklad, nebo zda se ti líbil?“ A on: „Jak se mi měl líbiti, když jsem ho, jak jsem řekl dříve, nikdy neviděl.“ A oni jemu: „Ale zda se ti do- sud líbí?“ Odpověděl: „Nelíbí.“ A z tak velikého trýznění byl již velmi bledý, poněvadž jak říkali ti, kterým to bylo známo, že celou onu noc strávil bezesnou, protože byl trápen bolestí zubů a hlavy, a horečka po- 22 čínala jím třásti. 12
a přísahej, že je a jiné již nebudeš držeti a hájiti, protože tehdy jistě kon- cil postupoval proti tobě podle svých práv.“ A jakýsi starý šedivý biskup z Polska pravil: „Práva jsou jasná v Klementinách a v Šesté 11 o kací- řích, jak se má s ním státi. A mistr králi odpověděl: „Nejjasnější kníže! Vždyť jsem řekl přece dříve, že jsem sem svobodně přišel, ne s tím úmyslem, abych chtěl nějaký blud nebo kacířství držeti, ale chci pokorně státi k poučení koncilu. A mnozí křičeli: „Hle, jest zatvrzelý, chce státi k poučení koncilu a držel ty bludy od mnoha let, a nechce se podrobiti opravě a rozhodnutí kon- cilu, aby odvolal ty bludy.“ A jakýsi tučný kněz, sedící v okně v drahé sukni, a zdál se býti Prus, pravil křiče: „Nebudiž připuštěn k odvolání, protože i když odvolá, nezachová to, ježto poslal list při svém odchodu svým příznivcům a přívržencům, jimž byl veřejně čten, že i kdyby byl nucen k odvolání, že to chce učinit pouze ústy, ale nikoli srdcem. ]18 A proto žádným způsobem mu nevěřte, poněvadž to nezachová. A mistr pravil: „Ano, chci se pokorně podrobiti poučení, nápravě a roz- hodnutí koncilu. A učinil jsem veřejná prohlášení v traktátu Proti mistru Stanislavovi, že chci pokorně státi k rozhodnutí svaté matky církve, tak jako má státi každý věrný křesťan.“ A Páleč povstav řekl: „I kdybych já velmi prohlašoval, že bych nechtěl zde mistra Alberta 1191 vedle mne sedícího políčkovati, a přece bych ho políčkoval, nebo při políčkování, jaké by to bylo prohlášení? Tak ty prohlašuješ, že nechceš žádný blud a zvláště toho Viklefa držeti a hájiti, a hájíš je.“ A pravil: „Hle, veledů- stojní otcové, zde jest devět článků toho Viklefa — a četl je po řadě z listu — a proti obsahu pěti dávno zatracenému mistr Stanislav ze Znojma ve- řejně kázal v kostele Panny Marie před Týnem, v přítomnosti množství duchovenstva. A vévoda Arnošt, vévoda rakouský, byl tehdy v Praze. ]20 A já podobně jsem tamže potom proti nim kázal. A on, Hus, se svými stoupenci je zatvrzele hájil ve školách i veřejně. A napsals,“ pravil k mistru Janovi, „nějaké spisy na jejich obranu, které jsou zde, a nedáš-li ty své spisy, my je máme.“ A on pravil: „Dejte!“ A král řekl: „Máš-li takové spisy, bylo by dobré, abys je dal zde koncilu k prozkoumání, a nedáš-li ty, dají jiní.“ A on pravil: „Ať dají!“ Zatím předložili jeden článek, jak on vykládal jisté rozhodnutí pa- pežské. A on řekl, že je nevykládal, ani že nikdy dříve ony poznámky s řečeným rozhodnutím neviděl, až v žaláři u dominikánů, když mu byla předložena skrze komisaře. A oni pravili: „Ale víš, kdo je vykládal, po- věz pod přísahou, kterou jsi složil, že povíš pravdu.“ A on řekl: „Jistě nevím, kdo je vykládal, ale slyšel jsem, že mistr Jesenic J21[ je vy- " kládal.“ A oni pravili: „Přece v žaláři jsi přiznával, že on je vykládal. A on: „Nevyznával jsem, toliko z doslechu.“ A oni: „A zda schvaluješ ten výklad, nebo zda se ti líbil?“ A on: „Jak se mi měl líbiti, když jsem ho, jak jsem řekl dříve, nikdy neviděl.“ A oni jemu: „Ale zda se ti do- sud líbí?“ Odpověděl: „Nelíbí.“ A z tak velikého trýznění byl již velmi bledý, poněvadž jak říkali ti, kterým to bylo známo, že celou onu noc strávil bezesnou, protože byl trápen bolestí zubů a hlavy, a horečka po- 22 čínala jím třásti. 12
Strana 149
Potom četli jeden článek o třech sťatých, kteří, jak položili, pro jeho pohoršlivé kázání, kterým je naváděl k neposlušnosti Apoštolské stolice a listu papežova, byli pro hlučný odpor proti papežovu listu stati; je on potom svým duchovním a žákům přikázal odnésti do kaple Betlémské se zpěvem: „Tito jsou svatí,“ a nazítří místo mše za zesnulé rozkázal zpívati mši o mučednících, a tak ony sťaté za svaté uznal, a pokud na něm bylo, za svaté prohlásil. A potom na kázání pravil, že by je nechtěl dáti za tak velikou hromadu stříbra, při čemž ukazoval jistou hromadu v řečené kapli. A mistr odpověděl: „Jest pravda, že byli stati, ale není pravda, že bych je dal s takovým zpěvem donésti, protože tenkrát jsem tam ne- byl.“ 231 A ihned povstav Náz pravil: „Slyšte mne, prosím, jen dvě slova. Pokud se děje zmínka o těch sťatých, jest mi dobře známo, poněvadž jsem byl tenkrát s králem českým, tehdy římským, když brzy potom, co tenhle Hus mnoho o neposlušnosti Apoštolské stolice a papežova listu kázal a své posluchače k ní podněcoval, řečení statí při jakémsi kázání křičeli proti listu papežskému a český král je rozkázal stíti a po jejich stětí tenhle kázal v Betlémě, jak se mu líbilo a jak jste již slyšeli. Potom pro ně obec povstala proti radě a proti konšelům pražským, říkajíc, že nespravedlivě nařídili lidi nevinné stíti; a byl veliký nepo- koj a rozruch. Neboť k radnici přišlo mnoho set lidí, říkajících, že i oni chtí zemříti za onu pravdu. Potom konšelé, když nebyli s to utišiti nepokoj, přišli ke králi, co nařizuje učiniti, protože nemohou utišiti nepokoj. A český král pravil: „I kdyby bylo tisíc takových, staň se jim jako i oněm. A nestačí-li vám popravčí a biřici zde v království, dám je přivézti z jiných zemí.“ A mistr pravil: „Hle, pánové, tento doktor činí křivdu panu králi, protože král nenařídil je stíti.“ A Páleč povstav řekl: „Poněvadž král přikázal veřejně vyhlásiti, aby nikdo bulám papežským neodporoval, a tihle odporovali veřejně, proto mocí onoho královského nařízení byli stati, a ty tenhle prohlásil za svaté. Pročež čtěte v jeho knize „O církvi" v kapitole 20 Ff a uvidíte, jak je prohlásil za svaté." A četli proroctví, tuším Danielovo 11, kde se klade [33—34]: »A padati budou od meče a ohně a zajetí na mnoho dnů a připojí se k nim mnozí pochlebně.« A potom jak se to naplňuje na oněch třech laicích, Marti- novi, Staškovi a Janovi, kteří, nesouhlasíce, ba odporujíce lžím Anti- kristovým, šíje své vydali meči, a jiní k témuž byli ochotni, a mnozí se k nim lstivě připojili, kteří hrozbami Antikristovými zastrašeni na útěk se obrátili a „zpět odešli“ [Jan 6, 67]. Když to bylo přečteno, předsedové se navzájem na sebe podívali, jako by se nějak divili. Potom Angličané předložili opis nějakého listu univerzity oxfordské do Prahy přineseného, o němž říkali, že jej mistr Jan na kázání vyhlásil a ukazoval pečeť na doporučení toho Viklefa. 1241 A když jej přečetli, zeptali se ho, zdali jej předčítal. A on odpověděl, že ano, protože jej do Prahy přinesli dva studenti s pečetí univerzity oxfordské. Tehdy Angli- čané žádali od něho a jeho, aby jmenoval ty studenty, protože řekli, že ten list byl padělán a vznikl nenáležitě. A mistr, ukazuje na Pálče, 148 149
Potom četli jeden článek o třech sťatých, kteří, jak položili, pro jeho pohoršlivé kázání, kterým je naváděl k neposlušnosti Apoštolské stolice a listu papežova, byli pro hlučný odpor proti papežovu listu stati; je on potom svým duchovním a žákům přikázal odnésti do kaple Betlémské se zpěvem: „Tito jsou svatí,“ a nazítří místo mše za zesnulé rozkázal zpívati mši o mučednících, a tak ony sťaté za svaté uznal, a pokud na něm bylo, za svaté prohlásil. A potom na kázání pravil, že by je nechtěl dáti za tak velikou hromadu stříbra, při čemž ukazoval jistou hromadu v řečené kapli. A mistr odpověděl: „Jest pravda, že byli stati, ale není pravda, že bych je dal s takovým zpěvem donésti, protože tenkrát jsem tam ne- byl.“ 231 A ihned povstav Náz pravil: „Slyšte mne, prosím, jen dvě slova. Pokud se děje zmínka o těch sťatých, jest mi dobře známo, poněvadž jsem byl tenkrát s králem českým, tehdy římským, když brzy potom, co tenhle Hus mnoho o neposlušnosti Apoštolské stolice a papežova listu kázal a své posluchače k ní podněcoval, řečení statí při jakémsi kázání křičeli proti listu papežskému a český král je rozkázal stíti a po jejich stětí tenhle kázal v Betlémě, jak se mu líbilo a jak jste již slyšeli. Potom pro ně obec povstala proti radě a proti konšelům pražským, říkajíc, že nespravedlivě nařídili lidi nevinné stíti; a byl veliký nepo- koj a rozruch. Neboť k radnici přišlo mnoho set lidí, říkajících, že i oni chtí zemříti za onu pravdu. Potom konšelé, když nebyli s to utišiti nepokoj, přišli ke králi, co nařizuje učiniti, protože nemohou utišiti nepokoj. A český král pravil: „I kdyby bylo tisíc takových, staň se jim jako i oněm. A nestačí-li vám popravčí a biřici zde v království, dám je přivézti z jiných zemí.“ A mistr pravil: „Hle, pánové, tento doktor činí křivdu panu králi, protože král nenařídil je stíti.“ A Páleč povstav řekl: „Poněvadž král přikázal veřejně vyhlásiti, aby nikdo bulám papežským neodporoval, a tihle odporovali veřejně, proto mocí onoho královského nařízení byli stati, a ty tenhle prohlásil za svaté. Pročež čtěte v jeho knize „O církvi" v kapitole 20 Ff a uvidíte, jak je prohlásil za svaté." A četli proroctví, tuším Danielovo 11, kde se klade [33—34]: »A padati budou od meče a ohně a zajetí na mnoho dnů a připojí se k nim mnozí pochlebně.« A potom jak se to naplňuje na oněch třech laicích, Marti- novi, Staškovi a Janovi, kteří, nesouhlasíce, ba odporujíce lžím Anti- kristovým, šíje své vydali meči, a jiní k témuž byli ochotni, a mnozí se k nim lstivě připojili, kteří hrozbami Antikristovými zastrašeni na útěk se obrátili a „zpět odešli“ [Jan 6, 67]. Když to bylo přečteno, předsedové se navzájem na sebe podívali, jako by se nějak divili. Potom Angličané předložili opis nějakého listu univerzity oxfordské do Prahy přineseného, o němž říkali, že jej mistr Jan na kázání vyhlásil a ukazoval pečeť na doporučení toho Viklefa. 1241 A když jej přečetli, zeptali se ho, zdali jej předčítal. A on odpověděl, že ano, protože jej do Prahy přinesli dva studenti s pečetí univerzity oxfordské. Tehdy Angli- čané žádali od něho a jeho, aby jmenoval ty studenty, protože řekli, že ten list byl padělán a vznikl nenáležitě. A mistr, ukazuje na Pálče, 148 149
Strana 150
150 151 pravil: „Onen můj přítel zná dobré paměti Mikuláše Faulfiše, 125 který onen list přinesl s jiným, o němž nevím, kdo to byl.“ A otázali se ho Angličané, kde jest onen. A mistr řekl: „Zemřel někde, tuším, mezi Španělskem a Anglií.“ A vysmáli se mu. A Páleč řekl: „Ah, onen Faul- fiš nebyl Angličan, nýbrž Čech. A hle, veledůstojní otcové, právě Faul- fiš přinesl kousek kamene z náhrobku iklefa; který potom v Praze uctívali a měli jako relikvii a do toho všeho byl tenhle Hus zasvěcen. Potom Angličané dali přečísti jiný list, opačný než onen, s přitiště- nou pečetí kancléře oxfordského, že ne bez trpkosti v srdci oznamují, kterak učedníci a stoupenci Jana Viklefa mnoho bludů z jeho knih v Království anglickém rozseli; proto univerzita, chtíc ono zlo předejíti, určila dvanáct slavných doktorů a velikých teologů, kteří jeho knihy pečlivě prozkoumavše, vybrali z nich dvě stě šedesát článků, jež ta univerzita po předchozím pečlivém vyšetření a zralé úvaze uznala za hodny ohně, ale pro úctu k víře a tomuto svatému sboru poslala je sem do Kostnice a dodala k zatracení atd., jak jest obsaženo v řečeném listě. Zatím když již trochu zachovávali mlčení, Páleč, povstav, a jako by již uslyšel rozhodnutí proti mistrovi, pravil: „Nejjasnější kníže a vele- důstojní otcové! Já se dokládám Vaší Jasnosti a Vašich Důstojností a Boha nejprve, že při tom, v čem jsem postupoval proti němu, nečinil jsem to z nějaké zlé horlivosti nebo z nenávisti k osobě, Bůh mi jest svědek, ale pouze proto, abych dosti učinil přísaze, kterou jsem složil, poněvadž jsem doktor svaté teologie, třebas nehodný, proto jsem to učinil.“ A Michal de Causis, který seděl před mistrem, povstav řekl: „I já podobně. A jim mistr odpověděl: „Stojím před soudem božím, který mne i vás spravedlivě podle zásluh bude souditi. A kardinál cambraiský pravil: „Zajisté mistr Štěpán velmi laskavě se choval k oněm knihám a článkům a také jiní doktoři, protože bylo mnohem více a těžších vybráno, než tyhle a než jak je oni předložili, dosud tyhle na lepší vykládali, protože ještě mnohem tíže se v knihách klade, než oni článkovali,“ atd. Potom biskup rižský vzal mistra Husa, aby šel na místo žalářní. A jej, když šel mimo, pan Jan z Chlumu pozdraviv a ruku mu podav, utěšoval. A on byl z toho velmi rád, že se za něho, již takřka od všech zavrženého, opovrženého a kaceřovaného, nestyděl a neostýchal se ho pozdraviti a veřejně mu ruku podati. A to také potom panu Janovi ozná- mil. A po jeho odchodu všichni, kteří tam byli na témž místě, preláti a kardinálové, chtěli odejíti a již vstali. Tehdy žoldnéři, kteří vzadu hlídali, také odešli a naši se přiblížili k oknu a pan Jan z Chlumu a pan Václav z Leštna a Petr bakalář byli ještě uvnitř. Ty, jak se zda, král nezpozoroval, nýbrž domníval se, že odešli tehdy, kdy byl mistr odváděn do žaláře. A král pravil: „Veledůstojní otcové! Již jste slyšeli, že by mu také z toho mnohého, co jest v jeho knihách a k čemu se přiznal a co proti němu bylo dostatečně dokázáno, stačilo k odsouzení jedno z toho. A tedy, nebude-li chtíti ony bludy odvolati a odpřisáhnouti a proti nim
150 151 pravil: „Onen můj přítel zná dobré paměti Mikuláše Faulfiše, 125 který onen list přinesl s jiným, o němž nevím, kdo to byl.“ A otázali se ho Angličané, kde jest onen. A mistr řekl: „Zemřel někde, tuším, mezi Španělskem a Anglií.“ A vysmáli se mu. A Páleč řekl: „Ah, onen Faul- fiš nebyl Angličan, nýbrž Čech. A hle, veledůstojní otcové, právě Faul- fiš přinesl kousek kamene z náhrobku iklefa; který potom v Praze uctívali a měli jako relikvii a do toho všeho byl tenhle Hus zasvěcen. Potom Angličané dali přečísti jiný list, opačný než onen, s přitiště- nou pečetí kancléře oxfordského, že ne bez trpkosti v srdci oznamují, kterak učedníci a stoupenci Jana Viklefa mnoho bludů z jeho knih v Království anglickém rozseli; proto univerzita, chtíc ono zlo předejíti, určila dvanáct slavných doktorů a velikých teologů, kteří jeho knihy pečlivě prozkoumavše, vybrali z nich dvě stě šedesát článků, jež ta univerzita po předchozím pečlivém vyšetření a zralé úvaze uznala za hodny ohně, ale pro úctu k víře a tomuto svatému sboru poslala je sem do Kostnice a dodala k zatracení atd., jak jest obsaženo v řečeném listě. Zatím když již trochu zachovávali mlčení, Páleč, povstav, a jako by již uslyšel rozhodnutí proti mistrovi, pravil: „Nejjasnější kníže a vele- důstojní otcové! Já se dokládám Vaší Jasnosti a Vašich Důstojností a Boha nejprve, že při tom, v čem jsem postupoval proti němu, nečinil jsem to z nějaké zlé horlivosti nebo z nenávisti k osobě, Bůh mi jest svědek, ale pouze proto, abych dosti učinil přísaze, kterou jsem složil, poněvadž jsem doktor svaté teologie, třebas nehodný, proto jsem to učinil.“ A Michal de Causis, který seděl před mistrem, povstav řekl: „I já podobně. A jim mistr odpověděl: „Stojím před soudem božím, který mne i vás spravedlivě podle zásluh bude souditi. A kardinál cambraiský pravil: „Zajisté mistr Štěpán velmi laskavě se choval k oněm knihám a článkům a také jiní doktoři, protože bylo mnohem více a těžších vybráno, než tyhle a než jak je oni předložili, dosud tyhle na lepší vykládali, protože ještě mnohem tíže se v knihách klade, než oni článkovali,“ atd. Potom biskup rižský vzal mistra Husa, aby šel na místo žalářní. A jej, když šel mimo, pan Jan z Chlumu pozdraviv a ruku mu podav, utěšoval. A on byl z toho velmi rád, že se za něho, již takřka od všech zavrženého, opovrženého a kaceřovaného, nestyděl a neostýchal se ho pozdraviti a veřejně mu ruku podati. A to také potom panu Janovi ozná- mil. A po jeho odchodu všichni, kteří tam byli na témž místě, preláti a kardinálové, chtěli odejíti a již vstali. Tehdy žoldnéři, kteří vzadu hlídali, také odešli a naši se přiblížili k oknu a pan Jan z Chlumu a pan Václav z Leštna a Petr bakalář byli ještě uvnitř. Ty, jak se zda, král nezpozoroval, nýbrž domníval se, že odešli tehdy, kdy byl mistr odváděn do žaláře. A král pravil: „Veledůstojní otcové! Již jste slyšeli, že by mu také z toho mnohého, co jest v jeho knihách a k čemu se přiznal a co proti němu bylo dostatečně dokázáno, stačilo k odsouzení jedno z toho. A tedy, nebude-li chtíti ony bludy odvolati a odpřisáhnouti a proti nim
Strana 151
vymezovati, tehdy nechť jest upálen, nebo s ním naložte podle svých práv, jak rozumíte. A vězte, že cokoli by vám slíbil, že chce odvolati nebo že by zde odvolal, nevěřte mu, ani já bych mu nevěřil, protože, až by přišel do království a ke svým příznivcům, rozséval by ony bludy a ještě více jiných a stal by se poslední blud horším prvního. A proto zarazte mu vůbec kázání, aby více nekázal, a též, aby již nepřišel ke svým příznivcům, aby více nerozséval ony bludy. A tyto články zde zatracené pošlete do České země mému bratrovi, a bohužel, do Polska a do jiných zemí, kde již také má své skryté učedníky, a mnohé příznivce. A kteříkoli by byli shledáni, že by je drželi, aby biskupové a preláti v oněch zemích takové trestali, aby se větve spolu s kořenem vytrhaly. A ať koncil píše králům a knížatům, aby tím více byli nakloněni svým prelátům, kteří se v tomto svatém koncilu horlivě vynasnažili, aby ona kacířstva byla vykořeněna. A také víte, že jest psáno, že »na dvou nebo třech svědcích stojí každé slovo«: zde však by setina byla stačila k jeho odsouzení. A proto také učiňte konec s jinými jeho tajnými žáky a příz- nivci, protože já chci brzy odejíti. A zvláště s tím, tím“ — opakoval ono 9 slovo „s tím“, — který jest zde vězněn.“ A oni řekli: „Jeronýmem? A on: „Ano, Jeronýmem.“ „S tím učiníme konec za den, to již bude lehčí, protože tento jest učitel — míníce mistra Husa — a onen, Jero- ným, jeho žák.“ A král opět: „Zajisté já jsem byl ještě mladík, když tahle sekta vznikla a začala v Čechách, hle, jak velice vzrostla a se roz- množila. Po skončení toho se jednotlivě od sebe z řečeného refektáře vesele rozešli. A při každém slyšení mnoho žoldnéřů s meči, luky a dlouhými sekerami, když byl mistr Jan Hus odváděn nebo uváděn, řečený re- fektář obkličovalo. Toto jsme tedy zaznamenali, co jsme tam díti se viděli a také slyšeli. A jestliže jsme něco méně spořádaně položili, chceme to opraviti poučeni od těch, kteří tam byli také přítomni a ty věci lépe pamatují. Nezazna- menali jsme to však proto, abychom nějakou osobu tupili nebo chválili, ale prostě — Bůh jest svědek — abychom vydali svědectví pravdě a aby se pro budoucnost účinněji zacpala ústa mnohých, kteří mluví podle pouhé pověsti různé a nejisté věci o řečených slyšeních a o tom, co se tam dálo a stalo.
vymezovati, tehdy nechť jest upálen, nebo s ním naložte podle svých práv, jak rozumíte. A vězte, že cokoli by vám slíbil, že chce odvolati nebo že by zde odvolal, nevěřte mu, ani já bych mu nevěřil, protože, až by přišel do království a ke svým příznivcům, rozséval by ony bludy a ještě více jiných a stal by se poslední blud horším prvního. A proto zarazte mu vůbec kázání, aby více nekázal, a též, aby již nepřišel ke svým příznivcům, aby více nerozséval ony bludy. A tyto články zde zatracené pošlete do České země mému bratrovi, a bohužel, do Polska a do jiných zemí, kde již také má své skryté učedníky, a mnohé příznivce. A kteříkoli by byli shledáni, že by je drželi, aby biskupové a preláti v oněch zemích takové trestali, aby se větve spolu s kořenem vytrhaly. A ať koncil píše králům a knížatům, aby tím více byli nakloněni svým prelátům, kteří se v tomto svatém koncilu horlivě vynasnažili, aby ona kacířstva byla vykořeněna. A také víte, že jest psáno, že »na dvou nebo třech svědcích stojí každé slovo«: zde však by setina byla stačila k jeho odsouzení. A proto také učiňte konec s jinými jeho tajnými žáky a příz- nivci, protože já chci brzy odejíti. A zvláště s tím, tím“ — opakoval ono 9 slovo „s tím“, — který jest zde vězněn.“ A oni řekli: „Jeronýmem? A on: „Ano, Jeronýmem.“ „S tím učiníme konec za den, to již bude lehčí, protože tento jest učitel — míníce mistra Husa — a onen, Jero- ným, jeho žák.“ A král opět: „Zajisté já jsem byl ještě mladík, když tahle sekta vznikla a začala v Čechách, hle, jak velice vzrostla a se roz- množila. Po skončení toho se jednotlivě od sebe z řečeného refektáře vesele rozešli. A při každém slyšení mnoho žoldnéřů s meči, luky a dlouhými sekerami, když byl mistr Jan Hus odváděn nebo uváděn, řečený re- fektář obkličovalo. Toto jsme tedy zaznamenali, co jsme tam díti se viděli a také slyšeli. A jestliže jsme něco méně spořádaně položili, chceme to opraviti poučeni od těch, kteří tam byli také přítomni a ty věci lépe pamatují. Nezazna- menali jsme to však proto, abychom nějakou osobu tupili nebo chválili, ale prostě — Bůh jest svědek — abychom vydali svědectví pravdě a aby se pro budoucnost účinněji zacpala ústa mnohých, kteří mluví podle pouhé pověsti různé a nejisté věci o řečených slyšeních a o tom, co se tam dálo a stalo.
Strana 152
ČÁST PÁTÁ Konec o svatém muži a ctihodném mistru Janu Husovi, horlivém milovníku pravdy Ježíše Krista, a jeho utrpení, H jež pokorně vytrpěl [I] POSLEDNÍ POKUS Potom téhož léta Páně 1415, pátý den měsíce července, v pátek po Prokopovi, urození páni Václav z Dubé a Jan z Chlumu byli posláni od římského a uherského krále Zikmunda s jinými čtyřmi biskupy, P21 do žaláře menších bratří v Kostnici, aby slyšeli konečný úmysl mistra Jana Husa, chce-li svrchu řečené články, z jeho knih, jak jest napřed uvedeno, vybrané a z procesu pře a skrze udání svědků proti sobě před- ložené držeti, anebo zda je chce podle vyznání koncilu, jak bylo napřed uvedeno, odpřisáhnouti a odvolati. Když ho vyvedli ven ze žaláře, řekl mu pan Jan z Chlumu: „Hle, mistře Jene, my jsme laikové a neumíme ti poraditi; a proto viz, cítíš-li, že jsi v některých věcech z oněch, které se ti vytýkají, vinen, nestyď se dáti se o nich poučiti a je odvolati. Pakli však se necítíš vinen tím, co se ti vytýká, podle příkazu svého svědomí žádným způsobem nejednej proti svému svědomí a nelži před tváří boží, ale raději stůj až do smrti v té pravdě, kterou jsi poznal.“ A on, mistr Jan Hus, s pláčem pokorně odpověděl: „Pane Jene! Věz, že kdy- bych věděl, žeť bych něco proti zákonu božímu a proti svaté matce církvi psal nebo kázal, chtěl bych to pokorně odvolati, Bůh jest mi svědek. Ale vždy si přeji, aby mi ukázali písma lepší a hodnověrnější, než jest to, co jsem psal a učil, a budou-li mi ukázána, chci velmi ochotně odvolati.“ Na ta slova odpověděl jeden přitom stojící biskup mistru Janovi: „Zdaž ty chceš býti moudřejší než celý koncil?“ Ale mistr mu pravil: „Já nechci býti moudřejší než celý koncil, ale prosím, dejte mi nejmenšího ze sboru, který by mě lepšími a hodnověrnějšími písmy poučil, a jsem ochoten ihned odvolati.“ Na ta slova biskupové odpověděli: „Hle, jak jest zatvrzelý ve svém kacířství!“ A po těch slo- vech, rozkázavše odvésti ho do žaláře, odešli.
ČÁST PÁTÁ Konec o svatém muži a ctihodném mistru Janu Husovi, horlivém milovníku pravdy Ježíše Krista, a jeho utrpení, H jež pokorně vytrpěl [I] POSLEDNÍ POKUS Potom téhož léta Páně 1415, pátý den měsíce července, v pátek po Prokopovi, urození páni Václav z Dubé a Jan z Chlumu byli posláni od římského a uherského krále Zikmunda s jinými čtyřmi biskupy, P21 do žaláře menších bratří v Kostnici, aby slyšeli konečný úmysl mistra Jana Husa, chce-li svrchu řečené články, z jeho knih, jak jest napřed uvedeno, vybrané a z procesu pře a skrze udání svědků proti sobě před- ložené držeti, anebo zda je chce podle vyznání koncilu, jak bylo napřed uvedeno, odpřisáhnouti a odvolati. Když ho vyvedli ven ze žaláře, řekl mu pan Jan z Chlumu: „Hle, mistře Jene, my jsme laikové a neumíme ti poraditi; a proto viz, cítíš-li, že jsi v některých věcech z oněch, které se ti vytýkají, vinen, nestyď se dáti se o nich poučiti a je odvolati. Pakli však se necítíš vinen tím, co se ti vytýká, podle příkazu svého svědomí žádným způsobem nejednej proti svému svědomí a nelži před tváří boží, ale raději stůj až do smrti v té pravdě, kterou jsi poznal.“ A on, mistr Jan Hus, s pláčem pokorně odpověděl: „Pane Jene! Věz, že kdy- bych věděl, žeť bych něco proti zákonu božímu a proti svaté matce církvi psal nebo kázal, chtěl bych to pokorně odvolati, Bůh jest mi svědek. Ale vždy si přeji, aby mi ukázali písma lepší a hodnověrnější, než jest to, co jsem psal a učil, a budou-li mi ukázána, chci velmi ochotně odvolati.“ Na ta slova odpověděl jeden přitom stojící biskup mistru Janovi: „Zdaž ty chceš býti moudřejší než celý koncil?“ Ale mistr mu pravil: „Já nechci býti moudřejší než celý koncil, ale prosím, dejte mi nejmenšího ze sboru, který by mě lepšími a hodnověrnějšími písmy poučil, a jsem ochoten ihned odvolati.“ Na ta slova biskupové odpověděli: „Hle, jak jest zatvrzelý ve svém kacířství!“ A po těch slo- vech, rozkázavše odvésti ho do žaláře, odešli.
Strana 153
[2] HUS PŘED KONCILEM 6. ČERVENCE I415 Dne pak následujícího, který byl šestý den července, jinak v sobotu po Prokopovi, v oktávu svatých apoštolů Petra a Pavla, byl řečený mistr Jan Hus přiveden od arcibiskupa rižského k většímu chrámu města Kost- nice, 131 kde se konalo obecné zasedání prelátů za předsednictví řím- ského a uherského krále v koruně. J4 A uprostřed toho zasedání a chrá- mu byla jakási stolice na způsob stolu do jisté výše povýšena a na ní byly na jakémsi špalku položeny roucho a ornát mešní a oblečení kněžské k odsvěcení mistra Husa. Když pak byl přiveden do kostela, přišed před řečenou stolici, poklekl a velmi dlouho se modlil. Zatím biskup z Lodi, J5 vystoupiv na kazatelnu, měl kázání o kacířstvech a mezi jiným objasňoval, kterak kacířstva v církvi boží mnoho škodí a ji podvracejí, a kterak ke královskému úřadu patří taková kacířstva a zvláště svatoku- pecké z církve boží vykořeniti. Zatím povstav Jindřich de Piro, prokurátor J' koncilu, předložil návrh žádaje, aby ten koncil ráčil proces pře proti mistru Janu Husovi až do konečného odsouzení dokonati. Tehdy jeden z biskupů 171 od koncilu určených, stoje na kazatelně, četl průběh sporu dlouho mezi M. Janem a pražskými arcibiskupy a preláty u římské kurie a jinde vedeného, a po jiných věcech četl články proti mistru Husovi z jeho knih a postupu pře vybrané, které doslovně zároveň s poznámkami a omezeními z rukou samého mistra Jana Husa poznamenané v žaláři a nám předložené jasně níže budou popsány. A mezi ně zde několik vložím, abych položil jeho slova, když tenkrát ústně odpovídal. Z nich první byl tento: Jediná jest církev svatá obecná, která jest sbor vyvole- ných atd. Na ten, když byl čten a vyhlašován a na jiné následující mistr Jan hlasitě odpovídal týmiž omezeními, která vlastní rukou k nim zde, jak se napřed uvádí, vložené položil a zaznamenal. Když pak odpovídal, tehdy mu kardinál cambraiský 181 řekl: „Mlčte teď, dobře potom na- jednou na všechny odpovíte.“ A mistr Jan odpověděl: „A kterak mám na všechny najednou odpovídat, když si je nemohu najednou všechny pamatovati?“ Když tedy se opět pokoušel na jiné sobě vytýkané tamže předčítané odpověděti, povstav kardinál florentský 1 mu pravil: „Mlč teď! Vždyť jsme tě již dostatečně slyšeli.“ A opět povstav, pravil slu- hům: „Nařiďte mu, aby mlčel.“ A mistr Hus sepjav ruce hlasitě prosil řka: „Prosím pro Boha, slyšte mne, aby se tito, kteří stojí okolo, ne- domnívali, že jsem držel bludy, vždyť potom se mnou učiníte, co vám bude libo.“ Když mu však bránili, aby nic nemluvil, anebo aby neodpo- vídal na to, co mu bylo vytýkáno, poklekl, sepjal ruce a pozdvihnuv oči k nebi velmi zbožně se modlil, svoji při Bohu, nejspravedlivějšímu soudci, poroučeje. A to opětovně tehdy činil. 152 I 53 [3l ČTOU SE VYPOVĚDI SVĚDKŮ Když tedy skončili články vybrané z jeho knih, četli články z průběhu pře, které prý s výpovědmi svědků proti němu byly dokázány a jemu
[2] HUS PŘED KONCILEM 6. ČERVENCE I415 Dne pak následujícího, který byl šestý den července, jinak v sobotu po Prokopovi, v oktávu svatých apoštolů Petra a Pavla, byl řečený mistr Jan Hus přiveden od arcibiskupa rižského k většímu chrámu města Kost- nice, 131 kde se konalo obecné zasedání prelátů za předsednictví řím- ského a uherského krále v koruně. J4 A uprostřed toho zasedání a chrá- mu byla jakási stolice na způsob stolu do jisté výše povýšena a na ní byly na jakémsi špalku položeny roucho a ornát mešní a oblečení kněžské k odsvěcení mistra Husa. Když pak byl přiveden do kostela, přišed před řečenou stolici, poklekl a velmi dlouho se modlil. Zatím biskup z Lodi, J5 vystoupiv na kazatelnu, měl kázání o kacířstvech a mezi jiným objasňoval, kterak kacířstva v církvi boží mnoho škodí a ji podvracejí, a kterak ke královskému úřadu patří taková kacířstva a zvláště svatoku- pecké z církve boží vykořeniti. Zatím povstav Jindřich de Piro, prokurátor J' koncilu, předložil návrh žádaje, aby ten koncil ráčil proces pře proti mistru Janu Husovi až do konečného odsouzení dokonati. Tehdy jeden z biskupů 171 od koncilu určených, stoje na kazatelně, četl průběh sporu dlouho mezi M. Janem a pražskými arcibiskupy a preláty u římské kurie a jinde vedeného, a po jiných věcech četl články proti mistru Husovi z jeho knih a postupu pře vybrané, které doslovně zároveň s poznámkami a omezeními z rukou samého mistra Jana Husa poznamenané v žaláři a nám předložené jasně níže budou popsány. A mezi ně zde několik vložím, abych položil jeho slova, když tenkrát ústně odpovídal. Z nich první byl tento: Jediná jest církev svatá obecná, která jest sbor vyvole- ných atd. Na ten, když byl čten a vyhlašován a na jiné následující mistr Jan hlasitě odpovídal týmiž omezeními, která vlastní rukou k nim zde, jak se napřed uvádí, vložené položil a zaznamenal. Když pak odpovídal, tehdy mu kardinál cambraiský 181 řekl: „Mlčte teď, dobře potom na- jednou na všechny odpovíte.“ A mistr Jan odpověděl: „A kterak mám na všechny najednou odpovídat, když si je nemohu najednou všechny pamatovati?“ Když tedy se opět pokoušel na jiné sobě vytýkané tamže předčítané odpověděti, povstav kardinál florentský 1 mu pravil: „Mlč teď! Vždyť jsme tě již dostatečně slyšeli.“ A opět povstav, pravil slu- hům: „Nařiďte mu, aby mlčel.“ A mistr Hus sepjav ruce hlasitě prosil řka: „Prosím pro Boha, slyšte mne, aby se tito, kteří stojí okolo, ne- domnívali, že jsem držel bludy, vždyť potom se mnou učiníte, co vám bude libo.“ Když mu však bránili, aby nic nemluvil, anebo aby neodpo- vídal na to, co mu bylo vytýkáno, poklekl, sepjal ruce a pozdvihnuv oči k nebi velmi zbožně se modlil, svoji při Bohu, nejspravedlivějšímu soudci, poroučeje. A to opětovně tehdy činil. 152 I 53 [3l ČTOU SE VYPOVĚDI SVĚDKŮ Když tedy skončili články vybrané z jeho knih, četli články z průběhu pře, které prý s výpovědmi svědků proti němu byly dokázány a jemu
Strana 154
A vytýkány. A ke každému z nich tehdy vytýkanému jmenovali svědky, uvádějíce je ne vlastními jmény, nýbrž jmény úřadů a míst pouze polo- ženými. 11 A mezi nimi byl jeden tento článek, že po posvěcení hostie na oltáři zůstává chléb hmotný nebo podstata chleba. Dále jiný, že kněz jsa v hříchu smrtelném neproměňuje, neposvěcuje, nekřtí atd. Tehdy, když mistr opět povstav, chtěl odpověděti, kardinál ho opět zakřikl a nedal mu mluviti. A on přesto odpovídaje řekl: „Prosím pro Boha, slyšte můj úmysl a pro tyto, kteří stojí okolo, aby se nedomnívali, že jsem držel tyhle bludy. Proto tvrdím, že jsem nikdy nedržel, ani neučil, ani nekázal, že v svátosti oltářní zůstává po posvěcení chléb hmotný.“ A následovně na jiné články odpověděl podle toho, jak jeho rukou jest poznamenáno. Mezitím také vytkli mu články, že on, jak kladli, položil, že jest čtvrtá osoba v Trojici. J11 A onen článek skrze jednoho doktora do- kazovali. A mistr pravil: „Budiž jmenován onen doktor, který toto proti mně svědčil.“ A předčítající biskup pravil: „Není zde nyní potřebí, aby byl jmenován.“ A mistr odpovídaje mezi jiným řekl: „Odstup to ode mne bídného, že bych já chtěl čtvrtou osobu v božství jmenovati, po- něvadž »to na mé srdce nikdy nevstoupilo«, ale stále tvrdím, že Otec a Syn a Duch svatý jeden Bůh a jedno bytí a trojice jest osob.“ Opět řečení předčítající četli, jak se mistr Jan Hus odvolal k Bohu, 1121 takovéto odvolání jako blud odsuzujíce. A na to mistr Jan hlasitě odpověděl: „O Pane Bože, hle, již tento koncil tvoje skutky a zákon zatracuje jako blud, že když jsi byl od svých nepřátel v těžkosti utlačo- ván, Bohu, Otci svému, nejspravedlivějšímu soudci, při svoji jsi po- Kostel P. Marie Sněžné na Novém Městě pražském.
A vytýkány. A ke každému z nich tehdy vytýkanému jmenovali svědky, uvádějíce je ne vlastními jmény, nýbrž jmény úřadů a míst pouze polo- ženými. 11 A mezi nimi byl jeden tento článek, že po posvěcení hostie na oltáři zůstává chléb hmotný nebo podstata chleba. Dále jiný, že kněz jsa v hříchu smrtelném neproměňuje, neposvěcuje, nekřtí atd. Tehdy, když mistr opět povstav, chtěl odpověděti, kardinál ho opět zakřikl a nedal mu mluviti. A on přesto odpovídaje řekl: „Prosím pro Boha, slyšte můj úmysl a pro tyto, kteří stojí okolo, aby se nedomnívali, že jsem držel tyhle bludy. Proto tvrdím, že jsem nikdy nedržel, ani neučil, ani nekázal, že v svátosti oltářní zůstává po posvěcení chléb hmotný.“ A následovně na jiné články odpověděl podle toho, jak jeho rukou jest poznamenáno. Mezitím také vytkli mu články, že on, jak kladli, položil, že jest čtvrtá osoba v Trojici. J11 A onen článek skrze jednoho doktora do- kazovali. A mistr pravil: „Budiž jmenován onen doktor, který toto proti mně svědčil.“ A předčítající biskup pravil: „Není zde nyní potřebí, aby byl jmenován.“ A mistr odpovídaje mezi jiným řekl: „Odstup to ode mne bídného, že bych já chtěl čtvrtou osobu v božství jmenovati, po- něvadž »to na mé srdce nikdy nevstoupilo«, ale stále tvrdím, že Otec a Syn a Duch svatý jeden Bůh a jedno bytí a trojice jest osob.“ Opět řečení předčítající četli, jak se mistr Jan Hus odvolal k Bohu, 1121 takovéto odvolání jako blud odsuzujíce. A na to mistr Jan hlasitě odpověděl: „O Pane Bože, hle, již tento koncil tvoje skutky a zákon zatracuje jako blud, že když jsi byl od svých nepřátel v těžkosti utlačo- ván, Bohu, Otci svému, nejspravedlivějšímu soudci, při svoji jsi po- Kostel P. Marie Sněžné na Novém Městě pražském.
Strana 155
roučel, dávaje nám ubohým v tom příklad, abychom se ve všelikých těžkostech k tobě, nejspravedlivějšímu soudci, utíkali, pomoc pokorně žádajíce.“ A připojil opět: „A ustavičně tvrdím, že není bezpečnějšího odvolání než k Pánu Ježíši Kristu, který se nedá pohnouti křivým darem anebo oklamati falešným svědectvím, dávaje jednomu každému, co si zasloužil. Mezi jinými kladou, že mistr Jan Hus, jsa v klatbě, ji vzpurně trpěl atd. On odpověděl: „Netrpěl jsem ji vzpurně, nýbrž pod odvolá- ním kázal a sloužil mši, a ačkoli jsem poslal ke kurii římské dva zástup- ce, ]131 uváděje důvodné příčiny, proč jsem se osobně nedostavil, přece jsem nikdy nemohl dostati slyšení, ale z mých zástupců jedni byli uvězněni, s druhými pak bylo špatně zacházeno. A o tom všem se odvolávám na akta pře, v nichž jest to všechno velmi úplně obsaženo. Nad to jsem také přijel sem k tomuto sboru svobodně, maje ochranný průvodní list pana krále zde přítomného, chtě svou nevinu ukázati a ze své víry počet vydati. 154 [4] HUSOVO ODSOUZENÍ A ODSVĚCENÍ 55 Když tedy všechny články proti němu podané byly již skončeny a do- čteny, přečetl jeden auditor, lysý a starý, prelát ustanovený z národa vlašského, 114 konečný rozsudek proti mistru Janu Husovi, a on, mistr Jan, na určité body toho rozsudku, čině proti němu námitky, ačkoli mu zabraňovali, odpovídal. A zvláště, když byl prohlašován za zatvrzelého v svém bludu a kacířství, hlasitě odpověděl: „Nikdy jsem nebyl, ale ani nejsem zatvrzelý, nýbrž vždy jsem si přál i dnešního dne si přeji účin- nější poučení z Písma. A dnes tvrdím, že i kdybych mohl jediným slovem “ všechny bludy zničiti a vyvrátiti, že bych to s největší radostí vykonal.“ A když všechny jeho knihy, buď latinsky jím vydané nebo do kterékoli jiné řeči přeložené, byly v témže rozsudku jako podezřelé zatracovány a jako zatraceníhodné k spálení určovány, z nichž jisté tamže potom byly spáleny, a zvláště knížka „O církvi“ a „Proti Pálčovi“, jak se říkalo, a „Stanislavovi“, mistr Jan Hus odpověděl: „A kterak mi zatracujete mé knihy, když jsem si vždy přál a žádal, lepší písma proti tomu, co jest v nich řečeno a položeno, a dnešní den žádám, a dosud jste nějaké účinnější proti tomu neuvedli, aniž jste z nich ukázali jediné bludné slovo. Avšak knihy do češtiny nebo do jiné řeči přeložené jak jste zatra- tili, když jste je nikdy neviděli?“ Jiné však kusy v rozsudku předčítané poslouchal, kleče na kolenou a dívaje se vzhůru k nebi, se modlil. A když byl rozsudek ukončen, tak, jak jest napřed uvedeno, v jednotlivých svých bodech, opět pokleknuv mistr Jan Hus za všechny své nepřátele hlasitě se modlil a pravil: „Pane Jezu Kriste, tebe prosím pro tvé veliké milosrdenství, odpusť všem mým nepřátelům, a ty víš, žeť mě křivě obžalovali, křivé svědky proti mně vedli a křivé články proti mně vy- myslili! Odpusť jim pro nesmírné milosrdenství své.“ A když toto řekl, mnozí a zvláště přední z kněží, s rozhořčením naň pohlížejíce, se mu posmívali.
roučel, dávaje nám ubohým v tom příklad, abychom se ve všelikých těžkostech k tobě, nejspravedlivějšímu soudci, utíkali, pomoc pokorně žádajíce.“ A připojil opět: „A ustavičně tvrdím, že není bezpečnějšího odvolání než k Pánu Ježíši Kristu, který se nedá pohnouti křivým darem anebo oklamati falešným svědectvím, dávaje jednomu každému, co si zasloužil. Mezi jinými kladou, že mistr Jan Hus, jsa v klatbě, ji vzpurně trpěl atd. On odpověděl: „Netrpěl jsem ji vzpurně, nýbrž pod odvolá- ním kázal a sloužil mši, a ačkoli jsem poslal ke kurii římské dva zástup- ce, ]131 uváděje důvodné příčiny, proč jsem se osobně nedostavil, přece jsem nikdy nemohl dostati slyšení, ale z mých zástupců jedni byli uvězněni, s druhými pak bylo špatně zacházeno. A o tom všem se odvolávám na akta pře, v nichž jest to všechno velmi úplně obsaženo. Nad to jsem také přijel sem k tomuto sboru svobodně, maje ochranný průvodní list pana krále zde přítomného, chtě svou nevinu ukázati a ze své víry počet vydati. 154 [4] HUSOVO ODSOUZENÍ A ODSVĚCENÍ 55 Když tedy všechny články proti němu podané byly již skončeny a do- čteny, přečetl jeden auditor, lysý a starý, prelát ustanovený z národa vlašského, 114 konečný rozsudek proti mistru Janu Husovi, a on, mistr Jan, na určité body toho rozsudku, čině proti němu námitky, ačkoli mu zabraňovali, odpovídal. A zvláště, když byl prohlašován za zatvrzelého v svém bludu a kacířství, hlasitě odpověděl: „Nikdy jsem nebyl, ale ani nejsem zatvrzelý, nýbrž vždy jsem si přál i dnešního dne si přeji účin- nější poučení z Písma. A dnes tvrdím, že i kdybych mohl jediným slovem “ všechny bludy zničiti a vyvrátiti, že bych to s největší radostí vykonal.“ A když všechny jeho knihy, buď latinsky jím vydané nebo do kterékoli jiné řeči přeložené, byly v témže rozsudku jako podezřelé zatracovány a jako zatraceníhodné k spálení určovány, z nichž jisté tamže potom byly spáleny, a zvláště knížka „O církvi“ a „Proti Pálčovi“, jak se říkalo, a „Stanislavovi“, mistr Jan Hus odpověděl: „A kterak mi zatracujete mé knihy, když jsem si vždy přál a žádal, lepší písma proti tomu, co jest v nich řečeno a položeno, a dnešní den žádám, a dosud jste nějaké účinnější proti tomu neuvedli, aniž jste z nich ukázali jediné bludné slovo. Avšak knihy do češtiny nebo do jiné řeči přeložené jak jste zatra- tili, když jste je nikdy neviděli?“ Jiné však kusy v rozsudku předčítané poslouchal, kleče na kolenou a dívaje se vzhůru k nebi, se modlil. A když byl rozsudek ukončen, tak, jak jest napřed uvedeno, v jednotlivých svých bodech, opět pokleknuv mistr Jan Hus za všechny své nepřátele hlasitě se modlil a pravil: „Pane Jezu Kriste, tebe prosím pro tvé veliké milosrdenství, odpusť všem mým nepřátelům, a ty víš, žeť mě křivě obžalovali, křivé svědky proti mně vedli a křivé články proti mně vy- myslili! Odpusť jim pro nesmírné milosrdenství své.“ A když toto řekl, mnozí a zvláště přední z kněží, s rozhořčením naň pohlížejíce, se mu posmívali.
Strana 156
156 I 57 A potom z přikázání sedmi biskupů, 15 kteří stáli při jeho zba- vování kněžství, oblékal se v mešní roucha, jako by měl sloužiti mši. A když oblékal albu, pravil: „Pán můj Ježíš Kristus, když byl od Hero- desa veden k Pilátovi, v bílém rouchu byl posmíván.“ Když tedy tak již byl oblečen a od oněch biskupů vyzýván, aby odvolal a odpřisáhl, vstal a vstoupiv na ten stůl, před kterým se oblékal, žalostivě obrátiv se k lidu s pláčem pravil: „Hle, tito biskupové mě vybízejí k tomu, abych odvolal a odpřisáhl; bojím se to učiniti, abych nebyl lhářem před tváří Páně a také abych neurazil své svědomí a boží pravdu, protože jsem nikdy nedržel tyto články, které proti mně křivě svědčí, ale spíše jejich opak jsem psal, učil a kázal, a také pro to, abych nepohoršil tak veliké množství, kterému jsem kázal; i také jiné, kdož věrně slovo boží kážou.“ A když to dořekl, okolo sedící biskupové a jiní z řečeného koncilu pravili: „Již vi- díme, že jest zatvrzelý ve své špatnosti a tvrdošíjný v kacířství.“ Když pak s řečeného stolu sestupoval, ihned řečení biskupové za- čínali jej odsvěcovati a především, odňavše mu z rukou kalich, pravili tuto modlitbu zlořečení: „O Jidáši zlořečený, že jsi opustil radu pokoje a s Židy ses radil, odnímáme od tebe tento kalich vykoupení.“ A on hla- sitě řekl: „Spoléhám na Pána Boha všemohoucího, pro jehož jméno toto rouhání trpělivě snáším, že on ode mne kalich vykoupení svého neode- jme, nýbrž pevně doufám, že dnes v jeho království jej budu píti.“ A následovně jiné části roucha, totiž štolu, ornát aj. s něho snímajíce, ke každému pronášeli zlořečení po svém způsobu. A on odpověděl, že ta rouhání pokorně a rád přijímá pro jméno Pána našeho Ježíše Krista. Když mu byly tyto všechny části roucha, jak se napřed uvádí, odňaty, přistoupili někteří biskupové k porušení tonzury. Když pak se mezi sebou hádali a někteří chtěli ho oholit břitvou, druzí však tvrdili, že stačí po- rušit jeho tonzuru pouze nůžkami, on, obrátiv se ke králi, předsedají- címu na trůně, pravil: „Hle, ještě tito biskupové neumějí se v tomto rouhání shodnouti!“ A když porušujíce mu tonzuru nůžkami, prostřihli ji na čtyři strany, totiž napravo a nalevo, napřed a vzadu, řekli doslovně tato slova: „Již církev odňala od něho všechna církevní práva a nemá více s ním co činiti, tedy ho odevzdáme moci světské.“ Dříve než pak by vlo- žili na jeho hlavu rouhavou papírovou korunu, mezi jiným mu pravili: „Svěřujeme duši tvou dáblu.“ A on, sepjav ruce a pozdvihnuv oči k nebi, řekl: „A já ji svěřuji nejlaskavějšímu Pánu Ježíši Kristu.“ A spatřiv onu korunu pravil: „Pán můj Ježíš Kristus ráčil pro mne bídného mnohem tvrdší a těžší trnovou korunu nevinen na nejpotupnější smrt nésti, a proto já bídný a hříšný tuto mnohem lehčí, třebas rouhavou, chci po- korně nésti pro jeho jméno a pravdu.“ Byla pak ta koruna papírová, okrouhlá, vysoká bezmála na loket a na ní byli namalováni tři strašní dáblové, kterak chtějí duši drápy mezi sebou tahati a držeti. A na té koruně byl napsán nápis jeho viny: „Tento jest arcikacíř.“ Tehdy pravil král vévodovi Ludvíkovi, synu kdysi Klemovu z Bavorska, 116 který tehdy stoje před ním ve své nádheře, držel v rukou zlaté jablko s křížem: „Jdi, vezmi ho!“ A Klemův syn již řečený, vzav mistra, dal ho do rukou biřiců a dovedl na smrt.
156 I 57 A potom z přikázání sedmi biskupů, 15 kteří stáli při jeho zba- vování kněžství, oblékal se v mešní roucha, jako by měl sloužiti mši. A když oblékal albu, pravil: „Pán můj Ježíš Kristus, když byl od Hero- desa veden k Pilátovi, v bílém rouchu byl posmíván.“ Když tedy tak již byl oblečen a od oněch biskupů vyzýván, aby odvolal a odpřisáhl, vstal a vstoupiv na ten stůl, před kterým se oblékal, žalostivě obrátiv se k lidu s pláčem pravil: „Hle, tito biskupové mě vybízejí k tomu, abych odvolal a odpřisáhl; bojím se to učiniti, abych nebyl lhářem před tváří Páně a také abych neurazil své svědomí a boží pravdu, protože jsem nikdy nedržel tyto články, které proti mně křivě svědčí, ale spíše jejich opak jsem psal, učil a kázal, a také pro to, abych nepohoršil tak veliké množství, kterému jsem kázal; i také jiné, kdož věrně slovo boží kážou.“ A když to dořekl, okolo sedící biskupové a jiní z řečeného koncilu pravili: „Již vi- díme, že jest zatvrzelý ve své špatnosti a tvrdošíjný v kacířství.“ Když pak s řečeného stolu sestupoval, ihned řečení biskupové za- čínali jej odsvěcovati a především, odňavše mu z rukou kalich, pravili tuto modlitbu zlořečení: „O Jidáši zlořečený, že jsi opustil radu pokoje a s Židy ses radil, odnímáme od tebe tento kalich vykoupení.“ A on hla- sitě řekl: „Spoléhám na Pána Boha všemohoucího, pro jehož jméno toto rouhání trpělivě snáším, že on ode mne kalich vykoupení svého neode- jme, nýbrž pevně doufám, že dnes v jeho království jej budu píti.“ A následovně jiné části roucha, totiž štolu, ornát aj. s něho snímajíce, ke každému pronášeli zlořečení po svém způsobu. A on odpověděl, že ta rouhání pokorně a rád přijímá pro jméno Pána našeho Ježíše Krista. Když mu byly tyto všechny části roucha, jak se napřed uvádí, odňaty, přistoupili někteří biskupové k porušení tonzury. Když pak se mezi sebou hádali a někteří chtěli ho oholit břitvou, druzí však tvrdili, že stačí po- rušit jeho tonzuru pouze nůžkami, on, obrátiv se ke králi, předsedají- címu na trůně, pravil: „Hle, ještě tito biskupové neumějí se v tomto rouhání shodnouti!“ A když porušujíce mu tonzuru nůžkami, prostřihli ji na čtyři strany, totiž napravo a nalevo, napřed a vzadu, řekli doslovně tato slova: „Již církev odňala od něho všechna církevní práva a nemá více s ním co činiti, tedy ho odevzdáme moci světské.“ Dříve než pak by vlo- žili na jeho hlavu rouhavou papírovou korunu, mezi jiným mu pravili: „Svěřujeme duši tvou dáblu.“ A on, sepjav ruce a pozdvihnuv oči k nebi, řekl: „A já ji svěřuji nejlaskavějšímu Pánu Ježíši Kristu.“ A spatřiv onu korunu pravil: „Pán můj Ježíš Kristus ráčil pro mne bídného mnohem tvrdší a těžší trnovou korunu nevinen na nejpotupnější smrt nésti, a proto já bídný a hříšný tuto mnohem lehčí, třebas rouhavou, chci po- korně nésti pro jeho jméno a pravdu.“ Byla pak ta koruna papírová, okrouhlá, vysoká bezmála na loket a na ní byli namalováni tři strašní dáblové, kterak chtějí duši drápy mezi sebou tahati a držeti. A na té koruně byl napsán nápis jeho viny: „Tento jest arcikacíř.“ Tehdy pravil král vévodovi Ludvíkovi, synu kdysi Klemovu z Bavorska, 116 který tehdy stoje před ním ve své nádheře, držel v rukou zlaté jablko s křížem: „Jdi, vezmi ho!“ A Klemův syn již řečený, vzav mistra, dal ho do rukou biřiců a dovedl na smrt.
Strana 157
h v Z D 3 Novoměstská radnice v Praze.
h v Z D 3 Novoměstská radnice v Praze.
Strana 158
[5] CESTA NA POPRAVIŠTĚ Když pak již takto korunován byl veden z řečeného chrámu, byly, jak se říkalo, na hřbitově toho chrámu v touž hodinu spalovány jeho knihy. Když to, jda mimo, viděl, usmíval se jejich skutku. Jda pak mimo ty, kteří stáli okolo a šli za ním, vyzýval je, aby nevěřili, že on zemře pro bludy sobě podvodně připisované a skrze falešné svědky, své úhlavní nepřátele, jemu přičítané. Skoro všechno obyvatelstvo onoho města bylo ozbroje- no, provázejíc ho na smrt. Přišed pak na popraviště, poklekl, a rozepjav ruce a zdvihnuv oči k nebi, velmi zbožně se modlil žalmy a zvláště: „Smiluj se nade mnou, Bože", a „V tebe, Pane, jsem doufal“, „V ruce tvé, Pane“, opakuje verš, takže ho okolo stojící slyšeli modliti se vesele a s tváří radostnou. Popra- viště pak bylo mezi zahradami na jisté louce, když se vychází z města Kostnice k tvrzi Gottlieben, mezi branami a příkopy předměstí řečeného města. 1 Někteří pak laikové tam stojící říkali: „My nevíme, které a jaké věci dříve činil nebo mluvil, teď však vidíme a slyšíme, že svatá slova se modlí a mluví.“ A jiní pravili: „Zajisté dobré by bylo, aby měl zpovědníka, aby byl slyšen.“ Avšak jakýsi kněz, sedící na koni, v zeleném šatě, červeným hedvábím podšitém, řekl: „Nemá býti slyšen, aniž mu býti dán zpovědník, protože jest kacíř.“ Mistr však Jan, ještě když byl v žaláři, vyzpovídal se nějakému doktorovi mnichovi a byl od něho laskavě slyšen a rozhřešen, jak to sám vyznává v jednom ze svých listů, které poslal svým ze žaláře. Když pak se tak modlil, jak jest napřed uve- deno, spadla mu z hlavy řečená rouhavá koruna, třemi dábly omalovaná, když se na ni podíval, pousmál se. A někteří žoldnéři okolo stojící řekli: „Vstavte mu ji opět na hlavu, aby spolu se svými pány, kterým zde sloužil, dábly, byl upálen.“ Vstav pak na příkaz biřice z místa modlitby, silným a srozumitel- ným hlasem, že ho i jeho [tj. přátelé] mohli dobře slyšeti, pravil: „Pane Ježíši Kriste, tuto strašnou, potupnou a ukrutnou smrt pro tvé evan- gelium a kázání tvého slova chci velmi trpělivě a pokorně vytrpěti.“ Hned ho chtěli voditi vůkol k okolostojícím; povzbuzuje pak je prosil, aby nevěřili, že on články, od falešných svědků jemu přičítané, jakým- koli způsobem držel, kázal nebo učil. ]18 Potom ho svlekli z jeho šatu a uvázali k jakémusi sloupu provazy, s rukama nazad obrácenýma k ře- čenému sloupu ho přivázavše. A když byl tváří obrácen k východu, někteří z okolostojících řekli: „Nebudiž obrácen k východu, protože jest kacíř, ale obratte ho k západu.“ A tak se stalo. Když pak ho za krk přivazovali jakýmsi začazeným řetězem, pohlédnuv naň a pousmáv se, pravil biřicům: „Pán Ježíš Kristus, můj Vykupitel a Spasitel, tvrdším a těžším řetězem byl spoután; a já bídný přivázán nestydím se tento pro jeho jméno nésti.“ Byl pak tento sloup jako nějaké tlusté prk- no na míru asi půl kroku; to z jednoho konce zaostřivše, do země a řečené louky vrazili. Pod nohy pak mistra dva svazky a otýpky dříví podložili. Ten ještě, přivázán k sloupu, měl na nohou své botky a jedno pouto. Řečené pak svazky dříví promíšené slamou obložili kolem jeho
[5] CESTA NA POPRAVIŠTĚ Když pak již takto korunován byl veden z řečeného chrámu, byly, jak se říkalo, na hřbitově toho chrámu v touž hodinu spalovány jeho knihy. Když to, jda mimo, viděl, usmíval se jejich skutku. Jda pak mimo ty, kteří stáli okolo a šli za ním, vyzýval je, aby nevěřili, že on zemře pro bludy sobě podvodně připisované a skrze falešné svědky, své úhlavní nepřátele, jemu přičítané. Skoro všechno obyvatelstvo onoho města bylo ozbroje- no, provázejíc ho na smrt. Přišed pak na popraviště, poklekl, a rozepjav ruce a zdvihnuv oči k nebi, velmi zbožně se modlil žalmy a zvláště: „Smiluj se nade mnou, Bože", a „V tebe, Pane, jsem doufal“, „V ruce tvé, Pane“, opakuje verš, takže ho okolo stojící slyšeli modliti se vesele a s tváří radostnou. Popra- viště pak bylo mezi zahradami na jisté louce, když se vychází z města Kostnice k tvrzi Gottlieben, mezi branami a příkopy předměstí řečeného města. 1 Někteří pak laikové tam stojící říkali: „My nevíme, které a jaké věci dříve činil nebo mluvil, teď však vidíme a slyšíme, že svatá slova se modlí a mluví.“ A jiní pravili: „Zajisté dobré by bylo, aby měl zpovědníka, aby byl slyšen.“ Avšak jakýsi kněz, sedící na koni, v zeleném šatě, červeným hedvábím podšitém, řekl: „Nemá býti slyšen, aniž mu býti dán zpovědník, protože jest kacíř.“ Mistr však Jan, ještě když byl v žaláři, vyzpovídal se nějakému doktorovi mnichovi a byl od něho laskavě slyšen a rozhřešen, jak to sám vyznává v jednom ze svých listů, které poslal svým ze žaláře. Když pak se tak modlil, jak jest napřed uve- deno, spadla mu z hlavy řečená rouhavá koruna, třemi dábly omalovaná, když se na ni podíval, pousmál se. A někteří žoldnéři okolo stojící řekli: „Vstavte mu ji opět na hlavu, aby spolu se svými pány, kterým zde sloužil, dábly, byl upálen.“ Vstav pak na příkaz biřice z místa modlitby, silným a srozumitel- ným hlasem, že ho i jeho [tj. přátelé] mohli dobře slyšeti, pravil: „Pane Ježíši Kriste, tuto strašnou, potupnou a ukrutnou smrt pro tvé evan- gelium a kázání tvého slova chci velmi trpělivě a pokorně vytrpěti.“ Hned ho chtěli voditi vůkol k okolostojícím; povzbuzuje pak je prosil, aby nevěřili, že on články, od falešných svědků jemu přičítané, jakým- koli způsobem držel, kázal nebo učil. ]18 Potom ho svlekli z jeho šatu a uvázali k jakémusi sloupu provazy, s rukama nazad obrácenýma k ře- čenému sloupu ho přivázavše. A když byl tváří obrácen k východu, někteří z okolostojících řekli: „Nebudiž obrácen k východu, protože jest kacíř, ale obratte ho k západu.“ A tak se stalo. Když pak ho za krk přivazovali jakýmsi začazeným řetězem, pohlédnuv naň a pousmáv se, pravil biřicům: „Pán Ježíš Kristus, můj Vykupitel a Spasitel, tvrdším a těžším řetězem byl spoután; a já bídný přivázán nestydím se tento pro jeho jméno nésti.“ Byl pak tento sloup jako nějaké tlusté prk- no na míru asi půl kroku; to z jednoho konce zaostřivše, do země a řečené louky vrazili. Pod nohy pak mistra dva svazky a otýpky dříví podložili. Ten ještě, přivázán k sloupu, měl na nohou své botky a jedno pouto. Řečené pak svazky dříví promíšené slamou obložili kolem jeho
Strana 159
těla tak stojícího až po bradu; dříví pak byly dva vozíky, jinak káry. Dříve však, než ho podpálili, přijel k němu říšský maršálek Hoppe z Pappenheimu a syn kdysi Klema, 11 jak se mu říkalo, vybízeje ho, aby ještě zachoval život bez úrazu a aby to, co kdysi kázal a svoje slova odpřisáhl a odvolal: A on, pohlédnuv k nebi, hlasitě odpověděl: „Bůh mi jest svědek, že jsem to, co se mi falešně připisuje a skrze falešné svěd- ky přičítá, nikdy neučil, ani nekázal, ale předním úmyslem mého kázání a všech jiných mých skutků nebo písem bylo, abych jen mohl lidi za- chrániti od hříchů. V té pak pravdě evangelia, kterou jsem psal, učil a kázal ze slov a výkladů svatých doktorů, dnes vesele chci umříti. A uslyševše to, ihned řečený maršálek se synem Klemovým, tlesknuvše rukama, odjeli. A jeho hned biřici zapálili a mistr hned silným hlasem zazpíval nejprve: „Kriste, synu Boha živého, smiluj se nad námi“; a podruhé: „Kriste, synu Boha živého, smiluj se nade mnou“; potřetí: „Jenž jsi se narodil z Marie Panny“. A když potřetí začal zpívati, hned mu vítr vehnal plamen do tváře, a tak sám v sobě se modle, pohybuje rty a hla- vou, vypustil duši v Pánu. Ve chvíli pak mlčení bylo viděti, že se hýbe, dříve než vydechl, tak dlouho, za kdy bys rychle mohl odříkati dva nebo nejvíce tři otčenáše. Když pak dříví řečených svazků a provazy byly spáleny a ještě trup těla stál, vise za krk na řečeném řetězu, hned biřici řečený trup spolu se sloupem srazili na zemi, a zvětšivše oheň ještě třetím vozíkem dříví, pálili je a obcházejíce kyji kosti roztloukali, aby se tím dříve obrátily v popel. A naleznuvše hlavu, kyjem ji rozbili na kousky a opět vhodili do ohně. Když pak našli mezi vnitřnostmi jeho srdce, naostřivše kyj, je naň jako na rožeň na konec narazili a zvláště opékajíce a spalujíce kyji rozbí- jeli a konečně celou onu masu obrátili v popel. A sukni z příkazu řeče- ného Klema a maršálka hodili biřici spolu s obuví do ohně se slovy: „Aby to snad Čechové neměli za relikvii, a my ti dáme tvou náhradu za to.“ A to i učinili. A tak spolu se všemi řečenými popely oharků na jednu káru naložili a do řeky Rýna, který tam blízko teče, do hlubiny vhodili. Tento pak průběh přeslavného v každém období času velmi živě vzpomínky hodného skonu a smrtelného zápasu mistra Jana Husa, vý- tečného kazatele evangelické pravdy, vylíčil jsem co nejsrozumitelněji, tomu zajisté dávaje přednost, abych vypisované události nepřizdoboval lesklou slupkou líčených slov, nezbavoval je skutečného a věcného jádra a tím nechtěl líbivě se vemlouvati ve sluch těch, kdož se dychtí na nich jen pásti, nýbrž spíše abych samo jádro vylíčené věci a její průběh, jak jsem to vše na vlastní oči a uši jasně poznal, bez lhaní vypsal, za svědka si bera toho, jenž zná všecko, a abych tak spíše snesitelnou neumností nepěstěných slov pro budoucí živou památku řečeného mistra, bojovníka nejpevnějšího, vydal svědectví poznané pravdě. 20 158 159
těla tak stojícího až po bradu; dříví pak byly dva vozíky, jinak káry. Dříve však, než ho podpálili, přijel k němu říšský maršálek Hoppe z Pappenheimu a syn kdysi Klema, 11 jak se mu říkalo, vybízeje ho, aby ještě zachoval život bez úrazu a aby to, co kdysi kázal a svoje slova odpřisáhl a odvolal: A on, pohlédnuv k nebi, hlasitě odpověděl: „Bůh mi jest svědek, že jsem to, co se mi falešně připisuje a skrze falešné svěd- ky přičítá, nikdy neučil, ani nekázal, ale předním úmyslem mého kázání a všech jiných mých skutků nebo písem bylo, abych jen mohl lidi za- chrániti od hříchů. V té pak pravdě evangelia, kterou jsem psal, učil a kázal ze slov a výkladů svatých doktorů, dnes vesele chci umříti. A uslyševše to, ihned řečený maršálek se synem Klemovým, tlesknuvše rukama, odjeli. A jeho hned biřici zapálili a mistr hned silným hlasem zazpíval nejprve: „Kriste, synu Boha živého, smiluj se nad námi“; a podruhé: „Kriste, synu Boha živého, smiluj se nade mnou“; potřetí: „Jenž jsi se narodil z Marie Panny“. A když potřetí začal zpívati, hned mu vítr vehnal plamen do tváře, a tak sám v sobě se modle, pohybuje rty a hla- vou, vypustil duši v Pánu. Ve chvíli pak mlčení bylo viděti, že se hýbe, dříve než vydechl, tak dlouho, za kdy bys rychle mohl odříkati dva nebo nejvíce tři otčenáše. Když pak dříví řečených svazků a provazy byly spáleny a ještě trup těla stál, vise za krk na řečeném řetězu, hned biřici řečený trup spolu se sloupem srazili na zemi, a zvětšivše oheň ještě třetím vozíkem dříví, pálili je a obcházejíce kyji kosti roztloukali, aby se tím dříve obrátily v popel. A naleznuvše hlavu, kyjem ji rozbili na kousky a opět vhodili do ohně. Když pak našli mezi vnitřnostmi jeho srdce, naostřivše kyj, je naň jako na rožeň na konec narazili a zvláště opékajíce a spalujíce kyji rozbí- jeli a konečně celou onu masu obrátili v popel. A sukni z příkazu řeče- ného Klema a maršálka hodili biřici spolu s obuví do ohně se slovy: „Aby to snad Čechové neměli za relikvii, a my ti dáme tvou náhradu za to.“ A to i učinili. A tak spolu se všemi řečenými popely oharků na jednu káru naložili a do řeky Rýna, který tam blízko teče, do hlubiny vhodili. Tento pak průběh přeslavného v každém období času velmi živě vzpomínky hodného skonu a smrtelného zápasu mistra Jana Husa, vý- tečného kazatele evangelické pravdy, vylíčil jsem co nejsrozumitelněji, tomu zajisté dávaje přednost, abych vypisované události nepřizdoboval lesklou slupkou líčených slov, nezbavoval je skutečného a věcného jádra a tím nechtěl líbivě se vemlouvati ve sluch těch, kdož se dychtí na nich jen pásti, nýbrž spíše abych samo jádro vylíčené věci a její průběh, jak jsem to vše na vlastní oči a uši jasně poznal, bez lhaní vypsal, za svědka si bera toho, jenž zná všecko, a abych tak spíše snesitelnou neumností nepěstěných slov pro budoucí živou památku řečeného mistra, bojovníka nejpevnějšího, vydal svědectví poznané pravdě. 20 158 159
Strana 160
Strana 161
HUSOVY LISTY Z KOSTNICE I
HUSOVY LISTY Z KOSTNICE I
Strana 162
[1] 1. září [1414] M. JAN HUS KRÁLI ŘIMSKÉMU ZIKMUNDOVI, JEHOŽ INFORMUJE O PŘÍPRAVĚ SVÉ CESTY DO KOSTNICE I O PRUBĚHU SVÉHO BOJE 162 I 163 Nejjasnějšímu knížeti a pánu, panu Zikmundovi, králi Římskému a králi Uherskému JI atd., svému pánu milostivému, pokornou prosbu s vroucí srdce svého žádostí, aby bylo rozmnoženo spasení, pokoj a mi- lost [1. Petr. 1, 2] a po dovedení tohoto života darován život věčný v slávě. Nejjasnější kníže a nejmilostivější pane! O přízni Vaší laskavosti, s níž si mne chudičkého nejmilostivěji všímá, se vším hnutím srdce přemítaje, nepostačuji jakkoliv odpověděti, ale musím vzývati milosrdenství Pána Všemohoucího, jenž každého po zásluze odměňuje, za štastnou vládu Vaší královské Výsosti. Nedávno jsem Vaší Jasnosti poslal odpověď po Štěpánu Harnsmei- strovi, 121 že podle pana Jindřicha Lefla z Lažan 131 ve shodě s přá- ním Vaší Výsosti zamýšlím pokorně šíji skloniti [Sirach 51, 34] a pod bezpečným průvodem 141 Vaší ochrany objeviti se, dá-li Pán Nejvyšší, před příštím koncilem Kostnickým. Pročež, chtěje toho řádně dosáh- nouti, po celé Praze jsem dal vyvěsiti vyhlášky latinsky i česky, 150 jejichž opisy přikládám, a též rozeslati po jiných městech a ohlašovati na kázáních, Vaší pak Výsosti žádám s pokornou prosbou v Pánu, aby pro čest Boží, pro prospěch svaté církve, také pro čest Království českého, jehož dědicem aby byla Vaše Jasnost chtěl Král králů a tak učinil opatře- ní, aby si z přirozené náklonnosti přála jeho prospěchu, ráčila svou mi- lost k mé osobě tak rozšířiti, abych v pokoji přijda, mohl na tom obec- ném koncilu veřejně vyznati víru, kterou držím. Neboť jako jsem ničemu neučil v skrytu, nýbrž na veřejnosti, kde se nejvíce scházejí mistři, bakaláři, kněží, páni, rytíři a ostatní lidé, tak si přeji ne v tajnosti, ale ve veřejném slyšení býti slyšen a zkoumán, kázati a s pomocí Ducha Páně odpovídati všem, kolik jich bude chtíti mě viniti. A nebudu se doufám báti vyznávati Krista Pána, a bude-li třeba, za jeho nejpravdivější zákon vytrpěti smrt. Vždyť sám Král králů a Pán vladařů [I. Tim. 6, 15] pravý Bůh, jakožto chudý, mírný a pokorný [srv. Mat. 11, 29] dal se umučiti za nás, zůstavuje nám pří- klad, abychom následovali šlépějí jeho [1. Petr. 2, 21], on, jenž hříchu neučinil a v jehož ústech se nenalezla lest [1. Petr. 2, 22], jenž poníživ se svou smrtí zničil smrt naši a zavázal nás, abychom pokorně trpěli, a ne na prázdno, když řekl: „Blahoslavení, kteří pronásledování trpí pro spravedlnost, protože jejich jest království nebeské.“ [Mat. 5, 10]. O tom já, sluha jeho v naději, byť nestatečný, častěji přemítaje
[1] 1. září [1414] M. JAN HUS KRÁLI ŘIMSKÉMU ZIKMUNDOVI, JEHOŽ INFORMUJE O PŘÍPRAVĚ SVÉ CESTY DO KOSTNICE I O PRUBĚHU SVÉHO BOJE 162 I 163 Nejjasnějšímu knížeti a pánu, panu Zikmundovi, králi Římskému a králi Uherskému JI atd., svému pánu milostivému, pokornou prosbu s vroucí srdce svého žádostí, aby bylo rozmnoženo spasení, pokoj a mi- lost [1. Petr. 1, 2] a po dovedení tohoto života darován život věčný v slávě. Nejjasnější kníže a nejmilostivější pane! O přízni Vaší laskavosti, s níž si mne chudičkého nejmilostivěji všímá, se vším hnutím srdce přemítaje, nepostačuji jakkoliv odpověděti, ale musím vzývati milosrdenství Pána Všemohoucího, jenž každého po zásluze odměňuje, za štastnou vládu Vaší královské Výsosti. Nedávno jsem Vaší Jasnosti poslal odpověď po Štěpánu Harnsmei- strovi, 121 že podle pana Jindřicha Lefla z Lažan 131 ve shodě s přá- ním Vaší Výsosti zamýšlím pokorně šíji skloniti [Sirach 51, 34] a pod bezpečným průvodem 141 Vaší ochrany objeviti se, dá-li Pán Nejvyšší, před příštím koncilem Kostnickým. Pročež, chtěje toho řádně dosáh- nouti, po celé Praze jsem dal vyvěsiti vyhlášky latinsky i česky, 150 jejichž opisy přikládám, a též rozeslati po jiných městech a ohlašovati na kázáních, Vaší pak Výsosti žádám s pokornou prosbou v Pánu, aby pro čest Boží, pro prospěch svaté církve, také pro čest Království českého, jehož dědicem aby byla Vaše Jasnost chtěl Král králů a tak učinil opatře- ní, aby si z přirozené náklonnosti přála jeho prospěchu, ráčila svou mi- lost k mé osobě tak rozšířiti, abych v pokoji přijda, mohl na tom obec- ném koncilu veřejně vyznati víru, kterou držím. Neboť jako jsem ničemu neučil v skrytu, nýbrž na veřejnosti, kde se nejvíce scházejí mistři, bakaláři, kněží, páni, rytíři a ostatní lidé, tak si přeji ne v tajnosti, ale ve veřejném slyšení býti slyšen a zkoumán, kázati a s pomocí Ducha Páně odpovídati všem, kolik jich bude chtíti mě viniti. A nebudu se doufám báti vyznávati Krista Pána, a bude-li třeba, za jeho nejpravdivější zákon vytrpěti smrt. Vždyť sám Král králů a Pán vladařů [I. Tim. 6, 15] pravý Bůh, jakožto chudý, mírný a pokorný [srv. Mat. 11, 29] dal se umučiti za nás, zůstavuje nám pří- klad, abychom následovali šlépějí jeho [1. Petr. 2, 21], on, jenž hříchu neučinil a v jehož ústech se nenalezla lest [1. Petr. 2, 22], jenž poníživ se svou smrtí zničil smrt naši a zavázal nás, abychom pokorně trpěli, a ne na prázdno, když řekl: „Blahoslavení, kteří pronásledování trpí pro spravedlnost, protože jejich jest království nebeské.“ [Mat. 5, 10]. O tom já, sluha jeho v naději, byť nestatečný, častěji přemítaje
Strana 163
Celkový pohled na Karolinum v Praze. v duchu, chtěl jsem duchovenstvo i lid uvésti k jeho napodobování. A proto jsem upadl v nenávist, ne u všeho lidu, ale u těch, kteří samému Pánu odporují svými mravy. Od nich byv velmi často předvoláván na dvůr arcibiskupský, 18 vždy jsem se ukázal nevinným. Konečně předvolán byv před papežskou stolici, 1 nikdy jsem si nemohl vymoci slyšení skrze své obhájce a zástupce. A tak jsem se svěřil do rukou Nej- spravedlivějšího soudce, pro jehož slávu mi Vaše Vlídnost, jak doufám, opatří, dá-li Pán Ježíš Kristus, bezpečné a veřejné slyšení. Konečně potěšen jsem byl tím, co vyřizoval urozený a statečný pan Mikeš Divoký, 18 vzácný posel Vaší Výsosti, že tak vlídně a usilovně na mne Vaše Výtečnost pamatuje, chtíc mou věc dovésti k chvalitebné- mu konci; a to také učiní ke cti a slávě Krále králů. Psal jsem vlastní rukou v den svatého Jiljí já mistr Jan Hus, pokorný prosebník Vaší Výsosti ve jménu Pána Ježíše Krista.
Celkový pohled na Karolinum v Praze. v duchu, chtěl jsem duchovenstvo i lid uvésti k jeho napodobování. A proto jsem upadl v nenávist, ne u všeho lidu, ale u těch, kteří samému Pánu odporují svými mravy. Od nich byv velmi často předvoláván na dvůr arcibiskupský, 18 vždy jsem se ukázal nevinným. Konečně předvolán byv před papežskou stolici, 1 nikdy jsem si nemohl vymoci slyšení skrze své obhájce a zástupce. A tak jsem se svěřil do rukou Nej- spravedlivějšího soudce, pro jehož slávu mi Vaše Vlídnost, jak doufám, opatří, dá-li Pán Ježíš Kristus, bezpečné a veřejné slyšení. Konečně potěšen jsem byl tím, co vyřizoval urozený a statečný pan Mikeš Divoký, 18 vzácný posel Vaší Výsosti, že tak vlídně a usilovně na mne Vaše Výtečnost pamatuje, chtíc mou věc dovésti k chvalitebné- mu konci; a to také učiní ke cti a slávě Krále králů. Psal jsem vlastní rukou v den svatého Jiljí já mistr Jan Hus, pokorný prosebník Vaší Výsosti ve jménu Pána Ježíše Krista.
Strana 164
Gotická chodba v Karolinu.
Gotická chodba v Karolinu.
Strana 165
[2] [V Kostnici v dominikánském žaláři 3. ledna 1415] M. JAN HUS PŘÁTELŮM V KOSTNICI DÁVÁ ZPRÁVY O SOBĚ, VYBÍZÍ K OPATRNOSTI A UDILÍ NĚKTERÉ POKYNY Skoro po celou včerejší noc jsem psal odpovědi na články, které vyrobil Páleč. A přímo pracuje k mému odsouzení. Bůh mu odpusť a mě posilni. Dále článek o odnímání 121 je prý, jak říkají, kacířský. Sdělte panu králi, 13 že bude-li ten článek odsouzen z kacířství, tu přijde k odsou- zení jako kacíř i on sám, protože odňal biskupům světské statky, ba i jeho otec, 341 císař a král český. Listy nedávejte nosit nikomu, leda v koho máte důvěru jako v sebe samy, a ať je donese mlčelivě. Dále řekněte doktoru Jesenicovi, 15 aby sem na žádný způsob nechodil, ani mistr Jeronym, J8 ani nikdo z našich. Divím se, že pan král na mne zapomněl a že ani slůvka nevzkazuje. A snad dříve, než s ním slovo promluvím, budu odsouzen. Zda mu to bude ke cti, sám ať posoudí. 164 165 Urozený a milostivý pane Jene, 171 milostivý náš dobrodinče a rázný ochránce, netruďte se pro mne a pro škody, které trpíte. Bůh všemo- houcí vám dá více. A prosím, pozdravujte české pány. Já nevím o žádném, leda že mám za to, že tu je pan Václav z Dubé a pan Jindřich Lacembok, 18 který 19 řekl: „Dobrý muži, nehlúbaj!“ 19T Máte-li, na čem chcete státi, sdělte. Jene Bradáčku, 11% modli se k Bohu za mne, nejmilejší, s jinými a způsob, aby si král vyžádal mé odpovědi, jež jsou podepsány mou ru- kou, na články přičítané jak Viklefovi, tak mně. ] Dejte ty odpovědi opsati, ale nikomu cizímu jich neukazujte, a dejte je opsati tak, aby články stály dobře odděleny. Zda bude přednesena má suplika, kterou jsem dal patriarchovi, ]121 aby ji předložil koncilu, nevím. Mám za to, že ji nepředloží. Zlíbí-li se Bohu, bude moci král jedním nebo dvěma [články] zrušit nález pražských doktorů, 1131 tím [článkem] o odnímání a oním o darování Konstantinově 1141 a dalším o desátcích, jichž jsem nechtěl popříti, ]15 — bude-li ovšem znáti nějaké důvody. Ale bylo by třeba, aby mu je dodal někdo mimo našince. Kdybych byl na svobodě, mluvil bych k němu sám: „Hleďte, králi, aby skrytě nepřišlo odnětí Vaší věci, takže byste jí již nemohl viděti. Prosím, aby mistr Jan Kardinál byl opatrný, poněvadž všichni byli pokušitelé, kteří se mu zdáli přáteli. A slyšel jsem od těch, kteří mne vy-
[2] [V Kostnici v dominikánském žaláři 3. ledna 1415] M. JAN HUS PŘÁTELŮM V KOSTNICI DÁVÁ ZPRÁVY O SOBĚ, VYBÍZÍ K OPATRNOSTI A UDILÍ NĚKTERÉ POKYNY Skoro po celou včerejší noc jsem psal odpovědi na články, které vyrobil Páleč. A přímo pracuje k mému odsouzení. Bůh mu odpusť a mě posilni. Dále článek o odnímání 121 je prý, jak říkají, kacířský. Sdělte panu králi, 13 že bude-li ten článek odsouzen z kacířství, tu přijde k odsou- zení jako kacíř i on sám, protože odňal biskupům světské statky, ba i jeho otec, 341 císař a král český. Listy nedávejte nosit nikomu, leda v koho máte důvěru jako v sebe samy, a ať je donese mlčelivě. Dále řekněte doktoru Jesenicovi, 15 aby sem na žádný způsob nechodil, ani mistr Jeronym, J8 ani nikdo z našich. Divím se, že pan král na mne zapomněl a že ani slůvka nevzkazuje. A snad dříve, než s ním slovo promluvím, budu odsouzen. Zda mu to bude ke cti, sám ať posoudí. 164 165 Urozený a milostivý pane Jene, 171 milostivý náš dobrodinče a rázný ochránce, netruďte se pro mne a pro škody, které trpíte. Bůh všemo- houcí vám dá více. A prosím, pozdravujte české pány. Já nevím o žádném, leda že mám za to, že tu je pan Václav z Dubé a pan Jindřich Lacembok, 18 který 19 řekl: „Dobrý muži, nehlúbaj!“ 19T Máte-li, na čem chcete státi, sdělte. Jene Bradáčku, 11% modli se k Bohu za mne, nejmilejší, s jinými a způsob, aby si král vyžádal mé odpovědi, jež jsou podepsány mou ru- kou, na články přičítané jak Viklefovi, tak mně. ] Dejte ty odpovědi opsati, ale nikomu cizímu jich neukazujte, a dejte je opsati tak, aby články stály dobře odděleny. Zda bude přednesena má suplika, kterou jsem dal patriarchovi, ]121 aby ji předložil koncilu, nevím. Mám za to, že ji nepředloží. Zlíbí-li se Bohu, bude moci král jedním nebo dvěma [články] zrušit nález pražských doktorů, 1131 tím [článkem] o odnímání a oním o darování Konstantinově 1141 a dalším o desátcích, jichž jsem nechtěl popříti, ]15 — bude-li ovšem znáti nějaké důvody. Ale bylo by třeba, aby mu je dodal někdo mimo našince. Kdybych byl na svobodě, mluvil bych k němu sám: „Hleďte, králi, aby skrytě nepřišlo odnětí Vaší věci, takže byste jí již nemohl viděti. Prosím, aby mistr Jan Kardinál byl opatrný, poněvadž všichni byli pokušitelé, kteří se mu zdáli přáteli. A slyšel jsem od těch, kteří mne vy-
Strana 166
slýchali, jak řekli: „Jakýsi Jan Kardinál, ten hanobí papeže i kardinály říkaje, že jsou všichni svatokupci.“ Ať se přimkne mistr Kardinál ke dvoru královu, co jen může, aby ho nezatkli jako mne. Nikdo mi neškodí více než Páleč. Všemohoucí Bůh mu odpusť. On Páleč všech vůdce a slídil. ]18 A naléhal, aby všichni stoupenci byli předvoláni a odpřisáhli; vždyť řekl v žaláři, že všichni, kdož chodí na má kázání, drží, že po posvěcení zůstává chléb hmotný. 117 Divím se, že žádný z Čechů nepřichází do žaláře, ale snad tak činí pro mé lepší. Tenhle lístek hned roztrhejte. Dejte mi jinou košili po tomto poslu. Pane Jene, ]18 naléhejte spolu s Čechy, aby byl zrušen půhon těch, kteří byli obesláni. A král aby měl slitování se svým dědictvím 119 L a nedovolil, aby bylo nadarmo sužováno pro jednoho neposlušného. Dále abych aspoň jednou směl mluviti s králem dříve, než budu odsouzen; vždyť po jeho vůli jsem sem přišel a s jeho slibem, že se bez úhony vrátím do Čech. ſ3l [V Kostnici v dominikánském žaláři po 19. lednu 1415] M. JAN HUS PETROVI Z MLADONOVIC O ZACHYCENÍ SVÉHO LISTU JAKOUBKOVI ZE STŘÍBRA A JEHO ODPOVĚDI Z tohoto zajetí liI jsem dosud nenapsal žádného listu mimo ten — jestliže jste jej odeslali —, aby prosili za mne. 121 Snad jste zpraveni o listu, který jsem napsal mistru Jakoubkovi, 131 v němž jsem psal takto: „Nepřátelé moji řekli, že mi nebude dáno žádné slyšení, nezaplatím-li předem dva tisíce dukátů služebníkům Antikristo- vým na útraty.“ Opis tohoto listu a odpověď mistra Jakoubka, dlouhou a — jak mám za to — tvrdou, J4 získal Michal. 15 A přišed s pa- triarchou 181 a s notáři i svědky, mezi nimiž byl mistr Mikuláš Stoj- čín, 11 stál naproti. A jeden z komisařů, dav mi přečísti můj opis, tázal se mne pod přísahou, zdali je můj. Odpověděl jsem, že ano. A mám za to, že jsem nebyl — kromě pozdravení mistra Pálče 18 — tolik po- bouřen na mysli, jako pro tyto listy: pocituje bolest nad ničemností Mi- chala a jeho slidičů a nad mistrem Jakoubkem, který hojně káže, aby si dávali pozor lidé před pokrytci a sám nejvíce se dává klamati od pokrytců a pokrytcům věří. A mám za to, že napsal tvrdý list, ač jsem ho nedočetl. Oba opisy totiž byly na jednom listu a při zběžném pohledu jsem zprvu měl dojem, že to nebyla odpověď na můj list, nýbrž že to byl opis jednoho listu ja- novického faráře.
slýchali, jak řekli: „Jakýsi Jan Kardinál, ten hanobí papeže i kardinály říkaje, že jsou všichni svatokupci.“ Ať se přimkne mistr Kardinál ke dvoru královu, co jen může, aby ho nezatkli jako mne. Nikdo mi neškodí více než Páleč. Všemohoucí Bůh mu odpusť. On Páleč všech vůdce a slídil. ]18 A naléhal, aby všichni stoupenci byli předvoláni a odpřisáhli; vždyť řekl v žaláři, že všichni, kdož chodí na má kázání, drží, že po posvěcení zůstává chléb hmotný. 117 Divím se, že žádný z Čechů nepřichází do žaláře, ale snad tak činí pro mé lepší. Tenhle lístek hned roztrhejte. Dejte mi jinou košili po tomto poslu. Pane Jene, ]18 naléhejte spolu s Čechy, aby byl zrušen půhon těch, kteří byli obesláni. A král aby měl slitování se svým dědictvím 119 L a nedovolil, aby bylo nadarmo sužováno pro jednoho neposlušného. Dále abych aspoň jednou směl mluviti s králem dříve, než budu odsouzen; vždyť po jeho vůli jsem sem přišel a s jeho slibem, že se bez úhony vrátím do Čech. ſ3l [V Kostnici v dominikánském žaláři po 19. lednu 1415] M. JAN HUS PETROVI Z MLADONOVIC O ZACHYCENÍ SVÉHO LISTU JAKOUBKOVI ZE STŘÍBRA A JEHO ODPOVĚDI Z tohoto zajetí liI jsem dosud nenapsal žádného listu mimo ten — jestliže jste jej odeslali —, aby prosili za mne. 121 Snad jste zpraveni o listu, který jsem napsal mistru Jakoubkovi, 131 v němž jsem psal takto: „Nepřátelé moji řekli, že mi nebude dáno žádné slyšení, nezaplatím-li předem dva tisíce dukátů služebníkům Antikristo- vým na útraty.“ Opis tohoto listu a odpověď mistra Jakoubka, dlouhou a — jak mám za to — tvrdou, J4 získal Michal. 15 A přišed s pa- triarchou 181 a s notáři i svědky, mezi nimiž byl mistr Mikuláš Stoj- čín, 11 stál naproti. A jeden z komisařů, dav mi přečísti můj opis, tázal se mne pod přísahou, zdali je můj. Odpověděl jsem, že ano. A mám za to, že jsem nebyl — kromě pozdravení mistra Pálče 18 — tolik po- bouřen na mysli, jako pro tyto listy: pocituje bolest nad ničemností Mi- chala a jeho slidičů a nad mistrem Jakoubkem, který hojně káže, aby si dávali pozor lidé před pokrytci a sám nejvíce se dává klamati od pokrytců a pokrytcům věří. A mám za to, že napsal tvrdý list, ač jsem ho nedočetl. Oba opisy totiž byly na jednom listu a při zběžném pohledu jsem zprvu měl dojem, že to nebyla odpověď na můj list, nýbrž že to byl opis jednoho listu ja- novického faráře.
Strana 167
14] [V Kostnici v dominikánském žaláři po 19. lednu 1415] M. JAN HUS PANU JANOVI Z CHLUMU, KTERÉHO ŽÁDÁ, ABY JEHO LIST DO ČECH NEBYL ODESILÁN, A VYSLOVUJE NĚKTERÉ DALŠÍ PROSBY A PODÁVÁ INFORMACE Není-li odeslán můj list l do Čech, schovejte jej a neposílejte, pro- tože by mohl přijíti ke škodě atd. Dále, kdyby se ptal král, 12 kdo má býti mým soudcem, protože mne koncil ani nepozval ani nepohnal ani jsem nikdy nebyl obžalován před koncilem — a přece koncil mne uvěznil a proti mně ustanovil svého zástupce. 131 Dále prosím, urozený a milostivý pane Jene, bude-li mi dáno sly- šení, aby byl král přítomen a aby mi bylo vykázáno místo blízko něho, aby mne mohl dobře slyšet a rozumět. A také vy spolu s panem Jindři- chem, 14 s panem Václavem 151 a jinými, obzvláště prosím, bu- dete-li moci, buďte přítomni a vyslechněte, co Pán Ježíš Kristus, můj zástupce a obhájce i soudce nejmilostivější, vloží mi do úst, abyste, ať zemru či žíti budu, mohli býti pravdivými a vhodnými svědky, aby lháři neříkali, že jsem ustoupil od pravdy, kterou jsem kázal. Dále vězte, že jsem před svědky a notáři v žaláři od komisařů žádal, aby mi byl určen zástupce a obhájce. Oni slíbili a potom dáti nechtěli. Já jsem se svěřil Pánu Ježíši Kristu, aby sám zastupoval a hájil i soudil mou při. Dále vězte, že nemají, jak mám za to, stížnosti proti mně, leda že jsem překážel bule o vyzdvižení kříže. J A mají můj spisek, l který mi předčítali, a já se k němu přiznal. Za druhé mají proti mně že jsem tak dlouho byl v klatbě J8 a přesto sloužil mše atd. Za třetí, že jsem se odvolal od papeže. Neboť mi předčítali mé odvolání 91 a já jsem s veselou myslí a s úsměvem řekl přede všemi, že je moje. Za čtvrté, že jsem po sobě zanechal list, který byl čten v Betlémě — nepřátelé jej přeložili a vyložili velmi špatně —, v němž jsem položil, že odcházím bez bezpečného průvodního listu. Na to vy řeknete, že když jsem odešel, neměl jsem bezpečného průvodního list papežova. Také, že jsem nevě- děl, když jsem ten list psal, zda jste měli jíti se mnou. Dále, zda bych mohl míti prohlášení, které se připojuje k otázce, kterou jsem chtěl rozbírati. A žádost o slyšení může sestaviti váš písař Petr. ]10r Dále, bude-li mi dáno slyšení, aby po něm pan král nedovolil uvrhnouti mě opět do žaláře, abych se mohl raditi s vámi a s přáteli, a zlíbí-li se Bohu, něco pověděti panu králi pro dobro křesťanstva a jeho. 166 167
14] [V Kostnici v dominikánském žaláři po 19. lednu 1415] M. JAN HUS PANU JANOVI Z CHLUMU, KTERÉHO ŽÁDÁ, ABY JEHO LIST DO ČECH NEBYL ODESILÁN, A VYSLOVUJE NĚKTERÉ DALŠÍ PROSBY A PODÁVÁ INFORMACE Není-li odeslán můj list l do Čech, schovejte jej a neposílejte, pro- tože by mohl přijíti ke škodě atd. Dále, kdyby se ptal král, 12 kdo má býti mým soudcem, protože mne koncil ani nepozval ani nepohnal ani jsem nikdy nebyl obžalován před koncilem — a přece koncil mne uvěznil a proti mně ustanovil svého zástupce. 131 Dále prosím, urozený a milostivý pane Jene, bude-li mi dáno sly- šení, aby byl král přítomen a aby mi bylo vykázáno místo blízko něho, aby mne mohl dobře slyšet a rozumět. A také vy spolu s panem Jindři- chem, 14 s panem Václavem 151 a jinými, obzvláště prosím, bu- dete-li moci, buďte přítomni a vyslechněte, co Pán Ježíš Kristus, můj zástupce a obhájce i soudce nejmilostivější, vloží mi do úst, abyste, ať zemru či žíti budu, mohli býti pravdivými a vhodnými svědky, aby lháři neříkali, že jsem ustoupil od pravdy, kterou jsem kázal. Dále vězte, že jsem před svědky a notáři v žaláři od komisařů žádal, aby mi byl určen zástupce a obhájce. Oni slíbili a potom dáti nechtěli. Já jsem se svěřil Pánu Ježíši Kristu, aby sám zastupoval a hájil i soudil mou při. Dále vězte, že nemají, jak mám za to, stížnosti proti mně, leda že jsem překážel bule o vyzdvižení kříže. J A mají můj spisek, l který mi předčítali, a já se k němu přiznal. Za druhé mají proti mně že jsem tak dlouho byl v klatbě J8 a přesto sloužil mše atd. Za třetí, že jsem se odvolal od papeže. Neboť mi předčítali mé odvolání 91 a já jsem s veselou myslí a s úsměvem řekl přede všemi, že je moje. Za čtvrté, že jsem po sobě zanechal list, který byl čten v Betlémě — nepřátelé jej přeložili a vyložili velmi špatně —, v němž jsem položil, že odcházím bez bezpečného průvodního listu. Na to vy řeknete, že když jsem odešel, neměl jsem bezpečného průvodního list papežova. Také, že jsem nevě- děl, když jsem ten list psal, zda jste měli jíti se mnou. Dále, zda bych mohl míti prohlášení, které se připojuje k otázce, kterou jsem chtěl rozbírati. A žádost o slyšení může sestaviti váš písař Petr. ]10r Dále, bude-li mi dáno slyšení, aby po něm pan král nedovolil uvrhnouti mě opět do žaláře, abych se mohl raditi s vámi a s přáteli, a zlíbí-li se Bohu, něco pověděti panu králi pro dobro křesťanstva a jeho. 166 167
Strana 168
[5l [V Kostnici v dominikánském žaláři 5. března 1415] M. JAN HUS PANU JANOVI Z CHLUMU DĚKUJE ZA PROKÁZANÉ SLUŽBY, VZPOMÍNÁ NÁVŠTĚV PŘÁTEL, PÍŠE O SVÉ NEMOCI A PRACECH A PROSÍ OVÝKLAD SNU 168 I 169 Milostivý pane! Velmi se raduji z Vašeho zdraví, z Vaší přítomnosti a z Vaší věrné i milostivé stálosti v námaze, kterou podstupujete pro ubohého. Tu Vám před jinými poskytl Bůh, když Vás mně dal za pomocníka — doufám k Vašemu dobrému v životě vezdejším i věčném. Proto prosím pro milo- srdenství Boží, abyste vyčkal konec skutku jako rytíř Ježíše Krista [viz 2. Tim. 2, 3]. Je-li zdráv pan Jan z Janovic, [il jenž měl s námi vydání, prosím, mějte ho u sebe. O urozeném panu Václavu z Dubé rád slyším; pozdravujte jej, pro- sím, mými modlitbami v žaláři zavřenými a vzdejte mu díky za věrnou podporu. Všechny jiné věrné Čechy pozdravujte. Vyčítám si, že nečekaně spatřiv mistra Křišťana, 121 nemohl jsem se zdržeti slz, jež vytryskly při pohledu na věrného mého mistra a ob- zvláštního dobrodince. O Vás jsem slyšel, že jste s celou čeledí dávno odešel, ale nyní se duše má utěšila. Nejlaskavější Bůh mne brzy utěšuje, brzy zarmucuje, ale doufám, že stále je se mnou v mém soužení. Vždyť opětovně jsem byl hrozně trápen kaménky, jimiž jsem dříve nikdy netrpěl, a těžkým zvra- cením i horečkami. Již se strážcové báli, že zemru, a vyvedli mě z žaláře. Nyní mi bylo předloženo mnoho článků z pytle lži, i jiné z téhož pyt- le, jakož i ony, na něž odpovědi máte. A na Váš list se neodvažuji psáti odpovědi k článkům pařížským, 131 protože bych to pro bdělost stráže nemohl skrýti. Proto je dobré toho zanechati pro uvarování nebezpečí tohoto našeho věrného přítele, J41 jehož Vám doporučuji. Rád bych viděl Vás s panem Václavem 151 a mistrem Křišťanem. Mám za to, že když ztratíte slovo u biskupa místokomořího, l8 on Vám dá pokyn, abyste byli vpuštěni. A je třeba, abyste aspoň Vy hovo- řil latinsky před strážci, jimž při odchodu dá Váš otec 17 spropitné podle Vaší hodnosti. Neodvážil jsem se podržeti články u sebe. Spis O přikázáních Božích dejte opsati Petrovi. ] Na články pařížského kancléře odpovím, budu-li živ; pakli však zemru, zřetelně odpoví Bůh v den soudný. O Janu Železném, 1 věrném bratru v Kristu, nevím, kde je. O mistru Křišťanovi nevím, zda bydlí s Vámi. Prosím, pozdravujte ho i pana Václava a jiné věrné Čechy.
[5l [V Kostnici v dominikánském žaláři 5. března 1415] M. JAN HUS PANU JANOVI Z CHLUMU DĚKUJE ZA PROKÁZANÉ SLUŽBY, VZPOMÍNÁ NÁVŠTĚV PŘÁTEL, PÍŠE O SVÉ NEMOCI A PRACECH A PROSÍ OVÝKLAD SNU 168 I 169 Milostivý pane! Velmi se raduji z Vašeho zdraví, z Vaší přítomnosti a z Vaší věrné i milostivé stálosti v námaze, kterou podstupujete pro ubohého. Tu Vám před jinými poskytl Bůh, když Vás mně dal za pomocníka — doufám k Vašemu dobrému v životě vezdejším i věčném. Proto prosím pro milo- srdenství Boží, abyste vyčkal konec skutku jako rytíř Ježíše Krista [viz 2. Tim. 2, 3]. Je-li zdráv pan Jan z Janovic, [il jenž měl s námi vydání, prosím, mějte ho u sebe. O urozeném panu Václavu z Dubé rád slyším; pozdravujte jej, pro- sím, mými modlitbami v žaláři zavřenými a vzdejte mu díky za věrnou podporu. Všechny jiné věrné Čechy pozdravujte. Vyčítám si, že nečekaně spatřiv mistra Křišťana, 121 nemohl jsem se zdržeti slz, jež vytryskly při pohledu na věrného mého mistra a ob- zvláštního dobrodince. O Vás jsem slyšel, že jste s celou čeledí dávno odešel, ale nyní se duše má utěšila. Nejlaskavější Bůh mne brzy utěšuje, brzy zarmucuje, ale doufám, že stále je se mnou v mém soužení. Vždyť opětovně jsem byl hrozně trápen kaménky, jimiž jsem dříve nikdy netrpěl, a těžkým zvra- cením i horečkami. Již se strážcové báli, že zemru, a vyvedli mě z žaláře. Nyní mi bylo předloženo mnoho článků z pytle lži, i jiné z téhož pyt- le, jakož i ony, na něž odpovědi máte. A na Váš list se neodvažuji psáti odpovědi k článkům pařížským, 131 protože bych to pro bdělost stráže nemohl skrýti. Proto je dobré toho zanechati pro uvarování nebezpečí tohoto našeho věrného přítele, J41 jehož Vám doporučuji. Rád bych viděl Vás s panem Václavem 151 a mistrem Křišťanem. Mám za to, že když ztratíte slovo u biskupa místokomořího, l8 on Vám dá pokyn, abyste byli vpuštěni. A je třeba, abyste aspoň Vy hovo- řil latinsky před strážci, jimž při odchodu dá Váš otec 17 spropitné podle Vaší hodnosti. Neodvážil jsem se podržeti články u sebe. Spis O přikázáních Božích dejte opsati Petrovi. ] Na články pařížského kancléře odpovím, budu-li živ; pakli však zemru, zřetelně odpoví Bůh v den soudný. O Janu Železném, 1 věrném bratru v Kristu, nevím, kde je. O mistru Křišťanovi nevím, zda bydlí s Vámi. Prosím, pozdravujte ho i pana Václava a jiné věrné Čechy.
Strana 169
ufv ☞ v kounv — a“ sk „* a — aam a aa“ Au,u“ma P a t a keau“sa d v k *D NaA. Nvu haaa En Sáshakasp am mmaa * sp ☞ — - S 19 — — ☞ Rotlevovský znak na arkýři Karolina.
ufv ☞ v kounv — a“ sk „* a — aam a aa“ Au,u“ma P a t a keau“sa d v k *D NaA. Nvu haaa En Sáshakasp am mmaa * sp ☞ — - S 19 — — ☞ Rotlevovský znak na arkýři Karolina.
Strana 170
Znak pražského měšťana Uly Silberczeigera na arkýři Karolina.
Znak pražského měšťana Uly Silberczeigera na arkýři Karolina.
Strana 171
Nemrzte se, že výlohy jsou drahé; uskrovněte se, jak můžete. Vy- svobodí-li Bůh husu ]10 ze žaláře, způsobí, že nijak nebudete litovati oněch nákladů. Učiňte, prosím, zadost slibům. 11 Je-li tu pan Jindřich z Plumlova nebo Ctibor z Březí, 111 prosím, pozdravujte je i všechny Čechy. Zítra tomu bude osm neděl, co byla hus dána na krmník. ]12 Urozený a milostivý pane a ochránce pravdy, spolu s panem Jin- dřichem, 1131 stůjte vytrvale, dokud nepřijde konec, k němuž súčtuje se mnou Pán Ježíš Kristus ke své slávě a k zničení mých hříchů. Toho nejvěrnějšího přítele Vám doporučuji a schvaluji, co jste uči- nili. Rád bych viděl, aby pan král nařídil, aby mu byly předloženy mé odpovědi na články Viklefovy. O, kdyby tak Bůh nadchl jeho ústa, aby bojoval s knížaty za pravdu. Dnes jsem dokončil jeden traktátek, O těle Kristově, a včera jiný, O manželství; 1141 později je dejte opsati. Navštívili mě nějací rytíři Poláci, ale ne Čechové, leda s nimi jeden. Sen této noci mi vyložte. Zdálo se mi, že v Betlémě chtěli preláti zničiti všechny obrazy Kristovy a vskutku je ničili. Já jsem druhého dne vstal a spatřil mnoho malířů, kteří zhotovili obrazy krásnější a počet- nější. Radostně jsem se na ně díval a malíři s hojným lidem říkali: „Ať jen přijdou biskupové a kněží a nám je zničí!“ Když se to stalo, mnoho lidu se radovalo v Betlémě a já s nimi. A probudiv se zpozoroval jsem, že se usmívám. Ještě toto: o písmu v Betlémě ]15 roztrousili již po několika li- dech zprávu, že je chtí zničiti. Opis traktátků pošlu; opsal jsem je dvakrát. 1 170 i 171 [6] [V Kostnici v dominikánském žaláři krátce po 5. březnu 1415] M. JAN HUS PETROVI Z MLADONOVIC, JEMUŽ DĚKUJE ZA VÝKLAD SNU, STĚŽUJE SI NA PÁLČE, PŘEMYŠLÍ O SVÉ PŘI A NAPOMÍNÁ K OPATRNOSTI Dobré útěchy se mi dostalo ze všeho, co svrchu psáno. Ji Doktor bibrašský 12 se ve výkladu J31 shoduje s míněním mým. I když platí předpis Katonův J4 „O sny se nestarej“ a platí přikázání Boží, aby- chom nedbali snů, [Lev. 19, 26] přece však doufám, že život Kristův, který jsem v Betlémě jeho slovem kreslil v srdcích lidí a který chtěli v Betlémě zničiti, zprvu příkazem, aby se nekázalo v kaplích a v Betlémě, 15 potom aby byl Betlém srovnán se zemí, J8 že ten život Kristův lépe vykreslí mnoho kazatelů lepších než já, k radosti lidu, který miluje
Nemrzte se, že výlohy jsou drahé; uskrovněte se, jak můžete. Vy- svobodí-li Bůh husu ]10 ze žaláře, způsobí, že nijak nebudete litovati oněch nákladů. Učiňte, prosím, zadost slibům. 11 Je-li tu pan Jindřich z Plumlova nebo Ctibor z Březí, 111 prosím, pozdravujte je i všechny Čechy. Zítra tomu bude osm neděl, co byla hus dána na krmník. ]12 Urozený a milostivý pane a ochránce pravdy, spolu s panem Jin- dřichem, 1131 stůjte vytrvale, dokud nepřijde konec, k němuž súčtuje se mnou Pán Ježíš Kristus ke své slávě a k zničení mých hříchů. Toho nejvěrnějšího přítele Vám doporučuji a schvaluji, co jste uči- nili. Rád bych viděl, aby pan král nařídil, aby mu byly předloženy mé odpovědi na články Viklefovy. O, kdyby tak Bůh nadchl jeho ústa, aby bojoval s knížaty za pravdu. Dnes jsem dokončil jeden traktátek, O těle Kristově, a včera jiný, O manželství; 1141 později je dejte opsati. Navštívili mě nějací rytíři Poláci, ale ne Čechové, leda s nimi jeden. Sen této noci mi vyložte. Zdálo se mi, že v Betlémě chtěli preláti zničiti všechny obrazy Kristovy a vskutku je ničili. Já jsem druhého dne vstal a spatřil mnoho malířů, kteří zhotovili obrazy krásnější a počet- nější. Radostně jsem se na ně díval a malíři s hojným lidem říkali: „Ať jen přijdou biskupové a kněží a nám je zničí!“ Když se to stalo, mnoho lidu se radovalo v Betlémě a já s nimi. A probudiv se zpozoroval jsem, že se usmívám. Ještě toto: o písmu v Betlémě ]15 roztrousili již po několika li- dech zprávu, že je chtí zničiti. Opis traktátků pošlu; opsal jsem je dvakrát. 1 170 i 171 [6] [V Kostnici v dominikánském žaláři krátce po 5. březnu 1415] M. JAN HUS PETROVI Z MLADONOVIC, JEMUŽ DĚKUJE ZA VÝKLAD SNU, STĚŽUJE SI NA PÁLČE, PŘEMYŠLÍ O SVÉ PŘI A NAPOMÍNÁ K OPATRNOSTI Dobré útěchy se mi dostalo ze všeho, co svrchu psáno. Ji Doktor bibrašský 12 se ve výkladu J31 shoduje s míněním mým. I když platí předpis Katonův J4 „O sny se nestarej“ a platí přikázání Boží, aby- chom nedbali snů, [Lev. 19, 26] přece však doufám, že život Kristův, který jsem v Betlémě jeho slovem kreslil v srdcích lidí a který chtěli v Betlémě zničiti, zprvu příkazem, aby se nekázalo v kaplích a v Betlémě, 15 potom aby byl Betlém srovnán se zemí, J8 že ten život Kristův lépe vykreslí mnoho kazatelů lepších než já, k radosti lidu, který miluje
Strana 172
172 73 život Kristův — a já se z toho budu radovati, jak doktor říká, „až pro- citnu“, tj. až vstanu z mrtvých. A nepomine písmo, které je na stěnách v Betlémě, proti němuž se Páleč 11 nejvíce rozhořčuje, tvrdě, že jím jsem uvedl bludy mezi lid. Týž Páleč také nejsilněji naléhá, aby bylo zničeno to písmo a aby mne zahanbil co nejvíce. On mne také, když jsem ležel v nemoci, před mnoha svědky pozdravil pozdravením nejstrašněj- ším, 181 které vám později povím, zlíbí-li se Bohu. Přemýšlení o vhodných námitkách jsem svěřil Pánu Bohu, k němuž jsem se odvolal, jejž jsem si zvolil soudcem, zástupcem i obhájcem, 9 JI výslovně praviv před komisaři: ]10 „Obhájcem mým i zástup- cem buď Pán Ježíš, který vás všecky brzy bude souditi: jemu jsem svěřil při svou, jakož i on svěřil Bohu Otci při svou.“ On jest, který řekl, jak říká pan doktor bibrašský: „Nepřemýšlejte atd.“ [Mat. 10, 19 a Mar. 11, 25] Vždyť řekl Kristus: „Uložte v srdcích svých nepřemýšleti napřed, kterak byste odpovídati měli; ejhle, dámť vám ústa a moudrost, jíž nebu- dou moci odolati ani odporovati všichni protivníci vaši." [Luk. 21, 14- 15] K tomu praví svatý Jeronym: „Jako by zjevně říkal Pán: Neděste se, nebojte se, vy podstoupíte boj, ale bojuji já; vy budete pronášeti slova, ale já jsem, jenž mluvím. A dále: „Zrazováni pak budete od rodičů i bratří, příbuzných i přátel, a smrtí postihnou některé z vás.“ [Luk. 21, 16] Menší bolest působí zlo, jež je působeno lidmi cizími; více však v nás řádí ty muky, které trpíme od těch, na jejichž smýšlení jsme spo- léhali, poněvadž spolu se škodou tělesnou mučí nás pohroma ztracené lásky.“ To Jeronym. JU A tak je patrna má bolest stran Pálče. Věru, doktor bibrašský je nad pana Jindřicha, 1121 nad mistra Jana z Janovic. ]131 Ostatek bude znám později, zlíbí-li se Bohu. To, co mně připomněl doktor bibrašský o psaních, 1141 nechť sám má na paměti, protože Kristus praví: „Nepřáteli člověka jsou jeho do- mácí lidé,“ [Mat. 10, 36] a dále: „Zrazováni budete od rodičů atd. [Luk. 21, 16—20] Buďte zdrávi a v městě, nazvaném po stálosti, 115 mějte stálost všichni, kdož tu jste spolu. Pozdravujte, prosím, všecky přátele, ale opatrně, aby neřekli, jakpak že víte, že jsem je pozdravoval. [7l [V Kostnici v dominikánském vězení krátce po 20. březnu 1415. M. JAN HUS PANU JANOVI Z CHLUMU PÍŠE O NÁVŠTĚVĚ ČECHŮ A VZPOMÍNÁ PŘÁTEL, ZEJMÉNA VILÉMA Hodně jsem se potěšil z návštěvy českých pánů, ale litoval jsem, že jsem nemohl vidět Vás. J odešel, aby donesl poselství pana Jindřicha l Mistr Křišťan mistru Jesenicovi. 131
172 73 život Kristův — a já se z toho budu radovati, jak doktor říká, „až pro- citnu“, tj. až vstanu z mrtvých. A nepomine písmo, které je na stěnách v Betlémě, proti němuž se Páleč 11 nejvíce rozhořčuje, tvrdě, že jím jsem uvedl bludy mezi lid. Týž Páleč také nejsilněji naléhá, aby bylo zničeno to písmo a aby mne zahanbil co nejvíce. On mne také, když jsem ležel v nemoci, před mnoha svědky pozdravil pozdravením nejstrašněj- ším, 181 které vám později povím, zlíbí-li se Bohu. Přemýšlení o vhodných námitkách jsem svěřil Pánu Bohu, k němuž jsem se odvolal, jejž jsem si zvolil soudcem, zástupcem i obhájcem, 9 JI výslovně praviv před komisaři: ]10 „Obhájcem mým i zástup- cem buď Pán Ježíš, který vás všecky brzy bude souditi: jemu jsem svěřil při svou, jakož i on svěřil Bohu Otci při svou.“ On jest, který řekl, jak říká pan doktor bibrašský: „Nepřemýšlejte atd.“ [Mat. 10, 19 a Mar. 11, 25] Vždyť řekl Kristus: „Uložte v srdcích svých nepřemýšleti napřed, kterak byste odpovídati měli; ejhle, dámť vám ústa a moudrost, jíž nebu- dou moci odolati ani odporovati všichni protivníci vaši." [Luk. 21, 14- 15] K tomu praví svatý Jeronym: „Jako by zjevně říkal Pán: Neděste se, nebojte se, vy podstoupíte boj, ale bojuji já; vy budete pronášeti slova, ale já jsem, jenž mluvím. A dále: „Zrazováni pak budete od rodičů i bratří, příbuzných i přátel, a smrtí postihnou některé z vás.“ [Luk. 21, 16] Menší bolest působí zlo, jež je působeno lidmi cizími; více však v nás řádí ty muky, které trpíme od těch, na jejichž smýšlení jsme spo- léhali, poněvadž spolu se škodou tělesnou mučí nás pohroma ztracené lásky.“ To Jeronym. JU A tak je patrna má bolest stran Pálče. Věru, doktor bibrašský je nad pana Jindřicha, 1121 nad mistra Jana z Janovic. ]131 Ostatek bude znám později, zlíbí-li se Bohu. To, co mně připomněl doktor bibrašský o psaních, 1141 nechť sám má na paměti, protože Kristus praví: „Nepřáteli člověka jsou jeho do- mácí lidé,“ [Mat. 10, 36] a dále: „Zrazováni budete od rodičů atd. [Luk. 21, 16—20] Buďte zdrávi a v městě, nazvaném po stálosti, 115 mějte stálost všichni, kdož tu jste spolu. Pozdravujte, prosím, všecky přátele, ale opatrně, aby neřekli, jakpak že víte, že jsem je pozdravoval. [7l [V Kostnici v dominikánském vězení krátce po 20. březnu 1415. M. JAN HUS PANU JANOVI Z CHLUMU PÍŠE O NÁVŠTĚVĚ ČECHŮ A VZPOMÍNÁ PŘÁTEL, ZEJMÉNA VILÉMA Hodně jsem se potěšil z návštěvy českých pánů, ale litoval jsem, že jsem nemohl vidět Vás. J odešel, aby donesl poselství pana Jindřicha l Mistr Křišťan mistru Jesenicovi. 131
Strana 173
tail svorníku De p
tail svorníku De p
Strana 174
Koncil je ve zmatku, jak mám za to, pro odchod papežův. Důkaz to, jak jsem poznal, že při všech skutcích, jež se mají konat nebo byly vykonány, má se klást Bůh nad lidský rozum; toho oni naprosto neučinili; a proto atd. Dá-li mi Bůh dobrý závěr pře, nezapomenu tohoto věrného pří- tele. 15 Pakli se však závěr oddálí, doporučuji ho Vám. Seznal jsem, že pan Vilém 1 je můj přítel. Prosím, poděkujte mu. Pan Václav z Dubé, jak jsem pozoroval, slzel, když se mnou roz- mlouval. Pan Myška 11 se rovněž choval velmi přátelsky. [8] [V Kostnici v žaláři u dominikánů 24. března 1415. M. JAN HUS PANU JANOVI Z CHLUMU OZNAMUJE ODCHOD ŽALÁŘNÍKŮ APROSI, ABY SE PRIMLUVIL U KRÁLE ZIKMUNDA ZA JEHO OSVOBOZENÍ Již strážcové moji všichni odcházejí 11 a nebudu mít co jísti a nevím, co se se mnou stane v žaláři. Prosím, obraťte se s jinými pány na krále, 12 aby udělal se mnou nějaký konec, aby neměl pro mne ani hříchu ani hanby. Dále prosím, abyste s českými pány přišel ke mně, poněvadž je nutné, abych s Vámi mluvil. Urozený pane Jene s panem Václavem a s jinými, obratte se rychle na pana krále, protože je nebezpečí v prodlení. A tak je nutné, aby se to stalo při první vhodné příležitosti. Ostatek, co bych od Vás žádal, rychle a dobře pochopte. Bojím se, aby mne hofmistr papežského dvora J3 s sebou v noci neodvezl; zůstane totiž dnes v klášteře. Biskup kostnický 441 mi poslal list se zprávou, že nic se mnou nechce míti. Totéž učinili kardinálové. Máte-li rád ubohou hus, 15 postarejte se, aby mi král dal strážce od svého dvora, anebo aby mne vysvobodil ze žaláře dnes večer. Jt Dáno v žaláři, na Květnou neděli, k večeru.
Koncil je ve zmatku, jak mám za to, pro odchod papežův. Důkaz to, jak jsem poznal, že při všech skutcích, jež se mají konat nebo byly vykonány, má se klást Bůh nad lidský rozum; toho oni naprosto neučinili; a proto atd. Dá-li mi Bůh dobrý závěr pře, nezapomenu tohoto věrného pří- tele. 15 Pakli se však závěr oddálí, doporučuji ho Vám. Seznal jsem, že pan Vilém 1 je můj přítel. Prosím, poděkujte mu. Pan Václav z Dubé, jak jsem pozoroval, slzel, když se mnou roz- mlouval. Pan Myška 11 se rovněž choval velmi přátelsky. [8] [V Kostnici v žaláři u dominikánů 24. března 1415. M. JAN HUS PANU JANOVI Z CHLUMU OZNAMUJE ODCHOD ŽALÁŘNÍKŮ APROSI, ABY SE PRIMLUVIL U KRÁLE ZIKMUNDA ZA JEHO OSVOBOZENÍ Již strážcové moji všichni odcházejí 11 a nebudu mít co jísti a nevím, co se se mnou stane v žaláři. Prosím, obraťte se s jinými pány na krále, 12 aby udělal se mnou nějaký konec, aby neměl pro mne ani hříchu ani hanby. Dále prosím, abyste s českými pány přišel ke mně, poněvadž je nutné, abych s Vámi mluvil. Urozený pane Jene s panem Václavem a s jinými, obratte se rychle na pana krále, protože je nebezpečí v prodlení. A tak je nutné, aby se to stalo při první vhodné příležitosti. Ostatek, co bych od Vás žádal, rychle a dobře pochopte. Bojím se, aby mne hofmistr papežského dvora J3 s sebou v noci neodvezl; zůstane totiž dnes v klášteře. Biskup kostnický 441 mi poslal list se zprávou, že nic se mnou nechce míti. Totéž učinili kardinálové. Máte-li rád ubohou hus, 15 postarejte se, aby mi král dal strážce od svého dvora, anebo aby mne vysvobodil ze žaláře dnes večer. Jt Dáno v žaláři, na Květnou neděli, k večeru.
Strana 175
[9 [V Kostnici v žaláři u minoritů asi 10. června 1415. M. JAN HUS PANA JANA Z CHLUMU PROSI, ABY MU JEŠTĚ JEDNOU VYJEDNAL SLYŠENÍ, DĚKUJE ZA SLUŽBY, ŽÁDÁ, ABY SETRVAL DO KONCE, A PŘIPOJUJE POZDRAVY A PŘÁNÍ Příteli v Kristu nejmilejší! Zařiďte ještě, aby se všichni páni obrátili na krále Ji a na koncil, aby, jakož řekl král a koncil: 121 „V příštím slyšení ti bude předloženo stručné sepsání a ty k němu budeš odpovídati“ — aby to král s koncilem vskutku učinil. A k tomu mohou páni pobízeti jeho i koncil podle jejich výroku. Vždyť tam s boží pomocí výslovně povím pravdu, já, který si žádám, abych raději byl na těle stráven ohněm, nežli abych tak ničemně byl od nich utajován. Ať zví všechno křesťanstvo, co jsem řekl nakonec. Prosím svých pánů pro Boha, aby to učinili, ukážíce naposled svou péči a stálost. Naděje moje v Pána je vždy pevná. Pane Jene, příznivče nejmilostivější a nejvěrnější, Bůh buď Tvá odplata. Prosím, neodcházej, dokud neuvidíš konec dokonán. O, kéž byste raději spatřili, jak jsem veden k upálení, než jak jsem takto lstivě rdoušen. Já dosud stále mám naději, že mne všemohoucí Bůh pro zásluhy svatých může vyrvati z jejich rukou. Budu-li zítra veden k slyšení, oznamte. Všechny přátele v království pozdravujte s prosbou, aby se modlili k Bohu za mne: budu-li v žaláři, abych bez tesklivosti pokorně očekával smrt. Mistry vybízejte, aby stáli v pravdě, i známé, pannu Petru 13 — tomu vyřidte, aby se oženil. Mého s její čeledí, mistra Jesenice 141 Jiříka a Faráře 151 požádejte, aby se spokojili, že jsem jich dost neodmě- nil za službu — nemohl jsem totiž; a oni ať pozdravují mé přátele i pří- telkyně v Kristu a prosí Boha za mne. Ti, kdož půjčili peníze 18 — nevím, kdo jim zaplatí kromě Pána Ježíše Krista, pro něhož půjčili. Přece bych si však přál, aby se někteří bohatší složili a zaplatili chudším. Ale bojím se, aby se na některých nenaplnilo ono přísloví: Co s očí, to s mysli. lt 174
[9 [V Kostnici v žaláři u minoritů asi 10. června 1415. M. JAN HUS PANA JANA Z CHLUMU PROSI, ABY MU JEŠTĚ JEDNOU VYJEDNAL SLYŠENÍ, DĚKUJE ZA SLUŽBY, ŽÁDÁ, ABY SETRVAL DO KONCE, A PŘIPOJUJE POZDRAVY A PŘÁNÍ Příteli v Kristu nejmilejší! Zařiďte ještě, aby se všichni páni obrátili na krále Ji a na koncil, aby, jakož řekl král a koncil: 121 „V příštím slyšení ti bude předloženo stručné sepsání a ty k němu budeš odpovídati“ — aby to král s koncilem vskutku učinil. A k tomu mohou páni pobízeti jeho i koncil podle jejich výroku. Vždyť tam s boží pomocí výslovně povím pravdu, já, který si žádám, abych raději byl na těle stráven ohněm, nežli abych tak ničemně byl od nich utajován. Ať zví všechno křesťanstvo, co jsem řekl nakonec. Prosím svých pánů pro Boha, aby to učinili, ukážíce naposled svou péči a stálost. Naděje moje v Pána je vždy pevná. Pane Jene, příznivče nejmilostivější a nejvěrnější, Bůh buď Tvá odplata. Prosím, neodcházej, dokud neuvidíš konec dokonán. O, kéž byste raději spatřili, jak jsem veden k upálení, než jak jsem takto lstivě rdoušen. Já dosud stále mám naději, že mne všemohoucí Bůh pro zásluhy svatých může vyrvati z jejich rukou. Budu-li zítra veden k slyšení, oznamte. Všechny přátele v království pozdravujte s prosbou, aby se modlili k Bohu za mne: budu-li v žaláři, abych bez tesklivosti pokorně očekával smrt. Mistry vybízejte, aby stáli v pravdě, i známé, pannu Petru 13 — tomu vyřidte, aby se oženil. Mého s její čeledí, mistra Jesenice 141 Jiříka a Faráře 151 požádejte, aby se spokojili, že jsem jich dost neodmě- nil za službu — nemohl jsem totiž; a oni ať pozdravují mé přátele i pří- telkyně v Kristu a prosí Boha za mne. Ti, kdož půjčili peníze 18 — nevím, kdo jim zaplatí kromě Pána Ježíše Krista, pro něhož půjčili. Přece bych si však přál, aby se někteří bohatší složili a zaplatili chudším. Ale bojím se, aby se na některých nenaplnilo ono přísloví: Co s očí, to s mysli. lt 174
Strana 176
n Karlštejn vr. 1798. [10] [V Kostnici v minoritském vězení 10. června 1415] M. JAN HUS PŘÁTELŮM V ČECHÁCH, JEŽ NAPOMÍNÁ K ŘÁDNÉMU ŽIVOTU A KVDĚČNOSTI KE SVÝM OCHRÁNCŮM A K LÁSCE K BETLÉMSKÉ KAPLI Mistr Jan Hus, v naději sluha boží, všem věrným Čechům, kteří Pána Boha milují a budou milovati, svou prosbu vzkazuje, aby jim dal Pán Bůh ve své milosti přebývati a skonati a v radosti nebeské na věky pře- bývati. Amen. Věrní a v bohu milí páni a paní, bohatí i chudí! Prosím vás a vyzývám, abyste Pána Boha poslouchali, jeho slovo velebili a rádi je slyšeli a plnili. Prosím vás, abyste pravdu boží, kterou jsem podle zákona božího psal a podle slov svatých kázal a psal, zacho- vávali. Prosím také, aby pokud někdo ode mne slyšel v kázání nebo sou- kromě něco proti pravdě boží, nebo kdybych někde něco takového psal — což, doufám v Bohu, se nestalo — aby to nedodržoval. Prosím také, viděl-li někdo u mne nevážnost v řeči nebo ve skutcích, aby si je nebral za vzor, ale aby za mne prosil Boha, aby mi ráčil odpustiti. Prosím, abyste milovali a velebili kněze dobrých mravů a ctili je, a zvláště ty, kteří šíří slovo boží. Prosím, abyste se vystříhali záludných lidí a zvláště nehod-
n Karlštejn vr. 1798. [10] [V Kostnici v minoritském vězení 10. června 1415] M. JAN HUS PŘÁTELŮM V ČECHÁCH, JEŽ NAPOMÍNÁ K ŘÁDNÉMU ŽIVOTU A KVDĚČNOSTI KE SVÝM OCHRÁNCŮM A K LÁSCE K BETLÉMSKÉ KAPLI Mistr Jan Hus, v naději sluha boží, všem věrným Čechům, kteří Pána Boha milují a budou milovati, svou prosbu vzkazuje, aby jim dal Pán Bůh ve své milosti přebývati a skonati a v radosti nebeské na věky pře- bývati. Amen. Věrní a v bohu milí páni a paní, bohatí i chudí! Prosím vás a vyzývám, abyste Pána Boha poslouchali, jeho slovo velebili a rádi je slyšeli a plnili. Prosím vás, abyste pravdu boží, kterou jsem podle zákona božího psal a podle slov svatých kázal a psal, zacho- vávali. Prosím také, aby pokud někdo ode mne slyšel v kázání nebo sou- kromě něco proti pravdě boží, nebo kdybych někde něco takového psal — což, doufám v Bohu, se nestalo — aby to nedodržoval. Prosím také, viděl-li někdo u mne nevážnost v řeči nebo ve skutcích, aby si je nebral za vzor, ale aby za mne prosil Boha, aby mi ráčil odpustiti. Prosím, abyste milovali a velebili kněze dobrých mravů a ctili je, a zvláště ty, kteří šíří slovo boží. Prosím, abyste se vystříhali záludných lidí a zvláště nehod-
Strana 177
S 7. A 176 Karlštejn před novogotickou restaurací. ných kněží, o nichž Spasitel řekl, že jsou v rouchu ovčím, ale uvnitř chtiví vlci [Mat. 7, 15]. Prosím pány, aby se svou chudinou jednali milostivě a spravovali ji podle práva. Prosím měšťany, aby vedli své obchody spravedlivě. Pro- sím řemeslníky, aby řádně konali své dílo a požívali jeho plody. Prosím sluhy, aby svým pánům a paním věrně sloužili. Prosím mistry, aby, sami žijíce řádně, správně učili své žáky, aby ti na prvém místě milovali Boha a učili se pro jeho chválu a pro prospěch obce a pro své spasení, ale ne pro chamtivost ani pro světský prospěch. Prosím studenty a jiné žáky, aby své učitele v dobrém poslouchali a následovali a aby se pilně učili pro chválu boží a pro spasení své i jiných lidí. Prosím všechny společně, aby pánům, panu Václavu z Dubé a z Leštna, panu Janovi z Chlumu, panu Jindřichu z Plumlova, panu Vilému Zajícovi, panu Myškovi 11 a jiným pánům z Čech i z Moravy i věrným pánům z Polského království poděkovali a byli jim vděčni za snažení, neboť se postavili jako stateční obránci boží a pomocníci prav- dy častokrát proti celému koncilu a svědčili a vypovídali pro mé osvobo- zení, a zvláště pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu, jimž věřte vše, co vám budou vyprávěti. Neboť byli na koncilu, když já jsem se po několik dní zodpovídal. Oni vědí, kteří z Čechů a jak proti mně uváděli mnohá křivá obvinění, jak veškerý koncil na mne křičel a kterak jsem já odpo- vídal na to, co na mně žádali. Prosím vás také, abyste prosili Boha za jeho královskou Milost
S 7. A 176 Karlštejn před novogotickou restaurací. ných kněží, o nichž Spasitel řekl, že jsou v rouchu ovčím, ale uvnitř chtiví vlci [Mat. 7, 15]. Prosím pány, aby se svou chudinou jednali milostivě a spravovali ji podle práva. Prosím měšťany, aby vedli své obchody spravedlivě. Pro- sím řemeslníky, aby řádně konali své dílo a požívali jeho plody. Prosím sluhy, aby svým pánům a paním věrně sloužili. Prosím mistry, aby, sami žijíce řádně, správně učili své žáky, aby ti na prvém místě milovali Boha a učili se pro jeho chválu a pro prospěch obce a pro své spasení, ale ne pro chamtivost ani pro světský prospěch. Prosím studenty a jiné žáky, aby své učitele v dobrém poslouchali a následovali a aby se pilně učili pro chválu boží a pro spasení své i jiných lidí. Prosím všechny společně, aby pánům, panu Václavu z Dubé a z Leštna, panu Janovi z Chlumu, panu Jindřichu z Plumlova, panu Vilému Zajícovi, panu Myškovi 11 a jiným pánům z Čech i z Moravy i věrným pánům z Polského království poděkovali a byli jim vděčni za snažení, neboť se postavili jako stateční obránci boží a pomocníci prav- dy častokrát proti celému koncilu a svědčili a vypovídali pro mé osvobo- zení, a zvláště pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu, jimž věřte vše, co vám budou vyprávěti. Neboť byli na koncilu, když já jsem se po několik dní zodpovídal. Oni vědí, kteří z Čechů a jak proti mně uváděli mnohá křivá obvinění, jak veškerý koncil na mne křičel a kterak jsem já odpo- vídal na to, co na mně žádali. Prosím vás také, abyste prosili Boha za jeho královskou Milost
Strana 178
Karlštejn v r. 1872. římského a českého krále a za svou královnu 121 i za pány, aby milý Bůh s nimi i s vámi přebýval nyní i potom ve věčné radosti, amen. Psal jsem tento list v žaláři v okovech, očekávaje nazítří odsouzení k smrti, s plnou nadějí v Bohu, že neustoupím od boží pravdy a že bludy, které proti mně křiví svědkové dosvědčili, neodpřisáhnu. Kterak Pán Bůh se mnou milostivě jedná a je se mnou v hrůzných zkouškách poznáte, až se u Boha v radosti a s jeho pomocí shledáme. O mistru Jeronýmovi, mém milém společníku, jsem slyšel, že je v těžkém vězení čekaje na smrt tak jako já, a to pro svou víru již ukazo- val statečně Čechům. A Čechové, naši nejkrutější nepřátelé, nás dali jiným nepřátelům v moc, aby nás uvěznili. Prosím, abyste za ně prosili Boha. Zvláště vás prosím, Pražané, abyste milovali Betlém, pokud Pán Bůh dovolí, aby v něm bylo hlásáno slovo boží. Pro toto místo se dábel rozhněval a popudil proti němu faráře a kanovníky, neboť spatřil, že se na tomto místě boří jeho království. Věřím Pánu Bohu, že toto místo zachová podle své vůle a způsobí v něm skrze jiné větší prospěch než učinil skrze mne slabého. Také prosím, abyste se milovali, nedali utiskovati dobrých a přáli každému spravedlnosti. Dán je list v noci v pondělí před svatým Vítem po dobrém poslu.
Karlštejn v r. 1872. římského a českého krále a za svou královnu 121 i za pány, aby milý Bůh s nimi i s vámi přebýval nyní i potom ve věčné radosti, amen. Psal jsem tento list v žaláři v okovech, očekávaje nazítří odsouzení k smrti, s plnou nadějí v Bohu, že neustoupím od boží pravdy a že bludy, které proti mně křiví svědkové dosvědčili, neodpřisáhnu. Kterak Pán Bůh se mnou milostivě jedná a je se mnou v hrůzných zkouškách poznáte, až se u Boha v radosti a s jeho pomocí shledáme. O mistru Jeronýmovi, mém milém společníku, jsem slyšel, že je v těžkém vězení čekaje na smrt tak jako já, a to pro svou víru již ukazo- val statečně Čechům. A Čechové, naši nejkrutější nepřátelé, nás dali jiným nepřátelům v moc, aby nás uvěznili. Prosím, abyste za ně prosili Boha. Zvláště vás prosím, Pražané, abyste milovali Betlém, pokud Pán Bůh dovolí, aby v něm bylo hlásáno slovo boží. Pro toto místo se dábel rozhněval a popudil proti němu faráře a kanovníky, neboť spatřil, že se na tomto místě boří jeho království. Věřím Pánu Bohu, že toto místo zachová podle své vůle a způsobí v něm skrze jiné větší prospěch než učinil skrze mne slabého. Také prosím, abyste se milovali, nedali utiskovati dobrých a přáli každému spravedlnosti. Dán je list v noci v pondělí před svatým Vítem po dobrém poslu.
Strana 179
[11] [V Kostnici v žaláři u minoritů kolem 13. června 1415] M. JAN HUS PŘÁTELŮM V KOSTNICI, KTERÉ PROSÍ, ABY MU VYMOHLI SLYŠENÍ U KONCILU, KTERÉ KRÁL ZIKMUND SLIBIL Stran Petra JiI jsem zcela spokojen. Jeho listů neschovávám, nýbrž hned je ničím. J2I Sexterny 131 mi neposílejte, protože se bojím, že by poslu i jiným osobám hrozilo veliké nebezpečenství. Prosím ještě pro Boha, aby všichni páni hromadně požádali krále za konečné slyšení, když sám řekl 141 na koncilu, že mi příště bude dáno slyšení, abych písemně krátce odpověděl. Zahanbení jeho bude ve- liké, jestliže ono slovo pomine. Ale mám za to, že jeho slovo je jen tak stálé, jako byl příslib bez- pečného průvodu. O tom mi řekl kdosi v Čechách, abych se jeho bez- pečného průvodu varoval. A jiní řekli: „On tě vydá nepřátelům.“ A pan Mikeš Divoký 151 mi řekl před mistrem Jesenicem: 1 „Mistře, jistě věz, že budeš odsouzen.“ Mám za to, že on znal králův úmysl. Měl jsem za to, že se mu líbí zákon boží a pravda; nyní chápu, že se mu líbí nemnoho: odsoudil mne dříve než moji nepřátelé. Kdyby aspoň byl za- choval způsob pohana Piláta, jenž vyslechnuv žaloby řekl: „Žádné viny nenalézám na tomto člověku.“ [Srv. Jan, 18, 38] Nebo aspoň kdyby byl řekl: „Ejhle, já jsem mu dal bezpečný průvod. Jestliže tedy on nechce strpěti rozhodnutí koncilu, já ho odešlu zpět králi českému s vaším roz- sudkem a svědectvími, aby ho on rozsoudil se svým duchovenstvem. Vždyť tak mi oznámil po Jindřichu Leflovi a po jiných, že mi chce zjed- nati dostatečné slyšení, a nepodvolím-li se soudu, že mne chce poslati bezpečně nazpět. 178 179 [12] [V Kostnici v žaláři minoritů 16. června 1415] M. JAN HUS NAPOMINA K ŘÁDNÉMU ŽIVOTU MISTRA MARTINA Z VOLYNÉ, VYSLOVUJE NADĚJI, ŽE USTANE PRONÁSLEDOVÁNÍ A POSÍLÁ POZDRAVY PŘÁTELŮM Mistře Martine, žáku a bratře v Kristu nejmilejší! Buď živ podle zákona Kristova a vynakládej píli, abys kázal slovo boží. Prosím Tě pro Boha, nemiluj skvělého šatu, jaký jsem já, žel, mi-
[11] [V Kostnici v žaláři u minoritů kolem 13. června 1415] M. JAN HUS PŘÁTELŮM V KOSTNICI, KTERÉ PROSÍ, ABY MU VYMOHLI SLYŠENÍ U KONCILU, KTERÉ KRÁL ZIKMUND SLIBIL Stran Petra JiI jsem zcela spokojen. Jeho listů neschovávám, nýbrž hned je ničím. J2I Sexterny 131 mi neposílejte, protože se bojím, že by poslu i jiným osobám hrozilo veliké nebezpečenství. Prosím ještě pro Boha, aby všichni páni hromadně požádali krále za konečné slyšení, když sám řekl 141 na koncilu, že mi příště bude dáno slyšení, abych písemně krátce odpověděl. Zahanbení jeho bude ve- liké, jestliže ono slovo pomine. Ale mám za to, že jeho slovo je jen tak stálé, jako byl příslib bez- pečného průvodu. O tom mi řekl kdosi v Čechách, abych se jeho bez- pečného průvodu varoval. A jiní řekli: „On tě vydá nepřátelům.“ A pan Mikeš Divoký 151 mi řekl před mistrem Jesenicem: 1 „Mistře, jistě věz, že budeš odsouzen.“ Mám za to, že on znal králův úmysl. Měl jsem za to, že se mu líbí zákon boží a pravda; nyní chápu, že se mu líbí nemnoho: odsoudil mne dříve než moji nepřátelé. Kdyby aspoň byl za- choval způsob pohana Piláta, jenž vyslechnuv žaloby řekl: „Žádné viny nenalézám na tomto člověku.“ [Srv. Jan, 18, 38] Nebo aspoň kdyby byl řekl: „Ejhle, já jsem mu dal bezpečný průvod. Jestliže tedy on nechce strpěti rozhodnutí koncilu, já ho odešlu zpět králi českému s vaším roz- sudkem a svědectvími, aby ho on rozsoudil se svým duchovenstvem. Vždyť tak mi oznámil po Jindřichu Leflovi a po jiných, že mi chce zjed- nati dostatečné slyšení, a nepodvolím-li se soudu, že mne chce poslati bezpečně nazpět. 178 179 [12] [V Kostnici v žaláři minoritů 16. června 1415] M. JAN HUS NAPOMINA K ŘÁDNÉMU ŽIVOTU MISTRA MARTINA Z VOLYNÉ, VYSLOVUJE NADĚJI, ŽE USTANE PRONÁSLEDOVÁNÍ A POSÍLÁ POZDRAVY PŘÁTELŮM Mistře Martine, žáku a bratře v Kristu nejmilejší! Buď živ podle zákona Kristova a vynakládej píli, abys kázal slovo boží. Prosím Tě pro Boha, nemiluj skvělého šatu, jaký jsem já, žel, mi-
Strana 180
180 181 loval a nosil, nedávaje tak příklad pokory lidu, kterému jsem kázal. Rád čítej bibli a zvláště Nový Zákon, a kdekoli nerozumíš, hned se uchyl k vykladačům, pokud je můžeš míti. Vyhýbej se rozprávkám s ženami a zvláště buď opatrný při slyšení zpovědí, aby ses nedal polapiti osidlem smilstva — vždyť doufám, že jsi panic čistý, Bohu uchovaný. Neboj se zemřít pro Krista, chceš-li žíti s Kristem. On totiž praví: „Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, ale duši zabíti nemohou.“ [Mat. 10, 28] Jestliže Tě napadnou, žes byl mým stoupencem, rci: „Myslím, že mistr byl dobrý křesťan; co však on psal a čemu učil pod ohrazením v přednáškách, tomu jsem ne všemu rozuměl aniž přečetl.“ Jak mám za to, tak jest, co říkám. Ale doufám v milosrdenství boží a v pomoc dob- rých lidí, že vás pustí v pokoji, třebaže se Páleč se svou skupinou na- máhá, aby všichni moji stoupenci byli odsouzeni. Věz, že je dosud živ Pán, jenž bude moci vás všechny zachovat v své milosti, ale nepřátele pravdy usmrtit a zatratit do pekla. Poroučím Ti, nejmilejší, své bratry; JII učiň pro ně, co umíš. Pozdravuj — doufám, že svatou — Petru s Důrou 121 a čeledí, a všechny společníky k Betlému náležející, Kateřinu řečenou Hus — doufám, že pannu svatou —, Jiříka, Faráře, P paní na Zderaze, Mi- chala z Prachatic, J41 Maříka Kačera 151 a všechny přátele pravdy, Ješkovou, J pana Rehoře, 1I všechny mistry, Jesenice, 1' Kubu, L oba Šimony, 110 Mikuláše, Havlíka. ]11 S knihami budiž opatrný ten, kdo je má nebo bude míti. Mé dokto- ry, milé bratry v Kristu, ševce, krejčí a písaře taktéž pozdravuj a vyřiď jim, aby byli pečlivi o zákon Kristův, smýšleli pokorně a výkladů aby užívali ne svých, nýbrž svatých učitelů. Pana Jindřicha Lefla najisto požádej, aby písaři Jakubovi dal kopu grošů, kterou mu slíbil. Pozdravuj Matěje, někdy betlémského, 12 pana Matěje Chudého J131 obzvláště, aby se modlil za mne hříšného, věrného Jana Vitlínova. 1141 Syny mého bratra, zdá-li se Ti, obrat na řemeslo, protože se bojím, že kdyby se oddali stavu duchovnímu, nezachovávali by jej, jak by měli. Věřitelům, ]15 jimž jsem dlužen, dej náhradu tak, jak dovedeš; budou-li však pro Boha a lásku ke mně chtít odpustiti, dá jim Bůh více. Čemukoli dobrému jsi se ode mne naučil, to drž; paklis u mne shle- dal co nespořádaného, odvrhni to a pros Boha za mne, aby mne ráčil ušetřiti. Stále přemítej o tom, co jsi, cos byl a co budeš. ]18 „Minulých lituj, přítomné napravuj, budoucích se varuj“ — totiž hříchů. Bůh veškeré milosti posilujž Tě se všemi svrchu jmenovanými i s ji- nými bratry v své milosti a dovediž k slávě, v níž — doufám v jeho milo- srdenství — budeme se radovati všichni spolu dříve, než uplyne třicet let času. Buď zdráv v Kristu Ježíši, nejmilejší bratře, se všemi, kdož milují jméno Pána našeho Jezu Krista. Psáno v žaláři, v neděli po svátku svatého Víta.
180 181 loval a nosil, nedávaje tak příklad pokory lidu, kterému jsem kázal. Rád čítej bibli a zvláště Nový Zákon, a kdekoli nerozumíš, hned se uchyl k vykladačům, pokud je můžeš míti. Vyhýbej se rozprávkám s ženami a zvláště buď opatrný při slyšení zpovědí, aby ses nedal polapiti osidlem smilstva — vždyť doufám, že jsi panic čistý, Bohu uchovaný. Neboj se zemřít pro Krista, chceš-li žíti s Kristem. On totiž praví: „Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, ale duši zabíti nemohou.“ [Mat. 10, 28] Jestliže Tě napadnou, žes byl mým stoupencem, rci: „Myslím, že mistr byl dobrý křesťan; co však on psal a čemu učil pod ohrazením v přednáškách, tomu jsem ne všemu rozuměl aniž přečetl.“ Jak mám za to, tak jest, co říkám. Ale doufám v milosrdenství boží a v pomoc dob- rých lidí, že vás pustí v pokoji, třebaže se Páleč se svou skupinou na- máhá, aby všichni moji stoupenci byli odsouzeni. Věz, že je dosud živ Pán, jenž bude moci vás všechny zachovat v své milosti, ale nepřátele pravdy usmrtit a zatratit do pekla. Poroučím Ti, nejmilejší, své bratry; JII učiň pro ně, co umíš. Pozdravuj — doufám, že svatou — Petru s Důrou 121 a čeledí, a všechny společníky k Betlému náležející, Kateřinu řečenou Hus — doufám, že pannu svatou —, Jiříka, Faráře, P paní na Zderaze, Mi- chala z Prachatic, J41 Maříka Kačera 151 a všechny přátele pravdy, Ješkovou, J pana Rehoře, 1I všechny mistry, Jesenice, 1' Kubu, L oba Šimony, 110 Mikuláše, Havlíka. ]11 S knihami budiž opatrný ten, kdo je má nebo bude míti. Mé dokto- ry, milé bratry v Kristu, ševce, krejčí a písaře taktéž pozdravuj a vyřiď jim, aby byli pečlivi o zákon Kristův, smýšleli pokorně a výkladů aby užívali ne svých, nýbrž svatých učitelů. Pana Jindřicha Lefla najisto požádej, aby písaři Jakubovi dal kopu grošů, kterou mu slíbil. Pozdravuj Matěje, někdy betlémského, 12 pana Matěje Chudého J131 obzvláště, aby se modlil za mne hříšného, věrného Jana Vitlínova. 1141 Syny mého bratra, zdá-li se Ti, obrat na řemeslo, protože se bojím, že kdyby se oddali stavu duchovnímu, nezachovávali by jej, jak by měli. Věřitelům, ]15 jimž jsem dlužen, dej náhradu tak, jak dovedeš; budou-li však pro Boha a lásku ke mně chtít odpustiti, dá jim Bůh více. Čemukoli dobrému jsi se ode mne naučil, to drž; paklis u mne shle- dal co nespořádaného, odvrhni to a pros Boha za mne, aby mne ráčil ušetřiti. Stále přemítej o tom, co jsi, cos byl a co budeš. ]18 „Minulých lituj, přítomné napravuj, budoucích se varuj“ — totiž hříchů. Bůh veškeré milosti posilujž Tě se všemi svrchu jmenovanými i s ji- nými bratry v své milosti a dovediž k slávě, v níž — doufám v jeho milo- srdenství — budeme se radovati všichni spolu dříve, než uplyne třicet let času. Buď zdráv v Kristu Ježíši, nejmilejší bratře, se všemi, kdož milují jméno Pána našeho Jezu Krista. Psáno v žaláři, v neděli po svátku svatého Víta.
Strana 181
Původní gotická vrata na Karlštejně.
Původní gotická vrata na Karlštejně.
Strana 182
Purkrabství a kostelní věž na Karlštejně.
Purkrabství a kostelní věž na Karlštejně.
Strana 183
[13] [V Kostnici v žaláři minoritů 21. června 1415] M. JAN HUS PŘÁTELŮM V KOSTNICI SDĚLUJE, PROČ NEMŮŽE ODPŘISÁHNOUT, DĚKUJE VŠEM, KDO MU POMÁHALI A VZKAZUJE POZDRAVY Toto je ve jménu Ježíše Krista můj konečný úmysl: že nechci přiznat bludnost článků, které byly vybrány pravdivě, ani nechci odpřisáhnout článků, které mi byly připsány křivými svědky, poněvadž odpřisáhnout znamená přiznat, že jsem bludy nebo blud držel, od nich ustoupit a držet opak. Vždyť Bůh ví, že jsem nikdy nekázal oněch bludů, které vymyslili, vypustivše mnohé pravdy a přidavše tvrzení křivá. Kdybych však o některém ze svých článků věděl, že je na odpor pravdě, velmi rád bych jej opravil, odvolal a učil i kázal jeho opaku. Ale mám za to, že žádný z nich není na odpor zákonu Kristovu a výro- kům svatých učitelů, ačkoliv jej ti, jimž se nelíbí, nazývají pohoršujícím nebo bludným. Pročež kterýkoli by byl křivý smysl obsažen v některém z článků podle mého úmyslu, takového se odříkám, podrobuje se k napravení svrchovaně všemohoucímu a nejlepšímu Mistru a spoléhaje na jeho ne- konečné milosrdenství, že on mne nejlaskavěji očistí od mých skrytých hříchů. Děkuji všem pánům, rytířům a panošům Království českého, a obzvláště králi Václavovi a paní králové, mé paní milostivé, Ji že mne měli rádi, se mnou vlídně zacházeli a vynaložili péči na mé osvo- bození. Děkuji také králi Zikmundovi za vše dobré, co mi prokázal. Děkuji všem pánům českým a pánům polským, kteří stále a pevně stáli za prav- du a za mé osvobození; všem jim přeji spásy, nyní v milosti a později ve věčné slávě. Ať Bůh všeliké milosti dovede váš život ve zdraví duše i těla do Čech, abyste tam sloužíce Kristu králi došli do života slávy. Pozdravujte všechny přátele, jež nemohu vypisovati, a kdybych jedny napsal a druhé ne, zdálo by se jim, že jsem přijimač osob [Srv. Skutky ap. 10, 30] a ti, které bych nenapsal, měli by za to, že jich nevzpo- mínám, nebo že jich nemiluji, jak bych měl. Psáno v žaláři, v okovech, v pátek před svátkem svatého Jana Křti- tele. Jan Hus, v naději sluha Ježíše Krista, od naděje v něhož mne nikdy nemohl dábel odloučiti ani neodloučí, s pomocí Otce i Syna i Ducha svatého, požehnaného na věky věků, amen. 182 183
[13] [V Kostnici v žaláři minoritů 21. června 1415] M. JAN HUS PŘÁTELŮM V KOSTNICI SDĚLUJE, PROČ NEMŮŽE ODPŘISÁHNOUT, DĚKUJE VŠEM, KDO MU POMÁHALI A VZKAZUJE POZDRAVY Toto je ve jménu Ježíše Krista můj konečný úmysl: že nechci přiznat bludnost článků, které byly vybrány pravdivě, ani nechci odpřisáhnout článků, které mi byly připsány křivými svědky, poněvadž odpřisáhnout znamená přiznat, že jsem bludy nebo blud držel, od nich ustoupit a držet opak. Vždyť Bůh ví, že jsem nikdy nekázal oněch bludů, které vymyslili, vypustivše mnohé pravdy a přidavše tvrzení křivá. Kdybych však o některém ze svých článků věděl, že je na odpor pravdě, velmi rád bych jej opravil, odvolal a učil i kázal jeho opaku. Ale mám za to, že žádný z nich není na odpor zákonu Kristovu a výro- kům svatých učitelů, ačkoliv jej ti, jimž se nelíbí, nazývají pohoršujícím nebo bludným. Pročež kterýkoli by byl křivý smysl obsažen v některém z článků podle mého úmyslu, takového se odříkám, podrobuje se k napravení svrchovaně všemohoucímu a nejlepšímu Mistru a spoléhaje na jeho ne- konečné milosrdenství, že on mne nejlaskavěji očistí od mých skrytých hříchů. Děkuji všem pánům, rytířům a panošům Království českého, a obzvláště králi Václavovi a paní králové, mé paní milostivé, Ji že mne měli rádi, se mnou vlídně zacházeli a vynaložili péči na mé osvo- bození. Děkuji také králi Zikmundovi za vše dobré, co mi prokázal. Děkuji všem pánům českým a pánům polským, kteří stále a pevně stáli za prav- du a za mé osvobození; všem jim přeji spásy, nyní v milosti a později ve věčné slávě. Ať Bůh všeliké milosti dovede váš život ve zdraví duše i těla do Čech, abyste tam sloužíce Kristu králi došli do života slávy. Pozdravujte všechny přátele, jež nemohu vypisovati, a kdybych jedny napsal a druhé ne, zdálo by se jim, že jsem přijimač osob [Srv. Skutky ap. 10, 30] a ti, které bych nenapsal, měli by za to, že jich nevzpo- mínám, nebo že jich nemiluji, jak bych měl. Psáno v žaláři, v okovech, v pátek před svátkem svatého Jana Křti- tele. Jan Hus, v naději sluha Ježíše Krista, od naděje v něhož mne nikdy nemohl dábel odloučiti ani neodloučí, s pomocí Otce i Syna i Ducha svatého, požehnaného na věky věků, amen. 182 183
Strana 184
[14] [V Kostnici v žaláři minoritů 22. června 1415] M. JAN HUS PŘÁTELŮM V KOSTNICI POPISUJE POKUSY NĚKTERYCH ČLENŮ KONCILU PŘIMĚT HO K ODVOLÁNÍ, MLUVÍ O SVÉ ZPOVĚDI, A ŽÁDÁ O NĚKTERÉ INFORMACE A NABÁDÁ KOPATRNOSTI S DOPISY 185 Mnohonásob již bylo pobízečů, kteří mi radili mnoha slovy, že mám a mohu dovoleně odpřisáhnout, podřizuje svou vůli svaté církvi, kterou představuje posvátný koncil. Ale žádný z nich nedovede náležitě vy- váznout, postavím-li ho na své místo, kterak by za bezpečného před- pokladu, že nikdy nekázal, nedržel a netvrdil kacířství, jež se mu přiklá- dá, chtěl zachránit svědomí, aby odpřisáhnutím nedoznal, že křivě držel kacířství. A někteří řekli, že odpřisáhnutí nezahrnuje v sobě všechno to, nýbrž zahrnuje jenom odvolání kacířství ať drženého či nedrženého. Jiní zase, že odpřisáhnout znamená popření dosvědčených věcí, ať jsou pravé či křivé. Těm jsem řekl: „Dobrá, já budu přísahat, že jsem těch do- svědčených bludů nikdy nekázal, nedržel a netvrdil, a že jich nebudu kázat ani držet ani tvrdit.“ A ihned odskakují. Jiní říkají, že prý člověk, podřizuje se církvi, za předpokladu, že je nevinen, tím, že se z pokory přiznává vinným, získává si zásluhu. A na potvrzení toho uvedl jeden doktor kteréhosi svatého z Životů otců, kterému kdosi podstrčil knihu do lože; a ten světec, byv o ni upo- menut a obviněn, popřel; když však řekli: „Ejhle, ukradl jsi ji a položil do lože“ a když tam byla kniha zjištěna, přiznal, že je vinen. Kdosi vedl důkaz poukazem na kterousi světici, 12 která v mužských šatech bydlila v klášteře; bylo jí vytýkáno, že s nějakou ženou zplodila dítě; ona řekla, že ano, a ujala se dítěte; a později vyšlo najevo, že jde o nevinnou ženu. A uvedli ještě mnoho jiných způsobů. Jeden Angličan řekl: „Kdybych já byl na vašem místě, ochotně bych přísahal při svém svědomí; neboť v Anglii všichni mistři, velmi dobří mužové, kteří byli podezřelí ze smýšlení viklefského, všichni po řadě na rozkaz arcibiskupův odpřisáhli. Nakonec zůstali včera na tom, abych se úplně vydal koncilu na milost. Na mou žádost přišel Páleč, protože jsem se mu chtěl vyzpovídat a žádal jsem komisaře čili pobízeče, aby mi dali jeho nebo někoho jiného. A řekl jsem: „Páleč je můj hlavní odpůrce, chci se mu vyzpovídati; anebo mi dejte jiného vhodného muže, prosím pro Boha.“ A stalo se. Vyzpovídal jsem se jednomu doktoru mnichovi; ten mne laskavě a velmi krásně vyslechl, rozhřešil a dal rady, ale ne příkazy, jakož i jiní radili. 184
[14] [V Kostnici v žaláři minoritů 22. června 1415] M. JAN HUS PŘÁTELŮM V KOSTNICI POPISUJE POKUSY NĚKTERYCH ČLENŮ KONCILU PŘIMĚT HO K ODVOLÁNÍ, MLUVÍ O SVÉ ZPOVĚDI, A ŽÁDÁ O NĚKTERÉ INFORMACE A NABÁDÁ KOPATRNOSTI S DOPISY 185 Mnohonásob již bylo pobízečů, kteří mi radili mnoha slovy, že mám a mohu dovoleně odpřisáhnout, podřizuje svou vůli svaté církvi, kterou představuje posvátný koncil. Ale žádný z nich nedovede náležitě vy- váznout, postavím-li ho na své místo, kterak by za bezpečného před- pokladu, že nikdy nekázal, nedržel a netvrdil kacířství, jež se mu přiklá- dá, chtěl zachránit svědomí, aby odpřisáhnutím nedoznal, že křivě držel kacířství. A někteří řekli, že odpřisáhnutí nezahrnuje v sobě všechno to, nýbrž zahrnuje jenom odvolání kacířství ať drženého či nedrženého. Jiní zase, že odpřisáhnout znamená popření dosvědčených věcí, ať jsou pravé či křivé. Těm jsem řekl: „Dobrá, já budu přísahat, že jsem těch do- svědčených bludů nikdy nekázal, nedržel a netvrdil, a že jich nebudu kázat ani držet ani tvrdit.“ A ihned odskakují. Jiní říkají, že prý člověk, podřizuje se církvi, za předpokladu, že je nevinen, tím, že se z pokory přiznává vinným, získává si zásluhu. A na potvrzení toho uvedl jeden doktor kteréhosi svatého z Životů otců, kterému kdosi podstrčil knihu do lože; a ten světec, byv o ni upo- menut a obviněn, popřel; když však řekli: „Ejhle, ukradl jsi ji a položil do lože“ a když tam byla kniha zjištěna, přiznal, že je vinen. Kdosi vedl důkaz poukazem na kterousi světici, 12 která v mužských šatech bydlila v klášteře; bylo jí vytýkáno, že s nějakou ženou zplodila dítě; ona řekla, že ano, a ujala se dítěte; a později vyšlo najevo, že jde o nevinnou ženu. A uvedli ještě mnoho jiných způsobů. Jeden Angličan řekl: „Kdybych já byl na vašem místě, ochotně bych přísahal při svém svědomí; neboť v Anglii všichni mistři, velmi dobří mužové, kteří byli podezřelí ze smýšlení viklefského, všichni po řadě na rozkaz arcibiskupův odpřisáhli. Nakonec zůstali včera na tom, abych se úplně vydal koncilu na milost. Na mou žádost přišel Páleč, protože jsem se mu chtěl vyzpovídat a žádal jsem komisaře čili pobízeče, aby mi dali jeho nebo někoho jiného. A řekl jsem: „Páleč je můj hlavní odpůrce, chci se mu vyzpovídati; anebo mi dejte jiného vhodného muže, prosím pro Boha.“ A stalo se. Vyzpovídal jsem se jednomu doktoru mnichovi; ten mne laskavě a velmi krásně vyslechl, rozhřešil a dal rady, ale ne příkazy, jakož i jiní radili. 184
Strana 185
Purkrabství a hospodářský areál na Karlštejně. Páleč přišel a velmi plakal spolu se mnou, když jsem ho žádal, aby mi odpustil, jestliže jsem řekl nějaké hanlivé slovo, a zvláště, že jsem ho v svém spise 131 nazval Vymýšlečem. Také jsem řekl, že on je všech slídil, 141 a on nepopřel. A jak při slyšení, když jsem popíral články svědků, povstav řekl: „Tenhle člověk se nebojí Boha.“ To popřel, ale určitě to řekl a vy jste ho snad slyšeli. Pověděl jsem mu také, jak v žaláři řekl před komisaři: „Od časů narození Kristova mimo Viklefa nepsal žádný kacíř proti církvi ne- bezpečněji než ty. Rovněž řekl: „Všichni, kdož chodili na tvé kázání, jsou nakaženi tím kacířstvím o svátosti oltářní.“ J5 Popřelřka: „Neřekl jsem všichni, ale mnozí.“ Ale určitě to řekl, protože já ho pak káral řka: „O mistře, jak těžké křivdy se dopouštíš, všechny mé posluchače nazývaje kacířskými. A potom mi dával rady, jakož činili i jiní. A stále říká, jak mnoho zlého vzniklo skrze mne a mé stoupence. Řekl mi také, jak mají list, který byl psán do Čech, v němž se píše, že já na nápěv písně Buoh všemohúcí zpíval v hradu 16 dva verše o okovech. 17 Pro Boha, schovávejte listy! Nedávejte jich nositi žádnému duchov- nímu; ať je opatrně schovají páni mezi nějakými světskými písem- nostmi. Dejte mi vědět, zda páni pojedou s králem. 1 Kristus Ježíš mne stále drží svou milostí v dřívějším předse- vzetí. 't
Purkrabství a hospodářský areál na Karlštejně. Páleč přišel a velmi plakal spolu se mnou, když jsem ho žádal, aby mi odpustil, jestliže jsem řekl nějaké hanlivé slovo, a zvláště, že jsem ho v svém spise 131 nazval Vymýšlečem. Také jsem řekl, že on je všech slídil, 141 a on nepopřel. A jak při slyšení, když jsem popíral články svědků, povstav řekl: „Tenhle člověk se nebojí Boha.“ To popřel, ale určitě to řekl a vy jste ho snad slyšeli. Pověděl jsem mu také, jak v žaláři řekl před komisaři: „Od časů narození Kristova mimo Viklefa nepsal žádný kacíř proti církvi ne- bezpečněji než ty. Rovněž řekl: „Všichni, kdož chodili na tvé kázání, jsou nakaženi tím kacířstvím o svátosti oltářní.“ J5 Popřelřka: „Neřekl jsem všichni, ale mnozí.“ Ale určitě to řekl, protože já ho pak káral řka: „O mistře, jak těžké křivdy se dopouštíš, všechny mé posluchače nazývaje kacířskými. A potom mi dával rady, jakož činili i jiní. A stále říká, jak mnoho zlého vzniklo skrze mne a mé stoupence. Řekl mi také, jak mají list, který byl psán do Čech, v němž se píše, že já na nápěv písně Buoh všemohúcí zpíval v hradu 16 dva verše o okovech. 17 Pro Boha, schovávejte listy! Nedávejte jich nositi žádnému duchov- nímu; ať je opatrně schovají páni mezi nějakými světskými písem- nostmi. Dejte mi vědět, zda páni pojedou s králem. 1 Kristus Ježíš mne stále drží svou milostí v dřívějším předse- vzetí. 't
Strana 186
R M. JAN HUS VĚRNYM ČECHŮM. ODMÍTÁ ODSOUZENÍ SVÝCH KNIH, POPISUJE JEDNÁNÍ KONCILU A SVÉ VYSTOUPENÍ NA NĚMA OZNAMUJE, ŽE NIC NEODVOLAL [15] Pohled z velké věže Karlštejna. A — [V Kostnici v minoritském vězení 26. června 1415] Mistr Jan Hus, v naději sluha boží, všem věrným Čechům, již Boha mi- lují a budou milovati, vzkazuje svou prosbu a nesmělou modlitbu, aby přebývali v lásce boží, v ní skonali a s Bohem přebývali. Věrní a v Bohu milí! Ještě mi přišlo na mysl to, že byste měli vědět, kterak pyšný, hra- bivý a vší ohavnosti plný koncil potupil mé české knihy, jež ani neslyšel ani neviděl — a kdyby slyšel, nerozuměl by jim. Neboť na koncilu byli Vlaši, Francouzi, Angličané, Španělé, Němci a další z jiných národů,
R M. JAN HUS VĚRNYM ČECHŮM. ODMÍTÁ ODSOUZENÍ SVÝCH KNIH, POPISUJE JEDNÁNÍ KONCILU A SVÉ VYSTOUPENÍ NA NĚMA OZNAMUJE, ŽE NIC NEODVOLAL [15] Pohled z velké věže Karlštejna. A — [V Kostnici v minoritském vězení 26. června 1415] Mistr Jan Hus, v naději sluha boží, všem věrným Čechům, již Boha mi- lují a budou milovati, vzkazuje svou prosbu a nesmělou modlitbu, aby přebývali v lásce boží, v ní skonali a s Bohem přebývali. Věrní a v Bohu milí! Ještě mi přišlo na mysl to, že byste měli vědět, kterak pyšný, hra- bivý a vší ohavnosti plný koncil potupil mé české knihy, jež ani neslyšel ani neviděl — a kdyby slyšel, nerozuměl by jim. Neboť na koncilu byli Vlaši, Francouzi, Angličané, Španělé, Němci a další z jiných národů,
Strana 187
jedině by jim rozuměl biskup Jan Litomyšlský, jenž tu byl, a jiní Čecho- vé, podněcovatelé, J s pražskou a vyšehradskou kapitulou, od nichž vzešlo potupení pravdy boží i naší české země, již pokládám v naději boží za zemi nejlepší víry, pozoruje zde touhu po božím slově i mravech. O kdybyste viděli ten koncil, jenž sebe nazývá nejsvětějším a jenž se prý nemůže mýliti! Spatřili byste převelikou ohavnost; slyšel jsem vše obecně od Švábů, že se Konstancie neboli Kostnice, jejich město, za třicet let neočistí od hříchů, jež zde tento koncil spáchal. A říkali nadto, že se všichni nad tím koncilem pohoršili a někteří si i odplivovali, vidou- ce takové ohavnosti. A já vám pravím, že když jsem stál před tím koncilem první den a spatřil jsem, že zde není žádný řád, řekl jsem hlasitě, když všichni mlčeli, toto: „Domníval jsem se, že v tomto koncilu bude větší poctivost, 2 dobrota a lepší pořádek, než je.“ Tehdy řekl nejvyšší kardinál: 121 „Kterak to mluvíš? Na hradě 131 jsi mluvil pokorněji.“ A já jsem mu odpověděl: „Neboť na hradě na mne nikdo nekřičel, ale zde všichni křičí. A poněvadž na koncilu, jenž způsobil více zla než dobra, panovaly takové nepořádky, nedejte se, věrní a v Bohu milí křesťané, zastrašiti jejich rozhodnutím, jež, jak v Bohu věřím, jim nebude ke cti. Oni se roz- letí jako motýli a jejich rozhodnutí zůstane jako pavučina. Mne chtěli zastrašiti, ale nemohli ve mně přemoci boží sílu. S Písmem nechtěli proti mně vystoupiti, jak slyšeli milostiví páni, již stáli statečně za pravdou, neobávajíce se žádných pohanění, Čechové, Moravané a Poláci, avšak zvláště pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu. Neboť ty připustil ke koncilu sám král Zikmund, a oni slyšeli, že když jsem řekl: „Žádám po- učení; psal-li jsem něco špatně, chci býti poučen“, tehdy nejvyšší kardinál řekl: „Poněvadž chceš býti poučen, tu jest poučení: máš odvolat jak rozhodlo padesát mistrů svatého písma. Aj překrásné poučení! Tak by i svatá Kateřina, panna mladá, měla ustoupiti od pravdy a víry Pána Ježíše Krista, protože proti ní bylo pa- desát mistrů. Ale vytrvala ta vzácná panna až do smrti a přivedla mistry k Pánu Bohu, čehož já hříšný nemohu dosáhnouti! Toto vám píši, abyste věděli, že mne nepřesvědčili žádným Pís- mem ani žádnými důvody, ale že se snažili lstí a hrozbami, aby mne při- měli k odvolání a k odpřisáhnutí. Ale milostivý Pán Bůh, jehož zákon jsem ctil, byl se mnou a jest, a jak doufám, bude do skonání a zachová mne ve své milosti až do smrti. Psán jest list ve středu po svatém Janu Křtiteli v žaláři v okovech v očekávání smrti. Avšak pro zjevení boží nemohu tvrditi, že by toto byl můj list poslední, neboť všemohoucí Bůh mne ještě může osvoboditi, amen. 186 187
jedině by jim rozuměl biskup Jan Litomyšlský, jenž tu byl, a jiní Čecho- vé, podněcovatelé, J s pražskou a vyšehradskou kapitulou, od nichž vzešlo potupení pravdy boží i naší české země, již pokládám v naději boží za zemi nejlepší víry, pozoruje zde touhu po božím slově i mravech. O kdybyste viděli ten koncil, jenž sebe nazývá nejsvětějším a jenž se prý nemůže mýliti! Spatřili byste převelikou ohavnost; slyšel jsem vše obecně od Švábů, že se Konstancie neboli Kostnice, jejich město, za třicet let neočistí od hříchů, jež zde tento koncil spáchal. A říkali nadto, že se všichni nad tím koncilem pohoršili a někteří si i odplivovali, vidou- ce takové ohavnosti. A já vám pravím, že když jsem stál před tím koncilem první den a spatřil jsem, že zde není žádný řád, řekl jsem hlasitě, když všichni mlčeli, toto: „Domníval jsem se, že v tomto koncilu bude větší poctivost, 2 dobrota a lepší pořádek, než je.“ Tehdy řekl nejvyšší kardinál: 121 „Kterak to mluvíš? Na hradě 131 jsi mluvil pokorněji.“ A já jsem mu odpověděl: „Neboť na hradě na mne nikdo nekřičel, ale zde všichni křičí. A poněvadž na koncilu, jenž způsobil více zla než dobra, panovaly takové nepořádky, nedejte se, věrní a v Bohu milí křesťané, zastrašiti jejich rozhodnutím, jež, jak v Bohu věřím, jim nebude ke cti. Oni se roz- letí jako motýli a jejich rozhodnutí zůstane jako pavučina. Mne chtěli zastrašiti, ale nemohli ve mně přemoci boží sílu. S Písmem nechtěli proti mně vystoupiti, jak slyšeli milostiví páni, již stáli statečně za pravdou, neobávajíce se žádných pohanění, Čechové, Moravané a Poláci, avšak zvláště pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu. Neboť ty připustil ke koncilu sám král Zikmund, a oni slyšeli, že když jsem řekl: „Žádám po- učení; psal-li jsem něco špatně, chci býti poučen“, tehdy nejvyšší kardinál řekl: „Poněvadž chceš býti poučen, tu jest poučení: máš odvolat jak rozhodlo padesát mistrů svatého písma. Aj překrásné poučení! Tak by i svatá Kateřina, panna mladá, měla ustoupiti od pravdy a víry Pána Ježíše Krista, protože proti ní bylo pa- desát mistrů. Ale vytrvala ta vzácná panna až do smrti a přivedla mistry k Pánu Bohu, čehož já hříšný nemohu dosáhnouti! Toto vám píši, abyste věděli, že mne nepřesvědčili žádným Pís- mem ani žádnými důvody, ale že se snažili lstí a hrozbami, aby mne při- měli k odvolání a k odpřisáhnutí. Ale milostivý Pán Bůh, jehož zákon jsem ctil, byl se mnou a jest, a jak doufám, bude do skonání a zachová mne ve své milosti až do smrti. Psán jest list ve středu po svatém Janu Křtiteli v žaláři v okovech v očekávání smrti. Avšak pro zjevení boží nemohu tvrditi, že by toto byl můj list poslední, neboť všemohoucí Bůh mne ještě může osvoboditi, amen. 186 187
Strana 188
[ 16] [V Kostnici v minoritském vězení 27. června 1415] M. JAN HUS UNIVERZITÉ PRAŽSKÉ. NAPOMÍNÁ JEJÍ ČLENY, ABY ZUSTALI SVORNÍ A STÁLÍ, PROTOŽE NEODVOLAL ŽÁDNÝ ČLÁNEK, AČ VŠECHNY BLUDY ODMÍTA. SVYM NÁSTUPCEM V BETLÉMSKÉ KAPLI DOPORUČUJE HAVLÍKA, PETRA Z MLADONOVIC PAK JEJICH PŘÍZNI 188 I 189 Ctění a v Kristu Ježíši nejmilejší mistři, bakaláři a studenti univerzity pražské! Napomínám vás pro samého nejlaskavějšího Ježíše, abyste se navzájem milovali, rozkoly vypleli, o čest boží především usilovali, majíce mne na paměti, kterak jsem vždy usiloval uvésti prospěch uni- verzity ke cti boží, kterak jsem se rmoutíval nad vašimi nesváry a výtrž- nostmi, kterak jsem přeslavný náš národ l chtíval shromážditi v jedno. A ejhle, jak v některých mých nejmilejších, pro něž bych byl na- sadil život, stal se mi příliš hořkým [srv. 4. Král. 14, 26], skličuje mě ponížením, rouháním a nakonec hořkou smrtí. Odpusť jim Bůh všemo- houcí, protože nevědí, co učinili [srv. Luk. 23, 34]. Za ně se s upřímným srdcem modlím, aby jim odpustil. Jinak, nejmilejší v Kristu Ježíši, stůjte v poznané pravdě, která ví- tězí nade vším [srv. 3. Esdr. 4, 41] a sílu má až na věky. Vězte také, že jsem žádného článku neodvolal ani neodpřisáhl. Koncil chtěl, abych o článcích, z knížek vybraných, o všech i o každém jednotlivém prohlásil, že jsou křivé. Nechtěl jsem, leda by mi nespráv- nost dokázali z Písma. Proto ať by byl kterýkoli křivý smysl v kterémkoli z těch článků, toho se zříkám a svěřuji jej opravě Pána Ježíše Krista, který zná můj upřímný úmysl, nevykládaje v křivý smysl, jehož já neza- mýšlím. A vás rovněž napomínám v Pánu, mohli-li byste v některém z oněch článků shledat smysl křivý, abyste se ho zřekli, ale vždy bez újmy pravdě, jež je zamýšlena. Modlete se za mne k Bohu a pozdravujte se navzájem ve svatém pokoji. Mistr Jan Hus, v okovech a v žaláři, stojící již na břehu přítomného života, očekávající nazítří strašnou smrt, která, jak doufám, očistí mé hříchy, z milosti Boží neshledajíc na mně nijakého kacířství, když z ce- lého srdce vyznávám všelikou víry hodnou pravdu. Psáno ve čtvrtek před vigilií svatého Petra. Prosím, milujte Betlém a na mé místo ustanovte Havla, 121 pro- tože doufám, že Pán jest s ním. Amen.
[ 16] [V Kostnici v minoritském vězení 27. června 1415] M. JAN HUS UNIVERZITÉ PRAŽSKÉ. NAPOMÍNÁ JEJÍ ČLENY, ABY ZUSTALI SVORNÍ A STÁLÍ, PROTOŽE NEODVOLAL ŽÁDNÝ ČLÁNEK, AČ VŠECHNY BLUDY ODMÍTA. SVYM NÁSTUPCEM V BETLÉMSKÉ KAPLI DOPORUČUJE HAVLÍKA, PETRA Z MLADONOVIC PAK JEJICH PŘÍZNI 188 I 189 Ctění a v Kristu Ježíši nejmilejší mistři, bakaláři a studenti univerzity pražské! Napomínám vás pro samého nejlaskavějšího Ježíše, abyste se navzájem milovali, rozkoly vypleli, o čest boží především usilovali, majíce mne na paměti, kterak jsem vždy usiloval uvésti prospěch uni- verzity ke cti boží, kterak jsem se rmoutíval nad vašimi nesváry a výtrž- nostmi, kterak jsem přeslavný náš národ l chtíval shromážditi v jedno. A ejhle, jak v některých mých nejmilejších, pro něž bych byl na- sadil život, stal se mi příliš hořkým [srv. 4. Král. 14, 26], skličuje mě ponížením, rouháním a nakonec hořkou smrtí. Odpusť jim Bůh všemo- houcí, protože nevědí, co učinili [srv. Luk. 23, 34]. Za ně se s upřímným srdcem modlím, aby jim odpustil. Jinak, nejmilejší v Kristu Ježíši, stůjte v poznané pravdě, která ví- tězí nade vším [srv. 3. Esdr. 4, 41] a sílu má až na věky. Vězte také, že jsem žádného článku neodvolal ani neodpřisáhl. Koncil chtěl, abych o článcích, z knížek vybraných, o všech i o každém jednotlivém prohlásil, že jsou křivé. Nechtěl jsem, leda by mi nespráv- nost dokázali z Písma. Proto ať by byl kterýkoli křivý smysl v kterémkoli z těch článků, toho se zříkám a svěřuji jej opravě Pána Ježíše Krista, který zná můj upřímný úmysl, nevykládaje v křivý smysl, jehož já neza- mýšlím. A vás rovněž napomínám v Pánu, mohli-li byste v některém z oněch článků shledat smysl křivý, abyste se ho zřekli, ale vždy bez újmy pravdě, jež je zamýšlena. Modlete se za mne k Bohu a pozdravujte se navzájem ve svatém pokoji. Mistr Jan Hus, v okovech a v žaláři, stojící již na břehu přítomného života, očekávající nazítří strašnou smrt, která, jak doufám, očistí mé hříchy, z milosti Boží neshledajíc na mně nijakého kacířství, když z ce- lého srdce vyznávám všelikou víry hodnou pravdu. Psáno ve čtvrtek před vigilií svatého Petra. Prosím, milujte Betlém a na mé místo ustanovte Havla, 121 pro- tože doufám, že Pán jest s ním. Amen.
Strana 189
1 11 * * Písek. Královský hrad s gotickým mostem. Doporoučím vám Petra z Mladoňovic, nejvěrnějšího a nejstálejšího svého těšitele a posilovatele. [171 [V Kostnici ve vězení u minoritů 1. července 1415] M. JAN HUS ČINÍ POSLEDNÍ PROHLÁŠENÍ K ZÁSTUPCŮM KONCILU Já Jan Hus, v naději kněz Ježíše Krista, boje se uraziti Boha a boje se upadnouti v křivopřísežnictví, nechci odpřisáhnouti v celku ani jednot- livě článků, které proti mně předvedli v svědectvích křiví svědkové, protože jsem jich — Bůh mi svědek — ani nekázal ani netvrdil ani ne- hájil, jak řekli, že jsem jich hájil, je kázal neb tvrdil atd. Dále: o článcích, vybraných z mých knížek, aspoň o těch, které byly správně vybrány, pravím, že kterýkoli z nich obsahuje nějaký křivý smysl, toho se odříkám. Boje se však uraziti pravdu a mluviti proti mí- nění světců, nechci kteréhokoli z nich odpřisáhnouti. A kdyby bylo možno, aby byl nyní hlas můj celému světu zjevný, jakož zjevna bude každá lež a každý můj hřích v den soudný, každou nesprávnost a každý blud, jejž jsem kdy pojal k vyslovení nebo vyslovil, velmi rád bych odvolal před celým světem. To pravím a píši svobodně a dobrovolně. Psáno vlastní mou rukou dne prvního července.
1 11 * * Písek. Královský hrad s gotickým mostem. Doporoučím vám Petra z Mladoňovic, nejvěrnějšího a nejstálejšího svého těšitele a posilovatele. [171 [V Kostnici ve vězení u minoritů 1. července 1415] M. JAN HUS ČINÍ POSLEDNÍ PROHLÁŠENÍ K ZÁSTUPCŮM KONCILU Já Jan Hus, v naději kněz Ježíše Krista, boje se uraziti Boha a boje se upadnouti v křivopřísežnictví, nechci odpřisáhnouti v celku ani jednot- livě článků, které proti mně předvedli v svědectvích křiví svědkové, protože jsem jich — Bůh mi svědek — ani nekázal ani netvrdil ani ne- hájil, jak řekli, že jsem jich hájil, je kázal neb tvrdil atd. Dále: o článcích, vybraných z mých knížek, aspoň o těch, které byly správně vybrány, pravím, že kterýkoli z nich obsahuje nějaký křivý smysl, toho se odříkám. Boje se však uraziti pravdu a mluviti proti mí- nění světců, nechci kteréhokoli z nich odpřisáhnouti. A kdyby bylo možno, aby byl nyní hlas můj celému světu zjevný, jakož zjevna bude každá lež a každý můj hřích v den soudný, každou nesprávnost a každý blud, jejž jsem kdy pojal k vyslovení nebo vyslovil, velmi rád bych odvolal před celým světem. To pravím a píši svobodně a dobrovolně. Psáno vlastní mou rukou dne prvního července.
Strana 190
Písek. Arkády v královském hradu.
Písek. Arkády v královském hradu.
Strana 191
[18] [V Kostnici v minoritském vězení 5. července 1415] M. JAN HUS VE VEŘEJNÉM OSVĚDČENÍ LÍČÍ JEDNOSTRANNÝ PRŮBĚH SVÝCH VEŘEJNYCH SLYŠENÍ, ZEJMÉNA ŽE SE MU NEDOSTALO ŽÁDNÉHO POUČENÍ Já mistr Jan Hus, v naději sluha Ježíše Krista, srdečně touže, aby si Kristovi věrní nevzali po mém skonu příležitost k pohoršení z mé smrti, posuzujíce mne takřka jako zatvrzelého kacíře, bera si za svědka Ježíše Krista, za jehož zákon jsem si přál zemřít, píši toto přátelům pravdy na památku. Předně, že jsem osvědčoval při velmi četných soukromých slyšeních, potom při veřejných slyšeních koncilu, že se chci podvoliti poučení, opravení, odvolání i trestu, dostane-li se mi poučení, že jsem něco psal, učil nebo v odpovědi řekl, co by bylo na odpor pravdě. A že padesát doktorů — delegátů, jak oni říkali, koncilu — častěji ode mne káraných, i při veřejném slyšení koncilu, pro křivé vybírání článků, nechtělo mi dáti žádného soukromého poučení, ba nechtěli se mnou ani jednati, říka- jíce: „Ty musíš státi k rozhodnutí koncilu. A ten koncil, když jsem při veřejném slyšení uváděl písmo Kristovo nebo svatých doktorů, buď se vysmíval nebo říkal, že špatně rozumím, a doktoři říkali, že cituji nenáležitě. Jeden kardinál pak, v koncilu nejvyšší, li a jeho delegát, vyňav lístek řekl při veřejném slyšení: 121 „Ejhle, jeden mistr svaté teolo- gie 131 dodal mi tento námět; mluvte o něm.“ Byl to pak námět o spo- lečné jsoucnosti. Připustil jsem o ní, že jest v božství. Potom, když on byl v nesnázích, ač je pokládán za velmi zdatného doktora teologie, řekl jsem mu o společné jsoucnosti stvořené, jež jest první bytí stvořené, udělované jednotlivým stvořením. Z ní on chtěl dokazovati trvání chle- ba hmotného, 14 ale byv zřejmě doveden k vrcholné neznalosti ná- mětu, zmlkl. A hned se dal do dovozování jeden anglický doktor, ale podobně uvázl v nesnázích. A jiný anglický doktor, 15 který mi v soukromém slyšení řekl, že Viklef chtěl zničiti všechnu vědu a že v každé své knize, i ve spisech logických, psal bludy, ten vstal a začal dovozovati o mnohonásobení těla Kristova v hostii, a uváznuv při námětu, když mu říkali, aby mlčel, pravil: „Ejhle, ten vychytrale klame koncil; dejte si pozor, aby nebyl 16 koncil oklamán, jako byl oklamán Berengariem.“ 1 A když ten mlčel, začal kdosi hlučně dovozovat o společné jsouc- nosti stvořené, avšak zástup na něho křičel. Já však povstav, žádal jsem, aby mu bylo dopřáno slyšení, pravě mu: „Dovozujte statečně, já chci rád odpovídat.“ A on podobně uvázl a mrzutě dodal: „Je to kacířství. 190 191
[18] [V Kostnici v minoritském vězení 5. července 1415] M. JAN HUS VE VEŘEJNÉM OSVĚDČENÍ LÍČÍ JEDNOSTRANNÝ PRŮBĚH SVÝCH VEŘEJNYCH SLYŠENÍ, ZEJMÉNA ŽE SE MU NEDOSTALO ŽÁDNÉHO POUČENÍ Já mistr Jan Hus, v naději sluha Ježíše Krista, srdečně touže, aby si Kristovi věrní nevzali po mém skonu příležitost k pohoršení z mé smrti, posuzujíce mne takřka jako zatvrzelého kacíře, bera si za svědka Ježíše Krista, za jehož zákon jsem si přál zemřít, píši toto přátelům pravdy na památku. Předně, že jsem osvědčoval při velmi četných soukromých slyšeních, potom při veřejných slyšeních koncilu, že se chci podvoliti poučení, opravení, odvolání i trestu, dostane-li se mi poučení, že jsem něco psal, učil nebo v odpovědi řekl, co by bylo na odpor pravdě. A že padesát doktorů — delegátů, jak oni říkali, koncilu — častěji ode mne káraných, i při veřejném slyšení koncilu, pro křivé vybírání článků, nechtělo mi dáti žádného soukromého poučení, ba nechtěli se mnou ani jednati, říka- jíce: „Ty musíš státi k rozhodnutí koncilu. A ten koncil, když jsem při veřejném slyšení uváděl písmo Kristovo nebo svatých doktorů, buď se vysmíval nebo říkal, že špatně rozumím, a doktoři říkali, že cituji nenáležitě. Jeden kardinál pak, v koncilu nejvyšší, li a jeho delegát, vyňav lístek řekl při veřejném slyšení: 121 „Ejhle, jeden mistr svaté teolo- gie 131 dodal mi tento námět; mluvte o něm.“ Byl to pak námět o spo- lečné jsoucnosti. Připustil jsem o ní, že jest v božství. Potom, když on byl v nesnázích, ač je pokládán za velmi zdatného doktora teologie, řekl jsem mu o společné jsoucnosti stvořené, jež jest první bytí stvořené, udělované jednotlivým stvořením. Z ní on chtěl dokazovati trvání chle- ba hmotného, 14 ale byv zřejmě doveden k vrcholné neznalosti ná- mětu, zmlkl. A hned se dal do dovozování jeden anglický doktor, ale podobně uvázl v nesnázích. A jiný anglický doktor, 15 který mi v soukromém slyšení řekl, že Viklef chtěl zničiti všechnu vědu a že v každé své knize, i ve spisech logických, psal bludy, ten vstal a začal dovozovati o mnohonásobení těla Kristova v hostii, a uváznuv při námětu, když mu říkali, aby mlčel, pravil: „Ejhle, ten vychytrale klame koncil; dejte si pozor, aby nebyl 16 koncil oklamán, jako byl oklamán Berengariem.“ 1 A když ten mlčel, začal kdosi hlučně dovozovat o společné jsouc- nosti stvořené, avšak zástup na něho křičel. Já však povstav, žádal jsem, aby mu bylo dopřáno slyšení, pravě mu: „Dovozujte statečně, já chci rád odpovídat.“ A on podobně uvázl a mrzutě dodal: „Je to kacířství. 190 191
Strana 192
192 I 193 Jak veliký pak křik, jak veliké zlehčování, vysmívání a rouhání se dělo proti mně od toho shromáždění, vědí páni Václav z Dubé a Jan z Chlumu a jeho písař Petr, 11 rytířové nejstálejší a milovníci pravdy Páně. Pročeži já, často byv zavalen tak silným křikem, řekl jsem tato slova: „Měl jsem za to, že v tomto koncilu bude větší úcta, dobrota a kázeň.“ A tehdy slyšeli všichni, protože král přikázal zjednati ticho. 18 Kardi- nál však, který předsedal koncilu, pravil: „Na hradě J"I jsi pokorněji mluvil.“ Já řekl: „Neboť tam nižádný na mne nekřičel, ale tuto všichni proti mně křičí.“ A on dodal: „Ejhle, koncil po tobě žádá, zda se chceš poddati poučení.“ Řekl jsem: „Chci, velmi rád, podle svých osvědčení.“ A on řekl: „Ejhle, to měj za poučení, že doktoři tvrdí, že články vybrané z tvých knížek jsou bludy, jež máš odvolat, a to, co bylo doloženo svědky, odpřisáhnout.“ Král pak řekl: „Ejhle, bude ti krátce napsáno a ty odpovíš.“ A kardinál řekl: „Tak se stane v příštím slyšení. A koncil se hned zdvihl. Jak veliká jsem potom vytrpěl pokušení, ví Bůh. [ 19] [V Kostnici v žaláři asi 5. července 1415] M. JAN HUS PŘÁTELŮM V ČECHÁCH, JIMŽ DĚKUJE ZA JEJICH SLUŽBY A JIMŽ POSÍLÁ POSLEDNÍ POZDRAVY Bůh s vámi! A rač vám dáti věčnou odplatu za to, že jste pro mne učinili mnoho dobrého. Také pro mne, ač snad budu již mrtev, nedejte utrpěti škody panu Janovi, 11 věrnému a statečnému rytíři a mému vznešenému dobrodinci, prosím pro Pána Boha, milý pane Petře mincmistře 120 a paní Anno. 131. Také prosím, abyste byli řádně živi a poslouchali Boha tak, jako jste mu naslouchali dosud. Královně, 14 mé milostivé paní, poděkujte za mne za vše dobré, co pro mne učinila. Pozdravte své blízké i jiné věrné přátele, jichž není možno vypsat. Prosím také všechny, aby za mne prosili Pána Boha, u jehož Svaté Milosti se s jeho svatou pomocí brzy shledáme, amen. Psán jest list v žaláři v očekávání odsouzení na smrt, v okovech, což, jak věřím, snáším pro zákon boží. Pro Pána Boha, nedejte utiskovati dobrých kněží! Mistr Jan Hus v naději sluha boží. Petře, 151 příteli nejmilejší, ponech si kožich na mou památku! Pane Jindřichu Lefle, J8 buď dobře živ se svou manželkou, dě- kuji ti za dobrodiní. Bůh buď tvou odplatou! Věrný příteli pane Lidhéři s paní Margretou a panem Škopkem, l
192 I 193 Jak veliký pak křik, jak veliké zlehčování, vysmívání a rouhání se dělo proti mně od toho shromáždění, vědí páni Václav z Dubé a Jan z Chlumu a jeho písař Petr, 11 rytířové nejstálejší a milovníci pravdy Páně. Pročeži já, často byv zavalen tak silným křikem, řekl jsem tato slova: „Měl jsem za to, že v tomto koncilu bude větší úcta, dobrota a kázeň.“ A tehdy slyšeli všichni, protože král přikázal zjednati ticho. 18 Kardi- nál však, který předsedal koncilu, pravil: „Na hradě J"I jsi pokorněji mluvil.“ Já řekl: „Neboť tam nižádný na mne nekřičel, ale tuto všichni proti mně křičí.“ A on dodal: „Ejhle, koncil po tobě žádá, zda se chceš poddati poučení.“ Řekl jsem: „Chci, velmi rád, podle svých osvědčení.“ A on řekl: „Ejhle, to měj za poučení, že doktoři tvrdí, že články vybrané z tvých knížek jsou bludy, jež máš odvolat, a to, co bylo doloženo svědky, odpřisáhnout.“ Král pak řekl: „Ejhle, bude ti krátce napsáno a ty odpovíš.“ A kardinál řekl: „Tak se stane v příštím slyšení. A koncil se hned zdvihl. Jak veliká jsem potom vytrpěl pokušení, ví Bůh. [ 19] [V Kostnici v žaláři asi 5. července 1415] M. JAN HUS PŘÁTELŮM V ČECHÁCH, JIMŽ DĚKUJE ZA JEJICH SLUŽBY A JIMŽ POSÍLÁ POSLEDNÍ POZDRAVY Bůh s vámi! A rač vám dáti věčnou odplatu za to, že jste pro mne učinili mnoho dobrého. Také pro mne, ač snad budu již mrtev, nedejte utrpěti škody panu Janovi, 11 věrnému a statečnému rytíři a mému vznešenému dobrodinci, prosím pro Pána Boha, milý pane Petře mincmistře 120 a paní Anno. 131. Také prosím, abyste byli řádně živi a poslouchali Boha tak, jako jste mu naslouchali dosud. Královně, 14 mé milostivé paní, poděkujte za mne za vše dobré, co pro mne učinila. Pozdravte své blízké i jiné věrné přátele, jichž není možno vypsat. Prosím také všechny, aby za mne prosili Pána Boha, u jehož Svaté Milosti se s jeho svatou pomocí brzy shledáme, amen. Psán jest list v žaláři v očekávání odsouzení na smrt, v okovech, což, jak věřím, snáším pro zákon boží. Pro Pána Boha, nedejte utiskovati dobrých kněží! Mistr Jan Hus v naději sluha boží. Petře, 151 příteli nejmilejší, ponech si kožich na mou památku! Pane Jindřichu Lefle, J8 buď dobře živ se svou manželkou, dě- kuji ti za dobrodiní. Bůh buď tvou odplatou! Věrný příteli pane Lidhéři s paní Margretou a panem Škopkem, l
Strana 193
☞ Leo S ly k A S l Z A ☞ A r ☞ — Písek. Bašta u Putimské brány. s Mikéskou 31 a s jinými, dej vám bůh věčnou odplatu za vše dobré, co jste pro mne učinili. Věrný a milý mistře Křišťane, 19. Bůh buď s tebou! Mistře Martínku, 110 můj žáku, pomni, co jsem tě věrně učil! Mistře Mikuláši, ]11 královnin kněže Petře 1121 i jiní mistři a kněží, dbejte slova božího! Kněže Havlíku, ]131 kaž slovo boží! A všechny prosím, aby byli pevni v pravdě boží.
☞ Leo S ly k A S l Z A ☞ A r ☞ — Písek. Bašta u Putimské brány. s Mikéskou 31 a s jinými, dej vám bůh věčnou odplatu za vše dobré, co jste pro mne učinili. Věrný a milý mistře Křišťane, 19. Bůh buď s tebou! Mistře Martínku, 110 můj žáku, pomni, co jsem tě věrně učil! Mistře Mikuláši, ]11 královnin kněže Petře 1121 i jiní mistři a kněží, dbejte slova božího! Kněže Havlíku, ]131 kaž slovo boží! A všechny prosím, aby byli pevni v pravdě boží.
Strana 194
Strana 195
STÍŽNÝ LIST ČESKÉ A MORAVSKÉ ŠLECHTY
STÍŽNÝ LIST ČESKÉ A MORAVSKÉ ŠLECHTY
Strana 196
STÍŽNY LIST ČESKÉ A MORAVSKÉ ŠLECHTY ZE DNE 2. ZÁŘÍ 1415, POSLANÝ KOSTNICKÉMU KONCILU PROTI UPÁLENÍ M. JANA HUSA Veledůstojným v Kristu otcům a pánům kardinálům, patriarchům, pri- masům, arcibiskupům, biskupům, vyslancům, doktorům a mistrům a celému koncilu kostnickému. My rytíři, vladykové, panoši a ostatní korunní erbovníci nejkře- sťanštějšího Království českého, zde kolem svými jmény a pečetěmi po- depsaní, přání všeho dobrého a zachovávání přikázání Pána Ježíše Krista. Poněvadž se zajisté přirozeným i božským právem každému přika- zuje činiti jinému, co chce, aby se jemu dálo, a zapovídá jinému dělati, co by nechtěl, aby se jemu stalo, podle slov Spasitelových: »Všechno, cokoli chcete, aby lidé činili vám, i vy totéž čiňte i jim, neboť zajisté to jest zákon a proroci«, [Mat. 7, 12] ba, jak volá nádoba vyvolení: »Plnost Zákona jest láska« [Řím. 13, 10] a veškeren zákon se naplňuje v jednom výroku: »Milovati budeš bližního svého jako sebe samého«; [Mat. 22, 39 a Mar. 12, 31]: proto my, usilujíce s pomocí boží, pokud můžeme, o svrchu řečený zákon boží a milování bližního, za nejmilejšího našeho bližního, dobré paměti ctihodného mistra Jana Husa, hotového bakaláře svaté teologie, evangelického kazatele, kterého jste nedávno na koncilu kostnickém, nevíme, jakým duchem vedeni, ač se nepřiznal, ani nebyl řádně, jak se slušelo, usvědčen, a ač jste proti němu nedovodili a nedo- kázali žádné bludy a kacířstva, nýbrž jen na zvrácené, falešné a bezo- hledné žaloby, udání a podněcování úhlavních nepřátel jeho, našeho Království a Markrabství moravského, odsoudili jako zatvrzelého kacíře a po odsouzení jste ho potrestali hroznou a nejpotupnější smrtí na věč- nou hanbu a skvrnu našeho nejkřesťanštějšího Království českého a nej- jasnějšího Markrabství moravského a nás všech — jakož jsme nejjasněj- šímu knížeti a pánu, panu Zimundovi, římskému a uherskému králi atd. králi, dědici a pánu našemu milostivému, poslali J1 do Kostnice naše psaní, která také byla ve vašich shromážděních čtena a zveřejněna a jež zde chceme míti jakoby vložena, a která jste, jak se vypráví, na naši han- bu a potupu vrhli do jícnu ohně, tak i nyní jsme se rozhodli tímto poslati Vašim Otcovstvím otevřené své listy za řečeného mistra Jana Husa, veřejně srdcem i ústy vyznávajíce a prohlašujíce, že ten mistr Jan Hus byl naprosto muž dobrý, spravedlivý a pravověrný, mnoho let v našem království životem a mravy i pověstí chvalně zachovalý a osvědčený; a pravověrně učil nás i naše poddané zákonu evangelickému a svatých proroků, knihám Starého a Nového zákona, podle výkladu svatých a od církve schválených doktorů kázal a mnoho ve spisech zanechal, přičemž všechny bludy a kacířstva velmi vytrvale zavrhoval a k jejich zavržení nás i všechny Kristovy věřící stále a věrně napomínal a také k pokoji a lásce, pokud mu bylo možno, slovem, písmem i skutkem nepřetržitě vyzýval, takže jsme nikdy ani neslyšeli,
STÍŽNY LIST ČESKÉ A MORAVSKÉ ŠLECHTY ZE DNE 2. ZÁŘÍ 1415, POSLANÝ KOSTNICKÉMU KONCILU PROTI UPÁLENÍ M. JANA HUSA Veledůstojným v Kristu otcům a pánům kardinálům, patriarchům, pri- masům, arcibiskupům, biskupům, vyslancům, doktorům a mistrům a celému koncilu kostnickému. My rytíři, vladykové, panoši a ostatní korunní erbovníci nejkře- sťanštějšího Království českého, zde kolem svými jmény a pečetěmi po- depsaní, přání všeho dobrého a zachovávání přikázání Pána Ježíše Krista. Poněvadž se zajisté přirozeným i božským právem každému přika- zuje činiti jinému, co chce, aby se jemu dálo, a zapovídá jinému dělati, co by nechtěl, aby se jemu stalo, podle slov Spasitelových: »Všechno, cokoli chcete, aby lidé činili vám, i vy totéž čiňte i jim, neboť zajisté to jest zákon a proroci«, [Mat. 7, 12] ba, jak volá nádoba vyvolení: »Plnost Zákona jest láska« [Řím. 13, 10] a veškeren zákon se naplňuje v jednom výroku: »Milovati budeš bližního svého jako sebe samého«; [Mat. 22, 39 a Mar. 12, 31]: proto my, usilujíce s pomocí boží, pokud můžeme, o svrchu řečený zákon boží a milování bližního, za nejmilejšího našeho bližního, dobré paměti ctihodného mistra Jana Husa, hotového bakaláře svaté teologie, evangelického kazatele, kterého jste nedávno na koncilu kostnickém, nevíme, jakým duchem vedeni, ač se nepřiznal, ani nebyl řádně, jak se slušelo, usvědčen, a ač jste proti němu nedovodili a nedo- kázali žádné bludy a kacířstva, nýbrž jen na zvrácené, falešné a bezo- hledné žaloby, udání a podněcování úhlavních nepřátel jeho, našeho Království a Markrabství moravského, odsoudili jako zatvrzelého kacíře a po odsouzení jste ho potrestali hroznou a nejpotupnější smrtí na věč- nou hanbu a skvrnu našeho nejkřesťanštějšího Království českého a nej- jasnějšího Markrabství moravského a nás všech — jakož jsme nejjasněj- šímu knížeti a pánu, panu Zimundovi, římskému a uherskému králi atd. králi, dědici a pánu našemu milostivému, poslali J1 do Kostnice naše psaní, která také byla ve vašich shromážděních čtena a zveřejněna a jež zde chceme míti jakoby vložena, a která jste, jak se vypráví, na naši han- bu a potupu vrhli do jícnu ohně, tak i nyní jsme se rozhodli tímto poslati Vašim Otcovstvím otevřené své listy za řečeného mistra Jana Husa, veřejně srdcem i ústy vyznávajíce a prohlašujíce, že ten mistr Jan Hus byl naprosto muž dobrý, spravedlivý a pravověrný, mnoho let v našem království životem a mravy i pověstí chvalně zachovalý a osvědčený; a pravověrně učil nás i naše poddané zákonu evangelickému a svatých proroků, knihám Starého a Nového zákona, podle výkladu svatých a od církve schválených doktorů kázal a mnoho ve spisech zanechal, přičemž všechny bludy a kacířstva velmi vytrvale zavrhoval a k jejich zavržení nás i všechny Kristovy věřící stále a věrně napomínal a také k pokoji a lásce, pokud mu bylo možno, slovem, písmem i skutkem nepřetržitě vyzýval, takže jsme nikdy ani neslyšeli,
Strana 197
ani nepoznali, ani s vynaložením veškeré pozornosti, že by byl svrchu- řečený mistr Jan Hus nějakému bludu nebo kacířství ve svých kázáních učil, je kázal nebo jakkoli tvrdil, anebo že by nás nebo naše poddané nějakým slovem nebo činem pohoršil, nýbrž jsa zbožně a tiše v Kristu živ, všechny, jak mohl, slovem i skutkem velmi pečlivě vybízel k zacho- vání evangelického Zákona a ustanovení svatých Otců, k povznesení svaté matky církve a blahu bližních. A ani všechny tyto svrchu uvedené skutky, které jste k hanbě naší a řečených království a markrabství spáchali, vám nestačily a nad to ještě ctihodného mistra Jeronýma z Prahy, muže jistojistě zdrojem vý- mluvnosti oplývajícího, mistra sedmera svobodných umění a mudrce naprosto osvíceného, ač jste ho nespatřili, neslyšeli, ač se nepřiznal, ani nebyl usvědčen, pouze na nepravé udání jeho a našich zrádců beze všeho milosrdenství jste jali, uvěznili a již snad usmrtili, tak jako jste i mistra Jana Husa přeukrutnou smrtí zahubili. 121 Mimo to — a oznamujeme to s velikou bolestí — došlo k našemu sluchu a zřejmě jsme to usoudili z Vašich listů, 13 kterak jacísi utrhači, Bohu i lidem protivní a našeho Království českého a Markrabství mo- ravského nepřátelé a zrádci, před Vámi a Vaším koncilem nás a řečené království naše a markrabství přetěžce a přehanebně udali, tvrdíce, tře- bas falešně, lživě a zrádně, že se v napřed řečených Království českém a Markrabství moravském rozbujely rozličné bludy a srdce naše i mno- hých věrných obyvatelů mnohonásobně a těžce nakazily do té míry, takže by, kdyby nebyl rychle přiložen brus napravení, řečené králov- ství a markrabství i jeho Kristovi věrní utrpěli na svých duších nena- hraditelnou škodu a zkázu. Věru, jak můžeme snášeti tyto ukrutné a přezhoubné křivdy, bez nejmenšího našeho provinění, třebas lživě a falešně uvalené na nás a řečená království a markrabství, když milostí boží, zatímco skoro všechna jiná království světa často kolísala, rozkol a vzdoropapeže pod- porovala, naše nejkřesťanštější Království české a nejjasnější Markrab- ství moravské od doby, kdy přijala křesťanskou víru Pána našeho Ježíše Krista, jako nejdokonalejší šestistěn 14 bez hany vždy pevně a nepře- tržitě lnula k svaté církvi římské a prokazovala jí upřímnou poslušnost. A jak značnými náklady a převelikými pracemi, nebo s jakou svatou úctou a povinnou uctivostí uctívali svatou matku církev a její pastýře skrze svá knížata a své věřící, jest nad světlo jasněji zřejmé celému světu. A Vy sami, chcete-li přiznati pravdu, jste svědky všeho toho, co jsme uvedli. Abychom však podle výroku apoštolova [2. Kor. 8, 21] pečovali o dobro nejen před Bohem, ale i před lidmi a abychom pro nedbání pře- slavné pověsti řečených našich království a markrabství nebyli shledáni ukrutnými ke svým bližním, proto majíce pevnou víru v Pána našeho Ježíše Krista, čisté a upřímné svědomí a úmysl a pravou i správnou víru, zněním tohoto listu Vašim Otcovstvím i všem Kristovým věřícím oznamujeme a ohlašujeme, srdcem i ústy veřejně vyznávajíce: že kdo- koli z lidí, ať by byl kteréhokoli stavu, hodnosti nebo důstojnosti, po- 196 197
ani nepoznali, ani s vynaložením veškeré pozornosti, že by byl svrchu- řečený mistr Jan Hus nějakému bludu nebo kacířství ve svých kázáních učil, je kázal nebo jakkoli tvrdil, anebo že by nás nebo naše poddané nějakým slovem nebo činem pohoršil, nýbrž jsa zbožně a tiše v Kristu živ, všechny, jak mohl, slovem i skutkem velmi pečlivě vybízel k zacho- vání evangelického Zákona a ustanovení svatých Otců, k povznesení svaté matky církve a blahu bližních. A ani všechny tyto svrchu uvedené skutky, které jste k hanbě naší a řečených království a markrabství spáchali, vám nestačily a nad to ještě ctihodného mistra Jeronýma z Prahy, muže jistojistě zdrojem vý- mluvnosti oplývajícího, mistra sedmera svobodných umění a mudrce naprosto osvíceného, ač jste ho nespatřili, neslyšeli, ač se nepřiznal, ani nebyl usvědčen, pouze na nepravé udání jeho a našich zrádců beze všeho milosrdenství jste jali, uvěznili a již snad usmrtili, tak jako jste i mistra Jana Husa přeukrutnou smrtí zahubili. 121 Mimo to — a oznamujeme to s velikou bolestí — došlo k našemu sluchu a zřejmě jsme to usoudili z Vašich listů, 13 kterak jacísi utrhači, Bohu i lidem protivní a našeho Království českého a Markrabství mo- ravského nepřátelé a zrádci, před Vámi a Vaším koncilem nás a řečené království naše a markrabství přetěžce a přehanebně udali, tvrdíce, tře- bas falešně, lživě a zrádně, že se v napřed řečených Království českém a Markrabství moravském rozbujely rozličné bludy a srdce naše i mno- hých věrných obyvatelů mnohonásobně a těžce nakazily do té míry, takže by, kdyby nebyl rychle přiložen brus napravení, řečené králov- ství a markrabství i jeho Kristovi věrní utrpěli na svých duších nena- hraditelnou škodu a zkázu. Věru, jak můžeme snášeti tyto ukrutné a přezhoubné křivdy, bez nejmenšího našeho provinění, třebas lživě a falešně uvalené na nás a řečená království a markrabství, když milostí boží, zatímco skoro všechna jiná království světa často kolísala, rozkol a vzdoropapeže pod- porovala, naše nejkřesťanštější Království české a nejjasnější Markrab- ství moravské od doby, kdy přijala křesťanskou víru Pána našeho Ježíše Krista, jako nejdokonalejší šestistěn 14 bez hany vždy pevně a nepře- tržitě lnula k svaté církvi římské a prokazovala jí upřímnou poslušnost. A jak značnými náklady a převelikými pracemi, nebo s jakou svatou úctou a povinnou uctivostí uctívali svatou matku církev a její pastýře skrze svá knížata a své věřící, jest nad světlo jasněji zřejmé celému světu. A Vy sami, chcete-li přiznati pravdu, jste svědky všeho toho, co jsme uvedli. Abychom však podle výroku apoštolova [2. Kor. 8, 21] pečovali o dobro nejen před Bohem, ale i před lidmi a abychom pro nedbání pře- slavné pověsti řečených našich království a markrabství nebyli shledáni ukrutnými ke svým bližním, proto majíce pevnou víru v Pána našeho Ježíše Krista, čisté a upřímné svědomí a úmysl a pravou i správnou víru, zněním tohoto listu Vašim Otcovstvím i všem Kristovým věřícím oznamujeme a ohlašujeme, srdcem i ústy veřejně vyznávajíce: že kdo- koli z lidí, ať by byl kteréhokoli stavu, hodnosti nebo důstojnosti, po- 196 197
Strana 198
stavení, stupně nebo řehole, by řekl nebo tvrdil, říká nebo tvrdí, že se v řečených Království českém a Markrabství moravském rozbujely bludy a kacířství a nás a jiné jejich Kristovy věřící, jak napřed uvedeno, nakazily — vyjímaje jedinou osobu nejjasnějšího panovníka a pána, pana Zikmunda, římského a uherského atd. krále, dědice a pána našeho milo- stivého, který, jak věříme a doufáme, jest v tom, co jest svrchu uvedeno, nevinen —, že každý a kdokoli takový, jak jest svrchu pověděno, přímo lže v svou hlavu jako nejhorší ničema, nejvěrolomnější proradce a zrádce řečených království a markrabství i náš a sám naprosto nejzhoubnější kacíř a vší špatnosti a ničemnosti, ba i dábla syn, který jest »lhářem a otcem jeho« [Jan 8, 4]. Přesto však nyní přenecháváme uvedené křivdy Pánu, »jehož jest pomsta« [Řím. 12, 9 a Žid. 10, 30] a jenž »vrchovatě oplatí těm, kdož pýchu provádějí«, a budeme je u budoucího papeže, kterého Pán Bůh postaví v čelo svaté církve jako jediného a nepochybného pastýře, dále a šíře stíhati. A když budeme jemu s vůlí boží jakožto věrní synové prokazovati povinnou úctu a poslušnost v tom, co jest dovolené a slušné, s rozumem a zákonem božím shodné, budeme žádati a prositi, aby ve všech a o všech uvedených věcech i na každou zvláště opatřil nám i ře- čeným království a markrabství podle zákona Pána Ježíše Krista a usta- novení svatých Otců vhodný prostředek. Ale bez zřetele k tomu, co bylo svrchu uvedeno, chceme hájiti a chrániti zákon Pána Ježíše Krista a jeho oddané, pokorné a vytrvalé kazatele až do vylití krve beze všeho strachu a nedbajíce ustanovení lidských tomu na odpor vydaných. Dáno v Praze léta Páně 1415, dne 2. měsíce září, v plném sněmu velmožů, pánů, předáků a šlechticů Království českého a Markrabství moravského s přivěšením našich pečetí. IIl 1. Čeněk z Veselí jinak z Vartenberka, nejvyšší purkrabí pražský. 2. La- cek z Kravař, hejtman Markrabství moravského. 3. Boček starší z Kun- štátu jinak z Poděbrad. 4. Vilém ze Zvířetic. 5. Jan starší z Hradce. 6. Jindřich z Vartenberka, purkrabí v Hradci Králové. 7. Mikeš z Pot- štejna jinak ze Žampachu. 8. Jindřich Škopek z Dubé. 9. Oldřich z Hradce. 10. Jan mladší z Opočna. 11. Smil ze Šternberka. 12. Hynek Krušina z Lichtenburka. 13. Boček mladší z Kunštátu jinak z Poděbrad. 14. Bavor z Potštejna. 15. Jan Puška z Kunštátu. 16. Jan z Lomnice. 17. Milota z Kravař. 18. Heřman z Landštejna. 19. Jan z Rožmitálu. 20. Půta z Častolovic. 21. Zdislav ze Zvířetic. 22. Vok z Valdštejna. 23. Václav ze Zvířetic. 24. Vilém z Potštejna. 25. Petr ze Zvířetic. 26. Arnošt z Rychemburka. 27. Jan z Vlašimě. 28. Jan z Landštejna. 29. Zdeněk Medek z Týnce. 30. Zdeněk z Rožmitálu. 31. Mikuláš z Valdštejna. 32. Petr z Janovic jinak z Chlumce. 33. Jan Sádlo z Mili- čína jinak z Kostelce. 34. Jan z Košumberka. 35. Mikuláš z Mochova jinak z Rožďalovic.
stavení, stupně nebo řehole, by řekl nebo tvrdil, říká nebo tvrdí, že se v řečených Království českém a Markrabství moravském rozbujely bludy a kacířství a nás a jiné jejich Kristovy věřící, jak napřed uvedeno, nakazily — vyjímaje jedinou osobu nejjasnějšího panovníka a pána, pana Zikmunda, římského a uherského atd. krále, dědice a pána našeho milo- stivého, který, jak věříme a doufáme, jest v tom, co jest svrchu uvedeno, nevinen —, že každý a kdokoli takový, jak jest svrchu pověděno, přímo lže v svou hlavu jako nejhorší ničema, nejvěrolomnější proradce a zrádce řečených království a markrabství i náš a sám naprosto nejzhoubnější kacíř a vší špatnosti a ničemnosti, ba i dábla syn, který jest »lhářem a otcem jeho« [Jan 8, 4]. Přesto však nyní přenecháváme uvedené křivdy Pánu, »jehož jest pomsta« [Řím. 12, 9 a Žid. 10, 30] a jenž »vrchovatě oplatí těm, kdož pýchu provádějí«, a budeme je u budoucího papeže, kterého Pán Bůh postaví v čelo svaté církve jako jediného a nepochybného pastýře, dále a šíře stíhati. A když budeme jemu s vůlí boží jakožto věrní synové prokazovati povinnou úctu a poslušnost v tom, co jest dovolené a slušné, s rozumem a zákonem božím shodné, budeme žádati a prositi, aby ve všech a o všech uvedených věcech i na každou zvláště opatřil nám i ře- čeným království a markrabství podle zákona Pána Ježíše Krista a usta- novení svatých Otců vhodný prostředek. Ale bez zřetele k tomu, co bylo svrchu uvedeno, chceme hájiti a chrániti zákon Pána Ježíše Krista a jeho oddané, pokorné a vytrvalé kazatele až do vylití krve beze všeho strachu a nedbajíce ustanovení lidských tomu na odpor vydaných. Dáno v Praze léta Páně 1415, dne 2. měsíce září, v plném sněmu velmožů, pánů, předáků a šlechticů Království českého a Markrabství moravského s přivěšením našich pečetí. IIl 1. Čeněk z Veselí jinak z Vartenberka, nejvyšší purkrabí pražský. 2. La- cek z Kravař, hejtman Markrabství moravského. 3. Boček starší z Kun- štátu jinak z Poděbrad. 4. Vilém ze Zvířetic. 5. Jan starší z Hradce. 6. Jindřich z Vartenberka, purkrabí v Hradci Králové. 7. Mikeš z Pot- štejna jinak ze Žampachu. 8. Jindřich Škopek z Dubé. 9. Oldřich z Hradce. 10. Jan mladší z Opočna. 11. Smil ze Šternberka. 12. Hynek Krušina z Lichtenburka. 13. Boček mladší z Kunštátu jinak z Poděbrad. 14. Bavor z Potštejna. 15. Jan Puška z Kunštátu. 16. Jan z Lomnice. 17. Milota z Kravař. 18. Heřman z Landštejna. 19. Jan z Rožmitálu. 20. Půta z Častolovic. 21. Zdislav ze Zvířetic. 22. Vok z Valdštejna. 23. Václav ze Zvířetic. 24. Vilém z Potštejna. 25. Petr ze Zvířetic. 26. Arnošt z Rychemburka. 27. Jan z Vlašimě. 28. Jan z Landštejna. 29. Zdeněk Medek z Týnce. 30. Zdeněk z Rožmitálu. 31. Mikuláš z Valdštejna. 32. Petr z Janovic jinak z Chlumce. 33. Jan Sádlo z Mili- čína jinak z Kostelce. 34. Jan z Košumberka. 35. Mikuláš z Mochova jinak z Rožďalovic.
Strana 199
III ] 36. Mikuláš starší z Ledče. 37. Mikuláš mladší z Ledče. 38. Zikmund z Milešovic. 39. Václav z Ostrova. 40. Bohuslav z Kožlí. 41. Jan z Onšo- va. 42. Jetřich ze Studeného. 43. Jan ze Studeného. 44. Alšík z Martinic. 45. Mladota z Dobré Vody. 46. Milota z Bohdanče. 47. Mikšík z Hůrky. 48. Vykéř z Jenišovic. 49. Václav ze Sulislavic. 50. Erazim z Otročic. 51. Linhart z Kunějovic. 52. Bohuněk z Borovic (Borovnice). 53. Bolech z Dalkovic. 54. Jan z Dalkovic. 55. Vítek ze Zhoře. 56. Mlýnek ze Sedmi- pan (Sedmipánů). 57. Vilém ze Soutic. 58. Matěj ze Soutic. 59. Odolen ze Sloupné. 60. Jaroš z Proseče. 61. Diviš z Pertoltic. 62. Vavřinec z Bohdanče. 63. Jan z Proseče. 64. Perknéř z Ostrova. 65. Bozděch z Ostrova. 66. Jan ze Zbraslavic. 67. Smil ze Švabinova. 68. Jan z Tuně- chod. 69. Petr ze Kšel. 70. Albert z Nelechova. 71. Jetřich ze Lhotice. 72. Předbor ze Speřic. 73. Oneš z Kamenice. 74. Jindřich z Leštiny. 75. Václav z Dobrovítova. 76. Maršík ze Skály. 77. Ruprecht z Okrouhli- ce. 78. Vítek ze Žehušic. 79. Jan z Žíňan. 80. Bohuněk z Proseče. 81. Léva z Lukého. 82. Přech ze Žíňan. 83. Markvart z Kojkovic. 84. Václav z Věřic. 85. Mikuláš z Pohledu. 86. Petr z Pohledu. 87. Václav z Polné. 88. Jan z Leskovic. 89. Jindřich z Čachovic. 90. Miksa z Petrovic. 91. Markvart ze Lhotice. 92. Václav ze Lhotice. 93. Maršík z Alberovic. 94. Pešík z Alberovic. 95. Chýna z Košetic. 96. Petr z Miletína. 97. Slá- vek z Komorovic. 98. Mikuláš z Jiřic. 99. Jan z Bystrého. 100. Mikuláš z Třebelic. 101. Jan z Polné. 102. Beneš z Vlačic. 103. Mikuláš z Vlačic. 104. Petr z Vyčap. 105. Štěpán z Vyčap. 106. Hanušek z Běstviny. 107. Jan z Ostrožna. 108. Hertvík ze Spáčic. 109. Martin z Dačic. 110. Chva- lek z Hostovlic. 111. Racek z Vrdů. 112. Lidéř z Horek. 113. Vejkl ze Semtěše. 114. Jan ze Suchotlesk. 115. Procek z Chořova. 116. Albert ze Šebestěnic. 117. Jan ze Znanče. 118. Oldřich z Dobrovítova. 119. Zdich ze Lhoty. 120. Matěj z Chýstovic. 121. Vilém z Ostrova. 122. Jan ze Zdebuzevsi (?). 123. Jan z Vrbky. 124. Jošt ze Zhoře. 125. Brum z Bělé. 126. Bartoloměj z Dobré Vody. 127. Zdeněk z Přemilovic. 128. Martin ze Zdeslavic. 129. Záviše ze Zdeslavic. 130. Petr z Brloha. 131. Zdislav z Dobré Vody. 132. Chyna z Pavlova. 133. Předbor ze Lhotice. 134. Kuneš z Pavlova. 135. Jindřich z Dobrovítova. 198 199 LIII 136. Petr z Malovic. 137. Jan z Malovic. 138. Zikmund z Malovic. 139. Petr z Pacova. 140. Jan z Kraselova. 141. Lipolt ze Žimuntic. 142. Jan z Hrádku. 143. Hrdoň z Kraselova. 144. Petr z Drslavic. 145. Jan z Dobronic. 146. Vlach z Březí. 147. Vilém z Mladějovic. 148. Hynek z Dražova. 149. Ctibor z Vesce. 150. Mikuláš z Dobromilic. 151. Filip ze Želče. 152. Petr z Radimovic. 153. Bušek z Uzdičova. 154. Vilém ze Skalice. 155. Lipolt z Ústupenic. 156. Přibíček z Ústupe- nic. 157. Buzek z Drahova. 158. Jindřich odtudž. 159. Vilém z Mašovic. 160. Jan z Milenovic. 161. Jošt ze Želče. 162. Mikuláš z Velimovic.
III ] 36. Mikuláš starší z Ledče. 37. Mikuláš mladší z Ledče. 38. Zikmund z Milešovic. 39. Václav z Ostrova. 40. Bohuslav z Kožlí. 41. Jan z Onšo- va. 42. Jetřich ze Studeného. 43. Jan ze Studeného. 44. Alšík z Martinic. 45. Mladota z Dobré Vody. 46. Milota z Bohdanče. 47. Mikšík z Hůrky. 48. Vykéř z Jenišovic. 49. Václav ze Sulislavic. 50. Erazim z Otročic. 51. Linhart z Kunějovic. 52. Bohuněk z Borovic (Borovnice). 53. Bolech z Dalkovic. 54. Jan z Dalkovic. 55. Vítek ze Zhoře. 56. Mlýnek ze Sedmi- pan (Sedmipánů). 57. Vilém ze Soutic. 58. Matěj ze Soutic. 59. Odolen ze Sloupné. 60. Jaroš z Proseče. 61. Diviš z Pertoltic. 62. Vavřinec z Bohdanče. 63. Jan z Proseče. 64. Perknéř z Ostrova. 65. Bozděch z Ostrova. 66. Jan ze Zbraslavic. 67. Smil ze Švabinova. 68. Jan z Tuně- chod. 69. Petr ze Kšel. 70. Albert z Nelechova. 71. Jetřich ze Lhotice. 72. Předbor ze Speřic. 73. Oneš z Kamenice. 74. Jindřich z Leštiny. 75. Václav z Dobrovítova. 76. Maršík ze Skály. 77. Ruprecht z Okrouhli- ce. 78. Vítek ze Žehušic. 79. Jan z Žíňan. 80. Bohuněk z Proseče. 81. Léva z Lukého. 82. Přech ze Žíňan. 83. Markvart z Kojkovic. 84. Václav z Věřic. 85. Mikuláš z Pohledu. 86. Petr z Pohledu. 87. Václav z Polné. 88. Jan z Leskovic. 89. Jindřich z Čachovic. 90. Miksa z Petrovic. 91. Markvart ze Lhotice. 92. Václav ze Lhotice. 93. Maršík z Alberovic. 94. Pešík z Alberovic. 95. Chýna z Košetic. 96. Petr z Miletína. 97. Slá- vek z Komorovic. 98. Mikuláš z Jiřic. 99. Jan z Bystrého. 100. Mikuláš z Třebelic. 101. Jan z Polné. 102. Beneš z Vlačic. 103. Mikuláš z Vlačic. 104. Petr z Vyčap. 105. Štěpán z Vyčap. 106. Hanušek z Běstviny. 107. Jan z Ostrožna. 108. Hertvík ze Spáčic. 109. Martin z Dačic. 110. Chva- lek z Hostovlic. 111. Racek z Vrdů. 112. Lidéř z Horek. 113. Vejkl ze Semtěše. 114. Jan ze Suchotlesk. 115. Procek z Chořova. 116. Albert ze Šebestěnic. 117. Jan ze Znanče. 118. Oldřich z Dobrovítova. 119. Zdich ze Lhoty. 120. Matěj z Chýstovic. 121. Vilém z Ostrova. 122. Jan ze Zdebuzevsi (?). 123. Jan z Vrbky. 124. Jošt ze Zhoře. 125. Brum z Bělé. 126. Bartoloměj z Dobré Vody. 127. Zdeněk z Přemilovic. 128. Martin ze Zdeslavic. 129. Záviše ze Zdeslavic. 130. Petr z Brloha. 131. Zdislav z Dobré Vody. 132. Chyna z Pavlova. 133. Předbor ze Lhotice. 134. Kuneš z Pavlova. 135. Jindřich z Dobrovítova. 198 199 LIII 136. Petr z Malovic. 137. Jan z Malovic. 138. Zikmund z Malovic. 139. Petr z Pacova. 140. Jan z Kraselova. 141. Lipolt ze Žimuntic. 142. Jan z Hrádku. 143. Hrdoň z Kraselova. 144. Petr z Drslavic. 145. Jan z Dobronic. 146. Vlach z Březí. 147. Vilém z Mladějovic. 148. Hynek z Dražova. 149. Ctibor z Vesce. 150. Mikuláš z Dobromilic. 151. Filip ze Želče. 152. Petr z Radimovic. 153. Bušek z Uzdičova. 154. Vilém ze Skalice. 155. Lipolt z Ústupenic. 156. Přibíček z Ústupe- nic. 157. Buzek z Drahova. 158. Jindřich odtudž. 159. Vilém z Mašovic. 160. Jan z Milenovic. 161. Jošt ze Želče. 162. Mikuláš z Velimovic.
Strana 200
200 I 201 163. Pešík z Uzdičova. 164. Petr z Dubu. 165. Jan ze Rzavého. 166. Víta ze Rzavého. 167. Mikuláš z Polanky. 168. Lipolt z Moravče. 169. Jan ze Štítného. 170. Beneš ze Stranné. 171. Přibík z Cholunné. 172. Albert Rót z Dírného. 173. Mikuláš Rót z Dírného. 174. Linhart z Mnichu. 175. Mikuláš z Mnichu. 176. Chval ze Ždáru. 177. Jan ze Smilkova. 178. Rynart ze Vřesné. 179. Erazim z Nítovic. 180. Jošt z Pošně. 181. Hrdoň z Bozděchova. 182. Jaroslav z Vojkova. 183. Jan ze Skopytec. 184. Petr ze Skopytec. 185. Pelhřim ze Skopytec. 186. Petr ze Dvorce. 187. Ctibor z Hvozdna. 188. Bohuslav z Nemyšle. 189. Jan z Radenína. 190. Jan Tožice z Tožice. 191. Hon z Kozmic. 192. Vilém z Tožice. 193. Štěpán z Cestic. 194. Václav z Todně. 195. Jan z Předslavic. 196. Vilém ze Lčovic. 197. Petr z Tisové. 198. Protiva z Udimě. 199. Petr z Vesce. 200. Boček z Myslkovic. 201. Mrakeš z Radimovic. 202. Oldřich z Dobřemilic. 203. Beneš ze Střítěže. 204. Beneš ze Strkova. 205. Vojtěch ze Strkova. 206. Lev ze Záluží. 207. Mrakeš ze Střítěže. 208. Prokop z Chotčin. 209. Mikuláš z Kratošic. 210. Zikmund z Dobromilic. 211. Bohuněk z Jetřichovic. 212. Petr z Jablonné. 213. Jan z Vrchotic. 214. Přibík z Mitrovic. 215. Jindřich ze Stropnice. 216. Jan z Ratibořic. 217. Petr z Ratibořic. 218. Litvin z Prudic. 219. Václav ze Smilkova. 220. Mrakeš z Petrovic. 221. Jindřich z Bukovic. 222. Otrad z Nezvěstic. 223. Jan z Radostic. 224. Svašek z Podolí. 225. Oldřich ze Mníšku. 226. Kuneš z Tučap. 227. Václav ze Zvěřince. 228. Jan z Chotěmic. 229. Albera z Těchobuze. 230. Bušek z Jedlan. 231. Matěj z Plasné. 232. Přibíček z Hlasiva. 233. Jan z Budi- slavě. 234. Václav z Mezného. 235. Jan ze Samosol. 236. Jindřich z Ho- jovic. 237. IIV 238. Vilém z Vlašimě. 239. Jan řečený Vavák z Vlkova. 240. Hašek z Lukavice. 241. Mikuláš z Bělušovic. 242. Václav z Honbic. 243. Mi- kuláš z Koloděj. 244. Jan z Přepych. 245. Martin ze Synčan. 246. Václav z Hostovic. 247. Štěpán z Dvekačovic. 248. Jan z Ostrožna. 249. Jiří z Telčic. 250. Jan z Popovce. 251. Jan Roubík z Holetína. 252. Maršík z Mikulovic. 253. Jan z Koloděj. 254. Jan z Předbořic (?). 255. Jan z Kče- čína. 256. Jan ze Ždanic. 257. Jiří ze Lhotky. 258. Václav ze Sobčic. 259. Boreš z Poděhús. 260. Mikuláš z Barchova jinak z Dašic. 261. Habart z Lomnice jinak z Moravan. 262. Vilém z Košumberka jinak z Chlumu. 263. Matěj řečený Holec z Nemošic. 264. Jan z Rušinova. 265. Hlaváč z Komárova. 266. Ctibor z Markvartic. 267. Jan starší z Lukavice. 268. Kuneš z Huberka. 269. Beneš z Kocourova. 270. Jan řečený Holec z Nemošic. 271. Diviš z Košumberka jinak z Chlumu. 272. Václav z Choltic. 273. Jan řečený Kavalec ze Žumberka. 274. Jan ze Žižína. 275. Václav ze Slavíkova. 276. Albert z Bítovan. 277. Oldřich z Holešovic. 278. Beneš řečený Roubík ze Synčan. 279. Vavřinec ze Mnětic. 280. Prokop z Jeníkova. 281. Beneš řečený Brázda z Domanic. 282. Bernart z Jestřebce. 283. Půta z Lukavice. 284. Arnošt ze Smrčku.
200 I 201 163. Pešík z Uzdičova. 164. Petr z Dubu. 165. Jan ze Rzavého. 166. Víta ze Rzavého. 167. Mikuláš z Polanky. 168. Lipolt z Moravče. 169. Jan ze Štítného. 170. Beneš ze Stranné. 171. Přibík z Cholunné. 172. Albert Rót z Dírného. 173. Mikuláš Rót z Dírného. 174. Linhart z Mnichu. 175. Mikuláš z Mnichu. 176. Chval ze Ždáru. 177. Jan ze Smilkova. 178. Rynart ze Vřesné. 179. Erazim z Nítovic. 180. Jošt z Pošně. 181. Hrdoň z Bozděchova. 182. Jaroslav z Vojkova. 183. Jan ze Skopytec. 184. Petr ze Skopytec. 185. Pelhřim ze Skopytec. 186. Petr ze Dvorce. 187. Ctibor z Hvozdna. 188. Bohuslav z Nemyšle. 189. Jan z Radenína. 190. Jan Tožice z Tožice. 191. Hon z Kozmic. 192. Vilém z Tožice. 193. Štěpán z Cestic. 194. Václav z Todně. 195. Jan z Předslavic. 196. Vilém ze Lčovic. 197. Petr z Tisové. 198. Protiva z Udimě. 199. Petr z Vesce. 200. Boček z Myslkovic. 201. Mrakeš z Radimovic. 202. Oldřich z Dobřemilic. 203. Beneš ze Střítěže. 204. Beneš ze Strkova. 205. Vojtěch ze Strkova. 206. Lev ze Záluží. 207. Mrakeš ze Střítěže. 208. Prokop z Chotčin. 209. Mikuláš z Kratošic. 210. Zikmund z Dobromilic. 211. Bohuněk z Jetřichovic. 212. Petr z Jablonné. 213. Jan z Vrchotic. 214. Přibík z Mitrovic. 215. Jindřich ze Stropnice. 216. Jan z Ratibořic. 217. Petr z Ratibořic. 218. Litvin z Prudic. 219. Václav ze Smilkova. 220. Mrakeš z Petrovic. 221. Jindřich z Bukovic. 222. Otrad z Nezvěstic. 223. Jan z Radostic. 224. Svašek z Podolí. 225. Oldřich ze Mníšku. 226. Kuneš z Tučap. 227. Václav ze Zvěřince. 228. Jan z Chotěmic. 229. Albera z Těchobuze. 230. Bušek z Jedlan. 231. Matěj z Plasné. 232. Přibíček z Hlasiva. 233. Jan z Budi- slavě. 234. Václav z Mezného. 235. Jan ze Samosol. 236. Jindřich z Ho- jovic. 237. IIV 238. Vilém z Vlašimě. 239. Jan řečený Vavák z Vlkova. 240. Hašek z Lukavice. 241. Mikuláš z Bělušovic. 242. Václav z Honbic. 243. Mi- kuláš z Koloděj. 244. Jan z Přepych. 245. Martin ze Synčan. 246. Václav z Hostovic. 247. Štěpán z Dvekačovic. 248. Jan z Ostrožna. 249. Jiří z Telčic. 250. Jan z Popovce. 251. Jan Roubík z Holetína. 252. Maršík z Mikulovic. 253. Jan z Koloděj. 254. Jan z Předbořic (?). 255. Jan z Kče- čína. 256. Jan ze Ždanic. 257. Jiří ze Lhotky. 258. Václav ze Sobčic. 259. Boreš z Poděhús. 260. Mikuláš z Barchova jinak z Dašic. 261. Habart z Lomnice jinak z Moravan. 262. Vilém z Košumberka jinak z Chlumu. 263. Matěj řečený Holec z Nemošic. 264. Jan z Rušinova. 265. Hlaváč z Komárova. 266. Ctibor z Markvartic. 267. Jan starší z Lukavice. 268. Kuneš z Huberka. 269. Beneš z Kocourova. 270. Jan řečený Holec z Nemošic. 271. Diviš z Košumberka jinak z Chlumu. 272. Václav z Choltic. 273. Jan řečený Kavalec ze Žumberka. 274. Jan ze Žižína. 275. Václav ze Slavíkova. 276. Albert z Bítovan. 277. Oldřich z Holešovic. 278. Beneš řečený Roubík ze Synčan. 279. Vavřinec ze Mnětic. 280. Prokop z Jeníkova. 281. Beneš řečený Brázda z Domanic. 282. Bernart z Jestřebce. 283. Půta z Lukavice. 284. Arnošt ze Smrčku.
Strana 201
u Žižkova mohyla u Přibyslavi. 285. Jan z Pušic (Pěšic). 286. Beneš z Robous (Robouně, Sedl.). 287. Mikuláš z Křivé. 288. Něpr z Pole. 289. Jan řečený Těchlovec z Dobří kova. 290. Petr Brázda ze Srbec. 291. Petr z Habrova. 292. Bohuněk z Holešovic. 293. Jan z Markvartic. 294. Buzek z Mezilesic. 295. Jan z Rosic. 296. Choňata ze Studence. 297. Kuneš z Třibřich. 298. Jan z Lipky. 299. Bohuněk z Počapl. 300. Ctibor z Jenišovic. 301. Prokop z Hořeněvsi. 302. Zdeněk z Radimě. 303. Mařík z Dolan. 304. Pavlík z Hostovic. 305. Materna z Turova. 306. Jan z Ejvanovic. 307. Mařík z Blatna. 308. Jan ze Seslavec. 309. Vilém z Heřmanic (?). 310. Jan z Hostovic. 311. Filip ze Synčan. 312. Vilém z Holešovic. 313. Jindřich z Pouchobrad. 314. Mikuláš ze Seslavce. 315. Jan Roubík ze Synčan. 316. Václav z Třebosic. 317. Petr z Nabočan. 318. Jan z Vlčnova. 319. Mikuláš z Poděhús jinak ze Sloupna. 320. Jan mladší z Lukavice jinak z Přísečna. 321. Hertvík z Ostrožna jinak z Ručinova. LVI 322. Lacek z Kravař, hejtman Markrabství moravského. 323. Vilém z Pernštejna. 324. Jan z Lomnice, nejvyšší komorník cúdy brněnské. 325. Petr z Kravař jinak ze Strážnice, nejvyšší komorník cúdy olo- moucké. 326. Hanuš z Lipé, nejvyšší maršálek Království českého. 327. Vaněk z Boskovic jinak z Černé Hory. 328. Jan z Bítova. 329. Aleš z Kunštátu jinak z Rajce. 330. Jaroslav ze Šternberka jinak z Veselí. 331. Vok z Holštejna. 332. Erhart (Heralt) mladší Puška z Kunštátu.
u Žižkova mohyla u Přibyslavi. 285. Jan z Pušic (Pěšic). 286. Beneš z Robous (Robouně, Sedl.). 287. Mikuláš z Křivé. 288. Něpr z Pole. 289. Jan řečený Těchlovec z Dobří kova. 290. Petr Brázda ze Srbec. 291. Petr z Habrova. 292. Bohuněk z Holešovic. 293. Jan z Markvartic. 294. Buzek z Mezilesic. 295. Jan z Rosic. 296. Choňata ze Studence. 297. Kuneš z Třibřich. 298. Jan z Lipky. 299. Bohuněk z Počapl. 300. Ctibor z Jenišovic. 301. Prokop z Hořeněvsi. 302. Zdeněk z Radimě. 303. Mařík z Dolan. 304. Pavlík z Hostovic. 305. Materna z Turova. 306. Jan z Ejvanovic. 307. Mařík z Blatna. 308. Jan ze Seslavec. 309. Vilém z Heřmanic (?). 310. Jan z Hostovic. 311. Filip ze Synčan. 312. Vilém z Holešovic. 313. Jindřich z Pouchobrad. 314. Mikuláš ze Seslavce. 315. Jan Roubík ze Synčan. 316. Václav z Třebosic. 317. Petr z Nabočan. 318. Jan z Vlčnova. 319. Mikuláš z Poděhús jinak ze Sloupna. 320. Jan mladší z Lukavice jinak z Přísečna. 321. Hertvík z Ostrožna jinak z Ručinova. LVI 322. Lacek z Kravař, hejtman Markrabství moravského. 323. Vilém z Pernštejna. 324. Jan z Lomnice, nejvyšší komorník cúdy brněnské. 325. Petr z Kravař jinak ze Strážnice, nejvyšší komorník cúdy olo- moucké. 326. Hanuš z Lipé, nejvyšší maršálek Království českého. 327. Vaněk z Boskovic jinak z Černé Hory. 328. Jan z Bítova. 329. Aleš z Kunštátu jinak z Rajce. 330. Jaroslav ze Šternberka jinak z Veselí. 331. Vok z Holštejna. 332. Erhart (Heralt) mladší Puška z Kunštátu.
Strana 202
Q K m RQ A 333. Zikmund a Milota bratří z Křižanova. 334. Petr ze Sovince. 335. Kuník z Drahotuš. 336. Štěpán z Vartnova. 337. Dobeš z Cimburka. 338. Milota z Tvorkova. 339. Jindřich z Valdštejna. 340. Jan Ozor z Boskovic. 341. Jindřich z Lipého. 342. Arkleb z Veteřova. 343. Jimram Doubravka z Doubravice. 344. Zbyněk z Doubravice. 345. Zbyněk ze Štráleka, velmoži, páni, rytíři a vladykové Markrabství moravského. Kostnice. Husův dům. e
Q K m RQ A 333. Zikmund a Milota bratří z Křižanova. 334. Petr ze Sovince. 335. Kuník z Drahotuš. 336. Štěpán z Vartnova. 337. Dobeš z Cimburka. 338. Milota z Tvorkova. 339. Jindřich z Valdštejna. 340. Jan Ozor z Boskovic. 341. Jindřich z Lipého. 342. Arkleb z Veteřova. 343. Jimram Doubravka z Doubravice. 344. Zbyněk z Doubravice. 345. Zbyněk ze Štráleka, velmoži, páni, rytíři a vladykové Markrabství moravského. Kostnice. Husův dům. e
Strana 203
[VI] 346. Mikšík z Malenovic. 347. Oldřich (Stoš) z Branic. 348. Čeněk ze Šarova. 349. Markvart z Jíkve. 350. Buzek z Vlachovic. 351. Zich z Ne- dachlebic. 352. Hereš z Velečína. 353. Hynek z Kožišova. 354. Kašpar ze Šomvaldu (správně Šnelvaldu). 355. Vojslav z Těchanovic. 356. Markvart z Loučan. 357. Mikuláš z Přečkovic. 358. Hereš ze Stehel- čevsi. 359. Dik z Kobeřic. 360. Oneš z Lipiny. 361. Petr Hecht z Ku- novic. 362. Mikuláš z Heršic. 363. Franc z Pelhřimova. 364. Beneš z Opatovic. 365. Markvart z Valova. 366. Jan ze Smrdovic (?). 367. Benek ze Lbenic (?). 368. Gabriel ze Suchého pole (?). 369. Petr z Pře- raz (?). 370. Ješek z Libosvar. 371. Špalek z Očína (?). [VII 372. Sazema z Tasova. 373. Mikuláš z Hodova (lat. de Halla). 374. Smil z Heraltic. 375. Zbyněk, purkrabí v Meziříčí. 376. Mikuláš ze Stichovic. 377. Franěk z Police. 378. Jan z Kúsky. 379. Štefek, purkrabí z Náměšti. 380. Jan z Otradic. 381. Vlček z Okarce. 382. Vais z Tasova. 383. Mi- kuláš Šubart z Rudolce. 384. Beneš z Rudolce. 385. Haras z Týnce. 386. Matyáš z Baliny. 387. Hrut z Rehořova. 388. Beneš Cardík. 389. Jan ze Lhotky. 390. Jetřich z Bransud. 391. Zikmund z Bransud. 392. Michal „de Tichalic“ (Čechočovic) (?). 393. Vaněk z Opatova. 394. Dobeš z Opatova. 395. Bohuše z Vidonína. 396. Jan „de Spale“ (?). 397. Jan de Nuznicz (?). 398. Jiří z Knínic (?). 202 I 203 MVIII 399. Gebl (Gevl) z Hrušovan. 400. Beneš ze Strabenic. 401. Drslav z Nákla. 402. Oldřich z Rakodav. 403. Bohuněk z Vratišova. 404. Ry- nart ze Třtěnice. 405. Předbor ze Třtěnice. 406. Volfart z Pavlovic. 407. Stach z Hladu. 408. Ješek z Drozdova. 409. Štefek z Rakodav. 410. Diva z Šišmy. 411. Jan z Tasova. 412. Racek z Výškova. 413. Zdeněk z Věžek. 414. Parcifal z Náměšti. 415. Jan z Petržvaldu. 416. Zbilut z Klečan. 417. Václav z Loděnice. 418. Čeněk z Mošnova. 419. Petr řečený Němček ze Zahorovic. 420. Racek z Kunvaldu. 421. Jindřich z Žeranovic. 422. Vá- clav z Kukvic. 423. Jindřich z Týna. 424. Ješek z Jestřebí. 425. Erazim z Vílovic. 426. Oldřich z Rakova. 427. Václav ze Slatinky. 428. Jan z Čí- žova. 429. Jan Donát z Polomě. 430. Mikšík Donát z Polomě. 431. Jan z Kroměšína. 432. Jan z Útěchova. 433. Mikuláš ze Studénky. 434. Petr Černý ze Štítovic. 435. Mateska z Výklek. 436. Jan z Hyncendorfu. 437. Bareš Hládek ze Zámrsku. 438. Jan Dun ze Žakovic. 439. Záviše z Hyncen- dorfu. 440. Dražek z Hrádku. 441. Dobeš z Tisé. 442. Jan z Hramsí- na. 443. Rús z Doloplaz. 444. Drlík z Bělé. 445. Vladek ze Skřinic (?). 446. Jan z Rychenberka (Rychemburka). 447. Jan ze Zvole. 448. Par- dus z Žeranovic. 449. Ješek ze Štětovic. 450. Jan z Rimic. 451. Oldřich z (Bílé) Lhoty. 452. Aleš Kabát z Výškovic.
[VI] 346. Mikšík z Malenovic. 347. Oldřich (Stoš) z Branic. 348. Čeněk ze Šarova. 349. Markvart z Jíkve. 350. Buzek z Vlachovic. 351. Zich z Ne- dachlebic. 352. Hereš z Velečína. 353. Hynek z Kožišova. 354. Kašpar ze Šomvaldu (správně Šnelvaldu). 355. Vojslav z Těchanovic. 356. Markvart z Loučan. 357. Mikuláš z Přečkovic. 358. Hereš ze Stehel- čevsi. 359. Dik z Kobeřic. 360. Oneš z Lipiny. 361. Petr Hecht z Ku- novic. 362. Mikuláš z Heršic. 363. Franc z Pelhřimova. 364. Beneš z Opatovic. 365. Markvart z Valova. 366. Jan ze Smrdovic (?). 367. Benek ze Lbenic (?). 368. Gabriel ze Suchého pole (?). 369. Petr z Pře- raz (?). 370. Ješek z Libosvar. 371. Špalek z Očína (?). [VII 372. Sazema z Tasova. 373. Mikuláš z Hodova (lat. de Halla). 374. Smil z Heraltic. 375. Zbyněk, purkrabí v Meziříčí. 376. Mikuláš ze Stichovic. 377. Franěk z Police. 378. Jan z Kúsky. 379. Štefek, purkrabí z Náměšti. 380. Jan z Otradic. 381. Vlček z Okarce. 382. Vais z Tasova. 383. Mi- kuláš Šubart z Rudolce. 384. Beneš z Rudolce. 385. Haras z Týnce. 386. Matyáš z Baliny. 387. Hrut z Rehořova. 388. Beneš Cardík. 389. Jan ze Lhotky. 390. Jetřich z Bransud. 391. Zikmund z Bransud. 392. Michal „de Tichalic“ (Čechočovic) (?). 393. Vaněk z Opatova. 394. Dobeš z Opatova. 395. Bohuše z Vidonína. 396. Jan „de Spale“ (?). 397. Jan de Nuznicz (?). 398. Jiří z Knínic (?). 202 I 203 MVIII 399. Gebl (Gevl) z Hrušovan. 400. Beneš ze Strabenic. 401. Drslav z Nákla. 402. Oldřich z Rakodav. 403. Bohuněk z Vratišova. 404. Ry- nart ze Třtěnice. 405. Předbor ze Třtěnice. 406. Volfart z Pavlovic. 407. Stach z Hladu. 408. Ješek z Drozdova. 409. Štefek z Rakodav. 410. Diva z Šišmy. 411. Jan z Tasova. 412. Racek z Výškova. 413. Zdeněk z Věžek. 414. Parcifal z Náměšti. 415. Jan z Petržvaldu. 416. Zbilut z Klečan. 417. Václav z Loděnice. 418. Čeněk z Mošnova. 419. Petr řečený Němček ze Zahorovic. 420. Racek z Kunvaldu. 421. Jindřich z Žeranovic. 422. Vá- clav z Kukvic. 423. Jindřich z Týna. 424. Ješek z Jestřebí. 425. Erazim z Vílovic. 426. Oldřich z Rakova. 427. Václav ze Slatinky. 428. Jan z Čí- žova. 429. Jan Donát z Polomě. 430. Mikšík Donát z Polomě. 431. Jan z Kroměšína. 432. Jan z Útěchova. 433. Mikuláš ze Studénky. 434. Petr Černý ze Štítovic. 435. Mateska z Výklek. 436. Jan z Hyncendorfu. 437. Bareš Hládek ze Zámrsku. 438. Jan Dun ze Žakovic. 439. Záviše z Hyncen- dorfu. 440. Dražek z Hrádku. 441. Dobeš z Tisé. 442. Jan z Hramsí- na. 443. Rús z Doloplaz. 444. Drlík z Bělé. 445. Vladek ze Skřinic (?). 446. Jan z Rychenberka (Rychemburka). 447. Jan ze Zvole. 448. Par- dus z Žeranovic. 449. Ješek ze Štětovic. 450. Jan z Rimic. 451. Oldřich z (Bílé) Lhoty. 452. Aleš Kabát z Výškovic.
Strana 204
Strana 205
PETR Z MLADOŇOVIC VYPRAVOVÁNÍ O MISTRU JERONÝMOVI PRAŽSKÉM, UPÁLENÉM V KOSTNICI PRO JMÉNO KRISTOVO Protože různost lidských citů většinou působením nenávisti některých osob i z jiných naskytujících se příčin sestavuje pořadí událostí často nesprávně, ba dokonce falešně, a proto je obvykle líčí jinak, než tomu bylo ve skutečnosti, a záznamy těchto výmyslů předává pokolení po- tomků, aby tedy za našich časů uvedené škody nějak neutrpěly činy zaslouženě hodné paměti a aby vášnivé, dokonalé a pevné vyznání pravdy, které zpečetil znamenitý muž Jeroným Pražský, neohrožený zastánce evangelické pravdy, vlastní krví a smrtí, pro niž byl jako druhý Eliáš l1 odvážen na ohnivém voze do ráje nesmírné slasti, nevymize- lo po jeho smrti plynutím a postupem času z lidské paměti a nemohlo jakýmkoli způsobem připravit příští vyznavače pravdy o příklad a zrcad- lo dokonalé vytrvalosti a napodobení Krista, rozhodl jsem se sepsat, třebaže neumělým slohem, činy mistra Jeronýma u kostnického koncilu jednak podle toho, co jsem tam sám viděl a slyšel, jednak podle toho, co mi písemně pravdivě sdělili z Kostnice jiní věrohodní svědkové, kteří to viděli a slyšeli. Činím to pro živou památku ctihodného mistra s nadějí, že Bůh, původce pravdy a odměňovatel jejích vyznavačů, dá, aby se těchto činů v budoucnu vzpomínalo slavněji a věrněji.
