Strana 1
KARELIV. VLASTNÍ ŽIVOTOPIS ODEO

Strana 2

Strana 4

Strana 5

Strana 6
WVTIA KAROLI QUARTI ODEON

Strana 7
VITA KAROLI QUARTI KAREL IV. VLASTNÍ ŽIVOTOPIS

Strana 8
Přední strana přebalu: KAREL IV., DETAIL Z VOTIVNÍHO OBRAZU JANA OČKA Z VLAŠIMI, PRAHA NÁRODNÍ GALÉRIE. PŘED ROKEM 1371. Zadní strana přebalu: HORNÍ POLOVINA VOTIVNÍHO OBRAZU JANA OČKA Z VLAŠIMI S POSTAVAMI KARLA IV. A VÁCLAVA IV., PRAHA NÁRODNÍ GALÉRIE. PŘED ROKEM 1371. Na 3. straně: KAREL IV., DETAIL POSTAVY Z OBRAZU V KAPLI SV. KATEŘINY NA KARLŠTEJNĚ. 1356—1357. Na 4. straně: KAREL IV., DETAIL Z OBRAZU UKŘIŽOVÁNÍ NA VÝCHODNÍ STĚNĚ KAPLE SV. VÁCLAVA V KATEDRÁLE SV. VÍTA. KOLEM 1370. VLASTNÍ ŽIVOTOPIS KARLA IV., VÍDEN ONB, COD. S. N. 2618, FOL. IR, KAPITOLA I, CÍSAŘ KAREL PROMLOUVÁ KE SVÉMU NÁSTUPCI. 1472. © Odeon, Praha 1978

Strana 9
Buto �e po tzmá przie mkuwa o zwoctc p vieMecke tnecb Rax la Czieſa rzie Rzmſke Witwecbo á krake vze ſkeßo prwe= przicyſwoy neko prm ce= Náecze názczáßnu náy wwi Kraſo wu ſokezy owoy wceßto Bwietk zuwt máwe poznáći á kyſke ſbbiⱥ ßwośi d Royz dwuoy vbiczey upodobenſkwie wikime Hwmiśt o obu Ziwotu máwe Rebo tákozto bkiczey gow wiomɇ wzrczádke Srázonay ⱥ woz venieSßwczwáicnß wotz tnywa Gonikho voznieno geſnicz noz ktrák uczinie Heſt nitz die�o Rrzieſßke koyr on ge vczwi� Grzie � ow uczinił ále neſkucć/ Oiek gmoncyod dieknika-á brzieſpw Cſudy rozkoſy rozáczny c Roá á przni N vmu á obekwiew bude w ßa�oſa Phwnicz náwngzucy Aáe pocctowág Hwwot źebo bniw Rłeb by ćieleſne bieczy

Strana 10
CAPITULUM I Secundis sedentibus in thronis meis binis, binas mundi vitas agnoscere et meliorem eligere. Cum binam faciem in enigmate respicimus, memoriam de ambabus vitis habemus. Quia sicut facies, que videtur in speculo, vana et nichil est, ita et peccatorum vita nichil est. Unde Aquilaris in evangelio ait': “Et sine ipso factum est nichil."Quomodo autem factum est nichil peccatoris opus, cum ipse id fecerit? Peccatum vero fecit, sed non opus. Opus denominatur ab optacione, et peccator semper optat delicias et inquinatur per eas. Fraudatur vero in desiderio suo, quia corruptiblilia desiderat, que ad nichilum rediguntur. Et sic sepelitur vita sua cum ipso, quia cum carnalia corrumpuntur, desideria sua finiuntur. De secunda autem vita ait Aquilaris?: “Quod factum est in ipso, vita erat, et vita erat lux hominum."Quomodo autem faciemus vitam in eo, ut vita sit lux 3. nostra, docet nos salvator dicens': “Qui manducat carnem meam et bibit sanguinem meum, in me manet et ego in eo."Qui vivunt de tali cibo spirituali, manent in eternum. Quomodo de ipso vivant, advertamus. Nonne, si carnaliter varia cibaria et corruptibilia comedimus, appetitum ad ea nos oportet habere et interiora nostra amplecti desideranter et ea mittere per organa corporis nostri, ut convertantur in sanguinem, et spiritus, qui in sanguine manet, vita nostra, inibi possit manere? Sed quia carnalia corruptibilia sunt, homo moritur. Qui autem comedit cibum illum spiritualem, de quo anima vivit, nonne oportet, quod homo in ani- ma sua illum appetat et desideranter recipiat ac diligenter in caritate amplectatur, ut scintille illius cibi fervore dulcedinis et amoris in eo gene- rentur, in quibus anima nutrimentum suum habeat vitale et in eo maneat? Et sicut in illo nutrimento nil corruptum est, ita manentes in ipso carent omni corrupcione et vivent in eternum. Quod salvator affirmat, dicens Iohannis VI'4: “Hic est panis vivus de celo descendens, et si quis de ipso manducaverit, non morietur in eternum." Vita eterna est lux hominis, que sine deo effici non potest. Et ideo dicit idem Aquilaris': “Et vita erat Quoniam aliam vitam reputat mortem. Et vere est mors, lux hominum.“ 10

Strana 11
KAPITOLA I Svým nástupcům, kteří budou sedět na mém dvojím trůně, chci dát po- znat dvojí život tohoto světa, aby z něho vyvolili lepší. Představa dvojího života nám v mysli lépe vyvstane, užijeme-li podobenství o dvojí tváři. Neboť jako tvář, kterou zříme v zrcadle, je prázdná a není nic, tak také život hříšníků je prázdný a není nic. Proto praví Jan (Orličník) v evangeliu: „A bez něho nic není učiněno.“ Jakým ale způsobem je možné obrátit v nic dílo hříšníkovo, když je přece byl učinil? Hřích vpravdě učinil, nikoliv skutek. Latinské slovo opus (dílo) je odvozeno od optacio (žádost) a hříšník vždy žádá rozkoše a poskvrňuje se jimi. Vpravdě se ve svých žádostech klame, neboť touží po věcech podléhajících zmaru, které se vniveč obracejí. A tak se pohřbívá jeho život s ním sa- mým; neboť když tělo béře zkázu, končí se i jeho žádosti. O druhém pak životě praví Jan Evangelista: „Co učiněno jest v něm, byl život a život byl světlem lidí.“ Kterak však učiníme, aby náš život byl v něm a aby byl světlem naším, učí nás Spasitel řka: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm.“ Kdo žijí z takového pokrmu duchovního, zůstávají na věky. Přihlédněme, jak mají být z něho živi. Zdaž, požívá- me-li tělesně rozličných pokrmů, jež podléhají zkáze, nemusíme na ně mít chuť a zdaž naše vnitřnosti je nemusí dychtivě přijmout a rozvést po ústrojích našeho těla, aby se proměnily v krev; i zdaž by duch, který v krvi přebývá, s životem naším mohl tam zůstat? Poněvadž se však tělo porušuje, člověk umírá. Kdo však pojídá onen pokrm duchovní, z něhož duše je živa: Zdaliž není třeba, aby člověk (ten) po něm v duši své toužil, žádostivě jej přijímal a horlivě v lásce choval, aby jiskry onoho pokrmu žehem slasti a lásky se v něm vznítily; a v nich pak aby duše měla svou životní potravu a aby v něm přebývala? A jako v tom pokrmu není nic porušitelného, tak všichni, kdož v něm přebývají, jsou prosti veškerého porušení a budou živi na věky. Což potvrzuje Spasitel, řka u Jana v VI. kapitole: „Toto jest chléb živý, který sestoupil z nebe, a bude-li kdo jíst z toho chleba, nezemře na věky.“ Život věčný je světlo člověka a bez 11

Strana 12
quia amarissima est. Quid autem amarius, quam amatores deliciarum et has penas sustinere? Non enim sunt mortui tantum, sed omni hora mori- untur. Viventes autem in vita eterna bene dicuntur viventes, quia vi morti restiterunt delicias carnales refutando et ceperunt in premio delicias sempiternas. Sed multi comedunt spiritualem cibum sine appetitu et desiderio et evo- munt illum de cordibus suis. Ve illis, quia reatus illorum cum Iuda de- scribitur et porcio eorum cum Dathan et Abiron, nec proderit animabus ipsorum ad nutrimentum. Nonne cognoscitis, quod si bestia comedit sine appetitu, non provenit ei ad nutrimentum, sed dolore torquetur? Multo magis vos torquebimini, quia pena vestra erit eterna, sicut cibus est eter- nus. Quorum vestigia, vos obsecro, cavete, sed in nutrimentum animarum vestrarum cibum illum desiderate recipere et sine ipso nolite vivere, ut in eternum vivatis; ets “non in solo pane vivit homo, sed ex omni verbo, quod procedit de ore dei." Nam panis celestis non solum est panis, sed et caro et verbum; que si sola esset, non haberet nutrimentum vite eterne. Quomodo autem ille panis sit caro, ait salvator': “Panis, quem dabo, caro mea est." Que caro verbum est, prout Iohannes in evangelio aits: “Et verbum caro factum est." Quod verbum deus erat, de quo idem': “Et deus erat verbum." Et sic iste panis caro, verbum et deus est. Quem panem qui sumere vult, accipere oportet carnem, verbum et deum in illo pane celesti, qui panis angelorum nuncupatur. In sumpcione panis oportet, ut sumatur verbum veritatis. De quo verbo Christus ait1o: “ Ego sum veritas et vita." Qui verbum veritatis non accipit sumendo, non accipit panem illum. 12

Strana 13
Boha není možný. A proto praví tentýž Orličník: „A život byl světlo lidí“, poněvadž jiný život pokládá za smrt. A vskutku je to smrt, neboť je takový život přetrpký. Co je ostatně trpčího, než když milovníci rozkoší musí za ně pak takové tresty vytrpět? Nejsou totiž toliko mrtvi, nýbrž každou hodinu odumírají. Ale ti, kdož žijí životem věčným, právem se nazývají živými, protože se opřeli smrti, odmítnuvše rozkoše tělesné, a za odměnu vzali rozkoše věčné. Ale mnozí pojídají duchovní pokrm bez chuti a žádosti a vyvrhují jej ze srdcí svých. Běda jim! Neboť provinění jejich je popsáno u Jidáše a trest jejich bude jako u Dátana a Abirona a pokrm ten nebude prospívat jejich duším jako potrava. Což nepoznáváte, že když zvíře požírá bez chuti, nepřichází mu krmě k výživě, ale že se trápí bolestí? Mnohem více se budete trápit vy, protože trest váš bude věčný, jako pokrm je věčný. Následování takových lidí, zapřísahám vás, se varujte, ale žádejte si přijímat za potravu svých duší onen pokrm a nežijte bez něho, abyste byli živi na věky. „Ne samým chlebem živ jest člověk, ale každým slovem, které vychází z úst božích.“ Neboť chléb nebeský je netoliko chléb, nýbrž i tělo i slovo, a kdyby byl toliko tělo, neměl by potravy pro věčný život. Kterak však onen chléb je tělem, praví nám Spasitel: „Chléb, který já dám, tělo mé jest.“ A to slovo tělo je, jak praví Jan v evangeliu: „A slovo tělem učiněno jest.“ To slovo byl Bůh, jak o něm praví tentýž: „A Bůh byl slovo.“ A tak je tento chléb tělem, slovem i Bohem. Kdo chce přijímat ten chléb, musí přijmout tělo, slovo i Boha v onom chlebě ne- beském, jenž se nazývá chlebem andělským. Při přijímání chleba je třeba, aby přijímáno bylo slovy pravdy. O tom slově praví Kristus: „Já jsem pravda a život.“ Kdo neslyší a nepřijímá slova pravdy, nepřijímá onoho chleba. 13

Strana 14
Oportet ergo eum, qui panem sumit, carnem sumere. Quia cum eum domi- nus discipulis suis traderet, dixit:11 “Hoc est corpus meum, quod pro vobis tradetur", et sanguinem eiusdem carnis dedit eis dicens12: “Hic est calix sanguinis mei novi et eterni testamenti, qui pro multis effundetur." Cum autem homo sumit illam carnem, perdat carnem suam et tradat eam pro Christo tollensque crucem suam sequatur eum, ut particeps fiat mortis et passionis eius, participans in futuro gloria nominis sui. Cum autem car- nem sumit, oportet eum et panem illum sumere verum, prout ipse ait1s: " 'Ego sum panis verus, qui de celo descendi." Confirmavit nobis ipse Christus novum et eternum testamentum per panem illum. De qua con- firmatione David canit in psalmo14: “Et panis cor hominis confirmet." David autem non inmerito figurative de eterno pane loquitur. Nam domus eius Bethle(e)m vocatur, quod interpretatur “domus panis". De hac domo voluit deus Christum suum nasci, qui est verus panis. Et ideo nominat eum scriptura15 “de domo David", id est de domo panis. Confirmet autem ille panis corda et animas vestras in sancta dileccione et caritate sua, ut sic valeatis transire per regna temporalia, ut non amittatis eterna. Amen. 14

Strana 15
Dále musí ten, kdo přijímá chléb, přijmout tělo. Neboť když jej Pán svým učedníkům rozdával, pravil: „Totoť jest tělo mé, které bude za vás vydáno“, a krev toho těla dal jim řka: „Totoť jest kalich krve mé nového a věčného zákona, která za mnohé bude vylita.“ Když pak člověk přijímá ono tělo, nechť zničí tělo své a vydá je za Krista a nesa svůj kříž, nechť jej následuje, aby byl účasten smrti a utrpení jeho a měl v budoucnosti podíl na slávě jeho jména. Když pak přijímá tělo, musí je přijímat i s oním pravým chlebem, jak sám Kristus praví: „Já jsem chléb pravý, který jsem z nebe sestoupil.“ Sám Kristus nám potvrdil nový a věčný zákon tímto chlebem. O kterémžto potvrzení zpívá David v žalmu: „A chléb posilni srdce člověka.“ David pak nikoli bez zásluhy mluví v podobenství o věč- ném chlebě. Neboť dům jeho se nazývá Bethlehem, což se vykládá jako „dům chleba“. Bůh chtěl, aby se z tohoto domu narodil jeho Kristus, kterýž je pravý chléb. A proto nazývá jej Písmo „z domu Davidova“, což je z domu chleba. Nechť pak posílí chléb vaše srdce a duše ve své svaté lásce a milosrdenství, tak abyste mohli projít královstvími časnými a abyste neztratili království věčného. Amen. 15

Strana 16
VLASTNÍ ŽIVOTOPIS KARLA IV., VÍDEN ONB, COD. S. N. 2618, FOL. 3R, KAPITOLA II, KARLOVO POUČENÍ NÁSTUPCŮM. 1472.

Strana 17
buducziem czaſu cßwa� gmena tebo O koyz teko przigwá muß iáke v cfke6 teyp wy przigiećiſákozw ow ſwdieHá ußem eßbß práßy tenz ſwy bnɇbe kupikopctwwikná ſuw k�uß noße á wietzne PWiodoczćwie ſkze cHkeß ẃiy Dkterewzo potwrzem Nawidpwi WźáknieO ckko6 ſwcze tzkwieczieco potwrdi Dáćid pák nédáwmo vpodobenſwie o Wicz now vßkobu wlikbi Rtobo duowy ge6o Beck Kćw Powe geſko ße ßbykáda duow tblbá w6o domu oßiiek buoß aby �e kyſcy náwor� Hyn geße prawy ckob Mpww tmenutze pſnc Poomi dáwidoWá woweßź Bdowu cßccba powwedy wy vkeć ſwezi y du�y �áſycß)w Owátw mibßbáni á gwwikoſá ſwedby we mobá tić ßrzie kw�owſwie czá�ná �byne Kráćiá kákowßwi ßwieczwycß uw vc Budutzie ſwe ku Hrziduoy�ouw Cźieſir ktare�Verak watź boppodwawi�wáti á Pwe Kunicho á Gvzckniow ſ Ryſwekán wá K/Wyzpác krakwá t budcc pomnie okraſyke by krákowu koru nu pawátuyće. Zio ße i kakowak/

Strana 18
CAPITULUM II Cum autem regnabitis post me decorati diademate regum, mementote, quod et ego rexi ante vos et in pulverem redactus sum et in lutum ver- mium. Similiter vos cadetis transeuntes ut umbra et velud flos agri. Quid valet nobilitas aut rerum affluencia, nisi assit pura consciencia cum fide recta et spe sancte resurreccionis? Non estimetis vitam vestram sicut impii, non recte cogitantes, cum exiguum sit, quod estis, quia a deo creati et ex nichilo nati sitis et post hoc ad nichilum redigamini, tanquam non fuissetis. Scitote vos habere patrem eternum et filium eius, dominum nostrum Iesum Christum, qui “primogenitus est in multis fratribus!e", qui vos vult participes fieri regni sui, si mandata eius servaveritis et non inquinaveritis ment(e) consciencias et voluntate sanguinis et carnis vestre; efficiemini filii dei, prout Iohannes in evangelio dicit17: “Dedit eis potestatem filios dei fieri." Si igitur vultis effici filii dei, mandata patris vestri servate, que annunciavit vobis per filium suum, dominum nostrum Iesum Christum, regem celestem, cuius typum et vices geritis in terris. Mandatum vero maius est18 “diligere dominum deum ex toto corde et ex tota anima, et proximum sicut semet ipsum." Si ea dileccione deum diligetis, animas vestras pro ipso ponere non formidabitis, et non timebitis eos, qui corpus quidem possunt interficere, animam vero perdere non valent. Sed timebitis patrem vestrum, qui potens est salvare et mittere in iehennam sempiternam. Si vero in timore domini ambula- veritis, sapiencia vestrum erit inicium, et iudicabitis fratres vestros in iusticia et equitate, prout ipsi iudicari speratis a domino; nec sic devia- bitis in devium, quia via domini recta est. Eritque misericordia vestra super egenos et pauperes, prout optatis misericordiam consequi de egestate et fragilitate vestra a domino. Et sapiencia vestra fortificabitur in robore domini, et ponet ut arcum ereum brachium1' vestrum, et conteretis bella forcia, et cadent impii coram vobis, iusti autem gaudebunt. Cogi- taciones quoque inimicorum vestrorum deus dissipabit et docebit vos facere iusticiam et iudicium. Revelabit vobis secreta, scrutinium iustum 18

Strana 19
KAPITOLA II Když pak budete kralovat po mně, ozdobeni korunou královskou, pomněte, že i já jsem kraloval před vámi a že jsem obrácen v prach a v hlínu červů. Podobně i vy upadnete v nic, přecházejíce jako stín a jako květ polní. Co je platna urozenost aneb hojnost věcí, není-li při- dáno čisté svědomí s pravou vírou a s nadějí na svaté vzkříšení? Neposu- zujte život svůj jako bezbožní nesprávně soudíce: Jestliže je tak nepatrné to, čím jsme zde, protože od Boha stvořeni a z ničeho jsme se narodili a protože po tomto životě v nic se zase obrátíme, je to tolik, jako bychom vůbec nebyli bývali. Věztež, že máte Otce věčného a syna jeho, Pána našeho Ježíše Krista, který jest „prvorozený mezi mnohými bratřími“, který vás chce učinit účastny svého království, jestliže budete zachovávat jeho přikázání a jestliže neposkvrníte ducha a svědomí žádostí krve a těla svého; pak se stanete syny božími, jak praví Jan v Evangeliu: „Dal jim moc, aby se stali syny božími.“ Chcete-li se tedy stát syny božími, zachovávejte přikázání svého Otce, která vám zvěstoval skrze syna svého, Pána našeho Ježíše Krista, krále nebeského, jehožto podobu a úřad zastáváte zde na zemi. Přikázání pak větší jest: „Miluj Pána Boha z celého srdce a z celé duše své a bližního jako sebe samého.“ Budete-li milovat Boha touto láskou, nebudete se strachovat pro něj položit své duše a nebudete se bát těch, kteří sice mohou zabít tělo, duši však zahubit nedovedou. Ale bát se budete Otce svého, který má moc spasit i poslat do ohně věčného. Jestliže pak budete chodit v bázni boží, moudrost bude počátkem vašich skutků a soudit budete bratry v spravedlnosti a v pravdě, jakož sami doufáte, že souzeni budete od Pána; tak neuchýlíte se na scestí, neboť cesta Páně je přímá. A budete milosrdni k nuzným a chudým tak, jak si přejete dojít milosrdenství u Pána pro svou nuznost a křehkost. A moudrost vaše bude posílena mocí Páně a učiní, že „rámě vaše zláme lučiště kovové“, i zvítězíte ve velkých válkách a bezbožní padnou před vámi, spravedliví pak se budou radovat. Úmysly nepřátel vašich Bůh rozptýlí a naučí vás konat spravedlnost a právo. Zjeví vám 19

Strana 20
ostendet vobis, et non palliabit vir astutus maliciam suam ante faciem vestram, quia spiritus sapiencie et intellectus domini erit in vobis. Et velabuntur oculi iniustorum coram vobis, tolletque deus de cordibus eorum verbum, et amentes erunt proposiciones eorum. Iustus autem salvabit vitam suam, sicque erit honor regis, quia “honor regis iudicium diligit20". Et sceptra vestra florebunt coram domino, quia porrexistis ea lapso et inopem extraxistis “de laqueo venancium21". Diademataque vestra splendebunt, et facies vestre illustrabuntur, quia oculi sapiencium in ipsa respicient et laudabunt dominum dicentes22: “Adiciat dominus dies regis super dies eius." In generacione iustorum benedicetur semen vestrum23 Avariciam si odio habueritis, affluent vobis divicie; quibus “nolite cor apponere24", sed thesaurisate vobis sapienciam, quoniam in possessione eius multa dominacio. Avarus autem non dominatur, sed subditus est pecunie dicioni. Perversa consorcia atque consilia fugite, quia cum sanctis sancti eritis, et cum perversis perverteminias; morbus namque conta- giosus est peccatum. Apprehendite igitur disciplinam domini, ne quando irascatur, et pereatis de via iusta, cum in brevi exarserit ira eius. Si pecca- re vos contigerit, tedeat animam vestram vite vestre, donec recurratis ad fontem pietatis et misericordie. Quamquam humanum sit peccare, diabo- licum tamen est perseverare. Nolite peccare in spiritum sanctum, peccando in confidenciam dei, quia spiritus dei sanctus elongatur a vobis; putandum est, quod spiritus sanc- tus peccati zelator est. Non date in vobis locum ire, sed mansuetudini; que mansuetudo vincit iram et paciencia maliciam. Nolite invidere alter- utrum, sed caritatem pocius habete invicem, quia invidia generat odium. Qui odit, non amatur, et in furore suo peribit; qui vero caritatem habet, diligit et est dilectus deo et hominibus. Si exaltari cupierit cor vestrum, 20

Strana 21
tajemství, naučí vás zkoumat spravedlivě, a muž chytrý neukryje špatnosti své před obličejem vaším, poněvadž duch moudrosti a rozumu Páně bude ve vás. A zastřeny budou oči nespravedlivých před vámi, Bůh odejme slovo z jejich srdcí a zmatené budou jejich výpovědi. Spravedlivý pak zachová svůj život, a tak povznesena bude čest králova, neboť „čest krá- lova právo miluje“. A žezla vaše budou kvést před Pánem, protože jste je podali tomu, kdo upadl, a bezmocného jste vytáhli „z léčky lovců“. Vaše koruny se budou skvít a vaše tváře budou ozářeny, neboť oči moudrých v ně budou patřit a budou chválit Pána řkouce: „Přidej Pán dní králových ke dnům jeho.“ V pokolení spravedlivých bude žehnáno vašemu rodu. Budete-li nenávidět lakomství, poplyne vám bohatství; k němu však nepřikládejte svých srdcí, ale shromažďujte si poklady moudrosti, neboť v jejím vlastnictví je mnoho panování. Lakomec však nepanuje, nýbrž je poddán vládě peněz. Varujte se špatného spolčování a špatných rad, protože „se svatými budete svatí a se zkaženými zkažení“; neboť hřích je nakažlivou nemocí. Přijímejte tedy učení Páně, „aby se někdy nerozhněval a abyste nesešli z cesty spravedlivé, až náhle vzplane jeho hněv“. Dopustíte-li se hříchu, ať vaše duše cítí lítost nad vaším životem, dokud se neutečete k prameni zbožnosti a milosrdenství. Jakkoliv je lidské hřešit, přece je dábelské ve hříchu setrvávat. Nehřešte proti Duchu svatému spoléhajíce příliš na milost boží, protože boží Duch svatý se od vás vzdaluje; pomněte, že Duch svatý je nepřítelem hříchu. Nedopřávejte u sebe místa hněvu, ale mírnosti; neboť mírnost vítězí nad hněvem a trpělivost nad špatností. Nezáviďte jeden druhému, ale mějte raději lásku mezi sebou, neboť závist plodí zášť. Kdo nenávidí, není milován a ve své zlobě zahyne. Kdo však má lásku, miluje a je milý Bohu i lidem. Bude-li se chtít srdce vaše povyšovat, pokořte se a nechť 21

Strana 22
humiliate vos, nec veniat vobis pes superbie2s. Superbia ingrata est crea- tori et benefactoribus, et ideo non habet superbus graciam nec coram deo nec coram hominibus. Conteret autem eam dominus in fine, deponens potentes de sede et exaltans de pulvere humiles2sa, ut sedeant cum princi- pibus et solium glorie teneant. Nolite crapulari a cibo et potu, sicut faciunt hii, “quorum deus venter est7," quorum gloria et finis fecium accumulacio est. Nolite renes vestros coinquinare, sed lumbos vestros precingite2s, fortitudine mentis concin- gimini, (coniugium) amplectendo, quoniam spiritus sanctus effugiet luxurie se dantes nec habitabit in corporibus subditis peccato. Abstinete vos a malo accidie, ne vos trahat gravedine sua in profundum inferni. Cavete ergo vobis ab omni peccato in etate tenera, quia parvus error in principio magnus erit in fine. Sed ambulate in lege domini sine macula, ut benediccionem accipiatis ab eo, qui ait2°: “Beati inmaculati in via, qui ambulant in lege domini", ut sitis “tamquam lignum, quod plantatum est secus decursus aquarum, quod fructum suum dabit in tempore suo, et folium eius non defluet3", sed asscriptum erit in libro vite, ubi asscripta sunt nomina iustorum31. Quod vobis prestare dignetur, qui dignus fuit aperire librum et signacula eius. 22

Strana 23
k vám nevkročí noha pýchy. Pýcha je nemilá Stvořiteli i lidem šlechetným, a proto nemá pyšný milosti ani u Boha ani u lidí. Zdrtí ji pak Bůh na konci, „sesazuje mocné z trůnu a z prachu pozdvihuje ponížené“, aby seděli s knížaty a obdrželi trůn slávy. Nebuďte rozmařilí v jídle a v pití, jak činí ti, „jejichž bohem je břich“ a jejichž slávou a koncem je hromadění hnisu. Neposkvrňujte ledví svých, ale bedra svá opásejte, pevnou myslí se opásejte uzavírajíce manželství. Neboť Duch svatý odchází od těch, kdož se oddají smilstvu, a nebude přebývat v tělech podrobených hříchu. Zdržujte se od zla zahálky, aby vás nestáhla svou tíží do prohlubně pekla. Střezte se tudíž všeho hříchu v útlém věku, neboť malá chyba na začátku velikou bude na konci. Ale choďte v zákoně Páně bez poskvrny, abyste přijali požehnání od něho, kterýž praví: „Blahoslavení neposkvrnění na cestě, kteří chodí v zákoně božím“, abyste byli „jako strom, který je zasazen podle toku vod, který plod svůj vydá časem svým a listí jeho neopadá", ale zapsán bude v knize života, kde jsou zapsána jména spravedlivých. To vám račiž dát ten, který „byl hoden otevřít knihu života a pečeti její“. 23

Strana 24
VLASTNÍ ŽIVOTOPIS KARLA IV., VÍDEN ONB, COD. s. N. 2618, FOL. 5V, KAPITOLA III, KAREL PŘI MODLITBĚ. 1472.

Strana 25
Renßea wezkoſa ſwu doblubokoſa pekekie prowz wyſrzießaywſie wyeké Gziechu Ww�adyeß betecc Meco wkedy Rc wápotza trze Wokiby bude naſkniáni Hee cbodie wu= kluweni buzziem áby pozeßnánie przige� ddnie6o veſſw de Bkakoſaweni nepoſpßwe Luo oEa- ge ſewec rrez. ?e vEhoſen ávhn6 weni naczēſke Seſſo cßodie wpwzibáani bożde. wby byk iá ßw zbiowo geyd Wſweno gt2 podte ſokia wodgepo owoce ſwe da wezác Pwioß á kiß geßo vákopadnɇddle bude przi= Pſkno wkni by Zwwotá tu koz popſua oßi imená ſpráwedkáwycß Zu nk xácz dati ten tɇMo Noyſowen bycotwziec knießy y Známenie Biß áwen Buto wypváwuge Ra rek Czieſuz przemu dwy aprzieurdzewy ſoy Ziwot & ſwe pokánie á kterać ge� tebo poſal= Dæcz wſbowew �etie do Ifranczie átu pocza/ Kpwew dietinßwi Wmzickati Hoduw watky bozie/Cw�á twieh � B Wumw naſw ſnazme popſakſew Gkow owziowerzwczená widwoſi á ßracßu bozcktk iákiw wá w Ooſk boźie pomoty vezaſná Oylá Byzopzone

Strana 26
CAPITULUM III Successioni vestre diligenter scripsi verba preassumpta sapiencie et timoris dei, quantum mea parvitas divini auxilii capax fuit. Nunc de vana et stulta vita mea vobis scribere cupio ac de exordio transitus mei mundani, ut cedere vobis valeant in exemplum. Graciam autem michi a deo in- fusam et amorem studii, quod mei pectoris habuit tenacitas, non tacebo, ut tanto magis speretis in divino auxilio in laboribus vobis succurrere, quanto patres et predecessores vestri vobis magis annunciant. Nam et scriptum est32: "Patres nostri annunciaverunt nobis." Cupio ergo vos non latere, quod Heinricus septimus, Romanorum impe- rator, genuit patrem meum nomine Iohannem ex Margareta, ducis Bravancie filia. Qui duxit uxorem nomine Elyzabeth, filiam Wenceslai secundi, Boemie regis, et obtinuit regnum Boemie cum ea, quia masculi- nus sexus in progenie regali Boemorum defecerat. Et expulit Heinricum, Karinthie ducem, qui habebat in uxorem sororem seniorem uxoris sue dicte, que mortua est in posterum sine prole ; qui regnum Boemie causa eiusdem sororis ante eum obtinebat, prout clarius in cronicis Boemorum continetur. Genuitque idem Iohannes, rex Boemie, cum Elyzabet regina primogenitum suum nomine Wenceslaum anno domini millesimo trecen- tesimo XVI pridie idus Maii hora prima in Praga. Deinde alium filium nomine Ottogarum, qui in puerili etate decessit. Demum genuit et tercium nomine Iohannem. Habuitque predictus rex duas sorores desponsatas; unam tradidit Ungarorum regi Karolo Primo, que sine liberis mortua est; secundam vero dederat Karolo, Francorum regi, ipso regnante in Francia anno incarnacionis domini millesimo trecentesimo vicesimo tercio; misitque me meus pater iam dictus ad dictum regem Francie me existente in septimo anno puericie mee. Fecitque me dictus rex Francorum per pontificem confirmari et imposuit michi nomen suum equivocum, vide- licet Karolus, et dedit michi in uxorem filiam Karoli, patrui sui, nomine Margaretam, dictam Blancza. Mortuaque est uxor sua, soror patris mei, anno illo sine prole. Demum idem rex aliam sibi matrimonio copulavit. 26

Strana 27
KAPITOLA III Potomstvu vašemu jsem snažně napsal výše uvedená slova moudrosti a bázně boží, jak jsem to jen ve své nepatrnosti s pomocí boží dovedl. Nyní chci vám napsat o marném a nemoudrém životě svém a o počátku svého světského běhu, aby vám mohl sloužit za příklad. A nezamlčím milosti, která byla ve mne od Boha vlita, ani lásky ke studiím, kterou chovala snažnost mých prsou; abyste tím více doufali, že boží pomoc vás bude podporovat ve vašich pracích, čím více otcové a předchůdcové vaši vám o ní vyprávějí. Neboť také psáno je: „Otcové naši vypravovali nám.“ Přeji si proto, aby vám nebylo tajno, že mého otce jménem Jan zplodil Jindřich VII., císař římský, z Markéty, dcery vévody brabantského. Jan pojal manželku jménem Elišku, dceru Václava II., krále českého, a obdržel s ní Království české, poněvadž nebylo mužského potomstva v královském rodě českém. I vyhnal Jindřicha, vévodu korutanského, který měl za manželku starší sestru řečené manželky, která později zemřela bez potomstva; ten obdržel Království české pro onu sestru dříve než Jan, jak se o tom vypráví jasněji v českých kronikách. Tomuto Janovi, českému králi, se narodil v Praze z královny Elišky prvorozený syn jménem Václav léta Páně tisícího třístého šestnáctého, dne 14. května o páté hodině ranní. Později se mu narodil druhý syn jménem Otakar, ale v chlapeckém věku zemřel. Posléze zplodil ještě třetího syna jménem Jan. Řečený král měl pak dvě provdané sestry: první vdal za krále uherského Karla prvního, a ta zemřela bezdětná; druhou pak dal za manželku Karlovi, králi francouzskému. V době jeho vlády ve Francii, léta od vtělení Páně tisícího třístého dvacátého třetího, poslal mne řečený již můj otec k jmenovanému králi Francie, když jsem byl v sedmém roce svého chlapectví; i dal mne onen francouzský král od biskupa biřmovat a dal mi stejné jméno, jako měl on, totiž Karel. I dal mi za manželku dceru Karla, svého strýce, jménem Markéta, zvanou Blanka. A toho roku zemřela bez dětí manželka králova, sestra mého otce. Později týž král pojal jinou za manželku. 27

Strana 28
Dilexitque me prefatus rex valde et precepit capellano meo, ut me ali- quantulum in litteris erudiret, quamvis rex predictus ignarus esset litterarum. Et ex hoc didici legere horàs beate Marie virginis gloriose, et eas aliquantulum intelligens cottidie temporibus mee puericie libencius legi, quia preceptum erat custodibus meis regis ex parte, ut me ad hoc instigarent. Rex autem predictus non erat avarus pecunie et utebatur bono consilio, et curia ipsius resplendebat senum principum tam spiritua- lium quam secularium congregacione. Facta est autem magna dissensio inter regem Anglie, qui erat temporibus illis, et inter predictum regem Francie. Rex autem Anglie habebat in uxorem sororem predicti regis, quam idem rex expulit de Anglia una cum filio suo primogenito, nomine Eduardo. Que veniens ad fratrem suum permansit in Francia in exilio una cum suo primogenito. Rex vero Francie, indignatus propter expulsionem sororis sue et sororini, rogavit socerum meum Karolum, patruum suum, ut vindicaret tantam verecundiam progeniei ipsorum factam. Qui assumpto exercitu intravit Aquitaniam et quasi eam in toto devicit, excepto Burdegalis cum aliquibus fortaliciis sive castris. Reversusque dictus Karolus in Franciam triumpho obtento, tradi- dit filiam filie sue, comitisse Hanonie, sororis mee (uxoris), filio predicti regis Angliae Eduardo tempore exilii in uxorem, associataque sibi comiti- va misit ipsum in Angliam. Qui invaluit in patrem et captivavit eum et privavit eum regno et imposuit sibi diadema. Eodem anno interemptus fuit in carceribus pater filii predicti. In illo eciam anno mortuus est Karolus, socer meus, et dimisit filium primogenitum nomine Philippum. Eodem quoque anno in purificacione beate Marie obiit Karolus, Francorum rex, relicta uxore pregnante; que peperit filiam. Et cum de consuetudine regni filie non succedant, provec- tus est Philippus, filius soceri mei, in regem Francie, quia propinquior erat 28

Strana 29
Král mne velice miloval a přikázal mému kaplanovi, aby mě poněkud vycvičil v písmě, ačkoliv král sám nebyl písma znalý. A tak jsem se naučil číst hodinky blahoslavené Marie Panny, a když jsem jim poněkud porozuměl, čítal jsem je denně v dobách svého dětství stále raději, neboť mým opatrovníkům bylo od krále nařízeno, aby mne k tomu nabádali. Král pak nebyl lakomý na peníze a měl dobrou radu a dvůr jeho se skvěl množstvím shromážděných knížat jak duchovních, tak světských. Tehdy nastala veliká rozepře mezi králem anglickým, který v těch dobách panoval, a mezi zmíněným králem francouzským. Anglický král měl totiž za manželku sestru tohoto krále, ale vypudil ji z Anglie i s prvorozeným synem Eduardem. Ta, přišedši k svému bratru, zůstala ve Francii ve vyhnanství i se svým prvorozencem. Král pak francouzský, rozhořčen pro vypuzení své sestry i svého synovce, žádal mého tchána Karla, svého strýce, aby pomstil tak velikou pohanu, která se stala jejich rodu. Ten sebrav vojsko vtrhl do Akvitánie a takřka celou ji dobyl s výjimkou Bordeaux a několika pevných míst či hradů. Když se pak vrátil řečený Karel do Francie oslaven jako vítěz, provdal dceru své dcery, hraběnky henegavské, sestry mé manželky, za syna řečeného krále anglického Eduarda, který žil toho času ve vyhnanství, a opatřiv ho družinou, poslal jej do Anglie. Ten, zvítěziv nad otcem, zajal ho a zbavil království a vsadil si na hlavu korunu. Téhož roku otec jmenovaného syna zahynul v žaláři. V tom roce zemřel také Karel, můj tchán, a zanechal prvorozeného syna jménem Filip. Téhož roku pak zemřel v den Očišťování Panny Marie Karel, král francouzský, zanechav manželku těhotnou; pak porodila dceru. A poněvadž podle obyčeje platného v království dcery nenastupují na trůn, byl povýšen Filip, syn mého tchána, za krále francouzského, 29

Strana 30
heres in linea masculina. Assumpsitque dictus Philippus consiliarios pre- decessoris sui, sed eorum consiliis minime acquiescens avaricie se contulit. Fuitque unus inter consiliarios suos, vir prudentissimus, Petrus, abbas (F)iscanensis, nacione Limovicensis, homo facundus et litteratus omnique morum honestate circumseptus. Qui in die cinerum anno primo regni Philippi missam celebrans sic industriose predicavit, quod ab omnibus fuit commendatus. Ego vero eram in curia predicti regis Philippi, cuius sororem habebam, post mortem predicti Karoli, cum quo fueram quin- que annis. Placuit autem michi predicti abbatis facundia seu eloquencia in eodem sermone, ut tantam contemplacionem haberem in devocione ipsum audiens et intuens, quod intra me cepi cogitare dicens: Quid est, quod tanta gracia michi infunditur ex homine isto? Cepique demum sui noticiam; qui me multum caritative ac paterne confovebat, de sacra scriptura me sepius informando. Fuique duobus annis post mortem Karoli in curia regis Philippi. Post hos duos annos remisit me idem rex cum uxore mea, sorore sua, nomine Blancza, ad patrem meum Iohannem, regem Boemie, in civitatem Luczemburgensem; qui comitatus erat patris mei ex successione patris sui, divine memorie Heinrici imperatoris. Qui cum esset comes Luczembur- gensis, electus fuit in regem Romanorum, prout in cronicis Romanis plenius, quomodo aut quanto tempore regnaverit, continetur. 30

Strana 31
protože byl nejbližším dědicem v linii mužské. Filip podržel rádce svého předchůdce, ale nepřikládal sluchu jejich radám a oddal se lakotě. Mezi jeho rádci byl jeden muž velmi moudrý, Petr, opat fécampský, původem z Limoges, člověk výmluvný a vzdělaný a všelikou ušlechtilostí mravů ozdobený. Ten za prvního roku panování Filipova sloužil slavně mši na Popeleční středu a měl tak poutavé kázání, že byl ode všech chválen. Já pak jsem byl při dvoře řečeného krále Filipa, jehož sestru jsem měl za manželku, po smrti krále Karla, u něhož jsem byl pět let. I zalíbila se mi dovednost a výmluvnost onoho opata v tom kázání tak, že poslouchaje ho a dívaje se na něho, měl jsem ve zbožnosti takové vytrže- ní, že jsem u sebe počal uvažovat říkaje si: Co je to, že se taková milost ve mne vlévá z tohoto člověka? Potom jsem se s ním seznámil a on mne zahrnoval velikou láskou a otcovskou přízní a poučoval mne častokráte z Písma svatého. I zůstal jsem dva roky po smrti Karlově na dvoře krále Filipa. Po oněch dvou letech vrátil mne král i s mou manželkou, svou sestrou Blankou, mému otci Janu, králi českému, do města Lucemburku; hrabství patřilo mému otci právem nástupnickým po jeho otci, císaři Jindřichu svaté paměti. Tento byl jako hrabě lucemburský zvolen za krále římského; o tom, jakým způsobem a v které době panoval, obšírně se vypravuje v římských kronikách. 31

Strana 32
VLASTNÍ ŽIVOTOPIS KARLA IV., VÍDEN ONB, COD. s. N. 2618, FOL. 8R, KAPITOLA IV, POKUS O OTRÁVENÍ KARLA V PAVII. 1472.

Strana 33
rieczencßo )paw rziecz newkeebenie nátow krzáni/ áe iwk �bekik oßwiccżenie zmié�ſiem śwnábożenſwi Pßyſe geßo t Rdc nánźieſaw wſobi gieck Re wy� k/wkádzoge� wái mi �e &kgwedk Omkoſ wlowá Oowbo tzkowiekaßy wzáec Apotowy goco Inámo� genz wie wokmie mu= eßißßie & iákzw otecź kocHameż ßwaćeße piſmwá Ráſw wie vez bykkemdwi Kćie oPweá kárkowie vowow kwle HpGikpá potu dwu ketimáweá ákmie ẃkráe ß mużenu Seru ſwi tmenem Htimku kuotty nemu Sanowi krák kze�emu do mieſá Liezewbiirká genzc bwáßſewi Gieme átzze pweßo pootczy gobo bozce pkwieti źbinorzi cßá zzieſárzie tenz boyz biſe Grabc Meze wburſey wocey bvē kakem wyßkym ákżw wkwowkáeß Rwiſeych kerák gek nec korák dcußo krákowßptnicge záke Huw pákſwyprawune btrak poſák oteczge do Riozembká pomebo koyz kebykwrátkz k= wzie áby kwi wrá tikdo Htáie á kteraź potow bo przinełdo papuſe bykt otrawena

Strana 34
CAPITULUM IV Reversus itaque de Francia inveni patrem meum in comitatu Luczem- burgensi, occupante temporibus illis imperium Ludovico de Bavaria, qui se scripsit Ludovicus quartus, qui post mortem Heinrici septimi, avi mei in Romanorum regem in discordia fuit electus contra Fridricum, ducem Austrie. Quem Ludovicum elegerunt et cum eo steterunt usque ad suum triumphum, quo captivavit eundem Fridricum, ducem Austrie, suum adversarium, Iohannes, rex Boemie, pater meus, Maguntinensis, Treve- rensis et Waldemarus ultimus Brandenburgensis. Cum Fridrico autem fuerunt: Coloniensis, dux Saxonie et comes Palatinus. Qui Ludovicus Romam postea accesserat et diadema imperiale contra voluntatem pape Iohannis XXII ab episcopo Venetorum et munus consecracionis recepit. Et post hoc creaverat antipapam nomine Nicolaum, ordinis Minorum; qui post hoc traditus fuit ad manus pape et in penitencia mortuus fuit. Et iam reversus fuit in Germaniam, prout in cronicis Romanorum plenius apparet. Illo vero tempore, cum reversus fueram de Francia in comitatum Luczemburgensem et inveneram patrem meum ibidem, obsederat dux Austrie civitatem Columbariensem in Alzacia, et Ludovicus eam liberare non poterat. Accessit pater meus ad eosdem et concordavit dictum ducem cum Ludovico. Deinde ivit in comitatum Tyrolis ad ducem Karinthie, quem expulerat de regno Boemie. Cuius uxor prima mortua fuerat, soror matris mee; demum tamen acceperat aliam uxorem, sororem ducis de Brunswych, cum qua habuit unicam filiam, quam copulavit fratri meo Iohanni in uxorem et post mortem suam constituit sibi omnes suos prin- cipatus. Deinde pervenit pater meus in civitatem Tridentinam. Et illo tempore mortua est mater mea in die beati Wenceslai martiris in Praga. Moram autem in Tridentho patre meo trahente date fuerunt sibi in Lombardia civitates: Brixiensis civitas, Pergamum, Parma, Cremona, Papia, Regium, M(u)tina, in Tuscia vero Luca cum omnibus districtibus 34

Strana 35
KAPITOLA IV Vrátiv se tedy z Francie, setkal jsem se s otcem v hrabství lucembur- ském. V těch dobách držel moc císařskou Ludvík Bavorský, který se psal Ludvík Čtvrtý a který byl zvolen po smrti Jindřicha VII., mého děda, za krále římského nikoliv jednomyslně, maje za soupeře Bedřicha, vévodu rakouského. Tohoto Ludvíka zvolili i při něm stáli až do jeho vítězství, při němž zajal onoho Bedřicha, vévodu rakouského a svého protivníka: můj otec Jan, král český, arcibiskupové mohučský a trevírský a Valdemar, poslední markrabě braniborský. S Bedřichem pak byli (voličové): arcibiskup kolínský, vévoda saský a hrabě falcký. Ludvík potom odjel do Říma a přijal proti vůli papeže Jana XXII. císařskou korunu i obřad posvěcení od biskupa benátského. A potom dal zvolit protipapeže Mikuláše z řádu minoritů; ten byl později vydán v ruce papežovy a zemřel konaje pokání. A hned potom se vrátil Ludvík do Německa, jak se obšírněji vypráví v římských kronikách. V té době, když jsem se vrátil z Francie do hrabství lucemburského a tam se shledal se svým otcem, obléhal vévoda rakouský město Kolmar v Alsasku a Ludvík ho nemohl osvobodit. Můj otec k nim přijel a smířil řečeného vévodu s Ludvíkem. Potom jel do hrabství tyrolského k vévodovi korutanskému, kterého kdysi vyhnal z Království českého. Jeho první manželka, sestra mé matky, již dříve zemřela; později pak pojal jinou manželku, sestru vévody brunšvického, a s ní měl jedinou dceru. Tu dal za manželku mému bratru Janovi a po své smrti mu odkázal všechna svá knížectví. Posléze dospěl můj otec do města Tridentu. A toho času zemřela má matka v Praze v den svatého Václava mučedníka. Zatímco můj otec meškal v Tridentě, byla mu dána tato města v Lom- bardii: město Brescia, Bergamo, Parma, Cremona, Pavie, Reggio a Modena; v Toskánsku pak Lucca se všemi okrsky a hrabstvími, které k ní náleží. Můj otec, uvázav se v jejich držení, zřídil si sídlo v Parmě. 35

Strana 36
et comitatibus ad eandem pertinentibus. Ad quas pater meus accedens [post hec] mansionem fecit in Parma. (Post hec) Vicecomes eas in suum suscepit regnum Aczo de Mediolano, qui regebat pro tunc civitates Mediolanum (et) Novariam, quas in vicariatu eodem tempore a patre meo susceperat. Tempore illo misit pater meus in comitatum Luczemburgensem pro me. Ego autem arripui iter per civitatem Metensem, per ducatum Lothringie, per Burgundiam et Sabaudiam usque in civitatem Lausanensem super lacu. Deinde transivi montes Brige et veni in territorium Novariense et abinde veni in parasceve in civitatem Papie, quam tenebat pater meus. In die autem pasche, scilicet tercia die postquam veneram, intoxicata fuit familia mea, et ego divina me gracia protegente evasi, quia missa magna prolixe agebatur, et communicaveram in eadem et nolui comede- re ante missam. Cum autem irem ad prandium, dictum fuit michi, quod familia mea subito in infirmitatem ceciderit, et specialiter illi, qui ante prandium comederant. Ego autem sedens in mensa comedere nolui, et eramus omnes territi. Et sic aspiciens, vidi hominem pulchrum et agilem, quem non cognovi, qui deambulabat coram mensa, fingens se mutum. De quo habita suspicione ipsum captivare feci. Qui post multa tormenta tercia die locutus est et confessus fuit, quod ipse in coquina cibariis toxicum immiserat de iussu et procuracione Luce(ni)i vicecomitis Mediolanensis. De illo autem toxico fuerunt mortui: Iohannes dominus Berge, magister curie mee, Iohannes de Honkirin, Symon de Keyla, qui deserviebat men- se mee, et quamplures alii. Ego autem manebam illo tempore in monaste- rio sancti Augustini, ubi corpus suum iacet in Papia, de quo monasterio expulerat Ludovicus de Bavaria abbatem et canonicos regulares illius monasterii; quos ego revocans in predictum monasterium introduxi. Quod monasterium post obitum illorum fratrum papa Iohannes Augusti- 36

Strana 37
Později je přijal ve svou správu Azzo Visconti z Milána, který byl tehdy vladařem v Miláně a Novaře; přijal tehdy ona města do správy od mého otce. Tenkráte poslal pro mne můj otec do hrabství lucemburského. Já pak jsem se vydal na cestu přes město Mety, vévodství lotrinské, přes Burgundsko a Savojsko až do města Lausanne nad jezerem. Potom jsem přešel hory Brienzské a sestoupil do území novarského a odtud jsem přišel na Velký pátek do města Pavie, které držel můj otec. O velikonoční neděli, třetí den po mém příjezdu, byla otrávena má družina. Já, ochráněn boží milostí, unikl jsem otrávení, protože veliká mše byla sloužena dlouho a já při ní přijímal; proto jsem nechtěl jíst přede mší. Když pak jsem přišel k obědu, bylo mi řečeno, že má čeleď náhle upadla do nemoci a zvláště ti, kdož před obědem něco pojedli. Já pak sedě za stolem nechtěl jsem jíst a všichni jsme byli zastrašeni. A jak jsem se rozhlížel, viděl jsem člověka krásného a hbitého, jehož jsem neznal, který chodil kolem stolu a tvářil se němým. Pojav proti němu podezření, dal jsem jej zajmout. Po mnohém mučení třetího dne promluvil a přiznal se, že on v kuchyni namíchal do jídel jed z rozkazu a návodu Azza Viscontiho z Milána. Jedem tím pak se otrávili: Jan z Bergu, hofmistr mého dvora, Jan Honchenringen, Šimon z Kailu, který přisluhoval při mém stole, a ještě více jiných. Já jsem bydlil v té době v Pavii v klášteře sv. Augustina, v němž odpočívá jeho tělo; Ludvík Bavorský vyhnal odtud opata a řádové kanovníky a já povolav je zpět uvedl jsem je sem znovu. Tento klášter daroval po vymření oněch bratří papež Jan augustiniánům, jejichž řád jej podnes drží: stalo se to za vlády mého otce a můj otec je uvedl v držení kláštera. 37

Strana 38
nensibus, quorum ordo hodierna die possidet, contulit, dominante patre meo, quibus pater meus possessionem tradidit. Deinde ivi ad patrem meum in civitatem Parmensem, et eram intrans annum sextum decimum. Pater autem meus commisit regimen omnium illorum et tuicionem mei domino Ludovico de comitibus Sabaudie, qui erat socer Aczonis Viceco- mitis et gubernatoris Mediolanensis. Recedens de Pa(rm)a ivit in Fran- ciam et tradidit filiam suam secundogenitam, sororem meam, nomine Gutam, Iohanni, filio primogenito Philippi, regis Francie. Primogenitam autem Margaretam habebat Heinricus, dux Bavarie. Tempore illo, quo remanseram cum dicto domino Ludovico de Sabaudia in Italia, fecerunt ligam secrete contra me et patrem meum Robertus, rex Apulie, Florentini, Vicecomes Aczo, gubernator Mediolanensis, gubernator Veronensis, qui tempore illo tenebat Paduam, Trevisum, Vincenciam, Feltrensem et Belunensem civitates, gubernator Mantuanus, qui ante nobis promiserat fidelitatem, Ferrariensis gubernator[es] et divi- serunt inter se occulte civitates, quas tenebam: Veronensi Brixensem et Parmensem civitates, Mantuano Regium, Ferrariensi Mutinam, Me- diolanensi Papiam, Pergamum et Cremonam, Florentinis Luccam. Et sic omnes, subito habentes prodiciones occulte in civitatibus, antequam diffidarent, irruerunt in nos. [Et intravit Veronensis Brixiam.] De ipsis nullum timorem pro tunc habebamus, quia pepigerant fedus nobiscum et iuraverant nobis litterisque firmaverant patri ac nobis fideliter assistere. (Et intravit Veronensis Brixiam,) Mediolanensis obsedit Pergamum et habuit illam subito. Papienses rebellaverunt contra nos et receperunt dominium per se, videlicet illi de Beccaria, de quibus magis presumeba- mus quam de aliquibus in illa civitate. Et sic omnes isti colligati fecerunt validissimam guerram ex omnibus partibus contra nos. Dominus autem Ludovicus de Sabaudia predictus, commissarius noster et tutor, bene previdisset aliqua pericula, sed non apposuit remedium et, nescio quo 38

Strana 39
Posléze jsem odešel k otci do města Parmy a tehdy jsem začínal šest- náctý rok svého věku. Můj otec pak svěřil vládu nad vším tím a ochranu mé osoby panu Ludvíkovi, hraběti savojskému, který byl tchánem Azza Viscontiho, vladaře milánského. Po odchodu z Parmy jel do Francie a vdal svou druhorozenou dceru, mou sestru Gutu, za Jana, prvorozeného syna francouzského krále Filipa. Nejstarší dceru Markétu měl Jindřich, vévoda bavorský. Toho času, kdy jsem zůstal s řečeným panem Ludvíkem Savojským v Itálii, učinili tajně proti mně a mému otci spolek Robert, král neapolský, Florentští, vladař milánský, Azzo Visconti, vladař veronský, který v té době držel města Padovu, Treviso, Vicenzu, Feltre a Belluno, vladař mantovský, který nám předtím slíbil věrnost, a vladař ferrarský a rozdělili si tajně mezi sebe města, která jsem držel: veronský vladař Bresciu a Parmu, mantovský Reggio, ferrarský Modenu, milánský Pavii, Bergamo a Cremonu, Florentští Luccu. A tak všichni, náhle zosnovavše v městech tajný odboj, dříve než opověděli nepřátelství, se na nás vrhli. Až dosud jsme před nimi neměli žádného strachu, poně- vadž s námi uzavřeli smlouvu a přísahali i listy potvrdili otci i nám, že budou při nás věrně stát. A veronský vladař vtrhl do Brescie, milánský obsadil Bergamo a brzy ho dobyl. Pavijští se vzbouřili proti nám a přijali nad sebou panství oněch pánů z Beccaria, na něž jsme spoléhali více než na koho jiného v onom městě. A tak všichni tito spojenci zdvihli proti nám velmi mocnou válku na všech stranách. Řečený pak pán Ludvík Savojský, náš poručník a ochránce, jistě předvídal nějaká nebezpečí, ale neužil proti nim prostředků ochrany; a nevím z jaké pohnutky ducha, snad z lásky k svému zeti Azzovi Viscontimu, odjel z Parmy, zanechav nás v těžkém postavení. Avšak páni de'Rossi, 39

Strana 40
motus spiritu, forte amore generi sui Aczonis Vicecomitis supradicti, recessit de Pa(rm)a, nos relinquens in angustia. Illi autem de Rubeis, cives Parmenses, et illi de Fuliano, et de Manfredis de Regio, et illi de Piis de Mutina, et illi de Punczon(ibus), Seni[bu]s de Cremona, et domini Symon et Philippus de Pistorio Regalibus capitaneus Lucce assumpserunt factum meum fideliter et apposuerunt omne consilium et auxilium, quod poterant, prout in sequenti pagina clarius describitur. 40

Strana 41
měšťané parmští, páni da Fogliano a de'Manfredi v Reggiu, páni de'Pii v Modeně, de'Ponzoni a Seni v Cremoně a pán Šimon Filippi z Pistoje, náměstek v Lucce, ujali se věrně mé věci a přispěli vší radou i pomocí, seč jen mohli, jak o tom bude zevrubně psáno v následující kapitole. 41

Strana 42
VLASTNÍ ŽIVOTOPIS KARLA IV., VÍDEN ONB, COD. S. N. 2618, FOL. IIR, KAPITOLA V, BITVA U SAN FELICE V DEN SV. KATEŘINY. 1472.