PETR Z MLADOŇOVIC VYPRAVOVÁNÍ O MISTRU JERONÝMOVI PRAŽSKÉM, UPÁLENÉM V KOSTNICI PRO JMÉNO KRISTOVO Protože různost lidských citů většinou působením nenávisti některých osob i z jiných naskytujících se příčin sestavuje pořadí událostí často nesprávně, ba dokonce falešně, a proto je obvykle líčí jinak, než tomu bylo ve skutečnosti, a záznamy těchto výmyslů předává pokolení po- tomků, aby tedy za našich časů uvedené škody nějak neutrpěly činy zaslouženě hodné paměti a aby vášnivé, dokonalé a pevné vyznání pravdy, které zpečetil znamenitý muž Jeroným Pražský, neohrožený zastánce evangelické pravdy, vlastní krví a smrtí, pro niž byl jako druhý Eliáš l1 odvážen na ohnivém voze do ráje nesmírné slasti, nevymize- lo po jeho smrti plynutím a postupem času z lidské paměti a nemohlo jakýmkoli způsobem připravit příští vyznavače pravdy o příklad a zrcad- lo dokonalé vytrvalosti a napodobení Krista, rozhodl jsem se sepsat, třebaže neumělým slohem, činy mistra Jeronýma u kostnického koncilu jednak podle toho, co jsem tam sám viděl a slyšel, jednak podle toho, co mi písemně pravdivě sdělili z Kostnice jiní věrohodní svědkové, kteří to viděli a slyšeli. Činím to pro živou památku ctihodného mistra s nadějí, že Bůh, původce pravdy a odměňovatel jejích vyznavačů, dá, aby se těchto činů v budoucnu vzpomínalo slavněji a věrněji.
Strana 206
KAPITOLA PRVNÍ Tedy roku 1415 od vtělení Páně 4. dubna, jinak ve čtvrtek na den sv. Ambrože vyznavače přijel z vlastní vůle a svobodně řečený mistr Jeroným do Kostnice, upřímně zarmoucen těžkým a temným zneuctě- ním slavného Českého království, když uslyšel o zřejmých křivdách, kterými tam byl postihován mistr Jan Hus svaté paměti. A vida, že je mu odpíráno slyšení na obranu řečeného mistra Jana Husa a že se proti němu ze všech stran strojí úklady, odjel odtamtud nazítří do 2 Uberlingen, říšského města vzdáleného jednu míli od Kostnice, 121 a odtamtud napsal mým prostřednictvím J31 svůj dopis adresovaný králi uherskému, pánům a koncilu, v němž naléhavě žádal, aby mu týž král a koncil laskavě dali bezpečný glejt pro příchod i odchod, a pro- hlašoval, že při slyšení odpoví komukoli, kdyby mu chtěl někdo z řeče- ného koncilu přičítat jakékoli provinění, jak bude později jasněji patrno z obsahu jeho prohlášení. Když však řečený král uherský v domě pana kardinála z Cambrai 14 požádán o to, jak je svrchu řečeno, odmítal z důvodů, jež tehdy uvedl, dát mistru Jeronýmovi bezpečný glejt, zástupci národů na kon- cilu, dotázáni českými pány, řekli: „My mu dáme bezpečný glejt pro příchod, ale ne pro odchod.“ J5 Když byly jejich odpovědi sděleny mistru Jeronýmovi, hned nazítří zaslal do Kostnice text nížepsaného prohlášení, aby bylo přibito na brány řečeného města a na vrata kostelů, klášterů a domů kardinálů i jiných urozených prelátů. Jeho doslovné znění následuje takto: „Nejjasnějšímu knížeti a pánu, panu Zikmundovi, z boží milosti králi římskému, vždy rozmnožiteli říše, králi uherskému atd., a zároveň celému ctihodnému generálnímu koncilu oznamuji já, Jeroným z Prahy, mistr svobodných umění univerzity pařížské, kolínské, heidelberské a pražské, a pokud je na mně, uvádím ve známost všem i jednotlivcům tímto listem, že jsem kvůli svým nactiutrhačům a žalobcům i pomlouva- čům našeho království připraven přijít z vlastní vůle a svobodně do Kostnice a prokázat čistotu své pravé víry i svou nevinu ne skrytě na nárožích a před soukromými osobami, nýbrž otevřeně a veřejně před celým koncilem. Pročež jsou-li nějací mí osočovatelé kterékoli národ- nosti či postavení, kteří by mi chtěli vytknout jakýkoli prohřešek bludu nebo kacířství, ať mi jej vytknou otevřeně a veřejně v mé přítomnosti před celým koncilem pod svými vlastními jmény, a já jsem připraven, jak jsem napsal, odpovídat za svou nevinu otevřeně a veřejně před celým koncilem a dokázat čistotu své pravé víry. Budu-li shledán vinným nějakým bludem či kacířstvím, pak se nevzpírám veřejně podstoupit trest, jak přísluší bludaři či kacíři. Proto zapřísahám pana krále a rovněž celý svatý koncil, abych měl bezpečný a jistý přístup k tomu, co je uvedeno. Kdyby však mne, když se nabízím k takové spravedlnosti, postihlo při mém příchodu před dokázáním jakékoli viny nějaké zatčení, zajetí či násilí, tehdy by bylo jasno celému světu, že by tento generální
KAPITOLA PRVNÍ Tedy roku 1415 od vtělení Páně 4. dubna, jinak ve čtvrtek na den sv. Ambrože vyznavače přijel z vlastní vůle a svobodně řečený mistr Jeroným do Kostnice, upřímně zarmoucen těžkým a temným zneuctě- ním slavného Českého království, když uslyšel o zřejmých křivdách, kterými tam byl postihován mistr Jan Hus svaté paměti. A vida, že je mu odpíráno slyšení na obranu řečeného mistra Jana Husa a že se proti němu ze všech stran strojí úklady, odjel odtamtud nazítří do 2 Uberlingen, říšského města vzdáleného jednu míli od Kostnice, 121 a odtamtud napsal mým prostřednictvím J31 svůj dopis adresovaný králi uherskému, pánům a koncilu, v němž naléhavě žádal, aby mu týž král a koncil laskavě dali bezpečný glejt pro příchod i odchod, a pro- hlašoval, že při slyšení odpoví komukoli, kdyby mu chtěl někdo z řeče- ného koncilu přičítat jakékoli provinění, jak bude později jasněji patrno z obsahu jeho prohlášení. Když však řečený král uherský v domě pana kardinála z Cambrai 14 požádán o to, jak je svrchu řečeno, odmítal z důvodů, jež tehdy uvedl, dát mistru Jeronýmovi bezpečný glejt, zástupci národů na kon- cilu, dotázáni českými pány, řekli: „My mu dáme bezpečný glejt pro příchod, ale ne pro odchod.“ J5 Když byly jejich odpovědi sděleny mistru Jeronýmovi, hned nazítří zaslal do Kostnice text nížepsaného prohlášení, aby bylo přibito na brány řečeného města a na vrata kostelů, klášterů a domů kardinálů i jiných urozených prelátů. Jeho doslovné znění následuje takto: „Nejjasnějšímu knížeti a pánu, panu Zikmundovi, z boží milosti králi římskému, vždy rozmnožiteli říše, králi uherskému atd., a zároveň celému ctihodnému generálnímu koncilu oznamuji já, Jeroným z Prahy, mistr svobodných umění univerzity pařížské, kolínské, heidelberské a pražské, a pokud je na mně, uvádím ve známost všem i jednotlivcům tímto listem, že jsem kvůli svým nactiutrhačům a žalobcům i pomlouva- čům našeho království připraven přijít z vlastní vůle a svobodně do Kostnice a prokázat čistotu své pravé víry i svou nevinu ne skrytě na nárožích a před soukromými osobami, nýbrž otevřeně a veřejně před celým koncilem. Pročež jsou-li nějací mí osočovatelé kterékoli národ- nosti či postavení, kteří by mi chtěli vytknout jakýkoli prohřešek bludu nebo kacířství, ať mi jej vytknou otevřeně a veřejně v mé přítomnosti před celým koncilem pod svými vlastními jmény, a já jsem připraven, jak jsem napsal, odpovídat za svou nevinu otevřeně a veřejně před celým koncilem a dokázat čistotu své pravé víry. Budu-li shledán vinným nějakým bludem či kacířstvím, pak se nevzpírám veřejně podstoupit trest, jak přísluší bludaři či kacíři. Proto zapřísahám pana krále a rovněž celý svatý koncil, abych měl bezpečný a jistý přístup k tomu, co je uvedeno. Kdyby však mne, když se nabízím k takové spravedlnosti, postihlo při mém příchodu před dokázáním jakékoli viny nějaké zatčení, zajetí či násilí, tehdy by bylo jasno celému světu, že by tento generální
Strana 207
koncil nepostupoval spravedlivě a náležitě, kdyby mne, jenž přicházím dobrovolně a svobodně, jakýmkoli způsobem zapudil od tak vysoké a přísné spravedlnosti. Domnívám se však, že toho je tak posvátné shromáždění moudrých mužů daleko.“ KAPITOLA DRUHA Když pak nemohl dosáhnout bezpečného glejtu ani po rozepsání těchto vyhlášek v jazyce českém, latinském a německém a po jejich vyvěšení, jak bylo dříve řečeno, tehdy dali urození páni a také rytíři, zvláště české národnosti, kteří tehdy byli přítomni v Kostnici, mistru Jeroný- movi své otevřené listy, opatřené svými pečetěmi, 1 na svědectví uvedených skutečností. S těmito listy se mistr Jeroným vracel do Čech a na udání a zradou svých odpůrců byl zajat v Hiršavě 1 úředníky vévody Jana, syna Klemova, a doveden zase zpět do Sulzbachu před řečeného vévodu. Mezitím žádali lidé, kteří popouzeli koncil proti mistru Husovi i proti mistru Jeronýmovi, totiž Michael de Causis, Páleč a jiní jejich spolčenci, aby byl mistr Jeroným pro tuto vyhlášku pohnán před soud, a po několika dnech dali přibít na vrata a dveře kostelů a na městské brány nížepsaný půhon, jehož znění následuje: „Svatosvatá synoda, generální koncil kostnický, šťastně shromáž- děný v duchu svatém, představující veškerou bojující církev, vzkazuje Jeronýmovi Pražskému, jenž se píše a prohlašuje za mistra svobodných umění co největšího počtu univerzit, aby vždy střízlivě věděl, co je správné, a ne více, než je třeba [srv. Řím. 12, 3]. Věz, že v naši známost vešel jakýsi dopis, psaný jakoby od tebe, přibitý v neděli, v kterou se v chrámu božím zpívá „Quasimodo geniti“ [7. dubna 1415], na vrata kostelů v městě Kostnici, v němž tvrdíš, že svým odpůrcům, kteří ti vytýkají zločin bludu a kacířství, veřejně odpo- víš o názorech, jimiž jsi u nás k své hanbě proslulý, zvláště o viklefismu a jiných učeních příčících se katolické víře, jen když ti bude poskytnut bezpečný glejt pro příchod. A protože nám především záleží na roze- znání lištiček snažících se zničit vinici Páně [srv. Píseň písní 2,15], proto tímto listem předvoláváme a obesíláme tebe jako osobu podezřelou z učení a nerozvážného tvrzení mnoha bludů a provázenou velmi špatnou pověstí, aby ses dostavil do lhůty patnácti dnů počínaje od data tohoto listu, z nichž pět ti stanovíme a určujeme jako první termín, pět jako druhý a zbývajících pět jako třetí a poslední termín a jako zákonnou upomínku, a to na veřejné zasedání tohoto svatého koncilu, bude-li se toho dne zasedání konat, a jinak na první následující den, kdy bude zasedání, za tím účelem, abys podle znění výše zmíněného svého listu odpovídal na výtky, které by ti někdo nebo někteří chtěli učinit ve věci víry, a abys přijal a vykonal v každém ohledu, co žádá spravedlnost. K tomu ti tímto listem nabízíme a dáváme pokud je na nás a pokud to vyžaduje pravá víra, veškerý náš bezpečný glejt, chránící tě před násilím, ovšem bez porušení spravedlnosti, a ujišťujeme tě, že ať se dostavíš nebo nedostavíš, bude nicméně svatým koncilem nebo jeho zmocněnci či 206 207
koncil nepostupoval spravedlivě a náležitě, kdyby mne, jenž přicházím dobrovolně a svobodně, jakýmkoli způsobem zapudil od tak vysoké a přísné spravedlnosti. Domnívám se však, že toho je tak posvátné shromáždění moudrých mužů daleko.“ KAPITOLA DRUHA Když pak nemohl dosáhnout bezpečného glejtu ani po rozepsání těchto vyhlášek v jazyce českém, latinském a německém a po jejich vyvěšení, jak bylo dříve řečeno, tehdy dali urození páni a také rytíři, zvláště české národnosti, kteří tehdy byli přítomni v Kostnici, mistru Jeroný- movi své otevřené listy, opatřené svými pečetěmi, 1 na svědectví uvedených skutečností. S těmito listy se mistr Jeroným vracel do Čech a na udání a zradou svých odpůrců byl zajat v Hiršavě 1 úředníky vévody Jana, syna Klemova, a doveden zase zpět do Sulzbachu před řečeného vévodu. Mezitím žádali lidé, kteří popouzeli koncil proti mistru Husovi i proti mistru Jeronýmovi, totiž Michael de Causis, Páleč a jiní jejich spolčenci, aby byl mistr Jeroným pro tuto vyhlášku pohnán před soud, a po několika dnech dali přibít na vrata a dveře kostelů a na městské brány nížepsaný půhon, jehož znění následuje: „Svatosvatá synoda, generální koncil kostnický, šťastně shromáž- děný v duchu svatém, představující veškerou bojující církev, vzkazuje Jeronýmovi Pražskému, jenž se píše a prohlašuje za mistra svobodných umění co největšího počtu univerzit, aby vždy střízlivě věděl, co je správné, a ne více, než je třeba [srv. Řím. 12, 3]. Věz, že v naši známost vešel jakýsi dopis, psaný jakoby od tebe, přibitý v neděli, v kterou se v chrámu božím zpívá „Quasimodo geniti“ [7. dubna 1415], na vrata kostelů v městě Kostnici, v němž tvrdíš, že svým odpůrcům, kteří ti vytýkají zločin bludu a kacířství, veřejně odpo- víš o názorech, jimiž jsi u nás k své hanbě proslulý, zvláště o viklefismu a jiných učeních příčících se katolické víře, jen když ti bude poskytnut bezpečný glejt pro příchod. A protože nám především záleží na roze- znání lištiček snažících se zničit vinici Páně [srv. Píseň písní 2,15], proto tímto listem předvoláváme a obesíláme tebe jako osobu podezřelou z učení a nerozvážného tvrzení mnoha bludů a provázenou velmi špatnou pověstí, aby ses dostavil do lhůty patnácti dnů počínaje od data tohoto listu, z nichž pět ti stanovíme a určujeme jako první termín, pět jako druhý a zbývajících pět jako třetí a poslední termín a jako zákonnou upomínku, a to na veřejné zasedání tohoto svatého koncilu, bude-li se toho dne zasedání konat, a jinak na první následující den, kdy bude zasedání, za tím účelem, abys podle znění výše zmíněného svého listu odpovídal na výtky, které by ti někdo nebo někteří chtěli učinit ve věci víry, a abys přijal a vykonal v každém ohledu, co žádá spravedlnost. K tomu ti tímto listem nabízíme a dáváme pokud je na nás a pokud to vyžaduje pravá víra, veškerý náš bezpečný glejt, chránící tě před násilím, ovšem bez porušení spravedlnosti, a ujišťujeme tě, že ať se dostavíš nebo nedostavíš, bude nicméně svatým koncilem nebo jeho zmocněnci či 206 207
Strana 208
zmocněncem po uplynutí výšeřečené lhůty zahájen proces bez jakého- koli zřetele na tvůj odpor. Dáno na šestém zasedání generálního koncilu 17. dubna, pod peče- těmi předsedů čtyř národů. Gumpertus Fabri, notář národa německého.“ KAPITOLA TŘETÍ 208 209 Jakmile se pak uherský král s koncilem dozvěděli od řečeného syna Klemova, že byl mistr Jeroným z jeho podnětu zajat, 381 odepsali mu žádajíce, aby jim poslal mistra Jeronýma na koncil. Když dostal onen Klemův syn dopis krále a koncilu, rychle odeslal mistra Jeronýma v pou- tech do Kostnice; jeho bratr vévoda Ludvík 19 ho dal vést přes celé město až do refektáře bratří minoritů v Kostnici, kam se sešli přední kněží, starší lidu, písaři a farizejové, aby očekávali jeho příchod [srv. Mat. 26, 57 a Luk. 22, 66]. Mistr Jeroným pak měl viditelně na ruce železný kruh s dlouhým řetězem a tento řetěz řinčel při jeho chůzi; ještě k větší jeho potupě zbrojnoši, kteří mistra Jeronýma na onom řetězu vedli za vévodou Ludvíkem synem Klemovým, natáhli řetěz od něho daleko na stranu; i v refektáři ho drželi spoutaného řečeným řetězem. Když byl uveden do řečeného refektáře, přečtli před ním dopis vévody Jana, syna Klemova, poslaný koncilu s mistrem Jeronýmem. Ten obsa- hoval, že řečený Klemův syn posílá koncilu mistra Jeronýma, podezře- lého z viklefských kacířství, který mu náhodou padl do rukou a o kterém slyšel špatné pověsti, aby koncil nad ním vykonal soud, neboť je jeho úkolem napravovat takové bludaře. A bylo v tom lichotném dopisu mnoho jiného k chvále koncilu. Potom přečtli půhon vydaný koncilem na mistra Jeronýma, uvedený svrchu. A pak mu řekl kdosi z biskupů: „Proč jsi uprchl, Jeronýme, a proč ses nedostavil, ač jsi byl pohnán?“ A on odpověděl: „Protože jsem nemohl dostat bezpečný glejt ani od vás ani od krále, jak je zřejmo z těchto listů od pánů, které máte, a toho glejtu jsem nemohl dosíci ani vyhláškami, a protože jsem cítil, že mám zde na koncilu mnoho zavilých nepřátel, nechtěl jsem sám dát příležitost k svému ohrožení. Ale kdy- bych byl věděl nebo něco se byl dozvěděl o tomto půhonu, byl bych se sem bez váhání vrátil i z Čech. A celý dav povstal [srv. Luk. 23, 1] a vykřikoval tam proti němu různá obvinění a svědectví. Když však jiní umlkli, řekl pařížský kancléř — byl to Gerson —: „I když jsi byl v Paříži, Jeronýme, myslil jsi, že jsi se svou výmluvností anděl a způsobil jsi zmatek na univerzitě, protože jsi předkládal veřejně na přednáškách mnohé bludné závěry s jejich do- datky, a to zvláště v otázce univerzálií a idejí a mnoho jiných pohoršli- vých myšlenek.“ Jemu odpověděl mistr Jeroným: „Odpovím, mistře. Co jsem tvrdil v Paříži na veřejných přednáškách a co jsem k tomu odpo- vídal na námitky mistrů, tvrdil jsem ve smyslu filozofickém jako filozof a mistr oné univerzity: a tvrdil-li jsem něco, co jsem tvrdit neměl, pouč mne, že je to bludné, a já to chci pokorně opravit a dát se poučit.“
zmocněncem po uplynutí výšeřečené lhůty zahájen proces bez jakého- koli zřetele na tvůj odpor. Dáno na šestém zasedání generálního koncilu 17. dubna, pod peče- těmi předsedů čtyř národů. Gumpertus Fabri, notář národa německého.“ KAPITOLA TŘETÍ 208 209 Jakmile se pak uherský král s koncilem dozvěděli od řečeného syna Klemova, že byl mistr Jeroným z jeho podnětu zajat, 381 odepsali mu žádajíce, aby jim poslal mistra Jeronýma na koncil. Když dostal onen Klemův syn dopis krále a koncilu, rychle odeslal mistra Jeronýma v pou- tech do Kostnice; jeho bratr vévoda Ludvík 19 ho dal vést přes celé město až do refektáře bratří minoritů v Kostnici, kam se sešli přední kněží, starší lidu, písaři a farizejové, aby očekávali jeho příchod [srv. Mat. 26, 57 a Luk. 22, 66]. Mistr Jeroným pak měl viditelně na ruce železný kruh s dlouhým řetězem a tento řetěz řinčel při jeho chůzi; ještě k větší jeho potupě zbrojnoši, kteří mistra Jeronýma na onom řetězu vedli za vévodou Ludvíkem synem Klemovým, natáhli řetěz od něho daleko na stranu; i v refektáři ho drželi spoutaného řečeným řetězem. Když byl uveden do řečeného refektáře, přečtli před ním dopis vévody Jana, syna Klemova, poslaný koncilu s mistrem Jeronýmem. Ten obsa- hoval, že řečený Klemův syn posílá koncilu mistra Jeronýma, podezře- lého z viklefských kacířství, který mu náhodou padl do rukou a o kterém slyšel špatné pověsti, aby koncil nad ním vykonal soud, neboť je jeho úkolem napravovat takové bludaře. A bylo v tom lichotném dopisu mnoho jiného k chvále koncilu. Potom přečtli půhon vydaný koncilem na mistra Jeronýma, uvedený svrchu. A pak mu řekl kdosi z biskupů: „Proč jsi uprchl, Jeronýme, a proč ses nedostavil, ač jsi byl pohnán?“ A on odpověděl: „Protože jsem nemohl dostat bezpečný glejt ani od vás ani od krále, jak je zřejmo z těchto listů od pánů, které máte, a toho glejtu jsem nemohl dosíci ani vyhláškami, a protože jsem cítil, že mám zde na koncilu mnoho zavilých nepřátel, nechtěl jsem sám dát příležitost k svému ohrožení. Ale kdy- bych byl věděl nebo něco se byl dozvěděl o tomto půhonu, byl bych se sem bez váhání vrátil i z Čech. A celý dav povstal [srv. Luk. 23, 1] a vykřikoval tam proti němu různá obvinění a svědectví. Když však jiní umlkli, řekl pařížský kancléř — byl to Gerson —: „I když jsi byl v Paříži, Jeronýme, myslil jsi, že jsi se svou výmluvností anděl a způsobil jsi zmatek na univerzitě, protože jsi předkládal veřejně na přednáškách mnohé bludné závěry s jejich do- datky, a to zvláště v otázce univerzálií a idejí a mnoho jiných pohoršli- vých myšlenek.“ Jemu odpověděl mistr Jeroným: „Odpovím, mistře. Co jsem tvrdil v Paříži na veřejných přednáškách a co jsem k tomu odpo- vídal na námitky mistrů, tvrdil jsem ve smyslu filozofickém jako filozof a mistr oné univerzity: a tvrdil-li jsem něco, co jsem tvrdit neměl, pouč mne, že je to bludné, a já to chci pokorně opravit a dát se poučit.“
Strana 209
utooa1 8oSea aremacud mo Geptrmsme ſa Ae namcceaík mí vl pupooEime Sasrunslánu anaapkand př. kafiaA-ugaykpo-- pos xoauxcaaýa níku o prdu vevéposií há“íeafr La1yhu AvSl.A xe ÉaNungTín.myuča výekancía Sýjev n bhegaenoPaaus teěsxtxd crlen.uuNma ddýacuaaar auýne ea 4nc xke kpa a matéavea urxxxs pku prutnaa u-— v Sohraé NksvénceEauocA sea Suu-kty xxxxxkora aka a x akxa a ju Víkaté smnmu sPpesmnupe kmaní vyplad jaů Aay daaIIasNu ☞xía vmatří vyakaaaífaa pred váe vne s opi Canc kn kp dpka pr.) Hudky ve— o ceveosruu†řké ploaa ViaařiBaekkd k orfla me.luu— sro poklxu narě sse kaští suh coměa vuguce trpoc lese fluhaki jxs i ueedum bemprní peohaM Cst Evukí ar ouclhoncí evSo Frary bufmns ouřic ss voiot občat i vpo Lv spocfi Dome e Skcé sao prgoéux arodfuuaum vocaatvi phoa amlfumia pacm ypko Nivy Aigu s syssuuěhénone pkmýmm rsně řafa kaá Nob fany I xvyefresu7 mne NR luřsabokne a ě uksuc ssv uu aá pekkoě chočacuee Hřauecysaf nartaa faue sxxx xž p a Sacnn4 kx aka apisa asVann veua kLib facía píně rhu vyflae Caoda Váa vexkau“nvn Cnkfat ýer viloením. vjmena xxdřkoſlrat ne sſpakoassssuané kassspeplosí tomk: Srnc cmané páě vokn Anahp ps fly occeně vácroně vvmándNneí vyÉanu veamprarř dkoovkué námnt wRirner dictruk DrtegAar ond a mid Vaxſima ia paniSk sesp Aupstus KEs ☞ Auch Afa Cal Sonm romde t9 aſl- opont cíary výlaaesa Aeený pad plnt srostujeríh quajitamnet sspuunueu n opssakabot měčo svspoky fučatotéak tasou námyvamnc fonnéns Efaonar Evp Kenokpik kak oiak 4 s“pnvÉrM vdca snu pofuu a ſhapGue ar prvaſeques uasdín as TEssojdmkuvrfesasok fa Jlasopreß ka kha team dlmes kTaSofaka u ka o fkm lev axrsma Senali upudé Nes vvakvkme rboe kyřmkx puk vnaoxaředs oaviko Exasavr t cxlxy votoca vvnatbág dv vſi pak vemen pukuíčet— pnshmatné kasoSboskénm nýrpxa ááa hou traaaímrvo cumev séreac saýcxkaa dar paaně prkud a Jan erk xás ss výuuk aro aaakýky pam,aVd ukNssjkau suc vyuova saAl sjajSoass pnasíToaSakc Ak-xu Catů kvn uuíé uEpnl vedAn ív u C íven kkma jhav pisy kv me Aoe AnaSer É.pAn kh puah pak oVa xdnnké ſcekiatkody f une. vyra buns Aaapa BraýAapsdu Sosněuřad Maeniake x lloO vao Vdle příptu ar soazilna tkoiafnema k pil pondan k akkísřýs ámssmp g A Z rHaTuue.neSar.LeSantteesn vn—ale Aſiiaplev é 19p h Ilfiee a paſrdet ſGi ſiey verfiEuehtitie stlune eſe aApin ſiſhet et teſub eTTTAeeur fiaarA NVak Prddtlvd jfis ca 2ATrHaSNa onaapaeFris BEge&A. ae esfEiga naae apele ATT Eree&e ARt parpato nouua9 p. FG Re NiG JICmTF w Ss IMArBAPf fEary naiur M ea vtial erireaEERauuſhihitod znfton (auua te Aaailgnaaplrtunt to 4tepra a tataM uai Su Ree N.aRus ua áUNavne a jua uſryta uuiia g pulißrf vnstentuscyfzik for pÉTra vNe ſuue 4 uastrnd pdé plreneofaaak Aadaa,papie Guin Eromtneeaa pe oepadni Fesplenné itiě Fresee frdna dso 2 suusfere AA ☞es 7 pouou-a O.-L.fs)gEBo-aB.BEp Irateat Suae GBu lictvu iáre slnis ovulna aIusfinle fiusa Afret i Frymſye vnentuue. Tpulchucie Okalt meo pe rym m 1fh l Faia Bußian SAS Fr Si enA —AeRpo trem paa Eh ſen ohe I7e mém a FEepra ceagueeuh fálnny fara Qrine BBranti aufosktuoo apiao Nſřrýo pku. Gruntan rh vdaw vy co Suotnah ☞ Ape, aa dmttiu ni Kud Hekuh yl ☞ Ihe Vnflnte ſrvlly yah onusih mermwof-piiffo 9p. fil um um ßlnn Oprceeoe fuluam rlst olurruE mi e ſaRlen4 ☞len GrltGos S Ondy ofr&yfine v fill of n Aſustlſe Notářský instrument Kutnohorského dekretu z r. 1414.
utooa1 8oSea aremacud mo Geptrmsme ſa Ae namcceaík mí vl pupooEime Sasrunslánu anaapkand př. kafiaA-ugaykpo-- pos xoauxcaaýa níku o prdu vevéposií há“íeafr La1yhu AvSl.A xe ÉaNungTín.myuča výekancía Sýjev n bhegaenoPaaus teěsxtxd crlen.uuNma ddýacuaaar auýne ea 4nc xke kpa a matéavea urxxxs pku prutnaa u-— v Sohraé NksvénceEauocA sea Suu-kty xxxxxkora aka a x akxa a ju Víkaté smnmu sPpesmnupe kmaní vyplad jaů Aay daaIIasNu ☞xía vmatří vyakaaaífaa pred váe vne s opi Canc kn kp dpka pr.) Hudky ve— o ceveosruu†řké ploaa ViaařiBaekkd k orfla me.luu— sro poklxu narě sse kaští suh coměa vuguce trpoc lese fluhaki jxs i ueedum bemprní peohaM Cst Evukí ar ouclhoncí evSo Frary bufmns ouřic ss voiot občat i vpo Lv spocfi Dome e Skcé sao prgoéux arodfuuaum vocaatvi phoa amlfumia pacm ypko Nivy Aigu s syssuuěhénone pkmýmm rsně řafa kaá Nob fany I xvyefresu7 mne NR luřsabokne a ě uksuc ssv uu aá pekkoě chočacuee Hřauecysaf nartaa faue sxxx xž p a Sacnn4 kx aka apisa asVann veua kLib facía píně rhu vyflae Caoda Váa vexkau“nvn Cnkfat ýer viloením. vjmena xxdřkoſlrat ne sſpakoassssuané kassspeplosí tomk: Srnc cmané páě vokn Anahp ps fly occeně vácroně vvmándNneí vyÉanu veamprarř dkoovkué námnt wRirner dictruk DrtegAar ond a mid Vaxſima ia paniSk sesp Aupstus KEs ☞ Auch Afa Cal Sonm romde t9 aſl- opont cíary výlaaesa Aeený pad plnt srostujeríh quajitamnet sspuunueu n opssakabot měčo svspoky fučatotéak tasou námyvamnc fonnéns Efaonar Evp Kenokpik kak oiak 4 s“pnvÉrM vdca snu pofuu a ſhapGue ar prvaſeques uasdín as TEssojdmkuvrfesasok fa Jlasopreß ka kha team dlmes kTaSofaka u ka o fkm lev axrsma Senali upudé Nes vvakvkme rboe kyřmkx puk vnaoxaředs oaviko Exasavr t cxlxy votoca vvnatbág dv vſi pak vemen pukuíčet— pnshmatné kasoSboskénm nýrpxa ááa hou traaaímrvo cumev séreac saýcxkaa dar paaně prkud a Jan erk xás ss výuuk aro aaakýky pam,aVd ukNssjkau suc vyuova saAl sjajSoass pnasíToaSakc Ak-xu Catů kvn uuíé uEpnl vedAn ív u C íven kkma jhav pisy kv me Aoe AnaSer É.pAn kh puah pak oVa xdnnké ſcekiatkody f une. vyra buns Aaapa BraýAapsdu Sosněuřad Maeniake x lloO vao Vdle příptu ar soazilna tkoiafnema k pil pondan k akkísřýs ámssmp g A Z rHaTuue.neSar.LeSantteesn vn—ale Aſiiaplev é 19p h Ilfiee a paſrdet ſGi ſiey verfiEuehtitie stlune eſe aApin ſiſhet et teſub eTTTAeeur fiaarA NVak Prddtlvd jfis ca 2ATrHaSNa onaapaeFris BEge&A. ae esfEiga naae apele ATT Eree&e ARt parpato nouua9 p. FG Re NiG JICmTF w Ss IMArBAPf fEary naiur M ea vtial erireaEERauuſhihitod znfton (auua te Aaailgnaaplrtunt to 4tepra a tataM uai Su Ree N.aRus ua áUNavne a jua uſryta uuiia g pulißrf vnstentuscyfzik for pÉTra vNe ſuue 4 uastrnd pdé plreneofaaak Aadaa,papie Guin Eromtneeaa pe oepadni Fesplenné itiě Fresee frdna dso 2 suusfere AA ☞es 7 pouou-a O.-L.fs)gEBo-aB.BEp Irateat Suae GBu lictvu iáre slnis ovulna aIusfinle fiusa Afret i Frymſye vnentuue. Tpulchucie Okalt meo pe rym m 1fh l Faia Bußian SAS Fr Si enA —AeRpo trem paa Eh ſen ohe I7e mém a FEepra ceagueeuh fálnny fara Qrine BBranti aufosktuoo apiao Nſřrýo pku. Gruntan rh vdaw vy co Suotnah ☞ Ape, aa dmttiu ni Kud Hekuh yl ☞ Ihe Vnflnte ſrvlly yah onusih mermwof-piiffo 9p. fil um um ßlnn Oprceeoe fuluam rlst olurruE mi e ſaRlen4 ☞len GrltGos S Ondy ofr&yfine v fill of n Aſustlſe Notářský instrument Kutnohorského dekretu z r. 1414.
Strana 210
A zatímco ještě mluvil, vstal jiný, myslím, že mistr univerzity v Kolíně nad Rýnem, 110 a pravil: „I když jsi byl v Kolíně, tvrdil jsi mnoho bludařského v přednášce, kterou jsi tam měl.“ A mistr Jeroným mu řekl: „Povězte napřed aspoň jeden blud, který jsem tam tvrdil. A on řekl jaksi zaražen: „Teď hned mi nenapadá, ale později ti je pěkně vyčtu.“ ]11 A ihned povstal třetí a řekl: „I když jsi byl v Heidelberku, tvrdil jsi četné bludy v otázce Trojice a kreslil jsi tam jakýsi štít, j12 přirovnávaje Trojici božských osob k vodě, sněhu a ledu a k jiným vě- cem.“ A mistr Jeroným pravil: „Odpovím, mistře: co jsem tam psal a kreslil, to chci říkat, psát i kreslit i zde: a pouč mne, že je to bludné, já to chci pokorně odvolat.“ Mezitím někteří volali: „Budiž upálen, upá- len!“ Těm odpověděl: „Přejete-li si mou smrt, staniž se ve jménu Páně. A arcibiskup ze Salisbury řekl: J13 „Ne, Jeronýme, protože stojí psáno: Nechci hříšníkovu smrt, nýbrž spíše aby žil a obrátil se.“ [Ezech. 33, 11]. Když skončily tyto a mnohé jiné křiky a výpovědi, kterými tehdy proti němu tak neuspořádaně a ve zmatku vypovídali, předali mistra Jeronýma spoutaného biřicům města Kostnice, aby ho večer dovedli do vězení, a jednotlivě se vrátili do svých domů nebo hostinců. Mezitím přistoupil jeden z doprovodu M. Husi stojící venku u okna refektáře, k mistru Jeronýmovi 1141 a řekl: „Mistře Jeronýme!“ A on: „Vítám tě, nejdražší bratře!“ A Petr mu řekl: „Buď pevný a neboj se podstoupit smrt pro pravdu, o níž jsi kdysi na svobodě hlásal mnoho dobrého!“ A mistr Jeroným odpověděl: „Opravdu, bratře, smrti se nebojím, a když jsme kdysi o ní uměli mnoho mluvit, podívejme se teď, co umí ve skutečnosti nebo co dokáže.“ A potom přistoupili k oknu jeho strážci, hrozili ranami a odehnali Petra od řečeného okna. Potom přistoupil k mistru Jeronýmovi Vít ]15 a řekl: „Mistře, jak se vám daří?“ A on na to: „Daří se mi dobře, bratře.“ Tu přiskočili slu- hové a mistrovi strážci, chopili se Víta se slovy: „Hle, tady je jeden z nich!“ a drželi ho. Když pak nastal večer, poslal rižský arcibiskup 18 I své lidi, kteří mistru Jeronýmovi při odvádění silně utáhli řetězy na rukou i na šíji, po několik hodin ho tak drželi a když konečně nastala noc, vsadili ho do jakési městské věže na hřbitově sv. Pavla a připoutali ho okovy k jakési těžké kládě za nohy a ruce uvázali nad nimi. Kláda tam byla tak vysoko, že na ní nikdy nemohl sedět, nýbrž visel s hlavou dolů. Když pak zmíněného Víta dovedli k řečenému rižskému arcibisku- povi, tázal se ho arcibiskup, proč se opovažuje mluvit s takovým člově- kem lidmi zavrženým a kacířem? Ale když u něho neshledával žádný důvod k uvěznění a Vít řekl, že je z družiny pana Jana z Chlumu, pro- pustil ho na záruku a zápis a slib, že týž Vít nikdy nezpůsobí koncilu pro toto své zajetí nic zlého. Avšak mistr Jeroným ležel v řečené věži dva dny a toliktéž nocí jen o chlebu a vodě, aniž jsme věděli, kam byl zaveden. Ale k Petrovi přišel jeden z jeho strážců a sdělil, že mistr Jeroným leží v sousedství spoután a špatně živen. A Petr prosil, aby mu dovolili dát potraviny, protože
A zatímco ještě mluvil, vstal jiný, myslím, že mistr univerzity v Kolíně nad Rýnem, 110 a pravil: „I když jsi byl v Kolíně, tvrdil jsi mnoho bludařského v přednášce, kterou jsi tam měl.“ A mistr Jeroným mu řekl: „Povězte napřed aspoň jeden blud, který jsem tam tvrdil. A on řekl jaksi zaražen: „Teď hned mi nenapadá, ale později ti je pěkně vyčtu.“ ]11 A ihned povstal třetí a řekl: „I když jsi byl v Heidelberku, tvrdil jsi četné bludy v otázce Trojice a kreslil jsi tam jakýsi štít, j12 přirovnávaje Trojici božských osob k vodě, sněhu a ledu a k jiným vě- cem.“ A mistr Jeroným pravil: „Odpovím, mistře: co jsem tam psal a kreslil, to chci říkat, psát i kreslit i zde: a pouč mne, že je to bludné, já to chci pokorně odvolat.“ Mezitím někteří volali: „Budiž upálen, upá- len!“ Těm odpověděl: „Přejete-li si mou smrt, staniž se ve jménu Páně. A arcibiskup ze Salisbury řekl: J13 „Ne, Jeronýme, protože stojí psáno: Nechci hříšníkovu smrt, nýbrž spíše aby žil a obrátil se.“ [Ezech. 33, 11]. Když skončily tyto a mnohé jiné křiky a výpovědi, kterými tehdy proti němu tak neuspořádaně a ve zmatku vypovídali, předali mistra Jeronýma spoutaného biřicům města Kostnice, aby ho večer dovedli do vězení, a jednotlivě se vrátili do svých domů nebo hostinců. Mezitím přistoupil jeden z doprovodu M. Husi stojící venku u okna refektáře, k mistru Jeronýmovi 1141 a řekl: „Mistře Jeronýme!“ A on: „Vítám tě, nejdražší bratře!“ A Petr mu řekl: „Buď pevný a neboj se podstoupit smrt pro pravdu, o níž jsi kdysi na svobodě hlásal mnoho dobrého!“ A mistr Jeroným odpověděl: „Opravdu, bratře, smrti se nebojím, a když jsme kdysi o ní uměli mnoho mluvit, podívejme se teď, co umí ve skutečnosti nebo co dokáže.“ A potom přistoupili k oknu jeho strážci, hrozili ranami a odehnali Petra od řečeného okna. Potom přistoupil k mistru Jeronýmovi Vít ]15 a řekl: „Mistře, jak se vám daří?“ A on na to: „Daří se mi dobře, bratře.“ Tu přiskočili slu- hové a mistrovi strážci, chopili se Víta se slovy: „Hle, tady je jeden z nich!“ a drželi ho. Když pak nastal večer, poslal rižský arcibiskup 18 I své lidi, kteří mistru Jeronýmovi při odvádění silně utáhli řetězy na rukou i na šíji, po několik hodin ho tak drželi a když konečně nastala noc, vsadili ho do jakési městské věže na hřbitově sv. Pavla a připoutali ho okovy k jakési těžké kládě za nohy a ruce uvázali nad nimi. Kláda tam byla tak vysoko, že na ní nikdy nemohl sedět, nýbrž visel s hlavou dolů. Když pak zmíněného Víta dovedli k řečenému rižskému arcibisku- povi, tázal se ho arcibiskup, proč se opovažuje mluvit s takovým člově- kem lidmi zavrženým a kacířem? Ale když u něho neshledával žádný důvod k uvěznění a Vít řekl, že je z družiny pana Jana z Chlumu, pro- pustil ho na záruku a zápis a slib, že týž Vít nikdy nezpůsobí koncilu pro toto své zajetí nic zlého. Avšak mistr Jeroným ležel v řečené věži dva dny a toliktéž nocí jen o chlebu a vodě, aniž jsme věděli, kam byl zaveden. Ale k Petrovi přišel jeden z jeho strážců a sdělil, že mistr Jeroným leží v sousedství spoután a špatně živen. A Petr prosil, aby mu dovolili dát potraviny, protože
Strana 211
jich chtěl mistru Jeronýmovi opatřit zásobu. Strážce žaláře svolil a po- dával mistru Jeronýmovi pokrmy. Avšak po dva dny tam mistr Jeroným tak visel a požíval jen pramálo jídla, takže těžce a téměř smrtelně onemocněl. Když však tehdy požádal o zpovědníka, leže v tom vězení, ti z koncilu mu jej nedovolili poslat, dokud mu přítomní jeho přátelé nevymohli zpovědníka po velikých potížích. V tom zajetí a v té věži ležel téměř rok bez sedmi dní. Když však zahubili Jana Husa, tehdy kolem svátku Narození Panny Marie [11. září] přivedli mistra Jeronýma, tak dlouho a tak těžce spoutaného, do kostela sv. Pavla, vyhrožovali mu smrtí a ustavičně ho nutili, aby odpřisáhl a odvolal, nabádajíce ho, aby projevil souhlas se smrtí mistra Jana Husa, jako by býval jimi odsouzen spravedlivě. On pak ve strachu před smrtí a v naději, že tím vyvázne z jejich rukou, od- přisáhl podle jejich vůle znění textu, který mu byl tehdy předán, a to v katedrále na zasedání. 210 Přísežné odvolání Jeronýma Pražského 117 „Já Jeroným Pražský, mistr svobodných umění, uznávám pravou katolickou církev a apoštolskou víru a proklínám veškeré kacířství, zvláš- tě to, pro něž jsem byl dosud stíhán špatnou pověstí a jemuž v minulých dobách učili a je hájili Jan Viklef a Jan Hus ve svých spiscích, knížkách nebo kázáních pro kněžstvo i pro lid, pročež byli řečení muži se svými naukami a bludy odsouzeni tímto kostnickým koncilem jakožto kacíři a odsouzeno výrokem soudu jejich zmíněné učení, obzvláště v některých svých článcích, vyjádřených v rozsudcích vynesených proti nim tímto svatým koncilem. Souhlasím však se svatou římskou církví, s apoštolskou stolicí a s tímto svatým koncilem a ústy i srdcem vyznávám ve všech ohledech, a zvláště co se týká klíčů, svátostí, řádů, bohoslužeb a církev- ních trestů, odpustků, ostatků svatých, církevní svobody a také obřadů a všeho jiného, co náleží ke křesťanskému náboženství, totéž, co vyznává římská církev, apoštolská stolice a tento svatý koncil, a zvláště že ze zmí- něných článků většina je jasně kacířská a již dávno odmítnutá svatými otci, některé pak jsou rouhavé, některé bludné, jiné pohoršlivé, některé přímo urážejí zbožné uši a z nich nemálo je opovážlivých a pobuřujících. A proto byly řečené články nedávno odsouzeny svatým koncilem a všem i jednotlivým katolíkům bylo zakázáno pod hrozbou prokletí, aby se ni- kdo napříště neopovažoval řečené články nebo některý z nich kázat, učit nebo hájit. Dále co se toho týká, že jsem já, řečený Jeroným, v některých univerzitních přednáškách, chtěje prosadit názor o reálné existenci univerzálií a že jediná společná podstata dala vznik většímu počtu pří- buzných druhů a každému z nich, jak učí Ambrož, Jeroným, Augustin a další, a abych to dokázal, jako viditelný příklad jsem kreslil jakýsi obra- zec o třech stranách, který jsem nazval „štít víry“: a proto abych vyloučil bludný a pohoršlivý výklad, který by si snad mohli někteří lidé k tomu myslet, pravím, ujišťuji a prohlašuji, že jsem ten obrazec neudělal ani jej nenazval štítem víry s úmyslem, že bych chtěl řečený názor o univerzá- 211
jich chtěl mistru Jeronýmovi opatřit zásobu. Strážce žaláře svolil a po- dával mistru Jeronýmovi pokrmy. Avšak po dva dny tam mistr Jeroným tak visel a požíval jen pramálo jídla, takže těžce a téměř smrtelně onemocněl. Když však tehdy požádal o zpovědníka, leže v tom vězení, ti z koncilu mu jej nedovolili poslat, dokud mu přítomní jeho přátelé nevymohli zpovědníka po velikých potížích. V tom zajetí a v té věži ležel téměř rok bez sedmi dní. Když však zahubili Jana Husa, tehdy kolem svátku Narození Panny Marie [11. září] přivedli mistra Jeronýma, tak dlouho a tak těžce spoutaného, do kostela sv. Pavla, vyhrožovali mu smrtí a ustavičně ho nutili, aby odpřisáhl a odvolal, nabádajíce ho, aby projevil souhlas se smrtí mistra Jana Husa, jako by býval jimi odsouzen spravedlivě. On pak ve strachu před smrtí a v naději, že tím vyvázne z jejich rukou, od- přisáhl podle jejich vůle znění textu, který mu byl tehdy předán, a to v katedrále na zasedání. 210 Přísežné odvolání Jeronýma Pražského 117 „Já Jeroným Pražský, mistr svobodných umění, uznávám pravou katolickou církev a apoštolskou víru a proklínám veškeré kacířství, zvláš- tě to, pro něž jsem byl dosud stíhán špatnou pověstí a jemuž v minulých dobách učili a je hájili Jan Viklef a Jan Hus ve svých spiscích, knížkách nebo kázáních pro kněžstvo i pro lid, pročež byli řečení muži se svými naukami a bludy odsouzeni tímto kostnickým koncilem jakožto kacíři a odsouzeno výrokem soudu jejich zmíněné učení, obzvláště v některých svých článcích, vyjádřených v rozsudcích vynesených proti nim tímto svatým koncilem. Souhlasím však se svatou římskou církví, s apoštolskou stolicí a s tímto svatým koncilem a ústy i srdcem vyznávám ve všech ohledech, a zvláště co se týká klíčů, svátostí, řádů, bohoslužeb a církev- ních trestů, odpustků, ostatků svatých, církevní svobody a také obřadů a všeho jiného, co náleží ke křesťanskému náboženství, totéž, co vyznává římská církev, apoštolská stolice a tento svatý koncil, a zvláště že ze zmí- něných článků většina je jasně kacířská a již dávno odmítnutá svatými otci, některé pak jsou rouhavé, některé bludné, jiné pohoršlivé, některé přímo urážejí zbožné uši a z nich nemálo je opovážlivých a pobuřujících. A proto byly řečené články nedávno odsouzeny svatým koncilem a všem i jednotlivým katolíkům bylo zakázáno pod hrozbou prokletí, aby se ni- kdo napříště neopovažoval řečené články nebo některý z nich kázat, učit nebo hájit. Dále co se toho týká, že jsem já, řečený Jeroným, v některých univerzitních přednáškách, chtěje prosadit názor o reálné existenci univerzálií a že jediná společná podstata dala vznik většímu počtu pří- buzných druhů a každému z nich, jak učí Ambrož, Jeroným, Augustin a další, a abych to dokázal, jako viditelný příklad jsem kreslil jakýsi obra- zec o třech stranách, který jsem nazval „štít víry“: a proto abych vyloučil bludný a pohoršlivý výklad, který by si snad mohli někteří lidé k tomu myslet, pravím, ujišťuji a prohlašuji, že jsem ten obrazec neudělal ani jej nenazval štítem víry s úmyslem, že bych chtěl řečený názor o univerzá- 211
Strana 212
liích vynášet nad názor opačný v tom smyslu, jako by to byl štít víry, bez jehož uznání by se nemohla chránit a bránit víra nebo katolická pravda, proto ani na řečené tezi nechci zatvrzele lpět. Ale řekl jsem to proto, že jsem popisem toho trojúhelníkového obrazce uváděl jen příklad, že božská podstata jsou tři její rozdílné podoby a kterákoli z nich, totiž Otec, Syn a Duch svatý. Neboť tento článek víry o Trojici je hlavním štítem víry a základem katolické pravdy. Mimoto aby bylo všem jasno, jaké byly příčiny toho, že jsem byl považován za stoupence a přívržence řečeného zemřelého Jana Husa, sděluji tímto, že když jsem ho mnohokrát slyšel při kázáních a přednáš- kách, uvěřil jsem, že je to dobrý člověk a že se v ničem neprotiví tradicím svaté matky církve a svatých učitelů, naopak když mi byly nedávno v tomto městě předloženy články jím hájené a tímto svatým koncilem odsouzené, nevěřil jsem na první pohled, že jsou jeho, alespoň ne v té formě. Když jsem od některých znamenitých učitelů a mistrů teologie slyšel tvrzení, že to jsou jeho články, žádal jsem, aby mi byly pro mé plné poučení ukázány knihy psané jeho rukou, v nichž prý byly řečené články obsaženy. Když mi pak byly ukázány, psané jeho vlastním rukopisem, který znám tak dobře jako svůj vlastní, shledal jsem, že všechny řečené články a každý z nich byly sepsány v té formě, v jaké byly odsouzeny. Proto jsem pochopil a chápu, že on i jeho učení bylo i s přívrženci sva- tým koncilem odsouzeno a odmítnuto jako kacířské a nesmyslné. A to vše, co je řečeno výše, říkám prostě a bez podmínky, protože jsem už plně a dostatečně poučen o uvedených rozsudcích, vynesených tímto svatým koncilem proti učení řečených zemřelých Jana Viklefa a Jana Husa i proti jejich osobám, a s těmito rozsudky jako zbožný katolík ve všem všudy pokorně souhlasím a při nich stojím. Dále já, týž svrchuřečený Jeroným, který jsem jindy před nejcti- hodnějšími otci, pány kardinály, ctihodnými pány preláty, doktory a ji- nými úctyhodnými osobami tohoto svatého koncilu právě na tomto místě vyložil a vysvětlil dobrovolně, svobodně a z vlastní vůle své ná- zory, mezi jiným jsem při řeči o církvi rozlišil její tři části a jak jsem se dozvěděl později, někteří mi tehdy rozuměli tak, že chci říci, že církev vítězná je něco, v co jen věříme, kdežto já pevně věřím, že je to posvátné zjevení, a vylučuji, že její poznání je nejisté; nyní říkám, tvrdím a pro- hlašuji, že nebylo nikdy mým úmyslem tvrdit, že se zakládá jen na víře jako takové, nýbrž že je to poznání vyšší než pouhá víra; a vůbec vše, cokoli jsem snad řekl zde nebo předtím, přenechávám a podrobuji s po- korným srdcem rozhodnutí tohoto svatého kostnického koncilu. Nadto přísahám při svaté Trojici a na toto svaté evangelium, že setrvám vždy a bez pochybnosti při pravdě katolické církve, a prohla- šuji, že všichni, kteří se této víře zprotiví, jsou i se svým učením hodni věčného prokletí. A jestliže se já sám — a kéž se to nestane — opovážím něco si proti ní myslet nebo kázat, ať jsem podroben přísnosti církevních zákonů a jsem shledán hodným věčného trestu. Toto vyznání a text svého prohlášení dobrovolně předkládám tomuto svatému generálnímu kon- cilu, podepsal jsem je vlastní rukou a sepsal.“
liích vynášet nad názor opačný v tom smyslu, jako by to byl štít víry, bez jehož uznání by se nemohla chránit a bránit víra nebo katolická pravda, proto ani na řečené tezi nechci zatvrzele lpět. Ale řekl jsem to proto, že jsem popisem toho trojúhelníkového obrazce uváděl jen příklad, že božská podstata jsou tři její rozdílné podoby a kterákoli z nich, totiž Otec, Syn a Duch svatý. Neboť tento článek víry o Trojici je hlavním štítem víry a základem katolické pravdy. Mimoto aby bylo všem jasno, jaké byly příčiny toho, že jsem byl považován za stoupence a přívržence řečeného zemřelého Jana Husa, sděluji tímto, že když jsem ho mnohokrát slyšel při kázáních a přednáš- kách, uvěřil jsem, že je to dobrý člověk a že se v ničem neprotiví tradicím svaté matky církve a svatých učitelů, naopak když mi byly nedávno v tomto městě předloženy články jím hájené a tímto svatým koncilem odsouzené, nevěřil jsem na první pohled, že jsou jeho, alespoň ne v té formě. Když jsem od některých znamenitých učitelů a mistrů teologie slyšel tvrzení, že to jsou jeho články, žádal jsem, aby mi byly pro mé plné poučení ukázány knihy psané jeho rukou, v nichž prý byly řečené články obsaženy. Když mi pak byly ukázány, psané jeho vlastním rukopisem, který znám tak dobře jako svůj vlastní, shledal jsem, že všechny řečené články a každý z nich byly sepsány v té formě, v jaké byly odsouzeny. Proto jsem pochopil a chápu, že on i jeho učení bylo i s přívrženci sva- tým koncilem odsouzeno a odmítnuto jako kacířské a nesmyslné. A to vše, co je řečeno výše, říkám prostě a bez podmínky, protože jsem už plně a dostatečně poučen o uvedených rozsudcích, vynesených tímto svatým koncilem proti učení řečených zemřelých Jana Viklefa a Jana Husa i proti jejich osobám, a s těmito rozsudky jako zbožný katolík ve všem všudy pokorně souhlasím a při nich stojím. Dále já, týž svrchuřečený Jeroným, který jsem jindy před nejcti- hodnějšími otci, pány kardinály, ctihodnými pány preláty, doktory a ji- nými úctyhodnými osobami tohoto svatého koncilu právě na tomto místě vyložil a vysvětlil dobrovolně, svobodně a z vlastní vůle své ná- zory, mezi jiným jsem při řeči o církvi rozlišil její tři části a jak jsem se dozvěděl později, někteří mi tehdy rozuměli tak, že chci říci, že církev vítězná je něco, v co jen věříme, kdežto já pevně věřím, že je to posvátné zjevení, a vylučuji, že její poznání je nejisté; nyní říkám, tvrdím a pro- hlašuji, že nebylo nikdy mým úmyslem tvrdit, že se zakládá jen na víře jako takové, nýbrž že je to poznání vyšší než pouhá víra; a vůbec vše, cokoli jsem snad řekl zde nebo předtím, přenechávám a podrobuji s po- korným srdcem rozhodnutí tohoto svatého kostnického koncilu. Nadto přísahám při svaté Trojici a na toto svaté evangelium, že setrvám vždy a bez pochybnosti při pravdě katolické církve, a prohla- šuji, že všichni, kteří se této víře zprotiví, jsou i se svým učením hodni věčného prokletí. A jestliže se já sám — a kéž se to nestane — opovážím něco si proti ní myslet nebo kázat, ať jsem podroben přísnosti církevních zákonů a jsem shledán hodným věčného trestu. Toto vyznání a text svého prohlášení dobrovolně předkládám tomuto svatému generálnímu kon- cilu, podepsal jsem je vlastní rukou a sepsal.“
Strana 213
Potom však ho zase dali vsadit do téže věže, kde byl sice méně spoután, avšak přesto denně střežen ozbrojenci. A když poznali štváči vyslaní proti němu, totiž Michael de Causis, mistr Páleč a jiní jejich spolčenci v této práci ze slov Jeronýma samého i z jiných určitých zná- mek, že učinil takové přísežné odvolání nikoli upřímně, nýbrž s přáním vyváznout, a když tam také náhle přijeli z Prahy jistí bratříci od karme- litánů, 118 předložili nové žaloby proti mistru Jeronýmovi a předklá- dajíce je ve formě článků popichovali mistra, aby na ty články odpověděl. A protože jeho soudcové, jistí kardinálové, totiž kardinál z Cambrai, de Orsinis, z Akvileje a z Florencie, 1191 kteří pozorovali zlovůli Jero- nýmových žalobců, viděli, že se mu děje křivda, usilovali na koncilu o jeho osvobození. A když se jednoho dne na shromáždění přimlouvali za osvobození mistra Jeronýma, tu jeho nepřátelé, Němci i Češi, usi- lovně odporovali křičíce, aby nebyl žádným způsobem propuštěn. Jeden doktor, jménem Náz, 120 vstal a řekl kardinálům: „Divíme se vám, ctihodní otcové, že Vaše Otcovství zakročují ve prospěch takového nej- horšího kacíře, pro něhož jsme my v Čechách vytrpěli s veškerým kněž- stvem mnoho zlého, a možná že budou trpět i Vaše Otcovství. A bojím se, že jste snad přijali dary od oněch kacířů nebo od českého krále.“ A když byli kardinálové zahrnováni takovými urážkami, zřekli se souzení pře mistra Jeronýma. Svrchuřečení žalobci si však vymohli jiné soudce, totiž titulárního patriarchu cařihradského a kteréhosi německého profe- sora, 121I protože věděli, že patriarcha je zavilým nepřítelem mistra Jeronýma, neboť také předtím odsoudil mistra Jana Husa k smrti, dán mu koncilem za soudce. Mistr Jeroným však nechtěl odpovídat v žaláři a žádal mít veřejné slyšení, protože tam jim chtěl konečně říci své mínění; a nikterak ne- chtěl souhlasit s oněmi neveřejnými soudci. Předsedové koncilu tudíž v domnění, že mistr Jeroným chce na řečeném veřejném slyšení obnovit a potvrdit své předešlé odvolání, projevili souhlas s veřejným slyšením. 212 213 KAPITOLA ČTVRTÁ 1221 Tudíž léta Páně 1416 dne 23. května, což byla sobota před Nanebevstou- pením Páně, byl mistr Jeroným přiveden k veřejnému slyšení do velké katedrály a tam mu bylo dáno veřejné slyšení před celým koncilem. Na tomto slyšení bylo znovu předloženo komisaři koncilu ze strany řeče- ných žalobců sto sedm článků, aby nemohl vyváznout z oprátky, kterou mu nastražili, protože předtím soudcové řekli, že se s výslechem svědků už skončilo. Tedy při onom slyšení v uvedený den odpovídal od rána až do poledních hodin velmi podrobně na více než čtyřicet článků, zatímco všichni proti němu vznášeli námitky. Prohlašoval, že smyšlené články neudělal a nespáchal, a tvrdil, že je proti němu uvedli oni svědkové pomlouvačně a lživě jako jeho osobní nepřátelé. V onom zasedání ještě nepropadl smrti, protože nestačil do poledne odpovědět na všechny články až do konce. A proto mu byl pro nedosta- tek času k zodpovězení zbývajících článků prodloužen termín na úterý
Potom však ho zase dali vsadit do téže věže, kde byl sice méně spoután, avšak přesto denně střežen ozbrojenci. A když poznali štváči vyslaní proti němu, totiž Michael de Causis, mistr Páleč a jiní jejich spolčenci v této práci ze slov Jeronýma samého i z jiných určitých zná- mek, že učinil takové přísežné odvolání nikoli upřímně, nýbrž s přáním vyváznout, a když tam také náhle přijeli z Prahy jistí bratříci od karme- litánů, 118 předložili nové žaloby proti mistru Jeronýmovi a předklá- dajíce je ve formě článků popichovali mistra, aby na ty články odpověděl. A protože jeho soudcové, jistí kardinálové, totiž kardinál z Cambrai, de Orsinis, z Akvileje a z Florencie, 1191 kteří pozorovali zlovůli Jero- nýmových žalobců, viděli, že se mu děje křivda, usilovali na koncilu o jeho osvobození. A když se jednoho dne na shromáždění přimlouvali za osvobození mistra Jeronýma, tu jeho nepřátelé, Němci i Češi, usi- lovně odporovali křičíce, aby nebyl žádným způsobem propuštěn. Jeden doktor, jménem Náz, 120 vstal a řekl kardinálům: „Divíme se vám, ctihodní otcové, že Vaše Otcovství zakročují ve prospěch takového nej- horšího kacíře, pro něhož jsme my v Čechách vytrpěli s veškerým kněž- stvem mnoho zlého, a možná že budou trpět i Vaše Otcovství. A bojím se, že jste snad přijali dary od oněch kacířů nebo od českého krále.“ A když byli kardinálové zahrnováni takovými urážkami, zřekli se souzení pře mistra Jeronýma. Svrchuřečení žalobci si však vymohli jiné soudce, totiž titulárního patriarchu cařihradského a kteréhosi německého profe- sora, 121I protože věděli, že patriarcha je zavilým nepřítelem mistra Jeronýma, neboť také předtím odsoudil mistra Jana Husa k smrti, dán mu koncilem za soudce. Mistr Jeroným však nechtěl odpovídat v žaláři a žádal mít veřejné slyšení, protože tam jim chtěl konečně říci své mínění; a nikterak ne- chtěl souhlasit s oněmi neveřejnými soudci. Předsedové koncilu tudíž v domnění, že mistr Jeroným chce na řečeném veřejném slyšení obnovit a potvrdit své předešlé odvolání, projevili souhlas s veřejným slyšením. 212 213 KAPITOLA ČTVRTÁ 1221 Tudíž léta Páně 1416 dne 23. května, což byla sobota před Nanebevstou- pením Páně, byl mistr Jeroným přiveden k veřejnému slyšení do velké katedrály a tam mu bylo dáno veřejné slyšení před celým koncilem. Na tomto slyšení bylo znovu předloženo komisaři koncilu ze strany řeče- ných žalobců sto sedm článků, aby nemohl vyváznout z oprátky, kterou mu nastražili, protože předtím soudcové řekli, že se s výslechem svědků už skončilo. Tedy při onom slyšení v uvedený den odpovídal od rána až do poledních hodin velmi podrobně na více než čtyřicet článků, zatímco všichni proti němu vznášeli námitky. Prohlašoval, že smyšlené články neudělal a nespáchal, a tvrdil, že je proti němu uvedli oni svědkové pomlouvačně a lživě jako jeho osobní nepřátelé. V onom zasedání ještě nepropadl smrti, protože nestačil do poledne odpovědět na všechny články až do konce. A proto mu byl pro nedosta- tek času k zodpovězení zbývajících článků prodloužen termín na úterý
Strana 214
před Nanebevstoupením Páně, bezprostředně následující den po řečené sobotě [26. květen]. To úterý byl znovu přiveden časně ráno do katedrá- ly, aby odpověděl na zbývající články. Ve všech těchto článcích jak před- chozích, na něž odpovídal v sobotu, tak také v těchto zbývajících byl zcela usvědčen svědky a v jeho při bylo už dlouho rozhodnuto až na to, že mu podle jeho přání a prosby bylo tehdy povoleno koncilem toto ve- řejné slyšení. Na tomto slyšení mluvil od časného rána až téměř do po- ledne velmi hluboce a zevrubně o různých otázkách, mezi jiným uváděl mnoho pohanských filozofů a mudrců, např. Platona, Seneku, Katona a také Jeremiáše a Izaiáše s mnoha jinými proroky a světci Starého zákona a svaté apoštoly s ostatními mnoha svatými mučedníky z Nového zákona, jak byli tito všichni a přemnozí jiní pro pravdu nevinně usmrceni. Dále vykládal celý svůj život a co ho potkalo v Paříži, v Kolíně nad Rýnem, v Heidelberku, v Praze, ve Vídni, v Uhrách, v Rusku a v Kostnici nebo na jeho různých cestách, a co také dělal v těch zemích i jinde, a posléze jak se snažil za pomoci jiných vypudit Němce z Prahy a z Království čes- kého a zajistit obyvatelům království svobody. Nakonec pak chválil stav a svatost mistra Jana Husa a ujišťoval, že ho znal od svého mládí a že to nebyl smilník, pijan ani zločinec, nýbrž cudný, střízlivý, svatý a spravedlivý kazatel svatého evangelia. A cokoli zastávali mistr Jan Hus a Viklef, a zvláště co napsali proti zlořádům a nádheře prelátů, to že sám všechno zastává a chce zastávat až do smrti, protože to byli svatí muži. A že ve všech článcích katolické víry věří tak, jak věří a zastává svatá katolická církev. Avšak na závěr řekl, že všechny články, které napsali a hlásali Jan Viklef a Jan Hus proti nepravostem, nádheře a nespořádanému životu prelátů, chce zastávat do konce pevně, neodvolatelně a až do smrti. A nakonec dodal, že všechny jeho hříchy nehryžou jeho svědomí tolik jako hřích, kterého se dopustil na oné morové katedře, když při svém odvolání mluvil nespravedlivě proti onomu dobrému a svatému muži a jeho učení, zvláště pak když souhlasil s jeho nespravedlivým odsouzením. Na závěr dodal, že béře vůbec zpět ono odvolání, které tehdy učinil z řečené prokleté kazatelny, a že to udělal ze strachu před smrtí a pro svou zbabělost. A nadto že kdokoli mluvil méně spravedlivě proti onomu svatému muži, ve všem v hrdlo lhal a sám že ze srdce lituje, že to učinil. Když uslyšeli účastníci koncilu tato a mnohá jiná slova chvály o Janu Viklefovi a Janu Husovi, hovořili mezi sebou navzájem, že se těmi slovy sám odsoudil. Tehdy byl opět zaveden zpět do žaláře a velmi krutě spoután železnými řetězy na rukou i na nohou. KAPITOLA PÁTÁ V sobotu pak po Nanebevstoupení Páně [30. května] byl ráno velkým množstvím ozbrojenců přiveden naposled do téže katedrály na veřejné zasedání, aby byl proti němu vynesen rozsudek. A tam ho napomínali, aby ještě odvolal to, co řekl při dřívějším slyšení a co prohlašoval k chvá- le Jana Viklefa a Jana Husa tak, jak bylo uvedeno, potvrzuje jejich učení.
před Nanebevstoupením Páně, bezprostředně následující den po řečené sobotě [26. květen]. To úterý byl znovu přiveden časně ráno do katedrá- ly, aby odpověděl na zbývající články. Ve všech těchto článcích jak před- chozích, na něž odpovídal v sobotu, tak také v těchto zbývajících byl zcela usvědčen svědky a v jeho při bylo už dlouho rozhodnuto až na to, že mu podle jeho přání a prosby bylo tehdy povoleno koncilem toto ve- řejné slyšení. Na tomto slyšení mluvil od časného rána až téměř do po- ledne velmi hluboce a zevrubně o různých otázkách, mezi jiným uváděl mnoho pohanských filozofů a mudrců, např. Platona, Seneku, Katona a také Jeremiáše a Izaiáše s mnoha jinými proroky a světci Starého zákona a svaté apoštoly s ostatními mnoha svatými mučedníky z Nového zákona, jak byli tito všichni a přemnozí jiní pro pravdu nevinně usmrceni. Dále vykládal celý svůj život a co ho potkalo v Paříži, v Kolíně nad Rýnem, v Heidelberku, v Praze, ve Vídni, v Uhrách, v Rusku a v Kostnici nebo na jeho různých cestách, a co také dělal v těch zemích i jinde, a posléze jak se snažil za pomoci jiných vypudit Němce z Prahy a z Království čes- kého a zajistit obyvatelům království svobody. Nakonec pak chválil stav a svatost mistra Jana Husa a ujišťoval, že ho znal od svého mládí a že to nebyl smilník, pijan ani zločinec, nýbrž cudný, střízlivý, svatý a spravedlivý kazatel svatého evangelia. A cokoli zastávali mistr Jan Hus a Viklef, a zvláště co napsali proti zlořádům a nádheře prelátů, to že sám všechno zastává a chce zastávat až do smrti, protože to byli svatí muži. A že ve všech článcích katolické víry věří tak, jak věří a zastává svatá katolická církev. Avšak na závěr řekl, že všechny články, které napsali a hlásali Jan Viklef a Jan Hus proti nepravostem, nádheře a nespořádanému životu prelátů, chce zastávat do konce pevně, neodvolatelně a až do smrti. A nakonec dodal, že všechny jeho hříchy nehryžou jeho svědomí tolik jako hřích, kterého se dopustil na oné morové katedře, když při svém odvolání mluvil nespravedlivě proti onomu dobrému a svatému muži a jeho učení, zvláště pak když souhlasil s jeho nespravedlivým odsouzením. Na závěr dodal, že béře vůbec zpět ono odvolání, které tehdy učinil z řečené prokleté kazatelny, a že to udělal ze strachu před smrtí a pro svou zbabělost. A nadto že kdokoli mluvil méně spravedlivě proti onomu svatému muži, ve všem v hrdlo lhal a sám že ze srdce lituje, že to učinil. Když uslyšeli účastníci koncilu tato a mnohá jiná slova chvály o Janu Viklefovi a Janu Husovi, hovořili mezi sebou navzájem, že se těmi slovy sám odsoudil. Tehdy byl opět zaveden zpět do žaláře a velmi krutě spoután železnými řetězy na rukou i na nohou. KAPITOLA PÁTÁ V sobotu pak po Nanebevstoupení Páně [30. května] byl ráno velkým množstvím ozbrojenců přiveden naposled do téže katedrály na veřejné zasedání, aby byl proti němu vynesen rozsudek. A tam ho napomínali, aby ještě odvolal to, co řekl při dřívějším slyšení a co prohlašoval k chvá- le Jana Viklefa a Jana Husa tak, jak bylo uvedeno, potvrzuje jejich učení.
Strana 215
Avšak on mluvil proti nim velmi statečně a beze všeho strachu, řka jim mezi jiným: „Boha volám za svědka a před vámi dosvědčuji, že věřím všem článkům víry a je zastávám tak, jak věří a zastává svatá církev ka- tolická, ale nyní mám být odsouzen proto, že s vámi nechci dát souhlas k odsouzení oněch řečených svatých mužů, které jste nespravedlivě od- soudili za články odmítající váš způsob života!“ A přede všemi se tam modlil Věřím v Boha a řekl tam mnoho hlubokých a přesně formulova- ných myšlenek. A tak se všichni lidé tehdy tam přítomní nemohli vyna- divit jeho výmluvnosti, plynulosti jeho řeči i bohatství jeho vědomostí. A žádným způsobem ho nemohli přimět k odvolání. A tehdy jeden 23 biskup, řečený z Lodi, 1231 pronesl proti Jeronýmovi kázání s napomí- náním a nabádal k jeho odsouzení. KAPITOLA ŠESTÁ Jakmile řečený biskup z Lodi skončil své kázání, tehdy mistr Jeroným jim znovu řekl mezi jiným: „Vy mne chcete odsoudit nespravedlivě a nezaslouženě. A já po své smrti zanechám ve vašem svědomí výčitku a hrot ve vašich srdcích a předvolávám vás všechny, abyste mi odpoví- dali do sta let před nejvyšším a nejspravedlivějším soudcem. A to, co při slyšeních mluvil tak promyšleně, filozoficky, moudře a přiléhavě, nestačí mé pero zaznamenat ani můj jazyk vypovědět, takže jsem látku jeho řeči povrchně sepsal a sem zařadil jen částečně a nikoli úplně. Nato pak, když se nedal žádným způsobem pohnout k odvolání výše uvedených výroků, tehdy byl v jeho přítomnosti přečten rozsudek, který byl proti němu vynesen: „Ve jménu Páně Amen. Kristus, Bůh a Spasitel náš, pravá réva, je- jímž pěstitelem je Otec, poučuje o tom své učedníky a ostatní své věřící praví: jestliže někdo nesetrvá při mně, bude vyvržen ven jako planý výhonek a uschne atd. A tento svatý koncil kostnický, následuje učení tohoto nejvyššího učitele a mistra, vykonává jeho příkazy a zahájil inkvi- ziční proces proti kacířské zvrhlosti na podnět a žalobné volání veřejného mínění proti mistru Jeronýmovi zvanému Pražský, mistru svobodných umění, laikovi. Z aktů a protokolů tohoto procesu je známo, že týž Je- roným hájil, tvrdil a učil některým kacířským a bludařským článkům, dávno zavrženým svatými Otci, z nichž některé jsou rouhavé, jiné po- horšlivé, další urážlivé pro zbožné uši, smělé a pobuřující, hlásaným, kázaným a učeným dříve muži odsouzené památky Janem Viklefem a Janem Husem a obsaženým v některých jejich knihách a spiscích, kte- réžto články, učení a knihy řečených Jana Viklefa a Jana Husa jakož i Vi- klefova památka a osoba řečeného Husa byly odsouzeny pro kacířství týmž svatým koncilem a jeho rozsudkem. Tento odsuzující rozsudek potom týž Jeroným ještě za trvání tohoto inkvizičního procesu schválil a vyjádřil s ním souhlas, uznávaje a vyznávaje na tomtéž svatém kon- cilu pravou, katolickou a apoštolskou víru, a proklel veškeré kacířství, zvláště to, jímž byl rozhlášen a se rozhlášeným uznával a které v minu- lých dobách učili a zastávali Jan Hus a Jan Viklef ve svých dílech, ká- 214 I 215
Avšak on mluvil proti nim velmi statečně a beze všeho strachu, řka jim mezi jiným: „Boha volám za svědka a před vámi dosvědčuji, že věřím všem článkům víry a je zastávám tak, jak věří a zastává svatá církev ka- tolická, ale nyní mám být odsouzen proto, že s vámi nechci dát souhlas k odsouzení oněch řečených svatých mužů, které jste nespravedlivě od- soudili za články odmítající váš způsob života!“ A přede všemi se tam modlil Věřím v Boha a řekl tam mnoho hlubokých a přesně formulova- ných myšlenek. A tak se všichni lidé tehdy tam přítomní nemohli vyna- divit jeho výmluvnosti, plynulosti jeho řeči i bohatství jeho vědomostí. A žádným způsobem ho nemohli přimět k odvolání. A tehdy jeden 23 biskup, řečený z Lodi, 1231 pronesl proti Jeronýmovi kázání s napomí- náním a nabádal k jeho odsouzení. KAPITOLA ŠESTÁ Jakmile řečený biskup z Lodi skončil své kázání, tehdy mistr Jeroným jim znovu řekl mezi jiným: „Vy mne chcete odsoudit nespravedlivě a nezaslouženě. A já po své smrti zanechám ve vašem svědomí výčitku a hrot ve vašich srdcích a předvolávám vás všechny, abyste mi odpoví- dali do sta let před nejvyšším a nejspravedlivějším soudcem. A to, co při slyšeních mluvil tak promyšleně, filozoficky, moudře a přiléhavě, nestačí mé pero zaznamenat ani můj jazyk vypovědět, takže jsem látku jeho řeči povrchně sepsal a sem zařadil jen částečně a nikoli úplně. Nato pak, když se nedal žádným způsobem pohnout k odvolání výše uvedených výroků, tehdy byl v jeho přítomnosti přečten rozsudek, který byl proti němu vynesen: „Ve jménu Páně Amen. Kristus, Bůh a Spasitel náš, pravá réva, je- jímž pěstitelem je Otec, poučuje o tom své učedníky a ostatní své věřící praví: jestliže někdo nesetrvá při mně, bude vyvržen ven jako planý výhonek a uschne atd. A tento svatý koncil kostnický, následuje učení tohoto nejvyššího učitele a mistra, vykonává jeho příkazy a zahájil inkvi- ziční proces proti kacířské zvrhlosti na podnět a žalobné volání veřejného mínění proti mistru Jeronýmovi zvanému Pražský, mistru svobodných umění, laikovi. Z aktů a protokolů tohoto procesu je známo, že týž Je- roným hájil, tvrdil a učil některým kacířským a bludařským článkům, dávno zavrženým svatými Otci, z nichž některé jsou rouhavé, jiné po- horšlivé, další urážlivé pro zbožné uši, smělé a pobuřující, hlásaným, kázaným a učeným dříve muži odsouzené památky Janem Viklefem a Janem Husem a obsaženým v některých jejich knihách a spiscích, kte- réžto články, učení a knihy řečených Jana Viklefa a Jana Husa jakož i Vi- klefova památka a osoba řečeného Husa byly odsouzeny pro kacířství týmž svatým koncilem a jeho rozsudkem. Tento odsuzující rozsudek potom týž Jeroným ještě za trvání tohoto inkvizičního procesu schválil a vyjádřil s ním souhlas, uznávaje a vyznávaje na tomtéž svatém kon- cilu pravou, katolickou a apoštolskou víru, a proklel veškeré kacířství, zvláště to, jímž byl rozhlášen a se rozhlášeným uznával a které v minu- lých dobách učili a zastávali Jan Hus a Jan Viklef ve svých dílech, ká- 214 I 215
Strana 216
S uſueſeSonf.aC Sah. AlA an leys pnfimn ſumt eei tinnSmvaſe eneulefacganeßundrs tenuynbus Aque mn ane n Speé que kasstiniſe S pil valon Tue�wrre neme floeſum ſuuſfine affimibus fr an Vneſprles iia ſunt ona ſuffmed Suſupte vas onde. wnitantie mupue ſufmianenes ar etha nvel ſae fe quoqufente pan pfiris detmdir dum funtine onn tum et ſuffocnte uſdintns mpentes ne oma ſleme mntntuns ſilemay Rinis fites ny grrom pniceſſimeſ aſſiuntpunur punndeie /os adpudinas queſhenes ſen fees matum nut Alifemnone rſpon nun punninear medeuie enſe fanſin wyede ſoumnaa wſt fums mottufitntis mue temmu fennit abſleure.winngms punyitonns of enſſunt affemidus pydiemndus ac tenendus era ua Kir wnnijncor peft inotten wen aponenr enns penant wilene Suffuarqa queq ut ofomel aRratno er ſantton em Benldinones fien ſann Salis aque oro= Iynunt Paßnau Ouoti� e quaſdiq� ſenniomas dutnitas wſga dl enſa inlegedmini onestnites axpiana wime nbns iusRqubudonſeen Suma ſanptun ſlatur mos popu� n exmſkneta maror proſege eni Suxfinunus unt onmude opifidebus et ennoncto mututts offino poſequentrs Rpremni trnquam ſafit upon minnsdiepaas puterener ſeymaus maſfle �taſus fane dupnts unbuswe Duls ſaun queſiannne ſue pentuſli tunenint'yupnſus uidoe afiter dhus ſetne pef Wu a bus nuereſk ſpamne Sberr/nitomasa- Listina pražské univerzity z r. 1417. záních a knížkách a pro které byli řečení Viklef a Hus se svými naukami a bludy tímtéž svatým koncilem odsouzeni jako kacíři a jejich učení bylo podobně odsouzeno, vyslovil souhlas s odsouzením všeho uvede- ného a přísahal, že setrvá v této pravdě víry, a jestliže se někdy opováží něco opačného myslet či kázat, chtěl podléhat přísnosti církevních zá- konů a být stižen věčným trestem, a ono své vyznání sepsané vlastní rukou předložil a dal témuž svatému koncilu. Avšak po tomto prohlá- šení a přísežném odvolání si po mnoha dnech jako pes, který se vrací ke svým zvratkům, aby veřejně vyvrhl zhoubný jed, ukrytý ve svých prsou, vyžádal, aby mu bylo dáno veřejné slyšení před tímtéž svatým koncilem; a když mu bylo poskytnuto, před tímtéž svatým koncilem ve veřejném shromáždění tvrdil, řekl a skutečně prohlásil, že nesprávně souhlasil s odsouzením řečeného Viklefa a Husa a že schválením toho rozsudku lhal, a nestyděl se přiznat se ke lži, ba dokonce odvolal nyní i na věky své vyznání, schválení a prohlášení o jejich odsouzení, tvrdě, že v kni- hách řečených Viklefa a Husa nikde žádné kacířství ani blud nečetl, tře- baže předtím vyznal a bylo mu jasně prokázáno, že jejich knihy bedlivě
S uſueſeSonf.aC Sah. AlA an leys pnfimn ſumt eei tinnSmvaſe eneulefacganeßundrs tenuynbus Aque mn ane n Speé que kasstiniſe S pil valon Tue�wrre neme floeſum ſuuſfine affimibus fr an Vneſprles iia ſunt ona ſuffmed Suſupte vas onde. wnitantie mupue ſufmianenes ar etha nvel ſae fe quoqufente pan pfiris detmdir dum funtine onn tum et ſuffocnte uſdintns mpentes ne oma ſleme mntntuns ſilemay Rinis fites ny grrom pniceſſimeſ aſſiuntpunur punndeie /os adpudinas queſhenes ſen fees matum nut Alifemnone rſpon nun punninear medeuie enſe fanſin wyede ſoumnaa wſt fums mottufitntis mue temmu fennit abſleure.winngms punyitonns of enſſunt affemidus pydiemndus ac tenendus era ua Kir wnnijncor peft inotten wen aponenr enns penant wilene Suffuarqa queq ut ofomel aRratno er ſantton em Benldinones fien ſann Salis aque oro= Iynunt Paßnau Ouoti� e quaſdiq� ſenniomas dutnitas wſga dl enſa inlegedmini onestnites axpiana wime nbns iusRqubudonſeen Suma ſanptun ſlatur mos popu� n exmſkneta maror proſege eni Suxfinunus unt onmude opifidebus et ennoncto mututts offino poſequentrs Rpremni trnquam ſafit upon minnsdiepaas puterener ſeymaus maſfle �taſus fane dupnts unbuswe Duls ſaun queſiannne ſue pentuſli tunenint'yupnſus uidoe afiter dhus ſetne pef Wu a bus nuereſk ſpamne Sberr/nitomasa- Listina pražské univerzity z r. 1417. záních a knížkách a pro které byli řečení Viklef a Hus se svými naukami a bludy tímtéž svatým koncilem odsouzeni jako kacíři a jejich učení bylo podobně odsouzeno, vyslovil souhlas s odsouzením všeho uvede- ného a přísahal, že setrvá v této pravdě víry, a jestliže se někdy opováží něco opačného myslet či kázat, chtěl podléhat přísnosti církevních zá- konů a být stižen věčným trestem, a ono své vyznání sepsané vlastní rukou předložil a dal témuž svatému koncilu. Avšak po tomto prohlá- šení a přísežném odvolání si po mnoha dnech jako pes, který se vrací ke svým zvratkům, aby veřejně vyvrhl zhoubný jed, ukrytý ve svých prsou, vyžádal, aby mu bylo dáno veřejné slyšení před tímtéž svatým koncilem; a když mu bylo poskytnuto, před tímtéž svatým koncilem ve veřejném shromáždění tvrdil, řekl a skutečně prohlásil, že nesprávně souhlasil s odsouzením řečeného Viklefa a Husa a že schválením toho rozsudku lhal, a nestyděl se přiznat se ke lži, ba dokonce odvolal nyní i na věky své vyznání, schválení a prohlášení o jejich odsouzení, tvrdě, že v kni- hách řečených Viklefa a Husa nikde žádné kacířství ani blud nečetl, tře- baže předtím vyznal a bylo mu jasně prokázáno, že jejich knihy bedlivě
Strana 217
— Juns Cansma BetuBetns er Ceus Aar ann Suutsuats Sassny aa fares ounew ſemſoummentis affpauun ounBus nater plunnas fitunn me laceo wne emAmunt wernipfe nſlem et aque oun alfaufle bonducorubt er onmonus yeſſustt feytiuue ſuſmien Crquanus amar Sane unt nos Sute Duuſionn oquue ſatfurfentes wainqs manbwumtuns foukss que ine ſafintus onn eh wupulſi au noo pwa�ut tuuloA)anſlemnſs officn pus dbannin' arciſilijs ſcopinte contemi comunn dog ana uſas ſenttur quenfibe aborunuur Qud ſafin erſanr noms poutenne unediums matune arſhe v figum fion fem acſhyyle oo qu ſeaun&. anldia;diuntums E Smeynuqueqs ſGeſhim oseommus ve ſuldet quiſ� ſie deſieen bnes prooetins et atrm pretuis opem �le faaeica funnteralenantus Ymannes enn aflanni tenl PaſchalunSunficanes Afeerfiones Cantpenanun puſſaaoncs Panſ-ſe Imdks ymne �ehnedlls tmaRas vuſmlus nunánekilam nnha Piotum Canone ☞Aſinrt vienanouvirs ReguniRuman ta ontontwoes Ginaſhenn onſuenldui ſunt oow queſhumſas que proſuo mento fiten omeuint et ſwoſins ſufemnones �pamnt interſie edienae ſubinant et cum ſanoin dhelotſeteſ conuo nefiſaun pant ſennant er foondenot laeut ſure pußtice ye�oonfie tont dutaſlilbenn �andenneus quandins wunnn — u runpuotins Mrupns roſt fumane mettaſimtis ſaen vyfrefio cznártrnpeT —- 216 217 studoval, četl i z nich učil, a je známo, že obsahují četná kacířství a blu- dy. A přece týž mistr Jeroným vyznal, že o svátosti oltářní a o přeměně chleba v tělo Kristovo věří a zastává to, co věří a zastává církev, a pravil, že více věří Augustinovi a ostatním církevním učitelům než Viklefovi a Hu- sovi. Nadto bylo seznáno z uvedených skutečností, že je týž Jeroným přívržencem odsouzených Viklefa a Husa i jejich bludů a že byl a je je- jich stoupencem. Proto se rozhodl tento svatý koncil vyvrhnout ven téhož Jeronýma, shnilý a suchý výhonek, který nesmí zůstat na révě, prohlašu- je a vyhlašuje ho za kacíře kacířství znovu propadlého, vyloučeného z církve a prokletého, odsuzuje ho a přenechává rozhodnutí světského soudu, aby dostal účinný trest podle velikosti takového zločinu, ale při- mlouvá se, aby týž soud vyslovil mírný rozsudek bez nebezpečí smrti.“ KAPITOLA SEDMÁ Když byl tento rozsudek vynesen v jeho přítomnosti a dočten, přinesli mu velký a vysoký papírový klobouk, pomalovaný kolem dokola červe-
— Juns Cansma BetuBetns er Ceus Aar ann Suutsuats Sassny aa fares ounew ſemſoummentis affpauun ounBus nater plunnas fitunn me laceo wne emAmunt wernipfe nſlem et aque oun alfaufle bonducorubt er onmonus yeſſustt feytiuue ſuſmien Crquanus amar Sane unt nos Sute Duuſionn oquue ſatfurfentes wainqs manbwumtuns foukss que ine ſafintus onn eh wupulſi au noo pwa�ut tuuloA)anſlemnſs officn pus dbannin' arciſilijs ſcopinte contemi comunn dog ana uſas ſenttur quenfibe aborunuur Qud ſafin erſanr noms poutenne unediums matune arſhe v figum fion fem acſhyyle oo qu ſeaun&. anldia;diuntums E Smeynuqueqs ſGeſhim oseommus ve ſuldet quiſ� ſie deſieen bnes prooetins et atrm pretuis opem �le faaeica funnteralenantus Ymannes enn aflanni tenl PaſchalunSunficanes Afeerfiones Cantpenanun puſſaaoncs Panſ-ſe Imdks ymne �ehnedlls tmaRas vuſmlus nunánekilam nnha Piotum Canone ☞Aſinrt vienanouvirs ReguniRuman ta ontontwoes Ginaſhenn onſuenldui ſunt oow queſhumſas que proſuo mento fiten omeuint et ſwoſins ſufemnones �pamnt interſie edienae ſubinant et cum ſanoin dhelotſeteſ conuo nefiſaun pant ſennant er foondenot laeut ſure pußtice ye�oonfie tont dutaſlilbenn �andenneus quandins wunnn — u runpuotins Mrupns roſt fumane mettaſimtis ſaen vyfrefio cznártrnpeT —- 216 217 studoval, četl i z nich učil, a je známo, že obsahují četná kacířství a blu- dy. A přece týž mistr Jeroným vyznal, že o svátosti oltářní a o přeměně chleba v tělo Kristovo věří a zastává to, co věří a zastává církev, a pravil, že více věří Augustinovi a ostatním církevním učitelům než Viklefovi a Hu- sovi. Nadto bylo seznáno z uvedených skutečností, že je týž Jeroným přívržencem odsouzených Viklefa a Husa i jejich bludů a že byl a je je- jich stoupencem. Proto se rozhodl tento svatý koncil vyvrhnout ven téhož Jeronýma, shnilý a suchý výhonek, který nesmí zůstat na révě, prohlašu- je a vyhlašuje ho za kacíře kacířství znovu propadlého, vyloučeného z církve a prokletého, odsuzuje ho a přenechává rozhodnutí světského soudu, aby dostal účinný trest podle velikosti takového zločinu, ale při- mlouvá se, aby týž soud vyslovil mírný rozsudek bez nebezpečí smrti.“ KAPITOLA SEDMÁ Když byl tento rozsudek vynesen v jeho přítomnosti a dočten, přinesli mu velký a vysoký papírový klobouk, pomalovaný kolem dokola červe-
Strana 218
nnenem vu R z EranRa GuaPz ajalana Senichz Brerſea YaſPBz ajuno vyCa Piſ ſeaRa wſken Tiemio lſten omie Wimáldaná ynieARſlemi kuz gei wzneneb záigiⱥſkßá bnⱥ. He ſmé wſkayilo alo�upwyem mocz toloto ſyſkⱥ vyrale ßneſkámſk prmeme a: & áliaſpuſáa Heen Rn wntery ce� Svnnzemey Pawer Sinichom zwomußoßá vſzeß ſa�emi Ye y�e pninwene śſengeme gunn ſ2r zet naſ Lbni wieni Rzi�ſkanſk.vſnaßiy ſl�iemi obqemi á ySźakáki Bfaß Iⱥw �oygá ſoſ &bnch ſwieſmchvan y áſki Su ßwichwpſawy wſui v lo�vmnie v �aytluane : byoka áſveſkl- rl pośte niu vranie ſpoſeonie ge2nu vihr nemiRuu Reefitm Emtpneſo Ruſlevoßeok cc l ſlabugun Cvvnſaliy Aonßurſamec PaBeſſ dvſßani Sneti Wie nie 9 breſupſani venem pan Oſoał : Rozwbeßa ma námi drzeża tito czkiozi brſfy walußem ſery panſſa:.Wſklo bone ſwobol mwyelⱥ Swiſe aß= Sveſa ſone alreſgeſ Ruata ſvſa 8aſbana wſiem, wierniy áp8 Ae�ynimena Driclve a� EniezſKagiala wie bila mßna.aturte cpnerſr PurtoAue naßRuen :bazi aBy ſruſdoſua�njonaznavla� Au Pora laleny Purſywyſkwey Vaślikehom ne Sneſv pwieuyenie Puneßnpſaneßo. yabor tu Ryie nel V Telia:kuame vſſ. burnns taelas ſoreſorſa ofmapomanuoe v djioſeen frinity na CimupEſuie neßma Maſvery ſwusiC ßez nám noſſ lwiemićelaſe vßayi HakReſpm zaśá8. ſkmſypſawcſ y arieſacyoeſplwiß IdBi giw Iaſwame yſnu mon Swißyſániw vynenemi Yam Oſzwießaſay z kymſer� pyeßrußvem Wſy mo,ly iapnieś nami vnáſewpowßem oßqiem latz ynim Raſuato �kuſuſnat� rimaty ſacwſnaty en? Sſuſo Rbukbichni wwſwchyſkucß zaM8a ndziplw� Stunii Roſemu waytſonewe ſwe ſire yenck ßomnio Aſzynwſyy Gen ge Saw �etá of Mavozonie Boyeß Tſfizeßz Cáeſ a Swis Cieeſo tenSonsieſy Sinc Swatelpa ajavtvna Listina táborských hejtmanů a obce Písku z r. 1420. nými dábly; když ho spatřil, shodil kápi mezi preláty na zem, vzal klo- bouk a nasadil si jej na hlavu řka: „Můj pán Ježíš Kristus měl, jda na smrt, na hlavě trnovou korunu. Já pak namísto oné koruny chci rád z lásky k němu nést tento klobouk.“ A hned se ho chopili světští biřici. Když pak byl veden z řečeného kostela na popravu, zpíval při vý- chodu z kostela cestou hlasitě a radostně s očima pozdviženýma k nebi až do konce Věřím v jednoho Boha, jak se obvykle zpívá v kostele. Potom
nnenem vu R z EranRa GuaPz ajalana Senichz Brerſea YaſPBz ajuno vyCa Piſ ſeaRa wſken Tiemio lſten omie Wimáldaná ynieARſlemi kuz gei wzneneb záigiⱥſkßá bnⱥ. He ſmé wſkayilo alo�upwyem mocz toloto ſyſkⱥ vyrale ßneſkámſk prmeme a: & áliaſpuſáa Heen Rn wntery ce� Svnnzemey Pawer Sinichom zwomußoßá vſzeß ſa�emi Ye y�e pninwene śſengeme gunn ſ2r zet naſ Lbni wieni Rzi�ſkanſk.vſnaßiy ſl�iemi obqemi á ySźakáki Bfaß Iⱥw �oygá ſoſ &bnch ſwieſmchvan y áſki Su ßwichwpſawy wſui v lo�vmnie v �aytluane : byoka áſveſkl- rl pośte niu vranie ſpoſeonie ge2nu vihr nemiRuu Reefitm Emtpneſo Ruſlevoßeok cc l ſlabugun Cvvnſaliy Aonßurſamec PaBeſſ dvſßani Sneti Wie nie 9 breſupſani venem pan Oſoał : Rozwbeßa ma námi drzeża tito czkiozi brſfy walußem ſery panſſa:.Wſklo bone ſwobol mwyelⱥ Swiſe aß= Sveſa ſone alreſgeſ Ruata ſvſa 8aſbana wſiem, wierniy áp8 Ae�ynimena Driclve a� EniezſKagiala wie bila mßna.aturte cpnerſr PurtoAue naßRuen :bazi aBy ſruſdoſua�njonaznavla� Au Pora laleny Purſywyſkwey Vaślikehom ne Sneſv pwieuyenie Puneßnpſaneßo. yabor tu Ryie nel V Telia:kuame vſſ. burnns taelas ſoreſorſa ofmapomanuoe v djioſeen frinity na CimupEſuie neßma Maſvery ſwusiC ßez nám noſſ lwiemićelaſe vßayi HakReſpm zaśá8. ſkmſypſawcſ y arieſacyoeſplwiß IdBi giw Iaſwame yſnu mon Swißyſániw vynenemi Yam Oſzwießaſay z kymſer� pyeßrußvem Wſy mo,ly iapnieś nami vnáſewpowßem oßqiem latz ynim Raſuato �kuſuſnat� rimaty ſacwſnaty en? Sſuſo Rbukbichni wwſwchyſkucß zaM8a ndziplw� Stunii Roſemu waytſonewe ſwe ſire yenck ßomnio Aſzynwſyy Gen ge Saw �etá of Mavozonie Boyeß Tſfizeßz Cáeſ a Swis Cieeſo tenSonsieſy Sinc Swatelpa ajavtvna Listina táborských hejtmanů a obce Písku z r. 1420. nými dábly; když ho spatřil, shodil kápi mezi preláty na zem, vzal klo- bouk a nasadil si jej na hlavu řka: „Můj pán Ježíš Kristus měl, jda na smrt, na hlavě trnovou korunu. Já pak namísto oné koruny chci rád z lásky k němu nést tento klobouk.“ A hned se ho chopili světští biřici. Když pak byl veden z řečeného kostela na popravu, zpíval při vý- chodu z kostela cestou hlasitě a radostně s očima pozdviženýma k nebi až do konce Věřím v jednoho Boha, jak se obvykle zpívá v kostele. Potom
Strana 219
při této cestě zpíval celou litanii, a když ji skončil vycházeje městskou branou, kudy se jde do Gottliebenu, zazpíval Blažená jsi, svatá Panno. A když dokončil ono responsorium a došel na popraviště, na němž dříve nevinně podstoupil smrt mistr Jan Hus, poklekl před kůlem připraveným mistru Jeronýmovi k upálení, podobným sloupu mistra Jana Husa, a odříkal potichu jakousi modlitbu. Když ho kati při této modlitbě zdvihli, zbavili ho všech šatů až do obnažení jeho těla. A potom ho opásali kolem slabin jakýmsi ku- sem plátna a přivázali ho provazy i železnými řetězy vestoje k témuž sloupu zhotovenému ve tvaru silného prkna a zaraženému do země; a když ho začali kolem dokola obkládat dřevem, zpíval Buď pozdraven, sváteční dni. Po tomto hymnu zpíval znovu hlasitě až do konce Věřím v jednoho boha. A když skončil, řekl lidu německy: „Milí hoši, jak jsem teď zpíval, tak i věřím a ne jinak. A ono Vyznání víry je mou vírou. Nyní však umírám proto, že jsem nechtěl souhlasit s koncilem, stát při něm a s ním tvrdit a zastávat, že byl mistr Jan Hus koncilem odsouzen řádně a spravedlivě. Neboť já dobře vím, že to byl pravý kazatel Kris- tova evangelia." A když ho obložili dřívím až po vrch hlavy, položili na totéž dříví všechny jeho šaty, přiložili hořící pochodeň a dříví zapálili. Když se dříví vzňalo, zpíval hlasitě: „Do tvých rukou, Pane, poroučím svou duši.“ Když skončil a byl již silně ohněm pálen, pronesl česky slova: „Pane Bože, otče všemohoucí, slituj se nade mnou a odpusť mi mé hříchy, protože ty víš, že jsem upřímně miloval tvou pravdu.“ A tehdy udusil silný oheň jeho hlas, takže ho dál nebylo slyšet, ale stále rychle pohybo- val ústy a rty, jakoby rychle k sobě mluvil nebo se modlil. Když však oheň opálil téměř celé jeho tělo kolem dokola spolu s vousem, tehdy se na celém jeho těle objevovaly následkem spálení jaké- si veliké puchýře zvící vejce. On však stále silně pohyboval hlavou a ústy téměř po čtvrt hodiny. Tak hořel a poněvadž byl velmi silné kon- stituce, zůstával v ohni za velikého utrpení živ tak dlouho, co by člověk mohl dojít volně od sv. Klimenta po mostě ke kostelu Panny Marie. 324 Jakmile takto v silném ohni vydechl naposled, pak přinesli ze žaláře pokrývky, kožich, střevíce, kápi a jiné jeho věci a všechno spálili v tomtéž ohni na prach. A tento prach a popel zavezli po uhašení ohně na vozech k řece Rýnu, která tudy teče ze sousedství, tam jej hodili a svrhli do vody. Ten pravdomluvný člověk, který nám podal písemnou zprávu o událostech kolem odsouzení mistra Jeronýma a jeho rozsudku a poslal ji do Prahy, napsal na závěr: „Viděl jsem a slyšel, že to všechno se stalo takto. A řekne-li vám někdo opak toho, nikomu nevěřte, neboť to, co se dálo kolem příchodu mistra Jeronýma do Kostnice, když nejprve přišel svobodně a pak byl přiveden v poutech, jak svrchu uvedeno, jsem já sám viděl, jednotlivé události v plném rozsahu shlédl a na budoucí pa- mět zde sepsal. Svědkem je mi ten, který nahlíží do všech srdcí, že nelžu. Raději jsem chtěl dopustit neobratnost nezkrášlených slov k dosvědčení pravdy, než abych se nechal donutit k jakýmkoli ústupkům od pravdy tím, že bych lichotil sluchu posluchačů jejich nalíčeným povrchem. 218 I 219
při této cestě zpíval celou litanii, a když ji skončil vycházeje městskou branou, kudy se jde do Gottliebenu, zazpíval Blažená jsi, svatá Panno. A když dokončil ono responsorium a došel na popraviště, na němž dříve nevinně podstoupil smrt mistr Jan Hus, poklekl před kůlem připraveným mistru Jeronýmovi k upálení, podobným sloupu mistra Jana Husa, a odříkal potichu jakousi modlitbu. Když ho kati při této modlitbě zdvihli, zbavili ho všech šatů až do obnažení jeho těla. A potom ho opásali kolem slabin jakýmsi ku- sem plátna a přivázali ho provazy i železnými řetězy vestoje k témuž sloupu zhotovenému ve tvaru silného prkna a zaraženému do země; a když ho začali kolem dokola obkládat dřevem, zpíval Buď pozdraven, sváteční dni. Po tomto hymnu zpíval znovu hlasitě až do konce Věřím v jednoho boha. A když skončil, řekl lidu německy: „Milí hoši, jak jsem teď zpíval, tak i věřím a ne jinak. A ono Vyznání víry je mou vírou. Nyní však umírám proto, že jsem nechtěl souhlasit s koncilem, stát při něm a s ním tvrdit a zastávat, že byl mistr Jan Hus koncilem odsouzen řádně a spravedlivě. Neboť já dobře vím, že to byl pravý kazatel Kris- tova evangelia." A když ho obložili dřívím až po vrch hlavy, položili na totéž dříví všechny jeho šaty, přiložili hořící pochodeň a dříví zapálili. Když se dříví vzňalo, zpíval hlasitě: „Do tvých rukou, Pane, poroučím svou duši.“ Když skončil a byl již silně ohněm pálen, pronesl česky slova: „Pane Bože, otče všemohoucí, slituj se nade mnou a odpusť mi mé hříchy, protože ty víš, že jsem upřímně miloval tvou pravdu.“ A tehdy udusil silný oheň jeho hlas, takže ho dál nebylo slyšet, ale stále rychle pohybo- val ústy a rty, jakoby rychle k sobě mluvil nebo se modlil. Když však oheň opálil téměř celé jeho tělo kolem dokola spolu s vousem, tehdy se na celém jeho těle objevovaly následkem spálení jaké- si veliké puchýře zvící vejce. On však stále silně pohyboval hlavou a ústy téměř po čtvrt hodiny. Tak hořel a poněvadž byl velmi silné kon- stituce, zůstával v ohni za velikého utrpení živ tak dlouho, co by člověk mohl dojít volně od sv. Klimenta po mostě ke kostelu Panny Marie. 324 Jakmile takto v silném ohni vydechl naposled, pak přinesli ze žaláře pokrývky, kožich, střevíce, kápi a jiné jeho věci a všechno spálili v tomtéž ohni na prach. A tento prach a popel zavezli po uhašení ohně na vozech k řece Rýnu, která tudy teče ze sousedství, tam jej hodili a svrhli do vody. Ten pravdomluvný člověk, který nám podal písemnou zprávu o událostech kolem odsouzení mistra Jeronýma a jeho rozsudku a poslal ji do Prahy, napsal na závěr: „Viděl jsem a slyšel, že to všechno se stalo takto. A řekne-li vám někdo opak toho, nikomu nevěřte, neboť to, co se dálo kolem příchodu mistra Jeronýma do Kostnice, když nejprve přišel svobodně a pak byl přiveden v poutech, jak svrchu uvedeno, jsem já sám viděl, jednotlivé události v plném rozsahu shlédl a na budoucí pa- mět zde sepsal. Svědkem je mi ten, který nahlíží do všech srdcí, že nelžu. Raději jsem chtěl dopustit neobratnost nezkrášlených slov k dosvědčení pravdy, než abych se nechal donutit k jakýmkoli ústupkům od pravdy tím, že bych lichotil sluchu posluchačů jejich nalíčeným povrchem. 218 I 219
Strana 220
Strana 221
HUSITSKÁ REVOLUCE KRONIKA VELMI PĚKNÁ O JANU ŽIŽKOVI, DRUŽINÍKU KRÁLE VACLAVA IV
HUSITSKÁ REVOLUCE KRONIKA VELMI PĚKNÁ O JANU ŽIŽKOVI, DRUŽINÍKU KRÁLE VACLAVA IV
Strana 222
KRONIKA VELMI PĚKNÁ O JANU ŽIŽKOVI, DRUŽINÍKU KRÁLE VÁCLAVA, POČÍNÁ SE Když se psalo léto od narození syna Božího 1410, Ji vystoupil mistr Jan Hus a počal kázat a kárat lid za jeho hříchy. Tehdy ho duchovenstvo velice chválilo řkouc, že z něho promlouvá duch boží. Ale když pak začal kázat proti kněžstvu, dotýkaje se ho od nejvyššího papeže až po nejniž- šího kněze, pro jeho pýchu a chamtivost, pro svatokupectví i pro smil- stvo, když žádal, aby kněží neměli světskou moc a majetek, a když také kázal, že má být tělo boží i krev boží pod obojí způsobou podávána i pro- stému lidu, l2 tehdy se proti němu kněží postavili řkouce, že do něho vstoupil dábel a že je to kacíř. A to se událo v Království českém za krále Václava, syna císaře Karla, a za arcibiskupa kněze Zbyňka. 13 A když se psal rok 1415, tehdy nejvyšší koncil kněžstva obeslal mistra Jana Husa, aby k němu přijel pod ochranou glejtu do Kostnice a on jel s mistrem Jeronýmem chráněn glejtem krále Zikmunda, krále uherského. J4 A když přijel do Kostnice a s ním někteří čeští páni, tu jej v Kostnici zajali a nejvyšší duchovenstvo jej zbavilo svěcení a odsou- dilo. A při tom odsouzení byl přítomen král Zikmund, jenž mu předtím glejt dal. I rozkázali jej upálit a mistra Jeronýma také, ale až za rok. A to se stalo za arcibiskupa kněze Konráda. 15 A když se to stalo, tu se Čechové a Moravané velmi pobouřili a mnozí kněží v Praze i jinde v městech v Čechách i na Moravě začali podávat tělo a krev boží pod obojí způsobou prostému lidu. A vzali tělo boží v monstranci a často za tím tělem chodily zástupy a chválily Boha. Prostému lidu, který přijímal pod obojí tělo i krev boží, začali někteří říkat „husité“, jiní „viklefovci“ a další „kacíři“. A duchovenstvo i ostatní lidé se rozdělili na dvě strany, jedni se přikláněli k jednomu způsobu, jiní k druhému. A počaly mezi nimi vznikat rozpory, proti nimž král ne- mohl nic udělat. A když odjel král z Prahy na Nový hrad, 16 vyšli kněží s tělem božím a s velkým zástupem od svatého Štěpána kolem radnice Nového Města. Tehdy někdo hodil z radnice na kněze kámen a zástup lidu se proto velice pobouřil a říkali: „Odtud nám házejí po těle božím a po knězi.“ I zaútočil zástup na radnici, dobyli ji útokem a konšely shodili dolů a pobili je. 17 Když se tyto novinky donesly ke králi, z velikého hoře byl raněn těžkou mrtvicí a král Václav zemřel. 18 Tenkrát se v Praze velmi roz- lítili na kněze, na mnichy a na Němce a hnali je pryč a někteří utekli i sami. Neboť v té době byli Němci velmi často v městské radě i v úřa- dech. A pro takové veliké pobouření nemohli páni vézt mrtvého krále Vá- clava veřejně Prahou, ale vezli jej tajně a skrytě na hrad k svatému Václa- vu. A tu ležel několik neděl nepochován, neboť kdysi přikázal, že ho mají pochovat v klášteře na Zbraslavi. A tak jej páni opět tajně poslali v noci 9 na Zbraslav, aby jej mniši pochovali, a tam byl také pohřben. 191
KRONIKA VELMI PĚKNÁ O JANU ŽIŽKOVI, DRUŽINÍKU KRÁLE VÁCLAVA, POČÍNÁ SE Když se psalo léto od narození syna Božího 1410, Ji vystoupil mistr Jan Hus a počal kázat a kárat lid za jeho hříchy. Tehdy ho duchovenstvo velice chválilo řkouc, že z něho promlouvá duch boží. Ale když pak začal kázat proti kněžstvu, dotýkaje se ho od nejvyššího papeže až po nejniž- šího kněze, pro jeho pýchu a chamtivost, pro svatokupectví i pro smil- stvo, když žádal, aby kněží neměli světskou moc a majetek, a když také kázal, že má být tělo boží i krev boží pod obojí způsobou podávána i pro- stému lidu, l2 tehdy se proti němu kněží postavili řkouce, že do něho vstoupil dábel a že je to kacíř. A to se událo v Království českém za krále Václava, syna císaře Karla, a za arcibiskupa kněze Zbyňka. 13 A když se psal rok 1415, tehdy nejvyšší koncil kněžstva obeslal mistra Jana Husa, aby k němu přijel pod ochranou glejtu do Kostnice a on jel s mistrem Jeronýmem chráněn glejtem krále Zikmunda, krále uherského. J4 A když přijel do Kostnice a s ním někteří čeští páni, tu jej v Kostnici zajali a nejvyšší duchovenstvo jej zbavilo svěcení a odsou- dilo. A při tom odsouzení byl přítomen král Zikmund, jenž mu předtím glejt dal. I rozkázali jej upálit a mistra Jeronýma také, ale až za rok. A to se stalo za arcibiskupa kněze Konráda. 15 A když se to stalo, tu se Čechové a Moravané velmi pobouřili a mnozí kněží v Praze i jinde v městech v Čechách i na Moravě začali podávat tělo a krev boží pod obojí způsobou prostému lidu. A vzali tělo boží v monstranci a často za tím tělem chodily zástupy a chválily Boha. Prostému lidu, který přijímal pod obojí tělo i krev boží, začali někteří říkat „husité“, jiní „viklefovci“ a další „kacíři“. A duchovenstvo i ostatní lidé se rozdělili na dvě strany, jedni se přikláněli k jednomu způsobu, jiní k druhému. A počaly mezi nimi vznikat rozpory, proti nimž král ne- mohl nic udělat. A když odjel král z Prahy na Nový hrad, 16 vyšli kněží s tělem božím a s velkým zástupem od svatého Štěpána kolem radnice Nového Města. Tehdy někdo hodil z radnice na kněze kámen a zástup lidu se proto velice pobouřil a říkali: „Odtud nám házejí po těle božím a po knězi.“ I zaútočil zástup na radnici, dobyli ji útokem a konšely shodili dolů a pobili je. 17 Když se tyto novinky donesly ke králi, z velikého hoře byl raněn těžkou mrtvicí a král Václav zemřel. 18 Tenkrát se v Praze velmi roz- lítili na kněze, na mnichy a na Němce a hnali je pryč a někteří utekli i sami. Neboť v té době byli Němci velmi často v městské radě i v úřa- dech. A pro takové veliké pobouření nemohli páni vézt mrtvého krále Vá- clava veřejně Prahou, ale vezli jej tajně a skrytě na hrad k svatému Václa- vu. A tu ležel několik neděl nepochován, neboť kdysi přikázal, že ho mají pochovat v klášteře na Zbraslavi. A tak jej páni opět tajně poslali v noci 9 na Zbraslav, aby jej mniši pochovali, a tam byl také pohřben. 191
Strana 223
Potom přijel král Zikmund Uherský, bratr krále Václava, do Brna a obeslal české a moravské pány, Pražany i jiné osoby, které byly stou- penci zákona božího. 110 A když tam přijeli, zeptal se jich: „O co usilujete, že se tak bouříte?“ Čechové a Moravané odpověděli králi spo- lečně: „Usilujeme o čtyři články víry: Za prvé, aby tělo boží a krev boží byly podávány i prostým lidem. Za druhé, aby byly trestány těžké hříchy. Za třetí, aby bylo svobodně hlásáno slovo boží. Za čtvrté, aby kněží neměli světskou moc ani majetek.“ Tehdy řekl král o božím těle a krvi: „To, co bylo dosud, má být i nadále.“ I zeptal se Pražanů: „Kdybych přijel do Čech, vpustíte mne do Prahy?“ Tehdy řekli Pražané králi: „Nebudeš muset vjíždět branou, neboť hodláme pobořit kus zdi, abys vjel jako pán.“ Tehdy jim král řekl: „Odstraňte z ulic všechny řetězy a sneste je Staroměstští na hrad svatého Václava a Novoměstští na Vyšehrad.“ A Pražané to učinili. 111 Toho léta svolal papež křížovou výpravu 1121 proti Čechům, že jsou kacíři, když přijímají tělo a krev boží, a vyhlásil odpustky, kdo by takového Čecha zavraždil nebo jinak zahubil, že je osvobozen od hříchů i pekelných muk. I začali je pronásledovat a různým způsobem pobíjet. Tehdy vystoupil z boží milosti jeden velmi udatný jednooký český rytíř jménem Žižka a pozvedl se a táhl s vojskem proti těm, kdo nepři- jímali tělo boží a krev boží pod obojí způsobou; ti byli pro něj nepřáteli a měl je za kacíře. A tak se jedni obrátili nemilosrdně proti druhým, takže strana, jež vítězila, krutě a bez milosti vraždila nebo upalovala nebo jinak hubila všechny odpůrce a jen ten zůstal naživu, koho ráčil sám Bůh zachovat. Zvláště pak Němci pronásledovali Čechy a Čechové Němce. A ta válka trvala ve vší krutosti 14 let. A Žižka a jiní Čechové stále válčili v Čechách i v jiných zemích, bojujíce za zákon boží. Tehdy dobyli také Sezimova Ústí a odtud dobyli Hradiště a obsadili hrad i horu a město přejmenovali na Tábor. A Žižka táhl s vojskem zemí a dobýval hrady i města. A vedl časté bitvy se silný- mi nepřáteli, ale nikdy v nich neprohrál. A potom táhl do Čech král Zikmund Uherský z Uher přes Vratislav. Tu přikázal usmýkat jednoho pražského měšťana koňmi 1131 řka, že se tak má stát i jiným kacířským Čechům. Když se o tom dozvěděli Pražané, natáhli do ulic všude tam, kde byl kdysi jeden řetěz, řetězy dva a uza- vřeli před ním město. A král dal obsadit množstvím rytířů Vyšehrad a hrad sv. Václa- va ]141 proti Pražanům. A když o tom uslyšel Žižka, hned obsadil proti králi horu Vítkov a tomu opevnění začali říkat Žižkov. Tehdy přitáhl uherský král s vojskem a rozložil tábor na Zbraslavi a Žižka s Pražany oblehl hrad sv. Václava. Rytíři se tam statečně bránili, ale trpěli velikým hladem, takže si dokonce vařili žito a jedli je. A když se král dověděl, že by se hrad mohl pro ten hlad vzdát, přitáhl s velikým vojskem, aby je podpořil nebo jim doplnil zásoby. A porazil ty z Žižkova lidu, kteří se vzdálili od svého vojska a vozů, a tak odrazil Pražany od hradu. 222 223
Potom přijel král Zikmund Uherský, bratr krále Václava, do Brna a obeslal české a moravské pány, Pražany i jiné osoby, které byly stou- penci zákona božího. 110 A když tam přijeli, zeptal se jich: „O co usilujete, že se tak bouříte?“ Čechové a Moravané odpověděli králi spo- lečně: „Usilujeme o čtyři články víry: Za prvé, aby tělo boží a krev boží byly podávány i prostým lidem. Za druhé, aby byly trestány těžké hříchy. Za třetí, aby bylo svobodně hlásáno slovo boží. Za čtvrté, aby kněží neměli světskou moc ani majetek.“ Tehdy řekl král o božím těle a krvi: „To, co bylo dosud, má být i nadále.“ I zeptal se Pražanů: „Kdybych přijel do Čech, vpustíte mne do Prahy?“ Tehdy řekli Pražané králi: „Nebudeš muset vjíždět branou, neboť hodláme pobořit kus zdi, abys vjel jako pán.“ Tehdy jim král řekl: „Odstraňte z ulic všechny řetězy a sneste je Staroměstští na hrad svatého Václava a Novoměstští na Vyšehrad.“ A Pražané to učinili. 111 Toho léta svolal papež křížovou výpravu 1121 proti Čechům, že jsou kacíři, když přijímají tělo a krev boží, a vyhlásil odpustky, kdo by takového Čecha zavraždil nebo jinak zahubil, že je osvobozen od hříchů i pekelných muk. I začali je pronásledovat a různým způsobem pobíjet. Tehdy vystoupil z boží milosti jeden velmi udatný jednooký český rytíř jménem Žižka a pozvedl se a táhl s vojskem proti těm, kdo nepři- jímali tělo boží a krev boží pod obojí způsobou; ti byli pro něj nepřáteli a měl je za kacíře. A tak se jedni obrátili nemilosrdně proti druhým, takže strana, jež vítězila, krutě a bez milosti vraždila nebo upalovala nebo jinak hubila všechny odpůrce a jen ten zůstal naživu, koho ráčil sám Bůh zachovat. Zvláště pak Němci pronásledovali Čechy a Čechové Němce. A ta válka trvala ve vší krutosti 14 let. A Žižka a jiní Čechové stále válčili v Čechách i v jiných zemích, bojujíce za zákon boží. Tehdy dobyli také Sezimova Ústí a odtud dobyli Hradiště a obsadili hrad i horu a město přejmenovali na Tábor. A Žižka táhl s vojskem zemí a dobýval hrady i města. A vedl časté bitvy se silný- mi nepřáteli, ale nikdy v nich neprohrál. A potom táhl do Čech král Zikmund Uherský z Uher přes Vratislav. Tu přikázal usmýkat jednoho pražského měšťana koňmi 1131 řka, že se tak má stát i jiným kacířským Čechům. Když se o tom dozvěděli Pražané, natáhli do ulic všude tam, kde byl kdysi jeden řetěz, řetězy dva a uza- vřeli před ním město. A král dal obsadit množstvím rytířů Vyšehrad a hrad sv. Václa- va ]141 proti Pražanům. A když o tom uslyšel Žižka, hned obsadil proti králi horu Vítkov a tomu opevnění začali říkat Žižkov. Tehdy přitáhl uherský král s vojskem a rozložil tábor na Zbraslavi a Žižka s Pražany oblehl hrad sv. Václava. Rytíři se tam statečně bránili, ale trpěli velikým hladem, takže si dokonce vařili žito a jedli je. A když se král dověděl, že by se hrad mohl pro ten hlad vzdát, přitáhl s velikým vojskem, aby je podpořil nebo jim doplnil zásoby. A porazil ty z Žižkova lidu, kteří se vzdálili od svého vojska a vozů, a tak odrazil Pražany od hradu. 222 223
Strana 224
224 225 A tenkrát přitáhl králi na pomoc vévoda rakouský, ]15 markrabě míšeňský ]1 a mnohá jiná knížata s množstvím rytířstva. A král táhl a rozložil ležení před Prahou a tu krále na hradě sv. Václava korunovali. A také tu bylo mnoho Němců pasováno na rytíře. A potom táhli k Žižkovu opevnění, aby je dobyli. A když útočili a Žižkovi již bylo velmi zle, tu vyšel z Prahy kněz s tělem božím a Němci si v hrůze lámali vaz, jak prchali na koních z kopce dolů. Jak se potom Němci zmocnili nějakého Čecha, neptali se na to, zda patří k jejich straně, ale hned jak jej zahlédli, zajali jej a upálili, což po- bouřilo krále i Čechy. A mnozí jiní Češi obléhali v té době Hradec Králové. 117 A pán z Rožmberka s jinými Němci obléhal Tábor a byl tam pora- žen a utrpěl velikou hanbu i škodu. A když si král přivedl do země cizozemce, tehdy vyšel Žižka do války a táhl zemí a pálil kláštery a vyháněl mnichy ze země a přikazoval vypalovat kostely těch farářů a kněží, kteří podávali prostému lidu pod- jednou. A Pražané s jinými pány obklíčili Vyšehrad, v němž bylo mnoho rytířstva. A ti se udatně bránili, ale měli krutý hlad, neboť neměli co jíst a jedli i koně. A když přišlo ráno na Všechny svaté [1. listopadu 1420], přitáhl král s velikými vojsky k Vyšehradu, chtěje mu pomoci. Bylo tu pobito množství českých a moravských pánů stojících na králově straně. A poražený král, který utrpěl velikou ztrátu na urozených lidech, odtáhl směrem od města. 1181 Tehdy ustoupili Pražanům z Vyšehradu a ti jej rozbořili. A Žižka po dva týdny bojoval se silnými nepřáteli, s Čechy a s Něm- ci. Žižka dobyl Bor, 119 a když způsobil nepřátelům velikou škodu, pokračoval v tažení. Potom vpadl Žižka do Zbraslavského kláštera a jeho vojáci otevřeli hrob a vzali tělo krále Václava a posadili je mezi sebe. A když Žižka při- kázal zapálit klášter, odešli vojáci pryč a krále nechali být. Tehdy vzal jeden rybář jménem Múcha, k němuž býval král laskav, jeho tělo a scho- val je tajně ve své vinici a ukrýval je bezmála tři léta. A Žižka s Pražany dobyl Říčany. 120 Potom táhl Žižka k Lomninám 1211 a dobyl Chotěšov a Kladruby a Krasíkov a tam zajal pana Bohuslava Švamberka. 1221 Tehdy vytáhl uherský král s velikou silou proti Žižkovi. A Žižka zanechal své vojsko u dvou klášterů a odjel. A pražané obléhali Nový hrad a brzy jej dobyli. 1231 A potom bojoval u Votice s tábory. A uherský král oblehl Žižkův lid na Kladrubech. A sám král se obléhání osobně účastnil a dobýval Kladruby nákladně pomocí děl. A Žižka se sebral a táhl na Plzeňsko, aby pomohl svým lidem na Kladru- bech. A když byl Žižka na šest mil od Kladrub, odtáhl král od Kladrub pryč a táhl z Čech do Uher. A Žižka obklíčil Plzeň a tu utrpěl škodu na lidech a nedobyl ji. I vyrazil Žižka na Květnou neděli [16. března 1421] útokem na Chomutov a tu bylo na místě pobito a upáleno na tři tisíce lidí. Richentalova kronika kostnického koncilu: král Zikmund udílí říšská léna.
224 225 A tenkrát přitáhl králi na pomoc vévoda rakouský, ]15 markrabě míšeňský ]1 a mnohá jiná knížata s množstvím rytířstva. A král táhl a rozložil ležení před Prahou a tu krále na hradě sv. Václava korunovali. A také tu bylo mnoho Němců pasováno na rytíře. A potom táhli k Žižkovu opevnění, aby je dobyli. A když útočili a Žižkovi již bylo velmi zle, tu vyšel z Prahy kněz s tělem božím a Němci si v hrůze lámali vaz, jak prchali na koních z kopce dolů. Jak se potom Němci zmocnili nějakého Čecha, neptali se na to, zda patří k jejich straně, ale hned jak jej zahlédli, zajali jej a upálili, což po- bouřilo krále i Čechy. A mnozí jiní Češi obléhali v té době Hradec Králové. 117 A pán z Rožmberka s jinými Němci obléhal Tábor a byl tam pora- žen a utrpěl velikou hanbu i škodu. A když si král přivedl do země cizozemce, tehdy vyšel Žižka do války a táhl zemí a pálil kláštery a vyháněl mnichy ze země a přikazoval vypalovat kostely těch farářů a kněží, kteří podávali prostému lidu pod- jednou. A Pražané s jinými pány obklíčili Vyšehrad, v němž bylo mnoho rytířstva. A ti se udatně bránili, ale měli krutý hlad, neboť neměli co jíst a jedli i koně. A když přišlo ráno na Všechny svaté [1. listopadu 1420], přitáhl král s velikými vojsky k Vyšehradu, chtěje mu pomoci. Bylo tu pobito množství českých a moravských pánů stojících na králově straně. A poražený král, který utrpěl velikou ztrátu na urozených lidech, odtáhl směrem od města. 1181 Tehdy ustoupili Pražanům z Vyšehradu a ti jej rozbořili. A Žižka po dva týdny bojoval se silnými nepřáteli, s Čechy a s Něm- ci. Žižka dobyl Bor, 119 a když způsobil nepřátelům velikou škodu, pokračoval v tažení. Potom vpadl Žižka do Zbraslavského kláštera a jeho vojáci otevřeli hrob a vzali tělo krále Václava a posadili je mezi sebe. A když Žižka při- kázal zapálit klášter, odešli vojáci pryč a krále nechali být. Tehdy vzal jeden rybář jménem Múcha, k němuž býval král laskav, jeho tělo a scho- val je tajně ve své vinici a ukrýval je bezmála tři léta. A Žižka s Pražany dobyl Říčany. 120 Potom táhl Žižka k Lomninám 1211 a dobyl Chotěšov a Kladruby a Krasíkov a tam zajal pana Bohuslava Švamberka. 1221 Tehdy vytáhl uherský král s velikou silou proti Žižkovi. A Žižka zanechal své vojsko u dvou klášterů a odjel. A pražané obléhali Nový hrad a brzy jej dobyli. 1231 A potom bojoval u Votice s tábory. A uherský král oblehl Žižkův lid na Kladrubech. A sám král se obléhání osobně účastnil a dobýval Kladruby nákladně pomocí děl. A Žižka se sebral a táhl na Plzeňsko, aby pomohl svým lidem na Kladru- bech. A když byl Žižka na šest mil od Kladrub, odtáhl král od Kladrub pryč a táhl z Čech do Uher. A Žižka obklíčil Plzeň a tu utrpěl škodu na lidech a nedobyl ji. I vyrazil Žižka na Květnou neděli [16. března 1421] útokem na Chomutov a tu bylo na místě pobito a upáleno na tři tisíce lidí. Richentalova kronika kostnického koncilu: král Zikmund udílí říšská léna.
Strana 225
OC CIEE. vx AVTWWIX fi bey. JubInnafue Pt a? bot Tuvameto m S TU 0 ; SIN Ww" A [7 ^ A Y d : HE U / N AU | A ARN A 3 ^ M TRA TA A m p. RTL. 3 2 === o BE — UT I = d, " f n E . d re un CE UI e. TT A | KETTE X » ň L N N Led [o
OC CIEE. vx AVTWWIX fi bey. JubInnafue Pt a? bot Tuvameto m S TU 0 ; SIN Ww" A [7 ^ A Y d : HE U / N AU | A ARN A 3 ^ M TRA TA A m p. RTL. 3 2 === o BE — UT I = d, " f n E . d re un CE UI e. TT A | KETTE X » ň L N N Led [o
Strana 226
☞ k Z
☞ k Z
Strana 227
I táhl odtud útočit na Beroun a tu byli také mnozí pobiti a upále- ni. 3241 I táhl odtud do Prahy. A v té době ustoupili pražané z hradu sv. Václava. Pak táhl s velikým vojskem z Prahy k Českému Brodu. 125 A tu se Němci opevnili, i dobyl město útokem. A Němci utekli do kostela. A tu s nimi ten kostel zapálili. Část Němců tu uhořela a někteří seskako- vali dolů z věže. A ty, kteří si nezlámali vaz, utloukli cepy. Pak se vzdávala jiná města: Kouřim, Nymburk, Kolín, Hora, Čáslav, Chrudim, Litomyšl, Polička, Dvůr. Pak dobyli útokem Jaroměř, i když Jaroměřští věřili, že se ve svém opevněném městě ubrání. 126 Tak tato i jiná města přistoupila k zákonu božímu. Potom Žižka táhl a oblehl hrad Rábí 1271 a tu mu vystřelili druhé oko. A byl slepý a sotva že zůstal naživu. A pražané dobývali hrad Most. Míšeňský přitáhl Mostu na pomoc a pražany porazil. A pobral jim pušky a praky a zvítězil nad množstvím lidu. Ale jen málo zajal. 328 Po několika týdnech 129 pak vtrhli do země kurfiřti s velikým množstvím knížat, hrabat, biskupů a s nimi i Míšeňský a byli velice krutí. Každého Čecha, jehož se zmocnili, zabili nebo upálili. I přitáhli s celým vojskem před Žatec a rozložili se dosti blízko města; z toho ležení třikrát zaútočili, ale nic nedobyli. A při těch útocích bylo pobito množství lidí. I utrpěli kurfiřti velkou škodu a s hanbou se velmi nenápadně vydali pryč a nechali na místě všechny zásoby a shořelo množství stanů. A sotvaže sami ze země vyvázli. Potom Žižka, uzdravený, ale slepý na obě oči, táhl na Plzeňsko. A tu se proti němu shromáždili Čechové a Němci. A tu se Žižka u Plané bil. A když mu bylo velmi těžko, odtáhl plně ozbrojen několik mil. A tu se zbavil nepřátel a odjel s vojskem na velmi vysokou horu. 13 A také tu bylo na obou stranách mnoho padlých. Tehdy vstoupil Žižka s vojskem do Žatce a odtud táhl na pikarty a přemohl je na ostrově u Valů. J311 I rozkázal je upálit. Tehdy přitáhl do Čech s velikým vojskem uherský král a měl s se- bou Turky, Valachy i Ráce, Uhry, Kumány i Jasy, Němce i jiné cizince. A Žižka přitáhl s vojskem do Hory. A když se král dozvěděl, že je Žižka u Hory, táhl k Hoře, chtěje ho dostihnout. Tenkrát vytáhl Žižka proti králi z Hory a obklopil se před Horou vozy. A tu bojovali celý den. J321 A když nastal večer, rozložil král ležení ledva na dostřel od Žižkova vojska. A když bylo devět hodin večer, vytáhl Žižka proti krá- lovu vojsku. A tu se skrze to vojsko probil, neboť nemohl s vojskem jinu- dy, a když odtáhli na méně než čtvrt míle a když se rozednilo, přikázal zase udělat z vozů opevnění. A když se král neměl k boji, neboť očekával ještě další posily, které se již blížily, přikázal Žižka pohnout se ke Kolínu. A odtud poslal pro další lid, aby se mohl utkat s uherským králem. A král, jenž měl v moci Horu, se s vojskem rozložil blízko Hory. A z něho činili pannám i paním násilí, až mnohé připravili o život. A také dal všude zakládat požáry. 226 I 227 Richentalova kronika kostnického koncilu: porcování a prodej zvěřiny a drůbeže.
I táhl odtud útočit na Beroun a tu byli také mnozí pobiti a upále- ni. 3241 I táhl odtud do Prahy. A v té době ustoupili pražané z hradu sv. Václava. Pak táhl s velikým vojskem z Prahy k Českému Brodu. 125 A tu se Němci opevnili, i dobyl město útokem. A Němci utekli do kostela. A tu s nimi ten kostel zapálili. Část Němců tu uhořela a někteří seskako- vali dolů z věže. A ty, kteří si nezlámali vaz, utloukli cepy. Pak se vzdávala jiná města: Kouřim, Nymburk, Kolín, Hora, Čáslav, Chrudim, Litomyšl, Polička, Dvůr. Pak dobyli útokem Jaroměř, i když Jaroměřští věřili, že se ve svém opevněném městě ubrání. 126 Tak tato i jiná města přistoupila k zákonu božímu. Potom Žižka táhl a oblehl hrad Rábí 1271 a tu mu vystřelili druhé oko. A byl slepý a sotva že zůstal naživu. A pražané dobývali hrad Most. Míšeňský přitáhl Mostu na pomoc a pražany porazil. A pobral jim pušky a praky a zvítězil nad množstvím lidu. Ale jen málo zajal. 328 Po několika týdnech 129 pak vtrhli do země kurfiřti s velikým množstvím knížat, hrabat, biskupů a s nimi i Míšeňský a byli velice krutí. Každého Čecha, jehož se zmocnili, zabili nebo upálili. I přitáhli s celým vojskem před Žatec a rozložili se dosti blízko města; z toho ležení třikrát zaútočili, ale nic nedobyli. A při těch útocích bylo pobito množství lidí. I utrpěli kurfiřti velkou škodu a s hanbou se velmi nenápadně vydali pryč a nechali na místě všechny zásoby a shořelo množství stanů. A sotvaže sami ze země vyvázli. Potom Žižka, uzdravený, ale slepý na obě oči, táhl na Plzeňsko. A tu se proti němu shromáždili Čechové a Němci. A tu se Žižka u Plané bil. A když mu bylo velmi těžko, odtáhl plně ozbrojen několik mil. A tu se zbavil nepřátel a odjel s vojskem na velmi vysokou horu. 13 A také tu bylo na obou stranách mnoho padlých. Tehdy vstoupil Žižka s vojskem do Žatce a odtud táhl na pikarty a přemohl je na ostrově u Valů. J311 I rozkázal je upálit. Tehdy přitáhl do Čech s velikým vojskem uherský král a měl s se- bou Turky, Valachy i Ráce, Uhry, Kumány i Jasy, Němce i jiné cizince. A Žižka přitáhl s vojskem do Hory. A když se král dozvěděl, že je Žižka u Hory, táhl k Hoře, chtěje ho dostihnout. Tenkrát vytáhl Žižka proti králi z Hory a obklopil se před Horou vozy. A tu bojovali celý den. J321 A když nastal večer, rozložil král ležení ledva na dostřel od Žižkova vojska. A když bylo devět hodin večer, vytáhl Žižka proti krá- lovu vojsku. A tu se skrze to vojsko probil, neboť nemohl s vojskem jinu- dy, a když odtáhli na méně než čtvrt míle a když se rozednilo, přikázal zase udělat z vozů opevnění. A když se král neměl k boji, neboť očekával ještě další posily, které se již blížily, přikázal Žižka pohnout se ke Kolínu. A odtud poslal pro další lid, aby se mohl utkat s uherským králem. A král, jenž měl v moci Horu, se s vojskem rozložil blízko Hory. A z něho činili pannám i paním násilí, až mnohé připravili o život. A také dal všude zakládat požáry. 226 I 227 Richentalova kronika kostnického koncilu: porcování a prodej zvěřiny a drůbeže.
Strana 228
RuuuuReeoſu omenan†-pe† fr —o rp alseafpralebu Ledarm atiI theaſada†ramka Ru— rf. Ferfe lia pelsnanſpi eem tiat ars rot peetlkae a v til— Audid— ſiia Cata bia vſranu —aeo pan aaſl- korilntepenre VaCHi- MUSEA. uouavuáussplvaruap-ha f nie voum Gibf-- u —ael rrclh apput v ma laus alſata dabma saties vna ſrs teeepaanas so do- f vhetueliatf a thyd—e gnſi— kj pseſl. esmali ſl Veaſapes pol rehna opale astfar preuiTiaeſua ſ uud uf-siueymahevrtp vh ayvanſe amae †erek seuu v si kacea—petr aoveradeni—nfire retuh vaey cleſles vtel vpain theboloua pal aofilii vlufruup Trerfieaanl iE reG adsde va fu ryepa vilaa otafeſba hlov soudaaf re Ernion stre togudirnneaile poooat aita jrvant jaſt—Leihemie vaſio ſrourueu ſwrarſel- uaou vpesaoihiu†wes wee fulatennet— prasto loupiti r† — dro adpis volnalasemerby i ſprenha — esmy uiao aý to— deken pi iifi no Glu ina v s6po *výa va ut vmupesvrna pava qurut upau nodouut emnrany Aaia, & ldo Ine v —e fonrſpaa — *vaae rud:asne— ahſkavtis— aauan hasi vad epeae scofna rrano nlk † kma —mpiy peiii Gtſ,toe wr Eadta ſrvelysaeass— Cratrnpſhu fuu ſe eii— Rerryesr smo lpilvaai 7ſsi pelmunr noueas v larpſred ou ujuutie al — ſrleuſ raſa ſvvnturſh.s ſo ln vsuba preeſf bou t alhuu Oclorsee2 aſlopFuuuios auee mlr po s fusbon aſvaerueeva vord renedy ſaa ea, cdas vſſ Ciemij. aſus reſunos eay ſererpan luroſpf fectinis pa oôu alurſtu mſſallyvenfareſi wfif affralne ſmaſ- Te purſul †rulo Suu luprea uosarun ouseo tal Listina sirotčího vojska z r. 1432. A když se Žižkovi přiblížily posily, vytáhl do boje, chtěje se utkat s uherským králem. A když stáli proti sobě, král dal v sedm hodin večer zapálit Horu a odtáhl před Žižkou k Brodu. A za Habrem, tam se vojska dostihla a bojovali pak až do Německého Brodu. A mnoho jich utonulo i s koňmi, neboť se pod nimi prolamoval led, a také všechny vozy s veli- kým majetkem. A nazítří přikázal Žižka útočit po celý den na město. Ale nemohli je dobýt, neboť se hrdinsky bránilo. Ale příští den je bez boje obsadili a všechny tam pobili, jen pana Záviše Poláka a pana Rarovského a pana Mrtvice, ty tři rytíře dali do vězení. A Žižka se s vojskem zase vrátil. Potom táhl Žižka na Plzeňsko a na Velkou noc [12. dubna 1422] 33 dobyl útokem Žlutice. Odtud dobyl Kukštýn. 1331 Aodtud táhlk městu Týnu a útočili na ně a dobyli je. J34r V té době přijel jako rytíř jeden kníže a s ním na čtyři tisíce jezdců 135 A Praha ho přijala. A Žižka mu říkal „synu“ a kníže Žižkovi „otče“.
RuuuuReeoſu omenan†-pe† fr —o rp alseafpralebu Ledarm atiI theaſada†ramka Ru— rf. Ferfe lia pelsnanſpi eem tiat ars rot peetlkae a v til— Audid— ſiia Cata bia vſranu —aeo pan aaſl- korilntepenre VaCHi- MUSEA. uouavuáussplvaruap-ha f nie voum Gibf-- u —ael rrclh apput v ma laus alſata dabma saties vna ſrs teeepaanas so do- f vhetueliatf a thyd—e gnſi— kj pseſl. esmali ſl Veaſapes pol rehna opale astfar preuiTiaeſua ſ uud uf-siueymahevrtp vh ayvanſe amae †erek seuu v si kacea—petr aoveradeni—nfire retuh vaey cleſles vtel vpain theboloua pal aofilii vlufruup Trerfieaanl iE reG adsde va fu ryepa vilaa otafeſba hlov soudaaf re Ernion stre togudirnneaile poooat aita jrvant jaſt—Leihemie vaſio ſrourueu ſwrarſel- uaou vpesaoihiu†wes wee fulatennet— prasto loupiti r† — dro adpis volnalasemerby i ſprenha — esmy uiao aý to— deken pi iifi no Glu ina v s6po *výa va ut vmupesvrna pava qurut upau nodouut emnrany Aaia, & ldo Ine v —e fonrſpaa — *vaae rud:asne— ahſkavtis— aauan hasi vad epeae scofna rrano nlk † kma —mpiy peiii Gtſ,toe wr Eadta ſrvelysaeass— Cratrnpſhu fuu ſe eii— Rerryesr smo lpilvaai 7ſsi pelmunr noueas v larpſred ou ujuutie al — ſrleuſ raſa ſvvnturſh.s ſo ln vsuba preeſf bou t alhuu Oclorsee2 aſlopFuuuios auee mlr po s fusbon aſvaerueeva vord renedy ſaa ea, cdas vſſ Ciemij. aſus reſunos eay ſererpan luroſpf fectinis pa oôu alurſtu mſſallyvenfareſi wfif affralne ſmaſ- Te purſul †rulo Suu luprea uosarun ouseo tal Listina sirotčího vojska z r. 1432. A když se Žižkovi přiblížily posily, vytáhl do boje, chtěje se utkat s uherským králem. A když stáli proti sobě, král dal v sedm hodin večer zapálit Horu a odtáhl před Žižkou k Brodu. A za Habrem, tam se vojska dostihla a bojovali pak až do Německého Brodu. A mnoho jich utonulo i s koňmi, neboť se pod nimi prolamoval led, a také všechny vozy s veli- kým majetkem. A nazítří přikázal Žižka útočit po celý den na město. Ale nemohli je dobýt, neboť se hrdinsky bránilo. Ale příští den je bez boje obsadili a všechny tam pobili, jen pana Záviše Poláka a pana Rarovského a pana Mrtvice, ty tři rytíře dali do vězení. A Žižka se s vojskem zase vrátil. Potom táhl Žižka na Plzeňsko a na Velkou noc [12. dubna 1422] 33 dobyl útokem Žlutice. Odtud dobyl Kukštýn. 1331 Aodtud táhlk městu Týnu a útočili na ně a dobyli je. J34r V té době přijel jako rytíř jeden kníže a s ním na čtyři tisíce jezdců 135 A Praha ho přijala. A Žižka mu říkal „synu“ a kníže Žižkovi „otče“.
Strana 229
V té době oblehli pražané Karlštejn. A ten kníže oblehl Opočno, ale nedobyli je. V té době přitáhli táboři s velikým vojskem do Prahy a rozložili se na Novém Městě. Odtud zaútočili jako nepřátelé na Staré Město, jež si jich nevšímalo. A Staroměstští se dali do boje a svrhli mnohé z radnice a několik set jich zajali a jiné s hanbou vyhnali z města. A když ten kníže nechtěl přijímat pod obojí způsobou, pražané i Žižka se od něho odklonili. I jel ten kníže zase na Litvu. A potom zase přijel, domnívaje se, že se mu bude dařit jako poprvé, ale ne. 138 Potom měli pražané spor se Žižkou. Když pak Žižka přitáhl do Kostelce nad Labem, tehdy vytáhli pražané s velikou silou proti němu, a on vida to množství proti sobě, odtáhl před nimi a pražané za ním. A když byli blízko Malešova, tehdy se Žižka proti nim obrátil a bojoval s nimi a porazil je. A po tom boji bylo v Praze i jinde mnoho vdov a si- rotků. 337 A když uplynuly plné čtyři roky od smrti krále Václava, tehdy pražané poznali, že se jim daří zle, a tu teprve želeli smrti krále Václava a vyptávali se teprve teď velmi pilně a chtěli i odměnit toho, kdo by o něm věděl, že by mu dali dobrou odměnu a králi vypravili slavný po- hřeb. Tehdy jeden rybář Múcha, slyše, že chtějí králi vystrojit řádný pohřeb, přiznal, že jej má na vinici. I vzali jej do Prahy a vystrojili jeho královské velebnosti slavný královský pohřeb. A uložili ho na hradě u sv. Václava do hrobu s jeho otcem, císařem Karlem, a tu leží. Potom Žižka přitáhl s vojskem na Špitálské pole. 138 A tu se smířil s pražany. Potom táhl na Moravu a dobýval Přibyslav. A to již měli táboři Žižku ve veliké nenávisti, nejvíce proto, že Žižkovi kněží sloužili mši řádně v ornátě, s tonzurou a v komži a boží tělo nosili v monstranci. Proto říkali Žižkovým kněžím „pláteníci" a Žižka táborským „ševci“ Neboť táborští kněží sloužili mši jen v suk- nici, bez tonzury a někteří i vousatí. Tehdy u Přibyslavi Žižka onemocněl vředem a zemřel 339 a po- chovali ho v Králové Hradci a tam leží. Tehdy počali jeho vojskům říkat sirotci a tak se potom jmenovali stále. A Hradečtí si dali Žižku vymalovat na korouhvi v rytířské zbroji a s palcátem a na bílém koni, tak jak jezdil zaživa. A když Hradečtí bojo- vali pod tou korouhví, nikdy neprohráli. Tehdy si Hradečtí zvolili hejtmany podle svého. Ale nejvíce moci měl kněz Prokůpek. Také z táborské strany se vytvořilo veliké vojsko a to vojsko se jmenovalo polní. To polní vojsko vedl kněz Prokop Holý. Ten mu pak stál v bitvách v čele v silném kabátci. A ta dvě vojska bojovala v Čechách i na Moravě i v Rakousích i v Uhrách, v Duryňsku, v Markách 140 i v zemi Lužické. Také táhlo silné vojsko do Ruska, do Pruska a mělo ležení až v Prusích a v Gdaňsku a koně brodili v moři. A s velikou slávou se zase vrátili. Zbytky pak zahynuly mezi Brodem a Kouřimí českou rukou. 341 228 I 229
V té době oblehli pražané Karlštejn. A ten kníže oblehl Opočno, ale nedobyli je. V té době přitáhli táboři s velikým vojskem do Prahy a rozložili se na Novém Městě. Odtud zaútočili jako nepřátelé na Staré Město, jež si jich nevšímalo. A Staroměstští se dali do boje a svrhli mnohé z radnice a několik set jich zajali a jiné s hanbou vyhnali z města. A když ten kníže nechtěl přijímat pod obojí způsobou, pražané i Žižka se od něho odklonili. I jel ten kníže zase na Litvu. A potom zase přijel, domnívaje se, že se mu bude dařit jako poprvé, ale ne. 138 Potom měli pražané spor se Žižkou. Když pak Žižka přitáhl do Kostelce nad Labem, tehdy vytáhli pražané s velikou silou proti němu, a on vida to množství proti sobě, odtáhl před nimi a pražané za ním. A když byli blízko Malešova, tehdy se Žižka proti nim obrátil a bojoval s nimi a porazil je. A po tom boji bylo v Praze i jinde mnoho vdov a si- rotků. 337 A když uplynuly plné čtyři roky od smrti krále Václava, tehdy pražané poznali, že se jim daří zle, a tu teprve želeli smrti krále Václava a vyptávali se teprve teď velmi pilně a chtěli i odměnit toho, kdo by o něm věděl, že by mu dali dobrou odměnu a králi vypravili slavný po- hřeb. Tehdy jeden rybář Múcha, slyše, že chtějí králi vystrojit řádný pohřeb, přiznal, že jej má na vinici. I vzali jej do Prahy a vystrojili jeho královské velebnosti slavný královský pohřeb. A uložili ho na hradě u sv. Václava do hrobu s jeho otcem, císařem Karlem, a tu leží. Potom Žižka přitáhl s vojskem na Špitálské pole. 138 A tu se smířil s pražany. Potom táhl na Moravu a dobýval Přibyslav. A to již měli táboři Žižku ve veliké nenávisti, nejvíce proto, že Žižkovi kněží sloužili mši řádně v ornátě, s tonzurou a v komži a boží tělo nosili v monstranci. Proto říkali Žižkovým kněžím „pláteníci" a Žižka táborským „ševci“ Neboť táborští kněží sloužili mši jen v suk- nici, bez tonzury a někteří i vousatí. Tehdy u Přibyslavi Žižka onemocněl vředem a zemřel 339 a po- chovali ho v Králové Hradci a tam leží. Tehdy počali jeho vojskům říkat sirotci a tak se potom jmenovali stále. A Hradečtí si dali Žižku vymalovat na korouhvi v rytířské zbroji a s palcátem a na bílém koni, tak jak jezdil zaživa. A když Hradečtí bojo- vali pod tou korouhví, nikdy neprohráli. Tehdy si Hradečtí zvolili hejtmany podle svého. Ale nejvíce moci měl kněz Prokůpek. Také z táborské strany se vytvořilo veliké vojsko a to vojsko se jmenovalo polní. To polní vojsko vedl kněz Prokop Holý. Ten mu pak stál v bitvách v čele v silném kabátci. A ta dvě vojska bojovala v Čechách i na Moravě i v Rakousích i v Uhrách, v Duryňsku, v Markách 140 i v zemi Lužické. Také táhlo silné vojsko do Ruska, do Pruska a mělo ležení až v Prusích a v Gdaňsku a koně brodili v moři. A s velikou slávou se zase vrátili. Zbytky pak zahynuly mezi Brodem a Kouřimí českou rukou. 341 228 I 229
Strana 230
Strana 231
BARTOŠEK Z DRAHONIC KRONIKA
BARTOŠEK Z DRAHONIC KRONIKA
Strana 232
Léta Páně 1419 v neděli po sv. Jakubu [30. července] byli rychtář Miku- láš, purkmistr a konšelé Nového Města pražského svrženi z oken radnice a zabiti Žižkou a jeho spolčenci. Léta Páně 1419 ve středu po Nanebevzetí Panny Marie [16. srpna] zemřel náš nejjasnější pán, pan Václav, římský a český král, o hodině nešporní na Novém hrádku poblíž Kunratic u Prahy. l. Nazítří ve čtvrtek [17. srpna] vnikl Žižka se svými spolčenci do kostelů a klášterů a zničil tam mnoho soch a obrazů. Téhož dne také vnikli do kartuzián- ského kláštera 121 a nazítří v pátek jej vypálili. Léta Páně 1420 kolem svátku sv. Jana [24. červen] se položil tábo- rem na pláních proti Praze uherský král Zikmund se dvěma markrabaty míšeňskými a třetím markrabětem duryňským, s vévodou rakouským, s vévody Janem, Ludvíkem, Přemkem, Janem řečeným Bílým a jeho bratrem, s četnými vévody slezskými, 13 s bavorským vévodou Janem a s jinými mnoha vévody a hrabaty i pány jak českými, tak i uherskými a s pány z jiných zemí a krajů. Téhož roku v neděli po sv. Jakubu [28. července] byl řečený král Zikmund korunován v pražském chrámu sv. Víta na krále českého panem Konrádem, tehdy pražským arcibiskupem, za přítomnosti českých pánů i výše psaných markrabat, vévodů a pánů. Téhož roku ve čtvrtek po sv. Jakubu [I. srpna] ustoupil řečený král, markrabata, vévodové, hrabata a páni z plání od Prahy; někteří královi lidé obsadili na králův příkaz Pražský hrad a bránili se tam mužně Pražanům až do svátku sv. Víta. J4 [15. června] Téhož roku kolem svátku sv. Jiljí [1. září] 151 oblehli pražští měš- tané hrad Vyšehrad i s lidmi řečeného krále a pokoušeli se ho dobýt pomocí děl a praků. Téhož roku v pátek na den Všech svatých [1. listopadu] svedl řečený král při východu slunce a po něm boj s pražskými měšťany, panem Boč- kem, panem Krušinou, 1 panem Hynkem z Kolštejna a s jinými jejich spolčenci a utkal se s nimi na pláních kolem Vyšehradu. Z králo- vých lidí tam padlo dobře tři sta pánů, rytířů, panošů a kterýsi vévoda bosenský a také z Pražanů někteří zahynuli, avšak Pražané se přece jen udrželi v poli. A téhož dne o polednách vydal pan Jan z Boskovic a jiní rytíři a panoši řečeného krále Vyšehrad z hladu pražanům. Léta Páně 1421 v neděli před sv. Vítem [8. června] postoupili lidé řečeného krále po příslušných jednáních pražanům Pražský hrad, protože před řečeným Pražským hradem leželi po nějaký čas pražané a lidé arcibiskupa Konráda a pana Mikuláše z Budyně 171 a obléhali jej. Řečeného léta Páně 1421 od poloviny postu až do svatodušních svátků [poč. března — 11. května] získali jednak vyjednáváním, jednak dobýváním a bojem tvrz Toušeň, Český Brod, Kouřim, Kolín, Kutnou Horu, Čáslav, Nymburk, hrad Lichtenburg, všechna královnina věnná města v kraji Hradeckém, město Mělník, Beroun a Litoměřice. Léta Páně 1421 v neděli před sv. Vítem [8. června] jsme po vyjed- návání prostřednictvím pana Konráda, arcibiskupa pražského, a pana Jana z Budyně odjeli my, někteří páni, rytíři, panoši a lidé řečeného pana
Léta Páně 1419 v neděli po sv. Jakubu [30. července] byli rychtář Miku- láš, purkmistr a konšelé Nového Města pražského svrženi z oken radnice a zabiti Žižkou a jeho spolčenci. Léta Páně 1419 ve středu po Nanebevzetí Panny Marie [16. srpna] zemřel náš nejjasnější pán, pan Václav, římský a český král, o hodině nešporní na Novém hrádku poblíž Kunratic u Prahy. l. Nazítří ve čtvrtek [17. srpna] vnikl Žižka se svými spolčenci do kostelů a klášterů a zničil tam mnoho soch a obrazů. Téhož dne také vnikli do kartuzián- ského kláštera 121 a nazítří v pátek jej vypálili. Léta Páně 1420 kolem svátku sv. Jana [24. červen] se položil tábo- rem na pláních proti Praze uherský král Zikmund se dvěma markrabaty míšeňskými a třetím markrabětem duryňským, s vévodou rakouským, s vévody Janem, Ludvíkem, Přemkem, Janem řečeným Bílým a jeho bratrem, s četnými vévody slezskými, 13 s bavorským vévodou Janem a s jinými mnoha vévody a hrabaty i pány jak českými, tak i uherskými a s pány z jiných zemí a krajů. Téhož roku v neděli po sv. Jakubu [28. července] byl řečený král Zikmund korunován v pražském chrámu sv. Víta na krále českého panem Konrádem, tehdy pražským arcibiskupem, za přítomnosti českých pánů i výše psaných markrabat, vévodů a pánů. Téhož roku ve čtvrtek po sv. Jakubu [I. srpna] ustoupil řečený král, markrabata, vévodové, hrabata a páni z plání od Prahy; někteří královi lidé obsadili na králův příkaz Pražský hrad a bránili se tam mužně Pražanům až do svátku sv. Víta. J4 [15. června] Téhož roku kolem svátku sv. Jiljí [1. září] 151 oblehli pražští měš- tané hrad Vyšehrad i s lidmi řečeného krále a pokoušeli se ho dobýt pomocí děl a praků. Téhož roku v pátek na den Všech svatých [1. listopadu] svedl řečený král při východu slunce a po něm boj s pražskými měšťany, panem Boč- kem, panem Krušinou, 1 panem Hynkem z Kolštejna a s jinými jejich spolčenci a utkal se s nimi na pláních kolem Vyšehradu. Z králo- vých lidí tam padlo dobře tři sta pánů, rytířů, panošů a kterýsi vévoda bosenský a také z Pražanů někteří zahynuli, avšak Pražané se přece jen udrželi v poli. A téhož dne o polednách vydal pan Jan z Boskovic a jiní rytíři a panoši řečeného krále Vyšehrad z hladu pražanům. Léta Páně 1421 v neděli před sv. Vítem [8. června] postoupili lidé řečeného krále po příslušných jednáních pražanům Pražský hrad, protože před řečeným Pražským hradem leželi po nějaký čas pražané a lidé arcibiskupa Konráda a pana Mikuláše z Budyně 171 a obléhali jej. Řečeného léta Páně 1421 od poloviny postu až do svatodušních svátků [poč. března — 11. května] získali jednak vyjednáváním, jednak dobýváním a bojem tvrz Toušeň, Český Brod, Kouřim, Kolín, Kutnou Horu, Čáslav, Nymburk, hrad Lichtenburg, všechna královnina věnná města v kraji Hradeckém, město Mělník, Beroun a Litoměřice. Léta Páně 1421 v neděli před sv. Vítem [8. června] jsme po vyjed- návání prostřednictvím pana Konráda, arcibiskupa pražského, a pana Jana z Budyně odjeli my, někteří páni, rytíři, panoši a lidé řečeného pana
Strana 233
krále, obležení pražany, z Pražského hradu na jiné hrady řečeného pana krále. Léta Páně 1422 kolem svátku sv. Stanislava [8. května] přijel do Prahy vévoda litevský Zikmund s Poláky dobře se sedmi tisíci koní na pomoc Pražanům. 18 Téhož roku ve středu před sv. Urbanem [20. května] oblehli pra- žané s lidmi řečeného vévody hrad Karlštejn a tvrdě ho usilovali mocí dobýt s těžkými děly a pěti praky. Bylo při tom porůznu z hradu pobito nemálo lidí, Pražanů i Poláků. Na hradě tehdy byli a bránili se pan Zdi- slav řečený Tluksa z Buřenic a jiní rytíři a panoši krále Zikmunda. Pra- žané tam tábořili při obléhání až do nejbližší neděle před svátkem sv. Martina [8. listopadu]. Pak mezi sebou uzavřeli příměří na jeden rok a pražané z ležení u Karlštejna odešli. Téhož roku kolem svátku Narození Panny Marie [8. září] porazil v bitvě pan Hanuš z Kolovrat, maje s sebou sto čtyři jezdce, hejtmana Alšíka a Příbramské v počtu tří set, pobil jích přes třicet a přivedl do hradu sto čtyřiadvacet zajatců. 1 Téhož roku na Štědrý den [24. prosince] odešel řečený vévoda Zikmund se svými lidmi z Prahy a postupně se vrátil domů. Léta Páně 1423 kolem Božího těla [3. června] porazil Žižka se svými bojovníky pražany poblíž Hradce. ]10 Léta Páně 1424 porazil v boji Žižka se svými lidmi, s Janem Bzdin- kou ]11[ a jejich spolčenci pražany a odňal jim mnoho vozů s děly; padlo tři sta pražských hospodářů 1121 a více; a stalo se to ve čtvrtek před sv. Vítem na slabiku Jul-pri-mi 1131 u tvrze Malešova za Kutnou Horou; a říkali pravdomluvní lidé, že tam na místě padlo čtrnáct set lidí z obou stran, mezi nimiž byli zabiti na straně pražanů stateční rytíři Turkovec, který držel v ruce pražskou korouhev, pan Hlas, mladý Vikeř, Hlaváč z Deštnice a dále tři sta dvacet šest pražských hospodářů mimo cizince a pražské řemeslníky. Téhož roku ve čtvrtek na den apoštolů Petra a Pavla [29. června] přišel řečený vévoda Zikmund Litevský znovu do Prahy v čele čtyř set jezdců. Téhož roku kolem svatodušních svátků [kol 11. června] vypálil Žiž- ka se svými spolčenci, s Janem Bzdinkou a s jinými, mnoho menších měst a vesnic od Klatov až do okolí Plzně a ke Kralovicům. Stíhali je urození páni Hanuš z Krašova řečený Kolovrat, pan Jan řečený Hanovec, pan Krušina ze Švamberka, pan Vilém ze Švihova, Burian Calta a jiní, jak jezdci tak i pěší z kraje Plzeňského i z města Plzně, z Karlštejna a Podbrdska. Pronásledovali ho z Plzně až půl míle za Kralovice, neboť si přáli utkat se s ním v bitvě. Žižka, jak říkali pravdomluvní svědkové, měl pět set jezdců a sedm tisíc pěších se třemi sty vozy. Utekl však do Žatce, pronásledovatelé se pak vrátili do Plzně a nazítří postoupili ke Klatovům, protože Klatovští dali Žižkovi tři sta mužů na pomoc. A v úterý po svatodušních svátcích [20. června] 1141 vypálili předměstí v Klatovech a několik vesnic a mlýnů kolem Klatov do vzdálenosti půl míle. 232 233
krále, obležení pražany, z Pražského hradu na jiné hrady řečeného pana krále. Léta Páně 1422 kolem svátku sv. Stanislava [8. května] přijel do Prahy vévoda litevský Zikmund s Poláky dobře se sedmi tisíci koní na pomoc Pražanům. 18 Téhož roku ve středu před sv. Urbanem [20. května] oblehli pra- žané s lidmi řečeného vévody hrad Karlštejn a tvrdě ho usilovali mocí dobýt s těžkými děly a pěti praky. Bylo při tom porůznu z hradu pobito nemálo lidí, Pražanů i Poláků. Na hradě tehdy byli a bránili se pan Zdi- slav řečený Tluksa z Buřenic a jiní rytíři a panoši krále Zikmunda. Pra- žané tam tábořili při obléhání až do nejbližší neděle před svátkem sv. Martina [8. listopadu]. Pak mezi sebou uzavřeli příměří na jeden rok a pražané z ležení u Karlštejna odešli. Téhož roku kolem svátku Narození Panny Marie [8. září] porazil v bitvě pan Hanuš z Kolovrat, maje s sebou sto čtyři jezdce, hejtmana Alšíka a Příbramské v počtu tří set, pobil jích přes třicet a přivedl do hradu sto čtyřiadvacet zajatců. 1 Téhož roku na Štědrý den [24. prosince] odešel řečený vévoda Zikmund se svými lidmi z Prahy a postupně se vrátil domů. Léta Páně 1423 kolem Božího těla [3. června] porazil Žižka se svými bojovníky pražany poblíž Hradce. ]10 Léta Páně 1424 porazil v boji Žižka se svými lidmi, s Janem Bzdin- kou ]11[ a jejich spolčenci pražany a odňal jim mnoho vozů s děly; padlo tři sta pražských hospodářů 1121 a více; a stalo se to ve čtvrtek před sv. Vítem na slabiku Jul-pri-mi 1131 u tvrze Malešova za Kutnou Horou; a říkali pravdomluvní lidé, že tam na místě padlo čtrnáct set lidí z obou stran, mezi nimiž byli zabiti na straně pražanů stateční rytíři Turkovec, který držel v ruce pražskou korouhev, pan Hlas, mladý Vikeř, Hlaváč z Deštnice a dále tři sta dvacet šest pražských hospodářů mimo cizince a pražské řemeslníky. Téhož roku ve čtvrtek na den apoštolů Petra a Pavla [29. června] přišel řečený vévoda Zikmund Litevský znovu do Prahy v čele čtyř set jezdců. Téhož roku kolem svatodušních svátků [kol 11. června] vypálil Žiž- ka se svými spolčenci, s Janem Bzdinkou a s jinými, mnoho menších měst a vesnic od Klatov až do okolí Plzně a ke Kralovicům. Stíhali je urození páni Hanuš z Krašova řečený Kolovrat, pan Jan řečený Hanovec, pan Krušina ze Švamberka, pan Vilém ze Švihova, Burian Calta a jiní, jak jezdci tak i pěší z kraje Plzeňského i z města Plzně, z Karlštejna a Podbrdska. Pronásledovali ho z Plzně až půl míle za Kralovice, neboť si přáli utkat se s ním v bitvě. Žižka, jak říkali pravdomluvní svědkové, měl pět set jezdců a sedm tisíc pěších se třemi sty vozy. Utekl však do Žatce, pronásledovatelé se pak vrátili do Plzně a nazítří postoupili ke Klatovům, protože Klatovští dali Žižkovi tři sta mužů na pomoc. A v úterý po svatodušních svátcích [20. června] 1141 vypálili předměstí v Klatovech a několik vesnic a mlýnů kolem Klatov do vzdálenosti půl míle. 232 233
Strana 234
234 235 Téhož roku kolem svátku sv. Prokopa [4. července] se vrátil do Prahy litevský vévoda Zikmund a Pražané ho přijali za pána skutkem, nikoli však právem. Léta Páně 1424 ve čtvrtek na den sv. Markéty [13. července] obsa- dili Jan Bzdinka, Podstavek a Hyhal se svými spolčenci vrch Ostromeč nad Vltavou. Léta Páně 1425 přitrhli Roháč a Jan Bzdinka, Žižkovi nástupci po jeho smrti, a pan Bohuslav ze Švamberka před velikonocemi s vojskem ku Praze a v noci se pokoušeli silou jí dobýt přes hradby po žebřících, ale Pražané je svrhli z hradeb i se žebříky. Potom v témž týdnu přišli ke Slanému, dvanáct dní tam leželi a dvanáctého dne města mocí dobyli. Zajali tam na dvě stě šlechticů, panošů a měštanů pana Hynka z Kolštejna a jen málo jich propustili ži- vých, ostatní spálili i s městem. Brzy potom přišli do Roudnice a když nemohli dobýt hradu, vypálili město. Potom ještě v tom roce na den sv. Zikmunda [2. května] přišli k hra- dům Žebráku a Točníku v počtu devíti set jezdců a sedmi tisíc pěších a po marném třídenním dobývání hradů vypálili města Žebrák a Hořo- vice; tehdy držel hrad Žebrák pan Hanuš z Kolovrat. Téhož roku v sobotu před svátkem Filipa a Jakuba [28. dubna] ob- sadil Otík Lout z Vlazovic s Olamírem, Jindřiškem a jakýmsi Myslín- ským a se sto dvaceti svými druhy opuštěný hrad Nižbor a hned nazítří v neděli jej vzali útokem ]15 Aleš z Holic a Hanuš z Kolovrat, zmíněné lidi zajali a třicet z nich dali pobít. Potom táhli 116 mezi hrady Krašov a Libštejn a nedoufajíce, že některý z těch hradů dobudou, vypálili mnoho vesnic pánů řečených hradů, pana Bedřicha a pana Hanuše z Kolovrat. Potom týž Bohuslav ze Švamberka, Roháč, Jan Bzdinka, Hertvik, měšťané z Hradce Králové, ze Žatce, Klatov, Písku, Sušice a z Domažlic, tehdy nepřátelé krále Zikmunda, přitáhli k tvrzi 117 Švihovu, tehdy pana Viléma ze Skály, s osmi tisíci pěších a více než tisícem jezdců, se třemi praky a velkými děly, leželi tam 15 dní, vypustili vodu z příkopů, hrad získali vyjednáváním a sto třicet zajatců nechali z hradu odejít sice v kabátech, ale do zajetí. Téhož roku v pondělí před Božím Tělem [4. června] týž pan Bohu- slav ze Švamberka, Jan Bzdinka, Jan, syn Zmrzlíkův, a Petr a Pilíkův syn Buzek ze Smolotel přitáhli před tvrz Obořiště, jejímž pánem byl tehdy Jindřich z Dorštejnu řečený Kolman, rozený však z Křikavy. Toho tam oblehli se čtyřiceti pěšími, deseti jezdci a děly, ostřelovali hrad ka- meny jako hlava, leželi tam tři dny a pak po vyjednávání tvrz obsadili tak, že se jim týž Jindřich Kolman vzdal s jinými svými druhy do zajetí na milost a nemilost. Oni ho tímto způsobem přijali a pak spou- tali Jindřicha Kolmana samého, dále Oldřicha řečeného Holešku, Zikmunda řečeného Stezku ze Sokolovic, zvaného Čert, spolu se šesti jinými a jich jedenáct upálili. Ostatní pak, totiž Petra Tazovce, který byl zajat znenadání před tvrzí hned při jejich příchodu, s jinými pětačtyřiceti muži zajatými v tvrzi si ponechali v zajetí a tvrz samu
234 235 Téhož roku kolem svátku sv. Prokopa [4. července] se vrátil do Prahy litevský vévoda Zikmund a Pražané ho přijali za pána skutkem, nikoli však právem. Léta Páně 1424 ve čtvrtek na den sv. Markéty [13. července] obsa- dili Jan Bzdinka, Podstavek a Hyhal se svými spolčenci vrch Ostromeč nad Vltavou. Léta Páně 1425 přitrhli Roháč a Jan Bzdinka, Žižkovi nástupci po jeho smrti, a pan Bohuslav ze Švamberka před velikonocemi s vojskem ku Praze a v noci se pokoušeli silou jí dobýt přes hradby po žebřících, ale Pražané je svrhli z hradeb i se žebříky. Potom v témž týdnu přišli ke Slanému, dvanáct dní tam leželi a dvanáctého dne města mocí dobyli. Zajali tam na dvě stě šlechticů, panošů a měštanů pana Hynka z Kolštejna a jen málo jich propustili ži- vých, ostatní spálili i s městem. Brzy potom přišli do Roudnice a když nemohli dobýt hradu, vypálili město. Potom ještě v tom roce na den sv. Zikmunda [2. května] přišli k hra- dům Žebráku a Točníku v počtu devíti set jezdců a sedmi tisíc pěších a po marném třídenním dobývání hradů vypálili města Žebrák a Hořo- vice; tehdy držel hrad Žebrák pan Hanuš z Kolovrat. Téhož roku v sobotu před svátkem Filipa a Jakuba [28. dubna] ob- sadil Otík Lout z Vlazovic s Olamírem, Jindřiškem a jakýmsi Myslín- ským a se sto dvaceti svými druhy opuštěný hrad Nižbor a hned nazítří v neděli jej vzali útokem ]15 Aleš z Holic a Hanuš z Kolovrat, zmíněné lidi zajali a třicet z nich dali pobít. Potom táhli 116 mezi hrady Krašov a Libštejn a nedoufajíce, že některý z těch hradů dobudou, vypálili mnoho vesnic pánů řečených hradů, pana Bedřicha a pana Hanuše z Kolovrat. Potom týž Bohuslav ze Švamberka, Roháč, Jan Bzdinka, Hertvik, měšťané z Hradce Králové, ze Žatce, Klatov, Písku, Sušice a z Domažlic, tehdy nepřátelé krále Zikmunda, přitáhli k tvrzi 117 Švihovu, tehdy pana Viléma ze Skály, s osmi tisíci pěších a více než tisícem jezdců, se třemi praky a velkými děly, leželi tam 15 dní, vypustili vodu z příkopů, hrad získali vyjednáváním a sto třicet zajatců nechali z hradu odejít sice v kabátech, ale do zajetí. Téhož roku v pondělí před Božím Tělem [4. června] týž pan Bohu- slav ze Švamberka, Jan Bzdinka, Jan, syn Zmrzlíkův, a Petr a Pilíkův syn Buzek ze Smolotel přitáhli před tvrz Obořiště, jejímž pánem byl tehdy Jindřich z Dorštejnu řečený Kolman, rozený však z Křikavy. Toho tam oblehli se čtyřiceti pěšími, deseti jezdci a děly, ostřelovali hrad ka- meny jako hlava, leželi tam tři dny a pak po vyjednávání tvrz obsadili tak, že se jim týž Jindřich Kolman vzdal s jinými svými druhy do zajetí na milost a nemilost. Oni ho tímto způsobem přijali a pak spou- tali Jindřicha Kolmana samého, dále Oldřicha řečeného Holešku, Zikmunda řečeného Stezku ze Sokolovic, zvaného Čert, spolu se šesti jinými a jich jedenáct upálili. Ostatní pak, totiž Petra Tazovce, který byl zajat znenadání před tvrzí hned při jejich příchodu, s jinými pětačtyřiceti muži zajatými v tvrzi si ponechali v zajetí a tvrz samu
Strana 235
ceha vaa bmue trovrſlama nefiplesm pame ſuſhun sse pm k fua vhalaPrvre trvc u tea dckm hpsn panem Slarpnnem pal- Sa alaen vad Svatn ftacatuuv laee ſafie g ſ vii. (uſt—ae: grev —d vanva kapilnivm zalitenovata A jame mka kapts Marasyvamejaevaji— brshaa) a vhope — leſe msld'pſlngem tye by— lſ a vſaptunsſheſti ae traſums meina a baſbytnv Eine Sw:Smaguday fre g bahyo tair EvfatsmTedts vmyta gmy Trs lamy a sPvatrnsck Porynajiny larý vo fhe cee v Saku apſa vhamu sp ?naſe vem doz sas fr ri &pařonk (berho a Svstnow ſhvvyma lorvnus se finetuarute r is,—feo beſu woe prſlatha Bapah prpſhati vogo volun w sess Prams ſhyſhoſamy-si not wyn 6 Vie Susu v tie g bkapetanamueai sre oSaniefeeſh vermannk veugr Catk koikmaa pokeuakpa— ſeř maoskn vimaev hahta Sobua smeneiivia aly vlo pizmifaehipiati r peyropno a ekuu vyeto 6. své mu a dees Revtravii —apr wyſhpe&es. v Ariie vſhaas a v yeanilia paſn eet a-9umsavsl sak si na taimcte ſtime- ves-ſainn vuake Rýsk úleéai vs a vvatkem i timetSANp v Ruegu v peouaſh—rupaſae aku Si ſlſ— ſhia vmemm ſtuv ſes ſha te vsp e- w* ſt-jia jhva vraike a ſlermeti vaſot bnter vabor bivape. l v ſvalſt ly nluff- Sjak peatanityfem kaais aſvſhe ſtau vephan Seevet Peptn vnjferas vravešíyou 1eo oreſartona — veſ dankor sholssausasavévjl avaavreu lekad sánosly a pamnuly vuocko vyoal Satk.— f D vſo deu ahſle vor peoyoeman bat w fi- † kvlep Puſa vuipluvaeies or aeratt vw lilinne kjim aſy pryſli Slea pa la v licm ſkenons vopabs Rllt, Sowa imsl aplaasal v Iaap-sn aby— Vyve. . fae 8i.ses— FeeLa aſ.aſſphe ſus l ats vſiſe ſet ne tat s—ſfiie —ſleme- laen Topieneſe tiee pe cc 9 ſuib Gat Oy�uſ ſano arofesſuma — nel veſe 6u3—. Ruſioe dvſli- vatolv mis vebm poue donlite aſ voatuet vaiesbrgen — postimeate Smu yovferem ooſieCais are nebraſ, vtom aby na pyvym narpehni —dek vlle o spoſlvek vleih a o vekevae aíu prapi. pov jr tljs vevprſ bvi bvſi 6u, tmadi. 3abera lenu zabe sooen —nil ſeaſe yeat goretepm Anaſe Ul“t pnpaha pſ. Nasa say saia ukmpuiavuolſi fiorm pa unha cas sa mab, aby cc ml.Peuni pha vaſaſie Nramambs tu ſoſ-a. yel Aree te wal. vpe eehvydlrmy tu ve ſe — ſeſt abeitivi ymilaſhſrlulklſhono ds tnea v syd vte dovęhnbel tvrtſe sſonmela madih vihrnenjeh tſem ſruriu aby neſ a—ſi načnſimma pemſnl- Gietß aby A neo meiſaje v val ☞e ſie bueis uie dvy- lſio, ſnes Ruuſ. los y évi tnagem vubeſ. Ar Surelj°. me Gy feo binabt mlaſh y ato san a'itn lyet fm te Stanle sarps apet Gy uieltwe ſie v— Rča. bdiu aprorte w it,va ſaee bar. RStd as ponivia nae Snahe veefiſh — te Nvon a ym vevongom eri ve sere eEico pe Sachaſu reta habviee spraſbav spae Gaſbai vvoſa vawano vyld na Swateh. Svee vorpab vyſſha ſe y Ji yſe mefe es tſtouer vog-fuur teſabva Nuvymt v tahoby 3. sm neaobe alusmrss olleniaſ- Goenie —titvvſo ropukaſ ptenty abe proplati— bnſ tm tpenſh o ſop ſhem ſeui— poſham v ia vvlie dlijan bu — t avrſa on— v i pni bie piivl vd uae— vehe bniee kulath. ba taſho ym wi moouyeh vedlaat map van taf aby mir ſhvnſvap —pafs ttvvyres, Sod jeſvan — Dovſa ane Slé v pec mo ſtevozſ-fo ſyh.e f Iſore Svyaſa Nebtaſta mb Rrusſo labak W Eb Ge n Oſfeug map yſait. Srm verbueih SoutP va ſo Grenu (nu ſ smesva. “ drtus ſoce pufilaana oto ſuk, flewt vſt ovſek va ,boeav. coy Graſo . a orſel la ta tiepe pr tienicyiussh Iſone teſae ſtelco vgrdur vſp sebyla Sp.tí Serſs maro 3mſpat. Grolo var-9- veſ pe ſapm altma s ven ſe yoſé plaſo CaathPhe biat 1n Seavao vnt v —je vvſpte mt auſo ov- vet—riupeve:eimpi s Tlanah v veſrſTaſi sheſi to vhoue Oenda Su huboi— —b dodvea ou nemsu meraſiue —o Oſmedoe vſlen a a Gooon ſhivarerſ— a ſ-nise naſine s— poe boefle fallsp Senrep van Cyren sa valepf ſueaiurah — ff fo—ad Listina vyjednavačů Zikmunda Lucemburského z r. 1436.
ceha vaa bmue trovrſlama nefiplesm pame ſuſhun sse pm k fua vhalaPrvre trvc u tea dckm hpsn panem Slarpnnem pal- Sa alaen vad Svatn ftacatuuv laee ſafie g ſ vii. (uſt—ae: grev —d vanva kapilnivm zalitenovata A jame mka kapts Marasyvamejaevaji— brshaa) a vhope — leſe msld'pſlngem tye by— lſ a vſaptunsſheſti ae traſums meina a baſbytnv Eine Sw:Smaguday fre g bahyo tair EvfatsmTedts vmyta gmy Trs lamy a sPvatrnsck Porynajiny larý vo fhe cee v Saku apſa vhamu sp ?naſe vem doz sas fr ri &pařonk (berho a Svstnow ſhvvyma lorvnus se finetuarute r is,—feo beſu woe prſlatha Bapah prpſhati vogo volun w sess Prams ſhyſhoſamy-si not wyn 6 Vie Susu v tie g bkapetanamueai sre oSaniefeeſh vermannk veugr Catk koikmaa pokeuakpa— ſeř maoskn vimaev hahta Sobua smeneiivia aly vlo pizmifaehipiati r peyropno a ekuu vyeto 6. své mu a dees Revtravii —apr wyſhpe&es. v Ariie vſhaas a v yeanilia paſn eet a-9umsavsl sak si na taimcte ſtime- ves-ſainn vuake Rýsk úleéai vs a vvatkem i timetSANp v Ruegu v peouaſh—rupaſae aku Si ſlſ— ſhia vmemm ſtuv ſes ſha te vsp e- w* ſt-jia jhva vraike a ſlermeti vaſot bnter vabor bivape. l v ſvalſt ly nluff- Sjak peatanityfem kaais aſvſhe ſtau vephan Seevet Peptn vnjferas vravešíyou 1eo oreſartona — veſ dankor sholssausasavévjl avaavreu lekad sánosly a pamnuly vuocko vyoal Satk.— f D vſo deu ahſle vor peoyoeman bat w fi- † kvlep Puſa vuipluvaeies or aeratt vw lilinne kjim aſy pryſli Slea pa la v licm ſkenons vopabs Rllt, Sowa imsl aplaasal v Iaap-sn aby— Vyve. . fae 8i.ses— FeeLa aſ.aſſphe ſus l ats vſiſe ſet ne tat s—ſfiie —ſleme- laen Topieneſe tiee pe cc 9 ſuib Gat Oy�uſ ſano arofesſuma — nel veſe 6u3—. Ruſioe dvſli- vatolv mis vebm poue donlite aſ voatuet vaiesbrgen — postimeate Smu yovferem ooſieCais are nebraſ, vtom aby na pyvym narpehni —dek vlle o spoſlvek vleih a o vekevae aíu prapi. pov jr tljs vevprſ bvi bvſi 6u, tmadi. 3abera lenu zabe sooen —nil ſeaſe yeat goretepm Anaſe Ul“t pnpaha pſ. Nasa say saia ukmpuiavuolſi fiorm pa unha cas sa mab, aby cc ml.Peuni pha vaſaſie Nramambs tu ſoſ-a. yel Aree te wal. vpe eehvydlrmy tu ve ſe — ſeſt abeitivi ymilaſhſrlulklſhono ds tnea v syd vte dovęhnbel tvrtſe sſonmela madih vihrnenjeh tſem ſruriu aby neſ a—ſi načnſimma pemſnl- Gietß aby A neo meiſaje v val ☞e ſie bueis uie dvy- lſio, ſnes Ruuſ. los y évi tnagem vubeſ. Ar Surelj°. me Gy feo binabt mlaſh y ato san a'itn lyet fm te Stanle sarps apet Gy uieltwe ſie v— Rča. bdiu aprorte w it,va ſaee bar. RStd as ponivia nae Snahe veefiſh — te Nvon a ym vevongom eri ve sere eEico pe Sachaſu reta habviee spraſbav spae Gaſbai vvoſa vawano vyld na Swateh. Svee vorpab vyſſha ſe y Ji yſe mefe es tſtouer vog-fuur teſabva Nuvymt v tahoby 3. sm neaobe alusmrss olleniaſ- Goenie —titvvſo ropukaſ ptenty abe proplati— bnſ tm tpenſh o ſop ſhem ſeui— poſham v ia vvlie dlijan bu — t avrſa on— v i pni bie piivl vd uae— vehe bniee kulath. ba taſho ym wi moouyeh vedlaat map van taf aby mir ſhvnſvap —pafs ttvvyres, Sod jeſvan — Dovſa ane Slé v pec mo ſtevozſ-fo ſyh.e f Iſore Svyaſa Nebtaſta mb Rrusſo labak W Eb Ge n Oſfeug map yſait. Srm verbueih SoutP va ſo Grenu (nu ſ smesva. “ drtus ſoce pufilaana oto ſuk, flewt vſt ovſek va ,boeav. coy Graſo . a orſel la ta tiepe pr tienicyiussh Iſone teſae ſtelco vgrdur vſp sebyla Sp.tí Serſs maro 3mſpat. Grolo var-9- veſ pe ſapm altma s ven ſe yoſé plaſo CaathPhe biat 1n Seavao vnt v —je vvſpte mt auſo ov- vet—riupeve:eimpi s Tlanah v veſrſTaſi sheſi to vhoue Oenda Su huboi— —b dodvea ou nemsu meraſiue —o Oſmedoe vſlen a a Gooon ſhivarerſ— a ſ-nise naſine s— poe boefle fallsp Senrep van Cyren sa valepf ſueaiurah — ff fo—ad Listina vyjednavačů Zikmunda Lucemburského z r. 1436.
Strana 236
spálili podobně jako těch jedenáct den před Božím Tělem [6. června]. Potom téhož roku, totiž 1425, postoupili k hradu Vožici, leželi tam s praky a velkými děly po pět neděl a tři dny a pak hrad převzali po vy- jednávání do své moci tak, že se jen dva hejtmané vzdali do válečného zajetí, ostatní propustili na svobodu a hrad sám pobořili. A Bzdinka tam byl smrtelně zasažen šípem. Potom téhož roku postoupili k hradu Kamenici, ]18 v němž byla panna z rodu pánů z Ústí, a tam svedli bitvu s lidmi pana Menharta z Jindřichova Hradce. Zvítězili a některé pobili, některé zajali, někteří pak uprchli do hradu. Leželi tam po čtrnáct dní a pak hrad dobyli po- mocí praků a děl. Ctyřicet mužů vzali do válečného zajetí a hrad roz- bořili ]19[. Jan Bzdinka tam zemřel a na jeho místo nastoupil jako hejtman pan Bohuslav ze Švamberka. Téhož roku, totiž 1425, před svátkem sv. Václava [28. září] vytrhli do Rakouska, způsobili tam mnoho škod a před svátkem sv. Martina [II. listopad] dorazili k městu Retči, 120 obléhali je po čtrnáct dní a pak město dobyli. Zajali tam hraběte řečeného z Hardeka 1211 se sy- nem a manželkou a s mnoha rytíři a panoši a odvedli je do Prahy. V tom městě mnoho lidí pobili a zbylé spálili zároveň s městem. Hrabě zůstal v Praze v zajetí a po dvou letech tam zemřel o svatodušních svátcích. Avšak před řečeným městem Retčí byl hejtman pan Bohuslav smrtelně raněn šípem do hlavy a po několika dnech zemřel. Z výše řečených lidí se vytvořily dvě strany, z nichž jedna se zvala táboři, druhá pak sirotci. Z nich pak u táborů nastoupil jako hejtman nejdříve jakýsi Bleh 1221 a pak kněz Prokop, 1231 mezi sirotky, lidmi kdysi Žižkovými, jakýsi Kuneš 1241 a Královec 25[. Léta Páně 1426 po velikonočních svátcích [po 31. březnu] přišli řečení lidé ku Praze a společně s pražany vytrhli k městu Ústí nad La- bem. Město oblehli a snažili se je dobýt pomocí praků, děl a podkopů pod hradbami i příkopy. K obraně města postavila markrabata míšeňská své lidi, aby Ústecké osvobodili, a to, jak se pravdivě říkalo, až deset tisíc jezdců a dvacet tisíc pěších. Mezi nimi byl jako velitel jakýsi pan Oks 128 a pán z Vajdy a ze Schwarzburku i jiná hrabata, páni z družiny markrabat. Proti nim stál vévoda Zikmund Litevský, který byl velitelem pražanů, a s ním byl pan Boček z Poděbrad, pan Hynek z Kolštejna a někteří moravští páni, totiž pán z Tovačova a syn pana Petra ze Stráže 1271 a výše řečení hejtmané a zvláště kněz Prokop. A tak poblíž řečeného města proti sobě navzájem střídavě postupovali sem a tam s vozy, děly, pěšími i jezdci v šicích uspořádaných k boji. Na obou stra- nách mnozí padli a pak se Míšňané dali na útěk. Při jejich pronásledo- vání pobila nepřátelská strana, říkalo se, dobre dva tisíce mužů a další dva tisíce, vyčerpány horkem a prachem, pomřely ve zbrani na místě i cestou, protože je pronásledovali na půl druhé míle a pobíjeli je či spíš vraždili. A to se stalo v neděli po »Sic mane« [16. června], protože Míšňané tak začali, neboť by žádný rozumný člověk nezahajoval boj v neděli. Téhož dne lidé obležení v městě uprchli ze strachu z města a husité
spálili podobně jako těch jedenáct den před Božím Tělem [6. června]. Potom téhož roku, totiž 1425, postoupili k hradu Vožici, leželi tam s praky a velkými děly po pět neděl a tři dny a pak hrad převzali po vy- jednávání do své moci tak, že se jen dva hejtmané vzdali do válečného zajetí, ostatní propustili na svobodu a hrad sám pobořili. A Bzdinka tam byl smrtelně zasažen šípem. Potom téhož roku postoupili k hradu Kamenici, ]18 v němž byla panna z rodu pánů z Ústí, a tam svedli bitvu s lidmi pana Menharta z Jindřichova Hradce. Zvítězili a některé pobili, některé zajali, někteří pak uprchli do hradu. Leželi tam po čtrnáct dní a pak hrad dobyli po- mocí praků a děl. Ctyřicet mužů vzali do válečného zajetí a hrad roz- bořili ]19[. Jan Bzdinka tam zemřel a na jeho místo nastoupil jako hejtman pan Bohuslav ze Švamberka. Téhož roku, totiž 1425, před svátkem sv. Václava [28. září] vytrhli do Rakouska, způsobili tam mnoho škod a před svátkem sv. Martina [II. listopad] dorazili k městu Retči, 120 obléhali je po čtrnáct dní a pak město dobyli. Zajali tam hraběte řečeného z Hardeka 1211 se sy- nem a manželkou a s mnoha rytíři a panoši a odvedli je do Prahy. V tom městě mnoho lidí pobili a zbylé spálili zároveň s městem. Hrabě zůstal v Praze v zajetí a po dvou letech tam zemřel o svatodušních svátcích. Avšak před řečeným městem Retčí byl hejtman pan Bohuslav smrtelně raněn šípem do hlavy a po několika dnech zemřel. Z výše řečených lidí se vytvořily dvě strany, z nichž jedna se zvala táboři, druhá pak sirotci. Z nich pak u táborů nastoupil jako hejtman nejdříve jakýsi Bleh 1221 a pak kněz Prokop, 1231 mezi sirotky, lidmi kdysi Žižkovými, jakýsi Kuneš 1241 a Královec 25[. Léta Páně 1426 po velikonočních svátcích [po 31. březnu] přišli řečení lidé ku Praze a společně s pražany vytrhli k městu Ústí nad La- bem. Město oblehli a snažili se je dobýt pomocí praků, děl a podkopů pod hradbami i příkopy. K obraně města postavila markrabata míšeňská své lidi, aby Ústecké osvobodili, a to, jak se pravdivě říkalo, až deset tisíc jezdců a dvacet tisíc pěších. Mezi nimi byl jako velitel jakýsi pan Oks 128 a pán z Vajdy a ze Schwarzburku i jiná hrabata, páni z družiny markrabat. Proti nim stál vévoda Zikmund Litevský, který byl velitelem pražanů, a s ním byl pan Boček z Poděbrad, pan Hynek z Kolštejna a někteří moravští páni, totiž pán z Tovačova a syn pana Petra ze Stráže 1271 a výše řečení hejtmané a zvláště kněz Prokop. A tak poblíž řečeného města proti sobě navzájem střídavě postupovali sem a tam s vozy, děly, pěšími i jezdci v šicích uspořádaných k boji. Na obou stra- nách mnozí padli a pak se Míšňané dali na útěk. Při jejich pronásledo- vání pobila nepřátelská strana, říkalo se, dobre dva tisíce mužů a další dva tisíce, vyčerpány horkem a prachem, pomřely ve zbrani na místě i cestou, protože je pronásledovali na půl druhé míle a pobíjeli je či spíš vraždili. A to se stalo v neděli po »Sic mane« [16. června], protože Míšňané tak začali, neboť by žádný rozumný člověk nezahajoval boj v neděli. Téhož dne lidé obležení v městě uprchli ze strachu z města a husité
Strana 237
do města vstoupili, bojovníky obojího pohlaví pobili a město spálili spolu s nemálo lidmi. Míšňané tehdy dokonce vydali ze strachu panu Zikmundovi z Děčína hrad Blankštejn, 128 který měli ve své moci delší dobu, protože se tam neodvážili déle zůstat. Léta Páně 1426 v pátek před svátkem apoštolů Filipa a Jakuba [26. dubna] se zanítilo B. J29 levé oko a churavěl čtyři týdny. Příčinou nemoci, jak se soudí, byla lázeň, polosyrové pečeně a množství jídla. Téhož roku v pátek před svátkem Marie Magdaleny [19. června] mu ochuravělo pravé oko, čehož příčinou byla lázeň, pití červeného vína i smutek, a stonal až do doby po svátku sv. Vavřince [10. srpen]. Potom se kněz Prokop, hejtman táborů, a Kuneš spolu s Králov- cem, hejtmané sirotků, oné skupiny pozůstalých po Žižkovi, dostali do rozporu s pražany, s řečeným vévodou Zikmundem Litevským a s pa- nem Bočkem z Poděbrad proto, že s nimi nechtěli déle polem ležeti. Nakonec po třech nebo čtyřech týdnech nato oblehli kněz Prokop, Ku- neš a Královec se svými vojsky hrad Poděbrady a řečeného pana Bočka a pokoušeli se ho více než pět neděl dobýt pomocí velkých děl a praků. Ale když se ho nemohli zmocnit pro tvrdou a odvážnou obranu, odtáhli odtud. Téhož roku po třech nebo nejvýše po čtyřech týdnech svedl týž pan Boček u města Nymburku bitvu se spolčenci zmíněných stran 12L, kteří tehdy drželi to město. Dříve než dorazili všichni jeho lidé, kte- ré měl s sebou v poli, byl pan Boček smrtelně raněn šípem a za několik dní zemřel. Téhož 33% roku na den Panny Marie Sněžné [5. srpna] konečně postoupili lidé markrabat míšeňských do boje proti pražanům a panu Hynkovi z Kolštejna, kteří oblehli hrad Most a už dlouhý čas, totiž pět neděl, se ho pokoušeli dobýt s jinými svými níže psanými spojenci po- mocí praků a velkých děl a posléze právě toho dne i útokem. J31 Vyjeli s jezdci, pěšími i vozy a tak se vzájemně pobili, že jich padlo na patnáct set z obou stran; a tak od sebe odstoupili, při příchodu noci pražané uprchli z ležení a zanechali na místě jedno velké dělo, které kdysi patřilo Kutnohorským, praky a nemálo vozů. Míšňané pak ještě téhož dne dojeli do řečeného hradu a města, nazítří pak dopravili do Mostu spolu s měšťa- ny řečeného města dělo i prak s věcmi zanechanými pražany. Obecně se říkalo, že na obou stranách bylo stejně padlých. Léta Páně 1427 vyrazili řečení hejtmané se svými vojsky 1321 v do- bě jarního postu a po něm k Žitavě, tam svedli napřed nějakou menší bitvu, pak došli k městu zvanému Lubáň za Zhořelcem a k městu Gold- bergu, J331 dobyli je, zmocnili se velké kořisti a města vypálili a pobo- řili, dokonce i jejich okolí, jak tam tábořili po několik týdnů, i dobytek s sebou přivedli ve velkém množství do Čech. Potom po velikonočních svátcích [po 20. dubnu] dorazili k Červené Hoře, hradu pana Hynka z Adršpachu, oblehli jej a získali vyjednává- ním tak, že dovolili lidem z něho svobodně odejít. Hrad vypálili a pak zbořili p34r. Potom dorazili kolem svatodušních svátků [8. června] k městu 236 237
do města vstoupili, bojovníky obojího pohlaví pobili a město spálili spolu s nemálo lidmi. Míšňané tehdy dokonce vydali ze strachu panu Zikmundovi z Děčína hrad Blankštejn, 128 který měli ve své moci delší dobu, protože se tam neodvážili déle zůstat. Léta Páně 1426 v pátek před svátkem apoštolů Filipa a Jakuba [26. dubna] se zanítilo B. J29 levé oko a churavěl čtyři týdny. Příčinou nemoci, jak se soudí, byla lázeň, polosyrové pečeně a množství jídla. Téhož roku v pátek před svátkem Marie Magdaleny [19. června] mu ochuravělo pravé oko, čehož příčinou byla lázeň, pití červeného vína i smutek, a stonal až do doby po svátku sv. Vavřince [10. srpen]. Potom se kněz Prokop, hejtman táborů, a Kuneš spolu s Králov- cem, hejtmané sirotků, oné skupiny pozůstalých po Žižkovi, dostali do rozporu s pražany, s řečeným vévodou Zikmundem Litevským a s pa- nem Bočkem z Poděbrad proto, že s nimi nechtěli déle polem ležeti. Nakonec po třech nebo čtyřech týdnech nato oblehli kněz Prokop, Ku- neš a Královec se svými vojsky hrad Poděbrady a řečeného pana Bočka a pokoušeli se ho více než pět neděl dobýt pomocí velkých děl a praků. Ale když se ho nemohli zmocnit pro tvrdou a odvážnou obranu, odtáhli odtud. Téhož roku po třech nebo nejvýše po čtyřech týdnech svedl týž pan Boček u města Nymburku bitvu se spolčenci zmíněných stran 12L, kteří tehdy drželi to město. Dříve než dorazili všichni jeho lidé, kte- ré měl s sebou v poli, byl pan Boček smrtelně raněn šípem a za několik dní zemřel. Téhož 33% roku na den Panny Marie Sněžné [5. srpna] konečně postoupili lidé markrabat míšeňských do boje proti pražanům a panu Hynkovi z Kolštejna, kteří oblehli hrad Most a už dlouhý čas, totiž pět neděl, se ho pokoušeli dobýt s jinými svými níže psanými spojenci po- mocí praků a velkých děl a posléze právě toho dne i útokem. J31 Vyjeli s jezdci, pěšími i vozy a tak se vzájemně pobili, že jich padlo na patnáct set z obou stran; a tak od sebe odstoupili, při příchodu noci pražané uprchli z ležení a zanechali na místě jedno velké dělo, které kdysi patřilo Kutnohorským, praky a nemálo vozů. Míšňané pak ještě téhož dne dojeli do řečeného hradu a města, nazítří pak dopravili do Mostu spolu s měšťa- ny řečeného města dělo i prak s věcmi zanechanými pražany. Obecně se říkalo, že na obou stranách bylo stejně padlých. Léta Páně 1427 vyrazili řečení hejtmané se svými vojsky 1321 v do- bě jarního postu a po něm k Žitavě, tam svedli napřed nějakou menší bitvu, pak došli k městu zvanému Lubáň za Zhořelcem a k městu Gold- bergu, J331 dobyli je, zmocnili se velké kořisti a města vypálili a pobo- řili, dokonce i jejich okolí, jak tam tábořili po několik týdnů, i dobytek s sebou přivedli ve velkém množství do Čech. Potom po velikonočních svátcích [po 20. dubnu] dorazili k Červené Hoře, hradu pana Hynka z Adršpachu, oblehli jej a získali vyjednává- ním tak, že dovolili lidem z něho svobodně odejít. Hrad vypálili a pak zbořili p34r. Potom dorazili kolem svatodušních svátků [8. června] k městu 236 237
Strana 238
a hradu Žleby, který tehdy držel pan Hašek z Dětenic, 1351 tam se úporně snažili po několik týdnů hradu dobýt pomocí praků a velkých děl. Zmocnili se ho na den sv. Jana Křtitele [24. června] po vyjednávání tak, že lidem, kteří byli na hradě a v městě, dovolili svobodně odejít. Hned při svém příchodu spálili město, pak po vzdání hradu vypálili i sám hrad a potom jej zbořili. Léta Páně 1427 v týdnu po svátku sv. apoštolů Petra a Pavla [27. červen] přišla do Čech markrabata 336 s Míšňany a Branibory, lantkrabě duryňský a vévodové bavorští Hanuš i lantkrabě Fridrich s dal- šími knížaty, dále hrabě ze Schwarzburku, biskupové 13 z Mohuče, Trevíru, Bamberku a Würzburku i mnozí jiní biskupové a knížata s lidmi říšských měst a dorazili do města Žlutic. Jakoubek, husitský hejtman, uprchl ze strachu se svými spolčenci z téhož města, Němci do něho vešli a vrátili to město panu Alšovi ze Šternberka, jinak z Holic. A potom ve středu před sv. Jakubem [23. července] oblehli město Stříbro, které bylo právě toho roku před masopustem dobyto v noci Přibíkem z Klenové a Zmrzlíkovými lidmi, kteří zlezli hradby. Přibíka tam oblehli dobře se dvěma sty jezdců, jeho spolčenců, a ostřelovali město z velkých děl. Pražané však s knězem Prokopem a jinými oddíly tá- borů a sirotků i jinými jejich hejtmany a jejich spolčenci, mezi nimiž nebyl žádný významný zemský pán, se shromáždili z měst i vesnic v počtu na patnáct tisíc jezdců a šestnáct tisíc pěších s vozy a děly a postupovali proti řečeným knížatům, kteří, jak říkali, měli více než osmdesát tisíc jezdců a toliktéž nebo více pěších; na straně Němců pak a s nimi byli páni Krušina ze Švamberka, Vilém ze Švihova J38 a jiní rytíři i zemané kraje Plzeňského a lidé měst Plzně a Tachova. A když se řečení táboři a pražané přiblížili k Němcům na tři míle či ještě méně, řečená knížata prchla od řečeného města Stříbra do Bavor a na tom útěku zanechala v Tachově velké dělo pana krále Zikmunda, půjčené plzeň- skými měšťany. Sama se pak knížata vrátila s vozy přes hvozd domů. Mezi nimi, jak se po pravdě říkalo, byl kterýsi kardinál 139 vyslaný panem papežem, aby s nimi táhl do boje proti kacířům. Při tom útěku a úprku jim tento kardinál ukazoval prapory, totiž papežský a říšský, i kříž, a vztyčil je, aby se na ně rozpomněli a neutíkali, a mnoha slovy je napomínal. Nakonec však vida, že nic nepořídí, strhl týž kardinál korou- hve, hodil je před Němce na zem a prudce jim lál. Jeden rytíř pak, řečený Kamrovec, zvolal: „Nevím, před kým utíkat, žádného nepřítele nevi- dím!“ A tak odjel s panem Vilémem ze Švihova do Tachova. A toto zahnání na útěk se událo po sv. Jakubu. 140 V pondělí po svátku sv. Jakuba 1411 přitáhli řečení táboři s pra- žany k Tachovu a obléhali město několik dní, méně však než týden. Zatímco tam leželi, metali z praků na město oheň a tím je zapálili. Do hradeb prokopali otvory a těmi násilně pronikli do města. Tam na ulici zabili řečeného rytíře Kamrovce s padesáti jeho druhy, Němci i Čechy, avšak pan Vilém ze Švihova s panem Jindřichem řečeným Žito 1421 a se svými panoši i s měšťany uprchli do tamního hradu, tam se bránili do třetího dne a nakonec se jich prý devět set vzdalo do zajetí. Táboři tam
a hradu Žleby, který tehdy držel pan Hašek z Dětenic, 1351 tam se úporně snažili po několik týdnů hradu dobýt pomocí praků a velkých děl. Zmocnili se ho na den sv. Jana Křtitele [24. června] po vyjednávání tak, že lidem, kteří byli na hradě a v městě, dovolili svobodně odejít. Hned při svém příchodu spálili město, pak po vzdání hradu vypálili i sám hrad a potom jej zbořili. Léta Páně 1427 v týdnu po svátku sv. apoštolů Petra a Pavla [27. červen] přišla do Čech markrabata 336 s Míšňany a Branibory, lantkrabě duryňský a vévodové bavorští Hanuš i lantkrabě Fridrich s dal- šími knížaty, dále hrabě ze Schwarzburku, biskupové 13 z Mohuče, Trevíru, Bamberku a Würzburku i mnozí jiní biskupové a knížata s lidmi říšských měst a dorazili do města Žlutic. Jakoubek, husitský hejtman, uprchl ze strachu se svými spolčenci z téhož města, Němci do něho vešli a vrátili to město panu Alšovi ze Šternberka, jinak z Holic. A potom ve středu před sv. Jakubem [23. července] oblehli město Stříbro, které bylo právě toho roku před masopustem dobyto v noci Přibíkem z Klenové a Zmrzlíkovými lidmi, kteří zlezli hradby. Přibíka tam oblehli dobře se dvěma sty jezdců, jeho spolčenců, a ostřelovali město z velkých děl. Pražané však s knězem Prokopem a jinými oddíly tá- borů a sirotků i jinými jejich hejtmany a jejich spolčenci, mezi nimiž nebyl žádný významný zemský pán, se shromáždili z měst i vesnic v počtu na patnáct tisíc jezdců a šestnáct tisíc pěších s vozy a děly a postupovali proti řečeným knížatům, kteří, jak říkali, měli více než osmdesát tisíc jezdců a toliktéž nebo více pěších; na straně Němců pak a s nimi byli páni Krušina ze Švamberka, Vilém ze Švihova J38 a jiní rytíři i zemané kraje Plzeňského a lidé měst Plzně a Tachova. A když se řečení táboři a pražané přiblížili k Němcům na tři míle či ještě méně, řečená knížata prchla od řečeného města Stříbra do Bavor a na tom útěku zanechala v Tachově velké dělo pana krále Zikmunda, půjčené plzeň- skými měšťany. Sama se pak knížata vrátila s vozy přes hvozd domů. Mezi nimi, jak se po pravdě říkalo, byl kterýsi kardinál 139 vyslaný panem papežem, aby s nimi táhl do boje proti kacířům. Při tom útěku a úprku jim tento kardinál ukazoval prapory, totiž papežský a říšský, i kříž, a vztyčil je, aby se na ně rozpomněli a neutíkali, a mnoha slovy je napomínal. Nakonec však vida, že nic nepořídí, strhl týž kardinál korou- hve, hodil je před Němce na zem a prudce jim lál. Jeden rytíř pak, řečený Kamrovec, zvolal: „Nevím, před kým utíkat, žádného nepřítele nevi- dím!“ A tak odjel s panem Vilémem ze Švihova do Tachova. A toto zahnání na útěk se událo po sv. Jakubu. 140 V pondělí po svátku sv. Jakuba 1411 přitáhli řečení táboři s pra- žany k Tachovu a obléhali město několik dní, méně však než týden. Zatímco tam leželi, metali z praků na město oheň a tím je zapálili. Do hradeb prokopali otvory a těmi násilně pronikli do města. Tam na ulici zabili řečeného rytíře Kamrovce s padesáti jeho druhy, Němci i Čechy, avšak pan Vilém ze Švihova s panem Jindřichem řečeným Žito 1421 a se svými panoši i s měšťany uprchli do tamního hradu, tam se bránili do třetího dne a nakonec se jich prý devět set vzdalo do zajetí. Táboři tam
Strana 239
ukořistili velké dělo, zvané Chmelík. Po několika dnech jim řečený pan Vilém uprchl s mistrem Arnoštem a ještě s dvaadvaceti muži ze zajetí z jejich ležení. Táboři pak postoupili k hradu Roupovu. Jeho pán uzavřel s tábory dohodu, odebral se do jejich ležení a táhl dál s nimi. Pak na- stoupili k městu Plzni, ale když ho nemohli dobýt, uzavřeli s ním mír do sv. Jiří [23. dubna]. Téhož roku, totiž 1427, v sobotu před Narozením sv. Panny Marie [6. září] přijeli ráno do Prahy pan Hynek z Kolštejna, Jan Smiřický, pan Václav rytíř z Račiněvsi, pan rytíř Ahník, pan rytíř Václav řečený Šmatlavý, Parcifal z Vinařic a další panoši a zemané s lidmi pana Jana z Opočna, pana Půty z Častolovic a pana Michalce J43I. Všech dohro- mady jich bylo dobře tři sta padesát jezdců nebo téměř tolik. Vjeli na Staré Město na náměstí otevřenými branami, spoléhajíce na sliby Pra- žanů a na jejich pomoc. Provolávali heslo „svatý mír“ a očekávali od měšťanů, že se k nim přidají a budou jim pomáhat. Ale měšťané jim nijak nepomohli, naopak zavřeli brány, zavěsili řetězy a začali je ostřelo- vat šípy a bít je ze všech stran. Oni pak vidouce zřejmou zradu běželi k řetězům a několik jich vylomili meči a noži, ale při tom vylamování byli někteří z nich zabiti. Pan Hynek se utekl do kteréhosi domu zvaného U slonů 1441 a tam byl svržen z okna a zabit. Jiní pak vylomili řetězy a pronikli ze Starého Města do Nového, někteří, jako Parcifal, se ukryli v domech, někteří se dostali na Vyšehrad přes hradby, jiní vyskočili okny a pět z nich potom uteklo přes Vltavu na Karlštejn. V tomto boji pobili Pražané dobře sto lidí, sto třicet šest jich zajali a z nich jakéhosi Václava Jineckého stali dřevem. 145 A tak vyvázlo sotva asi patnáct lidí. Téhož roku ve čtvrtek po Narození Panny Marie [11. září] kněz Prokop, táboři a sirotci a jejich spolčenci v počtu dobře na deset tisíc pěších a osm set jezdců přibyli do Prahy se svolením pražanů a přivezli tam s sebou velké dělo Chmelík se svými vozy a příslušenstvím. A potom, protože se město Kolín odtrhlo od pražanů a přijalo za hejtmana pana Haška z Dětenic, který se přidal na stranu pana krále a vévody rakouského, jenž měl za manželku dceru řečeného pana krále, oblehli řečený kněz Prokop, táboři, sirotci a pražané město Kolín a po třináct týdnů se je vytrvale snažili dobýt pomocí velkých praků a děl i mnohou lstí. Nakonec, když je nemohli získat po zlém, vyjel po přá- telském vyjednávání Diviš Bořek se stem svých přátel a přátel pana Jana z Městce a Půty z Častolovic a s jejich věcmi se svolením měšťanů z města. A ti, kdo před tím leželi před městem, město převzali. Téhož roku v sobotu před sv. Bartolomějem [23. srpna] přistihli při loupení zemané Bolochovec, Zikmund a Boček, dlící tehdy na Karlštejně, se členy posádky řečeného hradu jakéhosi lupiče zvaného Zákon z Ostromeče se šesti muži ze sekty táborů poblíž města Mníšku a zabili ho. Šest jich vyvázlo, třebaže tři z nich byli těžce raněni. Téhož roku 1461 dříve řečený kněz Prokop zvaný Holý, hejtman vojska táborů, a druhý kněz Prokop, hejtman strany pozůstalé po Žižko- vi, která se nazývala sirotci, vytáhli s těmito vojsky a s pražany do Uher 238 239
ukořistili velké dělo, zvané Chmelík. Po několika dnech jim řečený pan Vilém uprchl s mistrem Arnoštem a ještě s dvaadvaceti muži ze zajetí z jejich ležení. Táboři pak postoupili k hradu Roupovu. Jeho pán uzavřel s tábory dohodu, odebral se do jejich ležení a táhl dál s nimi. Pak na- stoupili k městu Plzni, ale když ho nemohli dobýt, uzavřeli s ním mír do sv. Jiří [23. dubna]. Téhož roku, totiž 1427, v sobotu před Narozením sv. Panny Marie [6. září] přijeli ráno do Prahy pan Hynek z Kolštejna, Jan Smiřický, pan Václav rytíř z Račiněvsi, pan rytíř Ahník, pan rytíř Václav řečený Šmatlavý, Parcifal z Vinařic a další panoši a zemané s lidmi pana Jana z Opočna, pana Půty z Častolovic a pana Michalce J43I. Všech dohro- mady jich bylo dobře tři sta padesát jezdců nebo téměř tolik. Vjeli na Staré Město na náměstí otevřenými branami, spoléhajíce na sliby Pra- žanů a na jejich pomoc. Provolávali heslo „svatý mír“ a očekávali od měšťanů, že se k nim přidají a budou jim pomáhat. Ale měšťané jim nijak nepomohli, naopak zavřeli brány, zavěsili řetězy a začali je ostřelo- vat šípy a bít je ze všech stran. Oni pak vidouce zřejmou zradu běželi k řetězům a několik jich vylomili meči a noži, ale při tom vylamování byli někteří z nich zabiti. Pan Hynek se utekl do kteréhosi domu zvaného U slonů 1441 a tam byl svržen z okna a zabit. Jiní pak vylomili řetězy a pronikli ze Starého Města do Nového, někteří, jako Parcifal, se ukryli v domech, někteří se dostali na Vyšehrad přes hradby, jiní vyskočili okny a pět z nich potom uteklo přes Vltavu na Karlštejn. V tomto boji pobili Pražané dobře sto lidí, sto třicet šest jich zajali a z nich jakéhosi Václava Jineckého stali dřevem. 145 A tak vyvázlo sotva asi patnáct lidí. Téhož roku ve čtvrtek po Narození Panny Marie [11. září] kněz Prokop, táboři a sirotci a jejich spolčenci v počtu dobře na deset tisíc pěších a osm set jezdců přibyli do Prahy se svolením pražanů a přivezli tam s sebou velké dělo Chmelík se svými vozy a příslušenstvím. A potom, protože se město Kolín odtrhlo od pražanů a přijalo za hejtmana pana Haška z Dětenic, který se přidal na stranu pana krále a vévody rakouského, jenž měl za manželku dceru řečeného pana krále, oblehli řečený kněz Prokop, táboři, sirotci a pražané město Kolín a po třináct týdnů se je vytrvale snažili dobýt pomocí velkých praků a děl i mnohou lstí. Nakonec, když je nemohli získat po zlém, vyjel po přá- telském vyjednávání Diviš Bořek se stem svých přátel a přátel pana Jana z Městce a Půty z Častolovic a s jejich věcmi se svolením měšťanů z města. A ti, kdo před tím leželi před městem, město převzali. Téhož roku v sobotu před sv. Bartolomějem [23. srpna] přistihli při loupení zemané Bolochovec, Zikmund a Boček, dlící tehdy na Karlštejně, se členy posádky řečeného hradu jakéhosi lupiče zvaného Zákon z Ostromeče se šesti muži ze sekty táborů poblíž města Mníšku a zabili ho. Šest jich vyvázlo, třebaže tři z nich byli těžce raněni. Téhož roku 1461 dříve řečený kněz Prokop zvaný Holý, hejtman vojska táborů, a druhý kněz Prokop, hejtman strany pozůstalé po Žižko- vi, která se nazývala sirotci, vytáhli s těmito vojsky a s pražany do Uher 238 239
Strana 240
240 241 a dobyli tam mnoho měst, totiž Uherský Brod J4 a jiná, a též mnoho městeček a tvrzí. Dokonce před městem Prešpurkem vypálili předměstí, pak postoupili před Vídeň, ale tam nemohouce přejít přes Dunaj způ- sobili na této straně Rakouska 1481 veliké škody ohněm. Pak se léta Páně 1428 obrátili do Slezska a položili se táborem u města Nisy. V tomto městě byl však pan Půta z Častolovic 1491 s lidmi tamního biskupa. J5% Proti husitům vyšli nějací lidé z předměstí a ves- ničané, kteří se seběhli. Proti nim postoupila husitská vojska s vozy, se svými zbraněmi a děly a zahájila boj. Konečně přišli na předměstí ti, kdo vyšli z města. Husité tam pobili několik tisíc lidí obojího pohlaví, předměstí vypálili a kdyby jim nebyl statečně bránil pan Půta z Často- lovic se svými lidmi a svými spojenci, byli by se zmocnili i města samého. Potom téhož roku postoupili k městu vévody Ludvíka zvanému Břeh a cestou obsadili mnoho měst, městeček a tvrzí, dokonce i hrad Sobotku. Jeho posádku, totiž pana Plichtu ze Žerotína mladšího a jiné propustili, avšak když přišli k městu Břehu, vnikli do něho, protože obránců bylo málo, město vyplenili a vypálili. Dokonce i město zvané Střihom neboli Strig ]511 podobně pobořili; v tomtéž kraji dobyli ještě mnoho jiných měst, městeček a tvrzí, pobořili a vypálili je před veliko- nočními a svatodušními svátky, kolem nich a po nich a odehnali odtam- tud mnoho tisíc kusů skotu i bravu do Čech. Při zpáteční cestě se rozdělili. Sirotci s pražany postoupili do Bavor kolem svátku sv. Urbana [25. května] a když tam přišli, obsadili město Bärnau, Mnichov 1521 a jiná menší města, protože je obyvatelé nebrá- nili. Když dorazili k velkému rybníku lantkraběte, podkopali stavidlo, rybník zničili a mnoho škod nadělali u Kouby, pak se kolem svátku sv. Markéty [13. červenec] vrátili do Prahy. Táboři pak oblehli ve čtvrtek v týdnu před sv. Markétou [8. čer- vence] hrad a město zvané Bechyně a utábořili se kolem něho na čtyřech stranách. Mezi nimi byl hejtman kněz Prokop. Rozbili tábory, leželi tam asi patnáct týdnů a pokoušeli se dobýt mocí hrad i město pomocí mnoha velikých i menších děl a praků. Nakonec si vyjednal Jindřich z Lažan spolu se zástupcem pána hradu a jakýsi hejtman Kokot, kteří již nemohli dále odolávat, a s nimi více než sto jiných, z nichž mnozí byli raněni, že je jako jediné svobodně propustili. Ustoupili tedy z hradu i města v týdnu kolem svátku sv. Havla. [16. říjen] Téhož léta první neděli po velikonocích [11. dubna] se král Zik- mund a pan hejtman Zdislav položili táborem před hradem Holubcem v zemi srbské, který kdysi opevnil kníže Dispis. Téhož roku ve čtvrtek a v pátek po sv. Jakubu [29.—30. července] oblehli sirotci, mezi nimiž byl jakýsi hejtman z Královic, J53 měšťané a kněz Prokop řečený Holý nebo menší Prokop, hrad Lichtenburk, roz- bili tam tábor, postavili kolem bašty čili opevnění a ohrady a jen tam leželi, nepoužívajíce velkých děl ani praků. Ten hrad měl tenkrát v dr- žení urozený pán Jan z Opočna J54 a v hradu tehdy byl jakýsi hejtman s jinými prý třemi sty členů posádky. Léta Páně 1429 v týdnu po svátku sv. Martina [II.—18. listopadu]
240 241 a dobyli tam mnoho měst, totiž Uherský Brod J4 a jiná, a též mnoho městeček a tvrzí. Dokonce před městem Prešpurkem vypálili předměstí, pak postoupili před Vídeň, ale tam nemohouce přejít přes Dunaj způ- sobili na této straně Rakouska 1481 veliké škody ohněm. Pak se léta Páně 1428 obrátili do Slezska a položili se táborem u města Nisy. V tomto městě byl však pan Půta z Častolovic 1491 s lidmi tamního biskupa. J5% Proti husitům vyšli nějací lidé z předměstí a ves- ničané, kteří se seběhli. Proti nim postoupila husitská vojska s vozy, se svými zbraněmi a děly a zahájila boj. Konečně přišli na předměstí ti, kdo vyšli z města. Husité tam pobili několik tisíc lidí obojího pohlaví, předměstí vypálili a kdyby jim nebyl statečně bránil pan Půta z Často- lovic se svými lidmi a svými spojenci, byli by se zmocnili i města samého. Potom téhož roku postoupili k městu vévody Ludvíka zvanému Břeh a cestou obsadili mnoho měst, městeček a tvrzí, dokonce i hrad Sobotku. Jeho posádku, totiž pana Plichtu ze Žerotína mladšího a jiné propustili, avšak když přišli k městu Břehu, vnikli do něho, protože obránců bylo málo, město vyplenili a vypálili. Dokonce i město zvané Střihom neboli Strig ]511 podobně pobořili; v tomtéž kraji dobyli ještě mnoho jiných měst, městeček a tvrzí, pobořili a vypálili je před veliko- nočními a svatodušními svátky, kolem nich a po nich a odehnali odtam- tud mnoho tisíc kusů skotu i bravu do Čech. Při zpáteční cestě se rozdělili. Sirotci s pražany postoupili do Bavor kolem svátku sv. Urbana [25. května] a když tam přišli, obsadili město Bärnau, Mnichov 1521 a jiná menší města, protože je obyvatelé nebrá- nili. Když dorazili k velkému rybníku lantkraběte, podkopali stavidlo, rybník zničili a mnoho škod nadělali u Kouby, pak se kolem svátku sv. Markéty [13. červenec] vrátili do Prahy. Táboři pak oblehli ve čtvrtek v týdnu před sv. Markétou [8. čer- vence] hrad a město zvané Bechyně a utábořili se kolem něho na čtyřech stranách. Mezi nimi byl hejtman kněz Prokop. Rozbili tábory, leželi tam asi patnáct týdnů a pokoušeli se dobýt mocí hrad i město pomocí mnoha velikých i menších děl a praků. Nakonec si vyjednal Jindřich z Lažan spolu se zástupcem pána hradu a jakýsi hejtman Kokot, kteří již nemohli dále odolávat, a s nimi více než sto jiných, z nichž mnozí byli raněni, že je jako jediné svobodně propustili. Ustoupili tedy z hradu i města v týdnu kolem svátku sv. Havla. [16. říjen] Téhož léta první neděli po velikonocích [11. dubna] se král Zik- mund a pan hejtman Zdislav položili táborem před hradem Holubcem v zemi srbské, který kdysi opevnil kníže Dispis. Téhož roku ve čtvrtek a v pátek po sv. Jakubu [29.—30. července] oblehli sirotci, mezi nimiž byl jakýsi hejtman z Královic, J53 měšťané a kněz Prokop řečený Holý nebo menší Prokop, hrad Lichtenburk, roz- bili tam tábor, postavili kolem bašty čili opevnění a ohrady a jen tam leželi, nepoužívajíce velkých děl ani praků. Ten hrad měl tenkrát v dr- žení urozený pán Jan z Opočna J54 a v hradu tehdy byl jakýsi hejtman s jinými prý třemi sty členů posádky. Léta Páně 1429 v týdnu po svátku sv. Martina [II.—18. listopadu]
Strana 241
Majestátní a rubní pečeť krále Václava IV.
Majestátní a rubní pečeť krále Václava IV.
Strana 242
Strana 243
se řečený hejtman Liška s ostatními členy posádky už nemohl bránit pro nedostatek potravin a to sdělili svému pánu Janovi z Opočna. Tento pan Jan byl o tom stejného názoru a uzavřel s řečeným Královcem a ji- nými obléhateli takovou dohodu, že svěřil hrad k věrné ruce do správy šlechtici jménem Hertvík ]55 a že pozná-li toho roku Královec i ostatní s jistotou, že při nich věrně stojí a pomáhá jim, potom aby mu hrad vrá- tili. Obleženým pak dovolili svobodně odejít z hradu i s jejich věcmi. Téhož roku, totiž 1429 svěřili táboři a kněz Prokop hrad Bechyni Janu řečenému Blehovi J5 a Prokop se odebral a odjel se svým dopro- vodem do Rakous. Tam se k nim připojil pan Menhart z Jindřichova Hradce s jinými českými a moravskými pány a doprovázel kněze Pro- kopa k jednání s nejjasnějším pánem, králem Zikmundem a s vévody slezskými. Sjeli se do města Prešpurkur. [14129 v úterý o velikonočních svátcích [29. března]. 15 A byl tam pan král s vévodou rakouským a vévody slezskými, s panem Oldřichem z Rožmberka, pány Janem a Vi- lémem ze Skály, Janem z Opočna, Půtou z Častolovic, Hanušem z Kolovrat a jinými českými pány i se statečným Zdislavem Tluksou z Buřenic, tehdy purkrabím na Karlštejně, se slovutným Jindřichem Žitem, tehdy purkrabím na Přimdě, a s mnoha jinými pány, šlechtici i městy stojícími při králi, rytíři i panoši či zemany na jedné straně a na druhé řečený kněz Prokop, urozený pán Menhart z Jindřichova Hrad- ce, pan Petr mladší ze Strážnice a pražané se svými spolčenci. Celý týden vyjednávali o dohodě a míru v Království českém a na Moravě a když řádně zahájili jednání, vrátila se jich část do Prahy, aby si roz- mysleli, co slyšeli od krále. A když jednali o tom, zda by se v otázce přijímání pod obojí podřídili rozhodnutí příštího svatého koncilu, odpověděli táboři i s jinými svými spolčenci vyhýbavě, takže nemohlo dojít k žádné dohodě. Téhož roku, totiž 1429, zajel po svátku sv. Jiří [23. duben] Habart z Adlar, sídlící tady na hradě Týřově, s Janem řečeným Šmykouským, s urozeným pánem Fridrichem z Donína a s jinými služebníky řečeného pana krále a se sto čtyřiapadesáti jezdci na nepřátelský nájezd ku Praze, pokusili se odehnat z pražského okolí přes dvě stě dobytčat a také je hnali až ke klášteru zbraslavskému. Tam je pronásledovali novoměstští měštané a konšelé a jejich spolčenci na koních, na vozech i pěšky, u řeče- ného kláštera je dostihli a zahájili s nimi boj na břehu u Vltavy i na řece Vltavě. Habart se svými druhy Pražany hbitě porazil, v bitvě jich přes čtyřiadvacet utopil v řece a pobil a sto šestašedesát zajatců, některé kon- šely i měšťany, přivedl se zbraněmi na řečený hrad Týřov a kdyby ne- byla zasáhla ozbrojená moc měšťanů Starého Města, byl by tam zahnal i dobytek. Pražany držel tvrdě v zajetí a pak je vydal na kauci tří tisíc kop. Na základě této smlouvy a dohody s řečenými zajatci vyplatili novoměstští měšťané Habartovi dva tisíce šest set čtyři kopy. Téhož roku kolem svátku sv. Jana Křtitele [24. červen] oblehl Jan Kroměšín, 158 hejtman kněze-hejtmana Prokopa a táborů, hrad Lant- šperk, který měl tehdy v držení urozený pan Jan z Opočna. Aleš z Frimburka a kněz Prokop jel tehdy s některými českými a moravskými 242 243
se řečený hejtman Liška s ostatními členy posádky už nemohl bránit pro nedostatek potravin a to sdělili svému pánu Janovi z Opočna. Tento pan Jan byl o tom stejného názoru a uzavřel s řečeným Královcem a ji- nými obléhateli takovou dohodu, že svěřil hrad k věrné ruce do správy šlechtici jménem Hertvík ]55 a že pozná-li toho roku Královec i ostatní s jistotou, že při nich věrně stojí a pomáhá jim, potom aby mu hrad vrá- tili. Obleženým pak dovolili svobodně odejít z hradu i s jejich věcmi. Téhož roku, totiž 1429 svěřili táboři a kněz Prokop hrad Bechyni Janu řečenému Blehovi J5 a Prokop se odebral a odjel se svým dopro- vodem do Rakous. Tam se k nim připojil pan Menhart z Jindřichova Hradce s jinými českými a moravskými pány a doprovázel kněze Pro- kopa k jednání s nejjasnějším pánem, králem Zikmundem a s vévody slezskými. Sjeli se do města Prešpurkur. [14129 v úterý o velikonočních svátcích [29. března]. 15 A byl tam pan král s vévodou rakouským a vévody slezskými, s panem Oldřichem z Rožmberka, pány Janem a Vi- lémem ze Skály, Janem z Opočna, Půtou z Častolovic, Hanušem z Kolovrat a jinými českými pány i se statečným Zdislavem Tluksou z Buřenic, tehdy purkrabím na Karlštejně, se slovutným Jindřichem Žitem, tehdy purkrabím na Přimdě, a s mnoha jinými pány, šlechtici i městy stojícími při králi, rytíři i panoši či zemany na jedné straně a na druhé řečený kněz Prokop, urozený pán Menhart z Jindřichova Hrad- ce, pan Petr mladší ze Strážnice a pražané se svými spolčenci. Celý týden vyjednávali o dohodě a míru v Království českém a na Moravě a když řádně zahájili jednání, vrátila se jich část do Prahy, aby si roz- mysleli, co slyšeli od krále. A když jednali o tom, zda by se v otázce přijímání pod obojí podřídili rozhodnutí příštího svatého koncilu, odpověděli táboři i s jinými svými spolčenci vyhýbavě, takže nemohlo dojít k žádné dohodě. Téhož roku, totiž 1429, zajel po svátku sv. Jiří [23. duben] Habart z Adlar, sídlící tady na hradě Týřově, s Janem řečeným Šmykouským, s urozeným pánem Fridrichem z Donína a s jinými služebníky řečeného pana krále a se sto čtyřiapadesáti jezdci na nepřátelský nájezd ku Praze, pokusili se odehnat z pražského okolí přes dvě stě dobytčat a také je hnali až ke klášteru zbraslavskému. Tam je pronásledovali novoměstští měštané a konšelé a jejich spolčenci na koních, na vozech i pěšky, u řeče- ného kláštera je dostihli a zahájili s nimi boj na břehu u Vltavy i na řece Vltavě. Habart se svými druhy Pražany hbitě porazil, v bitvě jich přes čtyřiadvacet utopil v řece a pobil a sto šestašedesát zajatců, některé kon- šely i měšťany, přivedl se zbraněmi na řečený hrad Týřov a kdyby ne- byla zasáhla ozbrojená moc měšťanů Starého Města, byl by tam zahnal i dobytek. Pražany držel tvrdě v zajetí a pak je vydal na kauci tří tisíc kop. Na základě této smlouvy a dohody s řečenými zajatci vyplatili novoměstští měšťané Habartovi dva tisíce šest set čtyři kopy. Téhož roku kolem svátku sv. Jana Křtitele [24. červen] oblehl Jan Kroměšín, 158 hejtman kněze-hejtmana Prokopa a táborů, hrad Lant- šperk, který měl tehdy v držení urozený pan Jan z Opočna. Aleš z Frimburka a kněz Prokop jel tehdy s některými českými a moravskými 242 243
Strana 244
244 245 pány po druhé z Prahy do Prešpurku ke králi Zikmundovi jednat o do- hodu. Ten Jan Kroměšín dobyl mocí řečený hrad kolem svátku sv. Lamberta [17. září] pomocí čtyř praků, dvou velkých a mnoha menších děl. A lidi, které v hradě zajali, postupně propouštěli ze zajetí jedni ty, druzí ony i s jejich věcmi, pokud je mohli unést. Téhož roku v pondělí na den sv. Benedikta [21. března] se položili před hradem Zvíkovem zmíněný Jan Bleh, sídlící tehdy v Bechyni, a Mikuláš z Padeřova, hejtman z Ostromeče, s městy Pískem, Sušicí, Klatovy a jejich spolčenci. Rozbili svůj tábor na jednom vrchu proti hradu a jaksi částečně oblehli hrad, který tehdy držel urozený Kunrát z Vimperka ze strany pana krále Zikmunda. Husité tam leželi třináct týdnů, pak uzavřeli mírovou smlouvu na dvě léta, spálili nový hrad zbudovaný tábory a pak odtamtud odtáhli. Téhož roku, totiž 1429, na den 19. srpna zemřel pan Jan z Lest- kova, kdysi podkomoří Království českého, na hradě Karlštejně a byl pohřben v chrámu sv. Palmacia. Téhož roku v úterý den před sv. Václavem [27. září] odjel řečený kněz Prokop k Žitavě k řečenému Janu Kroměšínovi a ke svým spolčen- cům táborům bojujícím neustále v poli. Tento kněz Prokop se tehdy ve svých listech podepisoval „kněz Prokop, velitel obce táborů v poli bojujících“ A ve středu na den sv. Václava [28. září] vytáhli hejtmané Velek Koudelník a Pešek Zahradník i kněz Prokůpek, hejtman sirotků, s devadesáti válečnými vozy, čtyřmi sty a více jezdců a s dvěma tisíci pěších za řečeným knězem Prokopem jemu na pomoc rovněž k Žitavě a proti území Lužice, aby je plenili; řečený pak Jan Kroměšín a kněz Prokop měli, jak říkali pravdomluvní lidé, ve svém oddíle a průvodu sto třicet válečných vozů, téměř čtyři sta jezdců, skoro čtyři tisíce pěších a mnoho menších děl, do nichž se dal nabít kámen jako hlava. A tak po- stupovali silou a mocí přes celé Vévodství lužické, pleníce některá města a městečka až ke kterémusi městu Gubínu 159 na hranicích Markrab- ství braniborského, dokonce i sama města Gubína se zmocnili útokem, zajali mnoho německých šlechticů i měšťanů a odvedli je s sebou do Čech se sto tisíci kusů dobytka, jak se říkalo, a s velkou kořistí na vozech. Město Gubín vypálili a pobořili a kolem svátku sv. Martina [11. listopad] se vrátili do Čech. Téhož roku atd. 1429 kolem svátku sv. Lucie [13. prosinec] vy- trhla nepřátelsky a mocí všechna řečená vojska, totiž oddíly kněze Pro- kopa, Jana Kroměšína, Královce, Pešíka, Velka, pražané a táboři se třemi tisíci pěti sty jezdců, jak se říkalo, s dvěma tisíci pěti sty vozů a s téměř čtyřiceti tisíci pěších do Markrabství míšeňského, položili se táborem mezi městy Pernem a Drážďanami, tam leželi a ničíce markrabství dora- zili do různých krajů. A zvláště u Perna a Dráždan plenili předměstí a venkov kolem dokola a vypalovali vesnice, městečka i některé hrady a tvrze. Položili se před hradem a městem a vypálili podhradí. Avšak protože Míšeňští proti nim vytrhli do pole a oni proti Míšeňským, utkali se v jakési bitvě u řeky zvané Mulda. Míšňané však utekli, aniž se dali plně do boje, zajali jim však dobře čtyřicet šlechticů. A utekli k mar-
244 245 pány po druhé z Prahy do Prešpurku ke králi Zikmundovi jednat o do- hodu. Ten Jan Kroměšín dobyl mocí řečený hrad kolem svátku sv. Lamberta [17. září] pomocí čtyř praků, dvou velkých a mnoha menších děl. A lidi, které v hradě zajali, postupně propouštěli ze zajetí jedni ty, druzí ony i s jejich věcmi, pokud je mohli unést. Téhož roku v pondělí na den sv. Benedikta [21. března] se položili před hradem Zvíkovem zmíněný Jan Bleh, sídlící tehdy v Bechyni, a Mikuláš z Padeřova, hejtman z Ostromeče, s městy Pískem, Sušicí, Klatovy a jejich spolčenci. Rozbili svůj tábor na jednom vrchu proti hradu a jaksi částečně oblehli hrad, který tehdy držel urozený Kunrát z Vimperka ze strany pana krále Zikmunda. Husité tam leželi třináct týdnů, pak uzavřeli mírovou smlouvu na dvě léta, spálili nový hrad zbudovaný tábory a pak odtamtud odtáhli. Téhož roku, totiž 1429, na den 19. srpna zemřel pan Jan z Lest- kova, kdysi podkomoří Království českého, na hradě Karlštejně a byl pohřben v chrámu sv. Palmacia. Téhož roku v úterý den před sv. Václavem [27. září] odjel řečený kněz Prokop k Žitavě k řečenému Janu Kroměšínovi a ke svým spolčen- cům táborům bojujícím neustále v poli. Tento kněz Prokop se tehdy ve svých listech podepisoval „kněz Prokop, velitel obce táborů v poli bojujících“ A ve středu na den sv. Václava [28. září] vytáhli hejtmané Velek Koudelník a Pešek Zahradník i kněz Prokůpek, hejtman sirotků, s devadesáti válečnými vozy, čtyřmi sty a více jezdců a s dvěma tisíci pěších za řečeným knězem Prokopem jemu na pomoc rovněž k Žitavě a proti území Lužice, aby je plenili; řečený pak Jan Kroměšín a kněz Prokop měli, jak říkali pravdomluvní lidé, ve svém oddíle a průvodu sto třicet válečných vozů, téměř čtyři sta jezdců, skoro čtyři tisíce pěších a mnoho menších děl, do nichž se dal nabít kámen jako hlava. A tak po- stupovali silou a mocí přes celé Vévodství lužické, pleníce některá města a městečka až ke kterémusi městu Gubínu 159 na hranicích Markrab- ství braniborského, dokonce i sama města Gubína se zmocnili útokem, zajali mnoho německých šlechticů i měšťanů a odvedli je s sebou do Čech se sto tisíci kusů dobytka, jak se říkalo, a s velkou kořistí na vozech. Město Gubín vypálili a pobořili a kolem svátku sv. Martina [11. listopad] se vrátili do Čech. Téhož roku atd. 1429 kolem svátku sv. Lucie [13. prosinec] vy- trhla nepřátelsky a mocí všechna řečená vojska, totiž oddíly kněze Pro- kopa, Jana Kroměšína, Královce, Pešíka, Velka, pražané a táboři se třemi tisíci pěti sty jezdců, jak se říkalo, s dvěma tisíci pěti sty vozů a s téměř čtyřiceti tisíci pěších do Markrabství míšeňského, položili se táborem mezi městy Pernem a Drážďanami, tam leželi a ničíce markrabství dora- zili do různých krajů. A zvláště u Perna a Dráždan plenili předměstí a venkov kolem dokola a vypalovali vesnice, městečka i některé hrady a tvrze. Položili se před hradem a městem a vypálili podhradí. Avšak protože Míšeňští proti nim vytrhli do pole a oni proti Míšeňským, utkali se v jakési bitvě u řeky zvané Mulda. Míšňané však utekli, aniž se dali plně do boje, zajali jim však dobře čtyřicet šlechticů. A utekli k mar-
Strana 245
Majestátní královská pečeť Zikmunda Lucemburského.
Majestátní královská pečeť Zikmunda Lucemburského.
Strana 246
Strana 247
kraběti 38% do města Lipska. Tento markrabě dal sám ze strachu svý- mi lidmi vypálit předměstí před Lipskem. Češi potom postoupili k městu Altenburgu, z něhož lidé ze strachu utekli, a Čechové po svém příchodu město vyplenili a vypálili. Potom postupovali přes Markrabství míšeň- ské, pálili města, městečka i vesnice a dobývali hrady a tvrze. Dobyli dokonce a spálili i klášter zvaný Cella. J611 Potom postupovali za dran- cování a vypalování proti panu Jindřichovi z Plavna, a když dorazili k tomuto jeho městu a hradu, za jediný den je dobyli odstřelováním z děl a útokem, zajali šlechtice, many a měšťany, velitele hradu i purkra- bího a všechny je v počtu dobře sedmi set pobili a svrhli z hradu přes hradby, avšak řečený pan Jindřich byl tehdy na svém hradě zvaném Kynžvart. A tak onen kraj zpustošili a vypálili a posléze přešli do Bavor k městu Hofu norimberského purkrabí. Toto město dobyli, vydrancovali a spálili a podobně i město Kulmbach. Potom postoupili k městu a hradu téhož purkrabí Kronachu a tam dobyli a vypálili jen město. A tu k nim přišel pod glejtem řečený norimberský purkrabí Fridrich, který tehdy byl markrabětem braniborským, a uzavřel s nimi dohodu a smlouvu, že jim dá čtrnáct tisíc rýnských dukátů za to, aby jemu ani jeho územím neškodili až do svátku sv. Jakuba [25. července]. Podobně přišli tamtéž norimberští měšťané, uzavřeli stejnou smlouvu a dali jim raději jede- náct tisíc zlatých, aby jim nechodili na jejich území. Tamtéž přišli i měšťané bamberští, podobně se dohodli a dali jim devět tisíc zlatých. A vévoda Jan Bavorský z Ambergu k nim podobně přišel a dal jim ra- ději deset tisíc zlatých, aby nevstupovali na jeho území. Češi pak poslali některé ze svých lidí k hradu Behemsteinu, aby naň udeřili. Němci brá- nili hrad jeden den a hned příští noci z toho hradu utekli. Češi pak ráno vstali a protože v hradu nikdo nebyl, převzali jej a našli tam mnoho dobrých a potřebných věcí. Když pak byla uzavřena zmíněná dohoda s norimberským purkrabím, řečený hrad mu zase vrátili. Potom postou- pili k městu Chebu, vyplenili a pobořili okolní kraj, dokonce vypálili i předměstí. A tak chebští měštané, vidouce velké škody své i svého kra- je, s nimi uzavřeli tutéž dohodu a smlouvu jako předchozí a dali jim tisíc sedm set zlatých. Potom přišli ke hradu Kynžvartu pana Jindřicha z Plavna, ale oblé- hat jej nechtěli, protože měli vozy přeplněny kořistí, a proto dobyli, vyplenili a vypálili jeho okolí a vrátili se čtyřmi cestami do Čech. A jak podle pravdy vyprávěli urození páni pan Smil ze Šternberka, jinak z Ho- lic, pan Jan z Pernštejna na Moravě a slovutný Jeník, 1821 tehdy hejt- man litomyšlský, kteří s nimi byli všude při řečeném dobývání, měli více než dvacet tisíc jezdců, dvaapadesát tisíc pěších, vozů tři tisíce a u kaž- dého vozu nejméně šest koní; někdy stěží táhlo a vezlo některé vozy i osm, deset, dvanáct až čtrnáct koní. 1831 A říkali, že dobyli dobře přes sto opevněných měst, hradů a tvrzí, zbořili je a spálili a přivedli s sebou do zajetí velitele z Lipska a kterési míšeňské pány. A vrátili se do Čech a do Prahy léta Páně 1430 v týdnu před a po svátku sv. Matěje před masopustem [24. únor]. Téhož roku v postě táhli do Slezska a tam zase nadělali velkou škodu, 246 247
kraběti 38% do města Lipska. Tento markrabě dal sám ze strachu svý- mi lidmi vypálit předměstí před Lipskem. Češi potom postoupili k městu Altenburgu, z něhož lidé ze strachu utekli, a Čechové po svém příchodu město vyplenili a vypálili. Potom postupovali přes Markrabství míšeň- ské, pálili města, městečka i vesnice a dobývali hrady a tvrze. Dobyli dokonce a spálili i klášter zvaný Cella. J611 Potom postupovali za dran- cování a vypalování proti panu Jindřichovi z Plavna, a když dorazili k tomuto jeho městu a hradu, za jediný den je dobyli odstřelováním z děl a útokem, zajali šlechtice, many a měšťany, velitele hradu i purkra- bího a všechny je v počtu dobře sedmi set pobili a svrhli z hradu přes hradby, avšak řečený pan Jindřich byl tehdy na svém hradě zvaném Kynžvart. A tak onen kraj zpustošili a vypálili a posléze přešli do Bavor k městu Hofu norimberského purkrabí. Toto město dobyli, vydrancovali a spálili a podobně i město Kulmbach. Potom postoupili k městu a hradu téhož purkrabí Kronachu a tam dobyli a vypálili jen město. A tu k nim přišel pod glejtem řečený norimberský purkrabí Fridrich, který tehdy byl markrabětem braniborským, a uzavřel s nimi dohodu a smlouvu, že jim dá čtrnáct tisíc rýnských dukátů za to, aby jemu ani jeho územím neškodili až do svátku sv. Jakuba [25. července]. Podobně přišli tamtéž norimberští měšťané, uzavřeli stejnou smlouvu a dali jim raději jede- náct tisíc zlatých, aby jim nechodili na jejich území. Tamtéž přišli i měšťané bamberští, podobně se dohodli a dali jim devět tisíc zlatých. A vévoda Jan Bavorský z Ambergu k nim podobně přišel a dal jim ra- ději deset tisíc zlatých, aby nevstupovali na jeho území. Češi pak poslali některé ze svých lidí k hradu Behemsteinu, aby naň udeřili. Němci brá- nili hrad jeden den a hned příští noci z toho hradu utekli. Češi pak ráno vstali a protože v hradu nikdo nebyl, převzali jej a našli tam mnoho dobrých a potřebných věcí. Když pak byla uzavřena zmíněná dohoda s norimberským purkrabím, řečený hrad mu zase vrátili. Potom postou- pili k městu Chebu, vyplenili a pobořili okolní kraj, dokonce vypálili i předměstí. A tak chebští měštané, vidouce velké škody své i svého kra- je, s nimi uzavřeli tutéž dohodu a smlouvu jako předchozí a dali jim tisíc sedm set zlatých. Potom přišli ke hradu Kynžvartu pana Jindřicha z Plavna, ale oblé- hat jej nechtěli, protože měli vozy přeplněny kořistí, a proto dobyli, vyplenili a vypálili jeho okolí a vrátili se čtyřmi cestami do Čech. A jak podle pravdy vyprávěli urození páni pan Smil ze Šternberka, jinak z Ho- lic, pan Jan z Pernštejna na Moravě a slovutný Jeník, 1821 tehdy hejt- man litomyšlský, kteří s nimi byli všude při řečeném dobývání, měli více než dvacet tisíc jezdců, dvaapadesát tisíc pěších, vozů tři tisíce a u kaž- dého vozu nejméně šest koní; někdy stěží táhlo a vezlo některé vozy i osm, deset, dvanáct až čtrnáct koní. 1831 A říkali, že dobyli dobře přes sto opevněných měst, hradů a tvrzí, zbořili je a spálili a přivedli s sebou do zajetí velitele z Lipska a kterési míšeňské pány. A vrátili se do Čech a do Prahy léta Páně 1430 v týdnu před a po svátku sv. Matěje před masopustem [24. únor]. Téhož roku v postě táhli do Slezska a tam zase nadělali velkou škodu, 246 247
Strana 248
248 249 získali kořist a odehnali s sebou do Čech mnoho tisíc kusů skotu a bravu. Obsadili svými lidmi města Brieg zvané Břeh a Němčí a tam zanechali své lidi v držení těch měst. Potom se téhož roku po velikonočních svátcích [po 16. dubnu] roz- dělili ve dva voje zvané vojska 184 tak, že hejtman Velek s knězem Pro- kůpkem, s Janem Zmrzlíkem a některými Novoměstskými, asi se čtvrti- nou lidí toho města, s celým vojskem sirotků, většinou táborů a zvláště s Filipem, tehdy hejtmanem v Ostromeči, 185 vytrhli, jeli a postupo- vali do Uherského království. Svedli tam dvě bitvy, jednu na hranicích s Rakouskem, s kterýmisi moravskými hejtmany pana krále Zikmunda, kde prý bylo u kteréhosi kostela na Moravě při rakouských hranicích pobito sto padesát a více mužů z vojsk táborů a sirotků. Druhou bitvu čili srážku měli na hranicích Uher s lidmi řečeného pana krále a to zvláště s Čechy, Moravany, Uhry a lidmi zvanými Raczy, kde byl zabit hejtman sirotků Velek s mnoha jinými (říkalo se, že jich bylo na dva tisíce) a byli spáleni ve vesnicích. Byli mezi nimi zvláště Jan ze Stezova a Martínek z družiny Jana Zmrzlíka. Byli jim prý zabíjeni koně při vo- zech i pod jezdci a tak jich zahynulo přes dva tisíce. A tak si postupně stavěli mosty přes jakési vody a močály, v noci utekli a vrátili se do Prahy. Téhož roku, atd. 1430 v úterý před sv. Markétou [I1. července) přijali výše psaní J. místo Velka za hejtmana jakéhosi pilaře zvaného Čert, kterého udělali rytířem, třebaže byl chám, a položili se táborem s dosti velkými děly a jedním prakem před tvrzí Hořovicemi, kterou tehdy držel dědičně a vlastnil jakýsi Zikmund z Chebu, 1871 který tehdy sloužil pánům Hanušovi a Fridrichovi z Kolovrat seděním na Krašově a na Libštejně. Z těch děl a praku tvrz ostřelovali a na ni útočili, a tak jim Zikmund po devíti dnech po dojednání, že bude s nimi a s nimi potáhne do pole, jak potom skutečně táhl, tvrz i statky vydal a oni pak dále dali ze své moci ty statky Janu Zmrzlíkovi. Téhož roku, atd. 1430, ve čtvrtek před svátkem sv. Máří Magda- leny [20. července] ti všichni a s nimi na pomoc Žatečtí a Lounští, Slánští a zemané i lidé s nimi sdružení oblehli s třemi velkými a mnoha jinými menšími děly i s třemi praky hrad zmíněného pana Fridricha z Libštejna, v němž byli hejtmany Jan řečený Šmykouský a Jan zvaný Bukovský. Ostřelovali hrad ze zmíněných děl a praků a pokoušeli se ho dobýt a zmocnit i útokem a jinými různými způsoby; posádka se však mužně bránila: při tom obléhání bylo na hradě přes osmdesát jejich dobrých služebníků. Posléze, když už tam husité leželi sedm týdnů, za- hájili s nimi pan Fridrich a jeho bratr pan Hanuš přátelské vyjednávání, dohodli se s nimi po dobrém, obrátili se na Staré Město pražské a na kněze Prokopa i jejich vojska a přislíbili jim věrnost a pomoc; a tak hu- sité od řečeného hradu odtáhli. Když se však takto rozdělilo vojsko sirotků, kněz Prokop, jeho vlast- ní vojsko a jeho hejtman Jan Kroměšín, se odebral s celým svým vojs- kem na Moravu, způsobil velkou škodu kolem města Brna, oblehl hrad Šternberk, který tehdy držela vdova po panu Petrovi, 1881 a setrval tam v ležení osm neděl. Pak jemu i jeho lidem vydala řečená vdova po
248 249 získali kořist a odehnali s sebou do Čech mnoho tisíc kusů skotu a bravu. Obsadili svými lidmi města Brieg zvané Břeh a Němčí a tam zanechali své lidi v držení těch měst. Potom se téhož roku po velikonočních svátcích [po 16. dubnu] roz- dělili ve dva voje zvané vojska 184 tak, že hejtman Velek s knězem Pro- kůpkem, s Janem Zmrzlíkem a některými Novoměstskými, asi se čtvrti- nou lidí toho města, s celým vojskem sirotků, většinou táborů a zvláště s Filipem, tehdy hejtmanem v Ostromeči, 185 vytrhli, jeli a postupo- vali do Uherského království. Svedli tam dvě bitvy, jednu na hranicích s Rakouskem, s kterýmisi moravskými hejtmany pana krále Zikmunda, kde prý bylo u kteréhosi kostela na Moravě při rakouských hranicích pobito sto padesát a více mužů z vojsk táborů a sirotků. Druhou bitvu čili srážku měli na hranicích Uher s lidmi řečeného pana krále a to zvláště s Čechy, Moravany, Uhry a lidmi zvanými Raczy, kde byl zabit hejtman sirotků Velek s mnoha jinými (říkalo se, že jich bylo na dva tisíce) a byli spáleni ve vesnicích. Byli mezi nimi zvláště Jan ze Stezova a Martínek z družiny Jana Zmrzlíka. Byli jim prý zabíjeni koně při vo- zech i pod jezdci a tak jich zahynulo přes dva tisíce. A tak si postupně stavěli mosty přes jakési vody a močály, v noci utekli a vrátili se do Prahy. Téhož roku, atd. 1430 v úterý před sv. Markétou [I1. července) přijali výše psaní J. místo Velka za hejtmana jakéhosi pilaře zvaného Čert, kterého udělali rytířem, třebaže byl chám, a položili se táborem s dosti velkými děly a jedním prakem před tvrzí Hořovicemi, kterou tehdy držel dědičně a vlastnil jakýsi Zikmund z Chebu, 1871 který tehdy sloužil pánům Hanušovi a Fridrichovi z Kolovrat seděním na Krašově a na Libštejně. Z těch děl a praku tvrz ostřelovali a na ni útočili, a tak jim Zikmund po devíti dnech po dojednání, že bude s nimi a s nimi potáhne do pole, jak potom skutečně táhl, tvrz i statky vydal a oni pak dále dali ze své moci ty statky Janu Zmrzlíkovi. Téhož roku, atd. 1430, ve čtvrtek před svátkem sv. Máří Magda- leny [20. července] ti všichni a s nimi na pomoc Žatečtí a Lounští, Slánští a zemané i lidé s nimi sdružení oblehli s třemi velkými a mnoha jinými menšími děly i s třemi praky hrad zmíněného pana Fridricha z Libštejna, v němž byli hejtmany Jan řečený Šmykouský a Jan zvaný Bukovský. Ostřelovali hrad ze zmíněných děl a praků a pokoušeli se ho dobýt a zmocnit i útokem a jinými různými způsoby; posádka se však mužně bránila: při tom obléhání bylo na hradě přes osmdesát jejich dobrých služebníků. Posléze, když už tam husité leželi sedm týdnů, za- hájili s nimi pan Fridrich a jeho bratr pan Hanuš přátelské vyjednávání, dohodli se s nimi po dobrém, obrátili se na Staré Město pražské a na kněze Prokopa i jejich vojska a přislíbili jim věrnost a pomoc; a tak hu- sité od řečeného hradu odtáhli. Když se však takto rozdělilo vojsko sirotků, kněz Prokop, jeho vlast- ní vojsko a jeho hejtman Jan Kroměšín, se odebral s celým svým vojs- kem na Moravu, způsobil velkou škodu kolem města Brna, oblehl hrad Šternberk, který tehdy držela vdova po panu Petrovi, 1881 a setrval tam v ležení osm neděl. Pak jemu i jeho lidem vydala řečená vdova po
Strana 249
V Majestátní císařská pečeť Zikmunda Lucemburského.
V Majestátní císařská pečeť Zikmunda Lucemburského.
Strana 250
Strana 251
vyjednávání hrad do jeho moci. Potom se odebral řečený kněz Prokop se zmíněným vojskem do Čech do kraje plzeňského v týdnu před a po svátku Nanebevzetí Panny Marie [15. srpen] a způsobili velikou škodu kolem Plzně; pak k nim přišel pan Jan z Opočna se svým vojskem na pomoc řečenému Prokopovi a jeho spolčencům, kteří se po mnoho týdnů pohybovali po řečeném kraji, bořili a přejížděli sem a tam s tisícem jezdců, dobře deseti tisíci pěších a sedmi kopami vozů. Roku atd. 1430 ve čtvrtek po sv. Prokopu [6. července] zemřel na Karlštejně slovutný Předbor z Radešína. A po několika týdnech se vrá- tili poslové od krále polského s odmítavou a zápornou odpovědí. 169 Téhož roku atd. 1430 kolem svátku sv. Bartoloměje [24. srpen] za- mířili týž kněz Prokop, Jakub Kroměšín a pan Jan z Opočna se svými svrchuřečenými spolčenci do Slezska, zmocnili se pomocí děl i vyjedná- vání hradu a města Otmuchova, patřícího biskupovi vratislavskému, a v řečeném kraji způsobili velkou škodu. Léta Páně atd. 1431 se v Kutné Hoře dohodla obec sirotků s obcí kněze Prokopa a potom všichni společně vytrhli v postě na území Lužice a před město Žitavu. Pobořili a vypálili její předměstí a někteří z jejich vojska odjeli tehdy v postní době ke králi polskému pro radu a pomoc. Král Zikmund se však vrátil ještě v sobotu před masopustem [10. února z Kostnice s mnoha knížaty a biskupy do Norimberka a zůstal tam déle než do půli postu. Roku jako výše v pondělí po sv. Lambertu [24. září] byl ráno zabit poblíž Karlštejna Mořic Kropáč. Téhož roku kolem vánoc zemřel na Zvíkově slovutný Matěj Brus z Kovářova. Téhož roku, totiž 1431, v době postní ve čtvrtek před svátkem Zvěstování [22. března] po po- ledni byli zabiti šípy slovutní páni panoši Jan z Vrábí, Mikuláš řečený Jinecký a jako třetí Beneško před sirotčí tvrzí Viklefisko drženou Knan- kem. Chtěli ji útokem dobýt zpět a byli při tom zabiti. Toho roku kolem svátku Nanebevstoupení Páně [10. květen] bylo v Praze velké shromáždění viklefistů, potom odtáhlo vojsko sirotků na území Lužice před město Lubij, jež viklefisté a někteří z vojska sirotků obklíčili a Němci je tehdy oblehli; tehdy se také pan Zdislav 17% a pan Mikuláš z Lobkovic jako poslové pana krále Zikmunda pokoušeli v Praze ze strany pana krále o dohodu; tehdy také vyslali pražané a táboři k panu králi Zikmundovi do města Chebu pana Viléma Kostku, Beneše z Mo- krovous a kterési měšťany s panem Zdislavem, aby vyslechli jeho vůli. Po dvou týdnech se vrátili od pana krále z Chebu bez jakéhokoli vý- sledku. Téhož roku 1431 den před svátkem sv. Petra [31. července] a kolem toho dne oblehl město Plzeň kněz Prokop s Janem Kroměšínem a se svými spolčenci, s jezdci, pěšími i vozy, za ním dokonce Pražané ze všech pražských měst, s nimi pak téměř všechna česká opevněná města mimo Budějovice, Most, Horšovský Týn a Loket, i všechna jiná města a jakýsi Jeník z Nedanic, 1711 který tehdy násilně držel a měl obsazeno celé biskupství litomyšlské, i táboři s vojskem sirotků a jejich přívrženci. A s nimi byli lidé a panoši pana Menharta z Hradce a pan Hanuš z Ko- 250 251
vyjednávání hrad do jeho moci. Potom se odebral řečený kněz Prokop se zmíněným vojskem do Čech do kraje plzeňského v týdnu před a po svátku Nanebevzetí Panny Marie [15. srpen] a způsobili velikou škodu kolem Plzně; pak k nim přišel pan Jan z Opočna se svým vojskem na pomoc řečenému Prokopovi a jeho spolčencům, kteří se po mnoho týdnů pohybovali po řečeném kraji, bořili a přejížděli sem a tam s tisícem jezdců, dobře deseti tisíci pěších a sedmi kopami vozů. Roku atd. 1430 ve čtvrtek po sv. Prokopu [6. července] zemřel na Karlštejně slovutný Předbor z Radešína. A po několika týdnech se vrá- tili poslové od krále polského s odmítavou a zápornou odpovědí. 169 Téhož roku atd. 1430 kolem svátku sv. Bartoloměje [24. srpen] za- mířili týž kněz Prokop, Jakub Kroměšín a pan Jan z Opočna se svými svrchuřečenými spolčenci do Slezska, zmocnili se pomocí děl i vyjedná- vání hradu a města Otmuchova, patřícího biskupovi vratislavskému, a v řečeném kraji způsobili velkou škodu. Léta Páně atd. 1431 se v Kutné Hoře dohodla obec sirotků s obcí kněze Prokopa a potom všichni společně vytrhli v postě na území Lužice a před město Žitavu. Pobořili a vypálili její předměstí a někteří z jejich vojska odjeli tehdy v postní době ke králi polskému pro radu a pomoc. Král Zikmund se však vrátil ještě v sobotu před masopustem [10. února z Kostnice s mnoha knížaty a biskupy do Norimberka a zůstal tam déle než do půli postu. Roku jako výše v pondělí po sv. Lambertu [24. září] byl ráno zabit poblíž Karlštejna Mořic Kropáč. Téhož roku kolem vánoc zemřel na Zvíkově slovutný Matěj Brus z Kovářova. Téhož roku, totiž 1431, v době postní ve čtvrtek před svátkem Zvěstování [22. března] po po- ledni byli zabiti šípy slovutní páni panoši Jan z Vrábí, Mikuláš řečený Jinecký a jako třetí Beneško před sirotčí tvrzí Viklefisko drženou Knan- kem. Chtěli ji útokem dobýt zpět a byli při tom zabiti. Toho roku kolem svátku Nanebevstoupení Páně [10. květen] bylo v Praze velké shromáždění viklefistů, potom odtáhlo vojsko sirotků na území Lužice před město Lubij, jež viklefisté a někteří z vojska sirotků obklíčili a Němci je tehdy oblehli; tehdy se také pan Zdislav 17% a pan Mikuláš z Lobkovic jako poslové pana krále Zikmunda pokoušeli v Praze ze strany pana krále o dohodu; tehdy také vyslali pražané a táboři k panu králi Zikmundovi do města Chebu pana Viléma Kostku, Beneše z Mo- krovous a kterési měšťany s panem Zdislavem, aby vyslechli jeho vůli. Po dvou týdnech se vrátili od pana krále z Chebu bez jakéhokoli vý- sledku. Téhož roku 1431 den před svátkem sv. Petra [31. července] a kolem toho dne oblehl město Plzeň kněz Prokop s Janem Kroměšínem a se svými spolčenci, s jezdci, pěšími i vozy, za ním dokonce Pražané ze všech pražských měst, s nimi pak téměř všechna česká opevněná města mimo Budějovice, Most, Horšovský Týn a Loket, i všechna jiná města a jakýsi Jeník z Nedanic, 1711 který tehdy násilně držel a měl obsazeno celé biskupství litomyšlské, i táboři s vojskem sirotků a jejich přívrženci. A s nimi byli lidé a panoši pana Menharta z Hradce a pan Hanuš z Ko- 250 251
Strana 252
lovrat se svými lidmi i s lidmi svého bratra pana Fridricha z Libštejna, kteří pomáhali knězi Prokopovi, pražanům, táborům, sirotkům a jejich vojskům proti městu Plzni a proti panu Krušinovi ze Švamberka. Ničeho se tam nedokázali zmocnit, ale zničili a spálili mnoho obilí, pak odtáhli k Horšovskému Týnu a spálili tam kolem svátku sv. Jakuba [25. červe- nec] podhradí. Město Týn tehdy držel slovutný panoš Zdeněk z Drštky, který statečně bránil město se svými přáteli a sluhy. Potom se zmíněná vojska nějakým úskokem vrátila, aby Němci přišli do Čech, jak je psáno níže. Způsobili velkou škodu ve vesnicích a městečkách kolem a poblíž hradů Karlštejna, Hrádku, 1721 Lopaty, Radyně a kolem města Plzně tím, že spotřebovali mnoho obilí a zrní i skotu, bravu a koní. Téhož roku 1431 kolem svátku sv. Petra [1. srpen] násilně vtrhla do Čech slavná knížata Fridrich, purkrabí norimberský a markrabě braniborský, Fridrich, markrabě míšeňský, vévoda bavorský Hanuš a jakýsi kardinál 173 vyslaný panem Evženem IV., tehdejším papežem, a mnohá jiná knížata, hrabata, baroni a páni s lidmi císařských měst na západě. Všeobecně se říkalo, že jich bylo čtyřicet tisíc tři sta padesát jezdců, téměř devadesát tisíc pěších a devět tisíc vozů. Položili se tábo- rem u města Tachova, v tom kraji leželi vévodové asi dva týdny a kolem hradu Švamberka i kolem Tachova vypálili mnoho městeček a vsí, říkalo se, že dvě stě a více. Proti nim statečně vytrhli třetí a čtvrtý den před Nanebevzetím Panny Marie [11. a 12. srpna] kněz Prokop a druhý Pro- kop zvaný Malý se svými vojsky, totiž s tábory, sirotky, viklefisty a pra- žany se třemi tisíci vozů, pěti tisíci jezdců a padesáti tisíci pěších, jak se všeobecně říkalo, též s mnoha děly, do nichž se mohly nabíjet kameny jako hlava. Když však Němci poznali, že tito postupují proti nim, utekli přes les za Domažlicemi, někteří z nich je pak pronásledovali tím lesem a vzali Němcům, jak se všeobecně říkalo, přes tři tisíce vozů s velkými i menšími děly v počtu dobře sto třicet a s rozličnými jejich věcmi, odě- vy, zbraněmi, koňmi, stříbrnými číšemi i zlatým křížem řečeného pana kardinála. Při tom pronásledování pobili více než dvě stě lidí, většinou Italů řečeného kardinála, a pak se s velkou kořistí vrátili do Čech. V téže době vtrhl násilně s velkým vojskem na Moravu rakouský vévoda Albrecht, 1741 který měl tehdy za manželku dceru krále Zik- munda, krále římského, uherského a českého, kterýžto král dal tomu vévodovi věnem Markrabství moravské. Vévoda tehdy držel města Olomouc, Brno, Jihlavu, Hradiště, 175 Znojmo, Pohořelice, Jemnici a mnohá jiná a tehdy ještě mocí dobyl jakousi pevnost zvanou Kyjov. Zajali tam prý přes padesát lidí a všechny je vydali na smrt. Tehdy po- vstala na Moravě jakási třetí sekta, říkalo se jim prostřední, protože chtěli, aby se zákonným pánům platily jen zákonné poplatky, jiná ne- spravedlivá břemena aby pominula, ale tělo Páně aby se podávalo pro- stým lidem pod obojí způsobou. Bylo jich prý shromážděno asi čtrnáct tisíc; pan vévoda je mocí zahnal z venkova a oni se utekli do některých hradů a měst. Také kněz Prokop se tehdy se svými spolčenci vydal do Slezska, protože jeho lidé byli v městě Němčí obléháni domácími. Obléhatelé se
lovrat se svými lidmi i s lidmi svého bratra pana Fridricha z Libštejna, kteří pomáhali knězi Prokopovi, pražanům, táborům, sirotkům a jejich vojskům proti městu Plzni a proti panu Krušinovi ze Švamberka. Ničeho se tam nedokázali zmocnit, ale zničili a spálili mnoho obilí, pak odtáhli k Horšovskému Týnu a spálili tam kolem svátku sv. Jakuba [25. červe- nec] podhradí. Město Týn tehdy držel slovutný panoš Zdeněk z Drštky, který statečně bránil město se svými přáteli a sluhy. Potom se zmíněná vojska nějakým úskokem vrátila, aby Němci přišli do Čech, jak je psáno níže. Způsobili velkou škodu ve vesnicích a městečkách kolem a poblíž hradů Karlštejna, Hrádku, 1721 Lopaty, Radyně a kolem města Plzně tím, že spotřebovali mnoho obilí a zrní i skotu, bravu a koní. Téhož roku 1431 kolem svátku sv. Petra [1. srpen] násilně vtrhla do Čech slavná knížata Fridrich, purkrabí norimberský a markrabě braniborský, Fridrich, markrabě míšeňský, vévoda bavorský Hanuš a jakýsi kardinál 173 vyslaný panem Evženem IV., tehdejším papežem, a mnohá jiná knížata, hrabata, baroni a páni s lidmi císařských měst na západě. Všeobecně se říkalo, že jich bylo čtyřicet tisíc tři sta padesát jezdců, téměř devadesát tisíc pěších a devět tisíc vozů. Položili se tábo- rem u města Tachova, v tom kraji leželi vévodové asi dva týdny a kolem hradu Švamberka i kolem Tachova vypálili mnoho městeček a vsí, říkalo se, že dvě stě a více. Proti nim statečně vytrhli třetí a čtvrtý den před Nanebevzetím Panny Marie [11. a 12. srpna] kněz Prokop a druhý Pro- kop zvaný Malý se svými vojsky, totiž s tábory, sirotky, viklefisty a pra- žany se třemi tisíci vozů, pěti tisíci jezdců a padesáti tisíci pěších, jak se všeobecně říkalo, též s mnoha děly, do nichž se mohly nabíjet kameny jako hlava. Když však Němci poznali, že tito postupují proti nim, utekli přes les za Domažlicemi, někteří z nich je pak pronásledovali tím lesem a vzali Němcům, jak se všeobecně říkalo, přes tři tisíce vozů s velkými i menšími děly v počtu dobře sto třicet a s rozličnými jejich věcmi, odě- vy, zbraněmi, koňmi, stříbrnými číšemi i zlatým křížem řečeného pana kardinála. Při tom pronásledování pobili více než dvě stě lidí, většinou Italů řečeného kardinála, a pak se s velkou kořistí vrátili do Čech. V téže době vtrhl násilně s velkým vojskem na Moravu rakouský vévoda Albrecht, 1741 který měl tehdy za manželku dceru krále Zik- munda, krále římského, uherského a českého, kterýžto král dal tomu vévodovi věnem Markrabství moravské. Vévoda tehdy držel města Olomouc, Brno, Jihlavu, Hradiště, 175 Znojmo, Pohořelice, Jemnici a mnohá jiná a tehdy ještě mocí dobyl jakousi pevnost zvanou Kyjov. Zajali tam prý přes padesát lidí a všechny je vydali na smrt. Tehdy po- vstala na Moravě jakási třetí sekta, říkalo se jim prostřední, protože chtěli, aby se zákonným pánům platily jen zákonné poplatky, jiná ne- spravedlivá břemena aby pominula, ale tělo Páně aby se podávalo pro- stým lidem pod obojí způsobou. Bylo jich prý shromážděno asi čtrnáct tisíc; pan vévoda je mocí zahnal z venkova a oni se utekli do některých hradů a měst. Také kněz Prokop se tehdy se svými spolčenci vydal do Slezska, protože jeho lidé byli v městě Němčí obléháni domácími. Obléhatelé se
Strana 253
snažili již po několik týdnů města dobýt pomocí těžkých děl a praků, ale když seznali, že proti nim táhne kněz Prokop a že už je blízko, všichni z pole utekli do hradu a do svých měst a tak Prokop své lidi osvobodil. Potom postupoval k jiným oddílům, totiž k Prokůpkovi a k vojsku si- rotků a táborů na Moravu; a když seznal svrchu řečený vévoda, že proti němu takto postupují všechna jejich vojska, dal rozkaz, aby jeho lidé vešli do výše zmíněných měst a některých jeho hradů a sám se zbytkem lidí odjel do Rakouska. Zmíněné pak oddíly táborů tehdy držely na Mo- ravě města Ivančice, Krumlov, Jevišovice a Tovačov a v Rakousku kte- rýsi kostel zvaný Tajov. 178 Král Zikmund byl téměř po celé to léto v Norimberku, ale po zmí- něném útěku západních Němců odjel s některými knížaty kolem svátku Narození Panny Marie [8. září] do města Basileje, aby se zúčastnil gene- rálního koncilu. 177 Téhož roku 1431 kolem svátku Nanebevzetí Panny Marie [15. srpen] a po něm oblehli obyvatelé lužického území město zvané Libava a v něm viklefisty a po několikatýdenním ležení se města i s lidmi v něm zmocnili a mocí ho dobyli. Téhož roku dva nebo tři dny před svátkem Nanebevzetí Panny Marie [15. srpna] se ubíralo procesí s tělem Páně ze Starého Města na oslavu vítězství nad Němci, před Pražským hradem se však prolomila před- ní část mostu a bylo tam, jak se všeobecně říkalo, hned šestnáct mrtvých a šedesát a více těžce raněných, z nichž někteří zakrátko zemřeli. Téhož roku v sobotu po sv. Havlu [20. října] vyjeli do Rakouska hejtmani Tomáš z Vlašimi, Mikuláš zvaný Sokol J78 s bratrem a Les- kovec se svými spolčenci a prý se šesti sty jízdních a čtyřmi a půl tisíci pěších a se šesti kopami vozů, aby tam sklidili a zabrali víno. Pobrali mnoho sudů vína i jiných věcí. Ale nakonec napadli viklefisty na zpá- teční cestě u města Waidhofenu lidé vévody rakouského a tehdy také markraběte moravského, který měl za manželku dceru krále Zikmunda, a rovněž jeho hejtman pan Krajíř prý se šestnácti tisíci jezdců i pěších. Bojovali spolu střídavě, nakonec zvítězili vévodovi lidé a pobili prý téměř čtyři tisíce viklefistů, kdežto sedm set významnějších a urozenějších vzali do zajetí, odvedli je v poutech s sebou do Vídně a vzali jim všechny vozy s děly a pobraným vínem a jinými věcmi. Avšak hejtman Tomáš a Mikuláš Sokol se s několika málo lidmi dostali ke koním, vsedli na ně a vrátili se domů; ten Mikuláš Sokol tehdy za pomoci a s podporou vikle- fistů násilím držel a vlastnil tvrz pražského arcibiskupství Řečici a celý ten kraj. Téhož roku po Nanebevzetí Panny Marie odtáhl kněz Prokop s vojskem viklefistů a druhý kněz Prokůpek s vojskem sirotků a s nimi pan Hanuš a syn pana Fridricha z Kolovrat, tehdy již s nimi spojený, z kraje Plzeňského do Slezska a tam osvobodili lidi z jejich sekty, kteří byli obleženi v městě Němčí, protože obyvatelé Slezska před nimi ujeli beze ztrát domů. Pak se všichni obrátili k Opavě a potom do Uher za řeku Váh a k městu zvanému Nitra a tam v tom kraji pobrali ve vsích a městečkách jako kořist mnoho koní, dobytka i jiných věcí a způsobili 252 253
snažili již po několik týdnů města dobýt pomocí těžkých děl a praků, ale když seznali, že proti nim táhne kněz Prokop a že už je blízko, všichni z pole utekli do hradu a do svých měst a tak Prokop své lidi osvobodil. Potom postupoval k jiným oddílům, totiž k Prokůpkovi a k vojsku si- rotků a táborů na Moravu; a když seznal svrchu řečený vévoda, že proti němu takto postupují všechna jejich vojska, dal rozkaz, aby jeho lidé vešli do výše zmíněných měst a některých jeho hradů a sám se zbytkem lidí odjel do Rakouska. Zmíněné pak oddíly táborů tehdy držely na Mo- ravě města Ivančice, Krumlov, Jevišovice a Tovačov a v Rakousku kte- rýsi kostel zvaný Tajov. 178 Král Zikmund byl téměř po celé to léto v Norimberku, ale po zmí- něném útěku západních Němců odjel s některými knížaty kolem svátku Narození Panny Marie [8. září] do města Basileje, aby se zúčastnil gene- rálního koncilu. 177 Téhož roku 1431 kolem svátku Nanebevzetí Panny Marie [15. srpen] a po něm oblehli obyvatelé lužického území město zvané Libava a v něm viklefisty a po několikatýdenním ležení se města i s lidmi v něm zmocnili a mocí ho dobyli. Téhož roku dva nebo tři dny před svátkem Nanebevzetí Panny Marie [15. srpna] se ubíralo procesí s tělem Páně ze Starého Města na oslavu vítězství nad Němci, před Pražským hradem se však prolomila před- ní část mostu a bylo tam, jak se všeobecně říkalo, hned šestnáct mrtvých a šedesát a více těžce raněných, z nichž někteří zakrátko zemřeli. Téhož roku v sobotu po sv. Havlu [20. října] vyjeli do Rakouska hejtmani Tomáš z Vlašimi, Mikuláš zvaný Sokol J78 s bratrem a Les- kovec se svými spolčenci a prý se šesti sty jízdních a čtyřmi a půl tisíci pěších a se šesti kopami vozů, aby tam sklidili a zabrali víno. Pobrali mnoho sudů vína i jiných věcí. Ale nakonec napadli viklefisty na zpá- teční cestě u města Waidhofenu lidé vévody rakouského a tehdy také markraběte moravského, který měl za manželku dceru krále Zikmunda, a rovněž jeho hejtman pan Krajíř prý se šestnácti tisíci jezdců i pěších. Bojovali spolu střídavě, nakonec zvítězili vévodovi lidé a pobili prý téměř čtyři tisíce viklefistů, kdežto sedm set významnějších a urozenějších vzali do zajetí, odvedli je v poutech s sebou do Vídně a vzali jim všechny vozy s děly a pobraným vínem a jinými věcmi. Avšak hejtman Tomáš a Mikuláš Sokol se s několika málo lidmi dostali ke koním, vsedli na ně a vrátili se domů; ten Mikuláš Sokol tehdy za pomoci a s podporou vikle- fistů násilím držel a vlastnil tvrz pražského arcibiskupství Řečici a celý ten kraj. Téhož roku po Nanebevzetí Panny Marie odtáhl kněz Prokop s vojskem viklefistů a druhý kněz Prokůpek s vojskem sirotků a s nimi pan Hanuš a syn pana Fridricha z Kolovrat, tehdy již s nimi spojený, z kraje Plzeňského do Slezska a tam osvobodili lidi z jejich sekty, kteří byli obleženi v městě Němčí, protože obyvatelé Slezska před nimi ujeli beze ztrát domů. Pak se všichni obrátili k Opavě a potom do Uher za řeku Váh a k městu zvanému Nitra a tam v tom kraji pobrali ve vsích a městečkách jako kořist mnoho koní, dobytka i jiných věcí a způsobili 252 253
Strana 254
254 255 velkou škodu; odtamtud odešel kněz Prokop i pan Hanuš z Kolovrat se svým vojskem od sirotků zpět k Uherskému Brodu. Avšak kněz Proků- pek, Čapek, tehdy hejtman sirotků, syn pana Fridricha z Kolovrat sedě- ním na Libštejně, Jan ze Ždáru řečený Šmykouský a Zikmund Huler z Hořovic s měšťany královéhradeckými i měšťany a zemany onoho kraje zůstali spolu s vojskem sirotků kolem a poblíž města Ilavy v Uhrách. Bylo jich, jak se všeobecně říkalo, přes sedm tisíc jízdních i pěších a více než tři sta vozů. A tu proti nim vytrhli do boje shromáždění Uhři i ně- kteří Češi, sloužící panu králi Zikmundovi, a Moravané a po devět dní za sebou s nimi sváděli boje, takže se nakonec dalo před nimi řečené vojsko sirotků na útěk a při tom útěku ztratili prý dvě stě padesát a více vozů s děly a různými věcmi a vrátilo se jich sotva dva tisíce a pa- desát či méně vozů. Jiní však, jako Zikmund z Hořovic, byli Uhry zajati, pobiti královými lidmi nebo se utopili ve zmíněné řece. A to vše trvalo celý podzim, jejich tažení tam i zpět se protáhlo až skoro do vánoc a mnozí ze sirotků zahynuli mrazem, protože tehdy byl počínaje svát- kem sv. Martina [I1. listopadu] nepřetržitě velmi tuhý mráz. Vojsko sirotků se pak vrátilo do Prahy kolem vánoc ve skrovném počtu. Potom téhož roku kolem svátku sv. Kateřiny [25. listopadu] vytáhlo vojsko kněze Prokopa s tábory a Ostromečskými do Rakouska — bylo jich prý asi deset tisíc jízdních i pěších, vtrhli do kteréhosi města zvaného Ličov 179 a v tom kraji se zdržovali až do Obřezání Páně a déle [1. leden 1432], působíce velké škody. Téhož roku odtáhl zbytek sirotků krátce po vánocích na statky pana Zbyňka z Házmburka, tam na některé ze sirotků udeřili lidé řečeného pana Zbyňka v počtu asi čtyřiceti jezdců, sedm jich zabili a pětadvacet nebo přibližně tolik zajali, ale podle rozhodnutí pana Jana Zajíce z Budyně pustili na svobodu. Léta Páně 1432 v neděli po sv. Dorotě [10. února] byl v Praze velký sjezd a shromáždění viklefistů, táborů, sirotků a jejich hejtmanů, totiž kněze Prokopa Velkého, kněze Prokůpka, hejtmana sirotků Čapka a hejtmana táborů Otíka. ]80 A tehdy byla ještě stále velká a tuhá zima, a tak rozhodli, aby většina jich vytáhla do Slezska; nejprve jeli do Lužice a potom do Slezska a tam způsobili jako nepřátelé velké škody. V prvním a druhém týdnu v postu byla následkem téměř ustavič- ného sněžení po celých Čechách i jinde velká voda, že taková nebyla už čtyřicet let a déle. Výše psaná vojska táborů a sirotků táhla na území Braniborska až k městu Frankfurtu i dál a v tomtéž postě působila velkou škodu na řečeném území i na území Lužice; do Čech se vrátila teprve na sv. Stanislava [8. května]. Téhož roku v létě odtáhli před město Olomouc a způsobili tam velké škody. Když pak zvěděli, že Slezané a Vratislavští mají sraz v městě Střelíně, poslali tam od Olomouce napřed jezdce, těchto svých šest set jezdců následovali s vozy, vzali město šturmem a zajali pět set lidí ze Slezska i z Vratislavi. Mezi nimi byli čtyři konšelé a rytíř Nespor. Vzali jim tři sta pancířů a čtyři sta patnáct koní. To se stalo kolem svátku sv. Jakuba [25. červenec].
254 255 velkou škodu; odtamtud odešel kněz Prokop i pan Hanuš z Kolovrat se svým vojskem od sirotků zpět k Uherskému Brodu. Avšak kněz Proků- pek, Čapek, tehdy hejtman sirotků, syn pana Fridricha z Kolovrat sedě- ním na Libštejně, Jan ze Ždáru řečený Šmykouský a Zikmund Huler z Hořovic s měšťany královéhradeckými i měšťany a zemany onoho kraje zůstali spolu s vojskem sirotků kolem a poblíž města Ilavy v Uhrách. Bylo jich, jak se všeobecně říkalo, přes sedm tisíc jízdních i pěších a více než tři sta vozů. A tu proti nim vytrhli do boje shromáždění Uhři i ně- kteří Češi, sloužící panu králi Zikmundovi, a Moravané a po devět dní za sebou s nimi sváděli boje, takže se nakonec dalo před nimi řečené vojsko sirotků na útěk a při tom útěku ztratili prý dvě stě padesát a více vozů s děly a různými věcmi a vrátilo se jich sotva dva tisíce a pa- desát či méně vozů. Jiní však, jako Zikmund z Hořovic, byli Uhry zajati, pobiti královými lidmi nebo se utopili ve zmíněné řece. A to vše trvalo celý podzim, jejich tažení tam i zpět se protáhlo až skoro do vánoc a mnozí ze sirotků zahynuli mrazem, protože tehdy byl počínaje svát- kem sv. Martina [I1. listopadu] nepřetržitě velmi tuhý mráz. Vojsko sirotků se pak vrátilo do Prahy kolem vánoc ve skrovném počtu. Potom téhož roku kolem svátku sv. Kateřiny [25. listopadu] vytáhlo vojsko kněze Prokopa s tábory a Ostromečskými do Rakouska — bylo jich prý asi deset tisíc jízdních i pěších, vtrhli do kteréhosi města zvaného Ličov 179 a v tom kraji se zdržovali až do Obřezání Páně a déle [1. leden 1432], působíce velké škody. Téhož roku odtáhl zbytek sirotků krátce po vánocích na statky pana Zbyňka z Házmburka, tam na některé ze sirotků udeřili lidé řečeného pana Zbyňka v počtu asi čtyřiceti jezdců, sedm jich zabili a pětadvacet nebo přibližně tolik zajali, ale podle rozhodnutí pana Jana Zajíce z Budyně pustili na svobodu. Léta Páně 1432 v neděli po sv. Dorotě [10. února] byl v Praze velký sjezd a shromáždění viklefistů, táborů, sirotků a jejich hejtmanů, totiž kněze Prokopa Velkého, kněze Prokůpka, hejtmana sirotků Čapka a hejtmana táborů Otíka. ]80 A tehdy byla ještě stále velká a tuhá zima, a tak rozhodli, aby většina jich vytáhla do Slezska; nejprve jeli do Lužice a potom do Slezska a tam způsobili jako nepřátelé velké škody. V prvním a druhém týdnu v postu byla následkem téměř ustavič- ného sněžení po celých Čechách i jinde velká voda, že taková nebyla už čtyřicet let a déle. Výše psaná vojska táborů a sirotků táhla na území Braniborska až k městu Frankfurtu i dál a v tomtéž postě působila velkou škodu na řečeném území i na území Lužice; do Čech se vrátila teprve na sv. Stanislava [8. května]. Téhož roku v létě odtáhli před město Olomouc a způsobili tam velké škody. Když pak zvěděli, že Slezané a Vratislavští mají sraz v městě Střelíně, poslali tam od Olomouce napřed jezdce, těchto svých šest set jezdců následovali s vozy, vzali město šturmem a zajali pět set lidí ze Slezska i z Vratislavi. Mezi nimi byli čtyři konšelé a rytíř Nespor. Vzali jim tři sta pancířů a čtyři sta patnáct koní. To se stalo kolem svátku sv. Jakuba [25. červenec].
Strana 255
kepitAintons Olověná pečeť 111.
kepitAintons Olověná pečeť 111.
Strana 256
Strana 257
Téhož roku atd. 1432 byl purkrabím na hradě Karlštejně pan rytíř Zdislav z Buřenic a správcem hradu byl jeho bratr Kuneš z Buřenic. Velitelem nad lidmi pana krále Zikmunda a nad lidmi pana Zdislava byl slovutný rytíř z Hřešihlav. Pan Fridrich Kolovrat z Libštejna byl jejich úhlavním nepřítelem, totiž králových lidí a pana Zdislava, a ne- chtěl s nimi mít jakoukoli mírovou dohodu. I stalo se, že téhož roku v úte- rý týden po Zvěstování Panny Marie [1. dubna] jel řečený Fridrich v ko- čáře do Prahy a měl s sebou asi padesát jezdců. Nakonec proti němu vyjeli zmínění lidé z Karlštejna v počtu padesáti šesti jezdců a skoro šedesáti pěších. Když to Fridrich zpozoroval, sedl na koně a se čtyřmi lidmi ujel na jednu stranu a někteří jeho služebníci, prý také čtyři, totiž Jan, Švamberk a Štěpánek nebo Šimonek, ujeli do kopců na druhou stranu, jiní členové jeho družiny, jezdci i pěší, se postavili na odpor chtějíce se bránit. Když se však jezdci z Karlštejna na ně nepřátelsky vy- řítili, dali se na útěk, porůznu doběhli do vesnice Chrustenic a tam Karl- štejnští několik z nich srazili z koní, takže dva zabili a čtyřicet šest zajali, ukořistili devětatřicet koní se sedly, deset pěkných pancířů, třiatřicet sa- mostřílů, kočár potažený červeným suknem a u kočáru čtyři koně. A tak se vrátili s touto kořistí na Karlštejn. Hlavní zajatci byli Hugvicz, Stegar, Pinta, Otík, Zbramír, Šlechta, Lantfríd a další až do uvedeného počtu. Téhož roku, totiž 1432, v pondělí před svátkem sv. Urbana [19. května] se shromáždili Fridrich z Libštejna, jeho bratr Hanuš z Kolo- vrat, jejich strýc Beneš Svině a pán z Petrsburka 1811 s jezdci i s pěšími — bylo jich tři sta a více — a odehnali z vesnic Nový Dvůr, Krámy, Kečice a z dalších tří vsí skot a brav. Vesničané a sedláci běželi za nimi, ale oni se poschovávali v lesích, a když k nim ti sedláci došli pro svůj majetek a věci, vyřítili se na ně pěšky i na koních, deset i více jich zabili a mnohé těžce ranili, s sebou pak přivedli přes třicet zajatých. Ať želí tak ohavných křivd všemohoucí Bůh nyní i na věky! Téhož roku zemřel na hradě Libštejně řečený Fridrich Kolovrat z Libštejna ve středu po sv. Markétě [16. července] a zanechal padesát a více vězňů, vesničanů i jiných, které nespravedlivě zajal a držel krutě ve sklepích a v kládách. Ať se za jeho duši modlí, kdo chce! Téhož roku po svátku sv. Stanislava [8. květen] se vydala vojska táborů kněze Prokopa a Prokůpkových sirotků do Slezska a pak do Uher a tak kolem sv. Jana dobyli města Trnavy; napřed vcházeli postupně do města na výroční trh, jako by byli kupci, a když jejich vojska dorazila do blízkosti města, pak ti, kteří přišli do města Trnavy porůznu jako kupci, se seběhli k branám, a když viděli, že jejich spolčenci jsou už v noci kolem města, vylomili dvě brány, vpustili své druhy do města a město obsadili. Téhož roku, totiž 1432, kolem svátku sv. Jana [24. červen] se zmoc- nili jacísi moravští viklefisté kláštera Hradiště u Olomouce zradou kteréhosi konvrše řečeného kláštera. Téhož roku, totiž 1432, bylo velmi zlé léto, protože od svátku sv. Jiří [23. dubna] nepršelo než jednou dosti mírně až do neděle, která při- padla na slabiku fus [20. července], a v sobotu před zmíněnou nedělí 256 2 5
Téhož roku atd. 1432 byl purkrabím na hradě Karlštejně pan rytíř Zdislav z Buřenic a správcem hradu byl jeho bratr Kuneš z Buřenic. Velitelem nad lidmi pana krále Zikmunda a nad lidmi pana Zdislava byl slovutný rytíř z Hřešihlav. Pan Fridrich Kolovrat z Libštejna byl jejich úhlavním nepřítelem, totiž králových lidí a pana Zdislava, a ne- chtěl s nimi mít jakoukoli mírovou dohodu. I stalo se, že téhož roku v úte- rý týden po Zvěstování Panny Marie [1. dubna] jel řečený Fridrich v ko- čáře do Prahy a měl s sebou asi padesát jezdců. Nakonec proti němu vyjeli zmínění lidé z Karlštejna v počtu padesáti šesti jezdců a skoro šedesáti pěších. Když to Fridrich zpozoroval, sedl na koně a se čtyřmi lidmi ujel na jednu stranu a někteří jeho služebníci, prý také čtyři, totiž Jan, Švamberk a Štěpánek nebo Šimonek, ujeli do kopců na druhou stranu, jiní členové jeho družiny, jezdci i pěší, se postavili na odpor chtějíce se bránit. Když se však jezdci z Karlštejna na ně nepřátelsky vy- řítili, dali se na útěk, porůznu doběhli do vesnice Chrustenic a tam Karl- štejnští několik z nich srazili z koní, takže dva zabili a čtyřicet šest zajali, ukořistili devětatřicet koní se sedly, deset pěkných pancířů, třiatřicet sa- mostřílů, kočár potažený červeným suknem a u kočáru čtyři koně. A tak se vrátili s touto kořistí na Karlštejn. Hlavní zajatci byli Hugvicz, Stegar, Pinta, Otík, Zbramír, Šlechta, Lantfríd a další až do uvedeného počtu. Téhož roku, totiž 1432, v pondělí před svátkem sv. Urbana [19. května] se shromáždili Fridrich z Libštejna, jeho bratr Hanuš z Kolo- vrat, jejich strýc Beneš Svině a pán z Petrsburka 1811 s jezdci i s pěšími — bylo jich tři sta a více — a odehnali z vesnic Nový Dvůr, Krámy, Kečice a z dalších tří vsí skot a brav. Vesničané a sedláci běželi za nimi, ale oni se poschovávali v lesích, a když k nim ti sedláci došli pro svůj majetek a věci, vyřítili se na ně pěšky i na koních, deset i více jich zabili a mnohé těžce ranili, s sebou pak přivedli přes třicet zajatých. Ať želí tak ohavných křivd všemohoucí Bůh nyní i na věky! Téhož roku zemřel na hradě Libštejně řečený Fridrich Kolovrat z Libštejna ve středu po sv. Markétě [16. července] a zanechal padesát a více vězňů, vesničanů i jiných, které nespravedlivě zajal a držel krutě ve sklepích a v kládách. Ať se za jeho duši modlí, kdo chce! Téhož roku po svátku sv. Stanislava [8. květen] se vydala vojska táborů kněze Prokopa a Prokůpkových sirotků do Slezska a pak do Uher a tak kolem sv. Jana dobyli města Trnavy; napřed vcházeli postupně do města na výroční trh, jako by byli kupci, a když jejich vojska dorazila do blízkosti města, pak ti, kteří přišli do města Trnavy porůznu jako kupci, se seběhli k branám, a když viděli, že jejich spolčenci jsou už v noci kolem města, vylomili dvě brány, vpustili své druhy do města a město obsadili. Téhož roku, totiž 1432, kolem svátku sv. Jana [24. červen] se zmoc- nili jacísi moravští viklefisté kláštera Hradiště u Olomouce zradou kteréhosi konvrše řečeného kláštera. Téhož roku, totiž 1432, bylo velmi zlé léto, protože od svátku sv. Jiří [23. dubna] nepršelo než jednou dosti mírně až do neděle, která při- padla na slabiku fus [20. července], a v sobotu před zmíněnou nedělí 256 2 5
Strana 258
IOHANNES XXIII PAPA NEAPOLITANUS. ALIAS BALTHASAR DE COSSA dictus ſkk mołus in Conclio Conſfantienſi. Anno 1415. N Papež Jan XXIII. Rytina z doby kolem r. 1700.
IOHANNES XXIII PAPA NEAPOLITANUS. ALIAS BALTHASAR DE COSSA dictus ſkk mołus in Conclio Conſfantienſi. Anno 1415. N Papež Jan XXIII. Rytina z doby kolem r. 1700.
Strana 259
začalo asi o 24. hodině pršet a pršelo denně až do úterý kdy bylo Marie Magdaleny [22. července]. A pak v pondělí před sv. Magdalenou v noci a v úterý nato nastala taková povodeň, že takovou nepamatovali ani staří a vetší lidé obojího pohlaví. Voda vzala mnoho vesnic, městeček, mlýnů, seno, požaté obilí, stohy obilí a sena. U různých potoků, potůčků i řek byly toky zataraseny, že bylo pro nadměrné nakupení dříví, domů, sena a obilí zastaveno odtékání vody pod pražským mostem a velká voda se rozlila téměř po celém Starém Městě pražském, dokonce i po hlavním náměstí kolem pranýře. I po jiných náměstích a ulicích tekla voda a způ- sobila velkou škodu ve sklepích a na rozličných lávkách. Posléze se pro řečené zatarasení mostu prolomily a byly strženy čtyři oblouky a tři pilíře kamenného mostu pražského, a tak ona voda zadržená pobořeným mos- tem strhla svým odtokem a pobořila všechny mlýny v městě Praze, stojící u Vltavy, až na dva, které byly rovněž dosti poškozeny, a na něko- lik mil dolů po proudu, takže byl v městě Praze velmi drahý chleba: co ho dříve bylo za dva haléře, tehdy se stěží dostalo za groš. A mnoho lidí se v Čechách pro záplavu na různých vodních tocích utopilo, protože voda vzala nečekaně a prudce lidi a jejich věci i majetek spolu s celými městečky, vesnicemi, domy a celými mlýny, takže bylo mnoho nářku v Čechách, v Míšni, Drážďanech i jinde při potocích a řekách. Tehdy také devátý den po sv. Jakubu [3. srpna] oblehlo vojsko sirotků hrad Potštejn, dále Fridštejn a jako třetí Pecku, avšak Fridštejn se s nimi rychle dohodl. Ale ty druhé dva hrady se bránily až do svátku sv. Doroty na druhý rok [6. února 1433] a nakonec se také dohodly. Téhož roku, totiž 1432, se na jaře vydal nejjasnější vladař a pán, pan Zikmund, král římský, uherský, český, dalmatský, chorvatský atd., syn císaře římského Karla blahé paměti, do Milána, pak téhož léta dorazil do města Piacenzy, tam zůstal ze závažných důvodů několik týdnů, pak dospěl do města Parmy na cestě do Říma, konaje poslední přípravy pro přijetí koruny svaté říše. Téhož roku dal vyhlásit jménem svým i jménem tehdejšího papeže, svatého otce Evžena IV., všeobecný koncil v městě Basileji řečeném Basel, pro nápravu všech osob duchovních i světských celého křesťanstva. Téhož roku ještě v létě dojel řečený pan král na své zmíněné cestě kolem svátku Jana Křtitele [24. červen] do Luccy v Toskánsku a před uvedeným městem se utkal s Florentany a jejich lidmi a zvítězil, takže z řečených Florentanů bylo na čtyři sta lidí zajato a pobito. Pak postou- pil k městu Sieně a na této cestě věrně králi pomáhali někteří lidé krále aragonského, vévody milánského a Janované a cestovali s ním do Říma, kde měl přijmout císařskou korunu. Avšak zmíněný koncil basilejský, jehož předsedy byli pan Julián, legát svatého apoštolského paláce a pana papeže Evžena, a slavný kníže a vévoda Vilém Bavorský, který tehdy zastupoval krále Zikmunda, by zahájen řečeného roku 1432 kolem Nanebevzetí Panny Marie [15. srpen] Na koncilu byl arcibiskup milánský, arcibiskup z Anglie, pět kardinálů a veliké shromáždění arcibiskupů, duchovních, biskupů, doktorů i svět- ských knížat. 258 259
začalo asi o 24. hodině pršet a pršelo denně až do úterý kdy bylo Marie Magdaleny [22. července]. A pak v pondělí před sv. Magdalenou v noci a v úterý nato nastala taková povodeň, že takovou nepamatovali ani staří a vetší lidé obojího pohlaví. Voda vzala mnoho vesnic, městeček, mlýnů, seno, požaté obilí, stohy obilí a sena. U různých potoků, potůčků i řek byly toky zataraseny, že bylo pro nadměrné nakupení dříví, domů, sena a obilí zastaveno odtékání vody pod pražským mostem a velká voda se rozlila téměř po celém Starém Městě pražském, dokonce i po hlavním náměstí kolem pranýře. I po jiných náměstích a ulicích tekla voda a způ- sobila velkou škodu ve sklepích a na rozličných lávkách. Posléze se pro řečené zatarasení mostu prolomily a byly strženy čtyři oblouky a tři pilíře kamenného mostu pražského, a tak ona voda zadržená pobořeným mos- tem strhla svým odtokem a pobořila všechny mlýny v městě Praze, stojící u Vltavy, až na dva, které byly rovněž dosti poškozeny, a na něko- lik mil dolů po proudu, takže byl v městě Praze velmi drahý chleba: co ho dříve bylo za dva haléře, tehdy se stěží dostalo za groš. A mnoho lidí se v Čechách pro záplavu na různých vodních tocích utopilo, protože voda vzala nečekaně a prudce lidi a jejich věci i majetek spolu s celými městečky, vesnicemi, domy a celými mlýny, takže bylo mnoho nářku v Čechách, v Míšni, Drážďanech i jinde při potocích a řekách. Tehdy také devátý den po sv. Jakubu [3. srpna] oblehlo vojsko sirotků hrad Potštejn, dále Fridštejn a jako třetí Pecku, avšak Fridštejn se s nimi rychle dohodl. Ale ty druhé dva hrady se bránily až do svátku sv. Doroty na druhý rok [6. února 1433] a nakonec se také dohodly. Téhož roku, totiž 1432, se na jaře vydal nejjasnější vladař a pán, pan Zikmund, král římský, uherský, český, dalmatský, chorvatský atd., syn císaře římského Karla blahé paměti, do Milána, pak téhož léta dorazil do města Piacenzy, tam zůstal ze závažných důvodů několik týdnů, pak dospěl do města Parmy na cestě do Říma, konaje poslední přípravy pro přijetí koruny svaté říše. Téhož roku dal vyhlásit jménem svým i jménem tehdejšího papeže, svatého otce Evžena IV., všeobecný koncil v městě Basileji řečeném Basel, pro nápravu všech osob duchovních i světských celého křesťanstva. Téhož roku ještě v létě dojel řečený pan král na své zmíněné cestě kolem svátku Jana Křtitele [24. červen] do Luccy v Toskánsku a před uvedeným městem se utkal s Florentany a jejich lidmi a zvítězil, takže z řečených Florentanů bylo na čtyři sta lidí zajato a pobito. Pak postou- pil k městu Sieně a na této cestě věrně králi pomáhali někteří lidé krále aragonského, vévody milánského a Janované a cestovali s ním do Říma, kde měl přijmout císařskou korunu. Avšak zmíněný koncil basilejský, jehož předsedy byli pan Julián, legát svatého apoštolského paláce a pana papeže Evžena, a slavný kníže a vévoda Vilém Bavorský, který tehdy zastupoval krále Zikmunda, by zahájen řečeného roku 1432 kolem Nanebevzetí Panny Marie [15. srpen] Na koncilu byl arcibiskup milánský, arcibiskup z Anglie, pět kardinálů a veliké shromáždění arcibiskupů, duchovních, biskupů, doktorů i svět- ských knížat. 258 259
Strana 260
Téhož léta kolem svátku sv. Václava [28. září] uzavřel míšeňský markrabě 3821 spolu s markrabstvím svým i saským mírovou smlouvu s pražany, tábory, sirotky a jejich obcemi na dvě léta a dal jim za to devět tisíc dukátů. Rovněž vévodové slezští a Slezané učinili totéž a dali jim za řečenou mírovou smlouvu tisíc šest set kop grošů. Téhož roku, totiž 1432, byli z rozhodnutí soudců ustanovených pražany, tábory a sirotky propuštěni o suchých dnech 3831 ve čtvrtek před sv. Václavem [18. září] zajatci pana Hanuše, pana Fridricha již zemřelého a ze zboží slapského. Téhož roku v pondělí den před svátkem apoštolů Šimona a Judy [27. října] oblehli Přibek z Klenové, který tehdy držel město Stříbro, Jan Zmrzlík, Svojše ze Zahrádky, který tehdy držel Vildštejn a Rokycany, lidé pana Menharta z Hradce, z Horažďovic, ze Sušice, z Klatov a z Do- mažlic hrad Lopatu, v němž byli ze šlechticů Přibík ze Zasanic, Licek Velký a jakýsi Šlechta z Velhartic, ale hrad Velhartice tehdy držel výše psaný pan Menhart, hrad Lopatu pak tehdy držel Habart řečený Lopata. Ti bránili hrad až do svátku sv. Doroty následujícího roku [6. února 1433], a když se nemohli pro hlad a žízeň v řečeném hradu bránit déle, sami hrad zapálili a odešli, kam kdo mohl. Obléhatelé pak hrad strhli a rozbořili. Téhož roku, totiž 1432 odjeli v sobotu na svátek sv. Mikuláše [6. prosince] pan Vilém Kostka, Beneš z Mokrovous, pražští mistři Rokycana a Engliš a jiní kněží ze strany pražanů, táborů i sirotků z Prahy do Basileje na generální koncil a s nimi pan Zdeslav Tluksa z Buřenic, tehdy purkrabí na Karlštejně, pod bezpečným glejtem těch viklefistů. Rovněž byla téhož roku, totiž 1432, těsně před Narozením Páně [25. prosince] velká voda na řekách, ale ne tak velká jako před tím. Téhož roku 1432 došlo krátce před Narozením Páně [25. pro- since] k bitvě mezi některými tábory, jichž bylo přes dva tisíce, a lidmi vévody rakouského v Rakousích nedaleko Znojma, v níž prý padlo přes pět set mužů na obou stranách, ale více táborů než Rakušanů. A táboři odňali pánům Krajířovi a z Puchheimu přes dvě stě jízdních koní a Ra- kušanům jedenáct děl zvaných houfnice. A když nastávala noc, táboři ustoupili, Rakušané pak je stíhali až do nešpor následujícího dne, ale ne- mohli je vypátrat. Léta Páně 1433 bylo od Obřezání Páně až do svátku sv. Valentina [I. ledna — 14. února] tolik sněhu, že všude sahal lidem až po slabiny, a byla taková zima a mrazy, že lidé na různých cestách hynuli zimou. Téhož roku táhl Pardus, 3841 hejtman kněze Prokopa a táborů polem bojujících, prý se sedmi sty jezdců, sedmi či osmi tisíci pěších a téměř s třemi sty vozů do Uher na území čili do kraje zvaného Spiš, dobyli tam městečka a vesnice kolem Kremnice, zmocnili se velké kořisti a vrátili se do Čech na svátek Božího Těla [11. června]. 85 Téhož roku kolem sv. Stanislava [8. května] se vrátili svrchu řečení vyslanci, kteří jeli do Basileje na generální koncil, a s nimi kněz Prokop Holý, který také jel s řečenými vyslanci na týž koncil. S nimi přijeli slavnostní vyslanci od téhož basilejského koncilu k českým a moravským
Téhož léta kolem svátku sv. Václava [28. září] uzavřel míšeňský markrabě 3821 spolu s markrabstvím svým i saským mírovou smlouvu s pražany, tábory, sirotky a jejich obcemi na dvě léta a dal jim za to devět tisíc dukátů. Rovněž vévodové slezští a Slezané učinili totéž a dali jim za řečenou mírovou smlouvu tisíc šest set kop grošů. Téhož roku, totiž 1432, byli z rozhodnutí soudců ustanovených pražany, tábory a sirotky propuštěni o suchých dnech 3831 ve čtvrtek před sv. Václavem [18. září] zajatci pana Hanuše, pana Fridricha již zemřelého a ze zboží slapského. Téhož roku v pondělí den před svátkem apoštolů Šimona a Judy [27. října] oblehli Přibek z Klenové, který tehdy držel město Stříbro, Jan Zmrzlík, Svojše ze Zahrádky, který tehdy držel Vildštejn a Rokycany, lidé pana Menharta z Hradce, z Horažďovic, ze Sušice, z Klatov a z Do- mažlic hrad Lopatu, v němž byli ze šlechticů Přibík ze Zasanic, Licek Velký a jakýsi Šlechta z Velhartic, ale hrad Velhartice tehdy držel výše psaný pan Menhart, hrad Lopatu pak tehdy držel Habart řečený Lopata. Ti bránili hrad až do svátku sv. Doroty následujícího roku [6. února 1433], a když se nemohli pro hlad a žízeň v řečeném hradu bránit déle, sami hrad zapálili a odešli, kam kdo mohl. Obléhatelé pak hrad strhli a rozbořili. Téhož roku, totiž 1432 odjeli v sobotu na svátek sv. Mikuláše [6. prosince] pan Vilém Kostka, Beneš z Mokrovous, pražští mistři Rokycana a Engliš a jiní kněží ze strany pražanů, táborů i sirotků z Prahy do Basileje na generální koncil a s nimi pan Zdeslav Tluksa z Buřenic, tehdy purkrabí na Karlštejně, pod bezpečným glejtem těch viklefistů. Rovněž byla téhož roku, totiž 1432, těsně před Narozením Páně [25. prosince] velká voda na řekách, ale ne tak velká jako před tím. Téhož roku 1432 došlo krátce před Narozením Páně [25. pro- since] k bitvě mezi některými tábory, jichž bylo přes dva tisíce, a lidmi vévody rakouského v Rakousích nedaleko Znojma, v níž prý padlo přes pět set mužů na obou stranách, ale více táborů než Rakušanů. A táboři odňali pánům Krajířovi a z Puchheimu přes dvě stě jízdních koní a Ra- kušanům jedenáct děl zvaných houfnice. A když nastávala noc, táboři ustoupili, Rakušané pak je stíhali až do nešpor následujícího dne, ale ne- mohli je vypátrat. Léta Páně 1433 bylo od Obřezání Páně až do svátku sv. Valentina [I. ledna — 14. února] tolik sněhu, že všude sahal lidem až po slabiny, a byla taková zima a mrazy, že lidé na různých cestách hynuli zimou. Téhož roku táhl Pardus, 3841 hejtman kněze Prokopa a táborů polem bojujících, prý se sedmi sty jezdců, sedmi či osmi tisíci pěších a téměř s třemi sty vozů do Uher na území čili do kraje zvaného Spiš, dobyli tam městečka a vesnice kolem Kremnice, zmocnili se velké kořisti a vrátili se do Čech na svátek Božího Těla [11. června]. 85 Téhož roku kolem sv. Stanislava [8. května] se vrátili svrchu řečení vyslanci, kteří jeli do Basileje na generální koncil, a s nimi kněz Prokop Holý, který také jel s řečenými vyslanci na týž koncil. S nimi přijeli slavnostní vyslanci od téhož basilejského koncilu k českým a moravským
Strana 261
pánům, rytířům, vladykům, městům a obcím, totiž biskupové z Cou- tances a z Augsburgu 388 a kterýsi třetí auditor svatého apoštolského paláce, pan Jiljí, velký doktor pařížský, pan děkan řezenský 38 a s nimi jiní doktoři a rádci přemnohých knížat. A v týdnu po svátku sv. Víta [15. červen] bylo velké shromáždění řečených stavů a velké slyšení v Praze v koleji 3881 a disputace z obou stran o čtyřech artikulích, které naléhavě vyžadovali Češi a Moravané, mezi jejich mistry a kněžími ze strany jedné a z druhé mezi řečenými biskupy a doktory, vyslanci svatého basilejského koncilu. Jednalo se dokonce i o dalších dvaceti osmi artiku- lích, v nichž se řečení někteří Češi a Moravané rozcházeli s výše psanými biskupy a doktory, a tak pokračovaly schůze a disputace od svátku sv. Víta až do svátku sv. Prokopa [15. června—4. července], ale, žel, nedo- spěli nakonec k žádnému závěru, jedině že řečení Češi a Moravané vy- slali v pátek před sv. Markétou [10. července] tři ze svých mluvčích, totiž mistra Prokopa z Plzně, pana Martina zvaného Lupáč, prostého kněze, a Matěje zvaného Louda z Písku s řečenými biskupy a vyslanci ke zmíněnému koncilu. Téhož roku den před sv. Žofií ve čtvrtek na den Nanebevstoupení Páně [14. či 21. května] 189 pak vjel král Zikmund zmíněný svrchu i níže do města Říma a byl přijat panem papežem Evženem i Římany s velikou slávou jako král římský; slunce stálo třetí den ve znamení Blí- ženců, měsíc pak v ocasu Ryb. Dále téhož roku, totiž 1433, v neděli na den sv. Ducha, den před svátkem sv. Urbana na slabiku net, 19% dne 24. května, kdy bylo slun- ce právě třináctý den ve znamení Blíženců a měsíc ve znamení Lva, a to v jeho hlavě, totiž první den, byl nepřemožitelný vladař a pán, pan Zik- mund, z milosti Boží král římský vždy rozmnožitel říše a král uherský, český, dalmatský a chorvatský, korunován nejsvětějším v Kristu otcem a pánem, panem Evženem IV., papežem svatosvaté a obecné bojující římské církve, po slavné zpívané mši, kterou týž den papež napřed slou- žil, a se všemi obřady, které se při tom podle předpisu nebo podle zvyku měly konat, v chrámu sv. Petra před oltářem sv. Mauricia císařskou korunou za císaře římského a pána veškerého křesťanstva a byl podáním a přijetím těla Páně potvrzen k vykonávání úkonů duchovních i svět- ských. Potom si oba pánové, papež a císař, nakonec projevili svornost a velké přátelství. Kéž jim dá Nejvyšší oběma zdar v řízení jejich podda- ných nyní i navěky! Téhož roku ve středu po sv. Vítu [17. června] asi o 21. hodině 91 nastalo úplné zatmění Slunce a v tomtéž týdnu i po dvou nedělích byly velké povodně, takže v té době od svátku sv. Marie Magdaleny do sv. Markéty v roce 1433 ]921 byly velké povodně šestkrát a způsobily velké škody na obilí, osetých polích i mlýnech a lukách, jak je psáno výše. Císař Zikmund začínal po své korunovaci své listiny takto: Zik- mund, z boží milosti císař římský vždy rozmnožitel říše a uherský, český, dalmatský a chorvatský atd. král, známo činíme...; zakončoval je pak takto: dáno v Římě dne..., království našeho uherského r. 47., římského 23., českého 13. a císařství r. 1. 260 261
pánům, rytířům, vladykům, městům a obcím, totiž biskupové z Cou- tances a z Augsburgu 388 a kterýsi třetí auditor svatého apoštolského paláce, pan Jiljí, velký doktor pařížský, pan děkan řezenský 38 a s nimi jiní doktoři a rádci přemnohých knížat. A v týdnu po svátku sv. Víta [15. červen] bylo velké shromáždění řečených stavů a velké slyšení v Praze v koleji 3881 a disputace z obou stran o čtyřech artikulích, které naléhavě vyžadovali Češi a Moravané, mezi jejich mistry a kněžími ze strany jedné a z druhé mezi řečenými biskupy a doktory, vyslanci svatého basilejského koncilu. Jednalo se dokonce i o dalších dvaceti osmi artiku- lích, v nichž se řečení někteří Češi a Moravané rozcházeli s výše psanými biskupy a doktory, a tak pokračovaly schůze a disputace od svátku sv. Víta až do svátku sv. Prokopa [15. června—4. července], ale, žel, nedo- spěli nakonec k žádnému závěru, jedině že řečení Češi a Moravané vy- slali v pátek před sv. Markétou [10. července] tři ze svých mluvčích, totiž mistra Prokopa z Plzně, pana Martina zvaného Lupáč, prostého kněze, a Matěje zvaného Louda z Písku s řečenými biskupy a vyslanci ke zmíněnému koncilu. Téhož roku den před sv. Žofií ve čtvrtek na den Nanebevstoupení Páně [14. či 21. května] 189 pak vjel král Zikmund zmíněný svrchu i níže do města Říma a byl přijat panem papežem Evženem i Římany s velikou slávou jako král římský; slunce stálo třetí den ve znamení Blí- ženců, měsíc pak v ocasu Ryb. Dále téhož roku, totiž 1433, v neděli na den sv. Ducha, den před svátkem sv. Urbana na slabiku net, 19% dne 24. května, kdy bylo slun- ce právě třináctý den ve znamení Blíženců a měsíc ve znamení Lva, a to v jeho hlavě, totiž první den, byl nepřemožitelný vladař a pán, pan Zik- mund, z milosti Boží král římský vždy rozmnožitel říše a král uherský, český, dalmatský a chorvatský, korunován nejsvětějším v Kristu otcem a pánem, panem Evženem IV., papežem svatosvaté a obecné bojující římské církve, po slavné zpívané mši, kterou týž den papež napřed slou- žil, a se všemi obřady, které se při tom podle předpisu nebo podle zvyku měly konat, v chrámu sv. Petra před oltářem sv. Mauricia císařskou korunou za císaře římského a pána veškerého křesťanstva a byl podáním a přijetím těla Páně potvrzen k vykonávání úkonů duchovních i svět- ských. Potom si oba pánové, papež a císař, nakonec projevili svornost a velké přátelství. Kéž jim dá Nejvyšší oběma zdar v řízení jejich podda- ných nyní i navěky! Téhož roku ve středu po sv. Vítu [17. června] asi o 21. hodině 91 nastalo úplné zatmění Slunce a v tomtéž týdnu i po dvou nedělích byly velké povodně, takže v té době od svátku sv. Marie Magdaleny do sv. Markéty v roce 1433 ]921 byly velké povodně šestkrát a způsobily velké škody na obilí, osetých polích i mlýnech a lukách, jak je psáno výše. Císař Zikmund začínal po své korunovaci své listiny takto: Zik- mund, z boží milosti císař římský vždy rozmnožitel říše a uherský, český, dalmatský a chorvatský atd. král, známo činíme...; zakončoval je pak takto: dáno v Římě dne..., království našeho uherského r. 47., římského 23., českého 13. a císařství r. 1. 260 261
Strana 262
262 263 Téhož roku atd. 1433 táhl výše psaný Čapek, 931 hejtman vojska sirotků trvale polem pracujících, spolu s tím vojskem v počtu prý téměř sedmi set jezdců a sedmi či osmi tisíc pěších a s třemi sty padesáti vozy do Polska na pomoc králi polskému proti pruským křižovníkům v období květnovém a hlavně kolem svátku sv. Jiří [23. duben]. Zůstali tam skoro celé léto, způsobili spolu s lidmi polského krále Gagala 3941 Prusům velkou škodu a vrátili se do Čech kolem svátku sv. Havla [16. říjen] s potěšením a radostí, jak vysvitne ještě níže. Téhož roku, totiž 1433, se položili táborem kněz Bedřich a Par- dus, 1951 hejtmané vojska kněze Prokopa Holého, v počtu prý skoro sedmi set jezdců a šesti nebo sedmi tisíc pěších s třemi sty vozů před městem Plzní ve vsi Škvrňanech v úterý po svátku sv. Markéty [14. července], utábořili se proti městu ve snaze ho dobýt a pak je oblehli z obou stran; a to bylo nazítří po svátku sv. Markéty, protože tehdy bylo sv. Markéty v pondělí. Téhož roku v pondělí za týden po sv. Markétě na slabiku fus [20. července] zemřel udatný rytíř pan Zdeslav Tluksa z Buřenic, purkrabí hradu Karlštejna, a byl příštího dne slavnostně pohřben v kostele sv. Palmacia pod hradem. Téhož roku, totiž 1433, v týdnu před svátkem sv. Václava [21.—28. září] vytáhl Pardus, hejtman vojska táborů ležícího a tábořícího před Plzní, a Jan Ritka, 191 tehdy hejtman v Domažlicích, s pěti sty a více jezdců, jak se obecně a pravdivě říkalo, a s tisícem čtyřmi sty pěších do Bavor ke Koubě a ukořistili velký počet dobytka a jiných věcí. Posléze je však pronásledovaly stovky jezdců s pěšáky, utkaly se s nimi v bitvě a nakonec zvítězili Němci, takže se Čechů vrátilo podle obecných zvěstí sotva třicet jezdců a sto pěších, avšak Pardus a Jan Řitka od nich utekli. Pardus se vrátil k Plzni ještě týž týden, byl však svými spolčenci zajat a spoután. Pán a kněz Prokop byl tehdy těžce raněn jakýmsi chlapem řečeným Tvaroh židlí nebo podnožkou do hlavy a zajat, ale po několika málo dnech osvobozen. Téhož roku přijel císař Zikmund na svátek sv. Václava [28. září] z Říma do Basileje na koncil. 997 Téhož roku v době před svátkem sv. Václava a po něm se po mnoho dní objevovala večer a v noci kometa s ohonem táhnoucím se k západu snad nad hranice Francie a Anglie. A krátce potom téhož roku byl v Pra- ze a v Čechách velký mor. Téhož roku v pondělí po sv. Václavu [5. října] zemřel pan Jan z Litně a byl pohřben v kostele tamtéž. Téhož roku zemřela paní Mar- kéta, manželka Přecha Hříče ze Skříple a vlastní sestra B. 98 v sobotu před sv. Havlem [10. října] a byla pohřbena v kostele v Příbrami. Modlete se za ni k Bohu a všemohoucí Bůh kéž se smiluje nad její duší na věky! Téhož roku atd. 1433 se v týdnu, v němž byl svátek sv. Havla [16. říjen] vrátil Čapek, hejtman sirotků, spolu se sirotky z Polska a z Pruska. Téhož roku kolem svátku sv. Lukáše Evangelisty [18. říjen] se vrátili zmínění vyslanci, mistr Prokop z Plzně, kněz Martin řečený Lupáč a Matěj z Písku, z Basileje z generálního koncilu do Čech s bis-
262 263 Téhož roku atd. 1433 táhl výše psaný Čapek, 931 hejtman vojska sirotků trvale polem pracujících, spolu s tím vojskem v počtu prý téměř sedmi set jezdců a sedmi či osmi tisíc pěších a s třemi sty padesáti vozy do Polska na pomoc králi polskému proti pruským křižovníkům v období květnovém a hlavně kolem svátku sv. Jiří [23. duben]. Zůstali tam skoro celé léto, způsobili spolu s lidmi polského krále Gagala 3941 Prusům velkou škodu a vrátili se do Čech kolem svátku sv. Havla [16. říjen] s potěšením a radostí, jak vysvitne ještě níže. Téhož roku, totiž 1433, se položili táborem kněz Bedřich a Par- dus, 1951 hejtmané vojska kněze Prokopa Holého, v počtu prý skoro sedmi set jezdců a šesti nebo sedmi tisíc pěších s třemi sty vozů před městem Plzní ve vsi Škvrňanech v úterý po svátku sv. Markéty [14. července], utábořili se proti městu ve snaze ho dobýt a pak je oblehli z obou stran; a to bylo nazítří po svátku sv. Markéty, protože tehdy bylo sv. Markéty v pondělí. Téhož roku v pondělí za týden po sv. Markétě na slabiku fus [20. července] zemřel udatný rytíř pan Zdeslav Tluksa z Buřenic, purkrabí hradu Karlštejna, a byl příštího dne slavnostně pohřben v kostele sv. Palmacia pod hradem. Téhož roku, totiž 1433, v týdnu před svátkem sv. Václava [21.—28. září] vytáhl Pardus, hejtman vojska táborů ležícího a tábořícího před Plzní, a Jan Ritka, 191 tehdy hejtman v Domažlicích, s pěti sty a více jezdců, jak se obecně a pravdivě říkalo, a s tisícem čtyřmi sty pěších do Bavor ke Koubě a ukořistili velký počet dobytka a jiných věcí. Posléze je však pronásledovaly stovky jezdců s pěšáky, utkaly se s nimi v bitvě a nakonec zvítězili Němci, takže se Čechů vrátilo podle obecných zvěstí sotva třicet jezdců a sto pěších, avšak Pardus a Jan Řitka od nich utekli. Pardus se vrátil k Plzni ještě týž týden, byl však svými spolčenci zajat a spoután. Pán a kněz Prokop byl tehdy těžce raněn jakýmsi chlapem řečeným Tvaroh židlí nebo podnožkou do hlavy a zajat, ale po několika málo dnech osvobozen. Téhož roku přijel císař Zikmund na svátek sv. Václava [28. září] z Říma do Basileje na koncil. 997 Téhož roku v době před svátkem sv. Václava a po něm se po mnoho dní objevovala večer a v noci kometa s ohonem táhnoucím se k západu snad nad hranice Francie a Anglie. A krátce potom téhož roku byl v Pra- ze a v Čechách velký mor. Téhož roku v pondělí po sv. Václavu [5. října] zemřel pan Jan z Litně a byl pohřben v kostele tamtéž. Téhož roku zemřela paní Mar- kéta, manželka Přecha Hříče ze Skříple a vlastní sestra B. 98 v sobotu před sv. Havlem [10. října] a byla pohřbena v kostele v Příbrami. Modlete se za ni k Bohu a všemohoucí Bůh kéž se smiluje nad její duší na věky! Téhož roku atd. 1433 se v týdnu, v němž byl svátek sv. Havla [16. říjen] vrátil Čapek, hejtman sirotků, spolu se sirotky z Polska a z Pruska. Téhož roku kolem svátku sv. Lukáše Evangelisty [18. říjen] se vrátili zmínění vyslanci, mistr Prokop z Plzně, kněz Martin řečený Lupáč a Matěj z Písku, z Basileje z generálního koncilu do Čech s bis-
Strana 263
Olověná pečeť papeže Martina V.
Olověná pečeť papeže Martina V.
Strana 264
Strana 265
s výše psaným panem kupem z Coutances od hranic Anglie, 199 auditorem Janem z Palomaru a jinými doktory a mistry vyslanými koncilem. Dále roku atd. 1434 110% po Třech králích [6. leden] znovu odjeli výše řečení páni, biskup a auditor, a s nimi Kuneš a Rús 1111 z Karl- štejna i pan Martin Lupáč bez jakéhokoli výsledku z Prahy do Basileje k císaři a ke koncilu. Téhož roku a ještě v r. 1433 v době, kdy řečená vojska ležela před Plzní v pěti táborech čili na pěti místech, rozeslali husité své lidi do různých českých krajů a ti mnohokrát vyjeli s četnými vozy, vymlátili obyvatelům vsí a městeček jejich obilí, násilím pobrali skot, brav a roz- ličné předměty z hospodářství, něco z toho odvezli, odnesli a odehnali k vojskům před Plzní a něco do vlastních hradů a domovů a způsobili v mnoha českých krajích nesmírnou škodu. Dále roku atd. 1434 dodali jízdní lidé císaře Zikmunda a s nimi Přibík z Klenové, který se vrátil k císaři, do Plzně prý sedm set měřic obilí, třebaže tam leželi nepřátelé — viklefisté, a to v úterý o velikono- cích na slabiku trice 11021 [30. března]. Téhož roku kolem Nanebevstoupení Páně, totiž v neděli před svátkem apoštolů Filipa a Jakuba [25. dubna] napadlo mnoho sněhu dobře do výše kroku a taktéž nazítří v pondělí v mnoha krajích sněžilo. Téhož roku po svátku apoštolů Filipa a Jakuba ve středu před Nanebevstoupením Páně [5. května] výše zmíněný Přibík s lidmi řeče- ného císaře, totiž se Zdeňkem řečeným Drštkou, držícím tehdy Horšův Týn, s Hrdoněm z Dubňan, držícím tehdy hrad Radyni, Zbyňkem z Kocova, držícím tehdy hrad Nečtiny, a panem ze Švamberka a Buškem Caltou, držícím tehdy hrad Rabštejn, dodali do Plzně na sedm set strychů obilí a různé potřeby, ačkoli Plzeň obléhala vojska táborů, sirotků i Pražané ze Starého i Nového Města. Téhož roku atd. 1434 ve čtvrtek na den Nanebevstoupení Páně [6. května] přijeli před Prahu v zájmu míru urození páni, pan Menhart z Hradce, pan Hynek řečený Ptáček z Pirkštejna seděním na Ratajích a v Polné, pan Petr z Janovic seděním v Chlumci, pan Vilém Kostka z Postupic s jinými českými šlechtici v čele asi dvanácti tisíc jezdců a pě- ších, potom vjeli na Malou Stranu. A měšťané Starého Města pražského vyšli k nim a sjednali s nimi dohodu pro uklidnění zmatků v Království českém, aby jim v tom pomohli a zjednali mír. A všichni společně vzkázali měšťanům Nového Města pražského, aby jim také pomohli zmírnit a utišit nepokoje a zmatky v Království českém a nastolit mír proti vojskům táborů, sirotků a jiných jejich spolčenců ustavičně setrváva- jících v poli a působících v království mnoho škod. Ale protože tito měšťané novoměstští měli tehdy u sebe v obci kněze Prokopa, kněze Ambrože, Ondřeje řečeného Keřského, tehdy táborského hejtmana, a Mikuláše z Padeřova, druhého tamního hejtmana, odpověděli drze a zpupně, že to nechtějí učinit, nýbrž chtějí stát při řečených obcích. A tak jim staroměstští měšťané hned vypověděli nepřátelství, pak vpustili pány s jejich lidmi do svého města po mostě, vtrhli mocí nepřátelsky do 264 I 265
s výše psaným panem kupem z Coutances od hranic Anglie, 199 auditorem Janem z Palomaru a jinými doktory a mistry vyslanými koncilem. Dále roku atd. 1434 110% po Třech králích [6. leden] znovu odjeli výše řečení páni, biskup a auditor, a s nimi Kuneš a Rús 1111 z Karl- štejna i pan Martin Lupáč bez jakéhokoli výsledku z Prahy do Basileje k císaři a ke koncilu. Téhož roku a ještě v r. 1433 v době, kdy řečená vojska ležela před Plzní v pěti táborech čili na pěti místech, rozeslali husité své lidi do různých českých krajů a ti mnohokrát vyjeli s četnými vozy, vymlátili obyvatelům vsí a městeček jejich obilí, násilím pobrali skot, brav a roz- ličné předměty z hospodářství, něco z toho odvezli, odnesli a odehnali k vojskům před Plzní a něco do vlastních hradů a domovů a způsobili v mnoha českých krajích nesmírnou škodu. Dále roku atd. 1434 dodali jízdní lidé císaře Zikmunda a s nimi Přibík z Klenové, který se vrátil k císaři, do Plzně prý sedm set měřic obilí, třebaže tam leželi nepřátelé — viklefisté, a to v úterý o velikono- cích na slabiku trice 11021 [30. března]. Téhož roku kolem Nanebevstoupení Páně, totiž v neděli před svátkem apoštolů Filipa a Jakuba [25. dubna] napadlo mnoho sněhu dobře do výše kroku a taktéž nazítří v pondělí v mnoha krajích sněžilo. Téhož roku po svátku apoštolů Filipa a Jakuba ve středu před Nanebevstoupením Páně [5. května] výše zmíněný Přibík s lidmi řeče- ného císaře, totiž se Zdeňkem řečeným Drštkou, držícím tehdy Horšův Týn, s Hrdoněm z Dubňan, držícím tehdy hrad Radyni, Zbyňkem z Kocova, držícím tehdy hrad Nečtiny, a panem ze Švamberka a Buškem Caltou, držícím tehdy hrad Rabštejn, dodali do Plzně na sedm set strychů obilí a různé potřeby, ačkoli Plzeň obléhala vojska táborů, sirotků i Pražané ze Starého i Nového Města. Téhož roku atd. 1434 ve čtvrtek na den Nanebevstoupení Páně [6. května] přijeli před Prahu v zájmu míru urození páni, pan Menhart z Hradce, pan Hynek řečený Ptáček z Pirkštejna seděním na Ratajích a v Polné, pan Petr z Janovic seděním v Chlumci, pan Vilém Kostka z Postupic s jinými českými šlechtici v čele asi dvanácti tisíc jezdců a pě- ších, potom vjeli na Malou Stranu. A měšťané Starého Města pražského vyšli k nim a sjednali s nimi dohodu pro uklidnění zmatků v Království českém, aby jim v tom pomohli a zjednali mír. A všichni společně vzkázali měšťanům Nového Města pražského, aby jim také pomohli zmírnit a utišit nepokoje a zmatky v Království českém a nastolit mír proti vojskům táborů, sirotků a jiných jejich spolčenců ustavičně setrváva- jících v poli a působících v království mnoho škod. Ale protože tito měšťané novoměstští měli tehdy u sebe v obci kněze Prokopa, kněze Ambrože, Ondřeje řečeného Keřského, tehdy táborského hejtmana, a Mikuláše z Padeřova, druhého tamního hejtmana, odpověděli drze a zpupně, že to nechtějí učinit, nýbrž chtějí stát při řečených obcích. A tak jim staroměstští měšťané hned vypověděli nepřátelství, pak vpustili pány s jejich lidmi do svého města po mostě, vtrhli mocí nepřátelsky do 264 I 265
Strana 266
266 I 267 Nového Města a tvrdě se navzájem bili, avšak také tak, že páni, jejich lidé a lidé Starého Města přemohli Novoměstské a některé z nich i zabili. A někteří s řečeným knězem Prokopem a výše psanými muži uprchli z Nového Města, kam kdo věděl, ostatní pak vezli na Staré Město a k li- dem výše uvedených pánů. Nazítří pak v pátek [7. května] asi o šesté hodině 11031 vyšli řečení páni se svými lidmi z řečeného města na ven- kov, dříve však uvedli Nové Město do poslušenství Města Starého. To se stalo na slabiky Jo han sta nis 1104" Téhož roku, totiž 1434, v sobotu na den sv. Stanislava [8. května], když svrchu řečená vojska táborů a sirotků uslyšela, co se stalo v Praze, spálili spolu se svými spolčenci, totiž Žateckými, Berounskými a oddíly jiných měst, které se vypravily k obléhání Plzně, své tábory, ohrady i domy, kolem kterých byly tábory rozloženy, a v nich upálili i mnohé nemocné a raněné, kteří tam leželi s nimi, a potom ustoupili hned ráno ve velikém zmatku k Hostomicům, pak k Příbrami a odtud k Táboru. V řečeném obležení v Plzni pak byli urození páni pan Vilém z Rýzn- berka jinak ze Švihova, pan Pertold z Rýznberka seděním v Dolanech, Hrdek řečený Kuta z Dubňan, Lvík z Rovného; rychtářem plzeňským byl tehdy Václav Ditlíkův, konšely Johánek, jakýsi měšťan zvaný Ná- rožník a Koranda; svrchu řečení páni a jiní lidé rytířského stavu a s nimi rychtář, konšelé a měšťané se udatně a statečně bránili nepřetržitě po čtyřicet tři týdny bez tří dnů. Téhož roku v úterý po sv. Stanislavu [11. května] se roznemohl mistr Jan Rokycana, kazatel kostela Panny Marie před Týnem v Praze, vetřevší se farář a velký viklefovec, který hlásal a hájil na řečeném basi- lejském koncilu článek o podávání svátosti Těla Páně pod obojí způso- bou obecnému lidu a nabízel jej doložit místy z Písma, která se mu zdálo vhodné uvádět k dokázání jeho názoru. Téhož dne oblehli táboři z města Tábora tvrz Borotín pana Miku- láše z Borotína, 11051 ale brzy potom ustoupili, aniž se tvrze zmocnili. Téhož roku, totiž 1434, v úterý na den sv. Urbana [25. května] byli před Prahou lidé pánů Oldřicha z Rožmberka, Jana z Rábí, pana Men- harta z Hradce, který tehdy jel do Prahy s ním, a dále pan Jan ze Švam- berka, Zdeněk Drštka, pan Aleš ze Žeberka a lidé z kraje Plzeňského, kteří měli šest set jezdců a asi deset tisíc pěších, na pomoc Starému Městu pražskému a výše psaným pánům Menhartovi, Ptáčkovi a panu Aleši ze Šternberka proti táborům a vojsku sirotků. A toho dne se zmocnili pan Jan ze Švamberka a dřive řečení Drštka. Plzeňští a purkrabí na Rábí Bohuslav tvrze Tachlovice na jakémsi Oldrovi ze Zhudovic, který se ještě s deseti muži vzdal do zajetí a ne- odvážil se bránit. Potom nazítří přišli k Záběhlicům na pomoc panu Menhartovi, Ptáčkovi, panu Alšovi ze Šternberka a pražanům proti táborům a sirotkům. Téhož roku, totiž 1434, v neděli, což je den Slunce, 1106 na sv. Kryšpína na slabiku cris pan, tj. 30. května asi o hodině nešporní, 107 v indikci dvanácté 1108, třetí den před kalendami červnovými [30. května], v šestnáctém stupni slunečního kruhu, a tehdy bylo nedělním
266 I 267 Nového Města a tvrdě se navzájem bili, avšak také tak, že páni, jejich lidé a lidé Starého Města přemohli Novoměstské a některé z nich i zabili. A někteří s řečeným knězem Prokopem a výše psanými muži uprchli z Nového Města, kam kdo věděl, ostatní pak vezli na Staré Město a k li- dem výše uvedených pánů. Nazítří pak v pátek [7. května] asi o šesté hodině 11031 vyšli řečení páni se svými lidmi z řečeného města na ven- kov, dříve však uvedli Nové Město do poslušenství Města Starého. To se stalo na slabiky Jo han sta nis 1104" Téhož roku, totiž 1434, v sobotu na den sv. Stanislava [8. května], když svrchu řečená vojska táborů a sirotků uslyšela, co se stalo v Praze, spálili spolu se svými spolčenci, totiž Žateckými, Berounskými a oddíly jiných měst, které se vypravily k obléhání Plzně, své tábory, ohrady i domy, kolem kterých byly tábory rozloženy, a v nich upálili i mnohé nemocné a raněné, kteří tam leželi s nimi, a potom ustoupili hned ráno ve velikém zmatku k Hostomicům, pak k Příbrami a odtud k Táboru. V řečeném obležení v Plzni pak byli urození páni pan Vilém z Rýzn- berka jinak ze Švihova, pan Pertold z Rýznberka seděním v Dolanech, Hrdek řečený Kuta z Dubňan, Lvík z Rovného; rychtářem plzeňským byl tehdy Václav Ditlíkův, konšely Johánek, jakýsi měšťan zvaný Ná- rožník a Koranda; svrchu řečení páni a jiní lidé rytířského stavu a s nimi rychtář, konšelé a měšťané se udatně a statečně bránili nepřetržitě po čtyřicet tři týdny bez tří dnů. Téhož roku v úterý po sv. Stanislavu [11. května] se roznemohl mistr Jan Rokycana, kazatel kostela Panny Marie před Týnem v Praze, vetřevší se farář a velký viklefovec, který hlásal a hájil na řečeném basi- lejském koncilu článek o podávání svátosti Těla Páně pod obojí způso- bou obecnému lidu a nabízel jej doložit místy z Písma, která se mu zdálo vhodné uvádět k dokázání jeho názoru. Téhož dne oblehli táboři z města Tábora tvrz Borotín pana Miku- láše z Borotína, 11051 ale brzy potom ustoupili, aniž se tvrze zmocnili. Téhož roku, totiž 1434, v úterý na den sv. Urbana [25. května] byli před Prahou lidé pánů Oldřicha z Rožmberka, Jana z Rábí, pana Men- harta z Hradce, který tehdy jel do Prahy s ním, a dále pan Jan ze Švam- berka, Zdeněk Drštka, pan Aleš ze Žeberka a lidé z kraje Plzeňského, kteří měli šest set jezdců a asi deset tisíc pěších, na pomoc Starému Městu pražskému a výše psaným pánům Menhartovi, Ptáčkovi a panu Aleši ze Šternberka proti táborům a vojsku sirotků. A toho dne se zmocnili pan Jan ze Švamberka a dřive řečení Drštka. Plzeňští a purkrabí na Rábí Bohuslav tvrze Tachlovice na jakémsi Oldrovi ze Zhudovic, který se ještě s deseti muži vzdal do zajetí a ne- odvážil se bránit. Potom nazítří přišli k Záběhlicům na pomoc panu Menhartovi, Ptáčkovi, panu Alšovi ze Šternberka a pražanům proti táborům a sirotkům. Téhož roku, totiž 1434, v neděli, což je den Slunce, 1106 na sv. Kryšpína na slabiku cris pan, tj. 30. května asi o hodině nešporní, 107 v indikci dvanácté 1108, třetí den před kalendami červnovými [30. května], v šestnáctém stupni slunečního kruhu, a tehdy bylo nedělním
Strana 267
Strana 268
Strana 269
písmenem C, 11091 ve čtvrtém roce pontifikátu pana papeže Evžena, v druhém roce císařství nejjasnějšího vladaře a pána říše, pana Zikmunda z boží milosti císaře římského vždy rozmnožitele říše a krále uherského, českého, dalmatského a chorvatského, mezi městy Kouřimí a Českým Brodem u vesnice (Hřibů došlo k velké bitvě) 111. A toho dne bylo slunce ve znamení Blíženců a měsíc v ocasu čili u konce Ryb. Urození páni pan Menhart z Hradce, pan Ptáček z Lipé, jinak z Rataj a Polné, pan Aleš ze Šternberka, jinak z Holic, syn pana Čeňka z Veselé, jinak z Vartenberka, pan Herant z Kunštátu mladší seděním v Poděbradech, ]111 ze strany pak pana Oldřicha z Rožmberka jeho hejtman rytíř Mikuláš zvaný Krchlebec a Chval z Chmelné, dále Janek Předborův s lidmi řečeného pana Oldřicha z Rožmberka v počtu prý té- měř dvou set jezdcu a osmi tisíc pěších, pan Jan ze Švamberka a urozený pan Aleš ze Žeberka, pan Boreš z Oseka, třebaže opěšalý a chudý, Zdeněk z Drštky, Protiva ze Svojšína, Hádek 1112[ z Paběnic, bratři Bu- rian a Jan z Gutštejna, různí panoši z kraje Plzeňského a někteří plzeňští měšťané, Bohuslav, purkrabí pana Jana z Rábí, Václav Varlajch z Frym- burka, Humprecht z Kočova a lidé pana Václava z Michalovic sídlem ve Strakonicích, křižovníka, Václav Struch, purkrabí z Velhartic svrchu řečeného pana Menharta, Diviš zvaný Bořek, 11131 Petr Zmrzlík ze Svojšína seděním na Orlíku, Beneš z Myslína u Mirovic, Vilém z Jaro- slavic, purkrabí hradu Karlštejna, se svými podřízenými z řečeného hradu, totiž Matějem, Štěpánem zvaným Štětina, Václavem ze Skrhlova, Linhartem, služebníkem Bartoška z Drahonic, Matějem Černým, Moři- cem, Pechem a dvěma kopiníky a jinými mnoha jízdními i pěšími odtamtud, a také někteří měštané ze všech měst pražských a z Mělníka; svrchu řečení páni, rytíři, měštané a panoši, čítající všichni dohromady, jak se obecně říkalo, tisíc jezdců, téměř deset tisíc pěších a s děly; a Černín, pan Petr z Chlumce, pan Beneš z Dubé seděním na Kožlí, Jakoubek z Božejova, purkrabí paní Perchty, vdovy z Konopiště, s lidmi paní na straně jedné; na druhé straně kněz Prokop Holý, tehdy hejt- man táborů, s polním vojskem táborským, Jan, zvaný Čapek ze Sán, tehdy nejvyšší hejtman Žižkových sirotků podobně už po dvanáct let setrvávajících v poli a bojujících, kněz Prokůpek a Ondřej zvaný Keřský, také hejtman táborů, měšťanů z Tábora a z Berouna, Slaného, Žatce, Loun, Kouřimi, Kolína, Kutné Hory, Českého Brodu, Čáslavi, Nym- burka, Hradce Králové, Jaroměře, Trutnova, Dvora Králové, Vysokého Mýta, Klatov, Prachatic, Domažlic, Písku a Litoměřic, dále Roháč z Dubé, Zajímač z Jevišovic ]114 s dalšími jejich spolčenci v počtu, jak se obecně říkalo, sedmi set jezdců s téměř devíti tisíci [pěších] s [šesti kopami] vozů, 1115 čtyřiceti a více děly zvanými houfnice a s jinými děly a jejich ochranou zahájili bitvu. Dříve řečení páni 1116 předstírali, že před nimi prchají, a potají a skrytě rozestavili za jejich vozy a v jejich zádech nejlepší lidi pana Oldřicha z Rožmberka dříve řečeného z kraje Plzeňského a Prácheň- ského, lidi pana Menharta i lidi z Karlštejna s korouhví pana z Rožm- berka tak, že kopí i samostříly uchopili a sklonili k zemi a pak se obrátili 268 269
písmenem C, 11091 ve čtvrtém roce pontifikátu pana papeže Evžena, v druhém roce císařství nejjasnějšího vladaře a pána říše, pana Zikmunda z boží milosti císaře římského vždy rozmnožitele říše a krále uherského, českého, dalmatského a chorvatského, mezi městy Kouřimí a Českým Brodem u vesnice (Hřibů došlo k velké bitvě) 111. A toho dne bylo slunce ve znamení Blíženců a měsíc v ocasu čili u konce Ryb. Urození páni pan Menhart z Hradce, pan Ptáček z Lipé, jinak z Rataj a Polné, pan Aleš ze Šternberka, jinak z Holic, syn pana Čeňka z Veselé, jinak z Vartenberka, pan Herant z Kunštátu mladší seděním v Poděbradech, ]111 ze strany pak pana Oldřicha z Rožmberka jeho hejtman rytíř Mikuláš zvaný Krchlebec a Chval z Chmelné, dále Janek Předborův s lidmi řečeného pana Oldřicha z Rožmberka v počtu prý té- měř dvou set jezdcu a osmi tisíc pěších, pan Jan ze Švamberka a urozený pan Aleš ze Žeberka, pan Boreš z Oseka, třebaže opěšalý a chudý, Zdeněk z Drštky, Protiva ze Svojšína, Hádek 1112[ z Paběnic, bratři Bu- rian a Jan z Gutštejna, různí panoši z kraje Plzeňského a někteří plzeňští měšťané, Bohuslav, purkrabí pana Jana z Rábí, Václav Varlajch z Frym- burka, Humprecht z Kočova a lidé pana Václava z Michalovic sídlem ve Strakonicích, křižovníka, Václav Struch, purkrabí z Velhartic svrchu řečeného pana Menharta, Diviš zvaný Bořek, 11131 Petr Zmrzlík ze Svojšína seděním na Orlíku, Beneš z Myslína u Mirovic, Vilém z Jaro- slavic, purkrabí hradu Karlštejna, se svými podřízenými z řečeného hradu, totiž Matějem, Štěpánem zvaným Štětina, Václavem ze Skrhlova, Linhartem, služebníkem Bartoška z Drahonic, Matějem Černým, Moři- cem, Pechem a dvěma kopiníky a jinými mnoha jízdními i pěšími odtamtud, a také někteří měštané ze všech měst pražských a z Mělníka; svrchu řečení páni, rytíři, měštané a panoši, čítající všichni dohromady, jak se obecně říkalo, tisíc jezdců, téměř deset tisíc pěších a s děly; a Černín, pan Petr z Chlumce, pan Beneš z Dubé seděním na Kožlí, Jakoubek z Božejova, purkrabí paní Perchty, vdovy z Konopiště, s lidmi paní na straně jedné; na druhé straně kněz Prokop Holý, tehdy hejt- man táborů, s polním vojskem táborským, Jan, zvaný Čapek ze Sán, tehdy nejvyšší hejtman Žižkových sirotků podobně už po dvanáct let setrvávajících v poli a bojujících, kněz Prokůpek a Ondřej zvaný Keřský, také hejtman táborů, měšťanů z Tábora a z Berouna, Slaného, Žatce, Loun, Kouřimi, Kolína, Kutné Hory, Českého Brodu, Čáslavi, Nym- burka, Hradce Králové, Jaroměře, Trutnova, Dvora Králové, Vysokého Mýta, Klatov, Prachatic, Domažlic, Písku a Litoměřic, dále Roháč z Dubé, Zajímač z Jevišovic ]114 s dalšími jejich spolčenci v počtu, jak se obecně říkalo, sedmi set jezdců s téměř devíti tisíci [pěších] s [šesti kopami] vozů, 1115 čtyřiceti a více děly zvanými houfnice a s jinými děly a jejich ochranou zahájili bitvu. Dříve řečení páni 1116 předstírali, že před nimi prchají, a potají a skrytě rozestavili za jejich vozy a v jejich zádech nejlepší lidi pana Oldřicha z Rožmberka dříve řečeného z kraje Plzeňského a Prácheň- ského, lidi pana Menharta i lidi z Karlštejna s korouhví pana z Rožm- berka tak, že kopí i samostříly uchopili a sklonili k zemi a pak se obrátili 268 269
Strana 270
270 271 i se svými vozy k nepřátelům, táborům a sirotkům, jako by se snažili před nimi ustoupit a utéci. Konečně se je jali nepřátelé se svými vozy pronásledovat směrem za vozy pánů, přitom silně stříleli z děl a volali: „Utíkají, utíkají a dávají se na útěk!“ Když se pak se svými vozy přiblí- žili k vozům pánů asi na půl míle nebo o něco méně, vyrazili ze svých vozů k útoku na vozy pánů. Nakonec panští lidé i páni pozdvihli korou- hev čili praporec pána z Rožmberka i jiný, vyšli ze svých vozů proti nim, když už byli blízko, statečně s nimi bojovali a bili je tak odvážně a prudce, že se ve chvilce, co bys odříkal žalm „Smiluj se nade mnou, Bože“, tá- boři a sirotci obrátili na útěk a chtěli se vrátit ke svým vozům, aby je uzavřeli kolem sebe. A tu je řečení páni a jejich lidé pronásledovali tak rychle a rázně stále je bijíce, že vběhli mezi jejich vozy zároveň s nimi a přímo tam na vozech zabili oba kněze Prokopy i mnohé další kněze z jejich zlovolné sekty. Pobili a usmrtili mnohé z nich na vozech a také při pronásledování jezdců i pěších prchajících z vozů. Podhejtmany Jíru Ušatého a Mareše Kršňáka zajali. Všeobecně říkali lidé, kteří tam tehdy byli, a totéž říkali poražení sami, že zmíněná vojska měla dvanáct a půl tisíce lidí a uniklo jich sotva tři sta. Všechny ostatní pobili na místě, při útěku směrem k Českému Brodu a upálili je. Vzali jim všechny vozy, děla, zbraně i ochranná zařízení. Avšak zmínění hejtmané Čapek a On- dřej Keřský prchli na koních do Kolína s několika málo svými pěšími lidmi. A páni a výše psaní lidé je nazítří [31. května] pronásledovali až do Kolína a tam uzavřeli jakousi dohodu, že se týž Čapek, Keřský a Ko- línští dostaví se svými přívrženci do Prahy v určité lhůtě, totiž na velký sněm všech pánů, měst a nižší šlechty a přijmou a podrobí se všemu, na čemkoli se tam o svátku sv. Jana Křtitele [24. června] usnesou a co roz- hodnou páni, nižší šlechta a města. A tak řečení páni a zemané rozpustili vojsko a vrátili se do svých domovů, když byli vyhlásili sraz v Praze na svátek sv. Jana Křtitele. Avšak pan Aleš ze Šternberka s panem Janem ze Švamberka, s výše zmíněnými bojovníky z kraje Plzeňského a s Vilémem z Jaroslavic, pod- purkrabím hradu Karlštejna, se odebral se svým vojskem složeným z jezdců, pěších i vozů do kraje Slánského, položili se táborem před tvrzí Řisuty a pokoušeli se ji dobýt. Nakonec však, když to nedokázali za jeden den a noc, se vrátili ve středu na slabiku pri mi týden po sv. Marcelu 9. června domů. Konečně Jakoubek z Moravy, který tehdy držel a měl v moci násilně dobytý hrad a město Bílinu a který se tehdy položil tá- borem spolu s Žateckými, Lounskými a Slánskými před hradem Kosto- mlaty v kraji Žateckém, chtěje ho dobýt, kterýžto hrad tehdy držel pan Zikmund z Vartenberka seděním v Děčíně, sledoval řečeného pana Aleše s jeho plzeňským a jiným vojskem v čele přibližně dvou set padesáti jezdců a tří tisíc pěti set pěších z uvedených měst a krajů téměř až k ves- nici Řevničov s vozy, děly a jiným vybavením. A když řečení páni, Pl- zeňští a karlštejnský purkrabí dorazili se svým vojskem a s vozy do lesa u Revničova, nakonec spustil řečený Jakoubek, který je se svými jezdci a pěšáky pronásledoval do lesa, spolu se svým vojskem velký křik, jak- mile je spatřil, jako by je považoval za prchající. Ale výše psaní páni a li-
270 271 i se svými vozy k nepřátelům, táborům a sirotkům, jako by se snažili před nimi ustoupit a utéci. Konečně se je jali nepřátelé se svými vozy pronásledovat směrem za vozy pánů, přitom silně stříleli z děl a volali: „Utíkají, utíkají a dávají se na útěk!“ Když se pak se svými vozy přiblí- žili k vozům pánů asi na půl míle nebo o něco méně, vyrazili ze svých vozů k útoku na vozy pánů. Nakonec panští lidé i páni pozdvihli korou- hev čili praporec pána z Rožmberka i jiný, vyšli ze svých vozů proti nim, když už byli blízko, statečně s nimi bojovali a bili je tak odvážně a prudce, že se ve chvilce, co bys odříkal žalm „Smiluj se nade mnou, Bože“, tá- boři a sirotci obrátili na útěk a chtěli se vrátit ke svým vozům, aby je uzavřeli kolem sebe. A tu je řečení páni a jejich lidé pronásledovali tak rychle a rázně stále je bijíce, že vběhli mezi jejich vozy zároveň s nimi a přímo tam na vozech zabili oba kněze Prokopy i mnohé další kněze z jejich zlovolné sekty. Pobili a usmrtili mnohé z nich na vozech a také při pronásledování jezdců i pěších prchajících z vozů. Podhejtmany Jíru Ušatého a Mareše Kršňáka zajali. Všeobecně říkali lidé, kteří tam tehdy byli, a totéž říkali poražení sami, že zmíněná vojska měla dvanáct a půl tisíce lidí a uniklo jich sotva tři sta. Všechny ostatní pobili na místě, při útěku směrem k Českému Brodu a upálili je. Vzali jim všechny vozy, děla, zbraně i ochranná zařízení. Avšak zmínění hejtmané Čapek a On- dřej Keřský prchli na koních do Kolína s několika málo svými pěšími lidmi. A páni a výše psaní lidé je nazítří [31. května] pronásledovali až do Kolína a tam uzavřeli jakousi dohodu, že se týž Čapek, Keřský a Ko- línští dostaví se svými přívrženci do Prahy v určité lhůtě, totiž na velký sněm všech pánů, měst a nižší šlechty a přijmou a podrobí se všemu, na čemkoli se tam o svátku sv. Jana Křtitele [24. června] usnesou a co roz- hodnou páni, nižší šlechta a města. A tak řečení páni a zemané rozpustili vojsko a vrátili se do svých domovů, když byli vyhlásili sraz v Praze na svátek sv. Jana Křtitele. Avšak pan Aleš ze Šternberka s panem Janem ze Švamberka, s výše zmíněnými bojovníky z kraje Plzeňského a s Vilémem z Jaroslavic, pod- purkrabím hradu Karlštejna, se odebral se svým vojskem složeným z jezdců, pěších i vozů do kraje Slánského, položili se táborem před tvrzí Řisuty a pokoušeli se ji dobýt. Nakonec však, když to nedokázali za jeden den a noc, se vrátili ve středu na slabiku pri mi týden po sv. Marcelu 9. června domů. Konečně Jakoubek z Moravy, který tehdy držel a měl v moci násilně dobytý hrad a město Bílinu a který se tehdy položil tá- borem spolu s Žateckými, Lounskými a Slánskými před hradem Kosto- mlaty v kraji Žateckém, chtěje ho dobýt, kterýžto hrad tehdy držel pan Zikmund z Vartenberka seděním v Děčíně, sledoval řečeného pana Aleše s jeho plzeňským a jiným vojskem v čele přibližně dvou set padesáti jezdců a tří tisíc pěti set pěších z uvedených měst a krajů téměř až k ves- nici Řevničov s vozy, děly a jiným vybavením. A když řečení páni, Pl- zeňští a karlštejnský purkrabí dorazili se svým vojskem a s vozy do lesa u Revničova, nakonec spustil řečený Jakoubek, který je se svými jezdci a pěšáky pronásledoval do lesa, spolu se svým vojskem velký křik, jak- mile je spatřil, jako by je považoval za prchající. Ale výše psaní páni a li-
Strana 271
Olověná pečeť basilejského koncilu.
Olověná pečeť basilejského koncilu.
Strana 272
Strana 273
dé z Plzeňského kraje se obrátili se svými jezdci a některými pěšáky, vozy nechali pozadu, vrhli se statečně na Jakoubka a jeho spolčence. On se pak zase obrátil se svými lidmi na útěk k vlastním vozům a utíkal se svými jezdci a pěšáky dobře patnáct mil, ale řečení páni a Plzeňští mu pobili na místě i na útěku dobře sto padesát lidí a více, jak říkali pravdo- mluvní účastníci, kteří byli při tom. A kdyby nebyli Jakoubkovi lidé rychle utekli k vozům, byli by jich pobili mnoho. Nakonec se vrátili ře- čení páni domů a Jakoubek se svým zbylým vojskem k hradu Kostomla- tům. Páni zajali z jeho vojska jakéhosi Mláděte z Vilémova, jakéhosi muže jménem Chmelnického a větší počet jiných a odvedli je s sebou domů kromě toho Mláděte, který prohlásil, že není zajatcem a ospravedl- nil se přísahou. Rovněž téhož roku, totiž 1434, v týdnu po sv. Janu Křtiteli se konal v Praze velký sněm pánů a ostatních stavů, kde byla zastoupena i strana pana císaře, totiž pan Oldřich z Rožmberka, pan Půta z Často- lovic, pan Zbyněk Zajíc, pan Arnošt Vlašimský a přemnozí jiní ve služ- bách pana císaře. Tam bylo usneseno ze strany viklefistů, aby k panu císaři jeli pan Menhart z Hradce, pan Ptáček z Rataj a mladý pan Čeněk z Vartenberka, 11 ze stavu rytířského pak pan Beneš z Mokrovous a Čapek ze Sán, hejtman sirotků, pan Vilém Kostka a Smiřický, 1118 z měšťanů Jan řečený Velvar; ]119 výše psaní poslové a s nimi pan Vilém Kostka, Jan ze Smiřic, mistr Jan Rokycana, pan Martin Lupáč a mistr Marek odjeli koňmo k panu císaři do Řezna v úterý na sv. Vavřince [10. srpna]. Téhož roku 1434 byla v úterý po svátku sv. Jakuba [27. července velká povodeň na řece Mži pod hradem Karlštejnem, voda byla o tři lokte výše než při dřívější povodni, totiž té, která byla o dvě léta dříve den před sv. Magdalenou [21. července 1432]. Téhož roku, totiž 1434, byl kolem svátku Nanebevzetí Panny Ma- rie [15. srpen] zajat ve Slezsku jakýmisi bratry Hajny kněz Bedřich 1120 se sto osmdesáti jezdci na hradě Falkenštejně, kam byl pozván, jako kdyby chtěl někudy vpadnout do města. ]121[ Téhož roku, totiž 1434, na den sv. Augustina [28. srpna] odehnal urozený Burian z Gutštejna s některými lidmi z Plzeňského kraje od Berouna dobytek. Tehdy je berounští měštané pronásledovali, ale řečení Plzeňští s Burianem se obrátili, zaútočili na ně, šest jich zabili, šesta- šedesát zajali a odvedli s sebou na Rabštejn a na jiné hrady. Téhož roku kolem sv. Václava [28. září] se vrátili dříve řečení páni Menhart, Ptáček, Čeněk a ostatní od pana císaře z Řezna a v týdnu po sv. Havlu [16. říjen] měli i viklefisté velké shromáždění a poradu, jak odpo- vědět panu císaři. A tehdy přímo tam zemřel pan Jindřich, syn pana Čeňka, a byl odvezen mrtvý svými lidmi z Prahy. Dále den Narození Páně připadl v níže psaném roce na neděli a nedělní písmeno bylo B. Léta Páně 1435 se pan císař Zikmund plavil po svátku Obřezání Páně [1. ledna] z Řezna po Dunaji do Prešpurku 1221 Téhož roku na den sv. Gertrudy [17. března], což byl čtvrtek, 272 2 73
dé z Plzeňského kraje se obrátili se svými jezdci a některými pěšáky, vozy nechali pozadu, vrhli se statečně na Jakoubka a jeho spolčence. On se pak zase obrátil se svými lidmi na útěk k vlastním vozům a utíkal se svými jezdci a pěšáky dobře patnáct mil, ale řečení páni a Plzeňští mu pobili na místě i na útěku dobře sto padesát lidí a více, jak říkali pravdo- mluvní účastníci, kteří byli při tom. A kdyby nebyli Jakoubkovi lidé rychle utekli k vozům, byli by jich pobili mnoho. Nakonec se vrátili ře- čení páni domů a Jakoubek se svým zbylým vojskem k hradu Kostomla- tům. Páni zajali z jeho vojska jakéhosi Mláděte z Vilémova, jakéhosi muže jménem Chmelnického a větší počet jiných a odvedli je s sebou domů kromě toho Mláděte, který prohlásil, že není zajatcem a ospravedl- nil se přísahou. Rovněž téhož roku, totiž 1434, v týdnu po sv. Janu Křtiteli se konal v Praze velký sněm pánů a ostatních stavů, kde byla zastoupena i strana pana císaře, totiž pan Oldřich z Rožmberka, pan Půta z Často- lovic, pan Zbyněk Zajíc, pan Arnošt Vlašimský a přemnozí jiní ve služ- bách pana císaře. Tam bylo usneseno ze strany viklefistů, aby k panu císaři jeli pan Menhart z Hradce, pan Ptáček z Rataj a mladý pan Čeněk z Vartenberka, 11 ze stavu rytířského pak pan Beneš z Mokrovous a Čapek ze Sán, hejtman sirotků, pan Vilém Kostka a Smiřický, 1118 z měšťanů Jan řečený Velvar; ]119 výše psaní poslové a s nimi pan Vilém Kostka, Jan ze Smiřic, mistr Jan Rokycana, pan Martin Lupáč a mistr Marek odjeli koňmo k panu císaři do Řezna v úterý na sv. Vavřince [10. srpna]. Téhož roku 1434 byla v úterý po svátku sv. Jakuba [27. července velká povodeň na řece Mži pod hradem Karlštejnem, voda byla o tři lokte výše než při dřívější povodni, totiž té, která byla o dvě léta dříve den před sv. Magdalenou [21. července 1432]. Téhož roku, totiž 1434, byl kolem svátku Nanebevzetí Panny Ma- rie [15. srpen] zajat ve Slezsku jakýmisi bratry Hajny kněz Bedřich 1120 se sto osmdesáti jezdci na hradě Falkenštejně, kam byl pozván, jako kdyby chtěl někudy vpadnout do města. ]121[ Téhož roku, totiž 1434, na den sv. Augustina [28. srpna] odehnal urozený Burian z Gutštejna s některými lidmi z Plzeňského kraje od Berouna dobytek. Tehdy je berounští měštané pronásledovali, ale řečení Plzeňští s Burianem se obrátili, zaútočili na ně, šest jich zabili, šesta- šedesát zajali a odvedli s sebou na Rabštejn a na jiné hrady. Téhož roku kolem sv. Václava [28. září] se vrátili dříve řečení páni Menhart, Ptáček, Čeněk a ostatní od pana císaře z Řezna a v týdnu po sv. Havlu [16. říjen] měli i viklefisté velké shromáždění a poradu, jak odpo- vědět panu císaři. A tehdy přímo tam zemřel pan Jindřich, syn pana Čeňka, a byl odvezen mrtvý svými lidmi z Prahy. Dále den Narození Páně připadl v níže psaném roce na neděli a nedělní písmeno bylo B. Léta Páně 1435 se pan císař Zikmund plavil po svátku Obřezání Páně [1. ledna] z Řezna po Dunaji do Prešpurku 1221 Téhož roku na den sv. Gertrudy [17. března], což byl čtvrtek, 272 2 73
Strana 274
274 275 urozený pán zmíněný Ptáček z Lipé seděním v Ratajích s panem Bene- šem z Dubé seděním na Kožlí, se slovutným Jakoubkem z Božejova, purkrabím paní Perchty, vdovy na Konopišti, a s jejími lidmi a statečný rytíř pan Mikuláš na Zvíkově s lidmi pana Oldřicha z Rožmberka oblehli hejtmana Filipa ]1231 s jeho spolčenci na Ostromeči a v pondělí po sv. Jiří [25. dubna] se přidali k obléhatelům urození páni Aleš ze Šternber- ka jinak z Holic, který tehdy držel Křivoklát, a pan Jenec z Petersburka s padesáti jezdci, jedenácti vozy a dvěma sty pěších. Dále v neděli na den sv. Žofie [15. května] k nim přišel pan Hanuš Kolovrat se sto pětadvaceti jezdci a třemi sty pěších. Téhož roku, totiž 1435, kolem svátku apoštolů Filipa a Jakuba [21. květen] Diviš Bořek, tehdy purkrabí Hradu pražského ze strany měšťanů Starého Města pražského, měštané téhož města a pan rytíř Janek z Ru- šinova, který tehdy držel hrad Lichtenburk, oblehli Český Kolín, kde ještě byli někteří muži z vojska zabitých kněží Prokopa a Prokůpka, kdysi Žižkova. Téhož roku před sv. Urbanem [22. května] vydal Filip z Ostro- meče se svými spolčenci řečený hrad svrchu jmenovaným pánům a odjel se svými lidmi do města Tábora nad Lužnicí. Dále téhož roku, totiž 1435, oblehl kolem svátku Zvěstování Panny Marie [25. březen] pan Oldřich z Rožmberka se svými budějovickými měšťany tvrz zvanou Lomnice. V té tvrzi byl tehdy hejtmanem jakýsi Jan řečený Řezník, který ji kdysi s tábory násilně zabral. S tímto Janem prý bylo v tom obležení přes sto lidí přímo z Tábora a táborů. Přes tři čtvrti roku je tam obléhal, potom jim dal pět set hřiven a oni mu tvrz postoupili. Téhož roku přijel kolem svátku sv. Prokopa [4. červenec] císař Zik- mund z Uher na Moravu do města Brna, k němu tam přijeli urození páni pan Menhart z Hradce, pan Aleš ze Šternberka, pan Hynek řečený Ptáček z Pirkštejna, Diviš Bořek z Miletínka, tehdy pražský purkrabí, ze strany pražských měšťanů, pan Hanuš z Kolovrat, Jan, řečený Smi- řický, držící tehdy hrady Bezděz, Helfenburk, 1124 Roudnici a Housku, Jakoubek z Moravy, držící tehdy hrady Bílinu, Kostomlaty, Kyšperk, Andělskou Horu a města Žlutice, Ústí nad Labem a Teplice, a s nimi mnozí rytíři a příslušníci nižší šlechty české i Pražané s mnoha jinými městy, měšťané jak z Moravy, tak z Čech. Byl tam také vévoda rakouský, tehdy rovněž markrabě moravský svrchu zmíněný, aby jednali o jednotě a míru v Čechách, na Moravě i v zemích slezských. Rovněž téhož roku, totiž 1435, byl kolem svátku sv. Prokopa [4. červenec] tábory zabit na cestě nedaleko města Písku slovutný Přibík řečený Kočka ze Skal, sídlící tehdy na Zvíkově. A právě týden před tím se spolu se čtyřmi jinými lidmi utopil slovutný Jakub řečený Kyselice; plavil se lodí přes Vltavu pod Zvíkovem, loď se s nimi znenadání převrhla a oni utonuli. Téhož roku ve čtvrtek před Rozesláním apoštolů [14. července) přibližně o hodině nešporní 1125 nastala asi na půl hodiny velká a silná vichřice, jaká nebyla třicet let, a způsobila mnoho škod na hradech i do-
274 275 urozený pán zmíněný Ptáček z Lipé seděním v Ratajích s panem Bene- šem z Dubé seděním na Kožlí, se slovutným Jakoubkem z Božejova, purkrabím paní Perchty, vdovy na Konopišti, a s jejími lidmi a statečný rytíř pan Mikuláš na Zvíkově s lidmi pana Oldřicha z Rožmberka oblehli hejtmana Filipa ]1231 s jeho spolčenci na Ostromeči a v pondělí po sv. Jiří [25. dubna] se přidali k obléhatelům urození páni Aleš ze Šternber- ka jinak z Holic, který tehdy držel Křivoklát, a pan Jenec z Petersburka s padesáti jezdci, jedenácti vozy a dvěma sty pěších. Dále v neděli na den sv. Žofie [15. května] k nim přišel pan Hanuš Kolovrat se sto pětadvaceti jezdci a třemi sty pěších. Téhož roku, totiž 1435, kolem svátku apoštolů Filipa a Jakuba [21. květen] Diviš Bořek, tehdy purkrabí Hradu pražského ze strany měšťanů Starého Města pražského, měštané téhož města a pan rytíř Janek z Ru- šinova, který tehdy držel hrad Lichtenburk, oblehli Český Kolín, kde ještě byli někteří muži z vojska zabitých kněží Prokopa a Prokůpka, kdysi Žižkova. Téhož roku před sv. Urbanem [22. května] vydal Filip z Ostro- meče se svými spolčenci řečený hrad svrchu jmenovaným pánům a odjel se svými lidmi do města Tábora nad Lužnicí. Dále téhož roku, totiž 1435, oblehl kolem svátku Zvěstování Panny Marie [25. březen] pan Oldřich z Rožmberka se svými budějovickými měšťany tvrz zvanou Lomnice. V té tvrzi byl tehdy hejtmanem jakýsi Jan řečený Řezník, který ji kdysi s tábory násilně zabral. S tímto Janem prý bylo v tom obležení přes sto lidí přímo z Tábora a táborů. Přes tři čtvrti roku je tam obléhal, potom jim dal pět set hřiven a oni mu tvrz postoupili. Téhož roku přijel kolem svátku sv. Prokopa [4. červenec] císař Zik- mund z Uher na Moravu do města Brna, k němu tam přijeli urození páni pan Menhart z Hradce, pan Aleš ze Šternberka, pan Hynek řečený Ptáček z Pirkštejna, Diviš Bořek z Miletínka, tehdy pražský purkrabí, ze strany pražských měšťanů, pan Hanuš z Kolovrat, Jan, řečený Smi- řický, držící tehdy hrady Bezděz, Helfenburk, 1124 Roudnici a Housku, Jakoubek z Moravy, držící tehdy hrady Bílinu, Kostomlaty, Kyšperk, Andělskou Horu a města Žlutice, Ústí nad Labem a Teplice, a s nimi mnozí rytíři a příslušníci nižší šlechty české i Pražané s mnoha jinými městy, měšťané jak z Moravy, tak z Čech. Byl tam také vévoda rakouský, tehdy rovněž markrabě moravský svrchu zmíněný, aby jednali o jednotě a míru v Čechách, na Moravě i v zemích slezských. Rovněž téhož roku, totiž 1435, byl kolem svátku sv. Prokopa [4. červenec] tábory zabit na cestě nedaleko města Písku slovutný Přibík řečený Kočka ze Skal, sídlící tehdy na Zvíkově. A právě týden před tím se spolu se čtyřmi jinými lidmi utopil slovutný Jakub řečený Kyselice; plavil se lodí přes Vltavu pod Zvíkovem, loď se s nimi znenadání převrhla a oni utonuli. Téhož roku ve čtvrtek před Rozesláním apoštolů [14. července) přibližně o hodině nešporní 1125 nastala asi na půl hodiny velká a silná vichřice, jaká nebyla třicet let, a způsobila mnoho škod na hradech i do-
Strana 275
Zvětšenina Žižkovy pečeti u listiny táborských hejtmanů a obce Písku z r. 1420.
Zvětšenina Žižkovy pečeti u listiny táborských hejtmanů a obce Písku z r. 1420.
Strana 276
mech, brala střechy a bořila různá stavení. V některých krajích v Čechách a zvláště u Knína potloukly kroupy obilí a způsobily velkou škodu. Téhož roku, totiž 1435, v pátek na den svatých Jedenácti tisíc panen [21. října] byl velký sněm panstva. Shromáždili se v městě Praze, totiž pan Menhart z Hradce, pan Jindřich řečený Ptáček z Pirkštejna jinak z Polné, pan Aleš ze Šternberka řečený Holický, pan Petr ze Zvířetic, pan Herart z Kunštátu, pan Hanuš z Kolovrat a slovutní rytíři, pan ry- tíř Vilém řečený Kostka z Postupic, Diviš z Kolovrat, 11261 Jan ze Smiřic, Jan z Rušinova a přemnoho dalších pánů, rytířů, panošů, měšťa- nů a měst. Po mnoha jednáních učinili usnesení o míru v království a do- hodli se na pánu Království českého za určitých podmínek a ustanovení, která se jim zdála užitečná pro dobro království, totiž na panu Zikmun- dovi, výše psaném císaři římském a králi uherském, který tehdy dlel v Uhrách v Novohradě na dvoře. 1127. Tam k němu po třech týdnech odjeli dříve řečení páni, zástupci nižší šlechty a pražští měšťané; tehdy také tamtéž provolali mistra Jana Rokycanu pražským arcibisku- pem. ]1289 Dále léta Páně 1436 v úterý před svátkem sv. Víta dne 12. června přijel nejmocnější vladař a pán, pan Zikmund, císař římský atd. z Uher do Jihlavy ]129 na hranice Moravy a tamtéž k němu přijeli v tom- též týdnu všichni výše psaní čeští páni, rytíři, zemané a významní představitelé měst a spolu usilovně jednali pro dobro míru a jednoty. Nakonec zvolili nazítří po sv. Prokopu, 5. července, řečení páni, rytíři, zemané a měštané Koruny české jednohlasně a svorně pana císaře Zik- munda svrchu psaného za krále českého a mistr Jan Rokycana vyhlásil v kostele podmínku o přijímání pod obojí způsobou se souhlasem legátů pověřených apoštolskou stolicí a svatým koncilem, který tehdy stále ještě zasedal v městě Basileji, i pana císaře řečeného a pánů, rytířů, ze- manů i představitelů měst, a to v tomto znění: že kdokoli ze světských osob si bude přát přijímat tělo Páně buď pod jednou nebo pod obojí způ- sobou, aby mu bylo podáváno podle jeho přání a jedni druhé aby násilím nenutili ani neosočovali. Dále znamenej, že léta Páně 1436 byl přestupný rok, nedělní písmena byla A a G ]130 a Narození Páně připadlo na úterý. Téhož roku, totiž 1436, v pátek na den sv. Markéty [13. července] byly kolem hradu Karlštejna velké hromy a blesky a potoky na obou stranách hradu se rozvodnily, takže voda vzala na jedné straně mlýnské kolo s celým stavením, na druhé straně hradu pak svým přívalem voda vyvrátila domek poctivého muže Jana řečeného Hřebenáče, obecního posla, a odnesla domek i s jeho nedospělými synky a utopila je. Mezi nimi byl odnesen jeden chlapec s kolébkou a utonul, Jan sám se svou manželkou stěží vyplaval. A tehdy bylo slunce na konci znamení Raka a měsíc podobně. A tehdy byl ještě císař Zikmund s výše psanými pány, rytíři, zema- ny a představiteli měst v Jihlavě. A byly toho roku velké blesky, jakých nebylo po mnoho let. Téhož roku v pátek a v sobotu před Nanebevzetím Panny Marie [10. a 11. srpna] jeli pražští měštané a zástupci některých
mech, brala střechy a bořila různá stavení. V některých krajích v Čechách a zvláště u Knína potloukly kroupy obilí a způsobily velkou škodu. Téhož roku, totiž 1435, v pátek na den svatých Jedenácti tisíc panen [21. října] byl velký sněm panstva. Shromáždili se v městě Praze, totiž pan Menhart z Hradce, pan Jindřich řečený Ptáček z Pirkštejna jinak z Polné, pan Aleš ze Šternberka řečený Holický, pan Petr ze Zvířetic, pan Herart z Kunštátu, pan Hanuš z Kolovrat a slovutní rytíři, pan ry- tíř Vilém řečený Kostka z Postupic, Diviš z Kolovrat, 11261 Jan ze Smiřic, Jan z Rušinova a přemnoho dalších pánů, rytířů, panošů, měšťa- nů a měst. Po mnoha jednáních učinili usnesení o míru v království a do- hodli se na pánu Království českého za určitých podmínek a ustanovení, která se jim zdála užitečná pro dobro království, totiž na panu Zikmun- dovi, výše psaném císaři římském a králi uherském, který tehdy dlel v Uhrách v Novohradě na dvoře. 1127. Tam k němu po třech týdnech odjeli dříve řečení páni, zástupci nižší šlechty a pražští měšťané; tehdy také tamtéž provolali mistra Jana Rokycanu pražským arcibisku- pem. ]1289 Dále léta Páně 1436 v úterý před svátkem sv. Víta dne 12. června přijel nejmocnější vladař a pán, pan Zikmund, císař římský atd. z Uher do Jihlavy ]129 na hranice Moravy a tamtéž k němu přijeli v tom- též týdnu všichni výše psaní čeští páni, rytíři, zemané a významní představitelé měst a spolu usilovně jednali pro dobro míru a jednoty. Nakonec zvolili nazítří po sv. Prokopu, 5. července, řečení páni, rytíři, zemané a měštané Koruny české jednohlasně a svorně pana císaře Zik- munda svrchu psaného za krále českého a mistr Jan Rokycana vyhlásil v kostele podmínku o přijímání pod obojí způsobou se souhlasem legátů pověřených apoštolskou stolicí a svatým koncilem, který tehdy stále ještě zasedal v městě Basileji, i pana císaře řečeného a pánů, rytířů, ze- manů i představitelů měst, a to v tomto znění: že kdokoli ze světských osob si bude přát přijímat tělo Páně buď pod jednou nebo pod obojí způ- sobou, aby mu bylo podáváno podle jeho přání a jedni druhé aby násilím nenutili ani neosočovali. Dále znamenej, že léta Páně 1436 byl přestupný rok, nedělní písmena byla A a G ]130 a Narození Páně připadlo na úterý. Téhož roku, totiž 1436, v pátek na den sv. Markéty [13. července] byly kolem hradu Karlštejna velké hromy a blesky a potoky na obou stranách hradu se rozvodnily, takže voda vzala na jedné straně mlýnské kolo s celým stavením, na druhé straně hradu pak svým přívalem voda vyvrátila domek poctivého muže Jana řečeného Hřebenáče, obecního posla, a odnesla domek i s jeho nedospělými synky a utopila je. Mezi nimi byl odnesen jeden chlapec s kolébkou a utonul, Jan sám se svou manželkou stěží vyplaval. A tehdy bylo slunce na konci znamení Raka a měsíc podobně. A tehdy byl ještě císař Zikmund s výše psanými pány, rytíři, zema- ny a představiteli měst v Jihlavě. A byly toho roku velké blesky, jakých nebylo po mnoho let. Téhož roku v pátek a v sobotu před Nanebevzetím Panny Marie [10. a 11. srpna] jeli pražští měštané a zástupci některých
Strana 277
jiných měst a nižší šlechty pro svrchu řečeného pana císaře, aby ho při- vezli do Čech a potom do Prahy. Téhož roku ve čtvrtek před sv. Bartolomějem [23. srpna] přijel pan císař Zikmund kolem poledne s velkou slávou do Prahy zároveň se svou manželkou paní Barborou, královnou uherskou, která však dosud nebyla korunována na císařovnu a českou královnu. Tam byl přijat pány, rytíři, zemany, pražskými měšťany i jinými měšťany českých měst jakož- to pán a král český, před branami mu purkmistři a měšťané podali klíče od města i hradu a on jim je milostivě zase svěřil. Tam byl také vyhlášen mír a ohlášen sněm celého království, který se měl konat brzy v následu- jící době. A toho dne byl měsíc ve znamení Vodnáře a slunce ve znamení Panny, v šestém dnu toho znamení. Stalo se to 23. srpna za přítomnosti vévody štětínského, hraběte Celského a českých pánů pana Menharta z Hradce, Aleše ze Šternberka jinak z Holic, pana Hynka řečeného Ptá- ček z Pirkštejna jinak z Polné, pana Zbyňka z Házmburka, pana Petra ze Zvířetic, pana Jiříka z Vizmburka, Diviše Bořka z Miletínka, tehdy pur- krabího pražského, pana rytíře Viléma řečeného Kostka z Postupic a jiných mnohých knížat, hrabat, pánů, rytířů i zemanů z Uher, Čech, Slezska i Moravy, jejichž tituly dnes nejsou známy. Znamenej, že se výše psaný pan císař Zikmund psal na své majestát- ní pečeti takto: Zikmund, z Boží milosti císař římský, vždy rozmnožitel říše a král uherský, český, dalmatský, chorvatský, bosenský, srbský, haličský, vladimírský, kumánský 1131 a bulharský a hrabě lucembur- ský. Na druhé straně pak byl vyryt dvouhlavý orel, na každé hlavě byla naznačena koruna a kolem tohoto orla byl po obvodě takovýto nápis: Orel Ezechielův, seslaný nevěstě z nebe. Létá pták bez hranic tak. že pěvec ani prorok nevzlétl výše. ]1321 Téhož roku ve čtvrtek po sv. Martinu [15. listopadu] vytrhl pan Vilém Kostka, držící tehdy statky litomyšlské, k Hradci Králové s mno- ha jezdci i pěšími a položil se táborem poblíž řečeného města v kterési vesnici asi míli od města. ]1331 Lidé z města vyšli ve zbrani, zaútočili na tábořící, zabili tam řečeného pana Viléma na loži a s ním prý sto lidí, tři sta jich zajali, zmocnili se vozů, děl i zbraní a odvezli je do města. Dále léta Páně 1437 o masopustním pondělí 11. února byla při slavnostní mši nejjasnější kněžna a paní, paní Barbora, dcera hraběte Celského a zákonitá manželka výše psaného císaře pana Zikmunda, slav- nostně korunována v katedrále sv. Víta na Pražském hradě ctihodným otcem v Kristu a pánem, panem Filibertem 11341 biskupem v Coutan- ces, českou korunou za českou královnu se souhlasem pánů, rytířů a ze- manů a z vůle Pražanů i jiných měst a při zachování všech práv a zvyků k tomu příslušících. Přítomni byli výše psaný pan císař, vévoda štětín- ský, pan Oldřich z Rožmberka, Menhart z Hradce, Krušina z Kumbur- ku, Petr z Michalovic, Zbyněk z Házmburka, Jan z Ústí, Jindřich ze Stráže, Aleš ze Šternberka jinak z Holic, Hynek řečený Ptáček z Pirkštej- na jinak z Rataj, Arnošt z Vlašimi a mnozí jiní páni, rytíři, zemané a představitelé městských obcí. A tehdy bylo slunce ve znamení Ryb v prvním stupni a měsíc v první části Býka. 276 27
jiných měst a nižší šlechty pro svrchu řečeného pana císaře, aby ho při- vezli do Čech a potom do Prahy. Téhož roku ve čtvrtek před sv. Bartolomějem [23. srpna] přijel pan císař Zikmund kolem poledne s velkou slávou do Prahy zároveň se svou manželkou paní Barborou, královnou uherskou, která však dosud nebyla korunována na císařovnu a českou královnu. Tam byl přijat pány, rytíři, zemany, pražskými měšťany i jinými měšťany českých měst jakož- to pán a král český, před branami mu purkmistři a měšťané podali klíče od města i hradu a on jim je milostivě zase svěřil. Tam byl také vyhlášen mír a ohlášen sněm celého království, který se měl konat brzy v následu- jící době. A toho dne byl měsíc ve znamení Vodnáře a slunce ve znamení Panny, v šestém dnu toho znamení. Stalo se to 23. srpna za přítomnosti vévody štětínského, hraběte Celského a českých pánů pana Menharta z Hradce, Aleše ze Šternberka jinak z Holic, pana Hynka řečeného Ptá- ček z Pirkštejna jinak z Polné, pana Zbyňka z Házmburka, pana Petra ze Zvířetic, pana Jiříka z Vizmburka, Diviše Bořka z Miletínka, tehdy pur- krabího pražského, pana rytíře Viléma řečeného Kostka z Postupic a jiných mnohých knížat, hrabat, pánů, rytířů i zemanů z Uher, Čech, Slezska i Moravy, jejichž tituly dnes nejsou známy. Znamenej, že se výše psaný pan císař Zikmund psal na své majestát- ní pečeti takto: Zikmund, z Boží milosti císař římský, vždy rozmnožitel říše a král uherský, český, dalmatský, chorvatský, bosenský, srbský, haličský, vladimírský, kumánský 1131 a bulharský a hrabě lucembur- ský. Na druhé straně pak byl vyryt dvouhlavý orel, na každé hlavě byla naznačena koruna a kolem tohoto orla byl po obvodě takovýto nápis: Orel Ezechielův, seslaný nevěstě z nebe. Létá pták bez hranic tak. že pěvec ani prorok nevzlétl výše. ]1321 Téhož roku ve čtvrtek po sv. Martinu [15. listopadu] vytrhl pan Vilém Kostka, držící tehdy statky litomyšlské, k Hradci Králové s mno- ha jezdci i pěšími a položil se táborem poblíž řečeného města v kterési vesnici asi míli od města. ]1331 Lidé z města vyšli ve zbrani, zaútočili na tábořící, zabili tam řečeného pana Viléma na loži a s ním prý sto lidí, tři sta jich zajali, zmocnili se vozů, děl i zbraní a odvezli je do města. Dále léta Páně 1437 o masopustním pondělí 11. února byla při slavnostní mši nejjasnější kněžna a paní, paní Barbora, dcera hraběte Celského a zákonitá manželka výše psaného císaře pana Zikmunda, slav- nostně korunována v katedrále sv. Víta na Pražském hradě ctihodným otcem v Kristu a pánem, panem Filibertem 11341 biskupem v Coutan- ces, českou korunou za českou královnu se souhlasem pánů, rytířů a ze- manů a z vůle Pražanů i jiných měst a při zachování všech práv a zvyků k tomu příslušících. Přítomni byli výše psaný pan císař, vévoda štětín- ský, pan Oldřich z Rožmberka, Menhart z Hradce, Krušina z Kumbur- ku, Petr z Michalovic, Zbyněk z Házmburka, Jan z Ústí, Jindřich ze Stráže, Aleš ze Šternberka jinak z Holic, Hynek řečený Ptáček z Pirkštej- na jinak z Rataj, Arnošt z Vlašimi a mnozí jiní páni, rytíři, zemané a představitelé městských obcí. A tehdy bylo slunce ve znamení Ryb v prvním stupni a měsíc v první části Býka. 276 27
Strana 278
Téhož roku, totiž 1437, o suchých dnech postních [od 20. února] zasedal výše psaný pan císař společně s pány — totiž s nejvyšším sudím panem Mikulášem z Házmburka seděním na Kosti, nejvyšším komořím panem Alšem ze Šternberka jinak z Holic, nejvyšším písařem panem Alšem z Rýzmburka, panem Oldřichem z Rožmberka, panem Menhar- tem z Hradce, purkrabím pražského hradu, panem Albertem z Koldic seděním v Bílině, dvorským sudím, panem Zajícem z Házmburka, pa- nem Mikulášem z Landštejna seděním na Borotíně, panem Hynkem z Červené Hory, panem Petrem ze Zvířetic seděním v Tchořovicích, panem Hynkem z Pirkštejna řečeným Ptáčkem, tehdy minemistrem, sta- tečným rytířem panem Závišem zvaným Hříč z Jimlína, slovutnými Alšem zvaným Hurt a Hříčem ze Svinařova, Janem z Volfštejna a Vilé- mem zvaným Chrt (a tak jich bylo dvanáct pánů a osm rytířů) — na prvním soudu na Pražském hradě ve velké síni od doby třetích hodinek až do nešpor; 1135 i v jiných dnech zasedali na soudě po celý měsíc a vynesli tam a vyhlásili mnohá právní ustanovení. A mezi jiným sou- hlasili a vyhlásili to, aby byl dáván panu císaři po celém království jeden celý plat na sv. Jiří, totiž polovina uprostřed postu, druhá polovina na svátek sv. Vavřince [10. srpna]. 1136 Téhož roku na svátek sv. Jiří [23. dubna] byla dána za zákonitou manželku paní Eva, vdova po panu Zdeslavu Tluksovi z Buřenic, panu Jindřichovi řečenému Zajímač z Jevišovic, který tehdy držel a vlastnil klášter sv. Prokopa, 11371 a tak byla k němu dovezena i se svými věcmi. Téhož roku kolem svátku sv. apoštolů Filipa a Jakuba [I. května] byl Roháč z Dubé se svými spolčenci na hoře zvané Sión, kterou takto nazval sám Roháč a zbudoval na ní nový hrad, obležen panem Hynkem z Pirkštejna seděním v Ratajích a v Polné, tehdy hofmistrem a minc- mistrem pana císaře dříve řečeného, s lidmi pana císaře a pražskými měšťany a téhož roku byl v pondělí před svátkem Narození Panny Marie [2. září] dobyt šturmem, zajat a odveden a s ním polský rytíř Vyšek, kněz Martin a ostatní. 138r Téhož roku zasedali o suchých dnech před svátkem sv. Trojice [od 22. května] a po dalších čtrnáct dní podruhé pan císař a svrchu psaní páni a rytíři na Pražském hradě, vyhlásili a usnesli mnoho výnosů, právních ustanovení i rozsudků mezi obyvateli 1139 Čech. Téhož roku, totiž 1437, po svátku sv. Jana Křtitele [po 24. čer- venci] odjel pan Zikmund, svrchu psaný císař, z města Prahy do Chebu k jednání s míšeňským markrabětem a s vévodou Janem Bavorským, aby vrátili hrady a města patřící ke Koruně české, a po pěti nedělích se vrátil do Prahy. ]140 Dále téhož roku ve středu po sv. Markétě [17. července] zemřel slovutný rytíř Mikeš z Lidic seděním v Kozolupech, purkrabí na Karl- štejně, a byl pohřben v kostele sv. Palmacia. 1141 Téhož dne přibyl do Prahy slavnostní vyslanec Uhrů a podal prav- divou zprávu, že vojska Uhrů, Čechů, Moravanů a Poláků, shromáždě- ná ve velkém počtu, přemohla v bitvě 31421 mnoho Turků a pohanů v síle dobře čtyřiceti tisíc a více. Mezi těmi Uhry byl jakýsi hejtman
Téhož roku, totiž 1437, o suchých dnech postních [od 20. února] zasedal výše psaný pan císař společně s pány — totiž s nejvyšším sudím panem Mikulášem z Házmburka seděním na Kosti, nejvyšším komořím panem Alšem ze Šternberka jinak z Holic, nejvyšším písařem panem Alšem z Rýzmburka, panem Oldřichem z Rožmberka, panem Menhar- tem z Hradce, purkrabím pražského hradu, panem Albertem z Koldic seděním v Bílině, dvorským sudím, panem Zajícem z Házmburka, pa- nem Mikulášem z Landštejna seděním na Borotíně, panem Hynkem z Červené Hory, panem Petrem ze Zvířetic seděním v Tchořovicích, panem Hynkem z Pirkštejna řečeným Ptáčkem, tehdy minemistrem, sta- tečným rytířem panem Závišem zvaným Hříč z Jimlína, slovutnými Alšem zvaným Hurt a Hříčem ze Svinařova, Janem z Volfštejna a Vilé- mem zvaným Chrt (a tak jich bylo dvanáct pánů a osm rytířů) — na prvním soudu na Pražském hradě ve velké síni od doby třetích hodinek až do nešpor; 1135 i v jiných dnech zasedali na soudě po celý měsíc a vynesli tam a vyhlásili mnohá právní ustanovení. A mezi jiným sou- hlasili a vyhlásili to, aby byl dáván panu císaři po celém království jeden celý plat na sv. Jiří, totiž polovina uprostřed postu, druhá polovina na svátek sv. Vavřince [10. srpna]. 1136 Téhož roku na svátek sv. Jiří [23. dubna] byla dána za zákonitou manželku paní Eva, vdova po panu Zdeslavu Tluksovi z Buřenic, panu Jindřichovi řečenému Zajímač z Jevišovic, který tehdy držel a vlastnil klášter sv. Prokopa, 11371 a tak byla k němu dovezena i se svými věcmi. Téhož roku kolem svátku sv. apoštolů Filipa a Jakuba [I. května] byl Roháč z Dubé se svými spolčenci na hoře zvané Sión, kterou takto nazval sám Roháč a zbudoval na ní nový hrad, obležen panem Hynkem z Pirkštejna seděním v Ratajích a v Polné, tehdy hofmistrem a minc- mistrem pana císaře dříve řečeného, s lidmi pana císaře a pražskými měšťany a téhož roku byl v pondělí před svátkem Narození Panny Marie [2. září] dobyt šturmem, zajat a odveden a s ním polský rytíř Vyšek, kněz Martin a ostatní. 138r Téhož roku zasedali o suchých dnech před svátkem sv. Trojice [od 22. května] a po dalších čtrnáct dní podruhé pan císař a svrchu psaní páni a rytíři na Pražském hradě, vyhlásili a usnesli mnoho výnosů, právních ustanovení i rozsudků mezi obyvateli 1139 Čech. Téhož roku, totiž 1437, po svátku sv. Jana Křtitele [po 24. čer- venci] odjel pan Zikmund, svrchu psaný císař, z města Prahy do Chebu k jednání s míšeňským markrabětem a s vévodou Janem Bavorským, aby vrátili hrady a města patřící ke Koruně české, a po pěti nedělích se vrátil do Prahy. ]140 Dále téhož roku ve středu po sv. Markétě [17. července] zemřel slovutný rytíř Mikeš z Lidic seděním v Kozolupech, purkrabí na Karl- štejně, a byl pohřben v kostele sv. Palmacia. 1141 Téhož dne přibyl do Prahy slavnostní vyslanec Uhrů a podal prav- divou zprávu, že vojska Uhrů, Čechů, Moravanů a Poláků, shromáždě- ná ve velkém počtu, přemohla v bitvě 31421 mnoho Turků a pohanů v síle dobře čtyřiceti tisíc a více. Mezi těmi Uhry byl jakýsi hejtman
Strana 279
Pankrác. Kolem Nanebevzetí Panny Marie [15. srpna] přivezli Uhři panu císaři do Prahy čtyři velitele řečených pohanů v poutech. Roku atd. 1437 v neděli na den Narození Panny Marie [8. září] lidé pana císaře přivezli do Prahy Roháče s polským rytířem Vyškem, s knězem Martinem řečeným Prostředkem, s jakýmsi Zeleným, nej- lepším dělostřelcem, s jeho purkrabím z hory Siónu a s jinými šestačty- řiceti zajatci. Ihned byli dovedeni na radnici na mučení, byli těžce mu- čeni a nazítří v pondělí oběšeni, Roháč v pozlacených řetězech a pásu, ostatní v rezivých řetězech a pět z nich v červeném šatu. Bylo jich třiapadesát, protože sedm z nich bylo zajato už dříve, totiž Jindříšek, Baba, Hrdinka, Žídek a další jejich spolčenci. Roku atd. 1437 v týdnu před svátkem sv. Martina [4.—10. listo- padu] přepadl jakýsi muž zvaný Pardus, ]1431 kdysi hejtman vojska sirotků, který měl tři sta a více jezdců a neví se kolik pěších, město zvané Litovel na Moravě a již se ho málem zmocnil. Ale někteří měšťané vy- stoupili na kterousi věž a nakonec přišli Olomoučtí, ještě téhož dne vnikli po žebřících do města, tam jezdci dostali dvě stě devadesát tři koně, pobili mnoho nepřátel, téměř sto padesát jich zajali a třetího dne z nich dvacet oběsili. Pardus s devatenácti muži unikl, ale nazítří byl se všemi svými spolčenci pod hradem zajat. Olomoučtí jim odebrali koně, ... v neděli den zbraně, stříbro, šaty i vozy. Zajati byli Jeníkův syn ]144r před sv. Martinem dne 10. listopadu. Téhož roku v neděli před sv. Martinem odjel ráno výše psaný pan císař z Prahy do Znojma 11451 s velkým průvodem a s paní Barborou, uherskou a českou královnou, a s nimi hrabě Celský. Měl dobře tisíc jezdců, přes sto vozů a několik set pěších. Dále téhož roku, totiž 1437, o třiadvacáté hodině 1148 v pondělí nazítří po svátku Početí Panny Marie [9. prosince] výše psaný císař pan Zikmund v tomtéž městě Znojmě odešel v Pánu z tohoto světa přede- vším pro onemocnění palce na noze. Kéž se Všemohoucí slituje nad jeho duší nyní i na věky! Bylo to za pontifikátu nejsvětějšího otce v Kristu pana papeže Evžena IV., roku 1437, indikce atd., dne 9. prosince. A byl odvezen do Uher a pohřben v Novohradě. Dále léta Páně 1438 byl po svrchu řečeném císaři Zikmundovi, králi uherském, českém atd. zvolen uherským králem nejjasnější kníže a pán, pan Albrecht, vévoda rakouský, který měl za manželku urozenou paní, paní Alžbětu, dceru pana císaře, a byl v Uhrách na obvyklém místě s velkou slávou korunován při zachování všech zvyklostí. A téhož roku na jaře ]147 byl voliteli svaté říše římské zvolen králem římským. Ještě téhož roku přijel v neděli po Nanebevstoupení Páně [25. květ- na] a v tom týdnu do Jihlavy a tam byl českými pány, totiž panem Oldřichem z Rožmberka, pány Menhartem a Janem z Hradce, zmíněným panem Krušinou ze Švamberka, panem Janem z Rýzmburka jinak ze Skály, panem Jindřichem ze Stráže a dále zemany, totiž Buria- nem z Gutštejna, Zbyňkem z Kocova a zmíněnými Leskovcem, Malov- cem, Rabštejnem, 11481 panem Jindřichem z Plavna a měšťany praž- skými, kouřimskými, kutnohorskými a z mnoha jiných měst i dalšími 278 279
Pankrác. Kolem Nanebevzetí Panny Marie [15. srpna] přivezli Uhři panu císaři do Prahy čtyři velitele řečených pohanů v poutech. Roku atd. 1437 v neděli na den Narození Panny Marie [8. září] lidé pana císaře přivezli do Prahy Roháče s polským rytířem Vyškem, s knězem Martinem řečeným Prostředkem, s jakýmsi Zeleným, nej- lepším dělostřelcem, s jeho purkrabím z hory Siónu a s jinými šestačty- řiceti zajatci. Ihned byli dovedeni na radnici na mučení, byli těžce mu- čeni a nazítří v pondělí oběšeni, Roháč v pozlacených řetězech a pásu, ostatní v rezivých řetězech a pět z nich v červeném šatu. Bylo jich třiapadesát, protože sedm z nich bylo zajato už dříve, totiž Jindříšek, Baba, Hrdinka, Žídek a další jejich spolčenci. Roku atd. 1437 v týdnu před svátkem sv. Martina [4.—10. listo- padu] přepadl jakýsi muž zvaný Pardus, ]1431 kdysi hejtman vojska sirotků, který měl tři sta a více jezdců a neví se kolik pěších, město zvané Litovel na Moravě a již se ho málem zmocnil. Ale někteří měšťané vy- stoupili na kterousi věž a nakonec přišli Olomoučtí, ještě téhož dne vnikli po žebřících do města, tam jezdci dostali dvě stě devadesát tři koně, pobili mnoho nepřátel, téměř sto padesát jich zajali a třetího dne z nich dvacet oběsili. Pardus s devatenácti muži unikl, ale nazítří byl se všemi svými spolčenci pod hradem zajat. Olomoučtí jim odebrali koně, ... v neděli den zbraně, stříbro, šaty i vozy. Zajati byli Jeníkův syn ]144r před sv. Martinem dne 10. listopadu. Téhož roku v neděli před sv. Martinem odjel ráno výše psaný pan císař z Prahy do Znojma 11451 s velkým průvodem a s paní Barborou, uherskou a českou královnou, a s nimi hrabě Celský. Měl dobře tisíc jezdců, přes sto vozů a několik set pěších. Dále téhož roku, totiž 1437, o třiadvacáté hodině 1148 v pondělí nazítří po svátku Početí Panny Marie [9. prosince] výše psaný císař pan Zikmund v tomtéž městě Znojmě odešel v Pánu z tohoto světa přede- vším pro onemocnění palce na noze. Kéž se Všemohoucí slituje nad jeho duší nyní i na věky! Bylo to za pontifikátu nejsvětějšího otce v Kristu pana papeže Evžena IV., roku 1437, indikce atd., dne 9. prosince. A byl odvezen do Uher a pohřben v Novohradě. Dále léta Páně 1438 byl po svrchu řečeném císaři Zikmundovi, králi uherském, českém atd. zvolen uherským králem nejjasnější kníže a pán, pan Albrecht, vévoda rakouský, který měl za manželku urozenou paní, paní Alžbětu, dceru pana císaře, a byl v Uhrách na obvyklém místě s velkou slávou korunován při zachování všech zvyklostí. A téhož roku na jaře ]147 byl voliteli svaté říše římské zvolen králem římským. Ještě téhož roku přijel v neděli po Nanebevstoupení Páně [25. květ- na] a v tom týdnu do Jihlavy a tam byl českými pány, totiž panem Oldřichem z Rožmberka, pány Menhartem a Janem z Hradce, zmíněným panem Krušinou ze Švamberka, panem Janem z Rýzmburka jinak ze Skály, panem Jindřichem ze Stráže a dále zemany, totiž Buria- nem z Gutštejna, Zbyňkem z Kocova a zmíněnými Leskovcem, Malov- cem, Rabštejnem, 11481 panem Jindřichem z Plavna a měšťany praž- skými, kouřimskými, kutnohorskými a z mnoha jiných měst i dalšími 278 279
Strana 280
pány a zemany zvolen králem českým a v pátek nazítří po svátku Božího těla, což bylo v pátek před sv. Vítem, dne 13. června v hodině nešpor- ní 1149 uveden s velkou slávou a přijat jako pán ve městě Praze. Téhož roku v neděli na den sv. apoštolů Petra a Pavla 1. července o třetí hodině 1150 byl řečený pan Albrecht v chrámu a kapli sv. Víta 1151[ korunován za krále českého. Při této korunovaci nesli před ním pod nebesy korunu pan Oldřich z Rožmberka, pan Menhart z Hradce, nejvyšší pražský purkrabí, pan Mikuláš řečený Zajíc z Házm- burka jinak z Kosti, nejvyšší sudí Království českého, a pan Hanuš z Ko- lovrat jinak z Krašova. Tito čtyři nesli před řečeným králem korunu tak, že ji každý držel na své straně, žezlo pak nesl pan Václav z Micha- lovic, tehdy generální převor řádu sv. Jana Jeruzalémského v Čechách, řečený Krušina z Kumburka meč a pan Jan z Rýzmburka jinak z Rábí zlaté jablko s křížem před korunovací i po ní. Přítomni byli pan Zikmund z Děčína, pan Jan Krušina, pan Jindřich z Vartenberka, pánové Jan a Oldřich z Hradce, pan Petr z Abršpachu, ze Švamberka, pánové Vilém a Albert z Pernštejna, pan Jindřich ze Stráže, pan Mikuláš z Borotína a mnozí jiní páni, purkmistr a konšelé Starého, Nového i Menšího Města pražského. Krále korunoval biskup olomoucký, neboť pražské arcibiskupství bylo tehdy neobsazeno; přítomni byli páni biskupové coutanský a litomyšlský a přemnoho jiných prelátů, pánů a měšťanů Království českého, hrabě Celský a hrabě ze Šauemberku, pán z Wallsee a velmi mnozí páni z Rakouska a z Uher. A hned asi desátý den po té korunovaci vtrhli do Čech jacísi Po- láci, 1521 vévoda z Ostroroha Poznaňský a Jan z Tenčína prý s pěti tisíci jezdců, s knězem Bedřichem, který tehdy držel město Kolín, s výše psaným Janem Čapkem, Janem z Rousínova, Benešem z Mokrovous i s jinými Čechy, svými spolčenci, a hlavně s pomocí královniných měst a pana Hynka z Pirkštejna jinak z Rataj řečeného Ptáček, a způsobili proti řečenému králi v různých krajích Království českého mnoho škod loupením a ohněm. Téhož roku atd. 1438 v neděli po sv. Petru v okovech, dne 3. srpna vyjel dříve řečený pan král se všemi hrabaty, barony, pány, rytíři, ze- many, měšťany a jejich výše psanými představiteli z města Prahy proti řečeným Polákům a s nimi spolčeným Čechům do pole k Říčanům. Na pomoc mu přišel markrabě míšeňský se dvěma tisíci jezdců a třemi tisíci pěších. Sledovali řečené Poláky až před město Tábor a ve středu bezpro- středně následující, 6. srpna, se položili táborem proti řečenému městu a proti Polákům. A v úterý před Nanebevzetím [12. srpna] vzali krá- lovští Polákům a táborským vozy, spálili je a pobili mnoho lidí. Téhož roku po sv. Petru v okovech, dne 4. srpna, vypověděl pan Aleš ze Šternberka na Hrádku dopisem nepřátelství panu Menhartovi a jeho lidem a jeho syn Petr se svými lidmi podobně ohlásil nepřátelství. Téhož roku v sobotu den před svátkem Matouše Evangelisty [20. září] se vrátil pan král Albrecht zároveň s míšeňským markrabětem a Pražany od Tábora do Prahy. 11531 A potom odjel ihned míšeňský markrabě se svým doprovodem a vojskem a zamířil do Míšně. A pan
pány a zemany zvolen králem českým a v pátek nazítří po svátku Božího těla, což bylo v pátek před sv. Vítem, dne 13. června v hodině nešpor- ní 1149 uveden s velkou slávou a přijat jako pán ve městě Praze. Téhož roku v neděli na den sv. apoštolů Petra a Pavla 1. července o třetí hodině 1150 byl řečený pan Albrecht v chrámu a kapli sv. Víta 1151[ korunován za krále českého. Při této korunovaci nesli před ním pod nebesy korunu pan Oldřich z Rožmberka, pan Menhart z Hradce, nejvyšší pražský purkrabí, pan Mikuláš řečený Zajíc z Házm- burka jinak z Kosti, nejvyšší sudí Království českého, a pan Hanuš z Ko- lovrat jinak z Krašova. Tito čtyři nesli před řečeným králem korunu tak, že ji každý držel na své straně, žezlo pak nesl pan Václav z Micha- lovic, tehdy generální převor řádu sv. Jana Jeruzalémského v Čechách, řečený Krušina z Kumburka meč a pan Jan z Rýzmburka jinak z Rábí zlaté jablko s křížem před korunovací i po ní. Přítomni byli pan Zikmund z Děčína, pan Jan Krušina, pan Jindřich z Vartenberka, pánové Jan a Oldřich z Hradce, pan Petr z Abršpachu, ze Švamberka, pánové Vilém a Albert z Pernštejna, pan Jindřich ze Stráže, pan Mikuláš z Borotína a mnozí jiní páni, purkmistr a konšelé Starého, Nového i Menšího Města pražského. Krále korunoval biskup olomoucký, neboť pražské arcibiskupství bylo tehdy neobsazeno; přítomni byli páni biskupové coutanský a litomyšlský a přemnoho jiných prelátů, pánů a měšťanů Království českého, hrabě Celský a hrabě ze Šauemberku, pán z Wallsee a velmi mnozí páni z Rakouska a z Uher. A hned asi desátý den po té korunovaci vtrhli do Čech jacísi Po- láci, 1521 vévoda z Ostroroha Poznaňský a Jan z Tenčína prý s pěti tisíci jezdců, s knězem Bedřichem, který tehdy držel město Kolín, s výše psaným Janem Čapkem, Janem z Rousínova, Benešem z Mokrovous i s jinými Čechy, svými spolčenci, a hlavně s pomocí královniných měst a pana Hynka z Pirkštejna jinak z Rataj řečeného Ptáček, a způsobili proti řečenému králi v různých krajích Království českého mnoho škod loupením a ohněm. Téhož roku atd. 1438 v neděli po sv. Petru v okovech, dne 3. srpna vyjel dříve řečený pan král se všemi hrabaty, barony, pány, rytíři, ze- many, měšťany a jejich výše psanými představiteli z města Prahy proti řečeným Polákům a s nimi spolčeným Čechům do pole k Říčanům. Na pomoc mu přišel markrabě míšeňský se dvěma tisíci jezdců a třemi tisíci pěších. Sledovali řečené Poláky až před město Tábor a ve středu bezpro- středně následující, 6. srpna, se položili táborem proti řečenému městu a proti Polákům. A v úterý před Nanebevzetím [12. srpna] vzali krá- lovští Polákům a táborským vozy, spálili je a pobili mnoho lidí. Téhož roku po sv. Petru v okovech, dne 4. srpna, vypověděl pan Aleš ze Šternberka na Hrádku dopisem nepřátelství panu Menhartovi a jeho lidem a jeho syn Petr se svými lidmi podobně ohlásil nepřátelství. Téhož roku v sobotu den před svátkem Matouše Evangelisty [20. září] se vrátil pan král Albrecht zároveň s míšeňským markrabětem a Pražany od Tábora do Prahy. 11531 A potom odjel ihned míšeňský markrabě se svým doprovodem a vojskem a zamířil do Míšně. A pan
Strana 281
Petr, syn pana Alše ze Šternberka jinak z Holic, kteří oba tehdy drželi hrad Hrádek, nepřátelsky pronásledovali z řečeného hradu se dvěma sty a více jezdců a s měšťany žateckými a lounskými, jichž bylo, jak se po- vídalo, jezdců i pěších na vozech i s jejich spolčenci čtyři tisíce, řečeného markraběte, který tehdy přenocoval v Lovosicích. V úterý nazítří po sv. Mořici [23. září] ho horlivě a usilovně pronásledovali. On se však při tom pronásledování obrátil, svedl bitvu, pobil podle toho, co se říkalo, patnáct set mužů a čtrnáct set a více jich podle pověstí odvedl do Míšně do zajetí. To se stalo mezi Mostem a Bílinou u vesnice Želenic. Téhož roku a léta jel řečený pan král Albrecht do Vratislavi jednat s polským králem o dohodu, ale nedospěli k výsledku. Z Prahy nastoupil cestu v úterý před sv. Vojtěchem [21. října]. 1154 Dále léta Páně 1439 oblehli Turci a pohané hrad despotův Stříbr- ník ]155 blízko uherských hranic. Výše psaný král pak odjel z Vratisla- vi do Uher, a když se tam shromáždila uherská vojska, postupoval proti řečeným Turkům chtěje hrad osvobodit, ale nemohl to učinit pro ja- kousi vodu, takže hrad byl dobyt a obsazen Turky. Řečený král se pak vrátil do Uher a odtud chtěl jet do Rakouska a pak do Čech. Ale když přijel z Budína do Nesmile 1156 sedm mil od Budína, zemřel na choro- bu zvanou červená nemoc, ]157 na niž ulehl před několika týdny asi týden po sv. Havlu [23. října]. Ať jeho duše odpočívá ve svatém pokoji, protože byl dobrý, i když Němec, odvážný a milosrdný. Téhož roku nazítří po svátku sv. Martina [12. listopadu] začala veliká zima, jaká nebyla třicet let, a téměř nepřetržitě trvaly velké mrazy, sníh a chladna až do svátku sv. Ambrože [4. dubna] a déle. Téhož roku 1158 byl veliký sněm šlechty, pánů, rytířů, panošů, zemanů a měst v městě Praze kolem svátku Očištění Panny Marie [2. února] a trval čtyři neděle pro jakési neshody mezi mistrem Janem Rokycanou a jinými kněžími, ale nakonec se všichni spolu pěkně do- hodli. Rovněž léta Páně 1440 kolem svátku sv. Jana [24. června] a po něm byl v Praze velký sněm pánů, nižší šlechty, měst a duchovních o volbě českého krále, kde zvolili ze sebe dvanáct pánů, osm rytířů a zemanů, kterési zástupce měst a mistra Jana Rokycanu, ]159 aby zvolili krále. Téhož roku v pátek po svátku sv. Jakuba [29. července] se udála velká zrada města Prahy tak, že — jak se pravdivě říkalo — Beneš z Mokrovous, Kolda, ]160[ Svejkar a Šof 11611 s kterýmisi lidmi kněze Bedřicha, jenž tehdy držel Kolín, se svými spolčenci, kteří byli smluveni s některými lidmi ze Starého i Nového Města pražského, vylomili mříž 11821 poblíž brány zvané Poříčská nad kanálem, kterým byla při- váděna voda hradbou Nového Města, prošli Novým Městem v počtu prý tří set a více a došli až ke staroměstské bráně nejbližší královu dvoru. Tam volali na vrátného, aby otevřel, že prý vezou na trh ryby, a rychle, aby se nezdržovali. Protože však byl vrátný tehdy nemocen, poslal manželku, aby jim otevřela. Když však žena sešla dolů, otevřela závoru, ale ještě než sňala řetěz, podívala se skulinou a spatřila, že tam stojí mnoho ozbrojenců s kopími a jinými zbraněmi. Hned zase zastrčila zá- 280 I 281
Petr, syn pana Alše ze Šternberka jinak z Holic, kteří oba tehdy drželi hrad Hrádek, nepřátelsky pronásledovali z řečeného hradu se dvěma sty a více jezdců a s měšťany žateckými a lounskými, jichž bylo, jak se po- vídalo, jezdců i pěších na vozech i s jejich spolčenci čtyři tisíce, řečeného markraběte, který tehdy přenocoval v Lovosicích. V úterý nazítří po sv. Mořici [23. září] ho horlivě a usilovně pronásledovali. On se však při tom pronásledování obrátil, svedl bitvu, pobil podle toho, co se říkalo, patnáct set mužů a čtrnáct set a více jich podle pověstí odvedl do Míšně do zajetí. To se stalo mezi Mostem a Bílinou u vesnice Želenic. Téhož roku a léta jel řečený pan král Albrecht do Vratislavi jednat s polským králem o dohodu, ale nedospěli k výsledku. Z Prahy nastoupil cestu v úterý před sv. Vojtěchem [21. října]. 1154 Dále léta Páně 1439 oblehli Turci a pohané hrad despotův Stříbr- ník ]155 blízko uherských hranic. Výše psaný král pak odjel z Vratisla- vi do Uher, a když se tam shromáždila uherská vojska, postupoval proti řečeným Turkům chtěje hrad osvobodit, ale nemohl to učinit pro ja- kousi vodu, takže hrad byl dobyt a obsazen Turky. Řečený král se pak vrátil do Uher a odtud chtěl jet do Rakouska a pak do Čech. Ale když přijel z Budína do Nesmile 1156 sedm mil od Budína, zemřel na choro- bu zvanou červená nemoc, ]157 na niž ulehl před několika týdny asi týden po sv. Havlu [23. října]. Ať jeho duše odpočívá ve svatém pokoji, protože byl dobrý, i když Němec, odvážný a milosrdný. Téhož roku nazítří po svátku sv. Martina [12. listopadu] začala veliká zima, jaká nebyla třicet let, a téměř nepřetržitě trvaly velké mrazy, sníh a chladna až do svátku sv. Ambrože [4. dubna] a déle. Téhož roku 1158 byl veliký sněm šlechty, pánů, rytířů, panošů, zemanů a měst v městě Praze kolem svátku Očištění Panny Marie [2. února] a trval čtyři neděle pro jakési neshody mezi mistrem Janem Rokycanou a jinými kněžími, ale nakonec se všichni spolu pěkně do- hodli. Rovněž léta Páně 1440 kolem svátku sv. Jana [24. června] a po něm byl v Praze velký sněm pánů, nižší šlechty, měst a duchovních o volbě českého krále, kde zvolili ze sebe dvanáct pánů, osm rytířů a zemanů, kterési zástupce měst a mistra Jana Rokycanu, ]159 aby zvolili krále. Téhož roku v pátek po svátku sv. Jakuba [29. července] se udála velká zrada města Prahy tak, že — jak se pravdivě říkalo — Beneš z Mokrovous, Kolda, ]160[ Svejkar a Šof 11611 s kterýmisi lidmi kněze Bedřicha, jenž tehdy držel Kolín, se svými spolčenci, kteří byli smluveni s některými lidmi ze Starého i Nového Města pražského, vylomili mříž 11821 poblíž brány zvané Poříčská nad kanálem, kterým byla při- váděna voda hradbou Nového Města, prošli Novým Městem v počtu prý tří set a více a došli až ke staroměstské bráně nejbližší královu dvoru. Tam volali na vrátného, aby otevřel, že prý vezou na trh ryby, a rychle, aby se nezdržovali. Protože však byl vrátný tehdy nemocen, poslal manželku, aby jim otevřela. Když však žena sešla dolů, otevřela závoru, ale ještě než sňala řetěz, podívala se skulinou a spatřila, že tam stojí mnoho ozbrojenců s kopími a jinými zbraněmi. Hned zase zastrčila zá- 280 I 281
Strana 282
cotßu zygnɇ ſaċiii baſnn eſkimbeb/gHlugvp Aioß obliga� addaut Giá vouċ ſebobieuni nu cfála venk=wicet iudimáwiciy Mepotku pc ��auc cuanymiaduane Bbbe ſzienyguidtut Pricc áMⱥ eſtniſatuß pſpfuſfina Giicß aboi wuteniioyneá onuß cullikHudai i/vlnu. Aeká bi ßnácut wputo ádká cniodlá aliquio2 Ki kmwwiⱥ/cſukßkz wßteoi tpo veko �dc pkiake ſßikie/ Coá Kẃá ßyckⱥ Rzueſác bbo utki�iw Rfialekra máknániś Aáeſiáns Vßu ßɇt coPme/ t a Denii me tpelē Avionis eqe cłáuſwce wikiuß kßu piá ápuuac He cmpeticⱥ vnl paciarrpokſk amima ſukuⱥ we�an wo ßéripeuc/ámde máknu wi/Qnác eſk ádlo mſlićilaſQne ſác popuá �wßßnowoſanid te admiakmaniu magis traßie/gpáć/ ádkwiu ſw/quiá niwweſipa� C�e Btbn/ſ videkc/ a/ ágouß pſona kui suc paſw zpiá Sepati ne wućictz kgilis Yitiwáſ ſkeááe uſh nicko Auuß wnáig ut t�o áſwgi kate koßaßebvſpaczſy pBa ati4iQni ſhib ipßatiſeib qweſkß h áá voci Kiittz/dhquáácz áám /cwandłe I dokg nit ſwntwy áddálA ka peáiżiu Sáu/yodke Swittz/pac Aid ádißan dáßabicn Oneik áo pocaſkiá áká Rie/ a� cawiſepáł teriqkámu Má váitypaty iſuy eaá p apky) CázMiiy &tko §(8i pQɇá LegiiiCciy bz e�álá pßuzu�ko rpewictz io Abdaé áheáſnrut uotu ytine�e/acaRaRiuetauſ= Afiicicicf/ ukalkus dawis źpánácć abaſ
cotßu zygnɇ ſaċiii baſnn eſkimbeb/gHlugvp Aioß obliga� addaut Giá vouċ ſebobieuni nu cfála venk=wicet iudimáwiciy Mepotku pc ��auc cuanymiaduane Bbbe ſzienyguidtut Pricc áMⱥ eſtniſatuß pſpfuſfina Giicß aboi wuteniioyneá onuß cullikHudai i/vlnu. Aeká bi ßnácut wputo ádká cniodlá aliquio2 Ki kmwwiⱥ/cſukßkz wßteoi tpo veko �dc pkiake ſßikie/ Coá Kẃá ßyckⱥ Rzueſác bbo utki�iw Rfialekra máknániś Aáeſiáns Vßu ßɇt coPme/ t a Denii me tpelē Avionis eqe cłáuſwce wikiuß kßu piá ápuuac He cmpeticⱥ vnl paciarrpokſk amima ſukuⱥ we�an wo ßéripeuc/ámde máknu wi/Qnác eſk ádlo mſlićilaſQne ſác popuá �wßßnowoſanid te admiakmaniu magis traßie/gpáć/ ádkwiu ſw/quiá niwweſipa� C�e Btbn/ſ videkc/ a/ ágouß pſona kui suc paſw zpiá Sepati ne wućictz kgilis Yitiwáſ ſkeááe uſh nicko Auuß wnáig ut t�o áſwgi kate koßaßebvſpaczſy pBa ati4iQni ſhib ipßatiſeib qweſkß h áá voci Kiittz/dhquáácz áám /cwandłe I dokg nit ſwntwy áddálA ka peáiżiu Sáu/yodke Swittz/pac Aid ádißan dáßabicn Oneik áo pocaſkiá áká Rie/ a� cawiſepáł teriqkámu Má váitypaty iſuy eaá p apky) CázMiiy &tko §(8i pQɇá LegiiiCciy bz e�álá pßuzu�ko rpewictz io Abdaé áheáſnrut uotu ytine�e/acaRaRiuetauſ= Afiicicicf/ ukalkus dawis źpánácć abaſ
Strana 283
voru, zavolala na muže a muž na měšťany. Když křik zesílil, útočníci ze strachu ustoupili touž dírou, protože měli větší počet svých spolčenců, jízdních i pěších, před hradbou Nového Města pražského. Avšak jakýsi Ambrož, měšťan Starého Města z domu U bílého zvonu, ]1631 se dal na útěk a cestou byl chycen a druhý z domu U bílého medvěda proti koleji ]1641 byl také chycen ve městě. Po dlouhém mučení byli odsouze- ni jako zrádci a nakonec po několika dnech bez milosti sťati každý před svým domem. Téhož roku atd. totiž 1440, v úterý 4. října den před oktávem sv. Václava byli pro výše psanou zradu a spiknutí sťati před staroměst- ským pranýřem o polednách, jak bylo vyvoláváno biřici, jakýsi Matěj řečený Smolař a uzdař Ondrášek, měšťané Starého Města. Téhož roku v sobotu po svátku sv. Františka [8. října] zajal pan Oldřich, syn pana Menharta z Hradce, na příkaz svého otce Zikmunda Bolechovce, donedávna purkrabího na Karlštejně, a vsadil ho do vězení na hradě; po patnácti týdnech byl propuštěn. Ještě téhož dne odjel pan Oldřich z Karlštejna do Jindřichova Hradce, na Karlštejně pak zůstal jako purkrabí Jakub z Řitky. Dále léta Páně 1441 se konal o suchých dnech postních [od 8. břez- na] v Praze velký sněm knížat, pánů, rytířů, zemanů a měst, aby jednal o příštím králi. A téhož roku ve čtvrtek den před Zvěstováním Panny Marie [23. března] byla silná vichřice od půlnoci až do příštího večera po celý den, takže strhla v kraji kolem Karlštejna mnoho domů, stodol a sta- vení. Téhož roku v pátek nazítří po sv. Vítu a po Božím těle [16. června] po menší slavnosti zapálil místní švec městečko Buda pod Karlštejnem a úplně shořelo, takže pod hradem zůstal toliko jediný dům; a tehdy byl pan Menhart ve Vídni u královny, vdovy po králi Albrechtovi. Léta Páně atd. 1441 kolem velikonočních svátků vtrhlo velké množ- ství Turků do Uher do Sedmihradska a chtěli ten kraj obsadit. Tamní šlechtici a Uhři se shromáždili, vrhli se na ně a pobili jich kolem pat- nácti tisíc, ostatní utekli. Tak psali z těch končin jako jistou zprávu panu Menhartovi. Téhož roku ve středu před sv. Janem [21. června] odjel pan Men- hart a rytíř Jakoubek 1185 z Prahy do Vídně ke královně Alžbětě. Rovněž v té době odjel nejjasnější kníže a pán, pan vévoda rakous- ký 118e do Cách ke korunovaci za krále římského. Toho roku také byly mezi svátky sv. Prokopa a sv. Markéty [4.—13. července] jakési mlhy a kouře, na jaké si lidé nikdy zdřívějška nevzpomínali, takže se v Čechách jevilo ráno a večer slunce jako krvavé, a trvalo to deset dni. Téhož roku bylo na jaře a v létě veliké sucho, jaké nebylo mnoho let, protože nepršelo od svátku sv. Jiří [23. dubna] až do sv. Jana [24. červ- na], a pro to sucho bylo mnohých plodin, totiž ječmene, hrachu, ovsa i sena málo a byly slabé. Dále léta Páně 1442 zemřela v den před Narozením Páně [24. pro- 282 283 Začátek Husova traktátu De matrimonio.
voru, zavolala na muže a muž na měšťany. Když křik zesílil, útočníci ze strachu ustoupili touž dírou, protože měli větší počet svých spolčenců, jízdních i pěších, před hradbou Nového Města pražského. Avšak jakýsi Ambrož, měšťan Starého Města z domu U bílého zvonu, ]1631 se dal na útěk a cestou byl chycen a druhý z domu U bílého medvěda proti koleji ]1641 byl také chycen ve městě. Po dlouhém mučení byli odsouze- ni jako zrádci a nakonec po několika dnech bez milosti sťati každý před svým domem. Téhož roku atd. totiž 1440, v úterý 4. října den před oktávem sv. Václava byli pro výše psanou zradu a spiknutí sťati před staroměst- ským pranýřem o polednách, jak bylo vyvoláváno biřici, jakýsi Matěj řečený Smolař a uzdař Ondrášek, měšťané Starého Města. Téhož roku v sobotu po svátku sv. Františka [8. října] zajal pan Oldřich, syn pana Menharta z Hradce, na příkaz svého otce Zikmunda Bolechovce, donedávna purkrabího na Karlštejně, a vsadil ho do vězení na hradě; po patnácti týdnech byl propuštěn. Ještě téhož dne odjel pan Oldřich z Karlštejna do Jindřichova Hradce, na Karlštejně pak zůstal jako purkrabí Jakub z Řitky. Dále léta Páně 1441 se konal o suchých dnech postních [od 8. břez- na] v Praze velký sněm knížat, pánů, rytířů, zemanů a měst, aby jednal o příštím králi. A téhož roku ve čtvrtek den před Zvěstováním Panny Marie [23. března] byla silná vichřice od půlnoci až do příštího večera po celý den, takže strhla v kraji kolem Karlštejna mnoho domů, stodol a sta- vení. Téhož roku v pátek nazítří po sv. Vítu a po Božím těle [16. června] po menší slavnosti zapálil místní švec městečko Buda pod Karlštejnem a úplně shořelo, takže pod hradem zůstal toliko jediný dům; a tehdy byl pan Menhart ve Vídni u královny, vdovy po králi Albrechtovi. Léta Páně atd. 1441 kolem velikonočních svátků vtrhlo velké množ- ství Turků do Uher do Sedmihradska a chtěli ten kraj obsadit. Tamní šlechtici a Uhři se shromáždili, vrhli se na ně a pobili jich kolem pat- nácti tisíc, ostatní utekli. Tak psali z těch končin jako jistou zprávu panu Menhartovi. Téhož roku ve středu před sv. Janem [21. června] odjel pan Men- hart a rytíř Jakoubek 1185 z Prahy do Vídně ke královně Alžbětě. Rovněž v té době odjel nejjasnější kníže a pán, pan vévoda rakous- ký 118e do Cách ke korunovaci za krále římského. Toho roku také byly mezi svátky sv. Prokopa a sv. Markéty [4.—13. července] jakési mlhy a kouře, na jaké si lidé nikdy zdřívějška nevzpomínali, takže se v Čechách jevilo ráno a večer slunce jako krvavé, a trvalo to deset dni. Téhož roku bylo na jaře a v létě veliké sucho, jaké nebylo mnoho let, protože nepršelo od svátku sv. Jiří [23. dubna] až do sv. Jana [24. červ- na], a pro to sucho bylo mnohých plodin, totiž ječmene, hrachu, ovsa i sena málo a byly slabé. Dále léta Páně 1442 zemřela v den před Narozením Páně [24. pro- 282 283 Začátek Husova traktátu De matrimonio.
Strana 284
since] v Uhrách v Rábu vznešená kněžna a paní, paní Alžběta, dcera pana císaře Zikmunda a manželka pana Albrechta, krále římského, uherské- ho, českého atd., a zanechala po sobě dvě dcery a syna Ladislava ve věku kolem tří let, zaslouženě krále a zákonného dědice Uher a Čech. Téhož roku začal být kolem svátku Všech svatých [1. listopad] velký mráz, bylo mnoho sněhu a ledu a to trvalo až do roku 1443. A tehdy byl velký nedostatek sena i ovsa a cesty byly špatné pro přílišné množství sněhu. Dále toho roku 1443 zemřel kolem svátku Narození Panny Ma- rie [8. září] slovutný Jakub z Ritky, purkrabí hradu Karlštejna. Téhož roku kolem svátku sv. Václava [28. září] jeli páni šlechtici a zástupci měst do Vídně ke králi římskému k jednání o králi českém. PŘÍPISKY KE KRONICE BARTOŠKA Z DRAHONIC Dále léta Páně 1444 ]1671 v pátek na den sv. Stanislava [8. května] byl český král Václav zajat v Berouně panem Joštem, markrabětem morav- ským, a zemskými pány, odveden na Pražský hrad a potom do Rakous a po přátelském vyjednávání propuštěn. Roku 1397 na svatodušní pondělí [I1. června] byli pobiti páni na Karlštejně. 188r Roku 1401 kolem svátku sv. Jakuba leželi před Prahou proti panu Václavovi, českému králi, moravský markrabě Jošt, markrabata míšeňská, pražský arcibiskup Volfram a čeští páni hned po svátku sv. Jakuba. 1169r Dále léta Páně 1399 kolem sv. Jana byl pan Václav, král český, zajat svým rodným bratrem Zikmundem, králem uherským, a dopraven do Vídně. ]170r Léta Páně 1451 byl položen základ nové věže na Novém Městě v sobotu před Květnou nedělí [17. dubna]. Léta Páně 1464 byl položen základ nové věže na Malé Straně u Saského domu na místě, kde býval dům ševce Kuneše, a to ve čtvrtek den před sv. Urbanem; a byl to čtvrtek před svátkem sv. Trojice 1171[ [24. května]. Léta Páně 1450 bylo římské milostivé léto. 11721 Téhož roku v pátek po svátku sv. Jiljí [4. září] jel pan Jiří z Podě- brad do Míšně s velkým vojskem jezdců i pěších a s množstvím vozů, způsobili velkou škodu, vypálili celou zemi a ve čtvrtek před sv. Havlem [15. října] dobyli města zvaného Gera a zmocnili se tam velké kořisti. Po uzavření dohody s míšeňským panovníkem se vrátili do Prahy s vel- kou kořistí v úterý před svátkem Všech svatých [27. října]. 1173 Téhož roku na sv. Kateřinu [25. listopadu] byl v Praze velký sněm. 11741 Roku 1452 shořela na den sv. Jakuba apoštola většího [25. července] jedna část kaple Betlémské.
since] v Uhrách v Rábu vznešená kněžna a paní, paní Alžběta, dcera pana císaře Zikmunda a manželka pana Albrechta, krále římského, uherské- ho, českého atd., a zanechala po sobě dvě dcery a syna Ladislava ve věku kolem tří let, zaslouženě krále a zákonného dědice Uher a Čech. Téhož roku začal být kolem svátku Všech svatých [1. listopad] velký mráz, bylo mnoho sněhu a ledu a to trvalo až do roku 1443. A tehdy byl velký nedostatek sena i ovsa a cesty byly špatné pro přílišné množství sněhu. Dále toho roku 1443 zemřel kolem svátku Narození Panny Ma- rie [8. září] slovutný Jakub z Ritky, purkrabí hradu Karlštejna. Téhož roku kolem svátku sv. Václava [28. září] jeli páni šlechtici a zástupci měst do Vídně ke králi římskému k jednání o králi českém. PŘÍPISKY KE KRONICE BARTOŠKA Z DRAHONIC Dále léta Páně 1444 ]1671 v pátek na den sv. Stanislava [8. května] byl český král Václav zajat v Berouně panem Joštem, markrabětem morav- ským, a zemskými pány, odveden na Pražský hrad a potom do Rakous a po přátelském vyjednávání propuštěn. Roku 1397 na svatodušní pondělí [I1. června] byli pobiti páni na Karlštejně. 188r Roku 1401 kolem svátku sv. Jakuba leželi před Prahou proti panu Václavovi, českému králi, moravský markrabě Jošt, markrabata míšeňská, pražský arcibiskup Volfram a čeští páni hned po svátku sv. Jakuba. 1169r Dále léta Páně 1399 kolem sv. Jana byl pan Václav, král český, zajat svým rodným bratrem Zikmundem, králem uherským, a dopraven do Vídně. ]170r Léta Páně 1451 byl položen základ nové věže na Novém Městě v sobotu před Květnou nedělí [17. dubna]. Léta Páně 1464 byl položen základ nové věže na Malé Straně u Saského domu na místě, kde býval dům ševce Kuneše, a to ve čtvrtek den před sv. Urbanem; a byl to čtvrtek před svátkem sv. Trojice 1171[ [24. května]. Léta Páně 1450 bylo římské milostivé léto. 11721 Téhož roku v pátek po svátku sv. Jiljí [4. září] jel pan Jiří z Podě- brad do Míšně s velkým vojskem jezdců i pěších a s množstvím vozů, způsobili velkou škodu, vypálili celou zemi a ve čtvrtek před sv. Havlem [15. října] dobyli města zvaného Gera a zmocnili se tam velké kořisti. Po uzavření dohody s míšeňským panovníkem se vrátili do Prahy s vel- kou kořistí v úterý před svátkem Všech svatých [27. října]. 1173 Téhož roku na sv. Kateřinu [25. listopadu] byl v Praze velký sněm. 11741 Roku 1452 shořela na den sv. Jakuba apoštola většího [25. července] jedna část kaple Betlémské.
Strana 285
Léta Páně 1453 byl sťat Václav řečený Duršmíd v pondělí 1453 den před svátkem sv. apoštolů Filipa a Jakuba [30. dubna]. 1175 Téhož roku v pátek před Narozením Panny Marie byl stat pan Jan ze Smiřic. ]1761 Téhož roku 1453 ve středu před svátkem Šimona a Judy [24. října] přijel do Prahy v 21 hodin ]1771 král Ladislav a byl korunován za krále českého na den Šimona a Judy [28. října] uvedeného roku. Byl ve věku čtrnácti let. Zikmundovi bylo dva a půl roku. 1178r Dále léta Páně 1457 přijel král Ladislav do Prahy na den sv. Michala a bylo to ve středu [29. září]. Týž král Ladislav zemřel na den sv. Kle- menta [23. listopadu] ve 23 hodin 117 a byl pohřben s velkou slávou na Pražském hradě v pátek na den sv. Kateřiny [25. listopadu] téhož roku. Dále 1180 pan Hanuš dobyl města Příbrami dobře ohrazeného nejprve za mne Bartoška] v úterý před velikonocemi [18. března] r. 1421 a pobral mnoho obilí, sladu a spíže. Roku 1422 v úterý po Květné neděli [7. dubna] dobyl pan Hanuš Příbrami po druhé, zajal tam Chlevce Slamyda a Štěpánka z Myslína, jezdci vzali dvaačtyřicet koní a přes dvacet zajatců. Dále dobyl pan Hanuš Příbrami po třetí a ve dvou týdnech se zmocnil i tvrze. Dále dobyl 11811 pan Hanuš Příbrami po čtvrté, když tam byli za- biti Parcifal, Václav, přítel Bohuslavův, a Surovec. Také r. 1422 na svátek sv. Vavřince [10. srpna] se pan Hanuš úto- kem zmocnil hradu Křivoklátu, zajal tam Absolona Bělobočka z Chříče a Fridrichova syna Jana z Valče s jinými padesáti muži. Dále téhož roku brzy potom obsadil hrad Křivoklát Absolonův bratr Žibřid a pan Hanuš ho jel brzy nato obléhat. Když je viděl Žibřid přijíždět, utekl z řečeného hradu stranou k Rakovníku. Dále pan Hanuš dobyl útokem města Rakovníka s řečeným Alšem ze Šternberka a město vypálili, avšak nedokázali obsadit kostel. Dále když zmíněný Žibřid utekl z hradu Křivoklátu do města Ra- kovníka, tehdy ho pan Hanuš s lidmi řečeného pana Alše do Rakovníka pronásledovali, on však před nimi utekl dál do Žatce a páni se svými lidmi dobývali město Rakovník i jeho kostel jako pevnou tvrz. Dále dobyli pan Hanuš s panem Vilémem ze Švihova města Březni- ce, dobře opevněného dřevěnými hradbami, a vypálili je. Dále roku 1424 přemohl pan Hanuš v bitvě v polích u vesnice Hlu- boše lidi Zmrzlíkovy, totiž Absolona a Kovaříka s osmnácti jezdci a asi třemi sty pěšími a zajal tam šestnáct vojáků a sto patnáct příbramských měšťanů laiků s jejich zbraněmi, ostatní pak utekli do lesů. Dále jeho lidé a s nimi Bartošek] a lidé dříve zmíněného pana Alše, když leželi před Karlštejnem, zajali v boji u kostela Borku v polích pana rytíře Jana Sršně, Stanislava Poraje a Jana Kočovského s jinými dvanácti Poláky. Dále zajali lidé pana Hanuše, totiž Bohuslávek a Bartošek, i dalších čtyřiadvacet Poláků, když vedli Janka Předborova a Parcifala k obléhá- 284 285
Léta Páně 1453 byl sťat Václav řečený Duršmíd v pondělí 1453 den před svátkem sv. apoštolů Filipa a Jakuba [30. dubna]. 1175 Téhož roku v pátek před Narozením Panny Marie byl stat pan Jan ze Smiřic. ]1761 Téhož roku 1453 ve středu před svátkem Šimona a Judy [24. října] přijel do Prahy v 21 hodin ]1771 král Ladislav a byl korunován za krále českého na den Šimona a Judy [28. října] uvedeného roku. Byl ve věku čtrnácti let. Zikmundovi bylo dva a půl roku. 1178r Dále léta Páně 1457 přijel král Ladislav do Prahy na den sv. Michala a bylo to ve středu [29. září]. Týž král Ladislav zemřel na den sv. Kle- menta [23. listopadu] ve 23 hodin 117 a byl pohřben s velkou slávou na Pražském hradě v pátek na den sv. Kateřiny [25. listopadu] téhož roku. Dále 1180 pan Hanuš dobyl města Příbrami dobře ohrazeného nejprve za mne Bartoška] v úterý před velikonocemi [18. března] r. 1421 a pobral mnoho obilí, sladu a spíže. Roku 1422 v úterý po Květné neděli [7. dubna] dobyl pan Hanuš Příbrami po druhé, zajal tam Chlevce Slamyda a Štěpánka z Myslína, jezdci vzali dvaačtyřicet koní a přes dvacet zajatců. Dále dobyl pan Hanuš Příbrami po třetí a ve dvou týdnech se zmocnil i tvrze. Dále dobyl 11811 pan Hanuš Příbrami po čtvrté, když tam byli za- biti Parcifal, Václav, přítel Bohuslavův, a Surovec. Také r. 1422 na svátek sv. Vavřince [10. srpna] se pan Hanuš úto- kem zmocnil hradu Křivoklátu, zajal tam Absolona Bělobočka z Chříče a Fridrichova syna Jana z Valče s jinými padesáti muži. Dále téhož roku brzy potom obsadil hrad Křivoklát Absolonův bratr Žibřid a pan Hanuš ho jel brzy nato obléhat. Když je viděl Žibřid přijíždět, utekl z řečeného hradu stranou k Rakovníku. Dále pan Hanuš dobyl útokem města Rakovníka s řečeným Alšem ze Šternberka a město vypálili, avšak nedokázali obsadit kostel. Dále když zmíněný Žibřid utekl z hradu Křivoklátu do města Ra- kovníka, tehdy ho pan Hanuš s lidmi řečeného pana Alše do Rakovníka pronásledovali, on však před nimi utekl dál do Žatce a páni se svými lidmi dobývali město Rakovník i jeho kostel jako pevnou tvrz. Dále dobyli pan Hanuš s panem Vilémem ze Švihova města Březni- ce, dobře opevněného dřevěnými hradbami, a vypálili je. Dále roku 1424 přemohl pan Hanuš v bitvě v polích u vesnice Hlu- boše lidi Zmrzlíkovy, totiž Absolona a Kovaříka s osmnácti jezdci a asi třemi sty pěšími a zajal tam šestnáct vojáků a sto patnáct příbramských měšťanů laiků s jejich zbraněmi, ostatní pak utekli do lesů. Dále jeho lidé a s nimi Bartošek] a lidé dříve zmíněného pana Alše, když leželi před Karlštejnem, zajali v boji u kostela Borku v polích pana rytíře Jana Sršně, Stanislava Poraje a Jana Kočovského s jinými dvanácti Poláky. Dále zajali lidé pana Hanuše, totiž Bohuslávek a Bartošek, i dalších čtyřiadvacet Poláků, když vedli Janka Předborova a Parcifala k obléhá- 284 285
Strana 286
286 287 ní hradu Karlštejna, a vzali jim dvaadvacet samostřílů; ostatní utekli. Také byli s panem Hanušem v boji v kraji slánském u tvrze, 11821 které málem nedobyli, a také při útoku u Tachlovic. Dále roku 1421 jsme dobyli z Pražského hradu kostel ve Stodůl- kách, kam se nepřátelé utekli, a zajali jsme tam s panem Albertem z Beš- kovic a panem Švábem šestnáct vojáků s koňmi. Rovněž jsme přemohli v brodě na Malé Straně v Praze vozky s lidmi, které vezli do Prahy, v počtu dobře padesáti a vzali jsme jim přes třicet koní. Také jsme v poli porazili pana Fridricha Kolovrata z Libštejna, zajali jsme tam čtyřicet vojáků a dvaačtyřicet jezdeckých koní u vesnice Chrustenic. Řečený pan Hanuš s jinými dobyl také předměstí, dosti pěkného a pevného, v Klatovech. Rovněž přišel se svými lidmi dvakrát do Plzně, aby ji bránil proti Žižkovi a pronásledoval Žižku až do Kralovic. Jednou také přišel se svými lidmi do Stříbra a odrazil odtamtud nepřátele, kteří leželi před Gutštejnem a potom před Stříbrem. A tehdy také od nich spolu s jinými osvobodil Horšovský Týn. Dále 11831 léta Páně 1310 byl korunován král Jan, otec Karlův, a byl po svém korunování živ šestatřicet let. Téhož léta byla žena krále Jana a poslední dcera Václava Druhého Eliška, dědička Království českého, provdána za Jana, syna císaře římského Jindřicha Sedmého. Léta páně 1316 se narodil král Karel 14. května. Jméno přijal při biřmo- vání od krále Karla Francouzského, neboť při křtu byl pojmenován Václav. Dále léta Páně 1318 se narodil druhý syn Přemysl. 1184 Léta Páně 1322 se narodil Jan, otec markraběte. 1185 Léta Páně 1323 se narodily dvě dcery dvojčata Anna a Alžběta v krajině bavorské. ]186 Dále léta Páně 1330 zemřela Eliška, královna česká a polská, ve stáří devětatřiceti let, ale kralovala dvacátý rok. Léta Páně 1340 byl král Jan oslepen. Léta Páně 1344 byl zvolen Arnošt, první arcibiskup. Toho roku byl založen nový pražský kostel; také byli ustanoveni mansionáři. Téhož léta došlo k založení biskupství litomyšlského. Téhož léta se pobořil pražský most na den sv. Blažeje [3. února]. Dále byl léta Páně 1346 zvolen král Karel. Téhož léta byly v zemi české kobylky a snědly všechno osení. Dále léta Páně 1347 bylo potvrzeno všechno umění sboru pražské- ho. — Téhož léta byl korunován Karel se svou manželkou za krále českého. — Téhož léta zemřel Ludvík, který se podepisoval král řím- ský. ]1871 — Téhož léta byly založeny kláštery karmelitánů a Na Slo- vanech. ]188r Dále léta Páně 1348 bylo založeno Nové Město pražské. Téhož léta bylo veliké zemětřesení o nešporách na den Obrácení sv. Pavla [25. ledna].
286 287 ní hradu Karlštejna, a vzali jim dvaadvacet samostřílů; ostatní utekli. Také byli s panem Hanušem v boji v kraji slánském u tvrze, 11821 které málem nedobyli, a také při útoku u Tachlovic. Dále roku 1421 jsme dobyli z Pražského hradu kostel ve Stodůl- kách, kam se nepřátelé utekli, a zajali jsme tam s panem Albertem z Beš- kovic a panem Švábem šestnáct vojáků s koňmi. Rovněž jsme přemohli v brodě na Malé Straně v Praze vozky s lidmi, které vezli do Prahy, v počtu dobře padesáti a vzali jsme jim přes třicet koní. Také jsme v poli porazili pana Fridricha Kolovrata z Libštejna, zajali jsme tam čtyřicet vojáků a dvaačtyřicet jezdeckých koní u vesnice Chrustenic. Řečený pan Hanuš s jinými dobyl také předměstí, dosti pěkného a pevného, v Klatovech. Rovněž přišel se svými lidmi dvakrát do Plzně, aby ji bránil proti Žižkovi a pronásledoval Žižku až do Kralovic. Jednou také přišel se svými lidmi do Stříbra a odrazil odtamtud nepřátele, kteří leželi před Gutštejnem a potom před Stříbrem. A tehdy také od nich spolu s jinými osvobodil Horšovský Týn. Dále 11831 léta Páně 1310 byl korunován král Jan, otec Karlův, a byl po svém korunování živ šestatřicet let. Téhož léta byla žena krále Jana a poslední dcera Václava Druhého Eliška, dědička Království českého, provdána za Jana, syna císaře římského Jindřicha Sedmého. Léta páně 1316 se narodil král Karel 14. května. Jméno přijal při biřmo- vání od krále Karla Francouzského, neboť při křtu byl pojmenován Václav. Dále léta Páně 1318 se narodil druhý syn Přemysl. 1184 Léta Páně 1322 se narodil Jan, otec markraběte. 1185 Léta Páně 1323 se narodily dvě dcery dvojčata Anna a Alžběta v krajině bavorské. ]186 Dále léta Páně 1330 zemřela Eliška, královna česká a polská, ve stáří devětatřiceti let, ale kralovala dvacátý rok. Léta Páně 1340 byl král Jan oslepen. Léta Páně 1344 byl zvolen Arnošt, první arcibiskup. Toho roku byl založen nový pražský kostel; také byli ustanoveni mansionáři. Téhož léta došlo k založení biskupství litomyšlského. Téhož léta se pobořil pražský most na den sv. Blažeje [3. února]. Dále byl léta Páně 1346 zvolen král Karel. Téhož léta byly v zemi české kobylky a snědly všechno osení. Dále léta Páně 1347 bylo potvrzeno všechno umění sboru pražské- ho. — Téhož léta byl korunován Karel se svou manželkou za krále českého. — Téhož léta zemřel Ludvík, který se podepisoval král řím- ský. ]1871 — Téhož léta byly založeny kláštery karmelitánů a Na Slo- vanech. ]188r Dále léta Páně 1348 bylo založeno Nové Město pražské. Téhož léta bylo veliké zemětřesení o nešporách na den Obrácení sv. Pavla [25. ledna].
Strana 287
nata Pri Pie- he oſkea sa. Owáß= peſ 9 tcſowe ne Riáá ká Pnuz oze vakaha6. fuct ucipe vtet - plad no Ccydák Aē æfkáaⱥ= Fane Enuscees (uſ? Seneë chenec SynByfali 8Rdſá papa i cpuc I= W envaernn Rotineá ci isnae-Vegeszplkpe6 ſeca vec n Bomo áicae Mſiſet- spakzng ees tplfv kyn. zpvcctvit a o ☞on Sázknce wietácue M AxcoßAy fcaas e tp1i ewiie= vHalie.A Parea Loua huus ravoia V actniſe dy Vewiaiue N pſwác ápopkuſⱥw= vika aka vbonice va= Pyalogo ocowiA TVec vj ſna thlog &sc RBa Nwes pritt pz np P Štít víry Jeronýma Pražského. pater voo & filius ☞
nata Pri Pie- he oſkea sa. Owáß= peſ 9 tcſowe ne Riáá ká Pnuz oze vakaha6. fuct ucipe vtet - plad no Ccydák Aē æfkáaⱥ= Fane Enuscees (uſ? Seneë chenec SynByfali 8Rdſá papa i cpuc I= W envaernn Rotineá ci isnae-Vegeszplkpe6 ſeca vec n Bomo áicae Mſiſet- spakzng ees tplfv kyn. zpvcctvit a o ☞on Sázknce wietácue M AxcoßAy fcaas e tp1i ewiie= vHalie.A Parea Loua huus ravoia V actniſe dy Vewiaiue N pſwác ápopkuſⱥw= vika aka vbonice va= Pyalogo ocowiA TVec vj ſna thlog &sc RBa Nwes pritt pz np P Štít víry Jeronýma Pražského. pater voo & filius ☞
Strana 288
288 I 289 Téhož roku zemřela Blanka. ]18 Téhož roku uzavřela s králem sňatek Anna. 11901 Dále léta Páně 1349 přišli do země mrskači. Téhož roku 11911 bylo přenesení svátosti římské. Dále léta Páně 1350 začalo první milostivé léto v Římě. Léta Páně 1351 došlo k založení řeholních kanovníků. 11921 Dále léta Páně 1354 byl korunován král Karel. ]1931 Léta Páně 1361 se narodil král Václav v Norimberku a tam byl i pokřtěn. Dále léta Páně 1364 se narodila Alžběta, 11941 císařovna a královna česká. Dále léta Páně 1365 bylo přeneseno do Prahy tělo svatého Zikmun- da den před sv. Václavem [27. září] z města Agauna. Dále léta Páně 1366 se narodila první dcera Anna, královna anglická. Léta Páně 1368 se narodil Zikmund, král uherský, na slabiku va le ti. [14. února] 11951 Dále léta Páně 1370 se narodil kníže Jan, markrabě lužický. Dále léta Páně 1370 vyhořelo město Slaný a uhořelo v něm mnoho lidí na den sv. Pankráce [12. května]. Dále léta Páně 1374 byla v Praze zátopa až k prahu sv. Jiljí v neděli před masopustem [12. února]. Téhož roku první neděli v postě [19. úno- ra] byla velká voda až po sv. Linharta. Ta voda poškodila mnoho do- brých domů a také mlýny pobrala. Dále léta Páně 1378 zemřel císař Karel den před sv. Ondřejem [29. listopadu] a téhož dne shořel špitál u mostu v Praze a uhořelo něco chudých. Dále léta Páně 1380 začal o svaté panně Markétě [13. července] v Čechách mor a byl po vší české zemi až do podzimu. Dále léta Páně 1388 byli v Praze upáleni židé a jejich domy zbořeny. Dále léta Páně 1387 byl korunován král Zikmund na krále uherské- ho. Dále léta Páně 1392 den před sv. Mikulášem [5. prosince] byla okolo Prahy velká voda, pobrala mlýny a okolo špitálu bylo ve sklepích plno vody. Dále léta Páně 1397 byl král Václav na sv. Stanislava [8. května] zajat zemskými pány a propuštěn po patnácti nedělích, a to propuštění sjednal jeho bratr Jan, vévoda zhořelecký. Dále léta Páně 1399 na den sv. Mikuláše [6. prosince] shořelo mno- ho odění i mnoho jiných věcí na radnici na Starém Městě. Léta Páně 1404 byl pověšen Zúl v týdnu po sv. Prokopu [5.—11. července]. Toho léta, kdy markrabě moravský Jošt s dvěma míšeňskými mar- krabími leželi u Prahy, ve středu po velikonocích [6. dubna] zemřel Jan z Drahonic, otec Bartoškův, a byl pohřben v kostele v Příbrami před prostředním oltářem za arcibiskupa kněze Volframa, který také ležel před Prahou proti králi Václavovi. Dále léta Páně 1407 začala na den sv. Martina [11. listopadu] v Če-
288 I 289 Téhož roku zemřela Blanka. ]18 Téhož roku uzavřela s králem sňatek Anna. 11901 Dále léta Páně 1349 přišli do země mrskači. Téhož roku 11911 bylo přenesení svátosti římské. Dále léta Páně 1350 začalo první milostivé léto v Římě. Léta Páně 1351 došlo k založení řeholních kanovníků. 11921 Dále léta Páně 1354 byl korunován král Karel. ]1931 Léta Páně 1361 se narodil král Václav v Norimberku a tam byl i pokřtěn. Dále léta Páně 1364 se narodila Alžběta, 11941 císařovna a královna česká. Dále léta Páně 1365 bylo přeneseno do Prahy tělo svatého Zikmun- da den před sv. Václavem [27. září] z města Agauna. Dále léta Páně 1366 se narodila první dcera Anna, královna anglická. Léta Páně 1368 se narodil Zikmund, král uherský, na slabiku va le ti. [14. února] 11951 Dále léta Páně 1370 se narodil kníže Jan, markrabě lužický. Dále léta Páně 1370 vyhořelo město Slaný a uhořelo v něm mnoho lidí na den sv. Pankráce [12. května]. Dále léta Páně 1374 byla v Praze zátopa až k prahu sv. Jiljí v neděli před masopustem [12. února]. Téhož roku první neděli v postě [19. úno- ra] byla velká voda až po sv. Linharta. Ta voda poškodila mnoho do- brých domů a také mlýny pobrala. Dále léta Páně 1378 zemřel císař Karel den před sv. Ondřejem [29. listopadu] a téhož dne shořel špitál u mostu v Praze a uhořelo něco chudých. Dále léta Páně 1380 začal o svaté panně Markétě [13. července] v Čechách mor a byl po vší české zemi až do podzimu. Dále léta Páně 1388 byli v Praze upáleni židé a jejich domy zbořeny. Dále léta Páně 1387 byl korunován král Zikmund na krále uherské- ho. Dále léta Páně 1392 den před sv. Mikulášem [5. prosince] byla okolo Prahy velká voda, pobrala mlýny a okolo špitálu bylo ve sklepích plno vody. Dále léta Páně 1397 byl král Václav na sv. Stanislava [8. května] zajat zemskými pány a propuštěn po patnácti nedělích, a to propuštění sjednal jeho bratr Jan, vévoda zhořelecký. Dále léta Páně 1399 na den sv. Mikuláše [6. prosince] shořelo mno- ho odění i mnoho jiných věcí na radnici na Starém Městě. Léta Páně 1404 byl pověšen Zúl v týdnu po sv. Prokopu [5.—11. července]. Toho léta, kdy markrabě moravský Jošt s dvěma míšeňskými mar- krabími leželi u Prahy, ve středu po velikonocích [6. dubna] zemřel Jan z Drahonic, otec Bartoškův, a byl pohřben v kostele v Příbrami před prostředním oltářem za arcibiskupa kněze Volframa, který také ležel před Prahou proti králi Václavovi. Dále léta Páně 1407 začala na den sv. Martina [11. listopadu] v Če-
Strana 289
chách veliká zima, takže lidé hynuli zimou na cestách, a trvala ustavičně až do sv. Valentina [14. února] nebo i do sv. Petra v postě [22. února]. A potom na druhý rok, totiž 1408, jsem jel v týdnu po Hromnicích do Vlach. Léta Páně 1196 1411 na svátek sv. Václava [28. září] zemřel pan Zbyněk z Házmburka, pražský arcibiskup, v městě Prešpurku a byl po- hřben na Hradě pražském. Roku 1409 v úterý o velikonocích [9. dubna] zemřela paní Přiba. Kéž se Pán nad ní slituje! Léta Páně 1410 byla svedena 15. července velká bitva mezi králem polským a pruskými křižovníky ]1971 V té bitvě zvítězil král a jeho lidé pobili v téže bitvě, jak říkali pravdomluvní svědkové, kteří tam byli pří- tomni, představeného řádu, šest set křižovníků a šest tisíc rytířů, panošů a lidí v jejich službách; nakonec uprchli poražení do hradu Malbolku, pronásledováni knížetem Vitoldem a králem Tatarů. Dále léta Páně 1420 den před Očištěním Panny Marie [I. února] zemřela paní Anna, vdova po Janu z Drahonic, Bartoškova matka, a byla pohřbena ve Skřípli v kostele před hlavním oltářem. Kéž se všemohoucí Bůh slituje nad její duší a uvede ji do života věčného! Amen.
chách veliká zima, takže lidé hynuli zimou na cestách, a trvala ustavičně až do sv. Valentina [14. února] nebo i do sv. Petra v postě [22. února]. A potom na druhý rok, totiž 1408, jsem jel v týdnu po Hromnicích do Vlach. Léta Páně 1196 1411 na svátek sv. Václava [28. září] zemřel pan Zbyněk z Házmburka, pražský arcibiskup, v městě Prešpurku a byl po- hřben na Hradě pražském. Roku 1409 v úterý o velikonocích [9. dubna] zemřela paní Přiba. Kéž se Pán nad ní slituje! Léta Páně 1410 byla svedena 15. července velká bitva mezi králem polským a pruskými křižovníky ]1971 V té bitvě zvítězil král a jeho lidé pobili v téže bitvě, jak říkali pravdomluvní svědkové, kteří tam byli pří- tomni, představeného řádu, šest set křižovníků a šest tisíc rytířů, panošů a lidí v jejich službách; nakonec uprchli poražení do hradu Malbolku, pronásledováni knížetem Vitoldem a králem Tatarů. Dále léta Páně 1420 den před Očištěním Panny Marie [I. února] zemřela paní Anna, vdova po Janu z Drahonic, Bartoškova matka, a byla pohřbena ve Skřípli v kostele před hlavním oltářem. Kéž se všemohoucí Bůh slituje nad její duší a uvede ji do života věčného! Amen.
Strana 290
Strana 291
MIKULÁŠ BISKUPEC Z PELHŘIMOVA KRONIKA OBSAHUJÍCÍ PŘI TÁBORSKÝCH KNĚŽÍ A JEJÍ NAPADÁNÍ ZE STRANY PRAŽSKÝCH MISTRŮ
MIKULÁŠ BISKUPEC Z PELHŘIMOVA KRONIKA OBSAHUJÍCÍ PŘI TÁBORSKÝCH KNĚŽÍ A JEJÍ NAPADÁNÍ ZE STRANY PRAŽSKÝCH MISTRŮ
Strana 292
PŘEDMLUVA Prvotní východní církev od svého počátku jako ona královna, která prý stála po králově pravici oděna zlatým, pestře vyšitým rouchem, povznesla se svým rozhodováním v náboženství a první paprsky svého světla vysla- la do západních zemí; avšak od doby zrádného Antikrista, konajícího hned od času apoštolů mystérium nepravosti až do našich časů, kdy svět už stárne a den se schyluje k večeru, utrpěla zatmění a začala mířit k zá- padu, ba přímo dospěla k vášnivé vzrušenosti. Tu ona, která dříve pevně odolávala, jsouc zkušená v boji, otřesena častými nápory útisků a nevědouc o vymrštěném kopí zuřivého nepřítele, byla oslabena kla- mavým přemlouváním lžiproroků i lákadly tělesné rozkoše a do nich bědně zapletena, a proto těžce raněna podlehla nepříteli: hnůj na sebe nabrala ona, která byla vychovávána v hedvábných rouchách barvy šaf- ránu. Proto ji Bůh opustil jako loubí na vinici a jako přístřešek v okur- kovém poli. Ona však v některých svých údech jako v řídkých prutech po skončení vinobraní a jako v několika málo olivách po spálení olivového stromu dosud přetrvává mezi kovadlinou a kladivem jako Job v zemi Uz a Lot na území Sodomských, jako lilie mezi trním, a je nucena volat: „O vy všichni, kteří jdete cestou kolem, slyšte a vizte, je-li bolest jako bo- lest má! Jak ztemnělo zlato, jak se proměnila nejlepší barva, rozmetány byly kameny svatyně na počátku všech cest! Vychovala a povznesla jsem syny, oni však mnou pohrdli. Nenazývejte mne Noemi, to je Krás- ná, ale nazývejte mne Mara, protože všemohoucí Pán mne naplnil hořkostí. Když nepřestávala ubohá vdova rozvrácená bouří volat tato a po- dobná slova, skláněla se na kolena před milosrdným Bohem a neustávala tlouci bez ustání na jeho dveře, shlédl Pán na její sklíčenost a pokoru a probudil ve slavném Království českém své věrné služebníky, kazatele svého slova, kteří pozorovali takové znetvoření církve, jak je uvedeno, a pak začali po příkladu Nehemiáše, J oplakávajícího opuštěnost města Jeruzaléma a chrámu i spálení jeho bran, truchlit a velmi se rmou- tit i uvažovat o jeho znovuzbudování a přemýšlet v rozmanitých úzkos- tech, zda by mohli nějak pomoci lidem svedeným Antikristem. Tito mužové napomínali lid stavů vyšších i nižších, pobízeli jej různými výzvami podle zákona Božího, 121 a protože byli schopní a rozumní v činech i slovech, za krátký čas přiměli mnohé k souhlasu s pravdou evangelia, neboť Bůh jim pomáhal a skýtal kázáním svých vyslanců hoj- nou milost. Sémě slova Božího totiž padlo na dobrou a úrodnou půdu z milosti Boha, který propůjčil svým služebníkům kázajícím evangelium slova velké síly. A proto v důsledku jejich věrné kazatelské činnosti se mnozí, jak vysvitne v průběhu níže vypsané historie, ve slavném Krá- lovství českém a Markrabství moravském pozdvihli pro dobro a byli pro pravdu vystaveni velkým protivenstvím. Ten pak, kdo o těchto věcech vydává svědectví a napsal tuto kroni- ku, ví, že je to pravda a že se věci udály právě tak mezi stranami, které budou napříště jmenovány, a to od doby, kdy kázal mistr Jan Hus svaté
PŘEDMLUVA Prvotní východní církev od svého počátku jako ona královna, která prý stála po králově pravici oděna zlatým, pestře vyšitým rouchem, povznesla se svým rozhodováním v náboženství a první paprsky svého světla vysla- la do západních zemí; avšak od doby zrádného Antikrista, konajícího hned od času apoštolů mystérium nepravosti až do našich časů, kdy svět už stárne a den se schyluje k večeru, utrpěla zatmění a začala mířit k zá- padu, ba přímo dospěla k vášnivé vzrušenosti. Tu ona, která dříve pevně odolávala, jsouc zkušená v boji, otřesena častými nápory útisků a nevědouc o vymrštěném kopí zuřivého nepřítele, byla oslabena kla- mavým přemlouváním lžiproroků i lákadly tělesné rozkoše a do nich bědně zapletena, a proto těžce raněna podlehla nepříteli: hnůj na sebe nabrala ona, která byla vychovávána v hedvábných rouchách barvy šaf- ránu. Proto ji Bůh opustil jako loubí na vinici a jako přístřešek v okur- kovém poli. Ona však v některých svých údech jako v řídkých prutech po skončení vinobraní a jako v několika málo olivách po spálení olivového stromu dosud přetrvává mezi kovadlinou a kladivem jako Job v zemi Uz a Lot na území Sodomských, jako lilie mezi trním, a je nucena volat: „O vy všichni, kteří jdete cestou kolem, slyšte a vizte, je-li bolest jako bo- lest má! Jak ztemnělo zlato, jak se proměnila nejlepší barva, rozmetány byly kameny svatyně na počátku všech cest! Vychovala a povznesla jsem syny, oni však mnou pohrdli. Nenazývejte mne Noemi, to je Krás- ná, ale nazývejte mne Mara, protože všemohoucí Pán mne naplnil hořkostí. Když nepřestávala ubohá vdova rozvrácená bouří volat tato a po- dobná slova, skláněla se na kolena před milosrdným Bohem a neustávala tlouci bez ustání na jeho dveře, shlédl Pán na její sklíčenost a pokoru a probudil ve slavném Království českém své věrné služebníky, kazatele svého slova, kteří pozorovali takové znetvoření církve, jak je uvedeno, a pak začali po příkladu Nehemiáše, J oplakávajícího opuštěnost města Jeruzaléma a chrámu i spálení jeho bran, truchlit a velmi se rmou- tit i uvažovat o jeho znovuzbudování a přemýšlet v rozmanitých úzkos- tech, zda by mohli nějak pomoci lidem svedeným Antikristem. Tito mužové napomínali lid stavů vyšších i nižších, pobízeli jej různými výzvami podle zákona Božího, 121 a protože byli schopní a rozumní v činech i slovech, za krátký čas přiměli mnohé k souhlasu s pravdou evangelia, neboť Bůh jim pomáhal a skýtal kázáním svých vyslanců hoj- nou milost. Sémě slova Božího totiž padlo na dobrou a úrodnou půdu z milosti Boha, který propůjčil svým služebníkům kázajícím evangelium slova velké síly. A proto v důsledku jejich věrné kazatelské činnosti se mnozí, jak vysvitne v průběhu níže vypsané historie, ve slavném Krá- lovství českém a Markrabství moravském pozdvihli pro dobro a byli pro pravdu vystaveni velkým protivenstvím. Ten pak, kdo o těchto věcech vydává svědectví a napsal tuto kroni- ku, ví, že je to pravda a že se věci udály právě tak mezi stranami, které budou napříště jmenovány, a to od doby, kdy kázal mistr Jan Hus svaté
Strana 293
paměti, i nadále, jak to líčí sled historie, aby tomu i čtenáři věřili, a snažně prosí všechny, kdo budou tuto níže psanou historii číst nebo ji číst uslyší a slyšíce jí porozumějí, aby mu prominuli, najdou-li v ní něco sepsáno neuhlazeně. A jestliže se některému vzdělanci nebude toto jeho dílo líbit snad proto, že se vyjadřuje všedně více než se sluší a bez vzletu, takovému čtenáři připomíná autor, že je chvályhodnější skryté věci ne- umělou řečí objasnit než zjevné filozofováním zatemnit, protože řeč dokonale vypracovaná je vždy nevítaná, neboť co se nesnadno vnímá sluchem, tíže se chápe rozumem. A proto ten, kdo píše lidově, tak chce rozvíjet svou řeč, aby kdokoli to uslyší, doufal v totéž a bude-li ho to náhodou dráždit, aby se od toho odvrátil. Kéž mu tedy Boží moudrost vnukne, co má pronést k chvále Jeho jména. A vězte čtenáři a poslu- chači, že nevypravuje nic nicotného, žádné lži, žádné tlachy, nýbrž jedině co je pravda, takže každý nezaujatý posuzovatel bude moci dů- kladně poznat při táborských kněží, kterou vedli proti některým praž- ským mistrům a kněžím při nich stojícím, a posoudit, zda útoky těch nistrů proti nim jsou oprávněné. 292 I. KNIHA 293 ZAČÍNÁ HISTORIE [1] ZAČÁTEK A PŘÍČINA ZAPOČETÍ SNĚMOVÁNÍ A SHROMÁŽDĚNÍ LIDU ČESKÉHO USILUJICÍHO O SVOBODU ZÁKONA BOŽIHO NEJPRVE SPOLEČNĚ, PAKAŽ K BOJIA PŘI O ČTYŘI ARTIKULE, ZA NĚŽ SE POSTAVILI Když darem Božím a z Boží milosti mistr Jan Hus, chvalné a — jak doufáme — svaté paměti, řádný bakalář 131 svatého Písma a kazatel naprosto věrný evangeliu, muž dobrý, spravedlivý, po mnoho let v Království českém chvalně proslulý svým životem, mravy i pověstí, učil pravdivě obyvatele království zákonu evangelií podle výkladů sva- tých učitelů církve, opírajících se opravdově o tento zákon, zanechal mnoho myšlenek ve svých spisech psaných latinským i národním jazy- kem, přičemž velmi důsledně odmítal všechny bludy a kacířství, neustále a věrně napomínal k jejich odmítání a rovněž ustavičně, pokud mu bylo možno, vybízel slovem, spisy i skutkem k míru a křesťanské lásce. A pro- to nechtěje zapřít Krista a jeho evangelium, raději podstoupil r. 1415 v Kostnici trest hrozné smrti. A když mistr Jeroným Pražský dobré pa- měti, muž, jehož výmluvnost plynula vždy jako pramen mléka, mistr svobodných umění na větším počtu univerzit a vynikající filozof, jehož pověst v mnoha zemích byla zvučná, věrný Bohu i národu českému, byl tamtéž hned následujího roku za vyznávání téhož evangelia a pro ha-
paměti, i nadále, jak to líčí sled historie, aby tomu i čtenáři věřili, a snažně prosí všechny, kdo budou tuto níže psanou historii číst nebo ji číst uslyší a slyšíce jí porozumějí, aby mu prominuli, najdou-li v ní něco sepsáno neuhlazeně. A jestliže se některému vzdělanci nebude toto jeho dílo líbit snad proto, že se vyjadřuje všedně více než se sluší a bez vzletu, takovému čtenáři připomíná autor, že je chvályhodnější skryté věci ne- umělou řečí objasnit než zjevné filozofováním zatemnit, protože řeč dokonale vypracovaná je vždy nevítaná, neboť co se nesnadno vnímá sluchem, tíže se chápe rozumem. A proto ten, kdo píše lidově, tak chce rozvíjet svou řeč, aby kdokoli to uslyší, doufal v totéž a bude-li ho to náhodou dráždit, aby se od toho odvrátil. Kéž mu tedy Boží moudrost vnukne, co má pronést k chvále Jeho jména. A vězte čtenáři a poslu- chači, že nevypravuje nic nicotného, žádné lži, žádné tlachy, nýbrž jedině co je pravda, takže každý nezaujatý posuzovatel bude moci dů- kladně poznat při táborských kněží, kterou vedli proti některým praž- ským mistrům a kněžím při nich stojícím, a posoudit, zda útoky těch nistrů proti nim jsou oprávněné. 292 I. KNIHA 293 ZAČÍNÁ HISTORIE [1] ZAČÁTEK A PŘÍČINA ZAPOČETÍ SNĚMOVÁNÍ A SHROMÁŽDĚNÍ LIDU ČESKÉHO USILUJICÍHO O SVOBODU ZÁKONA BOŽIHO NEJPRVE SPOLEČNĚ, PAKAŽ K BOJIA PŘI O ČTYŘI ARTIKULE, ZA NĚŽ SE POSTAVILI Když darem Božím a z Boží milosti mistr Jan Hus, chvalné a — jak doufáme — svaté paměti, řádný bakalář 131 svatého Písma a kazatel naprosto věrný evangeliu, muž dobrý, spravedlivý, po mnoho let v Království českém chvalně proslulý svým životem, mravy i pověstí, učil pravdivě obyvatele království zákonu evangelií podle výkladů sva- tých učitelů církve, opírajících se opravdově o tento zákon, zanechal mnoho myšlenek ve svých spisech psaných latinským i národním jazy- kem, přičemž velmi důsledně odmítal všechny bludy a kacířství, neustále a věrně napomínal k jejich odmítání a rovněž ustavičně, pokud mu bylo možno, vybízel slovem, spisy i skutkem k míru a křesťanské lásce. A pro- to nechtěje zapřít Krista a jeho evangelium, raději podstoupil r. 1415 v Kostnici trest hrozné smrti. A když mistr Jeroným Pražský dobré pa- měti, muž, jehož výmluvnost plynula vždy jako pramen mléka, mistr svobodných umění na větším počtu univerzit a vynikající filozof, jehož pověst v mnoha zemích byla zvučná, věrný Bohu i národu českému, byl tamtéž hned následujího roku za vyznávání téhož evangelia a pro ha-
Strana 294
294 295 nebné udání nepřátel svých i obyvatelů království beze všeho milo- srdenství odsouzen a stižen rozsudkem smrti, zakončil svůj život toutéž smrtí a podobně i mnozí jiní před nimi i po nich, duchovní i laikové, v Království českém a Markrabství moravském zahynuli pro vyznávání téže pravdy, tehdy v důsledku jejich pevnosti a navštívení Božího byli v Království českém a Markrabství moravském mnozí dobří věřící pod- níceni a získáni pro dobrou věc. Tak zvláště a zejména v roce 1419 docházelo k velikému shromažďování lidu na kterési hoře, J4 kam se tehdy lidé v určitých a stanovených dobách scházeli z mnoha krajů a měst, aby slyšeli slovo Boží a svobodně přijímali dospělí i s dětmi svá- tost oltářní. Tam z daru a milosti Boží působením věrného kázání slova Božího kněžími poznával prostý lid, jak byl falešným kn žstvem zave- den od pravé víry, křesťanského kultu, řádu a spravedlnosti, a viděl, že ve farnostech byla věrným kněžím odňata možnost svobodně rozsévat slovo Boží a podávat lidu Božímu svátost oltářní podle ustanovení Kristova. J51 Nechtěje pak setrvávat v onom svedení a maje důvěru v Pána a jeho pravdu, pořádal shromáždění s některými významnými lidmi rytířského stavu po horách a krajích s úmyslem zbožným a katolic- kým zvláště pro chválu Boží, svobodné hlásání jeho slova a pro přijímání svátosti oltářní, aby poznávajíce pravý zákon Boží opouštěli lžikněze a utíkali se ke Kristu, pravému učiteli spravedlnosti a reformátoru, a k jeho apoštolům, tak aby jimi napraveni mohli setrvat v pravém křes- ťanském řádu. A v těch dobách řečení kněží kázali a hlásali všemu lidu shromáž- děnému na horách jako usnesení tyto níže psané články: Za prvé, že kněží nemají vlastnit světským právem pole, úroky a po- zemské dědiny ani mít světské panování. Za druhé, že kněžím nemají být určovány povinně desátky, jež jsou dobrovolné, nýbrž že věřící křesťané mají věrně poskytovat svým kněžím pečujícím horlivě a účinně o jejich spásu vše, co nutně potřebují, ne podle zvyku židovského nebo konstantinovského, J nýbrž podle ustanovení Ježíše Krista a učení evangelií, hlásaného apoštoly. Za třetí, aby se kněží zákona milosti zřekli všeho světského panování nad poli, domy nebo věcmi, jež z toho titulu zabrali, a kdekoli budou bydlet, tam aby se zdržovali a žili podle evangelického způsobu a podle učeni Ježíše Krista; ačkoli v darovaných domech mohou řečení kněží, jsou-li vzorní, bydlet podle evangelického způsobu, avšak tak, že světské panování nad nimi jim bude prostě odňato a odebráno. Za čtvrté, že zákon evangelií sám o sobě dokonale stačí k řízení bojující církve bez starozákonních obřadů a ritů připojených lidmi doda- tečně, které urážejí a snižují týž zákon, brání mu a spasení víc škodí než prospívají. Za páté, že se věřící mají vyhýbat zlodějům a vyhlášeným lupičům pronikajícím do ovčince odjinud než skrze Krista a mají následovat pra- vého pastýře a slyšet jeho hlas, zatímco před cizími pastýři mají utíkat a jejich hlas neposlouchat. A tehdy neměl týž lid s kněžími s ním pracujícími v úmyslu vést
294 295 nebné udání nepřátel svých i obyvatelů království beze všeho milo- srdenství odsouzen a stižen rozsudkem smrti, zakončil svůj život toutéž smrtí a podobně i mnozí jiní před nimi i po nich, duchovní i laikové, v Království českém a Markrabství moravském zahynuli pro vyznávání téže pravdy, tehdy v důsledku jejich pevnosti a navštívení Božího byli v Království českém a Markrabství moravském mnozí dobří věřící pod- níceni a získáni pro dobrou věc. Tak zvláště a zejména v roce 1419 docházelo k velikému shromažďování lidu na kterési hoře, J4 kam se tehdy lidé v určitých a stanovených dobách scházeli z mnoha krajů a měst, aby slyšeli slovo Boží a svobodně přijímali dospělí i s dětmi svá- tost oltářní. Tam z daru a milosti Boží působením věrného kázání slova Božího kněžími poznával prostý lid, jak byl falešným kn žstvem zave- den od pravé víry, křesťanského kultu, řádu a spravedlnosti, a viděl, že ve farnostech byla věrným kněžím odňata možnost svobodně rozsévat slovo Boží a podávat lidu Božímu svátost oltářní podle ustanovení Kristova. J51 Nechtěje pak setrvávat v onom svedení a maje důvěru v Pána a jeho pravdu, pořádal shromáždění s některými významnými lidmi rytířského stavu po horách a krajích s úmyslem zbožným a katolic- kým zvláště pro chválu Boží, svobodné hlásání jeho slova a pro přijímání svátosti oltářní, aby poznávajíce pravý zákon Boží opouštěli lžikněze a utíkali se ke Kristu, pravému učiteli spravedlnosti a reformátoru, a k jeho apoštolům, tak aby jimi napraveni mohli setrvat v pravém křes- ťanském řádu. A v těch dobách řečení kněží kázali a hlásali všemu lidu shromáž- děnému na horách jako usnesení tyto níže psané články: Za prvé, že kněží nemají vlastnit světským právem pole, úroky a po- zemské dědiny ani mít světské panování. Za druhé, že kněžím nemají být určovány povinně desátky, jež jsou dobrovolné, nýbrž že věřící křesťané mají věrně poskytovat svým kněžím pečujícím horlivě a účinně o jejich spásu vše, co nutně potřebují, ne podle zvyku židovského nebo konstantinovského, J nýbrž podle ustanovení Ježíše Krista a učení evangelií, hlásaného apoštoly. Za třetí, aby se kněží zákona milosti zřekli všeho světského panování nad poli, domy nebo věcmi, jež z toho titulu zabrali, a kdekoli budou bydlet, tam aby se zdržovali a žili podle evangelického způsobu a podle učeni Ježíše Krista; ačkoli v darovaných domech mohou řečení kněží, jsou-li vzorní, bydlet podle evangelického způsobu, avšak tak, že světské panování nad nimi jim bude prostě odňato a odebráno. Za čtvrté, že zákon evangelií sám o sobě dokonale stačí k řízení bojující církve bez starozákonních obřadů a ritů připojených lidmi doda- tečně, které urážejí a snižují týž zákon, brání mu a spasení víc škodí než prospívají. Za páté, že se věřící mají vyhýbat zlodějům a vyhlášeným lupičům pronikajícím do ovčince odjinud než skrze Krista a mají následovat pra- vého pastýře a slyšet jeho hlas, zatímco před cizími pastýři mají utíkat a jejich hlas neposlouchat. A tehdy neměl týž lid s kněžími s ním pracujícími v úmyslu vést
Strana 295
С парой d my estat с ето ae, roars red Dovre NU 9 deir Grass y ris frer/7 m Se om A epy e Tuc foe pri ня фут "olus PA = es. ume Sze a vozorfragiage Se tothe Cyrela voters fers «bap n mimi [LA prareSa para vodky Ver vei ore AR; Kio Gan Yoong 3 Ste 14 2 mue oso rvs „Jan 3 ogtay ra NG ov rd со? азов Bee n egi g gere to *(Bsrnart P frin itor A AS ‚Дет tardo Poste rf A о» p 3 MU ^ x fy Hy Ba do eof Ода 53 ke poi yoyo я ohe yi Оке; Ts CD Pw a Kd. pos „Кай. 066; e dro. "A ra agp us RIT Marras: 9 a ala Brgesorve, [Petri bf dacimen dorsi. fon 3 Sema. Jo BfeGorva pm pra AP pror jj“ and řád.
С парой d my estat с ето ae, roars red Dovre NU 9 deir Grass y ris frer/7 m Se om A epy e Tuc foe pri ня фут "olus PA = es. ume Sze a vozorfragiage Se tothe Cyrela voters fers «bap n mimi [LA prareSa para vodky Ver vei ore AR; Kio Gan Yoong 3 Ste 14 2 mue oso rvs „Jan 3 ogtay ra NG ov rd со? азов Bee n egi g gere to *(Bsrnart P frin itor A AS ‚Дет tardo Poste rf A о» p 3 MU ^ x fy Hy Ba do eof Ода 53 ke poi yoyo я ohe yi Оке; Ts CD Pw a Kd. pos „Кай. 066; e dro. "A ra agp us RIT Marras: 9 a ala Brgesorve, [Petri bf dacimen dorsi. fon 3 Sema. Jo BfeGorva pm pra AP pror jj“ and řád.
Strana 296
S mnio doyi MiMefio Gueym= cytßno Pecwłowono/ Dwc= poſe 6 ao� prien f efmtenſerti Ikoſawo ſwßor eć Kiiniá fum ći vowⱥ Gwitatio pragenßs Ryret= no przb et ſuod Gpáco ex wnleſkanl obne R Amo Om A°auo xymi ßm yo= Nſfiwnom wawie obye Gwewiſßi eć dwß dwo vencoſkano Komanoli a� bocyme Rex bbra veßperaẃá m nowo caſw pwye Cwdi Kwye Hasc 1. Jenam fion, eniath & ſc. 1 at 9orAonisg á vas (afhecy1e2.a. ojlonuh anohs Ssici. . ta&t mensi. a6 Majexo lecha Iuc c oſ sinous y s&uehae h ubu, atntą v ſenig st . wrhh 1 nit. 'c. s pragah/ � Craſewo 73zß cſm �ud wypkabwó coe�iać eé Mona kowa pſage mtranol ymagmes Reytt wu�tab. &t c8 die Hona= kerid Cartw�enſá p coſem oſe efractym/ vé ckſejno �j whow patnn Neſa fec c.f conbra (k Aay Začátek kroniky Bartoška z Drahonic.
S mnio doyi MiMefio Gueym= cytßno Pecwłowono/ Dwc= poſe 6 ao� prien f efmtenſerti Ikoſawo ſwßor eć Kiiniá fum ći vowⱥ Gwitatio pragenßs Ryret= no przb et ſuod Gpáco ex wnleſkanl obne R Amo Om A°auo xymi ßm yo= Nſfiwnom wawie obye Gwewiſßi eć dwß dwo vencoſkano Komanoli a� bocyme Rex bbra veßperaẃá m nowo caſw pwye Cwdi Kwye Hasc 1. Jenam fion, eniath & ſc. 1 at 9orAonisg á vas (afhecy1e2.a. ojlonuh anohs Ssici. . ta&t mensi. a6 Majexo lecha Iuc c oſ sinous y s&uehae h ubu, atntą v ſenig st . wrhh 1 nit. 'c. s pragah/ � Craſewo 73zß cſm �ud wypkabwó coe�iać eé Mona kowa pſage mtranol ymagmes Reytt wu�tab. &t c8 die Hona= kerid Cartw�enſá p coſem oſe efractym/ vé ckſejno �j whow patnn Neſa fec c.f conbra (k Aay Začátek kroniky Bartoška z Drahonic.