Strana 43
Biwſye ſie vozmießu�vſnu Vá�u ſew Hecć kráwpwoći nawyezopankudwie á abaudie dwiowe rzioczeny porucznik náſ= kobranczc dbrzie moße priewiedieći nie která nobozpecenſwieOk neprzezmießbe ſnázenſtwie knewiedie kryw vwyſkem/ dno ſnád Miboſ Wzne ſWo Hlezowie námuɇ= ſká brábie zgmedyokaná orzieworzieczene Y wywidezwliſa nas o�aBiw wteſknoſi Rezpak tu ſmieſiene zßparwy rzieczeni Z Crzrwonycß ááz)ukianá ná ſwan ßdſp áti ZRegi &tißwobwtiWycß ZMuti á ieſiene Z Cremow wieczeni z punzzonow Puxyc� apanSßmona Pbikp ż spiſwrzie Rrákowyec /ſá cy giepo biw kwktdaw Qucze przgiechuprzi mu wiernie kyrziezinie cßu Hwyeczki rádu ſwu ápomog iák moćći iákzw wiße dále ſWietketiewypráwuge�e/ Kwrák bozi dwnu wotzy den SWate: Ratberzm Bo☞o6 Orzeł a tuSpaſoway był wkwrák Pani Rwieſá kumbor Oka prod wɇmu Spwziſaßka ſe byká aby ney zradili a

Strana 44
CAPITULUM V Tunc prenominati coniuratores fecerunt validum exercitum ante civita- tem nostram Mutinam et steterunt ibi per sex septimanas, scilicet Medio- lanensis, Veronensis, Ferrariensis et Mantuanus. Elapso tempore sex septi- manarum, cum devastassent dioceses et comitatus Mutinensis et Regii civitatum, recesserunt et posuerunt potenciam eorum et exercitum ante castrum sancti Felicis Mutinensis diocesis. Et cum ibi exercitus diu stetis- set, pactaverunt illi de castro cum eis, quod si infra mensem, videlicet usque in diem beate Katherine, qui expirabat eodem die, ipsis non suc- curreretur per nos, eis castrum traderetur. Parmenses vero, Cremonenses, Mutinenses et de Regio hoc audientes congregaverunt potenciam eorum accesseruntque ad nos dicentes: „Domine, obviemus destruccioni nostre prius, quam in toto deleamur." Tunc accepto consilio exivimus ad campos castraque metati sumus, et de civitate Parmensi in die beate Katherine pervenimus ibidem, quo die castrum debebat tradi ad manus inimi- corum. Et circa horam nonam cum mille et ducentis galeatis et cum sex milibus peditum contra inimicos, qui bene totidem vel plures fuerant, pugnam arripuimus. Et duravit bellum ab hora nona usque post occasum solis. Et ex utraque parte fuerunt interfecti quasi omnes dextrarii et aliqui equi, et eramus quasi devicti, et dextrarius, in quo residebamus, eciam interfectus est. Et relevati a nostris sic stando et respiciendo, quod eramus quasi superati, iamque pene in desperacione positi aspeximus. Et ecce, eadem hora inimici fugere inceperunt cum vexillis eorum, et primo Mantuani, demum plures eos sunt secuti. Et sic per dei graciam victoriam obtinuimus de inimicis nostris, octingentos galeatos in fuga captivando et quinque milia peditum interficiendo. Et sic per hanc victoriam liberatum fuit castrum Sancti Felicis. In hoc bello accepimus cum ducentis viris strenuis militarem dignitatem. Sequenti vero die reversi sumus cum magno gaudio in Mutinam cum preda et captivis. Et dimissis gentibus nostris reversi sumus in Parmam, ubi curiam nostram pro tunc tenebamus. Post transivimus in Luccam in Tuscia et ordinavimus guerram contra Floren- 44

Strana 45
KAPITOLA V Tehdy shromáždili jmenovaní odbojníci veliké vojsko před naším městem Modenou a leželi tam po šest neděl; byli to vladaři milánský, veronský, ferrarský a mantovský. Když uplynulo šest neděl a když byli zpustošili území a hrabství měst Modeny a Reggia, ustoupili a položili moc svou a vojsko před hrad San Felice na území modenském. A když tam vojsko dlouho již leželo, obležení na hradě ujednali s obléhajícími, že jim hrad vydají, jestliže během jednoho měsíce, to jest do dne svaté Kateřiny - toho dne totiž končila i naše lhůta —, nepřijde pomoc od nás. Tu Parmští, Cremonští, Modenští a Reggijští uslyševše to shromáždili svou moc a přistoupili k nám řkouce: „Pane, předejděme své zničení dříve, než budeme zcela potřeni.“ Tehdy poradivše se vytrhli jsme do pole a rozbili tábor a z města Parmy jsme dorazili ke hradu v den svaté Kateřiny, kdy hrad měl být vydán v ruce nepřátel. A kolem druhé jsme začali bitvu s dvanácti sty jezdci a šesti tisíci pěšími proti nepřátelům, kterých bylo dobře také tolik nebo i více. A bitva trvala od druhé hodiny až přes západ slunce. A na obou stranách byli zabiti skoro všichni oři a několik jiných koní. Byli jsme skoro přemoženi a oř, na kterém jsme seděli, byl také zabit. A zdviženi byvše od našich, stáli jsme tak a pozorovali, že jsme takřka přemoženi, a již jsme téměř upa- dali v zoufalství. A hle, v tu hodinu nepřátelé počali utíkat se svými praporci, nejdříve Mantovští, a pak mnozí jiní je následovali. A tak milostí boží jsme obdrželi vítězství nad svými nepřáteli, zajavše osm set jezdců na útěku a pět tisíc pěších pobivše. Tak byl tímto vítězstvím osvobozen hrad San Felice. V této bitvě jsme přijali s dvěma sty sta- tečnými muži hodnost rytířskou. Druhého dne jsme se vrátili s velikou radostí do Modeny s kořistí a zajatci. Rozpustivše svůj lid vrátili jsme se do Parmy, kde jsme tehdy drželi svůj dvůr. Poté jsme přešli do Lukky v Toskánsku, připravovali válku proti Florentským a vybudovali jsme krásný hrad s městečkem obehnaným hradbami na vrcholu hory, která je vzdálena deset mil od Lukky směrem k Valdinievole, 45

Strana 46
tinos et edificavimus castrum pulchrum cum oppido muris vallato in cacumine montis, qui distat decem miliaribus a Lucca versus vallem Nebule, et imposuimus ei nomen Mons Karoli. Et post hec reversi sumus ad Parmam, dimisso regimine domino Symoni Philippi de Pistorio, qui ante ex parte nostra bene rexerat et oppidum Barcze in Garimano super inimicos acquisierat et multa alia bona in suo regimine fecerat. Cum autem Parmam pervenissemus, aggravati eramus ex parte inimicorum ex omni parte validissime. Sed hiemis austeritas nobis profuit, que tantum invaluerat, quod nemo in campis persistere valebat. Eodem tempore incepti fuerunt tractatus inter Veronenses ac inter inimi- cos nostros ex parte una, et Marsilium de Rubeis, Gibertum de Fuliano, Manfredum de Piis, Parme, Regii et Mutine pociores, qui quasi guberna- tores erant earum. Deinde eciam convenerunt ipsi cum pociori consilio Veronensium in quadam ecclesia parva diocesis Regii et contra me tracta- verunt, ut me traderent et se unirent. Fecerunt legere missam, volentes iurare super corpore Christi illos tractatus firmos tenere. Actumque est, cum sacerdos sacramentum confecisset, post elevacionem in eadem missa obscuritas cum turbine venti valde magna facta est in ecclesia, ita quod omnes territi fuerunt. Et postquam lux reversa fuit, sacerdos ante se in altari corpus Christi non reperit. Tunc dolenter stabant omnes stupefacti et sic alterutrum inspicientes. Inventum est corpus domini ante pedes Marsilii de Rubeis, qui erat caput et doctor istius tractatus. Et tunc om- nes una voce dixerunt: “Quod facere decrevimus, deo non placet." Et sic (cetu) dimisso quilibet ad propria remeavit. Tunc sacerdos, qui missam celebravit, ivit in civitatem Regii et nunciavit episcopo ea, que gesta fuerant. Episcopus misit eum ad Hostiensem cardinalem, legatum tunc Lombardie, qui erat in Bononia. Legatus autem cum episcopo ista intimaverunt vicario meo Egidio de Berlario Francigene in civitate Regii, ut me premuniret, quatenus michi caverem de hiis conspiratoribus 46

Strana 47
a dali jsme mu jméno Monte Carlo. A potom jsme se vrátili do Parmy, svěřivše vladařství panu Šimonu Fillippi z Pistoje, který již dříve naším jménem dobře vladařil, městečka Bargy v Garfagnaně na nepřá- telích dobyl a mnoho jiných dobrých opatření za svého vladaření učinil. Když pak jsme přišli do Parmy, byli jsme velmi silně od nepřátel na všech stranách sevřeni. Ale pomohla nám krutá zima, jež tak silně doléhala, že nikdo nemohl v širém poli vydržet. V téže době byla začata jednání mezi Veronskými a našimi nepřáteli na straně jedné a Marsigliem de'Rossi, Ghibertim da Fogliano, Man- fredem de'Pii, mocnými předáky Parmy, Reggia a Modeny, kteří byli jaksi jejich vladaři. Ti se posléze sešli ještě s hlavní radou města Verony v jednom kostelíčku diecéze reggijské a umlouvali se proti mně, aby mne zradili a sami se spojili v jednotu. Dali pak číst mši, chtíce přísa- hat na tělo Kristovo, že chtějí ty smlouvy pevně držet. I stalo se, že když kněz tělo boží posvětil, nastala při oné mši po pozdvihování ohromná tma a strhl se v kostele prudký vichr, takže všichni byli poděšeni. Když se pak opět rozjasnilo, kněz před sebou na oltáři těla Kristova nenašel. I stáli tu všichni bědně a v úžase, a tak pohlížejíce jeden na druhého, nalezli tělo Páně u nohou Marsiglia de'Rossi, který byl hlavou a původcem toho jednání. A tu zvolali všichni jedním hla- sem: Bohu se nelíbí, co jsme se rozhodli učinit! A tak rozpustivše radu rozešli se všichni do svých domovů. Tehdy kněz, který sloužil mši, šel do města Reggia a oznámil biskupovi vše, co se stalo. Biskup ho poslal ke kardinálu ostijskému, tehdy legátu lombardskému, který se zdržoval v Bologni. Legát pak s biskupem to oznámili náměstku Jiljímu de Belarer, původem Francouzi, do města Reggia, aby mne zpravil a abych se varoval před těmito spiklenci. Avšak tito mužové, kteří tak 47

Strana 48
prenominatis. Qui vero sic conspirare nitebantur, penitencia ducti michi amplius fideliter astiterunt et firmiter mecum quasi fratres permanserunt nichil in cordibus suis abscondendo. Una dierum Gibertus de Fuliano, septimus de ipsis, dixit: “Nunquam possem letus esse, si corpus domini ante pedes meos fuisset inventum, sicut ante pedes Marsilii de Rubeis, et bene deus precavit nos, ne faceremus ea, que pocius quam faceremus, mori vellemus." Ego autem sub silencio pertransivi, tamquam inde nichil scirem. In illis temporibus audiens pater meus oppressiones, quas paciebar ab inimicis, fecit congregacionem cum multis in Francia, de quibus erant capitanei episcopus Beluacensis, comes de Eu, constabilis regni Francie, comes Sacri Cesarii et quamplurimi alii comites et barones. Et transierunt de Francia in Sabaudiam, deinde per Alpes usque in marchionatu(m) Montis Ferrati et de marchionatu transierunt per Lombardiam in Cre- monam et de Cremona usque in Parmam. Et erat numerus galeatorum circa mille sexcentos, qui nobis venerant in adiutorium. Deinde pater noster (ivit) cum exercitu congregato ad suc- currendum castro Papiensi, quod se adhuc tenebat contra civitatem nostro nomine. Et posuimus castra et obsedimus civitatem Papie; et eramus bene tria millia galeatorum. Et destruximus suburbia et monasteria sub- urbiorum et replevimus castrum, cui in auxilium veneramus, victualibus et hominibus ipsum renovando; sed civitatem per castrum non potuimus obtinere, quia fossata et propugnacula inter civitatem et castrum cives fecerant, ita quod ingressus ad eos non patebat, et ipsi habebant mille galeatos de Mediolanensibus in suum auxilium. Et postquam ibi stetimus decem diebus, inde recessimus castra metantes prope Mediolanum et devastavimus valde comitatum et districtum Mediolanensem. Et abinde transivimus versus Pergamum, ubi habuimus per quosdam amicos nostros 48

Strana 49
chtěli proti mně vystoupit, želeli toho a stáli při mně tím věrněji a jako bratři při mně pevně zůstali, nic ve svých srdcích neskrývajíce. Jednoho dne Ghiberti da Fogliano, sedmý z nich, pravil: Nikdy bych nemohl být vesel, kdyby tělo Páně bylo bývalo nalezeno u mých nohou, jako bylo u nohou Marsiglia de'Rossi, a dobře nás Bůh varoval, abychom toho nečinili; spíše bychom chtěli umřít, než abychom to byli učinili. Já pak jsem to pominul mlčením, jako bych o tom nic nevěděl. V těch dobách můj otec uslyšev o útiscích, jimiž jsem trpěl od nepřátel, vešel ve spolek s mnohými pány ve Francii, mezi nimiž stáli v popředí: biskup z Beauvais, hrabě z Eu, komoří Království francouzského, hrabě ze Sancerre a mnoho jiných hrabat a baronů. A jeli z Francie do Savojska, pak přes Alpy až do markrabství monferratského, z mar- krabství pak jeli přes Lombardii až do Cremony a z Cremony až do Parmy. A bylo jízdních těžkooděnců celkem asi šestnáct set, kteří nám přišli na pomoc. Posléze náš otec shromáždiv vojsko táhl na pomoc hradu Pavii, který se tenkrát držel proti městu stoje při nás. Rozbili jsme ležení a obléhali město Pavii; a bylo nás dobře na tři tisíce jízdních oděnců. I rozbořili jsme předměstí a předměstské kláštery a zásobili hrad, jemuž jsme přišli na pomoc, potravinami i lidmi a dali jsme hrad opravit. Ale města jsme z hradu dobýt nemohli, poněvadž bylo obehnáno příkopy a protože měštané vystavěli mezi městem a hradem obranné věže, takže k nim nebylo přístupu. A sami měli tisíc jezdců milánských ku pomoci. A když jsme tam byli deset dní leželi, ustoupili jsme odtud, a položivše se táborem poblíže Milána, silně jsme poplenili hrabství a území milánské. A odtud jsme táhli proti Bergamu, kde jsme měli s některými přáteli smluveno, že nám otevrou jednu bránu města. 49

Strana 50
tractatus, qui debebant nobis aperire unam portam civitatis. Et sic ordi- natum fuerat, quod in aurora deberet intrare aliqua pars gentis nostre, et post hec deberet eos sequi una acies magna et intrare post eos et reti- nere civitatem, donec pater noster una nobiscum cum toto exercitu eadem die veniremus. Et sic factum est, quod amici nostri in civitate Pergami, scilicet illi de Collisionibus, aperuerunt portam, et primi nostri intrave- runt. Secunda vero acies noluit eos sequi, nescio quo mota spiritu, et tunc primi, qui pro tempore steterunt in civitate, exierunt civitatem, quia non poterant soli resistere inimicis, et multi amici nostri cum eisdem evaserunt; residui vero, qui remanserant, captivati sunt et suspensi sunt ultra muros, quorum numerus erat ultra quinquaginta. Cumque pater noster nobiscum supervenissemus, videntes, que gesta fuissent et neglecta, turbati sumus valde cum toto exercitu nostro. Post aliquos dies transeun- tes flumen Ade reversi sumus per territorium Cremonense in civitatem Parme. 50

Strana 51
A bylo nařízeno, aby za úsvitu vstoupil tam nějaký oddíl našeho vojska, pak měl následovat jeden veliký šik, vstoupit za ním do města a držet je v moci, dokud by náš otec s námi a s celým vojskem toho dne nepřišel. I stalo se tak; přátelé naši v městě Bergamu, totiž páni de'Colleoni, otevřeli bránu a první naši vešli. Avšak druhý šik jich nechtěl následovat, nevím z jaké pohnutky, a tu ti první, kteří v té době byli v městě, vyšli z města, protože nemohli sami nepřátelům odolat, a s nimi unikli i mnozí naši přátelé; ostatní však, kteří tam zůstali, byli zjímáni a pověšeni za hradbami; bylo jich počtem přes padesát. Když pak náš otec a já jsme přišli, uviděvše, co se stalo a co bylo zanedbáno, byli jsme velice zarmouceni i s celým svým vojskem. Po několika dnech přešedše řeku Addu, vrátili jsme se územím cremonským do města Parmy. 51

Strana 52
VLASTNÍ ŽIVOTOPIS KARLA IV., VÍDEN ONB, COD. S. N. 2618, FOL. 14V, KAPITOLA VI, KAREL OBLEŽEN V CREMONĚ. 1472.

Strana 53
Sw Vremowe á kterakynepwzicte ſze Aodie uto wazugzeNterak geſt byk oblezen g Hwy priomieſtew wyadu potopiſy Nby gemu Deg wemoßk powoczy áná M Ouy á boy Wuwekkew Pwutt u Gwoß wekHikbnie ncßyHywoßodie Máſá Sſiá á otom otecz á�ß tttede do Bo noni kwwſtienſ axoynáBBbi gmenen Hektrán/ WWi tenz wty= tzaßy bieſßzena tem oiiżeOwa wKombawi á Wwaowieſß tboy wieſtew onowſkym á giwymi vobywui mieſu towiezśpťáczenczy Rawomu áwſpiRomknovoći � ckrecw ákowycſkáHbconák ſww Zie ow ſkibc Iwieru nám á uiczini ſ nepwieteć náſieß eyrziáteluowález prziedtiew biege noprze wkadarzie Kararzßeho pwprziRCzicrkoe OWace á MWu Bewzowzwe pion neprzid Hieſ ßábił grw boww byá náponiocz áoni tywuz áa náw ten KCárownákná powocz Kdá pěwioze K potozi ty wáſy degák (woy Poá ſw pwć neprzáckow wßo náPu

Strana 54
CAPITULUM VI Post hec pater noster ivit Bononiam ad Hostiensem cardinalem nomine Beltrandum, tunc legatum a latere sedis apostolice in Lombardia, qui temporibus illis regebat civitatem Bononiensem et alias plures, videlicet Placenciam, Ravennam et totam Romandiolam ac marchiam Anchonita- nam, et tractavit cum eo, quod ipse confederatus est nobiscum et factus est inimicus nostrorum inimicorum; nam et ante erat inimicus guberna- toris Ferrariensis propter causam ecclesie sancte et suam, qui cum inimi- cis confederatus erat, paratus in adiutorium ipsis et ipsi sibi. Et dedit nobis prefatus cardinalis auxilium gencium et pecuniarum, posuitque prefatus legatus exercitum et castra contra hostes temporibus illis in sub- urbiis civitatis Ferrariensis, quo(rum) capitaneus fuit postea comes de Ariminiaco. Demum eadem estate post pentecosten congregavit pater noster magnum exercitum et premisit nos in civitatem Cremonensem de Parma ultra Padum cum quingentis galeatis, quos misit ante castrum Piczigniconis, qui rebellaverat contra nos et contra civitatem sue diocesis Cremonensis et astabat deserviendo Papiensibus et Mediolanensibus. Et remanseramus in Cremona vix cum viginti galeatis. Tunc repente fortificati sunt inimici et augebatur numerus cottidie, ita quod illi, qui erant ante castrum, mu- niverunt se fossatis, auxilium nostrum exspectantes. Illo tempore subito Mantuani et Ferrarienses miserunt naves suas in Padum ante Cremonam et subm(er) serunt omnes naves in Pado territorii Cremonensis, ita ut pater noster cum tota gente sua non poterat nobis venire in auxilium nec mittere aliquem nuncium, quia omnes naves et molendina submerserant et se receperant. Et nos ipsi in civitate Cremonensi existentes cum ita paucis eramus in perdicione et civitatis et personarum cottidie propter latitudinem, quia civitas temporibus illis propter guerras erat quasi deso- lata. (Et) cum essemus in magna tristicia constituti, quia nec pater nobis nec nos patri nec uterque nostrum illis, qui iacebant ante castrum, posse- 54

Strana 55
KAPITOLA VI Potom jel náš otec do Boloně k ostijskému kardinálu Bertrandovi, tehdy legátu a latere papežského stolce v Lombardii, který v těch dobách vládl nad městem Boloňou i nad jinými mnohými městy, totiž nad Piacenzou, Ravennou a nad celou Romagnou a markrabstvím anconským; i vyjednal s ním, že uzavřel smlouvu s námi a stal se ne- přítelem našich nepřátel. Neboť byl již dříve nepřítelem vladaře ferrar- ského pro při, kterou s ním měla církev svatá i on sám; byl spolčen s nepřáteli a hotov přispěti ku pomoci jim a oni jemu. I dal nám řečený kardinál na pomoc lid i peníze a postavil vojsko i tábor proti nepřáte- lům tehdejším v předměstí města Ferrary; jeho velitelem byl později hrabě z Armagnacu. Potom téhož léta po svatodušních svátcích sebral náš otec veliké vojsko a poslal nás napřed z Parmy do města Cremony přes Pád s pěti sty jezdci; ty pak poslal přes hrad Pizzighettone, jenž se vzbouřil proti nám i proti městu svého kraje a stál ve službách Pavijských a Milánských. A zůstali jsme v Cremoně sotva s dvaceti jízdními oděnci. Tu náhle dostali nepřátelé posilu a počet jejich denně vzrůstal tak, že ti, kteří byli před hradem, se opevnili příkopy a očekávali naši pomoc. Tehdy náhle Mantovští a Ferrarští poslali své lodi po Pádu před Cremonu a potopili všechny lodi na Pádu v území cremonském, takže náš otec se vším svým lidem nám nemohl přijít na pomoc ani poslat nějakého posla, protože všechny lodi i mlýny na řece nepřátelé potopili a zmoc- nili se jich. A my sami, zdržujíce se v Cremoně s tak skrovným muž- stvem, byli jsme každého dne v nebezpečí, že ztratíme město i lid pro rozlehlost města, neboť bylo v těch dobách válkami téměř zpustošeno. A když jsme byli postaveni ve velikém smutku, poněvadž ani otec nám, ani my otci, ani nikdo z nás nemohl pomoci těm, kteří leželi před hra- dem, došlo k roztržce mezi našimi nepřáteli, kteří obléhali řečené město 55

Strana 56
mus succurrere, facta est dissensio inter inimicos nostros, qui civitatem predictam obsederant in fluvio Pado, ita quod se verberantes invicem reversi sunt unusquisque ad propria. Rescito isto pater noster venit de Parma cum exercitu suo super flumen Padi et mandavit extrahi naves de profundo fluvii et sic transfretavit cum paucis in civitatem Cremonam. Et sequenti die coadunatis exercitibus processimus in subvencionem illis, qui erant ante castrum Piczigniconis. Et tantum fuimus per dei graciam fortificati, quod forciores eramus omnibus nostris inimicis; eramus enim in numero tria milia galeatorum. Et postquam percepimus, quod coram dicto castro nichil proficeremus, voluimus procedere in succursum castro Papiensi, de quo ante mencio facta est. Quod presencientes inimici mise- runt consiliarios suos et fraudulenter cum patre nostro tractaverunt et cum eo treugas inierunt tali modo: quod de campis cederet et castrum Papiense victualibus treugarum tempore fultum quod per inimicos non impediretur assecurantes, per pulchra et blanda verba multa eidem promittentes. Sicque de campis recessimus, gentes nostras per civitates et loca sua distribuentes. Post hec inimici treugas seu pacta minime tenue- runt, et sic perditum fuit castrum Papiense, quia non permiserunt ipsum inimici fulcire victualibus, prout promiserant. Sicque pater noster cum gentibus suis propter blanda verba et falsa promissa in pecuniis et ex- pensis defecerunt. Hieme vero superveniente nec in campis stare poterant. Et sic proverbium in nobis claruit: “Nocuit differre paratis." Illo autem tempore Ferrarienses, Veronenses et Mantuani ac Medio- lanenses fortificati captivaverunt capitaneum legati, comitem de Arimi- niaco, in suburbiis Ferrarie iacentem, et multos de exercitu occiderunt et alios submerserunt in Pado et exercitum in tantum afflixerunt, quod legatus amplius non recuperavit nec campos adversus inimicos amplius habere valuit usque ad expulsionem eiusdem de patria. 56

Strana 57
nad řekou Pádem, takže utkavše se spolu, vrátili se každý do svého domova. Náš otec, dozvěděv se o tom, přijel do Parmy se svým vojskem po řece Pádu a poručil vyzdvihnout potopené lodi ze dna řeky a tak se přeplavil s malou družinou do města Cremony. A druhého dne spojivše vojska vytáhli jsme na pomoc těm, kteří byli před hradem Pizzighettone. A s pomocí boží jsme byli tak posíleni, že jsme byli silnější než všichni naši nepřátelé; byli jsme totiž v počtu tří tisíc jízdních oděnců. Když jsme poznali, že před tímto hradem nic nepořídíme, rozhodli jsme se táhnout na pomoc hradu pavijskému, o němž byla již dříve zmínka. Nepřátelé zvěděvše to, poslali své rádce a lstivě vyjednávali s naším otcem a uzavřeli s ním příměří na ten způsob, že ustoupí z pole a že bude moci zásobit v době příměří hrad Pavii potravou; nepřátelé ujišťovali, že tomu nebudou zabraňovat a krásnými a hledanými slovy mu mnoho jiného slibovali. A tak jsme stáhli lid svůj z polí, rozdělivše ho po městech a vsích. Nepřátelé však příměří a úmluvy vůbec nedo- drželi, a tak ztracen byl hrad Pavia, poněvadž nepřátelé nedovolili jej zásobit potravou, jak slíbili. A tak otec náš se svým lidem se ocitl pro jejich pochlebné řeči a klamné sliby v nedostatku peněz i potravy. Když pak nastala zima, nemohli jsme ani polem ležet. A tak se na nás osvědčilo přísloví: „Co můžeš udělati dnes, neodkládej na zítřek.“ Toho času pak Ferrarští, Veronští, Mantovští a Milánští získavše posilu zajali velitele legátova, hraběte z Armagnacu, který ležel v předměstí ferrarském, a mnohé z jeho vojska pobili, jiné utopili v Pádu a vojsko jeho v takové míře potřeli, že si legát nemohl již opatřit nové ani s nepřáteli se v poli utkat, až posléze byl vypuzen ze země. 57

Strana 58
Demum videns pater noster, quod expense deficerent et quod guerram ferre non valeret, disposuit recedere de patria et eam terrigenis et maio- ribus civitatum relinquere, videlicet Parmam illis de Rubeis, Regi(um) illis de Fuliano, Mutinam illis de Piis, Cremonam illis de Punczonibus, qui omnes has civitates patri nostro in potestatem dederant, voluitque eis easdem reddere. Luccam autem voluit vendere Florentinis, sed fretus nostro et suorum consiliariorum consilio commisit eandem illis de Rubeis, quibus Parmam commiserat. 58

Strana 59
Potom náš otec vida, že se mu nedostává prostředků a že není již s to vést válku, rozhodl se ze země odejít a zanechat ji domácí šlechtě a starším měst, a to Parmu pánům Rossiům, Reggio Foglianům, Modenu Piům, Cremonu Ponzoniům, kteří všichni dali ona města našemu otci do moci; on pak chtěl jim je beze změny vrátit. Luccu však chtěl prodat Florentským, ale uposlechnuv rady naší a svých rádců odevzdal ji pánům de'Rossi, kterým již svěřil Parmu. 59

Strana 60
VLASTNÍ ŽIVOTOPIS KARLA IV., VÍDEN ONB, COD. S. N. 2618, FOL. 16V, KAPITOLA VII, KARLOVO VIDĚNÍ O DAUPHINOVI Z VIENNE. 1472.

Strana 61
awe rady [Mycß Radczy porurzɇkni tiem I Cerebewych gynzw iwße byßßpármu poruál Buto ukaiute ktrakOmdiek bgi wzneſkge Go wpocbietmie dew Hmátky bozi dowebec Wetik vrwał gema Gwozne & dwne widie nie Owápowinał webo áby Re Gzweßow GGowa� Renle Ottze wyſrzicháé LaaSco T Qbo Cwa rzaſu by Krechme w Rucze . Ria bek genz Heda boboby pozzieß. k offiovuize kidem Padkoſa wniccz to ſo zkiurz ári Rovzprziedńew dáwno biecßwe Poku�ßeni Pkrze meko. Anu wſak prziemozeni Oßrze pomocz bozie wekoſá wźbudik kdi bzyw áprzie Braczene boyz ſkrze Ponemobēti geſk Drze naſPßo nákázoy dey ſe przidrziewáchu bynáś'sſwzey prawe Woſydlo Rubenſowie á ſwi�ſowié ſedk O ik ſwodoni vo prźiow/= wáczowycß biechwie przie�wrzeni o prziewea= czowymi §potw owlz waś yneßekni podtu/ Gow Haſi Zowize P náce�u bucpármie ſnámi vprigtedcchme do geoneßwſy yme= nem Báreneg rſupſwießparwenſkebo

Strana 62
CAPITULUM VII In tempore illo cum essemus in Lucca, diabolus, qui semper querit, quem devoret3s, et offert hominibus dulcia, in quibus fel latet, cum ante diu fuissemus temptati per eum nec tamen divina gracia adiuvante victi, instigavit homines pravos et perversos, cum per se non valuisset, qui patri nostro cottidie adherebant, ut nos de tramite recto in laqueum miserie et libidinis seducerent, sicque seducti a perversis eramus perversi una cum perversis. Deinde pater noster non longe post nos arripiens iter versus Parmam una nobiscum pervenimus in villam nomine Tarencz, Parmensis diocesis, in die dominica, in qua erat XV. Augusti dies Assumpcionis sancte Marie virginis. Illa vero nocte cum nos sopor invaderet, apparuit nobis quedam visio, quoniam angelus domini astitit iuxta nos in parte sinistra, ubi iacebamus, et percussit nos in latere dicens: “Surge et veni nobiscum!" Nos autem respondimus in spiritu: "Domine, nec scio quo nec quomodo vobiscum eam." Et a(rr)ipiens nos per capillos anterioris partis capitis exportavit nos secum in aerem usque super magnam aciem armatorum equitum, qui stabant ante unum castrum parati ad prelium. Et tenebat nos in aere super aciem et dixit nobis: "Respice et vide!" Et ecce, alter angelus descendens de celo, habens igneum gladium in manu percussit unum in media acie et abscidit sibi membrum genitale eodem gladio, et ille tamquam letaliter vulneratus agonizabat equo insidens. Tunc tenens nos per capillos angelus dixit: “Cognoscis illum, qui percussus est ab angelo, vulneratus ad mortem?" Tunc diximus: “Domine, nescio, nec locum cognosco." Dixit: “Scire debes, quod hic est Delphinus Viennensis, qui propter peccatum luxurie sic a deo est percussus. Nunc ergo cavete et patri vestro potestis dicere, quod sibi caveat de similibus peccatis, vel peiora accident vobis." Nos autem compassi illi Delphino Viennensi nomine Bigonis, cuius ava fuerat soror ave nostre, et ipse erat filius sororis regis Ungarie Karoli primi, interrogavimus angelum, utrum posset con- 62

Strana 63
KAPITOLA VII V té době, kdy jsme byli v Lucce, dábel, který „stále hledá, koho by pohltil“, a nabízí lidem slasti, v nichž se ukrývá žluč - již dávno před- tím nás pokoušel, ale s pomocí boží milosti jsme přec odolali —, sám nemoha, ponukl lidi špatné a zkažené, kteří se ustavičně drželi při našem otci, aby nás svedli z cesty pravé do osidel špatnosti a smilství, a tak byvše svedeni od lidí zkažených, byli jsme zkaženi spolu se zkaženými. Posléze se dal náš otec nedlouho po nás na cestu k Parmě a přijeli jsme společně do vsi jménem Terenzo v kraji parmském v neděli dne 15. srpna, na niž připadlo Nanebevzetí Panny Marie. Této noci pak, když nás spánek přemohl, ukázalo se nám toto vidění: anděl Páně se postavil vedle nás na levé straně lůžka a udeřil nás do boku řka: „Vstaň a pojď s námi!“ My pak jsme v duchu odpověděli: „Pane, nevím, ani kam, ani jak bych s vámi šel.“ A on, uchopiv nás za vlasy na temeni hlavy, vznesl se s námi do vzduchu až nad veliký šik ozbrojených jezdců, kteří stáli před jedním hradem připraveni k boji. I držel nás ve vzduchu nad zástupem a pravil nám: „Pohleď a viz!“ A hle, druhý anděl sestupující z nebe držel v ruce ohnivý meč a udeřil jednoho muže upro- střed šiku a utal mu tím mečem pohlavní úd; a ten muž jakoby smrtelně raněn umíral sedě na koni. Tu anděl drže nás za vlasy pravil: „Poznáváš toho, jenž byl udeřen od anděla a zraněn až k smrti?“ I řekli jsme: „Pane, neznám, ani místa nepoznávám.“ Řekl: „Věz, že je to viennský vévoda, který byl pro hřích smilství od Boha takto raněn; nyní se tedy měj na pozoru a také otci svému můžeš říci, aby se varoval podobných hříchů, nebo vás postihnou ještě věci horší.“ My pak jsme litovali řečeného vévodu Guiga, jehož babička byla sestrou naší babičky a on sám byl synem sestry krále uherského Karla Prvního. Tázali jsme se anděla, zda se bude moci vyzpovídat před smrtí. I byl jsem velice zarmoucen. Anděl pak odpověděl řka: „Bude se moci 63

Strana 64
fiteri ante mortem, et contristatus eram valde. Respondit autem angelus dicens: “Habebit confessionem et vivet aliquot diebus." Tunc vidimus in parte sinistra aciei multos viros stantes, amictos palliis albis, quasi essent viri magne reverencie et sanctitatis, loquebanturque ad invicem respi- cientes super aciem et super ea, que gesta erant, et bene ipsos notavimus. Nec tamen graciam interrogandi habuimus, nec per se angelus (est pro- fessus), qui vel quales essent viri illi tante reverencie. Et subito restituti fuimus ad locum nostrum aurora iam clarescente. Veniensque Thomas de Nova Villa, miles Leodiensis diocesis, camerarius patris nostri, excitavit nos dicens: “Domine, quare non surgitis? Iam pater vester paratus ascen- dit equos." Tunc surreximus et eramus confracti et quasi fessi sicut post magnum laborem itineris. Et diximus sibi: „Quo ut vadamus, cum hac nocte passi sumus tanta, quod nescimus, quid facere debeamus?“ Tunc dixit nobis: “Domine, quid?" Et diximus sibi: "Delphinus mortuus est; et ipse pater noster vult congregare exercitum et procedere in auxilium Delphino, qui guerrat cum comite Sabaudie; nostrum auxilium non proficit sibi, quia mortuus est." Ipse vero deridens nos illa die, postquam venimus in Parmam, dixit patri nostro omnia, que sibi dixeramus. Tunc pater noster vocans interrogavit nos, si verum esset et si ita vidissemus. Cui respondimus: "Utique, domine, eciam pro certo sciatis, quod Del- phinus mortuus est." Pater vero increpans nobis dixit: “Noli credere sompniis!" Predictis autem, patri nostro et Thome, non dixeramus in- tegre, sicut videramus, sed solum, quod Delphinus mortuus est. Post aliquot ergo dies venit nuncius ferens litteras, quod Delphinus congregato exercitu suo venerat ante quoddam castrum comitis Sabaudie et quod de una balista cum magna sagitta in medio omnium militum suorum fuisset sagittatus et post aliquot dies confessione habita mortuus esset. Tunc pater noster auditis litteris dixit: “Miramur valde super hiis, quia filius noster mortem ipsius nobis ante predixerat." Et multum mirati sunt ipse et Thomas, nullus tamen post hec de ista materia cum ipsis fuit locutus. 64

Strana 65
vyzpovídat a bude živ několik dní.“ Tehdy jsme viděli na levé straně šiku stát mnohé muže, oděné do bílých plášťů, jako by to byli mužové veliké vznešenosti a svatosti, a rozmlouvali navzájem pohlížejíce na šik a na to, co se stalo; a dobře jsme je pozorovali. Přece se nám však ne- dostávalo milosti otázat se, ani anděl sám od sebe nepověděl, kdo neb jací byli ti muži tak veliké důstojnosti. A potom jsme byli rychle vráceni na své místo, když již svítila denice. Tu přišel Tomáš z Villeneuve, rytíř z kraje lutyšského, komoří našeho otce, a vzbudil nás řka: „Pane, proč nevstáváte, váš otec již hotov sedá na koně!“ Vstali jsme a byli jsme jako rozlámaní a tak zmalátnělí jako po veliké cestovní námaze. I řekli jsme mu: „Kam máme jet? Vždyť této noci jsme tolik zkusili, že nevíme, co bychom měli činit.“ Tu řekl nám: „Co se stalo, pane? I řekli jsme mu: „Vévoda zemřel; a náš otec chce shromáždit vojsko a táhnout na pomoc vévodovi, který válčí s hrabětem savojským. Naše pomoc mu neprospěje, protože zemřel.“ On pak se nám vysmál a onoho dne, kdy jsme přijeli do Parmy, pověděl našemu otci vše, co jsme mu byli řekli. Tu náš otec, dav si nás zavolat, tázal se nás, zdali je to pravda a zdali jsme měli takové vidění. Odpověděli jsme mu: „Ovšem pane, vězte s jistotou, že vévoda je mrtev.“ Otec však domlouvaje nám řekl: „Nevěř snům.“ Avšak svému otci a jmenovanému Tomáši nepo- věděli jsme v úplnosti vše, jak jsme to viděli, nýbrž pouze to, že vévoda zemřel. Po několika dnech pak přišel posel nesa zprávu, že vévoda shromáždiv své vojsko přišel před kterýs hrad hraběte savojského a že byl zasažen velikým šípem z jednoho samostřílu uprostřed všech svých rytířů a že po několika dnech vyzpovídav se zemřel. Tehdy náš otec uslyšev ty zprávy pravil: „Divíme se velice tomu, že náš syn nám jeho smrt napřed předpověděl.“ A velice se tomu divili on i Tomáš, ale nikdo potom s nimi o té věci nemluvil. 65

Strana 66
VLASTNÍ ŽIVOTOPIS KARLA IV., VÍDEN ONB, COD. S. N. 2618, FOL. 18V, KAPITOLA VIII, KAREL SPÍ V PURKRABSKÉM DOMĚ NA PRAŽSKÉM HRADĚ. 1472.

Strana 67
( Vnw vLazuge Awrak pe d Czecs w vatik pogcdcwarzći kewcß á kterae byß o Wew Dzeſke miegi ZapomenukA krakw ſtwie nabzk wztrßano ßrady a Pßuozie za ſneboyo y kkrak wbo on Hwpyßo náby/ ktewt wke diwne Wiienie widielw= wwaze na brádie upitukápwa : Stowwi dn Dwcz napáie Pxawy ſenemu nedoſ Gá-wway deke nethce neſyc orze�orziɇczewy Spánow Kuwć áwoſkymnemoze Spowy�á o ſwße Wytek y cßteſße náw poricziti ti Hwießu áwkuOk mi nerodicßme Rteß ſeezel tiech mieſt nemozech wezacßo Waki Bécoy daw wám odpuſkienie. poſká nas naprziod do Czechiawzdec�ie przymierzie svaſymi neprziak wiɇdeckme ſkrze zomigy Nonwwſku oźberuná á od kwad do Hráßſwie Zyro�ſkeko á tunági/ Pecßwe (Hratrá náſPáo Wienewpáge ☞Doczáv biɇſyd hwzdák Porzeru kiczece Rovutánſkc° á Hiißi bywepkeßo/kterɇżc

Strana 68
CAPITULUM VIII Post hec pater noster videns, quod expense sibi deficiebant et guerram ulterius ferre contra predictos dominos Lombardie non posset, cogitavit de recessu suo et volebat nobis committere easdem civitates et guerram. Nos vero recusavimus, quia cum honore conservare non poteramus. Tunc data nobis licencia recedendi premisit nos versus Boemiam. Et, receptis treugis cum inimicis nostris, transivimus per territorium Mantua- num in Veronam, abinde in comitatum Tyrolis, ubi invenimus fratrem nostrum nomine Iohannem, quem pater noster copulaverat filie ducis Karinthie comitisque Tyrolis. Qui dux, socer fratris nostri, habuerat prius sororem matris nostre nomine Annam, prout superius scriptum est. Post obitum vero eius receperat uxorem sororem ducis de Brunswich, cum qua predictam filiam habuerat nomine Margaretham. Et cum eadem dederat fratri nostro post obitum suum ducatum Karinthie et comitatum Tyrolis; nam prole masculina carebat. Et sic pax facta erat inter eum et patrem nostrum, quia ante erant inimici propter expulsionem eiusdem ducis, quem pater noster expulerat de Boemia, prout superius scriptum est. Deinde transivimus per Bavariam, ubi invenimus sororem nostram senio- rem nomine Margaretham, que unicum filium habebat cum Heinrico, duce Bavarie, nomine Iohannem. Deinde pervenimus in Boemiam, de qua absens fueramus undecim annis. Invenimus autem, quod aliquot annis ante mater nostra, dicta Elyzabeth, mortua erat. Ipsa vero vivente soror nostra secundogenita, filia sua, nomine Guta, missa erat in Franciam et copulata Iohanni, filio primogenito Philippi, regis Francie, cuius sororem nomine Blanczam habebamus in uxorem. Tercia vero soror nostra et ultima, nomine Anna, erat apud dictam soro- rem nostram in Francia temporibus illis. Et sic, cum venissemus in Boemiam, non invenimus nec patrem nec matrem nec fratrem nec sorores nec aliquem notum. Idioma quoque Boemicum ex toto oblivioni tradide- ramus, quod post redidicimus, ita ut loqueremur et intelligeremus ut alter 68

Strana 69
KAPITOLA VIII Potom náš otec vida, že se mu nedostává prostředků a že nemůže dále válčit proti řečeným pánům Lombardie, pomýšlel na svůj návrat a chtěl nám odevzdat ta města i vedení války. My však jsme odmítli, čeho bychom nemohli zastat se ctí. Tehdy, dav nám povolení k odchodu, poslal nás napřed do Čech. A sjednavše příměří se svými nepřáteli, prošli jsme územím mantovským do Verony a odtud do hrabství tyrolského; zde jsme se shledali se svým bratrem Janem, kterého náš otec oženil s dcerou vévody korutanského a hraběte tyrolského. Tento vévoda, tchán našeho bratra, měl dříve za manželku sestru naší matky jménem Annu, jak bylo výše psáno. Po její smrti si vzal za manželku sestru vévody brunšvického a s ní měl řečenou dceru Markétu. A s tou odevzdal našemu bratru po své smrti vévodství korutanské a hrabství tyrolské; neboť neměl mužského potomka. A tak nastal mír mezi ním a naším otcem, neboť předtím byli nepřáteli, protože náš otec vyhnal z Čech téhož vévodu, jak je o tom výše psáno. Posléze jsme prošli Bavorskem, kde jsme se setkali se svou starší sestrou Markétou, která měla jediného syna Jana s Jindřichem, vévodou bavorským. Potom jsme dospěli do Čech, kde jsme nebyli po jedenáct let. Shledali jsme, že několik let předtím zemřela naše matka jménem Eliška. Ještě za jejího života byla naše mladší sestra jménem Guta poslána do Francie a provdána za Jana, prvorozeného syna francouzského krále Filipa, jehož sestru Blanku jsme měli za manželku. Třetí pak a poslední naše sestra jménem Anna byla v těch dobách u řečené naší sestry ve Francii. A tak když jsme přišli do Čech, nenalezli jsme ani otce, ani matku, ani bratra, ani sestru, aniž koho známého. Také řeč českou jsme úplně zapomněli, ale později jsme se jí opět naučili, takže jsme mluvili a rozuměli jako každý jiný Čech. Z boží milosti jsme dovedli 69

Strana 70
Boemus. Ex divina autem gracia non solum Boemicum, sed Gallicum, Lombardicum, Teutunicum et Latinum ita loqui, scribere et legere scivi- mus, ut una lingua istarum sicut altera ad scribendum, legendum, loquen- dum et intelligendum nobis erat. Tunc pater noster procedens versus comitatum Luczemburgensem prop- ter quandam guerram, quam gerebat cum duce Bravancie, ipse et college sui, videlicet Leodiensis episcopus, Iuliacensis marchio, Gerlenensis comes et quamplures alii, commisit nobis auctoritatem suam temporibus absencie sue in Boemia. Quod regnum invenimus ita desolatum, quod nec unum castrum inveni- mus liberum, quod non esset obligatum cum omnibus bonis regalibus, ita quod non habebamus ubi manere, nisi in domibus civitatum sicut alter civis. Castrum vero Pragense ita desolatum, destructum ac comminutum, quod a tempore Ottogari regis totum prostratum fuit usque ad terram. Ubi de novo palacium magnum et pulchrum cum magnis sumptibus edificari procuravimus, prout hodierna die apparet intuentibus. Tempore illo misimus pro uxore nostra, quia adhuc erat in Luczemburg. Que cum venisset, post unum annum habuit filiam primogenitam nomine Marga- retham. Illis autem temporibus dederat nobis pater noster marchionatum Moravie, et eodem titulo utebamur. Videns autem communitas de Boemia proborum virorum, quod eramus de antiqua stirpe regum Boemorum, diligentes nos dederunt nobis auxilium ad recuperanda castra et bona regalia. Tunc cum magnis sumptibus et laboribus recuperavimus castra Purglinum, Tyrzow, Liuchtenburg, Lutycz, Grecz, Pyesek, Necztyni, Zbyroh, Tachow, Trutnow in Boemia; in Moravia vero Luccow, Telcz, Weverzi, Olomucense, Brunense et Znoymense castra, et quamplura alia bona obligata et alienata a regno. Et habebamus multos paratos (militares) servientes, et prosperabatur regnum de die in diem, 70

Strana 71
mluvit, psát a číst nejen česky, ale i francouzsky, italsky, německy a latinsky tak, že jsme byli mocni oněch jazyků stejně jednoho jako druhého. Tehdy náš otec odjel do hrabství lucemburského pro jakousi válku, kterou tam vedl s vévodou brabantským, on sám i se svými spojenci, totiž biskupem lutyšským, markrabím julišským, hrabětem gelderským a ještě s mnohými jinými, a nám svěřil svou pravomoc nad Čechami po dobu své nepřítomnosti. Toto království jsme nalezli tak zpustošené, že jsme nenašli jediný svobodný hrad, který by nebyl zastaven se všemi královskými statky, takže jsme neměli, kde bychom přebývali, leč v měšťanských domech jako jiní měšťané. Pražský hrad byl zcela opuštěn, pobořen a zničen, neboť od časů krále Otakara II. byl celý ztroskotán až k zemi. Na tom místě jsme dali nově vystavět veliký a krásný palác s velikým nákladem, jak je dnes kolemjdoucím patrno. V té době jsme poslali pro svou manželku, ježto byla dosud v Lucembursku. Ta pak přišedši měla po roce prvorozenou dceru jménem Markétu. V těch dobách dal nám náš otec markrabství moravské, a toho titulu jsme užívali. Když pak obec šlechetných mužů z Čech přihlédla k tomu, že pocházíme ze starobylého rodu českých králů, poskytla nám z lásky k nám pomoc, abychom mohli zpět získat hrady a královské statky. Tehdy jsme znovu získali s velikými náklady a úsilím hrady Křivoklát, Týřov, Světlík, Litice, Hradec Králové, Písek, Nečtiny, Zbiroh, Tachov, Trutnov v Čechách; na Moravě pak Lukov, Telč, Veveří, hrad olomoucký, brněnský a zno- jemský a mnoho jiných statků, zastavených a zcizených koruně. A měli jsme mnoho rytířů, kteří byli hotovi nám sloužit, a království prospívalo den ode dne; obec dobrých nás milovala, zlí se nás báli a vystříhali 71

Strana 72
diligebatque nos communitas bonorum, mali vero timentes precavebant a malo, et iusticia sufficienter vigebat in regno, qu(amqu) am barones pro maiori parte effecti erant tyranni nec timebant regem, prout decebat, quia regnum inter se diviserant. Et sic tenuimus capitaneatum regni meliorando de die in diem per duos annos. Tempore illo tradidimus iunio- rem sororem nostram, nomine Annam, Ottoni, duci Austrie, in uxorem. Et in illis diebus mortuus est dux Karinthie, socer fratris nostri. Et cum frater noster debuisset accipere possessionem ducatus Karinthie et comita- tus Tyrolis post mortem ipsius, tunc fecerat occulte ligam Ludovicus, qui se gerebat pro imperatore, cum ducibus Austrie, Alberto videlicet et Ottone, ad dividendum dominium fratris nostri occulte et false, volens idem Ludovicus habere comitatum Tyrolis, duces vero (ducatum) Ka- rinthie, inmemor Ludovicus et ingratus serviciorum patris nostri, que sibi exhibuerat in adepcione imperii, prout supra est scriptum. Dux vero Austrie, licet sororem nostram haberet, statim post obitum ducis Karin- thie predicti per conspiracionem habitam secreto cum domino de Auf- steyn, qui erat capitaneus ex parte ducis tocius Karinthie, statim cum fratre suo habuerunt Karinthiam, quam idem de Aufsteyn eis libere tra- didit ac possessionem ei(s)dem dedit. Et sic frater noster perdidit ducatum Karinthie. Illi vero de comitatu Tyrolis noluerunt se subdere Ludovico, sed permanserunt in obediencia fratris nostri. Illis peractis venit pater noster in Boemiam et adduxit post se uxorem suam, quam receperat sibi in reginam, nomine Beatricem, filiam ducis de Burbon, de genere regum Francie; cum qua postea genuit unicum filium nomine Wenceslaum. Tunc mali et falsi consiliarii invaluerunt contra nos aput patrem nostrum, lucrum proprium pretendentes, tam Boemi quam de comitatu Luczemburgensi. Accedentes patrem nostrum sibi suggesse- runt dicentes: “Domine, provideatis vobis! Filius vester habet in regno multa castra et magnam sequelam ex parte vestri. Unde si diu ita pre- 72

Strana 73
se zla. Spravedlnost sdostatek vládla v království, ačkoliv páni se stali většinou tyrani a nebáli se krále, jak se slušelo, protože si království mezi sebe rozdělili. A tak drželi jsme vladařství nad královstvím, zlepšujíce je den ode dne po dva roky. Toho času dali jsme svou mladší sestru Annu za manželku Ottovi, vévodovi rakouskému. A v oněch dnech zemřel vévoda korutanský, tchán našeho bratra. A když se náš bratr měl uvázat v držení vévodství korutanského a hrabství tyrol- ského po jeho smrti, tu Ludvík, který se činil císařem, uzavřel tajně spolek s vévody rakouskými Albrechtem a Ottou, aby si tajně a lstivě rozdělili panství našeho bratra; týž Ludvík chtěl mít hrabství tyrolské, vévodové pak vévodství korutanské. Ludvík byl nepamětliv služeb, které mu náš otec prokázal, když se ucházel o císařství, jak je o tom psáno výše. Vévoda pak rakouský, ačkoliv měl naši sestru, spikl se tajně hned po smrti řečeného vévody korutanského s pánem z Aufensteinu, který byl z vůle vévody ustanoven vladařem celého Korutanska, a ihned se s bratrem svým zmocnil Korutan, které jim zmíněný pán z Aufen- steinu dobrovolně vydal a odevzdal v držení. A tak ztratil náš bratr vévodství korutanské. Avšak páni z hrabství tyrolského se nechtěli poddat Ludvíkovi, ale zůstali v poslušenství našeho bratra. Po těchto událostech přišel náš otec do Čech a přivedl s sebou manžel- ku, kterou si vzal za královnu, jménem Beatrix, dceru vévody bour- bonského, z rodu králů francouzských; s ní potom zplodil jediného syna jménem Václava. Tehdy zlí a lstiví rádcové zvítězili nad námi u našeho otce, vlastní prospěch hledajíce: byli to i Čechové i páni z hrabství lucemburského. Přistupujíce k našemu otci namlouvali mu říkajíce: „Pane! Mějte se na pozoru; váš syn má v království mnoho vašich hradů i mnoho přívrženců; proto bude-li takto dlouho naduží- 73

Strana 74
valebit, expellet vos, quando voluerit. Nam et ipse heres regni et de stirpe regum Boemie est, et multum diligitur a Boemis, vos autem estis advena." Hoc autem dicebant querentes �(ucr)um suum, ut ipsis commit- teret castra et bona predicta. Ipse autem in tantum assensit consiliis eorum, quod de nobis diffidebat, et propter hec abstulit nobis omnia castra et administracionem in Boemia et in marchionatu Moravie. Et sic nobis remansit solus titulus “marchio Moravie" sine re. Illo tempore equitabamus una dierum de Purglino in Pragam, volentes adire patrem nostrum, qui erat in Moravia. Et sic tarde venimus in castrum Pragense ad antiquam domum purgraviatus, ubi mansionem per aliquot annos feceramus, antequam palacium magnum fuerat edificatum. Et nocturno tempore deposuimus nos in lecto, et Bussco de Wilharticz senior in altero ante nos. Et erat magnus ignis in camera, quia tempus hiemale erat, multeque candele ardebant in camera, ita quod lumen suf- ficiens erat, et ianue et fenestre omnes erant clause. Et cum incepissemus dormire, tunc deambulabat nescio quid per cameram, ita quod ambo evigilavimus. Et fecimus dictum Busskonem surgere, ut videret, quid esset. Ipse autem surgens circumivit per cameram querens et nichil vidit nec quidquam potuit invenire. Tunc fecit maiorem ignem et plures candelas incendit et ivit ad ciffos, qui stabant pleni vino super bancas, et potavit et reposuit unum ciffum prope unam magnam candelam ardentem. Potacione facta tunc deposuit se iterum ad lectum. Et nos induti pallio nostro sedebamus in lecto et audiebamus ambulantem, videre tamen neminem poteramus. Et sic respi- cientes cum predicto Busskone super ciffos et candelas vidimus ciffum proiectum; et idem ciffus proiciebatur, nescimus per quem, ultra lectum Busconis de uno angulo camere usque in alterum in parietem, qui sic reverberatus a pariete cecidit in medium camere. Videntes hec territi 74

Strana 75
vati své moci, vyžene vás, kdykoliv bude chtít; neboť je sám dědicem království, pochází z rodu českých králů a velmi je milován od Čechů, vy však jste král přišlý.“ To pak říkali, hledajíce prospěch a vlastní výhody, aby jim svěřil hrady a statky královské. Otec natolik uvěřil jejich radám, že k nám pojal nedůvěru a odňal nám proto všechny hrady i správcovství v Čechách a v markrabství moravském. A tak nám zbyl holý titul markraběte moravského beze vší podstaty. V ten čas jsme jednou jeli koňmo z Křivoklátu do Prahy, abychom se sešli se svým otcem, který byl na Moravě. Dojeli jsme velice pozdě do Pražského hradu, do starého domu purkrabského, kde jsme po několik let přebývali, dokud nebyl vystavěn velký palác. V noci jsme ulehli na lůžko a Bušek starší z Velhartic před námi na jiné lůžko. V síni byl rozdělán veliký oheň, protože byl zimní čas, a hořelo tam mnoho svic, takže bylo dosti světla; okna i dveře byly zavřeny. A když jsme usnuli, tu kdosi chodil po síni, takže jsme se oba probudili. I kázali jsme ře- čenému Buškovi, aby vstal a podíval se, co by to bylo. On vstal, obešel síň hledaje, ale nic neviděl aniž mohl najít. I rozdělal větší oheň a rozsvítil více svíček a šel k číším, které stály na- plněny vínem na lavicích; napil se a postavil číši vedle jedné velké svíce, která hořela. Napiv se ulehl znovu na lůžko. My oděni ve svém plášti jsme seděli na svém lůžku a slyšeli jsme někoho přecházet, ale neviděli jsme nikoho. A tak dívajíce se s Buškem na číše a svíce, spatřili jsme, jak se jedna číše skácela; a táž číše byla vržena, nevíme kým, přes lůžko Buškovo z jednoho rohu síně až do druhého, a odrazivši se od zdi, padla doprostřed síně. Spatřivše to poděsili jsme se nemálo; stále jsme však slyšeli někoho po síni přecházet, ale nikoho jsme neviděli. 75

Strana 76
sumus nimium et semper ambulantem in camera audivimus, neminem autem vidimus. Post vero signati sancta cruce in Christi nomine usque in mane dormivimus. Et mane surgentes ciffum, prout proiectus erat, in medio camere invenimus et ea nostris familiaribus ad nos de mane venientibus ostendimus. Illo tempore misit nos pater noster cum pulchro exercitu super ducem Slezie nomine Polconem, dominum Munsterberiensem. Nam ille dux non erat princeps neque vasallus patris nostri et regni Boemie. Pater tamen noster acquisierat civitatem Wratislaviensem per dominum Heinricum septimum, ducem Wratislaviensem, qui heredes non habebat. Et idem dux acceperat in donum Glacense territorium temporibus vite sue volu- itque pocius predictam civitatem ac ducatum patri nostro et corone reg- ni Boemie perpetuo applicare quam fratri suo Boleslao dimittere, quia ipse et frater suus mutuo sibi inimicabantur. Postquam autem pater no- ster accepisset possessionem civitatis Wratislaviensis, omnes duces Slezie et Opuliensis subiecerunt se dicioni sue perpetuo ac corone regni Boemie, ut tuerentur et defenderentur a regibus Boemorum, exceptis duce Slezie, domino Swydnicensi et Polcone, domino Munsterberiensi. Cuius territo- rium devastavimus, prout in cronica scriptum est. Quod in tantum fuit devastatum, quod ipse coactus est mediantibus placit(i)s esse vasallus patris nostri ac corone regni Boemie sicut et alii duces. Hiis peractis arripuimus iter versus Ungariam ad patrem nostrum. Quem invenimus in Wissegrado super Danubio aput regem Karolum primum. Qui ante habuerat sororem patris nostri, ipsa vero defuncta receperat sororem regis Cracovie Kazomiri; cum qua genuerat tres filios: primo- genitum Ludovicum, secundum Andream, tercium Stephanum. Ibique fecit idem rex Karolus pacem inter patrem nostrum et Cracovie regem, ita quod renunciaret pater noster iuri sibi debito in Inferiori Polonia, 76

Strana 77
Ale potom, poznamenavše se svatým křížem, ve jménu Kristově jsme spali až do rána. A ráno vstavše našli jsme číši, jež byla hozena vpro- střed síně, a ukázali jsme to blízkým, kdož k nám ráno přišli. Toho času nás poslal náš otec se skvělým vojskem proti vévodovi slez- skému Bolkovi, pánu minsterberskému. Neboť onen vévoda nebyl uznán za pána ani nebyl vazalem našeho otce a Království českého. Náš otec totiž získal město Vratislav od pana Jindřicha Sedmého, vévody vratislavského, který neměl dědice. A tento vévoda přijal darem zemi kladskou na čas svého života a chtěl raději jmenované město i vévodství odevzdat našemu otci a připojit na věčné časy ke koruně Království českého, než je zanechat svému bratru Boleslavovi, protože žil se svým bratrem v nepřátelství. Když pak se náš otec uvázal v držení města Vratislavě, všechna knížata slezská i kníže opolský se podrobili vládě jeho i koruny Království českého na věčné časy a požívali ochrany a obrany od českých králů, vyjímajíc vévodu slezského, pána svídnic- kého a Bolka, pána minsterberského. Jeho zemi jsme poplenili, jak je v kronice psáno. I byla velice popleněna, takže vévoda byl přinucen za zprostředkování jiných stát se vazalem našeho otce i koruny Králov- ství českého jako jiní vévodové. Když jsme toto byli provedli, vydali jsme se na cestu směrem do Uher k svému otci; zastihli jsme ho na Vyšehradě nad Dunajem u krále Karla Prvního. Ten měl dříve sestru našeho otce, po její smrti pak si vzal sestru krakovského krále Kazimíra; s ní měl tři syny: prvorozeného Ludvíka, druhého Ondřeje a třetího Štěpána. A tam ujednal tento král Karel mír mezi naším otcem a králem krakovským tak, že se náš otec vzdal svého práva na Dolní Polsko, to je hnězdenskou, kališskou 77

Strana 78
scilicet Gneznensi et Kalixiensi et aliis inferioribus provinciis Polonie; rex vero Cracovie renunciavit patri nostro et regno Boemie pro se et successoribus suis, regibus Inferioris Polonie, in perpetuum de omni accione omnium (ducatuum) Slezie et Opulie et civitatis Wratislavie. Nam ante erat dissensio inter eos, quoniam avus noster Wenceslaus secundus, rex Boemie, possederat Inferiorem Poloniam predictam cum ducatibus Cracovie et Sand(o)merie racione unice filie Przemisl, regis Inferioris Polonie, ducis Cracovie et Sandomerie, quam acceperat in uxorem. Qui Przemisl post mortem suam dederat avo nostro et corone regni Boemie in perpetuum tam regnum quam ducatus possidendos. Kazomirus vero predictus erat patruus ipsius domine et dicebat se ius habere in regno Polonie Inferioris, asserendo, quod femina non posset hereditare in regno. Et sic guerra a longis temporibus duraverat inter reges Boemie et Kazo- mirum ac patrem suum quondam Wladislaum nomine, reges Cracovie seu Inferioris Polonie. Sicque illa guerra concordata fuit per predictum regem Ungarie. Qui propter hoc ligavit se et promisit esse in adiutorio patris nostri contra ducem Austrie, qui abstulerat fratri nostro ducatum Karinthie, et contra Ludovicum predictum. Hii autem fuerant in hac liga, scilicet pater noster, rex Ungarie, dux Bavarie Heinricus, qui soro- rem nostram habebat in uxorem. Eodem tempore misit nos pater noster in comitatum Tyrolis, ut eundem gubernaremus ac fratrem nostrum cum sua uxore, ipsis existentibus in etate puerili. Sicqu(e) euntes intromisimus nos de hiis, sicut pater noster commiserat nobis, fuimusque admissi ad regimen illius patrie per terrigenas comitatus supradicti. 78

Strana 79
a jiné dolní provincie Polska. Král krakovský se pak vzdal za sebe i své nástupce, krále Dolního Polska, na věčné časy veškerých práv ve všech knížectvích Slezska, Opolska a Vratislavě ve prospěch našeho otce a Království českého. Neboť předtím byl mezi nimi spor, protože náš děd Václav Druhý, král český, držel řečené Dolní Polsko s knížectvími krakovským a sandoměřským z toho důvodu, že pojal za manželku jedinou dceru Přemysla, krále Dolního Polska, a vévody krakovského a sandoměřského. Tento Přemysl odkázal po své smrti našemu dědovi i koruně Království českého jak své království, tak i svá knížectví v držení na věčné časy. Avšak Kazimír výše jmenovaný byl příbuzný oné paní ze strany otcovy a prohlašoval, že má právo na království Dolního Polska tvrdě, že žena nemůže být dědičkou království. A tak trvala válka od dávných dob mezi králi českými a Kazimírem i kdysi jeho otcem Vladislavem, králi Krakovska či Dolního Polska. A nyní byla tato válka takto urovnána jmenovaným králem uherským. Ten pak zato vstoupil ve spolek a slíbil pomoc našemu otci proti vévodovi rakouskému, který odňal našemu bratrovi vévodství korutanské, a proti výše jmenovanému Ludvíkovi. V tom spolku pak byli tito: náš otec, král uherský a vévoda bavorský, který měl za manželku naši sestru. V té době poslal nás náš otec do hrabství tyrolského, abychom spra- vovali je i našeho bratra s jeho manželkou, kteří ještě nedosáhli věku dospělosti. Tam tedy přišedše, uvázali jsme se v ony úřady, jak nám je byl otec svěřil, a domácí šlechta toho hrabství nás připustila k vladař- ství nad onou zemí. 79

Strana 80
VLASTNÍ ŽIVOTOPIS KARLA IV., VÍDEN ÖNB, COD. S. N. 2618, FOL. 23V, KAPITOLA IX, TAJNÁ PLAVBA DO AQUILEJE. 1472.

Strana 81
Ram tmietiwe Zazenu Bebo: czapu poſſa áß Dtecznaß do Wáßſwie Hvvoēſo6o Obvcßwe vipváwowak &Brctwanaye y geko zenu Reßoni cie�ác biecßie wCececk Rietimwyeßákzie gwon uwázacßme ſic wo Krakz nám bykowtz náß porucziß y bicecwe dopupiew kwkáidarzßwi &waß ßrzezewa nij kraßſewie drziwerzeteneßo Kárák kowz chiie & lumbat tet Przeka kuſy wewda mecßtieſremu dati prowodu V wiſyßweti d wßer AtMrkvßerſey Pánemu prowod w do Hozzie á kexaepaſ ßewátezáná ßtiek to tieti O on Gwy diwnce Y�eſmakde watw teta : b Dww váßi powekicze worzy dubydey OGrachme woy Kozbraßſowce yweſkebo y wwedechme wu dkyupkázzie Pvwiinſkeßo Biſkupſewie Rábra� Gory tzbeko y dobytcme krádu Gwenew Howy Gwáceko Náßerw y wzeċcmie dále náowie Wozzieczenebo Aváci Hy popkenießmece Zomie ázdo �auſy genw Plowe Liwczaby�

Strana 82
CAPITULUM IX Tempore succedente post pascha die sequenti congregaveramus exercitum de comitatu Tyrolis et intraveramus vallem Pustharie, Prixiensis diocesis, super comitem Goricie et acquisivimus castrum montis sancti Lamberti. Et transivimus ulterius super predictum comitem et devastavimus terras suas usque clausam, que vocatur Luncz. Et fuimus in campis cum pre- dicto exercitu tribus septimanis in illa devastacione, quia erat adiutor ducum Austrie, inimicorum nostrorum. In crastino beati Georgii martiris fugavit pater noster Ottonem, ducem Austrie, ultra Danubium et acqui- sivit multa castra in Austria. Ludovicus vero, qui se gerebat pro impera- tore, adiuvabat duces Austrie, et per consequens tota Almania guberna- toresque civitatum in Lombardia, et specialiter Mastinus de la Scala, gubernator Veronensis, Vincencie, Padue, Tervisii, Brixie, Parmensis et Luccanensis civitatum. Omnes hii nos et comitatum Tyrolis invadebant toto posse, ita quod civitas Tridentina et tota vallis Arthisi erat in magno periculo a Lombardis. Valli vero Eni tam a Suevis quam a Bavaris peri- cula magna imminebant, ita quod totus comitatus Tyrolis erat in magnis periculis quasi ex omnibus partibus. Illo tempore fecimus Nicolaum, cancellarium nostrum, episcopum Tridentinum, nacione Brunensem, (et Brixinensem) nomine Matheum, capellanum fratris nostri, quia ambo episcopatus vacabant tempore eodem. Estate vero eadem Ludovicus, qui se gerebat pro imperatore, magnum exercitum cum omnibus principibus Almanie contra Heinricum (duxit), ducem Bavarie, sororium nostrum, qui tunc nobiscum erat. Dux autem Austrie venit in subsidium eidem Ludovico per Pataviam; pater vero noster veniens dicto Heinrico in auxilium metati sunt castra penes unum rivum iuxta Landow. Tunc venit dictus Ludovicus cum duce Austrie et cum aliis cum exercitu magno. Et quia propter rivum eis accessus non patebat, devastantes Bavariam per unum mensem; licet exercitus ducis Heinrici minor esset, tamen dictus Ludovicus cum duce Austrie sine 82

Strana 83
KAPITOLA IX Po nějaké době, v den následující po velikonocích, shromáždili jsme vojsko hrabství tyrolského a vtrhli jsme do údolí pusterského v diecézi brixenské proti hraběti gorickému a dobyli jsme hrad St. Lambrechts- berg. I postupovali jsme dále proti zmíněnému hraběti a poplenili jsme jeho země až k průsmyku, který se nazývá Lienz. A leželi jsme polem s řečeným vojskem po tři neděle pleníce, protože hrabě byl spojencem vévodů rakouských, našich nepřátel. Nazítří po svatém Jiří mučedníku zapudil náš otec vévodu rakouského za Dunaj a zmocnil se mnoha hradů v Rakousích. Avšak Ludvík, který se prohlašoval císařem, pomáhal vévodům rakouským a s ním pak celé Německo i vladaři měst lombard- ských, zvláště Mastino della Scala, vladař nad Veronou, Vicenzou, Padovou, Trevisem, Brescií i městy Parmou a Luccou. Ti všichni na nás a na hrabství tyrolské útočili s veškerou svou mocí, takže město Trident a celé údolí Adiže bylo ve velikém nebezpečí od Lombard- ských. Údolí innskému hrozila velká nebezpečí jak od Švábů, tak od Bavorů, takže celé hrabství tyrolské bylo ve velikém nebezpečenství takřka na všech stranách. Toho času jsme učinili svého kancléře Mikuláše, rodem z Brna, biskupem tridentským; brixenským pak Matěje, kaplana mého bratra, poněvadž obě biskupství byla tehdy uprázdněna. Téhož léta Ludvík, který se činil císařem, vedl veliké vojsko se všemi knížaty německými proti Jindřichovi, vévodovi bavorskému, našemu švagrovi, který byl tehdy na naší straně. Vévoda rakouský pak přišel na pomoc Ludvíkovi přes Pasov; když náš otec přišel vévodovi na po- moc, položil se táborem při jedné řece blíže Landau. Tehdy přitrhl Ludvík s vévodou rakouským a s jinými v čele velikého vojska. Poně- vadž však řeka jim znemožňovala přechod, pustošili po dobu jednoho měsíce Bavory; ačkoli vojsko vévody Jindřicha bylo menší, přece se řečený Ludvík s vévodou rakouským vrátili domů s nepořízenou. V té 83

Strana 84
voluntatis eorum complemento ad propria sunt reversi. Tempore vero eodem, volentes venire patri nostro et predicto sororio in auxilium de comitatu Tyrolis cum magna gente tam peditum quam equitum, non poteramus transire per Cupfsteyn, ubi erat filius Ludovici; quem cum eadem gente ibidem obsedimus tanto tempore, quanto predicti principes adversus se iacebant in campis. Cum autem separati ipsi fuissent, versus Tyrolis sumus reversi. Post hec circa festum Michaelis tractata fuit concordia inter patrem nostrum et ducem Austrie, sic quod dux Austrie restituit civitatem Znoymensem, quam pater noster dederat eidem cum filia sua in dotem, magnamque partem pecunie dedit patri nostro et quedam castra circa fluvium Drave ad comitatum Tyrolis fratri nostro. Ducatum vero Karinthie pro se debuit retinere. Demum eadem hieme ivimus cum patre nostro versus Prussiam contra Litwanos. Fueruntque nobiscum ibidem comites Wilhelmus iuvenis de Holandia, de Montibus, iuvenis de Lo et quamplures alii comites et barones. Hiemps vero tam mollis erat, quod glacies non erat; unde procedere contra Litwanos non potuimus, sed reversi sumus unusquisque ad propria. Cum autem orta fuisset inter Lombardos magna guerra, quam tracta- veramus, antequam exiremus de Tyrolis, scilicet propter ligam, quam fecerant Veneti, Florentini, Mediolanenses, Ferrarienses, Mantuani, Bononienses et quamplures alii contra Mastinum de la Scala, gubernato- re(m) Veronensem, Paduanum (etc.), qui inimicus noster erat, ut supra apparet, eodem tempore de mense Aprilis ivimus per Moraviam in Austriam, volentes Lombardiam intrare. Ubi dux Austrie noluit nobis prestare conductum, tunc locantes nos ad naves, transivimus ad regem Ungarie, qui de civitate Bude dedit nobis conductum per Ungariam, Chorvatiam, Dalmaciam usque in civitatem Senii supra litus maris, ubi 84

Strana 85
době jsme chtěli táhnout na pomoc svému otci a jmenovanému švagru z hrabství tyrolského s velikým množstvím lidu jak pěšího, tak jízdního, ale nemohli jsme se dostat přes Kufstein, kde byl Ludvíkův syn; toho jsme tam se svým lidem obléhali tak dlouho, dokud řečená knížata ležela proti sobě na polích. A když se pak rozešla, vrátili jsme se zpět do Tyrol. Potom kolem svátku svatého Michala byl ujednán smír mezi naším otcem a rakouským vévodou tak, že vévoda rakouský vrátil město Znojmo, které mu dal náš otec se svou dcerou věnem, a dal našemu otci velkou částku peněz a našemu bratru několik hradů při řece Drávě k hrabství tyrolskému; vévodství korutanské si směl ponechat. Potom téže zimy jsme táhli se svým otcem do Prus proti Litvanům. A byla tam s námi hrabata: mladý Vilém Holandský, pan Adolf z Bergu, mladý Dětřich z Loozu a mnoho jiných hrabat a baronů. Zima však byla tak mírná, že nebyl led; proto jsme nemohli táhnout proti Litvanům a vrátili jsme se každý do svého domova. Když pak vypukla mezi Lombardskými veliká válka, kterou jsme byli zaměstnáni dříve, než jsme opustili Tyroly, a to pro spolek, který uzavřeli Benátští, Florentští, Milánští, Ferrarští, Mantovští, Boloňští a mnozí jiní proti Mastinovi della Scala, vladaři veronskému a padov- skému, který byl náš nepřítel, jak je výše uvedeno, šli jsme v té době přes Moravu do Rakouska, chtíce se dostat do Lombardie, ale vévoda rakouský nám nechtěl poskytnout průvod. Tu vstoupivše na lodi dora- zili jsme ke králi uherskému, který nám dal z města Budína průvod Uherskem, Chorvatskem a Dalmácií až do města Senje na břehu moř- ském, odkud jsme vypluli na moře. Když to zvěděli benátští kapitáni, 85

Strana 86
intravimus mare. Quod Venetorum capitanei rescientes, nos, quamvis essemus eorum amici, captivare voluerunt. Unde galliam nostram circum- vallaverunt per gallias suas, ita quod gallia nostra minime evadere pote- rat. Et cum nona die pervenissemus ante civitatem eorum Gradensem, acquiescentes consilio Bartholomei comitis Wegle et Senii, qui nobiscum erat in gallia, mandavimus, ut ipsis per nostros diceretur: “Ecce, domini, scimus, quod manus vestras minime possumus evadere; placeat vobis ad civitatem premittere et tractare, qualiter nos velitis suscipere in civita- tem." Et dum cum eis pulchris verbis loquerentur, per foramina gallee cecidimus in parvam parcham piscatoris cum dicto Bartholomeo et Iohanne de Lipa. Et sic cooperti saccis et retibus transivimus per galleas eorum et pervenimus ad portum inter arundines. Et sic manus eorum evadentes ivimus pedes usque Aquilegiam. Ipsi vero captivaverunt galleam nostram cum omni familia; quam per aliquot dies tenuerunt in captivitate et ipsam dimiserunt. Et cum essemus in Aquilegia, notifi- cavimus nos hospiti nostro, qui consilio civitatis mox notificavit, cives vero usque ad patriarche noticiam perduxerunt. Patriarcha mox civitatem ingressus cum magno honore cleri et populi campanis pulsatis nos susci- piens in palacium suum deduxit. Et sic cum magno honore, familia nostra ad nos de captivitate perveniente, in terra sua per quatuor septimanas nos tractans confirmatus est nobiscum, deducens nos per vallem Cad usque in comitatum Tyrolis, (ubi pro tunc pro fratre nostro, qui puer et parvus erat, presidebamus). 86

Strana 87
chtěli nás zajmout, ačkoliv jsme byli jejich přátelé. Proto obklíčili naši loď svými loděmi, takže nemohla vůbec uniknout. A když jsme devátého dne dojeli k jejich městu Gradu, uposlechli jsme rady Bartoloměje z Krku a Senje, který byl s námi, a poručili jsme, aby jim naši řekli: „Hle, páni, víme, že z vašich rukou nemůžeme nikterak uniknout, račte předem poslat do města a vyjednat, jak nás chcete v městě při- jmout.“ A zatímco s nimi mluvili krásnými slovy, spustili jsme se dvířky lodi do malé rybářské bárky s řečeným Bartolomějem a Janem z Lipé. A přikryti jsouce pytli a sítěmi, propluli jsme jejich loďmi a přistáli jsme u břehu mezi sítím. A tak vyváznuvše z jejich rukou, šli jsme pěšky až do Aquileje. Oni pak naši loď zajali s celou naší družinou; drželi ji několik dní v zajetí a pak ji propustili. A když jsme byli v Aquileji, dali jsme se poznat svému hostiteli, ten pak hned podal zprávu městské radě a měšťané zpravili o tom dokonce i patriarchu. Patriarcha hned přijel do města a přijal nás s velikou ctí v průvodu duchovenstva a lidu a za hlaholu zvonů nás uvedl do svého paláce. Když se naše čeleď vrá- tila ze zajetí, hostil nás s velikými poctami ve své zemi po čtyři neděle, spřátelil se pevně s námi a poskytl nám průvod údolím cadorským až do hrabství tyrolského; zde jsme tehdy vladařili za svého bratra, který byl malým hochem. 87

Strana 88
VLASTNÍ ŽIVOTOPIS KARLA IV., VÍDEN ONB, COD. S. N. 2618, FOL. 26R, KAPITOLA X, KAREL S VOJSKEM NA CESTĚ DO FELTRE. 1472.

Strana 89
Onewiáxeßáeßnoo docmieſu wgoZwekkii czwwzákowßwa ákidu áZáonowym BBonie niw nkß przuyw doßwe PoniiWbodeiiwk s Bekku ttimaſe tzekoo knam ná �xáti ſie zbbiczeniectov ſowſ� czokedi wpwozomi cztwrzi nedieć naß tzáká �bináw Bieru y Wwodke Bas Krz idokgmonemSád áz do á6 ſwic Hywkßedolk &rał geſ nepnáčnie dowiekymießáſbekuwſkeko á kwrak tcho (Bewattzene &o bewáieß býwekkn tztiy przi weli Oktral inke wßo Ceá byk przi Regi bobycey atſ Rhw Pyrze tzerw tze koyz oblcze cHi Bonátráne Horew ſiáhcdvo káwſw Hántáw MH Mrawz�i á Hine tiß thowáry kwo vwe�o Hpádá �ke ß przewoc kyw Kdcwáákyw P Zoɇſet Zi Mez twrowych Odiewiuowpienyc� táßiw bozicz: MtOwekwwydwk Rou wicß OßReßá Giⱥckzu owieſo Hektrewſee 6 Biſ Kipew Mkrenſyw vmenew Sizoew zkkovn�cze á kwibiewi Henerkywe ſepány SKáwminá MoowRußo ſucßu Wokezeni 8.

Strana 90
CAPITULUM X De mense autem Iunii cum obsedissent Veneti, Florentini, Mediolanenses, Mantuani, Ferrarienses et alii eorum complices civitatem Padue cum maxima gente, quasi cum decem milibus equitum armatorum et cum infinito numero peditum, et aliqua pars gentis eorum obsedissent eciam civitatem Feltrensem cum episcopo Feltrensi, Siccone de Caldinacio, comitibus Seneensibus, dominis de Camino, et dum diu stetissent in obsi- dione cum quingentis galeatis et multis peditibus, quia civitas Paduana cum Feltrensi erat de dominio Mastini de la Scala, domini Veronensis et aliarum civitatum, que supra nominate sunt, et iam predicti Veneti acquisivissent Tunglan, Saraballum et Bassanum, que de dominio dicti Mastini exstiterant, comesque de Colalto, advocatus Tervisii, et quamplu- res alii rebellassent predicto Mastino et starent cum Venetiis, quidam civis civitatis Bellunii, nomine Sudracius de Bongagio, timens, ne amit- teretur sic civitas Feltrensis et per consequens Bellunium perveniret in manus Venetorum, quos specialiter odio habebat, et videns se obsessum ex omni parte, cogitavit de Iacobo Avoschano, qui cum ca- stris... et Budensteyn et cum aliquibus montanis pertinentibus ad domi- nium Bellunii dicioni nostre se supposuera[n]t et comitatus (eius) consilia, (du)m in Parma eramus, (sine sciencia) utriusque partis, tam Veronensis quam Venetorum, venit ad nos secrete, ne rescirent Veneti et dominus Veronensis, quia contra ipsum faciebat, dicens: “Si possetis devincere et fugare hostes a civitate Feltrensi, unam portam civitatis vellem vobis ape rire, qui(a) pocius vobis faveo de civitate quam alteri cuicumque." Ego vero attendens verba ipsius posui sibi certam diem, qua secrete venirem. Et quia oportebat me sapienter congregare homines (propter) quoddam duellum duorum nobilium in diocesi Noviforensi super Athesim, con- vocans multos nobiles sub colore, si amici eorum facerent aliquam dis- sensionem, quod possem eos tueri in duello, ne resciretur, propter quid congregacionem facerem, ut civitatem Feltrensem secrete adire possem. 90

Strana 91
KAPITOLA X V měsíci červnu potom oblehli Benátští, Florentští, Milánští, Mantovští, Ferrarští a jiní jejich spojenci město Padovu s ohromným vojskem, čítají- cím asi deset tisíc ozbrojených jezdců a nespočetné množství pěších a jistá část jejich vojska obléhala také město Feltre s biskupem z Feltre, se Sicconem z Caldonazza, s hrabaty z Cenedy, pány z Camina. I drželi dlouho v obležení s pěti sty jezdci a množstvím pěších města Padovu a Feltre, jež podléhala panství Mastina della Scala, pána veronského a jiných měst, která byla vyjmenována výše; a Benátčané již dobyli měst Conegliana, Serravalle a Bassana, která náležela k panství Mastinovu, a také hrabě Collalto, náměstek v Trevisu, i mnozí jiní se vzbouřili proti jmenovanému Mastinovi a stáli při Benátských. Tehdy jeden bellunský měštan jménem Endrighetto da Bongajo obávaje se, aby město Feltre a po něm i Belluno nepřišlo do rukou Benátských, jichž zvláště nenáviděl, a vida město obležené ze všech stran, přemýšlel o tom, že se Jakub da Avoscano dal se svými hrady, Buchensteinem a jinými, a s některými horaly patřícími k panství bellunskému pod naši ochranu a přijav jeho radu, přišel k nám, když jsme byli v Parmě, bez vědomí obojí strany, jak Veronských, tak Benátských, tajně, aby se o tom nedověděli Benátští ani pán veronský, neboť jednal proti němu. Řekl nám: „Dovedete-li přemoci a zahnat nepřítele od města Feltre, chci vám otevřít jednu bránu města, protože bych přál města spíše vám než komukoliv jinému.“ Já pak, vyslechnuv jeho řeč, určil jsem mu jistý den, kdy jsem chtěl tajně přijít. A protože jsem musel opatrně sbírat vojsko, svolal jsem mnoho šlechticů k turnaji dvou rytířů z území Neumarktu nad Adiží pod záminkou, abych je mohl chránit v souboji, kdyby jejich přátelé způsobili nějaký rozbroj; tak nikdo neměl zvědět, proč sbírám vojsko, abych totiž tajně mohl přitáhnout k městu Feltre. 91

Strana 92
Victorem vero ac interfectorem alterius, qui in duello dicto triumpha- verat et obtinuerat, cinximus gladio militari. Et cum (hec) facta fuissent, rogavi miliciam, que presens aderat, quod deberet ire nobiscum, partes nullo sciente, ubi volebamus. Ipsi vero parati exhibentes se continuo arripuerunt iter mecum et equitaverunt equitantes mecum per v(a)1l(e)m Flemarum tota nocte. Crastino vero die equitavi per deserta montana, que vadunt per Castruginum, ubi non consueverunt homines equitare. Et cum pervenissem ad nemus, quod est inter Castruginum et Prymeyam, viam habere non potui propter evulsas arbores. Et sic desperabat exerci- tus meus. Tunc ego pedes cum aliquibus peditibus per abrupta moncium et viarum dudum destructarum quesivimus viam, ita quod pervenimus ultra nemus, custodibus silve dudum recedentibus propter solis occasum nec suspicantibus aliquem timorem seu periculum ibidem ab aliquo ipsis imminere. Et sic viam fecimus nobis in montibus. Ipsis vero nos sequenti- bus venimus ad castrum Permense, quod eciam obsessum fuerat per Venetos, et fugatis inimicis cepimus illud. Qui venientes ad societatem suam, que iacebat ante (civitatem) Feltrensem, dixerunt, quod magna gens, quam nescirent, cuius esset, veniret super eos. Qui audientes a civi- tate nocte recesserunt. Castrum vero die altera transientes, de Prymeio versus Agordum et de Agordo festinanter ivimus ad civitatem Bellunien- sem. Et premisimus ad Andigetum, cum quo tractaveramus, significantes sibi, quod essemus prope civitatem cum gente. Qui statim accedens capi- taneos et rectores, dixit eis, quod nuncii venissent sibi dicentes, quod comites Clarmonetenses, (servitores) Mastini de la Scala, domini eorum, venissent cum magno exercitu fugando inimicos ipsis in auxilium. Qui letanter aperuerunt portas, putantes amicos esse. Et ego intravi portas in die beati Procopii quarta die mensis Iulii. Et cum omnes intrassent, aperui banneria regni Boemie et comitatus Tyrolis. Ipsi vero videntes inimicos, stupefacti nesciebant, quid essent facturi, nec poterant resistere potencie nostre. Et sic per dei graciam obtinuimus civitatem. Castrum 92

Strana 93
Vítěze pak, který druhého zabil a v řečeném souboji dosáhl triumfu a zvítězil, jsme opásali mečem vojenským. Když se to vše stalo, požádal jsem vojsko, které bylo přítomno, aby se vydalo s námi, nikomu nepově- děv, kam hodláme jít. Oni pak se dali ochotně na cestu se mnou a jeli se mnou koňmo údolím fleimským po celou noc. Druhého dne jsem jel pustými horami, které směřují ke Castrozze, kde není cesta pro jezdce. A když jsem dojel k lesu, který je mezi Castrozzou a Primierem, nemohl jsem postupovat pro vyvrácené stromy; a mé vojsko proto ztrácelo naději. Tu já pěšky s některými pěšími jsme hledali cestu po srázech hor a stez- kách dávno zničených, až jsme přešli les; strážcové lesa již dávno odešli, poněvadž slunce zapadlo a oni neměli nijakých obav a netušili, že by jim tam od někoho hrozilo nějaké nebezpečí. A tak jsme si otevřeli cestu v horách. V průvodu těch rytířů jsme přišli ke hradu Primiero, který byl také obležen od Benátčanů, a zmocnili jsme se ho zahnavše nepřátele. Ti pak přišedše ke svým spojencům, kteří leželi před městem Feltre, pravili, že na ně přitáhlo veliké vojsko, o němž nevěděli, čí je. Ti, uslyševše to, odtáhli v noci od města. Opustivše druhého dne hrad Primiero, táhli jsme do Agorda a z Agorda rychlým pochodem k městu Bellunu. I po- slali jsme předem k Endrighettovi, s kterým jsme byli smluveni, že jsme to my a že jsme blízko města s vojskem. Ten ihned přistoupil k starším a správcům města a řekl jim, že mu poslové přišli oznámit, že hrabata chiaromonští, spojenci Mastina della Scala, jejich pána, zahnavše nepřátele přišli jim s velkým vojskem na pomoc. Oni radostně otevřeli brány, považujíce nás za přátele. A vstoupil jsem do bran na den svatého Prokopa čtvrtého dne měsíce července. A když všichni vstoupili, rozvinul jsem prapory Království českého a hrabství tyrolského. Oni pak, vidouce nepřátele, v úžase nevěděli, co by měli dělat, neboť nemohli odporovat naší moci. A tak jsme se s pomocí boží zmocnili města. Hrad se však držel několik dní proti nám; když jsme však těm, kteří byli na hradě, po- hrozili, odevzdali hrad do našich rukou. Potom jsme se položili s vojskem 93

Strana 94
vero aliquot diebus tenebatur contra nos; minis tamen impositis, qui in castro fuerant, castrum in manus nostras resignaverunt. Deinde posuimus exercitum ante civitatem Feltrensem. Et quia Veronensis tunc occupa- batur cum Venetis et ipsi secum, unde nocere nobis et exercitui nostro minime poterant, sed utrique eorum nobiscum tractabant, nos sibi in adiutorium attrahere cupientes. Et cum stetissemus (per sex septimanas) in obsidione civitatis Feltrensis, concordati sumus cum Venetis. Et liga- verunt se nobiscum ita, ut nobis assisterent cum tota potencia in guerra illa adversus Mastinum de Scala. Et miserunt nobis in expensis propriis septingentos galeatos et multos pedites. Nos vero, dimittentes fratrem nostrum, cum exercitu ivimus Venecias, ubi cum magno honore suscepti magnaque tractati reverencia ligam mutuam firmavimus et inde reversi Feltrensem civitatem fame acquisivimus. Illi quoque de Corraria Paduani tractaverunt nobiscum et ceperunt civitatem Paduam et captivaverunt Albertum, seniorem fratrem Mastini, quem Venetis in captivitatem dederunt. Et remanentes servitores nostri retinuerunt Paduam in sua potestate. Nos vero dimittentes in civitatibus Feltrensi et Belluniensi et castris capitaneos, W(o)(cm)arum de Burchsta(ll) magnatem de comitatu Tyrolis in Feltrensi, in civitate Bellunii Andigetum de Bongagio, capita- neum vero guerre contra Veronenses Iohannem de Lipa, qui septimo die capitaneatus mortuus est; loco cuius Leporem substitui. Sic reversi in comitatum Tyrolis, ivimus in vallem Eni, abinde in regnum Boemie, et confederati sumus cum ducibus Austrie; nam ante non eramus amici. Illa hieme in carnisprivio tradidimus filiam nostram primo- genitam Margaretham Ludovico, primogenito Karoli, regis Ungarie, et ligavimus nos contra omnem hominem. Post hoc vero, cum sororius noster in crastinum nos ad prandium invitasset, in ortu solis unus militum suscitavit nos de sompno dicens: "Domine, surgatis; dies novissimus adest, quia totus mundus plenus est locustis." Tunc surgentes ascendimus 94

Strana 95
před městem Feltre. A poněvadž veronský vladař byl tehdy zaměstnán bojem proti Benátčanům a oni s ním, proto nemohli nám ani našemu vojsku vůbec škodit, naopak, obě strany s námi vyjednávaly žádajíce si nás přivolat na pomoc. A když jsme po šest týdnů obléhali město Feltre, uzavřeli jsme smlouvu s Benátčany. Zavázali se nám tak, že nám budou pomáhat s celou svou mocí v oné válce proti Mastinovi della Scala. I poslali nám na svůj náklad sedm set jízdních oděnců a mnoho pěších. My pak propustivše svého bratra jeli jsme s vojskem do Benátek, kde jsme byli přijati s velkou slávou a hoštěni s velkou vážností. Potvrdili jsme vzájemný spolek a vrátivše se odtud dobyli jsme města Feltre vyhladově- ním. Také carrarští místodržící v Padově se s námi smluvili a zmocnili se Padovy a zajali Alberta, staršího bratra Mastinova, kterého dali do zajetí Benátčanům. A zůstávajíce našimi poddanými, podrželi Padovu ve své moci. My pak, propouštějíce své služebníky, ustanovili jsme je v městech i hradech Feltre a Bellunu za kapitány; ve Feltre Volkmara z Burgstallu z hrabství tyrolského, v Bellunu Endrighetta da Bongajo; velitelem pak ve válce proti Veronským Jana z Lipé, který byv sedm dní kapitánem, zemřel; na jeho místo jsem dosadil Zbyňka Zajíce. A tak vrátivše se do hrabství tyrolského jeli jsme do údolí Innu a odtud do Království českého a smířili jsme se s vévody rakouskými; neboť před- tím jsme nebyli přáteli. Té zimy, v masopustě zasnoubili jsme svou nej- starší dceru Markétu Ludvíkovi, prvorozenému synu Karla, krále uher- ského, a učinili s tímto spolek na výboj i odboj. Potom, když nás jednou švagr pozval na zítřek na hostinu, vzbudil nás při východu slunce jeden z rytířů ze spánku řka: „Pane, vstávejte, nastává soudný den, neboť celý svět je samá kobylka.“ Tehdy vstavše jsme nasedli na koně a rychle jeli 95

Strana 96
equum, velociter cucurrimus, volentes finem videre earum, usque in Pulcaviam, ubi finis earum erat, per septem miliaria in longitudine; latitudinem vero earum minime potuimus considerare. Quarum vox erat similis sono tumultuanti, ale earum erant scripte quasi denigratis litteris, et erant in spissitudine quasi nix condensate, ita quod sol propter eas videri non poterat. Fetor magnus procedebat ab eis. Et divise sunt alie versus Bavariam, alie Franconiam, alie versus Lombardiam, alie hincinde per universam terram. Et erant generative, quia due per noctem viginti generabant et ultra; erant parvule, sed cito crescebant; et inveniebantur in tercium annum. Eodem tempore infra duos menses mortui sunt soror nostra et sororius, dux Austrie, quos ab eo tempore nunquam vidimus. 96

Strana 97
chtějíce vidět, kde je jejich konec; dojeli jsme až do Pulkavy, sedm mil daleko na délku, kam až sahaly. Jak ale široko se prostíraly, jsme zjistit nemohli. Jejich hlas byl podobný hřmotu, jejich křídla byla jakoby popsána černými písmeny a bylo jich tak hustě jako sněhu, takže nebylo možno vidět pro ně slunce. Vycházel z nich veliký zápach. Pak se rozdě- lily některé směrem k Bavorsku, jiné k Frankům, jiné do Lombardie a jiné sem i tam po vší zemi. Byly tak plodné, že dvě za noc zplodily dvacet mladých i více; byly maličké, ale rychle rostly. Vyskytovaly se ještě třetí rok. V té době zemřeli během dvou měsíců naše sestra a náš švagr, vévoda rakouský, jež jsme od času své návštěvy již nebyli spatřili. 97

Strana 98
VLASTNÍ ŽIVOTOPIS KARLA IV., VÍDEN ONB, COD. S. N. 2618, FOL. 29R, KAPITOLA XI, KARLŮV SEN A VÝKLAD EVANGELIA MATOUŠOVA. 1472.