Strana 297
boj, nýbrž jedině, aby při setrvání v katolické víře zvětšoval spojením s jinými svůj počet, aniž by chtěl druhým jakkoli škodit. Takže nakonec se v dobrotě shromáždili ve velkém množství společně s obcí pražskou výše uvedeného roku na velké pláni zvané Na křížkách 17I a společně vešli do Prahy s jediným záměrem, aby především zákon Boží mohl mít svobodu a Království české aby se mohlo očistit od hanebného nařčení svých nepřátel z kacířství. V této víře, lásce a řečeném dobrém předse- vzetí se všechny uvedené obce společně s řečenými urozenými a slovut- nými rytíři navzájem posilovaly a dospěly tamtéž v Praze k závěru, že přijaly za věc zákona Božího tyto níže psané artikuly, 18 za které bojují i dnes: Za prvé, aby bylo slovo Boží podle pojetí Spasitelova svobodně a bez překážky knězi Páně a vhodnými levity 19 kázáno a hlásáno. Za druhé, aby byly všechny smrtelne hříchy, zvláště pak veřejné, a — pokud to lze rozumně provádět — i soukromé a jiné zlořády příčící se zákonu Božímu u každého stavu zákonitě, rozumně a katolicky za- mezovány, postihovány, trestány a pokud možno vyhlazovány těmi, jichž se to týká. Za třetí, aby byla svobodně podle rozhodnutí a zřízení Spasitelova podávána svátost oltářní všem věrným křesťanům, pokud nejsou zatíženi žádným smrtelným hříchem, pod obojí způsobou, totiž chleba a vína, a byla jimi tak přijímána. Za čtvrté, aby kněžstvo zanechalo světského panování nad bohat- stvím a světskými statky, které si zabírá podle císařského věnování proti příkazu Kristovu na újmu svého úřadu a ke škodě ramena světského, a aby žilo podle učení Krista a jeho apoštolů. Potom zveřejnili ono jednání a též ony čtyři artikuly po celé zemi české a moravské i po mnoha jiných krajích, že totiž mají ono stanovisko a že se za ně jednomyslně postavily obce spolu s pány, rytíři, panoši a mnoha věrnými městy Království českého a prohlásili veřejně, že jsou připraveni řádně zdůvodnit a obhájit ony články a ony svaté pravdy Písmem svatým beze všech válečných potíží, když a pokud jim bude dá- no náležité mírové a katolické veřejné slyšení, jakého nemohli dosáhnout po mnoho let. Poněvadž však dábel, nepřítel pravdy a lidské spásy, nechtěl, aby se toto dobré dílo rozšířilo, poštval své údy, aby tomu dobrému dílu bránily mocí, násilím a ostatními krutostmi osoby jak světské tak duchovní, totiž papež a jiní preláti, uherský král Zikmund, Němci a ostatní cizí národy i jejich domácí pomahači, kteří usilovali, aby toto započaté dobré dílo odsoudili, zničili a vyhladili i s jazykem českého národa. A proto celý řečený národ, sjednocený, jak bylo předesláno, ve věci čtyř artikulů, nechtěje pro takovou moc, násilí a krutost odpadnout od dobré věci a ustoupit od katolické víry, zahájil válku s jednotnou vůlí, jednomyslným souhlasem a radou pražských mistrů 110 i jiných kněží řídících tehdy řečený národ, a to z nutnosti, ne ze své vůle, jedině na obranu řečených pravd a na obhajobu jejich věrných vyznavačů, válku zaměřenou hlavně k tomu cíli, aby byl jejím prostřednictvím vyvrácen veškerý Antikristův blud ať jakkoli zamaskovaný a aby byla povýšena 296 29
boj, nýbrž jedině, aby při setrvání v katolické víře zvětšoval spojením s jinými svůj počet, aniž by chtěl druhým jakkoli škodit. Takže nakonec se v dobrotě shromáždili ve velkém množství společně s obcí pražskou výše uvedeného roku na velké pláni zvané Na křížkách 17I a společně vešli do Prahy s jediným záměrem, aby především zákon Boží mohl mít svobodu a Království české aby se mohlo očistit od hanebného nařčení svých nepřátel z kacířství. V této víře, lásce a řečeném dobrém předse- vzetí se všechny uvedené obce společně s řečenými urozenými a slovut- nými rytíři navzájem posilovaly a dospěly tamtéž v Praze k závěru, že přijaly za věc zákona Božího tyto níže psané artikuly, 18 za které bojují i dnes: Za prvé, aby bylo slovo Boží podle pojetí Spasitelova svobodně a bez překážky knězi Páně a vhodnými levity 19 kázáno a hlásáno. Za druhé, aby byly všechny smrtelne hříchy, zvláště pak veřejné, a — pokud to lze rozumně provádět — i soukromé a jiné zlořády příčící se zákonu Božímu u každého stavu zákonitě, rozumně a katolicky za- mezovány, postihovány, trestány a pokud možno vyhlazovány těmi, jichž se to týká. Za třetí, aby byla svobodně podle rozhodnutí a zřízení Spasitelova podávána svátost oltářní všem věrným křesťanům, pokud nejsou zatíženi žádným smrtelným hříchem, pod obojí způsobou, totiž chleba a vína, a byla jimi tak přijímána. Za čtvrté, aby kněžstvo zanechalo světského panování nad bohat- stvím a světskými statky, které si zabírá podle císařského věnování proti příkazu Kristovu na újmu svého úřadu a ke škodě ramena světského, a aby žilo podle učení Krista a jeho apoštolů. Potom zveřejnili ono jednání a též ony čtyři artikuly po celé zemi české a moravské i po mnoha jiných krajích, že totiž mají ono stanovisko a že se za ně jednomyslně postavily obce spolu s pány, rytíři, panoši a mnoha věrnými městy Království českého a prohlásili veřejně, že jsou připraveni řádně zdůvodnit a obhájit ony články a ony svaté pravdy Písmem svatým beze všech válečných potíží, když a pokud jim bude dá- no náležité mírové a katolické veřejné slyšení, jakého nemohli dosáhnout po mnoho let. Poněvadž však dábel, nepřítel pravdy a lidské spásy, nechtěl, aby se toto dobré dílo rozšířilo, poštval své údy, aby tomu dobrému dílu bránily mocí, násilím a ostatními krutostmi osoby jak světské tak duchovní, totiž papež a jiní preláti, uherský král Zikmund, Němci a ostatní cizí národy i jejich domácí pomahači, kteří usilovali, aby toto započaté dobré dílo odsoudili, zničili a vyhladili i s jazykem českého národa. A proto celý řečený národ, sjednocený, jak bylo předesláno, ve věci čtyř artikulů, nechtěje pro takovou moc, násilí a krutost odpadnout od dobré věci a ustoupit od katolické víry, zahájil válku s jednotnou vůlí, jednomyslným souhlasem a radou pražských mistrů 110 i jiných kněží řídících tehdy řečený národ, a to z nutnosti, ne ze své vůle, jedině na obranu řečených pravd a na obhajobu jejich věrných vyznavačů, válku zaměřenou hlavně k tomu cíli, aby byl jejím prostřednictvím vyvrácen veškerý Antikristův blud ať jakkoli zamaskovaný a aby byla povýšena 296 29
Strana 298
Kristova víra, řád, spravedlnost a pravda náležitou cestou i prostředky podle Božího zákona s vyloučením všech zlořádů. Tato válka byla zahá- jena s velkou pečlivostí a podle příkladu a pravidel starých dobrých vá- lečníků zesilována a odůvodněna řečenými pražskými mistry a kněžími Českého království, kteří tehdy a od počátku pracovali s řečeným li- dem. J11 Ačkoli, běda, se časem tato válka zvrhla ve veliké zlořády vinou mnohých, kteří se k nim podvodně připojili s jinými úmysly, vždy proti záměru a zámyslům věřících, kteří se věrně a katolicky posta- vili na odpor pro onu řečenou dobrou věc. [2] ÚSILÍ TÁBORSKÝCH KNĚŽÍ VOBCÍCH PODŘÍZENÝCH JEJICH VEDENÍ p21 PROTI VŠEM ZLOŘÁDŮM, KTERÉ V NICH VZNIKLY BEZ ZÁMĚRUA ÚMYSLU VĚŘÍCICH Proti těmto zlořádům vzniklým v řečeném národě proti záměru a úmyslu věřících kněží táborských obcí chtějících, pokud bylo na nich, aby se onen lid ve všech a jednotlivých věcech týkajících se svobodného a plně postačujícího zákona Božího jím řídil a cokoli je proti němu, aby se podle něho napravilo, konali proto mezi sebou několik sjezdů, jeden v masopustě r. 1422 v městě Písku [24. února], druhý léta Páně 1424 v týdnu po Vzkříšení [23. dubna] na hoře Hradišti zvané Tábor a třetí téhož roku kolem svátku sv. Martina [11. listopad] v Klatovech. Na těchto sjezdech přemýšleli o opatřeních proti všem zlořádům vzniklým mezi lidem, byť i proti společnému záměru jich všech. Uvážili, že se jak mnozí duchovní, tak světští lidé v mnoha ohledech dopouštějí přestup- ků, a proto formulovali mnoho artikulů pro nápravu těchto přestupků a rozhodli se je vyhlásit ve všech svých obcích. Přáli si tím uzavřít, pokud bylo na nich, cestu řečeným zlořádům vzniklým, ať už jakkoli, v řečených obcích. Významnější artikuly z těchto sjezdů řečených kněží buďtež zde uvedeny. Za prvé uvážili řečení táborští kněží přestupky některých kněží při uvádění a vykládání míst Písma, z nichž si mnozí mohli vzít příležitost k tyranství, krutosti, hrabivosti a jiným zlořádům. Závěrem dospěli mezi sebou k usnesení, že kněží věrní evangeliu i jiní Kristovi věřící nemají předčítat, vykládat a jiné učit zákonu Božímu, knihám Mojžíšovým, pro- roků a evangelistů podle vlastního nadání a chápání nebo je aplikovat nepřístojně na místa a doby, nýbrž že musí z míst Písma svatého vyvo- zovat pravdivý smysl uvažujíce pečlivě, aby při tom neodporovali některé jiné části Písma, a smysl, který vyvodí, aby svědomitě zdůvod- nili, přizpůsobujíce se bedlivě životu a učení Krista a svatých apoštolů. K tomu připojili, aby se řečení kněží úzkostlivě varovali v kázáních kde- koli konaných uvádět ve všech otázkách nepřístojně Písmo, aby tak nepřekrucovali slovo Boží. A kdyby kdokoli z nich jednal proti tomu,
Kristova víra, řád, spravedlnost a pravda náležitou cestou i prostředky podle Božího zákona s vyloučením všech zlořádů. Tato válka byla zahá- jena s velkou pečlivostí a podle příkladu a pravidel starých dobrých vá- lečníků zesilována a odůvodněna řečenými pražskými mistry a kněžími Českého království, kteří tehdy a od počátku pracovali s řečeným li- dem. J11 Ačkoli, běda, se časem tato válka zvrhla ve veliké zlořády vinou mnohých, kteří se k nim podvodně připojili s jinými úmysly, vždy proti záměru a zámyslům věřících, kteří se věrně a katolicky posta- vili na odpor pro onu řečenou dobrou věc. [2] ÚSILÍ TÁBORSKÝCH KNĚŽÍ VOBCÍCH PODŘÍZENÝCH JEJICH VEDENÍ p21 PROTI VŠEM ZLOŘÁDŮM, KTERÉ V NICH VZNIKLY BEZ ZÁMĚRUA ÚMYSLU VĚŘÍCICH Proti těmto zlořádům vzniklým v řečeném národě proti záměru a úmyslu věřících kněží táborských obcí chtějících, pokud bylo na nich, aby se onen lid ve všech a jednotlivých věcech týkajících se svobodného a plně postačujícího zákona Božího jím řídil a cokoli je proti němu, aby se podle něho napravilo, konali proto mezi sebou několik sjezdů, jeden v masopustě r. 1422 v městě Písku [24. února], druhý léta Páně 1424 v týdnu po Vzkříšení [23. dubna] na hoře Hradišti zvané Tábor a třetí téhož roku kolem svátku sv. Martina [11. listopad] v Klatovech. Na těchto sjezdech přemýšleli o opatřeních proti všem zlořádům vzniklým mezi lidem, byť i proti společnému záměru jich všech. Uvážili, že se jak mnozí duchovní, tak světští lidé v mnoha ohledech dopouštějí přestup- ků, a proto formulovali mnoho artikulů pro nápravu těchto přestupků a rozhodli se je vyhlásit ve všech svých obcích. Přáli si tím uzavřít, pokud bylo na nich, cestu řečeným zlořádům vzniklým, ať už jakkoli, v řečených obcích. Významnější artikuly z těchto sjezdů řečených kněží buďtež zde uvedeny. Za prvé uvážili řečení táborští kněží přestupky některých kněží při uvádění a vykládání míst Písma, z nichž si mnozí mohli vzít příležitost k tyranství, krutosti, hrabivosti a jiným zlořádům. Závěrem dospěli mezi sebou k usnesení, že kněží věrní evangeliu i jiní Kristovi věřící nemají předčítat, vykládat a jiné učit zákonu Božímu, knihám Mojžíšovým, pro- roků a evangelistů podle vlastního nadání a chápání nebo je aplikovat nepřístojně na místa a doby, nýbrž že musí z míst Písma svatého vyvo- zovat pravdivý smysl uvažujíce pečlivě, aby při tom neodporovali některé jiné části Písma, a smysl, který vyvodí, aby svědomitě zdůvod- nili, přizpůsobujíce se bedlivě životu a učení Krista a svatých apoštolů. K tomu připojili, aby se řečení kněží úzkostlivě varovali v kázáních kde- koli konaných uvádět ve všech otázkách nepřístojně Písmo, aby tak nepřekrucovali slovo Boží. A kdyby kdokoli z nich jednal proti tomu,
Strana 299
aby ho posluchači poučili a opravili, a bude-li třeba, přiměli ho k veřejné nápravě. Za druhé přihlédli řečení kněží k tomu, že někteří kněží se bez všeobecného souhlasu a rady druhých na újmu svého úřadu a z vlastního rozhodnutí vměšují do světských záležitostí překračujíce meze svého stavu na urážku a pohoršení druhých a tímto přestupkem na sebe uva- lují trest iregularity. ]13 Proto se usnesli, že žádný Kristův kněz nebo nositel jiných vyšších stupňů svěcení nesmí ani nemůže kohokoli, ani provinilého podle lidského zákona, vlastní rukou zabít či zranit nebo, což je menší vina podle výkladu apoštolova, bít nebo sám osobně bojovat ve válce, řídit válečné operace, vybízet krutě k boji či zabíjení nebo bez zábran se dopouštět krutostí, či krutosti páchané světskými osobami a kněžím zapovězené bezdůvodně omlouvat, či pronášet krutá slova a nadávky a podněcovat a pobízet lidi k tvrdému jednání; avšak spra- vedlivých válek vedených za věc Boží se bez hříchu zúčastnit může, pokud bude napomínat bojovníky, aby si počínali spravedlivě a svatě. Za třetí, protože řečení kněží viděli, že mnozí hřeší lakotou a jinými přestupky, zvláště pokud se týkají války, jednomyslně uznali za vhodné vyhlásit, že nikdo nemá usilovat o války mezi křesťany ani je vést, leda když k nim opravňuje Nový zákon a povoluje je zákonná moc nebo, pokud té není, když ji náležitě a zaslouženě zastupuje a nahrazuje křesťanský lid či kdokoli jiný vedený duchem Božím a když k tomu dává podnět spravedlivý důvod; a proti nikomu jinému než proti rušitelům víry, utlačovatelům nevinných, nepřátelům, kteří vpadnou do kraje či státu a plení jej, či proti jiným zatvrzelým a zločinným porušitelům zákona Božího, které nikterak nelze odvrátit od jejich zatvrzelosti a zkrotit jinými mírnějšími způsoby. Ve válkách se pak musí především zachovávat pravidlo, že nepřítele má při útoku ničit nezbytnost, ne vůle, a že musí být u bojujících vyloučena touha škodit, krutá pomstychtivost, nesmířená a nesmiřitelná útočnost, záliba v plenění a podobné pohnutky, jak to vysvětlují a vykládají svatí církevní učitelé věrně se řídící zákonem; a že ve válkách, jakkoli spravedlivých, není dovoleno se cizích věcí nejen chtivě zmocňovat, ale ani se jich dotýkat s úmyslem škodit, ani po nich dychtit, ani je jakýmkoli způsobem u věřícího a nevinného lidu ničit podle výroku apoštolova: Nesmí se konat zlo, aby se dosáhlo dobra. Ačkoli vyjádřili řečení kněží toto mínění o otázkách války, při- pustili, že světským lidem je dovoleno bojovat s nepřáteli s přihlédnutím k důvodu, účelu a způsobu. K důvodu, aby to bylo na obranu víry, ne pro hnůj světských statků; ke způsobu, aby to bylo s umírněností, s úsilím o dohodu a možno-li se zachováním dříve uvedeného pravidla. Není-li možno přimět nepřítele k dohodě, je třeba, aby způsob jednání i míru trpělivosti určoval také účel, což je křesťanská láska: totiž tak, aby bojující křesťansky miloval člověka, proti němuž bojuje, a stále byl připraven opustit tuto cestu, bude-li jen nepřítel opravdově chtít na- stoupit cestu pravdy. Poněvadž je však tento způsob nebezpečný a ne- snadný, říkali vždy řečení kněží, že bezpečnější cestou by bylo bojovat duchovně ne tak, že člověk mává ve vzduchu hmotným mečem, nýbrž 298 299
aby ho posluchači poučili a opravili, a bude-li třeba, přiměli ho k veřejné nápravě. Za druhé přihlédli řečení kněží k tomu, že někteří kněží se bez všeobecného souhlasu a rady druhých na újmu svého úřadu a z vlastního rozhodnutí vměšují do světských záležitostí překračujíce meze svého stavu na urážku a pohoršení druhých a tímto přestupkem na sebe uva- lují trest iregularity. ]13 Proto se usnesli, že žádný Kristův kněz nebo nositel jiných vyšších stupňů svěcení nesmí ani nemůže kohokoli, ani provinilého podle lidského zákona, vlastní rukou zabít či zranit nebo, což je menší vina podle výkladu apoštolova, bít nebo sám osobně bojovat ve válce, řídit válečné operace, vybízet krutě k boji či zabíjení nebo bez zábran se dopouštět krutostí, či krutosti páchané světskými osobami a kněžím zapovězené bezdůvodně omlouvat, či pronášet krutá slova a nadávky a podněcovat a pobízet lidi k tvrdému jednání; avšak spra- vedlivých válek vedených za věc Boží se bez hříchu zúčastnit může, pokud bude napomínat bojovníky, aby si počínali spravedlivě a svatě. Za třetí, protože řečení kněží viděli, že mnozí hřeší lakotou a jinými přestupky, zvláště pokud se týkají války, jednomyslně uznali za vhodné vyhlásit, že nikdo nemá usilovat o války mezi křesťany ani je vést, leda když k nim opravňuje Nový zákon a povoluje je zákonná moc nebo, pokud té není, když ji náležitě a zaslouženě zastupuje a nahrazuje křesťanský lid či kdokoli jiný vedený duchem Božím a když k tomu dává podnět spravedlivý důvod; a proti nikomu jinému než proti rušitelům víry, utlačovatelům nevinných, nepřátelům, kteří vpadnou do kraje či státu a plení jej, či proti jiným zatvrzelým a zločinným porušitelům zákona Božího, které nikterak nelze odvrátit od jejich zatvrzelosti a zkrotit jinými mírnějšími způsoby. Ve válkách se pak musí především zachovávat pravidlo, že nepřítele má při útoku ničit nezbytnost, ne vůle, a že musí být u bojujících vyloučena touha škodit, krutá pomstychtivost, nesmířená a nesmiřitelná útočnost, záliba v plenění a podobné pohnutky, jak to vysvětlují a vykládají svatí církevní učitelé věrně se řídící zákonem; a že ve válkách, jakkoli spravedlivých, není dovoleno se cizích věcí nejen chtivě zmocňovat, ale ani se jich dotýkat s úmyslem škodit, ani po nich dychtit, ani je jakýmkoli způsobem u věřícího a nevinného lidu ničit podle výroku apoštolova: Nesmí se konat zlo, aby se dosáhlo dobra. Ačkoli vyjádřili řečení kněží toto mínění o otázkách války, při- pustili, že světským lidem je dovoleno bojovat s nepřáteli s přihlédnutím k důvodu, účelu a způsobu. K důvodu, aby to bylo na obranu víry, ne pro hnůj světských statků; ke způsobu, aby to bylo s umírněností, s úsilím o dohodu a možno-li se zachováním dříve uvedeného pravidla. Není-li možno přimět nepřítele k dohodě, je třeba, aby způsob jednání i míru trpělivosti určoval také účel, což je křesťanská láska: totiž tak, aby bojující křesťansky miloval člověka, proti němuž bojuje, a stále byl připraven opustit tuto cestu, bude-li jen nepřítel opravdově chtít na- stoupit cestu pravdy. Poněvadž je však tento způsob nebezpečný a ne- snadný, říkali vždy řečení kněží, že bezpečnější cestou by bylo bojovat duchovně ne tak, že člověk mává ve vzduchu hmotným mečem, nýbrž 298 299
Strana 300
že prosí Boha za nepřátele, při vyjednávání nepřátele zapřísahá, aby se dohodli, a je-li nutno, podstoupí v oné promyšlené ztrátě rozumu smrt. Za čtvrté řečení kněží, přihlížejíce k přehmatům v trestech, se rozhodli vyhlásit, že se v odsuzování viníků ani v popravování nemá na jednotlivých jejich soudech uplatňovat Starý zákon 1141 jako takový ani se nemá postupovat podle lidských zákonů odporujících evangeliu ani se nemají uvádět a vůbec se nemá v žádném procesu někdo odsuzovat k smrti, leda jestliže a pokud opravňuje Nový zákon v naléhavé nutnosti zabíjet a odsuzovat, jestliže radí a dovoluje, aby tak činili nositelé zá- konné moci nebo není-li jich, tedy lid nebo kdokoli vedený vnuknutím Božím. Starým zákonem je třeba se řídit v soudnictví, jen pokud to do- voluje Kristus a objasňuje i ukazuje ve své praxi prvotní církev, avšak tak, aby bylo v uvedených případech zachováno šestnáct podmínek křesťanské lásky 115 a také ono pravidlo přirozeného zákona: Co ne- chceš, aby se dělalo tobě, nečiň podle rozumu druhému. Za páté viděli, jak téměř všechny obce, 118 které se prohlašují za oddané zákonu Božímu, podivuhodně a nelidsky sužují okolní lid, tyran- sky a pohansky jej utiskují a vymáhají na něm bez milosti, a to bez roz- dílu i na nejvěrnějších, poddanský plat, kterému říkají „holdy“, ačkoli se někteří z nich přidržují stejné víry jako oni, vystavují se s nimi váleč- ným nebezpečím a nepřátelská strana s nimi krutě nakládá a olupuje je. A proto se dříve řečení kněží usnesli a podřízeným obcím se rozhodli vyhlásit, že vymáhání platů česky zvaných „holdy“ je mezi křesťany věcí nebezpečnou a nejistou zvláště tam, kde jsou věrní vesničané, přívr- ženci pravé víry, nuceni odvádět plat nepřátelské straně, vymahatel či vymahatelé nemohou řečené vesničany bránit či chránit. Zdá se to však přípustné, jestliže se vesničané v případě naléhavé nutnosti dobrovolně složí na požadovanou pomoc a dají ji onomu vymahateli či vymahatelům aby je podle možnosti bránili proti nepřátelské straně, avšak s podmínkou aby vyžádaná a poskytnutá pomoc nebyla použita na vlastní potřeby vymahatele či vymahatelů, nýbrž pro společné dobro a na obranu víry. Za šesté utrpěli řečení poddaní, třebaže mnozí z nich jsou pravo- věrní a věrní, od zmíněných obcí mnoho ústrků a škod jen proto, že mu- seli platit nepřátelské straně poddanské platy a jiné pomoci, protože, jak říkali, dávat daň tyranům prý znamená souhlasit s jejich činy a posilovat je v jejich zlovůli. Aby to zamezili, rozhodli se kněží vyhlásit, že se věří- cím nesmí působit škoda jen proto, že odvádějí z donucení a nedobro- volně poddanský plat straně nesouhlasící s pravou vírou, chtějíce se vykoupit od trápení, aby jim totiž odpůrci nebránili ve věcech víry a spásy, nýbrž takovým poddaným mají křesťané rychleji poskytnout pomoc, aby nebyli napadáni útočníky domácími ani cizími; neboť, jak se věří, tomu učil Kristus u Matouše 117I 17 a apoštol 118 K Římanům 13. A neplatí, že dá-li někdo tyranu něco ze světských statků nebo po- skytne-li mu nějakou osobní službu, proto souhlasí s jeho tyranstvím. Dosti je tedy na tom, když křesťan platí daň mocným, aby konali dobro, ne aby tyranizovali. A takový chvályhodný záměr neznamená souhlas s tyranstvím, nýbrž s konáním dobra, protože nikdo by nečinil dobro
že prosí Boha za nepřátele, při vyjednávání nepřátele zapřísahá, aby se dohodli, a je-li nutno, podstoupí v oné promyšlené ztrátě rozumu smrt. Za čtvrté řečení kněží, přihlížejíce k přehmatům v trestech, se rozhodli vyhlásit, že se v odsuzování viníků ani v popravování nemá na jednotlivých jejich soudech uplatňovat Starý zákon 1141 jako takový ani se nemá postupovat podle lidských zákonů odporujících evangeliu ani se nemají uvádět a vůbec se nemá v žádném procesu někdo odsuzovat k smrti, leda jestliže a pokud opravňuje Nový zákon v naléhavé nutnosti zabíjet a odsuzovat, jestliže radí a dovoluje, aby tak činili nositelé zá- konné moci nebo není-li jich, tedy lid nebo kdokoli vedený vnuknutím Božím. Starým zákonem je třeba se řídit v soudnictví, jen pokud to do- voluje Kristus a objasňuje i ukazuje ve své praxi prvotní církev, avšak tak, aby bylo v uvedených případech zachováno šestnáct podmínek křesťanské lásky 115 a také ono pravidlo přirozeného zákona: Co ne- chceš, aby se dělalo tobě, nečiň podle rozumu druhému. Za páté viděli, jak téměř všechny obce, 118 které se prohlašují za oddané zákonu Božímu, podivuhodně a nelidsky sužují okolní lid, tyran- sky a pohansky jej utiskují a vymáhají na něm bez milosti, a to bez roz- dílu i na nejvěrnějších, poddanský plat, kterému říkají „holdy“, ačkoli se někteří z nich přidržují stejné víry jako oni, vystavují se s nimi váleč- ným nebezpečím a nepřátelská strana s nimi krutě nakládá a olupuje je. A proto se dříve řečení kněží usnesli a podřízeným obcím se rozhodli vyhlásit, že vymáhání platů česky zvaných „holdy“ je mezi křesťany věcí nebezpečnou a nejistou zvláště tam, kde jsou věrní vesničané, přívr- ženci pravé víry, nuceni odvádět plat nepřátelské straně, vymahatel či vymahatelé nemohou řečené vesničany bránit či chránit. Zdá se to však přípustné, jestliže se vesničané v případě naléhavé nutnosti dobrovolně složí na požadovanou pomoc a dají ji onomu vymahateli či vymahatelům aby je podle možnosti bránili proti nepřátelské straně, avšak s podmínkou aby vyžádaná a poskytnutá pomoc nebyla použita na vlastní potřeby vymahatele či vymahatelů, nýbrž pro společné dobro a na obranu víry. Za šesté utrpěli řečení poddaní, třebaže mnozí z nich jsou pravo- věrní a věrní, od zmíněných obcí mnoho ústrků a škod jen proto, že mu- seli platit nepřátelské straně poddanské platy a jiné pomoci, protože, jak říkali, dávat daň tyranům prý znamená souhlasit s jejich činy a posilovat je v jejich zlovůli. Aby to zamezili, rozhodli se kněží vyhlásit, že se věří- cím nesmí působit škoda jen proto, že odvádějí z donucení a nedobro- volně poddanský plat straně nesouhlasící s pravou vírou, chtějíce se vykoupit od trápení, aby jim totiž odpůrci nebránili ve věcech víry a spásy, nýbrž takovým poddaným mají křesťané rychleji poskytnout pomoc, aby nebyli napadáni útočníky domácími ani cizími; neboť, jak se věří, tomu učil Kristus u Matouše 117I 17 a apoštol 118 K Římanům 13. A neplatí, že dá-li někdo tyranu něco ze světských statků nebo po- skytne-li mu nějakou osobní službu, proto souhlasí s jeho tyranstvím. Dosti je tedy na tom, když křesťan platí daň mocným, aby konali dobro, ne aby tyranizovali. A takový chvályhodný záměr neznamená souhlas s tyranstvím, nýbrž s konáním dobra, protože nikdo by nečinil dobro
Strana 301
druhému, kdyby obdarovaný z toho mohl získat příležitost k hřešení. Avšak kdyby bylo pravděpodobné, že člověk odepřením hmotné pod- pory odstraní tyranství a zlořády mocných, pak s tím úmyslem má, po- kud by chtěl, bez urážky pravé víry spíše odepřít prostředky při zacho- vání záruky i rozdílu. Nadto viděli, že někteří lidé z řečených obcí napadali příliš krutě nepřátelskou stranu a její poddané, třebaže někteří z nich byli pravověr- ní a věrní, a manželky, třebaže přály pravé víře, a to jen proto, že měly muže na straně odpůrců, a mnoha způsoby je týrali a nechtěli upustit od napadání ani u těch, kteří chtěli ustat od pronásledování pravé víry a vě- řících a veřejně prohlásit beze lsti a úskoku, že nikdy nebudou prohlašo- vat některý ze čtyř artikulů, o něž království usiluje, za kacířský ani bránit svým poddaným v jejich uplatňování, že dají na svých statcích kněžím svobodu hlásat řečené pravdy podle jejich povinnosti poddaným, že budou všem veřejným křivdám na svých poddaných bránit a je zame- zovat, nebudou u sebe přijímat ani podporovat odpůrce pravověrných k jejich škodě ani nepřipustí, aby se týmž jejich poddaným jakkoli tajně škodilo nebo se jim bránilo poskytovat v případě nutnosti pro věc Boží dobrovolnou pomoc, nebo také kteří by chtěli být až do nějakého koneč- ného rozhodnutí neutrální, jsouce zmateni a nerozhodni v době tehdej- ších zmatků. Proto se rozhodli dříve řečení kněží sdělit řečeným obcím, aby jim bez příčiny nedělaly z přátel nepřátele a neprovokovaly tyranským jedná- ním odpůrce, pokud by některé bylo možné přivést ohleduplností k sou- hlasu a vyznání pravé víry nebo alespoň k jejímu nenapadání za dříve uvedených podmínek nebo na nějaké jiné záruky, jež by se vymyslely a byly pro pravou víru přijatelné, a aby také obce o nich neměly zlé pode- zření, jako by nebyla žádná naděje na jejich obrácení k Pánu. Také pra- vověrné manželky šlechticů, panošů nebo kterýchkoli jiných, které mají muže ve straně odpůrců, aby nebyly z toho důvodu znepokojovány, po- kud neposkytují pomoc svým mužům, nýbrž pomáhají vyznavačům Božího zákona a svým poddaným nebrání jít s nimi v příhodné době a na příhodném místě ve věci Boží a pro obecné dobro. A dobří a spravedliví poddaní aby nebyli olupováni pro zlovolnost svých pánů. Za osmé viděli, že někteří lidé z řečených obcí se ve své době nesta- rají, aby si prací vlastních rukou opatřovali živobytí, nýbrž, kde mohou. chtějí žít z cizích prostředků, podnikajíce neoprávněné výpravy s jedi- ným záměrem oloupit druhé a svým násilím druhé nutí, aby zase podni- kali výpravy k nim. Proto uznali za vhodné všem takovým sdělit, že se nezdá spravedlivé ani prospěšné pro dosažení věčné blaženosti, aby pravověrní a pracovití muži byli donucováni povstat s navrhovateli a přepadat bez obecného souhlasu krajiny, obvody a poddané protivné strany s jediným cílem oloupit je a teprve po spotřebování kořisti se vrá- tit k patřičné práci, ať by takové obvody, krajiny nebo poddaní byli uvnitř tohoto království nebo mimo ně. Nadto aby se nepřipisovalo du- chovním, cokoli se podniká v uvedených případech proti krajinám, ob- vodům a poddaným, a také aby ctihodná svátost nebyla vystavována 300 I 301
druhému, kdyby obdarovaný z toho mohl získat příležitost k hřešení. Avšak kdyby bylo pravděpodobné, že člověk odepřením hmotné pod- pory odstraní tyranství a zlořády mocných, pak s tím úmyslem má, po- kud by chtěl, bez urážky pravé víry spíše odepřít prostředky při zacho- vání záruky i rozdílu. Nadto viděli, že někteří lidé z řečených obcí napadali příliš krutě nepřátelskou stranu a její poddané, třebaže někteří z nich byli pravověr- ní a věrní, a manželky, třebaže přály pravé víře, a to jen proto, že měly muže na straně odpůrců, a mnoha způsoby je týrali a nechtěli upustit od napadání ani u těch, kteří chtěli ustat od pronásledování pravé víry a vě- řících a veřejně prohlásit beze lsti a úskoku, že nikdy nebudou prohlašo- vat některý ze čtyř artikulů, o něž království usiluje, za kacířský ani bránit svým poddaným v jejich uplatňování, že dají na svých statcích kněžím svobodu hlásat řečené pravdy podle jejich povinnosti poddaným, že budou všem veřejným křivdám na svých poddaných bránit a je zame- zovat, nebudou u sebe přijímat ani podporovat odpůrce pravověrných k jejich škodě ani nepřipustí, aby se týmž jejich poddaným jakkoli tajně škodilo nebo se jim bránilo poskytovat v případě nutnosti pro věc Boží dobrovolnou pomoc, nebo také kteří by chtěli být až do nějakého koneč- ného rozhodnutí neutrální, jsouce zmateni a nerozhodni v době tehdej- ších zmatků. Proto se rozhodli dříve řečení kněží sdělit řečeným obcím, aby jim bez příčiny nedělaly z přátel nepřátele a neprovokovaly tyranským jedná- ním odpůrce, pokud by některé bylo možné přivést ohleduplností k sou- hlasu a vyznání pravé víry nebo alespoň k jejímu nenapadání za dříve uvedených podmínek nebo na nějaké jiné záruky, jež by se vymyslely a byly pro pravou víru přijatelné, a aby také obce o nich neměly zlé pode- zření, jako by nebyla žádná naděje na jejich obrácení k Pánu. Také pra- vověrné manželky šlechticů, panošů nebo kterýchkoli jiných, které mají muže ve straně odpůrců, aby nebyly z toho důvodu znepokojovány, po- kud neposkytují pomoc svým mužům, nýbrž pomáhají vyznavačům Božího zákona a svým poddaným nebrání jít s nimi v příhodné době a na příhodném místě ve věci Boží a pro obecné dobro. A dobří a spravedliví poddaní aby nebyli olupováni pro zlovolnost svých pánů. Za osmé viděli, že někteří lidé z řečených obcí se ve své době nesta- rají, aby si prací vlastních rukou opatřovali živobytí, nýbrž, kde mohou. chtějí žít z cizích prostředků, podnikajíce neoprávněné výpravy s jedi- ným záměrem oloupit druhé a svým násilím druhé nutí, aby zase podni- kali výpravy k nim. Proto uznali za vhodné všem takovým sdělit, že se nezdá spravedlivé ani prospěšné pro dosažení věčné blaženosti, aby pravověrní a pracovití muži byli donucováni povstat s navrhovateli a přepadat bez obecného souhlasu krajiny, obvody a poddané protivné strany s jediným cílem oloupit je a teprve po spotřebování kořisti se vrá- tit k patřičné práci, ať by takové obvody, krajiny nebo poddaní byli uvnitř tohoto království nebo mimo ně. Nadto aby se nepřipisovalo du- chovním, cokoli se podniká v uvedených případech proti krajinám, ob- vodům a poddaným, a také aby ctihodná svátost nebyla vystavována 300 I 301
Strana 302
opovržení a posměchu tam, kde duchovní s jistotou poznají, že taková výprava byla podniknuta hlavně s uvedeným cílem a pro zajímání pod- daných kvůli vybírání a násilnému vymáhání nedobrovolného poplatku od nich. A tehdy ať se neklade za vinu kněžím stavějícím se proti zlořá- dům a přestupkům zákona Božího, jestliže nevycházejí s velebnou svátostí oltářní vstříc takovým výpravám, když vycházejí a pak se vracejí do svého bydliště ani když tam s nimi nechodí. To vše, jak se zdá, je nutno zachovávat, dokud se všechny obce společně nebudou moci postarat o nějaký bezpečnější nebo lepší prostředek. Pozorujíce nadto za deváté, že mnozí chybují v otázce velebné svá- tosti, ustanovili proto, že v otázce řečené svátosti je třeba častěji dělat výrazný rozdíl mezi obyčejným chlebem, chlebem svátostným a chle- bem živým, věčným a nebeským. Je třeba dát pozor, aby slova Písma, která se hodí, pokud běží o působení, toliko na chléb živý, nebeský a věč- ný, nebyla vztahována na chléb svátostný, jako by to bylo totéž, aby pro- to neklesl lid k modlářství tím, že by úctu náležející jedině Kristu proka- zoval svátostnému chlebu jako hmotně ztotožněnému s Kristem; a také aby slova Písma o svátostném chlebu nebyla mylně přenášena na obyčej- ný chléb; to se zvláště týká smyslu slov Kristových, když pravil o svátost- ném chlebu: „Vezměte a jezte, totoť je tělo mé“, a o vínu: „Toto je krev má“. Je nutno vysvětlovat lidu, že onen chléb nebyl ztotožňován s tělem Kristovým materiálně ani tělesně a co do postavení, to jest se všemi vlast- nostmi jak podstatnými tak přídatnými náležejícími tělu Kristovu na nebi; aby se netvrdilo, že tyto vlastnosti jsou v onom svátostném chlebu, a nevěřilo, že se požívají tělesně podle pojetí Kristových učedníků od- cházejících zpět nebo se nemyslelo, že se ukazovacím zájmenem „toto ukazuje na něco jiného než chléb a víno, nebo aby se nevěřilo, že ve vínu je taková plnost božství a svatosti jako u Krista. Zvláště důrazně se připo- juje, že při oddělování jednotlivých řečených pojmů je nutno dbát, aby nebyla lidu dána příležitost svátost znevažovat nebo jakkoli se jí rouhat. Spíše ať je lid napomínán, aby ten, kdo je bez hříchu a podílí se podle možnosti s Kristem na veškerém dobru, podle výroku apoštolova přijí- mal chléb a víno častěji a s úctou k svátosti oltářní a tím burcoval svou liknavost ke vzpomínání na Kristovo utrpení. Všemi těmito usneseními a mnoha dalšími, které jsem tu pro krát- kost pominul, a jejich vyhlášením svým obcím se řečení kněží povždy snažili, pokud bylo na nich, čelit řečeným zlořádům, ať se dostaly mezi řečený lid odkudkoli. V té době od chvíle, kdy táborští kněží odložili z důvodů, které budou vysvětleny později, obvyklé ozdoby určené podle lidské zvyklosti k obětování a zanechali dosud užívaného římského ritu při sloužení mše, vytrpěli proto od mistrů, zvláště pražských, a od jejich přívrženců ne- malé útoky a urážky, jak bude z níže psaných kapitol jasno každému, kdo chce pozorně číst. V průběhu roku 1421 po Vtělení Páně po velkém há- dání řečených kněží s pražskými mistry na Starém Městě pražském v domě urozeného pána Petra ze Svojšína řečeného Zmrzlík před jistými pány, zvláště panem Oldřichem z Jindřichova Hradce řečeným Vavákem,
opovržení a posměchu tam, kde duchovní s jistotou poznají, že taková výprava byla podniknuta hlavně s uvedeným cílem a pro zajímání pod- daných kvůli vybírání a násilnému vymáhání nedobrovolného poplatku od nich. A tehdy ať se neklade za vinu kněžím stavějícím se proti zlořá- dům a přestupkům zákona Božího, jestliže nevycházejí s velebnou svátostí oltářní vstříc takovým výpravám, když vycházejí a pak se vracejí do svého bydliště ani když tam s nimi nechodí. To vše, jak se zdá, je nutno zachovávat, dokud se všechny obce společně nebudou moci postarat o nějaký bezpečnější nebo lepší prostředek. Pozorujíce nadto za deváté, že mnozí chybují v otázce velebné svá- tosti, ustanovili proto, že v otázce řečené svátosti je třeba častěji dělat výrazný rozdíl mezi obyčejným chlebem, chlebem svátostným a chle- bem živým, věčným a nebeským. Je třeba dát pozor, aby slova Písma, která se hodí, pokud běží o působení, toliko na chléb živý, nebeský a věč- ný, nebyla vztahována na chléb svátostný, jako by to bylo totéž, aby pro- to neklesl lid k modlářství tím, že by úctu náležející jedině Kristu proka- zoval svátostnému chlebu jako hmotně ztotožněnému s Kristem; a také aby slova Písma o svátostném chlebu nebyla mylně přenášena na obyčej- ný chléb; to se zvláště týká smyslu slov Kristových, když pravil o svátost- ném chlebu: „Vezměte a jezte, totoť je tělo mé“, a o vínu: „Toto je krev má“. Je nutno vysvětlovat lidu, že onen chléb nebyl ztotožňován s tělem Kristovým materiálně ani tělesně a co do postavení, to jest se všemi vlast- nostmi jak podstatnými tak přídatnými náležejícími tělu Kristovu na nebi; aby se netvrdilo, že tyto vlastnosti jsou v onom svátostném chlebu, a nevěřilo, že se požívají tělesně podle pojetí Kristových učedníků od- cházejících zpět nebo se nemyslelo, že se ukazovacím zájmenem „toto ukazuje na něco jiného než chléb a víno, nebo aby se nevěřilo, že ve vínu je taková plnost božství a svatosti jako u Krista. Zvláště důrazně se připo- juje, že při oddělování jednotlivých řečených pojmů je nutno dbát, aby nebyla lidu dána příležitost svátost znevažovat nebo jakkoli se jí rouhat. Spíše ať je lid napomínán, aby ten, kdo je bez hříchu a podílí se podle možnosti s Kristem na veškerém dobru, podle výroku apoštolova přijí- mal chléb a víno častěji a s úctou k svátosti oltářní a tím burcoval svou liknavost ke vzpomínání na Kristovo utrpení. Všemi těmito usneseními a mnoha dalšími, které jsem tu pro krát- kost pominul, a jejich vyhlášením svým obcím se řečení kněží povždy snažili, pokud bylo na nich, čelit řečeným zlořádům, ať se dostaly mezi řečený lid odkudkoli. V té době od chvíle, kdy táborští kněží odložili z důvodů, které budou vysvětleny později, obvyklé ozdoby určené podle lidské zvyklosti k obětování a zanechali dosud užívaného římského ritu při sloužení mše, vytrpěli proto od mistrů, zvláště pražských, a od jejich přívrženců ne- malé útoky a urážky, jak bude z níže psaných kapitol jasno každému, kdo chce pozorně číst. V průběhu roku 1421 po Vtělení Páně po velkém há- dání řečených kněží s pražskými mistry na Starém Městě pražském v domě urozeného pána Petra ze Svojšína řečeného Zmrzlík před jistými pány, zvláště panem Oldřichem z Jindřichova Hradce řečeným Vavákem,
Strana 303
Janem z Dubé řečeným Roháčem, Janem řečeným Lacembokem, před hejtmany táborského vojska a velkým množstvím přítomných uložili nakonec řečení páni a hejtmané oběma stranám, aby předložily do mě- síce od téhož dne své spisy na staroměstské radnici do rukou tehdejšího purkmistra a jiných mužů jmenovaných tehdy k tomu oběma stra- nami. ]19r [12] Z JAKÝCH PŘÍČINA KDY BYLO URČENO SLYŠENÍ MISTRŮM PRAŽSKÝM S KNĚŽIMI TÁBORSKYMI NA HRADĚ KONOPIŠTI Když tehdy probíhaly věci tak, jak se vskutku stalo, potom v roce 1423 12 na základě útoku, který z výše uvedených důvodů J21 uči- nili proti táborským bratřím někteří mistři pražští, vytáhla do pole obec pražská se svými přívrženci, vzavši si na pomoc i stranu nejjasnějšího knížete Zikmunda, krále uherského, který byl tenkrát jejich nepříte- lem. 122 Vedouce s sebou hojné množství ozbrojenců, jízdních i pěších, přitrhli k tvrzi řečené Kříženec, jež byla tehdy poddána panství bratří z hory Tábor. 1231 Tam rozbili tábor a počali té tvrze pilně dobývat děly i jinými válečnými stroji. Když se však po dobu několika neděl bez ustání lopotili při obléhání řečené tvrze a měli jen malý úspěch, jsouce od obležených stíháni rozličnými ztrátami, shlédl Pán na tíseň obleže- ných skrze bratry z hory Tábor i urozeného pána Bohuslava řečeného ze Švamberka 1241 a skrze obec, které se přidržovali bratří z hory Tábor, a ti se svými slovutnými tehdy hejtmany jim přišli na pomoc. A když se tito blížili, počali se obléhatelé třást a skrze vyjednavače uzavřeli jakousi dohodu v tom smyslu, že obležení zůstali ve svrchu ře- čené tvrzi Kříženci a obléhatelé odtáhli domů. Tamtéž bylo se souhlasem obou stran určeno jiné místo u hradu Konopiště, aby se tam po uplynutí jistého počtu dní obě dvě strany opětovně sešly a především nalezly, kdyby to bylo možné, nějaký prostředek ke sjednocení kněží táborských s mistry pražskými, i urovnali to, co vzniklo tehdy mezi svrchu řečenými obcemi pro svrchu dotčené obléhání. Když nadešla určená doba, sešlo se z obojí strany nemalé množství jízdních i pěších, ozbrojené děly i jinými válečnými stroji. Zatímco proti sobě byli navzájem rozhořčeni a šikovali se k boji, jedna strana hleděla druhou potřít. To se mělo stát podle plánu strany pražské hlavně pro ornáty zvláště určené k bohoslužbě, protože kněží táborští se zpěčovali užívat jich při bohoslužbě. Posléze se zprostředkování některých osob z obou stran, aby pro svrchu řečené ornáty z takovéto srážky mezi nimi nevzešlo nemalé krveprolití, podařilo, že bylo se sou- hlasem obou stran rozhodnuto, aby došlo především ke slovnímu hádání mistrů s kněžími táborskými o věcech mezi nimi sporných a aby byly zvoleny osoby, které by zjednaly shodu mezi stranami. Ty osoby po spo- lečné poradě především ke svornosti a k přátelství strany navzájem znesvářené a proti sobě se šikující, pak podle jednomyslného usnesení 302 303
Janem z Dubé řečeným Roháčem, Janem řečeným Lacembokem, před hejtmany táborského vojska a velkým množstvím přítomných uložili nakonec řečení páni a hejtmané oběma stranám, aby předložily do mě- síce od téhož dne své spisy na staroměstské radnici do rukou tehdejšího purkmistra a jiných mužů jmenovaných tehdy k tomu oběma stra- nami. ]19r [12] Z JAKÝCH PŘÍČINA KDY BYLO URČENO SLYŠENÍ MISTRŮM PRAŽSKÝM S KNĚŽIMI TÁBORSKYMI NA HRADĚ KONOPIŠTI Když tehdy probíhaly věci tak, jak se vskutku stalo, potom v roce 1423 12 na základě útoku, který z výše uvedených důvodů J21 uči- nili proti táborským bratřím někteří mistři pražští, vytáhla do pole obec pražská se svými přívrženci, vzavši si na pomoc i stranu nejjasnějšího knížete Zikmunda, krále uherského, který byl tenkrát jejich nepříte- lem. 122 Vedouce s sebou hojné množství ozbrojenců, jízdních i pěších, přitrhli k tvrzi řečené Kříženec, jež byla tehdy poddána panství bratří z hory Tábor. 1231 Tam rozbili tábor a počali té tvrze pilně dobývat děly i jinými válečnými stroji. Když se však po dobu několika neděl bez ustání lopotili při obléhání řečené tvrze a měli jen malý úspěch, jsouce od obležených stíháni rozličnými ztrátami, shlédl Pán na tíseň obleže- ných skrze bratry z hory Tábor i urozeného pána Bohuslava řečeného ze Švamberka 1241 a skrze obec, které se přidržovali bratří z hory Tábor, a ti se svými slovutnými tehdy hejtmany jim přišli na pomoc. A když se tito blížili, počali se obléhatelé třást a skrze vyjednavače uzavřeli jakousi dohodu v tom smyslu, že obležení zůstali ve svrchu ře- čené tvrzi Kříženci a obléhatelé odtáhli domů. Tamtéž bylo se souhlasem obou stran určeno jiné místo u hradu Konopiště, aby se tam po uplynutí jistého počtu dní obě dvě strany opětovně sešly a především nalezly, kdyby to bylo možné, nějaký prostředek ke sjednocení kněží táborských s mistry pražskými, i urovnali to, co vzniklo tehdy mezi svrchu řečenými obcemi pro svrchu dotčené obléhání. Když nadešla určená doba, sešlo se z obojí strany nemalé množství jízdních i pěších, ozbrojené děly i jinými válečnými stroji. Zatímco proti sobě byli navzájem rozhořčeni a šikovali se k boji, jedna strana hleděla druhou potřít. To se mělo stát podle plánu strany pražské hlavně pro ornáty zvláště určené k bohoslužbě, protože kněží táborští se zpěčovali užívat jich při bohoslužbě. Posléze se zprostředkování některých osob z obou stran, aby pro svrchu řečené ornáty z takovéto srážky mezi nimi nevzešlo nemalé krveprolití, podařilo, že bylo se sou- hlasem obou stran rozhodnuto, aby došlo především ke slovnímu hádání mistrů s kněžími táborskými o věcech mezi nimi sporných a aby byly zvoleny osoby, které by zjednaly shodu mezi stranami. Ty osoby po spo- lečné poradě především ke svornosti a k přátelství strany navzájem znesvářené a proti sobě se šikující, pak podle jednomyslného usnesení 302 303
Strana 304
prohlásily, že se mše slouží v ornátech k bohoslužbě zvláště určených, nikoliv však podle závazku plynoucího ze zákona Božího, nýbrž z usta- novení a obyčeje církve; a konečně učinili mezi stranami takové rozhod- nutí: aby na znamení přátelství a svornosti uzavřené mezi stranami proti sobě rozhořčenými, a na důraz, že je dovoleno sloužit mši buď v ornátech zvláště k bohoslužbě určených anebo bez nich, kněží táborští tamtéž sloužili v ornátech a mistři pražští posluhovali svátostmi bez komží. To se ze strany kněží táborských stalo, neboť Prokop Holý z jejich strany hned po uzavření svornosti a jejím vyhlášení sloužil v ornátě. Ze strany mistrů pražských se to však nestalo, aby totiž posluhovali svátostmi bez komží, jak bylo vyhlášeno: Protože se však řečené rozhodnutí stalo s tou podmínkou, že jestliže bude při příštím slyšení, jehož se od mistrů pražských dostane kněžím táborským, pravdivě ze zákona Božího a z vý- roků doktorů náležitě se na něm zakládajících dokázáno, že jsou vázáni sloužit v ornátech k bohoslužbě zvlášť určených, budou napříště sloužit tak, jak bude vyhlášeno, proto bylo tehdy hned na témž místě určeno, že mají mistři konat slyšení s kněžími táborskými na svátek Jana Křtitele nejblíže příští (24. června). 125 Také byly k tomu slyšení jmenovány osoby z obou stran a to z osob světských i duchovních, jakož i stanoveno místo k slyšení na hradě Konopišti. [20] Z JAKÝCH DŮVODŮ URČILI PÁNI, RYTIŘI, PANOŠI, OBCE A MĚSTA KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO A MARKRABSTVÍ MORAVSKÉHO, STOJÍCÍ NA STRANĚ ZÁKONA BOŽÍHO, SLYŠENÍ V PRAZE MISTRU PETRU ENGLIŠOVI A MISTRU JANOVI ŘEČENÉMU PŘÍBRAMOVI Potom léta Páně 1429 povstal mistr Jan řečený Příbram, 128 odpůr- ce cti Boží a evangelické pravdy, a nepamětliv pověsti Království českého i vlastní spásy prohlásil za kacířské a bludné knihy pravověrného učitele, totiž mistra Jana Viklefa, kteréžto knihy otevřely oči mistru Janovi Hu- sovi svaté paměti — mnozí věrohodní lidé vědí, že to tvrdil — když je znovu a znovu promýšlel spolu s mnoha svými stoupenci, tehdejšími mistry. Ti kdysi velmi těžce nesli spálení knih výše řečeného učitele v r. 1410, které nařídil pražský arcibiskup Zbyněk a jeho svatokupečtí preláti, ačkoliv, běda, někteří z těch mistrů se obrátili na špatnou cestu 1271 a nepřáli si přítomný, minulý ani budoucí vývoj. A proto téhož roku, jak bylo uvedeno výše, páni, rytíři, panoši, obce a města dříve řečeného Království českého a Markrabství moravského stojící na straně zákona Božího se svými mistry a kněžími chtěli čelit tak zlovolné opovážlivosti a tak velkému nebezpečí, a proto na svých generálních sněmech rozhodli, že kaceřování bylo vysloveno proti jejich vůli, neboť nechtějí dovolit, pokud je na nich, aby byl některý spis nebo výrok dříve
prohlásily, že se mše slouží v ornátech k bohoslužbě zvláště určených, nikoliv však podle závazku plynoucího ze zákona Božího, nýbrž z usta- novení a obyčeje církve; a konečně učinili mezi stranami takové rozhod- nutí: aby na znamení přátelství a svornosti uzavřené mezi stranami proti sobě rozhořčenými, a na důraz, že je dovoleno sloužit mši buď v ornátech zvláště k bohoslužbě určených anebo bez nich, kněží táborští tamtéž sloužili v ornátech a mistři pražští posluhovali svátostmi bez komží. To se ze strany kněží táborských stalo, neboť Prokop Holý z jejich strany hned po uzavření svornosti a jejím vyhlášení sloužil v ornátě. Ze strany mistrů pražských se to však nestalo, aby totiž posluhovali svátostmi bez komží, jak bylo vyhlášeno: Protože se však řečené rozhodnutí stalo s tou podmínkou, že jestliže bude při příštím slyšení, jehož se od mistrů pražských dostane kněžím táborským, pravdivě ze zákona Božího a z vý- roků doktorů náležitě se na něm zakládajících dokázáno, že jsou vázáni sloužit v ornátech k bohoslužbě zvlášť určených, budou napříště sloužit tak, jak bude vyhlášeno, proto bylo tehdy hned na témž místě určeno, že mají mistři konat slyšení s kněžími táborskými na svátek Jana Křtitele nejblíže příští (24. června). 125 Také byly k tomu slyšení jmenovány osoby z obou stran a to z osob světských i duchovních, jakož i stanoveno místo k slyšení na hradě Konopišti. [20] Z JAKÝCH DŮVODŮ URČILI PÁNI, RYTIŘI, PANOŠI, OBCE A MĚSTA KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO A MARKRABSTVÍ MORAVSKÉHO, STOJÍCÍ NA STRANĚ ZÁKONA BOŽÍHO, SLYŠENÍ V PRAZE MISTRU PETRU ENGLIŠOVI A MISTRU JANOVI ŘEČENÉMU PŘÍBRAMOVI Potom léta Páně 1429 povstal mistr Jan řečený Příbram, 128 odpůr- ce cti Boží a evangelické pravdy, a nepamětliv pověsti Království českého i vlastní spásy prohlásil za kacířské a bludné knihy pravověrného učitele, totiž mistra Jana Viklefa, kteréžto knihy otevřely oči mistru Janovi Hu- sovi svaté paměti — mnozí věrohodní lidé vědí, že to tvrdil — když je znovu a znovu promýšlel spolu s mnoha svými stoupenci, tehdejšími mistry. Ti kdysi velmi těžce nesli spálení knih výše řečeného učitele v r. 1410, které nařídil pražský arcibiskup Zbyněk a jeho svatokupečtí preláti, ačkoliv, běda, někteří z těch mistrů se obrátili na špatnou cestu 1271 a nepřáli si přítomný, minulý ani budoucí vývoj. A proto téhož roku, jak bylo uvedeno výše, páni, rytíři, panoši, obce a města dříve řečeného Království českého a Markrabství moravského stojící na straně zákona Božího se svými mistry a kněžími chtěli čelit tak zlovolné opovážlivosti a tak velkému nebezpečí, a proto na svých generálních sněmech rozhodli, že kaceřování bylo vysloveno proti jejich vůli, neboť nechtějí dovolit, pokud je na nich, aby byl některý spis nebo výrok dříve
Strana 305
řečeného učitele zčásti nebo vcelku prohlašován za kacířský nebo bludný, protože Písmo ani názory svatých Otců na něm založené nejsou s nimi nevyhnutelně a výslovně v rozporu. Vzhledem k tomu věděli všichni jmenovaní světští i duchovní činitelé, že z toho skutku nevzejde onomu království nějaký užitek, nýbrž nesnesitelná škoda; uvědomovali si totiž, že důsledkem toho neprozřetelného očernění Viklefových knih budou mnohé pohromy pro království, především že kaceřování národa českého bude pokládáno za oprávněné a rovněž vyhlášení křížové vý- pravy proti němu. Za druhé krutý vpád krále uherského proti témuž národu by byl považován za správný a spálení knih pravověrného učitele v Praze by bylo posuzováno jako rozumné. Za třetí to, čeho je nutno jmenovitě želet, totiž odsouzení k smrti mistra Jana Husa dobré paměti v Kostnici by se mělo za zákonité a nenapadnutelné. A za čtvrté by následoval škodlivý vnitřní rozkol v tomto království. A tak když slyšeli na jedné straně dříve řečeného mistra Příbrama prohlašovat řečené knihy za kacířské a bludné zvláště v otázce svátosti oltářní a na druhé straně Petra Payna, Angličana a mistra univerzity oxfordské, jak mu v tom odporuje a snaží se seč jest ospravedlňovat je ve všech i jednotlivých článcích, zvláště týkajících se svátosti oltářní, a vy- braných z knih náležitě a pravdivě, že mají zdravý a katolický smysl, ur- čili jim čas a místo v Praze k diskusi o tom. Jednomyslně jim v tomtéž roce, jak bylo svrchu uvedeno, určili zvláštní vyšetřující soudce z obou stran. Později k nim připojili určité světské i duchovní osoby, aby se zúčastnily jejich jednání, neboť chtěli všem i jednotlivcům navždy uzavřít cestu k obviňování dříve řečeného učitele z kacířství a bludu, pokud by účinně někteří z nich nedokázali, jak bylo řečeno, že se onen učitel od- chýlil z cesty evangelické pravdy nebo od názorů svatých Otců na ní založených. Při tomto jednání připojil mistr Petr ke všem článkům, vybraným z Viklefových knih mistrem Příbramem jako kacířské a bludné a jemu jím předloženým a zvláště týkajícím se otázky velebné svátosti oltářní, zdravý a katolický výklad. Žádný z nich nemohl mistr Příbram účinně napadnout, jak může být jasnější a pečlivě zkoumajícímu zřejmé z tezí a diskuse obou stran, jež jsou tu pro stručnost vynechány. Při onom jednání odsoudil mistr Petr jako bludné teze, předložené k vyznání táborským kněžím mistry na hradě Konopišti, o nichž byla zmínka na onom výše popsaném slyšení, obhájil však teze předložené tamtéž mistrům táborskými kněžími. Po tomto jednání učinili vyšetřující soudci, určení oběma stranami k jejich vyslechnutí, mezi nimi toto níže psané rozhodnutí: „Ve jménu Páně amen. My vyšetřující soudci stanovení pro mistra Jana Příbrama z jedné strany a mistra Petra Engliše z druhé dá- váme na vědomí především, že si vyhrazujeme pravomoc, jíž jsme byli vybaveni obcemi za účelem úplné a konečné dohody, kterou mezi nimi zamýšlíme sjednat, pokud nás místa, jež nám moc v této záležitosti udě- lila, této moci nezbaví. Za druhé rozhodujeme a oběma ukládáme, aby oba řečení mistři podporovali úctu k velebné svátosti oltářní v mezích 304 305
řečeného učitele zčásti nebo vcelku prohlašován za kacířský nebo bludný, protože Písmo ani názory svatých Otců na něm založené nejsou s nimi nevyhnutelně a výslovně v rozporu. Vzhledem k tomu věděli všichni jmenovaní světští i duchovní činitelé, že z toho skutku nevzejde onomu království nějaký užitek, nýbrž nesnesitelná škoda; uvědomovali si totiž, že důsledkem toho neprozřetelného očernění Viklefových knih budou mnohé pohromy pro království, především že kaceřování národa českého bude pokládáno za oprávněné a rovněž vyhlášení křížové vý- pravy proti němu. Za druhé krutý vpád krále uherského proti témuž národu by byl považován za správný a spálení knih pravověrného učitele v Praze by bylo posuzováno jako rozumné. Za třetí to, čeho je nutno jmenovitě želet, totiž odsouzení k smrti mistra Jana Husa dobré paměti v Kostnici by se mělo za zákonité a nenapadnutelné. A za čtvrté by následoval škodlivý vnitřní rozkol v tomto království. A tak když slyšeli na jedné straně dříve řečeného mistra Příbrama prohlašovat řečené knihy za kacířské a bludné zvláště v otázce svátosti oltářní a na druhé straně Petra Payna, Angličana a mistra univerzity oxfordské, jak mu v tom odporuje a snaží se seč jest ospravedlňovat je ve všech i jednotlivých článcích, zvláště týkajících se svátosti oltářní, a vy- braných z knih náležitě a pravdivě, že mají zdravý a katolický smysl, ur- čili jim čas a místo v Praze k diskusi o tom. Jednomyslně jim v tomtéž roce, jak bylo svrchu uvedeno, určili zvláštní vyšetřující soudce z obou stran. Později k nim připojili určité světské i duchovní osoby, aby se zúčastnily jejich jednání, neboť chtěli všem i jednotlivcům navždy uzavřít cestu k obviňování dříve řečeného učitele z kacířství a bludu, pokud by účinně někteří z nich nedokázali, jak bylo řečeno, že se onen učitel od- chýlil z cesty evangelické pravdy nebo od názorů svatých Otců na ní založených. Při tomto jednání připojil mistr Petr ke všem článkům, vybraným z Viklefových knih mistrem Příbramem jako kacířské a bludné a jemu jím předloženým a zvláště týkajícím se otázky velebné svátosti oltářní, zdravý a katolický výklad. Žádný z nich nemohl mistr Příbram účinně napadnout, jak může být jasnější a pečlivě zkoumajícímu zřejmé z tezí a diskuse obou stran, jež jsou tu pro stručnost vynechány. Při onom jednání odsoudil mistr Petr jako bludné teze, předložené k vyznání táborským kněžím mistry na hradě Konopišti, o nichž byla zmínka na onom výše popsaném slyšení, obhájil však teze předložené tamtéž mistrům táborskými kněžími. Po tomto jednání učinili vyšetřující soudci, určení oběma stranami k jejich vyslechnutí, mezi nimi toto níže psané rozhodnutí: „Ve jménu Páně amen. My vyšetřující soudci stanovení pro mistra Jana Příbrama z jedné strany a mistra Petra Engliše z druhé dá- váme na vědomí především, že si vyhrazujeme pravomoc, jíž jsme byli vybaveni obcemi za účelem úplné a konečné dohody, kterou mezi nimi zamýšlíme sjednat, pokud nás místa, jež nám moc v této záležitosti udě- lila, této moci nezbaví. Za druhé rozhodujeme a oběma ukládáme, aby oba řečení mistři podporovali úctu k velebné svátosti oltářní v mezích 304 305
Strana 306
zákona Božího a podle spisů svatých Otců zakládajících se pravdivě na onom zákonu. Za třetí rozhodujeme, aby mistr Jan Příbram nekaceřoval mistra Jana Viklefa ani Petra Engliše a jejich spisy v celku ani v části a nehanobil je. A naproti tomu aby mistr Petr Engliš rovněž nekaceřoval mistra Příbrama a kterékoli jeho spisy ani je nehanobil v celku ani v části a aby jeden druhému neškodil slovem ani skutkem, sám ani pro- střednictvím jiné osoby. Za čtvrté rozhodujeme, aby žádný z nich neka- ceřoval ani nehanobil jakýmkoli způsobem mistry svaté paměti Husa a Jakoubka ze Stříbra J281 ani jejich spisy v celku nebo v části, nýbrž aby je považoval za pravověrné. Za páté ukládáme, aby žádný z nich neu- veřejňoval žádný spis, napíše-li nějaký po tomto dni o otázkách týkajících se sporu mezi nimi projednávaného, aniž by jej dříve odevzdal do rukou vyšetřujících, a dokonce ani po odevzdání, pokud by k tomu neměl svolení vyšetřujících. Za šesté rozhodujeme, aby, nebude-li možno bez úskoku zabránit zveřejnění projevu a výkladu pojmů mistra Petra, měl mistr Příbram podobně možnost zveřejnit svůj projev s mistry, které měl ve škole, popírající remanenci chleba ve svátosti na své straně, v té formě, jak jej proslovil, a to toliko v jednom jazyku, tj. latinském. Za sedmé ukládáme oběma, aby ve všech těchto uvedených bodech zacho- vali křesťanský mír až do nejbližších svatodušních svátků. A jestliže budou vyšetřující s to zjednat mezi nimi do té doby podle rady zralých mužů definitivní mír a dohodu, aby uposlechli příkazy a předvolání vyšetřujících na místo a dobu, kterou jim určí. Projednáno léta Páně 1429 ve čtvrtek po sv. Havlu [20. října] o šest- nácté hodině na faře u sv. Havla na Starém Městě pražském.“ [21] Z JAKÝCH DŮVODŮ A KDY BYLO URČENO SLYŠENÍ TÁBORSKYM KNĚŽÍM S MISTRY PRAŽSKÝMI A JAK BYLO ZVOLENO DVANÁCT OSOB ZE VŠECH OBCÍ PŘIDRŽUJÍCÍCH SE ZÁKONA BOŽÍHO, PŘED NIMIŽ ODPOVÍDALI TÁBORŠTÍ KNĚŽÍ PO ZVEŘEJNĚNÍ SVÉHO STANOVISKA NA OBVINĚNÍ, VZNESENÁ PROTI NIM MISTRY Mezitím, poněvadž sporné otázky mezi mistry pražskými na jedné straně a táborskými kněžími na straně druhé zůstávaly na výše zmíněných slyšeních nerozřešeny a mezi řečenými stranami docházelo k nactiutr-
zákona Božího a podle spisů svatých Otců zakládajících se pravdivě na onom zákonu. Za třetí rozhodujeme, aby mistr Jan Příbram nekaceřoval mistra Jana Viklefa ani Petra Engliše a jejich spisy v celku ani v části a nehanobil je. A naproti tomu aby mistr Petr Engliš rovněž nekaceřoval mistra Příbrama a kterékoli jeho spisy ani je nehanobil v celku ani v části a aby jeden druhému neškodil slovem ani skutkem, sám ani pro- střednictvím jiné osoby. Za čtvrté rozhodujeme, aby žádný z nich neka- ceřoval ani nehanobil jakýmkoli způsobem mistry svaté paměti Husa a Jakoubka ze Stříbra J281 ani jejich spisy v celku nebo v části, nýbrž aby je považoval za pravověrné. Za páté ukládáme, aby žádný z nich neu- veřejňoval žádný spis, napíše-li nějaký po tomto dni o otázkách týkajících se sporu mezi nimi projednávaného, aniž by jej dříve odevzdal do rukou vyšetřujících, a dokonce ani po odevzdání, pokud by k tomu neměl svolení vyšetřujících. Za šesté rozhodujeme, aby, nebude-li možno bez úskoku zabránit zveřejnění projevu a výkladu pojmů mistra Petra, měl mistr Příbram podobně možnost zveřejnit svůj projev s mistry, které měl ve škole, popírající remanenci chleba ve svátosti na své straně, v té formě, jak jej proslovil, a to toliko v jednom jazyku, tj. latinském. Za sedmé ukládáme oběma, aby ve všech těchto uvedených bodech zacho- vali křesťanský mír až do nejbližších svatodušních svátků. A jestliže budou vyšetřující s to zjednat mezi nimi do té doby podle rady zralých mužů definitivní mír a dohodu, aby uposlechli příkazy a předvolání vyšetřujících na místo a dobu, kterou jim určí. Projednáno léta Páně 1429 ve čtvrtek po sv. Havlu [20. října] o šest- nácté hodině na faře u sv. Havla na Starém Městě pražském.“ [21] Z JAKÝCH DŮVODŮ A KDY BYLO URČENO SLYŠENÍ TÁBORSKYM KNĚŽÍM S MISTRY PRAŽSKÝMI A JAK BYLO ZVOLENO DVANÁCT OSOB ZE VŠECH OBCÍ PŘIDRŽUJÍCÍCH SE ZÁKONA BOŽÍHO, PŘED NIMIŽ ODPOVÍDALI TÁBORŠTÍ KNĚŽÍ PO ZVEŘEJNĚNÍ SVÉHO STANOVISKA NA OBVINĚNÍ, VZNESENÁ PROTI NIM MISTRY Mezitím, poněvadž sporné otázky mezi mistry pražskými na jedné straně a táborskými kněžími na straně druhé zůstávaly na výše zmíněných slyšeních nerozřešeny a mezi řečenými stranami docházelo k nactiutr-
Strana 307
hačným provokacím, bylo v průběhu roku 1431 na sněmu Království českého strany přidržující se zákona Božího, konaném v Kutné Hoře v masopustu, [kolem 11. února] zvoleno dvanáct osob ze stavu pánů, rytířů, panošů, měst a obcí téhož království, přidržujících se zákona Božího, 129 jimž byla všemi ostatními svorně dána moc postarat se o nějaký dobrý pořádek mezi sebou a mezi kněžími obou stran. Tyto zvolené osoby pak, které těžce nesly zmíněné rozmíšky mezi stranami, určily ze své moci a jménem ostatních termín k slyšení mistrům a kně- žím pražským na jedné straně a táborským kněžím na straně druhé, a to na nejbližší svátek sv. Jiří [23. dubna] tehož roku. A tak den před svátkem sv. apoštolů Filipa a Jakuba [30. dubna] se dostavily do Karlovy koleje obě strany v přítomnosti řečených zvolených osob do místnosti fakulty a před těmito osobami jakožto vyšetřujícími soudci a před množstvím kléru a mnoha světských osobností napřed vytkl mistr Jan Rokycana jménem svým a jménem ostatních pražských mistrů a kněží táborským kněžím některá provinění. První z nich bylo toto: táborští kněží nepodávají některé svátosti nebo svátost a nekonají při nich některé obřady a poněvadž my je ko- náme, pomlouvají a odsuzují nás a nám to vyčítají a nemají žádný Boží zákon ani spisy svatých Otců dokazující, že by to bylo špatné. Druhé obvinění: Táborští kněží škodí mrtvým, protože se nemodlí k Bohu za duše mrtvých a druhé odvracejí od konání skutků milosr- denství za mrtvé a k tomu nemají zákon Boží ani spisy svatých Otců dokazující, že by to bylo špatné. Třetí obvinění, že velmi škodí živým lidem tím, že brání nám hříš- níkům prosit za přímluvu svaté, onu nebeskou hierarchii, a předrahou Pannu Marii a k tomu nemají zákon Boží ani spisy svatých Otců doka- zující, že by to bylo špatné. Čtvrté obvinění, že dávají lidem příležitost a důvod k hltavosti, obžerství a opilství tím, že ruší posty odedávna zachovávané věřícími křesťany a k tomu nemají zákon Boží dokazující, že by to bylo špatné. Páté, že táborští kněží nebo někteří z nich nezošklivují lidem sou- časné války, aniž je dovedou nebo mohou za těch okolností a podmínek, v nichž je vedou, odvodit ze zákona Božího nebo ze spisů svatých. Šesté obvinění: táborští kněží nebo někteří z nich provádějí proti jednomu z artikulů lstivě a pokrytecky pod záminkou zákona Božího některé úkony světského panování a pro ty své skutky nemají zákon Boží ani spisy svatých. Sedmé obvinění, že táborští kněží zanedbávají postup při mši a náš obřad odmítají a pohrdají jím, nedělají při mši znamení kříže, nepřilévají vodu do vína a nezachovávají ostatní zvyklosti a nemají zákon Boží ani spisy svatých na to, že by náš obřad byl špatný. Když byla tato obvinění předložena táborským kněžím, dříve řečení táborští kněží, dříve než odpověděli na ona obvinění, vyložili před řeče- nými vyšetřujícími a před množstvím kléru a jiných mnoha světských osobností své vlastní stanovisko, které hájí proti řečeným mistrům a kněžím pražským. 306 307
hačným provokacím, bylo v průběhu roku 1431 na sněmu Království českého strany přidržující se zákona Božího, konaném v Kutné Hoře v masopustu, [kolem 11. února] zvoleno dvanáct osob ze stavu pánů, rytířů, panošů, měst a obcí téhož království, přidržujících se zákona Božího, 129 jimž byla všemi ostatními svorně dána moc postarat se o nějaký dobrý pořádek mezi sebou a mezi kněžími obou stran. Tyto zvolené osoby pak, které těžce nesly zmíněné rozmíšky mezi stranami, určily ze své moci a jménem ostatních termín k slyšení mistrům a kně- žím pražským na jedné straně a táborským kněžím na straně druhé, a to na nejbližší svátek sv. Jiří [23. dubna] tehož roku. A tak den před svátkem sv. apoštolů Filipa a Jakuba [30. dubna] se dostavily do Karlovy koleje obě strany v přítomnosti řečených zvolených osob do místnosti fakulty a před těmito osobami jakožto vyšetřujícími soudci a před množstvím kléru a mnoha světských osobností napřed vytkl mistr Jan Rokycana jménem svým a jménem ostatních pražských mistrů a kněží táborským kněžím některá provinění. První z nich bylo toto: táborští kněží nepodávají některé svátosti nebo svátost a nekonají při nich některé obřady a poněvadž my je ko- náme, pomlouvají a odsuzují nás a nám to vyčítají a nemají žádný Boží zákon ani spisy svatých Otců dokazující, že by to bylo špatné. Druhé obvinění: Táborští kněží škodí mrtvým, protože se nemodlí k Bohu za duše mrtvých a druhé odvracejí od konání skutků milosr- denství za mrtvé a k tomu nemají zákon Boží ani spisy svatých Otců dokazující, že by to bylo špatné. Třetí obvinění, že velmi škodí živým lidem tím, že brání nám hříš- níkům prosit za přímluvu svaté, onu nebeskou hierarchii, a předrahou Pannu Marii a k tomu nemají zákon Boží ani spisy svatých Otců doka- zující, že by to bylo špatné. Čtvrté obvinění, že dávají lidem příležitost a důvod k hltavosti, obžerství a opilství tím, že ruší posty odedávna zachovávané věřícími křesťany a k tomu nemají zákon Boží dokazující, že by to bylo špatné. Páté, že táborští kněží nebo někteří z nich nezošklivují lidem sou- časné války, aniž je dovedou nebo mohou za těch okolností a podmínek, v nichž je vedou, odvodit ze zákona Božího nebo ze spisů svatých. Šesté obvinění: táborští kněží nebo někteří z nich provádějí proti jednomu z artikulů lstivě a pokrytecky pod záminkou zákona Božího některé úkony světského panování a pro ty své skutky nemají zákon Boží ani spisy svatých. Sedmé obvinění, že táborští kněží zanedbávají postup při mši a náš obřad odmítají a pohrdají jím, nedělají při mši znamení kříže, nepřilévají vodu do vína a nezachovávají ostatní zvyklosti a nemají zákon Boží ani spisy svatých na to, že by náš obřad byl špatný. Když byla tato obvinění předložena táborským kněžím, dříve řečení táborští kněží, dříve než odpověděli na ona obvinění, vyložili před řeče- nými vyšetřujícími a před množstvím kléru a jiných mnoha světských osobností své vlastní stanovisko, které hájí proti řečeným mistrům a kněžím pražským. 306 307
Strana 308
II. KNIHA [2] DOHODA V CHEBU MEZI OBYVATELI ČECH A KONCILEM BASILEJSKYM O SLYŠENÍ ČECHŮ Tato 130 jednomyslná a souhlasná dohoda a ujednání obou uvedených stran o řečeném slyšení Čechů na koncilu basilejském byla taková: Vyslancům a poslům, kteří budou vysláni z Království českého a Markrabství moravského ke generálnímu koncilu basilejskému, jak- mile přijedou a o to požádají, bude dáno plné a svobodné slyšení před celým shromážděním téhož koncilu tolikrát, kolikrát budou dlít v Basi- leji a o to požádají, o vhodných otázkách a příslušných záležitostech, zvláště pokud se týkají čtyř artikulů, za které se postavili, aby je dovo- dili. A mezitím nebude po zmíněnou dobu projednáváno na koncilu nic, co by mohlo zabránit pokračování tohoto slyšení a této záležitosti. Dále požádají-li o to, bude určeno několik urozených, řádných a vzdělaných mužů z koncilu, aby s nimi nebo jejich zástupci jednali laskavě a bratrsky o návrzích tolikrát, kolikrát bude třeba. Dále jim bude pro takové slyšení ve shromáždění vykázáno před naším vzájemným sjednocením čestné a slušné místo, po sjednocení pak budou mít místo, které jim přísluší podle požadavku jejich poselstva, a čestné. Dále jim bude dán čas jed- noho, dvou nebo více dní, jak o to požádají, aby si náležitě rozmysleli toto své slyšení, odpovědi a námitky, které budou chtít uvést. Dále jim bude dán písemně text návrhů druhé strany, požádají-li o to, a oni je podobně dají písemně, bude-li to žádáno. Dále že žádná právní ustano- vení církevních zákonů, dekretů, dekretálií a statutů vydaná v minulosti či v budoucnu nebo jakýkoli text znějící proti lidem jakkoli provinilým až po zbloudilé od víry, křížové výpravy a exkomunikační rozsudky i hrozby, dekrety a prohlášení vymyšlená kýmkoli a zvláště koncilem kostnickým, nebudou smět ani moci být použity proti řečeným pánům vyslancům obojího stavu, světského i duchovního, proti jejich glejtu a slyšení, rušit je, oslabit ani jakkoli anulovat. Dále ve věci čtyř artikulů, kterou sledují, jak řečeno, bude na basilejském koncilu nejpravdivějším a nestranným soudcem Boží zákon a praxe Krista, apoštolů a prvotní círk- ve zároveň s výroky koncilů a církevních učitelů, kteří se na nich skutečně zakládají. Dále bude možno jim jakož i nám volně v míru a počestnosti před řečeným koncilem uvádět podle libosti námitky nebo výtky proti kterýmkoli stavům vybočujícím z mezí, budou-li pocitované nedostat- ky navzájem vyloženy umírněně. Dále jak čeští páni vyslanci ustanovili, aby z Boží církve a zvláště z místa konání řečeného koncilu byly vy- loučeny veřejné zločiny, tak my, vyslanci téhož koncilu budeme podle svých sil spolupracovat, aby se v církvi Boží dála tato i jiná opatření postupně a vhodně. Dále ať se dostanou kamkoli při cestě tam, při poby- tu a návratu po celou dobu platnosti glejtu, nedojde k žádnému přeru- šení bohoslužeb ani nebude pro jejich přítomnost platit interdikt. Také
II. KNIHA [2] DOHODA V CHEBU MEZI OBYVATELI ČECH A KONCILEM BASILEJSKYM O SLYŠENÍ ČECHŮ Tato 130 jednomyslná a souhlasná dohoda a ujednání obou uvedených stran o řečeném slyšení Čechů na koncilu basilejském byla taková: Vyslancům a poslům, kteří budou vysláni z Království českého a Markrabství moravského ke generálnímu koncilu basilejskému, jak- mile přijedou a o to požádají, bude dáno plné a svobodné slyšení před celým shromážděním téhož koncilu tolikrát, kolikrát budou dlít v Basi- leji a o to požádají, o vhodných otázkách a příslušných záležitostech, zvláště pokud se týkají čtyř artikulů, za které se postavili, aby je dovo- dili. A mezitím nebude po zmíněnou dobu projednáváno na koncilu nic, co by mohlo zabránit pokračování tohoto slyšení a této záležitosti. Dále požádají-li o to, bude určeno několik urozených, řádných a vzdělaných mužů z koncilu, aby s nimi nebo jejich zástupci jednali laskavě a bratrsky o návrzích tolikrát, kolikrát bude třeba. Dále jim bude pro takové slyšení ve shromáždění vykázáno před naším vzájemným sjednocením čestné a slušné místo, po sjednocení pak budou mít místo, které jim přísluší podle požadavku jejich poselstva, a čestné. Dále jim bude dán čas jed- noho, dvou nebo více dní, jak o to požádají, aby si náležitě rozmysleli toto své slyšení, odpovědi a námitky, které budou chtít uvést. Dále jim bude dán písemně text návrhů druhé strany, požádají-li o to, a oni je podobně dají písemně, bude-li to žádáno. Dále že žádná právní ustano- vení církevních zákonů, dekretů, dekretálií a statutů vydaná v minulosti či v budoucnu nebo jakýkoli text znějící proti lidem jakkoli provinilým až po zbloudilé od víry, křížové výpravy a exkomunikační rozsudky i hrozby, dekrety a prohlášení vymyšlená kýmkoli a zvláště koncilem kostnickým, nebudou smět ani moci být použity proti řečeným pánům vyslancům obojího stavu, světského i duchovního, proti jejich glejtu a slyšení, rušit je, oslabit ani jakkoli anulovat. Dále ve věci čtyř artikulů, kterou sledují, jak řečeno, bude na basilejském koncilu nejpravdivějším a nestranným soudcem Boží zákon a praxe Krista, apoštolů a prvotní círk- ve zároveň s výroky koncilů a církevních učitelů, kteří se na nich skutečně zakládají. Dále bude možno jim jakož i nám volně v míru a počestnosti před řečeným koncilem uvádět podle libosti námitky nebo výtky proti kterýmkoli stavům vybočujícím z mezí, budou-li pocitované nedostat- ky navzájem vyloženy umírněně. Dále jak čeští páni vyslanci ustanovili, aby z Boží církve a zvláště z místa konání řečeného koncilu byly vy- loučeny veřejné zločiny, tak my, vyslanci téhož koncilu budeme podle svých sil spolupracovat, aby se v církvi Boží dála tato i jiná opatření postupně a vhodně. Dále ať se dostanou kamkoli při cestě tam, při poby- tu a návratu po celou dobu platnosti glejtu, nedojde k žádnému přeru- šení bohoslužeb ani nebude pro jejich přítomnost platit interdikt. Také
Strana 309
se přičiníme slušným uspořádáním, aby nebyli při konání svých boho- služeb v domech svého pobytu znepokojováni ani rušeni. Když byly uspořádány tyto záležitosti, jak svrchu uvedeno, přijeli potom během roku 1433 řečení vyslanci a poslové Království českého a Markrabství moravského na řečený basilejský koncii. Když byly napřed zařízeny ostatní záležitosti pro ně příhodné, přednesli veřejně na plenárním zasedání koncilu čtyři artikuly, za které bojovali, i s důkazy a argumenty, které pro ně měli, a potom vyslechli mluvčí proti nim vybrané koncilem. S jakými glejty přišli řečení vyslanci a poslové království a mar- krabství na koncil basilejský, jaké projevy ve věci čtyř artikulů proti sobě navzájem po příchodu přednesli a podle úmluvy si navzájem před- ložili napřed písemně, jaké diskuse o těch otázkách a jaké námitky proti sobě navzájem vedli a co potom po příjezdu obou stran do království v uvedeném roce navrhli vyslanci koncilu a co na jejich návrhy království odpovědělo a posléze jaká kompaktáta byla dojednána mezi Králov- stvím českým a Markrabstvím moravským na jedné straně a na druhé mezi řečeným koncilem, to vše tu není třeba uvádět, protože je to obsa- ženo v jiném zvláštním spisu, k němuž se bude moci čtenář obrátit, bude-li mu libo. 1311 308 309 [3l DOHODA O TOM, V JAKÝCH MEZÍCH BYLO SVĚŘENO ŘEŠENÍ SPORU MEZI MISTRY A TÁBORSKYMI KNĚŽÍMI MISTRU PETRU PAYNOVI ENGLIŠOVI Protože mezitím sporné otázky projednávané mezi pražskými mistry na jedné straně a táborskými kněžími na straně druhé zůstávaly po zmíněných slyšeních nakonec neřešeny, dohodly se z podnětu určitých osob v r. 1434 obě strany, 1321 že svěří v určitých mezích rozhodnutí mistru Petru Paynovi Englišovi, a slíbily přijmout jakékoli jeho rozhod- nutí, jež učiní mezi oběma stranami podle spisů mistra Jana Husa, mistra Jana Viklefa, svých vlastních spisů a zápisu chebských ujednání. Znění a obsah této dohody byl takový: „Chceme a slibujeme držet se spisů mistra Jana Husa, mistra Jana Viklefa a spisů mistra Petra Engliše ve sporech mezi námi pražany na jedné a tábory na druhé straně v otázkách sedmi církevních svátostí, přímluvy a vzývání svatých, mešních obřadů a očistce, avšak tak, aby mistr Petr postupoval ve všem podle spisů uvedených autorů a podle zápisu chebských ujednání.“ Mistr Petr pak vzal na sebe těžký úkol rozhodnout mezi řečenými stranami, ale odložil jej na dobu, kdy bude nejjasnější pan Zikmund, král uherský atd. a císař římský, přijat Českým královstvím a uveden do vlády. Po jeho uvedení do vlády 1331 léta Páně 1436 učinil řečený mistr Petr zvláště na příkaz řečeného nejjasnějšího císaře a na popud
se přičiníme slušným uspořádáním, aby nebyli při konání svých boho- služeb v domech svého pobytu znepokojováni ani rušeni. Když byly uspořádány tyto záležitosti, jak svrchu uvedeno, přijeli potom během roku 1433 řečení vyslanci a poslové Království českého a Markrabství moravského na řečený basilejský koncii. Když byly napřed zařízeny ostatní záležitosti pro ně příhodné, přednesli veřejně na plenárním zasedání koncilu čtyři artikuly, za které bojovali, i s důkazy a argumenty, které pro ně měli, a potom vyslechli mluvčí proti nim vybrané koncilem. S jakými glejty přišli řečení vyslanci a poslové království a mar- krabství na koncil basilejský, jaké projevy ve věci čtyř artikulů proti sobě navzájem po příchodu přednesli a podle úmluvy si navzájem před- ložili napřed písemně, jaké diskuse o těch otázkách a jaké námitky proti sobě navzájem vedli a co potom po příjezdu obou stran do království v uvedeném roce navrhli vyslanci koncilu a co na jejich návrhy království odpovědělo a posléze jaká kompaktáta byla dojednána mezi Králov- stvím českým a Markrabstvím moravským na jedné straně a na druhé mezi řečeným koncilem, to vše tu není třeba uvádět, protože je to obsa- ženo v jiném zvláštním spisu, k němuž se bude moci čtenář obrátit, bude-li mu libo. 1311 308 309 [3l DOHODA O TOM, V JAKÝCH MEZÍCH BYLO SVĚŘENO ŘEŠENÍ SPORU MEZI MISTRY A TÁBORSKYMI KNĚŽÍMI MISTRU PETRU PAYNOVI ENGLIŠOVI Protože mezitím sporné otázky projednávané mezi pražskými mistry na jedné straně a táborskými kněžími na straně druhé zůstávaly po zmíněných slyšeních nakonec neřešeny, dohodly se z podnětu určitých osob v r. 1434 obě strany, 1321 že svěří v určitých mezích rozhodnutí mistru Petru Paynovi Englišovi, a slíbily přijmout jakékoli jeho rozhod- nutí, jež učiní mezi oběma stranami podle spisů mistra Jana Husa, mistra Jana Viklefa, svých vlastních spisů a zápisu chebských ujednání. Znění a obsah této dohody byl takový: „Chceme a slibujeme držet se spisů mistra Jana Husa, mistra Jana Viklefa a spisů mistra Petra Engliše ve sporech mezi námi pražany na jedné a tábory na druhé straně v otázkách sedmi církevních svátostí, přímluvy a vzývání svatých, mešních obřadů a očistce, avšak tak, aby mistr Petr postupoval ve všem podle spisů uvedených autorů a podle zápisu chebských ujednání.“ Mistr Petr pak vzal na sebe těžký úkol rozhodnout mezi řečenými stranami, ale odložil jej na dobu, kdy bude nejjasnější pan Zikmund, král uherský atd. a císař římský, přijat Českým královstvím a uveden do vlády. Po jeho uvedení do vlády 1331 léta Páně 1436 učinil řečený mistr Petr zvláště na příkaz řečeného nejjasnějšího císaře a na popud
Strana 310
jiných pánů a hrabat tehdy tam přítomných a na jejich výzvu rozhod- nutí mezi řečenými stranami, ačkoli jedna strana, totiž táborští kněží, nebyla přítomna. 310 I 311 [6] PRVNÍ NÁVRH, KTERY PŘEDLOŽILA OBEC HORY TÁBOR SE SVÝMI KNĚŽÍMI NEJJASNĚJŠÍMU KNÍŽETI A PÁNU, PANU ZIKMUNDOVI, CÍSAŘI ŘÍMSKÉMU A UHERSKÉMU, ČESKÉMU ATD. KRÁLI Když roku 1435 nejjasnější kníže a pán Zikmund, římský císař a uherský, český atd. král, spěchal do Jihlavy, aby se tam dojednalo jeho uvedení do Království českého a jeho vjezd, zastavil se v městečku zvaném Třebíč 1341 a tam mu přišel vstříc ctihodný Bedřich ze Strážnice s prozíravými a moudrými muži, které k němu táborská obec připojila. Král ho oslovil velkomyslně a nabídl mu laskavě, že se jim postará, pokud bude na něm bez újmy na cti, o všechno, o co jeho majestát požádá. Bedřich spolu se svými zmíněnými druhy navrhl, co nyní násle- duje: „Především mši sloužil sv. Petr či ostatní apoštolové jen v oby- čejných šatech tak, že pronášeli posvěcující slova, připojovali Otčenáš s ostatními úkony plynoucími z podstaty mše a zřízení Kristova a na- konec důstojně podávali svátost oltářní. Svátost křtu konali při zacho- vání všeho, co je k ní podle Písma nutně požadováno a co je pro ni užitečné, a to platně, opravdově, svobodně, ve vhodném místě a času, bez vymítání dábla a bez kmotrů, bez křižma a oleje posvěceného dříve biskupem, v čisté, obvykle nesvěcené vodě a bez dalších obvyklých obřadů, zavedených římskou církví a někdy příliš slavnostních a zdů- razňovaných. My jsme se postavili za plnou svobodu zákona Kristova, který sám o sobě stačí k řízení bojující církve bez ceremonií Starého zákona a bez obřadů dodatečně připojených lidmi, urážlivých, snižu- jících tento zákon a překážejících mu, protože víme, že nejbezpečnější a nejlepší řízení života je napodobovat jednání prvotní církve a zacho- vávat při podávání svátostí ty obřady, které zachovávala a k zachování vymezila prvotní církev blízká evangeliu podle učení Krista a jeho apoštolů. Proto jsme z rozumných důvodů upustili od některých obřadů při podávání svátostí, které oklešťují a zatěžují svobodný zákon a ne- věstu Kristovu olupují o její svobodu. Vždy jsme však zachovávali při mši a podávání svátostí ty prvky, které tvoří podle svědectví Písma jejich podstatu a jsou pro ně užitečné. Neřídili jsme se při tom vlastní hlavou, nýbrž napodobili jsme postup prvotních starých světců, pokud podně- covali zbožnost lidu umírněným a opravdovým zpěvem v lidovém ja- zyce, čtením Písma svatého a vzdělávajícím kázáním, a vždy jsme byli hotovi zachovávat i jiné postupy, které podle zákona evangelií podpo- rují dobro nebo které při tom podle Kristova učení zachovávali apošto- lové. Proto žádáme za prvé, aby každá obec těch, kteří se nazývají tá-
jiných pánů a hrabat tehdy tam přítomných a na jejich výzvu rozhod- nutí mezi řečenými stranami, ačkoli jedna strana, totiž táborští kněží, nebyla přítomna. 310 I 311 [6] PRVNÍ NÁVRH, KTERY PŘEDLOŽILA OBEC HORY TÁBOR SE SVÝMI KNĚŽÍMI NEJJASNĚJŠÍMU KNÍŽETI A PÁNU, PANU ZIKMUNDOVI, CÍSAŘI ŘÍMSKÉMU A UHERSKÉMU, ČESKÉMU ATD. KRÁLI Když roku 1435 nejjasnější kníže a pán Zikmund, římský císař a uherský, český atd. král, spěchal do Jihlavy, aby se tam dojednalo jeho uvedení do Království českého a jeho vjezd, zastavil se v městečku zvaném Třebíč 1341 a tam mu přišel vstříc ctihodný Bedřich ze Strážnice s prozíravými a moudrými muži, které k němu táborská obec připojila. Král ho oslovil velkomyslně a nabídl mu laskavě, že se jim postará, pokud bude na něm bez újmy na cti, o všechno, o co jeho majestát požádá. Bedřich spolu se svými zmíněnými druhy navrhl, co nyní násle- duje: „Především mši sloužil sv. Petr či ostatní apoštolové jen v oby- čejných šatech tak, že pronášeli posvěcující slova, připojovali Otčenáš s ostatními úkony plynoucími z podstaty mše a zřízení Kristova a na- konec důstojně podávali svátost oltářní. Svátost křtu konali při zacho- vání všeho, co je k ní podle Písma nutně požadováno a co je pro ni užitečné, a to platně, opravdově, svobodně, ve vhodném místě a času, bez vymítání dábla a bez kmotrů, bez křižma a oleje posvěceného dříve biskupem, v čisté, obvykle nesvěcené vodě a bez dalších obvyklých obřadů, zavedených římskou církví a někdy příliš slavnostních a zdů- razňovaných. My jsme se postavili za plnou svobodu zákona Kristova, který sám o sobě stačí k řízení bojující církve bez ceremonií Starého zákona a bez obřadů dodatečně připojených lidmi, urážlivých, snižu- jících tento zákon a překážejících mu, protože víme, že nejbezpečnější a nejlepší řízení života je napodobovat jednání prvotní církve a zacho- vávat při podávání svátostí ty obřady, které zachovávala a k zachování vymezila prvotní církev blízká evangeliu podle učení Krista a jeho apoštolů. Proto jsme z rozumných důvodů upustili od některých obřadů při podávání svátostí, které oklešťují a zatěžují svobodný zákon a ne- věstu Kristovu olupují o její svobodu. Vždy jsme však zachovávali při mši a podávání svátostí ty prvky, které tvoří podle svědectví Písma jejich podstatu a jsou pro ně užitečné. Neřídili jsme se při tom vlastní hlavou, nýbrž napodobili jsme postup prvotních starých světců, pokud podně- covali zbožnost lidu umírněným a opravdovým zpěvem v lidovém ja- zyce, čtením Písma svatého a vzdělávajícím kázáním, a vždy jsme byli hotovi zachovávat i jiné postupy, které podle zákona evangelií podpo- rují dobro nebo které při tom podle Kristova učení zachovávali apošto- lové. Proto žádáme za prvé, aby každá obec těch, kteří se nazývají tá-
Strana 311
boři, a která bude chtít setrvat při obřadech zachovávaných v ní dosud při bohoslužbách, měla v tom navždy svobodu. Za druhé, aby žádná osoba duchovní ani světská z řečených obcí nebyla nikým jakkoli pro- následována za to, že zastává nebo hlásá názor, který zřejmě neodporuje zákonu Božímu. Za třetí, aby nejjasnější pan císař potvrdil s věrohodný- mi zárukami, že on i jeho nástupci budou v budoucnu na věky dodržovat a plně zachovávat tyto jednotlivé jim řečené zásady. A kdyby, což kéž se nestane, někdo přijatý za krále na jakýkoli popud, z jakékoli pohnutky či při jakékoli příležitosti pro něco z toho napadl nebo utiskoval někte- rého obyvatele řečených obcí, potom řečené obce chtějí být volné a zproštěné jakéhokoli slibu a závazku daného takovému králi. Po přednesení tohoto návrhu jeli nazítří s řečeným panem císařem do Jihlavy a když při pobytu v Jihlavě pan Bedřich se svými druhy na- léhal, aby dostal odpověď na řečený návrh, bylo nakonec řečeno, že začatá otázka bude projednána ve vhodné době po císařově příchodu do Prahy, aby dospěla k určitému závěru, na němž se dohodnou. [71 DOHODA UZAVŘENÁ PROSTŘEDNICTVÍM JASNÉHO KNÍŽETE OLDŘICHA HRABĚTE CILSKÉHO A UROZENÝCH PÁNŮ KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO MEZI NEJJASNĚJŠÍM KNÍŽETEM A PÁNEM, PANEM ZIKMUNDEM, CÍSAŘEM ŘÍMSKYM A UHERSKYM, ČESKYM ATD. KRÁLEM NA STRANĚ JEDNÉ ANA DRUHÉ S CTIHODNYM BEDŘICHEM ZE STRÁŽNICE, MIKULÁŠEM Z PELHŘIMOVA ZVANÝM BISKUPEC, VÁCLAVEM ŘEČENÝM KORANDOU A S JINYMI KNĚŽÍMI JEJICH STRANY I PROZIRAVYM PURKMISTREM, KONŠELY A CELOU OBCÍ HORY TÁBOR A JEJICH PŘÍVRŽENCI Když konečně vjel řečený pan císař se souhlasem téméř celého krá- lovství do Království českého a byl v jeho hlavním městě Praze obvyklým způsobem korunován v průběhu roku 1436 za krále, 335 byla uzavřena formální dohoda o návrzích předložených nejjasnějšímu panu císaři ctihodným Bedřichem ze Strážnice a jeho prozíravými a opatrnými spolumluvčími z obce hory Tábor prostřednictvím osob uvedených v dohodě jmenovitě a potvrzena na věčnou paměť zlatou přivěšenou pečetí císařského majestátu i pečetěmi účastníků dohody. Jaká však je ona dohoda, z toho jsem ponechal stranou ty svobody, které se povolují světskému stavu téže obce Tábor a jeho příslušníkům, i jiné body vyjádřené v řečené dohodě a zde jsem zapsal jen ta ustanove-
boři, a která bude chtít setrvat při obřadech zachovávaných v ní dosud při bohoslužbách, měla v tom navždy svobodu. Za druhé, aby žádná osoba duchovní ani světská z řečených obcí nebyla nikým jakkoli pro- následována za to, že zastává nebo hlásá názor, který zřejmě neodporuje zákonu Božímu. Za třetí, aby nejjasnější pan císař potvrdil s věrohodný- mi zárukami, že on i jeho nástupci budou v budoucnu na věky dodržovat a plně zachovávat tyto jednotlivé jim řečené zásady. A kdyby, což kéž se nestane, někdo přijatý za krále na jakýkoli popud, z jakékoli pohnutky či při jakékoli příležitosti pro něco z toho napadl nebo utiskoval někte- rého obyvatele řečených obcí, potom řečené obce chtějí být volné a zproštěné jakéhokoli slibu a závazku daného takovému králi. Po přednesení tohoto návrhu jeli nazítří s řečeným panem císařem do Jihlavy a když při pobytu v Jihlavě pan Bedřich se svými druhy na- léhal, aby dostal odpověď na řečený návrh, bylo nakonec řečeno, že začatá otázka bude projednána ve vhodné době po císařově příchodu do Prahy, aby dospěla k určitému závěru, na němž se dohodnou. [71 DOHODA UZAVŘENÁ PROSTŘEDNICTVÍM JASNÉHO KNÍŽETE OLDŘICHA HRABĚTE CILSKÉHO A UROZENÝCH PÁNŮ KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO MEZI NEJJASNĚJŠÍM KNÍŽETEM A PÁNEM, PANEM ZIKMUNDEM, CÍSAŘEM ŘÍMSKYM A UHERSKYM, ČESKYM ATD. KRÁLEM NA STRANĚ JEDNÉ ANA DRUHÉ S CTIHODNYM BEDŘICHEM ZE STRÁŽNICE, MIKULÁŠEM Z PELHŘIMOVA ZVANÝM BISKUPEC, VÁCLAVEM ŘEČENÝM KORANDOU A S JINYMI KNĚŽÍMI JEJICH STRANY I PROZIRAVYM PURKMISTREM, KONŠELY A CELOU OBCÍ HORY TÁBOR A JEJICH PŘÍVRŽENCI Když konečně vjel řečený pan císař se souhlasem téméř celého krá- lovství do Království českého a byl v jeho hlavním městě Praze obvyklým způsobem korunován v průběhu roku 1436 za krále, 335 byla uzavřena formální dohoda o návrzích předložených nejjasnějšímu panu císaři ctihodným Bedřichem ze Strážnice a jeho prozíravými a opatrnými spolumluvčími z obce hory Tábor prostřednictvím osob uvedených v dohodě jmenovitě a potvrzena na věčnou paměť zlatou přivěšenou pečetí císařského majestátu i pečetěmi účastníků dohody. Jaká však je ona dohoda, z toho jsem ponechal stranou ty svobody, které se povolují světskému stavu téže obce Tábor a jeho příslušníkům, i jiné body vyjádřené v řečené dohodě a zde jsem zapsal jen ta ustanove-
Strana 312
312 I 313 ní, která se týkají záležitosti, o niž se zasazovali se svými kněžími. V uvedeném bodě existuje dohoda a je taková: „Roku od narození Páně 1436 v neděli před svátkem sv. Alžběty [18. listopadu] sjednali dohodu jasný kníže pan Oldřich hrabě Cilský 336 a urození páni pan Oldřich z Rožmberka, pan Aleš ze Štenberka, pan hofmistr Hyncík z Pirkštejna, pan kancléř Kašpar, pan Hašek z Valdštejna, pan Arnošt z Vlašimi, pan Přibík z Klenové a podkomoří Jan z Kunvaldu mezi nepřemožitelným knížetem a pánem, panem Zik- mundem, z Boží milosti císařem, vždy rozmnožitelem říše a králem uherským, českým atd. ze strany jedné a z druhé mezi ctihodnými kněžími Bedřichem ze Strážnice, Mikulášem z Pelhřimova zvaným Bis- kupec, Václavem Korandou a jinými kněžími jejich strany a prozíravým purkmistrem a celou obcí hory Tábor a jejich přívrženci: za prvé že pan Bedřich s jinými kněžími, svými přívrženci a s onou hradišťskou obcí nesmějí být násilně odvraceni od zákona Božího a obřadů, kterých do této doby užívali při bohoslužbách; co však rozhodnou čtyři rozhodčí zvolení oběma stranami podle zápisu chebského ujednání, jejich výroku se musí obě strany podrobit způsobem a formou vyjádřenou v listině obou stran podle jednomyslného souhlasného usnesení o svěření sporu mezi pražskými mistry na jedné straně a táborskými kněžími na druhé; a zvláště bylo vyjádřeno a dohodnuto, aby řečení táboři měli náležité, pokojné a bezpečné slyšení a ať podle zmíněného zápisu rozhodnou dříve řečení rozhodčí jakkoli, aby je Jeho Jasnost a její nástupci nedo- volili pronásledovat. Dále, že cokoli učinili řečení kněží a obec v těchto dobách pro tentýž spor proti Jeho Majestátu, to všechno má pominout a Jeho Majesťát jim to nemá v budoucnu ve zlém připomínat. Na svědectví všeho uvedeného jsme my, výše jmenovaní usmiřo- vatelé, dali přivěsit své vlastní pečeti k tomuto listu danému v Praze roku a dne dříve psaného“ [18. listopadu 1436]. III. KNIHA [I] POKRAČOVÁNÍ SPORU PROJEDNÁVANÉHO MEZI PRAŽSKÝMI MISTRY A TÁBORSKÝMI KNĚŽÍMI, ZVLÁŠTĚ CO SE MEZI NIMI DÁLO POSMRTI NEJJASNĚJŠÍHO ZIKMUNDA, CÍSAŘE ŘÍMSKÉHO A KRÁLE UHERSKÉHO A ČESKÉHO ATD. I POTOM Po projednání sporu mezi pražskými mistry a táborskými kněžími od počátku sjednocení se národa českého bojujícího za svobodu zákona Božího a zahájení sporu o čtyřech artikulech, za něž bojovali, až do smrti nejjasnějšího Zikmunda, císaře římského a krále uherského a české- ho atd. a po jeho dohodě uzavřené krátce před tím s tábory povstal
312 I 313 ní, která se týkají záležitosti, o niž se zasazovali se svými kněžími. V uvedeném bodě existuje dohoda a je taková: „Roku od narození Páně 1436 v neděli před svátkem sv. Alžběty [18. listopadu] sjednali dohodu jasný kníže pan Oldřich hrabě Cilský 336 a urození páni pan Oldřich z Rožmberka, pan Aleš ze Štenberka, pan hofmistr Hyncík z Pirkštejna, pan kancléř Kašpar, pan Hašek z Valdštejna, pan Arnošt z Vlašimi, pan Přibík z Klenové a podkomoří Jan z Kunvaldu mezi nepřemožitelným knížetem a pánem, panem Zik- mundem, z Boží milosti císařem, vždy rozmnožitelem říše a králem uherským, českým atd. ze strany jedné a z druhé mezi ctihodnými kněžími Bedřichem ze Strážnice, Mikulášem z Pelhřimova zvaným Bis- kupec, Václavem Korandou a jinými kněžími jejich strany a prozíravým purkmistrem a celou obcí hory Tábor a jejich přívrženci: za prvé že pan Bedřich s jinými kněžími, svými přívrženci a s onou hradišťskou obcí nesmějí být násilně odvraceni od zákona Božího a obřadů, kterých do této doby užívali při bohoslužbách; co však rozhodnou čtyři rozhodčí zvolení oběma stranami podle zápisu chebského ujednání, jejich výroku se musí obě strany podrobit způsobem a formou vyjádřenou v listině obou stran podle jednomyslného souhlasného usnesení o svěření sporu mezi pražskými mistry na jedné straně a táborskými kněžími na druhé; a zvláště bylo vyjádřeno a dohodnuto, aby řečení táboři měli náležité, pokojné a bezpečné slyšení a ať podle zmíněného zápisu rozhodnou dříve řečení rozhodčí jakkoli, aby je Jeho Jasnost a její nástupci nedo- volili pronásledovat. Dále, že cokoli učinili řečení kněží a obec v těchto dobách pro tentýž spor proti Jeho Majestátu, to všechno má pominout a Jeho Majesťát jim to nemá v budoucnu ve zlém připomínat. Na svědectví všeho uvedeného jsme my, výše jmenovaní usmiřo- vatelé, dali přivěsit své vlastní pečeti k tomuto listu danému v Praze roku a dne dříve psaného“ [18. listopadu 1436]. III. KNIHA [I] POKRAČOVÁNÍ SPORU PROJEDNÁVANÉHO MEZI PRAŽSKÝMI MISTRY A TÁBORSKÝMI KNĚŽÍMI, ZVLÁŠTĚ CO SE MEZI NIMI DÁLO POSMRTI NEJJASNĚJŠÍHO ZIKMUNDA, CÍSAŘE ŘÍMSKÉHO A KRÁLE UHERSKÉHO A ČESKÉHO ATD. I POTOM Po projednání sporu mezi pražskými mistry a táborskými kněžími od počátku sjednocení se národa českého bojujícího za svobodu zákona Božího a zahájení sporu o čtyřech artikulech, za něž bojovali, až do smrti nejjasnějšího Zikmunda, císaře římského a krále uherského a české- ho atd. a po jeho dohodě uzavřené krátce před tím s tábory povstal
Strana 313
nerozvážně, jak se soudí, jeden z pánů Království českého, Hyncík z Pirkštejna 13 zvaný Ptáček seděním v Ratajích, velký protivník tá- borských kněží, který k sobě přidružil a připojil mistra Jana Rokycanu a hejtmany čtyř krajů, totiž Kouřimského, Čáslavského, Hradeckého a Chrudimského, neznámo z čího podnětu, aby hanobili a soudili řečené táborské kněze, nebudou-li souhlasit s názory mistra Jana Rokycany a nedohodnou se s ním. [2] PRVNÍ VÝZVA DANÁ TÁBORSKYM KNĚŽÍM A JEJICH STOUPENCŮM PANEM PTÁČKEM A JEHO SPOJENCI A proto léta Páně 1441 napsal týž pan Ptáček jménem svým a hejtmanů řečených krajů různým obcím království a zvláště obcím Táboru, Žatci, Písku a Klatovům a vyzval jejich kněze, aby se dostavili v termínu urče- ném jím a mistrem Rokycanou do Kutné Hory na svátek sv. Františka [4. října] na shromáždění kněží. [3] ODPOVĚD TÁBORSKÝCH KNĚŽÍ POVOLANÝCH NA UVEDENÉ SHROMÁŽDĚNÍ Když řečení táborští kněží viděli a vzali na vědomí znění tohoto listu, odpověděli po předchozí společné úvaze to, co následuje, a požádali prostřednictvím svých poslů, aby byla jejich odpověď veřejně přečtena před celou synodou shromážděnou na sv. Františka [4. října] v Kutné Hoře. „Přejeme Vám zabývat se s prospěchem tím, co se týká spasení. Ctihodný mistře! 38 Přečtli jsme si dopis jistých světských pánů, který jaksi porůznu obíhá po tomto království, o jakési synodě, jež se má konat v Kutné Hoře a týkat se církevních záležitostí, k níž, jak jsme slyšeli, i Vy jste dal souhlas. Očekávali jsme také sdělení toho, kdo by měl v tomto ohledu nějaké právo, jak je to zpravidla zvykem, zvláště v otázce konání synod. Až bude zasláno toto patřičné sdělení, máte vědět, že když je zašle ten, kdo na to má spíše právo, jak je shora uváděno o konání synod, a když nás nechce nijak nutit k tomu, co není v Božím zákoně ani jím není stvrzeno a zvláště k článkům připuštěným v tomto království některými lidmi v době císaře Zikmunda nebo po jeho smrti s naprostým opomenutím společné úvahy a bez souhlasu věrných obcí a jejich kněží, zvláště pak k článkům, do nichž římská církev nakonec chrlí celý svůj dlouho skrývaný jed a jejichž obsahem je zachování pořadí v znovuzavádění v Království českém, ale když bude aktivně vykonávat to, k čemu ho zavazuje a nutí jeho úřad podle práva božského i lidského ve shodě s řečeným právem bez porušení svobod, práv a mocných kleteb, zavedených pro dobrou věc; my necháme stranou jakoukoli zatvrzelost i opovážlivost a nebudeme, jak doufáme, poslední,
nerozvážně, jak se soudí, jeden z pánů Království českého, Hyncík z Pirkštejna 13 zvaný Ptáček seděním v Ratajích, velký protivník tá- borských kněží, který k sobě přidružil a připojil mistra Jana Rokycanu a hejtmany čtyř krajů, totiž Kouřimského, Čáslavského, Hradeckého a Chrudimského, neznámo z čího podnětu, aby hanobili a soudili řečené táborské kněze, nebudou-li souhlasit s názory mistra Jana Rokycany a nedohodnou se s ním. [2] PRVNÍ VÝZVA DANÁ TÁBORSKYM KNĚŽÍM A JEJICH STOUPENCŮM PANEM PTÁČKEM A JEHO SPOJENCI A proto léta Páně 1441 napsal týž pan Ptáček jménem svým a hejtmanů řečených krajů různým obcím království a zvláště obcím Táboru, Žatci, Písku a Klatovům a vyzval jejich kněze, aby se dostavili v termínu urče- ném jím a mistrem Rokycanou do Kutné Hory na svátek sv. Františka [4. října] na shromáždění kněží. [3] ODPOVĚD TÁBORSKÝCH KNĚŽÍ POVOLANÝCH NA UVEDENÉ SHROMÁŽDĚNÍ Když řečení táborští kněží viděli a vzali na vědomí znění tohoto listu, odpověděli po předchozí společné úvaze to, co následuje, a požádali prostřednictvím svých poslů, aby byla jejich odpověď veřejně přečtena před celou synodou shromážděnou na sv. Františka [4. října] v Kutné Hoře. „Přejeme Vám zabývat se s prospěchem tím, co se týká spasení. Ctihodný mistře! 38 Přečtli jsme si dopis jistých světských pánů, který jaksi porůznu obíhá po tomto království, o jakési synodě, jež se má konat v Kutné Hoře a týkat se církevních záležitostí, k níž, jak jsme slyšeli, i Vy jste dal souhlas. Očekávali jsme také sdělení toho, kdo by měl v tomto ohledu nějaké právo, jak je to zpravidla zvykem, zvláště v otázce konání synod. Až bude zasláno toto patřičné sdělení, máte vědět, že když je zašle ten, kdo na to má spíše právo, jak je shora uváděno o konání synod, a když nás nechce nijak nutit k tomu, co není v Božím zákoně ani jím není stvrzeno a zvláště k článkům připuštěným v tomto království některými lidmi v době císaře Zikmunda nebo po jeho smrti s naprostým opomenutím společné úvahy a bez souhlasu věrných obcí a jejich kněží, zvláště pak k článkům, do nichž římská církev nakonec chrlí celý svůj dlouho skrývaný jed a jejichž obsahem je zachování pořadí v znovuzavádění v Království českém, ale když bude aktivně vykonávat to, k čemu ho zavazuje a nutí jeho úřad podle práva božského i lidského ve shodě s řečeným právem bez porušení svobod, práv a mocných kleteb, zavedených pro dobrou věc; my necháme stranou jakoukoli zatvrzelost i opovážlivost a nebudeme, jak doufáme, poslední,
Strana 314
protože naší vůlí je, jakož i dříve vždy bylo, nikterak nebránit pravdě, nýbrž jí přede všemi projevit souhlas. Dáno na hoře Tábor v úterý před památkou sv. Václava [26. září]. Pře- deslaný list napsali v naději v Pána kněží obcí Tábora, Žatce, Písku, Klatov a Šárovcové a jiní jejich stoupenci v tomto ohledu ctihodnému mistru Janu Rokycanovi, zvolenému za pražského arcibiskupa." [10] DOHODA OBOU STRAN OUČASTI NA HORÁCH KUTNYCH V DOBĚ STANOVENÉ VÝŠE ZMINĚNOU SYNODOU 314 315 Následuje znění této dohody z jedné strany a je takové: „My páni Bedřich a Šimon, bratři ze Strážnice, Jan Sudlice z Běstvi- ny, hejtman v Kolíně, Jan Sýkora z Hlučína, purkmistr a konšelé i celá obec města Nového Kolína nad Labem, uznáváme tímto listem přede všemi, kdo jej uvidí nebo uslyší číst, že jsme sjednali dohodu s pány, rytíři, panoši, zemany a městy Království českého a s mistry Janem Ro- kycanou, Janem Příbramem a jinými mistry a kněžími na generální synodě shromážděné v Praze na svátek sv. Trojice [16. června]. K této dohodě přibíráme k sobě tyto osoby a obce: pana Mikuláše Biskupce, rektora 339 v Písku s městem a obcí píseckou, pana Václava Korandu ze Žatce i město Žatec s celou jeho obcí, pana Václava Rájovce, rektora v Klatovech s městem Klatovy a jejich obcí, pana Rohlíka, rektora v Táboře s městem a obcí táborskou, pana Vavřince Němce z Reichenba- chu, 340[ rektora hradu Lanšperka se Šárovci, Čenkem, Janem a Vác- lavem, bratry ze Šárova a slibujeme my níže psaní, že se výše psaní kněží dostaví do Kutné Hory, přijedou v sobotu po sv. Prokopu [6. čer- vence] a budou plně dodržovat a zachovávat dohody sjednané oběma stranami pro tuto účast. Ony dohody mezi řečenými stranami jsou tyto: „Já pan Mikuláš z Pelhřimova spolu s kněžími své strany jsme se jednomyslně dohodli s mistrem Janem Rokycanou a s jinými výše jme- novanými mistry i kněžími, abychom se dohodli na jednomyslném vy- znání katolické víry o těle Kristově ve svátosti oltářní podle evangelia a svatých učitelů pravdivě se na něm zakládajících. Za druhé aby mohl jeden na druhého svobodně útočit, kněz na kněze i mistra a mistr na kněze a tak jeden na druhého, kdokoli se dotkne čehokoli, na něčí ká- zání, učení i traktáty, zvláště o těle Kristově, aby v tom učinil zadost a napravil, v čem je pravděpodobně chyba. Za třetí se usnášíme, že budeme svorně stát proti všem těm, kteří se budou protivit katolické víře, na níž trváme, nebo se od ní jakkoli odchýlí a abychom si v tom navzájem opravdově a věrně pomáhali dovolenými a řádnými způsoby. Pokud běží o tu kutnohorskou synodu, mají být zvoleny dvě osoby, jedna celou synodou, druhá panem Bedřichem a výše psanými představiteli, a o těchto osobách platí tato dohoda: Oni dva, kteří budou delegováni oběma stranami, ať řídí kněžskou synodu, a vznikne-li nějaký rozpor, ať předloží usnesení obou stran nejbližší generální synodě, a synodě má
protože naší vůlí je, jakož i dříve vždy bylo, nikterak nebránit pravdě, nýbrž jí přede všemi projevit souhlas. Dáno na hoře Tábor v úterý před památkou sv. Václava [26. září]. Pře- deslaný list napsali v naději v Pána kněží obcí Tábora, Žatce, Písku, Klatov a Šárovcové a jiní jejich stoupenci v tomto ohledu ctihodnému mistru Janu Rokycanovi, zvolenému za pražského arcibiskupa." [10] DOHODA OBOU STRAN OUČASTI NA HORÁCH KUTNYCH V DOBĚ STANOVENÉ VÝŠE ZMINĚNOU SYNODOU 314 315 Následuje znění této dohody z jedné strany a je takové: „My páni Bedřich a Šimon, bratři ze Strážnice, Jan Sudlice z Běstvi- ny, hejtman v Kolíně, Jan Sýkora z Hlučína, purkmistr a konšelé i celá obec města Nového Kolína nad Labem, uznáváme tímto listem přede všemi, kdo jej uvidí nebo uslyší číst, že jsme sjednali dohodu s pány, rytíři, panoši, zemany a městy Království českého a s mistry Janem Ro- kycanou, Janem Příbramem a jinými mistry a kněžími na generální synodě shromážděné v Praze na svátek sv. Trojice [16. června]. K této dohodě přibíráme k sobě tyto osoby a obce: pana Mikuláše Biskupce, rektora 339 v Písku s městem a obcí píseckou, pana Václava Korandu ze Žatce i město Žatec s celou jeho obcí, pana Václava Rájovce, rektora v Klatovech s městem Klatovy a jejich obcí, pana Rohlíka, rektora v Táboře s městem a obcí táborskou, pana Vavřince Němce z Reichenba- chu, 340[ rektora hradu Lanšperka se Šárovci, Čenkem, Janem a Vác- lavem, bratry ze Šárova a slibujeme my níže psaní, že se výše psaní kněží dostaví do Kutné Hory, přijedou v sobotu po sv. Prokopu [6. čer- vence] a budou plně dodržovat a zachovávat dohody sjednané oběma stranami pro tuto účast. Ony dohody mezi řečenými stranami jsou tyto: „Já pan Mikuláš z Pelhřimova spolu s kněžími své strany jsme se jednomyslně dohodli s mistrem Janem Rokycanou a s jinými výše jme- novanými mistry i kněžími, abychom se dohodli na jednomyslném vy- znání katolické víry o těle Kristově ve svátosti oltářní podle evangelia a svatých učitelů pravdivě se na něm zakládajících. Za druhé aby mohl jeden na druhého svobodně útočit, kněz na kněze i mistra a mistr na kněze a tak jeden na druhého, kdokoli se dotkne čehokoli, na něčí ká- zání, učení i traktáty, zvláště o těle Kristově, aby v tom učinil zadost a napravil, v čem je pravděpodobně chyba. Za třetí se usnášíme, že budeme svorně stát proti všem těm, kteří se budou protivit katolické víře, na níž trváme, nebo se od ní jakkoli odchýlí a abychom si v tom navzájem opravdově a věrně pomáhali dovolenými a řádnými způsoby. Pokud běží o tu kutnohorskou synodu, mají být zvoleny dvě osoby, jedna celou synodou, druhá panem Bedřichem a výše psanými představiteli, a o těchto osobách platí tato dohoda: Oni dva, kteří budou delegováni oběma stranami, ať řídí kněžskou synodu, a vznikne-li nějaký rozpor, ať předloží usnesení obou stran nejbližší generální synodě, a synodě má
Strana 315
být řečeno, aby s ohledem na Boha, lidské spasení a zjednání míru v této naší zemi doporučila stranu, která bude mít pravdu podle zákona Božího a podle svatých učitelů na něm se pravdivě zakládajících, a cokoli potom synoda takto doporučí, že to neruší katolickou víru nebo Boží zákon, to ať obě strany přijmou. A my svrchupsaní páni Bedřich a Šimon, bratři ze Strážnice, Jan Sudlice z Běstviny, Jan Sýkora z Hlučína, purkmistr, konšelé a celá obec Nového Kolína nad Labem slibujeme, že toto doporučení podle výše psané dohody přijmeme a budeme je v praxi zachovávat pod trestem ztráty víry a cti a prohry v tomto procesu, jestliže se naši kněží a zvláště předvolaní zástupci nedostaví do Kutné Hory nebo, pokud se dostaví, nedají takovou volnost slova, jak bylo jednomyslně dohodnuto a zpeče- těno, a nezachovají se svými obcemi a všemi jejich kněžími znění listiny na pergamenu s přivěšenými pečetěmi nebo něco z dohody nebo jestliže někteří nebudou chtít přijmout a v praxi zachovávat doporu- čení synody. A tehdy my slibujeme na svou dobrou víru a čest, že se od takových nebo takového odbojníka odloučíme, nebudeme je v tom krýt, zřekneme se jich a budeme radou i skutkem, svými hrdly i hmotnými prostředky pomáhat straně, které tu slibujeme, a přijmeme i podržíme u sebe kněze, kteří přijmou a budou zachovávat edikt vydaný synodou, jak bylo uvedeno. Na dosvědčení a potvrzení toho všeho jsme dali k této listině při- věsit své vlastní pečeti. Dáno v Praze na synodě léta Páně 1443 v úterý po svátku Jana Křtitele, kdy bylo dohodnuto, aby list odpovídající tomuto byl dán ze strany synody jejich mistrům a kněžím. [25. června] A
být řečeno, aby s ohledem na Boha, lidské spasení a zjednání míru v této naší zemi doporučila stranu, která bude mít pravdu podle zákona Božího a podle svatých učitelů na něm se pravdivě zakládajících, a cokoli potom synoda takto doporučí, že to neruší katolickou víru nebo Boží zákon, to ať obě strany přijmou. A my svrchupsaní páni Bedřich a Šimon, bratři ze Strážnice, Jan Sudlice z Běstviny, Jan Sýkora z Hlučína, purkmistr, konšelé a celá obec Nového Kolína nad Labem slibujeme, že toto doporučení podle výše psané dohody přijmeme a budeme je v praxi zachovávat pod trestem ztráty víry a cti a prohry v tomto procesu, jestliže se naši kněží a zvláště předvolaní zástupci nedostaví do Kutné Hory nebo, pokud se dostaví, nedají takovou volnost slova, jak bylo jednomyslně dohodnuto a zpeče- těno, a nezachovají se svými obcemi a všemi jejich kněžími znění listiny na pergamenu s přivěšenými pečetěmi nebo něco z dohody nebo jestliže někteří nebudou chtít přijmout a v praxi zachovávat doporu- čení synody. A tehdy my slibujeme na svou dobrou víru a čest, že se od takových nebo takového odbojníka odloučíme, nebudeme je v tom krýt, zřekneme se jich a budeme radou i skutkem, svými hrdly i hmotnými prostředky pomáhat straně, které tu slibujeme, a přijmeme i podržíme u sebe kněze, kteří přijmou a budou zachovávat edikt vydaný synodou, jak bylo uvedeno. Na dosvědčení a potvrzení toho všeho jsme dali k této listině při- věsit své vlastní pečeti. Dáno v Praze na synodě léta Páně 1443 v úterý po svátku Jana Křtitele, kdy bylo dohodnuto, aby list odpovídající tomuto byl dán ze strany synody jejich mistrům a kněžím. [25. června] A
Strana 316
Strana 317
DENÍK TÁBORSKÉHO KNĚZE O JEDNÁNÍ ČECHŮ NA KONCILU BASILEJSKÉM Z ROKU 1433
DENÍK TÁBORSKÉHO KNĚZE O JEDNÁNÍ ČECHŮ NA KONCILU BASILEJSKÉM Z ROKU 1433
Strana 318
9 Ve jménu Páně amen. Roku jeho vtělení 1433, v neděli nejbližší po svátku Obřezání, přijeli poslové slavného Království českého a jasného Markrabství moravského asi o dvaadvacáté hodině l po lodi do Basileje. A když ještě byli na lodi, přišel jim naproti nemalý zástup lidu obojího pohlaví, 12 jakož i konšelé svrchu řečeného města, a do- 3 vedli je s velmi slušnou uctivostí do bytů. l 4. LEDNA 5. LEDNA Nazítří pak, to jest v pondělí v předvečer Zjevení Páně (Tří králů), poslal koncil basilejský asi o šestnácté hodině 14 své vyslance přivítat svrchu řečené posly. Mezi nimi byl nejznamenitější arcibiskup lyonský, který vyloživ svoje poslání, uvítal je láskyplně a mezi mnohými jinými věcmi vyjádřil potěšení nad příchodem Čechů a veřejně i mile jim vyložil o církevním sboru. Také v témže výkladě tvrdil, že satan nespí, nýbrž bděle pracuje o rozdělení koncilu, že však až dosud nezískal úspěchu. 1 Po odchodu těch vyslanců přišli konšelé města Basileje a čestně je uvítali a na oběd je poctili dary, totiž rybami a vínem. 7. LEDNA Ve středu pak se svrchu řečení poslové přestěhovali do jiných najatých příbytků. 8. LEDNA 3 Ve čtvrtek pak poslali čtyři ze svých duchovních a tolikéž ze světských členů papežskému legátovi, kardinálovi Juliánovi, předsedovi koncilu, 1T pozdravit ho a poděkovat za vlídné a laskavé přijetí a nadto požádat, aby jim byl stanoven a udělen čas vstupu do koncilu. A ten jim určil termín nazítří, totiž v pátek, a přidal k tomu svou žádost, aby nekázali lidu německy, připojiv, jestliže to neschválí, aby se řídili dohodou sjed- nanou v Chebu. 18. Tehdy mu nebyla dána žádná odpověď. 9. LEDNA Ráno pak jeden mnich, zvaný bratr Jan Maulbronnský, z řádu benedik- tinského, oznámil ze strany legátovy, že vstup českých poslů ne- bude vhodný jednak proto, že se mají v koncilu projednávati některé jiné věci, kterými by prodloužili čas, 110 a tak by se jim příliš protáhl čas; jednak také, že směřuje k větší cti svrchu řečených často poslů, aby byl stanoven zvláštní den, v kterém by se mohli spolu sejíti, a ne v obvyklý den, to jest v pátek; jednak také, že ještě nebylo určeno místo pro umís- tění Čechů. A tak nevstoupili onoho dne do koncilu. Téhož dne se shromáždili spolu v době večerní a svrchu řečený
9 Ve jménu Páně amen. Roku jeho vtělení 1433, v neděli nejbližší po svátku Obřezání, přijeli poslové slavného Království českého a jasného Markrabství moravského asi o dvaadvacáté hodině l po lodi do Basileje. A když ještě byli na lodi, přišel jim naproti nemalý zástup lidu obojího pohlaví, 12 jakož i konšelé svrchu řečeného města, a do- 3 vedli je s velmi slušnou uctivostí do bytů. l 4. LEDNA 5. LEDNA Nazítří pak, to jest v pondělí v předvečer Zjevení Páně (Tří králů), poslal koncil basilejský asi o šestnácté hodině 14 své vyslance přivítat svrchu řečené posly. Mezi nimi byl nejznamenitější arcibiskup lyonský, který vyloživ svoje poslání, uvítal je láskyplně a mezi mnohými jinými věcmi vyjádřil potěšení nad příchodem Čechů a veřejně i mile jim vyložil o církevním sboru. Také v témže výkladě tvrdil, že satan nespí, nýbrž bděle pracuje o rozdělení koncilu, že však až dosud nezískal úspěchu. 1 Po odchodu těch vyslanců přišli konšelé města Basileje a čestně je uvítali a na oběd je poctili dary, totiž rybami a vínem. 7. LEDNA Ve středu pak se svrchu řečení poslové přestěhovali do jiných najatých příbytků. 8. LEDNA 3 Ve čtvrtek pak poslali čtyři ze svých duchovních a tolikéž ze světských členů papežskému legátovi, kardinálovi Juliánovi, předsedovi koncilu, 1T pozdravit ho a poděkovat za vlídné a laskavé přijetí a nadto požádat, aby jim byl stanoven a udělen čas vstupu do koncilu. A ten jim určil termín nazítří, totiž v pátek, a přidal k tomu svou žádost, aby nekázali lidu německy, připojiv, jestliže to neschválí, aby se řídili dohodou sjed- nanou v Chebu. 18. Tehdy mu nebyla dána žádná odpověď. 9. LEDNA Ráno pak jeden mnich, zvaný bratr Jan Maulbronnský, z řádu benedik- tinského, oznámil ze strany legátovy, že vstup českých poslů ne- bude vhodný jednak proto, že se mají v koncilu projednávati některé jiné věci, kterými by prodloužili čas, 110 a tak by se jim příliš protáhl čas; jednak také, že směřuje k větší cti svrchu řečených často poslů, aby byl stanoven zvláštní den, v kterém by se mohli spolu sejíti, a ne v obvyklý den, to jest v pátek; jednak také, že ještě nebylo určeno místo pro umís- tění Čechů. A tak nevstoupili onoho dne do koncilu. Téhož dne se shromáždili spolu v době večerní a svrchu řečený
Strana 319
arcibiskup lyonský přišel s dvěma pařížskými doktory do středu Čechů; byv uctivě přijat, přednesl mezi jinými věcmi poselství, které dostal od svého nejkřesťanštějšího krále francouzského, 111 zavázav se mu čest- ným slovem a takřka přísahou, že je [král] pamětliv dobrodiní, která jim prokázal český král Jan slepý, 1121 a že dcera jednoho českého krále byla provdána za jednoho francouzského, ze které on sám vzešel nebo se narodil: proto uložil svým vyslancům, aby Čechům prokazovali ocho- tu a vlídnost, co by jen mohli. Nedali mu tehdy odpověď, nýbrž to odlo- žili na později. e V sobotu pak nejbližší po Obřezání byli jsme představeni koncilu, v kte- rém byl kardinál Julián, a jeho téma bylo z listu k Filipenským 2, [1] »Jestli jaké potěšení v Kristu, jestli které utěšení lásky, jestli která spo- lečnost Ducha« atd. A v tom projevu pravil, že zaměřuje svou řeč ne k části shromáždění, nýbrž k celému shromáždění, mluvě v zastoupení církve. Rovněž pravil jménem církve: „Přirozeným zákonem jste vá- záni věřiti mým příkazům a radám,“ a dokazoval to skrze Tob. 4, [3]: »Uctu budeš prokazovati matce své po všechny dny života svého« atd., a potom připojil: „Vy, Češi, jste počati v lůně mém.“ O Kristu ženi- chovi rovněž uvedl: »Na světě soužení míti budete, ve mně však pokoj,« a po četných milostech, prokázaných od Krista církvi, pravil jménem církve: „Ani nikdy nedopouští, abych bloudil, ani by to nedopustila." A když vysvětloval úsilí koncilu, pravil a řekl tam, aby se jeden od dru- hého nerůznil stran víry Pána našeho Ježíše Krista, a dokazuje to pravil: »Nebo základu jiného, žádný položiti nemůže« atd. a vykládaje základ řekl: „To je základ víry.“ Rovněž pověděl mnoho o základu, co je na něm vybudováno, a jak jest církev na něm vystavěna: »Na téť skále, totiž víry, vzdělám církev svou«, [Mat. 16, 18] nazývaje církev domem. Pravil: „Tu nemohou větry provanouti;“ tamže nazval skálou Krista. Rovněž mluvě o ní pravil, že více nepotřebovala slunce a měsíce, uvá- děje text Apokalypsy. A vybízeje ke vstupu do tohoto domu mnohými způsoby, pravil mezi jiným: „Kterak budou kázati, nebudou-li posláni od ní?“ — totiž od církve. „Ale co se bude kázati, ne-li evangelium, a které evangelium, ne-li ono, které ona schválila?“ „Neboť mnozí,“ pravil, „apoštolové na- psali evangelia, ale jen čtyři uznala sama církev.“ Rovněž klíče odevzdala jedině církev. Rovněž: Jest nemožné, aby se mýlili andělé, a ještě nemož- nější, aby se mýlila víra, totiž církev. Rovněž: Nikdo nemá chápati Písmo svaté jinak, než jak je vykládá ona, a objasňoval to podoben- stvím o koukolu. [Mat. 13, 24—30, 36—43] A vyzývaje k přistoupení do církve, pravil: „Nikdo nebyl ode mne oklamán, ani nebude na věky.“ Rovněž: Nenechává držeti se žádné jiné, leč sebe samé; učitele, které ona neschvaluje, káže zavrhnouti. Rovněž: Ve všem ji samu ustanovují za soudce, při čemž rozuměl »jí samou« církev; „evangelium víry katolické dostalo ode mne schvále- 318 319 10. LEDNA
arcibiskup lyonský přišel s dvěma pařížskými doktory do středu Čechů; byv uctivě přijat, přednesl mezi jinými věcmi poselství, které dostal od svého nejkřesťanštějšího krále francouzského, 111 zavázav se mu čest- ným slovem a takřka přísahou, že je [král] pamětliv dobrodiní, která jim prokázal český král Jan slepý, 1121 a že dcera jednoho českého krále byla provdána za jednoho francouzského, ze které on sám vzešel nebo se narodil: proto uložil svým vyslancům, aby Čechům prokazovali ocho- tu a vlídnost, co by jen mohli. Nedali mu tehdy odpověď, nýbrž to odlo- žili na později. e V sobotu pak nejbližší po Obřezání byli jsme představeni koncilu, v kte- rém byl kardinál Julián, a jeho téma bylo z listu k Filipenským 2, [1] »Jestli jaké potěšení v Kristu, jestli které utěšení lásky, jestli která spo- lečnost Ducha« atd. A v tom projevu pravil, že zaměřuje svou řeč ne k části shromáždění, nýbrž k celému shromáždění, mluvě v zastoupení církve. Rovněž pravil jménem církve: „Přirozeným zákonem jste vá- záni věřiti mým příkazům a radám,“ a dokazoval to skrze Tob. 4, [3]: »Uctu budeš prokazovati matce své po všechny dny života svého« atd., a potom připojil: „Vy, Češi, jste počati v lůně mém.“ O Kristu ženi- chovi rovněž uvedl: »Na světě soužení míti budete, ve mně však pokoj,« a po četných milostech, prokázaných od Krista církvi, pravil jménem církve: „Ani nikdy nedopouští, abych bloudil, ani by to nedopustila." A když vysvětloval úsilí koncilu, pravil a řekl tam, aby se jeden od dru- hého nerůznil stran víry Pána našeho Ježíše Krista, a dokazuje to pravil: »Nebo základu jiného, žádný položiti nemůže« atd. a vykládaje základ řekl: „To je základ víry.“ Rovněž pověděl mnoho o základu, co je na něm vybudováno, a jak jest církev na něm vystavěna: »Na téť skále, totiž víry, vzdělám církev svou«, [Mat. 16, 18] nazývaje církev domem. Pravil: „Tu nemohou větry provanouti;“ tamže nazval skálou Krista. Rovněž mluvě o ní pravil, že více nepotřebovala slunce a měsíce, uvá- děje text Apokalypsy. A vybízeje ke vstupu do tohoto domu mnohými způsoby, pravil mezi jiným: „Kterak budou kázati, nebudou-li posláni od ní?“ — totiž od církve. „Ale co se bude kázati, ne-li evangelium, a které evangelium, ne-li ono, které ona schválila?“ „Neboť mnozí,“ pravil, „apoštolové na- psali evangelia, ale jen čtyři uznala sama církev.“ Rovněž klíče odevzdala jedině církev. Rovněž: Jest nemožné, aby se mýlili andělé, a ještě nemož- nější, aby se mýlila víra, totiž církev. Rovněž: Nikdo nemá chápati Písmo svaté jinak, než jak je vykládá ona, a objasňoval to podoben- stvím o koukolu. [Mat. 13, 24—30, 36—43] A vyzývaje k přistoupení do církve, pravil: „Nikdo nebyl ode mne oklamán, ani nebude na věky.“ Rovněž: Nenechává držeti se žádné jiné, leč sebe samé; učitele, které ona neschvaluje, káže zavrhnouti. Rovněž: Ve všem ji samu ustanovují za soudce, při čemž rozuměl »jí samou« církev; „evangelium víry katolické dostalo ode mne schvále- 318 319 10. LEDNA
Strana 320
320 321 ní“. Rovněž brání uznávati výklady a knihy, leda jen ty, které sama schvaluje. Rovněž pravil, že je církev rozšířena po celém světě. Koncil basilejský nazval církví; veškerou vážnost církve přiřkl tomuto sva- tému koncilu. Rovněž radí, abychom se podrobili soudu tohoto kon- cilu; radil, cokoli je nesnadné a sporné a podobné, s takovým spisem je třeba se obrátiti na samu církev. Rovněž řekl, že tento koncil je místo, které sama vztyčila. Rovněž: Jestliže se mělo každé slovo předkládati kněžím pokolení Levitského [viz Deut. 17, 8—11], tím spíše se má před- kládati tomuto koncilu, ale učiníme-li jinak, tehdy že provedeme jen svou vůli. Rovněž tamže ujišťoval, že [koncil] nesoudí jinak, než co soudí Duch svatý. Vyzýval nás k jednotě, poukazuje na utrhání jiných a roz- množení Saracénů, a jak už jsme sevřeni do malého východního kouta; rovněž jak ten je obklopen rozličnými údy církve. Rovněž radil, abychom byli poslušnými syny církve; a řekl mnoho jiného, jak to je zřejmé z jeho projevu. Ale mimo projev pravil: „Syn není od otce očekáván s větší touhou, než s jakou jsem vás očekával já,“ označuje tím »já« církev nebo koncil basilejský. J13r V tentýž den dali kardinálovi odpověď o německém kázání, že se nesluší, aby od něho upouštěli, nýbrž že chtějí trvati na dohodě sjed- nané v Chebu. A tam vyzýval Matěj z Písku ]14 k disputování o svr- chu řečeném projevu slovy: „Smím vyzvati?“ A oni odpověděli: „Jen směle vyzývej!“ I vyzýval oponenty, aby písemně odpověděli; po nějaké chvíli ustoupil. 12. LEDNA V pondělí v oktávu Zjevení Páně ohlásili se svorně všichni poslové jak světští, tak duchovní u arcibiskupa lyonského, aby mu dali odpověď v tom- to smyslu: „Vítáme jako veliké dobro vděčné ujišťování, že je pamětliv dobrodiní sobě prokázaných.“ 115 Proto mu chtějí i potom podle možnosti pomáhat v pravdě, pokud poznají, že ji má; od arcibiskupa však si nežádali žádné pomoci, než jen aby je stejně podporoval, pokud pozná, že mají Češi pravdu. A on odpověděl: „Nabízím svou ochotu ne na vaši žádost, nýbrž proto, že mám chrániti pravdu a spravedlnost.“ Mezi jiným připojil Rokycana: „Kdybychom však neměli pravdu, budeme-li poučeni o opaku, jsme ochotni to opraviti.“ Arcibiskup mu odpověděl: „To slovo bude vítané celému koncilu a nejen koncilu, nýbrž i celému světu.“ 13. LEDNA V úterý ráno se kněží shromáždili spolu a jednali o jednom artikulu, totiž o svobodném hlásání slova Božího, komu mají svěřiti jeho dokazová- ní; a mezi jiným se konečně všichni shodli na Oldřichovi z Čáslavě. Když se po obědě sešli na témž místě, jal se Rokycana proti tomu ohrazovati, dovolávaje se hlasů pánů zemských, kterým prý se děje křivda, a chtěl jejich jménem vykládati artikul. Pravil: „Neříkám, že Richentalova kronika kostnického koncilu: výroba a prodej paštik a preclíků.
320 321 ní“. Rovněž brání uznávati výklady a knihy, leda jen ty, které sama schvaluje. Rovněž pravil, že je církev rozšířena po celém světě. Koncil basilejský nazval církví; veškerou vážnost církve přiřkl tomuto sva- tému koncilu. Rovněž radí, abychom se podrobili soudu tohoto kon- cilu; radil, cokoli je nesnadné a sporné a podobné, s takovým spisem je třeba se obrátiti na samu církev. Rovněž řekl, že tento koncil je místo, které sama vztyčila. Rovněž: Jestliže se mělo každé slovo předkládati kněžím pokolení Levitského [viz Deut. 17, 8—11], tím spíše se má před- kládati tomuto koncilu, ale učiníme-li jinak, tehdy že provedeme jen svou vůli. Rovněž tamže ujišťoval, že [koncil] nesoudí jinak, než co soudí Duch svatý. Vyzýval nás k jednotě, poukazuje na utrhání jiných a roz- množení Saracénů, a jak už jsme sevřeni do malého východního kouta; rovněž jak ten je obklopen rozličnými údy církve. Rovněž radil, abychom byli poslušnými syny církve; a řekl mnoho jiného, jak to je zřejmé z jeho projevu. Ale mimo projev pravil: „Syn není od otce očekáván s větší touhou, než s jakou jsem vás očekával já,“ označuje tím »já« církev nebo koncil basilejský. J13r V tentýž den dali kardinálovi odpověď o německém kázání, že se nesluší, aby od něho upouštěli, nýbrž že chtějí trvati na dohodě sjed- nané v Chebu. A tam vyzýval Matěj z Písku ]14 k disputování o svr- chu řečeném projevu slovy: „Smím vyzvati?“ A oni odpověděli: „Jen směle vyzývej!“ I vyzýval oponenty, aby písemně odpověděli; po nějaké chvíli ustoupil. 12. LEDNA V pondělí v oktávu Zjevení Páně ohlásili se svorně všichni poslové jak světští, tak duchovní u arcibiskupa lyonského, aby mu dali odpověď v tom- to smyslu: „Vítáme jako veliké dobro vděčné ujišťování, že je pamětliv dobrodiní sobě prokázaných.“ 115 Proto mu chtějí i potom podle možnosti pomáhat v pravdě, pokud poznají, že ji má; od arcibiskupa však si nežádali žádné pomoci, než jen aby je stejně podporoval, pokud pozná, že mají Češi pravdu. A on odpověděl: „Nabízím svou ochotu ne na vaši žádost, nýbrž proto, že mám chrániti pravdu a spravedlnost.“ Mezi jiným připojil Rokycana: „Kdybychom však neměli pravdu, budeme-li poučeni o opaku, jsme ochotni to opraviti.“ Arcibiskup mu odpověděl: „To slovo bude vítané celému koncilu a nejen koncilu, nýbrž i celému světu.“ 13. LEDNA V úterý ráno se kněží shromáždili spolu a jednali o jednom artikulu, totiž o svobodném hlásání slova Božího, komu mají svěřiti jeho dokazová- ní; a mezi jiným se konečně všichni shodli na Oldřichovi z Čáslavě. Když se po obědě sešli na témž místě, jal se Rokycana proti tomu ohrazovati, dovolávaje se hlasů pánů zemských, kterým prý se děje křivda, a chtěl jejich jménem vykládati artikul. Pravil: „Neříkám, že Richentalova kronika kostnického koncilu: výroba a prodej paštik a preclíků.
Strana 321
krſwres ctalij anpidmaru ſnaż offinnaś w�paniaz et baſkenias in crruliż &uetcrunt po lem Conſkin/mienk yaſnu wli et luceo ywyrio ☞ — — AD
krſwres ctalij anpidmaru ſnaż offinnaś w�paniaz et baſkenias in crruliż &uetcrunt po lem Conſkin/mienk yaſnu wli et luceo ywyrio ☞ — — AD
Strana 322
O
O
Strana 323
bych mnoho dbal o to, převzíti ten artikul, ale jen proto, aby se jim nedála křivda.“ ]18[ Potom se v téže době usnesli poslati některé mluvčí ke kardinálovi Juliánovi žádat za prostrannější místo pro rozpravu, 11 aby se totiž konala v katedrálním chrámu, dále aby byly vylepeny vy- hlášky o dokazování artikulu, aby se sešlo v městě hojně lidí vyslechnout to, co Čechové předkládají (jako svou tezi), a za třetí žádat za volný přístup do auditoria, aby nebyl vylučován nikdo, kdo rozumí latinsky. Když pak to předložil mistr Petr Engliš, odpověděl legát po poradě s doktory: „Není vaší věcí přáti si více, než abyste byli vyslechnuti. Jen na to jste sem byli povoláni. Nynější místo koncilu bylo vždy místem, aby se tam konaly schůze; není proto vhodné je měnit. Vždyť tam byli vyslechnuti vyslanci papeže, krále římského, krále francouzského a říš- ských kurfiřtů.“ Připojil: „Zvláštních vyhlášek také není třeba, když všichni po celém městě vědí, že předložíte svůj artikul v den Venušin neboli v pátek; volný přístup budou míti vzdělanci, protože vchod nebu- de zavřen.“ S takovým rozhodnutím byli čeští poslové posláni zpět ke svým. A s nimi byli posláni tři doktoři, kteří říkali totéž. Jim tehdy nedali naši konečnou odpověď, nýbrž ji odložili nazítří. Téhož dne se usnesli na radnici vévoda Vilém s konšely a městskou radou, že nikdo nemá navštěvovat bohoslužby Čechů ani s nimi rokovat o víře pod trestem ztráty hrdla a statků, ale že smějí jednati o věcech světských, při prodeji nebo kupování nebo při obojím. 322 323 1 4. LEDNA Když jsme nazítří ráno, tj. ve středu, opakovali skrze své (mluvčí) svou žádost, dal legát tutéž odpověď jako dříve a dodal: „Otevřu vám své srdce. Někteří z otců mají podezření, že to nežádáte pro nic jiného, než jen abyste mezi nimi vzbudili rozruch.“ Potom se zeptal Prokop, který byl jedním z poslů, legáta na zprávy o bojích Rakušanů a Čechů; ten řekl, že slyšel stran Čechů špatné zprávy, totiž že jich bylo čtyři sta za- bito a dvě stě smrtelně zraněno. J18 A dále se otázal: „Proč nemáte jednotu nebo neuzavřete mír s námi všemi?“ A Prokop mu odpověděl: „Protože nám nedrží, co slibují. Ani vévoda rakouský nesvoluje k vypla- cení zajatých našinců, nýbrž je pomalu a postupně zahubil v žaláři, proto zvláště s ním nemáme mír.“ 15. LEDNA o Ve čtvrtek, kdy je v cisiojanu slabika „li mar, atd.“, [19 9] jsme se všichni shromáždili a šli jsme ke třem kardinálům, totiž ke kardinálovi z Pia- cenzy ]20 a dvěma jiným, ale ti nás ani nepřivítali, ani nás nevyzvali, abychom se posadili, ba arcibiskup milánský ]21 ani nevstal; podobně jeden patriarcha. J221 Když jsme je pozdravili a vzali odpuštění, odešli jsme takřka bez rozloučení, přičemž oni pravili: „Budou-li některé věci spravedlivé a svaté, budou schváleny; a budou-li odporovati pravdě, budou zavrženy. Richentalova kronika kostnického koncilu: tesařská práce.
bych mnoho dbal o to, převzíti ten artikul, ale jen proto, aby se jim nedála křivda.“ ]18[ Potom se v téže době usnesli poslati některé mluvčí ke kardinálovi Juliánovi žádat za prostrannější místo pro rozpravu, 11 aby se totiž konala v katedrálním chrámu, dále aby byly vylepeny vy- hlášky o dokazování artikulu, aby se sešlo v městě hojně lidí vyslechnout to, co Čechové předkládají (jako svou tezi), a za třetí žádat za volný přístup do auditoria, aby nebyl vylučován nikdo, kdo rozumí latinsky. Když pak to předložil mistr Petr Engliš, odpověděl legát po poradě s doktory: „Není vaší věcí přáti si více, než abyste byli vyslechnuti. Jen na to jste sem byli povoláni. Nynější místo koncilu bylo vždy místem, aby se tam konaly schůze; není proto vhodné je měnit. Vždyť tam byli vyslechnuti vyslanci papeže, krále římského, krále francouzského a říš- ských kurfiřtů.“ Připojil: „Zvláštních vyhlášek také není třeba, když všichni po celém městě vědí, že předložíte svůj artikul v den Venušin neboli v pátek; volný přístup budou míti vzdělanci, protože vchod nebu- de zavřen.“ S takovým rozhodnutím byli čeští poslové posláni zpět ke svým. A s nimi byli posláni tři doktoři, kteří říkali totéž. Jim tehdy nedali naši konečnou odpověď, nýbrž ji odložili nazítří. Téhož dne se usnesli na radnici vévoda Vilém s konšely a městskou radou, že nikdo nemá navštěvovat bohoslužby Čechů ani s nimi rokovat o víře pod trestem ztráty hrdla a statků, ale že smějí jednati o věcech světských, při prodeji nebo kupování nebo při obojím. 322 323 1 4. LEDNA Když jsme nazítří ráno, tj. ve středu, opakovali skrze své (mluvčí) svou žádost, dal legát tutéž odpověď jako dříve a dodal: „Otevřu vám své srdce. Někteří z otců mají podezření, že to nežádáte pro nic jiného, než jen abyste mezi nimi vzbudili rozruch.“ Potom se zeptal Prokop, který byl jedním z poslů, legáta na zprávy o bojích Rakušanů a Čechů; ten řekl, že slyšel stran Čechů špatné zprávy, totiž že jich bylo čtyři sta za- bito a dvě stě smrtelně zraněno. J18 A dále se otázal: „Proč nemáte jednotu nebo neuzavřete mír s námi všemi?“ A Prokop mu odpověděl: „Protože nám nedrží, co slibují. Ani vévoda rakouský nesvoluje k vypla- cení zajatých našinců, nýbrž je pomalu a postupně zahubil v žaláři, proto zvláště s ním nemáme mír.“ 15. LEDNA o Ve čtvrtek, kdy je v cisiojanu slabika „li mar, atd.“, [19 9] jsme se všichni shromáždili a šli jsme ke třem kardinálům, totiž ke kardinálovi z Pia- cenzy ]20 a dvěma jiným, ale ti nás ani nepřivítali, ani nás nevyzvali, abychom se posadili, ba arcibiskup milánský ]21 ani nevstal; podobně jeden patriarcha. J221 Když jsme je pozdravili a vzali odpuštění, odešli jsme takřka bez rozloučení, přičemž oni pravili: „Budou-li některé věci spravedlivé a svaté, budou schváleny; a budou-li odporovati pravdě, budou zavrženy. Richentalova kronika kostnického koncilu: tesařská práce.
Strana 324
16. LEDNA Potom jsme byli v pátek ráno doprovozeni do koncilu od ebrašského opata, 1231 řezenského děkana, 3241 konšelů města Basileje a bratra Jana Maulbronnského a tam Matěj Louda přednesl důvod povolání do koncilu a ochotu Čechů, vyložil příčinu vzniku války, jež v Čechách trvá, a připojil podmínky čili dohody uzavřené nebo vzájemně sjednané v Chebu. Po něm měl krátký proslov mistr Petr Engliš v jasném slohu. Potom byly čteny mandáty Království českého a Markrabství moravské- ho, jakož i pověřující list pražské univerzity. Potom to bylo svěřeno veřejným notářům k intitulaci bez újmy honoráře. Nakonec přednesl Rokycana první artikul, totiž o podávání kalicha lidu a dotvrzoval to Písmy svatými i (církevních) učitelů, dokazuje prospěch z přijímání svátosti kalicha. A tak když odcházeli na oběd, aby se starší nemrzeli, domluvili se projednávat to nazítří, to jest v sobotu v den Antonína. 9 Když jsme se téhož dne, to jest na Antonína, ráno ubírali bez nějakého doprovodu 325 do shromáždění koncilu, přišel nám naproti Jan Maul- bronnský a dovedl nás tam. A když jsme přišli na místo, čekali jsme krát- ký čas na kardinály; když přišli, totiž dva, měl každý služebníka, který ho následoval a drže vlečku pláště nesl ji; nepovstali jsme před nimi, třebas někteří jiní povstali. Když potom nastalo ticho, měl Rokycana proslov, vzav si slovo apoštola k Efezským: »Jednomyslní«. [Efez. 4, 3] Potom se vrátil k sporné otázce a opakoval některé výroky pronesené včera, totiž že Kristus přikázal, aby i laikové přijímali pod obojí způso- bou, a jak jest prospěšné tomu, kdo vhodně přijímá, a je potřebné, ne naprosto, nýbrž podmíněně, totiž může-li se obdržeti v náležitém čase a za jiných okolností k tomu žádoucích. Potom dokazoval, že je to při- kázání Kristovo, totiž aby laikové přijímali pod obojí způsobou, a doklá- dal to oním výrokem Janovým 6, 53: »Nebudete-li jíst těla« atd., kterýžto Kristův výrok vykládají mnozí vykladači o svátostném a duchovním přijímání. V témže výkladu poučoval o remanenci chleba řka atd. A ko- nečně odložili dokončení teze na pondělí nejblíže příští. 17. LEDNA 18. LEDNA Nazítří pak, to jest v neděli nejbližší po Antonínu, uložil kazatel z řádu minoritů jménem legáta, jehož list měl, v kázání laickému lidu, aby se všichni postili ve středu nejblíže příští; kdo by nemohl pro slabost, aby se pomodlil třikrát »Otče náš«, též tolikrát »Zdrávas Maria« pro naději na čtyřicetidenní odpustky, a aby vykonali slavnostní procesí, aby dal Bůh Čechům takové srdce, že by se s námi sjednotili a upustili od svého předsevzetí.
16. LEDNA Potom jsme byli v pátek ráno doprovozeni do koncilu od ebrašského opata, 1231 řezenského děkana, 3241 konšelů města Basileje a bratra Jana Maulbronnského a tam Matěj Louda přednesl důvod povolání do koncilu a ochotu Čechů, vyložil příčinu vzniku války, jež v Čechách trvá, a připojil podmínky čili dohody uzavřené nebo vzájemně sjednané v Chebu. Po něm měl krátký proslov mistr Petr Engliš v jasném slohu. Potom byly čteny mandáty Království českého a Markrabství moravské- ho, jakož i pověřující list pražské univerzity. Potom to bylo svěřeno veřejným notářům k intitulaci bez újmy honoráře. Nakonec přednesl Rokycana první artikul, totiž o podávání kalicha lidu a dotvrzoval to Písmy svatými i (církevních) učitelů, dokazuje prospěch z přijímání svátosti kalicha. A tak když odcházeli na oběd, aby se starší nemrzeli, domluvili se projednávat to nazítří, to jest v sobotu v den Antonína. 9 Když jsme se téhož dne, to jest na Antonína, ráno ubírali bez nějakého doprovodu 325 do shromáždění koncilu, přišel nám naproti Jan Maul- bronnský a dovedl nás tam. A když jsme přišli na místo, čekali jsme krát- ký čas na kardinály; když přišli, totiž dva, měl každý služebníka, který ho následoval a drže vlečku pláště nesl ji; nepovstali jsme před nimi, třebas někteří jiní povstali. Když potom nastalo ticho, měl Rokycana proslov, vzav si slovo apoštola k Efezským: »Jednomyslní«. [Efez. 4, 3] Potom se vrátil k sporné otázce a opakoval některé výroky pronesené včera, totiž že Kristus přikázal, aby i laikové přijímali pod obojí způso- bou, a jak jest prospěšné tomu, kdo vhodně přijímá, a je potřebné, ne naprosto, nýbrž podmíněně, totiž může-li se obdržeti v náležitém čase a za jiných okolností k tomu žádoucích. Potom dokazoval, že je to při- kázání Kristovo, totiž aby laikové přijímali pod obojí způsobou, a doklá- dal to oním výrokem Janovým 6, 53: »Nebudete-li jíst těla« atd., kterýžto Kristův výrok vykládají mnozí vykladači o svátostném a duchovním přijímání. V témže výkladu poučoval o remanenci chleba řka atd. A ko- nečně odložili dokončení teze na pondělí nejblíže příští. 17. LEDNA 18. LEDNA Nazítří pak, to jest v neděli nejbližší po Antonínu, uložil kazatel z řádu minoritů jménem legáta, jehož list měl, v kázání laickému lidu, aby se všichni postili ve středu nejblíže příští; kdo by nemohl pro slabost, aby se pomodlil třikrát »Otče náš«, též tolikrát »Zdrávas Maria« pro naději na čtyřicetidenní odpustky, a aby vykonali slavnostní procesí, aby dal Bůh Čechům takové srdce, že by se s námi sjednotili a upustili od svého předsevzetí.
Strana 325
9 V pondělí jsme přišli do koncilu. Když tam zaujali místa, pokračoval Rokycana ve své tezi. Měl nejdříve úvod, aby hleděli na zákon Kristův, bděli proti úskočným úkladům dáblovým, zbožně se modlili k Bohu, aby byli jednomyslní a získali svatou jednotu, když v stálé touze po ní vyko- nali těžké práce. Potom ujav se své teze: »V prvotní církvi bylo přijímání pod obojí způsobou«, počal dokazovati, že to přijímání nařídil Kristus. A potom se jal dokazovati, že to přijímání bylo zachováno v prvotní církvi za doby papeže Rehoře, Augustina, jáhna Vavřince, 128 o kte- rém tvrdil, že podával lidu píti z kalicha. Podobně za času Donáta, 12 jehož jáhen, jak se dočítáme, nárazem pohanů rozbil kalich, když roz- děloval lidu krev; tak i za doby Cypriána, Fulgentia. 1281 Rovněž připojil a ve veřejném prohlášení pravil, že Rekové přijali víru od apoštola, a ti se až dodnes nikdy nevzdali přijímání pod obojí způsobou. A když se o nich zmiňuje papež Rehoř, vypráví, jak při pro- měňování užívají kvašeného chleba a nepřetržitě zachovávají přijímání pod obojí způsobou, a nevytýká jim z toho ani jedno ani druhé; to by byl neopomenul takový světec, kdyby to bylo zasluhovalo výtky, zvláště při- jímání pod obojí způsobou. Rovněž Jeroným mluvě o Řecích, v před- mluvě k listu Jakubovu praví: »Kdož jsou zcela rozumní a drží se pravé víry.« Konečně řekl: „Rádi bychom slyšeli, kdo z doktorů, mluvě proti přijímání pod obojí způsobou, by řekl, že ti, kteří je konají, jsou kacíři, bludaři a lidé vzbuzující pohoršení. Rovněž bychom rádi věděli, bylo-li v některém obecném koncilu — s výjimkou koncilu kostnického — při- jímání pod obojí zrušeno, což nevěříme. Rovněž toto držíme a tak učíme lid, a budeme-li poučeni o opaku, rádi to přijmeme.“ A tak povstal pan Prokop a tvrdil, že to přijímání je svaté, protože bylo nařízeno Hospodinem; není sice v 2. kapitole v Genesi [2, 16—17] vyjádřeno slovy »nařizuji«, ale přece tím, že to Hospodin uložil jinými slovy Adamovi a jeho manželce, nařídil, aby nejedli atd. To Hospodin potom výslovně objasnil v třetí kapitole [3, 11]. Rovněž jako nebylo od lidí odmítnuto pozvání, které lidem učinili andělé, jak se vypráví o Loto- vi, Abrahamovi, Melchisedechovi, 129 tak mnohem spíše nesmí být odmítnuto pozvání Kristovo, Luk. 14, 16—24, Mat. 22, 1—14. Opak toho učinila královna Vasti, proto byla zapuzena od svého muže. 130 Rovněž: V Starém zákoně nesměly být zanedbávány oběti, Num. 9 o Fáze. 3311 Kdo by nejedl, měl by býti z lidu vyhlazen; mnohem více to platí o oběti Kristově. Proto praví Juda v kanonické epištole: »S tisíci svatými bude trestati.« [Ep. Judy 14] „Za čtvrté neradím, abyste mluvili něco proti Bohu ani proti jeho poslům, kteří jsou od něho posíláni, aby zvali k přijímání. Potom žádal Rokycana, aby písemná sepsání, která jim mají předlo- žiti, byla jim po opsání vrácena, podobně že jim chtějí učinit oni. Posléze pravil legát, předseda koncilu: „Jak bylo dnes před vaším příchodem usneseno, má býti zítra slyšen protektor koncilu pan Vilém, bavorský vévoda, který má list od pana krále římského.“ Našim se však 324 325 19. LEDNA
9 V pondělí jsme přišli do koncilu. Když tam zaujali místa, pokračoval Rokycana ve své tezi. Měl nejdříve úvod, aby hleděli na zákon Kristův, bděli proti úskočným úkladům dáblovým, zbožně se modlili k Bohu, aby byli jednomyslní a získali svatou jednotu, když v stálé touze po ní vyko- nali těžké práce. Potom ujav se své teze: »V prvotní církvi bylo přijímání pod obojí způsobou«, počal dokazovati, že to přijímání nařídil Kristus. A potom se jal dokazovati, že to přijímání bylo zachováno v prvotní církvi za doby papeže Rehoře, Augustina, jáhna Vavřince, 128 o kte- rém tvrdil, že podával lidu píti z kalicha. Podobně za času Donáta, 12 jehož jáhen, jak se dočítáme, nárazem pohanů rozbil kalich, když roz- děloval lidu krev; tak i za doby Cypriána, Fulgentia. 1281 Rovněž připojil a ve veřejném prohlášení pravil, že Rekové přijali víru od apoštola, a ti se až dodnes nikdy nevzdali přijímání pod obojí způsobou. A když se o nich zmiňuje papež Rehoř, vypráví, jak při pro- měňování užívají kvašeného chleba a nepřetržitě zachovávají přijímání pod obojí způsobou, a nevytýká jim z toho ani jedno ani druhé; to by byl neopomenul takový světec, kdyby to bylo zasluhovalo výtky, zvláště při- jímání pod obojí způsobou. Rovněž Jeroným mluvě o Řecích, v před- mluvě k listu Jakubovu praví: »Kdož jsou zcela rozumní a drží se pravé víry.« Konečně řekl: „Rádi bychom slyšeli, kdo z doktorů, mluvě proti přijímání pod obojí způsobou, by řekl, že ti, kteří je konají, jsou kacíři, bludaři a lidé vzbuzující pohoršení. Rovněž bychom rádi věděli, bylo-li v některém obecném koncilu — s výjimkou koncilu kostnického — při- jímání pod obojí zrušeno, což nevěříme. Rovněž toto držíme a tak učíme lid, a budeme-li poučeni o opaku, rádi to přijmeme.“ A tak povstal pan Prokop a tvrdil, že to přijímání je svaté, protože bylo nařízeno Hospodinem; není sice v 2. kapitole v Genesi [2, 16—17] vyjádřeno slovy »nařizuji«, ale přece tím, že to Hospodin uložil jinými slovy Adamovi a jeho manželce, nařídil, aby nejedli atd. To Hospodin potom výslovně objasnil v třetí kapitole [3, 11]. Rovněž jako nebylo od lidí odmítnuto pozvání, které lidem učinili andělé, jak se vypráví o Loto- vi, Abrahamovi, Melchisedechovi, 129 tak mnohem spíše nesmí být odmítnuto pozvání Kristovo, Luk. 14, 16—24, Mat. 22, 1—14. Opak toho učinila královna Vasti, proto byla zapuzena od svého muže. 130 Rovněž: V Starém zákoně nesměly být zanedbávány oběti, Num. 9 o Fáze. 3311 Kdo by nejedl, měl by býti z lidu vyhlazen; mnohem více to platí o oběti Kristově. Proto praví Juda v kanonické epištole: »S tisíci svatými bude trestati.« [Ep. Judy 14] „Za čtvrté neradím, abyste mluvili něco proti Bohu ani proti jeho poslům, kteří jsou od něho posíláni, aby zvali k přijímání. Potom žádal Rokycana, aby písemná sepsání, která jim mají předlo- žiti, byla jim po opsání vrácena, podobně že jim chtějí učinit oni. Posléze pravil legát, předseda koncilu: „Jak bylo dnes před vaším příchodem usneseno, má býti zítra slyšen protektor koncilu pan Vilém, bavorský vévoda, který má list od pana krále římského.“ Našim se však 324 325 19. LEDNA
Strana 326
odklad nelíbil. Žádali, aby mohli zítra přednášeti, vévodu ať vyslechnou po obědě. A tak bylo usneseno. 20. LEDNA V úterý, v den Fabiána a Šebestiána, vstoupili jsme ráno do koncilu a po- sadili jsme se. Tehdy učinil Mikuláš Biskupec z Písku krásný výklad, aby spojil svůj artikul s prvním. Potom vyložil artikul o stavování hříchů veřejných i soukromých, pokud se to dá konati způsobem správným a slušným, a vyložil popis hříchu smrtelného. Potom odevzdal Rokycana svou tezi legátovi Juliánovi, ale tak, aby mu ji po opsání vrátil. „Taktéž učiníme i my vám.“ 21. LEDNA 326 327 Ve středu, v den Anežky, ráno sešli jsme se v bytě Matěje Loudy, a když jsme chtěli vyjíti z domu do koncilu, šli mimo nás dva kardinálo- vé, pozdravujíce úklonem hlavy. Každý z nich měl dlouhou vlečku, kterou nesl vždy zvláštní sluha za ním jdoucí. Když pak jsme přišli ke hřbitovu kostela, v jehož jedné části byl shromážděn koncil, vyšel nám naproti Jan Maulbronnský a zvěstoval nám událost před koncilem ve- řejně oznámenou, jak někdo z našich, když šel po mostě kolem obrazu Kristova, hodil po něm, 3321 ale my jsme o tom nevěděli. Po příchodu do koncilu povstal Mikuláš Biskupec a opakoval, co bylo dříve řečeno, k tomu přidal zvláštní tělesné hříchy lidu i duchov- ních, potom jen duchovních, jako svatokupectví, bránění slovu Božímu, a připojil o Alexandrovi, 3331 který nejprve vynesl nespravedlivý nález exkomunikace proti Janu Husovi, chtěje zabránit hlásání slova Božího v městě Praze; a konečně ho upálili k velikému zahanbení Království českého a Markrabství moravského, neboť jeho život byl stále všem zřejmý, mravný, neposkvrněný, svatý a bez výtky před celým králov- stvím. Po jeho upálení byl bezbožně a ukrutně ohněm zahuben mistr Jeroným, protože se zpěčoval potvrditi, že bylo spravedlivé, a nechtěl souhlasiti s odsouzením Jana Viklefa. Nad tímto tedy výkladem, velmi protivným koncilu, se někteří smáli, jiní skřípali zuby, ostatní pak mručeli. Legát však spráskl rukama a vzhlédl vzhůru k nebi. Tehdy pravil Mikuláš Biskupec: „Bylo nám povoleno, že nám chcete dáti svobodné slyšení, že máme před vámi vyjádřiti svou vůli.“ Legát mu řekl: „Učiňte někdy přestávku, aby si mohli odplivnouti. Máte míti naprosto plné slyšení.“ A tak Mikuláš pěkně a důstojně svou řeč dokončil. Téhož dne se sešli skoro všichni naši do bytu Prokopova a tam chtěl Rokycana mermomocí dosáhnout, aby jemu bylo svěřeno doka- zování třetího artikulu. Souhlasili s tím jen Beneš Mokrovouský, Jan Velvarský a Martin z Chrudimě; protože však jiní nesouhlasili, nemohli se na ničem usnésti. Tamže vytýkal Rokycana Biskupcovi, proč tak tvrdě napadl preláty. Ten mu dal dostačující odpověď. Také se Biskupec-
odklad nelíbil. Žádali, aby mohli zítra přednášeti, vévodu ať vyslechnou po obědě. A tak bylo usneseno. 20. LEDNA V úterý, v den Fabiána a Šebestiána, vstoupili jsme ráno do koncilu a po- sadili jsme se. Tehdy učinil Mikuláš Biskupec z Písku krásný výklad, aby spojil svůj artikul s prvním. Potom vyložil artikul o stavování hříchů veřejných i soukromých, pokud se to dá konati způsobem správným a slušným, a vyložil popis hříchu smrtelného. Potom odevzdal Rokycana svou tezi legátovi Juliánovi, ale tak, aby mu ji po opsání vrátil. „Taktéž učiníme i my vám.“ 21. LEDNA 326 327 Ve středu, v den Anežky, ráno sešli jsme se v bytě Matěje Loudy, a když jsme chtěli vyjíti z domu do koncilu, šli mimo nás dva kardinálo- vé, pozdravujíce úklonem hlavy. Každý z nich měl dlouhou vlečku, kterou nesl vždy zvláštní sluha za ním jdoucí. Když pak jsme přišli ke hřbitovu kostela, v jehož jedné části byl shromážděn koncil, vyšel nám naproti Jan Maulbronnský a zvěstoval nám událost před koncilem ve- řejně oznámenou, jak někdo z našich, když šel po mostě kolem obrazu Kristova, hodil po něm, 3321 ale my jsme o tom nevěděli. Po příchodu do koncilu povstal Mikuláš Biskupec a opakoval, co bylo dříve řečeno, k tomu přidal zvláštní tělesné hříchy lidu i duchov- ních, potom jen duchovních, jako svatokupectví, bránění slovu Božímu, a připojil o Alexandrovi, 3331 který nejprve vynesl nespravedlivý nález exkomunikace proti Janu Husovi, chtěje zabránit hlásání slova Božího v městě Praze; a konečně ho upálili k velikému zahanbení Království českého a Markrabství moravského, neboť jeho život byl stále všem zřejmý, mravný, neposkvrněný, svatý a bez výtky před celým králov- stvím. Po jeho upálení byl bezbožně a ukrutně ohněm zahuben mistr Jeroným, protože se zpěčoval potvrditi, že bylo spravedlivé, a nechtěl souhlasiti s odsouzením Jana Viklefa. Nad tímto tedy výkladem, velmi protivným koncilu, se někteří smáli, jiní skřípali zuby, ostatní pak mručeli. Legát však spráskl rukama a vzhlédl vzhůru k nebi. Tehdy pravil Mikuláš Biskupec: „Bylo nám povoleno, že nám chcete dáti svobodné slyšení, že máme před vámi vyjádřiti svou vůli.“ Legát mu řekl: „Učiňte někdy přestávku, aby si mohli odplivnouti. Máte míti naprosto plné slyšení.“ A tak Mikuláš pěkně a důstojně svou řeč dokončil. Téhož dne se sešli skoro všichni naši do bytu Prokopova a tam chtěl Rokycana mermomocí dosáhnout, aby jemu bylo svěřeno doka- zování třetího artikulu. Souhlasili s tím jen Beneš Mokrovouský, Jan Velvarský a Martin z Chrudimě; protože však jiní nesouhlasili, nemohli se na ničem usnésti. Tamže vytýkal Rokycana Biskupcovi, proč tak tvrdě napadl preláty. Ten mu dal dostačující odpověď. Také se Biskupec-
Strana 327
Model Kozího hrádku u Tábora. Rekonstrukce předpokládaného stavu z počátku 15. století. Ukázky domácí keramiky ze zaniklého města Sezimova Ústí z doby před r. 1420.
Model Kozího hrádku u Tábora. Rekonstrukce předpokládaného stavu z počátku 15. století. Ukázky domácí keramiky ze zaniklého města Sezimova Ústí z doby před r. 1420.
Strana 328
Soubor středověkého zemědělského nářadí z jižních Čech. Soubor dokladů středověkého kovářství a hornictví z Táborska.
Soubor středověkého zemědělského nářadí z jižních Čech. Soubor dokladů středověkého kovářství a hornictví z Táborska.
Strana 329
důvodně Rokycanovi ospravedlnil ve věci ukázání svého spisu, kterému nevyhověl. Téhož dne dostal Prokop, protože se nezúčastnil koncilu, ve večerní hodině vzkaz od legáta Juliána po Janovi Maulbronnském, zda není churav, že to takřka s bolestí o něm slyšel; ale on opominul přijíti, pro- tože šel do lázně. 22. LEDNA Ve čtvrtek, v den Vincence, shromáždili jsme se všichni kněží po obědě do bytů sirotků a jednali jsme o přednesení třetího artikulu, totiž o svobodném hlásání slova Božího, komu by mělo býti svěřeno. A tam obvinil Rokycana Prokopa a Engliše, že jsou příčinou celého onoho Biskupcova rozdělení o svrchu řečených hříších. A zůstali jsme při tom, že to přednese Oldřich, 3341 a nikoli Rokycana, ale tak, že se nemá obrátit na újmu pánů to, že nebyl od bratří kněží připuštěn Ro- kycana, který to chtěl jejich jménem přednésti; také že tím nemá býti zkrácen Beneš, 3351 aby tak neutrpěl odmítnutí v jiných věcech, jež se mají projednávati v radě bratří vyslanců poslaných ke koncilu; také za třetí nemají bratří v Českém království, až tam s pomocí Boží přijdou, útočit na pány, že proto ztratili svůj hlas. Na třetí věc bylo odpověděno, že jejich úřadu nepřísluší vyřizovati takové věci, ale že jsou (páni) obvi- ňováni proto, že slíbili s nimi jíti, ale nesplnili slib. První dvě věci byly prostě připuštěny. Avšak Rokycana tehdy tvrdě přednesl především to, že podle apoštola „má se ostříhati to, co bylo svěřeno“, protože prý mu to bylo uloženo od zemských pánů českých; a za druhé, že kdyby to chtěl jiný přednésti, on sám by snad rychleji došel k cíli, nebo kdyby ho druhý předešel, že by on mohl tak zvučně volati jako druhý. Prokop odpověděl: „Raději bych zemřel, než bych se před nimi pokoušel o takové rozdělení; ale raději bychom měli skrze posly zabrá- niti tvému úmyslu.“ A dále ať to již pod závazkem svěří jemu 136 nebo Martinovi, 1371 aby z toho nevzešel příliš velký spor. Nakonec upravil výklady, totiž v soustavnou podobu, která je výše uvedena tam, kde je takovéhle znaménko vedle dvojtečky. 138 328 329 23. LEDNA V pátek po Vincencovi ráno jsme přišli do koncilu a Oldřich před- nesl výklad o třetím artikulu, totiž o svobodném hlásání slova Božího; nejprve o dvojím slově Božím, tj. syn Boží a slovo od Boha zvěstované lidem skrze anděly, proroky, Krista a apoštola. O prvním Apok. 19, 11—13, o druhém Jan: »Ale slovo Páně zůstává na věky« [spr. 1. Petr 1, 25]; potom jak se liší slovo Boží od slova lidí, totiž v pravdivosti, spo- lehlivosti atd. Potom učinil o kněžích závěry s doplňky. Na konci povstal Rokycana a oznámil udání, podle kterého byli před koncilem udáni, že házeli na obraz Ukřižovaného; že o tom naprosto nevědí a že chtějí zachovati veškerou úctu pro dosažení žádoucího cíle.
důvodně Rokycanovi ospravedlnil ve věci ukázání svého spisu, kterému nevyhověl. Téhož dne dostal Prokop, protože se nezúčastnil koncilu, ve večerní hodině vzkaz od legáta Juliána po Janovi Maulbronnském, zda není churav, že to takřka s bolestí o něm slyšel; ale on opominul přijíti, pro- tože šel do lázně. 22. LEDNA Ve čtvrtek, v den Vincence, shromáždili jsme se všichni kněží po obědě do bytů sirotků a jednali jsme o přednesení třetího artikulu, totiž o svobodném hlásání slova Božího, komu by mělo býti svěřeno. A tam obvinil Rokycana Prokopa a Engliše, že jsou příčinou celého onoho Biskupcova rozdělení o svrchu řečených hříších. A zůstali jsme při tom, že to přednese Oldřich, 3341 a nikoli Rokycana, ale tak, že se nemá obrátit na újmu pánů to, že nebyl od bratří kněží připuštěn Ro- kycana, který to chtěl jejich jménem přednésti; také že tím nemá býti zkrácen Beneš, 3351 aby tak neutrpěl odmítnutí v jiných věcech, jež se mají projednávati v radě bratří vyslanců poslaných ke koncilu; také za třetí nemají bratří v Českém království, až tam s pomocí Boží přijdou, útočit na pány, že proto ztratili svůj hlas. Na třetí věc bylo odpověděno, že jejich úřadu nepřísluší vyřizovati takové věci, ale že jsou (páni) obvi- ňováni proto, že slíbili s nimi jíti, ale nesplnili slib. První dvě věci byly prostě připuštěny. Avšak Rokycana tehdy tvrdě přednesl především to, že podle apoštola „má se ostříhati to, co bylo svěřeno“, protože prý mu to bylo uloženo od zemských pánů českých; a za druhé, že kdyby to chtěl jiný přednésti, on sám by snad rychleji došel k cíli, nebo kdyby ho druhý předešel, že by on mohl tak zvučně volati jako druhý. Prokop odpověděl: „Raději bych zemřel, než bych se před nimi pokoušel o takové rozdělení; ale raději bychom měli skrze posly zabrá- niti tvému úmyslu.“ A dále ať to již pod závazkem svěří jemu 136 nebo Martinovi, 1371 aby z toho nevzešel příliš velký spor. Nakonec upravil výklady, totiž v soustavnou podobu, která je výše uvedena tam, kde je takovéhle znaménko vedle dvojtečky. 138 328 329 23. LEDNA V pátek po Vincencovi ráno jsme přišli do koncilu a Oldřich před- nesl výklad o třetím artikulu, totiž o svobodném hlásání slova Božího; nejprve o dvojím slově Božím, tj. syn Boží a slovo od Boha zvěstované lidem skrze anděly, proroky, Krista a apoštola. O prvním Apok. 19, 11—13, o druhém Jan: »Ale slovo Páně zůstává na věky« [spr. 1. Petr 1, 25]; potom jak se liší slovo Boží od slova lidí, totiž v pravdivosti, spo- lehlivosti atd. Potom učinil o kněžích závěry s doplňky. Na konci povstal Rokycana a oznámil udání, podle kterého byli před koncilem udáni, že házeli na obraz Ukřižovaného; že o tom naprosto nevědí a že chtějí zachovati veškerou úctu pro dosažení žádoucího cíle.
Strana 330
Jemu odpověděl po poradě Julián: „Jsme vděčni za vaše přání a doufáme v dobrý konec; také chtějí-li si někteří vyjít z města na čerstvý vzduch, budou mít k tomu dovolení, nebudou-li mluviti. Neboť chodí po vsích, aby kázali, a proto se bojíme, aby z toho nevzniklo nějaké zlo, ba přejeme si, abyste tomu zabránili.“ Bylo mu odpověděno: „Naši světští lidé vycházejí pro píci koním, totiž pro seno a slámu, a ti neumějí kázat; ostatně jsou to Češi.“ K tomu bylo dodáno: „Víte, že Němci jsou zvěda- ví; kdyby tedy někteří položili našim otázku, zda pokládáme Marii, matku Kristovu, za pannu, a odpoví-li se jim, že ji uznáváme za pannu a za nejdůstojnější stvoření po jejím synovi, zdá se, že to nezpůsobí nijaké nebezpečenství.“ A tak jsme se vrátili do bytů. 24. LEDNA V sobotu ráno povstal v koncilu Oldřich, nejdražší bratr, zopakoval stručně, co z duše bylo řečeno o kněžích dobrých a špatných, a počal dokazovati, že svobodné hlásání slova Božího je kněžím Páně dovoleno příkladem Kristovým a apoštolů a svatými Písmy, prvotní církve a uči- telů a koncilů. Posléze připojil: „Veřejně vám prohlašuji, že není toho, jak tvrdí někteří, jako bychom my naprosto zavrhovali doktory, naopak když citujeme, dovoláváme se nejen starých, nýbrž i novějších, kteří se pravdivě opírají o Písmo, jako je Lyra, Gorram atd.“ 139ř Jeden kněz, totiž prokurátor koncilu, který vpadává do řeči, po- vstal v koncilu a pravil: „Tuto pronesenou tezi přiložte k aktům svatého koncilu,“ a posléze připojil: „Poznamenejte také dodatek o doktorech! Jemu řekl Prokop: „Dobrá, ale tak bylo přece usneseno v Chebu.“ 9 25. LEDNA V neděli, kdy se připomíná obrácení Pavlovo, navštívil Prokop dva kardinály; 40 ti, třebaže dříve přijali Čechy neuctivě, přece s ním a panem Vilémem Kostkou jednali s velmi slušnou zdvořilostí a omluvili se za nezdvořilost a mezi jiným jeden pravil: „A kdyby nás měl papež, pověsil by nás.“ 2 6. LEDNA Když jsme přišli v pondělí ráno do koncilu, šli za námi dva kardinálové s vlečkami, přičemž vlečky nesli sluhové. Tehdy počal mistr Petr Engliš přednášeti svůj výklad tím, že doporučoval obzvláště svrchu řečené tři artikuly; potom přednesl v soustavné podobě svůj artikul, totiž proti kněžskému panování, a předložil čtyři předpoklady. Po těchto předpo- kladech se dovolával pro pravdivost artikulu Písma Starého zákona, dále Nového zákona, potom Lyry, který vysvětluje některá řečená místa, posléze starých (církevních) učitelů, totiž Dionysia, Klementa, Origena a Jeronýma. A tak nechal ostatní věci na dokončení příště. Potom dali prokurátorové koncilu zaznamenati do akt koncilu vý-
Jemu odpověděl po poradě Julián: „Jsme vděčni za vaše přání a doufáme v dobrý konec; také chtějí-li si někteří vyjít z města na čerstvý vzduch, budou mít k tomu dovolení, nebudou-li mluviti. Neboť chodí po vsích, aby kázali, a proto se bojíme, aby z toho nevzniklo nějaké zlo, ba přejeme si, abyste tomu zabránili.“ Bylo mu odpověděno: „Naši světští lidé vycházejí pro píci koním, totiž pro seno a slámu, a ti neumějí kázat; ostatně jsou to Češi.“ K tomu bylo dodáno: „Víte, že Němci jsou zvěda- ví; kdyby tedy někteří položili našim otázku, zda pokládáme Marii, matku Kristovu, za pannu, a odpoví-li se jim, že ji uznáváme za pannu a za nejdůstojnější stvoření po jejím synovi, zdá se, že to nezpůsobí nijaké nebezpečenství.“ A tak jsme se vrátili do bytů. 24. LEDNA V sobotu ráno povstal v koncilu Oldřich, nejdražší bratr, zopakoval stručně, co z duše bylo řečeno o kněžích dobrých a špatných, a počal dokazovati, že svobodné hlásání slova Božího je kněžím Páně dovoleno příkladem Kristovým a apoštolů a svatými Písmy, prvotní církve a uči- telů a koncilů. Posléze připojil: „Veřejně vám prohlašuji, že není toho, jak tvrdí někteří, jako bychom my naprosto zavrhovali doktory, naopak když citujeme, dovoláváme se nejen starých, nýbrž i novějších, kteří se pravdivě opírají o Písmo, jako je Lyra, Gorram atd.“ 139ř Jeden kněz, totiž prokurátor koncilu, který vpadává do řeči, po- vstal v koncilu a pravil: „Tuto pronesenou tezi přiložte k aktům svatého koncilu,“ a posléze připojil: „Poznamenejte také dodatek o doktorech! Jemu řekl Prokop: „Dobrá, ale tak bylo přece usneseno v Chebu.“ 9 25. LEDNA V neděli, kdy se připomíná obrácení Pavlovo, navštívil Prokop dva kardinály; 40 ti, třebaže dříve přijali Čechy neuctivě, přece s ním a panem Vilémem Kostkou jednali s velmi slušnou zdvořilostí a omluvili se za nezdvořilost a mezi jiným jeden pravil: „A kdyby nás měl papež, pověsil by nás.“ 2 6. LEDNA Když jsme přišli v pondělí ráno do koncilu, šli za námi dva kardinálové s vlečkami, přičemž vlečky nesli sluhové. Tehdy počal mistr Petr Engliš přednášeti svůj výklad tím, že doporučoval obzvláště svrchu řečené tři artikuly; potom přednesl v soustavné podobě svůj artikul, totiž proti kněžskému panování, a předložil čtyři předpoklady. Po těchto předpo- kladech se dovolával pro pravdivost artikulu Písma Starého zákona, dále Nového zákona, potom Lyry, který vysvětluje některá řečená místa, posléze starých (církevních) učitelů, totiž Dionysia, Klementa, Origena a Jeronýma. A tak nechal ostatní věci na dokončení příště. Potom dali prokurátorové koncilu zaznamenati do akt koncilu vý-
Strana 331
klad Oldřichův, který tehdy předložil. Po obědě šel jsem s Prokopem a Markoltem 1411 k minoritům podívat se na jejich knihovnu a našli jsme v ní jen málo hodnotných knih, nehledíme-li na bibli, a jenom prostřední konkordance k ní a výklad na některé knihy bible. Téhož dne bylo posláno poselství k Řekům, aby přišli na koncil basilejský. 27. LEDNA Když jsme v úterý ráno přišli do koncilu, pokračoval mistr Petr Engliš v citování (církevních) učitelů ve prospěch pravdivosti artikulu, totiž proti kněžskému panování, a uváděl některé výroky Jeronýmovy, Augus- tinovy, Ambrožovy, Rehořovy, Chrysostomovy 1421 a jednoho Paříž- ského, 3431 a ostatek nechal názítří. Po obědě jsme šli čtyři kněží s ji- nými do kláštera dominikánů prohlédnout si jejich knihovnu; ta byla mnohem nádhernější a cennější než knihovna minoritů. V ní, totiž knihovně dominikánů, jsme našli mystický výklad hry v šachy 344 a četné jiné dobré knihy a odděleně v druhé místnosti měli mnoho svazků z práva církevního a občanského s jejich doktory. Potom procházejíce jsme přišli ke kardinálovi z Piacenzy, 145 který se zdržoval v témže klášteře, a ten nám ukázal příznivou tvář. Prokop mu pravil: „Přáli bychom si některé knihy a oni bratří je nám odpírají podle svého statutu, totiž že se nepůjčuje žádná kniha mimo klášter.“ Kardinál odpověděl: „Kolikkoli budete chtít mít, dostanete.“ Tehdy zmírnil převor J461 svou řeč dříve promluvenou slovy: „Dosud jsem je docela neodmítl. A tak napivše se s kardinálem jsme odešli a přišli jsme k legátovi Juliánovi. Ten přivítal Prokopa objav ho, zavedl ho s sebou do světnice a tam byli sami dva skoro půl hodiny. A sami se zavázali, jak mně vypravoval Prokop, že může jeden druhému pověděti, co bude chtít, aniž se mu to má bráti za zlé. A tak řekl Prokop kardinálovi: „Stojíte velmi zle, povýšeně přehlížíte prvotní církev a jste příliš vzdáleni od styku s Duchem svatým, a přece se domníváte, že vše, co činíte, činíte z návodu Ducha svatého, čehož však před Bohem není; my, ohlížejíce se po prvotní církvi, shledáváme, že zachovávala naše čtyři artikuly. Ale legát mu mnoho neodporoval a mluvili mezi sebou ještě o jiných věcech. V téže době, když chtěl Matěj Engliš 141 dokazovati jednomu doktorovi, Janu Slovanovi z řádu dominikánů, j48 že všichni jeho bratří mají kázati, pravil Jan: „Stačí, že bude kázati jeden.“ A jeden auditor papežského paláce 14 připojil: „Dříve bylo málo kněží mezi mnichy, nyní však je vysvěcováno více mnichů laiků na kněze, ne pro službu kazatelskou, nýbrž pro zbožnost a hojnější obětování; proto ne- mají být podle svatého Tomáše přísně zkoušeni ve vědění jako kněží, kteří mají dosáhnouti svěcení k péči o duše.“ 330 331
klad Oldřichův, který tehdy předložil. Po obědě šel jsem s Prokopem a Markoltem 1411 k minoritům podívat se na jejich knihovnu a našli jsme v ní jen málo hodnotných knih, nehledíme-li na bibli, a jenom prostřední konkordance k ní a výklad na některé knihy bible. Téhož dne bylo posláno poselství k Řekům, aby přišli na koncil basilejský. 27. LEDNA Když jsme v úterý ráno přišli do koncilu, pokračoval mistr Petr Engliš v citování (církevních) učitelů ve prospěch pravdivosti artikulu, totiž proti kněžskému panování, a uváděl některé výroky Jeronýmovy, Augus- tinovy, Ambrožovy, Rehořovy, Chrysostomovy 1421 a jednoho Paříž- ského, 3431 a ostatek nechal názítří. Po obědě jsme šli čtyři kněží s ji- nými do kláštera dominikánů prohlédnout si jejich knihovnu; ta byla mnohem nádhernější a cennější než knihovna minoritů. V ní, totiž knihovně dominikánů, jsme našli mystický výklad hry v šachy 344 a četné jiné dobré knihy a odděleně v druhé místnosti měli mnoho svazků z práva církevního a občanského s jejich doktory. Potom procházejíce jsme přišli ke kardinálovi z Piacenzy, 145 který se zdržoval v témže klášteře, a ten nám ukázal příznivou tvář. Prokop mu pravil: „Přáli bychom si některé knihy a oni bratří je nám odpírají podle svého statutu, totiž že se nepůjčuje žádná kniha mimo klášter.“ Kardinál odpověděl: „Kolikkoli budete chtít mít, dostanete.“ Tehdy zmírnil převor J461 svou řeč dříve promluvenou slovy: „Dosud jsem je docela neodmítl. A tak napivše se s kardinálem jsme odešli a přišli jsme k legátovi Juliánovi. Ten přivítal Prokopa objav ho, zavedl ho s sebou do světnice a tam byli sami dva skoro půl hodiny. A sami se zavázali, jak mně vypravoval Prokop, že může jeden druhému pověděti, co bude chtít, aniž se mu to má bráti za zlé. A tak řekl Prokop kardinálovi: „Stojíte velmi zle, povýšeně přehlížíte prvotní církev a jste příliš vzdáleni od styku s Duchem svatým, a přece se domníváte, že vše, co činíte, činíte z návodu Ducha svatého, čehož však před Bohem není; my, ohlížejíce se po prvotní církvi, shledáváme, že zachovávala naše čtyři artikuly. Ale legát mu mnoho neodporoval a mluvili mezi sebou ještě o jiných věcech. V téže době, když chtěl Matěj Engliš 141 dokazovati jednomu doktorovi, Janu Slovanovi z řádu dominikánů, j48 že všichni jeho bratří mají kázati, pravil Jan: „Stačí, že bude kázati jeden.“ A jeden auditor papežského paláce 14 připojil: „Dříve bylo málo kněží mezi mnichy, nyní však je vysvěcováno více mnichů laiků na kněze, ne pro službu kazatelskou, nýbrž pro zbožnost a hojnější obětování; proto ne- mají být podle svatého Tomáše přísně zkoušeni ve vědění jako kněží, kteří mají dosáhnouti svěcení k péči o duše.“ 330 331
Strana 332
o Ve středu ráno jsme přišli do koncilu; tehdy začal Petr Engliš od Ber- narda 150 a citoval jeho výrok k papežovi Evženovi, v němž praví: „V tom jsi nastoupil po Konstantinovi, a ne po Petrovi." Potom se dovo- lával Hugona, J511 který, zdá se, více mluvil pro ně; proto se kdosi ozval: „Díky vám.“ Potom se dovolával Mistra dějin, 1521 Mistra sen- tencí, 531 »znamenitého« doktora, 154r Tomáše, 55 (míst) z káno- nu apoštolů, 5 z (usnesení) koncilů a Dekretu. 157 Potom řekl před koncilem něco ze sebe a vtipně mluvil proti odsouzení knih mistra Jana Viklefa a Jana Husa, který požíval dobré pověsti v celých Čechách. Rovněž se omlouval za svou zvyklost, s jakou vyslovuje latinu. Nakonec pravil: „Pro Boha, shodněme se o tom, co je to církev, protože jeden říká: „Oni jsou církev,“ a druhý tvrdí: „Nikoli. Potom povstal Rokycana a děkoval jménem všech, že jim dali svo- bodné a plné slyšení, totiž v přednesení čtyř artikulů, a žádal: „Jestliže jsme v něčem urazili Vaše Ctihodnosti a Otcovské důstojnosti, odpusťte nám! Rovněž žádáme, kdož budou mít předložiti písemná zpracování proti našim výkladům, aby předložili doklady bezpečnější co možná nejstručněji pro rychlejší dosažení žádoucího cíle. Také bude-li se nám zdáti, že něco potřebuje repliky, abychom na to měli pořadí i čas.“ A legát to slíbil. A Rokycana dodal: „Žádáme, abyste totéž pověděli a poděkovali panu vévodovi, že se bedlivě účastnil z lásky k budoucí jednotě, třebas latinsky nerozuměl.“ Bylo mu to přeloženo do němčiny. A on se vyjádřil, že mu byl ten úkol svěřen od pana krále, za něhož je protektorem svatého koncilu a ochráncem města: „A proto rád učiním, čímkoli mohu přispěti k budoucí jednotě.“ A jemu jménem všech po- děkoval Kostka. Potom se jal mluviti legát, totiž že máme zapomenout na křivdy a abychom směřovali k láskyplné jednotě; a potom přednesl dotaz: „Chtěli bychom nejprve věděti, zda bylo toto všechno řečeno se spo- lečným souhlasem všech.“ A hned připojil: „Slyšíme, že někteří nedrží, že může trvati případek bez podstaty; rovněž tvrdí, že chléb zůstává po posvěcení chlebem; a někteří z vás mnoho doporučují Řeky.“ Později však to nevložil Julián do svého písemného zpracování, třebaže jiné věci v plné podobě předložil a dal Čechům; ty se ve své vlastní podobě čtou jinde. Předloživ ony otázky, přál si legát dostati odpověď jedním slovem: „věřím“ nebo „nevěřím“. Když se odmlčel, povstal Jan Slovan z řádu dominikánů, doktor teologie, a žádal, aby mu dal koncil možnost postaviti se proti prvnímu artikulu, totiž o přijímání pod obojí způsobou. Tehdy mu to bylo na přímluvu druhých zaručeno. Legát pak pravil: „Snad chcete dříve odpo- věděti na články námitek.“ Naši však požádali o dovolení vyjíti, aby si o tom pohovořili; když je dostali a skončili, vrátili se a podle jednomysl- ného souhlasu si přáli ony články písemně a čas na uvážení. Legát to slíbil a v den Jovův, tj. ve čtvrtek, před večeří to splnil. 28. LEDNA
o Ve středu ráno jsme přišli do koncilu; tehdy začal Petr Engliš od Ber- narda 150 a citoval jeho výrok k papežovi Evženovi, v němž praví: „V tom jsi nastoupil po Konstantinovi, a ne po Petrovi." Potom se dovo- lával Hugona, J511 který, zdá se, více mluvil pro ně; proto se kdosi ozval: „Díky vám.“ Potom se dovolával Mistra dějin, 1521 Mistra sen- tencí, 531 »znamenitého« doktora, 154r Tomáše, 55 (míst) z káno- nu apoštolů, 5 z (usnesení) koncilů a Dekretu. 157 Potom řekl před koncilem něco ze sebe a vtipně mluvil proti odsouzení knih mistra Jana Viklefa a Jana Husa, který požíval dobré pověsti v celých Čechách. Rovněž se omlouval za svou zvyklost, s jakou vyslovuje latinu. Nakonec pravil: „Pro Boha, shodněme se o tom, co je to církev, protože jeden říká: „Oni jsou církev,“ a druhý tvrdí: „Nikoli. Potom povstal Rokycana a děkoval jménem všech, že jim dali svo- bodné a plné slyšení, totiž v přednesení čtyř artikulů, a žádal: „Jestliže jsme v něčem urazili Vaše Ctihodnosti a Otcovské důstojnosti, odpusťte nám! Rovněž žádáme, kdož budou mít předložiti písemná zpracování proti našim výkladům, aby předložili doklady bezpečnější co možná nejstručněji pro rychlejší dosažení žádoucího cíle. Také bude-li se nám zdáti, že něco potřebuje repliky, abychom na to měli pořadí i čas.“ A legát to slíbil. A Rokycana dodal: „Žádáme, abyste totéž pověděli a poděkovali panu vévodovi, že se bedlivě účastnil z lásky k budoucí jednotě, třebas latinsky nerozuměl.“ Bylo mu to přeloženo do němčiny. A on se vyjádřil, že mu byl ten úkol svěřen od pana krále, za něhož je protektorem svatého koncilu a ochráncem města: „A proto rád učiním, čímkoli mohu přispěti k budoucí jednotě.“ A jemu jménem všech po- děkoval Kostka. Potom se jal mluviti legát, totiž že máme zapomenout na křivdy a abychom směřovali k láskyplné jednotě; a potom přednesl dotaz: „Chtěli bychom nejprve věděti, zda bylo toto všechno řečeno se spo- lečným souhlasem všech.“ A hned připojil: „Slyšíme, že někteří nedrží, že může trvati případek bez podstaty; rovněž tvrdí, že chléb zůstává po posvěcení chlebem; a někteří z vás mnoho doporučují Řeky.“ Později však to nevložil Julián do svého písemného zpracování, třebaže jiné věci v plné podobě předložil a dal Čechům; ty se ve své vlastní podobě čtou jinde. Předloživ ony otázky, přál si legát dostati odpověď jedním slovem: „věřím“ nebo „nevěřím“. Když se odmlčel, povstal Jan Slovan z řádu dominikánů, doktor teologie, a žádal, aby mu dal koncil možnost postaviti se proti prvnímu artikulu, totiž o přijímání pod obojí způsobou. Tehdy mu to bylo na přímluvu druhých zaručeno. Legát pak pravil: „Snad chcete dříve odpo- věděti na články námitek.“ Naši však požádali o dovolení vyjíti, aby si o tom pohovořili; když je dostali a skončili, vrátili se a podle jednomysl- ného souhlasu si přáli ony články písemně a čas na uvážení. Legát to slíbil a v den Jovův, tj. ve čtvrtek, před večeří to splnil. 28. LEDNA
Strana 333
o V pátek pak ráno jsme se sešli a jednali jsme o artikulu o kněžském pano- vání, aby bylo přidáno o odnětí statků kněžstvu, jestliže se vskutku proviňuje. A tak nakonec pravil mistr Petr Engliš: „Přidám tři věci, totiž o odnětí statků kněžstvu, jestliže se vskutku proviňuje, za druhé proti nadbytku statků, za třetí o praxi evangelické. 30. LEDNA 31. LEDNA Když jsme přišli v sobotu do koncilu, povstal jeden doktor cisterciácký 158[ a mezi jiným pravil: „Svatosvatá církev římská v Duchu svatém řádně shromážděná,“ atd. Rovněž velmi chválil koncil. Rovněž: »Vyjde člověk k dílu svému,« [žalm 103, 23] atd. Díla jsou dvojí: nejdříve svazkem lásky znovu sjednotiti, co bylo rozvázáno; tím odůvodňoval apoštol »jednotu ve svazku pokoje« [Pavel k Efez. 4, 3]; za druhé pokrm moudrosti opět nalíti lidu Božímu; druhá věc náleží představeným, proto napomíná apoštol Timothea [Pavel k Tim. 2, 15]. K první věci navádějí tři činitelé, totiž přirozenost, která si přeje jedno, proto kdo neusiluje v přítomnosti o pokoj, staví se níže než němá tvář. Rovněž: Rozdělení, kteří nehledají jednoty, nemají lásky. Rovněž: K tomu je navádí lidská potřeba. Rovněž: Kdo nebude chtít míti duchovní jednotu, třebas by byl na čas v rozkvětu, přece bude nakonec obrácen vniveč, jako pokolení Benjaminovo v knize Soudců [Soudců 20]; dokladem je také Dátan a Abiron 15 [Numeri 16]. „Jest tedy čas, abyste se pro- budili ze spánku.“ [Řím. 13, 11]. Rovněž: „Vyzýváme vás, abyste nepřijímali milost Boží nadarmo. Rovněž: „K vám Čechům obracím svou řeč, zda nevíte, koho prohlašují za syna člověka; zde nevíte, co se o vás říká, že na vás závisí všechno dobré? Proč tolik váháte, proč se nepodřídíte koncilu? Ten se jistě ne- může mýliti.“ Pravil o tomto svatém koncilu: „Věřte mi, kdyby se sto let disputovalo o víře, je nutno podřídit se koncilu, tak jako byla věc upuštění od zákonitých předpisů svěřena koncilu v patnácté kapitole Skutků. Rovněž: „Jak velikou radost by měli andělé Boží, kdybyste se vy svěřili koncilu.“ Rovněž: „Od vás doktorů a mistrů má být podán výklad Písma, aby čeští poslové, budou-li pečlivě hleděti na narozeného krále, nalezli ho na tomto místě.“ A řekl mnoho jiných výroků, jež chválily koncil a Čechy tupily, a radil, aby se podřídili svatému koncilu. Po něm hned povstal Jan Slovan svrchu jmenovaný a začal předná- šet výklad, rozvrhnuv jej na čtyři části, totiž vhodnost atd. Tento výklad je zapsán jinde. 332 333 9 1. ÚNORA V neděli před svátkem Očišťování konali slavnostní procesí, v kterém šel na konci Julián, a jak přecházel, udílel podle vypravování požehnání lidu jako papež. Téhož dne vrátil pan Prokop jeden díl Viklefa, který si pře- dešlého dne vypůjčil, ale přál si dostati druhý. 380
o V pátek pak ráno jsme se sešli a jednali jsme o artikulu o kněžském pano- vání, aby bylo přidáno o odnětí statků kněžstvu, jestliže se vskutku proviňuje. A tak nakonec pravil mistr Petr Engliš: „Přidám tři věci, totiž o odnětí statků kněžstvu, jestliže se vskutku proviňuje, za druhé proti nadbytku statků, za třetí o praxi evangelické. 30. LEDNA 31. LEDNA Když jsme přišli v sobotu do koncilu, povstal jeden doktor cisterciácký 158[ a mezi jiným pravil: „Svatosvatá církev římská v Duchu svatém řádně shromážděná,“ atd. Rovněž velmi chválil koncil. Rovněž: »Vyjde člověk k dílu svému,« [žalm 103, 23] atd. Díla jsou dvojí: nejdříve svazkem lásky znovu sjednotiti, co bylo rozvázáno; tím odůvodňoval apoštol »jednotu ve svazku pokoje« [Pavel k Efez. 4, 3]; za druhé pokrm moudrosti opět nalíti lidu Božímu; druhá věc náleží představeným, proto napomíná apoštol Timothea [Pavel k Tim. 2, 15]. K první věci navádějí tři činitelé, totiž přirozenost, která si přeje jedno, proto kdo neusiluje v přítomnosti o pokoj, staví se níže než němá tvář. Rovněž: Rozdělení, kteří nehledají jednoty, nemají lásky. Rovněž: K tomu je navádí lidská potřeba. Rovněž: Kdo nebude chtít míti duchovní jednotu, třebas by byl na čas v rozkvětu, přece bude nakonec obrácen vniveč, jako pokolení Benjaminovo v knize Soudců [Soudců 20]; dokladem je také Dátan a Abiron 15 [Numeri 16]. „Jest tedy čas, abyste se pro- budili ze spánku.“ [Řím. 13, 11]. Rovněž: „Vyzýváme vás, abyste nepřijímali milost Boží nadarmo. Rovněž: „K vám Čechům obracím svou řeč, zda nevíte, koho prohlašují za syna člověka; zde nevíte, co se o vás říká, že na vás závisí všechno dobré? Proč tolik váháte, proč se nepodřídíte koncilu? Ten se jistě ne- může mýliti.“ Pravil o tomto svatém koncilu: „Věřte mi, kdyby se sto let disputovalo o víře, je nutno podřídit se koncilu, tak jako byla věc upuštění od zákonitých předpisů svěřena koncilu v patnácté kapitole Skutků. Rovněž: „Jak velikou radost by měli andělé Boží, kdybyste se vy svěřili koncilu.“ Rovněž: „Od vás doktorů a mistrů má být podán výklad Písma, aby čeští poslové, budou-li pečlivě hleděti na narozeného krále, nalezli ho na tomto místě.“ A řekl mnoho jiných výroků, jež chválily koncil a Čechy tupily, a radil, aby se podřídili svatému koncilu. Po něm hned povstal Jan Slovan svrchu jmenovaný a začal předná- šet výklad, rozvrhnuv jej na čtyři části, totiž vhodnost atd. Tento výklad je zapsán jinde. 332 333 9 1. ÚNORA V neděli před svátkem Očišťování konali slavnostní procesí, v kterém šel na konci Julián, a jak přecházel, udílel podle vypravování požehnání lidu jako papež. Téhož dne vrátil pan Prokop jeden díl Viklefa, který si pře- dešlého dne vypůjčil, ale přál si dostati druhý. 380
Strana 334
334 I 335 o V pondělí, tj. v den Očišťování, sešli se po obědě kněží pojednat o člán- cích námitek jim předložených a nebyli svorní, jakou odpověď mají dáti. Proto Rokycana, poněvadž nezamýšlel zjeviti jim všechno, pravil zakry- tě: „Kristus nařídil některé věci pod trestem věčného zatracení, jak je zřejmé z evangelií, a přece chtěl to míti skryto. Proto řekl mistr Jakoubek na smrtelné posteli ]611 — a bylo při tom přítomno skoro dvanáct kněží —: „Máte míti dvojí knihy, jedny pro své rozjímání, a s těmi ne- choďte před lid; jiné pak pro poučování lidu. A stran trvání (remanence) chleba v svátosti buďte opatrní, abyste svátost nezbavili u lidu úcty; vidíte totiž, jak jsou lidé náchylní k opovrhování.““ Rovněž pravil Ro- kycana, že se mu nelíbí hojné obrazy. Rovněž: „Modlím se kanonické hodinky, ale ne vždycky, protože bývám zaměstnán jinými věcmi.“ A tak přednesli větší počet článků, jež se měly předložiti koncilu, ale přece se na žádném neustálili. V téže době přišel mezi nás Jan Maulbronnský s dvěma kněžími, aby od lyonského biskupa pozval nazítří k obědu deset 1821 osob, jež měl on, Jan Maulbronnský, jmenovati. A hned jmenoval Prokopa s Vi- lémem Kostkou, Rokycanu s Velvarem, Martina z Chrudimě s Benešem Mokrovouským, Markolta s Matějem Loudou, Oldřicha s Jiřím, 63 z nichž někteří hned slíbili, druzí však, totiž Markolt a Oldřich pravili, že v svých případech mají důvod oznámiti to svým lidem. Nazítří nešli dva, totiž Markolt a Matěj Louda. 9 2. ÚNORA 3. ÚNORA Když jsme v úterý, v den Blažeje, ráno přišli do koncilu, vstoupili za námi kardinálové s vlečkami a každému nesl vlečku sluha, který šel za ním. Potom ihned stručně zopakoval 184 své výklady, připojiv svou náležitou omluvu za mnohé své nedostatky; za druhé vzýval pomoc Boží, za třetí učinil takové prohlášení, že chce být od koncilu opraven ve všech svých nesprávných výrocích, a dodal: „Kéž by byla učinila takové obecné prohlášení strana protivná.“ Potom předložil mnohé předpoklady. Za nimi tři závěry a posléze slíbil, že předloží důvody svědčící proti němu. Předpokladů se zhostil jakž takž. 6 4. ÚNORA Když jsme pak přišli ve středu ráno do koncilu, předložil (Jan z Dubrov- níka) první závěr, totiž že svátost přijímání pod obojí způsobou není všem věřícím potřebná k spasení, totiž potřebná naprosto (a přeběhl ten závěr stručně), a druhý, totiž že svrchu řečené přijímání není potřebné lidu světskému, totiž pojme-li se potřebnost jako lepší způsob dosáh- nout žádoucího cíle, ani užitečné, nýbrž že je bez schválení římské církve neužitečné a škodlivé. A opakoval jej dvakrát, a když doka- zoval druhý závěr, dokazoval jej podle Jana 6 [32—35], že Kristus
334 I 335 o V pondělí, tj. v den Očišťování, sešli se po obědě kněží pojednat o člán- cích námitek jim předložených a nebyli svorní, jakou odpověď mají dáti. Proto Rokycana, poněvadž nezamýšlel zjeviti jim všechno, pravil zakry- tě: „Kristus nařídil některé věci pod trestem věčného zatracení, jak je zřejmé z evangelií, a přece chtěl to míti skryto. Proto řekl mistr Jakoubek na smrtelné posteli ]611 — a bylo při tom přítomno skoro dvanáct kněží —: „Máte míti dvojí knihy, jedny pro své rozjímání, a s těmi ne- choďte před lid; jiné pak pro poučování lidu. A stran trvání (remanence) chleba v svátosti buďte opatrní, abyste svátost nezbavili u lidu úcty; vidíte totiž, jak jsou lidé náchylní k opovrhování.““ Rovněž pravil Ro- kycana, že se mu nelíbí hojné obrazy. Rovněž: „Modlím se kanonické hodinky, ale ne vždycky, protože bývám zaměstnán jinými věcmi.“ A tak přednesli větší počet článků, jež se měly předložiti koncilu, ale přece se na žádném neustálili. V téže době přišel mezi nás Jan Maulbronnský s dvěma kněžími, aby od lyonského biskupa pozval nazítří k obědu deset 1821 osob, jež měl on, Jan Maulbronnský, jmenovati. A hned jmenoval Prokopa s Vi- lémem Kostkou, Rokycanu s Velvarem, Martina z Chrudimě s Benešem Mokrovouským, Markolta s Matějem Loudou, Oldřicha s Jiřím, 63 z nichž někteří hned slíbili, druzí však, totiž Markolt a Oldřich pravili, že v svých případech mají důvod oznámiti to svým lidem. Nazítří nešli dva, totiž Markolt a Matěj Louda. 9 2. ÚNORA 3. ÚNORA Když jsme v úterý, v den Blažeje, ráno přišli do koncilu, vstoupili za námi kardinálové s vlečkami a každému nesl vlečku sluha, který šel za ním. Potom ihned stručně zopakoval 184 své výklady, připojiv svou náležitou omluvu za mnohé své nedostatky; za druhé vzýval pomoc Boží, za třetí učinil takové prohlášení, že chce být od koncilu opraven ve všech svých nesprávných výrocích, a dodal: „Kéž by byla učinila takové obecné prohlášení strana protivná.“ Potom předložil mnohé předpoklady. Za nimi tři závěry a posléze slíbil, že předloží důvody svědčící proti němu. Předpokladů se zhostil jakž takž. 6 4. ÚNORA Když jsme pak přišli ve středu ráno do koncilu, předložil (Jan z Dubrov- níka) první závěr, totiž že svátost přijímání pod obojí způsobou není všem věřícím potřebná k spasení, totiž potřebná naprosto (a přeběhl ten závěr stručně), a druhý, totiž že svrchu řečené přijímání není potřebné lidu světskému, totiž pojme-li se potřebnost jako lepší způsob dosáh- nout žádoucího cíle, ani užitečné, nýbrž že je bez schválení římské církve neužitečné a škodlivé. A opakoval jej dvakrát, a když doka- zoval druhý závěr, dokazoval jej podle Jana 6 [32—35], že Kristus
Strana 335
Ukázky drobných ozdobných kovotepeckých a kovoliteckých předmětů ze zaniklého Sezimova Ústí z doby před r. 1420. Tzv. husitská píšťala z Tábora z první čtvrtiny 15. století.
Ukázky drobných ozdobných kovotepeckých a kovoliteckých předmětů ze zaniklého Sezimova Ústí z doby před r. 1420. Tzv. husitská píšťala z Tábora z první čtvrtiny 15. století.
Strana 336
Kroužkovaná (drátěná) košile, pravděpodobně z Tábora z 15. století.
Kroužkovaná (drátěná) košile, pravděpodobně z Tábora z 15. století.
Strana 337
mnohokrát jmenoval chléb, nikoliv krev, tu jen několikrát. Rovněž: Tamže vůbec není zmínky o víně. Rovněž se dovolával Lukáše 11 [3]: »Chléb náš vezdejší«, Mat. 6 [11]. Rovněž: Nežádáme si způsobu, nýbrž podstatu, tj. Krista, který jest obsažen v jedné i druhé způsobě. Rovněž: U Lukáše v patnácté kapitole [23] o tučném teleti se nestala žádná zmín- ka o nápoji. Rovněž: Za třetí podle učení apoštolského: Ve slovech I. Kor. 5 [7l: »Neboť jako Beránek náš velikonoční za nás obětován Kristus,« není zmínky o víně. Rovněž: I. Kor. 11 [13]: »Když se scházíte k jídlu, « nezmínil se apoštol o víně a naznačil, že těm, kdož přijímají, má stačit přijímání pod jednou. Rovněž: Chléb a víno, které obětoval Mel- chisedech, neobětoval lidu, nýbrž Bohu, a byl to předobraz Kristův, jak praví apoštol k Židům. Rovněž: Ani se nenachází psáno, že jedli beránka velikonočního a pili přitom víno, třebas při jídle pili, ale přece chtěl apoštol především naznačit, co by bylo potřebné. Rovněž: Mana byla pokrm, ale není při ní zmínky o nápoji; proto Kristus, potvrzuje před- obrazy Starého zákona, nenařídil píti krev. Rovněž: Krev byla obětována od kněze, a nikoli od lidu, ledaže při posluhování. Rovněž: Jedině kně- žím bylo dovoleno přijímati tekutou oběť. Rovněž: Tomáš ve 4. knize Sentencí tvrdí, že jen sami kněží mají přijímati první způsobu. Rovněž: Kdosi vyslovil žádost: »Žádám, abych byl připuštěn k jedné třídě kněž- ské,« totiž aby jedl chléb. Rovněž: V Gen. 19 [3], předložil (Lot) chléb a víno nikoli. Rovněž: III. Král. 19: Eliáš snědl chléb, ale nepil víno. Rovněž: Druhý (závěr) je potvrzován praxí Kristovou, kde dal při- jímati jen dvanácti osobám, Jan 13 [2], Mat. 26, [19—20]. Rovněž: Dal jim přijímati ne jako laikům, nýbrž jim dal návod, jak mají přijímati v kněžství. Rovněž: Ani Marie, ani jiné ženy se nezúčastnily večeře Páně, ani jiní drazí jeho; ty všechny z ní vyloučil. Rovněž: U Jana 6 [1—11] a Mat. 14 [15—20] při nasycení lidu není zmínky o nápoji, a onen chléb byl svátostným předobrazem chleba, měl však zvláštní chuť tělesnou. Rovněž: U Lukáše 24 [30] se čte: »Lámal chléb, když lač- něl«, a byla to přece svátost podle výkladu Augustinova v knize o shodě mezi evangelisty. Rovněž: Totéž praví Beda a Theofil. 3651 Rovněž: V poslední kapitole Janově [21, 14]: Rybu, tj. ukřižovaného Krista, dal jim služebník, ale ne nápoj. Rovněž to dokazoval z odmítnutí: odmít- nout přijímat pod jednou způsobou by bylo hříchem, protože lotr nepři- jímal. Rovněž z praxe prvotní církve: podle Skutků 2 [42] »zůstávali v lá- mání chleba«, tj. svátosti těla Páně, a Písmo nečiní nějakou zmínku o nápoji. Rovněž: Žádný apoštol se nezmínil o přijímání krve kromě apoštola Pavla. A Pavel to připustil Korintským, protože, dokud byli pohany, pívali při obětech krev. Proto jim to připustil, ale o Židech se nečte, že by tak byli přijímali. Rovněž se čte o sv. Petronele, dceři sv. Petra, že přijímala jen pod jednou způsobou. Rovněž: Jeroným ne- přijímal, protože měl výklad jen o první způsobě, jak vypráví Euse- bius. ]861 Rovněž blahoslavený Eusebius jak píše Cyril 1871 přijímal jen tělo Páně. Totéž činil Dominik, František; J881 Hugo od Viktora potvrzuje totéž. Rovněž: Máme z XI. koncilu toledského, j69 že ne- bylo rozdílu při přijímání jen jednoho nebo druhého, totiž první nebo 336 337
mnohokrát jmenoval chléb, nikoliv krev, tu jen několikrát. Rovněž: Tamže vůbec není zmínky o víně. Rovněž se dovolával Lukáše 11 [3]: »Chléb náš vezdejší«, Mat. 6 [11]. Rovněž: Nežádáme si způsobu, nýbrž podstatu, tj. Krista, který jest obsažen v jedné i druhé způsobě. Rovněž: U Lukáše v patnácté kapitole [23] o tučném teleti se nestala žádná zmín- ka o nápoji. Rovněž: Za třetí podle učení apoštolského: Ve slovech I. Kor. 5 [7l: »Neboť jako Beránek náš velikonoční za nás obětován Kristus,« není zmínky o víně. Rovněž: I. Kor. 11 [13]: »Když se scházíte k jídlu, « nezmínil se apoštol o víně a naznačil, že těm, kdož přijímají, má stačit přijímání pod jednou. Rovněž: Chléb a víno, které obětoval Mel- chisedech, neobětoval lidu, nýbrž Bohu, a byl to předobraz Kristův, jak praví apoštol k Židům. Rovněž: Ani se nenachází psáno, že jedli beránka velikonočního a pili přitom víno, třebas při jídle pili, ale přece chtěl apoštol především naznačit, co by bylo potřebné. Rovněž: Mana byla pokrm, ale není při ní zmínky o nápoji; proto Kristus, potvrzuje před- obrazy Starého zákona, nenařídil píti krev. Rovněž: Krev byla obětována od kněze, a nikoli od lidu, ledaže při posluhování. Rovněž: Jedině kně- žím bylo dovoleno přijímati tekutou oběť. Rovněž: Tomáš ve 4. knize Sentencí tvrdí, že jen sami kněží mají přijímati první způsobu. Rovněž: Kdosi vyslovil žádost: »Žádám, abych byl připuštěn k jedné třídě kněž- ské,« totiž aby jedl chléb. Rovněž: V Gen. 19 [3], předložil (Lot) chléb a víno nikoli. Rovněž: III. Král. 19: Eliáš snědl chléb, ale nepil víno. Rovněž: Druhý (závěr) je potvrzován praxí Kristovou, kde dal při- jímati jen dvanácti osobám, Jan 13 [2], Mat. 26, [19—20]. Rovněž: Dal jim přijímati ne jako laikům, nýbrž jim dal návod, jak mají přijímati v kněžství. Rovněž: Ani Marie, ani jiné ženy se nezúčastnily večeře Páně, ani jiní drazí jeho; ty všechny z ní vyloučil. Rovněž: U Jana 6 [1—11] a Mat. 14 [15—20] při nasycení lidu není zmínky o nápoji, a onen chléb byl svátostným předobrazem chleba, měl však zvláštní chuť tělesnou. Rovněž: U Lukáše 24 [30] se čte: »Lámal chléb, když lač- něl«, a byla to přece svátost podle výkladu Augustinova v knize o shodě mezi evangelisty. Rovněž: Totéž praví Beda a Theofil. 3651 Rovněž: V poslední kapitole Janově [21, 14]: Rybu, tj. ukřižovaného Krista, dal jim služebník, ale ne nápoj. Rovněž to dokazoval z odmítnutí: odmít- nout přijímat pod jednou způsobou by bylo hříchem, protože lotr nepři- jímal. Rovněž z praxe prvotní církve: podle Skutků 2 [42] »zůstávali v lá- mání chleba«, tj. svátosti těla Páně, a Písmo nečiní nějakou zmínku o nápoji. Rovněž: Žádný apoštol se nezmínil o přijímání krve kromě apoštola Pavla. A Pavel to připustil Korintským, protože, dokud byli pohany, pívali při obětech krev. Proto jim to připustil, ale o Židech se nečte, že by tak byli přijímali. Rovněž se čte o sv. Petronele, dceři sv. Petra, že přijímala jen pod jednou způsobou. Rovněž: Jeroným ne- přijímal, protože měl výklad jen o první způsobě, jak vypráví Euse- bius. ]861 Rovněž blahoslavený Eusebius jak píše Cyril 1871 přijímal jen tělo Páně. Totéž činil Dominik, František; J881 Hugo od Viktora potvrzuje totéž. Rovněž: Máme z XI. koncilu toledského, j69 že ne- bylo rozdílu při přijímání jen jednoho nebo druhého, totiž první nebo 336 337
Strana 338
— o němž se čte druhé způsoby. Rovněž z koncilu remešského 170 [v 3. knize Dekretu] „O svátostech“, v 2. oddílu — neděje se tam zmín- ka o krvi, nýbrž jen o těle. Totéž z koncilu wormského J71 — jak se čte tamže —, protože kde tělo, tam i krev. Rovněž: Kněží směli přijímati jen pod jednou, když byli sesazeni. Rovněž: Pelagius 1721 mluví o při- jímání laiků. Totéž tvrdí koncil sardický. 1731 Rovněž papež Kliment „O svátostech“, v 2. oddílu. 174 Rovněž totéž římská synoda. 175 Po tom Janovi Slovanovi povstal pan Prokop a nejdříve vytýkal, že jednají proti úmluvám chebským, když zneucťují osoby a říkají, že se mají podříditi koncilu, a mezi jiným pravil: „Doufám, budete-li míti v čem- koli pravdu, když to schválí zákon Páně atd., náš soudce, nebudeme se protivit, nýbrž rádi to přijmeme; budeme-li však míti pravdu my, dou- fám, že i vy to přijmete; a když říkáte, že se máme vrátiti do církve, doufáme, že jsme z ní neodešli, nýbrž si přejeme přivésti do ní jiné, po- dobně i vás.“ Tehdy se ozval značný smích. Za druhé předložil přání a žádost českých poslů, aby, mohou-li, zkrátili čas a mnoho ho neprota- hovali odbočující látkou, tak, „jako učinil včera doktor Jan Slovan o bytí těla Kristova v svátosti — jako bychom to nevěřili —, aby proti nám vzbudil u jiných podezření a nenávist“ Za třetí se ptal, zda doktor přednášel jménem svým nebo koncilu; naši vyrozumívali, že tak činí jménem svým. „Vím, že by naše obce nebyly podstoupily tak velikou námahu pro tři nebo čtyři doktory.“ A legát slíbil, že brzy bude dána o třetí věci odpověď. Po něm povstal cisterciák, obviněný od Prokopa před koncilem, a tvr- dil, že jim činil výtky nikoli utrhačně, nýbrž z lásky. Podobně se omlou- val Jan Slovan, pokud mohl, dodávaje: „Mohl bych dobře obviňovati tak jako jste učinili vy.“ Potom povstal Rokycana a naprosto odpíral v tu chvíli podříditi spor soudu koncilu, protože by to bylo proti úmluvám v Chebu. „Víme také dobře, co o vás říká papež Evžen; ale v tom jsme nevěnovali mnoho pozornosti jeho slovům a měli jsme obzvláště velikou naději v užitečnost jednoty. Proto jsme sem přišli. Také co držíme o cír- kvi, povíme svým časem. Tehdy pravil vévoda Vilém 171 protektor koncilu: „Jako jste si přáli, aby vám bylo dáno laskavé slyšení, tak žádám, abyste je také do- držovali. Prosím vás o to jménem pana krále, protože i potom podruhé budete míti čas na odpověď, kolik budete chtít.“ A Beneš mu po poradě řekl: „Poděkovali jsme za to a znovu děkujeme; ale nejsou zde dodržo- vány některé věci, slíbené nám v Chebu.“ Tehdy vévoda: „To by bylo zlé, protože jsem také připojil svou pečeť, proto bych chtěl, seč mohu, naléhati na to, kdyby se to skutečně nedálo, aby vám to zachovávali. Julián pak nakonec pravil: „Je třeba mít trpělivost, tak jako ji svatý kon- cil měl, a dobré mínění jeden o druhém.“ V téže době pravil bratr mnich karmelitán, 171 doktor teologie, že Viklef držel kacířství, že jeho památka je třikrát zatracena. „A chtěl bych v jeho knihách ve dvou hodinách najíti kacířství a v přesném znění článek, který byl odsouzen.“ Také Jan Slovan ho nazval arcikacířem naprosto zatracené a zlořečené paměti. A tak jsme odtud odešli do bytů.
— o němž se čte druhé způsoby. Rovněž z koncilu remešského 170 [v 3. knize Dekretu] „O svátostech“, v 2. oddílu — neděje se tam zmín- ka o krvi, nýbrž jen o těle. Totéž z koncilu wormského J71 — jak se čte tamže —, protože kde tělo, tam i krev. Rovněž: Kněží směli přijímati jen pod jednou, když byli sesazeni. Rovněž: Pelagius 1721 mluví o při- jímání laiků. Totéž tvrdí koncil sardický. 1731 Rovněž papež Kliment „O svátostech“, v 2. oddílu. 174 Rovněž totéž římská synoda. 175 Po tom Janovi Slovanovi povstal pan Prokop a nejdříve vytýkal, že jednají proti úmluvám chebským, když zneucťují osoby a říkají, že se mají podříditi koncilu, a mezi jiným pravil: „Doufám, budete-li míti v čem- koli pravdu, když to schválí zákon Páně atd., náš soudce, nebudeme se protivit, nýbrž rádi to přijmeme; budeme-li však míti pravdu my, dou- fám, že i vy to přijmete; a když říkáte, že se máme vrátiti do církve, doufáme, že jsme z ní neodešli, nýbrž si přejeme přivésti do ní jiné, po- dobně i vás.“ Tehdy se ozval značný smích. Za druhé předložil přání a žádost českých poslů, aby, mohou-li, zkrátili čas a mnoho ho neprota- hovali odbočující látkou, tak, „jako učinil včera doktor Jan Slovan o bytí těla Kristova v svátosti — jako bychom to nevěřili —, aby proti nám vzbudil u jiných podezření a nenávist“ Za třetí se ptal, zda doktor přednášel jménem svým nebo koncilu; naši vyrozumívali, že tak činí jménem svým. „Vím, že by naše obce nebyly podstoupily tak velikou námahu pro tři nebo čtyři doktory.“ A legát slíbil, že brzy bude dána o třetí věci odpověď. Po něm povstal cisterciák, obviněný od Prokopa před koncilem, a tvr- dil, že jim činil výtky nikoli utrhačně, nýbrž z lásky. Podobně se omlou- val Jan Slovan, pokud mohl, dodávaje: „Mohl bych dobře obviňovati tak jako jste učinili vy.“ Potom povstal Rokycana a naprosto odpíral v tu chvíli podříditi spor soudu koncilu, protože by to bylo proti úmluvám v Chebu. „Víme také dobře, co o vás říká papež Evžen; ale v tom jsme nevěnovali mnoho pozornosti jeho slovům a měli jsme obzvláště velikou naději v užitečnost jednoty. Proto jsme sem přišli. Také co držíme o cír- kvi, povíme svým časem. Tehdy pravil vévoda Vilém 171 protektor koncilu: „Jako jste si přáli, aby vám bylo dáno laskavé slyšení, tak žádám, abyste je také do- držovali. Prosím vás o to jménem pana krále, protože i potom podruhé budete míti čas na odpověď, kolik budete chtít.“ A Beneš mu po poradě řekl: „Poděkovali jsme za to a znovu děkujeme; ale nejsou zde dodržo- vány některé věci, slíbené nám v Chebu.“ Tehdy vévoda: „To by bylo zlé, protože jsem také připojil svou pečeť, proto bych chtěl, seč mohu, naléhati na to, kdyby se to skutečně nedálo, aby vám to zachovávali. Julián pak nakonec pravil: „Je třeba mít trpělivost, tak jako ji svatý kon- cil měl, a dobré mínění jeden o druhém.“ V téže době pravil bratr mnich karmelitán, 171 doktor teologie, že Viklef držel kacířství, že jeho památka je třikrát zatracena. „A chtěl bych v jeho knihách ve dvou hodinách najíti kacířství a v přesném znění článek, který byl odsouzen.“ Také Jan Slovan ho nazval arcikacířem naprosto zatracené a zlořečené paměti. A tak jsme odtud odešli do bytů.
Strana 339
o Ve čtvrtek poslal jeden kardinál, 178 který měl téhož dne přijeti, na- před dvanáct naložených mezků, pokrytých červenými čabrakami. Le- gát Julián mu vyšel naproti s jiným kardinálem a s jinými svými služeb- níky, přičemž žehnal lidu znamením kříže a kněz před nimi nesl stříbrný kříž. Když pak vstoupili spolu do města, Julián a kardinál, oba žehnali lidi znamením kříže, přičemž byly před nimi neseny dva kříže, a velice sebevědomě vstupovali do města. 5. ÚNORA 6. ÚNORA Když jsme přišli v pátek, v den Doroty, do koncilu, povstal svrchu řeče- ný Jan Slovan a připojil: „Kromě dvou druhů postupu, které přednesu, totiž učení doktorů a rozumových důvodů, je přece nejpádnějším důvo- dem zvyklost církve. Proto přes dvě stě let chválí a schvalují [církevní učitelé ono přijímání podle obvyklého způsobu; proto nikdy neuznávali přijímání pod obojí způsobou za závazné, poněvadž v době večeře Kristus podával pod obojí způsobou, ale ne v Emauzích.“ 17 Potom doložil závažnost zvyklosti Augustinem, To[mášem]. Po druhé: Augustin [v 2. knize Dekretu] v XI. oddílu, 7. kapitole stručně vyjádřil platnost zvyklosti. Rovněž nazval Jan Slovan přijímání pod obojí způso- bou neužitečným a pověrečným. Rovněž pravil: „Nechť nedopustí Bůh, abych někdy z horlivosti četl knihy Viklefovy.“ Rovněž: Jeden »hlubo- ký« doktor 380 vyslovil domnění, že Rekové přijali přijímání pod obojí způsobou, protože byli pohany a byli zvyklí na krvavé oběti, ale naopak činili Hebrejové. Rovněž se dovolával Ambrože a Jeronýma [citovaných v 3. knize Dekretu] „O svátostech“, v 2. oddílu. Rovněž Alexander z Halesu, J811 který žil před dobrými dvěma sty lety a nesmí být považován za podezřelého protivné straně; předně pro zvyklost, za druhé pro nevěru, jak ukázal zázrak při lámání. Rovněž se dovolával Alberta Velikého 1821 v pojednání o obřadu mešním. Rovněž: Držíme, že je každý kněz povinen při proměňování přijímati pod obojí způsobou pro dokonalost svátosti a pro dokonalé naznačení utrpení Kristova. Rovněž: Kristus to nenařídil sám o sobě, nýbrž skrze ustanovení apoštolské a slíbil, že při něm bude stát až do skonání světa. Rovněž: Tomáš, 3831 který byl ducha spíše andělského než lidského, a mnoho věcí ho doporučuje; rovněž se mu zjevil v noci sv. Petr a do- konale ho poučil; rovněž: že žil skoro před dvěma sty lety. Rovněž: Kdyby se přijímala krev, bylo by při tom nebezpečenství, proto se v ně- kterých kostelech přijímá jen pod jednou způsobou. Rovněž týž [To- máš]: Pro dokonalost svátosti se vyžaduje obojí způsoba, proto má kněz tak přijímat. Rovněž ve výkladu 29: Jen ze tří důvodů přijímá kněz tělo a krev, totiž pro význačné postavení kněze, za druhé pro nebezpečí, za třetí pro nevěru. Rovněž se dovolával kardinála Bonaventury, 384 který byl sou- časníkem Tomáše a Alberta Velikého. Týž praví: „Pro dokonalou vý- 338 339
o Ve čtvrtek poslal jeden kardinál, 178 který měl téhož dne přijeti, na- před dvanáct naložených mezků, pokrytých červenými čabrakami. Le- gát Julián mu vyšel naproti s jiným kardinálem a s jinými svými služeb- níky, přičemž žehnal lidu znamením kříže a kněz před nimi nesl stříbrný kříž. Když pak vstoupili spolu do města, Julián a kardinál, oba žehnali lidi znamením kříže, přičemž byly před nimi neseny dva kříže, a velice sebevědomě vstupovali do města. 5. ÚNORA 6. ÚNORA Když jsme přišli v pátek, v den Doroty, do koncilu, povstal svrchu řeče- ný Jan Slovan a připojil: „Kromě dvou druhů postupu, které přednesu, totiž učení doktorů a rozumových důvodů, je přece nejpádnějším důvo- dem zvyklost církve. Proto přes dvě stě let chválí a schvalují [církevní učitelé ono přijímání podle obvyklého způsobu; proto nikdy neuznávali přijímání pod obojí způsobou za závazné, poněvadž v době večeře Kristus podával pod obojí způsobou, ale ne v Emauzích.“ 17 Potom doložil závažnost zvyklosti Augustinem, To[mášem]. Po druhé: Augustin [v 2. knize Dekretu] v XI. oddílu, 7. kapitole stručně vyjádřil platnost zvyklosti. Rovněž nazval Jan Slovan přijímání pod obojí způso- bou neužitečným a pověrečným. Rovněž pravil: „Nechť nedopustí Bůh, abych někdy z horlivosti četl knihy Viklefovy.“ Rovněž: Jeden »hlubo- ký« doktor 380 vyslovil domnění, že Rekové přijali přijímání pod obojí způsobou, protože byli pohany a byli zvyklí na krvavé oběti, ale naopak činili Hebrejové. Rovněž se dovolával Ambrože a Jeronýma [citovaných v 3. knize Dekretu] „O svátostech“, v 2. oddílu. Rovněž Alexander z Halesu, J811 který žil před dobrými dvěma sty lety a nesmí být považován za podezřelého protivné straně; předně pro zvyklost, za druhé pro nevěru, jak ukázal zázrak při lámání. Rovněž se dovolával Alberta Velikého 1821 v pojednání o obřadu mešním. Rovněž: Držíme, že je každý kněz povinen při proměňování přijímati pod obojí způsobou pro dokonalost svátosti a pro dokonalé naznačení utrpení Kristova. Rovněž: Kristus to nenařídil sám o sobě, nýbrž skrze ustanovení apoštolské a slíbil, že při něm bude stát až do skonání světa. Rovněž: Tomáš, 3831 který byl ducha spíše andělského než lidského, a mnoho věcí ho doporučuje; rovněž se mu zjevil v noci sv. Petr a do- konale ho poučil; rovněž: že žil skoro před dvěma sty lety. Rovněž: Kdyby se přijímala krev, bylo by při tom nebezpečenství, proto se v ně- kterých kostelech přijímá jen pod jednou způsobou. Rovněž týž [To- máš]: Pro dokonalost svátosti se vyžaduje obojí způsoba, proto má kněz tak přijímat. Rovněž ve výkladu 29: Jen ze tří důvodů přijímá kněz tělo a krev, totiž pro význačné postavení kněze, za druhé pro nebezpečí, za třetí pro nevěru. Rovněž se dovolával kardinála Bonaventury, 384 který byl sou- časníkem Tomáše a Alberta Velikého. Týž praví: „Pro dokonalou vý- 338 339
Strana 340
značnost je obojí způsoba dostatečně vyznačována.“ Rovněž Petr z Ta- rentaise, 3851 rovněž Richard z Middletonu 386 uvádí tytéž důvody pro přijímání pod jednou způsobou a praví, že se může dospělejším osobám, kde není obavy před oněmi důvody, podávati pod obojí způso- bou. Rovněž Lyra 181 potvrzuje přijímání pod jednou: ostatně je v těle krev a naopak. Rovněž Petr de Palude: 188 Přijímání pod jed- nou způsobou lidu stačí z důvodů svrchu řečených. Rovněž: Když to bylo zvyklostí, nebylo hříchem přijímati pod obojí způsobou, jak činí Rekové a jak se dosud děje v některých církvích, a tam opatrně obchá- zejí s kalichem. Rovněž tak Scotus. 89 Rovněž praví Tomáš Štras- burský: 19 „Krev byla oddělena v době Kristově, ale při zmrtvých- vstání krev se sjednotila s tělem.“ Rovněž Hugo 9911 uvádí tři svrchu řečené důvody, totiž že se nepodává z kalicha pro nebezpečí vylití, pro odstranění nevěry a protože v [Starém] zákoně obětovali v tekuté způ- sobě jen kněží. Rovněž jeden doktor 921 ve verších píše proti obojí způsobě, a žil před sto desíti roky. Rovněž v Summě zpovědníků. 1931 Rovněž Archidiaconus 1941 [tvrdí], že toho není třeba při zachování opatrnosti. Rovněž Piscator, jinak Vischer: 95 Pro tři svrchuřečené důvody podává se lidu jen pod jednou způsobou, totiž pro nebezpečen- ství, nevěru a předobraz konaných obětí v Starém zákoně. Rovněž pravil: „Je podivné, že se nenašel od mnoha set let žádný doktor, který by napadl tento způsob, až jakýsi Jakoubek, 19 který to vynašel; třeba se jen divit, že jich tolik svedl.“ Rovněž: „Zda některý doktor od doby Kristovy až do nynějška rozvířil ze svého mínění tuto otázku a dokazoval ji?“ Nakonec přednesl důvody pro své mínění: Rovněž kdokoli by přijímal mimo tento dům, totiž římskou církev, pod jednou nebo pod obojí způsobou, hřeší smrtelně. Důvody opačné, totiž proč bylo v církvi zavedeno přijímání podjednou a ujalo se: první: ne- bezpečenství vylití krve. Rovněž papež Pius, ]9 který byl desátý po Petrovi, roku stého. Druhý důvod je pro nemocné, které by bylo nutno nechati ležet ve svatyni, kde by se sběhlo mnoho nebezpečenství pro zdraví; rovněž pro nebezpečenství přepravy k nemocnému. Za třetí pro uvarování bludů: proto Nestorius 9981 podával pod obojí způsobou pro nevíru, kterou měl. Rovněž Pelagius 99 činil totéž a dával přijímati maličkým po křtu. Rovněž, jak uvádí Beda, 1100 někteří dávají přijí- mati pod obojí způsobou i mrtvým. Čtvrtý důvod: aby náznak odpovídal skutečnosti. Pátý důvod: pro důstojnost a čest kněžstva, protože když se lišíme od lidu rouchem, tak to má být i v přijímání; proto Albert z Pa- dovy. 1101 V poslední době se musila církev také vzdáti jedné z obou způsob; dříve se slušelo, aby byli připojeni k mučednictvu, proto musili přijímati pod obojí způsobou, ale když ochabla horoucnost lásky a touhy, má ustat i důvod, proč se podávalo laikům pod obojí způsobou.“ A tak jsme odešli z koncilu. Po obědě jsme všichni šli k legátovi Juliánovi a žádali jsme, aby se jednalo podle chebských úmluv, totiž o soudci v naší při, a aby nikdo nemluvil jen svým jménem, nýbrž podle úmluv jménem koncilu. Legát odpověděl: „Všemi způsoby bych si přál sjednocení a nedovedl bych
značnost je obojí způsoba dostatečně vyznačována.“ Rovněž Petr z Ta- rentaise, 3851 rovněž Richard z Middletonu 386 uvádí tytéž důvody pro přijímání pod jednou způsobou a praví, že se může dospělejším osobám, kde není obavy před oněmi důvody, podávati pod obojí způso- bou. Rovněž Lyra 181 potvrzuje přijímání pod jednou: ostatně je v těle krev a naopak. Rovněž Petr de Palude: 188 Přijímání pod jed- nou způsobou lidu stačí z důvodů svrchu řečených. Rovněž: Když to bylo zvyklostí, nebylo hříchem přijímati pod obojí způsobou, jak činí Rekové a jak se dosud děje v některých církvích, a tam opatrně obchá- zejí s kalichem. Rovněž tak Scotus. 89 Rovněž praví Tomáš Štras- burský: 19 „Krev byla oddělena v době Kristově, ale při zmrtvých- vstání krev se sjednotila s tělem.“ Rovněž Hugo 9911 uvádí tři svrchu řečené důvody, totiž že se nepodává z kalicha pro nebezpečí vylití, pro odstranění nevěry a protože v [Starém] zákoně obětovali v tekuté způ- sobě jen kněží. Rovněž jeden doktor 921 ve verších píše proti obojí způsobě, a žil před sto desíti roky. Rovněž v Summě zpovědníků. 1931 Rovněž Archidiaconus 1941 [tvrdí], že toho není třeba při zachování opatrnosti. Rovněž Piscator, jinak Vischer: 95 Pro tři svrchuřečené důvody podává se lidu jen pod jednou způsobou, totiž pro nebezpečen- ství, nevěru a předobraz konaných obětí v Starém zákoně. Rovněž pravil: „Je podivné, že se nenašel od mnoha set let žádný doktor, který by napadl tento způsob, až jakýsi Jakoubek, 19 který to vynašel; třeba se jen divit, že jich tolik svedl.“ Rovněž: „Zda některý doktor od doby Kristovy až do nynějška rozvířil ze svého mínění tuto otázku a dokazoval ji?“ Nakonec přednesl důvody pro své mínění: Rovněž kdokoli by přijímal mimo tento dům, totiž římskou církev, pod jednou nebo pod obojí způsobou, hřeší smrtelně. Důvody opačné, totiž proč bylo v církvi zavedeno přijímání podjednou a ujalo se: první: ne- bezpečenství vylití krve. Rovněž papež Pius, ]9 který byl desátý po Petrovi, roku stého. Druhý důvod je pro nemocné, které by bylo nutno nechati ležet ve svatyni, kde by se sběhlo mnoho nebezpečenství pro zdraví; rovněž pro nebezpečenství přepravy k nemocnému. Za třetí pro uvarování bludů: proto Nestorius 9981 podával pod obojí způsobou pro nevíru, kterou měl. Rovněž Pelagius 99 činil totéž a dával přijímati maličkým po křtu. Rovněž, jak uvádí Beda, 1100 někteří dávají přijí- mati pod obojí způsobou i mrtvým. Čtvrtý důvod: aby náznak odpovídal skutečnosti. Pátý důvod: pro důstojnost a čest kněžstva, protože když se lišíme od lidu rouchem, tak to má být i v přijímání; proto Albert z Pa- dovy. 1101 V poslední době se musila církev také vzdáti jedné z obou způsob; dříve se slušelo, aby byli připojeni k mučednictvu, proto musili přijímati pod obojí způsobou, ale když ochabla horoucnost lásky a touhy, má ustat i důvod, proč se podávalo laikům pod obojí způsobou.“ A tak jsme odešli z koncilu. Po obědě jsme všichni šli k legátovi Juliánovi a žádali jsme, aby se jednalo podle chebských úmluv, totiž o soudci v naší při, a aby nikdo nemluvil jen svým jménem, nýbrž podle úmluv jménem koncilu. Legát odpověděl: „Všemi způsoby bych si přál sjednocení a nedovedl bych
Strana 341
vykonati dílo, které by se tolik v naději líbilo Bohu, jako opětné zjednání jednoty. Vězte také, že si všichni otcové svrchovaně přejí naše vzájemné sjednocení a nápravu kněžstva. Rovněž nemrzte se mnoho nad hanlivý- mi slovy, protože i vaše byla podobná, podle pravdivého soudu. Rovněž glejty budou zachovány bez úhony i úmluvy chebské.“ Rovněž pravil za druhé: „Já radím, ačli lze raditi: Připusťte, aby někteří mluvili vlast- ním jménem, protože kdyby měl odpovídati koncil, každý z graduova- ných by chtěl míti možnost slova a uvažovati o každém zvláštním ná- vrhu, takže by se mezi námi velmi těžko přivedl ke konci jeden případ a čas by se tak příliš prodlužoval. Víte také, že se oponent vyjadřuje souhrnně na konec, chtěje protivníkovi odporovati souhrnně. Koncil by však tak nejednal. Proto tak jako vyslechl koncil vás čtyři, a částečně pana Jana, 11021 vyslechne i jiné tři a potom vyvolí svatý koncil skrze Ducha svatého čtyři a z vás čtyři, kteří se dohodnou na nějaké dobré věci. Rovněž by bylo dobré, kdybychom byli zajedno, abyste vy nebyli těmi, kdož jsou souzeni, nýbrž soudci.“ Potom se příhodně vzdálil, aby nám dal na místě příležitost k dohovoru. Poradivše se tedy vzdali mu díky za dobrou vůli, že si přeje jednotu jako konečný cíl, a kdyby se někdy vyskytly nějaké věci, které by snad tomu cíli bránily, aby se příliš neznepokojoval, a že mají být všechny úmluvy chebské a glejty zachovány neporušeny, což si také přejí všichni otcové svatého koncilu, jak oznámil legát, ale co se týče toho, aby mluvili doktoři vlastním jménem, že se obávají prodlužování času. A rovněž že by asi byl koncil po vyslechnutí těchto čtyř v těžkostech s odpovědí, jako by doktoři nebyli nic řekli. „Proto jsme nemohli dáti konečnou odpověď, nýbrž jsme to odložili na zítřek.“ Proto při popíjení, jakmile jsme požili lektvaru, pravil Matěj Louda: „Žádáme, důstojný otče, protože bychom rádi poslali některé do Čech, aby jim byl dán bezpečný glejt,“ a že totéž chce učiniti vévoda. 11031 I slíbil Julián, že zařídí, co bude v jeho moci, a že promluví s koncilem. V téže době obcházel jeden bratr karmelitán, 11941 doktor teologie, dvě hodiny s knihami Viklefovými, aby našel, tak jak slíbil před konci- lem, v přesném znění onen článek, odsouzený od nich jako kacířský, totiž že Kristus není v samé svátosti totožně a skutečně svým vlastním tělem přítomen. A poněvadž nemohl splnit svého předsevzetí, našel před Juliánem místo v knize »O svatokupectví«, 1105 které jenom zda- leka odpovídalo jeho přání. Neostýchal se však dopustit lži, třebas byl Angličan. Ale Julián a jeden španělský doktor teologie z řádu domini- kánů, protože látce neporozuměli, usilovali omluviti ho ze lži ujišťová- ním, že prý to našel podle smyslu. Přitom však Julián dosvědčoval, že to měl najíti v přesném znění, ale že to neučinil. Tehdy mluvil pan Prokop proti oběma doktorům a dokazoval remanenční učení o chlebu. Ob- zvláště pravil: „Máte to podivnou víru, kterou nemohu pochopit.“ A bylo ještě více řečí. Když však bylo potom všechno ponecháno na příště, odešli jsme do bytů. 340 341
vykonati dílo, které by se tolik v naději líbilo Bohu, jako opětné zjednání jednoty. Vězte také, že si všichni otcové svrchovaně přejí naše vzájemné sjednocení a nápravu kněžstva. Rovněž nemrzte se mnoho nad hanlivý- mi slovy, protože i vaše byla podobná, podle pravdivého soudu. Rovněž glejty budou zachovány bez úhony i úmluvy chebské.“ Rovněž pravil za druhé: „Já radím, ačli lze raditi: Připusťte, aby někteří mluvili vlast- ním jménem, protože kdyby měl odpovídati koncil, každý z graduova- ných by chtěl míti možnost slova a uvažovati o každém zvláštním ná- vrhu, takže by se mezi námi velmi těžko přivedl ke konci jeden případ a čas by se tak příliš prodlužoval. Víte také, že se oponent vyjadřuje souhrnně na konec, chtěje protivníkovi odporovati souhrnně. Koncil by však tak nejednal. Proto tak jako vyslechl koncil vás čtyři, a částečně pana Jana, 11021 vyslechne i jiné tři a potom vyvolí svatý koncil skrze Ducha svatého čtyři a z vás čtyři, kteří se dohodnou na nějaké dobré věci. Rovněž by bylo dobré, kdybychom byli zajedno, abyste vy nebyli těmi, kdož jsou souzeni, nýbrž soudci.“ Potom se příhodně vzdálil, aby nám dal na místě příležitost k dohovoru. Poradivše se tedy vzdali mu díky za dobrou vůli, že si přeje jednotu jako konečný cíl, a kdyby se někdy vyskytly nějaké věci, které by snad tomu cíli bránily, aby se příliš neznepokojoval, a že mají být všechny úmluvy chebské a glejty zachovány neporušeny, což si také přejí všichni otcové svatého koncilu, jak oznámil legát, ale co se týče toho, aby mluvili doktoři vlastním jménem, že se obávají prodlužování času. A rovněž že by asi byl koncil po vyslechnutí těchto čtyř v těžkostech s odpovědí, jako by doktoři nebyli nic řekli. „Proto jsme nemohli dáti konečnou odpověď, nýbrž jsme to odložili na zítřek.“ Proto při popíjení, jakmile jsme požili lektvaru, pravil Matěj Louda: „Žádáme, důstojný otče, protože bychom rádi poslali některé do Čech, aby jim byl dán bezpečný glejt,“ a že totéž chce učiniti vévoda. 11031 I slíbil Julián, že zařídí, co bude v jeho moci, a že promluví s koncilem. V téže době obcházel jeden bratr karmelitán, 11941 doktor teologie, dvě hodiny s knihami Viklefovými, aby našel, tak jak slíbil před konci- lem, v přesném znění onen článek, odsouzený od nich jako kacířský, totiž že Kristus není v samé svátosti totožně a skutečně svým vlastním tělem přítomen. A poněvadž nemohl splnit svého předsevzetí, našel před Juliánem místo v knize »O svatokupectví«, 1105 které jenom zda- leka odpovídalo jeho přání. Neostýchal se však dopustit lži, třebas byl Angličan. Ale Julián a jeden španělský doktor teologie z řádu domini- kánů, protože látce neporozuměli, usilovali omluviti ho ze lži ujišťová- ním, že prý to našel podle smyslu. Přitom však Julián dosvědčoval, že to měl najíti v přesném znění, ale že to neučinil. Tehdy mluvil pan Prokop proti oběma doktorům a dokazoval remanenční učení o chlebu. Ob- zvláště pravil: „Máte to podivnou víru, kterou nemohu pochopit.“ A bylo ještě více řečí. Když však bylo potom všechno ponecháno na příště, odešli jsme do bytů. 340 341
Strana 342
342 343 9 Když jsme přišli v sobotu nejbližší po svátku Dorotině do koncilu, povstal svrchu jmenovaný Jan z Dubrovníka a doporučoval svou řeč, kterou promluvil den předtím, totiž že případek trvá bez své podstaty, a chtěl to dokazovati citáty z Augustina, Jeronýma, Chrysostoma. 1106 Protivníci se prý však mohou dovolávati jenom Viklefa, a ten žil teprve před necelými sty lety. „Také tvrdím, že to, co je případkem, nemá být uctíváno klaněním nebo uctíváním. Nyní přistupuji k tomu, abych odpověděl protivné straně, a nejprve stručně projdu to, na čem jsme se shodli. Předně tedy se zdá jejich vyzná- ní nepostačujícím, protože říkají, že se má věřit článkům podle smyslu blahoslavené Trojice.“ Rovněž: „Říkají, že obecná církev je rozlita po celém světě,“ Rovněž: „Hovořím jen pro výměnu názorů, nelíbí-li se něco protivníkovi, bude to moci vyvraceti.“ Rovněž: „Kristus jest hlavou všech, tedy i špatných, a to pro moc, která se pozoruje na dosta- čitelnosti umučení Kristova; a rozhodování všech lidí je svobodné.“ Rovněž: „Církev je mystické, ústrojné tělo Kristovo, oduševněné vírou v Krista.“ Rovněž: „Špatný člověk je živ bez dobrých skutků.“ Rovněž: „Odťatý úd není údem.“ Rovněž: Včera jsem založil článek na tom, že církev je neomylná a že jí má být každý věřící poslušen. Proto předkládám tuto tezi: Církev obecná jest atd.“ Rovněž: „Bylo by pošetilé věřiti doktorovi více, než věřil on sám sobě.“ Rovněž mnoho pověděl o římské církvi, že se jí musí naprosto věřit ve všech potřebných věcech. Rovněž: „Církev obecná je bez poskvrny, totiž co se týče víry církve.“ Rovněž „je bez poskvrny, totiž atd.“ Rovněž: „Církev sdružuje dobré i špatné, ale vzhledem k dobrým je bez poskvrny, jako se praví v Písni písní: »Jsemť černá, ale sličná.« 1107 [Píseň písní 1, 5] Rovněž: „Římská církev nebude v pochybnostech ani na omylu ve věcech, které jsou ne- zbytné k spasení.“ Rovněž: „Papež a kardinálové jsou římská církev a jich sluší pod trestem věčného zatracení poslouchati.“ Rovněž: „Cír- kev římská je sdružení všech věřících, vyznávajících poslušnost papeži a kardinálům.“ Rovněž nás prohlásili v témže aktu šestnáctkrát za kacíře, výrazem doslovným anebo aspoň podobným, říkaje totiž »kacíř«, »a kdy- by vytýkal kacíř«, »mohl by říci kacíř«, a několikrát nás oslovil jinými velmi neobvyklými jmény, stále hlásaje svůj omyl, totiž že se církev nemůže mýliti. Na konci chtěl podati shrnutí; tehdy pravil kardinál piacenzský: „Přeji si, abyste domluvil,“ a tak ukončil (Jan) jenom uve- dením své počáteční teze. Když se skončil akt a byla otevřena rozprava, povstal Rokycana. Především ho jménem všech vyplísnil za takový utrhačný a pohoršlivý způsob mluvení a tvrdil, že takový způsob spíše maří zamýšlený cíl, nežli k němu přivádí, když bylo přece především řečeno, abychom se vyvarovali takových slov. Za sebe pak pravil: „Přiznávám se, že se hro- zím kacířství právě tak jako můj bližní; je-li však někdo, kdo mě pode- zírá z kacířství, ať se zaváže pod trestem pokuty a dokáže to.“ Po něm povstal pan Prokop a pravil: „I já s druhými bratřími tvrdím, že nejsme 7. ÚNORA
342 343 9 Když jsme přišli v sobotu nejbližší po svátku Dorotině do koncilu, povstal svrchu jmenovaný Jan z Dubrovníka a doporučoval svou řeč, kterou promluvil den předtím, totiž že případek trvá bez své podstaty, a chtěl to dokazovati citáty z Augustina, Jeronýma, Chrysostoma. 1106 Protivníci se prý však mohou dovolávati jenom Viklefa, a ten žil teprve před necelými sty lety. „Také tvrdím, že to, co je případkem, nemá být uctíváno klaněním nebo uctíváním. Nyní přistupuji k tomu, abych odpověděl protivné straně, a nejprve stručně projdu to, na čem jsme se shodli. Předně tedy se zdá jejich vyzná- ní nepostačujícím, protože říkají, že se má věřit článkům podle smyslu blahoslavené Trojice.“ Rovněž: „Říkají, že obecná církev je rozlita po celém světě,“ Rovněž: „Hovořím jen pro výměnu názorů, nelíbí-li se něco protivníkovi, bude to moci vyvraceti.“ Rovněž: „Kristus jest hlavou všech, tedy i špatných, a to pro moc, která se pozoruje na dosta- čitelnosti umučení Kristova; a rozhodování všech lidí je svobodné.“ Rovněž: „Církev je mystické, ústrojné tělo Kristovo, oduševněné vírou v Krista.“ Rovněž: „Špatný člověk je živ bez dobrých skutků.“ Rovněž: „Odťatý úd není údem.“ Rovněž: Včera jsem založil článek na tom, že církev je neomylná a že jí má být každý věřící poslušen. Proto předkládám tuto tezi: Církev obecná jest atd.“ Rovněž: „Bylo by pošetilé věřiti doktorovi více, než věřil on sám sobě.“ Rovněž mnoho pověděl o římské církvi, že se jí musí naprosto věřit ve všech potřebných věcech. Rovněž: „Církev obecná je bez poskvrny, totiž co se týče víry církve.“ Rovněž „je bez poskvrny, totiž atd.“ Rovněž: „Církev sdružuje dobré i špatné, ale vzhledem k dobrým je bez poskvrny, jako se praví v Písni písní: »Jsemť černá, ale sličná.« 1107 [Píseň písní 1, 5] Rovněž: „Římská církev nebude v pochybnostech ani na omylu ve věcech, které jsou ne- zbytné k spasení.“ Rovněž: „Papež a kardinálové jsou římská církev a jich sluší pod trestem věčného zatracení poslouchati.“ Rovněž: „Cír- kev římská je sdružení všech věřících, vyznávajících poslušnost papeži a kardinálům.“ Rovněž nás prohlásili v témže aktu šestnáctkrát za kacíře, výrazem doslovným anebo aspoň podobným, říkaje totiž »kacíř«, »a kdy- by vytýkal kacíř«, »mohl by říci kacíř«, a několikrát nás oslovil jinými velmi neobvyklými jmény, stále hlásaje svůj omyl, totiž že se církev nemůže mýliti. Na konci chtěl podati shrnutí; tehdy pravil kardinál piacenzský: „Přeji si, abyste domluvil,“ a tak ukončil (Jan) jenom uve- dením své počáteční teze. Když se skončil akt a byla otevřena rozprava, povstal Rokycana. Především ho jménem všech vyplísnil za takový utrhačný a pohoršlivý způsob mluvení a tvrdil, že takový způsob spíše maří zamýšlený cíl, nežli k němu přivádí, když bylo přece především řečeno, abychom se vyvarovali takových slov. Za sebe pak pravil: „Přiznávám se, že se hro- zím kacířství právě tak jako můj bližní; je-li však někdo, kdo mě pode- zírá z kacířství, ať se zaváže pod trestem pokuty a dokáže to.“ Po něm povstal pan Prokop a pravil: „I já s druhými bratřími tvrdím, že nejsme 7. ÚNORA
Strana 343
Tzv. Velká či Žižkova bašta v Táboře. Současný stav.
Tzv. Velká či Žižkova bašta v Táboře. Současný stav.
Strana 344
Model husitského bojového vozu.
Model husitského bojového vozu.