Strana 99
ik nadekkez ſwk �u tyw wkteraßz ſwe venoßá/známenaá Gießzw zwuß bieſopo dobey zWuku klugiecziemu O kwiśka cien Reeßu zpiſana iákztz tzvwymi Pwy �na�y Vſ brecßu huſy iákżw Sniek Zák zie Punc pwonie wwieno byá nemoßk Bák ſwwad wokiky pochodiee pdwiá ávordiekcßu ſe niekter betiecku do Zawor niektre & Fvan konieſáge &lumßare Ntme ſew y ww powſ� zewycwbiechu weſmi pkoonendkiec bwie przieſwocz porozowacßtk owád czⱥc Srwycß á cipak wierze ál biechu wake/ No brzo vozáecciy awcikożcic�u gie & wzieá ho KecwBeßo: Ráſu wodwu Qmieſlecziceß vywzek Wu Geſwa ná�e áWak wewoda Ráluſky TG& odwßo tzaſuwukoy ſwewecy� wwdaki Rwrat ſkrzie nautzenie dncha Owateßo we ſnie váł ſie Bydadati Nztenie Swa° Watuwie áprorzydiw wekmi nmitedknie/ Kywikexpky w noż weſnách potá�nanie ić vocvnaeá tupitwká gedená tze & cterw:; Mypák przigkor dwe & Wocßwdt nam ſiprigiet Boke�áwie do/

Strana 100
CAPITULUM XI Cum autem venissemus in Boemiam, contigit nos venire de Boleslavia in Tussyn, et cum sompnus nos cepisset invadere, supervenit nobis fortis imaginacio de illo evangelio'4 “Simile est regnum celorum thesauro ab- scondito in agro" etc., quod legitur in die Ludmille. Et sic incipiens ima- ginari in sompniis incepi exposicionem. Evigilans vero retinui conceptum prime partis evangelii et sic divina gratia adiuvante perfeci, que sic incipit: “Simile est regnum celorum" etc. Fratres! Eloquium sanctorum evangeliorum nemo potest exponere, quia intellectus eorum tante est profunditatis, quod nemo potest ad eorum eminenciam plene pertingere nec ipsorum sensum sufficienter enarrare. Quod Paulus in epistola aits5: “O altitudo diviciarum sapiencie et sciencie dei! Quam incomprehensibi- lia sunt iudicia eius et investigabiles vie eius!" Et idem3s: “Quis enim cognovit sensum domini? Aut quis consiliarius eius fuit?" Tamen, quan- tum michi datum est desuper a divina clemencia, a qua “omne datum optimum et omne donum perfectum desursum descendit", ut scribit37 Iacobus in canonica sua, ad intelligenciam istius sancti evangelii vobis aliquid describere cupio, quod vos, carissimi, fraterne rogo suscipere et puri cordis sinceritate contemplari. Audivit namque vestra dileccio, quod Matheus in presenti parabola regnum celorum thesauro abscondito in agro assimilat, per quem quidem thesaurum non improprie spiritus sanctus designatur, quem homo invenit per caritatem et graciam Iesu Christi, qui promisit fidelibus in evangelio Iohannis dicens's : “Rogabo patrem meum, et alium paraclitum dabit vobis, ut maneat vobiscum in eternum, spiritum veritatis." Per agrum vero se(u) per terram, in quo thesaurus ille invenitur, designatur cor hominis, ubi seminat homo bona et mala opera, que referunt fructum 100

Strana 101
KAPITOLA XI Když pak jsme přišli do Čech, přihodilo se, že jsme přijeli ze Staré Bole- slavě do Toušeně; když se nás počal zmocňovat spánek, dostavilo se nám silné přemítání o těchto slovech evangelia: „Podobno je království nebeské pokladu skrytému na poli“ atd., která se čtou na den svaté Ludmily. A tak počav přemítat o nich ve snách, vykládal jsem je. Probudiv se pak podržel jsem ještě v paměti obsah první části evangelia a tak s pomocí boží a milostí jsem dokončil výklad, jenž se počíná: „Podobno je králov- ství nebeské“ atd. Bratři! Obsah svatých evangelií nedovede nikdo plně vysvětlit, protože jejich smysl je tak hluboký, že nikdo nemůže vznešenost jejich pravd postihnout a sdostatek jejich význam vypovědět. O tom praví Pavel v listě: Ó hlubokosti bohatství, moudrosti a poznání božího. Jak nevy- zpytatelní jsou soudové jeho a nevystižitelné cesty jeho.“ A týž: „Neboť kdo poznal mysl Páně neb kdo se stal jeho rádcem?“ Proto pokud mi bylo dáno shůry od boží milosti, od níž „všechen úděl nejlepší a každý dar dokonalý shůry sestupuje“, jak píše Jakub ve svém listě, chci vám něco napsat k porozumění tomu svatému evangeliu a prosím vás, abyste to bratrsky přijali a s upřímností čistého srdce o tom uvažovali. Zajisté jste slyšeli, drazí, že Matouš přirovnává v tomto podobenství království nebeské k pokladu skrytému v poli, kterýmžto pokladem se vlastně míní Duch svatý, jejž člověk nachází skrze lásku a milost Ježíše Krista, neboť slíbil jej svým věrným v evangeliu Janově řka: „Prositi budu Otce a jiného utěšitele dá vám, aby s vámi na věky zůstal, ducha pravdy.“ Polem pak nebo zemí, v níž se onen poklad nachází, se míní srdce člo- věka, kam člověk zasévá skutky dobré i zlé, které nakonec přinášejí své duši ovoce, podle toho, jak je tam zaséval; to dosvědčuje Lukáš řka: 101

Strana 102
anime sue inposterum, prout ibi seminavit, sicut a parte innuit Lucas dicens3: “Quod autem cecidit in terram bonam, hii sunt, qui in corde bono et optimo audientes verbum dei retinent et fructum afferunt in paciencia." Thesaurus autem ille vere est absconditus a peccatoribus et indignis, qui nolunt co(ntr)icionem habere nec penitenciam agere, et sic perdunt oculos gracie, quod thesaurum illum invenire non possunt ex- cecati. De quibus dicit propheta4°: “Oculos habent et non videbunt." Sed homo vere contritus invenit illum thesaurum per graciam Iesu Christi, ut supra dictum est, quia iuxta verbum psalmisticum41 “cor contritum et humiliatum deus non despicit", sed sua exuberante miseri- cordia illud consolatur semper et coadiuvat, ut legitur in psalmo42: "Delectare in domino, et dabit tibi peticiones cordis tui." Thesaurum vero illum cum homo contritus invenit, abscondit eum in corde suo, vigilans et timens atque custodiens eum, ne diabolus, adversarius noster, qui, ut Petrus ait43, “circuit querens, quem devoret", [ut] ipsum aufferat de corde suo. Secundum quod potest intelligi, quod in evangelio Mathei legitur“: “Nesciat sinistra tua, quid faciat dextra tua." Sed notandum est, quod pre gaudio illius vadit45," quod designat festinacionem, nam ad bona opera festinare debemus. Unde in evangelio Luce“: “Exi cito in plateas et vicos civitatis, et pauperes et claudos ac debiles introduc huc." Sequitur autem in superiori parabola, quod homo ille invento thesauro abiit “et vendidit universa, que habuit7", scilicet peccata sua, per renunciacionem malorum operum. Ad quod accedit, quod de Matheo in evangelio Luce scribitur4s: “Qui reliquit omnia sua", et illud": “Nisi quis renunciaverit omnibus, que possidet, non potest meus esse discipu- lus." Que vendicio et renunciacio debet fieri in foro, et non in quolibet, sed in foro consciencie dumtaxat, per puram videlicet confessionem, integram contricionem, et coram sacerdote, per deum ad hoc deputato, 102

Strana 103
„A které padlo do půdy dobré, ti jsou, kteří v srdci ušlechtilém a dobrém slyšíce slovo boží zachovávají je a užitek přinášejí v trpělivosti.“ Poklad ten pak jistě je skryt před hříšníky a lidmi nehodnými, kteří nechtějí mít ani zkroušenost ani činit pokání, a tak ztrácejí oči milosti boží, jsouce zaslepeni nemohou nalézt onoho pokladu. O nich praví prorok: „Oči mají a viděti nebudou.“ Ale člověk vpravdě zkroušený nalezne onen poklad milosti Ježíše Krista, jak shora bylo řečeno, poněvadž podle zákona žalmistova „srdcem zkroušeným a pokorným Bůh nezhrdne“, nýbrž svým přehojným milosrdenstvím je vždy potěší a pomůže mu, jak se čte v žalmu: „Raduj se v Pánu a dá tobě žádosti tvého srdce.“ Když pak člověk zkroušený nalezne ten poklad, skryje jej ve svém srdci, bdě, boje se o něj a střeže ho, aby dábel, náš protivník, který, jak dí Petr, „obchází hledaje, koho by pohltil“, neodňal pokladu ze srdce jeho. Podle toho můžeme rozumět tomu, co se čte v evangeliu Matoušově: „Nechť neví tvá levice, co činí tvá pravice.“ Ale jest si pamatovat, že „radostí naplněn jsa pro něj odchází“, což znamená chvátání, neboť máme chvátat k dobrým skutkům. Neboť v evangeliu Lukášově se praví: „Vyjdi rychle na náměstí a na ulice města a uveď sem chudé i chromé a mdlé.“ Dále pak se vypravuje v uvedeném podobenství, že onen člověk našed poklad „odešel a prodal vše, co měl“, totiž své hříchy, odřeknuv se zlých skutků. K tomu se vztahuje, co je psáno v evangeliu Lukášově o Matoušovi: „A opustil všechno své“, i ono: „Nevzdá-li se kdo všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.“ A toto prodání a vzdání se má stát na tržišti, a to nikoliv na každém, nýbrž ovšem na tržišti svědomí, to jest čistou zpovědí a úplnou zkroušeností, a před knězem, Bohem k tomu určeným, podle učení Kristova: „Jděte a ukažte se kněžím.“ K tomu nás 103

Strana 104
secundum doctrinam Christi'o: “Ite, ostendite vos sacerdotibus!" Ad quod Iacobus in epistola sua nos hortatur, dicens'1: “Confitemini alterutrum peccata vestra". Pro quibus quidem malis operibus, cum ea vendiderit et ipsis renunciaverit, debet bona opera recipere et possesio- nem agri illius, videlicet cordis, quem possidere debet in charitate et paciencia, et in eo thesaurum predictum recondere. Quem thesaurum in regno celorum, si perseverans remanserit, in eternum possidebit iuxta dictum Mathei'2: "Thesaurisate vobis thesauros in celis, ubi nec tinea nec erugo demolitur." 104

Strana 105
také vybízí Jakub ve svém listě řka: „Vyznávejte se jedni druhým ze svých hříchů.“ Za ty pak zlé skutky, když je byl prodal a vzdal se jich, má přijmout skutky dobré a vlastnictví onoho pole, totiž srdce, které má chovat v lásce a trpělivosti, a v něm ukrýt řečený poklad. A vytrvá-li až do konce, bude držet poklad ten v království nebeském na věky podle slov Matoušových: „Shromaždujte sobě poklady v nebesích, kde ani mol ani rez jich nekazí.“ 105

Strana 106
CAPITULUM XII " Simile est regnum celorum homini negociatori querenti bonas mar- garitas; inventa una preciosa margarita abiit et vendidit omnia, que habuit, et emit eam5s." Circa quam parabolam primum notandum est, quod margarita gemma est mundissima, clari coloris et sine ulla macula, et ideo in hac parabola mistico intellectu legi debet, in qua multa bona, munda et clara ac im- maculata opera continentur, non immerito potest similari. Iste vero homo negociator, de quo refert evangelista, in propria significacione pro homine, videlicet in via presentis seculi fluctuante, retinetur, qui variis laboribus et multis continue miseriis et negociis secularibus occupatur, et ut in Iob legitur', “numquam in eodem statu permanet". Et ideo proprie negociator dicitur ac homini negociatori similatur, qui semper debet querendo ambulare et ambulando querere, ut illam preciosam margari- tam inveniat, videlicet legem domini, quam sic querendo ac perambulan- do utique inveniet, ut dicit Lucas in evangelio suo'5: “Querite, et invenietis." Cum autem homo sic querendo in hoc seculo invenit legem domini, in qua, ut supra dictum est, sunt multa bona, munda, clara et immaculata opera atque virtuosa, eam merito assimilare potest illi preciose margarite, quam homo ille invenit et “abiit et vendidit universa, que habuit, et emit eam'"", que iuste preciosa dicitur, quia nihil preciosius ac maius in hoc seculo, quam [ut] iuxta preceptum dei mandata ipsius, que in huiusmodi lege continentur, diligenter observare. Quod deo iubente nobis in evangelio Iohannis precipitur, cum dicitur57: “Si diligitis me, mandata mea servate!" Per quorum observacionem mandatorum deo servire censebitur, et per consequens corregnabit. Et sic posset intelligi, quod dicit Augustinus's: “Deo servire est regnare." Et idem59: “Servans legem et mandata dei, que in lege dei continentur, deo servit et sibi corregnabit." 106

Strana 107
KAPITOLA XII „Podobno je království nebeské člověku kupci hledajícímu pěkné perly, který když nalezl jednu drahou perlu, odešel a prodal všechno, co měl, “ a koupil ji. K tomuto podobenství je nejprve připomenout, že perla je drahokam úplně čistý, jasné barvy a beze vší poskvrny, a proto v tomto podobenství může k ní v obrazeném smyslu jistě právem být přirovnán zákon boží, v němž je obsaženo mnoho dobrých, čistých, jasných a neposkvrněných skutků. Tím pak člověkem kupcem, o němž mluví evangelista, je ve vlast- ním smyslu sám člověk, jenž bloudí na cestách tohoto světa a jenž bývá obtížen rozličnými pracemi a mnohými neustále bědami a starostmi vezdejšími, a jak se čte v knize Jobově, „nikdy nezůstává v témž stavu“. A proto správně se nazývá kupcem a je přirovnáván k člověku kupci, který má ustavičně hledaje chodit a chodě hledat, aby nalezl onu draho- cennou perlu, totiž zákon Páně, který, bude-li tak hledat a chodit, jistě nalezne, jak praví Lukáš ve svém evangeliu: „Hledejte a naleznete." Když pak člověk takto hledaje nalezne na tomto světě zákon boží, ve kterém, jak výše řečeno, je mnoho dobrých čistých, jasných a neposkvr- něných i ctnostných skutků: tu právem můžeme jej přirovnat k oné dra- hocenné perle, kterou onen člověk nalezl a odešel, i prodal vše, co měl, a koupil perlu, která se správně nazývá drahocennou. Neboť nic není drahocennějšího a většího na tomto světě, než podle nařízení božího zachovávat pilně jeho přikázání, která jsou obsažena v onom zákoně. Tomu nás z nařízení božího učí Jan v evangeliu, když praví: „Milujete-li mě, zachovávejte má přikázání.“ Zachovávaje ta přikázání, bude sloužit Bohu, a proto potom s ním i kralovat. A tak je možno rozumět tomu, co praví Augustin: „Bohu sloužit je kralovat.“ A týž: „Kdo zachovává zákon boží a přikázání boží, která jsou obsažena v zákoně božím, Bohu slouží a s ním společně bude kralovat.“ 107

Strana 108
Quod autem dicitur superius in parabola, quod homo ille “abiit et vendi- dit universa, que habuit, et emit" margaritam illam, significat iam vitam transitoriam, in qua nunc negociamur et sumus. In qua quidem homo de die in diem transit et abit, et plus morti sue cottidie accedendo, unde in ipsa vita universa, que habet, vendere debet, peccata et cuncta terrena desideria, carnales concupiscencias, se per abstinenciam et alia bona opera cohibendo, et pro eis debet emere legem dei, que est illa preciosa margarita, quam si bene custodierit, transeundo sic in via recta, profecto beatus erit. Dicitur enim in psalmoe1: “Beati immaculati in via, qui ambulant in lege domini." Et sic beatificatus, immaculatus et mun- dus portam regni celorum subintrabit. Illam quippe portam, que est una de preciosis margaritis, que in virtute eiusdem margarite, videlicet legis domini, confestim aperietur, et tunc videbit virtutem margarite ipsius, que est de portis sancte civitatis Iherusalem, cum per illam eandem sanc- tam civitatem subintrabit, de qua et eius portis Iohannes in Apocalypsi inquiens ait 2: “Duodecim porte civitatis, duodecim margarite sunt per singulas, et singule porte erant ex singulis margaritis." 108

Strana 109
Co pak se dále praví v podobenství, že člověk onen „odešel a všecko pro- dal, co měl, a koupil onu perlu“, znamená dále život pomíjející, v němž nyní pracujeme a žijeme. V něm pak člověk ze dne na den přechází a odchází a každý den se více přibližuje smrti; proto má v tomto životě všechno prodat, co má: hříchy a všechny pozemské žádosti a tělesné vášně, mírnit se zdrženlivostí a jinými dobrými skutky. Za ně má koupit zákon boží, který je onou drahocennou perlou, a bude-li ji dobře opatro- vat, ubíraje se takto po cestě pravé, jistě bude blažen. Neboť se praví v žalmu: „Blahoslavení bezúhonní na cestě, kteří chodí v zákoně Páně. A tak blahoslaven, neposkvrněn a čist vejde do brány království nebeské- ho. A tato brána, která je celá z drahocenných perel, se mu ihned mocí této perly, to je zákona božího, otevře, a tehdy uzří moc oné perly, která je z bran svatého města Jeruzaléma, když skrz ni vstoupí do onoho svatého města; o něm a o jeho branách mluví Jan ve Zjevení řka: „Dvanácte bran města dvanáct perel jest, a každá z těchto bran byla z jedné perly.“ 109

Strana 110
CAPITULUM XIII ☞ Simile est regnum celorum sagene misse in mare et ex omni genere piscium congreganties." Per sagenam possumus intelligere verbum dei. Que missa fuit per apo- stolos, quando eis preceptum fuit in evangelio Marci“4: “Ite in universum mundum et predicate evangelium omni creature!" Fuit autem per eos missa in mare, id est in hunc mundum, unde notanter fuit eis dictum: “ite in mundum universum", qui utique hic per mare mistice et satis proprie designatur. Nam sicut mare numquam quiescit, sed semper mo- vetur motu fluxus et refluxus, et navigantes in eo suis undis et procellis hincinde agitat et perturbat: sic mundus ille innumerabilibus m(o)tibus continue movetur et in eo se fluctuantes suis insidiis et paratis periculis semper inquietat et impugnat. Quibus periculis in hoc mari naufrago propheta comprehensus ad dominum exclamat'5: “Salvum me fac, deus, quoniam intraverunt aque usque ad animam meam!" Et iterum“: “Non me demergat tempestas aque" seu maris, id est pericula huius mundi. Nam indubitanter per tempestatem pericula et per mare mundum pro- pheta hic voluit designare; per pisces vero homines in hoc loco significan- tur. Unde in evangelio Mathei"7: “Venite post me, faciam vos piscatores. Et alibi in evangelio Luce dixit dominus Petross: “Noli timere, ex hoc enim eris homines capiens." Dicitur vero superius9 : “ex omni genere piscium", id est hominum, “congreganti", quia omnes homines cuius- cumque generis, status, condicionis, sive bonus, sive malus, h(e)c sagen(a), scilicet verbum dei, congregat et comprehendit. Quia non tantum ad Iudeos, sed etiam ad gentes et pariter ad omnes transmissum est, sicut in actibus apostolorum legitur7°. Est autem transmissum per apostolos, de quibus in psalmo"1: “In omnem terram exivit sonus eorum" etc., et per spiritum sanctum, qui, ut sapiens ait'2, “replevit orbem terrarum", eciam per salvatorem nostrum, qui huiusmodi verba personaliter et salubriter in mundo seminavit et sparsit. Et ideo in evangelio Iohann(i)s dicit7s: 110

Strana 111
KAPITOLA XIII „Podobno je království nebeské síti spuštěné do moře a shromažďující v sobě ryby všeho druhu. Sítí můžeme rozumět slovo boží. Ta síť byla spuštěna apoštoly, když jim bylo nařízeno v evangeliu Markově: „Jděte po všem světě a kažte evan- gelium všemu stvoření.“ Byla pak od nich spuštěna do moře, to jest na tento svět, pročež jim bylo řečeno výslovně: „Jděte po všem světě,“ který se zajisté zde naznačuje obrazně a zcela vhodně mořem. Neboť jako moře nikdy neodpočívá, nýbrž se ustavičně pohybuje hnutím přílivu a odlivu a plavci mořskými na svých vlnách zmítá sem i tam a děsí je bouřemi, tak se i onen svět nespočetnými hnutími stále pohybuje a ty, kteří jsou na něm zmítáni, svými nástrahami a připravenými nebezpečími znepokojuje a ohrožuje. Byv postižen takovými nebezpečími na tomto rozbouřeném moři, prorok volá k Pánu: „Spas mě, Bože, neboť vody vy- stoupily až k mé duši.“ A dále: „Ať mne nepotopí bouře vod a moře,“ to jest nebezpečenství tohoto světa. Neboť není pochyby, že prorok chtěl zde bouří naznačit nebezpečenství a mořem svět. Rybami pak se rozumějí lidé na tomto světě. Proto se praví v evangeliu Matoušově: „Pojďte za mnou, učiním z vás rybáře (lidí).“ A jinde v evangeliu Lukášově pravil Pán Petrovi: „Neboj se, neboť od toho času lidi budeš loviti." Praví se pak zde výše: „Všeho druhu ryby,“ to jest lidi „shromážděné“, protože tato síť, to je slovo boží, shromažďuje a pojímá v sebe všechny lidi, kteréhokoliv rodu, stavu i zaměstnání. Neboť bylo posláno netoliko k Židům, nýbrž i k pohanům, a to stejně ke všem, jak se čte ve Skutcích apoštolských. Bylo pak posláno skrze apoštoly, o nichž se praví v žalmu: „Po vší zemi vyšel hlas jejich“ atd., a skrze Ducha svatého, který, jak dí mudřec, „naplnil okršlek zemský“, i skrze našeho Spasitele, který taková slova osobně a spasitelně ve světě zasíval a šířil. A proto praví v evangeliu Janově: „Kdybych nebyl přišel k nim a nemluvil jim, hřích by neměli, ale nyní výmluvy nemají z hříchu svého.“ Toto slovo však se má naplnit, 111

Strana 112
" Si ad eos non venissem et eis locutus non fuissem, peccatum non habe- rent; nunc autem excusacionem non habent de peccato suo". Hoc autem verbum oportet impleri, et ideo superius dicitur74: :“quam, cum impleta esset." Implebitur autem hec sagena sive verbum, cum omnia, que hoc eodem verbo per os domini et sanctorum suorum pronunciata sunt, 75. totaliter et effectualiter implebuntur. Nam in evangelio Mathei legitur " Nec unum iota" de hiis peribit. Nec cessabit “generacio, donec hec omnia fiant, quia celum et terra transibunt" etc., sicut in evangelio Luce dicitur7s. Postquam autem sagena illa sive verbum dei fuerit adimpletum, tunc statim adimplebitur similiter et numerus sanctorum in verbo dei et malorum propter verbum dei, prout in apocalypsi Iohannes vidit et in figura dixit'7 : “Vidi subtus altare [dei] animas interfectorum propter verbum dei, quod habebant, et clamabant voce magna dicentes: 'Usque- quo, domine, sanctus et verus, non vindicas sanguinem nostrum de hiis, qui habitant in terra?' Et date sunt illis singule stole albe, et dictum est illis, ut requiescerent tempus adhuc modicum, donec impleatur numerus fratrum eorum, qui interficiendi sunt, sicut et illi." Post implecionem sagene seu verbi et numeri predictorum instabit dies novissima et ultimi iudicii, prout evangelista innuit in verbis preassumptis, Sic erit in consummacione seculi" etc. Et tunc in illo dum dicitur7s.“ iudicio educetur illa sagena impleta, unde dicit79: :“educentes". Et ipsi iidem erunt educentes, qui fuerunt immittentes eam, videlicet apostoli. Et ipsi educentes sagenam seu verbum, quod in nos seminaverunt una cum agro et seminum fructu, et plenam educent seu impletam, videlicet bonis et malis, id est illis, in quibus verbum dei bene fructificavit, et illis, in quibus male, sicut in evangelio Luce legiturso: “Que seminat, ea et metet", et in psalmos1.“ “Qui seminat in lacrimis, in exultacione" etc. Et quia ipsi seminaverunt in nobis, eciam de nobis metent et educent. 112

Strana 113
a proto se dále praví: „kteroužto (síť), když byla naplněna, vytáhše a u břehu sedíce vybírali“. I bude naplněna tato síť neboli slovo, až všechno, co bylo tímto slovem ústy Páně a jeho svatých proneseno, úplně a vskutku se naplní. Neboť se čte v evangeliu Matoušově: „Ani jediné písmenky z toho nepomine, ani nepomine věk, až se všechny ty věci stanou, neboť nebe a země pominou, ale slova má nepominou.“ Tak se praví i v evangeliu Lukášově. Když pak ta síť neboli slovo boží bude naplněna, tu ihned bude naplněn podobně i počet svatých ve slově božím i zlých pro slovo boží, jak viděl ve zjevení Jan v podobenství a řekl: „Viděl jsem pod oltářem (božím) duše zabitých pro slovo boží a pro svědectví, jež vydávali, a volali hlasem velikým řkouce: Proč dosud, Pane svatý a pra- vý, nesoudíš krve naší nad těmi, kteří přebývají na zemi? I dáno bylo každému bílé roucho a řečeno jim, aby odpočívali ještě malý čas, až se naplní počet jejich bratří, kteří zabiti mají být jako oni.“ Po naplnění sítě neboli slova božího a počtu dříve řečených nastane poslední den, den posledního soudu, jak Evangelista ukazuje ve slovech dříve uvedených, když praví: „Tak bude při skonání světa“ atd. A tehdy bude na tom soudě vytažena ona síť naplněná, neboť praví: „Vytáhše.“ A titíž vytáhnou síť neboli slovo boží, které do nás zasévali i s polem a plodem semen, a vytáhnou ji plnou či naplněnou, totiž dobrými i zlými, to jest těmi, u nichž slovo boží přineslo dobrý plod, i těmi, u nichž vzešlo špatně, jak se čte v evangeliu Lukášově: „Co seje, to žíti bude“ a v žalmu: „Kdo se slzami rozsívali, s radostí sklízeti budou.“ A protože oni seli v nás, také z nás budou žít a sklízet. 113

Strana 114
Educent autem nos per IIII funes herentes in sagena predicta adinstar sagene materialis, que similiter per IIII funes ducitur. Sunt enim in quali- bet sagena IIII funes, duo super aquam se tendentes, et duo inferius sub aqua natantes, et hii duo inferiores correspondent duobus superioribus, ita quod ille, qui est in dextra inferiori, correspondet illi, qui est in dextra superiori, et in sinistra inferiori illi, qui est in sinistra superiori. Sic eciam est in ista sagena spirituali, in qua sunt similiter quatuor funes, per quos omnes trahuntur, duo scilicet supernatantes, et illi sunt ex parte dei, videlicet gracia et fortitudo; et duo inferius natantes, qui sunt ex parte nostri, videlicet caritas et odium. Primo funi superiori, scilicet gracie dei, correspondet primus inferior, scilicet caritas, et hiis duobus bonis trahuntur boni. De primo dominus in " evangelio Iohannis82: "Nemo potest venire ad me, nisi pater meus traxerit eum", per graciam. De secundo similiter dicitur in evangelio Iohannis8a: “ Si quis diligit me, et pater meus diliget eum, et ad eum veniemus", scilicet tracti in caritate et dileccione, “et mansionem apud eum facie- Funes mus". Et de hiis duobus potest intelligi, quod dicit psalmistas4:“ ceciderunt michi in preclaris." Item secundo funi superiori, videlicet fortitudini, correspondet secundus inferior, scilicet odium, et hiis trahuntur omnes mali. Nam "omnis, qui male agit, odit lucem", sicut dicitur in evangelio Iohannisss; et quoad illos, magis necessaria est fortitudo dei quam ad primos. Nam primi voluntarie veniunt ad iudicium, sperantes premium. Isti autem fugient iudicium, timentes supplicium eternum, et abscondent se in speluncis et petris moncium et dicent montibus et petris: “Cadite super nos et abs- condite nos a facie sedentis super thronum et ab ira agni, quando veniet dies magnus ire ipsorum; et quis poterit stare?", sicut legitur in apoca- lypsiss. Quare quoad eos necessaria est fortitudo, ut per illam trahantur 114

Strana 115
A vytáhnou nás čtyřmi provazy, které jsou přivázány k té síti, podobně jako u sítě hmotné, která se vytahuje rovněž čtyřmi provazy, dva napjaté vodou a dva dolejší odpovídající hořejším, takže ten provaz, který je napravo dole, odpovídá onomu, který je napravo nahoře, a levý dolejší onomu, který je nalevo nahoře. Tak je tomu i u oné sítě duchovní, u níž jsou podobně čtyři provazy, jimiž jsou všichni taženi, dva totiž plovoucí svrchu, a ty jsou od Boha, totiž milost a síla; a dva plovoucí dole, které jsou od nás, totiž láska a nenávist. Prvnímu provazu hořejšímu, totiž milosti boží, odpovídá první dolejší, totiž láska, a těmi dvěma dobrými jsou taženi dobří. O prvním praví Pán v evangeliu Janově: „Nikdo nemůže přijít ke mně, leč přitáhne-li jej můj otec,“ totiž svou milostí. O druhém se podobně praví v evange- liu Janově: „Kdo mě miluje, toho bude můj otec milovat, a přijdeme k němu,“ jakoby přitaženi v milosti a lásce, „a příbytek si u něho učiní- me.“ A o těch dvou provazech můžeme rozumět, co praví žalmista: „Provazy padly mi na místech veselých.“ Také druhému provazu hornímu, totiž síle, odpovídá druhý dolní, to jest nenávist, a těmi jsou taženi všichni zlí lidé. Neboť „každý, kdo zle učiní, nenávidí světlo“, jak se praví v evangeliu Janově: a na tyto je více za- potřebí síla boží než na první. Neboť první přijdou k soudu dobrovolně, doufajíce v odplatu. Ale tito budou prchat před soudem, bojíce se věčné- ho trestu, a skryjí se v jeskyních a skalách horských a řeknou horám a skalám: „Padněte na nás a skryjte nás před obličejem toho, jenž sedí na trůně, a před hněvem beránka“, až přijde „den veliký hněvu“ jejich, a „kdo bude moci obstáti“, jak se čte ve Zjevení. A proto je při nich třeba síly, aby jí mohli být taženi i proti své vůli. O prvním provaze, totiž síle, 115

Strana 116
inviti. De prima, scilicet fortitudine, potest intelligi, quod dicit aposto- lus87: “Omnes rapiemur", scilicet fortitudine dei, “obviam Christo in aera". Et quod salvator in evangelio dicit8s: “Cum exaltatus fuero a terra, omnia traham ad me ipsum", scilicet fortitudine. De secundo vero legitur in libro regumss: “Extendet super Ierusalem funiculum Samarie et pon- dus domus Achab." De ambabus dicit psalmista9o: “Funes peccatorum circumplexi sunt me." Et sic omnes educentur per apostolos in illa sagena. Nam, ut ait apostolus'1, “omnes stabimus ante tribunal dei, recepturi, prout in corpore gessimus". Educent autem nos ad litus, id est tribunal omnipotentis dei, quod proprie litori comparatur. Nam sicut litus est terminus navigancium, sic idem tribunal est terminus et finis omnium in hoc seculo fluctuancium. Post- quam autem educent nos, tunc erunt “sedentes secus litus92", id est tribunal, ut supra dictum est, sicut ait salvator in evangelio's: “Cum sederit filius hominis in sede maiestatis sue, sedebitis et vos super sedes duodecim, iudicantes duodecim tribus Israhel." Et eligent adiudicantes domino nostro "bonos in vasa"4", id est ascribent eos in eterna taberna- cula, ubi pax est et gaudium, suo recto iudicio; “malos autem forases" mittent, id est ad gehennam perpetuam condempnabunt, ubi est “fletus et stridor dencium"s". Quod fiet in verbo dei, dum dicet bonis'":“ Venite, benedicti patris mei, percipite regnum" etc. Ad malos autem: “Ite, maledicti, in ignem eternum", sicut legitur in evangelio Mathei"s Quo iudicio finito statim angeli tamquam ministri et executores dictarum sentenciarum et iudicii “separabunt malos de medio iustorum et mittent eos in caminum igniso" ut sequitur in verbo evangelii premissi. Nam ipsi sunt ministri verbi dei, ut de eis psalmista dicit10°: “Benedicite domino omnes angeli eius, potentes virtuteſs], facientes verbum illius ad 116

Strana 117
může se rozumět, co praví apoštol: „Všichni vtaženi budeme“, totiž silou boží, „vstříc Pánu do výšin“. I co Spasitel praví v evangeliu: „Až budu povýšen ze země, všechny k sobě potáhnu“, totiž silou. O druhém pak se čte v Knize královské: „Vztáhne nad Jeruzalémem provázek Samaří a břímě domu Achábova.“ O obou praví žalmista: „Provazy hříchu mě ovinuly.“ A tak budou všichni vytaženi od apoštolů v té síti. Neboť, jak praví apoštol: „Všichni státi budeme před stolicí boží, aby- chom vzali odplatu za to, co jsme činili v těle. A vytáhnou nás na břeh, to jest před soudnou stolici všemohoucího Boha, která je vhodně přirovnávána k břehu. Neboť jako břeh je cílem plujících, tak i táž soudná stolice je cílem a koncem všech v tomto světě se potácejících. A až nás vytáhnou, tu sedět budou apoštolové podle břehů, to jest soudné stolice, jak výše řečeno a jak praví Spasitel v evangeliu: „Když pak seděti bude syn člověka na stolici své velebnosti, seděti budete i vy na dvanácti stolicích, soudíce dvanácte kmenů izraelských.“ A vybe- rou rozsuzujíce Pánu našemu dobré do osudí, to jest přidělí je „věčným stanům“, kde je mír a radost, podle svého pravého soudu. Zlé však pošlou pryč, to jest odsoudí je do ohně věčného, kde je „pláč a skřípění zubů“. To stane se slovem Páně, až řekne dobrým: „Pojďte, požehnaní mého otce, vládněte královstvím“ atd. Zlým pak řekne: „Jděte, zlořečení, do ohně věčného“, jak se čte v evangeliu Matoušově. Po skončení tohoto soudu ihned andělé jako služebníci a vykonavatelé řečených soudních výroků oddělí zlé ze středu spravedlivých a uvrhnou je do pece ohnivé, jak se dále praví ve slovech uvedeného evangelia. Neboť oni jsou služebníky slova božího, jak o nich praví žalmista: „Chval- te Pána, andělé jeho, kteří jste mocni v síle a činíte slovo jeho, jsouce 117

Strana 118
audiendam vocem sermonum eius! Benedicite domino omnes virtutes eius, ministri, qui facitis voluntatem eius! Sequitur autem in verbis premissis101: “Intellexistis hec omnia? Dicunt ei: Eciam." Interrogatoria sunt hec verba. Unde cum dominus pro- posuisset discipulis suis predictas tres parabolas, interrogabat eos verbis hiis: “Intellexistis hec omnia?" Interrogabat autem eos, non quia de eorum sciencia dubitaret, quia omnia novit, antequam fiant, sed ut inter- rogando intellectum eorum ad sui cognicionem alcius elevaret, quod nobis in persona Petri liquide in evangelio Mathei demonstratur, cui interrogato102, “quem homines dicunt filium (hominis)", respondenti10s: “Tu es Christus, filius dei vivi", statim a domino dictum est104: “Caro et sanguis non revelavit tibi, sed pater meus, qui est in celis." Ecce, quomodo ad interrogacionem discipulorum intellectus fuerat continue elevatus, unde protinus responderunt1o5: “Eciam, domine." Dominus igitur elevacionem intellectus eorum conspiciens ac ipsos ad capienda verba sue sancte doctrine ferventes considerans, ipsosque adhuc amplius allicere et invitare cupiens, premia celestia eis pro mercede pollicetur, dicens1os: “Ideo omnis scriba doctus in regno celorum similis est patri familias, qui profert de thesauro suo nova et vetera." Et bene dicit “scriba doctus", qui videlicet verbo doctrine et exemplo bone vite eos erudiendo instruit et informat. Nam qui docent et non faciunt, vocantur quidem scribe, sed non docti, ut in evangelio Mathei107: “Super cathedram Moysi sederunt scribe et farisei, sed doctrinam eorum facite, secundum opera eorum nolite facere!" Ecce, quod vocantur “scribe", sed non docti. Ideo non omnis scriba, sed dumtaxat scriba doctus “similis est homini patri familias, qui de thesauro suo profert nova et vetera 10s". Thesaurus enim est divicie successive recondite. Sicut igitur pater familias tempore opportunitatis et necessitatis pro terrena gloria de thesauro suo profert nova, que noviter recondidit, et vetusta, que dudum reservavit: sic scriba doctus de 118

Strana 119
poslušni hlasu slova jeho. Chvalte Pána, všechny moci jeho, služebníci jeho, kteří vůli jeho činíte. Následuje pak dále za těmito slovy: „Rozuměli jste tomu všemu?“ Řkou jemu: „Ano, Pane.“ To jsou slova otázky. Neboť když Pán pověděl svým žákům řečená tři podobenství, otázal se jich těmito slovy: „Rozuměli jste tomu všemu?“ Otázal se jich nikoliv proto, že by byl pochyboval, zda tomu porozuměli, poněvadž „všechno zná, dříve než se co stane“, ale aby otázkou pozvedl jejich rozum výše k poznání sebe, což se nám jasně ukazuje na osobě Petrově v evangeliu Matoušově; když totiž na otázku: „Kým praví lidé, že je syn člověka?“ odpověděl: „Ty jsi Kristus, syn Boha živého“, na to Pán ihned řekl: „Nezjevily to tobě tělo a krev, ale můj otec, který je v nebesích.“ Hle, kterak byl rozum učedníků otázkami trvale pozdvižen, neboť ihned odpověděli: „Ano, Pane.“ Pán tedy, poznav pozdvižení jejich rozumu a znamenaje jejich horlivost v chápání slov svatého učení, chtěl je ještě více připoutat a získat, slibuje jim nebeské odměny v odplatu řka: „Proto každý moudrý mistr Písma, který vykládá o království nebeském, je podoben hospodáři, který vynáší z pokladu své- ho nové i staré věci. A dobře praví „mistr moudrý“, neboť on slovem učení a příkladem dobrého života vychovává a poučuje. Neboť ti, kteří sice učí, ale sami tak nečiní, nazývají se ovšem mistři, ale nikoliv moudří, jak se praví v evangeliu Matoušově: „Na stolici Mojžíšově se posadili zákoníci a farizejové, čiňte tedy podle jejich učení, ale podle jejich skutků nečiňte.“ Viz, že se nazývají zákoníky, ale nikoliv moudrými. Proto ne každý mistr Písma, ale arci jen mistr moudrý je podoben hospodáři, který ze svého pokladu vynáší nové i staré věci. Poklad totiž je bohatství postupně nashromážděné. Jako totiž hospodář v čase vhodném a potřeby vynáší pro čest pozemskou ze svého pokladu nové věci, které tam nedávno uschoval, a staré, které již dávno byl uložil: tak mistr Písma moudrý ze svého pokladu, který vnuknutím Ducha svatého ve svém srdci uschoval, 119

Strana 120
thesauro suo, quem spiritu sancto inspirante in corde suo recondidit, pro gloria in celesti patria adeptura ad erudicionem et iustificacionem aliorum sua sancta predicacione et erudicione novi et veteris testamenti misteria salubriter profert et exponit. Recte enim tales sunt scribe docti, de quibus legitur in Daniele109: “Qui autem docti fuerint, fulgebunt" etc. "et qui ad iusticiam erudiunt multos, quasi stelle in perpetuas eternitates". 120

Strana 121
pro slávu, jíž chce dosáhnout v nebeské vlasti, vykládá a jasně vynáší svatým kázáním a vyučováním spasitelná tajemství Nového i Starého zákona k poučení a polepšení jiných. Právem totiž takoví mistři jsou učení, o kterých se čte u Daniela: „Kteří pak zbožní a moudří jsou, skvíti se budou jako blesk oblohy, a kteří k spravedlnosti mnohé přivádějí, jako hvězdy na věky věčné. 121

Strana 122
VLASTNÍ ŽIVOTOPIS KARLA IV., VÍDEN ONB, COD. s. N. 2618, FOL. 37V, KAPITOLA XIV, KAREL ROZMLOUVÁ S KARDINÁLEM PETREM ROGEREM, POZDĚJŠÍM PAPEŽEM KLIMENTEM VI. 1472.

Strana 123
okoźilna cnte wottße gieſſw dawno pokzie kneb Zacßowa Zákcz śußex vczowy zſwe= Ho pokkádu tew ſbwzić nádſenie ZucćáO Wſwow ſworzy pokozikká prowzie� wieſſw má wɇcti Hnoboſkm krákwſwi knáuriewi. ábwpokopſenie/wwwyec Pwym PWátyw ßázeumy á náuczeniw no �beßo k Páveko Zakoná gnámenie �á�wcknewynoß á WyRadáQpwwie wożw áſu MißHry czeni Dniccw PráWMánźYprowßi tieſ�o biudii wezona budu �e ſwieti iko ſie toſe nebeſßa/Ati weyw prcwoie ve woßeáiábto Hwiozdy wießy wekomawi Kierakneko kudwit Záwrrez gcpz ſze Niieſáwiew wßá naz �ałſie wwy kwiGie oſoczyßkotrziyOkterák bdyz bykprzuyiek Do Mwioná Sottzem bu śpapezy)áwoczy= ardin� Spetr pweowoBáktcmu ávká A Hiiderß gime Wieſáriew Ac gewi Pdpowichic� & biideſe pkwe pápezew Ato= ke o6e nápkniko apitikc xwy) G3 Vetwprz tyww GH Gy Zwuiſytcmie b rád Whyczew á gine wiiße/ brády pánić :

Strana 124
CAPITULUM XIV Estate eadem veniens prope Mutam fregi castrum Choczyn et alia quam- plura castra domini de Potnsteyn, quia habui eodem tempore guerram cum eodem domino; et postea fuit concordatum. Eodem tempore inventa fuit argentifodina in Vresnik. Eadem estate arripui iter cum multis baro- nibus Boemie, volens transire in comitatum Luczemburgensem ad patrem meum, qui miserat pro me; et de Francfurt reversus sum. In eadem reversione creavi collegium ad Omnes Sanctos in capella regia in castro Pragensi et processi ad regem Ungarie, qui graviter infirmabatur. Et antequam Boemiam reverterer, m(e) in Ungaria ex(istente), venit pater meus ad Ludovicum, qui se gerebat pro imperatore, ad tractandum pro concordia. Dictus tamen Ludovicus promiserat michi nullos tractatus cum patre meo alicuius concordie se sine me habiturum, sed de consilio meo dicebat se cum patre meo graciose ordinaturum. Ipse vero Ludovicus immemor fidei ac promissionum suarum, fraudulenter decipiens patrem meum, ad composicionem eum deduxit, asserens se dudum mecum con- cordasse. Et sic posuit magnam diffidenciam inter me et patrem meum fecitque, quod ex racione concordie, quam idem Ludovicus confinxerat inter me et ipsum factam fuisse, pater meus recepit ab ipso feoda sua tamquam ab imperatore. Concordavit eciam cum eo et in pluribus vo- luntati condescendit ipsius, que minime fecisset, si (scivisset, quod) ego nondum concordatus cum eo fuissem. Hoc vero ego resciens ad patrem meum in Milte(b)erk Maguntine diocesis acceleravi, significans eidem totum esse falsum et fraudulentum, quod idem Ludovicus Bavaricus se- cum tractavisset. Sicque ea, que inter ipsos facta fuerant, cum baronibus Boemie nec sigillare nec ratam habere volui eandem concordiam, et ea, que ibidem acta fuerant, omnia pro non factis habui et nulla dixi. Abinde veni Bozoniam, que est in metis Ungarie et Austrie, et concordavi regem Ungarie cum duce Austrie. Deinde pater meus processit versus 124

Strana 125
KAPITOLA XIV Téhož léta, přijed k Vysokému Mýtu, zbořil jsem hrad Choceň a četné hrady pána z Potštejna, neboť jsem toho času vedl válku s tím pánem; později však došlo ke smíru. Toho času byly objeveny také stříbrné doly u Vřesníka. Téhož léta jsem se vydal na cestu s mnohými českými pány, chtěje se dostat do hrabství lucemburského k svému otci, který pro mne poslal; ale z Frankfurtu jsem se vrátil. Po onom návratu jsem založil sbor kanovníků u Všech svatých v královské kapli Pražského hradu a vydal jsem se ke králi uherskému, který byl těžce nemocen. A dříve než jsem se vrátil do Čech z pobytu uherského, můj otec přijel k Ludvíkovi, který se činil císařem, aby ujednal smír. Ačkoliv mi řečený Ludvík slíbil, že nebude konat žádné jednání o smír s mým otcem beze mne, nýbrž prohlásil, že chce s mým otcem jednat ke smíru za mého souhlasu, přece pak Ludvík, zapomenuv své cti a svých slibů, oklamal podvodně mého otce a přiměl ho k úmluvě ujišťuje, že se již dávno se mnou smířil. A tak způsobil velkou nedůvěru mezi mnou a mým otcem a dosáhl, že můj otec ve smyslu smlouvy, která byla, jak Ludvík předstí ral, uzavřena mezi mnou a jím, přijal od něho své země v léno jako od pravého císaře. Smířil se s ním také a v četných věcech se podvolil jeho vůli, což by byl jistě neučinil, kdyby byl věděl, že já ještě nejsem s ním smířen. Já pak zvěděv to, spěchal jsem k svému otci do Miltenbergu v diecézi mohučské a oznámil mu, že vše, co s ním sjednal onen Ludvík Bavorský, je podvodné a lstivé. A proto jsem nechtěl to, co bylo mezi ni- mi ujednáno, s pány českými ani pečetí stvrdit, ani onu úmluvu považo- vat za platnou, a co tam bylo ujednáno, vše jsem měl za takové, jako by se bylo nestalo a bylo ničím. Odtud jsem se odebral do Bratislavy, která je na hranicích Uher a Rakous- ka, a smířil jsem uherského krále s vévodou rakouským. Potom můj 125

Strana 126
Moraviam, volens destruere Nicolaum, ducem Opavie et Rativarie. Quem patri meo vix reconciliavi; dedit tamen patri meo castra et pe- cuniam multam. Abinde processi in obsidionem castri Potnsteyn, quod contra me et regem Boemie rebellaverat et spolia multa de eo committebantur. Et licet esset inacquisibile, infra novem tamen septimanas ipsum acquisivi turrimque cum barone, cuius castrum erat, in terram deieci; muros quoque cum toto castro solotenus prostravi. Deinde ivi cum patre meo Wratislaviam. Episcopus vero illius loci erat patri meo inobediens, propter quod pater meus commotus abstulit eidem castrum Milecz. Ipse vero ea de causa excommunicavit patrem meum; pater autem meus expulit eum una cum clero de civitate. Et hec dissensio duravit bene per duos annos inter patrem meum et clerum predictum. Abinde processit pater meus in Budissyn, proinde in Franciam in auxi- lium regi Francie, quia tunc incipiebat guerra inter reges Francie et Anglie, et dimisit me [in] loco sui in regno. Ego autem substitui loco mei Petrum de Rosinberk et secutus fui eum per Bavariam, ubi inveni soro- rium meum Heinricum, ducem Bavarie, mortuum; qui unicum filium cum sorore mea Margaretha reliquerat in heredem, puerum decem annorum. Cuius tutelam pariter et patrie occupavit Ludovicus, qui se gerebat pro imperatore, racione matrimonii et tractatus, quem idem Ludovicus fecerat cum patre predicti pueri. Quia repulerat filiam Rudolphi, ducis Bavarie, comitis Palatini, filii fratris sui, que predicto puero erat promissa et iurata, deditque eidem filiam suam, que nondum loqui poterat, dicens, quod vellet (pro ea) promittere, donec eadem pro se loqueretur; que deo permittente muta facta est. Et inde transiens Bavariam veni ad patrem meum in comitatum Luczem- burgensem. 126