Strana 345
kacíři, a nikdo toho dosud nedokázal: a přece onen mnich v své řeči neustále nás prohlašoval za kacíře. Také to vezměte na vědomí, že kdy- bych to byl věděl v Čechách, najisto bych sem nebyl přišel. A vy jednáte proti úmluvám sjednaným v Chebu, jak vědí ti, kteří tam byli, jako doktor Toke.“ ]108r A když [pan Prokop] umlkl, omlouval se mnich slovy: „Já jsem vás necejchoval. Ať není Bůh ke mně milosrdný, řekl-li jsem něco s úmyslem hanobiti. Nevěděl jsem také, že vy tak nenávidíte toto jméno, ačkoli je vaši velmi často uváděli ve svých výkladech, totiž že svatokupci jsou obzvláštními kacíři.“ Ale v své replice neuvedl dokladu, že by byli něko- ho prohlašovali za kacíře. Po něm povstal Toke a omlouval mnicha řka: „To je látka souvisící s artikuly, proto se právem o tom zmínil. Také nejednal proti úmluvám chebským, protože to řekl v obecném projevu. Tehdy pravil mistr Petr Engliš mnichovi: „Vězte, že se vás nebo- jíme; i kdybyste mluvil v zastoupení nebo jménem koncilu, nemělo by to pro nás valného významu.“ Posléze pravil Julián, papežský legát a předseda koncilu: „Řekl jsem dříve, že máte všechno vyslechnout trpělivě a vykládat všechno v lepší stránku. Kromě toho promluvil [Jan] v obecném projevu, proto byste neměli jeho řeč bráti tak přísně. Nadto se může toto všechno obrátit v lepší. Je tedy třeba, aby před vzájemným sjednocením předcházely slovní potyčky; když totiž žena rodí, má zármutek.“ Po skončení toho jsme odešli do bytů. Po obědě pak byli vysláni čtyři vybraní členové, totiž mistr Petr Engliš, táborský biskup, 1109 Velvar a Matěj Louda k Juliánovi podle usnesení z minulého dne, aby prohlédli úmluvy chebské a glejtovní list i jiné listy posílané od koncilu do království. Když pak tam naši přišli, mezi jiným vytkli protivné straně tyto čtyři věci: „Předně tak se nám zdá, že jsou nám porušovány glejt i úmluvy chebské; za druhé se nám zdá, že Jan Slovan z Dubrovníka, bratr z řádu dominikánů, maří svým aktem nebo útokem provádění čtyř artikulů podle úmluv; za třetí žádá- me, aby nám byl dán čas na odpověď jemu; za čtvrté, bude-li kdo mluvit, aby mluvil jménem koncilu; za páté, kdyby se nám dálo něco takového, jako se stalo, chtěli by se naši páni o sebe postarati. Když to legát vyslechl, poradil se s jinými a odpověděl: „Nám se zdá, že se vám glejt a úmluvy zachovávají; za druhé se nám zdá, že útok Jana z Dubrovníka není na závadu provádění a vyřizování vašich čtyř artikulů; za třetí bude dána možnost, abyste replikou odpověděli Janovi z Dubrovníka; přejete si ji míti hned po jeho aktu?“ Jemu nedali tehdy žádnou odpověď, protože to nebylo obsaženo v jejich pověření. „Za čtvrté nezdá se nám vhodným, aby někdo mluvil jménem koncilu, pro- tože ten nebere zpět, co řekne. Za páté žádáme, abyste od nynějška nepřetřásali, že někdo mluví svým jménem; Janovi z Dubrovníka nevznikne újma tím, že bude mluvit ne tak obšírně, ale též laskavě a beze vší urážky. Proto žádáme, domluvte druhým, aby nebrali věc tak vážně a spíše věnovali pozornost úmyslu řečníkovu než jeho slovům.“ A tehdy se též Jan sám zaklínal, že nemluvil s úmyslem křivdit nebo škodit nebo uvádět v zahanbení. 344 345
kacíři, a nikdo toho dosud nedokázal: a přece onen mnich v své řeči neustále nás prohlašoval za kacíře. Také to vezměte na vědomí, že kdy- bych to byl věděl v Čechách, najisto bych sem nebyl přišel. A vy jednáte proti úmluvám sjednaným v Chebu, jak vědí ti, kteří tam byli, jako doktor Toke.“ ]108r A když [pan Prokop] umlkl, omlouval se mnich slovy: „Já jsem vás necejchoval. Ať není Bůh ke mně milosrdný, řekl-li jsem něco s úmyslem hanobiti. Nevěděl jsem také, že vy tak nenávidíte toto jméno, ačkoli je vaši velmi často uváděli ve svých výkladech, totiž že svatokupci jsou obzvláštními kacíři.“ Ale v své replice neuvedl dokladu, že by byli něko- ho prohlašovali za kacíře. Po něm povstal Toke a omlouval mnicha řka: „To je látka souvisící s artikuly, proto se právem o tom zmínil. Také nejednal proti úmluvám chebským, protože to řekl v obecném projevu. Tehdy pravil mistr Petr Engliš mnichovi: „Vězte, že se vás nebo- jíme; i kdybyste mluvil v zastoupení nebo jménem koncilu, nemělo by to pro nás valného významu.“ Posléze pravil Julián, papežský legát a předseda koncilu: „Řekl jsem dříve, že máte všechno vyslechnout trpělivě a vykládat všechno v lepší stránku. Kromě toho promluvil [Jan] v obecném projevu, proto byste neměli jeho řeč bráti tak přísně. Nadto se může toto všechno obrátit v lepší. Je tedy třeba, aby před vzájemným sjednocením předcházely slovní potyčky; když totiž žena rodí, má zármutek.“ Po skončení toho jsme odešli do bytů. Po obědě pak byli vysláni čtyři vybraní členové, totiž mistr Petr Engliš, táborský biskup, 1109 Velvar a Matěj Louda k Juliánovi podle usnesení z minulého dne, aby prohlédli úmluvy chebské a glejtovní list i jiné listy posílané od koncilu do království. Když pak tam naši přišli, mezi jiným vytkli protivné straně tyto čtyři věci: „Předně tak se nám zdá, že jsou nám porušovány glejt i úmluvy chebské; za druhé se nám zdá, že Jan Slovan z Dubrovníka, bratr z řádu dominikánů, maří svým aktem nebo útokem provádění čtyř artikulů podle úmluv; za třetí žádá- me, aby nám byl dán čas na odpověď jemu; za čtvrté, bude-li kdo mluvit, aby mluvil jménem koncilu; za páté, kdyby se nám dálo něco takového, jako se stalo, chtěli by se naši páni o sebe postarati. Když to legát vyslechl, poradil se s jinými a odpověděl: „Nám se zdá, že se vám glejt a úmluvy zachovávají; za druhé se nám zdá, že útok Jana z Dubrovníka není na závadu provádění a vyřizování vašich čtyř artikulů; za třetí bude dána možnost, abyste replikou odpověděli Janovi z Dubrovníka; přejete si ji míti hned po jeho aktu?“ Jemu nedali tehdy žádnou odpověď, protože to nebylo obsaženo v jejich pověření. „Za čtvrté nezdá se nám vhodným, aby někdo mluvil jménem koncilu, pro- tože ten nebere zpět, co řekne. Za páté žádáme, abyste od nynějška nepřetřásali, že někdo mluví svým jménem; Janovi z Dubrovníka nevznikne újma tím, že bude mluvit ne tak obšírně, ale též laskavě a beze vší urážky. Proto žádáme, domluvte druhým, aby nebrali věc tak vážně a spíše věnovali pozornost úmyslu řečníkovu než jeho slovům.“ A tehdy se též Jan sám zaklínal, že nemluvil s úmyslem křivdit nebo škodit nebo uvádět v zahanbení. 344 345
Strana 346
o V neděli Devítníku ráno po bohoslužbě, ale před obědem, sešli jsme se v bytě sirotků, jednali jsme o těch věcech a konečně jsme všichni vyjma pražany zůstali na tom, že má každý řečník činit výklad jménem kon- cilu a že takového rádi chtějí vyslechnouti; a za druhé, že mnich mluvil velmi zle, nejen k potupení našemu, nýbrž i celého Království. Když se tamže po obědě sešli, přišel arcibiskup lyonský s jedním opatem a audi- torem papežského paláce 1110 a doktorem Jindřichem Tokem, žádali o odpuštění pro Jana z Dubrovníka a hojnými slovy ho omlouvali, že prý mluvil v dobrém úmyslu a že se nám nakonec sám před svatým koncilem uctivě omluvil, aniž byl žádán nebo vyzván. A konečně naši, uradivše se navzájem, svěřili celou záležitost arcibiskupovi, který byl tomu rád a poděkoval za to. Mistr Petr Engliš v poradě napřed konané všemožně stál na tom, aby směl přednést protest, ale minul se s účinkem. O tom, aby některý doktor mluvil jménem koncilu, dlouho nemohli naši být jednomyslní. Konečně však pravil Rokycana: „Dobrá, souhla- sím, protože se to jinak nemůže dít, ale vzejde-li z toho nějaké zlo, nechci mít na tom podíl. Když naši oznámili svrchu jmenovanému arcibisku- povi a těm, kteří ho tehdy provázeli, svůj požadavek, aby proti našim třem tezím tři řečníci předložili tezi jménem koncilu, po vzájemné po- radě oněch nebylo vyhověno jejich přání ze svrchu uvedeného důvodu; přitom však oni slibovali stručnost jiných tří řečníků a rozšafný způsob slovního dokazování. Mistr Petr Engliš řekl za sebe: „Zdaž by nebylo vhodné — i když neznám vůli ostatních, protože o tom jsme nemluvili —, aby některý řečník promluvil jménem koncilu, takže by jeho slova nebo návrhy měly určitou váhu, ale aby tak učinil jakožto příspěvek k dispu- taci a nikoli jako konečné rozhodnutí.“ K tomu, aby o tom rozhodli, neměli plnou moc ze strany koncilu; řekli však, že to koncilu oznámí. 8. ÚNORA 9. ÚNORA V pondělí v den Apollonie přišli jsme do koncilu a usedli jsme. Hned, jak nastalo ticho, pravil lyonský arcibiskup, že má uloženo od pana legáta a koncilu, aby mluvil ke všem o včerejším jednání Jana z Dubrov- níka; a omlouval ho, jak jen mohl. Když umlkl, děkoval mu Jan z Du- brovníka za spravedlivou omluvu a opět se sám před celým koncilem zaklínal slovy: „Nechť mne navždy zahanbí Bůh, nemluvím-li pravdu, totiž že jsem to neřekl s úmyslem křivdit nebo škodit nebo zahanbovat, ani jsem na vás nenarážel, ale užil jsem toho výrazu z toho důvodu, že ho oni sami užívali ve svých tezích, aniž označovali oni nás, a ani já je.“ Potom povstal Engliš a pravil za sebe: „Vy jste, pane Jene, řekl, že my držíme volnost jednotlivcovu, a potom jste si vzal za obecnou nižší ná- věst, že každý, kdo nechce mít za soudce římskou církev, je kacíř; tedy učiňte závěr!“ Tehdy promluvil k uklidnění Rokycana slovy: „Včera jsme to dali do rukou panu arcibiskupovi; já hovořím za všechny, proto chcete-li, mluvte dále!“
o V neděli Devítníku ráno po bohoslužbě, ale před obědem, sešli jsme se v bytě sirotků, jednali jsme o těch věcech a konečně jsme všichni vyjma pražany zůstali na tom, že má každý řečník činit výklad jménem kon- cilu a že takového rádi chtějí vyslechnouti; a za druhé, že mnich mluvil velmi zle, nejen k potupení našemu, nýbrž i celého Království. Když se tamže po obědě sešli, přišel arcibiskup lyonský s jedním opatem a audi- torem papežského paláce 1110 a doktorem Jindřichem Tokem, žádali o odpuštění pro Jana z Dubrovníka a hojnými slovy ho omlouvali, že prý mluvil v dobrém úmyslu a že se nám nakonec sám před svatým koncilem uctivě omluvil, aniž byl žádán nebo vyzván. A konečně naši, uradivše se navzájem, svěřili celou záležitost arcibiskupovi, který byl tomu rád a poděkoval za to. Mistr Petr Engliš v poradě napřed konané všemožně stál na tom, aby směl přednést protest, ale minul se s účinkem. O tom, aby některý doktor mluvil jménem koncilu, dlouho nemohli naši být jednomyslní. Konečně však pravil Rokycana: „Dobrá, souhla- sím, protože se to jinak nemůže dít, ale vzejde-li z toho nějaké zlo, nechci mít na tom podíl. Když naši oznámili svrchu jmenovanému arcibisku- povi a těm, kteří ho tehdy provázeli, svůj požadavek, aby proti našim třem tezím tři řečníci předložili tezi jménem koncilu, po vzájemné po- radě oněch nebylo vyhověno jejich přání ze svrchu uvedeného důvodu; přitom však oni slibovali stručnost jiných tří řečníků a rozšafný způsob slovního dokazování. Mistr Petr Engliš řekl za sebe: „Zdaž by nebylo vhodné — i když neznám vůli ostatních, protože o tom jsme nemluvili —, aby některý řečník promluvil jménem koncilu, takže by jeho slova nebo návrhy měly určitou váhu, ale aby tak učinil jakožto příspěvek k dispu- taci a nikoli jako konečné rozhodnutí.“ K tomu, aby o tom rozhodli, neměli plnou moc ze strany koncilu; řekli však, že to koncilu oznámí. 8. ÚNORA 9. ÚNORA V pondělí v den Apollonie přišli jsme do koncilu a usedli jsme. Hned, jak nastalo ticho, pravil lyonský arcibiskup, že má uloženo od pana legáta a koncilu, aby mluvil ke všem o včerejším jednání Jana z Dubrov- níka; a omlouval ho, jak jen mohl. Když umlkl, děkoval mu Jan z Du- brovníka za spravedlivou omluvu a opět se sám před celým koncilem zaklínal slovy: „Nechť mne navždy zahanbí Bůh, nemluvím-li pravdu, totiž že jsem to neřekl s úmyslem křivdit nebo škodit nebo zahanbovat, ani jsem na vás nenarážel, ale užil jsem toho výrazu z toho důvodu, že ho oni sami užívali ve svých tezích, aniž označovali oni nás, a ani já je.“ Potom povstal Engliš a pravil za sebe: „Vy jste, pane Jene, řekl, že my držíme volnost jednotlivcovu, a potom jste si vzal za obecnou nižší ná- věst, že každý, kdo nechce mít za soudce římskou církev, je kacíř; tedy učiňte závěr!“ Tehdy promluvil k uklidnění Rokycana slovy: „Včera jsme to dali do rukou panu arcibiskupovi; já hovořím za všechny, proto chcete-li, mluvte dále!“
Strana 347
A tak Jan, jak mohl, řešil sporné body ve výrocích autorit, jichž se dovolával Rokycana; ale činil tak značně neobratně. A mezi jiným pravil, že přijímání podjednou je podle zvyklosti církve nejen prospěšné, nýbrž i potřebné. Rovněž mluvil o trojí dokonalosti, totiž podstaty, náznaku a účinku. A tak chtěl, že prý přijímání podjednou je dokonalé se zřením na podstatu, obsaženou v svátosti chleba, i se zřením na své účinky, které působí v duši, ale není dokonalé se zřením na náznak, protože přijímání obou způsob naznačuje dokonalé umučení Kristovo atd. Rovněž pravil: „Hospodin nepřikázal vyobcovati hříšníka, nýbrž toho, kdo neposlouchá církve.“ Rovněž: Církev prý může uděliti dis- pens v těch krajinách, kde není vína, aby kněz směl proměňovati jen pod jednou způsobou, totiž pod způsobou chleba. Oč spíše prý může laikovi jednu způsobu odníti, nebo jenom výsadou uděliti. Rovněž se dovolával Praepositina, ]111 který pravil, že kdokoli jí tělo, pije také krev, a byl to nejstarší z doktorů, z doby před Tomášem Akvinským. Rovněž řekl, že to tvrdí Petr z Tarentaise a Petr Štrasburský. 11121 Když pak skončil úkol toho dne, pravil: „Předkládám to jako protidůvody, aby se se zře- telem na ně našlo nějaké zprostředkování a abyste se vy mohli s radostí a v svaté jednotě vrátiti ke svým. Když to bylo skončeno, pravil mistr Petr Engliš za sebe: „Jan z Dubrovníka řekl, že způsoba svátosti nemá v sobě žádnou účinnost; zda svěcená voda, zavedená od Alexandra V., 1112a[ je účinnější nebo má větší účinnost než způsoba svátosti? Prosím, abyste zítra objasnili tuto otázku;“ a on také slíbil. Tak jsme šli do svých obydlí. Po obědě byli posláni čtyři členové k legátovi, aby mu řekli, za prvé: „Chtějí-li někteří proti našim artikulům přednésti teze, aby to učinili jménem koncilu; za druhé, bude-li se vám zdáti záhodným jednat oddě- leně s určitými osobami, žádáme, aby onen oponent, totiž Jan z Dubrov- níka, měl repliku.“ A tak odešli od legáta bez konečné odpovědi. 346 347 10. ÚNORA V úterý, to je v den Školastiky, když jsme ráno přišli do koncilu bez Prokopa a Viléma Kostky (ti po tom, jak nás Jan v sobotu prohlásil za kacíře, nechodili k jeho aktu), 11131 povstal týž Jan z Dubrovníka a mezi jiným pravil: „V evangeliích Matoušově, Markově, Lukášově a Janově nemá učení Kristovo přikazující účinek všude tam, kde je podáváno při- kazovacím způsobem. Na příklad dvěma slepým řekl Kristus [Mat. 9, 30—31]: »Viztež, ať nižádný nezví«, ale ti potom šli a všude to rozhlašo- vali. Rovněž Matouš v 10. kapitole [10, 10]: »Nebeřte na cestu nic, ani dvou sukní«, když přece Kristus měl dvě sukně, jak je zřejmé z Jana 13 a 19 [ve skutečnosti 19,24]: »Rozdělili sobě roucha jeho «atd. Rovněž v téže věci řekl: »Kdož se neodřekne všech věcí«, a přece mnozí bohatí, jak připomíná církev, kralují nyní v království nebeském, jako Marta atd., Nikodém, Josef z Arimathie, Rehoř, Silvestr, Konstantin, Karel, Václav, Jindřich 11141 a četní jiní.“ Rovněž k téže věci pravil: „Slova přikazující se někdy berou jako rozkaz: u Ozeáše v první kapitole [1, 2]:
A tak Jan, jak mohl, řešil sporné body ve výrocích autorit, jichž se dovolával Rokycana; ale činil tak značně neobratně. A mezi jiným pravil, že přijímání podjednou je podle zvyklosti církve nejen prospěšné, nýbrž i potřebné. Rovněž mluvil o trojí dokonalosti, totiž podstaty, náznaku a účinku. A tak chtěl, že prý přijímání podjednou je dokonalé se zřením na podstatu, obsaženou v svátosti chleba, i se zřením na své účinky, které působí v duši, ale není dokonalé se zřením na náznak, protože přijímání obou způsob naznačuje dokonalé umučení Kristovo atd. Rovněž pravil: „Hospodin nepřikázal vyobcovati hříšníka, nýbrž toho, kdo neposlouchá církve.“ Rovněž: Církev prý může uděliti dis- pens v těch krajinách, kde není vína, aby kněz směl proměňovati jen pod jednou způsobou, totiž pod způsobou chleba. Oč spíše prý může laikovi jednu způsobu odníti, nebo jenom výsadou uděliti. Rovněž se dovolával Praepositina, ]111 který pravil, že kdokoli jí tělo, pije také krev, a byl to nejstarší z doktorů, z doby před Tomášem Akvinským. Rovněž řekl, že to tvrdí Petr z Tarentaise a Petr Štrasburský. 11121 Když pak skončil úkol toho dne, pravil: „Předkládám to jako protidůvody, aby se se zře- telem na ně našlo nějaké zprostředkování a abyste se vy mohli s radostí a v svaté jednotě vrátiti ke svým. Když to bylo skončeno, pravil mistr Petr Engliš za sebe: „Jan z Dubrovníka řekl, že způsoba svátosti nemá v sobě žádnou účinnost; zda svěcená voda, zavedená od Alexandra V., 1112a[ je účinnější nebo má větší účinnost než způsoba svátosti? Prosím, abyste zítra objasnili tuto otázku;“ a on také slíbil. Tak jsme šli do svých obydlí. Po obědě byli posláni čtyři členové k legátovi, aby mu řekli, za prvé: „Chtějí-li někteří proti našim artikulům přednésti teze, aby to učinili jménem koncilu; za druhé, bude-li se vám zdáti záhodným jednat oddě- leně s určitými osobami, žádáme, aby onen oponent, totiž Jan z Dubrov- níka, měl repliku.“ A tak odešli od legáta bez konečné odpovědi. 346 347 10. ÚNORA V úterý, to je v den Školastiky, když jsme ráno přišli do koncilu bez Prokopa a Viléma Kostky (ti po tom, jak nás Jan v sobotu prohlásil za kacíře, nechodili k jeho aktu), 11131 povstal týž Jan z Dubrovníka a mezi jiným pravil: „V evangeliích Matoušově, Markově, Lukášově a Janově nemá učení Kristovo přikazující účinek všude tam, kde je podáváno při- kazovacím způsobem. Na příklad dvěma slepým řekl Kristus [Mat. 9, 30—31]: »Viztež, ať nižádný nezví«, ale ti potom šli a všude to rozhlašo- vali. Rovněž Matouš v 10. kapitole [10, 10]: »Nebeřte na cestu nic, ani dvou sukní«, když přece Kristus měl dvě sukně, jak je zřejmé z Jana 13 a 19 [ve skutečnosti 19,24]: »Rozdělili sobě roucha jeho «atd. Rovněž v téže věci řekl: »Kdož se neodřekne všech věcí«, a přece mnozí bohatí, jak připomíná církev, kralují nyní v království nebeském, jako Marta atd., Nikodém, Josef z Arimathie, Rehoř, Silvestr, Konstantin, Karel, Václav, Jindřich 11141 a četní jiní.“ Rovněž k téže věci pravil: „Slova přikazující se někdy berou jako rozkaz: u Ozeáše v první kapitole [1, 2]:
Strana 348
»Pojmi sobě ženu smilnou« atd., v knize Moudrosti v první kapitole [1, 1]: »Milujte spravedlnost, kteříž soudíte zemi«, někdy jako vybídnutí (u Eze- chiela 5 [správně Efez. 5, 14]): »Probud se ty, kdož spíš«, u Mat. 5 [spr. 6, 31]: »Nebuďte pečliví«, někdy jako přání: [v Přísl. 1]: »Pošlete beránky panovníku«, někdy jako vyzvání, někdy ironicky, např.: Pán praví služebníkovi »Spi, lenochu!« Rovněž vyvracel Lyru, 1115 řka: „Spíše by bylo třeba držeti se starých učitelů, totiž Augustina, který o duchovním pokrmu vyložil ono: „Nebudete-li jísti tělo synovo“ atd. Rovněž pravil: „Slova: »Ne- budete-li jísti« se nerozumějí jako přikázání, a i kdybychom jen při- pustili, avšak nedokazovali, že by se jim mělo rozumět jako přikázání, přece se nerozumějí o svátostném přijímání; a kdyby se i rozuměla o svátostném (přijímání), přece nikoli pod obojí způsobou, protože pod jednou způsobou [Pán] jedl i pil, jak praví výše Tomáš Štrasburský. A i kdyby se to rozumělo pod obojí způsobou, nevztahovalo by se to na světský lid.“ Rovněž: „Potřebné je někdy totéž jako užitečné.“ Rovněž: „Je třeba slyšeti církev podle onoho výroku Lukášova 10, [16]: »Kdož vás slyší, mne slyší.« Rovněž Mat. 18, [17]: »Jestliže pak ani církve neuposlechne, budiž tobě jako pohan a hříšník.« Rovněž Matouš 23, [2]: »Na stolici Mojžíšově« atd. Rovněž pravil, že svatý Remigius 1116 jen zkracoval Augustina. Rovněž: „Slovo »kolikrátkoli« se klade ve významu napomínacím.“ Rovněž slova: »Zkusiž... až... nerozsuzuje« ukazují, že jsou z toho příkazu vyňata nemluvňata, která to nemohou činit. Rovněž jmenoval Jakoubka v Čechách, jehož předchůdci, [církevní] učitelé, se po mnoho staletí vůbec nezmiňují o způsobě podobojí. Když skončil onoho dne svůj akt, chtěl dostáti včerejšímu slibu, totiž otázce, zda svěcená voda, zavedená Alexandrem V., má větší účin- nost než způsoba svátosti oltářní; pravil, že voda nemá v sobě žádnou účinnost, tak jako ani způsoba svátosti. Odpověděl mu mistr Petr Engliš: „Ale váš svatý učitel říká, že svěcená voda zahlazuje odpusti- telné hříchy.“ Mnich Jan mu pravil: „Přiznávám, že je tomu tak a že to říká na několika místech; ale ne voda o sobě, nýbrž síla zahrnutá v síle svěcení.“ A když mistr Petr řekl: „váš svatý učitel“, opět se strhl značně velký smích. Potom chtěl Jan Slovan z Charvátska velmi stručně probrati výroky autorit, ale zabránili mu v tom kardinálové, aby úplně ukončil. Když se pak ptal na smýšlení Rokycanovo a druhých, pravil Rokycana: „Ve jménu Kristově i zítra, a bude-li libo, celý týden nebo dva,“ a tu se ozval smích. Potom nejprve povstal Petr Engliš, jak je řeče- no bezprostředně výše. Po obědě šli čtyři z našich, Engliš a Biskupec, Matěj Louda a Jíra, ke kardinálovi vyžádat si odpověď. A ten jim dal tuto odpověď: „Budou mluviti tři jménem koncilu, ne však s konečnou platností.“ V témž čase připomenul Engliš legátovi, aby přidržel mnicha, ať ukáže před- nesený výrok Viklefův v doslovném znění. Legát pravil, aby ho ukázal co do smyslu. Engliš odvětil: „Ať ho ukáže v doslovném znění, jak slíbil. Nemůže-li však, ať ho ukáže pokud se týče smyslu.“ V týž den o čtyřiadvacáté hodině 111 poslal legát po svých dvou služebnících
»Pojmi sobě ženu smilnou« atd., v knize Moudrosti v první kapitole [1, 1]: »Milujte spravedlnost, kteříž soudíte zemi«, někdy jako vybídnutí (u Eze- chiela 5 [správně Efez. 5, 14]): »Probud se ty, kdož spíš«, u Mat. 5 [spr. 6, 31]: »Nebuďte pečliví«, někdy jako přání: [v Přísl. 1]: »Pošlete beránky panovníku«, někdy jako vyzvání, někdy ironicky, např.: Pán praví služebníkovi »Spi, lenochu!« Rovněž vyvracel Lyru, 1115 řka: „Spíše by bylo třeba držeti se starých učitelů, totiž Augustina, který o duchovním pokrmu vyložil ono: „Nebudete-li jísti tělo synovo“ atd. Rovněž pravil: „Slova: »Ne- budete-li jísti« se nerozumějí jako přikázání, a i kdybychom jen při- pustili, avšak nedokazovali, že by se jim mělo rozumět jako přikázání, přece se nerozumějí o svátostném přijímání; a kdyby se i rozuměla o svátostném (přijímání), přece nikoli pod obojí způsobou, protože pod jednou způsobou [Pán] jedl i pil, jak praví výše Tomáš Štrasburský. A i kdyby se to rozumělo pod obojí způsobou, nevztahovalo by se to na světský lid.“ Rovněž: „Potřebné je někdy totéž jako užitečné.“ Rovněž: „Je třeba slyšeti církev podle onoho výroku Lukášova 10, [16]: »Kdož vás slyší, mne slyší.« Rovněž Mat. 18, [17]: »Jestliže pak ani církve neuposlechne, budiž tobě jako pohan a hříšník.« Rovněž Matouš 23, [2]: »Na stolici Mojžíšově« atd. Rovněž pravil, že svatý Remigius 1116 jen zkracoval Augustina. Rovněž: „Slovo »kolikrátkoli« se klade ve významu napomínacím.“ Rovněž slova: »Zkusiž... až... nerozsuzuje« ukazují, že jsou z toho příkazu vyňata nemluvňata, která to nemohou činit. Rovněž jmenoval Jakoubka v Čechách, jehož předchůdci, [církevní] učitelé, se po mnoho staletí vůbec nezmiňují o způsobě podobojí. Když skončil onoho dne svůj akt, chtěl dostáti včerejšímu slibu, totiž otázce, zda svěcená voda, zavedená Alexandrem V., má větší účin- nost než způsoba svátosti oltářní; pravil, že voda nemá v sobě žádnou účinnost, tak jako ani způsoba svátosti. Odpověděl mu mistr Petr Engliš: „Ale váš svatý učitel říká, že svěcená voda zahlazuje odpusti- telné hříchy.“ Mnich Jan mu pravil: „Přiznávám, že je tomu tak a že to říká na několika místech; ale ne voda o sobě, nýbrž síla zahrnutá v síle svěcení.“ A když mistr Petr řekl: „váš svatý učitel“, opět se strhl značně velký smích. Potom chtěl Jan Slovan z Charvátska velmi stručně probrati výroky autorit, ale zabránili mu v tom kardinálové, aby úplně ukončil. Když se pak ptal na smýšlení Rokycanovo a druhých, pravil Rokycana: „Ve jménu Kristově i zítra, a bude-li libo, celý týden nebo dva,“ a tu se ozval smích. Potom nejprve povstal Petr Engliš, jak je řeče- no bezprostředně výše. Po obědě šli čtyři z našich, Engliš a Biskupec, Matěj Louda a Jíra, ke kardinálovi vyžádat si odpověď. A ten jim dal tuto odpověď: „Budou mluviti tři jménem koncilu, ne však s konečnou platností.“ V témž čase připomenul Engliš legátovi, aby přidržel mnicha, ať ukáže před- nesený výrok Viklefův v doslovném znění. Legát pravil, aby ho ukázal co do smyslu. Engliš odvětil: „Ať ho ukáže v doslovném znění, jak slíbil. Nemůže-li však, ať ho ukáže pokud se týče smyslu.“ V týž den o čtyřiadvacáté hodině 111 poslal legát po svých dvou služebnících
Strana 349
panu Prokopovi jednu knihu, aby si ji prohlédl, ježto obsahuje výrok jednoho bratra karmelitánů, Tomáše Valdena Angličana, 1118[ který učinil proti knihám Viklefovým (věnovaný) samému Martinovi V. Pro- kop s potěšením knihu přijal a v touž hodinu ji poslal mistru Petru Engli- šovi, který spatřiv ji, měl velikou radost. 11. ÚNORA Ve středu po svátku Školastiky, když jsme přišli ráno do koncilu, povstal Jan z Dubrovníka, chtěje ukončit svůj akt. Mezi jiným mluvil takto: „Není valného rozdílu mezi přijímáním pod jednou a přijímáním pod obojí způsobou, protože třebas ustanovil Kristus svátost, přece pone- chal způsob vymezení církví.“ Rovněž: „Přijímání pod obojí způsobou není dovoleno, ježto trvá opačné ustanovení církve, třebas je Kristus zavedl, apoštolové vykonávali a prvotní církev držela.“ Rovněž nazý- vaje Rokycanu protivníkem, pravil: „Nemějte mi za zlé, užívám-li slova »protivník«, ale v této věci jsme protivníky.“ Rokycana odpověděl: „Nijak se nesnažte toho neříkat, protože vás také oním výrazem po- křtím.“ A po těch jeho slovech zazněl velmi značný smích. Proto v témž celém aktu nikdy už ho nejmenoval protivníkem, nýbrž panem oponentem nebo oponentem. Rovněž pravil: „Třebas bylo zvykem proměňovati kvašený chléb a bylo to dovoleno — ačkoli přece to Kristus nečinil, nýbrž [proměňo- val] přesný chléb —, potom bylo církvi vydáno pevné ustanovení, opřené o její vážnost, a o opaku. Rovněž: Slova: »To čiňte« vykládají jako »proměňujte« nebo »obětujte«, ale nemá se to vztahovat na jídlo. Rovněž: „Výroky Cypriánovy 1119 nejsou vesměs závazné, protože Cyprián tvrdí, že kacíři nemohou proměňovati, také že křest, jimi pro- váděný, není katolický, nýbrž nazývá ho lázní dáblovou, a v tom ho kárá Augustin v oddíle 32 a dále. Rovněž: „Praxe a skutky Kristovy nejsou přikázání, ještě mnohem méně jsou přikázání skutky apoštolů. Rovněž: „Fulgentius 1120 je někdy nazýván Ambrožem, 11211 od některých žákem Ambrožovým, někdy Isidorem, 11221 někdy Beren- gariem, ]1231 což se zdá případnějším, protože tvrdí, že chléb po po- svěcení zůstává chlebem, tak jako činil Berengarius, který žil asi v době Vilémově.“ 1124 Rovněž: „V klášteřích přijímali služebníci na někte- rých místech pod obojí způsobou.“ Rovněž: „Má teze se především zakládá na ustanovení církevním.“ Rovněž: „Bible dostala svou závaz- nou platnost od církve.“ Rovněž: „Církev schválila některé knihy, které jsou u Židů pokládány za podvržené.“ Rovněž: „Církev schválila jen čtyři evangelia, evangelia jiných apoštolů zavrhla.“ Rovněž: „Kdo pro- hlásil za pravé čtrnáct listů Pavlových? Církev.“ Rovněž: „Kdo dovodil, že list k Židům jest jeho?“ Rovněž: Skutky apoštolské a Zjevení sv. Jana (Apokalypsa) atd. Rovněž: „Obyčejný výklad Písma, 1125 Dekret, Dek- retálie, šestý svazek ustanovení Klimentových, 1126 souboru občan- ského práva všechny svazky mají tak velikou závaznou platnost, jakou jim udělila církev.“ Rovněž: „Dítě, které nevěří, poněvadž je nemluvně, 348 349
panu Prokopovi jednu knihu, aby si ji prohlédl, ježto obsahuje výrok jednoho bratra karmelitánů, Tomáše Valdena Angličana, 1118[ který učinil proti knihám Viklefovým (věnovaný) samému Martinovi V. Pro- kop s potěšením knihu přijal a v touž hodinu ji poslal mistru Petru Engli- šovi, který spatřiv ji, měl velikou radost. 11. ÚNORA Ve středu po svátku Školastiky, když jsme přišli ráno do koncilu, povstal Jan z Dubrovníka, chtěje ukončit svůj akt. Mezi jiným mluvil takto: „Není valného rozdílu mezi přijímáním pod jednou a přijímáním pod obojí způsobou, protože třebas ustanovil Kristus svátost, přece pone- chal způsob vymezení církví.“ Rovněž: „Přijímání pod obojí způsobou není dovoleno, ježto trvá opačné ustanovení církve, třebas je Kristus zavedl, apoštolové vykonávali a prvotní církev držela.“ Rovněž nazý- vaje Rokycanu protivníkem, pravil: „Nemějte mi za zlé, užívám-li slova »protivník«, ale v této věci jsme protivníky.“ Rokycana odpověděl: „Nijak se nesnažte toho neříkat, protože vás také oním výrazem po- křtím.“ A po těch jeho slovech zazněl velmi značný smích. Proto v témž celém aktu nikdy už ho nejmenoval protivníkem, nýbrž panem oponentem nebo oponentem. Rovněž pravil: „Třebas bylo zvykem proměňovati kvašený chléb a bylo to dovoleno — ačkoli přece to Kristus nečinil, nýbrž [proměňo- val] přesný chléb —, potom bylo církvi vydáno pevné ustanovení, opřené o její vážnost, a o opaku. Rovněž: Slova: »To čiňte« vykládají jako »proměňujte« nebo »obětujte«, ale nemá se to vztahovat na jídlo. Rovněž: „Výroky Cypriánovy 1119 nejsou vesměs závazné, protože Cyprián tvrdí, že kacíři nemohou proměňovati, také že křest, jimi pro- váděný, není katolický, nýbrž nazývá ho lázní dáblovou, a v tom ho kárá Augustin v oddíle 32 a dále. Rovněž: „Praxe a skutky Kristovy nejsou přikázání, ještě mnohem méně jsou přikázání skutky apoštolů. Rovněž: „Fulgentius 1120 je někdy nazýván Ambrožem, 11211 od některých žákem Ambrožovým, někdy Isidorem, 11221 někdy Beren- gariem, ]1231 což se zdá případnějším, protože tvrdí, že chléb po po- svěcení zůstává chlebem, tak jako činil Berengarius, který žil asi v době Vilémově.“ 1124 Rovněž: „V klášteřích přijímali služebníci na někte- rých místech pod obojí způsobou.“ Rovněž: „Má teze se především zakládá na ustanovení církevním.“ Rovněž: „Bible dostala svou závaz- nou platnost od církve.“ Rovněž: „Církev schválila některé knihy, které jsou u Židů pokládány za podvržené.“ Rovněž: „Církev schválila jen čtyři evangelia, evangelia jiných apoštolů zavrhla.“ Rovněž: „Kdo pro- hlásil za pravé čtrnáct listů Pavlových? Církev.“ Rovněž: „Kdo dovodil, že list k Židům jest jeho?“ Rovněž: Skutky apoštolské a Zjevení sv. Jana (Apokalypsa) atd. Rovněž: „Obyčejný výklad Písma, 1125 Dekret, Dek- retálie, šestý svazek ustanovení Klimentových, 1126 souboru občan- ského práva všechny svazky mají tak velikou závaznou platnost, jakou jim udělila církev.“ Rovněž: „Dítě, které nevěří, poněvadž je nemluvně, 348 349
Strana 350
350 i 351 považuje se za věřící, protože tomu dala církev schválení.“ Rovněž: „Církev ustanovila, že bude víra tam, kde nebyla, totiž v nemluvněti, jen když má být pokřtěno, protože dříve nebývali křtěni, leč ti, kteří měli věk. Rovněž: „Apoštolské vyznání víry schválila a tak nazvala na koncilu nicejském.“ Rovněž: „Potvrdila, že Duch svatý vychází od obou.“ Rovněž: „Věřícím nebylo dovoleno míti viditelné obrazy, 11271 ale cír- kev je schválila, a to obrazy nejen Boha, nýbrž i blahoslavené Panny a svatých, aby je lidé uctívali“ atd. Rovněž: „Papež Lev 11281 ustanovil užívat při proměňování kvašeného chleba, ale církev to potom změnila.“ Rovněž: „Slavení dne sobotního bylo nařízeno zákonem přírodním, utvrzeno zákonem Mojžíšovým, jak je zřejmé v Exodu 20, [8], Numeri 15, [32], ale církev to změnila na den nedělní.“ Rovněž „V prvotní církvi křtili ve jménu Kristově, ale potom to církev změnila.“ Rovněž: „Zprvu byli křtěni jen lidé dospělí, potom stanovila církev, aby [byly křtěny) také i děti.“ Rovněž: „Zprvu [směli být křtěni] jen kněží a jáhnové, potom to církev povolila ženám, Židům, pohanům a kacířům v okamžiku nutnosti, jen když zachovají formu a hmotu, jakož i úmysl stanovený od Krista.“ Rovněž: „Církev důvodně změnila věcná ustanovení o man- želství, pokud jde o stupně příbuzenstva.“ Rovněž o větším počtu man- želek. Rovněž: „Aby si vzal bratr manželku bratrovu, to bylo i v Novém zákoně dovoleno, ale potom to církev zakázala.“ Rovněž o zpovědi: Nejdříve bylo podle přirozeného zákona dovoleno vyznat se jen Bohu, potom vyznávat skutky před knězem, jak je zřejmé v Levitiku, ale církev ustanovila, aby lidé vyznávali knězi také i myšlenky, slova a skut- ky.“ Rovněž svátost svěcení kněžstva, protože kdysi která osoba byla knězem, byla i biskupem, ale církev to změnila. Rovněž: „Sám Kristus obměňoval ustanovení: Lukáš 22, [35—36]; »Když jsem vás posílal bez pytlíka a bez mošny« atd. Tak apoštolové ve Skutcích apoštolských 15, a apoštol obřezal Timothea, a přece pravil Galatským 5, [2]. »Budete-li se obřezovati, Kristus vám nic neprospěje.« Potom stručně shrnul celou svou tezi. Potom učinil prohlášení, poddávaje se k opravě obecnému svatému koncilu, a dodal: „Jestliže jsem se uchýlil uklouznutím jazyka nebo jiným způsobem, prosím, abyste mne opravili před odchodem z koncilu a nedovolili mi dříve ode- jíti; za druhé jsem řekl, že bylo mým úmyslem nikomu neutrhat ani někoho uvádět v zahanbení; proto jestliže jsem někoho urazil, prosím pro Boha, abyste mně odpustili.“ V téže době prosil za odpuštění české posly slovy, že nechce být spolupříčinou roztržky. Když byl skončen celý akt, poradil se legát s druhými kardinály a pravil: „Mistr Jan z Dubrovníka přednesl tezi proti prvnímu artikulu. Ještě jsou tři, ale protože jste si včera, čeští poslové, přáli, aby každý, kdo by něco mluvil, mluvil to jménem koncilu: nyní tedy vyvoluje koncil tyto tři muže, totiž mistra Jiljího, ]129 který přednese o hříších; do- minikána bratra Jindřicha, 1130 doktora teologie, který přednese o slově Božím, a pana auditora 11311 k projevu o světském panování ducho- venstva; ale všichni promluví ne s konečnou platností, protože tento
350 i 351 považuje se za věřící, protože tomu dala církev schválení.“ Rovněž: „Církev ustanovila, že bude víra tam, kde nebyla, totiž v nemluvněti, jen když má být pokřtěno, protože dříve nebývali křtěni, leč ti, kteří měli věk. Rovněž: „Apoštolské vyznání víry schválila a tak nazvala na koncilu nicejském.“ Rovněž: „Potvrdila, že Duch svatý vychází od obou.“ Rovněž: „Věřícím nebylo dovoleno míti viditelné obrazy, 11271 ale cír- kev je schválila, a to obrazy nejen Boha, nýbrž i blahoslavené Panny a svatých, aby je lidé uctívali“ atd. Rovněž: „Papež Lev 11281 ustanovil užívat při proměňování kvašeného chleba, ale církev to potom změnila.“ Rovněž: „Slavení dne sobotního bylo nařízeno zákonem přírodním, utvrzeno zákonem Mojžíšovým, jak je zřejmé v Exodu 20, [8], Numeri 15, [32], ale církev to změnila na den nedělní.“ Rovněž „V prvotní církvi křtili ve jménu Kristově, ale potom to církev změnila.“ Rovněž: „Zprvu byli křtěni jen lidé dospělí, potom stanovila církev, aby [byly křtěny) také i děti.“ Rovněž: „Zprvu [směli být křtěni] jen kněží a jáhnové, potom to církev povolila ženám, Židům, pohanům a kacířům v okamžiku nutnosti, jen když zachovají formu a hmotu, jakož i úmysl stanovený od Krista.“ Rovněž: „Církev důvodně změnila věcná ustanovení o man- želství, pokud jde o stupně příbuzenstva.“ Rovněž o větším počtu man- želek. Rovněž: „Aby si vzal bratr manželku bratrovu, to bylo i v Novém zákoně dovoleno, ale potom to církev zakázala.“ Rovněž o zpovědi: Nejdříve bylo podle přirozeného zákona dovoleno vyznat se jen Bohu, potom vyznávat skutky před knězem, jak je zřejmé v Levitiku, ale církev ustanovila, aby lidé vyznávali knězi také i myšlenky, slova a skut- ky.“ Rovněž svátost svěcení kněžstva, protože kdysi která osoba byla knězem, byla i biskupem, ale církev to změnila. Rovněž: „Sám Kristus obměňoval ustanovení: Lukáš 22, [35—36]; »Když jsem vás posílal bez pytlíka a bez mošny« atd. Tak apoštolové ve Skutcích apoštolských 15, a apoštol obřezal Timothea, a přece pravil Galatským 5, [2]. »Budete-li se obřezovati, Kristus vám nic neprospěje.« Potom stručně shrnul celou svou tezi. Potom učinil prohlášení, poddávaje se k opravě obecnému svatému koncilu, a dodal: „Jestliže jsem se uchýlil uklouznutím jazyka nebo jiným způsobem, prosím, abyste mne opravili před odchodem z koncilu a nedovolili mi dříve ode- jíti; za druhé jsem řekl, že bylo mým úmyslem nikomu neutrhat ani někoho uvádět v zahanbení; proto jestliže jsem někoho urazil, prosím pro Boha, abyste mně odpustili.“ V téže době prosil za odpuštění české posly slovy, že nechce být spolupříčinou roztržky. Když byl skončen celý akt, poradil se legát s druhými kardinály a pravil: „Mistr Jan z Dubrovníka přednesl tezi proti prvnímu artikulu. Ještě jsou tři, ale protože jste si včera, čeští poslové, přáli, aby každý, kdo by něco mluvil, mluvil to jménem koncilu: nyní tedy vyvoluje koncil tyto tři muže, totiž mistra Jiljího, ]129 který přednese o hříších; do- minikána bratra Jindřicha, 1130 doktora teologie, který přednese o slově Božím, a pana auditora 11311 k projevu o světském panování ducho- venstva; ale všichni promluví ne s konečnou platností, protože tento
Strana 351
svatý koncil bude mít možnost ubrat nebo přidat, když se mu uzdá. A ti budou mluviti s veškerou uctivostí a v pokoji; kdyby se však v něčem uchýlili, nechtějí tím důstojní otcové, aby byl porušen glejt, protože tento koncil chce, aby byly glejt i úmluvy chebské do poslední tečky neporušitelně zachovány. Doufáme však o nich, že to neučiní.“ Tehdy Rokycana po poradě pravil: „Poslové žádají, aby se těšili téže výsadě, kdyby totiž někdo vybočil z mezí, aby mohl být opraven od své družiny. Za druhé žádám, mistře Jene z Dubrovníka, abyste mi dal opis svých slov.“ Slíbil mu, že jej sestaví a dá co možná nejrychleji, nebo „chcete-li, sextern po sexternu." A tak legát prohlásil, aby mu jej dal, jak bude moci nejrychleji. A tak jsme odtud odešli do příbytků. 12. ÚNORA Ve čtvrtek jsme nešli do koncilu, protože legát řekl: „Budeme zaměstnáni mší o Duchu svatém za sjednocení. 13. ÚNORA V pátek před Valentinem jsme přišli do koncilu, a když jsme usedli, povstal doktor teologie Jiljí z Pikardie, ]1321 chtěje přednésti tezi proti Biskupcovu (výkladu) o stavování hříchů. Především potvrdil správnost teze Jana, bratra dominikána, 1133 proti potřebě přijímání pod obojí způsobou u lidu světského. A potom přišli dva kardinálové s vlečkami, kterým podle zvyklosti jim vlastní nesl vlečku sluha je doprovázející, a v krátké době přišel za nimi vévoda Vilém, 11341 protektor koncilu; ten však podle obecného obyčeje lidského vlečku neměl. Po jejich pří- chodu přednesl svrchu jmenovaný doktor teologie Jiljí svou tezi, v které dovodil, že podle jeho zdání nevěstky nemají být chovány v městech, nýbrž mimo ně. Rovněž ne se zlatými a stříbrnými ozdobami vlasů nebo šatů, nýbrž v oděvu od jiných počestných žen odlišném. Rovněž ne na místě skrytém pro jiné větší hříchy, nýbrž na veřejném, ale nečistém. Na potvrzení toho se dovolával Augustina, který praví: »Odstraň ne- věstky z měst, a všechno rozrušíš chlípností« a Jeronýma, který říká: »Utroby rozpálené vínem rychle se vzpění k chlípnosti.« Rovněž tvrdil, že Židé mají smět bydleti v městech, protože jsou svědectvím předobrazů, jejichž pravdivost držíme. Rovněž pravil, že se právem vykonávají popravy při trestání zločinců, a dokazoval to oním výrokem z listu k Rímanům 13, [4]; »Ne nadarmo«, atd. Rovněž Lukáš 19, [27]; »Nepřátele mé« atd. Rovněž ze Skutků 5, [1—10] o Ananiášovi a Zafiře, ]1351 kteréžto osoby Petr odsoudil nebo spíše vynesený roz- sudek souhlasně vyhlásil. Rovněž: Je dovoleno konati přísahu, jsou-li zachovány tři podmínky, vyslovené v Jeremiášovi [4, 2], totiž při soudu, spravedlnosti a pravdě. Rovněž: Smrt může uložiti soudce, totiž když je spravedlivá pře, spravedlivý řád a spravedlivý duch. V tentýž den po obědě zamýšleli naši jít ke kardinálovi sv. Eusta- chia 1136 přivítati ho, ale protože byl toho dne zaměstnán, přeložili to
svatý koncil bude mít možnost ubrat nebo přidat, když se mu uzdá. A ti budou mluviti s veškerou uctivostí a v pokoji; kdyby se však v něčem uchýlili, nechtějí tím důstojní otcové, aby byl porušen glejt, protože tento koncil chce, aby byly glejt i úmluvy chebské do poslední tečky neporušitelně zachovány. Doufáme však o nich, že to neučiní.“ Tehdy Rokycana po poradě pravil: „Poslové žádají, aby se těšili téže výsadě, kdyby totiž někdo vybočil z mezí, aby mohl být opraven od své družiny. Za druhé žádám, mistře Jene z Dubrovníka, abyste mi dal opis svých slov.“ Slíbil mu, že jej sestaví a dá co možná nejrychleji, nebo „chcete-li, sextern po sexternu." A tak legát prohlásil, aby mu jej dal, jak bude moci nejrychleji. A tak jsme odtud odešli do příbytků. 12. ÚNORA Ve čtvrtek jsme nešli do koncilu, protože legát řekl: „Budeme zaměstnáni mší o Duchu svatém za sjednocení. 13. ÚNORA V pátek před Valentinem jsme přišli do koncilu, a když jsme usedli, povstal doktor teologie Jiljí z Pikardie, ]1321 chtěje přednésti tezi proti Biskupcovu (výkladu) o stavování hříchů. Především potvrdil správnost teze Jana, bratra dominikána, 1133 proti potřebě přijímání pod obojí způsobou u lidu světského. A potom přišli dva kardinálové s vlečkami, kterým podle zvyklosti jim vlastní nesl vlečku sluha je doprovázející, a v krátké době přišel za nimi vévoda Vilém, 11341 protektor koncilu; ten však podle obecného obyčeje lidského vlečku neměl. Po jejich pří- chodu přednesl svrchu jmenovaný doktor teologie Jiljí svou tezi, v které dovodil, že podle jeho zdání nevěstky nemají být chovány v městech, nýbrž mimo ně. Rovněž ne se zlatými a stříbrnými ozdobami vlasů nebo šatů, nýbrž v oděvu od jiných počestných žen odlišném. Rovněž ne na místě skrytém pro jiné větší hříchy, nýbrž na veřejném, ale nečistém. Na potvrzení toho se dovolával Augustina, který praví: »Odstraň ne- věstky z měst, a všechno rozrušíš chlípností« a Jeronýma, který říká: »Utroby rozpálené vínem rychle se vzpění k chlípnosti.« Rovněž tvrdil, že Židé mají smět bydleti v městech, protože jsou svědectvím předobrazů, jejichž pravdivost držíme. Rovněž pravil, že se právem vykonávají popravy při trestání zločinců, a dokazoval to oním výrokem z listu k Rímanům 13, [4]; »Ne nadarmo«, atd. Rovněž Lukáš 19, [27]; »Nepřátele mé« atd. Rovněž ze Skutků 5, [1—10] o Ananiášovi a Zafiře, ]1351 kteréžto osoby Petr odsoudil nebo spíše vynesený roz- sudek souhlasně vyhlásil. Rovněž: Je dovoleno konati přísahu, jsou-li zachovány tři podmínky, vyslovené v Jeremiášovi [4, 2], totiž při soudu, spravedlnosti a pravdě. Rovněž: Smrt může uložiti soudce, totiž když je spravedlivá pře, spravedlivý řád a spravedlivý duch. V tentýž den po obědě zamýšleli naši jít ke kardinálovi sv. Eusta- chia 1136 přivítati ho, ale protože byl toho dne zaměstnán, přeložili to
Strana 352
s jeho svolením na neděli nejblíže příští, a to podle jeho vzkazu po Janu Maulbronnském, který mezi jiným řekl: „Jestliže uvidíte u něho některé příznaky náchylnosti k pýše, nesnášejte to s nevolí, poněvadž není kně- zem, nýbrž jen jáhnem; také protože je z královského rodu, kterémužto původu chce nějak učiniti zadost.“ 14. ÚNORA V sobotu, to jest v den Valentinův, když se všichni ráno shromáždili, tehdy hned povstal svrchu jmenovaný doktor teologie a pokračoval ve své tezi. A nejprve krátce zopakoval včerejší výklad, že totiž lidský zákon je potřebný k řízení státu; za druhé, že se všechny smrtelné hříchy nemají trestat v církvi, proto je však církev neschvaluje, nýbrž jenom trpí; za třetí že nemohou být všechny smrtelné hříchy trestány od člověka. Nyní tedy bude řeč o tom, od koho mají být napravovány. Mezi jiným kladl zvláštní důraz na jeden závěr, že je každý věřící povinen z bratrské lásky bratra bratrsky napravovati, také, pokud může, skrytě podle onoho výroku Matoušova 18, [15]: „Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj,“ atd., protože prelát je také bratr, a podle Ježíše Sir. 17, [12]: „A uložil jim Bůh jednomu každému o jeho bližním, atd. Rovněž: Prelát, který se dopustil úchylky ve víře, stojí níže než některý věřící. Rovněž: Kněz, který je zapleten do osobních hříchů, ale není úchylný ve víře ani neučí špatným mravům, může přijímati od poddaných de- sátky a ofěry a poddaní jsou povinni mu je dávat, neboť Kristus živil Jidáše, živí pohany a židy. Rovněž: Je-li kněz úchylný ve víře, může to laik povědět jeho nadřízenému, aby byl napraven; jinak laik nemůže napravovati, aby lid neupustil od poslušnosti a úcty vůči kněžím. Rovněž: Nižší nemají trestati vyšší: II. Král. 1, [tj. II. Sam. 12—16]: Proti tomu, který přinesl zápony (náramky) Saulovy a vztáhl ruku na pomazaného Hospodina; Přísloví 19, 11371 [10]: »Ani aby služebník nad knížaty panoval; Izaiáš 10, [15]: »Zdaliž se bude sekera velebiti nad toho, kdož« atd. Ale naproti tomu Daniel potrestal dva kněze, sám to učinil z vnuknutí Božského. Rovněž Hospodin soudil kněze, nikoli lid země, Ezechiel 33, [8], protože tam v starých biblích je položeno: »Krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu,« ne lid země, takže ona slova »ne lid země« jsou součástí textu. Rovněž, že nemají nižší napravovati vyšší, dokazoval to také tímto: Mat. 26, [52]: »Všichni, kteříž meč berou,« atd., totiž komu není dán od Pána, protože jen vyšším. Rovněž Řím. 13, [2]: »Hřeší, kdož se Božímu zřízení protiví,« atd. Rovněž Řím. 14, [4]: »Ty kdo jsi, abys tupil cizího služebníka?« atd. Rovněž I. Petr 2, [18]: »Poddáni buďte netoliko dobrým, ale i zlým.« Rovněž je dovoleno, aby kněží soudili lid, ale ne naopak, je to zřejmé ze Skutků 5, kde Petr jako vyšší proti Ananiášovi a Zafiře atd. Rovněž v listě Judově, když archanděl Michael, rozmlouvaje s dáblem, slovy zápasil, přece řekl protivníkovi: »Poručiž ti Pán.« ud. 9] Rovněž Konstantin nechtěl rozsuzovat mezi kněžími, kteří se přeli. Rovněž Ambrož podle místa z Dekretu v kn. 2, otázka 7, nemá být obviňován
s jeho svolením na neděli nejblíže příští, a to podle jeho vzkazu po Janu Maulbronnském, který mezi jiným řekl: „Jestliže uvidíte u něho některé příznaky náchylnosti k pýše, nesnášejte to s nevolí, poněvadž není kně- zem, nýbrž jen jáhnem; také protože je z královského rodu, kterémužto původu chce nějak učiniti zadost.“ 14. ÚNORA V sobotu, to jest v den Valentinův, když se všichni ráno shromáždili, tehdy hned povstal svrchu jmenovaný doktor teologie a pokračoval ve své tezi. A nejprve krátce zopakoval včerejší výklad, že totiž lidský zákon je potřebný k řízení státu; za druhé, že se všechny smrtelné hříchy nemají trestat v církvi, proto je však církev neschvaluje, nýbrž jenom trpí; za třetí že nemohou být všechny smrtelné hříchy trestány od člověka. Nyní tedy bude řeč o tom, od koho mají být napravovány. Mezi jiným kladl zvláštní důraz na jeden závěr, že je každý věřící povinen z bratrské lásky bratra bratrsky napravovati, také, pokud může, skrytě podle onoho výroku Matoušova 18, [15]: „Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj,“ atd., protože prelát je také bratr, a podle Ježíše Sir. 17, [12]: „A uložil jim Bůh jednomu každému o jeho bližním, atd. Rovněž: Prelát, který se dopustil úchylky ve víře, stojí níže než některý věřící. Rovněž: Kněz, který je zapleten do osobních hříchů, ale není úchylný ve víře ani neučí špatným mravům, může přijímati od poddaných de- sátky a ofěry a poddaní jsou povinni mu je dávat, neboť Kristus živil Jidáše, živí pohany a židy. Rovněž: Je-li kněz úchylný ve víře, může to laik povědět jeho nadřízenému, aby byl napraven; jinak laik nemůže napravovati, aby lid neupustil od poslušnosti a úcty vůči kněžím. Rovněž: Nižší nemají trestati vyšší: II. Král. 1, [tj. II. Sam. 12—16]: Proti tomu, který přinesl zápony (náramky) Saulovy a vztáhl ruku na pomazaného Hospodina; Přísloví 19, 11371 [10]: »Ani aby služebník nad knížaty panoval; Izaiáš 10, [15]: »Zdaliž se bude sekera velebiti nad toho, kdož« atd. Ale naproti tomu Daniel potrestal dva kněze, sám to učinil z vnuknutí Božského. Rovněž Hospodin soudil kněze, nikoli lid země, Ezechiel 33, [8], protože tam v starých biblích je položeno: »Krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu,« ne lid země, takže ona slova »ne lid země« jsou součástí textu. Rovněž, že nemají nižší napravovati vyšší, dokazoval to také tímto: Mat. 26, [52]: »Všichni, kteříž meč berou,« atd., totiž komu není dán od Pána, protože jen vyšším. Rovněž Řím. 13, [2]: »Hřeší, kdož se Božímu zřízení protiví,« atd. Rovněž Řím. 14, [4]: »Ty kdo jsi, abys tupil cizího služebníka?« atd. Rovněž I. Petr 2, [18]: »Poddáni buďte netoliko dobrým, ale i zlým.« Rovněž je dovoleno, aby kněží soudili lid, ale ne naopak, je to zřejmé ze Skutků 5, kde Petr jako vyšší proti Ananiášovi a Zafiře atd. Rovněž v listě Judově, když archanděl Michael, rozmlouvaje s dáblem, slovy zápasil, přece řekl protivníkovi: »Poručiž ti Pán.« ud. 9] Rovněž Konstantin nechtěl rozsuzovat mezi kněžími, kteří se přeli. Rovněž Ambrož podle místa z Dekretu v kn. 2, otázka 7, nemá být obviňován
Strana 353
nebo žalován biskup od laika, třebas se dopustil neřádu. Rovněž: Na- opak laik. Rovněž: V Starém zákoně nebyli kněží poddáni laikům; je to zřejmé o kněžích faraonových, protože nebyli nuceni prodávati své majetky; tím méně jim byli poddáni na soudě podle psaného zákona, protože se praví v Deut. 17, [8—11]: »Přijde-li soud do bran tvých,« atd. V Zákoně milosti u Mat. 17, [26]: »Tedy synové jsou svobodní, « tj. apoštolové a ostatní kněží od poddanství světského. Rovněž pravil, že církev není shromážděna jen v jednom království, nýbrž po světě, proto- že bylo řečeno Abrahamovi: »Požehnáni budou v semeni tvém všichni národové země,« [Gen. 22, 18] atd. Rovněž tak bylo řečeno Izákovi a samému Jákobovi. Rovněž: Církev bojující podle obecného běhu není bez přimíšení lidí špatných a z ní se nesmí nikam odejíti, protože mimo ni není spasení. Tam totiž jsou slepí, kulhaví, hluší atd. a ty Kristus uzdravuje. A tak když byl akt pro onen den skončen, šli jsme do pří- bytků. Po obědě šel Prokop, dvakrát byv pozván, k legátovi a mnoho s ním projednával; a jasně beze strachu Prokop legátovi pravil: „Oni doktoři vás klamou, že se nemůžete mýliti, když přece můžete pochopiti, že nestojíte dobře; a dále vy klamete pány, protože jim neříkáte pravdu a stále jim potvrzujete jejich panování, a nepovíte jim: »Vy stojíte velmi zle, ty žiješ špatně, dej pozor, aby se na tobě nevyplnil onen výrok: »Oniť ustanovují krále, ale beze mne« [Ozeáš 8,4] atd.“ Rovněž pravil legát: „Čím více se s vámi stýkám, tím více se vám mé srdce nakloňuje. Proto, pane Prokope, prosím, abyste s námi dlouho zůstal, a lepší do- hodou se sjednotíme.“ [Pan Prokop] odmítl delší pobyt pro tíhu vydání. Ale legát mu nechtěl věřit. Proto se ho s úsměvem vyptával na jeho ma- jetek, výživu a panování, i jak to má s užíváním vozů. Prokop mu všechno vyložil podle toho, jak se všechno ve skutečnosti mělo. Rovněž si legát žádal spěšnou odpověď na články námitek. Na to mu Prokop: „Dáme odpověď, a také my předložíme námitky podle starého biskupa Do- náta: 1138 »Obviňuji tě, jsem-li obviňován od tebe«; ale legát řekl, že předložené články nebyly důvodem k obviňování nebo ukřivdování. A Prokop dodal: „Já nechci být naprosto žádným způsobem kacířem, proto všechno předložím, a bude-li se někdo moci proti mně postavit podle Písma svatého, rád to přijmu; pakli ne, chtěl bych také, aby pravdu přijali druzí. Rovněž se tam zmínil auditor papežského paláce o pikartech ]139 pobitých Žižkou a ten také pravil: „Vězte, že jste osočováni nejen blízko, nýbrž i daleko; mám totiž jedno pojednání proti mnohým vašim člán- kům, složené v místě vzdáleném mnoho denních pochodů odtud. Já bych vám je věru půjčil, kdybyste nechtěli mít za zlé, že proti vám tvrdě mluví; a doufám, že si nejsme navzájem tak vzdáleni, jak se domníváte.“ Tamže čtli vyznání Berengariovo a Prokop se o něm ptal, zda se přece dobře vyznává; legát a auditor mu řekli „dobře“ a Prokop s legátem to slovo slavnostně prohlásil. Tamže mně pravil komorník legátův, že jeden mistr z Čech, jehož jméno neznal, poslal list velmi důvtipný. Když jsem mu jmenoval Jana Příbrama, zdálo se mu, že je to on. ]140 352 353
nebo žalován biskup od laika, třebas se dopustil neřádu. Rovněž: Na- opak laik. Rovněž: V Starém zákoně nebyli kněží poddáni laikům; je to zřejmé o kněžích faraonových, protože nebyli nuceni prodávati své majetky; tím méně jim byli poddáni na soudě podle psaného zákona, protože se praví v Deut. 17, [8—11]: »Přijde-li soud do bran tvých,« atd. V Zákoně milosti u Mat. 17, [26]: »Tedy synové jsou svobodní, « tj. apoštolové a ostatní kněží od poddanství světského. Rovněž pravil, že církev není shromážděna jen v jednom království, nýbrž po světě, proto- že bylo řečeno Abrahamovi: »Požehnáni budou v semeni tvém všichni národové země,« [Gen. 22, 18] atd. Rovněž tak bylo řečeno Izákovi a samému Jákobovi. Rovněž: Církev bojující podle obecného běhu není bez přimíšení lidí špatných a z ní se nesmí nikam odejíti, protože mimo ni není spasení. Tam totiž jsou slepí, kulhaví, hluší atd. a ty Kristus uzdravuje. A tak když byl akt pro onen den skončen, šli jsme do pří- bytků. Po obědě šel Prokop, dvakrát byv pozván, k legátovi a mnoho s ním projednával; a jasně beze strachu Prokop legátovi pravil: „Oni doktoři vás klamou, že se nemůžete mýliti, když přece můžete pochopiti, že nestojíte dobře; a dále vy klamete pány, protože jim neříkáte pravdu a stále jim potvrzujete jejich panování, a nepovíte jim: »Vy stojíte velmi zle, ty žiješ špatně, dej pozor, aby se na tobě nevyplnil onen výrok: »Oniť ustanovují krále, ale beze mne« [Ozeáš 8,4] atd.“ Rovněž pravil legát: „Čím více se s vámi stýkám, tím více se vám mé srdce nakloňuje. Proto, pane Prokope, prosím, abyste s námi dlouho zůstal, a lepší do- hodou se sjednotíme.“ [Pan Prokop] odmítl delší pobyt pro tíhu vydání. Ale legát mu nechtěl věřit. Proto se ho s úsměvem vyptával na jeho ma- jetek, výživu a panování, i jak to má s užíváním vozů. Prokop mu všechno vyložil podle toho, jak se všechno ve skutečnosti mělo. Rovněž si legát žádal spěšnou odpověď na články námitek. Na to mu Prokop: „Dáme odpověď, a také my předložíme námitky podle starého biskupa Do- náta: 1138 »Obviňuji tě, jsem-li obviňován od tebe«; ale legát řekl, že předložené články nebyly důvodem k obviňování nebo ukřivdování. A Prokop dodal: „Já nechci být naprosto žádným způsobem kacířem, proto všechno předložím, a bude-li se někdo moci proti mně postavit podle Písma svatého, rád to přijmu; pakli ne, chtěl bych také, aby pravdu přijali druzí. Rovněž se tam zmínil auditor papežského paláce o pikartech ]139 pobitých Žižkou a ten také pravil: „Vězte, že jste osočováni nejen blízko, nýbrž i daleko; mám totiž jedno pojednání proti mnohým vašim člán- kům, složené v místě vzdáleném mnoho denních pochodů odtud. Já bych vám je věru půjčil, kdybyste nechtěli mít za zlé, že proti vám tvrdě mluví; a doufám, že si nejsme navzájem tak vzdáleni, jak se domníváte.“ Tamže čtli vyznání Berengariovo a Prokop se o něm ptal, zda se přece dobře vyznává; legát a auditor mu řekli „dobře“ a Prokop s legátem to slovo slavnostně prohlásil. Tamže mně pravil komorník legátův, že jeden mistr z Čech, jehož jméno neznal, poslal list velmi důvtipný. Když jsem mu jmenoval Jana Příbrama, zdálo se mu, že je to on. ]140 352 353
Strana 354
354 I 355 V téže době přišli do Basileje Angličané. Rovněž v téže době se ptal legát na Prokůpka a řekl se smíchem: „Vy přece jste Prokop Veliký, ale je ještě jeden, Malý.“ Když slyšel, že patří k sirotkům, pra- vil legát Prokopovi: „Vy se se sirotky nesrovnáváte?“ Prokop mu odpo- věděl: „Tak jest, v některých věcech ne.“ A opět legát: „Ale s pražany se nesrovnáváte ještě více; tedy sjednoťme se všichni! Rovněž tamže byla učiněna zmínka o mistru Janu Husovi, o němž tvrdil auditor papežského paláce, že bula papeže Alexandra, obsahující zákaz kázati, byla v Praze přivázána jedné kobyle k ocasu a vlečena po městě, na odpor proti papeži a na jeho potupu. Prokop mu odporoval a tvrdil o tom opak, že tak potupně bylo naloženo s listem jednoho pro- kurátora, který chtěl králi podati jed. Rovněž pravil legát o Janovi z Dubrovníka: „Buďte k němu laskavi, prosím vás, a odpusťte mu!“ Prokop mu odpověděl: „Já mu odpouštím. Tehdy legát řekl: „Já ho k vám pošlu na oběd.“ Prokop odvětil: „Nikoli, protože jest psáno: »Přichází-li kdo k vám a tohoto učení nepřináší, ne- přijímejte ho do domu«, atd.“ [2. Jan 10] Legát pravil: „Ale dříve s vámi jedl.“ A Prokop mu odpověděl: „Nevěděli jsme, že by byl tak jedovatý. Po těch slovech legát o mnichovi mlčel. Také v téže době pravil Prokop, že byla v Čechách veliká těžkost s odchodem pro nebezpečí usmrcení, které se stalo v Kostnici, aby se to podobně nepřihodilo mnohým v Basileji. „Ale měli jsme touhu po jed- notě a po slyšení, aby nám lidé porozuměli, a proto jsme se vydali nebez- pečenství a přišli jsme sem.“ Rovněž Prokop řekl: „Hleďme nejprve, abychom se sjednotili v základních věcech.“ A legát s ním souhlasil a pravil: „Kéž by se to stalo, jinak bude naše práce neužitečná.“ 15. ÚNORA 9 V sedmou neděli, to jest nazítří po Valentinovi, jsme se sešli do příbytku pražanů, chtějíce navštíviti kardinála svatého Eustachia, ale poněvadž byl zaneprázdněn poradou s druhými kardinály, které se zúčastnil, proto nám vzkázal po jednom doktorovi, Šimonovi z Itálie, své zane- prázdnění, a tak jsme toho nechali. Téhož dne poslal lyonský arcibiskup jednoho kněze pro Viléma Kostku; a když ten na jeho přání k němu přišel, počal jednati o námitkách proti všem čtyřem artikulům a žádal, přemlouval a takřka se přísahou zaklínal, aby se Češi poddali tomu sva- tému koncilu a aby byli jisti, že s nimi nejednají věrolomně ani že je nechtějí uvést v zahubení. Ale Vilém Kostka nechtěl mu přisvědčiti a tvrdil, jak mně vypravoval, že o tom rozhoduje jedině České králov- ství. 16. ÚNORA V pondělí, v den Julia, když jsme chtěli jít do koncilu, potkal nás, sedě na mezkovi a tak objížděje, kardinál Eustachiův. Jeho plášť na jedné i druhé straně nesl jeden sluha, aby kardinál sedě na mezkovi nevláčel Richentalova kronika kostnického koncilu: Husovo odsvěcení a vyvádění k hranici
354 I 355 V téže době přišli do Basileje Angličané. Rovněž v téže době se ptal legát na Prokůpka a řekl se smíchem: „Vy přece jste Prokop Veliký, ale je ještě jeden, Malý.“ Když slyšel, že patří k sirotkům, pra- vil legát Prokopovi: „Vy se se sirotky nesrovnáváte?“ Prokop mu odpo- věděl: „Tak jest, v některých věcech ne.“ A opět legát: „Ale s pražany se nesrovnáváte ještě více; tedy sjednoťme se všichni! Rovněž tamže byla učiněna zmínka o mistru Janu Husovi, o němž tvrdil auditor papežského paláce, že bula papeže Alexandra, obsahující zákaz kázati, byla v Praze přivázána jedné kobyle k ocasu a vlečena po městě, na odpor proti papeži a na jeho potupu. Prokop mu odporoval a tvrdil o tom opak, že tak potupně bylo naloženo s listem jednoho pro- kurátora, který chtěl králi podati jed. Rovněž pravil legát o Janovi z Dubrovníka: „Buďte k němu laskavi, prosím vás, a odpusťte mu!“ Prokop mu odpověděl: „Já mu odpouštím. Tehdy legát řekl: „Já ho k vám pošlu na oběd.“ Prokop odvětil: „Nikoli, protože jest psáno: »Přichází-li kdo k vám a tohoto učení nepřináší, ne- přijímejte ho do domu«, atd.“ [2. Jan 10] Legát pravil: „Ale dříve s vámi jedl.“ A Prokop mu odpověděl: „Nevěděli jsme, že by byl tak jedovatý. Po těch slovech legát o mnichovi mlčel. Také v téže době pravil Prokop, že byla v Čechách veliká těžkost s odchodem pro nebezpečí usmrcení, které se stalo v Kostnici, aby se to podobně nepřihodilo mnohým v Basileji. „Ale měli jsme touhu po jed- notě a po slyšení, aby nám lidé porozuměli, a proto jsme se vydali nebez- pečenství a přišli jsme sem.“ Rovněž Prokop řekl: „Hleďme nejprve, abychom se sjednotili v základních věcech.“ A legát s ním souhlasil a pravil: „Kéž by se to stalo, jinak bude naše práce neužitečná.“ 15. ÚNORA 9 V sedmou neděli, to jest nazítří po Valentinovi, jsme se sešli do příbytku pražanů, chtějíce navštíviti kardinála svatého Eustachia, ale poněvadž byl zaneprázdněn poradou s druhými kardinály, které se zúčastnil, proto nám vzkázal po jednom doktorovi, Šimonovi z Itálie, své zane- prázdnění, a tak jsme toho nechali. Téhož dne poslal lyonský arcibiskup jednoho kněze pro Viléma Kostku; a když ten na jeho přání k němu přišel, počal jednati o námitkách proti všem čtyřem artikulům a žádal, přemlouval a takřka se přísahou zaklínal, aby se Češi poddali tomu sva- tému koncilu a aby byli jisti, že s nimi nejednají věrolomně ani že je nechtějí uvést v zahubení. Ale Vilém Kostka nechtěl mu přisvědčiti a tvrdil, jak mně vypravoval, že o tom rozhoduje jedině České králov- ství. 16. ÚNORA V pondělí, v den Julia, když jsme chtěli jít do koncilu, potkal nás, sedě na mezkovi a tak objížděje, kardinál Eustachiův. Jeho plášť na jedné i druhé straně nesl jeden sluha, aby kardinál sedě na mezkovi nevláčel Richentalova kronika kostnického koncilu: Husovo odsvěcení a vyvádění k hranici
Strana 355
t/wt pytins ци A�EVи THem pet nos mori Adwiiomdu ignɇ wnjim fánw nonne Amboru nioc inde adnomi� nuiat/ wnſum wradidit cu m manus awaz wru=hⱥc adier ud en no orbali veſe nec mleis i ſumerent war aut emßiladirż baprea mfula maná erant duo maligeni wroż noż dyáboloy vonunuż Xpich 7n á ☞ —
t/wt pytins ци A�EVи THem pet nos mori Adwiiomdu ignɇ wnjim fánw nonne Amboru nioc inde adnomi� nuiat/ wnſum wradidit cu m manus awaz wru=hⱥc adier ud en no orbali veſe nec mleis i ſumerent war aut emßiladirż baprea mfula maná erant duo maligeni wroż noż dyáboloy vonunuż Xpich 7n á ☞ —
Strana 356
ya fik zndnu que paen97. nqux opuś cſk ȧi ſym ſi pro morinle 7taz lave apreherſli tgne abſumyſit rm ant vedaciuż oßek mpubue= A curż illeſn awaruit vsyy doner licte: oon vntriuit et migne tent Auy vulucrs ctona lie iuſſuż ni rhou== eme er ((gea("
ya fik zndnu que paen97. nqux opuś cſk ȧi ſym ſi pro morinle 7taz lave apreherſli tgne abſumyſit rm ant vedaciuż oßek mpubue= A curż illeſn awaruit vsyy doner licte: oon vntriuit et migne tent Auy vulucrs ctona lie iuſſuż ni rhou== eme er ((gea("
Strana 357
šat po zemi. A když z mezka sestoupil, podobně nesli vlečku za ním. Po našem pak příchodu do koncilu dále pokračoval v odpovědi doktor Jiljí a tvrdil, že se listy na odpustky, které se dávají na odpuštění trestu a viny, zdají býti podvrženými, protože papež nemá takovou moc, ale může udílet rozhřešení, to jest k němu přispívat mocí klíčů. Rovněž: Když kněz odpouští hříchy, odklizuje část trestů. Rovněž: Odpuštění platí, předpokládá-li se moc u toho, kdo je uděluje, a láska u toho, kdo je přijímá, a zbožnost v té věci. Rovněž: Rozhřešení se zakládá na Matou- šovi 16, [19]: »Tobě dám klíče království« a tak dále. Rovněž: »Což bys koli svázal« vykládá neomylností klíče. Rovněž: Název »osoba« vynašla církev pro rozlišení Trojice. Rovněž: Moc církve nařizovat nevyplývá ze svatosti života, nýbrž z důstojnosti úřadu a moci čili znamenitosti. Rovněž oprávněnost poutí dokazoval oním místem Deuteronomia 16, [16]: »Třikrát v roce postaví se každý pohlaví mužského« atd. Tak činil Kristus, Luk. 2, [41]; to zachovávali pohané podle Zachariáše v poslední kapitole [14]. To se vyplnilo, Jan 12, [17 nsl.], Mouřenín, Skutkové 8, [27]; tak pastýři, Luk. 2, [15 nsl.]; tak mudrci Mat. 2, [1]; rovněž ženy ke hrobu, Mat. 28, [1]. Rovněž Nikodém přišel přes pole a Josef; i Kristus se ukazuje poutníkem podle Lukáše 24, [15 nsl.]. Rovněž Jeroným praví o Marii, že putovala ke hrobu pro lásku k synovi, a tak »jest slavný jeho hrob« [Izaiáš 11, 10]. Rovněž šat je ctěn ne pro sebe, nýbrž pro toho, čí jest: I. Král. 24, [5] o plášti Saulově, Apokal. 19, [16]. Rovněž pravil, že listy bratrstev 1141[ a listy zpovědní 31421 jsou založeny na Přísl. 18, [19]: »Bratr když je podporován bratrem, jako město pevné«. Třebas prospívají dobré skutky všem, přece více těm, kterým jsou dávány listy bratrstev. Totéž se dokazuje v Exod. 8, [28]: Farao pravil: »Modletež se za mne«, rovněž 2. Makab. [2,] 3; rovněž k Efezským 1, [15—17]: »Protož i já, slyšev o vaší víře, nepřestávám díků činiti« atd.; ke Koloss. 1. [24]: »Kterýž nyní radu- ji se« atd. Rovněž: Jak rád slyší Bůh, když se někdo za někoho modlí. Rovněž: Doktoři schvalují listy zpovědní pro prospěch toho, kdo činí pokání, ne kdo je dává. Rovněž: Neřestné lidi, kteří neškodí jiným, jest lišiti od zločinných; ony třeba trpěti, tyto nikoli. Rovněž: Židům byly zakázány nevěstky, protože byli k vlastním manželkám příliš tvrdí, ale takoví nejsou křesťané, a tak nejsou zapu- zovány ani jejich manželky jako Židů. Rovněž: Mystickým výkladem nelze nic dokazovat. Rovněž k téže věci Dionysius: 11431 Symbolická teologie nemá moci důkazů. Rovněž: Jako jsou vepři vedle lidí, právě tak jsou špatní vedle dobrých [viz Mat. 8, 28—32]. Rovněž: Nebylo vypu- zeno všech sedm kmenů, jak je zřejmé v Jeruzalémě atd. Tak nemají být všechny smrtelné hříchy trestány. Rovněž: Apoštolové nevymítali všechny nečisté duchy, tedy ani všechny smrtelné hříchy nemají být trestány. 356 357 Richentalova kronika kostnického koncilu: Hus na hranici a odklízení jeho popela.
šat po zemi. A když z mezka sestoupil, podobně nesli vlečku za ním. Po našem pak příchodu do koncilu dále pokračoval v odpovědi doktor Jiljí a tvrdil, že se listy na odpustky, které se dávají na odpuštění trestu a viny, zdají býti podvrženými, protože papež nemá takovou moc, ale může udílet rozhřešení, to jest k němu přispívat mocí klíčů. Rovněž: Když kněz odpouští hříchy, odklizuje část trestů. Rovněž: Odpuštění platí, předpokládá-li se moc u toho, kdo je uděluje, a láska u toho, kdo je přijímá, a zbožnost v té věci. Rovněž: Rozhřešení se zakládá na Matou- šovi 16, [19]: »Tobě dám klíče království« a tak dále. Rovněž: »Což bys koli svázal« vykládá neomylností klíče. Rovněž: Název »osoba« vynašla církev pro rozlišení Trojice. Rovněž: Moc církve nařizovat nevyplývá ze svatosti života, nýbrž z důstojnosti úřadu a moci čili znamenitosti. Rovněž oprávněnost poutí dokazoval oním místem Deuteronomia 16, [16]: »Třikrát v roce postaví se každý pohlaví mužského« atd. Tak činil Kristus, Luk. 2, [41]; to zachovávali pohané podle Zachariáše v poslední kapitole [14]. To se vyplnilo, Jan 12, [17 nsl.], Mouřenín, Skutkové 8, [27]; tak pastýři, Luk. 2, [15 nsl.]; tak mudrci Mat. 2, [1]; rovněž ženy ke hrobu, Mat. 28, [1]. Rovněž Nikodém přišel přes pole a Josef; i Kristus se ukazuje poutníkem podle Lukáše 24, [15 nsl.]. Rovněž Jeroným praví o Marii, že putovala ke hrobu pro lásku k synovi, a tak »jest slavný jeho hrob« [Izaiáš 11, 10]. Rovněž šat je ctěn ne pro sebe, nýbrž pro toho, čí jest: I. Král. 24, [5] o plášti Saulově, Apokal. 19, [16]. Rovněž pravil, že listy bratrstev 1141[ a listy zpovědní 31421 jsou založeny na Přísl. 18, [19]: »Bratr když je podporován bratrem, jako město pevné«. Třebas prospívají dobré skutky všem, přece více těm, kterým jsou dávány listy bratrstev. Totéž se dokazuje v Exod. 8, [28]: Farao pravil: »Modletež se za mne«, rovněž 2. Makab. [2,] 3; rovněž k Efezským 1, [15—17]: »Protož i já, slyšev o vaší víře, nepřestávám díků činiti« atd.; ke Koloss. 1. [24]: »Kterýž nyní radu- ji se« atd. Rovněž: Jak rád slyší Bůh, když se někdo za někoho modlí. Rovněž: Doktoři schvalují listy zpovědní pro prospěch toho, kdo činí pokání, ne kdo je dává. Rovněž: Neřestné lidi, kteří neškodí jiným, jest lišiti od zločinných; ony třeba trpěti, tyto nikoli. Rovněž: Židům byly zakázány nevěstky, protože byli k vlastním manželkám příliš tvrdí, ale takoví nejsou křesťané, a tak nejsou zapu- zovány ani jejich manželky jako Židů. Rovněž: Mystickým výkladem nelze nic dokazovat. Rovněž k téže věci Dionysius: 11431 Symbolická teologie nemá moci důkazů. Rovněž: Jako jsou vepři vedle lidí, právě tak jsou špatní vedle dobrých [viz Mat. 8, 28—32]. Rovněž: Nebylo vypu- zeno všech sedm kmenů, jak je zřejmé v Jeruzalémě atd. Tak nemají být všechny smrtelné hříchy trestány. Rovněž: Apoštolové nevymítali všechny nečisté duchy, tedy ani všechny smrtelné hříchy nemají být trestány. 356 357 Richentalova kronika kostnického koncilu: Hus na hranici a odklízení jeho popela.
Strana 358
6 Když jsme v úterý nazítří po Juliovi přišli ráno do koncilu, chtěl Jiljí dokončiti svůj akt a vyvracel autoritativní výroky naší strany, tvrdě, že nemají být všechny smrtelné hříchy, třebas jsou zapovězeny, od soudce soudně trestány. A dokazoval to oním výrokem Lukášovým 6, [36]: »Protož buďte milosrdní«. Rovněž Matouš 18, [21—22]: »Pane, kolikrát zhřeší proti mně« atd. A opět [18, 32]: »Služebníče zlý, všechen ten dluh odpustil jsem tobě.« Rovněž: Kněžství Kristovo nastupuje spíše po kněžství Melchisedechově než Levitském, protože se praví: »Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova« [Žalm 110,4], a opět když bylo přeneseno kněžství atd. Rovněž nemají býti jako kněží Aronovi jako Abiatar 11441 od světských lidí napravováni a sesazováni. Co se pak týče toho, že se někteří poddali světským pánům, bylo to spíše pro větší do- konalost než z nutnosti. Rovněž předložil důvody, proč se mají konati poutě, totiž aby se roznítilo silnější následování svatých a horoucnost v následování atd. Rovněž učinil špatnou zmínku o mistru Janu Husovi pro mnohé kacířské články na koncilu kostnickém; „protože myslel, že se nemůže mýlit ve víře, byl, jak držím podle víry, spravedlivě odsouzen“ Jan Viklef prý byl dávno odsouzen pro nevěru ariánskou a ostatních kacířů, kterou vštěpoval v svých knihách. Jeronýma Pražského prohlásil za domýšli- vého a pravil, že byl na univerzitě pařížské a odešel odtamtud, nevzav odpuštění od hostitele. A tak konečně jako doslov opakoval, totiž: „Ve čtyřech věcech v této látce se neshoduji s důstojným přednášejícím. Za prvé: Tvrdí, že všechny veřejné hříchy na tomto světě mají být trestány, ale já jsem dokázal opak toho. Za druhé: Tvrdí, že mají být od kohokoli žalovány a trestány, ale já tvrdím, že hříchy osob duchovních nemají být takto žalovány a trestány. Za třetí tvrdí, že se hříchy kněží mají oznamovat lidu, ale já tvrdím a dokázal jsem opak. Za čtvrté, že veřejné hříchy mají býti trestány od kohokoli, jakož i hříchy kněží od laiků. Rovněž jsem opačného mínění proti důstojnému přednášejícímu o nevěstkách, o nichž tvrdím, že se mají trpěti z rozumného důvodu. Rovněž trest smrti že má býti vykonán nad viníkem, což onen popírá atd. A tak opakuje prohlášení podrobil se koncilu a přál si býti od něho opraven atd. Žádal také, jestliže někoho urazil, aby mu koncil odpustil a uražení aby pustili hněv z mysli, jako Čechové. A tak jsme odešli do příbytků. A téhož dne obědvali mnozí pozvaní s knížetem. ]145 17. ÚNORA 18. ÚNORA Ve středu, na kterou připadá v cisiojanu první slabika slova con-inn-ge, po našem příchodu do koncilu povstal doktor teologie z řádu dominiká- nů, inkvizitor kacířů, jménem Jindřich, 11461 rodem Němec z Koblence, a začav přednášeti tezi, nejprve učinil proslov k posluchačům o srdci dobrém [viz Luk. 8, 15] a nejlepším a naopak o srdci zlém a tvrdém,
6 Když jsme v úterý nazítří po Juliovi přišli ráno do koncilu, chtěl Jiljí dokončiti svůj akt a vyvracel autoritativní výroky naší strany, tvrdě, že nemají být všechny smrtelné hříchy, třebas jsou zapovězeny, od soudce soudně trestány. A dokazoval to oním výrokem Lukášovým 6, [36]: »Protož buďte milosrdní«. Rovněž Matouš 18, [21—22]: »Pane, kolikrát zhřeší proti mně« atd. A opět [18, 32]: »Služebníče zlý, všechen ten dluh odpustil jsem tobě.« Rovněž: Kněžství Kristovo nastupuje spíše po kněžství Melchisedechově než Levitském, protože se praví: »Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova« [Žalm 110,4], a opět když bylo přeneseno kněžství atd. Rovněž nemají býti jako kněží Aronovi jako Abiatar 11441 od světských lidí napravováni a sesazováni. Co se pak týče toho, že se někteří poddali světským pánům, bylo to spíše pro větší do- konalost než z nutnosti. Rovněž předložil důvody, proč se mají konati poutě, totiž aby se roznítilo silnější následování svatých a horoucnost v následování atd. Rovněž učinil špatnou zmínku o mistru Janu Husovi pro mnohé kacířské články na koncilu kostnickém; „protože myslel, že se nemůže mýlit ve víře, byl, jak držím podle víry, spravedlivě odsouzen“ Jan Viklef prý byl dávno odsouzen pro nevěru ariánskou a ostatních kacířů, kterou vštěpoval v svých knihách. Jeronýma Pražského prohlásil za domýšli- vého a pravil, že byl na univerzitě pařížské a odešel odtamtud, nevzav odpuštění od hostitele. A tak konečně jako doslov opakoval, totiž: „Ve čtyřech věcech v této látce se neshoduji s důstojným přednášejícím. Za prvé: Tvrdí, že všechny veřejné hříchy na tomto světě mají být trestány, ale já jsem dokázal opak toho. Za druhé: Tvrdí, že mají být od kohokoli žalovány a trestány, ale já tvrdím, že hříchy osob duchovních nemají být takto žalovány a trestány. Za třetí tvrdí, že se hříchy kněží mají oznamovat lidu, ale já tvrdím a dokázal jsem opak. Za čtvrté, že veřejné hříchy mají býti trestány od kohokoli, jakož i hříchy kněží od laiků. Rovněž jsem opačného mínění proti důstojnému přednášejícímu o nevěstkách, o nichž tvrdím, že se mají trpěti z rozumného důvodu. Rovněž trest smrti že má býti vykonán nad viníkem, což onen popírá atd. A tak opakuje prohlášení podrobil se koncilu a přál si býti od něho opraven atd. Žádal také, jestliže někoho urazil, aby mu koncil odpustil a uražení aby pustili hněv z mysli, jako Čechové. A tak jsme odešli do příbytků. A téhož dne obědvali mnozí pozvaní s knížetem. ]145 17. ÚNORA 18. ÚNORA Ve středu, na kterou připadá v cisiojanu první slabika slova con-inn-ge, po našem příchodu do koncilu povstal doktor teologie z řádu dominiká- nů, inkvizitor kacířů, jménem Jindřich, 11461 rodem Němec z Koblence, a začav přednášeti tezi, nejprve učinil proslov k posluchačům o srdci dobrém [viz Luk. 8, 15] a nejlepším a naopak o srdci zlém a tvrdém,
Strana 359
a nějak v oslovení o srdci tvrdém zahrnoval Čechy a přál si, aby těm, kteří je mají, bylo dáno »srdce masité«, [Ezech. 36, 26] aby se na nich nenaplnil onen výrok: »Dnes uslyšeli-li byste hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých.« [Žid. 7, 8]. Potom přistoupil k tezi přednášejícího o svobodném hlásání slova Božího a usiloval poučiti svým způsobem. Předně mezi jiným pokud se týče onoho závěru: »Toto nařizuje Kristus, proto třeba to činiti; a toto zakazuje Kristus, proto třeba toho nechati.« Ale neplatí toto: »Toto na- řizuje papež, proto třeba to činiti, a naopak«, pravil takto: „Já předložím přídavkový závěrek: »Papež to nařizuje a neopírá se skutečně, tj. vý- slovně o Písmo, přece však je třeba to činiti atd. a naopak«.“ Rovněž pravil: „Papež je již svým úřadem osoba nejsvětější, protože má moc posvěcovati jiné, tj. udělovati svátosti, kterými jsou posvěcováni. Odtud Num. 18, [1]: »Ponesete nepravost svatyně«.“ Rovněž řekl: „Věřím v svatou církev obecnou.“ Rovněž vyvracel přednášejícího, že vymezil jenom dvojí druh slova Božího; přidal: „Měl uvésti: slovo Boží vdechnuté. A jeden jeho druh je vdechnuté slovo soukromé, kterého užívali církevní učitelé k výkladu Písma: Žalm [84, 9]: »Poslechnu, co ve mně říká Bůh«; rovněž 2. Petr 1, [21]: »Duchem svatým puzeni byvše, mluvili«. Rovněž 2. Tim. 3, [16—17]: »Všelikéť Písmo od Boha jest vdechnuté« atd. a proto třeba poslouchati učitelů, Deuteronom. 17, [12], aby se mohlo říci, co je psáno 2. Král. 22, [spr. 2. Sam. 23, 2]. Jiné je veřejné slovo vdechnuté, a to je slovo obecných koncilů, kterého je třeba naprosto poslouchati podle onoho místa Lukášova 10, [16]: »Kdož vás slyší, mne slyší«. Rovněž Jan 16, [12]: »Ještěť bych měl mnoho mluviti vám« atd. A kdokoli se vymyká poslouchati ho, vymyká se životu věčnému. Rovněž pravil: „Pan přednášející řekl mnoho špatného o špatných kněžích, ale o dobrých jen málo dobrého. Proto já povím něco dobrého o špatných, a to jen málo, pro úřad, ne pro osobu: Jako byl Chám proklet, že nepřikryl hanbu otcovu [Gen. 9, 20—27], tak máme podle Rehoře zakrývati špatné skutky špatných představených. Proto by chtěl Kon- stantin košilí přikrýti kněze s nevěstkou, kdyby viděl, že podle něho spolu souloží. Dokazoval to oním místem Exodu 22, [28]: »Soudcům svatyně nebudeš utrhati« atd., Deut. 5, [16]: »Cti otce svého« tělesného i duchovního »a matku svou« tělesnou i duchovní, totiž církev. Pláč Jerem. 4, [16]: »Že se před tvářemi kněží nezastyděli« a že je nectili, byť byli špatní, přišla rána na ně. I. král 24 [tj. I. Sam. 24, 3]: Saula měl v úctě David a nechtěl ho probodnouti; tedy špatní představení tak jako Saul trousí z těla nečistotu jako výkaly, když dokonají skutkem špatnost v srdci napřed uváženou, a přece mu nechtěl David zasaditi rány, atd.“ Rovněž: „Proti výkladu »Zkázou lidu jsou špatní kněží« je pravda, že často, a já dokonce tvrdím, že se častěji špatnost lidu stává zkázou kněží.“ A dokazoval to mystickým výkladem slov Gen. I, [1]: »Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi«; nebe jsou prý kněží, země lid, jako nastává zatmění tím, že se slunečním paprskům do cesty postaví země nebo měsíc, tak pro špatnost lidu atd. „Stálice jsou faráři, oběžnice jsou 358 359
a nějak v oslovení o srdci tvrdém zahrnoval Čechy a přál si, aby těm, kteří je mají, bylo dáno »srdce masité«, [Ezech. 36, 26] aby se na nich nenaplnil onen výrok: »Dnes uslyšeli-li byste hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých.« [Žid. 7, 8]. Potom přistoupil k tezi přednášejícího o svobodném hlásání slova Božího a usiloval poučiti svým způsobem. Předně mezi jiným pokud se týče onoho závěru: »Toto nařizuje Kristus, proto třeba to činiti; a toto zakazuje Kristus, proto třeba toho nechati.« Ale neplatí toto: »Toto na- řizuje papež, proto třeba to činiti, a naopak«, pravil takto: „Já předložím přídavkový závěrek: »Papež to nařizuje a neopírá se skutečně, tj. vý- slovně o Písmo, přece však je třeba to činiti atd. a naopak«.“ Rovněž pravil: „Papež je již svým úřadem osoba nejsvětější, protože má moc posvěcovati jiné, tj. udělovati svátosti, kterými jsou posvěcováni. Odtud Num. 18, [1]: »Ponesete nepravost svatyně«.“ Rovněž řekl: „Věřím v svatou církev obecnou.“ Rovněž vyvracel přednášejícího, že vymezil jenom dvojí druh slova Božího; přidal: „Měl uvésti: slovo Boží vdechnuté. A jeden jeho druh je vdechnuté slovo soukromé, kterého užívali církevní učitelé k výkladu Písma: Žalm [84, 9]: »Poslechnu, co ve mně říká Bůh«; rovněž 2. Petr 1, [21]: »Duchem svatým puzeni byvše, mluvili«. Rovněž 2. Tim. 3, [16—17]: »Všelikéť Písmo od Boha jest vdechnuté« atd. a proto třeba poslouchati učitelů, Deuteronom. 17, [12], aby se mohlo říci, co je psáno 2. Král. 22, [spr. 2. Sam. 23, 2]. Jiné je veřejné slovo vdechnuté, a to je slovo obecných koncilů, kterého je třeba naprosto poslouchati podle onoho místa Lukášova 10, [16]: »Kdož vás slyší, mne slyší«. Rovněž Jan 16, [12]: »Ještěť bych měl mnoho mluviti vám« atd. A kdokoli se vymyká poslouchati ho, vymyká se životu věčnému. Rovněž pravil: „Pan přednášející řekl mnoho špatného o špatných kněžích, ale o dobrých jen málo dobrého. Proto já povím něco dobrého o špatných, a to jen málo, pro úřad, ne pro osobu: Jako byl Chám proklet, že nepřikryl hanbu otcovu [Gen. 9, 20—27], tak máme podle Rehoře zakrývati špatné skutky špatných představených. Proto by chtěl Kon- stantin košilí přikrýti kněze s nevěstkou, kdyby viděl, že podle něho spolu souloží. Dokazoval to oním místem Exodu 22, [28]: »Soudcům svatyně nebudeš utrhati« atd., Deut. 5, [16]: »Cti otce svého« tělesného i duchovního »a matku svou« tělesnou i duchovní, totiž církev. Pláč Jerem. 4, [16]: »Že se před tvářemi kněží nezastyděli« a že je nectili, byť byli špatní, přišla rána na ně. I. král 24 [tj. I. Sam. 24, 3]: Saula měl v úctě David a nechtěl ho probodnouti; tedy špatní představení tak jako Saul trousí z těla nečistotu jako výkaly, když dokonají skutkem špatnost v srdci napřed uváženou, a přece mu nechtěl David zasaditi rány, atd.“ Rovněž: „Proti výkladu »Zkázou lidu jsou špatní kněží« je pravda, že často, a já dokonce tvrdím, že se častěji špatnost lidu stává zkázou kněží.“ A dokazoval to mystickým výkladem slov Gen. I, [1]: »Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi«; nebe jsou prý kněží, země lid, jako nastává zatmění tím, že se slunečním paprskům do cesty postaví země nebo měsíc, tak pro špatnost lidu atd. „Stálice jsou faráři, oběžnice jsou 358 359
Strana 360
kazatelé těkající po světě.“ Rovněž: „Za dob Rehořových byli kněží dobří, a přece byl lid mnohonásobně trestán.“ Rovněž: „Job byl dobrý, ale přece byli synové trestáni.“ Rovněž: „Narodil se slepým, kdo sám vůbec nezhřešil.“ Job 34, [3o]: »Pro hříchy lidu činí Hospodin králem pokrytce« atd. Rovněž: „Faráři jsou povinni kázati, nefaráři nikdy, leda se zvlášt- ním svolením.“ Rovněž: „Ukon kněze je dvojí: nad tělem Kristovým svátostným, a ten mají všichni; druhý nad tělem Kristovým mystickým v podobě kázání, a ten mají jen faráři, kteří mají být bráni v potaz stran Zákona, podle Malachiáše, ale ne oni první; na preláty však má být vznesen dotaz ve věcech nesnadných.“ Rovněž „Nenastoupili všichni preláti na místo apoštolů, nýbrž jen biskupové; stejně nenastoupili všichni kněží přímo na místo dvaasedmdesáti učedníků, nýbrž jen fa- ráři.“ Rovněž: „Jen biskupové jsou pastýři, faráři pak jsou pomocníky. Rovněž: „Ten, kdo se neřídí radami Kristovými, nedopouští se hříchu neodpustitelného.“ Rovněž: »Milovati nepřátele« je rada týkající se citu, ale ne činu, kterým by se měly známky přátelství projevovat zevně. Rovněž: „Když pravil Kristus [u Jana 18, 23]: »Mluvil-li jsem zle« atd., nedržel se své vlastní rady u Mat. 5, [39]: »Udeří-li tě kdo v pravé líce« atd., a přece nezhřešil neodpustitelně.“ A tak v doslovu žádal zvláště české vyjednavače, aby se necítili dotčeni jeho řečí, protože to neměl v úmyslu. Téhož dne, když Prokop obědval s legátem, řekl mu po obědě mezi jiným: „Ve třech artikulech nebude těžkosti, ale bude ve čtvrtém o při- jímání pod obojí způsobou. 19. ÚNORA Ve čtvrtek, na nějž v cisiojanu připadá první slabika slova jnn-ge atd., obědval pan Vilém Kostka s kardinálem sv. Petra. 11471. Ten říkal totéž, totiž: „O třech artikulech nebude těžkosti mezi námi, ale o čtvrtém,“ a dodal: „Podávati krev Kristovu obecnému lidu a dětem je velmi ne- bezpečné; sám bych podával lidem rozvážným, a kdybyste si to přáli ode mne, já bych dal; ale nerozvážným bych nedával.“ Uslyšev pak, že se Čechové zcela na tom ustálili, totiž že chtějí podávati svátost pod obojí způsobou všem věřícím, těžce to nesl. 20. ÚNORA V pátek ráno po našem příchodu do koncilu povstal inkvizitor kacířů, doktor teologie Jindřich, chtěje dále pokračovati ve svém aktu, a hovořil mnoho dosti nevhodného, že po Kristově nanebevstoupení šli kázat jenom apoštolové Petrem poslaní. A tak, seč mohl, chtěl dokazovat autoritu jediného nejvyššího, bez jehož nařízení se nesmí kázati.
kazatelé těkající po světě.“ Rovněž: „Za dob Rehořových byli kněží dobří, a přece byl lid mnohonásobně trestán.“ Rovněž: „Job byl dobrý, ale přece byli synové trestáni.“ Rovněž: „Narodil se slepým, kdo sám vůbec nezhřešil.“ Job 34, [3o]: »Pro hříchy lidu činí Hospodin králem pokrytce« atd. Rovněž: „Faráři jsou povinni kázati, nefaráři nikdy, leda se zvlášt- ním svolením.“ Rovněž: „Ukon kněze je dvojí: nad tělem Kristovým svátostným, a ten mají všichni; druhý nad tělem Kristovým mystickým v podobě kázání, a ten mají jen faráři, kteří mají být bráni v potaz stran Zákona, podle Malachiáše, ale ne oni první; na preláty však má být vznesen dotaz ve věcech nesnadných.“ Rovněž „Nenastoupili všichni preláti na místo apoštolů, nýbrž jen biskupové; stejně nenastoupili všichni kněží přímo na místo dvaasedmdesáti učedníků, nýbrž jen fa- ráři.“ Rovněž: „Jen biskupové jsou pastýři, faráři pak jsou pomocníky. Rovněž: „Ten, kdo se neřídí radami Kristovými, nedopouští se hříchu neodpustitelného.“ Rovněž: »Milovati nepřátele« je rada týkající se citu, ale ne činu, kterým by se měly známky přátelství projevovat zevně. Rovněž: „Když pravil Kristus [u Jana 18, 23]: »Mluvil-li jsem zle« atd., nedržel se své vlastní rady u Mat. 5, [39]: »Udeří-li tě kdo v pravé líce« atd., a přece nezhřešil neodpustitelně.“ A tak v doslovu žádal zvláště české vyjednavače, aby se necítili dotčeni jeho řečí, protože to neměl v úmyslu. Téhož dne, když Prokop obědval s legátem, řekl mu po obědě mezi jiným: „Ve třech artikulech nebude těžkosti, ale bude ve čtvrtém o při- jímání pod obojí způsobou. 19. ÚNORA Ve čtvrtek, na nějž v cisiojanu připadá první slabika slova jnn-ge atd., obědval pan Vilém Kostka s kardinálem sv. Petra. 11471. Ten říkal totéž, totiž: „O třech artikulech nebude těžkosti mezi námi, ale o čtvrtém,“ a dodal: „Podávati krev Kristovu obecnému lidu a dětem je velmi ne- bezpečné; sám bych podával lidem rozvážným, a kdybyste si to přáli ode mne, já bych dal; ale nerozvážným bych nedával.“ Uslyšev pak, že se Čechové zcela na tom ustálili, totiž že chtějí podávati svátost pod obojí způsobou všem věřícím, těžce to nesl. 20. ÚNORA V pátek ráno po našem příchodu do koncilu povstal inkvizitor kacířů, doktor teologie Jindřich, chtěje dále pokračovati ve svém aktu, a hovořil mnoho dosti nevhodného, že po Kristově nanebevstoupení šli kázat jenom apoštolové Petrem poslaní. A tak, seč mohl, chtěl dokazovat autoritu jediného nejvyššího, bez jehož nařízení se nesmí kázati.
Strana 361
21. ÚNORA V sobotu, na kterou v cisiojanu připadá slabika ,tunc', když jsme přišli ráno do koncilu, povstal svrchu řečený mistr kacířů a nejprve podle obvyklého způsobu měl proslov, v kterém se jako v druhých dvou dřívěj- ších s největší zbožností zmínil o blahoslavené Panně. Potom přikročil k aktu a pravil: „Pan přednášející předložil osm přídavkových závěrků za svobodné hlásání slova Božího, a já předložím přímo osm jim odpo- rujících.“ Rovněž: „Kázání je činnost nesouvisející s kněžstvím, protože nikdo nemůže kázati bez schválení vyššího, ani kněz; papež může dovoli- ti i laikovi, aby kázal.“ Rovněž: „Kázati je povinností pastýře.“ Rovněž: „Podle Tomáše jeden kněz poustevník, dobrý muž, který býval mnoho let knězem, nikdy nesloužil mši. Rovněž: „Třebas biskupové sami o sobě netěkají po světě, přece opatřují pokrm slova Božího po celém světě.“ Rovněž: „Petr dostal moc rozesílati druhých jedenáct apoštolů Kristových po světě těmito slovy Kristovými: »Pasiž ovce mé« atd. Rovněž: „Kázati neznamená hlásati slovo Boží, nýbrž čísti evangelium.“ Rovněž: „Papež Lev, kterého po- važujeme za velmi svatého, opakoval tutéž mši někdy za jediný den de- větkrát.“ Rovněž: „Kristus sloužil mši jen jednou, protože to zavedl ne pro sebe, nýbrž pro nás.“ Rovněž: „Mše je naplněna tolika tajemstvími, kolika atomy slunce, kolika kapkami moře, kolika hvězdami nebe, atd.“ Rovněž: „Nejpřednější úkon kněze je sloužiti mši.“ Rovněž: „Tehdy, dokud byli nevěřící a ve víře nepevní, bylo chvályhodnější kázati než sloužiti mši.“ Rovněž: „Kněží Páně mají nechati věrného hlásání slova Božího pro pohoršení zpozdilých, ledaže by se ocítala víra pro ono mlče- ní v nebezpečenství.“ Skončiv svůj akt, po způsobu druhých žádal koncil o opravení, jestliže snad řekl něco méně správně. Potom pravil legát Julián: „Nejdražší Čechové! Již jste slyšeli tři oponenty proti vašim článkům; ještě odpoví pan auditor na čtvrtý a učiní to velmi stručně. Tento svatý koncil vás prosí, abyste vy, jakmile on skončí, ráčili brzy odpověděti na články námitek, které jsme vám po- dali, a abyste se po úvaze, jak jste slíbili, nezpěčovali po čtvrtém řečníku odpověděti těm, kteří [vám] odpovídali. Také budete-li si od nás přáti, budeme ochotni po příkladu svatého Petra vydati počet ze své víry. Tehdy mistr Petr Engliš se svolením druhých pravil: „Důstojný otče, můžete pozorovati, že my poslové nejsme zde nyní v plném počtu; proto v pondělí odpovíme, totiž co budeme chtít učinit.“ A tak jsme šli do příbytků. 360 I 361 22. ÚNORA V neděli v den Petrův sešli se naši po obědě do příbytku táborů, a tam se usnesli, že chtějí setrvati při tom, co bylo dohodnuto, totiž vyříditi nej- prve čtyři artikuly, potom že chtějí odpověděti také na jiné články ná- mitek proti nim vznesených.
21. ÚNORA V sobotu, na kterou v cisiojanu připadá slabika ,tunc', když jsme přišli ráno do koncilu, povstal svrchu řečený mistr kacířů a nejprve podle obvyklého způsobu měl proslov, v kterém se jako v druhých dvou dřívěj- ších s největší zbožností zmínil o blahoslavené Panně. Potom přikročil k aktu a pravil: „Pan přednášející předložil osm přídavkových závěrků za svobodné hlásání slova Božího, a já předložím přímo osm jim odpo- rujících.“ Rovněž: „Kázání je činnost nesouvisející s kněžstvím, protože nikdo nemůže kázati bez schválení vyššího, ani kněz; papež může dovoli- ti i laikovi, aby kázal.“ Rovněž: „Kázati je povinností pastýře.“ Rovněž: „Podle Tomáše jeden kněz poustevník, dobrý muž, který býval mnoho let knězem, nikdy nesloužil mši. Rovněž: „Třebas biskupové sami o sobě netěkají po světě, přece opatřují pokrm slova Božího po celém světě.“ Rovněž: „Petr dostal moc rozesílati druhých jedenáct apoštolů Kristových po světě těmito slovy Kristovými: »Pasiž ovce mé« atd. Rovněž: „Kázati neznamená hlásati slovo Boží, nýbrž čísti evangelium.“ Rovněž: „Papež Lev, kterého po- važujeme za velmi svatého, opakoval tutéž mši někdy za jediný den de- větkrát.“ Rovněž: „Kristus sloužil mši jen jednou, protože to zavedl ne pro sebe, nýbrž pro nás.“ Rovněž: „Mše je naplněna tolika tajemstvími, kolika atomy slunce, kolika kapkami moře, kolika hvězdami nebe, atd.“ Rovněž: „Nejpřednější úkon kněze je sloužiti mši.“ Rovněž: „Tehdy, dokud byli nevěřící a ve víře nepevní, bylo chvályhodnější kázati než sloužiti mši.“ Rovněž: „Kněží Páně mají nechati věrného hlásání slova Božího pro pohoršení zpozdilých, ledaže by se ocítala víra pro ono mlče- ní v nebezpečenství.“ Skončiv svůj akt, po způsobu druhých žádal koncil o opravení, jestliže snad řekl něco méně správně. Potom pravil legát Julián: „Nejdražší Čechové! Již jste slyšeli tři oponenty proti vašim článkům; ještě odpoví pan auditor na čtvrtý a učiní to velmi stručně. Tento svatý koncil vás prosí, abyste vy, jakmile on skončí, ráčili brzy odpověděti na články námitek, které jsme vám po- dali, a abyste se po úvaze, jak jste slíbili, nezpěčovali po čtvrtém řečníku odpověděti těm, kteří [vám] odpovídali. Také budete-li si od nás přáti, budeme ochotni po příkladu svatého Petra vydati počet ze své víry. Tehdy mistr Petr Engliš se svolením druhých pravil: „Důstojný otče, můžete pozorovati, že my poslové nejsme zde nyní v plném počtu; proto v pondělí odpovíme, totiž co budeme chtít učinit.“ A tak jsme šli do příbytků. 360 I 361 22. ÚNORA V neděli v den Petrův sešli se naši po obědě do příbytku táborů, a tam se usnesli, že chtějí setrvati při tom, co bylo dohodnuto, totiž vyříditi nej- prve čtyři artikuly, potom že chtějí odpověděti také na jiné články ná- mitek proti nim vznesených.
Strana 362
362 I 363 o V pondělí ráno po našem vstupu do koncilu povstal auditor papežského paláce a nejprve jmenoval mnoho sekt kacířů; mezi jiným jmenoval »apoštolské«, kteří nechtějí mít vlastního majetku, chudé z Lyonu a val- denské. 1148 Potom chtěje se pokusit vyvrátit artikul, totiž proti svět- skému panování kněžstva, vzýval na pomoc Boha, blahoslavenou Pannu a všechny svaté a zvláště papeže svatého Rehoře a Tomáše z Canter- bury. 1149 „Ti mají hájiti svou vlastní čest, za kterou se nyní budu namáhat.“ Rovněž pravil: „Ten, kdo nechce být podveden v měně, má hleděti na minci obecnou, ode všech uznávanou, a podle oné min- ce posuzovati jinou; tak má ve víře, kdo nechce býti podveden, při- jmouti obecnou a společnou, částečnou pak (totiž víru) má zavrhnou- ti.“ Rovněž: „Melchisedech, král a kněz nejvyššího Boha, měl vlastní majetek; proto kněžím Nového zákona přísluší týmž způsobem ho míti.“ Rovněž: „Prvorození byli ještě před Zákonem kněžími a měli vlastní majetek, ba větší než jiní, proto atd.“ Rovněž: „Slovem »ne« nevyslovuje se vždy zákaz, že by vždy hřešil, kdo by jednal proti, jako Luk. 14, [12]; »Nezvi přátel«, totiž na hostinu; Mat. 10, [28]: »Nebojte se těch, kteří zabíjejí«; Mat. 6, [31]: »Nepečujte« atd.; Mar. 13, [11]: »Neuvažujte, co budete mluviti« atd.; Mat. 7, [r]: »Nesudte«; Jak. 5, [12]; »Nepřísahej- te«; [I. Tim. 5, 23]: »Nepij již více vody« atd. Proto je nutné pozorovati úmysl mluvícího a důvod mluvení při takových řečech. Mat. 23, [8]: »Nechtějte být nazýváni mistry« atd., a kdyby ano, mistr Petr Engliš by hřešil, protože všude chce býti nazýván mistrem. Rovněž: „Neměli nositi peníze, tj. neměli sloužiti Bohu pro peníze, a přece Pavlovi poskytovali na výživu peníze 2. Kor. 11, [9], Fil. 4, [15—18]: nikoli vejce ani sýr atd.“ Rovněž: „Kněz Abraham měl vlastní majetek.“ Rovněž kněží Starého zákona: Levit. 25, [32—33l, 27, [14—21] a 28, Num. 25, [10—13], 31, [28—30], Deut. 18, [3—4], Joz. 21, 2. 1150 Paralip. 11, [131, 1151I Jerem. 32, 37, [10—11], 1. Ezdr. 2, [70], Nehe. 7, [73], I. Mak. 10; Skut. 4, [36—371, levita Josef měl pole. Rovněž: „Kdyby křesťané získali zemi zaslíbenou, nedali by kněžím jeden okres, nýbrž by je rozdělili po všech krajinách země; tak se tam stalo.“ Rovněž: „Petr měl obuv, jak je patrné ze Skutků 12, [8]. A neviděl jsem některého kněze bez obuvi“, řekl a naznačoval tím kněze české. Po skončení toho aktu povstal Rokycana a pravil jménem poslů: „Jsme za to nevkládati jiné články s jejich projednáváním a vyříditi čtyři artikuly přijaté, aby nenastalo nějaké pomíšení“; a nakonec potom při- pojil: „Tak také máme v úmluvách a tak mně kážou pověděti.“ Jemu v odpověď legát pravil: „A snad právě to bude po chuti i jiným otcům,“ a ti všichni řekli: „Ano.“ A tak byvše pozváni k opětné schůzi, šli jsme do příbytků. 25. ÚNORA 9 Ve středu, totiž v den Popelce, sešli se do bytu táborů a jednali nejprve, protože legát den předtím poslal k Rokycanovi a přál si věděti, jak si chce 23. ÚNORA
362 I 363 o V pondělí ráno po našem vstupu do koncilu povstal auditor papežského paláce a nejprve jmenoval mnoho sekt kacířů; mezi jiným jmenoval »apoštolské«, kteří nechtějí mít vlastního majetku, chudé z Lyonu a val- denské. 1148 Potom chtěje se pokusit vyvrátit artikul, totiž proti svět- skému panování kněžstva, vzýval na pomoc Boha, blahoslavenou Pannu a všechny svaté a zvláště papeže svatého Rehoře a Tomáše z Canter- bury. 1149 „Ti mají hájiti svou vlastní čest, za kterou se nyní budu namáhat.“ Rovněž pravil: „Ten, kdo nechce být podveden v měně, má hleděti na minci obecnou, ode všech uznávanou, a podle oné min- ce posuzovati jinou; tak má ve víře, kdo nechce býti podveden, při- jmouti obecnou a společnou, částečnou pak (totiž víru) má zavrhnou- ti.“ Rovněž: „Melchisedech, král a kněz nejvyššího Boha, měl vlastní majetek; proto kněžím Nového zákona přísluší týmž způsobem ho míti.“ Rovněž: „Prvorození byli ještě před Zákonem kněžími a měli vlastní majetek, ba větší než jiní, proto atd.“ Rovněž: „Slovem »ne« nevyslovuje se vždy zákaz, že by vždy hřešil, kdo by jednal proti, jako Luk. 14, [12]; »Nezvi přátel«, totiž na hostinu; Mat. 10, [28]: »Nebojte se těch, kteří zabíjejí«; Mat. 6, [31]: »Nepečujte« atd.; Mar. 13, [11]: »Neuvažujte, co budete mluviti« atd.; Mat. 7, [r]: »Nesudte«; Jak. 5, [12]; »Nepřísahej- te«; [I. Tim. 5, 23]: »Nepij již více vody« atd. Proto je nutné pozorovati úmysl mluvícího a důvod mluvení při takových řečech. Mat. 23, [8]: »Nechtějte být nazýváni mistry« atd., a kdyby ano, mistr Petr Engliš by hřešil, protože všude chce býti nazýván mistrem. Rovněž: „Neměli nositi peníze, tj. neměli sloužiti Bohu pro peníze, a přece Pavlovi poskytovali na výživu peníze 2. Kor. 11, [9], Fil. 4, [15—18]: nikoli vejce ani sýr atd.“ Rovněž: „Kněz Abraham měl vlastní majetek.“ Rovněž kněží Starého zákona: Levit. 25, [32—33l, 27, [14—21] a 28, Num. 25, [10—13], 31, [28—30], Deut. 18, [3—4], Joz. 21, 2. 1150 Paralip. 11, [131, 1151I Jerem. 32, 37, [10—11], 1. Ezdr. 2, [70], Nehe. 7, [73], I. Mak. 10; Skut. 4, [36—371, levita Josef měl pole. Rovněž: „Kdyby křesťané získali zemi zaslíbenou, nedali by kněžím jeden okres, nýbrž by je rozdělili po všech krajinách země; tak se tam stalo.“ Rovněž: „Petr měl obuv, jak je patrné ze Skutků 12, [8]. A neviděl jsem některého kněze bez obuvi“, řekl a naznačoval tím kněze české. Po skončení toho aktu povstal Rokycana a pravil jménem poslů: „Jsme za to nevkládati jiné články s jejich projednáváním a vyříditi čtyři artikuly přijaté, aby nenastalo nějaké pomíšení“; a nakonec potom při- pojil: „Tak také máme v úmluvách a tak mně kážou pověděti.“ Jemu v odpověď legát pravil: „A snad právě to bude po chuti i jiným otcům,“ a ti všichni řekli: „Ano.“ A tak byvše pozváni k opětné schůzi, šli jsme do příbytků. 25. ÚNORA 9 Ve středu, totiž v den Popelce, sešli se do bytu táborů a jednali nejprve, protože legát den předtím poslal k Rokycanovi a přál si věděti, jak si chce 23. ÚNORA
Strana 363
počínati při replice; jemu tedy [Rokycana] nedal odpověď a pravil: „Dosud jsem to zcela nerozhodl, proto to nevím.“ A tak se ve středu usnesli, aby si počínali všichni tak, jak si počínali při předložení každého artikulu zvláště atd., jak by měli po replice jednati s koncilem. Za druhé, že Jan Maulbronnský poslal toho dne tj. v den Matěje Rokycanovi list s varováním, aby nikdo nechodil na jejich bohoslužby. Za třetí o mistru Petru Englišovi, kterého chtěli podle doslechu Angličané obžalovati ze strany krále, 1521 čemuž usilovali všichni zabrániti. V téže době vy- právěl Rokycana, jak se ho v neděli nejblíže minulé ptal jeden biskup, zda chce replikovat. A řekl mu: „Ano.“ Tehdy si biskup ve vzteku odplivl stranou a pravil: „Vy nás chcete poučovat! Zdaž nevíme, co máme dělat? A kdyby nyní přišli svatý Rehoř a svatý Pavel, ještě by- chom dobře věděli, co máme dělat. Fuj! Chcete nás poučovat. 27 ÚNORA V pátek po dni Popelce, když jsme přišli ráno do koncilu, pokračoval auditor ve své tezi a zdvořileji se choval k mistru Petru Englišovi a mezi jiným pravil: „Slova »Jdi a prodej všecko, což máš« atd. (Mat. 19, [21], Luk. 18, [22], Mar. 10, [21]) nepostihují podstatu dokonalosti, nýbrž je to jen vhodný prostředek, a proto není nikdo nucen to učiniti, když může bez toho dosáhnouti evangelické dokonalosti. Rovněž je v samém zá- kladě schvalováno obdarovávání kněžstva majetkem skrze proroky podle výkladu Lyrova za prvé v onom žalmu [67, 2]: »Povstane Bůh« za druhé Iz. 52, [1]: »Probuď se, probuď se, oblec se« atd., za třetí Iz. 60, [1]. 2 8. ÚNORA V sobotu před první nedělí postní, na niž v cisiojanu připadá první sla- bika de Marci atd., když jsme přišli ráno do koncilu, přišel pro nás kardinál sv. Eustachia s vlečkou podle jejich zvyku a jeho vlečku nesl služebník, který šel za ním. Potom povstal auditor chtěje dokončiti svou tezi; pravil: „Je dokázáno a dovozeno, že mužové církevní smějí míti a držeti časný majetek, a doložil jsem to svatým Písmem. Nyní mně opatřil Pán čtvrtý důkaz, a to jest Augustin na žalm 103.“ Potom vyprá- věl o mnohých duchovních, kteří se uvázali v majetek a nezamítli ho, jako Silvestr, Augustin, Petr z Tarentaise, který byl papežem Inocen- cem V.; ]153 tak se nazývá atd. Rovněž svatý Lullus, arcibiskup mo- hučský. 1154 Rovněž Volfgang, ]155 Prokop, bohatý mnich, 156 Vojtěch, pražský biskup, 157 Stanislav, 1158 který vzkřísil rytíře zemřelého před třemi lety, aby mu vydal svědectví o držení statku. Rovněž vypravoval bajku, jak radil vlk pastýři, aby nedával psům jísti chléb v nečinnosti, nýbrž aby pracovali, a sám také aby nechtěl škodit, nýbrž aby se chtěl živiti prací. A když to pastýř učinil, nedávaje psům chleba podle rady vlkovy, a psi hladem pošli, tehdy vlk prudce pronásledoval ovce; proto aby dábel po takovém odnětí majetku ducho- venstva nenapadal ovce Kristovy, není kněžstvu dobré opouštěti majetek.
počínati při replice; jemu tedy [Rokycana] nedal odpověď a pravil: „Dosud jsem to zcela nerozhodl, proto to nevím.“ A tak se ve středu usnesli, aby si počínali všichni tak, jak si počínali při předložení každého artikulu zvláště atd., jak by měli po replice jednati s koncilem. Za druhé, že Jan Maulbronnský poslal toho dne tj. v den Matěje Rokycanovi list s varováním, aby nikdo nechodil na jejich bohoslužby. Za třetí o mistru Petru Englišovi, kterého chtěli podle doslechu Angličané obžalovati ze strany krále, 1521 čemuž usilovali všichni zabrániti. V téže době vy- právěl Rokycana, jak se ho v neděli nejblíže minulé ptal jeden biskup, zda chce replikovat. A řekl mu: „Ano.“ Tehdy si biskup ve vzteku odplivl stranou a pravil: „Vy nás chcete poučovat! Zdaž nevíme, co máme dělat? A kdyby nyní přišli svatý Rehoř a svatý Pavel, ještě by- chom dobře věděli, co máme dělat. Fuj! Chcete nás poučovat. 27 ÚNORA V pátek po dni Popelce, když jsme přišli ráno do koncilu, pokračoval auditor ve své tezi a zdvořileji se choval k mistru Petru Englišovi a mezi jiným pravil: „Slova »Jdi a prodej všecko, což máš« atd. (Mat. 19, [21], Luk. 18, [22], Mar. 10, [21]) nepostihují podstatu dokonalosti, nýbrž je to jen vhodný prostředek, a proto není nikdo nucen to učiniti, když může bez toho dosáhnouti evangelické dokonalosti. Rovněž je v samém zá- kladě schvalováno obdarovávání kněžstva majetkem skrze proroky podle výkladu Lyrova za prvé v onom žalmu [67, 2]: »Povstane Bůh« za druhé Iz. 52, [1]: »Probuď se, probuď se, oblec se« atd., za třetí Iz. 60, [1]. 2 8. ÚNORA V sobotu před první nedělí postní, na niž v cisiojanu připadá první sla- bika de Marci atd., když jsme přišli ráno do koncilu, přišel pro nás kardinál sv. Eustachia s vlečkou podle jejich zvyku a jeho vlečku nesl služebník, který šel za ním. Potom povstal auditor chtěje dokončiti svou tezi; pravil: „Je dokázáno a dovozeno, že mužové církevní smějí míti a držeti časný majetek, a doložil jsem to svatým Písmem. Nyní mně opatřil Pán čtvrtý důkaz, a to jest Augustin na žalm 103.“ Potom vyprá- věl o mnohých duchovních, kteří se uvázali v majetek a nezamítli ho, jako Silvestr, Augustin, Petr z Tarentaise, který byl papežem Inocen- cem V.; ]153 tak se nazývá atd. Rovněž svatý Lullus, arcibiskup mo- hučský. 1154 Rovněž Volfgang, ]155 Prokop, bohatý mnich, 156 Vojtěch, pražský biskup, 157 Stanislav, 1158 který vzkřísil rytíře zemřelého před třemi lety, aby mu vydal svědectví o držení statku. Rovněž vypravoval bajku, jak radil vlk pastýři, aby nedával psům jísti chléb v nečinnosti, nýbrž aby pracovali, a sám také aby nechtěl škodit, nýbrž aby se chtěl živiti prací. A když to pastýř učinil, nedávaje psům chleba podle rady vlkovy, a psi hladem pošli, tehdy vlk prudce pronásledoval ovce; proto aby dábel po takovém odnětí majetku ducho- venstva nenapadal ovce Kristovy, není kněžstvu dobré opouštěti majetek.
Strana 364
364 365 Rovněž se dovolával pro obdarovávání [kněžstva] statky dvanácti učitelů, byli to: Prosper, 159 Rehoř Naziánský, 1180 Ambrož, Jeroným, Augustin (v 5, homilii na evangelium Janovo), papež Rehoř, náš Isidor Hispanský, Bonaventura, který rozjímal o kříži Kristově, svatý učitel Tomáš, Mikuláš z Lyry, ctihodný Gratian, Hugo. Rovněž vložil do toho, že laikové nemají trestati duchovní podle onoho výroku Ezechielova 33, [8]: »Krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu«, ne lid země, nýbrž já, praví Pán. Rovněž pravil, že se Viklef ucházel o biskupství worcesterské, ale poněvadž je nemohl dostati, proto vystoupil proti obdarovávání du- chovenstva majetkem, jak se tvrdí. Rovněž: Ve všech dobách požívali kněží veliké úcty a zámožnosti. Z dob před Zákonem je to zřejmé o Mel- chisedechovi, Abrahamovi a všichni prvorození v Zákoně byli kněží z rodu Aronova, kteří dostávali desátek a jiné mnohé dary. V Novém zákoně ve Skutcích 4, [34—35], kde se praví: »Prodávali majetky a peníze kladli před nohy apoštolské«. Po ukončení aktu pravil kardinál Julián: „Nejmilejší Čechové! Již se naplnilo znění prvního našeho listu, v kterém se praví: Vyslechneme vás, vyslechněte i nás. Proto bychom byli rádi, kdybyste se nyní chtěli vě- novat jednání, které by se dálo takto: Jeden by pověděl svůj záměr a dru- hý, který by s ním nesouhlasil, by ho vyvracel.“ Potom povstal Rokycana a žádal, aby mu byla dána možnost replikovati proti svému oponentovi, protože „vložil do naší látky,“ — tak mluvil — „mnoho cizího, také v mnohých věcech nestačil, jak s pomocí Boží uslyšíte, a dokonce, abych tak řekl s uctivostí, budete to moci přímo rukou hmatati.“ Tehdy mu odpověděl Jan z Dubrovníka: „Chcete-li replikovati, nechť i já smím také replikovati a tento svatý koncil nechť mně udělí nemenší přízeň a svobodu než straně protivné.“ A Rokycana: „Ve svých aktech jste učinili zároveň dvě věci, totiž předkládali jste své důvody a naše jste vyvraceli; my však jen předkládáme své.“ A tak legát pravil: „Bu- dete-li chtít replikovat, oni mistři budou chtít také odpovídati.“ A po mnohém rokování připojil: „Já pravím za sebe, že nemám času, abych mohl mluviti s otci: pokládám za dobré, abyste vybrali čtyři osoby, a od svatého koncilu dáme také čtyři, kteří budou moci spolu o této věci porokovati.“ A tak jsme šli do příbytků. Téhož dne přišli vybraní zástupci k Juliánovi, ale nemohli dosáh- nouti [splnění] předsevzetí, protože část nepřátelská pravdě chtěla polo- žiti proti replikám repliky, k jejichž vyslechnutí se naši nechtěli zavázat. 1. BŘEZNA Proto se v neděli večer sešli kardinálové a usnesli se, aby v pondělí, to jest nazítří, předložil Rokycana repliku, a oznámili to našim až za sou- mraku, na kteroužto odpověď čekali naši celý den. 2. BŘEZNA V pondělí ráno po našem příchodu do koncilu povstal Rokycana a měl
364 365 Rovněž se dovolával pro obdarovávání [kněžstva] statky dvanácti učitelů, byli to: Prosper, 159 Rehoř Naziánský, 1180 Ambrož, Jeroným, Augustin (v 5, homilii na evangelium Janovo), papež Rehoř, náš Isidor Hispanský, Bonaventura, který rozjímal o kříži Kristově, svatý učitel Tomáš, Mikuláš z Lyry, ctihodný Gratian, Hugo. Rovněž vložil do toho, že laikové nemají trestati duchovní podle onoho výroku Ezechielova 33, [8]: »Krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu«, ne lid země, nýbrž já, praví Pán. Rovněž pravil, že se Viklef ucházel o biskupství worcesterské, ale poněvadž je nemohl dostati, proto vystoupil proti obdarovávání du- chovenstva majetkem, jak se tvrdí. Rovněž: Ve všech dobách požívali kněží veliké úcty a zámožnosti. Z dob před Zákonem je to zřejmé o Mel- chisedechovi, Abrahamovi a všichni prvorození v Zákoně byli kněží z rodu Aronova, kteří dostávali desátek a jiné mnohé dary. V Novém zákoně ve Skutcích 4, [34—35], kde se praví: »Prodávali majetky a peníze kladli před nohy apoštolské«. Po ukončení aktu pravil kardinál Julián: „Nejmilejší Čechové! Již se naplnilo znění prvního našeho listu, v kterém se praví: Vyslechneme vás, vyslechněte i nás. Proto bychom byli rádi, kdybyste se nyní chtěli vě- novat jednání, které by se dálo takto: Jeden by pověděl svůj záměr a dru- hý, který by s ním nesouhlasil, by ho vyvracel.“ Potom povstal Rokycana a žádal, aby mu byla dána možnost replikovati proti svému oponentovi, protože „vložil do naší látky,“ — tak mluvil — „mnoho cizího, také v mnohých věcech nestačil, jak s pomocí Boží uslyšíte, a dokonce, abych tak řekl s uctivostí, budete to moci přímo rukou hmatati.“ Tehdy mu odpověděl Jan z Dubrovníka: „Chcete-li replikovati, nechť i já smím také replikovati a tento svatý koncil nechť mně udělí nemenší přízeň a svobodu než straně protivné.“ A Rokycana: „Ve svých aktech jste učinili zároveň dvě věci, totiž předkládali jste své důvody a naše jste vyvraceli; my však jen předkládáme své.“ A tak legát pravil: „Bu- dete-li chtít replikovat, oni mistři budou chtít také odpovídati.“ A po mnohém rokování připojil: „Já pravím za sebe, že nemám času, abych mohl mluviti s otci: pokládám za dobré, abyste vybrali čtyři osoby, a od svatého koncilu dáme také čtyři, kteří budou moci spolu o této věci porokovati.“ A tak jsme šli do příbytků. Téhož dne přišli vybraní zástupci k Juliánovi, ale nemohli dosáh- nouti [splnění] předsevzetí, protože část nepřátelská pravdě chtěla polo- žiti proti replikám repliky, k jejichž vyslechnutí se naši nechtěli zavázat. 1. BŘEZNA Proto se v neděli večer sešli kardinálové a usnesli se, aby v pondělí, to jest nazítří, předložil Rokycana repliku, a oznámili to našim až za sou- mraku, na kteroužto odpověď čekali naši celý den. 2. BŘEZNA V pondělí ráno po našem příchodu do koncilu povstal Rokycana a měl
Strana 365
I Tarasnice z Tábora. Železná hlaveň je maketa z 19. stol. Palcát z Tábora z 15. století.
I Tarasnice z Tábora. Železná hlaveň je maketa z 19. stol. Palcát z Tábora z 15. století.
Strana 366
proslov, v němž zahrnoval myšlenku, že ti, kteří stojí v čele národů, mají státi na cestách a vyptávati se na staré stezky, která je cesta dobrá, a choditi po ní atd., protože si vzal za téma onen výrok Jerem. 6, [16] »Zastavte se na cestách« atd., a dosti statečně na ně dorážel, vytýkaje, že nepátrali po starých stezkách apoštolů a prvotní církve. Potom učinil prohlášení: Kdyby něco řekl z nějaké neobezřetnosti, neznalosti nebo uklouznutí jazyka, aby mu to nejdůstojnější a důstojní otcové nepřičítali ke zlému, že to chce pokládati za nevysloveno. Oslovuje pak Jana z Dub- rovníka prohlásil: „Kdybych něco řekl, co by směřovalo k vašemu za- hanbení nebo urážce, odvolávám to a chci považovat za nevysloveno. Také oslovil Čechy a pravil: „I vás, Češi, žádám, povím-li něco, co se nehodí a bude odporovati pravdě, abyste mi uložili mlčení.“ Rovněž pro dokázání své teze vzýval na pomoc Krista, který usta- novil tuto praxi, totiž přijímání kalicha, svatého Pavla, který ustanovení Kristovo prováděl s Korintany, Dionysia, Cypriána, kteří podávali ka- lich lidu. Rovněž si přál, aby Jan z Dubrovníka hned odpověděl na jeho důvody. Ale ten nechtěl a pravil: „Naše jednání má jíti po celém světě a slova nemají být prchavá, nýbrž napsaná, proto nezamýšlím odpovídat dokazováním.“ Potom počal vyvraceti teze Jana z Dubrovníka, přičemž Makety husitských cepů a vidlí. Y I I
proslov, v němž zahrnoval myšlenku, že ti, kteří stojí v čele národů, mají státi na cestách a vyptávati se na staré stezky, která je cesta dobrá, a choditi po ní atd., protože si vzal za téma onen výrok Jerem. 6, [16] »Zastavte se na cestách« atd., a dosti statečně na ně dorážel, vytýkaje, že nepátrali po starých stezkách apoštolů a prvotní církve. Potom učinil prohlášení: Kdyby něco řekl z nějaké neobezřetnosti, neznalosti nebo uklouznutí jazyka, aby mu to nejdůstojnější a důstojní otcové nepřičítali ke zlému, že to chce pokládati za nevysloveno. Oslovuje pak Jana z Dub- rovníka prohlásil: „Kdybych něco řekl, co by směřovalo k vašemu za- hanbení nebo urážce, odvolávám to a chci považovat za nevysloveno. Také oslovil Čechy a pravil: „I vás, Češi, žádám, povím-li něco, co se nehodí a bude odporovati pravdě, abyste mi uložili mlčení.“ Rovněž pro dokázání své teze vzýval na pomoc Krista, který usta- novil tuto praxi, totiž přijímání kalicha, svatého Pavla, který ustanovení Kristovo prováděl s Korintany, Dionysia, Cypriána, kteří podávali ka- lich lidu. Rovněž si přál, aby Jan z Dubrovníka hned odpověděl na jeho důvody. Ale ten nechtěl a pravil: „Naše jednání má jíti po celém světě a slova nemají být prchavá, nýbrž napsaná, proto nezamýšlím odpovídat dokazováním.“ Potom počal vyvraceti teze Jana z Dubrovníka, přičemž Makety husitských cepů a vidlí. Y I I
Strana 367
ho nazýval útočníkem na evangelickou pravdu a nejsvětější přijímání, ne- přítelem pravdy, a pravil: „Poněvadž jste mne nazval protivníkem — a správně jste řekl, neboť jím jsem —: proto užiji-li nějakého názvu, jako slova útočník, nerozčilujte se!“ A ten odpověděl: „Nedbám, jen to po- vězte! A když tak byl vyvrácen Jan z Dubrovníka, povstal cisterciácký opat, 1161 který měl za naší přítomnosti řeč před koncilem, a žádal si slovo, ale pořadí hned nedostal. Potom pravil Julián, když ostatní roz- mlouvali mezi sebou, cože chce povědět pan opat. Tehdy povstal podru- hé a pravil: „Jsem naprosto toho mínění, protože jsme slyšeli teze jedné i druhé strany, a to dostačující, že by se měli vyvraceti navzájem, protože rak rychleji poznáme, kdo má pravdu.“ Tehdy se Jan z Dubrovníka vy- jádřil Rokycanovi: „Kdyby to bylo v mé záležitosti, věřte, mistře, že bych byl ochoten vám odpověděti, ale protože jde o věc víry, chci se uvarovat povrchnosti. A tak Rokycana dokazoval velmi příhodně, že Jan z Dubrovníka pochybil v mnohých věcech, totiž že se předobraz Starého zákona, který uvádí apoštol I. Kor. 10, [3—4l, shoduje s obojí způsobou. Rovněž, že se pod jménem chléb rozumí celé občerstvení, proto zajisté se zde děje 366 367 Makety středověkých tzv. chladných zbraní, zejména sudlic a kopí. HIí
ho nazýval útočníkem na evangelickou pravdu a nejsvětější přijímání, ne- přítelem pravdy, a pravil: „Poněvadž jste mne nazval protivníkem — a správně jste řekl, neboť jím jsem —: proto užiji-li nějakého názvu, jako slova útočník, nerozčilujte se!“ A ten odpověděl: „Nedbám, jen to po- vězte! A když tak byl vyvrácen Jan z Dubrovníka, povstal cisterciácký opat, 1161 který měl za naší přítomnosti řeč před koncilem, a žádal si slovo, ale pořadí hned nedostal. Potom pravil Julián, když ostatní roz- mlouvali mezi sebou, cože chce povědět pan opat. Tehdy povstal podru- hé a pravil: „Jsem naprosto toho mínění, protože jsme slyšeli teze jedné i druhé strany, a to dostačující, že by se měli vyvraceti navzájem, protože rak rychleji poznáme, kdo má pravdu.“ Tehdy se Jan z Dubrovníka vy- jádřil Rokycanovi: „Kdyby to bylo v mé záležitosti, věřte, mistře, že bych byl ochoten vám odpověděti, ale protože jde o věc víry, chci se uvarovat povrchnosti. A tak Rokycana dokazoval velmi příhodně, že Jan z Dubrovníka pochybil v mnohých věcech, totiž že se předobraz Starého zákona, který uvádí apoštol I. Kor. 10, [3—4l, shoduje s obojí způsobou. Rovněž, že se pod jménem chléb rozumí celé občerstvení, proto zajisté se zde děje 366 367 Makety středověkých tzv. chladných zbraní, zejména sudlic a kopí. HIí
Strana 368
zmínka o chlebě, tudíž kalich se vylučuje. Rovněž u Jana 7, [37]: »Žízní-li kdo, pojď ke mně a napij se«, kde se však nevylučuje jídlo. Po- dobně Jan 4. Rovněž že neplatí dokazování z výroku záporného. Rovněž že si sám odporuje, pronášeje výroky rozporné, protože sice tvrdí, že se nemá text Janův 6, [51—55] výkladem vztahovat na svátostné přijímání, nýbrž brát doslova, ale potom týž text uplatňuje proti přijímání pod obojí způsobou, poukazuje totiž na to, že se častěji děje zmínka o jedení než o pití, a že se tam o víně ani o kalichu vůbec nečiní zmínka. Ale po- něvadž měli přijíti do koncilu Angličané, proto mluvil Rokycana onoho dne velmi stručně. Téhož dne přišel Jan Maulbronnský k Prokopovi a pravil: „Poně- vadž to není soukromá pře jednotlivcova, proto, aby nevystupovala jedna strana proti druhé velmi prudce pro jejich slova v dokazování, takže by z tohoto důvodu nemohla býti nikterak sjednána dohoda, bylo usneseno, že se nemá strana proti straně popuzovat; ať každý prostě před- náší po dřívějším způsobu. Také že prý mají za zlé, že se odvažují před tak slavnostním shromážděním přednášeti takové dětinskosti.“ A když se ho zeptali, kdo to tak činí, odpověděl: „Oba dva, totiž Rokycana a Jan z Dubrovníka." 3. BŘEZNA V úterý, na něž v cisiojanu připadá slabika us, ráno po našem příchodu do koncilu povstal Rokycana a dále v replice pravil, že se [Jan z Dubrov- níka] v svých výrocích zaplétá do rozporů. Rovněž [že mluvil] o jednom mistru, Tomáši Anglickém, 11821 který tvrdí, že Korintané proto při- jímali pod obojí způsobou, poněvadž byli pohané, a když byli obráceni na křesťanství, ježto měli ve zvyku píti krev obětí, nemohl je od toho odvrátit, a proto jim dovolil píti krev Kristovu. Na to Rokycana odpo- věděl: „To je ten nový doktor, který ve svých spisech napsal, jak prý v Čechách vkládají kousek chleba na hůl a běhají s ním po polích a jak říkají k chlebu: »Jsi-li syn Boží,« atd., čehož nikdy žádný člověk neviděl. Rovněž se zmínil o přijímání maličkých. Rovněž mluvil proti ofěrám. Rovněž pravil „koncil kostnický zavrhl přijímání pod obojí způsobou, vy však byste je mohli dobře upravit.“ Rovněž: „Rehoř 11630 neodsoudil Řeky, protože proměňují kvašený chléb pod obojí způsobou; kdyby to bylo špatné, jistě by to byl vytýkal.“ Rovněž nazval špatným opačný obyčej a uváděl mnohé autority, přičemž citoval [z III. knihy Dekretu Gratianova] oddíl 8. v celém rozsahu. Rovněž takové lidi, kteří se více přidržují zvyku než pravdy Boží, nazval psy, dovolávaje se glosy k 2. ]1641 kap. listu k Filipenským, protože štěkají proti pravdě jim ne- zvyklé, hovějíce bludům, kterým navykli, poněvadž ty jim jsou známy, ale pravda neznáma. 9 Ve středu, na kterou v cisiojanu připadá slabika Trans, ráno po našem příchodu do koncilu povstal Rokycana a pokračoval v replice proti Ja- novi z Dubrovníka. Především pravil o nových doktorech: „Že je ve 4. BREZNA
zmínka o chlebě, tudíž kalich se vylučuje. Rovněž u Jana 7, [37]: »Žízní-li kdo, pojď ke mně a napij se«, kde se však nevylučuje jídlo. Po- dobně Jan 4. Rovněž že neplatí dokazování z výroku záporného. Rovněž že si sám odporuje, pronášeje výroky rozporné, protože sice tvrdí, že se nemá text Janův 6, [51—55] výkladem vztahovat na svátostné přijímání, nýbrž brát doslova, ale potom týž text uplatňuje proti přijímání pod obojí způsobou, poukazuje totiž na to, že se častěji děje zmínka o jedení než o pití, a že se tam o víně ani o kalichu vůbec nečiní zmínka. Ale po- něvadž měli přijíti do koncilu Angličané, proto mluvil Rokycana onoho dne velmi stručně. Téhož dne přišel Jan Maulbronnský k Prokopovi a pravil: „Poně- vadž to není soukromá pře jednotlivcova, proto, aby nevystupovala jedna strana proti druhé velmi prudce pro jejich slova v dokazování, takže by z tohoto důvodu nemohla býti nikterak sjednána dohoda, bylo usneseno, že se nemá strana proti straně popuzovat; ať každý prostě před- náší po dřívějším způsobu. Také že prý mají za zlé, že se odvažují před tak slavnostním shromážděním přednášeti takové dětinskosti.“ A když se ho zeptali, kdo to tak činí, odpověděl: „Oba dva, totiž Rokycana a Jan z Dubrovníka." 3. BŘEZNA V úterý, na něž v cisiojanu připadá slabika us, ráno po našem příchodu do koncilu povstal Rokycana a dále v replice pravil, že se [Jan z Dubrov- níka] v svých výrocích zaplétá do rozporů. Rovněž [že mluvil] o jednom mistru, Tomáši Anglickém, 11821 který tvrdí, že Korintané proto při- jímali pod obojí způsobou, poněvadž byli pohané, a když byli obráceni na křesťanství, ježto měli ve zvyku píti krev obětí, nemohl je od toho odvrátit, a proto jim dovolil píti krev Kristovu. Na to Rokycana odpo- věděl: „To je ten nový doktor, který ve svých spisech napsal, jak prý v Čechách vkládají kousek chleba na hůl a běhají s ním po polích a jak říkají k chlebu: »Jsi-li syn Boží,« atd., čehož nikdy žádný člověk neviděl. Rovněž se zmínil o přijímání maličkých. Rovněž mluvil proti ofěrám. Rovněž pravil „koncil kostnický zavrhl přijímání pod obojí způsobou, vy však byste je mohli dobře upravit.“ Rovněž: „Rehoř 11630 neodsoudil Řeky, protože proměňují kvašený chléb pod obojí způsobou; kdyby to bylo špatné, jistě by to byl vytýkal.“ Rovněž nazval špatným opačný obyčej a uváděl mnohé autority, přičemž citoval [z III. knihy Dekretu Gratianova] oddíl 8. v celém rozsahu. Rovněž takové lidi, kteří se více přidržují zvyku než pravdy Boží, nazval psy, dovolávaje se glosy k 2. ]1641 kap. listu k Filipenským, protože štěkají proti pravdě jim ne- zvyklé, hovějíce bludům, kterým navykli, poněvadž ty jim jsou známy, ale pravda neznáma. 9 Ve středu, na kterou v cisiojanu připadá slabika Trans, ráno po našem příchodu do koncilu povstal Rokycana a pokračoval v replice proti Ja- novi z Dubrovníka. Především pravil o nových doktorech: „Že je ve 4. BREZNA
Strana 369
všem nepřijímáme, to má ten důvod, že se velmi často, jak se zdá, mezi sebou neshodují; někdy mluví jeden proti třem, někdy také proti sobě samému, jako Tomáš. Proto spíše věříme doktorům starším, kteří se více přidržují zákona Božího. Rovněž velmi často mluví noví doktoři podle zvyku, chtějíce onen zákon zavrhnouti. Rovněž nechtějí znepoko- jovati nadřízených. Rovněž velmi často mluví podle domnění, nikoli podle důkazů.“ Rovněž: „Svátost oltářní byla zásadně zavedena pro užívání, totiž pro skutečné jedení a pití, a teprve potom pro náznak.“ Rovněž: „Přijímající pod jednou způsobou sice přijímá celého Krista, ale požívaje ho nepije, ani naopak.“ Rovněž: „Jsou-li ostatní okolnosti stejné, větší účinnosti dosahuje přijímající pod obojí způsobou než pod jednou.“ Rovněž mu vytýkal, že porušil citát z Petra de Palude, který praví, že podávati pod obojí způsobou je »nebezpečnější« než pod jed- nou, ale Jan z Dubrovníka v svém výkladu citoval, že je »hříšnější«. Rovněž mu vytýkal, že oklestil Scota; tehdy nastal velmi značný hluk. Proto Jan Velvar zvučným hlasem pravil, aby se nám dostávalo spravedlnosti, nechť nás neruší; a třebas ho Rokycana několikrát vyzval, aby mlčel, přece nechtěl. Tehdy pověděl legát prokurátorovi koncilu, aby nařídil ticho jménem koncilu; Rokycana jim totiž při nastalém hluku řekl: „To není dobré znamení, že se takto chcete smáti; i kdyby to bylo něco špatného, měli byste spíše plakati; to nesměřuje k jednotě.“ Rov- něž když chtěl vyvraceti Petra de Palude v jeho druhém výroku — on totiž tvrdí, že se nepodává laikům z kalicha pro nebezpečí vylití —, pravil: „To je mně neznámý doktor a také nový, ale máme jednoho, Mikuláše z Louže, značně starého; nemáme ho zde, nýbrž v Praze; a ten praví výslovně, že přijímání pod obojí způsobou je nezbytné a podle přikázání Kristova 1165 (mínil faráře na Louži, mnicha). Rovněž Višeker 1861 je také nový doktor, proto vůbec nemá proti nám váhy jako autorita." Rovněž doporučoval mistra Jana Husa, přičemž mnoho vyprávěl o původu sporu s kněžími v Čechách, a jeho smrt přičítal více falešným svědkům než koncilu kostnickému. Rovněž velmi chválil mistra Jakoub- ka a tvrdil, že činil zázraky, protože pohrdl na světě zlatem a stříb- rem. O Viklefovi mluvil málo, o Jeronýmovi vůbec pomlčel. Rovněž vyvracel Jana z Dubrovníka za to, že řekl, že nechce čísti knihy Vikle- fovy, a pravil, i kdyby byl kacířem; k té věci praví Jeroným, že se mají čísti knihy kacířů, nikoli však pohanů. Rovněž vyvracel Janu z Dubrov- níka jeho tvrzení, že i kdyby bylo přijímání pod obojí způsobou přiká- zání Kristovo, mohla by ještě i nyní církev, která je řízena Duchem svatým, jako jsou obecné koncily, jednu způsobu ubrati. To nazval Ro- kycana nesprávným, protože by to nemohl podle apoštola ani anděl, jak praví ke Gal. v I. kap. [8], mnohem méně zmohou smrtelní lidé proti přikázáním Kristovým. Téhož dne obědvali s legátem Rokycana, Engliš, Biskupec a Oldřich, oni čtyři přednášející, a proti nim seděli u stolu čtyři, kteří [na jejich výklad] odpovídali. Ti při obědě vyzývali naše, aby svoji při svěřili sva- tému koncilu. Všichni naši se však proti tomu ohrazovali. Proto pravil 368 I 369
všem nepřijímáme, to má ten důvod, že se velmi často, jak se zdá, mezi sebou neshodují; někdy mluví jeden proti třem, někdy také proti sobě samému, jako Tomáš. Proto spíše věříme doktorům starším, kteří se více přidržují zákona Božího. Rovněž velmi často mluví noví doktoři podle zvyku, chtějíce onen zákon zavrhnouti. Rovněž nechtějí znepoko- jovati nadřízených. Rovněž velmi často mluví podle domnění, nikoli podle důkazů.“ Rovněž: „Svátost oltářní byla zásadně zavedena pro užívání, totiž pro skutečné jedení a pití, a teprve potom pro náznak.“ Rovněž: „Přijímající pod jednou způsobou sice přijímá celého Krista, ale požívaje ho nepije, ani naopak.“ Rovněž: „Jsou-li ostatní okolnosti stejné, větší účinnosti dosahuje přijímající pod obojí způsobou než pod jednou.“ Rovněž mu vytýkal, že porušil citát z Petra de Palude, který praví, že podávati pod obojí způsobou je »nebezpečnější« než pod jed- nou, ale Jan z Dubrovníka v svém výkladu citoval, že je »hříšnější«. Rovněž mu vytýkal, že oklestil Scota; tehdy nastal velmi značný hluk. Proto Jan Velvar zvučným hlasem pravil, aby se nám dostávalo spravedlnosti, nechť nás neruší; a třebas ho Rokycana několikrát vyzval, aby mlčel, přece nechtěl. Tehdy pověděl legát prokurátorovi koncilu, aby nařídil ticho jménem koncilu; Rokycana jim totiž při nastalém hluku řekl: „To není dobré znamení, že se takto chcete smáti; i kdyby to bylo něco špatného, měli byste spíše plakati; to nesměřuje k jednotě.“ Rov- něž když chtěl vyvraceti Petra de Palude v jeho druhém výroku — on totiž tvrdí, že se nepodává laikům z kalicha pro nebezpečí vylití —, pravil: „To je mně neznámý doktor a také nový, ale máme jednoho, Mikuláše z Louže, značně starého; nemáme ho zde, nýbrž v Praze; a ten praví výslovně, že přijímání pod obojí způsobou je nezbytné a podle přikázání Kristova 1165 (mínil faráře na Louži, mnicha). Rovněž Višeker 1861 je také nový doktor, proto vůbec nemá proti nám váhy jako autorita." Rovněž doporučoval mistra Jana Husa, přičemž mnoho vyprávěl o původu sporu s kněžími v Čechách, a jeho smrt přičítal více falešným svědkům než koncilu kostnickému. Rovněž velmi chválil mistra Jakoub- ka a tvrdil, že činil zázraky, protože pohrdl na světě zlatem a stříb- rem. O Viklefovi mluvil málo, o Jeronýmovi vůbec pomlčel. Rovněž vyvracel Jana z Dubrovníka za to, že řekl, že nechce čísti knihy Vikle- fovy, a pravil, i kdyby byl kacířem; k té věci praví Jeroným, že se mají čísti knihy kacířů, nikoli však pohanů. Rovněž vyvracel Janu z Dubrov- níka jeho tvrzení, že i kdyby bylo přijímání pod obojí způsobou přiká- zání Kristovo, mohla by ještě i nyní církev, která je řízena Duchem svatým, jako jsou obecné koncily, jednu způsobu ubrati. To nazval Ro- kycana nesprávným, protože by to nemohl podle apoštola ani anděl, jak praví ke Gal. v I. kap. [8], mnohem méně zmohou smrtelní lidé proti přikázáním Kristovým. Téhož dne obědvali s legátem Rokycana, Engliš, Biskupec a Oldřich, oni čtyři přednášející, a proti nim seděli u stolu čtyři, kteří [na jejich výklad] odpovídali. Ti při obědě vyzývali naše, aby svoji při svěřili sva- tému koncilu. Všichni naši se však proti tomu ohrazovali. Proto pravil 368 I 369
Strana 370
auditor: ]1671 „Augustin svěřil své výroky církvi k posouzení, podobně Jeroným papeži Damasovi; 1168 proč vy ne? Snad se domníváte, že jste tak moudří, že byste se nemohli mýlit ve víře?“ A tak svalovali všechno rozdělení a příčinu válek na naše, naši pak naopak na ně, protože odpo- rují evangeliu. 5. BREZNA 9 Ve čtvrtek, připadající v cisiojanu na slabiku la, přišli naši do bytu jed- nat, zda by se mohli dohodnout s protivnou stranou bez ostatních tři replik, totiž Biskupcovy, Englišovy a Oldřichovy. A stěží se dohodli; a po obědě oznámili vévodovi Vilémovi, co si od nich přála protivná strana. Téhož dne přišlo do Basileje vyslanectvo čili poselstvo papežovo a jemu vyšel naproti nemalý zástup kněžstva a také nemálo lidí na ko- ních. 370 9 6. BŘEZNA V pátek, připadající v cisiojanu na slabiku ci, když jsme přišli do kon- cilu, následovali za námi v krátkém čase dva kardinálové s vlečkami, které nesli služebníci. Tehdy povstal Rokycana, chtěje pokračovati v replice proti Janovi z Dubrovníka; pravil: „Jak Albert Veliký, protože drží, že se proměňování těla Kristova děje hned po pronesení svátost- ných slov, vyvrací Piacenzského 1169 a druhé dva, kteří tvrdí, že se to neděje, leč až jsou také pronesena slova nad kalichem; a proto praví Albert, že je to blízké bludu a kacířství.“ Rovněž: „Podle Alberta Veli- kého není nápojové živiny pod první způsobou, ani pokrmové živiny pod druhou, a svátost má nějaké účinky pod první způsobou, kterých nemá pod druhou, a naopak.“ Rovněž mluvil proti zatracování, jež uči- nili Otcové, protože to učinili z neznalosti. Rovněž: „Není známa doba, kdy někdo pozbývá práva vykonávat svátostné funkce. Rovněž vyvracel Jana z Dubrovníka proto, že podle jeho tvrzení ještě nikdo nepykal za to, že nepřijímal [pod obojí způsobou], protože přece mohl za to pykati až při smrtelném skonu. Rovněž: „Není na překážku nebezpečenství vylití [krve], protože kdyby tomu tak bylo, neměl by se ani sázeti strom, aby se na něm nikdo neoběsil, ani by se nemělo ve stavbě domu dělati okno, aby z něho někdo neskočil,“ atd. Rovněž: „Myslím,“ pravil Rokycana, „že upustili od podávání svátosti pod obojí způsobou pro obtížnou námahu, protože to vskutku je převe- liká námaha, takže v Čechách kněží po návratu z kostela často nejsou s to ani jísti; neboť přijímání v Praze je veliké, každou neděli několik tisíc lidí, a vždy před ním kněží ještě zpovídají.“ Rovněž: „V Čechách se chovají k svátosti [oltářní] uctivěji než zde, protože tam pokleknou i do bláta, když se jde k nemocnému, zde však se jen ukloní. Rovněž: „Nestorius a Pelagius jsou proto zatracováni, že nedrželi, že je Kristus celý pod jednou způsobou, a z toho důvodu přijímali pod obojí způsobou. Toto však já také zavrhuji.“ Rovněž: „Kdyby se mělo přijímání konati jen pod jednou způsobou pro blud, aby si z toho lidé ne- odnesli příležitost k bludu, měly by stejně být vyškrábány a zničeny 371
auditor: ]1671 „Augustin svěřil své výroky církvi k posouzení, podobně Jeroným papeži Damasovi; 1168 proč vy ne? Snad se domníváte, že jste tak moudří, že byste se nemohli mýlit ve víře?“ A tak svalovali všechno rozdělení a příčinu válek na naše, naši pak naopak na ně, protože odpo- rují evangeliu. 5. BREZNA 9 Ve čtvrtek, připadající v cisiojanu na slabiku la, přišli naši do bytu jed- nat, zda by se mohli dohodnout s protivnou stranou bez ostatních tři replik, totiž Biskupcovy, Englišovy a Oldřichovy. A stěží se dohodli; a po obědě oznámili vévodovi Vilémovi, co si od nich přála protivná strana. Téhož dne přišlo do Basileje vyslanectvo čili poselstvo papežovo a jemu vyšel naproti nemalý zástup kněžstva a také nemálo lidí na ko- ních. 370 9 6. BŘEZNA V pátek, připadající v cisiojanu na slabiku ci, když jsme přišli do kon- cilu, následovali za námi v krátkém čase dva kardinálové s vlečkami, které nesli služebníci. Tehdy povstal Rokycana, chtěje pokračovati v replice proti Janovi z Dubrovníka; pravil: „Jak Albert Veliký, protože drží, že se proměňování těla Kristova děje hned po pronesení svátost- ných slov, vyvrací Piacenzského 1169 a druhé dva, kteří tvrdí, že se to neděje, leč až jsou také pronesena slova nad kalichem; a proto praví Albert, že je to blízké bludu a kacířství.“ Rovněž: „Podle Alberta Veli- kého není nápojové živiny pod první způsobou, ani pokrmové živiny pod druhou, a svátost má nějaké účinky pod první způsobou, kterých nemá pod druhou, a naopak.“ Rovněž mluvil proti zatracování, jež uči- nili Otcové, protože to učinili z neznalosti. Rovněž: „Není známa doba, kdy někdo pozbývá práva vykonávat svátostné funkce. Rovněž vyvracel Jana z Dubrovníka proto, že podle jeho tvrzení ještě nikdo nepykal za to, že nepřijímal [pod obojí způsobou], protože přece mohl za to pykati až při smrtelném skonu. Rovněž: „Není na překážku nebezpečenství vylití [krve], protože kdyby tomu tak bylo, neměl by se ani sázeti strom, aby se na něm nikdo neoběsil, ani by se nemělo ve stavbě domu dělati okno, aby z něho někdo neskočil,“ atd. Rovněž: „Myslím,“ pravil Rokycana, „že upustili od podávání svátosti pod obojí způsobou pro obtížnou námahu, protože to vskutku je převe- liká námaha, takže v Čechách kněží po návratu z kostela často nejsou s to ani jísti; neboť přijímání v Praze je veliké, každou neděli několik tisíc lidí, a vždy před ním kněží ještě zpovídají.“ Rovněž: „V Čechách se chovají k svátosti [oltářní] uctivěji než zde, protože tam pokleknou i do bláta, když se jde k nemocnému, zde však se jen ukloní. Rovněž: „Nestorius a Pelagius jsou proto zatracováni, že nedrželi, že je Kristus celý pod jednou způsobou, a z toho důvodu přijímali pod obojí způsobou. Toto však já také zavrhuji.“ Rovněž: „Kdyby se mělo přijímání konati jen pod jednou způsobou pro blud, aby si z toho lidé ne- odnesli příležitost k bludu, měly by stejně být vyškrábány a zničeny 371
Strana 371
mnohé spisy, z nichž si mnozí vzali příležitost k bludu.“ Rovněž doka- zoval na citátech z Lyry, Gorrama a Augustina, že se onen text z 6. ka- pitoly Janovy má chápati o svátostném a duchovním přijímání, protože duchovní přijímání jaksi vyplývá ze svátostného. Rovněž se zmínil o ma- ličkých, přiznávaje, že se maličkým vskutku podává pod obojí způsobou. Po těch slovech mnozí povzdechli. Téhož dne všichni naši světští členové obědvali s legátem, který je vyzýval, aby pracovali k míru. 7. BŘEZNA V sobotu před druhou nedělí postní jsme nešli do koncilu, protože kon- cil slavnostně slavil svátek Tomáše Akvinského. 9. BŘEZNA V pondělí po druhé neděli postní, v ten den, na který v cisiojanu při- padá první ze slabik co-ra-tur, učinili řečnický výklad před basilejským koncilem vyslanci papeže Evžena v refektáři dominikánského kláštera na obvyklém místě za přítomnosti všeho posluchačstva a mluvčím byl opat černého řádu. 1170 A vzal si za téma slova: »Aj, nyníť jest čas příhodný, aj, nyní dnové spasení« atd., 2 Kor. 6, [2]. A když již dlouho mluvil, přišel k věci samé. A v svém výkladu nejprve dokazoval, že papež mohl odůvodněně změniti místo koncilu, a to z mnoha důvodů. První byl, protože on je první a jako takový má svolávati koncil. Za druhé, že ona kapitola usnesení koncilu kostnického, začínající slovem »Často«, stanovila, aby se to dálo do sedmi let, a do svolání tohoto koncilu uply- nula dlouhá doba nad sedm let; tedy nezachoval čas. Za třetí, že papež může změniti místo koncilu, ale sám koncil nemůže zrušiti. Rovněž že je Bologna městem církve, proto je tím spíše možno, aby tam byl koncil, než v jiném městě daleko vzdáleném. A je tam také hojnost mužů osví- cených a mravných, lze tedy odůvodnit, aby se konal tam. A papež chce dát k bezpečnosti do rukou koncilu ono město s opevněními, proto se bude moci koncil tam odbývati. Po těchto tedy důvodech a příčinách, proč změnil místo koncilu, přednesl za druhé: „Kdyby se prelátům, kteří se účastní basilejského koncilu, vůbec nelíbilo, aby se koncil konal v Bologni, ať tedy vyberou nějaké město v Itálii, jen aby bylo vhodné, aby do něho mohl přijít nejsvětější náš papež Evžen. A on je ochoten tam přijíti za nápravou, kterou dychtí všemi silami uskutečnit. A jestliže se ani to nelíbí tomuto širokému množství prelátů, ať tento koncil vybere dvanáct prelátů a sami vyslanci papežovi jiných dvanáct a ať vyberou kterékoli město v Německu, jen když by tam mohl náš nejsvětější otec přijíti; on je ochoten přijíti a tam státi o nápravu.“ Připojili tyto dvě podmínky, že je třeba, má-li dojít k nápravě, aby se účastnilo sedmdesát nebo šedesát prelátů s duchovními říšskými kur- fiřty, protože jinak by mohlo šest nebo sedm, kterým koncil pomáhá, ustanoviti radu, což by bylo přílíš obtížné; a také, aby měl tento koncil
mnohé spisy, z nichž si mnozí vzali příležitost k bludu.“ Rovněž doka- zoval na citátech z Lyry, Gorrama a Augustina, že se onen text z 6. ka- pitoly Janovy má chápati o svátostném a duchovním přijímání, protože duchovní přijímání jaksi vyplývá ze svátostného. Rovněž se zmínil o ma- ličkých, přiznávaje, že se maličkým vskutku podává pod obojí způsobou. Po těch slovech mnozí povzdechli. Téhož dne všichni naši světští členové obědvali s legátem, který je vyzýval, aby pracovali k míru. 7. BŘEZNA V sobotu před druhou nedělí postní jsme nešli do koncilu, protože kon- cil slavnostně slavil svátek Tomáše Akvinského. 9. BŘEZNA V pondělí po druhé neděli postní, v ten den, na který v cisiojanu při- padá první ze slabik co-ra-tur, učinili řečnický výklad před basilejským koncilem vyslanci papeže Evžena v refektáři dominikánského kláštera na obvyklém místě za přítomnosti všeho posluchačstva a mluvčím byl opat černého řádu. 1170 A vzal si za téma slova: »Aj, nyníť jest čas příhodný, aj, nyní dnové spasení« atd., 2 Kor. 6, [2]. A když již dlouho mluvil, přišel k věci samé. A v svém výkladu nejprve dokazoval, že papež mohl odůvodněně změniti místo koncilu, a to z mnoha důvodů. První byl, protože on je první a jako takový má svolávati koncil. Za druhé, že ona kapitola usnesení koncilu kostnického, začínající slovem »Často«, stanovila, aby se to dálo do sedmi let, a do svolání tohoto koncilu uply- nula dlouhá doba nad sedm let; tedy nezachoval čas. Za třetí, že papež může změniti místo koncilu, ale sám koncil nemůže zrušiti. Rovněž že je Bologna městem církve, proto je tím spíše možno, aby tam byl koncil, než v jiném městě daleko vzdáleném. A je tam také hojnost mužů osví- cených a mravných, lze tedy odůvodnit, aby se konal tam. A papež chce dát k bezpečnosti do rukou koncilu ono město s opevněními, proto se bude moci koncil tam odbývati. Po těchto tedy důvodech a příčinách, proč změnil místo koncilu, přednesl za druhé: „Kdyby se prelátům, kteří se účastní basilejského koncilu, vůbec nelíbilo, aby se koncil konal v Bologni, ať tedy vyberou nějaké město v Itálii, jen aby bylo vhodné, aby do něho mohl přijít nejsvětější náš papež Evžen. A on je ochoten tam přijíti za nápravou, kterou dychtí všemi silami uskutečnit. A jestliže se ani to nelíbí tomuto širokému množství prelátů, ať tento koncil vybere dvanáct prelátů a sami vyslanci papežovi jiných dvanáct a ať vyberou kterékoli město v Německu, jen když by tam mohl náš nejsvětější otec přijíti; on je ochoten přijíti a tam státi o nápravu.“ Připojili tyto dvě podmínky, že je třeba, má-li dojít k nápravě, aby se účastnilo sedmdesát nebo šedesát prelátů s duchovními říšskými kur- fiřty, protože jinak by mohlo šest nebo sedm, kterým koncil pomáhá, ustanoviti radu, což by bylo přílíš obtížné; a také, aby měl tento koncil
Strana 372
basilejský plnou moc sjednati v městě Basileji s Čechy jednotu a potom přenésti podle způsobu už řečeného koncil na jiné místo, podle rozhod- nutí těch čtyřiadvaceti. ]171 A když onen opat dokončil svou řeč, tehdy povstal jiný biskup a pravil: „Zapřísahám Vaše Důstojnosti, abyste se se zřením k jednotě, pro kterou jsme jedině přišli, ráčili dohodnouti na nějakém panu papeži.“ A po skončení řeči žádal legát, totiž Julián, na vyslancích pana papeže, aby byly dány koncilu ty návrhy písemně, aby mohl svatý koncil dáti tím důkladnější odpověď. A tak odešli vyslanci pana papeže a koncil zůstal v refektáři, ale co dělal, nevím. 11721 1O. BREZNA V následující pak úterý, na které v cisiojanu připadá první ze slabik ra-tur, pokračoval Rokycana v svém aktu, v němž probíral látku, kterou probíral v pátek, přičemž shrnul o přijímání maličkých. A skončiv shrnu- tí, věnoval se látce o církvi, v kteréžto látce vymezil pojem »církev« šesterým způsobem, a po tom vymezení objasnil, která to je církev obecná, v kterou věříme, o níž je řeč ve Vyznání víry, a dokazoval, jak je ona bez poskvrny a vrásky. A tak vylíčil mnoho vlastností oné církve a také přednesl dvě pravidla, podle čeho je možno onu církev poznati. Rovněž objasňoval výrok Augustinův: »Nevěřil bych evangeliu, kdyby na mne nepůsobila vážnost církve«, a přičítal mu trojí smysl slova »obecný«. Rovněž dokazoval, že tato částečná církev, ba ani celá pospolu, nemá moc změniti, zrušiti nebo neplatným učiniti přikázání Kristovo, což přece tvrdil mistr Jan z Dubrovníka, který také prohlašoval, že při- jímání pod jednou způsobou trvá jen z chvalitebného zvyku a schválení svatých. Rovněž vykládal o trojím rozdílu koncilu: První druh je koncil říze- ný Duchem svatým, protože je založen na Zákoně, jak je zřejmé ze Skutků 1 a 15. Druhý jest takový, na němž se sice přednášejí mnohé dobré věci, ale všechny se nedrží s vírou. Toho druhu byly čtyři gene- rální koncily, protože tam byl odsouzen Dioskuros 11731 pro vykonání usneseného nálezu proti papežovi Lvovi, a nikoli pro víru; a proto ta- kový koncil není tak pevný jako první. Třetím druhem je koncil před- stíraný, protože předstírá, že je řízen Duchem svatým, a přece proti němu vynesl nález a rozhodl. Proto je-li řečený koncil shodný se Záko- nem Božím, je svatý, naopak je zlořečený; jestliže jeho výrok zavádí a zavání pýchou a světáctvím, je zlořečený, a naopak. A když to skončil, povstal mnich Jan z Dubrovníka a osloviv kon- cil žádal nejprve, aby byl Rokycana přidržen k tomu, že se zaváže vy- slechnout odpovědi ke své replice, protože tak to vyplývá z glejtu, který byl dán Čechům; za druhé, aby mu dal své výroky písemně. Ale Češi vyšli a po poradě odpověděl pan Vilém Kostka jménem druhých tento výrok: „Mistře Jene! Rozhodnutí je přece v naší moci! Proto shledá- me-li, že je to náležité, i on vyslechne i my s ním vyslechneme odpověď k jeho replice.“ Také že ten mnich nemá dosud od nás zplnomocnění,
basilejský plnou moc sjednati v městě Basileji s Čechy jednotu a potom přenésti podle způsobu už řečeného koncil na jiné místo, podle rozhod- nutí těch čtyřiadvaceti. ]171 A když onen opat dokončil svou řeč, tehdy povstal jiný biskup a pravil: „Zapřísahám Vaše Důstojnosti, abyste se se zřením k jednotě, pro kterou jsme jedině přišli, ráčili dohodnouti na nějakém panu papeži.“ A po skončení řeči žádal legát, totiž Julián, na vyslancích pana papeže, aby byly dány koncilu ty návrhy písemně, aby mohl svatý koncil dáti tím důkladnější odpověď. A tak odešli vyslanci pana papeže a koncil zůstal v refektáři, ale co dělal, nevím. 11721 1O. BREZNA V následující pak úterý, na které v cisiojanu připadá první ze slabik ra-tur, pokračoval Rokycana v svém aktu, v němž probíral látku, kterou probíral v pátek, přičemž shrnul o přijímání maličkých. A skončiv shrnu- tí, věnoval se látce o církvi, v kteréžto látce vymezil pojem »církev« šesterým způsobem, a po tom vymezení objasnil, která to je církev obecná, v kterou věříme, o níž je řeč ve Vyznání víry, a dokazoval, jak je ona bez poskvrny a vrásky. A tak vylíčil mnoho vlastností oné církve a také přednesl dvě pravidla, podle čeho je možno onu církev poznati. Rovněž objasňoval výrok Augustinův: »Nevěřil bych evangeliu, kdyby na mne nepůsobila vážnost církve«, a přičítal mu trojí smysl slova »obecný«. Rovněž dokazoval, že tato částečná církev, ba ani celá pospolu, nemá moc změniti, zrušiti nebo neplatným učiniti přikázání Kristovo, což přece tvrdil mistr Jan z Dubrovníka, který také prohlašoval, že při- jímání pod jednou způsobou trvá jen z chvalitebného zvyku a schválení svatých. Rovněž vykládal o trojím rozdílu koncilu: První druh je koncil říze- ný Duchem svatým, protože je založen na Zákoně, jak je zřejmé ze Skutků 1 a 15. Druhý jest takový, na němž se sice přednášejí mnohé dobré věci, ale všechny se nedrží s vírou. Toho druhu byly čtyři gene- rální koncily, protože tam byl odsouzen Dioskuros 11731 pro vykonání usneseného nálezu proti papežovi Lvovi, a nikoli pro víru; a proto ta- kový koncil není tak pevný jako první. Třetím druhem je koncil před- stíraný, protože předstírá, že je řízen Duchem svatým, a přece proti němu vynesl nález a rozhodl. Proto je-li řečený koncil shodný se Záko- nem Božím, je svatý, naopak je zlořečený; jestliže jeho výrok zavádí a zavání pýchou a světáctvím, je zlořečený, a naopak. A když to skončil, povstal mnich Jan z Dubrovníka a osloviv kon- cil žádal nejprve, aby byl Rokycana přidržen k tomu, že se zaváže vy- slechnout odpovědi ke své replice, protože tak to vyplývá z glejtu, který byl dán Čechům; za druhé, aby mu dal své výroky písemně. Ale Češi vyšli a po poradě odpověděl pan Vilém Kostka jménem druhých tento výrok: „Mistře Jene! Rozhodnutí je přece v naší moci! Proto shledá- me-li, že je to náležité, i on vyslechne i my s ním vyslechneme odpověď k jeho replice.“ Také že ten mnich nemá dosud od nás zplnomocnění,
Strana 373
aby vykládal náš glejt. Tehdy povstal Jan z Dubrovníka a pravil: „Bude to vaše veliká hanba, jestliže takto odejdete, protože jste si dávno přáli, aby vám bylo dáno slyšení a poučení; napíšeme-li tedy do všech zemí, že jste se neodvážili vyslechnouti ani jste nechtěli dáti odpovědi, jaká to bude pro vás hanba!“ Proto dodal, zapřísahaje koncil, aby ho k tomu přidržel, aby mu dal Rokycana své výroky písemně, „protože chci uká- zati, že jeho teze je falešná a sofistická" Po vzájemné poradě na témž místě povstal Rokycana a pravil: „Tady čeští páni se velmi diví, že mistr Jan, který je doktorem, nezacho- vává onu zralost, která náleží doktorovi; vždyť ještě ani neslyšel, že ne- chceme vyslechnouti, a už prostě tvrdí, že nechceme. Já také pravím, že jsme sem přišli ke koncilu, a ne k němu. O něm jsme ani nevěděli, zda je na světě či ne, dokud jsme byli v Čechách a v Chebu. Bez jeho odporu jsem ukázal, že jeho výroky jsou mylné, ba proti víře Písma, protože vsouvaným výkladem bychom mohli vykládat i věci protichůdné, např. kdybychom k větě »Bůh jest, a není...« připojovali výklad: »není«, ro- zuměj ve smyslu »on není«. A pozdviženým hlasem dodal: „Cožpak to není bludné tvrditi, že nějaký člověk nebo koncil může změniti přiká- zání Kristovo? A Kristus pravil o svých slovech: »Nebe a země pominou, ale slova má nikoli nepominou.«“ [Mar. 13, 31 a Mat. 24, 35 ]. A mnich přerušiv jeho řeč pravil: „Uvidíte, páni Češi, že to nebude pro vás čest, protože my všichni napíšeme o vás do celého světa, že jste se neodvážili odpovídati a tak odejdete s hanbou: hleďte tedy na sebe! A mezi jiným řekl také: „Kdo tvrdošíjně tvrdí, že to, co Kristus přikázal, není přikázání, je kacíř, ale kdo tvrdošíjně tvrdí, že to, co Kristus nepři- kázal, je přikázání, je také kacíř.“ A tak když se strhly mnohé utrhačné hádky, pravil legát: „Kdy chcete pokračovat?“ A po řeči se obrátil na 2 Mikuláše Biskupce z Písku a řekl: „Mistře Mikuláši, jste připraven? A ten odpověděl: „Ano, jsem.“ Ale onen: „Kdy je vám libo pokračovat? Tehdy odpověděl: „Zítra.“ A mistru Rokycanovi pravil: „Mistře, skončil jste už?“ Rokycana řekl: „Nikoli, protože jsem ještě nic neučinil proti replice mistra z Dubrovníka, a chci proto i proti tomu replikovati, jak se mně naskytne čas, ale nyní nejsem připraven.“ A tak jsme šli do příbytků. Když jsme byli v bytě, přišel pan Zdislav 11741 obědvat onoho dne s panem Vilémem a pravil panu Prokopovi a Vilémovi: „Oznamuje se vám ze strany koncilu, abyste se všichni zítra sešli do bytu pana Prokopa, a koncil vybere určité osoby, které s vámi na určeném místě pojednají o prvním artikulu, zda byste se mohli vzájemně sjednotit.“ Téhož dne jsme jedli Prokop, farář Markolt a já s kardinálem a při obědě doporučoval takové kázání, v němž je napřed uveden obšírný text, protože, jak pravil, „tak činili apoštolové a svatí učitelé“. Po obědě vstoupil jeden biskup v dlouhém plášti a vířil jím prach; legát mu se smí- chem pravil: „Pan Prokop by chtěl, abyste měl krátký plášť.“ Biskup řekl: „Sjednoťme se všichni navzájem a všichni budeme chodit v krát- kém šatě.“ 372 373
aby vykládal náš glejt. Tehdy povstal Jan z Dubrovníka a pravil: „Bude to vaše veliká hanba, jestliže takto odejdete, protože jste si dávno přáli, aby vám bylo dáno slyšení a poučení; napíšeme-li tedy do všech zemí, že jste se neodvážili vyslechnouti ani jste nechtěli dáti odpovědi, jaká to bude pro vás hanba!“ Proto dodal, zapřísahaje koncil, aby ho k tomu přidržel, aby mu dal Rokycana své výroky písemně, „protože chci uká- zati, že jeho teze je falešná a sofistická" Po vzájemné poradě na témž místě povstal Rokycana a pravil: „Tady čeští páni se velmi diví, že mistr Jan, který je doktorem, nezacho- vává onu zralost, která náleží doktorovi; vždyť ještě ani neslyšel, že ne- chceme vyslechnouti, a už prostě tvrdí, že nechceme. Já také pravím, že jsme sem přišli ke koncilu, a ne k němu. O něm jsme ani nevěděli, zda je na světě či ne, dokud jsme byli v Čechách a v Chebu. Bez jeho odporu jsem ukázal, že jeho výroky jsou mylné, ba proti víře Písma, protože vsouvaným výkladem bychom mohli vykládat i věci protichůdné, např. kdybychom k větě »Bůh jest, a není...« připojovali výklad: »není«, ro- zuměj ve smyslu »on není«. A pozdviženým hlasem dodal: „Cožpak to není bludné tvrditi, že nějaký člověk nebo koncil může změniti přiká- zání Kristovo? A Kristus pravil o svých slovech: »Nebe a země pominou, ale slova má nikoli nepominou.«“ [Mar. 13, 31 a Mat. 24, 35 ]. A mnich přerušiv jeho řeč pravil: „Uvidíte, páni Češi, že to nebude pro vás čest, protože my všichni napíšeme o vás do celého světa, že jste se neodvážili odpovídati a tak odejdete s hanbou: hleďte tedy na sebe! A mezi jiným řekl také: „Kdo tvrdošíjně tvrdí, že to, co Kristus přikázal, není přikázání, je kacíř, ale kdo tvrdošíjně tvrdí, že to, co Kristus nepři- kázal, je přikázání, je také kacíř.“ A tak když se strhly mnohé utrhačné hádky, pravil legát: „Kdy chcete pokračovat?“ A po řeči se obrátil na 2 Mikuláše Biskupce z Písku a řekl: „Mistře Mikuláši, jste připraven? A ten odpověděl: „Ano, jsem.“ Ale onen: „Kdy je vám libo pokračovat? Tehdy odpověděl: „Zítra.“ A mistru Rokycanovi pravil: „Mistře, skončil jste už?“ Rokycana řekl: „Nikoli, protože jsem ještě nic neučinil proti replice mistra z Dubrovníka, a chci proto i proti tomu replikovati, jak se mně naskytne čas, ale nyní nejsem připraven.“ A tak jsme šli do příbytků. Když jsme byli v bytě, přišel pan Zdislav 11741 obědvat onoho dne s panem Vilémem a pravil panu Prokopovi a Vilémovi: „Oznamuje se vám ze strany koncilu, abyste se všichni zítra sešli do bytu pana Prokopa, a koncil vybere určité osoby, které s vámi na určeném místě pojednají o prvním artikulu, zda byste se mohli vzájemně sjednotit.“ Téhož dne jsme jedli Prokop, farář Markolt a já s kardinálem a při obědě doporučoval takové kázání, v němž je napřed uveden obšírný text, protože, jak pravil, „tak činili apoštolové a svatí učitelé“. Po obědě vstoupil jeden biskup v dlouhém plášti a vířil jím prach; legát mu se smí- chem pravil: „Pan Prokop by chtěl, abyste měl krátký plášť.“ Biskup řekl: „Sjednoťme se všichni navzájem a všichni budeme chodit v krát- kém šatě.“ 372 373
Strana 374
o Ve středu, na kterou v cisiojanu připadá první ze slabik tur-Gre-go, ráno sešli jsme se do jizby u dominikánů k výměně názorů neboli k sou- kromé poradě. Tam k nám přišel vévoda Vilém, protektor koncilu, a pravil: „Vždy jsem si rád přál vašeho dobra a cti vašeho království i vašeho sjednocení se všemi. Proto prosím, abyste pověděli, jaký by byl nejlepší prostředek, který by směřoval k jednotě.“ Naši tedy po vzájem- né poradě odpověděli: „Vzdáváme veliké díky za vaše dobré přání. Žádá- me si vyslechnouti osoby vybrané od koncilu a odpovíme podle toho, co se nám bude zdát prospěšným.“ Vévoda to tedy oznámil určitým osobám, vyvoleným od koncilu, a byli to: kardinálové Julián, piacenzský a svatého Petra, arcibiskup lyonský, biskupové řezenský, míšeňský 1175 a jeden jiný biskup, ostatní pak doktoři, totiž doktor Toke a auditor palá- ce pana papeže 11761 a ostatní, počtem sedmnáct osob. A ti všichni se dlouho radili a potom jsme byli povoláni my. Tehdy začal Julián krátkým proslovem a pravil: „Nikdo nemůže klásti jiný základ mimo ten, který jest položen, a to jest Ježíš Kristus. Abychom tedy nestavěli základ na písku, nikdo nemůže říci »Pán Ježíš«, leč v Duchu svatém: proto se jednomyslně, je-li libo, obraťme k modlit- bě a poklekněme!“ A tak všichni učinili. Po modlitbě pak začal doporu- čovati snahu koncilu: „Od začátku všech listů, 117 jak se domnívám, poslal vám první list za vaše sjednocení s námi a k nápravě jednoty přišli mnozí otcové z daleka, vydávajíce se velikým nebezpečenstvím. Jasný kníže 1178 nám oznámil, abychom vykonali volbu určitých osob. Sou- hlasili jsme s ním a stalo se tak. Jeden způsob napřed vymyslili tito otcové: přijmete-li ho, bude přede dveřmi pokoj a jednota. My tvrdíme, že u nás jest církev a vy tvrdíte, že u vás jest církev. (Toto řekl s pousmá- ním). Odstraňme to a staňme se jedním tělem, a nebude to pro vás han- ba, protože cokoli bude, bude z vašeho návodu, a tak to bude čest pro vaše království.“ Rovněž: „Jako jeden celek je s námi papež, císař pán, všichni králové a všechna království.“ Jeden z jeho lidí mu řekl: „Kromě krále polského.“ 1179 Tu legát: „Ten nebude proti nám. Jestliže se tedy sjednotíte s námi, bude církev celá.“ Rovněž pravil: „Nemůže býti pro vás větší cti, než abyste soudili s námi. Tehdy vyšli naši z refektáře do jizby pohovořit si a po návratu povstal Rokycana a nejprve oznámil, že nepospíchali s uveřejněním artikulů. Potom předložil tři důvody, proč se zatím nemůže provést vtělení Čechů do koncilu: první, že bychom byli jiným na posměch, kdybychom se vtělili a potom se vrátili bez sjednocení; druhý, že nemůže být mezi námi pravá jednota, dokud je »boj o víru«, jak řekli doktoři. „My totiž držíme, že přijímání pod obojí způsobou spadá pod přikázání, vy však říkáte, že ne.“ Za třetí: „kdybychom se vtělili, že bychom chtěli mít volnost tak jako vy sloužiti v kostele a některým podávati pod obojí způsobou, to by se vám však nelíbilo. Jako tedy si každý řemeslník upraví nehotový materiál a potom ho spojí s hotovým materiálem, tak se má státi také zde.“ 11. BŘEZNA
o Ve středu, na kterou v cisiojanu připadá první ze slabik tur-Gre-go, ráno sešli jsme se do jizby u dominikánů k výměně názorů neboli k sou- kromé poradě. Tam k nám přišel vévoda Vilém, protektor koncilu, a pravil: „Vždy jsem si rád přál vašeho dobra a cti vašeho království i vašeho sjednocení se všemi. Proto prosím, abyste pověděli, jaký by byl nejlepší prostředek, který by směřoval k jednotě.“ Naši tedy po vzájem- né poradě odpověděli: „Vzdáváme veliké díky za vaše dobré přání. Žádá- me si vyslechnouti osoby vybrané od koncilu a odpovíme podle toho, co se nám bude zdát prospěšným.“ Vévoda to tedy oznámil určitým osobám, vyvoleným od koncilu, a byli to: kardinálové Julián, piacenzský a svatého Petra, arcibiskup lyonský, biskupové řezenský, míšeňský 1175 a jeden jiný biskup, ostatní pak doktoři, totiž doktor Toke a auditor palá- ce pana papeže 11761 a ostatní, počtem sedmnáct osob. A ti všichni se dlouho radili a potom jsme byli povoláni my. Tehdy začal Julián krátkým proslovem a pravil: „Nikdo nemůže klásti jiný základ mimo ten, který jest položen, a to jest Ježíš Kristus. Abychom tedy nestavěli základ na písku, nikdo nemůže říci »Pán Ježíš«, leč v Duchu svatém: proto se jednomyslně, je-li libo, obraťme k modlit- bě a poklekněme!“ A tak všichni učinili. Po modlitbě pak začal doporu- čovati snahu koncilu: „Od začátku všech listů, 117 jak se domnívám, poslal vám první list za vaše sjednocení s námi a k nápravě jednoty přišli mnozí otcové z daleka, vydávajíce se velikým nebezpečenstvím. Jasný kníže 1178 nám oznámil, abychom vykonali volbu určitých osob. Sou- hlasili jsme s ním a stalo se tak. Jeden způsob napřed vymyslili tito otcové: přijmete-li ho, bude přede dveřmi pokoj a jednota. My tvrdíme, že u nás jest církev a vy tvrdíte, že u vás jest církev. (Toto řekl s pousmá- ním). Odstraňme to a staňme se jedním tělem, a nebude to pro vás han- ba, protože cokoli bude, bude z vašeho návodu, a tak to bude čest pro vaše království.“ Rovněž: „Jako jeden celek je s námi papež, císař pán, všichni králové a všechna království.“ Jeden z jeho lidí mu řekl: „Kromě krále polského.“ 1179 Tu legát: „Ten nebude proti nám. Jestliže se tedy sjednotíte s námi, bude církev celá.“ Rovněž pravil: „Nemůže býti pro vás větší cti, než abyste soudili s námi. Tehdy vyšli naši z refektáře do jizby pohovořit si a po návratu povstal Rokycana a nejprve oznámil, že nepospíchali s uveřejněním artikulů. Potom předložil tři důvody, proč se zatím nemůže provést vtělení Čechů do koncilu: první, že bychom byli jiným na posměch, kdybychom se vtělili a potom se vrátili bez sjednocení; druhý, že nemůže být mezi námi pravá jednota, dokud je »boj o víru«, jak řekli doktoři. „My totiž držíme, že přijímání pod obojí způsobou spadá pod přikázání, vy však říkáte, že ne.“ Za třetí: „kdybychom se vtělili, že bychom chtěli mít volnost tak jako vy sloužiti v kostele a některým podávati pod obojí způsobou, to by se vám však nelíbilo. Jako tedy si každý řemeslník upraví nehotový materiál a potom ho spojí s hotovým materiálem, tak se má státi také zde.“ 11. BŘEZNA
Strana 375
A tak jsme vešli opět do jizby; oni však se radili skoro čtvrt hodiny. Když jsme potom opět vstoupili do refektáře neboli místa koncilu, začal mluviti legát Julián: „Chtěl bych, aby někdo druhý dal odpověď, ale pro- tože to ukládají otcové mně, musím poslechnouti. Z donucení a nerad tedy ]180 povím: Předně, co se týká vašeho výroku, že jste neagitovali. Ani my jsme neagitovali, protože s námi držel celý svět, všichni králové, všechny univerzity a mnozí mužové osvícení, kterým Bůh udělil svě- dectví svatosti činěním zázraků po jejich smrti; ti všichni s námi drželi, ba i univerzita pražská, dokud byla v své plné síle. Tedy, jako první důvod vašich námitek proti sjednocení s námi nyní jste uvedli, že nechcete být jiným na posměch. Pravím, až budeme jedno tělo, může tu vzniknout jen a jen svatá jednota, o kterou se bude ono celé tělo po- koušet. Za druhé, pokud jde o vaše tvrzení, že se neshodujeme ve víře atd., tedy pravím: Až budete vtěleni a jedno s námi, ono celé tělo nás poučí, co kdo máme mysliti, a nebude boje o víru. Za třetí, že chcete sloužiti v kostelích a vašim podávati pod obojí způsobou: pravím, pro- tože je vám to povoleno v bytech, bez překážky se bude dít, jako se děje. Víte také, že žádný majetník, dokud se mezi ním a druhým vede pře o spolčení, není vyháněn před vynesením nálezu. Také si nesmíte myslit, že by vám to měli lidé za zlé, že všichni budou říkati: Hle, Češi, moudří lidé, nechtějí se spravovat vlastním rozumem ani se opírat o vlastní vůli, jen aby byli s nimi zajedno.“ A tak naši nedali hned odpověď, nýbrž poodešli v refektáři stranou ke dveřím a spolu rokovali, aby se po obědě opět spolu sešli. Přistoupil k nim vévoda a jménem osob zvolených od koncilu pravil. „Mají mnoho co dělat, žádají, abyste zítra opět přišli, ne že by chtěli odkládati termín sjednocení, které si velmi přejí, ale poněvadž jsou velmi zaneprázdněni. Proto, je-li libo, ať přijdou časněji.“ Naši s ním souhlasili, a tak jsme odešli do příbytků. Po obědě však téhož dne sešli se naši do bytu pražanů a uvažovali, co by chtěli zítra odpověděti. Téhož dne pravil cisterciák, s kterým obědval Prokop: „Nečiníte špatně, že podáváte lidu pod obojí způsobou, protože máte příklad Kristův a apoštolů, ale v tom nečiníte dobře, že odsuzujete jiné." 12. BŘEZNA 6 Ve čtvrtek v den Rehořův ráno, když jsme byli v domě Prokopově, byl poslán Matěj Engliš, zda jsou kardinálové s biskupy shromážděni na obvyklém místě koncilu. Když tedy přišel, pravil mu doktor Jindřich Toke a Jan Maulbronnský: „Prosíme, pokud je na vás, přidržte vaše, aby se vtělili do koncilu, a nevidíme lepší způsob sjednocení než vtěliti vás do koncilu. Ani vy nechcete, abychom soudili my vás, a právě totéž musíte přáti nám. Také se nezúčastní všichni koncilu, například Rekové. Proto nemáme plnou moc se usnášet, ale vtělíte-li se, staneme se vět- šinou. Když jsme tedy byli zavoláni, přišli jsme do jizby dominikánského kláštera; tam jsme našli vévodu Viléma. Když ten přistoupil ke Kostkovi, 374 375
A tak jsme vešli opět do jizby; oni však se radili skoro čtvrt hodiny. Když jsme potom opět vstoupili do refektáře neboli místa koncilu, začal mluviti legát Julián: „Chtěl bych, aby někdo druhý dal odpověď, ale pro- tože to ukládají otcové mně, musím poslechnouti. Z donucení a nerad tedy ]180 povím: Předně, co se týká vašeho výroku, že jste neagitovali. Ani my jsme neagitovali, protože s námi držel celý svět, všichni králové, všechny univerzity a mnozí mužové osvícení, kterým Bůh udělil svě- dectví svatosti činěním zázraků po jejich smrti; ti všichni s námi drželi, ba i univerzita pražská, dokud byla v své plné síle. Tedy, jako první důvod vašich námitek proti sjednocení s námi nyní jste uvedli, že nechcete být jiným na posměch. Pravím, až budeme jedno tělo, může tu vzniknout jen a jen svatá jednota, o kterou se bude ono celé tělo po- koušet. Za druhé, pokud jde o vaše tvrzení, že se neshodujeme ve víře atd., tedy pravím: Až budete vtěleni a jedno s námi, ono celé tělo nás poučí, co kdo máme mysliti, a nebude boje o víru. Za třetí, že chcete sloužiti v kostelích a vašim podávati pod obojí způsobou: pravím, pro- tože je vám to povoleno v bytech, bez překážky se bude dít, jako se děje. Víte také, že žádný majetník, dokud se mezi ním a druhým vede pře o spolčení, není vyháněn před vynesením nálezu. Také si nesmíte myslit, že by vám to měli lidé za zlé, že všichni budou říkati: Hle, Češi, moudří lidé, nechtějí se spravovat vlastním rozumem ani se opírat o vlastní vůli, jen aby byli s nimi zajedno.“ A tak naši nedali hned odpověď, nýbrž poodešli v refektáři stranou ke dveřím a spolu rokovali, aby se po obědě opět spolu sešli. Přistoupil k nim vévoda a jménem osob zvolených od koncilu pravil. „Mají mnoho co dělat, žádají, abyste zítra opět přišli, ne že by chtěli odkládati termín sjednocení, které si velmi přejí, ale poněvadž jsou velmi zaneprázdněni. Proto, je-li libo, ať přijdou časněji.“ Naši s ním souhlasili, a tak jsme odešli do příbytků. Po obědě však téhož dne sešli se naši do bytu pražanů a uvažovali, co by chtěli zítra odpověděti. Téhož dne pravil cisterciák, s kterým obědval Prokop: „Nečiníte špatně, že podáváte lidu pod obojí způsobou, protože máte příklad Kristův a apoštolů, ale v tom nečiníte dobře, že odsuzujete jiné." 12. BŘEZNA 6 Ve čtvrtek v den Rehořův ráno, když jsme byli v domě Prokopově, byl poslán Matěj Engliš, zda jsou kardinálové s biskupy shromážděni na obvyklém místě koncilu. Když tedy přišel, pravil mu doktor Jindřich Toke a Jan Maulbronnský: „Prosíme, pokud je na vás, přidržte vaše, aby se vtělili do koncilu, a nevidíme lepší způsob sjednocení než vtěliti vás do koncilu. Ani vy nechcete, abychom soudili my vás, a právě totéž musíte přáti nám. Také se nezúčastní všichni koncilu, například Rekové. Proto nemáme plnou moc se usnášet, ale vtělíte-li se, staneme se vět- šinou. Když jsme tedy byli zavoláni, přišli jsme do jizby dominikánského kláštera; tam jsme našli vévodu Viléma. Když ten přistoupil ke Kostkovi, 374 375
Strana 376
376 377 bylo mu řečeno: „Chcete být s námi?“ Vévoda pravil: „Nechci být ani s oněmi, ani s vámi, nýbrž to bych rád viděl, zda bych mohl sjednotit obě strany.“ Ale Kostka řekl: „Buďte s námi proti oněm“; ale on se smíchem odmítl. Když jsme potom byli povoláni do refektáře a usedli jsme, pravil Julián: „Modleme se nejprve,“ a tak jsme poklekli a po- modlili se. A potom Rokycana sedě, protože legát nechtěl, aby stál ani aby snímal pokrývku s hlavy, začal odpovídati na výroky Juliánovy včerejšího dne přednesené. „Předně, že jste proti nám postavili množství těch, kteří ani nedrželi, ani nedrží přijímání pod obojí způsobou jakožto přikázání: pravíme, že množství nečiní autoritu, nýbrž autorita činí množství. Vždyť víme, že náš Spasitel pravil: »Mnoho je povolaných, ale málo vyvolených.« [Mat. 20, 16] A na tato slova praví Anselm: 181 „Chceš-li být z těch, kdož mají být spaseni, budiž z těch, kterých je málo.“ Rovněž: „Přednost časovou dobře známe, neboť víme, kdy a kdo dávali tak přijímat. A také víme, že dary Boží jsou rozděleny, neboť Bůh poslal hned Izaiáše, hned Jeremiáše a svěřil mu svá slova, ale ne všem najednou. Ale nevytýkáme, proč nám to nezjevil dříve, nýbrž jsme vděčni, že nám to zjevil nyní.“ Rovněž: „Nedržíme věc novou, nýbrž starou, kterou vykonávali apoštolové a Kristus.“ Rovněž: „Řekl: »V kostele se čte »Nebudete-li jísti«, [Jan 6, 53] a přece někteří poznali proroctví o Mesiášovi.« Na to pravíme: Jestliže někteří čtli a nepocho- pili, byla to jejich chyba — že nepochopili, to je jisté; to ponecháme Bohu. Rovněž jste řekl: „Toto všechno by se napřed zamezilo, kdyby se provedlo vtělení tím způsobem, jakým se má provést, tedy že bychom nebyli na posměch atd.“ Na to odpovídáme: „Co by znamenalo ono vtělení, ať by se vykonalo skutečné nebo předstírané? Rovněž: „Kdyby- chom se vtělili, nemluvili bychom méně za naše artikuly než nyní. Rovněž: „Ustoupili bychom od úmluv v Chebu, protože bychom si vyvolili jiného soudce. „Také to vězte, že nezamýšlíme žádnému člověku nebo žádnému množství dáti posuzovat Písmo, protože každý člověk (je) lhář [Řím. 3, 4] a všichni lidé mají omezovati volnost svých smyslů k poslušnosti Krista.“ Rovněž: „Navrhujeme prostředek nebo způsob: Vaše Otcovské lásky vyslechly nás, a my jsme vyslechli vás. Vyjevte nám tedy, co chcete dělat.“ Rovněž: „Řekli jste, že není dvacet osm článků, nýbrž šestatřicet, a poslední že jsou závažnější než těch osmadvacet. Pravíme: Až budou vyřízeny alespoň čtyři artikuly, bude-li to náležité, odpovíme i na ty ostatní.“ A tak jsme od nich odešli do jizby. Oni se pak radili přes hodinu; potom jsme vstoupili, usedli a legát začal mluvit řka: „Nedivte se, že jsme se trochu zdrželi; máme totiž touhu po dobru. Rovněž chceme tak mluviti k dobrému, jako bychom byli z jednoho otce a z jedné matky. Nejprve bylo řečeno o množství, že nečiní autoritu. Pravím, že se toto množství neskládá z lidí nezkušených, nýbrž je vybráno z tisíců. [podle Písně písní 5, 10] Rovněž jste mluvili o novosti. Pravím, že staří, jako Pavel a ostatní staří učitelé, nikdy nedrželi, jako vy držíte, že přijímání pod obojí způsobou je nezbytností
376 377 bylo mu řečeno: „Chcete být s námi?“ Vévoda pravil: „Nechci být ani s oněmi, ani s vámi, nýbrž to bych rád viděl, zda bych mohl sjednotit obě strany.“ Ale Kostka řekl: „Buďte s námi proti oněm“; ale on se smíchem odmítl. Když jsme potom byli povoláni do refektáře a usedli jsme, pravil Julián: „Modleme se nejprve,“ a tak jsme poklekli a po- modlili se. A potom Rokycana sedě, protože legát nechtěl, aby stál ani aby snímal pokrývku s hlavy, začal odpovídati na výroky Juliánovy včerejšího dne přednesené. „Předně, že jste proti nám postavili množství těch, kteří ani nedrželi, ani nedrží přijímání pod obojí způsobou jakožto přikázání: pravíme, že množství nečiní autoritu, nýbrž autorita činí množství. Vždyť víme, že náš Spasitel pravil: »Mnoho je povolaných, ale málo vyvolených.« [Mat. 20, 16] A na tato slova praví Anselm: 181 „Chceš-li být z těch, kdož mají být spaseni, budiž z těch, kterých je málo.“ Rovněž: „Přednost časovou dobře známe, neboť víme, kdy a kdo dávali tak přijímat. A také víme, že dary Boží jsou rozděleny, neboť Bůh poslal hned Izaiáše, hned Jeremiáše a svěřil mu svá slova, ale ne všem najednou. Ale nevytýkáme, proč nám to nezjevil dříve, nýbrž jsme vděčni, že nám to zjevil nyní.“ Rovněž: „Nedržíme věc novou, nýbrž starou, kterou vykonávali apoštolové a Kristus.“ Rovněž: „Řekl: »V kostele se čte »Nebudete-li jísti«, [Jan 6, 53] a přece někteří poznali proroctví o Mesiášovi.« Na to pravíme: Jestliže někteří čtli a nepocho- pili, byla to jejich chyba — že nepochopili, to je jisté; to ponecháme Bohu. Rovněž jste řekl: „Toto všechno by se napřed zamezilo, kdyby se provedlo vtělení tím způsobem, jakým se má provést, tedy že bychom nebyli na posměch atd.“ Na to odpovídáme: „Co by znamenalo ono vtělení, ať by se vykonalo skutečné nebo předstírané? Rovněž: „Kdyby- chom se vtělili, nemluvili bychom méně za naše artikuly než nyní. Rovněž: „Ustoupili bychom od úmluv v Chebu, protože bychom si vyvolili jiného soudce. „Také to vězte, že nezamýšlíme žádnému člověku nebo žádnému množství dáti posuzovat Písmo, protože každý člověk (je) lhář [Řím. 3, 4] a všichni lidé mají omezovati volnost svých smyslů k poslušnosti Krista.“ Rovněž: „Navrhujeme prostředek nebo způsob: Vaše Otcovské lásky vyslechly nás, a my jsme vyslechli vás. Vyjevte nám tedy, co chcete dělat.“ Rovněž: „Řekli jste, že není dvacet osm článků, nýbrž šestatřicet, a poslední že jsou závažnější než těch osmadvacet. Pravíme: Až budou vyřízeny alespoň čtyři artikuly, bude-li to náležité, odpovíme i na ty ostatní.“ A tak jsme od nich odešli do jizby. Oni se pak radili přes hodinu; potom jsme vstoupili, usedli a legát začal mluvit řka: „Nedivte se, že jsme se trochu zdrželi; máme totiž touhu po dobru. Rovněž chceme tak mluviti k dobrému, jako bychom byli z jednoho otce a z jedné matky. Nejprve bylo řečeno o množství, že nečiní autoritu. Pravím, že se toto množství neskládá z lidí nezkušených, nýbrž je vybráno z tisíců. [podle Písně písní 5, 10] Rovněž jste mluvili o novosti. Pravím, že staří, jako Pavel a ostatní staří učitelé, nikdy nedrželi, jako vy držíte, že přijímání pod obojí způsobou je nezbytností
Strana 377
Kachel s motivem uctívání kalicha z Tábora, patrně z doby kolem poloviny 15. století.
Kachel s motivem uctívání kalicha z Tábora, patrně z doby kolem poloviny 15. století.
Strana 378
378 379 a přikázáním. Rovněž jste řekli: Ne všichni poznali Krista, kteří čtli proroky. Tvrdím, že se nikdy nenašel ani jediný, který by mluvil proti přijímání pod jednou způsobou, a přece mnozí byli velmi vynikající mužové.“ Rovněž: „Hned po vtělení bychom chtěli zamířiti k onomu soudci, od nás a od vás vyvolenému.“ Rovněž: „I kdybyste [se] nám dali zcela do rukou, ještě bychom nechtěli bez onoho soudce něco konati. Rovněž jste řekli: „Každý člověk (je) lhář atd.“ Pravím: Jako se tedy domníváte, že se my můžeme mýliti, tak suďte i o sobě!“ Rovněž: „Ve všech těžkostech bylo útočiště ke koncilům, na kterých byly všechny nesnáze působením Ducha svatého skoncovány; a nemyslete si, že je ruka Boží nyní zcela ukrácena, [podle Iz. 59, 1] takže by nemohla spasiti. Jak by tedy mohla býti řešena nějaká sporná věc, leč skrze koncily, když i ve Starém zákoně Bůh v těžkých případech odkazoval ke kněžím po- kolení Levi.“ Rovněž: „Vaše vtělení 11821 bude vám k větší cti a lepší- mu prospěchu. A nezdá-li se vám záhodným to učinit, pošlete do Čech, a dovíte se, co máte dělat.“ Rovněž: „Co věříme o artikulích, to jste již častěji slyšeli. Proto si přejeme, abyste se dali první cestou. Naši pak vyšli a poradili se, a když se k nim vrátili, pravil Rokycana: „Naléháte tak bedlivě na ono vtělení: vězte, že už nám neprospívá učiniti je — vedou nás k tomu určité důvody; ale co se týče vašeho vyzvání, abychom poslali do Čech, vězte, že toho není potřebí, protože známe jejich smýšlení. Pokud jde o vaše tvrzení, že byly odedávna ukončovány těžkosti rozhodnutím obecných koncilů a že jsou zde zku- šení mužové: my víme, co nám udělal koncil kostnický a že se z toho vyvalilo mnoho zlého, začež nás i vás bude soudit Bůh a jedni i druzí budeme státi před soudnou stolicí Kristovou. Vězte také, že nám není žádný koncil evangeliem, proto se už vystříháme před takovými koncily. Rovněž: Tvrdíte, že jsme měli dostatečné slyšení: přiznáváme, že máme a že jsme měli slyšení, ale někdy s hlukem, někdy se smíchem a sykotem; to všechno snášíme. A neslyšíme ani jednoho doktora proti přijímání pod obojí způsobou, že by nebylo přikázáním ani nezbytností, a musíme to zvěstovati celému světu. Rovněž: Viděli jsme v Čechách všechny doktory ve vašich vyslancích, kromě Valdena a Vischekera. 11831 Rovněž tvrdíte: Cesta námi nabízená není cestou; my tvrdíme, že je to nejjistější a nejbližší cesta k žádanému cíli; neboť slyšíme, co jste řekli, že oni tři doktoři budou mluviti za koncil, ale koncil si vyhrazuje moc přidati, ubrati a opraviti. Povězte už tedy, chcete-li něco přidati, ubrati nebo opraviti, anebo trvati na jejich výrocích. Rovněž říkáte, že měl v sobotu Jan z Dubrovníka odpovídati na repliku: my víme, že to bylo jinak urče- no, totiž aby naši po řadě promlouvali; a legát se ptal Mikuláše, zda je připraven. Tak nám také bylo řečeno vévodou Vilémem. Tehdy pravil Engliš: „Veledůstojní, budu mluviti sám za sebe. Když jsme byli v Chebu, tehdy měli vaši doktoři, mluvíce s námi, jakési výrazy, totiž: vtělte se, vraťte se, sjednotte se, atd. A jim jsme hned odpověděli, aby takových výrazů neužívali, protože se nám nelíbí. I nyní žádáme, abyste takových slov neužívali. Také jinde v jiných královstvích, když nám říkali tatáž slova, odpovídali jsme: „My vám
378 379 a přikázáním. Rovněž jste řekli: Ne všichni poznali Krista, kteří čtli proroky. Tvrdím, že se nikdy nenašel ani jediný, který by mluvil proti přijímání pod jednou způsobou, a přece mnozí byli velmi vynikající mužové.“ Rovněž: „Hned po vtělení bychom chtěli zamířiti k onomu soudci, od nás a od vás vyvolenému.“ Rovněž: „I kdybyste [se] nám dali zcela do rukou, ještě bychom nechtěli bez onoho soudce něco konati. Rovněž jste řekli: „Každý člověk (je) lhář atd.“ Pravím: Jako se tedy domníváte, že se my můžeme mýliti, tak suďte i o sobě!“ Rovněž: „Ve všech těžkostech bylo útočiště ke koncilům, na kterých byly všechny nesnáze působením Ducha svatého skoncovány; a nemyslete si, že je ruka Boží nyní zcela ukrácena, [podle Iz. 59, 1] takže by nemohla spasiti. Jak by tedy mohla býti řešena nějaká sporná věc, leč skrze koncily, když i ve Starém zákoně Bůh v těžkých případech odkazoval ke kněžím po- kolení Levi.“ Rovněž: „Vaše vtělení 11821 bude vám k větší cti a lepší- mu prospěchu. A nezdá-li se vám záhodným to učinit, pošlete do Čech, a dovíte se, co máte dělat.“ Rovněž: „Co věříme o artikulích, to jste již častěji slyšeli. Proto si přejeme, abyste se dali první cestou. Naši pak vyšli a poradili se, a když se k nim vrátili, pravil Rokycana: „Naléháte tak bedlivě na ono vtělení: vězte, že už nám neprospívá učiniti je — vedou nás k tomu určité důvody; ale co se týče vašeho vyzvání, abychom poslali do Čech, vězte, že toho není potřebí, protože známe jejich smýšlení. Pokud jde o vaše tvrzení, že byly odedávna ukončovány těžkosti rozhodnutím obecných koncilů a že jsou zde zku- šení mužové: my víme, co nám udělal koncil kostnický a že se z toho vyvalilo mnoho zlého, začež nás i vás bude soudit Bůh a jedni i druzí budeme státi před soudnou stolicí Kristovou. Vězte také, že nám není žádný koncil evangeliem, proto se už vystříháme před takovými koncily. Rovněž: Tvrdíte, že jsme měli dostatečné slyšení: přiznáváme, že máme a že jsme měli slyšení, ale někdy s hlukem, někdy se smíchem a sykotem; to všechno snášíme. A neslyšíme ani jednoho doktora proti přijímání pod obojí způsobou, že by nebylo přikázáním ani nezbytností, a musíme to zvěstovati celému světu. Rovněž: Viděli jsme v Čechách všechny doktory ve vašich vyslancích, kromě Valdena a Vischekera. 11831 Rovněž tvrdíte: Cesta námi nabízená není cestou; my tvrdíme, že je to nejjistější a nejbližší cesta k žádanému cíli; neboť slyšíme, co jste řekli, že oni tři doktoři budou mluviti za koncil, ale koncil si vyhrazuje moc přidati, ubrati a opraviti. Povězte už tedy, chcete-li něco přidati, ubrati nebo opraviti, anebo trvati na jejich výrocích. Rovněž říkáte, že měl v sobotu Jan z Dubrovníka odpovídati na repliku: my víme, že to bylo jinak urče- no, totiž aby naši po řadě promlouvali; a legát se ptal Mikuláše, zda je připraven. Tak nám také bylo řečeno vévodou Vilémem. Tehdy pravil Engliš: „Veledůstojní, budu mluviti sám za sebe. Když jsme byli v Chebu, tehdy měli vaši doktoři, mluvíce s námi, jakési výrazy, totiž: vtělte se, vraťte se, sjednotte se, atd. A jim jsme hned odpověděli, aby takových výrazů neužívali, protože se nám nelíbí. I nyní žádáme, abyste takových slov neužívali. Také jinde v jiných královstvích, když nám říkali tatáž slova, odpovídali jsme: „My vám
Strana 379
právě tak říkáme: vraťte se k prvotní církvi, sjednotte se s námi v evan- geliu!“ A tak mohu říci i vám. Za druhé pravím, že víme, jakou sílu má náš hlas, pokud jsme stranami rozdělenými, vy jedna strana, my druhá; a jakou sílu by měl hlas po vtělení, vědí ti, kteří čtli zákony božské a lidské. Tehdy po předchozí úvaze nám odpověděli pravíce, že doba je krátká; proto nemůže tak snadno být dána odpověď. Nechť se tedy líbí sejíti se zítra v touž obvyklou hodinu. Na naši pak žádost, aby se to stalo po obědě, odpověděli žádajíce, že se tak nemůže státi pro obtížné věci, které musí koncil vykonati skrze jisté vyslance za obecnou nápravu církve. „Také má dnes přijíti poselstvo vévody burgundského, 184 které bychom chtěli přijmouti a uctíti.“ Souhlasili jsme, a tak jsme odešli do bytů. 9 V pátek nazítří po Rehořovi přišli jsme do jizby; odtud jsme byli po- sláni do refektáře k vyvoleným ze strany koncilu. Když jsme si pak sedli, pravil legát: „Začněme modlitbou,“ a tak pokleknuvše všichni se modlili. A po modlitbě řekl legát: „Nejmilejší páni Češi! Veledůstojní moji páni mi uložili promluviti dříve: Protože se vám nelíbí jednání o vtělení, nemůžeme vás nutiti; jsme také za to, abychom vaší žádosti vyhověli.“ Rovněž: „Ustanovení řečníci mluvili a slyšeli jste je; proto jste chtěli věděti, zda by chtěl svatý koncil trvati na témž výroku, anebo zda bychom chtěli něco přidati, ubrati nebo měniti. Pravíme: Svatý koncil nemůže dáti odpověď, neuslyší-li odpovědi druhé strany na rep- liky.“ Rovněž si přál, aby se jednání dálo proto, aby se strany sešly uprostřed cesty; „proto jsme žádali, abyste se vtělili“ Rovněž: „Svatý koncil chtěl utišiti slyšení s hlasitým smíchem, proto se ozývaly někdy sykoty. Také chtěl svatý koncil, aby zavřeli všechna ústa, nebo kdyby se to mohlo stát, aby je zašili. Proto žádáme, abyste to vypustili ze své mysli; poněvadž nebylo úmyslem koncilu vás tupiti.“ Rovněž: „Ze své strany pravím: Byli jsme někdy nazváni psy, hned zase lživými proroky; a přece to otcové trpělivě snesli.“ O mistru Petrovi Englišovi, který byl nepřítomen: „Kéž by byl přítomen! Pro- sím však, abyste mu to vyřídili. Pravil za svou osobu, že jsme se uchýlili od evangelia; a tak bychom byli více než zrádci, protože zrádce zrazuje člověka, ale uchýlení od evangelia je zrada na Bohu; nikdy však nebylo dokázáno, že by náš obřad byl proti evangeliu.“ A tak jsme šli do jizby na poradu. Když jsme se k nim vrátili, začal odpovídati Rokycana a pravil: „Cokoli jsem mluvil, nemluvil jsem za sebe sama, nýbrž i jménem druhých.“ A naši mu vydávali svědectví řkouce: „Tak jest.“ Rovněž: „Nechtěl bych pobuřovati Vašich Düstoj- ností, pokud bych se toho mohl vystříhati. Pokud jsem však mluvil o psech, citoval jsem v přesném znění »Obyčejný výklad Písma«. 1185 Také když jsem konal k lidu kázání o falešných prorocích, bál jsem se, abych jím nebyl já.“ Rovněž: „Nejlepší cesta k zavedení pokoje jest dobrá dohoda o čtyřech artikulech; jinak nebude-li té, vyzní každá ná- 13. BŘEZNA
právě tak říkáme: vraťte se k prvotní církvi, sjednotte se s námi v evan- geliu!“ A tak mohu říci i vám. Za druhé pravím, že víme, jakou sílu má náš hlas, pokud jsme stranami rozdělenými, vy jedna strana, my druhá; a jakou sílu by měl hlas po vtělení, vědí ti, kteří čtli zákony božské a lidské. Tehdy po předchozí úvaze nám odpověděli pravíce, že doba je krátká; proto nemůže tak snadno být dána odpověď. Nechť se tedy líbí sejíti se zítra v touž obvyklou hodinu. Na naši pak žádost, aby se to stalo po obědě, odpověděli žádajíce, že se tak nemůže státi pro obtížné věci, které musí koncil vykonati skrze jisté vyslance za obecnou nápravu církve. „Také má dnes přijíti poselstvo vévody burgundského, 184 které bychom chtěli přijmouti a uctíti.“ Souhlasili jsme, a tak jsme odešli do bytů. 9 V pátek nazítří po Rehořovi přišli jsme do jizby; odtud jsme byli po- sláni do refektáře k vyvoleným ze strany koncilu. Když jsme si pak sedli, pravil legát: „Začněme modlitbou,“ a tak pokleknuvše všichni se modlili. A po modlitbě řekl legát: „Nejmilejší páni Češi! Veledůstojní moji páni mi uložili promluviti dříve: Protože se vám nelíbí jednání o vtělení, nemůžeme vás nutiti; jsme také za to, abychom vaší žádosti vyhověli.“ Rovněž: „Ustanovení řečníci mluvili a slyšeli jste je; proto jste chtěli věděti, zda by chtěl svatý koncil trvati na témž výroku, anebo zda bychom chtěli něco přidati, ubrati nebo měniti. Pravíme: Svatý koncil nemůže dáti odpověď, neuslyší-li odpovědi druhé strany na rep- liky.“ Rovněž si přál, aby se jednání dálo proto, aby se strany sešly uprostřed cesty; „proto jsme žádali, abyste se vtělili“ Rovněž: „Svatý koncil chtěl utišiti slyšení s hlasitým smíchem, proto se ozývaly někdy sykoty. Také chtěl svatý koncil, aby zavřeli všechna ústa, nebo kdyby se to mohlo stát, aby je zašili. Proto žádáme, abyste to vypustili ze své mysli; poněvadž nebylo úmyslem koncilu vás tupiti.“ Rovněž: „Ze své strany pravím: Byli jsme někdy nazváni psy, hned zase lživými proroky; a přece to otcové trpělivě snesli.“ O mistru Petrovi Englišovi, který byl nepřítomen: „Kéž by byl přítomen! Pro- sím však, abyste mu to vyřídili. Pravil za svou osobu, že jsme se uchýlili od evangelia; a tak bychom byli více než zrádci, protože zrádce zrazuje člověka, ale uchýlení od evangelia je zrada na Bohu; nikdy však nebylo dokázáno, že by náš obřad byl proti evangeliu.“ A tak jsme šli do jizby na poradu. Když jsme se k nim vrátili, začal odpovídati Rokycana a pravil: „Cokoli jsem mluvil, nemluvil jsem za sebe sama, nýbrž i jménem druhých.“ A naši mu vydávali svědectví řkouce: „Tak jest.“ Rovněž: „Nechtěl bych pobuřovati Vašich Düstoj- ností, pokud bych se toho mohl vystříhati. Pokud jsem však mluvil o psech, citoval jsem v přesném znění »Obyčejný výklad Písma«. 1185 Také když jsem konal k lidu kázání o falešných prorocích, bál jsem se, abych jím nebyl já.“ Rovněž: „Nejlepší cesta k zavedení pokoje jest dobrá dohoda o čtyřech artikulech; jinak nebude-li té, vyzní každá ná- 13. BŘEZNA
Strana 380
maha naprázdno. Způsob, kterým se to má státi, byl dohodnut v Chebu, totiž soudce zvolený z jedné i z druhé strany.“ Rovněž: „Ve vašem listě 1186[ jsme spatřovali projev soucitu s útrapami, proto prosíme pro Boha, když koncil zastupuje obecnou církev, abyste soucit ukázali skutkem.“ Rovněž: „V království jsme viděli list koncilu velmi laskavý; z jeho podnětu jsme sem spěšně přišli, doufajíce, že budeme míti rychlý konec. ]1871 Nyní však nevidíme ani začátek, protože oni chtějí repli- kovati a my také, a oni znovu a my podobně atd., a tak nikdy nebude konce. Proto by nám to měli Češi velmi za zlé, když nevidíme nějakého dobrého začátku, proč jsme zde tak dlouho protahovali svůj pobyt. Pročež prosíme a žádáme, abyste nás podle úmluv dopravili do míst, odkud jste nás přijali.“ A tak jsme odešli do jizby. Když jsme po jejich poradě byli zavoláni a k nim přišli, pravil legát: „V čem vám máme vyhověti jako laskavá matka?“ Rovněž: „Soud- ce Písma atd. nerozhodne brzo, nebudou-li vyslechnuty repliky z jedné i druhé strany.“ Rovněž: „My tvrdíme, že onen soudce jest pro nás, a stejně vy tvrdíte, že jest pro vás.“ Rovněž pravil auditor papežského paláce, 1188r že žádná zvyklost nemá té závažnosti jako evangelium. Rokycana hned odpověděl: „Přáli bychom si — mluvím za sebe —, aby byla zmírněna strohost koncilu kostnického.“ Rovněž: „Až budeme v Čechách, usnesete-li se zde na něčem dobrém, budeme vděčni; pakli však na špatném, vězte, že to nepřijmeme.“ Jemu odpověděl legát za sebe: „Koncil kostnický hájil zvyklost a odsoudil ty, kteří tvrdí, že přijímání pod jednou je svatokrádeží. Také to tvrdím, nevyslechnete-li repliky, nebude to čest pro vás.“ Opět řekl Rokycana: „My tvrdíme, že kdo může míti poučení a nechce, dopouští se svatokrádeže.“ Vpadl do řeči kardinál sv. Petra a pronesl tuto myšlen- ku: „Pro Boha, nemáme hledati, co je naše, nýbrž máme hledati, co je Ježíše Krista, a jeho pře se zde vede. Neběží tu o malé nebezpečenství, vždyť je-li jedna duše lepší než celý svět, oč o mnoho (je větší nebezpe- čenství, jde-li o) království, atd. Proto neagitujte s odchodem!“ Rovněž pravil legát proti Čechům: „Byla vyslána vojska, protože tvrdili, že jsme svatokrádci.“ Tehdy povstal Engliš a pravil: „Každým způsobem bych chtěl, tak jak jsem řekl včera, aniž bych někomu utrhal, abychom se spolu sjednotili v evangeliu. A byl také v jizbě mezi námi vévoda a poprvé mluvil sám za sebe, přál si sjednocení a želel toho, že jsme »vzali odpuštění«. Potom nás oslovil skrze jistého Mikuláše, doktora práv, 1189 obšírnou řečí, totiž, kdyby mohl zaříditi, aby bylo přijetí artikulu o přijímání pod obojí způsobou pro laiky prohlášeno svobodným, zda bychom se chtěli v ostat- ních artikulích uskrovnit. Ale tehdy mu nedali žádnou odpověď, protože se zdálo, že nás chce ulovit; obávali jsme se, že v ostatních pravdách jsme jím odsuzováni. Rovněž pravil: „Koncil kostnický si vyhradil moc změniti přijímání pod jednou způsobou, až by viděl, že to je prospěšné. Rovněž týž koncil odsuzuje jen ony, kteří prohlašují za svatokrádce ty, kdož přijímají pod jednou způsobou. Když jsme vešli do refektáře, dal nám legát odpověď takto: „Řekli
maha naprázdno. Způsob, kterým se to má státi, byl dohodnut v Chebu, totiž soudce zvolený z jedné i z druhé strany.“ Rovněž: „Ve vašem listě 1186[ jsme spatřovali projev soucitu s útrapami, proto prosíme pro Boha, když koncil zastupuje obecnou církev, abyste soucit ukázali skutkem.“ Rovněž: „V království jsme viděli list koncilu velmi laskavý; z jeho podnětu jsme sem spěšně přišli, doufajíce, že budeme míti rychlý konec. ]1871 Nyní však nevidíme ani začátek, protože oni chtějí repli- kovati a my také, a oni znovu a my podobně atd., a tak nikdy nebude konce. Proto by nám to měli Češi velmi za zlé, když nevidíme nějakého dobrého začátku, proč jsme zde tak dlouho protahovali svůj pobyt. Pročež prosíme a žádáme, abyste nás podle úmluv dopravili do míst, odkud jste nás přijali.“ A tak jsme odešli do jizby. Když jsme po jejich poradě byli zavoláni a k nim přišli, pravil legát: „V čem vám máme vyhověti jako laskavá matka?“ Rovněž: „Soud- ce Písma atd. nerozhodne brzo, nebudou-li vyslechnuty repliky z jedné i druhé strany.“ Rovněž: „My tvrdíme, že onen soudce jest pro nás, a stejně vy tvrdíte, že jest pro vás.“ Rovněž pravil auditor papežského paláce, 1188r že žádná zvyklost nemá té závažnosti jako evangelium. Rokycana hned odpověděl: „Přáli bychom si — mluvím za sebe —, aby byla zmírněna strohost koncilu kostnického.“ Rovněž: „Až budeme v Čechách, usnesete-li se zde na něčem dobrém, budeme vděčni; pakli však na špatném, vězte, že to nepřijmeme.“ Jemu odpověděl legát za sebe: „Koncil kostnický hájil zvyklost a odsoudil ty, kteří tvrdí, že přijímání pod jednou je svatokrádeží. Také to tvrdím, nevyslechnete-li repliky, nebude to čest pro vás.“ Opět řekl Rokycana: „My tvrdíme, že kdo může míti poučení a nechce, dopouští se svatokrádeže.“ Vpadl do řeči kardinál sv. Petra a pronesl tuto myšlen- ku: „Pro Boha, nemáme hledati, co je naše, nýbrž máme hledati, co je Ježíše Krista, a jeho pře se zde vede. Neběží tu o malé nebezpečenství, vždyť je-li jedna duše lepší než celý svět, oč o mnoho (je větší nebezpe- čenství, jde-li o) království, atd. Proto neagitujte s odchodem!“ Rovněž pravil legát proti Čechům: „Byla vyslána vojska, protože tvrdili, že jsme svatokrádci.“ Tehdy povstal Engliš a pravil: „Každým způsobem bych chtěl, tak jak jsem řekl včera, aniž bych někomu utrhal, abychom se spolu sjednotili v evangeliu. A byl také v jizbě mezi námi vévoda a poprvé mluvil sám za sebe, přál si sjednocení a želel toho, že jsme »vzali odpuštění«. Potom nás oslovil skrze jistého Mikuláše, doktora práv, 1189 obšírnou řečí, totiž, kdyby mohl zaříditi, aby bylo přijetí artikulu o přijímání pod obojí způsobou pro laiky prohlášeno svobodným, zda bychom se chtěli v ostat- ních artikulích uskrovnit. Ale tehdy mu nedali žádnou odpověď, protože se zdálo, že nás chce ulovit; obávali jsme se, že v ostatních pravdách jsme jím odsuzováni. Rovněž pravil: „Koncil kostnický si vyhradil moc změniti přijímání pod jednou způsobou, až by viděl, že to je prospěšné. Rovněž týž koncil odsuzuje jen ony, kteří prohlašují za svatokrádce ty, kdož přijímají pod jednou způsobou. Když jsme vešli do refektáře, dal nám legát odpověď takto: „Řekli
Strana 381
jste, že nemůžete najíti lepší cesty pro sjednocení než soudce v Chebu zvoleného. Pravíme, že nechceme, ani jsme nechtěli, ani si do budouc- nosti nežádáme míti jiného soudce než právě toho. Rovněž vaše vzetí odpuštění zdá se býti proti úmluvám, protože, má-li soudce rozhodnouti, musí dojít k slyšením, ale vy, ač jste slyšeni, nechcete vzájemně vyslech- nouti.“ Rovněž: „Říkáte, že vám byl poslán pěkný list: pravíme, že vám byl poslán z velké lásky, ba dokonce z nejhlubší lásky.“ Rovněž: „V čem vám máme vyhověti? Vždyť jsme ochotni vyhověti vám ve všem, pokud zůstane nedotčena víra a čest církve.“ Rovněž: „Hledte směřovati k obecným dohodám.“ Rovněž: „Svatý koncil byl a jest ocho- ten vás vyslechnouti, hleďte také vyslechnouti, jak je zahrnuto v glejtu, a kdybyste vy nevyslechli, vyslechnou jiní, když budou oni přednášeti. Rovněž: „Těžko přijali otcové zprávu o vašem vzetí odpuštění, 1190 které je unáhlené a příliš rychlé.“ Rovněž: „Máte v království mnoho moudrých mužů, kteří umějí zaříditi, co je potřebné; proto nemusíte pospíchati domů.“ Rovněž: „Nebylo usneseno v Chebu, že si máte vzít odpuštění od nás, anebo že také my vám je můžeme dáti, nýbrž od koncilu; proto je žádejte zítra od koncilu.“ Rokycana hned odpověděl, že nedoufali v odpuštění tak rychlé, ale kdo šlápne na hřebík, lépe to cítí. Rovněž: Mikuláš ať replikuje v pondělí. 380 381 1 4. BŘEZNA V sobotu před třetí nedělí postní ráno jsme přišli do jizby k vévodovi a dali jsme vévodovi Vilémovi odpověď ústy Benešovými 11911 takto: „Řekl jste, kdybychom se shodli na prvním článku, jaké by nastalo na- rovnání v druhých třech a jiných předložených všech článcích, protože není jasno, kdo by se cestou disputací o jednotlivých dočkal konce. Odpovídáme: Podle soudce chceme všechno ukončiti, i kdyby se to mohlo státi dnes. Za druhé si přejeme, aby nás nikdo jinak nevykládal, než že usilujeme všechno ukončiti podle soudce zvoleného od obou stran a tak žíti. Proto jsme vytrpěli tolik škod. Po poradě odpověděl vévoda k uvedeným věcem ústy svrchu jmeno- vaného Mikuláše latinsky takto: „Pan vévoda včera řekl: Kdyby se našla dohoda o prvním artikulu, že by to bylo posvěcením jednoty, takže byste se potom, jsouce jedno tělo podle apoštola, [viz 1. Kor. 10, 17] zavázali bez rozpravy rozhodnouti s koncilem ostatní články podle zvo- leného soudce; vždyť co by byla platna jednota v jednom artikulu, když by trvala neshoda v ostatních?“ Na to odpověděli po poradě naši ústy Martina z Chrudimě: „Dobře jsme neporozuměli, jaký by mělo rozsah ono vtělení nebo sjednocení, kterým bychom se stali jedním tělem, ba vidíme, že nám z něho hrozí jakési nebezpečenství. Proto abychom jed- nali bezpečněji, žádáme si ono vtělení písemně, abychom, až uvidíme doslovné znění, podrželi, co bude dobrého, a zamítli, bude-li co špatné- ho.“ Proto doktor Mikuláš po opětovné poradě odpověděl jménem vé- vodovým jasněji, vysvětlil vtělení jako úplné sjednocení s koncilem a dodal, že se pan vévoda bratrsky sám od sebe a od nikoho nevyzván
jste, že nemůžete najíti lepší cesty pro sjednocení než soudce v Chebu zvoleného. Pravíme, že nechceme, ani jsme nechtěli, ani si do budouc- nosti nežádáme míti jiného soudce než právě toho. Rovněž vaše vzetí odpuštění zdá se býti proti úmluvám, protože, má-li soudce rozhodnouti, musí dojít k slyšením, ale vy, ač jste slyšeni, nechcete vzájemně vyslech- nouti.“ Rovněž: „Říkáte, že vám byl poslán pěkný list: pravíme, že vám byl poslán z velké lásky, ba dokonce z nejhlubší lásky.“ Rovněž: „V čem vám máme vyhověti? Vždyť jsme ochotni vyhověti vám ve všem, pokud zůstane nedotčena víra a čest církve.“ Rovněž: „Hledte směřovati k obecným dohodám.“ Rovněž: „Svatý koncil byl a jest ocho- ten vás vyslechnouti, hleďte také vyslechnouti, jak je zahrnuto v glejtu, a kdybyste vy nevyslechli, vyslechnou jiní, když budou oni přednášeti. Rovněž: „Těžko přijali otcové zprávu o vašem vzetí odpuštění, 1190 které je unáhlené a příliš rychlé.“ Rovněž: „Máte v království mnoho moudrých mužů, kteří umějí zaříditi, co je potřebné; proto nemusíte pospíchati domů.“ Rovněž: „Nebylo usneseno v Chebu, že si máte vzít odpuštění od nás, anebo že také my vám je můžeme dáti, nýbrž od koncilu; proto je žádejte zítra od koncilu.“ Rokycana hned odpověděl, že nedoufali v odpuštění tak rychlé, ale kdo šlápne na hřebík, lépe to cítí. Rovněž: Mikuláš ať replikuje v pondělí. 380 381 1 4. BŘEZNA V sobotu před třetí nedělí postní ráno jsme přišli do jizby k vévodovi a dali jsme vévodovi Vilémovi odpověď ústy Benešovými 11911 takto: „Řekl jste, kdybychom se shodli na prvním článku, jaké by nastalo na- rovnání v druhých třech a jiných předložených všech článcích, protože není jasno, kdo by se cestou disputací o jednotlivých dočkal konce. Odpovídáme: Podle soudce chceme všechno ukončiti, i kdyby se to mohlo státi dnes. Za druhé si přejeme, aby nás nikdo jinak nevykládal, než že usilujeme všechno ukončiti podle soudce zvoleného od obou stran a tak žíti. Proto jsme vytrpěli tolik škod. Po poradě odpověděl vévoda k uvedeným věcem ústy svrchu jmeno- vaného Mikuláše latinsky takto: „Pan vévoda včera řekl: Kdyby se našla dohoda o prvním artikulu, že by to bylo posvěcením jednoty, takže byste se potom, jsouce jedno tělo podle apoštola, [viz 1. Kor. 10, 17] zavázali bez rozpravy rozhodnouti s koncilem ostatní články podle zvo- leného soudce; vždyť co by byla platna jednota v jednom artikulu, když by trvala neshoda v ostatních?“ Na to odpověděli po poradě naši ústy Martina z Chrudimě: „Dobře jsme neporozuměli, jaký by mělo rozsah ono vtělení nebo sjednocení, kterým bychom se stali jedním tělem, ba vidíme, že nám z něho hrozí jakési nebezpečenství. Proto abychom jed- nali bezpečněji, žádáme si ono vtělení písemně, abychom, až uvidíme doslovné znění, podrželi, co bude dobrého, a zamítli, bude-li co špatné- ho.“ Proto doktor Mikuláš po opětovné poradě odpověděl jménem vé- vodovým jasněji, vysvětlil vtělení jako úplné sjednocení s koncilem a dodal, že se pan vévoda bratrsky sám od sebe a od nikoho nevyzván
Strana 382
nabídl za prostředníka, zda by to mohl dovésti k nějakému svatému konci. Po poradě mu pravil Vilém Kostka jménem všech: „Bojíme se, aby- chom neučinili něco málo ostražitě, čím bychom se mohli zaplésti; proto žádáme, abyste promluvili s koncilem; dejte nám písemný návrh na vtělení a my naň po úradě dáme odpověď.“ Vévoda tedy po předchozí poradě odpověděl, že nezamýšlel žádný úskok, nýbrž — pravil — „chtěl bych, pokud by se to mohlo stát ještě dnes, mluvit s koncilem, aby vám dal doslovné znění toho vtělení.“ A tak jsme odešli a naši onoho dne opominuli vzít si před shromážděným koncilem odpuštění k odchodu. O 15. BŘEZNA V třetí neděli postní ráno sešli jsme se na obvyklé místo s vévodou do jizby dominikánského kláštera. Tam nám přečetl doktor práv Mikuláš list obsahující dosah [pojmu] »vtělení« v tato slova: „Svatý koncil rozumí pod »vtělením«, pánům Čechům nabídnutým, pravou a dokonalou jed- notu v bratrské lásce, a že se sami mají zavázati jen k tomu, k čemu všich- ni druzí, kteří již jsou vtěleni. Předně totiž jsou povinni ti, kteří mají být vtěleni, přísahati, že přispějí rozumnou radou podle Boha a svého svědo- mí v tom, o čem je třeba jednati, a že budou bedlivě pracovati za čest Boží, církve a samého koncilu. Dále: Při úvahách a poradách a soudech mají vtělení plnou možnost citovati, předkládati a vykládati svaté Písmo a cokoliv jiného, co se bude zdáti důvodným. Dále: Každý má státi na všem, co se má skrze koncil rozhodnouti, hlavně ve věci víry, protože tam zamýšlí svatý koncil souditi podle zákona Božího, praxe Kristovy, apoštolů a prvotní církve, svatých koncilů a učitelů, kteří se pravdivě o ni opírají. Toto jest společné všem vtěleným a tak také bude pánům Čechům, vtělí-li se, jak je přání. A poněvadž byla mezi námi a řečenými pány Čechy nějaký čas různost, proto se nyní požaduje bratrská láska, která se jedině vyhledává, aby se poznalo, že všechna minulá bezpráví a křivdy navzájem spáchané jsou právě provedeným vtělením nadobro vyhlazeny s ustáním bojů, a tak aby byla úplná bezpečnost v navštěvování druhého, pobývání tam a v návratu do zemí jedné i druhé strany; a budou se těšiti páni Češi jako vyslanci slavného Království českého všem poctám a výsadám a místu sedění jako ostatní, kteří již byli vtěleni, a to každý podle své hodnosti. Vynasnaží se také koncil vyhovět odůvodněným žá- dostem pánů Čechů, hlavně ve vyřízení artikulů, když budou na tom stát a bude se to moci příhodně vykonat. Když to pak doktor přečetl, ujišťoval, že vévoda má dobrou vůli zjednati jednotu, „a vy, totiž Češi, nemusíte se obávat od něho něčeho zlého, když se vtělíte“. Proto naši vstoupivše do refektáře společně ro- kovali, kterak vévodovi odpovědět; také dali hned opsati přečtený list, který jim doktor předložil; a vrátivše se do jizby dali ústy Prokopovými odpověď. Předně že děkují vévodovi za to, že se vynasnažil, aby porozu- měli významu »vtělení«, že je však z určitých důvodných příčin nyní
nabídl za prostředníka, zda by to mohl dovésti k nějakému svatému konci. Po poradě mu pravil Vilém Kostka jménem všech: „Bojíme se, aby- chom neučinili něco málo ostražitě, čím bychom se mohli zaplésti; proto žádáme, abyste promluvili s koncilem; dejte nám písemný návrh na vtělení a my naň po úradě dáme odpověď.“ Vévoda tedy po předchozí poradě odpověděl, že nezamýšlel žádný úskok, nýbrž — pravil — „chtěl bych, pokud by se to mohlo stát ještě dnes, mluvit s koncilem, aby vám dal doslovné znění toho vtělení.“ A tak jsme odešli a naši onoho dne opominuli vzít si před shromážděným koncilem odpuštění k odchodu. O 15. BŘEZNA V třetí neděli postní ráno sešli jsme se na obvyklé místo s vévodou do jizby dominikánského kláštera. Tam nám přečetl doktor práv Mikuláš list obsahující dosah [pojmu] »vtělení« v tato slova: „Svatý koncil rozumí pod »vtělením«, pánům Čechům nabídnutým, pravou a dokonalou jed- notu v bratrské lásce, a že se sami mají zavázati jen k tomu, k čemu všich- ni druzí, kteří již jsou vtěleni. Předně totiž jsou povinni ti, kteří mají být vtěleni, přísahati, že přispějí rozumnou radou podle Boha a svého svědo- mí v tom, o čem je třeba jednati, a že budou bedlivě pracovati za čest Boží, církve a samého koncilu. Dále: Při úvahách a poradách a soudech mají vtělení plnou možnost citovati, předkládati a vykládati svaté Písmo a cokoliv jiného, co se bude zdáti důvodným. Dále: Každý má státi na všem, co se má skrze koncil rozhodnouti, hlavně ve věci víry, protože tam zamýšlí svatý koncil souditi podle zákona Božího, praxe Kristovy, apoštolů a prvotní církve, svatých koncilů a učitelů, kteří se pravdivě o ni opírají. Toto jest společné všem vtěleným a tak také bude pánům Čechům, vtělí-li se, jak je přání. A poněvadž byla mezi námi a řečenými pány Čechy nějaký čas různost, proto se nyní požaduje bratrská láska, která se jedině vyhledává, aby se poznalo, že všechna minulá bezpráví a křivdy navzájem spáchané jsou právě provedeným vtělením nadobro vyhlazeny s ustáním bojů, a tak aby byla úplná bezpečnost v navštěvování druhého, pobývání tam a v návratu do zemí jedné i druhé strany; a budou se těšiti páni Češi jako vyslanci slavného Království českého všem poctám a výsadám a místu sedění jako ostatní, kteří již byli vtěleni, a to každý podle své hodnosti. Vynasnaží se také koncil vyhovět odůvodněným žá- dostem pánů Čechů, hlavně ve vyřízení artikulů, když budou na tom stát a bude se to moci příhodně vykonat. Když to pak doktor přečetl, ujišťoval, že vévoda má dobrou vůli zjednati jednotu, „a vy, totiž Češi, nemusíte se obávat od něho něčeho zlého, když se vtělíte“. Proto naši vstoupivše do refektáře společně ro- kovali, kterak vévodovi odpovědět; také dali hned opsati přečtený list, který jim doktor předložil; a vrátivše se do jizby dali ústy Prokopovými odpověď. Předně že děkují vévodovi za to, že se vynasnažil, aby porozu- měli významu »vtělení«, že je však z určitých důvodných příčin nyní
Strana 383
provést nezamýšlejí. „Jednu však příčinu jsme tehdy hned označili, že by totiž byly vniveč uvedeny všechny úmluvy chebské, a od těch my nemá- me v úmyslu ustoupiti. Nadto žádáme pana vévodu, bude-li možno to vykonat, aby pracoval za sjednocení ve čtyřech artikulech, protože bychom velmi litovali, kdybychom odtud odešli bez sjednocení. A tak se vévoda po poradě k nám vrátil a dal mluviti doktorovi Mikulášovi, který promluvil v tento smysl: „Pan vévoda rád pracoval a nepřestane ještě pracovati za sjednocení. To je totiž cesta, kterou se vám zachová čest a po níž dojdete k dohodě. Také budou zachovány úmluvy chebské, protože všechno, co bylo dohodnuto v Chebu, bylo z jedné i druhé strany vykonáno, abychom došli k jednotě. Proto sjed- notíme-li se, jak prý budou porušeny úmluvy? Je-li však užitečnější a kratší cesta k jednotě, vyložte ji! Naši tedy se poradili v refektáři, a když tam přišel vévoda, odpově- děli skrze Rokycanu takto: „Kdybychom se vtělili, upustili bychom od soudce, a to nemáme v úmyslu. Rovněž nijak nezamýšlíme ústupkem se shodnouti na člověku [jako rozhodčím] ve věci víry. Rovněž bychom vtělením ustoupili od svého pověřovacího listu. Rovněž nechceme, aby naším soudcem byl koncil. Neboť třebas bychom, jsouce vtěleni, mohli mluviti v shromáždění koncilu podle libosti, přece, kdyby koncil roz- hodl o věci nám protivné, byli bychom zavázáni to držeti, a to nemáme v úmyslu učinit. Děkujeme také panu vévodovi, že věnoval péči sjedno- cení, a doufáme, že nepřestane.“ Rovněž: „Cesta, kterou bychom se měli sjednotit, je v tom, aby se strany si odporující sobě vzájemně pro- jevovaly. Naše smýšlení oni slyšeli, ale smýšlení koncilu o artikulích my neslyšíme, co chce držeti; a neuslyšíme-li to, musíme při odchodu říci: „Nic nám nepověděli, co drží o artikulích, totiž ti, kteří se na koncilu shromáždili.“ Tehdy bez úrady pravil doktor Mikuláš sám od sebe: „První arti- kul, totiž o přijímání pod obojí způsobou, je článek víry, ten nesvěříte do rukou lidí, ale druhé tři se týkají nápravy mravů; k jejímu uvedení v život budete zasedati s koncilem a budete moci říci vše, co se vám uzdá.“ A jemu hned odpověděl Rokycana: „Také to je naše víra, že jsou křesťané povinni vystříhati se hříchu.“ Doktor pravil: „Moje podobně.“ Podobně pravil Rokycana o svobodném hlásání slova Božího, ne však, aby je hlásali všichni kněží, nýbrž jen způsobilí a učení, nikoli bludní. I s tím doktor souhlasil. Dále pravil Rokycana: Když můžeme o nejne- snadnějším článku učiniti závěr bez včlenění, proč také ne o jiných? Na to doktor: „Doufám, jak jsme poznali, že se jen s malým počtem lidí neshodujeme v jiných článcích, o nichž není asi třeba naléhati na roz- pravu, tak jako o těchto čtyřech; jinak kdy by byl konec?“ Ale Rokycana odpověděl: „O jiných článcích všichni, kdož je drží, usilují, aby se roz- hodlo skrze zvoleného soudce. Tehdy měl vévoda poradu a za vlastní osobu dal odpověď v tento rozum: „Vy se zpěčujete přijmout cestu k sjednocení, kterou vám nabí- zím, a jiné cesty neudáváte; a zdá se mi, že by byla nejlepší a nejopráv- něnější pro získání jednoty. Doufám však, že si to ještě rozmyslíte a do- 382 383
provést nezamýšlejí. „Jednu však příčinu jsme tehdy hned označili, že by totiž byly vniveč uvedeny všechny úmluvy chebské, a od těch my nemá- me v úmyslu ustoupiti. Nadto žádáme pana vévodu, bude-li možno to vykonat, aby pracoval za sjednocení ve čtyřech artikulech, protože bychom velmi litovali, kdybychom odtud odešli bez sjednocení. A tak se vévoda po poradě k nám vrátil a dal mluviti doktorovi Mikulášovi, který promluvil v tento smysl: „Pan vévoda rád pracoval a nepřestane ještě pracovati za sjednocení. To je totiž cesta, kterou se vám zachová čest a po níž dojdete k dohodě. Také budou zachovány úmluvy chebské, protože všechno, co bylo dohodnuto v Chebu, bylo z jedné i druhé strany vykonáno, abychom došli k jednotě. Proto sjed- notíme-li se, jak prý budou porušeny úmluvy? Je-li však užitečnější a kratší cesta k jednotě, vyložte ji! Naši tedy se poradili v refektáři, a když tam přišel vévoda, odpově- děli skrze Rokycanu takto: „Kdybychom se vtělili, upustili bychom od soudce, a to nemáme v úmyslu. Rovněž nijak nezamýšlíme ústupkem se shodnouti na člověku [jako rozhodčím] ve věci víry. Rovněž bychom vtělením ustoupili od svého pověřovacího listu. Rovněž nechceme, aby naším soudcem byl koncil. Neboť třebas bychom, jsouce vtěleni, mohli mluviti v shromáždění koncilu podle libosti, přece, kdyby koncil roz- hodl o věci nám protivné, byli bychom zavázáni to držeti, a to nemáme v úmyslu učinit. Děkujeme také panu vévodovi, že věnoval péči sjedno- cení, a doufáme, že nepřestane.“ Rovněž: „Cesta, kterou bychom se měli sjednotit, je v tom, aby se strany si odporující sobě vzájemně pro- jevovaly. Naše smýšlení oni slyšeli, ale smýšlení koncilu o artikulích my neslyšíme, co chce držeti; a neuslyšíme-li to, musíme při odchodu říci: „Nic nám nepověděli, co drží o artikulích, totiž ti, kteří se na koncilu shromáždili.“ Tehdy bez úrady pravil doktor Mikuláš sám od sebe: „První arti- kul, totiž o přijímání pod obojí způsobou, je článek víry, ten nesvěříte do rukou lidí, ale druhé tři se týkají nápravy mravů; k jejímu uvedení v život budete zasedati s koncilem a budete moci říci vše, co se vám uzdá.“ A jemu hned odpověděl Rokycana: „Také to je naše víra, že jsou křesťané povinni vystříhati se hříchu.“ Doktor pravil: „Moje podobně.“ Podobně pravil Rokycana o svobodném hlásání slova Božího, ne však, aby je hlásali všichni kněží, nýbrž jen způsobilí a učení, nikoli bludní. I s tím doktor souhlasil. Dále pravil Rokycana: Když můžeme o nejne- snadnějším článku učiniti závěr bez včlenění, proč také ne o jiných? Na to doktor: „Doufám, jak jsme poznali, že se jen s malým počtem lidí neshodujeme v jiných článcích, o nichž není asi třeba naléhati na roz- pravu, tak jako o těchto čtyřech; jinak kdy by byl konec?“ Ale Rokycana odpověděl: „O jiných článcích všichni, kdož je drží, usilují, aby se roz- hodlo skrze zvoleného soudce. Tehdy měl vévoda poradu a za vlastní osobu dal odpověď v tento rozum: „Vy se zpěčujete přijmout cestu k sjednocení, kterou vám nabí- zím, a jiné cesty neudáváte; a zdá se mi, že by byla nejlepší a nejopráv- něnější pro získání jednoty. Doufám však, že si to ještě rozmyslíte a do- 382 383
Strana 384
cela ji nezavrhnete.“ Takřka s povzdechem pravil: „Jinak se velmi obávám, že mám pravdu, řeknu-li, že až do mé smrti nedojdete k tak snadné cestě svornosti. Ještě tedy přemýšlejte, a kdy vám bude libo, dejte mi odpověď, a nebudete-li naprosto chtít to přijmout, vraťte mi list, obsahující způsob vtělení a dosah [pojmu] »vtělených«, aby se ne- dostal dále.“ A naši mu jej hned vrátili. (Jeho znění je položeno výše.) Přál si však věděti, chtějí-li mu naši dáti odpověď a kdy. Naši však odpo- věděli s podmínkou: „Budeme-li chtíti přijmouti vtělení, dáme odpo- věď dnes.“ A tak jsme odešli do bytů. V téže době a na témž místě řekl nám jeden Čech, ale protivník Zákona, že Češi ve svátek Doroty [6. února] 1921 sněmovali v Praze; za druhé, že naši dokonali velikou válku a krveprolití v Rakousku. 1193 384 16. BŘEZNA 385 V pondělí po třetí neděli postní ráno po našem příchodu do koncilu po- vstal Mikuláš Biskupec a začal repliku proti odpovědi doktora Jiljího z Pikardie. A v té replice vytýkal jmenovanému doktorovi jeho tvrzení nezaložené na Písmu, že je kuběnářství trpěno, a s ostychem nazval římskou kurii apokalyptickou nevěstkou. A jemu častěji vpadal doktor do řeči. Naopak hned po skončeném aktu položil mu otázku mistr Petr Engliš a on ji jen slabě řešil. Na konci pak aktu onoho dne povstal svrchu jmenovaný doktor a nejprve žádal na koncilu, aby mu dali pořadí a dobu k odpovědi, protože by se chtěl velmi snadno vypořádati s důvody svého protivníka; za druhé, aby mu dal Biskupec repliku písemně. A Biskupec mu odpověděl: „Ještě jsem neskončil; po konci pak učiním vše, co budu muset podle úmluv učinit.“ V téže době také žádal Jiljí, kdyby nemohl jinak dostati dobu a pořadí, aby byl aspoň vyslechnut po obědě; ale naši, poradivše se v jizbě, pravili v odpověď, že chtějí setrvati při zvoleném dřívějším způsobu. Také Dubrovničan žádal totéž, a aby nás dovedli k vyslechnutí odpovědí, čemuž se prý chceme vyhnouti. Po poradě v jizbě mu řekli, aby neužíval takových slov, protože se »dovésti« týká těch, kteří jsou na scestí. Legát přerušil také jeho řeč svým dřívějším způsobem, abychom totiž měli všechno dobré mínění, protože by chtěl jednati jako dobrá matka; že také Rokycana řekl: „Ať si nemyslí Jan z Dubrovníka; že bych se bál jeho odpovědi, i kdyby replikoval třikrát, čtyřikrát, deset- krát nebo dvacetkrát, já bych ho rád vyslechl, protože mne jeho re- pliky podněcují, abych se podíval do knih. Totéž čekám o druhých brat- řích.“ A legát mu pravil: „Zůstaňte zde kněží, ale světští ať jdou domů! Rokycana odvětil: „Byl bych pro to, ale nemáme onu moc.“ 17. BŘEZNA V úterý po třetí neděli postní, v den Gertrudin, ráno po našem příchodu do koncilu povstal Mikuláš Biskupec a replikoval proti Jiljímu, a mluvil zvláště ve věci, týkající se veřejného napravování veřejných hříchů kněží
cela ji nezavrhnete.“ Takřka s povzdechem pravil: „Jinak se velmi obávám, že mám pravdu, řeknu-li, že až do mé smrti nedojdete k tak snadné cestě svornosti. Ještě tedy přemýšlejte, a kdy vám bude libo, dejte mi odpověď, a nebudete-li naprosto chtít to přijmout, vraťte mi list, obsahující způsob vtělení a dosah [pojmu] »vtělených«, aby se ne- dostal dále.“ A naši mu jej hned vrátili. (Jeho znění je položeno výše.) Přál si však věděti, chtějí-li mu naši dáti odpověď a kdy. Naši však odpo- věděli s podmínkou: „Budeme-li chtíti přijmouti vtělení, dáme odpo- věď dnes.“ A tak jsme odešli do bytů. V téže době a na témž místě řekl nám jeden Čech, ale protivník Zákona, že Češi ve svátek Doroty [6. února] 1921 sněmovali v Praze; za druhé, že naši dokonali velikou válku a krveprolití v Rakousku. 1193 384 16. BŘEZNA 385 V pondělí po třetí neděli postní ráno po našem příchodu do koncilu po- vstal Mikuláš Biskupec a začal repliku proti odpovědi doktora Jiljího z Pikardie. A v té replice vytýkal jmenovanému doktorovi jeho tvrzení nezaložené na Písmu, že je kuběnářství trpěno, a s ostychem nazval římskou kurii apokalyptickou nevěstkou. A jemu častěji vpadal doktor do řeči. Naopak hned po skončeném aktu položil mu otázku mistr Petr Engliš a on ji jen slabě řešil. Na konci pak aktu onoho dne povstal svrchu jmenovaný doktor a nejprve žádal na koncilu, aby mu dali pořadí a dobu k odpovědi, protože by se chtěl velmi snadno vypořádati s důvody svého protivníka; za druhé, aby mu dal Biskupec repliku písemně. A Biskupec mu odpověděl: „Ještě jsem neskončil; po konci pak učiním vše, co budu muset podle úmluv učinit.“ V téže době také žádal Jiljí, kdyby nemohl jinak dostati dobu a pořadí, aby byl aspoň vyslechnut po obědě; ale naši, poradivše se v jizbě, pravili v odpověď, že chtějí setrvati při zvoleném dřívějším způsobu. Také Dubrovničan žádal totéž, a aby nás dovedli k vyslechnutí odpovědí, čemuž se prý chceme vyhnouti. Po poradě v jizbě mu řekli, aby neužíval takových slov, protože se »dovésti« týká těch, kteří jsou na scestí. Legát přerušil také jeho řeč svým dřívějším způsobem, abychom totiž měli všechno dobré mínění, protože by chtěl jednati jako dobrá matka; že také Rokycana řekl: „Ať si nemyslí Jan z Dubrovníka; že bych se bál jeho odpovědi, i kdyby replikoval třikrát, čtyřikrát, deset- krát nebo dvacetkrát, já bych ho rád vyslechl, protože mne jeho re- pliky podněcují, abych se podíval do knih. Totéž čekám o druhých brat- řích.“ A legát mu pravil: „Zůstaňte zde kněží, ale světští ať jdou domů! Rokycana odvětil: „Byl bych pro to, ale nemáme onu moc.“ 17. BŘEZNA V úterý po třetí neděli postní, v den Gertrudin, ráno po našem příchodu do koncilu povstal Mikuláš Biskupec a replikoval proti Jiljímu, a mluvil zvláště ve věci, týkající se veřejného napravování veřejných hříchů kněží
Strana 385
Kachel s motivem souboje Davida s Goliášem z Tábora, pravděpodobně ze 60. a 70. let 15. století.
Kachel s motivem souboje Davida s Goliášem z Tábora, pravděpodobně ze 60. a 70. let 15. století.
Strana 386
před lidem, když upustí od nápravy představený. Vyvracel také výmluvu kněze při hříchu, když totiž ženě sahá rukou do klína nebo na ní leží, že prý to činí pro rozhřešení a vzkříšení, jako Eliáš [1. Král. 17, 17—22) a Eliseus leželi na chlapcích, a o Konstantinovi, který chtěl zakrýti pláštěm kněze souložícího se ženou: Jemu častěji odporoval doktor Jiljí a mezi jiným pravil: „Defensoria Occamova nebo jiných jeho knih se všichni, kteří mají býti graduováni, odpřísahají, jinak nejsou vysvěce- ni.“ 11941 Po chvilce pravil jiný doktor, jménem Pascasinus 1195 z řá- du minoritů: „Lépe by bylo zemříti, než poslouchati taková kacířstva.“ A když ho Mikuláš Biskupec a Rokycana vzali za slovo, omlouval ho legát ujišťuje, že jen hájil doktora svého řádu, totiž Occama, který ne- složil ani jedinou kacířskou knihu; tak nebyl od legáta připuštěn, aby našim odpověděl. Jen mezi některými slovy, když řekl Rokycana, že bychom my Češi neradi chtěli držeti kacířství, ozval se v posluchačstvu smích a reptání. Když tedy byl akt pro den skončen, žádal si Jiljí slyšení proti Biskupcovi. Ale naši mu dali odpověď ústy Mikuláše Biskupce tak jako předešlého dne. A tak jsme měli celé ono slyšení s neklidem. Ale nazítří kázal nám legát opět přijíti. Když jsme pak vyšli, byli jsme Maulbronn- ským povoláni do jizby k vévodovi a ten, když tam k nám přišel, navrhl, že se mu zdá dobré, aby se k jednání scházel z jedné i druhé strany menší počet, protože by se strany navzájem rychleji sobě projevily, nebo kdyby naši chtěli, že by mohl být prostředníkem on tím, že by oznamoval slova jedné strany druhé a naopak. Naši mu nedali odpověď, ale prota- hovali to na pozdější dobu, 1196 aby mohli odpověděti po poradě. 18. BŘEZNA Ve středu nazítří po Gertrudě ráno, když jsme přišli do koncilu, povstal Mikuláš Biskupec, maje v úmyslu skončiti svou repliku, a v ní káral vy- myšlená rozhřešení, poutě od lidí vynalezené, a že dávají listy bratr- stev. ]197 A potom přednesl takovýto doslov: „Už si přeji skončiti svou řeč, a proto shrnuji tyto rozdíly mezi mnou a doktorem: Za prvé: Doktor tvrdí, že všechny veřejné hříchy [nejmohou ]198 býti trestány podle zákona lidského; já jsem předložil proti tomu tezi opačnou, že všechny smrtelné hříchy veřejné mohou býti trestány podle zákona lidského, přičemž jsem bral zákon lidský za podřízený zákonu božskému a napodobující jeho správnost a spravedlnost; dokázal jsem, že lidský zákon může sloužiti a býti podroben zákonu Božímu právě tak, jako služka paní, protože je v něm výslovně ustanoveno vykonávání trestu proti veřejným přestupníkům zákona Božího, tak jako učinili králové Nabukadnesar, Artaxerxes a Asa. 11991 Druhý rozdíl: Doktor drží, že nemají býti trestány od člověka všechny veřejné smrtelné hříchy podle výroku Božího zákona trestem skrze soud. Já jsem položil tezi opačnou: arci jen za určitých okolností; dokázal jsem, že hříchy, které podle rozhodnutí nálezu zákona Božího mají býti trestem trestány, ty může člověk soudce podle výroku té-
před lidem, když upustí od nápravy představený. Vyvracel také výmluvu kněze při hříchu, když totiž ženě sahá rukou do klína nebo na ní leží, že prý to činí pro rozhřešení a vzkříšení, jako Eliáš [1. Král. 17, 17—22) a Eliseus leželi na chlapcích, a o Konstantinovi, který chtěl zakrýti pláštěm kněze souložícího se ženou: Jemu častěji odporoval doktor Jiljí a mezi jiným pravil: „Defensoria Occamova nebo jiných jeho knih se všichni, kteří mají býti graduováni, odpřísahají, jinak nejsou vysvěce- ni.“ 11941 Po chvilce pravil jiný doktor, jménem Pascasinus 1195 z řá- du minoritů: „Lépe by bylo zemříti, než poslouchati taková kacířstva.“ A když ho Mikuláš Biskupec a Rokycana vzali za slovo, omlouval ho legát ujišťuje, že jen hájil doktora svého řádu, totiž Occama, který ne- složil ani jedinou kacířskou knihu; tak nebyl od legáta připuštěn, aby našim odpověděl. Jen mezi některými slovy, když řekl Rokycana, že bychom my Češi neradi chtěli držeti kacířství, ozval se v posluchačstvu smích a reptání. Když tedy byl akt pro den skončen, žádal si Jiljí slyšení proti Biskupcovi. Ale naši mu dali odpověď ústy Mikuláše Biskupce tak jako předešlého dne. A tak jsme měli celé ono slyšení s neklidem. Ale nazítří kázal nám legát opět přijíti. Když jsme pak vyšli, byli jsme Maulbronn- ským povoláni do jizby k vévodovi a ten, když tam k nám přišel, navrhl, že se mu zdá dobré, aby se k jednání scházel z jedné i druhé strany menší počet, protože by se strany navzájem rychleji sobě projevily, nebo kdyby naši chtěli, že by mohl být prostředníkem on tím, že by oznamoval slova jedné strany druhé a naopak. Naši mu nedali odpověď, ale prota- hovali to na pozdější dobu, 1196 aby mohli odpověděti po poradě. 18. BŘEZNA Ve středu nazítří po Gertrudě ráno, když jsme přišli do koncilu, povstal Mikuláš Biskupec, maje v úmyslu skončiti svou repliku, a v ní káral vy- myšlená rozhřešení, poutě od lidí vynalezené, a že dávají listy bratr- stev. ]197 A potom přednesl takovýto doslov: „Už si přeji skončiti svou řeč, a proto shrnuji tyto rozdíly mezi mnou a doktorem: Za prvé: Doktor tvrdí, že všechny veřejné hříchy [nejmohou ]198 býti trestány podle zákona lidského; já jsem předložil proti tomu tezi opačnou, že všechny smrtelné hříchy veřejné mohou býti trestány podle zákona lidského, přičemž jsem bral zákon lidský za podřízený zákonu božskému a napodobující jeho správnost a spravedlnost; dokázal jsem, že lidský zákon může sloužiti a býti podroben zákonu Božímu právě tak, jako služka paní, protože je v něm výslovně ustanoveno vykonávání trestu proti veřejným přestupníkům zákona Božího, tak jako učinili králové Nabukadnesar, Artaxerxes a Asa. 11991 Druhý rozdíl: Doktor drží, že nemají býti trestány od člověka všechny veřejné smrtelné hříchy podle výroku Božího zákona trestem skrze soud. Já jsem položil tezi opačnou: arci jen za určitých okolností; dokázal jsem, že hříchy, které podle rozhodnutí nálezu zákona Božího mají býti trestem trestány, ty může člověk soudce podle výroku té-
Strana 387
hož zákona trestem skrze soud trestati. Ale o všech smrtelných veřej- ných hříších rozhoduje zákon Boží obecně nebo zvláště, že mají býti trestem trestány: tedy všechny může člověk soudce, tak jak bylo řečeno, skrze soud trestati, jak také bylo dokázáno výroky doktorovými.“ Třetí rozdíl: Doktor drží, že preláti, kněží a jiní duchovní nemají býti za osobní veřejné hříchy, i projeví-li v nich zatvrzelost, před množ- stvím laiků bratrským pokáráním laskavě usvědčováni. Já jsem položil tezi opačnou, že takové hříchy prelátů mají být popřípadě i od laiků bratrským pokáráním laskavě usvědčovány, i před množstvím jiných, a že mají býti při hlásání slova Božího od věrných kněží odhalovány, jak bylo dostatečně dokázáno. Čtvrtý rozdíl: Doktor drží, že osobní veřejné hříchy prelátů a ji- ných duchovních nemají býti věřícími laiky trestány, ani podle výroku zákona Božího, vyjímaje několik málo případů, o nichž praví: „ani by nesměli, kdyby jim to nebylo od církve povoleno“, a dodává, že ani ne- mají býti souzeni rozhodujícím soudem, jak jest akt spravedlnosti. Já jsem položil opačnou tezi, že osobní veřejné smrtelné hříchy prelátů, není-li tu duchovního představeného, jde-li o jejich zatvrzelost a se zřením k dostatečnosti i vhodnosti, mají býti světskými mocnostmi nebo Kristovými věřícími laiky podle výroku Božího zákona, i bez nějakého zvláštního dovolení od církve, donucovacím způsobem trestány a sou- zeny rozhodujícím soudem, jak jest akt spravedlnosti. A dokázal jsem to příkladem na Kristovi, který se dobrovolně poddal soudu Piláta, ná- městka císařova, a jinak jsem dokázal, že kdysi žil celý sbor kněží pod donucující světskou právní a trestní pravomocí vladařů a jiných křes- ťanských laiků a podléhal soudu světských osob až do časů císaře Kon- stantina a dlouho potom, jak bylo včera dovozeno. Pátý rozdíl: Doktor tvrdí, že poddaný lid nemůže volně odmítati desátky a ofěry špatným kněžím pro osobní špatnost. A já v tom držím opak, ale nyní to nechci pro stručnost dokazovati a přenechávám to mistrovi Petrovi, protože to se týká více jeho látky. A byl bych našel více rozdílů, kdybych byl dostal včas spis mého pana doktora, takto jsem ne- mohl v tak krátké době ani dobře prohlédnouti látku tak dlouhou.“ Po těch slovech ospravedlňoval odsouzené v Kostnici 1200 a pravil: „My je nepokládáme za spravedlivě odsouzené“; a tak nastal značný hluk. Po skončení aktu opět žádal doktor, aby mu byla dána replika písemně; Biskupec to tedy slíbil, že tak učiní pokud možno nejrychleji. 386 3 87 19. BŘEZNA Ve čtvrtek, v den, na který v cisiojanu připadá první ze slabik ab-ba atd., sešli se naši u legáta a zvolili tam osm osob, z jedné i druhé strany po čtyřech, kteří měli mezi sebou jednati o nějaké dohodě. A tak se po celo- týdenním jednání usnesli, že se mají čeští vyslanci vrátit do Čech, naši však že mají na konec replikovat.
hož zákona trestem skrze soud trestati. Ale o všech smrtelných veřej- ných hříších rozhoduje zákon Boží obecně nebo zvláště, že mají býti trestem trestány: tedy všechny může člověk soudce, tak jak bylo řečeno, skrze soud trestati, jak také bylo dokázáno výroky doktorovými.“ Třetí rozdíl: Doktor drží, že preláti, kněží a jiní duchovní nemají býti za osobní veřejné hříchy, i projeví-li v nich zatvrzelost, před množ- stvím laiků bratrským pokáráním laskavě usvědčováni. Já jsem položil tezi opačnou, že takové hříchy prelátů mají být popřípadě i od laiků bratrským pokáráním laskavě usvědčovány, i před množstvím jiných, a že mají býti při hlásání slova Božího od věrných kněží odhalovány, jak bylo dostatečně dokázáno. Čtvrtý rozdíl: Doktor drží, že osobní veřejné hříchy prelátů a ji- ných duchovních nemají býti věřícími laiky trestány, ani podle výroku zákona Božího, vyjímaje několik málo případů, o nichž praví: „ani by nesměli, kdyby jim to nebylo od církve povoleno“, a dodává, že ani ne- mají býti souzeni rozhodujícím soudem, jak jest akt spravedlnosti. Já jsem položil opačnou tezi, že osobní veřejné smrtelné hříchy prelátů, není-li tu duchovního představeného, jde-li o jejich zatvrzelost a se zřením k dostatečnosti i vhodnosti, mají býti světskými mocnostmi nebo Kristovými věřícími laiky podle výroku Božího zákona, i bez nějakého zvláštního dovolení od církve, donucovacím způsobem trestány a sou- zeny rozhodujícím soudem, jak jest akt spravedlnosti. A dokázal jsem to příkladem na Kristovi, který se dobrovolně poddal soudu Piláta, ná- městka císařova, a jinak jsem dokázal, že kdysi žil celý sbor kněží pod donucující světskou právní a trestní pravomocí vladařů a jiných křes- ťanských laiků a podléhal soudu světských osob až do časů císaře Kon- stantina a dlouho potom, jak bylo včera dovozeno. Pátý rozdíl: Doktor tvrdí, že poddaný lid nemůže volně odmítati desátky a ofěry špatným kněžím pro osobní špatnost. A já v tom držím opak, ale nyní to nechci pro stručnost dokazovati a přenechávám to mistrovi Petrovi, protože to se týká více jeho látky. A byl bych našel více rozdílů, kdybych byl dostal včas spis mého pana doktora, takto jsem ne- mohl v tak krátké době ani dobře prohlédnouti látku tak dlouhou.“ Po těch slovech ospravedlňoval odsouzené v Kostnici 1200 a pravil: „My je nepokládáme za spravedlivě odsouzené“; a tak nastal značný hluk. Po skončení aktu opět žádal doktor, aby mu byla dána replika písemně; Biskupec to tedy slíbil, že tak učiní pokud možno nejrychleji. 386 3 87 19. BŘEZNA Ve čtvrtek, v den, na který v cisiojanu připadá první ze slabik ab-ba atd., sešli se naši u legáta a zvolili tam osm osob, z jedné i druhé strany po čtyřech, kteří měli mezi sebou jednati o nějaké dohodě. A tak se po celo- týdenním jednání usnesli, že se mají čeští vyslanci vrátit do Čech, naši však že mají na konec replikovat.
Strana 388
9 V sobotu před pátou nedělí postní ráno, když jsme přišli do koncilu, po- vstal bratr Oldřich z Čáslavě, replikoval proti inkvizitorovi kacířů 3201 a nazval ho olejkářem, protože před koncilem pochvalně přednesl špat- ným kněžím příjemné věci na ochranu jejich stavu. Rovněž že výraz »papež« (papa) není jméno pro důstojnost úřadu římského biskupa, nýbrž že má původ z citoslovce »papae«, což vyjadřuje podiv, a tak byl nazván Ambrož papa (papežem) a velmi mnoho jiných biskupů. Rovněž pravil: „Dvakrát se v tomto koncilu stala zmínka o Konstantinovi, jak chtěl přikrýti pláštěm kněze hřešícího se ženou, což, jak se obávám, se neděje pro nic jiného, než aby se chránili kněží smilníci v jejich hříších. Vím, že by lid v Čechách, který zná přikázání Boží (»Nesesmilníš«, Exod. 20, [14] a 1. Kor. 5, [11]: »Kdyby kdo, maje jméno bratr byl smilník« atd.), nepřikryl takového smilníka pláštěm, nýbrž by mu spíše usekl úd.“ Po těch slovech se strhl smích v koncilu. Rovněž četl prohlášení mistra Jana Husa a tvrdil, že pro takové prohlášení neměl býti žádným způsobem odsouzen. Rovněž se zeptal mnicha slovy: „Protože biskupové nastupují na místo apoštolů a faráři na místo dvaasedmdesáti učedníků, na místo kterých tam nastupují ostatní kněží?“ Mnich odpověděl: „U apoštolů třeba hleděti na dvě věci, tak u dvaasedmdesáti, že neměli žádnou moc obětovati pravé tělo Kri- stovo, na jejichž místo, pokud se toho týče, nastupují všichni kněží, ale mající moc nad mystickým tělem Kristovým; za nástupce, pokud se toho týče, mají jen faráře.“ Rovněž pravil, že ona jména: arcijáhen, arci- biskup atd. jsou zavedena podle pohanů, podle Dekretu v oddíle, kde pohané, jak se tvrdí, tak nazývali některé kněze, atd. Rovněž: Jestliže biskupové trojnásobnou pastvou spásají své věřící, spíše se mají podle Ezechiela 34, [2] a podle přikázání Kristova jmenovati nádeníky a stři- hači ovcí Kristových než pastýři. 28. BREZNA 29. BŘEZNA V pátou neděli postní se naši sešli, projednávali úpravu glejtu, který měl být dán vyslancům koncilu posílaným do Čech, a usnesli se na něm se zvolenými členy z koncilu, slíbivše jim bezpečnost ze strany těch, kdož se drží pravdy. 30. BŘEZNA V pondělí ráno po našem příchodu do koncilu povstal Oldřich, chtěje dokončiti svou repliku. Tak také vskutku učinil a v ní mluvil především o radách toho, kdo hlásá slovo Boží, Mat. 5, [19], a nazval je podle Krista a Chrysostoma nejmenšími přikázáními, která všechna Kristus zachovával, byť ne skutkem, přece v duchu, jak praví Lyra k Janovi 18. Rovněž velmi mnoho mluvil proti množství mší a oltářů. Rovněž hovo- řil o užitečnosti slova Božího častěji opětovaného, totiž že odstraňuje ne- činnost a nevědomost kněží, povznáší naději osvíceného lidu k němu
9 V sobotu před pátou nedělí postní ráno, když jsme přišli do koncilu, po- vstal bratr Oldřich z Čáslavě, replikoval proti inkvizitorovi kacířů 3201 a nazval ho olejkářem, protože před koncilem pochvalně přednesl špat- ným kněžím příjemné věci na ochranu jejich stavu. Rovněž že výraz »papež« (papa) není jméno pro důstojnost úřadu římského biskupa, nýbrž že má původ z citoslovce »papae«, což vyjadřuje podiv, a tak byl nazván Ambrož papa (papežem) a velmi mnoho jiných biskupů. Rovněž pravil: „Dvakrát se v tomto koncilu stala zmínka o Konstantinovi, jak chtěl přikrýti pláštěm kněze hřešícího se ženou, což, jak se obávám, se neděje pro nic jiného, než aby se chránili kněží smilníci v jejich hříších. Vím, že by lid v Čechách, který zná přikázání Boží (»Nesesmilníš«, Exod. 20, [14] a 1. Kor. 5, [11]: »Kdyby kdo, maje jméno bratr byl smilník« atd.), nepřikryl takového smilníka pláštěm, nýbrž by mu spíše usekl úd.“ Po těch slovech se strhl smích v koncilu. Rovněž četl prohlášení mistra Jana Husa a tvrdil, že pro takové prohlášení neměl býti žádným způsobem odsouzen. Rovněž se zeptal mnicha slovy: „Protože biskupové nastupují na místo apoštolů a faráři na místo dvaasedmdesáti učedníků, na místo kterých tam nastupují ostatní kněží?“ Mnich odpověděl: „U apoštolů třeba hleděti na dvě věci, tak u dvaasedmdesáti, že neměli žádnou moc obětovati pravé tělo Kri- stovo, na jejichž místo, pokud se toho týče, nastupují všichni kněží, ale mající moc nad mystickým tělem Kristovým; za nástupce, pokud se toho týče, mají jen faráře.“ Rovněž pravil, že ona jména: arcijáhen, arci- biskup atd. jsou zavedena podle pohanů, podle Dekretu v oddíle, kde pohané, jak se tvrdí, tak nazývali některé kněze, atd. Rovněž: Jestliže biskupové trojnásobnou pastvou spásají své věřící, spíše se mají podle Ezechiela 34, [2] a podle přikázání Kristova jmenovati nádeníky a stři- hači ovcí Kristových než pastýři. 28. BREZNA 29. BŘEZNA V pátou neděli postní se naši sešli, projednávali úpravu glejtu, který měl být dán vyslancům koncilu posílaným do Čech, a usnesli se na něm se zvolenými členy z koncilu, slíbivše jim bezpečnost ze strany těch, kdož se drží pravdy. 30. BŘEZNA V pondělí ráno po našem příchodu do koncilu povstal Oldřich, chtěje dokončiti svou repliku. Tak také vskutku učinil a v ní mluvil především o radách toho, kdo hlásá slovo Boží, Mat. 5, [19], a nazval je podle Krista a Chrysostoma nejmenšími přikázáními, která všechna Kristus zachovával, byť ne skutkem, přece v duchu, jak praví Lyra k Janovi 18. Rovněž velmi mnoho mluvil proti množství mší a oltářů. Rovněž hovo- řil o užitečnosti slova Božího častěji opětovaného, totiž že odstraňuje ne- činnost a nevědomost kněží, povznáší naději osvíceného lidu k němu
Strana 389
a nevědomci jsou odvraceni od kněžstva. Na konci pak se poručil opravě všech svých bohabojných pánů mistrů. 31. BŘEZNA 9 Ráno v úterý, v den, na nějž připadá v cisiojanu první slabika ce A — pril atd., když jsme vstoupili do koncilu, přišel po nás legát se sluhou, který za ním nesl vlečku. Tehdy povstal mistr Petr Engliš a začal repliku proti auditorovi Janovi, doktorovi práv; prohlašoval, že chce mluviti proti kněžskému panování a doporučovati Kristovu chudobu, u soudobého kněžstva, bohužel, nenáviděnou. Rovněž: Podle Bedy je dokonalým dílem Kristovým napodobiti Krista. Rovněž: Soudobí kacíři dělají jako dřívější; zkreslují Písma podle své vůle a omlouvají mravy a zvyky a ustanovení lidská zvráceným a falešným výkladem. Rovněž se dovolá- val spisu Chrysostomova »O nedokonalém díle«, kde mluví o kněžstvu, které zvrácenými výklady Písem zabíjí Krista a vydává ho v ruce po- hanů, tj. křesťanů pohansky žijících. Rovněž pravil: „Pan auditor pokulhává ve svých spisech na začát- ku a bude ještě více pokulhávat na konci. Rovněž objasňoval světské panování. Rovněž nazval kněží největšími lupiči, protože ukrádají to, co si mají vyprositi pro chudé. Rovněž se do- volával Bernarda, který praví, že kněží naší doby nepracují jako laikové, nebojují jako rytíři, nekážou jako kněží; jak tedy vstanou z mrtvých, v ja- kém stavu, kteří jsou beze stavu, atd. Rovněž pravil: „Nevyrovnal se sautoritami, kterých jsem se dovolával.“ Tehdy mu vskočil do řeči auditor. Ale mistr Petr Engliš mu pravil: „Neplette se do mne, jinak nebuďte na pochybách, že já vám splatím stejným dílem.“ A tu propukl značný smích. Rovněž pravil: „Bohužel, nyní rozmařilé kněžstvo neobrací pozor- nost k prvotní církvi.“ Rovněž opakoval rozlišení Chrysostomovo o pa- nování světském a duchovním, a že si synové Zebedeovi přáli tyranské panování neboli světské, 12021 ale Kristus jim nevyhověl, nýbrž od- kázal je k panování duchovnímu [Mar. 10, 35nn.]. Rovněž pravil, jak se nyní pozmařilí kněží vyhýbají mučednictví. Prohodil jeden doktor teologie, Angličan, totiž Perdix, jménem Petr Petricz: „I vy jste se vy- hnul mučednictví, proto jste odešel z Anglie.“ A mistr Petr Engliš mu řekl: „Dobře, chcete tak, vy jste byl starý řemeslník našeho cechu“; a tu se strhlo mnoho smíchu. Proto uložil legát oběma stranám ticho a dal mistru Petru Englišovi pokračovati v replice. Nakonec žádal audi- tor, aby mu po skončení aktu ihned dal podle náležitého zvyku repliku. Též ho požádal, aby mu také vrátil jeho spis, aby mohl opraviti svůj, totiž auditorův, spis, jemu, totiž Englišovi, předložený a jím, totiž Englišem, dokončený; a tak mu bylo slíbeno, ale nesplněno. 1. DUBNA 9 Ve středu, v den, na nějž v cisiojanu připadá první ze slabik A — pril atd., když jsme ráno přišli do koncilu, povstal mistr Petr Engliš a nej- 388 389
a nevědomci jsou odvraceni od kněžstva. Na konci pak se poručil opravě všech svých bohabojných pánů mistrů. 31. BŘEZNA 9 Ráno v úterý, v den, na nějž připadá v cisiojanu první slabika ce A — pril atd., když jsme vstoupili do koncilu, přišel po nás legát se sluhou, který za ním nesl vlečku. Tehdy povstal mistr Petr Engliš a začal repliku proti auditorovi Janovi, doktorovi práv; prohlašoval, že chce mluviti proti kněžskému panování a doporučovati Kristovu chudobu, u soudobého kněžstva, bohužel, nenáviděnou. Rovněž: Podle Bedy je dokonalým dílem Kristovým napodobiti Krista. Rovněž: Soudobí kacíři dělají jako dřívější; zkreslují Písma podle své vůle a omlouvají mravy a zvyky a ustanovení lidská zvráceným a falešným výkladem. Rovněž se dovolá- val spisu Chrysostomova »O nedokonalém díle«, kde mluví o kněžstvu, které zvrácenými výklady Písem zabíjí Krista a vydává ho v ruce po- hanů, tj. křesťanů pohansky žijících. Rovněž pravil: „Pan auditor pokulhává ve svých spisech na začát- ku a bude ještě více pokulhávat na konci. Rovněž objasňoval světské panování. Rovněž nazval kněží největšími lupiči, protože ukrádají to, co si mají vyprositi pro chudé. Rovněž se do- volával Bernarda, který praví, že kněží naší doby nepracují jako laikové, nebojují jako rytíři, nekážou jako kněží; jak tedy vstanou z mrtvých, v ja- kém stavu, kteří jsou beze stavu, atd. Rovněž pravil: „Nevyrovnal se sautoritami, kterých jsem se dovolával.“ Tehdy mu vskočil do řeči auditor. Ale mistr Petr Engliš mu pravil: „Neplette se do mne, jinak nebuďte na pochybách, že já vám splatím stejným dílem.“ A tu propukl značný smích. Rovněž pravil: „Bohužel, nyní rozmařilé kněžstvo neobrací pozor- nost k prvotní církvi.“ Rovněž opakoval rozlišení Chrysostomovo o pa- nování světském a duchovním, a že si synové Zebedeovi přáli tyranské panování neboli světské, 12021 ale Kristus jim nevyhověl, nýbrž od- kázal je k panování duchovnímu [Mar. 10, 35nn.]. Rovněž pravil, jak se nyní pozmařilí kněží vyhýbají mučednictví. Prohodil jeden doktor teologie, Angličan, totiž Perdix, jménem Petr Petricz: „I vy jste se vy- hnul mučednictví, proto jste odešel z Anglie.“ A mistr Petr Engliš mu řekl: „Dobře, chcete tak, vy jste byl starý řemeslník našeho cechu“; a tu se strhlo mnoho smíchu. Proto uložil legát oběma stranám ticho a dal mistru Petru Englišovi pokračovati v replice. Nakonec žádal audi- tor, aby mu po skončení aktu ihned dal podle náležitého zvyku repliku. Též ho požádal, aby mu také vrátil jeho spis, aby mohl opraviti svůj, totiž auditorův, spis, jemu, totiž Englišovi, předložený a jím, totiž Englišem, dokončený; a tak mu bylo slíbeno, ale nesplněno. 1. DUBNA 9 Ve středu, v den, na nějž v cisiojanu připadá první ze slabik A — pril atd., když jsme ráno přišli do koncilu, povstal mistr Petr Engliš a nej- 388 389
Strana 390
prve dokazoval, že obdarovávání duchovenstva, kterým v nich přibývá a přibylo hrabivosti — a té se neodvažují vytýkati laikům tak, jak by měli — je zdrojem všech válek, jak praví Jakub v kap. 4, [1—2] je koře- nem zlého, [I.] Tim. 6, [10]. Rovněž: „Soudobí mniši jsou od dřívějších, o kterých píše Dionysius, J2031 tak vzdáleni — mluveno v obdobě — jako země od nebe. Rovněž: Auditor velmi chválil soudobé mnichy. „Bojím se,“ pravil Engliš, „že příliš mazal jejich hlavy olejem lichoce- ní.“ A vypukl smích. Rovněž vytýkal auditorovi, že zkomolil výrok Augustinův 12, 91. 1204 Jistě v tom, že říká, že „kněží mající vlastní majetek“ nechtějí míti část panování, a že jsou takoví pokrytci, a dodal: „Snad proto mlčel, že to bylo proti němu.“ A opět se ozval značný smích, když pravil: „Kéž by nebyl doktor jedním z těch, kterým nestačí část panování! Rovněž když Engliš káral kněžské panování, řekl auditor: „Já netvrdím, že mají kněží panovati.“ Na to mu Engliš: „Že byste nebyl proti mně? A opět se strhl smích. Rovněž pravil, že kněží, mající vlastní majetek, jsou zčásti duchovními a zčásti pokrytci; a opět se auditor ospravedl- ňoval, vyvraceje ho pojmem vlastnictví. Engliš mu pravil: „Už se sbli- žujeme a snad by mohl Bůh učiniti zázrak, že bychom byli zajedno. Opět smích. Rovněž pravil: „Žádný koncil po Silvestrovi 1205 není rovný evan- geliu, třebas chce Rehoř, aby byly čtyři koncily uctívány jako čtyři evan- gelia Boží.“ Rovněž: Není třeba ani v nejmenším dbáti církevních uči- telů, kde se neopírají o Zákon, protože si Augustin a Jeroným odporují v tom, že Jeroným tvrdí, že Petr nezhřešil, když ho Pavel usvědčoval ze lži, a Augustin tvrdí opak, a zdá se, že má lepší mínění, protože se tam [tj. Galat. 2, 11] praví: »Hoden zajisté byl trestání.« Proto je vždy třeba více věřit tomu učiteli, který se blíže přidržuje Zákona. Rovněž doka- zoval, že kněžím vytrvale hřešícím mohou laikové, není-li představené- ho, odnímati časný majetek. Potom byl mezi nimi spor, protože auditor nechápal panování světské pojímané formálně, které nepřísluší kněžím, a panování světské pojímané hmotně, které kněží mohou míti. A tak vmetl Englišovi mnoho potupných a výsměšných slov a Engliš pravil: „Umíte křičet, vysmívat se a vyslovovat slova potupy; vězte, že bych to také dovedl, kdybych chtěl.“ A tak byl auditor přívětivější; dříve však maličko předtím řekl, aby byli oba zavřeni v jedné komoře a bez jídla až do dohody; ale Engliš to odmítl a tvrdil, že to není vhodné, poněvadž by se v uzavřeném místě spolu pokousali. Proto spíše aby s jinými zkušenými mistry písemně vybral teze a hleděl je vyvrátiti, ačli by mohl. A tak po skončení toho dal Engliš auditorovi písemné znění repliky a my jsme šli do bytů. 2. DUBNA Ve čtvrtek, kdy jsou v cisiojanu slabiky pril — in — Am atd., když jsme přišli do koncilu, povstal Dubrovničan, chtěje odpovídati na repliku Rokycanovu. Nejprve pravil, že beze strachu povstává proti Rokyca-
prve dokazoval, že obdarovávání duchovenstva, kterým v nich přibývá a přibylo hrabivosti — a té se neodvažují vytýkati laikům tak, jak by měli — je zdrojem všech válek, jak praví Jakub v kap. 4, [1—2] je koře- nem zlého, [I.] Tim. 6, [10]. Rovněž: „Soudobí mniši jsou od dřívějších, o kterých píše Dionysius, J2031 tak vzdáleni — mluveno v obdobě — jako země od nebe. Rovněž: Auditor velmi chválil soudobé mnichy. „Bojím se,“ pravil Engliš, „že příliš mazal jejich hlavy olejem lichoce- ní.“ A vypukl smích. Rovněž vytýkal auditorovi, že zkomolil výrok Augustinův 12, 91. 1204 Jistě v tom, že říká, že „kněží mající vlastní majetek“ nechtějí míti část panování, a že jsou takoví pokrytci, a dodal: „Snad proto mlčel, že to bylo proti němu.“ A opět se ozval značný smích, když pravil: „Kéž by nebyl doktor jedním z těch, kterým nestačí část panování! Rovněž když Engliš káral kněžské panování, řekl auditor: „Já netvrdím, že mají kněží panovati.“ Na to mu Engliš: „Že byste nebyl proti mně? A opět se strhl smích. Rovněž pravil, že kněží, mající vlastní majetek, jsou zčásti duchovními a zčásti pokrytci; a opět se auditor ospravedl- ňoval, vyvraceje ho pojmem vlastnictví. Engliš mu pravil: „Už se sbli- žujeme a snad by mohl Bůh učiniti zázrak, že bychom byli zajedno. Opět smích. Rovněž pravil: „Žádný koncil po Silvestrovi 1205 není rovný evan- geliu, třebas chce Rehoř, aby byly čtyři koncily uctívány jako čtyři evan- gelia Boží.“ Rovněž: Není třeba ani v nejmenším dbáti církevních uči- telů, kde se neopírají o Zákon, protože si Augustin a Jeroným odporují v tom, že Jeroným tvrdí, že Petr nezhřešil, když ho Pavel usvědčoval ze lži, a Augustin tvrdí opak, a zdá se, že má lepší mínění, protože se tam [tj. Galat. 2, 11] praví: »Hoden zajisté byl trestání.« Proto je vždy třeba více věřit tomu učiteli, který se blíže přidržuje Zákona. Rovněž doka- zoval, že kněžím vytrvale hřešícím mohou laikové, není-li představené- ho, odnímati časný majetek. Potom byl mezi nimi spor, protože auditor nechápal panování světské pojímané formálně, které nepřísluší kněžím, a panování světské pojímané hmotně, které kněží mohou míti. A tak vmetl Englišovi mnoho potupných a výsměšných slov a Engliš pravil: „Umíte křičet, vysmívat se a vyslovovat slova potupy; vězte, že bych to také dovedl, kdybych chtěl.“ A tak byl auditor přívětivější; dříve však maličko předtím řekl, aby byli oba zavřeni v jedné komoře a bez jídla až do dohody; ale Engliš to odmítl a tvrdil, že to není vhodné, poněvadž by se v uzavřeném místě spolu pokousali. Proto spíše aby s jinými zkušenými mistry písemně vybral teze a hleděl je vyvrátiti, ačli by mohl. A tak po skončení toho dal Engliš auditorovi písemné znění repliky a my jsme šli do bytů. 2. DUBNA Ve čtvrtek, kdy jsou v cisiojanu slabiky pril — in — Am atd., když jsme přišli do koncilu, povstal Dubrovničan, chtěje odpovídati na repliku Rokycanovu. Nejprve pravil, že beze strachu povstává proti Rokyca-
Strana 391
novi, aby odpověděl na jeho sofistické důvody. Potom pravil, že si žádá pomoci od svaté Trojice, potom Svaté Panny, kterou v tichu dal po- zdraviti slovy »Zdrávas Maria«. Rovněž: „Budu-li mluviti tvrději, než je třeba nebo bych měl, nechť je to připočteno spíše horlivosti než záští, hněvu nebo nenávisti.“ Rovněž: „Žádám přednášejícího, aby mne nyní nevyrušoval, ale bude míti po obědě o třetí hodině příležitost mluvit a já mu odpovím.“ A tak pravil Rokycana: „Měl jsem v úmyslu hned vám odpověděti, ale protože mám čas potom, proto budu nyní mlčet; dejte mi tedy dnes svůj spisek, když ho máte připraven, a já vám zítra po obědě o třetí hodině odpovím.“ Ale poněvadž neskončil sextern, proto mu ho nedal. Rovněž [pravil Dubrovničan]: „To, že starý zvyk byl dlouho udržo- ván i v Království českém až do posledních oněch dob, je mocným dů- kazem naší pravdy, kterou držíme, totiž že přijímání pod obojí způsobou není přikázání Kristovo.“ Rovněž: „Mou tezi podpírá sama vážnost církve, která se nemůže mýlit ve víře a věcech týkajících se spásy. Rovněž: „Církev není vázána bránit to, co drží, ale protivník ať jí vrátí, co jí odňal, totiž její vážnost a to, že se nemůže mýliti, a potom ať uvádí, může-li, církevní zákony proti chvalitebnému zvyku a vážnosti církve. Rovněž: „Je nejvyšší zásadou v mém dokazování, že se církev nemůže mýliti ve víře a v tom, co je nezbytné ke spáse; proto není třeba samo sebou diskutovati proti tomu, který popírá základní zásady.“ Rovněž: „Mně postačí obhajovati negativní tvrzení, totiž, že přijímání pod obojí způsobou není nezbytné ke spáse; ale protivník má dokazovati kladné tvrzení, totiž že je nezbytné, ale to nedokázal ani nedokáže, pokud bude živ. Rovněž: „Při přijímání nezáleží na tom, zda je také nebo onaké, pod jednou či pod obojí, a není od Krista vymezeno, zda se tak má díti jen pod druhou způsobou — vždyť by to bylo možné, kdyby to ustanovila církev — či jen pod první, tak jak drží zvyk církve, a to pro obsah, skrý- vající se pod způsobami, protože pod jednou jest celý Kristus. Rovněž: „Bezuzdná zvůle protivníkova pronesla mnoho nadávek a výsměšných slov ne proti mé osobě, nýbrž proti církvi, která mě živila od mého dětství až do nynějška a od které se nijak nezamýšlím odděliti; nemám v úmyslu mluviti proti němu stejně, a proto neoplatím nadávkou ani zlým za zlé.“ Rovněž: „Odpovím mu ve věcech bezvýznamných a ne- patrných, aby se sobě nezdál moudrým ve věcech důkladných a důleži- tých.“ Rovněž: „Když se některé věci podávají způsobem vypravovacím, tedy se vyjadřují jen věci základní, jiné se pak domyslí, jako Luk. 7, [36] »Prosil pak Ježíše jeden z farizejů, aby jedl chléb«, ale když se řeč před- náší způsobem nařizovacím nebo obrazným, je zcela vyjádřeno, jako o Melchisedechovi »vynesl chléb a víno«, Gen. 14, [18] a 3. Král. 19, [tj. dnes 1. Král. 19, 6—8]; tak jak je u Jana 6, [51], kde se praví jen o chlebu: »Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky.« Rovněž: „Je dohadování učitelů, zda Kristus po vzkříšení pil nebo ne. Někteří učitelé tvrdí, že nikoli.“ Ale když se ho Rokycana zeptal, kteří jsou to učitelé, nemohl pověděti žádného, protože to jest proti textu Skutků 10, [13]. 390 3 391
novi, aby odpověděl na jeho sofistické důvody. Potom pravil, že si žádá pomoci od svaté Trojice, potom Svaté Panny, kterou v tichu dal po- zdraviti slovy »Zdrávas Maria«. Rovněž: „Budu-li mluviti tvrději, než je třeba nebo bych měl, nechť je to připočteno spíše horlivosti než záští, hněvu nebo nenávisti.“ Rovněž: „Žádám přednášejícího, aby mne nyní nevyrušoval, ale bude míti po obědě o třetí hodině příležitost mluvit a já mu odpovím.“ A tak pravil Rokycana: „Měl jsem v úmyslu hned vám odpověděti, ale protože mám čas potom, proto budu nyní mlčet; dejte mi tedy dnes svůj spisek, když ho máte připraven, a já vám zítra po obědě o třetí hodině odpovím.“ Ale poněvadž neskončil sextern, proto mu ho nedal. Rovněž [pravil Dubrovničan]: „To, že starý zvyk byl dlouho udržo- ván i v Království českém až do posledních oněch dob, je mocným dů- kazem naší pravdy, kterou držíme, totiž že přijímání pod obojí způsobou není přikázání Kristovo.“ Rovněž: „Mou tezi podpírá sama vážnost církve, která se nemůže mýlit ve víře a věcech týkajících se spásy. Rovněž: „Církev není vázána bránit to, co drží, ale protivník ať jí vrátí, co jí odňal, totiž její vážnost a to, že se nemůže mýliti, a potom ať uvádí, může-li, církevní zákony proti chvalitebnému zvyku a vážnosti církve. Rovněž: „Je nejvyšší zásadou v mém dokazování, že se církev nemůže mýliti ve víře a v tom, co je nezbytné ke spáse; proto není třeba samo sebou diskutovati proti tomu, který popírá základní zásady.“ Rovněž: „Mně postačí obhajovati negativní tvrzení, totiž, že přijímání pod obojí způsobou není nezbytné ke spáse; ale protivník má dokazovati kladné tvrzení, totiž že je nezbytné, ale to nedokázal ani nedokáže, pokud bude živ. Rovněž: „Při přijímání nezáleží na tom, zda je také nebo onaké, pod jednou či pod obojí, a není od Krista vymezeno, zda se tak má díti jen pod druhou způsobou — vždyť by to bylo možné, kdyby to ustanovila církev — či jen pod první, tak jak drží zvyk církve, a to pro obsah, skrý- vající se pod způsobami, protože pod jednou jest celý Kristus. Rovněž: „Bezuzdná zvůle protivníkova pronesla mnoho nadávek a výsměšných slov ne proti mé osobě, nýbrž proti církvi, která mě živila od mého dětství až do nynějška a od které se nijak nezamýšlím odděliti; nemám v úmyslu mluviti proti němu stejně, a proto neoplatím nadávkou ani zlým za zlé.“ Rovněž: „Odpovím mu ve věcech bezvýznamných a ne- patrných, aby se sobě nezdál moudrým ve věcech důkladných a důleži- tých.“ Rovněž: „Když se některé věci podávají způsobem vypravovacím, tedy se vyjadřují jen věci základní, jiné se pak domyslí, jako Luk. 7, [36] »Prosil pak Ježíše jeden z farizejů, aby jedl chléb«, ale když se řeč před- náší způsobem nařizovacím nebo obrazným, je zcela vyjádřeno, jako o Melchisedechovi »vynesl chléb a víno«, Gen. 14, [18] a 3. Král. 19, [tj. dnes 1. Král. 19, 6—8]; tak jak je u Jana 6, [51], kde se praví jen o chlebu: »Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky.« Rovněž: „Je dohadování učitelů, zda Kristus po vzkříšení pil nebo ne. Někteří učitelé tvrdí, že nikoli.“ Ale když se ho Rokycana zeptal, kteří jsou to učitelé, nemohl pověděti žádného, protože to jest proti textu Skutků 10, [13]. 390 3 391
Strana 392
Rovněž: „Ani jedna ani druhá způsoba není nezbytná s určitostí. Rovněž: „V tom jest rozdíl mezi námi: vy tvrdíte, že pro spasení je ne- zbytné přijímati pod obojí způsobou, my tvrdíme, že ne pod obojí způ- sobou, nýbrž pod jednou.“ Rovněž: „Ve všech svých vývodech nezamýš- lím nic jiného než dokazovati toliko tvrzení negativní, že totiž přijímání pod obojí způsobou není nezbytné.“ Rovněž: „Za nejmocnější důvod pokládají protivníci onen výrok Jan 6, [53]: »Nebudete-li jísti«, a jestliže jím nedokážou to, co zamýšlejí dokázat, pak žádným jiným. Tak jako, nemůže-li papež dát rozhřešení, následuje z toho, že toho nemůže ani žádný jiný pouhý člověk; a nemůže-li král dobýt hradu, pak toho nemů- že ani pouhý rytíř. Téhož dne přijel do města kardinál boloňský 120 a jemu naproti vyšli druzí kardinálové, biskupové a mnozí preláti a s poctami ho uvedli do města. Dvě pak ženy, stižené vyhoštěním, přidržovaly se jeho pláště, aby skrze něho dostaly povolení zůstati v tom městě. 3. DUBNA V pátek na který se čte v cisiojanu slabika in Amb atd., ráno po příchodu do koncilu jsme se posadili; přišli dva kardinálové s vlečkami podle obec- ného zvyku jim jakoby vlastního. Tu povstal Jan Dubrovničan, chtěje pokračovati v replice proti replice Rokycanově. Nejprve pravil: „Pro- tivník uvedl Lyru proti sobě samému, tak jako židé uváděli knihy, v nichž jest obsaženo o Kristovi svědectví dostačující proti nim. Rovněž: „Je třeba více dbáti církevních učitelů, kteří se více shodují ve výrocích se Zákonem, i jsou-li novější, a když je jejich mínění církví více přijímáno a více schvalováno, mají býti spíše uznáváni.“ Rovněž: „Ne- uváděl jsem autoritativních výroků proti, abych dokázal nezbytnost jedné způsoby nebo odsouzení obojí způsoby, nýbrž činil jsem tak k dů- kazu, že je dovoleno podávati pod jednou způsobou.“ Rovněž: „Církev smí měniti všechno jiné, co se v církvi zachovává, mimo přikázání. A když mu bylo řečeno: „Také přikázání Boží, jak jste dříve přednesl? a když promluvil také Engliš, pravil Dubrovničan: „Mistře Petře, mlčte, s vámi nemám co dělat.“ Engliš odpověděl: „Díky, svatý otče! A tu se ozvalo trochu smíchu. Rovněž: „Nehřešili učitelé, jako Augustin, Donát, Cyprián atd., podávajíce pod obojí způsobou, ani nyní nehřeší církev, podávajíc pod jednou.“ Rovněž: „Kdo tvrdí, že Kristovo přikázání není přikázání a ne- přikázání jest přikázání, těžce hřeší, protože přidává nebo ubírá. A to proti onomu místu Apokalypsy v poslední kapitole [22, 18]: »Jestliže by kdo přidal k těmto věcem« atd. Tehdy poprvé vstoupil kardinál z Piacenzy s vlečkou po jejich způ- sobu. Rovněž pravil Dubrovničan: „Nezamýšlím dokazovati nezbytnost jedné způsoby ani odsuzovati přijímání pod obojí, nýbrž dokazovati oprávnění církve, která může podle potřeby, času a místa upravovati a měniti.“ Rovněž: „Duch svatý napřed upravil v Starém zákoně roz-
Rovněž: „Ani jedna ani druhá způsoba není nezbytná s určitostí. Rovněž: „V tom jest rozdíl mezi námi: vy tvrdíte, že pro spasení je ne- zbytné přijímati pod obojí způsobou, my tvrdíme, že ne pod obojí způ- sobou, nýbrž pod jednou.“ Rovněž: „Ve všech svých vývodech nezamýš- lím nic jiného než dokazovati toliko tvrzení negativní, že totiž přijímání pod obojí způsobou není nezbytné.“ Rovněž: „Za nejmocnější důvod pokládají protivníci onen výrok Jan 6, [53]: »Nebudete-li jísti«, a jestliže jím nedokážou to, co zamýšlejí dokázat, pak žádným jiným. Tak jako, nemůže-li papež dát rozhřešení, následuje z toho, že toho nemůže ani žádný jiný pouhý člověk; a nemůže-li král dobýt hradu, pak toho nemů- že ani pouhý rytíř. Téhož dne přijel do města kardinál boloňský 120 a jemu naproti vyšli druzí kardinálové, biskupové a mnozí preláti a s poctami ho uvedli do města. Dvě pak ženy, stižené vyhoštěním, přidržovaly se jeho pláště, aby skrze něho dostaly povolení zůstati v tom městě. 3. DUBNA V pátek na který se čte v cisiojanu slabika in Amb atd., ráno po příchodu do koncilu jsme se posadili; přišli dva kardinálové s vlečkami podle obec- ného zvyku jim jakoby vlastního. Tu povstal Jan Dubrovničan, chtěje pokračovati v replice proti replice Rokycanově. Nejprve pravil: „Pro- tivník uvedl Lyru proti sobě samému, tak jako židé uváděli knihy, v nichž jest obsaženo o Kristovi svědectví dostačující proti nim. Rovněž: „Je třeba více dbáti církevních učitelů, kteří se více shodují ve výrocích se Zákonem, i jsou-li novější, a když je jejich mínění církví více přijímáno a více schvalováno, mají býti spíše uznáváni.“ Rovněž: „Ne- uváděl jsem autoritativních výroků proti, abych dokázal nezbytnost jedné způsoby nebo odsouzení obojí způsoby, nýbrž činil jsem tak k dů- kazu, že je dovoleno podávati pod jednou způsobou.“ Rovněž: „Církev smí měniti všechno jiné, co se v církvi zachovává, mimo přikázání. A když mu bylo řečeno: „Také přikázání Boží, jak jste dříve přednesl? a když promluvil také Engliš, pravil Dubrovničan: „Mistře Petře, mlčte, s vámi nemám co dělat.“ Engliš odpověděl: „Díky, svatý otče! A tu se ozvalo trochu smíchu. Rovněž: „Nehřešili učitelé, jako Augustin, Donát, Cyprián atd., podávajíce pod obojí způsobou, ani nyní nehřeší církev, podávajíc pod jednou.“ Rovněž: „Kdo tvrdí, že Kristovo přikázání není přikázání a ne- přikázání jest přikázání, těžce hřeší, protože přidává nebo ubírá. A to proti onomu místu Apokalypsy v poslední kapitole [22, 18]: »Jestliže by kdo přidal k těmto věcem« atd. Tehdy poprvé vstoupil kardinál z Piacenzy s vlečkou po jejich způ- sobu. Rovněž pravil Dubrovničan: „Nezamýšlím dokazovati nezbytnost jedné způsoby ani odsuzovati přijímání pod obojí, nýbrž dokazovati oprávnění církve, která může podle potřeby, času a místa upravovati a měniti.“ Rovněž: „Duch svatý napřed upravil v Starém zákoně roz-
Strana 393
manitost předobrazů, že hned to jest předobraz přijímání pod jednou, hned však se to stává předobrazem pod obojí.“ Rovněž: „Třebaže spadá přijímání svátosti pod přikázání, nespadá pod ně způsob, přijímati tak nebo onak.“ Rovněž: „To, co se v Písmě dokazuje v doslovném smyslu, je také přesvědčivé v duchovním nebo obrazném, jako umučení Kristovo Iz. 53 [ann.]. To také dokázal Kristus u Jana 3, [14] povýšením hada. Totéž činí Pavel na mnohých místech, a zvláště v listě k Židům. Rovněž: „Platí, že jediný činí výjimku v tom smyslu, že byl syn jediný matky své, Mar. 7, 1207 ale neplatí, že jeden vylučuje. Kdyby tedy snědl dnes protivník sousto chleba, měl by pokoj.“ Na to Rokycana: „Uvidíte, pozvěte mě na oběd!“ A tu se ozvalo trochu smíchu. Rovněž: „Nikde voda nepředstavovala krev, jak snad chce protiv- ník, III. Král. 19, [tj. dnes 1. Král. 19, 5—8], Jan 7, [37], ale zajisté jed- notu církve, pro jejíž označení se přimíchává při obětování voda do vína. Rovněž: „U Luk. 22, [19]: »To čiňte«, kterýmžto výrokem je po- světil na kněze, tedy dříve přijímali jakožto laikové první způsobu. Po- tom dal jim kalich a nařídil jim jako kněžím, a to jakožto příkaz, aby to činili na jeho památku. Rovněž: „Při četbě všech učitelů bylo mně jasně zřejmé, že přijí- mání pod obojí způsobou nikterak nespadá pod přikázání.“ Rovněž: „Kristus přikázal křtíti laiky, jak je zřejmé u Mat. v poslední kapitole [28, 19], u Marka v poslední kapitole [16, 15—16] atd. A třebas to ani nebylo o nich napsáno, přece, protože plnili Kristovo přikázání, neza- nedbali ani toto; ale nebylo přikázáním, aby podávali laikům, proto, po- něvadž to není napsáno, mohli od toho upustiti kromě Pavla, který nemohl Korintské, obrácené z pohanstva, kteří měli ve zvyku píti krev, od toho odvrátiti, proto jim to povolil. Rovněž: „I. Kor. 11, [23]: »Já zajisté, přijal jsem od Pána« atd., apoštol přijal to od Krista jako učení, ale ne jako přikázání, tak jako slu- žebník přijímá od pána příkaz, ale spíše jako žák přijímá od učitele jako poučení.“ Rovněž: „Ve vlastním smyslu vzývání patří kněžím podle Jeronýma k onomu místu. 1. Kor. 1, [2] »se všechněmi, kteří vzývají jméno«. Rovněž 1. Kor. 11, [28]: »Zkusiž tedy sám sebe« atd., zkouška spadá pod přikázání, ale jídlo a pití nikoliv, protože apoštol mluví for- mou vyprávění. A tak se nařizuje zkouška, když se praví: »Zkusiž tedy sám sebe člověk«, ale o přijímání se vypráví: »z onoho chleba jez«, totiž jen laik, »a z toho kalicha pij«, totiž kněz, když předtím přijal pod první způsobou.“ Rovněž: „Kristova krev se přijímá a pije pod způsobou chle- ba, jak bylo řečeno a dokázáno. Rovněž: „Protivník se dovolával Petra 1208 Valdenského a jindy ho odmítal, říkaje, že je jedním z nových učitelů, a tak ho uznává, kde je pro něho, a zamítá, kde je proti němu. A tak skoro činí všem církevním učitelům.“ Ale Rokycana se proti tomu ohradil. Rovněž: „Předložku »citra« vykládal protivník slovy »id est praeter«.“ Ale Rokycana ho vyvrá- til, že se to tak nestalo, nýbrž s předložkou »praeter« vyloženou »id est ante«, tj. předtím. Když byl skončen akt onoho dne, povstal Rokycana a žádal spis, 392 393
manitost předobrazů, že hned to jest předobraz přijímání pod jednou, hned však se to stává předobrazem pod obojí.“ Rovněž: „Třebaže spadá přijímání svátosti pod přikázání, nespadá pod ně způsob, přijímati tak nebo onak.“ Rovněž: „To, co se v Písmě dokazuje v doslovném smyslu, je také přesvědčivé v duchovním nebo obrazném, jako umučení Kristovo Iz. 53 [ann.]. To také dokázal Kristus u Jana 3, [14] povýšením hada. Totéž činí Pavel na mnohých místech, a zvláště v listě k Židům. Rovněž: „Platí, že jediný činí výjimku v tom smyslu, že byl syn jediný matky své, Mar. 7, 1207 ale neplatí, že jeden vylučuje. Kdyby tedy snědl dnes protivník sousto chleba, měl by pokoj.“ Na to Rokycana: „Uvidíte, pozvěte mě na oběd!“ A tu se ozvalo trochu smíchu. Rovněž: „Nikde voda nepředstavovala krev, jak snad chce protiv- ník, III. Král. 19, [tj. dnes 1. Král. 19, 5—8], Jan 7, [37], ale zajisté jed- notu církve, pro jejíž označení se přimíchává při obětování voda do vína. Rovněž: „U Luk. 22, [19]: »To čiňte«, kterýmžto výrokem je po- světil na kněze, tedy dříve přijímali jakožto laikové první způsobu. Po- tom dal jim kalich a nařídil jim jako kněžím, a to jakožto příkaz, aby to činili na jeho památku. Rovněž: „Při četbě všech učitelů bylo mně jasně zřejmé, že přijí- mání pod obojí způsobou nikterak nespadá pod přikázání.“ Rovněž: „Kristus přikázal křtíti laiky, jak je zřejmé u Mat. v poslední kapitole [28, 19], u Marka v poslední kapitole [16, 15—16] atd. A třebas to ani nebylo o nich napsáno, přece, protože plnili Kristovo přikázání, neza- nedbali ani toto; ale nebylo přikázáním, aby podávali laikům, proto, po- něvadž to není napsáno, mohli od toho upustiti kromě Pavla, který nemohl Korintské, obrácené z pohanstva, kteří měli ve zvyku píti krev, od toho odvrátiti, proto jim to povolil. Rovněž: „I. Kor. 11, [23]: »Já zajisté, přijal jsem od Pána« atd., apoštol přijal to od Krista jako učení, ale ne jako přikázání, tak jako slu- žebník přijímá od pána příkaz, ale spíše jako žák přijímá od učitele jako poučení.“ Rovněž: „Ve vlastním smyslu vzývání patří kněžím podle Jeronýma k onomu místu. 1. Kor. 1, [2] »se všechněmi, kteří vzývají jméno«. Rovněž 1. Kor. 11, [28]: »Zkusiž tedy sám sebe« atd., zkouška spadá pod přikázání, ale jídlo a pití nikoliv, protože apoštol mluví for- mou vyprávění. A tak se nařizuje zkouška, když se praví: »Zkusiž tedy sám sebe člověk«, ale o přijímání se vypráví: »z onoho chleba jez«, totiž jen laik, »a z toho kalicha pij«, totiž kněz, když předtím přijal pod první způsobou.“ Rovněž: „Kristova krev se přijímá a pije pod způsobou chle- ba, jak bylo řečeno a dokázáno. Rovněž: „Protivník se dovolával Petra 1208 Valdenského a jindy ho odmítal, říkaje, že je jedním z nových učitelů, a tak ho uznává, kde je pro něho, a zamítá, kde je proti němu. A tak skoro činí všem církevním učitelům.“ Ale Rokycana se proti tomu ohradil. Rovněž: „Předložku »citra« vykládal protivník slovy »id est praeter«.“ Ale Rokycana ho vyvrá- til, že se to tak nestalo, nýbrž s předložkou »praeter« vyloženou »id est ante«, tj. předtím. Když byl skončen akt onoho dne, povstal Rokycana a žádal spis, 392 393
Strana 394
394 395 ale on, totiž Jan z Dubrovníka, odmítl a pravil: „Jestliže ho neopíšu, nedám ho, protože tam mám mezi řádky poznamenány některé vážné věci proti vám; za druhé, protože vy jste mně nedal mé sepsání, abych je opravil.“ Rokycana pravil: „Chci je dáti, ale pod takovou podmínkou, aby byl můj žák přítomen při opravě, protože říkám přímo, bál jsem se, abyste něco nevyškrabal a potom nezapřel;“ a to mnozí těžce nesli s rep- táním. Potom obvinil jménem poslů Jana z Dubrovníka za to, že řekl: „Češi mne nechtějí vyslechnouti, hledají vytáčky. Proto, když jste to nikdy od nás neslyšel, a přece jste to řekl, přenecháváme to vašemu svě- domí.“ A Jan z Dubrovníka pravil: „Díky vám, že to přenecháváte mému svědomí.“ Potom povstal mistr Petr Engliš a žádal, aby se směl ujmout slova. Ptal se ho tedy legát, zda chce něco přednésti svým jménem. Když pak vyrozuměl, že chce mluviti také na přání druhých poslů, pravil: „Přijďte potom ke mně a já povolám některé a vyslechneme vás.“ Na to zase pravil Engliš: „Protože jsem byl zde před celým poslu- chačstvem těžce osočen a chci chránit svou pověst, mám v úmyslu také zde odpověděti.“ Ale legát řekl: „Potom na vás dojde, nelze-li jinak. A tak jsme vyšli z koncilu. Byli jsme pak povoláni do kaple téhož kláštera a tam jsme našli vé- vodu Viléma a vyslance vévody burgundského. 1209 Biskup burgund- ský 1210 začal mluviti a pravil: „Už dlouho jsme měli touhu promlu- viti s vámi jménem velkovévody burgundského, protože se mysl pana vévody burgundského velmi těší z prospěchu Čechů, jednak že pochází z pokolení onoho království, neboť jeho děd byl syn francouzské královny, kterou si vzal z Čech za manželku francouzský král; 1211[ jednak také pro vzájemný svazek oněch dvou království, totiž francouzského a české- ho; jednak za třetí, že poslal štítonoše jednoho království do služby dru- hému království a naopak. Pan vévoda si velmi přeje vaše sjednocení s církví; neboť kolik zla povstalo, když se někteří za doby Konstantinovy odloučili od církve! Potom kolik zla způsobil Mohamed! J212[ Konečně kolik vytrpěli a trpí od Turků Rekové pro své oddělení! A to by naprosto nepřál pan vévoda Čechům.“ A něco pověděl o jednotě, jak je dobrá, a o míru, který si mají všichni přáti, pokud je na nich, protože »každé království samo o sobě rozdělené« atd. [Luk. 11, 17]. Jinak kdyby se to nestalo, musel by pan vévoda, třebas je zavázán chrániti dům Čechů, z řečených důvodů vytasiti meč s katolíky; i nyní je v poli proti těm, kdož neposlouchají církve. Po poradě tedy Rokycana v odpovědi vzdal díky Bohu, »v jehož ruce jest srdce královo« [Přísl. 21, 1], který podnítil vévodu, aby uvedl na pa- měť věci dřívější. „Potom také děkujeme vévodovi, že to učinil; stále si přejeme jednotu, proto jsme se vystavili velikým námahám a přišli jsme až sem, nechtějíce býti v ničem vzdorovití proti Bohu; nad zpustošeními se rmoutíme a přáli bychom si konec. Doufáme také, že nebude pospí- chat vytasit proti nám meč a chopit se zbraně, ale zamýšlíme pevně státi podle zvoleného soudce.“ A Kostka dodal: „My doufáme, že proti nám nic nepodnikne, ale přijde-li přece proti nám, postavíme se mu na Richentalova kronika kostnického koncilu: Jeroným Pražský je odváděn k hranici.
394 395 ale on, totiž Jan z Dubrovníka, odmítl a pravil: „Jestliže ho neopíšu, nedám ho, protože tam mám mezi řádky poznamenány některé vážné věci proti vám; za druhé, protože vy jste mně nedal mé sepsání, abych je opravil.“ Rokycana pravil: „Chci je dáti, ale pod takovou podmínkou, aby byl můj žák přítomen při opravě, protože říkám přímo, bál jsem se, abyste něco nevyškrabal a potom nezapřel;“ a to mnozí těžce nesli s rep- táním. Potom obvinil jménem poslů Jana z Dubrovníka za to, že řekl: „Češi mne nechtějí vyslechnouti, hledají vytáčky. Proto, když jste to nikdy od nás neslyšel, a přece jste to řekl, přenecháváme to vašemu svě- domí.“ A Jan z Dubrovníka pravil: „Díky vám, že to přenecháváte mému svědomí.“ Potom povstal mistr Petr Engliš a žádal, aby se směl ujmout slova. Ptal se ho tedy legát, zda chce něco přednésti svým jménem. Když pak vyrozuměl, že chce mluviti také na přání druhých poslů, pravil: „Přijďte potom ke mně a já povolám některé a vyslechneme vás.“ Na to zase pravil Engliš: „Protože jsem byl zde před celým poslu- chačstvem těžce osočen a chci chránit svou pověst, mám v úmyslu také zde odpověděti.“ Ale legát řekl: „Potom na vás dojde, nelze-li jinak. A tak jsme vyšli z koncilu. Byli jsme pak povoláni do kaple téhož kláštera a tam jsme našli vé- vodu Viléma a vyslance vévody burgundského. 1209 Biskup burgund- ský 1210 začal mluviti a pravil: „Už dlouho jsme měli touhu promlu- viti s vámi jménem velkovévody burgundského, protože se mysl pana vévody burgundského velmi těší z prospěchu Čechů, jednak že pochází z pokolení onoho království, neboť jeho děd byl syn francouzské královny, kterou si vzal z Čech za manželku francouzský král; 1211[ jednak také pro vzájemný svazek oněch dvou království, totiž francouzského a české- ho; jednak za třetí, že poslal štítonoše jednoho království do služby dru- hému království a naopak. Pan vévoda si velmi přeje vaše sjednocení s církví; neboť kolik zla povstalo, když se někteří za doby Konstantinovy odloučili od církve! Potom kolik zla způsobil Mohamed! J212[ Konečně kolik vytrpěli a trpí od Turků Rekové pro své oddělení! A to by naprosto nepřál pan vévoda Čechům.“ A něco pověděl o jednotě, jak je dobrá, a o míru, který si mají všichni přáti, pokud je na nich, protože »každé království samo o sobě rozdělené« atd. [Luk. 11, 17]. Jinak kdyby se to nestalo, musel by pan vévoda, třebas je zavázán chrániti dům Čechů, z řečených důvodů vytasiti meč s katolíky; i nyní je v poli proti těm, kdož neposlouchají církve. Po poradě tedy Rokycana v odpovědi vzdal díky Bohu, »v jehož ruce jest srdce královo« [Přísl. 21, 1], který podnítil vévodu, aby uvedl na pa- měť věci dřívější. „Potom také děkujeme vévodovi, že to učinil; stále si přejeme jednotu, proto jsme se vystavili velikým námahám a přišli jsme až sem, nechtějíce býti v ničem vzdorovití proti Bohu; nad zpustošeními se rmoutíme a přáli bychom si konec. Doufáme také, že nebude pospí- chat vytasit proti nám meč a chopit se zbraně, ale zamýšlíme pevně státi podle zvoleného soudce.“ A Kostka dodal: „My doufáme, že proti nám nic nepodnikne, ale přijde-li přece proti nám, postavíme se mu na Richentalova kronika kostnického koncilu: Jeroným Pražský je odváděn k hranici.
Strana 395
vnie wycummus iyrehenż per omouu wnoem namś braayo Maw wadiw ſ7 w im ſuplie/ ewaßn Inſme loh bußß et meod: lew ignɇ ceniaiur luteroucrno� zixi Crew monu dá lemwiam et demey: repebuit ce= exongnelkatu ceiá non vnferſliż Iamⱥ fiut ſ parati ßuſ� vt rewoaret evwreż mſ �ná udiai opul/ fiur ſſer ertow ſuli publict wnßteri m ſolo yatwi perez ćui fierut veno nect 9 ☞ — A
vnie wycummus iyrehenż per omouu wnoem namś braayo Maw wadiw ſ7 w im ſuplie/ ewaßn Inſme loh bußß et meod: lew ignɇ ceniaiur luteroucrno� zixi Crew monu dá lemwiam et demey: repebuit ce= exongnelkatu ceiá non vnferſliż Iamⱥ fiut ſ parati ßuſ� vt rewoaret evwreż mſ �ná udiai opul/ fiur ſſer ertow ſuli publict wnßteri m ſolo yatwi perez ćui fierut veno nect 9 ☞ — A
Strana 396
odpor tak, jako jsme jiným učinili s pomocí Boží.“ A tak jsme navzájem ustoupili stranou. Oni pak po poradě ústy biskupa odpověděli: „S radostí slyšíme o vaší dobré vůli a také víme, že náš pán bude mít radost; o poslední věci, totiž o hrozbě, pravím, že náš pan vévoda vám vůbec nijak nehrozí; kdyby však rozhodla církev a neshoda mezi vámi a jí potrvala, sám bude muset s jinými knížaty jako poslušný syn církve jít v takovém případě i proti vlastnímu otci a matce. O třech artikulích není veliké těžkosti, zato o prvním; ale je tolik osvícených mužů, kteří by to dobře rozhodli; a vtělíte-li se do koncilu, budete soudci a získáte velikou čest, protože budete nazváni druhými apoštoly, skrze které se církev opraví.“ Tehdy pravil Kostka: „Pro jeho hrozby neodejdeme z království, ale budeme se proti němu bránit jako proti jiným.“ A rytíř z Burgundska 12131 mu pravil: „Náš pán vám nijak nehrozí, ale chcete-li vy, malá hrstka, vy- nalézti nový zákon proti všem okolním zemím, budete muset tak učiniti.“ A Kostka řekl: „My máme starobylý zákon Ježíše Krista.“ Téhož dne po obědě, po třetí hodině, když jsme chtěli jít do kon- cilu, předešli nás dva kardinálové, kterým nesli sluhové vlečky; jedním z nich byl legát, který také měl sluhu, jenž před ním nesl stříbrný kříž. Po našem tedy příchodu do koncilu povstal Dubrovničan a prohlásil dvě věci: první, že má v úmyslu obhajovat svou zápornou tezi, za druhé, že nemá v úmyslu snižovat svou rodnou univerzitu. 12141 Tehdy odpo- věděl Rokycana: „Chcete jen, říkáte, bránit svou zápornou tezi a utrou- sil jste tam mnoho jiného; také nechcete snižovat univerzitu. V čem? Povězte to, vždyť ani já nechci snižovat svou univerzitu.“ Nejprve se Du- brovničan zpěčoval to povědět; potom pravil, že je stanoveno, aby žádný doktor neodpovídal mistrovi umění; 215 „ale poněvadž to je ve vě- cech víry, proto odpovím“. Jemu Rokycana: „Jan z Dubrovníka není lepší než Kristus, ani Jan Rokycana není horší než dábel, a přece Kristus vyvracel dábla a jemu odpovídal.“ Mezi jiným Jan z Dubrovníka mnoho mluvil. Rokycana pravil: „Vy jste z řádu kazatelů, musíte tedy mnoho mluvit,“ a tu se strhl smích. Rovněž Dubrovničan v jednom rozlišování pravil, že svátost oltářní není, pokud se týče laiků, svátostí nezbytně potřebnou, jak tvrdí Ale- xandr z Halesu a Bonaventura. „Ale já to netvrdím, ani opak toho, protože církev nerozhodla ani tak ani onak;“ a potom to vysvětlil, řka: „církev nerozhodla, že je to přikázání Kristovo“. Rovněž jednu tezi ani nepopřel ani nepřipustil. Rokycana pravil: „Nebojte se!“ a tu se strhl smích. Tehdy povstal jeden černý mnich 12161 a pravil: „Je to předpoklad ve věcech víry, budiž připuštěn.“ Jemu Jan z Dubrovníka: „Pojďte a připusťte mu to!“ Mnich řekl: „Já bych odpověděl hned bez knihy.“ Tehdy nařídil legát, aby nikdo nemluvil. A černý mnich se přece ozval: „Zatím, nebude-li něco proti víře, zdržím se mluvení.“ A tu mu kázal kardinál vyjíti; ale když mu potom uložil mlčení proku- rátor koncilu, zůstal. A tak když Rokycana dále dokazoval, nikdy nechtěl Jan z Dubrov- níka odpovídati k věci, nýbrž s dosti velikým zahanbením mlčel nebo
odpor tak, jako jsme jiným učinili s pomocí Boží.“ A tak jsme navzájem ustoupili stranou. Oni pak po poradě ústy biskupa odpověděli: „S radostí slyšíme o vaší dobré vůli a také víme, že náš pán bude mít radost; o poslední věci, totiž o hrozbě, pravím, že náš pan vévoda vám vůbec nijak nehrozí; kdyby však rozhodla církev a neshoda mezi vámi a jí potrvala, sám bude muset s jinými knížaty jako poslušný syn církve jít v takovém případě i proti vlastnímu otci a matce. O třech artikulích není veliké těžkosti, zato o prvním; ale je tolik osvícených mužů, kteří by to dobře rozhodli; a vtělíte-li se do koncilu, budete soudci a získáte velikou čest, protože budete nazváni druhými apoštoly, skrze které se církev opraví.“ Tehdy pravil Kostka: „Pro jeho hrozby neodejdeme z království, ale budeme se proti němu bránit jako proti jiným.“ A rytíř z Burgundska 12131 mu pravil: „Náš pán vám nijak nehrozí, ale chcete-li vy, malá hrstka, vy- nalézti nový zákon proti všem okolním zemím, budete muset tak učiniti.“ A Kostka řekl: „My máme starobylý zákon Ježíše Krista.“ Téhož dne po obědě, po třetí hodině, když jsme chtěli jít do kon- cilu, předešli nás dva kardinálové, kterým nesli sluhové vlečky; jedním z nich byl legát, který také měl sluhu, jenž před ním nesl stříbrný kříž. Po našem tedy příchodu do koncilu povstal Dubrovničan a prohlásil dvě věci: první, že má v úmyslu obhajovat svou zápornou tezi, za druhé, že nemá v úmyslu snižovat svou rodnou univerzitu. 12141 Tehdy odpo- věděl Rokycana: „Chcete jen, říkáte, bránit svou zápornou tezi a utrou- sil jste tam mnoho jiného; také nechcete snižovat univerzitu. V čem? Povězte to, vždyť ani já nechci snižovat svou univerzitu.“ Nejprve se Du- brovničan zpěčoval to povědět; potom pravil, že je stanoveno, aby žádný doktor neodpovídal mistrovi umění; 215 „ale poněvadž to je ve vě- cech víry, proto odpovím“. Jemu Rokycana: „Jan z Dubrovníka není lepší než Kristus, ani Jan Rokycana není horší než dábel, a přece Kristus vyvracel dábla a jemu odpovídal.“ Mezi jiným Jan z Dubrovníka mnoho mluvil. Rokycana pravil: „Vy jste z řádu kazatelů, musíte tedy mnoho mluvit,“ a tu se strhl smích. Rovněž Dubrovničan v jednom rozlišování pravil, že svátost oltářní není, pokud se týče laiků, svátostí nezbytně potřebnou, jak tvrdí Ale- xandr z Halesu a Bonaventura. „Ale já to netvrdím, ani opak toho, protože církev nerozhodla ani tak ani onak;“ a potom to vysvětlil, řka: „církev nerozhodla, že je to přikázání Kristovo“. Rovněž jednu tezi ani nepopřel ani nepřipustil. Rokycana pravil: „Nebojte se!“ a tu se strhl smích. Tehdy povstal jeden černý mnich 12161 a pravil: „Je to předpoklad ve věcech víry, budiž připuštěn.“ Jemu Jan z Dubrovníka: „Pojďte a připusťte mu to!“ Mnich řekl: „Já bych odpověděl hned bez knihy.“ Tehdy nařídil legát, aby nikdo nemluvil. A černý mnich se přece ozval: „Zatím, nebude-li něco proti víře, zdržím se mluvení.“ A tu mu kázal kardinál vyjíti; ale když mu potom uložil mlčení proku- rátor koncilu, zůstal. A tak když Rokycana dále dokazoval, nikdy nechtěl Jan z Dubrov- níka odpovídati k věci, nýbrž s dosti velikým zahanbením mlčel nebo
Strana 397
učinil jen vysvětlivku, nebo i toho nechal. Rovněž Jan z Dubrovníka pravil: „Při výrocích doktorů nemá se obracet pozornost jen na některé jednotlivé místo, nýbrž na všechna, protože co na jednom místě vyne- chají, doplňují na jiném.“ Po konci aktu povstal mistr Petr Engliš. Tehdy pravil Jan z Dubrov- níka: „Mistr Jan Rokycana se už zdráhá dále mluviti, ať tedy odpoví některý jiný doktor mistru Petrovi Englišovi, a také já si odpočinu.“ Tehdy Rokycana pravil: „Nezdráhám se, ale otcové rozhodli, abych přestal, chcete-li však, budu se s vámi dále příti.“ A tu povstal jeden doktor, Petr Anglický, 1217 výše už jednou jmenovaný, a kardinál kázal usednouti Janovi z Dubrovníka a našemu mistru Petru Englišovi, který pravil: „Děkuji vám, svatý otče.“ I ozval se smích. Tehdy se počal příti mistr Petr Engliš s doktorem Petrem Angliča- nem, který zprvu učinil dvě prohlášení, první, že všechny výroky, jež má pověděti v přítomnosti, minulosti nebo budoucnosti, svěřuje soudu církve a nechce nic tvrdošíjně tvrditi, druhé: „Budu-li mluviti s oním člověkem, kéž dobrým — naznačoval našeho mistra Petra Engliše — (opět se ozval smích), nezamýšlím utrhati vyslancům slavného Krá- lovství českého, protože jsem vázán je ctíti nade všechna království světa, kromě Anglie a Francie, a také je ctíti chci.“ Tehdy si předsevzal dvě otázky, ale s žádnou se nevypořádal, protože jen vysvětloval: Biskup je prý tolik co »poslaný«, a tak apoštolové dvakrát dostali biskup- ství, protože byli dvakrát posláni. A Piacenzský pravil: „Dosti pro dne- šek, sice bych přišel pozdě ke stolu.“ 1218 A tu všichni vstali a ve veliké tlačenici vyšli, každý do svého kláštera. 396 397 4. DUBNA V sobotu před Květnou nedělí, to jest o památce Ambrožově, přišedše ráno do koncilu, jsme si sedli a přišel po nás kardinál piacenzský s vleč- kou, nesenou atd. po způsobu jemu vlastním. Tehdy povstal doktor teologie Jiljí, 1219 chtěje vyvrátit přednesenou repliku Mikuláše Bis- kupce o stavování hříchů a rozlišil ji na dvanáct protiv proti sobě odpo- rujících. Především pravil, že Mikuláš Biskupec příliš podpálil pod hrncem, takže nejen spálil obsaženou látku, nýbrž propálil hrnec. „Já však jsem řekl, že podávám vodu, která jest vodou milosti, Jan 4, [14]: »Kdo bude píti z této vody atd.«, ale já nejsem dárcem, nýbrž podava- telem, udělil pak ji Pán; kéž by oponent řekl: „Dej mi této vody, abych ne... atd." Rovněž: „Divím se, že pan oponent namířil velmi chatrné důvody a proděravělé střely a vystřelil je proti přepevné věži Davidově, kterou střeží mužové velmi stateční.“ Rovněž: „Řeknu, že se s mými slovy a důvody nevypořádal.“ Ale velmi často, kdykoli doktor Jiljí dokazoval, odporoval mu Biskupec a tvrdil, že jeho výroky nepochopil správně, nebo že na ně nehleděl v celku. Rovněž tvrdil Jiljí, že je dvojí nutnost, totiž jedna holá a naprostá, druhá se zřetelem na přiměřenější dosažení cíle. Rovněž: Zákon lidský je nutný, chápe-li se nutnost druhým způ-
učinil jen vysvětlivku, nebo i toho nechal. Rovněž Jan z Dubrovníka pravil: „Při výrocích doktorů nemá se obracet pozornost jen na některé jednotlivé místo, nýbrž na všechna, protože co na jednom místě vyne- chají, doplňují na jiném.“ Po konci aktu povstal mistr Petr Engliš. Tehdy pravil Jan z Dubrov- níka: „Mistr Jan Rokycana se už zdráhá dále mluviti, ať tedy odpoví některý jiný doktor mistru Petrovi Englišovi, a také já si odpočinu.“ Tehdy Rokycana pravil: „Nezdráhám se, ale otcové rozhodli, abych přestal, chcete-li však, budu se s vámi dále příti.“ A tu povstal jeden doktor, Petr Anglický, 1217 výše už jednou jmenovaný, a kardinál kázal usednouti Janovi z Dubrovníka a našemu mistru Petru Englišovi, který pravil: „Děkuji vám, svatý otče.“ I ozval se smích. Tehdy se počal příti mistr Petr Engliš s doktorem Petrem Angliča- nem, který zprvu učinil dvě prohlášení, první, že všechny výroky, jež má pověděti v přítomnosti, minulosti nebo budoucnosti, svěřuje soudu církve a nechce nic tvrdošíjně tvrditi, druhé: „Budu-li mluviti s oním člověkem, kéž dobrým — naznačoval našeho mistra Petra Engliše — (opět se ozval smích), nezamýšlím utrhati vyslancům slavného Krá- lovství českého, protože jsem vázán je ctíti nade všechna království světa, kromě Anglie a Francie, a také je ctíti chci.“ Tehdy si předsevzal dvě otázky, ale s žádnou se nevypořádal, protože jen vysvětloval: Biskup je prý tolik co »poslaný«, a tak apoštolové dvakrát dostali biskup- ství, protože byli dvakrát posláni. A Piacenzský pravil: „Dosti pro dne- šek, sice bych přišel pozdě ke stolu.“ 1218 A tu všichni vstali a ve veliké tlačenici vyšli, každý do svého kláštera. 396 397 4. DUBNA V sobotu před Květnou nedělí, to jest o památce Ambrožově, přišedše ráno do koncilu, jsme si sedli a přišel po nás kardinál piacenzský s vleč- kou, nesenou atd. po způsobu jemu vlastním. Tehdy povstal doktor teologie Jiljí, 1219 chtěje vyvrátit přednesenou repliku Mikuláše Bis- kupce o stavování hříchů a rozlišil ji na dvanáct protiv proti sobě odpo- rujících. Především pravil, že Mikuláš Biskupec příliš podpálil pod hrncem, takže nejen spálil obsaženou látku, nýbrž propálil hrnec. „Já však jsem řekl, že podávám vodu, která jest vodou milosti, Jan 4, [14]: »Kdo bude píti z této vody atd.«, ale já nejsem dárcem, nýbrž podava- telem, udělil pak ji Pán; kéž by oponent řekl: „Dej mi této vody, abych ne... atd." Rovněž: „Divím se, že pan oponent namířil velmi chatrné důvody a proděravělé střely a vystřelil je proti přepevné věži Davidově, kterou střeží mužové velmi stateční.“ Rovněž: „Řeknu, že se s mými slovy a důvody nevypořádal.“ Ale velmi často, kdykoli doktor Jiljí dokazoval, odporoval mu Biskupec a tvrdil, že jeho výroky nepochopil správně, nebo že na ně nehleděl v celku. Rovněž tvrdil Jiljí, že je dvojí nutnost, totiž jedna holá a naprostá, druhá se zřetelem na přiměřenější dosažení cíle. Rovněž: Zákon lidský je nutný, chápe-li se nutnost druhým způ-
Strana 398
sobem, totiž nutný k řízení státu, ne snad pro nedostatečnost zákona Kristova, nýbrž pro slabost lidského rozumu. Rovněž: „Mám za to, že věci nezbytné k spáse dostatečně podává Nový zákon.“ Rovněž: Posvěcování oltářů, kalichů atd. není na základě zákona Božího, nýbrž to ponechal Bůh lidem, aby si to ustanovili podle svého rozhodnutí. Rovněž: Popírati, že lidské zákony jsou užitečné nebo nutné, znamená popírati církevní zákony a doktory, kteří je schvalují. Rovněž chtěje vyvraceti Biskupce, který řekl: „Kéž není kurie římská apokalyptickou nevěstkou!“, [Apokal. 17] pravil mezi jiným doktor Jiljí takto: „Tento blud držel Viklef, který na mnohých místech svých knih utrhá vážnosti [církve] římské, takže podle onoho výroku Matoušova 24, [15] »ohavnost zpuštění« atd. římskou kurii jako takovou nazval ohavností zpuštění; a je to také blud valdenských, kteří tvrdí, že pro hříchy duchovních byla veškerá vážnost církvi odňata. Rovněž radím, aby oponent »nestavěl proti nebi ústa svá«, [žalm 72, 9] ani neukazoval hanbu otcovu bratřím [Gen. 9, 20—27], aby nezlořečil otci papeži a matce církvi a nebylo mu zlořečeno, a veškeren lid praví Amen, což nechť odvrátí Bůh, atd. A uvedl více příkladů. Rovněž: Pan oponent uvedl proti mně Scota. Kdyby byl proti mně, jednal bych podle jednoho předpokladu Jana z Dubrovníka, kterého se dovolával také mistr Jan Rokycana, v němž je obsaženo, kde je neshoda mezi církevními učiteli, že je třeba dáti přednost starším před novými a mladšími. Ale Scotus není proti mně, nýbrž proti oponentovi.“ Rovněž: „Trest má v sobě jednak kus potrestání se zřením na minulou vinu, jednak lék se zřením na budoucí hřích. Po skončení aktu onoho dne povstal Rokycana a pravil: „Nechtěl bych, mistře Jiljí, aby měli v Čechách vaše spisy, kterých jste se dovo- lával pro případy usmrcení, sice by bylo při dobývání měst a hradů a v jiných válkách zahubeno mnoho těch, kteří byli jinak zachováni při životě. Proto nebyli usmrceni ani mnozí zrádcové v době, kdy vtrhl do Prahy Hynek s několika sty jízdných, 1220 které jsem s ostatními kně- žími podle možnosti zachránil při životě v téže době tak, že jsem vyšel v komži a chytal jsem některé a vystavoval jsem sebe sama nebezpe- čenství, takže jsem měl komži potřísněnou krví atd. O šibenicích říkám, že v Praze nebyl po mnoho let nikdo oběšen; neboť v Starém zákoně nebyla trestem zloděje smrt, leda když při tom předcházelo zvláštní zjevení, jako bylo při krádeži Acharově [Joz. 7, 25—27], který ukradl stříbrnou hůl. V Starém zákoně za jednu krávu musel dát zloděj pět krav nebo po případě byl dán do otroctví. A nyní, jestliže se někdo opije, nepovažují to za žádný hřích, takový má podle českého přísloví »trojí cestu«, takže okolostojící nebo mimo- jdoucí a kdo ho vidí, se mu smějí; a jestliže cizoloží, není trestán smrtí; zato ukradne-li koně, je oběšen proto, aby bylo potrestáno vlastní bez- práví; a jestliže někdy ukradne někdo maličkost, dříve než je doveden před soudce, je zbit a příliš krutě se s ním nakládá. A přece je cizoložství větší hřích, než kdyby někdo ukradl sto koní atd.“ A tu ho v tichosti pozorně poslouchali.
sobem, totiž nutný k řízení státu, ne snad pro nedostatečnost zákona Kristova, nýbrž pro slabost lidského rozumu. Rovněž: „Mám za to, že věci nezbytné k spáse dostatečně podává Nový zákon.“ Rovněž: Posvěcování oltářů, kalichů atd. není na základě zákona Božího, nýbrž to ponechal Bůh lidem, aby si to ustanovili podle svého rozhodnutí. Rovněž: Popírati, že lidské zákony jsou užitečné nebo nutné, znamená popírati církevní zákony a doktory, kteří je schvalují. Rovněž chtěje vyvraceti Biskupce, který řekl: „Kéž není kurie římská apokalyptickou nevěstkou!“, [Apokal. 17] pravil mezi jiným doktor Jiljí takto: „Tento blud držel Viklef, který na mnohých místech svých knih utrhá vážnosti [církve] římské, takže podle onoho výroku Matoušova 24, [15] »ohavnost zpuštění« atd. římskou kurii jako takovou nazval ohavností zpuštění; a je to také blud valdenských, kteří tvrdí, že pro hříchy duchovních byla veškerá vážnost církvi odňata. Rovněž radím, aby oponent »nestavěl proti nebi ústa svá«, [žalm 72, 9] ani neukazoval hanbu otcovu bratřím [Gen. 9, 20—27], aby nezlořečil otci papeži a matce církvi a nebylo mu zlořečeno, a veškeren lid praví Amen, což nechť odvrátí Bůh, atd. A uvedl více příkladů. Rovněž: Pan oponent uvedl proti mně Scota. Kdyby byl proti mně, jednal bych podle jednoho předpokladu Jana z Dubrovníka, kterého se dovolával také mistr Jan Rokycana, v němž je obsaženo, kde je neshoda mezi církevními učiteli, že je třeba dáti přednost starším před novými a mladšími. Ale Scotus není proti mně, nýbrž proti oponentovi.“ Rovněž: „Trest má v sobě jednak kus potrestání se zřením na minulou vinu, jednak lék se zřením na budoucí hřích. Po skončení aktu onoho dne povstal Rokycana a pravil: „Nechtěl bych, mistře Jiljí, aby měli v Čechách vaše spisy, kterých jste se dovo- lával pro případy usmrcení, sice by bylo při dobývání měst a hradů a v jiných válkách zahubeno mnoho těch, kteří byli jinak zachováni při životě. Proto nebyli usmrceni ani mnozí zrádcové v době, kdy vtrhl do Prahy Hynek s několika sty jízdných, 1220 které jsem s ostatními kně- žími podle možnosti zachránil při životě v téže době tak, že jsem vyšel v komži a chytal jsem některé a vystavoval jsem sebe sama nebezpe- čenství, takže jsem měl komži potřísněnou krví atd. O šibenicích říkám, že v Praze nebyl po mnoho let nikdo oběšen; neboť v Starém zákoně nebyla trestem zloděje smrt, leda když při tom předcházelo zvláštní zjevení, jako bylo při krádeži Acharově [Joz. 7, 25—27], který ukradl stříbrnou hůl. V Starém zákoně za jednu krávu musel dát zloděj pět krav nebo po případě byl dán do otroctví. A nyní, jestliže se někdo opije, nepovažují to za žádný hřích, takový má podle českého přísloví »trojí cestu«, takže okolostojící nebo mimo- jdoucí a kdo ho vidí, se mu smějí; a jestliže cizoloží, není trestán smrtí; zato ukradne-li koně, je oběšen proto, aby bylo potrestáno vlastní bez- práví; a jestliže někdy ukradne někdo maličkost, dříve než je doveden před soudce, je zbit a příliš krutě se s ním nakládá. A přece je cizoložství větší hřích, než kdyby někdo ukradl sto koní atd.“ A tu ho v tichosti pozorně poslouchali.
Strana 399
Nadto požádal Rokycana Jana z Dubrovníka, aby mu dal opis vý- roků nebo replik proti jeho výrokům, a tak to chtěl prodloužiti. Tehdy řekl legát: „Dnes dostanete jeden sextern a snad zítra druhý.“ Potom pravil legát o rozpravě: „Včera bylo mnoho nadávek; kdyby se to tedy mělo opět díti dnes, bylo by lépe toho nechat.“ A tak se konečně usnesli, že se opět sejdou po obědě o třetí hodině. Hned po obědě přišel k Čechům, zvlášť do každého bytu, jeden mnich z řádu kazatelů, Mikuláš Čech, 1221 poslaný od koncilu požá- dat, aby upustili od rozpravy onoho dne. Všichni by byli souhlasili a vskutku souhlasili, jenom si postavil hlavu Rokycana a naprosto to odmítl. Když tedy přišla hodina, vstoupili jsme, povstal Rokycana a Jan z Dubrovníka a počali se příti. Ale byla to jen tahanice o slova, protože Dubrovničan připustil co chtěl, a popřel, co se mu nelíbilo, třebaže šlo o přesné znění výroků doktorů, jako Scota, Tomáše Akvinského, Petra de Palude, a někdy také přerušil řeč Rokycanovu. Na konec chtěl všeho nechati, protože Rokycana proti němu vychrlil mnoho slov, po nichž někdy následoval jen hlasitý řehot. Podobně se stalo, když povstal Engliš a chtěl mluviti. Proto Jan z Dubrovníka pravil: „V prvním svém aktu jsem řekl mistrovi Janovi z Rokycan, že chci odpovídati na jeho důvody včera a dnes, což jsem také učinil, ačkoli to pro věc samu nemá významu, totiž že přijímání pod obojí způsobou je přikázáním, pokud se týče nekněží, v předpo- kladu, že se onen text Janův 6, [53—55] rozumí o svátostném přijímání, ale ještě s tím sotva bude spokojen.“ Rokycana odpověděl: „Jenom to zkuste, nepřipustit mi to, a uvidíte, co se stane. Ale co se týče toho, že to chcete připustit jen jako předpoklad, rozumím dobře, co z toho následuje. A tak Jan z Dubrovníka mluvil dále: „Když jste tedy všichni i jed- notlivci slyšeli, že jsem vykonal, k čemu jsem se zavázal, žádám, aby byl obžalovaný zproštěn,“ a ukázal skoro dvacet velkých sexternů 12221 řka: „Ty jsem sebral v postě, proto bych si také rád odpočinul.“ A Rokycana mu odpověděl: „Dám odpověď a začnu od konce: Když mistr Jan z Dub- rovníka žádá, aby byl jako obžalovaný zproštěn, přiznává, že je vinen o přijímání, které zamýšlel vyvrátiti, ale nemohl. Vidíte tedy, jak sám vyznává, že je vinen!“ A tu se strhl nadmíru velký smích. Potom Roky- cana dodal: „Jako každý rok, tak i zítra zpívá se v kostele: »Jeden pak z nich, jménem Kaifáš« atd. [Jan 11, 49n.] prorokoval, nevěda, co říká; tak onen mistr Jan z Dubrovníka;“ a opět smích. Tehdy pravil auditor: „Mistr Jan z Rokycan mluvil tak, aby vzbudil smích.“ Odpověděl mu: „Jistě ne, já mám za to, že je vinen.“ Ujišťoval pak Rokycana přede všemi, že ač má ještě mnoho co říci, chtěl by to prosíti; a Jan z Dubrov- níka se zavázal, že chce odpovídati všem nejen ve dvou dnech, nýbrž tak dlouho, pokud bude libo. V témže aktu chtěl také Jan z Dubrovníka dokazovati svou tezi, totiž, že svátostné přijímání není zavedeno z přikázání Kristova; dovo- lával se proti Rokycanovi a proti přijímání maličkých mistra Jana Husa. Rokycana mu pravil: „Nutnost přijímání chápe mistr Hus jako naprostou 398 399
Nadto požádal Rokycana Jana z Dubrovníka, aby mu dal opis vý- roků nebo replik proti jeho výrokům, a tak to chtěl prodloužiti. Tehdy řekl legát: „Dnes dostanete jeden sextern a snad zítra druhý.“ Potom pravil legát o rozpravě: „Včera bylo mnoho nadávek; kdyby se to tedy mělo opět díti dnes, bylo by lépe toho nechat.“ A tak se konečně usnesli, že se opět sejdou po obědě o třetí hodině. Hned po obědě přišel k Čechům, zvlášť do každého bytu, jeden mnich z řádu kazatelů, Mikuláš Čech, 1221 poslaný od koncilu požá- dat, aby upustili od rozpravy onoho dne. Všichni by byli souhlasili a vskutku souhlasili, jenom si postavil hlavu Rokycana a naprosto to odmítl. Když tedy přišla hodina, vstoupili jsme, povstal Rokycana a Jan z Dubrovníka a počali se příti. Ale byla to jen tahanice o slova, protože Dubrovničan připustil co chtěl, a popřel, co se mu nelíbilo, třebaže šlo o přesné znění výroků doktorů, jako Scota, Tomáše Akvinského, Petra de Palude, a někdy také přerušil řeč Rokycanovu. Na konec chtěl všeho nechati, protože Rokycana proti němu vychrlil mnoho slov, po nichž někdy následoval jen hlasitý řehot. Podobně se stalo, když povstal Engliš a chtěl mluviti. Proto Jan z Dubrovníka pravil: „V prvním svém aktu jsem řekl mistrovi Janovi z Rokycan, že chci odpovídati na jeho důvody včera a dnes, což jsem také učinil, ačkoli to pro věc samu nemá významu, totiž že přijímání pod obojí způsobou je přikázáním, pokud se týče nekněží, v předpo- kladu, že se onen text Janův 6, [53—55] rozumí o svátostném přijímání, ale ještě s tím sotva bude spokojen.“ Rokycana odpověděl: „Jenom to zkuste, nepřipustit mi to, a uvidíte, co se stane. Ale co se týče toho, že to chcete připustit jen jako předpoklad, rozumím dobře, co z toho následuje. A tak Jan z Dubrovníka mluvil dále: „Když jste tedy všichni i jed- notlivci slyšeli, že jsem vykonal, k čemu jsem se zavázal, žádám, aby byl obžalovaný zproštěn,“ a ukázal skoro dvacet velkých sexternů 12221 řka: „Ty jsem sebral v postě, proto bych si také rád odpočinul.“ A Rokycana mu odpověděl: „Dám odpověď a začnu od konce: Když mistr Jan z Dub- rovníka žádá, aby byl jako obžalovaný zproštěn, přiznává, že je vinen o přijímání, které zamýšlel vyvrátiti, ale nemohl. Vidíte tedy, jak sám vyznává, že je vinen!“ A tu se strhl nadmíru velký smích. Potom Roky- cana dodal: „Jako každý rok, tak i zítra zpívá se v kostele: »Jeden pak z nich, jménem Kaifáš« atd. [Jan 11, 49n.] prorokoval, nevěda, co říká; tak onen mistr Jan z Dubrovníka;“ a opět smích. Tehdy pravil auditor: „Mistr Jan z Rokycan mluvil tak, aby vzbudil smích.“ Odpověděl mu: „Jistě ne, já mám za to, že je vinen.“ Ujišťoval pak Rokycana přede všemi, že ač má ještě mnoho co říci, chtěl by to prosíti; a Jan z Dubrov- níka se zavázal, že chce odpovídati všem nejen ve dvou dnech, nýbrž tak dlouho, pokud bude libo. V témže aktu chtěl také Jan z Dubrovníka dokazovati svou tezi, totiž, že svátostné přijímání není zavedeno z přikázání Kristova; dovo- lával se proti Rokycanovi a proti přijímání maličkých mistra Jana Husa. Rokycana mu pravil: „Nutnost přijímání chápe mistr Hus jako naprostou 398 399
Strana 400
nezbytnost, což ani my netvrdíme; o maličkých pravím, že i my držíme, že mohou být spaseni bez něho, proto praví Tomáš při křtu: „Maličcí 6 přijímají svátost oltářní v záslibu. 6. DUBNA V pondělí po Květné neděli, kdy se čte v cisiojanu slabika sii fe stis, ráno po našem vstupu do koncilu přišel kardinál piacenzský s vlečkou. A tak jich bylo všech šest, protože téhož dne vstoupil poprvé do koncilu kardi- nál boloňský. Tehdy povstal doktor Jiljí a nejprve dokazoval, že kněží nebyli od počátku podrobeni světské pravomoci, jako je zřejmé o Mel- chisedechovi, jenž byl větší než Abraham, [a jak dokazuje] Mojžíš jako kněz ustanovený za Boha faraonovi, jehož kněží také byli v době nej- krajnější potřeby vyňati z daně, jak je patrno z Genes. 40 [spr. Gen. 47, 22]. A tak [dokazují] čtyři monarchie, které vzaly konec, a podle Daniela v 2. kapitole mělo povstati, jak se praví tamže, království Krista, nemající konce, jehož místo zaujímá papež. Rovněž Jerem. 1, [9—10]: Jeremiáš byl ustanoven nad národy a královstvími, tedy nemá jim býti podroben. Rovněž: Je to článek Viklefův a Husův, totiž, že laikové mohou vykonávat pravomoc nad osobami církevními. Rovněž: Statky světské darované kněžím nejsou statky světa, nýbrž Boha, protože svaté jsou věnovány Pánu svatých. Rovněž: »Obrana míru« 12231 není jeho, nýbrž spíše Marsilia z Padovy. Rovněž: Pilát v tom, že měl moc nad Kristem v době, kdy mu byl vydán, neměl moc jinak než jako nad člo- věkem obecným špatným, a v tom není papež jeho nástupcem, protože tak praví doktor. Rovněž: Desátky nemají být odnímány špatným kněžím, protože jsou to jejich náležitosti, které nemají být odnímány některému trvalému hříšníkovi, a jak se zdá, oponent přisvědčuje, že jsou to pouhé almužny a to je článek Viklefův 18. Rovněž pro uctívání ostatků se dovolával Jeronýma proti Vigilantiovi, 1224 který byl proto prohlášen za kacíře, poněvadž nechtěl uctívat kosti svatých, tvrdě, že si z nich dělají křesťané modly. Rovněž se pro obrazy dovolával kronik, v kterých je zapsáno, že někteří papežové dali do klatby obrazoborce. Rovněž: Dva koncily se vyslovily pro obrazy. Rovněž: V Starém zákoně nebylo dovoleno dělati obrazy, protože se Bůh ještě nevtělil. Rovněž: Obraz více působí než písmo nebo modlitba. Rovněž: Ať se nikdo neznepokojuje slovy oponen- tovými, protože nemá držeti jiné, než co drží církev. Po skončení toho žádal Mikuláš z Písku, 1225 aby mu bylo dáno písemné znění, a on to slíbil. Potom povstal Matěj Louda a podle výroku legátova žádal, aby kdokoli řekl něco proti mistru Petru Englišovi, aby to odvolal. Tehdy legát po poradě pravil: „To, co se zde povědělo, je tajné; jestliže vám bylo něco pověděno a můžete to dokázati svědky, dostanete odpo- věď.“ Potom opět po poradě pravil: „Nechcete-li pokládati za porušení míru, cokoli kdo řekne, cisterciácký mnich nechtěl mluviti, nýbrž ujišťo- val, že chce odpovídati na to, co slyší.“ Naši tedy po poradě na témž
nezbytnost, což ani my netvrdíme; o maličkých pravím, že i my držíme, že mohou být spaseni bez něho, proto praví Tomáš při křtu: „Maličcí 6 přijímají svátost oltářní v záslibu. 6. DUBNA V pondělí po Květné neděli, kdy se čte v cisiojanu slabika sii fe stis, ráno po našem vstupu do koncilu přišel kardinál piacenzský s vlečkou. A tak jich bylo všech šest, protože téhož dne vstoupil poprvé do koncilu kardi- nál boloňský. Tehdy povstal doktor Jiljí a nejprve dokazoval, že kněží nebyli od počátku podrobeni světské pravomoci, jako je zřejmé o Mel- chisedechovi, jenž byl větší než Abraham, [a jak dokazuje] Mojžíš jako kněz ustanovený za Boha faraonovi, jehož kněží také byli v době nej- krajnější potřeby vyňati z daně, jak je patrno z Genes. 40 [spr. Gen. 47, 22]. A tak [dokazují] čtyři monarchie, které vzaly konec, a podle Daniela v 2. kapitole mělo povstati, jak se praví tamže, království Krista, nemající konce, jehož místo zaujímá papež. Rovněž Jerem. 1, [9—10]: Jeremiáš byl ustanoven nad národy a královstvími, tedy nemá jim býti podroben. Rovněž: Je to článek Viklefův a Husův, totiž, že laikové mohou vykonávat pravomoc nad osobami církevními. Rovněž: Statky světské darované kněžím nejsou statky světa, nýbrž Boha, protože svaté jsou věnovány Pánu svatých. Rovněž: »Obrana míru« 12231 není jeho, nýbrž spíše Marsilia z Padovy. Rovněž: Pilát v tom, že měl moc nad Kristem v době, kdy mu byl vydán, neměl moc jinak než jako nad člo- věkem obecným špatným, a v tom není papež jeho nástupcem, protože tak praví doktor. Rovněž: Desátky nemají být odnímány špatným kněžím, protože jsou to jejich náležitosti, které nemají být odnímány některému trvalému hříšníkovi, a jak se zdá, oponent přisvědčuje, že jsou to pouhé almužny a to je článek Viklefův 18. Rovněž pro uctívání ostatků se dovolával Jeronýma proti Vigilantiovi, 1224 který byl proto prohlášen za kacíře, poněvadž nechtěl uctívat kosti svatých, tvrdě, že si z nich dělají křesťané modly. Rovněž se pro obrazy dovolával kronik, v kterých je zapsáno, že někteří papežové dali do klatby obrazoborce. Rovněž: Dva koncily se vyslovily pro obrazy. Rovněž: V Starém zákoně nebylo dovoleno dělati obrazy, protože se Bůh ještě nevtělil. Rovněž: Obraz více působí než písmo nebo modlitba. Rovněž: Ať se nikdo neznepokojuje slovy oponen- tovými, protože nemá držeti jiné, než co drží církev. Po skončení toho žádal Mikuláš z Písku, 1225 aby mu bylo dáno písemné znění, a on to slíbil. Potom povstal Matěj Louda a podle výroku legátova žádal, aby kdokoli řekl něco proti mistru Petru Englišovi, aby to odvolal. Tehdy legát po poradě pravil: „To, co se zde povědělo, je tajné; jestliže vám bylo něco pověděno a můžete to dokázati svědky, dostanete odpo- věď.“ Potom opět po poradě pravil: „Nechcete-li pokládati za porušení míru, cokoli kdo řekne, cisterciácký mnich nechtěl mluviti, nýbrž ujišťo- val, že chce odpovídati na to, co slyší.“ Naši tedy po poradě na témž
Strana 401
místě odpověděli: „Nebudeme to pokládati za porušení,“ ale s podmín- kou, že také mohou mluviti, cokoli se uzdá, bez porušení glejtu. A bylo to dovoleno, ale tak, že [nebudou mluviti] proti jiným osobám, leda proti těm, které žalují. Povstal tedy doktor teologie, mnich, a obviňoval mistra Petra Engli- še a především dosvědčoval, že nechtěl rozrušit žádným způsobem české vyslance, proto by nebyl něco promluvil v jejich přítomnosti proti některé osobě z nich, ale proti mistru Petru Englišovi předkládá tři věci: první, že byl v Anglickém království osočen z kacířství a byv obeslán se nedostavil; druhou, že pro zatvrzelost byl vyobcován z církve a v tom vyobcování setrvává; za třetí, že byl zrádcem krále, předně proto, že bylo v královském sněmu ustanoveno, kdokoli by držel články Viklefovy, musí být zrádcem krále, protože duchovně zrazuje duše a sám to drží; za druhé, že skrze prostředníky osnoval atentát proti osobě králově. (Ač tento výrok není pravdivý, přesto námi s touže snadností opovrhují.) Pravil tedy mistr Petr Engliš: „V první věci, že jsem se nechtěl odpřísáhnouti článků Viklefových, mohou mě míti v podezření ti, kdož budou chtít. O druhé, že jsem se, byv obeslán, nechtěl dostaviti, jak tvrdí, pravím: Byl-li jsem předvolán po svém odchodu z Anglie, což jsem mohl? O třetí věci, totiž o ustanovení královského parlamentu, což mohu? Mohou ustanoviti to, co chtějí. Ale o zradě pravím, že jsem od svého dětství nikdy nemohl souhlasiti s usmrcením některé osoby. Jak tedy osoby královy?“ Tehdy povstal jeden již výše jmenovaný Petr Angličan, příjmením Perdix, potvrdil slova mnichova a nadto přidal, že byl přítomen při obeslání Petra Engliše a že ho v téže době viděl tváří v tvář. Nadto o zradě tvrdil, že hrabě nejstatečnější a nejlepší na světě, kdyby nebyl nakažen kacířstvím (naznačoval tím pana Cobhama), 1226 jednal snad z návodu jeho, kéž dobrého člověka (naznačoval mistra Petra Engliše), a potom že to jeho manželka pověděla před králem. Potom povstali jiní z anglického poselstva a prohlašovali totéž. Nadto pravil, že to dokáže pečetěmi mnohých osob jak duchovních, tak svět- ských, „zůstanete-li páni Češi, nebo vrátíte-li se, jak se čeká.“ Tehdy mistr Engliš dokazoval, že to není pravda a že onen jako i dřívější mnich mluví z nenávisti: „Neboť jsem se zdráhal dáti mnichům žebrajícím o almužnu chléb na svém dvoře a řekl jsem jim něco, co neradi slyšeli. A onen doktor Petr byl mým druhem a naváděl mne, abych četl knihy Viklefovy, a dokazoval mně jeho výroky Písmem, ale dostav prebendu napodobil raka. A je pravda, že jsem se mu vyhnul, když jsem to viděl. Ale mluvíme-li před Bohem o zradě, dopouští se křivdy, protože bych nikterak nemohl souhlasit s usmrcením některé osoby. 9“ Také zda to řekla jeho manželka, nevím, a což mohu, když tam nejsem? Tehdy týž doktor pravil: „Víte, mistře, že jsem vám před svým domem říkal o prázdných domněnkách, abyste jich nechal stejně jako kacířství, že se jinak sám zahubíte; i kdyby to byly pravdy, nemohl byste mít žádný úspěch, nýbrž byste si zahradil cestu ke kazatelství a učení a byl byste neužitečný církvi. 400 401
místě odpověděli: „Nebudeme to pokládati za porušení,“ ale s podmín- kou, že také mohou mluviti, cokoli se uzdá, bez porušení glejtu. A bylo to dovoleno, ale tak, že [nebudou mluviti] proti jiným osobám, leda proti těm, které žalují. Povstal tedy doktor teologie, mnich, a obviňoval mistra Petra Engli- še a především dosvědčoval, že nechtěl rozrušit žádným způsobem české vyslance, proto by nebyl něco promluvil v jejich přítomnosti proti některé osobě z nich, ale proti mistru Petru Englišovi předkládá tři věci: první, že byl v Anglickém království osočen z kacířství a byv obeslán se nedostavil; druhou, že pro zatvrzelost byl vyobcován z církve a v tom vyobcování setrvává; za třetí, že byl zrádcem krále, předně proto, že bylo v královském sněmu ustanoveno, kdokoli by držel články Viklefovy, musí být zrádcem krále, protože duchovně zrazuje duše a sám to drží; za druhé, že skrze prostředníky osnoval atentát proti osobě králově. (Ač tento výrok není pravdivý, přesto námi s touže snadností opovrhují.) Pravil tedy mistr Petr Engliš: „V první věci, že jsem se nechtěl odpřísáhnouti článků Viklefových, mohou mě míti v podezření ti, kdož budou chtít. O druhé, že jsem se, byv obeslán, nechtěl dostaviti, jak tvrdí, pravím: Byl-li jsem předvolán po svém odchodu z Anglie, což jsem mohl? O třetí věci, totiž o ustanovení královského parlamentu, což mohu? Mohou ustanoviti to, co chtějí. Ale o zradě pravím, že jsem od svého dětství nikdy nemohl souhlasiti s usmrcením některé osoby. Jak tedy osoby královy?“ Tehdy povstal jeden již výše jmenovaný Petr Angličan, příjmením Perdix, potvrdil slova mnichova a nadto přidal, že byl přítomen při obeslání Petra Engliše a že ho v téže době viděl tváří v tvář. Nadto o zradě tvrdil, že hrabě nejstatečnější a nejlepší na světě, kdyby nebyl nakažen kacířstvím (naznačoval tím pana Cobhama), 1226 jednal snad z návodu jeho, kéž dobrého člověka (naznačoval mistra Petra Engliše), a potom že to jeho manželka pověděla před králem. Potom povstali jiní z anglického poselstva a prohlašovali totéž. Nadto pravil, že to dokáže pečetěmi mnohých osob jak duchovních, tak svět- ských, „zůstanete-li páni Češi, nebo vrátíte-li se, jak se čeká.“ Tehdy mistr Engliš dokazoval, že to není pravda a že onen jako i dřívější mnich mluví z nenávisti: „Neboť jsem se zdráhal dáti mnichům žebrajícím o almužnu chléb na svém dvoře a řekl jsem jim něco, co neradi slyšeli. A onen doktor Petr byl mým druhem a naváděl mne, abych četl knihy Viklefovy, a dokazoval mně jeho výroky Písmem, ale dostav prebendu napodobil raka. A je pravda, že jsem se mu vyhnul, když jsem to viděl. Ale mluvíme-li před Bohem o zradě, dopouští se křivdy, protože bych nikterak nemohl souhlasit s usmrcením některé osoby. 9“ Také zda to řekla jeho manželka, nevím, a což mohu, když tam nejsem? Tehdy týž doktor pravil: „Víte, mistře, že jsem vám před svým domem říkal o prázdných domněnkách, abyste jich nechal stejně jako kacířství, že se jinak sám zahubíte; i kdyby to byly pravdy, nemohl byste mít žádný úspěch, nýbrž byste si zahradil cestu ke kazatelství a učení a byl byste neužitečný církvi. 400 401
Strana 402
Povstal tedy Kostka a pravil: „Je divné, že mistr Petr Engliš byl s námi v Uhrách před králem, 1227 a tam jsme našli jednoho rytíře Hartungha, 3228 který velmi ctil mistra Petra a nic špatného o něm neřekl, nýbrž všechno dobré, a ten přece je více s králem než někdo z nich.“ A Rokycana řekl za všechny: „Divíme se jedné věci, že doktor, jak praví, by chtěl sloužiti Českému království nade všechna království kromě Anglie a Francie a tak mluví o mistru Petrovi, že je takový, čemuž však nevěříme, poněvadž jsme od něho neslyšeli nic špatného až do nynějška, a proto jsme usoudili, že to bylo řečeno ze závisti; také pošlete-li list do Království, Království jej zváží a dá vám odpověď.“ Po obědě o třetí hodině jsme se sešli do koncilu. Povstal Rokycana a dokazoval Dubrovničanovi, že by mu chtěl z předpokladu připustiti, že se text Janův 6, [53—56] může rozuměti o svátostném přijímání. A tak mu (Dubrovničan) prostě připustil, že se onen text Janův 6, [53—56] bude rozuměti také o svátostném jídle i o přikázání, ale ne pod obojí způsobou. Tehdy Jan z Dubrovníka popřel, že je to výrok Eusebiův, 1229 když nevidí originál, ale pravil: „Kdyby to byl výrok Eusebiův, že by se měl spíše rozuměti o proměňování.“ Tehdy povstal jeden biskup, bílý mnich, 230[ a pravil o Husovi takto: „Mistr Jan Hus popřel, že předložené články jsou jeho, a potom mu ukázali jeho ruku; tehdy řekl, že by chtěl s onou knihou zemříti;“ a strhl se veliký smích pro to slovo Husovo. Rovněž odmítl Jan z Dubrovníka Eusebia řka: „Vy jste odmítli Tomáše Valdena, ctihodného muže.“ Jemu Rokycana: „Vím, že je to učitel nový, zemřelý před šesti nebo sedmi lety, a napsal zřejmou ne- pravdu o Češích, totiž, že si položí skyvku chleba na hůl a říkají: Jsi-li syn Boží, sestup dolů,“ což nikdy nikdo neslyšel ani neviděl; proto nemá být připodobňován k svatému Eusebiovi, jehož starou původní knihu mám v Praze a z ní jsem napsal onen výrok a z milosti Boží ukážu ji vyslancům, kteří mají býti posláni od koncilu, až tam přijdou.“ Rovněž pravil Jan z Dubrovníka: „Ať kdo přijímá pod jednou nebo pod dvěma způsobami, plní přikázání Kristovo.“ I z toho přijal Rokycana, že ten, kdo přijímá pod dvojí způsobou, plní přikázání Kris- tovo, protože se k pravdivosti rozlučovacího tvrzení vyžaduje pravdivost jedné části; „jak jste tedy prohlásili Čechy za kacíře“? A legát pravil: „Proč jste nazvali svatokrádci ty, kteří přijímají pod jednou způsobou? Povstal mistr Petr Engliš a pravil: „Mně se nelíbí, aby se něco dálo pokradmu. Držíme to, že přijímání pod obojí je z přikázání Kristova, a kdo přijímá pod jednou, plní také, pokud se týká první způsoby, přikázání Kristovo, ale má přijímati také druhou, chce-li cele plnit při- kázání Kristovo.“ A tu řeč potvrdil Rokycana řka: „Pokud se nás týká, je zřejmá pravdivost rozlučovacího tvrzení, kterou plníme my, ale ne- tvrdíme, že se jen pod jednou cele plní přikázání Kristovo. Rovněž se proti nezbytnosti svátostného přijímání dovolával Jan z Dubrovníka Jana Husa, tak jako učinil předešlou sobotu. Jemu Roky- cana: „Ten mluví o naprosté nezbytnosti. Také máte věděti, nechci soudit o Husovi nic jistého; je-li v pekle, muč ho věčně, Pane Bože, je-li
Povstal tedy Kostka a pravil: „Je divné, že mistr Petr Engliš byl s námi v Uhrách před králem, 1227 a tam jsme našli jednoho rytíře Hartungha, 3228 který velmi ctil mistra Petra a nic špatného o něm neřekl, nýbrž všechno dobré, a ten přece je více s králem než někdo z nich.“ A Rokycana řekl za všechny: „Divíme se jedné věci, že doktor, jak praví, by chtěl sloužiti Českému království nade všechna království kromě Anglie a Francie a tak mluví o mistru Petrovi, že je takový, čemuž však nevěříme, poněvadž jsme od něho neslyšeli nic špatného až do nynějška, a proto jsme usoudili, že to bylo řečeno ze závisti; také pošlete-li list do Království, Království jej zváží a dá vám odpověď.“ Po obědě o třetí hodině jsme se sešli do koncilu. Povstal Rokycana a dokazoval Dubrovničanovi, že by mu chtěl z předpokladu připustiti, že se text Janův 6, [53—56] může rozuměti o svátostném přijímání. A tak mu (Dubrovničan) prostě připustil, že se onen text Janův 6, [53—56] bude rozuměti také o svátostném jídle i o přikázání, ale ne pod obojí způsobou. Tehdy Jan z Dubrovníka popřel, že je to výrok Eusebiův, 1229 když nevidí originál, ale pravil: „Kdyby to byl výrok Eusebiův, že by se měl spíše rozuměti o proměňování.“ Tehdy povstal jeden biskup, bílý mnich, 230[ a pravil o Husovi takto: „Mistr Jan Hus popřel, že předložené články jsou jeho, a potom mu ukázali jeho ruku; tehdy řekl, že by chtěl s onou knihou zemříti;“ a strhl se veliký smích pro to slovo Husovo. Rovněž odmítl Jan z Dubrovníka Eusebia řka: „Vy jste odmítli Tomáše Valdena, ctihodného muže.“ Jemu Rokycana: „Vím, že je to učitel nový, zemřelý před šesti nebo sedmi lety, a napsal zřejmou ne- pravdu o Češích, totiž, že si položí skyvku chleba na hůl a říkají: Jsi-li syn Boží, sestup dolů,“ což nikdy nikdo neslyšel ani neviděl; proto nemá být připodobňován k svatému Eusebiovi, jehož starou původní knihu mám v Praze a z ní jsem napsal onen výrok a z milosti Boží ukážu ji vyslancům, kteří mají býti posláni od koncilu, až tam přijdou.“ Rovněž pravil Jan z Dubrovníka: „Ať kdo přijímá pod jednou nebo pod dvěma způsobami, plní přikázání Kristovo.“ I z toho přijal Rokycana, že ten, kdo přijímá pod dvojí způsobou, plní přikázání Kris- tovo, protože se k pravdivosti rozlučovacího tvrzení vyžaduje pravdivost jedné části; „jak jste tedy prohlásili Čechy za kacíře“? A legát pravil: „Proč jste nazvali svatokrádci ty, kteří přijímají pod jednou způsobou? Povstal mistr Petr Engliš a pravil: „Mně se nelíbí, aby se něco dálo pokradmu. Držíme to, že přijímání pod obojí je z přikázání Kristova, a kdo přijímá pod jednou, plní také, pokud se týká první způsoby, přikázání Kristovo, ale má přijímati také druhou, chce-li cele plnit při- kázání Kristovo.“ A tu řeč potvrdil Rokycana řka: „Pokud se nás týká, je zřejmá pravdivost rozlučovacího tvrzení, kterou plníme my, ale ne- tvrdíme, že se jen pod jednou cele plní přikázání Kristovo. Rovněž se proti nezbytnosti svátostného přijímání dovolával Jan z Dubrovníka Jana Husa, tak jako učinil předešlou sobotu. Jemu Roky- cana: „Ten mluví o naprosté nezbytnosti. Také máte věděti, nechci soudit o Husovi nic jistého; je-li v pekle, muč ho věčně, Pane Bože, je-li
Strana 403
však v nebi, pomsti Pane Bože, krev nevinnou! Tvrdím, že byl knězem velmi vzorným, a ač jsem byl na mnohých jeho kázáních, skoro na tisíci, nikdy jsem neslyšel nějaký blud. Proto chcete-li se ho dovolávati proti nezbytnosti, uznejte ho pro nezbytnost přijímání pod obojí způ- sobou, tak jako napsal ve vězení v Kostnici jistému knězi Havlíkovi, a jeho vlastnoruční text dosud máme v Praze.“ A Rokycana dodal: „Pojďte se mnou do Prahy beze všeho strachu, slibuji vám bezpečnost pod ztrátou hrdla, že vám nikdo nezkřiví vlas; ale musíte nechat doma vlečku.“ A tu se strhl veliký smích. Tehdy konečně zopakoval body, v nichž se různí navzájem; „ale protože mají otcové mnoho projednávati pro poselství do Čech, a budou- li, jak doufám, vyslanci rozvážní, přijde všechno to k dobrému konci a svaté dohodě. Proto, mistře, zařiďte, abyste byl připraven mně odpo- vídat, budu-li sem zpět poslán veřejně nebo soukromě, podle toho, co uznají druzí vyslanci a otcové. Za prvé my mluvíme o příkazu přijímání, vy však tvrdíte, že církev může z určitých a odůvodnitelných příčin podle různosti míst a dob přikázání a nařízení Kristova rušit, odstraňo- vat nebo měnit. Za druhé tvrdíte, že knihy Božího zákona tak Nového, jako Starého mají svou závaznou platnost od církve. Za třetí tvrdíte, že se výklad 6. kapitoly Janovy nemá nijak vztahovati na svátostné jedení. Za čtvrté tvrdíte, že neplyne žádné dobro, žádný prospěch z přijímání pod obojí způsobou. Za páté tvrdíte: Krev Kristova nemá žádný jiný způsob bytí než pod způsobami chleba jako vína. Za šesté tvrdíte: Přijí- mání pod jednou způsobou svátostnou je přijímání svátostného těla a krve našeho Spasitele. Za sedmé tvrdíte, že přestupníci zákonů lidských tak jako Božích mají býti trestáni. Já tvrdím, že »tak jako« není zname- ním podobnosti.“ Tehdy mnich: „Tak jako jsou odsuzováni na věčnost druzí, tak první. Potom povstal Kostka a pravil: „Pro Boha! Již byli mnozí přátelé naši i vaši usmrceni na jedné i druhé straně, proto nechte na pokoji mistra Jana Husa a zařiďte se, aby po vašem příchodu s námi do Čech nastala svatá dohoda, v kterou doufáme.“ A jemu mnozí pravili: „Dejž to Bůh!“ A tak jsme odtamtud odešli. 402 403 7. DUBNA V úterý po Květné neděli, kdy připadá v cisiojanu slabika i fe stis o, atd., když jsme přišli ráno do koncilu, povstal doktor teologie Jindřich z Koblence, 12311 z řádu dominikánského, a vzal si za téma Lukáše jedenácté kapitoly [28]: »Blahoslavení, kteříž slyší slovo Boží a ostříhají jeho«. V kterýchžto slovech za prvé, jak pravil, jest naznačena spásná poslušnost, za druhé naplnění skutků; předně je tam: »Blahoslavení, kteříž slyší slovo Boží«, za druhé je tam: »a ostříhají jeho«. Rovněž Mat. 7, [24]: »Moudrý, kdož slyší a plní«. Kristus jest moudrý, církev svou, dům svůj, ne rukou vytvořenou, vystavěl na skále, tj. na pevnosti víry. Naproti tomu, kdo slyší a neplní, je blázen, dábel, který vystavěl na písku, tj. na množství špatných svůj dům, jenž není jednotný, protože
však v nebi, pomsti Pane Bože, krev nevinnou! Tvrdím, že byl knězem velmi vzorným, a ač jsem byl na mnohých jeho kázáních, skoro na tisíci, nikdy jsem neslyšel nějaký blud. Proto chcete-li se ho dovolávati proti nezbytnosti, uznejte ho pro nezbytnost přijímání pod obojí způ- sobou, tak jako napsal ve vězení v Kostnici jistému knězi Havlíkovi, a jeho vlastnoruční text dosud máme v Praze.“ A Rokycana dodal: „Pojďte se mnou do Prahy beze všeho strachu, slibuji vám bezpečnost pod ztrátou hrdla, že vám nikdo nezkřiví vlas; ale musíte nechat doma vlečku.“ A tu se strhl veliký smích. Tehdy konečně zopakoval body, v nichž se různí navzájem; „ale protože mají otcové mnoho projednávati pro poselství do Čech, a budou- li, jak doufám, vyslanci rozvážní, přijde všechno to k dobrému konci a svaté dohodě. Proto, mistře, zařiďte, abyste byl připraven mně odpo- vídat, budu-li sem zpět poslán veřejně nebo soukromě, podle toho, co uznají druzí vyslanci a otcové. Za prvé my mluvíme o příkazu přijímání, vy však tvrdíte, že církev může z určitých a odůvodnitelných příčin podle různosti míst a dob přikázání a nařízení Kristova rušit, odstraňo- vat nebo měnit. Za druhé tvrdíte, že knihy Božího zákona tak Nového, jako Starého mají svou závaznou platnost od církve. Za třetí tvrdíte, že se výklad 6. kapitoly Janovy nemá nijak vztahovati na svátostné jedení. Za čtvrté tvrdíte, že neplyne žádné dobro, žádný prospěch z přijímání pod obojí způsobou. Za páté tvrdíte: Krev Kristova nemá žádný jiný způsob bytí než pod způsobami chleba jako vína. Za šesté tvrdíte: Přijí- mání pod jednou způsobou svátostnou je přijímání svátostného těla a krve našeho Spasitele. Za sedmé tvrdíte, že přestupníci zákonů lidských tak jako Božích mají býti trestáni. Já tvrdím, že »tak jako« není zname- ním podobnosti.“ Tehdy mnich: „Tak jako jsou odsuzováni na věčnost druzí, tak první. Potom povstal Kostka a pravil: „Pro Boha! Již byli mnozí přátelé naši i vaši usmrceni na jedné i druhé straně, proto nechte na pokoji mistra Jana Husa a zařiďte se, aby po vašem příchodu s námi do Čech nastala svatá dohoda, v kterou doufáme.“ A jemu mnozí pravili: „Dejž to Bůh!“ A tak jsme odtamtud odešli. 402 403 7. DUBNA V úterý po Květné neděli, kdy připadá v cisiojanu slabika i fe stis o, atd., když jsme přišli ráno do koncilu, povstal doktor teologie Jindřich z Koblence, 12311 z řádu dominikánského, a vzal si za téma Lukáše jedenácté kapitoly [28]: »Blahoslavení, kteříž slyší slovo Boží a ostříhají jeho«. V kterýchžto slovech za prvé, jak pravil, jest naznačena spásná poslušnost, za druhé naplnění skutků; předně je tam: »Blahoslavení, kteříž slyší slovo Boží«, za druhé je tam: »a ostříhají jeho«. Rovněž Mat. 7, [24]: »Moudrý, kdož slyší a plní«. Kristus jest moudrý, církev svou, dům svůj, ne rukou vytvořenou, vystavěl na skále, tj. na pevnosti víry. Naproti tomu, kdo slyší a neplní, je blázen, dábel, který vystavěl na písku, tj. na množství špatných svůj dům, jenž není jednotný, protože
Strana 404
nesouvisí spolu navzájem, tak jako ani písek, nýbrž je rozdělen v rozličné sekty, ale ty všechny sekty jsou proti Kristovi a proti církvi. Rovněž, kdo zbloudil v jednom článku, nebude se držet víry v žádném jiném, [podle] Jak. 2, a naopak, po pravdě mluveno. Rovněž: „Zapřísahám vás pro Boha živého, pro Boha pravého a pro Boha svatého, abyste se podrobili jakožto soudu pravidlům obecné církve.“ Rovněž: „Co je nebezpečnější než říkati, že přikázání Kristovo není přikázání a nepřikázání jest přikázání? Tvrdíte totiž, že svátost oltářní pod obojí způsobou je nezbytná k spasení; já však tvrdím, že nikoli. Rovněž tvrdíte, že kněžstvo Kristovo nemůže světsky panovati, já však pravím, že ano. Rovněž tvrdíte: Páni kněží a jáhnové mají bez zvláštního dovolení prelátova veřejně kázati slovo Boží, já však pravím, že nikoli.“ Rovněž pravil, že není všechno, co má známku přikázání, přikázáním Kristovým, jako onen výrok: »Co činíš, čiň spěšně«. Rovněž Lukáš 6, 29: »Udeřil-li by tebe v pravé líce« atd., nýbrž to je přikázá- ním, co je tamže [35] položeno: »Půjčujte, nic se odtud nenadějíce«. Potom vstoupil kardinál piacenzský s vlečkou, a tak tam byli onoho dne jen tři. Rovněž v Starém zákoně dal Bůh dokonalý zákon onomu lidu nevzdělanému, protože výslovně uvedl předpisy soudní a obřadní, ale v Novém zákoně neuvedl výslovně předpisy soudní a mravní, ponechá- vaje, aby je potom ustanovili svým rozhodujícím výrokem preláti; proto se praví u Lukáše 10, [16]: »Kdož vás slyší« atd. Rovněž když doporučoval závaznou moc papežovu, Oldřich ]2320 pravil: „Já naprosto nepopírám závaznou moc papežovu.“ Odpověděl mnich: „Chtěl bych, abyste připustil vše, co říkám.“ Oldřich odpově- děl: „Cokoli bude pravdivé, nepopřu.“ A ozval se značný smích. Rovněž se mnich Jindřich dovolával Chrysostoma pro chválu kněží. Oldřich pravil: „Tu jsem také přednesl ve své tezi.“ Mnich odvětil: „Nikoli v replice.“ Oldřich řekl: „Ale na začátku.“ Jemu mnich: „O dobrých kněžích jste přednesl málo dobrého, ale o špatných mnoho špatného.“ Ale Oldřich odpověděl: „Protože je špatných kněží mnoho. Neboť jest psáno: »Nedostatečných jest nekonečný počet« [Eccl. 1, 15]. A opět se strhl smích. Rovněž dokazoval mnich líbání nohou papežových skrze jednoho krále — toho nechtěl jmenovati —, který začal líbat jeho nohy pro kříž, který má na sandálech. Oldřich pravil: „Kdyby nosil kříž na plecích, lépe by činil.“ A mnich mu na to: „Vy jste bakalář umění, jak se umíte vypořádati s autoritativními výroky doktorů? Lépe by bylo, kdybyste znal teze Porphyriovy 12331 atd.“ Tehdy odpověděl Oldřich: „Nemohu vám naprosto věřit ve všech vašich výrocích ani s vámi sou- hlasiti,“ a vytkl mu některé výroky. Rovněž mnich: „Nevyžaduje se, ani není třeba, aby se skutky knězovy líbily Bohu, aby byla proto jeho modlitba za lid Bohu přijatelná, totiž když se modlí ne jménem svým, nýbrž církve, jako kněz, který slouží v kostele mši za mrtvé, mluví na místě celé církve, a tak je vysly- šen, třebas by byl špatný.“ Rovněž pravil, že všechny stupně, zavedené do církve, byly skrze lid ustanoveny od Boha, a nazval prvomučedníka
nesouvisí spolu navzájem, tak jako ani písek, nýbrž je rozdělen v rozličné sekty, ale ty všechny sekty jsou proti Kristovi a proti církvi. Rovněž, kdo zbloudil v jednom článku, nebude se držet víry v žádném jiném, [podle] Jak. 2, a naopak, po pravdě mluveno. Rovněž: „Zapřísahám vás pro Boha živého, pro Boha pravého a pro Boha svatého, abyste se podrobili jakožto soudu pravidlům obecné církve.“ Rovněž: „Co je nebezpečnější než říkati, že přikázání Kristovo není přikázání a nepřikázání jest přikázání? Tvrdíte totiž, že svátost oltářní pod obojí způsobou je nezbytná k spasení; já však tvrdím, že nikoli. Rovněž tvrdíte, že kněžstvo Kristovo nemůže světsky panovati, já však pravím, že ano. Rovněž tvrdíte: Páni kněží a jáhnové mají bez zvláštního dovolení prelátova veřejně kázati slovo Boží, já však pravím, že nikoli.“ Rovněž pravil, že není všechno, co má známku přikázání, přikázáním Kristovým, jako onen výrok: »Co činíš, čiň spěšně«. Rovněž Lukáš 6, 29: »Udeřil-li by tebe v pravé líce« atd., nýbrž to je přikázá- ním, co je tamže [35] položeno: »Půjčujte, nic se odtud nenadějíce«. Potom vstoupil kardinál piacenzský s vlečkou, a tak tam byli onoho dne jen tři. Rovněž v Starém zákoně dal Bůh dokonalý zákon onomu lidu nevzdělanému, protože výslovně uvedl předpisy soudní a obřadní, ale v Novém zákoně neuvedl výslovně předpisy soudní a mravní, ponechá- vaje, aby je potom ustanovili svým rozhodujícím výrokem preláti; proto se praví u Lukáše 10, [16]: »Kdož vás slyší« atd. Rovněž když doporučoval závaznou moc papežovu, Oldřich ]2320 pravil: „Já naprosto nepopírám závaznou moc papežovu.“ Odpověděl mnich: „Chtěl bych, abyste připustil vše, co říkám.“ Oldřich odpově- děl: „Cokoli bude pravdivé, nepopřu.“ A ozval se značný smích. Rovněž se mnich Jindřich dovolával Chrysostoma pro chválu kněží. Oldřich pravil: „Tu jsem také přednesl ve své tezi.“ Mnich odvětil: „Nikoli v replice.“ Oldřich řekl: „Ale na začátku.“ Jemu mnich: „O dobrých kněžích jste přednesl málo dobrého, ale o špatných mnoho špatného.“ Ale Oldřich odpověděl: „Protože je špatných kněží mnoho. Neboť jest psáno: »Nedostatečných jest nekonečný počet« [Eccl. 1, 15]. A opět se strhl smích. Rovněž dokazoval mnich líbání nohou papežových skrze jednoho krále — toho nechtěl jmenovati —, který začal líbat jeho nohy pro kříž, který má na sandálech. Oldřich pravil: „Kdyby nosil kříž na plecích, lépe by činil.“ A mnich mu na to: „Vy jste bakalář umění, jak se umíte vypořádati s autoritativními výroky doktorů? Lépe by bylo, kdybyste znal teze Porphyriovy 12331 atd.“ Tehdy odpověděl Oldřich: „Nemohu vám naprosto věřit ve všech vašich výrocích ani s vámi sou- hlasiti,“ a vytkl mu některé výroky. Rovněž mnich: „Nevyžaduje se, ani není třeba, aby se skutky knězovy líbily Bohu, aby byla proto jeho modlitba za lid Bohu přijatelná, totiž když se modlí ne jménem svým, nýbrž církve, jako kněz, který slouží v kostele mši za mrtvé, mluví na místě celé církve, a tak je vysly- šen, třebas by byl špatný.“ Rovněž pravil, že všechny stupně, zavedené do církve, byly skrze lid ustanoveny od Boha, a nazval prvomučedníka
Strana 405
Štěpána arcijáhnem. 12341 Rovněž jména vyšších hodností, jako arci- biskup, arcijáhen, papež, kardinál atd., jsou zavedena od bohaprázdného pohanstva, ale jména mocností od prvotní církve, protože od Krista a jeho apoštolů. Potom povstal auditor 12351 proti mistrovi Petru Englišovi. Nazval jeho slova stromem topolovým, který má jen lehké listy, ale bez pevného jádra. On pak sebe sama připodobnil k ptáku s tvrdým zobákem, který by chtěl zobákem proklovat kmen stromu až k úplnému jeho pádu, podle onoho výroku Ezechielova 4 [správně 14, 8]: »Obrátím tvář svou« atd. Rovněž káral výrok mistra Engliše, totiž že rozlišoval panování světské pojímané hmotně a pojímané formálně. Rovněž dokazoval, že světské panování je kněžstvu dovoleno skrze Augustina proti Faustovi, 1236 který popírá, že je jim dovoleno, a pronesl proti němu více slov potup- ných. Potom povstal mistr Petr Engliš a učinil mu námitku, na kterou nemohl dáti dostatečnou odpověď. Potom povstal doktor Perdix, Angličan, a chtěl dokazovati proti mistru Englišovi řka, že auditor řekl s rozhodností, že světské panování nad statky církevními není dovoleno kněžstvu Kristovu, ale nad statky dědičnými že se může vykonávat. Nadto tvrdil, že hrdelní soud nepří- sluší kněžstvu Kristovu, nejen podle Božího zákona, ale i podle lidského. Také mu nepřísluší podle posloupnosti otcovské, leč by mohl s dovo- lením církve užíti také meče světského, jako mohl Petr usmrtit Ananiáše a Zafiru. ]2377 Potom povstal anglický mnich, doktor, chtěje, jak slíbil, dokázati, že výrok Viklefův byl ve vlastním přesném znění odsouzen v bule Marti- nově, ale dokázat to nemohl, třebas bylo zřejmé, že by to byl učinil; a tak četl zčásti z knihy »O rouhání«, tvrdě, že nemůže žádný věřící přečíst ani půl listu, aby na něm nenašel deset výroků bludných nebo kacířských. Proto má ta kniha opravdu výstižný název »O rouhání«, a stoje na témž místě, nazval Viklefa mužem třikrát zatracené paměti a na konci čtení s úderem pohodil knihou na lavici se slovy: „Ach, nemohu čísti. Tehdy učinil mistr Petr Engliš prohlášení před notáři, že se mnich dříve zavázal, že ten výrok najde hned do dvou hodin, ale že ho nenašel přesto, že jej hledá již po mnoho týdnů. Po obědě o čtvrté hodině opět jsme přišli do koncilu a posadili jsme se. Tehdy povstal Mikuláš Biskupec z Písku, aby v doslovu shrnul výroky, v kterých se různí od doktora Jiljího. „Předně tvrdím, že lidský zákon není tak nezbytný, že by bez něho prostě vůbec nemohl být spravován stát; avšak doktor Jiljí drží opak. Za třetí... [mezera v ruko- pise]. Za čtvrté pravím, že jsem neměl v úmyslu utrhati římské církvi ani obviňovati žádnou osobu, která je viny prosta; proto hovořil-li jsem o nevěstce apokalyptické, nebylo mým úmyslem zahrnovati do toho žádnou osobu spravedlivou a ji tupiti. Za páté o trestu smrti tvrdím, že podle obecného zákona Božího není jako trest dovolena poprava. Za šesté o trpění hříchů tvrdím, že takové trpění je dobré, jestliže se děje, když se nemůže hřích trestati; když se hřích může trestati a když se toho nedbá, je toto trpění vadné. Za sedmé tvrdím, že duchovní 404 405
Štěpána arcijáhnem. 12341 Rovněž jména vyšších hodností, jako arci- biskup, arcijáhen, papež, kardinál atd., jsou zavedena od bohaprázdného pohanstva, ale jména mocností od prvotní církve, protože od Krista a jeho apoštolů. Potom povstal auditor 12351 proti mistrovi Petru Englišovi. Nazval jeho slova stromem topolovým, který má jen lehké listy, ale bez pevného jádra. On pak sebe sama připodobnil k ptáku s tvrdým zobákem, který by chtěl zobákem proklovat kmen stromu až k úplnému jeho pádu, podle onoho výroku Ezechielova 4 [správně 14, 8]: »Obrátím tvář svou« atd. Rovněž káral výrok mistra Engliše, totiž že rozlišoval panování světské pojímané hmotně a pojímané formálně. Rovněž dokazoval, že světské panování je kněžstvu dovoleno skrze Augustina proti Faustovi, 1236 který popírá, že je jim dovoleno, a pronesl proti němu více slov potup- ných. Potom povstal mistr Petr Engliš a učinil mu námitku, na kterou nemohl dáti dostatečnou odpověď. Potom povstal doktor Perdix, Angličan, a chtěl dokazovati proti mistru Englišovi řka, že auditor řekl s rozhodností, že světské panování nad statky církevními není dovoleno kněžstvu Kristovu, ale nad statky dědičnými že se může vykonávat. Nadto tvrdil, že hrdelní soud nepří- sluší kněžstvu Kristovu, nejen podle Božího zákona, ale i podle lidského. Také mu nepřísluší podle posloupnosti otcovské, leč by mohl s dovo- lením církve užíti také meče světského, jako mohl Petr usmrtit Ananiáše a Zafiru. ]2377 Potom povstal anglický mnich, doktor, chtěje, jak slíbil, dokázati, že výrok Viklefův byl ve vlastním přesném znění odsouzen v bule Marti- nově, ale dokázat to nemohl, třebas bylo zřejmé, že by to byl učinil; a tak četl zčásti z knihy »O rouhání«, tvrdě, že nemůže žádný věřící přečíst ani půl listu, aby na něm nenašel deset výroků bludných nebo kacířských. Proto má ta kniha opravdu výstižný název »O rouhání«, a stoje na témž místě, nazval Viklefa mužem třikrát zatracené paměti a na konci čtení s úderem pohodil knihou na lavici se slovy: „Ach, nemohu čísti. Tehdy učinil mistr Petr Engliš prohlášení před notáři, že se mnich dříve zavázal, že ten výrok najde hned do dvou hodin, ale že ho nenašel přesto, že jej hledá již po mnoho týdnů. Po obědě o čtvrté hodině opět jsme přišli do koncilu a posadili jsme se. Tehdy povstal Mikuláš Biskupec z Písku, aby v doslovu shrnul výroky, v kterých se různí od doktora Jiljího. „Předně tvrdím, že lidský zákon není tak nezbytný, že by bez něho prostě vůbec nemohl být spravován stát; avšak doktor Jiljí drží opak. Za třetí... [mezera v ruko- pise]. Za čtvrté pravím, že jsem neměl v úmyslu utrhati římské církvi ani obviňovati žádnou osobu, která je viny prosta; proto hovořil-li jsem o nevěstce apokalyptické, nebylo mým úmyslem zahrnovati do toho žádnou osobu spravedlivou a ji tupiti. Za páté o trestu smrti tvrdím, že podle obecného zákona Božího není jako trest dovolena poprava. Za šesté o trpění hříchů tvrdím, že takové trpění je dobré, jestliže se děje, když se nemůže hřích trestati; když se hřích může trestati a když se toho nedbá, je toto trpění vadné. Za sedmé tvrdím, že duchovní 404 405
Strana 406
mají býti pod soudní pravomocí laiků. Za osmé tvrdím, že úřady osob duchovních i světských jsou od sebe rozlišeny, takže v duchovních věcech je kněz podřízen jen svému nadřízenému, ale je nadřízen laikovi, zato v světských věcech jsou mocní tohoto světa vyšší než duchovní. Rovněž: O desátcích tvrdí doktor, že číselně to není vysloveno v Novém zákoně, nýbrž mluví se tam jen o nezbytné potřebě služebníků církev- ních, kterou splnit jsou zavázáni laikové kněžím; počet desátků pak určila církev; ale já tvrdím, že jsou světské osoby vázány poskytovati kněžím pomoc v nezbytné potřebě. Rovněž: Nedržím o obrazech výrok Tomášův, který praví, že se má s touže uctivostí uctívati obraz, jako to, co je obrazem představo- váno; ale Holkot 1238 ve výkladě ke knize Moudrosti drží opak. Proto se držím soudu, dohodnutého v Chebu o obrazech, uctívání ostatků, odpustcích a poutích, a spokojím se nálezem soudce dohodnutého v Che- bu. O těchto a jiných věcech pojednáme s pomocí Boží v Čechách. Potom však povstal doktor Jiljí a pravil: „Měl jsem jenom za to, že naším úkolem je vésti důkaz, tak jak učinil mistr Jan Rokycana s mist- rem Janem z Dubrovníka, a dosud nesoudím nic jiného.“ O téže věci ujišťoval arcibiskupa lyonského, který právě tou dobou předsedal koncilu místo legáta; legát se totiž s druhými kardinály nezúčastnil a podobně byli takřka všichni biskupové nepřítomni. Tehdy povstal Rokycana a pravil: „Svým činem nedal jsem svým bratřím zákon, ani jsem je ne- zavázal, aby tak učinili; mohou se, chtějí-li, spokojit se soudcem zvole- ným v Chebu.“ Potom povstal mistr Petr Engliš a vedl důkaz proti Jiljímu. Ten, třebas zprvu nechtěl vymeziti to neb ono, nakonec učinil ústupky, připustiv totiž, že duchovním trvale hřešícím mohou jejich světští páni odnímati časný movitý majetek, ale že nemají pravomoci nad jejich osobou; a ono podrobení nikdy nechtěl připustiti. Tehdy lyonský arcibiskup, když viděl s ostatními biskupy a dokto- ry, že to Jiljí připustil proti jejich vůli, po vzájemné poradě vzkázal na témž místě Kostkovi, aby mistr Petr přestal, a učinil tak po prvé i po druhé. Po druhém tedy vzkazu, kterého se mu dostalo, povstal Kostka, Matěj a 12391 druzí naši. Hned vstali doktoři, arcibiskup a ostatní tam přítomní. A tak bylo přerušeno dotazování a nebylo dovedeno až k dů- kazu, že totiž všechny smrtelné veřejné hříchy mohou býti trestány podle lidského zákona. Nad tímto přerušením se mistr Petr Engliš velmi rmoutil. 8. DUBNA Ve středu, na kterou připadá v cisiojanu slabika fes-tis ovat atd., ráno po našem příchodu do koncilu přišel legát s vlečkou atd., a povstal včerejší doktor Jindřich, chtěje pokračovat proti replice Oldřichově. Nejprve usiloval dokázati, že Petr měl moc nad apoštoly, udělenou jenom jemu těmito slovy: »Pasiž beránky mé«, Jan 21, [15]. Dokazoval to, tuším, skrze Theofila, 1240 velmi starého svatého učitele, a to z jeho výkladu právě na tato slova; podobně z Tomáše Akvinského a z Gorrama. Dále: Petr byl rovný s ostatními apoštoly, pokud šlo o kněžství a vrchní
mají býti pod soudní pravomocí laiků. Za osmé tvrdím, že úřady osob duchovních i světských jsou od sebe rozlišeny, takže v duchovních věcech je kněz podřízen jen svému nadřízenému, ale je nadřízen laikovi, zato v světských věcech jsou mocní tohoto světa vyšší než duchovní. Rovněž: O desátcích tvrdí doktor, že číselně to není vysloveno v Novém zákoně, nýbrž mluví se tam jen o nezbytné potřebě služebníků církev- ních, kterou splnit jsou zavázáni laikové kněžím; počet desátků pak určila církev; ale já tvrdím, že jsou světské osoby vázány poskytovati kněžím pomoc v nezbytné potřebě. Rovněž: Nedržím o obrazech výrok Tomášův, který praví, že se má s touže uctivostí uctívati obraz, jako to, co je obrazem představo- váno; ale Holkot 1238 ve výkladě ke knize Moudrosti drží opak. Proto se držím soudu, dohodnutého v Chebu o obrazech, uctívání ostatků, odpustcích a poutích, a spokojím se nálezem soudce dohodnutého v Che- bu. O těchto a jiných věcech pojednáme s pomocí Boží v Čechách. Potom však povstal doktor Jiljí a pravil: „Měl jsem jenom za to, že naším úkolem je vésti důkaz, tak jak učinil mistr Jan Rokycana s mist- rem Janem z Dubrovníka, a dosud nesoudím nic jiného.“ O téže věci ujišťoval arcibiskupa lyonského, který právě tou dobou předsedal koncilu místo legáta; legát se totiž s druhými kardinály nezúčastnil a podobně byli takřka všichni biskupové nepřítomni. Tehdy povstal Rokycana a pravil: „Svým činem nedal jsem svým bratřím zákon, ani jsem je ne- zavázal, aby tak učinili; mohou se, chtějí-li, spokojit se soudcem zvole- ným v Chebu.“ Potom povstal mistr Petr Engliš a vedl důkaz proti Jiljímu. Ten, třebas zprvu nechtěl vymeziti to neb ono, nakonec učinil ústupky, připustiv totiž, že duchovním trvale hřešícím mohou jejich světští páni odnímati časný movitý majetek, ale že nemají pravomoci nad jejich osobou; a ono podrobení nikdy nechtěl připustiti. Tehdy lyonský arcibiskup, když viděl s ostatními biskupy a dokto- ry, že to Jiljí připustil proti jejich vůli, po vzájemné poradě vzkázal na témž místě Kostkovi, aby mistr Petr přestal, a učinil tak po prvé i po druhé. Po druhém tedy vzkazu, kterého se mu dostalo, povstal Kostka, Matěj a 12391 druzí naši. Hned vstali doktoři, arcibiskup a ostatní tam přítomní. A tak bylo přerušeno dotazování a nebylo dovedeno až k dů- kazu, že totiž všechny smrtelné veřejné hříchy mohou býti trestány podle lidského zákona. Nad tímto přerušením se mistr Petr Engliš velmi rmoutil. 8. DUBNA Ve středu, na kterou připadá v cisiojanu slabika fes-tis ovat atd., ráno po našem příchodu do koncilu přišel legát s vlečkou atd., a povstal včerejší doktor Jindřich, chtěje pokračovat proti replice Oldřichově. Nejprve usiloval dokázati, že Petr měl moc nad apoštoly, udělenou jenom jemu těmito slovy: »Pasiž beránky mé«, Jan 21, [15]. Dokazoval to, tuším, skrze Theofila, 1240 velmi starého svatého učitele, a to z jeho výkladu právě na tato slova; podobně z Tomáše Akvinského a z Gorrama. Dále: Petr byl rovný s ostatními apoštoly, pokud šlo o kněžství a vrchní
Strana 407
pastýřství, ale v moci nad ně vynikal. Dále: Nikdy nebyli kněz a biskup totéž, jak snad hlásá Jeroným a Mistr sentencí, 12411 ale odevždycky byla nerovnost v řádu, úřadě, důstojnosti a moci. Arianus 12421 však držel, že kněz a biskup jest totéž; činil tak proto, že sám sice toužil po biskupství, ale nemohl ho dosáhnouti; proto se začal na biskupství dívat s pohrdáním a chtěl je postavit na stejnou úroveň s kněžstvím. Dále: „Že by byli mniši zavedeni dáblem, jak vy tvrdíte, to není pravda, protože byli založeni Kristem, jak bylo řečeno včera; v obecném životě jsou totiž zástupci apoštolů, nikoli však v pastýřské péči.“ Tu odpověděl Oldřich: „To jsem já v svém výkladu netvrdil, jestliže jste to slyšel odjinud, co mám s tím dělat?“ Pravil Prokop: „Já jsem řekl panu legátovi: Nastupují-li biskupové na místo apoštolů a faráři na místo dvaasedmdesáti učedníků, od koho přišli jiní, ne-li od dábla?“ A ozval se značný smích. Rokycana připojil: „Pane doktore, udělejte pana Pro- kopa provinciálem vašeho řádu!“ A zase byl smích. Rovněž mnich Jindřich vyvraceje Oldřicha pravil: „Mluvil jsem dost uctivě, on však příliš jedovatě proti mnichům. Radím mu, aby nevybízel druhé k odchodu z kláštera, nýbrž aby sám vzal kápi a vstoupil do kláštera.“ A nastal smích. Rovněž pravil doktor Jindřich, že církevní rady nikoho nezavazují, leč ty, kteří se k nim sami slibem zavážou. Rovněž: „Apoštolové byli žebraví, protože vstoupivše do domu nikdy se sami nehrnuli k obědu, nýbrž prosili o přístřeší a tak žebrali.“ Rovněž: „Třebas jsme někdy v našem řádu kazatelů postaveni v krajní chudobě, přece nikdy nechodí bratří na lože hladovi, leda když se postí. Rovněž usiloval dokázati, že mají kázati jen ti, kteří byli posláni. Rovněž: Každý kazatel má vynikat znamenitým životem, věděním a vý- mluvností a tak, bude-li mít vážnost, bude způsobilý kázat; k první vlastnosti jsou zavázáni všichni kněží, ale k druhým dvěma posledním nikoli, protože mnozí mužové velikého života měli i vědění, ale protože neměli výmluvnosti, nebyli povinni kázati. Rovněž: Dvojí jsou falešní proroci podle Tomáše, totiž první, kteří kážou, nejsouce posláni a sami se vnucují; druzí, kteří, třebaže byli posláni, přece kážou nepravdu. Jemu Oldřich: „O prvních jsem popřel, ale o druhých připouštím.“ Rovněž: Žádný kněz nebyl poslán dále než Kristus a ten byl poslán jenom k Židům, Mat. 15, [24]: »Nejsem poslán«; a tak nikdo není zavá- zán všude běhati, aby kázal. Rovněž se zeptal Oldřicha: „Povězte, od koho jste poslán, od Boha nebo od preláta?“ „Doufám, že od jednoho 2“ i druhého.“ Mnich pravil: „Kdo byl onen prelát, který vás poslal? Oldřich odpověděl: „Biskup, který mne vysvětil.“ Potom povstal Rokycana a pravil: „Mám za to, že bylo a jest míně- ním Oldřichovým, nedávati každému knězi svobodu, aby směl kázati, kde a jak by chtěl; ale naším míněním jest, že se to děje vysvěcením, jako světil náš arcibiskup 12431 skrze své pomocníky, tak se po jeho smrti sešlo shromáždění k volbě a osoba zvolená učinila příslušná opatření. Nám se však nelíbí, že preláti, když sami nekážou, jiným v tom zabra- ňují. 406 407 Potom povstal auditor chtěje dokazovati, že světští páni nemají
pastýřství, ale v moci nad ně vynikal. Dále: Nikdy nebyli kněz a biskup totéž, jak snad hlásá Jeroným a Mistr sentencí, 12411 ale odevždycky byla nerovnost v řádu, úřadě, důstojnosti a moci. Arianus 12421 však držel, že kněz a biskup jest totéž; činil tak proto, že sám sice toužil po biskupství, ale nemohl ho dosáhnouti; proto se začal na biskupství dívat s pohrdáním a chtěl je postavit na stejnou úroveň s kněžstvím. Dále: „Že by byli mniši zavedeni dáblem, jak vy tvrdíte, to není pravda, protože byli založeni Kristem, jak bylo řečeno včera; v obecném životě jsou totiž zástupci apoštolů, nikoli však v pastýřské péči.“ Tu odpověděl Oldřich: „To jsem já v svém výkladu netvrdil, jestliže jste to slyšel odjinud, co mám s tím dělat?“ Pravil Prokop: „Já jsem řekl panu legátovi: Nastupují-li biskupové na místo apoštolů a faráři na místo dvaasedmdesáti učedníků, od koho přišli jiní, ne-li od dábla?“ A ozval se značný smích. Rokycana připojil: „Pane doktore, udělejte pana Pro- kopa provinciálem vašeho řádu!“ A zase byl smích. Rovněž mnich Jindřich vyvraceje Oldřicha pravil: „Mluvil jsem dost uctivě, on však příliš jedovatě proti mnichům. Radím mu, aby nevybízel druhé k odchodu z kláštera, nýbrž aby sám vzal kápi a vstoupil do kláštera.“ A nastal smích. Rovněž pravil doktor Jindřich, že církevní rady nikoho nezavazují, leč ty, kteří se k nim sami slibem zavážou. Rovněž: „Apoštolové byli žebraví, protože vstoupivše do domu nikdy se sami nehrnuli k obědu, nýbrž prosili o přístřeší a tak žebrali.“ Rovněž: „Třebas jsme někdy v našem řádu kazatelů postaveni v krajní chudobě, přece nikdy nechodí bratří na lože hladovi, leda když se postí. Rovněž usiloval dokázati, že mají kázati jen ti, kteří byli posláni. Rovněž: Každý kazatel má vynikat znamenitým životem, věděním a vý- mluvností a tak, bude-li mít vážnost, bude způsobilý kázat; k první vlastnosti jsou zavázáni všichni kněží, ale k druhým dvěma posledním nikoli, protože mnozí mužové velikého života měli i vědění, ale protože neměli výmluvnosti, nebyli povinni kázati. Rovněž: Dvojí jsou falešní proroci podle Tomáše, totiž první, kteří kážou, nejsouce posláni a sami se vnucují; druzí, kteří, třebaže byli posláni, přece kážou nepravdu. Jemu Oldřich: „O prvních jsem popřel, ale o druhých připouštím.“ Rovněž: Žádný kněz nebyl poslán dále než Kristus a ten byl poslán jenom k Židům, Mat. 15, [24]: »Nejsem poslán«; a tak nikdo není zavá- zán všude běhati, aby kázal. Rovněž se zeptal Oldřicha: „Povězte, od koho jste poslán, od Boha nebo od preláta?“ „Doufám, že od jednoho 2“ i druhého.“ Mnich pravil: „Kdo byl onen prelát, který vás poslal? Oldřich odpověděl: „Biskup, který mne vysvětil.“ Potom povstal Rokycana a pravil: „Mám za to, že bylo a jest míně- ním Oldřichovým, nedávati každému knězi svobodu, aby směl kázati, kde a jak by chtěl; ale naším míněním jest, že se to děje vysvěcením, jako světil náš arcibiskup 12431 skrze své pomocníky, tak se po jeho smrti sešlo shromáždění k volbě a osoba zvolená učinila příslušná opatření. Nám se však nelíbí, že preláti, když sami nekážou, jiným v tom zabra- ňují. 406 407 Potom povstal auditor chtěje dokazovati, že světští páni nemají
Strana 408
408 I 409 právo odnímat statky duchovenstva, ale jestliže to někdy učinili, jako Nabukadnesar atd., učinili to proti právu. Rovněž: Třebaže vykonávali králové pravomoc nad kněžími Starého zákona, přece z toho nenásleduje, že křesťanští králové mají právo vykonávati pravomoc nad duchoven- stvem žijícím evangelicky, protože tu není rovnosti, poněvadž kněžstvo Nového zákona vyniká nad kněžstvo Aronovo, 1244 které bylo tělesné a předobrazné. Rovněž: Všichni svatokupci nejsou kacíři, například ti, které sice podněcuje žádostivost a lakota, nikoli však věrolomnost Šimona mága 3245[ — ten se totiž domníval, 1246í že se může dům Boží pro- dávat nebo kupovat. Rovněž řekl, že důvody, přednesené mistrem Petrem Englišem pro odnímání světského majetku duchovenstva, ne- mají platnosti. Rovněž řekl, že se toto mínění zvláště vyronilo z Viklefa, který si sice přál biskupství, ale nemohl ho dosáhnouti, a proto povstal proti obdarovávání duchovenstva, tak jako učinil Heliodorus 3247 v II. knize Makabejských [3] a ruku vztáhl atd., přece však byl nakonec těžce potrestán. A nebyl-li Viklef potrestán na tomto světě, je trestán trestem na věčnosti. Prokop požádal, aby dostal dvě hodiny, aby mohl něco povědět. Ale legát mu je neslíbil. Nadto požádal Rokycana, aby se koncil shro- máždil v pondělí, aby mohli čeští poslové pozdraviti hostitele a odejíti. Jemu na koncilu spíše vyhověli než Prokopovi, protože Prokopovi řekli: „Vy se snad nemíníte vrátit?“ A ten odpověděl: „Bylo by mi k smrti líto, kdybych se nevrátil.“ Tak jsme šli do bytů. Po obědě jsme se opět odebrali do koncilu a usedli. Vstoupil legát s vlečkou, přičemž nesl před ním služebník stříbrný kříž, a kardinál piacenzský přišel podobně s vlečkou. Potom povstal mistr Petr Engliš a řekl auditorovi: „Protože proti mně pronesl mnoho slov hanlivých a výsměšných, mohl bych mu to oplatiti, ale mám v úmyslu nechati toho.“ A chtěl dokazovati auditorovi skutečnou existenci obecnou, a to proto, že auditor řekl: „Chtěl bych jísti z chleba skutečného, ale měl by jísti Engliš, kdyby mohl, z chleba pomyslného nebo z reální obecniny. Auditor to tedy odmítl slovy, že se to netýká látky, o kterou jde, a legát i ostatní biskupové přisvědčovali. A tak konečně připustil, že není do- voleno ani papeži, ani žádnému duchovnímu panovati, bere-li se pano- vání ve vlastním smyslu, protože ani papež, ani žádný duchovní nemůže býti pánem ve vlastním smyslu nad statky církevními, nýbrž v nevlast- ním, tak jako byl Josef pánem Egypta. Potom povstal Rokycana a obral si jako námět to, že duchovní Kristus má dosáhnouti dokonalosti, ke které Kristus zval mládence, Mat. 19, [21], kdežto bohatství prý »pohřižuje lidi v zahynutí« tělesné atd. [1. Tim. 6, 9] A tak při řešení toho pravil autor: „Podle Tomáše není odřeknutí nebo také rozdělení světských statků již dokonalostí, nýbrž jenom prostředkem vedoucím k ní, dokonalost však je stav lásky. A tak jsme odtamtud odešli.
408 I 409 právo odnímat statky duchovenstva, ale jestliže to někdy učinili, jako Nabukadnesar atd., učinili to proti právu. Rovněž: Třebaže vykonávali králové pravomoc nad kněžími Starého zákona, přece z toho nenásleduje, že křesťanští králové mají právo vykonávati pravomoc nad duchoven- stvem žijícím evangelicky, protože tu není rovnosti, poněvadž kněžstvo Nového zákona vyniká nad kněžstvo Aronovo, 1244 které bylo tělesné a předobrazné. Rovněž: Všichni svatokupci nejsou kacíři, například ti, které sice podněcuje žádostivost a lakota, nikoli však věrolomnost Šimona mága 3245[ — ten se totiž domníval, 1246í že se může dům Boží pro- dávat nebo kupovat. Rovněž řekl, že důvody, přednesené mistrem Petrem Englišem pro odnímání světského majetku duchovenstva, ne- mají platnosti. Rovněž řekl, že se toto mínění zvláště vyronilo z Viklefa, který si sice přál biskupství, ale nemohl ho dosáhnouti, a proto povstal proti obdarovávání duchovenstva, tak jako učinil Heliodorus 3247 v II. knize Makabejských [3] a ruku vztáhl atd., přece však byl nakonec těžce potrestán. A nebyl-li Viklef potrestán na tomto světě, je trestán trestem na věčnosti. Prokop požádal, aby dostal dvě hodiny, aby mohl něco povědět. Ale legát mu je neslíbil. Nadto požádal Rokycana, aby se koncil shro- máždil v pondělí, aby mohli čeští poslové pozdraviti hostitele a odejíti. Jemu na koncilu spíše vyhověli než Prokopovi, protože Prokopovi řekli: „Vy se snad nemíníte vrátit?“ A ten odpověděl: „Bylo by mi k smrti líto, kdybych se nevrátil.“ Tak jsme šli do bytů. Po obědě jsme se opět odebrali do koncilu a usedli. Vstoupil legát s vlečkou, přičemž nesl před ním služebník stříbrný kříž, a kardinál piacenzský přišel podobně s vlečkou. Potom povstal mistr Petr Engliš a řekl auditorovi: „Protože proti mně pronesl mnoho slov hanlivých a výsměšných, mohl bych mu to oplatiti, ale mám v úmyslu nechati toho.“ A chtěl dokazovati auditorovi skutečnou existenci obecnou, a to proto, že auditor řekl: „Chtěl bych jísti z chleba skutečného, ale měl by jísti Engliš, kdyby mohl, z chleba pomyslného nebo z reální obecniny. Auditor to tedy odmítl slovy, že se to netýká látky, o kterou jde, a legát i ostatní biskupové přisvědčovali. A tak konečně připustil, že není do- voleno ani papeži, ani žádnému duchovnímu panovati, bere-li se pano- vání ve vlastním smyslu, protože ani papež, ani žádný duchovní nemůže býti pánem ve vlastním smyslu nad statky církevními, nýbrž v nevlast- ním, tak jako byl Josef pánem Egypta. Potom povstal Rokycana a obral si jako námět to, že duchovní Kristus má dosáhnouti dokonalosti, ke které Kristus zval mládence, Mat. 19, [21], kdežto bohatství prý »pohřižuje lidi v zahynutí« tělesné atd. [1. Tim. 6, 9] A tak při řešení toho pravil autor: „Podle Tomáše není odřeknutí nebo také rozdělení světských statků již dokonalostí, nýbrž jenom prostředkem vedoucím k ní, dokonalost však je stav lásky. A tak jsme odtamtud odešli.
Strana 409
9 1O. DUBNA Na Veliký pátek večer, asi v jednu hodinu v noci, přijel do Basileje jeden doktor vévody savojského 3248 spolu s poslem téhož vévody a takřka v touž hodinu přišli k Prokopovi a Vilémovi. Nejprve začal k nám mlu- viti doktor jménem nejjasnějšího vévody savojského, za druhé se omluvil pro pozdní dobu, že posel teprve zde sestoupil s koně a zítra hned zase odjede, za třetí podal zprávu a pravil: „Pan vévoda poslal po přítomném poslovi list a uložil nám, abychom se, vaše panstvo, odebrali k vám a jeho jménem pověděli, že jest ochoten poslati své posly do Čech, kvůli sva- tému koncilu, jak bylo navrženo panem Vilémem, ale poněvadž doba je krátká, protože vy brzo odejdete, zamýšlí jasný vévoda poslati své posly za vámi do Norimberka. Za čtvrté: Pan vévoda je hotov sloužiti ve všem svou osobou, penězi a lidmi tomuto vašemu slavnému králov- ství.“ Potom pan Vilém vévodovi vřele poděkoval, a tak jednou se na- pivše odešli. 12. DUBNA c) Na Hod velikonoční po obědě byli naši svoláni do bytu Prokopova a přišel k nim pan Zdislav požádat všechny svým jménem, aby se ještě zdrželi několik dní v Basileji, protože vyslanci koncilu nejsou dosud při- praveni, ale naši uradivše se dali odpověď, že to nemohou učinit. 13. DUBNA V pondělí ráno přišli jsme do koncilu a usedli; tehdy povstal Rokycana s výzvou, aby se obrátili ke Kristu a k jeho slavné matce a pozdravili ji »Zdrávas Maria« atd. Rovněž řekl: „My jsme ti, »kteříž jsme se octli na konci věků«, ba i v kalu v podobě rozkolů a rozdělení, která se dějí v církvi.“ Rovněž chtěje se rozloučiti vzal si za téma ono místo žalmu [66, 8]: »Požehnej nás Bůh, Bůh náš; a požehnej nás Bůh a bojtež se jeho všechny končiny země.« „V tomto výroku je naznačena trojice osob a jednota podstaty. On požehnej nás a toto shromáždění, aby v něm byla svatost, rozumnost, ctnost, trpělivost, vítězství“ atd. Rovněž: „Po- žehnej nás Bůh Otec, abychom byli silni proti nepravostem a k plnění dobrých skutků.“ Rovněž: „Požehnej nás Bůh Syn, abychom byli mou- dří, rozeznávajíce pravdu od nepravdy“ atd. Rovněž: „Zítra půjdeme a vy, otcové nejdůstojnější a důstojní a doktoři znamenití a ostatní v Kristu milovaní, modlete se a »žádejtež pokoje Jeruzalému« atd. [Žalm 121, 6], aby jako přinesla holubice vypuštěná z archy zelenou ratolest [Gen. 8, 11], tak vaši vyslanci, posílaní do Čech, mohli přinésti mír a pokoj.“ Rovněž: „Požehnej nás Otec a uděl horlivost moci proti nepravostem. Požehnej nás Syn a osviť nás moudrostí, vírou a chápa- vostí. Požehnej nás Duch, totiž zapal v nás oheň lásky. Rovněž: „Ve slovech »Bojtež se ho všechny končiny země« nazna- čuje se jednota podstaty, abychom my všichni byli jedno přilnutím ke Kristovi jako údy k hlavě. Neboť jako se případek, který silněji přilne
9 1O. DUBNA Na Veliký pátek večer, asi v jednu hodinu v noci, přijel do Basileje jeden doktor vévody savojského 3248 spolu s poslem téhož vévody a takřka v touž hodinu přišli k Prokopovi a Vilémovi. Nejprve začal k nám mlu- viti doktor jménem nejjasnějšího vévody savojského, za druhé se omluvil pro pozdní dobu, že posel teprve zde sestoupil s koně a zítra hned zase odjede, za třetí podal zprávu a pravil: „Pan vévoda poslal po přítomném poslovi list a uložil nám, abychom se, vaše panstvo, odebrali k vám a jeho jménem pověděli, že jest ochoten poslati své posly do Čech, kvůli sva- tému koncilu, jak bylo navrženo panem Vilémem, ale poněvadž doba je krátká, protože vy brzo odejdete, zamýšlí jasný vévoda poslati své posly za vámi do Norimberka. Za čtvrté: Pan vévoda je hotov sloužiti ve všem svou osobou, penězi a lidmi tomuto vašemu slavnému králov- ství.“ Potom pan Vilém vévodovi vřele poděkoval, a tak jednou se na- pivše odešli. 12. DUBNA c) Na Hod velikonoční po obědě byli naši svoláni do bytu Prokopova a přišel k nim pan Zdislav požádat všechny svým jménem, aby se ještě zdrželi několik dní v Basileji, protože vyslanci koncilu nejsou dosud při- praveni, ale naši uradivše se dali odpověď, že to nemohou učinit. 13. DUBNA V pondělí ráno přišli jsme do koncilu a usedli; tehdy povstal Rokycana s výzvou, aby se obrátili ke Kristu a k jeho slavné matce a pozdravili ji »Zdrávas Maria« atd. Rovněž řekl: „My jsme ti, »kteříž jsme se octli na konci věků«, ba i v kalu v podobě rozkolů a rozdělení, která se dějí v církvi.“ Rovněž chtěje se rozloučiti vzal si za téma ono místo žalmu [66, 8]: »Požehnej nás Bůh, Bůh náš; a požehnej nás Bůh a bojtež se jeho všechny končiny země.« „V tomto výroku je naznačena trojice osob a jednota podstaty. On požehnej nás a toto shromáždění, aby v něm byla svatost, rozumnost, ctnost, trpělivost, vítězství“ atd. Rovněž: „Po- žehnej nás Bůh Otec, abychom byli silni proti nepravostem a k plnění dobrých skutků.“ Rovněž: „Požehnej nás Bůh Syn, abychom byli mou- dří, rozeznávajíce pravdu od nepravdy“ atd. Rovněž: „Zítra půjdeme a vy, otcové nejdůstojnější a důstojní a doktoři znamenití a ostatní v Kristu milovaní, modlete se a »žádejtež pokoje Jeruzalému« atd. [Žalm 121, 6], aby jako přinesla holubice vypuštěná z archy zelenou ratolest [Gen. 8, 11], tak vaši vyslanci, posílaní do Čech, mohli přinésti mír a pokoj.“ Rovněž: „Požehnej nás Otec a uděl horlivost moci proti nepravostem. Požehnej nás Syn a osviť nás moudrostí, vírou a chápa- vostí. Požehnej nás Duch, totiž zapal v nás oheň lásky. Rovněž: „Ve slovech »Bojtež se ho všechny končiny země« nazna- čuje se jednota podstaty, abychom my všichni byli jedno přilnutím ke Kristovi jako údy k hlavě. Neboť jako se případek, který silněji přilne
Strana 410
Zvětšenina zlatého dukátu Václava IV. k podstatě, nesnadněji odděluje od podstaty, tak křesťan jakožto úd Kristův atd.: »Ano, zeptej se třebas hovad a naučí tě«, Job 12, 7. Bojí se totiž hovada odříznutí jednoho údu, oč více se mají báti křesťané! Potom se děkoval slovy: „Vzdáváme díky důstojnému koncilu, že jsme byli pokojně vyslechnuti a měli jsme plné slyšení, také že glejt nám nebyl porušen. Rovněž děkujeme, že mnozí jsou příznivě nakloněni Českému království, přejíce si jeho prospěchu. Rovněž děkujeme, že se mnozí z nás v městě Basileji setkali s uctivým zacházením; děkujeme také konšelům a celé obci. Rovněž žádáme, aby vaši vyslanci pracovali za jednotu, protože také budeme státi před soudnou stolicí Kristovou atd. Rovněž žádáme, aby se provedla náprava tak, aby vám mohl děko- vati všechen lid.“ Podobně s mnichy, kteří nezachovávají svých řádů. Rovněž žádal, aby nebylo žádného strachu při vašich vyslancích o jejich glejty, „protože pro ně učiníme tolik, kolik vy pro nás. To by také bylo nejvyšší zlo, kdyby se nezachovávaly glejty, poněvadž by tehdy nebylo žádné naděje na dohodu.“ Rovněž: „Slyšeli jsme, že články nám vytý- kané byly poslány do jistých zemí, jako bychom je drželi, ale odpověď jsme dosud nedali, protože jsme nedostali odpověď od koncilu o čtyřech artikulích; ale jestliže jste nás o nich vyslechli, doufáme, že jste je rádi a mi- le přijali; proto dáme odpověď v Čechách, nebo snad, vrátíme-li se, zde. Rovněž: „Nic jiného si nepřejeme — a to vám dáváme věděti —, je- nom říditi se zákonem Páně.“ Rovněž: „Žádáme, jestliže někdo z nás zde nebo na jiném místě nerozvážně mluvil slovem nebo něco učinil skutkem, abyste nám to neměli za zlé, ani aby nebyly pro to porušeny glejty.“ Rovněž: „Žádám na Janovi z Dubrovníka, aby vzal má slova a replikoval proti nim, nikoli proti slovům donašeče, tak jako učinil na mnoha místech, v čemž se mi děje veliká křivda.“ Po něm povstal Oldřich a žádal o totéž, a to slovy: „Křivdil mně, ale ne pravdě, v čemž je příliš veliký rozdíl.“ Potom povstal Vilém Kostka, aby promluvil o králi polském, a pra- vil: „Důstojní otcové, myslím, že vám není neznámo, že byla sjednána jednota krále polského s Českým královstvím, a víme o značné roztržce mezi ním a Prusy 1249 a víme o stížnostech jedné i druhé strany před
Zvětšenina zlatého dukátu Václava IV. k podstatě, nesnadněji odděluje od podstaty, tak křesťan jakožto úd Kristův atd.: »Ano, zeptej se třebas hovad a naučí tě«, Job 12, 7. Bojí se totiž hovada odříznutí jednoho údu, oč více se mají báti křesťané! Potom se děkoval slovy: „Vzdáváme díky důstojnému koncilu, že jsme byli pokojně vyslechnuti a měli jsme plné slyšení, také že glejt nám nebyl porušen. Rovněž děkujeme, že mnozí jsou příznivě nakloněni Českému království, přejíce si jeho prospěchu. Rovněž děkujeme, že se mnozí z nás v městě Basileji setkali s uctivým zacházením; děkujeme také konšelům a celé obci. Rovněž žádáme, aby vaši vyslanci pracovali za jednotu, protože také budeme státi před soudnou stolicí Kristovou atd. Rovněž žádáme, aby se provedla náprava tak, aby vám mohl děko- vati všechen lid.“ Podobně s mnichy, kteří nezachovávají svých řádů. Rovněž žádal, aby nebylo žádného strachu při vašich vyslancích o jejich glejty, „protože pro ně učiníme tolik, kolik vy pro nás. To by také bylo nejvyšší zlo, kdyby se nezachovávaly glejty, poněvadž by tehdy nebylo žádné naděje na dohodu.“ Rovněž: „Slyšeli jsme, že články nám vytý- kané byly poslány do jistých zemí, jako bychom je drželi, ale odpověď jsme dosud nedali, protože jsme nedostali odpověď od koncilu o čtyřech artikulích; ale jestliže jste nás o nich vyslechli, doufáme, že jste je rádi a mi- le přijali; proto dáme odpověď v Čechách, nebo snad, vrátíme-li se, zde. Rovněž: „Nic jiného si nepřejeme — a to vám dáváme věděti —, je- nom říditi se zákonem Páně.“ Rovněž: „Žádáme, jestliže někdo z nás zde nebo na jiném místě nerozvážně mluvil slovem nebo něco učinil skutkem, abyste nám to neměli za zlé, ani aby nebyly pro to porušeny glejty.“ Rovněž: „Žádám na Janovi z Dubrovníka, aby vzal má slova a replikoval proti nim, nikoli proti slovům donašeče, tak jako učinil na mnoha místech, v čemž se mi děje veliká křivda.“ Po něm povstal Oldřich a žádal o totéž, a to slovy: „Křivdil mně, ale ne pravdě, v čemž je příliš veliký rozdíl.“ Potom povstal Vilém Kostka, aby promluvil o králi polském, a pra- vil: „Důstojní otcové, myslím, že vám není neznámo, že byla sjednána jednota krále polského s Českým královstvím, a víme o značné roztržce mezi ním a Prusy 1249 a víme o stížnostech jedné i druhé strany před
Strana 411
Ukázky ražeb mincí z doby Václava IV. papežem i o rozhodnutí. Víme také, že by zde chtěli někteří proti pol- skému králi veřejně mluviti; žádáme, abyste je nevyslechli, když je druhá strana nepřítomna, ani jim nedali víry, kdyby něco říkali.“ Tehdy povstal jeden bratr z řádu pruského a pravil: „Když jsem byl sem poslán od svého řádu, nemají mně oni svým poselstvem brániti; ale chtějí-li odpovídati místo něho, já je vyslechnu.“ Tehdy pravil po poradě Prokop jménem světských poslů: „Čeští páni viděli velmi špatné a ohavné články proti králi polskému a naopak. Když se tedy sejdou s jeho posly v Praze — ti tam jsou vysláni, aby byl českými pány, jak to řekl pan Vilém, rozhodnut spor mezi týmž králem a jeho bratrem Svi- drigalem, protože se dohodli na českých pánech jako rozhodčích, jak o tom máme listy —, ať vzkáží, aby také sem poslal poselstvo. Jestliže však je sem nepošle, udělejte, cokoli se vám uzdá.“ Tehdy pravil legát Julián: „Doufáme, že dojdeme k dobrému prostředku.“ A dodal: „Chtěli bychom se trochu poradit, kdybyste na chviličku vyšli." Ale Prokop povstav žádal, aby ho maličko vyslechli, a když začal mluviti, vyprávěl, jak požádal o dvě nebo tři hodiny k mluvení, „ale protože jsem byl požádán, abych to nechal některým otcům, chci říci jen dvě nebo tři věci. Předně, když jste se sem sešli pro nápravu obecné círk- ve, vězte, že ji očekává veškeren lid rozptýlený po světě s velikým vzdy- cháním; vykonáte-li ji, navršíte velikou odměnu a úctu před Bohem i lidmi. Já jsem tedy pro to, má-li se vykonati potřebná náprava, aby se odstranilo, co bylo zde zavedeno, a aby bylo opět do běžné praxe znovu uvedeno to, co bylo opuštěno proti zákonu Božímu. Byly zavedeny: ma- jetky kněží proti přikázání Kristovu, nevěstky, o nichž se nenáležitě říká, že souloží, protože když se dopustila smilství Támar [viz Gen. 38], otěhotněla, ale tu se ztrácí símě jako v Sodomě, a co je horší, jestliže někdy některá nevěstka počne, zahubí početí úkony po tom následují- cími. Proto podle mého zdání zavedlo nevěstkářství do církve všechny špatnosti, takže velmi často proti přírodě tělesně poznává otec dceru a syn matku. Rovněž se rozmnožila v církvi ustanovení lidská, o nichž Kristus: »Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázání lidských«; [Mat. 15, 9] a Augustin v své době pravil, že je snesitelnější postavení Židů 410 I 411
Ukázky ražeb mincí z doby Václava IV. papežem i o rozhodnutí. Víme také, že by zde chtěli někteří proti pol- skému králi veřejně mluviti; žádáme, abyste je nevyslechli, když je druhá strana nepřítomna, ani jim nedali víry, kdyby něco říkali.“ Tehdy povstal jeden bratr z řádu pruského a pravil: „Když jsem byl sem poslán od svého řádu, nemají mně oni svým poselstvem brániti; ale chtějí-li odpovídati místo něho, já je vyslechnu.“ Tehdy pravil po poradě Prokop jménem světských poslů: „Čeští páni viděli velmi špatné a ohavné články proti králi polskému a naopak. Když se tedy sejdou s jeho posly v Praze — ti tam jsou vysláni, aby byl českými pány, jak to řekl pan Vilém, rozhodnut spor mezi týmž králem a jeho bratrem Svi- drigalem, protože se dohodli na českých pánech jako rozhodčích, jak o tom máme listy —, ať vzkáží, aby také sem poslal poselstvo. Jestliže však je sem nepošle, udělejte, cokoli se vám uzdá.“ Tehdy pravil legát Julián: „Doufáme, že dojdeme k dobrému prostředku.“ A dodal: „Chtěli bychom se trochu poradit, kdybyste na chviličku vyšli." Ale Prokop povstav žádal, aby ho maličko vyslechli, a když začal mluviti, vyprávěl, jak požádal o dvě nebo tři hodiny k mluvení, „ale protože jsem byl požádán, abych to nechal některým otcům, chci říci jen dvě nebo tři věci. Předně, když jste se sem sešli pro nápravu obecné círk- ve, vězte, že ji očekává veškeren lid rozptýlený po světě s velikým vzdy- cháním; vykonáte-li ji, navršíte velikou odměnu a úctu před Bohem i lidmi. Já jsem tedy pro to, má-li se vykonati potřebná náprava, aby se odstranilo, co bylo zde zavedeno, a aby bylo opět do běžné praxe znovu uvedeno to, co bylo opuštěno proti zákonu Božímu. Byly zavedeny: ma- jetky kněží proti přikázání Kristovu, nevěstky, o nichž se nenáležitě říká, že souloží, protože když se dopustila smilství Támar [viz Gen. 38], otěhotněla, ale tu se ztrácí símě jako v Sodomě, a co je horší, jestliže někdy některá nevěstka počne, zahubí početí úkony po tom následují- cími. Proto podle mého zdání zavedlo nevěstkářství do církve všechny špatnosti, takže velmi často proti přírodě tělesně poznává otec dceru a syn matku. Rovněž se rozmnožila v církvi ustanovení lidská, o nichž Kristus: »Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázání lidských«; [Mat. 15, 9] a Augustin v své době pravil, že je snesitelnější postavení Židů 410 I 411
Strana 412
Ukázka ražeb mincí z doby Václava IV. než křesťanů, protože jsou Židé podrobeni ne lidským, nýbrž božským ustanovením. Byly opuštěny: především kázání slova Božího. Neboť kdo z bisku- pů na celém světě pravdivě káže slovo Boží jako apoštolové? Podobně ani kardinálové ani ostatní preláti.“ Po těch slovech nastal mezi nimi značný smích. Tam a v téže době se zmínil o valdenských a tvrdil, že o nich slyšel od jiných zpravodajů mnoho dobrého, že jsou čistí, cudní atd. Tak jsme vyšli na přání koncilu, protože se chtěli o tom poraditi. Potom, když jsme se vrátili do koncilu, přičemž tam zůstali jen vtělení, ale druzí nevtělení byli vyloučeni, jal se mluviti Julián a pravil: „Protože se vyskytly nové důvody, je třeba o nich pojednati. Pan král, římský císař, poslal list panu vévodovi a biskupovi tu přítomnému opa- třený pečetí — (byl před námi čten) — v němž oznamuje svůj rychlý budoucí příchod. Proto vás tento svatý koncil žádá, abyste zde ještě setrvali až do jeho příchodu, protože doufáme, že nastane dobrý konec, až přijde; jestliže však nemůžete nebo nechcete, vyčkejte zde aspoň šest až osm dní, a opět uslyšíte něco jistého. Naši tedy opět vyšedše rokovali a znovu se vrátivše pravili, že ne- mohou déle zůstati v Basileji, jednak proto, že se jeho královské veličen- stvo, které velmi často zamýšlí přijíti na jedno místo, odebere z určitých a odůvodnitelných příčin na jiné, 1249a a tak by se mohlo státi s jeho příchodem zde, jednak také proto, „že jsme poslali před týdnem jízdního posla do Čech, aby byl připraven glejt poslům od basilejského koncilu posílaným a aby byl bez průtahů dodržen v Praze termín, který má být dodržen do svátku Trojice, aby také nebyli vaši poslové v Praze dlouho zdržováni bez užitku.“ Potom žádal bavorský vévoda Vilém, zda by se to mohlo státi později; za sebe žádal, aby zůstali do tří dnů, protože mu římský král psal něco určeného jen pro něho, co nemůže tak spěšně kon- cilu oznámiti, ale od čeho čeká nemalé dobro. Naši však tvrdili, že se jejich odchod musí uskutečniti bez většího prodloužení nazítří; a to svrchuřečený vévoda přijal těžce. Když pak viděl Julián, jakož i ostatní, že nemohou prodloužiti náš pobyt, počal k nám obraceti jménem koncilu svou řeč, vzav si za téma
Ukázka ražeb mincí z doby Václava IV. než křesťanů, protože jsou Židé podrobeni ne lidským, nýbrž božským ustanovením. Byly opuštěny: především kázání slova Božího. Neboť kdo z bisku- pů na celém světě pravdivě káže slovo Boží jako apoštolové? Podobně ani kardinálové ani ostatní preláti.“ Po těch slovech nastal mezi nimi značný smích. Tam a v téže době se zmínil o valdenských a tvrdil, že o nich slyšel od jiných zpravodajů mnoho dobrého, že jsou čistí, cudní atd. Tak jsme vyšli na přání koncilu, protože se chtěli o tom poraditi. Potom, když jsme se vrátili do koncilu, přičemž tam zůstali jen vtělení, ale druzí nevtělení byli vyloučeni, jal se mluviti Julián a pravil: „Protože se vyskytly nové důvody, je třeba o nich pojednati. Pan král, římský císař, poslal list panu vévodovi a biskupovi tu přítomnému opa- třený pečetí — (byl před námi čten) — v němž oznamuje svůj rychlý budoucí příchod. Proto vás tento svatý koncil žádá, abyste zde ještě setrvali až do jeho příchodu, protože doufáme, že nastane dobrý konec, až přijde; jestliže však nemůžete nebo nechcete, vyčkejte zde aspoň šest až osm dní, a opět uslyšíte něco jistého. Naši tedy opět vyšedše rokovali a znovu se vrátivše pravili, že ne- mohou déle zůstati v Basileji, jednak proto, že se jeho královské veličen- stvo, které velmi často zamýšlí přijíti na jedno místo, odebere z určitých a odůvodnitelných příčin na jiné, 1249a a tak by se mohlo státi s jeho příchodem zde, jednak také proto, „že jsme poslali před týdnem jízdního posla do Čech, aby byl připraven glejt poslům od basilejského koncilu posílaným a aby byl bez průtahů dodržen v Praze termín, který má být dodržen do svátku Trojice, aby také nebyli vaši poslové v Praze dlouho zdržováni bez užitku.“ Potom žádal bavorský vévoda Vilém, zda by se to mohlo státi později; za sebe žádal, aby zůstali do tří dnů, protože mu římský král psal něco určeného jen pro něho, co nemůže tak spěšně kon- cilu oznámiti, ale od čeho čeká nemalé dobro. Naši však tvrdili, že se jejich odchod musí uskutečniti bez většího prodloužení nazítří; a to svrchuřečený vévoda přijal těžce. Když pak viděl Julián, jakož i ostatní, že nemohou prodloužiti náš pobyt, počal k nám obraceti jménem koncilu svou řeč, vzav si za téma
Strana 413
412 část evangelia Lukášova 24, [13—33], jak šli dva učedníci do Emauz a poznali Krista podle lámání chleba a vrátili se do Jeruzaléma beze všeho strachu a pochybnosti. Říkal veliké věci o koncilu, totiž, že je řízen Du- chem svatým, ba že je v něm Duch svatý přítomen, a že celá spása závisí na církvi, která je v Basileji představována koncilem, a že nemůže býti spásy bez ní, a podle obvyklého způsobu ji chválil a pravil: „Viděli jste zde Ježíše, jako v Emauzích, třebas ne tělesnýma očima, přece však vírou.“ Rovněž: „Koncil se nemýlí.“ Rovněž: „Kolikrát jste slyšeli kon- cil, tolikrát jste slyšeli Krista v Emauzích — toto slovo se vykládá jako vtělení.“ Rovněž: „Koncil lámal chléb, když si přál vtělení.“ Rovněž: „Věřte nám, ba Kristu, který mluví v nás.“ Rovněž: „Budete vypravo- vati, Češi, s jak velikou laskavostí vás koncil přijal, s vámi jednal a trpě- livě vás poslouchal, nechav jiných věcí.“ Rovněž: „Po ničem jiném ne- touží než po jednotě s vámi.“ Rovněž: „Žádáme, abyste podporovali v radě vyslance koncilu, které z předních členů posíláme do Čech, atd., a abyste jim zařídili tak velikou bezpečnost, jakou jste měli vy.“ Potom odpověděl na výroky Rokycanovy, na každou částku zvláště. Stran díkůvzdání: „Jsme vděčni za to, že jste vy mile přijali, co vám pro- kázal koncil.“ Rovněž: „Jsme vděčni, že máte v úmyslu státi za vyslanci, a věříme vám to. Potom chtěje odpověděti na slova přednesená Prokopem, pravil: „Když pan Prokop přednesl za sebe některé věci, já mu odpovím také za sebe, když se s ním přátelsky stýkám.“ A především mu vzdal díky za výzvu k nápravě a pravil: „Kdyby nebyla vaše záležitost stále v jed- nání, byli by se již o ni pokusili páni otcové.“ Rovněž o přijímání řekl, že není pro všechny nezbytné k spasení způsobem, kterým se říká, a „ani jsme ještě neslyšeli jediný výrok, že je to přikázání, ale slyšeli jsme hodně mnoho doktorů ve smyslu opačném.“ Rovněž o kázání slova Božího pravil, že není třeba, aby kázali všichni, když jsou zaměstná- ni jinými nesnadnými úkoly a také když kážou skrze jiné. A k trpění hříchů pravil: „Neschvalujeme hříchy, ale naprosto nemůžeme všech- ny stavovati na soudu práva, a proto je musíme trpěti, ale neschva- lujeme je.“ A o majetcích pravil, že mohou duchovní míti statky mo- 413
412 část evangelia Lukášova 24, [13—33], jak šli dva učedníci do Emauz a poznali Krista podle lámání chleba a vrátili se do Jeruzaléma beze všeho strachu a pochybnosti. Říkal veliké věci o koncilu, totiž, že je řízen Du- chem svatým, ba že je v něm Duch svatý přítomen, a že celá spása závisí na církvi, která je v Basileji představována koncilem, a že nemůže býti spásy bez ní, a podle obvyklého způsobu ji chválil a pravil: „Viděli jste zde Ježíše, jako v Emauzích, třebas ne tělesnýma očima, přece však vírou.“ Rovněž: „Koncil se nemýlí.“ Rovněž: „Kolikrát jste slyšeli kon- cil, tolikrát jste slyšeli Krista v Emauzích — toto slovo se vykládá jako vtělení.“ Rovněž: „Koncil lámal chléb, když si přál vtělení.“ Rovněž: „Věřte nám, ba Kristu, který mluví v nás.“ Rovněž: „Budete vypravo- vati, Češi, s jak velikou laskavostí vás koncil přijal, s vámi jednal a trpě- livě vás poslouchal, nechav jiných věcí.“ Rovněž: „Po ničem jiném ne- touží než po jednotě s vámi.“ Rovněž: „Žádáme, abyste podporovali v radě vyslance koncilu, které z předních členů posíláme do Čech, atd., a abyste jim zařídili tak velikou bezpečnost, jakou jste měli vy.“ Potom odpověděl na výroky Rokycanovy, na každou částku zvláště. Stran díkůvzdání: „Jsme vděčni za to, že jste vy mile přijali, co vám pro- kázal koncil.“ Rovněž: „Jsme vděčni, že máte v úmyslu státi za vyslanci, a věříme vám to. Potom chtěje odpověděti na slova přednesená Prokopem, pravil: „Když pan Prokop přednesl za sebe některé věci, já mu odpovím také za sebe, když se s ním přátelsky stýkám.“ A především mu vzdal díky za výzvu k nápravě a pravil: „Kdyby nebyla vaše záležitost stále v jed- nání, byli by se již o ni pokusili páni otcové.“ Rovněž o přijímání řekl, že není pro všechny nezbytné k spasení způsobem, kterým se říká, a „ani jsme ještě neslyšeli jediný výrok, že je to přikázání, ale slyšeli jsme hodně mnoho doktorů ve smyslu opačném.“ Rovněž o kázání slova Božího pravil, že není třeba, aby kázali všichni, když jsou zaměstná- ni jinými nesnadnými úkoly a také když kážou skrze jiné. A k trpění hříchů pravil: „Neschvalujeme hříchy, ale naprosto nemůžeme všech- ny stavovati na soudu práva, a proto je musíme trpěti, ale neschva- lujeme je.“ A o majetcích pravil, že mohou duchovní míti statky mo- 413
Strana 414
Ukázky ražeb mincí z doby Václava IV. a Zikmunda Lucemburského. vité i nemovité, ale nevládnouti jimi, nýbrž rozhodovati o jejich užití. Rovněž o ustanoveních pravil: „Kdyby se chtěl pan Prokop v lid- ských ustanoveních držeti výroků Augustina k Januariovi 1250[ (které- ho se dovolával), hned bychom byli svorni, protože ten drží sedm svá- tostí církevních, sám sloužil v ornátě, své výroky a spisy podrobil soudu církve. Potom povstav pravil: „Poroučím vás Otci i Synu i Duchu svaté- mu,“ přičemž učinil znamení kříže nad našimi a usmíval se. Tehdy také naši povstali. Julián pak vztáhnuv k nim ruku pravil: „Podejte mi ruce." A tak mu ji někteří podali, Rokycana však po podání ruky zvučným hla- sem pronesl: „Požehnej a zachovej Pán toto místo v míru a pokoji! Když jsme chtěli již odejíti, přiběhl našim do cesty jeden velmi tučný italský arcibiskup a takřka s pláčem jim podal ruku. A tak jsme odešli do bytů. Téhož 12511 dne předložil jeden vtělený 12521 našim toto psaní, jehož doslovné znění jest: »Vstal Pán právě a ukázal se Šimonovi.« [Luk. 24, 34] Proto sám od sebe vyzývám, napomínám a radím, mužové, jste-li apoštolští, katoličtí, račte zde s apoštoly, apoštoly, apoštoly [tak v rkp.], s muži věřícími a světly světa zůstati až do svátků svatodušních; a jestliže ne všichni, aspoň duchovní, takže by se světskými členy šli naši vyslanci a byli rukojmími za vás a vy zůstanete za ně. Tak by se děl ply- nulý postup od vašich k našim a od našich k vašim bez úhony; zatím by přítomní členové koncilu s vámi provedli nápravu především u sebe samých, srovnávajíce se s apoštoly tak, že by před uplynutím svatoduš- ních svátků planuli světlem, že by potom stačili osvítit a zapálit celý ostatní svět. A je opravdu třeba, aby jsouce na koncilu, napravili přede- vším sebe samy, mají-li s úspěchem napraviti jiné. A třeba doufati bez pochybností, jestliže zaliti onou horlivostí, s kterou zůstali apoštolové v těch dnech v Jeruzalémě, zůstanete v převeliké radosti zde, že se toto místo napraví ve věcech a osobách tak, že se patrně oheň lásky horoucně rozhoří a zaplane po koutech světa. »Kdo ví, nebude-li želeti Pán« atd. UJon. 3, 9]. A nevadí, řekne-li se: »Rozhodli jsme se pro návrat a už jsme ho “
Ukázky ražeb mincí z doby Václava IV. a Zikmunda Lucemburského. vité i nemovité, ale nevládnouti jimi, nýbrž rozhodovati o jejich užití. Rovněž o ustanoveních pravil: „Kdyby se chtěl pan Prokop v lid- ských ustanoveních držeti výroků Augustina k Januariovi 1250[ (které- ho se dovolával), hned bychom byli svorni, protože ten drží sedm svá- tostí církevních, sám sloužil v ornátě, své výroky a spisy podrobil soudu církve. Potom povstav pravil: „Poroučím vás Otci i Synu i Duchu svaté- mu,“ přičemž učinil znamení kříže nad našimi a usmíval se. Tehdy také naši povstali. Julián pak vztáhnuv k nim ruku pravil: „Podejte mi ruce." A tak mu ji někteří podali, Rokycana však po podání ruky zvučným hla- sem pronesl: „Požehnej a zachovej Pán toto místo v míru a pokoji! Když jsme chtěli již odejíti, přiběhl našim do cesty jeden velmi tučný italský arcibiskup a takřka s pláčem jim podal ruku. A tak jsme odešli do bytů. Téhož 12511 dne předložil jeden vtělený 12521 našim toto psaní, jehož doslovné znění jest: »Vstal Pán právě a ukázal se Šimonovi.« [Luk. 24, 34] Proto sám od sebe vyzývám, napomínám a radím, mužové, jste-li apoštolští, katoličtí, račte zde s apoštoly, apoštoly, apoštoly [tak v rkp.], s muži věřícími a světly světa zůstati až do svátků svatodušních; a jestliže ne všichni, aspoň duchovní, takže by se světskými členy šli naši vyslanci a byli rukojmími za vás a vy zůstanete za ně. Tak by se děl ply- nulý postup od vašich k našim a od našich k vašim bez úhony; zatím by přítomní členové koncilu s vámi provedli nápravu především u sebe samých, srovnávajíce se s apoštoly tak, že by před uplynutím svatoduš- ních svátků planuli světlem, že by potom stačili osvítit a zapálit celý ostatní svět. A je opravdu třeba, aby jsouce na koncilu, napravili přede- vším sebe samy, mají-li s úspěchem napraviti jiné. A třeba doufati bez pochybností, jestliže zaliti onou horlivostí, s kterou zůstali apoštolové v těch dnech v Jeruzalémě, zůstanete v převeliké radosti zde, že se toto místo napraví ve věcech a osobách tak, že se patrně oheň lásky horoucně rozhoří a zaplane po koutech světa. »Kdo ví, nebude-li želeti Pán« atd. UJon. 3, 9]. A nevadí, řekne-li se: »Rozhodli jsme se pro návrat a už jsme ho “
Strana 415
ohlásili velmi mnohým, a bylo by hanba nyní měniti úmysl«, protože všichni apoštolové změnili dnes úmysl. A je znakem moudrého měniti rozhodnutí; stud má i stařec, obavu před neslávou, jak praví Albert Veli- ký. Nepřišli jste však, abyste udrželi nebo obdrželi prázdnou slávu, nýbrž pro slávu Pána našeho Ježíše Krista, který dnes nazpět přivedl prchající apoštoly a opět sjednotil vjedno slovy: »Pokoj vám« atd. [Jan 20, 19n.], který odvedl mnohé, Marii Magdalenu a jiné od prvotního předsevzetí [Jan 20, rnn.]. A nedostává-li se vám peněz, bude možno postarat se o vás půjčkou nebo jiným způsobem. Také by vám nemělo být těžké, kdybyste žili aspoň na čas v naprosté chudobě jako apoštolové k většímu vítězství Ducha svatého. Neboť co to znamená? Vaše slova velmi správně obvi- ňují náš život v mnohých ohledech, ale také vaše skutečná životospráva průkazně obviňuje vaše slova. A vyznávám, že přímé panování nad majetky církevními nenáleží duchovním, protože náleží Pánu našemu Ježíši Kristu, který je náčelní- kem a hlavou církve, o čemž viz text v kap.: Když z něho, o volbě kniha 6, J2531 nýbrž duchovním náleží jen užitkové panování nad cír- kevními majetky, nikoli jen prosté, jako u laiků, nýbrž omezené třemi podmínkami, aby je totiž vynakládali jen na pouhou nezbytnost, na vydržování představených a na udržování pohostinství, o čemž kap. o mniších a prebendách, takže je nesmějí převáděti k jinakému užití mimo hranice oněch tří podmínek. A proto lépe znějí tato slova »přímé a užitkové panování« podle mého zdání než »světské a hmotné« podle legistů, z nichž většina tvrdí, že není možno zříci se přímého panování, jak je patrné při dědici ve vztahu k odkazu atd., ačli se nechcete opírati o to, že se věc nenazývá moje nebo tvoje, leč podle občanského práva, podle textu 8, oddíl »Jakým právem«. Ale po mnohých výkladech, týka- jících se jen opravy slov, vyšlo by to na stejné. Proto nechť postačí za- tím tato poznámka. A myslím, že vím jedno: Kdybyste byli všichni jako praví mužové apoštolští, v stravě a oděvu, v chudobě a náležitostech, roznícení láskou s apoštoly, že byste byli zapůsobili na celé křesťanstvo miliónkrát více 414 415
ohlásili velmi mnohým, a bylo by hanba nyní měniti úmysl«, protože všichni apoštolové změnili dnes úmysl. A je znakem moudrého měniti rozhodnutí; stud má i stařec, obavu před neslávou, jak praví Albert Veli- ký. Nepřišli jste však, abyste udrželi nebo obdrželi prázdnou slávu, nýbrž pro slávu Pána našeho Ježíše Krista, který dnes nazpět přivedl prchající apoštoly a opět sjednotil vjedno slovy: »Pokoj vám« atd. [Jan 20, 19n.], který odvedl mnohé, Marii Magdalenu a jiné od prvotního předsevzetí [Jan 20, rnn.]. A nedostává-li se vám peněz, bude možno postarat se o vás půjčkou nebo jiným způsobem. Také by vám nemělo být těžké, kdybyste žili aspoň na čas v naprosté chudobě jako apoštolové k většímu vítězství Ducha svatého. Neboť co to znamená? Vaše slova velmi správně obvi- ňují náš život v mnohých ohledech, ale také vaše skutečná životospráva průkazně obviňuje vaše slova. A vyznávám, že přímé panování nad majetky církevními nenáleží duchovním, protože náleží Pánu našemu Ježíši Kristu, který je náčelní- kem a hlavou církve, o čemž viz text v kap.: Když z něho, o volbě kniha 6, J2531 nýbrž duchovním náleží jen užitkové panování nad cír- kevními majetky, nikoli jen prosté, jako u laiků, nýbrž omezené třemi podmínkami, aby je totiž vynakládali jen na pouhou nezbytnost, na vydržování představených a na udržování pohostinství, o čemž kap. o mniších a prebendách, takže je nesmějí převáděti k jinakému užití mimo hranice oněch tří podmínek. A proto lépe znějí tato slova »přímé a užitkové panování« podle mého zdání než »světské a hmotné« podle legistů, z nichž většina tvrdí, že není možno zříci se přímého panování, jak je patrné při dědici ve vztahu k odkazu atd., ačli se nechcete opírati o to, že se věc nenazývá moje nebo tvoje, leč podle občanského práva, podle textu 8, oddíl »Jakým právem«. Ale po mnohých výkladech, týka- jících se jen opravy slov, vyšlo by to na stejné. Proto nechť postačí za- tím tato poznámka. A myslím, že vím jedno: Kdybyste byli všichni jako praví mužové apoštolští, v stravě a oděvu, v chudobě a náležitostech, roznícení láskou s apoštoly, že byste byli zapůsobili na celé křesťanstvo miliónkrát více 414 415
Strana 416
Ukázka ražeb mincí z doby Václava IV. a Zikmunda Lucemburského. než všemi svými rozpravami. A tak jestliže duchovenstvo zde shromáž- děné napraví sebe samo a ukáže vůči jednotlivcům známky zapálené lásky, napraví takováto náprava jiné, zde nepřítomné, a po nich další do- konaleji než sto tisíc svazků písemností. Neboť co je to, že zde meškáme již tak dlouho a skoro nikdo nedochází k opravdovému skutku nápravy, nanejvýš jen k názvu a slovu, ale nad to není přece podle Seneky nic snazšího! Neboť hodně víme a mluvíme, ale je třeba přejíti od slov k či- nům; a vy se můžete přičinit, aby se to uskutečnilo, jestliže zde, jak doufám, zůstanete. Vždyť jsem byl nedávno v Itálii, ve Francii, v Dol- ním a Horním Německu, v Anglii a v Irsku až na konci světa »ne jako zběh, nýbrž jako zvěd«, [Listy I, 2, 5] zda je ve světě nějaký pevný sloup církve, ale ach, žel, nic jsem nenašel, leda jen téměř úpadkovou ochab- lost všude. Zůstaňte tedy, mužové v Kristu milovaní, aby k nám i k vám brzy přišla síla Ducha svatého; neboť sedmnáctého dne měsíce června, který bude, tuším, brzo po svatodušních svátcích, tehdy bude úplné zatmění slunce a tak veliké, jako nebylo od doby, kdy Kristus Pán visel na kříži. A kdykoli předtím došlo k takovému zatmění, od počátku světa až do oné doby, vždy nastala obecná proměna všech stavů, totiž kněžstva, ry- tířstva i lidu, například za času Noemova, přestěhování Abrahamova, Mojžíše atd., jak veřejně kázal v Sieně za přítomnosti mé a četných jiných bratr Mikuláš ze San Gimignana z řádu kazatelů, který, jak se vypravuje, vysvobodil svou moudrostí Sienu a Luccu z rukou Florenta- nů a Benátčanů. 1254[ A kdo ví, zda se neobrátí Pán a nedá s novým za- zářením přirozeného slunečního světla v společném závodu běžeti no- vému světlu duchovnímu za nápravu všech nás. O dobrý Ježíši, vtiskni do myslí, co nemám sil napsati, a nechť vámi pohnou k témuž rozhod- nutí slova bratra Vincence z řádu kazatelů, J255 většího kazatele, než jaký se za sto let vyskytl ve Španělsku a Itálii a po celém světě; neboť tento převeliký kazatel veřejně kázal a napsal, že je pravděpodobno, že nastanou podivné proměny v tom roce 1433, v kterém žijeme, a doka- zoval to různými výroky a slovy svatých. A třebas nevěřím, že se to stane přesně tak, jak píše, přece myslím, že se za podobnými událostmi skrývá
Ukázka ražeb mincí z doby Václava IV. a Zikmunda Lucemburského. než všemi svými rozpravami. A tak jestliže duchovenstvo zde shromáž- děné napraví sebe samo a ukáže vůči jednotlivcům známky zapálené lásky, napraví takováto náprava jiné, zde nepřítomné, a po nich další do- konaleji než sto tisíc svazků písemností. Neboť co je to, že zde meškáme již tak dlouho a skoro nikdo nedochází k opravdovému skutku nápravy, nanejvýš jen k názvu a slovu, ale nad to není přece podle Seneky nic snazšího! Neboť hodně víme a mluvíme, ale je třeba přejíti od slov k či- nům; a vy se můžete přičinit, aby se to uskutečnilo, jestliže zde, jak doufám, zůstanete. Vždyť jsem byl nedávno v Itálii, ve Francii, v Dol- ním a Horním Německu, v Anglii a v Irsku až na konci světa »ne jako zběh, nýbrž jako zvěd«, [Listy I, 2, 5] zda je ve světě nějaký pevný sloup církve, ale ach, žel, nic jsem nenašel, leda jen téměř úpadkovou ochab- lost všude. Zůstaňte tedy, mužové v Kristu milovaní, aby k nám i k vám brzy přišla síla Ducha svatého; neboť sedmnáctého dne měsíce června, který bude, tuším, brzo po svatodušních svátcích, tehdy bude úplné zatmění slunce a tak veliké, jako nebylo od doby, kdy Kristus Pán visel na kříži. A kdykoli předtím došlo k takovému zatmění, od počátku světa až do oné doby, vždy nastala obecná proměna všech stavů, totiž kněžstva, ry- tířstva i lidu, například za času Noemova, přestěhování Abrahamova, Mojžíše atd., jak veřejně kázal v Sieně za přítomnosti mé a četných jiných bratr Mikuláš ze San Gimignana z řádu kazatelů, který, jak se vypravuje, vysvobodil svou moudrostí Sienu a Luccu z rukou Florenta- nů a Benátčanů. 1254[ A kdo ví, zda se neobrátí Pán a nedá s novým za- zářením přirozeného slunečního světla v společném závodu běžeti no- vému světlu duchovnímu za nápravu všech nás. O dobrý Ježíši, vtiskni do myslí, co nemám sil napsati, a nechť vámi pohnou k témuž rozhod- nutí slova bratra Vincence z řádu kazatelů, J255 většího kazatele, než jaký se za sto let vyskytl ve Španělsku a Itálii a po celém světě; neboť tento převeliký kazatel veřejně kázal a napsal, že je pravděpodobno, že nastanou podivné proměny v tom roce 1433, v kterém žijeme, a doka- zoval to různými výroky a slovy svatých. A třebas nevěřím, že se to stane přesně tak, jak píše, přece myslím, že se za podobnými událostmi skrývá
Strana 417
Duch svatý, jak obyčejně činívá obecně při náznacích. A stane-li se ně- jaká změna, jak píše výslovně nebo v náznacích, dohaduji se, že se začne při novém pohledu na plný kotouč světla slunečního, a snad to bude rok obnovy, kdy se hvězdy vrátí na místa svého stvoření a kdy se spíše bude hleděti na jednotlivé věci. Zdá se totiž, že jsme na konci sloupu 1256 Danielova, [Dan. 2, 32nn.] jehož jedna noha je železná a druhá hliněná, jako je v dnešní vládě jedna noha železná válek, druhá noha je hliněná, totiž plná pozem- ských rozkoší, takže se zdá, že dnes všechno volá, aby se konalo valné shro- máždění kněžstva s papežem, rytířstva s císařem a národů vjedno, proto- že hlavy tak zeslábly atd., tak aby se všechno obnovilo do stavu ctnosti. Za druhé: V »Papežské knížce«, to jest v knize, která pojednává o budoucích papežích, jsem se dočetl o nynějším papeži Evženovi, že až zčerná větší stálice, tehdy on sestoupí do nízkých oblastí. A co jiného se může v dané věštbě označovati větší stálicí nežli slunce, které může býti nazváno větší stálicí od »stojím, stojíš, státi«. A co jiného má se rozumět slovem »zčernati« nežli zatemniti se. Protože Duch svatý vždy mluví obrazně, lze tedy rozuměti tak, že »až největší stálice zčerná«, to jest, až se slunce zatmí, tehdy papež »do nízkých oblastí«, 12571 to jest k níže položeným, tedy severněji ležícím, totiž sem do Basileje sestoupí jako dobrý pastýř k svým ovcím, nebo »do nízkých oblastí«, tj. k nízkým v pořadí; píši tu jenom dohady, kdybys ty vytušil z onoho výroku něco jiného, vztáhni to na nynější poměry a zůstaň až do onoho času tady na místě. Ve jménu Páně chcete odejíti, výteční mužové, a já vás ve jménu Pána Ježíše Krista, tj. jeho silou a jeho slávou, vyzývám a napomínám, a mohu-li něco, duše vaše zapřísahám, abyste zde ráčili setrvati aspoň do nejbližší neděle průvodní [19. dubna], a nedávejte na sobě znát jako zatvrzelí tak velikou tvrdost, že byste se zdráhali zůstati tři čtyři dny, když jste o to žádáni jménem celého koncilu, jménem krále, jménem vévody a jménem každé duše na koncilu takřka sklánějící kolena, aby vás poprosila za tak málo dní atd., protože to bude špatně zníti všem a tvrdost ducha se nelíbí Duchu svatému a jeho dobrotě, a tvrdost však nikdy nezůstala neodměněna. A nechť nevadí, že jste již vzali odpuštění, když maličké setrvání nebude se zřením na dovolení považováno za nic, kdežto se může v oněch zcela málo dnech mnoho věcí ohlásit, uslyšet a zařídit pro dobro vaše a jiných. A kéž byste zde ponechali alespoň dva z vás, totiž faráře pražské- ho 12581 a mistra Petra Engliše až do svatodušních svátků; aby z kaž- dého druhu zpěváků [viz 2. Paral. 5, 13] a z každého druhu tvorů zůstali v arše Noemově [Gen. 6, 19] tj. v církvi Boží a obecném koncilu, v kte- rém vidíte se skvíti tolik a tak znamenitých otců. A tak byste také mohli býti vždy lépe zpravováni o tom, co se zde vykonalo a má vykonat. Bude to také hanba, když tu bude nepochybně něco předneseno proti králi polskému, jestliže vy, kteří jste mu nakloněni a umíte odpověděti na to, co se mu vytýká, nechcete setrvati těch několik dní, abyste aspoň nějak hájili čest jeho i svou, zvláště když zde nikdo nebude obhajovati jeho 416 417
Duch svatý, jak obyčejně činívá obecně při náznacích. A stane-li se ně- jaká změna, jak píše výslovně nebo v náznacích, dohaduji se, že se začne při novém pohledu na plný kotouč světla slunečního, a snad to bude rok obnovy, kdy se hvězdy vrátí na místa svého stvoření a kdy se spíše bude hleděti na jednotlivé věci. Zdá se totiž, že jsme na konci sloupu 1256 Danielova, [Dan. 2, 32nn.] jehož jedna noha je železná a druhá hliněná, jako je v dnešní vládě jedna noha železná válek, druhá noha je hliněná, totiž plná pozem- ských rozkoší, takže se zdá, že dnes všechno volá, aby se konalo valné shro- máždění kněžstva s papežem, rytířstva s císařem a národů vjedno, proto- že hlavy tak zeslábly atd., tak aby se všechno obnovilo do stavu ctnosti. Za druhé: V »Papežské knížce«, to jest v knize, která pojednává o budoucích papežích, jsem se dočetl o nynějším papeži Evženovi, že až zčerná větší stálice, tehdy on sestoupí do nízkých oblastí. A co jiného se může v dané věštbě označovati větší stálicí nežli slunce, které může býti nazváno větší stálicí od »stojím, stojíš, státi«. A co jiného má se rozumět slovem »zčernati« nežli zatemniti se. Protože Duch svatý vždy mluví obrazně, lze tedy rozuměti tak, že »až největší stálice zčerná«, to jest, až se slunce zatmí, tehdy papež »do nízkých oblastí«, 12571 to jest k níže položeným, tedy severněji ležícím, totiž sem do Basileje sestoupí jako dobrý pastýř k svým ovcím, nebo »do nízkých oblastí«, tj. k nízkým v pořadí; píši tu jenom dohady, kdybys ty vytušil z onoho výroku něco jiného, vztáhni to na nynější poměry a zůstaň až do onoho času tady na místě. Ve jménu Páně chcete odejíti, výteční mužové, a já vás ve jménu Pána Ježíše Krista, tj. jeho silou a jeho slávou, vyzývám a napomínám, a mohu-li něco, duše vaše zapřísahám, abyste zde ráčili setrvati aspoň do nejbližší neděle průvodní [19. dubna], a nedávejte na sobě znát jako zatvrzelí tak velikou tvrdost, že byste se zdráhali zůstati tři čtyři dny, když jste o to žádáni jménem celého koncilu, jménem krále, jménem vévody a jménem každé duše na koncilu takřka sklánějící kolena, aby vás poprosila za tak málo dní atd., protože to bude špatně zníti všem a tvrdost ducha se nelíbí Duchu svatému a jeho dobrotě, a tvrdost však nikdy nezůstala neodměněna. A nechť nevadí, že jste již vzali odpuštění, když maličké setrvání nebude se zřením na dovolení považováno za nic, kdežto se může v oněch zcela málo dnech mnoho věcí ohlásit, uslyšet a zařídit pro dobro vaše a jiných. A kéž byste zde ponechali alespoň dva z vás, totiž faráře pražské- ho 12581 a mistra Petra Engliše až do svatodušních svátků; aby z kaž- dého druhu zpěváků [viz 2. Paral. 5, 13] a z každého druhu tvorů zůstali v arše Noemově [Gen. 6, 19] tj. v církvi Boží a obecném koncilu, v kte- rém vidíte se skvíti tolik a tak znamenitých otců. A tak byste také mohli býti vždy lépe zpravováni o tom, co se zde vykonalo a má vykonat. Bude to také hanba, když tu bude nepochybně něco předneseno proti králi polskému, jestliže vy, kteří jste mu nakloněni a umíte odpověděti na to, co se mu vytýká, nechcete setrvati těch několik dní, abyste aspoň nějak hájili čest jeho i svou, zvláště když zde nikdo nebude obhajovati jeho 416 417
Strana 418
čest, a tak zůstanete vy i on od mnohých obviňováni. »Navrať se tedy, Ó Sulamitská«, [Píseň písní 6, 12] »přísahou tě zavazuji skrze srny«, [Píseň písní 2, 7] protože »milý stojí za stěnou a dívá se na nás skrze mříže«, [Píseň písní 2, 9] touže říci: „Pokoj vám!“ Ó duchovní pastýři Pražanů! Pro všechny duše světa, ony i jiné, rač zde zůstati až do svatodušních svátků atd. O Engliši, který jsi byl snad přenesen jako anděl 1259 na posilu dobrým, rač se nakloniti k setrvání do svátku výše řečeného. O hejtmane Prokope, který jsi snad veden Duchem svatým k nápravě každého stavu, kněžstva, rytířstva a lidu, zařiď to podle možnosti, aby zde zůstali řečení dva mužové až do svátku svrchu dotčeného, bez jakékoli překážky. Uvažte při tom, že naši jsou s vámi, v což jste přece nemohli doufati; proto se nemůže říci, že jste utekli před plnou odpovědí. Neboť jste dnes prosili, žádajíce od Pána Boha světlo pro osvětlení naší temnoty, aby byl učitelem a vůdcem v na- šich jednáních sám Pán Bůh; ale v které době možno čekati spíše osvět- lovatele, učitele a vůdce v jeho slovech než o svatodušních svátcích toho- to roku, který je třicátý třetí po tisíci a čtyřech stech atd. Ježíše. A je velice podivné, že bylo na začátku tohoto roku zatmění měsíce, a o svato- dušních svátcích bude úplné zatmění slunce, zvláště při čísle roku, v kterém podle jiných byl Pán umučen, totiž třiatřicátém roku po roce 1400, v roce, o kterém je obecná pověst, že se v něm stanou podivuhodné věci, a na pověsti něco bývá podle Filosofa. 1260 A věru, při tom, který jest živ na věky, zdál se mi sen, že jsem viděl na nebi tři měsíce, neobyčejně krásné, a celé ostatní nebe plné měsíců; a proto nepochybuji, že se každý stav brzo změní, kněžstvo, rytířstvo a lid, zvláště když nic násilného nemá stálosti, a každý z těchto stavů zašel za své meze a tím se nachýlil od své dokonalosti a od svého řádu, který je nejkrásnější věcí na světě. A se vší určitostí jsem viděl anděla se srpem v ruce, srp pak kosil rostliny veliké a vysoké, ale malé rostliny jako nízké zůstávaly neporušeny. Buďte tedy ponížení a zůstaňte, a doufám, brzy uvidíte věci podivuhodné, že se snad nevěstka, která smilní s roz- mařilými králi a ve světě chodí nad vodami, tj. nad bohatstvím, které přitéká a odtéká, napraví takovými prostředky, které se budou líbiti vám i ostatním na světě. Neboť je pověst, že si přejete, aby kněžstvo nemělo nic, a duchoven- stvo si nyní přeje, aby mělo v majetku všechno, střed pak toho jest, aby žilo kněžstvo společně pod jednou střechou, při jednom stole, v jedné ložnici, to jest, aby žil společně papež se všemi kardinály, biskup se svý- mi kanovníky, probošt se svými kolegiáty a farář se svými kaplany atd. A tak by bylo kněžstvo nejchudší i nejbohatší, nejchudší, protože by neměl žádný nic vlastního a nejbohatší, poněvadž, kde je nyní tisíc slu- žebníků, tisíc domů, tisíce zlatých na děti atd., tehdy by stačilo málo toho na množství duchovních; a kdyby bylo třeba poslat posla, byl by vypraven z celé pospolitosti a mohli by být v tomto společném životě stejně hloubaví, jak činní a jeden by vedl druhého k ctnostem. Tehdy by se nemohli přilepit ke kněžstvu přátelé, šaškové a opilé nevěstky, jak to dělají dnes; o tom v kapitole »Protože o životě a cti duchovních«.
čest, a tak zůstanete vy i on od mnohých obviňováni. »Navrať se tedy, Ó Sulamitská«, [Píseň písní 6, 12] »přísahou tě zavazuji skrze srny«, [Píseň písní 2, 7] protože »milý stojí za stěnou a dívá se na nás skrze mříže«, [Píseň písní 2, 9] touže říci: „Pokoj vám!“ Ó duchovní pastýři Pražanů! Pro všechny duše světa, ony i jiné, rač zde zůstati až do svatodušních svátků atd. O Engliši, který jsi byl snad přenesen jako anděl 1259 na posilu dobrým, rač se nakloniti k setrvání do svátku výše řečeného. O hejtmane Prokope, který jsi snad veden Duchem svatým k nápravě každého stavu, kněžstva, rytířstva a lidu, zařiď to podle možnosti, aby zde zůstali řečení dva mužové až do svátku svrchu dotčeného, bez jakékoli překážky. Uvažte při tom, že naši jsou s vámi, v což jste přece nemohli doufati; proto se nemůže říci, že jste utekli před plnou odpovědí. Neboť jste dnes prosili, žádajíce od Pána Boha světlo pro osvětlení naší temnoty, aby byl učitelem a vůdcem v na- šich jednáních sám Pán Bůh; ale v které době možno čekati spíše osvět- lovatele, učitele a vůdce v jeho slovech než o svatodušních svátcích toho- to roku, který je třicátý třetí po tisíci a čtyřech stech atd. Ježíše. A je velice podivné, že bylo na začátku tohoto roku zatmění měsíce, a o svato- dušních svátcích bude úplné zatmění slunce, zvláště při čísle roku, v kterém podle jiných byl Pán umučen, totiž třiatřicátém roku po roce 1400, v roce, o kterém je obecná pověst, že se v něm stanou podivuhodné věci, a na pověsti něco bývá podle Filosofa. 1260 A věru, při tom, který jest živ na věky, zdál se mi sen, že jsem viděl na nebi tři měsíce, neobyčejně krásné, a celé ostatní nebe plné měsíců; a proto nepochybuji, že se každý stav brzo změní, kněžstvo, rytířstvo a lid, zvláště když nic násilného nemá stálosti, a každý z těchto stavů zašel za své meze a tím se nachýlil od své dokonalosti a od svého řádu, který je nejkrásnější věcí na světě. A se vší určitostí jsem viděl anděla se srpem v ruce, srp pak kosil rostliny veliké a vysoké, ale malé rostliny jako nízké zůstávaly neporušeny. Buďte tedy ponížení a zůstaňte, a doufám, brzy uvidíte věci podivuhodné, že se snad nevěstka, která smilní s roz- mařilými králi a ve světě chodí nad vodami, tj. nad bohatstvím, které přitéká a odtéká, napraví takovými prostředky, které se budou líbiti vám i ostatním na světě. Neboť je pověst, že si přejete, aby kněžstvo nemělo nic, a duchoven- stvo si nyní přeje, aby mělo v majetku všechno, střed pak toho jest, aby žilo kněžstvo společně pod jednou střechou, při jednom stole, v jedné ložnici, to jest, aby žil společně papež se všemi kardinály, biskup se svý- mi kanovníky, probošt se svými kolegiáty a farář se svými kaplany atd. A tak by bylo kněžstvo nejchudší i nejbohatší, nejchudší, protože by neměl žádný nic vlastního a nejbohatší, poněvadž, kde je nyní tisíc slu- žebníků, tisíc domů, tisíce zlatých na děti atd., tehdy by stačilo málo toho na množství duchovních; a kdyby bylo třeba poslat posla, byl by vypraven z celé pospolitosti a mohli by být v tomto společném životě stejně hloubaví, jak činní a jeden by vedl druhého k ctnostem. Tehdy by se nemohli přilepit ke kněžstvu přátelé, šaškové a opilé nevěstky, jak to dělají dnes; o tom v kapitole »Protože o životě a cti duchovních«.
Strana 419
Ať je cokoliv ze všech věcí svrchuřečených, nechť na vás zapůsobí také mnohá znamení v tomto městě k domnění, že v něm dojde k veliké- mu dobru, ale tak, že budete pro porozumění jim předpokládati, že se vzhledem k Bohu všemohoucímu neděje nic náhodného nebo nahodilého, jak o tom pojednávají a vykládají filozofové v druhé knize spisů filozo- fických. A při tomto předpokladě nejprve pozorujte, že zdejší město má ve znaku černou pastýřskou hůl 12611 v bílém poli, a opravdu je potřebí, aby se ona pastýřská hůl stala čistou a zlatou pro celý svět, dříve než se vzdálí koncil z místa, neboť hned by nastaly ve světě novoty proti duchovenstvu. Za druhé: Basilej se nazývá podle baziliška, který je králem jedova- tých ještěrů, a to proto, když se zde skrýval bazilišek mezi třemi vrchy a jeho pohledem byli mimojdoucí postihováni nákazou, že dal svatý císař Jindřich, 12821 vévoda bavorský, postaviti loď pokrytou zrcadly a spustil ji po Rýnu, a tak byl bazilišek usmrcen, 12831 a tehdy vznik- lo město a dostalo jméno Basilej od baziliška. O Ježíši, co je to loď pokrytá zrcadly, ne-li obecná církev naplněná dobrými lidmi? Co je bazilišek, skrývající se mezi třemi vrchy, ne-li Lucifer skrývající se pod trojím stavem, totiž kněžstvem, rytířstvem a lidem, nedovolující nikomu bezpečně přejíti přes ně? Je tedy třeba, aby byl tímto způsobem zahuben ve svých počinech. Za třetí: Nacházíme v kronikách, že se toto město kdysi nazývalo »rajskou bránou« pro výbornou zemi, která je mezi tímto městem a Štrasburkem, a opravdu možno doufati, že se nám zde brzo otevře více než kdy (jindy) brána do ráje, budeme-li jen chtíti. Za čtvrté: Toto město leží v zemi, která se nazývá tak jako ra- dost; 12641 a opravdu v ní najdeme radost, budeme-li jen chtíti, radost z míru světa a jednoty všech stavů i krajin, zůstaneme-li atd. Toto město je rozděleno řekou Rýnem a jedna část patří do diecéze kostnické a druhá do diecéze basilejské. Ejhle, koncil basilejský je pokračováním koncilu kostnického! Za šesté[!]: Zde se razí zlatníky s obrazem Panny Marie, jejímuž kostelu se celé toto město považuje za podřízené, 1285 a každého roku jí přísahá poslušnost a každý každého roku jí platí daň; kéž se stane ma- teřským klínem té Panny Marie a kéž se vztyčí v síť duší, ve stan rytíř- stva a nejzdravější přístřeší lidu, a za to nechť se kněžstvo modlí, rytíř- stvo ať to brání a lid pro to pracuje. Za sedmé: Rytířstvo tohoto města nosí jako zvláštní znak hvězdu; naděje v slávu Marie, na jejímž klíně a v tomto městě se nejdokonaleji shodnou všechny stavy, kněžstvo, rytířstvo a lid, více než v ostatních městech světa k obzvláštní slávě, doufám, Boha všemohoucího.“ Tak onen v plném znění. 14. DUBNA 6 Nazítří pak, to jest v úterý po Božím hodu velikonočním, odjeli jsme ráno po snídani z Basileje. 1266 418 I 419
Ať je cokoliv ze všech věcí svrchuřečených, nechť na vás zapůsobí také mnohá znamení v tomto městě k domnění, že v něm dojde k veliké- mu dobru, ale tak, že budete pro porozumění jim předpokládati, že se vzhledem k Bohu všemohoucímu neděje nic náhodného nebo nahodilého, jak o tom pojednávají a vykládají filozofové v druhé knize spisů filozo- fických. A při tomto předpokladě nejprve pozorujte, že zdejší město má ve znaku černou pastýřskou hůl 12611 v bílém poli, a opravdu je potřebí, aby se ona pastýřská hůl stala čistou a zlatou pro celý svět, dříve než se vzdálí koncil z místa, neboť hned by nastaly ve světě novoty proti duchovenstvu. Za druhé: Basilej se nazývá podle baziliška, který je králem jedova- tých ještěrů, a to proto, když se zde skrýval bazilišek mezi třemi vrchy a jeho pohledem byli mimojdoucí postihováni nákazou, že dal svatý císař Jindřich, 12821 vévoda bavorský, postaviti loď pokrytou zrcadly a spustil ji po Rýnu, a tak byl bazilišek usmrcen, 12831 a tehdy vznik- lo město a dostalo jméno Basilej od baziliška. O Ježíši, co je to loď pokrytá zrcadly, ne-li obecná církev naplněná dobrými lidmi? Co je bazilišek, skrývající se mezi třemi vrchy, ne-li Lucifer skrývající se pod trojím stavem, totiž kněžstvem, rytířstvem a lidem, nedovolující nikomu bezpečně přejíti přes ně? Je tedy třeba, aby byl tímto způsobem zahuben ve svých počinech. Za třetí: Nacházíme v kronikách, že se toto město kdysi nazývalo »rajskou bránou« pro výbornou zemi, která je mezi tímto městem a Štrasburkem, a opravdu možno doufati, že se nám zde brzo otevře více než kdy (jindy) brána do ráje, budeme-li jen chtíti. Za čtvrté: Toto město leží v zemi, která se nazývá tak jako ra- dost; 12641 a opravdu v ní najdeme radost, budeme-li jen chtíti, radost z míru světa a jednoty všech stavů i krajin, zůstaneme-li atd. Toto město je rozděleno řekou Rýnem a jedna část patří do diecéze kostnické a druhá do diecéze basilejské. Ejhle, koncil basilejský je pokračováním koncilu kostnického! Za šesté[!]: Zde se razí zlatníky s obrazem Panny Marie, jejímuž kostelu se celé toto město považuje za podřízené, 1285 a každého roku jí přísahá poslušnost a každý každého roku jí platí daň; kéž se stane ma- teřským klínem té Panny Marie a kéž se vztyčí v síť duší, ve stan rytíř- stva a nejzdravější přístřeší lidu, a za to nechť se kněžstvo modlí, rytíř- stvo ať to brání a lid pro to pracuje. Za sedmé: Rytířstvo tohoto města nosí jako zvláštní znak hvězdu; naděje v slávu Marie, na jejímž klíně a v tomto městě se nejdokonaleji shodnou všechny stavy, kněžstvo, rytířstvo a lid, více než v ostatních městech světa k obzvláštní slávě, doufám, Boha všemohoucího.“ Tak onen v plném znění. 14. DUBNA 6 Nazítří pak, to jest v úterý po Božím hodu velikonočním, odjeli jsme ráno po snídani z Basileje. 1266 418 I 419
Strana 420
Strana 421
POZNÁMKY ÚVOD 1] Poslední shrnutí o Vavřinci z Březové podala M. Bláhová v úvodu k české- mu překladu jeho Husitské kroniky, Praha 1979. Citát uváděný na konci tohoto odstavce se objevuje nejdříve u pokrokově orientovaného německého histo- rika F. Bezolda, König Sigmund und die Reichskriege gegen die Hussiten bis zum Ausgang des dritten Kreuzzuges, München 1872, str. 11n. A ožívá pak v různých variantách častěji. 2] Nelze uvádět širší bibliografický komentář, musí stačit nejzákladnější údaje. Stará, ale dosud nenahrazená je práce O. Lorenze, Deutschlands Geschichts- quellen in Mittelalter seit der Mitte des dreizehnten Jahrhunderts I, Berlin 1886, 3. vyd., str. 102nn. a II, tamže 1887, str. 184nn. a 294nn., z novějších přehledů A. Lhotsky, Quellenkunde zur mittelalterlichen Geschichte Öster- reichs, Graz-Köln 1963 (=MIOG Erg. — Bd. XIX), str. 327nn. 3] Z literatury lze upozornit alespoň na tři práce. Je to v první řadě úvodní výklad V. Novotného k jeho edici ve Fontes rerum Bohemicarum VIII. (dále jen FRB), Praha 1932, str. XVIII—LXV, jehož biografické údaje jsou údajně „jen stručné výsledky podrobného studia, které míním uveřejnit jinde“, jež však nikdy nevyšly, protože autor záhy poté zemřel. Druhým badatelem je F. M. Bartoš, Osud Husova evangelisty Petra Mladoňovice, Theologická příloha Křesťanské revue 30, 1962, str. 79—85 (jiné jeho příspěvky budou uve- deny podle potřeby níže) a posléze jde o Z. Fialu v úvodu díla Petra z Mladoňo- vic Zpráva o mistru Janu Husovi v Kostnici, Praha 1965, str. 9—30. Pokud není výslovně upozorněno na některé práce a prameny, může čtenář nalézt úplnější odkazy v těchto pracích, jež se pochopitelně místy vzájemně para- frázují. Nové pramenné jednotliviny přináší zejména F. M. Bartoš. 4] Viz F. M. Bartoš, Kníže Zikmund Korybutovič v Čechách, Sborník histo- rický 6, 1959, str. 211nn. 5] Oba výše jmenovaní životopisci se v této souvislosti odvolávají na údaje v historickém kalendáři Lupáče z Hlaváčova z roku 1584, třeba však dodat, že totéž datum uvádí již současný rukopis univerzitní (viz G. B. Korolec, Reper- torium commentariorum medii aevi in Aristotelem latinorum, quae in Biblio- theca olim Universitatis Pregensis nunc Státní knihovna CSR vocata asservan- tur, Wrocław—Warszawa—Kraków—Gdańsk 1977, str. 38). 6] O tom článek J. Květa, Nejstarší české vyobrazení upálení M. Jana Husa v bibli Martinické, Českou minulostí. Práce věnované V. Novotnému; Praha 1929, str. 175—193, s nímž souhlasí jak J. Krása, Studie o rukopisech husitské doby, Umění 22, 1974, str. 28n., tak F. M. Bartoš, Bible M. Petra z Mlado- ňovic a nový husitský iluminátor J. Reček, Kostnické jiskry 1968, č. 4, str. 2. K tomu lze dodat, že knihy náboženského a zejména liturgického obsahu mu- síme u Mladoňovice předpokládat ve větším množství, byť je jinak konkrétně znám jen breviář, který věnoval Husovi (viz zde výše str. 47). 7] Státní knihovna ČSR v Praze, sign. VIII D 24 s poznámkou Mladenowicz. s] Už dochování ve dvou rukopisech, které pocházejí přímo z exempláře Petrova (Knihovna pražské kapituly, nyní v Archívu kanceláře prezidenta republiky sign. B LXI a O VII) nasvědčuje jeho nepatrnému rozšíření. Je ovšem vždy třeba mít na paměti, že kolísavé ztráty mohou naše představy v tomto směru leckdy podstatně ovlivnit. 420 421
POZNÁMKY ÚVOD 1] Poslední shrnutí o Vavřinci z Březové podala M. Bláhová v úvodu k české- mu překladu jeho Husitské kroniky, Praha 1979. Citát uváděný na konci tohoto odstavce se objevuje nejdříve u pokrokově orientovaného německého histo- rika F. Bezolda, König Sigmund und die Reichskriege gegen die Hussiten bis zum Ausgang des dritten Kreuzzuges, München 1872, str. 11n. A ožívá pak v různých variantách častěji. 2] Nelze uvádět širší bibliografický komentář, musí stačit nejzákladnější údaje. Stará, ale dosud nenahrazená je práce O. Lorenze, Deutschlands Geschichts- quellen in Mittelalter seit der Mitte des dreizehnten Jahrhunderts I, Berlin 1886, 3. vyd., str. 102nn. a II, tamže 1887, str. 184nn. a 294nn., z novějších přehledů A. Lhotsky, Quellenkunde zur mittelalterlichen Geschichte Öster- reichs, Graz-Köln 1963 (=MIOG Erg. — Bd. XIX), str. 327nn. 3] Z literatury lze upozornit alespoň na tři práce. Je to v první řadě úvodní výklad V. Novotného k jeho edici ve Fontes rerum Bohemicarum VIII. (dále jen FRB), Praha 1932, str. XVIII—LXV, jehož biografické údaje jsou údajně „jen stručné výsledky podrobného studia, které míním uveřejnit jinde“, jež však nikdy nevyšly, protože autor záhy poté zemřel. Druhým badatelem je F. M. Bartoš, Osud Husova evangelisty Petra Mladoňovice, Theologická příloha Křesťanské revue 30, 1962, str. 79—85 (jiné jeho příspěvky budou uve- deny podle potřeby níže) a posléze jde o Z. Fialu v úvodu díla Petra z Mladoňo- vic Zpráva o mistru Janu Husovi v Kostnici, Praha 1965, str. 9—30. Pokud není výslovně upozorněno na některé práce a prameny, může čtenář nalézt úplnější odkazy v těchto pracích, jež se pochopitelně místy vzájemně para- frázují. Nové pramenné jednotliviny přináší zejména F. M. Bartoš. 4] Viz F. M. Bartoš, Kníže Zikmund Korybutovič v Čechách, Sborník histo- rický 6, 1959, str. 211nn. 5] Oba výše jmenovaní životopisci se v této souvislosti odvolávají na údaje v historickém kalendáři Lupáče z Hlaváčova z roku 1584, třeba však dodat, že totéž datum uvádí již současný rukopis univerzitní (viz G. B. Korolec, Reper- torium commentariorum medii aevi in Aristotelem latinorum, quae in Biblio- theca olim Universitatis Pregensis nunc Státní knihovna CSR vocata asservan- tur, Wrocław—Warszawa—Kraków—Gdańsk 1977, str. 38). 6] O tom článek J. Květa, Nejstarší české vyobrazení upálení M. Jana Husa v bibli Martinické, Českou minulostí. Práce věnované V. Novotnému; Praha 1929, str. 175—193, s nímž souhlasí jak J. Krása, Studie o rukopisech husitské doby, Umění 22, 1974, str. 28n., tak F. M. Bartoš, Bible M. Petra z Mlado- ňovic a nový husitský iluminátor J. Reček, Kostnické jiskry 1968, č. 4, str. 2. K tomu lze dodat, že knihy náboženského a zejména liturgického obsahu mu- síme u Mladoňovice předpokládat ve větším množství, byť je jinak konkrétně znám jen breviář, který věnoval Husovi (viz zde výše str. 47). 7] Státní knihovna ČSR v Praze, sign. VIII D 24 s poznámkou Mladenowicz. s] Už dochování ve dvou rukopisech, které pocházejí přímo z exempláře Petrova (Knihovna pražské kapituly, nyní v Archívu kanceláře prezidenta republiky sign. B LXI a O VII) nasvědčuje jeho nepatrnému rozšíření. Je ovšem vždy třeba mít na paměti, že kolísavé ztráty mohou naše představy v tomto směru leckdy podstatně ovlivnit. 420 421
Strana 422
9] Viz G. B. Korolec, str. 23n. a 35n. 10] Viz J. Kejř, Kvodlibetní disputace na pražské univerzitě, Praha 1971, str. 168. 11] Tak F. Heřmanský v komentáři svého českého překladu (o němž níže) str. 212n. Jiní autoři věc přecházejí. 12] Upozornil na to F. M. Bartoš ve svém referátu o níže uvedené edici V. Novotného v Čas. archivní školy IX—X, 1931—1932, str. 297. Viz i Kata- logy knihoven kolejí Karlovy univerzity, Praha 1948, str. 76n. 13] O tom F. M. Bartoš v referátu cit. v předchozí pozn. 14] Je všeobecně známo, že do této knihovny vplynulo při nejrůznějších příležitostech veliké množství knih z kolejních knihoven pražské univerzity, městských, církevních, šlechtických i dalších soukromých knihoven českých, takže patří k největším bohemikálním knihovnám vůbec. Oba zmíněné rukopisy se sem dostaly v polovině 16. století z knihovny pražského Karolina přes Kaš- para Nydbrucka, i když s naprostou jistotou to platí jen o prvním z nich (viz F. M. Bartoš, Vzácný dokument z dějin knihovny Karlovy university, Jihočeský sborník histor. 18, 1948, str. 34). 15] Podrobný popis u V. Novotného, M. Jana Husi korespondence a dokumen- ty, Praha 1920, str. XXV a dodatky v předmluvě ve FRB str. XLV. 18] Srv. popis V. Novotného v obou v předchozí poznámce citovaných pra- cech. 17] Jsou uvedeny u V. Novotného, FRB str. LInn. a u Z. Fialy, str. 28n. 18] Viz předchozí pozn. 19] V I. díle široce založených Geschichtsschreiber der Hussitischen Bewe- gung in Böhmen ve sbírce Fontes rerum Austriacarum I. Scriptores, sv. 3. Wien 1858, str. 111—289. 20] Die Geschichte des Hussitenthums und Prof. Constantin Höfler, Prag 1868, str. 22—37. 21] Documenta M. Iohannis Hus vitam, doctrinam, causam in concilio Cons- tantiensi acta, et controversias de religione in Boemia annis 1403—1418 motas illustrantia, Pragae 1869, str. 237—324. 22] Ve výše cit. FRB str. 25—120. 23] Tu stačí odkázat na vydání V. Novotného ve FRB str. 121—149 s latin- ským překladem z počátku 16. století. Pro poučení o poměrně četných ruko- pisech odkazuji k Novotného předmluvě opět ve FRB str. LVI—LXIII. Z no- vějších třeba uvést M. Nedvědová, Hus a Jeroným v Kostnici, Praha 1953, str. 151—167. 24] Pod titulem Petr z Mladenovic: Zpráva o soudu a odsouzení M. J. Husi v Kostnici, Praha (1917). 25] Vyšel péčí Univerzity Karlovy k výročí Husovy smrti jako Petra z Mla- doňovic Zpráva o mistru Janu Husovi v Kostnici, Praha 1965 s úvodem Z. Fialy a poznámkami překladatelovými. 26] Viz o tom opět V. Novotný, FRB str. XXVIII—XLV, který text tamže str. 150—221 vydal. 27] Hus in Konstanz. Der Bericht des Peter von Mladoniowitz. Ubersetzt, eingeleitet und erklärt von J. Bujnoch, Graz—Wien—Köln 1963. 28] M. Spinka, John Hus at the Council of Constance, New York—London 1965, str. 89—234 s velmi zevrubným úvodem obecného charakteru, zaměře- ným na náboženskou stránku věci a stručnějšími poznámkami. 29] Základní statí je výklad V. Novotného ve FRB, str. XCIII—XCVII. Zře- telně na Petrovo autorství upozornil už F. Procházka, O menších spisech
9] Viz G. B. Korolec, str. 23n. a 35n. 10] Viz J. Kejř, Kvodlibetní disputace na pražské univerzitě, Praha 1971, str. 168. 11] Tak F. Heřmanský v komentáři svého českého překladu (o němž níže) str. 212n. Jiní autoři věc přecházejí. 12] Upozornil na to F. M. Bartoš ve svém referátu o níže uvedené edici V. Novotného v Čas. archivní školy IX—X, 1931—1932, str. 297. Viz i Kata- logy knihoven kolejí Karlovy univerzity, Praha 1948, str. 76n. 13] O tom F. M. Bartoš v referátu cit. v předchozí pozn. 14] Je všeobecně známo, že do této knihovny vplynulo při nejrůznějších příležitostech veliké množství knih z kolejních knihoven pražské univerzity, městských, církevních, šlechtických i dalších soukromých knihoven českých, takže patří k největším bohemikálním knihovnám vůbec. Oba zmíněné rukopisy se sem dostaly v polovině 16. století z knihovny pražského Karolina přes Kaš- para Nydbrucka, i když s naprostou jistotou to platí jen o prvním z nich (viz F. M. Bartoš, Vzácný dokument z dějin knihovny Karlovy university, Jihočeský sborník histor. 18, 1948, str. 34). 15] Podrobný popis u V. Novotného, M. Jana Husi korespondence a dokumen- ty, Praha 1920, str. XXV a dodatky v předmluvě ve FRB str. XLV. 18] Srv. popis V. Novotného v obou v předchozí poznámce citovaných pra- cech. 17] Jsou uvedeny u V. Novotného, FRB str. LInn. a u Z. Fialy, str. 28n. 18] Viz předchozí pozn. 19] V I. díle široce založených Geschichtsschreiber der Hussitischen Bewe- gung in Böhmen ve sbírce Fontes rerum Austriacarum I. Scriptores, sv. 3. Wien 1858, str. 111—289. 20] Die Geschichte des Hussitenthums und Prof. Constantin Höfler, Prag 1868, str. 22—37. 21] Documenta M. Iohannis Hus vitam, doctrinam, causam in concilio Cons- tantiensi acta, et controversias de religione in Boemia annis 1403—1418 motas illustrantia, Pragae 1869, str. 237—324. 22] Ve výše cit. FRB str. 25—120. 23] Tu stačí odkázat na vydání V. Novotného ve FRB str. 121—149 s latin- ským překladem z počátku 16. století. Pro poučení o poměrně četných ruko- pisech odkazuji k Novotného předmluvě opět ve FRB str. LVI—LXIII. Z no- vějších třeba uvést M. Nedvědová, Hus a Jeroným v Kostnici, Praha 1953, str. 151—167. 24] Pod titulem Petr z Mladenovic: Zpráva o soudu a odsouzení M. J. Husi v Kostnici, Praha (1917). 25] Vyšel péčí Univerzity Karlovy k výročí Husovy smrti jako Petra z Mla- doňovic Zpráva o mistru Janu Husovi v Kostnici, Praha 1965 s úvodem Z. Fialy a poznámkami překladatelovými. 26] Viz o tom opět V. Novotný, FRB str. XXVIII—XLV, který text tamže str. 150—221 vydal. 27] Hus in Konstanz. Der Bericht des Peter von Mladoniowitz. Ubersetzt, eingeleitet und erklärt von J. Bujnoch, Graz—Wien—Köln 1963. 28] M. Spinka, John Hus at the Council of Constance, New York—London 1965, str. 89—234 s velmi zevrubným úvodem obecného charakteru, zaměře- ným na náboženskou stránku věci a stručnějšími poznámkami. 29] Základní statí je výklad V. Novotného ve FRB, str. XCIII—XCVII. Zře- telně na Petrovo autorství upozornil už F. Procházka, O menších spisech
Strana 423
Petra z Mladenovic, Zprávy o zasedání Král. české spol. nauk 1882, str. 310n. Směrodatné vydání opět u V. Novotného, FRB VIII, str. 339—350, kde na str. 351—367 přichází též staročeský zestručnělý překlad, připisovaný někdy rovněž Mladoňovicovi, s připojeným opětným převodem do latiny ze století 16. Český překlad je zachován v jednom rukopisu z 15. století (tzv. Freiberský), jednom prvotisku a dvou tiscích ze 16. stol. Latinský překlad Jeronýmovy pašije je doložen jen v tiscích. Staročeská pašije je nově vydána v edici M. Ned- vědové, Hus a Jeroným v Kostnici, Praha 1953, str. 179—191. Nejlepší komen- tář ke kostnickému pobytu a skonu Jeronýmově u F. Šmahela, Jeroným Pražský, Praha 1966, str. 157nn. 30] Iohannis Hus et Hieronymi Pragensis confessorum Christi Historia et monumenta, Norimbergae 1558 II, fol. 149—154 a pak v přetiscích z let 1568 a 1715. 31] Viz výše str. 206. 32] Viz výše str. 210. Možno uvést, že obdobně neosobně hovoří Mladoňovic o sobě i v díle o Husovi. 33] Tuto relaci objevil a vydal v rámci svých pramenných studií o husitském hnutí J. Loserth, Beiträge zur Geschichte der hussitischen Bewegung, Archiv für österreichische Geschichte LXXXII, 1895, str. 354—357. 34] Srv. J. Šula, Staré letopisy české XV. století a jejich královéhradecká větev, Sborník Národního muzea v Praze, Řada C — literární historie XX, 1975, (vyšlo 1977) str. 51n. 35] Kritická edice se staročeským překladem ve FRB VIII, str. 323—334. Jinak je text latinský i český dochován ve velkém množství rukopisů i starých tisků. Humanistický překlad nově u M. Nedvědové, Hus a Jeroným v Kostnici str. 193—202. 36] Cit. V. Novotný, FRB VIII, str. LXXXVIII. 37] Jde o stať V. Nedomy, Boleslavský kodex z doby husitské, Věstník Krá- lovské české spol. nauk 1891. 38] Listy Husovy. Poznámky kritické a chronologické, Věstník Král. čes. spol. nauk 1898, č. IV. 39] M. Jana Husi Korespondence a dokumenty, Praha 1920. 40] Viz dílo cit. výše v pozn. 21, str. 3—150. 41] Sto listů M. Jana Husi, Praha 1949. Z tohoto vydání jsou použity všechny překlady latinských listů Husových. Převod tří staročeských listů (níže č. 10, 15 a 19) pochází z pera Marie Krčmové. 42] Listy dvou Janů, Praha 1949. 43] Z početné literatury si zaslouží zmínky chvatná sice, ale stále základní práce V. Novotného, Hus v Kostnici a česká šlechta, Praha 1915, A. Sedláček, Úvahy o osobách v stížných listech 1. 1415 psaných, Český časopis histor. 23, 1917, str. 85—109 a 310—352 a F. M. Bartoš, Vznik a osudy protestu proti Husovu upálení, Jihočeský sborník histor. 22, 1953, str. 50—60. Nejnověji viz B. Zilynskij, Česká šlechta a počátky husitství (1410—1415), tamže 48, 1979, str. 52—65, vycházející ze své šíře založené, ale netištěné práce disertační. 4] F. Heřmanský, str. 175—183. 45] Praha, KNM sign. 25 E 17. Viz i Z. Tobolka, Knihopis českých a sloven- ských tisků od doby nejstarší do konce XVIII. století II—4, Praha 1948, č. 4469, kde i odkaz na neúplný exemplář brněnský. 46] O jeho vydání viz níže. Zde jde o jeho rozpravu Kdy vznikla „Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi“, Z dějin východní Evropy a Slovanstva. Sborník věnovaný Jaroslavu Bidlovi... k šedesátým narozeninám, Praha 1928, str. 229 422 423
Petra z Mladenovic, Zprávy o zasedání Král. české spol. nauk 1882, str. 310n. Směrodatné vydání opět u V. Novotného, FRB VIII, str. 339—350, kde na str. 351—367 přichází též staročeský zestručnělý překlad, připisovaný někdy rovněž Mladoňovicovi, s připojeným opětným převodem do latiny ze století 16. Český překlad je zachován v jednom rukopisu z 15. století (tzv. Freiberský), jednom prvotisku a dvou tiscích ze 16. stol. Latinský překlad Jeronýmovy pašije je doložen jen v tiscích. Staročeská pašije je nově vydána v edici M. Ned- vědové, Hus a Jeroným v Kostnici, Praha 1953, str. 179—191. Nejlepší komen- tář ke kostnickému pobytu a skonu Jeronýmově u F. Šmahela, Jeroným Pražský, Praha 1966, str. 157nn. 30] Iohannis Hus et Hieronymi Pragensis confessorum Christi Historia et monumenta, Norimbergae 1558 II, fol. 149—154 a pak v přetiscích z let 1568 a 1715. 31] Viz výše str. 206. 32] Viz výše str. 210. Možno uvést, že obdobně neosobně hovoří Mladoňovic o sobě i v díle o Husovi. 33] Tuto relaci objevil a vydal v rámci svých pramenných studií o husitském hnutí J. Loserth, Beiträge zur Geschichte der hussitischen Bewegung, Archiv für österreichische Geschichte LXXXII, 1895, str. 354—357. 34] Srv. J. Šula, Staré letopisy české XV. století a jejich královéhradecká větev, Sborník Národního muzea v Praze, Řada C — literární historie XX, 1975, (vyšlo 1977) str. 51n. 35] Kritická edice se staročeským překladem ve FRB VIII, str. 323—334. Jinak je text latinský i český dochován ve velkém množství rukopisů i starých tisků. Humanistický překlad nově u M. Nedvědové, Hus a Jeroným v Kostnici str. 193—202. 36] Cit. V. Novotný, FRB VIII, str. LXXXVIII. 37] Jde o stať V. Nedomy, Boleslavský kodex z doby husitské, Věstník Krá- lovské české spol. nauk 1891. 38] Listy Husovy. Poznámky kritické a chronologické, Věstník Král. čes. spol. nauk 1898, č. IV. 39] M. Jana Husi Korespondence a dokumenty, Praha 1920. 40] Viz dílo cit. výše v pozn. 21, str. 3—150. 41] Sto listů M. Jana Husi, Praha 1949. Z tohoto vydání jsou použity všechny překlady latinských listů Husových. Převod tří staročeských listů (níže č. 10, 15 a 19) pochází z pera Marie Krčmové. 42] Listy dvou Janů, Praha 1949. 43] Z početné literatury si zaslouží zmínky chvatná sice, ale stále základní práce V. Novotného, Hus v Kostnici a česká šlechta, Praha 1915, A. Sedláček, Úvahy o osobách v stížných listech 1. 1415 psaných, Český časopis histor. 23, 1917, str. 85—109 a 310—352 a F. M. Bartoš, Vznik a osudy protestu proti Husovu upálení, Jihočeský sborník histor. 22, 1953, str. 50—60. Nejnověji viz B. Zilynskij, Česká šlechta a počátky husitství (1410—1415), tamže 48, 1979, str. 52—65, vycházející ze své šíře založené, ale netištěné práce disertační. 4] F. Heřmanský, str. 175—183. 45] Praha, KNM sign. 25 E 17. Viz i Z. Tobolka, Knihopis českých a sloven- ských tisků od doby nejstarší do konce XVIII. století II—4, Praha 1948, č. 4469, kde i odkaz na neúplný exemplář brněnský. 46] O jeho vydání viz níže. Zde jde o jeho rozpravu Kdy vznikla „Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi“, Z dějin východní Evropy a Slovanstva. Sborník věnovaný Jaroslavu Bidlovi... k šedesátým narozeninám, Praha 1928, str. 229 422 423
Strana 424
až 253, kde shrnuje a prohlubuje své starší porůznu roztroušené poznámky. Srv. i glosy J. Pekaře v Ces. čas. histor. 35, 1929, str. 442. 47] Zejména Žižka a jeho doba II, Praha 1928, str. 153—157 a 264n. 48] Porůznu v četných pracích, souborně v rozpravě Kolem Kroniky velmi pěkné o Žižkovi, Jihočes. sborník histor. 6, 1933, str. 125—131 a stručně v níže cit. úvodu vydání. Viz i jeho článek Kdo napsal prvý český životopis Žižkův? v Kostnických jiskrách 1966, č. 34. 49] Po různých zmínkách v jiných souvislostech v netištěné rozpravě Ke „Kronice velmi pěkné o Janu Žižkovi, čeledínu krále Václava“ (Závěry nového řešení), jež byla určena pro Nugae historicae, netištěný sborník k padesátinám Rudolfa Holinky v r. 1949. Neměl jsem k dispozici uvedený sborník (srv. R. Urbánek, Z husitského věku, Praha 1957, str. 287 č. 264), nýbrž rukopis resp. koncept tohoto textu, uložený v literární pozůstalosti R. Urbánka v Li- terárním archívu Památníku národního písemnictví. 50] V. Novotný tu předpokládal opačný postup. R. Urbánek tu má na mysli zejména rukopis označovaný jako T. 51] Výbor z literatury české II, Praha 1868, sl. 1511—1528. 52] J. Goll, Vypsání o mistru Jeronýmovi z Prahy. Kronika o Janu Žižkovi, Praha 1878. Jeho rozbor se čte ve Věstníku Král. čes. spol. nauk 1877, str. 381—385. 53] Praha 1913. 54] Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi, čeledínu krále Vácslava, Praha 1923. Staročeský text Kroniky je připojen i k edici staročeského překladu Kroniky husitské Vavřince z Březové, kterou vydal A. Dolenský, Praha 1940, str. 119 až 123. Poslední edici připravil pod stejným názvem jako V. Novotný J. Šůla, v Hradci Králové 1979. 55] M. Škorpilem ve sborníku Na množství nehledte, Praha 1946, str. 44—59. 56] Obě vydání pod názvem Listy bratra Jana a Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi, Praha 1949, str. 29—36 a v bibliofilské podobě str. 35—44. 57] Staročeské vojenské řády. Hájek, Vlček, Žižka, Listy a Kronika, Praha 1952, str. 28—35. 58] Výbor z české literatury doby husitské II, Praha 1964, str. 368—374. 59] Literatura o ní a jejím autoru není příliš rozsáhlá. Výslovné zmínky zaslouží po poznámkách Dobnerových v jeho edici (srv. níže) F. Palacký, jenž mu věnoval samostatnou kapitolu ve své proslulé Würdigung der alten böh- mischen Geschichtsschreiber, Praha 1830. Překlad J. Charváta s dodatkem v Palackého Díle I, Praha 1941, str. 252—261, J. Goll, O kronice Bartoška z Drahynic, Zprávy o zasedáních Král. čes. spol. nauk 1884, týž v úvodu k edici (cit. níže) str. XLII—XLVI, V. Novotný, Žižkova doba I, Praha 1924, str. 25n. a J. Pekař, Žižka a jeho doba II—IV, Praha 1928—1933 dle rejstříku. 60] Viz níže str. 281. 61] Pro zjednodušení uvádíme odkazy na některá místa jeho kroniky v závor- kách přímo v textu. 62] Je pozoruhodné, že jeho jméno se neobjeví ani v jinak velmi podrobných Účtech hradu Karlštejna z let 1423—1434, vyd. J. Pelikán, Praha 1948, ač tam na str. 1ronn. je uveden i seznam žoldu vyplaceného tamním ozbrojencům. Ani jeho výše zmíněný služebník jménem Linhart není zřetelněji prokázán; jediná osoba tohoto jména je jakýsi vozka, který jednou přivezl litoměřické víno (str. 139), ale je nepravděpodobné, že by patřil k vlastní posádce. 63] Tak J. Charvát v dodatku k Palackého výkladu. 64] Všechny ostatní opisy, vesměs novodobé, pocházejí od tohoto rukopisu.
až 253, kde shrnuje a prohlubuje své starší porůznu roztroušené poznámky. Srv. i glosy J. Pekaře v Ces. čas. histor. 35, 1929, str. 442. 47] Zejména Žižka a jeho doba II, Praha 1928, str. 153—157 a 264n. 48] Porůznu v četných pracích, souborně v rozpravě Kolem Kroniky velmi pěkné o Žižkovi, Jihočes. sborník histor. 6, 1933, str. 125—131 a stručně v níže cit. úvodu vydání. Viz i jeho článek Kdo napsal prvý český životopis Žižkův? v Kostnických jiskrách 1966, č. 34. 49] Po různých zmínkách v jiných souvislostech v netištěné rozpravě Ke „Kronice velmi pěkné o Janu Žižkovi, čeledínu krále Václava“ (Závěry nového řešení), jež byla určena pro Nugae historicae, netištěný sborník k padesátinám Rudolfa Holinky v r. 1949. Neměl jsem k dispozici uvedený sborník (srv. R. Urbánek, Z husitského věku, Praha 1957, str. 287 č. 264), nýbrž rukopis resp. koncept tohoto textu, uložený v literární pozůstalosti R. Urbánka v Li- terárním archívu Památníku národního písemnictví. 50] V. Novotný tu předpokládal opačný postup. R. Urbánek tu má na mysli zejména rukopis označovaný jako T. 51] Výbor z literatury české II, Praha 1868, sl. 1511—1528. 52] J. Goll, Vypsání o mistru Jeronýmovi z Prahy. Kronika o Janu Žižkovi, Praha 1878. Jeho rozbor se čte ve Věstníku Král. čes. spol. nauk 1877, str. 381—385. 53] Praha 1913. 54] Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi, čeledínu krále Vácslava, Praha 1923. Staročeský text Kroniky je připojen i k edici staročeského překladu Kroniky husitské Vavřince z Březové, kterou vydal A. Dolenský, Praha 1940, str. 119 až 123. Poslední edici připravil pod stejným názvem jako V. Novotný J. Šůla, v Hradci Králové 1979. 55] M. Škorpilem ve sborníku Na množství nehledte, Praha 1946, str. 44—59. 56] Obě vydání pod názvem Listy bratra Jana a Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi, Praha 1949, str. 29—36 a v bibliofilské podobě str. 35—44. 57] Staročeské vojenské řády. Hájek, Vlček, Žižka, Listy a Kronika, Praha 1952, str. 28—35. 58] Výbor z české literatury doby husitské II, Praha 1964, str. 368—374. 59] Literatura o ní a jejím autoru není příliš rozsáhlá. Výslovné zmínky zaslouží po poznámkách Dobnerových v jeho edici (srv. níže) F. Palacký, jenž mu věnoval samostatnou kapitolu ve své proslulé Würdigung der alten böh- mischen Geschichtsschreiber, Praha 1830. Překlad J. Charváta s dodatkem v Palackého Díle I, Praha 1941, str. 252—261, J. Goll, O kronice Bartoška z Drahynic, Zprávy o zasedáních Král. čes. spol. nauk 1884, týž v úvodu k edici (cit. níže) str. XLII—XLVI, V. Novotný, Žižkova doba I, Praha 1924, str. 25n. a J. Pekař, Žižka a jeho doba II—IV, Praha 1928—1933 dle rejstříku. 60] Viz níže str. 281. 61] Pro zjednodušení uvádíme odkazy na některá místa jeho kroniky v závor- kách přímo v textu. 62] Je pozoruhodné, že jeho jméno se neobjeví ani v jinak velmi podrobných Účtech hradu Karlštejna z let 1423—1434, vyd. J. Pelikán, Praha 1948, ač tam na str. 1ronn. je uveden i seznam žoldu vyplaceného tamním ozbrojencům. Ani jeho výše zmíněný služebník jménem Linhart není zřetelněji prokázán; jediná osoba tohoto jména je jakýsi vozka, který jednou přivezl litoměřické víno (str. 139), ale je nepravděpodobné, že by patřil k vlastní posádce. 63] Tak J. Charvát v dodatku k Palackého výkladu. 64] Všechny ostatní opisy, vesměs novodobé, pocházejí od tohoto rukopisu.