Strana 127
otec táhl na Moravu, chtěje krutě potrestat Mikuláše, vévodu opavského a ratibořského: toho jsem se svým otcem jen stěží smířil. Přece však musel dát mému otci hrady a mnoho peněz. Odtud jsem táhl obléhat hrad Potštejn, poněvadž povstal proti mně i králi českému a protože z něho bylo pácháno mnoho loupeží. A ačkoliv byl považován za nedobytný, přece jsem ho v devíti týdnech dobyl a věž s pánem, majetníkem hradu, jsem strhl k zemi a také hradby i všechen hrad jsem srovnal se zemí. Potom jsem táhl se svým otcem do Vratislavě. Biskup tohoto města byl totiž mého otce neposlušen, pročež můj otec rozhněvav se odňal mu hrad Milíč. On pak dal proto mého otce do klatby, ale můj otec ho vyhnal i s kněžstvem z města. A tato rozepře mezi mým otcem a řečeným kněž- stvem trvala dobře ještě dva roky. Odtud táhl můj otec do Budišína a dále pak do Francie na pomoc francouzskému králi, protože tehdy začínala válka mezi králem francouzským a anglickým, a zůstavil mě místo sebe v Českém království. Já pak jsem ustanovil svým zástupcem Petra z Rožmberka a táhl jsem za ním přes Bavory, kde jsem zastihl svého švagra Jindřicha, vévodu bavorského, již mrtvého. Ten zanechal jako dědice jediného syna, kterého měl s mou sestrou Markétou, devítiletého hocha. Poručnictví nad ním a zároveň i správy země se ujal Ludvík, který se činil císařem, na základě příbuzenství a smlouvy, kterou onen Ludvík uzavřel s otcem řečeného hocha. Proto zapudil dceru Rudolfa, vévody bavorského a hraběte falckého, syna svého bratra, která řečenému hochu byla zaslíbena a oddána, a dal mu svou dceru, která tehdy ještě nedovedla mluvit, řka, že chce za ni složit slib, dokud sama za sebe mluvit nemůže; ta však z dopuštění božího zůstala němá. A odtud pak prošed Bavorskem přišel jsem k svému otci do hrabství lucemburského. 127

Strana 128
Et ibi ego optans processi in auxilium regi Francie, cui tunc obsederat rex Anglie civitatem Rannatensem, antequam ipse gentem suam con- gregaret. Et abinde processit ante oppidum sancti Kwintini, deinde ante oppidum Rubem(o)ntis et abinde usque prope civitatem Laudinensem. Demum reversus est versus comitatum Hannonie, ubi rex Francie secutus est eum usque ad metas. Metatus est uterque castra in metis Hannonie. Rex vero Anglie secessit et recessit, dimittens regi Francie campum, cum eum per integram diem expectasset et acies essent parate, quamvis in exercitu multos principes Almanie secum haberet, videlicet ducem Bra- vancie, marchionem (I)uliacensem et de Monte, comit(em) Flantrensem de inferiori Almania, de superiori vero marchionem Misnensem, marchio- nem Brandeburgensem, filium Bavari, et quamplures alios cum potencia Ludovici, qui Ludovicus ipsum regem Anglie per Germaniam vicarium imperii constituerat. Illis diebus, cum pater meus unum oculum perdidisset, in altero incipiens infirmari transivit in Montem Pessolanum secreto ad medicos, si posset curari; qui tamen eo tempore excecatus est. Ego vero procedebam ad regem Hispanie in auxilium eidem contra regem Granat(e) (F)eragacium, (ac) gentes et apparatus meos iam premiseram in Montem Albanum. Sed pater meus retinuit me in Monte Pessolani secrete, non permittens me transire ulterius. Et cum curari non valuisset pater meus, processi una cum ipso versus Avinionem ad papam Benedictum duodecimum, ad concordandum cum co de denario sancti Petri, qui datur in diocesi Wratislaviensi. Nec tunc fuit concordatum, sed remansit in discordia; tamen in posterum fuit concordata discordacio, que erat inter ecclesiam Romanam et dictam diocesin pro denario iam dicto. Et ibi nobis existentibus confessi fuimus eidem pape de visione nobis facta de Delphino Vyenensi, cum fueramus 128

Strana 129
A odtud jsem podle svého přání táhl na pomoc králi francouzskému, jemuž tehdy král anglický oblehl město Rouen, dříve než on mohl shro- máždit své vojsko. A odtud táhl k městu St. Quintinu, potom k městu Ribemontu a odtud až k městu Laonu. Potom se vrátil do hrabství he- negavského, kam ho král francouzský následoval až za hranice. Oba pak rozbili tábory na hranicích henegavských. Avšak král anglický ustoupil a odtáhl, vydav pole francouzskému králi, který ho po celý den očekával se šiky připravenými k boji, ačkoliv měl ve svém vojsku mnoho knížat německých, totiž vévodu brabantského, markraběte julišského a z Bergu, hraběte flanderského z dolního Německa, z horního pak markraběte míšeňského, markraběte braniborského, syna Bavorova, a mnohé jiné se svolením Ludvíkovým; kterýžto Ludvík ustanovil toho krále anglického náměstkem císařovým pro Německo. V oněch dnech můj otec, ztrativ již dříve jedno oko, a když pak mu druhé začínalo slábnout, odjel tajně do Montpellieru k lékařům, aby se léčil; přece však v té době oslepl. Já jsem táhl na pomoc králi španělskému proti králi granadskému Feragaciovi a poslal jsem již předem svůj lid i válečné potřeby do Montaubanu. Ale můj otec mne zdržel tajně v Montpellieru, nedovoliv mi dále táhnout. Když se pak můj otec byl tajně léčil, jel jsem s ním společně do Avignonu k papeži Benediktu XII., abychom se s ním dohodli o penízi svatého Petra, který se odvádí v diecézi vratislavské. Ale ani tehdy nedošlo ke shodě a zůstalo při sporu; později ale přece byla srovnána rozepře, která byla vedena mezi církví římskou a onou diecézí pro řečený peníz. A tam jsme se za svého pobytu svěřili témuž papeži s viděním, které jsme měli o viennském vévodovi, když jsme byli v Itálii, jak jsme se o něm výše 129

Strana 130
in Ytalia, que superius memoratur. Tamen pro tempore illo visum fuit, quod melius esset tacere propter aliquas raciones quam patri meo dicere seu revelare. Et cum ibidem essemus aput papam, Petrus, quondam abbas Fiscanensis, L(emo)vicensis diocesis oriundus, promotus in episco- pum Altissiodorensem, demum in archiepiscopum Senonensem, post hec translatus in archiepiscopum Rothomagiensem, tempore illo episcopus presbyter cardinalis tituli sanctorum martyrum Nerei et Achillei, de quo ante mencio facta est, qui fuit de consilio regis Philippi et coram eo cele- braverat in die cinerum, prout ante dictum est, receperat me in domum suam, me marchionem Moravie existentem pro eo tempore, quo steti aput papam Benedictum, dixitque una hora mecum existens in domo sua: “Tu adhuc eris rex Romanorum." Cui respondi: “Tu eris ante papa." Quod utrumque secutum est, prout infra describetur. Post hec una cum patre meo reversus sum in Franciam. Et abinde misit me pater meus ad sororem meam, olim relictam Heinrici, ducis Bavarie, que opprimebatur per Ludovicum, qui se gerebat pro imperatore, pro auxilio et consilio eidem faciendis. Et cum pervenissem ad eam, inveni eam cum eo concordatam. Abinde arripui iter per archiepiscopatum Salczpurgensem per Alpes, que dicuntur Aure(n)tur. Et cum tota die transirem per vallem, que dicitur Gerlos, recordatus sum de miraculo seu visione, quod in die beate virginis, in assumpcione sancte Marie, in Tharunso Parmensis diocesis michi contigerat. Et ab eodem tempore concepi ad eius honorem gloriose virginis horas cottidie decantandas in Pragensi ecclesia ordinare, ita ut de ipsius vita, gestis et miraculis cottidie nova legenda legeretur. Quod postea factum est, prout inferius describetur. Ibique perveni ad fratrem meum in vallem Insuburcham. Qui dimisso episcopo Tridentino pro capitaneo in comitatu Tyrolis processit mecum 130

Strana 131
zmínili. Avšak na ten čas se zdálo, že pro určité důvody je lépe mlčet o tom před mým otcem, nežli mu to povědět a vyjevit. A když jsme byli u papeže, Petr, kdysi opat fécampský, rodem z diecéze limožské, povýšený na biskupa auxerrského, potom arcibiskupa senského, potom převedený na arcibiskupství rouenské, onoho času kardinál kněz chrámu svatých mučedníků Nerea a Achillea, o němž byla dříve učiněna zmínka, že byl z rady krále Filipa a že před ním sloužil mši na popeleční středu, přijal do svého domu mne, kterýž jsem měl v té době titul markraběte morav- ského a v hodnosti té jsem vystupoval před papežem Benediktem. I řekl mi jednou, když jsem byl u něho v jeho domě: „Ty budeš jednou králem římským.“ Odpověděl jsem mu: „Ty budeš ještě dříve papežem.“ A to obojí se potom stalo, jak bude níže vypsáno. Potom jsem se spolu se svým otcem vrátil do Francie. A odtud mne poslal můj otec k mé sestře, vdově po Jindřichu, vévodovi bavorském, abych jí přispěl pomocí i radou proti křivdám Ludvíka, který se činil císařem. Ale když jsem k ní přijel, zvěděl jsem, že se s ním již srovnala. Odtud jsem se vydal na cestu přes arcibiskupství solnohradské do Alp, které slují Taury. A když jsem jel celý den údolím, které se nazývá Gerlos, vzpomněl jsem si na zázrak či vidění, které jsem měl v den Nanebevzetí svaté Panny Marie v Terenzu v biskupství parmském. A od té doby jsem pojal úmysl zařídit, aby k její cti byly v Pražském kostele každo- denně zpívány hodinky slavné Panny tak, aby o jejím životě, skutcích a zázracích bylo na každý den čteno nové čtení. To se potom také stalo, jak bude o tom níže psáno. Odtud jsem dorazil k svému bratru do innsbruckého údolí. On, zanechav tridentského biskupa svým náměstkem v hrabství tyrolském, jel se mnou 131

Strana 132
in Boemiam, deinde ad regem Cracovie, deinde ad Karolum, regem Ungarie, cum quo et filio suo Ludovi co,genero meo, se colligavit federibus et ligis firmissimis. Ibi eo existente venerunt nuncii, dicentes, quod uxor sua una cum baroni- bus comitatus sui contra eum conspiraverunt; propter quod eum per Bavariam et Boemiam opportebat festinanter reverti ad comitatum Tyrolis. Ego vero brevi tempore decurso secutus sum eum in comitatum eundem in vallem Eni. Et ibi secreto cognovi, quod quidam nomine Albertus, f(rater) naturalis uxoris fratris mei, et quidam baro, magister curie pre- dicte uxoris fratris mei, tractaverunt de consensu ipsius et aliorum baro- num patrie, ut repudiaret fratrem meum et duceret Ludovicum, filium Bavari, qui se gerebat pro imperatore, et quod omnes barones vellent illi obedire tamquam domino, ipsaque sibi esset in uxorem. Hec volens rescire certitudinaliter, posui secrete insidias eidem Alberto cum Buscone iuniori et captivavi eum duxique eum per silvam usque ad castrum, quod dicitur Sonpurg, prope Inspurgam. Ibi positus ad tormenta recognovit hec omnia sic se habere, sicut relata michi fuerant. Tunc nitebar capti- vare magistrum curie; qui tamen pro tempore illo manus meas evasit, castro tamen suo usque ad terram deiecto per me. Ipse quoque postea per amicos suos in manus meas fuit traditus, sic scilicet, ut comite sibi vita in aliis pro voluntate mea in manibus meis remaneret. Hec omnia fratri meo significavi, qui michi grates agens acquievit meo consilio; et posui- mus custodiam castro Tyrolis et uxori sue. Deinde processi ad sororem meam in Bavariam, que indigebat mei. Et abinde reversus sum per Salczburgensem archiepiscopatum iterato gressu et perveni in episcopatum Brixiensem ad castrum Taub(er)s. Deinde ivi per vallem Cadubrii ad civitatem Bellunii et nocturno tempore intravi in suburbi(um) castri fortissimi Iumellarum in vigilia beati Wenceslai 132

Strana 133
do Čech, pak ke králi krakovskému a posléze ke Karlu, králi uherskému, s nímž i jeho synem Ludvíkem, mým zetěm, se spojil smlouvami ve velmi přátelský spolek. Když tam ještě dlel, přišli poslové se zprávou, že jeho manželka spolu s pány jeho hrabství se proti němu spikli, pročež se musel přes Bavory a Čechy rychle vrátit do hrabství tyrolského. Já pak po krátké době jel za ním do toho hrabství do údolí Innu. A tam jsem se tajně dověděl, že jakýsi Albert, nemanželský syn otce bratrovy manželky, a jeden šlechtic, hofmistr řečené manželky mého bratra, jednali s jejím vědomím i jiných šlechticů země o to, aby zapudila mého bratra a pojala za manžela Lud- víka, syna Bavorova, který se činil císařem; že pak všichni ho chtějí poslouchat jako pána a ona že se má stát jeho manželkou. Abych se to bezpečně dověděl, nastrojil jsem tajně s mladším Buškem léčku onomu Albertovi, zajal jsem ho a přivedl lesem až k hradu, který slove Sonnen- burg, blíže Innsbrucku. A tam byv dán na mučení doznal, že se všechno má tak, jak mi bylo vypravováno. I snažil jsem se zajmout hofmistra, on však na ten čas přece unikl mým rukám, ale jeho hrad jsem zbořil do základů. On pak byl svými přáteli vydán v mé ruce s tou podmínkou, že má být zachován naživu, jinak podle mé vůle má zůstat v mých rukou. O tom všem jsem svého bratra zpravil a on mi děkoval a řídil se mou radou. I postavili jsme stráže na hradě Tyrolu i nad jeho manželkou. Potom jsem se odebral do Bavor ke své sestře, která potřebovala mé po- moci. A odtud jsem se vrátil přes solnohradské arcibiskupství a starou cestou jsem dospěl až do biskupství brixenského ke hradu Taufersu. Po- tom jsem postupoval údolím cadorským k městu Bellunu a za tmy jsem vstoupil do podhradí velmi pevného hradu Mel v předvečer svátku sva- 133

Strana 134
martyris, et sic obsidione facta ipsum obtinui. Quod castrum possidebat comes Czenensis, dominus de Camino, et civitas Venetorum, qui tunc erant mei inimici; quod tamen post concordiam in mea potestate remansit. Abinde ivi in civitatem Tridentinam et veniens in comitatum Tyrolis fui ibi usque ad vigiliam beate Katherine et in vigilia beate Katherine obsedi castrum Penode super Cardi, quod obsederat gens Luce(ni)i Mediolanensis et dominus de Arco. Quos congregato exercitu secrete cum episcopo Tridentino abinde fugavi, et in die beate Katherine castrum in meas manus fuit resignatum, ipsumque contuli ecclesie Tridentine. Deinde datum michi castrum fuit Belvesini, diocesis Vincenti- ensis, quam civitatem cum toto comitatu tenebat Mastinus de la Scala. Ad quem opportebat me secrete accedere nocturno tempore cum magno populo et ipsum munire gentibus. Et abinde reversus sum in Tridentum et de Tridento ivi in civitatem Bellunensem. Ubi me existente patriarcha (Aqui)leg(i)ensis, oppressus a duce Austrie et comite Veronensi, qui in campis iacebant prope Veronium in Foro Iulii, quibus patriarcha cum gente sua resistere non valebat, misit michi epistolam in hec verba: “Vobis, illustri principi Karolo de progenie regis Boemie, marchioni Moravie, necnon milicie vestre notifico, quod domus domine dominarum et virginis virginum Aquilegiensis per hostes graviter oppugnatur; cui tamen servitores dominarum vel puellarum pocius adiuvare debent. Et ideo rogo vos et vestros principes universaliter, quatenus amore domine dominarum non permittatis ita ipsius domum et bona violari." Quibus auditis una cum militibus nostris, bene ducentis galeatis et mille peditibus, transivimus per altissimos montes, ubi transitus non erat consuetus. Dominus quoque transitum nobis paravit per Senevallem, et venimus cum magna difficultate in diocesin Aquilegiensem et altero die 134

Strana 135
tého Václava mučedníka, a připraviv tak jeho obležení, hradu jsem dobyl. Hrad ten držel cenedský hrabě, pán z Camina, a měšťané benátští, kteří tehdy byli mými nepřáteli; hrad však přece i po smíru zůstal v mé moci. Odtud jsem odešel do města Tridentu a přišed do hrabství tyrolského pobyl jsem tam až do dne před svátkem svaté Kateřiny. Toho dne jsem oblehl hrad Penede nad jezerem Gardským, který obsadilo vojsko Luchina Milánského a pán z Arka. Ty jsem odtud vyhnal, shromáždiv tajně vojsko s biskupem tridentským, a na den svaté Kateřiny byl hrad odevzdán do mých rukou a já jej daroval biskupství tridentskému. Posléze se mi vzdal hrad Belvicino v diecézi vicenzské, kteréžto místo s celým hrabstvím držel Mastino della Scala. K tomuto hradu jsem musel přitrhnout tajně za noční doby s velkým nebezpečím a obsadil jsem jej mužstvem. A odtud jsem se vrátil do Tridentu a z Tridentu jsem jel do města Belluna. Když jsem tam meškal, byl patriarcha aquilejský sevřen od vévody rakouského a hraběte gorického, kteří leželi polem blíže Cormonsu ve Furlandsku; patriarcha, nemoha jim se svým vojskem odolat, poslal mi list tohoto znění: „Vám, jasnému knížeti Karlovi z rodu krále českého, markraběti moravskému, i vašemu rytířstvu oznamuji, že dům Paní všech paní a Panny všech panen v Aquileji je od nepřátel těžce obléhán; jemu však jsou služebníci paní a panen obzvláště povinni pomoci. A proto prosím vás a vaše knížata vůbec, abyste pro lásku k Paní všech paní ne- dopustili, aby její dům i její statky byly zničeny.“ Uslyševše to přešli jsme se svými rytíři, více než dvěma sty jízdními a ti- sícem pěších nesmírně vysoké hory, kde nebylo zvykem jezdit. Ale Pán připravil nám přechod přes Serravalle i přišli jsme s velkými obtížemi do diecéze aquilejské a druhého dne k patriarchovi. Ten byl shromáždil svüj 135

Strana 136
ad patriarcham. Qui congregaverat gentem suam et castra metatus est ad nos prope unum flumen contra inimicos suos, qui iacebant ex altera parte rivi inter nos et eos existentis. Ipsi autem eadem nocte rescientes adven- tum nostrum fugierunt, et dispersus est exercitus eorum. Tunc nos secuti sumus eos et obsedimus partem eorum in castro. Ibi iacuimus per multum tempus et impugnavimus sepius dictum castrum. Ibidem ex nostris multi fuerunt vulnerati. 136

Strana 137
lid a položil se táborem podle nás blíže jedné řeky proti svým nepřáte- lům; ti leželi na druhé straně řeky, která tekla mezi námi a jimi. Oni pak, dověděvše téže noci o našem příchodu, uprchli a vojsko jejich se rozprášilo. My jsme je pronásledovali a oblehli jsme jich část v hradě. Tam jsme leželi dlouhou dobu a častěji jsme útočili na řečený hrad. Mnozí z našich tam byli raněni. 137

Strana 138
CAPITULUM XV Post aliquantulum temporis Iohannes rex et Karolus in Boemiam fuerunt reversi. Et rex Iohannes tocius regni administracionem tradidit in manus Karoli, hac tamen condicione interposita, quod ipse Karolus deberet regi Iohanni quinque milia de parata pecunia ordinare, et quod ipse rex Iohannes non deberet infra duos annos ad manendum in Boemia venire nec infra dictum terminum aliquam pecuniam a regno postulare. Hanc quidem pecuniam sibi per Karolum celeriter conquisitam accepit et in Franciam secessit. Post cuius recessum Karolus feliciter et satis industriose regni gessit gubernacula, et queque dissipata et distracta revocando in statum debitum disposuit ac reduxit. 138

Strana 139
KAPITOLA XV Po krátkém čase se král Jan a Karel vrátili do Čech. A král Jan odevzdal správu celého království do rukou Karlových, s tou však podmínkou, že Karel má králi Janovi vyplatit pět tisíc hřiven stříbra hotovými penězi a že král Jan se nemá během dvou let vracet k stálému pobytu do Čech ani žádat v té době nějaké peníze od království. Přijav pak ty peníze, které mu Karel rychle opatřil, odjel Jan do Francie. Po jeho odchodu Karel šťastně a velmi horlivě řídil vládu království, a co bylo porušeno a zcizeno, uvedl opět do náležitého stavu a pořádku. 139

Strana 140
CAPITULUM XVI Expiratis itaque duorum annorum, sicut supra dictum est, curriculis rex Iohannes reversus in Boemiam disposuit cum Karolo, ut una versus Prussiam transirent contra Litvanos pugnaturi. Celeriter ergo ad viam procuratis necessariis Vratislaviam transierunt, quo eciam rex Ungarie, comes Hollandie et plures alii principes, marchiones, duces et multi viri spectabiles in eodem proposito de diversis mundi partibus convenerunt. Eis itaque in Vratislavia existentibus inter alia solacia, quibus principes solent insistere, ille odiosus et furibundus taxillorum ludus inter eos extitit. In quo rex Ungarie et comes Hollandie sic ferventer luserunt invicem, ut ipse comes in rege sexcentos florenos lucraretur. De quo dum dictum regem iracundum et turbulentum videret habere animum, motus vehemencia et arroganti animo prorupit in hec verba: “O, domine rex, mirandum est, quod cum princeps tam magnificus sitis, cuius terra auro abundare dicitur, de tam modica pecunie summa sic egrum debetis monstrare animum et in inquietudine ponere mentem vestram. Ecce, ut vos et omnes alii videatis aperte, quod pecunias taliter acquisitas non amplector, nec in usus meos transire, sed liberaliter a me transire debeant." Quo dicto omnes pecunias in ludo acquisitas proiecit in medium populi circumstantis. De quo ipse rex maiorem concepit iracundie ma- teriam, quam tamen ut sapiens dissimulans silencio pressit. Post non multos vero dies omnes isti principes et magni viri de Vratislavia versus Prussiam processerunt. Et ibidem cum per longum tempus glaciem expectantes iacuissent, hiems adeo fuit mollis et lenis, quod per glaciem transitum sicut aliis annis minime habuerunt. Et sic multi magni viri suis votis frustrati perdiderunt labores similiter et expensas. 140

Strana 141
KAPITOLA XVI Když minula ona dvě léta, jak bylo výše řečeno, vrátil se král Jan opět do Čech a rozhodl se s Karlem, že vytáhnou společně do Prus bojovat proti Litvanům. Opatřivše proto rychle vše potřebné na cestu, vydali se do Vratislavě, kam se sjeli též král uherský, hrabě holandský a mno- há jiná knížata, markrabí, vévodové a mnozí mužové urození za týmž účelem z rozličných stran světa. A tak za svého pobytu ve Vratislavi dali se mezi jinými zábavami, jimiž se knížata obvykle bavívají, do oné zlořečené a vášnivé hry v kostky. Při ní král uherský a hrabě holandský hráli spolu s takovou náruživostí, že onen hrabě vyhrál na králi šest set zlatých. Vida, že král je proto v mysli své rozhněván a po- bouřen, jat prudkým unáhlením a nezměrnou pýchou, vybuchl těmito slovy: „O pane králi, je s podivem, že když jste tak velkolepým kníže- tem, jehož země prý oplývá zlatem, ukazujete pro tak malou částku peněz takovou rozmrzelost ducha a tak zneklidňujete svou mysl. Nuže, abyste vy i všichni jiní zřejmě viděli, že nelpím na penězích takto na- bytých a že jich nechci pro sebe užívat, nechť tedy jdou zase ode mne pryč.“ A když to řekl rozhodil všechny peníze získané ve hře mezi kolem stojící lid. Z toho si vzal tento král ještě větší podnět k hněvu, ale přece jako moudrý člověk ten hněv zatajil a věc přešel mlčením. Po několika dnech pak vytáhli všichni ti velmožové a knížata z Vrati- slavě do Prus. A tam leželi dlouhý čas čekajíce, až bude led; zima však byla vlahá a mírná, takže jízda po ledě jako v jiných letech nebyla možná. A tak mnozí ti velmožové, zklamavše se ve svých nadějích, vynaložili nadarmo svou práci i náklad. 141

Strana 142
CAPITULUM XVII Reversi sunt itaque domini prenominati et quisque eorum ad terram suam direxit gressus suos. Rex autem Cracovie et Bolco dux malignum fraudulenter conflaverunt consilium, qualiter Iohannem regem et Karolum in eorum reditu de Prussia possent capere et post multas contu- melias usque ad extremum denarium depactare. Ipsi autem talium insidiarum ignari, rex Iohannes cum suis per marchiam Brandenburgen- sem et Lusaciam transeundo versus comitatum Lucemburgensem se recepit, Karolus vero vitare non potuit, quin oporteret eum per regis Cracovie terram versus Vratislaviam necessario remeare. Venit itaque in civitatem Calis, ubi procurante rege Cracovie irretitus fuit insidiis, non ut tamquam hostis publicus capi deberet, sed ne civitatem exiret, clanculo custodiri. Quod statim dum Karolus intelligeret, finxit se huius- modi non sentire custodiam, sed dixit se ibidem velle pausacionis gracia per dies aliquot permanere. Misit itaque ad capitaneum Vratislaviensem nuncium pedestrem, insinuando sibi totius facti ordinem seriatim. Qui statim cum trecentis armatis prope civitatem Calis ad unum milliare pervenit valentemque spadonem Karolo ante portam civitatis transmisit. Quem Karolus satis sagaciter, sicut per nuncium, quem in Vratislaviam transmiserat, edoctus fuit, tentavit, adductum itaque caballum ascendit et celeri cursu ad suos, qui de Vratislavia ad eripiendum eum venerant, citius perrexit. Dum igitur rex Cracovie intellexisset, quod Karolus suos sic evasisset laqueos, totam eius familiam, que post eum in Calis reman- serat, captivari mandavit; quam postea, exquo Karolum, sicut decreverat, retinere non potuit, absolutam abire dimisit. Post hec rex dictus Cazimirus civitatem Stynaviam, ad territorium Vratislaviense spectantem, obsedit et expugnavit. Ubi multa enormia, deflorando virgines et civium uxores deturpando, commisit. Quod cum Iohanni, regi Boemie, qui tunc super alveum Rheni moram traxit, in- sinuatum fuisset, statim in Boemiam venit et congregato exercitu civita- 142

Strana 143
KAPITOLA XVII Jmenovaní pánové se proto vrátili a všichni se odebrali do svých zemí. Avšak král krakovský a vévoda Bolek lstivě zosnovali zločinný záměr, kterak by mohli zajmout krále Jana a Karla při jejich návratu z Prus a po mnohých pohaněních je obrat do posledního peníze. Tito pak o takových nástrahách nic netušili. Král Jan se odebral se svým lidem skrze markrabství braniborské a Lužici do hrabství lucemburského; Karel se však vyhnout nemohl, neboť se musil vrátit do Vratislavě přes země krále krakovského. Tak přišel do města Kališe, kde byl návodem krále krakovského obklíčen nástrahami, nikoliv takovými, aby jako zjevný nepřítel byl jat, nýbrž měl být tajně střežen, aby z města neunikl. Jakmile to Karel zpozoroval, tvářil se, jako by nic nevěděl o tom střežení, nýbrž řekl, že tam chce pro odpočinek zůstat několik dní. I poslal proto k vratislavskému hejtmanu pěšího posla, jenž mu oznámil po pořádku průběh celé věci. Ten přitrhl ihned s třemi sty oděnci asi na jednu míli k městu Kališi a poslal před bránu Karlovi statného valacha. Na něj Karel velmi opatrně čekal, jak byl zpraven od posla, kterého byl poslal do Vratislavě, a když byl kůň přiveden, vsedl naň a rychlým během záhy dorazil ke svým, kteří ho přišli z Vratislavě vysvobodit. Když pak král krakovský zvěděl, že Karel takto unikl jeho nástrahám, poručil zajmout všechnu jeho čeleď, která po něm zůstala v Kališi, ale později ji propustil na svobodu, když se mu nepodařilo zadržet Karla tak, jak byl rozhodl. Potom řečený král Kazimír oblehl město Stínavu, patřící k území vratislavskému, a dobyl ho. Tam jeho lid napáchal mnoho ohavností, zneuctiv panny a znásilniv manželky měšťanů. Když se zpráva o tom donesla k Janovi, králi českému, který se tehdy zdržoval v kotlině rýnské, přijel ihned do Čech a shromáždiv vojsko oblehl město Svíd- 143

Strana 144
tem Swidnitz obsedit et suburbio eius depopulato et territorio eius in magna parte destructo civitatem Landeshute expugnavit et devicit. Et quia ipse dux Swidnicensis illas insidias et machinaciones iniquas, quibus Karolus in Calis, sicut superius narratum, extitit detentus, dolose et nequiter procuravit, rex Iohannes et Karolus decem septimanas in terra dicti ducis iacentes, ea hostili prede in vindictam perpetrati criminis exposita, in Boemiam redierunt. 144

Strana 145
nici a zpustošiv její předměstí a popleniv velkou část jejího území, dobyl města Landshutu a potřel je. A protože tento vévoda svídnický zosnoval lstně a nečestně ony nástrahy a ničemné úklady, kterými mě být Karel v Kališi, jak bylo výše pověděno, zadržen, král Jan a Karel leželi deset neděl v zemi řečeného vévody a pustošili ji nepřátelským plenem na pomstu spáchaného zločinu. Načež se vrátili do Čech. 145

Strana 146
CAPITULUM XVIII Hiis itaque gestis, non longo temporis spacio transacto Ludovicus Bava- rus, qui se imperatorem nominavit, cum rege Ungarie, duce Austrie, rege Cracovie, marchione Misnensi et duce Svidnicensi fortem super Iohannem, regem Boemie, et Karolum, marchionem Moravie, ligam construxerunt; qui omnes dictum Iohannem et Karolum in una septima- na suis litteris diffidarunt, volentes eos invadere et tamquam eorum capitales persequi inimicos. Super quibus novis rex Iohannes territus sollempnes suos nuncios, videlicet dominum Nicolaum de Lucemburg, suum intimum consiliarium, et dominum Henricum, thesaurarium de Niuemburg, suum protonotarium, misit ad Ludovicum, ut cum eo ad tractandum de concordia aut treugis inter eos statuendis ad aliquem ter- minum conveniret. Qui simpliciter respondit, quod nullas cum eo vellet habere treugarum inducias nec aliqua cum eo querere concordie parla- menta. Iohannes vero rex hoc audito dixit: “In nomine domini, quanto plures habuerimus inimicos, tanto plura spolia et predas capiemus. Et ego iuro per dominum Iesum Christum, quod quicumque eorum me primus invaserit, hunc taliter obruam, quod omnes alii terrebuntur. Post hoc non longo tempore transacto Cazimirus, rex Cracovie, Nicolai, ducis Opavie, civitatem nomine Saar invasit et hostiliter obsedit. Qui statim ad regem Iohannem in Pragam misit, et ut aliquot viros armatos, quorum adiutorio civitatem suam per regem Cazimirum circumvallatam posset liberare, transmitteret, instantissime supplicavit. Rex Iohannes hoc audito letabundo respondit animo nullam sibi velle transmittere gentem, sed intra quatuor dies sibi velle in adiutorium venire propria in persona cum multitudine maxima armatorum. Statim rex Iohannes, omni- bus regni Boemie baronibus in unum convocatis, omnibus audientibus dixit: “Ecce, viri nobiles et strenui et fideles dilecti, oportet, ut regnum nostrum et patriam contra nos et vos iniuriose insultantes gladio et armis defendamus. Et quoniam iste Cazimirus, Cracovie rex, nobis in contume- 146

Strana 147
KAPITOLA XVIII Po těchto událostech v prodlení doby nepříliš dlouhém vytvořil Ludvík Bavor, který se nazýval císařem, s králem uherským, vévodou rakouským, králem krakovským, markrabětem míšeňským a vévodou svídnickým mocný spolek proti Janovi, králi českému, a Karlovi, markraběti mo- ravskému. Ti všichni opověděli řečenému Janovi a Karlovi nepřátelství svými listy, v jednom týdnu poslanými, chtějíce je napadnout a proná- sledovat jako své úhlavní nepřátele. Král Jan, zastrašen těmito zprávami, poslal k Ludvíkovi slavnostní poselství, totiž pana Mikuláše z Lucem- burku, svého důvěrného rádce, a pana Jindřicha z Neuenburku, komoří- ho, svého nejvyššího písaře, aby s ním stanovili a ujednali nějaký termín za účelem jednání o dohodě nebo příměří. Ten pak krátce odpověděl, že s ním nechce mít žádná jednání o příměří ani s ním nechce vyhledávat porady o smíru. Král Jan pak uslyšev to pravil: „Ve jménu Páně, čím více budeme mít nepřátel, tím více kořisti a zisku dostaneme; a já přísa- hám při Pánu Ježíši Kristu, že kdo z nich mne první napadne, toho roz- drtím takovým způsobem, že se všichni zaleknou.“ Potom v nepříliš dlouhé době Kazimír, král krakovský, napadl město Žary, patřící Mikuláši, vévodovi opavskému, a nepřátelsky je oblehl. Ten ihned poslal ke králi Janovi do Prahy a prosil velmi snažně, aby mu po- slal něco ozbrojených mužů, s jejichž pomocí by mohl osvobodit své měs- to, obléhané králem Kazimírem. Král Jan to uslyšev odpověděl s velikou radostí, že mu nepošle žádné ozbrojence, ale že za čtyři dny mu chce při- jít na pomoc sám osobně s ohromným množstvím zbrojnošů. A král Jan, svolav ihned všechny pány Království českého na sněm, pravil všem shromážděným: „Hle, mužové urození a stateční a věrní milí, je třeba, abychom mečem a zbraněmi hájili své království a země proti nepřáte- lům, kteří nás i vás bezprávně napadají. A poněvadž onen Kazimír, král krakovský, nám na potupu napadl nepřátelsky Mikuláše, vévodu opav- 147

Strana 148
liam regni nostri Boemie et corone vasallum et principem Nicolaum, ducem Opavie, hostiliter invasit, in quo maiestatem nostram graviter reputamus offensam, nec leviter ferre debemus, quod gravem paciuntur offensam, qui se pacis et tranquillitatis gracia nostro dominio subdiderunt. Ne ergo nobis pigricie ascribatur segnicies et ociose quietis sompnolencia impin- gatur, volumus et mandamus vobis singulis et singulariter universis, ut statim arma capiatis, ad bellum expediti sine mora nos sequamini ad propulsandam illius stultam proterviam, qui principem et vasallum nostrum presumsit invadere, qui nostra defensione potitus merito deberet pacis tranquillitate gaudere." Barones vero ad regis verba responderunt: "Domine rex, de iure nostro existit et ab antiquis temporibus inviolabili- ter observatum, quod extra regnum non debemus armis proficisci, sed intra regni limites ipsum regnum contra eos, qui hoc hostiliter invadere conantur, pro viribus defendere et tueri." Quibus res dixit: “Ducatus Opavie, sicut alii Polonie ducatus, ad regem Boemie et coronam regni respectum habere dignoscitur; unde ego accinctus ad iter iam vado districte et omnino visurus, quis vestrum tali captus temeritatis audacia et presumcione temera, ut retro me manere presumat." Itaque rex Iohannes eadem nocte cum quingentis galeatis de Monte Chutnis, ubi talia verba cum baronibus regni habuit, recessit et ad ducem Nicolaum de Opavia die et nocte festinanter properavit. Er statim secuti sunt eum barones et regni nobiles universi, et antequam ad dictum ducem veniret, habuit duo millia galeatorum exceptis sagittariis et aliis decenter armatis. Quos no- bil(i)s Czenko de Lippa cum trecentis armatis cicius currendo prevenit et cum Ungaris et aliis, qui de regis mandato ducis civitatem obsederant, bellum fervidum instauravit; quos fugam capientes usque in civitatem Cracoviam insecutus est. Et in eadem fuga trecenti Ungari interfecti sunt et sexaginta viri nobiles captivati. Reliquos vero sic insequebatur avide, ut ipse et magna pars suorum ipsam civitatem intrarent animo furibundo; qui cancello turris demisso fuerunt in ipsa civitate retenti. 148

Strana 149
ského, vazala našeho Království českého i koruny, vidíme v tom velkou potupu svého majestátu; aniž smíme lehce snést, aby trpěli těžkou poha- nu ti, kdo se pro dobro míru a pokoje podrobili naší vládě. Aby nám tedy nebyla připisována nečinná lhostejnost a vytýkána ospalost trpné zahál- čivosti, chceme a nařizujeme vám jednotlivě a všem zvláště, abyste se ihned uchopili zbraní a hotovi k válce bez prodlení nás následovali, abychom potřeli hloupou zpupnost toho, jenž se odvážil přepadnout kní- žete a našeho poddaného, který požívaje naší ochrany, by se měl těšit po zásluze míru a klidu.“ Páni pak na slova králova odpověděli: „Pane králi, podle práva našeho je již od dávných časů správné a bez porušení zachováváno, že za hranice království nejsme povinni táhnout do války, ale uvnitř hranic království máme podle svých sil chránit a bránit toto krá- lovství proti těm, kdo by chtěli je nepřátelsky napadnout.“ Král jim pak řekl: „Vévodství opavské, jako jiná vévodství polská, uznává svou příslušnost ke králi českému a ke koruně království; a proto já opásán mečem vydávám se již na cestu a obezřetně se všude rozhlížím, kdo z vás, jat takovou odvážnou smělostí a smělou domýšlivostí, by se opovážil zůstat doma.“ A tak král Jan vyjel ještě téže noci s pěti sty jízdních zbroj- nošů z Hor Kutných, kde měl tuto řeč k baronům království, a dnem i nocí spěchal usilovně k vévodovi Mikuláši Opavskému. A ihned ho následovali baroni a všichni páni království, a dříve než dojel k řečenému vévodovi, měl dva tisíce jízdních zbrojnošů kromě lučištníků a jiných dobře vyzbrojených vojínů. Ty pak pan Čeněk z Lipé s třemi sty ozbro- jenci, ještě více pospíchaje, předjel a vešel v prudký boj s Uhry a jinými, kteří z rozkazu krále Kazimíra obléhali vévodovo město, a obrátiv je na útěk, pronásledoval je až do města Krakova. A na tomto útěku bylo zabito tři sta Uhrů a zajato bylo šedesát šlechticů. Ostatní vojsko pak pronásledoval tak bojechtivě, že on sám a větší část jeho vojska vtrhli do onoho města rozlíceni bojem. A zůstali v městě zadrženi, když za nimi byla spuštěna mříž. Král pak Jan nesl s velikou trpkostí v duchu svém, 149

Strana 150
Rex vero Iohannes hec valde ferebat amaro animo, quod ipse disturbio tali non interfuit, quia civitatem sine omni resistencia acquisisset. Statim tamen eodem die Cracoviam cum magno obsedit exercitu et iacendo ibidem totam terram depopulatis suburbiis parte maxima devastavit. Tunc Cazimirus, rex Cracovie, nunciavit regi Iohanni, ut ad evitandum multarum personarum pericula secum sol(o) solus in stuba clauderetur, et quis ibi alium vinceret, suum propositum de eo obtineret. Et quia rex Iohannes omnino tunc excecatus erat, nunciavit sibi, quod se excecare faceret, tunc paribus armis libentissime vellet intrare duellum. Post hoc petente Kazimiro statim fuerunt treugarum trium septimanarum inter eos inducie procurate. Quibus pe(nd)entibus tota inimiciciarum materia fuit complanata, ita ut Karolus, marchio Moravie, de decem marcarum millibus argenti, que sibi dudum Cazimirus in mutuo con- cesserat, quietus dimitteretur omnimodo et solutus. Et sic extincta dis- sensionis materia fuit inter eos pacis tranquillitas posita et firmata. In qua quidem pacis firmacione omnes isti principes, qui prius ipsum regem Iohannem et Karolum, marchionem Moravie, diffidaverant, fuerunt unanimiter comprehensi. 150

Strana 151
že nebyl přítomen takovému boji, neboť by byl dobyl města beze všeho odporu. Ihned pak ještě téhož dne oblehl Krakov s velkým vojskem a leže zpustošil takřka celou zemi a vyplenil všechna předměstí. Tehdy Kazimír, král krakovský, vzkázal králi Janovi, aby se vyvaroval ohrožení tak mno- ha lidí a uzavřel se sám s ním v síni, a aby pak vítěz s poraženým naložil podle své vůle. A poněvadž král Jan byl již tehdy úplně slepý, vzkázal mu, aby se dal oslepit, a potom že se chce stejnou zbraní s ním velice rád utkat v souboji. Potom bylo mezi nimi na žádost Kazimírovu umluveno příměří na tři neděle. Za jeho trvání pak byly srovnány všechny příčiny nepřátelství tak, že Karlovi, markraběti moravskému, má být prominut beze všech závazků dluh desíti tisíc hřiven stříbra, jež mu Kazimír před časem půjčil. A když pak byla uhašena příčina nesvárů mezi nimi, byl mezi nimi sjednán a potvrzen mír a pokoj. A do stvrzení onoho pokoje byla jednomyslně pojata všechna ta knížata, která dříve onomu králi Janovi a Karlovi, markraběti moravskému, opověděla svá nepřátelství. 151

Strana 152
CAPITULUM XIX Post hoc Ludovicus Bavarus sollempnem suam ambasiatam ad regem Iohannem et Karolum misit instanter petendo, ut secum ad parlamenti conveniret terminum: vellet enim sibi de universis iniuriis et violenciis, quibus Iohannes, filius suus, per Ludovicum, filium suum, in ablacione uxoris et comitatus Tyrolis dampnificatus esset, integraliter satisfacere et condignam reddere recompensam. Qui quidem placitorum terminus fuit super die certo coram Trevirensi episcopo, qui regis Iohannis patruus erat, in Treviris constitutus. Ad quem quidem terminum multi domini et viri magnifici ad regis Iohannis partem convenerunt, qui super re magna magnos habuerunt tractatus, quia sic facti enormitas et perpetrati criminis execrabilis immanitas requirebat. A seculo quippe non est auditum, ut magnus generosusque princeps et dominus tam nobili terra et uxore prop- ria machinacione iniqua et proditorio consilio sic nequiter privaretur. Multis itaque examinatis consiliis productum fuit in medium, quod Iohanni, qui de comitatu Tyrolis et aliis suis dominiis maligno et fraudu- lento consilio per suos eiectus et expulsus fuerat, nullatenus competeret nec honorificum existeret, ut comitatum Tyrolis et alia sua dominia reingrederetur denuo, nec uxorem reassumeret, quam taliter adulterii turpitudine pollutam numquam posset amplius dulcibus fovere amplexi- bus nec affectu uxorico sine abhominacionis nausea, sicuti ordo coniugalis exigit, adamare. Tandem ad hoc deventum exstitit, quod Ludovicus de Bavaria se ad hoc detulit, quod regi Iohanni et filio suo, qui de dominiis suis, ut prefertur, relegatus extiterat, vellet dare terram Lusacie, utputa Gorlicz et Budissyn civitates, que cum totis dominiis et universis suis pertinenciis regno Boemie incorporari debeant totis futuris temporibus permansure. Insuper viginti millia marcarum puri argenti, pro quibus Berlin, Brandeburg et Stendal civitates marchio obligare vellet cum uni- versis et singulis proventibus, utilitatibus et usufructibus ad ipsas civitates pertinentibus, tam diu per regem Iohannem aut filium eius Iohannem tenendas, possidendas et utifruendas, donec ipsa viginti millia marcarum 152

Strana 153
KAPITOLA XIX Potom poslal Ludvík Bavor slavné poselstvo ke králi Janovi, snažně žádaje, aby s ním ujednal den jejich porady: neboť mu chtěl dát za všechna bezpráví a násilí, kterými byl syn českého krále Jan poškozen Ludvíkem, synem Bavorovým, odnětím ženy a hrabství tyrolského, úplně zadostiučinění a poskytnout přiměřenou náhradu. I byl ustanoven určitý den k vyjednávání oněch smluv před arcibiskupem trevírským, který byl strýcem krále Jana v Trevíru. A k tomuto dni se sjelo velké množství pánů a velmožů ze strany krále Jana, kteří o těch veli- kých věcech měli dlouhé rozhovory, jak to vyžadoval onen neobyčejný případ a ošklivost toho zavrženíhodného zločinu. Neboť nebylo po staletí slýcháno, že by byl mocný a vznešený kníže a pán zbaven tak krásné země i vlastní manželky tak zákeřně podlou lstí a proradnými úklady. A prozkoumavše tak mnohé rady, vyjádřili se v ten smysl, že by nikterak nebylo vhodné ani čestné, aby Jan, který byl vyhnán a vy- puzen z hrabství tyrolského a z jiných svých panství zlomyslným a lsti- vým úradkem svých lidí, se opět vrátil do hrabství tyrolského a uvázal se v ostatní svá panství, ani aby zpět přijal manželku, kterou, když se poskvrnila tak ohavným hříchem cizoložství, by nemohl již nikdy zahrnovat sladkými objetími ani manželskou láskou tak, jak toho vyžaduje stav manželský, bez pocitu hnusné ošklivosti. Konečně došlo se k tomu výsledku, že se Ludvík Bavorský uvolil dát králi Janovi a jeho synu, který byl zbaven svých panství, jak se praví výše, zemi lužickou, totiž města Zhořelec a Budišín, jež mají být při- dělena se všemi svými panstvími a veškerým svým příslušenstvím ke Království českému a při něm po všechny budoucí časy zůstat. Nadto měl dát dvacet tisíc hřiven čistého stříbra; místo nich nabídl markrabě v zástavu města Berlín, Branibor a Stendal s veškerými i jednotlivými požitky, příjmy i poplatky, jež těmto městům náleží; král Jan nebo jeho syn Jan měl v nich tak dlouho vládnout, mít je v majetku a užitku, dokud by mu nebylo oněch dvacet tisíc hřiven v hotových penězích 153

Strana 154
in parata pecunia in civitate Pragensi totaliter solvere(n)tur. Quam quidem ordinacionem rex Iohannes amplexatus est. Sed postquam ad Karolum, marchionem Moravie, et Iohannem, filios suos, perduceretur, noluerunt in eadem consentire, dicentes: “Si pater noster arripuerit istas pecunias, disperget eas inter Rinenses Henkinos, et sic decepti manebimus et illusi." Dum itaque Ludovicus intellexisset, quod regis Iohannis filii ipsam ordinacionem acceptare noluissent nec eorum litteris firmare, totum, quod tractatum et ordinatum fuit, remansit irritum et inane. De quo Ludovicus Bavarus valde fuit territus et ultra modum, qui dici poterit, stupefactus, et suspicatus est mali eventus esse omen, quod filii regis Iohannis ordinacionem per magnos principes maturis et providis dispositam et ordinatam consiliis et per patrem eorum acceptatam acceptare renuunt et amplecti, sic animose et mente superba contradicunt. 154

Strana 155
úplně v Praze vyplaceno. Na kteréžto vyrovnání král Jan přistoupil. Když ale bylo předneseno jeho synům Karlovi, markraběti moravské- mu, a Janovi, nechtěli k němu dát souhlas řkouce: „Jestliže náš otec dostane ony peníze, utratí je mezi rýnskými oblíbenci a my vyjdeme naprázdno a oklamáni.“ Když se pak Ludvík dověděl, že synové krále Jana nechtějí přijmout onu smlouvu a ani ji svými listy stvrdit, poznal, že celá úmluva a ujednání zůstalo plané a marné. Toho se Ludvík Bavor silně ulekl a byl užaslý více, nežli je možno vyslovit, i tušil, že to je znamení špatného výsledku, když se synové krále Jana zdráhají přijmout a uznat smlouvu navrženou od velmožných knížat po zralých a opatrných úradách a když tak směle a s pyšnou myslí proti ní mluví. 155

Strana 156
VLASTNÍ ŽIVOTOPIS KARLA IV., VÍDEN ONB, COD. S. N. 2618, FOL. 48R, KAPITOLA XX, KAREL ZVOLEN ŘÍMSKÝM KRÁLEM. 1472.

Strana 157
Dww kra� Oáy iede O Awioniá bi Spapezow Bone Ricże á ſnam ćk wnoco wá= Wi áieow miemu poruci áby ziio Wiezwokemyky Pwiedewe wiejdowa� Rierak Nudwikz Bawor nenie práwy�rie ſávz Rebo ſwai pro przie pwatemu kw Pewi toſeku swſbrrieſimſbwie Wawce á ktekák te�uyoßo bratwiMákna wen= Moßo A by geßo korimeWákHpapozew vezwißW tákyßneo ſwokny nawoRwe ſMMe Káwlá Hwárkraßi morxw ſkeko Rw= bew Rámßyá raſwywy oſudek zwoRezy uc ſie dokowáwa 3i Woé & Go Peßctneßo Iieſárzie c do geßo kowowánie náRzm ſée Rrakowanie Mopiɇt ſie poczewá ſkkáda nie wekike mudvoſd á Práchu bozreko ſkrze teßdz Wieſurzie SHrßetucßo á Rvale Cze Reßo gimzw vrzy Mrale á Rnezáta á wy rzky oberznie á Rapotwrzenie Qwſe Sſe cßemoſá przywodiá krák Sedecßaſſe nz wka tákw Azeſt wierz Qiſetnádczti : ſkchetnoſtech

Strana 158
CAPITULUM XX Post hoc rex Iohannes intravit curiam Avinionis ad papam Benedictum et cum eo practicavit in tantum, ut ipse coram omnibus electoribus vocatis insinuaret, qualiter Ludovicus de Bavaria non esset verus impera- tor, cum ipse staret contra sacrosanctam Romanam ecclesiam, christiani- tatis matrem, et quendam fratrem Minorum ad coronandum se in papam posuisset. Et sic statim electores ad eleccionem procedentes Karolum, marchionem Moravie, in regem Romanorum felicibus auspiciis elegerunt. 158

Strana 159
KAPITOLA XX Potom jel král Jan do Avignonu ke dvoru papeže Benedikta (správně Klimenta) a dohodl se s ním v ten smysl, že přede všemi říšskými voli- či, k tomu účelu svolanými, prohlásí, že Ludvík Bavorský není pravým císařem, protože stojí proti svaté církvi římské, matce křesťanstva, a protože ke své korunovaci dosadil za papeže jakéhosi bratra z řádu minoritů. A voličové, přistoupivše brzy poté k volbě, zvolili šťastným řízením osudu Karla, markraběte moravského, za římského krále. 159

Strana 160
KAREL IV. S PAPEŽEM URBANEM V., RYTINA Z TZV. URBANOVA KŘÍŽE VE SVATOVÍTSKÉM POKLADU V PRAZE. PO ROCE 1368.