Strana 425
65] G. Dobner, Monumenta Bohemiae..., sv. I, Praha 1764, str. 143-218. Z jeho obsahově pozoruhodné předmluvy vyjímám charakteristiku jazyka v pře- kladu J. Charváta (F. Palacký, Dílo I, str. 259 pozn.): „Pokládali jsme za nutné upozornit předem čtenáře, ctitele půvabných Římanek a čistší latiny, aby ke čtení této historie přistupoval s dobře opatřeným žaludkem, aby vážná řeč plná barbarismů nevzbudila u něho dávení a zvracení; ať má po ruce připra- veno buď něco voňavého, nebo ať si udělá nějaký průvan, kdyby duchu začalo být špatně ze čtení tolika barbarismů a poklesků proti čistotě řeči. A ačkoliv řeč jeho věku tu a tam obsahuje cosi nabubřelého, cizího a hrozného, náš Bartošek přece nechal za sebou ve velmi dlouhé vzdálenosti všechny soudobé spisovatele nejasností barbarské řeči.“ 66] FRB V, Praha 1893, str. 591—628. 67] Výbor z české literatury husitské, Praha 1964, sv. II, str. 289—290. 68] Stručnou a vlastně jedinou přehlednou skicu podává F. M. Bartoš, Miku- láš z Pelhřimova, naposled vyšlo ve sborníku jeho statí Světci a kacíři, Praha 1949, str. 175—196, který věnoval pozornost i některým speciálním otázkám z jeho života a literární činnosti. Z nich lze vedle zmínek v Českých dějinách II—7, 8, Praha 1965—1966, dle rejstříku (medailónek ve sv. II—7, str. 114 trpí ovšem řadou nepodložených dohadů) uvést zejména Táborské bratrstvo let 1425—1426 na soudě svého biskupa M. z Pelhřimova, Čas. spol. přátel starožitností 29, 1921, str. 102—122 a Konec Mikuláše Biskupce, Theologická příloha Křesťanská revue 28, 1961, str. 90—93. Z ostatních autorů je třeba uvést ještě J. Dobiáše, Dějiny Pelhřimova I, Praha 1927, str. 379n. a III—2, tamže 1954, str. 407—424, J. Macka, Tábor v husitském revolučním hnutí I—II, Praha 1952—1955, který provádí důsledné třídní zařazení Mikulášovo, A. Molnára, Réformation et Révolution. Le cas du senior Nicolas Biskupec de Pelhřimov, Communio viatorum XIV, 1970, str. 137—170 a P. de Vooghta, Nicolas Biskupec de Pelhřimov et son apport á l'évolution de la méthodologie théologique hussite, Recherches de Théologie ancienne et médiévale XL, 1973, str. 175—207. 69] Viz A. Podlaha, Liber ordinationum cleri, Praha 1922, str. 47. Kněžské svěcení uvedeno tamtéž str. 216; doklad o jeho bakalářství v Monumenta hist. Univ. Pragensis I—1, Praha 1830, str. 404. 70] Libri confirmationum VII, ed, J. Emler, Pragae 1886, str. 130. 71] Viz výše str. 326 k 20. lednu 1433. 72] V 2. kapitole II. knihy je odkaz na neznámé historické dílo o basilejských jednáních, jež bývá přičítáno též Biskupcovi, i když to není nutné. Viz výše str. 309 pozn. 31. 73] O jeho knihovně B. Souček, Veritas super omnia, Theologická příloha Křesťanské revue 1961, str. 73—90. 74] A. Molnár a F. M. Dobiáš vydali ve Filozofické knihovně nakladatelství Academia český překlad pod názvem Mikuláš z Pelhřimova. Vyznání a obrana táborů, Praha 1972. 75] K historickému hodnocení díla viz V. Novotný, Žižkova doba I, str. 26 až 30. Některé postřehy též u J. Pekaře, Žižka a jeho doba I, Praha 1927, str. 125 až 130. Zmínky si zaslouží i Z. Nejedlý, Prameny k synodám strany pražské (vznik husitské konfese) v letech 1441—1444, Praha 1900. 76] Některé drobnosti jsou z ní v překladu R. Urbánka, upraveném B. Rybou ve Výboru z české literatury doby husitské II, Praha 1964, str. 258—264 a v Mackově výboru Ktož jsú boží bojovníci, Praha 1951, str. 173—176 (v překladu A. Pavlů.) 424 425
65] G. Dobner, Monumenta Bohemiae..., sv. I, Praha 1764, str. 143-218. Z jeho obsahově pozoruhodné předmluvy vyjímám charakteristiku jazyka v pře- kladu J. Charváta (F. Palacký, Dílo I, str. 259 pozn.): „Pokládali jsme za nutné upozornit předem čtenáře, ctitele půvabných Římanek a čistší latiny, aby ke čtení této historie přistupoval s dobře opatřeným žaludkem, aby vážná řeč plná barbarismů nevzbudila u něho dávení a zvracení; ať má po ruce připra- veno buď něco voňavého, nebo ať si udělá nějaký průvan, kdyby duchu začalo být špatně ze čtení tolika barbarismů a poklesků proti čistotě řeči. A ačkoliv řeč jeho věku tu a tam obsahuje cosi nabubřelého, cizího a hrozného, náš Bartošek přece nechal za sebou ve velmi dlouhé vzdálenosti všechny soudobé spisovatele nejasností barbarské řeči.“ 66] FRB V, Praha 1893, str. 591—628. 67] Výbor z české literatury husitské, Praha 1964, sv. II, str. 289—290. 68] Stručnou a vlastně jedinou přehlednou skicu podává F. M. Bartoš, Miku- láš z Pelhřimova, naposled vyšlo ve sborníku jeho statí Světci a kacíři, Praha 1949, str. 175—196, který věnoval pozornost i některým speciálním otázkám z jeho života a literární činnosti. Z nich lze vedle zmínek v Českých dějinách II—7, 8, Praha 1965—1966, dle rejstříku (medailónek ve sv. II—7, str. 114 trpí ovšem řadou nepodložených dohadů) uvést zejména Táborské bratrstvo let 1425—1426 na soudě svého biskupa M. z Pelhřimova, Čas. spol. přátel starožitností 29, 1921, str. 102—122 a Konec Mikuláše Biskupce, Theologická příloha Křesťanská revue 28, 1961, str. 90—93. Z ostatních autorů je třeba uvést ještě J. Dobiáše, Dějiny Pelhřimova I, Praha 1927, str. 379n. a III—2, tamže 1954, str. 407—424, J. Macka, Tábor v husitském revolučním hnutí I—II, Praha 1952—1955, který provádí důsledné třídní zařazení Mikulášovo, A. Molnára, Réformation et Révolution. Le cas du senior Nicolas Biskupec de Pelhřimov, Communio viatorum XIV, 1970, str. 137—170 a P. de Vooghta, Nicolas Biskupec de Pelhřimov et son apport á l'évolution de la méthodologie théologique hussite, Recherches de Théologie ancienne et médiévale XL, 1973, str. 175—207. 69] Viz A. Podlaha, Liber ordinationum cleri, Praha 1922, str. 47. Kněžské svěcení uvedeno tamtéž str. 216; doklad o jeho bakalářství v Monumenta hist. Univ. Pragensis I—1, Praha 1830, str. 404. 70] Libri confirmationum VII, ed, J. Emler, Pragae 1886, str. 130. 71] Viz výše str. 326 k 20. lednu 1433. 72] V 2. kapitole II. knihy je odkaz na neznámé historické dílo o basilejských jednáních, jež bývá přičítáno též Biskupcovi, i když to není nutné. Viz výše str. 309 pozn. 31. 73] O jeho knihovně B. Souček, Veritas super omnia, Theologická příloha Křesťanské revue 1961, str. 73—90. 74] A. Molnár a F. M. Dobiáš vydali ve Filozofické knihovně nakladatelství Academia český překlad pod názvem Mikuláš z Pelhřimova. Vyznání a obrana táborů, Praha 1972. 75] K historickému hodnocení díla viz V. Novotný, Žižkova doba I, str. 26 až 30. Některé postřehy též u J. Pekaře, Žižka a jeho doba I, Praha 1927, str. 125 až 130. Zmínky si zaslouží i Z. Nejedlý, Prameny k synodám strany pražské (vznik husitské konfese) v letech 1441—1444, Praha 1900. 76] Některé drobnosti jsou z ní v překladu R. Urbánka, upraveném B. Rybou ve Výboru z české literatury doby husitské II, Praha 1964, str. 258—264 a v Mackově výboru Ktož jsú boží bojovníci, Praha 1951, str. 173—176 (v překladu A. Pavlů.) 424 425
Strana 426
7] Geschichtsschreiber der hussitischen Bewegung in Böhmen II, Wien 1865, str. 475—820. Jen kapitola 12 první knihy je převzata z překladu R. Ur- bánka cit. v předchozí poznámce. 78] Dílo je známo jen z rukopisu rajhradského kláštera, nyní v Univerzitní knihovně v Brně (rukopis byl dodatečně rozdělen do dvou svazků); sign. R 411 fol. 95'—226' obsahuje první dvě knihy, sign. R 434 fol. 11—38 knihu třetí. Protože rukopis byl prokazatelně v majetku Václava Korandy ml., je tu zřetelný bezprostřední vztah k původnímu exempláři. Zmíněný novodobý opis je v Knihovně Národního muzea v Praze sign. VIII F 7. 7] K. Höfler, str. 475—488, 574—575, 596—598, 702—704, 724—727, 731 až 732 a 742—744. 80] Jsou také porůznu vydány, zejména ve velkých edicích cizích, z nichž zaslouží uvedení alespoň F. Palackým inspirovaná a zčásti i vydaná Monumenta conciliorum generalium seculi decimi quinti I—IV, Wien 1857—1935, J. D. Mansi, Sacrorum conciliorum nova et amplissima collectio sv. 27—31, Venetiis 1784nn., Concilium Basiliense I—VIII, Basel 1896—1936. Svérázným a dosti jednostranným deníkovým záznamem českých jednání na koncilu je A. Krchňá- ka, Čechové na basilejském sněmu, Řím 1967. České projevy jsou zčásti vydány F. M. Bartošem v Archivum Taboriense I, Tábor 1935 a Peter Payne pro Bo- hemis, s. 1. 1949. Literaturu uvádí jednak F. Heřmanský v níže cit. překladu Deníku, jednak K. A. Fink, Handbuch der Kirchengeschichte II—2, Frei- burg—Basel—Wien 1968, str. 572nn. 81] Z husitského a bratrského dějepisectví, Sborník histor. 2, 1954, str. 97 až 103. 82] Jen mimochodem lze dodat, že F. M. Bartoš ve své přednášce O prame- nech doby husitské v r. 1953 nabízí ještě další eventualitu, totiž jakéhosi Kon- ráda, Prokopova tajemníka. 83] Zpráva o novém nálezu druhého exempláře v rukopisu basilejském, kterou uvádí Heřmanský v níže cit. překladu str. 195, se ukázala být mylnou (viz F. M. Bartoš, Z husitského a bratrského dějepisectví, str. 97—103). 84] Sign. O XXIX, fol. 1°—61' v kodexu z pol. 15. stol., jenž obsahuje i různé další husitské texty a pak celou řadu excerpt z děl Viklefových. Nevíme ovšem, jakého původu konkrétně kodex je, i když lze předpokládat, že husitské- ho. 85] F. Palacký, Monumenta conciliorum..., str. 287—357. 86] Deník Petra Žateckého, Praha 1953. Tam je připojen i podrobný ko- mentář, který tu nebylo možno reprodukovat; částečně bylo použito některých poznámek. 87] Zájemce lze odkázat na následující práce: V. Novotný, Žižkova doba I, Praha 1924, str. 16nn., J. Pekař, Žižka a jeho doba I, Praha 1927 a F. Kutnar, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví I, Praha 1973, str. 33nn. PETR Z MLADONOVIC, ZPRÁVA O MISTRU JANU HUSOVI V KOSTNICI I. ČÁST 1] Kostnický koncil (1.září 1414 až konec dubna 1418) patří do řady reform- ních koncilů 1. pol. 15. století (Pisa 1409, Řím 1412—1413, Pavia—Siena 1423—1424, Basilej 1431—1447, který v roce 1437 papež přeložil bez úspěchu
7] Geschichtsschreiber der hussitischen Bewegung in Böhmen II, Wien 1865, str. 475—820. Jen kapitola 12 první knihy je převzata z překladu R. Ur- bánka cit. v předchozí poznámce. 78] Dílo je známo jen z rukopisu rajhradského kláštera, nyní v Univerzitní knihovně v Brně (rukopis byl dodatečně rozdělen do dvou svazků); sign. R 411 fol. 95'—226' obsahuje první dvě knihy, sign. R 434 fol. 11—38 knihu třetí. Protože rukopis byl prokazatelně v majetku Václava Korandy ml., je tu zřetelný bezprostřední vztah k původnímu exempláři. Zmíněný novodobý opis je v Knihovně Národního muzea v Praze sign. VIII F 7. 7] K. Höfler, str. 475—488, 574—575, 596—598, 702—704, 724—727, 731 až 732 a 742—744. 80] Jsou také porůznu vydány, zejména ve velkých edicích cizích, z nichž zaslouží uvedení alespoň F. Palackým inspirovaná a zčásti i vydaná Monumenta conciliorum generalium seculi decimi quinti I—IV, Wien 1857—1935, J. D. Mansi, Sacrorum conciliorum nova et amplissima collectio sv. 27—31, Venetiis 1784nn., Concilium Basiliense I—VIII, Basel 1896—1936. Svérázným a dosti jednostranným deníkovým záznamem českých jednání na koncilu je A. Krchňá- ka, Čechové na basilejském sněmu, Řím 1967. České projevy jsou zčásti vydány F. M. Bartošem v Archivum Taboriense I, Tábor 1935 a Peter Payne pro Bo- hemis, s. 1. 1949. Literaturu uvádí jednak F. Heřmanský v níže cit. překladu Deníku, jednak K. A. Fink, Handbuch der Kirchengeschichte II—2, Frei- burg—Basel—Wien 1968, str. 572nn. 81] Z husitského a bratrského dějepisectví, Sborník histor. 2, 1954, str. 97 až 103. 82] Jen mimochodem lze dodat, že F. M. Bartoš ve své přednášce O prame- nech doby husitské v r. 1953 nabízí ještě další eventualitu, totiž jakéhosi Kon- ráda, Prokopova tajemníka. 83] Zpráva o novém nálezu druhého exempláře v rukopisu basilejském, kterou uvádí Heřmanský v níže cit. překladu str. 195, se ukázala být mylnou (viz F. M. Bartoš, Z husitského a bratrského dějepisectví, str. 97—103). 84] Sign. O XXIX, fol. 1°—61' v kodexu z pol. 15. stol., jenž obsahuje i různé další husitské texty a pak celou řadu excerpt z děl Viklefových. Nevíme ovšem, jakého původu konkrétně kodex je, i když lze předpokládat, že husitské- ho. 85] F. Palacký, Monumenta conciliorum..., str. 287—357. 86] Deník Petra Žateckého, Praha 1953. Tam je připojen i podrobný ko- mentář, který tu nebylo možno reprodukovat; částečně bylo použito některých poznámek. 87] Zájemce lze odkázat na následující práce: V. Novotný, Žižkova doba I, Praha 1924, str. 16nn., J. Pekař, Žižka a jeho doba I, Praha 1927 a F. Kutnar, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví I, Praha 1973, str. 33nn. PETR Z MLADONOVIC, ZPRÁVA O MISTRU JANU HUSOVI V KOSTNICI I. ČÁST 1] Kostnický koncil (1.září 1414 až konec dubna 1418) patří do řady reform- ních koncilů 1. pol. 15. století (Pisa 1409, Řím 1412—1413, Pavia—Siena 1423—1424, Basilej 1431—1447, který v roce 1437 papež přeložil bez úspěchu
Strana 427
4] do Itálie, kde v letech 1437—1439 působil „protikoncil“ ve Ferraře a Florencii; v roce 1447 byl přenesen do Lausanne.). Jeho účelem bylo dokončit sjednocení západní církve po předchozím schizmatu a provést nejnutnější reformy. Svolal ho římský král Zikmund a papež Jan XXIII., jenž tu byl posléze sesazen a jeho jméno vyškrtnuto ze seznamu papežů. Husův proces měl být jen malou epi- zodou, nicméně svým významem se stal dominantou té části koncilu, v níž probíhal. 2] Šlo o Jana z Chlumu a Václava z Dubé na Leštně, kteří oba byli potom Husovými průvodci do Kostnice. Zejména první z nich byl Husovi přátelsky nakloněn; v jeho službách byl i Mladoňovic. 3] Glejt byl Husovi doručen až po příchodu do Kostnice. Jeho charakter je vykládán dvojím způsobem, totiž jako ochrana Husova po celou dobu jeho pobytu za hranicemi Českého království, či jako pouhý pas, ochraňující na cestách, ale nikoli před rozhodnutím koncilu. List je otištěn výše str. 162. 5] Jde o list z konce srpna 1414, který je adresován králi Václavu IV., královně Žofii a jejich dvoru. ] Hofmistr, jímž byl tehdy Jan z Hradce. 7 Mikuláš Václavův, dlouholetý důvěrník, zpovědník a vyslanec Václava IV., vystupoval ve prospěch Husův a byl za to koncilem pronásledován. 8] Viz výše str. 169n. a 78n. ] Stával na Malé Straně mezi Mosteckou, Josefskou a Letenskou ulicí a Dra- žickým náměstím. Byl nejen sídlem arcibiskupa, ale i střediskem církevní správy a byl i skvěle vyzdoben. Zanikl na počátku husitské revoluce v r. 1419. Zmíněná synoda se konala na samém konci měsíce srpna. 10] Patřil k předním Husovým obhájcům. Zahynul násilně jako oběť nená- visti Oldřicha z Rožmberka v r. 1420. 11] Viz výše str. 71n. 12] Hus sám se vydal na cestu z Krakovce, hradu nedaleko Rakovníka. Jeho výprava čítala několik desítek osob včetně uvedených šlechticů a zástupců univerzity. 13] Z toho vyplývá, že Petr jej mohl poznat až po svém návratu do Prahy, jak je na to upozorněno výše. Příjemcem listu, kladeného do počátku října 1414, byl mistr Martin z Volyně, Husův spolupracovník v Betlémské kapli. 14] Jde o běžný citát z Pseudoaugustinova (tj. sv. Augustinovi neprávem při- pisovaného) spisu O společném pobývání kleriků a žen. 15] Oba uvádění žáci patřili k blízkému Husovu okruhu. Jejich ztotožnění s Matyášem Konrádovým z Hostouně a Jiřím z Bělé není zcela jisté. 16] Kostel sv. Sebalda byl vedle kostela sv. Vavřince hlavním kostelem v No- rimberku, M. Albert Fleischmann byl absolventem pražské univerzity. 17] Bärnau v Bavorsku, těsně u českých hranic západně od Tachova. 18] Neustadt an der Waldnaab. 19] Weiden. 20] Sulzbach, středisko v době Karla IV. získaných a k českému státu připoje- ných tzv. Neuböhmen. Tato příslušnost trvala ovšem jen krátce. 21] Místo toho jména je v dotyčné krajině neznámé; zřejmě napsáno omylem místo Hirschbach, který leží mezi oběma soušedními lokalitami, byť poněkud severně. 22] Hersbruck. 23] Lauf an der Pegnitz, kde byl hrad sv. Václava, vybudovaný Karlem IV. s proslulou znakovou galérií české provenience. 426 427
4] do Itálie, kde v letech 1437—1439 působil „protikoncil“ ve Ferraře a Florencii; v roce 1447 byl přenesen do Lausanne.). Jeho účelem bylo dokončit sjednocení západní církve po předchozím schizmatu a provést nejnutnější reformy. Svolal ho římský král Zikmund a papež Jan XXIII., jenž tu byl posléze sesazen a jeho jméno vyškrtnuto ze seznamu papežů. Husův proces měl být jen malou epi- zodou, nicméně svým významem se stal dominantou té části koncilu, v níž probíhal. 2] Šlo o Jana z Chlumu a Václava z Dubé na Leštně, kteří oba byli potom Husovými průvodci do Kostnice. Zejména první z nich byl Husovi přátelsky nakloněn; v jeho službách byl i Mladoňovic. 3] Glejt byl Husovi doručen až po příchodu do Kostnice. Jeho charakter je vykládán dvojím způsobem, totiž jako ochrana Husova po celou dobu jeho pobytu za hranicemi Českého království, či jako pouhý pas, ochraňující na cestách, ale nikoli před rozhodnutím koncilu. List je otištěn výše str. 162. 5] Jde o list z konce srpna 1414, který je adresován králi Václavu IV., královně Žofii a jejich dvoru. ] Hofmistr, jímž byl tehdy Jan z Hradce. 7 Mikuláš Václavův, dlouholetý důvěrník, zpovědník a vyslanec Václava IV., vystupoval ve prospěch Husův a byl za to koncilem pronásledován. 8] Viz výše str. 169n. a 78n. ] Stával na Malé Straně mezi Mosteckou, Josefskou a Letenskou ulicí a Dra- žickým náměstím. Byl nejen sídlem arcibiskupa, ale i střediskem církevní správy a byl i skvěle vyzdoben. Zanikl na počátku husitské revoluce v r. 1419. Zmíněná synoda se konala na samém konci měsíce srpna. 10] Patřil k předním Husovým obhájcům. Zahynul násilně jako oběť nená- visti Oldřicha z Rožmberka v r. 1420. 11] Viz výše str. 71n. 12] Hus sám se vydal na cestu z Krakovce, hradu nedaleko Rakovníka. Jeho výprava čítala několik desítek osob včetně uvedených šlechticů a zástupců univerzity. 13] Z toho vyplývá, že Petr jej mohl poznat až po svém návratu do Prahy, jak je na to upozorněno výše. Příjemcem listu, kladeného do počátku října 1414, byl mistr Martin z Volyně, Husův spolupracovník v Betlémské kapli. 14] Jde o běžný citát z Pseudoaugustinova (tj. sv. Augustinovi neprávem při- pisovaného) spisu O společném pobývání kleriků a žen. 15] Oba uvádění žáci patřili k blízkému Husovu okruhu. Jejich ztotožnění s Matyášem Konrádovým z Hostouně a Jiřím z Bělé není zcela jisté. 16] Kostel sv. Sebalda byl vedle kostela sv. Vavřince hlavním kostelem v No- rimberku, M. Albert Fleischmann byl absolventem pražské univerzity. 17] Bärnau v Bavorsku, těsně u českých hranic západně od Tachova. 18] Neustadt an der Waldnaab. 19] Weiden. 20] Sulzbach, středisko v době Karla IV. získaných a k českému státu připoje- ných tzv. Neuböhmen. Tato příslušnost trvala ovšem jen krátce. 21] Místo toho jména je v dotyčné krajině neznámé; zřejmě napsáno omylem místo Hirschbach, který leží mezi oběma soušedními lokalitami, byť poněkud severně. 22] Hersbruck. 23] Lauf an der Pegnitz, kde byl hrad sv. Václava, vybudovaný Karlem IV. s proslulou znakovou galérií české provenience. 426 427
Strana 428
24] Zřejmě krátký výtah z jeho Expositio Decalogi, dnes neznámý. 25] Rozumí se Zikmund, jenž byl téhož dne ve Špýru, odkud jel do Cách ke své římské královské korunovaci. 26] Dům dodnes stojí, přestože je chatrný a je v něm i Husova expozice. Dům byl v r. 1980 pietně opraven. 27] Přední mistr pražské univerzity a původně stoupenec opravného hnutí a Husův spolubojovník. Po návratu z Itálie v r. 1408, kam byl předvolán jako Viklefův stoupenec, změnil své stanovisko a v r. 1412 již patřil k předním Husovým odpůrcům i svým literárním dílem. V Kostnici byl z hlavních pod- něcovatelů nenávisti proti Husovi. Po jeho odsouzení odešel do Polska (protože se nemohl vrátit do Čech), kde měl prebendu v Kališi a působil i na krakovské univerzitě. Zemřel asi v r. 1422. 28] Husův učitel a význačný autor filozofických děl, z nichž některá byla dlouho považována za Viklefova. Prošel podobným vývojem jako Páleč, s nímž byl v r. 1408 obeslán před papeže a byl s ním tehdy i společně vězněn. V od- pustkových bojích v r. 1412 se stal Husovým odpůrcem. Zemřel v r. 1414 za cesty na kostnický koncil. 29] Michal z Německého Brodu (dnes Havlíčkův Brod), původem Němec, dříve veřejný notář, záhy ale mnohoobročník, užívající pro své účely všech prostředků. Zpronevěřiv peníze, utekl v r. 1408 do Říma, kde se živil jako právník a byl papežem Janem XXIII. jmenován prokurátorem ve věcech víry (in causis fidei), odkud jeho přezdívka „de causis“. V Kostnici, kam se odebral z Říma, byl duší nenávistné kampaně proti Husovi a měl rozhodující podíl na jeho upálení. Zemřel v Basileji v r. 1432. 30] Tj. z řádu dominikánského, z něhož pocházela většina vedoucích teologů. 31] Rozumějí se odpustky prodávané na účely jejího vystrojení v r. 1412 zcela nedůstojným způsobem, jenž se stal předmětem ostré kritiky Husovy strany a byl impulsem k rozchodu krále Václava IV. (jenž byl na výtěžku celé akce hmotně zainteresován) s Husem. Křížová výprava byla namířena proti ochránci Janova protipapeže Rehoře XII. Ladislavu Neapolskému. Z jejího uskutečnění sešlo. 32] Ten přinesl Václav z Dubé až 5. listopadu. 33] Šlo o starší nálezy ještě z Říma. 34] Mylná zpráva se týkala avignonského papeže, od r. 1394 Benedikta XIII., jenž byl stejně jako Rehoř XII. v Pise sesazen, ale svého úřadu se nevzdal. Stálo za ním stále ještě zejména Španělsko a Skotsko. 35] Jan zv. sans peur (bez bázně), zemřel 1419. 36] Antonín, manžel neteře Václava IV. Elišky Zhořelecké zahynul 25. října 1415 na straně francouzské v boji proti Angličanům u Azincourtu v severní Francii. Francie tu utrpěla zdrcující porážku. 37] Došlo k ní 8. listopadu 1414. 38] 25. prosince. Zikmund přijel opravdu jen o den dříve, nicméně koncil jednal i bez něho. 39] Dle edice V. Novotného jde snad o Albrechta z Kurvic. 40] Jeden, možná dva z těchto listů nejsou dnes dochovány. 41] Jde o slovní latinskou hříčku: Constancia = Kostnice, constantia = stá- lost. 42] Byl jím Ota III. z Hochberku. 43] M. Konrád Helie. 44] Viz pozn. 31. 45 Viz pozn. 34.
24] Zřejmě krátký výtah z jeho Expositio Decalogi, dnes neznámý. 25] Rozumí se Zikmund, jenž byl téhož dne ve Špýru, odkud jel do Cách ke své římské královské korunovaci. 26] Dům dodnes stojí, přestože je chatrný a je v něm i Husova expozice. Dům byl v r. 1980 pietně opraven. 27] Přední mistr pražské univerzity a původně stoupenec opravného hnutí a Husův spolubojovník. Po návratu z Itálie v r. 1408, kam byl předvolán jako Viklefův stoupenec, změnil své stanovisko a v r. 1412 již patřil k předním Husovým odpůrcům i svým literárním dílem. V Kostnici byl z hlavních pod- něcovatelů nenávisti proti Husovi. Po jeho odsouzení odešel do Polska (protože se nemohl vrátit do Čech), kde měl prebendu v Kališi a působil i na krakovské univerzitě. Zemřel asi v r. 1422. 28] Husův učitel a význačný autor filozofických děl, z nichž některá byla dlouho považována za Viklefova. Prošel podobným vývojem jako Páleč, s nímž byl v r. 1408 obeslán před papeže a byl s ním tehdy i společně vězněn. V od- pustkových bojích v r. 1412 se stal Husovým odpůrcem. Zemřel v r. 1414 za cesty na kostnický koncil. 29] Michal z Německého Brodu (dnes Havlíčkův Brod), původem Němec, dříve veřejný notář, záhy ale mnohoobročník, užívající pro své účely všech prostředků. Zpronevěřiv peníze, utekl v r. 1408 do Říma, kde se živil jako právník a byl papežem Janem XXIII. jmenován prokurátorem ve věcech víry (in causis fidei), odkud jeho přezdívka „de causis“. V Kostnici, kam se odebral z Říma, byl duší nenávistné kampaně proti Husovi a měl rozhodující podíl na jeho upálení. Zemřel v Basileji v r. 1432. 30] Tj. z řádu dominikánského, z něhož pocházela většina vedoucích teologů. 31] Rozumějí se odpustky prodávané na účely jejího vystrojení v r. 1412 zcela nedůstojným způsobem, jenž se stal předmětem ostré kritiky Husovy strany a byl impulsem k rozchodu krále Václava IV. (jenž byl na výtěžku celé akce hmotně zainteresován) s Husem. Křížová výprava byla namířena proti ochránci Janova protipapeže Rehoře XII. Ladislavu Neapolskému. Z jejího uskutečnění sešlo. 32] Ten přinesl Václav z Dubé až 5. listopadu. 33] Šlo o starší nálezy ještě z Říma. 34] Mylná zpráva se týkala avignonského papeže, od r. 1394 Benedikta XIII., jenž byl stejně jako Rehoř XII. v Pise sesazen, ale svého úřadu se nevzdal. Stálo za ním stále ještě zejména Španělsko a Skotsko. 35] Jan zv. sans peur (bez bázně), zemřel 1419. 36] Antonín, manžel neteře Václava IV. Elišky Zhořelecké zahynul 25. října 1415 na straně francouzské v boji proti Angličanům u Azincourtu v severní Francii. Francie tu utrpěla zdrcující porážku. 37] Došlo k ní 8. listopadu 1414. 38] 25. prosince. Zikmund přijel opravdu jen o den dříve, nicméně koncil jednal i bez něho. 39] Dle edice V. Novotného jde snad o Albrechta z Kurvic. 40] Jeden, možná dva z těchto listů nejsou dnes dochovány. 41] Jde o slovní latinskou hříčku: Constancia = Kostnice, constantia = stá- lost. 42] Byl jím Ota III. z Hochberku. 43] M. Konrád Helie. 44] Viz pozn. 31. 45 Viz pozn. 34.
Strana 429
46] Koncil byl svolán na 1. listopadu, zahájen byl 5. téhož měsíce, ale jeho účastníci se sjížděli i nadále jen zvolna, takže autor mohl takto s jistou dávkou nadsázky psát. 47] Jde o několik šlechticů z okolí panovníkova, zejména Jana Sádla, Jana Řitku, Jindřicha Lefla z Lažan, Mikuláše Kozíhlavu, Martina Kladného, Voksu z Valdštejna, Petra Zmrzlíka a Vikéře z Myšlína. 48] Toto slovo bylo už v původním latinském textu česky. 49] Slovní hříčka: auca v latinském textu = husa = Hus. V sobotu před sv. Martinem byl velký půst. 50] Jan z Rejštejna, člen Husova doprovodu. 51] Václav Tiem z Mikulova, mnohoobročník, prodavač odpustků v Praze z r. 1412; proboštem pasovským se stal v r. 1414. 52] Tj. asi opisy římských nálezů, jež vylepoval Michael de Causis. 53] Jan z Bořečnice, jenž byl dlouho i pražským kanovníkem. Lubuš je bis- kupství v Poznaňsku. 54] Jde o součást ranní modlitby; zde použito jako vyjádření krátkého časového úseku. 55] Hned při formálním zahájení koncilu 5. listopadu. Koncil sám byl vel- kým reprezentativním zastoupením vlastně celé latinské Evropy; i když se tu řada účastníků střídala, odhaduje se, že tu bylo postupně na 80 000 osob. Jeho úkoly byly rozličného rázu: duchovní i světské. Z prvních nejpředněj- ším bylo obnovení jednoty církve odstraněním trojpapežství. Husův proces, jenž měl být jen zcela epizodní záležitostí, přerostl v jeden z předních problémů úvodních měsíců zasedání. Ze světských záležitostí to bylo zejména řešení sporů mezi Polskem a řádem německých rytířů a mezi Francií a Anglií. 428 I 429 II. ČÁST 9) 1] Kardinálové nesouhlasili s odvoláním klatby na Husa a zrušení interdiktu papežem Janem XXIII. a naléhali na jeho zatčení. Jan XXIII. to však nechtěl bez souhlasu Zikmundova učinit, a tak byl k němu vyslán Jindřich Lacembok, který souhlas zřejmě přinesl. 2] Titul drželi tehdy současně dva protivníci: Friedrich II. z Grafenecku a Anselm z Nenningen. O kterého z nich šlo, nejde jednoznačně rozhodnout, i když se zdá, že spíše o druhého. 3] Jiří z Liechtensteinu. Hans von Ulm. Zikmund byl ovšem až do r. 1433 jen králem římským. Ondřej Didacus z Escobaru, španělský teolog a kaplan krále Ferdinanda Aragonského. 7] V originálu slovní hříčka simplex = prosťáček, duplex = obojaký. 8] Tj. Jan z Rejštejna. o] V latinském orig. je toto slovo česky. 10] Šlo o dominikána Petra z Uničova, známého odpůrce jak Husova, tak Jeronýmova. 11] Text je zřejmě defektní. 12] Nepochybně jde o jeho list z 23. března 1415. Ukazuje to úsilí, jež Mlado- ňovic vyvinul při sbírání svého materiálu. 13] Tj. asi v půl druhé v noci, neboť se v tomto případě počítalo od západu slunce. Ten způsob byl nazýván vlašským, ve střední Evropě i českým a byl užíván dlouho do novověku.
46] Koncil byl svolán na 1. listopadu, zahájen byl 5. téhož měsíce, ale jeho účastníci se sjížděli i nadále jen zvolna, takže autor mohl takto s jistou dávkou nadsázky psát. 47] Jde o několik šlechticů z okolí panovníkova, zejména Jana Sádla, Jana Řitku, Jindřicha Lefla z Lažan, Mikuláše Kozíhlavu, Martina Kladného, Voksu z Valdštejna, Petra Zmrzlíka a Vikéře z Myšlína. 48] Toto slovo bylo už v původním latinském textu česky. 49] Slovní hříčka: auca v latinském textu = husa = Hus. V sobotu před sv. Martinem byl velký půst. 50] Jan z Rejštejna, člen Husova doprovodu. 51] Václav Tiem z Mikulova, mnohoobročník, prodavač odpustků v Praze z r. 1412; proboštem pasovským se stal v r. 1414. 52] Tj. asi opisy římských nálezů, jež vylepoval Michael de Causis. 53] Jan z Bořečnice, jenž byl dlouho i pražským kanovníkem. Lubuš je bis- kupství v Poznaňsku. 54] Jde o součást ranní modlitby; zde použito jako vyjádření krátkého časového úseku. 55] Hned při formálním zahájení koncilu 5. listopadu. Koncil sám byl vel- kým reprezentativním zastoupením vlastně celé latinské Evropy; i když se tu řada účastníků střídala, odhaduje se, že tu bylo postupně na 80 000 osob. Jeho úkoly byly rozličného rázu: duchovní i světské. Z prvních nejpředněj- ším bylo obnovení jednoty církve odstraněním trojpapežství. Husův proces, jenž měl být jen zcela epizodní záležitostí, přerostl v jeden z předních problémů úvodních měsíců zasedání. Ze světských záležitostí to bylo zejména řešení sporů mezi Polskem a řádem německých rytířů a mezi Francií a Anglií. 428 I 429 II. ČÁST 9) 1] Kardinálové nesouhlasili s odvoláním klatby na Husa a zrušení interdiktu papežem Janem XXIII. a naléhali na jeho zatčení. Jan XXIII. to však nechtěl bez souhlasu Zikmundova učinit, a tak byl k němu vyslán Jindřich Lacembok, který souhlas zřejmě přinesl. 2] Titul drželi tehdy současně dva protivníci: Friedrich II. z Grafenecku a Anselm z Nenningen. O kterého z nich šlo, nejde jednoznačně rozhodnout, i když se zdá, že spíše o druhého. 3] Jiří z Liechtensteinu. Hans von Ulm. Zikmund byl ovšem až do r. 1433 jen králem římským. Ondřej Didacus z Escobaru, španělský teolog a kaplan krále Ferdinanda Aragonského. 7] V originálu slovní hříčka simplex = prosťáček, duplex = obojaký. 8] Tj. Jan z Rejštejna. o] V latinském orig. je toto slovo česky. 10] Šlo o dominikána Petra z Uničova, známého odpůrce jak Husova, tak Jeronýmova. 11] Text je zřejmě defektní. 12] Nepochybně jde o jeho list z 23. března 1415. Ukazuje to úsilí, jež Mlado- ňovic vyvinul při sbírání svého materiálu. 13] Tj. asi v půl druhé v noci, neboť se v tomto případě počítalo od západu slunce. Ten způsob byl nazýván vlašským, ve střední Evropě i českým a byl užíván dlouho do novověku.
Strana 430
14] Byl představeným kůru katedrálního kostela. Hus tam byl údajně převe- zen proto, že se papež bál hrozby pana z Chlumu. 15] Autor přehlédl, že o Bodamském jezeře ještě nemluvil; klášterní budova je dochována dodnes — slouží jako hotel. 16] Jan de Rupescissa († 1424). 17] Asi Bernard biskup z Città di Castello (†1423). 18] Viz výše pozn. 53. 19] Jan z Minstrberku (dnes Zebice) v Dolním Slezsku. 20] Petr Storch z Cvikova. 21] Přešli tam po vydání Kutnohorského dekretu Václavem IV. 18. ledna 1409, kde došlo k secesi německých mistrů a studentů z Prahy a k založení lipské univerzity. 22] Ten zejména ostře útočil na Husa během řady svých návštěv i za jeho těžké choroby. 23] Mikuláš Zeiselmeister, pražský Němec, byl starým Husovým protivníkem už z Prahy, kde v jeho farním obvodu ležela Betlémská kaple. Do Čech se ne- vrátil a zemřel v r. 1435 ve službách Zikmundových. 24] Jan z Berouna. 25] Viz pozn. 10 této části. 26) Asi Adam z Býchor. 27 Věta je v latinském textu česky. 28] Byl až do roku 1414 představeným tohoto benediktinského kláštera ambro- ziánské liturgie, založeného Karlem IV. 29] Místo slíbené vyhlášky z 15. prosince je sem zřejmě nedopatřením vlo- žena další, která je o devět dní mladší. 30] Ač jsou dochovány v jiných pramenech, v Relaci je uveden toliko jejich incipit. 31] Jak vidět, mezi Husem a jeho přímými strážci, jimiž byli zejména ně- kteří Italové, se vyvinul i užší lidský kontakt. Jen tak je možno vysvětlit i celkem nerušenou komunikaci Husovu s jeho přáteli. Ty dopisy v dochovaných ruko- pisech Relace nepřicházejí, i když jsou známy. 32] Tj. kolem 9. hodiny večerní. 33] Schaffhausen ve Švýcarsku. Jeho útěk po počátečním úspěchu ztroskotal. Jan byl pak vydán koncilu a jeho ochráncům, byl odsouzen k doživotnímu vězení, z něhož byl vykoupen v r. 1419, kdy byl znovu jmenován kardinálem; krátce nato, ještě v témže roce, zemřel. 34] Viz výše pozn. 42. 35 Zřejmě byly připojeny jako příloha k nedochovanému rukopisu Relace. 36) Husův zástupce a nástupce v Betlémě; dočasně se od něho odvrátil. 37 Koncil byl rozdělen do čtyř zhruba teritoriálních sekcí. Původně míšeňský šlechtic, pak purkrabí loketský a protivník husitů. Byl sice z družiny Zikmundovy, ale Husovi nakloněn. Patřil k předním šlechticům českým na koncilu přítomným. Oldřich Skála z Lulče u Vyškova na Moravě. ]Januš z Tuliskova v Kališi ve Velkopolsku. 43] Záviš Černý z Garbova patřil k nejproslulejším rytířům své doby. Na po- čátku husitství byl zajat husity u Něm. Brodu. 4] Z nich je známější poslední, jenž padl v boji proti husitům v r. 1420 u Vyšehradu. 45] Vzhledem k určitým jazykovým shodám (i když ne příliš výrazným) se začátkem Mladoňovicovy Relace se soudí, že Petr je autorem celého listu. 38) *9] 40p u]
14] Byl představeným kůru katedrálního kostela. Hus tam byl údajně převe- zen proto, že se papež bál hrozby pana z Chlumu. 15] Autor přehlédl, že o Bodamském jezeře ještě nemluvil; klášterní budova je dochována dodnes — slouží jako hotel. 16] Jan de Rupescissa († 1424). 17] Asi Bernard biskup z Città di Castello (†1423). 18] Viz výše pozn. 53. 19] Jan z Minstrberku (dnes Zebice) v Dolním Slezsku. 20] Petr Storch z Cvikova. 21] Přešli tam po vydání Kutnohorského dekretu Václavem IV. 18. ledna 1409, kde došlo k secesi německých mistrů a studentů z Prahy a k založení lipské univerzity. 22] Ten zejména ostře útočil na Husa během řady svých návštěv i za jeho těžké choroby. 23] Mikuláš Zeiselmeister, pražský Němec, byl starým Husovým protivníkem už z Prahy, kde v jeho farním obvodu ležela Betlémská kaple. Do Čech se ne- vrátil a zemřel v r. 1435 ve službách Zikmundových. 24] Jan z Berouna. 25] Viz pozn. 10 této části. 26) Asi Adam z Býchor. 27 Věta je v latinském textu česky. 28] Byl až do roku 1414 představeným tohoto benediktinského kláštera ambro- ziánské liturgie, založeného Karlem IV. 29] Místo slíbené vyhlášky z 15. prosince je sem zřejmě nedopatřením vlo- žena další, která je o devět dní mladší. 30] Ač jsou dochovány v jiných pramenech, v Relaci je uveden toliko jejich incipit. 31] Jak vidět, mezi Husem a jeho přímými strážci, jimiž byli zejména ně- kteří Italové, se vyvinul i užší lidský kontakt. Jen tak je možno vysvětlit i celkem nerušenou komunikaci Husovu s jeho přáteli. Ty dopisy v dochovaných ruko- pisech Relace nepřicházejí, i když jsou známy. 32] Tj. kolem 9. hodiny večerní. 33] Schaffhausen ve Švýcarsku. Jeho útěk po počátečním úspěchu ztroskotal. Jan byl pak vydán koncilu a jeho ochráncům, byl odsouzen k doživotnímu vězení, z něhož byl vykoupen v r. 1419, kdy byl znovu jmenován kardinálem; krátce nato, ještě v témže roce, zemřel. 34] Viz výše pozn. 42. 35 Zřejmě byly připojeny jako příloha k nedochovanému rukopisu Relace. 36) Husův zástupce a nástupce v Betlémě; dočasně se od něho odvrátil. 37 Koncil byl rozdělen do čtyř zhruba teritoriálních sekcí. Původně míšeňský šlechtic, pak purkrabí loketský a protivník husitů. Byl sice z družiny Zikmundovy, ale Husovi nakloněn. Patřil k předním šlechticům českým na koncilu přítomným. Oldřich Skála z Lulče u Vyškova na Moravě. ]Januš z Tuliskova v Kališi ve Velkopolsku. 43] Záviš Černý z Garbova patřil k nejproslulejším rytířům své doby. Na po- čátku husitství byl zajat husity u Něm. Brodu. 4] Z nich je známější poslední, jenž padl v boji proti husitům v r. 1420 u Vyšehradu. 45] Vzhledem k určitým jazykovým shodám (i když ne příliš výrazným) se začátkem Mladoňovicovy Relace se soudí, že Petr je autorem celého listu. 38) *9] 40p u]
Strana 431
46] Šlo o stoupence obou papežů, kteří byli v r. 1409 na pisánském koncilu sesazeni. Ale ani tam zvolený třetí papež nedošel hned všeobecného uznání. 47] Vedle osob, objevujících se již výše, lze ještě s pravděpodobností určit Václava Šraňka se synem Mikulášem z nižší šlechty. 48] Překladatel tu přeložil kratší verzi Mladoňovicova textu. V delší verzi je ještě zmínka o odpovědi biskupa carcassonského (jižní Francie), jímž byl Gérard de Puy. 49] Šlo o Jana Železného (†1418), který patřil k fanatickým odpůrcům Husa i celého opravného hnutí a byl i v Kostnici mluvčím konzervativní strany. První jeho citovaná věta je uvedena česky. 50] Tedy 14., byla však dána až 16. května. 51] Čtyři základní koncilní národy zahrnovaly vždy i teritoriálně blízké menší, takže Čechové byli spolu s Poláky v germánské kurii ap. 52] Původcem této v oné době převratné změny byl Jakoubek ze Stříbra; Hus ji ve vězení po jistém váhání schválil. 53] Zřejmě narážka na některé spisy, jež byly hned v počátcích na obhajobu této změny napsány včetně drobného spisku Husova. 54] Narážka na zprávu právníka a pražského kanovníka Jana Náze, význam- ného politického činitele Václavova dvora. 55] Viz výše pozn. 48 této části. 56] Důvodem osobní absence Husovy bylo, že jelikož papežství bylo spornou stranou, těžko mohlo nezaujatě rozhodovat. 57] Nejsou dochována. 58] Z 21. září uvedeného roku. 59] Zřejmě jde o narážku na nešlechtický a nikoliv — jak se někdy usuzuje — na nelegitimní původ. Viz i konec textu uvedeného listu. 60] Klášter minoritů byl na druhé straně města, odvrácené od jezera. 61] Viz výše pozn. 8 k první části Relace str. 27. Uvedené svědectví níže, zde str. 78. 62] Zdá se, že Mladoňovic tuto informaci poněkud popletl, protože list s jede- nácti pečetěmi byl na koncilu čten až 7. června. Zmínka se může (ale nemusí) týkat i dalšího listu moravské šlechty. Oba texty Mladoňovic uvádí níže. 63] Tato protestace pochází z Husovy kvestie, kterou chtěl v Kostnici před- nést. Její znalost asi zprostředkoval opět Mladoňovic sám, nebyl-li vůbec stylizátorem celého textu, psaného dosti nabubřelou formou. 64] Třeba doplnit „nebyla přikládána váha“ či pod. 65] Zatímco Bonifác IX. jmenoval patriarchou předního milce Václava IV. Václava Králíka z Buřenic, zde je míněn Johannes Maurosius, jmenovaný papežem avignonským. 66] Jde o notářský instrument, sepsaný veřejným notářem o svědectví biskupa Nezerského Mikuláše, o němž výše. 67 Je třeba předpokládat, že se tu počítalo podle nestejných hodin a uvedená hodina přišla na dobu kolem čtvrté hodiny odpolední našeho počítání. 68] Číslo popisné 649 a 650a v ulici Templové. 69] Konrád z Vechty, další přední milec Václava IV. Přišel z Dolního Saska a svou oddaností i schopnostmi hospodářsko-finančními si získal královu ne- omezenou důvěru. Po řadě světských úřadů se stal nejdřív biskupem olomouc- kým a v roce 1413 arcibiskupem pražským. V roce 1421 přešel k husitům. Zemřel opuštěn a zapomenut v r. 1431. 70] Vedle znamení, jež ve formě všelijak upraveného kříže bylo součástí ově- ření příslušné písemnosti, byla tato podpisová formule nutnou součástí notář- 430 431
46] Šlo o stoupence obou papežů, kteří byli v r. 1409 na pisánském koncilu sesazeni. Ale ani tam zvolený třetí papež nedošel hned všeobecného uznání. 47] Vedle osob, objevujících se již výše, lze ještě s pravděpodobností určit Václava Šraňka se synem Mikulášem z nižší šlechty. 48] Překladatel tu přeložil kratší verzi Mladoňovicova textu. V delší verzi je ještě zmínka o odpovědi biskupa carcassonského (jižní Francie), jímž byl Gérard de Puy. 49] Šlo o Jana Železného (†1418), který patřil k fanatickým odpůrcům Husa i celého opravného hnutí a byl i v Kostnici mluvčím konzervativní strany. První jeho citovaná věta je uvedena česky. 50] Tedy 14., byla však dána až 16. května. 51] Čtyři základní koncilní národy zahrnovaly vždy i teritoriálně blízké menší, takže Čechové byli spolu s Poláky v germánské kurii ap. 52] Původcem této v oné době převratné změny byl Jakoubek ze Stříbra; Hus ji ve vězení po jistém váhání schválil. 53] Zřejmě narážka na některé spisy, jež byly hned v počátcích na obhajobu této změny napsány včetně drobného spisku Husova. 54] Narážka na zprávu právníka a pražského kanovníka Jana Náze, význam- ného politického činitele Václavova dvora. 55] Viz výše pozn. 48 této části. 56] Důvodem osobní absence Husovy bylo, že jelikož papežství bylo spornou stranou, těžko mohlo nezaujatě rozhodovat. 57] Nejsou dochována. 58] Z 21. září uvedeného roku. 59] Zřejmě jde o narážku na nešlechtický a nikoliv — jak se někdy usuzuje — na nelegitimní původ. Viz i konec textu uvedeného listu. 60] Klášter minoritů byl na druhé straně města, odvrácené od jezera. 61] Viz výše pozn. 8 k první části Relace str. 27. Uvedené svědectví níže, zde str. 78. 62] Zdá se, že Mladoňovic tuto informaci poněkud popletl, protože list s jede- nácti pečetěmi byl na koncilu čten až 7. června. Zmínka se může (ale nemusí) týkat i dalšího listu moravské šlechty. Oba texty Mladoňovic uvádí níže. 63] Tato protestace pochází z Husovy kvestie, kterou chtěl v Kostnici před- nést. Její znalost asi zprostředkoval opět Mladoňovic sám, nebyl-li vůbec stylizátorem celého textu, psaného dosti nabubřelou formou. 64] Třeba doplnit „nebyla přikládána váha“ či pod. 65] Zatímco Bonifác IX. jmenoval patriarchou předního milce Václava IV. Václava Králíka z Buřenic, zde je míněn Johannes Maurosius, jmenovaný papežem avignonským. 66] Jde o notářský instrument, sepsaný veřejným notářem o svědectví biskupa Nezerského Mikuláše, o němž výše. 67 Je třeba předpokládat, že se tu počítalo podle nestejných hodin a uvedená hodina přišla na dobu kolem čtvrté hodiny odpolední našeho počítání. 68] Číslo popisné 649 a 650a v ulici Templové. 69] Konrád z Vechty, další přední milec Václava IV. Přišel z Dolního Saska a svou oddaností i schopnostmi hospodářsko-finančními si získal královu ne- omezenou důvěru. Po řadě světských úřadů se stal nejdřív biskupem olomouc- kým a v roce 1413 arcibiskupem pražským. V roce 1421 přešel k husitům. Zemřel opuštěn a zapomenut v r. 1431. 70] Vedle znamení, jež ve formě všelijak upraveného kříže bylo součástí ově- ření příslušné písemnosti, byla tato podpisová formule nutnou součástí notář- 430 431
Strana 432
ských instrumentů, jež nebyly pečetěny (pokud se tak ve výjimečných případech dálo, bylo to způsobeno mimořádností situace). 71] Podle systému nestejných hodin kolem deváté hodiny ranní našeho času. 72] Tj. hodina před západem slunce, tedy asi kolem šesté hodiny večerní na- šeho počítání. 73] Narážka na Dekret kutnohorský Václava IV. z 18. ledna 1409, v němž českému národu byly přiznány tři hlasy, cizím pak dohromady pouze jeden (proti opačnému poměru v době předchozí) a jenž bývá považován za Husovo dílo. 74] Zbyněk Zajíc z Házmburka v letech 1402—1411 pražský arcibiskup, po- stavil se po delším váhání ostře proti Husovi. 75] Jde o Husovo známé odvolání se k nejvyšší autoritě, ke Kristu, z 18. říj- na 1412. 76] Václav Králík z Buřenic, přední Václavův oblíbenec a čelný úředník jeho dvora, zejména dlouholetý kancléř dvorské kanceláře. 77] Stibor ze Stibořic. 78] Protože písemnost byla zřejmě vydána v lednu toho roku, je výše uvedené datum nepochybně datem doručení do Kostnice. Tento i předchozí list jsou psány původně česky. 79] Byl to vedoucí politik moravský té doby († 1416) z rodu Benešoviců, patřil k předním Husovým stoupencům. Měl úzké styky s Polskem. 80] Také ostatní patřili k předním šlechticům markrabství resp. království. 81] Ferdinand, král aragonský a sicilský (1412—1416). Jeho kaplanem byl Ondřej Didacus z Escobaru, teolog, o němž výše str. 44. 82] Viz výše str. 79n. Text je psán česky. 83] List je psán česky. 84] Tj. zástupci sesazených papežů římského a avignonského. Viz výše str. 60. 85] Technicky bylo ovšem nemožné, aby se všechny pečeti vměstnaly na jeden exemplář, takže bylo třeba počítat s několika. 86] Ve dvou rukopisech skutečně ten opis přichází, jinak jej lze nalézt v úvodu celé Relace. III. ČÁST 1] Tj. v klášteře minoritů, na jehož místě je dnes škola. Viz i obr. 13. Drobné nesrovnalosti časové jsou dány nepochybně různou dobou vzniku jednotlivých částí Relace. 2] Otištěna výše str. 53. 3] Viz výše str. 69 a pozn. 65. 4] Zřejmě Oldřich z doprovodu pána z Chlumu, dle F. M. Bartoše známý později jako Oldřich ze Znojma, kdy se stal předním teologem sirotků a byl vyslán i na koncil basilejský (viz níže, hlavně str. XXX). 5] Parafráze Husova dopisu na rozloučenou (zde níže str. XXX). 6] Byl synem Ruprechta III. Falckého, krále římského (1400—1410), zemřel v r. 1436. 7 Byl kurfiřtem braniborským, velitelem několika kruciát proti husitům; zemřel r. 1440. s] Hlavní Husův teologický spis z r. 1413. 9] Pocházejí ze stejné doby jako předchozí. 10] Jan Wallenrod z řádu německých rytířů.
ských instrumentů, jež nebyly pečetěny (pokud se tak ve výjimečných případech dálo, bylo to způsobeno mimořádností situace). 71] Podle systému nestejných hodin kolem deváté hodiny ranní našeho času. 72] Tj. hodina před západem slunce, tedy asi kolem šesté hodiny večerní na- šeho počítání. 73] Narážka na Dekret kutnohorský Václava IV. z 18. ledna 1409, v němž českému národu byly přiznány tři hlasy, cizím pak dohromady pouze jeden (proti opačnému poměru v době předchozí) a jenž bývá považován za Husovo dílo. 74] Zbyněk Zajíc z Házmburka v letech 1402—1411 pražský arcibiskup, po- stavil se po delším váhání ostře proti Husovi. 75] Jde o Husovo známé odvolání se k nejvyšší autoritě, ke Kristu, z 18. říj- na 1412. 76] Václav Králík z Buřenic, přední Václavův oblíbenec a čelný úředník jeho dvora, zejména dlouholetý kancléř dvorské kanceláře. 77] Stibor ze Stibořic. 78] Protože písemnost byla zřejmě vydána v lednu toho roku, je výše uvedené datum nepochybně datem doručení do Kostnice. Tento i předchozí list jsou psány původně česky. 79] Byl to vedoucí politik moravský té doby († 1416) z rodu Benešoviců, patřil k předním Husovým stoupencům. Měl úzké styky s Polskem. 80] Také ostatní patřili k předním šlechticům markrabství resp. království. 81] Ferdinand, král aragonský a sicilský (1412—1416). Jeho kaplanem byl Ondřej Didacus z Escobaru, teolog, o němž výše str. 44. 82] Viz výše str. 79n. Text je psán česky. 83] List je psán česky. 84] Tj. zástupci sesazených papežů římského a avignonského. Viz výše str. 60. 85] Technicky bylo ovšem nemožné, aby se všechny pečeti vměstnaly na jeden exemplář, takže bylo třeba počítat s několika. 86] Ve dvou rukopisech skutečně ten opis přichází, jinak jej lze nalézt v úvodu celé Relace. III. ČÁST 1] Tj. v klášteře minoritů, na jehož místě je dnes škola. Viz i obr. 13. Drobné nesrovnalosti časové jsou dány nepochybně různou dobou vzniku jednotlivých částí Relace. 2] Otištěna výše str. 53. 3] Viz výše str. 69 a pozn. 65. 4] Zřejmě Oldřich z doprovodu pána z Chlumu, dle F. M. Bartoše známý později jako Oldřich ze Znojma, kdy se stal předním teologem sirotků a byl vyslán i na koncil basilejský (viz níže, hlavně str. XXX). 5] Parafráze Husova dopisu na rozloučenou (zde níže str. XXX). 6] Byl synem Ruprechta III. Falckého, krále římského (1400—1410), zemřel v r. 1436. 7 Byl kurfiřtem braniborským, velitelem několika kruciát proti husitům; zemřel r. 1440. s] Hlavní Husův teologický spis z r. 1413. 9] Pocházejí ze stejné doby jako předchozí. 10] Jan Wallenrod z řádu německých rytířů.
Strana 433
11] Jan Viklef [John Wyclif, Wiklef] (1324—1384), profesor teologie na ox- fordské univerzitě, význačný představitel realistického filozofického směru, plodný autor desítek děl, náboženský a sociální reformátor, měl velký vliv na ideové počátky husitství, i když v Čechách nebyly — zejména Husem — přijí- mány všechny jeho názory. 12] Pierre d'Ailly, jeden z předních činitelů koncilu vůbec († 1420). 13] Šlo o snahu převést spor na pole filozofické, na spory mezi realisty a nomi- nalisty. Realismus vychází z toho, že obecné pojmy jsou skutečné, nominalis- mus tvrdí, že existují jen jednotliviny, které zobecňuje jen naše myšlení. I když nominalismus byl v podstatě progresívnější, v konkrétních souvislostech tomu bylo v některých případech opačně, což je právě případ našeho období. 14] Vilém Corf († 1417). 15] John Stokes († 1446) byl v Praze v r. 1411 jako člen diplomatického posel- stva. Tehdy se poprvé utkal s Husem o Viklefa. 16] Na Starém Městě u sv. Michala. Jeho oponentem byl Jan Protiva, farář u sv. Klimenta na Poříčí. 17] Francesco Zabarella († 1417), vynikající jurista a přední člen koncilu. 18] Jean Gerson. Viz o něm níže. 19] Narážka na tzv. Konstantinovu donaci církvi, tj. papeži, jíž bylo založeno světské panování církve. Darovací listina ale nepochází ze 4. století, do něhož se hlásí, ale až z věku osmého. 20] Robert Hallam, oxfordský kanonista, zemřel v Kostnici r. 1417. 21] Zbyněk Zajíc z Hámzburka v r. 1409—1410. 22] Protože pro odpor představitelů tří cizích národů univerzita odmítla v r. 1408 podpořit královo stanovisko v otázce schizmatu, vydal Václav 18. led- na 1409 tzv. Dekret kutnohorský. 23] Přední představitel saského národa na pražské univerzitě, po odchodu z Prahy profesor v Lipsku. 24] Jan Náz, jurista patricijského původu pražského, diplomat Václava IV., od r. 1418 biskupem v Churu († 1440). 25] Viz o něm níže další Mladoňovicovu Relaci. 26] Tj. v zámku Gottlieben. 27 13. července 1409; Roudnice byla pevným hradem pražského arcibiskupa. 28] Má zřejmě na mysli svůj hrad Svojkov v severních Čechách. 2] Viz výše pozn. 10 této části. 432 433 IV ČÁST 2 Tj. vybráno do článků. Zda tu lze myslit výslovně na Mladoňovice, není jisté. 3] Zájemce o bližší poznání souvislostí teologických je možno odkázat na no- vočeský překlad tohoto stěžejního díla Husova od F. M. Dobiáše a A. Molnára, Mistr Jan Hus o církvi, Praha 1965, kde je toto dílo zasazeno i do širších sou- vislostí obecných. Z toho důvodu nepovažuji za nutné odkazovat v jednotlivých bodech na konkrétní místa tohoto Husova spisu, jak to činí Fr. Heřmanský ve svém starším překladu. 4] Sv. Augustin, přední učitel církve, biskup v severoafrickém Hippo, † 430. Zde jde o jeho spis In Jonannis evang. tractatus. 5] Bernard z Clairvaux († 1153), zakladatel uvedeného kláštera, ve své době nejvýznamnější teolog a církevní politik. Papežem je míněn Evžen III. 6] Věta je ve všech rukopisech porušena.
11] Jan Viklef [John Wyclif, Wiklef] (1324—1384), profesor teologie na ox- fordské univerzitě, význačný představitel realistického filozofického směru, plodný autor desítek děl, náboženský a sociální reformátor, měl velký vliv na ideové počátky husitství, i když v Čechách nebyly — zejména Husem — přijí- mány všechny jeho názory. 12] Pierre d'Ailly, jeden z předních činitelů koncilu vůbec († 1420). 13] Šlo o snahu převést spor na pole filozofické, na spory mezi realisty a nomi- nalisty. Realismus vychází z toho, že obecné pojmy jsou skutečné, nominalis- mus tvrdí, že existují jen jednotliviny, které zobecňuje jen naše myšlení. I když nominalismus byl v podstatě progresívnější, v konkrétních souvislostech tomu bylo v některých případech opačně, což je právě případ našeho období. 14] Vilém Corf († 1417). 15] John Stokes († 1446) byl v Praze v r. 1411 jako člen diplomatického posel- stva. Tehdy se poprvé utkal s Husem o Viklefa. 16] Na Starém Městě u sv. Michala. Jeho oponentem byl Jan Protiva, farář u sv. Klimenta na Poříčí. 17] Francesco Zabarella († 1417), vynikající jurista a přední člen koncilu. 18] Jean Gerson. Viz o něm níže. 19] Narážka na tzv. Konstantinovu donaci církvi, tj. papeži, jíž bylo založeno světské panování církve. Darovací listina ale nepochází ze 4. století, do něhož se hlásí, ale až z věku osmého. 20] Robert Hallam, oxfordský kanonista, zemřel v Kostnici r. 1417. 21] Zbyněk Zajíc z Hámzburka v r. 1409—1410. 22] Protože pro odpor představitelů tří cizích národů univerzita odmítla v r. 1408 podpořit královo stanovisko v otázce schizmatu, vydal Václav 18. led- na 1409 tzv. Dekret kutnohorský. 23] Přední představitel saského národa na pražské univerzitě, po odchodu z Prahy profesor v Lipsku. 24] Jan Náz, jurista patricijského původu pražského, diplomat Václava IV., od r. 1418 biskupem v Churu († 1440). 25] Viz o něm níže další Mladoňovicovu Relaci. 26] Tj. v zámku Gottlieben. 27 13. července 1409; Roudnice byla pevným hradem pražského arcibiskupa. 28] Má zřejmě na mysli svůj hrad Svojkov v severních Čechách. 2] Viz výše pozn. 10 této části. 432 433 IV ČÁST 2 Tj. vybráno do článků. Zda tu lze myslit výslovně na Mladoňovice, není jisté. 3] Zájemce o bližší poznání souvislostí teologických je možno odkázat na no- vočeský překlad tohoto stěžejního díla Husova od F. M. Dobiáše a A. Molnára, Mistr Jan Hus o církvi, Praha 1965, kde je toto dílo zasazeno i do širších sou- vislostí obecných. Z toho důvodu nepovažuji za nutné odkazovat v jednotlivých bodech na konkrétní místa tohoto Husova spisu, jak to činí Fr. Heřmanský ve svém starším překladu. 4] Sv. Augustin, přední učitel církve, biskup v severoafrickém Hippo, † 430. Zde jde o jeho spis In Jonannis evang. tractatus. 5] Bernard z Clairvaux († 1153), zakladatel uvedeného kláštera, ve své době nejvýznamnější teolog a církevní politik. Papežem je míněn Evžen III. 6] Věta je ve všech rukopisech porušena.
Strana 434
7] Jde o pověst o papežce Johaně, která měla být na papežském stolci v pol. 9. století. V Husově době byla této pověsti přikládána plná víra. 8] Je řeč o inkvizici, instituci, která sehrála nejsmutnější úlohu v dějinách ka- tolické církve a západní vzdělanosti vůbec. Byla založena jako instituce ve 13. století a svůj vliv stále rozšiřovala. Viz výše pozn. 14 k předchozí části. 10] Ludvík a Friedrich. 11] V Duryňsku u Gothy (NDR). 12] Jde o traktát De consideracione z let 1149—1155, určený jeho žáku Evže- nu III. 13] Jde o události z r. 1413, kdy Václav IV. dal zabavit svatojiřský úrok ně- kterých profesorů teologie. Ti se ovšem neodvážili postavit králi na odpor, ale chodili aspoň soukromě na radnici (proto „radničtí“) prosit, aby jim tyto dů- chody byly vráceny. 14] Viz výše pozn. 7. 15] Narážka na schůzi na Staroměstské radnici dne 16. července 1412, kde byly odsouzeny Viklefovy články a přijato opatření proti Husovi a jeho straní- kům. 16] Katholikon Jana z Balbis († 1298) bylo slovníkovým zpracováním teolo- gické látky. 17] Clementine a Liber sextus jsou závěrečné části Corpus iuris canonici. 18] Jde o překroucení obsahu Husova listu na rozloučenou, který je uveden na počátku Mladoňovicovy Relace. V tom smyslu bylo koncilu podáno va- rovné dobrozdání. 19] M. Albert Warentrappe, viz o něm výše str. 101 a pozn. 23. 20] Uvedený vévoda byl v Praze v září a říjnu 1412. 21] Šlo o jeho odpověď na bulu Jana XXIII. z února 1413, odsuzující Viklefovy spisy. 22] O jeho nemoci i zmínka v dopisu Husově ze 7. června. 23] Šlo o tři mladíky Jana, Martina a Staška, kteří v kostelích hlasitě vystoupili proti odpustkům a byli Staroměstskými uvězněni a proti slibu, danému Husovi, 11. července 1412 popraveni. Smutečního průvodu, který vedl M. Jan z Jičína, se Hus nezúčastnil. 24] Stalo se tak koncem roku 1408. 25] Šlo o českobudějovického rodáka, který byl předtím v Oxfordu na studiích. V ČÁST 1] Poslední část je dochována, jak je konstatováno již v úvodu, též v staročeské verzi, jež má některé drobnosti navíc. Aby se nerušil příslušný celek, jsou tyto vsuvky uvedeny v poznámkách. O mezeře, která vzniká mezi touto a předcho- zími částmi viz též v textu úvodu. V číslování jednotlivých kapitol se od úzu Heřmanského odchyluji, neboť nepočítám nedochované a jen předpokládané kapitoly. 2] K tomuto poslednímu pokusu došlo po intenzívních jednáních předchozích dní, kdy koncil nabízel Husovi ještě další zmírnění formulace odvolání, jež mu ovšem byly stejně nepřijatelné. Podle jiné zprávy byl jakýmsi hlavním činitelem delegace falckrabí rýnský Ludvík. I to dokazuje, že Mladoňovic nemá vždy vyčerpávající zprávy. Ctyři biskupové jsou podle Heřmanského předsedové čtyř koncilních kurií, germánské, francouzské, anglické a italské, i když to nelze prokázat.
7] Jde o pověst o papežce Johaně, která měla být na papežském stolci v pol. 9. století. V Husově době byla této pověsti přikládána plná víra. 8] Je řeč o inkvizici, instituci, která sehrála nejsmutnější úlohu v dějinách ka- tolické církve a západní vzdělanosti vůbec. Byla založena jako instituce ve 13. století a svůj vliv stále rozšiřovala. Viz výše pozn. 14 k předchozí části. 10] Ludvík a Friedrich. 11] V Duryňsku u Gothy (NDR). 12] Jde o traktát De consideracione z let 1149—1155, určený jeho žáku Evže- nu III. 13] Jde o události z r. 1413, kdy Václav IV. dal zabavit svatojiřský úrok ně- kterých profesorů teologie. Ti se ovšem neodvážili postavit králi na odpor, ale chodili aspoň soukromě na radnici (proto „radničtí“) prosit, aby jim tyto dů- chody byly vráceny. 14] Viz výše pozn. 7. 15] Narážka na schůzi na Staroměstské radnici dne 16. července 1412, kde byly odsouzeny Viklefovy články a přijato opatření proti Husovi a jeho straní- kům. 16] Katholikon Jana z Balbis († 1298) bylo slovníkovým zpracováním teolo- gické látky. 17] Clementine a Liber sextus jsou závěrečné části Corpus iuris canonici. 18] Jde o překroucení obsahu Husova listu na rozloučenou, který je uveden na počátku Mladoňovicovy Relace. V tom smyslu bylo koncilu podáno va- rovné dobrozdání. 19] M. Albert Warentrappe, viz o něm výše str. 101 a pozn. 23. 20] Uvedený vévoda byl v Praze v září a říjnu 1412. 21] Šlo o jeho odpověď na bulu Jana XXIII. z února 1413, odsuzující Viklefovy spisy. 22] O jeho nemoci i zmínka v dopisu Husově ze 7. června. 23] Šlo o tři mladíky Jana, Martina a Staška, kteří v kostelích hlasitě vystoupili proti odpustkům a byli Staroměstskými uvězněni a proti slibu, danému Husovi, 11. července 1412 popraveni. Smutečního průvodu, který vedl M. Jan z Jičína, se Hus nezúčastnil. 24] Stalo se tak koncem roku 1408. 25] Šlo o českobudějovického rodáka, který byl předtím v Oxfordu na studiích. V ČÁST 1] Poslední část je dochována, jak je konstatováno již v úvodu, též v staročeské verzi, jež má některé drobnosti navíc. Aby se nerušil příslušný celek, jsou tyto vsuvky uvedeny v poznámkách. O mezeře, která vzniká mezi touto a předcho- zími částmi viz též v textu úvodu. V číslování jednotlivých kapitol se od úzu Heřmanského odchyluji, neboť nepočítám nedochované a jen předpokládané kapitoly. 2] K tomuto poslednímu pokusu došlo po intenzívních jednáních předchozích dní, kdy koncil nabízel Husovi ještě další zmírnění formulace odvolání, jež mu ovšem byly stejně nepřijatelné. Podle jiné zprávy byl jakýmsi hlavním činitelem delegace falckrabí rýnský Ludvík. I to dokazuje, že Mladoňovic nemá vždy vyčerpávající zprávy. Ctyři biskupové jsou podle Heřmanského předsedové čtyř koncilních kurií, germánské, francouzské, anglické a italské, i když to nelze prokázat.
Strana 435
3] Pašije uvádí navíc: A přivedše jeho ke dveřím kostelním, tu s ním v té síňce čekali; až zatím v kostele mši dosloužili, neb ho ve mši do kostela nechtěli vésti, snad aby sobě jím duchovenství neporušili. 4] Pašije uvádí navíc: A král uherský nejvýše seděl ve svém majestátu pod korunou zlatou s obloukem a vedle něho Klemův syn jablko držel a jiný kníže meč nahý z druhé strany. První osobou byl Ludvík falckrabí rýnský, druhý Štěpán Rozhoň z Uher. 5] Lodi, biskupství v severní Itálii. Jeho představeným byl dominikán Jakub Ballardi Arrigoni, který znal české poměry už od dob svého pobytu v Čechách v r. 1407, kdy tu byl jako papežský nuncius. 6] Tj. vyšší úředník koncilu. 7] Předčitatelem nebyl biskup, nýbrž papežský auditor Bertold z Wildungen. Jinak biskupy zde uvedenými jsou míněni: Ital Antonín, biskup concordienský, Francouzové Štěpán Coeuvret, biskup z Dôlu a Vitalis Valentini z Toulonu, Angličan Patrick Foxe z Corku a Němec Mikuláš Lubich z Merseburku. 8] Častěji zmíněný Pierre d'Ailly. 9 Též častěji zmíněný Francesco Zabarella. 10] Postupovalo se tak podle jiných obdobných případů. 11] Tj. nikoliv, že by jí byl on, ale že tuto eventualitu připouští filozofický realismus. Je to překroucený výklad, jenž do jiných dokumentů koncilu ne- vešel. 12] 18. října 1412 ve sporu s papežem. 13] Jde o M. Jana z Jesenice a M. Mikuláše ze Stojčína, k nimž je ještě někdy přičítán M. Marek z Hradce, jenž ale byl zejména zástupcem jeho žáků. 14] Antonín, biskup concordienský. 15] Arcibiskup milánský Bartolomeo della Capra († 1433), biskup z Belluna a Feltre Henricus Scarampi, biskup z Asti, Albert Guttuario d'Agliano, biskup alexandrijský Bartolino Beccari, biskup z anglického Bangoru Vilém Barrow, biskup z Lavouru Johannes Belli a světící biskup kostnický Jan. 16] Tj. krále Ruprechta Falckého. 17] Dnes stojí na uvedeném místě mohutný bludný balvan. 18] Pašije přidává: I prosil, aby ještě se svými žalářnými mohl mluvit. A když tu přistoupili, jim děkoval řka: „Děkuji vám, milí bratři, za všechno dobré, co jste pro mne učinili. Neboť netoliko byli jste moji strážní, ale moji milí bratři. A vězte, žeť pevně doufám v svého milého Spasitele, pro jehož svatý zákon tu smrt chci mile trpěti, že s ním dnes kralovati budu.“ 19] Častěji zmíněný Ludvík, falckrabí rýnský. 20] Pašije končí takto „Protož jestliže jsem řečí prostou běh a položení o smrti slavného kazatele mistra Jana Husi, mého milého mistra, položil, prosím, aby věrní křesťané tímto nějakou památku jeho majíce, kteří od něho mnoho dob- rého slyšeli, jeho stálosti vděčni jsouce, v tom jeho následovali, a za mě bíd- ného Pána Boha prosíce, jestli jsem tu co vynechal, aby mi odpustili. Neb plně za to mám, že jsem, dá-li Bůh, tuto z úmyslu nic křivého anebo scestného nepo- ložil komu ku potupě nebo ku pochlebenství, začež bych měl se konečně sty- děti před tváří jeho, jenž všelikou lež i pravdu ohlásí konečně, soudě živé i mrt- vé. Amen. A tak se skonává položení o umučení slavného kazatele pravdy boží mistra Jana Husi, kterýžto pro špatnost kněžskou, kteroužto z zákona božího otvíral a obci ohlašoval pro výstrahu, aby na jejich zlý život a řeči nespoléhali, ale na ty řeči, které jsou v zákoně božím položené, a na životy svatých a zvláště na život Pána našeho Jezu Krista a na jeho svaté apoštoly a jiné svaté, aby se tak 434 435
3] Pašije uvádí navíc: A přivedše jeho ke dveřím kostelním, tu s ním v té síňce čekali; až zatím v kostele mši dosloužili, neb ho ve mši do kostela nechtěli vésti, snad aby sobě jím duchovenství neporušili. 4] Pašije uvádí navíc: A král uherský nejvýše seděl ve svém majestátu pod korunou zlatou s obloukem a vedle něho Klemův syn jablko držel a jiný kníže meč nahý z druhé strany. První osobou byl Ludvík falckrabí rýnský, druhý Štěpán Rozhoň z Uher. 5] Lodi, biskupství v severní Itálii. Jeho představeným byl dominikán Jakub Ballardi Arrigoni, který znal české poměry už od dob svého pobytu v Čechách v r. 1407, kdy tu byl jako papežský nuncius. 6] Tj. vyšší úředník koncilu. 7] Předčitatelem nebyl biskup, nýbrž papežský auditor Bertold z Wildungen. Jinak biskupy zde uvedenými jsou míněni: Ital Antonín, biskup concordienský, Francouzové Štěpán Coeuvret, biskup z Dôlu a Vitalis Valentini z Toulonu, Angličan Patrick Foxe z Corku a Němec Mikuláš Lubich z Merseburku. 8] Častěji zmíněný Pierre d'Ailly. 9 Též častěji zmíněný Francesco Zabarella. 10] Postupovalo se tak podle jiných obdobných případů. 11] Tj. nikoliv, že by jí byl on, ale že tuto eventualitu připouští filozofický realismus. Je to překroucený výklad, jenž do jiných dokumentů koncilu ne- vešel. 12] 18. října 1412 ve sporu s papežem. 13] Jde o M. Jana z Jesenice a M. Mikuláše ze Stojčína, k nimž je ještě někdy přičítán M. Marek z Hradce, jenž ale byl zejména zástupcem jeho žáků. 14] Antonín, biskup concordienský. 15] Arcibiskup milánský Bartolomeo della Capra († 1433), biskup z Belluna a Feltre Henricus Scarampi, biskup z Asti, Albert Guttuario d'Agliano, biskup alexandrijský Bartolino Beccari, biskup z anglického Bangoru Vilém Barrow, biskup z Lavouru Johannes Belli a světící biskup kostnický Jan. 16] Tj. krále Ruprechta Falckého. 17] Dnes stojí na uvedeném místě mohutný bludný balvan. 18] Pašije přidává: I prosil, aby ještě se svými žalářnými mohl mluvit. A když tu přistoupili, jim děkoval řka: „Děkuji vám, milí bratři, za všechno dobré, co jste pro mne učinili. Neboť netoliko byli jste moji strážní, ale moji milí bratři. A vězte, žeť pevně doufám v svého milého Spasitele, pro jehož svatý zákon tu smrt chci mile trpěti, že s ním dnes kralovati budu.“ 19] Častěji zmíněný Ludvík, falckrabí rýnský. 20] Pašije končí takto „Protož jestliže jsem řečí prostou běh a položení o smrti slavného kazatele mistra Jana Husi, mého milého mistra, položil, prosím, aby věrní křesťané tímto nějakou památku jeho majíce, kteří od něho mnoho dob- rého slyšeli, jeho stálosti vděčni jsouce, v tom jeho následovali, a za mě bíd- ného Pána Boha prosíce, jestli jsem tu co vynechal, aby mi odpustili. Neb plně za to mám, že jsem, dá-li Bůh, tuto z úmyslu nic křivého anebo scestného nepo- ložil komu ku potupě nebo ku pochlebenství, začež bych měl se konečně sty- děti před tváří jeho, jenž všelikou lež i pravdu ohlásí konečně, soudě živé i mrt- vé. Amen. A tak se skonává položení o umučení slavného kazatele pravdy boží mistra Jana Husi, kterýžto pro špatnost kněžskou, kteroužto z zákona božího otvíral a obci ohlašoval pro výstrahu, aby na jejich zlý život a řeči nespoléhali, ale na ty řeči, které jsou v zákoně božím položené, a na životy svatých a zvláště na život Pána našeho Jezu Krista a na jeho svaté apoštoly a jiné svaté, aby se tak 434 435
Strana 436
spravujíce, došli života věčného a to skrze zasloužení Pána našeho Jezu Krista amen. A ty věci svrchu psané dály se léta od narození Syna božího tisíc čtyři sta pat- náctého v sobotu v ochtáb svatého Petra a Pavla apoštolů“ (6. července). HUSOVY LISTY Z KOSTNICE Č. [I] B. Ryba, Sto listů, č. 44 (V. Novotný, Korespondence č. 81) 1] Zikmund byl králem uherským od 31. května 1387 a římským od 20. září 1410. Současně si ovšem Václav IV. ponechal římský titul, i když ne výkonnou moc. 1. října 1410 byl Zikmundovým protikrálem zvolen moravský markrabí Jošt, ten však již počátkem následujícího roku zemřel. 2] Štěpán Harnmeister či Harnusmeister (tj. brníř) byl služebníkem krále Václava IV., za husitství purkrabím na hradu Hauensteinu na Jáchymovsku, který mu zapsal Zikmund Lucemburský. 3] U něho na Krakovci se zdržoval před cestou do Kostnice. 4] Tj. Zikmundovým glejtem. 5] Oznamuje v nich, že se chce hájit proti každému, kdo by jej vinil z kacíř- ství. Obě jsou v Mladoňovicově Relaci a čtou se tedy výše str. 26n. Existovaly i německé, ty však zde neuvádí. 6] Od r. 1408 se tak opravdu několikrát stalo. V r. 1410, vyslal tam však posléze svého zástupce Jana z Jesenice. Mikuláš Divůček z Jemniště ve službách Zikmundových. Č. [2] B. Ryba, Sto listů, č. 54 (V. Novotný, Korespondence č. 104) 1] Štěpán z Pálče. Dle V. Novotného nejde asi o odpověď na články vybrané z jeho traktátu De ecclesia (viz výše str. 1r0n), ale nějaké jiné blíže neznámé. 2] Tj. o odnímání světských statků kněžím. 3] I když V. Novotný myslí na krále Václava, je logičtější výklad Rybův, že jde o Zikmunda, jenž tak v letech 1403—1404 učinil v Uhrách. 4] Karel IV. 5 Jan z Jesenice. Jeroným Pražský. Jde o Jana z Chlumu. 8] Václav z Dubé na Leštně a Jindřich Lacembok z Chlumu. O obou viz výše. 9 Tato věta je v latinském textu česky. 10] Blíže neznámý člen Husova doprovodu, dle F. M. Bartoše autor drobného spisku o Husově umučení, jenž je příjemcem Husova listu (spolu s Krumlov- skými) již v r. 1411. Jeho přezdívka je tu v české formě v 5. pádu. 11] Jde zřejmě o Husovy odpovědi na Viklefovy články, jež jsou dnes docho- vány jen v porušené formě. 12] Patriarcha konstantinopolský Johannes de Rupescissa byl členem vyšetřo- vací komise proti Husovi. 13] Asi myslí na odsouzení Viklefových článků na Staroměstské radnici 16. čer- vence 1412. 14] O Konstantinovské donaci viz výše str. 433 pozn. 19. 15] Jde o články 16, 33 a 19 z Husovy odpovědi cit. zde výše pozn. 11. 16] Slovo je v staročeské formě slédník. 17] Tj. podsouvá mu zastávání nauky o remanenci, tj. o tom, že posvěcením zůstává podstata chleba nezměněna.
spravujíce, došli života věčného a to skrze zasloužení Pána našeho Jezu Krista amen. A ty věci svrchu psané dály se léta od narození Syna božího tisíc čtyři sta pat- náctého v sobotu v ochtáb svatého Petra a Pavla apoštolů“ (6. července). HUSOVY LISTY Z KOSTNICE Č. [I] B. Ryba, Sto listů, č. 44 (V. Novotný, Korespondence č. 81) 1] Zikmund byl králem uherským od 31. května 1387 a římským od 20. září 1410. Současně si ovšem Václav IV. ponechal římský titul, i když ne výkonnou moc. 1. října 1410 byl Zikmundovým protikrálem zvolen moravský markrabí Jošt, ten však již počátkem následujícího roku zemřel. 2] Štěpán Harnmeister či Harnusmeister (tj. brníř) byl služebníkem krále Václava IV., za husitství purkrabím na hradu Hauensteinu na Jáchymovsku, který mu zapsal Zikmund Lucemburský. 3] U něho na Krakovci se zdržoval před cestou do Kostnice. 4] Tj. Zikmundovým glejtem. 5] Oznamuje v nich, že se chce hájit proti každému, kdo by jej vinil z kacíř- ství. Obě jsou v Mladoňovicově Relaci a čtou se tedy výše str. 26n. Existovaly i německé, ty však zde neuvádí. 6] Od r. 1408 se tak opravdu několikrát stalo. V r. 1410, vyslal tam však posléze svého zástupce Jana z Jesenice. Mikuláš Divůček z Jemniště ve službách Zikmundových. Č. [2] B. Ryba, Sto listů, č. 54 (V. Novotný, Korespondence č. 104) 1] Štěpán z Pálče. Dle V. Novotného nejde asi o odpověď na články vybrané z jeho traktátu De ecclesia (viz výše str. 1r0n), ale nějaké jiné blíže neznámé. 2] Tj. o odnímání světských statků kněžím. 3] I když V. Novotný myslí na krále Václava, je logičtější výklad Rybův, že jde o Zikmunda, jenž tak v letech 1403—1404 učinil v Uhrách. 4] Karel IV. 5 Jan z Jesenice. Jeroným Pražský. Jde o Jana z Chlumu. 8] Václav z Dubé na Leštně a Jindřich Lacembok z Chlumu. O obou viz výše. 9 Tato věta je v latinském textu česky. 10] Blíže neznámý člen Husova doprovodu, dle F. M. Bartoše autor drobného spisku o Husově umučení, jenž je příjemcem Husova listu (spolu s Krumlov- skými) již v r. 1411. Jeho přezdívka je tu v české formě v 5. pádu. 11] Jde zřejmě o Husovy odpovědi na Viklefovy články, jež jsou dnes docho- vány jen v porušené formě. 12] Patriarcha konstantinopolský Johannes de Rupescissa byl členem vyšetřo- vací komise proti Husovi. 13] Asi myslí na odsouzení Viklefových článků na Staroměstské radnici 16. čer- vence 1412. 14] O Konstantinovské donaci viz výše str. 433 pozn. 19. 15] Jde o články 16, 33 a 19 z Husovy odpovědi cit. zde výše pozn. 11. 16] Slovo je v staročeské formě slédník. 17] Tj. podsouvá mu zastávání nauky o remanenci, tj. o tom, že posvěcením zůstává podstata chleba nezměněna.
Strana 437
18] Jan z Chlumu. 19] Tj. Královstvím českým. Č. [3] B. Ryba, Sto listů, č. 58 (V. Novotný, Korespondence č. 110) 17 Tj. u dominikánů od 9. ledna 1415, kdy mu bylo vězení poněkud ulehčeno. 23 Tj. český, určený Čechům. Viz výše str. 50 a 53. List Jakoubkovi ze Stříbra není dochován. Ta se rovněž nedochovala. 5)] Michal de Causis. Viz výše str. 34 a pozn. 29. %] Jan Konstantinopolský. 7] Mikuláš ze Stojčína, univerzitní mistr, původně Husův horlivý straník, po- sléze značně ochladl. Do Kostnice přijel ve své osobní záležitosti. 8] Viz o tom v Husově listu z 5.—8. ledna 1415, kde se praví „nenašel jsem obtížnějšího utěšitele v nemoci než Pálče“ Jan Kardinál z Rejštejna. 436 Č. [4] B. Ryba, Sto listů, č. 59 (V. Novotný, Korespondence č. 111) 1] List je též v Mladoňovicově Relaci, výše str. 50 a 53. 2] Zikmund Lucemburský. 3] Bylo jich několik, mezi jiným i Michal de Causis. Zdá se, že chybí konec věty, nejspíše „řekněte, že Ježíš Kristus“ ] Jindřich Lacembok z Chlumu. 5] Václav z Dubé na Leštně. o] Tj. bule, vyhlašující křížovou výpravu proti neapolskému králi Ladislavovi a s tím spojeným vybíráním odpustků v r. 1412. 7] Jde o jeho spisek Pax Christi (Mír Kristův). 8] Od února 1411. 5] Známé odvolání ke Kristu z 18. října 1412. 10] Petr z Mladoňovic. 437 Č. [5] B. Ryba, Sto listů, č. 60 (V. Novotný, Korespondence č. 114) 1] Jan z Rejštejna zv. Kardinál. 2] Křišťan z Prachatic. „] Tj. na volnou stranu nedochovaného Chlumova dopisu Husovi. Jde o od- pověď na články, sestavené kancléřem pařížské univerzity J. Gersonem. 4] Doručitelem dopisu byl asi někdo z Husových strážců. 5] Václav z Dubé na Leštně, tak i dále. 6) Asi Štěpán de Prata, biskup z Volterry. Osobu nelze určit. Chlumův otec to ovšem být nemohl. Latinský spisek s Desaterem napsal, tak jako řadu dalších, v žaláři, opiso- vačem je míněn opět Petr z Mladoňovic. 9] Kdo je tím míněn, není jasno; Jan Železný, biskup litomyšlský, to ovšem být nemůže v žádném případě. 10] Termíny anser — houser, husa, či auca — husa, Hus sám i jiní užívají často jako označení pro Husa samotného. 11] Jindřich z Plumlova z rodu pánů z Kravař přibyl do Kostnice v doprovodu Zikmundově; kdo je jmenovaný Ctibor, není jisto, protože jméno je psáno Botzi. Březí je toliko konjektura. 12] Tj. uvržen do vězení dne 6. prosince 1414. Hus je psáno česky. 13] Častěji už zmíněný Jindřich Lacembok. 14] Oba jsou věnovány žalářníku jménem Robert. s]
18] Jan z Chlumu. 19] Tj. Královstvím českým. Č. [3] B. Ryba, Sto listů, č. 58 (V. Novotný, Korespondence č. 110) 17 Tj. u dominikánů od 9. ledna 1415, kdy mu bylo vězení poněkud ulehčeno. 23 Tj. český, určený Čechům. Viz výše str. 50 a 53. List Jakoubkovi ze Stříbra není dochován. Ta se rovněž nedochovala. 5)] Michal de Causis. Viz výše str. 34 a pozn. 29. %] Jan Konstantinopolský. 7] Mikuláš ze Stojčína, univerzitní mistr, původně Husův horlivý straník, po- sléze značně ochladl. Do Kostnice přijel ve své osobní záležitosti. 8] Viz o tom v Husově listu z 5.—8. ledna 1415, kde se praví „nenašel jsem obtížnějšího utěšitele v nemoci než Pálče“ Jan Kardinál z Rejštejna. 436 Č. [4] B. Ryba, Sto listů, č. 59 (V. Novotný, Korespondence č. 111) 1] List je též v Mladoňovicově Relaci, výše str. 50 a 53. 2] Zikmund Lucemburský. 3] Bylo jich několik, mezi jiným i Michal de Causis. Zdá se, že chybí konec věty, nejspíše „řekněte, že Ježíš Kristus“ ] Jindřich Lacembok z Chlumu. 5] Václav z Dubé na Leštně. o] Tj. bule, vyhlašující křížovou výpravu proti neapolskému králi Ladislavovi a s tím spojeným vybíráním odpustků v r. 1412. 7] Jde o jeho spisek Pax Christi (Mír Kristův). 8] Od února 1411. 5] Známé odvolání ke Kristu z 18. října 1412. 10] Petr z Mladoňovic. 437 Č. [5] B. Ryba, Sto listů, č. 60 (V. Novotný, Korespondence č. 114) 1] Jan z Rejštejna zv. Kardinál. 2] Křišťan z Prachatic. „] Tj. na volnou stranu nedochovaného Chlumova dopisu Husovi. Jde o od- pověď na články, sestavené kancléřem pařížské univerzity J. Gersonem. 4] Doručitelem dopisu byl asi někdo z Husových strážců. 5] Václav z Dubé na Leštně, tak i dále. 6) Asi Štěpán de Prata, biskup z Volterry. Osobu nelze určit. Chlumův otec to ovšem být nemohl. Latinský spisek s Desaterem napsal, tak jako řadu dalších, v žaláři, opiso- vačem je míněn opět Petr z Mladoňovic. 9] Kdo je tím míněn, není jasno; Jan Železný, biskup litomyšlský, to ovšem být nemůže v žádném případě. 10] Termíny anser — houser, husa, či auca — husa, Hus sám i jiní užívají často jako označení pro Husa samotného. 11] Jindřich z Plumlova z rodu pánů z Kravař přibyl do Kostnice v doprovodu Zikmundově; kdo je jmenovaný Ctibor, není jisto, protože jméno je psáno Botzi. Březí je toliko konjektura. 12] Tj. uvržen do vězení dne 6. prosince 1414. Hus je psáno česky. 13] Častěji už zmíněný Jindřich Lacembok. 14] Oba jsou věnovány žalářníku jménem Robert. s]
Strana 438
15] Tu, stejně jako výše, je míněna Betlémská kaple a písmem se rozumějí nápisy s výňatky z jeho traktátu O šesti bludiech a českého Desatera, jež tam dal zhotovit v r. 1413 a které se v nepatrném torzu dochovaly dodnes. 16] Jsou konkrétně zmíněny výše. Č. [6] B. Ryba, Sto listů, č. 61 (V. Novotný, Korespondence č. 116) 1] Odpověď byla zřejmě psána přímo na list Mladoňovicův. 2] Doktorem bibrašským tu žertem míněn Jan z Chlumu, protože cestou do Kostnice v tomto městě při teologické disputaci vzbudil svou výmluvností do- jem, že je doktorem teologie. 3] Rozumí se snu, o němž v předchozím dopisu. 4 Tzv. Pseudo-Cato, Dist. lib. II-31. Narážka na zákaz papeže Alexandra V. z 20. prosince 1409. Nařízení o zboření této kaple bylo vydáno v polovině r. 1412. Ve svém spise Antihus. Viz výše dopis č. 3 pozn. 8. „] Jde o proslulé odvolání ke Kristu z 18. října 1412. 10] Jan Rupescissa patriarcha konstantinopolský, biskup lubušský Jan a biskup v Castellu Bernard. 11] Nebylo v jeho spisech nalezeno. 12] Jindřich Lacembok. 13] Jan z Rejštejna řeč. Kardinál. 14] Týká se zmínky v předchozím listu (zde č. 5), že s Husovými projevy má být seznámen jen malý počet osob. 15] Constancia znamená vedle latinského názvu pro město Kostnici stálost. Č. [7] B. Ryba, Sto listů, č. 63 (V. Novotný, Korespondence č. 120) 1] Křišťan z Prachatic, jenž odešel z Kostnice 18. či 19. března 1415. 2] Jindřich Lacembok z Chlumu. 3) M. Jan z Jesenice. Papež uprchl z Kostnice právě 20. března, ač krátce předtím podepsal abdi- kaci. Viz výše list č. 5 pozn. 4. 6] Snad Vilém Zajíc z Házmburka z doprovodu Zikmundova. 7 Václav Myška z Hrádku, též ze Zikmundova doprovodu. 4 5] Č. [8] B. Ryba, Sto listů, č. 64 (V. Novotný, Korespondence č. 121) 1] V důsledku útěku papeže, jehož byli služebníky. 2] Tj. s Václavem z Dubé, Jindřichem Lacembokem a dalšími na Zikmunda Lucemburského. Jménem neznám. 4] Otto III. z Hochberku. 5] Srv. výše list č. 5 pozn. 10. 3] Č. [9] B. Ryba, Sto listů, č. 71 (V. Novotný, Korespondence č. 128) 1] Zikmunda Lucemburského. 2] Bylo to Husovi slíbeno ústy Fr. Zabarelly po vyjádření Zikmundově 8. červ- na 1415. Viz i výše v dopisu z 5. července výše str. 192. 3] Petra z Říčan, jedna z předních posluchaček v Betlémské kapli. M. Jan z Jesenice. Oba žáci ve službách Husových. ] *]
15] Tu, stejně jako výše, je míněna Betlémská kaple a písmem se rozumějí nápisy s výňatky z jeho traktátu O šesti bludiech a českého Desatera, jež tam dal zhotovit v r. 1413 a které se v nepatrném torzu dochovaly dodnes. 16] Jsou konkrétně zmíněny výše. Č. [6] B. Ryba, Sto listů, č. 61 (V. Novotný, Korespondence č. 116) 1] Odpověď byla zřejmě psána přímo na list Mladoňovicův. 2] Doktorem bibrašským tu žertem míněn Jan z Chlumu, protože cestou do Kostnice v tomto městě při teologické disputaci vzbudil svou výmluvností do- jem, že je doktorem teologie. 3] Rozumí se snu, o němž v předchozím dopisu. 4 Tzv. Pseudo-Cato, Dist. lib. II-31. Narážka na zákaz papeže Alexandra V. z 20. prosince 1409. Nařízení o zboření této kaple bylo vydáno v polovině r. 1412. Ve svém spise Antihus. Viz výše dopis č. 3 pozn. 8. „] Jde o proslulé odvolání ke Kristu z 18. října 1412. 10] Jan Rupescissa patriarcha konstantinopolský, biskup lubušský Jan a biskup v Castellu Bernard. 11] Nebylo v jeho spisech nalezeno. 12] Jindřich Lacembok. 13] Jan z Rejštejna řeč. Kardinál. 14] Týká se zmínky v předchozím listu (zde č. 5), že s Husovými projevy má být seznámen jen malý počet osob. 15] Constancia znamená vedle latinského názvu pro město Kostnici stálost. Č. [7] B. Ryba, Sto listů, č. 63 (V. Novotný, Korespondence č. 120) 1] Křišťan z Prachatic, jenž odešel z Kostnice 18. či 19. března 1415. 2] Jindřich Lacembok z Chlumu. 3) M. Jan z Jesenice. Papež uprchl z Kostnice právě 20. března, ač krátce předtím podepsal abdi- kaci. Viz výše list č. 5 pozn. 4. 6] Snad Vilém Zajíc z Házmburka z doprovodu Zikmundova. 7 Václav Myška z Hrádku, též ze Zikmundova doprovodu. 4 5] Č. [8] B. Ryba, Sto listů, č. 64 (V. Novotný, Korespondence č. 121) 1] V důsledku útěku papeže, jehož byli služebníky. 2] Tj. s Václavem z Dubé, Jindřichem Lacembokem a dalšími na Zikmunda Lucemburského. Jménem neznám. 4] Otto III. z Hochberku. 5] Srv. výše list č. 5 pozn. 10. 3] Č. [9] B. Ryba, Sto listů, č. 71 (V. Novotný, Korespondence č. 128) 1] Zikmunda Lucemburského. 2] Bylo to Husovi slíbeno ústy Fr. Zabarelly po vyjádření Zikmundově 8. červ- na 1415. Viz i výše v dopisu z 5. července výše str. 192. 3] Petra z Říčan, jedna z předních posluchaček v Betlémské kapli. M. Jan z Jesenice. Oba žáci ve službách Husových. ] *]
Strana 439
Na Husovu cestu do Kostnice. 7] Poslední věta česky. Č. [10] B. Ryba, Sto listů, č. 72 (V. Novotný, Korespondence č. 129) 1] První dva byli průvodci Husovými, další tři byli z družiny Zikmundovy. 2] Václav IV. a jeho manželka Žofie. Č. [11] B. Ryba, Sto listů, č. 74 (V. Novotný, Korespondence č. 131) 1] Petr z Mladoňovic. 2) Žádný list není zachován, neboť ani Petr je zřejmě neuschovával. 3] Hus tak zřejmě označuje nějaký spis a nikoliv pouze čisté složky po šesti dvoulistech. 4] Viz výše list č. 9 pozn. 2. 5) Mikeš Divůček z Jemniště. 6] M. Jan z Jesenice. 438 Č. [12] B. Ryba, Sto listů, č. 75 (V. Novotný, Korespondence č. 132) 1] Spíše míněni posluchači z Betléma než rodní bratři 2] Posluchačky betlémské. 3 Viz výše list č. 9 pozn. 5. Veřejný notář Mikuláš Mikulášův z Prachatic, Husův krajan a přítel. 5 Zemský místopísař Mařík Kačer. Nejspíš Kateřina, vdova po Ješkovi Bohdalovi. Snad Rehoř Lévův z Prahy. M. Jan z Jesenice. M. Jakoubek ze Stříbra. Šimon z Tišnova a Šimon z Rokycan. Mikuláš z Miličína a Havel čili Havlík, oba kazatelé v Betlémské kapli. Matěj z Tučap, který byl do r. 1412 oltářníkem v kapli Betlémské. „Chudý kněz Matěj“ mezitím 7. dubna 1415 zemřel. Blíže neznám. Tj. těm, kteří poskytli peníze na cestu. 16] Jde o středověkou latinskou veršovanou sentenci. s 10] 11] 12] 13] 14] 15] 439 Č. [13] B. Ryba, Sto listů, č. 80 (V. Novotný, Korespondence č. 140) 1] Královna Žofie, jež patřila též mezi jeho posluchače. Č. [14] B. Ryba, Sto listů č. 83 (V. Novotný, Korespondence č. 143) 1] Dle V. Novotného tam tento příklad není. 2] Ve výše citovaných Životech sv. otců se to vypráví o sv. Marině. Jde o Husův spis Contra Palecz (Proti Pálčovi). Viz výše list č. 2 pozn. 16. Opakuje svůj list z 9. června 1415 (B. Ryba, Sto listů, č. 69), Gottlieben. Bůh všemohoucí je opět česky. Tato píseň není známa. Zikmund dne 22. června nakrátko odjel z města. Tj. neodvolat. Č. [15] B. Ryba, Sto listů č. 88 (V. Novotný, Korespondence č. 153) 1] Byli to hlavně Páleč, Michal de Causis aj.
Na Husovu cestu do Kostnice. 7] Poslední věta česky. Č. [10] B. Ryba, Sto listů, č. 72 (V. Novotný, Korespondence č. 129) 1] První dva byli průvodci Husovými, další tři byli z družiny Zikmundovy. 2] Václav IV. a jeho manželka Žofie. Č. [11] B. Ryba, Sto listů, č. 74 (V. Novotný, Korespondence č. 131) 1] Petr z Mladoňovic. 2) Žádný list není zachován, neboť ani Petr je zřejmě neuschovával. 3] Hus tak zřejmě označuje nějaký spis a nikoliv pouze čisté složky po šesti dvoulistech. 4] Viz výše list č. 9 pozn. 2. 5) Mikeš Divůček z Jemniště. 6] M. Jan z Jesenice. 438 Č. [12] B. Ryba, Sto listů, č. 75 (V. Novotný, Korespondence č. 132) 1] Spíše míněni posluchači z Betléma než rodní bratři 2] Posluchačky betlémské. 3 Viz výše list č. 9 pozn. 5. Veřejný notář Mikuláš Mikulášův z Prachatic, Husův krajan a přítel. 5 Zemský místopísař Mařík Kačer. Nejspíš Kateřina, vdova po Ješkovi Bohdalovi. Snad Rehoř Lévův z Prahy. M. Jan z Jesenice. M. Jakoubek ze Stříbra. Šimon z Tišnova a Šimon z Rokycan. Mikuláš z Miličína a Havel čili Havlík, oba kazatelé v Betlémské kapli. Matěj z Tučap, který byl do r. 1412 oltářníkem v kapli Betlémské. „Chudý kněz Matěj“ mezitím 7. dubna 1415 zemřel. Blíže neznám. Tj. těm, kteří poskytli peníze na cestu. 16] Jde o středověkou latinskou veršovanou sentenci. s 10] 11] 12] 13] 14] 15] 439 Č. [13] B. Ryba, Sto listů, č. 80 (V. Novotný, Korespondence č. 140) 1] Královna Žofie, jež patřila též mezi jeho posluchače. Č. [14] B. Ryba, Sto listů č. 83 (V. Novotný, Korespondence č. 143) 1] Dle V. Novotného tam tento příklad není. 2] Ve výše citovaných Životech sv. otců se to vypráví o sv. Marině. Jde o Husův spis Contra Palecz (Proti Pálčovi). Viz výše list č. 2 pozn. 16. Opakuje svůj list z 9. června 1415 (B. Ryba, Sto listů, č. 69), Gottlieben. Bůh všemohoucí je opět česky. Tato píseň není známa. Zikmund dne 22. června nakrátko odjel z města. Tj. neodvolat. Č. [15] B. Ryba, Sto listů č. 88 (V. Novotný, Korespondence č. 153) 1] Byli to hlavně Páleč, Michal de Causis aj.
Strana 440
Byl to Pierre d'Ailly. 3] Tj. ve vězení gottliebenském. Č. [16] B. Ryba, Sto listů č. 90 (V. Novotný, Korespondence č. 155) 1] Tj. univerzitní národ český. 2] Havel, též Havlík, byl v uvedené kapli Husovým zástupcem jako kazatel. Č. [171 B. Ryba, Sto listů č. 97 (V. Novotný, Korespondence č. 162) 1] List byl čten v sezení koncilu v den Husova odsouzení. Č. [18] B. Ryba, Sto listů č. 99 (V. Novotný, Korespondence č. 165) 1] Při Husových slyšeních předsedal Pierre d'Ailly. Dne 7. června 1415. Viz výše popis Mladoňovicův. Současníci se domnívali, že to byl Páleč, leč jisté to není. Tím ho chtěl usvědčit ze zastávání remanenční nauky, ale marně. 5) Asi William Corne. 9 Jde o Berengara z Tours, jenž v r. 1059 na římském koncilu odvolal své učení o transsubstanciaci (přeměna podstaty chleba a vína v tělo a krev Páně), po návratu domů ji ale hlásal opět. 7] Petr z Mladoňovic. 87 Též slyšení ze 7. června. Tj. při výslechu ve vězení v Gottliebenu. Č. [19] B. Ryba, Sto listů č. 100 (V. Novotný, Korespondence č. 164) Jan z Chlumu. Petr Zmrzlík ze Svojšína. Anna z Mochova, manželka předešlého. Žofie, manželka Václava IV. Petr z Mladoňovic. Věta je psána latinsky. Jindřich Lefl z Lažan. Jindřich Škopek z Dubé. Před ním přicházející Lidhéř je neznám. Asi zeť Václava češíře (dělal číše), v jehož domě Hus mluvil již v r. 1401. M. Křišťan z Prachatic, Husův dobrodinec v mládí. M. Martin z Volyně. M. Mikuláš z Miličína. Snad kaplan královny Žofie Petr, farář v Metličanech na Novobydžovsku. Husův pomocník a pak nástupce v kapli Betlémské. 10] 11] 12] 13] STÍŽNY LIST ČESKÉ A MORAVSKÉ ŠLECHTY 2] 1] Jde tu zřejmě o listy z 13. února a 8. května 1415 a nedatovaný list české šlechty, všechny výše v Relaci Mladoňovicově. To se stalo ovšem až později. 3] Jde o listy z 26. července 1415 ad., které byly do českého státu posílány v značném počtu. 4] Heřmanský překládá jako čtverhran; jde původně o aristotelovský pojem pro předmět dokonalé souměrnosti, jímž je krychle.
Byl to Pierre d'Ailly. 3] Tj. ve vězení gottliebenském. Č. [16] B. Ryba, Sto listů č. 90 (V. Novotný, Korespondence č. 155) 1] Tj. univerzitní národ český. 2] Havel, též Havlík, byl v uvedené kapli Husovým zástupcem jako kazatel. Č. [171 B. Ryba, Sto listů č. 97 (V. Novotný, Korespondence č. 162) 1] List byl čten v sezení koncilu v den Husova odsouzení. Č. [18] B. Ryba, Sto listů č. 99 (V. Novotný, Korespondence č. 165) 1] Při Husových slyšeních předsedal Pierre d'Ailly. Dne 7. června 1415. Viz výše popis Mladoňovicův. Současníci se domnívali, že to byl Páleč, leč jisté to není. Tím ho chtěl usvědčit ze zastávání remanenční nauky, ale marně. 5) Asi William Corne. 9 Jde o Berengara z Tours, jenž v r. 1059 na římském koncilu odvolal své učení o transsubstanciaci (přeměna podstaty chleba a vína v tělo a krev Páně), po návratu domů ji ale hlásal opět. 7] Petr z Mladoňovic. 87 Též slyšení ze 7. června. Tj. při výslechu ve vězení v Gottliebenu. Č. [19] B. Ryba, Sto listů č. 100 (V. Novotný, Korespondence č. 164) Jan z Chlumu. Petr Zmrzlík ze Svojšína. Anna z Mochova, manželka předešlého. Žofie, manželka Václava IV. Petr z Mladoňovic. Věta je psána latinsky. Jindřich Lefl z Lažan. Jindřich Škopek z Dubé. Před ním přicházející Lidhéř je neznám. Asi zeť Václava češíře (dělal číše), v jehož domě Hus mluvil již v r. 1401. M. Křišťan z Prachatic, Husův dobrodinec v mládí. M. Martin z Volyně. M. Mikuláš z Miličína. Snad kaplan královny Žofie Petr, farář v Metličanech na Novobydžovsku. Husův pomocník a pak nástupce v kapli Betlémské. 10] 11] 12] 13] STÍŽNY LIST ČESKÉ A MORAVSKÉ ŠLECHTY 2] 1] Jde tu zřejmě o listy z 13. února a 8. května 1415 a nedatovaný list české šlechty, všechny výše v Relaci Mladoňovicově. To se stalo ovšem až později. 3] Jde o listy z 26. července 1415 ad., které byly do českého státu posílány v značném počtu. 4] Heřmanský překládá jako čtverhran; jde původně o aristotelovský pojem pro předmět dokonalé souměrnosti, jímž je krychle.
Strana 441
PETR Z MLADONOVIC, VYPRAVOVÁNÍ O MISTRU JERONYMOVI PRAŽSKÉM 1] Starozákonní prorok, jenž byl dle bible vzat na nebesa. 2] Tj. asi 8 km: město leží při břehu tzv. Úberlindského jezera, jež tvoří sever- ní cíp jezera Bodamského. Tj. Petra z Mladoňovic. 4] Pierre d'Ailly, často vystupující v záležitosti Husově. 5] Není to řečnická nadsázka, protože v obsílce koncilu je to posléze takto formulováno. Jde o list Václava z Dubé, Jindřicha z Chlumu a dalších z 9. dubna 1415. 7 Hirschau, obec v Horní Falci blízko českých hranic. 8] Oznámil to dopisem z 23. dubna. Některé formulace dalšího jeho dopisu, který byl psán u příležitosti Jeronýmova odvolání do Kostnice, se objevují v bezprostředně následujících větách; Mladoňovic jej tedy měl v rukou. Též falckrabě rýnský, bratr častěji zmíněného falckraběte Jana. 10] Jeroným tu byl v roce 1407. 11] Jeroným tu byl v roce 1406 na čtyřdenní disputaci. 12] Je to tzv. štít křesťanské víry, jehož vyobrazení viz níže fotografie č. 79 a který názorně vykládá sv. Trojici filozofickým realistickým způsobem. 13] Robert Hallam († 1417). 14] Nepochybně sám Mladoňovic. 15] Snad Vít (z Březiny?), o němž se několikrát činí zmínka i v Husových listech. 16] Jan Wallenrod († 1418). 17] Jeroným sám navrhl původně jinou odvolací formuli. Obé se stalo dne 11. září 1415. 18] Jde o členy konventu u P. Marie Sněžné na Novém Městě pražském, které tam uvedl Karel IV. a kteří patřili k předním Husovým odpůrcům. 19] Pierre d'Ailly, Jordanus de Ursinis, Antonius Pancerinus de Portugruaro a Fr. Zabarella. 20] Viz výše pozn. 54 na str. 431. 21] Jan de Rupescissa a Mikuláš z Dinckelsbühlu, profesor na vídeňské univer- zitě. Byli jmenováni 24. února 1416. 22] Odtud až do konce je značná část textu převzata z anonymní zprávy jiného Husova stoupence, byť ne tak výrazného, protože tam Mladoňovic již nebyl osobně přítomen. 23] Jacobus Balardi Arrigoni. 24] Tj. od dominikánského kláštera v místech dnešního Klementina na Malou Stranu k johanitskému klášteru na dnešním Velkopřerovském náměstí. 3] 6] 440 441 KRONIKA VELMI PĚKNÁ O JANU ŽIŽKOVI. DRUŽINÍKU KRÁLE VÁCLAVA IV. 1] Husova kazatelská a už od počátku reformně zaměřená činnost se ovšem datuje od samého počátku století. 2] Tuto novotu zavedl v době Husova kostnického pobytu až Jakoubek ze Stříbra a Hus ji schválil zvláštním, v Kostnici sepsaným traktátkem. 3] Zbyněk Zajíc z Házmburka, arcibiskup pražský v letech 1402—1411. Chronologie byla ovšem odlišná. Hus tam přijel v říjnu 1414. Jeroným až
PETR Z MLADONOVIC, VYPRAVOVÁNÍ O MISTRU JERONYMOVI PRAŽSKÉM 1] Starozákonní prorok, jenž byl dle bible vzat na nebesa. 2] Tj. asi 8 km: město leží při břehu tzv. Úberlindského jezera, jež tvoří sever- ní cíp jezera Bodamského. Tj. Petra z Mladoňovic. 4] Pierre d'Ailly, často vystupující v záležitosti Husově. 5] Není to řečnická nadsázka, protože v obsílce koncilu je to posléze takto formulováno. Jde o list Václava z Dubé, Jindřicha z Chlumu a dalších z 9. dubna 1415. 7 Hirschau, obec v Horní Falci blízko českých hranic. 8] Oznámil to dopisem z 23. dubna. Některé formulace dalšího jeho dopisu, který byl psán u příležitosti Jeronýmova odvolání do Kostnice, se objevují v bezprostředně následujících větách; Mladoňovic jej tedy měl v rukou. Též falckrabě rýnský, bratr častěji zmíněného falckraběte Jana. 10] Jeroným tu byl v roce 1407. 11] Jeroným tu byl v roce 1406 na čtyřdenní disputaci. 12] Je to tzv. štít křesťanské víry, jehož vyobrazení viz níže fotografie č. 79 a který názorně vykládá sv. Trojici filozofickým realistickým způsobem. 13] Robert Hallam († 1417). 14] Nepochybně sám Mladoňovic. 15] Snad Vít (z Březiny?), o němž se několikrát činí zmínka i v Husových listech. 16] Jan Wallenrod († 1418). 17] Jeroným sám navrhl původně jinou odvolací formuli. Obé se stalo dne 11. září 1415. 18] Jde o členy konventu u P. Marie Sněžné na Novém Městě pražském, které tam uvedl Karel IV. a kteří patřili k předním Husovým odpůrcům. 19] Pierre d'Ailly, Jordanus de Ursinis, Antonius Pancerinus de Portugruaro a Fr. Zabarella. 20] Viz výše pozn. 54 na str. 431. 21] Jan de Rupescissa a Mikuláš z Dinckelsbühlu, profesor na vídeňské univer- zitě. Byli jmenováni 24. února 1416. 22] Odtud až do konce je značná část textu převzata z anonymní zprávy jiného Husova stoupence, byť ne tak výrazného, protože tam Mladoňovic již nebyl osobně přítomen. 23] Jacobus Balardi Arrigoni. 24] Tj. od dominikánského kláštera v místech dnešního Klementina na Malou Stranu k johanitskému klášteru na dnešním Velkopřerovském náměstí. 3] 6] 440 441 KRONIKA VELMI PĚKNÁ O JANU ŽIŽKOVI. DRUŽINÍKU KRÁLE VÁCLAVA IV. 1] Husova kazatelská a už od počátku reformně zaměřená činnost se ovšem datuje od samého počátku století. 2] Tuto novotu zavedl v době Husova kostnického pobytu až Jakoubek ze Stříbra a Hus ji schválil zvláštním, v Kostnici sepsaným traktátkem. 3] Zbyněk Zajíc z Házmburka, arcibiskup pražský v letech 1402—1411. Chronologie byla ovšem odlišná. Hus tam přijel v říjnu 1414. Jeroným až
Strana 442
v dubnu následujícího roku. Pokud jde o události kostnické, není potřebí uvá- dět jednotliviny na pravou míru, protože se lze podrobně poučit výše z Relace Mladoňovicovy. 5] Konrád z Vechty, arcibiskup pražský 1412—1431, který v r. 1421 přestou- pil k husitství. 6] Nový hrad u Kunratic, nyní na jižním okraji Prahy. 7 Stalo se 30. července 1419. Procesí vedl Jan Želivský. Žižkova přítomnost tu není zcela jistá. 8] Zemřel 16. srpna 1419. 9] Do svatováclavské kaple byl vezen oklikou přes Zbraslav a pak zase zpět, kam přibyl 2. října. Po vyvrácení zbraslavského kláštera v r. 1420 bylo jeho tělo vykopáno a zneuctěno. Níže uvedená zpráva o Žižkově účastenství na vyzdvi- žení Václavova těla je ojedinělá. O definitivním pohřbení Václavově viz na konci kroniky. 10] K tomu došlo 15. resp. 29. prosince 1419. 11] Ve skutečnosti dal Zikmund tento příkaz až v Kutné Hoře v květnu 1420, Pražané však neuposlechli. 12] V rukopisu je značka kříže (†). Příslušná bula papeže Martina V. byla vy- dána 1. března a veřejně proklamována 17. března 1420 ve Vratislavi. 13] Šlo o novoměstského měštana Jana Krásu; stalo se tak 15. března 1420 ve Vratislavi. 14] Tu i jinde vždy Pražský hrad. 15] Albrecht V. vévoda rakouský (jako římský král — nástupce Zikmunda Lu- cemburského označován jako II.) dorazil až později, protože bezvýsledně oblé- hal Tábor. 16] Friedrich a Vilém. 17] Jsou tu ovšem míněni čeští stoupenci Zikmundovi, protože Hradec byl v husitských rukách již od konce června 1420. 18] Rukopis má „na město“, ale třeba čísti „za město“. 19] Jde o Malý Bor u Strakonic. 20] Dle Starých letopisů 4. prosince 1420. 21] Místo nelze s určitostí identifikovat. Novotný se domnívá, že by mohlo jít o Lomnou u Tachova. 23] Bohuslav ze Švamberka, jenž se pak přidal k husitům. Výprava se konala v první polovině ledna roku 1421. 23] Ten se mezitím totiž dostal opět do rukou královských. Dobyt byl skoro po měsíčním obléhání 26. ledna 1421. 24] Beroun byl dobyt 1. dubna 1421. 25] Šlo o společnou výpravu táborů a pražanů. 26] Postup dobývání tu není zachycen zcela přesně, protože Jaroměře bylo dobyto před Poličkou. Akce trvala od pol. dubna do konce května. 27] Počátkem července 1421. 28] Šlo o neštastnou akci Jana Želivského. Bitva s míšeňským markrabětem Friedrichem Bojovným se strhla 5. srpna 1421. 29] K výpravě došlo v srpnu a počátkem října 1421. 30] Hora Vladař na Žluticku. 31] Na ostrově v Nežárce u obce toho jména. K jejich likvidaci došlo už před jeho tažením na Plzeňsko. 32] K střetnutí došlo 21. prosince 1421. 38] Tj. Gutštejna, hradu na Bezdružicku. 30 Tj. Horšovskému Týnu, který však dobyt nebyl.
v dubnu následujícího roku. Pokud jde o události kostnické, není potřebí uvá- dět jednotliviny na pravou míru, protože se lze podrobně poučit výše z Relace Mladoňovicovy. 5] Konrád z Vechty, arcibiskup pražský 1412—1431, který v r. 1421 přestou- pil k husitství. 6] Nový hrad u Kunratic, nyní na jižním okraji Prahy. 7 Stalo se 30. července 1419. Procesí vedl Jan Želivský. Žižkova přítomnost tu není zcela jistá. 8] Zemřel 16. srpna 1419. 9] Do svatováclavské kaple byl vezen oklikou přes Zbraslav a pak zase zpět, kam přibyl 2. října. Po vyvrácení zbraslavského kláštera v r. 1420 bylo jeho tělo vykopáno a zneuctěno. Níže uvedená zpráva o Žižkově účastenství na vyzdvi- žení Václavova těla je ojedinělá. O definitivním pohřbení Václavově viz na konci kroniky. 10] K tomu došlo 15. resp. 29. prosince 1419. 11] Ve skutečnosti dal Zikmund tento příkaz až v Kutné Hoře v květnu 1420, Pražané však neuposlechli. 12] V rukopisu je značka kříže (†). Příslušná bula papeže Martina V. byla vy- dána 1. března a veřejně proklamována 17. března 1420 ve Vratislavi. 13] Šlo o novoměstského měštana Jana Krásu; stalo se tak 15. března 1420 ve Vratislavi. 14] Tu i jinde vždy Pražský hrad. 15] Albrecht V. vévoda rakouský (jako římský král — nástupce Zikmunda Lu- cemburského označován jako II.) dorazil až později, protože bezvýsledně oblé- hal Tábor. 16] Friedrich a Vilém. 17] Jsou tu ovšem míněni čeští stoupenci Zikmundovi, protože Hradec byl v husitských rukách již od konce června 1420. 18] Rukopis má „na město“, ale třeba čísti „za město“. 19] Jde o Malý Bor u Strakonic. 20] Dle Starých letopisů 4. prosince 1420. 21] Místo nelze s určitostí identifikovat. Novotný se domnívá, že by mohlo jít o Lomnou u Tachova. 23] Bohuslav ze Švamberka, jenž se pak přidal k husitům. Výprava se konala v první polovině ledna roku 1421. 23] Ten se mezitím totiž dostal opět do rukou královských. Dobyt byl skoro po měsíčním obléhání 26. ledna 1421. 24] Beroun byl dobyt 1. dubna 1421. 25] Šlo o společnou výpravu táborů a pražanů. 26] Postup dobývání tu není zachycen zcela přesně, protože Jaroměře bylo dobyto před Poličkou. Akce trvala od pol. dubna do konce května. 27] Počátkem července 1421. 28] Šlo o neštastnou akci Jana Želivského. Bitva s míšeňským markrabětem Friedrichem Bojovným se strhla 5. srpna 1421. 29] K výpravě došlo v srpnu a počátkem října 1421. 30] Hora Vladař na Žluticku. 31] Na ostrově v Nežárce u obce toho jména. K jejich likvidaci došlo už před jeho tažením na Plzeňsko. 32] K střetnutí došlo 21. prosince 1421. 38] Tj. Gutštejna, hradu na Bezdružicku. 30 Tj. Horšovskému Týnu, který však dobyt nebyl.
Strana 443
35] Zikmund Korybut, synovec polského krále, jejž Čechové povolali, přijel 17. května 1422. 36] Jeho první pobyt v Čechách skončil v březnu 1423, druhý spadá do let 1424—1427. 37] Bitva u Malešova dne 7. června 1424 patřila k nejkrvavějším srážkám v husitském táboře vůbec. 38] Dnešní Karlín. Stalo se to 14. září 1424. 39] Žižka skonal 11. října 1424. 40) Tj. Braniborsko. 41] Jde o bitvu u Lipan 30. května 1434. BARTOŠEK Z DRAHONIC, KRONIKA lBylo to v posledních letech Václavova života jeho oblíbené sídlo. 2] Jde o klášter Zahrada P. Marie, založený králem Janem Lucemburským před Malou Stranou na území pozdějšího Smíchova. Z budov, které patřily k předním stavbám v Čechách té doby, se nedochovalo nic. 3] Byli to Fridrich a Vilém, markrabata míšeňští, Friedrich, lantkrabí du- ryňský, Albrecht V., vévoda rakouský, Jan Minstrberský, Ludvík Lehnicko- břežský, Přemek Opavský, Jan Zaháňský. Celkem tu bylo přes čtyřicet svět- ských a duchovních knížat. 4] To je třeba brát jen jako rámcový údaj, neboť hrad se vzdal 7. června 1421. 5] Text uvádí ještě údaj, že se tak stalo ve čtvrtek, jelikož dle Vavřince z Bře- zové k události došlo 15. září, je třeba denní údaj vynechat. 6] Viktorin Boček z Poděbrad a Hynek Krušina z Lichtemburku. 7] Konrád z Vechty, který mezitím přistoupil k husitství, a Mikuláš Zajíc z Budyně. Níže se věc vypráví ještě jednou s tím, že se mluví o Janu Zajícovi. 8] Údaj je opět jen přibližný, protože Zikmund Korybut přijel až 17. května. 9] Šlo o střetnutí u Hluboše mezi Příbramí a Hořovicemi, které Hanušovi umožnilo narušovat obléhání Karlštejna. 10] Jde o bitvu známou jako bitva u Strachova dvora, k níž ovšem došlo až 4. srpna. 11] Jan Bzdinka (či Hvězda) z Vícemilic. 12] V latinském textu užito slova, které znamená jak hospodář, tak host. Podle smyslu musí jít o první eventualitu. 13] Bitva u Malešova, o niž jde, byla o den dříve, než tu udáno, totiž 7. června. Pro datování je tu užito tzv. cisiojánu, což je speciální mnemotechnická po- můcka pro zapamatování si pevných církevních svátků. Má tolik dvouverší, kolik je měsíců v roce a každé má tolik slabik, kolik je dnů v příslušném měsíci. Část z nich se skládá z charakteristických slabik jmen příslušných světců, zbytek je vyplněn slabikami doplňkovými. V našem případě první slabika by měla znít jun (z latinského junius — červen), pri je z jména světce Prima, jehož svátek připadá na 9. června. 14] S datací je nejistota, kdyby to byl 13. červen, vznikly by potíže. Pekař dokonce předpokládá, že Bartošek omylem mluví o tažení květnovém dva- krát. A opravdu je dle Bartoška logika itineráře Žižkova a vůbec možnost jeho manévrování postavena na hlavu. 15] Bartošek tu použil německého slova sturm. Ojediněle tak činí i dále. 16] Vypravěč se vrací k líčení tažení táborů. 17 Autor nerozlišuje dostatečně mezi termínem fortalicium — tvrz a cast- 442 443
35] Zikmund Korybut, synovec polského krále, jejž Čechové povolali, přijel 17. května 1422. 36] Jeho první pobyt v Čechách skončil v březnu 1423, druhý spadá do let 1424—1427. 37] Bitva u Malešova dne 7. června 1424 patřila k nejkrvavějším srážkám v husitském táboře vůbec. 38] Dnešní Karlín. Stalo se to 14. září 1424. 39] Žižka skonal 11. října 1424. 40) Tj. Braniborsko. 41] Jde o bitvu u Lipan 30. května 1434. BARTOŠEK Z DRAHONIC, KRONIKA lBylo to v posledních letech Václavova života jeho oblíbené sídlo. 2] Jde o klášter Zahrada P. Marie, založený králem Janem Lucemburským před Malou Stranou na území pozdějšího Smíchova. Z budov, které patřily k předním stavbám v Čechách té doby, se nedochovalo nic. 3] Byli to Fridrich a Vilém, markrabata míšeňští, Friedrich, lantkrabí du- ryňský, Albrecht V., vévoda rakouský, Jan Minstrberský, Ludvík Lehnicko- břežský, Přemek Opavský, Jan Zaháňský. Celkem tu bylo přes čtyřicet svět- ských a duchovních knížat. 4] To je třeba brát jen jako rámcový údaj, neboť hrad se vzdal 7. června 1421. 5] Text uvádí ještě údaj, že se tak stalo ve čtvrtek, jelikož dle Vavřince z Bře- zové k události došlo 15. září, je třeba denní údaj vynechat. 6] Viktorin Boček z Poděbrad a Hynek Krušina z Lichtemburku. 7] Konrád z Vechty, který mezitím přistoupil k husitství, a Mikuláš Zajíc z Budyně. Níže se věc vypráví ještě jednou s tím, že se mluví o Janu Zajícovi. 8] Údaj je opět jen přibližný, protože Zikmund Korybut přijel až 17. května. 9] Šlo o střetnutí u Hluboše mezi Příbramí a Hořovicemi, které Hanušovi umožnilo narušovat obléhání Karlštejna. 10] Jde o bitvu známou jako bitva u Strachova dvora, k níž ovšem došlo až 4. srpna. 11] Jan Bzdinka (či Hvězda) z Vícemilic. 12] V latinském textu užito slova, které znamená jak hospodář, tak host. Podle smyslu musí jít o první eventualitu. 13] Bitva u Malešova, o niž jde, byla o den dříve, než tu udáno, totiž 7. června. Pro datování je tu užito tzv. cisiojánu, což je speciální mnemotechnická po- můcka pro zapamatování si pevných církevních svátků. Má tolik dvouverší, kolik je měsíců v roce a každé má tolik slabik, kolik je dnů v příslušném měsíci. Část z nich se skládá z charakteristických slabik jmen příslušných světců, zbytek je vyplněn slabikami doplňkovými. V našem případě první slabika by měla znít jun (z latinského junius — červen), pri je z jména světce Prima, jehož svátek připadá na 9. června. 14] S datací je nejistota, kdyby to byl 13. červen, vznikly by potíže. Pekař dokonce předpokládá, že Bartošek omylem mluví o tažení květnovém dva- krát. A opravdu je dle Bartoška logika itineráře Žižkova a vůbec možnost jeho manévrování postavena na hlavu. 15] Bartošek tu použil německého slova sturm. Ojediněle tak činí i dále. 16] Vypravěč se vrací k líčení tažení táborů. 17 Autor nerozlišuje dostatečně mezi termínem fortalicium — tvrz a cast- 442 443
Strana 444
rum — hrad, užívaje je promíchaně; snažili jsme se dodržovat jeho termino- logii. 18] Jde o Kamenici n. Lipou. 19] Bitka byla svedena 31. října. 20] Město Retz v Dolních Rakousích. 21] Jan z Hardeka. 22] Jan Blech z Těšnice. 23] Tj. Prokop Holý. 24] Kuneš z Bělovic. 25] Jan Královec. 28] Nejvyšší velitel byl tu Boso z Fictumu. 27] Václav. 28] Jde o Zikmunda z Vartenberka seděním na Děčíně a o hrad Blankštejn či Blansko u Ústí n. Labem. 29] Lze předpokládat, že jde o jednu z mála osobních zmínek Bartoškových o sobě. 30] Zde autor nepochybně spojil události ze dvou let. Epizoda mostecká, při níž utrpěl Želivský porážku, patří k srpnu 1421, i když je opětné obležení Mostu v r. 1426 velmi pravděpodobné. 81] Viz pozn. 15. 32] Užívá tu termín secta, který má u něho různé významy. 33] Šlo o táborsko-sirotčí tažení do Lužice a Slezska, jež začalo 10. května. Lubáně bylo dobyto 17. května, Goldberg, dnes Złotoryja, byl dobyt o dva dny později. 34] Šlo nepochybně o paralelní akci sitorčích východočeských měst proti Hynkovi z Dubé, k nimž se teprve posléze připojilo vojsko vracející se ze Slezska. 35] Hašek Ostrovský z Valdštejna, jinak z Dětenic. 36] Rozumí se markrabata míšeňská. 37] V případě Mohuče a Trevíru šlo o arcibiskupy. 38] Hynek Krušina ze Švamberka a Vilém Švihovský z Rýzmberku. 39] Byl to papežský legát Jindřich Winchesterský. 40] Došlo k němu 4. srpna, tedy za 10 dní po uvedeném svátku. u] To by mělo být 28. července, musí to ale vzhledem k sledu událostí být o týden později. 42] Jindřich Žito z Jivjan. 43] Šlo o Jana Městeckého a Jana z Michalovic na Bezdězi. 4] Byl to dům na nároží Staroměstského náměstí a Dlouhé třídy. 45] V latinském textu je nepochybně zkomolenina „cum eorum buotine“, což je asi odvozeno od buttus, butta, což mj. znamená i džber, v širším smyslu asi kus dřeva. Měla to být smrt nepochybně obzvlášť potupná. 48] Šlo ovšem už o rok 1428. K dobytí Bratislavy pomocí spojenců ve městě nedošlo. 47] Ten se pochopitelně nalézal na Moravě. 48] Autor tu spojil dvě různé výpravy. Uherská se odehrávala v březnu, rakouská až v květnu po návratu z výpravy do Slezska. 49] Byl tehdy kladským hejtmanem. 50] Jde pochopitelně o vratislavského biskupa Konráda, protože Nysa patřila tehdy vratislavským biskupům. 51] Dnes Strzegom na severozápad od Svídnice. 52] Tj. Waldmünchen. Obě lokality jsou v těsné blízkosti českých hranic.
rum — hrad, užívaje je promíchaně; snažili jsme se dodržovat jeho termino- logii. 18] Jde o Kamenici n. Lipou. 19] Bitka byla svedena 31. října. 20] Město Retz v Dolních Rakousích. 21] Jan z Hardeka. 22] Jan Blech z Těšnice. 23] Tj. Prokop Holý. 24] Kuneš z Bělovic. 25] Jan Královec. 28] Nejvyšší velitel byl tu Boso z Fictumu. 27] Václav. 28] Jde o Zikmunda z Vartenberka seděním na Děčíně a o hrad Blankštejn či Blansko u Ústí n. Labem. 29] Lze předpokládat, že jde o jednu z mála osobních zmínek Bartoškových o sobě. 30] Zde autor nepochybně spojil události ze dvou let. Epizoda mostecká, při níž utrpěl Želivský porážku, patří k srpnu 1421, i když je opětné obležení Mostu v r. 1426 velmi pravděpodobné. 81] Viz pozn. 15. 32] Užívá tu termín secta, který má u něho různé významy. 33] Šlo o táborsko-sirotčí tažení do Lužice a Slezska, jež začalo 10. května. Lubáně bylo dobyto 17. května, Goldberg, dnes Złotoryja, byl dobyt o dva dny později. 34] Šlo nepochybně o paralelní akci sitorčích východočeských měst proti Hynkovi z Dubé, k nimž se teprve posléze připojilo vojsko vracející se ze Slezska. 35] Hašek Ostrovský z Valdštejna, jinak z Dětenic. 36] Rozumí se markrabata míšeňská. 37] V případě Mohuče a Trevíru šlo o arcibiskupy. 38] Hynek Krušina ze Švamberka a Vilém Švihovský z Rýzmberku. 39] Byl to papežský legát Jindřich Winchesterský. 40] Došlo k němu 4. srpna, tedy za 10 dní po uvedeném svátku. u] To by mělo být 28. července, musí to ale vzhledem k sledu událostí být o týden později. 42] Jindřich Žito z Jivjan. 43] Šlo o Jana Městeckého a Jana z Michalovic na Bezdězi. 4] Byl to dům na nároží Staroměstského náměstí a Dlouhé třídy. 45] V latinském textu je nepochybně zkomolenina „cum eorum buotine“, což je asi odvozeno od buttus, butta, což mj. znamená i džber, v širším smyslu asi kus dřeva. Měla to být smrt nepochybně obzvlášť potupná. 48] Šlo ovšem už o rok 1428. K dobytí Bratislavy pomocí spojenců ve městě nedošlo. 47] Ten se pochopitelně nalézal na Moravě. 48] Autor tu spojil dvě různé výpravy. Uherská se odehrávala v březnu, rakouská až v květnu po návratu z výpravy do Slezska. 49] Byl tehdy kladským hejtmanem. 50] Jde pochopitelně o vratislavského biskupa Konráda, protože Nysa patřila tehdy vratislavským biskupům. 51] Dnes Strzegom na severozápad od Svídnice. 52] Tj. Waldmünchen. Obě lokality jsou v těsné blízkosti českých hranic.
Strana 445
53] 54] Jan z Kralovic, řeč. Královec. Jan Městecký z Opočna. Jan Hertvík z Rušinova. 56] Jan Bleh z Těšnice. 57] Ve skutečnosti začala jednání až 4. dubna. Bylo to první oficiální jednání krále s husity na nejvyšší úrovni. 58] Jindy zván Jakub Kroměšín z Březovic. 59] Nyní Wilhelm-Pieck-Stadt-Guben v Dolní Lužici. 60] Kurfiřt saský Friedrich. 61] Klášter starocelský cisterciáckého řádu západně od Drážďan. 62] Vilém Jeník z Mečkova. 63] Protože uvedená čísla jsou větší, než jak Bartošek uvádí na počátku tažení, předpokládá se, že se k němu přidali i někteří místní. 64] V latinském textu je užito českého výrazu. (5] Filip z Padeřova. *) Tj. sirotci. 67 Zikmund Huler; odlišný od proslulého milce Václava IV. 68] Pert Konopišťský ze Šternberka. 69] Autor tu zřejmě píše o předběžných jednáních, jež jsou kladena k r. 1431 a k nimž byl král Vladislav zmocněn papežem Martinem V. Viz i níže. 70] Zdislav Tluksa z Buřenic. 71] Též zvaný Jeník z Mečkova. 72] Míněn Křivoklát. 73] Julián Cesarini. 74] Jako vévoda toho jména V. 75 Tj. Uherské Hradiště. 76) Thaya v Dolních Rakousích byla 2X husitským opěrným bodem. 77 Basilejský koncil byl zahájen v r. 1431. 78] Sokol z Lamberka. 79] Litschau, asi 3 km od hranic. 80y Čapek ze Sán a Otík z Lozy. 81] Jenec z Petršburku. 82] Markrabí Vilém. 83] Jeden ze způsobů církevního dělení roku. Byly to postní dny, které při- padaly na středy a tři následující dny po těchto čtyřech svátcích: první neděle postní, letnice, Povýšení sv. Kříže a sv. Lucie. Podle nich se řídila i řada světských podniků, např. zasedání soudů. 84] Pardus z Hrádku. 85] V důsledku neznalosti byla užita tato formulace. Ve skutečnosti šlo o vý- pravu do Spiše, přičemž na zpáteční cestě přes Turec došlo k tažení ke Krem- nici, kde byla poničena i tamní mincovna, stojící tehdy mimo město. 86] Filibert z Coutances v severní Francii a Petr z Augsburku. 87] Jan Palomar, arcijáhen z Barcelony, Jiljí Charlier, děkan v Cambrai a Fried- rich Parsberger. 88] Rozumí se Karolinum. 89] Den před sv. Žofií je v onom roce posunut o týden proti Nanebevstoupení Páně. 90] Datování cisiojánem. Viz výše pozn. 13. Další výskyty tohoto způsobu datování níže už nekomentuji. 91] Protože se počítalo od západu slunce předchozího dne, šlo o dobu kolem šesté hodiny odpolední. 444 445 55]
53] 54] Jan z Kralovic, řeč. Královec. Jan Městecký z Opočna. Jan Hertvík z Rušinova. 56] Jan Bleh z Těšnice. 57] Ve skutečnosti začala jednání až 4. dubna. Bylo to první oficiální jednání krále s husity na nejvyšší úrovni. 58] Jindy zván Jakub Kroměšín z Březovic. 59] Nyní Wilhelm-Pieck-Stadt-Guben v Dolní Lužici. 60] Kurfiřt saský Friedrich. 61] Klášter starocelský cisterciáckého řádu západně od Drážďan. 62] Vilém Jeník z Mečkova. 63] Protože uvedená čísla jsou větší, než jak Bartošek uvádí na počátku tažení, předpokládá se, že se k němu přidali i někteří místní. 64] V latinském textu je užito českého výrazu. (5] Filip z Padeřova. *) Tj. sirotci. 67 Zikmund Huler; odlišný od proslulého milce Václava IV. 68] Pert Konopišťský ze Šternberka. 69] Autor tu zřejmě píše o předběžných jednáních, jež jsou kladena k r. 1431 a k nimž byl král Vladislav zmocněn papežem Martinem V. Viz i níže. 70] Zdislav Tluksa z Buřenic. 71] Též zvaný Jeník z Mečkova. 72] Míněn Křivoklát. 73] Julián Cesarini. 74] Jako vévoda toho jména V. 75 Tj. Uherské Hradiště. 76) Thaya v Dolních Rakousích byla 2X husitským opěrným bodem. 77 Basilejský koncil byl zahájen v r. 1431. 78] Sokol z Lamberka. 79] Litschau, asi 3 km od hranic. 80y Čapek ze Sán a Otík z Lozy. 81] Jenec z Petršburku. 82] Markrabí Vilém. 83] Jeden ze způsobů církevního dělení roku. Byly to postní dny, které při- padaly na středy a tři následující dny po těchto čtyřech svátcích: první neděle postní, letnice, Povýšení sv. Kříže a sv. Lucie. Podle nich se řídila i řada světských podniků, např. zasedání soudů. 84] Pardus z Hrádku. 85] V důsledku neznalosti byla užita tato formulace. Ve skutečnosti šlo o vý- pravu do Spiše, přičemž na zpáteční cestě přes Turec došlo k tažení ke Krem- nici, kde byla poničena i tamní mincovna, stojící tehdy mimo město. 86] Filibert z Coutances v severní Francii a Petr z Augsburku. 87] Jan Palomar, arcijáhen z Barcelony, Jiljí Charlier, děkan v Cambrai a Fried- rich Parsberger. 88] Rozumí se Karolinum. 89] Den před sv. Žofií je v onom roce posunut o týden proti Nanebevstoupení Páně. 90] Datování cisiojánem. Viz výše pozn. 13. Další výskyty tohoto způsobu datování níže už nekomentuji. 91] Protože se počítalo od západu slunce předchozího dne, šlo o dobu kolem šesté hodiny odpolední. 444 445 55]
Strana 446
92] Údaje jsou přehozeny, protože sv. Marie Magdalény je 22., Markéty 13. července. 93] Jan Čapek ze Sán. 94] Tak psáno místo Vladislav Jagiello. 95] Bedřich ze Strážnice a Pardus z Hrádku. 96] Jan Řitka z Bezdědic. 97] Ve skutečnosti se tak stalo až 11. října. 98] Zřejmě jde o autora kroniky. 99] Místo leží v severní Francii v oblasti Manche. 100] Rukopis má přehlédnutím opět 1433. 101] Kuneš z Buřenic a Rús z Hřešihlav. 102] Dle údaje cisiojánu by to bylo ve středu 31. března. Podle vydavatele jde zde o stejnou událost jako níže k 5. květnu. Je to značně pravděpodobné, i když ne zcela jisté. 103] Podle tzv. stejných hodin by to bylo kolem půldruhé po půlnoci, podle hodin nestejných kolem poledne. 104] Podle tohoto údaje by to bylo už 6. května. Je to zřejmé přehlédnutí. 105] Šlo o Mikuláše z Landštejna a Borotína, který od táborů přešel k panské jednotě. 106] Jde o běžný latinský způsob označení. 107] Asi hodinu před západem slunce, tedy kolem sedmé hodiny večerní. 108] Indikce byl patnáctiletý cyklus probíhající křesťanským letopočtem; za- čínal náhodně rokem 3 před počátkem letopočtu. 109] Nedělní písmeno označuje, na který den připadá první neděle v roce (A — 1. leden, B — 2. leden až G — 7. leden). 110] Text v závorce v rkp. není; je doplněn podle smyslu. 111] Jde o pozdějšího Jiřího z Poděbrad, který se tu účastnil ve svých 14 letech. 112] Goll ve své edici navrhuje formu Hrdoň. 113] Diviš Bořek z Miletínka. 114] Tj. Sezima z Kunštátu a Jevišovic. 115] Počet vozů není udán. Slovo pěších je doplněno dle smyslu. Číslo uve- dené v závorce je převzato ze Starých letopisů českých. 116] Autor sice výslovně praví baronů (tj. vyšší šlechty), pánů, obyvatel, je tomu však třeba rozumět v tom smyslu, jak je uvedeno v textu. 117] Tj. Jindřich, syn Čeňka z Vartenberka. 118] Jan Smiřický. 119] Měšťan Starého Města. 120] Bedřich ze Strážnice, jenž byl velitelem táborské posádky ve slezském Němčí. 121] Asi tomu třeba rozumět tak, že chystaje se vpadnout do města (šlo o Lwó- wek Šlaski) byl pozván na uvedený hrad, jejž Bartošek jmenuje Fallemberg. 122] Ve skutečnosti k tomu došlo už 1. října 1434. 123] Filip z Padařova (též z Padeřova). 124 Rozumí se hrad u Úštěku zvaný Hrádek, někdy též Helfenburk. 125 Tj. kolem sedmé hodiny večerní. 126) Osoba tohoto jména je neznáma. Zřejmě jde o Diviše Bořka z Miletínka. 127] Zikmund tehdy pobýval ve Stoličném Bělehradě. 128] K tomu bylo vybráno 16 volitelů, po osmi ze světských a duchovních osob. 129] Dle listin tu Zikmund byl nejméně od 7. června. 130] Tzn., že pro leden a únor platilo A, pro zbytek roku G.
92] Údaje jsou přehozeny, protože sv. Marie Magdalény je 22., Markéty 13. července. 93] Jan Čapek ze Sán. 94] Tak psáno místo Vladislav Jagiello. 95] Bedřich ze Strážnice a Pardus z Hrádku. 96] Jan Řitka z Bezdědic. 97] Ve skutečnosti se tak stalo až 11. října. 98] Zřejmě jde o autora kroniky. 99] Místo leží v severní Francii v oblasti Manche. 100] Rukopis má přehlédnutím opět 1433. 101] Kuneš z Buřenic a Rús z Hřešihlav. 102] Dle údaje cisiojánu by to bylo ve středu 31. března. Podle vydavatele jde zde o stejnou událost jako níže k 5. květnu. Je to značně pravděpodobné, i když ne zcela jisté. 103] Podle tzv. stejných hodin by to bylo kolem půldruhé po půlnoci, podle hodin nestejných kolem poledne. 104] Podle tohoto údaje by to bylo už 6. května. Je to zřejmé přehlédnutí. 105] Šlo o Mikuláše z Landštejna a Borotína, který od táborů přešel k panské jednotě. 106] Jde o běžný latinský způsob označení. 107] Asi hodinu před západem slunce, tedy kolem sedmé hodiny večerní. 108] Indikce byl patnáctiletý cyklus probíhající křesťanským letopočtem; za- čínal náhodně rokem 3 před počátkem letopočtu. 109] Nedělní písmeno označuje, na který den připadá první neděle v roce (A — 1. leden, B — 2. leden až G — 7. leden). 110] Text v závorce v rkp. není; je doplněn podle smyslu. 111] Jde o pozdějšího Jiřího z Poděbrad, který se tu účastnil ve svých 14 letech. 112] Goll ve své edici navrhuje formu Hrdoň. 113] Diviš Bořek z Miletínka. 114] Tj. Sezima z Kunštátu a Jevišovic. 115] Počet vozů není udán. Slovo pěších je doplněno dle smyslu. Číslo uve- dené v závorce je převzato ze Starých letopisů českých. 116] Autor sice výslovně praví baronů (tj. vyšší šlechty), pánů, obyvatel, je tomu však třeba rozumět v tom smyslu, jak je uvedeno v textu. 117] Tj. Jindřich, syn Čeňka z Vartenberka. 118] Jan Smiřický. 119] Měšťan Starého Města. 120] Bedřich ze Strážnice, jenž byl velitelem táborské posádky ve slezském Němčí. 121] Asi tomu třeba rozumět tak, že chystaje se vpadnout do města (šlo o Lwó- wek Šlaski) byl pozván na uvedený hrad, jejž Bartošek jmenuje Fallemberg. 122] Ve skutečnosti k tomu došlo už 1. října 1434. 123] Filip z Padařova (též z Padeřova). 124 Rozumí se hrad u Úštěku zvaný Hrádek, někdy též Helfenburk. 125 Tj. kolem sedmé hodiny večerní. 126) Osoba tohoto jména je neznáma. Zřejmě jde o Diviše Bořka z Miletínka. 127] Zikmund tehdy pobýval ve Stoličném Bělehradě. 128] K tomu bylo vybráno 16 volitelů, po osmi ze světských a duchovních osob. 129] Dle listin tu Zikmund byl nejméně od 7. června. 130] Tzn., že pro leden a únor platilo A, pro zbytek roku G.
Strana 447
131] Staré označení pro Sedmihradsko (v dnešním Rumunsku). Uhry pocho- pitelně nezahrnovaly všechny tyto oblasti, zejména už ne v době Zikmundově; bylo to někdy spíše označení bývalých nároků (Halič a Vladimírsko) či důsle- dek vpádů uherských vojsk do těchto zemí (Bulharsko). 132] Opis dorzální strany, který není Bartoškem opsán přesně, je parafrází starého a rozšířeného hymnu na apoštola Jana. 133] Dle Starých letopisů českých se tak stalo o 9 dní dříve. 134] Autor si zřejmě nemohl vzpomenout na jméno, protože napsal jen pís- meno N. 135] Asi od 9 hodin dopoledne do 4 hodin odpoledne. 136] Tj. tradiční jarní plat, rozdělený do dvou termínů. 137] Tj. klášter sázavský. 138] Vyšek Račinský a kněz Martin Prostředek z Hradce. 139) Je tu použito slova terrigena, kterého jinak autor užívá ve smyslu zeman. 140] Dle svých listin byl Zikmund ještě nejméně 29. června v Praze; je tu pak doložen opět od 12. srpna. 141] Jde o farní kostel ve vsi pod hradem, dříve Budňany, nyní Karlštejn. 142] Bitva u Bělehradu. 143] Jan Pardus z Hrádku. 144] V rukopisu je polovina řádky nedopsána, tzn, že tam měla být vepsána zřejmě další jména. 145] Podle Starých letopisů českých to bylo o den později. Protože ale toho dne už vydává listiny v Benešově, je pravděpodobnější datum Bartoškovo. 146] Tzn. asi ve tři hodiny odpoledne. Uherským králem byl zvolen 1. ledna, římským 18. března 1438. 148] Arnošt Leskovec, Jan Malovec z Pacova a Prokop z Rabštejna. 149] Tj. o sedmé hodině večerní. Albrecht byl ovšem přijat za krále již 30. pro- since 1437 na sněmu v pražském Karolinu, ovšem s tím, že bude dodržovat řadu politických, tj. i náboženských a státoprávních požadavků. Nestalo se tak ovšem jednomyslně, protože proti němu byla silná strana polská, posléze pod vedením Ptáčka z Pirkštejna, která prosazovala jako kandidáta polského krále, resp. jeho bratra Kazimíra. V Jihlavě byl toliko uznán králem, když bylo jeho stranou shledáno, že učinil zadost příslušným požadavkům. 150] Sv. Petra a Pavla a neděle bylo ovšem 29. června. Hodina třetí byla vpro- střed dopoledne. Ke korunovaci 29. června. 151] Jde pochopitelně o kapli svatováclavskou. 152] Šlo o vojenskou podporu polské kandidatury. 153] Aniž došlo k vojenskému rozhodnutí. 154] Podle českého úzu by to bylo 22. dubna, což je nemožné. Třeba před- pokládat, že Bartošek tím mínil přenesení sv. Vojtěcha, slavené v Polsku 20. října, v českém státě 24., resp. 25., resp. 26. srpna. Pak by to bylo výše uvedené datum. Ve skutečnosti Albrecht v Praze zlistiňuje ještě o den později. 155] Dle Palackého a Golla asi Smederevo, patřící srbskému knížeti Jiřímu Brankovičovi. 156] Neszmély (Nesmile) u Ostřihomi. 157] V latinském textu napsáno česky. Jde o úplavici. Bylo to 27. října. 158] Ve skutečnosti už 1440. 159] Ve skutečnosti 18 pánů a po 14 zástupcích nižší šlechty a měst. 1607 Jan Kolda ze Žampachu. 1617 Šafgotsch. 162] Slovo je v latinském textu česky. 147] 446 447
131] Staré označení pro Sedmihradsko (v dnešním Rumunsku). Uhry pocho- pitelně nezahrnovaly všechny tyto oblasti, zejména už ne v době Zikmundově; bylo to někdy spíše označení bývalých nároků (Halič a Vladimírsko) či důsle- dek vpádů uherských vojsk do těchto zemí (Bulharsko). 132] Opis dorzální strany, který není Bartoškem opsán přesně, je parafrází starého a rozšířeného hymnu na apoštola Jana. 133] Dle Starých letopisů českých se tak stalo o 9 dní dříve. 134] Autor si zřejmě nemohl vzpomenout na jméno, protože napsal jen pís- meno N. 135] Asi od 9 hodin dopoledne do 4 hodin odpoledne. 136] Tj. tradiční jarní plat, rozdělený do dvou termínů. 137] Tj. klášter sázavský. 138] Vyšek Račinský a kněz Martin Prostředek z Hradce. 139) Je tu použito slova terrigena, kterého jinak autor užívá ve smyslu zeman. 140] Dle svých listin byl Zikmund ještě nejméně 29. června v Praze; je tu pak doložen opět od 12. srpna. 141] Jde o farní kostel ve vsi pod hradem, dříve Budňany, nyní Karlštejn. 142] Bitva u Bělehradu. 143] Jan Pardus z Hrádku. 144] V rukopisu je polovina řádky nedopsána, tzn, že tam měla být vepsána zřejmě další jména. 145] Podle Starých letopisů českých to bylo o den později. Protože ale toho dne už vydává listiny v Benešově, je pravděpodobnější datum Bartoškovo. 146] Tzn. asi ve tři hodiny odpoledne. Uherským králem byl zvolen 1. ledna, římským 18. března 1438. 148] Arnošt Leskovec, Jan Malovec z Pacova a Prokop z Rabštejna. 149] Tj. o sedmé hodině večerní. Albrecht byl ovšem přijat za krále již 30. pro- since 1437 na sněmu v pražském Karolinu, ovšem s tím, že bude dodržovat řadu politických, tj. i náboženských a státoprávních požadavků. Nestalo se tak ovšem jednomyslně, protože proti němu byla silná strana polská, posléze pod vedením Ptáčka z Pirkštejna, která prosazovala jako kandidáta polského krále, resp. jeho bratra Kazimíra. V Jihlavě byl toliko uznán králem, když bylo jeho stranou shledáno, že učinil zadost příslušným požadavkům. 150] Sv. Petra a Pavla a neděle bylo ovšem 29. června. Hodina třetí byla vpro- střed dopoledne. Ke korunovaci 29. června. 151] Jde pochopitelně o kapli svatováclavskou. 152] Šlo o vojenskou podporu polské kandidatury. 153] Aniž došlo k vojenskému rozhodnutí. 154] Podle českého úzu by to bylo 22. dubna, což je nemožné. Třeba před- pokládat, že Bartošek tím mínil přenesení sv. Vojtěcha, slavené v Polsku 20. října, v českém státě 24., resp. 25., resp. 26. srpna. Pak by to bylo výše uvedené datum. Ve skutečnosti Albrecht v Praze zlistiňuje ještě o den později. 155] Dle Palackého a Golla asi Smederevo, patřící srbskému knížeti Jiřímu Brankovičovi. 156] Neszmély (Nesmile) u Ostřihomi. 157] V latinském textu napsáno česky. Jde o úplavici. Bylo to 27. října. 158] Ve skutečnosti už 1440. 159] Ve skutečnosti 18 pánů a po 14 zástupcích nižší šlechty a měst. 1607 Jan Kolda ze Žampachu. 1617 Šafgotsch. 162] Slovo je v latinském textu česky. 147] 446 447
Strana 448
163] Správně Augustin Forster. Dům byl na východní straně Staroměstského náměstí. 164] Na Ovocném trhu, tedy naproti Karolinu. 165] Jakoubek z Vřesovic. 166] Friedrich V., jako římský panovník Friedrich III. 167] Nevysvětlitelným přehlédnutím jsou k tomu datu položeny události z r. 1394, kdy byl Václav zajat poprvé. Datum denní a den v týdnu jsou však správné. Níže je ovšem chronologie správná. 188] Šlo o útok panské jednoty proti nejoddanějším Václavovým rádcům, kteří na ní byli nezávislí. Útok byl maskován jako ochrana krále. 169] Tento útok byl součástí pokusů o vojenskou a politickou izolaci Václavovu ze strany římského krále Ruprechta. Na straně Václavově sehrál důležitou roli moravský markrabí Prokop. 170] Údaj se vztahuje k r. 1402, kdy Zikmund nechal 6. března Václava za- jmout a pak odvézt do Vídně, odkud král uprchl až koncem následujícího roku. 171] Jde o větší z obou malostranských mosteckých věží. 172] Milostivé léto je rok, v němž se poutníkům do Říma udílejí zvláštní odpustky. Původně to mělo být jednou za 50 let, pak po jistých kolísáních to bylo od r. 1450 vždy za 25 let. 173] Šlo o odvetnou výpravu za saské vměšování se do českých poměrů. 174] Na sněmu, který se protáhl do počátku roku následujícího, šlo o dokon- čení smíru mezi katolickou Strakonickou jednotou a podobojími. 175] Byl to jeden z čelných pražských měšťanů, člen městské rady na sklonku husitství, jenž byl uvržen do vězení na Žebráku, z něhož uprchl. 176] Horlivý husita, pak katolík, patřil k předním politikům doby. Svými pletichami tajně působil proti tomu, aby mladý král, Ladislav Pohrobek, přijel do Českého království. 177] Tj. kolem druhé hodiny odpoledne. 178] Asi zmínka o Zikmundovi tyrolském, synovi Friedricha IV., i když ten byl poněkud starší. 179] Tj. po třetí hodině odpolední. 180] Zápis je psán česky. 1817 Dle Tomka a Golla spíše dobýval. 182) Jméno objektu je vynecháno. 183 Odtud až skoro do konce jsou zápisy psány česky. 184] Zemřel v necelých čtyřech letech. 185 Jan Jindřich. Současným markrabětem mohl být míněn nejspíš Jošt. 186 Asi jde o dcery Ludvíka Bavora, římského císaře. 187) Ludvík IV. Bavor. 188] U P. Marie Sněžné a slovanských benediktinů v Emauzích. 189] Blanka z Valois. 190] Druhá žena, Anna Falcká. 191] Ve skutečnosti 1350. 192] Na Karlově na Novém Městě pražském. 193] Ve skutečnosti o velikonocích 5. dubna 1355. 194] Alžběta Pomořanská. Jelikož byla korunována již 18. června 1363, má asi státi sloveso korunována. 195] Má stát va lent. 196] Odtud do konce opět latina. Bitva u Grunvaldu. 197)
163] Správně Augustin Forster. Dům byl na východní straně Staroměstského náměstí. 164] Na Ovocném trhu, tedy naproti Karolinu. 165] Jakoubek z Vřesovic. 166] Friedrich V., jako římský panovník Friedrich III. 167] Nevysvětlitelným přehlédnutím jsou k tomu datu položeny události z r. 1394, kdy byl Václav zajat poprvé. Datum denní a den v týdnu jsou však správné. Níže je ovšem chronologie správná. 188] Šlo o útok panské jednoty proti nejoddanějším Václavovým rádcům, kteří na ní byli nezávislí. Útok byl maskován jako ochrana krále. 169] Tento útok byl součástí pokusů o vojenskou a politickou izolaci Václavovu ze strany římského krále Ruprechta. Na straně Václavově sehrál důležitou roli moravský markrabí Prokop. 170] Údaj se vztahuje k r. 1402, kdy Zikmund nechal 6. března Václava za- jmout a pak odvézt do Vídně, odkud král uprchl až koncem následujícího roku. 171] Jde o větší z obou malostranských mosteckých věží. 172] Milostivé léto je rok, v němž se poutníkům do Říma udílejí zvláštní odpustky. Původně to mělo být jednou za 50 let, pak po jistých kolísáních to bylo od r. 1450 vždy za 25 let. 173] Šlo o odvetnou výpravu za saské vměšování se do českých poměrů. 174] Na sněmu, který se protáhl do počátku roku následujícího, šlo o dokon- čení smíru mezi katolickou Strakonickou jednotou a podobojími. 175] Byl to jeden z čelných pražských měšťanů, člen městské rady na sklonku husitství, jenž byl uvržen do vězení na Žebráku, z něhož uprchl. 176] Horlivý husita, pak katolík, patřil k předním politikům doby. Svými pletichami tajně působil proti tomu, aby mladý král, Ladislav Pohrobek, přijel do Českého království. 177] Tj. kolem druhé hodiny odpoledne. 178] Asi zmínka o Zikmundovi tyrolském, synovi Friedricha IV., i když ten byl poněkud starší. 179] Tj. po třetí hodině odpolední. 180] Zápis je psán česky. 1817 Dle Tomka a Golla spíše dobýval. 182) Jméno objektu je vynecháno. 183 Odtud až skoro do konce jsou zápisy psány česky. 184] Zemřel v necelých čtyřech letech. 185 Jan Jindřich. Současným markrabětem mohl být míněn nejspíš Jošt. 186 Asi jde o dcery Ludvíka Bavora, římského císaře. 187) Ludvík IV. Bavor. 188] U P. Marie Sněžné a slovanských benediktinů v Emauzích. 189] Blanka z Valois. 190] Druhá žena, Anna Falcká. 191] Ve skutečnosti 1350. 192] Na Karlově na Novém Městě pražském. 193] Ve skutečnosti o velikonocích 5. dubna 1355. 194] Alžběta Pomořanská. Jelikož byla korunována již 18. června 1363, má asi státi sloveso korunována. 195] Má stát va lent. 196] Odtud do konce opět latina. Bitva u Grunvaldu. 197)
Strana 449
MIKULÁŠ BISKUPEC Z PELHRIMOVA, KRONIKA OBSAHUJÍCÍ PŘI TÁBORSKYCH KNĚŽÍ A JEJÍ NAPADÁNÍ ZE STRANY PRAŽSKYCH MISTRŮ 1] Nehemiáš, autor nejmladší starozákonní knihy. V druhé polovině 5. stol. před naším letopočtem pečoval o znovuvystavění Jeruzaléma. 2] Tj. bible. 3] Na rozdíl od „obyčejných“ bakalářů vykládali bibli a jiné teologické spisy. 4] Takových poutí na hory bylo na počátku husitství více. Zde zřejmě míněn sraz na hoře Burkováku u Bechyně (u Nemějic) z 22. července 1419. 5] Tj. podobojí. e] Narážka na Konstantinovskou donaci (viz o ní str. 433, pozn. 19). 7 Na benešovské silnici u obce Křížkový Ujezdec. Tábor, jemuž předcházelo o dva týdny setkání na Bzí hoře u Blovic v jižních Čechách, se konal za velké účasti 30. září 1419. Obcí pražskou je tu míněn pražský lid. 8] Čtyři artikuly pražské byly společným požadavkem všech husitů, i když se jejich formulace vyvíjela a především byly různě interpretovány. 9] Nejnižší stupeň kněžského svěcení. 10] Pražská univerzita byla v té době nejvyšším ideovým orgánem husitství a rozhodčím v náboženských otázkách. 11] Vést válku bylo dovoleno jen za velmi specifických podmínek, jinak ji Biskupec a značná část kněžstva (stejně jako trest smrti) odmítala. 12] Rozsah moci táborského bratrstva značně kolísal, a tak není možno jej stručně zachytit. Šlo zejména ovšem o jižní Čechy (především po vzniku sirot- čího bratrstva v r. 1423), i když to byla i některá města mimo ně (tak zejména Nymburk a Slaný). Tj. dávají v pochybnost svoje kněžství. Pro svou drastičnost, která je Novým zákonem mírněna. 15] Nepodařilo se určit. 16] Tím jsou míněna — v duchu kritičnosti, jenž se projevuje zajména v Mi- kulášově Výkladu Apokalypsy (viz výše str. 18n úvodu) — jednotlivá městská střediska husitství, která si zachovala či nově vytvořila svá venkovská panství. 17] Tj. evangelium sv. Matouše. 18] Tj. sv. Pavel. 19] Šlo o proslulé „hádání pražských a táborských kněží ze dne 10. prosince“ 1420, kde bylo dokonáno odtržení táborské bohoslužby od pražské. Aktivně na něm vystoupil za pražskou stranu Petr z Mladoňovic, za táborskou Biskupec. Původně se mělo konat v Karolinu, ale pro odpor Mikuláše z Husi, jenž v sou- vislosti s ním se smrtelně zranil, bylo přeneseno do domu někdejšího milce Václava IV., jenž se přidal k husitství. 20] V měsíci dubnu. 21] Šlo o zjednodušenou táborskou bohoslužbu, kterou pražští mistři napadali slovem i písmem. 22] Blíže tito zástupci strany podjednou nejsou známi. 23] Ležela mezi Mladou Vožicí a Načeradcem a byla nepochybně nejblíže dotyku s územím pod vlivem pražským. 24] Ten se z původního zarytého odpůrce stal jedním z vedoucích táborských hejtmanů. 25] Přes znovu vypuknuvší různice došlo k onomu jednání ve stanoveném termínu. Obě strany se na Konopiště dostavily v reprezentativním výběru. 13] 14] 448 449
MIKULÁŠ BISKUPEC Z PELHRIMOVA, KRONIKA OBSAHUJÍCÍ PŘI TÁBORSKYCH KNĚŽÍ A JEJÍ NAPADÁNÍ ZE STRANY PRAŽSKYCH MISTRŮ 1] Nehemiáš, autor nejmladší starozákonní knihy. V druhé polovině 5. stol. před naším letopočtem pečoval o znovuvystavění Jeruzaléma. 2] Tj. bible. 3] Na rozdíl od „obyčejných“ bakalářů vykládali bibli a jiné teologické spisy. 4] Takových poutí na hory bylo na počátku husitství více. Zde zřejmě míněn sraz na hoře Burkováku u Bechyně (u Nemějic) z 22. července 1419. 5] Tj. podobojí. e] Narážka na Konstantinovskou donaci (viz o ní str. 433, pozn. 19). 7 Na benešovské silnici u obce Křížkový Ujezdec. Tábor, jemuž předcházelo o dva týdny setkání na Bzí hoře u Blovic v jižních Čechách, se konal za velké účasti 30. září 1419. Obcí pražskou je tu míněn pražský lid. 8] Čtyři artikuly pražské byly společným požadavkem všech husitů, i když se jejich formulace vyvíjela a především byly různě interpretovány. 9] Nejnižší stupeň kněžského svěcení. 10] Pražská univerzita byla v té době nejvyšším ideovým orgánem husitství a rozhodčím v náboženských otázkách. 11] Vést válku bylo dovoleno jen za velmi specifických podmínek, jinak ji Biskupec a značná část kněžstva (stejně jako trest smrti) odmítala. 12] Rozsah moci táborského bratrstva značně kolísal, a tak není možno jej stručně zachytit. Šlo zejména ovšem o jižní Čechy (především po vzniku sirot- čího bratrstva v r. 1423), i když to byla i některá města mimo ně (tak zejména Nymburk a Slaný). Tj. dávají v pochybnost svoje kněžství. Pro svou drastičnost, která je Novým zákonem mírněna. 15] Nepodařilo se určit. 16] Tím jsou míněna — v duchu kritičnosti, jenž se projevuje zajména v Mi- kulášově Výkladu Apokalypsy (viz výše str. 18n úvodu) — jednotlivá městská střediska husitství, která si zachovala či nově vytvořila svá venkovská panství. 17] Tj. evangelium sv. Matouše. 18] Tj. sv. Pavel. 19] Šlo o proslulé „hádání pražských a táborských kněží ze dne 10. prosince“ 1420, kde bylo dokonáno odtržení táborské bohoslužby od pražské. Aktivně na něm vystoupil za pražskou stranu Petr z Mladoňovic, za táborskou Biskupec. Původně se mělo konat v Karolinu, ale pro odpor Mikuláše z Husi, jenž v sou- vislosti s ním se smrtelně zranil, bylo přeneseno do domu někdejšího milce Václava IV., jenž se přidal k husitství. 20] V měsíci dubnu. 21] Šlo o zjednodušenou táborskou bohoslužbu, kterou pražští mistři napadali slovem i písmem. 22] Blíže tito zástupci strany podjednou nejsou známi. 23] Ležela mezi Mladou Vožicí a Načeradcem a byla nepochybně nejblíže dotyku s územím pod vlivem pražským. 24] Ten se z původního zarytého odpůrce stal jedním z vedoucích táborských hejtmanů. 25] Přes znovu vypuknuvší různice došlo k onomu jednání ve stanoveném termínu. Obě strany se na Konopiště dostavily v reprezentativním výběru. 13] 14] 448 449
Strana 450
Za pražany zejména Jakoubek ze Stříbra, Jan z Příbramě a Jan Rokycana, za táborské byl v čele Mikuláš z Pelhřimova. Každá strana postavila také dva světské arbitry. Pražané Smila Holického ze Šternberka a staroměstského měštana Šimona od Bílého lva, táboři hejtmany Chvala z Machovic a Loudu z Chlumčan. V základní otázce, tj. ve způsobu jak sloužit mši, k jednotě nedošlo, v jiných však do jisté míry ano, a tak jednání skončilo bez většího rozladění. 26] Byl představitelem nejkonzervativnějšího křídla pražských mistrů. Šlo tu o hádání mezi ním a Petrem Paynem zv. Engliš o Viklefa z počátku října v Karolinu, kde jedním z rozhodčích z Englišovy strany byl i Mikuláš z Pel- hřimova. 27] Zejména to byli Štěpán Páleč a Stanislav ze Znojma, oba původně Husovi druhové (viz o nich výše str. 428). 28] Ten zemřel krátce předtím, totiž 9. srpna 1429. 29] Přítomna byla šlechta podobojí i zástupci pražanů, táborů a sirotků. Vedle ustavení zemské vlády bylo vypraveno poselstvo k jednání s polským králem a naplánováno několik vojenských výprav do ciziny. 30] Navazuje se na předchozí kapitolu, kde se hovoří o předcházejících jedná- ních. Protože o těch nejdůležitějších, basilejských, se zevrubně pojednává v následujícím textu, nepovažoval jsem za nutné podávat tu podrobnější komen- tář. 31] Podle toho, co se o spisu říká, jde zřejmě o dílo odlišné od následujícího „Deníku“, i když není nevyhnutelně nutno předpokládat, že Mikuláš musil být jeho autorem, jak se domýšlí literatura. 32] Šlo o jednání na sněmu svatohavelském (od 23. října), když kněží sirotčí se s pražskými již sjednotili. 33] To se stalo až 14. srpna 1436 v Jihlavě. 34] Protože Třebíč, která tehdy patřila k táborskému bratrstvu, se v Zikmun- dově itineráři neobjevuje vůbec, nelze tuto epizodu přesně datovat. V žádném případě nespadá do r. 1435. Protože v Jihlavě je Zikmund dosvědčen nejméně od 7. července 1436 a v Klosterneuburku je ještě 25. května, spadá tato událost nejspíš do tohoto mezidobí, zřejmě do počátku června. 35] Protože Zikmund byl korunován na krále českého už v roce 1420, má tu autor zřejmě na mysli korunovaci jeho manželky 11. února 1437, jíž se císař také osobně účastnil. Mikulášova chronologie ovšem není správná. 36] Byl synovcem císařovny Barbory a patřil k jejím předním oblíbencům. 37] Patřil k předním politikům a válečníkům českého státu umírněných husitů a byl představeným landfrídu čtyř východočeských krajů. Zemřel 27. srpna 1444. 38] Oslovení se týká Jana Rokycany. 39] Rektorem se tu i dále rozumí farář. Reichenbach (viz výše úvod str. 20). 40] DENÍK TÁBORSKÉHO KNĚZE O JEDNÁNÍ ČECHŮ NA KONCILU BASILEJSKÉM Z ROKU 1433 Tj. kolem druhé hodiny po poledni, protože se počítalo od západu slunce. 2] Cesta českého poselstva trvala déle než 14 dní. Vyrazilo z Domažlic krátce před vánocemi a po celém říšském území bylo doprovázeno různými význam- nými říšskými činiteli světskými i duchovními. Celá výprava čítala skoro 100 osob ze všech tří husitských stran: za tábory tu byli zejména Prokop Holý
Za pražany zejména Jakoubek ze Stříbra, Jan z Příbramě a Jan Rokycana, za táborské byl v čele Mikuláš z Pelhřimova. Každá strana postavila také dva světské arbitry. Pražané Smila Holického ze Šternberka a staroměstského měštana Šimona od Bílého lva, táboři hejtmany Chvala z Machovic a Loudu z Chlumčan. V základní otázce, tj. ve způsobu jak sloužit mši, k jednotě nedošlo, v jiných však do jisté míry ano, a tak jednání skončilo bez většího rozladění. 26] Byl představitelem nejkonzervativnějšího křídla pražských mistrů. Šlo tu o hádání mezi ním a Petrem Paynem zv. Engliš o Viklefa z počátku října v Karolinu, kde jedním z rozhodčích z Englišovy strany byl i Mikuláš z Pel- hřimova. 27] Zejména to byli Štěpán Páleč a Stanislav ze Znojma, oba původně Husovi druhové (viz o nich výše str. 428). 28] Ten zemřel krátce předtím, totiž 9. srpna 1429. 29] Přítomna byla šlechta podobojí i zástupci pražanů, táborů a sirotků. Vedle ustavení zemské vlády bylo vypraveno poselstvo k jednání s polským králem a naplánováno několik vojenských výprav do ciziny. 30] Navazuje se na předchozí kapitolu, kde se hovoří o předcházejících jedná- ních. Protože o těch nejdůležitějších, basilejských, se zevrubně pojednává v následujícím textu, nepovažoval jsem za nutné podávat tu podrobnější komen- tář. 31] Podle toho, co se o spisu říká, jde zřejmě o dílo odlišné od následujícího „Deníku“, i když není nevyhnutelně nutno předpokládat, že Mikuláš musil být jeho autorem, jak se domýšlí literatura. 32] Šlo o jednání na sněmu svatohavelském (od 23. října), když kněží sirotčí se s pražskými již sjednotili. 33] To se stalo až 14. srpna 1436 v Jihlavě. 34] Protože Třebíč, která tehdy patřila k táborskému bratrstvu, se v Zikmun- dově itineráři neobjevuje vůbec, nelze tuto epizodu přesně datovat. V žádném případě nespadá do r. 1435. Protože v Jihlavě je Zikmund dosvědčen nejméně od 7. července 1436 a v Klosterneuburku je ještě 25. května, spadá tato událost nejspíš do tohoto mezidobí, zřejmě do počátku června. 35] Protože Zikmund byl korunován na krále českého už v roce 1420, má tu autor zřejmě na mysli korunovaci jeho manželky 11. února 1437, jíž se císař také osobně účastnil. Mikulášova chronologie ovšem není správná. 36] Byl synovcem císařovny Barbory a patřil k jejím předním oblíbencům. 37] Patřil k předním politikům a válečníkům českého státu umírněných husitů a byl představeným landfrídu čtyř východočeských krajů. Zemřel 27. srpna 1444. 38] Oslovení se týká Jana Rokycany. 39] Rektorem se tu i dále rozumí farář. Reichenbach (viz výše úvod str. 20). 40] DENÍK TÁBORSKÉHO KNĚZE O JEDNÁNÍ ČECHŮ NA KONCILU BASILEJSKÉM Z ROKU 1433 Tj. kolem druhé hodiny po poledni, protože se počítalo od západu slunce. 2] Cesta českého poselstva trvala déle než 14 dní. Vyrazilo z Domažlic krátce před vánocemi a po celém říšském území bylo doprovázeno různými význam- nými říšskými činiteli světskými i duchovními. Celá výprava čítala skoro 100 osob ze všech tří husitských stran: za tábory tu byli zejména Prokop Holý
Strana 451
(Veliký), Mikuláš Biskupec z Pelhřimova a Markolt ze Zbraslavic z osob du- chovních a Matyáš Louda z Chlumčan, hejtman v Písku a Laurin z Tábora ze světských; za pražany Jan Rokycana a Martin Lupáč z Ujezdce z duchov- ních a Vilém Kostka z Postupic, hejtman v Litomyšli, Beneš z Hustířan a pražský měštan Jan Velvar ze světských a za sirotky posléze Petr Payne zv. Engliš, Oldřich ze Znojma, farář v Čáslavi, a hejtman Jíra z Řečice, všichni s doprovodem. Uznanou hlavou poselstva byl Prokop Holý, vedle něho pak ještě Kostka z Postupic. Protože čelní členové poselstva proti očekávání přijeli ze Šafhúz lodí (jejich doprovod přijel koňmo v doprovodu protektora koncilu, bavorského vévody Viléma), odpadl slavnostní uvítací protokol, nepochybně k radosti představitelů koncilu, kteří měli obavy už jen ze sebevědomého vystu- pování poselstva cestou. 3] První tři dny bydlelo poselstvo v předních městských hostincích. Táboři „U květiny“, pražané „U lodi“ a sirotci v „Růžové zahradě“. 4] Tj. hned zrána asi kolem osmé. 5] Amadeus de Talaru; naráží se tu na rozpory koncilu s papežem Evže- nem IV., který zpočátku byl pro koncil, ale pak chtěl jeho zasedání přerušit, čemuž se koncil nepodrobil a pracoval samostatně. 6] Šlo celkem o čtyři soukromé domy. V prvním bydlel Prokop Holý s Kostkou z Postupic a jejich doprovod, v ostatních třech zástupci jednotlivých stran a jejich čeledě. Je to týž, který byl hlavou křížové výpravy domažlické, jež tak neslavně skončila v roce 1431. Tehdy poznal, že není možno porazit Čechy zbraněmi, a zasazoval se o uskutečnění basilejských jednání. Během nich pak o české poselstvo až okázale pečoval na veřejnosti i v soukromí, jak o tom vydává svědectví zejména náš pramen. 8] Nekázat německy husité odmítli s důvodem, že mají mezi členy svého poselstva i Němce, pro které tak musí činit. V účasti na takových podnicích nemohou a nebudou prý nikomu bránit. Proto Cesarini požádal městské před- stavitele, aby v tom Basilejčanům zabránili svými silami. Ti tak však neučinili, protože zjistili, že právě zákaz účasti by zájem o tato kázání spíše povzbudil, než utlumil. ] Jan z Gelhausenu, mnich cisterciáckého řádu, se účastnil jednání s husity již dříve a získal si jejich jistou důvěru; ti si vyžádali jeho služeb jako prostřed- níka během svých jednání na koncilu. 10] Zasedání koncilu. 11] Karel VII. (1422—1461). 12] Jan Lucemburský (1310—1346) svou pomocí, korunovanou hrdinskou smrtí u Kreščaku. Dále zmíněná dcera jednoho českého krále je Janova dcera z manželství s Eliškou Přemyslovnou, jež byla provdána za Jana II. Dobrého (1350—1364). Byli to praprarodiče Karla VII. 13] Na jeho dlouhý projev, přednesený v dominikánském klášteře, položeném mimo centrum města, odpověděl Jan Rokycana. 14] Tj. Matyáš Louda z Chlumčan. 15] Jde o odpověď na vzkaz francouzského krále, tlumočený jim 9. ledna. 16] V české delegaci měli zástupci jednotlivých stran (táboři, sirotci, pražané, husitská šlechta) hájit po jednom artykulu. Rokycana byl vybrán pražany a šlechtou, chtěl tedy hájit dva artykuly. 17] Viz pozn. 13. 18] Šlo o bitvu, která se strhla na zpátečním pochodu husitského vojska vra- cejícího se z tažení proti rakouskému vévodovi Albrechtu V. u Znojma. Výsle- 450 451
(Veliký), Mikuláš Biskupec z Pelhřimova a Markolt ze Zbraslavic z osob du- chovních a Matyáš Louda z Chlumčan, hejtman v Písku a Laurin z Tábora ze světských; za pražany Jan Rokycana a Martin Lupáč z Ujezdce z duchov- ních a Vilém Kostka z Postupic, hejtman v Litomyšli, Beneš z Hustířan a pražský měštan Jan Velvar ze světských a za sirotky posléze Petr Payne zv. Engliš, Oldřich ze Znojma, farář v Čáslavi, a hejtman Jíra z Řečice, všichni s doprovodem. Uznanou hlavou poselstva byl Prokop Holý, vedle něho pak ještě Kostka z Postupic. Protože čelní členové poselstva proti očekávání přijeli ze Šafhúz lodí (jejich doprovod přijel koňmo v doprovodu protektora koncilu, bavorského vévody Viléma), odpadl slavnostní uvítací protokol, nepochybně k radosti představitelů koncilu, kteří měli obavy už jen ze sebevědomého vystu- pování poselstva cestou. 3] První tři dny bydlelo poselstvo v předních městských hostincích. Táboři „U květiny“, pražané „U lodi“ a sirotci v „Růžové zahradě“. 4] Tj. hned zrána asi kolem osmé. 5] Amadeus de Talaru; naráží se tu na rozpory koncilu s papežem Evže- nem IV., který zpočátku byl pro koncil, ale pak chtěl jeho zasedání přerušit, čemuž se koncil nepodrobil a pracoval samostatně. 6] Šlo celkem o čtyři soukromé domy. V prvním bydlel Prokop Holý s Kostkou z Postupic a jejich doprovod, v ostatních třech zástupci jednotlivých stran a jejich čeledě. Je to týž, který byl hlavou křížové výpravy domažlické, jež tak neslavně skončila v roce 1431. Tehdy poznal, že není možno porazit Čechy zbraněmi, a zasazoval se o uskutečnění basilejských jednání. Během nich pak o české poselstvo až okázale pečoval na veřejnosti i v soukromí, jak o tom vydává svědectví zejména náš pramen. 8] Nekázat německy husité odmítli s důvodem, že mají mezi členy svého poselstva i Němce, pro které tak musí činit. V účasti na takových podnicích nemohou a nebudou prý nikomu bránit. Proto Cesarini požádal městské před- stavitele, aby v tom Basilejčanům zabránili svými silami. Ti tak však neučinili, protože zjistili, že právě zákaz účasti by zájem o tato kázání spíše povzbudil, než utlumil. ] Jan z Gelhausenu, mnich cisterciáckého řádu, se účastnil jednání s husity již dříve a získal si jejich jistou důvěru; ti si vyžádali jeho služeb jako prostřed- níka během svých jednání na koncilu. 10] Zasedání koncilu. 11] Karel VII. (1422—1461). 12] Jan Lucemburský (1310—1346) svou pomocí, korunovanou hrdinskou smrtí u Kreščaku. Dále zmíněná dcera jednoho českého krále je Janova dcera z manželství s Eliškou Přemyslovnou, jež byla provdána za Jana II. Dobrého (1350—1364). Byli to praprarodiče Karla VII. 13] Na jeho dlouhý projev, přednesený v dominikánském klášteře, položeném mimo centrum města, odpověděl Jan Rokycana. 14] Tj. Matyáš Louda z Chlumčan. 15] Jde o odpověď na vzkaz francouzského krále, tlumočený jim 9. ledna. 16] V české delegaci měli zástupci jednotlivých stran (táboři, sirotci, pražané, husitská šlechta) hájit po jednom artykulu. Rokycana byl vybrán pražany a šlechtou, chtěl tedy hájit dva artykuly. 17] Viz pozn. 13. 18] Šlo o bitvu, která se strhla na zpátečním pochodu husitského vojska vra- cejícího se z tažení proti rakouskému vévodovi Albrechtu V. u Znojma. Výsle- 450 451
Strana 452
dek byl nerozhodný a Čechové utrpěli citelné ztráty, byť se vraceli s hojnou kořistí. 19] O cisiojánu viz výše str. 443 pozn. 13. Albert Branda de Castiglione (†1443). 21] Bartoloměj Capra (1417—1433). 22] Zřejmě aquilejský Ludvík z Tecku (1412—1435). 2] Heřman, který už dříve byl účasten jednání s husity. 24] Friedrich z Parsberku. 25] Palacký ve své edici má condicione, tj. bez žádné podmínky, překlad se drží emendace B. Ryby conductione. 28] Rehoř I. Veliký byl papežem 590—604. Augustinem zřejmě míněn jeden z nejvýznamnějších latinských církevních otců, biskup v severoafrickém Hippu (1430), jáhnem Vavřincem sv. Vavřinec mučedník (†258.) 27] Donát, asi svatý biskup z Arezza (1362). 28] Sv. Cyprián, církevní otec, biskup v Kartágu (†258); sv. Fulgentius, biskup v sev. Africe (†533). 29] Starozákonní osoby. Lot — spravedlivý obyvatel Sodomy, z níž byl před jejím zničením vyveden. Abrahám — podle Starého zákona vyvolen Bohem k tomu, aby se stal praotcem velkého národa. Svou nezlomnou víru dokumen- toval ochotou na boží příkaz obětovat svého syna Izáka. Melchisedech — král salemský. 30] Ester 1,9—19. Odmítla totiž žádost svého manžela, perského krále Asvera, aby přišla na hostinu, kterou pořádal. 31] Jde o čtvrtou knihu Mojžíšovu 9,1—14, kde se hovoří o tom, jak slavit velikou noc. 32] Heřmanský doplňuje text slovem „sněhem“, což ovšem není nevyhnutelně nutno. 33] Alexander V. (1409—1410), zvolený na koncilu v Pise, nefiguruje v oficiál- ním seznamu papežů, neboť je považován za protipapeže. 34] Oldřich ze Znojma. 35] Beneš z Mokrovous jako představitel šlechty. 36] Tj. Oldřichovi. 37] Martin Lupáč z Újezdce z pražské strany. 38] Značka se objevila zřejmě v předloze, v našem rukopisu není. 39] Jsou míněny církevní autority: Mikuláš z Lyry († 1349), známý minoritský teolog, jenž byl užíván souhlasně ještě Lutherem; Mikuláš Gorran, zpovědník francouzského krále Filipa Sličného (†1295). 40] Viz výše str. 323 k 15. lednu. 41] Markolt ze Zbraslavic, táborský kněz. 42] Vesměs ještě autority antické církve. Nejmladší je Rehoř. Viz výše pozn. 26. 43] Asi Guillelmus Peraltus (†1275), arcibiskup lyonský. 4] Asi Scaccarius Jakuba de Cessolis, jenž vznikl kolem r. 1275; dílo se uplatnilo i v našem prostředí, zejména v českém zpracování Tomáše ze Štítného. 45] Albert Branda z Castigliani. 46] Johann Nider; byl už v Chebu účastníkem jednání koncilu s husity, pře- vor basilejských dominikánů. 47] Šlo o označení pro bakaláře Matěje z Hnátnic, jenž byl tak nazýván podle své cesty do Anglie. Učastnil se různých diplomatických misí, ale jinak jeho osoba zaniká v temnotách. 48] Jan Stojkovič z Dubrovníku, přední koncilní teolog, byl oficiálním kon- cilním mluvčím v replice proti prvnímu artikulu pražskému o přijímání pod- 20]
dek byl nerozhodný a Čechové utrpěli citelné ztráty, byť se vraceli s hojnou kořistí. 19] O cisiojánu viz výše str. 443 pozn. 13. Albert Branda de Castiglione (†1443). 21] Bartoloměj Capra (1417—1433). 22] Zřejmě aquilejský Ludvík z Tecku (1412—1435). 2] Heřman, který už dříve byl účasten jednání s husity. 24] Friedrich z Parsberku. 25] Palacký ve své edici má condicione, tj. bez žádné podmínky, překlad se drží emendace B. Ryby conductione. 28] Rehoř I. Veliký byl papežem 590—604. Augustinem zřejmě míněn jeden z nejvýznamnějších latinských církevních otců, biskup v severoafrickém Hippu (1430), jáhnem Vavřincem sv. Vavřinec mučedník (†258.) 27] Donát, asi svatý biskup z Arezza (1362). 28] Sv. Cyprián, církevní otec, biskup v Kartágu (†258); sv. Fulgentius, biskup v sev. Africe (†533). 29] Starozákonní osoby. Lot — spravedlivý obyvatel Sodomy, z níž byl před jejím zničením vyveden. Abrahám — podle Starého zákona vyvolen Bohem k tomu, aby se stal praotcem velkého národa. Svou nezlomnou víru dokumen- toval ochotou na boží příkaz obětovat svého syna Izáka. Melchisedech — král salemský. 30] Ester 1,9—19. Odmítla totiž žádost svého manžela, perského krále Asvera, aby přišla na hostinu, kterou pořádal. 31] Jde o čtvrtou knihu Mojžíšovu 9,1—14, kde se hovoří o tom, jak slavit velikou noc. 32] Heřmanský doplňuje text slovem „sněhem“, což ovšem není nevyhnutelně nutno. 33] Alexander V. (1409—1410), zvolený na koncilu v Pise, nefiguruje v oficiál- ním seznamu papežů, neboť je považován za protipapeže. 34] Oldřich ze Znojma. 35] Beneš z Mokrovous jako představitel šlechty. 36] Tj. Oldřichovi. 37] Martin Lupáč z Újezdce z pražské strany. 38] Značka se objevila zřejmě v předloze, v našem rukopisu není. 39] Jsou míněny církevní autority: Mikuláš z Lyry († 1349), známý minoritský teolog, jenž byl užíván souhlasně ještě Lutherem; Mikuláš Gorran, zpovědník francouzského krále Filipa Sličného (†1295). 40] Viz výše str. 323 k 15. lednu. 41] Markolt ze Zbraslavic, táborský kněz. 42] Vesměs ještě autority antické církve. Nejmladší je Rehoř. Viz výše pozn. 26. 43] Asi Guillelmus Peraltus (†1275), arcibiskup lyonský. 4] Asi Scaccarius Jakuba de Cessolis, jenž vznikl kolem r. 1275; dílo se uplatnilo i v našem prostředí, zejména v českém zpracování Tomáše ze Štítného. 45] Albert Branda z Castigliani. 46] Johann Nider; byl už v Chebu účastníkem jednání koncilu s husity, pře- vor basilejských dominikánů. 47] Šlo o označení pro bakaláře Matěje z Hnátnic, jenž byl tak nazýván podle své cesty do Anglie. Učastnil se různých diplomatických misí, ale jinak jeho osoba zaniká v temnotách. 48] Jan Stojkovič z Dubrovníku, přední koncilní teolog, byl oficiálním kon- cilním mluvčím v replice proti prvnímu artikulu pražskému o přijímání pod- 20]
Strana 453
obojí. Byl rovněž autorem díla o basilejském koncilu pod názvem „Jak byli Ce- chové přivedeni k jednotě s církví“. 49] Šlo o známého teologa španělského původu Jana Palomara. Auditor sacri palatii byl úředník tzv. audiencie s. palatii, což byl papežský úřad vyřizující a rozhodující sporné záležitosti, předané k rozhodnutí kurii; jeho konkrétní povinností bylo provádět příslušné šetření. 50] Bernard z Clairvaux († 1153), nejvýznamnější teolog 12. století. Papež Evžen III. (1145—1153) byl jeho žákem. Smysl výroku je v tom, že zdůrazňuje převažování světského nad duchovním. 51] Zřejmě Hugo de Sancto Victore († 1141), pařížský teolog německého pů- vodu. 52] Petr Comestor († kol 1179), kancléř pařížské katedrály, byl autorem roz- sáhlých biblických dějin zv. Historia scholastica, jež byly koncem 14. století přeloženy i do češtiny. 53] Petrus Lombardus († kol 1160) působil na pařížské katedrální škole a byl autorem systematického díla o teologii Libri quattuor sentenciarum, jež vyklá- dali pravidelně mladší teologové (mezi nimi zejména Tomáš Akvinský a náš Hus). 54] Někteří z nejvýznamnějších teologů měli svá ustálená epiteta. „Solemnis“ byl Jindřich z Gentu († 1293) kanovník v Tournai, teolog augustinsko-pla- tónského zaměření. 55] Tomáš Akvinský (1224—5 až 1274), dominikán, původem z langobardské šlechtické rodiny, nejvýznamnější scholastický teolog, učitel v Paříži, Římě a Neapoli. Zván doctor communis nebo angelicus. 56] Jde o kompilaci právních ustanovení asi z 5. stol. v rámci apoštolských konstitucí. 57] Jde o nejvýznamnější svod církevně právních ustanovení od kamaldulského mnicha Gratiana, jenž jej vytvořil kolem r. 1142 v Bologni. 58] Johannes de Alneto, opat v Ourscampu († 1440). 59] Povstali proti Mojžíšovi, ale byli zahubeni Hospodinem. 60) Zřejmě z dominikánské knihovny (viz i konec zprávy z 27. ledna). 617 Jakoubek ze Stříbra († 9. srpna 1429) tu napomínal k opatrnosti. 62) V rukopisu omylem sedm. 63] Jíra z Řečice. 64] Tj. Jan Stojkovič. 65] Beda Venerabilis († 735), všestranný spisovatel v Anglii. Theofilem asi míněn biskup antiochijský z 2. pol. 2. stol. Byl řeckým církevním apologetou. 66] Eusebius, biskup cesarijský († 339), autor několika děl z církevní historie. 67] Zřejmě odlišný (padají v úvahu dva) od právě zmíněného. Buď Cyril Je- ruzalémský († 386) či Alexandrijský († 444). 68] Jde o zakladatele dvou žebravých městských řádů, sv. Dominika († 1221) a sv. Františka z Assisi († 1226). 69] Palacký má v edici chybně IX. Onen koncil se konal v r. 675. 70] Pravděpodobně jde o reformní synodu z r. 1049. 71] Konal se v r. 1076. 72] Autor doby kol r. 400. Pocházel z britských ostrovů, žil ale v Římě a v Pa- lestině; pro své názory byl z církve vyobcován. 73] Předchůdce dnešní Sofie. Koncil se konal v r. 343. 74] Tj. Kliment V. († 1314), autor sbírky dekretálů, jež vešla do Corpus iuris canonici. 75] Za předsednictví papeže Lva I. 452 I 453
obojí. Byl rovněž autorem díla o basilejském koncilu pod názvem „Jak byli Ce- chové přivedeni k jednotě s církví“. 49] Šlo o známého teologa španělského původu Jana Palomara. Auditor sacri palatii byl úředník tzv. audiencie s. palatii, což byl papežský úřad vyřizující a rozhodující sporné záležitosti, předané k rozhodnutí kurii; jeho konkrétní povinností bylo provádět příslušné šetření. 50] Bernard z Clairvaux († 1153), nejvýznamnější teolog 12. století. Papež Evžen III. (1145—1153) byl jeho žákem. Smysl výroku je v tom, že zdůrazňuje převažování světského nad duchovním. 51] Zřejmě Hugo de Sancto Victore († 1141), pařížský teolog německého pů- vodu. 52] Petr Comestor († kol 1179), kancléř pařížské katedrály, byl autorem roz- sáhlých biblických dějin zv. Historia scholastica, jež byly koncem 14. století přeloženy i do češtiny. 53] Petrus Lombardus († kol 1160) působil na pařížské katedrální škole a byl autorem systematického díla o teologii Libri quattuor sentenciarum, jež vyklá- dali pravidelně mladší teologové (mezi nimi zejména Tomáš Akvinský a náš Hus). 54] Někteří z nejvýznamnějších teologů měli svá ustálená epiteta. „Solemnis“ byl Jindřich z Gentu († 1293) kanovník v Tournai, teolog augustinsko-pla- tónského zaměření. 55] Tomáš Akvinský (1224—5 až 1274), dominikán, původem z langobardské šlechtické rodiny, nejvýznamnější scholastický teolog, učitel v Paříži, Římě a Neapoli. Zván doctor communis nebo angelicus. 56] Jde o kompilaci právních ustanovení asi z 5. stol. v rámci apoštolských konstitucí. 57] Jde o nejvýznamnější svod církevně právních ustanovení od kamaldulského mnicha Gratiana, jenž jej vytvořil kolem r. 1142 v Bologni. 58] Johannes de Alneto, opat v Ourscampu († 1440). 59] Povstali proti Mojžíšovi, ale byli zahubeni Hospodinem. 60) Zřejmě z dominikánské knihovny (viz i konec zprávy z 27. ledna). 617 Jakoubek ze Stříbra († 9. srpna 1429) tu napomínal k opatrnosti. 62) V rukopisu omylem sedm. 63] Jíra z Řečice. 64] Tj. Jan Stojkovič. 65] Beda Venerabilis († 735), všestranný spisovatel v Anglii. Theofilem asi míněn biskup antiochijský z 2. pol. 2. stol. Byl řeckým církevním apologetou. 66] Eusebius, biskup cesarijský († 339), autor několika děl z církevní historie. 67] Zřejmě odlišný (padají v úvahu dva) od právě zmíněného. Buď Cyril Je- ruzalémský († 386) či Alexandrijský († 444). 68] Jde o zakladatele dvou žebravých městských řádů, sv. Dominika († 1221) a sv. Františka z Assisi († 1226). 69] Palacký má v edici chybně IX. Onen koncil se konal v r. 675. 70] Pravděpodobně jde o reformní synodu z r. 1049. 71] Konal se v r. 1076. 72] Autor doby kol r. 400. Pocházel z britských ostrovů, žil ale v Římě a v Pa- lestině; pro své názory byl z církve vyobcován. 73] Předchůdce dnešní Sofie. Koncil se konal v r. 343. 74] Tj. Kliment V. († 1314), autor sbírky dekretálů, jež vešla do Corpus iuris canonici. 75] Za předsednictví papeže Lva I. 452 I 453
Strana 454
76] V rukopisu omylem Friedrich. 77] Provinciál anglických karmelitánů, odlišný od Tomáše Nettera. Viz pozn. 118. 78] Byl to Španěl Alfons de Carillo. 79] Narážka na bibli Luk. 24, 30. 80] Tak byl označován Tomáš Bradwardin, matematik a teolog v Oxfordu († 1349). 81] Profesor anglického původu na pařížské univerzitě († 1245). 82] Nazýván doctor universalis. Byl jedním z nejvýznamnějších středověkých učenců, působil zejména na řádovém dominikánském učení v Kolíně n. R. († 1280). 83] Tomáš Akvinský. Viz pozn. 55, str. 453. 84] Nazýván doctor seraphicus. Byl vedoucím teologem minoritského řádu († 1274). 85] Petrus de Tarentaise, tamní arcibiskup z cisterciáckého řádu († 1174). 86] Též z Meneville (Mediavilla), přední zastánce františkánského směru († kol 1308). 87] Viz str. 452, pozn. 39. 88] Petrus de Palude, francouzský dominikán, interpret Tomáše Akvinského († 1342). 89] Duns Scotus, anglický teolog († 1308), protivník Tomáše Akvinského. 90] Představený řádu augustiniánů poustevníků († 1357), autor výkladu k dí- lům Tomáše Akvinského. 91] Hugo de Sancto Victore, viz str. 453, pozn. 53. 92] Rudolf z Liebeggu, pastorální teolog a básník († 1332). 93] Jednak dílo minority Jana z Erfurtu (žil v první pol. 14. stol.), jednak spis Jindřicha ze Segusie, kardinála ostijského († 1271), významného kanonisty. 94] Kanonista univerzity v Bologni Guido de Baysio († 1313). Piscator alias Vischer. Nepodařilo se zjistit. 96] Jakoubek ze Stříbra. 97] Pius I. († kol. 154—5). 98] Patriarcha cařihradský († 440), zakladatel nestoriánství, který učil, že v Kristovi existovaly dvě podstaty a osoby. Jeho učení bylo prohlášeno za he- retické. 99] Irský mnich v 5. století. Hlasatel heretické nauky o neexistenci prvotního hříchu. 100] Beda (Venerabilis) Ctihodný, viz výše pozn. 65. 101] Heřmanský na základě jiných pramenů opravuje z Petrus z Padovy. Šlo o augustiniánského teologa na pařížské univerzitě († 1328). 102] Jan Stojkovič z Dubrovníka. 103] Tj. také dát glejt. 104] Viz výše pozn. 77. 105] Traktát De simonia byl jeden z nejostřejších útoků Viklefových na soudo- bou církev. 106] Jan Zlatoústý — Chrysostomos († 407), jeden z předních učitelů církve. 107] V latinském textu zřejmě přehlédnutím stojí černá místo velká. 108] Jindřich Toke, magdeburský děkan, přední účastník jednání s husity v Chebu a později v Praze. 109] Mikuláš Biskupec. 110] Lyonským arcibiskupem byl Amedeus de Talaru, auditorem je míněn Jan Palomar. 95]
76] V rukopisu omylem Friedrich. 77] Provinciál anglických karmelitánů, odlišný od Tomáše Nettera. Viz pozn. 118. 78] Byl to Španěl Alfons de Carillo. 79] Narážka na bibli Luk. 24, 30. 80] Tak byl označován Tomáš Bradwardin, matematik a teolog v Oxfordu († 1349). 81] Profesor anglického původu na pařížské univerzitě († 1245). 82] Nazýván doctor universalis. Byl jedním z nejvýznamnějších středověkých učenců, působil zejména na řádovém dominikánském učení v Kolíně n. R. († 1280). 83] Tomáš Akvinský. Viz pozn. 55, str. 453. 84] Nazýván doctor seraphicus. Byl vedoucím teologem minoritského řádu († 1274). 85] Petrus de Tarentaise, tamní arcibiskup z cisterciáckého řádu († 1174). 86] Též z Meneville (Mediavilla), přední zastánce františkánského směru († kol 1308). 87] Viz str. 452, pozn. 39. 88] Petrus de Palude, francouzský dominikán, interpret Tomáše Akvinského († 1342). 89] Duns Scotus, anglický teolog († 1308), protivník Tomáše Akvinského. 90] Představený řádu augustiniánů poustevníků († 1357), autor výkladu k dí- lům Tomáše Akvinského. 91] Hugo de Sancto Victore, viz str. 453, pozn. 53. 92] Rudolf z Liebeggu, pastorální teolog a básník († 1332). 93] Jednak dílo minority Jana z Erfurtu (žil v první pol. 14. stol.), jednak spis Jindřicha ze Segusie, kardinála ostijského († 1271), významného kanonisty. 94] Kanonista univerzity v Bologni Guido de Baysio († 1313). Piscator alias Vischer. Nepodařilo se zjistit. 96] Jakoubek ze Stříbra. 97] Pius I. († kol. 154—5). 98] Patriarcha cařihradský († 440), zakladatel nestoriánství, který učil, že v Kristovi existovaly dvě podstaty a osoby. Jeho učení bylo prohlášeno za he- retické. 99] Irský mnich v 5. století. Hlasatel heretické nauky o neexistenci prvotního hříchu. 100] Beda (Venerabilis) Ctihodný, viz výše pozn. 65. 101] Heřmanský na základě jiných pramenů opravuje z Petrus z Padovy. Šlo o augustiniánského teologa na pařížské univerzitě († 1328). 102] Jan Stojkovič z Dubrovníka. 103] Tj. také dát glejt. 104] Viz výše pozn. 77. 105] Traktát De simonia byl jeden z nejostřejších útoků Viklefových na soudo- bou církev. 106] Jan Zlatoústý — Chrysostomos († 407), jeden z předních učitelů církve. 107] V latinském textu zřejmě přehlédnutím stojí černá místo velká. 108] Jindřich Toke, magdeburský děkan, přední účastník jednání s husity v Chebu a později v Praze. 109] Mikuláš Biskupec. 110] Lyonským arcibiskupem byl Amedeus de Talaru, auditorem je míněn Jan Palomar. 95]
Strana 455
111] Tak třeba číst proti Palackému, jenž píše Prepositum. Jde o Prepositina z Cremony († kol 1210), kancléře pařížské univerzity a autora řady teologických spisů. 112] Petr ze Štrasburku, karmelitán poloviny 13. stol. 112a] Alexander V., papež 1409—1410. Ve skutečnosti jde o papeže Alexan- dra I. († 115), jemuž to bylo připisováno, i když to nebylo pravda. 113] Ti ode dne, kdy Jan Stojkovič označil Čechy za kacíře, na jeho výklady nechodili. 114] Sv. Marta, sestra Lazarova; sv. Nikodém, farizej jeruzalémský doby Kris- tovy, který se dal pokřtít; sv. Josef z Arimathie, stoupenec Kristův, který zaři- zoval jeho pohřeb. Rehoř I. Veliký, papež († 604); Silvestr I. papež († 335); Konstantin Veliký, římský císař († 350), Karel IV. († 1378), Václav IV. († 1419) a Jindřich VII., děd Karla IV. († 1313). 115] Mikuláš z Lyry, pařížský teolog († 1349). 116] Remigius z Auxerre, též teolog a gramatik, učitel v Auxerre, Remeši a Paříži († kol 908). 117] Tj. kol páté hodiny odpolední. 118] Tomáš Valden (Walden), oxfordský mistr a provinciál karmelitánů, († 1430), též zván Tomáš Netter. 119] Sv. Cyprián, církevní otec, biskup v Kartágu, sťat při pronásledování křesťanů v r. 258. 120] Církevní autor ze severní Afriky († 533). 121] Církevní otec, biskup milánský († 397). 122] Isidor Sevillský, tamní biskup († 636), autor četných historických, encyk- lopedických a teologických děl. 123] Berengar z Tours, učitel tamže, autor teologických spisů († 1088); popíral přítomnost Kristovu ve svátosti oltářní. 124] Zřejmě míněn Vilém Dobyvatel, normanský pokořitel Anglie († 1087). 125] Glossa ordinaria Walahfrida Strabona, opata kláštera Reichenau na Bo- damském jezeře († 849). 126] Jde o Corpus iuris canonici. 127] Překladatel se nedrží rukopisné předlohy, nýbrž překládá lepší čtení z ji- ného pramene o téže věci. 128] Papež Lev I. († 461). 129] Egidius (Jiljí) Charlier, děkan v Cambrai, přední koncilní teolog a autor rozsáhlého díla o poselstvích koncilu basilejského ohledně přivedení Čechů k jednotě († 1472). 130] Jindřich Kalteisen byl inkvizitorem. Dominikánský teolog, zemřel 1465 jako arcibiskup v Trondheimu v Norsku. 131] Jan Palomar. 1327 Viz pozn. 130. 133] Jan z Dubrovníka. 1347 V rukopisu omylem Friedrich. 135 Manželé, kteří nepoctivě získali peníze a byli za to potrestáni. 136 Alfons de Carillo, biskup v Burgosu († 1456). 137) V textu omylem 18. 138] Heřmanský překládá dle konjektury biskupa místo proroka. Jde o biskupa v Kartágu ve 4. století, zakladatele sekty donatistů, hlásajícího, že těžké hříšníky je třeba vyvrhnout ze společenství církve. 139] Jan Palomar, tu i dále. Jde o narážku na likvidaci pikartů a adamitů Žižkou v roce 1421 na Klokotech a na ostrově v Nežárce. 454 455
111] Tak třeba číst proti Palackému, jenž píše Prepositum. Jde o Prepositina z Cremony († kol 1210), kancléře pařížské univerzity a autora řady teologických spisů. 112] Petr ze Štrasburku, karmelitán poloviny 13. stol. 112a] Alexander V., papež 1409—1410. Ve skutečnosti jde o papeže Alexan- dra I. († 115), jemuž to bylo připisováno, i když to nebylo pravda. 113] Ti ode dne, kdy Jan Stojkovič označil Čechy za kacíře, na jeho výklady nechodili. 114] Sv. Marta, sestra Lazarova; sv. Nikodém, farizej jeruzalémský doby Kris- tovy, který se dal pokřtít; sv. Josef z Arimathie, stoupenec Kristův, který zaři- zoval jeho pohřeb. Rehoř I. Veliký, papež († 604); Silvestr I. papež († 335); Konstantin Veliký, římský císař († 350), Karel IV. († 1378), Václav IV. († 1419) a Jindřich VII., děd Karla IV. († 1313). 115] Mikuláš z Lyry, pařížský teolog († 1349). 116] Remigius z Auxerre, též teolog a gramatik, učitel v Auxerre, Remeši a Paříži († kol 908). 117] Tj. kol páté hodiny odpolední. 118] Tomáš Valden (Walden), oxfordský mistr a provinciál karmelitánů, († 1430), též zván Tomáš Netter. 119] Sv. Cyprián, církevní otec, biskup v Kartágu, sťat při pronásledování křesťanů v r. 258. 120] Církevní autor ze severní Afriky († 533). 121] Církevní otec, biskup milánský († 397). 122] Isidor Sevillský, tamní biskup († 636), autor četných historických, encyk- lopedických a teologických děl. 123] Berengar z Tours, učitel tamže, autor teologických spisů († 1088); popíral přítomnost Kristovu ve svátosti oltářní. 124] Zřejmě míněn Vilém Dobyvatel, normanský pokořitel Anglie († 1087). 125] Glossa ordinaria Walahfrida Strabona, opata kláštera Reichenau na Bo- damském jezeře († 849). 126] Jde o Corpus iuris canonici. 127] Překladatel se nedrží rukopisné předlohy, nýbrž překládá lepší čtení z ji- ného pramene o téže věci. 128] Papež Lev I. († 461). 129] Egidius (Jiljí) Charlier, děkan v Cambrai, přední koncilní teolog a autor rozsáhlého díla o poselstvích koncilu basilejského ohledně přivedení Čechů k jednotě († 1472). 130] Jindřich Kalteisen byl inkvizitorem. Dominikánský teolog, zemřel 1465 jako arcibiskup v Trondheimu v Norsku. 131] Jan Palomar. 1327 Viz pozn. 130. 133] Jan z Dubrovníka. 1347 V rukopisu omylem Friedrich. 135 Manželé, kteří nepoctivě získali peníze a byli za to potrestáni. 136 Alfons de Carillo, biskup v Burgosu († 1456). 137) V textu omylem 18. 138] Heřmanský překládá dle konjektury biskupa místo proroka. Jde o biskupa v Kartágu ve 4. století, zakladatele sekty donatistů, hlásajícího, že těžké hříšníky je třeba vyvrhnout ze společenství církve. 139] Jan Palomar, tu i dále. Jde o narážku na likvidaci pikartů a adamitů Žižkou v roce 1421 na Klokotech a na ostrově v Nežárce. 454 455
Strana 456
140] Zřejmě jeho český traktát z roku 1429 proti Englišovi a táborům, patrně v latinském překladu. 141] Asi šlo o listy, přijímající jednotlivce do dobrovolných nábožných sdruže- ní. 142] Též odpustkové; původně opravňovaly ke zvolení zpovědníka, který mohl dát rozhřešení hříchů, v pozdním středověku silně rozšířeny v zjednodušené podobě a prodávány za pevně stanovené taxy. 143] Dionysius Areopagita, asi kol roku 500. Pseudonym pro autora nejvý- znamnější dogmatiky východního křesťanství. 144] Podle 1. Král. 2, 27 sesadil jej Šalamoun z kněžství. 145 Tj. bavorským vévodou Vilémem. 146 Jindřich Kalteisen. 147] Jan Cervantes, arcijáhen v Seville, kardinálem od 1426, zemřel 1453 jako arcibiskup sevillský. 148] Apoštolští se ve 12. století rozšířili v oblasti Kolína n. Rýnem a v Peri- gueux ve Francii, stejnojmenná sekta italská pak na sklonku 13. a poč. 14. sto- letí v severní Itálii. Stavěli se proti zesvětštění církve a odlišovali se od ní ně- kterými věroučnými odchylkami. Chudí z Lyonu či valdenští (podle zaklada- tele, bohatého lyonského kupce Petra Valdeze, jenž v roce 1176 věnoval svůj majetek chudým a stal se potulným kazatelem slova božího). Záhy byli vyobco- váni z církve a pak ustavičně pronásledováni. Přesto se značně rozšířili nejen v severní Itálii a jižní Francii, ale i v Německu, Rakousku a českých zemích, kde působili na některé husitské teology. Zachovali si kontinuitu až do součas- nosti. 149] Tomáš Becket, arcibiskup canterburský, zavražděn svými protivníky pro své vypjaté názory o postavení církve (1177). 150] Palacký zřejmě přehlédnutím uvádí 25. 1517 Palacký přehlédnutím píše et (= a). 1527 Tj. jménem anglického krále Jindřicha VI. (1422—1461). 1537 Viz pozn. 85. 154) Světec, † 786. 155] Světec, biskup v Řezně († 994). Za jeho vlády došlo k vymanění Čech z jeho obedience a založení pražského biskupství. 156] Světec, zakladatel sázavského kláštera, kde se stal prvním představeným. 157 Světec, druhý pražský biskup († 997). V textu přehlédnutím arcibiskup. 1587 Světec, krakovský biskup († 1079). 159] Autor první poloviny 5. století z Aquitánie. 160] Biskup konstantinopolský v 2. polovici 3. století, nejzběhlejší křesťanský autor a básník své doby. O ostatních byla už zmínka výše. 161] Jan z Ourscampu. 1627 Viz pozn. 119. 163] Řehoř I. Veliký. 1647 Správně 3, 2. 165] Jde nepochybně o Mikuláše z Drážďan, německého husitu, jenž svými spisy a dílem podstatně přispěl k vytříbení husitství a jenž zahynul násil- nou smrtí asi v roce 1416. Ovšem pokud jde o jeho farářství u uvedeného koste- la, je vyloučeno a skoro se zdá, jako by Rokycana učinil tuto zmínku záměr- ně, aby získal větší váhu jeho jménu, což činí i tím, že událost starou zhruba dvacet let charakterizuje jako značně starou. 166] Nelze blíže určit. 167] Jan Palomar.
140] Zřejmě jeho český traktát z roku 1429 proti Englišovi a táborům, patrně v latinském překladu. 141] Asi šlo o listy, přijímající jednotlivce do dobrovolných nábožných sdruže- ní. 142] Též odpustkové; původně opravňovaly ke zvolení zpovědníka, který mohl dát rozhřešení hříchů, v pozdním středověku silně rozšířeny v zjednodušené podobě a prodávány za pevně stanovené taxy. 143] Dionysius Areopagita, asi kol roku 500. Pseudonym pro autora nejvý- znamnější dogmatiky východního křesťanství. 144] Podle 1. Král. 2, 27 sesadil jej Šalamoun z kněžství. 145 Tj. bavorským vévodou Vilémem. 146 Jindřich Kalteisen. 147] Jan Cervantes, arcijáhen v Seville, kardinálem od 1426, zemřel 1453 jako arcibiskup sevillský. 148] Apoštolští se ve 12. století rozšířili v oblasti Kolína n. Rýnem a v Peri- gueux ve Francii, stejnojmenná sekta italská pak na sklonku 13. a poč. 14. sto- letí v severní Itálii. Stavěli se proti zesvětštění církve a odlišovali se od ní ně- kterými věroučnými odchylkami. Chudí z Lyonu či valdenští (podle zaklada- tele, bohatého lyonského kupce Petra Valdeze, jenž v roce 1176 věnoval svůj majetek chudým a stal se potulným kazatelem slova božího). Záhy byli vyobco- váni z církve a pak ustavičně pronásledováni. Přesto se značně rozšířili nejen v severní Itálii a jižní Francii, ale i v Německu, Rakousku a českých zemích, kde působili na některé husitské teology. Zachovali si kontinuitu až do součas- nosti. 149] Tomáš Becket, arcibiskup canterburský, zavražděn svými protivníky pro své vypjaté názory o postavení církve (1177). 150] Palacký zřejmě přehlédnutím uvádí 25. 1517 Palacký přehlédnutím píše et (= a). 1527 Tj. jménem anglického krále Jindřicha VI. (1422—1461). 1537 Viz pozn. 85. 154) Světec, † 786. 155] Světec, biskup v Řezně († 994). Za jeho vlády došlo k vymanění Čech z jeho obedience a založení pražského biskupství. 156] Světec, zakladatel sázavského kláštera, kde se stal prvním představeným. 157 Světec, druhý pražský biskup († 997). V textu přehlédnutím arcibiskup. 1587 Světec, krakovský biskup († 1079). 159] Autor první poloviny 5. století z Aquitánie. 160] Biskup konstantinopolský v 2. polovici 3. století, nejzběhlejší křesťanský autor a básník své doby. O ostatních byla už zmínka výše. 161] Jan z Ourscampu. 1627 Viz pozn. 119. 163] Řehoř I. Veliký. 1647 Správně 3, 2. 165] Jde nepochybně o Mikuláše z Drážďan, německého husitu, jenž svými spisy a dílem podstatně přispěl k vytříbení husitství a jenž zahynul násil- nou smrtí asi v roce 1416. Ovšem pokud jde o jeho farářství u uvedeného koste- la, je vyloučeno a skoro se zdá, jako by Rokycana učinil tuto zmínku záměr- ně, aby získal větší váhu jeho jménu, což činí i tím, že událost starou zhruba dvacet let charakterizuje jako značně starou. 166] Nelze blíže určit. 167] Jan Palomar.
Strana 457
168] Byl papežem v 1. 366—384. 169] Placentinus († 1192), zakladatel právnické školy v jihofrancouzském Montpellier. 170] Tj. benediktinského. Byl to opat Mikuláš z kláštera sv. Marie na Sicílii. Ve skutečnosti před ním hovořil ještě Španěl Jan z Melly. 171] V edici uvedeno jen „čtyř“ 172] Protože Čechové neměli přístup na uzavřená jednání koncilu, zdá se, že sem autor deníku pronikl, aby české poselstvo bylo informováno o věcech, které se ho bezprostředně týkaly. 173] Jako patriarcha alexandrijský předsedal v roce 449 synodě v Efezu, jež odsoudila a dala k smrti utýrat cařihradského patriarchu Flaviána, ač se odvolal k papeži Lvu I. Ten po dvou letech dosáhl na chalkedonském koncilu Diosku- rova odsouzení. 174] Zdislav Tluksa z Buřenic, katolický purkrabí na Karlštejně, byl zodpově- den za bezpečnost husitského poselstva. 175] Albert Branda, kardinál z Piacenzy; Jan Cervantes, kardinál sv. Petra v okovech, Amadeus de Talaru, Konrád ze Soestu, biskup řezenský (1428 až 1437) a Jan Hoffmann, biskup míšeňský (1427—1437). 176] Jan Palomar. 177] Tj. od zahájení polemiky mezi církví a husity. 178] Vévoda bavorský Vilém. 179] Vzhledem k rozporům se Zikmundem nebyl Vladislav Jagiello zpočátku podporovatelem koncilu, tím spíše, že koncil byl v napjatém vztahu s papežem. Teprve v roce 1434, když došlo k jejich vzájemné dohodě, vyslal král oficiální delegaci. 180] Překladatel sleduje emendaci B. Ryby ergo (= tedy) misto ego (= já). 181] Anselm z Canterbury († 1109), arcibiskup canterburský italského původu, bojovník za emancipaci církve, význačný teolog. 182] Tj. včlenění do koncilu. 183] Viz výše pozn. 118 a 166. 184] Tj. Filipa Dobrého. 185] Tj. Glosa ordinaria Walahfrida Strabona. Viz výše pozn. 125. 186] Nikoli našem, jak je přehlédnutím u Palackého. 187) Tj. že jednání budou mít rychlý spád. 188] Jan Palomar. 189] Mikuláš Kusánský, kardinál německého původu, význačný učenec i v oblasti přírodních věd a matematiky († 1464). 190] Tj. plánovaném odchodu. 191] Tj. Beneš z Mokrovous. 192] Jednalo se tam zejména o mezinárodněpolitických otázkách. 193] Bližší není povědomo. V. V. Tomek se domnívá, že šlo o polní vojsko táborské. 194] Occamem míněn Vilém Occam († 1349—1350), oxfordský minorita, obnovitel nominalismu, v politice odpůrce papežské supremacie, jenž žil po- slední léta svého života na dvoře Ludvíka Bavora v Mnichově. Snad tu měli na mysli jeho traktát Defensorium contra errores Johannis XXII., spíše ale šlo o revoluční dílo Marsilia z Padovy († 1342—1343) Defensor pacis (Obránce míru), kde se zdůrazňuje zákonodárná moc lidu. Též on dožil na Ludvíkově dvoře. 195] Blíže neznám. 196] Heřmanský překládá podle emendace B. Ryby. 456 457
168] Byl papežem v 1. 366—384. 169] Placentinus († 1192), zakladatel právnické školy v jihofrancouzském Montpellier. 170] Tj. benediktinského. Byl to opat Mikuláš z kláštera sv. Marie na Sicílii. Ve skutečnosti před ním hovořil ještě Španěl Jan z Melly. 171] V edici uvedeno jen „čtyř“ 172] Protože Čechové neměli přístup na uzavřená jednání koncilu, zdá se, že sem autor deníku pronikl, aby české poselstvo bylo informováno o věcech, které se ho bezprostředně týkaly. 173] Jako patriarcha alexandrijský předsedal v roce 449 synodě v Efezu, jež odsoudila a dala k smrti utýrat cařihradského patriarchu Flaviána, ač se odvolal k papeži Lvu I. Ten po dvou letech dosáhl na chalkedonském koncilu Diosku- rova odsouzení. 174] Zdislav Tluksa z Buřenic, katolický purkrabí na Karlštejně, byl zodpově- den za bezpečnost husitského poselstva. 175] Albert Branda, kardinál z Piacenzy; Jan Cervantes, kardinál sv. Petra v okovech, Amadeus de Talaru, Konrád ze Soestu, biskup řezenský (1428 až 1437) a Jan Hoffmann, biskup míšeňský (1427—1437). 176] Jan Palomar. 177] Tj. od zahájení polemiky mezi církví a husity. 178] Vévoda bavorský Vilém. 179] Vzhledem k rozporům se Zikmundem nebyl Vladislav Jagiello zpočátku podporovatelem koncilu, tím spíše, že koncil byl v napjatém vztahu s papežem. Teprve v roce 1434, když došlo k jejich vzájemné dohodě, vyslal král oficiální delegaci. 180] Překladatel sleduje emendaci B. Ryby ergo (= tedy) misto ego (= já). 181] Anselm z Canterbury († 1109), arcibiskup canterburský italského původu, bojovník za emancipaci církve, význačný teolog. 182] Tj. včlenění do koncilu. 183] Viz výše pozn. 118 a 166. 184] Tj. Filipa Dobrého. 185] Tj. Glosa ordinaria Walahfrida Strabona. Viz výše pozn. 125. 186] Nikoli našem, jak je přehlédnutím u Palackého. 187) Tj. že jednání budou mít rychlý spád. 188] Jan Palomar. 189] Mikuláš Kusánský, kardinál německého původu, význačný učenec i v oblasti přírodních věd a matematiky († 1464). 190] Tj. plánovaném odchodu. 191] Tj. Beneš z Mokrovous. 192] Jednalo se tam zejména o mezinárodněpolitických otázkách. 193] Bližší není povědomo. V. V. Tomek se domnívá, že šlo o polní vojsko táborské. 194] Occamem míněn Vilém Occam († 1349—1350), oxfordský minorita, obnovitel nominalismu, v politice odpůrce papežské supremacie, jenž žil po- slední léta svého života na dvoře Ludvíka Bavora v Mnichově. Snad tu měli na mysli jeho traktát Defensorium contra errores Johannis XXII., spíše ale šlo o revoluční dílo Marsilia z Padovy († 1342—1343) Defensor pacis (Obránce míru), kde se zdůrazňuje zákonodárná moc lidu. Též on dožil na Ludvíkově dvoře. 195] Blíže neznám. 196] Heřmanský překládá podle emendace B. Ryby. 456 457
Strana 458
197] Viz výše pozn. 141. 1987 V latinském textu vypadl nedopatřením zápor. 1997 Vesměs starozákonní příběhy: Dan. 3. Esdr. 7 a 2. Paral. 15. 200 Husa a Jeronýma. 2017 Kalteisen. 2027 Překladatel tu emenduje z: nepřáli tyranské panování, ale světské. 203] Viz výše pozn. 143. 2047 Jde o jeho 2. výklad o životě a mravech kněží 12, 91. 205] Papež Silvestr I. († 335). Viz též str. 463. 206 Antonio Corraro či Correr († 1445). 207 Zřejmě omylem místo Luk. 7, 12. 2087 Má být ovšem Tomáše Valdenského, o němž pozn. 118. 209] Vévodou tam tehdy byl Filip Dobrý (1419—1467). 210] Biskup s takovým titulem neexistuje. Je míněn Johanes Viviasui, biskup z Neversu († 1436). 211] Filip Smělý, který byl synem královny Jitky (Guty), dcery Jana Lucem- burského a Elišky Přemyslovny. 212] Zakladatel islámu, prorok Alláhův ( 1632). 213] Guilbert de Lannoy. 214] Byl žákem univerzity pařížské. 215] Nejde samozřejmě o umění v našem slova smyslu, ale o svobodná umění, jejichž znalost se získávala na artistické fakultě (filozofické) a byla předpokla- dem ke studiu na ostatních, vyšších fakultách. Bylo to tzv. trivium (gramatika, rétorika a dialektika) a quadrivium (aritmetika, geometrie, hudba a astrono- mie). Důraz se kladl na prvé tři. 216] Tj. benediktin. 217 Též Petr Perdix či Petricz (viz výše k 31. březnu). Viz též str. 506. 218] Vedle významu „k jídlu“ znamená také četbu nahlas po jídle a úvahy o ní. 219] Jiljí Charlier. 220] Jde o událost z 6. září 1427, kdy zradou došlo k vpádu panského vojska pod vedením Hynka z Kolštejna do tehdy spojených pražských měst na pomoc Zikmundu Korybutovi. Ale protože Pražané byli předem informováni právě Kostkou z Postupic, snadno je přemohli. Tehdy Rokycana s jinými kněžími bral zajatce v ochranu a celé řadě z nich zachránil tímto způsobem život. 221] Jinak blíže neznám. 222] Celkem tedy 480 stran, což je opravdu mimořádný výkon písařský. Obrat, aby byl obžalovaný zproštěn, má znamenat, aby byl své povinnosti zproštěn koncilem, jako soudce zprošťuje obžalovaného viny. 223] Viz pozn. 194. 224] Na sklonku 4. a v 1. polovině 5. století církevní polemik španělského pů- vodu. Brojil proti mnišství, uctívání ostatků a celibátu. Dostal se tak do sporu se sv. Jeronýmem. 225] Tj. Mikuláš Biskupec. 226] John Oldcastle či John Cobham byl příznivcem a ochráncem lollardů, stoupenců Viklefových. Za to byl žalován, vězněn, po útěku obžalován z vele- zrady, znovu zatčen a v roce 1417 posléze oběšen a upálen. 227] Při pobytu husitského poselstva v Bratislavě v roce 1429. 228] Pocházel z Lužice a patřil do Zikmundovy rady, účastniv se i různých poselství. 229] Viz pozn. 67. 230] Premonstrátského řádu.
197] Viz výše pozn. 141. 1987 V latinském textu vypadl nedopatřením zápor. 1997 Vesměs starozákonní příběhy: Dan. 3. Esdr. 7 a 2. Paral. 15. 200 Husa a Jeronýma. 2017 Kalteisen. 2027 Překladatel tu emenduje z: nepřáli tyranské panování, ale světské. 203] Viz výše pozn. 143. 2047 Jde o jeho 2. výklad o životě a mravech kněží 12, 91. 205] Papež Silvestr I. († 335). Viz též str. 463. 206 Antonio Corraro či Correr († 1445). 207 Zřejmě omylem místo Luk. 7, 12. 2087 Má být ovšem Tomáše Valdenského, o němž pozn. 118. 209] Vévodou tam tehdy byl Filip Dobrý (1419—1467). 210] Biskup s takovým titulem neexistuje. Je míněn Johanes Viviasui, biskup z Neversu († 1436). 211] Filip Smělý, který byl synem královny Jitky (Guty), dcery Jana Lucem- burského a Elišky Přemyslovny. 212] Zakladatel islámu, prorok Alláhův ( 1632). 213] Guilbert de Lannoy. 214] Byl žákem univerzity pařížské. 215] Nejde samozřejmě o umění v našem slova smyslu, ale o svobodná umění, jejichž znalost se získávala na artistické fakultě (filozofické) a byla předpokla- dem ke studiu na ostatních, vyšších fakultách. Bylo to tzv. trivium (gramatika, rétorika a dialektika) a quadrivium (aritmetika, geometrie, hudba a astrono- mie). Důraz se kladl na prvé tři. 216] Tj. benediktin. 217 Též Petr Perdix či Petricz (viz výše k 31. březnu). Viz též str. 506. 218] Vedle významu „k jídlu“ znamená také četbu nahlas po jídle a úvahy o ní. 219] Jiljí Charlier. 220] Jde o událost z 6. září 1427, kdy zradou došlo k vpádu panského vojska pod vedením Hynka z Kolštejna do tehdy spojených pražských měst na pomoc Zikmundu Korybutovi. Ale protože Pražané byli předem informováni právě Kostkou z Postupic, snadno je přemohli. Tehdy Rokycana s jinými kněžími bral zajatce v ochranu a celé řadě z nich zachránil tímto způsobem život. 221] Jinak blíže neznám. 222] Celkem tedy 480 stran, což je opravdu mimořádný výkon písařský. Obrat, aby byl obžalovaný zproštěn, má znamenat, aby byl své povinnosti zproštěn koncilem, jako soudce zprošťuje obžalovaného viny. 223] Viz pozn. 194. 224] Na sklonku 4. a v 1. polovině 5. století církevní polemik španělského pů- vodu. Brojil proti mnišství, uctívání ostatků a celibátu. Dostal se tak do sporu se sv. Jeronýmem. 225] Tj. Mikuláš Biskupec. 226] John Oldcastle či John Cobham byl příznivcem a ochráncem lollardů, stoupenců Viklefových. Za to byl žalován, vězněn, po útěku obžalován z vele- zrady, znovu zatčen a v roce 1417 posléze oběšen a upálen. 227] Při pobytu husitského poselstva v Bratislavě v roce 1429. 228] Pocházel z Lužice a patřil do Zikmundovy rady, účastniv se i různých poselství. 229] Viz pozn. 67. 230] Premonstrátského řádu.