Strana 161
PIIIIIe DUTUUdIu ☞ QY OucuurpkvvgauieTupuVwat Uboturuuwkakaekkukikauad uu

Strana 162
CITÁTY 1 loh. 1,3 — 2 Ioh. 1,3—4 — 3 loh. 6,57 — 4 loh. 6,59 — 5 loh. 1,4 — 6 Mt 4,4 — 7 Ioh. 6,52 — 8 Ioh. 1,14 — 9 loh. 1,1 — 10 loh. 14,6 — 11 Mc 14,22 — 12 Mc 14,24 — 13 Ioh. 6,51 — 14 Ps. 103,15— 15 Lc 2,4 — 16 Rom. 8,29 — 17 Ioh. 1,12 — 18 Mt 22,38-39 - 19 Cf. Ps. 17,35 — 20 Ps. 98,4 — 21 Ps. 123,7 - 22 Cf. Ps. 60,7 - 23 Cf. Ps. 111,2 — 24 Ps. 61,11 — 25 Cf. 2 Reg. 22,26�27 - 26 Cf. Ps. 35,12 — 26a Cf. Le 1,52 - 27 Philipp. 3,19 — 28 Cf. LC 12,35 29 Ps. 118,1 — 30 Ps. 1,3 — 31 Cf. Philipp. 4,3 — 32 Ps. 43,2 - 33 Cf. 1 Petr. 5,8 — 34 Mt 13,44 — 35 Rom. 11,33 — 36 Rom. 11,34 37 Iac. 1,17 — 38 Ioh. 14,16-17 — 39 Lc 8,15 — 40 Ps. 113,5 — 41 Ps. 50,19 — 42 Ps. 36,4 — 43 1 Petr. 5,8 — 44 Mt 6,3 — 45 Mt 13,44 — 46 Le 14,21 — 47 Mt 13,44 — 48 Lc 5,28 — 49 Lc 14,33 50 LC 17,14 — 51 Iac. 5,16 — 52 Mt 6,20 — 53 Mt 13,45-46 - 54 Iob 14,2 — 55 Le 11,9 — 56 Mt 13,46 — 57 Ioh. 14,15 — 58 Ps.— —Aug. ubi? — 59 Ps.—Aug. ubi? — 60 Mt 13,46 — 61 Ps. 118,1 — 62 Apoc. 21,21 - 63 Mt 13,47 - 64 Mc 16,15 — 65 Ps. 68,2 - 66 Ps. 68,16 — 67 Mt 4,19 — 68 Lc 5,10 - 69 Mt 13,47 — 70 Act. 20,21 — 71 Ps. 18,5 — 72 Sap. 1,7 — 73 Ioh. 15,22 — 74 Mt 13,48 — 75 Mt 5,18 — 76 Le 21,32-33 — 77 Apoc. 6,9-11 — 78 Mt 13,49 — 79 Mt 13,48 — 80 Recte Galat. 6,8 — 81 Ps. 125,5 — 82 Ioh. 6,44 — 83 Ioh. 14,23 — 84 Ps. 15,6 — 85 Ioh. 3,20 — 86 Apoc. 6,16-17 — 87 1 Thess. 4,17 — 88 Ioh. 12,32 89 4 Reg. 21,13 — 90 Ps. 118,61 — 91 Rom. 14,10; 2 Cor. 5,10 — 92 Mt 13,48 - 93 Mt 19,28 — 94 Mt 13,48 — 95 Mt 13,48 — 96 Mt 13,50 — 97 Mt 25,34 — 98 Mt 25,41 — 99 Mt 13,49-50 — 100 Ps. 102,20�21 — 101 Mt 13,51 — 102 Mt 16,13 — 103 Mt 16,16 — 104 Mt 16,17 — 105 Mt 13,51 — 106 Mt 13,52 — 107 Mt 23,2-3 — 108 Mt 13,52 — 109 Dan. 12,3 PRAHA, KATEDRÁLA SV. VÍTA, POHLED NA OLTÁŘNÍ STĚNU KAPLE SV. VÁCLAVA.

Strana 163

Strana 164
POZNÁMKA K EDICI LATINSKÉHO TEXTU Latinské vypsání mladého údobí života Karla IV., pocházející v prvních čtrnácti kapitolách od něho samého (za léta 1316—1340), v posledních šesti od neznámého jeho důvěrníka (za léta 1341—1346), a ukončené jeho volbou za krále římského, je dochováno v celé řadě rukopisů. Nejstarší a zároveň nejlepší z nich, opsaný - nehledíme-li k dodatečně připsané závěrečné jeho součásti - ještě za Karlova života, je pergamenový rukopis vídeňské Národní knihovny ONB 556, ff. 3r—52r. Tři rukopisy pocházejí z doby jeho syna Václava IV., a to pergamenový rukopis téže knihovny ONB 619, ff. 1r—37V z r. 1396 (původně z knihovny rožmberské), papírový rukopis pražské kapi- tulní knihovny H 9, ff. 190r—218v z r. 1399 a papírový brněnský, dříve mi- kulovský rukopis Mk 20, ff. 183r—198r z r. 1407. Ještě do 15. stol. se hlásí papírové rukopisy pražské Státní knihovny I C 24, ff. 90r—112v a I D 10, ff. 216r—238v, na sklonek 16. stol. papírový vídeňský rukopis ONB 9045, ff. 53r—83v. K těmto rukopisům s úplným textem přistupují tři papírové rukopisy neúplné, vídeňský ONB 3539, ff. 1r—34v z 15. stol. (darovaný českými stavy Ferdinandovi I. r. 1527), vyšebrodský 1 VB 121, ff. 100r—112v též z 15. stol. a vídeňský ONB 3280, ff. 24v—130v z r. 1522. Bezcenné je stylistické para- frastické přepracování původního textu v papírovém vídeňském rukopisu ONB 7308, ff. 1r—81r. z 16. stol. Podpůrnou hodnotu pro restituci znění latinského originálu mají staré překlady do češtiny i němčiny, poskytujíce tu a tam nepří- mé svědectví o latinských předlohách dnes neznámých. Také tyto překlady se dochovaly rukopisně a byly později vydávány tiskem; z českých přísluší čestné místo překladovému vydání Ambrože z Ottersdorfu v Olomouci 1555, které předstihlo téměř o tři desítiletí první edici latinského originálu. Ten vydal poprvé teprve R. Reineccius v Helmstedtu 1584, poté M. Freher v Hanavě 1602, J. F. Böhmer ve Stuttgartě 1843 a J. Emler v Praze 1882. Výše tištěný latinský text není pouhým opakováním pečlivé edice Emlerovy. Odchylně od ní připíná se ještě těsněji k základnímu rukopisu ONB 556 a snaží se uchovat z něho beze změny vše, co lze s vysokou pravděpodobností přičíst středověkému způsobu vyjadřování Karlova i jeho důvěrníka. Od textu zá- kladního rukopisu se uchyluje naše edice jenom v případech krajní nezbytnosti a činí tak buď příklonem k některým z mladších rukopisů, ovšem jenom tam, kde je nelze podezřívat ze svévolné úpravy, anebo užitím konjekturálních dohadů; z těch náleží ve většině případů priorita již některému z předchozích editorů a jenom zbytek vznikl jednak obměnou jejich návrhů, zvláště pokud jde o místo pravděpodobného vzniku vynechávky, jednak vlastní invencí. Zařízeno pak je toto vydání tak, že vše, čím se uchylujeme od základního rukopisu, je vyznačeno kulatými závorkami; naopak v hranatých závorkách uvádíme to, co je sice v základním rukopise zapsáno, co však pokládáme za hodné, aby bylo z textu vypuštěno. BOHUMIL RYBA PRAHA, KATEDRÁLA SV. VÍTA, POHLED NA JIŽNÍ PRŮČELÍ S TZV. ZLATOU BRÁNOU.

Strana 165
NSERAL E

Strana 166

Strana 167
KAREL IV. A JEHO VLASTNÍ ŽIVOTOPIS Šestisté výročí úmrtí Karla IV., připadající na den 29. listopadu 1978, vybízí k za- myšlení nad politickým, kulturním a literárním dílem českého krále, pokračovatele a dovršitele rozvoje a moci českého přemyslovského státu, nad dílem panovníka, které- mu se poštěstilo uskutečnit sen královských předků z rodu Přemyslova — dosáhnout spojení českého trůnu s královským a císařským trůnem středověké římské říše. Literárním výrazem složité cesty k tomuto cíli byl jeden z nejpozoruhodnějších Karlo- vých písemných výtvorů, jeho Vlastní životopis, líčící část životního běhu svého tvůrce a některé politické události od třicátých let 14. století do roku 1346. Mimořádně intenzívní touha Karla IV., směřující k tomu, aby byly zaznamenány úspěchy jeho státnické činnosti i nesnáze a trnitá cesta vedoucí k jejich uskuteč- nění, měla dvě základní příčiny. První z nich byla vyvolána snahou ukázat, že jeho státnická koncepce je ve shodě s programem a cíli přemyslovských předků; na jejich snahy s důslednou aktivitou navazoval a v mezích svých možností je také optimálně rozvinul.1 Tímto úkolem se rozhodl pověřit některé kronikáře ze svého okolí.2 Byl to především probošt pražského kostela František, který se chopil pera již na podnět po- sledního pražského biskupa Jana IV. z Dražic a později zcela podlehl kouzlu Karlovy politické obratnosti i jeho budovatelského elánu. Svou kroniku dovedl až k roku 1353. Františkovo kronikářské dílo bylo však příliš poplatné ostré kritické vlně vynikající Zbraslavské kroniky Petra Žitavského a prostředí posledního pražského biskupa, orien- tovanému v duchu českého vlastenectví, jež pohlíželo na politické dílo Karlova otce, krále Jana Lucemburského, s příkrou nevraživostí. To byl nejspíše důvod, proč pojetí Františkovy kroniky Karla IV. neuspokojovalo. Ani další dva kompilativní spisy, jeden Přibíka Pulkavy z Radenína, rektora kolegiátní školy sv. Jiljí v Praze, jenž sahal jen do roku 1330, a druhý - jednoduchá kronika opata kláštera v Opatovicích Neplacha, sestavená mechanicky z různých pramenů a jdoucí do poloviny šedesátých let 14. stole- tí, nemohly plně vyhovovat Karlovým státně politickým plánům a dynasticky propa- gačním záměrům jeho vypjatě ambiciózní osobnosti, i když Přibíkův spis reprezentoval jeden z principů Karlovy koncepce českého státu - kontinuitu velkomoravské a pře- myslovské tradice. Podobně dopadli i jiní kronikáři, vyzvaní Karlem IV., aby svými spisy zvěčnili jeho politické dílo. Italský minorita Giovanni di Marignolli byl sice úspěšným cestovatelem po Číně a Indii, ale jeho světová kronika, do níž se snažil zasa- dit své chatrné znalosti o českých dějinách, skončila naprostým nezdarem.3 Revize kroniky Františka Pražského, jejího doplnění a pokračování se ujal v šedesátých letech 14. století kanovník pražské kapituly a ředitel stavby Svatovítského chrámu v Praze Beneš Krabice z Weitmile, který dospěl ve vyprávění za pomoci svého dřívějšího spisu o dějinách pražského kostela a za vydatného přispění Karla IV., zvlášť pokud šlo o soudobé informace, až do roku 1374. Avšak ani toto dílo nedorostlo k tomu, aby se stalo skutečně reprezentativním spisem, schopným přesvědčivě oslavit Karlovo dílo a jeho dynastii. Nepomohlo tomu ani použití upraveného textu Karlova Vlastního životopisu.4 167

Strana 168
JAN LUCEMBURSKÝ, BYSTA Z DOLNÍHO TRIFORIA KATEDRÁLY SV. VÍTA V PRAZE. 1375—1378.

Strana 169
A právě tento Karlův záměr, vylepšit Benešovo vyprávění, prozrazuje druhou základní příčinu Karlovy touhy tradovat písemně své politické dílo. Přivádí nás ke Karlovu rozhodnutí vylíčit běh vlastního života a politického usilování. Karel však dává svému líčení nejen v té době neobvyklou formu, nýbrž povyšuje ho na vyšší funkční rovinu. Jeho rozhodnutí napsat vlastní životopis se sice nevzdalo cíle propagovat a vysvětlit vlastní životní úsilí ve smyslu kronikářském, ale způsobem líčení mířilo k tomu, podat nástupcům jakési „knížecí zrcadlo“, vzor, jak se má schopný panovník připravit na své povolání a jak má ve vládě postupovat, aby byl vskutku vzorem hodným následování. Na tento druhý, povýtce politický aspekt Karlovy autobiografie ukazuje již první věta předmluvy, kde Karel IV. zřetelně proklamuje princip spojení dvou trůnů, římského a českého, zakotvených v osobě českého krále. Závažné přitom je, že Karel IV. užil pro zdůraznění sounáležitosti, a tedy i paralelnosti obou hodností číslovky podílné (v orig. binis, scil. thronis - tedy dvojí trůn), nikoli základní (tj. duobus - dva trůny), a vyloučil tak zcela záměrně možnost jiného výkladu, např. takového, že oba trůny mohou být obsazeny dvěma různými osobami. Uvedené zdůraznění bylo dotvrzeno skutečností, když ke spojení obou trůnů v osobě jediného lucemburského představitele došlo u Karlova bezprostředního nástupce, druhorozeného syna Václava IV., a to ještě za života Karla IV., a později u Zikmunda Lucemburského. Motivace společenského určení a funkce Karlova Vlastního životopisu je nadto klíčem k posouzení tohoto díla jak z hlediska jeho obsahu, tak z hlediska výběru látky, její struktury a stupně věrohodnosti popisovaných událostí i způsobu výkladu jejich líčení. V politické motivaci vzniku Karlovy autobiografie se projevilo působení antické a pozdně křesťanské tradice, jak ji Karel poznal v období svého působení v lucemburské italské signorii, kde v letech 1331—1333 zastupoval svého otce krále Jana Lucembur- ského. Karlův Vlastní životopis je jediným dílem toho druhu, vyšlým z pera pozdně středověkého panovníka, jež má vylíčit a vysvětlit životní osudy a politické jednání svého autora. Koncepce díla byla proto určována jak ideologickými (náboženskými a teologickými), tak aktuálně politickými hledisky a vtiskla autorovu výtvoru zvláštní, specifické rysy, jimž se vše ostatní podřídilo. Jedinečnost motivace Karlova spisu je zdůrazněna skutečností, že pro období vrcholného středověku je známo pouze jedno dílo pocházející od panovníka, a to vlastní životopis aragonského krále Jakuba I. Dobyvatele (1208—1276), napsané v lidové katalánštině, nikoli ve vyspělé středověké latině a učeným způsobem, a mající tak mnohem spíše předliterární formu, která odpovídá více středověkým vyprávěním o hrdinských činech panovníků než antické tradici politických memoárů. Zatímco v tradici ara- gonského krále pokračoval na přelomu 15. a 16. století císař Maxmilián I. (1493—1519), zůstala Karlova pozdně středověká, ryze politicky motivovaná autobiografie jako lite- rární útvar navazující na střízlivou funkci antických životopisů zcela osamocena, a tudíž výjimečná. Tento rys souvisel nepochybně i s Karlovou povahou realisticky myslícího politika, abstrahujícího od romantických přežitků rytířského hrdinství a přiklánějícího 169

Strana 170
se více k politickému využívání ideologických prostředků křesťanské víry, směřujícímu k posilování vlastní panovnické autority a jejích charismatických rysů. Tato výrazná tendence byla prosta běžného způsobu heroizace vlastní osoby ve smyslu středověkého rytířství a stála i proti politickému idealismu, podbarvenému nacionálním myšlením, zvláště německým a italským.6 Značné zklamání nad výsledky kronikářských pokusů, zvýšené ještě tím, že k jejich vzniku dal císař nejen podnět, ale přispěl dokonce sám osobním podílem při jejich redakci, popřípadě profilování jejich koncepce, jak to výslovně uvedli ve svých kroni- kách Přibík Pulkava z Radenína7 i Beneš Krabice z Weitmiles, dalo Karlovi IV. beze- sporu rozhodující podnět k tomu, aby se sám chopil pera a vypsal události svého života a své názory i představy o úloze panovníka tak, jak to považoval za politicky prospěšné. Jestliže však jednou z příčin napsání Karlova Vlastního životopisu byly neuspokojivé výsledky práce dvorských kronikářů, neznamená to ještě, že se Karel IV. rozhodl jejich nedostatečnost pouze nahradit a přiřadit tak k dosavadním ne právě šťastným kronikářským líčením jakousi vylepšenou, novou verzi. To rozhodně Karlův záměr nebyl. Pokusil se vytvořit životopisné dílo o sobě samém, jež mělo být především poli- tickým instrumentem a návodem k jednání pro jeho nástupce, ukazujícím, jakými cestami se má ubírat úspěšný politik, který chce dosáhnout více, než se podařilo jeho předchůdcům, a zůstat přitom dědicem a pokračovatelem jejich koncepce. Tak dostal Karlův Vlastní životopis novou náplň a nové funkční určení, stojící vysoko nad pouhým svědectvím a záznamem vlastních politických činů a životních zkušeností. K tomuto výraznému rysu a hlavnímu účelu sepsání Karlova Vlastního životopisu přistupovala zároveň snaha podat ve zmíněném rámci „naučení“ pro nástupce na „dvojím trůně“ i určitý nástin myšlenkových zdrojů a podnětů vzniku Karlovy koncepce státu vůbec a českého státu zvláště. Vždyť životní příběhy, jež se Karlovi v jeho auto- biografii podařilo zachytit, byly nejdůležitějšími událostmi jeho života, vybranými tak, aby vyjádřily jak jeho oficiální představy světonázorové, tak zejména jeho představy o vzorově účelné a funkční organizaci panovnické moci a státu, v jehož čele stanul. Pro Karla IV. bylo nedocenitelnou výhodou, že měl možnost formulovat zmíněné představy na základě pohledu na český stát i říši a na jejich hlavní problémy zvenčí, z pozice objektivního pozorovatele, zdržujícího se na mocensky nejvýznamnějším panovnickém dvoře Evropy v té době, na dvoře francouzského krále, kde se sbíhaly všechny spojnice mocenských zájmů evropských vládců. Byl to právě francouzský krá- lovský dvůr, který si tehdy jako jediný bezvýhradně podřídil i politiku papežů, když je přiměl přesídlit z Říma do Avignonu (1309—1378). Dřívější zkušenosti českých králů z rodu Přemyslova nepřerostly totiž provinciální, úzce středoevropské rozměry; poslední Přemyslovci neměli o skutečně evropské politice dostatečně jasné představy. Jsou-li tedy poněkud jasnější okolnosti a příčiny rozhodnutí Karla IV. napsat vlastní životopis, pak je třeba řešit složitou otázku, kdy císař pojal úmysl písemně zvěčnit a zhodnotit své panovnické začátky. Určení doby vzniku Karlovy autobiografie je totiž 170

Strana 171
ELIŠKA PŘEMYSLOVNA, BYSTA Z DOLNÍHO TRIFORIA KATEDRÁLY SV. VÍTA V PRAZE. 1375—1378.

Strana 172
závažným kritériem jak pro posouzení jejího obsahu a věrohodnosti toho, co líčí, tak zvláště pro pojetí a interpretaci látky a událostí, jež Karel IV. považoval za nutné zařadit do svého Vlastního životopisu. Stanovit datum vzniku Karlovy autobiografie je konečně důležité i pro pochopení císařova přístupu k vlastnímu politickému dílu s odstupem času a jeho specifického postoje k událostem, které se rozhodl vylíčit. Řešení otázky doby zrodu Karlovy autobiografie je značně svízelné a vykazuje dia- metrální rozdíly. Aby bylo možné snáze sledovat a pochopit některé problémy spojené s datováním tohoto Karlova díla, je třeba alespoň v hrubém náznaku napřed objasnit jeho skladbu. Karlův životopis je rozdělen na dvacet nestejnoměrných kapitol, členě- ných celkem zřetelně na dvě části: první, obsahující kapitoly 1—14, je uvedena před- mluvou, po níž následuje vylíčení Karlova mládí a politického působení až do roku 1340. Druhou, kratší část, tvoří kapitoly 15—20 s popisem událostí z let 1344—1346 a v jejím čele je krátká zpráva o událostech v letech 1341—1344. Životopis se dochoval latinsky, staročesky a středohornoněmecky. K rozboru díla, jeho skladbě a jejímu vztahu ke Karlovým politickým záměrům i k jeho politické praxi se ještě vrátíme. Nejstarší badatelé včetně F. M. Pelcla, autora první rozsáhlé, dvousvazkové mono- grafie o Karlu IV.9, nepovažovali dobu vzniku Karlova Vlastního životopisu za důle- žitou. Dochované rukopisy byly totiž tehdy známy neúplně a vlastně pouze náhodně. F. M. Pelcl si položil jen otázku priority latinského nebo českého znění Životopisu a dospěl k domněnce, že latinský text je starší než text český.10 Teprve František Palacký vyslovil bez rozpaků názor, že Karlova autobiografie byla sepsána asi roku 1363. Svůj závěr však nijak nezdůvodnil.11 Nedlouho poté se literární činností Karla IV. zabýval K. Neumann, který se zaměřil zvláště na Karlovu autobiografii a věnoval se zkoumání jejího vztahu ke čtvrté knize kroniky Beneše Krabice z Weitmile.12 Shrnul a popsal deset rukopisu latinské verze Životopisu a tři rukopisy české verze; k tomu připojil i soupis dosavadních edicí. Posoudil vztah latinských a českých textů a určil s ohledem na rukopisnou tradici prioritu latinské verze. Pokud jde o datum vzniku, rozhodl se s obezřelou opatrností pro rok 1373.13 Vedla ho k tomu logická úvaha, že Karel IV. potřeboval pro zpracování své autobiografie soustředění a klid, kterých se mu dostalo při jeho známé mimořádné politické a cestovní aktivitě teprve v období jeho pobytu v Tangermünde, kde si dal vybudovat honosný hrad podle vzoru Karlštejna. Časově však tento argument nezapadá do roku 1373, neboť podle listin14 se Karel IV. usadil na delší dobu v Tangermünde až na jaře roku 1377, tedy nedlouho před svou poslední cestou do Francie a v předposledním roce svého života. Určitou, i když jen - podle Neumannova přiznání — slabou váhu má poukaz na to, že Karel IV. přivezl kronikáři Pulkavovi z Braniborska jakousi kroniku, což by podle Neumanna mohlo vést k předpokladu, že se císař tehdy, tj. v roce 1373, zabýval dějepisnou prací. Neumannovy podnětné úvahy a rozbory zapadly při pozdějším bádání neprávem v zapomenutí. To vedlo k dalším dohadům a k novému tápání. Johann Loserth dospěl osobitou analýzou Karlova spisu k názoru, že císař napsal svůj 172

Strana 173
KAREL IV., BYSTA Z DOLNÍHO TRIFORIA KATEDRÁLY SV. VÍTA V PRAZE. 1375—1378.

Strana 174
životopis asi před rokem 1355. Navíc prohlásil úvod k životopisu za pozdější přídavek, jehož vznik je třeba klást až do doby, kdy třetí syn Karla IV. Zikmund získal uherskou korunu, tj. po roce 1387.15 Téměř současně se problémem vzniku Karlovy autobiografie zabýval Heinrich Friedjung v souvislosti se stanovením císařova podílu na duchovním životě jeho epochy.16 Při posuzování doby, kdy Karel IV. podle jeho názoru složil své životopisné dílo, posunul Friedjung sepsání druhé verze Karlova Vlastního životopisu, za niž považoval Karlův samostatně dochovaný text autobiografie, nikoli však text převzatý do čtvrté knihy Benešovy kroniky, zpět do roku 1350 nebo 1351, zatímco údajnou předlohu, která sloužila kronikáři Benešovi, pokládal za starší verzi, napsanou v letech 1346—1350. K této komplikaci dal podnět vlastně již Loserth který předpokládal, že se Karel při spisování svého životopisu opíral o jakýsi deník, který si prý vedl během svých cest po Itálii na počátku třicátých let a pokračoval prý v něm až do roku 1346, kdy byl zvolen římským králem. Rok poté se prý ujal sepisování své cesty za římskou korunou. Dosažením římské koruny mělo být také, podle Friedjungových vývodů, Karlovo autobiografické dílo uzavřeno. Loserthovy a Friedjungovy sice důmyslné, avšak bezpečně neprokazatelné předpoklady odmítl věcnou argumentací, vyplývající z rozboru Karlovy autobiografie, Josef Emler v předmluvě svého vydání životopisu Karla IV.17 Poukázal především na neudržitel- nost výkladu prvního slova v úvodní větě předmluvy Karlova životopisu „Secundis sedentibus in thronis meis binis“ jako číslovky označující údajně Karlovy syny Václa- va IV. a Zikmunda. Vágnost, všeobecnost a nepřesnost časových údajů v Karlově autobiografii mu byla důkazem, že neexistovaly nějaké „denní zápisky“, tedy Karlův diář. Argumenty chronologické povahy doplnil poukazem na věcné nesprávnosti a nesrovnalosti, které by při použití denních záznamů mohly těžko vzniknout. Jako vynikající znalec listin doby Karlovy postřehl Emler snadno, že Karlova autobiografie neobsahuje zdaleka všechny pamětihodné děje, ale „jen hlavní rysy událostí, jež by si byl zajisté každý pamatoval, kdyby při nich byl účastenství měl, tím více jasný a vnímavý duch Karla IV.“. Emler si byl tudíž vědom subjektivní interpretace politic- ké působnosti mladého Karla IV., který si ve stáří pro své dílo vybral pouze ty udá- losti, své osudy a činy, jež sám považoval za zvlášť významné a důležité pro charakte- ristiku své panovnické činnosti, bez ohledu na to, zda byly skutečně tak závažné z objektivního hlediska. Názor na to, kdy byl Karlův spis napsán, formuloval Emler velice opatrně. S určitostí se vyjádřil o horním časovém mezníku, splývajícím s dobou, než kronikář Beneš začal psát čtvrtou knihu svého díla. To byl podle Emlerova názoru rok 1369. Jinak souhlasil s datováním Palackého, tedy s rokem 1363, kdy mohl již být, podle jeho názoru, Karlův životopis napsán. Emlerův konečný závěr však zůstal otevřený. Jeho kritická obezřetnost měla za následek další rozkolísanost názorů na dobu vzniku Karlovy autobiografie. S ještě většími rozpaky přistoupil ke Karlovu dílu jeho druhý životopisec - historik 174

Strana 175
BLANKA Z VALOIS, BYSTA Z DOLNÍHO TRIFORIA KATEDRÁLY SV. VÍTA V PRAZE. 1375—1378.

Strana 176
ANNA FALCKÁ, BYSTA Z DOLNÍHO TRIFORIA KATEDRÁLY SV. VÍTA V PRAZE. 1375—1378.

Strana 177
Emil Werunský. O Karlově spisu se z chronologického hlediska kriticky nevyjádřil. Jen příležitostně dal najevo, že sdílí některé názory Loserthovy, jež citoval, ale nezaujal k nim stanovisko jako k celku.18 Loserthův názor přijal bez výhrad třetí Karlův živo- topisec - historik Josef Šusta, který nepřipustil možnost, že by Karlovo dílo vzniklo později.19 Důvody pro své tvrzení však neuvedl. Ludwig Oelsner, překladatel Karlovy autobiografie do nové němčiny, se v otázce datace vzniku díla připojil k mínění Loserthovu s tím, že jeho argumenty ex silentio doplnil o poukaz na Karlovo mlčení v případě povýšení lucemburského hrabství 13. března 1354 na knížectví a vévodství.20 Nevzal však v úvahu, že právě tato sku- tečnost mohla mít pro Karla IV. v jeho ideovém záměru jen pramalou váhu, či spíše neměla pro něj význam vůbec. Komentátor prvního moderního českého překladu Karlova Vlastního životopisu, pořízeného klasickým filologem Karlem Hrdinou, Josef Fischer se rovněž nepouštěl do vlastních úvah a spokojil se v podstatě opakováním Loserthova závěru, že „životopis vznikl nejspíše roku 1355 nebo o něco později, částečně asi podle nějakých starších záznamů císařových“.21 Nejnovější český překlad Jakuba Pavla, pořízený k 600. výročí Karlova nastoupení na český trůn, uvedl rozsáhlou studií Václav Chaloupecký, který se v kapitole o Karlově autobiografii vyjádřil o vzniku tohoto spisu v tom smyslu, že „lze - míti za to, že spis Karlův byl napsán brzy po jeho nastoupení vlády v Če- chách“,22 tedy po roce 1346. Tímto úsudkem se Chaloupecký přihlásil v podstatě k části Friedjungova názoru, k jeho představě o jakési prvotní verzi autobiografie, z níž čerpal kronikář Beneš Krabice z Weitmile. Své stanovisko však Chaloupecký ponechal bez argumentace. Pro úplnost lze dodat, že nové vydání Pavlova překladu, k němuž napsal úvodní studii sám překladatel, problém data vzniku Karlova životopisu přechází mlčením.23 Chaloupeckého ničím nepodložený názor přežívá prakticky dodnes. 24 Jinak tomu bylo u dalšího, upraveného Oelsnerova vydání německého překladu Karlovy autobiografie, jež komentoval Anton Blaschka ve stručném úvodu.25 Blaschka vymezil dobu zrodu Karlova spisu poněkud kuriózně: jako výchozí mezník jeho vzniku stanovil Karlovo povýšení na římský trůn, tj. 11. červenec 1346, a zároveň vyřkl jedno- značně i konečný termín, dobu před Karlovou císařskou korunovací, tj. do 5. dubna 1355. Tuto finální hranici ale okamžitě omezil překvapujícím tvrzením: „-- ba do- konce před 26. srpnem 1346, úmrtním dnem Jana Lucemburského.“26 Na potvrzení svého přímo šokujícího konstatování uvedl pouze všeobecný poukaz na „faktografický obsah“ a na „věnovací formuli“ Karlova díla, aniž považoval za potřebné vysvětlit cokoli blíže. To jsou ovšem velmi chabé argumenty ve srovnání se strohou skutečností, že mezi 11. červencem a 26. srpnem 1346 žil mladý Karel v mimořádném shonu a víru politických událostí na Rýně v souvislosti se závazky plynoucími z jeho volby římským králem. V bezprostředně následujících vzrušujících zážitcích v období příprav a usku- tečnění účasti po boku českého krále Jana Lucemburského a francouzského krále Filipa VI. v boji proti vojskům anglického krále Eduarda III., a to až do nešťastné 177

Strana 178
bitvy u Kresčaku, kde Jan Lucemburský zahynul a mladý Karel byl raněn, byl nový římský a nyní také český král prakticky neustále u vojska nebo na cestách. Ovzduší nabité dramatickými událostmi, kdy bylo v sázce vše, co mohl lucemburský rod položit na váhy osudu, lze jen stěží považovat za vhodné pro literární činnost mladého Lucemburka, vyžadující klid a plné soustředění. Poslední vydání latinského textu Karlova spisu, pořízené Kurtem Pfistererem a Walthe- rem Bulstem a přetiskující Emlerovo vydání s dílčím přihlédnutím k rukopisné tradici, nepřineslo v otázce datace Karlova díla vůbec nic.27 Ve změti různorodých názorů, spíše dohadů než podložených závěrů, zůstal zcela zasut a bez dalšího povšimnutí jak názor Palackého, tak mínění Neumannovo, vykrystalizo- vané na základě pečlivého rozboru kroniky Beneše Krabice z Weitmile. Není proto divu, že zatím poslední autor, který se zabýval problémem doby napsání Karlovy autobiografie, Zdeněk Fiala, při zkoumání vzájemného vztahu Benešovy kroniky a Karlova Vlastního životopisu28 ztratil zcela ze zřetele důkladnou Neumannovu studii. V tomto případě však naštěstí nešlo o nedostatek, ale spíše o klad práce, neboť Fiala dospěl vlastním precizním rozborem k přibližně stejnému datování jako Neumann a Palacký, jen s tím rozdílem, že výsledkem jeho analýzy se spodní možné datum vzniku Karlova spisu posunulo k roku 1365, horní datum pak k roku 1372, po němž teprve mohl kronikář Beneš převzít Karlovu autobiografii jako vyprávění zpracované podle paměti, tedy bez přesné chronologické stavby a dějové souslednosti. To vše platí ovšem pouze o kapitolách 1—14, nikoli o části pozdější. Z hlediska Karlova politického zaneprázdnění v souvislosti s přípravami a uskutečněním jeho druhé korunovační římské jízdy v roce 1368 a pobytem v Itálii v průběhu větší části roku 1369 bylo by možné zúžit pravděpodobnost doby vzniku Vlastního životopisu na léta kolem roku 1370 nebo 1371, i když nelze zcela vyloučit ani rok 1366, převážně klidný na politické události, který dovoloval potřebné soustředění k práci. Přesnější určení je zatím těžko možné, ledaže by se našly nějaké jiné rukopisy Karlovy autobiografie, které by korekci těchto dat umožnily. S ohledem na silně moralizující akcent i na zaměření díla jako odkazu císařovým nástupcům a s přihlédnutím k tomu, že autobiografie stojí ideově nejblíže posledním Karlovým literárním pracím, jeho Moralitates a snad i Knížecímu zrcadlu, je velmi pravděpodobné, že Karel IV. napsal svůj životopis až po návratu z druhé korunovační římské jízdy. Tehdy již značně pocitoval tíhu stáří a nemoci, jež na něho zle dolehla na jaře roku 1371. Proto sáhl nejspíše právě tehdy po peru, aby vypsal svůj idealizovaný životní příběh mládí a zůstavil po sobě vzor vladařského umění podle svých představ. Vnější okolnosti v souvislosti s bojem o získání Braniborska mu patrně nedovolily dovést diktované vyprávění tam, kam si přál. Pozdní vznik Karlovy autobiografie vyplývá též z povahy některých popisovaných skutečností, jež lze bezpečně datovat. Tak např. v 8. kapitole, na místě, kde se Karel IV. zmiňuje o drahé stavbě nového, velkého a krásného paláce na Pražském hradě, uvádí jako doklad pro pravdivost svého tvrzení jeho stav: „— jak je dnes 178

Strana 179
ANNA SVÍDNICKÁ, BYSTA Z DOLNÍHO TRIFORIA KATEDRÁLY SV. VÍTA V PRAZE. 1375—1378.

Strana 180
ALŽBĚTA POMOŘANSKÁ, BYSTA Z DOLNÍHO TRIFORIA KATEDRÁLY SV. VÍTA V PRAZE. 1375—1378.

Strana 181
patrné těm, kteří se na něj dívají“ (“prout hodierna die apparet intuentibus"), což nebylo možné na počátku padesátých let, kdy byl hradní palác teprve budován. Hradní areál byl uzavřen až v roce 1369 a dvě hradní věže byly podle svědectví 4. knihy kroniky Beneše Krabice z Weitmile zastřešeny teprve v roce 1370. Dosavadní rozbor ukázal, že klíčovou otázku doby vzniku Karlova autobiografického díla bylo možné řešit nikoli jen izolovanou analýzou díla samotného, ale především určením jeho vztahu ke kronice Beneše Krabice z Weitmile. Takovou analýzu provedl do všech důsledků teprve Zdeněk Fiala. To ovšem nikterak neznamená, že závažnou měrou nepřispěly i širší historické poznatky z politického života Karla IV. a že dílčí postřehy předchozích badatelů při sledování ostatních stránek Karlova díla ztratily vyřešením zmíněného vztahu na ceně. Jejich význam je však třeba hodnotit teprve v komplexním pohledu na obsah, strukturu a hlavně ideové zaměření autobiografie jako celku. Zatím se naše pozornost upírala především k době vzniku latinského textu Karlovy autobiografie. Pokud jde o český text, byla v minulosti vyslovena otázka, zda nebyl napsán dříve než latinský. Jak již bylo výše uvedeno, pochybnost byla rozptýlena ve prospěch priority latinského textu. Jestliže vznikl na samém počátku sedmdesátých let 14. století, pak musela být staročeská verze pořízena později, a to již s ohledem na skutečnost, že český překlad obsahuje obě části životopisu, tedy i kapitoly 15—20, které byly zřejmě napsány až po roce 1374. Jinak by jich byl kronikář Beneš při sepisování čtvrté knihy svého díla pravděpodobně použil. Josef Emler soudil, že český překlad Karlova Vlastního životopisu spadá ještě do posledních let života Karla IV. Z filolo- gické analýzy dvou zachovaných staročeských překladů Karlova životopisu, doložených v rukopisech z druhé poloviny 15. století, kterou provedl v poslední době Vladimír Kyas, vyplynulo, že dosud uznávané Emlerovo datování obou překladů do druhé poloviny 14. století (přičemž doslovný překlad, známý z jediného brněnského rukopisu, se pokládá za starší předlohu volnějšího překladu, zachovaného ve čtyřech rukopisech: dvou vídeňských, litoměřickém a pražském muzejním) je třeba opravit. Kyas pře- svědčivě prokázal, že volnější překlad náleží do druhé poloviny 14. století, což dosvědčil zjištěním, že starší české překlady z latiny se vyznačovaly větší volností. Doslovný překlad, chovaný v Brně, vznikl teprve použitím překladu volnějšího. Na základě jazykového rozboru dospěl Kyas k závěru, že doslovná česká verze vznikla snad až v polovině 15. století.29 Německý překlad Karlovy autobiografie identifikoval Josef Emler v rukopise městské knihovny ve Vratislavi, č. 304, napsaném v roce 1465. Nachází se v něm na listech 259—283.30 Poprvé otiskl tento překlad rovněž Emler v souborném vydání všech verzí Karlova Vlastního životopisu.31 Od výkladu objasňujícího vztahy jazykových verzí Karlova autobiografického spisu můžeme přistoupit k objasnění obsahu díla, jeho členění, vztahu obsahu k historické realitě a ke kritice její interpretace se zřetelem k ideologické funkci, jakou životopis sledoval. 181

Strana 182
O prioritě ideologického aspektu Karlovy autobiografie svědčí již první dvě kapitoly, osvětlující její oficiální ideový profil. Karel IV. se tu projevuje jako scholastický realista, jenž se snaží pochopit základní poučky scholastické učenosti, spočívající v obratné interpretaci biblických textů, zejména evangelních, a v jejich projekci do života křesťana vůbec a křesťanského panovníka zvláště. Přitom je zjevná moralizující dominanta této projekce, která má zatím obecnou platnost výzvy, nikoli vlastního vzoru. Panovník tu vystupuje pouze jako autorita mající právo hlásat nejvyšší morální zásady života ve shodě s dobovou ideologií, ne však jako kategorický postulát, ale jako svobodnou volbu mezi dobrem a zlem, přičemž ovšem o výsledku takové volby je biblickou argumentací předem rozhodnuto ve prospěch dobra. Tímto dobrem se a priori, i když nepřímo, určuje povaha životní cesty Karla IV., jež má být pro jeho nástupce, kteří zasednou na jeho „dvojím trůně“, vzorem, jak kráčet k úspěchům ve shodě s ideovým řádem světa. První kapitola má tedy jasnou povahu moralizujícího kázání a v souladu s běžnou kompozicí kázání je také zakončena výzvou. Teprve pak, ve druhé kapitole, následuje aplikace obecně morálních zásad na osobu panovníka, ovšem v ideální rovině, a je vystižena podstata ideové vznešenosti a poslání královské důstojnosti. Ve světle tohoto vysokého úkolu varuje Karel své nástupce před všemi špatnými lidskými vlastnostmi, jež jsou zhoubné zvláště v mládí. Jde tu opět o ideově dojemné morální postuláty obecné povahy, jež nemají nic společného s Karlovým politickým myšlením a císařovou životní praxí. Je to pouhé „knížecí zrcadlo“, nikoli výsledek strohé životní zkušenosti a lidské moudrosti, pro politiku Karla IV. tak ty- pické. Všichni, kdo vykládají tyto úvodní kapitoly Karlovy autobiografie a ostatní mo- ralizující výroky a spisy tohoto panovníka jako projev skutečného morálního profilu císaře, se hluboce mýlí. Brát Karlovy morální postuláty doslovně, nikoli jen jako vý- půjčky z dobových moralistních traktátů a kázání, je v zásadním rozporu se skutečným, historickým profilem Karla IV. jako bystrého, chytrého a politicky velmi elastického státníka, jehož morální zásady, okázale stavěné na odiv, byly často v nesouladu s jeho politickými činy a jehož politickomorálními devizami byly silný český stát, pevná rodová základna a nedotknutelná vznešenost vlastní osoby, chráněné charismatickými prostředky křesťanské ideologie. Těmto hodnotám podřizoval Karel IV. bez výjimky a bez jakýchkoli etických skrupulí vše, dokonce i proklamované ctnosti křesťanské víry a osobní i rodovou sňatkovou politiku. Jako oslňující mistr politické taktiky, kompro- misu, překvapivých úskoků a intrik dovedl Karel IV. s mimořádnou a obdivuhodnou obratností využívat i soudobé ideové výzbroje a své dobré znalosti scholastické teologie k politickému zápasu s tehdejšími mocenskými centry Evropy (avignonskými papeži, předními evropskými panovníky a říšskými knížaty). Proto je nutné upozornit, že ne- přihlíží-li se k ostatním písemným pramenům, zejména k listinám a diplomatickým dokumentům vůbec, lze z Karlovy autobiografie snadno vykonstruovat obraz panovníka jako „zbožného mnicha na trůně“. Historickou pravdou však je, že skutečnou ideově politickou morálku projevil Karel IV. s plnou otevřeností až po roce 1346, kdy dosáhl 182

Strana 183
obou trůnů, římského i českého, a kdy mohl teprve náležitě rozvinout své mocenské ambice, směřující k nejvyššímu vrcholu světské moci, k dosažení římské císařské koruny, což se stalo až 5. dubna 1355. Období od roku 1346, kdy Karel jako římský a český král ponenáhlu odkládal politic- kou masku zbožného knížete, aby mohl podstoupit vítězný boj se všemi svými protiv- níky, kteří nebyli příliš vybíraví ve volbě ideových zbraní a prostředků, a obhájit svou vlastní koncepci českého státu jako nejvýznamnějšího a zvlášť privilegovaného článku středověké římské říše, vybudovaného na přemyslovské a karlovské tradici, a tudíž jako nového mocenského centra střední Evropy, nám Karel IV. ve své autobiografii již nevylíčil. Karlův politický realismus, hraničící někdy až s cynismem a anticipující některé prvky machiavellistického myšlení, se zajisté v „knížecím zrcadle“ příkladného panovníka, jímž měla být jeho autobiografie, nemohl a nesměl projevit. Snad i proto nehodlal Karel IV. své životní vyprávění a sebehodnocení dovést dále než do období, kdy získal obě královské koruny. Silně moralizující tendence prvních dvou kapitol Karlovy autobiografie je tedy - a to je třeba znovu zdůraznit - jedním z vážných argumentů proti ranému vzniku, a na- opak svědčí o pozdní době vzniku díla, kdy jeho autor cítil nutnost nejen moralizovat a velkoryse rozdávat rady, ale především idealizovat vlastní mládí a strastiplné počátky své cesty k moci. Teprve ve třetí kapitole, po odstavci, v němž doznívají myšlenky úvodu, mezi nimiž dominuje zdůraznění Karlovy lásky ke studiím, což byl projev vskutku nelíčený, při- stoupil Karel IV. k vypsání jednoho z nepochybně nejsilnějších prožitků svého dětství a jinošství, pobytu na francouzském královském dvoře. Líčení předeslal stručnou rodo- vou genealogii počínaje císařem Jindřichem VII. z otcovy strany a králem Václavem II. ze strany matčiny. Zvlášť akcentoval příbuzenský vztah k francouzskému králi a cha- rakteristiku obou královských manželů a panovnického rodu vůbec, přičemž se nevy- hnul ani ostré kritice krále Filipa VI., který byl jeho švagrem. V této souvislosti je pozoruhodné, že se Karel IV. nijak nevyjádřil o svých rodičích, jejich politických a osobních rozporech ani o svém věznění v dětství na hradech Lokti a Křivoklátě. Poukaz na tyto jistě trpké zkušenosti nevyhovoval zřejmě politickovýchovnému cíli autobiografie ani Karlovu teoreticky uctivému vztahu k otci. Tento vztah byl sice pravým opakem životní reality, vyhovoval však programu životopisu. Mohutným dojmem zapůsobil na Karla svou podmanivou osobností hlavní politický rádce fran- couzského krále Filipa VI., fécampský opat Pierre de Rosières, který se záhy stal poli- tickým rádcem českého prince, zasvěcujícím jej do tajů vysoké evropské politiky a diplomacie. Karel proto věnoval prvnímu setkání s ním celý odstavec třetí kapitoly.32 Ta obsáhla události do roku 1330 nesmírně zjednodušeně. Karel se tu odvolal na vy- právění českých a římských kronik. Čtvrtá až sedmá kapitola se obírá (s výjimkou stručného úvodu do problematiky mocenské situace v říši a vztahu císaře Ludvíka Bavorského k papežské kurii v Avignonu) 183

Strana 184
poutavým způsobem a se značnou podrobností událostmi v hornoitalské lucemburské signorii, kam Jan Lucemburský povolal svého syna po jeho krátkém pobytu v Lucem- bursku, aby Karel spolu s ním a od roku 1332 sám spravoval několik italských městských republik jako signor. Rozsah, zevrubnost a poutavost výkladu naznačují, že pro Karla IV. mělo intimní poznání italského prostředí a jeho problémů nesmírně velký význam. Ekonomicky a kulturně nejvyspělejší země Evropy zapůsobila na Karlovo myšlení a mentalitu nesmazatelným dojmem, takže snad dokonce předčila i vliv fran- couzského dvorského prostředí, jenž Karla poznamenal rovněž na celý další život a byl výrazný zejména v jeho politické praxi a specifických představách o funkci státu jako nejvyšší politické hodnotě, které se má vše ostatní podřizovat. Již na italské půdě se pozoruhodným způsobem rozvinuly Karlovy státnické schopnosti a přímo nezkrotná touha uplatnit v každé situaci rozhodný vliv a vůli. Karel to prokázal jak v organizaci své kanceláře33, tak i v otázkách místní správy.34 Italský pobyt značně posílil Karlovy vztahy ke kulturním hodnotám, pro něž si přinesl zvlášť vytříbený smysl už z Francie, a ukázal mu široké možnosti pro jejich využití v oblasti ryze politické. Zároveň ho však naučil jemnějšímu způsobu rozeznávat a odlišovat reálné možnosti mocenskopolitického zápasu od politických snů raně humanistického myšlení. V této oblasti se jasně projevila převaha francouzského střízlivého přístupu k otázkám moci a státu, jež u Karla IV. vytvořila předpoklady pro jeho budoucí centralistickou politiku. Itálie působila pozitivně i na Karlovu pozdější hospodářskou politiku, zejména na jeho úsilí rozvíjet obchodní styky s ekonomicky vyspělými zeměmi a na pokus o trvalé převedení tran- zitního evropského obchodu přes český stát. Docenění úlohy obchodu mělo též blaho- dárný vliv na hospodářský vývoj českého státu až asi do poloviny šedesátých let 14. století, i když byl tento vliv uplatňován převážně politickými prostředky. Podstatnou, právě tak jako pozoruhodnou součástí líčení Karlova pobytu v Itálii je působivé vyprávění o snu, který měl Karel ve vsi Terenzo poblíž Parmy. Je mu věnována celá sedmá kapitola a v Karlově autobiografii zaujímá klíčové postavení z hlediska výstavby ideologického účinku životopisu. Navazuje ústrojně na ty části první a druhé kapitoly spisu, jež vyslovují kategorický postulát mravní obrody mladého pa- novníka. Požadavek „vyššího napomenutí“ v podobě snu a jeho rozvedení v mravně obrodný závěr a proces byl logickým důsledkem Karlova obecně známého bujného mládí, velkoryse otevřeného všem radostem a rozkoším života, jimž ostatně zůstal i jako římský král upřímně nakloněn do té míry, až za to byl veřejně kárán papežem Klimentem VI. (jenž sám byl neméně oddaným obdivovatelem a ctitelem půvabných žen). Obsáhlá interpretace snu byla zároveň moralizačním vyvrcholením autobiografie a dotýkala se též krále Jana, i když jen ve vedlejší, odvozené rovině, nedosahující stupně mravní sebekritiky mladého Karla. Do kontaktu s problematikou Českého království uvedl Karel čtenáře svého životopisu až v obsáhlé osmé kapitole. Zvláštní zřetel si tu zaslouží několik jejích závažných rysů Prvním je způsob vysvětlení příčin náhlého odchodu mladého Karla z italské signorie 184

Strana 185
m JEZDECKÁ PEČEŤ KARLA IV. JAKO MARKRABĚTE MORAVSKÉHO. 1334.