Strana 459
231] Tj. Jindřich Kalteisen. 2327 Oldřich ze Znojma. 233 Porphyrios, řecký novoplatonik a protikřesťanský polemik 2. pol. 3. stol. 2347 Štěpán prvomučedník zemřel kolem r. 33. 235 Jan Palomar. 236 Faustus z Mileva, stoupenec manicheismu († krátce před rokem 400). 237 Viz pozn. 135. 2387 Robert Holkot († 1349), anglický mystik. 239. Louda z Chlumčan. 2407 Řecký křesťanský apologet z 2. století, biskup v Antiochii. 241] Viz pozn. 53. 242] Stoupenec nauky Ariovy (1336), zakladatele sekty, která popírala bož- skou podstatu Boha syna. V tomto kontextu přímo zakladatel sekty sám. 243] Tj. Konrád z Vechty. Viz str. 431, pozn. 69. 244] Aron byl starozákonní židovský velekněz. 245] Šimon mág podle Nového zákona (Skutky apoštolské 8, 18nn.) kouzelník, jenž chtěl za peníze získat od apoštolů Petra a Jana moc udílení svátostí. Odtud simonie — svatokupectví, jeden z největších nešvarů pozdně středověké církve, proti němuž Hus a husité houževnatě bojovali. 246] Zde se překládá podle Rybovy emendace v jednotném čísle, nikoliv v množném. 247] Úředník krále Seleuka, jenž měl pro něj zabavit peníze a jiné poklady chrámu jeruzalémského; byl přitom Hospodinem zabit, ale pak mu byl navrá- cen život, aby mohl tento zázrak sdělit svému pánu. 248] Byl jím Amedeus VIII., který se ale v následujícím roce vzdal své vlády a stal se duchovním. Koncilem byl zvolen papežem jako Felix V., protože ale neuspěl v odstranění schizmatu, vzdal se své hodnosti. Zemřel 1451. 249] Šlo o smlouvu pabianickou z poloviny roku 1432 mezi králem Vladislavem a českými husity v čele s Prokopem Holým, jež reagovala na spojeneckou smlouvu litevského velkoknížete s řádem německých rytířů. 249a] Skutečně Zikmund přijel do Basileje až 11. října. V té době se nacházel v Sieně. 250] Januarius, biskup beneventský, současník sv. Augustina. 251] Ač je tento list vložen v rukopise na jeho počátek (fol. 1°—3"), klade jej Palacký dle smyslu na závěr basilejského deníku. 252] Význam může být dvojí. Buď označuje obecně člena koncilu nebo někoho z jeho středu, jenž byl pověřen stykem s husitským poselstvem. Protože ale tím byl Jan z Maulbronnu, jejž náš autor dobře znal jménem, je pravděpo- dobnější první eventualita. 253] Zde i dále Corpus iuris canonici, resp. Corpus iuris civilis. 254] Mikuláš ze San Gimignana. Lucca se osvobodila od florentské nadvlády 1430, druhou událost se mi nepodařilo přesně fixovat. 255] Vincencius Ferrerský, španělský dominikán, proslulý kazatel a misionář († 1419). 256] Správně by mělo být „sochy“. 257] Přitom ovšem slovo inferum, jehož bylo použito, znamená také peklo; tohoto smyslu se ale zřejmě měl čtenář dobrat sám. 258] Jan Rokycana. 259] Slovní hříčka Anglicus — Angličan, angelicus — andělský, angelus — anděl. 260] Aristoteles. 458 459
231] Tj. Jindřich Kalteisen. 2327 Oldřich ze Znojma. 233 Porphyrios, řecký novoplatonik a protikřesťanský polemik 2. pol. 3. stol. 2347 Štěpán prvomučedník zemřel kolem r. 33. 235 Jan Palomar. 236 Faustus z Mileva, stoupenec manicheismu († krátce před rokem 400). 237 Viz pozn. 135. 2387 Robert Holkot († 1349), anglický mystik. 239. Louda z Chlumčan. 2407 Řecký křesťanský apologet z 2. století, biskup v Antiochii. 241] Viz pozn. 53. 242] Stoupenec nauky Ariovy (1336), zakladatele sekty, která popírala bož- skou podstatu Boha syna. V tomto kontextu přímo zakladatel sekty sám. 243] Tj. Konrád z Vechty. Viz str. 431, pozn. 69. 244] Aron byl starozákonní židovský velekněz. 245] Šimon mág podle Nového zákona (Skutky apoštolské 8, 18nn.) kouzelník, jenž chtěl za peníze získat od apoštolů Petra a Jana moc udílení svátostí. Odtud simonie — svatokupectví, jeden z největších nešvarů pozdně středověké církve, proti němuž Hus a husité houževnatě bojovali. 246] Zde se překládá podle Rybovy emendace v jednotném čísle, nikoliv v množném. 247] Úředník krále Seleuka, jenž měl pro něj zabavit peníze a jiné poklady chrámu jeruzalémského; byl přitom Hospodinem zabit, ale pak mu byl navrá- cen život, aby mohl tento zázrak sdělit svému pánu. 248] Byl jím Amedeus VIII., který se ale v následujícím roce vzdal své vlády a stal se duchovním. Koncilem byl zvolen papežem jako Felix V., protože ale neuspěl v odstranění schizmatu, vzdal se své hodnosti. Zemřel 1451. 249] Šlo o smlouvu pabianickou z poloviny roku 1432 mezi králem Vladislavem a českými husity v čele s Prokopem Holým, jež reagovala na spojeneckou smlouvu litevského velkoknížete s řádem německých rytířů. 249a] Skutečně Zikmund přijel do Basileje až 11. října. V té době se nacházel v Sieně. 250] Januarius, biskup beneventský, současník sv. Augustina. 251] Ač je tento list vložen v rukopise na jeho počátek (fol. 1°—3"), klade jej Palacký dle smyslu na závěr basilejského deníku. 252] Význam může být dvojí. Buď označuje obecně člena koncilu nebo někoho z jeho středu, jenž byl pověřen stykem s husitským poselstvem. Protože ale tím byl Jan z Maulbronnu, jejž náš autor dobře znal jménem, je pravděpo- dobnější první eventualita. 253] Zde i dále Corpus iuris canonici, resp. Corpus iuris civilis. 254] Mikuláš ze San Gimignana. Lucca se osvobodila od florentské nadvlády 1430, druhou událost se mi nepodařilo přesně fixovat. 255] Vincencius Ferrerský, španělský dominikán, proslulý kazatel a misionář († 1419). 256] Správně by mělo být „sochy“. 257] Přitom ovšem slovo inferum, jehož bylo použito, znamená také peklo; tohoto smyslu se ale zřejmě měl čtenář dobrat sám. 258] Jan Rokycana. 259] Slovní hříčka Anglicus — Angličan, angelicus — andělský, angelus — anděl. 260] Aristoteles. 458 459
Strana 460
261] Jde o biskupskou berlu. 262] Pověst se týká Jindřicha II. ze saské dynastie (vládl v letech 1002—1024). Jako vévoda bavorský nesl označení Jindřich IV. 263] Nejnebezpečnější byl totiž jeho pohled, jenž usmrcoval. Při pohledu do zrcadla zabil tedy sám sebe. 264] Naivní etymologie; Suisse (francouzské označení pro Švýcarsko) je blízké hebrejskému sus = radost. 265] Jejímu jménu byl basilejský Münster zasvěcen. 266] Tak jako Deník začíná bez výkladu o cestě rovnou vstupem do Basileje, tak lakonicky a jako bez logického zakončení uzavírá, že poselstvo odtamtud odešlo. Stalo se tak však společně s poselstvem koncilu, jež mělo v čele Fili- berta, biskupa z Coutances a tvořili je ještě nám známí Egidius Charlier, Jan Maulbronnský, Jindřich Toke a Jan Palomar, dále augsburský biskup Petr, Martin Berruer, Thomas Ebendorfer z Haselbachu a několik dalších se svým doprovodem. K hlavním jednáním došlo pak na sněmu svatotrojickém (7. červ- na), jenž však byl zahájen s několikadenním zpožděním. Do Prahy tehdy přijela i řada dalších zahraničních poselstev (z Polska, ze Slezska i říše). Jednání probíhala zvolna a zejména se ukázalo, že poselstvo koncilu mělo značně ome- zené moci, ač se všeobecně předpokládal opak. Čechové pak při jednáních s ním postupovali nejednotně a zejména pražští mistři se domlouvali proti táborům s basilejským poselstvem a tak první návrhy kompaktát, které z toho vzešly, měly nejednotný charakter. Poslové koncilu odejeli z Prahy po více než dvou měsících 11. července zpět do Basileje. Situace v Čechách se pak dále vyhroco- vala, až došlo v květnu roku 1434 k bitvě u Lipan... SEZNAM VYOBRAZENÍ Při výběru fotografií k tomuto svazku vznikly poněkud specifické problémy. Stalo se totiž, že značná část charakteristických vyobrazení byla už použita v obou předchozích svazcích (Kronika Vavřince z Březové a Ze starých letopisů českých) a proto jsme se tentokrát pokusili poskytnout čtenáři spíše možnost seznámit se s několika soustavnějšími výběry z ucelených děl. Jde zejména o galérii fiktivních, ale výtvarně hodnotných portrétů z díla H. v. Hardta z doby kolem r. 1700, z období a okolí kostnického koncilu; už pouhý počet Čechů, kteří se tu objevují, naznačuje váhu „české otázky“, jež tu byla na pro- gramu. Další dva celky tvoří ukázky městských vedut (i když jde o výběry z daleko širší palety), tak jak byly zachyceny v díle J. Willenberga, chovaném v jediném exempláři ve Strahovské knihovně Památníku národního písemnictví v Praze, a v rukopisném souboru F. B. Wernera z poloviny 18. století. I když je jejich časový odstup od líčených událostí zdánlivě dosti značný, je třeba zdůraznit, že obraz těchto lokalit je v oněch dobách ještě výrazněji středověký, i když samozřejmě ne vždy už odpovídá době husitské. Požáry — metla měst ve starší době — způsobily četné změny, avšak dispozice zůstává v podstatě ne- změněna. Ostatní ukázky tvoří také několik poměrně uzavřených celků, a to podle následujících skupin: rukopisy děl, jež jsou zde předkládána, a spisů jim blíz- kých, ukázky listin a listů a jejich pečetí, mincí, zbraní a řady předmětů každo- denního života, pokud jsou ovšem dochovány. Zbytek tvoří jednotlivosti, jež není třeba zvlášť na tomto místě představovat. Za pomoc při výběru ukázek č. 82—96 pocházejících (s výjimkou č. 89)
261] Jde o biskupskou berlu. 262] Pověst se týká Jindřicha II. ze saské dynastie (vládl v letech 1002—1024). Jako vévoda bavorský nesl označení Jindřich IV. 263] Nejnebezpečnější byl totiž jeho pohled, jenž usmrcoval. Při pohledu do zrcadla zabil tedy sám sebe. 264] Naivní etymologie; Suisse (francouzské označení pro Švýcarsko) je blízké hebrejskému sus = radost. 265] Jejímu jménu byl basilejský Münster zasvěcen. 266] Tak jako Deník začíná bez výkladu o cestě rovnou vstupem do Basileje, tak lakonicky a jako bez logického zakončení uzavírá, že poselstvo odtamtud odešlo. Stalo se tak však společně s poselstvem koncilu, jež mělo v čele Fili- berta, biskupa z Coutances a tvořili je ještě nám známí Egidius Charlier, Jan Maulbronnský, Jindřich Toke a Jan Palomar, dále augsburský biskup Petr, Martin Berruer, Thomas Ebendorfer z Haselbachu a několik dalších se svým doprovodem. K hlavním jednáním došlo pak na sněmu svatotrojickém (7. červ- na), jenž však byl zahájen s několikadenním zpožděním. Do Prahy tehdy přijela i řada dalších zahraničních poselstev (z Polska, ze Slezska i říše). Jednání probíhala zvolna a zejména se ukázalo, že poselstvo koncilu mělo značně ome- zené moci, ač se všeobecně předpokládal opak. Čechové pak při jednáních s ním postupovali nejednotně a zejména pražští mistři se domlouvali proti táborům s basilejským poselstvem a tak první návrhy kompaktát, které z toho vzešly, měly nejednotný charakter. Poslové koncilu odejeli z Prahy po více než dvou měsících 11. července zpět do Basileje. Situace v Čechách se pak dále vyhroco- vala, až došlo v květnu roku 1434 k bitvě u Lipan... SEZNAM VYOBRAZENÍ Při výběru fotografií k tomuto svazku vznikly poněkud specifické problémy. Stalo se totiž, že značná část charakteristických vyobrazení byla už použita v obou předchozích svazcích (Kronika Vavřince z Březové a Ze starých letopisů českých) a proto jsme se tentokrát pokusili poskytnout čtenáři spíše možnost seznámit se s několika soustavnějšími výběry z ucelených děl. Jde zejména o galérii fiktivních, ale výtvarně hodnotných portrétů z díla H. v. Hardta z doby kolem r. 1700, z období a okolí kostnického koncilu; už pouhý počet Čechů, kteří se tu objevují, naznačuje váhu „české otázky“, jež tu byla na pro- gramu. Další dva celky tvoří ukázky městských vedut (i když jde o výběry z daleko širší palety), tak jak byly zachyceny v díle J. Willenberga, chovaném v jediném exempláři ve Strahovské knihovně Památníku národního písemnictví v Praze, a v rukopisném souboru F. B. Wernera z poloviny 18. století. I když je jejich časový odstup od líčených událostí zdánlivě dosti značný, je třeba zdůraznit, že obraz těchto lokalit je v oněch dobách ještě výrazněji středověký, i když samozřejmě ne vždy už odpovídá době husitské. Požáry — metla měst ve starší době — způsobily četné změny, avšak dispozice zůstává v podstatě ne- změněna. Ostatní ukázky tvoří také několik poměrně uzavřených celků, a to podle následujících skupin: rukopisy děl, jež jsou zde předkládána, a spisů jim blíz- kých, ukázky listin a listů a jejich pečetí, mincí, zbraní a řady předmětů každo- denního života, pokud jsou ovšem dochovány. Zbytek tvoří jednotlivosti, jež není třeba zvlášť na tomto místě představovat. Za pomoc při výběru ukázek č. 82—96 pocházejících (s výjimkou č. 89)
Strana 461
z majetku MHRH v Táboře jsem zavázán R. Teclovi, jenž se též laskavě ujal jejich popisu. Podobně výběr a popis mincí je dílem dr. J. Háskové, CSc., jíž jsem rovněž zavázán díkem. Při citacích je užito následujících zkratek: KNM Knihovna Národního muzea MHRH Muzeum husitského revolučního hnutí v Táboře Státní oblastní archív SOA Státní knihovna StK SUA Státní ústřední archív SUPPOP — Státní ústav památkové péče a ochrany přírody ČERNOBÍLÉ 1 Anglický reformátor Jan Viklef v idealizované podobě. Rytina v díle H. v. d. Hardta, Magnum oecomenicum Constantiense consilium etc., Fran- cofurti-Lipsiae-Helmstadii III, (asi r. 1700) (foto StK CSR v Praze). 2 Jan Hus v idealizované podobě na rytině tamtéž. Komentář zdůrazňuje jeho činnost v Betlémské kapli, údaj o narození je vymyšlen (foto tamtéž). 3 Jan Hus na hranici na rytině tamtéž. Volné ztvárnění skutečnosti podle soudobých písemných pramenů. V komentáři je popis míst i některých osob; zdůrazněn je rýnský falckrabí Ludvík (foto tamtéž). 4 Jeroným Pražský v idealizované podobě na rytině tamtéž. V popisu je zdůrazněna jeho výmluvnost a vzdělání (foto tamtéž). 5 Jan Žižka v idealizované podobě na rytině tamtéž. V textu je zdůrazněna jeho válečnická činnost (foto tamtéž). 6 Prokop Holý (Veliký) v idealizované podobě na rytině tamtéž. V popisu je zdůrazněno, že navázal na Žižku (foto tamtéž). 7 Jan Rokycana. Idealizovaná podoba husitského arcibiskupa na rytině tam- též (foto tamtéž). 8 Král Václav IV. Idealizovaný portrét na rytině tamtéž. Udaj o tom, že byl římským císařem, je mylný, stejně jako datum narození (nar. 26. února 1361). V textu je zdůrazněna jeho náklonnost k husitství (foto tamtéž). 9 Papež Jan XXIII. Idealizovaná podoba papežova tamtéž. Vlevo nahoře je jeho znak jako papeže. V textu je uvedeno jeho sesazení koncilem (foto tamtéž). 10 Papež Martin V. z rodu Colonnů v idealizované rytině tamtéž. Jeho rodový znak s papežskými atributy je uprostřed vlevo (foto tamtéž). 11 Florentský kardinál Francesco Zabarella v idealizované podobě v rytině tamtéž (foto tamtéž). 12 Veduta Norimberka tamtéž. Dominantami města jsou odleva kostel sv. Vavřince, kostel sv. Sebalda a říšský hrad (foto tamtéž). 13 Veduta Kostnice tamtéž. Z nejvýznamnějších památek: 1 — biskupská katedrála; 11 — na nábřeží vpředu vlevo dům, kde zasedal koncil; 16 — kláš- ter karmelitánů na kostnickém předměstí vlevo s místem Husovy hranice; 18 — dominikánský klášter vpředu vpravo na ostrově, kde byl Hus vězněn; 25 — Gottlieben v pozadí na břehu Bodamského jezera biskupský hrad a Hu- sovo vězení (foto tamtéž). 14 Veduta královského města Mostu od Jana Willenberga. Originální pe- rokresba z r. 1602 ve Strahovské knihovně Památníku národního písemnictví v Praze. Nad městem je královský hrad, dominantu města tvoří proslulý pozdně gotický farní kostel, jenž byl před několika lety posunut, aby zůstal zachován (foto SUPPOP, S. Divišová). 460 I 461
z majetku MHRH v Táboře jsem zavázán R. Teclovi, jenž se též laskavě ujal jejich popisu. Podobně výběr a popis mincí je dílem dr. J. Háskové, CSc., jíž jsem rovněž zavázán díkem. Při citacích je užito následujících zkratek: KNM Knihovna Národního muzea MHRH Muzeum husitského revolučního hnutí v Táboře Státní oblastní archív SOA Státní knihovna StK SUA Státní ústřední archív SUPPOP — Státní ústav památkové péče a ochrany přírody ČERNOBÍLÉ 1 Anglický reformátor Jan Viklef v idealizované podobě. Rytina v díle H. v. d. Hardta, Magnum oecomenicum Constantiense consilium etc., Fran- cofurti-Lipsiae-Helmstadii III, (asi r. 1700) (foto StK CSR v Praze). 2 Jan Hus v idealizované podobě na rytině tamtéž. Komentář zdůrazňuje jeho činnost v Betlémské kapli, údaj o narození je vymyšlen (foto tamtéž). 3 Jan Hus na hranici na rytině tamtéž. Volné ztvárnění skutečnosti podle soudobých písemných pramenů. V komentáři je popis míst i některých osob; zdůrazněn je rýnský falckrabí Ludvík (foto tamtéž). 4 Jeroným Pražský v idealizované podobě na rytině tamtéž. V popisu je zdůrazněna jeho výmluvnost a vzdělání (foto tamtéž). 5 Jan Žižka v idealizované podobě na rytině tamtéž. V textu je zdůrazněna jeho válečnická činnost (foto tamtéž). 6 Prokop Holý (Veliký) v idealizované podobě na rytině tamtéž. V popisu je zdůrazněno, že navázal na Žižku (foto tamtéž). 7 Jan Rokycana. Idealizovaná podoba husitského arcibiskupa na rytině tam- též (foto tamtéž). 8 Král Václav IV. Idealizovaný portrét na rytině tamtéž. Udaj o tom, že byl římským císařem, je mylný, stejně jako datum narození (nar. 26. února 1361). V textu je zdůrazněna jeho náklonnost k husitství (foto tamtéž). 9 Papež Jan XXIII. Idealizovaná podoba papežova tamtéž. Vlevo nahoře je jeho znak jako papeže. V textu je uvedeno jeho sesazení koncilem (foto tamtéž). 10 Papež Martin V. z rodu Colonnů v idealizované rytině tamtéž. Jeho rodový znak s papežskými atributy je uprostřed vlevo (foto tamtéž). 11 Florentský kardinál Francesco Zabarella v idealizované podobě v rytině tamtéž (foto tamtéž). 12 Veduta Norimberka tamtéž. Dominantami města jsou odleva kostel sv. Vavřince, kostel sv. Sebalda a říšský hrad (foto tamtéž). 13 Veduta Kostnice tamtéž. Z nejvýznamnějších památek: 1 — biskupská katedrála; 11 — na nábřeží vpředu vlevo dům, kde zasedal koncil; 16 — kláš- ter karmelitánů na kostnickém předměstí vlevo s místem Husovy hranice; 18 — dominikánský klášter vpředu vpravo na ostrově, kde byl Hus vězněn; 25 — Gottlieben v pozadí na břehu Bodamského jezera biskupský hrad a Hu- sovo vězení (foto tamtéž). 14 Veduta královského města Mostu od Jana Willenberga. Originální pe- rokresba z r. 1602 ve Strahovské knihovně Památníku národního písemnictví v Praze. Nad městem je královský hrad, dominantu města tvoří proslulý pozdně gotický farní kostel, jenž byl před několika lety posunut, aby zůstal zachován (foto SUPPOP, S. Divišová). 460 I 461
Strana 462
15 Veduta královského města Plzně od Jana Willenberga. Originální pero- kresba z r. 1602 tamtéž. Dominantou města je kostel sv. Bartoloměje (č. 21) (foto tamtéž, S. Divišová). 16 Veduta královského města Čáslavi od Jana Willenberga. Originální pe- rokresba z r. 1602 tamtéž. Č. 6 je kostel, v němž se sešly dva husitské sněmy (foto tamtéž, S. Divišová). 17 Veduta královského města Slaného od Jana Willenberga. Originální pero- kresba z doby kolem r. 1600 tamtéž. Nejvýznamnější stavbou je kostel sv. Got- harda v jihovýchodní části hradeb (foto tamtéž, S. Divišová). 18 Levá část veduty královského města Žatce od Jana Willenberga. Origi- nální perokresba tamtéž. C. 4 je farní kostel Nanebevzetí P. Marie (foto tamtéž, S. Divišová). 19 Pravá část předchozího vyobrazení. Pod městem teče řeka Ohře (foto tam- též, S. Divišová). 20 Veduta vnitřní části královského města Prachatic s dominantami radnice a farního kostela sv. Jakuba od Jana Willenberga. Originální perokresba z doby kolem r. 1600. V pozadí vpravo zříceniny hradu Helfenburku (foto tamtéž, S. Divišová). 21 Levá část veduty královského města Kouřimi od Jana Willenberga. Ori- ginální perokresba z doby kolem r. 1600 tamtéž. Dominantou je farní kostel sv. Štěpána (č. 10) (foto tamtéž, S. Divišová). 22 Pravá část předchozího vyobrazení. Č. 15 je proboštství cisterciáckého kláštera v Sedlci (foto tamtéž, S. Divišová). 23 Farní kostel Proměnění Páně v Táboře. Stav po vyhoření krovu věže. Perokresba Jana Willenberga z r. 1602 tamtéž (foto tamtéž, S. Divišová). 24 Veduta tří pražských královských měst od F. B. Wernera v jeho sborníku kreseb českých a moravských měst z doby kolem r. 1750 ve vratislavské uni- verzitní knihovně (foto SUPPOP v Praze). 25 Veduty tří královských měst českého severozápadu od F. B. Wernera tamtéž. Vlevo nahoře Loket s královským hradem, vpravo Kadaň, dole Louny s dominantou kostela sv. Mikuláše (foto tamtéž). 26 Veduta královského města Litoměřic od F. B. Wernera tamtéž. Vlevo biskupský areál, č. 9 radnice (foto tamtéž). 27 Veduty královského města Kutné Hory se sedleckým cisterciáckým klášte- rem nahoře a Čáslavi dole od F. B. Wernera tamtéž. Kutná Hora: č. 15 kostel sv. Jakuba, č. 16 sv. Barbory (foto tamtéž). 28 Veduta královského města Tábora nahoře a poddanských měst Soběslavi a Veselí nad Lužnicí dole od F. B. Wernera z r. 1752 tamtéž. Č. 5 je táborský farní kostel, č. 7 zříceniny hradu Kotnova (foto tamtéž). 29 Veduta poddanského města Českého Krumlova nahoře, dole vlevo cister- ciácký klášter Zlatá Koruna, vpravo cisterciácké proboštství v Kájově od F. B. Wernera z r. 1752 tamtéž. U Českého Krumlova vlevo rožmberský hrad a pak zámek, č. 11 farní kostel sv. Víta (foto tamtéž). 30 Veduta a půdorys královského města Plzně od F. B. Wernera z r. 1752 tamtéž. Č. 1 farní chrám sv. Bartoloměje, č. 11 Plaská brána (foto tamtéž). 31 Veduta a půdorys říšského města Chebu od F. B. Wernera z r. 1752 tamtéž. Č. 6 je kostel sv. Mikuláše, č. 4 radnice, č. 15 původně císařská falc, pak královský hrad (foto tamtéž). 32 Veduta královského města Olomouce od F. B. Wernera z r. 1752 tamtéž. Č. 16 nahoře od severu je radnice, č. 17 farní kostel sv. Moři- ce, č. 14 dominikánský klášter. Č. 3 dole od západu je klášter Hradisko, č. 4
15 Veduta královského města Plzně od Jana Willenberga. Originální pero- kresba z r. 1602 tamtéž. Dominantou města je kostel sv. Bartoloměje (č. 21) (foto tamtéž, S. Divišová). 16 Veduta královského města Čáslavi od Jana Willenberga. Originální pe- rokresba z r. 1602 tamtéž. Č. 6 je kostel, v němž se sešly dva husitské sněmy (foto tamtéž, S. Divišová). 17 Veduta královského města Slaného od Jana Willenberga. Originální pero- kresba z doby kolem r. 1600 tamtéž. Nejvýznamnější stavbou je kostel sv. Got- harda v jihovýchodní části hradeb (foto tamtéž, S. Divišová). 18 Levá část veduty královského města Žatce od Jana Willenberga. Origi- nální perokresba tamtéž. C. 4 je farní kostel Nanebevzetí P. Marie (foto tamtéž, S. Divišová). 19 Pravá část předchozího vyobrazení. Pod městem teče řeka Ohře (foto tam- též, S. Divišová). 20 Veduta vnitřní části královského města Prachatic s dominantami radnice a farního kostela sv. Jakuba od Jana Willenberga. Originální perokresba z doby kolem r. 1600. V pozadí vpravo zříceniny hradu Helfenburku (foto tamtéž, S. Divišová). 21 Levá část veduty královského města Kouřimi od Jana Willenberga. Ori- ginální perokresba z doby kolem r. 1600 tamtéž. Dominantou je farní kostel sv. Štěpána (č. 10) (foto tamtéž, S. Divišová). 22 Pravá část předchozího vyobrazení. Č. 15 je proboštství cisterciáckého kláštera v Sedlci (foto tamtéž, S. Divišová). 23 Farní kostel Proměnění Páně v Táboře. Stav po vyhoření krovu věže. Perokresba Jana Willenberga z r. 1602 tamtéž (foto tamtéž, S. Divišová). 24 Veduta tří pražských královských měst od F. B. Wernera v jeho sborníku kreseb českých a moravských měst z doby kolem r. 1750 ve vratislavské uni- verzitní knihovně (foto SUPPOP v Praze). 25 Veduty tří královských měst českého severozápadu od F. B. Wernera tamtéž. Vlevo nahoře Loket s královským hradem, vpravo Kadaň, dole Louny s dominantou kostela sv. Mikuláše (foto tamtéž). 26 Veduta královského města Litoměřic od F. B. Wernera tamtéž. Vlevo biskupský areál, č. 9 radnice (foto tamtéž). 27 Veduty královského města Kutné Hory se sedleckým cisterciáckým klášte- rem nahoře a Čáslavi dole od F. B. Wernera tamtéž. Kutná Hora: č. 15 kostel sv. Jakuba, č. 16 sv. Barbory (foto tamtéž). 28 Veduta královského města Tábora nahoře a poddanských měst Soběslavi a Veselí nad Lužnicí dole od F. B. Wernera z r. 1752 tamtéž. Č. 5 je táborský farní kostel, č. 7 zříceniny hradu Kotnova (foto tamtéž). 29 Veduta poddanského města Českého Krumlova nahoře, dole vlevo cister- ciácký klášter Zlatá Koruna, vpravo cisterciácké proboštství v Kájově od F. B. Wernera z r. 1752 tamtéž. U Českého Krumlova vlevo rožmberský hrad a pak zámek, č. 11 farní kostel sv. Víta (foto tamtéž). 30 Veduta a půdorys královského města Plzně od F. B. Wernera z r. 1752 tamtéž. Č. 1 farní chrám sv. Bartoloměje, č. 11 Plaská brána (foto tamtéž). 31 Veduta a půdorys říšského města Chebu od F. B. Wernera z r. 1752 tamtéž. Č. 6 je kostel sv. Mikuláše, č. 4 radnice, č. 15 původně císařská falc, pak královský hrad (foto tamtéž). 32 Veduta královského města Olomouce od F. B. Wernera z r. 1752 tamtéž. Č. 16 nahoře od severu je radnice, č. 17 farní kostel sv. Moři- ce, č. 14 dominikánský klášter. Č. 3 dole od západu je klášter Hradisko, č. 4
Strana 463
kostel sv. Mořice, č. 5 radnice, č. 13 dominikánský klášter (foto tamtéž). 33 Pražský hrad s částí Hradčan a centrální částí Malé Strany na mědirytině J. Sadelera z r. 1606. V popředí Hladová zeď z doby Karla IV. (foto tamtéž). 34 Východní část Malé Strany a Karlův most na mědirytině J. Sadelera z r. 1606. Při levém vyústění mostu je komplex kláštera maltézských rytířů (foto tamtéž, A. Waltrová). 35 Východní část Starého Města pražského s kotci a kostelem sv. Havla a část Nového Města pražského s Koňským trhem, u jehož úpatí jsou patrny trosky kostela P. Marie Sněžné na mědirytině J. Sadelera z r. 1606 (foto tam- též). 36 Střední část Nového Města pražského s Dobytčím trhem a kostelem sv. Štěpána a úplně vlevo s novoměstskou radnicí na mědirytině J. Sadelera z r. 1606 (foto tamtéž). 37 Jižní část Nového Města pražského s Podskalím a augustiniánským kláš- terem sv. Karla Velikého na mědirytině J. Sadelera z r. 1606 (foto tamtéž, A. Waltrová). 38 Vyšehrad s některými troskami z doby husitské na mědirytině J. Sadelera z r. 1606 (foto tamtéž). 39 Detail z plánu od J. D. Hubera z r. 1769, který zachycuje Prahu v závěru její barokizace. Na výseku je Betlémská kaple s okolím těsně před svou likvidací (foto tamtéž). 40 Část interiéru Betlémské kaple v Praze obnoveného v 50. letech 20. století s předpokládanou Husovou kazatelnou (foto tamtéž, V. Fyman). 41 Plán tereziánské přestavby Pražského hradu z let 1753—1768, ukazující dobře zejména stav gotické katedrály (foto tamtéž, M. Posselt). 42 Tzv. lucemburská gotická síň v paláci Pražského hradu z druhé čtvrtiny 14. století (foto tamtéž, Č. Šíla). 43 Východní strana Staroměstského náměstí v Praze s Týnským kostelem (třetí čtvrtina 14. a polovina 15. století), jenž byl hlavním chrámem husitské církve s renesanční týnskou školou a významným gotickým domem U zvonu, jehož původní podoba je na fotografii ještě zakryta barokní přestavbou; dnes je již jeho původní struktura odhalena (foto tamtéž, K. Plicka). 44 Gotická cínová křtitelnice z r. 1414 s gotickým sedátkem z doby kolem r. 1410 v interiéru Týnského chrámu v Praze (foto tamtéž). 45 Celkový pohled na chór karmelitánského kláštera P. Marie Sněžné v Praze z klášterní zahrady. Kostel byl střediskem revolučních kazatelů na počátku husitství, zejména Jana Želivského (foto tamtéž). 46 Pohled na hlavní frontu Novoměstské radnice v její renesanční podobě. Stala se symbolem husitského revolučního hnutí, protože před ní došlo k první- mu vojenskému vystoupení husitů v Praze. Před radnicí stojí socha Jana Želivského (foto tamtéž, V. Obereigner). 47 Celkový pohled na Karolinum, které je nejstarší univerzitní budovou na evropském kontinentě. Některé její části pocházejí už z 13. století. Do rukou univerzity se dostala na počátku vlády Václava IV. z majetku Martina Rotleva. Stav po Frágnerově úpravě z 50. let 20. století. Původní arkýř gotické kaple je z doby kolem r. 1380, fasádu upravil F. M. Kaňka v r. 1718 (foto tamtéž, V. Fy- man). 48 Gotické loubí Karolina z doby kolem r. 1370 (foto tamtéž V. Hyhlík). 49 Plný znak lva na štítě stojícího na dvojitých hradbách Martina Rotleva na arkýři kaple v Karolinu. Pochází asi z počátku 80. let 14. století (foto tamtéž, V. Pospíšilová). 462 I 463
kostel sv. Mořice, č. 5 radnice, č. 13 dominikánský klášter (foto tamtéž). 33 Pražský hrad s částí Hradčan a centrální částí Malé Strany na mědirytině J. Sadelera z r. 1606. V popředí Hladová zeď z doby Karla IV. (foto tamtéž). 34 Východní část Malé Strany a Karlův most na mědirytině J. Sadelera z r. 1606. Při levém vyústění mostu je komplex kláštera maltézských rytířů (foto tamtéž, A. Waltrová). 35 Východní část Starého Města pražského s kotci a kostelem sv. Havla a část Nového Města pražského s Koňským trhem, u jehož úpatí jsou patrny trosky kostela P. Marie Sněžné na mědirytině J. Sadelera z r. 1606 (foto tam- též). 36 Střední část Nového Města pražského s Dobytčím trhem a kostelem sv. Štěpána a úplně vlevo s novoměstskou radnicí na mědirytině J. Sadelera z r. 1606 (foto tamtéž). 37 Jižní část Nového Města pražského s Podskalím a augustiniánským kláš- terem sv. Karla Velikého na mědirytině J. Sadelera z r. 1606 (foto tamtéž, A. Waltrová). 38 Vyšehrad s některými troskami z doby husitské na mědirytině J. Sadelera z r. 1606 (foto tamtéž). 39 Detail z plánu od J. D. Hubera z r. 1769, který zachycuje Prahu v závěru její barokizace. Na výseku je Betlémská kaple s okolím těsně před svou likvidací (foto tamtéž). 40 Část interiéru Betlémské kaple v Praze obnoveného v 50. letech 20. století s předpokládanou Husovou kazatelnou (foto tamtéž, V. Fyman). 41 Plán tereziánské přestavby Pražského hradu z let 1753—1768, ukazující dobře zejména stav gotické katedrály (foto tamtéž, M. Posselt). 42 Tzv. lucemburská gotická síň v paláci Pražského hradu z druhé čtvrtiny 14. století (foto tamtéž, Č. Šíla). 43 Východní strana Staroměstského náměstí v Praze s Týnským kostelem (třetí čtvrtina 14. a polovina 15. století), jenž byl hlavním chrámem husitské církve s renesanční týnskou školou a významným gotickým domem U zvonu, jehož původní podoba je na fotografii ještě zakryta barokní přestavbou; dnes je již jeho původní struktura odhalena (foto tamtéž, K. Plicka). 44 Gotická cínová křtitelnice z r. 1414 s gotickým sedátkem z doby kolem r. 1410 v interiéru Týnského chrámu v Praze (foto tamtéž). 45 Celkový pohled na chór karmelitánského kláštera P. Marie Sněžné v Praze z klášterní zahrady. Kostel byl střediskem revolučních kazatelů na počátku husitství, zejména Jana Želivského (foto tamtéž). 46 Pohled na hlavní frontu Novoměstské radnice v její renesanční podobě. Stala se symbolem husitského revolučního hnutí, protože před ní došlo k první- mu vojenskému vystoupení husitů v Praze. Před radnicí stojí socha Jana Želivského (foto tamtéž, V. Obereigner). 47 Celkový pohled na Karolinum, které je nejstarší univerzitní budovou na evropském kontinentě. Některé její části pocházejí už z 13. století. Do rukou univerzity se dostala na počátku vlády Václava IV. z majetku Martina Rotleva. Stav po Frágnerově úpravě z 50. let 20. století. Původní arkýř gotické kaple je z doby kolem r. 1380, fasádu upravil F. M. Kaňka v r. 1718 (foto tamtéž, V. Fy- man). 48 Gotické loubí Karolina z doby kolem r. 1370 (foto tamtéž V. Hyhlík). 49 Plný znak lva na štítě stojícího na dvojitých hradbách Martina Rotleva na arkýři kaple v Karolinu. Pochází asi z počátku 80. let 14. století (foto tamtéž, V. Pospíšilová). 462 I 463
Strana 464
50 Plný znak se znamením gryfa na štítě asi pražského konšela Ulrycha Silberczeigera z téže doby (foto tamtéž, V. Pospíšilová). 51 Detail svorníku s figurálním motivem v arkýři Karolina z téže doby (foto tamtéž, V. Pospíšilová). 52 Svorník kružby s reliéfem lva v arkýři Karolina z téže doby (foto tamtéž, V. Pospíšilová). 53 Pohled na Karlštejn z jihozápadu. Rytina A. Pucherny podle kresby F. K. Wolfa. Reprodukce z knihy A. G. Meissnera, Historisch-malerische Darstellungen aus Böhmen, Praha 1798 (foto tamtéž, V. Hyhlík.) 54 Karlštejn od jihovýchodu. Ocelorytina V. Morstadta z doby po r. 1837 (foto tamtéž). 55 Pohled na Karlštejn od severozápadu. Olej H. Ullika v hradním muzeu z r. 1872 (foto tamtéž, V. Oberigner). 56 Karlštejn. Původní gotická vrata od zbořené vrchní brány, zasazená dnes v bráně purkrabské (foto tamtéž). 57 Parkán u studniční věže na Karlštejně s bývalou manskou síní a kostelní věží v pozadí (foto tamtéž). 58 Pohled z hlásky v severozápadním rohu Karlštejna k jihozápadu na pur- krabství a hospodářský areál (foto tamtéž). 59 Pohled z velké věže Karlštejna k jihu (foto tamtéž). 60 Pohled na královský hrad Písek v dnešním stavu; v popředí je raně gotický most z druhé poloviny 13. století (foto tamtéž). 61 Průhled arkádami píseckého královského paláce z doby asi kolem r. 1250 (foto tamtéž, Č. Šíla). 62 Současný stav bašty u Putimské brány v Písku z druhé poloviny 13. století po úpravě z r. 1842 (foto tamtéž, Č. Šíla). 63 Žižkova mohyla u Přibyslavi, tzv. Žižkovo pole (foto tamtéž, V. Hyhlík). 64 Husův dům v Kostnici, kde mistr Jan bydlel bezprostředně po svém pří- jezdu u vdovy Fidy (foto tamtéž). 65 Notářskou listinou ověřený opis Dekretu kutnohorského z 18. ledna 1409, jímž dal Václav IV. Čechům na univerzitě tři hlasy a cizincům jen jeden. Opis si Hus bral s sebou do Kostnice. Orig. perg. lat. v Archívu Univerzity Karlovy (foto Archív Univerzity Karlovy). 66 Rektor Jan Kardinál a celá univerzita rozhodují dne 7. února 1417 spor o odpustky a jiné církevní otázky. Orig. perg. lat. v SUA Praha, Korunní archiv (foto SUA Praha, V. Havelka). 67 Listina Jana Žižky z Trocnova, jiných táborských hejtmanů a obce města Písku, jíž uzavírají s Oldřichem z Rožmberka dne 18. listopadu 1420 příměří do 4. února 1421. Z původně pěti pečetí jsou dochovány čtyři: Žižkova (viz fotografie č. 77), Chvala z Machovic, Pavlíka z Mužic a města Písku. Orig. čes. perg. v SOA Třeboň, Historica 216 (foto SOA Třeboň). 68 Listina hejtmana Jana Čapka ze Sán a starších sirotčího vojska městu Kolínu z 22. února 1432 s pečetí polní obce. Orig. perg. čes. v Archívu Ná- rodního muzea (foto Archív Národního muzea, V. Havelka). 69 Listina, jíž celský hrabě Oldřich, Aleš ze Šternberka a šest dalších jmeno- vitě uvedených pověřenců císaře Zikmunda Lucemburského uzavírají jeho jménem smlouvu s knězem Bedřichem ze Strážnice o Kolíně dne 18. listopadu 1436. Přivěšeno je osm pečetí všech vydavatelů listiny. Orig. perg. lat. SUA Praha, Korunní archív (foto SUA Praha, V. Havelka). 70 a, b Majestátní a rubní pečeť krále Václava IV., kterou používal od krá- lovské římské korunovace v polovině r. 1376 až do své smrti v r. 1419 a jejíž
50 Plný znak se znamením gryfa na štítě asi pražského konšela Ulrycha Silberczeigera z téže doby (foto tamtéž, V. Pospíšilová). 51 Detail svorníku s figurálním motivem v arkýři Karolina z téže doby (foto tamtéž, V. Pospíšilová). 52 Svorník kružby s reliéfem lva v arkýři Karolina z téže doby (foto tamtéž, V. Pospíšilová). 53 Pohled na Karlštejn z jihozápadu. Rytina A. Pucherny podle kresby F. K. Wolfa. Reprodukce z knihy A. G. Meissnera, Historisch-malerische Darstellungen aus Böhmen, Praha 1798 (foto tamtéž, V. Hyhlík.) 54 Karlštejn od jihovýchodu. Ocelorytina V. Morstadta z doby po r. 1837 (foto tamtéž). 55 Pohled na Karlštejn od severozápadu. Olej H. Ullika v hradním muzeu z r. 1872 (foto tamtéž, V. Oberigner). 56 Karlštejn. Původní gotická vrata od zbořené vrchní brány, zasazená dnes v bráně purkrabské (foto tamtéž). 57 Parkán u studniční věže na Karlštejně s bývalou manskou síní a kostelní věží v pozadí (foto tamtéž). 58 Pohled z hlásky v severozápadním rohu Karlštejna k jihozápadu na pur- krabství a hospodářský areál (foto tamtéž). 59 Pohled z velké věže Karlštejna k jihu (foto tamtéž). 60 Pohled na královský hrad Písek v dnešním stavu; v popředí je raně gotický most z druhé poloviny 13. století (foto tamtéž). 61 Průhled arkádami píseckého královského paláce z doby asi kolem r. 1250 (foto tamtéž, Č. Šíla). 62 Současný stav bašty u Putimské brány v Písku z druhé poloviny 13. století po úpravě z r. 1842 (foto tamtéž, Č. Šíla). 63 Žižkova mohyla u Přibyslavi, tzv. Žižkovo pole (foto tamtéž, V. Hyhlík). 64 Husův dům v Kostnici, kde mistr Jan bydlel bezprostředně po svém pří- jezdu u vdovy Fidy (foto tamtéž). 65 Notářskou listinou ověřený opis Dekretu kutnohorského z 18. ledna 1409, jímž dal Václav IV. Čechům na univerzitě tři hlasy a cizincům jen jeden. Opis si Hus bral s sebou do Kostnice. Orig. perg. lat. v Archívu Univerzity Karlovy (foto Archív Univerzity Karlovy). 66 Rektor Jan Kardinál a celá univerzita rozhodují dne 7. února 1417 spor o odpustky a jiné církevní otázky. Orig. perg. lat. v SUA Praha, Korunní archiv (foto SUA Praha, V. Havelka). 67 Listina Jana Žižky z Trocnova, jiných táborských hejtmanů a obce města Písku, jíž uzavírají s Oldřichem z Rožmberka dne 18. listopadu 1420 příměří do 4. února 1421. Z původně pěti pečetí jsou dochovány čtyři: Žižkova (viz fotografie č. 77), Chvala z Machovic, Pavlíka z Mužic a města Písku. Orig. čes. perg. v SOA Třeboň, Historica 216 (foto SOA Třeboň). 68 Listina hejtmana Jana Čapka ze Sán a starších sirotčího vojska městu Kolínu z 22. února 1432 s pečetí polní obce. Orig. perg. čes. v Archívu Ná- rodního muzea (foto Archív Národního muzea, V. Havelka). 69 Listina, jíž celský hrabě Oldřich, Aleš ze Šternberka a šest dalších jmeno- vitě uvedených pověřenců císaře Zikmunda Lucemburského uzavírají jeho jménem smlouvu s knězem Bedřichem ze Strážnice o Kolíně dne 18. listopadu 1436. Přivěšeno je osm pečetí všech vydavatelů listiny. Orig. perg. lat. SUA Praha, Korunní archív (foto SUA Praha, V. Havelka). 70 a, b Majestátní a rubní pečeť krále Václava IV., kterou používal od krá- lovské římské korunovace v polovině r. 1376 až do své smrti v r. 1419 a jejíž
Strana 465
majestátní část převzal po úpravě po svém otci jako králi římském. Orig. SUA Praha (foto tamtéž, V. Havelka). 71 a, b Majestátní pečet Zikmunda Lucemburského jako krále římského (1411—1433) s vtlačenými otisky prstů na dorzu. Kolem architektury trůnu je šest znaků nejdůležitějších státních celků, jimiž vládl (po pravici dole znak český, po levici nahoře znak uherský) Orig. SUA Praha (foto tamtéž, V. Havel- ka). 72 a, b Majestátní císařská pečet Zikmunda Lucemburského, užívaná od r. 1433 do jeho smrti v r. 1437. Na reversní straně je zaveden stejně velký obraz s dvojitým (dvouhlavým) říšským orlem a veršovaným opisem. Na aversu je znázorněn sedící císař v majestátu mezi dvěma gryfy a obklopen pěti znaky hlavních zemí, jež nesl ve svém titulu. Orig. SUA Praha (foto tamtéž, V. Ha- velka). 73 a, b Přední a zadní strana olověné buly papeže Jana XXIII. Na jejím aversu je jméno a pořadové číslo papežovo, na reversu hlavy apoštolů sv. Pavla a sv. Petra se zkratkou jejich jmen v horní části. Orig. SUA Praha (foto tamtéž, V. Havelka). 74 a, b Přední a zadní strana olověné buly papeže Martina V. Na jejím aversu je jméno a pořadové číslo papežovo, na reversu hlavy apoštolů sv. Pavla a sv. Petra se zkratkou jejich jmen v horní části. Orig. SUA Praha (foto tamtéž, V. Havelka). 75 a, b Přední a zadní strana olověné buly papeže Evžena IV. Na jejím aversu je jméno a pořadové číslo papeže, na reversu hlavy apoštolů sv. Pavla a sv. Petra se zkratkou jejich jmen v horní části. Vyobrazení apoštolů se v bulách jednotli- vých papežů odlišují počtem čárek respektive teček, jimiž jsou vyobrazení tvo- řena. Orig. SUA Praha (foto tamtéž, V. Havelka). 76 a, b Přední a zadní strana olověné buly basilejského koncilu. Na přední straně je nápis Sacrosancta generalis synodus Basiliensis, na zadní pak schema- tické znázornění sestoupení Ducha svatého mezi členy koncilu. Orig. SUA Praha (foto tamtéž, V. Havelka). 77 Zvětšenina pečeti Jana Žižky z Trocnova u listiny táborských hejtmanů a obce Písku z r. 1420 viz foto č. 67. V pečetním poli je kalich, nad ním hostie a po stranách kalicha po třech hvězdách. Pečeť je v zeleném vosku. V opisu je porušené vlastníkovo jméno izkonis capit taborien (foto SOA Třeboň). 78 Začátek jednoho z Husových traktátků, sepsaných v kostnickém vězení na prosbu jeho strážce v žaláři Roberta. De matrimonio je latinským zpraco- váním látky, o níž pojednal už dříve česky. Dílko je dochováno v řadě opisů. Zde foto z rukopisu knihovny pražské kapituly O 71,fol. 46' ještě z první poloviny 15. století (foto Kancelář prezidenta CSSR, E. Karenová). 79 Štít víry Jeronýma Pražského. Je to alegorický obrazec k vysvětlení Jero- nýmova pojetí sv. Trojice, v němž mu šlo o racionální výklad církevního dogma- tu v jeho realistickém pojetí. Obrazec je dochován v rukopisu pražské kapi- tuly C 20, fol. 76' (foto Kancelář prezidenta ČSSR, E. Karenová). 80 Žižkův vojenský řád z počátku dvacátých let 15. století je dochován v je- diném rukopisu, pořízeném v druhé polovině 16. století pro pražského arci- biskupa Brusa z Mohelnice, který měl na starosti cenzuru. Knihovna Národ- ního muzea v Praze V C 2, fol. 29 (foto fil. fak. UK, J. Stejskalová). 81 Začátek kroniky Bartoška z Drahonic v jediném rukopisu z poloviny 15. století nyní v StK ČSR sign. XIX C 21, fol. 145“ s vlastnoručními poznám- kami B. Balbína (foto StK ČSR). 82 Model Kozího hrádku u Tábora, útočiště mistra Jana Husa v letech 464 465
majestátní část převzal po úpravě po svém otci jako králi římském. Orig. SUA Praha (foto tamtéž, V. Havelka). 71 a, b Majestátní pečet Zikmunda Lucemburského jako krále římského (1411—1433) s vtlačenými otisky prstů na dorzu. Kolem architektury trůnu je šest znaků nejdůležitějších státních celků, jimiž vládl (po pravici dole znak český, po levici nahoře znak uherský) Orig. SUA Praha (foto tamtéž, V. Havel- ka). 72 a, b Majestátní císařská pečet Zikmunda Lucemburského, užívaná od r. 1433 do jeho smrti v r. 1437. Na reversní straně je zaveden stejně velký obraz s dvojitým (dvouhlavým) říšským orlem a veršovaným opisem. Na aversu je znázorněn sedící císař v majestátu mezi dvěma gryfy a obklopen pěti znaky hlavních zemí, jež nesl ve svém titulu. Orig. SUA Praha (foto tamtéž, V. Ha- velka). 73 a, b Přední a zadní strana olověné buly papeže Jana XXIII. Na jejím aversu je jméno a pořadové číslo papežovo, na reversu hlavy apoštolů sv. Pavla a sv. Petra se zkratkou jejich jmen v horní části. Orig. SUA Praha (foto tamtéž, V. Havelka). 74 a, b Přední a zadní strana olověné buly papeže Martina V. Na jejím aversu je jméno a pořadové číslo papežovo, na reversu hlavy apoštolů sv. Pavla a sv. Petra se zkratkou jejich jmen v horní části. Orig. SUA Praha (foto tamtéž, V. Havelka). 75 a, b Přední a zadní strana olověné buly papeže Evžena IV. Na jejím aversu je jméno a pořadové číslo papeže, na reversu hlavy apoštolů sv. Pavla a sv. Petra se zkratkou jejich jmen v horní části. Vyobrazení apoštolů se v bulách jednotli- vých papežů odlišují počtem čárek respektive teček, jimiž jsou vyobrazení tvo- řena. Orig. SUA Praha (foto tamtéž, V. Havelka). 76 a, b Přední a zadní strana olověné buly basilejského koncilu. Na přední straně je nápis Sacrosancta generalis synodus Basiliensis, na zadní pak schema- tické znázornění sestoupení Ducha svatého mezi členy koncilu. Orig. SUA Praha (foto tamtéž, V. Havelka). 77 Zvětšenina pečeti Jana Žižky z Trocnova u listiny táborských hejtmanů a obce Písku z r. 1420 viz foto č. 67. V pečetním poli je kalich, nad ním hostie a po stranách kalicha po třech hvězdách. Pečeť je v zeleném vosku. V opisu je porušené vlastníkovo jméno izkonis capit taborien (foto SOA Třeboň). 78 Začátek jednoho z Husových traktátků, sepsaných v kostnickém vězení na prosbu jeho strážce v žaláři Roberta. De matrimonio je latinským zpraco- váním látky, o níž pojednal už dříve česky. Dílko je dochováno v řadě opisů. Zde foto z rukopisu knihovny pražské kapituly O 71,fol. 46' ještě z první poloviny 15. století (foto Kancelář prezidenta CSSR, E. Karenová). 79 Štít víry Jeronýma Pražského. Je to alegorický obrazec k vysvětlení Jero- nýmova pojetí sv. Trojice, v němž mu šlo o racionální výklad církevního dogma- tu v jeho realistickém pojetí. Obrazec je dochován v rukopisu pražské kapi- tuly C 20, fol. 76' (foto Kancelář prezidenta ČSSR, E. Karenová). 80 Žižkův vojenský řád z počátku dvacátých let 15. století je dochován v je- diném rukopisu, pořízeném v druhé polovině 16. století pro pražského arci- biskupa Brusa z Mohelnice, který měl na starosti cenzuru. Knihovna Národ- ního muzea v Praze V C 2, fol. 29 (foto fil. fak. UK, J. Stejskalová). 81 Začátek kroniky Bartoška z Drahonic v jediném rukopisu z poloviny 15. století nyní v StK ČSR sign. XIX C 21, fol. 145“ s vlastnoručními poznám- kami B. Balbína (foto StK ČSR). 82 Model Kozího hrádku u Tábora, útočiště mistra Jana Husa v letech 464 465
Strana 466
1413—1414. Rekonstrukce předpokládaného stavu z počátku 15. století podle návrhu ing. Dobroslavy Menclové (foto MHRH, R. Adamec). 83 Ukázky domácí keramiky ze zaniklého středověkého města Sezimova Ústí z doby před r. 1420. Zleva: třínožka, poklička ve tvaru korunky, džbán (foto MHRH, R. Adamec). 84 Soubor středověkého zemědělského nářadí z jižních Čech. Zleva: hnojné vidle, uprostřed vidle podávky. Oba nástroje pocházejí ze zaniklého Sezimova Ústí z doby před r. 1420. Vpravo: srp z neznámé jihočeské lokality (foto tamtéž, R. Adamec). 85 Soubor dokladů středověkého kovářství a hornictví na Táborsku. Nahoře zleva: kovářský sekáč kombinovaný s průbojníkem, kovářské kladívko. Dole: pár hornických špičáků. Všechny tyto nástroje byly pravděpodobně nalezeny v zaniklém Sezimově Ústí a pocházejí z doby před r. 1420. Vpravo nahoře: podkova z neznámé lokality na Táborsku (foto tamtéž, R. Adamec). 86 Ukázky drobných ozdobných kovotepeckých a kovoliteckých předmětů ze zaniklého Sezimova Ústí z doby před r. 1420. Nahoře: kruhová zášivka a přezka. Dole: spínadlo a nákončí k opasku. Vše je zhotoveno z rytého bronzo- vého plechu. Poslední dva předměty byly nalezeny r. 1964 při výzkumu pro- váděném Archeologickým ústavem ČSAV na jednom ze tří předměstí zaniklého města Sezimova Ústí, tzv. Novém městě (foto tamtéž, R. Adamec). 87 Původní husitská ruční palná zbraň, zvaná píšťala, jejíž název ve formě „pistole“ přešel do většiny evropských jazyků. Píšťaly měly krátkou hlaveň a byly nasazovány na hrubou pažbu, kterou střelec svíral pod paží. Zobrazená zbraň byla nalezena r. 1890 pod povrchem dnešního Žižkova náměstí v Táboře a představuje jedinečný doklad jednoho z nejstarších typů lehčích ručních palných zbraní u nás. Datovat ji lze do první čtvrtiny 15. století (foto tamtéž, R. Adamec). 88 Originální kroužková (či tzv. drátěná) košile, patrně z Tábora z 15. století (foto tamtéž, R. Adamec). 89 Nejprogresívnějším prvkem opevnění husitského Tábora, budovaného mezi lety 1420 a 1450, byly mohutné polygonální parkánové bašty, umožňující střelbou z bočních stran hájit prostor před hradbami. Příkladem je tzv. Velká (podle údaje B. Balbína Žižkova) bašta, přestavěná v první polovině 19. století na obytný dům (současný stav) (foto tamtéž, R. Adamec). 90 Model husitského bojového vozu. Bojový vůz používaný v husitském vojsku se zřejmě nijak podstatně neodlišoval od soudobého prostého selského nebo kupeckého vozu, byl snad jen o něco větší. K boji byl přizpůsoben tak, že vnější strana vozu byla zesílena ochrannou deskou z pevných fošen. Pod vozem bylo po celé jeho délce zavěšeno další ochranné prkno. Vozy byly vyba- veny potřebným nářadím, hlavně k úpravě cest, zásobou střeliva a potravin. Posádku jednoho husitského bojového vozu, který byl fakticky samostatnou bojovou jednotkou, tvořilo zhruba 20 bojovníků, různě vyzbrojených — cepní- ci, sudličníci, pavézníci, střelci ze samostřílů a ručnic, popřípadě ozbrojení vozatajové (foto tamtéž, R. Adamec). 91 Tarasnice patřila k středověkým dělům menší ráže (40—6omm) s poměrně dlouhou hlavní (až 110 cm). Husitská vojska začala používat tohoto děla, původně pevnostního charakteru, ve velkém počtu jako děla polního. V případě tábor- ského exponátu jde o maketu z 19. století připevněnou na dřevěnou tzv. lavici (foto tamtéž, R. Adamec). 92 Tzv. šestiperý palcát z 15. století, pocházející patrně přímo z Tábora. Tento typ palcátu byl hojně používán právě v době husitské, kdy se tato ruční
1413—1414. Rekonstrukce předpokládaného stavu z počátku 15. století podle návrhu ing. Dobroslavy Menclové (foto MHRH, R. Adamec). 83 Ukázky domácí keramiky ze zaniklého středověkého města Sezimova Ústí z doby před r. 1420. Zleva: třínožka, poklička ve tvaru korunky, džbán (foto MHRH, R. Adamec). 84 Soubor středověkého zemědělského nářadí z jižních Čech. Zleva: hnojné vidle, uprostřed vidle podávky. Oba nástroje pocházejí ze zaniklého Sezimova Ústí z doby před r. 1420. Vpravo: srp z neznámé jihočeské lokality (foto tamtéž, R. Adamec). 85 Soubor dokladů středověkého kovářství a hornictví na Táborsku. Nahoře zleva: kovářský sekáč kombinovaný s průbojníkem, kovářské kladívko. Dole: pár hornických špičáků. Všechny tyto nástroje byly pravděpodobně nalezeny v zaniklém Sezimově Ústí a pocházejí z doby před r. 1420. Vpravo nahoře: podkova z neznámé lokality na Táborsku (foto tamtéž, R. Adamec). 86 Ukázky drobných ozdobných kovotepeckých a kovoliteckých předmětů ze zaniklého Sezimova Ústí z doby před r. 1420. Nahoře: kruhová zášivka a přezka. Dole: spínadlo a nákončí k opasku. Vše je zhotoveno z rytého bronzo- vého plechu. Poslední dva předměty byly nalezeny r. 1964 při výzkumu pro- váděném Archeologickým ústavem ČSAV na jednom ze tří předměstí zaniklého města Sezimova Ústí, tzv. Novém městě (foto tamtéž, R. Adamec). 87 Původní husitská ruční palná zbraň, zvaná píšťala, jejíž název ve formě „pistole“ přešel do většiny evropských jazyků. Píšťaly měly krátkou hlaveň a byly nasazovány na hrubou pažbu, kterou střelec svíral pod paží. Zobrazená zbraň byla nalezena r. 1890 pod povrchem dnešního Žižkova náměstí v Táboře a představuje jedinečný doklad jednoho z nejstarších typů lehčích ručních palných zbraní u nás. Datovat ji lze do první čtvrtiny 15. století (foto tamtéž, R. Adamec). 88 Originální kroužková (či tzv. drátěná) košile, patrně z Tábora z 15. století (foto tamtéž, R. Adamec). 89 Nejprogresívnějším prvkem opevnění husitského Tábora, budovaného mezi lety 1420 a 1450, byly mohutné polygonální parkánové bašty, umožňující střelbou z bočních stran hájit prostor před hradbami. Příkladem je tzv. Velká (podle údaje B. Balbína Žižkova) bašta, přestavěná v první polovině 19. století na obytný dům (současný stav) (foto tamtéž, R. Adamec). 90 Model husitského bojového vozu. Bojový vůz používaný v husitském vojsku se zřejmě nijak podstatně neodlišoval od soudobého prostého selského nebo kupeckého vozu, byl snad jen o něco větší. K boji byl přizpůsoben tak, že vnější strana vozu byla zesílena ochrannou deskou z pevných fošen. Pod vozem bylo po celé jeho délce zavěšeno další ochranné prkno. Vozy byly vyba- veny potřebným nářadím, hlavně k úpravě cest, zásobou střeliva a potravin. Posádku jednoho husitského bojového vozu, který byl fakticky samostatnou bojovou jednotkou, tvořilo zhruba 20 bojovníků, různě vyzbrojených — cepní- ci, sudličníci, pavézníci, střelci ze samostřílů a ručnic, popřípadě ozbrojení vozatajové (foto tamtéž, R. Adamec). 91 Tarasnice patřila k středověkým dělům menší ráže (40—6omm) s poměrně dlouhou hlavní (až 110 cm). Husitská vojska začala používat tohoto děla, původně pevnostního charakteru, ve velkém počtu jako děla polního. V případě tábor- ského exponátu jde o maketu z 19. století připevněnou na dřevěnou tzv. lavici (foto tamtéž, R. Adamec). 92 Tzv. šestiperý palcát z 15. století, pocházející patrně přímo z Tábora. Tento typ palcátu byl hojně používán právě v době husitské, kdy se tato ruční
Strana 467
zbraň stala rovněž jakýmsi symbolem hejtmanské (vůdcovské) pravomoci (foto tamtéž, R. Adamec). 93 Makety různých husitských cepů podle domácích originálů a soudobých zahraničních (německých) vyobrazení z 15. století. Vpravo rekonstrukce hu- sitských vidlí podle tzv. Göttingenského rukopisu z konce 60. let 15. století (foto tamtéž, R. Adamec). 94 Makety středověkých tzv. chladných (sečných, bodných) zbraní podle domácích a zahraničních originálů či soudobých vyobrazení z konce 14. až druhé poloviny 15. století. Některé tyto zbraně běžně užívali žoldnéři tehdejší Evropy, jiné byly patrně vlastní českému prostředí (například sudlice zvaná ušatá, pravděpodobně i halapartna.) Zleva: kopí s hákem, sudlice ušatá, sudlice s jedním hákem, sudlice, kopí s kuličkou pod listem a ostnem, česká sudlice ušatá, halapartna a vývojově mladší typ halapartny (foto tamtéž, R. Adamec). 95 Kachel s motivem uctívání kalicha, nalezený v táborském domě čp. 11, patrně z doby kolem poloviny 15. století (foto tamtéž, R. Adamec). 96 Oblíbeným husitským motivem bylo znázornění souboje Davida s těžko- oděným obrem Goliášem, symbolizující boj husitů s přesilou domácí i zahra- niční reakce. Ještě za vlády Jiřího z Poděbrad nacházíme zobrazení boje Davida s Goliášem na pavézách a kachlích. Názorným dokladem je kachel z Tábora ze 60. až 70. let 15. století (foto tamtéž, R. Adamec). 97 Ukázky ražeb mincí z doby Václava IV.: 1a, b zlatý dukát z počátku Václavovy vlády; líc a rub; průměr 21,4 mm 2 a, b zlatý dukát, líc a rub; průměr 20,5 mm 3 a, b pražský groš ražený v Kutné Hoře, líc a rub; průměr 27 mm 4 a, b haléř ražený v Kutné Hoře před r. 1400, líc a rub; průměr 13,6 mm. 98 Ukázky ražeb mincí z doby Václava IV. a Zikmunda Lucemburského: 5 a, b jiný typ haléře z doby před r. 1400, líc a rub; průměr 14,8 mm 6 líc kutnohorského penízu po r. 1400; průměr 15 mm 7 pražský groš Václava IV. s kontramarkami říšských měst Kostnice a Kemp- tenu a města Neumarktu; průměr 27 mm 8 a, b uherský dukát z Budy z let 1394—1396, líc a rub; průměr 20,5 mm 9 a, b uherský dukát z Košic z doby před r. 1410, líc a rub; průměr 20,8 mm. 99 Zvětšenina zlatého dukátu — viz fotografie č. 97, 2 a, b. Všechny mince ze sbírek numizmatického oddělení Národního muzea v Praze, foto Ant. Bláha. 466 46 BAREVNÉ 1 Text husitské písně Povstaň Veliké město pražské z Jistebnického kancionálu z dvacátých let 15. století. Knihovna Národního muzea v Praze II C 7 pag. 92 a 93 (foto A. Bláha). Ve Státní knihovně ČSR v Praze pod sign. VII A 18 se chová tzv. pražský rukopis Richentalovy kroniky kostnického koncilu. Rukopis, který pochází z roku 1464, získala tato knihovna v roce 1946 darem Akademie věd SSSR (předtím byl znám jako tzv. leningradský rukopis). Kodex není kronikou tohoto autora v plném smyslu toho slova, nýbrž pouze výběrem, zato velmi kvalitních vyobrazení z tohoto díla, doprovázených proti originálu, který je německý, jen velmi stručným latinským komentářem. Všechny fotografie V. Havelka. 2 Průvod blíže neidentifikovatelných žen ve čtyřech pásech. Richentalova kronika, Státní knihovna v Praze VII A 18, pag. 19.
zbraň stala rovněž jakýmsi symbolem hejtmanské (vůdcovské) pravomoci (foto tamtéž, R. Adamec). 93 Makety různých husitských cepů podle domácích originálů a soudobých zahraničních (německých) vyobrazení z 15. století. Vpravo rekonstrukce hu- sitských vidlí podle tzv. Göttingenského rukopisu z konce 60. let 15. století (foto tamtéž, R. Adamec). 94 Makety středověkých tzv. chladných (sečných, bodných) zbraní podle domácích a zahraničních originálů či soudobých vyobrazení z konce 14. až druhé poloviny 15. století. Některé tyto zbraně běžně užívali žoldnéři tehdejší Evropy, jiné byly patrně vlastní českému prostředí (například sudlice zvaná ušatá, pravděpodobně i halapartna.) Zleva: kopí s hákem, sudlice ušatá, sudlice s jedním hákem, sudlice, kopí s kuličkou pod listem a ostnem, česká sudlice ušatá, halapartna a vývojově mladší typ halapartny (foto tamtéž, R. Adamec). 95 Kachel s motivem uctívání kalicha, nalezený v táborském domě čp. 11, patrně z doby kolem poloviny 15. století (foto tamtéž, R. Adamec). 96 Oblíbeným husitským motivem bylo znázornění souboje Davida s těžko- oděným obrem Goliášem, symbolizující boj husitů s přesilou domácí i zahra- niční reakce. Ještě za vlády Jiřího z Poděbrad nacházíme zobrazení boje Davida s Goliášem na pavézách a kachlích. Názorným dokladem je kachel z Tábora ze 60. až 70. let 15. století (foto tamtéž, R. Adamec). 97 Ukázky ražeb mincí z doby Václava IV.: 1a, b zlatý dukát z počátku Václavovy vlády; líc a rub; průměr 21,4 mm 2 a, b zlatý dukát, líc a rub; průměr 20,5 mm 3 a, b pražský groš ražený v Kutné Hoře, líc a rub; průměr 27 mm 4 a, b haléř ražený v Kutné Hoře před r. 1400, líc a rub; průměr 13,6 mm. 98 Ukázky ražeb mincí z doby Václava IV. a Zikmunda Lucemburského: 5 a, b jiný typ haléře z doby před r. 1400, líc a rub; průměr 14,8 mm 6 líc kutnohorského penízu po r. 1400; průměr 15 mm 7 pražský groš Václava IV. s kontramarkami říšských měst Kostnice a Kemp- tenu a města Neumarktu; průměr 27 mm 8 a, b uherský dukát z Budy z let 1394—1396, líc a rub; průměr 20,5 mm 9 a, b uherský dukát z Košic z doby před r. 1410, líc a rub; průměr 20,8 mm. 99 Zvětšenina zlatého dukátu — viz fotografie č. 97, 2 a, b. Všechny mince ze sbírek numizmatického oddělení Národního muzea v Praze, foto Ant. Bláha. 466 46 BAREVNÉ 1 Text husitské písně Povstaň Veliké město pražské z Jistebnického kancionálu z dvacátých let 15. století. Knihovna Národního muzea v Praze II C 7 pag. 92 a 93 (foto A. Bláha). Ve Státní knihovně ČSR v Praze pod sign. VII A 18 se chová tzv. pražský rukopis Richentalovy kroniky kostnického koncilu. Rukopis, který pochází z roku 1464, získala tato knihovna v roce 1946 darem Akademie věd SSSR (předtím byl znám jako tzv. leningradský rukopis). Kodex není kronikou tohoto autora v plném smyslu toho slova, nýbrž pouze výběrem, zato velmi kvalitních vyobrazení z tohoto díla, doprovázených proti originálu, který je německý, jen velmi stručným latinským komentářem. Všechny fotografie V. Havelka. 2 Průvod blíže neidentifikovatelných žen ve čtyřech pásech. Richentalova kronika, Státní knihovna v Praze VII A 18, pag. 19.
Strana 468
3 Horní vyobrazení — Hus je odsvěcován; dolní vyobrazení — Hus je odváděn za město k hranici. Pag. 20. 4 Horní vyobrazení — Hus na hranici; dolní vyobrazení — dva pacholci nakládají popel z Husovy hranice na káru, aby jej vhodili do Rýna. Pag. 21. 5 Jeroným Pražský je odváděn dvěma ozbrojenci k hranici. Pag 22. 6 Horní vyobrazení — skupina trubačů se znakem Florencie; dolní vyobrazení — procesí procházející slavnostně vyzdobeným městem; v čele zřejmě Zikmundův zástupce u koncilu, bavorský vévoda Ludvík. Pag. 25. 7 Nasolené dobytče z Litvy je přiváženo jako dar králi Zikmundovi. Pag. 27. 8 Horní vyobrazení — král Zikmund uděluje léna mohučskému arcibisku- povi; dolní vyobrazení — týž uděluje léna hraběti Adolfovi z Kleve. Pag. 28. 9 Dva tesaři se zahnutými sekerami otesávají trám. Pag. 34. 10 Výroba paštik nebo koláčů a preclíků v pojízdných pecích a jejich prodej. Pag. 53. 11 Porcování a prodej zvěřiny a drůbeže na masném trhu. Pag. 54. 12 Král Zikmund Lucemburský projíždí slavnostně městem se zlatou růží (jež byla ve středověku zcela mimořádným darem pape- že); vedle něho nosiči říšských insignií. Pag. 66. REJSTŘÍK OSOB Vzhledem k rychlejší a zřetelnější orientaci v následujících rejstřících je potřebí jen několika vět. Protože u jednotlivých osob dochází k tomu, že nejen v různých pramenech, ale dokonce i v jedi- ném díle jsou označovány různě podrobně, resp. s odlišnými predikáty, jsou jejich jména rozepsána jak pod označeními osobními, tak predikáty i přídomky, které jsou zpravidla základním heslem. Teprve pak přicházejí v úvahu predikáty. Výjimku tvoří osoby, které byly panovníky či různými hodnostáři. Ty pak přicházejí pro přehlednost v souhrnném hesle při označení příslušné země či města nebo důstojnosti (např. papežové, kteří nejsou řazeni do Říma, čeští panovníci jsou pod heslem České království ap.; při kumulaci titulů je základem ten, který je pro takovou osobu roz- hodující). U místních predikátů osob se musilo na jejich identifikaci, která u publikací tohoto typu je v podstatě jen orientační, z vážných důvodů rezignovat. Protože je pak dodržován systém dvou oddělených rejstříků, je pochopitelné, že některá hesla budou v obou z nich, ale v různých funkcích (např. heslo Praha v osobním pouze ve funkci zastřešujícího označení). Stejně tak dochází v zájmu obecnějších souvislostí nutně k malým přesahům, resp. k spojení sobě blízkých hesel (např. Čechy, České království, Anglie a Angličané ap.). V excerpci pak došlo ke dvěma omezením. Jsou tu evidována pouze hesla z vlastních pramenů, a to zpravidla v plném, tj. i doplněném znění, jež je v komentáři blíže vyloženo, a proto se upouští od rejstříkových vysvětlivek. Proto také byl proveden rozpis všech složek jmen, aby bylo možno spojit v jedno zdánlivě rozličné osoby, i když se to nepochybně vždy nepodařilo. Vynechány byly jen osoby biblické; ostatní staré osobnosti, skoro vesměs teologické autority, rozepsány jsou. U rejstříku místního je provedena bližší lokalizace, a to tak, že u míst v ČSSR se uvádí příslušný okres, u ciziny jen zařazení podle států, případně ještě určitějšího teritoria. Užito je vedle běžných zkratek států jen těchto: ab. — arci- biskup; bp. — biskup; o. — okres; o. m. — okresní město. A z Abršpachu Petr 280 Absolon Bělohlávek z Chříče viz z Chříče Adam z Býchor viz z Býchor z Adlaru Habart 243 z Adršpachu Hynek 237 Ahník rytíř 239 z Akvileje kardinál Antonius Pancerinus de Por- tugruaro 213; patriarcha Ludvík z Tecku 323 d'Ailly Pierre, bp. v Cambrai viz Cambrai Albera z Těchobuze viz z Těchobuze z Alberovic Maršík 199; Pešík 199 Albert viz z Beškovic; z Bítovan; Branda de Castiglione; Fleischman, farář u sv. Se- balda v Norimberku; z Koldic; z Mele-
3 Horní vyobrazení — Hus je odsvěcován; dolní vyobrazení — Hus je odváděn za město k hranici. Pag. 20. 4 Horní vyobrazení — Hus na hranici; dolní vyobrazení — dva pacholci nakládají popel z Husovy hranice na káru, aby jej vhodili do Rýna. Pag. 21. 5 Jeroným Pražský je odváděn dvěma ozbrojenci k hranici. Pag 22. 6 Horní vyobrazení — skupina trubačů se znakem Florencie; dolní vyobrazení — procesí procházející slavnostně vyzdobeným městem; v čele zřejmě Zikmundův zástupce u koncilu, bavorský vévoda Ludvík. Pag. 25. 7 Nasolené dobytče z Litvy je přiváženo jako dar králi Zikmundovi. Pag. 27. 8 Horní vyobrazení — král Zikmund uděluje léna mohučskému arcibisku- povi; dolní vyobrazení — týž uděluje léna hraběti Adolfovi z Kleve. Pag. 28. 9 Dva tesaři se zahnutými sekerami otesávají trám. Pag. 34. 10 Výroba paštik nebo koláčů a preclíků v pojízdných pecích a jejich prodej. Pag. 53. 11 Porcování a prodej zvěřiny a drůbeže na masném trhu. Pag. 54. 12 Král Zikmund Lucemburský projíždí slavnostně městem se zlatou růží (jež byla ve středověku zcela mimořádným darem pape- že); vedle něho nosiči říšských insignií. Pag. 66. REJSTŘÍK OSOB Vzhledem k rychlejší a zřetelnější orientaci v následujících rejstřících je potřebí jen několika vět. Protože u jednotlivých osob dochází k tomu, že nejen v různých pramenech, ale dokonce i v jedi- ném díle jsou označovány různě podrobně, resp. s odlišnými predikáty, jsou jejich jména rozepsána jak pod označeními osobními, tak predikáty i přídomky, které jsou zpravidla základním heslem. Teprve pak přicházejí v úvahu predikáty. Výjimku tvoří osoby, které byly panovníky či různými hodnostáři. Ty pak přicházejí pro přehlednost v souhrnném hesle při označení příslušné země či města nebo důstojnosti (např. papežové, kteří nejsou řazeni do Říma, čeští panovníci jsou pod heslem České království ap.; při kumulaci titulů je základem ten, který je pro takovou osobu roz- hodující). U místních predikátů osob se musilo na jejich identifikaci, která u publikací tohoto typu je v podstatě jen orientační, z vážných důvodů rezignovat. Protože je pak dodržován systém dvou oddělených rejstříků, je pochopitelné, že některá hesla budou v obou z nich, ale v různých funkcích (např. heslo Praha v osobním pouze ve funkci zastřešujícího označení). Stejně tak dochází v zájmu obecnějších souvislostí nutně k malým přesahům, resp. k spojení sobě blízkých hesel (např. Čechy, České království, Anglie a Angličané ap.). V excerpci pak došlo ke dvěma omezením. Jsou tu evidována pouze hesla z vlastních pramenů, a to zpravidla v plném, tj. i doplněném znění, jež je v komentáři blíže vyloženo, a proto se upouští od rejstříkových vysvětlivek. Proto také byl proveden rozpis všech složek jmen, aby bylo možno spojit v jedno zdánlivě rozličné osoby, i když se to nepochybně vždy nepodařilo. Vynechány byly jen osoby biblické; ostatní staré osobnosti, skoro vesměs teologické autority, rozepsány jsou. U rejstříku místního je provedena bližší lokalizace, a to tak, že u míst v ČSSR se uvádí příslušný okres, u ciziny jen zařazení podle států, případně ještě určitějšího teritoria. Užito je vedle běžných zkratek států jen těchto: ab. — arci- biskup; bp. — biskup; o. — okres; o. m. — okresní město. A z Abršpachu Petr 280 Absolon Bělohlávek z Chříče viz z Chříče Adam z Býchor viz z Býchor z Adlaru Habart 243 z Adršpachu Hynek 237 Ahník rytíř 239 z Akvileje kardinál Antonius Pancerinus de Por- tugruaro 213; patriarcha Ludvík z Tecku 323 d'Ailly Pierre, bp. v Cambrai viz Cambrai Albera z Těchobuze viz z Těchobuze z Alberovic Maršík 199; Pešík 199 Albert viz z Beškovic; z Bítovan; Branda de Castiglione; Fleischman, farář u sv. Se- balda v Norimberku; z Koldic; z Mele-
Strana 469
chova; z Padovy; z Pernštejna; Rót z Dír- ného; ze Šehestěnic; Warentrapp; Veliký 339; 370, 415 Albrecht vévoda rakouský a král český a římský viz Rakousko Albrecht z Kurvic viz z Kurvic Aleš viz z Březí; z Frymburka; z Holic; Kabát z Výškovic; z Kunštátu a Lisic; z Kun- štátu a Rájce; z Rýzmburka; ze Štern- berka a Holic; ze Žeberka Alexander V. viz Papežové Alexander de Hales viz de Hales Alexandria, patriarcha Dioscuros 372 Alfons de Carillo viz de Carillo de Alneto Johannes opat v Ourscamp viz Ours- camp Alšík z Martinic viz z Martinic Alšík hejtman 233 Alžběta, císařovna, manž. Karla IV. viz České král., Karel IV; královna, manželka Albrechta II. viz Albrecht vévoda ra- kouský a král český a římský Alžběta, dcera královny Elišky 286; dcera krále Zikmunda Luc. 279 Amadeus de Talaru viz de Talaru z Amberku vévoda Jan viz Bavorsko, vévoda Jan z Amberku sv. Ambrož 211, 339, 349, 352, 364, 388 Ambrož kněz 265 Ambrož měšťan Starého Města pražs. 283 Anežka viz Jan Angličan jakýsi 110 Anglický Petr viz Perdix Petr Anna dcera Karla IV. a královna anglická; Falcká viz České král., Karel IV. Anna dcera královny Elišky 286 Anna z Mochova viz z Mochova sv. Anselm 94 Anselm z Nenningen viz z Nenningen Antiocheia patriarcha Johannes Maurosius 90; viz i Theofil Antonín (Antonio, Antonius) viz Brabantsko vévoda; bp. v Concordii; Corraro; Pan- cerinus de Portugruaro, kardinál v Akvi- leji; de Roycz Apoštolští 362 z Aquileie viz z Akvileje Aquinsky Tomás 331, 332, 339, 347, 364, 371, 400, 406, 408 Aragonsky král Ferdinand 80— 84, 259 Arianus 407 Aristoteles 418 Archidiaconus viz de Baysio Arkleb viz Hartleb Arnošt mistr 239 Arnošt viz z Pardubic; Rakousko vévoda; z Ry- chemburka; ze Smrčku; z Vlašimi z Assisi František 337 Augsburk, bp Anselm z Nenningen 42, 43; Petr ze Schaumburku 261 sv. Augustin 28, III, 114, 115, 117, 128, 132, 211, 217, 325, 331, 337, 339, 342, 348, 349, 351, 363, 364, 370—372, 390, 392, 405, 411 B Baba 279 Balicky, polsky šlechtic 53 z Baliny Matyáš 203 Ballardi Arrigoni Jakub bp. v Lodi viz Lodi Balthasar Cossa viz Cossa Barbora Celjská, manželka Zikmunda Luc. viz Zikmund Luc. z Barchova Mikuláš, jinak z Dašic 200 Bartoloměj viz Capra; z Dobré Vody Bartošek z Drahonic viz z Drahonic Bavor z Potštejna viz z Potštejna Bavorsko vévoda Jan (z Amberku) 232, 238, 247, 278; vévoda Vilém 259, 323, 325, 326, 332, 338, 351, 358, 370, 374—376, 378, 380—383, 386, 394, 409, 412 de Baysio Hugo (Archidiaconus) 340 Beda Ctihodný (Venerabilis) 337, 340 Bedřich viz z Kolovrat; ze Strážnice; viz i Frid- rich z Bělé Brum 199; Drlík 203 Běloboček Absolon z Chříče viz z Chříče z Bělušovic Mikuláš 200 Benedikt XIII. viz Papežové Benek z Lhenic viz z Lhenic Beneš viz Brázda z Domanic; Cardík; z Dubé; z Kocourova; z Mokrovous; z Myslína; z Opatovic; z Robous; Roubík ze Syn- čan; z Rudolce; ze Strahenic; ze Stranné; ze Strkova; ze Střítěže; Svině; z Vlačic Beneško panoš 251 Berengar z Tours viz z Tours Bernard viz z Clairvaux; z Jestřebce z Berouna Jan 48 z Běstviny Hanušek 199; viz i Sudlice Běškovec šlechtic 55 z Beškovic Albert 286 Biskupec z Pelhřimova Mikuláš 311, 312, 314 326, 345, 348, 351, 369, 370, 373, 378, 381, 384, 386, 387, 397, 400, 405 z Bítova Jan 201 z Bítovan Albert 200 Blanka z Valois, manželka Karla IV. viz České král., Karel IV. z Blatna Mařík 201 Bleh Jan, hejtman táborský 236, 243, 244 Boček viz z Kunštátu; z Myslkovic; z Poděbrad von Boden Hans, rytíř 42 z Bohdanče Ctibor 70; Milota 199; Vavřinec 199 Bohuněk viz z Borovic; z Holíšovic; z Jetřicho- vic; z Počapl; z Proseče; z Vratišova Bohuslav viz z Doupova; z Kožlí; z Nemyšle; purkrabí na Rábí; Skála z Lulče; ze Švamberka Bohuslávek z družiny Hanuše z Kolovrat 285 Bohuše z Vidonína viz z Vidonína Bolech z Dalkovic viz z Dalkovic 468 469
chova; z Padovy; z Pernštejna; Rót z Dír- ného; ze Šehestěnic; Warentrapp; Veliký 339; 370, 415 Albrecht vévoda rakouský a král český a římský viz Rakousko Albrecht z Kurvic viz z Kurvic Aleš viz z Březí; z Frymburka; z Holic; Kabát z Výškovic; z Kunštátu a Lisic; z Kun- štátu a Rájce; z Rýzmburka; ze Štern- berka a Holic; ze Žeberka Alexander V. viz Papežové Alexander de Hales viz de Hales Alexandria, patriarcha Dioscuros 372 Alfons de Carillo viz de Carillo de Alneto Johannes opat v Ourscamp viz Ours- camp Alšík z Martinic viz z Martinic Alšík hejtman 233 Alžběta, císařovna, manž. Karla IV. viz České král., Karel IV; královna, manželka Albrechta II. viz Albrecht vévoda ra- kouský a král český a římský Alžběta, dcera královny Elišky 286; dcera krále Zikmunda Luc. 279 Amadeus de Talaru viz de Talaru z Amberku vévoda Jan viz Bavorsko, vévoda Jan z Amberku sv. Ambrož 211, 339, 349, 352, 364, 388 Ambrož kněz 265 Ambrož měšťan Starého Města pražs. 283 Anežka viz Jan Angličan jakýsi 110 Anglický Petr viz Perdix Petr Anna dcera Karla IV. a královna anglická; Falcká viz České král., Karel IV. Anna dcera královny Elišky 286 Anna z Mochova viz z Mochova sv. Anselm 94 Anselm z Nenningen viz z Nenningen Antiocheia patriarcha Johannes Maurosius 90; viz i Theofil Antonín (Antonio, Antonius) viz Brabantsko vévoda; bp. v Concordii; Corraro; Pan- cerinus de Portugruaro, kardinál v Akvi- leji; de Roycz Apoštolští 362 z Aquileie viz z Akvileje Aquinsky Tomás 331, 332, 339, 347, 364, 371, 400, 406, 408 Aragonsky král Ferdinand 80— 84, 259 Arianus 407 Aristoteles 418 Archidiaconus viz de Baysio Arkleb viz Hartleb Arnošt mistr 239 Arnošt viz z Pardubic; Rakousko vévoda; z Ry- chemburka; ze Smrčku; z Vlašimi z Assisi František 337 Augsburk, bp Anselm z Nenningen 42, 43; Petr ze Schaumburku 261 sv. Augustin 28, III, 114, 115, 117, 128, 132, 211, 217, 325, 331, 337, 339, 342, 348, 349, 351, 363, 364, 370—372, 390, 392, 405, 411 B Baba 279 Balicky, polsky šlechtic 53 z Baliny Matyáš 203 Ballardi Arrigoni Jakub bp. v Lodi viz Lodi Balthasar Cossa viz Cossa Barbora Celjská, manželka Zikmunda Luc. viz Zikmund Luc. z Barchova Mikuláš, jinak z Dašic 200 Bartoloměj viz Capra; z Dobré Vody Bartošek z Drahonic viz z Drahonic Bavor z Potštejna viz z Potštejna Bavorsko vévoda Jan (z Amberku) 232, 238, 247, 278; vévoda Vilém 259, 323, 325, 326, 332, 338, 351, 358, 370, 374—376, 378, 380—383, 386, 394, 409, 412 de Baysio Hugo (Archidiaconus) 340 Beda Ctihodný (Venerabilis) 337, 340 Bedřich viz z Kolovrat; ze Strážnice; viz i Frid- rich z Bělé Brum 199; Drlík 203 Běloboček Absolon z Chříče viz z Chříče z Bělušovic Mikuláš 200 Benedikt XIII. viz Papežové Benek z Lhenic viz z Lhenic Beneš viz Brázda z Domanic; Cardík; z Dubé; z Kocourova; z Mokrovous; z Myslína; z Opatovic; z Robous; Roubík ze Syn- čan; z Rudolce; ze Strahenic; ze Stranné; ze Strkova; ze Střítěže; Svině; z Vlačic Beneško panoš 251 Berengar z Tours viz z Tours Bernard viz z Clairvaux; z Jestřebce z Berouna Jan 48 z Běstviny Hanušek 199; viz i Sudlice Běškovec šlechtic 55 z Beškovic Albert 286 Biskupec z Pelhřimova Mikuláš 311, 312, 314 326, 345, 348, 351, 369, 370, 373, 378, 381, 384, 386, 387, 397, 400, 405 z Bítova Jan 201 z Bítovan Albert 200 Blanka z Valois, manželka Karla IV. viz České král., Karel IV. z Blatna Mařík 201 Bleh Jan, hejtman táborský 236, 243, 244 Boček viz z Kunštátu; z Myslkovic; z Poděbrad von Boden Hans, rytíř 42 z Bohdanče Ctibor 70; Milota 199; Vavřinec 199 Bohuněk viz z Borovic; z Holíšovic; z Jetřicho- vic; z Počapl; z Proseče; z Vratišova Bohuslav viz z Doupova; z Kožlí; z Nemyšle; purkrabí na Rábí; Skála z Lulče; ze Švamberka Bohuslávek z družiny Hanuše z Kolovrat 285 Bohuše z Vidonína viz z Vidonína Bolech z Dalkovic viz z Dalkovic 468 469
Strana 470
Bolechovec Zikmund 283 Bologna, kardinät Antonio Corraro 392, 400 Bolochovec, zeman 239 sv. Bonaventura 339, 364, 396 Boreš viz Hládek ze Zámrsku; z Oseka; z Po- děhús z Borovic (Borovnice) Bohuněk 199 z Borotína Mikuláš 266, 280 Boruta šlechtic 53, 55 z Bořečnice Jan, bp. v Lubuši viz Lubuš Bořek Diviš z Miletínka 239, 269, 274, 277 z Boskovic Jan 232; viz i Ozor Jan; Vaněk, též z Černé Hory 201 Bozděch z Ostrova viz z Ostrova z Bozděchova Hrdoň 200 z Božejova Jakoubek 269, 274 Brabantský vévoda Antonín 36 Bradáček Jan 165 Bradwardin Tomáš (hluboký doktor) 339 Branda de Castiglione Albert viz Piacenza Braniborský markrabí viz Norimberský purkrabí z Branic Oldřich (Stoš) 203 z Bransud Jetřich 203; Zikmund 203 Brázda Beneš z Domanic 200; Petr ze Sabec 201 z Brlohu Petr 199 z Brna Mikuláš Matějův, veř. notář 76, 77 Brum z Bělé viz z Bělé Brus z Kovářova Matěj 251 z Březí Aleš, bp. litomyšlský viz Litomyšl; Cti- bor 171; Vlach 199 (z Březiny?) Vit viz Vit z Budislavé Jan 200 z Budyně Jan 232; Mikuláš 232; viz i Zajíc Jan z Bukovic Jindřich 200 Bukovský Jan 248 Burgos, bp. a kardinál sv. Eustachia Alfons de Carillo 339, 351, 354, 363 Burgundsky vévoda Filip Dobry 394, 396; jeho poselstvo 379; Filip Smély 394; Jan bez bázné'' 36 Burian Calta viz Calta Burian z Gutštejna viz z Gutštejna z Buřenic Kuneš 257, 265; viz Králík; Tluksa Bušek viz Calta; z Jedlan; z Uzdičova Buzek viz z Drahova; z Mezilesic; ze Smolotel; z Vlachovic z Býchor Adam(?) 48 z Bystrého Jan 199 Bzdinka Jan 233, 234, 236 C Calta Burian 233; Bušek 265 Cambrai, bp. a kardinál Pierre d' Ailly 93, 94, 96, 99, IOI, I03—IO5, 107, 123, 124; 127 aZ 129; 135, 141, 144, 150, 153, 187, 191, 192, 206, 213; děkan Jiljí Charlier 350 až 352; 357, 358, 384, 386, 387, 397, 398, 400, 405, 406 z Canterbury Tomáš ab. 362, 368 Capra Bartoloměj viz Milán ab. Carcassone, bp. Gerard de Puy 59, 61 Cardík Beneš 203 de Carillo viz Burgos Cařihrad, patriarcha Nestorius 340, 370; pa- triarcha Jan Rupescissa 48, 165, 172, 213 Castello, bp. Bernard 172 de Causis Michal 34, 36, 38, 42, 44, 48, 150, 166, 187, 207, 213 Celský hrabě viz Cilský Cervantes Jan viz Sevilla Cesarini Julián, kardinál legát, předseda basi- lejského koncilu 252, 259, 318, 319, 323, 325, 326, 329—333, 338—340, 342, 345, 346, 348, 351, 353, 354, 360—362, 364, 367, 369, 371—376, 379—381, 387, 389, 394, 396, 399, 400, 407, 408, 411—414 z Cimburka Dobeš 202 Cilský (Celský) hrabě Oldřich 277, 279, 280, 311, 312 Cistercký mnich viz z Gelnhausenu Jan Citta di Castello (?) bp. Bernard 48 z Clairvaux Bernard 118, 119, 132, 332, 389 Cobham John (Oldcastle John) 401 Comestor Petr (Mistr dějin) 332 Concordia, bp. Antonín, auditor 155 Corf Vilém 95, 128 Corraro Antonio viz Bologna Cossa Balthasar viz Papežové, Jan XXIII. Coutances, bp. Filibert 261, 265, 277, 280 z Cremony Prepositinus 347 Ctibor viz z Bohdanče; z Březí; z Hvozdna; z Jenišovic; z Markvartic; z Vestce sv. Cyprián 132, 135, 325, 349, 366, 392 sv. Cyril (Jeruzalémský či Alexandrijský?) 337 È z Čachovic Jindřich 199 Čapek Jan ze Sán, sirotčí hejtman 254, 262, 269, 270, 273, 280 z Čáslavě farář viz ze Znojma Oldřich Čáslavský krajský hejtman 313 z Častolovic Půta 198, 239, 240, 243, 273 Čech Mikuláš 399 Čeněk viz z Mošnova; ze Šárova; z Vartenberka; z Veselí z Černé Hory Vaněk viz z Boskovic Černín 269 Černý Matěj 269; Záviše z Garbova, vyslanec polského krále 53, 55; Petr ze Štítovic 203 Čert, pilař, hejtman 248; Zikmund řeč. Stezka viz ze Sokolovic z Červené Hory Hynek 278 České království (viz i Místní rejstřík) Václav II. 286; Jan Lucemburský 286, 319; man- želka Eliška Přem. 286; jeho dcera Jitka 319, 394; syn Jan z královny Elišky 286; syn Přemysl z král. Elišky 280; dcera Alžběta z král. Elišky 286 Karel IV. 222, 229, 259, 286—288; man- želky Blanka z Valois, Anna Falcká a Alžběta Pomořans. 288; dcera Anna, anglická královna 288
Bolechovec Zikmund 283 Bologna, kardinät Antonio Corraro 392, 400 Bolochovec, zeman 239 sv. Bonaventura 339, 364, 396 Boreš viz Hládek ze Zámrsku; z Oseka; z Po- děhús z Borovic (Borovnice) Bohuněk 199 z Borotína Mikuláš 266, 280 Boruta šlechtic 53, 55 z Bořečnice Jan, bp. v Lubuši viz Lubuš Bořek Diviš z Miletínka 239, 269, 274, 277 z Boskovic Jan 232; viz i Ozor Jan; Vaněk, též z Černé Hory 201 Bozděch z Ostrova viz z Ostrova z Bozděchova Hrdoň 200 z Božejova Jakoubek 269, 274 Brabantský vévoda Antonín 36 Bradáček Jan 165 Bradwardin Tomáš (hluboký doktor) 339 Branda de Castiglione Albert viz Piacenza Braniborský markrabí viz Norimberský purkrabí z Branic Oldřich (Stoš) 203 z Bransud Jetřich 203; Zikmund 203 Brázda Beneš z Domanic 200; Petr ze Sabec 201 z Brlohu Petr 199 z Brna Mikuláš Matějův, veř. notář 76, 77 Brum z Bělé viz z Bělé Brus z Kovářova Matěj 251 z Březí Aleš, bp. litomyšlský viz Litomyšl; Cti- bor 171; Vlach 199 (z Březiny?) Vit viz Vit z Budislavé Jan 200 z Budyně Jan 232; Mikuláš 232; viz i Zajíc Jan z Bukovic Jindřich 200 Bukovský Jan 248 Burgos, bp. a kardinál sv. Eustachia Alfons de Carillo 339, 351, 354, 363 Burgundsky vévoda Filip Dobry 394, 396; jeho poselstvo 379; Filip Smély 394; Jan bez bázné'' 36 Burian Calta viz Calta Burian z Gutštejna viz z Gutštejna z Buřenic Kuneš 257, 265; viz Králík; Tluksa Bušek viz Calta; z Jedlan; z Uzdičova Buzek viz z Drahova; z Mezilesic; ze Smolotel; z Vlachovic z Býchor Adam(?) 48 z Bystrého Jan 199 Bzdinka Jan 233, 234, 236 C Calta Burian 233; Bušek 265 Cambrai, bp. a kardinál Pierre d' Ailly 93, 94, 96, 99, IOI, I03—IO5, 107, 123, 124; 127 aZ 129; 135, 141, 144, 150, 153, 187, 191, 192, 206, 213; děkan Jiljí Charlier 350 až 352; 357, 358, 384, 386, 387, 397, 398, 400, 405, 406 z Canterbury Tomáš ab. 362, 368 Capra Bartoloměj viz Milán ab. Carcassone, bp. Gerard de Puy 59, 61 Cardík Beneš 203 de Carillo viz Burgos Cařihrad, patriarcha Nestorius 340, 370; pa- triarcha Jan Rupescissa 48, 165, 172, 213 Castello, bp. Bernard 172 de Causis Michal 34, 36, 38, 42, 44, 48, 150, 166, 187, 207, 213 Celský hrabě viz Cilský Cervantes Jan viz Sevilla Cesarini Julián, kardinál legát, předseda basi- lejského koncilu 252, 259, 318, 319, 323, 325, 326, 329—333, 338—340, 342, 345, 346, 348, 351, 353, 354, 360—362, 364, 367, 369, 371—376, 379—381, 387, 389, 394, 396, 399, 400, 407, 408, 411—414 z Cimburka Dobeš 202 Cilský (Celský) hrabě Oldřich 277, 279, 280, 311, 312 Cistercký mnich viz z Gelnhausenu Jan Citta di Castello (?) bp. Bernard 48 z Clairvaux Bernard 118, 119, 132, 332, 389 Cobham John (Oldcastle John) 401 Comestor Petr (Mistr dějin) 332 Concordia, bp. Antonín, auditor 155 Corf Vilém 95, 128 Corraro Antonio viz Bologna Cossa Balthasar viz Papežové, Jan XXIII. Coutances, bp. Filibert 261, 265, 277, 280 z Cremony Prepositinus 347 Ctibor viz z Bohdanče; z Březí; z Hvozdna; z Jenišovic; z Markvartic; z Vestce sv. Cyprián 132, 135, 325, 349, 366, 392 sv. Cyril (Jeruzalémský či Alexandrijský?) 337 È z Čachovic Jindřich 199 Čapek Jan ze Sán, sirotčí hejtman 254, 262, 269, 270, 273, 280 z Čáslavě farář viz ze Znojma Oldřich Čáslavský krajský hejtman 313 z Častolovic Půta 198, 239, 240, 243, 273 Čech Mikuláš 399 Čeněk viz z Mošnova; ze Šárova; z Vartenberka; z Veselí z Černé Hory Vaněk viz z Boskovic Černín 269 Černý Matěj 269; Záviše z Garbova, vyslanec polského krále 53, 55; Petr ze Štítovic 203 Čert, pilař, hejtman 248; Zikmund řeč. Stezka viz ze Sokolovic z Červené Hory Hynek 278 České království (viz i Místní rejstřík) Václav II. 286; Jan Lucemburský 286, 319; man- želka Eliška Přem. 286; jeho dcera Jitka 319, 394; syn Jan z královny Elišky 286; syn Přemysl z král. Elišky 280; dcera Alžběta z král. Elišky 286 Karel IV. 222, 229, 259, 286—288; man- želky Blanka z Valois, Anna Falcká a Alžběta Pomořans. 288; dcera Anna, anglická královna 288
Strana 471
Václav IV. 36; 69, 74, 75, 78, 89, 101, 102, 104, 105, 144, 149, 151, 171, 178, 179, 184, 221—224, 229, 232, 284, 288, 347; jeho manželka Žofie 178, 183, 197 Zikmund Luc. viz Římští králové Albrecht II. viz Rakousko Ladislav Pohrobek 284, 285 z Čestic Štěpán 200 z Čížova Jan 203 Čotrův Frána 72 D z Dačic Martin 199 z Dalkovic Bolech 199; Jan 199 Damasus papež viz Papežové z Dašic Mikuláš viz z Barchova z Děčína Zikmund 237, 280 z Deštnice Hlaváč 233 z Dětenic Hašek 238, 239 Didacus z Escobaru Ondřej, minorita 43. 44 Dik z Kobeřic viz z Kobeřic sv. Dionysius (Diviš) 330, 366 Dioscuros viz Alexandria, patriarcha z Dírného Rót Albert a Mikuláš viz Rót Dispis, srbský kníže 240 Ditlíkův Václav 266 Diva ze Šišmy viz z Šišmy Diviš viz Dionysius; z Kolovrat; z Košumber- ka; z Miletínka; z Pertoltic Divůček Mikeš z Jemniště 179 Dobeš viz z Cimburka; z Opatova; z Tiché z Dobré Vody Bartoloměj 199; Mladota 199; Zdislav 199 z Dobromilic Mikuláš 199; Zikmund 200 z Dobrovic Jan 199 z Dobrovítova Jindřich 199; Oldřich 199: Vác- lav 199 z Dobřemilic Oldřich 200 z Dobříkova Jan řeč. Těchlovec 201 z Dolan Mařík 201 z Doloplaz Rús 203 z Domanic Beneš viz Brázda sv. Dominik 337 sv. Donát bp. 325, 353, 392 Donát Mikšík z Polomě 203 z Donína pán 53; Fridrich 243 z Dornštejna Jindřich řeč. Kolman roz. z Kři- kavy 234 Doubrava Jimram z Doubravice 202 z Doupova Bohuslav 53: Vilém 70 z Drahonic Bartošek 232, 237, 269, 285, 288, 289; Jan 288, 289; z Drahotuš Kuník 202 z Drahova Buzek 199; Jindřich 199 Dražek z Hrádku viz z Hrádku z Dražova Hynek 199 z Drenova Jiří Michalův viz Michalův Drlík z Bělé viz z Bělé z Drozdova Ješek 203 Drslav z Nákla viz z Nákla z Drslavic Petr 199 z Drštky Zdeněk 252, 265, 266, 269 z Dubé Beneš 269; Jan Roháč viz Roháč; Jin- dřich Škopek viz Škopek; Václav (též z Leštna) 28, 33, 34, 38, 43, 53—55, 90, 92, 93, 106, 110, 150, 152, 165, 167, 168, 174, 177, 187, 192 z Dubňan Hrdoň 265: Hrdek řeč. Kuta 266 z Dubrovníka Jan Stojkovič viz Stojkovič z Dubu Petr 200 Dun Jan ze Žukovic 203 Duns Scotus viz Scotus Důra, posluchačka v Betlémské kapli 180 Duršmíd Václav 285 Duryňský markrabí (správně lantkrabí) viz Mí- šeňský markrabí z Dvekačovic Štěpán 200 ze Dvorce Petr 200 E z Ejvanovic Jan 201 Eliška Přemyslovna viz České království Engliš viz z Hnátnice Matěj; Payne Petr Erazim viz z Nítovic; z Otročic; z Vílovic Erhart (Heralt) viz Puška z Kunštátu z Escobaru Ondřej Didacus viz Didacus sv. Eusebius 337, 402 Eva, vdova po Zdislavovi Tluksovi z Buřenic viz Tluksa Evžen III. a Evžen IV. viz Papežové F Fabri Gumpertus, notář 208 Farář (Plebán), žák Husův 31, 175, 180 Faulfiš Mikuláš 150 Faustus 405 Ferdinand král aragonský viz Aragonský král Ferrerský Vincenc 416 Fida, vdova v Kostnici 34, 44. Filip hejtman 248, 274: Dobrý viz Burgundský vévoda; viz z Ostromeče; Smělý viz Burgundský vévoda; viz ze Synčan; z Želče Fleischmann Albert, farář u sv. Sebalda v No- rimberku 33. 34 Florencie, kardinál ab. Francesco Zabarella 96, 109. 127, 147. 153. 213 Frána Čotrův viz Čotrův Franc z Pelhřimova viz z Pelhřimova Francesco Zabarella viz Florencie, kardinál Francouzský král Jan II. Dobrý, manžel Jitky, dcery Jana Luc. 394; Karel VI. 47; Ka- rel VII. 319. 323 Franěk z Police viz z Police František, hofmistr papežský 47; viz z Assisi; z Parsberku Fridrich (Friedrich) III. římský král viz Římští císaři a králové; Braniborský markrabí viz Norimberský purkrabí; viz z Donína; z Kolovrat; z Libštejna; Norimberský purkrabí; Rakouský vévoda 470 4
Václav IV. 36; 69, 74, 75, 78, 89, 101, 102, 104, 105, 144, 149, 151, 171, 178, 179, 184, 221—224, 229, 232, 284, 288, 347; jeho manželka Žofie 178, 183, 197 Zikmund Luc. viz Římští králové Albrecht II. viz Rakousko Ladislav Pohrobek 284, 285 z Čestic Štěpán 200 z Čížova Jan 203 Čotrův Frána 72 D z Dačic Martin 199 z Dalkovic Bolech 199; Jan 199 Damasus papež viz Papežové z Dašic Mikuláš viz z Barchova z Děčína Zikmund 237, 280 z Deštnice Hlaváč 233 z Dětenic Hašek 238, 239 Didacus z Escobaru Ondřej, minorita 43. 44 Dik z Kobeřic viz z Kobeřic sv. Dionysius (Diviš) 330, 366 Dioscuros viz Alexandria, patriarcha z Dírného Rót Albert a Mikuláš viz Rót Dispis, srbský kníže 240 Ditlíkův Václav 266 Diva ze Šišmy viz z Šišmy Diviš viz Dionysius; z Kolovrat; z Košumber- ka; z Miletínka; z Pertoltic Divůček Mikeš z Jemniště 179 Dobeš viz z Cimburka; z Opatova; z Tiché z Dobré Vody Bartoloměj 199; Mladota 199; Zdislav 199 z Dobromilic Mikuláš 199; Zikmund 200 z Dobrovic Jan 199 z Dobrovítova Jindřich 199; Oldřich 199: Vác- lav 199 z Dobřemilic Oldřich 200 z Dobříkova Jan řeč. Těchlovec 201 z Dolan Mařík 201 z Doloplaz Rús 203 z Domanic Beneš viz Brázda sv. Dominik 337 sv. Donát bp. 325, 353, 392 Donát Mikšík z Polomě 203 z Donína pán 53; Fridrich 243 z Dornštejna Jindřich řeč. Kolman roz. z Kři- kavy 234 Doubrava Jimram z Doubravice 202 z Doupova Bohuslav 53: Vilém 70 z Drahonic Bartošek 232, 237, 269, 285, 288, 289; Jan 288, 289; z Drahotuš Kuník 202 z Drahova Buzek 199; Jindřich 199 Dražek z Hrádku viz z Hrádku z Dražova Hynek 199 z Drenova Jiří Michalův viz Michalův Drlík z Bělé viz z Bělé z Drozdova Ješek 203 Drslav z Nákla viz z Nákla z Drslavic Petr 199 z Drštky Zdeněk 252, 265, 266, 269 z Dubé Beneš 269; Jan Roháč viz Roháč; Jin- dřich Škopek viz Škopek; Václav (též z Leštna) 28, 33, 34, 38, 43, 53—55, 90, 92, 93, 106, 110, 150, 152, 165, 167, 168, 174, 177, 187, 192 z Dubňan Hrdoň 265: Hrdek řeč. Kuta 266 z Dubrovníka Jan Stojkovič viz Stojkovič z Dubu Petr 200 Dun Jan ze Žukovic 203 Duns Scotus viz Scotus Důra, posluchačka v Betlémské kapli 180 Duršmíd Václav 285 Duryňský markrabí (správně lantkrabí) viz Mí- šeňský markrabí z Dvekačovic Štěpán 200 ze Dvorce Petr 200 E z Ejvanovic Jan 201 Eliška Přemyslovna viz České království Engliš viz z Hnátnice Matěj; Payne Petr Erazim viz z Nítovic; z Otročic; z Vílovic Erhart (Heralt) viz Puška z Kunštátu z Escobaru Ondřej Didacus viz Didacus sv. Eusebius 337, 402 Eva, vdova po Zdislavovi Tluksovi z Buřenic viz Tluksa Evžen III. a Evžen IV. viz Papežové F Fabri Gumpertus, notář 208 Farář (Plebán), žák Husův 31, 175, 180 Faulfiš Mikuláš 150 Faustus 405 Ferdinand král aragonský viz Aragonský král Ferrerský Vincenc 416 Fida, vdova v Kostnici 34, 44. Filip hejtman 248, 274: Dobrý viz Burgundský vévoda; viz z Ostromeče; Smělý viz Burgundský vévoda; viz ze Synčan; z Želče Fleischmann Albert, farář u sv. Sebalda v No- rimberku 33. 34 Florencie, kardinál ab. Francesco Zabarella 96, 109. 127, 147. 153. 213 Frána Čotrův viz Čotrův Franc z Pelhřimova viz z Pelhřimova Francesco Zabarella viz Florencie, kardinál Francouzský král Jan II. Dobrý, manžel Jitky, dcery Jana Luc. 394; Karel VI. 47; Ka- rel VII. 319. 323 Franěk z Police viz z Police František, hofmistr papežský 47; viz z Assisi; z Parsberku Fridrich (Friedrich) III. římský král viz Římští císaři a králové; Braniborský markrabí viz Norimberský purkrabí; viz z Donína; z Kolovrat; z Libštejna; Norimberský purkrabí; Rakouský vévoda 470 4
Strana 472
z Frymburka (Frimburka) Jan 243; Václav Var- lajch 269 sv. Fulgencius 325, 349 G Gabriel ze Suchého pole viz Suché pole (?) Gagal, polský král viz Polský král z Garbova Černý viz Černý Gebl (Gevl) z Hrušovan viz z Hrušovan z Gelnhausenu Jan cisterc. mnich 400 Gerard de Puy viz de Puy Gerson Jan, kancléř pařížs. univ. 96, 168, 208 Gorran Mikuláš 330, 371, 406 Gratián mnich 364 Guilbert de Lannoy viz de Lannoy Guta viz Jitka z Gutštejna Burian 269, 273, 279; Jan 269 H Habart z Adlar viz z Adlar; z Lomnice, jinak z Moravan 200; řeč. Lopata 260 z Habrova Petr 201 Hádek z Paběnic viz z Paběnic Hajnové bratři 273 de Hales Alexander 339 Hallam Robert ab. v Salisbury viz Salisbury Hanovec Jan 233 Hans viz i Jan Hanuš viz Bavorský vévoda Jan; z Kolovrat; z Krašova; z Lipé Hanušek z Běstviny viz z Běstviny Haras z Týnce viz z Týnce z Hardeka hrabě 236 Harnsmeister Štěpán 162 Hartleb viz Arkleb Hartung rytíř 402 Hašek viz z Dětenic; z Lukavice; z Valdštejna Havlík, kněz v Betléms. kapli 53, 180, 193, 403 z Házmburku viz Zajíc; Zbyněk 254, 273, 277; Zbyněk viz Praha ab. Hecht Petr z Kunovic 203; z Rosic 80, 86 Helie Konrád viz Kostnice, oficiál z Heraltic Smil 203 Herant z Kunštátu viz z Kunštátu (Herart) Hereš ze Stehelčevsi viz ze Stehelčevsi Hereš z Velečína viz z Velečína z Heršic Mikuláš 203 Hertvík, šlechtic 234, 243; viz z Ostrožna a Ručinova; ze Spáčic Heřman opat kl. Ebrachu viz Ebrach; viz z Landštejna z Heřmanic (?) Vilém 201 Hispanský Isidor viz Sevillský Isidor Hládek Bareš ze Zámrsku 203 z Hladu Stach 203 Hlas pan 233 z Hlasiva Přibíček 200 Hlaváč viz z Deštnice; z Komárova; z Ronova z Hlavatec Oldřich 80, 86 z Hlučína Sýkora Jan viz Sýkora z Hnátnice Matěj řeč. Engliš 331, 375 z Hodova (? de Halla) Mikuláš 203 Hofmann Jan, bp. míšeňský viz Míšeň z Hochberku Ota III. bp. kostnický viz Kostnice z Hojovic Jindřich 200 Holec z Nemošic Jan 200; Matěj 200 Holeška Oldřich 234 z Holešovic Oldřich (totožný s předchozím ?) 200; Vilém 201 z Holetína Jan Roubík viz Roubík Jan z Holic Aleš a ze Šternberka viz ze Šternberka z Holíšovic Bohuněk 201 Holkot Robert 406 z Holštejna Vok 201 Holý Prokop kněz 229, 236—240, 243, 244, 248, 251—254, 257, 260, 262, 265, 266, 269, 270, 274, 304, 323, 325, 326, 329—331, 333, 334, 338, 342, 345. 347, 349, 353, 360, 373, 375, 382, 407—409, 411, 413, 414, 418 Hon z Kozmic viz z Kozmic z Honbic Václav 200 Hoppe z Pappenheimu viz z Pappenheimu z Horek Lidéř 199 z Hořeněvsi Prokop 201 z Hořovic Zikmund (Huler, též z Chebu) 248, 254 z Hostovic Jan 201; Pavlík 201; Václav 200 z Hostovlic Chvalek 199 Hradecky krajsky hejtman 313 z Hradce Jan (resp. starší) 27, 198, 279, 280; Menhart 236, 243, 251, 260, 265, 266, 269, 273, 274, 276—280, 283; Oldřich 198, 280, 283 z Hrádku Dražek 203; Jan 199; Pardus hejtman 260, 262, 279; Václav Myška viz Myška z Hramsína Jan 203 Hrdek řeč. Kuta z Dubňan viz z Dubňan Hrdinka 279 Hrdoň viz z Bozděchova;| z Dubňan; z Krase- lova z Hrušovan Gebl (Gevl) 203 Hrut z Řehořova viz z Řehořova Hřebenáč Jan 276 z Hřešihlav Zdislav 257 Hříč viz ze Svinařova; z Jimlína Záviš z Huberka Kuneš 200 Hugo viz de Baysio; de Sancto Victore Hugvicz 257 Huler (z Chebu) Zikmund 246, 254 Humprecht z Kočova viz z Kočova z Hůrky Mikšík 199 Hurt Aleš 278 Hus Jan 25—28, 31—38, 41—44, 47—50, 53 až 55, 59—61, 65—75, 78—80, 85—96, 99 až 106, 108—119, 122—124, 127—136, 139—144, 147—156, 158, 159, 162, 163, 165—168, 171, 172, 174—180, 183—189, 191—193, 196, 197, 206, 207, 210—219, 222, 292, 293, 304—306, 309, 326, 332, 354, 358, 369, 388, 399, 400, 402, 403 husité 244; viz i pražané, sirotci, táboři
z Frymburka (Frimburka) Jan 243; Václav Var- lajch 269 sv. Fulgencius 325, 349 G Gabriel ze Suchého pole viz Suché pole (?) Gagal, polský král viz Polský král z Garbova Černý viz Černý Gebl (Gevl) z Hrušovan viz z Hrušovan z Gelnhausenu Jan cisterc. mnich 400 Gerard de Puy viz de Puy Gerson Jan, kancléř pařížs. univ. 96, 168, 208 Gorran Mikuláš 330, 371, 406 Gratián mnich 364 Guilbert de Lannoy viz de Lannoy Guta viz Jitka z Gutštejna Burian 269, 273, 279; Jan 269 H Habart z Adlar viz z Adlar; z Lomnice, jinak z Moravan 200; řeč. Lopata 260 z Habrova Petr 201 Hádek z Paběnic viz z Paběnic Hajnové bratři 273 de Hales Alexander 339 Hallam Robert ab. v Salisbury viz Salisbury Hanovec Jan 233 Hans viz i Jan Hanuš viz Bavorský vévoda Jan; z Kolovrat; z Krašova; z Lipé Hanušek z Běstviny viz z Běstviny Haras z Týnce viz z Týnce z Hardeka hrabě 236 Harnsmeister Štěpán 162 Hartleb viz Arkleb Hartung rytíř 402 Hašek viz z Dětenic; z Lukavice; z Valdštejna Havlík, kněz v Betléms. kapli 53, 180, 193, 403 z Házmburku viz Zajíc; Zbyněk 254, 273, 277; Zbyněk viz Praha ab. Hecht Petr z Kunovic 203; z Rosic 80, 86 Helie Konrád viz Kostnice, oficiál z Heraltic Smil 203 Herant z Kunštátu viz z Kunštátu (Herart) Hereš ze Stehelčevsi viz ze Stehelčevsi Hereš z Velečína viz z Velečína z Heršic Mikuláš 203 Hertvík, šlechtic 234, 243; viz z Ostrožna a Ručinova; ze Spáčic Heřman opat kl. Ebrachu viz Ebrach; viz z Landštejna z Heřmanic (?) Vilém 201 Hispanský Isidor viz Sevillský Isidor Hládek Bareš ze Zámrsku 203 z Hladu Stach 203 Hlas pan 233 z Hlasiva Přibíček 200 Hlaváč viz z Deštnice; z Komárova; z Ronova z Hlavatec Oldřich 80, 86 z Hlučína Sýkora Jan viz Sýkora z Hnátnice Matěj řeč. Engliš 331, 375 z Hodova (? de Halla) Mikuláš 203 Hofmann Jan, bp. míšeňský viz Míšeň z Hochberku Ota III. bp. kostnický viz Kostnice z Hojovic Jindřich 200 Holec z Nemošic Jan 200; Matěj 200 Holeška Oldřich 234 z Holešovic Oldřich (totožný s předchozím ?) 200; Vilém 201 z Holetína Jan Roubík viz Roubík Jan z Holic Aleš a ze Šternberka viz ze Šternberka z Holíšovic Bohuněk 201 Holkot Robert 406 z Holštejna Vok 201 Holý Prokop kněz 229, 236—240, 243, 244, 248, 251—254, 257, 260, 262, 265, 266, 269, 270, 274, 304, 323, 325, 326, 329—331, 333, 334, 338, 342, 345. 347, 349, 353, 360, 373, 375, 382, 407—409, 411, 413, 414, 418 Hon z Kozmic viz z Kozmic z Honbic Václav 200 Hoppe z Pappenheimu viz z Pappenheimu z Horek Lidéř 199 z Hořeněvsi Prokop 201 z Hořovic Zikmund (Huler, též z Chebu) 248, 254 z Hostovic Jan 201; Pavlík 201; Václav 200 z Hostovlic Chvalek 199 Hradecky krajsky hejtman 313 z Hradce Jan (resp. starší) 27, 198, 279, 280; Menhart 236, 243, 251, 260, 265, 266, 269, 273, 274, 276—280, 283; Oldřich 198, 280, 283 z Hrádku Dražek 203; Jan 199; Pardus hejtman 260, 262, 279; Václav Myška viz Myška z Hramsína Jan 203 Hrdek řeč. Kuta z Dubňan viz z Dubňan Hrdinka 279 Hrdoň viz z Bozděchova;| z Dubňan; z Krase- lova z Hrušovan Gebl (Gevl) 203 Hrut z Řehořova viz z Řehořova Hřebenáč Jan 276 z Hřešihlav Zdislav 257 Hříč viz ze Svinařova; z Jimlína Záviš z Huberka Kuneš 200 Hugo viz de Baysio; de Sancto Victore Hugvicz 257 Huler (z Chebu) Zikmund 246, 254 Humprecht z Kočova viz z Kočova z Hůrky Mikšík 199 Hurt Aleš 278 Hus Jan 25—28, 31—38, 41—44, 47—50, 53 až 55, 59—61, 65—75, 78—80, 85—96, 99 až 106, 108—119, 122—124, 127—136, 139—144, 147—156, 158, 159, 162, 163, 165—168, 171, 172, 174—180, 183—189, 191—193, 196, 197, 206, 207, 210—219, 222, 292, 293, 304—306, 309, 326, 332, 354, 358, 369, 388, 399, 400, 402, 403 husité 244; viz i pražané, sirotci, táboři
Strana 473
z Hvozdna Ctibor 200 Hyhal 234 Hyncík Ptáček z Pirkštejna viz Ptáček z Hyncendorfu Jan 203; Záviše 203 Hynek viz z Adršpachu: z Červené Hory; z Dražova, z Kolštejna; z Kožichova; Krušina z Lichtenburka; Ptáček CH Charlier Jiljí děkan v Cambrai viz Cambrai z Chebu (Huler, z Hořovic) 248, 256 Chlevec Slamyd viz Slamyd z Chlumce Petr 269; viz i z Janovic z Chlumčan Matěj Louda viz Louda z Chlumu Diviš z Košumberka viz z Košumber- ka; Jan řeč. Kepka 28, 33, 34, 36—38, 42—44, 47—49, 53—55, 59, 99, 92, 93, 104—106, 108, 110, 150, 152, 165—168, 171, 172, 174, 175, 177, 187, 192; Kune} 55; Vilém viz z Kosumberka Chmelík (jméno děla) 239 z Chmelné Chval 269 Chmelnický 273 z Choltic Václav 200 z Cholunné Přibík 200 Choňata ze Studence viz ze Studence z Chořova Procek 199 z Chotčin Prokop 200 z Chotěmic Jan 200 Chrt Vilém 278 z Chrudimě Martin 326, 334, 381 Chrudimský krajský hejtman 313 Chrysostomos viz Zlatoústý Jan z Chříče Absolon Běloboček 285 Chudý Matěj 180 Chval viz z Chmelné; ze Zdáru Chvalek z Hostovlic viz z Hostovlic Chýna viz z Košetic; z Pavlova z Chystovic Matěj 199 I z Itálie Šimon 354 z Ilburku Půta 53 Inocenc V. papež viz z Tarentaise Petr Isidor Sevillský viz Sevillský z Jablonné Petr 200 Jagiello Vladislav král polský viz Polsko Jakoubek viz z Božejova; z Moravy; ze Stříbra; (z Vřesovic) husitský hejtman Jakub písař 180; viz Ballardi Arrigoni; Kyselice; Moles; z Ritky; z Tachova Jan (Anežka, Johana), vymyšlená postava, jež byla údajně v 9. stol. papežem 141; Husův stoupenec 149; Jan XXIII. viz Papežové; Jan syn královny Elišky viz České král.; viz de Alneto; Bavorsko; „bez bázně“ viz Burgundsko; řeč. Bílý viz Slezský vévoda; z Bítova; Bleh; von Boden; z Bořečnice; z Boskovic; Bradáček; z Budyně; z Budislavě; Bukovský; z Bystrého; Bzdinka; Cer- vantes; Čapek ze Sán; z Čížova; z Dal- kovic; z Dobrovic; z Dobříkova; z Dra- honic; Dun ze Žukovic; z Ejvanovic; z Gelnbausenu; Gerson; z Gutštejna; Hanovec; Hofmann; Holec z Nemošic; z Hostovic; z Hradce; z Hrádku; z Hram- sína; Hus; z Hyncendorfu; z Chlumu řeč. Kepka; z Chotěmic; z Jesenice; Ka- lišský; Kardinál z Rejštejna; Kavalec ze Žumberka; z Kčečína; Kepka viz z Chlu- mu; Kočovský; Kolda; z Koloděj; z Ko- šumberka; z Kraselova; Kroměšín; z Kun- valdu; z Kúsky; Lacembok; z Land- štejna; z Leskovic; z Lestkova; ze Lhot- ky; z Lipky; z Litně; z Lomnice; Lu- cemburský viz České království; z Lu- kavice; lužický markrabě (viz Zhoře- lecký); z Malovic; z Markvartic; Maul- bronnský; Maurosius; z Městce; z Mich- nic; z Milenovic; z Minstrberku; Náz; Nider; de Nuznicz(?); z On3ova; z Opočna; z Ostrožna; z Otradic; Ozor z Boskovic; z Palomaru; z Pernštejna; z Petržvaldu; z Polné; z Popovce; z Proseče; z Předbořic (?); z Předslavic; z Přepych; Příbram; z Pušic (Pěšic); Puška z Kunštátu; z Rábí; z Radenína; z Radostic; z Ratibořic; Roháč z Dubé; Rokycana; z Rosic; Roubík z Holetína; Roubík ze Synčan; z Rousínova; z Rož- mitálu; de Rupescissa; z Rušinova; z Rychemberka; z Rýznburku; ze Rza- vého; z Řimic; Sádlo z Miličína, jinak z Kostelce; ze Samosol; ze Seslavec; ze Skály; ze Skopytec; ze Smilkova; Smiřický; ze Smrdovic (?); de Spale (?); ze Sršně; ze Stezova; Stojkovič z Dub- rovníku; Sudlice z Běstviny; Sýkora z Hlučína; Šárovec; Šmykouský; ze Štítného; ze Švamberka; z Tasova; Téchlovec z Dobifkova; z Tenéfna (?); z Teplé; z Tožice; z Tuněchod; z Ulmu; z Ustí; z Utěchova; z Valče; Vavák z Vlkova; Velvar; Viklef; z Vlašimě; Vitlínův; Viviani; z Vlčnova; z Volfštejna; z Vrábí; z Vrbky; z Vrchotic; Zajíc z Dudyně; řeč. Zápasník; ze Zbraslavic; ze Zdebuzevsi (?); zhořelecký vévoda; Zlatoústý; Zmrzlíkův syn; ze Znanče; ze Zdanice; ze Zdáru; Zelezny; ze Zihan; ze Žižína; Žižka; viz i Janek; Jeník; Johánek Janek viz Předborův; z Rušinova Janovice, farář Jan řeč. Kardinál viz z Rejštejna; Petr, jinak z Chlumce 798; Petr 265 Jaroslav viz ze Šternberka a Veselí; z Vojkova z Jaroslavic Vilém 269, 270 Jaroš z Proseče viz z Proseče z Jedlan Bušek 200 472 - 473
z Hvozdna Ctibor 200 Hyhal 234 Hyncík Ptáček z Pirkštejna viz Ptáček z Hyncendorfu Jan 203; Záviše 203 Hynek viz z Adršpachu: z Červené Hory; z Dražova, z Kolštejna; z Kožichova; Krušina z Lichtenburka; Ptáček CH Charlier Jiljí děkan v Cambrai viz Cambrai z Chebu (Huler, z Hořovic) 248, 256 Chlevec Slamyd viz Slamyd z Chlumce Petr 269; viz i z Janovic z Chlumčan Matěj Louda viz Louda z Chlumu Diviš z Košumberka viz z Košumber- ka; Jan řeč. Kepka 28, 33, 34, 36—38, 42—44, 47—49, 53—55, 59, 99, 92, 93, 104—106, 108, 110, 150, 152, 165—168, 171, 172, 174, 175, 177, 187, 192; Kune} 55; Vilém viz z Kosumberka Chmelík (jméno děla) 239 z Chmelné Chval 269 Chmelnický 273 z Choltic Václav 200 z Cholunné Přibík 200 Choňata ze Studence viz ze Studence z Chořova Procek 199 z Chotčin Prokop 200 z Chotěmic Jan 200 Chrt Vilém 278 z Chrudimě Martin 326, 334, 381 Chrudimský krajský hejtman 313 Chrysostomos viz Zlatoústý Jan z Chříče Absolon Běloboček 285 Chudý Matěj 180 Chval viz z Chmelné; ze Zdáru Chvalek z Hostovlic viz z Hostovlic Chýna viz z Košetic; z Pavlova z Chystovic Matěj 199 I z Itálie Šimon 354 z Ilburku Půta 53 Inocenc V. papež viz z Tarentaise Petr Isidor Sevillský viz Sevillský z Jablonné Petr 200 Jagiello Vladislav král polský viz Polsko Jakoubek viz z Božejova; z Moravy; ze Stříbra; (z Vřesovic) husitský hejtman Jakub písař 180; viz Ballardi Arrigoni; Kyselice; Moles; z Ritky; z Tachova Jan (Anežka, Johana), vymyšlená postava, jež byla údajně v 9. stol. papežem 141; Husův stoupenec 149; Jan XXIII. viz Papežové; Jan syn královny Elišky viz České král.; viz de Alneto; Bavorsko; „bez bázně“ viz Burgundsko; řeč. Bílý viz Slezský vévoda; z Bítova; Bleh; von Boden; z Bořečnice; z Boskovic; Bradáček; z Budyně; z Budislavě; Bukovský; z Bystrého; Bzdinka; Cer- vantes; Čapek ze Sán; z Čížova; z Dal- kovic; z Dobrovic; z Dobříkova; z Dra- honic; Dun ze Žukovic; z Ejvanovic; z Gelnbausenu; Gerson; z Gutštejna; Hanovec; Hofmann; Holec z Nemošic; z Hostovic; z Hradce; z Hrádku; z Hram- sína; Hus; z Hyncendorfu; z Chlumu řeč. Kepka; z Chotěmic; z Jesenice; Ka- lišský; Kardinál z Rejštejna; Kavalec ze Žumberka; z Kčečína; Kepka viz z Chlu- mu; Kočovský; Kolda; z Koloděj; z Ko- šumberka; z Kraselova; Kroměšín; z Kun- valdu; z Kúsky; Lacembok; z Land- štejna; z Leskovic; z Lestkova; ze Lhot- ky; z Lipky; z Litně; z Lomnice; Lu- cemburský viz České království; z Lu- kavice; lužický markrabě (viz Zhoře- lecký); z Malovic; z Markvartic; Maul- bronnský; Maurosius; z Městce; z Mich- nic; z Milenovic; z Minstrberku; Náz; Nider; de Nuznicz(?); z On3ova; z Opočna; z Ostrožna; z Otradic; Ozor z Boskovic; z Palomaru; z Pernštejna; z Petržvaldu; z Polné; z Popovce; z Proseče; z Předbořic (?); z Předslavic; z Přepych; Příbram; z Pušic (Pěšic); Puška z Kunštátu; z Rábí; z Radenína; z Radostic; z Ratibořic; Roháč z Dubé; Rokycana; z Rosic; Roubík z Holetína; Roubík ze Synčan; z Rousínova; z Rož- mitálu; de Rupescissa; z Rušinova; z Rychemberka; z Rýznburku; ze Rza- vého; z Řimic; Sádlo z Miličína, jinak z Kostelce; ze Samosol; ze Seslavec; ze Skály; ze Skopytec; ze Smilkova; Smiřický; ze Smrdovic (?); de Spale (?); ze Sršně; ze Stezova; Stojkovič z Dub- rovníku; Sudlice z Běstviny; Sýkora z Hlučína; Šárovec; Šmykouský; ze Štítného; ze Švamberka; z Tasova; Téchlovec z Dobifkova; z Tenéfna (?); z Teplé; z Tožice; z Tuněchod; z Ulmu; z Ustí; z Utěchova; z Valče; Vavák z Vlkova; Velvar; Viklef; z Vlašimě; Vitlínův; Viviani; z Vlčnova; z Volfštejna; z Vrábí; z Vrbky; z Vrchotic; Zajíc z Dudyně; řeč. Zápasník; ze Zbraslavic; ze Zdebuzevsi (?); zhořelecký vévoda; Zlatoústý; Zmrzlíkův syn; ze Znanče; ze Zdanice; ze Zdáru; Zelezny; ze Zihan; ze Žižína; Žižka; viz i Janek; Jeník; Johánek Janek viz Předborův; z Rušinova Janovice, farář Jan řeč. Kardinál viz z Rejštejna; Petr, jinak z Chlumce 798; Petr 265 Jaroslav viz ze Šternberka a Veselí; z Vojkova z Jaroslavic Vilém 269, 270 Jaroš z Proseče viz z Proseče z Jedlan Bušek 200 472 - 473
Strana 474
z Jemniště Mikeš viz Divůček Jenec z Petersburku viz z Petersburku Jeník z Mečkova Vilém 247; jeho syn 279 Jeník z Nedanic viz z Nedanic z Jeníkova Prokop 200 z Jenisovic Ctibor 201; Vykét 199 sv. Jeroným 132, 172, 330, 331, 337, 339, 342, 351, 364, 369, 390, 400, 407 Jeroným viz Pražský; Šrolův; z Újezda z Jesenice Jan 28, 69—72, 148, 155, 165, 172, 175, 179 z Jestřebce Bernart 200 z Jestřebí Ješek 203 Ješek viz z Drozdova; z Jestřebí; z Libosvar; ze Štětovic Ješková (Kateřina?) 180 Jetřich viz z Bransud; ze Lhotice; ze Studeného z Jetfichovic Bohunek 200 z Jevišovic Jindřich Zajímač 269, 278 z Jíkve Markvart 203 Jiljí viz Charlier; z Pikardie viz Charlier z Jimlína Záviš Hříč 278 Jimram Doubravka z Doubravice viz z Doubra- vice Jindřich II. a VII. římští císařové viz Římští císařové Jindřich mnich 404; 407; viz z Bukovic; z Čachovic; z Dobrovítova; z Dorštejna řeč. Kolman; z Drahova; z Hojovic; Kalteisen; z Koblenze; z Lažan; Left z Lažan; z Leštiny; z Lipého; de Piro; z Plavna; z Plumlova; z Pouchobrad; ze Stráže; ze Stropnice; Škopek z Dubé; Toke; z Tyna; z Valdštejna; z Varten- berka; z Żeranovic; Żito; z Jindřichova Hradce Oldřich Vavák viz Vavák Jindřišek 234 Jinecký Mikuláš 251; Václav 239 Jiří žák Husův 31, 175, 180; viz ze Lhotky; z Knínic (?); z Liechtensteinu; Michalův; z Poděbrad; z Puchheimu; z Řečice; z Telčic; viz též Jiřík z Jiřic Mikuláš 199 Jiřík z Vizmburku viz z Vizmburku Jitka (Guta) dcera Jana Luc. a Elišky Přem. viz České král. Johánek konšel plzeňský 266 John Cobham viz Cobham Jošt viz Moravský markrabí; z Pošně; ze Zhoře; z Želče Julián Cesarini viz Cesarini K Kabát Aleš z Výškovic 203 Kačer Mařík 180 Kališský Jan, vyslanec polského krále 53, 55 Kalteisen Jindřich 350, 358—360, 388, 389, 406 z Kamenice Oneš 199 Kamrovec rytíř 238 Kardinál Jan viz z Rejštejna Karel Vel. viz Římští císařové; Karel IV. viz České král.: Karel VI. a VII. králové franc. viz Francie Karmelitán, Angličan 338, 341, 348 Kašpar ze Šomvaldu viz ze Šomvaldu sv. Kateřina 187; Kateřina řeč. Hus 180 Katon 214 Kavalec ze Žumberka Jan 200 z Kčečína Jan 200 Keřský Ondřej 265, 269, 270 z Klečan Zbilut 203 z Klenové Přibík 238, 260, 265, 312 sv. Kliment 330; Kliment V. viz Papežové Knanek 251 z Knínic (?) Jiií 203 z Koberic Dik 203 z Koblence Jindřich 403 z Kocova Zbyněk 265, 279 z Kocourova Beneš 200 Kočka Přibík ze Skal 274 z Kočova Humprecht 269 Kočovský Jan 285 z Kojkovic Markvart 199 Kokot hejtman 240 Kolda ze Žampachu Jan 281 z Koldic Albert 278 z Koloděj Jan 200; Mikuláš 200 z Kolovrat Diviš 276; a z Libštejna Fridrich 234, 248, 253, 254, 257, 260, 286; jeho služebníci Jan, Simonek, Štěpánek, Švamberk 257; Hanuš 233, 234, 243, 248, 251, 253, 254, 257, 260, 274, 276, 280, 285, 286 z Kolštejna Hynek 232, 234, 236, 237, 239, 398 z Komárova Hlaváč 200 Konrád viz Helie; Olešnický viz bp. vratislav- ský; z Vechty viz Praha arcibiskupové; viz i Kunrát Konstantin Veliky (a Konstantinovská donace) 96, 119, 165, 332, 347, 352, 386, 388, 394 Konstantinopolsky patriarcha Jan de Rupescissa viz Cafihradsky patriarcha; z Komoro- vic Slávek 199 Konrád ze Soestu viz Řezno Koranda Václav 311, 312, plzeňský konšel 266 Korybut Zikmund litevs. kníže 228, 229, 233, 234, 236, 237 z Kostelce Jan Sädlo viz Sädlo Kostka Vilem z Postupic 251, 260, 265, 273, 276, 277, 330, 332, 334, 347, 354, 360, 372, 373, 375, 376, 382, 394, 396, 402, 403, 410, 411 Kostnice bp. Ota III. z Hochberku 37, 50, 174; oficial Konrád Helie 37; Hans z Ulmu purkmistr 42, 43 z Košetic Chýna 199 z Košumberka Diviš, jinak z Chlumu 200; Jan 198; Vilém, jinak z Chlumu 200 Koudelník Velek hejtman 244, 248 Kouřimský krajský hejtman 313 Kovařík z družiny Zmrzlíkovy 285 314; Koranda,
z Jemniště Mikeš viz Divůček Jenec z Petersburku viz z Petersburku Jeník z Mečkova Vilém 247; jeho syn 279 Jeník z Nedanic viz z Nedanic z Jeníkova Prokop 200 z Jenisovic Ctibor 201; Vykét 199 sv. Jeroným 132, 172, 330, 331, 337, 339, 342, 351, 364, 369, 390, 400, 407 Jeroným viz Pražský; Šrolův; z Újezda z Jesenice Jan 28, 69—72, 148, 155, 165, 172, 175, 179 z Jestřebce Bernart 200 z Jestřebí Ješek 203 Ješek viz z Drozdova; z Jestřebí; z Libosvar; ze Štětovic Ješková (Kateřina?) 180 Jetřich viz z Bransud; ze Lhotice; ze Studeného z Jetfichovic Bohunek 200 z Jevišovic Jindřich Zajímač 269, 278 z Jíkve Markvart 203 Jiljí viz Charlier; z Pikardie viz Charlier z Jimlína Záviš Hříč 278 Jimram Doubravka z Doubravice viz z Doubra- vice Jindřich II. a VII. římští císařové viz Římští císařové Jindřich mnich 404; 407; viz z Bukovic; z Čachovic; z Dobrovítova; z Dorštejna řeč. Kolman; z Drahova; z Hojovic; Kalteisen; z Koblenze; z Lažan; Left z Lažan; z Leštiny; z Lipého; de Piro; z Plavna; z Plumlova; z Pouchobrad; ze Stráže; ze Stropnice; Škopek z Dubé; Toke; z Tyna; z Valdštejna; z Varten- berka; z Żeranovic; Żito; z Jindřichova Hradce Oldřich Vavák viz Vavák Jindřišek 234 Jinecký Mikuláš 251; Václav 239 Jiří žák Husův 31, 175, 180; viz ze Lhotky; z Knínic (?); z Liechtensteinu; Michalův; z Poděbrad; z Puchheimu; z Řečice; z Telčic; viz též Jiřík z Jiřic Mikuláš 199 Jiřík z Vizmburku viz z Vizmburku Jitka (Guta) dcera Jana Luc. a Elišky Přem. viz České král. Johánek konšel plzeňský 266 John Cobham viz Cobham Jošt viz Moravský markrabí; z Pošně; ze Zhoře; z Želče Julián Cesarini viz Cesarini K Kabát Aleš z Výškovic 203 Kačer Mařík 180 Kališský Jan, vyslanec polského krále 53, 55 Kalteisen Jindřich 350, 358—360, 388, 389, 406 z Kamenice Oneš 199 Kamrovec rytíř 238 Kardinál Jan viz z Rejštejna Karel Vel. viz Římští císařové; Karel IV. viz České král.: Karel VI. a VII. králové franc. viz Francie Karmelitán, Angličan 338, 341, 348 Kašpar ze Šomvaldu viz ze Šomvaldu sv. Kateřina 187; Kateřina řeč. Hus 180 Katon 214 Kavalec ze Žumberka Jan 200 z Kčečína Jan 200 Keřský Ondřej 265, 269, 270 z Klečan Zbilut 203 z Klenové Přibík 238, 260, 265, 312 sv. Kliment 330; Kliment V. viz Papežové Knanek 251 z Knínic (?) Jiií 203 z Koberic Dik 203 z Koblence Jindřich 403 z Kocova Zbyněk 265, 279 z Kocourova Beneš 200 Kočka Přibík ze Skal 274 z Kočova Humprecht 269 Kočovský Jan 285 z Kojkovic Markvart 199 Kokot hejtman 240 Kolda ze Žampachu Jan 281 z Koldic Albert 278 z Koloděj Jan 200; Mikuláš 200 z Kolovrat Diviš 276; a z Libštejna Fridrich 234, 248, 253, 254, 257, 260, 286; jeho služebníci Jan, Simonek, Štěpánek, Švamberk 257; Hanuš 233, 234, 243, 248, 251, 253, 254, 257, 260, 274, 276, 280, 285, 286 z Kolštejna Hynek 232, 234, 236, 237, 239, 398 z Komárova Hlaváč 200 Konrád viz Helie; Olešnický viz bp. vratislav- ský; z Vechty viz Praha arcibiskupové; viz i Kunrát Konstantin Veliky (a Konstantinovská donace) 96, 119, 165, 332, 347, 352, 386, 388, 394 Konstantinopolsky patriarcha Jan de Rupescissa viz Cafihradsky patriarcha; z Komoro- vic Slávek 199 Konrád ze Soestu viz Řezno Koranda Václav 311, 312, plzeňský konšel 266 Korybut Zikmund litevs. kníže 228, 229, 233, 234, 236, 237 z Kostelce Jan Sädlo viz Sädlo Kostka Vilem z Postupic 251, 260, 265, 273, 276, 277, 330, 332, 334, 347, 354, 360, 372, 373, 375, 376, 382, 394, 396, 402, 403, 410, 411 Kostnice bp. Ota III. z Hochberku 37, 50, 174; oficial Konrád Helie 37; Hans z Ulmu purkmistr 42, 43 z Košetic Chýna 199 z Košumberka Diviš, jinak z Chlumu 200; Jan 198; Vilém, jinak z Chlumu 200 Koudelník Velek hejtman 244, 248 Kouřimský krajský hejtman 313 Kovařík z družiny Zmrzlíkovy 285 314; Koranda,
Strana 475
z Kovářova Matěj Brus viz Brus z Kozmic Hon 200 z Kožišova Hynek 203 z Kožlí Bohuslav 199 Krajíč Lipolt, hejtman Zikmunda Luc. 253, 260 Krakov bp. sv. Stanislav 363 Králík z Buřenic Václav 75 Královec, hejtman sirotků 236, 237, 240, 243, 244 (z Královic) (Krása Jan), měšťan Starého Města pražského 223 z Kraselova Hrdoň 199; Jan 199 z Krašova Hanuš viz z Kolovrat z Kratošic Mikuláš 200 z Kravař Lacek (Velký Lacek) hejtman Markr. moravského 80, 86, 198, 201, Milota 198; Petr, jinak ze Strážnice 201, Krchlebec Mikuláš 269 z Kroměšína (Kroměšín) Jan 203, 243, 244, 248, 251; Jakub 251 Kropáč Mořic 251 Kršňák Mareš 270 Krušina Hynek z Lichtenburka 198, 232; Jan 280; viz z Kumburku; ze Švamberka Kfisfan z Prachatic viz z Prachatic z Křivé Mikuláš 201 z Křižanova bratři Milota a Zikmund 202 ze Kšel Petr 199 z Kukvic Václav 203 z Kumburku Krušina 277—280 z Kunějovic Linhart 199 Kuneš švec, jeho dům na Malé Straně 284; viz z Buřenic; z Huberka; z Chlumu; z Machovic; z Pavlova; z Třibřich; z Tučap Kuník z Drahotuš viz z Drahotuš z Kunovic Petr Hecht 203 Kunrát z Vimperka viz z Vimperka z Kunštátu jinak z Lisic Aleš 86, jinak z Rájce Aleš 201; a z Poděbrad Boček (starší) 28, 79, 80, 86, 198, 232, 236, 237; mladší 198: Erhard (Heralt, Herant) jinak ze Skal 80, 86, 269, 276, viz Puška z Kun- štátu; Jan viz Puška Jan z Kunštátu; Procek, jinak z Lisic 86; viz i z Poděbrad z Kunvaldu Jan 312; Racek 203 z Kurvic Albrecht (?) viz Rabštýn Kusánský Mikuláš 380—384 z Kúsky Jan 203 Kuta Hrdek z Dubňan 266 Kyselice Jakub 274 L Lacek z Kravař viz z Kravař Lacembok Jan 303; Jindřich z Chlumu 34, 36, 37, 47, 53, 55, 165, 167, 171, 172 Ladislav král neapolsky viz Neapolsko; Pohro- bek viz Ceské královstvt z Landštejna Heřman 198; Jan 198; Mikuláš 278 de Lannoy Guilbert 396 Lanšperk hrad, rektor Vavřinec Němec z Rei- chenbachu viz z Reichenbachu Lantfríd, zajatec 257 z Lažan viz Left Jindřich ze Lčovic Vilém 200 z Ledče Mikuláš starší a mladší 199 Lefl z Lažan Jindřich 162, 179, 180, 192, 240 Leskovec hejtman 253, 279 z Leskovic Jan 199 z Lestkova Jan 244 z Leštiny Jindřich 199 z Leštna viz z Dubé Lev I. viz Papežové; viz ze Záluží Léva z Lukého viz z Lukého Lévův (?) Řehoř z Prahy 180 z Lhenic Benek 203 z Lhotice Jetřich 199; Markvart 199; Předbor 199; Václav 199 z Lhotky Jan 203; Jiří 200 z (Bílé) Lhoty Oldřich 203 z Lhoty Zdich 199 z Libosvar Je&ek 203 z Libštejna Fridrich viz z Kolovrat Licek Veliký 260 Lidéř z Horek viz z Horek z Lidic Mikeš 278 Lidhéř pan 192 z Liechtensteinu Jiří bp. v Tridentu viz Trident Lichtenburk, purkrabí Oneš z Míkovic 70 z Lichtenburka Hynek Krušina viz Krušina z Lilče Skála viz Skála Linhart, služebník Bartoška z Drahonic 269; viz z Kunějovic; z Mnichu z Lipé Hanuš 80, 201; Jindřich 202; viz z Rataj a Polné Ptáček z Lipiny Oneš 203 z Lipky Jan 201 Lipolt viz Krajíř; z Moravče; z Ústupenic; ze Žimuntic z Lisic viz z Kunštátu Liška hejtman 243 z Litně Jan 262 Litomyšl bp. Jan Železný 55, 61, 64, 65, 168; Aleš z Březí 280 Litva kníže Vitold 289; vévoda Zikmund Kory- but 228, 229, 233, 234, 236, 237 Litvín z Prudic viz z Prudic ze Lnář Václav 70 z Lobkovic Mikuláš 251 z Loděnice Václav 203 Lodi, bp. Jakub Ballardi Arrigoni 153, 215 Lombardus Petr (Mistr sentencí) 332, 407 z Lomnice Habart jinak z Moravan 200; Jan 80, 86, 198, 201 z Loučan Markvart 203 Louda z Chlumčan a Písku Matyáš 75, 261n. 320, 324, 326, 334, 341, 345, 348, 400, 406 Lout Otík z Vlazovic 234 z Louže Mikuláš 369 z Lozy Otík hejtman sirotkú 254 Lubuš bp. Jan z Bořečnice 38, 41, 48, 172
z Kovářova Matěj Brus viz Brus z Kozmic Hon 200 z Kožišova Hynek 203 z Kožlí Bohuslav 199 Krajíč Lipolt, hejtman Zikmunda Luc. 253, 260 Krakov bp. sv. Stanislav 363 Králík z Buřenic Václav 75 Královec, hejtman sirotků 236, 237, 240, 243, 244 (z Královic) (Krása Jan), měšťan Starého Města pražského 223 z Kraselova Hrdoň 199; Jan 199 z Krašova Hanuš viz z Kolovrat z Kratošic Mikuláš 200 z Kravař Lacek (Velký Lacek) hejtman Markr. moravského 80, 86, 198, 201, Milota 198; Petr, jinak ze Strážnice 201, Krchlebec Mikuláš 269 z Kroměšína (Kroměšín) Jan 203, 243, 244, 248, 251; Jakub 251 Kropáč Mořic 251 Kršňák Mareš 270 Krušina Hynek z Lichtenburka 198, 232; Jan 280; viz z Kumburku; ze Švamberka Kfisfan z Prachatic viz z Prachatic z Křivé Mikuláš 201 z Křižanova bratři Milota a Zikmund 202 ze Kšel Petr 199 z Kukvic Václav 203 z Kumburku Krušina 277—280 z Kunějovic Linhart 199 Kuneš švec, jeho dům na Malé Straně 284; viz z Buřenic; z Huberka; z Chlumu; z Machovic; z Pavlova; z Třibřich; z Tučap Kuník z Drahotuš viz z Drahotuš z Kunovic Petr Hecht 203 Kunrát z Vimperka viz z Vimperka z Kunštátu jinak z Lisic Aleš 86, jinak z Rájce Aleš 201; a z Poděbrad Boček (starší) 28, 79, 80, 86, 198, 232, 236, 237; mladší 198: Erhard (Heralt, Herant) jinak ze Skal 80, 86, 269, 276, viz Puška z Kun- štátu; Jan viz Puška Jan z Kunštátu; Procek, jinak z Lisic 86; viz i z Poděbrad z Kunvaldu Jan 312; Racek 203 z Kurvic Albrecht (?) viz Rabštýn Kusánský Mikuláš 380—384 z Kúsky Jan 203 Kuta Hrdek z Dubňan 266 Kyselice Jakub 274 L Lacek z Kravař viz z Kravař Lacembok Jan 303; Jindřich z Chlumu 34, 36, 37, 47, 53, 55, 165, 167, 171, 172 Ladislav král neapolsky viz Neapolsko; Pohro- bek viz Ceské královstvt z Landštejna Heřman 198; Jan 198; Mikuláš 278 de Lannoy Guilbert 396 Lanšperk hrad, rektor Vavřinec Němec z Rei- chenbachu viz z Reichenbachu Lantfríd, zajatec 257 z Lažan viz Left Jindřich ze Lčovic Vilém 200 z Ledče Mikuláš starší a mladší 199 Lefl z Lažan Jindřich 162, 179, 180, 192, 240 Leskovec hejtman 253, 279 z Leskovic Jan 199 z Lestkova Jan 244 z Leštiny Jindřich 199 z Leštna viz z Dubé Lev I. viz Papežové; viz ze Záluží Léva z Lukého viz z Lukého Lévův (?) Řehoř z Prahy 180 z Lhenic Benek 203 z Lhotice Jetřich 199; Markvart 199; Předbor 199; Václav 199 z Lhotky Jan 203; Jiří 200 z (Bílé) Lhoty Oldřich 203 z Lhoty Zdich 199 z Libosvar Je&ek 203 z Libštejna Fridrich viz z Kolovrat Licek Veliký 260 Lidéř z Horek viz z Horek z Lidic Mikeš 278 Lidhéř pan 192 z Liechtensteinu Jiří bp. v Tridentu viz Trident Lichtenburk, purkrabí Oneš z Míkovic 70 z Lichtenburka Hynek Krušina viz Krušina z Lilče Skála viz Skála Linhart, služebník Bartoška z Drahonic 269; viz z Kunějovic; z Mnichu z Lipé Hanuš 80, 201; Jindřich 202; viz z Rataj a Polné Ptáček z Lipiny Oneš 203 z Lipky Jan 201 Lipolt viz Krajíř; z Moravče; z Ústupenic; ze Žimuntic z Lisic viz z Kunštátu Liška hejtman 243 z Litně Jan 262 Litomyšl bp. Jan Železný 55, 61, 64, 65, 168; Aleš z Březí 280 Litva kníže Vitold 289; vévoda Zikmund Kory- but 228, 229, 233, 234, 236, 237 Litvín z Prudic viz z Prudic ze Lnář Václav 70 z Lobkovic Mikuláš 251 z Loděnice Václav 203 Lodi, bp. Jakub Ballardi Arrigoni 153, 215 Lombardus Petr (Mistr sentencí) 332, 407 z Lomnice Habart jinak z Moravan 200; Jan 80, 86, 198, 201 z Loučan Markvart 203 Louda z Chlumčan a Písku Matyáš 75, 261n. 320, 324, 326, 334, 341, 345, 348, 400, 406 Lout Otík z Vlazovic 234 z Louže Mikuláš 369 z Lozy Otík hejtman sirotkú 254 Lubuš bp. Jan z Bořečnice 38, 41, 48, 172
Strana 476
Lucemburský Jan viz České království Ludvík IV. viz Římští císařové, Ludvík viz Rýnský falckrabí; z Tecku z Lukavice Hašek 200; Jan starší 200; Jan mladší jinak z Přísečna 201; Půta 200 z Lukého Léva 199 z Lulče Skála viz Skála sv. Lullus ab. mohučský viz Mohuč Lupáč Martin, kněz 261, 262, 273; z Üjezdce 329 Lvfk z Rovného viz z:Rovného Lyon ab. Amadeus de Talaru 318, 319, 334, 346, 354, 374, 406 z Lyry Mikulśś 330, 340, 348, 364, 370 M z Machovic Kuneš sirotčí hejtman 236, 237 z Malenovic Mikšík 203 Malovec zeman 279 z Malovic Jan 199; Petr 199; Zikmund 199 Marek mistr 273 Margréta 192 Markéta, manželka Přecha Hříče ze Skříple 262 Markolt ze Zbraslavic viz ze Zbraslavic Markvart viz z Jíkve; z Krajkovic; ze Lhotice; z Loučan; z Valova z Markvartic Ctibor 200; Jan 201 Marsilius z Padovy viz z Padovy Maršík viz z Alberovic; z Mikulovic; ze Skály Martin V. viz Papežové; Martin, Husův stoupe- nec 149; viz z Dačic; z Chrudimě; Lupáč; Lupáč z Ujezdce; kněz řeč. Prostředek 278, 279; ze Synčan; z Voly- né; ze Zdislavic; viz i Martínek Martínek 248 z Martinic Alšík 199 Mařík viz z Blatna; z Dolan; Kačer; z Mašovic Vilém 199 Matěj člen karlštejnské posádky 269; viz Brus z Kovářova; z Hnátnice zv. Engliš; Holec z Nemošic; Chudý; z Chýstovic; Louda z Chlumčan a Písku; z Plasné; Smolař; ze Soutic; z Tučap; viz i Matyáš Matéjüv z Brna Mikuláš 76, 77 Mateska z Vyklek viz z Vyklek Matyás z Baliny viz z Baliny Maulbronnsky Jan 318, 324, 326, 329, 334, 363, 368, 375, 386 Maurosius Johannes, patriarcha antio&sky viz Antiocheia z Mečkova Vilém Jeník viz Jeník Medek Zdeněk z Týnce 198 Menhart z Hradce viz z Hradce Merseburk bp. (Mikuláš Lubich) 66 Měřín, probošt Vít 75 z Městce Jan 239 Metličany Petr farář, kaplan král. Žofie 193 z Mezilesic Buzek 201 z Mezného Václav 200 z Middletonu Richard 340 Michal Mikulášův z Prachatic viz z Prachatic; viz z Přestanova; „de Tichalic“ (Ce- chočovice?); viz i Michael Michael de Causis viz de Causis Michalec pan 239 z Michalovic Petr 277; Václav 269, 280 Michalův Jiří z Drenova 75 z Michnic Jan 72 Mikéska 193 Mikeš Divůček viz Divůček; viz z Lidic; z Pot- štejna a Žampachu: z Míkovic Oneš 70 Miksa z Petrovic viz z Petrovic Mikšík viz Donát z Polomě; z Hůrky; z Male- novic Mikuláš viz z Barchova jinak z Dašic; z Bělu- šovic; Biskupec z Pelhřimova; z Borotí- na; z Budyně; Čech; z Dobromilic; Faulfiš; Gorran; z Házmburku; z Her- Bic; z Hodova (,,de Halla''); Jinecky; z Jiřic; z Koloděj; z Kratošic; Krchlebec; z Křivé; Kusánský; z Landštejna; z Ledče; z Lobkovic; z Louže; Lubich; z Lyry; opat kl. sv. Marie na Sicilii 371; Matějův z Brna; z Miličína; z Mnichu; z Mochova, jinak z Rožďalovic; bp. Ne- zerský; purkmistr Nového Města praž- ského; z Padeřova; z Poděhús jinak ze Sloupna; z Pohledu; z Polanky; z Přeč- kovic; Rót z Dírného; ze San Gimignana; ze Seslavce; zv. Sokol; ze Stichovic; ze Stojčína; ze Studénky; Šrank; Šubart; z Třebelic; z Valdštejna; z Velimovic; z Vlačic; Zajíc z Házmburka jinak z Kosti; Zeiselmeister; na Zvíkově z Mikulovic Maršík 200 Milán ab. Bartoloměj Capra 323 z Milenovic Jan 199 z Milešovic Zikmund 199 z Miletína Petr 199 z Miletínka Diviš Bořek viz Bořek z Miličína Jan Sádlo viz Sádlo; Mikuláš 180, 193 Milota viz z Bohdanče; z Kravař; z Křižanova; z Tvorkova z Minstrberku vévoda Jan 48 Mistr déjin viz Comestor Petr Mistr sentencí viz Lombardus Petrus Míšeňský markrabí (a duryňský lantkrabí) Fridrich 224, 227, 232, 238, 252, 260, 284, 285 bp. Jan IV. Hofmann 374 z Mitrovic Přibík 200 Mládě z Vilémova viz z Vilémova z Mladějovic Vilém 199 z Mladoňovic Petr 37, 47, 55, 61, 90, 92, 93, IIO, II9, I50, 153, 159, 166, 168, 171, 179, 189, 192, 210 Mladota z Dobré Vody viz z Dobré Vody Mlynek ze Sedmipánü viz ze Sedmipánüà z Mnétic Vavřinec 200 z Mnichu Linhart 200; Mikuláš 200 z Mníšku Oldřich 200
Lucemburský Jan viz České království Ludvík IV. viz Římští císařové, Ludvík viz Rýnský falckrabí; z Tecku z Lukavice Hašek 200; Jan starší 200; Jan mladší jinak z Přísečna 201; Půta 200 z Lukého Léva 199 z Lulče Skála viz Skála sv. Lullus ab. mohučský viz Mohuč Lupáč Martin, kněz 261, 262, 273; z Üjezdce 329 Lvfk z Rovného viz z:Rovného Lyon ab. Amadeus de Talaru 318, 319, 334, 346, 354, 374, 406 z Lyry Mikulśś 330, 340, 348, 364, 370 M z Machovic Kuneš sirotčí hejtman 236, 237 z Malenovic Mikšík 203 Malovec zeman 279 z Malovic Jan 199; Petr 199; Zikmund 199 Marek mistr 273 Margréta 192 Markéta, manželka Přecha Hříče ze Skříple 262 Markolt ze Zbraslavic viz ze Zbraslavic Markvart viz z Jíkve; z Krajkovic; ze Lhotice; z Loučan; z Valova z Markvartic Ctibor 200; Jan 201 Marsilius z Padovy viz z Padovy Maršík viz z Alberovic; z Mikulovic; ze Skály Martin V. viz Papežové; Martin, Husův stoupe- nec 149; viz z Dačic; z Chrudimě; Lupáč; Lupáč z Ujezdce; kněz řeč. Prostředek 278, 279; ze Synčan; z Voly- né; ze Zdislavic; viz i Martínek Martínek 248 z Martinic Alšík 199 Mařík viz z Blatna; z Dolan; Kačer; z Mašovic Vilém 199 Matěj člen karlštejnské posádky 269; viz Brus z Kovářova; z Hnátnice zv. Engliš; Holec z Nemošic; Chudý; z Chýstovic; Louda z Chlumčan a Písku; z Plasné; Smolař; ze Soutic; z Tučap; viz i Matyáš Matéjüv z Brna Mikuláš 76, 77 Mateska z Vyklek viz z Vyklek Matyás z Baliny viz z Baliny Maulbronnsky Jan 318, 324, 326, 329, 334, 363, 368, 375, 386 Maurosius Johannes, patriarcha antio&sky viz Antiocheia z Mečkova Vilém Jeník viz Jeník Medek Zdeněk z Týnce 198 Menhart z Hradce viz z Hradce Merseburk bp. (Mikuláš Lubich) 66 Měřín, probošt Vít 75 z Městce Jan 239 Metličany Petr farář, kaplan král. Žofie 193 z Mezilesic Buzek 201 z Mezného Václav 200 z Middletonu Richard 340 Michal Mikulášův z Prachatic viz z Prachatic; viz z Přestanova; „de Tichalic“ (Ce- chočovice?); viz i Michael Michael de Causis viz de Causis Michalec pan 239 z Michalovic Petr 277; Václav 269, 280 Michalův Jiří z Drenova 75 z Michnic Jan 72 Mikéska 193 Mikeš Divůček viz Divůček; viz z Lidic; z Pot- štejna a Žampachu: z Míkovic Oneš 70 Miksa z Petrovic viz z Petrovic Mikšík viz Donát z Polomě; z Hůrky; z Male- novic Mikuláš viz z Barchova jinak z Dašic; z Bělu- šovic; Biskupec z Pelhřimova; z Borotí- na; z Budyně; Čech; z Dobromilic; Faulfiš; Gorran; z Házmburku; z Her- Bic; z Hodova (,,de Halla''); Jinecky; z Jiřic; z Koloděj; z Kratošic; Krchlebec; z Křivé; Kusánský; z Landštejna; z Ledče; z Lobkovic; z Louže; Lubich; z Lyry; opat kl. sv. Marie na Sicilii 371; Matějův z Brna; z Miličína; z Mnichu; z Mochova, jinak z Rožďalovic; bp. Ne- zerský; purkmistr Nového Města praž- ského; z Padeřova; z Poděhús jinak ze Sloupna; z Pohledu; z Polanky; z Přeč- kovic; Rót z Dírného; ze San Gimignana; ze Seslavce; zv. Sokol; ze Stichovic; ze Stojčína; ze Studénky; Šrank; Šubart; z Třebelic; z Valdštejna; z Velimovic; z Vlačic; Zajíc z Házmburka jinak z Kosti; Zeiselmeister; na Zvíkově z Mikulovic Maršík 200 Milán ab. Bartoloměj Capra 323 z Milenovic Jan 199 z Milešovic Zikmund 199 z Miletína Petr 199 z Miletínka Diviš Bořek viz Bořek z Miličína Jan Sádlo viz Sádlo; Mikuláš 180, 193 Milota viz z Bohdanče; z Kravař; z Křižanova; z Tvorkova z Minstrberku vévoda Jan 48 Mistr déjin viz Comestor Petr Mistr sentencí viz Lombardus Petrus Míšeňský markrabí (a duryňský lantkrabí) Fridrich 224, 227, 232, 238, 252, 260, 284, 285 bp. Jan IV. Hofmann 374 z Mitrovic Přibík 200 Mládě z Vilémova viz z Vilémova z Mladějovic Vilém 199 z Mladoňovic Petr 37, 47, 55, 61, 90, 92, 93, IIO, II9, I50, 153, 159, 166, 168, 171, 179, 189, 192, 210 Mladota z Dobré Vody viz z Dobré Vody Mlynek ze Sedmipánü viz ze Sedmipánüà z Mnétic Vavřinec 200 z Mnichu Linhart 200; Mikuláš 200 z Mníšku Oldřich 200
Strana 477
Mohamed 394 Mohuč ab. Lullus 363 z Mochova Anna 192; Mikuláš, jinak z Rožda- lovic 198 z Mokrovous Beneš 251. 260, 273, 280 286 326, 329, 334, 338, 381 Moleš Jakub syn Ambrože Pražského 72 z Moravan Habart z Lomnice viz Habart z Moravče Lipolt 200 Moravský markrabí Jošt 284, 288 z Moravy Jakoubek viz z Vřesovic Mrakeš viz z Petrovic; z Radimovic; ze Střítěže Mrtvice pan 228 Múcha rybář 224, 229 z Myslína Beneš 269; Štěpánek 285 Myslínský 234 z Myslkovic Boček 200 Myška z Hrádku Václav 53. 55, 174, 177 N z Nabočan Petr 201 z Nákla Drslav 203 z Náměšti Parcifal 203; Štefek purkrabí 203 Nárožník, konšel plzeňský 266 Náz Jan 101, 102, 149, 213 z Nazianzu Rehoř 364 Neapolsko, král Ladislav 30 z Nedachlebic Zich 203 z Nelechova Albert 199 Němček Petr ze Zahorovic 203 z Nemošic Jan Holec a Matěj Holec viz Holec z Nemyšle Bohuslav 200 z Nenningen Anselm bp. v Augsburku viz Augsburk Něpr z Pole viz z Pole Nešpor rytíř 254 Nestorius cařihradský patriarcha viz Cařihrad Nevers bp. Jan Viviani 394, 395 Nezerský bp. Mikuláš, inkvizitor pražs. diecéze 27. 65, 68—70, 78 z Nezvěstic Otrad 200 Nider Jan, převor basilejs. dominikánů 331 z Nítovic Erazim 200 Norimberk purkrabí a markrabí braniborský Fridrich 91, 135, 247, 252; farář u sv. Sebalda Albert Fleischmann 33, 34 de Nuznicz (?) Jan 203 O Occam Vilém 386 z Očína (?) Špalek viz Špalek Odolen ze Sloupné viz ze Sloupné z Okarce Vlček 203 z Okrouhlice Ruprecht 199 Oks pán 236 Olamír 234 Olbram ze Škvorce viz Praha ab. Oldcastle John viz Cobham Oldra ze Zhudovic viz ze Zhudovic Oldřich (Stoš) z Branic viz z Branic; Oldřich viz Cilský; z Čáslavě; z Dobrovítova; z Dobřemilic; z Hlavatec; z Holešovic; Holeška; z Hradce; z Hradce Menharta syn; z (Bílé) Lhoty; z Mníšku; z Rako- dav; z Rakova; z Rožmberka; Šváb; Va- vák; ze Znojma Olešnický Konrád viz Vratislav bp. Ondrášek uzdař 283 Ondřej viz Didacus; Keřský Oneš viz z Kamenice; z Lipiny; z Míkovic z Onšova Jan 199 z Opatova Dobeš 203; Vaněk 203 z Opatovic Beneš 203 Opavský vévoda Přemek 232 z Opočna 251; Jan 239, 240, 243: Jan mladší 198 Origenes 330 de Orsinis kardinál 213 z Oseka Boreš 269 z Ostromeče hejtman viz z Padeřova Mikuláš; Filip 274 z Ostroroha vévoda poznaňský 280 z Ostrova Bozděch 199; Perknéř 199; Václav 199; Vilém 199 z Ostrožna Hertvík, jinak z Ručinova 201; Jan 199; (jiný) Jan 200 (z Ostředka) Zúl 288 Ota III. z Hochberku bp. v Kostnici viz Kostni- ce Otík (z Lozy) viz z Lozy; (jakýsi) zajatec 257; viz Lout z Vlazovic Otrad z Nezvěstic viz z Nezvěstic z Otradic Jan 203 z Otročic Erazim 199 Ourscamp, opat tamního cist. kl. Johannes de Alneto 333, 338, 367 Oxford, kancléř univ. 150 Ozor Jan z Boskovic 202 z Paběnic Hádek 269 z Pacova Petr 199 z Padeřova Mikuláš, hejtman na Ostromeči 244, 265 z Padovy Albert 340; Marsilius 400 Páleč Štěpán („Vymýšleč“) 34, 36, 42, 44, 47, 49. 89, 91, 96, 99—101, 123, 131, 132, 135, 139—141, 143, 148—150, 155, 165, 166, 171, 172, 184, 185, 187, 207, 213 Palomar Jan, auditor papež. paláce 265, 331, 350, 353, 354, 362, 369, 370, 374, 380, 390, 399, 405, 407, 408 de Palude Petr 340 Pancerinus de Portugruaro kardinál viz Akvileja Pankrác hejtman 279 z Pappenheimu Hoppe 159 Papežové: 476 477 Pius I. (ca 154—155) 340; Silvestr (314—335) 96, 347, 363, 39° Damasus (366—384) 370 Lev I. (440—461) 350, 361, 372 Rehoř Vel. (590—604) 128, 132, 325, 331, 347, 362—364, 368, 390
Mohamed 394 Mohuč ab. Lullus 363 z Mochova Anna 192; Mikuláš, jinak z Rožda- lovic 198 z Mokrovous Beneš 251. 260, 273, 280 286 326, 329, 334, 338, 381 Moleš Jakub syn Ambrože Pražského 72 z Moravan Habart z Lomnice viz Habart z Moravče Lipolt 200 Moravský markrabí Jošt 284, 288 z Moravy Jakoubek viz z Vřesovic Mrakeš viz z Petrovic; z Radimovic; ze Střítěže Mrtvice pan 228 Múcha rybář 224, 229 z Myslína Beneš 269; Štěpánek 285 Myslínský 234 z Myslkovic Boček 200 Myška z Hrádku Václav 53. 55, 174, 177 N z Nabočan Petr 201 z Nákla Drslav 203 z Náměšti Parcifal 203; Štefek purkrabí 203 Nárožník, konšel plzeňský 266 Náz Jan 101, 102, 149, 213 z Nazianzu Rehoř 364 Neapolsko, král Ladislav 30 z Nedachlebic Zich 203 z Nelechova Albert 199 Němček Petr ze Zahorovic 203 z Nemošic Jan Holec a Matěj Holec viz Holec z Nemyšle Bohuslav 200 z Nenningen Anselm bp. v Augsburku viz Augsburk Něpr z Pole viz z Pole Nešpor rytíř 254 Nestorius cařihradský patriarcha viz Cařihrad Nevers bp. Jan Viviani 394, 395 Nezerský bp. Mikuláš, inkvizitor pražs. diecéze 27. 65, 68—70, 78 z Nezvěstic Otrad 200 Nider Jan, převor basilejs. dominikánů 331 z Nítovic Erazim 200 Norimberk purkrabí a markrabí braniborský Fridrich 91, 135, 247, 252; farář u sv. Sebalda Albert Fleischmann 33, 34 de Nuznicz (?) Jan 203 O Occam Vilém 386 z Očína (?) Špalek viz Špalek Odolen ze Sloupné viz ze Sloupné z Okarce Vlček 203 z Okrouhlice Ruprecht 199 Oks pán 236 Olamír 234 Olbram ze Škvorce viz Praha ab. Oldcastle John viz Cobham Oldra ze Zhudovic viz ze Zhudovic Oldřich (Stoš) z Branic viz z Branic; Oldřich viz Cilský; z Čáslavě; z Dobrovítova; z Dobřemilic; z Hlavatec; z Holešovic; Holeška; z Hradce; z Hradce Menharta syn; z (Bílé) Lhoty; z Mníšku; z Rako- dav; z Rakova; z Rožmberka; Šváb; Va- vák; ze Znojma Olešnický Konrád viz Vratislav bp. Ondrášek uzdař 283 Ondřej viz Didacus; Keřský Oneš viz z Kamenice; z Lipiny; z Míkovic z Onšova Jan 199 z Opatova Dobeš 203; Vaněk 203 z Opatovic Beneš 203 Opavský vévoda Přemek 232 z Opočna 251; Jan 239, 240, 243: Jan mladší 198 Origenes 330 de Orsinis kardinál 213 z Oseka Boreš 269 z Ostromeče hejtman viz z Padeřova Mikuláš; Filip 274 z Ostroroha vévoda poznaňský 280 z Ostrova Bozděch 199; Perknéř 199; Václav 199; Vilém 199 z Ostrožna Hertvík, jinak z Ručinova 201; Jan 199; (jiný) Jan 200 (z Ostředka) Zúl 288 Ota III. z Hochberku bp. v Kostnici viz Kostni- ce Otík (z Lozy) viz z Lozy; (jakýsi) zajatec 257; viz Lout z Vlazovic Otrad z Nezvěstic viz z Nezvěstic z Otradic Jan 203 z Otročic Erazim 199 Ourscamp, opat tamního cist. kl. Johannes de Alneto 333, 338, 367 Oxford, kancléř univ. 150 Ozor Jan z Boskovic 202 z Paběnic Hádek 269 z Pacova Petr 199 z Padeřova Mikuláš, hejtman na Ostromeči 244, 265 z Padovy Albert 340; Marsilius 400 Páleč Štěpán („Vymýšleč“) 34, 36, 42, 44, 47, 49. 89, 91, 96, 99—101, 123, 131, 132, 135, 139—141, 143, 148—150, 155, 165, 166, 171, 172, 184, 185, 187, 207, 213 Palomar Jan, auditor papež. paláce 265, 331, 350, 353, 354, 362, 369, 370, 374, 380, 390, 399, 405, 407, 408 de Palude Petr 340 Pancerinus de Portugruaro kardinál viz Akvileja Pankrác hejtman 279 z Pappenheimu Hoppe 159 Papežové: 476 477 Pius I. (ca 154—155) 340; Silvestr (314—335) 96, 347, 363, 39° Damasus (366—384) 370 Lev I. (440—461) 350, 361, 372 Rehoř Vel. (590—604) 128, 132, 325, 331, 347, 362—364, 368, 390
Strana 478
Evžen III. (1145—1153) 118 Inocenc V. (1276) viz z Tarentaise Petr Kliment V. (1305—1314) 338, 349 Benedikt XIII. avign. protipapeż (1394 až 1409) 36, 38, 88 Rehor XII. protipapeż (1406—1409) 38, 88, 101 Alexandr V. (1409—1410) 60, 100, 326, 347, 348, 354 Jan XXIII. 25, 27, 28, 34, 36—38, 42, 44, 47-—50, 59, 61, 69, 71, 73—75, 82, 88, 100, 135, 136, 139, 142, 174 Martin V. (1417—1431) 223, 349, 405 Evżen IV. (1431--1439) 252, 259, 261, 269, 279, 323, 332, 338, 371, 417 jeho poselstvo 370 Papežská stolice 163 Parcifal 285; viz z Náměšti; z Vinařic z Pardubic Arnošt viz Praha ab. Pardus viz z Hrádku; z Žeranovic z Parsberku Fridrich, děkan v Řezně 324 Paříž, kancléř univerzity viz Gerson Jan Pascasinus doktor 386 Pasov, děkan a probošt Václav Tiem 38 Pavlík viz z Hostovic; z Pavlova Chýna 199; Kuneš 199 z Pavlovic Volfart 203 Payne Petr zv. Engliš 260, 304—306, 323, 324, 329—333, 345—349, 361—363, 369, 370, 378, 380, 384, 389, 390, 392, 394, 397, 400— 402, 405—-408, 417, 418 Pech Mořic 269 Pelagius 338, 340, 370 Pelhřim ze Skopytec viz ze Skopytec z Pelhřimova Franc 203; viz Biskupec Mikuláš Perdix (Petricz) Petr 389, 397, 401 Perchta, vdova z Konopiště 269, 274 Perknéř z Ostrova viz z Ostrova z Pernštejna Albert 280; Jan 247; Vilém 80, 86, 201, 280 Pertold z Rýznberka viz z Rýznberka z Pertoltic Diviš 199 Pešek Zahradník viz Zahradník Pešík 244; viz z Alberovic; z Uzdičova Petr jakýsi 234; viz z Abršpachu; opat na No- vém Městě praž. viz Praha; Brázda; z Brloha; Comestor; Černý; z Drslavic; z Dubu; z Dvorce; z Habrova; Hecht z Kunovic; Hecht z Rosic; z Chlumu; z Jablonné; z Janovic; z Kravař; ze Kšel; Lombardus; z Malovic; Metličany; z Michlovic; z Miletína; z Mladoňovic; z Nabočan; Němček; z Pacova; de Pa- lude; Payne; z Pohledu; z Přeraz (?); z Radimovic; z Ratibořic; ze Schaum- burku viz Augsburk; ze Skopytec; ze So- vince; Storch, ze Stráže; ze Strážnice; ze Šternberka, syn Alše ze Šternberka; z Tarentaise; Tazovec; z Tisové; z Uni- čova; z Vesce; z Vyčap; Zmrzlík; ze Zví- řetic; viz i Pešek, Pešík, Pierre z Petersburku Jenec 274; pán 257; Petra panna, posluchačka Husova v kapli Bet- léms. 175, 180 z Petrovic Miksa 199; Mrakeš 200 z Petržvaldu Jan 203 Piacenza kardinál Albert Branda de Gastiglione 323, 331, 342, 374, 392, 397, 400, 408 z Pikardie Jiljí viz Charlier Jiljí Pilíkův syn Buzek ze Smolotel viz ze Smolotel Pinta 257 z Pirkštejna Hyncík viz Ptáček de Piro Jindřich, prokurátor kostnic. koncilu 153 z Písku Matěj viz Louda z Chlumčan Piscator alias Vischer 340 Pius I. viz Papežové z Plasné Matěj 200 Platón 214 z Plavna Jindřich 247, 279 Plebán žák Husův viz Farář Plichta ze Žerotína viz ze Žerotína z Plumlova Jindřich 171, 177 Plzeň konšelé Johánek, Koranda a Nárožník 266; z Plzně Prokop 72, 261 z Počapl Bohuněk 201 z Poděbrad Boček viz z Kunštátu; Jiří 284 z Poděhús Boreš 200; Mikuláš, jinak ze Sloupna 201 z Podolí Svašek 200 Podstavek 234 z Pohledu Mikuláš 199; Petr 199 Polák Záviš viz Záviš Polák z Polanky Jan 200 z Pole Něpr 201 z Police Franěk 203 z Polné Jan 199; Václav r99 z Polomě Mikšík Donát viz Donát Polsko král Vladislav Jagello 251, 262, 374, 410, 411; bratr Swidrigal 411; jakýsi bp. 148 z Popovce Jan 200 Porfyrios 404 Poraj Stanislav 285 de Portugruaro Antonius Pancerinus kardinál viz Akvileja z Postupic viz Kostka Vilém z Postupic z Pošně Jošt 200 z Potštejna Bavor 198; Mikeš, jinak ze Žampa- chu 198; Vilém 198 z Pouchobrad Jindřich 201 Praepositinus z Cremony viz z Cremony Praha bp. Vojtěch 363; ab. Arnošt z Pardubic 286; ab. Olbram (Volfram) ze Škvorce 284, 288; ab. Zbyněk Zajíc z Házmburka 74, 75, 100, 102, 103, 222, 259, 304; ab. Konrád z Vechty 26—28, 70—72, 75, 78, 79, 93, 222, 232, 403; Petr, opat kl. sv. Ambrože na Novém Městě pražském 48 z Prahy viz Šrolův Jeroným; viz i Pražský z Prachatic Křišťan 36, 168, 172, 193; Michal Mikulášův veř. notář 71, 76, 77, 180 Pražský Ambrož viz Moleš Jakub; Jeroným 33,
Evžen III. (1145—1153) 118 Inocenc V. (1276) viz z Tarentaise Petr Kliment V. (1305—1314) 338, 349 Benedikt XIII. avign. protipapeż (1394 až 1409) 36, 38, 88 Rehor XII. protipapeż (1406—1409) 38, 88, 101 Alexandr V. (1409—1410) 60, 100, 326, 347, 348, 354 Jan XXIII. 25, 27, 28, 34, 36—38, 42, 44, 47-—50, 59, 61, 69, 71, 73—75, 82, 88, 100, 135, 136, 139, 142, 174 Martin V. (1417—1431) 223, 349, 405 Evżen IV. (1431--1439) 252, 259, 261, 269, 279, 323, 332, 338, 371, 417 jeho poselstvo 370 Papežská stolice 163 Parcifal 285; viz z Náměšti; z Vinařic z Pardubic Arnošt viz Praha ab. Pardus viz z Hrádku; z Žeranovic z Parsberku Fridrich, děkan v Řezně 324 Paříž, kancléř univerzity viz Gerson Jan Pascasinus doktor 386 Pasov, děkan a probošt Václav Tiem 38 Pavlík viz z Hostovic; z Pavlova Chýna 199; Kuneš 199 z Pavlovic Volfart 203 Payne Petr zv. Engliš 260, 304—306, 323, 324, 329—333, 345—349, 361—363, 369, 370, 378, 380, 384, 389, 390, 392, 394, 397, 400— 402, 405—-408, 417, 418 Pech Mořic 269 Pelagius 338, 340, 370 Pelhřim ze Skopytec viz ze Skopytec z Pelhřimova Franc 203; viz Biskupec Mikuláš Perdix (Petricz) Petr 389, 397, 401 Perchta, vdova z Konopiště 269, 274 Perknéř z Ostrova viz z Ostrova z Pernštejna Albert 280; Jan 247; Vilém 80, 86, 201, 280 Pertold z Rýznberka viz z Rýznberka z Pertoltic Diviš 199 Pešek Zahradník viz Zahradník Pešík 244; viz z Alberovic; z Uzdičova Petr jakýsi 234; viz z Abršpachu; opat na No- vém Městě praž. viz Praha; Brázda; z Brloha; Comestor; Černý; z Drslavic; z Dubu; z Dvorce; z Habrova; Hecht z Kunovic; Hecht z Rosic; z Chlumu; z Jablonné; z Janovic; z Kravař; ze Kšel; Lombardus; z Malovic; Metličany; z Michlovic; z Miletína; z Mladoňovic; z Nabočan; Němček; z Pacova; de Pa- lude; Payne; z Pohledu; z Přeraz (?); z Radimovic; z Ratibořic; ze Schaum- burku viz Augsburk; ze Skopytec; ze So- vince; Storch, ze Stráže; ze Strážnice; ze Šternberka, syn Alše ze Šternberka; z Tarentaise; Tazovec; z Tisové; z Uni- čova; z Vesce; z Vyčap; Zmrzlík; ze Zví- řetic; viz i Pešek, Pešík, Pierre z Petersburku Jenec 274; pán 257; Petra panna, posluchačka Husova v kapli Bet- léms. 175, 180 z Petrovic Miksa 199; Mrakeš 200 z Petržvaldu Jan 203 Piacenza kardinál Albert Branda de Gastiglione 323, 331, 342, 374, 392, 397, 400, 408 z Pikardie Jiljí viz Charlier Jiljí Pilíkův syn Buzek ze Smolotel viz ze Smolotel Pinta 257 z Pirkštejna Hyncík viz Ptáček de Piro Jindřich, prokurátor kostnic. koncilu 153 z Písku Matěj viz Louda z Chlumčan Piscator alias Vischer 340 Pius I. viz Papežové z Plasné Matěj 200 Platón 214 z Plavna Jindřich 247, 279 Plebán žák Husův viz Farář Plichta ze Žerotína viz ze Žerotína z Plumlova Jindřich 171, 177 Plzeň konšelé Johánek, Koranda a Nárožník 266; z Plzně Prokop 72, 261 z Počapl Bohuněk 201 z Poděbrad Boček viz z Kunštátu; Jiří 284 z Poděhús Boreš 200; Mikuláš, jinak ze Sloupna 201 z Podolí Svašek 200 Podstavek 234 z Pohledu Mikuláš 199; Petr 199 Polák Záviš viz Záviš Polák z Polanky Jan 200 z Pole Něpr 201 z Police Franěk 203 z Polné Jan 199; Václav r99 z Polomě Mikšík Donát viz Donát Polsko král Vladislav Jagello 251, 262, 374, 410, 411; bratr Swidrigal 411; jakýsi bp. 148 z Popovce Jan 200 Porfyrios 404 Poraj Stanislav 285 de Portugruaro Antonius Pancerinus kardinál viz Akvileja z Postupic viz Kostka Vilém z Postupic z Pošně Jošt 200 z Potštejna Bavor 198; Mikeš, jinak ze Žampa- chu 198; Vilém 198 z Pouchobrad Jindřich 201 Praepositinus z Cremony viz z Cremony Praha bp. Vojtěch 363; ab. Arnošt z Pardubic 286; ab. Olbram (Volfram) ze Škvorce 284, 288; ab. Zbyněk Zajíc z Házmburka 74, 75, 100, 102, 103, 222, 259, 304; ab. Konrád z Vechty 26—28, 70—72, 75, 78, 79, 93, 222, 232, 403; Petr, opat kl. sv. Ambrože na Novém Městě pražském 48 z Prahy viz Šrolův Jeroným; viz i Pražský z Prachatic Křišťan 36, 168, 172, 193; Michal Mikulášův veř. notář 71, 76, 77, 180 Pražský Ambrož viz Moleš Jakub; Jeroným 33,
Strana 479
IOI, IIO, ISI, 165, 178, 197, 205—208, 210—214, 215, 217—219, 222, 293, 326, 358, 369 Prešpurk viz Bratislava Procek viz z Chořova; z Kunštátu a Litic sv. Prokop 363 Prokop viz Holý; z Hořeněvsi; z Chotčin; z Je- níkova; Malý viz Prokůpek; z Plzně; řeč. Tvaroh 262 Prokůpek kněz (Prokop zv. Malý) 229, 244, 252 až 254, 257, 269, 274, 354 z Proseče Bohuněk 199; Jan 199; Jaroš 199 Prosper 364 Prostředek Martin kněz viz Martin Protiva ze Svoj&ína viz ze Svojšína; z Údimě 200 z Prudic Litvín 200 Pruský kněz jakýsi 148 z Přečkovic Mikuláš 203 Predbor viz ze Lhotice; z Rade&ína; ze Spetic; z Titénice Předborův Janek 269, 285 z Předbořic (?) Jan 200 z Předslavic Jan 200 Přech Hříče ze Skřiple 262; viz ze Žíňan Přemek vévoda opavský viz Opavský z Přemylovic Zdeněk 199 Přemysl, syn královny Elišky viz České králov- ství z Přepych Jan 200 z Převaz(?) Petr 203 z Pfestanova Michal 26 Prima pani 289 Ptibí&ek viz z Hlasiva; z Ustupenic Přibík viz z Cholunné; z Klenové; řeč. Kočka; z Mitrovic; ze Zasanic Příbram Jan 304—306, 314, 353 Pribyslav pan 37 z Přísečna Jan z Lukavice viz z Lukavice Ptáček z Pirkštejna Hynek (Hyncík) 265, 274, 276, 277, 278, 280, 312, 313; viz z Rataj z Puchheimu Jiří 260 z Pušic (Pěšic) 201 Puška z Kunštátu Erhart (Heralt) 201; Jan 198 Půta viz z Častolovic; z Ilburka; z Lukavice de Puy Gerard bp. v Carcassone viz Carcassone R z Rábí Bohuslav purkrabí na 266, 269; Jan 266, 269 Rabštejn zeman 279 Rabštýn jeho kůň (Albrecht z Kurvic?) 37 Racek viz z Kunvaldu; z Vrdů; z Výškova z Račiněvsi Václav 239 z Radenína Jan 200 z Radešína Předbor 251 z Radomě Zdeněk 201 z Radimovic Mrakeš 200; Petr 199 z Radostic Jan 200 z Rájce Aleš z Kunštátu viz z Kunštátu Rájovec Václav 314 z Rakodav Oldřich 203; Štefek 203 Rakousko, vévoda Arnošt 148; vévoda Frid- rich IV. 50; Zikmund (jeho syn?) 285; vévoda Albrecht V. (jako římský král Albrecht II.) 224, 232, 239, 243, 252, 279—281, 283, 284, 323; jeho manželka Alžběta 283, 284, 288; dcera Albrech- ta II. a jeho manželky Alžběty 285; viz České království, Ladislav Pohrobek z Rakova Oldřich 203 Rarovský pán 228 z Rataj Ptáček, též z Lipé a Polné 269, 273, 274 z Ratibořic Jan 200; Petr 200 z Reichenbachu Vavřinec Němec 314 z Rejštejna Jan řeč. Kardinál, farář v Janovicích 38, 44, 47, 165, 166, 168, 172 Riga bp. (resp. ab.) Jan Wallenrod 92, 110, 150, 153, 210 Richard z Middletonu viz z Middletonu Robert viz Hallam; Holkot z Robous (Robouně) 201 Roháč z Dubé Jan 234, 269, 278, 279, 303 v Rohlik 314 À z Rokycan (Rokycana) Jan 260, 266, 273, 276, 281, 314, 320, 324—326, 329, 332, 334 335, 338, 342, 346—349, 351, 362—364, 366—370, 372—374. 376, 378—381, 383, 384, 390, 394, 396—399, 402, 406, 408 a£ 410, 413, 414, 417; Simon 72, 75, 180 z Ronova Hlaváč 70 z Rosic viz Hecht; Jan 201 Rót Albert z Dírného 200; Mikuláš z Dírného 200 Roubík z Holetína Jan 200; ze Synčan Beneš 200; ze Synčan Jan 201 z Rousinova Jan 280 z Rovného Lvík 266 de Roycz (?) Antonín 75 z Rožďalovic Mikuláš viz z Mochova z Rožmberka Oldřich 224, 243, 266, 269, 270, 273, 274, 277—280, 312 z Rožmitálu Jan 198; Zdeněk 198 z Ručinova Hertvík viz z Ostrožna z Rudolce Beneš 203; Mikuláš Šubart viz Šu- bart Rudolf vévoda saský viz Sasko Rupescissa Jan viz Cařihradský patriarcha Ruprecht z Okrouhlice viz z Okrouhlice Rús viz z Doloplaz; z Řešihlav z Rušinova Jan (Janek) 200, 274, 276 z Rychemburka Arnošt 198; Jan 203 (Rychen- berka) Rýnský falckrabí a vévoda bavorský Jan (Ha- nuš) 207, 208, 252; Ludvík 91, 135, 156, 159, 208, 232, 240 Rynart z Třtěnice; viz z Vřesné z Rýzmburku Aleš 278; Jan 279, 280; Pertold 266; Vilém 266 ze Rzavého Jan 200; Víta 200
IOI, IIO, ISI, 165, 178, 197, 205—208, 210—214, 215, 217—219, 222, 293, 326, 358, 369 Prešpurk viz Bratislava Procek viz z Chořova; z Kunštátu a Litic sv. Prokop 363 Prokop viz Holý; z Hořeněvsi; z Chotčin; z Je- níkova; Malý viz Prokůpek; z Plzně; řeč. Tvaroh 262 Prokůpek kněz (Prokop zv. Malý) 229, 244, 252 až 254, 257, 269, 274, 354 z Proseče Bohuněk 199; Jan 199; Jaroš 199 Prosper 364 Prostředek Martin kněz viz Martin Protiva ze Svoj&ína viz ze Svojšína; z Údimě 200 z Prudic Litvín 200 Pruský kněz jakýsi 148 z Přečkovic Mikuláš 203 Predbor viz ze Lhotice; z Rade&ína; ze Spetic; z Titénice Předborův Janek 269, 285 z Předbořic (?) Jan 200 z Předslavic Jan 200 Přech Hříče ze Skřiple 262; viz ze Žíňan Přemek vévoda opavský viz Opavský z Přemylovic Zdeněk 199 Přemysl, syn královny Elišky viz České králov- ství z Přepych Jan 200 z Převaz(?) Petr 203 z Pfestanova Michal 26 Prima pani 289 Ptibí&ek viz z Hlasiva; z Ustupenic Přibík viz z Cholunné; z Klenové; řeč. Kočka; z Mitrovic; ze Zasanic Příbram Jan 304—306, 314, 353 Pribyslav pan 37 z Přísečna Jan z Lukavice viz z Lukavice Ptáček z Pirkštejna Hynek (Hyncík) 265, 274, 276, 277, 278, 280, 312, 313; viz z Rataj z Puchheimu Jiří 260 z Pušic (Pěšic) 201 Puška z Kunštátu Erhart (Heralt) 201; Jan 198 Půta viz z Častolovic; z Ilburka; z Lukavice de Puy Gerard bp. v Carcassone viz Carcassone R z Rábí Bohuslav purkrabí na 266, 269; Jan 266, 269 Rabštejn zeman 279 Rabštýn jeho kůň (Albrecht z Kurvic?) 37 Racek viz z Kunvaldu; z Vrdů; z Výškova z Račiněvsi Václav 239 z Radenína Jan 200 z Radešína Předbor 251 z Radomě Zdeněk 201 z Radimovic Mrakeš 200; Petr 199 z Radostic Jan 200 z Rájce Aleš z Kunštátu viz z Kunštátu Rájovec Václav 314 z Rakodav Oldřich 203; Štefek 203 Rakousko, vévoda Arnošt 148; vévoda Frid- rich IV. 50; Zikmund (jeho syn?) 285; vévoda Albrecht V. (jako římský král Albrecht II.) 224, 232, 239, 243, 252, 279—281, 283, 284, 323; jeho manželka Alžběta 283, 284, 288; dcera Albrech- ta II. a jeho manželky Alžběty 285; viz České království, Ladislav Pohrobek z Rakova Oldřich 203 Rarovský pán 228 z Rataj Ptáček, též z Lipé a Polné 269, 273, 274 z Ratibořic Jan 200; Petr 200 z Reichenbachu Vavřinec Němec 314 z Rejštejna Jan řeč. Kardinál, farář v Janovicích 38, 44, 47, 165, 166, 168, 172 Riga bp. (resp. ab.) Jan Wallenrod 92, 110, 150, 153, 210 Richard z Middletonu viz z Middletonu Robert viz Hallam; Holkot z Robous (Robouně) 201 Roháč z Dubé Jan 234, 269, 278, 279, 303 v Rohlik 314 À z Rokycan (Rokycana) Jan 260, 266, 273, 276, 281, 314, 320, 324—326, 329, 332, 334 335, 338, 342, 346—349, 351, 362—364, 366—370, 372—374. 376, 378—381, 383, 384, 390, 394, 396—399, 402, 406, 408 a£ 410, 413, 414, 417; Simon 72, 75, 180 z Ronova Hlaváč 70 z Rosic viz Hecht; Jan 201 Rót Albert z Dírného 200; Mikuláš z Dírného 200 Roubík z Holetína Jan 200; ze Synčan Beneš 200; ze Synčan Jan 201 z Rousinova Jan 280 z Rovného Lvík 266 de Roycz (?) Antonín 75 z Rožďalovic Mikuláš viz z Mochova z Rožmberka Oldřich 224, 243, 266, 269, 270, 273, 274, 277—280, 312 z Rožmitálu Jan 198; Zdeněk 198 z Ručinova Hertvík viz z Ostrožna z Rudolce Beneš 203; Mikuláš Šubart viz Šu- bart Rudolf vévoda saský viz Sasko Rupescissa Jan viz Cařihradský patriarcha Ruprecht z Okrouhlice viz z Okrouhlice Rús viz z Doloplaz; z Řešihlav z Rušinova Jan (Janek) 200, 274, 276 z Rychemburka Arnošt 198; Jan 203 (Rychen- berka) Rýnský falckrabí a vévoda bavorský Jan (Ha- nuš) 207, 208, 252; Ludvík 91, 135, 156, 159, 208, 232, 240 Rynart z Třtěnice; viz z Vřesné z Rýzmburku Aleš 278; Jan 279, 280; Pertold 266; Vilém 266 ze Rzavého Jan 200; Víta 200
Strana 480
Ř z Řečice Jiří 334, 348 Řehoř sv. 96; Řehoř I. a Řehoř XII. viz Pape- žové; viz Lévův; z Nazianzu z Řehořova Hrut 203 z Řešihlav Rús 265 Řezník Jan hejtman 274 Řezno, děkan Fridrich z Parsberku 324; bp. Volfgang 363; bp. Konrád ze Soestu 374 Římští králové a císařové: Konstantin Veliký viz Konstantin Veliký Karel Veliký 347 Jindřich II. 419 Jindřich VII. 347 Ludvík IV. Bavor 286 Karel IV. a Václav IV. viz Ceské králov- ství Zikmund Luc. 25—27, 34, 36—38, 43, 47—50, 54, 59, 60, 64, 67, 75, 79—89, 92, IOI, 104—110, I34, 135, 144, 147, 148, 150—153, 162, 163, 165, 166, 174, 175, 177—179, 183, 185, 187, 192, 196, 198, 206, 208, 222, 223, 227, 232, 234, 238, 240, 243. 244, 248, 251—254, 257, 259, 261, 262, 265, 269, 273, 274, 276 a$ 278, 284, 288, 297, 303, 305, 309, 311 aż 313, 323, 325, 332, 412 man2elka Barbora 27, 277, 279; dcera Alžběta 279 Albrecht II. viz Rakousko Fridrich III. 284 z Rimic Jan 203 z Ritky Jakub 283, 284 Ritka Jan 262 S Salisbury ab. Robert Hallam 99, 210 Sádlo Jan z Miličína jinak z Kostelce 198 ze Samosol Jan 200 ze Sán Jan Čapek viz Čapek ze San Gimignana Mikuláš 416 de Sancto Victore Hugo 332, 337, 340, 364 Sardický koncil 338 Saský vévoda Rudolf 75 Savojský vévoda Amadeus VIII. jeho lékař 409 Sazema z Tasova viz z Tasova Scotus Duns 340, 369, 398 ze Sedmipánů (Sedmipan) Mlýnek 199 ze Semtíše Vejkl 199 Seneca 214 ze Seslavec Jan 201; Mikulás 201 Sevilla ab. Jan Cervantes, kardinál sv. Petra 360, 374, 380 Sevillsky Isidor 128, 349, 364 ze Schaumburku Petr bp. v Augsburku viz Augsburk ze Schwarzburku hrabé 238; a z Vajdy 236 Silvestr viz Papežové sirotci 238—240, 251—254, 257, 260, 262, 266, 270, 329, 346 ze Skal Kočka Přibík viz Kočka; z Kunštátu Skála z Lulče (Lilče) Bohuslav 63; z Moravy 55 ze Skalice Vilém 199 ze Skály Jan 243; Maršík 199; Vilém 234, 243 ze Skopytec Jan 200; Pelhřim 200; Petr 200 ze Skrhlova Václav 269 ze Skřinic (?) Vladek 203 Slamyd Chlevec 285 ze Slatinky Václav 203 Slávek z Komorovic viz z Komorovic ze Slavíkova Václav 200 Slezský vevoda Jan Bílý 232; beze jména 243 ze Sloupna Mikuláš z Poděhús viz z Poděhús ze Sloupné Odolen 199 Slovan Jan viz Stojkovič Jan Smil viz z Heraltic; ze Šternberka; ze Švabinova ze Smilkova Jan 200; Václav 200 ze Smiřic (Smiřický) Jan 239, 273, 274, 276, 285 Smolař Matěj, měšťan Starého Města pražského 283 ze Smolotel Buzek 234 ze Smrčku Arnošt 200 ze Smrdovic (?) Jan 203 ze Sobčic Václav 200 Soest Konrád von viz Řezno Sokol, Mikuláš hejtman 253 ze Sokolovic Zikmund řečený Stezka, zvaný Čert 234 ze Soutic Matěj 199; Vilém 199 ze Sovince Petr 202 ze Spáčic Hertvík 199 de ,,Spale'' Jan 203 ze Spefic Predbor 199 ze Srbec Petr Brázda viz Brázda ze Sršně Jan 285 Stach z Hladu viz z Hladu Stanislav sv. viz Krakov bp.; Poraj; ze Znojma Stašek, Husův stoupenec 149 Stegar 257 ze Stehelčevsi Hereš 203 ze Stezova Jan 248 ze Stibořic Stibor 75 ze Stichovic Mikuláš 203 ze Stojčína Mikuláš 72, 155 Stojkovič Jan z Dubrovní ka (zv. Slovan) 331 až 334, 338, 339, 341, 342, 345—351, 354, 364, 366—369, 372 373, 384, 390—394, 396—399, 401, 402, 406, 410 Stokes 96, 144 Storch Petr 48 ze Strahenic Benes 203 ze Stranné Beneš 200 ze Stráže Jindřich 277, 279, 280; syn Petra 236 ze Strážnice Bedřich 262, 273, 280, 281, 310 až 312, 314, 315; Petr mladší 243; Petr 86; viz i z Kravař Petr; Šimon 314, 315 ze Strkova Beneš 200; Vojtěch 200 ze Stropnice Jindřich 200 Struch Václav 269 ze Stříbra Jakoubek 166, 306, 334, 340, 348, 369 ze Střítěže Beneš 200; Mírakeš 200 ze Studence Choňata 201
Ř z Řečice Jiří 334, 348 Řehoř sv. 96; Řehoř I. a Řehoř XII. viz Pape- žové; viz Lévův; z Nazianzu z Řehořova Hrut 203 z Řešihlav Rús 265 Řezník Jan hejtman 274 Řezno, děkan Fridrich z Parsberku 324; bp. Volfgang 363; bp. Konrád ze Soestu 374 Římští králové a císařové: Konstantin Veliký viz Konstantin Veliký Karel Veliký 347 Jindřich II. 419 Jindřich VII. 347 Ludvík IV. Bavor 286 Karel IV. a Václav IV. viz Ceské králov- ství Zikmund Luc. 25—27, 34, 36—38, 43, 47—50, 54, 59, 60, 64, 67, 75, 79—89, 92, IOI, 104—110, I34, 135, 144, 147, 148, 150—153, 162, 163, 165, 166, 174, 175, 177—179, 183, 185, 187, 192, 196, 198, 206, 208, 222, 223, 227, 232, 234, 238, 240, 243. 244, 248, 251—254, 257, 259, 261, 262, 265, 269, 273, 274, 276 a$ 278, 284, 288, 297, 303, 305, 309, 311 aż 313, 323, 325, 332, 412 man2elka Barbora 27, 277, 279; dcera Alžběta 279 Albrecht II. viz Rakousko Fridrich III. 284 z Rimic Jan 203 z Ritky Jakub 283, 284 Ritka Jan 262 S Salisbury ab. Robert Hallam 99, 210 Sádlo Jan z Miličína jinak z Kostelce 198 ze Samosol Jan 200 ze Sán Jan Čapek viz Čapek ze San Gimignana Mikuláš 416 de Sancto Victore Hugo 332, 337, 340, 364 Sardický koncil 338 Saský vévoda Rudolf 75 Savojský vévoda Amadeus VIII. jeho lékař 409 Sazema z Tasova viz z Tasova Scotus Duns 340, 369, 398 ze Sedmipánů (Sedmipan) Mlýnek 199 ze Semtíše Vejkl 199 Seneca 214 ze Seslavec Jan 201; Mikulás 201 Sevilla ab. Jan Cervantes, kardinál sv. Petra 360, 374, 380 Sevillsky Isidor 128, 349, 364 ze Schaumburku Petr bp. v Augsburku viz Augsburk ze Schwarzburku hrabé 238; a z Vajdy 236 Silvestr viz Papežové sirotci 238—240, 251—254, 257, 260, 262, 266, 270, 329, 346 ze Skal Kočka Přibík viz Kočka; z Kunštátu Skála z Lulče (Lilče) Bohuslav 63; z Moravy 55 ze Skalice Vilém 199 ze Skály Jan 243; Maršík 199; Vilém 234, 243 ze Skopytec Jan 200; Pelhřim 200; Petr 200 ze Skrhlova Václav 269 ze Skřinic (?) Vladek 203 Slamyd Chlevec 285 ze Slatinky Václav 203 Slávek z Komorovic viz z Komorovic ze Slavíkova Václav 200 Slezský vevoda Jan Bílý 232; beze jména 243 ze Sloupna Mikuláš z Poděhús viz z Poděhús ze Sloupné Odolen 199 Slovan Jan viz Stojkovič Jan Smil viz z Heraltic; ze Šternberka; ze Švabinova ze Smilkova Jan 200; Václav 200 ze Smiřic (Smiřický) Jan 239, 273, 274, 276, 285 Smolař Matěj, měšťan Starého Města pražského 283 ze Smolotel Buzek 234 ze Smrčku Arnošt 200 ze Smrdovic (?) Jan 203 ze Sobčic Václav 200 Soest Konrád von viz Řezno Sokol, Mikuláš hejtman 253 ze Sokolovic Zikmund řečený Stezka, zvaný Čert 234 ze Soutic Matěj 199; Vilém 199 ze Sovince Petr 202 ze Spáčic Hertvík 199 de ,,Spale'' Jan 203 ze Spefic Predbor 199 ze Srbec Petr Brázda viz Brázda ze Sršně Jan 285 Stach z Hladu viz z Hladu Stanislav sv. viz Krakov bp.; Poraj; ze Znojma Stašek, Husův stoupenec 149 Stegar 257 ze Stehelčevsi Hereš 203 ze Stezova Jan 248 ze Stibořic Stibor 75 ze Stichovic Mikuláš 203 ze Stojčína Mikuláš 72, 155 Stojkovič Jan z Dubrovní ka (zv. Slovan) 331 až 334, 338, 339, 341, 342, 345—351, 354, 364, 366—369, 372 373, 384, 390—394, 396—399, 401, 402, 406, 410 Stokes 96, 144 Storch Petr 48 ze Strahenic Benes 203 ze Stranné Beneš 200 ze Stráže Jindřich 277, 279, 280; syn Petra 236 ze Strážnice Bedřich 262, 273, 280, 281, 310 až 312, 314, 315; Petr mladší 243; Petr 86; viz i z Kravař Petr; Šimon 314, 315 ze Strkova Beneš 200; Vojtěch 200 ze Stropnice Jindřich 200 Struch Václav 269 ze Stříbra Jakoubek 166, 306, 334, 340, 348, 369 ze Střítěže Beneš 200; Mírakeš 200 ze Studence Choňata 201
Strana 481
ze Švihova Vilém 233, 238, 239, 285 ze Studeného Jan 199 ze Studénky Mikuláš 203 Sudlice z Běstviny Jan, hejtman v Kolíně 314, 315 ze Suchého pole (?) Gabriel 203 ze Sulislavic Václav 199 Surovec 285 Svašek z Podolí viz z Podolí Svejkar 281 Svidrigal bratr polského krále viz Polsko ze Svinařova Hříč 278 Svině Beneš 257 Svojše ze Zahrádky viz ze Zahrádky ze Svojšína Protiva 269; Zmrzlík Petr viz Zmrz- lík Sýkora z Hlučína Jan 314, 315 ze Synčan Filip 201; Martin 200; viz Roubík Beneš; Roubík Jan Š Šarovcové (ze Šarova) Čeněk 203; bratři Čeněk, Jan Václav 314 ze Šauemberku hrabě 280 ze Šebestěnic Albert 199 Šimon Mág 408; viz z Itálie; z Rokycan; z Tiš- nova z Šišmy Diva 203 Škopek Jindřich z Dubé 192, 198 Šlechta jakýsi 257; z Velhartic viz z Velhartic Šlik Kašpar 312 Šmatlavý Václav 239 Šmykouský Jan 243, 248 ze Šnelvaldu viz ze Šomvaldu Šof 281 ze Šomvaldu (Šnelvaldu) Kašpar 203 Špalek z Očína (?) 203 Šrankové Václav a syn Mikuláš 55 Šrolův Jeroným z Prahy 72 Štefek viz z Náměšti; z Rakodav Štěpán viz z Čestic; z Dvekačovic; Harnsmeis- ter; Páleč; Štětina; z Vartnova Štěpánek neboli Šimonek služebník 257; viz z Myslína ze Šternberka a Holic Aleš 234, 238, 247, 266, 269, 270, 276, 277, 285, 312; Jaroslav jinak z Vesell 86, 201; Petr syn Alše 281; vdova po Petrovi 248; Smil 198 Štětina Štěpán 269 Štětínský vévoda 277 ze Štětovic Ješek 203 ze Štítného Jan 200 ze Štítovic Petr Černý viz Černý ze Štráleka Zbyněk 202 Štrasburský Petr 347; Tomáš 340, 348 Šubart Mikuláš z Rudolce 203 ze Švábenic Oldřich Šváb 71 ze Švabinova Jan 199 Švamberk služebník 257 ze Švamberka 280; Bohuslav 224, 234, 236, 303; Jan 266, 269, 270; Krušina 233, 238, 252, 279 I z Tachova Jakub 75 de Talaru Amadeus viz Lyon ab. z Tarentaise Petr (Inocenc V.) 340, 347, 363 z Tasova Jan 203; Sazema 203: Vais 203 Tazovec Petr 234 z Těchanovic Vojslav 203 Těchlovec Jan z Dobříkova 201 z Těchobuze Albera 200 z Telčic Jiří 200 z Tenčína Jan 280 z Teplé Jan 75 Theofil asi bp. antiochijský 337, 406 z Tisové Petr 200 Tiem Václav děkan a pak probošt v Pasově 38 de Tichalic (Čechočovice?) Michal 203 z Tiché Dobeš 203 z Tišnova Šimon 72, 73, 180 Tluksa Zdeslav z Buřenic 233, 243. 251, 257, 373, 409; vdova po něm Eva 278 z Todně Václav 200 Toke Jindřich 345, 346, 374, 375, 407 Tomáš viz Aquinský; Bradwardin; z Canter- bury; Valden; z Vlašimi z Tours Berengar 191, 349, 353 z Tovačova pán 236 z Tožice Jan Tožice 200; Vilém 200 Trident bp. Jiří z Liechtensteinu 42, 43 z Třebelic Mikuláš 199 z Třebosic Václav 201 z Třibřich Kuneš 201 z Třtěnice Předbor 203; Rynart 203 z Tučap Kuneš 200; Matěj, oltářník v kapli Betlémské 180 z Tuněchod Jan 199 Turkovec rytíř 233 z Tvorkova Milota 202 z Týna Jindřich 203 z Týnce Haras 203; viz Medek Zdeněk U z Údimě Protiva 200 z Ujezda Jeroným z Ulmu Hans, purkmistr kostnický 42, 43 z Uničova Petr, kazatel u sv. Klimenta v Praze 47. 48 z Ústí Jan 277: páni 236 z Ustupenic Lipolt 199; Přibíček 199 Ušatý Jíra, podhejtman 270 z Útěchova Jan 203 z Uzdičova Bušek 199; Pešík 200 V—W Václav II. a IV. viz České království; přítel Bo- huslavův 285; viz z Dobrovítova; z Dubé a Leštna; Duršmíd; Honbic; z Hostomic; z Chaltic; Jinecký; Koranda; Králík z Buřenic; z Kukvic; z Lhotice; ze Lnář; z Loděnice; z Mezného; z Michalovic; 480 481
ze Švihova Vilém 233, 238, 239, 285 ze Studeného Jan 199 ze Studénky Mikuláš 203 Sudlice z Běstviny Jan, hejtman v Kolíně 314, 315 ze Suchého pole (?) Gabriel 203 ze Sulislavic Václav 199 Surovec 285 Svašek z Podolí viz z Podolí Svejkar 281 Svidrigal bratr polského krále viz Polsko ze Svinařova Hříč 278 Svině Beneš 257 Svojše ze Zahrádky viz ze Zahrádky ze Svojšína Protiva 269; Zmrzlík Petr viz Zmrz- lík Sýkora z Hlučína Jan 314, 315 ze Synčan Filip 201; Martin 200; viz Roubík Beneš; Roubík Jan Š Šarovcové (ze Šarova) Čeněk 203; bratři Čeněk, Jan Václav 314 ze Šauemberku hrabě 280 ze Šebestěnic Albert 199 Šimon Mág 408; viz z Itálie; z Rokycan; z Tiš- nova z Šišmy Diva 203 Škopek Jindřich z Dubé 192, 198 Šlechta jakýsi 257; z Velhartic viz z Velhartic Šlik Kašpar 312 Šmatlavý Václav 239 Šmykouský Jan 243, 248 ze Šnelvaldu viz ze Šomvaldu Šof 281 ze Šomvaldu (Šnelvaldu) Kašpar 203 Špalek z Očína (?) 203 Šrankové Václav a syn Mikuláš 55 Šrolův Jeroným z Prahy 72 Štefek viz z Náměšti; z Rakodav Štěpán viz z Čestic; z Dvekačovic; Harnsmeis- ter; Páleč; Štětina; z Vartnova Štěpánek neboli Šimonek služebník 257; viz z Myslína ze Šternberka a Holic Aleš 234, 238, 247, 266, 269, 270, 276, 277, 285, 312; Jaroslav jinak z Vesell 86, 201; Petr syn Alše 281; vdova po Petrovi 248; Smil 198 Štětina Štěpán 269 Štětínský vévoda 277 ze Štětovic Ješek 203 ze Štítného Jan 200 ze Štítovic Petr Černý viz Černý ze Štráleka Zbyněk 202 Štrasburský Petr 347; Tomáš 340, 348 Šubart Mikuláš z Rudolce 203 ze Švábenic Oldřich Šváb 71 ze Švabinova Jan 199 Švamberk služebník 257 ze Švamberka 280; Bohuslav 224, 234, 236, 303; Jan 266, 269, 270; Krušina 233, 238, 252, 279 I z Tachova Jakub 75 de Talaru Amadeus viz Lyon ab. z Tarentaise Petr (Inocenc V.) 340, 347, 363 z Tasova Jan 203; Sazema 203: Vais 203 Tazovec Petr 234 z Těchanovic Vojslav 203 Těchlovec Jan z Dobříkova 201 z Těchobuze Albera 200 z Telčic Jiří 200 z Tenčína Jan 280 z Teplé Jan 75 Theofil asi bp. antiochijský 337, 406 z Tisové Petr 200 Tiem Václav děkan a pak probošt v Pasově 38 de Tichalic (Čechočovice?) Michal 203 z Tiché Dobeš 203 z Tišnova Šimon 72, 73, 180 Tluksa Zdeslav z Buřenic 233, 243. 251, 257, 373, 409; vdova po něm Eva 278 z Todně Václav 200 Toke Jindřich 345, 346, 374, 375, 407 Tomáš viz Aquinský; Bradwardin; z Canter- bury; Valden; z Vlašimi z Tours Berengar 191, 349, 353 z Tovačova pán 236 z Tožice Jan Tožice 200; Vilém 200 Trident bp. Jiří z Liechtensteinu 42, 43 z Třebelic Mikuláš 199 z Třebosic Václav 201 z Třibřich Kuneš 201 z Třtěnice Předbor 203; Rynart 203 z Tučap Kuneš 200; Matěj, oltářník v kapli Betlémské 180 z Tuněchod Jan 199 Turkovec rytíř 233 z Tvorkova Milota 202 z Týna Jindřich 203 z Týnce Haras 203; viz Medek Zdeněk U z Údimě Protiva 200 z Ujezda Jeroným z Ulmu Hans, purkmistr kostnický 42, 43 z Uničova Petr, kazatel u sv. Klimenta v Praze 47. 48 z Ústí Jan 277: páni 236 z Ustupenic Lipolt 199; Přibíček 199 Ušatý Jíra, podhejtman 270 z Útěchova Jan 203 z Uzdičova Bušek 199; Pešík 200 V—W Václav II. a IV. viz České království; přítel Bo- huslavův 285; viz z Dobrovítova; z Dubé a Leštna; Duršmíd; Honbic; z Hostomic; z Chaltic; Jinecký; Koranda; Králík z Buřenic; z Kukvic; z Lhotice; ze Lnář; z Loděnice; z Mezného; z Michalovic; 480 481
Strana 482
Myška z Hrádku; z Ostrova; z Polné; z Račiněvsi; Rájovec; ze Skrhlova; ze Slatinky; ze Slavíkova; ze Smilkova; ze Sobčic; ze Sulislavic; Šárovec; Šmatla- vý; Šrank; Tiem; z Todně; z Třebosic; Varlajch z Frymburka viz z Frymburka; z Věřic; ze Zvěřince; ze Zvířetic Vais z Tasova 203 z Vajdy a ze Schwarzburku viz z Schwarz- burku z Valče Jan 285 Valden Tomáš 349, 378, 393, 402 Valdenští (chudí z Lyonu) 362 z Valdštejna Hašek 312; Jindřich 202; Mikuláš 198; Vok 198 z Wallsee pán 280 z Valova Markvart 203 Vaněk viz z Boskovic; z Opatova Warentrapp Albert 101, 148 Varlajch Václav z Frymburku viz z Frymburku z Vartenberka Čeněk a z Veselí 28; 79, 198, 269, 273; Jindřich 280; Vilém ze Zvířetic 28, 79; Zikmund 270 z Vartnova Štěpán 202 Vavák Jan z Vlkova 200; Oldřich z Hradce 302 sv. Vavřinec 325; viz z Bohdanče; z Mnětic; z Reichenbachu z Vechty Konrád viz Praha ab. Vejkl ze Semtěše viz ze Semtěše z Velečína Hereš 203 Velek Koudelník viz Koudelník z Velhartic Šlechta 260 z Velimovic Mikuláš 199 Velký Licek viz Licek Velvar Jan 273, 326, 334. 345, 369 z Věřic Václav 199 z Vesce Petr 200 z Veselí viz ze Šternberka; z Vartenberka z Vestce Ctibor 199 z Veteřova Arkleb (Hartleb) 202 z Vidonína Bohuše 203 Vigilancius nábož. sektář 5. st. 400 Vikeř mladý 233 Viklef Jan 93, 95, 96, 99, 100, 140, 141, 144, 148 a£ 150, 165, 171, 185, 191, 211, 212, 214 až 217, 304, 306, 309, 326, 332, 333, 338, 339, 341, 342, 348, 349, 358, 369, 400, 401, 405, 408 Viklefisté 56, 64, 252—254, 257, 260, 273 Vilém viz Bavorský vévoda; Corf; (Dobyvatel) 349; viz z Doupova; z Heřmanic (?); z Holešovic; z Jaroslavic; Kostka z Po- stupic; z Košumberka; ze Lčovic; z Ma- šovic; z Mladějovic; z Mečkova viz Jeník; Occam; z Ostrova; z Pernštejna; z Pot- štejna; z Rýzmberka a Švihova; ze Ska- lice; ze Skály; ze Soutic; ze Švihova; z Tožice; z Vlašimě; Zajíc; ze Zvířetic z Vilémova Mládě 273 z Vílovic Erazim 203 z Vimperka Kunrát 244 z Vinařic Parcifal 239 Vincenc Ferrerský viz Ferrerský Vischer viz Piscator Višeker 369, 378 Vít (z Březiny?) 210 Vítek viz ze Zhoře; z Žehušic Vitlínův Jan 180 Vitold kníže litevský 289 Viviani Jan, bp. viz Nevers z Vizmburku Jiřík 277 z Vlačic Beneš 199; Mikuláš 199 Vladek ze Skřinic (?) viz ze Skřinic (?) Vladislav Jagellonský viz Polsko Vlach z Březí viz z Březí z Vlachovic Buzek 203 z Vlašimi Jan 198; Tomáš hejtman 253; Vilém 200 Vlašimský Arnošt 273, 277, 312 Vlček z Okarce viz z Okarce z Vlčnova Jan 201 z Vlkova Jan řeč. Vavák viz Vavák z Vojkova Jaroslav 200 Vojslav z Těchanovic viz z Těchanovic sv. Vojtěch 363; viz ze Strkova Vok viz z Holštejna; z Valdštejna Volfart z Pavlovic viz z Pavlovic sv. Wolfgang viz Řezno bp. Volfram ze Škvorce viz ze Škvorce z Volfitejna Jan 278 Volterra, bp. Štěpán de Prata 168 z Volyně Martin 28, 179, 180, 193 z Vrábí Jan 251 Vratislav, bp. (Konrád Olešnický) 240, 251 z Vratišova Bohuněk 203 z Vrbky Jan 199 z Vrdů Racek 199 z Vrchotic Jan 200 z Vřesné Rynart 200 z Vřesovic Jakoubek (z Moravy) hejtman 238, 270, 273, 274, 282 z Vyčap Petr 199 Vykéř z Jenišovic viz z Jenišovic z Výklek Mateska 203 Vyšek polský rytíř 278, 279 z Výškova Racek 203 z Výškovic Aleš Kabát viz Kabát Z Zabarella Francesco viz Florencie ab. ze Zahorovic Petr řeč. Němček viz Němček ze Zahrádky Svojše 260 Zahradník Pešek 244 Zajíc z Házmburku 278; Jan z Budyně 254; Vilém 174, 177; Zbyněk Zajíc viz Praha ab. Zajímač z Jevišovic viz z Jevišovic Zákon z Ostromeče lupič 239 ze Záluží Lev 200 ze Zámrsku Bareš Hládek viz Hládek Zápasník Jan 75 ze Zasanic Přibík 260
Myška z Hrádku; z Ostrova; z Polné; z Račiněvsi; Rájovec; ze Skrhlova; ze Slatinky; ze Slavíkova; ze Smilkova; ze Sobčic; ze Sulislavic; Šárovec; Šmatla- vý; Šrank; Tiem; z Todně; z Třebosic; Varlajch z Frymburka viz z Frymburka; z Věřic; ze Zvěřince; ze Zvířetic Vais z Tasova 203 z Vajdy a ze Schwarzburku viz z Schwarz- burku z Valče Jan 285 Valden Tomáš 349, 378, 393, 402 Valdenští (chudí z Lyonu) 362 z Valdštejna Hašek 312; Jindřich 202; Mikuláš 198; Vok 198 z Wallsee pán 280 z Valova Markvart 203 Vaněk viz z Boskovic; z Opatova Warentrapp Albert 101, 148 Varlajch Václav z Frymburku viz z Frymburku z Vartenberka Čeněk a z Veselí 28; 79, 198, 269, 273; Jindřich 280; Vilém ze Zvířetic 28, 79; Zikmund 270 z Vartnova Štěpán 202 Vavák Jan z Vlkova 200; Oldřich z Hradce 302 sv. Vavřinec 325; viz z Bohdanče; z Mnětic; z Reichenbachu z Vechty Konrád viz Praha ab. Vejkl ze Semtěše viz ze Semtěše z Velečína Hereš 203 Velek Koudelník viz Koudelník z Velhartic Šlechta 260 z Velimovic Mikuláš 199 Velký Licek viz Licek Velvar Jan 273, 326, 334. 345, 369 z Věřic Václav 199 z Vesce Petr 200 z Veselí viz ze Šternberka; z Vartenberka z Vestce Ctibor 199 z Veteřova Arkleb (Hartleb) 202 z Vidonína Bohuše 203 Vigilancius nábož. sektář 5. st. 400 Vikeř mladý 233 Viklef Jan 93, 95, 96, 99, 100, 140, 141, 144, 148 a£ 150, 165, 171, 185, 191, 211, 212, 214 až 217, 304, 306, 309, 326, 332, 333, 338, 339, 341, 342, 348, 349, 358, 369, 400, 401, 405, 408 Viklefisté 56, 64, 252—254, 257, 260, 273 Vilém viz Bavorský vévoda; Corf; (Dobyvatel) 349; viz z Doupova; z Heřmanic (?); z Holešovic; z Jaroslavic; Kostka z Po- stupic; z Košumberka; ze Lčovic; z Ma- šovic; z Mladějovic; z Mečkova viz Jeník; Occam; z Ostrova; z Pernštejna; z Pot- štejna; z Rýzmberka a Švihova; ze Ska- lice; ze Skály; ze Soutic; ze Švihova; z Tožice; z Vlašimě; Zajíc; ze Zvířetic z Vilémova Mládě 273 z Vílovic Erazim 203 z Vimperka Kunrát 244 z Vinařic Parcifal 239 Vincenc Ferrerský viz Ferrerský Vischer viz Piscator Višeker 369, 378 Vít (z Březiny?) 210 Vítek viz ze Zhoře; z Žehušic Vitlínův Jan 180 Vitold kníže litevský 289 Viviani Jan, bp. viz Nevers z Vizmburku Jiřík 277 z Vlačic Beneš 199; Mikuláš 199 Vladek ze Skřinic (?) viz ze Skřinic (?) Vladislav Jagellonský viz Polsko Vlach z Březí viz z Březí z Vlachovic Buzek 203 z Vlašimi Jan 198; Tomáš hejtman 253; Vilém 200 Vlašimský Arnošt 273, 277, 312 Vlček z Okarce viz z Okarce z Vlčnova Jan 201 z Vlkova Jan řeč. Vavák viz Vavák z Vojkova Jaroslav 200 Vojslav z Těchanovic viz z Těchanovic sv. Vojtěch 363; viz ze Strkova Vok viz z Holštejna; z Valdštejna Volfart z Pavlovic viz z Pavlovic sv. Wolfgang viz Řezno bp. Volfram ze Škvorce viz ze Škvorce z Volfitejna Jan 278 Volterra, bp. Štěpán de Prata 168 z Volyně Martin 28, 179, 180, 193 z Vrábí Jan 251 Vratislav, bp. (Konrád Olešnický) 240, 251 z Vratišova Bohuněk 203 z Vrbky Jan 199 z Vrdů Racek 199 z Vrchotic Jan 200 z Vřesné Rynart 200 z Vřesovic Jakoubek (z Moravy) hejtman 238, 270, 273, 274, 282 z Vyčap Petr 199 Vykéř z Jenišovic viz z Jenišovic z Výklek Mateska 203 Vyšek polský rytíř 278, 279 z Výškova Racek 203 z Výškovic Aleš Kabát viz Kabát Z Zabarella Francesco viz Florencie ab. ze Zahorovic Petr řeč. Němček viz Němček ze Zahrádky Svojše 260 Zahradník Pešek 244 Zajíc z Házmburku 278; Jan z Budyně 254; Vilém 174, 177; Zbyněk Zajíc viz Praha ab. Zajímač z Jevišovic viz z Jevišovic Zákon z Ostromeče lupič 239 ze Záluží Lev 200 ze Zámrsku Bareš Hládek viz Hládek Zápasník Jan 75 ze Zasanic Přibík 260
Strana 483
Záviš (Záviše) viz Černý; Hříč z Jimlína viz z Jimlína; Polák 228; ze Zdislavic Zbilut z Klečan viz z Klečan Zbramír zajatec 257 ze Zbraslavic Jan 199; Markolt 331, 334, 373 Zbyněk viz z Házmburka; z Kocova; purkrabí v Meziříčí 203; ze Štráleka; Zajíc ab. viz Praha ze Zdebuzevsi(?) Jan 199 ze Zdechlavic Martin 199 Zdeněk viz z Drštky; Medek z Týnce; z Přemi- lovic; z Radimě; z Rožmitálu; z Vě- žek; na Zderazi paní 180 Zdeslav Tluksa z Bufenic viz z Bufenic; viz i Zdislav ze Zdeslavic Záviše 199 Zdich ze Lhoty viz ze Lhoty Zdislav hejtman Zikmunda Lucemburského 240; viz z Dobré Vody; z Hřešihlav; Tluksa z Buřenic; ze Zvířetic; viz i Zde- slav Zeiselmeister Mikuláš 48 Zelený, dělostřelec Roháče z Dubé 279 ze Zhoře Jan 199; Vítek 199 Zhořelecký vévoda (Lužický) Jan 288 ze Zhudovic Oldra 266 Zich z Nedachlebic viz z Nedachlebic Zikmund viz Bolechovec; z Bransud; z Děčína; z Dobromilic; z Hořovic (Huler; z Che- bu); Korybut; z Křižanova; Lucembur- ský viz Římští císařové a králové; z Ma- lovic; z Milešovic; ze Sokolovic; (Tyrol- ský? syn rak. vévody Fridricha IV. viz Rakousko); z Vartenberka; zeman jakýsi 239 Zlatoústý Jan (Chrysostomos) 118, 132, 331, 342, 388, 389, 404 Zmrzlikovi lidé 285 Zmrzlík Jan 234, 238, 248, 260; Petr ze Svojšína 69, 192, 269, 302 ze Znanče Jan 199 ze Znojma Oldřich, farář v Čáslavi 320, 329 až 331, 334, 369, 370, 388, 389, 404, 406, 407, 410; Stanislav 34, 91, 148, 155 Zúl (z Ostředka) viz (z Ostředka) ze Zvétince Václav 200 ze Zvifetic Petr 70, 198, 276—278; Václav 198; Vilém 70, 198; viz též z Vartenberka; Zdislav 198 ze Zvole Jan 203 Z ze Žampachu viz Kolda; z Potštejna Mikeš ze Ždanic Jan 200 ze Žďáru Chval 200; Jan řeč. Šmykouský 254 z Žeberka Aleš 266, 269 z Želče Filip 199; Jošt 199 Železný Jan, bp. litomyšlský viz Litomyšl z Žeranovic Jindřich 203; Pardus 203 z Žerotína Plichta 240 Žibřid, bratr Absolona Levobočka 285; Žídek 279 Žídek, jakýsi zajatec 279 z Žíňan Jan 199; Přech 199 Žito Jindřich 236, 243 ze Žižína Jan 200 Žižka Jan 221—224; 227—229; 232—234, 236, 237, 239, 269, 274, 286, 353 Žofie královna viz České království Václav IV. ze Zukovic Jan Dun viz Dun ze Zumberka Jan feć. Kavalec viz Kavalec 482 v A 483 REJSTŘÍK MÍST A Agaunum (nyní Svatý Mořic), Švýcarsko, 288 Altenburg, město v Sasku NDR, 247 Andělská Hora, hrad u Karlových Varů, 274 Anglie (Angličané) 99, 150, 184, 186, 259, 262, 265, 354, 363, 368, 389, 401, 402, 416 B Bamberg, město v Bavorsku NSR, 238, 247 Bárnau (Pernova), město v Bavorsku NSR, 33, 240 Basilej, město ve Švýcarsku, město a koncil, 253, 259, 260, 262, 265, 276, 318—419 pas- sim; minoriti 331; dominikáni 331, 375, jejich převor Jan Nider viz osobní rejstřík Bavorsko (NSR) 238, 240, 262, 286 Behemstein, hrad v Bavorsku NSR, 247 Bechyně, město a hrad u Tábora 240, 243, 244 Benátčané 416 Beroun, o. m., 227, 232, 266, 269, 273, 284 Bezděz, hrad o. Česká Lípa, 274 Bílina, hrad a město o. Teplice, 270, 274, 278, 281 Blankenštejn (Blansko), hrad o. Ústí n. Labem, 237 Bologna, město v sev. Itálii, 36, 371; univerzita 101 Bor (Malý Bor), o. Strakonice, 224 Borek, kostel o. Beroun(?), 285 Borotín, tvrz o. Tábor, 266, 278 Braniborské markrabství (Braniboři) 229, 238, 244, 254 Bratislava (Prešpurk) 240, 244, 273, 289 Brno 86, 223, 252, 274 Brod viz Český Brod Břeh (Brzeg), město a knížectví v PLR, 240, 248 Březnice, město, o. Příbram, 285 Buda, městečko pod Karlštejnem, viz Karlštejn Budějovice viz České Budějovice Budín (dnes součást Budapešti) MLR 281
Záviš (Záviše) viz Černý; Hříč z Jimlína viz z Jimlína; Polák 228; ze Zdislavic Zbilut z Klečan viz z Klečan Zbramír zajatec 257 ze Zbraslavic Jan 199; Markolt 331, 334, 373 Zbyněk viz z Házmburka; z Kocova; purkrabí v Meziříčí 203; ze Štráleka; Zajíc ab. viz Praha ze Zdebuzevsi(?) Jan 199 ze Zdechlavic Martin 199 Zdeněk viz z Drštky; Medek z Týnce; z Přemi- lovic; z Radimě; z Rožmitálu; z Vě- žek; na Zderazi paní 180 Zdeslav Tluksa z Bufenic viz z Bufenic; viz i Zdislav ze Zdeslavic Záviše 199 Zdich ze Lhoty viz ze Lhoty Zdislav hejtman Zikmunda Lucemburského 240; viz z Dobré Vody; z Hřešihlav; Tluksa z Buřenic; ze Zvířetic; viz i Zde- slav Zeiselmeister Mikuláš 48 Zelený, dělostřelec Roháče z Dubé 279 ze Zhoře Jan 199; Vítek 199 Zhořelecký vévoda (Lužický) Jan 288 ze Zhudovic Oldra 266 Zich z Nedachlebic viz z Nedachlebic Zikmund viz Bolechovec; z Bransud; z Děčína; z Dobromilic; z Hořovic (Huler; z Che- bu); Korybut; z Křižanova; Lucembur- ský viz Římští císařové a králové; z Ma- lovic; z Milešovic; ze Sokolovic; (Tyrol- ský? syn rak. vévody Fridricha IV. viz Rakousko); z Vartenberka; zeman jakýsi 239 Zlatoústý Jan (Chrysostomos) 118, 132, 331, 342, 388, 389, 404 Zmrzlikovi lidé 285 Zmrzlík Jan 234, 238, 248, 260; Petr ze Svojšína 69, 192, 269, 302 ze Znanče Jan 199 ze Znojma Oldřich, farář v Čáslavi 320, 329 až 331, 334, 369, 370, 388, 389, 404, 406, 407, 410; Stanislav 34, 91, 148, 155 Zúl (z Ostředka) viz (z Ostředka) ze Zvétince Václav 200 ze Zvifetic Petr 70, 198, 276—278; Václav 198; Vilém 70, 198; viz též z Vartenberka; Zdislav 198 ze Zvole Jan 203 Z ze Žampachu viz Kolda; z Potštejna Mikeš ze Ždanic Jan 200 ze Žďáru Chval 200; Jan řeč. Šmykouský 254 z Žeberka Aleš 266, 269 z Želče Filip 199; Jošt 199 Železný Jan, bp. litomyšlský viz Litomyšl z Žeranovic Jindřich 203; Pardus 203 z Žerotína Plichta 240 Žibřid, bratr Absolona Levobočka 285; Žídek 279 Žídek, jakýsi zajatec 279 z Žíňan Jan 199; Přech 199 Žito Jindřich 236, 243 ze Žižína Jan 200 Žižka Jan 221—224; 227—229; 232—234, 236, 237, 239, 269, 274, 286, 353 Žofie královna viz České království Václav IV. ze Zukovic Jan Dun viz Dun ze Zumberka Jan feć. Kavalec viz Kavalec 482 v A 483 REJSTŘÍK MÍST A Agaunum (nyní Svatý Mořic), Švýcarsko, 288 Altenburg, město v Sasku NDR, 247 Andělská Hora, hrad u Karlových Varů, 274 Anglie (Angličané) 99, 150, 184, 186, 259, 262, 265, 354, 363, 368, 389, 401, 402, 416 B Bamberg, město v Bavorsku NSR, 238, 247 Bárnau (Pernova), město v Bavorsku NSR, 33, 240 Basilej, město ve Švýcarsku, město a koncil, 253, 259, 260, 262, 265, 276, 318—419 pas- sim; minoriti 331; dominikáni 331, 375, jejich převor Jan Nider viz osobní rejstřík Bavorsko (NSR) 238, 240, 262, 286 Behemstein, hrad v Bavorsku NSR, 247 Bechyně, město a hrad u Tábora 240, 243, 244 Benátčané 416 Beroun, o. m., 227, 232, 266, 269, 273, 284 Bezděz, hrad o. Česká Lípa, 274 Bílina, hrad a město o. Teplice, 270, 274, 278, 281 Blankenštejn (Blansko), hrad o. Ústí n. Labem, 237 Bologna, město v sev. Itálii, 36, 371; univerzita 101 Bor (Malý Bor), o. Strakonice, 224 Borek, kostel o. Beroun(?), 285 Borotín, tvrz o. Tábor, 266, 278 Braniborské markrabství (Braniboři) 229, 238, 244, 254 Bratislava (Prešpurk) 240, 244, 273, 289 Brno 86, 223, 252, 274 Brod viz Český Brod Břeh (Brzeg), město a knížectví v PLR, 240, 248 Březnice, město, o. Příbram, 285 Buda, městečko pod Karlštejnem, viz Karlštejn Budějovice viz České Budějovice Budín (dnes součást Budapešti) MLR 281
Strana 484
C—Č Cáchy, město v NSR, 37, 283 Cell, klášter, viz Stará Cela Čáslav, město o. Kutná Hora, 227, 232, 269 Červená Hora, hrad o. Náchod, 237 Červená Řečice viz Řečice České království (Čechy, Česká koruna, český národ, čeští páni, Čechové) 25. 26, 28, 33, 43, 54—56, 61, 64—68, 70, 74, 78, 79, 86, 87, 89—91, 101, 103, 104, 107, 142, 159, 162, 171, 177, 183, 185, 186, 196 až 198, 208, 214, 222, 223, 227, 238, 240, 243, 244, 247, 248, 251, 252, 254, 259 až 262, 276—278, 281, 283, 284, 292, 294, 297, 298, 308—311, 313, 318, 319, 323, 324, 326, 346, 358, 361, 366, 369, 370, 372, 373, 379, 380, 382, 384, 387, 388, 391, 394, 398, 402, 403, 406, 409, 410, 412, 413 České Budějovice, o. m., 251 Český Brod, město o. Kolín, 227—229, 232, 269, 270 Český Kolín viz Kolín D Děčín, hrad, o. m., 270 Dolany, tvrz, o. Klatovy, 266 Domažlice, o. m., 234, 252, 260, 262, 269 Drážďany (Dresden), město v NDR, 244, 259 Dunaj 273 Duryňsko, oblast v NDR, 229 Dvůr Králové, město o. Trutnov, 227, 269 Hirsweld viz Hirschbach Hiršava (Hirschau), město v Bavorsku NSR, 207 Hluboš, ves o. Příbram, 285 Hof, město v Bavorsku NSR, 247 Holubec, hrad v Jugoslávii, 240 Horažďovice, město o. Klatovy, 260 Horšovský Týn, město a hrad o. Domažlice, 228, 251, 252, 265. 286 Hořovice, město o. Beroun, 234, 248, 254 Hostomice, město o. Beroun, 266 Houska, hrad o. Česká Lípa, 274 Hradec Králové (Hradec), o. m., 224, 229, 233, 234, 269, 277 Hrádek viz Křivoklát Hradiště viz Tábor; Uherské Hradiště Hradiště (Hradisko), klášter o. Olomouc, 252 Hřiby, ves o. Kolín, 269 CH Cheb (soudce chebský), o. m., 247, 248, 251, 278, 308, 318, 320, 324, 330, 338, 341, 345, 351, 373, 376, 378, 380, 381, 383, 406 Chlumec viz Vysoký Chlumec Chomutov, o. m., 224 Chotěšov, ženský cisterc. klášter o. Plzeň-jih, 224 Chrudim, o. m., 227 Chrustenice, vesnice o. Beroun, 257, 286 E—F Ebrach, cist. klášter v Bavorsku NSR, a jeho opat Heřman 324 Falkenstejn, hrad ve Slezsku PLR, 273 Florentané, Itálie, 259, 416 Francie (Francouzi) 262, 402, 416 Frankfurt n. O., město v NDR, 254 Friaulsko, území v Itálii, 43 Fridštejn, hrad o. Jablonec n. Nisou, 259 Fröttstatt, město v Duryňsku v NDR, jakýsi mnich 136 G Gdaňsk, město v PLR, 229 Goldberg viz Zlotoryja Gottlieben, pevnost kostnického bp. na Bodam- ském jezeře NSR, 50, 53, 158, 187, 219 Gubín (Wilhelm-Pieck-Stadt-Guben), město v NDR, 244 Gutštejn, hrad o. Tachov 286 H Habr (Habry), město o. Kutná Hora, 228 Havlíčkův Brod (Německý Brod), o. m., 228 Heidelberg, město v NSR, 91, 210, 214 Helfenburk (Hrádek), o. Litoměřice, 274 Hersbruck, město v Bavorsku NSR, 33 Hirschbach(?) snad Hirsweld, město v Bavorsku v NSR, 33 I— Ilava, město na Slovensku o. Trenčín, 254 Itálie (Vlachy, Italové) 37, 186, 252, 289, 416 Irsko 416 Ivančice, o. Brno-venkov, 253 Janované, Itálie, 259 Jaroměř, město o. Náchod, 227, 269 Jasové, obyv. části Uher, 227 Jemnice, město o. Třebíč, 252 Jevišovice, město o. Znojmo, 253 Jihlava, o. m., 252, 276, 279. 310, 311 Jílové, město o. Praha-západ, 36 Jindřichův Hradec, o. m., 34, 282 K Kamenice n. Lipou, hrad o. Pelhřimov, 236 Karlštejn, hrad o. Beroun, 229, 233, 239, 243, 244, 251, 252, 257, 260, 262, 265, 269, 270, 273, 276, 278, 283—286; stejno- jmenná obec (dříve Budňany) pod hra- dem 283 Kečice, ves asi o. Příbram u Nových Dvorů, 257 Kladruby, benedikt. kl. o. Tachov, 224 Klatovy, o. m., 233, 234, 244, 260, 286, 298, 313, 314 Knín viz Nový Knín Kolín, o. m. (Český Kolín), 232, 239, 269, 270, 274, 280, 281, 314, 315 Kolín n. R., m. v Porýní-Vestfálsku (Köln) NSR, 210, 214 Konopiště, hrad o. Benešov, 303—305 Kost, hrad o. Jičín, 278
C—Č Cáchy, město v NSR, 37, 283 Cell, klášter, viz Stará Cela Čáslav, město o. Kutná Hora, 227, 232, 269 Červená Hora, hrad o. Náchod, 237 Červená Řečice viz Řečice České království (Čechy, Česká koruna, český národ, čeští páni, Čechové) 25. 26, 28, 33, 43, 54—56, 61, 64—68, 70, 74, 78, 79, 86, 87, 89—91, 101, 103, 104, 107, 142, 159, 162, 171, 177, 183, 185, 186, 196 až 198, 208, 214, 222, 223, 227, 238, 240, 243, 244, 247, 248, 251, 252, 254, 259 až 262, 276—278, 281, 283, 284, 292, 294, 297, 298, 308—311, 313, 318, 319, 323, 324, 326, 346, 358, 361, 366, 369, 370, 372, 373, 379, 380, 382, 384, 387, 388, 391, 394, 398, 402, 403, 406, 409, 410, 412, 413 České Budějovice, o. m., 251 Český Brod, město o. Kolín, 227—229, 232, 269, 270 Český Kolín viz Kolín D Děčín, hrad, o. m., 270 Dolany, tvrz, o. Klatovy, 266 Domažlice, o. m., 234, 252, 260, 262, 269 Drážďany (Dresden), město v NDR, 244, 259 Dunaj 273 Duryňsko, oblast v NDR, 229 Dvůr Králové, město o. Trutnov, 227, 269 Hirsweld viz Hirschbach Hiršava (Hirschau), město v Bavorsku NSR, 207 Hluboš, ves o. Příbram, 285 Hof, město v Bavorsku NSR, 247 Holubec, hrad v Jugoslávii, 240 Horažďovice, město o. Klatovy, 260 Horšovský Týn, město a hrad o. Domažlice, 228, 251, 252, 265. 286 Hořovice, město o. Beroun, 234, 248, 254 Hostomice, město o. Beroun, 266 Houska, hrad o. Česká Lípa, 274 Hradec Králové (Hradec), o. m., 224, 229, 233, 234, 269, 277 Hrádek viz Křivoklát Hradiště viz Tábor; Uherské Hradiště Hradiště (Hradisko), klášter o. Olomouc, 252 Hřiby, ves o. Kolín, 269 CH Cheb (soudce chebský), o. m., 247, 248, 251, 278, 308, 318, 320, 324, 330, 338, 341, 345, 351, 373, 376, 378, 380, 381, 383, 406 Chlumec viz Vysoký Chlumec Chomutov, o. m., 224 Chotěšov, ženský cisterc. klášter o. Plzeň-jih, 224 Chrudim, o. m., 227 Chrustenice, vesnice o. Beroun, 257, 286 E—F Ebrach, cist. klášter v Bavorsku NSR, a jeho opat Heřman 324 Falkenstejn, hrad ve Slezsku PLR, 273 Florentané, Itálie, 259, 416 Francie (Francouzi) 262, 402, 416 Frankfurt n. O., město v NDR, 254 Friaulsko, území v Itálii, 43 Fridštejn, hrad o. Jablonec n. Nisou, 259 Fröttstatt, město v Duryňsku v NDR, jakýsi mnich 136 G Gdaňsk, město v PLR, 229 Goldberg viz Zlotoryja Gottlieben, pevnost kostnického bp. na Bodam- ském jezeře NSR, 50, 53, 158, 187, 219 Gubín (Wilhelm-Pieck-Stadt-Guben), město v NDR, 244 Gutštejn, hrad o. Tachov 286 H Habr (Habry), město o. Kutná Hora, 228 Havlíčkův Brod (Německý Brod), o. m., 228 Heidelberg, město v NSR, 91, 210, 214 Helfenburk (Hrádek), o. Litoměřice, 274 Hersbruck, město v Bavorsku NSR, 33 Hirschbach(?) snad Hirsweld, město v Bavorsku v NSR, 33 I— Ilava, město na Slovensku o. Trenčín, 254 Itálie (Vlachy, Italové) 37, 186, 252, 289, 416 Irsko 416 Ivančice, o. Brno-venkov, 253 Janované, Itálie, 259 Jaroměř, město o. Náchod, 227, 269 Jasové, obyv. části Uher, 227 Jemnice, město o. Třebíč, 252 Jevišovice, město o. Znojmo, 253 Jihlava, o. m., 252, 276, 279. 310, 311 Jílové, město o. Praha-západ, 36 Jindřichův Hradec, o. m., 34, 282 K Kamenice n. Lipou, hrad o. Pelhřimov, 236 Karlštejn, hrad o. Beroun, 229, 233, 239, 243, 244, 251, 252, 257, 260, 262, 265, 269, 270, 273, 276, 278, 283—286; stejno- jmenná obec (dříve Budňany) pod hra- dem 283 Kečice, ves asi o. Příbram u Nových Dvorů, 257 Kladruby, benedikt. kl. o. Tachov, 224 Klatovy, o. m., 233, 234, 244, 260, 286, 298, 313, 314 Knín viz Nový Knín Kolín, o. m. (Český Kolín), 232, 239, 269, 270, 274, 280, 281, 314, 315 Kolín n. R., m. v Porýní-Vestfálsku (Köln) NSR, 210, 214 Konopiště, hrad o. Benešov, 303—305 Kost, hrad o. Jičín, 278
Strana 485
Kostelec n. Labem,.o. Mělník, 229 Kostnice, město v Baden- Wůrttembersku NSR (i koncil) 25—159 passim, 162, 167, 171, 174, 175, 179, 187, 189, 192, 196, 197, 205—208, 210, 213, 214, 2I9, 222, 25I, 293, 308, 325, 378, 380, 387, 403, 419; minoritské vězení a klášter 55, 176, 183, 184, 186, 188, 189; dominikánský klášter a vězení 48, 165—168, 171, 172, 174 Kostomlaty, hrad o. Teplice, 270, 273, 274 Kouba (Cham), město v Bavorsku NSR, 240, 262 Kouřim, město o. Kolín, 227, 229, 232, 269, 279 Kozolupy, ves o. Beroun, 278 Kožlí, ves o. Benešov, 269 Kralovice, město o. Plzeň-sever, 233, 286 Krámy, ves o. Příbram, 257 Krasíkov, hrad o. Tachov, 224 Krašov, hrad o. Plzeň-sever, 234, 248 Kremnica, město o. Žiar n. Hronom, 260 Kronach, město a hrad v Bavorsku NSR, 237 Krumlov viz Moravský Krumlov Křivoklát (Hrádek), hrad o. Rakovník, 252, 274, 280, 281, 285 Kříženec, tvrz o. Tábor, 303 Kukštýn (Gutštejn), hrad o. Tachov, 228 Kulmbach, město v Bavorsku NSR, 247 Kumáni 227 Kunratice (Nový Hrad Václava IV.), nyní sou- část Prahy, 222, 224, 232 Kutná Hora, o. m. (Kutnohorští), 227, 228, 232, 237, 251, 269, 279, 313—315 Kyjov, o. Hodonín, 252 Kynžvart, hrad o. Cheb, 247 Kyšperk, hrad (Supí Hora), o. Teplice, 274 L Landšperk (Lanšperk), hrad o Ústí n. Orlicí, 243, 244 Lauf, hrad a město v Bavorsku NSR, 33 Libava (Lobau), město v Sasku NDR, 253 Libštejn, hrad o. Rokycany, 234, 248, 254, 257 Ličov (Litschau), město v Dolním Rakousku, 254 Lichtenburk (Lichnice), hrad o. Chrudim, 232, 240, 274 Lipsko (Leipzig), město v Sasku NDR, 48, 247 Litoměřice, o. m., 232, 269 Litomyšl, město o. Svitavy, 227, diecéze 72, 286 Litovel, město o. Olomouc, 279 Litva 229 Loket, hrad o. Sokolov, 251 Lombardie, oblast v sev. Itálii, 25, 44 Lomnice, tvrz o. Jindřichův Hradec, 274 Lomniny(?) snad Lomná o. Tachov Lopata, hrad o. Plzeň-jih, 252, 260 Louny (Lounští), o. m., 248, 269, 270, 281 Lovosice, město o. Litoměřice, 281 Lubáň (Lubaň), v Horní Lužici PLR, 237 Lubava (Lóbau), mésto v Sasku NDR, 251, viz Libava Lucca, mésto v sev. Itálii, 259, 416 Lužice, území v NDR, 229, 244, 251, 254 Lyonští chudí viz Valdenští M Malbork (Marienburg), hrad v Prusku PLR, 289 Malešov, obec o. Kutná Hora, 229, 232 Marky viz Braniborsko Mělník, o. m., 232, 269 Milán (Milano), město v sev. Itálii, 259 Mirovice, o. Písek, 269 Míšeň (Míšňané), území v Sasku NDR, 48, 236 až 238, 259, 280, 281, 284 Mladá Vožice, hrad a město o. Tábor, 236 Mnichov (Waldmůnchen), město v Bavorsku NSR, 240 Mníšek, město o. Praha-jih, 239 Mohuč (Mainz), město v Rheinland-Pfalz NSR, 238 Morava (markrabství, Moravané, moravští páni) 484 74, 85, 86, 89, 101, 177, 187, 196—198, w 222n., 229, 243, 248, 252—254, 261, 278, - 279, 292, 294, 304, 308, 309, 324, 326 Moravský Krumlov (Krumlov), o. Znojmo, 253 Most, město a hrad, o. m., 227, 237, 251, 281 Mulda, řeka v Sasku NDR, 244 Mže, řeka v Čechách, 273 N Na křížkách, shromaždiště husitských houfů jižně od Prahy, 297 Nečtiny, hrad o. Plzeň-sever, 265 Německo (Němci) 186, 222—224, 227, 238, 252, 262, 297, 371; Německo Horní a Dolní 416 Německý Brod viz Havlíčkův Brod Němčí (Niemcza), město v Slezsku PLR, 248, 485 253 Nesmile (Neszmély), hrad u Ostřihomě MLR, 281 Neustadt a. d. Waldnaab, město v Bavorsku NSR, 33 Nisa (Nysa), město ve Slezsku PLR, 240 Nitra, o. m., 253 Nižbor, hrad o. Beroun, 234 Norimberk (Nůrnberg), město v Bavorsku, NSR, 33, 34, 48, 247, 251, 253 Nové Město viz Neustadt Nový Dvůr (nyní Nové Dvory), ves o. Příbram, 257 Nový Knín, město o. Příbram, 276 Novohrad v Uhrách, MLR, 276, 279 Nový Hrad u Kunratic viz Kunratice Nový Kolín viz Kolín Nymburk, o. m., 227, 232, 237, 269 O Obořiště, o. Příbram, 234 Olomouc, o. m., 252, 254, 279 Opava, o. m., 253 Opočno, hrad o. Rychnov n. Kněžnou, 229 Orlík, hrad o. Písek, 269
Kostelec n. Labem,.o. Mělník, 229 Kostnice, město v Baden- Wůrttembersku NSR (i koncil) 25—159 passim, 162, 167, 171, 174, 175, 179, 187, 189, 192, 196, 197, 205—208, 210, 213, 214, 2I9, 222, 25I, 293, 308, 325, 378, 380, 387, 403, 419; minoritské vězení a klášter 55, 176, 183, 184, 186, 188, 189; dominikánský klášter a vězení 48, 165—168, 171, 172, 174 Kostomlaty, hrad o. Teplice, 270, 273, 274 Kouba (Cham), město v Bavorsku NSR, 240, 262 Kouřim, město o. Kolín, 227, 229, 232, 269, 279 Kozolupy, ves o. Beroun, 278 Kožlí, ves o. Benešov, 269 Kralovice, město o. Plzeň-sever, 233, 286 Krámy, ves o. Příbram, 257 Krasíkov, hrad o. Tachov, 224 Krašov, hrad o. Plzeň-sever, 234, 248 Kremnica, město o. Žiar n. Hronom, 260 Kronach, město a hrad v Bavorsku NSR, 237 Krumlov viz Moravský Krumlov Křivoklát (Hrádek), hrad o. Rakovník, 252, 274, 280, 281, 285 Kříženec, tvrz o. Tábor, 303 Kukštýn (Gutštejn), hrad o. Tachov, 228 Kulmbach, město v Bavorsku NSR, 247 Kumáni 227 Kunratice (Nový Hrad Václava IV.), nyní sou- část Prahy, 222, 224, 232 Kutná Hora, o. m. (Kutnohorští), 227, 228, 232, 237, 251, 269, 279, 313—315 Kyjov, o. Hodonín, 252 Kynžvart, hrad o. Cheb, 247 Kyšperk, hrad (Supí Hora), o. Teplice, 274 L Landšperk (Lanšperk), hrad o Ústí n. Orlicí, 243, 244 Lauf, hrad a město v Bavorsku NSR, 33 Libava (Lobau), město v Sasku NDR, 253 Libštejn, hrad o. Rokycany, 234, 248, 254, 257 Ličov (Litschau), město v Dolním Rakousku, 254 Lichtenburk (Lichnice), hrad o. Chrudim, 232, 240, 274 Lipsko (Leipzig), město v Sasku NDR, 48, 247 Litoměřice, o. m., 232, 269 Litomyšl, město o. Svitavy, 227, diecéze 72, 286 Litovel, město o. Olomouc, 279 Litva 229 Loket, hrad o. Sokolov, 251 Lombardie, oblast v sev. Itálii, 25, 44 Lomnice, tvrz o. Jindřichův Hradec, 274 Lomniny(?) snad Lomná o. Tachov Lopata, hrad o. Plzeň-jih, 252, 260 Louny (Lounští), o. m., 248, 269, 270, 281 Lovosice, město o. Litoměřice, 281 Lubáň (Lubaň), v Horní Lužici PLR, 237 Lubava (Lóbau), mésto v Sasku NDR, 251, viz Libava Lucca, mésto v sev. Itálii, 259, 416 Lužice, území v NDR, 229, 244, 251, 254 Lyonští chudí viz Valdenští M Malbork (Marienburg), hrad v Prusku PLR, 289 Malešov, obec o. Kutná Hora, 229, 232 Marky viz Braniborsko Mělník, o. m., 232, 269 Milán (Milano), město v sev. Itálii, 259 Mirovice, o. Písek, 269 Míšeň (Míšňané), území v Sasku NDR, 48, 236 až 238, 259, 280, 281, 284 Mladá Vožice, hrad a město o. Tábor, 236 Mnichov (Waldmůnchen), město v Bavorsku NSR, 240 Mníšek, město o. Praha-jih, 239 Mohuč (Mainz), město v Rheinland-Pfalz NSR, 238 Morava (markrabství, Moravané, moravští páni) 484 74, 85, 86, 89, 101, 177, 187, 196—198, w 222n., 229, 243, 248, 252—254, 261, 278, - 279, 292, 294, 304, 308, 309, 324, 326 Moravský Krumlov (Krumlov), o. Znojmo, 253 Most, město a hrad, o. m., 227, 237, 251, 281 Mulda, řeka v Sasku NDR, 244 Mže, řeka v Čechách, 273 N Na křížkách, shromaždiště husitských houfů jižně od Prahy, 297 Nečtiny, hrad o. Plzeň-sever, 265 Německo (Němci) 186, 222—224, 227, 238, 252, 262, 297, 371; Německo Horní a Dolní 416 Německý Brod viz Havlíčkův Brod Němčí (Niemcza), město v Slezsku PLR, 248, 485 253 Nesmile (Neszmély), hrad u Ostřihomě MLR, 281 Neustadt a. d. Waldnaab, město v Bavorsku NSR, 33 Nisa (Nysa), město ve Slezsku PLR, 240 Nitra, o. m., 253 Nižbor, hrad o. Beroun, 234 Norimberk (Nůrnberg), město v Bavorsku, NSR, 33, 34, 48, 247, 251, 253 Nové Město viz Neustadt Nový Dvůr (nyní Nové Dvory), ves o. Příbram, 257 Nový Knín, město o. Příbram, 276 Novohrad v Uhrách, MLR, 276, 279 Nový Hrad u Kunratic viz Kunratice Nový Kolín viz Kolín Nymburk, o. m., 227, 232, 237, 269 O Obořiště, o. Příbram, 234 Olomouc, o. m., 252, 254, 279 Opava, o. m., 253 Opočno, hrad o. Rychnov n. Kněžnou, 229 Orlík, hrad o. Písek, 269
Strana 486
Ostromeč n. Vit., hrad o. Benešov, 234, 248, 254, 274 Otmuchov (Otmuchów), hrad a město ve Slez- sku PLR, 251 Oxford, univerzita Anglie, 149, 150 P Parma, město v Itálii, 259 Paříž (Pařížané) 37, 101, 208, 214; univerzita 101, 316 Pecka, hrad o. Jičín, 259 Perno (Pirna), město v Sasku NDR, 244 Pernova viz Bárnau Piacenza, město v Itálii, 259 Pisa koncil, město v Itálii, 54, 60 Písek, o. m., 234, 244, 269, 298, 313, 314 Planá u. Mariánských Lázní, o. Tachov, 227 Plavno, město a hrad, Sasko NDR, 247 Plzeň, o. m., 233, 238, 239, 251, 252, 262, 265, 266, 269, 273, 286 Plzeňsko 224, 227, 269 Podbrdsko 233 Poděbrady, hrad o. Nymburk, 269 Pohořelice, o. Břeclav, 252 Polička, město o. Svitavy, 226 Polná, hrad o. Jihlava, 265, 278 Polsko (Poláci) 65, 66, 90, 151, 171, 183, 187, 233, 278, 280, 285 Potštejn, hrad o. Rychnov n. Kněžnou, 259 Praha (Pražané) 25, 26, 32, 33, 47, 74. 79, 89, 93, 100—102, 106, 148, 162, 213, 214, 219, 222—224, 227, 229, 232—234, 236 až 240, 243, 244, 247, 248, 251, 254, 257, 259—261, 265, 266, 270, 273, 277—279, 281, 283—286, 288, 297, 309, 311, 312, 314, 315, 346, 354, 375, 398, 403, 411, 412, 418; Hrad 223, 227, 253, 286; Staré (Větší) Město pražské 73, 223, 220, 238, 239, 243, 259, 260, 265, 266, 280, 281, 288, 302, 306; Nové Město (Novoměst- ští) 222, 223, 229, 232, 248, 265, 266, 280, 281, 283, 284, 286; Malá Strana (Menší Město) 71, 265, 280, 284, 286; univerzita a mistři 61, 77, 78, 102, 188, 306, 309, 312, 314, 315, 324; Karlova kolej 73; klášter karmelitánů a Na Slovanech na Novém Městě pražském 286; kartuzián- ský klášter 232; klášter sv. Jakuba na Sta- rém Městě 28, 79; kaple Betlémská 73, 74, 93, 149, 171, 178, 180, 188, 284; kostel P. Marie před Týnem 148; kostel sv. Štěpána 222; radnice staroměstská 149, 303; radnice novoměstská 222, 232; Poříčská brána 281; Saský dům 284; U bílého medvěda 283; U bílého zvonu 283, U slonů 239; pražská diecéze 72; kapitula 187; kap. vyšehradská viz Vyše- hrad Prachatice, o. m., 269 Prusko (Prusové) 229, 262, 410 Příbram, o. m., (Příbramští) 233, 262, 266, 288 Přibyslav, město a hrad o. Havlíčkův Brod, 229 Přimda, hrad o. Tachov, 229, 243 R—R Ráb v Uhrách, město MLR, 284 Rábí, brad o. Klatovy, 227 Rabštejn, hrad o. Plzeň-sever, 265, 273 Rácové, národ v Uhrách, 227, 248 Radyně, hrad o. Plzeň-jih, 252, 265 Rakousko (Rakousy, Rakušané) 229, 236, 240, 243, 248, 253, 254, 260, 281, 284, 323, 384 Rakovník, o. m., 285 Rataje n. Sáz. (Pirkštejn), hrad o. Kutná Hora, 265, 278, 313 Reteč (Retz), město v Dolních Rakousích, 236 Ravensburk, město v Baden-Wůrttembersku NSR, 37 Remeš, město ve vých. Francii, koncil, 338 Rokycany, o. m., 260 Roudnice, město a hrad o. Litoměřice, 102, 234, 274 Roupov, hrad o. Plzeň-jih, 239 Rusko 214, 229 Rýn, řeka ve Švýcarsku a NSR, 159, 219, 419 Řečice, tvrz (Červená Řečice) o. Pelhřimov, 253 Řekové 325, 331, 332, 339, 340, 368, 375, 394 Řevničov, o. Rakovník, 270 Řezno (Regensburg), město a biskupství v Ba- vorsku NSR, 273 Říčany, o. Praha-východ, 224, 280 Řím (Roma), město v Itálii, 60, 103, 259, 261, 262, 288; chrám sv. Petra, 61 Řisuty, o. Louny, 270 5—5 Saracéni 320 Sedmihradsko, část Uher, 283 Sezimovo Ústí, město o. Tábor, 223 Schaffhausen, město ve Švýcarsku, 47, 50 Siena, město v Itálii, 416 Sion hora, hrad o. Kutná Hora, 278 279 Skříple (Skřipel), ves o. Beroun, 289 Slaný (Slánští), město o. Kladno, 234, 248, 269, 270, 288 Slezsko 240, 247, 251—254, 257, 260, 273 Sobotka, hrad o. Jičín, 240 Spiš, oblast v Uhrách, nyní Slovensko, 260 Stará Cela (Altzelle), cisterc. klášter v Lužici NDR, 247 Stodůlky, ves, nyní Praha, 286 Strakonice, město a hrad, o. m., 269 Strig viz Střihom Střelín (Strehlen, Strzelin), Slezsko PLR, 254 Stříbrník (asi Smederevo), hrad v Uhrách, nyní SFRJ, 281 Stříbro, město o. Tachov, 238, 260, 286 Střihom (Strzegom), město ve Slezsku PLR, 240 Sulzbach, město v Bavorsku NSR, 33, 207 Sušice, město o. Klatovy, 234, 244, 260 Škvrňany, ves, nyní Plzeň, 262
Ostromeč n. Vit., hrad o. Benešov, 234, 248, 254, 274 Otmuchov (Otmuchów), hrad a město ve Slez- sku PLR, 251 Oxford, univerzita Anglie, 149, 150 P Parma, město v Itálii, 259 Paříž (Pařížané) 37, 101, 208, 214; univerzita 101, 316 Pecka, hrad o. Jičín, 259 Perno (Pirna), město v Sasku NDR, 244 Pernova viz Bárnau Piacenza, město v Itálii, 259 Pisa koncil, město v Itálii, 54, 60 Písek, o. m., 234, 244, 269, 298, 313, 314 Planá u. Mariánských Lázní, o. Tachov, 227 Plavno, město a hrad, Sasko NDR, 247 Plzeň, o. m., 233, 238, 239, 251, 252, 262, 265, 266, 269, 273, 286 Plzeňsko 224, 227, 269 Podbrdsko 233 Poděbrady, hrad o. Nymburk, 269 Pohořelice, o. Břeclav, 252 Polička, město o. Svitavy, 226 Polná, hrad o. Jihlava, 265, 278 Polsko (Poláci) 65, 66, 90, 151, 171, 183, 187, 233, 278, 280, 285 Potštejn, hrad o. Rychnov n. Kněžnou, 259 Praha (Pražané) 25, 26, 32, 33, 47, 74. 79, 89, 93, 100—102, 106, 148, 162, 213, 214, 219, 222—224, 227, 229, 232—234, 236 až 240, 243, 244, 247, 248, 251, 254, 257, 259—261, 265, 266, 270, 273, 277—279, 281, 283—286, 288, 297, 309, 311, 312, 314, 315, 346, 354, 375, 398, 403, 411, 412, 418; Hrad 223, 227, 253, 286; Staré (Větší) Město pražské 73, 223, 220, 238, 239, 243, 259, 260, 265, 266, 280, 281, 288, 302, 306; Nové Město (Novoměst- ští) 222, 223, 229, 232, 248, 265, 266, 280, 281, 283, 284, 286; Malá Strana (Menší Město) 71, 265, 280, 284, 286; univerzita a mistři 61, 77, 78, 102, 188, 306, 309, 312, 314, 315, 324; Karlova kolej 73; klášter karmelitánů a Na Slovanech na Novém Městě pražském 286; kartuzián- ský klášter 232; klášter sv. Jakuba na Sta- rém Městě 28, 79; kaple Betlémská 73, 74, 93, 149, 171, 178, 180, 188, 284; kostel P. Marie před Týnem 148; kostel sv. Štěpána 222; radnice staroměstská 149, 303; radnice novoměstská 222, 232; Poříčská brána 281; Saský dům 284; U bílého medvěda 283; U bílého zvonu 283, U slonů 239; pražská diecéze 72; kapitula 187; kap. vyšehradská viz Vyše- hrad Prachatice, o. m., 269 Prusko (Prusové) 229, 262, 410 Příbram, o. m., (Příbramští) 233, 262, 266, 288 Přibyslav, město a hrad o. Havlíčkův Brod, 229 Přimda, hrad o. Tachov, 229, 243 R—R Ráb v Uhrách, město MLR, 284 Rábí, brad o. Klatovy, 227 Rabštejn, hrad o. Plzeň-sever, 265, 273 Rácové, národ v Uhrách, 227, 248 Radyně, hrad o. Plzeň-jih, 252, 265 Rakousko (Rakousy, Rakušané) 229, 236, 240, 243, 248, 253, 254, 260, 281, 284, 323, 384 Rakovník, o. m., 285 Rataje n. Sáz. (Pirkštejn), hrad o. Kutná Hora, 265, 278, 313 Reteč (Retz), město v Dolních Rakousích, 236 Ravensburk, město v Baden-Wůrttembersku NSR, 37 Remeš, město ve vých. Francii, koncil, 338 Rokycany, o. m., 260 Roudnice, město a hrad o. Litoměřice, 102, 234, 274 Roupov, hrad o. Plzeň-jih, 239 Rusko 214, 229 Rýn, řeka ve Švýcarsku a NSR, 159, 219, 419 Řečice, tvrz (Červená Řečice) o. Pelhřimov, 253 Řekové 325, 331, 332, 339, 340, 368, 375, 394 Řevničov, o. Rakovník, 270 Řezno (Regensburg), město a biskupství v Ba- vorsku NSR, 273 Říčany, o. Praha-východ, 224, 280 Řím (Roma), město v Itálii, 60, 103, 259, 261, 262, 288; chrám sv. Petra, 61 Řisuty, o. Louny, 270 5—5 Saracéni 320 Sedmihradsko, část Uher, 283 Sezimovo Ústí, město o. Tábor, 223 Schaffhausen, město ve Švýcarsku, 47, 50 Siena, město v Itálii, 416 Sion hora, hrad o. Kutná Hora, 278 279 Skříple (Skřipel), ves o. Beroun, 289 Slaný (Slánští), město o. Kladno, 234, 248, 269, 270, 288 Slezsko 240, 247, 251—254, 257, 260, 273 Sobotka, hrad o. Jičín, 240 Spiš, oblast v Uhrách, nyní Slovensko, 260 Stará Cela (Altzelle), cisterc. klášter v Lužici NDR, 247 Stodůlky, ves, nyní Praha, 286 Strakonice, město a hrad, o. m., 269 Strig viz Střihom Střelín (Strehlen, Strzelin), Slezsko PLR, 254 Stříbrník (asi Smederevo), hrad v Uhrách, nyní SFRJ, 281 Stříbro, město o. Tachov, 238, 260, 286 Střihom (Strzegom), město ve Slezsku PLR, 240 Sulzbach, město v Bavorsku NSR, 33, 207 Sušice, město o. Klatovy, 234, 244, 260 Škvrňany, ves, nyní Plzeň, 262
Strana 487
Španělsko 150, 416 Špitálské pole před Novým Městem pražským 229 Špýr (Speier), město v Rheinland-Pfalz NSR, 26 Šternberk na Moravě, hrad a město o. Olomouc, 248 Švábsko, území v NSR, 25 Švihov, hrad o. Klatovy, 234 T "Tábor (Hradiště, táboři), o. m., 223, 224, 238 až 240, 243, 251—254, 262, 266, 269, 270, 274, 280, 298, 303, 309—314, 361, 362; hejtmani 303; kněží 298—302, 305, 306, 309, 310, 313 Tachlovice, ves o. Praha-západ, 266, 286 Tachov, o. m., 238, 252 Tajov (Thaya), Dolní Rakousko, 253 Tataři 289 Teplice, o. m., 274 Tchofovice, tvrz o. Strakonice, 278 Točník, hrad o. Beroun, 234 Toledo, Španělsko, koncil, 337 Tousen, o. Praha-východ, 232 Tovačov, město o. Přerov, 253 Trevír (Trier), město v Nordrhein- Westfalen NSR, 238 Trnava, o. m., 257 Trutnov, o. m., 269 Třebíč, o. m., 310 Turci 227, 278, 281, 283, 294 Týn viz Horšovský Týn Týřov, hrad o. Rakovník, 243 U Überlingen, město v Baden-Württembersku NSR, 206 Uherské Hradiště, o. m., 252 Uherský Brod, město o. Uherské Hradiště, 240 Uhry 214, 223, 227, 229, 239, 248, 253, 254, 257, 260, 274, 278, 279, 281, 283, 284 Usti n. Labem, o. m., 236, 274 V—W Váh, řeka na Slovensku, 253 Waidhofen, město v Dolním Rakousku, 253 Vajda viz Weiden Valachové 227 Valy (ostrov na Nežárce u obce Val), o. Tábor, 227 Weiden (Vajda), město v Bavorsku NSR, 33 Velhartice, hrad o. Klatovy, 260, 269 Velké Meziříčí, o. Žďár n. Sáz., 80 Vídeň (Wien), Rakousko, 214, 240, 283, 284 Viklefisko, tvrz asi na Příbramsku, 251 Vildštejn, hrad o. Chrudim, 260 Vítkov (Žižkov), hora u Prahy, 223 Vladař (,,velmi vysoká hora“) u Žlutic 227 Vlachy viz Itálie Vltava, řeka v Čechách, 239, 243, 259, 274 Worms, město v Rheinland-Pfalz v NSR, koncil, 339 Votice, město o. Benešov, 224 Vožice viz Mladá Vožice Vratislav (Wroclaw), město ve Slezsku PLR, 223, 254, 281; biskup, 251 486 Wůrzburg, město v Bavorsku NSR, 238 w Vysoké Mýto, město o. Ústí n. Orlicí, 269 Vysoký Chlumec, hrad o. Příbram, 265 Vyšehrad, nyní část Prahy, 223, 224, 232, 239; kapitula 187 Z—Z Záběhlice ves, nyní část Prahy, 266 Záhřebská diecéze, SFRJ, 75 Zbraslav, cisterc. klášter, nyní součást Prahy, 222 až 224, 243 Zhořelec (Górlitz), město v Lužici NDR, 237 Zlotoryja (Goldberg), mésto ve Slezsku PLR, 237 Znojmo, o. m., 252, 260, 279 Zvíkov, hrád o. Písek, 244, 251, 274 Žatec (Žatečtí), o. Louny, 227, 233, 234, 248, 266, 269, 270, 281, 285, 313, 314 Žebrák, hrad o. Beroun, 234 Želenice, ves o. Most, 281 Židé 337, 349—352, 357, 411, 412 Žitava (Zittau), město v Lužici NDR, 237, 244, 251 Žižkov viz Vítkov Žleby, hrad o. Kutná Hora, 238 Žlutice, mčsto o. Karlovy Vary, 228, 238, 274 487
Španělsko 150, 416 Špitálské pole před Novým Městem pražským 229 Špýr (Speier), město v Rheinland-Pfalz NSR, 26 Šternberk na Moravě, hrad a město o. Olomouc, 248 Švábsko, území v NSR, 25 Švihov, hrad o. Klatovy, 234 T "Tábor (Hradiště, táboři), o. m., 223, 224, 238 až 240, 243, 251—254, 262, 266, 269, 270, 274, 280, 298, 303, 309—314, 361, 362; hejtmani 303; kněží 298—302, 305, 306, 309, 310, 313 Tachlovice, ves o. Praha-západ, 266, 286 Tachov, o. m., 238, 252 Tajov (Thaya), Dolní Rakousko, 253 Tataři 289 Teplice, o. m., 274 Tchofovice, tvrz o. Strakonice, 278 Točník, hrad o. Beroun, 234 Toledo, Španělsko, koncil, 337 Tousen, o. Praha-východ, 232 Tovačov, město o. Přerov, 253 Trevír (Trier), město v Nordrhein- Westfalen NSR, 238 Trnava, o. m., 257 Trutnov, o. m., 269 Třebíč, o. m., 310 Turci 227, 278, 281, 283, 294 Týn viz Horšovský Týn Týřov, hrad o. Rakovník, 243 U Überlingen, město v Baden-Württembersku NSR, 206 Uherské Hradiště, o. m., 252 Uherský Brod, město o. Uherské Hradiště, 240 Uhry 214, 223, 227, 229, 239, 248, 253, 254, 257, 260, 274, 278, 279, 281, 283, 284 Usti n. Labem, o. m., 236, 274 V—W Váh, řeka na Slovensku, 253 Waidhofen, město v Dolním Rakousku, 253 Vajda viz Weiden Valachové 227 Valy (ostrov na Nežárce u obce Val), o. Tábor, 227 Weiden (Vajda), město v Bavorsku NSR, 33 Velhartice, hrad o. Klatovy, 260, 269 Velké Meziříčí, o. Žďár n. Sáz., 80 Vídeň (Wien), Rakousko, 214, 240, 283, 284 Viklefisko, tvrz asi na Příbramsku, 251 Vildštejn, hrad o. Chrudim, 260 Vítkov (Žižkov), hora u Prahy, 223 Vladař (,,velmi vysoká hora“) u Žlutic 227 Vlachy viz Itálie Vltava, řeka v Čechách, 239, 243, 259, 274 Worms, město v Rheinland-Pfalz v NSR, koncil, 339 Votice, město o. Benešov, 224 Vožice viz Mladá Vožice Vratislav (Wroclaw), město ve Slezsku PLR, 223, 254, 281; biskup, 251 486 Wůrzburg, město v Bavorsku NSR, 238 w Vysoké Mýto, město o. Ústí n. Orlicí, 269 Vysoký Chlumec, hrad o. Příbram, 265 Vyšehrad, nyní část Prahy, 223, 224, 232, 239; kapitula 187 Z—Z Záběhlice ves, nyní část Prahy, 266 Záhřebská diecéze, SFRJ, 75 Zbraslav, cisterc. klášter, nyní součást Prahy, 222 až 224, 243 Zhořelec (Górlitz), město v Lužici NDR, 237 Zlotoryja (Goldberg), mésto ve Slezsku PLR, 237 Znojmo, o. m., 252, 260, 279 Zvíkov, hrád o. Písek, 244, 251, 274 Žatec (Žatečtí), o. Louny, 227, 233, 234, 248, 266, 269, 270, 281, 285, 313, 314 Žebrák, hrad o. Beroun, 234 Želenice, ves o. Most, 281 Židé 337, 349—352, 357, 411, 412 Žitava (Zittau), město v Lužici NDR, 237, 244, 251 Žižkov viz Vítkov Žleby, hrad o. Kutná Hora, 238 Žlutice, mčsto o. Karlovy Vary, 228, 238, 274 487
Strana 488
Strana 489
OBSAH Uvod 5 /Poznámky 421/ PŘEDEHRA (Kostnický koncil) 22 Petr z Mladoňovic, Zpráva o Mistru Janu Husovi v Kostnici 23/Poznámky 426/ Husovy listy z Kostnice 161/Poznámky 436/ Stížný list české a moravské šlechty ze dne 2. září 1415, poslaný kostnickému koncilu proti upálení M. Jana Husa 195/Poznámky 440/ Petr z Mladoňovic, Vypravování o Mistru Jeronýmovi Pražském, upáleném v Kostnici pro jméno Kristovo 205 /Poznámky 441/ HUSITSKÁ REVOLUCE 221 Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi, družiníku krále Václava IV. 221/Poznámky 441/ Bartošek z Drahonic, Kronika 231/Poznámky 443/ Mikuláš Biskupec z Pelhřimova, Kronika obsahující při táborských kněží a její napadání ze strany pražských mistrů 291 /Poznámky 449/ Deník táborského kněze o jednání Čechů na koncilu basilejském z roku 1433 317 /Poznámky 450/ Poznámky 421/ Seznam vyobrazení 460 Rejstřík osob 468/ Rejstřík míst 483
OBSAH Uvod 5 /Poznámky 421/ PŘEDEHRA (Kostnický koncil) 22 Petr z Mladoňovic, Zpráva o Mistru Janu Husovi v Kostnici 23/Poznámky 426/ Husovy listy z Kostnice 161/Poznámky 436/ Stížný list české a moravské šlechty ze dne 2. září 1415, poslaný kostnickému koncilu proti upálení M. Jana Husa 195/Poznámky 440/ Petr z Mladoňovic, Vypravování o Mistru Jeronýmovi Pražském, upáleném v Kostnici pro jméno Kristovo 205 /Poznámky 441/ HUSITSKÁ REVOLUCE 221 Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi, družiníku krále Václava IV. 221/Poznámky 441/ Bartošek z Drahonic, Kronika 231/Poznámky 443/ Mikuláš Biskupec z Pelhřimova, Kronika obsahující při táborských kněží a její napadání ze strany pražských mistrů 291 /Poznámky 449/ Deník táborského kněze o jednání Čechů na koncilu basilejském z roku 1433 317 /Poznámky 450/ Poznámky 421/ Seznam vyobrazení 460 Rejstřík osob 468/ Rejstřík míst 483
Strana 490
Strana 491
ZE ZPRÁV A KRONIK DOBY HUSITSKÉ Vybral, sestavil, k vydání připravil a úvodní studii napsal doc. dr. Ivan Hlaváček, CSc. Zprávu o mistru Janu Husovi v Kostnici Petra z Mladoňovic, Stížný list české a moravské šlechty a Deník táborského kněze z latiny přeložil František Heřmanský. Vybrané Husovy listy z Kostnice přeložili prof. dr. Bohumil Ryba (z latiny) a dr. Marie Krčmová, CSc. (ze staročeštiny). Vypravování o mistru Jeronýmovi Pražském Petra z Mladoňovic a Kroniku Bartoška z Drahonic z latiny přeložila prof. dr. Eva Kamínková, CSc. Výběr z Kroniky Mikuláše Biskupce z Pelhřimova z latiny přeložili prof. dr. Eva Kamínková, CSc a akademik Rudolf Urbánek. Revizi všech překladů provedl, poznámky napsal, rejstřík míst a rejstřík osob sestavil doc. dr. Ivan Hlaváček, CSc. Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Jiří Rathouský. Vydání I. Praha 1981. Vydalo Nakladatelství Svoboda jako svou 4770. publikaci. Odpovědná redaktorka Helena Cerná. Výtvarný redaktor František Kraus. Technická redaktorka Jaroslava Lorenzová. Vytisklo Rudé právo, tiskařské závody, Praha. Náklad 47.000. AA 47,93 (text 34,92, ilustrace 13,01), VA 49,96. Tematická skupina 02/61. Cena brož. výt. 70,90 Kčs, váz. výt. 79,— Kčs. 73/508 — 21 — 8.5 25 — 090 — 81 Kčs 79,. ČLENSKÁ KNIŽNICE
ZE ZPRÁV A KRONIK DOBY HUSITSKÉ Vybral, sestavil, k vydání připravil a úvodní studii napsal doc. dr. Ivan Hlaváček, CSc. Zprávu o mistru Janu Husovi v Kostnici Petra z Mladoňovic, Stížný list české a moravské šlechty a Deník táborského kněze z latiny přeložil František Heřmanský. Vybrané Husovy listy z Kostnice přeložili prof. dr. Bohumil Ryba (z latiny) a dr. Marie Krčmová, CSc. (ze staročeštiny). Vypravování o mistru Jeronýmovi Pražském Petra z Mladoňovic a Kroniku Bartoška z Drahonic z latiny přeložila prof. dr. Eva Kamínková, CSc. Výběr z Kroniky Mikuláše Biskupce z Pelhřimova z latiny přeložili prof. dr. Eva Kamínková, CSc a akademik Rudolf Urbánek. Revizi všech překladů provedl, poznámky napsal, rejstřík míst a rejstřík osob sestavil doc. dr. Ivan Hlaváček, CSc. Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Jiří Rathouský. Vydání I. Praha 1981. Vydalo Nakladatelství Svoboda jako svou 4770. publikaci. Odpovědná redaktorka Helena Cerná. Výtvarný redaktor František Kraus. Technická redaktorka Jaroslava Lorenzová. Vytisklo Rudé právo, tiskařské závody, Praha. Náklad 47.000. AA 47,93 (text 34,92, ilustrace 13,01), VA 49,96. Tematická skupina 02/61. Cena brož. výt. 70,90 Kčs, váz. výt. 79,— Kčs. 73/508 — 21 — 8.5 25 — 090 — 81 Kčs 79,. ČLENSKÁ KNIŽNICE
- 1: Titul
- 5: Úvod
- 22: Předehra (Kostnický koncil)
- 23: Zpráva o Mistru Janu Husovi v Kostnici
- 161: Husovy listy z Kostnice
- 195: Stížný list české a moravské šlechty
- 205: Vypravování o Mistru Jeronýmovi Pražském
- 221: Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi
- 231: Bartošek z Drahonic, Kronika
- 291: Kronika obsahující při táborských kněží
- 317: Deník táborského kněze o jednání Čechů
- 421: Poznámky
- 460: Seznam vyobrazení
- 468: Rejstřík osob
- 483: Rejstřík míst
- 489: Obsah