Strana 186
v městě Lucce a návratu do Čech. Karel tento odchod zamlžil poukazem na morální nesouhlas s postupem svého otce, krále Jana Lucemburského. Nebyl to nesouhlas přímý, ale pouze naznačený, a nedotýkal se Jana Lucemburského, ale Karlovy cti. Bylo tomu tak opět v plné shodě s programem výstavby autobiografie, kde Karel musel vystupovat jako zastánce „vyšší“ morálky, přesto však na krále Jana nesměla dopadnout tvrdá a hlavně přísná kritika. Analýza veškerého dochovaného listinného i vyprávěcího materiálu však, přes určitou hypotetičnost, ukazuje, že pravá příčina odchodu mladého Karla do Čech spočívala v rozhodnutí vedoucích představitelů skupiny české šlechty přimět reprezentanta královské moci k návratu do země, v níž se Jan Lucemburský trvale nezdržoval, a tím zaštítit a posílit moc šlechtické oligarchie, upevnit stát a po- skytnout mu záruku před případnými zásahy ze zahraničí.36 Druhým závažným momentem osmé kapitoly je pomlčení o Karlově manifestační poctě prokázané památce matky, královny Elišky, u jejího hrobu na Zbraslavi, jíž se mladý dědic království otevřeně přihlásil k přemyslovskému politickému odkazu. Silný osobní zážitek při návštěvě Zbraslavi, kam ho přišla uvítat a odtud do Prahy doprovodit slavnostní svita české šlechty a zástupců Prahy, byl Karel s ohledem na svého otce a na výchovnou tendenci autobiografie nucen redukovat na pouhou zmínku o matčině smrti. Zato tím temnějšími barvami vylíčil ekonomický a politický úpadek země, svého rodného království, aby pak plastičtěji vyniklo jeho úsilí o restituci královského majetku a moci. V této souvislosti zaútočil Karel velmi ostře na větší část české šlechty, podle jeho pojetí „většinou tyrany“, kteří nerespektovali krále, a dokonce se ho ani nebáli. S touto charakteristikou silné skupiny české šlechty spojil Karel vysvětlení otevřené politické roztržky se svým otcem, králem Janem. V plném souladu s morálně výchov- ným programem Životopisu svedl Karel odpovědnost za otcovu chorobnou nevraživost k sobě a svým vlastním politickým úspěchům na „zlé a lstivé“ královy rádce ze šlech- tických řad. Popis vojenského zásahu proti slezskému vévodovi Bolkovi Minsterberské- mu dal Karlovi nejen příležitost, aby osvědčil politickou ráznost a odhodlanost, nýbrž aby i obratně zdůraznil svou zásluhu na získání slezských knížectví a na českopolském jednání o politickém vyrovnání za účasti uherského krále Karla Roberta z Anjou. Na zmíněném vyrovnání měl hlavní diplomatický podíl právě Karel IV.37 Devátou a desátou kapitolu své autobiografie zasvětil Karel působivému vylíčení svých dobrodružných zážitků po útěku z Čech před hněvem krále Jana a charakteristice své účasti v bojích v severní Itálii. Příčiny svého konfliktu s otcem, mocenskou rivalitu, taktně zamlčel, poněvadž neodpovídaly moralistním představám o povaze vzorného panovníka. Jedenáctá až třináctá kapitola Životopisu jsou jakousi ideologickou gradací první části Karlova spisu, úvodu, a mají formu homilie na text evangelisty Matouše, kapitola 13, verš 44—52.38 Náboženství a politika se v době, v níž žil a působil Karel IV., prostě nedaly od sebe oddělit. Císař však dokázal obratně využívat náboženského učení k po- sílení své panovnické autority. Jeho autobiografie není jedinou doménou tohoto jeho 186

Strana 187
PEČETKA ČESKÉHO.

Strana 188
působivého úsilí. Obdobně se projevoval i v některých jiných spisech a úředních, ze- jména státoprávních listinách. Poslední, čtrnáctá kapitola první části Životopisu, popisující události let 1339—1340, odráží jeden z průvodních jevů mocenského konsolidačního procesu v českých zemích, řízeného po opětném návratu do Čech mladým Karlem, který bez ohledu na svůj titul markraběte moravského prováděl nadále stále intenzívněji suverénní vládu v Českém království, aniž respektoval titulárně svrchovanou moc krále Jana.39 Tuto skutečnost, doloženou listinami a mocensky charakterizovatelnou jako rovnocenné dvouvládí otce a syna 40, nemohl Karel v autobiografii zcela přejít mlčením, nemohl ji však ani vyjádřit naplno, poněvadž by se byl vůči svému otci stavěl do morálně nepříznivého světla. Nedostatek vyplývající z teoretické omezenosti vyjádřit skutečný vztah k otci si Karel vynahradil zvlášť emotivním zdůrazněním svého, posud ještě plně přátelského poměru k mocensky velmi významné osobnosti z okruhu francouzské dvorské diplo- macie, k svému politickému rádci Pierru de Rosières, tehdy již kardinálovi. Poutavě vylíčený rozhovor v kardinálově pohostinném domě v Avignonu odhaluje velmi názor- ně, jak Karel dokázal využít nabízeného přátelství mocného diplomata k tomu, aby si za jeho přispění připravil cestu k římskému trůnu. Vylíčení této události mělo tvořit v programu Karlovy koncepce získat nejvyšší moc v říši hlavní přechod k jeho realizaci. Program měl vyvrcholit ve vylíčení Karlovy vítězné volby římským králem v další části Životopisu. K jejímu napsání se však Karel IV. již nedostal. Skutečné příčiny neznáme; můžeme se jen domnívat, že to byly vnější politické okolnosti, snad začátek zápasu o získání Braniborska a změna v orientaci Karlovy hospodářské politiky na užší kontakt s obchodní hanzou severoněmeckých měst v čele s Lübeckem. 41 V užším smyslu končí tedy Vlastní životopis Karla IV. čtrnáctou kapitolou. Pokračo- vání v dalších šesti kapitolách má zásadně odlišný charakter. Rozdíl tu není jen v tom, že prvních čtrnáct kapitol podává subjektivní líčení událostí a jejich hodnocení v první osobě, zatímco zbývající část je psána v osobě třetí, tedy z pozice objektivního pozoro- vatele, ale pokračování vykazuje podstatnou změnu koncepce ve prospěch pouhého analistického zaznamenávání jen některých událostí, aniž by byl zachováván či rozvíjen Karlův původní ideově politický záměr zdůrazněním jeho taktického spojenectví s církví a jeho snahy o emancipaci české církve z vlivu německého mohučského metropolity. Tak je zcela zamlčen vstup Pierra de Rosières na papežský stolec v roce 1342, právě tak jako povýšení pražského biskupství na arcibiskupství v roce 1344; toto povýšení bylo úhelným kamenem Karlovy specifické koncepce českého státu jako státoprávního celku, ve své podstatě nezávislého na říšských kurfiřtech a zaujímajícího v právní oblasti zvlášť privilegované, volné postavení v rámci římské říše. Stylistická stránka šesti závěrečných kapitol je charakterizována rétorickým kursem, kdežto prvním čtrnácti kapitolám tento ušlechtilý rys básnické prózy chybí. I když ze samotné změny subjek- tivního způsobu podání na objektivní nelze ještě vyvozovat bezpečný závěr o rozdílnosti autorů, porušení Karlova původního ideového záměru a pokles podání na analistické 188

Strana 189
vtíkunnký akaííkk ZLATÁ BULA KARLA IV. JAKO KRÁLE ŘÍMSKÉHO A ČESKÉHO, AVERS. 1347.

Strana 190
vyprávění bez vyšší vnitřní idey dostačují k tomu, abychom souhlasili se starším konsta- továním, že posledních šest kapitol napsal (nadiktoval) někdo jiný než Karel IV. Jeho osobu však nelze na základě dostupných indicií určit. Blaschka v úvodu k novému německému překladu Karlovy autobiografie projevil domněnku, že to mohl být Karlův dlouholetý kancléř a učený humanista Jan ze Středy. Tomu však odporuje skutečnost, že právě Jan byl Karlovým blízkým důvěrníkem, takže musíme předpokládat, že mu Karlova koncepce českého státu i říše nemohla být utajena. Spolu s problémem autorství a obsahu druhé části Karlovy autobiografie úzce souvisí i otázka, do které doby hodlal Karel IV. svůj životopis dovést. Některých narážek v textu, kde jsou určité skutečnosti předem ohlašovány, se starší interpreti Vlastního životopisu samozřejmě snažili využít k závěru, že císař hodlal své dílo uzavřít rokem 1346. Nikdo však o tom dosud nepodal jediný, byť jen zčásti přesvědčivý důkaz. Není tudíž zcela vyloučeno, že Karel IV. chtěl své líčení dovést snad až do své slavné římské císařské korunovace, jíž vyvrcholila jeho cesta k nejvyšší světské moci v říši a ve střední Evropě vůbec. V pokračování životopisecké činnosti mohlo Karlovi zabránit několik okolností: buď pokročilé stáří, nebo politické zaneprázdnění, či nemožnost aplikace původní koncepce díla na období let 1346—1355, kdy se postupně víc a více rozcházel se svým někdejším příznivcem papežem Klimentem VI. a kdy začal prohlubovat linii své samostatné, na vlivu avignonské kurie čím dál tím méně závislé říšské a české politiky. Emancipační snahy, paralyzující stále intenzívněji vliv papežské kurie i jed- notlivých avignonských prelátů na vnitřní poměry v českých zemích, změnily Karlův postoj vůči Avignonu a učinily z císaře silnějšího partnera v mocenskopolitickém taktizování, jehož vůli museli papežové s ohledem na Karlovy dobré vztahy k fran- couzskému královskému dvoru respektovat. Skutečnost, že posledních šest kapitol Životopisu neodpovídá Karlově původní koncepci říše, a že jsou tedy prací cizí osoby, zdůvodňuje i změna charakteristiky činnosti krále Jana Lucemburského, jež má ve druhé části devatenácté kapitoly jasně povahu nega- tivní kritiky Janovy vykořisťovatelské politiky v českých zemích. Konečně poslední, dvacátá, kratičká kapitola se dotýká Karlovy volby římským králem jen nevýrazně a jaksi letmo, jako by vůbec nešlo o vyvrcholení zápasu, plného rozporů a úskalí,- v němž nejvýznamnějším činitelem byl Karlův prastrýc, trevírský arcibiskup a říšský kurfiřt Balduin Lucemburský. 42 O jeho rozhodující úloze Karel i jeho pokračovatel svorně pomlčeli. To bylo však zcela v souhlase s Karlovou ideou vylíčit vlastní mocen- ský vzestup jako příklad souznění Karlovy vůle s vůlí božskou, tedy s hlavním ideovým základem autobiografie. Sledovat chronologické chyby, věcné a interpretační nedostatky Karlova Vlastního životopisu samy o sobě nemá valný smysl, a je proto vhodné odkázat v tomto ohledu na poslední Šustovo dílo. 43 Irelevantní povahu každého takového počínání, tj. ověřo- vání, zaměřeného na „nedostatky“ zmíněné povahy, zdůrazňuje zjištění, že Karlovo dílo, jak bylo již výše dovozeno, nebylo a ani nechtělo být věrným obrazem či zázna- 190

Strana 191
opočeck D I ZLATÁ BULA KARLA IV. JAKO KRÁLE ŘÍMSKÉHO A ČESKÉHO, REVERS SE SCHEMATICKÝM ZNÁZORNĚNÍM ŘÍMA. 1347.

Strana 192
mem života svého autora, ale mělo obsahovat, popřípadě rozvést ty aspekty, jež Karel IV. považoval se zřetelem na ideově politickou funkci svého spisu za důležité. Pokud tomuto zřeteli neodpovídaly, posunul je do jiné hodnotové roviny nebo je upra- vil či redukoval tak, aby zapadaly do předem určené koncepce. Je proto nezbytné znovu s veškerou naléhavostí upozornit na to, že v Karlově autobiografii je třeba spatřovat především politicky vzorový profil rozhodující části života panovníka; měl sloužit jako příklad hodný následování, a musel proto být ideologicky v naprosté shodě s požadavky doby vybaven všemi hlavními ctnostmi, uznávanými v tehdejší době, bez ohledu na skutečné povahové, morální a jiné osobní vlastnosti, které Karel IV. podle objektivních diplomatických pramenů, listin a listů měl, ale v naznačeném účelovém zpracování prostě mít nemohl. Právě z tohoto hlediska je jasné, že Karlovi nešlo o podání objektivního obrazu vlastního života, ale o vylíčení příkladného typu panov- níka, za něhož chtěl být považován. Je tedy nutné hodnotit faktografické nedostatky Karlova díla a upravený obraz jeho skutečné povahy jinak, než tomu je u děl činících si nárok, aby byla považována za díla ryze faktografická, referující. Karlovi IV. šlo především o dílo politické, ideově harmonické, jež mělo jeho osobnost a činy ukázat v nejlepším světle dobové ideologie jako zářivý ideál pro jeho nástupce a potomky. Na základě toho je zřejmé, že Karlova autobiografie je zvláštním historickým dílem svého druhu, podléhajícím jiným hodnotovým měřítkům, než jsou ta, jež se obvykle kladou na běžná písemná historická svědectví. Ale právě neobvyklá, ryze ideologická rovina činí z Karlova Vlastního životopisu dílo mimořádně cenné, jež nám v kon- frontaci s ostatními, především listinnými prameny jasně ukazuje podstatné rozdíly mezi strohou mocenskopolitickou realitou života pozdně středověkého výjimečného panovníka a silně ideologizovaným ideálním typem křesťanského vládce vyvoleného božskou prozřetelností, za něhož měl být v očích svých nástupců na obojím trůně považován. 44 Z výkladu o historické funkci Karlovy autobiografie jako historického pramene svého druhu vyplývá znovu s dostatečnou jasností, jak ošidné byly a jsou všechny pokusy vystihnout Karlovu povahu a charakterové vlastnosti i kvalitu jeho státnických počátků jen na základě jeho vlastního líčení a neověřovat jeho údaje a zejména hodnotící hlediska takovými průkaznými prameny, jako jsou soudobé listiny a listy. Historická hodnota Karlova autobiografického díla spočívá dále v jeho důrazné snaze povznést královskou důstojnost na nejvyšší možný stupeň lidských hodnot, ba ještě výše, na posvátný, zosobněný symbol státu a jeho svrchovaného, nejvyšší úcty hodného reprezentanta, který přes veškerou vznešenost své osobnosti nepřestává být člověkem. Z tohoto zorného úhlu se Karlova autobiografie řadí na nejčestnější místo k jeho ostat- nímu literárnímu a státnickému odkazu. Neboť všechna Karlova písemná díla, jež se nám dochovala, směřovala vždy k jednomu a témuž cíli, k posílení a povznesení úlohy rodové mocenské základny, českého státu, a jeho privilegovaného postavení v rámci středověké římské říše, v jejímž čele neměl stát trvale nikdo jiný než právě český král. 192

Strana 193

Strana 194
Jakkoli bylo toto intenzívní Karlovo přání ryze subjektivní povahy, objektivně vedlo k trvalému upevnění a všestrannému povznesení české státnosti, k posílení českého národa a ke skvělému vzrůstu jeho kulturní úrovně. Karlovo životopisné dílo se netěšilo vždy té pozornosti, jež mu mezi literárními poklady minulosti právem náleží. Snad to bylo i pro jeho výše naznačenou povahu, chápanou ne vždy v náležitých souvislostech. První vydání latinského textu Karlova Vlastního životopisu vyšlo péčí Reinera Reineccia v Helmstedtu v roce 1584 v jeho díle Chroni- con Hierosolymitanum, 2. díl, na str. 14—39. Poté je v roce 1602 vydal v 1. svazku řady Scriptores rerum Bohemicarum Marquard Freher, na str. 86—107. Další vydání připravil až v roce 1843 Johann Friedrich Böhmer pro Fontes rerum Germanicarum, 1. svazek, str. XXIII—XXVI, 228—270 a str. 486. Čtvrté a zároveň první vydání pořízené prací českého vědce Josefa Emlera vyšlo v ediční řadě Fontes rerum Bohemi- carum, sv. III, Praha 1882, str. 336—368. Editor připojil k latinskému textu staročeský překlad (str. 369—395), za nímž otiskl poprvé překlad středohornoněmecký (str. 396—417) z výše zmíněného vratislavského rukopisu. Naposledy přetiskli z Emlerovy edice latinský text Karlova životopisu v roce 1950 Kurt Pfisterer a Walther Bulst v řadě Editiones Heidelbergenses, sešit č. 16. Český překlad Karlovy autobiografie měl příznivější osud a byl publikován tiskem dříve než latinský text. V roce 1555 ho vytiskl Jan Güntter péčí Ambrože z Ottersdorfu v Olomouci. Podruhé se o jeho vydání, s poznámkami F. F. Procházky, postaral v Praze v roce 1791 T. J. Tomsa. Třetí vydání vyšlo ve Wýboru z literatury české I, v Praze 1845, sloupec 499—574. Počtvrté je přetiskl Josef Emler ve svém díle Spisové císaře Karla IV., Praha 1878, na str. 1—69, ale ponejprv podle jiného rukopisu, než vyšla první tři vydání. Páté vydání zajistil opět Josef Emler ve výše zmíněné řadě Fontes rerum Bohemicarum, sv. III, na str. 369—395. Ve staročeském znění vydal Karlovu autobiografii naposledy Zd. V. Tobolka, Císař Karel IV. Vlastní životopis, ve sbírce Světová knihovna, sv. 774, Praha [1910]. Novočeského překladu se Karlův spis dočkal až v roce 1911, kdy ho vydal Jan Laichter v řadě Žeň z literatur, sv. 33, v překladu Karla Hrdiny a pod titulem Karel IV. Vlastní životopis. Nový překlad pořídil Jakub Pavel pro nakladatelství Melantrich (Praha 1940, 2. vyd. 1946). Potřetí vyšel týž překlad v nakladatelství Vyšehrad (Praha 1970). Ve všech případech pod titulem Vlastní životopis Karla IV. Konečně nejnověji vychází v tomto svazku latinský text pošesté, český překlad pojede- nácté.45 Zatím nejúplnější přehled a popis dochovaných rukopisů podal Josef Emler v edici Fontes III, str. 330—335. 194

Strana 195
POZNÁMKY 1 Srov. Jiří Spěváček, Lucemburské koncepce českého státu a jejich přemyslovské kořeny, Sborník historický 24, Praha 1976, str. 5—51. 2 Jejich první soustavné ocenění podal Franti- šek Palacký, Wiirdigung der alten bóhmi- schen Geschichtschreiber, Prag 1830, str. 158—201. Stručný kritický pohled na kroniky doby Karlovy zaměřil Josef Šusta, Dějepi- sectví. Jeho vývoj v oblasti vzdělanosti západ- ní ve středověku a době nové, Praha 1946, 2. vyd., str. 62—63. Nejnověji se problema- tikou a hodnocením historiografie lucemburské- ho období zabývá František Kutnar, Pře- hledné dějiny českého a slovenského dějepisectví I, Praha 1973, str. 28—30. 3 I jeho velmi úzce omezené empirické zájmy byly naposledy kriticky charakterizovány Wolfgangem Giesem, Tradition und Empirie in den Reiseberichten der Kronika Marignolo- va, Archiv für Kulturgeschichte, 56. Band, Heft 2, Köln-Wien 1974, str. 447—456. 4 Chabé výsledky kronikářů Karlovy doby, stojící daleko za monumentálním dílem Petra Zitavsktho, se snažil vysvětlit Josef Hrabák (Dějiny české literatury I, Praha 1959, str. 127) jako projev „začínající krize feudální společnosti, jejíž mluvčí neměli ideové pevnosti, a proto již nebyli s to podat velikou koncepci“ Tento názor nevystihuje plně skutečnost. Pří- činou nepochybné krize latinského kronikářství 14. století v českých zemích byla kromě zmí- něného momentu navíc neschopnost kronikářů pochopit Karlovu koncepci českého státu a římské říše, které spolu velmi úzce souvisely. Literární provincionalismus českých kronikářů na jedné straně a neschopnost pochopit českou problematiku z evropského hlediska na straně druhé (v případě Giovanniho di Marignolli) nebyly však výjimečnými příčinami nezdaru. 195 Vždyť Karlovu koncepci českého státu nebyl s to pochopit ani tak pronikavý myslitel, jako byl Francesco Petrarca, jehož jistě nelze považo- vat za ideově nepevného (srov. Wilhelm Kólmel, Petrarca und das Reich, Zum histo- risch-politischen Aspekt der „studia humani- tatis‘‘, Historisches Jahrbuch go|I, Mün- chen-Freiburg 1970, str. 1—30). 5 Georg Misch, Geschichte der Autobiographie, 3. Band: Das Mittelalter, 2. Teil: Das Hochmittelalter im Anfang, 2. Hálfte, Frankfurt am Main 1962, str. 751—752. 9 Nejlépe tyto okolnosti vystihl Heinrich Fichtenau, Reich und Dynastie im politischen Denken Maximilians I., Osterreich und Europa, Festgabe für Hugo Hantsch zum 70. Geburtstag, Graz-Wien-Köln 1965, str. 39—48. 7 V explicitu (závěru) latinské verze kroniky naznačil Přibík Pulkava z Radenína podíl císaře Karla IV. takto: „Neboť týž císař všechny ony události své české země, kterou si nad všechny své jiné země nesmírně zamiloval, události spolehlivé a pravdivé, jež se sběhly a staly, přikázal — když sám prohlédl a s nej- větší pečlivostí přečetl všechny klášterní a Šlechtické kroniky — vzpomenutému Přibíkovi sepsat z těchto kronik v jedinou kroniku, pravdivou a správnou, a zpracovat ji v jeden svazek, což jak vidíš, také učinil“ Fontes rerum Bohemicarum V (vydali Josef Emler a Jan Gebauer), Praha 1893, str. 207 (pfeklad J. S.). 8 již na počátku druhé knihy své kroniky poznamenal Beneš Krabice z Weitmile, že ji začal psát „podle záměru pana císaře“ („secundum intencionem dominí imperatoris“ ), Fontes rerum Bohemicarum IV (k vydání při- pravil Josef Emler), Praha 1884, str. 467. 9 Franz Martin Pelzel, Kaiser Karl der 

Strana 196
Vierte, König in Böhmen I-II, Prag 1780—1781. 10 Tamtéž I, Vorbericht, str. 3v. 11 Franz Palacky, Wiirdigung der alten bühmischen Geschichtschreiber, Prag 1830, str. 298 (kapitola: Kurze Monographien und chronologische Compilationen). 12 Dr. [K.] Neumann, Ueber Kaiser Karl IV. als Schriftsteller, Neues Lausitzisches Maga- zin, 26. Band, Górlitz 1849, str. 1—78, zal. str. 15—54. 13 Tamtéž, str. 31—32. 14 Srov. Johann Friedrich Böhmer — Alfons Huber, Regesta imperii VIII. Die Regesten des Kaiserreiches unter Kaiser Karl IV. 1346—1378, Innsbruck 1877, str. 400—467. 15 Johann Loserth, Studien zu böhmischen Geschichtsguellen I. Die Vita Karoli IV. imperatoris (Kritische Untersuchungen über das Entstehen derselben), Archiv für öster- reichische Geschichte, Band 53, 1. Hälfte, Wien 1875, str. 1—38. Autor vycházel z mylného chápání prvního slova úvodu Karlo- vy autobiografie: „Secundis“ jako číslovky, ačkoli jde vlivem středověké etymologie o výraz shodný s pojmem „„seguendis“, tedy smyslem o „nástupce“, jak dokazuje i vídeňský rukopis č. 9045 (Nationalbibliothek Wien) margi- nální poznámkou „secuturis“, a jak to ostatně chápali všichni překladatelé. 16 Heinrich Friedjung, Kaiser Karl IV. und sein Antheil am geistigen Leben seiner Zeit, Wien 1876, zvl. kap. 9.: Die Chronisten am Hofe Karl IV. Untersuchungen über seine Selbstbiographie, str. 201—249. 1? Josef Emler, Zivot císaře Karla IV., Fontes rerum Bohemicarum III, Praha 1882, str. 325—336, zvl. str. 327—328. 18 Emil Werunsky, Geschichte Kaiser 196 Karls IV. und seiner Zeit I. (1316—1346), Innsbruck 1880, str. 449—451. 19 Josef Šusta, Karel IV. Za císařskou koru- nou 1346—1355, Ceské dějiny II, 4, Praha 1948, str. 155—157. 20 Kaiser Karls IV. Jugendleben von ihm selbst erzählt. Uebersetzt von Ludwig Oelsner, Die Geschichtschreiber der deutschen Vorzeit, 14. Jahrhundert, 5. Band, Leipzig 1885, str. XX—XXI. 21 Karel IV. Vlastní životopis. Přeložil K. Hrdina, Praha 1911, str. 86. 22 Vlastní životopis Karla IV. Z latiny přeložil a poznámkami doprovodil Jakub Pavel. Úvodní studii „Karel IV. a Čechy 1316—1378“ napsal Václav Chaloupecký, Praha 1946, str. 71. 28 Karel IV. Lucemburský, Vlastní životopis. Překlad z latiny, poznámky a úvodní studie Jakub Pavel, Praha 1970. 24 Srov. např. Přehledné dějiny českého a slo- venského dějepisectví I, Praha 1973, str. 30. 25 Kaiser Karls IV. Jugendleben und St. Wenzels-Legende. Ubersetzt (L. Olsners Übertragung des Fugendlebens bearbeitet) und erläutert von Anton Blaschka, Die Geschicht- schreiber der deutschen Vorzeit, 3. Gesamt- ausgabe, Band 83, Weimar 1956, str. 11—17. ?6 TamtéZ, str. 14: ,,Somit kann das Werk — — erst nach der Thronerhebung Karls im Jahre 1346 abgefasst sein, jedenfalls aber vor seiner Kaisererhebung, ja sogar vor dem 26. August 1346, dem Todestage Johanns von Luxemburg.“ 27 Kurt Pfisterer — Walther Bulst (edd.), Karoli IV. imp. Rom. Vita ab eo ipso conscripta, Editiones Heidelbergenses, Heft Nr. 16, Heidelberg 1950. 28 Zdenëk Fiala, O vzdjemném vztahu kroni- ky Beneše Krabice z Weitmile a vlastního 

Strana 197
životopisu Karla IV., Čs. časopis historický 17, 1969, 2, str. 225—235. 29 Vladimír Kyas, Stáří dvou staročeských překladů Životopisu Karla IV., Listy filolo- gické 93, 1970, sešit 4, str. 271—275. 30 Josef Emler, O rukopise knihovny městské ve Vratislavi, kde jest překlad německy (sic) kroniky Pulkavovy života Karla IV. Přednáš- ka v sezení třídy pro filosofii, dějepis a filo- logii královské české společnosti nauk dne 8. října 1877, Praha 1870, stran 11. 31Fontes rerum Bohemicarum III, Praha 1882 str. 396—417. 32 Benediktinský učený opat Pierre de Rosières, pozdější papež Kliment VI. (1342—1352), je až dosud v odborné literatuře často, ale mylně považován za Karlova vychovatele na francouzském královském dvoře. Ve skuteč- nosti byli Karlovými vychovateli erudovaní světští kněží, dr. Johannes de Vivarits a jeho příbuzný Huetus de Vivariis (srov. Jaroslav Meznik, Berichte der franzüsischen Rechnun- gen über den Aufenthalt des jungen Karl IV. in Frankreich, Mediaevalia Bohemica I, 2, Praha 1969, str. 201—295). 33 Jil Spévátek, Die Anfünge der Kanzlei Karls IV. auf italienischem Boden in den Jahren 1332/33, Mitteilungen des Instituts für österreichische Geschichtsforschung, Band 76, Wien 1968, str. 299—326. 34 Jiří Spěváček, Statuts luxembourgeois donnés en 1333 à la ville de Lucques, Histo- rica 10, Praha 1973, str. 59— 104. 35 Q Karlové snu z hlediska pramenných zpráv psal naposledy Otakar Odložilík, The Terenzo Dream of Charles IV. Critical examination of the available sources, Orbis mediaevalis, Festgabe für Anton Blaschka zum 75. Geburtstag, Weimar 1971, str. 163—173. 36 Jiří Spěváček, Meránské úmluvy z r. 1333 197 a jejich předpoklady (Cesta Karla IV. k mo- ci), Čs. časopis historický 16, 1968, 2, str. 153—176. 37 fiří Spěváček, Významní notáři-diplomaté prvních Lucemburků v Čechách, Čs. časopis historický 21, 1973, 5, str. 711—9758. 38 Josef Straka, Výklady císaře Karla IV. na evangelium Matouše XIIT, 44—52, Listy filologické 51, 1924, str. 28—42. 39 Karlův odlišný postup v projevu (smýšlení) a v jednání je prokazatelný již v tomto období. Tehdy byl ochoten, aby zachoval svou politic- kou linii důsledné taktické spolupráce s ctr- kevními institucemi, vydávat i zfalšované listi- ny, jimiž se snažil paralyzovat postup svého otce (srov. Jiří Spěváček, Listinná falza a po- litická moc markraběte Karla, Čs. časopis historický 17, 1969, 3, str. 310—320). 40 Jiří Spěváček, Lucemburské dvouvládí v českých zemích v letech 1334—1346 (K otázce charakteru panovnické moci mark- raběte Karla), Čs. časopis historický 19, 1971, I, Str. 53—92. 41 Heinrich Reincke, Machtpolitik und Weltwirtschaftspláne Kaiser Karls IV., Lübeck 1924 (Sonderdruck aus den Hansi- schen Geschichtsblüttern, 49. Jahrgang, Band 29, 1924, str. 78—116). Speciálně: Heinrich Reincke, Kaiser Karl IV. und die deutsche Hanse, Lübeck 1931. Souhrnně: Erhard Voigt, Reichsgewalt und Hansisches Bürgertum, Wissenschaftliche Zeitschrift der Ernst- Moritz-Arndt- Universitàt Greifswald, Jahrgang 12, 1963, GSR Nr. 5/6, str. 507—517. 42 Jiří Spěváček, Neznámé souvislosti boje markraběte Karla o římskou korunu, Čs. časopis historický 16, 1968, 5, str. 645—668. Rovněž: jiří Spěváček, Die letzte Phase des Kampfes Margraf Karls (IV.) um die 

Strana 198
römische Krone, Historisches Jahrbuch 91/I, München-Freiburg 1971, str. 94—108. 43 Josef Susta, Karel IV. Otec a syn 1333—1346, České dějiny II, 3, Praha 1946. 44 Tohoto dost podstatného rozdílu si nebyla dostatečně vědoma většina historiků, kteří ke Karlově autobiografii přistupovali (a dosud přistupují) jen jako k historickému svědectví, a nikoli jako k zrcadlu panovníka, jehož profil, zejména morální, je záměrně typizován. K ta- kovému nepochopení dochází v posuzování Karlova Vlastního životopisu stále. Za nej- novější příklad posunu v chápání Karlovy autobiografie je možné považovat studii Rein- harda Schneidera, Karls IV. Auffassung vom Herrscheramt, Historische Zeitschrift, Beiheft 2 (Neue Folge), München 1973, str. 122—150. Na autorův účet lze říci, že Karlovy představy o vládě mají svůj skutečný (nikoli fiktivní) význam pouze tehdy, jsou-li konfrontovány s výsledky jeho vlády, s její kon- cepcí a realizací. 45 V tomto stručném přehledu se nepřihlíží k publikacím s překlady vybraných částí a ukázek z autobiografie Karla IV., ale pouze k úplným překladům latinského textu. JIŘÍ SPĚVÁČEK 198

Strana 199
KARLŠTEJN, KOSTEL P. MARIE, POHLED NA JIŽNÍ STĚNU S OSTATKOVÝMI SCÉNAMI. KOLEM ROKU 1357.

Strana 200
S V

Strana 201
In hoc ſeytlende oet gieue dlelke iun dy ſapee lmalt hn p uygrles nt if se lipt koar nepenkte keund uu rsut gat tter pnipovu K konidni vias nukfutato, o du tpkost ji da mnlá zím Iee loco ubif ſit cam eu oſopunckes K delm idy lnis thomsin jl ve loco id hien vgn moeme liet jodr ſoco muf wvetlu eſcae torlot

Strana 202

Strana 203
K VÝTVARNÉMU DOPROVODU VLASTNÍHO ŽIVOTOPISU KARLA IV. Sotva se můžeme domnívat, že by císař při své pověstné starostlivosti o zachování historických dokumentů a pramenů nepověřil už písaře své kanceláře, aby pořídili první opisy Vlastního životopisu. Vypadaly patrně podobně jako krakovská Pulkavova kronika s Korunovačním řádem českého krále a královny, napsaná krátce před rokem 1374.1 Tento dokonale písařsky provedený kodex s obrazem mladého českého krále na trůně a rostlinnou ornamentikou na titulním listě byl s největší pravděpodobností určen už Karlovu nástupci, mladému Václavovi IV., jehož vladařské výchově věnoval císař mimořádnou péči. Z nejstarších opisů Vlastního životopisu z doby Karlovy se však ani jediný nezachoval. Jeho text zřejmě nezůstal dlouho omezen jen na okruh dvora a na prvotní didaktické poslání. Už na sklonku 14. století se stal známou a vyhledávanou četbou, jak jasně plyne z počtu zachovaných opisů i z toho, že byl z latiny přeložen do českého jazyka (dokonce dvakrát) i do němčiny.2 Nepříliš dlouhý text Životopisu byl sdružován s příbuznými látkami, s dalšími skutečnými nebo domnělými spisy Karla IV. nebo s dvorskými kronikami jeho doby do jakýchsi historických sborníků, jež měly připomínat císařovu dobu a vladařské dílo. Každý z opisů těchto sborníků zpravidla zároveň něčím svědčí i o tom, jak se utvářel kult Karlovy doby v pozdějších desetiletích a čemu sloužila tato tradice, zvláště v jagellonském období a za vlády prvních Habsburků. Nejčastěji byl Vlastní životopis slučován s latinským nebo českým textem Korunovačního řádu, který Karel upravil a snad i poprvé literárně fixoval už před svou korunovací roku 1347 na základě přemyslovského korunovačního ceremo- niálu,3 vžitého od 13. století. Karel v něm zachoval všechny staré domácí zvyky, roz- šířil jej, zvýšil jeho obřadnost a doplnil v méně podstatných částech o některé modlitby a úkony ze soudobého řádu korunování francouzských králů a královen. Už nejstarší zachovaný latinský exemplář Vita Karoli, kodex 556 vídeňské Národní knihovny, 4 z něhož Emler pořídil vydání ve Fontes rerum Bohemicarum, obsahuje vedle Vlastního životopisu (3r—52v) i Karlův Výklad na evangelium sv. Matouše (53r—69r), Řád korunování krále a králové (69v—9ov) a na závěr řeč, či spíše kázání arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi, pronesené při císařově pohřbu 15. prosince 1378 v pražské katedrále (91r—116r). Byl napsán asi záhy po této události kolem roku 1380. Autobiografii tu uvádí na titulním listě malovaná iniciála S s obrazem trůnícího císaře Karla v brokátovém plášti s hermelínovým límcem, císařskou korunou, žezlem a jablkem. Je drobná a navíc ještě poškozená vlhkostí, takže spíš tušíme, že malíř chtěl zdůraznit rysy stáří v jakoby schoulené postavě císařově; tvář vroubí dlouhý rozdělený vous, jenž se objevuje na pozdních portrétech. Hlubší charakteristika a individualizace se tu ani nemohla dostat ke slovu. Rukopis je nicméně ukázkou vysokého standardu knižní úpravy a iluminátorského umění v pražských dílnách. Nejblíže má k bohaté obrazové výzdobě tří svazků bible, určené pro augustiniány kanovníky v Sadské.5 Při převazbě v 18. století zmizely všechny údaje o původním určení rukopisu. Jeho objednavatele bychom mohli nejspíš hledat mezi preláty císařova dvora nebo snad v některém z klášterů, které měly blízko ke dvoru. Sborníky Karlových spisů skutečně 203

Strana 204
neupadaly v pozdějších dobách v zapomenutí a zpravidla byly vyhledávány při významných historických událostech. Ukazuje to i úprava vídeňského kodexu 556, k němuž byl přivázán na sedmi listech opis českého textu Korunovačního řádu, pořízený péčí tridentského kardinála Bernarda Clesia v Praze z jiného starého rukopisu, když zde kardinál v roce 1527 přisluhoval při první habsburské korunovaci v pražské katedrále. Vídeňská knihovna má dokonce dva exempláře Vlastního životopisu přímo dedikované Ferdinandovi I. jako připomínku tradice jeho velkého předchůdce na čes- kém trůně: kodex 3539 od neznámého dárce, kodex 7308 od Jindřicha z Rýzmberka a ze Švihova.“ V 16. století se Vlastní životopis spolu s dalšími památkami na Karlovu dobu ocitl skutečně v ohnisku zájmu začínajícího renesančního dějepisectví a dočkal se i knižních vydání, českého už roku 1555 v Olomouci, latinského poprvé v roce 1584. Z dalších vzácných opisů Karlovy autobiografie v Rakouské národní knihovně se kodex 619 výjimečně dobře zachoval v původní úpravě, ve vazbě potažené červenou kůží i s četnými zápisy na přídeští a předsádkovém listě.7 Vysvítá z nich, že knížka byla téměř dvě století v majetku pánů z Rožmberka, je tu výslovně uveden Oldřich, známý odpůrce husitů (1403—1462), a Petr Vok, poslední člen panského rodu, kterému nechyběla ani pretence na královský titul. Jak vyplývá z písařova záznamu byla knížka dopsána před svátkem sv. Tomáše roku 1396. Zda už tehdy vznikla z podnětu Jindřicha z Rožmberka, člena panské jednoty,8 nebo zda se dostala do rodové sbírky teprve s kodexy z jihočeských klášterních knihoven, uloženými na prahu husitské revoluce do ochrany pevného krumlovského hradu, těžko rozhodnout. Za latinsky psaným Vlastním životopisem je tu česká verze Korunovačního řádu. Je dosti pravděpodobné, že Rožmberkové, téměř nepřetržitě sloužící v čelných zemských úřadech, chtěli mít po ruce texty korunovačního ceremoniálu a spolu s tím i připomínku na císaře Karla, jehož památky tehdy používali jako jedné ze zbraní v panském odboji proti císařovu synu Václavovi. Na zadní desce kodexu je zapsána známá přísaha krále Ludvíka Jagellonce Českému království, složená 9. května 1522. Je vidět, že i tohoto exempláře se dlouho užívalo při pamětihodných událostech. V porovnání s nejstarším zachovaným Vlastním životopisem (cod. 556) se mu do- stalo bohatší výtvarné výzdoby. Uvádí jej iniciála s trůnícím císařem a císařovnou, malba jasného slavnostního koloritu, oživená bohatě tvarovanými akantovými listy. Karlova podoba se tu připomíná jen zcela vzdáleně; nanejvýš je tu patrná snaha po- někud odlišit starého císaře od dobového vladařského typu Václava IV. Jednotlivé kapitoly mají své malované iniciály s akantovými výplněmi a listy na okrajích. Osmá kapitola, v níž končí válečná dobrodružství Karlova mládí v Itálii, má v iniciále polofiguru ozbrojence s taseným mečem a štítem, Také Korunovační řád ilustrují iniciály s trůnícím mladým vladařem a královnou mezi dvojicemi biskupů. Výzdoba kodexu připadla dvěma iluminátorům dobře známým z většího počtu prací, mimo jiné i pro krále Václava IV. Úvodní iniciálu k Vlastnímu životopisu maloval iluminátor Mariánských hodinek Knihovny Národního muzea (V H 36), části Misálu Václava 204

Strana 205
z Radče a Homilií sv. Rehoře a Remigia (SK VI Fb 26); je znám i z královy bible pod pomocným označením Mistr Samsonovy historie. Druhou, větší část vyzdobil tzv. Mistr Pavlových epištol, pilný konzervativní iluminátor, který sice mnoho nepřidal uměleckému vývoji své doby, ale zachoval ve svých prácích ozvuky mnoha slavnějších děl z Karlovy doby. Rožmberská Vita Caroli ukazuje, že rozkvět literární kultury v předhusitské době byl příznivý i šíření historických spisů, dříve přece jen ojedinělých a vzácných, a že přibývalo i pokusů o jejich výtvarný doprovod. Jak daleko dospěly, dokládá nejlépe zlomek výpravných ilustrací k Mandevillovým Divům světa, pořízený patrně v souvislosti s překladem tohoto spisu pro některou z osobností okruhu Václava IV. Zda i Vita Caroli se dočkala podobného narativního výtvarného zpraco- vání už v předhusitské době, nevíme, neboť rožmberský kodex je poslední zachovaný exemplář z tohoto období. Husitské 15. století se k této historické látce vracelo, a to zejména tehdy, když konsoli- dace země po válečných letech už daleko pokročila a historie Karla IV. se nabízela jako příklad pro vladaře nové jagellonské dynastie, od níž se očekávalo, že přivede zemi opět k rozkvětu a slávě, jíž se těšila za Lucemburků. Nový pozoruhodný opis Vlastního životopisu se objevuje roku 1472, jen rok poté, co se mladý Vladislav II. ujal Karlova dědictví. Je to opět kodex z vídeňské knihovny - series nova 2618.9 Původně byl pod číslem 24 v ambrasské sbírce, pro niž jej získal během svého místo- držitelství v Čechách spolu s dalšími historicky zajímavými rukopisy arcivévoda Ferdinand Tyrolský.10 Obsahuje český text Životopisu i Korunovačního řádu; je na- psán na papíře a zasazen v pergamenové předsádce z notářského instrumentu, který vystavil roku 1472 Jiří, telčský notář, dříve kněz v Moravských Budějovicích. Kodex opsal téhož roku 1472 Jan z Roudnice, jak vysvítá z explicitu na foliu 77r. Jeho zvláštností je souvislá řada ilustrací ke všem kapitolám Životopisu. Je to doprovod umělecky nepříliš náročný, jako ostatně byly skromné veškeré počátky nového výtvar- ného vzestupu v Čechách za Vladislava Jagellonce. Prosté, kompozičně jednoduché a barevně čisté obrázky vybírají s porozuměním pro obsah motivy z jednotlivých kapitol (bitvu na den sv. Kateřiny, obležení v Cremoně, tajnou plavbu do Benátek apod.), tlumočí je kostrbatou, někdy dosti neobratnou kresbou, která však působí jistou stylovou souhrou mezi duktem hranatého pozdně gotického písma a způsobem řasení lomených, jakoby pomačkaných drapérií. Tyto ilustrace nejsou vzdáleny uměleckému okruhu Valentina Noha z Jindřichova Hradce, v Praze usazeného iluminátora, jehož plodná dílna vytvořila od konce šedesátých let první vrstvu naší pozdně gotické knižní malby, početnou skupinu iluminovaných biblí, liturgických rukopisů, velkých chorál- ních knih i drobných brevířů a hodinek, knih pro nejrůznější objednavatele, utrakvisty jako katolíky.11 Všechno nasvědčuje tomu, že iluminátor neměl před sebou předlohu, z níž by přebíral hotové kompozice. U třetí kapitoly zůstal na okraji vedle obrázku s císařem klečícím před sochou Panny Marie omylem nevyškrábaný přípisek: „tuto ukazuje se v této řeči, že od mladosti modlářem byl“. I ten by dokládal, že se malíř 205

Strana 206
řídil pokyny písaře nebo sestavovatele rukopisu. Také žádný výtvarný motiv neukazuje na předlohu z předhusitského období. Přes svou nenáročnost nezůstal tento ilustrační cyklus bez ohlasu. Téměř doslova, jen s nepatrnými úpravami, rozšířením některých komparsů, jej převzal ilustrátor opisu Vlastního životopisu ve vídeňském pergamenovém kodexu 581.12 Nákladnější provedení, hojnější užití zlata i vyšší lesky pestrých sytých barev na pergamenové podložce při- vedly Emlera13 i některé další badatele k mylnému závěru, že kodex 581 je starší a sloužil za předlohu pro s. n. 2618. Pozornější srovnání však ukáže, že v obrázcích kodexu 581 je větší počet mladších kostýmních prvků, už renesančního tvarování šatů i střevíců a vzorů brokátových látek s granátovými jablky. Napovídají, že časové rozpětí mezi oběma těmito exempláři může být dosti značné, že kodex 581, kterým se řada ilustrovaných Vlastních životopisů uzavírá, nevznikl dříve než na počátku 16. století, možná že opět v souvislosti s chystanou korunovací, tentokrát dlouho oče- kávaného dědice Vladislavova, Ludvíka II. Jagellonce, uskutečněnou na jaře roku 1509. Čtenáři autobiografie, kterému není cizí výtvarné umění doby Karla IV., se musí vybavit v mysli početná řada císařových zobrazení a s nimi i otázka, zda není přímý vztah mezi Karlovou snahou zanechat po sobě literární svědectví jako příklad nástup- cům a přáním připomínat mnohonásobně svou fyzickou podobu vrstevníkům a pečovat o to, aby se zachovala i pro budoucnost.14 V Karlově úsilí vytvořit pomocí všech vý- tvarných oborů veřejně působivé symboly nového povznesení Českého království je to jedna z osobitých kapitol. Jako je Vlastní životopis vzácný a ojedinělý v dobovém lite- rárním kontextu, jsou i v řadě Karlových portrétů památky také tak význačné, skutečné předěly ve vývoji pozdně středověkého zpodobování. Ve starší české historii mají jen ojedinělé, a nadto většinou jen zprávami doložené předstupně (Václav II., Jan z Dra- žic); dlouho také nemají rovnocenné následování. Vlastně až Habsburkové 16. století, jmenovitě Rudolf II., měli podobně bohatou portrétní ikonografii a mezi ní díla umělců ve své době stejně významných. Karlovy portréty můžeme tedy spolehlivě posoudit a zařadit jen tehdy, přihlédneme-li k výsledkům v ostatních výtvarných ohniscích, zejména ve Francii a Itálii. Při zrodu novodobého portrétu měla právě Karlova doba, a s ní ještě zbytek druhé poloviny 14. století, povahu zvláštního mezičlánku. Tvořila jakýsi předěl mezi konvenčním poj- movým středověkým zobrazováním určitých osob a mezi „moderním“ realistickým portrétem 15. století, ztělesněným ponejprv v deskových obrazech Jana van Eycka. Ve druhé polovině 14. století nalezneme ještě rysy obojího, někdy i vedle sebe. Je to velmi mnohotvárné zárodečné období, ještě s neustálenými výrazovými formami. Vznikly v něm již první skutečné portréty, v jiných případech opět malíři a sochaři propůjčovali zdání přesvědčivé konkrétnosti postavám, jejichž skutečný vzhled nemohli znát. Podoba určité osoby, zvláště vladaře, se promítala do některé ze světeckých postav nebo do figury náboženské scény, byla v ní „ukryta“ a zároveň dobře pozna- KARLŠTEJN, KAPLE SV. KATEŘINY, POHLED DO INTERIÉRU. 206

Strana 207

Strana 208
telná. Do portrétu často pronikal ideální typ, například antického vzoru, s nímž byla postava srovnávána, a naopak v sochařství se v zájmu naprosté věrojatnosti používalo odlitku posmrtné voskové masky. Portrét nevznikal odděleně; byl součástí celého vý- tvarného procesu, směřujícího k zobrazování osob a dějů v konkrétním čase a v pevně vymezeném prostoru. Celá tato raná fáze byla spjata s prostředím vladařských dvorů a jejich umělců. S vynikajícími osobnostmi dvorských malířů a sochařů i s výraznými individualitami objednavatelů, francouzských králů z rodu Valois a členů jejich rodin, s Karlem IV. a dalšími Lucemburky, s některými rakouskými vévody apod., kteří také přispěli svým podílem, svými vyhraněnými požadavky k postupnému překonávání výtvarných kon- vencí. Je pravda, že portrétní umění mohlo vznikat sotva jinde než na vrcholu feudální hierarchie, že zvláště císař, zástupce Krista na zemi, povýšený obřadem korunovace nad laický stav, byl první, jenž si na podobiznu mohl činit nárok. Pro uměleckou praxi byla však patrně ještě důležitější skutečnost, že pozdně středověké dvory byly prvními ohnisky raného humanismu, jenž pomohl novému hodnocení lidské individuality příklady z antických pramenů. Italští humanisté apostrofovali Karla jako římského imperátora, mluvili k němu „slovy Cicerona k Juliu Caesarovi“, stavěli mu před oči starověké příklady ctností a vybízeli ho, aby se připojil k slávě svých antických předchůdců.15 Z dochovaných památek i zpráv je zjevné, že už po roce 1380, po smrti Karla IV. a jeho francouzského synovce Karla V., jimž oběma patří zřejmě hlavní zásluha o roz- voj vladařského portrétu, se podobizny v dvorském prostředí pevně vžily. Nebyly to už jen votivní portréty v rámci náboženských kompozic, ale i obrazy reprezentující stát či rod nebo připomínající důležitá ujednání. Sloužily stále více i k privátnějším účelům, k označení vlastnictví iluminovaných knih a k tomu, co bychom mohli nazvat diplo- matickým stykem mezi dvory, k sňatkovým jednáním apod. Nejstarší Karlova zpodobení nalezneme v drobné plastice, ve voskových otiscích pečetí, jejichž typáře byly pořizovány vždy vzápětí poté, co Karel získal novou hodnost. Do roku 1355, kdy dosáhl té nejvyšší, císařské, jich vznikla celá řada: markrabská, česká královská, pečeť Karla jako římského krále a konečně císaře, královská a císařská Zlatá bula i pečeti dvorského soudu.16 Pro Karlovu péči o veškeré insignie a odznaky je příznačné, že věnoval pozornost i těmto tradičním právním symbolům, prokazujícím pravost jeho listin. Vznikly vlastně všechny v časném období, kdy se většina oborů dvorského umění teprve začínala rozvíjet. Markrabská pečeť je také ještě nejvíc poplatná vzoru otcových typářů. Avers ukazuje jinošskou postavu v bohaté architektuře gotického trůnu, revers rytíře v brnění cválajícího na koni s taseným mečem. Je to první a po- slední Karlova jezdecká pečeť, jakási reminiscence na rytířské historie jeho mladých let, od nichž se, na rozdíl od svého otce, ve zralém věku zcela odpoutal. Karlovy majestátní obrazy na pečetích vznikly sice v dosti těsném časovém sledu, nebyly však prací jednoho zlatníka. Reagovaly na odznaky přímých i vzdálenějších předchůdců na 208

Strana 209
českém i římském trůně, na pečeti Václava II. a Jana Lucemburského, Friedricha II., Jindřicha VII. i Ludvíka Bavora a v jejich proměnách se zračí i vzrůst nároků a umělecký vzestup. K vrcholným dílům patří královská Zlatá bula z roku 1347 a s ní příbuzná pečeť Karlovy univerzity, o rok mladší, na níž se Karel připodobnil svému osobnímu i zemskému patronovi, knížeti Václavovi, i historizujícím byzantským vojen- ským úborem. Císařská majestátní pečeť z roku 1355 s dvojicí orlic podél trůnu, nesoucích český a říšský znak, vyniká dokonalou heraldickou stylizací, jemnou kresbou bohatého korunovačního úboru s dlouhými smyčkami štoly, překřížené na prsou, i plynule klenutými objemy. Velikostí i výraznou podobou k sobě přitahuje pozornost tvář, která i v hieratickém en face má již mnoho individuálních rysů, nepoměrně více než kterákoli předchozí česká panovnická pečeť. Těmito zobrazeními by se však Karel ještě příliš nápadně neodlišil od svých předchůdců a vrstevníků. Teprve monumentální obory mohly poskytnout podmínky k důslednějšímu řešení portrétní úlohy. Většina Karlových zobrazení byla a dodnes je soustředěna na Karlštejněl7 a v pražské katedrále, dvou stavbách, vyjadřujících snad nejzřetelněji ideový koncept Karlovy doby a současně uchovávajících nejvzácnější insignie: říšské a české korunovační klenoty. Na Karlštejně jsou všechna provedena technikou nástěnné malby, která již sama měla některé přednosti.18 Nástěnné obrazy dovolovaly skutečně monumentální řešení, znázornění celé figury téměř v životní velikosti, a nebyly spoutá- ny tolika omezeními jako přísněji vázaná technika deskové malby nebo drobné obrázky kodexů. Už když se nejpozději v roce 1354 začínalo s výzdobou hradu nástěnnými malbami v palácové kapli sv. Mikuláše, o nichž se zmiňuje ve své kronice Giovanni di Marignolli, byl zde Karel nejméně jednou zpodoben ve scénách domnělého zázraku s ostatkem sv. Mikuláše, který Karel vyzdvihl v pražském klášteře Na Františku.19 Malby se nezachovaly, takže nevíme, jak tyto portréty z doby před císařskou korunovací vypadaly. Hlavní zásluha o to, že Karlovy karlštejnské podobizny jsou skutečným mezníkem ve vývoji portrétu, patří neznámému malíři, autorovi kompozice tzv. Ostatkových scén na jižní stěně mariánského kostela. Většina starší literatury soudí, že to byl Karlův dvorní malíř, jehož významným raným dílem byla galérie postav zaniklého Lucemburského rodokmene, namalovaná původně na stěnách karlštejnského paláce. Stejskal se pokusil nalézt jeho stopu mezi malíři emauzského cyklu, ztotožnil ho s jeho prvním mistrem, pracujícím převážně v jižním křídle ambitu, tzv. Mistrem A, a připustil podobně jako někteří autoři před ním, možnost identity s Mikulášem Wurmserem ze Štrasburku, malířem, jehož působení na Karlově dvoře je doloženo prameny, ale jehož jméno nebylo dosud bezpečně spojeno s žádným dílem.20 Naneštěstí jsou Ostatkové scény jedním z mála karlštejnských obrazů, jenž je stále ještě zkreslen přemalbami, pocháze- jícími zčásti snad už z jagellonské opravy a zejména z konce 16. století, takže jeho rozbor se v důležitých detailech stále ještě nepohybuje na zcela jisté půdě. Trojdílná kompozice v mariánském kostele má pod sebou malovanou iluzívní arkádovou 209

Strana 210
architekturu a byla původně v horním pásu završena ještě dalšími podobiznami, dnes nezachovanými. 21 Představuje císaře Karla, jak přijímá od cizích vladařů ostatky a ukládá je do relikviářového kříže.22 Byly to nejvzácnější relikvie Kristova utrpení, ostatky kříže, získané jak z pramene východního, cařihradského, tak z onoho dílu, jenž se dostal na Západ, dále dva trny z koruny a částka Longinovy houby. Karel je uložil ve svém novém zlatém ostatkovém kříži, který pro něho byl symbolickou zástavou a potvrzením císařské moci nad celým křesťanským světem; jeho vzácný obsah jej vyzdvihoval nad ostatní panovníky. Hlubší významové zázemí obrazu tvoří středověké legendy o kříži a historie jeho kultu. Tato idea, zakotvená velmi hluboko v raně křesťanské a středověké tradici, je zde tlumočena z hlediska poloviny 14. století zcela moderním způsobem, obrazovým do- kumentem, v němž právě portrétu, individuální podobě, přiřkl malíř vedoucí roli. Císař je zobrazen třikrát. Dvakrát v mimicky živých párových scénách při přejímání ostatků, potřetí sám, jak mírně skloněn ukládá ostatek kříže do relikviáře, stojícího na oltáři. V párech proti sobě malíř záměrně staví profil se čtvrtinovým pohledem, aby se vyhnul hieratickému působení kompozice. Profilový portrét je zatím pronikavější; snad proto, že v záalpské malbě profil ještě donedávna sloužil téměř výhradně k charakte- ristice negativních figur, byl méně zatížen stylovou konvencí a mohl přesněji tlumočit individuální linii obrysu. Na dokumentárnosti obrazu se podílejí i kostým a insignie. Karel tu vystupuje ve třech různých císařských pláštích23 a jeho protějšky ve zcela odliš- ných oděvech. Císař má korunu s nízkou čelenkou, silně převýšenou kamarou, vloženou mitrou a fanony, připomínající tvarem nejspíš původní soukromou Karlovu korunu, věnovanou později na hlavu bysty Karla Velikého v Cáchách. Oba dárci mají královské diadémy. Už původně byla jistě hmotnost korun podtržena reliéfním prove- dením, iluzívní imitací zlata a kamenů; dnes jsou však navíc silně přemalovány, takže působí spíše nepříjemným kontrastem schematického tvaru proti živě modelovaným hlavám. Podoba Karlovy tváře s křivkou jakoby mírně pozdviženého černého obočí, s velkým, poněkud vypouklým tmavým okem, prohnutým, výrazně modelovaným vel- kým nosem a ústy ukrytými v tmavém vousu je zcela markantní a nezaměnitelná, takže J. Pešina v ní právem mohl vyzdvihnout rysy odpovídající bystrému literárnímu popisu florentského kronikáře Villaniho, kterého rovněž zaujala císařova široká tvář, velké oči, často sklopené, černé vlasy a vousy i určitá přihrbenost, charakteristická pro Karlovu postavu.24 Malířovu schopnost zaznamenat zvláštnosti individuálního zjevu dokumentuje i Karlův protějšek v první scéně, vladař předávající dva trny z Kristovy koruny. Prameny k výkladu scény objevil už Karel Chytil25 v darovací listině francouzského krále Jana Dobrého z roku 1356, který císaři po svém prvorozeném synu Karlovi, nástupci trůnu, poslal část vzácné relikvie z dvorské kaple Sainte-Chapelle. V dárci první scény je zpravidla spatřován dauphin z Vienne, budoucí Karel V. Identifikace naráží na jedi- nou potíž, totiž na vladařský odznak, královskou korunu, která Karlovi V. patřila až 210

Strana 211
KARLŠTEJN, KAPLE SV. KATEŘINY, VOTIVNÍ OBRAZ V OLTÁŘNÍM VÝKLENKU. 1356—1357.

Strana 212
od roku 1364, kdy už Ostatkové scény byly několik let namalovány. Vysvětlení se hledá buď v tom, že proti císaři je namalován Jan Dobrý jako skutečný dárce ostatku (nikoli dauphin, kterého listina označuje jako doručitele), nebo snad v dodatečných změnách obrazu, které dnes před jeho restaurací nemůžeme bezpečně posoudit. Nedávná práce C. Richterové-Shermanové shromáždila všechny dostupné portréty Karla V. a kriticky oddělila konvenční a typická zpodobení od výrazně individualizujících.26 G. Schmidt v podrobné recenzi této práce27 upozorňuje na karlštejnský profil, na to, že rodové rysy a fyziognomický typus rodu Valois jsou tu mimo veškerou pochybnost zachyceny zcela pregnantně, což dokládá např. srovnáním s profilovými pohledy na tváře Jana Dobrého i Karla V. na náhrobcích v Saint-Denis, jejichž autorem byl André Beauneveu. Přiklání se nakonec spíše k tomu, že karlštejnský obraz znázorňuje mladého dauphina, jakkoli zatím není pro jeho královský odznak uspokojivé vysvětlení. Jeho podoba mohla být pro Karlova dvorního malíře snadno dostupná. Pokud bychom nechtěli předpo- kládat, že ho poznal v císařově průvodu na sněmu v Metách na přelomu roku 1356—1357, kdy se předání relikvie uskutečnilo, zbývá ještě dosti velká pravděpodob- nost, že měl k dispozici obraz dauphina, podobný onomu, jenž byl na desce uváděné v královském francouzském inventáři, kvadriptychu s podobami Jana Dobrého, Karla V., císaře Karla IV. a anglického krále Eduarda III. a pořízené patrně po Janově návratu z anglického zajetí v souvislosti s jednáním těchto vladařů. Dosud se nepodařilo spolehlivě ztotožnit dárce ve druhé Ostatkové scéně; rysy jeho mladistvé, okrouhlé, měkce modelované tváře poněkud rozpačitého výrazu jsou stejně konkrétní a individuální jako u předchozí postavy. Dosavadní pokusy spatřovat v něm krále Ludvíka Uherského, Petra Kyperského nebo naposled vévodu mantovského narážejí vesměs na závažné protiargumenty. Radikálně nové výtvarné pojetí Ostatkových scén má své pokračování v přilehlé císařově oratoři, dnešní kapli sv. Kateřiny. V nadpraží jejího vstupního portálku je tu znovu zpodoben císař, tentokrát v poprsí, jak s císařovnou Annou Svídnickou mezi sebou drží a pozdvihují ostatkový kříž.28 Karlův profil, odpovídající nejtěsněji poslední Ostatkové scéně, je tu postaven opět proti tříčtvrtečnímu pohledu oblé, oválné ženské tváře jemných rysů, která skutečně není vzdálena podobě Anny Svídnické v galérii byst triforia v pražské katedrále, i když individualizace tu ještě není tak silná jako v případě císařově. R. Chadraba2° přesvědčivě dovodil, že portrétní rysy tu byly promítnuty do hluboce tradičního byzantského typu obrazu Konstantina a Heleny podzvihujících kříž nalezený na Golgatě. Spolu s Karlovou podobou v Lucemburském rodokmeni, zachovanou jen v málo spolehlivých kopiích pozdního 16. století,30 položil malíř Ostatkových scén už v první fázi výzdoby Karlštejna před a kolem roku 1360 základ k císařově portrétní ikono- grafii. Pokročilost jeho podobizen daleko předbíhala domácí vývoj a je v tehdejším umění srovnatelná jen s vyspělým stupněm analytického portrétního realismu ve francouzském dvorském malířství a sochařství. Způsob, jakým tento malíř postihl 212

Strana 213
v profilovém i tříčtvrtečním portrétu Karlovy charakteristické rysy, se zřejmě stal východiskem k dalším pokusům.31 Některé z nich, třebaže současné, nebo i mladší, byly mnohem víc poplatné středověké tradici zobrazování donátorů. Tak hned protější obraz kaple sv. Kateřiny, na němž je v oltářní nice Panna Maria s děckem a po stra- nách císař s císařovnou v obvyklém pokleku adorujících donátorů. Významově byla i tato kompozice ozvláštněna: nový je především motiv dotýkání rukou, značící ochranu a převzetí císařské důstojnosti přímo z rukou božích.32 Výtvarné pojetí obrazu je však tradiční, odpovídá ještě vrstvě italizující deskové malby z poloviny 14. století. Donátoři jsou tu zasazeni v obraze podobně jako Arnošt z Pardubic na Madoně z Kladska, Petr z Rožmberka na Narození Vyšebrodského oltáře nebo neznámý duchovní na košátecké desce Smrti Panny Marie a jsou charakterizováni také spíše sumárním způ- sobem, odpovídajícím více italskému pojetí portrétu v jeho časné fázi. V nejvznešenější prostoře hradu, kapli sv. Kříže, relikviářové pokladnici, připodobněné nebeskému městu s obrazy božího vojska, nepomýšlel zřejmě ani císař Karel, tak dbalý osobní reprezentace a zdůrazňování svého poslání a zásluh, na přímé zpodobení. Pomocnou ruku mu podávala dobová zvyklost ukrývat konkrétní podoby do postav náboženských výjevů. Karlův profil tu byl poznán na nástěnné malbě pravého okenní- ho výklenku, a to ve třetím z králů, přicházejících z Východu poklonit se novoroze- něti.33 Uctívání tří králů bylo spojeno s císařským kultem odedávna a o Karlovi IV. zaznamenala Christine de Pisan zajímavou zprávu, že roku 1378 při tříkrálové dvorské pobožnosti v Sainte-Chapelle obětoval zlato, kadidlo a myrhu, patrně v náznaku jakéhosi liturgického dramatu, při němž vstupoval do role svého novozákonního před- chůdce.34 Karlův profil v tříkrálové scéně vychází z předstupně Ostatkových scén a má specifické kvality malířského pojetí Mistra Theodorika, v němž realismus a analytická popisnost ustupovaly značně do pozadí; postava vyniká měkkostí a plynulou světelnou modelací, sugestivním působením barevného akcentu v grisaillové, téměř monochromní malbě i kontrastem této nelátkové, nehmotné barevnosti s reliéfními zlacenými puncy, skládajícími fantastické tvary pohárů, koruny a hvězdy na pozadí.35 Nová katedrála v Praze, budovaná zároveň jako dvorní kostel, dějiště korunovačních obřadů a pokladnice insignií Českého království i královské pohřebiště, poskytovala ještě různorodější umělecké příležitosti. Podoba jejího zakladatele tu přicházela neméně často než na Karlštejně, zhmotněna v různých výtvarných technikách. Postup stavby je podrobně dokumentován jen v posledních šesti letech císařova života, jinak jsou zprávy dosti kusé, takže nevíme, zda skutečně došlo k zamýšlené sochařské výzdobě jižního portálu, pro niž byly připraveny výklenky. V ní by se nepochybně uplatnily postavy císaře a císařovny jako velké plastiky životní velikosti, provázené patrně štítonoši a vytvářející souměrnou sestavu kolem Madony. Analogicky byly později vyřešeny Knížecí portály u Sv. Štěpána ve Vídni, a je možné, že se tak stalo podle pražského vzoru. Je také kupodivu zcela nejisté, zda byla pořízena Karlova tumba s jeho posta- vou nad hrobkou císařské rodiny. 213

Strana 214
Na pevnější půdu se dostáváme ve výzdobě kaple sv. Václava, která podobně jako kaple ve velké věži na Karlštejně byla jakýmsi srdcem katedrály. Ne náhodou bylo při její dekoraci použito příbuzných materiálů a postupů, drahokamového obkladu spojova- ného zlatým štukem, obklopujícího malby. Císař je tu znázorněn na čelní stěně nad oltářem, jak klečí spolu s císařovnou po stranách Ukřižování s Pannou Marií a sv. Janem, v tradiční sestavě votivního obrazu se zdrobnělými postavami donátorů. Kaple byla vysvěcena už roku 1367, ale malby vznikly patrně až po návratu dvora z druhé italské cesty, v letech 1372—1373, kdy jsou podrobně doloženy práce na kamenném obkladu stěn a kdy se o nich zmiňuje i dvorní kronikář. Za jejich autora se považuje se značnou pravděpodobností dvorní mistr Osvald, jenž byl zřejmě pevněji připoután k malířským úkolům v katedrále. Z hlediska portrétu nepřináší votivní obraz, jehož zkoumání je stále ještě ztíženo pozdně gotickou přemalbou, doplňující asi značně po- škozený originál, žádný pokrok. Naopak jde spíše o ústup k zobecnění, při němž se sice uchovaly některé příznačné rysy císařovy tváře, byly však zasazeny do celkově schema- tického tvaru. Zcela idealizovaná tvář Alžběty Pomořanské nemá nic společného se zřejmě věrojatným, nelichotivým zpodobením této čtvrté manželky Karlovy v řadě byst triforia. Zobecnění Karlovy podoby tu dosáhlo asi stejného stupně jako na zhruba současném votivním obraze arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi, na němž, na rozdíl od ostře, až nadsazeně zaznamenaných rysů Očkova profilu, je Karel viděn dosti sumárně a mladý Václav IV. už téměř bez jakéhokoliv odlišení od hlav některých světeckých postav desky.38 Zřejmě v tomto raném stadiu vývoje portrétu bylo stále ještě zapotřeb zvláštního impulsu, měl-li malíř překročit rámec slohovosti, osobní i dobové, z níž se realistický portrét vlastně vymykal. K tomu nebyli ještě zdaleka všichni stejně dispo- nováni a zdá se, že malíři mladší časové vrstvy sedmdesátých let spíš znovu silněji tíhli ke stylovosti, více než jejich předchůdci z předchozího desetiletí. Je také možné, že Karlova podoba byla v tomto pozdním období císařovy vlády, kdy stál na vrcholu své moci, už do té míry kanonizována, že se umělci spokojovali parafrází některé ze starších předloh, kterých bylo jistě k dispozici mnohem více, než se dodnes zachovalo, a nehledali znovu na vlastní pěst; je možné, že bylo tehdy už obecným požadavkem spíše císaře idealizovat než individualizovat. Nelze dost litovat toho, že se zánikem drahocenné tumby sv. Václava ze světcovy kaple, vrcholného zlatnického díla Karlovy doby, vzalo zasvé i další zpodobení císařo- vo, umístěné původně na jejím čele. Zachoval se jen popis,37 z něhož si však můžeme udělat pouze částečnou představu, neboť neznáme z této doby nic analogického. Byly tu „duae imagines de gamau videlicet imperatoris et imperatricis“, dvé v kameni řezané podoby císaře a císařovny, patrně profilové hlavy či poprsí, zřejmě značné velikosti, neboť na císařovu korunu se třemi kříži a dvěma liliemi se vešlo 17 drahých kamenů, safírů a rubínů, 42 perel a 14 gem. Bylo to jistě výjimečné dílo některého z Karlových řezačů kamenů a zlatníků, výkon pozoruhodný i svou zvláštní technikou. Asi mnohem výrazněji než na kterékoli jiné dobové památce se v něm prolínal antický 214

Strana 215
KARLŠTEJN, KAPLE SV. KATEŘINY, OBRAZ KARLA IV. A ANNY SVÍDNICKÉ POZDVIHUJÍCÍCH KŘÍŽ V NADPRAŽÍ PORTÁLKU KAPLE. KOLEM ROKU 1360.

Strana 216
model s vlastním uměleckým názorem doby Karlovy, neboť sotva můžeme pochybovat o tom, že tu poskytly příklad velké antické sardonyxové kameje s hlavami imperátorů.38 Pro katedrálu byla určena i další Karlova zpodobení z pozdních let, svou technikou v záalpském umění také ne zcela obvyklá. Ve Svatovítském pokladu se dodnes chová relikviář v podobě jednoduchého, plochého zlaceného kříže, nazývaného podle dárce ostatku papeže Urbana V.39 Svou neobyčejnou prostotou připomíná spíše některé pod- statně starší byzantské relikviáře nebo románské kříže 12. století a vymyká se z rámce pozdně středověkých zdobných zlatnických prací. 40 Na jeho ramenech jsou rozměrem drobné, ale technicky dokonale zvládnuté, monumentálně působící rytiny, vyplněné nielem, znázorňující Ukřižování; po stranách relikvie, zakryté horským křišťálem, klečí dvojice papeže Urbana V. a kardinála Beauforta, proti nim císaře Karla IV. a Václava IV. a na spodním rameni je znovu papež s císařem; stojí proti sobě, v rukou drží relikvii roušky Kristovy a nad ní její křížovou schránku. Spodní scéna připomene o desetiletí starší Ostatkové výjevy z Karlštejna. Má rovněž dokumentárně zachycovat skutečnou událost, setkání dvou hlav tehdejšího světa a předání ostatku v Římě v roce 1368. Je to sice stejný typ zobrazení, jeho výtvarné pojetí je však značně odlišné, a to nejen díky měřítku a technice. Postavy papeže a císaře působí statuárním, hmotným dojmem, těžké brokáty jejich pláštů člení hluboké dlouhé záhyby, v nichž se látka poddává přirozeným zákonům tíže. Tváře těžko můžeme označit za portrétní; všechny mají příbuzné tvary úzkých štěrbinovitých očí a dlouhých rovných nosů a odlišují se spíše vnějšími znaky. Porovnání obou podob papeže ukáže, jak klamné by bylo příliš spoléhat na dokumentárnost těchto skvělých rytin. Také císař je znázorněn jinak než na ostatních dosud uváděných památkách, je zdůrazněna zavalitost a přihrbenost jeho postavy, zahalené do pláště se vzorem heraldických orlic v kvadrilobech. Nápadná je také jiná úprava vousů, delších a rozdělujících se na bradě do dvou pramenů. Hledáme-li nejbližší obdobu takovéhoto císařova zobrazení, nalezneme ji na vnějšku katedrály na mozaice Posledního soudu, kterou dal Karel pořídit v letech 1370—1371, po návratu dvora z druhé italské cesty, z níž opět vzešlo umění v Čechách mnoho nových podnětů. Neobvyklou techniku zvolil císař patrně pod dojmem výzdoby vnějšku staré papežské Svatopetrské baziliky. Karel IV. zde v nejnižší zóně středního pole obrazu klečí spolu s císařovnou pod nohama skupiny zemských patronů, pří- mluvců, a vzhlíží ke Kristu Soudci. V obou těchto pozdních Karlových podobách, na kříži i na mozaice, jsou zjevné stejné italské rysy: celostní pohled na postavu, nezkou- mající tolik detail, ale přesto pozorný k některým typickým znakům. V případě rytin Urbanova kříže literatura posledních let dokonce uvažuje o možnosti jejich vzniku mimo Čechy, v Avignonu nebo v Itálii. 41 Vzhledem k celkové úpravě relikviáře (nápisům, osazení drahokamů a ornamentice) i bohaté tradici karlovského dvorského zlatnictví je spíše pravděpodobné, že autorem byl zlatník v Itálii vyškolený, nebo odtud přišlý, jenž pracoval ve dvorských službách v Praze. I u mozaiky se předpokládá těsná spolupráce italských, nejspíše benátských specialistů s Karlovými dvorskými malíři při 216

Strana 217
vzniku kartónu. Tato pozdní, italským výtvarným názorem silně ovlivněná Karlova zpodobení postihla přece jen některé rysy císařova stáří, jež unikly domácím malířům, opakujícím vžité schéma podobizny. Nepřímo to dokládají i miniatury francouzského rukopisu Velkých kronik (Paříž BN mss. fr. 2813), obsahující velmi podrobnou textovou i obrazovou relaci o poslední cestě Karla IV. do Francie v roce 1377—1378.42 Karel je zde několikrát znázorněn jako přihrbený, téměř bělovlasý starý muž, sužovaný nemocí; rovněž úprava jeho vousu odpovídá oběma pozdním pražským obrazům.43 Na sklonku Karlova života se v katedrále dostalo ke zpodobení jejího zakladatele ko- nečně i monumentální sochařství v kameni, jehož role při znovuzrození portrétu v pozdním středověku byla nezastupitelná.44 Stalo se tak ve slavném cyklu 21 byst dolního triforia, rozvrženém ještě za života Karlova, nejspíše z jeho přímého podnětu. Starší část se členy císařovy rodiny vznikla, jak plyne ze stavební historie, v posledních dvou letech před Karlovou smrtí, celek byl pak uzavřen na počátku vlády Václa- va IV.45 Současně s tím, jak se poznání cyklu stále prohlubuje novými poukazy na jeho prameny, výtvarné souvislosti a podněty, roste i představa o jeho jedinečnosti 46. Cyklus nemá už povahu reprezentativní genealogie, dokládající slavnou minulost rodu i zvláštní oprávnění Karlovo k nejvyšším hodnostem, jež zaujal, jako měly obrazové cykly v paláci na Pražském hradě, na Karlštejně a v Tangermünde. Je historičtější v novodobém smyslu a méně hieratický svým výběrem osob žijících i nedávno zemře- lých, zasloužilých o růst katedrály ať svou příslušností k rodině zakladatele (spolu s Karlem založil stavbu jeho otec Jan Lucemburský; účastníkem obřadu byl mimo jiné i Karlův bratr Jan Jindřich), ať z titulu arcibiskupa nebo správce stavby, na jehož bedrech ležela starost o její chod a hmotné zabezpečení, nebo svým technickým géniem a uměleckým nadáním, pro které zde byli zvěčněni i oba architekti: Matyáš z Arrasu a Petr Parléř. Karel je tu poprvé společně se svými rodiči, v kruhu svých bratří a všech čtyř manželek i následníka trůnu. Portrétní autentičnost triforiových byst patří spolu s problémem jejich autorského rozdělení k otázkám nejsložitějším. Je nepochybné, že je tu celá škála hodnot: od hlav neobyčejné živosti a senzuálního půvabu, na nichž mů- žeme postihnout snad až náznak psychologické charakteristiky, jako např. v jinošské tváři Václava IV., přes podoby konvenčnější a více poplatné dobovému stylu (Václav Lucemburský), k parafrázím na typy některých antických hlav47 a „pseudoportrétům“, velmi individualizovaným hlavám osob, jejichž skutečná podoba byla sotva kdy fixová- na a musela v paměti zapadnout již za řadu let uplynulých od jejich smrti. Karlova hlava, jejíž podoba byla katedrálním kameníkům tak snadno dostupná, nepůsobí na prvý pohled v porovnání s ostatními kupodivu nejbezprostředněji. Široká tvář je vystavěna ve velkých objemech hladce klenutého čela a lící, má velké vypouklé oči se schematicky naznačenými vráskami v koutcích pod dosti vysoko posazenými oblouky obočí, široký, mírně prohnutý nos (tvar špičky je doplněn v 19. století) a ústa sotva znatelně pootevřená a rozšířená do mírného, jakoby laskavého úsměvu, ukrytá ve stylizovaném, prstencově se zavíjejícím krátkém vousu. Je to jakási syntéza Karlovy 217

Strana 218
podoby, opírající se o starší zobrazení asi víc než o skutečný vzhled císaře na sklonku života, idealizovaná a stylizovaná do „státně oficiálního portrétu“ (J. Pešina). Její zpovšechnění však nepřekročilo jisté meze, neboť se přece jen poznají některé rodové znaky společné i hlavě Jana Lucemburského a v téměř groteskní nadsázce i podobě Karlova bratra, moravského markraběte Jana Jindřicha. Do Karlovy bysty neproniklo však nic z dramatismu parléřovského sochařství, tak mocně oživujícího ideální podoby přemyslovských předků, a také ani stopa senzuální živosti, kterou vynikají některé, zejména ženské bysty triforia. Svou roli oficiálního portrétu, jenž měl zakotvit v obecném povědomí, Karlova bysta z triforia také skutečně sehrála. Byla vzorem parléřovskému kameníku, jenž tesal poslední významné dobové zobrazení Karla IV., trůnícího triumfálně spolu s Václa- vem IV. a zemskými světci na východním průčelí Staroměstské mostecké věže, 48 byla i mnohem později oporou téměř všem sochařům 19. a 20. století, když se pokoušeli znovu ztělesnit podobu této největší vladařské osobností našich středověkých dějin. KARLŠTEJN, KAPLE SV. KŘÍŽE, POHLED DO INTERIÉRU. PŘED ROKEM 1367.

Strana 219
* ☞- k ☞ s ENa I VA

Strana 220
POZNÁMKY 1 Krakov, Museum narodowe, Bibl. Czarto- ryskich, cod. 1414. Popis a literatura viz Katalog České umění gotické 1350—1420, Praha 1970, č. 355, $. 274—275, obr. 112. 2? Nejúplnější přehled rukopisů podal Josef Emler v úvodu vydání ve Fontes rerum Bohe- micarum III, Praha 1882, s. 330 d. 8 Vydal a zpracoval Josef Cibulka, Český řád korunovační a jeho původ, Praha 1934. 4 Karl Holter, Katalog Gotische Buchmalerei im Südostdeutschen Raum, Wien ÖNB 1939, & 37; Franz Unterkircher, Inventar der illuminierten Handschriften der Österreichi- schen Nationalbibliothek I, Wien 1957. 5 Dnes Knihovna Národního muzea, cod. XIII A 8, XII A 19, XIII A 10, viz České umění gotické 1350—1420, č. 359, s. 277, obr. 111. 8 Josef Emler, FRB III, s. 331, 338. 7 Katalog Karl Holter, Gotische Buchmalerei im Südostdeutschen Raum, l. c., č. 48; K. Schwarzenberg, Katalog der kroatischen, polnischen und tschechischen Handschriften der Österreichischen Nationalbibliothek, Wien 1972, $. 4—5. 8 S Jindřichem z Rožmberka je hypoteticky spojen i další kodex, krásné Orationale VI Fb 25 ve Státní knihovně v Praze s erbem Rožmberků a pánů z Kravař, z doby kolem r. 1410. Viz Max Dvořák, Soupis 27, Roudnice-zámek, knihovna. ? Otto Mazal, Franz Unterkircher, Katalog der abendlündischen Handschriften der Osterreichischen Nationalbibliothek „Series nova“ 2/r, Wien 1963, K. Schwarzenberg, Katalog... l. c., s. 358—359. 10 Katalog Ambraser Kunst- und Wunder- kammer, Die Bibliothek, Wien ÖNB 1965, č. 101. 11 O této dílně nejpodrobněji Karel Chytil, 220 Vývoj miniaturního malířství českého za doby králů rodu Jagellonského, Praha 1896. 12 Karl Holter, Karl Oettinger, Les princi- paux manuscrits à peintures de la Bibliothàque nationale de Vienne, Paris 1930, č. 50, obr. 18 b. 18 FRB III, l. c., s. 335. 14 Portréty Karla IV. mají dnes již dosti po- četnou literaturu. V souvislosti s novými publi- kacemi o počátcích portrétu v Evropě se však ukazuje, že by bylo zapotřebí podrobnější mo- nografie na toto téma. Z nejdůležitějších prací: Jaroslav Pešina, Podoba a podobizny Karla IV., příspěvek k poznání českého portrétního realismu ve 14. století, Universitas Carolina, Philosophica I, 1955, č. 1, s. 1—60; Antonín Matějček, Podíl Čech na vzniku portrétu ve 14. století, Umění 10, 1937, s. 65 d.; Ladislav Kesner, Vznik a vývoj českého realistického portrétu v době karlov- ské, disertační práce na katedře dějin umění UK, Praha 1953; Helga Wametsberger, Individuum und Typ in den Porträts Kaiser Karls IV., Wissenschaftliche Zeitschrift der Friedrich Schiller- Universitát Jena, Gesell- schafts- und Sprachwissenschaftliche Reihe 16, 1967, s. 79—93. Přehledná práce Helg y Wametsbergerové obsahuje katalog o 61 čís- lech, rozdělený podle druhů portrétů. Cenná jsou zejména upozornění na málo dostupná zobrazení Karla IV. mimo české země, v říší, v Rakousku aj., jež ponecháváme v našem stručném průvodním textu stranou. Mnoho dílčích poznatků k tématu Karlových portrétů je uloženo v pracích posledních tří desetiletí, věnovaných malířství doby Karlovy, v publika- cích a statích Antonína Friedla, Jaroslava Pešiny, Jana Krofty, Vlasty Doofákové, Ru- dolfa Chadraby, Gerharta Schmidta, Karla Stejskala. 

Strana 221
15 List Petrarkúv římskému králi Karlu IV. s vyzváním k tažení do Itálie, český překlad in Francesco Petrarca, Listy velkým i malým tohoto světa, Praha 1974, 5. 179. 16 Jejich zatím nejúplnější přehled v práci Otto Posse, Die Siegel der deutschen Kaiser und Könige I—V, Dresden 1909—1913. 17 Vyobrazení a zhodnocení karlštejnských portrétů nejbodrobněji v práci Vlasty Dovořá- kové, Dobroslavy Menclové, Karlštejn, Praha 1965. 18 To je samo o sobě dosti ojedinělé; velká, jen o něco málo mladší sbírka zpodobení francouzského Karla V. je uložena z největší "části v miniaturách rukopisů, ve votivní a fu- nerální plastice. 19 Kronika Giovanniho di Marignolli in ЕКВ Ш, 5. 522 ‚,...Hanc eciam ystoriam idem gloriosus Karolus imperator in regali pallacio de Karlsteyn prope Pragam egregiis picturis in sua camera exaravit...** Płedpo- klädä se, Ze r. 1354 Giovanni di Marignolli již odešel z Cech. 20 Karel Stejskal, Klášter Na Slovanech, Praha 1974, s. 54 d. 21 Jak vysvítá ze zachovaných nápisů, byl zde znovu Karel IV. jako císař, obraz Nejsv. Trojice, Karlova první žena královna Blanka a dál na okenní stěně ve stejné úrovní i druhá královna Anna Falcká a císařovna Anna Svídnická, patrně v kompozici polofigur nebo poprsí. 22 K interpretaci Ostatkových scén v novější literatuře: Antonín Friedl, Mikuláš Wurmser, mistr královských portrétů na Karlštejně, Praha 1956; Jan Krofta, K poblematice maleb karlštejnských, Umění 6, 1958; s. 3 d.; Vlasta Dvořáková, Dobroslava Menclová, Karlštejn, Praha 1965, s. 77 d.; Emanuel Poche, K otázce ostatkových křížů Karla IV., 221 in Sborník Národního muzea v Praze A 21, 1967, s. 239 d.; Rudolf Chadraba, Staro- městská mostecká věž a triumfální symbolika v umění Karla IV., Praha 1971, s. 74. d.; Karel Stejskal in České umění gotické 1350 až 1420, Praha 1970,,č. 261; Zdeněk Bouše, Josef Myslivec, Sakrální prostory na Karl- štejně, Umění 19, 1971, s. 283 d. 28 Císařský plášť v první scéně má vzor s dvojicemi ptáků (papoušků) symetricky po- stavenými proti sobě podél osy rostlinné úpon- ky. Je možné, že je to byzantský brokát z 10.—11. století, jehož zbytky byly nalezeny v královské hrobce. Jsou na něm rovněž dvojice ptáků (zde spíše pávů) v kruhových medailó- nech. Viz Zoroslava Drobné, La riqueza del bordado eclesiastico en Checoslovaquia, Praha 1949, 5. ГО, obr. 2. 24 Podoba a podobizny Karla IV., l. c., 5. 2 4. 25 Karel Chytil, K datování maleb karlštejn- ských, Ročenka kruhu pro pěstování dějin umění, Praha 1924, s. 29 d. 26 Claire Richter-Sherman, The Portraits of Charles V of France, N. York 1969. 27 Gerhart Schmidt, Claire Richter Sherman, The Portraits of Charles V of France, in Zeitschrift für Kunstgeschichte 19771, s. 85 d. 28 K výkladu scény Rudolf Chadraba, Staro- městská mostecká věž.., l. c., s. 67 d., 121. 29 Tamtéž. 30 Literatura a přehled hodnocení Lucembur- ského rodokmene v poslední studii Karla Stejskala, Matouš Ornys a jeho „Rod císaře Karla IV.“, Umění 24, 1976, s. 13 d. 31 Karlův portrét se znovu připomínal na schodišti velké věže Karlštejna, před kaplí sv. Kříže. Jeho autor, další z dvorských malířů, Mistr Osvald (podle mínění většiny novější literatury) jej koncipoval v duchu Ostatkových 

Strana 222
scén jako obraz konkrétní události, portrétní dokument. Karel IV. za asistence biskupů a členů rodiny zde opět ukládá ostatek do relikviářového kříže. Restaurací v letech 1898—1899 porušená scéna prakticky zanikla. Dnešní kopie je málo věrohodná v detailech. 32 Zdeněk Bouse, Josef Myslivec, Sakrální prostory na Karlštejně, l. c., s. 280 d. 33 Poprvé Taťána Kubátová, Zpodobnění Karla IV. mistrem Theodorikem na Karl- štejně, Umění 1, 1953, s. 210 d. 34 E. P. Spencer, The first patron of the Trés belles Heures de .Notre Dame, in Scriptorium 23, 1969, s. 145 d., rovněž Gerhart Schmidt, l. c., s. 72. 35 Men to jediný Karlův kryptoportrét. Ne- méně přesvědčivě působí Stejskalova identifi- kace druhého krále v Epifanii tzv. Morgano- vých destiček, pozůstatků českého deskového polyptychu z doby kolem roku 1360, s Kar- lem IV., i ukrytí podoby Karlovy do postavy proroka Eliáše uváděného do nebe v nástěnných malbách emauzského ambitu, na něž upozornil rovněž Karel Stejskal. Fritz Schnelbôgl, Kaiser Karl IV. oder der hl. Wenzel?, in Oberpfälzer Heimat 6, 1961, s. 33 d., publi- koval figuru sv. Václava na vnějšku kostela v Sulzbachu v tzv. Neubóhmen v Horní Falci, kde Karel šířil kult českého zemského patrona, aby připoutal pevněji nově získané území k jádru zemí koruny. fe zajímavé, že postava knížete Václava tu nemá nic společného ant se starším italobyzantským typem poloviny 14. "století, ani s Parléřovou stylizací figury ve Svatováclavské kapli. Zdá se, že do tváře knížete Václava byl opět promítnut, i když s jistým zpovšechněním, typ Karla IV. 86 I obě další Očkova zpodobení v nástěnných malbách jeho kaple v katedrále byla mnohem naturalističtější než obraz císaře od téhož 222 malíře ve Svatováclavské kapli. Dokládají to jejich poškozené, nicméně nepřemalované fragmenty. 37 Vydal Antonin Podlaha, Eduard Sittler, Chrámový poklad u Sv. Víta v Praze, Praha 1903, s. LIII d. 38 Emanuel Poche, Einige Erwägungen über die Kameen Karls IV., in Sborník k sedmde- sátinám Jana Květa, Praha UK 1965, s. 85, soudí, že na tumbu byly aplikovány přímo antické císařské kameje, „zastupující“ podobu Karla IV. a císařovny. Takovýto postup by odpovídal spíše časnému středověku. Těžko si můžeme vůbec představit adaptaci takové an- tické gemy, způsob, jakým by na ni byla při- pojena koruna. Považuji za pravděpodobnější, že to byl jednolitý artefakt, vytvořený „alla antica". Tim spíše by bylo zajímavé posoudit, jak byl v tvrdém materiálu kamene zpracován profil obou císařských donátorů. 39 Nejpodrobnější zpracování podal Josef Cibulka, Zlatnická rytina jako předchůdce rytiny grafické, Umění 5, 1932, s. 107 d. 40 TH příbuzné kusy zdobené obdobnou tech- nikou se z Prahy dostaly do říšského koruno- vačního pokladu ve Vídni. fe'to schránka na okovy sv. Petra, na jejíž boční stěně je rovněž poprsí Karla IV. a Urbana V., relikviář s ostatkem evangelisty Jana, zdobený na víku rytinami světcovy legendy, a tzv. relikviář jeslí Kristových, s drahými kameny a gemami, bez rytin. 41 K prvnímu názoru se kloní Gerhart Schmidt v Gotik in Bühmen, München 1969, s. 218, o druhém uvažuje Hermann Fillitz, tamtéž, s. 401 d. a J. M. Fritz, Kunstchro- nik 30, 1977, 5. 102. 42 Josef Cibulka, Iluminované popsání cesty Karla IV. do Francie v soudobém rukopise Národní knihovny v Paříži, PA 35, 1927, 

Strana 223
s. 63 d.; Jakub Pavel, Cesta cisałe Karla IV. do Francie, Praha 1937 (s předmluvou Josefa Śusty). 48 Blízké jsou konečně i obě miniatury zná- zorňující Karla IV. s Albrechtem ze Štern- berka v biskupově pontifikálu z roku 1376 (Praha, Strahov Dg I 19) a v bibli z doby kolem roku 1378 (Krakov, Bibl. Jagiellon- ska, cod. 284|1—2). 44 Nedávné rekonstrukční práce v domě U zvonu na Staroměstském náměstí ukázaly, že monumentální zobrazení trůnícího panovníka (Jana Lucemburského) mělo v Praze již tradici. Na tympanonu od P. Marie Sněžné byli znázornění klečící Jan Lucemburský a Karel IV. Viz Albert Kutal, O reliéfu od P. Marie Sněžné a některých otázkách českého sochařství první poloviny 14. století, Umění 21, 1973, s. 480 d.; Josef Mayer, Poznámky k reliéfům brány u kostela P. Marie Sněžné na Novém Městě pražském, Umění 22, 1974, s. 426 d. 45 Podrobná argumentace ve stati Vojtěcha Birnbauma, K datování portrétní galérie v triforiu chrámu Svatovítského, in Vojtěch 223 Birnbaum, Listy z dějin umění, Praha 1947, s. 120 d. 46 Z novější literatury: Gerhart Schmidt, Peter Parler und Heinrich IV. Parler als Bildhauer, Wiener Jahrbuch fiir Kunstge- schichte 23, 1970, s. 108 d. Reiner Hausherr, <u Aufirag, Programm und Biistenzyklus des Prager Domchores, Zeitschrift fiir Kunst- geschichte 1971, s. 21 d.; Karel Stejskal, Elements antiquisants dans les sculptures provenants du chantier de Pierre Parléř, Uméni 20, 1972, s. 234 d.; J. Keblowski, < problematyki rzeźby parlerowskiej: motyw antyczny, in Sztuka i ideologia XIV. wieku, Warszawa 1975, s. 117 d.; Albert Kutal, £ novější literatury o parléřovském sochařství, Umění 22, 1974, s. 377 d. 47 Upozornil na ně poprvé Karel Stejskal, Eléments antiguisants, l. c. 48 O) sochařské výzdobě věže naposled Rudolf Chadraba, Staroměstská mostecká věž a trium- „fální symbolika v umění Karla IV., Praha 1971; Jaromír Homolka, Studie k počátkům umění krásného slohu v Čechách, Praha AUC 1976. JosEF KRÁSA 

Strana 224
SEZNAM VYOBRAZENÍ 3 Karel IV., detail postavy z obrazu v kapli sv. Kateřiny na Karlštejně. 1356—1357. 4 Karel IV., detail z obrazu Ukřižování na východní stěně kaple sv. Václava v katedrále sv. Víta. Kolem 1370. 9 Vlastní životopis Karla IV., Císař Karel promlouvá ke svému nástupci. 1472. 17 Vlastní životopis Karla IV., Karlovo poučení nástupcům. 1472. 25 Vlastní životopis Karla IV., Karel při modlitbě. 1472. 33 Vlastní životopis Karla IV., Pokus o otrávení Karla v Pavii. 1472. 43 Vlastní životopis Karla IV., Bitva u San Felice v den sv. Kateřiny. 1472. 53 Vlastní životopis Karla IV., Karel obležen v Cremoně. 1472. 61 Vlastní životopis Karla IV., Karlovo vidění o dauphinovi z Vienne. 1472. 67 Vlastní životopis Karla IV., Karel spí v purkrabském domě na Pražském hradě. 1472. 81 Vlastní životopis Karla IV., Tajná plavba do Aquileje. 1472. 89 Vlastní životopis Karla IV., Karel s vojskem na cestě do Feltre. 1472. 99 Vlastní životopis Karla IV., Karlův sen a výklad evangelia Matoušova. 1472. 123 Vlastní životopis Karla IV., Karel rozmlouvá s kardinálem Petrem Rogerem, pozdějším papežem Klimentem VI. 1472. 224 157 Vlastní životopis Karla IV., Karel zvolen římským králem. 1472. 161 Karel IV. s papežem Urbanem V., rytina z tzv. Urbanova kríže ve Svatovítském pokladu v Praze. Po roce 1368. 163 Praha, katedrála s». Víta, pohled na oltářní stěnu kaple sv. Václava. 165 Praha, katedrála sv. Víta, pohled na jižní průčelí s tzv. Zlatou bránou. 168 Jan Lucemburský, bysta z dolního triforia katedrály sv. Víta o Praze. 1375—1378. 171 Eliška Přemyslovna, bysta z dolního triforia katedrály sv. Víta v Praze. 1375—1378. 173 Karel IV, bysta z dolního triforia katedrály sv. Víta v Praze. 1375—1378. 175 Blanka z Valois, bysta z dolního triforia katedrály sv. Víta v Praze. 1375—1378. 176 Anna Falcká, bysta z dolního triforia katedrály sv. Víta v Praze. 1375—1378. 179 Anna Svídnická, bysta z dolního triforia katedrály sv. Víta v Praze. 1375—1378. 180 Alžběta Pomořanská, bysta z dolního triforia katedrály sv. Víta o Praze. 1375—1378. 185 Jezdecká pečeť Karla IV. jako markraběte moravského. 1334 187 Majestátní pečeť Karla IV. jako krále římského a českého. 1346. 189 Zlatá bula Karla IV. Jako krále římského a českého, avers. 1347. 

Strana 225
191 Zlatá bula Karla IV. jako krále římského a českého, revers se schematickým znázorněním Říma. 1347. 193 Majestátní pečeť Karla IV. jako císaře. 1355. 200—201 Karlštejn, kostel P. Marie, pohled na jižní stěnu s Ostatkovými scénami. Kolem roku 1357. 207 Karlštejn, kaple sv. Kateřiny, pohled do interiéru. 211 Karlštejn, kaple sv. Kateřiny, votivní obraz v oltářním výklenku. 1356—1357. 215 Karlštejn, kaple sv. Kateřiny, obraz Karla IV. a Anny Svídnické pozdvihujících kříž v nadpraží portálku kaple. Kolem roku 1360. 219 Karlštejn, kaple sv. Kříže, pohled do interiéru. Před rokem 1367. 226 Matouš Ornys, kopie obrazu Karla IV. z Lucemburského rodokmene na Karlštejně. 1574—1575. Přední strana přebalu: Karel IV., detail z votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi. Před rokem 1371. Kadní strana přebalu: Horní polovina votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi s postavami Karla IV. a Václava IV. Před rokem 1371. 225

Strana 226

Strana 227
MATOUŠ ORNYS, KOPIE OBRAZU KARLA IV. Z LUCEMBURSKÉHO RODOKMENE NA KARLŠTEJNĚ, PRAHA NÁRODNÍ GALÉRIE, KODEX HEIDELBERGENSIS AA 2015. 1574—1575.

Strana 228

Strana 229
OBSAH Capitulum I - 10 Kapitola I - 11 Capitulum XIV - 124 Kapitola XIV - 125 Capitulum II - 18 Kapitola II - 19 Capitulum XV - 138 Kapitola XV - 139 Capitulum III - 26 Kapitola III - 27 Capitulum XVI - 140 Kapitola XVI - 141 Capitulum IV -34 Kapitola IV - 35 Capitulum XVII - 142 Kapitola XVII - 143 Capitulum V - 44 Kapitola V - 45 Capitulum XVIII - 146 Kapitola XVIII - 147 Capitulum VI - 54 Kapitola VI - 55 Capitulum VII - 62 Kapitola VII - 63 Capitulum XIX- 152 Kapitola XIX - 153 Capitulum XX - 158 Kapitola XX - 159 Capitulum VIII - 68 Kapitola VIII - 69 Capitulum IX - 82 Kapitola IX - 83 Citáty - 162 Poznámka k edici latinského textu - 164 Capitulum X - 90 Kapitola X - 91 Jiří Spěváček: Karel IV. a jeho Vlastní životopis - 167 Poznámky - 195 Capitulum XI - 100 Kapitola XI - 101 Capitulum XII - 106 Kapitola XII - 107 Josef Krása: K výtvarnému doprovodu Vlastního životopisu Karla IV. - 203 Poznámky - 220 Capitulum XIII - 110 Kapitola XIII - 111 Seznam vyobrazení - 224

Strana 230

Strana 231
KAREL IV. VLASTNÍ ŽIVOTOPIS Vychází k 600. výročí úmrtí Karla IV. Z latinského originálu Vita Karoli Quarti přeložil Jakub Pavel, revizi latinského textu provedl Bohumil Ryba. Stať Karel IV. a jeho Vlastní životopis napsal Jiří Spěváček, studii K výtvarnému doprovodu Vlastního životopisu Karla IV. Josef Krása. Grafickou úpravu, obálku a vazbu navrhl Miloslav Fulín. Barevné fotografie pořídil Alexandr Paul st., 13 barevných snímků iluminací z cod. s. n. 2618 zapůjčila Národní knihovna ve Vídni. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n. p., jako svou 500. publikaci v redakci výtvarného umění, Praha 1978. Odpovědní redaktoři Jan Binder a Mireia Ryšková. Technická redaktorka Hana Blažejová. Vytiskla Polygrafia 1, n. p., Praha 2. 17,54 AA (text 9,85 AA, il. 7,69 AA), 17,87 VA. 402 22 858. Vydání latinského textu šesté, českého překladu jedenácté, v Odeonu první. Náklad 20000 výtisků. 01-511-78 0915 Vázané 58 Kčs.